CARITAS – vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Popis sociální situace rodin v Gruzii Téma práce: Popis sociální situace rodin v Gruzii
Karolína Slovíková Vedoucí práce: Mgr. Miloslava Šotolová
Olomouc 2013
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.
V Olomouci, 30. 4. 2013
Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí mé práce Mgr. Miloslavě Šotolové za cenné rady a podněty a dále také pracovnicím organizace Society Biliki za poskytnutí potřebných informací.
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 6 1
Gruzie........................................................................................................................ 8 1.1
Obecné informace .............................................................................................. 8
1.1.1
Historie........................................................................................................ 8
1.2
Systém sociálního zabezpečení ........................................................................ 10
1.3
Social Service Agency ..................................................................................... 16
2
Koncept sociálního fungování ................................................................................ 17
3
Nevládní nezisková organizace Society Biliki ....................................................... 21
4
3.1
Cíle organizace ................................................................................................. 21
3.2
Struktura organizace......................................................................................... 22
3.3
Personální obsazení organizace........................................................................ 23
3.4
Sluţby, které zařízení poskytuje: ..................................................................... 24
3.5
Finanční zdroje organizace .............................................................................. 25
3.6
Zasazení organizace do státního systému pomoci ........................................... 25
Kazuistika ............................................................................................................... 26 4.1
Úvod do kazuistiky .......................................................................................... 26
4.1.1 4.2
Dostupné informace o rodině:................................................................... 26
Anano optikou konceptu sociálního fungování................................................ 31
4.2.1
Role Anano a očekávání, které má společnost od těchto rolí ................... 31
4.2.2
Bariéry a předpoklady sociálního fungování podle holistického přístupu 31
4.3
Klara – matka Anano optikou konceptu sociálního fungování ........................ 32
4.3.1
Role Klary a očekávání, které má společnost od těchto rolí ..................... 32
4.3.2
Bariéry a předpoklady sociálního fungování podle holistického přístupu 33
4.4
Ciala – babička Anano optikou konceptu sociálního fungování ...................... 33
4.4.1
Role Cialy a očekávání, které má společnost od těchto rolí ..................... 33
4.4.2
Bariéry a předpoklady sociálního fungování podle holistického přístupu 34
4.5
Pomoc, která je Anano a její rodině poskytována ............................................ 34
4.5.1
Nezisková organizace Society Biliki ........................................................ 34
4.5.2
Stát ............................................................................................................ 38
Závěr ............................................................................................................................... 40 Seznam pouţitých zdrojů ................................................................................................ 42
Úvod Ve druhém ročníku studia na CARITAS VOŠs v Olomouci jsem absolvovala tříměsíční praxi, v rámci které jsem dva měsíce strávila v Gruzii. Zde jsem se pohybovala převáţně v nevládní neziskové organizaci Society Biliki, která sídlí ve městě Gori. Tato organizace se zaměřuje na děti z ohroţených rodin. Při práci se sociální pracovnicí jsem se setkala s osudy několika dětí – klientů organizace. Rozhodla jsem se zpracovat jeden z případů v kazuistice, která je obsaţena v druhé části této práce. V české literatuře či na internetu se člověk můţe dozvědět o Gruzii spoustu informací – o její krásné přírodě, pohostinnosti obyvatel či památkách, ale o tom, jaká je sociální realita tohoto státu se téměř nikde nepíše. Proto jsem se rozhodla zpracovat informace, které jsem získala díky praxe. Cílem mé práce je popsat životní situaci konkrétní rodiny v Gruzii pomocí využití konceptu sociálního fungování. Domnívám se, ţe má práce můţe být uţitečná dalším studentům CARITAS, kteří se vydají na svou praxi také do Gruzie. Práce jim můţe pomoci s náročnou přípravou, která praxi předchází, mohou se dopředu lépe seznámit se systémem sociálního zabezpečení tak, jak jej deklaruje stát, a poté porovnat s realitou. Díky kazuistice se dovědí, co je můţe na praxi potkat. Absolventská práce však můţe slouţit i sociálním pracovníkům či vyučujícím školy jako příklad gruzínské praxe – neboli mohou porovnat postup řešení případu u nás a v Gruzii a nahlédnout tak do gruzínské sociální práce. Práce je sestavena ze dvou částí. Z teoretické a praktické. V první kapitole teoretické části popisuji Gruzii a uvádím obecné informace o této zemi. Dále zde popisuji gruzínský systém sociálního zabezpečení tak, jak byl dostupný v době, kdy se odehrávala má praxe (jaro 2012). V této době totiţ Gruzie neměla nikde uceleně zpracované informace o systému sociálního zabezpečení a samotní gruzínští pracovníci se v tomto systému neorientovali. Aţ nyní, na začátku roku 2013, spustilo gruzínské Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí nové webové stránky, na kterých mapuje existující systém. Ve druhé kapitole definuji koncept sociálního fungování podle různých autorů, který slouţí k praktické části této práce. Třetí kapitolou teoretické části je popis nestátní neziskové organizace Society Biliki, jejíţ je klientka, na kterou se zaměřím v praktické části. Popisuji především poslání, cíle a sluţby, které organizace poskytuje.
6
Praktická část se skládá z kazuistiky. S případem, který v kazuistice popisuji, jsem se setkala na své praxi v Gruzii, v organizaci Society Biliki. Kapitola obsahuje úvod do kazuistiky a uvedení všech dostupných informací o celé situaci. Dále zde popisuji ţivotní situaci klientky a jejích rodinných příslušníků optikou konceptu sociálního fungování. Další částí je popis pomoci, která klientce plyne z organizace Society Biliki a ze strany státu. Závěr pak shrnuje cíle a metodologii práce a také zahrnuje reflexi kazuistiky a organizace Society Biliki.
7
1 Gruzie 1.1 Obecné informace Gruzie se nachází v západní Asii při pohoří Kavkaz. Rozloha je asi 69 700 km² (Lonely Planet, 2013). Počet obyvatel je 4, 7 mil., z toho asi 250 000 IDPs1. 70 % tvoří Gruzínci, 8 % Arméni, 6 % Azerci, dále zde ţijí Abcházci, Adţárové, Čečenci, Osetinci, Rusové, Turci a další (Tomeš, 2007, s. 91). Hlavním městem je Tbilisi. Měna, která se v Gruzii uţívá, je gruzínský lar (GEL), který má hodnotu asi 11 Kč. Gruzie je demokratickým státem, nejvíce rozšířeným náboţenstvím je křesťanství. (Ministerstvo zahraničních věcí ČR, nedatováno) 1.1.1
Historie
Gruzínci ve 2. století našeho letopočtu přijali ortodoxní křesťanství, tím se stali prvními na světě, kdo toto náboţenství přijal. Jiţ ve 13. století byla tato země sjednocena. Gruzie byla neustále ohroţena ze strany Turecka a také z Persie. Nakonec proběhla v Gruzii násilná islamizace, kdy bylo islamizováno kolem 11 % obyvatelstva. Gruzínská kníţectví se bála dalších násilností, a proto o pomoc poţádala ruského cara. Ten podepsal v roce 1783 smlouvu o suverénnosti ruského carství nad gruzínskými kníţectvími. Vliv Ruska však neustále stoupal, aţ se gruzínské obyvatelstvo na konci 19. stol. začalo bouřit a začal růst gruzínský nacionalismus. Kdyţ v roce 1905 vypukl v Rusku ozbrojený konflikt, byla to příleţitost vyvolat konflikt i v Gruzii. Poté, co vypukla revoluce, byla ustanovena společná vláda nacionálních stran Arménie, Ázerbájdţánu a Gruzie a vznikla Zakavkazská demokratická federativní republika. Ta však neměla dlouhé trvání, protoţe Ázerbájdţán se přikláněl spíše k muslimskému Turecku, coţ bylo pro křesťanské státy nemyslitelné (Tomeš, 2007, s. 91). Po roce 1920 se Rusko opět silou zmocnilo Gruzie. V roce 1924 vypuklo protisovětské povstání, které bylo potlačeno a byla ustanovena Gruzínská sovětská socialistická republika s Adţarskou sovětskou socialistickou republikou, Abchazskou sovětskou socialistickou republikou a Jihoosetinskou autonomní oblastí (Tomeš, 2007, s. 92). Od roku 1989 usilovala Gruzie o nezávislost. Došlo k bojům a 14. 11. 1990 vyhlásila Gruzie samostatnost. V letech 1991 a 1992 vypukly boje mezi Gruzií a Jiţní Osetií, 1
Vnitřně přesídlení lidé.
