MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství
Bc. Lenka Krejčí
Senior a jeho postavení ve vícegenerační rodině Diplomová práce
Vedoucí práce: MUDr. Hana Meluzínová
Brno 2013
Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci vypracovala samostatně a všechny použité informační zdroje jsou uvedeny v seznamu literatury.
V Brně dne 10. 4. 2013
Bc. Lenka Krejčí
2
Děkuji všem rodinám, které se mnou spolupracovaly, vpustily mě do svého soukromí a byly ochotny se podělit i o velmi osobní informace, které mi umožnily zpracovat předkládanou diplomovou práci. Poděkování patří i mé rodině, která mě po celou dobu podporovala. V neposlední řadě děkuji MUDr. Haně Meluzínové vedoucí práce.
3
OBSAH ÚVOD..…………………………………………………………………………………..….…6 1
STÁŘÍ................................................................................................................................. 8 1.1 DEFINICE STÁŘÍ .............................................................................................................. 8 1.2
2
KATEGORIZACE A DĚLENÍ STÁŘÍ .................................................................................. 10 1.2.1 Kalendářní stáří.................................................................................................... 10 1.2.2 Demografické stáří ............................................................................................... 11 1.2.3 Biologické stáří..................................................................................................... 14 1.2.4 Sociální stáří......................................................................................................... 15 1.2.5 Psychologické stáří ............................................................................................... 16 1.2.6 Funkční stáří......................................................................................................... 17 1.2.7 Fyziologické a patologické stáří ........................................................................... 18 SENIOR ........................................................................................................................... 20
2.1
ZMĚNY V OBLASTI SOCIALIZACE SENIORŮ................................................................... 20 2.1.1 Sociální role.......................................................................................................... 21 2.1.2 Role prarodiče ...................................................................................................... 21 2.1.3 Proces desocializace ............................................................................................ 24
2.2
PŘÍPRAVA NA STÁŘÍ ..................................................................................................... 25
2.3
FUNKČNÍ RŮZNORODOST SENIORŮ ............................................................................... 27
2.4
POTŘEBY SENIORŮ ....................................................................................................... 28 2.4.1 Maslowova hierarchie potřeb............................................................................... 29 2.4.2 Struktura životních vývojových potřeb ................................................................. 30 2.4.3 Model vývojových životních potřeb PBSP ............................................................ 32
3
RODINA........................................................................................................................... 33 3.1
DEFINICE RODINY ......................................................................................................... 33
3.2
HISTORICKÝ VÝVOJ RODINY V EVROPĚ ....................................................................... 35 3.2.1 Pravěk rodiny ....................................................................................................... 35 3.2.2 Řecko, římská rodina ............................................................................................ 35 3.2.3 Rodina ve středověku ............................................................................................ 36 3.2.4 Novověká rodina................................................................................................... 37 3.2.5 Moderní rodina..................................................................................................... 38
3.3
RODINA JAKO PRIMÁRNÍ SKUPINA ................................................................................ 38 3.3.1 Typologie rodin .................................................................................................... 39
3.4
FUNKCE RODINY ........................................................................................................... 40 3.4.1 Zdravé rodinné fungování .................................................................................... 41
3.5
RODINA V PÉČI O SENIORA ........................................................................................... 42
3.6
VÍCEGENERAČNÍ RODINA ............................................................................................. 44 3.6.1 Generační rozdíly ................................................................................................. 44 3.6.2 Mezigenerační komunikace .................................................................................. 45 3.6.3 Mezigenerační soužití ........................................................................................... 46
4
4
CÍLE PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY ................................................................... 48 4.1
CÍLE PRÁCE ................................................................................................................... 48
4.2
VÝZKUMNÉ OTÁZKY .................................................................................................... 48
5
METODIKA .................................................................................................................... 49 5.1
POUŽITÁ METODIKA ..................................................................................................... 49
5.2
CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO VZORKU ................................................................ 50
6
VÝSLEDKY A JEJICH ANALÝZA ............................................................................. 51 6.1
KAZUISTIKY JEDNOTLIVÝCH VÍCEGENERAČNÍCH RODIN ............................................. 51 6.1.1 Kazuistika č. 1 ...................................................................................................... 52 6.1.2 Kazuistika č. 2 ...................................................................................................... 54 6.1.3 Kazuistika č. 3 ...................................................................................................... 58 6.1.4 Kazuistika č. 4 ...................................................................................................... 61 6.1.5 Kazuistika č. 5 ...................................................................................................... 64 6.1.6 Kazuistika č. 6 ...................................................................................................... 66 6.1.7 Kazuistika č. 7 ...................................................................................................... 70 6.1.8 Kazuistika č. 8 ...................................................................................................... 72 6.1.9 Kazuistika č. 9 ...................................................................................................... 74 6.1.10 Kazuistika č. 10 .................................................................................................... 76
6.2
ODPOVĚDI SENIORŮ V TABULKÁCH A GRAFECH .......................................................... 79
6.3
ODPOVĚDI RODINNÝCH PŘÍSLUŠNÍKŮ V TABULKÁCH A GRAFECH ............................... 89
7
DISKUSE ....................................................................................................................... 101
8
NÁVRH ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ ................................................... 112
9
ZÁVĚR ........................................................................................................................... 113
ANOTACE............................................................................................................................. 115 ANNOTATION ..................................................................................................................... 116 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................. 117 SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................................ 122 SEZNAM TABULEK ........................................................................................................... 123 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................... 125 PŘÍLOHY .............................................................................................................................. 126 SEZNAM ZKRATEK........................................................................................................... 145
5
ÚVOD Dle Světové zdravotnické organizace začíná období raného stáří ve věku šedesáti let. Postupně s přibývajícími roky končí role pracujícího člověka, tedy toho, kdo vytváří hodnoty a je ekonomicky nezávislý. Jedinec dostává roli seniora. Toho, který není společnosti prospěšný svou prací, naopak dostává od státu penzi. Tedy role, která citelně snižuje seniorovu prestiž, způsobuje pocity nepotřebnosti, bezvýznamnosti a osamělosti. Tyto pocity se ještě prohlubují, pokud senior přijde o roli manžela či partnera a je nucen se vyrovnat s partnerovou smrtí. Útočištěm pro každého jedince, obzvlášť pak pro seniora v takto vypjaté situaci, by měla být rodina. Ta však pro každého představuje něco jiného. Vždy velmi záleží na tom, v jakém rodinném prostředí a rodinných vztazích sám vyrostl a s čím se identifikoval. Trendem současné doby je život v neformálních svazcích. Pokud se již rodina utvoří, odkládají se sňatky a narození dětí na co nejpozdější dobu a počet dětí v rodině se výrazně snižuje. Tyto základní, nukleární rodiny, jsou zejména místem konzumu a relaxace. Přidáme-li k tomu ještě kult zdravých, mladých a podnikavých lidí, nelze se divit, že se stává bezmála samozřejmostí „odsun“ seniorů do penzionů a domovů pro ně určených. Jistě v dobré víře, že tam se o ně postarají nejlépe. S těmito seniory, z penzionů a domovů, se ve své praxi setkávám nejčastěji. Velmi často od nich slýchám stížnosti na malý kontakt s dětmi a rodinou, pocity osamělosti, nepotřebnosti a smutku, které zažívají. Najdou se ovšem i výjimky, v podobě spokojené a usměvavé seniorky, která z nemocnice pospíchá domů, k rodině, protože se o ni rodina postará a doma je potřebná. Zjistila jsem, že paní žije ve spokojené, spolupracující vícegenerační rodině. Pro mě osobně je rodina prioritou číslo jedna a je nezastupitelná jakoukoli jinou hodnotou. Kontakt s rodiči i prarodiči a poskytnutí pomoci, kdykoli je potřeba, je naprostou samozřejmostí. Vycházejíc z osobních postojů, názorů zmíněné, spokojené seniorky a stížností ostatních seniorů žijících v penzionech, jsem si vytvořila názor, že šťastný a spokojený je senior žijící společně se svou rodinnou nebo alespoň v její těsné blízkosti. Tento můj názor byl identický s realitou, se kterou jsem se celé roky setkávala.
6
Senior a jeho postavení ve vícegenerační rodině je téma, ke kterému mě přivedl pacient, s nímž jsem se také setkala ve své profesní praxi. Jednalo se o seniora, který žil se synem a jeho rodinou na rodinném statku. Dle mé rovnice se tedy jednalo o spokojeného seniora, jelikož měl zázemí a jistotu rodinného soužití. Velmi jsem se divila, když mi po bližším seznámení začal vyprávět o svých potížích v rodinném soužití a touze odstěhovat se do města do penzionu. Bylo to pro mě velmi překvapivé a silné zjištění, které jsem potřebovala zpracovat. Proto jsem se rozhodla zabývat se tímto tématem v rámci své diplomové práce a udělat alespoň malou sondu do života současných vícegeneračních rodin. Zjistit jejich vzájemnou kohezi, náhled na soužití, očekávání i možné problémy.
7
1 STÁŘÍ ,,Stáří nemá být koncem života, ale jeho korunou.“
1.1
A. Repond
Definice stáří V současné době neexistuje jediná celosvětově uznávaná definice stáří.
Vrátíme-li se do dávné historie a necháme se poučit slavnými osobnostmi, dozvíme se, že Hippokrates definuje stáří jako ztrátu vlhka, Aristoteles jako ztrátu tepla a Galén uvádí, že stáří je stav mezi zdravím a nemocí, navozený změnami tělních šťáv s úbytkem vlhka, tepla a krve.1 Švýcarský lékař a psychoterapeut 19. století C. G. Jung přikládá stáří značný smysl a chápe ho jako výsledek procesu individualizace, neboť představuje vrchol osobnostního rozvoje a nalezení svého bytostného Já, díky němuž člověk dokáže spojit své vědomí s nevědomím a nachází vnitřní rovnováhu. Nalezená rovnováha poskytuje odstup od problémů, které byly dříve palčivé, vede k harmonizaci a vyrovnaností se smrtí. Jung uvádí, že k dosažení vyrovnanosti stáří si musí každý člověk pomoci sám, jelikož nikdo jiný mu ani pomoci nemůže.2 Definice stáří se liší i u soudobých autorů odborné literatury. Německý psycholog 20. století E. H. Erikson vnímá stáří jako životní etapu, v níž je třeba dosáhnout integrity v pojetí vlastního života. Dosažení integrity se projevuje přijetím a akceptováním svého prožitého života jako celku, jako ukončeného díla, které mělo smysl a je hodnoceno pozitivně. Dále uvádí, že naděje ve stáří již nezávisí na fyzické existenci, ale váže se k následujícím generacím a k pokračování vlastního díla jinými lidmi. Za důležité dále považuje vyrovnání se s vlastním životem, což usnadňuje přijetí smrti jako nevyhnutelného důsledku.3 Pacovský a Heřmanová charakterizují stáří a stárnutí jako specifický, biologický proces, který je dlouhodobě nakódován, je nevratný, neopakuje se, jeho povaha je různá a zanechává trvalé stopy.4 1
PIŤHOVÁ, P. Úvod do klinické geriatrie [online].
2
Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 299-303
3
Srov. KLEVETOVÁ,D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory, s. 25 -26
4
Srov. PACOVSKÝ, V., HEŘMANOVÁ, H. Gerontologie, s. 57
8
Stuart - Hamilton přímo uvádí, že existuje celá řada způsobů, jak definovat stáří. Například je možné zaměřit se na charakteristiky vypozorované u seniora a ty dále dělit na znaky, které lze přičíst událostem vzdáleným nebo aktuálním dějům. Za univerzální znaky považuje ty, které sdílí všichni senioři (např. vrásčitá kůže) a znaky pravděpodobné (např. artróza).5 Marie Vágnerová ve své knize Vývojová psychologie II. definuje stáří jako období, které: „…přináší nadhled a moudrost, pocit naplnění, ale také úbytek energie a nezbytnou proměnu osobnosti směřující k jejímu konci. Je obdobím relativní svobody, ale i dobou kumulace nevyhnutelných ztrát ve všech oblastech.“6 Mezi nejčastěji uváděné definice stáří patří formulace MUDr. Zdeňka Kalvacha, významného českého internisty a geriatra. „Stáří je označení posledních fází ontogeneze, přirozeného průběhu života.“ Dále uvádí, že se jedná o projev a důsledek involučních změn, tedy procesu opotřebení, ve kterém se sčítají jak změny morfologické tak i funkční, k nimž dochází v průběhu celého života, který je modifikován vlivy prostředí, životním stylem, zdravotním stavem, socioekonomickými podmínkami i psychickým vlivem a to převážně sebehodnocením, adaptací a přijetím životních rolí.7 Chceme-li, ale znát význam pojmu stáří tak, jak ho vnímá dnešní běžná populace, odpoví nám zpráva z empirického výzkumu, který pro Výzkumný ústav práce a sociálních věcí provedli Lucie Vidovičová a Ladislav Rabušic v roce 2003. Graf zpracovaný z výsledků z tohoto výzkumu je uveden v Příloze 1. Je z něj patrné, že za nejčastější faktory, díky nimž byl člověk vnímán jako starý, uvedli respondenti fyzický zdravotní stav (více jak sedmdesát procent respondentů), věk (více jak padesát pět procent respondentů), ztráta duševní svěžesti a ztráta autonomie (obě více než padesát procent respondentů). Uvedené položky a jejich četnost naznačují, že v Česku by běžná populace definovala stáří jako období, kdy jedinec vypadá staře, má vyšší věk, není v dobrém fyzickém a psychickém stavu a není soběstačný.8
5
Srov. STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí, s. 18-21
6
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 299
7
KALVACH, Z. a kol. Geriatrie a gerontologie, s. 47
8
Srov. VIDOVIĆOVÁ, L., RABUŠIC, L. Senioři a sociální opatření v oblasti stárnutí v pohledu české veřejnosti, s. 11- 12
9
1.2
Kategorizace a dělení stáří Vymezení a členění stáří je velmi obtížné a to hlavně pro mnohočetnost a
individuálnost změn, příčin i projevů, které probíhají. Stejně tak, jako jejich heterochronie (nástup v různém věku) a jejich vzájemná podmíněnost a provázanost. Nejčastěji se v literatuře objevuje rozdělení stáří na kalendářní, biologické a sociální. Dále je možné hovořit i o stáří psychologickém, funkčním, demografickém atd.
1.2.1
Kalendářní stáří
Kalendářní neboli chronologické stáří je jednoznačně vymezené datem narození a odpovídá skutečně prožitému času, avšak nepostihuje individuální rozdíly jedinců. Věkové hranice definující jednotlivá věková období se v průběhu let měnily. V 18. století rozčlenil německý lékař, učenec a básník Albrecht von Haller, lidský život do 9 fází, kde věk 25-62 let označil za mužný a 63 a více let za stáři, přičemž stáří tehdy zastupovalo méně než 5 % populace. V polovině 20. století americká psycholožka Elizabeth B. Hurlocková označila věk 40-59 let jako střední a 60 let a více jako stáří. V 60. letech 20. století přijala Světová zdravotnická organizace následující členění. To bylo v roce 1980 akceptováno i OSN.
Periodizace lidského věku dle WHO:
9
ROKY
VĚK
0-14
dětský
15-29
mladý – postpubescence a mecítma
30-44
dospělý - adultinum
45-59
střední věk – interevium
60- 74
časné stáří – senescence
75-89
vlastní stáří – senium
90 a více
dlouhověkost – patriarchium9
Srov. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R. a kol. Geriatrie a gerontologie, s. 47
10
S ohledem na měnící se životní podmínky, zlepšování funkčního stavu ve stáří a demografický vývoj navrhla v 60. letech 20. století B. L. Neugartenová nové pojmy a členění seniorského věku, které se v poslední době stále častěji uplatňuje: 65-74
mladí senioři – období zaměřené na problematiku penzionování, volného času, seberealizace a aktivit
75-84
staří senioři - dominuje problematika změn funkční zdatnosti a medicínská problematika s atypickým průběhem chorob
85 a více
velmi staří senioři – zvýšený význam je kladen na soběstačnost a zabezpečenost seniorů.
Uzlovým ontogenetickým bodem, tedy věkem, kdy začíná vlastním stáří je 75 let.10
1.2.2
Demografické stáří
Demografické stáří je ukazatelem, který pracuje výhradně s kalendářním věkem jednotlivých osob. Stupeň demografického stáří se měří podílem osob vyššího věku v populaci. Demografické stáří není totožné se stářím biologickým (viz kap. 1.2.3). Biologické stáří individua je odlišné od demografického stáří společnosti, přestože jejich vzájemné vztahy jsou velmi úzce provázány a biologické stáří spolu s ostatními sociálními faktory determinují demografické stárnutí společnosti. Nejpoužívanějším ukazatelem demografického stáří je podíl osob vyššího věku na celkový počet obyvatelstva. Pro tyto účely je nutné definovat číselnou hodnotu pro vyšší věk. Nejčastěji se tak uvádí věk 65 let (dolní hranice vyššího věku). Jednou ze stupnic demografického stáří je klasifikace OSN, která definuje podíl šedesáti pěti a víceletých osob na celkový počet obyvatel. Za demografické mládí uvádí společnost, která má zastoupení osob vyššího věku do 4 %. Naopak pro demografické stáří je tato hodnota vyjádřena 7 a vice % starého obyvatelstva ve společnosti. Dle závěrů OSN patřila v roce 1995 mezi „nejstarší“ kontinenty Evropa s 13,8 % a nejmladší byla Afrika s 3,2 %. Obyvatelstvo světa jako celku se blížilo 7% osob ve věku nad 65 let.11 Další nárůst podílu osob 65+ na Evropském kontinentu je patrný z tabulek Eurosatu. V roce 2000 je hodnota 16,2 % a do roku 2010 vzrostla na 18,3 %. 10
Srov. MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika, s. 20-21
11
Srov. ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie, s. 10-17
11
O stavu demografického stáří v jednotlivých zemích Evropy v roce 2011 informuje graf Českého statistického úřadu z roku 2011 uvedený v Příloze 2: Procentuální zastoupení populace ve věku 65 a více let v jednotlivých státech Evropy v roce 2011. Z grafu je zřejmé, že drtivá většina států Evropy překročila hranici dvanácti procent, která je spodní určující hranicí pro demografické stáří. V České republice byla tato
hodnota
na 15,5%. Nejnižší zastoupení 65 a víceletých obyvatel je v Moldavsku a Irsku (5,8 - 11,6 %).12 Další veličinou, kterou můžeme měřit demografické stárnutí je index stáří. Ten udává počet osob poprodukční složky na 100 osob dětské složky, obě s různými věkovými hranicemi. Procentuální zastoupení obou složek v České republice v letech 1950 – 2010 představuje Příloha 3. Z ní je patrný postupný nárůst poprodukční složky obyvatel ve věku 65+ o necelých 8 % za uvedené šedesátileté období a naopak pokles dětské složky zastoupené věkem 0 – 14 let přibližně o 12 %.13 V roce 2010 v České republice představuje podíl dětí ve věku 0-14 let 14,2 % populace a podíl seniorů 65+ 15,5 %. Prognóza Českého statistického úřadu uvádí podíl dětské složky v roce 2065 13,2 % a podíl seniorů 32,2 %. Postupný vývoj je uveden v Příloze 4 a graficky znázorněn v Příloze 5.14 Zastoupení jednotlivých věkových skupin obyvatelstva České republiky předkládá Český statistický ústav také v tzv. stromech života. Podle této projekce dosáhne podíl starého obyvatelstva do roku 2050 jedné třetiny populace. Převýší tak dvaapůlkrát až třiapůlkrát dětskou složku (Příloha 6). Vývoj indexu stáří od roku 1950 dokládá Příloha 7. Čerpá z příspěvku, který vznikl v rámci dlouhodobého výzkumného projektu 2D06026 „Reprodukce lidského kapitálu“ financovaného MŠMT v rámci Národního programu výzkumu II. Z tabulky je patrné výrazné stárnutí převážně populací vyspělých zemí.
V roce 1950 se index stáří pohyboval v rozmezí 30 – 80 a
na konci sledovaného období, v roce 2005 v rozmezí 70 -190. Index stáří ve skupině rozvinutých zemí jako celku vzrostl z hodnoty 43 v roce 1950 na hodnotu 120 v roce 2005. Stejná situace je zpracována pro větší přehlednost v grafu Přílohy 8.15
12
Český statistický úřad,
13
Český statistický úřad 14
Demografický informační portál,
15
VÍTKOVÁ, L. Dlouhodobý vývoj indexu stáří
12
Dalším demografickým údajem je naděje dožití. Jedná se o ukazatel délky života, který se zpracovává z úmrtnostních tabulek jako aritmetický průměr počtu zemřelých v jednotlivých věkových skupinách. Naděje dožití uvádí, jakého průměrného věku se dožije právě narozené dítě v dané generaci při zachování stávajícího řádu vymírání, nebo udává předpokládaný počet let, který má x-letá osoba dané generace v průměru ještě před sebou. Pro stejný ukazatel se používá i termín střední délka života.16 Vrátíme-li se do starověku, na území Velkomoravské říše, pohybovala se naděje dožití tehdejších Slovanů mezi 25-30 lety. V renesanční Anglii 16. století byla naději dožití 35 let. Na přelomu 19. a 20. století, konkrétně v letech 1899 - 1902 byla na území ČR naděje dožití při narození 38,9 u mužů a 41,7 let u žen. K dramatickému, více jak patnáctiletému, posunu hranice naděje dožití došlo do roku 1930, kdy byl věk pro muže vyčíslen hodnotou 53,7 let a u žen 57,5 let.17 Další vývoj posunu hranice naděje dožití je uveden v grafu Přílohy 9. V letech 1945–1960 došlo k výraznému nárůstu naděje dožití při narození, a to v důsledku rychle klesající kojenecké úmrtnosti a úmrtnosti na infekční onemocnění. Roky 1960 –1990 byly obdobím stagnace růstu naděje dožití, které trvalo v Česku přesně tři dekády. Během tohoto období naděje dožití při narození klesla o půl roku u mužů a u žen vzrostla pouze o dva roky. Došlo sice k poklesu intenzity úmrtnosti na infekční onemocnění, ovšem vysoké intenzity dosahovala úmrtnost na nemoci oběhové soustavy zejména ve středním a vyšším věku. Naděje dožití při narození byla pro roky 1981 – 86 67,0 let u mužů a 74,1 let u žen. Od roku 1990 došlo k výraznému zlepšení úmrtnostních poměrů v české populaci.18 Naděje dožití byla v roce 1995 69,7 u mužů a 76,6 let u žen. V roce 2000 78,4 let u žen a 71,7 u mužů. V roce 2010 se hranice posunula na 80,6 let u žen a 74,4 let u mužů.19 Do roku 2050 by mělo dle prognózy českého statistického úřadu dojít k nárůstu hodnoty naděje dožití při narození u mužů na 77,8 až 80,3 let a u žen na hodnoty 83,3 až 86,0 let. Podrobný přehled lze nalézt v Příloze 10.20
16
Srov. KALIBOVÁ, K., PAVLÍK, Z., VODÁKOVÁ, A. Demografie (nejen) pro demografy, s. 69
17
Srov. KALVACH, K., PAVLÍK, Z. a kol. Geriatrie a gerontologie. s. 50-65.
18
Státní zdravotní ústav,
19
Český statistický úřad http://www.mzcr.cz/Unie/obsah/evropsky-rok-aktivniho-starnuti-a-solidarity-mezigeneracemi_2511_8.html http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nadeje_doziti_pri_narozeni_v_letech_1950_2010> 20
Český statistický úřad,
13
1.2.3
Biologické stáří
Biologické stáří je konkrétní označení pro míru involučních změn u jedince. Projevuje se zhoršením somatického i psychického stavu a ve svém důsledku vždy znamená sníženou schopnost adaptace a funkčních rezerv organismu. Biologické stáří je provázeno tělesnými změnami. Průkaznost těchto změn závisí na interakci dědičných předpokladů a důsledků působení vnějších vlivů a chorobných situací, které se v průběhu života nakumulovaly. Změny jsou nejen patrné na vnější podobě seniorů, ale postihují i tělesné složení organismu. Jednotlivé orgány mění svou velikost a obecně lze říci, že se snižuje jejich funkce. Dále dochází k úbytku svalové hmoty, což má za následek snížení síly a fyzického výkonu. Na rozdíl od úbytku svalové tkáně dochází k nárůstu tukové hmoty a změnám jejího rozložení. V důsledku snížení kvality kostní hmoty dochází k rozvoji osteoporózy a zvýšení rizika zlomenin. Degenerativní změny kloubů vedou k omezení hybnosti a mohou způsobit i změny v postavení těla. V celém organizmu klesá obsah vody, který se může snížit až o 20 %. Děje se tak v důsledku poklesu nitrobuněčné tekutiny a zvyšuje se tím sklon k dehydrataci organizmu. Nedostatek vody a snížené množství kolagenu vede ke ztrátě pružnosti kůže a tvorbě vrásek, což je změna zřejmá ve vnější podobě seniorů. Dochází ke zvětšování akrálních částí obličeje. Mezi další změny, jež se projeví navenek, jsou již zmíněné degenerativní změny na kostech a kloubech, kdy v důsledku snižování výšky těla obratlů dochází ke snižování tělesné výšky a zvýraznění páteřní kyfózy. Mění se i způsob chůze, kdy senioři dělají kratší kroky. Vlasy rostou pomaleji a rychleji vypadávají, přibývají šediny. Nehty zesilují, může se na nich objevit drážkování a je těžší je ostříhat.21 Z komunikačního hlediska jsou velmi důležité involuční změny smyslového vnímání. Ke zhoršování zraku dochází převážně v důsledku změn akomodace čočky, refrakční schopnosti a poklesu barvocitu a zrakové ostrosti. Dochází také k poklesu sluchové ostrosti a to převážně pro vysoké tóny a k rozvoji presbyakusie. Na konečcích prstů klesá koncentrace Meisnerových hmatových tělísek a postupně atrofují i čichová vlákna. Chuť i čich významně více klesá u kuřáků.22
21
Srov. KUBEŠOVÁ, L. Zdraví pro třetí věk, s. 8-15
22
Srov. KALVACH, Z. a kol. Geriatrie a gerontologie, s. 99 - 103
14
1.2.4
Sociální stáří
Sociální stáří postihuje změnu životního stylu, životního programu, sociálních rolí a potřeb. Především změna životního stylu a programu se odvíjí od finančních a socioekonomických možností seniorů. Za počátek sociálního stáří je obvykle považován odchod do starobního
důchodu, čímž
klesá
společenská
prestiž jedince.23
Po odchodu do důchodu dochází k postupnému izolování seniorů od společenského dění a jejich život probíhá převážně v soukromí vlastní rodiny. Rychlost, s jakou dochází k postupné izolaci, záleží na individualitě každého jedince. Na jeho povahových a charakterových vlastnostech, na zdravotním stavu a celkových socioekonomických podmínkách. S postupným omezováním sociálních kontaktů se snižují i požadavky na sociální dovednosti a společenské chování. Jelikož senioři mnohé návyky nepotřebují, může dojít k jejich stagnaci či úpadku. Při úplné ztrátě sociálních kontaktů se objevuje osamělost, která je významným problémem pozdního stáří. K pocitu opuštěnosti a samoty se často přidává změna sociálních rolí a ztráta partnera či ostatních blízkých lidí. Při závažné změně životní situace – např. při nutnosti opustit vlastní bydlení a odchod do nějaké instituce pro seniory je od nich naopak očekáváno osvojení si a převzetí nových způsobů chování a komunikace, které by odpovídaly novým podmínkám. Umístění do instituce ještě více zužuje známou a fungující sociální síť, životní teritorium i sociální role.24 Lidský život s jeho sociálními aspekty a vývojem lze rozdělit do čtyř věků, přičemž seniorů se týká třetí a čtvrtý věk. Tohle dělení se nazývá sociální periodizace života a pro jednotlivá období užívá označení: První věk – je označován jako předproduktivní, jedná se o období dětství a mládí, které je charakterizované růstem, vývojem a získáváním zkušeností. Druhý věk – jedná se o věk produktivní v období dospělosti a produktivita je biologická ekonomická i sociální. Třetí věk – je věkem postproduktivním, což může evokovat představu období za zenitem, bez produktivní přínosnosti se sklony k podceňování, diskriminování a minimalizaci potřeb. 23
Srov. NEMÉTH, F. a kol. Geriatria a geriatrické ošetrovateľstvo, s. 20
24
Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 350-367 a 415-423
15
Čtvrtý věk – někdy bývá používán k označení fáze závislosti, což odporuje konceptu úspěšného stárnutí a představě, že zdravé stáří zůstává samostatné až do nejpokročilejšího věku.25 Sociální postavení seniorů ve společnosti je odrazem kulturní a sociální úrovně společnosti a proto by řešení jejich problémů nemělo stát stranou. Vzhledem k enormnímu nárůstu populace seniorů je nutná dlouhodobá sociální a zdravotní politika v jejich prospěch.26
1.2.5
Psychologické stáří
Psychologické stáří odpovídá náladě jedince a jeho subjektivním pocitům. Psychické stárnutí se projevuje změnou osobnostních rysů, sníženou sebedůvěrou, emoční labilitou, zhoršením úsudku, nedůvěřivostí, obtížnějším osvojováním nových poznatků a změnami v psychických funkcích.27 Důležitým ukazatelem celkového emočního ladění je pocit životní pohody. Jedná se o subjektivní charakteristiku definovanou životní spokojeností a převahou pozitivních či negativních emocí. Dalším důležitým emočním aspektem je sebepojetí. V případě zhoršeného sebehodnocení se dá usuzovat na problémy s přijetím sebe sama. Starší lidé většinou bývají sami se sebou vyrovnaní včetně uvědomění si vlastní nedostatečnosti a osobních selhání. V průběhu stáří dochází k celkovému zklidnění emočního prožívání, klesá intenzita a frekvence některých emocí, ale naopak může narůstat citová dráždivost. V průběhu pozdního stáří se pocit životní pohody mění. Dochází k poklesu pozitivních pocitů, které jsou chápány jako situačně podmíněné. Senioři se mohou cítit méně šťastní než dřív, ale jejich spokojenost vyplývá z vědomí, že jen těžko se něco může změnit k lepšímu. Tento postoj lze chápat jako projev emoční adaptace, která vede ke smíření se ztrátami.28 Psychický stav seniorů lze objektivně hodnotit pomocí různých testů. Např. Test hodnocení psychického zdraví (Příloha 11). Jedná se o jednoduchý test, kdy senior
25
Srov. MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika, s. 19-20
26
Srov. NEMÉTH, F. a kol. Geriatria a geriatrické ošetrovateľstvo, s.20
27
Srov. VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory, s. 12
28
Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 334 - 343 a 407- 412
16
označí pouze ty odpovědi, se kterými se ztotožňuje. Jestliže se dotazovaný ztotožní s šesti a více vyjádřeními, z uvedených patnácti, je to signál poruchy psychického zdraví. Zda se u seniora jedná o přetrvávající melancholickou náladu nebo již o manifestní depresi vyžadující odborné vyšetření odhalí test s názvem Škála deprese pro geriatrické pacienty (Příloha 12). Dalším z řady testů je např. Folsteinův test kognitivních funkcí známý také pod názvem MMS (Mini–Mental-State test) (Příloha 13). Správným provedením a vyhodnocením testu zjistíme rozsah poškození kognice u testovaného jedince. Mezi další testy hodnotící psychický stav pacienta patří např. Dotazník pro poruchy chování u Alzheimerovy choroby, Odhad zmatenosti, Rychlý screening demence a další.29
1.2.6
Funkční stáří
Funkční stáří odpovídá funkčnímu potenciálu jedince. Vypovídá o fyzické výkonnosti, odolnosti a soběstačnosti seniora. O jeho schopnosti a potenciálu zachovávat integritu svého prostředí, svých činností, rolí a dosahování cílů.30 Soběstačný je takový senior, který nemá podstatné omezení tělesných ani duševních schopností a který sám, bez pomoci a asistence ostatních osob zvládne každodenní běžné činnosti v prostředí, ve kterém žije. Pokles funkčních schopností je většinou postupný. Nejdříve dochází ke zhoršování a ztrátě funkcí umožňujících nezávislý život v komunitě. Jedná se o schopnost samostatně cestovat, nakupovat, telefonovat, uvařit si a další. Při zhoršování stavu a tedy těžším stupni postižení není senior schopen samostatně zvládnout základní hygienu, oblékání, stravování a chůzi. V klinické geriatrii je důležitá tzv. funkční diagnóza, která zahrnuje všechny zachovalé funkce důležité pro soběstačnost starého člověka. Diagnostika funkčního stavu seniorů probíhá formou různých testů soběstačnosti. Test ADL (Příloha 14) hodnotí seniora v oblasti deseti základních činností – schopnost samostatně se najíst, obléci se, provést osobní hygienu a koupání. Dále hodnotí kontinenci moči a stolice, schopnost použít WC, přesunout se ze židle na lůžko a chůzi po rovině a po schodech. 29
Srov. TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 222 - 224
30
Srov. NEMÉTH, F. a kol. Geriatria a geriatrické ošetrovateľstvo, s.18 a 27
17
Z hlediska soběstačnosti rozlišujeme čtyři stupně. 1. Osoby plně soběstačné, nezávislé na pomoci ostatních. 2. stupeň představují osoby částečně soběstačné, schopné sebeobsluhy i mimo lůžko, ovšem za vydatné pomoci okolí. 3. stupeň zastupují osoby částečně soběstačné, upoutané na lůžko a 4. stupeň se týká osob nesoběstačných, upoutaných na lůžko. Bodové ohodnocení jednotlivých položek a stupňů soběstačnosti je uveden v téže příloze. Test IADL odhaluje soběstačnost osob v běžných, denních instrumentálních činnostech. Formulář k provedení testu IADL včetně hodnocení je zobrazen v Příloze 15. Zde se mimo sebeobslužných činností posuzuje i schopnost nakoupit, uvařit si jídlo, obstarat domácnost, finanční gramotnost a další.31 Dalším z testů k hodnocení funkčního stavu je test FIM – funkční hodnocení nezávislosti. Zde se hodnotí soběstačnost osob v oblastech osobní hygieny, kontroly sfinkterů, schopnosti přesunů, lokomoce, orientace, komunikace a v oblasti sociálních schopností. Jednotlivé oblasti jsou dále rozvedeny a jednotlivě hodnoceny v tabulce (viz. Příloha 16). Ve formuláři FIM je vyhrazen prostor pro hodnocení stavu pacienta při přijetí a propuštění z ústavní péče a dále pro hodnocení v následné péči. Pro přehlednější záznam vývoje soběstačnosti a funkční zdatnosti slouží grafický protokol FIM. Testování probíhá v pravidelných intervalech a zaznamenává se do stejného tiskopisu vždy odlišnou barvou. Jednotlivé barevné spojnice označují nejen současný stav, ale i vývoj soběstačnosti v čase ( Příloha 17).32
1.2.7
Fyziologické a patologické stáří
Přestože ve stáří dochází ke snižování schopnosti adaptace a ubývají funkčních rezerv jak fyzických tak i psychických sil, jedná se proces přirozený, tedy fyziologické stáří. Lze tedy říci, že dochází-li ke stárnutí pouze v důsledku plynutí času – tzv. involučních změn, považuje se stárnutí za normální – fyziologické. Jestliže se ovšem k toku času připojí nashromážděná poškození vzniklá v důsledku nemocí, úrazů či působením škodlivých faktorů prostředí, nazývá se toto stárnutí patologické.
