Výběr pěstounských rodin v ČR a ve Švýcarsku
Dnes již není pochyb o tom, že pro zdravý a šťastný vývoj a život dítěte je nejlepší, vyrůstá-li ve své biologické rodině. Pokud však tato rodina není funkční, nebo z jakýchkoli důvodů není schopna či ochotna se o dítě starat, je nutné, aby stát zajistil dítěti péči náhradní (Králíčková, 2001). Tou může být jednak umístění dítěte do ústavní výchovy, jednak svěření dítěte do péče náhradní rodiny. Pěstounská péče představuje v českém právním řádu – společně s osvojením a svěřením dítěte do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče – jeden z institutů náhradní rodinné výchovy (Králíčková, 2001). Umožňuje dětem, které nemohou vyrůstat ve své vlastní rodině a které nejsou z právních či faktických důvodů vhodné pro osvojení, vyrůstat v rodinném prostředí. Pěstounská péče má v náhradní rodinné péči nezastupitelné místo (Dunovský, 1993). Je to forma státem řízené a kontrolované dlouhodobé náhradní rodinné výchovy, zabezpečované ze strany státu hmotnou podporou. O svěření do pěstounské péče se uvažuje u dětí, jejichž rodiče nemohou dlouhodobě zabezpečit výchovu svých dětí. Příčiny, pro něž nemohou původní rodiče řádně plnit svá rodičovská práva a povinnosti, musí být opravdu dlouhodobého charakteru. Pěstounská péče má přednost před umístěním do ústavů, a to z důvodu zásadního práva dítěte vyrůstat v rodinném prostředí (Kovařík, 2000). Po dobu trvání pěstounské péče je pěstoun nositelem práv a povinností rodičů v oblasti výchovy dítěte. V ostatních věcech patří tato práva biologickým rodičům, pokud mají rodičovskou zodpovědnost. Biologickým rodičům také zůstává právo stýkat se s dítětem, pokud není soudem vysloven zákaz styku. K přijímání opuštěných dětí do náhradních rodin docházelo již odedávna. Byla to praxe běžně užívaná mnoha kulturami. Za předchůdce placené pěstounské péče je považována instituce kojných. Kdykoliv se v některé evropské zemi společnost ekonomicky povznesla natolik, že se vytvořila tzv. vyšší třída, nesnášel se ideál ženské krásy s těhotenstvím, porodem a kojením dítěte. Těhotenství a porodu nelze uniknout, kdežto kojení bylo možné koupit. S institucí
placených kojných a pak chův, opatrovnic a pěstounek se setkáváme ve starověku, v městských státech řeckých, stejně jako v Římě. Kojné a chůvy běžně patřily mezi služebnictvo panovnických dvorů ve středověké Evropě, mnohde i mezi sloužící ve šlechtických sídlech a domácnostech bohatého městského patriciátu (Matějíček, 1999). V České republice je jasně viditelná snaha o přednostní umístění dětí do pěstounské péče a minimalizace jejich počtů v ústavech. Podíváme-li se na níže uvedené grafy, uvidíme, že první nárůst dětí umístěných do pěstounských rodin započal v roce 2006, další zlom pak vidíme v roce 2012. Od roku 1985 se počet dětí umístěných do pěstounské rodiny za sledovaný rok navýšil 3x! Naproti tomu, počet dětí umístěných do ústavní péče poklesl za posledních 6 let o cca 1300 dětí.
Graf č.1 ukazuje počty dětí svěřené do pěstounské péče za sledovaný rok (1985 – 2013). Zdroj grafu: data - MPSV, graf - Venclíková, 2014
Graf č.3 ukazuje vývoj počtu dětí v ústavech a v pěstounské péči. Počet dětí umístěných do pěstounské péče vzrostl od roku 2006 do roku 2012 na 11 087. V roce 2006 to bylo pod 8000 dětí v pěstounské péči. Počet dětí v ústavech klesl z 10 426 na číslo 9 107. Zdroj grafu: http://www.veda.muni.cz/tema/4044-co-chteji-deti-v-pestounske-peci-neptame-sejich#.UxcHdJi8_KE
Výdaje z veřejných rozpočtů: Průměrný náklad na jedno dítě v ústavní péči: 39 352 Kč měsíčně. Průměrný náklad na jedno dítě v pěstounské péči: 9. 947 Kč měsíčně. Průměrný náklad na jedno dítě při systematické sociální práci s rodinou: 4.651 Kč měsíčně. Odměna pěstouna za 1 dítě: 8000 Kč měsíčně (minimální mzda v ČR za rok 2014 je 8500 Kč měsíčně).
Ve Švýcarsku je 26.000 dětí mimo rodinu, z toho je 14.000 umístěno v pěstounské péči a 12.000 dětí je umístěno v ústavech. Na níže uvedených grafech jsou znázorněny počty dětí umístěných v ústavní výchově (ve všech typech) a počty dětí umístěných do pěstounských rodin. Údaje zastupují kanton Valle, nikoliv celé Švýcarsko. Z grafů vyplývá jasná snaha o snížení počtu dětí v ústavní péči.
