KONEC PODVODU V JÁKOBOV RODIN MARTIN KLUSO (Svratka, íjen 2008)
Haleluja! Hospodine, prosíme T , abys p i nás dokonal svoje dílo. Nedovol, aby nebylo jednáno s v cmi, se kterými jednáno být m že. Prosíme T , Pane, aby ses mezi námi procházel a obživil slova, která budou plynout. Nech se stanou t lem a p ebývají mezi námi. Ve jménu Ježíše Krista napomínáme každého protivníka v duchu. Amen. B h s námi neskon il. Rozhodl se, že chce mít syny, a také ví, jak na to. N kdy snad máme pocit, jako by se v ci vymkly Bohu z ruky. Možná máme pocit, že p ed pár lety byla nad je bližší a slovo m lo moc a možnost n co stvo it. Zdá se, jako by n které v ci s léty stále z stávaly. Ale B h je Bohem zm ny. Možná jsme na za átku svého k es anství dokázali odložit alkohol, cigarety, zjevný h ích nebo zlozvyk. Najednou však došlo na náš charakter, kde B h za íná konfrontovat nás samé. Znáte to, jak se n kdy hájíme: „To jsem p ece já! Takoví byli moji p edci, takový je m j národ, tak jsem byl vychován, takové je moje shromážd ní, takové byly okolnosti, které m zformovaly. Co po mn chcete? Jak se mám zm nit? Jsem prost takový! N které v ci mohu p estat d lat, ale kdybych m l zm nit to, o em, Bože, mluvíš, tak zahubím sebe.“ Ale B h nás pro záv r v ku, ve kterém se nacházíme, chce provést prom nou duše, prom nou charakteru. B h si je moc dob e v dom, že povaha lov ka se nachází v každé bu ce t la, v každém hnutí mysli. Možná znáte ten pocit, kdy s hr zou zjistíte, že navzdory tomu, jak jste se necht li v ur itých v cech podobat svým rodi m, tak se jim podobáte? B h však pro nás má nad ji. B h má nad ji pro všechny ho kosti, které jsme si nast ádali. V pr b hu let ho kost jako by zatuhla a stala se sou ástí naší duše. Tento ko en ho kosti je schopen pror stat naší myslí a duší, a pokud si nedáme pozor, proroste i mezi námi navzájem.
1
Prost edí rodiny je výborným podhoubím pro rozmnožování uk ivd ností a ho kostí. Víte, že jsme rodina? Víte, že je mezi námi za ta léta prostor pro to, aby v ci rostly a rozmnožovaly se? Nevím, jestli jste n kdy byli v tradi ních církvích, ve kterých jsou generace teti ek, babi ek a p íbuzných, a když do t chto vztah chcete proniknout, musí vás do toho n kdo z místních zasv tit. eknou vám: „Ti se jmenují takto a tato teti ka je p íbuzná s touto rodinou, tam je teti ka, která je p íbuzná s tamtou rodinou, a tento strý ek se jmenuje takto. Jejich vztah m neporozumíš, staly se tam historické k ivdy. Ten si vzal tu a tamten si nevzal tamtu.“ Víte, o em mluvím? Haleluja! B h však chce, aby s tím byl konec. Chce, abychom nedopustili n kterým v cem usídlit se v naší duši, církvi nebo rodin . Jednou jsem se Boha ptal: „Bože, pro se jmenuješ B h Abraham v, Izák v a Jákob v? Co bylo na t chto lidech tak velikého? Co bylo tak velikého na Jákobovi?“ Víte, co mi B h odpov d l? „Já! Já jsem byl veliký.“ Amen? B h se nejmenuje B h Abraham v, Izák v a Jákob v proto, že by byli tito lidé velcí, ale protože B h byl velký p i nich. To, o em si všichni mysleli, že je ztraceno a nem že být zm n no, B h zm nil. Poj me se podívat na p íb h jedné složité rozv tvené rodiny. Musím ten p íb h zkrátit, jinak bychom tu etli t i tvrt Genesis. Abraham v syn se jmenoval Izák a Izák v syn byl Jákob. Víme, že Izák m l bratra Izmaela, ale o n m nechci hovo it. Podívejme se, jaké k ivdy, zran ní a ho kosti se d ly v této rodin . Ve vedlejší linii vidíme Ráchel, Izáka a Rebeku, Ezaua a bratra Rebeky, Lábana. Co všechno se mezi nimi d lo? Nejprve je pot eba v d t, že B h m l na mysli linii Abraham, Izák, Jákob. Skrze ni cht l p inést požehnání. Celou dobu se v tomto p íb hu bojovalo o jednu v c. Co to bylo? Ano, prvorozenství. Pamatujete si na boj mezi Izákem a Izmaelem? Jako by se n co cht lo vmísit do Božího plánu. Ale B h ekal a m l pro všechno sv j as. N kdy máme pocit, že se Bohu n co neda í a trvá mu to. N kdy máme pocit, že bychom mu m li pomoct. B h ale sleduje sv j p íb h a odvíjí svou d jovou linii ve sv j as. Naší výhodou je, že máme knihu, kterou m žeme íst od konce. M žeme „podvád t“. M žeme se podívat, jak to dopadne. Víte, n kte í lidé se rádi dívají na filmy a necht jí slyšet, jak to dopadne. tou knížku, 2