31
Srov. ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly za sociální gerontologie, s. 30-35
32
Srov. KALVACH, Z. a kol. Geriatrie a gerontologie, s. 428 - 431
18
Fyziologické stárnutí má obecné rysy. Ty jsou podrobně popsány v kapitole 1.2.3. Jeho projevy, rozsah projevů, jejich úplnost, stejně jako časová manifestace, jsou velmi individuální.33 Patologickým stářím, jeho specifiky a řešením problémů se zabývá obor klinické gerontologie. Prof. MUDr. Eva Topinková, CSc. Ve své knize Geriatrie pro praxi uvádí: „Moderní geriatrie má intervenčně preventivní charakter.“ „…včasné a správné rozpoznání nemocí a razantní a účinná léčba zvyšují šanci starších nemocných na úplné uzdravení a snižují následnou invaliditu a nesoběstačnost.“34
33
Srov. KALVACH, Z. a kol. Geriatrie a gerontologie, s. 99 – 102
34
TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. XVII a 3
19
2 SENIOR
V kapitole 1.2.1 Kalendářní stáří je uvedena periodizace věku dle Světové zdravotnické organizace. Budeme - li vycházet z této klasifikace, začíná období raného stáří ve věku 60. let. Za seniora lze tedy považovat každého jedince ve věku 60+. Vzhledem k prodlužování délky života se senioři dožívají vyššího věku a seniorská populace je výrazně heterogenní. Senioři se mezi sebou liší nejen kalendářním věkem, ale i zdravotním stavem, funkční zdatností, rodinnou situací, sociálním a ekonomickým zázemím, vzděláním, životními zkušenostmi a řadou dalších aspektů. Pro všechny seniory ale platí, že odchodem do důchodu se mění mimo jiné jejich životní stereotypy a dochází ke změnám v oblasti socializace.35
2.1
Změny v oblasti socializace seniorů Odchod do důchodu je důležitým momentem, který značí konec jednoho období
a počátek druhého. Je to doba plná nejistot, která pro mnohé může představovat odchod ze života dospělých lidí do stáří. Tedy přechod z role potřebného, přínosného jedince do role nepotřebného, starého důchodce.36
Podobným mýtům je nakloněn fakt, že
člověk moderní doby je od malička vychováván a připravován na pracovní kariéru, kde je výrazná orientace na výkon, ekonomickou soběstačnost a úspěch. Pro mnohé seniory jsou uvedené hodnoty natolik silné a fakt blížícího se odchodu do penze je tak stresující, že odborníci hovoří o tzv. penzijním kolapsu nebo dokonce o sociální smrti. Těmito pojmy je označena skutečnost, že penzista ztratil základní náplň svého života pravidelné pracovní povinnosti. V této životní etapě je třeba transformovat dosavadní životní stereotypy i sociální role.37
35
Srov. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A. Stáří: pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi, s. 8
36
Srov. MINIBERGEROVÁ,L., JIČÍNSKÁ, K. Vybrané kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky, s. 34-35
37
Srov. HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek sociální gerontologie. České ošetřovatelství 10, praktická příručka pro sestry, s. 18 -23
20
2.1.1
Sociální role
Odchod do starobního důchodu je významným momentem, kdy se mění sociální role seniora. Končí role pracujícího člověka a živitele rodiny, tedy toho, kdo vytváří hodnoty a je ekonomicky nezávislý. Jedinec dostává roli seniora, která může být vnímána jako role důchodce - toho, který není společnosti prospěšný svou prací, naopak dostává od státu penzi. Tedy role, která citelně sníží seniorovu prestiž, způsobuje pocity nepotřebnosti, bezvýznamnosti a osamělosti.38 Pocit osamělosti se ještě prohlubuje, pokud senior přišel o svoji roli manžela a partnera a je nucen se vyrovnat s partnerovou smrtí. Role vdovy či vdovce je jednou z nejtěžších a vyrovnání se s touto rolí stojí mnoho úsilí. Kromě partnera postupně odchází i další vrstevníci a přátelé, čímž senior pozbývá role přítele a spolužáka. V rámci rodinného života dochází ke ztrátě rodičovské role, kdy se vztah s dětmi modifikuje. Ztráta rodičovské role je většinou kompenzována novou rolí prarodiče, která je zpravidla radostná a seniory radostně očekávaná a vítaná.39
2.1.2
Role prarodiče
Role prarodiče se stává významnou součástí identity stárnoucího jedince. Prarodiče jsou nositeli rodinné tradice a rodinných příběhů, které předávají nejmladší generaci. Nejde ale jen o pouhé vyprávění. Už pouhou svou existencí, svým způsobem života a komentováním toho, co právě prožívají „…nejsou pouze svědky minulosti, ale jejím ztělesněním. Jsou částí minulosti, která zasahuje do přítomnosti, pojítkem mezi minulostí a přítomností…“ „Jsou důkazem toho, že život se dá žít, že je možné překonávat překážky a těžkosti.“40 Prarodiče formovaly jiné okolnosti než ty, které budou utvářet příští generace. Přesto pozitivní vliv prarodičů závisí především na tom, jak jsou vyrovnaní sami se sebou, se svým životem a svými životními rolemi. Prarodičům pak čas strávený s vnoučaty přináší radost a energii v době, kdy již nejsou nejmladší a pomáhá jim lépe se vyrovnat s konečností života.41
38
Srov. MLÝNKOVÁ, J. Péče o staré občany, s. 25 -26
39
Srov. MINIBERGEROVÁ, L., JIČÍNSKÁ, K. Vybrané kapitoly psychologie pro zdravot. pracovníky, s. 34 -36
40
HAUSER-SCHÖNEROVÁ, I. Děti potřebují prarodiče, s. 54
41
Srov. Tamtéž, s. 54 - 55
21
Vztah seniorů k vnoučatům je jiný než jejich vztah k dospělým dětem. Tato rozdílnost vztahů je vnímána i vnoučaty. V postoji prarodičů převažuje emoční složka, bývají tolerantnější a méně kritičtí než rodiče a tím nedochází k tolika názorovým střetům. V určitých vývojových obdobích mohou dokonce vznikat koalice prarodičů a vnuků, které jsou stimulovány skutečností, že děti i starší lidé jsou určitým způsobem na střední generaci závislí. Prarodiče mají více času vnoučata vyslechnout, odpovědět na jejich otázky a poradit jim s jejich problémy. Je ovšem důležité, aby přitom nezasahovali do kompetencí rodičů.42 Vzájemné vztahy prarodičů a vnoučat jsou formovány mnoha okolnostmi. V první řadě záleží na zralosti seniorů pro prarodičovství a schopností vyrovnat se s touto novou rolí. Dále je důležité, zda se jedná o první, druhé či další vnouče a zda je to dítě toužebně očekávané nebo je považováno za nehodu či neštěstí. Velký význam má také vztah, který mají prarodiče k vlastním dětem a jejich manželským partnerům. Dále to, zda se má dítě narodit do úplné nebo neúplné rodiny a další. Všechny tyto faktory se kombinují a vytvářejí specifickou vztahovou síť v rodině.43 Na základě svého výzkumu provedeného v roce 2002 identifikovala Margaret Muellerová pět
typů
prarodičů.
Prarodiče ovlivňující - žijí v uzavřených rodinných systémech, s vnoučaty se setkávají často a je mezi nimi důvěrný vztah. Přestože autorita a disciplína jsou součástí jejich prarodičovské role, často s vnoučaty hovoří, jsou jim poradci při problémech a podporují je i finančně. Prarodiče podporující se od prvního typu liší tím, že nevyžadují disciplínu, neuplatňují autoritu a méně se podílejí na aktivitách dětí. Vnoučata ale mají šanci se od prarodičů učit různým dovednostem a ti je podporují. Prarodiče pasivní se s vnoučaty setkávají zřídka a do dětských aktivit se zapojují sporadicky. Vnoučata mají jen malou šanci se od nich něco naučit a nejsou prarodiči podporováni finančně ani jinak.
42
Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 281-282, 392 – 393
43
Srov. MATĚJEČEK, Z., DYTRYCH, Z., Radosti a strasti prarodičů aneb když máme vnoučata, s. 23 - 26
22
Prarodiče orientovaní na autoritu. Jejich interakce s vnoučaty je na úrovni pasivního prarodiče s převažující direktivní interakcí. Často se považují za moudrý hlas a udělují vnoučatům rady, převážně nevyžádané. Prarodiče odloučení jsou do života svých vnuků zapojeni nejméně. Málo častý je osobní kontakt i účast na aktivitách vnuků, stejně jako pomoc při řešení jejich problémů. Po shrnutí výsledků výzkumu došla autorka k závěru, že pro ovlivňující a podporující prarodiče je rodina soudržným systémem a oni sami faktorem usnadňujícím vývoj silných mezigeneračních pout. Naopak mezi prarodiči pasivními či odloučenými a jejich vnoučaty silná mezigenerační pouta nevznikají. U prarodičů orientovaných na autoritu uvádí autorka směřování k tomu být mladí, mateřští, stále zaměstnaní a ještě mít vnoučata.44 V roce
2010
provedla
Univerzita
v
Hradci
Králové
ve
spolupráci
s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy empirický výzkum na téma: Mezigenerační vztahy v rodině a jejich sociální důsledky. Hlavním cílem bylo zjistit, do jaké míry se vnoučata a prarodiče v současné době navzájem ovlivňují a zda nastala změna oproti dětství dnešních prarodičů. Z výsledků šetření vyplývá, že pro dotázané děti i prarodiče jsou/byli jejich prarodiče skutečně důležití. Většina respondentů vnímá své prarodiče pozitivně a jsou/byli neodmyslitelnou součástí jejich životů. Výzkum dokazuje důležitost prarodičů v životě dnešních dětí stejně jako v životě dnešních prarodičů v době, kdy byli sami dětmi. Rozdíly jsou naprosto nepatrné.45
44
Srov. DOPITA. M. Věk: stáří – Role: Prarodič, Třetí věk trojí optikou, s. 36 - 40
45
Srov. BALOGOVÁ, B., ŽUMÁROVÁ, M. Medzigeneračné mosty, s. 81 – 92
23
2.1.3
Proces desocializace
Odchodem do penze a změnou či postupnou ztrátou sociálních rolí přestávají senioři potřebovat mnohé sociální návyky, čímž může dojít k jejich postupné proměně, stagnaci nebo dokonce úpadku. S postupem času senioři také přestávají překračovat hranice rodiny a dochází k postupné desocializaci, která je většinou nápadnější až v pozdním stáří. Jedná se o proces s vysoce individuálně specifickým průběhem.46 Mimo jiné mají na počátek procesu desocializace vliv i charakterové vlastnosti seniora, jeho dřívější pracovní role, životní styl, socioekonomická situace a v neposlední řadě schopnost seniora vyrovnat se se stářím. Pacovský popisuje následující modely reakce seniorů na stáří: Konstruktivnost – jedinec je smířený se stárnutím, tolerantní, je schopen se přizpůsobit a realizovat své plány. Jde o projev dobré a výhodné adaptace. Závislost – senior je více pasivní a závislý na okolí. Rád odpočívá a není příliš ochotný navazovat styky s okolím. Krédem takového člověka je: „Nechť se ostatní postarají“. Obranný postoj – týká se většinou seniorů, kteří zastávali významné pracovní role a nyní odmítají pomoc proto, aby dokázali, že ještě nejsou staří. Nepřátelství – jedná se o reakce jedinců, kteří již v předchozím životě měli sklon svalovat vinu za své neúspěchy na jiné. Na problémy stáří reagují mrzutostí, žijí v ústraní a hrozí u nich sociální izolace. Sebenenávist – nepřátelství je obraceno vůči sobě samým. Tito jedinci jsou pasivní, nepraktičtí, rádi přehánějí svou tělesnou i duševní neschopnost a považují se za oběť okolností. Cítí se osamělí a zbyteční. Smiřují se sice s faktem stáří, ale neumí k němu zaujmout konstruktivní postoj. Z uvedených modelů chování a postojů, které mohou senioři zaujmout, je zřejmé, že postupný proces desocializace má vysoce individuální charakter.47 46
Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II, Dospělost a stáří, s. 350
47
Srov. PACOVSKÝ, V. Geriatrie, s. 87 – 89
24
2.2
Příprava na stáří Aby k procesu desocializace seniorů docházelo co nejpozději a přechod
z produktivního do postproduktivního období byl pro jedince co nejméně zatěžující, je vhodné se na stáří připravit. Přípravu na stáří můžeme rozdělit na krátkodobou, dlouhodobou a střednědobou. Dlouhodobá příprava na stáří představuje celoživotní výchovné, vzdělávací a zdravotně osvětové působení, rodinné předávání vzorů chování rodičů k vlastním rodičům, schopnost řešení péče o seniora i celkový postoj k situaci. Vhodné jsou mezigenerační dialogy, kdy je mladá generace nenásilně seznamována s problematikou stárnutí a je v ní pěstována úcta k dříve narozeným. Střednědobá příprava na stáří se týká všech jedinců středního věku a měla by začít kolem čtyřicátého pátého roku. Každý v tomto věku by se měl zaobírat otázkou stáří. Velmi žádoucí je vytvoření si adekvátní, předsudky nezatížené představy o stáří a o tom, co bude dělat, až odejde do penze. Je vhodné zahájit různé zájmové aktivity, které budou po odchodu do penze dále rozvíjeny.48 Krátkodobá příprava na stáří by měla být zahájena dva až tři roky před odchodem do penze. Představuje intenzivní a ryze praktická opatření, jako např. vhodnou úpravu bydlení i s vybavením, úpravu stravovacích návyků, posilování přátelských a společenských aktivit a především ujasnění si otázky jak a čím vyplním svůj volný penzijní čas. V dnešní době se nabízí mimo pěstování osobních zálib také možnost dobrovolnictví v různých pomáhajících oborech, což může seniorům přinést tolik důležitý pocit prospěšnosti a společenské užitečnosti. Další možností je studium na univerzitách třetího věku, které přináší velké množství různých nových informací. Je tedy jen na seniorovi, který obor svého zájmu si zvolí. Pokud se senior necítí na studium, je možné setkávání v různých klubech seniorů.49 48
49
Srov. HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek sociální gerontologie. České ošetřovatelství 10, praktická příručka pro sestry, s. 18 -23 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří, s. 175 -182
25
Příprava na stáří je převážně individuální záležitostí každého jedince, ale vzhledem k demografickému vývoji se stala zásadní problematikou, kterou se zabývají i státní orgány. Dne 9. ledna 2008 vyšlo v platnost Usnesení vlády České republiky Národní program přípravy na stárnutí na období 2008 až 2012. Z tohoto usnesení je zřejmé, že problematika stárnutí je komplexní záležitostí a je tedy nutné, aby se jí zabývaly všechny resorty a ministerstva. V odstavci 1. 10. Národního programu je uvedeno: „Tento program stanovuje základní předpoklady pro to, abychom vytvořili podpůrné, integrující a vstřícné prostředí pro sebe i pro druhé. Jeho cílem je podpořit solidaritu a soudržnost mezi generacemi a zájem o situaci, těžkosti a preference starších lidí v České republice, zvýšit subjektivní a objektivní bezpečí a ochránit práva zranitelných skupin starých lidí.“50 Mezi nadnárodní programy patří vyhlášení roku 2012 Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity, s důrazem na podporu vitality a důstojnosti všech osob. Hlavním cílem Evropského roku 2012 je podpořit tvůrce politik a zúčastněné strany, aby si v oblasti aktivního stárnutí stanovili konkrétní závazky a podnikli kroky k uskutečnění cílů v oblasti aktivního stárnutí. Tento program zahrnuje tři dimenze aktivního stárnutí: aktivní stárnutí a zaměstnanost, aktivní účast na společenském dění a nezávislý život. Podporou zákonodárců a prosazováním dílčích cílů má tento projekt usnadnit vytvoření kultury aktivního stárnutí založené na společnosti vstřícné pro všechny věkové skupiny.51 Hlavním výstupem Evropského roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity je Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017. Pro přípravu nového strategického dokumentu vlády, který by měl navázat na předchozí Program přípravy na stárnutí na období 2008 až 2012, byl zvolen komunitní přístup. Do jeho tvorby se aktivně zapojili zástupci neziskových organizací, podnikatelských subjektů, místních a krajských samospráv, dalších ministerstev, sociální partneři i odborníci z akademické sféry.
50
MPSV. Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012, s. 11, 21
51
Ministerstvo zdravotnictví, 2012 - Evropský rok aktivního stárnutí a solidarity mezi generacemi
26
Jako základní priority Národního akčního plánu podporujícího pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017 byly identifikovány: Zajištění a ochrana lidských práv starších osob Celoživotní učení Zaměstnávání starších pracovníků a seniorů ve vazbě na systém důchodového pojištění Dobrovolnictví a mezigenerační spolupráce Kvalitní prostředí pro život seniorů Zdravé stárnutí Péče o nejkřehčí seniory s omezenou soběstačností V průběhu roku 2013 dojde k vytvoření měřitelných indikátorů k jednotlivým opatřením, podle kterých budou přijaté závazky každoročně monitorovány.51
2.3
Funkční různorodost seniorů Aktivní stárnutí, dobrá kvalita života, autonomie, a další individuální priority
seniorů jsou závislé na výši úrovně jejich výkonnosti. Pro samostatnost seniorů v domácím prostředí je funkční zdatnost nezbytná. V ošetřovatelském procesu u geriatrických pacientů je nezbytné funkční zdatnost monitorovat. Důležité ovšem je nejen sledování její úrovně, ale i její udržení a zabránění jejímu poklesu. Velmi žádoucí je i případné zlepšení funkční úrovně a to pomocí různých rehabilitačních a rekondičních postupů.52
51
MPSV, Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017, http://www.mpsv.cz/cs/ 14540
52
Srov. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A. Stáří: pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi, s. 14-17
27
Z hlediska funkční zdatnosti dělíme seniory do následujících kategorií: Zdatní (fit) senioři – bez ohledu na věk si udržují dobrou fyzickou zdatnost, jsou aktivní a dobře zvládají i náročnější zdravotnické výkony – např. rehabilitace po operacích atd. Nezávislí senioři – dobře zvládají aktivity každodenního života a za běžných okolností nepotřebují podporu a intervenci zvenčí. Ke změně situace dochází v případě neobvyklé zátěže, to je již pomoc zvenčí nutná. Křehcí (frail) senioři – jsou zvýšeně ohroženi náhlou dekompenzací zdravotního i funkčního stavu, kdy např. v případě náhlého srdečního selhání dojde pádu. U těchto seniorů většinou postačuje dispenzarizace s nutností zajištění systémů tísňového volání. Do kategorie křehkých seniorů patří i ti, kteří potřebují trvalou dopomoc při náročnějších denních činnostech jako je nakupování, vaření, vedení domácnosti (viz. Příloha 15: Test IADL). V ústavní péči vyžadují křehcí senioři zvýšený dohled a prevenci imobilizačního syndromu a delirantních stavů. Závislí senioři – zčásti nebo zcela nezvládají běžné sebeobslužné činnosti jako oblékání, mytí, stravování a další (viz Příloha 14: Test ADL). Míra závislosti je hodnocena bodovým skóre v testu ADL. Nesoběstačnost seniorů může plynout z tělesných či duševních příčin.53
2.4
Potřeby seniorů Potřeba je projevem nedostatku něčeho, co v organizmu chybí, čeho máme
naopak nadbytek, nebo je jedinec uspokojováním potřeb někam směřuje. Za normálních okolností člověk své potřeby vyjadřuje žádostí. V jednotlivých věkových obdobích se potřeby a jejich priority mění.54
53
Srov. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A. Stáří: pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi, s. 14-17
54
Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi, s. 35 -36
28
2.4.1
Maslowova hierarchie potřeb
A. H. Maslow shrnul základní lidské potřeby, rozčlenil je do pěti kategorií a názorně sestavil do tzv. pyramidy potřeb (viz. Příloha 18). Jednotlivé kategorie byly dalšími autory rozpracovány na jednotlivé potřeby a graficky znázorněny v tzv. domech životních potřeb ( viz. Příloha 19). Do prvního stupně Maslowovy pyramidy patří fyziologické potřeby, které definoval jako základní. Na nejnižší stupeň byly zařazeny, jelikož neuspokojení i jen jedné z nich se odrazí na celkovém stavu a zdraví. Uspokojování fyziologických potřeb věnují jedinci nejvíc času a při jejich neuspokojení není možné přistupovat k vyšším stupňům
potřeb.
V seniorském
věku
je
zvýrazněno
uspokojování
potřeby
vyprazdňování, spánku a odpočinku, potřeba být bez bolesti a mít zajištěno teplo a pohodlí. Naopak do pozadí ustupuje potřeba příjmu potravin, jelikož senioři mají snížený pocit žízně. Méně významná je pro seniory také sexuální potřeba, potřeba hygienické péče a potřeba úpravy zevnějšku.55 Druhý stupeň představuje potřeba bezpečí a jistoty, která v seniorském věku vystupuje do popředí. Patří sem potřeba fyzického bezpečí – kdy mají senioři např. obavy z pádů a jejich následků na zdraví. Tato potřeba fyzického bezpečí může být uspokojena používáním kompenzačních pomůcek nebo oporou dalšího jedince. Potřeba bezpečí se ovšem týká i ekonomického zabezpečení. Nedostatečné uspokojení této potřeby může být provázeno pronikavou úzkostí a strachem z budoucnosti, což již zasahuje do další oblasti potřeb bezpečí, a to bezpečí psychické. Sem je možné zařadit potřebu nemít strach a necítit se ztracený. Pro seniory to často znamená mít pevné orientační body – pravidelný čas jídla, známé prostředí, pravidelné zaměstnávání, televizní noviny a další. K psychickému bezpečí přispívá i uspokojená potřeba informovanosti. I senior, který nemůže vycházet z domu bude chtít informace o světě, o městě v němž žije a převážně o blízkých lidech a rodině.56 Sociální potřeby představují třetí stupeň Maslowovy pyramidy. Potřeba lásky je pro člověka velmi důležitá, a to jak mít někoho rád, tak i tento cit přijímat.
55
Srov. MLÝNKOVÁ, J. Péče o staré občany, s. 47 – 50
56
Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi, s. 37 -39
29
Potřeba komunikace může být v seniorském věku hůře uspokojována. A to jak ze sociálních důvodů, kdy je senior izolovaný, tak i z hlediska zhoršených fyziologických možností. Zhoršení sluchu, potíže s výslovností, poruchy paměti, výbavnosti, neschopnost vyjádření myšlenky a další. Velmi výrazná je potřeba sounáležitosti ke skupině. V raném stáří se jedná o skupiny přátel a možnosti setkávání se při různých zájmových činnostech. V pozdním stáří do popředí vyvstává rodina.57 Na čtvrtém stupni pyramidy potřeb stojí potřeba autonomie. Je to významná životní hodnota ovlivňující kvalitu života jedince. Autonomie v sobě zahrnuje sebeurčení, nezávislost, svobodu a kontrolu rozhodování. V praxi to pro seniory znamená schopnost naplňovat své cíle pomocí vlastních zdrojů – fyzických, duševních i finančních a být nezávislí na ostatních.58 Vrchol pyramidy představuje potřeba seberealizace, která je úzce spjata s nalezením a naplněním smyslu života, což je v pokročilém věku aktuálnější než kdy dříve. Potřeba seberealizace může být uspokojena prostřednictvím univerzit třetího věku a jiných vzdělávacích programů a kurzů. Na tomto nejvyšším stupni potřeb ovšem můžeme nalézt i prvky z nižších stupňů, a to v případě, že dávají jedinci smysl života. Může to být např. sociální postavení a role, pocit uznání nebo rodina.59
2.4.2
Struktura životních vývojových potřeb
Stáří nelze chápat pouze jako involuční proces, ale také jako proces zrání osobnosti. Každý člověk má svůj životní příběh a péče o něj by měla vycházet nejen z hodnocení tělesných změn, ale i chápání člověka jako celistvé bytosti s osobním životním příběhem. Životní vývojové potřeby lze rozdělit do pěti okruhů. Potřeba stimulace správnými podněty. U člověka platí tato potřeba v každém vývojovém období. Mimo to, že je nezbytné tyto podněty dostávat, je také důležité, aby podněty přicházely ve správný čas, na správném místě a v přiměřeném množství a kvalitě. Tyto podněty jsou nepostradatelným prostředkem rozvoje řízení celého organizmu. Příjem každého podnětu
je spojen s určitým
57
Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi, s. 39
58
Srov. BALOGOVÁ, B., ŽUMÁROVÁ, M. Medzigeneračné mosty, s.16 – 17
59
Srov. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi, s. 39
30
prožitkem, což vede
k posilování smyslového a senzitivního vnímání. V každém vývojovém období bude charakter i intenzita podnětů jiná. V seniorském věku jsou nejvhodnějšími podněty zpěv, poslech hudby, procvičování kognitivních a hmatových schopností i rovnováhy. Potřeba smysluplného světa. Vhodné životní podněty vedou k poznání sebe sama i prostředí, ve kterém žijeme. V případě poznání je možné získané vědomosti využít a pracovat s nimi ve svůj prospěch. Změny, které přichází ve stáří, vedou ke změnám jednotlivých orgánů a ty dále ovlivňují biologické rytmy. Znalost těchto rytmů a jejich kolísání v čase umožňuje efektivní plánování dne i širších časových úseků. Naučit se spokojeně žít ve svém těle v souladu s okolím je jistý druh prevence proti stárnutí a nepříznivým faktorům. Pro ošetřovatele je výhodné získat znalosti struktury činností seniora. Znalost seniorových rituálů, činností, způsobů chování, citové blízkosti a další vždy vede k lepšímu vzájemnému pochopení. Každý člověk potřebuje někam patřit a mít své role. Ve stáří přibývá sociálních změn a postupem času sociálních rolí spíše ubývá. Tyto změny a ztráty jsou těžko přijímány a proto je důležitá potřeba jistoty sociální role a pozice ve společnosti. Ve vyšším seniorském věku je důležitá jistota sociální role alespoň v rámci rodiny. Potřeba identity a uznání vlastního „já“ sebou i druhými v sobě zahrnuje potřebu mít svůj život pod kontrolou a moci rozhodovat o svých záležitostech a potřeba uznávat se takovým, jaký jsem a získat pocit důležitosti i pro druhé. Pro naplnění těchto potřeb je třeba znát odpovědi na otázky, kdo jsem? Co umím? Co mám? Co rozhoduji? K nedostatečnému uspokojování této potřeby a pozměnění chápání vlastního životního obrazu může dojít v případě nemoci, životní ztráty a sociálního omezení, kdy jedinec ztrácí osobní autonomii a kontrolu nad svým životem. Potřeba otevřené budoucnosti, naděje a perspektiva. Starý člověk se potřebuje vždy na něco těšit, třeba jen na drobnosti všedního dne. A pokud má senior jistotu sociální role a cítí blízkost a sociální účast svého okolí bude se mu lépe odpovídat na otázku: Co budoucnost – jaká bude?60
60
Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory, s. 57 – 71
31
2.4.3
Model vývojových životních potřeb PBSP
Model zpracovaný podle Alberta Pessa a Diany Boyden, celým názvem PessoBoyden systém psycho-motor je psychoterapeutickým přístupem založeným na předpokladu, že: „… každý jedinec je po narození vybaven určitým očekáváním toho, co potřebuje bytostně najít ve svém životě a má energii, která ho nutí nasycovat své základní potřeby.“61 Metoda PBSP je v souladu s moderní vývojovou psychologií, s novými poznatky z oboru neurofyziologie a současně vychází i z psychoanalýzy, že zážitky z prenatálního života jsou důležitým pojítkem pro celý vývoj člověka. Mezi zmíněné základní potřeby patří potřeba místa a to ne jen fyzické místo prezentované bytem, ale i místo mentální, kdy prvním domovem je děloha a druhým, sociálním domovem se stává rodina. Potřeba bezpečí a ochrany je prvotně opět naplňována dělohou. Po narození nám bezpečí poskytuje tzv. pradůvěra ve svět, která dává pocit jistoty, že svět je bezpečný a máme v něm své místo. Také nám později pomáhá přinést důvěru v sebe sama. Potřeba podpory je u seniorů naplňována povzbuzováním k sebepéči a k přijetí své nemoci. Kromě podpory tělesné potřebují senioři také podporu citovou, finanční i společenskou. Potřeba výživy a péče neznamená pouze ošetřování a vyživování jídlem, ale i vyživování správnými informacemi a vhodnými podněty, jež jsou pro život a správný vývoj velmi důležité. Potřeba hranic a limitů. Pessa s Boydenovou uvádějí, že člověk instinktivně touží být limitován a to ve smyslu být definován. Znamená to vědět, kdo jsem a kdo nejsem, být si vědom následků svých rozhodnutí. I ve stáří člověk potřebuje znát a objevovat hranice svých možností. 62
61
KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory, s. 71-72
62
Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory, s. 71 – 73
32
3 RODINA
Rodina je považovaná za základní jednotku společnosti a v životě každého člověka hraje nezastupitelnou roli. Skupina osob, která rodinu představuje, může být větší či menší. Je spojena určitým poutem, ať již pokrevním, manželským svazkem nebo se jedná o partnerské soužití. Vždy by ale měla rodina pro každého svého člena bez rozdílu věku a postavení představovat zázemí, jistotu a podporu.
3.1
Definice rodiny Jasné a jednoznačné vymezení pojmu rodina je téměř nemožné, jelikož rodina
může být definována z hlediska různých vědních disciplín, systémových přístupů nebo na základě různých aspektů. Podle sociologické definice se jedná o skupinu osob navzájem spjatých pokrevními svazky, manželstvím (nebo srovnatelným právním vztahem) nebo adopcí, jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí. Existuje několik variant uspořádání rodiny. Základní "jádrová" rodina je tvořena mužem, ženou a jejich dětmi, rozšířená rodina zahrnuje prarodiče, tety, strýce a bratrance. Další modely jsou polygamní (obvykle patriarchální) rodinné uspořádání a neúplná rodina s pouze jedním rodičem (obvykle ženou).63 Velký sociologický slovník vymezuje rodinu jako: „ …obecně původní a nejdůležitější společenskou skupinu a instituci, která je základním článkem sociální struktury i základní ekonomickou jednotkou a jejímiž hlavními funkcemi je reprodukce trvání lidského biologického druhu a výchova resp. socializace potomstva, ale i přenos kulturních vzorů a zachování kontinuity kulturního vývoje …"64
63
Wikipedie, Rodina. < http://cs.wikipedia.org/wiki/Rodina>
64
Velký sociologický slovník, s. 940
33
Dále je zde zmiňována i variabilita rodinné skupiny, která se týká: „...její velikosti, vnitřního členění i vazeb navenek. Základem, ve všech dosud známých typech společností prokázaným, zůstává dyadický pár složený z muže a ženy, tj. nějaká forma manželství, vztahy rodičovství a sourozenectví….“ 65 Definice rodiny J. Odehnala uvádí, že: „Rodina je jakýmsi nejuniverzálnějším socializačním činitelem, který poskytuje jedinci identifikační vzory, seznamuje ho s předpokládaným chováním pro mužskou a ženskou roli. Učí jedince reagovat žádoucím způsobem v procesu interakce a umožňuje mu praktické ověření získaných dovedností v rámci rodiny. Uplatňuje se jako regulátor chování jedince a poskytuje mu společensky žádoucí normy. Pod vlivem rodinného působení se vytváří postoj k personálnímu okolí, k sobě samému i společnosti obecně“.66 Současný český právní řád rodinu obecně nedefinuje. Přitom až do roku 1950, kdy byl na českém území platný Všeobecný zákoník občanský , bylo za rodinu považováno soužití rodičů se všemi jejich potomky.67
Aktuálně platný občanský
zákoník se o rodině zmiňuje pouze letmo, např. při vypořádání společného jmění manželů a při vrácení daru.68 Trestní zákoník sice obsahuje ve své části druhé, hlavě IV., trestné činy proti rodině a dětem, ale definici rodiny neobsahuje.69 Další zákony se o rodině zmiňují, ale vždy jen pro své vlastní účely a opět bez obecně použitelného vymezení rodiny.70 Konkrétní zákon o rodině také žádnou definici neobsahuje, pojednává pouze o uzavřením manželství, jehož účelem je právě založení rodiny,71 z čehož by se mohlo zdát, že jinak, než v manželství rodina vzniknout nemůže. Dále je zde zmíněna povinnost manželů uspokojovat potřeby rodiny72 a společné rozhodování manželů o záležitostech rodiny.73
65
Velký sociologický slovník, s. 941
66
VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie I. str. 304
67
§ 40 císařského patentu č. 946/1811 ř. z., Všeobecný zákoník občanský
68
§ 149 odst. 3, § 150 odst. 4 a § 630 zákona č. 40/1964, občanský zákoník
69
§ 194 – 204 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
70
Např. § 7 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, § 187 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, § 8 odst. 10 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně někt. souvisejících zákonů
71
§ 1 odst. 2 a § 6 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině
72
§ 19 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině
73
§ 20 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině
34
3.2
Historický vývoj rodiny v Evropě Rodina prochází celou svou historií neustálými změnami a to co do své velikosti,
významu, i začlenění do společnosti. Stále je však biologicky důležitá pro udržení lidstva a je základní jednotkou společnosti.