8
která poţadovala nezávislost. V roce 1995 se dostal k moci Eduard Ševarnadze, bývalý ministr zahraničí SSSR2 a nastolil postsovětskou vládu. 23. 11. 2003 proběhla „růţová revoluce“, která ukončila jeho vládu (Tomeš, 2007, s. 92). Rozpad sovětského trhu spolu s nepokoji zapříčinily bídu a nezaměstnanost. 55% obyvatel muselo ţít s 2 americkými dolary na den, 15% obyvatel dokonce s 1americkým dolarem na den. Sociální zabezpečení a zdravotní péče se rozpadly. Neexistovala podpora nezaměstnaných, nejchudších. Zaniklo také úrazové a nemocenské pojištění. Trh práce se rozpadl, coţ mělo za následek emigrace. Propukly epidemie a byla spousta duševně nemocných. Dále se také rozmohla obrovská korupce (Tomeš, 2007, s. 92). K moci se dostal Michail Saakashvili (liberální pravicová vláda). Implementoval strategický program „Za ekonomický rozvoj a odstranění bídy“ (i scénář sociální a zdravotní reformy); proces rychlé liberalizace, privatizace, rozpočtové úspory. Za 3 roky po revoluci se vládě podařilo: 1) Sjednotit důchody a nahradit je jednotným důchodem, který má postupně dosáhnout mezinárodně uznané úrovně ŢM. 2) Zavést jednotnou soustavu důchodového zabezpečení pro všechny zaměstnance státu (včetně vojska). 3) Sjednotit odškodnění válečných invalidů a jejich zabezpečení. 4) Upravit poručnictví a adopci a tím deinstitucionalizovat dětské domovy. 5) Privatizovat sociální ústavy. 6) Zavést dávky hmotné nouze pro nejchudší rodiny (Tomeš, 2007, s. 94). V roce 2006 a 2007 proběhly masové demonstrace lidu – lidé kritizovali dramatický pokles ţivotní úrovně a korupci. Při těchto demonstracích docházelo k brutálním policejním zásahům a bylo zatknuto mnoho členů opozice. Proto prezident vyhlásil „výjimečný stav“ – zakázal nestátní média a veřejná shromáţdění, začal podnikat nedemokratické kroky proti svým oponentům. V listopadu 2007 Saakashvili odstoupil. V lednu 2008 byly volby, kdy opět zvítězil. Ovšem opozicí byly volby označeny za 2
Svaz sovětských socialistických republik.
9
zmanipulované. V květnu 2008 proběhly parlamentní volby. Vyhrála strana prezidenta Sjednocené národní hnutí. Volby však byly označeny za zfalšované. (Wikipedie, 2013) Válka v Jiţní Osetii Na začátku srpna 2008 byly přestřelky mezi Jiţní Osetií a Gruzií. To mělo za následek mrtvé a zraněné. Země se navzájem obvinily ze zahájení střelby. Saakashvili chtěl jednat o autonomii, ale 8. srpna zahájila Gruzie bombardování osetských vesnic. Rusko odpovědělo10. srpna nálety na gruzínské vojenské cíle (zasaţeny byly i civilní) a zastavilo se aţ 45 km od hlavního města Tbilisi3. Rusko poslalo vojsko do Jiţní Osetie s cílem (podle Medveděva) chránit obyvatele s ruským občanstvím. 12. srpna podepsali prezidenti Gruzie a Ruska dohodu o příměří na návrh francouzského prezidenta Sarkozyho. Tato válka si vyţádala okolo 850 mrtvých, z toho asi polovina byli civilisté. (Gruzie. net: Dějiny Gruzie, nedatováno) Tohoto konfliktu vyuţila i Abcházie, která zahájila vojenské operace proti Gruzii ve sporné soutěsce Kodori. 10. srpna zde vojensky zasáhlo Rusko – soutěsku dosud kontrolovala gruzínská armáda. 26. 8. uznalo Rusko nezávislost Jiţní Osetie a Abcházie. (Wikipedie, 2013) Na podzim roku 2012 zvítězil v parlamentních volbách Gruzínský sen - opoziční koalice. Saakashvili uznal poráţku a jeho strana se stáhla do opozice. (Wikipedie, 2013)
1.2 Systém sociálního zabezpečení V této podkapitole uvedu systém sociálního zabezpečení z takových zdrojů, které byly dostupné v době mé zahraniční praxe. Tyto informace se týkají především reforem a rozvoje systému sociálního zabezpečení po vyhlášení samostatnosti Gruzie. Rozvoj systému sociálního zabezpečení prošel třemi fázemi. První fáze byla v letech 1992 – 1995. V této době si Gruzie zachovala téměř všechny dávky, které existovaly, kdyţ patřila pod SSSR. dávka při přechodné neschopnosti pracovat dávka při přechodné neschopnosti pracovat kvůli pečování o člena rodiny 3
Jak jsem se později dozvěděla na praxi – nejvíce bylo zasaţeno město Gori, kde jsem praxi vykonávala. Ještě v době mé praxe (2012) zde byly některé rozbombardované domy. Také jsem se setkala s lidmi, kteří během těchto dní přišli o své blízké.
10
dávka v těhotenství a mateřství dávky dětem, které pochází z nízkopříjmových rodin dávka při narození dítěte dávka pro děti, které nedosáhly 18 měsíců věku dávky pro děti od 1, 5 roku do 3 let věku dávka na pohřební výlohy penze pro některé pracující pobíratele starobního důchodu (např. váleční veteráni) léčba a rekreace v sanatoriích pro pracující občany pobyty pro děti na letních táborech a pobyty pro dospělé v sanatoriích mimoškolní sluţby pro děti (European Comission, 2011, s. 54). Díky konfliktům v letech 1991 – 1992 byly dávky silně omezeny. Jediná pomoc plynula z humanitární pomoci, která však byla velmi chaotická. Jediná cílená pomoc plynula pro IDPs (European Comission, 2011, s. 54). Druhá fáze vývoje byla v roce 1995. V zemi byla relativní stabilita a klid, a proto měla vláda prostor pro změny v systému sociálního zabezpečení. V této době se kladl důraz na pomoc rodinám. Peněţní dávky, financované ze státního rozpočtu, náleţely následujícím skupinám obyvatelstva: lidé trpící slepotou a ostatní lidé se zdravotním postiţením sirotci osamělý pobíratel starobního důchodu rodina, ve které jsou dva a více osamělí pobíratelé starobního důchodu rodina, která má 7 a více dětí do 18 let (European Comission, 2011, s. 55).
11
Kromě těchto dávek poskytoval stát ještě jiné, regionální formy pomoci (European Comission, 2011, s. 55). Třetí fáze byla doba po „růţové revoluci“ v roce 2004. V tomto roce uvedla vláda zcela nový systém sociálního zabezpečení. Do roku 2004 spadala celá agenda sociálního pojištění pod State United Social Insurance Fund. Avšak vlivem změn zákonů ztratila tato instituce význam a postupně byla v roce 2010 nahrazena Social Service Agency (European Comission, 2011, s. 55). V roce 2006 byl přijat nový zákon o sociální ochraně. Financování systému sociálního zabezpečení probíhalo zejména ze státního rozpočtu Gruzie, z rozpočtů autonomních republik Abcházie a Adţárie, z lokálních rozpočtů, z dotací a z ostatních zdrojů definovaných gruzínskými zákony (European Comission, 2011, s. 55). Podle zákona o sociální ochraně byly definovány následující dávky: dávka pro nízkopříjmové rodiny příspěvky domácnostem příspěvek na reintegraci (při převzetí cizího dítěte z institucionální do domácí péče) kompenzace při adopci/pěstounství kompenzace při pečování o dospělého (European Comission, 2011, s. 56 – 57). V roce 2009 poskytovala gruzínská vláda jak peněţní tak nepeněţní formu pomoci, financované především ze státního rozpočtu (European Comission, 2011, s. 57 - 58). Peněţní pomoc: 1. Dávky pro nízkopříjmové zranitelné rodiny. Nejrozšířenější forma pomoci v Gruzii, tato dávka je testovaná. Dávka je určena rodinám/domácnostem a klade si za cíl zlepšit sociální a ekonomickou situaci těchto potřebných rodin, které jsou posuzovány hodnotícím systémem podle bodů. Čím méně bodů rodina má, tím je chudší. Tato dávka činí 30 GEL na první osobu v domácnosti a 24 GEL na kaţdou další (European Comission, 2011, s. 58 - 59). 12
2. Peněţní pomoc IDPs. Příjemci této dávky jsou vnitřně přesídlené osoby a uprchlíci. Lidé, kteří mají vlastní bydlení, dostávají 28 GEL/měsíc. Lidé, kteří bydlí v organizovaném bydlení určeném pro IDPs, dostávají 22 GEL/měsíc (European Comission, 2011, s. 60). 3. Příspěvky domácnostem. Náleţí lidem, kteří jsou negativně ovlivněni gruzínským legislativním systémem. Tato dávka slouţí pro placení daní. Dávka činí od 7 do 44 GEL a určuje se podle kategorií, do kterých obyvatelé spadají (European Comission, 2011, s. 60). 4. Příspěvky rodinám. Dávka je určena rodinám, které jsou posuzovány na základě kategorií. Tato dávka činí 22 GEL/měsíc rodině, kde je pouze jeden člen. Pokud je v rodině 2 a více členů, obdrţí rodina 35 GEL/měsíc na celou domácnost (European Comission, 2011, s. 60 - 61). 5. Dávka mateřské dovolené pro pracující ţeny. Tato dávka náleţí ţenám, které pracují a jsou těhotné/narodí se jim dítě/adoptují dítě. V těchto případech mohou jít ţeny na mateřskou dovolenou a je jim vyplácena část platu a příspěvek od státu. Maximální povolená doba mateřské dovolené je 477 dní (u adopce 365 dní). 600 GEL platí během mateřské dovolené ţeně stát, zbytek zaměstnavatel. Ţena, která nemá zaměstnání, nemá nárok na dávku mateřské dovolené (European Comission, 2011, s. 61). 6. Programy péče o děti. Pomoc je zaměřena především pro děti, které trpí deprivací rodičovské péče, které jsou sociálně zranitelné, děti ţijící na ulici, zneuţívané a týrané děti, děti se zdravotním postiţením, děti se specifickými poruchami učení a děti s antisociálním chováním. Cílem této pomoci je zajistit dětem právo vyrůstat v rodinném prostředí. Program zahrnuje dvě dávky: a) Příspěvek na reintegraci – dávka je určena původním rodinám dětí, které potřebují speciální péči a náhradním rodinám, které mají v péči dítě, které 13
vyţaduje speciální péči. Tato dávka je poskytována na základě smlouvy mezi rodinou a vládou a činí 130 GEL/měsíc. b) Příspěvek při adopci/pěstounství – dávka pro adoptivní rodiny či pěstouny. Dávka je poskytována na základě smlouvy mezi rodinou a vládou. Její výše je 200 GEL/měsíc, pokud je dítě zdravé a 300 GEL/měsíc, pokud je dítě zdravotně postiţené (European Comission, 2011, s. 61 - 62). Nepeněţní pomoc 1. Zdravotní pojištění zranitelným rodinám. Tato pomoc je určena nízkopříjmovým rodinám. Stát jim poskytuje zdarma zdravotní pojištění. Rodiny jsou posuzovány a bodově hodnoceny. Čím méně bodů, tím chudší rodina je. Cílová skupina obdrţí tzv. voucher a s tím se musí zajít zaregistrovat do pojišťovny (European Comission, 2011, s. 62 - 63). 2. Program levného pojištění. Pomoc je zaměřena lidem, kteří nemají pojištění zdarma. Stát přispívá lidem na pojištění. Vzrůstá tak počet lidí, kteří si platí zdravotní pojištění (European Comission, 2011, s. 63). 3. Programy péče o děti. a) Prevence týrání a zneuţívání dětí – cílovou skupinou jsou děti do 18 let, které jsou ohroţeny týráním a zneuţíváním či jiţ na nich bylo pácháno. Cílem je sesbírat data o těchto dětech a poskytnout jim a jejich rodinám odbornou pomoc. b) „Our home“ – děti ve věku 6 – 18 let, které trpí nedostatkem rodičovské péče, ţijí v prostředí, které je velmi blízké přirozenému rodinnému prostředí. Dětem je poskytována zdravotní péče, strava a profesionální vzdělání. Děti také navštěvují krouţky.4
4
V rámci kapitoly o Society Biliki je tato sluţba popsána jako „Small Group Houses“.
