MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra speciální pedagogiky
Aktivizace seniorů v centru sociálních služeb
Diplomová práce
Brno 2013
Autor práce: Bc. Petra Jurmanová Vedoucí práce: PhDr. Kateřina Sayoud Solárová, Ph.D.
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala především vedoucí mé diplomové práce PhDr. Kateřině Sayoud Solárové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky v průběhu práce. Také bych ráda poděkovala všem informantům, kteří se aktivně účastnili mého výzkumu, a v neposlední řadě svým nejbližším za podporu během studia.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
V Brně dne
Bc. Petra Jurmanová
…………………………………
OBSAH ÚVOD ...................................................................................................................................................... 5 1 STÁŘÍ JAKO VÝVOJOVÁ ETAPA ČLOVĚKA ............................................................................... 6 1.1 Stárnutí a stáří ................................................................................................................................ 6 1.2 Změny ve stáří................................................................................................................................ 7 1.3 Postoje společnosti ke stáří .......................................................................................................... 13 2 SOCIÁLNÍ PRÁCE SE SENIORY .................................................................................................... 16 2.1 Sociální práce se seniory ve zdravotnických zařízeních .............................................................. 19 2.2 Sociální práce se seniory v domácím prostředí ............................................................................ 21 2.3 Sociální práce se seniory v rezidenčních zařízeních .................................................................... 23 3 AKTIVIZACE SENIORŮ .................................................................................................................. 26 3.1 Aktivity zaměřené na pohybové schopnosti ................................................................................ 27 3.2 Aktivity zaměřené na kognitivní schopnosti ................................................................................ 30 3.3 Aktivity zaměřené na prožitek ..................................................................................................... 33 3.4 Metody specifického přístupu k seniorům ................................................................................... 40 4 AKTIVIZACE SENIORŮ V CENTRU SOCIÁLNÁCH SLUŽEB .................................................. 46 4.1 Cíle a metodologie výzkumu ....................................................................................................... 46 4.2 Centrum sociálních služeb Tišnov ............................................................................................... 48 4.3 Případové studie ........................................................................................................................... 49 4.4 Analýza dat .................................................................................................................................. 73 4.5 Závěry a doporučení do praxe...................................................................................................... 80 ZÁVĚR .................................................................................................................................................. 82 SHRNUTÍ .............................................................................................................................................. 84 SUMMARY ........................................................................................................................................... 85 POUŽITÉ ZKRATKY ........................................................................................................................... 86 POUŽITÁ LITERATURA .................................................................................................................... 87 INTERNETOVÉ ZDROJE .................................................................................................................... 90 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................................ 92
ÚVOD Práce se seniory s sebou přináší jistá specifika. Personál působící v institucích pro seniory by měl znát změny, požadavky a určitá rizika, která seniorský věk přináší. Vzhledem k demografickému trendu, který se vyznačuje stále vzrůstajícím počtem seniorů, mi připadá téma aktivizace seniorů stále aktuálnější. To je jedním z hlavních důvodů, proč jsem si zvolila právě toto téma pro svoji diplomovou práci. Zajímala mě především aktivizační činnost v Centru sociálních služeb Tišnov, jelikož o pobyt zde má zažádán člen mé rodiny a mohou mu tak mé poznatky pomoci k rychlejší adaptaci. Diplomová práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. Problematice stárnutí a stáří se věnuje její první část. Jsou přiblíženy biologické, psychické i sociální změny v nezadržitelném procesu stárnutí. Výsledkem je stáří, senior, starý člověk – za něj je považována osoba po 60. či 65. roce života, jednotliví odborníci se zde rozchází. Jsou rozpracovány reakce seniorské populace na své stáří, představeno je několik modelů adaptace na změny v této etapě života. První kapitolu zakončují poznatky vypozorované z postojů společnosti k seniorům a také téma ageismu. Druhá kapitola věnovaná sociální práci se seniory je uvedena bezpodmínečným základem veškerých vztahů – a to komunikací. Čeho je třeba se vyvarovat a co je naopak vhodné využít, se dozvíme právě zde. Následuje sociální péče o seniory ve zdravotnických zařízeních, v domácí péči a v rezidenčních zařízeních. Poslední teoretickou částí práce je pro život nejen seniora nezbytná, ale někdy bohužel málo doceňovaná aktivizace. Obecně je popsán aktivizační proces a konkrétně jednotlivé možnosti aktivizačních činností, ať jsou to pohybové, kognitivní, kreativní aktivity či aktivity podněcující výraznější emoce. Pro osoby upoutané na lůžko jsou volbou výběru metoda validace, koncept Bazální stimulace či orientace realitou. V praktické části práce jsou teoretické poznatky využity pro kvalitativní výzkum. Hlavním cílem je zjistit, jaké faktory ovlivňují přístup seniorů k aktivizaci. Metodou sběru dat bylo polostrukturované interview. Do výzkumu se zapojilo pět informantů ve věkovém rozmezí 68 až 83 let - získaná data byla zpracována do pěti případových studií. Výzkum přinesl jisté praktické poznatky a doporučení zpracované v závěrečných kapitolách.
5
1 STÁŘÍ JAKO VÝVOJOVÁ ETAPA ČLOVĚKA „Stáří nemá být koncem života, ale jeho korunou.“ (A. Repond) Někteří lidé spojují stáří s koncem života. Nechtějí stárnout, ve svých představách vidí konec zdraví, bolest, samotu, nedostatek financí, konec radovánek. Avšak teprve smrt je koncem pozemského života. Žijeme ve 21. století, máme nové a vyspělejší technické, medicínské, sociální prostředky a služby. Stáří lze a mělo by být tráveno důstojně a co možná nejpřínosněji pro samotného seniora i jeho okolí. Vzájemné soužití všech věkových skupin ve společnosti spěje postupně k vytvoření nového modelu osobního růstu, který by mazal hranice mezi mládím, dospělostí a stářím. Lidský život by byl chápán od narození do smrti jako nepřetržitý celek (Klevetová, D.; Dlabalová, I. 2008).
1.1 Stárnutí a stáří Lidský organismus prochází po celý život určitými změnami. Dalo by se říct, že stárne od svého samotného zrodu. Stárnutí tedy představuje fyziologický proces, při němž dochází k nástupu degenerativních, morfologických a funkčních změn orgánů a zároveň i psychiky jedince. Ty trvají celý život, více patrné jsou až ve vyšším věku. Jedná se o disociovaný, asynchronní a desintegrovaný proces – změny nastávají individuálně v různý čas a postupují různou rychlostí. Stochastická teorie předpokládá náhodnost dějů spojených se stárnutím, nestochastické teorie oproti tomu shledávají rychlost stárnutí v genetickém předurčení. Dle propočtů by měl v ideálních podmínkách lidský organismus žít až 120 let (Weber, P. 2000). V současné době dochází k nárůstu počtu starých lidí, ať už je způsoben relativně, tedy nízkou porodností a následným nižším podílem dětí a mladých lidí, anebo absolutně. Tím je myšlen pokles úmrtnosti ve středním věku a ve stáří, což je dáno rozvojem zdravotnictví i silnými poválečnými ročníky vstupujícími mezi seniory (Pokorná, A. 2008). Vzhledem k tomu, že každý stárne individuálně rychle a ne vždy kalendářní věk odpovídá biologickému věku, je těžké určit hranici, kdy přesně začíná stáří, další vývojová etapa lidského života. V různých zdrojích nalezneme rozhraní odlišné. V následujícím textu bude uvedeno několik základních dělení.
6
V 60. letech 20. století stanovila WHO (Světová zdravotnická organizace) jako hranici stáří věk 60 let. Vzhledem k biomedicínským zvláštnostem uvedla následující klasifikaci:
Ranné stáří: 60 - 74 let (stárnoucí člověk, vyšší věk)
Vlastní stáří: 75 - 89 let (pokročilé, pravé stáří, senium)
Dlouhověkost: 90 let a více
(Vemeste.cz[online]) V české literatuře nalezneme u V. Příhody rozdělení do odlišně nazvaných časových etap:
Genescence: 60 - 75 let
Kmetství: 75 - 90 let
Patriarchium: 90 let a více (Vemeste.cz[online])
P. Mühlpachr a P. Staníček (2001) předkládají následující dělení, ve kterém datují stáří vzhledem k socioekonomickým změnám k 65. roku věku. Avšak s ohledem na posunující se hranici odchodu do penze je toto poněkud zavádějící.
Mladí senioři: 65 - 74 let (přebytek volného času - důležitý rozvoj seberealizace)
Staří senioři: 75 - 84 let (změna funkční zdatnosti, specifická medicínská problematika)
Velmi staří senioři: 85 let a více (významné sledovat soběstačnost)
Přesto dosažení určitého věku má jen malou výpovědní hodnotu o stavu jednotlivých orgánů, mozkové činnosti, či celkové funkční zdatnosti jedince. Počet lidí, kteří se dožívají vysokého věku, stoupá. Příčinou je zvyšování úrovně zdravotnictví i životní úrovně populace, na druhé straně pak snižování nároků na životní prostředí.
1.2 Změny ve stáří Navzdory tomu, že každý jedinec prožívá svůj život originálně, odlišně od ostatních, nacházíme změny shodné pro celou lidskou populaci. Jak rychle k těmto změnám dochází, je však individuální. Tematikou stárnutí a stáří se zabývá interdisciplinární vědní obor gerontologie. Můžeme ji dělit na tři vědní disciplíny. Jednou z nich je teoretická gerontologie, která 7
představuje základ pro praktickou aplikaci poznatků. Druhou z vědních disciplin je gerontologie sociální, jejíž hlavní doménou je analyzovat vztahy starého člověka a společnosti. Třetí disciplina nese název klinická gerontologie – geriatrie. Ta se specializuje na zdravotní stav, diagnostiku a následnou terapii osob v období stáří (Weber, P. 2000). Biologické změny Jak již bylo zmíněno, v průběhu života dochází k biologickému stárnutí, nebo-li fyziologickým změnám organismu. Nastává pokles adaptačních mechanismů a to dle V. Pacovského (1994) na základě následujících funkčních změn. Jedná se o úbytek funkcí na molekulární, tkáňové, orgánové a posléze tedy i systémové úrovni. Dochází k postupnému vyčerpání buněčných rezerv a zpomalování většiny orgánových funkcí. Změny pohybového systému S procesem stárnutí je zmiňován pojem fyzická křehkost (frailty). Je dána poklesem proteosyntézy (tvorby bílkovin) ve svalech, zvýšením množství tělesného tuku, úbytkem svalové hmoty a tím i svalové síly, snížením pružnosti vazivové tkáně a zvýšením tuhosti chrupavek – zejména v kloubech. K tomu se snižuje minerální denzita kostí, zpomalují imunologické funkce, což má za následek zvýšenou pohotovost ke vzniku fraktur (Weber, P. 2000). Meziobratlové ploténky s přibývajícími roky atrofují - vysychají a snižují se, a tedy i jejich funkce v podobě tlumiče vertikálního pohybu páteře je omezená. To společně s ochabováním kosterního svalstva způsobuje typické flekční držení těla seniora. Klesá i pružnost a síla svalových kontrakcí. Rychlost vedení nervových vzruchů se snižuje, to mimo jiné zpomaluje řízení svalové práce a v konečném výsledku pohyb starého člověka. Naopak činnost hladkého svalstva, jež je především součástí vnitřních orgánů, se věkem příliš nemění. Významný dopad má však životní styl (kouření, množství pohybu) na podobu hladkého svalstva cév. Dochází v nich k ukládání tukových látek a vápníku, tím ke zužování cév s následnou ischemií oblasti zásobené těmito cévami - nejvíce náchylné jsou mozkové tepny a tepny dolních končetin (Klevetová, D.; Dlabalová, I. 2008).
8
Změny kardiopulmonálního systému Významná změna oproti mladému organismu je u seniora snížená elasticita tkání (důsledek změn množství kolagenu). U seniorů dochází poměrně často k plicnímu emfyzému (rozedmě plic) a tím ke zvětšení alveolárních prostorů. Důsledkem prodlužování cév, avšak snížením jejich elasticity, je narušení regulace krevního tlaku. Častěji dochází při zvýšené zátěži k levostrannému srdečnímu selhávání, protože se snižuje výkonnost levé srdeční komory. Srdeční chlopně ochabují, neplní již tak kvalitně svoji funkci a při zvýšené zátěži dochází k dušnosti, kterou mnoho laiků mylně přisuzuje snížené činnosti plic. Nicméně plicní činnost se rovněž zhoršuje, pohyby hrudního koše jsou menší, organismus přijme méně kyslíku. Srdce přečerpá menší množství krve, a tím se sníží krevní průtok životně důležitými orgány. Cévní stěny ztrácí svoji pružnost, dochází k jejich kornatění a tím zamezení kvalitnímu průtoku krve s negativními důsledky pro celý organismus (Klevetová, D.; Dlabalová, I. 2008). Změny nervového systému V neuronech dochází k biochemickým změnám, jejichž důsledkem je nižší rychlost vedení nervových vzruchů. Udává se, že okolo 80 let věku je snížení rychlosti cca o 15%. Na obalech neuronů vznikají tzv. senilní plaky, které mohou způsobit demenci. Poruchy rovnováhy jsou důsledkem změn v hlubokém čití. Snižuje se tvorba hormonů, zpomalují se obranné mechanismy a zároveň adaptabilita na nové podmínky. Zhoršuje se délka a kvalita spánku, typická je spánková inverze – přes den spánek, večerní nesnadné usínání a noční buzení. Důsledkem jsou pocity nevyspání. Je tedy zapotřebí popolední přibližně dvouhodinový odpočinek, aby organismus dostatečně zregeneroval. To však bohužel někteří senioři považují za svůj prohřešek, a tak se snaží předejít únavě nějakou poobědovou aktivitou (Klevetová, D.; Dlabalová, I. 2008). Změny trávicího systému S postupujícím věkem se snižuje výkonnost především jater a slinivky břišní. Ochablost svalů zapříčiňuje pokles tlustého střeva s následnou zácpou a často i bolestmi v oblasti bederní páteře. Nižší množství trávicích šťáv má za následek pomalejší rozklad a vstřebávání potravy. Senioři jsou náchylnější k dehydrataci a malnutrici, jelikož mívají tlumen pocit žízně i chuti k jídlu (Klevetová, D.; Dlabalová, I. 2008).
9
Změny na smyslových orgánech Dochází k postupnému snižování zrakové percepce asi u 90 % osob nad 60 let. Přibližně u 30 % osob téhož věku má výrazně sníženu sluchovou percepci. Stejně tak ubývá i chuťových, čichových a hmatových schopností. Dochází k poklesu receptorů, které informují o poloze, pohybu vlastního těla, pocitu tepla, chladu i tlaku. Senior je pak nucen řešit problém odhadování vzdálenosti či teploty objektů kolem sebe. Poruchy senzorické percepce s sebou přináší nejen zpomalení výkonu pracovních činností, omezení možností rekreace (poslechu hudby, četby), ale i zhoršení komunikace s ostatními a vyšší riziko úrazů (Langmeier, J.; Krejčíková, D. 2006). Změny kožního systému Kůže seniora je tenčí a ztrácí svoji pružnost a napětí. Přibývají vrásky z neustále se opakujících mimických pohybů. Vlasy ztrácí svoji přírodní barvu a ve zvýšené míře vypadávají. Přibývá kožního pigmentu, kožní barvivo se shlukuje do okrsků a tvoří tzv. stařecké skvrny. Naopak v určitých lokalitách těla se pigmentace ztrácí (Klevetová, D.; Dlabalová, I. 2008). Změny vylučovacího a pohlavního systému Snižuje se koncentrační i očisťovací schopnost ledvin a kapacita močového měchýře, naopak stoupá postmikční reziduum a s tím spojeno vyšší riziko infekcí. Nižší pružností, kapacitou močového měchýře a ochablostí jeho svěračů může docházet k močové inkontinenci. Ta postihuje cca 15 - 30% populace nad 60 let. Klesá úroveň činnosti pohlavních žláz. Mužům se snižuje potence a zbytňuje prostata. Ženy mohou mít postklimakterické obtíže a dochází k poklesu dělohy (Klevetová, D.; Dlabalová, I. 2008). Psychosociální změny Je velice důležité vnímat jedince kompletně z pohledu biopsychosociálního. Stárnutí nepřináší jen změny biologické, ale i jisté reakce právě na ně a na změny sociálního statusu seniora. Jednosměrný pohled na seniory je vytýkán především medicíně, která klade často jen malý, ba dokonce žádný důraz na psychosociální anamnézu, a tedy na somatizaci psychických problémů.
10
Psychické změny Vyšší věk s sebou přináší zhoršení zejména krátkodobé paměti, vybavování jmen a názvů, obdobně je to s koncentrací, zpomaluje se vštípivost. Senioři jsou většinou nedůvěřiví a mají sníženu sebedůvěru. Změna psychomotorického tempa s sebou nese kromě zpomalení chůze a potřeby více času na běžné činnosti i nerozhodnost, snížení koncentrace pozornosti, často i nápaditosti a zhoršení úsudku. Skrz oslabené smysly staří lidé hůře vnímají, což může mít za následek strach až úzkost, která někdy vyústí až v nechuť setkávat se s novými lidmi či navštěvovat neznámá místa. Významné je snížení schopnosti multitaskingu (provádění několika úkonů současně). Tyto potíže nejsou specifické pro stáří, nicméně vyšším věkem se mění prahová úroveň funkčních rezerv. Mladší osoby většinou nemívají potíže při současném provádění základních denních činností. Oproti tomu u seniora se běžně setkáme např. se zastavením, než promluví - „stops walking when talking“ (Schuler, M.; Oster, P. 2010). Staří lidé jsou citlivější, emočně labilnější. Některá charakteristika jedince se ve stáří zvýrazňuje - pečlivý se může stávat vysoce puntičkářským, šetrný lakomým, vztahovačný urážlivým. Častá je stařecká upovídanost, ulpívání na stejném tématu, či časté odbíhání od tématu. Většina není schopna vyjádřit se stručně a obšírně popisuje nevýznamné detaily. Oblíbená témata jsou vlastní nemoci, úmrtí známých a výhodné koupě. Velmi obtížné je přijmout novou roli vdovy či vdovce. Se smrtí partnera přichází samota a senior často ani nemá velkou motivaci žít dál (Kejklíčková, I. 2011; Klevetová, D.; Dlabalová, I. 2008). Sociální změny Změnou číslo jedna je zajisté odchod aktivního produktivního člověka do penze. Nastává velká změna životního režimu, s kterou by měl dospělý člověk počítat již dopředu, a i proto si budovat koníčky a udržovat přátele. Na seniora negativně působí, pokud pociťuje vyřazení z chodu společnosti. Pro část veřejnosti je bohužel člověk v penzi brán jako neperspektivní a společnost zatěžující. Seniorovy potíže a stížnosti jsou často ignorovány. Může trpět osaměním, bezmocí. S odchodem do penze rovněž ubývá finančních prostředků, navzdory tomu přibývá výdajů za léky, kompenzační pomůcky, návštěvy u lékaře a cesty spojené s nimi. Ve vyšším věku má většina seniorů i své přátele a partnera. S tím souvisí zvýšený počet úmrtí jeho blízkých, přátel či partnera a následně možný pocit osamění. Nezřídka je na sklonku života zapotřebí
11
změna bydliště. Ať už se jedná o hospitalizace v nemocnici či stěhování do pobytových sociálních služeb (Venglářová, M. 2007). Mezi nejvyšší lidské hodnoty patří osobní důstojnost. Senioři již většinou mají aktivní profesní život za sebou a někteří toto považují za degradující, neadekvátně se cítí společnosti na obtíž. Daná myšlenka může být umocněna, pokud měl jedinec vyšší společenskou či profesní prestiž, ať už byl profesorem či dobrým tátou a kamarádem. Náhle se dostává do zařízení, kde je o něj staráno. To některý přijme rád, jiný se však cítí poníženě. A pokud je současně oblečen do uniformního oblečení, osobní důstojnost je často v nenávratnu. Reakce na změny ve stáří „Je třeba mít odvahu přijmout nevyhnutelné změny stáří a naučit se chápat své tělo jako svůj domov a svůj dopravní prostředek a s láskou a něhou k sobě samému o něj důkladně pečovat.“ (Klevetová, D.; Dlabalová, I. 2008) Existují dvě základní teorie, jak se úspěšně adaptovat na stárnutí. Jednou z nich je teorie aktivního stáří, která spočívá v rozvíjení a udržování přiměřených aktivit. Druhou je teorie uvolňování z aktivit, kdy se jedinec na stáří připraví naopak nejlépe tím, že své aktivity postupně omezuje. Dle osobnosti seniora, reakcí jeho okolí a možností získání případné pomoci však dle většiny autorů existuje pět modelů adaptace na stáří: 1. Konstruktivnost – senior je soběstačný, je smířený se stářím, má vysokou míru přizpůsobivosti a tolerance. Již během produktivního věku si střádal plány a připravoval aktivity na stáří. Budoval širší síť známých, udržoval dobré vztahy s příbuznými a pečoval o své zdraví formou pohybových aktivit a vhodnou stravou. Nyní rovněž plánuje a realizuje přiměřené cíle, navazuje nové vztahy, hledí se zájmem do budoucna. Naplnění přichází i od dětí a vnoučat. 2. Závislost na okolí – poměrně rád se vzdal své práce, je vyrovnaný. Zdravotní obtíže potencují závislost na okolí, ať na příbuzných či zdravotnickém personálu. Často potřebuje více předejít sociální izolaci, než skutečnou péči o tělo. 3. Obranný postoj – objevuje se u seniorů, kteří bývali profesně úspěšní. Často odmítají pomoc, jsou pyšní na svoji soběstačnost. Jsou přehnaně aktivní, přísně kontrolují své návyky, nechtějí přiznat příchod stáří. Z toho pramení častější konflikty. 12
4. Nepřátelství – již v produktivním věku tendence svalovat vinu na druhé a i nyní stále hledají viníky za své životní prohry. Je u nich typická podezřívavost, mrzuté reakce až agresivita, odpor ke stáří a závist mladým. U těchto seniorů je zvýšená hrozba izolace. 5. Sebenenávist – pohrdavý pohled na svůj předešlý život, neuspokojivé vztahy s rodiči, partnerem, kolegy. Vinu však hledají přímo u sebe, jsou nepřátelští vůči sobě. Přetrhávají společenské styky, cítí se zbyteční. Jejich častým tématem je smrt, mladým lidem nezávidí. Je třeba tyto typy seniorů akceptovat, může pomoci vhodná psychoterapie. (Minibergerová,L.; Dušek, J. 2006; Klevetová, D.; Dlabalová, I. 2008)
1.3 Postoje společnosti ke stáří Současní senioři jsou velice heterogenní skupinou, jejich myšlení a jednání jsou vysoce ovlivněna minulostí i současností konkrétního jedince. Většina nynějších seniorů zažila druhou světovou válku, měnové reformy i politické změny po roce 1989. Tyto proměny doby je naučily žít skromně a myslet na horší časy. „Jsou zvyklí očekávat pomoc od druhých a té se nějak nedostává“ (Klevetová, D.; Dlabalová, I. 2008). Tento hluboký propad mezi zkušenostmi a myšlením seniorů a dnešních mladých lidí má zákonitě za následek mnoho mezigeneračních rozkolů. Bohužel ne vždy toto zůstává mezi hranicemi normy, ne ojediněle se shledáváme s psychickou či fyzickou šikanou seniorů. Diskriminace na základě věku je označována pojmem ageismus, název zahrnuje negativní představy a předsudky vůči stáří. Mediální kampaně zesměšňují seniory, televizní reklamy často zkreslují pohled na stáří. Moderní generace již málo čerpá z celoživotních zkušeností seniorů, jak bývalo dříve zcela běžné. Někteří mladí se chovají tak, jako by svět začal teprve s nimi (Klevetová, D.; Dlabalová, I. 2008). V současné společnosti panuje kult krásy a mládí. Pokud mladý člověk hovoří o své nemoci, je to pro ostatní vesměs poutavé. Pokud však o tomto tématu hovoří starý člověk, nebývá často ani plně vyslechnut. Stejně tak, pokud je mladý člověk popudlivý, většinou
není
považován
za
podivína,
jak
tomu
bývá
běžně
u
seniora
(Minibergerová,L.; Dušek, J. 2006). Dle průzkumů se senioři cítí odstrčeni, ztrácí sebedůvěru. Bohužel vznikají mýty typu: „všichni staří lidé jsou stejní“, „stáří je ekonomická zátěž“, „senioři nemají společnosti čím přispět“. Velice rozšířený je i mýtus „neužitečného času“. Na jedné 13
straně se seniorům připisuje právo na zasloužený odpočinek, na straně druhé jsou podezíráni z nicnedělání.
Tento pohled však pramení pouze ze zaměstnaneckého
poměru a je velice nebezpečný, jelikož může vést k despektu ke starým lidem. V důsledku není brán senior ani jako partner, ani jako konkurent. Jeho názory nejsou důležité, pokud je přece jen vyslechnut, není brán příliš v potaz – jedná se o další zakořeněný mýtus, „mýtus ignorace“ (Haškovcová, H. 2010). V poslední době můžeme být svědky různých forem násilí. To se bohužel nevyhýbá ani seniorům. Staří lidé jsou snadnou kořistí kriminality. Často slýcháme o okradení, podvedení a napadení či dokonce zabití seniora. Většina seniorů je zvýšeně důvěřivá a ovlivnitelná. Za svoje oklamání se často stydí a raději o trestném činu mlčí, což k obecné prevenci nepřispívá. V případě hrubého násilí nemají dostatek fyzických sil. Po těchto incidentech však musejí vyhledat odbornou pomoc a lékař má oznamovací povinnost, a tak alespoň tyto události pozornosti neuniknou. Násilí se může objevovat v domácím prostředí, kde pachateli jsou často dospělé děti, vnuci či partneři. Senior však nechce přiznat, že by byl obětí násilí svých příbuzných, nechce přiznat ani sobě, že snad selhal ve výchově, a v neposlední řadě si uvědomuje možnou potřebu příbuzenské pomoci v budoucnu. Kromě fyzického, psychického a sociálního týrání se může jednat i o sexuální obtěžování či zneužívání. Mimořádně závažný problém představuje i násilí v institucionální péči (Haškovcová, H. 2010). Nicméně vedle tzv. hostilního (negativního) ageismu, který se vyskytuje nezřídka tam, kde se senioři snaží více prosadit, stojí tzv. benevolentní (pozitivní) ageismus. Ten je prezentován tam, kde jsou senioři bez výraznějších požadavků. Je charakterizován dobrým úmyslem, ale často neúměrně ochranitelským postojem vůči seniorům, který je staví do submisivní pasivní pozice (Pokorná, A. 2010). Problém vnímání stárnoucí populace může být připisován i enormně rychlému vývoji společnosti a poznatků. Člověk je nedokáže vždy absorbovat, a tak se ke konci svého života může stávat „cizincem ve vlastní kultuře“. A. Pokorná (2010) uvádí, že v díle Myerscougha a Forda se píše: „Minulost je jiná země, z níž jsou mezi námi návštěvníci. Jsou to staří lidé, pro které je mnoho věcí zcela jiných: peníze, doprava, komunikace, noviny, veřejné a osobní jednání a chování a dokonce scenérie na ulicích“.
14
Shrnutí Vlivem technicko – medicínského rozvoje dochází k navyšování věku, kterého se je schopen lidský organismus dožít. Lidé většinou chtějí žít dlouho, ale stárnout nechtějí. Odklonem od problematiky stáří pak dochází k horšímu vnitřnímu zpracování této problematiky. Hranice stáří je těžko určitelná, je s ní však spojován odchod do důchodu, a tím i přirozený úbytek sociálních rolí. Studiem procesu stárnutí a fenoménem stáří se zabývá vědní obor gerontologie. Dokáže popsat nevyhnutelné změny jak orgánových systémů, tak i psychosociálních. Reakce seniorů na tyto změny, které jsou zpravidla k horšímu, nejsou homogenní. Záleží výrazně na tom, do jaké míry tyto změny ovlivňují kvalitu života konkrétního seniora a kolik podpory se mu dostává od rodinných příslušníků či přátel. Stejně tak i postoje společnosti ke starým lidem se liší. Bohužel se v současné společnosti objevují časté projevy ageismu, kdy postoje jsou odmítavé, podceňující, vyvstává mnoho předsudků vůči seniorům. Ti jsou ohroženi diskriminací, až sociální exkluzí.
