AKTIVIZACE SENIORŮ UPOUTANÝCH NA LŮŽKO

AKTIVIZACE SENIORŮ UPOUTANÝCH NA LŮŽKO

Bakalářská práce

Studijní program: B7508 – Sociální práce Studijní obor: 7502R024 – Sociální práce a penitenciární péče Autor práce: Vedoucí práce:

Liberec 2015

Michala Oravcová Mgr. Lenka Nádvorníková, Ph.D.

Obsah Seznam tabulek ....................................................................................................................................... 9 Seznam grafů ......................................................................................................................................... 11 Úvod ...................................................................................................................................................... 13 1

Základní pojmy .............................................................................................................................. 15 1.1

Vymezení pojmu „senior upoutaný na lůžko“ ....................................................................... 15

1.2

Stáří........................................................................................................................................ 15

1.2.1

Změny ve stáří ............................................................................................................... 16

2

Mobilita a imobilita ....................................................................................................................... 19

3

Základní druhy péče o seniora upoutaného na lůžko ................................................................... 21 3.1

Péče v pobytovém zařízení .................................................................................................... 21

3.2

Péče v domácím prostředí ..................................................................................................... 22

4

Státní podpora péče o seniora upoutaného na lůžko ................................................................... 24

5

Pobytová sociální zařízení pro seniory upoutané na lůžko ........................................................... 27

6

Péče o seniora upoutaného na lůžko v domácím prostředí .......................................................... 28

7

6.1

Agentury domácí péče........................................................................................................... 28

6.2

Pečovatelská služba ............................................................................................................... 29

6.3

Osobní asistence.................................................................................................................... 30

6.4

Sociálně aktivizační služby ..................................................................................................... 31

6.5

Péče v domácnosti poskytovaná rodinou.............................................................................. 31

Možnosti aktivizace seniorů upoutaných na lůžko........................................................................ 33 7.1

Krátkodobá aktivizace ........................................................................................................... 33

7.2

Bazální stimulace ................................................................................................................... 34

7.3

Ergoterapie ............................................................................................................................ 35

7.4

Reminiscence......................................................................................................................... 37

7.5

Zooterapie ............................................................................................................................. 38

7.6

Aromaterapie ........................................................................................................................ 39 7

7.7

Muzikoterapie ....................................................................................................................... 40

7.8

Arteterapie ............................................................................................................................ 41

7.9

Mozkový trénink .................................................................................................................... 42

7.10

Další možnosti aktivizačních činností .................................................................................... 43

Empirická část........................................................................................................................................ 44 8

Průzkumné šetření ........................................................................................................................ 44 8.1

Cíle průzkumného šetření a stanovení hypotéz .................................................................... 44

8.2

Realizace průzkumného šetření ............................................................................................ 45

9

Analýza a interpretace výsledků průzkumného šetření ................................................................ 47

10

Vyhodnocení hypotéz ................................................................................................................ 93

11

Diskuze....................................................................................................................................... 95

12

Navrhovaná opatření pro praxi ................................................................................................. 97

Závěr ...................................................................................................................................................... 99 Seznam použité literatury ................................................................................................................... 101 Seznam příloh ...................................................................................................................................... 105

8

Seznam tabulek Tabulka 1 DS: Věk klienta ...................................................................................................................... 48 Tabulka 2 OA: Věk klienta...................................................................................................................... 49 Tabulka 3 DS: Pohlaví klienta ................................................................................................................ 50 Tabulka 4 OA: Pohlaví klienta ................................................................................................................ 51 Tabulka 5 DS: Délka využívání služby klientem ..................................................................................... 52 Tabulka 6 OA: Délka využívání služby klientem .................................................................................... 53 Tabulka 7 DS: Způsob aktivizace nabízený klientovi ............................................................................. 55 Tabulka 8 OA: Způsob aktivizace nabízený klientovi ............................................................................. 57 Tabulka 9 DS: Jiné aktivity ..................................................................................................................... 59 Tabulka 10 OA: Jiné aktivity .................................................................................................................. 60 Tabulka 11 DS: Aktivizační činnosti vykonávají ..................................................................................... 62 Tabulka 12 DS: Prošli jste nějakým kurzem? ......................................................................................... 63 Tabulka 13 OA: Prošli jste nějakým kurzem? ........................................................................................ 64 Tabulka 14 DS: Druh kurzu .................................................................................................................... 65 Tabulka 15 OA: Druh kurzu.................................................................................................................... 67 Tabulka 16 DS: Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá ................................ 69 Tabulka 17 OA: Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá................................ 71 Tabulka 18 DS: Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat ................................................................ 73 Tabulka 19 OA: Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat ................................................................ 74 Tabulka 20 DS: Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci ........................................................ 75 Tabulka 21 OA: Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci........................................................ 76 Tabulka 22 DS: Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku ................................... 78 Tabulka 23 OA: Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku .................................. 79 Tabulka 24 DS: Klient má rodinu ........................................................................................................... 80 Tabulka 25 OA: Klient má rodinu........................................................................................................... 81 Tabulka 26 DS: Spolupráce rodiny při aktivizaci .................................................................................... 82 9

Tabulka 27 OA: Spolupráce rodiny při aktivizaci ................................................................................... 83 Tabulka 28 DS: Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci...................................................................... 84 Tabulka 29 OA: Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci ..................................................................... 85 Tabulka 30 DS: V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta ......................................... 86 Tabulka 31 OA: V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta......................................... 87 Tabulka 32 DS: V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta ........................................ 89 Tabulka 33 OA: V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta ....................................... 91

10

Seznam grafů Graf 1 DS: Věk klienta ............................................................................................................................ 48 Graf 2 OA: Věk klienta ........................................................................................................................... 49 Graf 3 DS: Pohlaví klienta ...................................................................................................................... 50 Graf 4 OA: Pohlaví klienta ..................................................................................................................... 51 Graf 5 DS: Délka využívání služby klientem ........................................................................................... 52 Graf 6 OA: Délka využívání služby klientem .......................................................................................... 53 Graf 7 DS: Způsob aktivizace nabízený klientovi ................................................................................... 55 Graf 8 - OA: Způsob aktivizace nabízený klientovi ................................................................................ 57 Graf 9 DS: Jiné aktivity ........................................................................................................................... 59 Graf 10 OA: Jiné aktivity ........................................................................................................................ 60 Graf 11 DS: Aktivizační činnosti vykonávají ........................................................................................... 62 Graf 12 DS: Prošli jste nějakým kurzem? ............................................................................................... 63 Graf 13 OA: Prošli jste nějakým kurzem? .............................................................................................. 64 Graf 14 DS: Druh kurzu .......................................................................................................................... 65 Graf 15 OA: Druh kurzu ......................................................................................................................... 67 Graf 16 DS: Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá ...................................... 69 Graf 17 OA: Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá ..................................... 71 Graf 18 DS: Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat ...................................................................... 73 Graf 19 OA: Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat ..................................................................... 74 Graf 20 DS: Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci .............................................................. 75 Graf 21 OA: Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci ............................................................. 76 Graf 22 DS: Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku ......................................... 78 Graf 23 OA: Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku ........................................ 79 Graf 24 DS: Klient má rodinu ................................................................................................................. 80 Graf 25 OA: Klient má rodinu ................................................................................................................ 81 Graf 26 DS: Spolupráce rodiny při aktivizaci ......................................................................................... 82 11

Graf 27 OA: Spolupráce rodiny při aktivizaci ......................................................................................... 83 Graf 28 DS:Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci ............................................................................ 84 Graf 29 OA: Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci........................................................................... 85 Graf 30 DS: V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta ............................................... 86 Graf 31 OA: V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta .............................................. 87 Graf 32 DS: V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta .............................................. 89 Graf 33 OA: V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta ............................................. 91

12

Úvod „Člověk, který dovolí, aby láska zvítězila nad nenávistí, není slabý. Je velmi silný a stává se majákem naděje pro všechny ostatní“. Lorna Byrne, irská mystička Stáří a stárnutí je v současné době stále více aktuálním tématem. Klesá porodnost a zároveň se prodlužuje délka života díky pokrokům v medicíně i díky zlepšení životních podmínek. Stárnoucí populace se rozrůstá a je třeba jí věnovat stále větší pozornost, protože tento demografický vývoj bude stále pokračovat. Zároveň ale přibývá mnoho starých lidí, kteří pozbývají

soběstačnost

a

potřebují

pomoc

jak

z hlediska

ošetřovatelského,

tak i z hlediska sociálního. Proto bychom této části populace měli vytvořit takové podmínky, aby i v závěrečné etapě svého života mohli žít důstojně a smysluplně. K tomu patří nejenom zajištění péče v zařízeních pro seniory či jejich prostřednictvím nebo prostřednictvím rodin, ale i vhodné aktivizační činnosti. Aktivizace může seniorovi navrátit důstojnost, vědomí vlastní hodnoty, posílit psychickou i fyzickou kondici, zlepšit soběstačnost i sociální začlenění apod. Aktivizačních činností je celá škála. Lze je provádět individuálně i skupinově. Za aktivizačními činnostmi mohou senioři docházet nebo mohou být prováděny v domácím prostředí. Možností je mnoho. Tato bakalářská je zaměřena na skupinu seniorů, kteří jsou upoutáni na lůžko a vyžadují pomoc druhé osoby. Zajímá se zda, a jaké aktivizační činnosti jsou této skupině seniorů poskytovány. Zaměřuje se zde na porovnání způsobů aktivizace v případě, kdy je senior umístěn v domově pro seniory, a v případě, kdy senior zůstává doma ve svém přirozeném sociálním prostředí a jsou mu poskytovány služby osobní asistence. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a empirickou část. V teoretické části se nejprve zaměříme na charakteristiku cílové skupiny a vymezení pojmů. Dále se seznámíme s pojmy „mobilita“ a „imobilita“. Dozvíme se, jaké základní druhy péče lze seniorům poskytovat v pobytových zařízeních a v domácím prostředí a jak podporuje tuto péči stát. Poté se podíváme na jednotlivá pobytová zařízení pro seniory upoutané na lůžko a na možnosti poskytování sociálních služeb v přirozeném sociálním prostředí. V poslední kapitole se budeme věnovat již samotným vybraným aktivizačním činnostem a jejich teoretickým východiskům. Druhá, empirická část, je zaměřena na kvantitativní výzkum. V první části se seznámíme s cílem bakalářské práce, se stanovenými hypotézami a s realizací 13

průzkumného šetření. Další část je věnována analýze a interpretaci výsledků. Na závěr je uvedena diskuze a doporučení pro další praxi.

14

1 Základní pojmy „Způsob našeho života určí podobu našeho stáří. Můžeme skončit jako opuštěné město nebo jako štědrý strom – důležitý i tehdy, když už nedokáže stát rovně“. Paulo Coelho, brazilský spisovatel

1.1 Vymezení pojmu „senior upoutaný na lůžko“ Pojem „senior“ není v odborné literatuře jednoznačně vymezen. Ve společnosti se tímto pojmem míní především starý člověk. Velmi pěkně definovali starého člověka například Pichaud a Thareauová v knize Soužití se staršími lidmi (1998, s. 25):“Starý člověk je ten, kdo v určitém společenství žije déle než ostatní“ nebo ten „který žil déle než většina v té době žijících lidí“. Problematikou seniorů se v odborné literatuře zabývá například Zdeněk Kalvach nebo Iva Holmerová, ale ani zde není definován pojem „senior upoutaný na lůžko“ a proto si ho pro účely této bakalářské práce vymezíme. Seniorem upoutaným na lůžko je zde míněn starý člověk od 60 let a více (dle kategorizace Světové zdravotnické organizace), který je trvale plně ležící, není schopen samostatného pohybu a je odkázán na pomoc druhé osoby. Zařazeni jsou zde i senioři, kteří mohou pohybovat horními končetinami a kteří mohou být za pomoci druhé osoby vysazeny do křesla nebo do invalidního vozíku.

1.2 Stáří Stáří je završením naší životní cesty. Člověk bilancuje a hodnotí svůj život. Čeho dosáhl, co se povedlo či nepovedlo, čím by eventuelně mohl ještě světu přispět. Mnozí senioři si pokládají otázky typu: „Měl můj život nějaký smysl?; Jsem připravený na jeho konec?“. Pokud je uplynulý život hodnocen negativně, může být podzim života s vidinou své konečnosti velkým stresorem. Pokud se k tomu přidají ještě potíže s vlastní mobilitou, soběstačností a pocitem nepotřebnosti, může být stáří velmi emočně zatěžující. Záleží na individuálních okolnostech a postojích (Vágnerová 2008, s. 104). Takovým společným jmenovatelem stáří je orientovanost do minulosti. Senioři většinou žijí vzpomínkami na svá aktivnější léta a nemají rádi, když se jejich okolí mění. Senior potřebuje svůj zažitý svět, protože ho vnímá jako bezpečný (Vágnerová 2008, s. 104 – 105). Nejpoužívanější systém dělení stáří je na stáří biologické, kalendářní a sociální. Biologické stáří nelze přesně stanovit. Neexistují žádná vymezená kritéria. O biologickém stáří můžeme 15

hovořit na základě různých vnějších znaků, kterými je například změna postavy a postoje, prohloubení vrásek na obličeji, šedivění a vypadávání vlasů, uvolňování zubů z dásní, celkový pokles výkonnosti apod. Biologické stáří je z určité části ovlivňováno i jeho vlastním subjektivním vnímáním. Lidově řečeno člověk vypadá na tolik, na kolik se cítí (Čevela, Kalvach, Čeledová 2012, s. 25). Kalendářní stáří je naopak oproti biologickému přesně dané. Rozmezí kalendářního stáří se vyvíjí v kontextu času v závislosti na zvyšující se hranici dožívaného věku. Podle Světové zdravotnické organizace dělíme stáří následovně (Čevela, Kalvach, Čeledová 2012, s. 25):  60 – 74 let

rané stáří

 75 – 89 let

vlastní stáří (senium)

 90 a více let

dlouhověkost

Vágnerová (2008, s. 104) ve své vývojové psychologii hovoří o dvou etapách stáří:  60 – 75 let

rané stáří

 75 a více let

pravé stáří

Věk nad 80 let označuje jako období čtvrtého věku, které bývá provázeno velkou ztrátou tělesných i kognitivních funkcí a s tím spojenými problémy. Sociální stáří se většinou datuje k odchodu do důchodu, protože tímto životním mezníkem se mění naše sociální role ve společnosti. Změnou sociálních rolí a řadou sociálních změn z toho vyplývajících se také sociální stáří vyznačuje. Příkladem může být snížení životní úrovně následkem odchodu ze zaměstnání. Nebo zastarávání znalostí tím, že v důchodu není člověk nucen své znalosti doplňovat, pokud sám nechce. Dalším životním mezníkem je například i ztráta partnera následkem úmrtí apod. (Čevela, Kalvach, Čeledová 2012, s. 26).

1.2.1 Změny ve stáří Tělesné změny. Tělesné změny (tzv. fenotyp stáří), ke kterým ve stáří dochází, jsou opět individuální. Záleží na genetických předpokladech a na událostech, které člověka během života zasáhly. Obzvláště pak ve vlastním stáří již není organismus tak odolný a jakákoliv nemoc může vést k závažnějším a chronickým onemocněním. Opotřebování organismu brání též hojení následků zranění způsobených například pády. Postupně dochází ke snižování celkové výkonnosti člověka, které může vést k omezení nebo úplné ztrátě soběstačnosti (Vágnerová 2008, s. 105 – 106). 16

Adresněji zde můžeme zmínit tělesné změny takového charakteru, kterými je snižování tělesné výšky, změny v tělesné hmotnosti, snížení procenta celkové tělesné vody, ztráta pružnosti vaziva, řídnutí kostí a degenerativní kloubní změny, pokles svalové síly, snížení kapacity plic, změny v krevním oběhu apod. (Matouš, Matoušová, Kalvach, Radvanský 2002, s. 11 – 12). Kognitivní a emocionální změny. Stejně jako změny tělesné, i kognitivní a emocionální změny jsou individuální. Některé mohou být důsledkem biologických procesů a jiné důsledkem psychosociálních vlivů. Mnoho změn můžeme považovat za typický projev stáří. Některé kognitivní a emocionální změny jsou však projevem závažnějších problémů, kterými je například stařecká demence (Vágnerová 2008, s. 106). K úbytku kognitivních funkcí ve stáří dochází nerovnoměrně. Postupně klesat začínají kolem 60. roku života. K těm nejčastějším kognitivním změnám patří následující (Vágnerová 2008, s. 106 – 107):  Zpomalují se poznávací procesy. Staří lidé potřebují delší čas pro svá rozhodnutí.  Zhoršuje se zrak i sluch. Díky tomu mají staří lidé větší potíže s orientací i s přijímáním informací ze svého okolí. Jsou nuceni se více soustředit, což může být velmi vyčerpávající.  Narušuje se pozornost. Staří lidé se již nedokáží soustředit na více podnětů najednou, a pokud jsou k tomu nuceni, může to u nich vyvolat stres a depresivní stavy.  Snižuje se kvalita paměti. Toto snížení kvality paměti má vliv na učení. Staří lidé tak mohou mít problémy například v pochopení nových technologií. Nejčastěji bývá narušena paměť krátkodobá. Může dojít k situacím, kdy si staří lidé například nepamatují, zda si vzali léky. Narušena bývá ale i paměť dlouhodobá. Často se stává, že starý člověk vypráví, co kdysi zažil, ale různé příběhy vkládá do míst či časových období, ve kterých se neudály apod. Délka fungování paměťových funkcí je z velké části ovlivněna vzděláním. Trénovaná paměť si déle zachovává svou funkci.  Díky úbytku kognitivních funkcí mají staří lidé tendenci ulpívat na zažitých řešeních problémů a uchylují se ke stereotypu a rutině. Protože jen to, co je známé, je také bezpečné. Emocionalita ve stáří a její změny je opět velmi individuální. Velmi záleží na životních okolnostech. Pokud se zhoršuje zdravotní stav, snižuje se míra soběstačnosti, přicházejí 17

finanční potíže, došlo k úmrtí celoživotního partnera apod., může být emocionalita starého člověka velmi nestabilní. U většiny starých lidí dochází k úbytku pozitivních emocí a k nárůstu emocí negativních. S postupujícím stárnutím dochází k určitému životnímu smíření a přijetí života takového jaký nyní je. To lze chápat i jako formu emoční obrany proti úbytku kompetencí a zhoršování kvality života. Jak ale stále zdůrazňujeme, vše je individuální a úzce závislé na životní situaci starého člověka i na jeho blízkém okolí (Vágnerová 2008, s. 109 – 111). Sociální změny. V průběhu stárnutí dochází k zužování sociálních kontaktů. Takovým prvotním impulsem může být odchod do důchodu. Starý člověk kolem sebe najednou nemá tolik lidí jako doteď. Pokud je ještě mobilní a psychicky stabilní, mohou zůstat sociální kontakty přiměřené. Pokud je ale život starého člověka poznamenán i úbytkem fyzických a psychických sil, mohou být sociální kontakty omezeny jen na pár lidí z rodiny a pochopitelně souběžně s tímto problémem je ovlivněna i schopnost plánovat a provádět osobní aktivity. Následkem takové situace může dojít k úbytku některých sociálních dovedností. Velkou zátěží, která též ovlivňuje socializaci starých lidí, je úmrtí jednoho z manželů nebo jeho nemoc (Vágnerová 2008, s. 113 – 116).