14
c) Denní centra – přispívá k prevenci institucionalizace péče o děti tím, ţe přebírají odpovědnost za výchovu a vzdělání dětí ve věku 6 – 18 let, které pochází ze zranitelných rodin. d) Poskytování přístřeší dětem bez domova – dětem do 18 let je poskytováno přechodné přístřeší a celodenní péče. Program přispívá k rehabilitaci a resocializaci těchto dětí. e) Rekreace a zábava dětí – program je určen dětem ve věku 9 – 18 let, které ţijí v institucionalizovaných domovech, a také dětem, které dostávají příspěvky na reintegraci a dávky pěstounské péče. Dětem je zařízena rekreace
v různých
rezortech Gruzie,
čímţ
přispívá
k socializaci
a
vzdělávacímu rozvoji. f) Rehabilitace pro děti, které trpí zánětem kostních kloubů – těmto dětem je poskytována rehabilitace a neustálá péče. Tím je dětem napomáháno k získání vzdělání. g) Prevence vývojových poruch a podpora včasné diagnostiky – zjištění nízké a střední úrovně mentální poruchy u malých dětí. Přispívá k lepšímu vývoji těchto dětí. h) Podpora institucí pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami – děti s těmito potřebami jsou ve školách vychovávány s přihlédnutím k jejich speciálním potřebám, věku a dovednostem. i) Ovlivňování zdraví dětí, aby mohly být adoptovány do zahraničí. j) Podpora institucí na výchovu dětí – pomoc dětem integrovat se a dosáhnout vzdělání (European Comission, 2011, s. 63 – 64) 4. Program na podporu sociální integrace lidí se zdravotním postiţením, seniorů a dětí trpících nedostatkem rodičovské péče. a) Denní centra pro lidi s postiţením. b) Komunitní organizování lidí s postiţením.
15
c) Rehabilitace ve zdravotnických rezortech těch klientů, kteří ţijí ve speciálních zařízeních pro seniory nebo lidi se zdravotním postiţením. d) Psychosomatická rehabilitace dětí, které trpí onemocněním centrálního nervového systému. e) Raný rozvoj dítěte – raná rehabilitace pro děti trpící mentálním či fyzickým handicapem. f)
Příspěvky na speciální pomůcky – podporuje nezávislost klientů. Např. naslouchadla (European Comission, 2011, s. 65 – 66).
1.3 Social Service Agency Jak jsem jiţ zmínila výše, v Gruzii vznikla tzv. Social Service Agency. Tato instituce koordinuje desítky sociálních a zdravotnických programů v Gruzii. Agency má multi milionové výdaje, které směřuje k beneficientům – důchody, sociální pomoc, zdravotní pojištění, dávky lidem se zdravotním postiţením, poručnictví a péče o děti trpící nedostatkem rodičovské péče, atd. Agency má v Gruzii celkem 68 poboček (Social Service Agency: About Us, 2013b). Hlavním cílem Social Service Agency je podpora nejvíce zranitelných sociálních skupin, zvyšování kvality sluţeb, které jsou poskytovány občanům, zdokonalování sluţeb. Dále transformovat systém tak, aby byl flexibilnější, jednodušší, aby okamţitě reagoval na vzniklé situace a byl snadněji dostupný lidem. Je důleţité, aby se kaţdý občan cítil spravedlivě a dostal odpovídající ohodnocení (Social Service Agency: About Us, 2013b).5 Donory jsou: Unicef, Children of Georgia, USAID, Caritas, First Step Georgia, Nasz dom Dzieciak, EveryChild, Save the Children, SOS Children´s Villages, Breath Care for Kids, World Vision, Georgian Association of Social Workers, Child and Entertainment (Social Service Agency: Donnors, 2013a). 5
Z vlastní zkušenosti mohu říci, ţe Social Service Agency funguje zvláštním způsobem. Kdyţ jsem ji navštívila, pracovníci mi chtěli povědět pouze o náhradní rodinné péči, ale o dávkách nikdo mluvit nechtěl. Informace jsem však vyţadovala, a tak mě nakonec zavedli aţ za ředitelem pobočky Social Service Agency v Gori. Pan ředitel ve výsledku o dávkách také moc nevěděl, nebyl schopen mi říct, jaké dávky přesně a pro koho v zemi jsou. Z této zkušenosti a ze studia systému sociálního zabezpečení jsem usoudila, ţe celý systém je příliš sloţitý, dávky jsou nejasné, takţe se není co divit, ţe je pracovníci neznají. Otázkou však je, jaký to má dopad na obyvatele. Rodiny, které jsem během praxe navštívila, byly bohuţel oběťmi tohoto systému.
