Konec provincie Sudetenland v Šumperku

Masarykova univerzita v Brně Filosofická fakulta Historický ústav

Konec provincie Sudetenland v Šumperku Bakalářská diplomová práce Marian Macoun

Vedoucí práce: Mgr.Tomáš Dvořák, Ph.D.

1

Brno 2008

Prohlašuji,že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně a uvedl všechnu použitou literaturu a prameny. Marian Macoun

2

Děkuji Mgr.Tomáši Dvořákovi Ph.D. za vedení této práce, pomoc a připomínky.

3

Obsah: 1. Anotace. ----------------------------------------------------------- s.5 2. Úvod- stručná historie města Šumperka se zřetelem na národnostní vztahy. ---------------------------- s.5-6 2.1. První světová válka. ------------------------------------- s.7 2.2. Vznik Československa. --------------------------------- s.7 2.3. Reakce Němců-vznik Deutschbıhmen a Sudetenland.- s.7-8 2.4. Národnostní situace na Šumpersku.--------------------- s.8 3. Manifestace šumperských Němců. ---------------------------4. Jednání v Praze. -------------------------------------------------5. Národní výbor v Zábřehu na Moravě. -----------------------6. Reakce na vznik Československa v Zábřehu na Moravě. -7. Reakce na vznik Československa v Šumperku. ------------8. Snaha zábřežského Národního výboru o vyjednávání a prosazení státní moci. ----------------------------------------9. Zásobovací problémy. ------------------------------------------10.Vojenské přípravy k obsazení Šumperka. ------------------11.Obsazování pohraničí. -----------------------------------------12.Začátek prosince v Šumperku. --------------------------------

s.8-9 s.9 s.10 s.10 s.11 s.11-12 s.12 s.13-14 s.14 s.14-15

13.Obsazení města Šumperka. -----------------------------------13.1. 30.pěší pluk z Vysokého Mýta. -----------------------13.2. Činnost Národního výboru Zábřeh. ------------------13.3. Severomoravský prapor. -------------------------------13.4. 30.pěší pluk. ---------------------------------------------13.5. Vyjednávání na radnici. ---------------------------------

s.15 s.15-16 s.16 s.16-18 s.18 s.19-21

14.Vývoj po obsazení města - převzetí státních úřadů. -------- s.21 14.1 .Činnost vojáků po obsazení města - 93.pěší pluk. -- s.22 14.2. Činnost 30.pěšího pluku. -------------------------------- s.22-23 14.3. Pohled na obsazení z německé strany - G.Oberleithner. s.23-24 15.Konec Sudetenlandu. -------------------------------------------- s.25-26 16.Závěr. -------------------------------------------------------------- s.26 17.Seznam použitých pramenů a literatury. --------------------- s.27

4

1. Anotace Dvacátého osmého října 1918 vznikl ve střední Evropě nový stát-Československo.Na samém počátku své existence se tento stát musel potýkat s mnoha problémy,ty nejvážnější z nich byly řešeny za pomoci armády.Na Těšínsku šlo o konflikt s Polskem,na Slovensku s Maďarskou republikou rad. V pohraničních oblastech Čech a Moravy musela být státní moc prosazena silou,neboť zde žijící obyvatelé německé národnosti se nechtěli stát občany Československa, nechtěli se z národnostní většiny v monarchii stát národnostní menšinou v novém státě.Po neúspěšných jednáních českých a moravských Němců s představiteli státu, jejichž motivem byla především neuspokojivá situace v zásobování,došlo počátkem prosince k obsazování pohraničí československou armádou. Ve své práci se zabývám zvláště posledním dnem provincie Sudetenland v Šumperku,tedy dnem kdy bylo město obsazeno vojenskými jednotkami Československa, k čemuž došlo 15.12. 1918. Přes napjatou situaci a složité národnostní poměry ve městě a okolí, byl Šumperk obsazen bez jediného výstřelu. Pokusil jsem se popsat také události,které obsazení Šumperka předcházely a také důsledky jenž přineslo. Na závěr své práce jsem se pokusil odpovědět na otázku:,,Jak je možné,že obsazení Šumperka proběhlo velmi hladce,naprosto bez odporu?“ Ke své práci jsem použil prameny z fondů Národní výbor Zábřeh na Moravě, Národní výbor Šumperk a Národní rada pro Němce v Šumperku z archivu SOA Šumperk.Čerpal jsem také z dobového tisku,zapsaných vzpomínek účastníků tehdejších událostí a literatury jejichž seznam uvádím na straně č. 27.

2.Úvod- stručná historie města Šumperka se zřetelem na národnostní vztahy Z dostupných písemných pramenů, závěrů historiků a dalších odborných pracovníků vyplývá, že město Šumperk bylo založeno v sedmdesátých letech třináctého století osídlenci německé národnosti, kteří přišli pravděpodobně ze sousedního Slezska. Město bylo založeno na kopci v samém podhůří Jeseníků, odtud i jeho název-Mährische Schönberk.Okolí města však již bylo osídleno Čechy, zvláště v údolí řeky Moravy až po Nový Hrad a v údolí řeky Desné po obec Dolní Studénky.Němečtí osadníci osídlili severní část budoucího Šumperska,hornatou a dosud pustou krajinu,kde zakládali vsi a města.Přibližně ve stejné době jako Šumperk byla německými osadníky založena nedaleká města Štíty (Schildberg), Staré Město (Mährisch Altstadt),Branná (Goldenstein) a řada vsí. Samotné město Šumperk se od samého počátku své existence nacházelo na okraji území osídleného německy mluvícími obyvateli.Velký význam v historii soužití českého a německého etnika na Šumpersku měla zvláště velká česká obec Bludov se stejnojmenným hradem. Město Šumperk je ve třináctém století uváděno jako zástava Valdštejnů, od poloviny čtrnáctého století pánů z Lipé, tedy české šlechty.Až do období po Bílé Hoře se město rozvíjelo za soužití obou národností,jak o tom svědčí jména česká i německá v městských knihách, korespondenci a jiných archiváliích.

5

V průběhu třicetileté války bylo město a okolí soustavně pleněno a ničeno, po jejím skončení došlo k značným změnám v národnostním složení regionu.Došlo k majetkovým konfiskacím a emigraci velké části české šlechty.Největším nabyvatelem konfiskátů se stává rod Lichtenštejnů. Pro český národ v regionu se stalo v této době závažným jevem osidlování vylidněných vsí s původně českým obyvatelstvem německými osídlenci. Tato fáze osídlování uzavřela spojení obyvatel české národnosti Šumperska a Zábřežska s českým Olomouckem. Po velmi pomalém odstranění následků válek v sedmnáctém století došlo po reformách Marie Terezie a Josefa II. k prudkému hospodářskému rozvoji města.Vznikla vrstva podnikatelů ovlivňujících hospodářský, kulturní a společenský vývoj města po celé devatenácté století.V Šumperku byla v roce 1785 založena vídeňským podnikatelem Klaperothem textilní manufaktura a ve městě se rozvíjel textilní průmysl. Jména textilních podnikatelů jsou bez vyjímky německá: Reiterer,Enzinger,Schiel,Fischmann, Trebitsch,Oberleitner,Siegel,Lubich,Seidel.Uvedený rozvoj zvláště textilního průmyslu výrazně ovlivnil národnostní situaci ve městě a okolí.Podniky výše uvedených průmyslníků zaměstnávaly stovky českých dělníků z okolí města a uplatňovaly svůj vliv.Podmínkou trvalého zaměstnání,přidělení továrního bytu,pracovního postupu atd. byla znalost němčiny, umístění dětí do německých škol a tím velmi pravděpodobnou změnu národnosti. Kulturní rozvoj následoval za ekonomickým.V roce 1851 vznikla Městská hudba, 1870 byl ustaven Německý spolek pro pokrok,1875 zahájeno vydávání místních novin Nordmährische Grenzbote 1, 1891 byla otevřena jedna třída vyššího gymnázia (úplné vyšší je povoleno v roce 1894).České gymnázium v sousedním Zábřehu bylo otevřeno jen dva roky poté, v roce 1896,což je znakem snahy vyrovnat se německému pokroku. V Zábřehu v listopadu roku 1900 vyšlo první číslo novin Moravský Sever,vydavatelem bylo družstvo Moravského Severu v Zábřehu a Češi na Šumpersku a Zábřežsku tak měli své noviny. Častou náplní těchto novin byl nacionalismus a zcela se tak vyrovnávaly německému NGB. Články v obou těchto novinách rozhodně nepřispívaly ke klidnému soužití obou národností. Tak např. Moravský Sever uveřejnil 16.6. 1905 článek,vyzývající k bojkotu živnostníka, který „ se dal k Němcům“2 a k podpoře českých živnostníků . Německý NGB zase 20.září 1905 nazývá Čechy „zpozdilou sběří a holotou“3 v souvislosti s českou manifestací v Olomouci. Z uvedených zpráv místního tisku je zřejmé,že rozpory mezi oběma etniky se prohlubovaly a získávaly konfrontační charakter.V Šumperku je v roce 1899 dokonce jedna ulice přejmenována na Bismarckovu (jeden z hlavních strůjců porážky Rakouska v roce 1866),což je dokladem šířícího se všeněmectví. Celkově lze konstatovat, že německé obyvatelstvo se podílelo na hospodářském a kulturním rozvoji města rozhodujícím způsobem, Češi však doháněli zpoždění ve všech oblastech a snažili se Němcům vyrovnat.Toto dospívání a rychlý rozvoj české menšiny byl však Němci nejenom v Šumperku vnímán jako útok na jejich postavení a práva.Docházelo k postupnému, stále se zvyšujícímu důrazu na vše národní a tím k rozšíření nesnášenlivosti a militantního nacionalismu.