užívají si vývoj nahoru a dol a jsou napnutí, jak to skon í. Pokud se nestihli dívat na fotbal nebo hokej, necht jí od nikoho slyšet výsledek, aby se na zápas mohli podívat a vychutnat si ho. Já jsem na tom p esn naopak. Když se hrál n jaký zápas, po kal jsem si nejd ív na výsledek. V p ípad , že jsme vyhráli, jsem pak sledoval zápas ze záznamu. V d l jsem, že jsme vyhráli 4:3. Sed l jsem u televize, kde se odehrával obrovský zápas, ujídal jsem popcorn a íkal si: Prohráváme 3:0! To jsem zv dav, co se bude dít. Jak se as zkracoval, byli lidé, kte í neznali výsledek, nervózn jší a nervózn jší. íkali: „To projedeme! To projedeme!“ Já na to: „Neboj, já znám konec. Znám konec.“ ím mén asu zbývalo do konce, íkal jsem si, o krásn jší a úžasn jší bude zm na mezi sou asným stavem a výhrou. Stejným zp sobem jsem etl knížku. D j se za al n jak motat. Tak jsem se podíval na konec, kde jsem zjistil: Vyhrál to! Pak jsem se vrátil zpátky a v klidu ekal, jak k tomu dojde. ím komplikovan jší a mén pravd podobn jší se zdála výhra, tím více jsem se t šil na autorovu myšlenku, jak všechno vy ešil tak, aby to nakonec dob e dopadlo. B h m m l rád, a tak mi dal žít život, ve kterém mi na za átku ekl, jak to dopadne. Haleluja! Na za átku, to už jsme tady slyšeli, na za átku nás B h vid l na konci. Když se n kdy podívám na sebe, na vás, na celou církev, íkám si: „Á jéje. To ne, to nedáme. To nedáme.“ A pak se podívám na konec Bible a volám: „Jo! Amen. Jsou tam! Sto ty icet ty i tisíc. Prom n ná duše. Pacholík.“ Víte, apoštol Jan už to vid l. Budoucnost už je historií. Otázkou v bec není, jestli se to stane. Boží slovo o vás s naprostou jistotou mluví, a tak to bude. Musíte si vybrat jedinou v c. Ve které skupin , o které se tam mluví, chcete být. Máte na výb r. Je zde pacholík, nebo drak. Není pochyb o tom, že se to stane. Na nás je, abychom si vybrali tým, ve kterém chceme být, a pak už známe výsledek. Amen? Má to drobný há ek. Proces náboru je pom rn náro ný. Chcete-li být sou ástí vít zného týmu, musíte nejd ív projít svojí vlastní smrtí. Amen? Haleluja! Ale stojí to za to. Když se podíváme na konec, víme, jak to dopadne. Poj me se na p íb h Abrahama, Izáka a Jákoba podívat v odpo inutí a s v domím, že B h je schopen v ci zm nit a zvrátit. Amen? B h zm nil Jákoba. Jak se to stalo? Izák m l dva syny, Jákoba a Ezaua. Bojovali mezi sebou o prvorozenství. Ezau a Jákob byli dvoj ata. Jak v takové situaci vy ešíte 3
prvorozenství? Tahali se už p i porodu. Do Jákoba byla vložena touha po prvorozenství. Amen? Jákob m l tuto touhu v sob . Existuje jedna v c, o které nevím, kde se bere, ale vím, že ji nemá každý. Protože jste na této konferenci, mám o vás nad ji, že ji máte. Touto „v cí“ je touha. Pamatuji si, že jsem v roce 1992 byl na konferenci, kde bratr duCille kázal a u il. Všechno pro m bylo nové. N kdo se m zeptal: „Rozumíš tomu?“ Odpov d l jsem: „Ne úpln , ale chci to.“ N co ve mn toužilo po tom, co to slovo p inášelo. Vysoké povolání, myšlenka prvorozenství, stav lo do absolutní šedi jakoukoliv doktrínu církve. Cokoliv, co by mi sv t, církev nebo náboženství mohly nabídnout, nem lo v bec žádnou váhu proti tomu, co mi nabízel B h. P esto jsem okolo sebe vid l lidi, kte í slyšeli stejné slovo o prvorozenství, ale prodávali a vym ovali je za n co velmi nízkého. Za vlastní pohodlí. Za pozici, která je pomíjivá a vydrží jen chvíli. Ezau m l v sob stejnou povahu. Víte, je úpln jedno, co íkáme. Záleží totiž na tom, co d láme. Amen? Ezau mohl íkat o tom, že je prvorozený, cokoli cht l, ale p i první p íležitosti vym nil své prvorozenství za mísu o ky. Dovedete si p edstavit, jak je to absolutn nesrovnatelné? Jako by n kdo cht l m j d m, moje auto, mou práci, rodinu a všecko bohatství, a nabízel mi za to skleni ku vody! To se nedá srovnat. A p esto vidíme stejného ducha Ezaua, jak se prochází mezi námi. Na denní bázi a s každým naším rozhodnutím nám nabízí: „Nechceš vym nit své prvorozenství za tuto v c? Nechceš je jenom na chvíli odložit? Nechceš ochutnat?“ Je pot eba mu íct: „Jdi za m , satane! Na mém život je povolání, jehož cenu nelze vy íslit. I kdybych m l zem ít, B h se postará, aby se to slovo stalo.“ Jákob v sob m l touhu: Chci prvorozenství! Víte, že to B h miloval? Víte, že B h miloval Jákoba, ale Ezaua nenávid l? B h miluje naši touhu po prvorozenství. Duch Ezaua se n kdy schovává za skromnost: „Nebudu se do ni eho cpát.“ Boží slovo ale íká, že Boží království trpí násilí. Jestli chcete n eho dosáhnout a uchopit to, co B h pro vás má, pak je pot eba násilí. Pokud jste rozhodnuti chtít prvorozenství, tak vás ábel nebude p esv d ovat, že ho nedosáhnete, ale ekne, že ho máte. Máte to. Pohoda. V klidu. To má as. H ích? Ten vy ešíme. ábel vám nikdy ne ekne, že s h íchem nebudete jednat. Nikdo z vás nev í, že nebudete jednat s ho kostí. Nikdo z vás nev í, že nechce s tímto h íchem jednat. Jen 4