3.2.1
Pravěk rodiny
Člověk dnešního typu se objevuje v mladší době kamenné. Z archeologických nálezů se dá usuzovat, že se jednalo o společnost klanovou, která odvozovala svůj původ od stejného mytického předka, obývající společné teritorium a uplatňující společná pravidla a zákazy. Nejmenší jednotkou klanové společnosti byly malé rodiny. Ve společenství, které se často stěhuje za zdrojem obživy, nemohla mít matka více než jedno dítě, jelikož by nezvládla jejich transport ani obživu. Typická je nízká porodnost s dlouhou dobou kojení. Ke změně dochází v neolitickém období 8000 př. n. l. Příznivější klima lidem umožňuje usadit se na jednom místě, začít pěstovat rostliny a chovat zvířata pro obživu. Po vzniku trvale osídlených území a obhospodařování půdy dochází k rozvoji řemesel i obchodu. Společnost se začíná diferencovat podle majetku a stoupá počet dětí v rodinách, kde získávají vedoucí postavení muži.74
3.2.2
Řecko, římská rodina
Řecká společnost byla organizována podle širokých rodů, jejichž muži odvozovali svůj původ od společného předka. Menšími jednotkami společnosti byly kmeny, fyly. Ty se dále dělily na fratrie, což byly pokrevně spřízněné rodiny. Nejmenší jednotkou byl oikos, který představoval obydlí se všemi členy rodiny a otroky žijícími pospolu i s půdou, kterou vlastnila rodina.75
74
Srov. MATOUŠEK, O. Rodina jako vztahová síť, s. 14 – 15
75
Srov. Tamtéž, s. 15 -17
35
Řecké manželství bylo monogamní, ale rozlučitelné, a to snáze ze strany muže. Rodina byla striktně patriarchální a postavení žen v rodině bylo podřízené. Mužům byly tolerovány konkubíny, většinou otrokyně. Levobočci mohli být otcem uznáni za legitimní, pokud manželka neporodila syna. Účelem manželství bylo opatřit si zákonné dědice. Příliš velký počet dětí byl ovšem považován spíše za neštěstí, a tak byla praktikována prevence početí, běžně rozšířené byly potraty a odkládání přebytečných dětí, které se stávaly otroky těch, co je vychovali. Povinností dětí vůči svým rodičům byla péče o starce, zajištění šťastného stáří, pohřbu a posmrtného kultu. V Aténách existoval dokonce zákon, podle něhož mohla být špatná péče o rodiče trestána pokutou nebo pozastavením občanských práv. V Delfách mohl být podobný přečin trestán dokonce vězením.76 Římská rodina si zachovává patriarchální povahu rodiny, kde má svobodný Říman téměř neomezenou moc nad životem a smrtí svojí rodiny. Rodiny si Římané cenili natolik, že v roce 450 př. n. l. při sestavování prvního právního kodexu Dvanáct desek, byla zde rodina definována základní jednotkou společnosti. Pro posílení tradičních rodinných pout vydal císař Augustus sérii zákonů, které ukládaly převážně mužům z nejvyšších společenských vrstev povinnost uzavření sňatku. Jiný zákon předepisoval minimální počet dětí a zvýhodňoval rodiny s více dětmi. Další byl zaměřen proti cizoložství.77
3.2.3
Rodina ve středověku
V raném středověku kolem 5. stol. n. l. žijí na našem území v malých chráněných hradištích Slované. Slovanská rodina byla patriarchální a v době pohanské mohli mít význační mužové více žen. Například slovanský vůdce Sámo měl dvanáct manželek a s nimi dvacet dva synů a patnáct dcer. Po nástupu křesťanství se evropská rodina v mnoha ohledech významně mění. Církev zakazuje mnohoženství, blízké příbuzenské i sešvagřené sňatky, zavádí nová pravidla pro manželství a kodifikuje rodinné role.78 76
Srov. HORSKÁ, P. a kol. Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy, s. 42 -46
77
Srov. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 17 – 18
78
Srov. GOODY, J. Proměny rodiny v evropské historii, s. 39
36
Středověká Evropa byla převážně zemědělským kontinentem. Rodina je v této době nejen společenskou jednotkou a institucí na výchovu, ale hlavně výrobní jednotkou, a to ať obdělává půdu, pěstuje dobytek nebo provozuje řemeslo. Sňatky nejsou podmiňovány vzájemnou náklonností, ale ekonomickými a stavovskými zájmy. Běžné je soužití širších rodin a tří generací. Velikost rodiny je závislá na tom, kde rodina žije. Na venkově jsou rodiny větší a prakticky není možné žít mimo rodinu, jelikož společně s rodinou žijí i tovaryši a učedníci, kteří nejsou s rodinou pokrevně příbuzní. Převážně po otcově smrti přetrvávají i tzv. sourozenecké domácnosti. Ve městech se postupně prosazuje tendence odděleného bydlení střední a starší generace. Početnější rodinu mají pouze majetnější a vysoce postavení. Jejich soudržnost je diktována zájmem o udržení rodinného majetku.79
3.2.4
Novověká rodina
Novověká industrializace na přelomu 19. a 20. století přenesla pracovní místa z rodiny do továrny a soustředila obyvatele do měst. Zavedení povinné školní docházky odvedlo děti na větší část dne z rodiny a tím i z výrobního procesu. Sňatky přestaly být určovány jinými zájmy než přáním snoubenců a jakmile poklesl význam věna a finančního zabezpečení, snížil se i vliv rodičů a jejich souhlas se sňatkem se stal pouze dodatečným a formálním. Do konce 19. století se zmenšila průměrná velikost rodiny. Menší počet dětí poskytoval ženám čas na vzdělání a alespoň částečné začlenění do pracovního procesu, což umožňoval rozmach průmyslu, kde začaly pracovat i ženy. Tím přestal být muž jediným živitelem rodiny, začala klesat jeho prestiž v rodině a postupně začal proces stírání rozdílů mezi muži a ženami.80
79
Srov. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 17 – 18
80
Srov. GOODY, J. Proměny rodiny v evropské historii, s. 156 - 160
37
3.2.5
Moderní rodina
Ekonomika a dlouhodobá ideologie preference individuálních potřeb a zájmů jedince postupně nahradily zájmy církve a náboženských organizací a staly se hlavními faktory, které pozměnily obrysy rodinného života v dnešní době. Rodina 20. století přestala plnit funkci výrobní jednotky. Výchovnou funkci si současná rodina podržela jen vůči nejmenším dětem. Stále více funkci, které dříve plnila tradiční rodina, nyní přebírá stát. Dnes je rodina místem uspokojování – i frustrování – citových a sociálních potřeb, místem sdílení ekonomických hodnot, místem konzumu a relaxace. Posílil význam rodiny jako útočiště před veřejným světem. Mezi trendy příznačné pro současnou dobu patří velký počet neformálních svazků označovaných jako nesezdané soužití,81 tendence odkládat sňatky a narození dětí na co nejpozdější dobu, úbytek počtu dětí v rodině, zvyšování rozvodovosti a snížená stabilita manželských svazků a rozpad vícegeneračního soužití. Všechny tyto trendy ukazují na sílící prosazování individuálních zájmů nad zájmy rodinnými.82 „Optimistický pohled na budoucnost rodiny plyne z přesvědčení, že hodnotná lidská osobnost potřebuje komunikaci a sdílení, potřebuje stálý okruh nejbližších lidí, potřebuje domov. Lidská potřeba překročit sebe sama nalézá svůj prvotní, základní výraz v přání mít děti a v pečování o ně.“83
3.3
Rodina jako primární skupina Z hlediska klasifikace sociálních skupin je rodina malá, primární, formální i
neformální skupina, založená na dvou druzích vztahů, a to vztazích partnerských a příbuzenských. Rodina je nejvýznamnější formou organizace soukromého života.84
81
Srov. GOODY, J. Proměny rodiny v evropské historii, s. 175 – 177
82
Srov. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 23 – 24
83
Tamtéž, s. 25
84
Srov. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie, s. 303-308
38
3.3.1
Typologie rodin
Rodiny lze dělit dle několika kritérií. Např. podle velikosti, úplnosti, schopnosti rodiny plnit svoje funkce a dalších. Podle velikosti dělíme rodiny na nukleární a rozšířené. Nukleární rodiny (základní) se skládají ze dvou generací, které spolu trvale žijí, a to rodiče a děti. Tento typ rodin umožňuje jednoduší dosažení kompromisů v případě konfliktů a je nejrozšířenější. Rozšířená rodina je naopak složena z více generací. Výhodou je obrovská šíře kontaktů v různých rovinách, množství nápadů a možnosti vzájemné pomoci. Úskalí ovšem vyplývá z velké různorodosti povah a individuálních potřeb jedinců, čímž se může zvyšovat počet konfliktů v rodině. Další z možností dělení rodin vychází z úplnosti členů v rodině. Úplná
rodina
představuje
oba
rodiče
a
děti
v
trvalém
soužití.
V neúplné rodině trvale žije pouze jeden z rodičů a děti. Neúplná rodina také může představovat stav, kdy se oba rodiče nemohou o dítě starat, a to přechází zpravidla do plné péče prarodičů. Rodiny lze dělit i podle způsobu vzniku. Rodina orientační je rodina, do které se jedinec narodí a získává v ní základní dovednosti, zkušenosti a vybavení pro další samostatné přežití ve společnosti. Rodina
reprodukční
je
oproti
tomu
rodina,
kterou
jedinec
zakládá.
Rodina druhotně vzniklá je nová rodina, kterou zakládají partneři a do které přináší svoje děti z minulých svazků. Dělíme-li rodiny podle toho, jak plní své základní funkce, můžeme je rozčlenit na Rodiny funkční (zdravé), u kterých lze vysledovat rodinnou harmonii, funkčnost a stabilitu. Rodiny dysfunkční, kde některá z funkcí není plněna nebo je plněna jen částečně či v rozporu se společenskými normami. Rodiny nefunkční, kde není plněna žádná ze základních rodinných funkcí.85 85
Srov. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie, s. 303-339
39
3.4
Funkce rodiny Rodina přestavuje složité vzájemně podmíněné vztahy hmotné i nehmotné
povahy, což se odráží ve funkcích, které má plnit. Ty lze rozdělit na primární a sekundární. Mezi základní – primární funkce rodiny patří Biologicko-reprodukční funkce, kdy se očekává, že vyprodukuje děti. V dnešní době ovšem přibývá párů, které preferují výrazně odložené mateřství a snížený počet dětí v rodině nebo jsou programově bezdětné. Dalším fenoménem je single life, kdy jedinci spatřují ideál v samostatném a svobodném životě. Ekonomicko-materiální funkce představuje vytváření materiálního zázemí rodiny. Tato funkce měla v minulosti významnější místo než nyní. Dnes funguje systém sociálních podpor, čímž slabší členové rodiny přestali být závislí na silnějších. Výchovná funkce rodiny spočívá v zajištění podmínek pro harmonický rozvoj dítěte a poskytování základní orientace v okolním světě potřebné pro plynulé zařazení do společnosti. Výchovná funkce rodiny je do tří let dítěte nenahraditelná, založena na citech. Od tří let je částečně nahraditelná např. mateřskými školami. Každá rodina představuje zcela jedinečné prostředí pro formování postojů k sobě a ke světu, hodnotovou orientaci a formování vlastního Já. Zároveň funguje jako regulátor sociálně patologických projevů chování. Emocionální funkce. V této oblasti je rodina jedinečná a nezastupitelná. Zajišťuje všem svým členům uspokojování sociálních potřeb – potřeba podpory, pomoci a přijetí, potřeba společných rituálů, plánů apod.86 Mezi sekundární funkce rodiny patří ty, které rodina může, ale nemusí plnit. Např. rekreační, odpočinková, vzdělávací, zájmová funkce a daší.87
86
Srov. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří, s. 53 – 77
87
Srov. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie, s. 324 - 325
40
3.4.1
Zdravé rodinné fungování
„Zdravé rodinné fungování je často vymezováno jako schopnost rodiny účinně zvládat náročné či stresové životní události a přizpůsobovat se změnám. S tím úzce souvisí schopnost rodiny adaptovat se při zátěži, hledat a nacházet novou rovnováhu.“88 V roce 2000 byla v zahraničí publikována studie Characteristics of families that fiction well, jejímž cílem bylo identifikovat proměnné, které ovlivňují kvalitu rodinného fungování. Z výzkumných šetření vyplývá, že na kvalitě se významně podílí spokojenost jednotlivých členů s rodinným životem, tedy s úrovní rodinné soudržnosti a adaptability. Dále dovednosti a schopnosti efektivně řešit konflikty a problémy v partnerském vztahu, stejně jako soulad partnerů ohledně možností trávení volného času, kdy jsou partneři rádi spolu, ale současně tráví nějaký čas i odděleně a rozvíjí své vlastní zájmy. Důležitý je i pozitivní postoj k sexualitě a spokojenost se způsobem vyjadřování vzájemných citů a spokojenost s tím, jak jsou uspokojovány osobní potřeby a zájmy. Dalším důležitým prvkem ovlivňujícím kvalitu vyšla ve výzkumu efektivní komunikace mezi partnery, volný tok informací a dobré vztahy s širší rodinou a přáteli, kteří představují sociální oporu pro rodinu. Poslední velmi důležitou proměnnou představují rodinné síly. Tedy členové rodiny, kteří jsou na rodinu hrdí, jsou k sobě loajální a věří, že společně překonají i případné krize a těžkosti. Uvedené výsledky výzkumu doplňují poznatky o provázanosti různých stránek rodinného soužití a poukazují na praktické možnosti posilování rodinných sil a residence. Známe-li proměnné, které ovlivňují kvalitu rodinného fungování, je také nezbytné definovat znaky úspěšně fungující rodiny. Tuto problematiku ve své knize Family matters zpracoval jeden ze zakladatelů Institutu rodinné terapie v Londýně Robin Skynner. Jako základní znaky uvádí vyvážení blízkosti a autonomie, schopnost adaptace na změny a ztráty, schopnost kooperace, jasná komunikace, vysoká úroveň humoru a radosti v rodině, věrnost, jako vědomá osobní volba a afiliativní postoj k okolí. Každá rodina je zcela unikátní a neexistuje tedy konkrétní podoba rodinného fungování vhodná pro všechny. To, co charakterizuje funkční rodinu, není absence problémů, ale účinný způsob jejich zvládání.89
88
SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny, s. 77
89
Srov. Tamtéž, s. 71 - 80
41
3.5
Rodina v péči o seniora V pokročilejším stáří začne ubývat fyzických i psychických kompetencí a senior
začíná potřebovat pomoc. První záchrannou síť by měla představovat rodina, která je schopná zajistit zpočátku jen občasnou výpomoc s náročnějšími úkony. S postupem času, při zhoršování soběstačnosti a ztrátě autonomie je již potřeba pomoc každodenní, kterou mohou i nadále poskytovat příbuzní nebo profesionálové, a to v rámci domova či institucionální péče.90 Dnešní tendence v evropských zemích je taková, že v prvé řadě nese odpovědnost za péči o seniora rodina. Ovšem úkolem společnosti je poskytovat pečující rodině takové podmínky a nabídky nejrůznějších běžných i specializovaných služeb a vzájemnou spolupráci rodiny s institucemi, aby pečující rodinní příslušníci neměli „objektivní“ důvod péči o svého blízkého odmítnout.91 Těmito a dalšími otázkami i s návrhy řešení se zabýval již zmiňovaný Národní program přípravy na stárnutí na období 2008 – 2012 v kapitole 7. Rodina a péče (viz. kapitola 2.1.3).92 V českém prostředí je poměrně pevně ukotven morální imperativ, že o staré rodiče by se měly postarat jejich děti. S tímto názorem se ztotožnilo 70 – 90 % respondentů z výzkumů Kuchařové 2002, Veselé 2002, Vidovičové a Rabušice 2003 a Možného 2004.93 Sami senioři péči v rodinách většinou přijímají kladně. Mimo vlastní péče jim totiž rodina poskytuje emocionální podporu, informace a kontakt a okolím, alespoň částečně známé prostředí a blízké osoby, od nichž snáze přijímají pomoc, včetně nezbytné motivace.94 Při péči o seniora platí, že rodina musí chtít, umět a moci pečovat, aby byly naplněny předpoklady pro kvalitní péči. Chtít pečovat - znamená mít dobrou vůli, snažit se hledat společná oboustranně výhodná řešení pro dané situace a to od všech členů rodiny.
90
Srov. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří, s. 417 – 418
91
Srov. JEŘÁBEK, H. Rodinná péče o steré lidi v rodině, s. 59 – 61
92
Srov. MPSV. Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 – 2012, s. 43 – 46
93
Srov. PŘIDALOVÁ, M. Péče o staré rodiče – nový úděl mladších seniorů?, Sociální práce, 2006, č. 2, s. 68 – 81
94
Srov. MLÝNKOVÁ, J. Péče o staré občany, s. 42 – 44
42
Umět pečovat – je velmi důležité vědět jak správně pomoci, znát rozsah poskytované péče, onemocnění, handicapy a potřeby osoby, jíž je péče poskytovaná. Nutná je i dovednost péči zorganizovat a zvládat. Moci pečovat – představuje podmínky, které musí být naplněny, aby mohla péče probíhat. Patří sem podmínky fyzické, sociální, psychické, bytové, časové finanční, technické a další. Překážek v péči je velmi mnoho a mohou se vyskytnout v kterémkoliv předpokladu péče. I když rodina chce a umí pečovat o svého seniora, může nastat např. problém s bydlením v momentě, kdy senior potřebuje celodenní péči. Zde je nutné velmi pečlivě zvážit všechny aspekty péče a možnosti pečující rodiny. Ideální je v tomto případě konzultování péče se zdravotníky, kteří dokáží objektivně posoudit danou situaci a nabídnout další pomoc pečující rodině. 95 V případě, že i nadále rodina přebírá větší část péče, lze ji zdravotní péči o seniora ulehčit ambulantní i terénní službou poskytovanou specializovanými ambulancemi, agenturami domácí péče, pečovatelskou službou nebo zajištěním
mobilního
hospice.
Sociální
péči
lze
seniorovi
zpestřit
pobyty
v domovinkách, denních či týdenních stacionářích, klubech důchodců a jiných dobrovolných občanských sdruženích. V některých zařízeních jsou nabízena sociální lůžka, kde je poskytována respitní – odlehčovací péče, o kterou může rodina na určitou dobu pro nesoběstačného seniora požádat. Pečující rodina může v důsledku neustálé „pohotovosti“ a závislosti seniora ztrácet kontakty s okolním světem a dostat se tak do sociální izolace. Osoba, která o seniora pečuje, trpí velkým fyzickým i psychickým tlakem. Nedojde-li ke snížení tohoto tlaku, může u pečující osoby stav vyústit až do syndromu vyhoření nebo nevhodnému chování vůči ošetřovanému – zanedbávání péče, zneužívání, násilí atd. Aby k takovým situacím nedocházelo, měla by společnost nabízet rodině pečující o seniora dostatečnou sociální podporu a rodina by měla takovou pomoc vyhledávat a využívat ve snaze o udržení zdravého fungování rodiny.96
95
Srov. HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek sociální gerontologie, praktická příručka pro sestry, s. 42- 44
96
Srov. MLÝNKOVÁ, J. Péče o staré občany, s. 62 - 67
43
3.6
Vícegenerační rodina Vícegenerační rodina se skládá ze tří a více generací, tedy z prarodičů, rodičů a
dětí. Dobře fungující rodina by měla všem členům poskytovat pocit bezpečí, pochopení a vzájemnou pomoc v případě potřeby. Z historického hlediska docházelo postupem času k uvolnění tradičních rodinných vazeb, upevnění postavení ženy v rodině, změně autority otce i změnám vztahů mezi rodiči a dětmi. To vše vedlo k prohloubení názorových rozdílů mezi generacemi v pohledu na svět, společnost, rodinu, hodnotový systém a další aspekty lidského života. V důsledku toho může docházet k citovému oslabení a váznutí komunikace mezi generacemi v rámci rodiny.97
3.6.1
Generační rozdíly
Generace je „velká věkově vymezená skupina osob spojených dobově podmíněným stylem myšlení a jednání a prožívajících podstatná období své socializace ve shodných historických a kulturních podmínkách, pod vlivem stejných událostí.“ Dá se tedy říct, že se jedná o skupinu jedinců se stejnými idejemi a specifickou kolektivní identitou založenou na sdílení shodných společných událostí a zkušeností, tzv. kolektivní paměti.98 Sejdou-li se tři generace společně v přítomné době, liší se převážně rozsahem a zpracováním svých životních zkušeností. Nejstarší generace má za sebou první i druhý věk, tedy období dětství i produktivní život, kdežto nejmladší generace prožívá svůj první věk. Odtud tedy vyplývají věkové rozdíly v názorech, postojích i motivaci. Je proto důležité, aby se všichni snažili porozumět věkovým zvláštnostem jiných generací. Starší jedinci v roli prarodičů se obtížněji rozhodují, méně riskují a drží se spíše „zajeté“ šablony osvědčených zkušeností a jsou rigidnější. Střední generace představuje v rodině dynamiku, změnu, ekonomickou jistotu a odpovědnost za děti i staré rodiče. Nejmladší generace představuje pro obě starší jistotu v pokračování rodu a možnost předávání a zachování rodinných hodnot a tradic.99 97
Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory, s. 80 – 81
98
KALIBOVÁ, K., PAVLÍK, Z., VODÁKOVÁ, A. Demografie (nejen) pro demografy, s. 52 - 53
99
Srov. KALVACH, Z. a kol, Geriatrie a gerontologie, s. 105 - 106
44
3.6.2
Mezigenerační komunikace
Z uvedených rozdílů vyplývá, že bezprostřední každodenní soužití více generací je velmi náročné a může docházet ke střetům. V současné době, kdy se zrychluje životní tempo a velký důraz se klade na výkon, úspěšnost a ekonomickou i fyzickou nezávislost může být tohle vše ve spojitosti s generačními rozdíly označeno za důvody vedoucí ke vzniku komunikačních bariér.100 Jednou z dalších překážek v komunikaci jsou předsudky. Jedná se o chybný názor vyjadřující zaujatost vůči členům určité skupiny na základě stereotypizace. Lze tedy říci, že vnímání příslušníků jiné generace v negativním směru může být ovlivněno předsudky. To může poskytnout základy pro ageismus, což je věková diskriminace, a to jak mladé generace starší, tak i obráceně. Jednu z možností, jak ageismu předcházet nabízí i Kalvach, který uvádí, že „…předsudky vůči jiným generacím se zmírňují, jestliže se rozšíří možnosti sociálního kontaktu mezi jedinci nebo konfliktními skupinami.“101 Základní prostor ke generačnímu setkávání nabízí rodina. Dalším vhodným prostorem je vzdělávací proces, obzvláště když na něj pohlížíme jako na prostor společného zájmu, kdy se vzdělávají nejen ti mladší. Pro mladší generaci představují informační a komunikační technologie přirozenou součást jejich života, ve které se skvěle orientují. Naopak pro starší generaci může být naprosto nesrozumitelná, spojená s neofobickými pocity a negativismem. Přitom právě tyto technologie mohou přispět k zachování co nejdelší osobní autonomie a sebekontroly starší generace. A právě zde se otevírá vhodný prostor pro oboustranně přínosnou mezigenerační komunikaci, která je pro všechny generace nezbytným předpokladem dobré kvality života. Dobrá mezigenerační komunikace je jedním ze základních stavebních kamenů funkčního vícegeneračního soužití.102
100
Srov. JIRÁSKOVÁ, V. a kol. Mezigenerační porozumění a komunikace, s. 59 - 63
101
KALVACH, Z. a kol, Geriatrie a gerontologie, s. 105 – 106
102
Srov. JIRÁSKOVÁ, V. a kol. Mezigenerační porozumění a komunikace, s. 59 - 61
45
3.6.3
Mezigenerační soužití
Společné soužití několika generací výrazně ovlivňuje mezilidské vztahy v rodině. Jejich kvalita záleží na tom, zda je soužití dobrovolné nebo vynucené okolnostmi, trvalé, dlouhodobé nebo jen dočasné. Nezbytná je také přirozená úcta ke stáří, stejně jako respekt a podpora práv a nároků mladších členů. Důležité jsou i osobnostní rysy, umění odpouštět, tolerovat jiné osoby a odlišné názory. Má-li být vícegenerační soužití funkční a přijatelné pro všechny, je nutné vytvořit normy a stanovit povinnosti, které budou dále jednotlivými členy rodiny respektovány a plněny. Ideální je, aby byly normy blízké a akceptovatelné pro všechny zúčastněné generace. Tam, kde tyto normy nejsou stanoveny a akceptovány dochází ke konfliktům.103 Soužití lze charakterizovat ve škále od ideálního až po negativní. Rovnocenné soužití je nejžádanější. Panuje zde přirozené úcta ke starším, ale i respekt a podpora mladších členů rodiny. Soužití je postaveno na demokratických principech,
solidaritě
a
především
lásce
–
partnerské,
rodičovské,
sourozenecké, dětí a vnuků k rodičům a prarodičům. V takovémto soužití jsou transgenerační citové vztahy obohacením pro všechny členy rodiny. Liberální (volné) soužití. Nejsou stanovena žádná pravidla ani hranice, každý si dělá, co chce. Dochází k zeslabení citových vazeb, neuvědomování si povinnosti ke starší generaci a nerespektování a neuspokojování jejích potřeb. Podbízivé soužití představuje stav, kdy si rodiče kupují své děti. Zvláště zřejmé je to v případech, kdy děti nemají o rodiče zájem. Ze strany starší generace je pak patrná bezmocnost a snaha o zachování zdání dobrých vztahů. Nesmiřitelné soužití je charakteristické silně negativně vyhrazeným, sobeckým a nemorálním postojem, který nepřipouští vzájemné styky mezi generacemi. Vynucené soužití. Jedná se o nedobrovolné soužití několika generací, které jsou nuceny bydlet spolu. Nemusí však jít vždy o negativní stanoviska. Např. se může jednat o péči o rodiče nebo prarodiče v době nemoci a nesoběstačnosti.
103
Srov. ZAVÁZALOVÁ, H. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie, s. 51 - 52
46
Vychytralé soužití je stavem, kde jsou rodiče nebo prarodiče využíváni pro finanční podporu, pomoc s dětmi či v domácnosti s předstíraným zájmem o ně.
Pro generační soužití hovoří důvody etické i výchovné, může řešit problém opuštěnosti seniorů, jejich nesoběstačnost a péči o ně, ekonomickou či bytovou situaci a další. Nesporným pozitivem jsou transgenerační citové vztahy, které mohou být obohacením života dětí i prarodičů. Je nutné si ovšem uvědomit, že při každodenním generačním soužití je velmi náročné zabránit generačním střetům, které pak znehodnocují všechny etické klady takového soužití.104
104
Srov. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory, s. 80 – 81
47
4 CÍLE PRÁCE A VÝZKUMNÉ OTÁZKY
4.1
Cíle práce
Cíl 1:
Zjistit důvody vedoucí ke vzniku vícegenerační rodiny
Cíl 2:
Zjistit, co nabízí vícegenerační rodina seniorovi
Cíl 3:
Zjistit, co nabízí senior vícegenerační rodině
Cíl 4:
Definovat problémy vyplývající z vícegeneračního soužití
4.2
Výzkumné otázky
VO 1:
Jaké vlivy se v současnosti podílí na vzniku vícegenerační rodiny?
VO 2:
Čím je pro seniora přínosné vícegenerační soužití?
VO 3:
Co může senior nabídnout vícegenerační rodině?
VO 4:
Jaké problémy vznikají při vícegeneračním soužití?
48
5 METODIKA
V empirickém výzkumu docházíme k poznatkům pomocí systematické analýzy dat získaných určitým metodologicky doloženým způsobem. Data i techniky analýzy mohou mít rozmanitý charakter.
5.1
Použitá metodika Pro naplnění cílů práce bylo provedeno kvalitativní šetření. Disman označuje
kvalitativní výzkum za nenumerické šetření a interpretaci sociální reality. Hendl dál uvádí, že jeho hlavním úkolem je objasnit, jak se lidé v daném prostředí a situaci dobírají pochopení toho, co se děje, proč jednají určitým způsobem a jak organizují své aktivity. Kvalitativní výzkum se provádí pomocí delšího a intenzivnějšího kontaktu s jedincem v terénu. Sběr dat i jejich analýza jsou časově náročné etapy.105 Pro tuto práci bylo využito jednoho ze základních přístupů kvalitativního výzkumu: případová studie (kazuistika) – jedná se o detailní studium jednoho nebo několika málo případů, ovšem množství dat od každého respondenta je velké a zachycuje složitost případu, popis jednotlivých vztahů, postojů, příčin,
faktorů
a dalších procesů, které vedli k určité události. 106 Pro sběr dat v jednotlivých případových studiích byla použita metoda dotazování, technikou definovanou jako: rozhovor pomocí návodu – návod představuje seznam otázek nebo témat, které je třeba s respondentem probrat a zároveň zajišťuje, že se na žádnou otázku či téma nezapomene. Rozhovor s návodem dává tazateli volnost v tom, jakým způsobem a v jakém pořadí informace získá. Pomáhá udržet zaměření rozhovoru, ale zároveň umožňuje respondentovi uplatnit vlastní perspektivy a zkušenosti.107 (Seznam otázek – viz. Příloha 20.) 105
Srov. HENDL, J. Kvalitativní výzkum, základní teorie, metody a aplikace, s. 49 – 51
106
Srov. Tamtéž, s.102
107
Srov. Tamtéž, s.174
49
U všech vedených rozhovorů byl pořízen zvukový záznam a následně doslovná transkripce. Výsledky byly zpracovány metodou zvanou: rámcová analýza – jejímž cílem je lepší organizace dat a usnadňuje tak systematické prozkoumávání kvalitativních dat. Používá se také při shrnování výsledků několika kvalitativních případových studií. Po zpracování dat rámcovou analýzou jsou výsledky znázorněny v tabulkách a grafech.108
5.2
Charakteristika zkoumaného vzorku V kvalitativním výzkumu není zcela možné nebo jen výjimečně, zkoumat celou
populaci. Z toho důvodu je stanoven výzkumný vzorek, který představuje skupinu jednotek, kterou skutečně pozorujeme. Žižlavský techniky výběru zkoumaného vzorku rozčlenil do dvou kategorií, a to náhodný a záměrný výběr. Pro kvalitativní výzkumné šetření pro účely této práce byl zvolen záměrný výběr zkoumaného vzorku. Cílem záměrného výběru je vydatnost informací. Hendl používá pro záměrný výběr respondentů kriteriální vzorkování. Charakterizuje jej jako výběr případů, které splňují daná kritéria.109 Mnou zvolená kritéria byla tři. Demografické parametry, kde jsem definovala výběr na okres Znojmo s tím, že polovina respondentů bude z města a polovina z vesnice. Druhým kritériem byla přítomnost minimálně tří generací ve společně žijící rodině a posledním kritériem byla ochota zúčastnit se výzkumného šetření. Výzkumný vzorek byl na základě stanovených kritérií sestaven s pomocí několika praktických lékařů.
108
Srov. HENDL, J. Kvalitativní výzkum, základní teorie, metody a aplikace, s. 217 – 220, 362 – 363
109
Srov. Tamtéž, s. 148 – 152
50
6 VÝSLEDKY A JEJICH ANALÝZA
Postupně bylo osloveno šestnáct vícegeneračních rodin. Z celkového počtu oslovených byla třikrát odmítnuta spolupráce ze strany mladších členů rodiny a jedenkrát ze strany seniora. Po první informativní schůzce a prvních dotazech v rámci rozhovoru dále odmítli spolupráci dvě rodiny, jedenkrát ze strany seniora a jedenkrát ze strany mladších členů.
6.1
Kazuistiky jednotlivých vícegeneračních rodin Rozhovory v rodinách byly vedeny vždy nadvakrát. Odděleně se seniory a
s ostatními členy rodiny. Pokud žilo v rodině více seniorů a byli ochotni se rozhovoru zúčastnit, byl rozhovor veden s oběma. V případě, že se jejich odpovědi shodovaly, byly zaznamenány jako jedna, v případě, že se rozcházely, byly zaznamenány obě. V případě ostatních členů rodiny se pouze ve dvou případech podařilo, aby se u rozhovoru sešli všichni členové vícegenerační rodiny. Minimálně však byli přítomni členové pečující o seniora. Přesné obsazení rozhovorů je popsáno v jednotlivých kazuistikách. Ty byly zpracovány v pořadí – prvních pět vícegeneračních rodin žijících ve městě a dalších pět rodin žijících na vesnicích okresu Znojmo. V jednotlivých kazuistikách jsou uváděna autentická označení a pojmenování, která respondenti užívali, a to včetně doslovných popisů stavů a vztahů. Proto může být text místy stylově nečistý a nespisovný.
51
6.1.1 Kazuistika č. 1 První rodina je definována společně žijícími třemi generacemi. Bydlí ve městě v panelovém domě a všichni jsou nevěřící. Senior (pro účely rámcové analýzy označený jako S1) – muž 82 let. Před třemi lety se přistěhoval k dceři do města do bytu, protože dál již nemohl zůstat sám ve svém domě vzdáleném 50 km od místa bydliště dcery. Na vesnici, kde dříve bydlel, měl i syna s rodinou. Syn za ním občas chodil, ale snacha odmítala s péčí o otce pomoci, tak se odstěhoval k dceři do města. Neudělal to rád, protože bydlel v domě, kde se narodil a prožil tam celý svůj dosavadní život. Když se oženil, bydleli tam společně s manželkou, dětmi a matkou. Dál už tam ale nemohl být sám, protože občas potřebuje pomoc od druhé osoby. Život u dcery je jednoduší i levnější - víc ušetří. Na bydlení finančně přispívá tisíc korun za měsíc a dál si platí svoje věci sám. Odebírá svoje obědy, kupuje si svoje potraviny. Tedy zaplatí dceři nákup, který mu udělá, sám by to nezvládl. Dál platí svoje léky. Je spokojený, protože mu zůstane víc peněz, než když žil sám, ale i přesto si stále nemůže zvyknout. Vzájemnou prospěšnost seniora a rodiny vidí v již zmíněných věcech. On poskytuje rodině finanční příspěvek a rodina jemu vyzvedne obědy, nakoupí, zavezou ho k lékaři a občas mu s něčím pomohou. Má svůj pokoj v blízkosti WC (za což je rád), a pohybuje se i v kuchyni. Rodina respektuje jeho soukromí, ale stále se zde necítí tak dobře jako doma. S dcerou a zetěm se potkává každý den u snídaně obědu večeře, který mu donesou a připraví. Tedy pokud není dcera zrovna v práci. Všichni se v rodině potkají u víkendových obědů. Vždy je rád, že je vidí, něco si poví, ale dlouho s nimi není. Musel by si vzít naslouchadlo a to mu vadí, tak je s nimi společně tak maximálně hodinu a potom jde k sobě, kde si čte nebo kouká na televizi. Pečovat o něj nikdo nemusí, všechno si kolem sebe udělá sám. Někdy potřebuje trochu pomoct, ale to je jen občas. Pomoc od státu žádnou nezná. Po vysvětlení uvádí, že jeho lékařka říkala něco o školce pro důchodce, ale tam on chodit nechce a ani neví, jak by tam šel. Až bude jeho stav takový, že bude vyžadovat péči od druhých, tak se o něj postará dcera, protože mu to slíbila a dochovala i jeho manželku. Do domova důchodců nepůjde a dcera mu to slíbila.