18

2 Mobilita a imobilita „Tělo není jen nosičem našeho pyšného Jáství, to je veliký karteziánský omyl, tělo to jsme my se svými temnými tendováními, to je náš rozvrh jednotlivých pohybů v jednotlivých situacích, to je to, co vidíme v sobě umírat, odcházet“. Anna Hogenová, česká filosofka a fenomenoložka Mobilitu můžeme označit jako schopnost pohybu. Tato schopnost pohybu nám dává svobodu žití, protože bez možnosti samostatně se hýbat vzniká závislost na pomoci i péči druhých. Poruchy mobility nebo její ztráta nejsou pouze doménou starých lidí, ale stáří s sebou přináší mnohá onemocnění, která k těmto poruchám vedou častěji než v jiných vývojových obdobích člověka. Opakem mobility je imobilita, tedy neschopnost pohybu. K imobilitě může dojít vlivem nemoci nebo úrazu. Rozeznáváme imobilitu dočasnou, dočasnou dlouhodobou a trvalou. Dočasná imobilita je způsobena krátkodobým vynuceným klidem na lůžku, ale nedochází při ní k závažným a trvalým změnám. Dočasná dlouhodobá imobilita je způsobena dlouhodobým vynuceným pobytem na lůžku (například při dlouhém bezvědomí). Pokud je během této doby rehabilitační i ošetřovatelská péče nedostatečná, může dojít k mnohým sekundárním změnám trvalého charakteru. Sekundární změny nejsou sice životu nebezpečné, ale ovlivňují funkční stav pohybového aparátu. Současně s tím ovlivňují negativně i psychiku člověka. Příkladem takové sekundární změny mohou být různé deformity končetin, omezená hybnost, oslabení svalové síly nebo funkce, osteoporóza, lomivost kostí apod. Dočasná dlouhodobá imobilita může způsobit i změny v chování, pokud člověk trpí nedostatkem podnětů a sociální interakce. Trvalá imobilita vzniká následkem závažného onemocnění, úrazu nebo vlivem vrozeného postižení a může ohrožovat člověka i na životě. Při trvalé imobilitě může dojít ke vzniku mnoha komplikací. Mezi takové komplikace řadíme pneumonii, která vzniká následkem nedostatečné ventilace plic a neschopnosti vykašlávat. Dalším příkladem je embolie, která vzniká jako důsledek nehybnosti dolních končetin a nedostatečného žilního návratu. Časté jsou i záněty močových cest pro jejich nedostatečné vyprazdňování. Velmi častým jevem je vznik dekubitů (Klusoňová, Pitnerová 2005, s. 10 – 11). Problémy spojené s imobilitou lze zmírnit preventivní péčí, zaměřenou na sekundární změny a následné komplikace, o kterých jsme hovořili výše. K nejdůležitějším úkonům preventivní péče u imobilních lidí patří polohování a změny poloh, vertikalizace, pasivní pohyby, dechová 19

cvičení, aktivní cvičení zdravých a částečně funkčních svalů, péče o kůži a osobní hygiena, péče o vyprazdňování, dietoterapie a pitný režim, aktivace fyzická i psychická a výcvik soběstačnosti (Klusoňová, Pitnerová 2005, s. 12). Z fenomenologického hlediska bychom mohli říci, že pohyb je pro nás důležitý, abychom se mohli pohybovat po své životní cestě. Díky pohybu a pohybovým figurám, kterými vystupujeme ze svého těla, existujeme. Tedy uskutečňujeme svůj život směrem do světa (Kalábová 2011, s. 56).

20

3 Základní druhy péče o seniora upoutaného na lůžko „Je naší povinností, abychom na sebe brali úlohu milosrdného Samaritána pro všechny, kteří zůstali ležet u cesty.“ Martin Luther King, americký baptistický kazatel Péče o seniora upoutaného na lůžko začíná u základních ošetřovatelských úkonů. Aby bylo možné u takového seniora provádět sociální aktivizaci, je potřeba nejprve zajistit jeho fyzické pohodlí a tím i pohodlí psychické.

3.1 Péče v pobytovém zařízení Imobilní senior tráví svůj čas převážně na lůžku. To by mělo být pevné, pohodlné a umístěné tak, aby k němu byl snadný přístup ze tří stran, který umožní lepší manipulaci s ležícím seniorem. Mělo by být také dostatečně vysoké, abychom se k němu nemuseli ohýbat. Dobré je věnovat pozornost i takovým věcem, jako je intenzita osvětlení místnosti, úhel dopadu slunečního světla a směr přímého proudění vzduchu. Není třeba ležící seniory vystavovat tak nepříjemným věcem. Vzhledem k tomu, že v pobytových zařízeních fungují převážně vícelůžkové pokoje, tak musíme dbát na soukromí (hlavně při provádění hygienických úkonů). Přiměřeného soukromí můžeme dosáhnout například využitím zatahovacích zástěn (Nováková 2008, s. 40). Základním vybavením lůžka v pobytových zařízeních jsou matrace v nepromokavém potahu, lehké a teplé přikrývky, které se snadno čistí, PVC podložka jako ochrana před promočením lůžka, vypnuté prostěradlo bez záhybů (prevence dekubitů) a plátěná podložka ve střední části lůžka (slouží k manipulaci s ležícím seniorem). Pro usnadnění práce personálu existují i pomocná vybavení na lůžku a kolem lůžka. Jsou jimi různé odkládací plochy (stolek, židle apod.), individuální osvětlení u každého lůžka, signalizační zařízení pro komunikaci s personálem, pomůcky k úpravě polohy (bednička, nastavitelný panel, válec, sáček s pískem), pomůcky k usnadnění pohybu u seniorů, kteří dokáží hýbat horní částí těla (uzdička, hrazdička, žebříček), pomůcky k prevenci dekubitů neboli proleženin (věnečky, antidekubitní podložky, antidekubitní matrace), pomůcky k zajištění bezpečnosti (postranice, popruhy) a pomůcky pro zpříjemnění pobytu na lůžku, např. jídelní stolek, stojánek na knihy, kapsa na drobné předměty, osobní rozhlasový přijímač apod. (Nováková 2008, s. 41 – 43). Dalším důležitým úkonem pro fyzické pohodlí seniora upoutaného na lůžko je polohování. Personál musí najít takovou polohu, která zmírňuje bolest a neklid, zabraňuje vzniku 21

dekubitů, usnadňuje dýchání a zajišťuje klidný spánek. Není dobré s ležícím seniorem manipulovat rychle a neopatrně. Nejdříve si musíme dopředu promyslet, jakým způsobem budeme s ležícím seniorem manipulovat, seniorovi to sdělit a získat ho pro spolupráci (v takové míře, v jaké je schopen) a odstranit všechny překážky, které by úkonu bránily. V pobytovém zařízení rozhodně ležícího seniora nepřenášíme sami. Vždy tento úkon provádíme ve dvou nebo ve třech. Jako pomůcku lze použít popruhy z pevné látky nebo prostěradla (Nováková 2008, s. 47 – 49). Svou roli v pohodlí seniora upoutaného na lůžko hraje i oděv. Oděv by měl chránit před chladem, horkem, vlhkem, před znečištěním i před úrazem. Nezapomínejme i na estetickou stránku věci (Nováková 2008, s. 57). Senior je dospělý člověk a není tedy vhodné oblékat ho ve stylu malého dítěte. Starší ženu, která vždy dbala na svůj vzhled, nebudeme oblékat do roztrhaných tepláků apod. Oděv musí být čistý, pohodlný a musí vyhovovat osobnosti seniora. Zásadním úkonem v základní péči o seniora upoutaného na lůžko je hygienická péče. Její význam je zdravotní (prevence infekcí, prevence opruzenin, proleženin a kožních problémů), psychický (spokojenost, uvolnění, pocit svěžesti) a estetický (kladné přijímání okolím). Hygienická péče sestává z ranního mytí, péče o chrup, koupání, péče o vousy u mužů, péče o vlasy a česání, péče o ruce a péče o hygienické vyprazdňování (Nováková 2008, s. 66).

3.2 Péče v domácím prostředí V předchozí kapitole o základní péči v pobytovém zařízení jsme si řekli, jak má vypadat lůžko, jak důležité je polohování, vhodné odívání a hlavně hygiena. V domácím prostředí je potřeba se soustředit na stejné věci. Rozdíl je v tom, že péče v domácím prostředí je technicky mnohem náročnější než v pobytovém zařízení. V pobytovém zařízení je k dispozici školený personál a příslušné vybavení. To ovšem neznamená, že by péče o seniora upoutaného na lůžko byla v domácím prostředí nemožná. Dnes máme na trhu mnoho dostupných pomůcek, usnadňujících takovouto péči. Běžné lůžko v domácím prostředí je většinou nízké, umístněné v prostoru bez možnosti přístupu ze všech potřebných stran, nemá postranice a matrace není antidekubitní a není omyvatelná. Je zde absence doplňkového vybavení. Jedno z možných řešení je úprava svépomocí, která vyžaduje šikovné ruce. Druhým řešením jsou firmy, které nabízejí prodej nebo zapůjčení zdravotnických pomůcek, mezi které pochopitelně patří i polohovací postel 22

s doplňkovým vybavením, antidekubitní matrace či pomůcky, hygienické podložky na lůžko i pleny či plenkové kalhotky apod.1 Důležitým aspektem péče v domácím prostředí je zácvik rodinných příslušníků. Ze začátku je více než vhodné využít služeb organizací, které zajišťují ambulantní ošetřovatelskou domácí péči nebo služeb terénních pečovatelských služeb. Všechny tyto organizace poskytují své služby v domácím prostředí, poskytnou profesionální rady a naučí péči o imobilního seniora (Dupalová 2012, s. 406).

1

Seznam firem v Liberci, včetně nabízených produktů a cenových relací, naleznete v příloze č. 1. V každé z nich je standardem poskytovat svým klientům informace o produktech a nabídnout vhodný produkt dle potřeb.

23

4 Státní podpora péče o seniora upoutaného na lůžko Stát podporuje péči o seniory v pobytových zařízeních i v domácí péči několika nástroji. Zmíníme zde čtyři z nich, které jsou v této práci pokládány za nejdůležitější. Prvním nástrojem je příspěvek na péči, druhým nástrojem je poskytování sociálních služeb, třetím nástrojem je příspěvek na pořízení zvláštní pomůcky a čtvrtým nástrojem je pomoc hrazená z veřejného zdravotního pojištění. Příspěvek na péči je pravidelně se opakující měsíční dávkou, kterou upravuje § 7 - § 30 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění, a náleží osobám, které jsou závislé na péči druhých osob. Příspěvek na péči slouží k zajištění potřebné péče, která je mnohdy velmi nákladná. Péči může poskytovat jak fyzická, tak i právnická osoba. Právnická osoba musí být registrovaná v registru poskytovatelů sociálních služeb. Existují čtyři stupně závislosti na péči druhé osoby, které se stanovují podle počtu nezvládaných životních potřeb z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Posuzovaných životních potřeb je deset. Podle stanoveného stupně závislosti je přiznána i měsíční výše příspěvku na péči. Žádost o příspěvek na péči se podává u místně příslušné pobočky Úřadu práce České republiky. Místní příslušnost se řídí trvalým pobytem žadatele, kterým je osoba, která potřebuje péči druhé osoby (Zákon č. 108/2006 Sb., § 7 – 30).2 Poskytování sociálních služeb upravuje také zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. Sociální služby jsou poskytovány buď v pobytových zařízeních nebo jako ambulantní či terénní služba. Možností poskytování sociálních služeb existuje velká škála. Zde zmíníme pouze ty, které jsou adekvátní pro seniory upoutané na lůžko. Adekvátním okruhem jsou služby sociální péče, jejichž hlavním úkolem je zajistit fyzickou a psychickou soběstačnost klientů a co největší míru zapojení do běžného života společnosti. Pokud to není možné, tak má za úkol zajistit důstojné prostředí a zacházení. Ze služeb sociální péče mohou senioři upoutaní na lůžko využít osobní asistenci, terénní pečovatelskou službu, tísňovou péči, terénní nebo pobytové odlehčovací služby, týdenní stacionáře, domovy pro seniory a sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních sociálních služeb. Dalším okruhem jsou služby sociální prevence. Z tohoto druhu služby lze v určitých případech pro seniory upoutané na lůžku využít terénní sociálně aktivizační služby pro seniory a pro osoby se zdravotním postižením.

Slouží

ke

zprostředkování

styku

se

společenským

prostředím

a ke zprostředkování sociálně terapeutických činností. U veškerých poskytovaných sociálních 2

Celkový přehled podmínek nároku na příspěvek na péči a výše příspěvku naleznete v příloze č. 2.

24

služeb se dbá na pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů klientů (zákon č. 108/2006 Sb., §32 - §70). Příspěvek na pořízení zvláštní pomůcky se řídí zákonem č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, v platném znění. Seznam zvláštních pomůcek je upraven ve vyhlášce č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, v platném znění. Tento příspěvek umožňuje finančně zabezpečit technické zázemí při péči o seniora upoutaného na lůžko v domácím prostředí. V rámci naší problematiky lze zažádat o příspěvek na stavební práce spojené s uzpůsobením koupelny a wc, o příspěvek na stavební práce spojené s rozšířením dveří v bytě, o příspěvek na speciální komponenty osobního počítače (umožnění elektronického styku s okolím) a o příspěvek na pořízení stropního zvedacího systému včetně instalace (Vyhláška č. 388/2011 Sb., příloha č. 1 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., odst. I., písm. 1 – 5). Příspěvek na zvláštní pomůcku může být přiznán osobě, která má těžkou vadu pohybového nebo nosného ústrojí nebo těžké sluchové či zrakové postižení. Podmínkou je, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (trvá nebo by měl trvat déle jak 1 rok) a pomůcka umožní lepší sebeobsluhu nebo lepší styk s okolím a je možné jí využívat v přirozeném sociálním prostředí žadatele. U stropního zvedacího systému je potřeba souhlas vlastníka nemovitosti s instalací a provozem, pokud není vlastníkem přímo žadatel. Další podmínkou je, že zvláštní pomůcka nesmí být zdravotnickým prostředkem a nesmí být ani částečně hrazena ze zdravotního pojištění. Příspěvek na pořízení zvláštní pomůcky se poskytuje na pomůcku v jejím základním provedení. Výše příspěvku závisí na celkové ceně pomůcky, na souhlasu žadatele s desetiprocentní finanční spoluúčastí a v některých případech i na příjmech žadatele a všech ostatních společně posuzovaných osob. O příspěvek na pořízení zvláštní pomůcky se žádá u místně příslušné pobočky Úřadu práce České republiky. Místní příslušnost se opět řídí trvalým pobytem žadatele (zákon č. 329/2011 Sb., §9 - §10). Pořízení zdravotnických prostředků je hrazeno ze zdravotního pojištění a řídí se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění. Poskytnutí zdravotnických prostředků je součástí hrazených služeb, jejichž cílem je zlepšit nebo zachovat zdravotní stav nebo zmírnit utrpení člověka. Podmínkou pro přiznání nároku na zdravotnický prostředek je jeho nejmenší ekonomická náročnost, kterou zjišťuje zdravotní pojišťovna průzkumem trhu. Dále musí být zdravotnický prostředek předepsán na poukaz, který vypisuje ošetřující lékař, a to buď za účelem pokračování léčebného procesu nebo podpory stabilizace zdravotního 25

stavu nebo kompenzace či zmírnění následků zdravotní vady (zákon č. 48/1997 Sb., §13 §15). V příloze č. 3, oddíl C, zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění, je uveden seznam všech zdravotnických prostředků, na které zdravotní pojišťovna přispívá v rámci zdravotního pojištění. U každého zdravotnického prostředku jsou uvedeny podmínky, které je třeba dodržet, i informace o procentuelní výši podílu zdravotní pojišťovny na úhradě. Příkladem takového zdravotnického prostředku jsou hygienické pomůcky při inkontinenci, stomické pomůcky, epitézy, ortézy, protézy, kompresní elastické punčochy, zdravotní kočárky, mechanické i elektrické invalidní vozíky, sluchadla, brýlové čočky, berle, hole, chodítka, polohovací lůžka, nástavce na WC, sedačky do vany, antidekubitní podložky apod. (zákon č. 48/1997 Sb., příloha č. 3, oddíl C ). U pomůcek, které jsou označeny „Z“ musí vyplnit lékař i žádost o schválení pomůcky. Teprve po schválení revizním lékařem dané pojišťovny je možno pomůcku předepsat a vyzvednout u prodejce. Složitý je i předpis elektrických vozíků, o které se žádá na speciálním tiskopisu o osmi stránkách a vyjadřují se k tomu i další odborní lékaři (Votava 2009, s. 55). Konkrétní typy pomůcek a maximální výše úhrad jsou upraveny v číselníku Svazu zdravotních pojišťoven ČR, který je dostupný na adrese http://www.szpcr.cz/ciselniky.php?c=lk_cis_pzt. Číselník je pochopitelně také k dispozici na stránkách každé ze zdravotních pojišťoven.

26

5 Pobytová sociální zařízení pro seniory upoutané na lůžko „Všude tam, kde je člověk, je místo pro dobrý čin.“ Seneca Lucius Annaeus, římský filozof, přírodovědec, básník a politik Existuje více typů pobytových zařízení pro seniory. My se zde budeme opět zabývat pouze těmi, které lze využít pro seniory upoutané na lůžko. Jedním takovým zařízením je týdenní stacionář, který funguje od pondělí do pátku, a senioři zde dostanou veškerou potřebnou péči. O víkendech je poté senior v domácí péči. Týdenní stacionář je vhodným řešením tehdy, pokud má rodina seniora náročnou práci a nemůže poskytovat péči během týdne. Bohužel ale jen velmi málo týdenních stacionářů přijímá k pobytu seniory upoutané na lůžko. Senioři mohou využít i pobytové odlehčovací služby. Ty jsou ale spíše pomocí pro osoby, které o seniora pečují. V zařízení, kde jsou pobytové odlehčovací služby poskytovány, lze domluvit péči o seniora na dobu, kterou potřebuje pečující ke své psychické i fyzické regeneraci. Vše pochopitelně se souhlasem seniora. Dalším typem zařízení je domov pro seniory a domov se zvláštním režimem. V obou případech se jedná se o celoroční pobytovou službu. Opět se zde seniorovi dostane veškeré potřebné péče o vlastní osobu. V domově se zvláštním režimem jsou umisťováni senioři, kteří trpí některou z demencí nebo jiným duševním onemocněním. V neposlední řadě patří mezi pobytová zařízení pro seniory i zdravotnická zařízení lůžkové péče. Zde se poskytují sociální služby tehdy, pokud senior již nepotřebuje být hospitalizován, ale nemá zajištěnu péči a sám se o sebe nepostará. Jedná se o tzv. sociální lůžka, která jsou většinou součástí oddělení LDN, a péče je poskytována do doby, než je zajištěna péče buď v domácím prostředí, nebo v domově pro seniory (zákon č. 108/2006 Sb., §44 - §52). Velkým přínosem pro dnešní pobytová zařízení pro seniory je individuální plánování. Každému klientovi je přidělen klíčový pracovník, jehož úkolem je zjistit individuální potřeby klienta. Na nich jsou poté postaveny poskytované služby. Zjištění klíčového pracovníka se zapisují do individuálního plánu, aby se jím mohl řídit i ostatní personál (Malíková 2011, s. 33).

27

6 Péče o seniora upoutaného na lůžko v domácím prostředí „Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!“ Erich Maria Remarque, německý spisovatel Přirozeným sociálním prostředím je myšlena domácnost seniora, jeho rodina a ostatní místa, ke kterým má citové a sociální vazby. Například místa, kde vykonává své běžné aktivity, místo kde se vzdělává, kde pracuje apod. U seniorů upoutaných na lůžko jde hlavně o domácnost, ve které žijí a jejich vazby k rodině. Pobytová zařízení nejsou v životě imobilního seniora jediným řešením. Sám senior má právo na to, aby si zvolil, kde chce žít. Právo na volbu přirozeného prostředí upravuje i úmluva a charta práv (Nováková 2011, s. 50). Ideálním řešením je kombinace všech služeb, které lze poskytnout v domácím prostředí.

6.1 Agentury domácí péče Existuje několik způsobů, jak zajistit péči o seniora upoutaného na lůžko v jeho přirozeném sociálním prostředí. V první řadě nesmíme zapomenout zmínit domácí péči, poskytovanou agenturami domácí péče. Jedná se o zdravotní péči v domácnosti, která je předepsána buď seniorovým registrujícím praktickým lékařem pro dospělé, nebo ošetřujícím lékařem při hospitalizaci. Díky této možnosti nemusí senior zůstat ve zdravotnickém zařízení, ale může tak dostat zdravotní péči ve svém domácím prostředí v maximálním rozsahu, dostupnosti, kvalitě i efektivitě. Velkým pozitivem je i eliminace nozokomiálních (infekčních) nákaz, ke kterým může dojít při styku s ostatními pacienty ve zdravotnickém zařízení (Národní centrum domácí péče ČR 2014). Domácí péče je financována ze systému veřejného zdravotního pojištění. Pokud senior není pojištěn nebo jsou u něj prováděny úkony, které nejsou v seznamu hrazených úkonů, musí si péči uhradit z vlastních zdrojů. Domácí péče je také podporována ze sponzorských darů, grantů nebo nadacemi (Národní centrum domácí péče ČR 2014). Zdravotní péče poskytovaná prostřednictvím agentur domácí péče je personálně zajištěna kvalifikovanými zdravotními sestrami (Mlýnková 2011, s. 64). Vzhledem k tomu, že je potřeba zajistit nepřetržitou dostupnost zdravotní péče, tedy 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, 28

tak je doporučený počet 5 pracovních úvazků kvalifikovaného zdravotnického personálu na jeden smluvní vztah. Kromě personálních standardů musí agentury domácí péče splnit i požadavky na technické a prostorové vybavení, musí splňovat podmínky bezpečnosti práce dle platných právních předpisů a musí být vybaveni přístroji k zajištění zdravotnických úkonů v domácnosti seniora (Národní centrum domácí péče ČR 2014). Průběh péče se neodehrává bez spolurozhodování klienta ani jeho rodiny. Naopak s takovou účastí počítá, včetně aktivního zapojení do poskytování péče jako takové. Ke klientovi je přistupováno z holistického neboli celostního přístupu a je zohledněn jeho biologický, psychologický, sociální i spirituální aspekt osobnosti. Domácí prostředí i přítomnost rodiny velmi blahodárně působí na psychický a tím i na imunitní systém klienta. Nejběžnější frekvencí poskytování domácí péče je 3x1 hodina denně. Pokud je ze zdravotních důvodů nutné tuto frekvenci zvýšit, je možné požádat o navýšení úhrady a rozšířit tak péči třeba i na pět hodin denně. Žádost o navýšení úhrady domácí zdravotní péče schvaluje revizní lékař zdravotní pojišťovny. Pokud senior nemá rodinu nebo je jeho sociální prostředí nevyhovující nebo si takovou péči nepřeje, tak její indikace v takovém případě pozbývá svého smyslu a je lepší zajistit péči ve zdravotnickém zařízení nebo v pobytovém sociálním zařízení (Misconiová 2014).