15
2 SOCIÁLNÍ PRÁCE SE SENIORY Často se setkáváme se stereotypním pohledem na stáří, které je bráno jako společenská zátěž odčerpávající velkou část finančních prostředků na zdravotní a sociální péči. Věk však sám o sobě není důvodem k vyšší potřebě sociální péče. Ta se objevuje až v mimořádných situacích způsobených sociálními či zdravotními faktory. Sociální péče je směřována k nejvíce ohroženým starým lidem, kteří žijí osaměle, jsou dlouhodobě nemocní, právě propuštění z nemocnice, sociálně izolovaní či vystavení ponižování. Nelze stanovit ostrou hranici mezi zdravotní a sociální péčí. Při zhoršení zdravotního stavu většinou dochází ke zvýšení potřeby sociální péče. Vzájemný vztah funguje i obráceně. Sociální změny v seniorském věku představují zvýšenou zátěž s následným ohrožením zdraví. Je tedy nutná spolupráce mezi sociálními pracovníky a zdravotníky. Sociální práce znamená mnohdy i práci s rodinou seniora, je třeba pomoci pečujícím rodinným příslušníkům. Sociální pracovník však bývá v jistých případech také jediným prostředníkem mezi seniorem a okolním světem. Je tedy důležité navázat vzájemný vztah založený na důvěře, vzbudit pocit bezpečí a jistoty. To nemůže proběhnout bez patřičné dávky empatie, správného přístupu a citlivé komunikace (Matoušek, O. 2005).
Komunikace se seniorem Tak jako je třeba respektovat určité zásady v komunikaci s kteroukoli sociální skupinou, je třeba si uvědomit jisté speciální aspekty i v komunikaci se seniorem. V zásadě je nutné přizpůsobit komunikační prostředky smyslovým a kognitivním schopnostem komunikačního partnera. Musíme brát v potaz nejčastější možné komunikační bariéry u seniora, jakými jsou především porucha sluchu, afázie nebo demence. U neurologicky zdravé seniorské populace jsou však dle E. Arnold změny v kognici minimální. Není tedy v tomto případě nutné akceptovat - co se týče kognice - žádné speciální požadavky, avšak s výjimkou poskytnutí delšího časového prostoru (cit. dle Pokorné, A. 2008). Je zapotřebí uvědomit si rovněž změny v sociální sféře. Starý člověk se smiřuje se ztrátou svých vrstevníků, čelí oslabenému zdraví. Nesmírně důležitá je tedy schopnost empatie a úcta k seniorovi. Je nutné respektovat jeho celoživotní úspěchy, zásluhy, ale i prohry a utrpení. Je třeba podpořit jeho vědomí, že pro nás není indiferentní bytostí. 16
Zásady vhodné komunikace Nejdříve je třeba si uvědomit, jaký rozhovor se seniorem chceme vést. Zda půjde o rozhovor edukační, motivující, podporující, rozhovor zjišťující anamnézu, či spíše naslouchající. Je vhodné již na začátku informovat, kolik času na rozhovor máme, aby při loučení nedošlo k nedorozumění, že nás snad téma nezajímá. Je třeba umět odmítnout seniorův požadavek, nicméně vysvětlit, že neodmítáme celou jeho osobu, náš zájem o něj trvá. Nezastupitelný význam má rituál pozdravu a oslovení. Jde-li o člověka se smyslovou vadou, přidáváme taktilní podnět – a to stále na stejné místo (běžně rameno). Je profesionální zajímat se o to, jak chce být senior oslovován. Personál by neměl sklouznout do soukromého vztahu, měly by být vytyčeny jasné hranice. S tím souvisí ujasnění si vzájemných rolí. Personál není ani příbuzným, soudcem, ani litující osobou. Vyposlechne životní situaci seniora a snaží se pomoci unést životní ztráty a tělesné změny. Může projevit opravdový soucit, ale měl by se vyvarovat zaběhlým klišé. Rovněž nesmí být opomenuto určení zodpovědnosti za určitý cíl. A tento cíl musí být především cílem seniora, ne pouze personálu (Klevetová, D.; Dlabalová, I. 2008). Nezbytnou součástí komunikačního procesu je naslouchání. Znalost a pochopení životního příběhu seniora poodhalí o jeho pocitech a chování mnoho a další komunikaci velice usnadní. Není vhodné snažit se řeč ukončovat náhlým vměšováním se do řeči. Je žádoucí sladit verbální projev s neverbálním, zachovávat slušné chování, vhodné oslovování a respektovat individualitu konkrétní osoby (Kelnarová, J.; Matějková, E. 2009). V neposlední řadě je zapotřebí pokusit se výběrem vhodného místa eliminovat externí bariéry komunikace. Těmi jsou především hluk, vizuální rozptylování či vyrušení třetí osobou (Pokorná, A. 2010). V péči o dlouhodobě nemocné, či umírající seniory má dle L. Minibergerové a J. Duška (2006) své místo tzv. nedirektivní komunikace. Jedná se o typ rozhovoru, ve kterém se nechává iniciativa převážně na výše zmíněném. Personál naslouchá, dává najevo zájem, akceptuje ho. Nutností je vytvoření přátelské a bezpečné atmosféry. Nedílnou součástí tohoto typu rozhovoru jsou krátké empatické poznámky. Významný je oční kontakt, pohledem lze vyjádřit souhlas, respekt. Podpora může být vyjádřena stiskem dlaně, pohlazením. Dále reflexe (zrcadlení), kdy personál slovy pacienta opakuje část slyšeného a tím povzbudí seniora k hlubšímu rozvinutí problému.
17
Parafrázováním se oproti zrcadlení opakuje část slyšeného vlastními slovy. Účinek je podobný. Hm-terapie, kdy personál zasahuje krátkým citoslovečným souhlasem / nesouhlasem (dle tónu), navozuje pocit pozornosti a pochopení seniora. Nejčastější komunikační chyby „Musíme hovořit nahlas, aby nás slyšeli, ale zároveň musíme hovořit tiše, aby nás poslouchali“ (Pokorná, A. 2008). V komunikaci se seniory se však osoby v pomáhajících profesích, ale i osoby blízké, dopouštějí často chyb. A. Pokorná (2008) uvádí, že mezi nejfrekventovanější patří komunikační manipulace – pracovníci pomáhajících profesí mohou používat profesionální žargon či slova, která měla jiný význam dříve a jiný dnes (solidní - dříve: slušný člověk X nyní: věc odpovídající našim představám; šikovný – dříve: zručný X nyní: často ve významu pohledný, ucházející). Častá je i nedostatečná autenticita sdělení, což v důsledku znamená chybné pochopení verbálně či neverbálně sdělené informace. Bohužel, dalším vyskytujícím se problémem bývá devalvační chování – a to nejčastěji ve formě neochoty vyslechnout, ignorace, zpochybňování, verbální i neverbální hrubosti, nevyžádaného familiárního oslovení (př. „babi“). Potíže vyvolává i jednosměrnost komunikace. Při edukačním rozhovoru je vhodné ověřit si zpětnou vazbou, zda bylo správně porozuměno. Úspěch shledává sepsání seniorovi pár nejdůležitějších pokynů (př. datum vyšetření). Paternalistický, autoritativní přístup pak zastává nadměrné omezování, poučování a rozdávání povelů. Komplikací je krátký čas ke kontaktu, nerespektování pomalejšího tempa seniora. Rovněž i zajištění nevyhovujícího prostředí s rušivými vlivy. Přenos vlastních zkušeností do hovoru ovlivňuje komunikaci na základě předchozích zkušeností – senior někoho vzhledově připomíná, již předem je tedy sympatický / nesympatický. Často jsou v rámci předsudků připisovány seniorovi omezené kompetence, navzdory chybějící dřívější zkušenosti s ním. Předpokládán bývá především snížený intelekt a zhoršení smyslových funkcí.
Následkem toho je v komunikaci s ním
využívána jednodušší slovní zásoba. Rovněž je voleno pomalejší tempo řeči, důraznější intonace, vyšší tón hlasu a častější opakování právě řečeného. V některých případech je použita familiárnost nebo infantilizace. Tato nevhodná komunikace je označována anglickým pojmem elderspeak a je, bohužel, popisována jako poměrně běžná v zařízeních poskytující sociální péči (Pokorná, A. 2010). 18
2.1 Sociální práce se seniory ve zdravotnických zařízeních Sociální pracovník je zdravotníky vnímán jako profesionál znalý sociální pomoci, nároků na sociální dávky a znalec problematiky návaznosti akutní a následné péče ústavní či terénní. Rovněž je očekáváno angažování se při případném vyřizování pozůstalosti, kontaktu s notáři, obecním úřadem. Poté, kdy je zdravotní stav seniora stabilizován a akutní medicína již nemá, čím by výrazně přispěla, je třeba zajistit následnou zdravotní péči a sociální podporu s cílem navrátit se do svého přirozeného prostředí, případně jiné instituce. Je nutné zvážit mimo jiné i sociálním pracovníkem, jako členem geriatrického týmu, zdravotní a funkční stav seniora. Z těchto výsledků pak vyplývá konkrétní řešení seniorovy situace. Není-li toto zvážení úspěšné, může dojít po ukončení hospitalizace ke zhoršení zdravotního stavu, prohloubení nesoběstačnosti či opětovné re-hospitalizaci. Ideální je tzv. uschopňující model péče, který zahrnuje kvalitní terapii, včasnou a intenzivní rehabilitaci a celkovou podporu k soběstačnosti a aktivizaci (Matoušek, O. 2005). V celém rozhodovacím procesu musí být respektována přání pacienta, případně jeho rodiny. Pacient potřebuje podpořit při svém rozhodování, znát více informací, kladných i záporných argumentů, což zdravotní pracovníci často nezajišťují. Je nutné neopomenout ani rodinu seniora a informovat ji o tzv. pečovatelské zátěži či možném setkávání se se svépomocnými podpůrnými skupinami rodinných pečovatelů. Zdravotnická zařízení mohou rovněž pořádat setkání rodinných členů, kde jim přibližují problematiku péče o seniora. Ke zvládnutí adaptačního procesu při přechodu do rezidenční péče je důležité dobrovolné rozhodnutí, možnost výběru instituce z většího spektra i aktivní spoluúčast na přípravě k přechodu do zařízení. Toto je vhodnou prevencí tzv. translokačního syndromu vyskytujícího se u některých přemísťovaných osob, který se projevuje neklidem, zmateností, apatií, depresí až odmítáním života (Krátká, A.; Šilhánková, G. 2008). Pobytové služby poskytované osobám, které již ústavní zdravotní péči nepotřebují, ale nejsou natolik soběstačné, aby mohly být propuštěny do domácí péče, jsou tzv. sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče a jsou zahrnuty v zákonu o sociálních službách (zákon č. 108/2006 Sb.). Služba zajišťuje ubytování, stravu, pomoc při hygieně a základní péči o svou osobu, zprostředkovává sociální kontakt, aktivizační činnosti a v neposlední řadě uplatňování práv a zájmů (PraceProPravniky.cz[online]).
19
Senioři mohou z nemocnice odcházet do léčebny dlouhodobě nemocných (LDN). LDN je zdravotnickým zařízením, kde je péče hrazena zdravotní pojišťovnou. Poskytuje intenzivní doléčovací a rehabilitační péči, která nemá přesahovat dobu tří měsíců (Krátká, A.; Šilhánková, G. 2008). V praxi však dle O. Matouška (2005) čekají senioři v LDN na přijetí do rezidenční instituce i několik let. Bývají označováni jako „nepropustitelní“. Zdravotní stav, výrazně snížená soběstačnost a stávající rodinné prostředí jim znemožňuje návrat do domácího prostředí, do rezidenčního zařízení však nejsou přijímáni z důvodu kontraindikace či naplnění kapacity. Podobné je to i se sociálně ošetřovatelskými zařízeními, kde velkou roli hraje rehabilitační péče, a doba propuštění se odhaduje do tří až šesti měsíců. Nejedná se však o zdravotní zařízení, péče je hrazena obcí a samotnými uživateli. Následně sociální pracovník řeší opět problematiku propuštění a další péče (Krátká, A.; Šilhánková, G. 2008). V případě vyčerpání veškerých možností léčby a minimální naděje ve zlepšení zdravotního stavu seniora stojí za zvážení hospicová péče. Hospic je nestátní zdravotnické zařízení poskytující integrovanou formu péče zdravotnické, sociální a psychologické. Zajišťuje komplexní paliativní péči nemocným, jejichž stav nevyžaduje hospitalizaci v nemocnici. Kromě zdravotní, psychické a sociální pomoci se nabízí i pomoc duchovní – a to nejen osobě v terminálním stadiu, ale veškerá tato podpora směřuje i na jeho rodinu. Rodinným příslušníkům je také nabídnuto ubytování se svým vážně nemocným příbuzným, režim zde panuje podobný domácímu. Ne každý příchozí však v hospici umírá, ojediněle se při zlepšení zdravotního stavu či domácích podmínek vrací do domácí péče. Základními principy hospicového hnutí jsou úcta k životu, respektování lidské důstojnosti, akceptace názorů umírajícího i jeho rodiny a zajištění kvalitní paliativní péče. Díky počtu a kvalifikaci personálu speciálně připravovaného na péči o umírající může být paliativní péče skutečně kvalitní. Oproti tomu, pokud jde o hodnocení paliativní péče v nemocnicích, je třeba konstatovat nedostatečný počet personálu. Kvalita paliativní péče se však neodvíjí pouze od kvantity zdravotníků, je důležité včasně identifikovat potřebu nahradit kurativní postupy postupy paliativními a o tomto se domlouvat s umírajícím. Nemocnice budou i nadále místem, kde k úmrtí dochází nejčastěji, měly by proto posílit složku sociální práce s rodinou umírajícího. Ta má právo na neomezené návštěvy příbuzného, ale také na vlastní podporu v době jeho umírání a po jeho smrti (Krátká, A.; Šilhánková, G. 2008; Marková, M. 2010).
20
Jdem lůžko stlát laskavou dlaní, pohladit stařenku vrásčité tváře, utišit dítě, jež po matce pláče, zchladit soucitem ránu, co pálí, aby ten, jehož život ke konci se chýlí, nezůstal opuštěn v poslední chvíli. F. G. Bürgemeister
2.2 Sociální práce se seniory v domácím prostředí Terénní sociální práce navazuje na činnost hospitalizační, uskutečňuje se tedy po propuštění seniora do domácího ošetřování. Jedná se o poskytování sociální péče seniorům závislým na cizí pomoci v jejich přirozeném sociálním prostředí. Jde o integrovanou formu péče označovanou jako komplexní domácí péče. V jejím rámci je poskytována dle indikace lékaře zdravotní péče, dále sociální péče vycházející ze sociální diagnostiky seniora a jeho prostředí a také laická pomoc za účasti seniora samotného a jeho blízkých. V komplexní domácí péči je tedy zahrnuta jak kvalifikovaná domácí ošetřovatelská péče (home care), tak pomoc v domácnosti (home help) zprostředkovaná zaškolenými pracovníky a dobrovolníky a v neposlední řadě se na kvalitě života seniora podílí příbuzné osoby a senior sám. Hlavním cílem domácí péče je zachování důstojnosti a co možná nejvyšší kvality života seniora, udržování až zvyšování jeho soběstačnosti, a tím snižování závislosti na druhých. Je třeba zabezpečit komplexní péči, především zajistit dodržování léčebného programu a poskytnout mu i jeho rodině psychickou podporu (Krátká, A.; Šilhánková, G. 2008). Avšak terénní sociální práce v domácím prostředí seniora se neuplatňuje jen u osob propuštěných z nemocnice, ale také u výrazně chudých, osamělých (prostorově, psychicky). Ohroženi bývají rovněž senioři, kteří jsou závislí pouze na péči své rodiny. Hrozí zde riziko zdravotního selhání v poskytované péči, vyčerpání pečujících, případně ekonomické, psychické nebo fyzické týrání seniora. Je zapotřebí dobrý monitoring starých lidí, jelikož někteří nechtějí nebo nemohou signalizovat své potřeby (Matoušek, O. 2005). Role sociálního pracovníka v přirozeném prostředí seniora je klíčová. Pracovník by měl být zdrojem emoční podpory pečující rodině i samotnému seniorovi, měl by být schopen nabídnout dostatečné množství odborných informací, poskytnout širokou škálu služeb a být nápomocen při jejich zprostředkování. Předpokladem je dostatečná znalost 21
seniora i jeho domácího prostředí, čímž může nabídnout potřebný balík služeb a rozhodnout, kdy stačí sociální pomoc (osobní asistence, pečovatelská služba, domácí pomoc), a kdy je nutná zdravotnická služba (domácí ošetřovatelská péče). Kompromis mezi domácí a rezidenční péčí může představovat poloinstitucionální péče (např. denní stacionář). Rovněž je třeba informovat o respitní péči, kterou pečující rodina může využít k získání potřebného odpočinku nebo volného času, ve kterém realizuje své zájmy a potřeby. Toto krátkodobé zastoupení zajišťuje jiná fyzická osoba nebo zařízení. Existují specializovaná poradenská centra pro seniory a jejich rodiny, informace poskytují také help-linky. Takovéto služby jsou poskytovány občanskými sdruženími jako Život 90, Česká alzheimerovská společnost či Sdružení občanů po CMP. Poradenství by mělo poskytovat informace a rady nejen o službách, ale i lécích, kompenzačních pomůckách, speciální výživě či úpravě bytu (Krátká, A.; Šilhánková, G. 2008; Matoušek, O. 2005). Je nezbytné věnovat důkladnou pozornost tišení bolestí. Domácí paliativní péče je dle výzkumů tou nejlepší alternativou paliativní péče. Zemřít v domácím prostředí je dle většiny respondentů tou nejpřijatelnější představou smrti. Pro možnost paliativní domácí péče se smí rozhodnout pouze v té domácnosti, ve které je zajištěna celodenní péče o nemocného. Ten s tím musí souhlasit a nesmí chybět tým odborníků (domácí hospicová péče), který je k dispozici řešit náhlé zdravotní komplikace. Rovněž je připraven pomoci pečující rodině při emocionálně vypjatých situacích, také v době truchlení. V České republice je o úrovni domácí paliativní péče často polemizováno. Kromě slabších znalostí praktických lékařů, co se týče tlumení bolestí v terminálním stadiu nemoci, není dobře pokryta ani potřeba agentur domácí ošetřovatelské péče a mnohé z nich nejsou schopny poskytovat péči celodenní (Marková, M. 2010). „… a to 24 hodin denně – protože nemoci ani problémy nikoho na několik hodin denně bohužel neopouštějí.“ (Bohatá, I. 2010) Častým řešením bydlení starých lidí je dům s pečovatelskou službou (DPS). I když v zákonu o sociálních službách není zakotven, je v naší zemi tradicí od 60. let 20. století. Práva a povinnosti, které jsou spojeny s podnájemním užíváním bytu v DPS, jsou obecně upravena v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku. DPS může obsahovat tzv. „byty zvláštního určení“, které jsou speciálně upravené pro zdravotně postižené osoby. Kromě ubytování jsou v DPS poskytovány také pečovatelské služby, na
něž
se
vztahují
všechny
povinnosti
poskytovatelů
sociálních
služeb
stanovené zákonem č. 108/2006 Sb., včetně dodržování standardů kvality. Sociální 22
práce je prováděna ve stanoveném čase v domácnosti uživatelů, nelze službu považovat za pobytovou! S tímto rozlišením má potíže jak laická veřejnost, tak i samotní uživatelé služby. Pečovatelská služba je zde v pracovní dny trvale přítomná, v některých zařízeních se zavádí čtyřiadvacetihodinová služba. Personál pomáhá jak s běžnými denními činnostmi seniora, tak se zajištěním domácnosti. Základní sociální služby v DPS jsou leckdy kombinovány i se službami osobní asistence, center denních služeb či denních stacionářů. Existence DPS přináší celou řadu pozitivních aspektů, především však plní prevenci sociálního vyloučení seniorů tím, že jim umožňuje setrvat v „domácím“ prostředí často až do smrti (Sembdner, J. 2010; Matoušek, O. 2005).
2.3 Sociální práce se seniory v rezidenčních zařízeních Rezidenční zařízení jsou instituce nabízející možnost bydlení seniorům, kteří mají výrazně omezenu soběstačnost, anebo potřebují zajistit pomoc alespoň při některých základních denních činnostech. Sociální pracovník poskytuje informace o cílovém zařízení, zajišťuje smlouvy, dohlíží na přijetí seniora i jeho adaptační období, jedná s rodinou klienta. Významné v péči o seniory v pobytových službách je zajištění komplexnosti péče. Jedná se o zajištění nejen lékařské a ošetřovatelské péče, ale i nabídky volnočasových aktivit a možnosti podílet se na kulturním životě. Věřícím je důležité zajistit pokračování v duchovním životě. Zařízení mají nelehký úkol, kterým je zprostředkování kvalitního a důstojného způsobu života. K tomu zajisté dopomáhá i úroveň prostředí a ochotný personál, na který se senior může bez obav obrátit (Malíková, E. 2011; Velemínský, M. 2007). Jedná-li se o pobytové zařízení, ve kterém má senior žít již po zbytek svého života, je žádoucí zajímat se, jak vybavit pokoj, který obývá, aby se v něm cítil co nejlépe. Pokud prostory dovolí, je vhodné doplnit stávající nábytek menším kusem z jeho domácího prostředí. Pokud tato možnost není, dobře poslouží fotografie blízkých, vlastní hrnek apod. Mělo by být zajištěno, že stolek či alespoň jedno šufle je zamykatelné, a personál ani žádný spolubydlící nebude mít k jeho nejniternějším věcem přístup. Soukromí je vhodné chránit i vhodným rozmístěním nábytku a pokoj by neměl být průchozí. V zařízení by měl být dostatek vhodných místností k trávení volného času a návštěv (Krutilová, D. 2009). Jedním z nejfrekventovanějších rezidenčních zařízení je domov pro seniory. Dle zákonu o sociálních službách (zákon č. 108/2006 Sb.) se v domovech pro seniory: 23
„…poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby“ (PraceProPravniky.cz[online]). Dle zhodnocení fyzického a duševního stavu seniora se zhotovuje individuální plán péče. Jsou zdůrazněny nejzávažnější problémy seniora a kroky směřující ke zlepšení jeho aktuálního stavu. Může to být kvalitní ošetřovatelská péče, úprava medikace, výživy, zavedení rehabilitace, psychoterapie, úprava kontaktu s rodinou, nabídka aktivizačních příležitostí. V některých případech je pak nutné zvýšit kvalitu života paliativní péčí, intenzivnější komunikací či podporou vztahů. Tento individuální pečovatelský plán umožňuje sledování stavu a hodnocení změn v potřebách seniora. Na sestavování plánu se bezpodmínečně podílí i samotný senior, současně by si měl uvědomit, co pro sebe chce a může udělat (Matoušek, O. 2005). Domovy se zvláštním režimem jsou určeny osobám, které mají dle zákonu o sociálních službách (zákon č. 108/2006 Sb.) „…sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby“ (PraceProPravniky.cz[online]). Rozšířeným typem pobytové služby je i chráněné bydlení. Jde o službu, která může být poskytnuta seniorům se sníženou soběstačností v důsledku chronického onemocnění či zdravotního postižení, mohou ji užívat také osoby s duševním onemocněním. Chráněné bydlení bývá většinou realizováno skupinově, může však být i individuální. Služba
poskytuje
ubytování,
zajištění
stravy,
pomoc
s chodem
domácnosti, zprostředkovává kontakt se společenským prostředím, aktivizační činnosti, samozřejmostí je pomoc při uplatňování práv a zájmů (PraceProPravniky.cz[online]). Základní podmínkou je lokalizace do domů či bytů běžné bytové zástavby. Senioři bydlí společně v počtu čtyř až šesti osob a pečovatelská služba je zajišťována v takovém časovém rozmezí a takovém rozsahu, jaký vyžaduje zdravotní stav klientů. Budova není označena názvem poskytovatelské organizace, senioři zde žijí jako komunita, jsou zde „doma“ a je nezbytné k nim takto přistupovat. Všichni členové mají vlastní ložnici, společná bývá kuchyň, sociální zařízení a obývací pokoj. Dle možností se podílejí na nakupování, vaření a celkovém chodu domácnosti (Matoušek, O. 2005).
24
Shrnutí Sociální práce se starými lidmi je směřována k těm, kteří jsou zdravotně či sociálně nejvíce ohroženi. Z širšího hlediska není poskytována jen těmto konkrétním seniorům, ale odborné informace a laskavou pomoc by měli nacházet i příbuzní seniora. Základem efektivní sociální práce je citlivá komunikace se starým člověkem, která bere v potaz na jedné straně možná omezení a specifika vyššího věku, na straně druhé nepřipisuje omezené kompetence a nesnižuje seniorovy zásluhy a celoživotní přínos. Sociální práce má své opodstatnění ve zdravotnických zařízeních, kde je přínosná především při posuzování soběstačnosti seniora a s ní související volbou následné péče. Je-li podpořena možnost návratu do domácího prostředí, jsou poskytovány informace o nabízených sociálních službách a zprostředkována jejich realizace. V případě nevyhovujícího domácího prostředí (obvykle skrze časový deficit příbuzných, jako potenciálně pečujících) či velké míry seniorovy nesoběstačnosti, se nabízí možnosti rezidenčních zařízení. Hojně využívané, až kapacitně nestíhající, jsou domovy pro seniory, rozšířeným typem pobytové služby je i chráněné bydlení.
25
3 AKTIVIZACE SENIORŮ Lidská aktivita je jedním z nejdůležitějších nástrojů k naplňování kvality života. Vyšší životní spokojenost se odvíjí od pozitivního subjektivního prožitku – ať už dobře stráveného času, vykonané práce nebo dobrých interpersonálních vztahů. Kromě toho však dochází vhodnou aktivitou k posilování fyzické a psychické výkonnosti (fyzická kondice, podpora myšlení, paměťový trénink) a v sumačním výsledku pak smysluplnou cestou k zapojování do společnosti (Kozáková, Z.; Müller, O. 2006). Výsledky neurobiologických výzkumů dokazují, že se neurony zmenšují především při chybějící stimulaci a neaktivitě jedince. I mozek seniora je schopen nových synapsí. Dle amerického „Konceptu aktivního stárnutí“ má především dynamika života jedince výsostní postavení v ovlivnitelnosti procesu stárnutí organismu (Kozáková, Z.; Müller, O. 2006). Aktivizační proces Aktivizační pracovník je jedním z hlavních činitelů aktivizace jedinců. Na jeho osobnostních a odborných předpokladech závisí průběh aktivizačního procesu a naplňování cílů tohoto procesu. Mezi obecně lidské předpoklady řadíme schopnost empatie, autenticity a přijetí seniora takového, jaký je. Z odborných dovedností je třeba zmínit schopnost vhodné komunikace, volby aktivizačního procesu, znalost etických norem, ale i specifik seniorského věku a vztahů mezi seniory. Další ze tří nejvýznamnějších činitelů ovlivňujících aktivizační proces je samotný senior. Je nutné zohlednit především jeho zdravotní stav a psychické a sociální aspekty. Třetím a neméně důležitým činitelem je obsah aktivizačního procesu. Ten by měl být přizpůsoben výsledným cílům, kterých má být dosaženo. Jedná se především o cíle stanovované na základě potřeb seniora, s ohledem na orientaci a schopnosti terapeuta a zaměření instituce, v níž k aktivizaci dochází (Kozáková, Z.; Müller, O. 2006). Při aktivizaci seniorů v pobytových zařízeních jsou z provozních důvodů téměř vždy upřednostňovány činnosti ve skupině. Kromě kognitivních funkcí je tak ve větší míře ovlivňována i emocionální sféra. Sociálním kontaktem s ostatními členy skupinového sezení je podporována ohleduplnost, vzájemná pomoc i názornost aktivity. Nerozlišuje se pohlaví zúčastněných, naopak přítomnost druhého pohlaví se jeví jako příznivý stimul. V ideálním případě jsou při sedavé činnosti rozmístěny židle do kruhu,
26
čímž se zajistí dobrý kontakt s aktivizačním pracovníkem a umocní pocit rovnosti účastníků (Klusoňová, E.; Pitnerová, J. 2005). Oblasti aktivizace seniorů Jednou z nejzákladnějších aktivizačních oblastí je rehabilitační péče ve zdravotnickém zařízení, která má za úkol především předcházet dekubitům, trombóze, kontrakturám či pádům po dlouhodobé nečinnosti. Rovněž si klade za cíl posílit vlastní odpovědnost seniora (Schuler, M.; Oster, P. 2010). Do oblasti aktivizace seniora spadá podpora rovnosti pracovních příležitostí, která zajistí prodloužení ekonomicky aktivního období jedince. S tím souvisí i možnosti dalšího vzdělávání, které mají kladný vliv na psychosociální rozvoj seniora. Jedná se o zajištění dostatečné nabídky institucionálního vzdělávání s adekvátními tematickými celky. Dle vlastního zájmu je možno navštěvovat jednodenní semináře, několikadenní kurzy, či dokonce akademie třetího věku (Kozáková, Z.; Müller, O. 2006). Nezbytná je bohatá nabídka zájmových činností. Hojně vyhledávanými jsou turistika, zahrádkářství, ruční práce, četba. Vhodné je i společenské vyžití v podobě návštěvy divadla, knihovny nebo kavárny, případně účast na dobrovolnických činnostech v podobě hlídání dětí či psaní do místního tisku. V následujících kapitolách budou nejčastější aktivizační činnosti přiblíženy blíže.