1 2 3

V dalším textu používám zkratku NGB. Moravský Sever 16.6. 1905. Nordmährische Grenzbote 20.9. 1905.

6

2.1. První světová válka Rozpoutání první světové války ještě více vyostřilo již tak dost napjaté česko-německé vztahy.Národy rakouského soustátí zaujaly k válce odlišná stanoviska, která plynula z jejich rozdílného postavení a tím i vztahu k tomuto soustátí.Od samého počátku války roste nevraživost Němců vůči Čechům v celé monarchii, Šumperk a okolí nevyjímaje. Šumperský městský kronikář Franz Harrer např.uložil ve své pozůstalosti výpis z armádního rozkazu z 20.července 1915 o nespolehlivosti českých jednotek.Rozkaz obsahuje upozornění na činnost Sokola,který podněcuje přeběhlictví k Rusům. 4 V článku NGB ze 7.září 1918 jsou legie nazývány „Československými bandami“ a vojáci legií jsou Němci považováni za vlastizrádce, jejichž vinou padlo mnoho věrných německých vojáků.5 S blížícím se koncem války začínají Němci vnímat snahu českého národa založit vlastní stát.V lednu 1918 vyslovují němečtí poslanci z Čech poprvé požadavek, aby byla vytvořena samostatná provincie Deutschböhmen. Podobné tendence a snahy uspořádat poválečné zřízení podle práva národů na sebeurčení se projevují i v Šumperku.Dokladem je článek v NGB z 16.října ve kterém autor píše, že pokud vznikne český stát, bude ze tří stran obklíčen Němci a německá území v Čechách a na Moravě budou patřit k Rakousku či Německu.6 Za této situace plné očekávání věcí příštích , dochází k událostem 28.října.

2.2. Vznik Československa Rakouská vláda pod tlakem mnoha okolností odpovídá tzv.Andrássyho (ministr zahraničí) nótou americkému prezidentovi Wilsonovi,že je ochotna zahájit vyjednávání o příměří a míru. V pražském tisku je tato nóta zveřejněna ráno v pondělí 28.října 1918 a lidmi v ulicích je pochopena jako kapitulace monarchie.Vzniká všeobecné nadšení, je zpívána hymna, jsou vyvěšovány červenobílé prapory a moci se ujímají představitelé Národního výboru. Večer téhož dne je Národním výborem vydán první zákon o vzniku samostatného státu československého.Vzniká Československo.

2.3. Reakce Němců-vznikDeutschböhmen a Sudetenland Němečtí poslanci z Čech reagují ve Vídni na události v Praze již 29.října.Nejprve odmítají nárok československého státu na německá území a následně vyhlašují vznik samostatné provincie Deutschböhmen,jež je tvořena kraji severních Čech. Hlavním městem provincie je vyhlášen Liberec (Reichenberg) a zemským hejtmanem je zvolen poslanec Rudolf Lodgman, jeho zástupcem sociální demokrat Josef Seliger.7

4 5 6 7

SOA Šumperk,f. Osobní fond F.Harrera,inv.č.246. Nordmährische Grenzbote 7.9. 1918. Nordmährische Grenzbote,16.10. 1918. PEROUTKA, Ferdinand: Budování státu I. Praha.1991.

7

Druhého dne, 30.října se k poslancům z Čech přidávají němečtí poslanci ze severní Moravy a Slezska.Opavský poslanec dr. Robert Freissler jejich jménem prohlašuje, že nesouhlasí s příslušností k československému státu a utváří tedy z krajů, jenž zastupují, provincii Sudetenland, patřící k německému Rakousku.Zemským hejtmanem se stává Freissler.Na zasedání zemského sněmu provincie 16.listopadu 1918 v Opavě, jsou zástupcem hejtmana zvoleni Hans Jokl a Gustav Oberleithner, tehdy místostarosta města Šumperk.8 Na rozdíl od Deutschböhmen však představitelé Sudetenlandu vyhlašují odpovědnost i za německé obyvatele žijící mimo souvisle Němci obydlené území.V důsledku etnicky smíšeného rozložení obyvatel Moravy a Slezska tak jde o snahu hájit práva Němců mimo provincii.

2.4. Národnostní situace na Šumpersku Národnostní situace na Šumpersku byla v roce 1918 velmi složitá, samotné město Šumperk leželo na hranici německého osídlení, což vzhledem k jeho proklamované příslušnosti k Sudetenlandu byl velký problém. Šumperk jako politický okres patřil k Olomouckému kraji,byl sídlem okresního hejtmanství tvořeného soudními okresy Staré Město,Šumperk a Vízmberk (Loučná nad Desnou).Soudní okresy Staré Město a Vízmberk byly osídleny Němci,počet Čechů (sčítání v roce 1910) byl jen několik desítek.Jiná situace byla v soud.okrese šumperském.Dle sčítání v roce 1910 měl soud.okres Šumperk 11 814 Čechů a 38 179 Němců. K jiným národnostem se hlásilo 59 obyvatel. Město Šumperk mělo v roce 1910 obyvatel 13 329 z toho Čechů 353 Němců 12 765 9 Sčítání bylo tehdy prováděno podle udáváné obcovací řeči (umgangsprache). V následujícím sčítání v roce 1921 již bylo prováděno s dotazem na národnost, což může vysvětlit změny ke kterým v národnostním složení došlo. V Šumperku se tedy k české národnosti v roce 1921 hlásilo 1 991 lidí, k německé 10 571 lidí .10 Změnu ke které došlo a která není příliš významná, lze vysvětlit také příchodem českých státních zaměstnanců,železničářů a změnou skladby šumperské vojenské posádky. Lze tedy konstatovat,že město Šumperk bylo v roce 1918 až na výjimky německé.

8

FREISSLER,Robert:Vom Zerfall Österreichs bis zum tschechoslowakischen Staate.Berlin.1921. BARTOŠ,Josef: Historický místopis Moravy a Slezska,sv.IV.Ostrava.1974. 10 Tamtéž.

9

8

3. Manifestace šumperských Němců Šumperští představitelé, zvláště pak místostarosta Gustav Oberleithner v reakci na celkovou situaci a na zprávy o snaze Čechů vyhlásit svůj stát,svolali již na 27.října 1918 manifestaci. Vyhláškou jsou zváni všichni Němci,v 10.h. na Kaiser Franz Josef Platz se slovy:,,Vyjádřeme odpor proti záměru Čechů vytvořit stát v hranicích bývalé České koruny“.Pozvání končí provoláním k Němcům:,,Chceme zůstat Němci a mít právo sebeurčení Němců na severní Moravě“. Podepsán:Gustav Oberleithner.11 V NGB ze 30.října je podávána zpráva o průběhu srazu 27.října.Řečníci požadovali vytvoření Německého Rakouska, nebo připojení k Německé říši.Zřejmě po vzoru českých Národních výborů je na manifestaci ustavena Národní rada pro Němce severní Moravy. Předsedou rady se stává G.Oberleithner, členů je sedmnáct např:Hans Bartel, Franz Baudisch, F.Harrer (městský kronikář a historik) a také šumperský farář Schimitschek. 12 NGB ve své zprávě uvádí účast 10 000 osob 13 (zřejmě nadsazuje,tolik lidí se na šumperské náměstí ani nevejde). Hlavní činností Národní rady pro Němce severní Moravy bylo zajistit zásobování,zejména potravinami.Situace v tomto směru byla špatná všude,ve městech však více než na venkově a přičteme-li k tomu nesnáze pramenící z polohy města a snahu nepatřit k novému Československu, nalézali se členové Národní rady v nezáviděníhodné situaci. Město Šumperk je na severní a východní straně obklopeno věncem Jeseníků, osídlených Němci.Ovšem horské oblasti zásobovat vnitrozemí mnoho nemohly.Z hlediska zásobování nejdůležitější cesty vedly přes české oblasti, které potraviny potřebovaly také a navíc nechtěly podporovat separatisty v pohraničí.