v íme, že ne dnes. Zítra. Ve st edu. Ve st edu také ne, v pátek, v pátek mám volno. V pátek s tím naložím. Amen? Stále máme p edstavu, že n kdy zítra, pozít í nebo popozít í tu v c vy ešíme. Tímto zp sobem nás ale ábel m že ošidit. H ích z stane v našem srdci a stane se naší sou ástí. Máme ho tam vystavený ve vitrínce: To je moje nepravost. To je m j d di ný h ích. Toto je zlozvyk po babi ce. Je sou ástí mého d dictví, to jsem já. A tak s t mito v cmi chodíme, ob as je oprášíme a íkáme si: Jednou se jich zbavím, jednou s nimi naložím. B hem asu se však usadí a stanou se sou ástí našeho života. Pak p ijde Boží slovo, které íká, abychom naložili s d di ným h íchem. Ano, to je on, p ikyvujete. Amen. Ale nestane se nic. B h chce, abychom vitrínu otev eli, uchopili h ích a vyhodili ho. Dnes. Ne ekejme na zít ek! Amen? B h nechce, aby se mezi námi rozmnožovaly k ivdy. B h nechce, aby rodina A byla proti rodin B, manžel proti manželce, dcera proti matce, matka proti synovi. Haleluja! Nenechme se oklamat. Jákob se rozhodl: Chci prvorozenství. A koupil ho od Ezaua. Problém je, že Jákob m l dvojí d dictví. M l v sob Abrahama a Izáka. Ale kdesi v sob m l také Rebeku. Rebeka s Lábanem byli z rodiny podvodník . V Rebece byl podvod. Jákob v sob tedy m l p irozenost toužící po prvorozenství, ale zárove v sob m l povahu, která byla p evrácená. Je to n komu pov domé? Cítíte v sob Izáka? Cítíte v sob touhu a volání po prvorozenství? Cítíte Rebeku? Cítíte podvod? Každý z vás ho m že mít v jiné podob . V Jákobovi se skloubilo obojí. Dohodli se s Rebekou a podvedli Izáka. Rebeka v sob m la podvod, který Jákob pod dil. Vidíte, jak se podvod rozmnožuje? Všímáte si, jak se tento charakter d dí? Najednou se do linie, která m la p inést Krista, za íná dostávat podvod. Nevidíme to i dnes? Plyne slovo prvorozenství, ale zárove se jakoby bokem do našeho srdce, rodiny nebo našich shromážd ní dostává n co, co má chu ho zastavit, unavit. Poj me se podívat na Jákoba. Jákob utekl od svého bratra Ezaua, protože se ho bál. S sebou si vzal podvod. Protože v n m však bylo volání po prvorozenství a touha být sou ástí jeho rodiny, utekl ke svému strýci Lábanovi. Jenže netušil, z jaké rodiny Lában je. Nev d l, že je to rodina podvodník . Lában m l v sob také podvod. Amen? Jákob se se svým podvodem potkává s Lábanem. Ale Lában byl starší generace se zralým podvodem, a podvedl Jákoba. Už tady m žeme vid t jeden princip, totiž 5
že h ích se nakonec obrátí proti h íšníkovi. Amen? Podvod Jákoba se obrátil proti n mu. Kapitola 29 knihy Genesis mluví o tom, že se Jákob potkal s n jakými pastý i a ptal se jich: „Znáte-li Lábana, syna Náchorova?“ Odpov d li: „Známe.“ Jákob pokra oval: „Má se dob e?“ ekli: „Tady zrovna p ichází jeho dcera.“ Jákob uvid l Ráchel a zamiloval si ji. V Božím slov má veliký význam spojení dvou lidí, kte í zplodili sím . B h m l zájem, aby toto sím pokra ovalo. V p vodním plánu m l Jákob s Ráchel v tomto rodu pokra ovat. Tak p išel Jákob k Lábanovi a žádal: „Dal bys mi Ráchel za ženu?“ Lában odpov d l: „Brat e, komu lepšímu bych ji mohl dát, než své vlastní krvi?“ Vidíte lov ka, který podvádí svou vlastní rodinu. Nejv tší zran ní p ichází skrze nejbližší. Amen? Znáte zran ní, která p ichází z vaší vlastní rodiny? Z vaší vlastní krve? íkáte si: Pro práv moje vlastní krev? Tady se za alo vytvá et obrovské zran ní mezi Jákobem a jeho otcem, kterého podvedl, a Jákobem a Lábanem, kterým byl podveden. Lában tedy íká: „Komu jinému než své vlastní krvi?“ Mezitím má Lában v hlav podvod, jak vyzrát na svého rodinného p íslušníka. Najednou už zde není jen Ráchel, ale i Lía. Po sedmi letech, ve kterých Jákob slouží, aby si vysloužil Ráchel, je svatba. Bere si ji, ráno se vzbudí a ejhle – Lía. Dovedete si p edstavit to ráno, kdy zjistíte, že sedm let, ve kterých investujete, vyd láváte, je pry , že jste podvedeni, a nem žete s tím nic d lat? Nemluvíme na této konferenci náhodou o k ivd a o ho kosti? K ivda, která se v Jákobovi za ala tvo it už na za átku, se najednou obrací proti n mu. Všimn te si, že pokud v sob máte k ivdu, máte zárove i odsouzení. To je n co, co funguje a tla í vás ze dvou stran. Jákob byl odsouzený z toho, co provedl Ezauovi a Izákovi, a zárove byl plný ho kosti a zloby kv li tomu, co mu provedl Lában. Všecko se to v n m smíchalo a stávalo se sou ástí jeho duše. Tyto v ci jsou naší sou ástí. Historické k ivdy. To, co mi n kdy n kde n kdo ud lal, n jak m nepochopil. To p ece není fér! Pracoval jsem pro Lábana tak poctiv ! Na za átku jsme se dohodli. To je moje vlastní rodina! Nakonec mi provede tohle! Za co? Lábane, co jsem ti zlého provedl? Lában íká: „U nás není zvykem vdávat mladší dceru nejd ív.“ Co na to íct? Co to je za odpov ? Má smysl mu p ipomínat n jaké dohody nebo mu dávat soupis férového podnikání? To nemá 6