3.1 Aktivity zaměřené na pohybové schopnosti Pohybovou aktivitou je dosaženo příznivého ovlivnění jak fyzického, tak i psychického stavu seniora. Přiměřená hybnost je elementárním požadavkem k vykonávání sebeobslužných činností. Jako forma aktivizace je v některých zařízeních využívána tanečně-pohybová terapie, která má kromě zmíněného také velký sociální význam. Vzhledem k četnosti praktikování však budou v následujícím textu přiblíženy využívanější ergoterapie a kinezioterapie.
Ergoterapie Ergoterapie je samostatný léčebný obor zabývající se diagnostikou a terapií člověka, který je dočasně či trvale fyzicky, psychicky, mentálně nebo smyslově postižený. Využití smysluplné a cílené činnosti podporuje mentální a fyzické funkce. Cílem je dosažení maximální soběstačnosti v ADL (activities of daily living), 27
nezávislosti a sociální participace. Ergoterapie může být cílena na konkrétní postiženou oblast (polohování končetiny, nácvik úchopů, grafomotoriky apod.). Dále zahrnuje kompletní trénink ADL – a to bazální (nácvik osobní hygieny, oblékání, sebesycení, přesuny) a instrumentální (užívání léků, pohyb po bytě, vaření, nákup, vyřízení telefonátu, poslání dopisu apod.). Kondiční součást ergoterapie se snaží upevňovat již nacvičené funkce a aktivizovat celkově (často u dlouhodobě hospitalizovaných). Součástí ergoterapie je i předpracovní zaměření a ergodiagnostika – je nezbytné zjistit zbytkový pracovní potenciál a sestavit plán předpracovní přípravy. Nezbytné je i vyšetření a terapie kognitivních a fatických funkcí (Šamánková, M. 2011). Ergoterapie rovněž řeší výběr a nácvik používání kompenzačních pomůcek. Některé jsou hrazeny plně nebo částečně zdravotní pojišťovnou. Také lze zažádat o příspěvek sociálního odboru městského úřadu v místě trvalého bydliště právě na ty pomůcky, které jsou zdravotním pojištěním pokryty jen částečně nebo vůbec. V horším případě je nutné uhradit částku přímo seniorem, nebo z finančních prostředků sponzorů či nadací, u kterých si zažádá (Krivošíková, M. 2011). Mezi seniory jsou hojně využívány protiskluzové podložky, madla, kartáče s prodlouženou rukojetí, sedačky do vany, případně zvedáky do vany, stoličky do sprchy, nástavce na WC. K usnadnění oblékání/obouvání pomůže navlékač punčoch, kroužky na zipy, pomůcky k zapínání knoflíků, dlouhá nazouvací lžíce, gumové tkaničky. V kuchyni jsou vítány nesmýkavé podložky, misky s přísavkou, příbory a otvírač lahví se zesílenou rukojetí či míchací přístroj s fixačním podstavcem (Schuler, M.; Oster, P. 2010). V geriatrii si ergoterapie klade za cíl zachování co nejvyšší míry soběstačnosti, správnou volbu kompenzačních pomůcek a prostřednictvím cílených aktivit zachování stávajících fyzických, psychických, mentálních a sociálních rolí. Ergoterapeutický proces se zakládá na vstupním a průběžných hodnoceních výsledků terapie. Je nutné zjistit, jaké role senior zastává ve svém životě, které činnosti zvládá a které naopak. K hodnocení jsou využívány standardizované i nestandardizované testy, pozorování, rozhovor s dotyčným i jeho rodinnými příslušníky. Na základě hodnocení se vytváří krátkodobý a dlouhodobý plán terapie s konkrétními cíli. Stanovený plán se realizuje při terapeutických setkáních. Stupňováním aktivit se kontinuálně směřuje k cíli, program terapie by měl být pro dotyčného dostatečně motivační. S ohledem na motorické funkce se hodnotí hrubá motorika (mobilita, chůze po schodech…), jemná motorika (druhy úchopů, izolované pohyby rukou, spolupráce obou horních končetin…) a grafomotorika 28
(schopnost uvolnění zápěstí, koordinace oko – ruka, správné držení tužky…). Dalším středem zájmu ergoterapeuta jsou senzorické funkce, neboť ty jsou významné právě pro nácvik motorických funkcí a soběstačnosti. Z kognitivních a komunikačních funkcí může ergoterapie ovlivňovat jedince v rozvoji paměti, pozornosti, prostorové a časové orientace i tělesného schématu (Kolář, P. 2009).
Kinezioterapie Kinezioterapie je podpůrnou terapeutickou metodou využívající k dosažení pozitivních výsledků aktivně prováděného pohybu mimopracovní povahy. Jedná se o somatoterapeutickou aktivitu, při níž se terapeut prostřednictvím vhodně voleného pohybu snaží získat přístup k seniorovi a pozitivně ovlivnit jeho psychiku, podpořit uvědomění si svých možností a svého psychosomatického „já“. O důležitosti pohybu ve stáří nelze pochybovat. Kvalitní pohybová aktivita zpomaluje proces stárnutí a je předpokladem nezávislosti na cizí pomoci. Příznivě ovlivňuje zdravotní stav seniora, snižuje hypertenzi, hladinu cukrů, působí antiarytmicky, pomáhá předcházet ischemické chorobě srdeční, bojuje proti rozvoji osteoporózy, a dokonce snižuje procentuelní možnost tvorby nádoru. Redukuje úzkost, depresi, reaktibilitu na stres, zlepšuje mentální funkce. Zdůrazňuje neverbální prvky a postupně zvyšuje potřebu komunikace (Holmerová, I.; Jarolímová, E.; Suchá, J. 2007; Weber, P. 2000). Při terapeutické lekci je třeba zohlednit možné handicapy starých lidí. Většina seniorů při provádění požadovaného pohybu upřednostňuje napodobování terapeuta či ostatních cvičenců. Je zde však předpoklad, že zrak seniora může být výrazně zhoršen, a je tedy zapotřebí jednoduchých a jednoznačných povelů. Navíc bývá často zhoršen sluch, je třeba mluvit hlasitě a zřetelně, pokud možno ne příliš vysokým tónem. Vhodné je umístění osob s poruchami sluchu poblíž terapeuta. Osoby s demencí mohou mít potíže s pojmenováním pravé a levé končetiny, proto je vhodnější preferovat termíny „jedna“ a „druhá“. Pro seniory jsou náročná cvičení na koordinaci končetin. Je vhodné začít současným bilaterálním pohybem (obě HKK, nebo obě DKK), potom teprve unilaterálním pohybem (1 HK, nebo 1 DK) nebo pohybem střídavým bilaterálním (1 HK a poté 2. HK, nebo 1 DK a poté 2. DK). U starých lidí je kontraindikován záklon hlavy z důvodu nižšího okysličení mozku v této pozici, kardiaci by se měli vyvarovat silových izometrických cvičení a tempo by mělo být voleno tak, aby se při cvičení příliš nezadýchali. Rovněž je třeba vynechat jisté pohyby u seniorů, kteří mají náhradu
29
kyčelního kloubu či mají jiná individuální omezení. Terapeut by tedy měl být seznámen se zdravotní dokumentací každého cvičence. Rovněž by se měl snažit seniory k pohybu motivovat a citlivě korigovat především špatně konané pohyby, kterými by si mohli ublížit. Přílišné opravy nejsou však vždy na místě, může dojít ke snížení sebevědomí dotyčného a ztrátě další motivace k pohybové činnosti (Holmerová, I.; Jarolímová, E.; Suchá, J. 2007).
3.2 Aktivity zaměřené na kognitivní schopnosti V seniorském věku dochází typicky k poklesu zájmu o další vzdělávání. Nicméně se jedná o ušlechtilou aktivitu výrazně podporující kognitivní schopnosti. V následující kapitole bude vzdělávání společně s kognitivním tréninkem blíže přiblíženo. Vzdělávání seniorů Vzdělávání přináší pozitiva jedincům jakéhokoli věku. Má vysokou osobní i společenskou hodnotu. „Cílem seniorského vzdělávání je smysluplně kultivovat čas stárnoucích dní“ (Haškovcová H., 2010). Padesátá léta minulého století dala vznik nové vědní disciplíně, zabývající se výchovou a vzděláváním seniorů, gerontopedagogice. Ta se zaměřuje na péči a podporu seniorů, její snahou je nacházet úctu a zodpovědnost za své bytí, připravovat člověka na důstojně strávené stáří (Klevetová, D.; Dlabalová, I. 2008). Senioři rozhodně netvoří homogenní skupinu, motivace ke vzdělávání a jejich schopnosti jsou závislé především na osobnosti daného jedince a na jeho životní situaci - zdravotním stavu, dosaženém vzdělání, sociální situaci, bydlení. Ukazuje se, že ve stáří se jen zřídka vytváří nové zájmy, častěji se rozvíjí stávající či obnovují ty, kterým se senior dlouhou dobu nevěnoval. Vzdělávání může být rovněž i hobby anebo pramenit z touhy po sociálním kontaktu. Motivem často bývá snaha být připraven zvládat tělesné, psychické a sociální změny stáří (Beneš, M. 2008). Výzkumy dokládají, že jisté faktory, kterými se posuzuje inteligence, rostou až do padesátého roku věku (prostorová orientace, induktivní myšlení, chápání slovních významů). Posléze klesají, avšak i u osmdesátiletých může být dosaženo 3/4 toho, čeho u pětadvacetiletých. Určité deficity, jako např. soustředění se na více věcí současně,
30
jsou kompenzovány novými strategiemi myšlení. Jedná se o zkušenosti z překonaných krizí a zklamání (Beneš, M. 2008). Krátkodobá paměť se výrazně zhoršuje, dochází ke snížení mechanické paměti, je třeba se tedy spoléhat na paměť logicko - smyslovou. Dobrou volbou je získávání poznatků memorováním. Důraz je kladen na pochvalu a zdravou soutěživost, naopak demotivačně působí znevažování těch, kteří zaostávají. Je nutné začlenit vícero přestávek a neplánovat výuku v pozdních hodinách (Klevetová, D.; Dlabalová, I. 2008). Seniorské celoživotní vzdělávání má dle D. Klevetové a I. Dlabalové (2008) následující dva stupně. Všeobecné seniorské vzdělávání je neprofesního charakteru, senior je motivován touhou po rozšíření vědomostí a někdy i po sociálním kontaktu. Nejčastěji vyhledávanou je výuka informatiky a cizích jazyků. Dalším stupněm celoživotního vzdělávání je inovace odborných znalostí a dovedností, která si klade za cíl udržení, případně rozvoj profesní kvalifikace. V České republice se vzdělávání seniorů konalo nejprve v přednáškových formách v klubech pro seniory a kulturních zařízeních. Vznikající ucelené přednáškové bloky obdržely název akademie třetího věku. Posléze byly tyto přednášky směřovány na univerzity a začalo se hovořit o univerzitách třetího věku (U3V). Konají se zde rozmanité, populárně – naučné přednášky a zdravotní osvěta. Další volbu vzdělávání seniorů představují univerzity volného času. Oproti U3V jsou mezigenerační a nejsou vázány na vysoké školy. Proto jsou flexibilnější a většinou samofinancovatelné. Často jsou organizovány soukromými agenturami, domovy pro seniory nebo knihovnami (Klevetová, D.; Dlabalová, I. 2008). Dle jiných zdrojů jsou uváděny nejčastěji klasifikace seniorského vzdělávání na Univerzity třetího věku, Akademie třetího věku a Kluby třetího věku. Nejčastěji žádanými výukovými tématy jsou tělesné a duševní zdraví, právo, ekologie, mezilidské vztahy, náboženství, filozofie. V současné době lze univerzitu třetího věku absolvovat v ČR na 24 vysokých školách. Není zde poskytováno kompletní vysokoškolské ani jiné vzdělání, přednášky probíhají jedno či více semestrálně. Nutným předpokladem je však vysokoškolská úroveň předávání učiva. Nesporným pozitivem je i přístupnost vysokoškolské knihovny, možnost navštěvovat laboratoře a podílet se na výzkumné činnosti. Jednotlivé výukové programy jsou na konci oceňované udělením certifikátu nebo vysvědčení (Rodina-finance.cz[online]). V souvislosti s univerzitami třetího věku je třeba představit občanské sdružení institucí poskytujících vzdělávání seniorů v České republice na vysokoškolské úrovni 31
Asociaci univerzit třetího věku (AU3V), založenou dobrovolníky v r. 1993. AU3V má sídlo v Brně, momentálně 31 aktivních členů a kontakty se zahraničními partnery (Au3v.vutbr.cz[online]). Moderní alternativu prezenční formy U3V představuje virtuální univerzita třetího věku. Je určena především seniorům, kteří se nemohou účastnit přednášek U3V ze vzdálenostních, zdravotních či časových důvodů. Využívá se internetu a nových komunikačních technologií, součástí jsou prvky distančního vzdělávání a e-learningu. Přesto znalost práce s počítačem není nutnou podmínkou. Výuka je organizována vyškoleným lektorem a lze ji realizovat kdekoli v přítomnosti internetu. Často v knihovnách, školách, informačních střediscích, klubech či domovech pro seniory. Výhodou virtuální U3V je repetitio mater studiorum – možnost opakování přednášené látky (E-senior.cz[online]). Akademie třetího věku pořádají kulturně osvětové činnosti a především přednáškové cykly socio - kulturního charakteru. Jedná se o jednorázové krátkodobé akce, jejichž nejčastějším organizátorem je Červený kříž. Kluby třetího věku jsou určeny lidem nejstarší generace. Cílem je společné smysluplné trávení času, častou aktivitou jsou právě jednorázové vzdělávací akce, které mohou mít různé odborné zaměření (Magazinpodnikani.cz[online]). Vzdělávání přispívá ke zvýšení sebedůvěry seniora, lepší orientaci v nových poznatcích technických, medicínských a dalších, a proto je třeba jej podporovat. Kognitivní trénink Kognitivní
trénink
představuje
různorodá
cvičení
napomáhající
zlepšování či udržování úrovně poznávacích funkcí (myšlení, paměti, soustředění, čtení a psaní). Platí, že kombinací kognitivního a psychomotorického tréninku se zpomalují procesy stárnutí, posiluje soběstačnost, zlepšují paměťové výkony a oddaluje proces demence. Kognitivního tréninku je využíváno především u zdravé seniorské populace. Tato cvičení jsou dobře rozpracována, mají soutěživý charakter, dbá se na rychlost a přesnost. Oproti tomu kognitivní rehabilitace je směřována k populaci s určitým kognitivním deficitem. V popředí je podpora kognitivních funkcí, které zůstaly zachovány, terapeut motivuje, napovídá, oceňuje, nejde o čas, který by mohl stresovat. V obou případech je využíváno podobných technik. Nejčastější jsou slovní hry, doplňování slov podle první slabiky, říkanek, pranostik, jmenování synonym, antonym. Vhodnou aktivitou v rámci kognitivního tréninku je čtení s následným stručným 32
převyprávěním právě přečteného, učení se něčemu novému, např. cizímu jazyku, práci na PC. Nezastupitelný význam má i trénování početních úloh, luštění křížovek, účast na společenských hrách (skládání obrazců, jednoduché pexeso, puzzle, šachy). Senioři by se měli v ideálním případě účastnit kulturních a společenských aktivit, pěstovat aktivní životní styl. Vhodná je před usnutím rekapitulace dne, vzpomínání, co se událo (Holmerová, I.; Jarolímová, E.; Suchá, J. 2007). Osvědčilo se aplikovat kognitivní trénink po skončení kinezioterapie, neboť se pohybovou aktivitou zvyšuje prokrvení mozku, který je pak schopen kvalitnější práce. Vhodné je organizovat cvičení po malých skupinách (5 – 10 členů) a jako prevenci traumatizace případným neúspěchem nevyzývat účastníky k činnosti jmenovitě. Cvičení by měla být vedena nejlépe zábavnou formou, je třeba varovat se formy „zkoušení“. Měl by být obsažen trénink krátkodobé i dlouhodobé paměti, lze zařadit i nácvik orientace v realitě (kap. 3.4). Pokud se bude jevit daný úkol účastníkům příliš náročný, měl by být zjednodušen, případně cvičení citlivě ukončeno, bez pocitu seniorů, že selhali (Hátlová, B.; Suchá J. 2005; Holmerová, I.; Jarolímová, E.; Suchá, J. 2007).
3.3 Aktivity zaměřené na prožitek Někteří autoři uvádějí arteterapii jako nadřazený pojem k muzikoterapii, biblioterapii, dramaterapii a dalším aktivitám. Jiní ji staví do stejné linie. V následujícím textu budou popsány samostatně. Bude rovněž pojednáno o zooterapii, která není typicky zařaditelná - vzbuzuje u člověka silný emoční prožitek stejně tak, jako ho podněcuje k pohybovým či kognitivním činnostem.
Arteterapie Arteterapie
využívá
uměleckých
technik
jako
nástroje
diagnostiky,
psychoterapie či sociální práce, přičemž klade důraz na aktivitu jedince (Kelnarová, J.; Matějková, E. 2009). Česká arteterapeutická asociace podotýká, že je arteterapie léčebným postupem ovlivňujícím lidskou psychiku i mezilidské vztahy. Odlišují se zpravidla dva proudy, terapie uměním, kde je kladen důraz na léčebný potenciál tvůrčí činnosti, a artpsychoterapie, kde jsou dílo a pocity vnímané při tvorbě dále psychoterapeuticky zpracovávány (Česká Arteterapeutická Asociace [online]). Je vždy důležité zajistit příjemné prostředí k tvorbě, ať už teplotně vyhovující, s příjemnou nevtíravou hudbou v pozadí a dostatečným výběrem potřebných pomůcek. 33
Při skupinové umělecké tvorbě může docházet k situaci, kdy senior své dílo před ostatními zesměšňuje, vzájemně se aktéři vyrušují a snižuje se koncentrace na dílo. Na druhé straně může dojít k vzájemné spolupráci a během konverzace k utužení vzájemných vztahů. Při individuální arteterapii je však výhodou, že senior není odváděn od své práce, nechává tvůrčí nápady poklidně rozvíjet prostřednictvím svých myšlenek. „Při dostatečné empatii arteterapeuta klade klient na papír nejniternější pocity, odhaluje nejbolestivější místa svého života a pomalu nachází ztracenou rovnováhu“ (Kostlánová, S. 2009). Arteterapie pro seniory je koncipována tak, aby byla co možná nejvíce nápomocná při aktivizaci jejich zbývající vitality, flexibility a kreativity. Významný je proces tvorby, který představuje integrující prvek, má za úkol přinášet pocit smysluplného naplnění času, zlepšit kognitivní i psychomotorické funkce a zvýšit sebevědomí. Ve výtvarném projevu seniorů se často nachází společné typické rysy. Jsou to především výrazně prodloužené tvary, více ornamentů, přechod od realistického ztvárnění k lineárnímu zobrazení, chaotické uspořádání objektů, zato ale větší úspěšnost v kolážových technikách. Je vhodné uzpůsobit tematiku aktuálnímu ročnímu období a svátkům. Z technik, které jsou seniory nejvíce vyhledávány, jmenujme následující: malování (na papír, trička, hedvábí, kameny, květináče, porcelán), otiskování na textil (dlaní, listů), ubrousková technika (na květináče, svíčky), výroba polštářů, batikování textilu, papírové techniky (vystřihování, koláže, výroba ručního papíru), práce s přírodními materiály (aranžování květin, koláže z listů) (Holmerová, I.; Jarolímová, E.; Suchá, J. 2007).
Muzikoterapie V zařízeních pro seniory je k aktivizaci s úspěchem využívána muzikoterapie. Její význam nespočívá jen v náplni dne v často málo inspirujícím prostředí. Zvyšuje psychickou pohodu, podporuje verbální projev i utužuje sociální kontakty. Velké uplatnění nachází rovněž u klientů s demencí či parkinsonickým syndromem. Nezpůsobuje psychický odpor, lze aplikovat i u osob, které nejsou schopny přijímat mluvené slovo. U seniorů je vítána ve formě kolektivního zpívání lidových písní. Za přijatelné jsou považovány skladby českých autorů, které jsou zúčastněným přibližovány informacemi o těchto dílech či o životě autorů. Značně emocionálně působí i hudba v kombinaci s pohybovou aktivitou. Utužuje sociální vztahy, inovuje důvěru a zlepšuje svalovou koordinaci (Klusoňová, E.; Pitnerová, J. 2005). 34
Nesmírný význam má poslech tzv. anxioalgolytické hudby, která pomáhá zvyšovat práh bolesti, odpoutávat pozornost od bolesti, podněcovat relaxaci a eliminovat nepříjemné okolní zvuky (tzv. „masking agent“). Vzhledem k uspořádání terapeutické situace rozlišujeme tři formy muzikoterapie – individuální, skupinovou a komunitní. Individuální terapie je žádoucí u závažných tělesných či kombinovaných postižení, jedinců potřebujících bipolární vztah či vážně sociálně narušených. Skupinová terapie využívá skupinové dění v souhrnu se skupinovými interakcemi (tzv. „skupinová dynamika“). Počet jedinců ve skupině se pohybuje v rozmezí 3 – 15, dolní hranice by měla být taková, aby terapie nesklouzla k individuálnímu rázu, horní pak taková, aby stále přinášela zisk. U krátkodobých skupin se doporučuje homogenita problémů a tyto skupiny jsou často uzavřené – nepřijímají v průběhu určeného počtu sezení žádné další členy. Dlouhodobá skupina by měla být naopak natolik heterogenní, aby poskytovala rozmanité vzory pro sociální učení a chování. Tato skupina je většinou otevřená, odcházejícího člena nahrazuje novým – je jedinou možnou volbou v zařízeních s krátkodobým složením klientů. Komunitní terapie pracuje (oproti skupinové terapii) s přirozeně existujícím uskupením jedinců. Týká se jak pracovišť či komunit v různých institucích, tak především rodiny. Horní hranice počtu členů nemusí být vymezena, cílem je dosáhnout terapeutické změny u jednotlivce komunity, ale i v celém systému (Kantor, J.; Lipský, M.; Weber, J. 2009). M. Schuler a P. Oster (2010) rozlišují funkční a podpůrnou muzikoterapii. Funkční muzikoterapie si klade za cíl zmírnění organických a psychosomatických funkčních poruch. Postupuje prostřednictvím písní vybraných a zpívaných přímo klienty. Dalším možným postupem je aktivace koordinačním cvičením ke zlepšení motoriky a schopnosti soustředit se. Doporučené jsou bubny, claves (ozvučená dřívka), xylofon a strunné nástroje. Možností je i reprodukovaná hudba, kdy rozhodující je vzpomínkový potenciál, a také aktivace taktilními vjemy (kmity vyvolávané hudebními nástroji). Cílem podpůrné muzikoterapie je eliminace negativních emocí, rozvoj osobní iniciativy a podpora společenských dovedností. Základem je hudební improvizace – ať už prožívání improvizované hudby či pohybové improvizace. Mezi metody muzikoterapie jsou řazeny hudební improvizace, hudební interpretace, kompozice a poslech hudby. Hudební improvizací se rozumí spontánní vytváření hudby zpěvem, hrou na tělo či hudební nástroje. Při hudební interpretaci se senior snaží reprodukovat jakýkoliv druh hudební formy sloužící jako model. Interpretace umožňuje především rozvíjet senzomotorické dovednosti, paměť, 35
schopnost interpretace vlastních pocitů a empatie, posilovat adaptivní chování a zlepšovat pozornost. Kompozice hudby zahrnuje tvorbu textů písní, instrumentálních skladeb či jakéhokoliv hudebního produktu (hudební video). Při poslechu hudby senior naslouchá a zároveň reaguje verbální či neverbální odezvou. Mezi hlavní klinické cíle poslechu jsou řazeny stimulace X relaxace, zkoumání myšlenek druhých, podpora reminiscence, paměti a evokace fantazií (Kantor, J.; Lipský, M.; Weber, J. 2009). Je potvrzeno, že i senioři s určitým stupněm afázie, mající při běžné řeči časté výpadky zapříčiněné vzpomínáním na potřebné slovo, jsou schopni vybavit si i celé texty písní (Hátlová, B.; Suchá, J. 2005).
Biblioterapie Záměrné a systematické využívání knih je cíleno k navození optimálního emočního stavu jedince. V širším slova smyslu je tato terapie využívána po celé období lidského života nejširšími škálami společnosti. Z tohoto pohledu má biblioterapie význam nejen psychoterapeutický, ale i edukační. V životě seniora hraje často nemalou aktivizační úlohu. Při aktivní formě biblioterapie se senioři sami účastní tvorby „literárních děl“ nebo biblioterapeutických prvků. Při pasivní formě se sami aktivně neangažují, ale za účelem navození žádoucího emočního stavu pasivně podněty přijímají. Obě formy mohou probíhat v tiché podobě (tiché čtení navozující soukromé prožitky) nebo v hlasité podobě (Müller, O. 2005). K účelu biblioterapie nemusí sloužit pouze kniha, ale v širším slova smyslu i mnoho dalších prostředků. Jsou jimi nejrůznější příručky nebo alternativní materiály v podobě multimédií, filmů či vlastní tvorby seniorů – jejich vyprávění, básně, nahrané dramatické scénky (Čtenář[online]). Jako o samostatně stojící, nebo naopak součásti biblioterapie můžeme hovořit o poetoterapii. Ta představuje systematické terapeutické působení na jedince prostřednictvím poezie a slova jsou častěji doplňována hudbou či pohybem. Poezie působí především na 1. signální soustavu člověka, jelikož se výrazně dotýká jeho emoční sféry, a tím i hlubších vrstev osobnosti. Poezie – podobně jako i jiné druhy umění – působí náladotvorně, a ovlivňuje tak lidskou psychiku. Jejím korunním posláním je působit na estetické vnímání seniora, ostatní vlivy mají zřejmě pouze sekundární význam. Každá biblioterapeutická, potažmo poetoterapeutická lekce by měla mít do jisté míry standardní podobu. Je žádoucí začít tzv. zahřívací částí, ve které se účastníci nenásilně osmělují a zbavují trémy. Při aktivní poetoterapii se začíná nejčastěji 36
tvorbou jednoduchých říkanek či jinou „hrou se slovy“. Konkrétně mohou mít za úkol např. vytvořit co největší počet obměn svého křestního jména. Postupně se dostávají k vymýšlení rýmujících se slov k jednomu zadanému či k tvorbě básně pomocí nesmyslných slov, kterými vyjadřují své pocity. Ve skupině mohou postupně vytvářet co nejvíce slov souvisejících s daným tématem (voda – splav, proud, rákosí apod.) či vymýšlet jednoduché básně na zadané téma (Müller, O. 2005). Reminiscenční terapie Reminiscence znamená vyvolávání a podporování vzpomínek seniorů, vhodné u osob s demencí. Reminiscenční terapie je založena na poznatku, že zůstávají uchovány nejdéle ty vědomosti, návyky a vzpomínky, které jsou fixovány v dlouhodobé paměti. Příbuzní seniorů s výrazným kognitivním deficitem se mylně domnívají, že nosit do pečovatelského či zdravotnického zařízení svému blízkému jeho upomínkové věci je zbytečné, že již nic nevnímá. Je však prokázáno, že i nemocný mozek stále pracuje, a i když je osoba zdánlivě bez zájmu, vnímá. Nejlépe reaguje právě na známé podněty, které má uloženy v dlouhodobé paměti, na čemž reminiscenční terapie staví. V praxi se využívají seniorovy předměty – jako např. medaile, vysvědčení, fotografie, obrázky, staré voňavky apod. Ty si s sebou senior do pobytového zařízení zavčas přináší sám, případně jsou o pomoc požádáni rodinní příslušníci. Z nich se pak vytváří tzv. vzpomínkový kufřík a album, se kterými se prostřednictvím reminiscenčního terapeuta pracuje. Velice vhodný je i životopis seniora, v němž se personál dozví nejstěžejnější body z biografie klienta a může případně napovědět důležité názvy či data (AlzheimerCentrum[online]). U zdravých seniorů má reminiscence především preventivní a aktivizační význam. Lidé si mohou díky ní uvědomit svoji identitu, vrátit se do vlastní historie i najít opět smysl života. Mohou vzpomenout na období, kdy byli mladí, zamilovaní, zdraví, zaměstnaní, v plné síle. Vzpomínky na minulost mohou kompenzovat negativní pocit, že si nemohou vzpomenout na děj nedávno minulý. Procvičují si tedy dlouhodobou paměť, myšlení a dochází k vzájemným sociálním interakcím. V reminiscenční terapii jsou využívány jak neverbální, tak i verbální metody. Do verbálních spadají všechny, které využívají slov – ať už v písemné nebo ústní formě. Jedná se o vyprávění, recitaci, zpěv, předčítání, zapisování vzpomínek apod. Mezi neverbální se řadí ty metody, kde jsou vzpomínky zprostředkovány prostřednictvím těla, manuální práce či kreativních prostředků. Konkrétně jde o běžné domácí práce 37
provozované seniory v jejich dřívějším životě (šití, pečení, vaření, práce s lopatou, sekání trávy…), výtvarnou tvorbu, tanec, procházky do míst, která navštěvovali dříve (Hojgrová, V. 2010). U některých osob je ku prospěchu uspořádat skupinové sezení. Rodinní příslušníci nemají často trpělivost vyposlechnout poněkolikáté stejný příběh, avšak ve skupině několika osob prožívajících své mládí ve stejné době, často tyto vzpomínky padají na úrodnou půdu. Vzpomínky na jejich dětství, lásky, manželství, potomstvo či období války jsou pro ně často přijatelnější, než vzpomínat na nedávnou minulost až současnost. Reminiscenční skupinová činnost posiluje komunikaci, sociální interakci i pocit společného sdílení. Tyto vzpomínky pak opět nabývají na hodnotě a senior posiluje vlastní sebeúctu. Rovněž terapeut je nenásilně vtažen do interakce, kdy naslouchá dění z doby, v které třeba ani nežil. To posiluje důvěru nutnou k dalším aktivitám. Některé vzpomínky však mohou být negativní, senior si uvědomí ztrátu blízkých či své společenské role. Zde je třeba taktéž dát prostor emocím (Valenta, M. 2011). V některých pobytových sociálních službách je zařízena i tzv. „memory room“ – vzpomínková či reminiscenční místnost. V ní se např. vymalují stěny válečkem, umístí černobílé fotografie manželů, které dříve běžně zdobily ložnice, dále kolovrátek, staré rádio, loutkové divadlo, valcha, šicí stroj, rám na vyšívání, hříbek na zašívání, staré váhy, mlýnek na kávu a další. Místnost navodí adekvátní atmosféru pro reminiscenční terapii (DomovVPodzámčí[online]).