6.2 Pečovatelská služba Na rozdíl od péče poskytované agenturami domácí péče patří služby poskytované pečovatelskou službou do oblasti služeb sociálních a řídí se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. Klient si jí hradí sám z vlastních zdrojů (zde lze využít příspěvek na péči - viz. kapitola 4). Může mít podobu ambulantní nebo terénní. Pro seniora upoutaného na lůžko je pochopitelně adekvátní terénní pečovatelská služba. K základním službám, které pečovatelská služba nabízí, patří (zákon č. 108/2006 Sb., §40):  pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,  pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,  poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,  pomoc při zajištění chodu domácnosti,  zprostředkování kontaktu se společenským prostředím. Pokud chce pečovatelská služba zajistit i jiné služby, tak lze tuto situaci vyřešit službami fakultativními. Vše ale musí probíhat v mezích podmínek stanovených při registraci služby. 29

V opačném případě je nutné v registraci provést příslušné změny. Některé úkony navíc lze vyřešit stanovením vnitřních pravidel, za jakých podmínek a kdy je možné je poskytovat. Nesmí se to ale stát pravidlem (Odbor 22 2014). Pod fakultativními službami si můžeme představit například dohled nad seniorem, pedikúru, relaxační masáž, přepravu firemním autem apod.

6.3 Osobní asistence Osobní asistence je také sociální službou, jejíž využití si klient určuje sám. A to jak způsob, tak i rozsah pomoci. V podstatě je mu asistent „k ruce“, protože vykonává ty činnosti, které by vykonával klient sám, kdyby toho byl schopen. Osobní asistence je kompenzací sociálního handicapu, který vyplývá ze zdravotního postižení klienta, je poskytována bez omezení místem nebo časem a lze jí kombinovat s dalšími službami péče v domácnosti. Nejlépe s činností pečovatelské služby. Buď je osobní asistence neřízená neboli sebeurčující, nebo řízená. Neřízenou osobní asistenci si řídí sám klient. Řízenou osobní asistenci řídí poskytovatel služby v případě, že toho není klient schopen. Pro řízenou osobní asistenci je potřeba odborná příprava. Osobní asistent pomáhá klientovi se zajištěním biologických i sociálních potřeb. Například polohování na lůžku, přesun z lůžka na invalidní vozík, oblékání, výkon fyziologické potřeby, kultura (čtení knížek, hudba, internet) apod. (Osobní asistence 2014). Pro výkon osobní asistence není potřeba zvláštního vzdělání, a proto osobního asistenta může dělat v podstatě kdokoliv. Pro tuto službu není také potřeba žádná registrace jako u domácí pečovatelské služby. Služba je poskytována na základě smlouvy o poskytnutí pomoci. Asistent by měl být fyzicky i psychicky zdravý, manuálně šikovný, empatický, ochotný, laskavý, vlídný, trpělivý, přizpůsobivý, vynalézavý, zodpovědný, spolehlivý, pozitivní, časově flexibilní a hlavně by ho měla práce bavit. Osobního asistenta si vybírá klient, nikoliv naopak. Pokud výběr činí klientovi potíže, tak je výběr proveden ve spolupráci s rodinou nebo poskytovatelem služeb. Veškerou činnost osobního asistenta kontroluje sám klient nebo jeho rodina. Pokud je nespokojen, tak má právo kdykoliv osobního asistenta vyměnit. Nejlepší je mít asistenty dva (Osobní asistence 2014). Osobní asistence je placenou sociální službou, jejíž výše činí maximálně 130 Kč za hodinu. Platba se poměrně zkrátí, pokud poskytnutí služby netrvalo celou hodinu (vyhláška č. 505/2006 Sb., §5).

30

6.4 Sociálně aktivizační služby Sociálně aktivizační služby jsou sociální službou a poskytují se zdarma na základě uzavřené smlouvy o poskytování sociálních služeb. Cílem je vytvořit přijatelnější, lepší a bezpečnější prostředí. Seniorům upoutaným na lůžko mohou například nabídnout pomoc v domácnosti, pomoc při zájmových, vzdělávacích a volnočasových aktivitách, pomoc při trénování jemné motoriky a zdravotních cvičeních a pomoc při sociálně terapeutických činnostech. Dále mohou organizace, nabízející sociálně aktivizační služby, pomoci podpůrnými rozhovory a aktivitami pro zlepšení paměti, edukačními hrami a sociálním a individuálním poradenstvím (Jelínková 2014). Po zkontaktování sociální organizace, která sociálně aktivizační služby poskytuje, navštíví seniora v domácnosti sociální pracovníci, kteří zhodnotí, zda odpovídá jejich cílové skupině. Dále zjistí potřeby seniora i rodiny, zhodnotí sociální prostředí a poskytnou veškeré možné informace o poskytované službě (Jelínková 2014). Sociálně aktivizační služby jsou poskytovány velké škále cílových skupin a ne všechny organizace se zaměřují právě na seniory.

6.5 Péče v domácnosti poskytovaná rodinou Roli pečovatele na sebe mohou vzít i rodinní příslušníci. Je třeba si ale uvědomit, jakou zodpovědnost na sebe berou a zda tuto laickou péči dovoluje zdravotní stav seniora. Rodina by měla vytvořit prostředí, které bude zabezpečeno po všech stránkách. Po stránce bytové, časové, finanční i sociální. Ten, který bude z rodiny pečovat, by měl mít i odpovídající fyzickou i psychickou odolnost, dobrou vůli, snahu hledat řešení a možnosti kvalitní péče a hlavně vědět, jak pomoci (Nováková 2011, s. 51 – 52). Než se s péčí v rodině začne, tak je dobré zjistit informace, jak přizpůsobit domácí prostředí. Jaké zdravotnické a kompenzační pomůcky budou potřeba. Jakým způsobem lze požádat o příspěvky na pomůcky. Jakým způsobem lze dále finančně podpořit péči o blízkou osobu. Zjistit si způsoby náhradní péče, pokud bude potřeba načerpat fyzické a hlavně psychické síly. Zpočátku je také určitě vhodné využít služeb výše zmíněných poskytovatelů zdravotnické a sociální péče, protože mohou poskytnout cenné rady a pečujícího rodinného příslušníka proškolit. Stát tuto formu poskytování péče podporuje tím, že poskytuje určitou sociální ochranu pečujícím osobám. Příspěvek na péči, který slouží k financování péče o osobu blízkou (viz. kapitola 4), se nezapočítává pečující osobě do příjmů pro účely dávkových a daňových 31

systémů. Doba péče je také započítávána do doby sociálního pojištění pro přiznání důchodu, pokud je pečováno o osobu, které náleží příspěvek na péči ve stupni II, III. nebo IV. Pečující osoba je po dobu péče i zdravotně pojištěna a není omezena v pracovním uplatnění (Nováková 2011, s. 52). Pochopitelně jsou zde i určitá rizika. Například horší technické vybavení domácnosti, absence komplexní péče, psychická a fyzická náročnost pro pečující osobu, méně času na volnočasové aktivity či odpočinek pečující osoby, ztráta některých sociálních kontaktů pečující osoby, riziko chudoby apod. (Nováková 2011, s. 52 – 53).

32

7 Možnosti aktivizace seniorů upoutaných na lůžko „Bez druhých je život, láska a štěstí pouhou utopií. Jsme spolu navzájem propojeni tisíci vlákny. Jeden život závisí na druhém, žádný se bez druhého nemůže rozvinout.“ Bosmans Phil, belgický kněz Existuje mnoho způsobů aktivizace seniorů. Lze však některé z nich využít i u seniorů upoutaných na lůžko? Odpověď zní ano. Lze využít aktivit, které mohou „přijít“ za seniorem nebo na které je možné seniora odvézt na invalidním vozíku. Mnohé z nich je potřeba trochu upravit a přizpůsobit dané situaci a hlavně individualitám jednotlivých seniorů. Musíme si uvědomit, že pojem „senior upoutaný na lůžko“ je pouze velmi obecný. Senior upoutaný na lůžko může mít zachovanou hybnost některé části těla nebo také vůbec žádnou. Neexistuje tudíž žádný jednotný návod a postup, který by se dal praktikovat na každého. Individuální přístup k seniorům upoutaným na lůžko by měl v první řadě vycházet z hierarchie jejich potřeb. Čím více klesají funkční schopnosti a soběstačnost, tím více je senior v uspokojování svých potřeb závislý na druhých. Taková situace může být, a je, velmi stresující a vyvolává u seniora pokles pocitu jistoty a bezpečí. Což jsou jedny ze základních lidských potřeb. Nejznámějším popisem hierarchie lidských potřeb je pyramida Abrahama Harolda Maslowa, amerického psychologa. Jeho teorie vychází z přesvědčení, že nejprve je potřeba zajistit uspokojení potřeb nižších a teprve poté potřeb vyšších (Dvořáčková 2012, s. 38 – 40).3

7.1 Krátkodobá aktivizace Metodu krátkodobé aktivizace lze využít při každodenní péči o seniora v libovolných počtech krátkých kontaktních bloků. Posílíme tak u seniora pocit, že není zcela vyloučen ze společnosti a můžeme u něj dosáhnout větší vyrovnanosti. Díky krátkodobé aktivizaci nesestává každý den jen z pobytu na lůžku a touhy, aby už konečně skončil. Aktivizační bloky se mohou od sebe lišit. Záleží pouze na naší fantazii a znalosti osobnosti seniora, co do nich zařadíme, pokud dodržíme základní stavbu bloku. Příkladem krátkého aktivizačního bloku podle Wehnera a Schwinghamera (2013, s. 20 – 21) může být následující:

3

Grafické znázornění pyramidy H. Maslowa, včetně popisu jednotlivých potřeb, naleznete v příloze č. 3.

33

 Poté, co přijdeme k seniorovi, tak v první řadě uplatníme čtyři pilíře setkávání. Těmi je kontakt „kůže na kůži“, kontakt „z očí do očí“, verbální sblížení a emoční sblížení.  Následně rozvineme se seniorem komunikaci, ke které můžeme využít jeho věci v pokoji nebo okolní vjemy. Například fotografie rodiny, výjevy za oknem apod. Pokud senior komunikuje, můžeme se začít ptát na lidi na fotografii a nechat ho, aby nám o nich vyprávěl. Nebo můžeme zavést rozhovor o aktuálním ročním období. Rozhovor se může točit i kolem věcí, které jsme se dozvěděli ze životopisu seniora, například kde se narodil, kde pracoval apod. Pokud senior nekomunikuje verbálně, tak je dobré si dopředu u rodiny zjistit potřebné informace. Můžeme tak hovořit o lidech na fotografii a pokládat otázky typu ANO/NE, pokud je senior schopen kývnout hlavou či zamrkat. Můžeme i některé předměty dát seniorovi do ruky a zaujmout tak jeho pozornost.  Dobré jsou i otázky na věci, které se staly v minulosti a podpořit tak paměť seniora. Velmi záleží na tom, do jaké míry je senior schopen komunikovat. Nikdy ale nezapomínáme na to, že vždy existuje nějaká forma komunikace. Stačí jí pouze najít.  Závěrem poděkujeme seniorovi za společně strávený čas, za vyprávění příběhu nebo za jeho snahu o nalezení vyhovující formy komunikace apod. Důležité je podpořit vědomí důležitosti a potřebnosti u seniora. Rozloučíme se opět za pomoci čtyř pilířů setkávání.

7.2 Bazální stimulace „Bazální stimulace je soubor ošetřovatelských technik, které vedou k podpoře vnímání klienta. Přispívají k jeho zklidnění a k uspokojení jeho potřeb a k rozvoji osobnosti“. Cílem bazální stimulace je podpora vlastní identity (uvědomování si sám sebe), umožnit navázání komunikace s okolím, zvládnout orientaci v prostoru a čase a zlepšit funkci organismu. Základním kamenem je lidský přístup a uvědomění si, že každý člověk je jedinečnou osobností bez ohledu na duševní či fyzický stav a takto ke všem klientům přistupovat (Pečeňová 2009, s. 38 – 39). Bazální stimulace je ideálním řešením pro seniory upoutané na lůžko. Základními prvky bazální stimulace je vnímání, komunikace a dotek. Vnímání může probíhat na různých úrovních (např. auditivní, olfaktorické, orální, optické, taktilně-haptické). Je nutné 34

si uvědomit, že každý člověk vnímá, i když se zdá být zdánlivě netečný. Komunikace je spojovacím článkem mezi lidmi, pomáhá utvářet vztahy a je sociální potřebou. Doteky jsou „mosty v komunikaci mezi dvěma světy“. Už jen tím, že se člověka dotkneme, s ním komunikujeme. V bazální stimulaci je dobré vymezit tzv. iniciální dotek. Jedná se o dotek, který signalizuje náš první i poslední kontakt s člověkem. Místem iniciálního doteku bývá zpravidla rameno, paže nebo ruka. Je dobré se vyvarovat nečekaných doteků, které by mohli v člověku vyvolat strach a napětí. Dotek by měl být jasný, zřetelný, přiměřeného tlaku, doprovázený verbálním projevem a všichni, kteří přijdou s tím samým člověkem do styku, by měli zachovávat stejné pohyby (Pečeňová 2009, s. 39- 41). Bazální stimulace je celým samostatným oborem, ve kterém je možné absolvovat akreditované kurzy. Základní kurz bazální stimulace absolvuje většina rodinných příslušníků, jejichž blízcí jsou trvale upoutáni na lůžko, protože se jedná o jednu z možností, jak lépe komunikovat. Stejnou měrou je bazální stimulace využívána v praxi např. na odděleních následné intenzivní péče. Bazální stimulace využívá mnoha technik, ze kterých si můžeme jmenovat například somatické stimulace pomocí speciálních poloh (např. hnízdo, mumie apod.), masážních technik nebo uklidňujících koupelí. Využít se dále dají vestibulární stimulace (cílené pohyby endolymfy – velmi dobře využitelné u lidí upoutaných lůžko), vibrační stimulace, optické stimulace (využití vizuálních podnětů – nejlépe barevných), auditivní stimulace (akustické podněty), orální stimulace, olfaktorické stimulace (stimulace vůněmi) a taktilně-haptické stimulace (doteková stimulace) (Pečeňová 2009, s. 41 – 45).4

7.3 Ergoterapie Ergoterapie jako profese funguje přibližně od začátku 20. století. Vznikla v USA a postupně se rozšířila i do dalších zemí. Česká asociace ergoterapeutů byla založena v roce 1994. Podle definice České asociace ergoterapeutů je ergoterapie …. „profese, která prostřednictvím smysluplného zaměstnávání usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoliv věku s různým typem postižení (fyzickým, smyslovým, psychickým, mentálním nebo sociálním znevýhodněním). Podporuje maximálně možnou participaci jedince v běžném životě, přičemž respektuje plně jeho osobnost a možnosti. Pro podporu participace jedince využívá specifické metody a techniky, nácvik konkrétních dovedností, poradenství 4

Desatero bazální stimulace naleznete v příloze č. 4.

35

či přizpůsobení prostředí. Pojmem „zaměstnávání“ jsou myšleny veškeré činnosti, které člověk vykonává v průběhu života a jsou vnímány jako součást jeho identity. Primárním cílem ergoterapie je umožnit jedinci účastnit se těch zaměstnávání, které jsou pro jeho život smysluplné a nepostradatelné.“ (Votava 2009, s. 5 – 7). Existuje ergoterapie kondiční, která má za cíl vyplnit volný čas klienta a odvést jeho pozornost k něčemu jinému než jsou následky nemoci. Většinou se jedná o různé rukodělné výrobky. Výrobek samotný se potom stává motivačním prvkem klienta. Funkční ergoterapie je podobná jako kondiční ergoterapie s tím rozdílem, že se zaměřuje na zlepšení nebo obnovu postižených funkcí pohybového ústrojí a rozvoj kognitivních funkcí. Nácvik denních činností (ADL) je léčebnou výchovou k soběstačnosti a také nejvíce používanou částí ergoterapie. ADL rozdělujeme na personální a instrumentální. Personální ADL zahrnují nácvik činností související s hygienou, oblékáním, konzumací stravy, používáním domácích mechanismů a mobilitou a přesuny. Pokud může senior upoutaný na lůžko pohybovat horními končetinami, lze nacvičovat např. v rámci hygieny česání, v rámci oblékání zapínání knoflíků, v rámci konzumace stravy používání příboru nebo pití, v rámci používání domácích mechanismů ovládání polohovacího mechanismu lůžka nebo ovládání mobilního telefonu apod. Instrumentální ADL zahrnují například vaření, úklid, nakupování, uklízení, mytí oken, vysávání podlahy, venčení psa, vyřizování osobních záležitostí, používání MHD apod. V případě seniorů upoutaných na lůžko nelze provádět nácvik všech denních činností. Lze ale nacvičit ty činnosti, které jdou provádět vleže nebo při vypolohované pozici vpolosedě s využitím zbývajících pohybových funkcí. Pokud některé činnosti nelze vykonávat běžným způsobem, tak se ergoterapeut snaží o nácvik jiným, i netradičním, způsobem. Nebo navrhne využití kompenzační pomůcky a s klientem její používání nacvičí. Dále rozlišujeme ergoterapii předpracovní, která má za cíl začlenit osobu se zdravotním postižením do pracovního procesu. Ovšem v případě seniorů upoutaných na lůžko je tato část ergoterapie irelevantní. Činnosti volného času, využití her a hraček se využívá z větší části u dětí. V případě seniorů upoutaných na lůžko lze v této oblasti ergoterapie využít her pro dospělé, ve kterých lze prohrát nebo vyhrát. Činností volného času může být i práce na počítači, což může sloužit jako prostředek komunikace s vnějším světem nebo také jako prostředek k vyřizování úředních záležitostí apod. Speciálně upravený počítač může využít i senior upoutaný na lůžko, který nemá funkční ani horní končetiny (Votava 2009, s. 22 – 27). 36

Ergoterapie pracuje také s úpravou prostředí a využíváním zdravotnických a kompenzačních pomůcek. Náplní práce ergoterapeuta je tedy kromě terapie i zhodnocení prostředí, ve kterém klient žije a navrhnout vhodnou úpravu a použití vhodné kompenzační pomůcky (Votava 2009, s. 40).