4. Jednání v Praze Jednání představitelů Deutschböhmen se Švehlou, Rašínem, Stříbrným a Soukupem, vedená Lodgmanem a poté sociálním demokratem Seligerem zvláště o zásobování, selhala již počátkem listopadu.Seliger později prohlašoval: „Jednání byla na celé čáře bezvýsledná“.V jeho podání měl Rašín prohlásit : „S rebely nejednáme“ a Stříbrný : „Nyní rozhodne násilí.“14 Antonín Švehla nabízel R.Lodgmanovi účast v Národním výboru,snažil se tak překonat odpor Němců vůči Československu, avšak byl odmítnut. Zemský hejtman Deutschböhmen Lodgman a jeho zástupce Seliger žádali o pomoc v Sasku, ale výsledkem jednání byli zklamáni, neboť Německo bylo po prohrané válce v zoufalé situaci a nemínilo se angažovat ve věci svých krajanů. O neživotaschopnosti německých provincií byl v té době již přesvědčen i představitel provincie Sudetenland R.Freissler, ale dál nechával obyvatelstvo žít v iluzi, aby snad nekazil jeho elán, či nadšení.Uvádí: „Nemohli jsme o tom zevrubně poučit naše obyvatelstvo“.15 Nastalá patová situace čekala na své rozuzlení. 11 12 13 14 15

SOA Šumperk,f. Národní rada pro Němce severní Moravy,inv.č.1. SOA Šumperk,f: Národní rada pro Němce severní Moravy,inv.č.3. Nordmährische Grenzbote 30.10. 1918. PEROUTKA,Ferdinand:Budování státu I.Praha.1991. Tamtéž.

9

5. Národní Výbor v Zábřehu na Moravě Šumperku nejbližším městem je Zábřeh na Moravě ležící 14.kilometrů na jihovýchod.Právě Češi ze Zábřeha sehráli významnou úlohu v tehdejších událostech. V roce 1918 byl Zábřeh sídlem politického a soudního okresu. Národnostní situace podle sčítání z roku 1910 byla v okrese: 37 445 obyvatel české národnosti 33 097 obyvatel německé národnosti V samotném městě Zábřeh bylo v roce 1910 obyvatel 3 566 z toho 1 104 Čechů 2 423 Němců. V dalším sčítání v roce 1921 bylo 5 389 obyvatel, z toho 3 635 Čechů 1 650 Němců. 16 Změna, ke které došlo, byla způsobena připojením české obce Krumpach k Zábřehu v roce 1919 a také tím, že řada obyvatel uvádějících v roce 1910 obcovací řeč německou, v roce 1921 uvedla národnost českou (ovládala obě řeči). Značný vliv české národnosti se ve městě projevoval již dříve, např. v roce 1896 bylo přes odpor městské rady, ovládané Němci, otevřeno české gymnázium.Řada absolventů tohoto gymnázia se později v roce 1918 stala účastníky revolučních událostí. Národní výbor se v Zábřehu ustanovil v průběhu září 1918. Vedoucími osobnostmi byli zejména Josef Malý (knihkupec,člen Sokola) a Ladislav Fiala (profesor gymnázia,soc.demokrat).17 S pomocí zábřežského Nár. výboru byl založen i Národní výbor šumperský, stalo se tak v restauraci u železniční zastávky Chromeč (dnes Bludov-lázně) 27.října 1918.Členy se stali představitelé téměř všech českých obcí okresu :např: Václav Švestka (přednosta stanice v Bludově), Karel Dřímal (farář v Bludově), Jan Hub (řídící učitel v Rudě n.Moravou), František Stejskal (starosta v Dolních Studénkách) aj.18

6. Reakce na vznik Československa v Zábřehu První zpráva o převratu a prohlášení samostatného československého státu se do Zábřeha dostala 29.října ráno. Ve městě a okolních českých obcích byla přijata s nadšením.Na náměstí se sešlo několik tisíc Čechů mnozí v národních či sokolských krojích. Byla provolávána sláva Masarykovi, Wilsonovi,hrála hudba, vyvěšovaly se české prapory. Z veřejných budov byly odstraňovány rakouské státní znaky. Představitelé Národního výboru seznámili občany s prvním zákonem republiky a vyzvali k obětavé práci pro nový stát. Téhož dne se podobné slavnosti konaly také v Lošticích a v Bludově.

16 17 18

BARTOŠ,Josef:Historický místopis Moravy a Slezska IV.Ostrava.1974. FILIP,Zdeněk:Vznik Československa.Šumperk.1968. Tamtéž.

10

Zábřežský farní úřad následně uspořádal slavnostní bohoslužbu 3.listopadu ve farním kostele „za příčinou oslavy a díkůvzdání P. Bohu za dosažení úplné svobody národa československého“.19

7. Reakce na vznik Československa v Šumperku Zcela jinak než v Zábřehu na Moravě reagovali na vznik Československa v Šumperku.Zpráva o státním převratu v Praze přišla do města 29.října dopoledne na poštovní úřad a byla ihned předána na úřad městský.Obecní výbor rozeslal tuto zprávu dále všem obecním zastupitelstvům sousedních německých obcí. Dále výbor svolal obyvatelstvo na manifestaci 30.října (následující den), na 11.hodin před radnici aby mohlo být seznámeno s tím, že podmínky Národního výboru nepřijme s poukazem na tábor lidu z 27.října. Dalším usnesením byla výzva obyvatelstvu aby, až přijedou zástupci Nár.výboru, se dostavilo v co nejhojnějším počtu a podpořilo tak zástupce města v odmítavém postoji k novému státnímu zřízení. Obyvatelstvo mělo být svoláváno troubením na rohy. Reakce v Šumperku byla na vznik Československa zásadně odmítavá, o čemž svědčí i činnost Národní rady Němců, která začala organizovat obranu a shromažďovat zbraně. Např. 7.listopadu je rozeslán leták na železniční stanice, aby vracejícím se vojákům byly odebírány zbraně a jiná vojenská výzbroj, pokud se nevrací z války ve skupině a s důstojníkem.20

8. Snaha zábřežského Národního výboru o vyjednávání a prosazení státní moci První pokus o navázání styku s šumperskými Němci vyšel od představitelů sociální demokracie v Zábřehu (prof.Fiala,prof.Zmatlík), kteří v Zábřehu jednali s předsedou sociální demokracie ze Šumperka Mudr.Morgensternem.Jednání bylo neúspěšné pro naprosto rozdílné požadavky.Česká strana žádala umístění českého vojska v šumperských kasárnách, německá zase zrušení zásobovací blokády. Dne 7.listopadu se dostavili do Šumperka dva zástupci zábřežského Národního výboru (dr.Mezník ze Zábřeha a přednosta zábřežského nádraží Švestka).Požadavky Nár.výboru předané Německému národnímu výboru zněly: ,,1.Odzbrojení vojenské pohotovosti,již Deutscher Nationalausschus v Šumperku byl zřídil. 2.Obsazení nádraží v Šumperku a Hanušovicích oddíly československého vojska. 3.Vyklizení kasárenských budov pro posádku československého vojska.“21 Tyto požadavky zdůvodnil Nár.výbor právními předpoklady: ,,Samostatný a suverénní stát československý jest právní skutečností, která jest podepřena nejen uznáním velmocí, pokud jsou ve svazku dohody (Entente), nýbrž i uznáním říšskoněmecké vlády v Berlíně.Hranice československého státu jsou dle tohoto uznání prozatím historické hranice bývalých korunních zemí Čech,Moravy a Slezska. 19 20 21

SOA Šumperk,f. Národní výbor Zábřeh na Moravě 1918,inv.č.4. SOA Šumperk,f.Národní rada pro Němce severní Moravy,inv.19. SOA Šumperk,f.Národní rada pro Němce severní Moravy,inv.č.9.