Zooterapie Zooterapie představuje pozitivní až léčebné ovlivňování stavu seniora, ať se jedná o posílení paměti, komunikace, motoriky či snížení stresu, křečí a třesu. Je třeba si uvědomit, čeho chceme působením docílit a vzhledem k tomu zvolit vhodný druh zvířete. Ke starým lidem jsou doporučována drobná domácí zvířata – běžným je ptactvo, morče, králík, kočka či pes. Podle cíle působení zvířete na seniora rozlišujeme několik druhů zooterapie. Jednou z nich je AAA (animal assisted activities) – zvířaty asistované aktivity. Tyto činnosti jsou poskytovány profesionály či dobrovolníky a realizovány spontánně dle potřeby klienta. Cílem je navodit psychickou pohodu, potěšit a následně motivovat seniora k dalším činnostem. Pasivní formou AAA bývá nejčastěji umístění akvária či klece do společenské místnosti sociálního zařízení. Interaktivní forma představuje již součinnost mezi seniorem a zvířetem. Může probíhat rezidentní 38
formou, kdy je zvíře pořízeno do zařízení natrvalo a je o něj pečováno personálem i samotnými klienty. V tomto případě je nutné pečlivé zvážení výběru druhu zvířete, jeho povahu, časovou a finanční náročnost a v neposlední řadě možné alergie obyvatel pobytového zařízení. Vyhledávanější možností v zařízeních s náročnou ošetřovatelskou péčí je však návštěvní forma interaktivní AAA. Návštěvy zvířete v zařízení jsou uskutečňovány v pravidelných intervalech, nejčastěji jedenkrát týdně přibližně po dobu jedné hodiny. Dalším druhem zooterapie využívané v přítomnosti starých lidí je AAT (animal assisted therapy) – zvířaty asistovaná terapie, kdy se jedná o terapeutickou intervenci za účelem zlepšení fyzického či psychického stavu seniora. Nedílnou součástí je i AAE (animal assisted education) – zvířaty asistované vzdělání, kdy kontakt se zvířetem rozšiřuje vzdělání či sociální dovednosti seniora (Bioklub.cz[online]). Traduje se, že často jediným přítelem v osamění a nemoci v geriatrickém zařízení je zvíře. U návštěvní formy zooterapie jde často o jediné seniorovy návštěvy. Zde je kladen důraz na spolehlivost přivedení zvířete do cílového zařízení, kontakt by měl probíhat v pravidelnou dobu ve stále stejný den v týdnu. Především v počátečním období přistěhování seniora do sociálního zařízení je zvíře vhodným partnerem pro překonání kritického odloučení. Často uvolňují prvotní napětí mezi klienty, slouží jako vhodné téma hovoru. Společně vzpomínají na svá dříve chovaná zvířata, což pomáhá překonávat komunikační bariéry (Velemínský, M. 2007). S věkem se snižuje adaptace na změny – jak somatické, tak sociální. Senior přicházející do geriatrického zařízení opustil místo svého bydliště a přichází s myšlenkou, že je to navždy. Rovněž si často přináší pocit, že byl odložen, že se stal nepotřebným a nemilovaným. Vhodnou volbou ke zmírnění zmíněných potíží snižujících kvalitu života může být canisterapie. Prostřednictvím psa je podpořena přirozená interakce mezi obyvateli zařízení, pes si také snáze získává důvěru, než lidé. Je čitelnější, přirozený, nepřetvařuje se, má jednoznačné reakce. Velkou výhodou je, že senioři začínají projevovat touhu jít ven, kde rozdávají psům povely, házejí aport, češou jim srst. Prostřednictvím canisterapie dochází k rozvoji kognice. Ať už senioři trénují paměť uchováváním informací ohledně psích plemen, veterinární péče, krmení, výchovy a výcviku či např. hádáním psích pomůcek prostřednictvím hmatu. Často je vztah se psem dokumentován fotografiemi, kreslením či vytvářením obrázků z pamlsků. Zvyšuje se jejich sebevědomí, jelikož psi oproti rodinným příslušníkům a personálu nemají vysoké nároky, které by senior již nemohl splnit. Polohování má pak účinek ve snižování spasticity horní končetiny, a tím zlepšení jemné motoriky. Úchop je 39
přirozeným způsobem trénován nasazováním obojku, připínáním vodítka i péčí o srst. Hlazení zvířecí srsti přináší slastný prožitek bez pocitu studu či nevhodnosti (Podrápská, J. 2009; Velemínský, M. 2007). Další hojně využívaným zvířetem v zooterapii je kočka. Felinoterapie provozované návštěvní formou probíhají osobním kontaktem seniora se zvířetem, kdy kočka sedí seniorovi na klíně. Využíváno je hlazení a komunikace s kočkou, významné je prohřívání rukou seniora a v praxi ověřené snižování napětí a krevního tlaku. Plemenná příslušnost kočky není vymezena, je však třeba upřít pozornost na vysokou alergenní vlastnost kočičí srsti a u konkrétních případů volit kočky bezsrsté. Kočky musí být dostatečně klidné, zároveň však hravé a komunikativní. Musí být plně socializované, nedoporučují se kočky žijící bez kontrolovatelného výběhu, z útulků či ze závadných výživných a hygienických podmínek. Nezbytným předpokladem je dokonalé zdraví, musí být očkovaná, odčervená a pravidelně navštěvovat veterináře (Hastrmanová, L. 2010; Velemínský, M. 2007). U obyvatel sociálních pobytových služeb se s úspěchem využívají i menší druhy králíků, je usnadněna manipulace s nimi, dokážou je držet i fyzicky slabí jedinci a lze je dát i seniorovi na postel. L. Otterstedtová (2001) uvádí, že vedle psa a kočky je králík pro svoji příjemnou srst a možnost hlazení uváděn na prvních příčkách oblíbenosti starých lidí v cílových zařízeních. Je vhodný pro trénink jemné motoriky a úspěšně je využíván i u gerontopsychiatrických pacientů s demencí.
V terminální fázi života
těchto klientů může králík, často jako jediná možnost, pojit tyto klienty s vnějším světem. Morče je pak vhodné především pro svoji trpělivost při možné nešetrné manipulaci pohybově handicapovaným seniorem (Velemínský, M. 2007).
3.4 Metody specifického přístupu k seniorům K některým jedincům je třeba přistupovat vysoce specifickým způsobem. Jedná se především o seniory dezorientované či s demencí. Ale i senioři s mírným či žádným kognitivním deficitem si zaslouží citlivý přístup a často uvítají např. přehledné uzpůsobení interiéru v cílovém zařízení. Je třeba jmenovat koncept Smyslové aktivizace podle Lore Wehner, který však vzhledem k rozsahu diplomové práce nebude blíže rozebrán. Přibližme si nyní některé z nejčastěji využívaných specifických přístupů.
40
Orientace realitou Orientace realitou je edukační metoda umožňující seniorovi s kognitivní poruchou rozumět okolnímu dění po co možná nejdelší dobu. Jejím cílem je komplexní zlepšení orientace, eliminace zmatenosti a maximalizace sociální interakce a nezávislosti. Dle vědeckých výzkumů je orientace realitou účinným nástrojem při zvládání behaviorálních a kognitivních změn při demenci, avšak z klinických výsledků to nelze jednoznačně potvrdit. Jelikož v případě, kdy s touto metodou není zacházeno citlivě, může být naopak vyvolána určitá porucha chování, agresivita, úzkost. Někteří odborníci jsou dokonce rezervovanějšího názoru a doporučují tento psychologický přístup pouze u zdravé seniorské populace, nikoli u osob s demencí (Holmerová, I.; Jarolímová, E.; Suchá J. 2007). Nejvhodnějším přístupem je tzv. kontinuální orientace realitou, kdy všichni členové ošetřovatelského týmu nabízí seniorovi informace vhodné pro správnou orientaci. Již ráno zahájí konverzaci správným oslovením seniora. Vhodné je „pane / paní“ a příjmení, pokud si výslovně přeje, je možné oslovit „pane / paní“ a křestním jménem. Případně se doporučuje i oslovení titulem. Důležité je představit se klientovi, proč za ním jdeme, co se bude dít. Přirozené by mělo být informování o tom, že je ráno, co je za den, jaké datum, kde leží a připomenout, kdo jsou ostatní lidé kolem něj. Tyto základní informace důležité pro orientaci časem, místem a osobou by neměly být brány jako samozřejmé a známé, nicméně i přehlcení zbytečnými informacemi je nežádoucí. Veškeré sdělení by mělo být pro seniora srozumitelné a přínosné. Zároveň je nutné, aby měla konverzace vzhled přirozeného rozhovoru, komunikace musí být citlivá a je nutné sledovat verbální i neverbální odezvu klienta. I v noci, pokud klient nemůže spát, je záslužné informovat jej klidným tichým hlasem o tom, že je noc a měl by spát. Někdy je zapotřebí poskytnout opětovně informace o tom, kde se nalézá a kdo s ním sdílí pokoj. Je zapotřebí věnovat pozornost nočnímu prostředí. Často působí nepříjemně reflektory aut, čemuž lze předejít silnými závěsy či žaluziemi. Taktéž se doporučuje nepřetržité mírné osvětlení, které i zabraňuje zbytečným pádům. Součástí orientace realitou je i úprava prostor, která orientaci usnadní. Ze zkušenosti se osvědčilo barevné odlišení společných prostor i jednotlivých pokojů, po budově by měly být výrazně označeny toalety, kuchyň, barevné šipky by měly seniora navést do svého pokoje (Holmerová, I.; Jarolímová, E.; Suchá J. 2007). Je možné opatrně korigovat seniorovy omyly, nikdy se s ním však nepřít o pravdě. Není možné vystavovat ho pocitu zahanbení. Pokud je z něj cítit neklid, je 41
vhodné od současného tématu hovoru upustit, nesnažit se za každou cenu klienta orientovat. Zde je vhodnější využít jiný přístup, např. validaci. Metoda orientace vyžaduje jistou dávku zkušenosti pracovníka a také určitou znalost konkrétního seniora. Hranice, kdy může dojít k rozvoji neklidu až agresivity, může být nenápadná. Je rovněž vhodné, aby většina sdělení byla pozitivního rázu – „je ráno, začíná nový den, venku svítí slunce…“ (Holmerová, I.; Jarolímová, E.; Suchá J. 2007). V některých zařízeních probíhají i skupinové orientace realitou. Skupinu by mělo tvořit 3 – 6 osob, jejichž kognitivní schopnosti jsou srovnatelné. Sezení by mělo začít uvítáním členů, vzájemným představením, připomenutím dnešního dne, data, může být sděleno, kdo slaví svátek. Sezení probíhá většinou v časných odpoledních hodinách a trvá přibližně půl hodiny, aby účastníci nebyli příliš unaveni. Diskutuje se nad různými jevy, vhodnou pomůckou jsou noviny či časopisy, které vnuknou náměty na další témata. Nemá být opomenuto ani vyzdobení místnosti, které by mělo korespondovat s aktuálním ročním obdobím. Vhodné jsou velké nástěnné hodiny a kalendář s otočnými číslicemi, v němž je nastaveno pouze konkrétní datum a kdo slaví svátek. Při individuální intervenci se pracuje s osobním kalendářem seniora. Uplynulé dny jsou škrtány, aktuální datum se zvýrazňuje, zapisují se očekávané návštěvy či narozeniny
příbuzných,
kdy
proběhne
koupel,
procházka
a
jiné
aktivity
(SueRyder[online]).
Metoda validace Pro péči o dezorientované osoby či osoby s demencí je určena metoda validace. Cílem není zlepšit zdravotní stav seniora ve vyšším věku, ale spíše změnit přístup pečujícího personálu. Ten by se měl snažit o empatii, a tedy vcítění se do nové osobní reality dezorientované osoby, a následně vhodně přizpůsobit své chování. Teorie metody validace popisuje dezorientaci jako neschopnost člověka zpracovat narůstající tělesné, sociální a psychologické ztráty podmíněné věkem. Tato situace následně vede k izolaci, stažení se do sebe a upřednostňování minulosti před současností či budoucností. Rádi vzpomínají na vše příjemné, co prožili, na časy, kdy byli mladí, silní, nic jim nedělalo potíže. Oproti tomu se jim však mohou na mysl vtírat zážitky, které zcela nezpracovali, které zůstaly nevyřešeny. Ošetřující personál by neměl vyvíjet nátlak, ale v případě touhy starého člověka o tomto problému mluvit, vyslechnout, nehodnotit kriticky, ale pouze zážitek sdílet (Procházková, L. 2011).
42
Pochopení významu slov, která jsou základem individuálního chování, než uvědomění si skutečnosti, je tedy cílem metody validace. Snaží se dosáhnout určitých výhod pro dezorientované osoby. Těmi jsou především: méně časté uzavírání se do sebe, zlepšení řeči, pohybu, výrazu obličeje, méně pláče či agresivních projevů, častější interakce s ostatními lidmi, lepší komunikace s rodinou a snížení potřeby užívání psychotropních látek (Validation.org[online]). Validace vychází z několika základních principů. Jedním z nich je, že senioři jsou jedineční a cenní, je tedy třeba jim projevovat úctu. A to již při oslovení příjmením či titulem. Měli by být bráni takoví, jací jsou, nesnažit se je předělávat. Dále je třeba trpělivě naslouchat, snažit se o empatii, a tím snižovat úzkost a obnovovat důstojnost. Dalším důležitým poznatkem je, že ignorované potlačované bolestivé pocity nadále rostou, zatímco ty sdělené někomu z důvěryhodných osob, se otupují. Je nutné si uvědomit, že i chování nedostatečně orientovaných osob má své opodstatnění. Příčinou mohou být nenaplněné základní lidské potřeby (dořešení záležitostí před smrtí, potřeba objevení smyslu v nesnesitelné realitě, potřeba uznání, pocit být užitečný, smyslová stimulace, vyslechnutí, pocit být milován, potřeba zajištění péče, tlumení bolesti a nepohody). Pokud senioři ztratili verbální schopnost a krátkodobou paměť, navrací se k dřívějším způsobům chování – významnou výpovědní hodnotu má sledování pohybů (jazyka, rtů, cucání prstů), gest seniora, s úspěchem se využívá zrcadlení pohybů. Osobními symboly nahrazujícími věci či osoby z minulosti, mohou být momentálně přítomné věci či osoby – kabelka u ženy často představuje vlastní identitu, invalidní vozík může znázorňovat automobil. Osoba používající metodu validace akceptuje tyto symboly a snaží se na ně empaticky reagovat. Dezorientovaní mohou žít na různých úrovních vědomí, často ve stejnou dobu (volají své příbuzné a vzápětí odpoví, že jsou po smrti) – důležité nepodávat mylné informace, v podvědomí pravdu většinou znají. Při selhání základních lidských smyslů začnou dezorientovaní využívat své „vnitřní smysly“ – často slýchají zvuky z minulosti či vidí výjevy, které se staly kdysi dávno. Taktéž je třeba si uvědomit, že jisté události, pachy, barvy, zvuky či chutě připomínají dotyčnému stavy z minulosti, které se tomuto vjemu podobají (např. po oddělení rachotí vozík
s jídlem,
senior
se
schovává
(SocialniSluzby.org[online]).
43
v domnění
přejíždějícího
tanku)
Koncept Bazální stimulace Bazální stimulace představuje komunikační, interakční a vývoj podporující stimulační koncept. Je strategií myšlení ošetřujícího personálu či blízkých, jejímž cílem je přiblížení se vnímání a potřebám osob, na které je bazální stimulace směřována. Za základní prvky konceptu jsou pokládány pohyb, komunikace a vnímání. Je nezbytné nejprve zprostředkovat vjemy ze svého vlastního těla – vnímat „tělesné schéma“, jako předpoklad vývoje pohybových, kognitivních a komunikačních schopností. Koncept byl nejprve směřován ke kognitivně postiženým dětem, ale postupně transferován do oblasti péče o dospělé či seniory s kognitivním (nejčastěji osoby s demencí) nebo fyzickým postižením. Předpokladem je akceptace biografie a integrace nejbližšího okolí do péče. Biografické údaje představují výchozí bod pro individuální bazálně stimulující péči (Friedlová, K. 2010). Na BS může být nahlíženo také jako na pedagogicko – psychologický koncept, který navozuje cestu ke komunikaci s těžce postiženými jedinci a snaží se jim ukázat možnosti k dalšímu osobnostnímu rozvoji. Postižený jedinec je nucen omezit se na nejzákladnější životní výkony, často spojené pouze s jeho vlastním tělem. Okolní svět pro něj téměř neexistuje, avšak prostřednictvím prvků BS se může dosáhnout alespoň částečného zrušení této izolace (MetodickýPortálRVP [online]). Primárními cíli BS je zajistit základní životní funkce, jako je dýchání, příjem potravy, hygiena, polohování. Toto zabezpečují základní stimulační postupy, ke kterým jsou řazeny stimulace somatická, vestibulární a vibrační. Sekundárním úkolem je zajistit vjem vlastního tělesného schématu a podpořit motorické funkce. V konečném důsledku pak zvýšit sebeobslužné dovednosti a tím rostoucí sebedůvěru a pocit bezpečí. Nástavbovými postupy jsou pak stimulace taktilně - haptická, optická, olfaktorická, auditivní a orální (Friedlová, K. 2010). Ze somatických podnětů musí být zmíněn jako jeden z elementárních dotek ruky. Některým jedincům však může být dotek cizí dlaně nepříjemný, proto jsou využívány stimuly použitím např. froté ručníku či kožešinové rukavice. Dotyk kůže ale i přesto působí povzbudivě a emocionálně. Jedná se o nejintenzivnější formu komunikace signalizující blízkost a pozornost, odhlédne-li se od specificky sexuálních kontaktů. Vedle somatických podnětů hrají důležitou úlohu vestibulární podněty. Ty zprostředkovávají informace o poloze a pohybu těla v prostoru. Stojí v těsné souvislosti se zpracováním vizuálních vjemů. Přiměřený vestibulární stimul normalizuje svalový tonus a zřetelně ovlivňuje stabilitu celého těla. Vibrační podněty navozují intenzivní 44
pocit v kostech a kloubech. S úspěchem jsou využívány malé vibrátory, které umožňují cítit celou dolní končetinu a získat tak pocit, který člověk běžně získává při stání. Ale i pro nepostiženého seniora představují somatické, vestibulární a vibrační stimuly důležitou formu vnímání. Příkladem může být utěšování, kdy se smutný obejme (somatický podnět), je na něj mluveno tichým hlasem (vibrační podnět z hlasivek) a zlehka pohupováno ze strany na stranu (klidný vestibulární podnět) (Müller, O. 2005). Shrnutí Mladí lidé zpravidla chápou stárnutí jako proces, při kterém dochází k úbytku síly, krásy, zdraví a snad i zážitků. Přitom ve stáří můžeme nacházet nové, v mládí zpravidla nevyužívané možnosti. Dobře zvolenou aktivitou je přispíváno nejen k smysluplnému využití volného času, ale i ke zvyšování fyzických a psychických sil a utužování mezilidských vztahů. Aktivizační metody napomáhají udržovat pohyblivost, jako základní podmínku soběstačnosti, prohlubují komunikaci, umožňují prožitek, sociální integraci a v souhrnném výsledku zvyšují kvalitu života seniora. Základní roli k ovlivnění soběstačnosti a zvyšování pohyblivosti s následnými pozitivními zdravotními a psychosociálními změnami hraje kromě ergoterapie také kinezioterapie, jako součást zdravotnického oboru fyzioterapie. Kognitivní rehabilitace je předpokladem podpory kognitivních schopností, vzdělávání ve vyšším věku pak má vysokou osobní i společenskou prestiž. Především díky výraznému emocionálnímu prožitku jsou uplatňovány nejrůznější arteterapeutické činnosti, reminiscenční terapie či zooterapie, i když pozitiva aktivizačních technik jsou většinou širší a vzájemně se prolínají. S ohledem na specifika stáří je nutný také specifický přístup k seniorům. K tomu slouží speciální metody a koncepty, vyvinuté často primárně pro osoby s určitým kognitivním deficitem. Zmínit je nutno především metodu orientace realitou, metodu validace či koncept Bazální stimulace.
45
4 AKTIVIZACE SENIORŮ V CENTRU SOCIÁLNÁCH SLUŽEB Každý člověk prochází nezadržitelně procesem stárnutí. Pokud zdravotní stav a okolnosti dovolí, bude jednou řazen mezi seniory. Konkrétní situace pak mohou vyžadovat jistou formu sociální pomoci. Je velmi důležité zajistit, aby měl senior dostatek senzorických podnětů a organizovaných volnočasových aktivit za účelem motivace k důstojnému a kvalitnímu trávení „podzimu“ svého života. Proto je přínosné zaměřit se empiricky právě na faktory ovlivňující ideální aktivizaci seniorů. V předchozích kapitolách byla věnována pozornost stárnutí jedince, změnám bio-psycho-sociálním i stáří jako takovému. Byly představeny jednotlivé pobytové formy sociálních služeb a podrobněji přiblíženy nejčastěji užívané způsoby aktivizace. V empirické části práce byly teoretické poznatky zkoumány v praxi.
4.1 Cíle a metodologie výzkumu Před samotným šetřeným je třeba stanovit si hlavní cíl výzkumu a následně výzkumné otázky a postupy, které povedou k jeho naplnění. V následujícím textu bude jmenované uvedeno. Výzkumné cíle Hlavním cílem je zjistit možné faktory ovlivňující přístup seniorů k aktivizaci – v našem případě v konkrétním centru sociálních služeb s domy s pečovatelskou službou. Je třeba pátrat po názorech seniorů na prospěšnost aktivizačních činností, po účasti na aktivním způsobu života, po faktorech, které jejich přístup ovlivňují, zda se mění v průběhu pobytu a díky obměně činností nabízených personálem. Na základě tohoto je stanovena hlavní výzkumná otázka: Co ovlivňuje přístup seniora k aktivizaci v centru sociálních služeb? Pro získání podrobných informací vedoucích k zodpovězení hlavní výzkumné otázky jsem se zabývala následujícími kategoriemi, které jsem pokládala za významné:
46
1) Organizace volného času klientů v CSS. 2) Vztahy mezi zaměstnanci a klienty CSS a jejich vliv na aktivizaci. 3) Vzájemná spolupráce mezi klienty CSS. 4) Vliv životního stylu seniora na jeho přístup k aktivizaci v CSS. 5) Vliv rodinného zázemí seniora na aktivizaci v CSS. 6) Význam aktivizace z pohledu seniora. Orientace výzkumu Výzkumná část byla vzhledem k charakteru hlavní výzkumné otázky prováděna prostřednictvím kvalitativního výzkumu, který se dle P. Gavory (2010) vyznačuje dlouhodobostí, intenzivností a podrobným zápisem. Zkoumá daný jev do hloubky a z pohledu zkoumaných osob, ne subjektivních očekávání výzkumníka. Dle J. Hendla (2005) je však jistou nevýhodou nemožnost zobecnit výsledky, jisté sugestivní ovlivnění odpovědí informantů neobratností samotného výzkumníka a časová náročnost sběru i analýzy dat. Na začátku kvalitativního výzkumu nestojí žádná již dříve vybudovaná teorie. Nezačíná se tedy stanovením hypotéz, určité společné rysy zkoumaných jevů u jednotlivých informantů se zjišťují až po nashromáždění dostatečného množství dat (Švaříček, R.; Šeďová, K. 2007). Metoda sběru dat Základní
výzkumnou
metodou
získávající
potřebné
údaje
bylo
polostrukturované interview. Tzn., že ke každé ze šesti výzkumných kategorií bylo připraveno několik vztahujících se dílčích otázek, další však vznikaly přirozenou cestou v průběhu interview. Původně připravené otázky tedy byly plynule doplňovány o další, vynořující se v průběhu. Dle odvíjejícího se rozhovoru také docházelo k záměně pořadí přichystaných otázek. Některé otázky musely být - v případě nepochopení informantem - přeformulovány. Jindy se ukázalo jako vhodné uvést praktický příklad. Při rozhovorech se třemi z pěti informantů byl po jejich souhlasu pořizován audiozáznam na diktafon mobilního telefonu. Současně jsem si však dělala poznámky o případných okolnostech. Získané audiozáznamy byly posléze transkribovány do písemné podoby. Ihned byla prováděna redukce prvního řádu (vynechávání úseků, které nesdělují jasně identifikovatelné informace). Další dvě osoby účastnící se výzkumu nebyly
47
k pořizování audiozáznamu svolné, byly tedy během interview zaznamenávány stručné poznámky, které byly bezprostředně po opuštění zkoumaného terénu rozšířeny. Výběr informantů U kvalitativního výzkumu jde vždy o záměrný výběr zkoumaných jedinců. Pro mé výzkumné účely bylo osloveno pět seniorů v Centru sociálních služeb (CSS) v Tišnově. Základními kriterii byl seniorský věk, soběstačnost v mobilitě (možno s kompenzačními pomůckami), verbální srozumitelnost, pobyt v CSS minimálně šest měsíců (vzhledem k adaptaci na kolektiv, prostředí, aktivity) a v neposlední řadě ochota spolupráce. Doporučení na informanty, kteří by splňovali tato kriteria pro účast na mém výzkumu, jsem hledala u ředitelky CSS Tišnov. Z tohoto města pocházím, a proto jsem i doufala ve vstřícnost paní ředitelky i místních seniorů. Můj záměr byl úspěšný a já získala kontakt nejprve na dva seniory, kteří patří dle ředitelky Centra mezi nejaktivnější místní seniory. Náš první kontakt proběhl postupně po skončení hudebního koncertu v místním CSS. Oba informanti (paní Eva a pan Josef) byli po kulturním zážitku příjemně naladěni. Navíc s paní Evou jsme si ujasnily, že se z minulosti známe z rukodělných kurzů. To rovněž přispělo k uvolněné náladě a větší důvěře ke mně. Jelikož již naše prvotní rozhovory byly navzdory svému významu nenucené, obdržela jsem posléze od těchto dvou přátelských seniorů tipy na další dva potenciální informanty. Po jejich oslovení se mi dostalo kladné odpovědi. Pátého informanta jsem oslovila sama, a jelikož splňoval moje požadavky, požádala jsem ho o spolupráci (paní Dana). V dalších dnech jsem se střídavě opětovně vídala se všemi pěti seniory podílejícími se velkou měrou na mém výzkumu.