7.4

Reminiscence

Reminiscence nebo také reminiscenční terapie je aktivizační metodou, která funguje na principu vzpomínání. Vychází z toho, že zasuté vzpomínky na krásná léta mohou seniory obohatit. Díky vzpomínání si vzpomenou na vše, co dokázali a mohou si začít znovu vážit sami sebe, potvrdit svou identitu i svou hodnotu. Cílem této terapie je probudit v seniorovi pozitivní myšlení a radost ze života, stimulovat paměť, zmenšit existenciální úzkost apod. Pokud spolu vzpomíná celá rodina, tak to může mít i pozitivní vliv na vzájemné sociální vazby a jejich posílení (Kumprechtová 2012, s. 76 – 79). Důležitým faktorem před započetím reminiscenční terapie je nalézt vhodný způsob komunikace. Zvážit, zda je vhodnější reminiscence skupinová nebo individuální. Prvním krokem je úvodní rozhovor se seniorem, jeho rodinou i s ošetřujícím personálem (pokud je senior umístěn v pobytovém zařízení). V úvodním rozhovoru se zjišťuje, jestli je senior spíše samotářský nebo společenský typ, jak je na tom s chápáním mluveného slova, zda nemá poruchy verbální komunikace a popř. zjistit náhradní způsoby komunikace (např. kresba). Dále se zjišťuje rodinná anamnéza, zájmy seniora a přítomnost traumatizujících zážitků z minulosti (aby bylo možné se jim v průběhu terapie vyhnout). V samotném průběhu reminiscenční terapie se využívá jakýchkoliv předmětů, ke kterým má senior nějaký vztah nebo které jsou zasazeny do doby jeho mládí a mohou evokovat příjemné vzpomínky. Lze využít fotografie, filmy, vyprávění, reminiscenční nástěnky, výrobu vzpomínkových krabic, hra divadla, vůně květin, známé písně apod. (Kumprechtová 2012, s. 80 – 84). Reminiscence má pět funkcí. Funkci interpersonální (životní bilancování a pochopení nevyřešených životních situací), funkci informační (předání vlastních životních zkušeností), funkci aktivizační (stimulace paměti), funkci adaptační (potvrzení vlastní hodnoty zvláště v případech umístění do pobytového zařízení) a funkci kreativního sebevyjadřování (vytvoření knihy života apod.). Velmi pozitivní vliv má reminiscence v průběhu adaptačního procesu při umístění do pobytového zařízení. Usnadňuje navázání vztahů s personálem i ostatními klienty a zaměstnává mysl seniora natolik, že nemá tolik prostoru propadat melancholii. Ovšem za předpokladu, že personál spolu s rodinou zajistí, aby měl senior kolem 37

sebe dostatek podnětů ke vzpomínání. Velkou překážkou v pobytových zařízeních je nedostatek času personálu (Kumprechtová 2012, s. 82).

7.5 Zooterapie Zooterapie je terapie prováděná s pomocí zvířat. Nejčastěji užívanou metodou je canisterapie, která k terapeutickým účelům využívá psy, kteří musejí být speciálně vycvičeni a musejí k tomu mít charakterové předpoklady. Základním charakterovým předpokladem je klidná povaha. U seniorů se psi využívají velmi často a jejich dotek na ně má blahodárné psychologické účinky (Votava 2009, s. 18). Obrovskou výhodou je fakt, že psa můžeme využít i u imobilních seniorů, protože ho můžeme za seniorem přivést. Ke kontaktu seniora se psem tak může dojít přímo na lůžku. Důležitým faktorem je zvláštní zodpovědnost průvodce, protože zde nedochází k postupnému navazování kontaktu seniora a psa, ale dochází rovnou k tělesnému kontaktu. Od průvodce se vyžaduje empatie jak vůči seniorovi, tak i vůči psovi (Leser 2012, s. 34). Rozlišujeme několik typů canisterapie (Canisterapie 2009):  aktivity za pomoci psa - přirozený kontakt člověka a psa se zaměřením na zlepšení kvality života klienta a obecnou aktivizaci;  terapie za pomoci psa -

cílený kontakt s klientem, nasměrování a úkoly určuje

odborník (fyzioterapeut, psycholog, speciální pedagog apod.), podpůrná metoda celkové rehabilitace klienta;  vzdělávání za pomoci psů – využití pozitivního vlivu psů na žáky se specifickými potřebami nebo jako součást zážitkové výuky. Pomocí canisterapie lze rozvíjet citové, rozumové i pohybové schopnosti nebo relaxovat. Citové schopnosti lze rozvíjet například hlazením nebo mazlením se psem, rozumové schopnosti například pomocí cílené hry a pohybové schopnosti například házením míčku (Canisterapie 2009). Relaxovat lze například tím, že si canisterapeutický pes lehne do postele ke klientovi, ten si na něj položí hlavu a odpočívá. U seniorů upoutaných na lůžko se často využívá polohování s canisterapeutickými psy, které má pozitivní účinky v prevenci vzniku dekubitů, pomáhá odstraňovat bloky a ztuhlost svalů, uvolňuje psychiku, křeče ve svalech, třes, ale třeba i křeče v dutině břišní apod. Pes působí dobře na uvolnění svalstva hlavně tím, že má vyšší teplotu než člověk a přítomnost jeho těla dokáže prohřát části těla, která se špatně prokrvují. Zároveň přitom nemůže dojít 38

k nepříjemnému pocitu na citlivé kůži, jako třeba při využití zahřívací dečky, která se může zdát příliš horká. Neocenitelný je i pravidelný tlukot srdce a dech psa. Téměř vždy se stává, že se senior na tento klidný dech naladí a sám se celkově zklidní (Canisterapie 2009). Kromě canisterapeutických psů zde můžeme zmínit i asistenčního psa. Asistenční pes je u seniorů upoutaných na lůžko výborným pomocníkem a to hlavně v domácím prostředí. Tento pes je cvičen pro zvládání různých běžných denních úkonů, například rozsvěcení a zhasínání světel, přinesení a podání různých předmětů (telefon, léky, ovladač, časopis apod.), podání spadlých předmětů, svlékání částí oblečení (např. ponožky), rozepínání zipu, otevírání a zavírání dveří, pouštění počítače, přivolání pomoci, otevírání a zavírání lednice či zásuvek, zvednutí pokleslé hlavy apod. (Pomocné tlapky 2009). Dalším často využívaným zvířetem v zooterapii je kočka. Terapie s využitím kočky se nazývá felinoterapie. Kočky nejsou využívány v zooterapii tak dlouho jak psi, ale postupně se staly oblíbenými. Jsou totiž vhodné k tomu, aby natrvalo zůstaly v pobytovém zařízení a žily tak spolu se seniory. Nikomu tam nepřekážejí, jsou malé, tiché a nenápadné. Mňoukání a vrnění kočky může v seniorech evokovat příjemné pocity a třeba i hezké vzpomínky na domov. V rámci aktivizace se dokonce s kočkami v hlavní roli hraje i divadlo. Ale stejně jako u psů, i u koček se velmi dbá na to, aby byl vybrán jedinec s vhodnými charakterovými rysy. Kočka by měla být přátelská, kontaktní a klidná. Důležitou roli hraje i srst kočky, která by neměla být ani dlouhá ani krátká. Vůbec se nedoporučují bezsrstá plemena, která vyvolávají u mnoha lidí i strach (Kohoutová, Gardiánová 2013, s. 283 – 284). Známou terapií je i hipoterapie nebo také hiporehabilitace. Jedná se využití koně v rámci terapeutického působení. Stejně jako u všech zvířat je třeba vybrat správného jedince a vycvičit ho. Výborné účinky na klienty má teplo koně a jeho nepravidelný rytmický pohyb při chůzi (Votava 2009, s. 17). Koně lze využít i v terapii či rehabilitaci s imobilními klienty, ovšem u seniorů upoutaných na lůžko s přihlédnutím na jejich křehkou konstituci, je to na pováženou. Méně známými terapiemi je ornitoterapie (využití ptactva), insektoterapie (využití hmyzu), delfinoterapie (využití delfínů) a lamaterapie (využití lam).

7.6 Aromaterapie Aromaterapie je léčba a terapie za pomoci vůní a esenciálních olejů. Mnohé esenciální oleje mají blahodárné hojivé účinky jak na lidské tělo, tak i na emoce a psychiku a jsou využívány v holistickém

(celostním)

přístupu

k člověku. 39

Správný

a

zkušený

aromaterapeut

před začátkem terapie zjišťuje podrobnou anamnézu klienta, aby mohl využít k masáži celého těla (hlavní léčba) ten správný esenciální olej rozpuštěný v bázi rostlinných olejů. Ta pravá podstata aromaterapeutického léčebného účinku spočívá ve spojení esenciálních olejů a lidského dotyku. Hlavní výhodou aromaterapie je navozený pocit pohody a přírodní vlastnosti používaných esenciálních olejů. Riziko nežádoucích účinků je tedy minimální. Hlavně u lidí, kteří trpí různými druhy alergie, astmatem nebo kožními vyrážkami apod. (Hallsová 2005, s. 10 – 14). Esenciální oleje nemusí být využívány jen rukou aromaterapeuta. Lze je využít i v pohodlí domova. Důležité je dbát buď na rady aromaterapeuta nebo na rady v návodech. V opačném případě bychom si mohli přivodit mnohé nepříjemnosti, protože nesprávné užití esenciálních olejů nemusí být bezpečné. Nejčastěji se doma využívají esenciální oleje do koupele. V případě seniora upoutaného na lůžko lze esenciální oleje využít i při mytí na lůžku. Jen je třeba zajistit příjemné a teplé prostředí. Esenciální oleje se dají doma využít i při inhalaci, na teplé a studené obklady, přimícháním do krému na obličej nebo do tělového mléka, v péči o vlasy, k provonění místnosti v odpařovačích nebo rozprašovačích, k provonění ložního prádla nebo přidáním do čisticích prostředků (Hallsová 2005, s. 21- 45).

7.7 Muzikoterapie Muzikoterapie je již mnoho let používána jako forma terapie a existuje velká škála jejích definic. V podstatě co stát, to jiná definice. Zde si uvedeme definici slovenské autorky Mátejové a Mašury z roku 1992, kterou ve své knize uvádí autorka knihy Muzikoterapie Jaroslava Zeleiová (2007, s. 37): „Muzikoterapie je léčebně-výchovná metoda vysoce komunikativního charakteru s mimořádnou šíří indikačního zaměření. Prostřednictvím neverbálních a verbálních médií muzikoterapie je možné preventivně a kurativně působit na ohrožené, postižené a narušené jedince všech věkových kategorií bez ohledu na pohlaví, sociální příslušnost, vzdělání a povolání“. Obecným cílem muzikoterapie je pozitivní působení na zdraví klientů tak, aby došlo buď ke zlepšení zdravotního stavu, nebo přímo k jeho obnově. Muzikoterapii je možné provozovat buď formou skupinovou, nebo individuální (Zeleiová 2007, s. 40). Pro seniory upoutané na lůžko se spíše využívá individuální formy muzikoterapie. I když si lze představit v domově seniorů například skupinový poslech hudby, pokud to dovoluje technické zázemí domova. Skupinový poslech hudby by bylo možné realizovat převezením seniorů upoutaných na lůžko například prostřednictvím mobilních lůžek do společenské místnosti. 40

Muzikoterapii je možné využít jak u seniorů, kterým zůstala hybnost horních končetin, tak i u seniorů, kteří jsou kvadruplegiky. Rozlišujeme totiž muzikoterapii aktivní a receptivní. Aktivní muzikoterapie spočívá přímo ve využívání hudebních instrumentů či ve zpěvu, a to samotným klientem. Receptivní muzikoterapie spočívá hlavně v poslechu a vnímání hudby (Zeleiová 2007, s. 47). Muzikoterapie na seniory velmi dobře působí, protože jde o příjemnou formu aktivizace bez psychického odporu. Nejčastěji se využívá zpěv lidových písní, protože jde o písně mládí našich babiček a dědečků. Rytmus i obsah písní je potřeba přizpůsobit klientům. Senioři mohou zpěv doprovázet tleskáním, pohupováním, kýváním hlavy do rytmu apod. Muzikoterapie může navodit pocit radosti, může zlepšit sociální vztahy nebo obnovit důvěru v okolí (Klusoňová, Pitnerová 2005, s. 102 – 103). Terapie formou muzikoterapie není jen doménou domovů pro seniory. Muzikoterapii je možné vykonávat i v domácím prostředí seniora upoutaného na lůžko. Rodina může seniorovy pouštět jeho oblíbenou hudbu, která u něho navozuje pocit psychické pohody. Nebo se u seniorova lůžka může sejít například celá rodina a mohou společně všichni zpívat oblíbené písně. Pokud někdo z rodiny hraje na hudební nástroj, může takovou chvilku společného zpěvu doprovodit hraním. Nejenom, že společně stráví svůj čas, ale zmíněný senior tak upevní i důležitost své role v rodině.

7.8 Arteterapie Arteterapie je terapií prováděnou prostřednictvím výtvarného umění. Rozlišujeme arteterapii receptivní a produktivní. Podstatou receptivní arteterapie je vnímání uměleckého díla, jeho prohlížení a vcítění se do něj, promítání vlastních emocí do uměleckého díla. Tuto formu arteterapie lze u seniorů upoutaných na lůžko provádět například pomocí projekce diapozitivů nebo pouštění videozáznamů a hovořit společně o těchto uměleckých dílech, ať už se jedná o malby, sochy apod. Produktivní arteterapie je naopak zaměřená přímo na vlastní tvůrčí činnost pomocí malby, kresby, modelování apod. (Šicková-Fabrici 2002, s. 30). U seniorů upoutaných na lůžko je velmi dobře využitelná práce s modelovací hmotou. Nemusejí se přímo zaměřit na tvorbu konečného výtvoru, ale už jen hnětení modelovací hmoty je velmi prospěšným cvičením. Stejně jako muzikoterapii, i arteterapii lze provádět buď individuálně, nebo skupinově (Šicková-Fabrici 2002, s. 43). Mezi cíle arteterapie můžeme jmenovat například uvolnění, vnímání vlastních emocí a vlastní hodnoty, nárůst osobní svobody, rozvoj fantazie, možnost 41

osvobození se od negativních emocí či vnitřních konfliktů, možnost pozitivního ocenění apod. U seniorů navíc může arteterapie sloužit k procvičování krátkodobé paměti nebo k procvičování jemné motoriky u seniorů, u kterých je to možné (Šicková-Fabrici 2002, s. 61 – 65).

7.9 Mozkový trénink Trénování mozku je velice důležitou součástí našich životů a mělo by nás provázet každým obdobím vývoje. V mozku jsou umístěny tzv. kognitivní neboli poznávací funkce. Řadíme k nim hlavně paměť, dále pozornost, abstraktní a logické myšlení, myšlení v souvislostech, orientace místem, časem, situací i osobou, prostorové myšlení a představivost, zpracování informací apod. Dále jsou to expresivní neboli vyjadřovací funkce (například řeč, slovní zásoba, gestikulace, mimika, psaní a kreslení) a exekutivní neboli výkonné funkce (např. plánování a organizace věcí, řešení problémů a jejich rozpoznání apod.) (Suchá 2012, s. 11). Jak jsme si již řekli v kapitole 1.2.1, dochází ve stáří k úbytku kognitivních funkcí. Mozkový trénink může tento úbytek poněkud zpomalit a zmírnit. Je možné se zaměřit buď na procvičování všech kognitivních funkcí, nebo cíleně na vybrané oblasti. Každý máme některé kognitivní funkce silnější a některé slabší. Do určité míry je to dáno geneticky (Suchá 2012, s. 15). K procvičování různých kognitivních funkcí slouží celá řada her. Existují hry pro zlepšení krátkodobé paměti, dlouhodobé paměti, k procvičení slovní zásoby, pro zlepšení koncentrace pozornosti, k procvičení logického myšlení či pravé mozkové hemisféry, smyslového vnímání apod. (Suchá 2012, s. 20 – 109). K procvičování krátkodobé paměti mohou sloužit hry, jejichž principem je zapamatování slyšeného nebo viděného. Například zapamatování slov, obrázků, předmětů, vlajek, hraní pexesa apod. K procvičování dlouhodobé paměti mohou sloužit hry, jejichž principem je vybavení si již dříve získaných informací. Například hra země, město, jméno, zvíře, dále poznávání literárních ukázek, hra riskuj, hudební kvíz apod. K procvičení slovní zásoby je možné využít slovní kopanou, skládání vět, popisování slov, popisování čísel, příběhy na zadané písmeno, slovního hada apod. K procvičení koncentrace pozornosti může sloužit hra skládání slov z písmen, bingo, barevné Člověče, nezlob se apod. K procvičení logického myšlení může sloužit hra na hádání slov v místnosti, citáty na různá témata (přiřazují se k sobě citáty a autoři) apod. K procvičování pravé mozkové hemisféry můžeme použít popis obrázku, dokreslování obrázku, rébusy, dokončování příběhů, hádání knížek, filmů 42

nebo přísloví, rýmování apod. A konečně také k procvičování smyslového vnímání můžeme použít herbář, poznávání mincí hmatem, pantomimu apod. (Suchá 2012, s. 20 – 117).

7.10 Další možnosti aktivizačních činností Rozšířenou formou aktivizace seniorů jsou duchovní aktivity, které opět lze využít i u seniorů upoutaných na lůžko. Duchovní aktivity jsou u seniorů oblíbené, protože se začínají zabývat otázkou konečnosti života, jeho smyslu a naplnění. Mnozí z nich ve věřících rodinách i vyrůstali a víra je součástí jejich života. Duchovní aktivity mohou probíhat dvojím způsobem. První způsob se nazývá pastorace a jedná se o duchovní péči jednotlivých církví, kterou provádí buď duchovní, nebo pastorační asistent. Pastorace zahrnuje bohoslužby, svátostné obřady, modlitební setkání, biblické hodiny, návštěvy nemocných apod. Druhým způsobem jsou spirituální aktivity, které jsou prováděny většinou laikem. Musí být duchovně zakotvený a mít alespoň částečnou znalost teologie. Spirituální aktivity zahrnují čtení biblické literatury, zpěv duchovních písní, etické semináře, slavení tradičních svátků (Vánoce, Velikonoce) apod. (Jindrová 2013, s. 150). K aktivizačním činnostem můžeme zařadit i předčítání knih. Do domů pro seniory většinou chodí předčítat zaměstnanci knihovny nebo dobrovolníci. V domácím prostředí mohou tuto aktivitu zajistit jak rodinní příslušníci, tak i pečovatelská služba. Nejde jen o přečtení oblíbené knihy, ale i o možnost si o knize či příběhu pohovořit. Lze předčítat i aktuální novinky z jakékoliv oblasti lidského života, ať už je to politika, kultura, ekonomika, novinky ze společnosti apod. Senior upoutaný na lůžko tak může mít větší pocit zapojení do běžného života.

43

Empirická část 8 Průzkumné šetření 8.1 Cíle průzkumného šetření a stanovení hypotéz Základním cílem tohoto průzkumu je „Zjistit způsoby aktivizace seniorů upoutaných na lůžko v pobytových zařízeních a v domácím prostředí“ a vzájemně tyto způsoby porovnat. Pro zjištění stanoveného cíle byl zvolen kvantitativní průzkum, protože na základě kvantitativního průzkumu lze získat exaktní a objektivně ověřitelné údaje o zkoumané problematice. Jako metoda průzkumu byl použit dotazník. Jeho výhodou je, že lze oslovit vysoký počet respondentů v poměrně krátkém čase, respondenti zůstávají v anonymitě, dotazník je možné poslat (není nutná osobní přítomnost), respondenti mají čas na promyšlení odpovědí a v neposlední řadě je výhodou i poměrně snadné vyhodnocení, které lze počítačově zpracovat. Nevýhodou dotazníku může být hrozba nižší návratnosti. Chybí také kontrola, zda dotazník vyplnil oslovený respondent. Nevýhodou také může být, že otázky nelze respondentům vysvětlit v případě, že jim nerozumí (Gavora a kol. 2010). Pro bakalářskou práci byla zvolena průzkumná otázka: „Existuje více aktivizačních činností v pobytových zařízeních než v domácím prostředí?“ Kromě základního cíle a základní průzkumné otázky se zaměříme i na tyto dílčí otázky: 1. Jakými kurzy prošli pracovníci přímé péče a osobní asistenti? 2. Kolik času je klientovi při aktivizačních činnostech věnováno? 3. V jakém rozsahu spolupracuje rodina klienta? 4. Jsou při aktivizačních činnostech využívání dobrovolníci? 5. V čem mají aktivizační činnosti pozitivní a v čem negativní vliv na klienta? Cílem dílčích otázek bylo dokreslení informací získaných z dotazníkového šetření pro snazší vyhodnocení stanovených hypotéz. Dílčí otázky jsou zapracovány do dotazníku. Jako výsledek průzkumného šetření byly stanoveny následující hypotézy: 1H

V pobytových zařízeních je nabízeno více druhů aktivizačních činností než v domácím prostředí.

44

2H

Pracovníci přímé péče, kteří provádějí aktivizační činnosti v pobytových zařízeních, prošli více kurzy než osobní asistenti, kteří provádějí aktivizační činnosti v domácím prostředí.

3H

V pobytových zařízeních je klientovi věnováno méně času při aktivizačních činnostech než v domácím prostředí.

4H

V pobytových zařízeních je spolupráce rodiny klienta při aktivizačních činnostech menší než v domácím prostředí.

5H

V pobytových zařízeních jsou při aktivizačních činnostech dobrovolníci využíváni více než v domácím prostředí.