11

Z té příčiny nemůže prozatímní vláda československého státu strpěti v mezích těchto hranic nižádnou zvláštní moc, která by byla vybavena právy, jaká jen suverénním vládám příslušejí.Takovou zvláštní mocí by byla vláda, která by se uvnitř hranic bývalé korunní země Moravy podrobovala německému shromáždění ve Vídni a která v Šumperku pod tímto titulem zmocnila se bývalých státních úřadů a ústavů. Žádáme proto, aby nám bylo co nejdříve oznámeno, jaké stanovisko k těmto požadavkům Deutscher Nationalausschus zaujímá, a dále kde a kdy chce o těchto požadavcích pojednati.“22 Na uvedeném právním zdůvodnění je zajímavé slovo „prozatím“ v souvislosti s hranicemi československého státu.Z toho je zřejmé, že stanovení trvalých hranic státu bylo očekáváno až podle výsledku mezinárodních dohod. Jednání pokračovala v Zábřehu 9.listopadu v „Turnhalle“ na pozvání zábřežského Nár.výboru a skončila opět neúspěšně.

9. Zásobovací problémy Poválečné zásobovací problémy postihovaly obyvatelstvo v pohraničí velmi citelně a na německé straně zásadně ovlivnily případnou bojechtivost. Železnice z vnitrozemí vedly do Šumperka přes české oblasti. Národní rada v těžké zásobovací situaci posílá 29.listopadu stížnost na zadržování vlaků českým vojskem v Bludově (sousední, od Šumperka 3 km vzdálená obec, směr od Zábřeha) a v Bohuňovicích (nedaleko Olomouce,z téhož směru).Stížnost je adresována vládě česko-slovenského státu.23 Den poté, 30.listopadu si Nár.rada stěžuje na nepřátelské chování Čechů při zásobování okresu sekci říšského spolku rakouských průmyslníků.24 Problémy tohoto rázu byly i v Zábřehu. V nedatované vyhlášce žádá Nár.výbor rolníky k předání přebytků a varuje před vyživovací katastrofou. 19.listopadu „z rozkazu Nár.Výboru v Zábřeze zakazuje Habermannovi, majiteli mlýna v Bludově, prodávat mouku, další výrobky a obilí do německých obcí šumperského okresu.Kontrola zákazu bude prováděna vojenskou hlídkou, s hrozbou použití zbraně“. 25 Dne 21.listopadu 1918 odesílá Národní výbor v Zábřehu Pamětní list Národnímu výboru v Praze. V tomto listě již představitelé Nár. výboru žádají zákrok proti městu Šumperk a donucení uznání svrchovanosti československé republiky.Svou žádost zdůvodňují zásobovacími potížemi, které zhoršují svou činností šumperští Němci. Uvádí např: ,,1. V obci Červené Vodě (okres zábřežský) rekvirováno bylo námi 13 kusů dobytka pro Olomouc. Tento dobytek byl v Šumperku zabaven. 2.Pomocí ozbrojených hlídek zamezují šumperští průvoz potravin, piva, petroleje a.j. potřeb aprovizačních, zabavujíce všechny zásilky kamkoliv určené pro sebe.

22 23 24 25

SOA Šumperk,f.Národní rada pro Němce severní Moravy,inv.č.9. SOA Šumperk,f.Národní rada pro Němce severní Moravy,inv.č.19. SOA Šumperk,f. Národní rada pro Němce severní Moravy,inv.č.20. SOA Šumperk,f.Národní výbor Zábřeh na Moravě 1918,inv.č.4.

12

3. Město Šumperk provádí stále soustavné zbrojení, čímž jest Zábřeh trvale vojensky ohrožován atd. Ježto všechny pokusy o klidnou dohodu, které Nár. výbor v Zářeze podnikl, byly ze strany druhé ponechány bez povšimnutí, vidí se Národní výbor nucen sáhnouti k protiopatřením.“26

10.Vojenské přípravy k obsazení Šumperka Na tento list a aktivní činnost Národního výboru v Zábřehu reagoval Národní výbor v Praze přípisem ze dne 25.listopadu 1918, kterým Nár.výbor v Zábřehu zmocňuje k organizování vojenské obrany v politických okresech Zábřeh, Šumperk, Moravská Třebová, Uničov, Litovel a Lanškroun. Zastupováním Nár.výboru při vojenské organizaci se pověřuje Josef Malý (knihkupec) v Zábřehu.27 Tímto zmocněním se oficiálně Národní výbor v Zábřehu stává představitelem československého státu pro okolní oblast severní Moravy. Již v průběhu listopadu se v Zábřehu formuje vojenská jednotka, která se nazývá Severomoravský pohraniční prapor. Velitelem tohoto praporu se stává nadporučík Mojmír Dvořák, syn ředitele gymnázia v Zábřehu. Další členové velitelského sboru praporu: pobočník, poručík Alois Matura, Chromeč; hospodářská správa, poručík Joža Ruprich, Ruda nad Moravou; proviantní důstojník, nadporučík František Žák, Rájec; velitel 1.roty, poručík Jan Čulík, Svébohov; velitel 2.roty, nadporučík František Hányš, Rájec; zpravodajská kancelář, poručík Emil Fiala, Zábřeh; vrchní lékař praporu a posádky, MUDr.Ferdinand Kouřil; velitel nádražního velitelství v Zábřehu, nadporučík Bohuslav Indra. Postupem času jsou do jednotky zařazováni další důstojníci, tak jak se hlásí k dispozici po návratu z bojišť I.sv.války.Podle jmen se jedná o Čechy, pocházející z okolních českých vsí a Zábřeha. Podle denní hlášenky praporu ze dne 27.listopadu 1918 byl stav jednotky: důstojníků 56 mužstva 805 koní 2 strojních pušek 2 28 Jednotka byla ubytována z důvodu nedostatku vhodných prostor v zábřežském gymnáziu. Největším problémem praporu byl nedostatek výzbroje a výstroje.Situace byla řešena zabavováním všeho potřebného vojákům vracejícím se z fronty.Velmi aktivně si v tomto směru počínalo nádražní velitelství s velitelem npor.Bohuslavem Indrou.Jelikož zábřežské 26 27 28

SOA Šumperk,f. Národní výbor Zábřeh na Moravě 1918,inv.č.4. Tamtéž. Tamtéž.

13

vlakové nádraží leží na hlavní trati vedoucí z Prahy na Moravu a slouží jako přestupní stanice na několik regionálních tratí, byl počet cestujících vojáků značný. Bohuslav Indra ve svých vzpomínkách uvádí, že značný počet vracejících se českých vojáků byl „nápadně dobře vyzbrojen“.29 Čeští vojáci výzbroj odevzdávali a mnozí vstupovali do zábřežského Severomoravského praporu. Vojáci německé národnosti vracející se do domovů ležících v Sudetenlandu byli odzbrojováni a zbraně, munice a vojenský materiál jim na nádraží byl odebrán. Ve svých vzpomínkách uvádí npor.B.Indra také epizodu, kdy na jeho rozkaz vojáci „internovali“ dva vracející se důstojníky německé národnosti, protože odmítli sundat odznaky ze svých čepic. Propuštěni byli oba až druhý den, kdy již raději uposlechli a odznaky sňali.30 Nejvýznamnější posilou Severomoravského praporu byl příjezd části 93.pěšího pluku.Tento pěší pluk byl založen v roce 1883, doplňován v obvodu Šumperk a podíl české národností byl před válkou přibližně 35% celkového stavu. Po vyklizení Ukrajiny rakouskou armádou se tento pluk vracel z Kijeva, přes Polsko a Moravskou Ostravu. Po příjezdu do Mor. Ostravy se pluk rozdělil na dvě části, českou a německou.Rozděleny byly i zásoby a jiný materiál, podle počtu mužstva a každá část pokračovala dále jako samostatný transport.Český transport vedl nadporučík Antonín Verner po železnici přes Opavu a Hanušovice do Zábřehu, kam dorazil 1.prosince 1918. Tato jednotka se se svým mužstvem a zásobami přidala k zábřežskému praporu, který tím byl posílen o hojné zásoby potravin, několik polních kuchyní, více jak třicet koní a peněžní částku 200 000 korun.Zvýšil se i počet vojáků, kteří museli být ubytováni na různých místech ve městě. Ve svých vzpomínkách uvádí por.Josef Ruprich, že se tehdy začalo pomýšlet na obsazení Šumperka, neboť tam byly k dispozici kasárna a nemocnice.31

11.Obsazování pohraničí Představitelé Deutschböhmen a Sudetenlandu se nedočkali hospodářské, ani vojenské či diplomatické pomoci ze strany Rakouska nebo Německa. Český Národní výbor ovládající zásobovací systém této situace dokázal využít, aby donutil Němce ke kapitulaci. Po přibližně měsíčním váhání, které si mnohdy Němci vysvětlovali jako slabost, začala československá vláda s organizováním vojenských akcí k obsazení pohraničních krajů. Tak byl po vydatné palbě 29.listopadu obsazen Most, bez boje potom 8.prosince Mariánské Lázně, 9.prosince Teplice, 12.prosince Ústí nad Labem, 13.prosince Děčín a Karlovy Vary. 14.prosince pak bylo obsazeno hlavní město provincie Deutschböhmen - Liberec.32

12.Začátek prosince v Šumperku Celorepublikové události, stejně jako vojenské přípravy v Zábřehu, nezůstaly utajeny ani Národní radě v Šumperku. Její předseda, zástupce zemského hejtmana Sudetenlandu a

29 30 31 32

SOA Šumperk,f.Národní výbor Šumperk 1918.inv.č.11. Tamtéž. Tamtéž. PEROUTKA,Ferdinand:Budování státu I.Praha.1991.