Graf č.4 – ukazuje počty dětí umístěných ve všech typech ústavní výchovy v kantonu Valle. Oranžová linka ukazuje počty umístěných dětí z kantonu Valle, šedá linka jsou počty dětí umístěných v ústavech ve Valle, které ale pocházejí z jiné oblasti Švýcarska, modrá linka pak ukazuje součet, tedy konečný počet dětí. Zdroj dat - Rolf Widmer, graf – Venclíková, 2014
Výdaje z veřejných rozpočtů: Průměrný náklad na jedno dítě v ústavní péči: 232 – 440 franků na den. Průměrný náklad na jedno dítě v pěstounské péči: 45 franků na den. Odměna pěstouna: 1500 franků za měsíc (minimální mzda je cca 3000 franků). Za výběr pěstounských rodin jsou ve Švýcarsku odpovědné částečně kantony a částečně kantony pověřené a kontrolované soukromé organizace. Organizacím vydávají povolení k poskytování služeb kantony a poskytované služby musí být jasně definovány ve smlouvě kanton – organizace (zda je služba krátká, nebo dlouhá, zda je směřována na děti či na mladistvé…). Pak je služba kantonem i placena. V celém Švýcarsku je cca 70 takovýchto organizací. Zájemce o pěstounskou péči se přihlásí pověřené organizaci. První prošetření rodiny a příprava na roli pěstouna jsou v celém procesu extrémně důležité a věnuje se jim hodně pozornosti a času. První šetření proto trvá 3-6 měsíců. Zájemce o pěstounskou péči musí napsat svoji obsáhlou biografii – o sobě, o svém dětství, o širších vztazích. Pak následuje 4 hodiny trvající pohovor s psychologem, jehož cílem je, aby si uchazeči uvědomili náročnost a zodpovědnost pěstounské péče. Kanton dělá v mezičase své vlastní šetření uchazeče – prověřuje zdravotní stav, trestní rejstřík a finanční zabezpečení. Ostatní kroky ve výběru dělá pověřená organizace – kooperuje tak s kantonem. Zjišťuje se motivace celé rodiny k tomuto kroku. S uchazeči o pěstounskou péči se natočí video o interakci dospělý – dítě (při hraní rolí se natočí celá rodina včetně dětí), které je pak hodnoceno psychologem (zda je vhodná
rodina jako celek). Při posuzování zájemců o pěstounskou péči se hledají hrubé duševní poruchy, posuzuje se vyzrálost osobnosti, socializace jedince, ale přesná diagnostika se neprování. Po prvním prošetření následuje dalších 6 měsíců práce s vybranou rodinou, řeší se motivace a očekávání celé rodiny od pěstounské péče. Jsou dotazovány děti potencionálních pěstounů, zda s příchodem „cizího dítěte souhlasí“, pokud by nesouhlasily, dítě není umístěno. V rámci prošetřování sociálních vazeb jsou dotazováni také rodiče potencionálních pěstounů, co si o tomto kroku myslí – a to z důvodu, že pěstouni budou potřebovat hodně podpory a pomoci. Pokud lze počítat s podporou prarodičů, např. že dítě pohlídají, je celá situace výrazně jednodušší. Po umístění dítěte se již řeší jiné problémy, na probírání očekávání již není prostor. Dítě je tedy do vybrané rodiny umístěno nejdříve po roce, pokud je proces hodně urychlen, tak po půl roce. Dříve ale rozhodně ne. Kanton je pak zodpovědný za kontrolu celého procesu výběru a následně kontrolu pěstounské rodiny (minimálně 1x za rok jde někdo z kantonu na kontrolu do pěstounské rodiny). Výběr pěstounských rodin je v ČR zcela v kompetenci státu. Je řízen zákonem o sociálně právní ochraně dětí, konkrétně předpisem č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zprostředkování náhradní rodinné péče začíná u obecního úřadu obce s rozšířenou působností, tedy orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vyhledává děti vhodné ke svěření do pěstounské péče a fyzické osoby vhodné stát se pěstouny. Následuje odborné posouzení pro účely zprostředkování osvojení a pěstounské péče, které se řídí podle § 27 odst. 1 písm. b) zákona č. 359/1999 Sb. Odborné posouzení provádí krajský úřad, nebo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zahrnuje posouzení charakteristiky osobnosti žadatele, jeho psychického a zdravotního stavu, motivace k pěstounství, žije-li v manželství, pak také posouzení stability manželského svazku a prostředí v rodině, popřípadě dalších důležitých skutečností. (Kotek, Rotreklová, Wesselá, 2001). Probíhá za účasti celé řady odborníků. Funkce rodiny je při výchově a formování osobnosti dětí nezastupitelná a nelze ji nahradit pobytem v žádném ústavním zařízení. Proto je ve vyspělých zemích věnováno tolik energie nalezení náhradní rodiny pro děti, o které se jejich biologické rodina nemůže, nebo nechce postarat. V České republice i ve Švýcarsku je jasně viditelná snaha o nalezení co nejlepšího řešení pro děti bez domova. V obou zemích se v posledních letech upravovala legislativa, aby byly práva a potřeby těchto dětí co nejlépe ošetřeny. V České republice byla v roce 2013 nově definována i profesionální pěstounská péče, celý systém výběru pěstounů a následné práce s nimi se postupně propracovává.
Výsledkem by mělo být vytvoření komplexního systému výběru a odborné přípravy náhradních rodičů – pěstounů, vytvoření a ověření strategie osvětové a náborové kampaně pro zájemce o náhradní rodinnou péči a následně tisk a distribuce materiálů. Díky reformě systému péče o rodiny a děti, bychom se mohli přiblížit praxi ve Švýcarsku, kde je systém plně zaměřen na dítě, sleduje dlouhodobý zájem dítěte, snaží se respektovat jeho potřeby a vývoj a funguje ve spolupráci všech zúčastněných subjektů.
MUDr. Simona Venclíková odborná metodička sub-projektu