8.2 Realizace průzkumného šetření Průzkumné šetření bylo realizováno v organizacích, které nabízejí aktivizační činnosti seniorům a působí v rámci Libereckého kraje. Jedná se o domovy seniorů, které zastupují oblast pobytových zařízení, a o organizace poskytující osobní asistenci, které zastupují oblast domácího prostředí. Jak již bylo řečeno v kapitole 8.1, byl jako metoda průzkumu zvolen dotazník5, který byl vypracován samostatně. Dotazník byl zcela anonymní a byl určen pro pracovníky, kteří pracují v pobytových zařízeních a u organizací poskytujících osobní asistenci, přičemž zároveň vykonávají aktivizační činnosti. Zvlášť byl vytvořen dotazník pro domovy seniorů a zvlášť pro osobní asistenci, aby bylo zajištěno pečlivější vyhodnocení výsledků průzkumného šetření. Otázky v obou dotaznících se liší pouze v oblasti vzdělání pracovníků, jinak jsou stejné. V obou případech jsou použity uzavřené, polouzavřené i otevřené otázky. Ačkoliv bylo průzkumné šetření zaměřeno na problematiku seniorů upoutaných na lůžko, tak byli za respondenty vybráni pracovníci, kteří v jednotlivých organizacích aktivizační činnosti provádějí. Důvodem je předpoklad, že od nich lze zjistit validnější informace, které se týkají aktivizace seniorů upoutaných na lůžko, než u samotných seniorů. V domovech pro seniory se jedná o pracovníky přímé péče a terapeuty. U osobní asistence se jedná o osobní asistenty. Byl proveden kvótní výběr. Za základní průzkumný soubor byli vybráni pracovníci, kteří při výkonu své profese vykonávají aktivizační činnosti se seniory upoutanými na lůžko. Aktivizační činnosti mohou probíhat na různých úrovních a pro práci byli zvoleni respondenti, kteří pracují v pobytových zařízeních nebo v organizacích 5

Vzor dotazníků naleznete jako přílohu č. 5

45

realizujících osobní asistenci. Bylo zjištěno od sociálních pracovníků organizací poskytujících sociální služby na území Libereckého kraje, že na 100 klientů připadá přibližně 35 pracovníků, kteří provádějí aktivizační činnosti u seniorů. Osloveno bylo celkem pět organizací, jejichž celkový počet klientů je přibližně 300. Z toho bylo odvozeno, že pro průzkum bylo naplánováno oslovit 90 respondentů, kteří tvoří vlastní průzkumný vzorek. Cíleně tedy byli vybíráni respondenti, kteří splňovali několik kritérií. Museli pracovat v uvedených zařízeních, museli pracovat se seniory upoutanými na lůžko a museli se podílet na jejich aktivizaci. V každém dotazníku respondenti odpovídali na otázky týkající se vždy jednoho konkrétního klienta. Nebylo předmětem této bakalářské práce zkoumat identifikační údaje respondentů, protože ke stanoveným hypotézám neměly přímý vztah. Před samotným provedením průzkumného šetření bylo nejprve zjišťováno, o kolik seniorů upoutaných na lůžko se přibližně starají v domovech pro seniory a o kolik v organizacích poskytujících osobní asistenci v domácím prostředí. Na základě těchto informací byl poté do jednotlivých organizací předán k vyplnění příslušný počet dotazníků. Samotné průzkumné šetření bylo zahájeno v únoru 2015 a ukončeno bylo v polovině dubna 2015. Do domovů pro seniory bylo předáno k vyplnění celkem 30 dotazníků. Původně bylo plánováno celkem 30 dotazníků do domovů pro seniory v rámci území města Liberec, tedy 15 dotazníků do Domova pro seniory Vratislavice a 15 dotazníků do Domova pro seniory Liberec – Františkov. Z důvodu organizačních změn v Domově pro seniory Liberec – Františkov byla spolupráce odmítnuta. Jako náhradní řešení byl osloven Domov pro seniory v Českém Dubu, který spadá pod Liberecký kraj. Z dalších zařízení je nejblíže k území města Liberec. Do organizací poskytujících osobní asistenci bylo také předáno k vyplnění celkem 30 dotazníků. Tyto dotazníky byly rozděleny do tří organizací podle počtu seniorů upoutaných na lůžko, kterým je poskytována osobní asistence. 20 dotazníků bylo předáno k vyplnění do organizace SENIORSERVIS o.p.s., 7 dotazníků do Centra pro zdravotně postižené Libereckého kraje a 3 dotazníky do MCU Coloseum o.p.s. Původně bylo plánováno umístit některé z dotazníků i do organizace Rodina24. Ta ale odmítla spolupráci s odůvodněním, že jim nevyhovuje terminologie v názvu bakalářské práce. Návratnost dotazníků byla 100%. K vyhodnocení byly použity všechny vyplněné dotazníky, protože plně splňovaly požadavky pro vyhodnocení.

46

9 Analýza a interpretace výsledků průzkumného šetření V jednotlivých položkách je vyhodnocena jak absolutní četnost odpovědí (n), tak i jejich četnost vyjádřená procenty (%), která je následně znázorněna pomocí prostorového koláčového grafu. Procentuální znázornění výsledků v tabulce je zaokrouhleno na jedno desetinné místo a v grafu na celá čísla. Součet procentuálního vyhodnocení dává vždy 100% a je odvozeno od celkového počtu odpovědí na jednotlivé otázky. Samostatně jsou vyhodnoceny výsledky průzkumného šetření z domova seniorů a samostatně z osobní asistence. Následně jsou tyto výsledky porovnány. Vyhodnocované tabulky z domova seniorů jsou vždy označovány jako Tabulka + pořadové číslo DS: název tabulky a z osobní asistence jako Tabulka + pořadové číslo OA: název tabulky. Vyhodnocované grafy z domova seniorů jsou vždy označovány jako Graf + pořadové číslo DS: název grafu a z osobní asistence jako Graf + pořadové číslo OA: název grafu. Značení tohoto typu slouží pro lepší přehlednost. Klientem se vždy rozumí senior upoutaný na lůžko, který je cílovou skupinou této bakalářské práce.

47

Položka č. 1 – Věk klienta Tabulka 1 DS: Věk klienta

Věk klienta

n

%

60 – 74 (rané stáří) 75 – 89 (vlastní stáří) 90 a více (dlouhověkost) Součet celkem

5 14 11 30

16,7 46,7 36,7 100,0

Graf 1 DS: Věk klienta

Pro kategorizaci věku bylo použito dělení WHO (Světové zdravotnické organizace). Záměrem této otázky bylo zjistit, v jaké věkové kategorii se pohybují klienti dotázaných pracovníků. Z celkového počtu zkoumaných seniorů upoutaných na lůžko v domově seniorů je 5 (16,7 %) ve věku 60 – 74 let, 14 (46,7 %) ve věku 75 – 89 let a 11 (36,7 %) ve věku 90 a více let. Nejvíce jsou tedy zastoupeni klienti z kategorie vlastního stáří a nejméně pak klienti z kategorie raného stáří. Překvapivě velký počet klientů je zastoupen v kategorii dlouhověkosti, která se nijak zásadně neliší od kategorie vlastního stáří.

48

Tabulka 2 OA: Věk klienta

Věk klienta

n

%

60 – 74 (rané stáří) 75 – 89 (vlastní stáří) 90 a více (dlouhověkost) Součet celkem

10 14 6 30

33,3 46,7 20,0 100,0

Graf 2 OA: Věk klienta

Z celkového počtu zkoumaných seniorů upoutaných na lůžko, kteří využívají osobní asistenci je 10 (33,3 %) ve věku 60 – 74 let, 14 (46,7 %) ve věku 75 – 89 let a 6 (20 %) ve věku 90 a více let. Nejvíce jsou tedy zastoupeni klienti z kategorie vlastního stáří a nejméně z kategorie dlouhověkosti. Porovnání

Klienti ve věku 75 – 89 let jsou v obou případech zastoupeni stejným počtem. Rozdíl mezi klienty domovů seniorů a osobní asistencí spočívá ve zbývajících dvou kategoriích. Starší klienti ve věku 90 a více let jsou spíše umisťováni do domova seniorů a naopak klienti ve věku 60 – 74 let zůstávají častěji v domácím prostředí. Je zde nutné podotknout, že věk a pohlaví klienta je ovlivněn respondentovým výběrem.

49

Položka č. 2 – Pohlaví klienta Tabulka 3 DS: Pohlaví klienta

Pohlaví klienta

n

%

muž žena Součet celkem

8 22 30

26,7 73,3 100,0

Graf 3 DS: Pohlaví klienta

Z celkového počtu zkoumaných seniorů upoutaných na lůžko v domově seniorů je 8 (26,7 %) mužského pohlaví a 22 (73,3 %) ženského pohlaví.

50

Tabulka 4 OA: Pohlaví klienta

Pohlaví klienta

n

%

muž žena Součet celkem

10 20 30

33,3 66,7 100,0

Graf 4 OA: Pohlaví klienta

Z celkového počtu zkoumaných seniorů upoutaných na lůžko, kteří využívají osobní asistenti je 10 (33,3 %) mužského pohlaví a 20 (66,7 %) ženského pohlaví. Porovnání

Při srovnání vidíme, že se výsledky nijak významně neliší. Jak v domovech seniorů, tak v osobní asistenci jsou více zastoupeny ženy než muži a to přibližně stejným počtem.

51

Položka č. 3 – Délka využívání služby klientem Tabulka 5 DS: Délka využívání služby klientem

Délka využívání služby klientem

n

%

do 1 roku do 2 let do 3 let do 4 let do 5 let nad 5 let Součet celkem

8 8 3 1 7 3 30

26,7 26,7 10,0 3,3 23,3 10,0 100,0

Graf 5 DS: Délka využívání služby klientem

Doba, po kterou je klient umístěn v domově seniorů, může mít určitý vliv na provádění aktivizačních činností. Proto byla zařazena do dotazníku. Ovlivňujícím činitelem může být například schopnost adaptace na změnu prostředí či fáze individuálního plánu (zda je v počátku nebo je již dokončen). V délce trvání do 1 roku je v domovech seniorů umístěno 8 (26,7 %) klientů, do 2 let stejné množství 8 (26,7 %) klientů, do 3 let 3 (10 %) klienti, do 4 let 1 (3,3 %) klient, do 5 let 7 (23,3 %) klientů a nad 5 let 3 (10 %) klienti.

52

Tabulka 6 OA: Délka využívání služby klientem

Délka využívání služby klientem

n

%

do 1 roku do 2 let do 3 let do 4 let do 5 let Součet celkem

9 6 6 6 3 30

30,0 20,0 20,0 20,0 10,0 100,0

Graf 6 OA: Délka využívání služby klientem

Stejně jako v domovech seniorů, i při využívání osobní asistence v domácím prostředí může mít délka využívání této služby určitý vliv na provádění aktivizačních činností. Ovlivňujícím činitelem zde může být například míra důvěry, kterou si osobní asistent stačil u klienta získat. Služby osobní asistence využívá do 1 roku 9 (30 %) klientů, do 2 let 6 (20 %) klientů, do 3 let 6 (20 %) klientů, do 4 let opět 6 (20 %) klientů a do 5 let 3 (10 %) klienti. Porovnání

Při porovnání výsledků z domovů seniorů a z osobní asistence můžeme vidět, že délka využívání služby osobní asistence je velmi vyrovnaná ve všech kategoriích. V domovech seniorů vidíme, že buď jsou zde klienti umístěni krátce, nebo naopak velmi dlouho. Déle

53

než při využívání osobní asistence. Toto si lze vysvětlit tím, že po nějaké době již není péče v domácím prostředí možná a klienti jsou následně umístěni v domovech seniorů.

54

Položka č. 4 – Způsob aktivizace nabízený klientovi Tabulka 7 DS: Způsob aktivizace nabízený klientovi

Způsob aktivizace nabízený klientovi

n

%

krátkodobá aktivizace bazální stimulace ergoterapie reminiscence zooterapie aromaterapie muzikoterapie arteterapie mozkový trénink duchovní aktivity předčítání jiné aktivity Součet celkem

22 8 5 12 10 2 7 1 16 7 14 27 131

16,8 6,1 3,8 9,2 7,6 1,5 5,3 0,8 12,2 5,3 10,7 20,6 100,0

Graf 7 DS: Způsob aktivizace nabízený klientovi

55

Všechny způsoby aktivizace, které byly nabídnuty v dotazníku jako možnosti, jsou teoreticky rozvedeny v první části bakalářské práce. Pracovníkům byla v dotazníku nabídnuta možnost uvést i jiné, než uvedené způsoby aktivizace, které jsou zpracovány v následující doplňující tabulce i grafu. Je třeba také brát v úvahu, že každému klientovi je nabízeno více způsobů aktivizace. Krátkodobá aktivizace je nabízena 22 (16,8 %) klientům, bazální stimulace 8 (6,1 %) klientům, ergoterapie 5 (3,8 %) klientům, reminiscence 12 (9,2 %) klientům, zooterapie 10 (7,6 %) klientům, aromaterapie 2 (1,5 %) klientům, muzikoterapie 7 (5,3 %) klientům, arteterapie 1 (0,8 %) klientovi, mozkový trénink 16 (12,2 %) klientům, duchovní aktivity 7 (5,3 %) klientům, předčítání 14 (10,7 %) klientům a jiné aktivity 27 (20,6 %) klientům. Nejvíce jsou tedy klientům v domovech seniorů nabízeny jiné, než uvedené způsoby aktivizace, následuje krátkodobá aktivizace a mozkový trénink. Významnou měrou je nabízeno i předčítání, reminiscence a zooterapie.

56

Tabulka 8 OA: Způsob aktivizace nabízený klientovi

Způsob aktivizace nabízený klientovi

n

%

krátkodobá aktivizace bazální stimulace ergoterapie reminiscence zooterapie aromaterapie muzikoterapie arteterapie mozkový trénink duchovní aktivity předčítání jiné aktivity Součet celkem

29 17 18 3 2 0 8 1 10 1 11 3 103

28,2 16,5 17,5 2,9 1,9 0,0 7,8 1,0 9,7 1,0 10,7 2,9 100,0

Graf 8 - OA: Způsob aktivizace nabízený klientovi

57

U osobní asistence je otázka koncipována stejně jako u domovů seniorů. Osobním asistentům byla také dána možnost uvést i jiné, než uvedené způsoby aktivizace, které jsou zpracovány v další doplňující tabulce i grafu. I zde je třeba brát v úvahu, že každému klientovi je nabízeno více způsobů aktivizace. Krátkodobá aktivizace je nabízena 29 (28,2 %) klientům, bazální stimulace 17 (16,5 %) klientům, ergoterapie 18 (17,5 %) klientům, reminiscence 3 (2,9 %) klientům, zooterapie 2 (1,9 %) klientům, aromaterapie 0 (0,0 %) klientům, muzikoterapie 8 (7,8 %) klientům, arteterapie 1 (1,0 %) klientovi, mozkový trénink 10 (9,7 %) klientům, duchovní aktivity 1 (1,0 %) klientovi, předčítání 11 (10,7 %) klientům a jiné aktivity 3 (2,9 %) klientům. Při využívání osobní asistence v domácím prostředí je nejvíce nabízena krátkodobá aktivizace, ergoterapie a bazální stimulace. Významnou měrou je nabízeno i předčítání a mozkový trénink. Porovnání

Výsledky porovnání nabízených způsobů aktivizace jsou velmi zajímavé a u mnohých z nich jsou patrné velké rozdíly. Nabízená krátkodobá aktivizace, muzikoterapie, arteterapie a předčítání jsou zastoupeny v podstatě rovnoměrně. V domácím prostředí je více než v domovech seniorů nabízena bazální stimulace a ergoterapie. V domovech seniorů je více než v domácím prostředí nabízena reminiscence, zooterapie, aromaterapie, mozkový trénink, duchovní aktivity a jiné, než uvedené způsoby aktivizace. Z toho vyplývá, že klienti domovů seniorů mají mnohem bohatší nabídku způsobů aktivizace než klienti v domácím prostředí, kteří využívají služeb osobní asistence.

58

Položka č. 4a – Jiné aktivity (doplnění) Tabulka 9 DS: Jiné aktivity

Jiné aktivity

n

%

terapie v keramické dílně kondiční cvičení na vozíku skupinová terapie komunikace pomocí tabletu a obrázků procvičování jemné motoriky převoz do společenské místnosti pohybové aktivity zaměřené na horní končetiny sledování televizních programů účast na společenských akcích návštěvy odpoledního klubu pobyt venku Součet celkem

4 1 2 1 5 2 2 1 3 3 3 27

14,8 3,7 7,4 3,7 18,5 7,4 7,4 3,7 11,1 11,1 11,1 100,0

Graf 9 DS: Jiné aktivity

59

Výsledky jsou zde reprodukovány tak, jak byly uvedeny v dotazníku. Jedná se o aktivity, které pracovníci domovů seniorů považují za jiné, než uvedené způsoby aktivizace. Terapie v keramické dílně jsou nabízeny 4 (14,8 %) klientům, kondiční cvičení na vozíku 1 (3,7 %) klientovi, skupinová terapie 2 (7,4 %) klientům, komunikace pomocí tabletu a obrázků 1 (3,7 %) klientovi, procvičování jemné motoriky 5 (18,5 %) klientům, převoz do společenské místnosti 2 (7,4 %) klientům, pohybové aktivity zaměřené na horní končetiny 2 (7,4 %) klientům, sledování televizních programů 1 (3,7 %) klientovi, účast na společenských akcích 3 (11,1 %) klientům, návštěvy odpoledního klubu 3 (11,1%) klientům a pobyt venku 3 (11,1%) klientům.

Tabulka 10 OA: Jiné aktivity

Jiné aktivity

n

%

sudoku a křížovky vyvezení na invalidním vozíku (zahrada, káva, cigareta) sledování fotbalu v televizi Součet celkem

1 1 1 3

33,3 33,3 33,3 100,0

Graf 10 OA: Jiné aktivity

Výsledky jsou opět reprodukovány tak, jak byly uvedeny v dotazníku. Jedná se o aktivity, které osobní asistenti považují za jiné, než uvedené způsoby aktivizace. Sudoku a křížovky jsou nabízeny 1 (33,3 %) klientovi, vyvezení na invalidním vozíku (zahrada, káva, cigareta) 60

jsou též nabízeny 1 (33,3 %) klientovi a s tím samým výsledkem je nabízeno i sledování fotbalu v televizi 1 (33,3 %) klientovi. Porovnání

Při porovnání jiných, než nabízených způsobů aktivizace můžeme vidět, že jsou v podstatě druhově stejné. Rozdíl je hlavně v jejich množství. Vyvezení na invalidním vozíku (zahrada, káva, cigareta), které nabízejí osobní asistenti, můžeme přirovnat k nabízenému pobytu venku v domovech pro seniory. Sledování fotbalu v televizi, které nabízejí osobní asistenti, můžeme zase přirovnat ke sledování televizních programů v domovech pro seniory. Oproti domovům seniorů se liší pouze nabídka luštění sudoku a křížovek.

61

Položka č. 5 – Aktivizační činnosti vykonávají Tabulka 11 DS: Aktivizační činnosti vykonávají

Aktivizační činnosti vykonávají

n

%

terapeuti pracovníci přímé péče Součet celkem

15 15 30

50,0 50,0 100,0

Graf 11 DS: Aktivizační činnosti vykonávají

Tato položka je uvedena pouze v dotazníku pro domovy seniorů, protože zde vykonává aktivizační činnosti více pracovníků. V rámci osobní asistence vykonávají aktivizační činnosti pouze osobní asistenti, kteří ke klientům dochází do jejich domácího prostředí. Z výsledků průzkumného šetření vyplývá, že v domovech seniorů vykonávají aktivizační činnosti terapeuti, zabývající se aktivizačními činnostmi (např. ergoterapeut, fyzioterapeut, muzikoterapeut aj.) a pracovníci přímé péče rovným dílem.

62

Položka č. 6 – Prošli jste nějakým kurzem? Tabulka 12 DS: Prošli jste nějakým kurzem?

Prošli jste nějakým kurzem?

n

%

ne ano Součet celkem

0 15 15

0,0 100,0 100,0

Graf 12 DS: Prošli jste nějakým kurzem?

Na tuto otázku odpovídali pouze pracovníci přímé péče. Důvodem je skutečnost, že z organizačních důvodů neprovádějí aktivizační činnost pouze odborníci, kterými jsou zmínění terapeuti. V rámci možností se věnují aktivizačním činnostem také, ale zároveň mají na starosti metodickou činnost a dohled nad pracovníky přímé péče. Všichni dotázaní prošli buď jedním, nebo i několika kurzy, které podporují jejich schopnosti vykonávat aktivizační činnosti s klienty. Druhy těchto kurzů jsou zpracovány v následující doplňující tabulce i grafu.

63

Tabulka 13 OA: Prošli jste nějakým kurzem?