52
S životem u dcery je docela spokojený, i když od té doby co se přistěhoval, se všechno zhoršilo. Víc ho bolí nohy a „nemůže“ chodit – i když pořád chodí, dostal jiné prášky a pořád mu říkají, že už mu to říkali. A také ho mrzí, že již nemá svůj dům. Střední generaci R1 zastupují 56. letá dcera pracující jako zdravotní sestra v nemocnici a její 65. letý manžel již důchodce. U rozhovoru byli oba manželé. Jejich odpovědi se shodovaly a dále jsou zaznamenávány pod označením R1. K sestěhování rodiny došlo proto, že otec již nebyl schopen se o sebe starat sám a vyžadoval dceřinu přítomnost čím dál častěji. Bydlí ve třípokojovém bytě v panelovém domě. Jako nejmladší generace s nimi bydlí syn 35 let s manželkou 27 let, nemají děti a výhledově si chtějí koupit svůj byt. Ti obývají jeden pokoj. Svoji ložnici dcera s manželem vystěhovali, aby si mohl otec nastěhovat svoje věci, a teď mají ložnici v obývacím pokoji, který slouží i ke společnému setkávání. To je největší změna, kterou museli udělat, než se rodina sestěhovala. Oba ztrátu soukromí své ložnice pociťují jako nevětší nevýhodu společného soužití. Nemají svůj osobní prostor. Všichni společně se sejdou u víkendových obědů, pokud děti neodjíždí pryč. Dcera uvádí, že otec s nimi společně moc dlouho nevydrží a po jídle většinou odchází. Ona je ale ráda, že se potkají se synem a snachou a mají čas si popovídat. Na provozu domácnosti se finančně podílí otec i syn stejně – tisícikorunou měsíčně. Otci pak dále nakupuje, co si přeje a on jí nákupy platí, stejně tak i léky a obědy. Syn a snacha mají obědy v práci. Víkendové obědy a zbytek jídla financuje střední generace. Snaží se tak synovi alespoň trochu pomoci k novému bytu. Péči o otce zajišťuje převážně dcera, ale jestliže je v práci, stará se manžel. Každodenní péče spočívá v tom, že vyzvednou obědy a ty připraví i pro otce, stejně jako snídaně a večeře. Jinak není každodenní péče třeba. Několikrát v týdnu pomohou otci se sprchováním nebo koupelí. Dále se jedná o přípravu léků, úpravu lůžkovin, praní prádla, nákupy, návštěvy lékaře – kam ho dcera vozí a občasné „nehody“, kdy otec nedojde včas na WC. Dříve s ním ještě denně chodili ven na vycházky, ale to již otec odmítá s tím, že by upadl, nedošel apod. Dcera uvádí: „ Když otec bydlel sám, byl mnohem víc samostatný a musel si spoustu věcí udělat sám. Jak přišel k nám, nechává si všechno udělat, donést a vyřídit a sám už nechce dělat nic, s tím, že až nám bude tolik co jemu, tak uvidíme…“
53
Když přestal otec chodit ven, chtěli, aby alespoň občas byl v denním stacionáři pro seniory, který je ve městě k dispozici, s tím, že by tam byl se svými vrstevníky, odvezli by ho i přivezli, ale on to rezolutně odmítl. Raději si lehl a pustil televizi. Dcera si myslí, že péči o otce zvládají dobře, akorát je to velmi psychicky náročné, protože se stále dokola ptá na ty stejné věci a vždy se týkají pouze jeho osoby. Mrzí ji, že se nikdy nezeptá na jiné věci týkající se například rodiny, vnoučat nebo pravnoučat, která se za ním občas zastaví na návštěvu. Přínos otce do vícegeneračního soužití vidí snad jen v tom, že nemusí každý druhý den jezdit přes 50 km tam a zpět, když zavolá, že se něco děje. Takhle je vedle v pokoji a nestojí to čas ani peníze za benzín. Jejich přínos pro otce spatřuje v tom, že otec má veškeré pohodlí, které potřebuje a zajištěnou péči kdykoli zavolá. Spokojenost s tímto vícegeneračním soužitím rozhodně nepociťuje, ani její manžel, ale oba od začátku věděli, že to nebude radost, ale morální povinnost postarat se o otce. Pokud by jeho stav vyžadoval intenzivnější péči, nechce odejít ze zaměstnání, ale s péčí by pomohla dcera, která je také zdravotní sestra. Stejně jako to udělali, když měli doma maminku na dochování.
6.1.2 Kazuistika č. 2 Velkou rodinnou pospolitost reprezentuje čtyřgenerační rodina. Žije ve městě, v rodinném domě s několika byty. Nejstarší generaci reprezentuje žena ve věku78 let. Bydlí u své neteře - 58 let, je již v penzi a žije se svým manželem – 59 let – stále pracující. Třetí generaci představují tři děti manželského páru, které bydlí v částečně samostatných bytech. Nejstarší, rozvedená 38. letá dcera žije se svými dvěma dětmi – 9 a 11 let. Syn 33 let žije se svou ženou 31 let a dcerou 9 let. Nejmladší 24. letá dcera bydlí se stejně starým přítelem. Všechny dospělé děti i jejich partneři pracují, nejmladší dcera i s přítelem ještě dálkově studují. Celá rodina je nevěřící. Seniorka S2 má 78 let, je vdova. Manžel jí umřel před 17. lety a děti neměli, protože je manžel nechtěl. Nyní bydlí u neteře pátým rokem. Uvádí: „ … tenkrát si mě vzali z nemocnice, kde jsem ležela, protože jsem doma spadla a něco si zlomila.“
54
Z nemocnice se chtěla vrátit k sobě do bytu, ale neměl se o ní kdo starat a tak když jí neteř nabídla, že může bydlet u nich, moc nechtěla, ale nakonec tam šla - jen na chvíli, než bude moci bydlet opět sama. Po vyléčení fraktury a úspěšné rehabilitaci, začala mít průjmy: „ … kdo ví, co mi dávali do jídla a taky vaří samý ostrý a mastný jídla.“ Uvádí, že jí neteř donutila jít k doktorovi a ten jí řekl: „ … sice něco na střevech našli, ale že to nic není, že musí držet dietu, brát nějaké léky a občas chodit na injekce.“ Na otázku, zda o ni musí rodina pečovat, rozezleně odpovídá, že ne. „…pozvali na mě sociálku, jestli jsem schopná se o sebe starat. Oni řekli, že jsem úplně schopná a nedali mě ani korunu. Tak od té doby si dělám všechno sama a nikdo se o mě nemusí starat. No trochu se starali na začátku, když jsem měla zlomenou tu ruku, ale teď už ne.“ Odpověď na otázku, zda rodina péči zvládala, byla rozpačitá a seniorka ji dlouho zvažovala: „ … no docela to šlo, ale sama bych si to udělala stejně líp.“ Bydlí společně s neteří a jejím mužem v třípokojovém bytě, kde má svůj pokoj. Jí společně v kuchyni, kde taky pomáhá s přípravou jídla, hlavně v neděli, když se tam všichni přijdou najíst. Je jich mnoho a někdy jsou tam až dlouho do odpoledne. Pro ni je to zátěž. Večer chodí někdy do obýváku na televizi a někdy si ji pustí u sebe v pokoji. Záleží na tom, zda se nepohádali. Svůj osobní přínos pro vzájemné vícegenerační soužití seniorka spatřuje v tom, že rodině dává všechny svoje peníze. Má jen to, co jí zbylo z prodeje bytu. Dále uvádí, že hodně pomáhá v kuchyni a v létě pracuje venku. Na dvoře a kolem domu uklízí: „…děti tam stále něco roztahují a musím se starat o kytky, aby nezvadly. Často mě tady nechají děti, abych je pohlídala, ale jsou to tři holky a jsou divoké a neuklízí po sobě, tak to musím dělat já.“ V tom spatřuje i nevýhodu společného soužití – stále moc lidí. Raději by žila jen s neteří a jejím mužem někde jinde. Uvádí, že by bylo lépe, kdyby děti docházeli maximálně jednou za týden a ještě ne všechny naráz. Prospěšnost rodiny pro sebe nespatřuje v ničem. Postará se o sebe sama, jako to dělala, když byla u sebe doma. Teď už nemá svůj byt ani klid. A až jednou nebude moci se o sebe postarat sama, je samozřejmé, že se o ni musí postarat neteř, když jí teď ona se vším pomáhá. V tom ale nespatřuje výhodu, to je povinnost. Jasně rodině řekla, že do žádného domova důchodců nepůjde, protože: „…nechci se tam hádat s protivnejma bábama. A na důchodcovský školky nemám čas, už jsem říkala, že musím pracovat kolem domu a pomáhat v kuchyni.“ 55
Při rozhovoru s rodinou R2 byla přítomna seniorčina neteř - paní H., její manžel a nejstarší dcera, která pracuje doma. Jejich výpovědi se shodovaly, ev. doplňovaly a vzájemně rozvíjely. Nemovitost je rodným domem 58. leté paní H. Poté co se vdala, dům upravili a bydlela zde společně s rodiči i její nová rodina. Když rodiče zemřeli a děti začaly dorůstat a zakládat vlastní rodiny, upravovali a přistavovali dále dům tak, aby tam mohli bydlet všichni společně. Paní H. uvádí, že si vždy přála bydlet společně se svými dětmi a vnoučaty. Až na jednoho syna, který bydlí s rodinou jinde, s tímto návrhem děti souhlasily. Každá rodina má samostatný byt, ale zůstávají společné prostory, kde se denně potkávají. Než si k sobě před pěti lety vzali tetičku, aby se o ni postarali, bydlela s nimi v bytě nejmladší dcera s přítelem. Kvůli příchodu seniorky a pro udržení vzájemného soukromí upravili dceři část domu na samostatný malý byt, kde s přítelem bydlí. Všichni přítomní členové rodiny se shodli, že když přišla seniorka do rodiny, byla velmi ráda, že nemusí být sama nebo zůstat v nemocnici. Potřebovala pomoc a péči v souvislosti se zlomenou rukou. Za každou pomoc ze strany rodiny byla seniorka velmi vděčná a soužití bylo příjemné. Postupně začala hubnout a mít zažívací potíže. Po vyšetření lékaři diagnostikovali nádorové onemocnění tlustého střeva. Informována byla lékaři jak rodina, tak i seniorka, která ale informaci o svém zdravotním stavu odmítá přijmout. Potíže neustále odůvodňuje nevhodnou stravou, kterou jí rodina připravuje. Po opakované ambulantní aplikaci chemoterapie byla seniorka zcela nesoběstačná. Paní H. prováděla u seniorky hygienu na lůžku, krmení, ošetřování při zvracení, s manželovou nebo dceřinou dopomocí zajišťovala vyprazdňování na přenosné toaletě. Jak sama uvádí, tenhle stav nikdy netrval dlouho – maximálně týden, ale opakoval a zhoršoval se s každou chemoterapií. Nyní je chemoterapie ukončena a zdravotní stav se stabilizoval. Na otázku zda se v době, kdy o seniorku pečovali, vyskytly nějaké potíže, odpovídá paní H., že ji začala bolet záda, ale když se naučila správné manipulaci, bolesti přestaly. Také jí začal pomáhat manžel a dcera. Myslí si, že péči zvládají dobře, ale je to náročné jak fyzicky, tak i psychicky – což je podle jejich mínění ještě horší. V současné době se seniorka občas cítí slabá, ale to je většinou jen jednodenní záležitost. Jinak je v základních sebeobslužných činnostech soběstačná. Dopomoc potřebuje jen s koupáním. Rodina dál zajišťuje teplou stravu, nákupy, návštěvy lékaře, přípravu léků a ošacení atd.
56
Na dotaz, zda znají možnosti sociální a zdravotní pomoci, které mohou využít při péči o seniora, odpovídají, že je praktická lékařka informovala o možnosti využití agentury domácí péče, která by jim s péčí o tetičku pomohla. S lékařkou se dohodli, že by této nabídky využili v případě, že by péči nezvládali nebo by měla být dlouhodobá. V době, kdy byla tetička po poslední chemoterapii nesoběstačná delší dobu, požádali o příspěvek na péči. Než došlo ke správnímu řízení, zdravotní stav tetičky se zlepšil a příspěvek jim nebyl přiznán. Vědí i o možnosti využití denních center pro seniory, to ovšem seniorka odmítá s odůvodněním, že jí je doma mezi svými lépe a že je raději s dětmi než se starými lidmi. O umístění tetičky v domově rodina neuvažuje ani v případě zhoršení zdravotního stavu. Jelikož je neteř již v penzi, může se o tetičku starat celý den a v případě potřeby jsou s lékařkou domluveni na využití služeb domácí péče. Na dotaz proč se tak rozhodli, odpovídá pani H., že když to jednou tetičce slíbila, nemůže teď slib nedodržet a dát jí někam do ústavu. Uvádí, že: „… do smrti bych si to vyčítala.“ Odpovědi na dotazy ohledně bydlení se shodují s odpověďmi seniorky, jen je rodina rozšiřuje o informace, že veškeré vybavení tetiččina pokoje bylo nové a ze svých osobních věci si přinesla pouze pár kusů ošacení, šperky a fotografie. „ ….zbytek věci byl naprosto nepoužitelný, protože její byt byl v dezolátním stavu, vlhký, plesnivý a všechno v něm smrdělo.“ U nich má k dispozici celý jejich třípokojový byt – vyjma ložnice manželského páru. Využívá celý prostor. V kuchyni se setkávají u každého jídla a v neděli zde probíhá setkání celé rodiny i s dětmi a vnoučaty. Za tato setkání je paní H. velmi ráda a těšilo by ji, kdyby probíhala častěji, ale chápe, že všichni mají pracovní a jiné povinnosti. Každý den se vidí s vnoučaty, které jí dělají velkou radost a ráda je hlídá. Téma provoz a náklady na financování společné nemovitosti paní H. otevřela konstatováním, že společné bydlení bylo hlavně jejím přáním, a proto se o provoz a financování společných prostor stará ona. S dětmi se dohodla, že provoz každé bytové jednotky si financuje každá rodina sama. Ona s manželem na sebe vzali navíc náklady za údržbu společných prostor v domě, rekonstrukci střechy, fasády, dvora a okolí domu. S tetičkou se chtěla domluvit na určité finanční částce měsíčně, která by pokryla část nákladů za provoz jejich bytu. Seniorka to odmítla s tím, že stejně nebude chodit nakupovat a nebude si vařit, a tak jim dá všechno a nechá si jen něco málo. Tahle dohoda byla akceptována oběma stranami a slov rodinných příslušníků tak i 57
funguje v praxi. Paní H. uvádí, že z peněz, které jí tetička dává, pro ni pořizuje vše, co potřebuje – jídlo, léky, hygienické pomůcky, ošacení, dárky pro děti – pokud si tetička přeje a další věci. Přínos seniora pro vícegenerační soužití spatřuje v tom, že se naplní rodina, která je kompletní až při zastoupení všech generací, kdy se malé děti učí od svých babiček, které jim vypráví a předávají zkušenosti. Jelikož již nemá vlastní rodiče, tohle pro ni představuje její teta - maminčina sestra. Má velmi ráda tetino vyprávění z dob, kdy byly s maminkou malé děti. Sama sebe již také považuje za seniora – i když mladého a svůj osobní přínos pro své děti spatřuje v tom, že jim kdykoli může pohlídat děti, pomoci udržovat domácnost v případě, že odjíždějí na dovolenou a zabezpečit zvířata, protože součástí domácnosti dětí jsou i psi, kočky a králíčci. Přínos rodiny pro seniora pro ni osobně představuje pocit sounáležitosti, jistoty a zázemí, který rodina seniorovi dává, pokud v ní žije. Do toho patří i rodinnou poskytovaná péče. Tak to sama jako senior cítí a snaží se to dát i tetičce. Nevýhody tak velkého rodinného soužití žádné nevidí, jen si uvědomuje možnost jistých úskalí, která mohou takové soužití znepříjemnit. Konkrétně sem zařazuje příliš dominantní osobnost, panovačnost a netolerantnost. Je ale přesvědčena o tom, že pokud si takové soužití zvolí jedinci nebo jednotlivé rodiny dobrovolně, snaží se pracovat na tom, aby to vše fungovalo co nejlépe. Ona je s tímto soužitím spokojená a nerozhodla by se jinak.
6.1.3 Kazuistika č. 3 Ve třetí rodině žijí společně tři generace. Seniorka ve věku 85 let se před necelým rokem přistěhovala do rodiny svého syna, kterému je 53 let, žije s manželkou 47 let. Oba jsou zaměstnaní a mají dva syny 24 a 22 let. Jeden ze synů studuje vysokou školu, druhý pracuje. Oba bydlí u rodičů. Seniorka i celá rodina jsou věřící. Seniorka S3 je již více než dvacet let vdova a ještě před rokem bydlela na vesnici asi 30 km od bydliště syna. Žila sama na statku, kde se starala o hospodářská zvířata. Od mládí má astma, které se jí v poslední době zhoršilo tak, že už se nemohla starat o zvířata a byla velmi často v nemocnici. Syn bydlí ve městě, kde je nemocnice a
58
protože musela jezdit i několikrát týdně na kontroly k lékaři, nabídl jí syn, aby bydlela u nich. Nejdříve nechtěla a myslela si, že to zvládne doma, ale syn a jeho žena pracují a tak za ní nemohly každý den jezdit a pomáhat jí. Když musela opět do nemocnice, už se z ní vrátila rovnou k synovi domů. Připravili jí tam její pokojíček. U syna se jí líbí, může se pohybovat po celém domě a jít i na dvorek, kde mají králíky, tak se o ně taky může starat, když jej jí dobře. Doma to měla moc ráda, žila tam s manželem od té doby, co se vdala, ale tady u syna se jí také líbí. Je tady teplo, nemusí zatápět v kamnech, nepráší se a lépe se jí dýchá – je to jednoduší. Z domu si vzala jen to nejnutnější, šaty, pletení, televizi a bibli s růžencem. Všechno ostatní syn má a je to lepší, než měla ona doma. Nevýhodou odchodu z domova seniorka spatřuje v tom, že teď již nebude moci synům přilepšit a dávat jim kačeny, vajíčka, králíky, vepřové a to co jí vyrostlo na zahrádce. Také ji chybí sousedky, se kterými chodila do kostela a na „besedu“. „Tady u syna za mnou chodí na besedu nevěstina maminka, a když nemůžu dojít do kostela, tak za mnou pan farář přijde sem.“ „Všichni se doma potkáme v sobotu a v neděli na oběd a v kostele. Je hezké se společně potkat. S vnuky se jinak moc nevidím, protože jeden chodí do práce a potom jde za slečnou a druhej je ve škole v Praze.“ Za významné chvíle považuje seniorka společná setkání i s druhým synem a jeho ženou. Podle jejích slov je to ale jen výjimečně, asi jedenkrát za tři měsíce. I tak je ráda, že se sejdou, dozví se, jak se mají a může jím pomoci. Vždy jim dá alespoň nějaké peníze, když už nemůže dávat co dřív. Synovi za bydlení nic neplatí. Obědy jí nosí nevěsta z práce a ona si financuje pouze léky, tak může něco ušetřit. Jak sama uvádí: „ …syn s rodinou se o mě hezky stará, nevěsta je na mě moc hodná a pomáhá mě s koupáním. Syn mě zase vozí k doktorovi.“ Seniorka uvádí, že ona pomáhá se zvířaty na dvoře, a když našetří, tak synovi pomůže alespoň finančně. Na otázku, zda zná nebo navštěvuje nějaká sociální zařízení pro seniory, odpovídá: „Znám je domovy důchodců a tam bych teda nechtěla.“ Zhoršení zdravotního stavu představuje pro seniorku zhoršení dýchání a dušnost, tedy nemocniční péči. V domově důchodců by ji s tímto problémem nepomohli, a proto uvádí, že neví, proč by tam měla jít, když může být u syna.
59
Při rozhovoru s rodinou R3 byl přítomný jak syn seniorky, tak jeho žena. Na první otázku – jak dlouho společně bydlí, odpovídají - 10 měsíců, ale oběma to přijde mnohem méně. Paní M. uvádí, že když se maminka přistěhovala, neustále se jí opakovaly astmatické záchvaty a byla opakovaně hospitalizovaná v nemocnici. „Ze začátku byla doma třeba jen týden, než jí chytl znovu záchvat a museli jsme jí odvézt do nemocnice. Když se to opakovalo skoro dva měsíce, dali nám domů kyslíkovou bombu. S tou to už bylo lepší a maminka vydržela doma déle.“ V současné době je seniorka již dva měsíce doma bez nutnosti hospitalizace. Maminku si vzali k sobě z důvodů opakovaných hospitalizací a toho, že v případě její nepřítomnosti museli denně jezdit k ní domů starat se o zvířata. Oba uvádí, že hospitalizace nebyly tak časté, jako když se přistěhovala k nim, ale každodenní dojíždění v její nepřítomnosti bylo časově i finančně velmi náročné. Syn dále uvádí, že se o maminku bál a děsily ho noční telefonáty, že nemůže dýchat. Když je nyní maminka u nich, je klidnější, protože je vedle a do nemocnice mohou odjet okamžitě. Bydlení pro maminku nemuseli nijak připravovat. Vždy měli jeden pokoj navíc pro návštěvy a výhledově právě proto, aby se mohli postarat o rodiče. Oni mají pro sebe čtyři pokoje a kuchyň v rodinném domku. Provoz domu financují jen oni. Nechtějí žádné peníze po synovi, i když už vydělává, ani po mamince, ta jim toho již dala dost. Syn uvádí, že peníze mu maminka dává, pokud jí někam veze autem nebo jí kupuje léky. Nic jiného si kupovat nemusí. Peníze ještě dostávají, pokud mají narozeniny, jsou vánoce a podobné události. Všichni se setkávají o víkendových obědech, kdy se syn vrátí ze školy. Jsou rádi, že se takhle všichni setkají, i když jsou to většinou jen krátká společná setkání. Přínos vícegeneračního soužití oba manželé spatřují v tom, že mají maminku u sebe a v případě, že se něco děje, mohou okamžitě jednat. Lékař i nemocnice jsou ve městě a mamince se dostane rychlé pomoci. Jsou takhle klidnější a spokojení. Stejnou odpověď jsem dostala i na otázku o přínosu rodiny pro seniora. V případě přínosu seniora pro rodinu odpovídá syn: „Rodiče nám pomáhali celý život. Kluci tam hrozně rádi jezdili a trávili tam prázdniny. Teď už je na nás, abychom se postarali o maminku.“ Nevýhody vícegeneračního soužití nevidí žádné. Paní M. uvádí, že vlastně ani o žádnou péči nejde, že seniorka potřebuje pomoct jen s koupáním, a to není žádný problém. Jinak si věci kolem sebe udělá sama. Jak by postupovali v případě, že by se seniorčin zdravotní stav zhoršil a 60
vyžadovala celodenní péči, neví. Zatím o tom nemluvili. Jen se oba shodli na tom, že zaměstnání by nemohl opustit ani jeden z nich. O žádných možnostech pomoci rodině s péčí o seniora v domácím prostředí zatím neslyšeli. Až půjdou k lékaři pro léky, zeptají se a domluví se společně, jak by v takovém případě mohli postupovat dál.
6.1.4 Kazuistika č. 4 Čtvrtá rodina žije v rodinném domě ve městě a jsou v ní zastoupeny tři generace. Nejstarší generaci představuje manželský pár. Muž 62 let je již v penzi, žena 56 let zaměstnaná. Střední generace je zastoupena 38. letým pracujícím synem a jeho 34. letou manželkou na mateřské dovolené. Jejich dva synové 6 a 2,5 roku jsou zástupci nejmladší generace. Celá rodina je věřící. Při rozhovoru s nejstarší generací S4 byli přítomni oba představitelé manželského páru. Odpovídala však výhradně žena, a to i na otázky položené jmenovitě manželovi. Po své odpovědi se pouze na manžela obrátila a otázkou: Je to tak, že? A tím si „vynutila“ jeho souhlas. Když jsem se pro větší objektivitu výpovědí pokoušela po skončení rozhovoru domluvit sezení pouze s mužem, byla jsem odmítnuta s odkazem na to, že manželka to umí říct lépe než on. Pro účely dalšího zpracování rozhovoru jsou tedy zaznamenány odpovědi ženy. Žena uvádí, že dům, ve kterém všichni bydlí, postavili oni s manželem. Druhý syn bydlí ve vesnici 20 kilometrů odsud i s rodinou. Než se odstěhoval, chtěl bydlet s rodinou u nich v domě, ale ona to odmítla, protože si myslí, že mladí mají bydlet sami a ještě tady byl druhý syn. Asi o deset let později si žena začala připadat unavená z uklízení tak velkého a nevyužitého domu, kde už bydleli s manželem sami. Začala také přemýšlet, kdo se o ně postará, až budou staří. Proto se dohodli a navrhli druhému synovi, aby přestavěl jejich dům a bydleli společně. Za to si vyžádala od syna slib, že se o ně postará, až budou staří a nesoběstační. Dnes mají každý jedno patro a v něm samostatný byt. Oni s manželem dva plus jedna v přízemí a syn třípokojový byt v patře.
61
Při přestavbě domu si každá rodina financovala svůj byt. Oba byty jsou samostatné, včetně všech měřičů na energie, takže i provoz bytu si platí každá rodina sama. O ostatní společné náklady spojené s provozem domu se dělí napůl. Na otázku co jim vícegenerační soužití přináší, žena odpovídá, že někdy je to víc problémů, než si myslela. Uvádí hlavně potíže se snachou, která si nenechá poradit a dělá věci jinak než by bylo dobré, občas se nemůžou domluvit a když je nějaký problém, syn se vždy postaví na stranu snachy. Žádné jiné nevýhody nevidí. Naopak, tím že si předělali dům, platí nyní méně peněz za teplo i elektriku a ostatní náklady si dělí se synem, takže finanční úspora je velká. Další výhodou je to, že vidí vnuky každý den. Když přijde z práce, chvilku si odpočne, potom zajde za dětmi nahoru, pomazlí se s nimi a za deset minut už utíká udělat nějakou práci. Takhle vidí děti a všechno stihne. „Že bychom se scházeli všichni nějak pravidelně, to ne. Jenom když je nějaká příležitost, tak pozveme i druhého syna s rodinou a sejdeme se všichni třeba v neděli na oběd.“ Na otázku jak často to bývá, odpovídá, že tak asi pět až šestkrát za rok. Se syny se ale vídá často, skoro denně, akorát u toho nejsou všichni. Velká setkání pro ni znamenají hlavně starosti s přípravami, proto to nebývá tak často. Raději se potká jen se syny nebo vnoučaty. Takové setkání nedá moc práce a starostí s přípravami. Prospěšnost seniora pro rodinu spatřuje žena v tom, že: „ … dědeček je doma každý den, tak může kdykoli kluky pohlídat.“ Naopak prospěšnost rodiny pro seniora je dána péčí o ně, až nebudou moci se o sebe postarat sami. Spokojenost s vícegeneračním soužitím uvádí jen částečnou, údajně to není takové, jak si představovala. Tento stav vyplývá z potíží se snachou, které uvedla výše. Otázky zaměřené na péči o seniora, žena okomentovala tím, že oni teď žádnou péči nepotřebují a až ji potřebovat budou, syn ví, že se o ně musí postarat. Uvádí: „Když jsme synovi přepisovali polovinu domu, jasně jsme jim oběma řekli, že když dostanou dům, musí se o nás postarat a nesmí nás dát nikam do domova. Navíc snacha je zdravotní sestra – i proto jsme jim tenkrát nabídli, aby tady bydleli.“ Další alternativy péče neznají a neuvažují o nich. Rozhovoru se střední generací R4 se také zúčastnili oba manželé, pouze žena občas odcházela, odvedena povinnostmi a malým synem. Rozhovor byl otevřen otázkou, proč se rozhodli ke společnému soužití. Muž
62
uvádí, že bydleli s manželkou v podnájmu, čekali rodinu a plánovali stavbu domu, když je jeho rodiče oslovili a nabídli společné bydlení. Dlouho to probírali a zvažovali. Žena udává, že kromě finanční úspory a rychlejšího přestěhování na manželovi viděla, že by mu to nevadilo. Také si vzpomněla na to, že prvního syna s žádostí o společné bydlení rodiče odmítli. Brala to tedy jako vyjádření důvěry a žádosti od rodičů, aby je nenechávali samotné. Také si říkala: „ …když se budeme denně vidět a potkávat, tak se musíme naučit společně mluvit a vycházet. Lépe se poznáme a nejdeme si k sobě cestu mnohem rychleji, než když bydlíme každý jinde.“ Oba shodně uvádí, že se s rodiči potkávají denně. Muž v čase, kdy se stará o dům a je venku. Žena, když je s dětmi na dvorku. Tchýně denně na chvíli dochází za dětmi domů. Společná setkání všech ale oba označují za vzácný jev. Nejčastěji, když je nějaká příležitost a přijede i bratr s rodinou. Potom se na oběd sejdou všechny generace společně a jsou to příjemné chvíle, kdy se proberou novinky. Když jsem je požádala o číselné vyjádření, uvedli narozeniny a svátky rodičů, vánoce a velikonoce, tedy asi 6x do roka. Svůj třípokojový byt si financují sami, stejně jako rodiče. Dotaz na výhody a přínos vícegeneračního soužití vyvolal na ženině tváři úsměv. Muž rekapituluje: „ … no moc jsme neušetřili. Přestavba stála skoro tolik co nový dům. Je pravda, že to bylo rychlejší, ale každý den se mnou naši chtějí něco řešit – vždycky mají nějaký problém. Někdy je to dost únavný, ale ani jedno není přínos – tak nevím.“ Žena dodává, že její představy o tom, že si k sobě s manželovou maminkou najdou rychleji cestu a naučí se komunikovat, se zatím také nenaplnila, ale stále v to věří. Předpokládá také, že se vztahy upraví, až půjde po mateřské do práce. Přínos seniora v rodině muž vidí v tom, že když je potřeba něco vyřídit nebo pro něco zajet, může to udělat otec (senior) a on si nemusí brát dovolenou. Žena to doplňuje o možnost hlídání dětí, až bude chodit do práce. Svůj přínos pro seniory oba vidí v péči o rodiče, až se nebudou moci o sebe starat sami. Zatím jsou plně soběstační. Další možnosti pomoci s péčí o seniora v domácím prostředí neznají. Dosud se tím nezabývali a ani neví, jak by takovou situaci řešili. Poslední otázka se dotazovala na jejich spokojenost s vícegeneračním soužitím. Oba shodně přiznávají společné úvahy nad tím, že pokud by před pěti lety začali stavět svůj dům, byli by víc v klidu. Dnes oba vědí, že by se rozhodli jinak.
63
6.1.5 Kazuistika č. 5 Poslední pátá rodina žijící ve městě bydlí v rodinném domě a je složena ze tří generací. Dříve v domě žil pouze seniorský pár. Před jedenácti lety ale dům zrekonstruovali a přistěhoval se syn s rodinou a s matkou své ženy, u které dříve bydleli. Před pěti měsíci zemřel muž reprezentující nejstarší generaci. V současné době zde žijí 64. letá ovdovělá žena, která se necítila na to, aby se zúčastnila rozhovoru. Dále 69. letá žena, která je matkou představitelky střední generace – 40. letá žena. Její manžel 42 let, oba zaměstnaní a jejich 19. letá dcera. Obě seniorky mají svůj samostatný byt, stejně jako tříčlenná rodina. Všichni jsou nevěřící. Odpovědi seniorů S5 zde zastupuje 69. letá žena, která je již více jak třicet let vdova a žila společně s dcerou a její rodinou ve svém čtyřpokojovém bytě na sídlišti. Před jedenácti lety se chtěla dcera s rodinou odstěhovat do domu rodičů svého muže, ale neměli finance na rekonstrukci domu, tak se všichni společně dohodli, že matka prodá svůj byt, finance dá dětem a oni jí vezmou s sebou do nového domu. Uvádí, že s tím souhlasili i zeťovi rodiče, byl to jejich dům. V domě vybudovali tři bytové jednotky spojené společnou chodbou. Mladá rodina si vybudovala třípokojový byt, seniorský pár dvoupokojový byt a v podkroví je jednopokojový byt, který užívá matka, u níž dříve mladá rodina bydlela. Důvodem pro tak velkou přestavbu a sestěhování rodin byl velký nevyužitý rodinný dům se zahradou, pocity osamělosti seniorského páru a nedostatek fyzických sil na zvládnutí domu a zahrady. Seniorka obývá jednopokojový byt v podkroví a je tam moc spokojená. Má svoje soukromí, pořídila si pejska, a když chce vidět dceru, sejde za ní dolů. Všichni se potkávali velmi často – nejvíce na zahradě u kávy a byla to velmi příjemná setkání. Nyní, když zemřel muž ze seniorského páru, je jeho paní stále smutná a moc nevychází z bytu. O návštěvy také nestojí. Seniorka ale uvádí, že i tak se sejdou všechny generace téměř každý den – pouze bez druhé babičky. Nejméně je to 3x týdně. Teď na jaře a v létě to bude častější a příjemnější setkávání na zahradě. Na otázku, co jí rodina přináší, odpovídá, že úplně vše. „Od té doby, co jsem jako mladá ovdověla a zůstala s holkama sama, jsou pro mě vším. Starší dcera zůstala doma i po svatbě. Vnučku jsem viděla vyrůstat od malička. Nepřežila bych, kdybych zůstala sama. Rodina je pro mě všechno, patřit někam, bezpečí, jistota, radost.
64
Pejska jsem si pořídila, protože pro mě bylo na začátku těžké být sama v bytě, i když jsem věděla, že stačí sejít schody a budu se všemi.“ Při otázce co přináší senior rodině, znejistěla. Řekla, že takhle o tom nikdy nepřemýšlela a že se na to musím zeptat mladých. Pokud má něco říci, tak myslí, že jim pomohla finančně, protože jinak by nemohli přestavovat. Financuje si provoz svého bytu, ale to není podle seniorky žádný přínos, ale samozřejmost, když tam žije. Dál se každý ze seniorů snaží pomoct na zahradě – vždy s tím, co ho baví. Ona se stará o kytky a zeleninu. Teď na jaře už tady nebude zeťův tatínek, tak neví, jak to bude. S vícegeneračním soužitím je velmi spokojená a určitě by to nechtěla jinak. Přínos takového soužití vidí v tom, že rodinu stmeluje, lépe se řeší problémy. Je víc lidí na jejich řešení a mohou si vzájemně pomáhat. Nevýhody nejsou žádné. To, aby o ni mladí pečovali, není potřeba a ani to zatím neřešili. Přiznává ale, že po úmrtí dceřina tchána o tom už přemýšlela. Rodina je však tou náhlou a rychlou smrtí stále poznamenaná, a tak si myslí, že není ten správný čas tohle téma řešit. Ona by ale ráda zůstala s rodinou. Nechtěla by být někde v domově důchodců. Další možnosti pomoci s péčí o seniora v domácím prostředí nezná. Za členy rodiny R5 se rozhovoru zúčastnili oba manželé a části byla přítomna i jejich dcera. Na první otázku, co je vedlo ke společnému soužití, odpovídají, že od té doby co se vzali, bydleli s manželčinou maminkou – aby nebyla sama a později pouze rozšířili rodinu o další dva rodiče – tentokrát manželovi. Počet generací zůstal nezměněn. Muž dále doplňuje, že dům jeho rodičů byl velký a prázdný a rodiče chtěli, aby se k nim ze sídliště přestěhovali. Oba se shodují na tom, že bydlení v domě se zahradou se jim líbilo více než sídliště a muž stejně téměř denně docházel rodičům se zahradou a domem pomáhat. Ženinu maminku s sebou vzali proto, že ji nechtěli nechat samotnou a také proto, že jim velmi pomohla s financováním přestavby domu. Všechny tři zrekonstruované byty mají měřiče na odebrané energie. Provoz každého bytu si tedy financují jeho obyvatelé. Provoz svého třípokojového bytu, společných prostor a zahrady platí manželský pár, jelikož jsou majiteli nemovitosti. Pouze v případě, že se budují větší věci, například loni stavěli za domem na zahradě terasu, tak finančně přispěli všichni. Na terase se denně odehrávala rodinná setkání, až dokud to dovolilo počasí. Přes zimu chodili rodiče dolů k dětem na čaj a kávu, ale už to nebylo tak často, jako
65
v létě na zahradě. Proto už se všichni velmi těší na hezké počasí a setkávání na terase. Otázku, jaký je podle nich přínos vícegeneračního soužití, žena nedokáže zodpovědět. Uvádí, že pro ni je samozřejmé, že bydlí společně s maminkou. Nikdy jinak nebydlela a ani si to neumí představit. Muž to doplňuje o špatnou zkušenost se smrtí otce a uvádí, že až potom si uvědomil, jak je důležité být u rodičů co nejblíže, aby jim v případě potřeby mohli pomoct co nejrychleji. Jejich dcera, představitelka třetí generace, to doplňuje o možnost vidět se s babičkami každý den, alespoň na chvilku. A všichni se shodují na tom, že takové soužití jim vyhovuje. Nepochopitelná je pro oba partnery i otázka: čím je senior prospěšný rodině? Odpovídají: „U nás je senior součástí rodiny. Stejně jako manžel nebo dítě. A u nich také nepřemýšlíte o tom, čím jsou rodině prospěšní. Prostě jsou její součástí.“ Prospěšnost rodiny pro seniora opět srovnávají s prospěšností pro jakéhokoli jiného člena. „Rodina je něco jako dům, přístřeší, kam se schováte, když je vám nejhůř, kam se rádi vracíte a kde je vám dobře. Je to zázemí a jistota, ale ne jen pro seniora, ale pro každého člena rodiny. Nikomu není dobře, když je sám, bez rodiny – ani mladému, ani starému člověku.“ Nad péčí o seniory v případě jejich nemohoucnosti zatím nepřemýšleli, ale po náhlém úmrtí v rodině cítí, že tuto otázku budou muset brzy otevřít.