smysl. Tak se ho kost a k ivda zabydluje a stává se sou ástí Jákoba. íká tedy Lábanovi: „Co m žu ud lat pro to, abych získal Ráchel?“ Lában odpovídá: „Dej mi dalších sedm let.“ – „Dob e, a m žu ji mít hned?“ – „To víš, že ano, moje vlastní krvi!“ Jákob má nyní dv ženy: Ráchel a Líu. Boží slovo však jasn íká, že více miloval Ráchel než Líu. Myslíte si, že o tom podvodu Lía v d la? Pochopiteln . Jak by mohla nev d t. Myslíte si, že se ráno probudila a ekla: „Ó, já jsem vdaná!“ Ne. Musela se domluvit se svým otcem. Víme, že i Ráchel v sob m la podvod. Vidíme ho pozd ji, když okradla svého otce. Podvod je tedy v Ráchel i v Líe. Zde vidíme, jak se podvod rozši uje. Rozši uje se nejen podvod, ale rozmnožuje se i zran ní. P edstavte si situaci, kdy Jákob má dv ženy. (B h ale pochopiteln n co sleduje.) Která z nich se cítí lépe? Pravd podobn Ráchel, protože je první milovanou. Sestry, která z vás by cht la být druhá, mén milovaná žena kohokoli? Jaké by to bylo? Jákob p ichází dom a volá: „Milá ku, Ráchel, ahoj!“ A jen tak mimochodem: „ au, Lío.“ Dovedete si p edstavit tu situaci? Každý den Lía pracuje a va í, snaží se zalíbit, a Jákob kolem ní prochází a mí í do stanu za svou Ráchel. Den za dnem. Dovedete si p edstavit, jaké by ve vás bylo zavržení? To je to, s ím jednáme. Jednáme se zavržením, se soudem, s neporozum ním. Možná je tu i uv dom ní si: Vím, že si za to m žu sama. Ale kde je tomu konec? Bude to trvat na v ky? Budu nav ky trp t pro sv j h ích? Co moje d ti? B h se nad Líou smiloval a zav el Ráchel l no. Lía, plná ho kosti, zavržení a soudu za íná plodit jednoho syna za druhým. Ráchel z stává neplodná. Vidí, že Lía Jákobovi rodí syna. P edstavte si, že jste tentokrát milovaná manželka svého muže, ten však má d ti s jinou. Dovedete si to p edstavit? Najednou v sob máte další ho kost. Roste ve vás zavržení. Pamatujete si, jak to za íná? Obvin ní. Potom následovala ho kost a ješt v tší ho kost. P išla mezi n nenávist. Za alo sout žení mezi mnou a bratrem, sestrou, rodinou, církví. Jsem v právu, protože se mi stala k ivda. N kdo mi uk ivdil, n kdo m nepochopil. Za íná se to v nás zabydlovat, stávat sou ástí našeho charakteru. Ješt v tší zmatek vznikl tím, že Ráchel i Lía m ly každá svou služebnici, otrokyni, které daly Jákobovi. Jákob m l tedy nakonec ty i manželky. Umíte si p edstavit ten zmatek? Vyberte si: Cht l by n kdo z vás být druhou, t etí, nebo tvrtou manželkou? Cht l by být tou, která plodí d ti, nebo tou, která neplodí d ti? Víte, n kdy si st žujeme na to, do 7
jaké jsme se narodili rodiny. N kte í se narodili do ne zcela funk ní rodiny. Kdo z vás se ale narodil do rodiny, která byla plná podvodu a nenávisti, a m l ty i maminky? Nikdo? Mám pocit, že bychom si m li p estat st žovat na své okolnosti. Jestliže B h mohl n co ud lat z t chto syn , tak nemáme výmluvu. Pokud B h byl schopen z tohoto zmatku vyrobit život, co Mu brání, aby n co ud lal ze m ? Kdo si myslíme, že jsme? Myslíme si, že naše k ivda je v tší než k ivda kohokoliv p ed námi? Jsme p esv d eni, že to, co se stalo nám, je v tší, než co se stalo n komu jinému? Jako bychom si n kdy v církvi porovnávali svá uk ivd ní. Víš, co se stalo mn ? Chceš slyšet m j p íb h? To nic není, víš, co se stalo mn ? Víš, co mi ud lal otec? Ale kdybys v d l, co mi ud lala matka! To není v bec nic, ale kdybyste v d li, co mi ud laly moje d ti! Víš, co mi ud lali starší? To je to nejv tší uk ivd ní! Amen? Jako bychom si porovnávali d vody, pro nem žeme chodit v synovství. V tento okamžik zde máme ty i rodiny žijící na jedné hromad . Dovede si to p edstavit? Lía m la první ty i syny, Rubena, Simeona, Léviho a Judu. Žádná z dalších žen nerodila. Aby toho nebylo málo, B h zastavil plození i Líe. Co asi d lali Ruben, Simeon, Lévi a Juda, když sed li u ve e e s Líou? „Kde je táta?“ – „Vedle ve stanu.“ Opakuje se to každou ve e i: „Kde je táta?“ – „Ále, s Ráchel.“ – „On nás nemá rád, maminko?“ – „Ale má, ale Ráchel má radši.“ – „Maminko, táta t nemá rád?“ – „Ani se neptej.“ Co se budovalo v t ch synech? Nedovedu si to ani p edstavit. Vy také ne. Každý však máme své v ci, kterými jsme prošli. Chci vám jen íct, abyste nezapomn li: Víme, jak zápas dopadl. Známe konec knížky. V této jedné rodin vidíme absolutní zmatek, zran ní, nenávist, k ivdu a podvod. Jákob mezitím stále žije u Lábana, slouží mu a bojí se Ezaua, o kterém si myslí, že ho chce zabít. „Maminko, nemohli bychom s tátou navštívit strý ka?“ – „Ne.“ – „Strý ek nás nemá rád?“ – „Ne, on chce tatínka zabít.“ – „A co na to íká d de ek?“ – „D de ek se zlobí, protože ho tatínek podvedl.“ Zmatek. Zmatek. Nemáte se kam obrátit. N kdy máme pocit, že naše k ivda je veliká. Cht li byste vyr stat v rodin slavného Jákoba? Víte, Jákobovy d ti vyr staly v tomto prost edí, které je formovalo k nenávisti vlastních bratr . Nebudu tady vyjmenovávat dalších šest bratr , zmíním jenom dva poslední. Jak se jmenují? Josef a Benjamín. Zatím z staneme u Josefa. Kone n se B h slitoval nad Ráchel a otev el jí l no. Cht li bychom být Josefem, že? Jste si jisti? P edstavte si, že jste 8