Prošli jste nějakým kurzem?

n

%

ne ano Součet celkem

3 27 30

10,0 90,0 100,0

Graf 13 OA: Prošli jste nějakým kurzem?

Z celkového počtu dotázaných osobních asistentů 3 (10 %) vůbec žádným kurzem neprošli a 27 (90 %) jich prošlo buď jedním, nebo i několika kurzy, které podporují jejich schopnosti vykonávat aktivizační činnosti s klienty. Druhy těchto kurzů jsou zpracovány v následující doplňující tabulce i grafu. Porovnání

Jak vidíme z výše uvedených výsledků, mají všichni pracovníci přímé péče v domovech seniorů nějaký druh kurzu, který jim pomáhá v provádění aktivizačních činností s klienty. Naopak někteří osobní asistenti mají ve vzdělání jisté rezervy. Z toho vyplývá, že pracovníkům přímé péče se dostává lepšího vzdělání než osobním asistentům.

64

Položka č. 6a – Druh kurzu (doplnění) Tabulka 14 DS: Druh kurzu

Druh kurzu bazální stimulace kurz poskytování péče imobilním klientům využití vzpomínek při práci se seniory aktivizační techniky při práci se seniory ošetřování klienta s demencí práce s lidmi trpícími demencí nebo Alzheimerovou chorobou individuální plánování aktivity prováděné se seniory kurz pracovníka v sociálních službách ošetřovatelský kurz Součet celkem

Graf 14 DS: Druh kurzu

65

n

%

8 3 4 4 4

25,0 9,4 12,5 12,5 12,5

2

6,3

3 1 2 1 32

9,4 3,1 6,3 3,1 100,0

Z dotázaných pracovníků přímé péče v domovech seniorů mají všichni jeden nebo více kurzů. Kurz bazální stimulace má 8 (25 %) pracovníků, kurz poskytování péče imobilním klientům 3 (9,4 %) pracovníci, kurz využití vzpomínek při práci se seniory 4 (12,5 %) pracovníci, kurz aktivizačních technik při práci se seniory 4 (12,5 %) pracovníci, kurz ošetřování klienta s demencí 4 (12,5 %) pracovníci, kurz práce s lidmi trpícími demencí nebo Alzheimerovou chorobou 2 (6,3 %) pracovníci, kurz individuálního plánování 3 (9,4 %) pracovníci, kurz aktivit prováděných se seniory 1 (3,1 %) pracovník, kurz pracovníka v sociálních službách 2 (6,3 %) pracovníci a ošetřovatelský kurz 1 (3,1 %) pracovník. Nejvíce tedy u pracovníků přímé péče v domovech seniorů převládá kurz bazální stimulace, který činí třetinu prodělaných kurzů.

66

Tabulka 15 OA: Druh kurzu

Druh kurzu

n

%

neuvedeno kurz pracovníka v sociálních službách jednání s psychiatrickým pacientem bazální stimulace kurz pro pečovatelky pravidelná školení na vhodné téma pravidelná školení k tématu osobní asistence Součet celkem

1 6 1 19 1 2 1 31

3,2 19,4 3,2 61,3 3,2 6,5 3,2 100,0

Graf 15 OA: Druh kurzu

Z dotázaných osobních asistentů neprošli kurzem všichni. Ti, co některým z kurzů prošli, mají buď jeden, nebo i více kurzů. Kurz pracovníka v sociálních službách má 6 (19,4 %) osobních asistentů, kurz jednání s psychiatrickým pacientem 1 (3,2 %) osobní asistent, kurz bazální 67

stimulace 19 (61,3 %) osobních asistentů, kurz pro pečovatelky 1 (3,2 %) osobní asistent, pravidelná školení na vhodné téma 2 (6,5 %) osobní asistenti, pravidelná školení k tématu osobní asistence 1 (3,2 %) osobní asistent a jeden osobní asistent neuvedl v dotazníku žádný kurz, i když uvedl, že kurzem prošel. U osobních asistentů nejvíce převládá kurz bazální stimulace, který činí více jak polovinu prodělaných kurzů. Za ním následuje kurz pracovníka v sociálních službách, který činí skoro třetinu prodělaných kurzů. Porovnání

U pracovníků přímé péče v domovech seniorů i u osobních asistentů převládá kurz bazální stimulace. Rozdíl spočívá v tom, že u pracovníků přímé péče činí tento kurz třetinu prodělaných kurzů a u osobních asistentů více jak polovinu. Kurzy, kterými prošli pracovníci přímé péče, jsou mnohem více zaměřeny přímo na provádění aktivizačních činností. Kurzy, kterými prošli osobní asistenti, jsou spíše obecnějšího charakteru. Zajímavým zjištěním je, jak málo osobních asistentů prošlo kurzem pracovníka v sociálních službách, i přesto, že je považován za základ.

68

Položka č. 7 – Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá Tabulka 16 DS: Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá

Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá

n

%

krátkodobá aktivizace bazální stimulace ergoterapie reminiscence zooterapie aromaterapie muzikoterapie arteterapie mozkový trénink duchovní aktivity předčítání jiné aktivity Součet celkem

19 8 2 4 2 0 3 0 10 4 7 13 72

26,4 11,1 2,8 5,6 2,8 0,0 4,2 0,0 13,9 5,6 9,7 18,1 100,0

Graf 16 DS: Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá

69

V této otázce měli pracovníci přímé péče označit nejvíce tři možnosti aktivizace, které klienti nejčastěji využívají. Krátkodobou aktivizaci využívá 19 (26,4 %) klientů, bazální stimulaci 8 (11,1 %) klientů, ergoterapii 2 (2,8 %) klientů, reminiscenci 4 (5,6 %) klienti, zooterapii 2 (2,8 %) klienti, aromaterapii žádný klient, muzikoterapii 3 (4,2 %) klienti, arteterapii opět žádný klient, mozkový trénink 10 (13,9 %) klientů, duchovní aktivity 4 (5,6 %) klienti, předčítání 7 (9,7 %) klientů a jiné aktivity 13 (18,1 %) klientů. Nejvíce tedy klienti využívají krátkodobou aktivizaci, jiné aktivity a mozkový trénink. Významné postavení má u klientů i bazální stimulace a předčítání. Pokud bychom porovnali nejvíce nabízené způsoby aktivizace se skutečně využívanými, tak bychom zjistili, že spolu téměř korespondují. Zajímavým výsledkem je reminiscence a zooterapie. Ač jsou tyto dvě aktivity celkem hodně nabízeny, klienti v domovech seniorů je téměř nevyužívají.

70

Tabulka 17 OA: Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá

Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá

n

%

krátkodobá aktivizace bazální stimulace ergoterapie reminiscence zooterapie aromaterapie muzikoterapie arteterapie mozkový trénink duchovní aktivity předčítání jiné aktivity Součet celkem

29 10 18 3 2 0 5 1 4 0 10 3 85

34,1 11,8 21,2 3,5 2,4 0,0 5,9 1,2 4,7 0,0 11,8 3,5 100,0

Graf 17 OA: Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá

71

V této otázce měli osobní asistenti také označit nejvíce tři možnosti aktivizace, které klienti nejčastěji využívají. Krátkodobou aktivizaci využívá 29 (34,1 %) klientů, bazální stimulaci 10 (11,8 %) klientů, ergoterapii 18 (21,2 %) klientů, reminiscenci 3 (3,5 %) klienti, zooterapii 2 (2,4 %) klienti, aromaterapii žádný klient, muzikoterapii 5 (5,9 %) klienti, arteterapii 1 (1,2 %) klient, mozkový trénink 4 (4,7 %) klientů, duchovní aktivity žádný klient, předčítání 10 (11,8 %) klientů a jiné aktivity 3 (3,5 %) klienti. Nejvíce tedy klienti využívají krátkodobou aktivizaci, ergoterapii a bazální stimulaci. Významné postavení má u klientů i předčítání. Pokud bychom porovnali nejvíce nabízené způsoby aktivizace se skutečně využívanými, tak bychom zjistili, že spolu v podstatě korespondují. Zajímavým výsledkem je mozkový trénink. Ač je celkem hodně nabízen, klienti osobní asistence jej téměř nevyužívají. Porovnání

Jak v domovech seniorů, tak prostřednictvím služeb osobní asistence, klienti nejčastěji využívají krátkodobou aktivizaci. Bazální stimulace je více využívána v domácím prostředí a překvapivě i ergoterapie. Méně překvapivým závěrem je větší frekvence využití předčítání v domácím prostředí. Reminiscence, zooterapie, muzikoterapie a předčítání jsou v obou případech využívány přibližně stejně. Není mezi jejich využíváním významný rozdíl. Aromaterapie a arteterapie není v podstatě využívána vůbec. Pouze jeden klient osobní asistence využívá arteterapii. Mozkový trénink, duchovní aktivity, a jiné aktivity jsou více využívány klienty v domovech seniorů.

72

Položka č. 8 – Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat Tabulka 18 DS: Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat

Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat

n

%

zcela ano spíše ano nevím spíše ne zcela ne Součet celkem

1 7 0 17 5 30

3,3 23,3 0,0 56,7 16,7 100,0

Graf 18 DS: Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat

Tato otázka měla ukázat, zda je potřeba klienty v domovech seniorů ke spolupráci přesvědčovat. K určení míry spolupráce či nespolupráce byla využita Likertova škála. Zcela ano je třeba přesvědčovat 1 (3,3 %) klienta, spíše ano 7 (23,3 %) klientů, spíše ne 17 (56,7 %) klientů a zcela ne 5 (16,7 %) klientů. Z toho vyplývá, že více jak polovina klientů ochotně spolupracuje při aktivizačních činnostech.

73

Tabulka 19 OA: Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat

Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat

n

%

zcela ano spíše ano nevím spíše ne zcela ne Součet celkem

8 10 1 6 5 30

26,7 33,3 3,3 20,0 16,7 100,0

Graf 19 OA: Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat

Tato otázka měla ukázat, zda je potřeba klienty osobní asistence ke spolupráci přesvědčovat. K určení míry spolupráce či nespolupráce byla využita Likertova škála. Zcela ano je třeba přesvědčovat 8 (26,7 %) klientů, spíše ano 10 (33,3 %) klientů, spíše ne 6 (20,0 %) klientů a zcela ne 5 (16,7 %) klientů. Z toho jeden osobní asistent uvedl, že neví. Z toho vyplývá, že více jak polovina klientů potřebuje být přesvědčována ke spolupráci při aktivizačních činnostech. Porovnání

Z výše uvedených výsledků průzkumného šetření bylo zjištěno, že lépe spolupracují při aktivizačních činnostech klienti v domovech seniorů než klienti, kteří jsou ve svém domácím prostředí. V domovech seniorů je třeba přesvědčovat zhruba 27% klientů a v domácím prostředí zhruba 60 % klientů. 74

Položka č. 9 – Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci Tabulka 20 DS: Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci

Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci

n

%

do 0,5 hodiny do 1 hodiny do 1,5 hodiny do 2 hodin do 2,5 hodiny do 3 hodin do 3,5 hodiny do 4 hodin do 4,5 hodiny do 5 hodiny více jak 5 hodin Součet celkem

0 4 2 3 2 7 2 4 0 1 5 30

0,0 13,3 6,7 10,0 6,7 23,3 6,7 13,3 0,0 3,3 16,7 100,0

Graf 20 DS: Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci

Úkolem této otázky bylo zjistit, kolik času je klientům v domovech seniorů týdně věnováno v rámci aktivizačních činností. Do 0,5 hodiny není čas věnován žádnému klientovi, do 1 hodiny 4 (13,3 %) klientům, do 1,5 hodiny 2 (6,7 %) klientům, do 2 hodin 3 (10,0 %) 75

klientům, do 2,5 hodiny 2 (6,7 %) klientům, do 3 hodin 7 (23,3 %) klientům, do 3,5 hodiny 2 (6,7 %) klientům, do 4 hodin 4 (13,3 %) klientům, do 4,5 hodiny žádnému klientovi, do 5 hodin 1 (3,3 %) klientovi a nad pět hodin 5 (16,7 %) klientům. Z výsledků průzkumného šetření vidíme, že čas věnovaný klientovi v domovech seniorů je velice různorodý. Největšímu počtu klientů je věnován čas do 3 hodin a více jak 5 hodin. Tabulka 21 OA: Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci

Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci

n

%

do 0,5 hodiny do 1 hodiny do 1,5 hodiny do 2 hodin do 2,5 hodiny do 3 hodin do 3,5 hodiny do 4 hodin do 4,5 hodiny do 5 hodiny více jak 5 hodin Součet celkem

1 12 10 2 2 0 0 0 0 1 2 30

3,3 40,0 33,3 6,7 6,7 0,0 0,0 0,0 0,0 3,3 6,7 100,0

Graf 21 OA: Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci

76

Úkolem této otázky bylo zjistit, kolik času je klientům osobní asistence týdně věnováno v rámci aktivizačních činností. Do 0,5 hodiny je čas věnován 1 (3,3 %) klientovi, do 1 hodiny 12 (40,0 %) klientům, do 1,5 hodiny 10 (33,3 %) klientům, do 2 hodin 2 (3,7 %) klientům, do 2,5 hodiny 2 (6,7 %) klientům, do 3 hodin, do 3,5 hodiny, do 4 hodin a do 4,5 hodiny žádnému klientovi, do 5 hodin 1 (3,3 %) klientovi a nad pět hodin 2 (6,7 %) klientům. Z výsledků průzkumného šetření vidíme, že čas věnovaný klientovi osobní asistence v domácím prostředí se pohybuje hlavně v rozmezí do 1 hodiny a do 1,5 hodiny. Porovnání

Pokud vynásobíme počet klientů počtem hodin, které jsou jim věnovány, zjistíme, že klientům domovů seniorů je věnováno týdně přibližně 72 hodin času při aktivizačních činnostech a klientům osobní asistence přibližně 57 hodin. Z toho vyplývá, že klientům v domovech seniorů je věnováno významně více času při aktivizačních činnostech než klientům osobní asistence v domácím prostředí.

77

Položka č. 10 – Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku Tabulka 22 DS: Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku

Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku

n

%

ano ne Součet celkem

27 3 30

90,0 10,0 100,0

Graf 22 DS: Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku

Při provádění aktivizačních činností v případě seniorů upoutaných na lůžko je důležitým faktorem i skutečnost, zda lze klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku. Dotázaní pracovníci domovů seniorů uvedli, že 27 (90 %) klientů lze vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku a 3 (10 %) klienty vysadit nelze.

78

Tabulka 23 OA: Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku

Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku

n

%

ano ne Součet celkem

27 3 30

90,0 10,0 100,0

Graf 23 OA: Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku

Dotázaní osobní asistenti uvedli, že 27 (90 %) klientů lze vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku a 3 (10 %) klienty vysadit nelze. Porovnání

V otázce, zda lze klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku, došlo k naprosté shodně výsledků.

79

Položka č. 11 – Klient má rodinu Tabulka 24 DS: Klient má rodinu

Klient má rodinu

n

%

ano ne Součet celkem

28 2 30

93,3 6,7 100,0

Graf 24 DS: Klient má rodinu

Otázka, zda má klient rodinu, byla zařazena z toho důvodu, aby mohla být vyhodnocena míra spolupráce rodiny při aktivizačních činnostech. Z výsledků průzkumného šetření vyplývá, že 28 (93,3 %) klientů domovů seniorů rodinu má a 2 (6,7 %) klienti rodinu nemají. Otázku míry spolupráce rodiny při aktivizačních činnostech tedy vyhodnotit lze, protože významná většina klientů rodinu má.

80

Tabulka 25 OA: Klient má rodinu

Klient má rodinu

n

%

ano ne Součet celkem

29 1 30

96,7 3,3 100,0

Graf 25 OA: Klient má rodinu

I v případě klientů osobní asistence lze vyhodnotit míru spolupráce rodiny při aktivizačních činnostech, protože významná většina klientů rodinu má. Z výsledků průzkumného šetření vyplývá, že 29 (96,7 %) klientů rodinu má a pouze 1 (3,3 %) klient rodinu nemá. Porovnání

Porovnání výsledků průzkumného šetření v domovech seniorů a u osobní asistence se v této otázce nijak významně neliší.

81

Položka č. 12 – Spolupráce rodiny při aktivizaci Tabulka 26 DS: Spolupráce rodiny při aktivizaci

Spolupráce rodiny při aktivizaci

n

%

zcela spolupracuje spíše spolupracuje nevím spíše nespolupracuje zcela nespolupracuje Součet celkem

6 13 2 7 0 28

21,4 46,4 7,1 25,0 0,0 100,0

Graf 26 DS: Spolupráce rodiny při aktivizaci

Pro zhodnocení míry spolupráce rodiny při aktivizačních činnostech byla opět použita Likertova škála. Z výsledků průzkumného šetření v domovech seniorů je patrno, že zcela spolupracuje 6 (21,4 %) rodin, spíše spolupracuje 13 (46,4 %) rodin, spíše nespolupracuje 7 (25,0 %) rodin, zcela nespolupracuje žádná rodina a u 2 (7,1 %) rodin uvedli pracovníci, že nevědí. Z toho vyplývá, že více jak polovina rodin klientů domovů seniorů při aktivizačních činnostech spolupracuje a třetina spíše nespolupracuje.

82

Tabulka 27 OA: Spolupráce rodiny při aktivizaci

Spolupráce rodiny při aktivizaci

n

%

zcela spolupracuje spíše spolupracuje nevím spíše nespolupracuje zcela nespolupracuje Součet celkem

17 10 0 2 0 29

58,6 34,5 0,0 6,9 0,0 100,0

Graf 27 OA: Spolupráce rodiny při aktivizaci

Stejně jako v případě posuzování míry spolupráce rodiny při aktivizačních činnostech v domovech seniorů, i zde byla využita Likertova škála. Z výsledků průzkumného šetření u osobní asistence je patrno, že zcela spolupracuje 17 (58,6 %) rodin, spíše spolupracuje 10 (34,5 %) rodin, spíše nespolupracují 2 (6,9 %) rodiny a zcela nespolupracuje žádná rodina. Z toho vyplývá, že téměř 100 % rodin klientů osobní asistence spolupracuje při aktivizačních činnostech. Porovnání

V domovech seniorů zcela spolupracuje a spíše spolupracuje 19 rodin z 28. V domácím prostředí zcela spolupracuje a spíše spolupracuje 27 rodin z 29. Z toho vyplývá, že míra spolupráce rodiny v domácím prostředí je přibližně o 25 % vyšší než v domovech seniorů.

83

Položka č. 13 – Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci Tabulka 28 DS: Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci

Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci

n

%

zcela ano spíše ano nevím spíše ne zcela ne Součet celkem

0 0 0 8 22 30

0,0 0,0 0,0 26,7 73,3 100,0

Graf 28 DS:Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci

Pro určení míry využití dobrovolníků při aktivizačních činnostech byla opět využita Likertova škála. Dotázaní pracovníci domovů seniorů odpověděli, že spíše nejsou dobrovolníci využíváni u 8 (26,7 %) klientů a zcela nejsou využívání u 22 (73,3 %) klientů. Z výsledků průzkumného šetření vyplývá, že dobrovolníci nejsou v domovech seniorů při aktivizačních činnostech v podstatě vůbec využíváni.

84

Tabulka 29 OA: Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci

Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci

n

%

zcela ano spíše ano nevím spíše ne zcela ne Součet celkem

0 0 2 8 20 30

0,0 0,0 6,7 26,7 66,7 100,0

Graf 29 OA: Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci

Pro určení míry využití dobrovolníků při aktivizačních činnostech byla i zde opět využita Likertova škála. Dotázaní osobní asistenti odpověděli, že spíše nejsou dobrovolníci využíváni u 8 (26,7 %) klientů, zcela nejsou využívání u 20 (66,7 %) klientů a u 2 (6,7 %) klientů nevědí. Z výsledků průzkumného šetření vyplývá, že dobrovolníci nejsou u osobní asistence při aktivizačních činnostech v podstatě vůbec využíváni. Porovnání

V domovech seniorů spíše nevyužívají a zcela nevyužívají dobrovolníky u 30 klientů z 30. V domácím prostředí spíše nevyužívají a zcela nevyužívají dobrovolníky u 28 klientů z 30 a u dvou klientů nevědí. Z toho vyplývá, že ani domovy seniorů ani osobní asistence nevyužívá při aktivizačních činnostech dobrovolníky.