6.1.6 Kazuistika č. 6 Šestá kazuistika představuje první rodinu žijící na vesnici. Jedná se o druhou čtyřgenerační rodinu v rámci popisovaného výzkumného šetření. V rodině jsou dvě seniorské generace. Nejstarší generaci zastupuje 88. letá věřící žena. Jedná se o matku muže z mladší seniorské generace. Žena trpí artritickými bolestmi končetin, ischemickou chorobou srdeční, má diabetes mellitus II. typu a bércové vředy na dolních končetinách. Již dva roky je upoutána na lůžko a vyžaduje péči rodiny. Mladší seniorskou generaci představuje manželský pár. Oba manželé jsou v penzi a v rodině představují pečující generaci. Žena pečuje jak o manželovu matku, tak i o nejmladší generaci – vnučka 14 a vnuk 10 let. Do třetí generace žijící v rodinném domě patří nejmladší dcera seniorského páru 34 let společně s manželem 42 let. Oba pracují a při žádném rozhovoru nebyli přítomni. Z toho důvodu byly vedeny rozhovory pouze se
66
seniorskými generacemi, a to nejstarší, jako seniorka S6 a mladší seniorský pár představoval zbytek rodiny a pečující generaci, tedy označení R6. Seniorka S6 je, jak již bylo zmíněno, 88. letá věřící žena upoutaná na lůžko. Obavy z toho, zda bude žena schopná adekvátně odpovídat na dotazy, se rychle rozplynuly. Seniorka byla velmi aktivní. Uvádí, že ještě před půl rokem pletla a tím se zabavila. Dnes už jí to bolest v kloubech neumožňuje, a tak je moc ráda, když si s ní někdo přijde popovídat. Když jsem jí nastínila témata pro rozhovor, řekla, že o rodině si povídá nejraději, akorát ji trápí, že ona je tady pořád a některé její děti již nežijí. Proto je ráda, že je tady se synem a jeho rodinou, i když je moc nevidí. Vnučku tak jednou za měsíc a pravnoučata častěji, ale ne tak často, jako když byly malé, snacha Helenka je hlídala a děti chodily i za ní. Všichni společně se sejdou, jen když má narozeniny ona nebo syn. Potom mají společný oběd a přijedou i ostatní její děti, to jsou pro ni moc hezké chvíle. Důvod pro společné soužití rodiny byl v jejich případě prý naprosto samozřejmý. Uvádí, že rodný dům vždy zdědil nejstarší syn i s rodiči, o které se poté musel postarat. Bylo to tak odjakživa, již jejich prarodiče tak žili. Bydlení se upravovalo a postupně zvětšovalo, takže dnes má svůj pokoj na straně u syna. „Strana u syna znamená rozdělení domu na půlky - pro mladé a ta naše.“ O provoz domu a finance se nestará. Se synem se domluvili, že si každý měsíc nechá z důchodu tisíc korun a zbytek jim dá na jídlo, elektřinu, léky a další věci. Své peníze si šetří na vánoce a narozeniny nebo když za ní někdo přijede. Uvádí, že syn také dostává „nějaké“ peníze za to, že se o ni se snachou starají. V tom vidí seniorka i svůj přínos pro rodinu – poskytuje jim finance. Přínos rodiny spatřuje v poskytované péči. S péčí, kterou jí snacha Helenka poskytuje je spokojená. „Helenka se o mě stará moc hezky a dobře vaří.“ Jak dlouho již seniorka péči potřebuje, nedokáže přesně říct, ale je to již dlouho. Tenkrát již byla snacha v důchodu a ona potřebovala pomoc jen občas. „Nejhorší je to teď poslední dva roky, to nemůžu vůbec chodit. Jen sedím a ležím, takže mě Helenka se synem musí buď nosit nebo jsem jen v posteli. Každý den mě Helenka pomáhá s oblečením, dá mě najíst, pomůže mi na záchod, chystá léky, umyje mě a jednou za týden se sestřičkou vykoupou.“ Sestra z domácí péče dochází dvakrát týdně. Kolik času rodina péčí stráví, seniorka neví, ale říká, že „dost“.
67
Na otázku, jaký bude další průběh, až rodina nebude péči o ni zvládat, odpovídá: „Jako vždycky. Když se to nějak zhoršilo, zavezli mě do nemocnice, tam mě dali dohromady a zase jsem se vrátila domů.“ Dále uvádí, že si uvědomuje, že by ji syn mohl dát do domova důchodců, protože některé její sousedky tak skončily, ale ona je ráda, že má takového hodného syna, ten by jí to neudělal, dobře ho vychovala a má hodnou ženu. Jejich vzájemné soužití jí vyhovuje a je spokojená. Žádné nevýhody nevidí. Rodinu R6 zastupuje seniorský manželský pár. Syn seniorky 66 let a jeho žena 65 let. Oba jsou v penzi. Na otázku víry odpovídají, že jako děti do kostela chodit museli, ale že věřící nejsou a do kostela nechodí. Rozhovoru se zúčastnili oba. Aktivnější při odpovědích byl vždy muž, pouze v případě, že nevěděl, ujala se aktivity žena a doplnila manželovu výpověď. Jejich odpovědi se vždy shodovaly. Za důvod tak velkého rodinného soužití udávají manželovo dědictví v době, kdy byli mladí a vzali se. Jako nejstarší syn zdědil dům i s rodiči. Ženě zemřeli rodiče, když byla velmi mladá a tak byla ráda, že má nové rodiče a zůstali u společného bydlení. Když otěhotněla jejich nejmladší dcera a neměli kde bydlet ani žádné peníze, nabídli jim, že u nich mohou bydlet. Přestavěli dům do dnešní podoby – má společný vchod a společnou kuchyni s jídelnou. Na dvě strany jsou potom postaveny tři pokoje pro každou rodinu. Provoz domu financují společně. Oni s maminkou polovinu nákladů a druhou polovinu dcera s rodinou. Od dcery ještě dostávají peníze na jídlo, protože paní Helena denně pro všechny vaří. Maminka jim dává celý důchod, pro sebe si nechá tisíc korun, které pak rozdá vnukům, návštěvám a k narozeninám. Za peníze od ní jí platí léky a věci, které potřebuje, takže po zaplacení domácnosti vlastně nezbude nic. Příspěvek na péči, který dostávají, upotřebí na pleny, hygienické a jiné jednorázové pomůcky. Péče o seniorku trvá přibližně pět let. Celou tu dobu je pečující snacha již v penzi. První tři roky byla péče o seniorku nenáročná. Potřebovala oporu při chůzi a dopomoc s oblékáním. Postupně se stav zhoršoval a poslední dva roky se již bez každodenní pomoci a péče neobejde. Žena uvádí, že když se u seniorky vystupňují kloubní bolesti, není schopná se sama ani najíst. Jinak je u ní denně prováděna ranní hygiena, výměna spodního a ložního prádla, dopomoc s vyprazdňováním a přesuny z místa na místo. Muž uvádí: „…jsou to spíš přenosy. Ještě že je maminka tak lehoučká. S Helenkou ji hezky uneseme a může tak sedět i v křesle, když nemá velké bolesti.“
68
S péčí o seniorku rodině pomáhá sestra, která dochází dvakrát týdně z agentury domácí péče. Změří seniorce krevní tlak, ošetří dolní končetiny, jednou týdně pomůže s celkovou koupelí seniorky a jedenkrát za měsíc provádí odběr krve pro kontrolu glykemie. Na dotaz, jak jsou s poskytovanou službou spokojeni, uvádí žena, že velmi. Ona sama to vnímá jako velkou pomoc, hlavně při celkové koupeli a péči o problémové partie dolních končetin, kterou by sama nezvládla. O seniorce říká, že návštěva sestry je pro ni příjemná společenská událost, na kterou se vždy těší. Otázku, myslíte si, že péči zvládáte? Komentuje žena slovy: „Myslím, že ano. Maminka je spokojená a věci, ze kterých mám strach, třeba ty bolavé nohy, mě pomáhá řešit sestřička.“ Manžel ženu podporuje souhlasným tvrzením. Potom se žena usměje a uvádí, že to vlastně krásně vyšlo. Dřív se starala o malé děti dcery, a když začaly odrůstat a pomalu ji přestaly potřebovat, začala ji potřebovat maminka. V případě akutního zhoršení seniorčina zdravotního stavu by ji odvezli do nemocnice, ale jinak ji chtějí mít doma. Žena uvádí, že pokud bude ona sama moct, chce se o maminku starat a sestřička z domácí péče může chodit i častěji. Také by pomáhal manžel. Rodina je pro ni velmi důležitá, myslí si, že hlavně proto, že o svou rodinu a rodiče přišla velmi brzy. Je tedy velmi ráda, když má rodinu kolem sebe a může jí být prospěšná. To je podle ní výhoda takového soužití. Nevýhody nevidí. V tom vidí i odpověď na otázku, čím je senior prospěšný rodině. „Postarám se o vnoučata a maminku, uvařím a s manželem se ještě staráme o zahradu a pole. Když můžeme, tak proč bychom to nedělali? Neumím si přestavit, že bychom dřepěli s manželem sami v bytě a neměli co dělat.“ S tímto tvrzením vyjadřuje manžel souhlas, i když uvádí, že někdy je unavený. Když jsem položila stejnou otázku na prospěšnost seniora a ptala se konkrétně na maminku, syn mě odpověděl. „Maminka už je stará a nemůže, od ní se nečeká, že bude pomáhat, ta už svoje udělala, teď je to zase na nás.“ V případě, že se otázka otočila a dotazovala se na prospěšnost rodiny pro seniora, přestali se oba manželé považovat za seniory. Oni byli tou rodinou a poskytovali seniorce péči a zajištění jejich potřeb. Naprosto je nenapadlo, že by měla být něčím prospěšná rodina jejich dcery jim, jako seniorům. Když jsem je s tímto konfrontovala, uváděla zvláště žena, že rodina je prospěšná tím, že je kolem, že s nimi vůbec žije a senior jí může být prospěšný. Po tomto tvrzení jsem o to více stála o rozhovor s mladými manželi. Velmi mě zajímal jejich pohled na soužití. Opakovaně jsem je kontaktovala a byla odmítnuta nakonec 69
s vysvětlením, že už mě odpověděli rodiče a oni nemají na takové hlouposti čas. Seniorský manželský pár je ve vícegeneračním rodinném soužití spokojený. Četnost mezigeneračních setkání definují každodenním kontaktem jak se seniorkou, tak i s dcerou a její rodinou. Ovšem setkání všech generací současně je spíše výjimečná záležitost. Taková setkání probíhají, když má seniorka nebo oni narozeniny, tedy tak třikrát za rok. Žena uvádí, že jsou to vždy moc hezké chvíle, ale netrvají dlouho, protože dcera a manželem mají mnoho povinností.
6.1.7 Kazuistika č. 7 Další rodina žijící na venkově v rodinném domě je třígenerační. Seniorský manželský pár – muž 64 let a žena 62 let – oba již ve starobním důchodu, ale muž příležitostně pracuje ve zdejším zemědělském družstvu. V domě žijí společně se synem a jeho rodinou již dvanáct let. Syn 38 let, manželka 36 let a jejich syn 12 let s dcerou 4 roky. Na otázku víry všichni odpovídají, že jsou nevěřící. Seniorský pár S7 hned na úvod uvádí, že jsou rádi, že jsem k nim přišla právě s touto problematikou, protože podle nich je prý vícegenerační soužití úžasná věc a rádi se o to podělí. Společně bydlí proto, že když z domova odešli starší děti a oženil se i nejmladší syn, nechtěli zůstat sami. Tak se dohodli na společné bydlení. Zrekonstruovali dům a syn si vybudoval byt v podkroví. V domě jsou tedy dva samostatné třípokojové byty. Společný mají pouze vchod a chodbu. V době, kdy začali společně bydlet, byla snacha na mateřské dovolené a seniorský pár ještě pracoval. Aby synovi finančně pomohli, platili provoz celého domu sami. Nyní, když jsou v penzi, platby za dům probíhají na půl. Přínos vícegeneračního soužití vidí v tom, že nezůstali sami. Každý den se mohou potěšit s vnoučaty, a když něco potřebují, syn jim kdykoli pomůže. Jejich konkrétní prospěšnost pro vícegenerační rodinné soužití vidí v tom, že pomohli synovi finančně při stavbě jeho bytu a dokud pracovali, tak i s jeho provozem. Pomáhají s hlídáním dětí, vodí a vyzvedávají vnučku ze školky. Prospěšnost rodiny pro sebe spatřují v možnosti být kdykoli s vnoučaty a to, že nezůstali sami, z čehož měli oba strach. Pokud potřebují s něčím pomoct, mají syna doma a stačí mu jen říct.
70
Všichni se setkají každý den, když si syn se snachou přijdou vyzvednout děti. Někdy je to jen na chviličku, jindy je to déle. Předávání dětí je „provozní“ záležitost, kdy se společně domlouvají na další den a ostatní důležité věci. Hezké a příjemné jsou společné chvíle o víkendech nebo v létě na zahradě. Nevýhody společného soužití nevidí žádné a jsou takhle velmi spokojeni. Žena uvádí, že je to zřejmě i tím, že si se snachou tak dobře rozumí. Seniorský pár je plně soběstačný a žádnou zdravotní péči nepotřebuje. S rodinou dosud neřešili, jak by to v tomto případě bylo, ale předpokládají, že by se o ně děti postaraly. „U sousedů to mají tak, že k nim chodí sestřička domů. Mladí chodí dál do práce, a přesto můžou mít tatínka doma. To by se nám asi líbilo nejvíc“, uvádí žena a muž vyjadřuje souhlas s jejím výrokem. Rodina R7 byla při rozhovoru zastoupena oběma generacemi, jak manželi, tak i jejich dětmi. O bydlení se vyjadřují stejně jako rodiče. Zůstali bydlet společně, protože si obě ženy rozuměly, mladá rodina neměla kde bydlet a rodiče si přáli, aby s nimi zůstali. Obývají třípokojový byt v podkroví. Veškeré výdaje spojené s bydlením platí s rodiči napůl. V tom spatřují i výhodu společného soužití – finanční úspora za výdaje spojené s bydlením. Další pozitivum žena spatřuje v hlídání dětí. Každý den babička zavede a vyzvedne vnučku ze školky, aby nemusela vstávat ráno v pět hodin, kdy oni s manželem odjíždí do práce. Přínos rodiny pro seniory je dle jejich mínění dán pomocí, kterou rodičům poskytují, když potřebují. Různé opravy, jednání na úřadech, návštěvy lékaře atd. Všichni společně se setkávají každý den po návratu z práce, když si jdou s manželem vyzvednout děti k rodičům. Je to tak na 15 – 30 minut. O víkendu jsou odpolední setkání delší, nejméně hodinu u kávy. Až bude tepleji, stráví společně i celé odpoledne venku na dvoře, kde si každý dělá něco svého, ale jsou spolu. Se společným bydlením s rodiči jsou spokojeni a dle jejich názoru žádné nevýhody nemá. Snad jen to, že bydlí daleko od města a do práce musí denně dojíždět, to ale se společným bydlením nesouvisí, jak sami uvádějí. Péče o rodiče zatím není třeba. Společně o tom nemluvili a ani netuší, co by si rodiče přáli. Oni sami si myslí, že práci by opustit kvůli péči o rodiče nemohli, protože by potom nesehnali jinou. Další způsoby péče a možnosti sociální pomoci neznají.
71
6.1.8 Kazuistika č. 8 Když jsme s praktickou lékařkou vyhledávaly vícegenerační společně žijící rodiny, uvedla lékařka tuto rodinu slovy: „…tahle není moc tabulková a předpisová.“ O to víc mě zmíněná rodina zajímala a byla jsem ráda, že se setkáním souhlasili. Rodina žije na vesnici v menším čtyřpokojovém rodinném domě s dvorkem a zahradou. Jedná se o třígenerační neúplnou rodinu. Seniorka 69 let, syn 48 let a jeho děti, syn 13 a dcery 11 a 8 let. Matka tří dětí odešla před pěti lety. Důvodem byly velké rozepře mezi oběma ženami a fyzické napadání manžela. Seniorka S8 je matkou šesti synů. Dcera jí zemřela jako malé dítě. Dva syni již nežijí. Ve vesnici, kde bydlí, zůstali dva a nejmladší bydlí s ní. Na otázku zda je věřící, rozzlobeně odpovídá: „ Už ne, Bůh mě vzal všechno, co jsem měla ráda. Prvně dceru, potom manžela, toho už nemám víc jak dvacet let a kluci, co za něco stojí, jsou pryč. Mě tady zůstali jen ti nepodaření a starosti. Snacha utekla a nechala nám tady tři děcka, a to jen proto, že byla líná a nechtěla dělat, co jí řeknu.“ O společném bydlení seniorka uvádí, že jednou (před třinácti lety) si syn přivedl ženskou, řekl jí, že čekají rodinu, nemají kam jít a že zůstanou bydlet tady, protože je tady místa dost. Nastěhovali se do jednoho pokoje a až měli děti, obsadili i druhý pokoj. V té době seniora chodila do práce. Syn moc nevydělával a snacha byla na mateřské, takže bydlení platila celé ona. Uvádí: „…proto jsem chtěla, aby aspoň doma snacha dělala. Ona si ale stále jen stěžovala, že je toho moc a že všechno i s děckama nezvládne. A když řekla, že o dobytek se starat nebude, tak to už mě fakt naštvala. No a pak už jsme se pořád jen hádaly.“ Veškeré náklady spojené s bydlením platí stále seniorka. Syn je dnes již druhý rok nezaměstnaný, občas chodí na brigády, ale na domácnost nepřispívá. Na otázky o vícegeneračním soužití odpovídala velmi skepticky. O takové soužití nestála a nestojí. Výhody to žádné nemá, jen samé nevýhody. Nemá žádné finance, protože z důchodu musí živit vnoučata i syna a zbytek dá za bydlení. Má s tím spoustu starostí a nemá žádný klid. Prospěšnost rodiny pro ni není žádná. Naopak uvádí, že pouze rodina má prospěch z ní. Ona poskytuje finance, bydlení i péči o děti. S dětmi je každý den, za to syna vidí někdy třeba jen třikrát za týden na čtvrt hodiny a to se vždy pohádají.
72
S tímto soužitím je velmi nespokojená a nejraději by odešla do domova pro seniory nebo do penzionu, ale nechce nechat děti samotné. Má obavu, že by je synovi odebrali z péče a museli by jít do dětského domova, když o ně matka nestojí. Otázku potřeby péče při zhoršení zdravotního stavu řeší seniorka pobytem v nemocnici. Když se uzdraví, jde zase domů. Řešení situace pro případ, že by již nebyla soběstačná, seniorka nemá. Uvádí: „Musela bych rychle umřít.“ Nezná ani žádné možnosti pomoci s péčí o seniora a dál se odmítá na dané téma bavit. Rodinu R8 zastupuje nezaměstnaný 48. letý muž, nejmladší syn seniorky. Věřící není. Doma u rodičů bydlel vždy, nikdy neodešel. Před třinácti lety se k němu přistěhovala manželka, dům byl dost velký pro všechny. Čekali rodinu a neměli kde bydlet, tak zůstali tady. „Manželka a matka se nesnesly a pořád se hádaly. Chtěly po mně, abych pořád řešil jejich věci a pak na mě obě řvaly. Někdy jsem to nevydržel a vyřešil to rychle a ručně. Manželka sice občas říkala, že uteče, ale nikdy to neudělala. Když byly nejmladší tři roky, najednou se žena ztratila. Zkoušel jsem jí hledat jako vždycky, ale nikde nebyla. Od té doby jsem jí neviděl. Jen mi potom volala, abych jí nehledal, že už se nevrátí a ať jsem hodnej na děti. Jak kdybych jim někdy ubližoval.“ S bydlením je spokojený, mají každý svůj pokoj, matka, on i děti. Finančně přispívat nemůže, jelikož je nezaměstnaný a nemá peníze. „Občas sice něco vydělám na brigádě, ale to stačí tak akorát na to, abych nejstaršímu koupil boty a bundu. Holky většinou od někoho něco dostanou a mě zbude sotva na pivo a cigarety, a to už jsem to omezil.“ S vícegeneračním soužitím je spokojený. Výhoda je hlavně finanční, protože je bez práce a nikde by si nemohl nic platit. Další výhody jsou v tom, že když není doma, postará se o děti matka a také uvaří. Přínos rodiny pro seniora nejprve muž nedokáže říct, ale potom uvádí, že děti matce pomáhají s nákupem a zvířaty na dvoře. Společného času moc nestráví a je rád, protože matka na něj stejně pořád jen křičí. To také považuje za jedinou nevýhodu společného soužití. Péče o seniora, jak uvádí, není jeho starost. „O matku, když nemohla, se vždycky starala švagrová, takže buď bude v nemocnici, nebo se o ni zase bude starat Máňa, copak by se chlap mohl starat o ženskou?“ Další možnosti pomoci s péčí o seniora nezná. Práci by kvůli tomu neopustil, i kdyby ji měl, protože jak již uvedl, není to jeho starost.
73
6.1.9 Kazuistika č. 9 Další rodinou bylo třígenerační soužití manželského páru, jejich dcery s manželem a dvěma dcerkami. Seniora S9
zde zastupoval muž 66 let (pan A.). Je již v penzi, ale stále
příležitostně pracuje. Věřící není on ani nikdo z rodiny. Manželce je 63 let. Nyní je čtyři měsíce po operaci metastáz na mozku. Je chodící a v rámci běžných sebeobslužných úkonů soběstačná, „…jen někdy je zmatená a to na ni musíme dohlížet a pomáhat jí. Potom to zase přejde a je dobrá.“ Ztížená je také výbavnost některých slov a jejich užití ve větách. Při mých dvou návštěvách byla žena dezorientovaná místem a osobou. Kromě svého manžela nikoho nepoznávala a odmítala komunikovat. Péče o manželku trvá již pět let. Pan A. uvádí, že nejprve byla po operaci zhoubného nádoru na plicích velmi oslabená a potřebovala dopomoc i při běžných sebeobslužných činnostech. V té době pomáhala s péčí o manželku nejmladší dcera, která v té době bydlela doma a byla nezaměstnaná. Přibližně po roce se zdravotní stav ustálil a žena již nepotřebovala každodenní péči. Před dvěma roky se objevily silné bolesti hlavy, potíže s pamětí a výbavností některých slov. Po diagnostice metastáz na mozku byla zahájena chemoterapie a před čtyřmi měsíci operace mozku. Pan A. uvádí, že měl obavy, v jakém stavu se manželka po operaci mozku vrátí zpět a zda zvládnou péči o ní. Byl ale příjemně překvapený, v jak dobrém stavu se manželka vrátila. Potřebovala dopomoc při běžných činnostech, ale pouze částečnou a její stav se rychle upravoval. Odejít z práce, kvůli péči o manželku nemusel. Vždy se vystřídal s dcerami. Před pěti lety s nejmladší a nyní s nimi bydlí nejstarší dcera s rodinou, která je na mateřské dovolené. On tedy může příležitostně docházet do práce a střídat se s dcerou v péči o manželku. Péči vždy zvládli v rámci rodiny sami. O možnosti využití služeb domácí péče je informoval lékař, se kterým se domluvili, že v případě zhoršení zdravotního stavu a jejich neschopnosti dále péči zvládat, by tuto nabídky využili. Společně s dcerou si myslí, že péči zatím zvládají. Tím, že se střídají, toho není moc a manželka je spokojená. Naopak si neumí představit, že by se o ni staral někdo jiný. Je velmi rád, že dcera i s rodinou bydlí společně s nimi. Původně to bylo řešení jejich bytové a finanční krize v době, kdy dcera otěhotněla, ale za celé tři roky nelitoval, že bydlí společně.
74
Přínos mladé rodiny pro ně, jako seniory, vidí jednoznačně v pomoci s péčí o manželku. Uvádí, že neví, jak by to zvládl, kdyby tady bydlel sám se ženou. Za „elixír mládí“ považuje své dvě vnučky, se kterými se vidí každý den, nejméně dvě hodiny – pokud je v práci, ale většinou je to mnohem víc. Hrají si spolu, chodí ven, mají se moc rádi. V tom vidí svou prospěšnost pro mladou rodinu. Zabaví a pohlídá vnučky, když si chce dcera s manželem někam vyrazit a odpočinout si. Nevýhody vícegeneračního soužití nevidí žádné. S dcerou ani jejím manželem se nehádají, vycházejí si vstříc a pomáhají si. Všichni společně se vidí každý den u večeře, pokud je manželce dobře. On je spokojený. Všichni mají své soukromí. Mladí dva pokoje a oni s manželkou jeden. Společně pak užívají kuchyň a obývací pokoj. Dům nijak neupravovali, naopak v podkroví je ještě jedna místnost volná, ale nikdo ji nepotřebuje. Provoz domu i jeho financování má na starosti pan A. Stravu a vaření zajišťuje dcera. Někdy, pokud dceři peníze nestačí, tak jí jednorázově nějaké dá. Rodinu R9 zastupovala dcera seniora. Je jí 35 let a je na mateřské dovolené. Manžel 33 let je zaměstnaný a domů se vrací až večer. Dcerám jsou tři roky a mladší šest měsíců. Společně s rodiči bydlí tři roky. Neměli s manželem tenkrát kde bydlet a peníze na pronájem také neměli. Tatínek souhlasil s tím, aby tam zůstali, a tak bydlí společně. Mají tady svou ložnici a dcery pokoj. Společný je obývací pokoj a velká obytná kuchyň. Zde také probíhá každodenní setkání všech členů u večeře. Tato setkání pro ženu představují příjemné posezení, kdy si všichni i s dětmi popovídají. Na provoz domu nijak nepřispívají. Vše hradí tatínek. Ona se stará o kuchyň. Nakupuje jídlo a vaří pro všechny. Takhle se na začátku dohodli a vyhovuje to všem. Výhodou vícegeneračního soužití je pro ni právě přítomnost rodičů. „Kdybychom bydleli s manželem někde jinde, byla bych s holkama pořád sama. Manžel odjíždí ráno, to holky ještě spí a vrací se večer. Moc si tatínka neužijí, a kdyby byly pořád jen se mnou, asi by je to moc nebavilo.“ Svůj přínos pro seniory v rodině spatřuje v zajištění chodu kuchyně a stravy, kterou by maminka nezvládla připravit a tatínek se tím nemusí zabývat. A také v péči o maminku. Naopak prospěšnost svých rodičů pro ně je v tom, že jsou s jejími dcerami. Konkrétně uvádí: „…nepotřebuju, aby mi děti hlídali, můžu s nimi být i já, ale holky
75
milují jejich vyprávění, hraní a lumpárny, které společně s dědem a babičkou dělají. To já jim dát neumím a myslím, že ani nemůžu, že právě proto jsou babičky a dědečci. No a se mnou je to stejné, jsem ráda, že nejsem sama, když je manžel v práci.“ Nevýhody vícegeneračního soužití nevidí žádné. Péče o seniorku je v současné době dle její dcery nenáročná. Potřebuje pouze minimální dopomoc a občas dohled, jako například nyní. Při zhoršení zdravotního stavu jsou s lékařem domluveni na využití služeb domácí péče, a to v případě, že by již péči sami nezvládali. Nyní si, ale myslí, že péči zvládají dobře, údajně jim to říká i maminčin lékař, ke kterému dojíždějí na kontroly. Zda by kvůli péči o maminku opustila práci, neví. Zatím je na mateřské dovolené a tohle neřešili. Nejspíš by pečoval více tatínek, sestra z agentury a ona po práci.
6.1.10 Kazuistika č. 10 Poslední kazuistika představuje seniora a jeho rodinu, s nímž jsem se setkala již dříve, kdy byl hospitalizován v nemocnici. Jeho příběh, který vyprávěl, mě přivedl k tématu diplomové práce – postavení seniora ve vícegenerační rodině. Rodina žije na vesnické, zemědělské usedlosti, která zajišťuje rodině obživu. Celá rodina je věřící a každou neděli navštěvuje bohoslužby v kostele. Senior S10 je 77. letý muž. Na statku kde žije, hospodařil už jeho dědeček, který se sem přistěhoval i se svými rodiči. On sám teď bydlí na „vejminku,“ tak jako jeho prarodiče i rodiče, když už nemohli naplno pracovat a předali statek svým synům. On se synem a jeho rodinou žije společně již přes 30 let, kdy se syn oženil. Před sedmnácti lety vrátili rodině zpět polnosti a senior společně se synem začali opět „hospodařit.“ Před deseti lety synovi přenechal statek a přestěhoval se na „vejminek“. Jedná se o dvě místnosti, které jsou oddělenou součástí statku. Přes krytou verandu, kterou mu syn postavil, je suché WC, koupelnu nemá. Když se chce vykoupat, jde k synovi. Topí si v kamnech, které jsou na dřevo. S tím mu pomáhá syn. Jednu zimu, když byl velký mráz, mu syn přinesl na přitopení elektrický přímotop. Když s ním ale topil, vypínala mu snacha elektřinu – vždycky když byl syn pryč. Údajně protopil moc elektřiny a na to už peníze, které platí, nestačily.
76
Měsíčně platí pět tisíc. Za ty má elektřinu, obědy od snachy, jedenkrát za měsíc vyprané prádlo a práci, kterou pro něho syn udělá. Za zbytek svých peněz (necelé dva tisíce) si kupuje léky, jídlo a platí lékaře a cesty k nim do města. S tímto soužitím je nespokojený a nechce takhle bydlet. Chtěl by do města do penzionu, ale je tam dlouhý pořadník, tak čeká. Uvádí, že vždycky to tak nebylo. Je to záležitost až posledních deseti let, kdy předal synovi statek a šel na „vejminek.“ Od té doby je na něj snacha zlá a dělá mu naschvály. Když to říká synovi, tak mu nevěří a tvrdí, že přehání, že Maruška taková není. Senior uvádí, že pokud je při setkání i syn, chová se k němu snacha hezky, ale když jsou sami, tak mu nadává a dělá naschvály. Na otázky týkající se vzájemné prospěšnosti seniora a rodiny neumí odpovědět. Uvádí, že dává snaše peníze, ale za ty si „kupuje“ obědy a elektřinu a snacha říká, že to vychází jen tak, tak, někdy vůbec. Nakonec uvádí, že syn s vnuky mu připraví dřevo na topení a v zimě odhrnou sníh i k jeho vchodu. On není rodině prospěšný ničím, proto odešel na „vejminek“ a chtěl by jít do penzionu. Zajímá mě, co si myslí, že bude v penzionu lepší. Říká: „…bude tam pořád teplo a nebudu muset nosit dřevo. Jídlo budu mít každý den jiné, teplé a několikrát. Doma mě dá snacha oběd na dva dny, protože prej nevaří každej den. Zbytek jídla si musím kupovat a chystat sám. Nebude mě tam nikdo nadávat, že jsem nemožnej a k ničemu. A mše tam taky mají každou neděli, takže by mě tam nic nechybělo.“ Ptám se, zda by mu nechyběl kontakt se synem a vnuky? Odpovídá, že se synem se stejně moc často nevidí, tak dvakrát, třikrát za týden. Když začne práce na polích, tak ještě méně a vnuky nevidí téměř vůbec. Když mají hotovou práci, odchází ke svým přítelkyním. Za ním už dlouho nechodí – naposledy jako malé děti. Společně všichni se neschází vůbec. Pečovat o něj nikdo nemusí. Když je nemocný, snacha mu přinese jídlo až domů a jednou mu uvařila i čaj, ale jinak si ho dělá sám. Když mu bylo hodně špatně, zavolal mu syn sanitku a jel do nemocnice. I proto by chtěl do penzionu, tam by se o něj postarali, i kdyby byl nemocný a sám nemohl. Rodinu R10 při rozhovoru zastupovala žena 56 let – snacha seniora. Dále s ní žije manžel – syn seniora 52 let a jejich tři synové 28, 22 a 21 let. Nejstarší a nejmladší syn pracují s manželem na statku. Prostřední syn je na vysoké škole a domů jezdí jednou za dva týdny. Ona je také zaměstnanec a stará se o domácnost a domácí zvířata.