14

současně místostarosta města - Gustav Oberleithner – odesílá dne 5.prosince dotaz na zemské prezidium v Opavě. Táže se: „Jak se máme zachovat při obsazování města Čechy? Máme se bránit? I v případě krveprolití?“ 33 O tom jakou a zda vůbec dostal z Opavy odpověď není nic známo. Druhý den, 6.12., se po abdikaci šumperského starosty Dr.Woelhelma stává starostou právě G.Oberleithner. Vedení města se ujímá v době pro šumperské Němce již kritické, neboť ve svých vzpomínkách uvádí, že již skoro týden je město bez uhlí ( k 15.prosinci) a hospodářská katastrofa nám „stojí přede dveřmi“.34 Připočteme-li k tomu informace o obsazování jednoho města za druhým, pak šlo již jen o to, předat město Šumperk za co nejdůstojnějších podmínek a zachovat si tvář před jeho obyvateli.

13. Obsazení města Šumperk Plán vojenského postupu v severomoravském pohraničí byl vypracován vojenským velitelstvím v Olomouci. Podle tohoto plánu měl 54.pěší pluk postoupit z Olomouce ke Šternberku, zábřežský prapor 93.pěšího pluku měl postupovat na Šumperk z jihu (přes Bludov a přes Dolní Studénky) a ze západu měl na město pochodovat na Slovensko se přesouvající 30.pěší pluk z Vysokého Mýta.

13.1. 30.pěší pluk z Vysokého Mýta Tento původně zeměbranecký prapor č.30 vznikl na přelomu let 1869-70. Na pěší pluk byl rozšířen v roce 1898, podíl české národnosti byl před válkou 68%. V listopadu se tato vojenská jednotka pod velením oblíbeného podplukovníka Berana spořádaně vrátila z italské fronty do Vysokého Mýta, aby byla téměř vzápětí použita k obraně Slovenska. Na žádost vojenského velitelství Olomouc a také z iniciativy pplk.Berana, se přesun na Slovensko uskutečnil přes severomoravské pohraničí. V sobotu ráno, 14.prosince, byl velitelem (tatíčkem) pplk.Beranem přečten rozkaz a rozděleny úkoly.Kolem 16.hodiny prošel pluk za zvuků hudby městem na nádraží a na rozloučenou byla hrána hymna.Poté již první jednotka pluku (z kapacitních důvodů se rozdělil na dvě části) odjela směrem na Králíky. Městečko Králíky bylo obsazeno bez odporu ještě týž den, ve 22,30 hodin. Následovala cesta po železnici na Hanušovice, jichž bylo dosaženo 15.prosince ve 2 hodiny. Na hanušovickém nádraží byl ukořistěn vagon s 800 kusy nových pušek Mauser,jeden kulomet, 120 000 kusů nábojů a asi 200 kusů pušek vz.M 95 (Mannlicher).35

33 34 35

SOA Šumperk,f.Národní rada pro Němce severní Moravy,inv.č.18. Tamtéž,inv.č.15. SOA Šumperk,f.Národní výbor Šumperk 1918,inv.č.11.

15

Již obsazeným hanušovickým nádražím projíždí postupně hlavní část pluku směrem na jih, na Šumperk.Transport zastavuje v železniční stanici Ruda nad Moravou v 8 hodin, vojsko vysedá a připravuje se na pochod na Šumperk. V této době se jedná o štáb a první prapor pluku na těchto počtech: štáb pluku 7 důstojníků 68 mužů 2 koně a 1 polní kuchyně první prapor 22 důstojníků 848 mužů 26 koní , 12 kulometů,5 kuchyní a 3 vozy.36 To vše pod velením pplk.Berana, který v rámci koordinace informoval telefonicky večer 14.prosince o svém postupu Národní výbor v Zábřehu, s výzvou, aby se na obsazení Šumperka politicky připravili.

13.2. Činnost Národního výboru Zábřeh Po obdržení výzvy pplk.Berana se Národní výbor sešel na okresním hejtmanství k poradě jak dále postupovat. Bylo rozhodnuto, jak obsadit státní úřady a také, že bude vyžádáno od šumperských Němců rukojmí. Dále bylo rozhodnuto o vyslání dvoučlenné vyjednávací deputace - J.Malý (představitel Nár.výb.) a npor.Brachtl (posádkový velitel Zábřeha), která předá na radnici ultimátum podpořené hrozbou dělostřelecké palby na město. Na znamení kapitulace města měl být vyvěšen z radnice prapor ve slovanských barvách. Večer téhož dne se konala nová porada, opět na okresním hejtmanství, již za účasti členů šumperského Národního výboru, na které bylo upřesněno ultimátum a dány instrukce veliteli zábřežského praporu npor.Dvořákovi. Jaký odpor mohli Češi v Šumperku čekat? Jako jediný uvádí počty německého Volkswehru por.Josef Ruprich. Tato Národní obrana, zřízená Národní radou pro Němce severní Moravy, měla mít 14.prosince tento stav: 28 důstojníků 845 mužů a jedna četa kulometů. 37 Tedy počty přibližně pěšího pluku, což je již značná vojenská síla.

13.3. Severomoravský prapor Nadporučík Mojmír Dvořák vydal potřebné rozkazy podle operačního plánu a určil za shromaždiště praporu vesnici Bludov. Zde se měly soustředit ráno v 5 hodin, dne 15.prosince všechny jednotky. Veliteli nádražního velitelství Zábřeh npor.Bohuslavu Indrovi, byl dán rozkaz, aby své velitelství přenesl na nádraží v Šumperku a po obsazení tam ihned zahájil činnost. 36 37

SOA Šumperk,f. Národní výbor Šumperk 1918,inv.č.11. Tamtéž.

16

Npor.B.Indra se připravil mimo jiné tak, že si v zábřežské knihtiskárně nechal vytisknout červenobílou tabuli s nápisem „Vojenské nádražní velitelství Krásná Hora“ a také si vyrobil razítko se stejným obsahem.38 Ráno 15.prosince v 5 hodin se v Bludově soustředí dvě roty s velitelem npor.Dvořákem, které přišly pěšky ze Zábřeha, 1.rota s důstojníky Balcárkem,Jílkem a Švubem pak postupuje přes obec Sudkov směrem na Dolní Studénky. Na Bludovském „Zámečku“ je praporním lékařem MUDr.F.Kouřilem zřízeno obvaziště a poté již následuje postup na Šumperk. Operační základnou je velením určen šumperský hřbitov, který se nalézá právě u cesty na Bludov, ještě před městem. Mezitím je 1.rota postupující přes Dolní Studénky srdečně vítána českým obyvatelstvem a přes brzkou denní dobu jsou vojáci hoštěni teplou snídaní.Po průchodu obcí se jednotka rozvinula do bojové linie a opatrně postupovala k okraji města.V této době projíždí linií vojáků kočár Žerotínského statku, vezoucí parlamentáře J.Malého a npor.Brachtla na šumperskou radnici.Slovanský prapor k oznámení kapitulace vezl npor.Brachtl pro jistotu s sebou. Postupující vojáci se dostali vzápětí do prvního kontaktu se šumperským Volkswehrem a to na mostě přes řeku Desnou u Oberleithnerova bělidla. Hlídka Volkswehru ozbrojená kulometem a v námořnickém stejnokroji se vzdala bez boje, byla zajištěna a s dalšími zajatci dopravena do Dolních Studének a tam v hostinci střežena. Mezitím část praporu pochodující z Bludova dosáhla stanovené linie-hřbitova a tam čekala na vyvěšení praporu z radnice Také tito vojáci zajali na bludovské silnici dva příslušníky Volkswehru , kteří litovali jen platu 11 korun služného, které už nedostanou.39 Čekání na znamení o kapitulaci bylo vojákům dlouhé a tak byla vyslána hlídka pod velením desátníka Sontága, která se měla přesvědčit, zda jsou delegáti na radnici a jak jednání probíhá.Čas však běžel a nevracela se ani vyslaná hlídka.Začaly panovat obavy, že posádka šumperských kasáren vytáhne z města či vzniknou jiné komplikace. Kolem 8 hodiny bylo po krátké poradě důstojníky rozhodnuto, že se postoupí na město bez ohledu na výsledek jednání na radnici. Jak usneseno tak také provedeno. Po krátkém postupu okrajem města se vojákům vzdala další hlídka Volkswehru, stojící u šumperské cihelny.Vojáci v jejím veliteli,desátníku J.K., poznali Čecha z obce Krumpach a jak vzpomíná por.Ruprich, pozdravili jej několika fackami. „Líbilo se mu asi mezi šumperskými Němci, když chtěl s nimi bojovat proti Čechům“.40 Jedině zásahu několika důstojníků mohl tento desátník děkovat, že nebyl svými krajany ubit. Vojáci postupující dále do města potkali u prvních domů vracející se hlídku, jejíž velitel desátník Sontág vyřizoval rozkaz delegace k okamžitému obsazení města, neboť němečtí vojáci a městská lůza již začali drancovat vojenská skladiště. Za zpěvu sokolských písní vtáhl tedy Severomoravský prapor 93.pěšího pluku do města asi kolem 8,30 hodin. Pochodoval ulicemi až ke kasárnám, která však byla již prázdná.Jen na nádvoří stálo několik německých důstojníků s podplukovníkem Steuerem v čele, který československým důstojníkům formálně předal prázdné budovy.