4.2 Centrum sociálních služeb Tišnov Na tomto místě považuji za vhodné uvést alespoň několik základních informací o zařízení, ve kterém senioři, kteří byli středem mého výzkumného zájmu, nalezli domov. Je nutné zmínit, které aktivizační činnosti CSS Tišnov nabízí nejen svým klientům, ale i komukoli jinému „zvenčí“. CSS Tišnov je příspěvkovou organizací, jejímž hlavním účelem je poskytovat seniorům a osobám se zdravotním postižením sociální služby dle zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, včetně služeb fakultativních. Zajišťuje správu domů 48
s pečovatelskou službou, hospodaření s byty i nebytovými prostory, včetně jejich pronájmu. Rovněž nabízí krátkodobé ubytování v DPS (nejdéle 1 měsíc) seniorům, o které pečuje rodina v jejich přirozeném prostředí. V CSS Tišnov se nachází 205 bytových jednotek typu 1+kk až 2+1 (Csstisnov.cz[online]). CSS Tišnov nabízí velké množství volnočasových, vzdělávacích či zájmových aktivit nejen pro své klienty, ale i široké okolí, čímž zajišťuje přirozený kontakt se společenským prostředím. Sociálně aktivizační činnosti se konají ve společenských prostorách, zejména v jídelně (největší kapacita), tělocvičně či knihovně. Dle slov mé informantky Evy jsou pravidelnou aktivitou kondiční cvičení (pondělí, středa, pátek: 8 9 h). Je k dispozici tělocvična vybavená žebřinami, rotopedy, gymbaly, overbaly a dalšími cvičebními pomůckami. Každé úterý a čtvrtek mezi 15. a 16. h probíhá relaxační cvičení Taekwon-do pro seniory založené na principech sebeobrany. Vždy v pátek v odpoledních hodinách je možnost zacvičit si jógu. Každé pondělí v 9 - 10 h je veden kurz paměti a v pátek probíhá výtvarná dílna, v níž vznikají výrobky sloužící jako dárky pozvaným hostům, a některé z nich dokonce putují na odiv na různé výstavy. Kromě uvedených pravidelných aktivit však pořádá CSS i poznávací a kulturní zájezdy. Dle zájmu klientů se navštěvují divadla, muzea, výstavy, výlety po českých městech. V oblibě jsou koncerty vážné i cimbálové hudby, opakovaně se jezdí na plavání do Kuřimi, Boskovic či Maďarska. Dlouhou tradici má spolupráce s místní knihovnou, kam senioři dochází na besedy rozmanitých témat či předčítat dětem. Za úspěšnou se považuje spolupráce s místním dětským domovem, kdy se pořádají pěvecká či divadelní vystoupení dětí v CSS a naopak senioři dochází do dětského domova, například při příležitosti pečení vánočního cukroví. Rovněž vítanou je spolupráce se základními školami přilehlých měst i ZŠ uměleckou. Společenské vyžití je tedy v Centru jistě pestré, kromě pravidelných sportovních, vzdělávacích a kreativních aktivit jsou pořádány akce jednorázové (i když leckdy pro úspěch opakované) - jak zájezdy z CSS, tak i kulturní vystoupení v CSS, oceňovaná především méně mobilními obyvateli.
4.3 Případové studie Při interwiev s mými pěti informanty jsem získávala data, která jsou v dalším textu rozdělena do šesti tematických kategorií dle osnovy, kterou jsem měla předem připravenou. V některých případech jsou výpovědi tematicky na pomezí více kategorií. 49
I z důvodu prolínání témat bylo někdy vhodné (dle odvíjení rozhovoru) měnit pořadí připravených dílčích otázek. Několik otázek pak nebylo třeba v určitých případech pokládat, informant se k nim vyjádřil, aniž byl tázán. Všechny rozhovory byly vedeny v klidném prostředí jídelny v době, kdy dovnitř nikdo nevstupoval, a dveře mohly být zavřeny. Výjimkou byly rozhovory s paní Evou, která mě (snad i díky dřívější známosti) zvala k posezení ve svém bytě. Před prvním rozhovorem s novým informantem jsem se představila, přiblížila téma a záměr své diplomové práce, ujistila o anonymitě osob a využití získaných dat pouze pro tuto výzkumnou práci. Otázala jsem se, zda bych mohla pořizovat audiozáznam a ve třech případech jsem získala svolení. Pan Josef se s úsměvem omluvil, že nebývá rád nahráván, a paní Marie byla zpočátku poněkud nedůvěřivá – v těchto dvou případech jsem tedy audiozáznamy nepořizovala. Při opakovaných interwiev jsem se před prvními pokládanými otázkami snažila uvolnit atmosféru krátkou konverzací o všedních tématech. S informanty jsme se domlouvali na čas, který individuálně každému z nich nejméně narušoval jeho běžný denní harmonogram. Trávili jsme spolu přibližně čtyřicet minut až dvě hodiny. S četností našich rozhovorů sice ubývalo mých otázek, ale náš vztah byl přátelštější a zkoumané osoby byly sdílnější i v tématech, která se výzkumu netýkala. Pro důslednější zachování anonymity jsou jména osob pozměněna. Doslovně citované výpovědi informantů budou v následujícím textu vyznačeny kurzívou.
PANÍ EVA Paní Eva je obdivuhodná žena, kterou asi nelze potkat bez úsměvu na tváři. Byla první osobou, kterou mi paní ředitelka CSS Tišnov doporučila, a zároveň uvedla, že se jedná o jednu z nejaktivnějších místních seniorek. Nadmíra energie z ní přímo sálá a já tuším, že to je ta pravá osoba pro mé záměry. Navíc jsme se s paní Evou několikrát ve městě našeho společného bydliště potkaly a ona ani na chvíli neváhá s poskytnutím rozhovorů. Sdělila, že je jí 71 let a je dlouhodobou obyvatelkou bytu v DPS - domov zde nachází již 17 let. Vzhledem k tomu má také obrovský přehled o aktivitách pořádaných CSS a co jsem se nedozvěděla z internetových stránek Centra, ráda mi pověděla.
50
Organizace volného času klientů v CSS O plánovaných akcích se paní Eva dovídá s předstihem asi jednoho měsíce z místní nástěnky v CSS. K tomu jí do poštovní schránky putují každý měsíc dva druhy měsíčníků - Tišnovské noviny a Tišnovsko, kde je plánovaný program rovněž uveden. Dle jejího názoru je tedy na osobní plánování v případě zájmu času dost. Dostupnost informací jí naprosto vyhovuje. Mrzí ji však snižující se zájem ostatních seniorů. „Tak například na bazén jezdívalo přes 40 lidí, málem nestačil autobus…“, vypráví rozohněně. Pak si však povzdechne a dopoví myšlenku: „…jenže pak zdražili dopravu i vstup a lidi na to nemají. A tak se někdy stane, že se místo autobusem jede autem, anebo se to úplně zruší.“ Paní Eva o sobě říká: „Pokud čas dovolí, účastním se všeho. Sama vím, co dá organizace práce, tak se je snažím podpořit.“ Jedním dechem dodává: „A také chci motivovat k účasti ostatní.“ Kapacita míst tedy rozhodně není problémem, naopak se často stává, že kulturní hosté přijmou pozvání, avšak mnoho židlí pro diváky zeje prázdnotou. Rovněž na cvičení paměti, v tvořivé dílně či tělocvičně by byla vítána větší návštěvnost z řad seniorů. Z pravidelných aktivit navštěvuje informantka dopolední kondiční cvičení, které shledává pro zdraví velice prospěšné. Tempo je přizpůsobeno fyzicky nejslabšímu účastníkovi, většinou však chodí stále ti samí. „Snažím se docházet do tělocvičny pokaždé, takže 3x týdně.“ Pak na mě ale mrkne a dodá: „…no jednou týdně minimálně, ale fakt minimálně!“ Rychle pokračuje: „A co nevynechám snad nikdy, je páteční dílna. Kolikrát přijdu i sama s nápadem, co nového s holkama zkusíme.“ Časové rozložení jí vyhovuje, většina pravidelných aktivit probíhá v dopoledních hodinách, kdy je odpočatá a ráda si nechá zpestřit den. „Nudu nevyhledávám“, směje se. Vztahy mezi zaměstnanci a klienty CSS a jejich vliv na aktivizaci Paní Eva je v DPS očividně známou osobností, nejen kvůli mnohaletému bydlení zde, ale i díky své obrovské energii. Sama udává, že nemá problém v případě potřeby zajít i za ředitelkou a požádat o radu. Nevzpomíná si, že by snad za dobu 17 let, kdy místní služby využívá, měla s některým ze zaměstnanců CSS Tišnov takový konflikt, který by jí utkvěl v paměti. Samozřejmě ne vždy se podaří každému zaměstnanci vyhovět přání či stížnosti klienta v ten samý den, ale pokud je to v jejich kompetenci, snaží se pomoci. Paní Eva hovořila diplomaticky: „V každém seskupení lidí
51
Vám bude vyhovovat někdo více, někdo méně, ale opravdu nemám s nikým osobní problém.“ Své soukromé potíže by však neměla potřebu řešit s nikým z personálu, ani si nevypěstovala k nikomu tak silný emotivní vztah, že by se ho snažila denně vyhledávat. Je si vědoma povinností, které zaměstnanci mají, a nadměrná snaha „ukrást“ si někoho pro sebe, jí připadá bezohledná. Pak si náhle vzpomene: „Ale přece jen jsme tu měli dříve zdravotní sestru, která byla všemi velice oblíbená. Takové sluníčko. Tak její blízkost každý vyhledával.“ Za sebe udává: „Rozhodně ale nemůžu říct, že bych se snad kvůli sestře nebo pečovatelce vyhýbala nějakému programu, který vedou. Tak to ne“, kroutí přesvědčivě hlavou. „To opravdu ne.“ Po mé otázce, zda dostávají klienti dotazníky týkající se spokojenosti se službami, mě nechá chvíli o samotě - a jelikož jsme v jejím bytě, začne bezodkladně něco hledat. Poté mi věnuje dotazník s názvem „Průzkum spokojenosti klientů pečovatelské služby CSS Tišnov“. Spěšně jsem prohlédla otázky týkající se především pečovatelské služby jako takové, nabídky aktivizačních činností méně, nicméně byly zde volné řádky na další poznámky. Tento typ dotazníku prý dostávají klienti DPS cca 2x ročně - a pokud by měli připomínky častěji, mají k dispozici „Schránku na připomínky“ anebo samozřejmě přímou komunikaci s personálem. Vzájemná spolupráce mezi klienty CSS Paní Eva se do CSS Tišnov přistěhovala z nedaleké menší obce v r. 1996. Znala zde několik známých tváří, avšak nikoho příliš osobně. O DPS se zajímala z vlastní iniciativy a dodnes si udržuje především své dřívější přátele. V tomto novém bydlišti poznala řadu dobrých lidí, ale i takové, s kterými společnou řeč nenašla. Nikdy na tom však nelpěla, jak sama říká: „Ve stáří už nemám potřebu hledat nové přátele. Mám několik dlouholetých, možná celoživotních, především z místa svého původního bydliště, s kterými se vídáme a na které je spoleh. Zde se s lidmi bavím spíš obecně, nové kamarády opravdu nevyhledávám.“ Zmiňuje jedno větší sblížení, a to se seniorem, který je profesí lékař a bydlí v bytě rovněž v CSS, pouze v jiném pavilonu. Nemůže však říct, že by někoho nemohla vystát a snad ani opačně nemá nikdo takový problém s ní. Zažila několik konfliktů, především kvůli kouření, které je v celém komplexu zakázáno. Na porušování tohoto příkazu si prý nekuřáci stěžují asi nejčastěji – a to přímo u ředitelky Centra. „Každý chce mít svůj klid a je zvyklý na nějaký svůj 52
režim, těžko lidi na stará kolena mění své návyky. Proto je někdy spor o televizní kanál ve společenské místnosti, někdo zas chce spíš klid“, vypráví a energicky shrnuje: „Nikdy však rozhodně nedošlo k žádnému vážnějšímu konfliktu, který by musela řešit policie.“ Pravidelných aktivit se většinou účastní stále ty samé osoby, proto je i zvykem, že mají „své“ místo – to si prý před nově příchozími hlídají. „Ale že by se někdo dohadoval ve výtvarném kroužku, že mu někdo zabavil vlnu, kterou teď on zrovna potřebuje, to né“, podotýká milá seniorka s úsměvem. Vliv životního stylu seniora na jeho přístup k aktivizaci v CSS Informantka navštěvovala od svých 4 let tělocvičnou jednotu Sokol, ke sportu má vřelý vztah dodnes. Rodiče ji v zimě vedli k bruslení, v létě k plavání, ráda také jezdila na kole. Na tehdejší dobu nebylo obvyklé vlastnit automobil, v jejich rodině však byl, a tak podnikali hodně výletů i dovolených. Pravidelně se účastnila pionýrského táboru. Kamarádů vzhledem ke svému extrovertnímu vystupování měla dost ve škole i v zájmových kroužcích. Věrná však byla vždy jen jednomu muži, jejich manželství trvalo téměř 30 let. Odmala pomáhala mamince s pěstováním zeleniny a na zdravou stravu si potrpí dodnes. „Však sem jim do dotazníku napsala, že by měli nabízet i saláty. Oni dávají zeleninu k hlavnímu jídlu, ale přímo jako salátové talíře by měli nabízet.“ Ve svém produktivním věku, kdy učila na základní škole, dbala nadměrně na svůj oděv. Nyní prohlašuje, že na ní již tolik nesejde, nicméně já ji viděla vždy upravenou, sladěnou a s jinými šperky. Ženské šlechtění a jí vlastní eleganci si tedy dle mého soudu udržela i v seniorském věku. Paní Eva kroutí hlavou nad většinou uživatelů služeb CSS, kteří jsou spíše pasivní a nejvíce se každý všední den těší od 16:30 na pásmo televizních seriálů. Sama raději okope záhonek, který si založila pod balkónem svého přízemního bytu, nebo se projde po místních kopcích. „Ale to je všechno díky zdraví, které zatím slouží, to kdyby člověk nebyl zdravý, tak je to úplně něco jinýho. Ale o to víc musím zatím užívat a stihnout toho co nejvíc.“ Svého zdraví si tedy nad míru cení, chodí na pravidelné lékařské prohlídky, v době truchlení po úmrtí svého otce snad prodělala lehký infarkt, proto dochází preventivně na kardiologii. Léky kompenzuje vyšší krevní tlak, o žádném dalším zdravotním problému neví.
53
Vliv rodinného zázemí seniora na aktivizaci v CSS Své dětství popisuje paní Eva jako klidné. Vyrůstala v úplné rodině, měla starší sestru a mladšího bratra. Na rodiče vzpomíná s rozzářenýma očima a blaženým úsměvem, nepochybně se měli moc rádi. Na otázku, zda ji podporovali v jejích koníčkách, reaguje spontánně: „No jejda, až moc! Hnali mě na kanoe, krasojízdu, na házenou… bylo toho moc!“ S maminkou všechny osobní záležitosti probírala, k tatínkovi měla větší ostych a respekt. Ve 20 letech se provdala, s manželem měli krásné soužití, bohužel však ovdověla již ve svých 49 letech. Zplodili spolu dvě děti – dceři je nyní 50 let, synovi 44, má dva vnuky a jednu vnučku. Děti jsou samostatnými jednotkami, jsou zabezpečené a paní Eva si své finance utrácí za to, co potřebuje. Po finanční stránce si nestěžuje, jen výjimečně se zamyslí, jestli dá přednost tomu, či onomu. „Jsem například v obchodě a chtěla jsem si koupit cedník. Stojím nad ním, a pak si říkám, že radši půjdu za ty peníze na kafe“, směje se. Po mých dalších otázkách upřesňuje: „Ne, rozhodně kvůli financím neuvažuju, jestli na Floru Olomouc jet, nebo nejet. Kam se podívat chci, tam s ostatníma jedu. Stejně tak plavání, když chci jet, jedu a nedívám se na peníze.“ O své rodině vypráví s nadšením, myslí, že se na ně může v případě potřeby obrátit, ale zatím taková situace snad prý nenastala. „Zatím zvládám sama, ale věřím, že kdyby něco, budou se mně snažit pomoct.“ Minimálně 1x za 3 týdny ji někdo z rodiny navštíví nebo vycestuje ona za nimi. Význam aktivizace z pohledu seniora Dle slov paní Evy s sebou aktivizační činnosti přináší ten správný důvod, proč trávit čas společně s ostatními seniory. Tedy alespoň těm, kteří mají zájem. Sama odchází z pohybových cvičení s pocitem fyzického i psychického uvolnění a současného dobytí energie. Z výtvarné dílny má pak příjemný umělecký zážitek a někdy i potěšení z toho, že jsou její výrobky obdivovány. „A také mám menší přemýšlení, co komu koupit na Vánoce.“ To vše je pro ni smysluplné, má stanoveny blízké cíle a jak sama říká, nesplývají jí dny. Díky těmto pravidelným „kroužkům“ se má stále na co těšit. Setkává se zde se známými tvářemi a má důvod hovořit, u čehož by si musela připadat sama v kuchyni hloupě. I tak jí připadá, že si kolikrát nedokáže vybavit vhodná slova. Neumí si představit, jak by tomu muselo být, kdyby se po většinu času uzavírala jen ve svém bytě.
54
Při organizovaných zájezdech se potom raduje nejen v ten konkrétní den, ale ráda vzpomíná i později při prohlížení pořízených fotografií. Když za ní přijedou děti s vnoučaty, pozve je do cukrárny a mluvené slovo dokládá trefnými snímky. Při vystoupení dětí ze základní školy je někdy až dojatá a s ostatními zúčastněnými seniory na krásný zážitek vzpomínají ještě několik dalších dní. Nicméně, pokud by CSS akce neorganizovalo, nečinná by rozhodně nezůstávala - hledala by si sportovní i kulturní program sama. Avšak nebyl by zajisté tak častý a různorodý. Mnoho míst, které navštěvují, by ji samotnou navštívit nenapadlo. V pohybových činnostech by předpokládala menší pravidelnost, než při hromadné organizaci. A v neposlední řadě by ji veškeré činnosti stály výrazně více peněz, v důsledku by byla nucena opatrněji vybírat a činnosti eliminovat.
PAN JOSEF Po skončení jednoho z hudebních vystoupení organizovaných v CSS jsem měla smluvenou první schůzku s muzikantem tělem i duší – panem Josefem. Jedná se o elegantního zábavného muže, který letos oslaví své 69. narozeniny, a tím se řadí mezi nejmladší seniory v Centru, jak sám říká. Během hudebního vystoupení přispěchal s radou ohledně komplikací s mikrofonem, je tedy znát, že se nebojí promluvit před davem. Chodí svižným krokem, je veselý, přátelský a vyloženě působí dobrácky – na tomto území prý už dva roky. Stále je pracovně produktivní, třikrát týdně vyučuje na Janáčkově akademii múzických umění v Brně! Organizace volného času klientů v CSS O plánovaném programu tišnovského CSS se pan Josef dovídá z internetu. Zapíná si notebook téměř denně a cca jednou do týdne shlédne i tišnovské stránky, kde je program prezentován. Někdy se ho dozví dříve v CSS z místní nástěnky nebo na místech určených pro výlep plakátů v Tišnově. Vždy však zavčas. „Reklamu máme propracovanou“, konstatuje s úsměvem. Jelikož je stále vysoce aktivním jedincem, organizuje si svůj volný čas především dle sebe. Třikrát týdně jezdí do Brna, zajde si občas s kamarády na tenis. Kondičního cvičení v CSS Tišnov se však byl jednou zúčastnit a nebylo rozhodně špatné. „Zatím mám své přátele především v Brně, zde žiju dva roky a svých zájmů v Brně jsem se nevzdal. Baví mě spíš hra, náboj! Ale za pár let věřím, že místní cvičení budu využívat.“ Vyzkoušel si i zdejší „Cvičení paměti“. Rád zkouším nové věci a hlavně 55
rád poznávám všechny možnosti, které tu mám. Myslím, že tu chybí akorát pravidelné zpívání, hraní na nástroje… zkrátka nějaké muzikální setkávání. To máte – sport tu je, trénink paměti, rukodělná činnost… ale ta hudba zkrátka chybí“, posteskne si a odmlčí se. Vzápětí dodá: „Teda aspoň mně jednou bude, až přestanu jezdit do Brna za studenty.“ Co oceňuje a čeho se účastní vždy, jsou - jak bych asi již po krátkém setkání s panem Josefem předpokládala - hudební představení pořádaná Centrem. „Jsem moc rád, když k nám přijedou předvést své umění zpěváci a muzikanti. A samozřejmě jedu na hudební koncerty, když se jede. A taky na muzikály, to můžu.“ Po mé otázce na četnost reaguje: „To se nedá říct, je to nepravidelné. Většinou k nějakým svátkům jsou pozváni hosté – nejvíce vystoupení je asi před Vánoci, to přichází děti na etapy. Několik škol se u nás vystřídá. Zpívají písničky, recitují básně. Je to moc příjemné.“ Vztahy mezi zaměstnanci a klienty CSS a jejich vliv na aktivizaci „Popravdě jsem člověk, který zde využívá spíš jen pobytových a občas konzumních služeb. Jo a nechávám si prát prádlo.“ Ošetřovatelky však pro jejich služby nemá potřebu vyhledávat. Do ředitelny se nehrne, nemá důvod. Kdyby se ale pádný důvod našel, neměl by problém zajít se domluvit. Připadá mu to férovější, než si stěžovat anonymně v obdrženém dotazníku. Co se týče technických oprav, zvládá si vesměs vše sám, údržbáře nevolá. Sám se tedy považuje za obyvatele, který není nijak zvlášť „otravný“ a naštěstí je soběstačný. Myslí si, že je pro personál „neškodný“, pokud to jde, ničím je zbytečně nezatěžuje. Z toho dedukuje, že ho zaměstnanci vnímají kladně. „A když Vás někdo bere dobře, většinou i Vy ho berete dobře“, pokračuje ve vysvětlování vzájemných sympatií. „Jsou tu ale lidé, co mají furt s něčím problém. Nechutná jim jídlo, jede se někam, ale oni by rádi jinam. Je to stále dokola a většinou furt ti samí.“ Dále vzpomíná na 90. léta, kdy byl po autohavárii čtyři týdny hospitalizovaný v nemocnici. „To bylo horší. Tam se lidi nedomluvili na hlasitosti rádia, programu v televizi, kdy se zhasne. Sestřičky jim nosily léky moc brzy, nebo zas pozdě…“ To v CSS jsou lidé „doma“, nečekají neustálou pomoc od někoho jiného, z čehož pramení i méně sporů. „Myslím si, že zde jsou vztahy ještě dost nadstandardní.“ Své soukromí si dobře střeží, bylo těžké získat od něj - především ze začátku osobnější informace. Když má prý na srdci něco, s čím je třeba nezůstávat sám, navštíví svého bratra, který je rovněž obyvatelem CSS. Jinak je v tomto ostražitější, určitě by se 56
nesvěřoval nikomu ze zaměstnanců. „Každý má svých problémů dost. Nikdo Vás nezná tak dobře, jako nejbližší přítel či rodina. A slyšet od pečovatelek odpověď v podobě určitého klišé mi je k ničemu. Z toho už jsem vyrostl.“ Vzájemná spolupráce mezi klienty CSS Pan Josef udržuje v CSS blízký vztah s mojí informantkou Evou a se svým bratrem. Oba dva jsou tu o několik let déle, než on sám. Když se rozhodoval, jestli do CSS Tišnov poslat „Žádost o nájem bytu v DPS“, nikoho, kromě svého staršího bratra v CSS ani celém Tišnově neznal. Nakonec se dle doporučení a velké chvály svého bratra rozhodl a nikdy zatím nelitoval. Najdou se zde ale i další lidé, s kterými se nyní rád setká. Jde však spíše o běžná příležitostná setkání, než plánovaně smluvená. Nevzpomene si však nyní na nikoho, kdo by mu svou přítomností kazil náladu. „Jsem hodně svéráz. Třikrát týdně odjíždím do Brna do školy. Jindy jsem zalezlý ve své noře“, směje se. „Anebo jdu v Brně se svými starými známými na skleničku. Jsem tak trochu stále Brňák.“ S místními obyvateli nemá problémy, sám je hodně nad věcí. „Pokud má se mnou někdo problém, tak mně to zatím neřek.“ Sám prý není vztahovačný, takže pokud se mu připomínky neřeknou přímo, náznaky nepochopí. „Jsem chlap, takže se na mě musí přímo“, podotýká s humorem. Ve svém věku již netouží navazovat nová velká přátelství. Věří těm, které zná mnoho let a se kterými jej nespojuje jen společný typ bydlení. Vysvětluje: „Nechci zavádět zvaní někoho odsud…“, pohodí hlavou na vysvětlení, že myslí místní seniory, „…do svého bytu. To by nebylo jednou, ale už bych se jich nezbavil.“ S bratrem dají rádi „partičku“ v kartách – a to buď u něj, nebo u bratra v bytě. „A občas zahrajem ve třech s Evou „Člověče, nezlob se“ anebo s bráchou šachy. Ve společenských místnostech je údajně i několik dalších her. „Mohli bysme si je také pořídit, ale zase člověk se nesmí tak izolovat.“ S místními seniory se tedy nejčastěji setkává při těchto stolních hrách. „A dále u oběda, ale to né denně, docela rád si vařím sám.“ Vliv životního stylu seniora na jeho přístup k aktivizaci v CSS Pan Josef se v mládí věnoval cyklistice, motorismu, vysokohorské turistice. Jako žák se účastnil pionýrských táborů. Vždy měl blízký vztah k přírodě. Celý život (vyjma posledních dvou let) prožil ve velkoměstě, o to více vyhledával toulky přírodou. „Ať už
57