se narodili do rodiny, která je plná nenávisti, ho kosti, soupe ení. Máte deset bratr , kte í byli odmali ka po lži kách krmeni nenávistí v i vaší matce. Narodili jste se jako dít Josef, které je od po átku ur eno k tomu, aby bylo nenávid no. Všichni synové byli krmeni svými matkami nenávistí proti Josefovi. Jako kdyby toho nebylo málo, B h požehnal obzvlášt Josefovi. P icházel z linie, kterou cht l, a tak mu dal zvláštní povolání. Josef se narodil do prost edí, které od po átku nebylo ideální. Myslím, že pro dnešní sociálku by to bylo tu né sousto. Asi by Jákobovi odebrali všechny d ti. Josef vyr stal v prost edí, ve kterém byl tlak. Byla tu nenávist, závist i elitá ství, protože otec Josefa preferoval, a tím podporoval nenávist u svých dalších syn . B h si vyvoluje takové rodiny, takové typy lidí a ne ešitelné situace, aby na nich mohl ukázat svou moc. Už víte, pro B h íká, že je B h Jákob v? Protože nám ukazuje svoji schopnost napravit. Josef vyr stá a ur it se nebudeme divit tomu, že to byl práv Juda, kdo navrhl, aby ho prodali do otroctví. Dalo by se diskutovat o tom, že to myslel dob e, aby ho nezabili. Všichni brat i pracují kdesi na poli a p ichází za nimi Josef. Stal se reprezentantem k ivdy let a generací. P ichází ten, který má na sob pláš prom nných barev. Jako kdyby Jákob ne etl žádné knihy o tom, jak vychovávat své syny. Jak m že Josefovi nechat ušít barevný pláš a poslat ho mezi bratry na odiv! Kdo z vás by to ud lal? To je bláznovství! B h však n co sledoval, a proto stále zhoršoval tuto ne ešitelnou situaci. B h uprost ed této situace dal zaslíbení. Jméno Josef znamená „B h p idá“. B h p idá. Josef reprezentuje Krista a ukazuje na to, že za ním p ichází ješt n kdo další. Haleluja! Ráchel neskon ila. Amen? Než brat i Josefa prodávají do otroctví, zdají se mu sny. Uprost ed této neut šené situace hovo í sen a jeho výklad o tom, že se mu jeho brat i budou klan t. To už i nejstarší Ruben musel íct: „To je vrchol! To je vrchol. Všichni se budeme klan t Josefovi? Copak nejsem nejstarší syn? Co je to za nesmysl! Budeme se klan t rozmazlenému spratkovi, který je nejlépe oble ený, tatí ek na n ho dohlíží, ale nás celou dobu zanedbává?“ Josef jim servíruje jeden sen za druhým. V bratrech vyrostla k ivda, která se už prom nila v nenávist. Z nenávisti se stává vražda. Proto B h íká, že nenávist je vražda. Pokud totiž dopustíme, aby se v nás usadila k ivda, pokud ji v sob budeme chovat a pe ovat o ni, stane se
9
z k ivdy ho kost, zaho klost. Z ho kosti pak m že vyr st nenávist. A z nenávisti vražda. Jákob v podvod se mu vracel podruhé. Brat i prodali Josefa do Egypta. Vzali Josefovo roucho, to slavné barevné roucho, namo ili ho v krvi a donesli Jákobovi. ekli: „Takhle dopadl tv j syn.“ Celý podvod pokra oval dál. Podvod, nenávist, vražda, zran ní. Vidíme, jak se po áte ní podvedení Izáka rozmnožuje v obrovský zmatek. Josef ale dál žije sv j p íb h v Egypt . Nezapome me, že mezitím se Ráchel narodil druhý syn Benjamín, p i jehož porodu zem ela. Kdo z vás by cht l být Benjamín? Rodíte se do rodiny, kde nemáte matku, brat i vás nenávidí, protože jste se narodili z matky, která není jejich, bratr, kterého byste mohli mít ze spole né matky, je mrtev, otec Jákob do vás vkládá veškeré své nad je, absolutn vás ochra uje, nic vám nedovoluje, a ješt k tomu žijete v prost edí strachu ze vší nenávisti, zavržení a zran ní. Jákob sám je v tom všem plný zran ní a k ivdy: Bože, cos mi to ud lal! Cht l jsem prvorozenství. Vždy jsem ho koupil! Vlastn jsem tátu tolik nepodvedl. A tohle všechno se mi d je? Podvede m Lában, potom m sužují manželky, které nemohou rodit, a když se mi nakonec narodí z mojí milované Ráchel syn, tak o n j p ijdu? Kdo by vym nil život s Jákobem? Žádná ruka naho e? Zran ní. Ho kost. Žádná nad je. Žádná odpov . Uv domte si, že deset Jákobových syn žije celou dobu ve lži. P estavte si, že každý den p ijdou na ve e i, sedí se svým zamlklým otcem u stolu. „Pro jsi smutný, ot e?“ – „Truchlím pro Josefa.“ S ím muselo t ch deset bratr žít? Rok za rokem. Co se s nimi d lo? Dovedete si p edstavit, že byste prodali svého bratra do otroctví, denn se pak potkávali se svým otcem a ne ekli mu to? Možná mu to ne ekli p i p edstav , že Josef n kde žije. Kdyby byl jistotn mrtvý, to je jedna v c. Ale možná n kde žije, možná je otrokem. Kdybychom n co ud lali, možná bychom ho ješt mohli najít a naše jednání by se dalo od init. Možná trpí v otroctví. A tak se k tomu všemu p idává ješt vina a neschopnost s tím cokoli ud lat. Nikdy se nezvedli a nešli to vy ešit. Mezitím Josef prožívá svoji vlastní ho kost: Co jsem ud lal? Co jsem, Bože, provedl? Co jsem provedl, že jsem se narodil do takového prost edí? Své bratry jsem miloval! Cht l jsem si s nimi hrát. Nevadilo mi, že jsou z jiné matky. Nem žu za to, že jsem dostal sny. Bože, Tys mi dal zaslíbení. Ty jsi m uprost ed všeho ochra oval. Ty jsi m uprost ed 10