38 39 40

SOA Šumperk,f. Národní výbor Šumperk 1918,inv.č.11. Tamtéž. Tamtéž

17

Jednotka nádražního velitelství s npor.B.Indrou odjela ráno ze Zábřeha směrem na Šumperk. V Bludově vojáci vystoupili a dále pokračovali již pěšky. Důvodem byly informace bludovských obyvatel, že trať na Šumperk je podminována (nebyla). Velitel npor.B.Indra se se svým oddílem přesunem po trati dostal až k šumperskému nádraží, kde se setkal s částí zábřežského praporu připraveného k útoku. Společně, pod velením npor.B.Indry vtrhli vojáci na nádraží, které k údivu personálu obsadili.V čekárně I. třídy bylo zřízeno „Vojenské nádražní velitelství“, poté rozestaveny stráže a posláno hlášení posádkovému velitelství. Bylo kolem 10 hodiny.41 Vzápětí byla vyslána četa pod velením ppor.Aloise Dvořáka obsadit Krenišov (dnes součást Vikýřovic) a zabezpečit rafinerii.Četa narazila na trati na hlídky Volkswehru, které odhodily kulomet a daly se na útěk směrem k Vikýřovicím. Obsazení bylo provedeno hladce, bez jediného výstřelu.

13.4. 30.pěší pluk Jednotky 30.pěšího pluku se vydávají na pochod po vyvagonování v Rudě nad Moravou mezi 8 a 9 hodinou ranní přes obec Hrabenov směrem na Šumperk.Jednalo se o štáb pluku a 1.prapor pod velením kpt.Havlíčka.Vojáci byli zpočátku doprovázeni téměř celou vesnicí, až na zásah velitele pluku pplk.Berana se museli civilisté vrátit.To již byl Šumperk na dohled. Po krátkém proslovu velitele pluku seběhli vojáci z kopce až k prvním domům města, tam se seřadili a spořádaně vstoupili do města.V prvních řadách šli vojáci s ručními granáty v rukou, za nimi potom k boji připravení ostatní.Zřejmě již po několika stech metrech bylo zřejmé, že šumperští Němci nebudou klást odpor. Byl tedy rozvinut plukovní prapor a začala hrát plukovní hudba. Vojín 30.pěšího pluku Alois Sokol vzpomíná: „ Dívka jedna, pravděpodobně služebná otrhala v okně květináče a květy nám házela dolů. Se zlou se však potázala u své paní, jež k ní přiskočila a zahrnula ji spoustou nadávek.Namířeno v žertu ručním granátem do okna a panička vykřiknuvši zmizela z pokoje jako střela.“ 42 Ne každý incident však působí podobně nevinně jako tento, jak dále vojín vzpomíná: „Při průchodu městem, za zvuků hudby, jsme míjeli na chodníku stojícího německého mladíka oděného do uniformy s řadou vyznamenání. Jeden z našich vojáků vystoupil z řady, vyznamenání mladíkovi utrhnul a zahodil přes plot a opět se zařadil. Němec na to reagoval slovy: „Böhmische Hunde“ a plivl na plukovní prapor, což by byl zaplatil svým životem,nebýt kapitána Havlíčka, neboť v ten okamžik na něj bylo namířeno několik k palbě nachystaných zbraní.Takto byly zbraně skloněny, ale mladíka jsme uchopili, zařadili mezi sebe a přivedli až do ústavu pro hluchoněmé, kde jsme měli býti ubytováni.Tam jsme milého Němce navlékli do starých hader, ty na něm ještě rozstříhali a na naléhání jeho slečny jsme se chytali jej propustit.Aby se však dostal z budovy, musel projít špalírem vojáků z nichž se každý snažil dáti mu alespoň jednu facku.Ven z budovy tak mladík vypadl ke své slečně téměř polomrtvý“.43 V plukovním deníku je k 15.12. 1918 záznam: „Obsazení bez hluku v plném klidu“.44 41 42 43 44

SOA Šumperk,f. Národní výbor Šumperk 1918,inv.č.11. Tamtéž. Tamtéž. Tamtéž.

18

13.5. Vyjednávání na radnici Zatím co městem již pochodovaly vojenské jednotky československého státu, na šumperské radnici se stále vyjednávalo o kapitulaci. Zástupci Národního výboru Zábřeh J.Malý a npor.Brachtl nejprve oznámili místodržitelskému radovi Františku Kargrovi, že přejímají tímto okamžikem správu okresního hejtmanství do svých rukou a ustanovují prozatímním nástupcem okresního komisaře Františka Laštůvku ze Zábřeha. V starostově kanceláři poté členům obecního zastupitelstva, německé Národní rady a přítomným vojenským velitelům předali podmínky kapitulace.Mluvčí npor.Brachtl oznámil také vojenským velitelům, že dal rozkaz k obsazení kasáren československým vojskem a k zavedení pořádku, neboť vidí, že oni již situaci nezvládají. Text kapitulačních podmínek zněl: ,,Národní radě a posádkovému velitelství v Šumperku. Celistvost zemí někdejší koruny české byla vládě československé republiky Dohodou opětně uznána a zaručena. V důsledcích toho žádáme: 1.Okamžité odzbrojení celé posádky a všech ve městě se utvořivších gard a ozbrojených oddílů, jakož i odvolání všech stráží, stojících na východech z města i kdekoliv jinde. 2.Vydání veškerých zbraní a všech zásob střeliva a ručních granátů.Zbraně erární,naložené na vozech vyvezou se ihned z města na silnici,vedoucí k Bludovu, kdež budou převzaty našimi zástupci.Zbraně soukromé, sečné i střelné, kapesní i lovecké pušky a kulovnice buďtež s připojením jména majitelova odvedeny na stvrzenku velitelství československého vojska v Šumperku do hod. vyhlášky. Budou později majitelům vydány. 3.Vydání veškerých státních budov ve stavu neporušeném se všemi úředními spisy a celým inventářem. 4.Vydání veškerých erárních skladišť tak, jak jsou,tj. se všemi zásobami potravin, výzbroje, výstroje apod. 5.Každé zlomyslné poškození zmíněných věcí, každé zlomyslné poškození, nebo porušení státního telegrafu a telefonu,odnesení nebo zavlečení a zatajení shora zmíněných předmětů a zásob bude trestáno podle platných zákonů. 6.Vyhoví-li městská rada a posádkové velitelství v Šumperku těmto podmínkám, budeme pečovati nejen o udržení klidu a pořádku ve městě,nýbrž i o osobní bezpečnost občanstva,soukromého majetku a o zlepšení zásobování města. Abychom pak měli pevnou záruku,že přijetí podmínek bylo beze všech reservací vážně míněno,žádáme za vydání těchto rukojmí, kteří svým jměním a svojí osobou ručí za správné splnění všech námi stanovených požadavků.Jsou to pánové:tov.Gustav Oberleithner, poslanec Julius Rasch, továrník Karel Chiari, okres.hejtman Karger, řed.lnářské školy Gross, Dr. Ludwig Morgenstern, farář Schimitschek, podplukovník Pauer, setník Studeník. Pakli by městská rada a posádkové velitelství námi stanovených podmínek během jedné hodiny nepřijali a přijetí našim zástupcům do té doby neoznámili, zahájí naše baterie na město palbu a budou ji udržovat tak dlouho, dokud nebude na radnici vztyčen bílý prapor, nebo v případě nejasného počasí, pokud zmocněnec města a vojenské posádky neoznámí našemu velitelství úplnou kapitulaci.