jsem chodil po túrách, jezdil na kole nebo na motorce, vždycky jsem na víkend Brno rád opustil.“ Ve vyšším věku pak aktivně „přičichl“ k tenisu. Ale i navzdory četným sportovním koníčkům, které mi sdělil, se vyjadřuje překvapivě: „Sport nebyl v mém životě to hlavní. Kluci chodili na rybník hrát hokej, v létě na trávník fotbal, ale já radši used za klavír.“ Ani v CSS na muziku nezanevřel, hojně využívá klavír, který se nachází v rohu místní jídelny. Občas organizuje vystoupení pro veřejnost. „Anebo zavřu dveře a hraju si pro sebe. Lidi sou někteří radši, když mají klid.“ Avšak budova, ve které se jídelna nachází, je budovou technickou. Místní senioři mají své byty v budovách sousedních, slyšet ho tak mohou spíše zaměstnanci. Po nástupu do CSS si zařídil byt na míru a zároveň s moderním vybavením si obnovil i svůj šatník. „Dlouho jsem chodil v tom samém, tak jsem si řek: když do novýho, tak v novým!“ Po rozchodu s životní partnerkou začal na módu více dbát, postupně ale stagnoval a větší změnu tedy provedl až se změnou bydliště. Pan Josef se snaží jíst hodně ovoce a zeleniny, dle svých slov však rozhodně nestuduje složení přijímaných potravin, nepočítá kalorie. Prostřednictvím léků si kompenzuje vysoký tlak a dříve měl i jisté dýchací potíže. Po přestěhování do Tišnova však pozoruje pozitivní změnu. S úsměvem mi předvádí, jak po probuzení cvičí: „Teď mám takový rituál, ráno vstanu, jdu otevřít okno, a pokud není kór zima, tak chvílu inhaluju ten čerstvý vzduch. A u toho si párkrát takto zahmitám rukama.“ Vliv rodinného zázemí seniora na aktivizaci v CSS Až do roku 2010 žil v Brně, kde se narodil svým rodičům jako pátý potomek. Po něm přišla ještě mladší sestra. Mezi prvním a posledním sourozencem byl věkový rozdíl 19 let. Výhodou bylo, že ženatý nejstarší bratr brával s sebou na dovolenou k Balatonu kromě své mladé rodiny i Josefa a jejich nejmladší sestru. V létě také trávili skoro celé prázdniny u babičky na venkově. Rodiče všechny své děti velmi podporovali ve vzdělání. „V koníčkách ani ne, ale ve vzdělání. K tomu nás teda vedli fakt dost.“ Vzpomíná na oba očividně s velkou úctou. Tatínek zemřel asi před 10 lety, maminka před třemi. „Bydlel jsem s maminkou v centru Brna v třípokojovém bytě. Když mi odešla, byl jsem zbytečně ve velkém bytě sám. Taky jsem přemýšlel, že bych se měl držet blíž u sourozenců. Jediný brácha žije sólo, tak jsem se rozhodl pro Tišnov – jako on.“ V CSS Tišnov jsou však čekací doby dva, tři i čtyři roky. Pan Josef měl prý štěstí, do roka obdržel telefonát, že by pro něj měli volný byt 1+1. Chvíli si ještě nebyl zcela jistý, 58
zda přátele v Brně opustit, ale předpokládal, že pokud nepřijme nabídku hned, může čekat na příští šanci dlouho. Navíc k tomuto bratru měl ze sourozenců asi nejblíže. V pubertě se mimo kamarádů svěřoval právě jemu. I před rodiči byl se srdečními záležitostmi méně sdílný. „Ne, skutečně, moc jsem se nesvěřoval“, vyprávěl mi zasněně s pohledem upřeným do dáli. Hra na klavír ho provází celým jeho životem. Vzápětí pochopím i podtext v tomto sdělení. Dostáváme se k tématu jeho partnerského života. Pan Josef zareaguje rozverně. „Á už přituhuje, to abych zašel pro něco na kuráž, dáte si se mnou štamprličku, že jo?“ Po následném přiťuknutí se osmělí a poodhalí mně své soukromí. Jako klavírista doprovázel nesčetněkrát i různé více či méně známé gymnastky při jejich vystoupení. Vypráví mi o jedné ženě, která pro něj znamenala v životě nejvíc. Udržovali spolu vztah zhruba od jeho třiceti let, vztah jim vydržel přibližně dvacet let. Je na něm znát, že o neúspěchu vztahu nevypráví na potkání. Což je přirozené a k mé výzkumné práci není nutné vědět bližší podrobnosti, proto se dále nevyptávám. Od té doby již žádný vážný vztah, který by považoval za důležité zmiňovat, neměl. „Jsem zvyklý být v životě bez partnerky, jsem vlk samotář“, dodává s úsměvem a je na něm znát, že tím toto citlivé téma považuje za uzavřené. Já však pana Josefa rozhodně nevnímám jako „vlka samotáře“, ale spíš jako velkou osobnost, která sama být zvládá. Potomstvo nemá: „Tedy aspoň o tom nevím“, sděluje mi koketně. Na finance si pan Josef, jako jeden z mála, nestěžuje. „V Brně jsem platil mnohem dražší byt, spadl teď ze mě veškerý stres. To Vám musím říct – je hrozně fajn být nezávislý. Skutečně, peníze mi stačí, jsem relativně zdráv… pocit nezávislosti je moc fajn!“ Je samostatnou jednotkou, finance má pro sebe, případně on půjčuje někomu ze svých blízkých. Sám naštěstí nikdy půjčit nepotřeboval. Význam aktivizace z pohledu seniora Pan Josef je přesvědčen, že nejhorší je uzavírat se doma sám se svými potížemi a nicneděláním. Je zapotřebí si v každém věku užívat radostí, které jsme schopni kolem sebe vidět. „Až já budu celé dny zavřený v bytě, tak to se mnou bude hodně špatný“, poukazuje na své zdraví. „Jsem moc rád, že to tu funguje, jak funguje. A taky, že mně brácha tohle zařízení doporučil.“ Pan Josef hovořil o tom, že zatím nemá problém najít si možnosti zábavy a trávení volného času. „Kamarádů mám stále ještě dost a nohy i pusa mi zatím slouží.“ Ale cítí se bezpečně, že v CSS má mnoho služeb, které může využívat. A rovněž mnoho činností, které věří, že v budoucnu uvítá více. „Až budu 59
méně do světa, zajdu si zacvičit a i na ty hodiny paměti – člověk se musí udržovat.“ Líbí se mu, že se na zmíněných hodinách trénuje slovní zásoba a připomínají především zeměpisné či dějepisné vědomosti. Zmínil také novou kavárnu, která je v přízemí jednoho pavilonu. „Byla tam donedávna cukrárna, tam jsem moc nechodil. Ale teď, co tam otevřeli kavárnu v zastaralém stylu, rádi tam s pár místními zajdem.“ Upozorňuje mě na místní reminiscenční kavárnu a se smíchem doplňuje: „Cítíme se tam zase jako mladíci!“ PANÍ DANA Paní Danu bych charakterizovala jako velmi sympatickou, avšak introvertní osobu. Setkaly jsme se v jídelně CSS Tišnov u společného obědu. Připadala mi v rohu jídelny opuštěná, a tak jsem si k ní přisedla. I když toho během obědvání příliš nenamluvila, byla mi sympatická, a tak jsem ji požádala o rozhovor. Její introvertní povaha měla v sobě cosi tajuplného, což mě přímo nutilo se o této osobě dozvědět více. Na svůj věk (72 let) mi připadala velice ztahaná, hádala bych jí daleko více. V místním CSS žije 5 let. Organizace volného času klientů v CSS Z vyprávění paní Dany jsem pochopila, že se o aktivity v CSS Tišnov příliš nezajímá - a z toho důvodu nemá příliš velký přehled o tom, co vše může využívat, čím se bavit a kam chodit. Přesto jsem se jí napřímo zeptala, co za aktivity pořádané CSS Tišnov využívá. Tu se paní Dana velice hbitě a se zaujetím rozpovídala o televizi a různých programech, které sleduje. „Víte slečno Petro, můžu Vám tak říkat, ono je tam stále něco nového a navíc běží spousta seriálů, to za nás rozhodně nebylo. U televize trávím několik hodin denně“. V mládí paní Dana televizi nesledovala, protože ji neměli, takže si to nyní bohatě vynahrazuje. Další doklad o tom, proč tráví volný čas zásadně takto, mi podala vzápětí. „Dnes je všechno strašně drahé, raději šetřím na horší časy, pro syna a vnoučata. Navíc jsem se v mládí a práci měla co ohánět a teď jsem vskutku ráda, když si někam zalezu a nemusím nikam chodit.“ Sama říká narovinu, že sice nějaké aktivity v CSS registruje, ale že se jich aktivně nepotřebuje účastnit. „Vím, že tu jsou nástěnky, kde máme možnost zjistit termíny různých akcí. Této možnosti ale nevyužívám, nepotřebuji to, mám ráda svůj klid. Ale ne, že bych neměla ráda lidi, to ne.“ Od paní Dany jsem se dozvěděla, že jí 60
stačí, když jí popisují svoje zážitky její přítelkyně. „Když mi Jana celý večer povídá, jaké to tam bylo, kolik jelo lidí a co vše viděla, připadám si, jako bych tam byla.“ Paní Dana tedy sama o sobě aktivní zážitky poskytované Centrem téměř nevyužívá a netouží po nich. Přesto si myslí, že jsou aktivity v CSS Tišnov na vysoké úrovni a v hojně poskytovaném množství. „V předchozím CSS toho rozhodně tolik nebylo, tady mně kamarádky pořád o různých zážitcích povídají.“ Po tom, co už byla paní Dana více rozmluvená, sdělila mi trochu spiklenecky. „Víte, já mám zde svou soukromou aktivitu. Jsem domluvená s jednou sestrou a pletu jejím dětem různé hadříky. Ráda pletu u televize, když třeba poslouchám zprávy. A mám radost, když vidím, že to má ještě užitek.“ Vztahy mezi zaměstnanci a klienty CSS a jejich vliv na aktivizaci Paní Dana se již za 5 let pobytu v CSS Tišnov sžila se všemi členy místního personálu. „Je pravda, že paní ředitelku vídám výjimečně, ona je spíše na kulturních akcích a těch já se moc neúčastním. Ostatní personál ale znám velice dobře. Nejvíce paní Zdenu, pro tu pletu ty svetříky.“ Dle informací od ní se personál příliš nemění. „Samozřejmě se tu čas od času občas někdo vymění, ale není to nic hrozného, paměť mi ještě slouží na těch pár jmen.“ Když jsem se jí zeptala přímo, zda měla s někým konflikt, rázně odpověděla. „Kdepak, já pokud vycítím, že se schyluje k boji, raději se stáhnu, nemám zapotřebí se na stará kolena rozčilovat.“ To přesně vystihuje povahu paní Dany, není ráda středem pozornosti, natož pak ústřední osobou. „Jsme sice jenom lidi, ale myslím, že se vzájemně celkem respektujeme.“ Jestliže má nějaký problém nebo potřebu, řeší jej s rodinou, případně s paní ošetřovatelkou Zdenou. „Většinu důležitých věcí, které mě trápí, řeším s rodinou. Občas se více svěřím ošetřovatelce Zdeně, ale ne tolik, jako své rodině.“ Nikomu dalšímu z personálu se ale již nesvěřuje a dodává: „Kamarádky nechci otravovat a k ostatním z personálu nemám takovou důvěru, jako právě k paní Zdeničce.“ S paní Zdenou řeší zejména drobné problémy, které se jí naskytnou. „Nebojím se po ní něco chtít, je to tak trochu na oplátku za ty svetříky, nikoho ostatního bych tu nechtěla zatěžovat.“ Když jsem se paní Dany zeptala, zda někdy vyplňovala nějaký dotazník týkající se její spokojenosti se službami a personálem, ihned souhlasně kývala hlavou. „Ano, vyplňovali jsme nějaký průzkum spokojenosti, myslím, tak dvakrát nebo třikrát do roka se to dává. Nikdy jsem si v něm na nic nestěžovala a máme tu ještě takové ty schránky důvěry, tam já ale nic nehážu, i když je to anonymní.“ Poté mi ještě potvrdila, že nikdy 61
neměla potřebu se k ničemu vyjadřovat nad rámec těchto formulářů. Paní Dana následně ještě podotkla. „Chtěla bych zmínit, že paní kuchařky tu opravdu výborně vaří, chutná mi snad vše, nejvíce knedlíky se zelím.“ Vzájemná spolupráce mezi klienty CSS Jelikož paní Dana pochází z obce, která je od Tišnova poměrně vzdálená, zeptala jsem se jí, jak se ocitla právě tady. „To je dlouhá historie, ve zkratce jsem se vrátila tam, kde jsem vyrůstala.“ Paní Dana se totiž narodila v Tišnově, ale v mládí se přestěhovala s rodinou do jiného kraje, kde prožila téměř celý svůj život. „Pořád mě to sem táhlo, i když jsem tu už asi ani nikoho neznala. O místním CSS jsem věděla již dlouho a těšila jsem se sem. Syn mě naučil na internetu a já si všechny informace našla tam.“ Všechny obyvatele musela poznávat nově, nikoho neznala. „To víte, bylo nám pár roků, po takové době si již nikoho nepamatujete.“ Jak sama říká, má raději menší okruh přátel, kterým věří a občas má samotářské sklony. „Mám zde jenom pár - ale za to opravdu dobrých - přátel, navíc bydlíme na jednom patře, takže to k sobě máme blízko.“ Jak sama říká, vyhrocené konflikty nevyhledává, ani se jich neúčastní. Jakmile se někde schyluje byť jen k náznaku konfliktu, rozhovor přeruší a stáhne se do ústraní. „Nemusím mít vždy poslední slovo, a když se někomu něco nelíbí, ať si to řekne, ale já to slyšet nemusím. Myslím, že nikomu nedělám nic špatného.“ Tento její postoj zapříčinily patrně vztahy v rodině, jak podotýká. „V životě jsem to neměla lehké a už chci mít klid. Já se také musím kolikrát nad něčím povznést a udržet v sobě negativní emoce, aby tu stále vládla dobrá atmosféra.“ Jak mi paní Dana opět potvrdila, aktivit v Centru se moc neúčastní. Nechávám to těm aktivnějším, kteří mají více elánu a chuti. Myslí si, že i díky tomu si má s ostatními o čem povídat. „Oni mi vyprávějí, co zažili, a já jim zase povím, o co přišli v televizi. Nemáme tedy možnost se ani hádat, každý si řekne to své.“ Vliv životního stylu seniora na jeho přístup k aktivizaci v CSS Od 5 let paní Dana začala pracovat doma v hospodářství. Na koníčky neměla skrz těžkou práci čas. Zvykla si na tvrdou výchovu svých rodičů a fyzicky náročnou práci. „Já jsem ani nepotřebovala sportovat, svaly mi každodenní prací rostly samy. Přeprala jsem i chlapce.“ Ve škole však dělala sporty spíše na podprůměrné úrovni. Ne, že by na to neměla fyzicky, ale chyběla jí šikovnost a teoretické znalosti. „Chtěla 62
jsem se v tomto přizpůsobit ostatním, ale nevěděla jsem jak. Vyrovnala jsem se jim snad jen v běhu, míčové hry mě nebavily a ve vodě jsem se spíše topila, než plavala.“ Těžko se tak zapojovala do kolektivu a i její manžel, se kterým žila 49 let, byl uzavřenější. „Pepa, ten byl celý já, vydržel doma třeba celý den sám a nikoho nepotřeboval.“ Co se týče jídelníčku, jí paní Dana prakticky vše. „Jsem všežravec, takže nemám s ničím problém. Na zdravý životní styl jsem nikdy moc nedala. Základem bylo vždy mléko, chleba, sádlo a vajíčka.“ V CSS si velice pochvaluje místní kuchyni. „Mám ráda jejich jídla a oni mají rádi vděčné strávníky. To víte, každá pochvala je potěší.“ Co se týká informantčina šatníku, dostalo se mi zajímavé odpovědi. „No parádu. Dříve se spíše dřelo a já celý život pracovala manuálně, takže jsem nosila spíše montérky. To teď se kolikráte přistihnu, že se mocka parádím. Syn mi občas něco doveze a to víte, jsem nakažená z televizních trendů…,“ zasměje se tomu slovu, „…tak to nosím.“ Musím uznat, že opravdu působí velice moderně a elegantně. Jako většina uživatelů bytů v CSS je i paní Dana spíše pasivní. „Televize - to je moje. Dobře se mi při ní i usíná.“ Občas u televize plete, také luští křížovky. „To víte, zahrádek a těžké práce jsem si užila dost. Řekla jsem si, že zkusím něco jiného a nestěžuji si.“ Na zdraví si však kupodivu nijak nenaříká. „Jasně, že mě kolikrát bolí celej člověk, a proto se snažím spíše šetřit. V televizi sice říkají, že je prospěšný pohyb, ale mě pak ty záda ještě více bolej, takže si radši sednu.“ Bere léky na vysoký tlak a masti na bolesti zad, ale nic vážného. „Bolesti? To víte, že ano, ale já jsem nikdy nefňukala.“ Vliv rodinného zázemí seniora na aktivizaci v CSS Pro informantku nebylo její dětství zrovna lehké. Pracovala v rodinném hospodářství, a jelikož byly doma samé holky, oddřely i chlapskou práci. Otec byl prudké povahy, maminka se ho bála. „Tatínek pořád něco dělal - a když jsem si já na chvíli sedla, už na mě křičel. Z pastvy do lesa na dřevo, nanosit vodu, obstarat dobytek, pomoci v kuchyni a mnoho dalších prací. A to vše každý den! Sestry na tom nebyly jinak, byly jsme raději ve škole, tam jsme si konečně odpočly. Ale něco mi to dalo, práce jsem se nikdy nebála.“ Koníčky téměř žádné neměla. „Nebyl čas a ani by to nešlo. Ráda jsem sedávala na koni, když se jelo orat nebo na dřevo.“ Paní Dana o své svatbě mluví s nadšením. „Nevím, jestli jsem se více těšila na bydlení s Františkem nebo na to, že nebudu muset již žít doma.“ Vdávala se ve svých 18 letech. Jejich manželství bylo klidné a bez větších hádek. „My jsme se ani pořádně 63
pohádat neuměli.“ Měli spolu jednoho syna, kterému je nyní 50 let a má již také dva své dospělé syny. „Těšila jsem se na vnučku, ale místo toho přišli Petr a Pavel. Máme je však moc rádi.“ Paní Dana zbytečně neutrácí a téměř nikam (vyjma své rodiny) nejezdí. „Rodina jezdí za mnou, občas mi i něco přivezou, takže bych to sama všechno ani neutratila, ráda jim na něco přispěju.“ Z důchodu si zkrátka koupí, co potřebuje, ale snaží se co nejvíce ušetřit. „Je nejistá doba, šetří se všude, v televizi to říkají pořád.“ Rodinu bere jako základ všeho. Ona se na ni může spolehnout a v opačném případě to platí také. „Snažila jsem se synovi předat vše dobré, co jsem mohla, a ukázat mu trochu jiný život, než mi připravili moji rodiče.“ A když ona nyní něco potřebuje, neváhá se na něj obrátit. „Rodina mně vždycky pomohla a nikdy nezklamala, jsem na ně pyšná. Navštěvují mě pravidelně 1x za dva týdny. Já k nim jezdím na větší svátky, i když bydlí daleko. Máme své rodinné tradice.“ Význam aktivizace z pohledu seniora Paní Dana se opět obrací ke „své“ televizi. Považuje ji za dobrého společníka, hodně se z ní dozví a poučí. Také si myslí, že by měl každý vyluštit alespoň jednu křížovku týdně, ona by se bez nich neobešla ani den. Bystří smysly, člověk je nucen přemýšlet a vzpomínat. A téměř nic křížovky nestojí. Nevyhledává společná cvičení v tělocvičně, má ráda čerstvý vzduch, svou dávku pohybu si tedy vybírá na odpoledních pravidelných procházkách. O samotě venku si více odpočine, má čas přemýšlet a nemusí poslouchat příkazy, co má právě provést za cvik. Ale je poměrně velkorysá a hromadné aktivity neodsuzuje striktně. „Věřím, že plno lidem vyhovuje, že se hýbou a nemusí přemýšlet jak, protože cvičitelka jim to předvede. Každý preferujeme něco jiného a tak to má být.“ Rovněž, co se manuální zručnosti týče, nevyhledává učení se něčemu novému. „Vím to o sobě, jsem konzervativní, ale opravdu mi stačí pletení. Přijde mi to nejvíc užitečné, než když bych dělala pokaždé něco jiného a kloudně neuměla nic.“ Jak již zmínila, organizovaných aktivit využívá minimálně, ale je za ně díky podnětu k tématu hovoru s místními přáteli vděčná. PANÍ MARIE S paní Marií jsme se poprvé setkaly v místní jídelně, kde nám schůzku smluvila paní Eva. Informantka byla zpočátku nadmíru ostražitá, nelíbila se jí tužka s papírem přede mnou. Postupně jsem si ale získávala její důvěru a s opakovanými schůzkami se 64
vracela k tématům, které zpočátku odbývala co možná nejstručnějšími odpověďmi. Paní Marie je člověk, který si zaslouží bližší poznání. Bohužel, mnoho lidí dá na první dojem, nemá dostatečnou trpělivost či čas, aby ji poznalo lépe. Snad proto nemá mnoho přátel a je tím více uzavřenější. Paní Marii je 83 let a v CSS Tišnov žije od léta 2009, tedy téměř čtyři roky. Organizace volného času klientů Paní Marie využívá v CSS výtvarné dílny a kulturních vystoupení přizvaných hostů. Již na začátku rozhovoru mluví o penězích. „Snad bych i jezdila po vejletech, ale mám jen malý důchod. To nejde“, vysvětluje. Avšak téměř dva roky se účastní pravidelného pátečního programu ve výtvarné dílně, který ji činí veselejší: „Tam zajdu ráda, jsme tam babinec, všechny znám a něco hezkýho si odtam přinesu.“ Místa je prý dost, další zájemci by se vešli, ale ona má radši komornější společnost. Každou sobotu také dochází do místní kaple, která je v technické budově CSS Tišnov. „Nevynechám zde snad jedinou mši svatou.“ Časový harmonogram přizvaných hostů jí vyhovuje. „Když k nám někdo přijede, nebo děcka ze škol dojdou, tak většinou brzo po obědě. Upřímně jsem někdy ospalá, ale většinou jdu.“ Plánovaný program se dočítá z místní nástěnky na chodbě, u které se čas od času zastaví. Moc ráda má paní Marie poslech cimbálové muziky. „A na mikulášské zábavě se i tancovalo!“ Pravidelné scházení se u společného zpívání paní Marii chybí. „Vždycky jsem ráda zpívala, to tady ještě nikdo nezaved“, konstatuje smutně. Speciální přání, kam by se ještě chtěla ve svém životě podívat, nemá. Přibližně dvakrát do roka ji přítelkyně přemluví k návštěvě Wellness Kuřim. „Sice se mi to líbí, ale jednou za půl roku stačí, pak na to ještě chvílu vzpomínám. Není to sice tak drahý - povídá přítelkyně, že by to jinde stálo víc. No osmdesát korun po nás chtějí, ale já radši šetřím.“ Z čehož ale nemívá velkou radost, je Den otevřených dveří v CSS Tišnov. „Po dva dny tady bývá zmatek. Lidi se trousí, prohlíží veřejný prostory a chcou vidět i naše byty.“ Ale s tím paní Marie nesouhlasí a raději se zamkne. Má strach, aby jí návštěvníci něco neodcizili. „No ještě, že je to jen jednou za rok!“ Vztahy mezi zaměstnanci a klienty CSS a jejich vliv na aktivizaci „Myslím si, že je všechno, jak má být. Nikdo nás tu nebije, a když něco potřebuju, celkem se domluvíme.“ Jednu z pečovatelek vyzdvihuje, ne snad, že by si na 65
paní Marii udělala více času, ale je jí sympatická. „Měří každýmu stejně. Je mladá, zatím ji to tu s náma asi baví. Opravdu je milá na všechny. Žena na pravém místě.“ Ráda se s ní baví, ale nechce ji zdržovat od práce. „Vždycky ňákou větu prohodíme, o počasí a tak, znáte to.“ Obecně jsou však pečovatelky „v rozletu“, proto nemají příliš času na delší či důvěrnější rozhovory. „To vždy jen proletí, někdy bych se ráda v soukromí svěřila…“, vysvětluje mi trochu posmutněle. Informantka nezaznamenala zatím žádné výraznější neshody kohokoli z místních seniorů s personálem. Sama se dušuje, že má se všemi bezkonfliktní vztahy. „V dílně je vše v pořádku a i na plavání jezdí vedoucí, které jsou bezproblémové. Nic na nikoho říct nemůžu.“ Dotazník zkoumající spokojenost klientů pečovatelské služby ji přijde skoro zbytečný. Kdo chce, může vhodit své připomínky celoročně do místní „Schránky na připomínky“. Sama se ale informantka zarazila a dodala: „No, i když noví třeba o schránce neví... Anebo je ani nenapadne, že by mohli něco okomentovat.“ Vzájemná spolupráce mezi klienty CSS Paní Marie, ač bydlí v Centru již téměř čtyři roky, zde příliš seniorů nezná. Jak z rozhovorů plyne, je spíše introvert, důvěřuje malému množství osob, ale pro ty je schopná udělat hodně. „Víte, daly mě sem děti. Bydlela sem v domku a chtělo to opravy a já na to neměla tolik peněz. K tomu děti chtěly pučit, vzali si tu hypotéku. Rozhodly, že bude lepší, když budu tady“, vzpomíná sklesle na důvod změny bydliště a odchod z nedaleké vesnice. Paní Marie vypadá, že se se situací nikdy nesmířila a uzavřela se do sebe. „Chovali sme slepice a králíky a všechno je pryč. Nemám chuť to vykládat na potkání. Mám tu jen jednu přítelkyni, bydlela tam u nás.“ Doplňuje, že si myslí, že by jí lidé neštěstí přáli. Anebo jsou tu dobrovolně a více spokojení, ti by ji nepochopili. Pokud se ale účastní výtvarné dílny, ostatní ženy se netváří nepřátelsky. „Většinou klevetí o drbech, některá sedí a spíš poslouchá. Tak to mám i já.“ Paní Marie v zimních obdobích vždy ráda háčkovala, pletla nebo šila na šicím stroji. A k tomu ji tady umluvila její přítelkyně. „Sama bych tam nešla, ale když mě Anička párkrát vytáhla, tak teď už si troufnu jít aji sama.“ Nepřímo pak přiznává, že asi není špatné mít tu více známých, než jen jednu blízkou přítelkyni. „Už se párkrát stalo, že na mě některá zazvonila, jestli nemám mouku nebo něco. A tak pak i já se můžu stavit, když bych něco potřebovala. To je zase dobré.“
66
Ale nejraději má paní Marie hudební představení. „To asi nejvíce spojuje lidi, když si pěkně spolu zazpíváme.“ Zároveň udává, že to je jedna z mála akcí, kde jí nevadí větší shromáždění lidí. Jinak si raději „zaleze“ k sobě do bytu a čte si knížku, pouští rádio a úplně nejvíce se těší na odpolední seriály v televizi. „U toho si vždycky odpočnu, někdy i usnu. Mám čím dál víc ráda svůj klid, když se u sebe zavřu a uvařím si třeba čaj.“ Vliv životního stylu seniora na jeho přístup k aktivizaci v CSS Paní Marie udává, že byla vždy spíš uzavřenější povahy. Z toho pramenilo i méně kamarádů, ale zato šlo vždy o pevná přátelství. Rovněž i díky své „nevýraznosti“, jak sama svoji povahu a údajně i svůj vzhled nazvala, neměla zrovna mnoho příležitostí k seznámení s muži. Nicméně ve 22 letech si svou první lásku vzala za manžela. A tomu byla naprosto oddaná. Na koníčky neměla nikdy moc času, ale ráda jezdila na kole, pokud mohla. S rodiči na výlety příliš nejezdili, ale vzpomíná na prázdninová období u babiček a dědečků. V pubertě pak chodila do folklorního souboru a tam také později poznala svého budoucího chotě. S tancem posléze přestala, ale hudbu má ráda dodnes. Vzpomněla příhodu, kdy asi v deseti letech dostala spolužačka na Mikuláše pomeranč. Tehdy si říkala: „Proč sem já nedostala nic, vždyť jsem byla taky hodná.“ Poukazuje, že se řadili vždy spíše mezi ty chudé. A to ji naučilo šetřit. Celý život se snažila peníze zbytečně nerozhazovat. „Myslím, že sem si odtrhávala od pusy dost, ale asi to nestačilo. Mým dětem to teď nestačí.“ Když to říká, lesknou se jí oči. Nechodila za kulturou ani s rodiči, ani kamarády. Jejich menší rozpočet se odrážel i v poloprázdné skříni: „A když už sem držela v obchodě svetřík, řekla sem si, že ho vlastně nepotřebuju – a zase ho vrátila.“ Naučenou šetrnost neporušila ani po svém osamostatnění a vedla k tomu i svou mladou rodinu. Stravu nikdy příliš neřešila. „Né, prostě se jedlo, co v hospodářství bylo. To by mohl někdo zkusit vymejšlet.“ Ale zeleniny prý bylo dostatek. A nyní je navyklá jíst u televize několik jablek, ne snad ale záměrně. Chodí na preventivní zdravotní prohlídky. Má po výměně kyčelního kloubu, takže jistá opatrnost je namístě již celoživotně. Rovněž má potíže s trávením a vysokým tlakem.