t ch v cí ut šoval. Tys mi ekl, že pro m máš nad ji, že máš vysvobození, že máš vy ešení! Tys mi ekl, že p ijde as, kdy se mi brat i pokloní, že p ijde as, kdy se celá rodina dá dohromady. A zatím se tady krok po kroku dostávám do Egypta. Ho kost. K ivda. Stala se mi k ivda! Tohle ud lala moje vlastní krev? Moje vlastní krev m zavrhla? Najednou má Josef právo cítit se zavržený. Neud lal nic zlého. Ud lal všechno, co mohl. Bylo na n m povolání. Poslechl slovo, které mu bylo e eno. Sdílel se o tom se svými bratry. Hrál s otev enými kartami, a toto mu ud lali? Vždy jim m l být vysvobozením! Haleluja! B h Josefa nechává dojít do otroctví. Ale pro pomazání, které na n m bylo, pro to pomazání najednou za al r st. B h mu dal nad ji. Dal mu nad ji jenom proto, aby ji zma il. Amen? Bože, byl jsem v rný. Nest žoval jsem si. Uprost ed zlých okolností jsem si nest žoval. Snažil jsem se být spravedlivý. M l jsem právo T zavrhnout, Bože. Jako jsi m zavrhl Ty, tak jsem T mohl také zavrhnout. Mohl jsem zavrhnout spravedlnost. Když mi bylo uprost ed mizérie nabídnuto pokušení, postavil jsem se za Tebe, Hospodine. ekl jsem: Nebudu h ešit! Jsem Hospodin v syn, nebudu h ešit! A te ekáte odm nu. Všiml sis toho, Bože? Všiml sis mojí spravedlnosti? Všiml sis, jak jsem se, navzdory všem k ivdám, zachoval? Všiml. Josef však stále sedí ve v zení. Sedí ve v zení, ale nesedí tam sám. Jsou tam další dva. Oba mají sen a Josef jim sny vyloží. Víte, kdyby nás B h n kdy opustil, možná by to bylo jednodušší. Ale B h nám stále mluví. B h nám mluví a udržuje nad ji, která nám je n kdy nad jí, n kdy osidlem. Osidlem, když se ptáme: Co je tedy špatn ? Co je špatn , když jsem vyložil sen, na jehož základ odešli k faraónovi, k mojí nad ji? Mám šanci, mám kontakt, mám známého! N kdy se upínáme k jisk i ce nad je, která nám zasvitne v práci nebo rodin . Mám p ímo u faraóna známého, který je mi tak známý! Josef a jeho spoluv z ové spolu spali v jedné místnosti den, m síc, možná roky. Co se asi prožívá ve v zení? Musí to být velmi intimní zkušenost. S kým jiným si povídám než se spoluv zni? Možná se znali lépe, než je znali rodi e. P i jejich rozchodu Josef íká: „Až budeš u faraóna, prosím t , vzpome si na m , zmi se o mn .“ Nad je. Co se stalo? Zapomn l na n j. Možná si Josef íkal: Dneska ješt ne, dneska s ním ješt nemluvil. Po týdnu íkal: Už by s ním m l mluvit. Možná faraón nemá as. Za m síc: To už by si m l najít as. Možná odcestoval. Za rok: To už se 11
museli vrátit. Tak se zase všechny Josefovy nad je, vložené do lov ka, rozplynuly. Kde je zaslíbení o mojí rodin ? Uprost ed prost edí, ve kterém Josef byl, na n j B h vložil všechny v ci jeho rodiny. Všechen podvod, k ivdu, ho kost. A zav el ho do v zení. Zav el ho do v zení, aby s ním mohl jednat. B h však mezitím skrze vinu jednal i s jeho bratry, protože v Josefovi i v nich bylo Boží sím . Kdyby tam nebylo, pak by nebylo nad je. Kdyby tam Boží sím nebylo, nebylo by vysvobození. Amen? Ale to sím tam je a je mu jedno, jak t žké a ne ešitelné je prost edí a celá situace. Amen? N kdo mi íkal, že hodil do betonové hmoty fazole. Byla to betonová obru . Po ase najednou za al beton pukat a objevila se rostlinka, líste ek fazole. Jako by v tom semeni byla moc, která dokázala prorazit jakékoli prost edí. Jako by to sím bylo schopné porazit jakoukoli vinu a vy ešit veškerý zmatek. Kdyby náš p íb h kon il tady, tak dnes pro své životy nemáme ešení. Tento p íb h však v sob ešení má. Stejn jako kdysi Eliáš polil ob vodou1, aby o to víc dokázal Boží moc, stejn tak to iní B h s námi. Ve chvíli, kdy už nevidíme jakékoliv ešení, B h ješt naši situaci zkomplikuje, aby se mohl oslavit. Haleluja! Najednou do celé té situace p ichází Hospodin a Jeho odpov . P evyprávím vám te kapitoly 42, 43 a dále, kde se stalo, že Josef byl zázra n den ze dne vyvýšen. Víte, n kdy si myslíme, že naše utrpení trvalo p t, deset, dvacet let, a aby se napravilo, bude pot eba dalších p t, deset i dvacet let. Ale B h íká: „Ne.“ Ze dne na den vychází poslední zavržený v ze . P ivád jí ho z v zení. Ur it z n ho museli umýt špínu, možná museli odst ihnout velký nehet. Museli mu ost íhat vlasy a možná si musel p ivykat na sv tlo. Jak si p edstavujete Josefa? Myslíte, že z v zení vyšel zdatný, umytý, silný, ost íhaný? Umyli ho a p ivedli p ed faraóna. Za pár hodin. Faraón vypráví Josefovi sv j sen a íká: „Kdo na to odpoví? Josefe?“ – „Já na to odpovím. Hospodin vám poslal sen proto, abyste u inili toto a toto a toto.“ Když to faraón slyší, íká: „Ustanovuji t druhým po faraónovi.“ Haleluja! B hem n kolika hodin B h zavrženou, ne ešitelnou, zakomplexovanou situaci vy ešil a Josefa u inil druhého po faraónovi. Haleluja! Ustanovil ho druhým po faraónovi a dal mu vládu nad celou zemí. 1