19

Národní výbor pro severní Moravu a posádkové velitelství v Zábřeze: Dr.Julius Brachtl v.r. Nadporučík

J.Malý v.r. “

45

Text kapitulačních podmínek byl podán v českém originále s připojeným německým překladem.Podle vzpomínek G.Oberleithnera bylo 9hodin 30 minut. G.Oberleithner jako starosta města, členové zastupitelstva a německé Národní rady se o podmínkách radili,využívajíce k tomu hodinovou lhůtu. Během této doby se do budovy radnice dostavili další členové Národního výboru a také již velitel 30.pěšího pluku pplk.Beran.Ten byl nepochybně výraznou a energickou osobností, neboť když do poradní síně, kde se nacházeli, vstoupil starosta Oberleithner a tázal se: „Na základě čeho zabíráte naše město?“udeřil pplk.Beran rukou do stolu a odpověděl: „Na základě moci a práva“.Na to měl G.Oberleithner reagovat úklonou a slovy: „To mě imponuje“.46 Potom podal přítomným českým zástupcům ruku a učinil toto prohlášení: „Ve jménu přítomných zástupců německého obyvatelstva severní Moravy,kteří od staletí pokojně tuto půdu obývají, prohlašuji: Na základě sebeurčovacího práva jsme a zůstaneme občany Republiky Německého Rakouska. My jsme a zůstaneme příslušníky provincie Sudetenlandu.Násilná pohrůžka, které můžeme čeliti pouze svým dobrým právem, nutí nás podmínky přijmout.Pozvedáme v této hodině, kdy jsme znásilňováni, slavnostně proti tomu protest a doufáme,že svobodomyslní duchové tento protest uslyší.“47 Nato byly podmínky kapitulace ještě jednou probrány, npor.Brachtl prohlásil, že bere starostovu odpověď na vědomí a že jde oznámit vojákům, že kapitulace je přijata.Potom vystoupil na radniční věž odkud dal rozvinutým slovanským praporem znamení, že se město vzdalo a s velkou námahou (ochoz radnice a zábradlí byly namrzlé) na radniční věži prapor upevnil. Jednání na radnici pokračovala i odpoledne, za českou stranu vedena J.Malým a pplk.Beranem, za německou G.Oberleithnerem a MUDr.Morgensternem.Dopoledne sjednané podmínky byly potvrzeny a nové ještě domluveny.Byly to tyto : ,,1.Odevzdání erárních zbraní má se provést až do pondělí 6 hodin večer nádražnímu velitelství.Za každou zbraň se zaplatí 10.korun.Bude-li po uplynutí této lhůty u někoho nalezena erární zbraň, propadne majitel její peněžní pokutě 1000 korun a bude zatčen. 2.Soukromé zbraně nechť jsou odevzdány do středy dopoledne.V opačném případě platí tytéž tresty. 3.Ihned vstoupí v platnost naprostý zákaz prodávati alkohol.Smí býti podáváno jenom pivo a vinný střik.Uzavírací hodina stanoví se pro příštích osm dní na 9 hodin večer. 4.Obecní zastupitelstvo se rozpustí, správu města převezme vládní komisař, jemuž bude dáno k radě 24 poradců,kteří se vyberou podle klíče politických stran, budou však míti jenom hlas poradní, nikoliv však právo hlasovací. 5.Tisk podléhá politické, pošta vojenské censuře.“48 45 46 47 48

SPRINGER,Jan:Konec sudetenlandského odboje.Šumperk.1933. Tamtéž. Tamtéž. Tamtéž.

20

Jednalo se i o rukojmích a bylo usneseno,že se ponechávají na svobodě až do rozhodnutí vlády v Praze. Sjednané podmínky byly veřejně oznámeny německými plakáty na ulicích (vytisknuty v zábřežské tiskárně). Loučící se sudetenlandský „Nationalrat“ vydal k šumperským Němcům toto provolání: „U vědomí učiniti pro město to nejlepší, pro jeho ochranu,pro blaho jeho obyvatel převzali jsme v této těžké hodině ručení za udržení pořádku a klidu. Vy víte, co to znamená!Jedno nerozmyšlené slovo, jeden neuvážený čin každého jednotlivce může přinésti našemu městu, nám všem těžké zlo. Nese tudíž také každý jednotlivec odpovědnost za veškerenstvo. Jděte proto klidně za svou prací, dbejte kázně a pořádku a snášejte mužně, co se té chvíle nedá změniti. Zůstaňte vytrvalí!Věrni všemu tomu, co jste v svaté chvíli slibovali!Jenom pak můžeme žádati od Rady národů naše dobré, německé právo, zdržíme-li se všech násilností, všeho nepředloženého“. 49

14. Vývoj po obsazení - převzetí státních úřadů Šumperští Němci vzali vyhlášku velmi vážně,o čemž svědčí to , že ještě téhož dne bylo odevzdáno velké množství zbraní na nádražním velitelství.B.Indra vzpomíná, že ,,některé byly učiněny záměrně použití neschopné“.50Akce trvala několik dní a byly vybrány zbraně nové i staré, sečné i střelné.Civilní zbraně byly odvedeny na okresní úřad, vojenské na posádkové velitelství. Na nádraží byl také zabaven vagon plný nových německých pušek. Členové Národního výboru Šumperk, kteří přijeli vlakem od Bludova, poté co dostali zprávu, že nádraží je obsazeno, začali přebírat státní úřady. Vladimír Buchta z Rudy a prof.Ladislav Patka ze Zábřeha převzali finanční úřad, řídící učitel Jan Hub z Rudy a prof.K.Zmatlík ze Zábřeha převzali okresní soud.Přítomný soudce dr.Krbálek nechtěl složit slib republice, dokud jej vláda Sudetenlandu slibu jí daného nezprostí.Když se však dozvěděl, že ostatní úřady se již vzdaly, složil slib republice a byl ponechán v úřadě. Berní úřad převzal berní oficiál František Reichl ze Zábřeha,úřad poštovní a telegrafní prof.Ladislav Fiala. Nádraží, kde již bylo zřízeno Nádražní velitelství, převzali pánové Ptašinský (farář v Kopřivné, velmi aktivní v národnostních otázkách), Švestka, Šíp a Mořic Král z ředitelství státních drah v Olomouci. Zpráva o obsazení Šumperka se velmi rychle rozšířila po českém venkově a také v Zábřehu. Již krátce po poledni se ulice města zaplnily proudy českého lidu, který za zpěvu písní a provolávání slávy dával najevo radost z úspěchu české věci. Tato atmosféra se samozřejmě nemohla líbit místním Němcům.G.Oberleithner vzpomíná,jak jej i další účastníky vyjednávání rušil rámus nesoucí se na radnici.Starosta proto žádal Františka Laštůvku jako zástupce okresního hejtmanství, aby druhý den,tj. v pondělí, již žádná hudba, ani zpěvy po městě provozovány nebyly.

49 50

SOA Šumperk,f. Národní rada pro Němce severní Moravy,inv.č.15. SOA Šumperk,f. Národní výbor Šumperk 1918.inv.č.11.

21

G.Oberleithner ani nikdo z českých účastníků tehdejších událostí nezaznamenal žádný významnější incident, při němž by došlo ke zranění či dokonce ztrátě života. Město Šumperk bylo tedy obsazeno bez jediného výstřelu.