16
2 Koncept sociálního fungování Cílem této kapitoly je vysvětlit a popsat koncept sociálního fungování tak, jak jej uvádějí někteří autoři. Největší propagátorkou konceptu sociálního fungování je Bartlettová, která jej popisuje ve své knize The common base of social work practice (1970). Autorka především vymezila pojem sociálního fungování (Navrátil, 2001, s. 12). Napsala o něm: „Zvládání se týká lidského úsilí řešit situace, které mohou být vnímány jako sociální úkoly, ţivotní situace nebo problémy ţivota. Lidé proţívají tyto ţivotní úkoly primárně jako tlaky ze svého sociálního prostředí. Odsud vycházejí dvě nejvýznamnější myšlenky: na jedné straně lidské zvládání a na straně druhé poţadavky prostředí. Aby se tyto myšlenky mohly stát součástí jednoho celistvého konceptu, musí být propojeny stejnou dimenzí a tou je koncept sociální interakce.“ (Navrátil, 2001, s. 12) Nejdůleţitějším na tomto konceptu je uvědomění, ţe lidé a prostředí, ve kterém ţijí, jsou v neustále interakci. Prostředí klade na člověka poţadavky a člověk musí na tyto poţadavky nějakým způsobem reagovat. Přičemţ člověk musí být s prostředím v rovnováze. V momentě, kdy je tato rovnováha narušena a člověk nezvládá nároky svého prostředí, je zde místo pro působení sociálního pracovníka. A nezáleţí vůbec, zda za nenaplnění poţadavků prostředí můţe člověk sám anebo jsou poţadavky okolí příliš náročné a nezvládnutelné. Sociální pracovník můţe provádět svou práci v obou případech (Navrátil, 2001, s. 12 - 13). Dalšími autory, kteří se zabývají sociálním fungováním, jsou Longres, Carlton či Národní asociace sociálních pracovníků. Longres (1995, podle Navrátil, 2001, s. 13) popisuje sociální fungování jako „… sociální pohodu, zvláště ve vztahu ke schopnosti jednotlivce zvládat rolová očekávání přidruţená k jeho konkrétní roli a statusu.“ Longres se domnívá, ţe sociální pracovník pomáhá zvládat klientovi některé role, které neodmyslitelně k ţivotu patří. Jsou to např. role rodiče, dítěte, partnera, zaměstnance, souseda, občana či pacienta. Sociální pracovník často musí přicházet v situacích, kdy dochází v ţivotě člověka ke změně těchto rolí. Sociální pracovník pak napomáhá
17
klientovi porozumět, co vlastně společnost od nové role očekává a jak ji má klient naplňovat a vyrovnat se s ní. (Navrátil, 2001, s. 13) Carlton (1984, podle Navrátil, 2001, s. 13) definuje sociální fungování jako „… schopnost lidí provádět úkoly denního ţivota a angaţovat se ve vztazích k jiným lidem způsobem, který je uspokojivý jak pro ně samotné, tak pro druhé a odpovídá potřebám organizované komunity.“ Americká Národní asociace sociálních pracovníků také uvedla definici sociálního fungování, a to ve slovníku sociální práce (1995, podle Navrátil, s. 13). „Naplnění rolí člověka ve společnosti, ve vztahu k lidem v bezprostředním sociálním okolí i ve vztahu k sobě samému. Toto fungování zahrnuje uspokojování jak základních potřeb, tak těch, na kterých závisí jeho uplatnění ve společnosti. Lidské potřeby zahrnují tělesné aspekty (jídlo, přístřeší, bezpečí, zdravotní péče a ochrana), osobní naplnění (vzdělání, odpočinek, hodnoty, estetika, náboţenství, dosaţení úspěchu), emocionální potřeby (pocit sounáleţitosti, vzájemná péče, společenství) a adekvátní sebepojetí (sebedůvěra, sebeúcta a osobní identita). Sociální pracovníci povaţují za jednu ze svých nejvýznamnějších rolí pomáhat jednotlivcům, skupinám nebo komunitám zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování“ (Barker, 1995, podle Navrátil, 2001, s. 13). Navrátil a Musil dále navazují a tvrdí, ţe pokud je sociální fungování klienta cílem sociální práce, je potřeba si poloţit otázku: „Co má sociální pracovník dělat, aby mohl klientovi pomoci (lépe) sociálně fungovat?“ A na tuto otázku si odpovídají: „Měl by se zabývat překáţkami a předpoklady (obecně faktory) jeho schopnosti zvládat problémy plynoucí z interakce s poţadavky prostředí“ (Navrátil, Musil, 2000, s. 120). Aby sociální pracovník věděl, na co konkrétně se zaměřit, měl by si dobře ujasnit, které faktory sociálního fungování povaţuje za důleţité a dále které faktory - bariéry a předpoklady sociálního fungování zásadně ovlivnily či ovlivňují klienta (Navrátil, Musil, 2000, s. 120). Při identifikování faktorů sociálního fungování, které jsou důleţité, je sociální pracovník ovlivněn tím, ke kterému z paradigmat sociální práce se přiklání. Jednotlivá paradigmata určují svou povahou faktory sociálního fungování. Avšak nelze klienta a jeho ţivot „nalinkovat“ či přiřadit k jednomu z paradigmat. Osudy klientů jsou 18
zpravidla velmi sloţité a nelze je jednoduše roztřídit. Proto se musí situace kaţdého klienta posuzovat individuálně a poznat všechny bariéry a předpoklady sociálního fungování, které klienta ovlivňují. Takto se označuje ţivotní situace. „Tento termín označuje za prvé mnohovrstevnatost a neopakovatelnost faktorů, které brání nebo naopak usnadňují sociální fungování jednotlivého klienta nebo specifické kategorie klientů. Za druhé termín ţivotní situace vymezuje vlastní předmět intervence sociálního pracovníka“ (Navrátil, Musil, 2000, s. 120). Paradigmata neboli tzv. malá paradigmata sociální práce popsal Payne (1997). Tato paradigmata se od sebe zcela liší jak filozofickými východisky, tak důsledky v praxi (Navrátil, Musil, 2000, s. 121). První paradigma označil Navrátil (2000) jako terapeutickou pomoc – terapeutické paradigma. Hlavním faktorem sociálního fungování je duševní zdraví a pohoda člověka. V rámci tohoto paradigmatu je sociální práce uskutečňována psychoterapií. Cílem sociální práce je tedy zabezpečit klientovi psychickou a také sociální pohodu. Ţivotní situací klienta je pak zejména reflexe jeho vnitřního stavu osobnosti a psychiky, popřípadě jaké důsledky plynou z tohoto rozpoloţení pro naplňování očekávání, které má klientovo okolí (Navrátil, Musil, 2000, s. 121). Druhé paradigma popsal Navrátil (2000) jako úsilí o reformu společenského prostředí – reformní paradigma. Zde je hlavním faktorem sociálního fungování společenská rovnost v různých dimenzích společenského ţivota. Ţivotní situace klienta je zaměřena „… na otázku, jak jsou jeho osobní problémy zakořeněny v omezených moţnostech znevýhodněné skupiny, které je členem. Za základní informaci o ţivotní situaci klienta jsou povaţovány poznatky o mocenské podřízenosti jeho skupiny a důsledcích, které to má pro ţivot všech jejich členů“ (Navrátil, Musil, 2000, s. 121). Cílem sociální práce je zmocnění klienta. Zastánci reformního paradigmatu se domnívají, ţe podpora spolupráce a solidarity v rámci určité společenské skupiny můţe být prostředkem, jak pomoct utlačeným získat vliv na vlastní ţivot. V rámci tohoto paradigmatu usiluje sociální práce o budování společnosti na více rovnostářských principech. (Navrátil, Musil, 2000, s. 121). O třetím paradigmatu píše Navrátil (2000) jako o sociálně - právní pomoci neboli poradenské paradigma. Faktory sociálního fungování jsou schopnost zvládat problémy a přístup k odpovídajícím informacím a sluţbám. Ţivotní situací klienta jsou zde 19
„neuspokojené potřeby, individuální omezení, která klientovi brání vyuţít existující moţnosti uspokojení těchto potřeb, a více nebo méně dostatečná schopnost institucí společnosti vstřícně reagovat na neuspokojené potřeby klienta a na jeho potíţe ve styku s těmito institucemi“ (Navrátil, Musil, 2000, s. 121). V praxi se toto paradigma projevuje
především
poskytováním
informací,
kvalifikovaným
poradenstvím
zpřístupňováním zdrojů či zprostředkováním dalších sluţeb a pomoci. (Navrátil, Musil, 2000, s. 121)
20
3 Nevládní nezisková organizace Society Biliki Society Biliki je nevládní nezisková organizace zaloţená v květnu 1997 v Gori, region Shida Kartli v Gruzii. Organizace se skládá ze dvou center – Biliki a Skhivi (Society Biliki: About Us, 2006). Posláním organizace je pomoct kaţdému dítěti plně vyuţívat svůj potenciál, bez ohledu na sociální, etnický či náboţenský status (Society Biliki: About Us, 2006).
3.1 Cíle organizace Zprostředkovávat vzdělávací a volnočasové aktivity pro děti. Poskytovat podporu dětem ulice, dětem z chudých rodin, dětem, které patří k národnostní menšině a IDP´s dětem. Propojit děti s přírodou a ţivotním prostředím a podporovat tím tak jejich harmonický rozvoj. Sledovat a zkoumat názor společnosti, dětí a mládeţe o stávajícím vzdělávacím systému a podporovat implementaci jeho reforem. Pomáhat mladé generaci získat povědomí o svých právech. Podporovat sociální ochranu dětí a mládeţe (Society Biliki: About Us, 2006).
21
3.2 Struktura organizace (Slovíková, 2012, s. 4)
Centrum
Ředitel
Vedoucí Skhivi
centra
Manaţer programů
Administrátor
Vedoucí vzdělávacích
Vedoucí ruční dílny
Vedoucí ţurnalistického krouţku
Koordinátor Social Media Component
Projektová asistentka
aktivit Učitelka ručních prací Účetní
Kuchařka
Sekretářka
Uklízečka
Hlídač
Dobrovolníci
22
Řidič
vzdělávacích
Psycholog
3.3 Personální obsazení organizace Marika Mgebrishvili – ředitelka Lia Gorelishvili - manaţer vzdělávacích programů Tamar Javakhishvili - účetní Teona Mamulashvili - administrace Eka Kotolashvili - vedoucí ţurnalistického krouţku Tsisana Kaniashvili - vedoucí vzdělávacích aktivit Lela Chrelashvili – vedoucí ruční dílny Natalia Giunashvili – učitelka ručních prací Jana Egadze - koordinátorka social media component Manana Beridze - ředitelka denního centra Skhivi Eka Menabdishvili - psycholoţka Tinatin Gigashvili - projektová asistentka Maka Sarishvili - sekretářka Meri Tepnadze - kuchařka Tsiala Kazishvili - uklízečka Davit Petuashvili - IT Boris Mgebrishvili - hlídač Shalva Gorelishvili - hlídač Tamaz Karelidze – řidič (Slovíková, 2012, s. 6)
23
3.4 Služby, které zařízení poskytuje: 1) Psychologická pomoc – V obou denních centrech pracuje jedna psycholoţka, která provádí jak individuální tak skupinová sezení s dětmi. Cílem psychologické pomoci je zlepšit a podpořit psychický stav a situaci, jak dětí, tak i jejich rodičů, kterým jsou dveře psycholoţky téţ otevřeny. 2) Sociální služby – Úkolem sociální sluţby je získat co nejvíce dostupných informací o sociální situaci kaţdého dítěte, zjistit případné problémy v rodině a následně vypracovat dítěti jeho individuální plán. Na vytváření toho plánu pracuje nejen sociální pracovnice, ale i další odborníci, psycholog a učitel dítěte. Ti se pak po 6 měsících sejdou a vyhodnotí postup a úspěšnost zadaných cílů. Sociální pracovnice chodí také na pravidelné návštěvy do rodin dětí. Dále sociální pracovnice poskytuje sociální poradenství rodinám klientů. 3) Vzdělávací aktivity – Society Biliki klade velký důraz také na vzdělání dětí, prostřednictvím něhoţ je moţné zabezpečit dětem lepší budoucnost. Proto je v obou centrech poskytováno dětem doučování ze všech moţných předmětů, a také pomoc s vypracováváním domácích úkolů do školy. Dále zde také mají moţnost navštěvovat hodiny výpočetní techniky či ţurnalistický krouţek. 4) Volnočasové aktivity – Děti mají moţnost rozvinout také svůj kreativní potenciál navštěvováním ruční dílny, kde se učí vyrábět mnoho různých výrobků ze dřeva, látky, hlíny, atd. Dále jsou pro děti pořádány i různé sportovní aktivity a soutěţe, výlety atd. 5) Small Group Houses – Projekt, který se realizuje teprve od prosince 2011. V loňském roce gruzínská vláda zrušila státní dětské domovy. Proběhla tak deinstitucionalizace dětských domovů. Místo nich se postavily malé domky pro 8-10 dětí. V těchto domech se o ně starají vychovatelé. Všechny domy v Gruzii mají na starosti neziskové organizace. Society Biliki je poskytovatelem 5 domů (Slovíková, 2012, s. 5 – 6).