67
Vliv rodinného zázemí seniora na aktivizaci v CSS Paní Marie se narodila rodičům v pokročilejším věku jako třetí dítě. Se sestrami to neměly v hospodářství snadné, navíc ona sama se považuje za nechtěné dítě. „Byli na mě hodně přísní. Ale asi jen chtěli, aby ze mě něco bylo.“ Vedli ji k hospodářství, hlídali školní prospěch. Na osobní koníčky nebylo mnoho prostoru, spíš ji od nich zrazovali. Neměla potřebu se příliš svěřovat, když ji něco trápilo, psala si do deníku. Se svým manželem zplodili tři děti. Měli z nich radost. Nejstarší dcera se vyučila kadeřnicí, syn pracuje na stavbě a nejmladší dcera prodává v potravinách. Má pět vnoučat, která se začínají postupně osamostatňovat. Má je všechny ráda, ale na sklonku svého života jejich vztah klopýtl kvůli majetku. „S manželem jsme dřeli, na dovolené nejezdili, žili a jedli skromně. Svým dětem jsme našetřili peníze. Jenže ti teď potřebují něco předat dětem svým. Moje vnoučata jsou neskromná, každý chce bydlet sám a ve velkým bytě. Všechno je dneska mladejm málo.“ A tak paní Marii zažádala jedna z dcer o nájem v CSS Tišnov. „Nechtěla jsem semka jít. Bylo mi dobře, kde jsem byla. Však sem na všechno ještě stačila. Ale oni potřebovali prodat můj dům.“ Na návštěvu u ní si prý udělají čas jen velmi sporadicky. „Přijedou na Vánoce, někdy na svoje narozeniny.“ Nejstarší ze sester paní Marie již nežije. Druhá sestra bydlí v jižních Čechách. „Ta už za mnou žádný cesty podnikat nebude. Je to pro ňu daleko a pro mě taky. Ale občas si napíšeme.“ Význam aktivizace z pohledu seniora Paní Marie je nejspokojenější u sebe v bytě. Z novin či časopisů se toho dovídá natolik, že jí to k všeobecnému povědomí stačí. Paměť si bystří luštěním křížovek a zručnost si udržuje pletením. S ostatními lidmi se příliš setkávat nepotřebuje, ale uznává, že někteří společnost vyhledávat můžou. Z paní Marie jsem měla místy pocit, že v životě již nechce zábavu, kterou jí někdo vymýšlí. Na výlety nebyla z dětství zvyklá, a jak sama říká: „Starého psa novým kouskům nenaučíte.“ Má ráda bezpečí svého bytu a klid. Svoji přítelkyni vyhledává asi dvakrát do týdne, z toho jednou ve výtvarném kroužku. Nechápe, že někdo chce neustále utrácet za divadlo, které je tak drahé. Rovněž výlety do neznámých měst ji nijak nelákají. „Co tam mají jiného? Kostel i možnost vyjít na procházku do přírody tu máme taky. Nic jiného ani nepotřebuju.“ Po dalších otázkách ale svá slova zmírnila a usoudila, že kdo byl v životě stále na cestách, zájezdy by mu asi skutečně chyběly. Je ale ráda, že ji nikdo nepřemlouvá, 68
dokonce i její přítelkyně již pochopila, že to nemá smysl. „Radši si peníze schovám, však až přijedou děti a vnoučata, budou se hodit.“
PAN MIROSLAV Pana Miroslava jsem měla tu čest poznat díky Josefovi a paní Evě, kteří mě tomuto sympatickému pánovi sami představili. Jelikož není vůbec ostýchavý, nevadilo mu, že si náš společný rozhovor budu nahrávat. Od první chvíle jsem vycítila, že jde o skromného a milého pána, který je ke svému okolí vřele nakloněn a dokáže rozdávat úsměvy na všechny strany. Nikdy předtím jsem jej neviděla, ale natolik mi svým zjevem a skromností připomínal mého dědu, že jsem mu byla schopna okamžitě naslouchat a téměř „hltala“ každé jeho slovo. Řekl mi, že je na tomto světě již od roku 1940 a v místním CSS Tišnov necelých 8 let. Bylo na něm vidět, že se v současném domově nadmíru vyzná a co bylo pro mě významné, rád se o své názory a postřehy podělí a byl vděčný, jak on sám řekl, za příjemně strávené chvíle. Organizace volného času klientů v CSS O aktuálním dění v CSS se pan Miroslav dozvídá nejen z nástěnek, ale i z přímé konfrontace se zaměstnanci či klienty. „Sestřičky vždycky na mě, ať se někam zajdu podívat a nesedím pořád na pokoji nebo venku. Já jim vždy říkám, už mi není dvacet. Evička nebo i Pepa mi povykládají, kde se co bude dít a to mi většinou stačí, mám informace z první ruky.“ Má za to, že informací ohledně možných aktivit v CSS má dostatek, sám však aktivity moc nevyužívá. „Já razím heslo mládí vpřed. Dřív, to jsem bejval jinej kádr. Lítal jsem z jedné zábavy na druhou, i za holkama a měl sem pořád hodně elánu, teď už mi nic neuteče a taky na mě nikde nečekají.“ Pan Miroslav aktivity nevyhledává a zúčastňuje se jich pouze výjimečně. „Naposledy si vzpomínám, jsem byl od nás s lidima na nějakým zájezdu v arboretu a to mi zase na delší dobu stačilo. Vím, že je Evička ráda, když s ní někam jedu, tak se občas snažím vyrazit i kvůli ní, jinak bych asi vůbec nic nepodnikal.“ Z aktivit přímo v CSS využívá snad jen dílny. „Chodím se občas dívat, co ostatní vytvořili a rád je pochválím, ale já sám nemám takovou trpělivost a ani fantazii, takže se do toho nepouštím.“ Co se týče aktivit, které pan Miroslav sám vyhledává, je náš rozhovor poněkud strohý. „Jak sem říkal, občas mrknu na holky do dílny, oni se chcou stejně pochlubit a někdy jedu i na nějakou akci mimo. Ale to je tak dvakrát do roka, jinak si raději něco čtu nebo spím. Taky se dívám na telku. Doktor říkal, že bych měl cvičit, ale ta naše 69
tělocvična – já jí říkám mučírna. Byl jsem tam jednou a pak se týden nemoh hnout. Taky rád sedím venku před bytovkou a pozoruju ptáky, dřív jsem chodil i do lesa, teď už se ale bojím, nemám už tak jistou chůzi.“ Vztahy mezi zaměstnanci a klienty CSS a jejich vliv na aktivizaci Pan Miroslav se v místním CSS nikoho nestraní a je zde všem znám. „Rád pozoruju vše okolo, tedy i lidi a oni pak jdou za mnou a s každým prohodím pár slov, nejsem žádný samotář.“ Personál zná pan Miroslav velice dobře a udržuje s nimi stále slovní kontakt. „Vždycky chci sestřičky nějak rozveselit, aby to tu měly také příjemnější, když pořád vidí jen ty naše vrásčitý obličeje. Nedá se říci, že by měl s někým bližší vztah. „Je to vždy spíše ve zdvořilostní úrovni, to víte, aby řeč nestála. I s paní ředitelkou občas něco prohodím, ale tu moc často nevídám.“ Navzájem má se zaměstnanci velmi dobré vztahy. „Holky sou zlatý, takový holubičky. A ty v kuchyni, jak sou šikovný a rychlý.“ O svém soukromí nemá potřebu s nikým mluvit. Vždy musí vše vyřešit sám, ale již je s tím smířený. „Nemůžu se svěřit ani nejbližším, natož abych otravoval někoho z personálu. Jsou mladý, mají jistě svých starostí dost.“ Zaměstnance CSS v Tišnově bere jako lidi, se kterými sice přichází do kontaktu, ale uvědomuje si, že je to jejich práce. „Vím, kde jsou hranice, sem ale rád, když s holkama můžu něco prohodit, a všem nám to tak snad i lépe utíká.“ Jak říká, někdy vyhledává i samotu. „Nepotřebuju, aby mě tady sestry vedly za ručičku, jsem soběstačný, ale z každodenních dialogů s lidmi občas rád vypnu a relaxuju – třeba na tý lavici tamhle“, pan Miroslav mi ukazuje jeho oblíbené místo v rohu areálu. Když jsem se zmínila o dotaznících, vytáhl z kapsy přehnutý papír, na kterém bylo napsáno „Průzkum spokojenosti klientů pečovatelské služby CSS Tišnov“. „Vidíte, musím to tam už hodit, nosím ho s sebou už nějakou tu dobu. A paní ředitelka má vždycky radost, když je ta schránka plná. Za poslední dobu už je to druhej.“ Otázky v dotazníku se týkaly zejména pečovatelských služeb a jejich kvalit. Pan Miroslav mi k tomu řekl: „Holky mám rád, tak je v něm dycky chválím, nemaj to s náma lehký.“ Vzájemná spolupráce mezi klienty CSS Pan Miroslav se v Centru ocitl tak trochu proti své vůli. V domě, ve kterém bydlel spolu se synem a snachou, začal pociťovat, že v něm není vítán. Postupně se situace vyhrotila natolik, že pan Miroslav musel akceptovat umístění do CSS, které mu 70
vyhledal syn. S rodinou se navíc od té doby nevídá. „Po smrti manželky jsem jim začal v domě překážet. Stále jsme se hádali, dělali si naschvály. Syn mě byl schopen vyhodit i na ulici, jak jsme se pohádali, takže jsem byl za Tišnov tenkrát vděčen. Už to je 8 let a od té doby jsme spolu nepromluvili, ale to je na delší vykládání.“ Pan Miroslav v CSS našel spoustu přátel hlavně díky své otevřené povaze. „Nikoho jsem tu neznal a dneska je to můj opravdový domov. Poznal jsem tady skvělé lidi, mimo jiné Evičku a Pepu. A i když někdo odejde, tak se zase těším na někoho nového. Snažím se dělat si legraci sám ze sebe a možná proto mě mají lidi rádi.“ Nenávist nebo zlobu pan Miroslav k nikomu necítí. Přiznává, že občas to mezi některými z nich zajiskří, ale jsou to spíše drobné konflikty či malichernosti. „Tuhlevá jsme se hádali, kdo bude sedět blíže u okýnka v jídelně, nebo na který program v televizi se budeme dívat. Ale nic velkýho, vždyť víte – co se škádlívá, to se rádo mívá.“ Přiznává, že často mají ostatní spolubydlící v CSS problém s některým z kuřáků. „Já sám nekouřím, ale vždycky říkám, kryndapána tak ať si zapálí, vždyť je tu čistýho vzdoušku dost pro nás všechny!“ Co se týče aktivit a vzájemných vztahů při nich, probíhá vše podle pana Miroslava hladce, jak on říká. „Společný zájmy holt spojujou lidi a nutí je si spíše pomáhat. Když máte někoho, který Vás v tom, co děláte, povzbudí, hned se Vám žije líp. A na to je expert Evička, ta nám všem tady dává novou krev do žil, má jí holt moc.“ Vliv životního stylu seniora na jeho přístup k aktivizaci v CSS Informant byl v mládí velmi aktivní sportovec, hrál fotbal, hokej a basketbal. „Zápasy, to bylo moje, a ten mančaft, jakej jsme měli! Vždycky jsme po špílu zašli s klukama na pívo, kdepak dneska.“ Pravidelně jezdil trampovat do různých koutů ČR. „To sme se kolikrát třeba 4 kucí sbalili a jeli neznámo kam, doma pak koukali, když sem jim vypravoval, kde všude sme byli.“ Vlastnil motorku a měli doma i auto, ale tím moc nejezdil. „Jako klukovi mi to nechtěli pučovat a když sem chodil na údržbu, tak už sem byl rozumnější a tolika peněz přeci nevyhodím za benzin, tak sem těch 5 km chodil každej den pěcha.“ Byl jedenkrát ženat a manželství jim vydrželo 39 let. „Máma, tedy žena, moc nesportovala, raději byla doma a vařila, kdyby se třeba více hýbala, mohla tu bejt ještě se mnou.“ Pan Miroslav doma práce příliš nezastal. „Raději jsem někde běhal s klukama a naši mě ani nenutili.“ Nevypěstoval si žádné pravidelné stravovací návyky, ani se nesnažil jíst zdravě. „Jako kluk jsem jedl, co bylo, kolikrát ani nebylo co jíst – třeba na 71
čundrech a tak. Pak sem potkal svou ženu, ta mě rozmlsala, byly to dobrůtky, ale nezdravé. Nikdy jsem se však s jídlem nehlídal. Až tady teprve uvažuji nad tím, co jím a co bych hlavně neměl jíst – znáte doktory.“ Co se týče ošacení pana Miroslava, nepociťuje nějaké velké výkyvy během jeho života. „Vždy jsem se snažil jít s dobou a nosil, co právě frčelo. Teďka je ze mě starej dědek, ale kvádro si taky vobčas vezmu, jen si nemyslete. O svůj zevnějšek pečuju také, ale to víte, nejsem metrosexuál, nebo jak se to říká.“ Podle mého informanta je většina uživatelů služeb CSS pasivních. „Většina z nás nemá potřebu nikam chodit, ať už z důvodu peněz, času, nebo prostě jen z momentální nálady.“ Pan Miroslav zastává názor, že kdo žije své mládí aktivně a naplno, ve stáří aktivitu příliš nevyhledává. „Co jsem mohl vidět a navštívit, to jsem taky udělal, dost jsem se vyblbnul, teď chci mít přeci jen více klidu, stal se ze mě spíše pozorovatel aktivit než provozovatel aktivit.“ Od smrti své manželky pan Miroslav dbá daleko více o své zdraví a chodí na pravidelné kontroly k lékaři. „Nekouřím ani nepiju, snažím se jíst zdravě, ale to víte, že občas zhřeším, žijeme přeci jen jednou!“ Vliv rodinného zázemí seniora na aktivizaci v CSS Dětství pana Miroslava bylo velice bouřlivé. Díky spoustě kamarádu, které měl a benevolentnosti jeho rodičů, si života užíval plnými doušky. „Jo jo, rodiče mi dali volnost, tu jsem potřeboval, byl sem takovej živel. Teď tu sem před Váma jak beránek.“ Vychovávalo ho spíše okolí a jednotlivé situace - než jeho rodiče. „Otec s máti byli spíše takoví moji další kamarádi.“ Ve 26 letech se oženil a s ženou měli harmonické manželství, z kterého vzešel jejich syn, kterému je nyní 47 let. Pan Miroslav má také 2 vnoučata – vnuka a vnučku. Rodina žije sama a nejsou již 8 let v kontaktu. „Se synem jsem se rozešel ve zlém. Nezachoval se ke mně hezky, zklamal mě. Asi už jej do smrti neuvidím, protože máme oba svou hrdost. Snažím se radovat z každé maličkosti, když nemohu z vlastních vnoučat. Jak jsem to někde četl – na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“ Finance pana Miroslava netrápí. „Mám docela dobrej důchod, téměř žádný výdaje, jen to málo za sebe, takže z toho by ušetřil asi každej. Občas něco koupím, jen tak pro radost někomu tady od nás, abych vše nedával jenom sobě.“ Následně mi pan Miroslav nabízí bonboniéru. Na svou rodinu zanevřel ihned poté, co ona zanevřela na něj. S nikým z rodiny se již několik let neviděl. V CSS jej navštěvují pouze rodinní příslušníci jeho přátel. 72
„Když se mě někdo zeptá na rodinu, říkám, že nemám. Je to tak pro mě snesitelnější. Ví to jen pár lidí odsud a teď také Vy. Nechtěl jsem Vám lhát a možná už taky ne sobě.“ Význam aktivizace z pohledu seniora Podle pana Miroslava jsou aktivizační činnosti, které poskytuje CSS v Tišnově vhodné pro všechny ty, kteří je potřebují. Sám je však přímo nevyhledává. Jestliže se však přece nějaké aktivizace účastní, odchází většinou s pocitem uspokojení. „Když už mě Evička konečně ukecá, pak to opravdu většinou stojí za to.“ Na Miroslavovu duševní nebo fyzickou zdatnost však aktivizace nemá vliv. „Rád si pohovořím s lidmi o jejich zážitcích z různých kroužků, činností a zájezdů, sám ale nejraději relaxuju venku na mé lavičce.“ Informant si utváří spíše vlastní program v režimu jednotlivých dnů, nemá potřebu se aktivně účastnit společných činností. Když už pan Miroslav podnikne nějakou aktivizaci formou zájezdu, má na něj vždy pěknou vzpomínku. „Když už se někam vypravím, tak ne, abych z toho byl pak načučenej, to víte, že si to raději užiju. Bohužel se ale nemám možnost o své zážitky podělit s rodinou, tak si říkám proč. Nedávno se mi líbilo, myslím, nějaké vystoupení dětí v jídelně, pěkně zpívaly, připomněly mi táborové písně, to bylo fakt hezký.“ Jestliže by CSS neorganizovalo žádné činnosti, nemělo by to na pana Miroslava téměř žádný vliv. Jak sám říká, co mohl ze zajímavostí navštívit, tam se také podíval. Koníčky, které měl, se vždy týkaly sportu, který nyní bohužel již nemůže provozovat. Vzhledem k tomu, že nikdy neměl sklony k ručním pracím či jiným takovýmto koníčkům, nemá jich zapotřebí ani ve stáří. „Aktivity jsou spíše pro ty mladé, anebo pro ty, co se v mládí nevybouřili, a proto si to nyní potřebují vynahrazovat.“ CSS využívá zejména jako své zázemí. „Je to můj domov, ano domov, tak já tomu říkám a nestydím se za to.“
4.4 Analýza dat Po nashromáždění dostatečného množství údajů byly hledány segmenty (úseky textu) týkající se jednoho tématu. Tyto tematicky shodné segmenty dohromady tvořily nadřazený obecnější pojem - významovou kategorii. Každá byla pojmenována a označena příslušným kódem. Posléze se vyhledaly všechny segmenty příslušné kategorie. Jeden segment textu někdy náležel více významovým kategoriím (vícenásobné kódování). V další fázi došlo k identifikaci vztahů mezi nimi. Závěrečnou 73
cílovou etapou byla interpretace těchto poznatků a tedy tvorba výsledné teorie (Gavora, P. 2010). V následujícím textu jsou v šesti základních kategoriích vylíčeny jednotlivé vztahy a závěrečná teorie zodpovídající hlavní výzkumnou otázku (Co ovlivňuje přístup seniora k aktivizaci v centru sociálních služeb?). Jak probíhá organizace volného času klientů v CSS? O možných aktivitách ve svém volném času se klienti dozvídají zejména z nástěnky umístěné přímo v CSS, ale také z místních měsíčníků. O plánovaných mimořádných akcích jsou tedy informování přibližně měsíc dopředu. Jak poznamenala paní Eva, zájem seniorů se oproti minulosti výrazně snížil, zejména z důvodu neustálého zdražování při stagnaci důchodů. „Tak například na bazén jezdívalo přes 40 lidí, málem nestačil autobus, jenže pak zdražili dopravu a vstup a lidi na to nemají.“ Zdárným příkladem tohoto je paní Dana, která nástěnky téměř nesleduje, vše, co potřebuje, zjistí z televize a paní Marie, která raději využívá levnějšího druhu pravidelných aktivit přímo v CSS. Naproti tomu velice aktivní senior Josef sleduje akce místního CSS také na internetu. Jak sám podotýká: „Reklamu máme propracovanou.“ Informanti se tedy vesměs shodují, že je to otázkou zejména finanční stránky. Při neustálém zdražování nemají klienti potřebu navštěvovat tolik akcí jako dříve, a tím se snižuje i jejich odhodlání nově plánované aktivity neustále sledovat. Např. paní Eva se snaží účastnit mnoha akcí hlavně z toho důvodu, aby motivovala ostatní klienty CSS k této aktivizaci (úspěšně se jí to daří např. u pana Miroslava). Některým, jako paní Daně, stačí, když jí přítelkyně povypráví, kde co viděla, a nemá tak potřebu danou situaci zažít osobně. V tomto se všem vymyká pan Josef, který je stále velice aktivní. Svůj volný čas si organizuje výhradně sám a většinou mimo CSS. Třikrát týdně dojíždí vyučovat do Brna, cítí se stále jako „Brňák“, aktivity místního CSS tedy využívá pouze příležitostně. Druhou stránkou toho, proč míry aktivizace klientů ubývá, je také pohodlnost a modernost dnešní doby (televize, internet), které nutí spíše ke stagnaci. V neposlední řadě má vliv také pokročilý věk klientů a s ním spojená větší únava i lenost, což deklaruje také paní Eva: „Snažím se docházet do tělocvičny pokaždé, takže 3x týdně…, no jednou týdně minimálně, ale fakt minimálně!“ Co se týče aktivit poskytovaných CSS, které klienti navštěvují, jedná se zejména o kondiční cvičení, rukodělné práce (výtvarné dílny), kulturní a hudební představení,
74
z těch pasivnějších je to hlavně sledování televize a čtení. Aktivity mimo CSS prezentují zejména návštěvy výstav a arboret, případně zájezdy na bazén. Jaké jsou vztahy mezi zaměstnanci a klienty CSS a jaký mají vliv na aktivizaci klientů? Informanti se shodují, že vztahy mezi zaměstnanci a klienty CSS jsou dobré. Žádný z nich se nezmiňuje o nějakém výraznějším konfliktu za dobu svého pobytu v zařízení. Velký vliv na aklimatizaci klientů a vzájemné vztahy mezi zaměstnanci a informanty má také doba pobytu v daném zařízení, případně jiná zkušenost z institucionálního zařízení z minulosti, což vystihuje pan Josef: „Myslím si, že zde jsou vztahy ještě dost nadstandardní.“ Dalším vlivem co do kvality vztahů, je určitě míra fluktuace zaměstnanců, ale také míra požadavků klientů na zaměstnance v rámci či nad rámec jejich pracovních povinností. Samotná kvalita a profesní přístup zaměstnanců, jejich teoretické znalosti a míra kvalifikace mají určitě také svůj vliv na aktivizaci klientů CSS, což si ale sami klienti příliš neuvědomují. Většina z informantů nemá potřebu se se
svými starostmi svěřovat
zaměstnancům CSS - snad kromě paní Dany, která občas „otevře své srdíčko“ jedné z ošetřovatelek či požádá o pomoc. „Nebojím se po ní něco chtít, je to tak trochu na oplátku za ty svetříky, nikoho ostatního bych tu nechtěla zatěžovat.“ Za tímto účelem nachází většina informantů pomoc ve své rodině či přátelích, roli zaměstnanců CSS berou především jako jejich povolání, nikoli dobrovolné trávení času s nimi samotnými. Jak pan Josef podotýká: „Nikdo Vás nezná tak dobře, jako nejbližší přítel či rodina. A slyšet od pečovatelek odpověď v podobě určitého klišé mi je k ničemu. Z toho už jsem vyrostl.“ Že by míra aktivizace seniorů klesala v důsledku například špatných vztahů klientů se zaměstnanci CSS, se říci nedá. Jak paní Eva dodává: „Rozhodně ale nemůžu říct, že bych se snad kvůli sestře nebo pečovatelce vyhýbala nějakému programu, který vedou. Tak to ne, to opravdu ne.“ Všichni se shodují, že vstřícnou a milou pečovatelku vyhledávají určitě častěji, než pravý protiklad. Míra jejich aktivizace ale tímto nějak rapidněji neroste, spíše mají potřebu si s někým (mimo svou rodinu a přátele) pěkně popovídat. Klienti mají v CSS možnost vyjádřit svůj názor, zkušenost, případně doporučení pro změnu či stížnost anonymně v místním dotazníku. Tento dotazník s názvem „Průzkum spokojenosti klientů pečovatelské služby CSS Tišnov“ dostávají klienti DPS cca 2x ročně. 75
Jestliže by však měli nějaké vážnější problémy se službami či personálem CSS, mají možnost vyjádřit své připomínky taktéž anonymně prostřednictvím „Schránky na připomínky“ (to ovšem mnohdy nově příchozí klienti nevědí), jak poznamenala paní Marie. Spokojenost či nespokojenost klienti vyjadřují zejména nad prací místních kuchařek. Pan Miroslav dodává: „Holky sou zlatý, takový holubičky. A ty v kuchyni, jak sou šikovný a rychlý.“ Jaká je vzájemná spolupráce mezi klienty CSS a jaký má vliv na aktivizaci klientů? Míra spolupráce klientů v CSS závisí zejména na délce pobytu informantů v daném zařízení, míře jejich vlastní schopnosti aklimatizace a na celkové extrovertní či introvertní povaze daného člověka. Výhodu mají samozřejmě jedinci, kteří jdou do prostředí, ve kterém znají alespoň jednoho z klientů, i když pan Miroslav je toho zdárným protikladem. „Nikoho jsem tu neznal a dneska je to můj opravdový domov. Snažím si dělat legraci sám ze sebe a možná proto mě mají lidé rádi.“ Pan Josef se zde může opřít dokonce o svou rodinu, protože v CSS žije i jeho bratr. Dá se také říci, že s přibývajícím věkem má člověk stále menší potřebu vyhledávat nové přátele, než tomu bylo v mládí. Většinou si vystačí s úzkým okruhem přátel, kterému může důvěřovat. Většina klientů CSS žije pouze pro své děti a vnoučata, snaží se jim pomáhat (pokud možno i finančně) a to je uspokojuje. Ve svém věku již nemají potřebu někomu něco dokazovat, tudíž výskyt konfliktních situací mezi nimi samými je minimální. „V životě jsem to neměla lehké a už chci mít klid“, podotýká paní Dana. V neposlední řadě míru asimilace a aktivity seniora ovlivňuje to, zda je v CSS z vlastního zájmu či ne. To se týká zejména pana Miroslava a paní Marie, kteří do místního Centra byly v podstatě nedobrovolně umístěni. Za takové situace bohužel těžko navazují kontakty či se sami aktivizují, což bude trvat do té doby, dokud se s tímto nevyrovnají a nepřijmou to jako skutečnost. Pan Miroslav má v tomto výhodu své výrazně extrovertní povahy, tudíž nemá potíže v navázání rozhovorů, nicméně co se týká aktivní účasti na bohatých možnostech místního CSS, tam to bohužel vázne. Z toho, co mi informanti sdělili, vyplývá, že konflikty mezi obyvateli CSS vznikají zejména z důvodu kouření či volby aktuální programu v televizi ve společenské místnosti. Drobné rozepře samozřejmě vznikají v každém kolektivu, nevyjímaje seniory. Avšak při jednotlivých aktivizacích se klienti nikterak nehádají, což upřesňuje
76
paní Eva. „Ale že by se někdo dohadoval ve výtvarném kroužku, že mu někdo zabavil vlnu, kterou teď on zrovna potřebuje, to né.“ Pravidelné aktivity v CSS využívají stále ty stejné osoby. Málokdy se stane, že přijde někdo nový, který například na kondiční cvičení nikdy nechodil. Stále častěji se v CSS rozšiřuje okruh hráčů stolních her, zejména karet a šachů. Jestliže mezi sebou senioři naváží přátelský vztah, vznikají skupinky či skupiny, ve kterých je daleko větší snaha po aktivizaci, než při samotářském způsobu života. Navzájem se tak nutí něco podnikat, a tím se sami mezi sebou navzájem aktivizují. Jak říká pan Miroslav: „Když máte někoho, který Vás v tom, co děláte, povzbudí, hned se Vám žije líp.“ Jaký dopad má vliv životního stylu seniora na jeho přístup k aktivizaci v CSS? Životní styl, který si člověk během života utváří, má podstatný vliv na jeho přístup k aktivizaci ve stáří. Nesmíme opomenout ani zdravotní stránku věci. Klienti, kteří se v mládí „zdravě hýbali“ (sportovali, provozovali turistiku), mají daleko bližší vztah k aktivizaci v seniorském věku, než lidé, kteří byli v mládí bez pohybu. V tomto se vymyká pan Miroslav: „Dost jsem se vyblbnul, teď chci mít přeci jen více klidu, stal se ze mě spíše pozorovatel aktivit než provozovatel aktivit.“ Další skupinou jsou lidé, kteří v mládí pomáhali doma s hospodářstvím a i po pracovní stránce se značně manuálně „nadřeli“, což se týká zejména paní Dany a paní Marie. Tito klienti nemají již v pozdějším věku touhu po nějakých zejména pohybových aktivitách, ale vyhledávají spíše sedavější zábavu. Také mají velmi často zdravotní potíže, vlivem těžké a tvrdé práce. A ti, kteří v mládí neměli žádné koníčky, nevyhledávají je většinou ani v pozdním věku (ať už z důvodu neznalosti, lenosti, indispozice nebo z prosté nechuti k čemukoliv tvořivému a novému). Velmi důležitá je také strava, kterou klienti upřednostňovali během svého života. Začít žít zdravě v pozdějším věku již většinou bývá pozdě. Z pestrého a vyváženého jídelníčku může člověk načerpat spoustu energie potřebné pro aktivizaci, trpí méně problémy s nadváhou a dalšími nemocemi. Zároveň se tak stává spokojenější a otevřenější novým koníčkům a zábavám. To vše se samozřejmě projevuje na daném člověku nejen po fyzické, ale i psychické stránce. „Základem bylo vždy mléko, chleba, sádlo a vajíčka“, vyjmenovává Dana. Také co se týká šatníku, senioři, kteří o sebe více dbali v mládí, se nyní také rádi pěkně oblékají. Ví, že jdou do společnosti, a chtějí vypadat hezky. Naproti tomu ti, kteří jsou spokojenější ve svém bytě a vychází málokdy, nemají potřebu se hezky ošatit a 77
upřednostňují pohodlí. Otázka nového šatníku je také značně finančně náročná. V tomto je velký kontrast mezi panem Josefem a paní Marií: „Dlouho jsem chodil v tom samém, tak jsem si řek: když do novýho, tak v novým!“ X „A když už sem držela v obchodě svetřík, řekla sem si, že ho vlastně nepotřebuju – a zase ho vrátila.“ V současném věku senioři dbají zpravidla více na zdravější životní styl, než dříve. Je to způsobeno častějšími návštěvami doktorů, kteří jim dodržování zdravého životního stylu připomínají. Avšak není to nic striktního, a jak pan Miroslav dodává: „Nekouřím ani nepiju, snažím se jíst zdravě, ale to víte, že občas zhřeším, žijeme přeci jen jednou!“ Jaký vliv má rodinné zázemí seniora na aktivizaci v CSS? V tomto směru měli rozhodující váhu rodiče či životní partneři informantů, kteří jim buďto umožnili vzdělání, koníčky, přátele, vytvořili pro to podmínky a podporovali je, anebo ne. Jak říká o svých rodičích pan Josef: „…ve vzdělání. K tomu nás tedy vedli fakt dost.“ Stěžejní byla atmosféra, která vládla v daných rodinách. Kde se dotyční mohli svěřit s čímkoli a byla podporována jejich potřeba zapojit se do kolektivu, nebáli se projevit své názory, touhy a tímto se také aktivizovat. Většina klientů CSS byla v mládí nucena šetřit a tato vlastnost jim přetrvala i do současného věku. Svůj odchod do CSS si většina z klientů zvolila dobrovolně (kromě paní Marie a pana Miroslava), avšak všichni jsou v něm - v rámci možností - spokojení. Paní Evě a paní Daně přetrvaly nadstandardní rodinné vztahy i do současnosti a pravidelně se vzájemně se svými rodinami navštěvují. Jak paní Eva dodává: „Zatím zvládám sama, ale věřím, že kdyby něco, budou se mně snažit pomoct.“ Pan Josef sice nemá děti, ale pravidelně se setkává s bratrem (který žije také v CSS) a má mnoho přátel. Paní Marie se se svou rodinou nyní stýká velmi málo a pan Miroslav dokonce vůbec (zejména z důvodu majetkových sporů). Ti senioři, kteří pravidelně udržují vztah se svojí rodinou a známými, mají i více chuti do aktivizace. Jsou činorodí a nechtějí zaostat za svými potomky. Chtějí se neustále udržet v kontaktu se svými vnoučaty a mít si o čem povídat, proto se také aktivizují. „Rodina mně vždycky pomohla a nikdy nezklamala, jsem na ně pyšná“ říká paní Dana. Pan Josef má jako své děti posluchače na akademii, kteří jej také neustále, v kladném slova smyslu, nutí být ve střehu a „jít s dobou“. Naproti tomu klienti CSS, kteří nejsou v kontaktu se svou rodinou, případně nemají životního partnera či přátele, zpravidla nemají touhu po aktivním trávení stáří téměř žádnou. To se týká zejména paní 78
Marie a pana Miroslava. „Když se mě někdo zeptá na rodinu, říkám, že nemám. Je to tak pro mě snesitelnější“, doplňuje mi pan Miroslav. Jak je vnímána nutnost aktivizace z pohledu seniora? Většina seniorů se nechce příliš zapojovat do dění při aktivizaci v CSS. Kromě paní Evy, která je velice činorodá, využívají ostatní informanti možnosti aktivizace poskytované CSS pouze sporadicky. Pan Josef je sice také velice aktivní, ale využívá spíše aktivity mimo CSS. Většina klientů si nejraději tvoří harmonogram dne sama, a tím i své aktivity. Když už tedy mají nějaký koníček, praktikují ho většinou sami. To je např. případ paní Dany, paní Marie a pana Miroslava. „Každý preferujeme něco jiného a tak to má být“, shrnuje paní Dana. Vystačí si tak s televizí, křížovkami, rádiem a krátkými procházkami či pozorováním okolí z oblíbené lavičky. Jak podotýká paní Marie: „Starého psa novým kouskům nenaučíte.“ Senioři si uvědomují, že by se měli zejména hýbat. Každý si chce alespoň zachovat svůj aktuální zdravotní stav a dle rad od lékařů to bez řádného pohybu nepůjde. Na kondiční cvičení však chodí pravidelně pouze paní Eva, která jak sama říká: „Nudu nevyhledávám.“ Dnešní moderní technologie sice neustále všem sdělují, co a jak by se mělo dělat, avšak v praxi jsou spíše negativním nástrojem při snaze po aktivizaci. Většině klientů stačí, že např. dané památky vidí v televizi a již nemají potřebu uskutečnit osobní výlet za nimi. Taktéž je kladen důraz na každou korunu. Když mají senioři vyjít s důchodem, který stagnuje, ale vše kolem je stále dražší, nemají jinou možnost, než šetřit a vynechat tak aktivity, kterých se mohli účastnit. Jestliže by CSS neorganizovalo žádné činnosti, nemělo by to na většinu klientů bohužel velký vliv. Jak říká pan Miroslav: „Aktivity jsou spíše pro ty mladé, anebo pro ty, co se v mládí nevybouřili, a proto si to nyní potřebují vynahrazovat.“ Zvykli si žít izolovaněji a nespoléhat se příliš na ostatní. Paní Eva s panem Josefem by si však museli hledat tyto aktivity sami. Jak pan Josef dodává: „Až já budu celé dny zavřený v bytě, tak to se mnou bude hodně špatný.“ Jak jsem je mohla poznat, věřím, že nečinní by rozhodně zůstat nemohli. Většina klientů však chce, dle mého zjištění, svůj život v CSS spíše pasivně dožít, než-li aktivně prožít.