1. Královská 18:34-35 – „A ekl: Napl te ty i stoudve vodou, a vylíte na ob t zápalnou i na d íví. ekl op t: U i tež to po druhé. I u inili po druhé. ekl ješt : Po t etí u i te. I u inili po t etí, tak že tekly vody okolo oltá e; také i struhu naplnila voda.“
12
Kdo by cht l být Josefem? Najednou se nám to líbí. Kdo by cht l být pacholíkem? Víte, že máme být spole ností Josefa? Víte, že máme být spole ností Benjamína? Haleluja! Pro bychom se cesty, která je p ed námi, báli? Pro bychom se dívali na okolnosti? Pro bychom klesali na mysli nad okolnostmi, kterými procházíme, když máme p íklad Boží pravice, která je schopná absolutn vysvobodit? Povstává zde nový p íb h. N co mu ale chybí. Kde je Josefova rodina? Po ád se p i n m nenaplnilo zaslíbení o jeho rodin . Možná, že n kdy B h odpov d l a vy ešil ást vašeho problému, vašeho dilematu. Možná se vám už da í v práci, možná vás B h uzdravil. Kde však je moje rodina? Co s nevy ešenými v cmi v církvi? Co se zavržením? Nechápu, pro Josef za svojí rodinou nejel. Pro nejel za svým otcem? P edstavte si, jak jedete s vozataji, s mocnou jízdou, jste druzí v Egypt . Necht li byste si bratry vychutnat? P išli byste a ekli: „Ahoj, Rubene, ahoj, Lévi, ahoj, Judo, za kolik že jste m prodali? Ahoj, tati, to je m j ko ár, má 150 koní.“ Ten pocit zadostiu in ní! „Ty, tati, to mi ekni, co ti navykládali.“ Anebo pocit: Odpustím jim. Budou mi sloužit za plat. Anebo je uvrhnu do svých v zení. Zdá se, že n co zabránilo Josefovi toto ud lat. N co v n m porazilo chu se mstít. Haleluja! N co v n m tu touhu zni ilo. Jako kdyby spálil mosty a ekl: To je za mnou. Mezitím se v pr b hu let odehrává další p íb h, kdy brat i skrze vinu iní pokání. Vina na n doléhá. V Bibli není ani slovo o tom, že by nenávid li Benjamína. Jako by vina a sím Krista v nich jim neustále mluvily a pracovaly, a když uléhali na lože, íkali si: Kdybych to tak mohl vrátit. Kdybych to tak mohl vrátit. Jak rád bych se poklonil Josefovi. B h je ve své moci a schopnosti p ivedl op t dohromady. P ivedl je zpátky skrze „náhodu“. B h dopustil hlad. Dopustil hlad na zemi. Kdyby celý sv t tušil, co B h na n j dopouští jenom proto, aby dopsal p íb h o svých synech! Víte, celý Wallstreet, EU a OSN se budou pokoušet vy ešit r zné krize. Netuší však, že tím vším B h n co sleduje. Nev dí, že B h má p íb h, který chce dopsat. N co se musí stát mezi sou asností a sto ty iceti ty mi tisíci t ch, kte í mají jméno otce napsané na svých
13
elech.2 V tuto chvíli jsme ješt uprost ed mizérie a zmatku. Ale p íb h takto nekon í. B h se nebojí ob tovat d jiny lidstva. Haleluja! B h pro sv j zám r, pro dokonání svého díla p i Josefovi, nechá zm nit d jiny Egypta, nejmocn jšího národa na sv t . On to iní pro hrstku lidí, plných viny, vrah , ve kterých je však sím Krista. Pro toto sím B h zm ní d jiny lidstva. Haleluja! B h se chystá zm nit d jiny lidstva. Už to ne teme jenom v Bibli. teme to i v novinách. Haleluja! Jsme na samém pokraji dokon ení, dopsání tohoto p íb hu. Stejn jako v zápase, o kterém jsem mluvil, víme, že vyhrajeme. Musíme ale být na správné stran . Musíme Bohu dopustit, aby uprost ed našeho v zení nebo života s otcem jednal s vinou a s ho kostí. B h nás tento týden shromáždil na konferenci, abychom to tady odložili a ekli: Bože, dost! Už to v sob nebudu chovat! Neponesu si to v i bratrovi. Neponesu si to v i rodi m. Nebudu to mít proti starším! Nebudu to mít proti svým d tem! Haleluja! P íb h tady neskon il. Deset Jákobových syn p išlo do Egypta pro potravu. Jákob Benjamína nepustil. Uvid l je druhý po faraónovi, Josef. Najednou cítil zmatek. Co má ud lat? Pomstít se? Odpustit? Co s tím? Josef m l plnou moc ud lat, co chce. Najednou si vzpomn l na zaslíbení. Že by se nakonec naplnilo? Brat i nakupovali, ale Josef chce vid t Benjamína, a tak íká: „Musíte se vrátit a p ivést svého bratra, abyste dokázali, že nelžete.“ Hodn ten p íb h zkracuji. Brat i se tedy vrátili s Benjamínem. Josef jim požehnal, ale když odcházeli z Egypta, znovu jim n co provedl. Do Benjamínova pytle nechal vložit sv j pohár. Pak je dostihl a ekl: „Co jste mi to ud lali? Okradli jste m !“ Všimn te si, co odpov d lo deset bratr : „To ned láme. To p i nás není. Nikdy bychom takovou v c neud lali!“ Najednou se postavili jeden za druhého a m li jistotu v sob navzájem. M li jistotu jeden v druhém, že tohoto jsme už zanechali, to už je za námi. Amen? Haleluja! Poj me íst dál. Jsme ve 44. kapitole Genesis, ve verši 9, kde brat i íkají: „U koho z služebník tvých nalezeno bude, nechž um e ten; a my také budeme pána svého služebníci. I ekl: Nu dob e, nech jest podlé e i vaší. U koho se nalezne, ten bude mým služebníkem, a vy budete bez viny. Protož rychle každý složil pytel sv j na zem, a rozvázal každý pytel sv j. I p ehledával, od staršího po al, a na mladším p estal; i nalezen jest 2