85

Položka č. 14 – V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta Tabulka 30 DS: V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta

V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta kognitivní funkce pohybové schopnosti trávení volného času vnější prostředí emoce komunikace Součet celkem

n

%

13 13 4 19 28 10 87

14,9 14,9 4,6 21,8 32,2 11,5 100,0

Graf 30 DS: V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta

Tato otázka je otázkou otevřenou. Pro velké množství různých, ale obsahově stejných odpovědí byly tyto odpovědi roztříděny do oblastí, které jsou pozitivním vlivem aktivizačních činností ovlivňovány. U klientů bylo uvedeno i více odpovědí. Aktivizační činnosti v domovech seniorů mají pozitivní vliv na oblast kognitivních funkcí u 13 (14,9 %) klientů, na oblast pohybových schopností u 13 (14,9 %) klientů, na oblast trávení volného času u 4 (4,6 %) klientů, na oblast vnějšího prostředí u 19 (21,8 %) klientů, na oblast emocí u 28 (32,2 %) klientů a na oblast komunikace u 10 (11,5 %) klientů. Z toho vyplývá, že pracovníci domovů seniorů vidí pozitivní vliv aktivizačních činností na klienty nejvíce v oblasti emocí, poté v oblasti vnějšího prostředí (např. začlenění do kolektivu, sdílení úspěchu a pokroku, zvýšený zájem o okolí a události, předávání zkušeností, udržení kontaktů 86

s ostatními klienty apod.), stejnou měrou v oblasti kognitivních funkcí a pohybových schopností. Významný podíl pozitivního vlivu aktivizačních činností vidí i v oblasti komunikace.

Tabulka 31 OA: V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta

V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta

n

%

kognitivní funkce pohybové schopnosti trávení volného času domácí prostředí vnější prostředí emoce komunikace Součet celkem

2 15 2 3 4 21 6 53

3,8 28,3 3,8 5,7 7,5 39,6 11,3 100,0

Graf 31 OA: V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta

Také v dotazníku pro osobní asistenty je tato otázka otázkou otevřenou. Pro velké množství různých odpovědí byly tyto odpovědi také roztříděny do oblastí, které jsou pozitivním vlivem aktivizačních činností ovlivňovány. U klientů bylo uvedeno i více odpovědí. Aktivizační činnosti v domácím prostředí mají pozitivní vliv na oblast kognitivních funkční u 2 (3,8 %) 87

klientů, na oblast pohybových schopností u 15 (28,3 %) klientů, na oblast trávení volného času u 2 (3,8 %) klientů, na oblast domácího prostředí u 3 (5,7 %) klientů, na oblast vnějšího prostředí u 4 (7,5 %) klientů, na oblast emocí u 21 (39,6 %) klientů a na oblast komunikace u 6 (11,3 %) klientů. Z toho vyplývá, že osobní asistenti vidí pozitivní vliv aktivizačních činností na klienty nejvíce v oblasti emocí a poté v oblasti pohybových schopností. Významný podíl pozitivního vlivu aktivizačních činností vidí i v oblasti komunikace. Porovnání

Pracovníci domovů seniorů a osobní asistenti se shodnou v pozitivním vlivu aktivizačních činností na klienta v oblasti emocí. V obou případech staví zlepšení v oblasti emocí na první místo. Dále se přibližně shodnou ve zlepšení v oblasti pohybových schopností, v oblasti komunikace a trávení volného času. Rozdíly nejsou významného charakteru. Významné rozdíly nalezneme ve zlepšení v oblasti kognitivních funkcí a v oblasti vnějšího prostředí. Zde vidí mnohem větší pozitivní vliv pracovníci domovů seniorů než osobní asistenti. V domácím prostředí oproti domovům seniorů dochází ke zlepšení i v oblasti domácího prostředí (např. splněné přání klienta zůstat doma apod.).

88

Položka č. 15 – V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta Tabulka 32 DS: V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta

V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta

n

%

žádný únava upřednostňování toho, co nyní chce nepříjemné pocity z dříve oblíbených věcí ztížený přístup na toaletu nárokování terapeuta pro sebe uvědomování si nemoci při stagnaci pokroků nelze najít vhodnou činnost pro náladového klienta nebezpečí při přesazování do invalidního vozíku hrozba pádu z invalidního vozíku neklid při vybočení ze stereotypu nepříjemný pocit či bolest při procvičování horních končetin nebezpečí při bazální stimulaci vybavení nepříjemných vzpomínek při reminiscenci Součet celkem

12 4 1 1 1 3 1 1 3 4 1 2 2 1 37

32,4 10,8 2,7 2,7 2,7 8,1 2,7 2,7 8,1 10,8 2,7 5,4 5,4 2,7 100,0

Graf 32 DS: V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta

89

Opět se jedná o otázku otevřenou. Odpovědi respondentů byly natolik různorodé, že nebylo možné je roztřídit do jednotlivých oblastí, proto jsou zde interpretovány všechny odpovědi. U klientů byl uveden i více než jeden negativní vliv. Pracovníci domovů seniorů vidí negativní vliv aktivizačních činností v únavě u 4 (10,8 %) klientů, v upřednostňování toho, co klient nyní chce u 1 (2,7 %) klienta, v nepříjemných pocitech z dříve oblíbených věcí u 1 (2,7 %) klienta, ve ztíženém přístupu na toaletu u 1 (2,7 %) klienta, v nárokování terapeuta pro sebe u 3 (8,1 %) klientů, v uvědomování si nemoci při stagnaci pokroků u 1 (2,7 %) klienta, v nemožnosti najít vhodnou činnost pro náladového klienta u 1 (2,7 %) klienta, v nebezpečí při přesazování do invalidního vozíku u 3 (8,1 %) klientů, v hrozbě pádu z invalidního vozíku u 4 (10,8 %) klientů, v neklidu při vybočení ze stereotypu u 1 (2,7 %) klienta, v nepříjemných pocitech či bolestech při procvičování horních končetin u 2 (5,4 %) klientů, v nebezpečí při bazální stimulaci u 2 (5,4 %) klientů, ve vybavení si nepříjemných vzpomínek při reminiscenci u 1 (2,7 %) klienta a u 12 (32,4 %) klientů nevidí žádný negativní vliv aktivizačních činností. V procentuálním vyjádření vidí pracovníci domovů seniorů negativní vliv aktivizačních činností u 70 % klientů. Zejména v únavě, v hrozbě pádu z invalidního vozíku, v nebezpečí při přesazování na invalidní vozík a v nárokování terapeuta pro sebe.

90

Tabulka 33 OA: V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta

V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta

n

%

nevím žádný únava odmítání aktivizace vyvolání bezmoci Součet celkem

1 16 11 2 1 31

3,2 51,6 35,5 6,5 3,2 100,0

Graf 33 OA: V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta

Na tuto otevřenou otázku odpovídali různorodě i osobní asistenti. Opět jsou zde uvedeny všechny odpovědi. Osobní asistenti vidí negativní vliv aktivizačních činností v únavě u 11 (35,5 % klientů), v odmítání aktivizace u 2 (6,5 %) klientů, ve vyvolání bezmoci u 1 (3,2 %) klienta, u 1 (3,2 %) klienta nevěděli a u 16 (51,6 %) klientů nevidí žádný negativní vliv aktivizačních činností. V procentuálním vyjádření nevidí osobní asistenti žádný negativní vliv aktivizačních činností u více jak poloviny klientů. U třetiny klientů vidí osobní asistenti negativní vliv v únavě.

91

Porovnání

Z výsledků průzkumného šetření je patrné, že pracovníci v domovech seniorů vidí negativní vlivy aktivizace přibližně v 70 % případů, kdežto osobní asistenti pouze přibližně ve 45 % případů.

92

10 Vyhodnocení hypotéz Hypotéza č. 1 1H

V pobytových zařízeních je nabízeno více druhů aktivizačních činností než v domácím prostředí

Z porovnání výsledků na str. 58 vyplynulo, že nabízená krátkodobá aktivizace, muzikoterapie, arteterapie a předčítání jsou zastoupeny v podstatě rovnoměrně. V domácím prostředí je více než v domovech seniorů nabízena bazální stimulace a ergoterapie. V domovech seniorů je více než v domácím prostředí nabízena reminiscence, zooterapie, aromaterapie, mozkový trénink, duchovní aktivity a jiné, než uvedené způsoby aktivizace. Z toho vyplývá, že klienti domovů seniorů mají mnohem bohatší nabídku způsobů aktivizace než klienti v domácím prostředí, kteří využívají služeb osobní asistence. Hypotéza č. 1 byla verifikována.

Hypotéza č. 2 2H

Pracovníci přímé péče, kteří provádějí aktivizační činnosti v pobytových zařízeních, prošli více kurzy než osobní asistenti, kteří provádějí aktivizační činnosti v domácím prostředí.

Z porovnání výsledků na str. 68 vyplynulo, že všichni pracovníci přímé péče v domovech seniorů mají nějaký druh kurzu, který jim pomáhá v provádění aktivizačních činností s klienty. Naopak někteří osobní asistenti mají ve vzdělání jisté rezervy. Z toho vyplývá, že pracovníkům přímé péče se dostává lepšího vzdělání v rámci kurzů než osobním asistentům. Hypotéza č. 2 byla verifikována.

Hypotéza č. 3 3H

V pobytových zařízeních je klientovi věnováno méně času při aktivizačních činnostech než v domácím prostředí

Z porovnání výsledků na str. 77 vyplynulo, že pokud vynásobíme počet klientů počtem hodin, které jsou jim věnovány, zjistíme, že klientům domovů seniorů je věnováno týdně přibližně 93

72 hodin času při aktivizačních činnostech a klientům osobní asistence přibližně 57 hodin. Klientům v domovech seniorů je tedy věnováno významně více času při aktivizačních činnostech než klientům osobní asistence v domácím prostředí. Hypotéza č. 3 byla falzifikována.

Hypotéza č. 4 4H

V pobytových zařízeních je spolupráce rodiny klienta při aktivizačních činnostech menší než v domácím prostředí

Z porovnání výsledků na str. 83 vyplynulo, že v domovech seniorů zcela spolupracuje a spíše spolupracuje 19 rodin z 28. V domácím prostředí zcela spolupracuje a spíše spolupracuje 27 rodin z 29. Z toho vyplývá, že míra spolupráce rodiny v domácím prostředí je přibližně o 25 % vyšší než v domovech seniorů. Hypotéza č. 4 byla verifikována.

Hypotéza č. 5 5H

V pobytových zařízeních jsou při aktivizačních činnostech dobrovolníci využíváni více než v domácím prostředí

Z porovnání výsledků na str. 85 vyplynulo, že v domovech seniorů spíše nevyužívají a zcela nevyužívají dobrovolníky u 30 klientů z 30. V domácím prostředí spíše nevyužívají a zcela nevyužívají dobrovolníky u 28 klientů z 30 a u dvou klientů nevědí. Z toho vyplývá, že ani domovy seniorů ani osobní asistence nevyužívá při aktivizačních činnostech dobrovolníky. Hypotéza č. 5 byla falzifikována.

94

11 Diskuze V empirické části bakalářské práce bylo stanoveno pět hypotéz. Tři z nich byly verifikovány a dvě byly falzifikovány. Předpoklad u první hypotézy, že v pobytových zařízeních je nabízeno více druhů aktivizačních činností než v domácím prostředí, byl správný. Vycházel ze závěru, že v pobytových zařízeních mají pracovníci více možností i prostoru pro vykonávání aktivizačních činností než osobní asistenti v domácím prostředí klientů. Osobní asistenti se musejí v domácím prostředí spoléhat pouze sami na sebe, na pomůcky které jsou v domácnosti klienta k dispozici, popřípadě si mohou přinést své vlastní drobné pomůcky. Kdežto v domovech seniorů jsou k dispozici přímo místnosti určené k aktivizačním činnostem, pracovníci disponují větším počtem pomůcek, které nemusejí nikam donášet a jsou zde většinou zaměstnáni přímo terapeuti apod. Předpoklad u druhé hypotézy, že pracovníci přímé péče, kteří provádějí aktivizační činnosti v pobytových zařízeních, prošli více kurzy než osobní asistenti, kteří provádějí aktivizační činnosti v domácím prostředí, byl opět správný. Vycházel ze závěru, že jsou v řadách pracovníků domovů seniorů zaměstnáni ve větším počtu přímo terapeuti a personál přímé péče je pravidelně školen, aby vzdělání vyhovělo standardům domovů seniorů. Naproti tomu jsou na osobní asistenty kladeny menší nároky z hlediska vzdělanosti. Předpoklad u třetí hypotézy, že v pobytových zařízeních je klientovi věnováno méně času při aktivizačních činnostech než v domácím prostředí, nebyl správný. Hypotéza byla falzifikována. Předpoklad ke stanovení této hypotézy vycházel ze závěru, že na každého pracovníka domova seniorů připadá najednou více klientů a proto se jim nemohou tak dlouho věnovat jako osobní asistenti v domácím prostředí klienta, kde na každého osobního asistenta připadá najednou jeden klient. Důvodem opačného výsledku může být skutečnost, že klienti domovů seniorů jsou s pracovníky v každodenním stálém kontaktu. Kdežto osobní asistenti dochází ke klientům do domácnosti v takové frekvenci, v jaké se vzájemně smluvně dohodnou. Ke styku tedy nemusí docházet denně. Předpoklad u čtvrté hypotézy, že v pobytových zařízeních je spolupráce rodiny klienta při aktivizačních činnostech menší než v domácím prostředí, byl správný. Vycházel ze závěru, že rodiny klientů domovů seniorů za svými blízkými chodí pouze na návštěvu a nejsou tolik přítomny aktivizačním činnostem.

95

Předpoklad u páté hypotézy, že v pobytových zařízeních jsou při aktivizačních činnostech dobrovolníci využíváni více než v domácím prostředí, koresponduje s poznatky odborné literatury a z aktuálního dění na poli sociální práce, kdy dochází k deprofesionalizaci sociální práce. Tento předpoklad se nepotvrdil. Hypotéza byla překvapivě falzifikována. Předpoklad vycházel ze závěru, že v domovech seniorů je využití dobrovolníků běžnou a vyhledávanou praxí a že naopak osobní asistenti dobrovolníky příliš nevyužívají, aby nebylo narušeno soukromí klientů v jejich domácnosti. Důvodem k nepotvrzení hypotézy může být skutečnost, že buď není dostatek dobrovolníků, nebo že tato praxe není tolik v povědomí, než bylo předpokládáno. Z průzkumu, který provedla společnost Vodafone u příležitosti Evropského roku dobrovolnictví, vyplynulo, že by se lidé do dobrovolnictví zapojovali mnohem více, kdyby měli podporu zaměstnavatele. Z výše zmiňovaného průzkumu dále také vyplývá, že veřejnost nemá dostatek informací o tom, jak se do dobrovolnictví zapojit a do dobrovolnictví se zapojuje pouze 12 % Čechů (Dobrovolník 2011). Velmi překvapivým vedlejším produktem dotazníkového šetření bylo zjištění, že klienty v domácím prostředí je třeba ke spolupráci při aktivizačních činnostech přesvědčovat mnohem více než je tomu v domovech seniorů. Dalo by se předpokládat, že klient bude mnohem více motivován k aktivizačním činnostem ve svém domácím prostředí. Důvodem pro takto překvapivý závěr může být nepřesnost odpovědí v dotazníku. Nebo může být důvodem nižší vzdělanost osobních asistentů. Jak bylo zjištěno analýzou výsledků, osobní asistenti mají kurzy obecnějšího charakteru. Lze se domnívat, že lepším vzděláním v oblasti aktivizace seniorů by mohla být motivace klientů ke spolupráci při aktivizačních činnostech zvýšena a nebylo by třeba je tolik přesvědčovat.

96

12 Navrhovaná opatření pro praxi Navrhovaná opatření vycházejí ze zjištění uvedených v této bakalářské práci. Prvním z navrhovaných opatření je více investovat do kurzů pro osobní asistenty. Za úvahu by stálo využití grantů, zapojení do vzdělávacích projektů financovaných ze zdrojů Evropské unie nebo Evropského sociálního fondu. Dobrou možností se jeví i využívání odborných praxí v jiných zařízeních, kde mohou načerpat nové zkušenosti. Denně přicházejí do styku se seniory, kteří mají jak zdravotní, tak mnohdy i duševní či psychické potíže. Osobní asistent, nevzdělaný v této problematice, může v mnohých případech více ublížit než pomoci. Jednoznačným navrhovaným opatřením je využívání dobrovolníků. Zapracovat dobrovolníky v organizaci jistě stojí určité úsilí a ze začátku i mnoho času, ale tato cesta se jeví jako přínosná, a to jak pro organizace, tak i pro samotné klienty. Dobrovolníci mohou ulehčit práci pracovníkům, kteří se o seniory starají, s minimálními náklady pro organizaci. Pro klienty mohou být dobrovolníci oživením v jejich stereotypu. Pokud se do budoucna podaří navázat pravidelnou spolupráci s dobrovolníky, může jeho přínosnost prokázat samostatný průzkum. V rámci této bakalářské práce je považováno za přínosné zmínit způsob péče o seniory upoutané na lůžko realizovaný ve Francii. Tento způsob péče by bylo možné využít v praxi i v rámci České republiky. S touto praxí byla autorka bakalářské práce seznámena v rozhovoru s dívkou, která byla ve Francii v domově seniorů na stáži. Například během stravování nejsou nepohybliví klienti ponecháváni na pokojích, ale pečovatelky je odvezou přímo na lůžku do společné jídelny na oddělení. Zde se jim věnují stejnou měrou, jako lépe pohyblivým klientům. Mohou zároveň krmit klienty, kteří nezvládají samostatné stravování a zároveň se věnovat i ostatním. Navíc je všem klientům zajištěn dostatečný společenský kontakt. Dalším takovým přínosným poznatkem je realizace výletů pro klienty. V domově seniorů ve Francii mají k dispozici sociální automobily, které jsou upravené tak, že pojmou lůžko i s klienty. Takto je možné vzít na výlet nejen lépe pohyblivé klienty, ale i ty nepohyblivé. Pokud tento způsob péče porovnám se svými zkušenostmi z odborné praxe, tak docházím k závěru, že by mohl být pro praxi přínosný. Zde jsem se setkala s tím, že na jednom oddělení bylo 19 klientů, z toho přibližně polovina ležících a pět nezvládalo samostatné stravování. Celé oddělení bylo personálně zajištěno pouze dvěma pracovníky přímé péče. Ráno při snídani jeden pracovník zajišťoval stravu pro klienty, kteří byli schopni se sami přemístit do 97

jídelny na oddělení. Druhý pracovník chodil po pokojích a krmil klienty, kteří nebyli schopni samostatného stravování. Nakrmit jednoho klienta trvalo přibližně půl hodiny, pět takových klientů 2,5 hodiny. V tomto aspektu by mohl být způsob péče, realizovaný ve Francii, nápomocen. Samozřejmě odvézt všechny klienty na lůžku do společné jídelny by nějakou dobu trvalo, ale v konečném výsledku by byl tento způsob péče časově méně náročný. Navíc by přinesl klientům více společenských kontaktů. Druhou otázkou je, zda by tento způsob péče přivítali samotní klienti. Tím samým způsobem se můžeme zamyslet i nad výlety klientů za pomoci speciálně upravených sociálních automobilů. Domovy seniorů jsou pochopitelně limitovány danými finančními rozpočty, avšak za použití účinného nástroje – fundraisingu – by bylo možné zabezpečit i finanční otázku takového projektu.