77
Na statku mají čtyřpokojový byt s velkou obytnou kuchyní. Provoz celého statku financují oni. Senior přispívá jen malou částkou. Platí tři tisíce za všechno – elektřina, voda, strava, praní, koupání a práce co pro něj vykonává manžel a synové. Společně na statku žijí již třicet let. Zůstali tam, protože manžel je nejstarší syn a statek je jeho dědictví. V té době sice ještě sami nehospodařili, ale statek byl jejich. Posledních deset let bydlí otec na „vejminku“. Odchodem otce se změnilo to, že manžel má teď víc práce a celý statek na starosti. Ona se o rodinu stará stejně jako před tím, akorát obědy teď nosí otci naproti. Vícegenerační soužití jí nyní vyhovuje. Uvádí, že v době, kdy žila ještě i tchýně a na statku bydleli i další manželovi sourozenci, bylo to mnohem složitější. Když začali opět hospodařit, byl už tady pouze otec a oni. Tenkrát to bylo velmi náročné, ale vyplatilo se to. Dnes je podle ženy stav ideální. Manžel má sice víc práce, ale zase mu otec do ničeho nemluví a pomáhají mu synové – již jsou dospělí. Na mou otázku, jestli tady synové zůstanou, i když se ožení a budou mít rodiny, odpovídá: „Na to mají času dost! A nevím, jak bychom se sem vešli. Museli by si opravit další část statku. Myslím, že takhle je stav ideální.“ Společně se setkávají každý večer. Manžel a synové mají práci od rána do večera, takže se všichni potkají až u večeře. Obědvají každý jinak a jinde, podle toho kde a jaká je práce. Po vysvětlení, že jsem měla na mysli společná setkání i se seniorem, odpovídá žena, že to v podstatě vůbec. Ona ho vidí každý den, manžel tak dvakrát do týdne, když má práci doma a synové občas na dvoře, ale společně ne. Výhodou vícegeneračního soužití je podle ženy fakt, že všichni mohou pracovat pro rodinu a mít se dobře. Nevýhody žádné nevidí. Přínos soužití pro seniora je v jistotě, že se o něj rodina vždy postará a dochová ho až do smrti doma. Nemusí se bát, že by musel do domova důchodců. Senior podle názoru ženy již rodině není prospěšný ničím, již nepracuje pro rodinu. „Alespoň to, že o něj zatím nemusí nikdo pečovat je snad výhoda nebo přínos, jak říkáte.“ Pouze, když je senior nemocný, chodí mu žena připravovat čaj, léky a věci co potřebuje a to samozřejmě zvládá. „Až se sám o sebe nepostará, bude to další moje povinnost – ale s tím počítám. Jsme přece křesťani a víme, že je naše povinnost postarat se o rodiče.“ Protože je zaměstnaná na statku, nebude muset z práce odcházet, i kdyby se musela o otce starat. 78
6.2
Odpovědi seniorů senior v tabulkách a grafech
90 80 70 60 50 40 30 20
85
78
82
56
69
88
69
62
77
66
10 0
S1
S2
S3
S4
S5
S6
S7
S8
S9
S10
Graf 1 Věk seniorů Graf 1 představuje věk ěk seniorů. senior V případě, že byly v rodiněě senioři ři dva, byl zaznamenán věk toho, který odpovídal na otázky. otázky. Seniorovi S1 je 82 let, S2 78 let, S3 85 let. Respondent S4 ještěě nedosahuje hranice hran seniorského věku, ku, je mu 56 let, ale v rodině reprezentuje nejstarší generaci, proto byl do této kategorie zařazen. zařazen. Seniorovi S5 je 69let, S6 88 let, S7 62 let, S8 69 let, S9 66 let a S10 77 let.
S1
S2 MUŽ
ŽENA
MANŽELSKÝ PÁR
Graf 2 Pohlaví seniorů V grafu 2 je zaznamenáno menáno pohlaví seniorů. senior V případě, že v rodiněě žijí oba senioři, senio byli označeni eni jako manželský pár. Senioři Senio i S1 a S10 jsou muži. S2, S3, S5, S6 a S8 jsou ženy. V rodinách 4, 7 a 9 žijí seniorské manželské páry.
79
nevěřící
věřící
Graf 3 Náboženské vyznání seniorů seni Graf 3 znázorňuje ňuje náboženské vyznání seniorů. senior Mezi věřící se řadí senioři senio S3, S4, S6 a S10. Bez náboženského vyznání jsou senioři senio S1, S2, S5, S7, S8, S9..
Tabulka 1 Důvody ůvody vedoucí ke společnému spole soužití z pohledu seniorů senior S = senior
Σ
S1 S2 S3 S4 S5 S6 S7 S8 S9 S10
nutná dopomoc druhých
3
nevyužitý velký dům
3
l
l
nedostatek fyzických sil na péči pé o dům a zahradu
2
l
l
pocit osamělosti seniora
2
syn/dcera neměli kde bydlet
2
l
l
nedostatek financí na vlastní bydlení (děti ěti seniorů) senior
2
l
l
dědictví rodného domu i s rodiči
2
nikoho jiného nemá
1
výhledové zajištění péče
1
zůstali nastálo - neptali se
1
l
l
l l
l
l
l
l
l l l
Tabulka 1 představuje důvody, které dle seniorů, vedly ke společnému čnému vícegeneračnímu vícegenera soužití. 3x (S1, S2 a S3) to bylo z potřeby eby pomoci od ostatních, 3x (S4, S5, S8) byl důvodem vodem velký nevyužitý dům,, 2x (S4, S5) nedostatek fyzických sil na péči pé o dům a zahradu. S5 a S7 uvedli pocit osamělosti seniora. Dále to byla bytová a finanční krize dětí seniorů S8, S9 a samozřejmost samoz společného bydlení s odkazem na dřívější d generace a dědictví dictví rodného domu i s rodiči v případě S6 a S10. 1x se objevily důvody dů jako, nikoho jiného nemám S2, výhledové zajištění zajišt péče S4 a S8 uvádí, že děti ěti zůstaly zů nastálo, aniž by se zeptaly a domluvily.
80
Tabulka 2 Změny předcházející společnému soužití z pohledu seniorů S = senior
Σ
stěhování
4
rekonstrukce domu
4
NE
3
prodej vlastního bytu/domu
2
odchod na „vejminek“, dál zůstává součástí rodiny
1
S1 S2 S3 S4 S5 S6 S7 S8 S9 S10 l
l
l
l l
l
l
l l
l
l
l
l l
V tabulce 2 jsou uvedeny změny, které museli senioři podstoupit před společným soužitím. Čtyři senioři S1, 2, 3 a 5 se museli přestěhovat. S1 a S2 následně prodali svůj byt či dům. S4, 5, 6 a 7 podstoupili rekonstrukci domu. Tři senioři S8, 9 a 10 nezaznamenali žádné změny, které by předcházely společnému soužití. S10 uvádí, že žádnou změnu nepocítil, byl součástí vícegeneračního soužití dvacet let a je dál, ale po ukončení aktivní pracovní činnosti odešel na „vejminek“ – dál zůstává součástí rodiny.
Tabulka 3 Charakter obývaného prostoru definovaný seniorem S = senior
Σ
má svůj pokoj
6
užívá celý byt
4
má svůj byt
4
S1 S2 S3 S4 S5 S6 S7 S8 S9 S10 l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l l
Tabulka 3 vypovídá o charakteru prostoru, který má senior k dispozici. Všichni senioři mají své soukromí. S1, 2, 3, 6, 8 a 9 mají k dispozici svůj pokoj v rodinném domě či bytě. S2, 3, 8 a 9 mimo svůj pokoj využívají společné prostory bytu. Senioři S4, 5, 7 a 10 myjí k dispozici svůj byt v rámci společného soužití.
81
Tabulka 4 Způsob ůsob financování společného spole bydlení z pohledu seniora S = senior
Σ
S1 S2 S3 S4 S5 S6 S7 S8 S9 S10 l
l
platí každý svůj byt
2
dává všechny své peníze
2
nechá si pouze 1000,- Kč
1
platí celý provoz domu
1
l
jídlo platí dcera
1
l
platí vše, provoz domu i jídlo
1
náklady platí na půl
1
platí 1000,- Kč
1
platí 5000,- Kč
1
když něco chce, tak si řekne
1
neplatí nic
1
l
l l
l l l l l l
Tabulka 4 znázorňuje, ňuje, jakým způsobem zp se seniořii podílí na financování společného spole bydlení. S4 a 5 si platí provoz svého bytu. S2 a S6 dávají rodině veškeré své peníze, přičemž S6 si z částky pro sebe nechá 1000,1000, Kč a S2 si v případě řípadě potřeby o peníze řekne rodině.. S7 platí náklady na bydlení na půl p l se zbytkem rodiny. S9 platí provoz celého domu, ale nehradí stravu. S8 financuje vše v – bydlení i stravu. Senioři Senio S1 a S10 přispívají měsíčně č ě pevně stanovenou částkou. S1 1000,- Kč, č, S10 5000,5000, Kč.
S1 ANO
NE
Graf 4 Setkávání všech generací Z grafu 4 vyplývá, že vyjma seniora S10 všichni ostatní zažívají společná společ transgenerační rodinná setkávání.
82
Tabulka 5 Četnost a délka mezigeneračních setkání S = senior
Σ
s některými denně
7
každý den 30 min až 1 hod
2
v létě každý den několik hod
2
2x za týden obědy
2
3x týdně 30 min až 2 hodiny
2
1x za týden oběd
1
5 - 6x za rok několik hodin
1
2x za rok několik hodin
1
S1 S2 S3 S4 S5 S6 S7 S8 S9 S10 l
l
l
l
l
l
l l
l l
l
l
l l
l
l l l
l 1 Tabulka 5 doplňuje graf 6 o četnost a délku mezigeneračních setkání. Senioři S1, 2, 3, 4, neschází se společně
5, 6 a 8 uvádí, že s některými členy rodiny se setkávají denně. Každodenní setkání se všemi členy rodiny udávají senioři S7 a 9, a to v délce 30 minut až hodinu. Každodenní i několikahodinové setkání v letním období zažívají S5 a S7. Setkání 2x za týden po dobu oběda uvádí S1 a S3. 3x za týden na dobu 30 min. až 2 hodiny se setkávají S5 a S8. 1x za týden se na obědě se všemi sejde S2. S4 a S6 se s některými členy rodiny setkávají denně, ale všichni společně se sejdou v případě S4 5 – 6x za rok a u S6 2x za rok na několik hodin. S10 se společně nesetkávají. Tabulka 6 Přínos mezigeneračních setkání pro seniory S = senior
Σ
S1 S2 S3 S4 S5 S6 S7 S8 S9 S10 l
hezké, příjemné chvíle
4
starost s přípravou setkání
2
jsem rád/a, že vidím rodinu
1
pocit spokojenosti
1
dozví se, jak se mají
1
l
dozví se, jak jim může pomoct
1
l
provozní záležitost
1
nic, je to spíš zátěž
1
hádka se synem
1
neschází se
1
l
l
l
l
l
l l
l l l l
83
Tabulka 6 zaznamenává, co seniorům mezigenerační setkávání v rodině přináší. Pro S3, 5, 6 a 7 jsou to hezké a příjemné chvíle. Starosti s přípravami setkání vyjadřují S2 a S4. Radost z toho, že vidí rodinu, uvádí S1. Pocit spokojenosti při setkávání zažívá S9. S3 se při setkáních dozví, jak se členové rodiny mají a jak jim může pomoct. Pro S7 jsou tato setkání provozní záležitostí, kdy si předávají děti a domlouvají se na dalších důležitých věcech. Pro S2 představují tato setkání mimo starostí s přípravou spíš zátěž než přínos. S8 se při společných setkáních pohádá se synem a S10 se společně s celou rodinou nesetkává.
Tabulka 7 Výhody vícegeneračního soužití z pohledu seniorů S = senior
Σ
S1 S2 S3 S4 S5 S6 S7 S8 S9 S10 l
l
žádné, spíš je to zátěž
3
jednoduší a snazší život
2
l
finanční úspora
2
l
možnost vidět vnoučata denně
2
dostupnější lékařská péče
1
zajištění péče ve stáří
1
stmelení rodiny
1
l
lepší řešení problémů
1
l
vzájemná pomoc
1
l
nezůstali sami
1
neví, je to samozřejmost
1
l
l l l
l
l l
l l
V tabulce 7 je zaznamenáno jaké výhody spatřují senioři na vícegeneračním soužití. Tři senioři S2, 8 a 10 nevidí výhody žádné, jedná se spíš o zátěž. Pro seniory S1 a S3 představuje vícegenerační soužití jednoduší a snazší život. Finanční úspora je výhodu pro S1 a S4. Možnost vidět se s vnoučaty každý den uvádí S4 a S9. S5 spatřuje výhody ve stmelení rodiny, snazším řešení problémů a vzájemné pomoci v rámci rodiny. Pro S3 je výhoda v dostupnější lékařské péči a pro S4 je to zajištění péče ve stáří. Nezůstat na stáří sami je výhodou pro S7 a samozřejmostí je vícegenerační soužití pro S6.
84
Tabulka 8 Prospěšnost seniora pro rodinu z pohledu seniorů S = senior
Σ S1 S2 S3 S4 S5 S6 S7 S8 S9 S10 l
l
finanční přispění
7
hlídání vnoučat
5
l
výpomoc v kuchyni, na zahradě, na dvoře, kolem domu…
3
l
vyřešení bytového problému
l
l
l
l
l l
l l
l
2
l
l
kompletní financování
1
l
již ničím
1
l
l
l
Čím se sami senioři cítí být prospěšní pro rodinu, je zaznamenáno v tabulce 8. Osm seniorů vidí svou prospěšnost ve finančním přispění – S1, 2, 3, 5, 6, 7, 9. Hlídání vnoučat uvádí jako svůj přínos rodině senioři S2, 4, 7, 8 a 9. Výpomoc v kuchyni, na zahradě, s údržbou domu a na dvoře udávají S2, 3 a 5. Senioři S8 a S9 byli rodině prospěšní vyřešením bytové krize svých dětí. S8 kompletně financuje život ostatním členům rodiny a S10 uvádí, že již není prospěšný ničím.
Tabulka 9 Prospěšnost rodiny pro seniora z pohledu seniorů S = senior
Σ
S1 S2 S3 S4 S5 S6 S7 S8 S9 S10 l
l
poskytnutí pomoci a péče
4
občasná dopomoc
2
l
zajištění stravy
2
l
l
odvoz k lékaři
2
l
l
patřím do rodiny, nejsem sám
2
l
dává pocit štěstí a radosti
2
l
možnost vidět vnoučata denně
2
ničím
2
představuje jistotu a bezpečí
1
zajištění nákupů
1
l
l l
l l l
l
l l
l l
Jak vidí prospěšnost rodiny pro sebe, uvádí senioři v tabulce 9. Pro čtyři seniory S4, 6, 7 a 9 je prospěch vyjádřen poskytnutím pomoci a péče. S1 a S10 prospěch definují jako 85
občasnou dopomoc. Pro S1 a S3 jsou to zajištění stravy a odvoz k lékaři. Pocit, že nejsou sami a patří do rodiny, dává rodina seniorům S5 a S7. Pocit štěstí a radosti poskytuje rodina S5 a S9. S5 dále pociťuje bezpečí a jistotu, kterou rodina poskytuje. Možnost denně vidět vnoučata uvádí S7 a S9. Zajištění nákupů, je přínos definovaný seniorem S1. Senioři S2 a S8 uvádí, že jim rodina není prospěšná ničím.
Tabulka 10 Nevýhody vícegeneračního soužití z pohledu seniorů S = senior
Σ
S1 S2 S3 S4 S5 S6 S7 S8 S9 S10 l
l
l
l
nejsou žádné
4
nemám již svůj dům/byt
2
nemá svůj klid
2
chybí jí sousedky
1
problémová komunikace
1
stále mnoho lidí
1
nemá finance, platí všechno sama
1
l
mnoho starostí s péčí o děti
1
l
nemůže již pěstovat domácí zvířata
1
zlá snacha, dělá naschvály
1
l
l l
l l l
l
l l
Tabulka 10 definuje nevýhody vícegeneračního soužití, které uváděli senioři. Čtyři senioři S5, 6, 7 a 9 nevidí žádné nevýhody. Pro S1 a S2 je nevýhodou, že již nemají svůj byt či dům. S2 a S8 uvádí, že nemají svůj klid a S4 uvádí problémy s komunikací. S3 chybí sousedky a nemůže již pěstovat domácí zvířata. S8 má mnoho starostí s péčí o děti a nemá finance, jelikož vše platí sama. Pro S2 je nevýhodou stálá přítomnost mnoha lidí v rodině a S10 konkrétně uvádí zlou snachu, která dělá naschvály.
86
Tabulka 11 Spokojenost seniorů s vícegeneračním soužitím S = senior
Σ
S1 S2 S3 S4 S5 S6 S7 S8 S9 S10 l
l
l
l
l
ano, jsem spokojený/á
5
ne, naprosto nespokojený/á
2
l
l
chce být raději v DpS
2
l
l
velmi spokojená
1
částečně, není to podle představ
1
spíš ne, raději by bydlela jinde
1
l l l
Spokojenost seniorů se stávajícím soužitím je vyjádřena v tabulce 11. Spokojenost vyjádřilo pět seniorů S1, 3, 6, 7 a 9. S5 je velmi spokojená. Částečná spokojenost je u S4 – soužití není zcela podle představ. Spíš nespokojená je S2 – raději by bydlela jinde. Naprostou nespokojenost se stávajícím vícegeneračním soužitím vyjádřili senioři S8 a S10. Raději by bydleli v domově pro seniory.
Tabulka 12 Potřeba poskytnutí péče z pohledu seniorů S = senior
Σ
S1 S2 S3 S4 S5 S6 S7 S8 S9 S10
NE, nyní ne
7
l
někdy jen s něčím pomoct
2
l
dopomoc s koupáním
1
dříve ano
1
občas ano, podle stavu
1
ANO
1
l
l
l
l
l
l
l
l l l l l
Tabulka 12 uvádí názory seniorů na to, zda potřebují péči. Sedm seniorů S1, 2, 4, 5, 7, 8, 9 a 10 péči nepotřebuje, nyní ne. S1 a S9 uvádí, že potřebují někdy jen s něčím pomoct. S9 dále uvádí, že péči občas potřebuje – podle stavu. S2 péči vyžadovala dříve, nyní ne. S3 vyžaduje dopomoc s koupáním. S6 uvádí, že péči rodiny potřebuje. Vzhledem k tomu, že potřeba péče je pouze u seniorky S6, byly další otázky týkající se poskytované péče položeny pouze S6 a nebyly dál graficky zpracovány. Výpověď seniorky je zaznamenána v kapitole 6.1.6 na str. 62.
87
Tabulka 13 Další možnosti zdravotní a sociální pomoci s péčí, které znají senioři S = senior
Σ
ANO
6
NE
4
domovy pro seniory
4
agentury domácí péče
3
denní stacionáře pro seniory
2
sociální dávky, příspěvek na péči
2
penziony pro seniory
1
S1 S2 S3 S4 S5 S6 S7 S8 S9 S10 l
l
l
l l
l
l
l
l
l
l
l
l
l l
l
l
l
l
l l
l l
Tabulka 13 je zaměřena na to, zda senioři znají další možnosti, jak může být rodině péče o ně usnadněna. Šest seniorů z deseti odpovědělo, že zná další možnosti S1, 2, 3, 6, 7 a 9. Čtyři neznali žádné S4, 5, 8 a 10. S5 a S10 dále uvádí, že znají domovy či penziony pro seniory, což ale znamená nebydlet u rodiny a o jiných možnostech neví. Domovy pro seniory, jako možnost pomoci s péčí o seniory dále uvedli S1, 2, 3, 5 a 6. Možnost využití agentur domácí péče uvedli senioři S6, 7 a 9. Denní stacionáře pro seniory znali S1 a S2. Možnost čerpání příspěvků na péči nebo jiných sociálních dávek uvádí S2 a S6.
Tabulka 14 Využití pomocných služeb seniory S = senior
Σ
NE
9
nepotřebuje tyto služby
5
odmítá tuto možnost
3
ANO
1
rád by využil, je v pořadníku
1
S1 S2 S3 S4 S5 S6 S7 S8 S9 S10 l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l l l
V tabulce 14 je uvedeno, zda možnosti, které senioři znají, také využívají. Pouze senior S6 tuto možnost využívá, ostatní senioři služby nevyužívají. Pět proto, že služby nepotřebují S4, 5, 7, 8 a 9. S1, 2 a 3 tyto služby odmítají využívat. S10 by služby rád využil, zatím čeká – je v pořadníku.
88
Tabulka 15 Další postup v případě nezvládnutí péče rodinou z pohledu seniorů senior S = senior
Σ
rodina dochová seniora až do smrti
5
nemocniční péče
3
agentura domácí péče če
2
penzion pro seniory
1
S1 S2 S3 S4 S5 S6 S7 S8 S9 S10 l
l
l
l
l
l l
l l
l l
Tabulka 15 zachycuje představy p seniorů o tom, jak by měl ěl vypadat další postup v případě,, že rodina již nebude péči pé o ně zvládat. Senioři ři S1, 2, 4, 5 a 6 by byli rádi, kdyby je rodina doma dochovala až do smrti. S3, 6 a 7 by zhoršení zdravotního stavu a potřebu péče řešilo hospitalizací a nemocniční nemocni péčí. Senioři ři S7 a S9 by potřebu pot péče řešily s pomocí agentury domácí péče. pé Senior S10 si již nyní přeje řeje pobyt v penzionu pro seniory.
6.3
Odpovědi ědi rodinných příslušníků p v tabulkách a grafech grafe
70 60 50 40 30 20 10
R1 56
R2 58
R3 47
R4 38
R5 40
R6 65
R7 38
R8 48
R9 35
R10 56
0
pracující
důchodce
nezaměstnaný
mateřská dovolená
Graf 5 Věk a sociální lní zařazení zař pečujícího člena rodiny Graf 5 představuje členy rodiny, kteří kte jsou nejčastěji v kontaktu se seniorem. seniorem Rodinní příslušníci íslušníci R1, 3, 4, 5, 7 a 10 jsou pracující. R8 je nezaměstnaný, nezaměstnaný, R9 je na mateřské mate dovolené ovolené a R2 a R6 jsou v penzi. R1 je 56 let, R2 58 let, R3 47, R4 38, R5 40, R6 65, R7 38, R8 48, R9 35 a R10 je 56 let.
89
R1
R2
R3
R4
R5
R6
nevěřící
R7
R8
R9
R10
věřící
Graf 6 Náboženské vyznání pečujícího pe člena rodiny Graf 6 znázorňuje ňuje náboženské vyznání členů rodiny, kteří ří jsou nejvíce v kontaktu se seniorem. Věřící ěřící jsou členové čl R3, 4 a 10. Nevěřící R1, 2, 5, 6, 7, 8 a 9.
30
30
>30 25
20
15
13 12
11 10
3
10 měsíců
5 5
4 3
0
R1
R2
R3
R4
R5
R6
R7
R8
R9
R10
Graf 7 Délka společného čného vícegeneračního soužití Graf 7 znázorňuje ňuje délku společného spole soužití jednotlivých rodin.. Rodina R1 společně spole žije 3 roky. R2 5 let, R3 10 měsíců, mě R4 4 roky, R5 11 let, R6 více než 30 let, R7 12 let R8 13 let, R9 třii roky a R10 30 let.
90
Tabulka 16 Důvody vedoucí ke společnému soužití z pohledu členů rodiny R = rodinný příslušník
Σ R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 l
l
l
finanční úspora
7
bytová tíseň
4
nutná dopomoc seniorovi
4
na žádost rodičů
3
nevyužitý velký dům
2
dědictví rodného domu i s rodiči
2
morální povinnost
2
l
finanční náročnost dojíždění
2
l
l
časová náročnost dojíždění
2
l
l
senior nikoho jiného nemá
1
rychlost možnosti bydlení
1
l
nalezení společného porozumění
1
l
příjemnější bydlení než v bytě před tím
1
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l l
l
l
l
l l
l
l
l
l
V tabulce 16 jsou uvedeny důvody, které vedly, dle členů rodiny, ke vzniku vícegeneračního soužití. Nejčastěji uvedeným důvodem byla finanční úspora a to u R1, 3, 4, 6, 7, 8 a 9. Bytovou tíseň jako důvod vzájemného soužití uvedli R6, 7, 8, 9. Kvůli pomoci seniorovi se sestěhovali rodiny R1, 2, 3 a R5. Na žádost rodičů vznikly vícegenerační rodiny v případě R4, 5 a 7. Nevyužitý velký dům byl důvodem pro R5 a R8. Dědictví rodného domu i s rodiči sehrálo roli u R6 a R10. Z důvodu finanční a časové náročnosti dojíždění k rodičům vzniklo soužití rodin R1 a R3. Za morální povinnost bylo soužití považováno v případě R1 a R2. R4 dále jako důvod pro soužití uvádí rychlost možnosti bydlení a nalezení společného porozumění. To že senior nikoho jiného nemá, udává R2 a R5 definuje jako důvod pro společné soužití fakt, že je příjemnější než předchozí bydlení v bytě.
91
Tabulka 17 Změny předcházející společnému soužití z pohledu členů rodiny
R = rodinný příslušník
Σ
ANO
6
rekonstrukce domu/bytu
5
NE
4
ztráta soukromí své ložnice
1
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
Tabulka 17 říká, že šest rodin - R1, 2, 4, 5, 6 a 7 bylo nuceno k určitým změnám před společným soužitím. V případě R2, 4, 5, 6 a 7 se jednalo o rekonstrukci domu či bytu a v případě R1 to byla ztráta soukromí vlastní ložnice. Rodiny R3, 8, 9 a 10 nezaznamenaly žádné změny předcházející společnému soužití.
Tabulka 18 Charakter prostoru obývaného členy rodiny
R = rodinný příslušník
Σ
2 pokoje v RD/bytě
4
3-pokojový byt v RD
3
4-pokojový byt v RD
2
1 společný pokoj
1
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 l
l l l
l
l
l
l l
l
V tabulce 18 je definován prostor, který užívají ostatní členové rodiny. Rodiny R2, 6, 8 a 9 mají k dispozici dva pokoje v rodinném domě či bytě. Samostatný třípokojový byt v rodinném domě obývají R4, 5 a 7. Čtyřpokojový byt pro R3 a R10. R1 uvádí, že pro sebe má k dispozici pouze jeden pokoj, který zároveň slouží i jako společný pokoj pro ostatní členy rodiny.
92
Tabulka 19 Způsob ůsob financování společného spole bydlení z vyjádření ření členů rodiny R = rodinný příslušník říslušník
Σ
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 l
platí každý svůj byt
2
neplatí nic, vše platí senior
2
senior dává všechny své peníze
2
l
senior, když chce, tak si řekne ř
1
l
senior si nechá 1000,- Kč
1
rodina platí všechno
1
náklady platí na půl
1
senior přispívá 3000,- Kč
1
senior přispívá 1000,- Kč
1
financuje stravu pro všechny
1
l l
l
l
l l l l l l
Z tabulky 19 vyplývá, jakým způsobem zp je realizováno financování společného spole soužití. R4 a R5 uvádí, že si každá domácnost platí svůj sv byt. V případěě R8 a R9 platí vše senior. R9 ale hradí stravu pro všechny členy rodiny včetně seniora. V rodině rodin R2 a R6 senior odevzdává rodiněě všechny peníze, peníze přičemž emž v R6 si senior ponechává 1000,1000, Kč a v R2 si senior v případě ř ě potřeby potř řekne, co potřebuje. V rodiněě R7 se výdaje spojené s bydlením platí na půl a v R1 a R10 přispívají senioři měsíčně ě č ě pevnou částkou. V R1 1000,- Kč a v R10 3000,3000, Kč za měsíc.
R1
R2
R3
R4
3 generace
R5
R6
R7
R8
R9
R10
4 generace
Graf 8 Počet et generací v rodině Graf 8 znázorňuje ňuje počet generací zastoupených v jednotlivých rodinách. Tři T generace jsou zastoupeny v rodinách R1,3, 4, 5, 7, 8, 9 a 10. Rodiny R2 a R6 jsou čtyřgenerační.
93
Odpověď členů rodiny na otázku, zda se někdy sejdou všechny generace společně je shodná s odpověďmi seniorů a grafické znázornění je totožné – viz Graf 4 str. 82.
Tabulka 20 Četnost a délka mezigeneračních setkání pohledem členů rodiny R = rodinný příslušník
Σ
někteří R - denně
7
každý den 0,5 – 2 hodiny
2
2x za týden (víkend. obědy)
2
3x za týden na kávu a čaj
1
1x za týden (neděle - oběd)
1
3x za rok několik hodin
1
6x za rok několik hodin
1
v létě každý den několik hod.
1
mnoho času ne a je rád
1
všichni se nesetkají
1
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 l
l
l
l
l
l
l l
l
l
l l l l l l l l
V tabulce 20 je uvedeno, jak často se členové rodin společně setkávají. V rodinách R7 a R9 probíhá setkání všech členů a tím i všech generací každý den půl až dvě hodiny. R1, 2, 3, 4, 5, 6 a 8 uvádí, že se setkávají denně, ale pouze s některými členy. Setkání všech generací a členů domácnosti je v případě R1 a R3 každou sobotu a neděli u oběda. 3x za týden u kávy nebo čaje se sejde celá rodina R5. R2 uvádí setkávání jedenkrát za týden u nedělního oběda. Setkání všech generací a členů rodiny několikrát za rok udává R4 a R6. R4 šestkrát za rok na několik hodin a R6 třikrát za rok. R8 společně s rodinnou mnoho času nestráví a je za to rád. V případě R10 se celá rodina společně nesetkává.
94
Tabulka 21 Přínos mezigeneračních setkání pro členy rodiny R = rodinný příslušník
Σ
velmi příjemné chvíle
3
setkání se všemi u oběda
2
velkou radost a potěšení
1
příjemné posezení u večeře
1
nové informace o rodině
1
setkání se synem a snachou
1
provozní záležitost (předávání dětí, další domluva …)
1
nepříjemnosti a hádky
1
nesetkávají se
1
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 l
l l
l
l
l l l l l l l
Tabulka 21 vyjadřuje, co přináší mezigenerační setkávání členům rodiny. Pro R2, 5 a 6 jsou to velmi příjemné chvíle. Velkou radost a potěšení tato setkávání přináší R2. Setkání se všemi u oběda pro R3 a R4 a příjemné posezení u večeře pro R9. Možnost získat nové informace o rodině přináší setkání R4. Setkání se synem a snachou je přínosem pro R1. Řešení provozních záležitostí s hlídáním a předáváním děti pro R7. Nepříjemnosti a hádky přináší společné setkání R8. R10 se s celou rodinou nesetkává. Tabulka 22 Výhody vícegeneračního soužití pohledem členů rodiny R = rodinný příslušník
Σ
R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10
finanční úspora
4
l
l
časová úspora
2
l
l
kontakt vnoučat se seniory
2
rychlá pomoc seniorovi
2
naplnění rodiny (zastoupení všech generací)
1
l
předávání zkušeností
1
l
neumí si to představit jinak
1
pocit prospěšnosti pro rodinu
1
neví
1
není sama - přítomnost ostatních
1
společná práce pro rodinu
1
l
l
l
l l
l
l l l l l
95
V tabulce 22 jsou definovány výhody vícegeneračního soužití, jak je vidí členové rodin. Výhodu finanční úspory společného soužití uvádí R1, 3, 7 a 8. Úsporu času, v případě že se za seniorem nemusí dojíždět, udávají R1 a R3. Výhodu každodenního kontaktu vnoučat a seniorů vidí R2 a R5. Výhodu rychlé pomoci seniorovi uvádí R3 a R5. Naplnění rodiny při zastoupení všech generací a předávání zkušeností udává R2. Pocit prospěšnosti a společnou práci pro rodinu vyjadřují R6 a R10. R5 říká, že si rodinné soužití neumí představit jinak. R9 se necítí ve vícegeneračním soužití osamocena a přítomnost ostatních je vítaná. R4 neví o žádných výhodách vícegeneračního soužití.
Tabulka 23 Prospěšnost seniora pro rodinu pohledem členů rodiny R = rodinný příslušník
Σ R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10
hlídání vnoučat
6
l
udržování domácnosti
3
l
senior není prospěšný
2
senior již pomohl, nyní pomůže rodina jemu
1
senior je součást rodiny, neřešíte čím je prospěšný
1
fyzická pomoc aktivního seniora
1
práce na zahradě
1
zajištění domácích zvířat
1
nemusí se o něj pečovat - zatím
1
l
l l
l
l
l
l
l l
l l l l l l
Tabulka 23 uvádí, čím je senior rodině prospěšný. Nejčastěji rodinní příslušníci vidí prospěšnost seniora v hlídání vnoučat – R2, 4, 6, 7, 8 a 9. V případě R2, 6 a 8 se připojuje prospěšnost s udržováním a vedením domácnosti. R3 a R5 vypovídají podobně, že senior již rodině pomohl dost a nyní je na rodině, aby pomohla jemu a fakt, že senior je součástí rodiny a rodina neřeší čím je prospěšný. Prospěšnost seniora v podobě fyzické pomoci, práce na zahradě a zajištění domácích zvířat spatřují R4, 6 a 2. Tvrzení, že senior není prospěšný, uvádí R1 a R10. R10 dále uvádí, že prospěch může být v tom, že o seniora zatím nemusí nikdo pečovat.
96
Tabulka 24 Prospěšnost rodiny pro seniora pohledem členů rodiny R = rodinný příslušník
Σ R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10
zajištění péče
7
pocit sounáležitosti a jistoty
3
zajištění rychlé pomoci
2
poskytuje zázemí
1
zajištění pohodlí
1
zajištění stravy pro rodinu
1
provádění oprav, závozů atd.
1
vnoučata pomáhají seniorce s prací a domácími zvířaty
1
dochování až do smrti – doma
1
l
l
l
l
l
l l
l
l
l
l
l l
l l l l l
V tabulce 24 je zaznamenána prospěšnost rodiny pro seniora, z pohledu jednotlivých členů rodin. Sedm rodinných příslušníků z deseti R1, 2, 3, 4, 6, 9, a 10 definují svůj prospěch pro seniora v zajištění péče o něj. Pocit sounáležitosti a jistoty, který rodina seniorovi dává, uvádí R2, 5 a 6. Poskytnutí zázemí a pohodlí udávají R1 a 5. R9 je prospěšná zajišťováním stravy pro celou rodinu, včetně seniora, R7 provádí seniorům různé opravy a závozy k lékaři. V případě R8 vnoučata pomáhají seniorce s prací a domácími zvířaty. Svůj přínos R10 také spatřuje v tom, že seniora dochová doma až do smrti, senior nebude muset odejít do domova pro seniory.
Tabulka 25 Nevýhody vícegeneračního soužití pohledem členů rodiny R = rodinný příslušník
Σ R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 l
l
l
NE
7
problémy s komunikací
2
l
stálé řešení problémů
1
l
ztráta soukromí
1
pouze možná úskalí dominance, netolerantnost…
1
l
l
l
l
l
l l
V tabulce 25 jsou zaznamenány odpovědi členů rodiny na otázku, zda vidí nějaké nevýhody vícegeneračního soužití. R2, 3, 5 6, 7, 9 a 10 žádné nevýhody nevidí. R4 a R8 uvádí problémy s komunikací. Stálé řešení problémů seniorů udává R4 a ztrátu 97
soukromí R1. R2 uvádí, že nevidí nevýhody, pouze si uvědomuje možná úskalí takového soužití v podobě dominance, netolerance a dalších.
Tabulka 26 Spokojenost členů rodiny s vícegeneračním soužitím R = rodinný příslušník
Σ R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10
ANO
8
NE
1
spíše ne
1
l
l
l
l
l
l
l
l
l l
Tabulka 26 vyjadřuje spokojenost členů rodin s vícegeneračním soužitím. Osm představitelů rodin R2, 3, 5, 6, 7, 8, 9 a 10 je se soužitím spokojeno. R1 je spokojen není a R4 spíše nespokojen.