24
3.5 Finanční zdroje organizace Organizace Biliki je nestátní neziskovou organizací. Je tedy financována hlavně z peněz partnerů a donorů organizace, z nichţ jsou to hlavně: Save the Children, Global Fund for Children, USAID, Care International in Caucasus, PH International, East and West Management Institut, UNIFEM, UNICEF. V poslední době peněţní částkou přispívá na chod organizace také stát (Slovíková, 2012, s. 5).
3.6 Zasazení organizace do státního systému pomoci Stát deklaruje několik sociálních programů, mezi nimiţ jsou i denní centra, kterým je Society Biliki. Stát jasně specifikuje, co sluţby denních center zahrnují. Tato sluţba zahrnuje dvakrát denně jídlo (mimo víkendy a svátky), ze kterých jedno musí být třísloţkový oběd. Dále zjišťování a dodrţování vzdělávacích potřeb klientů, podpora rozvoje domácností a odborných způsobilostí klientů, začlenění klientů do kulturních a sportovně – rekreačních aktivit, výuka správné organizace času, efektivní komunikace, rozhodování se a účast na rozhodovacích procesech a schopnost řešení konfliktů bez pouţití násilí. V případě potřeby organizace ambulantní lékařské a psychologické sluţby (Social Service Agency: Day Centers, 2013c). Pokud se jedná o klienta se zdravotním postiţením, sluţba navíc zahrnuje: organizaci dopravy klienta do zařízení a zpět domů, zpracování a realizace jednotlivých rehabilitačních programů, školení klientů pro inkluzivní vzdělávání (Social Service Agency: Day Centers, 2013c). Financování programu: Během roku 2011 si museli klienti na sluţbu přispívat. V roce 2012 však došlo k tomu, ţe jiţ byla plně hrazena a klienti nemuseli nic doplácet. Program je financován formou tzv. voucherů. Splatná částka je vypočítána vynásobením částky na den a počtem kalendářních dní v roce (kromě víkendů a svátků). Voucher je vystaven na základě rozhodnutí regionální rady, počet voucherů je však omezen.6 Pokud není voucher uplatněn po dobu tří měsíců, jeho platnost je zrušena (Social Service Agency: Day Centers, 2013c).
6
Na základě čeho je určováno mnoţství voucherů jsem nezjistila.
25
4 Kazuistika V této kapitole popíšu ţivotní situaci rodiny v Gruzii. Jako první blíţe představím rodinu a popíšu situaci, která nastala v době, kdy jsem absolvovala praxi. Dále popíšu situaci klientky organizace Society Biliki – malé Anano, ale zároveň popíšu i situaci její matky a babičky, které v celé kazuistice velmi významně figurují. Vyuţiji k tomu koncept sociálního fungování Bartlettové, která jej popsala ve své knize The Common Base of Social Work. Tento koncept jsem si vybrala proto, ţe během mého studia na VOŠs Caritas jsem k němu byla vedena a vyuţívala jsem ho při psaní seminárních prací. Dále v této kapitole popíšu, jak je poskytována pomoc klientce a její rodině, a to ze strany neziskové organizace, ale také ze strany státu.
4.1 Úvod do kazuistiky Rodina, kterou se budu v této práci zabývat, bydlí v Gruzii ve městě Gori. Rodinu tvoří matka Klara, její dvě dcery - Anano (8 let) a Elene (4 roky). Dále do této rodiny patří Ciala - matka Klary a druh Cialy - Otari, tedy nevlastní otec Klary a děda malé Anano a Elene. O otci Anano a Elene nejsou dostupné informace. Při začátku šetření této rodiny bydleli všichni zmínění v jednom bytě. 4.1.1
Dostupné informace o rodině:
Tyto informace jsem sbírala během mé praxe. Většinou mi byly sděleny od pracovnic neziskové organizace nebo přímo od babičky, kdyţ jsme se šli podívat k ní domů. Problémem bylo, ţe veškerá konverzace mi musela být překládána, a proto mohou být informace tímto faktem ovlivněny. Za Mananou - učitelkou a ředitelkou centra Skhivi – nezisková orgnizace Society Biliki, která pracuje jako sociální pracovnice, přišel dědeček – druh babičky Cialy. Ţádal ji, jestli by z něj a babičky nemohla udělat zákonné zástupce Anano a Elene a zároveň jestli by nemohla Anano chodit do denního centra Skhivi. Důvodem jeho ţádosti bylo, ţe matka děvčat je alkoholička. Bohuţel mu musela Manana vysvětlit, ţe toto není v její kompetenci. Otec šel tedy do social agency7 a tam mu dali svolení, aby mohla Anano chodit do Skhivi8. Na základě toho, ţe dědeček do social agency přišel, se státní sociální pracovníci začali o rodinu zajímat a poslali matku do Tbilisi na 7
Oficiálně Social Service Agency. Poskytuje dávky a řeší náhradní rodinnou péči. Spojení našeho odboru sociálních věcí a Úřadu práce. 8 Denní centrum organizace Society Biliki.
26
protialkoholovou léčbu. Kdyţ se matka po měsíci vrátila, sociální pracovníci se jiţ o rodinu nestarali, pokládali problém za vyřešený. Problémy však nepřestaly. Velkým problémem v rodině je, ţe dědeček a matka mezi sebou neustále soupeří, dokonce se perou. Zvláště, kdyţ je matka opilá. Proto matka dědečka nenávidí. A proto, ţe on ţije s její matkou, nenávidí i ji. I dědeček však pije, takţe tito dva členové dohromady absolutně nevytvářeli prostředí vhodné pro výchovu dětí, zvláště kdyţ se prali. Ale přesto, ţe dědeček pije, velmi dobře se o své nevlastní vnučky stará. Matka si časem našla přítele a odstěhovala se s ním do nedaleké vesnice a opustila tak domácnost, ve které ţijí její dcery. Babička matku nyní nemá ráda proto, ţe je s novým přítelem, kterého babička nesnáší. Děti však po odstěhování matky zůstaly u prarodičů. Matka řekla, ţe stejně se mají děti lépe u prarodičů, protoţe místo, kde ţije ona s přítelem, je pro děti nevyhovující – bydlí v jednom pokoji a kolem bydlí jejich přátelé, přičemţ koupelnu a záchod mají na chodbě pro celé patro. Přesto, ţe je babička invalidní a má berle, je v domě vţdy velmi čisto a uklizeno. Matka by se však s dcerami chtěla vídat, prarodiče jí to ale nedovolují kvůli tomu, ţe pije. Pracovnice neziskové organizace Manana se matky ptala, zda ještě pije a ta jí tvrdila, ţe ne. Pracovnice jí úplně nevěří. Nicméně jí Manana přislíbila, ţe se pokusí zařídit s prarodiči, aby dovolili dětem za matkou jít. Manana byla více neţ úspěšná a domluvila s prarodiči, ţe si matka můţe na víkend vzít dcery k sobě. Kdyţ se ovšem po víkendu ptala Anano, jestli u matky o víkendu byly, Anano říkala, ţe si pro ně nepřijela. O starší z děvčat se pracovnice tolik nebojí – chodí do školy a po té do denního centra, takţe má kde trávit čas a má pravidelné stravování. Horší je to s Elene, která do denního centra neziskové organizace zatím nemůţe chodit, protoţe je příliš malá. Pracovnici se podařilo zajistit peníze a platí Elene školku, kde můţe být velkou část dne a kde ji můţe být poskytnuta pravidelná strava. Bohuţel se pracovnice nemohla domluvit s dědečkem, aby tam Elene pravidelně vodil. Pracovnice tam tedy chtěla vodit Elene sama, ale to jí vedoucí neziskové organizace nepovolila (kvůli hranici mezi osobním a pracovním ţivotem). Výsledkem tedy bylo, ţe Elene byla stejně celé dny doma. Pracovnice se ptala dědečka, proč ji tam nevodí a ten jí řekl, ţe teď měl nějakou příleţitostnou práci v Tbilisi, ale ţe jakmile to skončí, tak vnučku do školky vodit bude.