98

Závěr Cílem této bakalářské práce bylo zjistit způsoby aktivizace seniorů upoutaných na lůžko v pobytových zařízeních a v domácím prostředí a vzájemně tyto způsoby porovnat. Práce byla rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část práce vycházela ze zpracování odborné literatury. Zaměřili jsme se zde na charakteristiku cílové skupiny a vymezení pojmů, seznámili jsme se s pojmy „mobilita“ a „imobilita“, dozvěděli jsme se, jaké základní druhy péče lze seniorům poskytovat v pobytových zařízeních a v domácím prostředí a jak podporuje tuto péči stát, poté jsme se podívali na jednotlivá pobytová zařízení pro seniory upoutané na lůžko a na možnosti poskytování sociálních služeb v přirozeném sociálním prostředí. V poslední kapitole jsme se věnovali samotným vybraným aktivizačním činnostem a jejich teoretickým východiskům. Praktická část byla zaměřena na kvantitativní průzkum, byl formulován cíl bakalářské práce a stanoveny hypotézy. Následně byly výsledky průzkumného šetření analyzovány, interpretovány a porovnány. Zjistili jsme, jaké způsoby aktivizace seniorů upoutaných na lůžko jsou používány v pobytových zařízeních a jaké v domácím prostředí. Vzájemně jsme tyto způsoby aktivizace porovnali. Tímto byl splněn cíl bakalářské práce. Následně byly vyhodnoceny i hypotézy. Podrobnější komentář k hypotézám byl shrnut v závěrečné diskuzi. Na základě provedeného průzkumného šetření byly tři z pěti hypotéz verifikovány a dvě byly falzifikovány. Některé výsledky se daly předpokládat. Některé výsledky byly velmi překvapivé. Jedním z překvapivých výsledků bylo zjištění, že ani domovy seniorů, ani osobní asistenti nevyužívají dobrovolníky. Přitom již samotná přítomnost dobrovolníků u klienta by mohla být u mnohých z nich aktivizačním činitelem. Nečekaným výsledkem bylo zjištění, že klienty v domácím prostředí je třeba ke spolupráci mnohem více přesvědčovat. Poukázali jsme na to, že by tato nízká motivace mohla být spojena s nižší úrovní vzdělání osobních asistentů v oblasti aktivizačních činností u seniorů. Ukázali jsme si mnoho pozitivních vlivů aktivizačních činností na seniory. Zároveň jsme zjistili, na jaká nebezpečí lze při provádění aktivizačních činností narazit, a díky jejich znalosti můžeme tato nebezpečí podstatně eliminovat. Výsledky této bakalářské práce zodpověděly mnoho otázek. Mnoho užitečných otázek také přinesli. Některé výsledky by byli vhodným tématem k dalšímu podrobnějšímu zpracování. Například

využití

dobrovolníků

v sociálních

99

službách,

motivace

seniorů

k účasti

na aktivizačních činnostech nebo kvalita života seniorů v domovech pro seniory a mnoho dalšího. Závěrem lze konstatovat, že pro seniory upoutané na lůžko je k dispozici dostatek aktivizačních činností a to jak v domácím prostředí, tak i v domovech seniorů. Na obou stranách nalezneme jak pozitiva, tak i negativa. Avšak na základě znalostí nedostatků je možné kvalitu služeb stále zlepšovat.

100

Seznam použité literatury CANISTERAPIE, 2009. Léčebné účinky canisterapie. In: Pomocné tlapky – canisterapie [online]. 8. 8. 2009 [vid. 11. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.canisterapie.cz/cz/canisterapiezakladni-informace/lecebne-ucinky-canisterapie-9.html CANISTERAPIE, 2009. Polohování se psy. In: Pomocné tlapky – canisterapie [online]. 8. 8. 2009 [vid. 11. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.canisterapie.cz/cz/canisterapie-zakladniinformace/polohovani-se-psy-10.html ČEVELA, R., KALVACH, Z., ČELEDOVÁ, L., 2012. Sociální gerontologie: Úvod do problematiky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3901-4. Dobrovolník, 2011. Pravidelně dobrovolničí každý osmý Čech a hledá přitom zábavu. In: Dobrovolník.cz

[online].

16.

6.

2011

[vid.

4.

5.

2015].

Dostupné

z:

http://www.dobrovolnik.cz/clanky/pravidelne-dobrovolnici-jen-kazdy-osmy-cech-a-hleda-pritom-zabavu/ DUPALOVÁ, D., 2012. Péče o pacienta s poruchou hybnosti v domácím prostředí – rehabilitační aspekty. In: Medicína pro praxi [online], roč. 9, č. 10, s. 406 – 409. ISSN 12148687. [vid. 31. 8. 2014]. Dostupné z: http://medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2012/10/11.pdf DVOŘÁČKOVÁ, D., 2012. Kvalita života seniorů v domovech pro seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-4138-3. GAVORA, P., a kol. 2010. Elektronická učebnica pedagogického výskumu [online]. [vid. 26. 4. 2015]. Bratislava: Univerzita Komenského, 2010. ISBN 978–80–223–2951–4. Dostupné z: http://www.e-metodologia.fedu.uniba.sk/ HALLSOVÁ, G., 2005. Aromaterapie od A do Z. 1. vyd. Praha: Metafora. ISBN 978-807359-086-4. JELÍNKOVÁ, P., 2014. Sociálně aktivizační služby. In: Pomoc v domácnosti.cz [online]. 10. 6. 2014 [vid. 12. 9. 2014]. Dostupné z: http://pomocvdomacnosti.cz/socialne-aktivizacnisluzby JINDROVÁ, I., 2013. Duchovní aktivity. In: SUCHÁ, J., JINDROVÁ, I., HÁTLOVÁ, B. Hry a činnosti pro aktivní seniory. 1. vyd. Praha: Portál, s. 150 – 155. ISBN 978-80-2620335-3. KALÁBOVÁ, H., 2011. Fenomenologie zdraví a nemoci. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-725-3. 101

KLUSOŇOVÁ, E., PITNEROVÁ, J., 2005. Rehabilitační ošetřování pacientů s těžkými poruchami hybnosti. 2. doplněné vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů. ISBN 80-7013-423-2. KOHOUTOVÁ, P., GARDIÁNOVÁ, I., 2013. Využití koček v zooterapii. In: Kontakt [online], roč. 15, č. 3, s. 282 – 288. ISSN 1804-7122. [vid. 14. 9. 2014]. Dostupné z: http://casopis-zsfju.zsf.jcu.cz/kontakt/administrace/clankyfile/20131004094440803925.pdf KUMPECHTOVÁ, J., 2012. Reminiscenční terapie. In: LUTIŠANOVÁ, M., ed. Konference Nedašov 2012. Poskytování zdravotních a sociálních služeb seniorům. Sborník příspěvků [online]. 1. vyd. Praha: Naděje, s. 76 – 84. ISBN 978-80-86451-25-1. [vid. 13. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.nadeje.cz/img-content/files/docs/odborne/sbornik_nedasov_2012.pdf LESER, M., 2012. Vztah člověka a zvířat. Využití zvířat ve švýcarských pobytových zařízeních sociálních služeb. 1. vyd. Tábor: Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky. ISBN 978-80-904668-4-5. MALÍKOVÁ, E., 2011. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3148-3. MATOUŠ, M., MATOUŠOVÁ, M., KALVACH, Z., RADVANSKÝ, J., 2002. Pohyb ve stáří je šancí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-0331-9. MISCONIOVÁ, B., 2014. Systém domácí péče-informace pro klienty. In: Národní centrum domácí péče České republiky [online]. [vid. 12. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.domacipece.info/system-domaci-pece-informace-pro-klientyMLÝNKOVÁ, J., 2011. Péče o staré občany: Učebnice pro obor sociální činnost. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3872-7. NÁRODNÍ CENTRUM DOMÁCÍ PÉČE ČESKÉ REPUBLIKY, 2014. Koncepce domácí péče. In: Národní centrum domácí péče České republiky [online]. [vid. 12. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.domaci-pece.info/koncepce-domaci-pece0 NOVÁKOVÁ, R., 2008. Pečovatelství I. 1. vyd. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-085-0. NOVÁKOVÁ, R., 2011. Péče o klienta v přirozeném sociálním prostředí. In: NOVÁKOVÁ, R., a kol. Pečovatelství II. 1. vyd. Praha: Triton, s. 50 – 54. ISBN 978-80-7387-531-2. ODBOR 22, 2014. Pečovatelská služba. In: Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 27. 1. 2014 [vid. 12. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/13368#d1 102

OSOBNÍ ASISTENCE, 2014. Co je to osobní asistence? In: Osobní asistence, informační portál

[online].

[vid.

12.

9.

2014].

Dostupné

z:

http://www.osobniasistence.cz/?tema=1&article=2&detail=2 PEČEŇOVÁ, R., 2009. Bazální stimulace. In: VAJĎÁKOVÁ, Z., ed. Konference Nedašov 2008. Péče o seniory v zařízeních sociálních služeb. Sborník příspěvků [online]. 1. vyd. Praha: Naděje, s. 38 – 48. ISBN 978-80-86451-15-2. [vid. 13. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.nadeje.cz/img-content/files/docs/odborne/sbornik_nedasov_2008.pdf PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I., 1998. Soužití se staršími lidmi. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-184-3. POMOCNÉ TLAPKY, 2009. Psi pro tělesně postižené. In: Pomocné tlapky o.p.s. [online]. 14. 10. 2009 [vid. 11. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.pomocnetlapky.cz/cz/o-asistencnichpsech/asistencni-psi/psi-pro-telesne-postizene-43.html SUCHÁ, J., 2012. Skupinové hry pro cvičení paměti v každém věku. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0059-8. ŠICKOVÁ-FABRICI, J., 2002. Základy arteterapie. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-807178-616-0. VÁGNEROVÁ, M., 2008. Vývojová psychologie pro obor penitenciární péče. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-307-1. VOTAVA, J., 2009. Ergoterapie a technické pomůcky v rehabilitaci. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-449-8. Vyhláška č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, v aktuálním znění. In: Sbírka zákonů České republiky [online].

2011,

částka

136

[vid.

6.

9.

2014].

Dostupné

z:

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-388 Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, v aktuálním znění. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. 2006, částka 164 [vid. 12. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-505#cast2 WEHNER, L., SCHWINGHAMMER, Y., 2013. Smyslová aktivizace v péči o seniory a klienty s demencí. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-40-247-4423-0.

103

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v aktuálním znění. In: Sbírka zákonů České republiky

[online].

2006,

částka

37

[vid.

2.

9.

2014].

Dostupné

z:

http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108#cast2 Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a změně souvisejících zákonů, v aktuálním znění. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. 2011, částka 115 [vid. 6. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2011-329#cast1 Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, v aktuálním znění. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. 1997, částka 16 [vid. 6. 9. 2014]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1997-48#prilohy ZELEIOVÁ, J., 2007. Muzikoterapie. Východiska, koncepty, principy a praktická aplikace. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-237-9.

104

Seznam příloh Příloha 1: Seznam firem v Liberci, které nabízejí zdravotnické pomůcky ........................................... 106 Příloha 2: Celkový přehled podmínek na příspěvek na péči ............................................................... 108 Příloha 3: Pyramida potřeb H. Maslowa ............................................................................................. 111 Příloha 4: Desatero bazální stimulace ................................................................................................. 112 Příloha 5: Vzory dotazníků................................................................................................................... 113

105

Příloha 1: Seznam firem v Liberci, které nabízejí zdravotnické pomůcky MEYRA ČR s.r.o. Mrštíkova 399/2a, Liberec III-Jeřáb Prodej, poradenství a servis. Mechanické a elektrické invalidní vozíky, el. skútry, polohovací lůžka, pojízdné a vanové zvedáky, hole, berle, chodítka, nástavce na WC, toaletní křesla, antidekubitní program, bandáže, ortézy a sebeobslužné pomůcky. www.meyra.cz

Zdravotnické potřeby Široká 27/3, Liberec III-Jeřáb Prodej zdravotnických potřeb. Nabízíme bandáže, ortézy, teploměry, tlakoměry, inhalátory, relaxační a ortopedické pomůcky. Výdej zdravotních a rehabilitačních pomůcek na poukazy zdravotních pojišťoven (chodítka, toaletní křesla, nástavce na WC, sedačky na vany). Široká nabídka zdravotní obuvi. www.zdravotnickepotreby-lbc.cz

BARBULJOVÁ LIBUŠE Frýdlantská 209/14, Liberec Nabízíme zdravotnické potřeby a pomůcky, zboží na poukazy od pojišťoven, inkontinenční potřeby, zdravotní obuv. Služba navíc: rozvážíme zboží klientům.

ZDRAVOTNICKÉ POTŘEBY Rumunská 102/7, Liberec V-Kristiánov, Liberec Nabízíme zdravotní pomůcky, zdravotní obuv, ortopedické vložky, kompresivní punčochy, ortézy, bandáže, tonometry, tlakoměry, inhalátory, kompenzační pomůcky, inkontinence, kovové nástroje, kojenecké potřeby, zdravotní ponožky, lékárničky, berle. www.zpprofi.cz

106

NEMOCNIČNÍ LÉKÁRNA Husova 357/10, Liberec Výdej zdravotních pomůcek na poukazy, prodej za hotové. www.nemlib.cz

REHA Medical s.r.o Oblačná 450, Liberec Prodej širokého sortimentu zdravotních a kompenzačních pomůcek pro Jablonec nad Nisou, Liberec a okolí. Poradenství při nákupu kompenzačních pomůcek. Poradenství pro ženy po ablaci prsu. Poradenství v oblasti péče o imobilní pacienty. Zprostředkování sociálního poradenství. Poradenství může probíhat i u vás doma po předchozí domluvě. Nákup přímý i na pojišťovnu (přijímáme poukazy od všech pojišťoven). Na vybraný sortiment přijímáme i poukázky VITAL Pass. www.reha-medical.cz

107

Příloha 2: Celkový přehled podmínek na příspěvek na péči PODMÍNKY NÁROKU NA PŘÍSPĚVEK NA PÉČI §7 (1) Příspěvek na péči (dále jen „příspěvek“) se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. (2) Nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83 nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1, nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu; nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. (3) Nárok na příspěvek nemá osoba mladší jednoho roku. (4) O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce. §8 (1) Osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby. (2) Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve

108

a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. §9 (1) Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost. (2) Schopnost zvládat základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1 písm. h) se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem. (3) Schopnost zvládat základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1 písm. j) se nehodnotí u osob do 18 let věku. (4) Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby;

109

přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. (5) Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. (6) Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis. § 10 U osoby do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby podle § 9 odst. 1 a při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku.

110

Příloha 3: Pyramida potřeb H. Maslowa

111

Příloha 4: Desatero bazální stimulace 1) Přivítejte se a rozlučte s pacientem pokud možno vždy stejnými slovy.

2) Při oslovení se ho vždy dotkněte na stejném místě (iniciální dotek).

3) Hovořte zřetelně, jasně a ne příliš rychle.

4) Nezvyšujte hlas, mluvte přirozeným tónem.

5) Dbejte, aby tón vašeho hlasu, vaše mimika a gestikulace odpovídaly významu vašich slov.

6) Při rozhovoru s pacientem používejte takovou formu komunikace, na kterou byl zvyklý (anamnéza).

7) Nepoužívejte v řeči zdrobněliny.

8) Nehovořte s více osobami najednou.

9) Při komunikaci s pacientem se pokuste redukovat rušivý zvuk okolního prostředí.

10) Umožněte pacientovi reagovat na vaše slova.

112

Příloha 5: Vzory dotazníků

DOTAZNÍK – DOMOV SENIORŮ Vážená paní, vážený pane, Jmenuji se Michala Oravcová a jsem studentkou 3. ročníku bakalářského studia Technické univerzity v Liberci v oboru Sociální práce. Píši bakalářskou práci, která se zabývá aktivizací seniorů a ráda bych Vás požádala o spolupráci při vyplnění tohoto dotazníku. Jeho vyplnění je zcela anonymní a uvedené údaje budou použity pouze k vypracování mé bakalářské práce. Cílem této práce je zjistit, jaké způsoby aktivizace imobilních seniorů jsou používány v sociálních pobytových zařízeních a v terénních sociálních službách a vzájemně tyto způsoby aktivizace porovnat. Dalším cílem této práce je zjistit, zda se do aktivizačních činností zapojuje rodina klienta, zda jsou k těmto aktivitám využíváni dobrovolníci a v čem má aktivizace na klienta pozitivní nebo negativní vliv.

Předem Vám děkuji za spolupráci. Michala Oravcová Odpovědi označujte prosím kroužkem.

1. Věk klienta: a) 60 -74 b) 75 – 89 c) 90 a více

2. Pohlaví klienta: a) muž b) žena

113

3. Délka využívání služby klientem: a) do 1 roku

d) do 4 let

b) do 2 let

e) do 5 let

c) do 3 let

f) nad 5 let

4. Způsob aktivizace nabízený klientovi (zakroužkujte libovolný počet odpovědí): a) krátkodobá aktivizace b) bazální stimulace c) ergoterapie d) reminiscence e) zooterapie f) aromaterapie g) muzikoterapie h) arteterapie i) mozkový trénink j) duchovní aktivity k) předčítání l) jiné aktivity: _______________________________________________________

_____________________________________________________________________

5. Aktivizační činnosti vykonávají: a) terapeuti b) pracovníci přímé péče

114

6. Prošli jste nějakým kurzem? (na tuto otázku odpovězte pouze v případě, že jste v předchozí otázce č. 5 označili možnost b): a) ne b) ano uveďte jakým: ______________________________________________________

_____________________________________________________________________

7. Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá (zapište prosím maximálně 3 možnosti pomocí písmen dle abecedního označení z otázky č. 4):

_____________________________________________________________________

_____________________________________________________________________

8. Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat: a) zcela ano

d) spíše ne

b) spíše ano

e) zcela ne

c) nevím

9. Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci: a) do 0,5 hodiny

g) do 3,5 hodiny

b) do 1 hodiny

h) do 4 hodin

c) do 1,5 hodiny

i) do 4,5 hodiny

d) do 2 hodin

j) do 5 hodin

e) do 2,5 hodiny

k) více jak 5 hodin

f) do 3 hodin

115

10. Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku: a) ano b) ne

11. Klient má rodinu: a) ano b) ne

12. Spolupráce rodiny při aktivizaci (na tuto otázku odpovězte pouze v případě, že jste v předchozí otázce č. 11 označili možnost a): a) zcela spolupracuje

d) spíše nespolupracuje

b) spíše spolupracuje

e) zcela nespolupracuje

c) nevím

13. Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci: a) zcela ano

d) spíše ne

b) spíše ano

e) zcela ne

c) nevím

14. V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta:

_____________________________________________________________________

_____________________________________________________________________

_____________________________________________________________________

_____________________________________________________________________

116

15. V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta:

_____________________________________________________________________

_____________________________________________________________________

_____________________________________________________________________

_____________________________________________________________________

117

DOTAZNÍK – OSOBNÍ ASISTENCE Vážená paní, vážený pane, Jmenuji se Michala Oravcová a jsem studentkou 3. ročníku bakalářského studia Technické univerzity v Liberci v oboru Sociální práce. Píši bakalářskou práci, která se zabývá aktivizací seniorů a ráda bych Vás požádala o spolupráci při vyplnění tohoto dotazníku. Jeho vyplnění je zcela anonymní a uvedené údaje budou použity pouze k vypracování mé bakalářské práce. Cílem této práce je zjistit, jaké způsoby aktivizace imobilních seniorů jsou používány v sociálních pobytových zařízeních a v terénních sociálních službách a vzájemně tyto způsoby aktivizace porovnat. Dalším cílem této práce je zjistit, zda se do aktivizačních činností zapojuje rodina klienta, zda jsou k těmto aktivitám využíváni dobrovolníci a v čem má aktivizace na klienta pozitivní nebo negativní vliv.

Předem Vám děkuji za spolupráci. Michala Oravcová Odpovědi označujte prosím kroužkem.

1. Věk klienta: a) 60 -74 b) 75 – 89 c) 90 a více

2. Pohlaví klienta: a) muž b) žena

3. Délka využívání služby klientem: a) do 1 roku

d) do 4 let

b) do 2 let

e) do 5 let

c) do 3 let 118

4. Způsob aktivizace nabízený klientovi (zakroužkujte libovolný počet odpovědí): a) krátkodobá aktivizace b) bazální stimulace c) ergoterapie d) reminiscence e) zooterapie f) aromaterapie g) muzikoterapie h) arteterapie i) mozkový trénink j) duchovní aktivity k) předčítání l) jiné aktivity: _______________________________________________________

_____________________________________________________________________

5. Prošli jste nějakým kurzem? a) ne b) ano uveďte jakým: ______________________________________________________

_____________________________________________________________________

6. Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá (zapište prosím maximálně 3 možnosti pomocí písmen dle abecedního označení z otázky č. 4):

_____________________________________________________________________

_____________________________________________________________________ 119

7. Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat: a) zcela ano

d) spíše ne

b) spíše ano

e) zcela ne

c) nevím

8. Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci: a) do 0,5 hodiny

g) do 3,5 hodiny

b) do 1 hodiny

h) do 4 hodin

c) do 1,5 hodiny

i) do 4,5 hodiny

d) do 2 hodin

j) do 5 hodin

e) do 2,5 hodiny

k) více jak 5 hodin

f) do 3 hodin

9. Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku: a) ano b) ne

10. Klient má rodinu: a) ano b) ne

11. Spolupráce rodiny při aktivizaci (na tuto otázku odpovězte pouze v případě, že jste v předchozí otázce č. 11 označili možnost a): a) zcela spolupracuje

d) spíše nespolupracuje

b) spíše spolupracuje

e) zcela nespolupracuje

c) nevím

120

12. Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci: a) zcela ano

d) spíše ne

b) spíše ano

e) zcela ne

c) nevím

13. V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta:

_____________________________________________________________________

_____________________________________________________________________

_____________________________________________________________________

_____________________________________________________________________ 14. V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta:

_____________________________________________________________________

_____________________________________________________________________

_____________________________________________________________________

_____________________________________________________________________

121