Tabulka 27 Potřeba poskytnutí péče seniorovi z pohledu členů rodiny R = rodinný příslušník
Σ R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10 l
NE
5
pouze dopomoc
4
l
l
l
dopomoc s koupelí
3
l
l
l
příprava léků
2
l
l
příprava stravy
2
l
l
péče o lůžkoviny a osobní prádlo
2
l
l
návštěvy u lékaře
2
l
l
nakupování
2
l
l
ANO
1
l
l
l
l l
l
Z tabulky 27 vyplývá potřeba poskytování péče seniorovi z pohledu členů rodin. R4, 5, 7, 8 a 10 jednoznačně udávají, že senior péči nepotřebuje. R1, 2, 3 a 9 uvádí, že senior potřebuje pouze dopomoc. V případě R1, 2 a 3 dopomoc s koupelí. R1 a R2 dále potřebují dopomoc s přípravou léků, stravy, péčí o lůžkoviny, nakupováním a návštěvami u lékaře. Poskytování péče seniorovi udává R6.
98
Vzhledem k tomu, že potřeba péče je pouze u R6, byly další otázky týkající se poskytované péče položeny pouze R6 a nebyly dál graficky zpracovány. Výpověď členů rodiny o poskytované péči je zaznamenána v kapitole 6.1.6.
Tabulka 28 Zvládání péče a dopomoci o seniory pohledem členů rodiny R = rodinný příslušník
Σ R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10
ANO
6
nepečují
4
je psychicky náročná
2
je fyzicky náročná
1
l
l
l
l l
l
l
l l
l
l
l l
Tabulka 28 vyjadřuje subjektivní hodnocení toho, jak členové rodiny zvládají péči o seniora. R4, 5, 7 a 8 nepečují, tedy nehodnotí zvládání péče. Všichni ostatní si myslí, že péči o seniora či dopomoc zvládají dobře. R1 a R2 rozšiřují výpověď o fyzickou a psychickou náročnost péče o seniora.
Tabulka 29 Další možnosti zdravotní a sociální pomoci s péčí o seniory, které znají členové rodiny R = rodinný příslušník
Σ R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10
NE
6
ANO
4
agentura domácí péče
3
denní stacionáře pro seniory
2
příspěvky na péči
2
l l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l l
l
V tabulce 29 jsou odpovědi na otázku, zda členové rodin znají další možnosti pomoci s péčí o seniora žijícího v domácím prostředí. Šest rodinných příslušníků z deseti – R3, 4, 5, 7, 8 a 10 uvádí, že žádné možnosti nezná. R1, 2, 6 a 9 znají jiné možnosti. R2, 6 a 9 vědí o agenturách domácí péče, R1 a R2 o denních stacionářích pro seniory a R2 a R6 znají sociální příspěvky na péči.
99
Tabulka 30 Využití pomocných sociálních služeb seniory R = rodinný příslušník
Σ R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10
NE
9
neznají možnosti
6
senior tuto možnost odmítá
2
ANO
1
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l
l l
l l
Tabulka 30 představuje využívání pomocných sociálních služeb pro seniory. Devět členů rodin R1, 2, 3, 4, 5, 7, 8, 9 a 10 uvádí, že senioři tyto služby nevyužívají. Šest z nich R3, 4, 5, 7, 8 a 10 proto, že je neznají. V případě R1 a R2 senioři tyto možnosti odmítají. Pouze v případě R6 jsou pomocné sociální služby pro seniory využívány. Tabulka 31 Další postup rodinných členů v případě nezvládání péče o seniora R = rodinný příslušník
Σ R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10
neví, zatím to neřešili
4
agentura domácí péče
3
dopomoc dalšího člena rodiny
2
postaráme se
1
postará se někdo jiný
1
l
l
l
l
l l
l
l
l l l
V tabulce 31 je zaznamenáno, jakým způsobem budou členové rodin postupovat v případě, že by péči o seniora přestali zvládat. R3, 4, 5 a 7 neví, zatím tuto situaci neřešili. R2, 6 a 9 by využili služeb agentur domácí péče. Pomoc dalšího člena rodiny udává R1 a R6. R10 odpovídá - prostě se postaráme a R8 uvádí - postará se někdo jiný. Tabulka 32 Volba možnosti opustit zaměstnání kvůli péči o seniora R = rodinný příslušník
Σ R1 R2 R3 R4 R5 R6 R7 R8 R9 R10
NE
5
neví, zatím to neřešili
3
je důchodce
2
l
l
l l
l
l
l
l l
l
Tabulka 32 uvádí odpovědi na poslední otázku členům rodin, zda by kvůli péči o seniora opustili zaměstnání. R2 a R6 jsou již v důchodu. R4, 5 a 9 neví, zda by opustili zaměstnání, zatím to neřešili. Pět zástupců rodin R1,3,7,8a10 by zaměstnání neopustili.
100
7 DISKUSE
Ústředním tématem diplomové práce je postavení seniora ve vícegenerační rodině. Pro účely této práce byla vícegenerační rodina definována jako rodina, v níž jsou zastoupeny tři a více generací, které žijí společně v rodinných domech či bytech. Pro možnost vzájemného porovnání bylo vybráno pět vícegeneračních rodin žijících ve městech a pět rodin žijících na vesnicích. Je vhodné v této souvislosti poznamenat, že bylo vcelku náročné najít a přesvědčit ke spolupráci členy vícegeneračních rodin žijících ve městech. Zde je spíše běžné samostatné bydlení seniorů v blízkosti rodiny jejich dětí, ale soužití tří a více generací „pod jednou střechou“ je výjimečné. Postavení seniora v rodině jsem posuzovala jak z pohledu seniora, tak i z pohledu ostatních členů rodiny, většinou střední (pečující) generace. Našly se i dvě čtyřgenerační rodiny (Graf 8), kde byla pečující generace také seniorská. Zajímalo mě, zda budou odpovědi seniorů v jednotlivých rodinách korelovat s odpověďmi ostatních členů dané rodiny. Otázky pro rozhovor pomocí návodu jsem rozdělila do několika oblastí, abych získala celkovou představu o postavení seniora v rodině. Jednotlivé oblasti pro konkrétní dotazy se týkaly demografie, bydlení, mezigeneračního soužití a péče o seniora. Otázky z oblasti demografie se týkaly věku seniorů (Graf 1), který se pohyboval od 56. do 88. let. Věk 56 let ještě není věkem seniorským. V tomto případě se jednalo o ženu, která představovala nejstarší generaci v rodině, žila se svým manželem seniorského věku a přebrala veškerou aktivitu v odpovědích za svého manžela. Ten pouze vyjadřoval souhlas s tím, co manželka řekla. Proto byla i přes nízký věk označena pro účely této práce za seniorku. Dalším demografickým údajem bylo pohlaví seniorů (Graf 2). Ve dvou případech S1 a S10 se jednalo o muže vdovce. V pěti případech S2, 3, 5, 6 a 8 o ženy vdovy a ve třech případech bydleli společně s rodinou seniorské manželské páry S4, 7 a S9. Posledním z demografických údajů, o který jsem se zajímala, bylo náboženské vyznání. Věřícími byli čtyři senioři S3, 4, 6 a 10. Ostatní se označili za nevěřící (Graf 3). S členy rodin byla situace podobná. Jako věřící se označili R3, 4 a 10 (Graf 6). Zajímalo mě, zda je víra důvodem, předpokladem, zavazujícím nebo jinak rozhodujícím faktorem pro společné soužití nebo péči o seniora. Víra nebyla zmíněna jako důvod ke společnému soužití (Tabulka 1 a 16) ani v jednom případě.
101
Objevila se pouze morální povinnost postarat se o seniora, a to u R1 a R2. Ani v jednom z těchto případů není nikdo věřící – ani senior ani členové rodiny. Spokojenost věřících seniorů s vícegeneračním bydlením byla rozdílná. S3 a S6 jsou spokojení, S4 pouze částečně, protože soužití není podle původních představ a S10 je naprosto nespokojený a raději by chtěl být v domově pro seniory. V případě zajištění péče byla víra uvedena jako důvod u R10: „Jsme přece křesťani a víme, že je naše povinnost postarat se o rodiče.“ Dál má respondentka představu, že dochová seniora doma až do smrti. Zdálo by se být vše v pořádku, ale senior z této rodiny S10 (také věřící) je zmiňovaný o čtyři řádky výše a se soužitím v rodině je naprosto nespokojený a chtěl by žít jinde. Z uvedeného vyplývá, že víra nebyla oboustranným rozhodujícím faktorem pro společné soužití a péči o seniora ani v jedné rodině. V tento moment se nabízí srovnání s diplomovou prací Tomečkové, která potvrzuje jednu ze svých hypotéz a uvádí: „Byla zjištěna statisticky významná závislost mezi vírou seniora a pohledem seniora na povinnost dospělých dětí postarat se, v případě potřeby, o své rodiče. „Věřící“ lidé souhlasí s tvrzením, že lidé žijící ve víře se lépe postarají o své nemocné seniory.“ Citovaná poslední věta Tomečkové se naprosto rozchází s realitou rodiny č. 10, která je charakterizovaná v kapitole 6.1.10. Jedná se o rodinu, kde je senior s péčí i vzájemným soužitím naprosto nespokojený. Rodina žije na venkově na rodinném statku, kde senior bydlí na „vejminku“ a zde se opět nabízí porovnání. Tentokrát s Eliášovou a její prací Péče o seniora v domácím prostředí. Zmiňuje v ní faktory ovlivňující rozhodnutí pečovat o seniora v rámci neformální rodinné péče. Uvádí, že jedním z důvodů je soužití ve vícegeneračních rodinách a bydlení v rodinných domcích, včetně „vejminku“. Až doposud se její závěry shodují s výpovědí S10. Ona ovšem dále uvádí: „Pečující rodinní příslušníci rodinnou péči chápou jako službu a pomoc vykonávanou pro štěstí a blahobyt starých lidí, chápou ji jako péči rodinnou a vztah pečujícího člena rodiny a nesoběstačného seniora je charakterizován „péčí z lásky,“ nebo-li „prací z lásky,“ za přítomnosti emocionální péče, která se ve formách institucionální péče nevyskytuje.“ Pro dokreslení situace v rodině seniora S10 uvádím, že S10 říká o své snaše, že je zlá, nadává mu a dělá naschvály. Snacha R10 uvádí, že senior už není rodině prospěšný ničím, pokud nemůže víc pro rodinu pracovat, přínosem je snad jen to, že o něj zatím nemusí pečovat – je tedy zřejmé, že o žádné péči z lásky, ani v souvislosti s vírou v této rodině nemůže být řeč. V této rodině se vůbec vyskytlo nejvíc rozdílů ve výpovědích seniora a pečujícího člena rodiny. 102
Každá rodina je jiná a lze je jen těžko obecně definovat. Vyplývá to i z výsledků porovnání obecných zjištění uvedených v obou výše zmiňovaných pracích Tomečkové a Eliášové v porovnání s realitou konkrétní rodiny. Rodina je živý, stále se vyvíjející organismus, do kterého vstupuje spousta subjektů a faktorů, které ho ovlivňují. Z toho důvodu se domnívám, že víra sama o sobě, bez zohlednění ostatních faktorů, které spoluvytvářely osobnosti a vztahy v rodině, není rozhodujícím prvkem, který má vliv na postavení a kvalitu života seniora v rodině. Další otázky položené během rozhovorů byly z oblasti bydlení. Zde jsem se zajímala o to, co jednotlivé rodiny vedlo ke společnému soužití. Z pohledu členů rodiny se jednalo nejčastěji o finanční úsporu, a to v sedmi případech z deseti. Finanční úspora se týkala jak úspor za společné bydlení, tak i úspor za dojíždění k seniorovi do místa původního bydliště. Dalším z opakovaně uváděných důvodů byla bytová tíseň u dětí a nutná dopomoc seniorovi (Tabulka 16). Z pohledu seniorů byla nejčastěji uvedeným důvodem potřeba dopomoci, nevyužitý velký dům, nedostatek fyzických sil seniorů a bytová a finanční tíseň dětí seniorů (Tabulka 1). Ani jeden senior neuvedl jako důvod pro společné soužití finanční úsporu. Ta se objevuje až jako výhoda plynoucí ze společného soužití (Tabulka 7). Finanční úspora tedy nebyla pro seniory důvodem, ale důsledkem společného soužití. Tyto výsledky lze porovnat se závěry Sýkorové z Moravskoslezské studie. Uvádí v nich, že finanční autonomie ve stáří znamená pro seniory především schopnost se o sebe postarat a vyzvedává schopnost seniorů vyrovnat se v podstatě s „jakkoli“ nízkým příjmem. Na druhou stranu upozorňuje na „povinnou“ finanční výpomoc dětem, která je seniory chápána jako svobodná volba. Střední generace oproti tomu operuje náročností současných společenských podmínek vzhledem
k vysokým
životním
nákladům
a
nezaměstnanosti.
Stává
se
tak
„nesamozřejmou samozřejmostí“, že je rodiče (senioři) finančně podporují i v době jejich ekonomické samostatnosti a děti tuto pomoc s „nesamozřejmou samozřejmostí“ přijímají. Závěry Sýkorové se shodují i s výsledky z dalších výzkumných projektů, např. výzkum z roku 1993 Nadace Hestia, projekt MZ ČR zdravý život rodiny a výzkum MPSV ČR v roce 1994, v Mezinárodním roce rodiny. Ten prokázal, že s podporou rodičů počítá přibližně každá třetí domácnost, a na jejich finanční podporu spoléhá každá čtvrtá domácnost. Naopak, každá čtvrtá manželská rodina přebírá část péče o své rodiče a o jejich domácnost. Záležitost financí byla s respondenty dále zpracovávána z pohledu financování společného bydlení (Tabulka 4 a 19). Senioři S4 a S5 bydlí 103
v rodinném domě ve svém bytě, jehož provoz si sami financují. Senioři S2 a S6 dávají rodině všechny své peníze. S6 si pro sebe nechá tisíc korun, které následně znovu rozdá dětem v případě narozenin, návštěv a podobných událostí. S2 v případě, že potřebuje cokoli koupit, požádá rodinu a je jí vyhověno nebo si řekne přímo o peníze. Dále se způsoby finančního přispění v jednotlivých rodinách liší. Seniorka S3 nepřispívá na bydlení vůbec. Veškeré finance si ponechává a hradí si pouze své osobní věci a léky. Stravu také zajišťuje rodina. V případě S9 hradí senior veškeré náklady spojené s bydlením a prostřední generace zajišťuje stravu pro všechny členy domácnosti. Senior S7 se o náklady, které stojí provoz domu, dělí se zbytkem rodiny na půl. Dům má dvě bytové jednotky, kde v jedné žije seniorský manželský pár a v druhé mladá rodina s dětmi. Senioři S1 a S10 přispívají pevnou částkou měsíčně. S1 1000,- Kč za měsíc a S10 5000,-Kč. Oba mají v této položce zahrnut příspěvek na bydlení a energie. Stravu, léky a ostatní osobní věci si hradí sami. Finančně nejhůře je na tom seniorka S8. Ta hradí provoz celého domu, stravu pro celou rodinu a další výdaje spojené s výchovou dětí, jelikož syn je nezaměstnaný (již dva roky) a matce finančně nepřispívá. Naopak se nechává živit. Po porovnání tabulek 4 a 19, ve kterých jsou uvedeny výpovědi seniorů a ostatních členů rodiny, právě o způsobu financování společného bydlení, bylo příjemným zjištěním, že se výpovědi v obou tabulkách shodovali. Rozpor byl pouze v případě již zmiňované rodiny označené číslem 10. Zde senior udává platbu 5000,- Kč měsíčně a žena, která hovořila za ostatní členy rodiny, uvedla, že senior platí pouze 3000,- Kč. Vzhledem k tomu, že peníze se předávají hotové a bez přítomnosti další osoby, nebylo možné zjistit, kdo neuvádí pravdu. Nezbývá tedy než upozornit na nesoulad ve výpovědích a poukázat na to, že v rodině 10 není jediný. Odpovědi na otázku jak dlouho již trvá vícegenerační soužití rodiny jsou znázorněny v grafu 7. Délka soužití je od 10 měsíců do doby přesahující třicet let. Zde se nabízí porovnání délky soužití mezi rodinami z města a vesnice. U rodin z města je délka vícegeneračního rodinného soužití ve čtyřech případech z pěti kratší než pět let. Pouze u rodiny číslo 5 je doba soužití jedenáct let. U rodin z vesnic je stav opačný. Pouze jedna rodina má soužití kratší než pět let. Ve dvou případech přesahuje délku deseti let a ve dvou případech trvá vícegenerační soužití třicet a více let. Zkombinujeme-li důvody, které vedly ke společnému soužití, a byly prezentované výše – str. 103, s délkou a lokalitou soužití, dá se vyvodit následující. Nukleární rodiny žijící ve městech si k sobě své seniory vzaly z důvodu potřeby dopomoci a péče pro seniora, a 104
to až v případě, že se senior stal nesoběstačným. Proto nejsou tato soužití tak dlouhodobá. U rodin z vesnic je mezi důvody k sestěhování, uvedeno dědictví rodného domu i s rodiči společně s rodinným historicky doloženým trendem společného vícegeneračního soužití nebo alespoň velký rodinný dům, a to ve všech pěti případech. Pro kvalitu života je také rozhodující prostor, který obýváme a zda máme soukromí. Vyjma rodiny1, která bydlí v panelovém bytě, žijí ostatní rodiny v rodinných domech. Ty mají ovšem různé dispozice. V rodinách 4, 5, 7 a 10 žije každá generace v samostatných bytech. Všichni ostatní senioři mají alespoň svůj pokoj pro zachování soukromí a mohou využívat i zbytek bytových prostor – ne všichni, ale tuto možnost využívají (Tabulka 3). Ze všech respondentů je na tom nejhůře prostřední generace v rodině 1. Zde má své soukromí a vlastní pokoj senior i nejmladší generace. Prostřední generace obývá pokoj, který je zároveň ložnicí i prostorem pro společná setkání (Tabulka 17). Je to také hlavní důvod, proč jsou se soužitím nespokojeni. Změny, které musely být kvůli společnému soužití provedeny, jsou specifikovány v tabulkách 2 a17. Pro seniory žijící nyní u rodiny ve městech to bylo přestěhování a ev. prodej bytu či domu. Nejčastěji uvedenou změnou byla rekonstrukce rodinného domu, a to u rodin 2, 4, 5, 6 a 7. Další oblastí pro kladení otázek bylo mezigenerační soužití. Základní otázkou k dalšímu rozpracování bylo, zda se v rámci vícegenerační rodiny všechny generace společně vůbec sejdou. Byla jsem maximalista a chtěla jsem znát četnost i délku setkání se všemi zástupci všech generací žijících v rodině. Z grafu 6 vyplývá, že kromě rodiny 10 se ve všech ostatních rodinách alespoň občas všechny generace a všichni členové rodiny sejdou. Z tabulek 5 a 20 je zřejmé každodenní setkání alespoň s některými členy rodiny, a to ve všech rodinách – opět vyjma rodiny 10. Tuto již dále v záležitostech mezigeneračních setkání nebudu zmiňovat – jelikož se nesetkává. Nejčastější frekvence setkání všech členů a generací je v rodinách 7 a 9. Ty se setkávají každodenně. Jedná se většinou o kratší setkání – od několika desítek minut po maximálně hodinu. S příjemným počasím a možností pobytu venku se ale délka společných setkání prodlužuje. Jednou až třikrát týdně absolvují setkání rodiny 1, 2, 3, 5 a 8. Většinou se jedná o víkendové obědy. Rodiny 4 a 6 se scházejí v plném zastoupení členů i generací pouze několikrát v roce. V případě rodiny 4 asi 5-6x do roka u příležitosti různých narozenin, rodinných oslav a svátků jako velikonoce a vánoce. Rodina 6 se celá sejde 2-3x za rok. Zde se nabízí otázka, co taková setkání jednotlivým aktérům přináší 105
(Tabulka 6, 21). Senioři nejčastěji uvedli, že příjemné a hezké chvíle s rodinou (S3, 5, 6 a 7). Shodná a zároveň i nejpočetnější odpověď byla i u členů rodiny jen v obsazení (R2, 5 a 6). R3, 4 a 9 udávají setkání u oběda nebo večeře. Pro seniory S2 a S4 představují starosti a nutnost příprav na společná setkání. Dále už se jedná o informace uváděné vždy pouze jedním zástupcem, a to např. pocit spokojenosti, získání nových informací o rodině, řešení provozních záležitostí i nepříjemnosti a hádky se synem. Další otázkou z oblasti mezigeneračního soužití jsou výhody a nevýhody, které z něj plynou. Ty jsou zpracovány v tabulkách 7, 10, 22 a 25. Překvapivý výsledek přináší tabulka 7, v níž jsou znázorněny odpovědi seniorů na dotaz, jaké výhody jim vícegenerační soužití přináší. Nejčastější odpovědí (3x) bylo, že výhody nejsou žádné, jedná se spíše o zátěž. V tomto duchu se vyjádřili senioři S2, 8 a 10. Přestože je překvapivé, že právě tato odpověď je nejčetnějším vyjádření seniorů, koreluje s rodinnými kazuistikami popsanými v kapitolách 6.1.2, 6.1.8 a 6.1.10. Další výhody, které ze soužití plynou a označili je vždy dva senioři, jsou jednodušší a snazší život, finanční úspora a možnost vidět vnoučata každý den. Dále senioři vždy po jednom uváděli stmelení rodiny, lepší řešení problémů v rodině, vzájemná pomoc v domácnosti, na zahradě, s dětmi atd. V jednom případě bylo vícegenerační soužití považováno i za samozřejmost. Další věc, která mě v této tabulce překvapila, byla malá orientace seniorů na péči a podporu. Pouze jeden senior zmínil výhodu dostupnější a rychlejší lékařské péče a dále bylo jedenkrát zmíněno zajištění péče ve stáří. Očekávala jsem, že zajištění péče bude pro seniory jedna z největších výhod, které jim vícegenerační soužití nabízí. Hledala jsem porovnání. Sýkorová v Moravskoslezské studii uvádí, že senioři očekávají pomoc svých dospělých dětí, jak v případě aktuální potřeby, tak i potencionální. Vidí v nich mobilizovatelné zázemí pro případ potřeby. Téměř shodně uvádí ve svých závěrečných pracích i Flajšingerová a Tomečková, že senioři očekávají od rodiny pomoc v 37- 44%. Tyto výsledky se naprosto neshodovaly s výpověďmi, které jsem od seniorů dostala já. Po dalších bádáních a analýzách jsem došla k tomuto závěru. Sýkorová, Tomečková i Flajšingerová hovoří o očekáváních seniorů. Já jsem se ve svém rozhovoru dotazovala na aktuální výhody vícegeneračního soužití. Když jsem později při rozhovorech svou otázku více specifikovala a zeptala se na to, čím je rodina seniorovi prospěšná, situace se dramaticky změnila. Zde již kromě seniorů S2, 5 a 8 všichni ostatní uvádějí poskytování péče, občasné dopomoci nebo alespoň pomoci s úkony, jež mají problém zvládnout. 106
Celá tato situace mě utvrdila v názoru, že osobní kontakt a rozhovor se seniory je velmi důležitý. Umožňuje zpětnou vazbu a dle mého názoru je právě u seniorů objektivnější než anonymní vyplňování dotazníků. Každopádně to potvrzuje fakt, že kvalitativní výzkum má zvláště v ošetřovatelství nezastupitelné místo. Výhodami vícegenračního soužití, pohledem ostatních členů rodiny, jsou hlavně finanční úspora – ve čtyřech případech a dále uváděno po dvou – časová úspora v momentě, kdy odpadne časté dojíždění za rodiči, možnost kontaktu vnoučat s prarodiči a rychle dostupná pomoc pro seniora (zbytek odpovědí – viz. Tabulka 22). Vrátíme-li se ke konkrétní otázce prospěšnosti rodiny pro seniora, je tedy z pohledu seniorů S1, 3, 4, 6, 7, 9 a 10 nejvýznamnější poskytování péče a různých forem dopomoci. Dále pak rodina seniorovi dává pozitivní pocity štěstí, radosti, jistoty, bezpečí a sounáležitosti. Důležitá je také možnost vidět každý den vnoučata (Tabulka 9). Prospěšnost rodiny pro seniora, pohledem členů rodiny, je opět v zajištění péče a dopomoci, a to v sedmi případech z deseti. R2, 5 a 6 dále uvádí pocity sounáležitosti a jistoty. Při porovnání tabulek 9 a 24 je tedy možné říct, že prospěch rodiny pro seniora je shodný jak z pohledu seniorů, tak z pohledu ostatních členů rodiny. Obráceně postavený dotaz na prospěch seniora pro zbytek rodiny je hodnocen v tabulkách 8 a 23. Senioři sami sebe vidí nejvíce prospěšné v oblasti finančního přispívání rodině – v osmi případech. V porovnání s tabulkou 4, kde je uvedeno konkrétní finanční přispění na bydlení, by se zdálo, že finančně prospěšní jsou pouze senioři S2 a 6, kteří rodině dávají veškeré své peníze. Ovšem pocit finanční prospěšnosti seniorů plyne spíše z „dobrovolné nesamozřejmě samozřejmé“ finanční podpory (jak uvádí Sýkorová), kterou dětem skoro všichni poskytují. Další svou prospěšnost senioři v pěti případech vidí v hlídání vnoučat. U S2, 3 a 5 se také jedná o výpomoc v kuchyni, na zahradě a kolem domu. Tyto výsledky jsou srovnatelné se zjištěními Flajšingerové a Tomečkové. Ostatní členové rodin udávají největší prospěšnost seniora při hlídání vnoučat – R2, 4, 6, 7, 8 a 9. R2, 6, a 8 uvádí udržování domácnosti. Dále je to po jednom vyjádření - zajištění domácích zvířat, práce na zahradě a jiná fyzická pomoc. Za zmínku stojí vyjádření
R3: „Rodiče nám pomáhali celý život. Teď už je na nás,
abychom se postarali my o ně.“
R5 uvedl: „U nás je senior součástí rodiny. Stejně jako
manžel nebo dítě a u nich také nepřemýšlíte o tom, čím jsou rodině prospěšní. Prostě jsou její součástí.“ Oproti tomu stojí tvrzení R1 a R10, že senior již není rodině prospěšný ničím. U otázky prospěšnosti seniora pro rodinu stojí zato se zastavit u S6. 107
Jedná se o ženu seniorku, v našem případě zastupující ostatní členy rodiny, jelikož pečuje o čtvrtou generaci. Sama sebe řadí do aktivní generace pečujících a za seniora označuje manželovu matku. Při otázce prospěšnosti seniora pro rodinu, se žena pasuje do role seniora a jmenuje vše, co sami s manželem pro rodinu dělají. Když se jí ale ptám na prospěšnost seniora v nejstarší generaci, dostává se mi odpovědi: „Maminka už je stará a nemůže. Od ní se nečeká, že bude pomáhat, ta už svoje udělala, teď je to zase na nás.“ Při další otázce o prospěchu rodiny pro seniora se žena přestane považovat za seniora a vyjmenuje vše, co dělá pro manželovu matku. Přivedla jsem jí do velkých rozpaků, když jsem chtěla vědět, jak je prospěšná rodina její dcery jí a manželovi jako seniorům. Naprosto jí nenapadlo, že rodina její dcery měla být něčím prospěšná. Nakonec uvedla, že je rodina dcery prospěšná už jen tím, že s nimi žijí a že jim oni, jako senioři mohou být prospěšní. Jedná se o seniorský manželský pár, který na sebe dobrovolně vzal břímě a povinnosti obou generací a zpět nevyžaduje nic, mimo pouhé přítomnosti rodiny, ve které se cítí spokojení. Definování nevýhod vícegeneračního soužití bylo pro seniory snazší než definovat výhody. S5, 6, 7 a 9 uvádí, že žádné nevýhody nevidí. S1 a S2 uvádí jako nevýhodu ztrátu vlastního domu či bytu prodejem, přestože vědí, že by v něm dál nemohli žít sami. S2 a S8 uvádí, že ve vícegeneračním soužití nemají svůj klid. S2 z toho důvodu, že v domě žije mnoho lidí (čtyři rodiny) a S8 proto, že se stará o celou rodinu a vychovává vnoučata. Dále se po jedné odpovědi objevily – problémová komunikace, zlá snacha a chybějící sousedky (Tabulka 10). Rodinní příslušníci R2, 3, 5, 6, 7, 9 a 10 se také shodli, že žádné nevýhody vícegeneračního soužití nevidí. R4 a R8 uvádí problémy s komunikací a R1 ztrátu soukromí (Tabulka 25). Ke vzájemné shodě vícegeneračního soužití bez nevýhod jak z pohledu seniora, tak i ostatních členů došlo v rodinách 5, 6, 7 a 9. Ke shodě také došlo v rodině 4, kde je jako nevýhoda oboustranně vnímána problémová komunikace. Celková spokojenost s vícegeneračním soužitím je vyjádřena v tabulkách 11 a 26. Senioři S1, 3, 6, 7 a 9 vyjádřili svou spokojenost s vícegeneračním soužitím. S5 uvádí, že je velmi spokojený a S4 je částečně spokojený. S2 je spíše nespokojený a S8 a 10 naprosto nespokojení se současným soužitím. Co se týče rodinných příslušníků, vyjádřili nespokojenost pouze R1. R4 uvádí spíše nespokojen a ostatní jsou v soužití spokojení. Porovnáme-li výpovědi seniorů a ostatních členů v rámci každé rodiny, vyjde nám, že pět rodin z deseti žije ve vzájemné spokojenosti ve vícegeneračních rodinách (3, 5, 6, 7 a 9). Za bezmála shodný se dá 108
označit stav v rodině 4, kde senior uvádí pouze částečnou spokojenost, jelikož soužití není podle jeho představ a rodinní příslušníci uvádí, že jsou spíše nespokojeni. Rozpor ve spokojenosti nastává v rodinách 1, 2, 8 a 10. V rodině 1 je senior spokojený. Nespokojenost vyjadřují členové rodiny, kteří se s příchodem seniora do rodiny museli vzdát soukromí své ložnice v seniorův prospěch. Z uvedeného vyplývá, že potřeba soukromí a osobního prostoru je pro spokojený život velmi důležitá. V rodině 2 jsou spokojeni ostatní členové a senior vyjadřuje spíše nespokojenost a raději by bydlel někde jinde, pouze s jednou další pečující generací, místo stávajícího čtyřgeneračního soužití čtyř rodin. Problémem je pro něj stálá přítomnost mnoha lidí. V rodině R8 jsou spokojení členové a naprostou nespokojenost vyjadřuje seniorka, která musí finančně i fyzicky zajistit celou třígenerační rodinu svého syna, včetně výchovy vnoučat. Rodina 10 zde byla pro své rozpory již několikrát zmiňována. Ostatní členové rodiny jsou spokojeni. Senior je velmi nespokojený a chce žít v domově pro seniory. Poslední oblastí pro kladení otázek během rozhovorů je péče o seniora. První položenou otázkou bylo, zda senior péči potřebuje. Pouze senior S6 přiznává potřebu péče. S3 uvádí občasnou dopomoc s koupáním a ostatní udávají, že péči nepotřebují. S1 a S9 dále připouští, že občas s něčím ano (Tabulka 12). I z tabulky 27, kde je péče o seniora z pohledu ostatních členů rodiny je zřejmé, že i oni, stejně jako senioři, rozlišují potřebu péče, která je trvalá a týká se převážně základních sebeobslužných úkonů a občasnou dopomoc v instrumentálních činnostech. Péči o seniora uvádí pouze R6. R1, 2, 3 a 9 uvádí dopomoc v různých oblastech. R4, 5, 7, 8 a 10 tvrdí, že senioři nepotřebují žádnou péči ani dopomoc. V porovnání odpovědí seniorů a členů rodiny opět docházíme ke shodě, dokonce i v definicích péče a dopomoci. Pouze seniorka S2 uvádí, že péči nepotřebuje, i když dříve ano. Z výpovědí R2 je ale zřejmé, že rodina seniorce dopomáhá s koupelí, přípravou stravy a léků, nakupováním, péčí o lůžkoviny a návštěvami u lékaře. Při další komunikaci se seniorkou ona uvádí, že jsou to věci, které by si udělala i sama, ale když už je tam rodina, tak ať to udělají. Ona se dál cítí být soběstačná na péči a dopomoci ostatních nezávislá. Otázka, zda rodina dopomoc a péči o seniora zvládá, byla položena pouze rodinným členům, jelikož senioři byli přesvědčeni, že péči nepotřebují. Pouze seniorka S6, která potřebu péče potvrdila, uvedla, že rodina péči zvládá a ona je spokojená. Odpovědi všech pečujících byly ve smyslu zvládání péče kladné (Tabulka 28). Dále mě zajímalo, zda senioři i členové rodin znají nějaké další možnosti zdravotní či sociální pomoci s péčí o seniory 109
v domácím prostředí. Čtyři senioři uvedli, že žádné jiné možnosti neznají S4, 5, 8 a 10. V největším povědomí seniorů S1, 2, 3, 5, 6 a 10 jsou domovy a penziony pro seniory, i když někteří správně uvedli, že „…to asi nebude ono, to bysme nebydleli doma.“ S možností využití služeb agentury domácí péče byli seznámeni senioři S6, 7 a 9. Možnost využití denních stacionářů znali S1, 2 a o možnosti čerpání příspěvku na péči věděli S2 a 6. S6 příspěvek na péči pobírá, S2 byl zamítnut. Co se týče rodinných členů, byla pro mě tak velká neznalost dalších možností velmi překvapivá. Šest členů z jednotlivých rodin - R 3, 4, 5, 7, 8 a 10 nezná žádné další možnosti pomoci s péčí o seniora v domácím prostředí. Faktem ale je, že kromě R3, který seniorovi poskytuje pouze občasnou dopomoc, se jedná o rodinné příslušníky, kteří o seniora pečovat nemusí a on nevyžaduje ani jejich dopomoc. Agentury domácí péče znali R2, 9 a R6 ji aktuálně využíval. Denní stacionáře znali R1 a 2, příspěvek na péči R2 a R6. Vrátíme-li se k odpovědím seniorů a vyřadíme z nich uvedené domovy a penziony pro seniory, které vyžadují trvalé umístění, dojdeme opět téměř ke shodě mezi výpověďmi seniorů a členů rodiny. Rozdílnost najdeme v rodině 2, kde ví o možnosti využití služeb domácí péče rodinní příslušníci a raději to tetičce neřekli, protože neví, jak by na to reagovala. V rodině 7 naopak znají senioři určité možnosti, o kterých neví střední (pečující) generace. Senioři tuto službu znají od sousedů, líbí se jim, ale s rodinou to zatím neřešili, protože to není potřeba. Vyjma rodiny 6, která využívá služeb agentury domácí péče, nikdo ze seniorů, přestože znají další možnosti, je aktivně nevyužívá. Poslední společná otázka se týkala dalšího postupu, v případě, že by rodina již nezvládala péči o seniora. Pět seniorů S1, 2, 4, 5 a 6 je přesvědčeno, že je rodina dochová až do smrti v domácím prostředí, a to i při zhoršení stavu a zvýšení nároků na péči. Senior S6 uvádí možnost dočasné hospitalizace v nemocnici, ale po stabilizaci stavu návrat zpět do rodiny. Senioři S3 a 8 by zhoršení stavu také řešili hospitalizací, ovšem již bez toho, že by trvali na návratu do domácí péče. S7 a 9 by zvýšenou potřebu péče řešili využitím služeb agentur domácí péče a S10 chce odejít do penzionu pro seniory již nyní (Tabulka 15). Z uvedeného vyplývá, že převážná většina seniorů preferuje domácí prostředí a rodinnou péči i v případě zhoršení stavu. Shodné s tímto tvrzením jsou i výsledky Lampové, která se ve své práci dotazovala respondentů, kde by si přáli trávit svůj život v případě, kdy by byli odkázáni na pomoc druhé osoby. Možnost domácího prostředí si zvolilo 75% respondentů.