27
Šetření v rodině, 29. 2. 2012 V bytě je celkem uklizeno, topí se jen v malinkých kamnech v první místnosti. Byt se skládá ze tří pokojů. Zdi jsou všechny plesnivé a ve špatném stavu, taky elektrické vedení je ve velmi špatném stavu. V bytě je elektřina a voda, není zde pračka a babička nemá jak dětem prát oblečení. V době, kdy jsme do bytu přišli, byla doma jen babička. Anano byla ve škole, Elene údajně s matkou někde na vesnici a dědeček v Tbilisi, kde má příleţitostně práci. Babička řekla, ţe byt vlastní ona, tudíţ nemusí platit nájem, ale ţe uţ 4 měsíce nezaplatila za vodu a odvoz odpadků, takţe neví, co se bude dít. Na zaplacení elektřiny jí peníze vyšly – minulý měsíc zaplatila 38 GEL a tento měsíc 30 GEL. Po celou dobu rozhovoru měla babička slzy v očích, chvílemi měla záchvaty pláče. Povídala nám o její dceři – matce Anano. Údajně měla jiţ šest manţelů, přičemţ s tím prvním propadla závislosti na alkoholu (manţel sám byl drogově závislý). Dále nám babička ukazovala fotografii jednoho z manţelů, který je otcem Anano a Elene. Ten však zemřel. Byl údajně velmi hodný a Klara – matka holčiček ho bila. Hned měsíc po jeho smrti se Klara opět vdala. Dále nám babička popisovala, ţe Klara chodí domů velmi opilá9, zavře se do svého pokoje, vezme si tam televizi, alkohol a jídlo a všechno si to dá do postele a dělá nepořádek a je velmi hlučná. Děti se pak babičky ptají, proč se jejich matka tak chová. Někdy Klara dokonce domů přijde i se spoustou opilých přátel. Babička tvrdila, ţe i minulou noc přišla Klara v silně podnapilém stavu. Klara prý dokonce i studovala univerzitu, ale musela přestat kvůli alkoholismu. Tomu se oddávala i v průběhu těhotenství, proto má Anano poruchu růstu a obě dcery mají oční vady. Anano se velmi bojí, ţe by ji mohli z rodiny odebrat a umístit ji do rodiny náhradní. Dále pracovnice Manana navrhla babičce, ţe by mohla Elene chodit do denního centra Skhivi – je to nedaleko jejich domu a mohla by zde chodit společně s Anano. Ale babička jí řekla, ţe to nejde, protoţe Elene nemá co na sebe. Kdyţ jsem se zeptala, co
9
Nesrovnalost s informacemi od pracovnice, která tvrdila, ţe Klara s prarodiči a s dcerami nebydlí.
28
má tedy nyní na sobě, ţe snad v zimě nechodí nahá, babička odpověděla, ţe má velmi staré oblečení a ţe v takovém do Skhivi nemůţe. Babička dále uvedla, ţe všechno oblečení, které pro děti má, je jen to, které dostane od příbuzných nebo známých. Jídla taky nemají dost. Některé dny prý vůbec nejí, jen aby to málo, co má, nechala dětem. Anano navíc kaţdý den nosí domu jídlo - kdyţ je ve Skhivi, tak jí děti dávají to, co nesní, aby to mohla vzít domů své mladší sestře. Ta prý kaţdé odpoledne netrpělivě čeká u dveří, aţ přijde Anano a přinese jídlo. Vztahy s nevlastním dědečkem mají děti údajně výborné, dědeček se moc dobře o děti stará. Kaţdý den, kdyţ se vrací z práce10, tak dětem něco přinese (např. ovoce, něco sladkého,…) Babička nám dále řekla, ţe nemá zdravotní pojištění11, a ţe potřebuje nějaký speciální cvičící stroj kvůli jejím zádům (byla s nimi na operaci). Babička uvedla, ţe Klara se o děti vůbec nezajímá, nestará, a ţe jí nezáleţí, jestli jsou dcery zdravé, či mají co jíst. Babička by pro ně udělala všechno na světě, jen aby se vnučky měly dobře. Informace ze social agency a od pracovnic neziskové organizace Biliki, 5. 3. 2012 Zjistila jsem od vedoucího Social Agency, ţe v Gruzii existuje sirotčí důchod. Začala jsem tedy pátrat, proč důchod Anano nedostává – kdyţ její babička tvrdila, ţe otec Anano zemřel. Pracovnice Manana mi ale sdělila, ţe otec musí být zapsán v rodném listě, a ţe Klara zapsala do rodného listu Anano jiného muţe, neţ je její skutečný otec. Nárok na důchod tedy nemá. Dále jsem zjistila, ţe babička Anano konečně můţe cvičit na speciálním kole, které potřebuje, a to v centru pro lidi s postiţením, které je nedaleko domu, ve kterém bydlí. Další věc je, ţe Elene je touto dobou stále někde s matkou u jejích přátel a babička se o ní začíná bát. Pracovnice Biliki Klaře volala a ta jí řekla, ţe malá Elene je v pořádku.
10 11
Údajně ale nepracuje, takţe z práce se dennodenně nevrací. Nesrovnalost – pracovnice tvrdí, ţe všichni tito sociálně slabí lidé mají pojištění hrazené státem.
29
Informace od pracovnic organizace Biliki, 7. 3. 2012 Chtěla jsem po pracovnici individuální plánování, ale pracovnice byla sama překvapena, kdyţ otevřela prázdné nevyplněné papíry, ve kterých má být individuální plánování zaznamenáno. Odůvodnila to tím, ţe tam Anano chodí teprve měsíc, ale při tom má u ní první zápis z října 2011. Dále se to pracovnice snaţila zamluvit jinými informacemi: dělali Anano psychologické testy a zjistili, ţe je naprosto v pořádku a je velmi chytrá a bystrá. Sociální pracovnice zjistila, ţe Anano je dobrá ve škole, a ţe jediný její problém je, ţe neměla učebnice, které jí nikdo nekoupil. A tak se učila do školy tak, ţe si vţdy půjčila knihu od nějakého spoluţáka. Ovšem ne vţdy se to stihla doučit a potom z toho pramenily problémy ve škole. Sociální pracovnice jí učebnice sehnala. Dále jsem se dozvěděla, ţe pracovnice vzala Anano k lékaři kvůli problémům s očima. Kdyţ lékař viděl, jaký má problém a kdyţ mu pracovnice vysvětlila, v jaké je Anano situaci, poskytl jí lékař kapky do očí zadarmo. Teď jí tedy můţou pracovnice kapat do očí, aby se jí nemoc zlepšila. Bohuţel díky jazykové bariéře se mi zatím nepodařilo zjistit, co s očima přesně má. Informace od pracovnic organizace Biliki, 27. 4. 2012 Pracovnice našly matce pokoj, protoţe matka tvrdila, ţe nemůţe ţít v jednom bytě s babičkou. Ale v tomto pokoji jen pila, a to i kdyţ tam byly u ní děti. Pracovnice tam přišly a vzaly děti zpátky k babičce. Pracovnice chtěly dát matku do nemocnice na léčení, ale v Gori ţádné odvykací programy v nemocnici nemají. Vzaly ji alespoň k doktorovi a ten jí napsal léky. Pracovnice jí je koupily na měsíc, s tím, ţe potom uţ bude pracovat a koupí si další sama. Matka ale začala opět pít. Pak zase přestala. Potom zase začala. A kaţdý den je to jinak. Pracovnice začaly rozmýšlet nad ohlášením případu na social agency. Přítel babičky pracuje v Tbilisi, takţe peníze na jídlo zatím mají. Informace od pracovnic organizace Biliki, 10. 5. 2012 Matka opět asi 3 dny nepije a dokonce si našla sama práci. Anano stále chodí do Skhivi a mladší Elene vodí sousedka do školky. Školku platí Skhivi. Individuální plánování Anano pracovnice stále nemají.
30
Příjmy: Během rozhovorů s babičkou se mi také podařilo zjistit příjmy, které rodina má. Babička pobírá invalidní penzi 100 GEL/měsíc12, dědeček má občasné práce, všichni dostávají dávky z Government Poverty Programme 35/24 GEL/měsíc13. Pracovnice navrhovala matce, aby jeli s přítelem do Tbilisi pracovat a posílali alespoň nějaké peníze na děti. Její rozhodnutí zatím nevíme.
4.2 Anano optikou konceptu sociálního fungování 4.2.1
Role Anano a očekávání, které má společnost od těchto rolí
Anano je především dcera, vnučka, sestra, ţačka, kamarádka, klientka Skhivi. Kaţdá z těchto rolí má samozřejmě jiná očekávání od okolí, avšak tyto role jsou velmi propojené a doplňují se. Od Anano jako od dcery a vnučky se očekává, ţe bude mít ráda svou matku a babičku. Její role sestry je poněkud sloţitější, protoţe jako od starší sestry se od ní očekává, ţe bude na svou malou sestru dohlíţet a starat se o ni. Role kamarádky je vzhledem k věku Anano nepříliš sloţitá. Očekává se od ní, ţe bude začleněna v kolektivu a bude si hrát s ostatními dětmi. Role ţačky a klientky Skhivi jsou úzce propojeny. Pro tyto dvě role je typická zodpovědnost a píle. Očekává se, ţe Anano bude chodit jak do školy, tak do centra, bude se připravovat na hodiny, dělat úkoly, učit se. Tyto aktivity by měla, vzhledem k míře spolehlivosti rodiny, dělat v centru. Domnívám se, ţe Anano všechny zmíněné role naplňuje. 4.2.2
Bariéry a předpoklady sociálního fungování podle holistického přístupu
Biologickými bariérami, které Anano má, jsou porucha růstu a oční vada, které nejspíš plynou z toho, ţe její matka v těhotenství pila a kouřila. Dalšími bariérami jsou špatná hygiena, nejistý přísun pravidelné stravy, špatné podmínky bydlení (plíseň na zdech, zima). Jako předpoklad z biologického hlediska povaţuji věk Anano – je jí teprve osm let. Největší psychologická bariéra je nejspíš nezájem matky a málo lásky z její strany a také absence otce. Matka svou občasnou přítomností Anano spíše přitíţí. Anano tak postrádá rodičovskou lásku a pozornost. Tu se sice snaţí kompenzovat babička, která