Zjevení 14:1 – „Tedy pohled l jsem, a aj, Beránek stál na ho e Sion, a s ním sto ty idceti a ty i tisíc majících jméno Otce jeho napsané na elích svých.“
14
koflík v pytli Beniaminovu.“ Á, Benjamín? Že bychom se dokázali zbavit i druhého? Vždy je to p ece druhý Josef. To je ten, o kterém prorokovalo Josefovo jméno. N co se ale v mezi ase stalo. „Tedy oni roztrhše roucha svá, vložil každý b ím na osla svého, a vrátili se do m sta. I p išel Juda s brat ími svými do domu Jozefova, (on pak ješt tam byl,) a padli p ed ním na zemi.“ Te se podívejme na 17. verš, jak je chce potrestat: „Odpov d l Jozef: Odstup ode mne, abych to u inil. Muž, u n hož nalezen jest koflík, ten bude mým služebníkem; vy pak jd te u pokoji k otci svému.“ V pokoji? Ke svému otci? Tenhle p íb h, to už tady jednou bylo! Máme se vrátit k Jákobovi a protrp t znova to, co jsme protrp li? Máme nechat Jákoba, aby protrp l další roky soužení? To rad ji zem ít. Radši zem u. Toto je Boží charakter. Najednou byla nenávist zplozující vraždu vym n na za ochotu ob tovat se. Haleluja! Zm nila se v ochotu ob tovat se za Benjamína, za Benjamína od Ráchel! B h je schopen obrátit i ten nejv tší zmatek a oslavit se. M jte nad ji do svých vlastních život . M jte nad ji do všech p íb h , které žijete. M jte nad ji do všech zákoutí a zákrut svých situací. M jte nad ji pro své beznad je. M jte nad ji pro svou ho kost, pro své k ivdy. A odložte je. Dopus te Bohu, aby s nimi jednal. i te pokání. i te pokání a žádejte odpušt ní, aby vás B h zm nil a ten p íb h s vámi dopsal. Víte, kdo v tuto chvíli Josefovi odpovídá? Juda. Juda, který navrhl, aby byl Josef prodán do Egypta. Ten stejný Juda zde íká: „I p istoupil k n mu Juda, a ekl: Slyš mne, pane m j. Prosím, nechaž promluví služebník tv j slovo v uši pána svého, a nehn vej se na služebníka svého; nebo jsi ty jako sám Farao.“ Za íná vypráv t zran ní svého otce. Vypráví o otci a mluví o matce, která už nežije a která porodila jenom dva syny. Jeden však zahynul, a kdyby se ten druhý nevrátil, otec to nep ežije. Je tam n kde podvod? Ne, íkají mu pravdivý p íb h. Podvod je pry . Nenávist je pry . Nahradilo ji slitování. Je v nich láska, milosrdenství, pochopení a porozum ní. Mluví o Ráchel? O Jákobov žen , která m la jenom dv d ti? Co se stalo? Verš 32: „Nebo služebník tv j slíbil za pachole, abych je vzal od otce svého, ka: Jestliže ho nep ivedu zase k tob , tedy vinen budu h íchem otci mému po všecky dny. Protož nyní nech z stane, prosím, služebník tv j místo pacholete tohoto za služebníka pánu svému, a pachole a vstoupí s bratry svými. Nebo jak bych já vstoupil k otci svému, kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou? Le bych cht l vid ti 15
trápení, kteréž by p išlo na otce mého.“ To už Josef nemohl ustát. To už nešlo. „Jozef pak nemoha se déle zdržeti, p ede všemi p ístojícími zvolal: Kažte všechn m ven! I nez stal žádný s nimi, když se známil Jozef s brat ími svými.“ A byl tam veliký plá , který slyšel faraón v d m i celý Egypt. Tento plá vypráv l p íb h. P íb h o tom, že B h má silnou pravici a že není nic, co by nedokázal vy ešit. Není žádné zavržení, žádná k ivda, žádné neporozum ní, které by On nedokázal vy ešit. Není žádné zaslíbení, které by B h nedokázal ve své pravici udržet a uskute nit. Amen? Tak se p ed našima o ima odehrává p íb h, ve kterém nám B h ukazuje, co ud lal pro Jákoba, díky slibu, který dal Abrahamovi. B h nás nazval Abrahamovými syny. Haleluja! B h vás nazval stejným jménem! B h vás klade na stejnou úrove . B h dal zaslíbení. B h dal zaslíbení skrze Abrahama, že do vás vloží sím , které má moc vás na to místo dovést. Haleluja! Bu te povzbuzeni a nedopus te, aby vám kdokoli ekl, že váš p íb h skon il a je dopsán tak, jak je dnes. Ne ekejte na zít ek. Nedopus te to! Ne ekejte, až zah mí. Ne ekejte, až se n co stane. Ne ekejte na n co zvláštního. Padn te na svou tvá a ekn te: „Bože, dnes. Dnes je ten as, kdy chci opustit veškeré zavržení, všechno, co m spoutává. Nabídl jsi mi prvorozenství, a proto nedopustím, aby m cokoli zdrželo.“ Pokud pot ebujete za n kým jít, s n kým se modlit, jestli pot ebujete s n kým n co vy ešit nebo pot ebujete init pokání, tak jd te a u i te to. Nemusíte ekat na p íhodnou dobu. Nemusíte ekat, až to ten druhý bude p ipraven slyšet. M žete odpustit a íci: „Dnes je nový den. Dneska je nový za átek. Už nemusím dál táhnout zavržení, soud, strach, nenávist, zlobu, ani lež.“ B h vám požehnej.
16