110
Dotaz na další postup v případě zhoršení stavu a zvýšené náročnosti na péči zodpověděli rodinní členové následovně. R3, 4, 5 a 7 neví, jak by postupovali, jelikož to zatím neřešili. Na agenturu domácí péče spoléhá R2, 6 a 9. Pomoc dalšího člena rodiny by si vyžádali R1 a R6. R10 tvrdí: „Až se sám o sebe nepostará, bude to další moje povinnost – ale s tím
počítám. Jsme přece křesťani a víme, že je naše povinnost postarat se o rodiče.“ R8 uvádí, že péče o seniora není jeho starost, že se postará někdo jiný (Tabulka 31). Zcela poslední dotaz byl položen pouze rodinným příslušníkům. Byli byste ochotni kvůli péči o seniora opustit své zaměstnání? (Tabulka 32). Pět rodinných příslušníků – R1, 3, 7, 8 a 10 odpovídá, že ne. Tři R4, 5 a 9 neví, zatím to neřešili a dva zbývající jsou již důchodci.
V roce 2002 proběhl v České republice výzkum, kdy byli dotazováni potencionální pečovatelé, ve věku 50 až 65 let, zda by byli ochotni pečovat o své rodiče za finanční pomoci státu a vlastní dlouhodobé nezaměstnanosti. Výsledky tohoto výzkumu uvádí Veselá. V 80% respondenti odpověděli, že by byli ochotni se o své rodiče postarat. Za největší problém uvedli právě ztrátu zaměstnání, časovou náročnost péče, potřebu přestěhovat sebe nebo rodiče a velkou psychickou a fyzickou zátěž. Sýkorová v Moravskoslezské studii předkládá, jakým způsobem by děti pečovali o své nesoběstačné rodiče. Uvádí, že péče by se opírala o dva základní pilíře – domácí zdravotní a pečovatelskou službu, včetně denního stacionáře, a širší rodinu. Senioři přisuzují primárním sociálním vazbám zásadní význam. Mají tendenci rozvíjet kontakty a vztahy s dospělými dětmi, jejich rodinami a přáteli a postupně redukují ostatní. Rodina je i přes všechny výhrady jednou z nejdůležitějších sociálních jistot člověka ve stáří a je hlavním zdrojem očekávané pomoci. Je pravděpodobněji oporou autonomie seniora, než by ji potlačovala a omezovala. Rozvíjení vztahů uvnitř užší rodiny je důležitou strategií zvládnutí stáří a stárnutí a vede k posilování dobrých transgeneračních vztahů.
Vícegenerační rodiny dnes nemusí být posledními dinosaury, ale mohou se stát novými vlaštovkami.
111
8 NÁVRH ŘEŠENÍ ZJIŠTĚNÝCH NEDOSTATKŮ
Vzhledem k trendu demografického vývoje společnosti je nezbytné se intenzivně zaobírat otázkami stáří, stárnutí a péčí o seniory. Pokud senioři sami dávají přednost životu v rodině a s rodinou a ta je ochotná a chce se o seniora starat, mělo by být v zájmu celé společnosti tyto rodiny podporovat. Podporovat je tím, že je naučíme, jak o seniory pečovat, aby jim poskytovali co nejlepší péči i v domácím prostředí a zajistíme jim, aby mohli o seniory pečovat. Vždyť chtít, umět a moci jsou základními kameny poskytované péče a v případě, že jeden chybí nebo je nedostatečný, nebude kvalitní ani péče na těchto základech postavená. Podpořme tedy pečující rodiny navýšením kapacit zdravotních a sociálních služeb a to jak terénních, tak i institucionálních. Apelujme na rozvoj stacionářů a center pro seniory, rozšíření počtu respitních lůžek, osobní asistence, pečovatelských služeb a dalších. Zajistěme lepší distribuci informací o možnosti využití podpůrných zdravotněsociálních služeb v případě péče o seniora v domácím prostředí. Podporujme rodinné pečovatele ve zdokonalování jejich péče. Nabídněme jim možnost bezplatné účasti na různých kurzech, seminářích a přednáškách. Postarejme se o lepší fyzickou i finanční dostupnost pomůcek, které jim péči maximálně usnadní a zpříjemní. Zajistěme dostatečnou podporu zaměstnaných pečujících osob. Legislativní změny jsou sice náročné a nákladné, ale jistě by se společnosti v budoucnu vrátily. Vždyť každá institucionální péče je pro společnost mnohem nákladnější než neformální rodinná péče. A v neposlední řadě podporujme rodiny obecně, jako prostor pro vznik a vývoj dobrých mezigeneračních vztahů a solidarity.
112
9 ZÁVĚR
Diplomová
práce
se
snažila
zachytit
a
zmapovat
postavení
seniora
ve vícegenerační rodině, tak jak je vnímá sám senior i z pohledu ostatních členů rodiny. Pro tuto práci byly stanoveny čtyři cíle. Cíl 1: Zjistit důvody vedoucí ke vzniku vícegenerační rodiny. Cíl 2: Zjistit, co nabízí vícegenerační rodina seniorovi. Cíl 3: Zjistit, co nabízí senior vícegenerační rodině. Cíl 4: Definovat problémy vyplývající z vícegeneračního soužití. V teoretické části se práce zabývá definováním a dělením stáří, seniorem a jeho potřebami, funkční různorodostí, socializací a přípravou na stáří. Dále je zde kapitola o rodině, která je definována a představena z pohledu historického vývoje v Evropě. Je také vymezena funkce rodiny, péče rodiny o seniora a vícegenerační rodinné soužití. V empirické části byly pro kvalitativní šetření stanoveny čtyři výzkumné otázky. VO1:
Jaké vlivy se v současnosti podílí na vzniku vícegenerační rodiny?
VO 2:
Čím je pro
VO 3:
Co
VO 4:
Jaké problémy vznikají
seniora
může senior
přínosné vícegenerační
nabídnout při
vícegenerační
soužití?
rodině?
vícegeneračním soužití?
Vícegeneračních rodin, které se zúčastnili výzkumného šetření bylo deset a pro přehlednost byly zpracovány do jednotlivých případových studií – kazuistik. Pro sběr dat v jednotlivých vícegeneračních rodinách byla použita metoda dotazování, technikou rozhovoru pomocí návodu. Výsledky byly zpracovány rámcovou analýzou a pro přehlednost znázorněny v tabulkách a grafech. Na základě výsledků byly vytvořeny odpovědi na výzkumné otázky. Odpověď 1: Nejčastějším vlivem podílejícím se v současnosti na vznik vicegeneračních rodin je finanční úspora. Dále to jsou bytová tíseň dětí seniorů, nutnost dopomoci seniorům, dědictví rodného domu i s rodiči a velký nevyužitý dům.
113
Odpověď 2: Největší přínos vícegeneračního soužití pro seniora spočívá v zajištění a poskytování péče a dopomoci. Významné jsou také pozitivní pocity, které soužití seniorovi přináší, definované jako pocit sounáležitosti, jistoty, štěstí a radosti. Důležitým přínosem je i každodenní možnost vidět se s vnoučaty a finanční úspora. Odpověď 3: Senior nejčastěji rodině nabízí finanční přispění, hlídání vnoučat a výpomoc v kuchyni, na zahradě a kolem domu. Odpověď 4: Problémy, které vznikají při vícegeneračním soužití, jsou problémová komunikace a pocit, že senior již nemá svůj klid. Výzkumné otázky byly zodpovězeny a všechny cíle práce splněny.
114
ANOTACE
Jméno autora:
Bc. Lenka Krejčí
Instituce:
Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství
Studijní program:
Specializace ve zdravotnictví
Studijní obor:
Ošetřovatelská péče v gerontologii
Název práce:
Senior a jeho postavení ve vícegenerační rodině
Vedoucí práce:
MUDr. Hana Meluzínová
Počet stran:
146
Počet příloh:
20
Počet titulů použité literatury: 49 Rok obhajoby:
2013
Klíčová slova:
rodina, senior, stáří, stárnutí, vícegenerační soužití
Souhrn: Diplomová práce je zaměřená na postavení seniorů v rodině a jejich vzájemnou kohezi s ostatními členy rodiny. V kapitolách teoretické části jsou zpracovaná základní témata – senior, stáří, rodina a vícegenerační soužití. Empirická část práce obsahuje případové studie jednotlivých vícegeneračních rodin a jejich vzájemné soužití. Zpracované výsledky nabízí pohled na danou problematiku jak ze strany seniora, tak i ze strany rodiny a jejich vzájemné porovnání. Následnou analýzou výsledků byly zodpovězeny výzkumné otázky a naplněny cíle diplomové práce.
115
ANNOTATION Author:
Bc. Lenka Krejčí
Institution:
Masaryk University, Faculty of Medicine, Department of Nursering
Study programme: Specialization in Healthy Service Study field:
Healthy Care in Gerontology
Title:
Seniors and Their Position in a Multigenerational Family
Supervisor:
MUDr. Hana Meluzínová
Number of pages:
146
Number of supplements: 20 Bibliography:
49
Date:
2013
Key words:
family, senior, old age, ageing, multigenerational cohabitation
Summary: The thesis is focused on the position of seniors in the family and their mutual cohesion. The chapters of the theoretical part present basic topics – senior, old age, family and multigenerational cohabitation. The empirical part of the work includes different studies of multigenerational families and their mutual coexistence. It offers a look at the issues from the both side of the senior as well as from the family and their mutual comparison. The subsequent analysis of the different studies answers the research questions and achieves the objectives of the thesis.
116
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BALOGOVÁ, B., ŽUMÁROVÁ, M. Medzigeneračné mosty. 1. vyd. Tlačiareň svidnícka pre MENTA MEDIA s.r.o., 2009, 112 s. ISBN 978-80-89392-08-7. 2. DOPITA. M. Věk: stáří – Role: Prarodič. In SÝKOROVÁ, D., ŠIMEK, D. a DVOŘÁKOVÁ M.. Třetí věk trojí optikou. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005, 187 s. ISBN 8024410060. 3. FLAJŠINGEROVÁ, B. Role seniora v rodině - jeho očekávání a realita. Brno, 2012. 124 s. Diplomová práce na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Mgr. Šárka Urbánková. 4. GOODY, J. Proměny rodiny v evropské historii: historicjo-antropoligická esej. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 229 s. ISBN 80-7106-396-7. 5. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. vyd., podstatně přeprac. a dopl. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. 365 s. ISBN 978-80-87109-19-9. 6. HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek sociální gerontologie: České ošetřovatelství 10,
praktická příručka pro sestry.1.vyd.Brno:NCO NZO, 2006.72 s. ISBN 80-7013-363-5. 7. HAUSER-SCHÖNEROVÁ, I. Děti potřebují prarodiče. [z němčiny přeložila Alžběta Sirovátková],1.vyd. Praha: Portál, 1996. 104 s. ISBN 80-7178-105-3. 8. HENDL, J. Kvalitativní výzkum: Základní teorie, metody a aplikace. 2. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2008. 408s. ISBN 978-80-7367-485-4. 9. HORSKÁ, P. a kol. Dětství, rodina a stáří v dějinách Evropy. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. 480s. ISBN 80-7038-011-X. 10. IVANOVÁ, K., JURÍČKOVÁ, L.: Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 1.vyd. Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2005. 98 s. ISBN 80-244-0992-5. 11. JAROŠOVÁ, D, 2006. Péče o seniory. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2006. 110 s. ISBN 80-7368-110-2. 12. JEŘÁBEK, H. Péče o staré lidi v rodině: východiska, klasifikace, kritické momenty.
In JEŘÁBEK H. Rodinná péče o staré lidi. 1.vyd. Praha:UK FSV CESES. 2005.s.9-19. 13. JIRÁSKOVÁ, V. a kol. Mezigenerační porozumění a komunikace. 1. vyd. Praha: EUROLEX BOHEMIA, s.r.o. 2005. 198 s. ISBN 80-86861-80-5.
117
14. KALIBOVÁ, Květa, Alena VODÁKOVÁ a Zdeněk PAVLÍK. Demografie (nejen) pro demografy. 3. přeprac. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2009, 241 s. ISBN 9788074190124. 15. KALVACH, Z., ONDERKOVÁ, A. Stáří: pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi. Praha: Galén, 2006. 44 s. ISBN 80-7262-455-5. 16. KALVACH, Z., ZADÁK, Z., JIRÁK, R., ZAVÁZALOVÁ, H., SUCHARDA, P. a kol. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada Publisching, a.s., 2004. 864 s. ISBN 80-247-0548-6. 17. KLEVETOVÁ, D., DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2008. 208s. ISBN 978-80-247-2169-9. 18. KUBEŠOVÁ, L. Zdraví pro třetí věk. 1. vyd. Česlice: Rebo Produkcions CZ s.r.o., 2006. 270 s. ISBN 80-7234-536-2. 19. LAMPOVÁ, Š. Úloha rodiny při péči o seniora v domácím prostředí. 2011, 122 s. Diplomová práce na LF Masarykovy univerzity. Vedoucí práce MUDr. Hana Meluzínová
20. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová sít. 2. rozšíř. a přeprac. vyd. Praha: Slon, 2003. 144s. ISBN 80-8585-024-9. 21. MATĚJEČEK, Z., DYTRYCH, Z., Radosti a strasti prarodičů aneb když máme
vnoučata. 1. vyd. Praha : Grada Publishing., s r.o.,1997, 144 s. ISBN 80-7169-455-X. 22. MINIBERGEROVÁ, L., JIČÍNSKÁ, K. Vybrané kapitoly z psychologie pro
zdravotnické pracovníky.1.vyd. Brno:NCO NZO, 2010. 78s. ISBN 978-80-7013-513-6. 23. MLÝNKOVÁ, J. Péče o staré občany: učebnice pro obor sociální činnost. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 192s. ISBN 978-80-247-3872-7. 24. MOŽNÝ, I. Sociologie rodiny. 1.vyd. Praha:SLON,1999. 250 s. ISBN 80-85850-75-3.
25. MPSV, Kvalita života ve stáří - Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012, 1. vyd. Praha: MPSV 2008, 60s. ISBN 978-80-86878-65-2. 26. MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 204s. ISBN 80-210-3345-2. 27. NÉMETH, F. a kol. Geriatria a geriatrické ošetrovateľstvo. Martin: Osveta, 2009. 195s. ISBN 978-80-8063-314-1. 28. PACOVSKÝ, V., HEŘMANOVÁ, H. Gerontologie. 1. vyd. Praha: Avicenum, 1981, 298 s. 29. PACOVSKÝ, V. Geriatrie. 1.
vyd. Praha: Scientia medica, 1994, 150 s.
ISBN 80-85526-32-8.
118
30. PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. ; Přeložila Kozlíková, A.; Soužití se staršími lidmi. Praha: Portál 1998, 1. vyd., 160 s. ISBN 80-7178-184-3. 31. PŘIDALOVÁ, M., Péče o staré rodiče – nový úděl mladších seniorů?. Sociální práce. Brno: ASVSP, roč. 2004, č. 2, s. 68-81. ISSN 1213-624. 32. RUBÁŠOVÁ, M. Solidarita v rodině: genderové role v péči o závislé osoby. In
JEŘÁBEK, H. Rodinná péče o staré lidi.1.vyd.Praha:UK FSV CESES. 2005. s.42-48. 33. SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. 2. přepracované vyd. Praha: Portál, 2007. 219 s. ISBN 978-80-7367-250-8. 34. STUART-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. 1. vyd. Praha: Portál, s.r.o., 1999. 319s. ISBN 80-7178-274-2. 35. SÝKOROVÁ, Dana., CHYTIL, O. Autonomie ve stáří: Strategie jejího zachování. 1.vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, 2004. 324s. ISBN 80-7326-026-3. 36. SÝKOROVÁ, Dana, ŠIMEK, Dušan a DVOŘÁKOVÁ Miroslava. Třetí věk trojí optikou. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005, 187 s. ISBN 8024410060. 37. TOMEČKOVÁ, T. Interakce rodiny a seniora očima seniorů. 2011, 105 s. Diplomová práce na LF Masarykovy univerzity. Vedoucí práce PhDr.Marie Macková Ph.D.
38. TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2005, 270 s., ISBN 807262-365-6. 39. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II.: Dospělost a stáří. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2007. 463 s. ISBN 978-80-246-1318-5. 40. Velký sociologický slovník. sv. 2, P-Ž. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, s: 749-1627. ISBN 8071843105. 41. VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory, příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s.,2007. 96s. ISBN 978-80-247-2170-5. 42. VESELÁ, J. Představy rodinných příslušníků o zabezpečení péče nesoběstačným rodičům. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2002, 25, v s. 43. VESELÁ J., r. 2003, Sociální služby poskytované seniorům v domácnostech. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2003 44. VIDOVIĆOVÁ, L., RABUŠIC, L. Senioři a sociální opatření v oblasti stárnutí
v pohledu české veřejnosti. Praha: VÚPSV Praha, výzkumné centrum Brno, 2003. 67.s.
119
45. VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie, 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 383 s. ISBN 80-7178-269-6. 46. WEBER, P. a kol. Minimum z klinické Gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci 1.vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2000. 151 s. ISBN 80-7013-314-7. 47. ZAVÁZALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2001. 98s. ISBN 80-246-0326-8.
48. Normativně právní akty -
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
-
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině
-
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
-
Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře
-
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
-
Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů
49. Elektronické zdroje − Český statistický úřad, Naděje dožití při narození v letech 1950 - 2010 [online]. 2012
[cit.
2012
–
10
-
18].
Dostupné
z
www:
www.
czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nadeje_doziti_pri_narozeni_v_letech_1950_2010>. − Český statistický úřad, Obyvatelstvo – roční časové řady [online]. 2012 [cit. 2012–10-18]. Dostupné z www: . − Český statistický úřad Podíl obyvatel ve věkových [online]. 2012 [cit. 2012–10 18]. Dostupné z www:
ve_vekove_skupine_0_14_a_65_a_vice_let_v_letech_1950_2010>. − Demografický informační portál, Analýza: demografické stárnutí ČR podle výsledků projekce [online]. 23.03.2012 [cit. 2012 – 11 - 18]. Dostupné z www: .
120
−
FIALA, Tomáš, Langhamrová, Jitka. Věková struktura obyvatelstva ČR a vybraných zemí EU - perspektivy budoucího vývoje, [online]. 2012 [cit. 2012 – 11 - 20]. Dostupné z www: http://kdem.borec.cz/P_PDF/Fiala_Langhamrova_1.pdf.
− Ministerstvo práce a sociálních věcí, Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017. [online]. [cit.2013-03-25] Dostupné z www: http://www.mpsv.cz/cs/14540 − Ministerstvo zdravotnictví České republiky, Evropský rok aktivního stárnutí a solidarity mezi generacemi [online]. [cit.2012-10-10] Dostupné z www: . − PIŤHOVÁ, Pavlína. Úvod do klinické geriatrie [online]. 2012 [cit.2012–11-20] Dostupné z www: . − Státní zdravotní ústav, Systém monitorování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky ve vztahu k životnímu prostředí, Souhrnná zpráva za rok 2009 [online].
2012
[cit.
2012
–
10
-
18].
Dostupné
z
www:
. − TOŠNEROVÁ, T. : Www.pecujici.cz [online]. c2008 , 2008 [cit. 2009-06-08]. Dostupný z WWW: <www.pecujici.cz>. − VÍTKOVÁ, Lucie. Dlouhodobý vývoj indexu stáří a indexu ekonomické závislosti ve vyspělých zemích, [online]. 2012 [cit. 2012 – 11 - 20]. Dostupné z: http://kdem.vse.cz/resources/relik09/Prispevky_PDF/Vitkova.pdf. − Wikipedie, Otevřená encyklopedie [online]. 2012 [cit. 2012 – 10 - 25]. Dostupné z www: .
121
SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Věk seniorů……………………………..……………………………..….str. 79 Graf 2: Pohlaví seniorů………………………………………..…………………..str. 79 Graf 3: Náboženské vyznání seniorů……………………………………………...str. 80 Graf 4: Setkávání všech generací………………………………..………………..str. 82 Graf 5: Věk a sociální zařazení pečujícího člena rodiny…………………….……str. 89 Graf 6: Náboženské vyznání pečujícího člena rodiny……………….……………str. 90 Graf 7: Délka společného vícegeneračního soužití………………….……………str. 90 Graf 8: Počet generací v rodině…………………………………………………...str. 93
122
SEZNAM TABULEK Tabulka 1:
Důvody vedoucí ke společnému soužití z pohledu seniorů…………str. 80
Tabulka 2:
Změny předcházející společnému soužití z pohledu seniorů……….str. 81
Tabulka 3:
Charakter obývaného prostoru definovaný seniorem……...………..str. 81
Tabulka 4:
Způsob financování společného bydlení z pohledu seniora…….…..str. 82
Tabulka 5:
Četnost a délka mezigeneračních setkání…………………………...str. 83
Tabulka 6:
Přínos mezigeneračních setkání pro seniory………………………..str. 83
Tabulka 7:
Výhody vícegeneračního soužití z pohledu seniorů……………..….str. 84
Tabulka 8:
Prospěšnost seniora pro rodinu z pohledu seniorů…………..……...str. 85
Tabulka 9:
Prospěšnost rodiny pro seniora z pohledu seniorů ………..………..str. 85
Tabulka 10:
Nevýhody vícegeneračního soužití z pohledu seniorů………..…….str. 86
Tabulka 11:
Spokojenost seniorů s vícegeneračním soužitím………….………...str. 87
Tabulka 12:
Potřeba poskytnutí péče z pohledu seniorů……………..…………..str. 87
Tabulka 13:
Další možnosti zdravotní a sociální pomoci s péčí, které znají senioři……………………………………………...…str. 88
Tabulka 14:
Využití pomocných služeb seniory…………………………………str. 88
Tabulka 15:
Další postup v případě nezvládnutí péče rodinou z pohledu seniora.str. 89
Tabulka 16:
Důvody vedoucí ke společnému soužití z pohledu členů rodiny…...str. 91
Tabulka 17:
Změny předcházející společnému soužití z pohledu členů rodiny….str. 92
Tabulka 18:
Charakter prostoru obývaného členy rodiny……………………..…str. 92
Tabulka 19:
Způsob financování společného bydlení z vyjádření členů rodiny…str. 93
Tabulka 20:
Četnost a délka mezigeneračních setkání pohledem členů rodiny….str. 94
Tabulka 21:
Přínos mezigeneračních setkání pro členy rodiny………..…………str. 95
Tabulka 22:
Výhody vícegeneračního soužití pohledem členů rodiny…………..str. 95
123
Tabulka 23:
Prospěšnost seniora pro rodinu pohledem členů rodiny………….…str. 96
Tabulka 24:
Prospěšnost rodiny pro seniora pohledem členů rodin……………...str. 97
Tabulka 25:
Nevýhody vícegeneračního soužití pohledem členů rodiny………...str. 97
Tabulka 26:
Spokojenost členů rodiny s vícegeneračním soužitím………………str. 98
Tabulka 27:
Potřeba poskytnutí péče seniorovi z pohledu členů rodiny…………str. 98
Tabulka 28:
Zvládání péče a dopomoci o seniory pohledem členů rodiny………str. 99
Tabulka 29:
Další možnosti zdravotní a sociální pomoci s péčí o seniory, které znají členové rodiny………………………………………..…str. 99
Tabulka 30:
Využití pomocných sociálních služeb seniory………………….…str. 100
Tabulka 31:
Další postup rodinných č. v případě nezvládání péče o seniora…...str. 100
Tabulka 32: Volba možnosti opustit zaměstnání kvůli péči o seniora………….…str. 100
124
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Faktory určující vnímání člověka jako starého empirický výzkum Vidovičová, Rabušic v roce 2003……………….…str. 126 Příloha 2: Procentuální zastoupení populace ve věku 65 a více let v jednotlivých státech Evropy v roce 2011……………………….……str. 127 Příloha 3: Podíl věkových skupin seniorů a dětí v České republice v letech 1950 - 2010 …………………………………………………...str. 128 Příloha 4: Vývoj složení obyvatelstva ČR podle hlavních věkových skupin mezi lety 2000-2065, vybrané roky…………………………………….str. 129 Příloha 5: Vývoj dětské a poproduktivní složky obyvatel ČR mezi lety 2009-65...str. 129 Příloha 6: Věková skladba obyvatelstva České republiky v letech 1950, 1970, 2000, 2020, 2040, 2060…………………………..……….str. 130 Příloha 7: Index stáří (počet osob ve věku 60+ na 100 osob ve věku 0–14) ve vybraných zemích v letech 1950 - 2005………………..…………...str. 131 Příloha 8: Vývoj indexu stáří (počet osob ve věku 60+ na 100 osob ve věku 0–14) ve vybraných zemích ……………………………..……………………str. 132 Příloha 9: Naděje dožití při narození v letech 1950 – 2010……………….………str. 133 Příloha 10: Očekávaný vývoj naděje dožití při narození, 2010- 2050 ……………str. 134 Příloha 11: Test hodnocení psychického zdraví……………………………..….…str. 135 Příloha 12: Škála deprese pro geriatrické pacienty…………………………..……str. 136 Příloha 13: Test MMSE ……………………..…………………………..……..…str. 137 Příloha 14: Test ADL…………………………………………………..…..……...str. 138 Příloha 15: Test IADL…………………………………………………..…………str. 139 Příloha 16: Funkční míra nezávislosti FIM …...…………………………………..str. 140 Příloha 17: Grafický protokol FIM…………………..…………………..…..……str. 141 Příloha 18: Maslowova pyramida potřeb………………….……………..…..……str. 142 Příloha 19: Dům životních potřeb dle Chloubové……………….…………………str.143 Příloha 20: Seznam otázek pro rozhovor pomocí návodu………...………………str. 144
125
PŘÍLOHY Příloha 1: Faktory určující vnímání člověka jako starého
Zdroj: VIDOVIĆOVÁ, RABUŠIC, L. Senioři a sociální opatření v oblasti stárnutí v pohledu české
veřejnosti, s. 11- 12
126
Příloha 2: Procentuální zastoupení populace ve věku 65 a více let v jednotlivých státech Evropy v roce 2011
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/seniori
127
Příloha 3: Podíl věkových skupin seniorů a dětí v České republice v letech 1950 - 2010
Zdroj: ttp://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/podil_obyvatel_ve_vekove_skupine_0_14_a_65_a_ vice_let_v_letech_1950_2010
128
Příloha 4: Vývoj složení obyvatelstva ČR podle hlavních věkových skupin mezi lety 2000-2065, vybrané roky
Zdroj: http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=824
Příloha 5: Vývoj dětské a poproduktivní složky obyvatelstva ČR mezi lety 2009-2065
Zdroj: http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=824
129
Příloha 6: Věková skladba obyvatelstva České republiky v letech 1950, 1970, 2000, 2020, 2040, 2060
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/vekova_skladba_obyvatelstva_v_roce_1950 http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/vekova_skladba_obyvatelstva_v_roce_1970 http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/vekova_skladba_obyvatelstva_v_roce_2000 http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/vekova_skladba_obyvatelstva_v_roce_2020 (2040, 2060)
130
Příloha 7: Index stáří (počet osob ve věku 60+ na 100 osob ve věku 0 –14), 1950 - 2005 1950
1960
1970
1980
1990
2000
2005
Česká republika
51,4
56,6
85,4
71,5
83,2
110,9
135,4
Slovensko
34,3
32,3
51,5
51,3
58,5
77,7
95,8
Slovinsko
38,2
44,9
61,8
62,5
77,6
121,4
143,7
Bulharsko
38,1
43,7
64,5
71,0
95,1
141,4
167,2
Lotyšsko
61,7
68,5
80,1
80,9
81,3
119,7
153,8
Polsko
27,9
28,1
47,4
54,3
59,4
86,5
105,5
Litva
48,7
44,2
55,6
60,6
71,6
96,0
120,8
Rumunsko
30,6
37,6
51,0
49,8
66,5
103,3
122,9
Maďarsko
45,0
55,3
82,7
78,5
94,1
120,2
137,4
Rusko
31,8
31,0
44,7
62,5
69,6
101,1
113,9
Estonsko
57,8
66,5
76,0
73,7
77,5
116,0
142,8
Itálie
44,9
55,8
67,1
78,4
127,4
170,6
177,5
Řecko
34,8
45,7
65,5
76,8
104,2
146,4
159,7
Španělsko
40,2
44,9
50,9
59,8
96,0
145,9
149,0
Portugalsko
35,6
39,2
49,1
60,5
92,2
133,5
142,9
Japonsko
21,8
29,0
44,0
54,2
95,1
159,6
192,0
Německo
62,9
81,2
85,8
104,3
126,7
148,7
174,1
Rakousko
68,0
82,7
82,4
93,2
115,4
121,2
136,9
Švýcarsko
58,9
62,9
68,9
92,9
114,1
117,3
134,2
Kanada
38,0
31,9
37,9
58,6
74,9
87,4
101,1
Belgie
76,1
74,9
80,9
91,1
113,8
125,7
128,7
Lucembursko
72,9
76,1
83,7
94,7
109,2
101,6
101,1
Švédsko
63,7
78,6
94,2
111,7
127,4
120,1
133,9
Velká Británie
69,5
72,5
78,0
95,2
109,5
109,5
118,3
Nizozemí
39,2
43,7
53,1
70,4
95,1
97,8
104,9
Austrálie
47,2
40,5
42,7
53,8
70,5
80,7
89,3
Finsko
34,0
36,8
57,7
80,8
95,9
109,3
123,0
Dánsko
51,0
61,5
75,5
93,8
120,0
107,0
112,8
Norsko
57,0
62,5
74,3
91,4
111,1
96,0
100,0
Francie
71,4
64,3
73,0
77,6
96,0
110,1
113,6
Nový Zéland
45,0
37,1
39,3
50,4
66,2
69,6
76,7
Irsko
51,2
50,8
50,5
48,4
55,7
69,6
74,5
Island
34,1
32,9
38,4
49,1
58,6
64,4
71,5
USA
46,3
43,2
49,8
69,3
76,5
75,0
80,3
Rozvinuté země
42,7
45,2
56,2
69,2
85,9
106,6
118,2
Svět
23,8
22,0
22,5
24,1
27,7
32,7
35,9
131
Příloha 8: Vývoj indexu stáří (počet osob ve věku 60+ na 100 osob ve věku 0–14) ve vybraných zemích
Zdroj: http://kdem.vse.cz/resources/relik09/Prispevky_PDF/Vitkova.pdf
132
Příloha 9: Naděje dožití při narození v letech 1950 - 2010
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nadeje_doziti_pri_narozeni_v_letech_1950_2011
133
Příloha 10: Očekávaný vývoj naděje dožití při narození, všechny varianty, 2010-2050
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/B0001D6145/$File/4025rra.pdf
134
Příloha 11: Test hodnocení psychického zdraví
Zdroj: WEBER, P. a kol. Minimum z klinické Gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci, s. 131
135
Příloha 12: Škála deprese pro geriatrické pacienty
Zdroj: WEBER, P. a kol. Minimum z klinické Gerontologie pro lékaře a sestru v ambulanci, s. 131
136
Příloha 13: Test MMSE
Zdroj: KALVACH, Z. a kol. Geriatrie a gerontologie, s. 186
137
Příloha 14: Test ADL
Zdroj: TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 214
138
Příloha 15: Test IADL
Zdroj: TOPINKOVÁ, E. Geriatrie pro praxi, s. 215
139
Příloha 16: Funkční míra nezávislosti FIM (Functional Independence Measure)
Zdroj: KALVACH, Z. a kol. Geriatrie a gerontologie, s. 428
140
Příloha 17: Grafický protokol FIM
Zdroj: KALVACH, Z. a kol. Geriatrie a gerontologie, s. 429
141
Příloha 18: Maslowova pyramida potřeb
Zdroj: PICHAUD, C., THAREAUOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi, s. 36
142
Příloha 19: Dům životních potřeb dle Chloubové
Zdroj: MLÝNKOVÁ, J. Péče o staré občany, str. 47
143
Příloha 20: Seznam otázek pro rozhovor pomocí návodu DEMOGRAFIE Věk Pohlaví Víra BYDLENÍ Co Vás vedlo ke společnému bydlení? Jak dlouho společně bydlíte? Byli jste nuceni kvůli společnému bydlení k nějakým změnám? Jaké je Vaše bydlení? Jak financujete společné bydlení? MEZIGENERAČNÍ SOUŽITÍ Kolik generací u Vás společně žije? Sejdete se někdy všechny generace společně? - Jak často? - Kolik času společně strávíte? - Co Vám taková setkání přináší? Jaké jsou podle Vás výhody vícegeneračního soužití? - Čím je senior prospěšný rodině? - Čím je rodina prospěšná seniorovi? Vidíte i nějaké nevýhody vícegeneračního soužití? Jste spokojeni ve vícegeneračním soužití? PÉČE O SENIORA Vyžaduje zdravotní stav seniora péči rodiny? - Jak dlouho rodina o seniora pečuje? - Kolik času rodina péčí o seniora denně stráví? - Byli pečující členové rodiny nuceni kvůli péči opustit práci? - Postihly pečovatele nějaké zdravotní potíže v souvislosti s péčí? - Je nutné, aby rodině s péčí někdo pomáhal? Kdo? Myslíte si, že rodina péči zvládá? Znáte další možnosti pomoci s péčí o seniora žijícího v domácím prostředí? - Využili jste je někdy? Jaký bude další průběh, až rodina péči nebude zvládat? - Opustili byste kvůli péči o seniora své zaměstnání?
144
SEZNAM ZKRATEK ADL
Test základních všedních činností podle Barthelové
aj.
a jiné
atd.
a tak dále
apod.
a podobně
ČR
Česká republika
DpS
Domov pro seniory
ev.
eventuelně
IADL
Test instrumentálních činností
MMSE
Folsteinův test kognitivních funkcí
MPSV
Ministerstvo práce a sociálních věcí
MSMT
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
např.
například
NCO NZO
Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů
OSN
Organizace spojených národů
PBSP
Pesso Boyden System Psychomotor - psychomotorická terapie
resp.
respektive
roč.
ročník
srov.
srovnej
str.
strana
tab.
tabulka
TVS
Test vývoje soběstačnosti
vyd.
vydání
WHO
Světová zdravotnická organizace
www
Word wide web - webová stránka
145
Souhlasím s uložením práce v univerzitní knihovně a jejím následným půjčováním pro další studijní účely.
V Brně 10. 4. 2013 Bc. Lenka Krejčí
146