12 13
1 GEL=asi 11 Kč. 35 GEL na prvního člena domácnosti a 24 GEL na kaţdého dalšího.
31
ale rodiče nenahradí. Mezi psychologické předpoklady patří, ţe Anano netrpí ţádnou duševní poruchou, je velmi chytrá, bystrá a pilná, má vysokou intelektuální úroveň. Sociálními bariérami jsou především nevhodnost prostředí, ve kterém Anano ţije – kdyţ si matka často vodí domů známé v podnapilém stavu, čímţ nepřispívá k vytváření vhodného prostředí pro výchovu dětí. Dále jako bariéru vidím to, ţe její matka velmi často střídá partnery. Jako předpoklady v této oblasti vidím to, ţe Anano pravidelně chodí do školy, snaţí se nezameškávat výuku, chodí připravená. Dále také navštěvuje denní centrum Skhivi, ve kterém má kamarády a můţe zde trávit svůj volný čas a také se připravovat na výuku. Dalším předpokladem je, ţe se o Anano snaţí starat její babička a její druh, kteří mají Anano rádi a zajišťují jí alespoň základní věci k ţivotu. Jako spirituální předpoklad vidím u Anano zejména víru. Z výše popsaných rolí, bariér a předpokladů jsem usoudila, ţe klientka je začleněna do společnosti. Jejím problémem však není ona sama, či něco, co by mohla ovlivnit, ale spíše to, jak se chová okolí – resp. dospělí v rodině. Jako největší a hlavní problém vidím nedostatek lásky a zájmu ze strany matky. Vedlejšími problémy pak jsou především oční vada, špatná hygiena, nejistá strava, špatné podmínky bydlení.
4.3 Klara – matka Anano optikou konceptu sociálního fungování 4.3.1
Role Klary a očekávání, které má společnost od těchto rolí
Klara je především matka a dcera. Tyto dvě role jsou nejdůleţitější, a tak se od Klary očekává, ţe bude ţivit své děti, bude je vychovávat a bude je zahrnovat láskou a péčí. Zde vidím velký nedostatek. Klara tuto roli nenaplňuje. Role dcery je také velmi důleţitá. Očekává se, ţe Klara se postará o svou matku. Postará se, aby měla kde bydlet, coţ znamená, ţe ji nechá bydlet u sebe a bude se o matku starat a přispívat jí na ţivobytí14. Domnívám se, ţe tuto roli Klara také nenaplňuje. V neposlední řadě je Klara také zaměstnankyně (občas). A tudíţ se od ní očekává, ţe bude do práce docházet a ţe bude plnit to, co má ve své náplni práce. Vzhledem k tomu, ţe Klara u ţádné práce dlouho nevydrţí a je propuštěna z důvodu nedocházení do práce, je zřejmé, ţe roli zaměstnankyně také příliš nenaplňuje. 14
Takto se běţně v Gruzii starají děti o své stárnoucí rodiče. Je tam zcela běţné, ţe v bytě ţijí dohromady tři generace.
32
4.3.2
Bariéry a předpoklady sociálního fungování podle holistického přístupu
Mezi biologické bariéry Klary patří špatná strava, hygiena a bydlení. Dále také alkoholismu, který má velmi negativní vliv na její organismus. Jako předpoklad vidím, ţe Klara je ještě poměrně mladá a tudíţ je její tělo schopno do určité míry regenerovat. Psychologickými bariérami jsou především alkoholismus, nespolehlivost, nevytrvalost, lhostejnost. Předpoklady jsou zejména neustálá snaha a podpora její matky a také láska jejich dětí. Dále je předpokladem také Klařina inteligence – kdysi dokonce začala studovat vysokou školu. Jako největší sociální bariéru vidím nezaměstnanost. Dále je to časté střídání partnerů a také přespříliš nestabilních přátel. Jako sociální předpoklad vidím rodinu, která se neustále snaţí o zlepšování vztahů a udrţení situace. Spirituální bariéra Klary by mohl být zmatek ve smyslu ţivota, díky kterému se dostala k alkoholismu. Předpokladem by zde mohla být víra. Avšak nevím, zda je Klara věřící či nikoliv15. Z uvedených rolí a bariér a předpokladů se domnívám, ţe Klara není zcela začleněna do společnosti a ani zde není vidět snaha o zlepšení situace. Jako hlavní problém v ţivotě Klary vidím alkoholismus. Vedlejšími problémy, které jsou navázány na hlavní, jsou: nezaměstnanost, nezájem o vlastní děti, špatná strava, špatné hygienické podmínky, časté střídání partnerů.
4.4 Ciala – babička Anano optikou konceptu sociálního fungování 4.4.1
Role Cialy a očekávání, které má společnost od těchto rolí
Ciala je především babička, matka, partnerka a invalida. V roli babičky se od Cialy očekává, ţe bude dohlíţet na děti a pomáhat s jejich výchovou. Tuto roli plní dokonce více, neţ by se od ní očekávalo. Jako od matky se od Cialy očekává, ţe bude podporovat svou dceru. Tuto roli Ciala také naplňuje – neustále se snaţí dceru podporovat. Co by partnerka, měla by podporovat svého druha a stát při něm. O svém druhovi se Ciala příliš nevyjadřovala, ale o jejich vztahu mluvila spíše kladně, a proto usuzuji, ţe tuto roli naplňuje. Od role invalidy nejsou ţádná větší očekávání. Jen ţe se
15
V Gruzii je však křesťanství velmi rozšířeno a za celou svou praxi jsem nepotkala nikoho, kdo by nebyl věřící.
33
bude Ciala snaţit, aby se její stav ještě nezhoršoval. Tuto roli Ciala s pomocí pracovnic neziskové organizace částečně naplňuje.16 4.4.2
Bariéry a předpoklady sociálního fungování podle holistického přístupu
Biologickou bariérou je jednoznačně invalidita, která Ciale znemoţňuje, aby se o sebe a své vnučky mohla plně postarat a aby je mohla ţivit. Další bariérou je její věk. Psychologickou bariérou je dcera, která ničí vše, co se snaţí Ciala vybudovat. Psychologickým předpokladem je láska, kterou jí opětují její vnučky a také její druh. Dále je to odhodlanost a obětavost. Obrovskou sociální bariérou je důchod, který je velmi nízký, dále také nemoţnost pohybovat se mezi lidmi či najít si zaměstnání. Spirituálním předpokladem je opět víra. Domnívám se, ţe Ciala je do společnosti zařazena částečně. Zabraňuje jí v tom její invalidita a také velké mnoţství času, které věnuje svým vnučkám. Hlavním problémem Cialy jsou nízké příjmy. Vedlejšími problémy jsou: nedostatečná rehabilitace, špatné stravovací a hygienické podmínky, nedostatek sil na výchovu vnoučat.
4.5 Pomoc, která je Anano a její rodině poskytována 4.5.1
Nezisková organizace Society Biliki
Pracovnice mi sdělily, ţe centrum poskytuje dítěti kvalifikovanou psychologickou pomoc, individuální plánování, na základě kterého dítě navštěvuje jednotlivé kurzy – počítačový, taneční, doučování, ruční dílnu. Individuální plánování se obměňuje a přehodnocuje kaţdých 6 měsíců. Denní centrum poskytuje také stravu. Individuální plán však Anano nemá a které kurzy přesně navštěvuje, mi pracovnice nebyly schopné říci. Individuální plánování Anano údajně nemá, protoţe se situace neustále mění, a tak musí pracovnice na všechny změny reagovat a pracovat s Anano podle aktuální situace. Dále centrum poskytuje sociální pomoc. Ta spočívá v tom, ţe se pracovnice neustále o rodinu zajímají, pravidelně ji navštěvují a sledují situaci, jak se vyvíjí. Dále se pracovnice snaţí přimět matku, aby začala vést spořádanější a odpovědnější ţivot. Snaţí se matce pomoci, aby přestala pít a aby si našla práci a mohla se starat o děti.
16
Pracovnice jí zařídily moţnost cvičit na speciálním stroji.
34
V této zemi bohuţel nelze přesně určit, jaké paradigma a jaké metody se zde uplatňují. Vše se dělá intuitivně a s vidinou dobrého úmyslu. Myslím si ale, ţe nejblíţe má centrum k terapeutickému a poradenskému paradigmatu. Paradigma reformní jsem zde nevypozorovala. Poradenské paradigma se projevuje především tak, ţe pracovnice radí rodinám, jak dostat dávky či jak si hledat práci. Terapeutické paradigma je vidět při práci s dětmi v centru. Zde jsou specializované pracovnice – psycholoţka a pedagoţka – které s dětmi pracují jak individuálně tak skupinově. Z metod jsem odpozorovala práci s jednotlivcem a se skupinou. Při práci se skupinou se domnívám, ţe by se mohlo jednat o skupinovou psychoterapii (Navrátil, 2001, s. 126). Při práci s jednotlivcem se práce přibliţovala kognitivně – behaviorálnímu přístupu (Navrátil, 2001, s. 101). Pracovnice si individuálně pozvala např. matku a snaţila se s ní bavit o tom, jak by se měla doma chovat a snaţila se s ní nacvičit, jak by měla s dětmi komunikovat. To stejné praktikovala i s dětmi.