79
4.5 Závěry a doporučení do praxe Z výzkumu je zřejmé, že organizace volného času klientů je velmi náročnou a nedoceněnou prací zaměstnanců daného CSS. Klienti jsou o možných aktivitách informování dopředu z nástěnek, měsíčníků nebo internetu. Zájem po aktivizaci však stále klesá, zejména z důvodu všudypřítomného zdražování. Dalším faktorem je modernost dnešní doby, která volá po pohodlnosti a spíše vybízí k izolovanosti a pasivitě. S pokročilým věkem má účast klientů na pořádaných aktivitách klesající tendenci, zejména z důvodu zdravotních problémů a úbytku energie a vitality. Nebylo zjištěno, že by případné špatné vztahy mezi zaměstnanci a klienty CSS nějak ovlivňovaly návštěvnost aktivizačních služeb. Tyto vztahy jsou dle slov všech zainteresovaných v normě či mírně nadstandardní. Klienti si nemyslí (nebo si to alespoň neuvědomují), že by míra kvalifikace zaměstnanců CSS nějak podstatně ovlivňovala jimi poskytované aktivity. Většina zastává názor, že se zaměstnanci udržují sice bezproblémový vztah, ale neměli by potřebu se jim svěřovat.
Míra
spolupráce
klientů CSS závisí zejména na délce pobytu v daném zařízení, míře vlastní aklimatizace, okolnostech vedoucích k jejich umístění (dobrovolné nebo nedobrovolné) a na celkové povaze dané osoby. Výhodu má jedinec, který v daném prostředí již někoho zná. S přibývajícím věkem se potřeba vyhledávání nových přátel snižuje. Většina klientů v tomto věku již žije spíše životem svých dětí a vnoučat nebo preferuje užší okruh přátel. Konfliktů mezi klienty navzájem je v tomto věku již minimum (v CSS převažují konflikty s kuřáky). Vytvoření skupinek podporuje míru aktivizace seniorů oproti samotářskému způsobu života v CSS. Informanti, kteří v mládí sportovali nebo se věnovali jiným koníčkům, mají daleko větší tendence k aktivizaci v seniorském věku než ostatní. Nedílnou součástí toho je také dodržování zdravého životního stylu, který značně přispívá ke zvýšení míry aktivizace seniora. Naproti tomu negativně vůči aktivizaci působí, jestliže člověk během života pracoval „tvrdě“ nebo se živil pouze manuální prací, a ve stáří je tak již značně unaven. Většina klientů o svůj zdravotní stav dbá daleko více nyní než před lety. Rodinné zázemí má na aktivizaci seniorů významný vliv. Rodiče či životní partneři informantů utvářeli jejich životní styl, vzdělání, koníčky a přátele různou měrou, čímž se právě také odlišují jejich dispozice k aktivitám. Na jedné vlastnosti se však shodují téměř všichni – to je šetrnost. Promyšlené rozhodování o osobních výdajích je tak provází celý život. Klient CSS, který udržuje dobré vztahy se svou rodinou, má zpravidla vyšší touhu po aktivizaci a naopak. 80
Většina informantů se aktivně nezapojuje do činností pořádaných CSS. Avšak někteří „mladší“ klienti využívají aktivity zejména mimo areál CSS. Většina upřednostňuje samostatné zajišťování a provozování svých aktivit. Ve svém věku si uvědomují, že by se měli co možná nejvíce hýbat a udržovat v kondici, ale zpravidla pro to mnoho nedělají. Moderní technologie (zejména televize a internet) spíše negativně působí na jejich případnou snahu o aktivizaci. Na většinu klientů by případné zrušení aktivit pořádaných CSS nemělo žádný vliv. Energičtí senioři by si však aktivity vyhledávali i nadále sami. Z výše popsaného jsem vyvodila následující doporučení do praxe. Důležitost rodiny a samotné vzájemné interakce klientů CSS jsou stěžejní pro míru aktivizace seniora. Proto je nutné, aby se zaměstnanci CSS zaměřili na utužování, prohlubování a rozšiřování vztahů klientů mezi sebou navzájem za účelem vytvoření početnějších skupinek seniorů, které budou navzájem podněcovat a zvyšovat míru aktivizace každého jedince v dané skupině. V neposlední řadě by měli zaměstnanci alespoň mapovat vztahy svých klientů vůči rodině a v případě nezájmu vlastní rodiny o klienta ještě více zvýšit úsilí při asimilování seniora do určité skupiny klientů, aby ten neměl touhu se odcizovat. V neposlední řadě by si mělo dané zařízení při příjmu nových klientů zjišťovat jeho záliby (i z minulosti), tomu přizpůsobovat volbu aktivit, a tak se vyhnout sklonu ke stereotypním činnostem. Shrnutí V praktické části diplomové práce byla věnována pozornost aktivizaci seniorů v centru sociálních služeb konkrétního jihomoravského města s cca 9 000 obyvateli. Bližší seznámení s Centrem sociálních služeb Tišnov proběhlo v samostatné kratší kapitole. Hlavním cílem výzkumu bylo prostřednictvím uskutečněných rozhovorů s pěti informanty nalézt faktory ovlivňující přístup seniorů k aktivizaci v centru sociálních služeb. Jednalo se o kvalitativní výzkum, data byla sbírána prostřednictvím polostrukturovaného interwiev. Základními kriterii pro záměrný výběr informantů účastnících se výzkumu byl seniorský věk, soběstačnost v mobilitě, verbální srozumitelnost a pobyt v CSS Tišnov minimálně šest měsíců. Ke spolupráci byli zvoleni paní Eva, pan Josef, paní Dana, paní Marie a pan Miroslav – jejich jednotlivé případové studie jsou v textu blíže popsány, text je rozdělen do šesti tematických kategorií. Při výsledné analýze byly metodou kódování vzájemně porovnány výpovědi jednotlivých informantů, byla tvořena výsledná teorie a doporučení pro praxi. 81
ZÁVĚR Stárnutí
je
fyziologickým
procesem,
při
němž
dochází
k nástupu
degenerativních, morfologických a funkčních změn orgánů a zároveň i psychiky jedince. WHO považuje za hranici stáří věk 60 let. Ať již senioři vyššího věku vyžadují více či méně péči jiných osob, jsou za jistých okolností nuceni měnit svůj stávající domov za jiný typ bydlení. Častým řešením jsou domy s pečovatelskou službou. I když v zákonu o sociálních službách nejsou zakotveny, jsou v naší zemi již tradicí. Práva a povinnosti, které jsou spojeny s podnájemním užíváním bytu v DPS, jsou obecně upravena v občanském zákoníku. Kromě ubytování jsou v DPS poskytovány také pečovatelské služby, na něž se vztahují všechny povinnosti poskytovatelů sociálních služeb, včetně dodržování standardů kvality. Existence DPS přináší celou řadu pozitivních aspektů, především však plní prevenci sociálního vyloučení seniorů. Na kvalitě aktivizačního procesu se významnou měrou podílí osobnostní a odborné předpoklady aktivizačního pracovníka, dále samotný senior, u nějž je třeba zohlednit především fyzické, psychické a sociální aspekty. V neposlední řadě je nutné precizně volit obsah aktivizačního procesu, který by měl směřovat k cílům, jež si aktivizace klade. Jedná se především o cíle stanovované na základě potřeb seniorů s přihlédnutím ke schopnostem terapeuta a zaměření instituce, v níž k aktivizaci dochází. Aktivizační činnosti, které jsou při práci se seniory často praktikovány, jsou blíže popsány ve třetí kapitole diplomové práce. Konkrétně se jedná o ergoterapii, kinezioterapii, vzdělávání, kognitivní trénink, arteterapii, muzikoterapii, biblioterapii, reminiscenční terapii a zooterapii. Pro osoby upoutané na lůžko, obzvláště s kognitivní poruchou, jsou v téže kapitole popsány specifické přístupy, jako je orientace realitou, metoda validace a koncept Bazální stimulace. Hlavním cílem výzkumné části bylo zjistit, jaké faktory ovlivňují přístup seniorů k aktivizaci, konkrétně v Centru sociálních služeb Tišnov. Výzkum byl prováděn kvalitativním způsobem, polostrukturovaných interview se zúčastnilo pět informantů, tři ženy a dva muži. Na informovanost ohledně pořádaných akcí Centrem sociálních služeb si nikdo z informantů nestěžoval. Nicméně zájem o aktivní činnosti ubývá - především vzhledem k nedostatečným financím. K úbytku zájmu také přispívá konzumnost a pohodlnost dnešní doby, rovněž i možnost využívání televizních médií. Jako omluvu však někteří senioři uvádějí horší fyzický stav či vyšší unavitelnost. 82
Shoda mezi informanty panuje, co se týče dobrých vztahů se zaměstnanci. Nehrozí, že by se kvůli někomu z personálu záměrně vyhýbali určitým aktivitám v CSS. S klienty mají zaměstnanci profesionální vztah, s osobními záležitostmi se místní senioři svěřují raději rodinným příslušníkům. Případné připomínky k čemukoli z provozu mohou sdělovat v pravidelných dotaznících nebo kdykoli ve „Schránce důvěry“. Míra spolupráce seniorů CSS závisí především na délce jejich pobytu v daném zařízení, míře vlastní schopnosti aklimatizace a na celkové extrovertní či introvertní povaze daného člověka. Důležitou roli hraje dobrovolná volba přestěhování do domu s pečovatelskou službou a také, zda-li zde v počátcích někoho znali. Pokud v Centru mají anebo nově najdou několik spřízněných duší, většinou se k aktivnímu trávení volného času vzájemně motivují. Pravidelné aktivity pak většinou navštěvují stále ty samé osoby. Životní styl má velký význam na přístupu k aktivizaci ve stáří. Kdo si během života pěstoval hodně koníčků a měl rád aktivní styl života, většinou mu to přetrvá i ve stáří. Jinak tomu může být při fyzicky náročném mládí, kdy si senior rád na sklonku života odpočine a preferuje minimum aktivních činností. Svůj význam má i vyvážená strava, která dodává dostatek energie k aktivitám a je částečnou prevencí zdravotních problémů, které se výrazně podepisují na nezájmu o jakékoli nabízené činnosti. Důležitou roli hrála výchova v dětství, zda byli informanti podporováni v zálibách či nikoliv. Ti, kteří nyní udržují blízké vztahy se svojí rodinou a známými, mají více chuti do aktivizačních činností. Chtějí se neustále udržovat v kontaktu se svými vnoučaty, mít si o čem povídat a příliš za nimi nezaostávat. Oproti tomu klienti, kteří nemají kontakt se svou rodinou, zpravidla nemají ani touhu po aktivním stáří. Většina klientů se bohužel shoduje, že pokud by CSS přestalo pořádat různé příležitostné či pravidelné akce, příliš by je to nepoznamenalo. Mnozí z nich si vytváří svůj vlastní (často zbytečně pasivní a jednotvárný) program. Nicméně jsou si vědomi především nutnosti pohybu, oceňují zpravidla kondiční cvičení či zájezdy na plavání. Z výzkumu vyvstává důležitost rozšiřování a utužování vzájemných vztahů klientů, což má za důsledek vyšší účast na aktivizačních činnostech. V případě nezájmu rodiny o seniora je nutné sloučení s kolektivem ještě více podpořit. Svůj nezastupitelný význam na účasti při aktivizačních činnostech by mohlo mít alespoň rámcové mapování individuálních koníčků klientů a tomu přizpůsobení volby aktivit.
83
SHRNUTÍ Tématem diplomové práce je aktivizace seniorů v centru sociálních služeb. Práce je členěna do čtyř hlavních kapitol - tří teoretických a jedné praktické. Náplní první kapitoly je téma stárnutí, stáří, fyziologických změn ve stáří a reakcí na ně, dále pak postoje společnosti vůči seniorům. Obsahem druhé kapitoly je sociální práce se seniory. Jsou popsány výjimečnosti v komunikaci se seniory, práce se seniory ve zdravotnických a rezidenčních zařízeních a rovněž aspekty domácí péče. Třetí kapitola pojednává o aktivizačním procesu a jednotlivých možnostech aktivizace seniorů. Čtvrtá část diplomové práce je výzkumná. Hlavním cílem bylo zjistit, jaké faktory ovlivňují přístup seniorů k aktivizaci v konkrétním centru sociálních služeb.
84
SUMMARY The topic of the thesis is activation of seniors in the centre of social services. The thesis is divided into four main chapters - three theoretical and one practical. The content of the first chapter is the topic of aging, age, physiological changes in
the
old
age
and
society's
attitudes
toward
seniors.
The content of the second part is the social work with the elderly. They are described excellence in communication with the elderly, working with the elderly in health care and residential facilities, as well as aspects of home care. The third chapter deals with the activation process and each option activation seniors. The fourth part of the thesis is research part. The main objective was to find out, which factors influence an access of seniors to the activation in a specific center of social services.
85
POUŽITÉ ZKRATKY BS – Bazální stimulace CMP – cévní mozková příhoda CSS – centrum sociálních služeb DK, DKK – dolní končetina, dolní končetiny DPS – dům s pečovatelskou službou HK, HKK – horní končetina, horní končetiny LDN – léčebna dlouhodobě nemocných
86
POUŽITÁ LITERATURA BENEŠ, M. Andragogika. Praha: Grada, 2008. 136 s. ISBN 978-80-247-2580-2 BOHATÁ, I. Terénní a ambulantní služby: alternativa pobytových zařízení. Odborný časopis Sociální služby, ročník XII., květen 2010. [online]. [cit. 6.1.2013]. Dostupné z: http://www.socialnisluzby.eu/rok-2010/ GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2010. 261 s. ISBN 97880-7315-185-0 HÁTLOVÁ, B.; SUCHÁ, J. Kinezioterapie demencí. Praha: TRITON, 2005. 108 s. ISBN 80-7254-564-7 HASTRMANOVÁ, L. Felinoterapie aneb není kočka jako kočka. Odborný časopis Sociální služby, ročník XII., červen - červenec 2010. [online]. [cit. 31.12.2012]. Dostupné z: http://www.socialnisluzby.eu/rok-2010/ HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Příbram: Havlíček Brain Team, 2010. 365 s. ISBN 978-80-87109-19-9 HENDL, J. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. 408 s. ISBN 978-80-7367-485-4 HOJGROVÁ, V. Reminiscenční terapie. Odborný časopis Sociální služby, ročník XII., srpen
-
září
2010.
[online].
[cit.
30.12.2012].
Dostupné
z:
http://www.socialnisluzby.eu/rok-2010/ HOLMEROVÁ, I.; JAROLÍMOVÁ, E.; SUCHÁ, J. a kol. Péče o pacienty s kognitivní poruchou. Praha: EV public relations, spol. s r. o., 2007. 301 s. ISBN 978-80-254-01774 KANTOR, J.; LIPSKÝ, M.; WEBER, J. a kol. Základy muzikoterapie. Praha: Grada, 2009. 295 s. ISBN 978-80-247-2846-9 KEJKLÍČKOVÁ, I. Logopedie v ošetřovatelské praxi. Praha: Grada, 2011. 128 s. ISBN 978-80-247-2835-3 KELNAROVÁ, J.; MATĚJKOVÁ, E. Psychologie a komunikace pro zdravotnické asistenty, 4. ročník. Praha: Grada, 2009. 135 s. ISBN 978-80-247-2831-5 KLEVETOVÁ, D.; DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. Praha: Grada, 2008. 202 s. ISBN 978-80-247-2169-9 KLUSOŇOVÁ, E.; PITNEROVÁ, J. Rehabilitační ošetřování pacientů s těžkými poruchami
hybnosti.
Brno:
Národní
centrum
ošetřovatelství
zdravotnických oborů, 2005. 117 s. ISBN 80-7013-423-3 87
a
nelékařských
KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2009. 713 s. ISBN 978-807262-657-1 KOSTLÁNOVÁ, S. Chvála arteterapie – když malování odhaluje duši. Odborný časopis Sociální služby, ročník XII., březen 2009. [online]. [cit. 1.1.2013]. Dostupné z: http://www.socialnisluzby.eu/rok-2009/ KOZÁKOVÁ, Z.; MÜLLER, O. Aktivizační přístupy k osobám seniorského věku. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 54 s. ISBN 80-244-1552-6 KRIVOŠÍKOVÁ, M. Úvod do ergoterapie. Praha: Grada, 2011. 368 s. ISBN 978-80247-2699-1 KRUTILOVÁ, D. Prostředí a podmínky poskytovaných sociálních služeb. Odborný časopis Sociální služby, ročník XI., září 2009. [online]. [cit. 5.1.2013]. Dostupné z: http://www.socialnisluzby.eu/rok-2009/ LANGMEIER, J. KREJČÍKOVÁ, D. Vývojová psychologie – 2., aktualizované vydání. Praha: Grada, 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9 MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada, 2011. 328 s. ISBN 978-80-247-3148-3 MARKOVÁ, M. Sestra a pacient v paliativní péči. Praha: Grada, 2010. 128 s. ISBN 978-80-247-3171-1 MATOUŠEK, O.; KOLÁČKOVÁ, J.; KODYMOVÁ, P. a kol. Sociální práce v praxi. Praha: Portál, s r. o., 2005. 351 s. ISBN 80-7367-002-X MINIBERGEROVÁ, L.; DUŠEK, J. Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny pro zdravotníky pracující se seniory. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006. 67 s. ISBN 80-7013-436-4 MÜHLPACHR, P.; STANÍČEK, P. Geragogika pro speciální pedagogy. Brno: MU, 2001. 116 s. ISBN 80-210-2510-7 MÜLLER, O. a kol. Terapie ve speciální pedagogice. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Prešov: Prešovská univerzita v Prešově, 2005. 295 s. ISBN 80-244-1075-3 PACOVSKÝ, V. Geriatrická diagnostika. Praha: Scienta Medica, 1994. 152 s. ISBN 890-85526-32-8 PODRÁPSKÁ, J. Canisterapie – pes jako součást sociálních služeb. Odborný časopis Sociální služby, ročník XI., květen 2009. [online]. [cit. 31.12.2012]. Dostupné z: http://www.socialnisluzby.eu/rok-2009/
88
POKORNÁ, A. Efektivní komunikační techniky v ošetřovatelství. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2008. 100 s. ISBN 97880-7013-466-5 POKORNÁ, A. Komunikace se seniory. Praha: Grada, 2010. 158 s. ISBN 978-80-2473271-8 PROCHÁZKOVÁ, L. Metoda validace – práce s dezorientovanými lidmi. Odborný časopis Sociální služby, ročník XIV., únor 2012. ISSN 1803-7348 SEMBDNER, J. Domy s pečovatelskou službou. Odborný časopis Sociální služby, ročník
XII.,
duben
2010.
[online].
[cit.
8.1.2013].
Dostupné
z:
http://www.socialnisluzby.eu/rok-2010/ SCHULER, M.; OSTER, P. Geriatrie od A do Z pro sestry. Praha: Grada, 2010. 336 s. ISBN 978-80-247-3013-4 ŠAMÁNKOVÁ, M. Lidské potřeby ve zdraví a nemoci aplikované v ošetřovatelském procesu. Praha: Grada, 2011. 136 s. ISBN 978-80-247-3223-7 ŠVAŘÍČEK, R.;ŠEĎOVÁ, K. a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007. 377 s. ISBN 978-80- 7367-313-0 VALENTA, M. Dramaterapie – 4., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Grada, 2011. 264 s. ISBN 978-80-247-3851-2 VELEMÍNSKÝ, M. a kol. Zooterapie ve světě objektivních poznatků. České Budějovice: Dona, 2007. 335 s. ISBN 978-80-7322-109-6 VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. Praha: Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5 WEBER, P. a kol. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2000. 151 s. ISBN 80-7013-314-7
89
INTERNETOVÉ ZDROJE Alzheimercentrum.cz
[online].
[cit.
30.12.2012].
Dostupné
z:
http://www.alzheimercentrum.cz/poskytovana-pece/reminiscencni-terapie Au3v. vutbr.cz [online]. [cit. 2.12.2012]. Dostupné z: http://au3v.vutbr.cz/index.php Bioklub.cz [online]. [cit. 7.12.2012]. Dostupné z: http://www.bioklub.cz/alternativnimedicina/kouzlo-zooterapie/ Csstisnov.cz
[online].
[cit.
2.4.2013].
Dostupné
z:
[cit.
9.3.2013].
Dostupné
z:
[online].
[cit.
http://www.css.tisnov.cz/?page=sluzby Csstisnov.cz
[online].
http://www.css.tisnov.cz/?page=uvod Ceskaarteterapeutickaasociace.cz
1.1.2013].
Dostupné
z:
http://www.arteterapie.cz/
Ceskystatistickyurad.cz
[online].
[cit.
2.4.2013].
Dostupné
z:
[cit.
2.4.2013].
Dostupné
z:
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/seniori
Ceskystatistickyurad.cz
[online].
http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=DEM0040PU_KR&vo=n ull&kapitola_id=19 Ctenar.cz [online]. [cit. 1.1.2013]. Dostupné z: http://ctenar.svkkl.cz/clanky/rocnik2008/0708-2008/tema-biblioterapie-lecba-cetbou-43-196.htm Domovvpodzamci.cz [online]. [cit. 30.12.2012]. Dostupné z: http://www.domovpodzamci.cz/aktuality/reminiscence-aneb-cesta-ke-vzpominkam
E-senior.cz
[online].
[cit.
2.12.2012].
senior.cz/www/virtualni-univerzita-tretiho-veku 90
Dostupné
z:
http://www.e-
Magazinpodnikani.cz
[cit.
[online].
2.12.2012].
Dostupné
z:
http://www.magazinpodnikani.cz/vzdelani-a-studium.10/vzdelavani-senioru.21.html Metodickyportalrvp.cz
[online].
[cit.
30.12.2012].
Dostupné
z:
http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/B/Baz%C3%A1ln%C3% AD_stimulace [online].
Pracepropravniky.cz
[cit.
6.1.2013].
Dostupné
z:
http://www.pracepropravniky.cz/zakony/zakon-o-socialnich-sluzbach
Rodina-finance.cz
[online].
[cit.
2.12.2012].
Dostupné
z:
http://www.rodina-
finance.cz/seniori.207/vzdelavani-senioru.20407.html
Socialnisluzby.
org
[online].
[cit.
30.12.2012].
Dostupné
z:
http://www.socialnisluzby.org/metodyprace/files/82c711e35962899246d51100364594b5-15.html Sue.ryder.cz
[online].
[cit.
31.12.2012].
Dostupné
z:
www.sue-
ryder.cz/res/data/094/010561.pdf Validation.org
[online].
[cit.
30.12.2012].
Dostupné
z:
Dostupné
z:
http://www.vfvalidation.org/web.php?request=article1
Vemeste.cz
[online].
[cit.
10.11.2012].
http://www.vemeste.cz/2011/05/seniori-a-pohybova-aktivita/
91
SEZNAM PŘÍLOH Obr. 1 : Procentuální zastoupení populace ve věku 65 a více let v jednotlivých státech Evropy v roce 2011
Obr. 2 : Věková struktura obyvatel v krajích ČR (stav k 31.12.2011)
Obr. 3.1 : Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením v CSS Tišnov
Obr. 3.2 : Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením v CSS Tišnov
Obr. 3.3 : Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením v CSS Tišnov
92
Obr. 1: Procentuální zastoupení populace ve věku 65 a více let v jednotlivých státech Evropy v roce 2011
(CeskyStatistickyUrad.cz[online])
Obr. 2: Věková struktura obyvatel v krajích ČR (stav k 31.12.2011)
(CeskyStatistickyUrad.cz[online])
Obr. 3.1: Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením v CSS Tišnov
(Csstisnov [online])
Obr. 3.2: Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením v CSS Tišnov
(Csstisnov [online])
Obr. 3.3: Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením v CSS Tišnov
(Csstisnov [online])