35
Genogram Ciala
Padri (bývalý muž) 64 let
Babička 58 let
Othari přítel 56 let
Clara
Ramazi
Kacha
matka
přítel
přítel
??
otec
matka
Tenkizi Otec 33 let
38 let
Gogia
Neli
Zaza
David
bratr
bratr
Nana
?? Zaza Syn 8 let
Elene
Anano
muž
36
žena smrt
vztah
přerušení
dobrý
vztahu
vztah
Vliv prostředí na Anano
Ciala babička
škola
Elene sestra
Otari
domov ANANO
děda
Klara matka
SKHIVI
Tenkiz Otec
37
Genogram a tzv. pavouk slouţí pracovnici pro ulehčení práce, resp. pro lepší orientaci v rodinných vztazích. Genogram nám ukazuje všechny osoby, které se v ţivotě Anano vyskytují či vyskytovaly. Zároveň nám ukazuje, jaký je mezi jednotlivými členy vztah a rodinná přízeň. „Pavouk“ vykresluje jednotlivé subjekty, které se v ţivotě Anano vyskytují a jejich vztah a vazbu na Anano. Můţeme tak z „pavouka“ vyčíst, ţe Anano velmi ráda chodí do školy, do centra Skhivi a také ţe má ráda domov. Dále můţeme vidět, ţe dobře vychází se svou malou sestrou, s babičkou a s dědou. O otci nám „pavouk“ říká, ţe zemřel/či ho dítě nezná, a proto s ním nemá ţádné vztahy. Přeškrtnutá čára k matce znamená, ţe na tomto vztahu není něco v pořádku. 4.5.2
Stát
Tyto informace mi sdělily pracovnice neziskové organizace a dále pracovník social service agency. Social Service Agency umoţnila Nanano chodit do Skhivi – na základě šetření v rodině. Celá situace a ţivotní podmínky rodin v Gruzii se bodují, a pokud má rodina pod 52 000 bodů, pak má nárok na to, aby děti navštěvovaly denní centrum Skhivi/Biliki a také aby rodina dostávala peníze z Government Poverty Programme. Při obhlídce bytu pracovníci bodují kaţdou skutečnost – např. pokud má rodina plyn, tak počet bodů vzrůstá. Pokud je v rodině invalida, tak počet bodů klesá atd. Government Poverty Programme poskytuje ministerstvo zdravotnictví a činí 35 GEL na měsíc na prvního člena domácnosti a pak 24 GEL na měsíc na kaţdého dalšího člena domácnosti. Zároveň je moţný souběh důchodu a této dávky. Invalidní důchod činí 100 GEL/měsíc (asi 1 100 Kč). Stejně tak starobní důchod, na který má nárok kaţdý občan Gruzie. Muţi od 65 let a ţeny od 60 let. Stát dává peníze jednou ročně dennímu centru Skhivi/Biliki a to ve formě voucherů. Vţdy po roce státní sociální pracovníci přezkoumají, zda je rodina stále v nouzi a tudíţ zdali mají nárok na to, aby jejich dítě chodilo do denního centra. Jeden voucher má hodnotu 5 GEL a je na jeden den.
38
Rodinám, které jsou pod hranicí chudoby (tzn. pod hranicí 52 000 bodů), platí stát zdravotní pojištění. A tudíţ i tato rodina má či by měla mít zaplaceno zdravotní pojištění.
39
Závěr Cílem absolventské práce bylo popsat ţivotní situaci konkrétní rodiny v Gruzii pomocí vyuţití konceptu sociálního fungování. K tomu bylo potřeba vysvětlit související kontext a teorii. Práci jsem rozdělila na dvě části. V první, teoretické, jsem popsala teorii a druhá, praktická, obsahuje kazuistiku. V první kapitole jsem především představila nezbytné informace o Gruzii, její historii a systému sociálního zabezpečení. Ve druhé kapitole jsem vymezila koncept sociálního fungování podle různých autorů, kteří na tento koncept nahlíţejí kaţdý trochu odlišným způsobem. Ve třetí kapitole jsem popsala důleţitou součást kazuistiky – nevládní neziskovou organizaci Society Biliki. V této organizaci jsem byla na praxi, a proto jsem měla přístup k informacím a k samotným klientům. Navíc je jedna klientka této organizace ústřední postavou mé kazuistiky. Čtvrtá kapitola je pak samotná kazuistika. V kazuistice jsem na začátku uvedla všechny dostupné informace o klientce a její rodině. Dále jsem popsala klientku Anano optikou sociálního fungování a vyvodila jsem, s jakými problémy se Anano potýká. Stejný postup jsem udělala také u její matky a babičky. V další části kazuistiky jsem uvedla způsob, jakým je tento případ řešen. A to jak ze strany státu, tak ze strany nevládní neziskové organizace, resp. Society Biliki. Sběr dat pro kazuistiku probíhal především formou rozhovorů s pracovnicemi organizace Society Biliki. Dále také opakovanou návštěvou bydliště klientky, kde pracovnice organizace vedly rozhovory s babičkou. Celá situace byla ztíţena jazykovou bariérou. Gruzínština je velmi sloţitý jazyk, a proto mi musely pracovnice vše překládat. Samy však příliš nevládly ani angličtinou ani ruštinou. Všechny překlady proto probíhaly velmi sloţitě a za velké pomoci neverbální komunikace. Dalším problémem v překladu bylo, ţe mi organizace sice někdy poskytla jednu pracovnici, která uměla lépe anglicky, avšak tato pracovnice se neorientovala v sociální problematice, takţe sama nechápala v gruzínštině některé pro mě důleţité informace a nemohla mi je tak předat. Jeden z rozhovorů jsem vedla také s pracovníkem Social Service Agency, který sám bohuţel dobře neznal gruzínský systém sociálního zabezpečení, a proto na co jsem se ho nezeptala, to mi v podstatě neřekl. Organizace Society Biliki, která se významně podílí na ţivotech mnoha dětí v Gori, se snaţí o co nejlepší poskytnutí pomoci co nejvíce dětem. Bohuţel se domnívám, ţe někdy trochu nelogicky a zvláštně. Celý přístup pracovnic k jejich práci – věty typu „ale 40
my si prostě nemůţeme vzít dovolenou, co ty děti…“ – je pro nás v Evropě jiţ z velké části překonaný. Chápu ale, ţe celá situace či pole sociální práce je v Gruzii zatím v jiných dimenzích neţ v České republice. Pracovnice dělají svou práci s dobrým úmyslem a velmi intuitivně, avšak to v nich vyvolává „spasitelský syndrom“. Mají pocit, ţe kdyţ nikdo jiný klientům nepomůţe, tak ony se o pomoc musí snaţit do roztrhání těla. Myslím si, ţe pomoc, kterou poskytují Anano je adekvátní vzhledem k poslání a cílům organizace. Avšak spolupráce s matkou je horší. Domnívám se, ţe na spolupráci s ní nemají pracovnice kompetence. Ale vědí, ţe v Gori není ţádná instituce, která by s matkou pracovala, a proto se snaţí jí všelijak pomoci. Tato absolventská práce by mohla v budoucnu pomoci dalším studentům CARITAS, kteří se budou chystat na svou zahraniční praxi, zároveň by mohla být prospěšná sociálním pracovníkům. V neposlední řadě by mohla být zajímavá jako zdroj informací i pro učitele a školské pracovníky CARITAS.
41
Seznam použitých zdrojů 1. European Commission (2011): Social protection and social inclusion in Georgia
[on-line].
Dostupné
15.
4.
2013
z
http://ec.europa.eu/social/BlobServlet?docId=6887&langId=en 2. Gruzie. net (nedatováno): Dějiny Gruzie [on-line]. Dostupné 20. 4. 2013 z http://gruzie.net/dejiny/ 3. Lonely Planet (2013): Introducing Georgia [on-line]. Dostupné 20. 4. 2013 z http://www.lonelyplanet.com/georgia 4. Ministerstvo zahraničních věcí ČR (nedatováno): Gruzie [on-line]. Dostupné 20.
4.
2013
z
http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/gruzie/index.html 5. Musil, L., Navrátil, P. (2000). Sociální práce s příslušníky menšinových skupin. Sborník prací fakulty sociálních studií brněnské univerzity, sociální studia 5, s. 105 – 141. 6. Navrátil, P. (2001). Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman. 7. Slovíková, K. (2012). Zpráva ze zahraniční odborné praxe. Olomouc. 8. Social Service Agency (2013a): Donnors [on-line]. Dostupné 15. 4. 2013 z http://ssa.gov.ge/index.php?lang_id=ENG&sec_id=6 9. Social Service Agency (2013b): About us [on-line]. Dostupné 20. 4. 2013 z http://ssa.gov.ge/index.php?lang_id=ENG&sec_id=14 10. Social Service Agency (2013c): Day Centers [on-line]. Dostupné 20. 4. 2013 z http://ssa.gov.ge/index.php?lang_id=ENG&sec_id=789 11. Society Biliki (2006): About Us [on-line]. Dostupné 20. 4. 2013 z http://www.biliki.ge/index.php?m=about_us 12. Tomeš, I. (2007). Sociální a zdravotní reformy v Gruzii. Aplikované právo, č. 2, s. 91 – 102. 13. Wikipedie
(2013):
Gruzie
[on-line].
http://cs.wikipedia.org/wiki/Gruzie
42
Dostupné
20.
4.
2013
z