14.1. Činnost vojáků po obsazení města - 93.pěší pluk Vojáci zábřežského praporu 93.pěšího pluku po obsazení šumperských, vyrabovaných kasáren postavili hlídky, které procházely městem k udržování pořádku.Důstojníci po vyřízení formalit spojených s předáním budov, skladišť(z větší části prázdných) a posádkové nemocnice odešli do hotelu Ludwig (Národní dům) na černou kávu, neboť, jak vzpomíná por.Ruprich byli hladoví a zmrzlí. Odpoledne se do města přestěhoval zbytek jednotky a nastala práce s likvidací bývalého 93.pěšího pluku,záložní nemocnice, školy pro invalidní mužstvo a s vyšetřováním krádeží. Při přebírání záložní nemocnice por.Ruprichem a MUDr.Kouřilem, zjistil por.Ruprich, že z erárních peněz chybí 100 000 korun a většina zásob skladiště. Jak uvádí ve svých vzpomínkách: „Prohlásil jsem velitele nemocnice (plukovního lékaře) a hospodářského důstojníka za zatčena“.51 Oba dva byli zavřeni do vedlejšího pokoje a por.Ruprich zatím vyslýchal personál správní kanceláře.Ještě nebyl s výslechem hotov, když se ozvalo zaklepání z vedlejšího pokoje.Jaké bylo jeho překvapení, když po otevření dveří vytáhl zatčený hospodářský důstojník několik balíčků bankovek a vyklopil celou částku na stůl.Byla to celá chybějící částka 100 000 korun, která scházela v pokladně. Oba důstojníci vypověděli, že chtěli tyto peníze odevzdat zemskému velitelství v Opavě, ale když prý to tak špatně dopadlo, raději je odevzdají tady, za což žádali povolení k odjezdu. Na posádkovém velitelství byly oběma vystaveny doklady pro odjezd do Opavy a ten jim byl také umožněn. Další řízení proběhlo se správcem skladiště záložním poručíkem Josefem Kasparem ze Šumperka, s nímž byl sepsán protokol a poté byl propuštěn na čestné slovo, že neodjede do zahraničí. Stejně bylo postupováno vůči velitelům Volkswehru. Museli sestavit účty jednotek a odevzdat zbytek erárních peněz.Další peněžní částka byla zabavena v České Union bance, kde poručíci Ruprich a Balcárek zabavili vklad patřící Volkswehru. Kasárna a skladiště byla vydrancována a rozkradena těsně před příchodem českých jednotek, bylo tedy téměř nemožné zjistit co kdo odnesl. S odpovědnými veliteli šumperské posádky sepsalo posádkové velitelství protokoly a někteří z nich byli odvedeni do Olomouce do vyšetřovací vazby, kde s nimi bylo zahájeno řízení u vojenského soudu. Jako zajímavost uvádí ve svých vzpomínkách por.Ruprich, že někteří bývalí němečtí důstojníci se později přihlásili do československé armády, byli přijati a své zkušenosti a vědomosti uplatnili za bojů na Těšínsku a na Slovensku. Uvádí kapitány Kohouta, Kamlera, Langera a jiné s nimiž se znal z působení ještě před válkou.52 Nedlouho po obsazení Šumperka došlo k reorganizaci 93.pěšího pluku.2.prapor pluku odjel koncem prosince 1918 za 1.praporem na Těšínsko a tam se s ním sloučil pod velením pplk.Vobořila. Po skončení tohoto tažení působila jednotka ještě na Slovensku a tak se mnozí vojáci dostali domů až po demobilizaci koncem roku 1920.

51 52

SOA Šumperk,f.Národní výbor Šumperk 1918,inv.č.11. Tamtéž.

22

14.2. Činnost 30.pěšího pluku Na rozdíl od vojáků 93.p.pluku, kteří se chovali jako navrátivší se po delší době domů, vojáci 30.p.pluku pokračovali v obsazování pohraničí. Proto když přišla žádost Národního výboru z Troubelic (velká česká obec) o pomoc při obsazení Uničova (směr na jih od Šumperka,asi 35 km), byla ještě téhož dne, tj. 16.prosince, vypravena 2.rota (5 důstojníků,194 mužů) a Uničov byl bez boje obsazen. Ve stejný den bylo za pomoci jedné čety 6.roty obsazeno Staré Město pod Králickým Sněžníkem. Ve dnech 16. a 17. prosince byly podniknuty vždy dvěma rotami výpravy podél trati Šumperk-Vikýřovice-Petrov-Velké Losiny-Loučná. Zabaveno bylo několik zbraní, lovecké pušky a 6 kusů koní. Dne 18.prosince byly vyslány dvě a půl roty 1.praporu k obsazení Šternberka.Tyto roty odjely ze Šumperka ráno v 6.hodin,v Uničově přibraly 2.rotu a společně odjely až do Babic (ves těsně u Šternberka).Odtud pěším pochodem ve třech proudech vtrhly do města, jenž bylo obsazeno v 10.hodin. Odpoledne převzal posádku ve Šternberku prapor 54.p.pluku z Olomouce. Jednotky 30.p.pluku město ve 13.hodin opustily a vrátily se do Šumperka. Dne 19.prosince přišel pluku rozkaz k odjezdu na Slovensko, s čímž byli vojáci také hned seznámeni. 20.prosince se na náměstí uskutečnil slavnostní nástup, jednak na rozloučenou se Šumperkem, jednak na oslavu příjezdu presidenta Masaryka do vlasti. Po proslovech velitelů obou pluků byla hrána státní hymna, při níž na chodníku stojící důstojníci v rakouských uniformách nesmekli.Vojín Alois Sokol vzpomíná: „Brzy toho litovali, neboť jsme jim smeknout pomohli pažbami našich pušek a bylo nám jedno, jak dlouho je bude bolet hlava“.53 Dne 23.prosince 1918 pobyt 30.p.pluku v Šumperku skončil a jednotka odjela na Slovensko.

14.3. Pohled z německé strany-G.Oberleithner Samozřejmě poněkud odlišně, v některých otázkách zásadně, se liší pohled na tyto události ze strany Němce, v tomto případě přímo šumperského starosty. Ve svých vzpomínkách G.Oberleithner uvádí, že město stálo vlivem hospodářské blokády před katastrofou ( 15. prosince již týden bez uhlí) a o přípravách na obsazení Čechy již měl informace ze spolehlivých zdrojů . Dále popisuje jednání na radnici se zástupci Národního výboru i energické vystoupení podplukovníka Berana.Zástupci Národního výboru měli hrozit dělostřeleckou palbou na město, pokud nebudou kapitulační podmínky přijaty. Jako starosta si je vědom toho, že kasárna a skladiště byly vyrabovány a uvádí, že to přineslo německé straně mnoho nepříjemností. Zatčení odpovědných důstojníků však považuje za „úplně nezákonné“.54 Na několika místech ve svých vzpomínkách G.Oberleithner věnuje pozornost náladě mezi českým obyvatelstvem po obsazení Šumperka. Zřejmě vnímal jako pokořující, když téměř zcela německým městem pochodovaly vojenské hudby, hrající „Hej Slované“ a městské ulice byly plné českého obyvatelstva z okolních českých obcí.

53 54

SOA Šumperk,f.Národní výbor Šumperk 1918,inv.č.11. SOA Šumperk,f.Národní rada pro Němce severní Moravy,inv.č.15.

23

Jako řádný šumperský starosta se snažil zjednat pořádek a za tímto účelem jednal s F.Laštůvkou, který mu měl slíbit, že v pondělí již žádné průvody s hudbou ve městě nebudou. Úplně spokojen však jistě nebyl, neboť v pondělí se na náměstí před radnici shromáždili příslušníci místního Volkswehru a požadovali vyplacení zbytku služného. G.Oberleithner uvádí, že šlo ze strany příslušníků Volkswehru o omyl a že u této demonstrace asistovala rota vojáků. K zakročení proti demonstrantům však dojít nemuselo.Lze předpokládat,že příslušníci Volkswehru také spokojeni nebyli. České vojáky nazývá starosta „soldateskou“ a vytýká jim zejména zpěv národních českých písní během procházení městem s vlajícími prapory.Toto chování mělo podle něj neblahý vliv na šumperské, německé obyvatelstvo.Vojenské patroly procházející městem měly strhávat hodnostní označení německým důstojníkům a před radnici byl postaven kulomet.Vyjednávání na radnici bylo podporováno, k jeho nelibosti, také množstvím „nedospělé mládeže,čeledínů a sluhů, kteří před radnicí postávali a jednání českými pokřiky podporovali “.55 Na úřadech došlo kromě změn ve funkcích k odstraňování německých nápisů, takže mnohde zůstaly jen nápisy české, což prý přinášelo Němcům velké trápení. Dalším aspektem, kterému se G.Oberleithner v souvislosti s obsazením Šumperka a německého okolí ve svých vzpomínkách věnuje, je hospodářská situace.Ač sám uvádí, že počátkem prosince byla hospodářská situace již zoufalá a hrozila katastrofou, podle jeho vzpomínek se měla vlastně ještě zhoršit.České obsazení mělo způsobit velký růst cen masa a velký nedostatek mouky a dalších potřeb.Situaci zaviňuje podle Oberleithnera politika české vlády a rekvizice v německých oblastech, prováděné ve prospěch velkých českých měst.Podle jeho názoru se hospodářská situace musí v krátkém čase zhroutit. Jako zajímavý příklad uvádí město Přerov, kde prý na rozdíl od Šumperka, jsou luštěniny a mouka v nadbytku k dispozici.56 Celkově lze konstatovat, že šumperský starosta a druhý nejvyšší představitel provincie Sudetenland G.Oberleithner, vnímal obsazení města a okolí československým vojskem naprosto negativně.Tento jeho postoj byl příčinou toho,že správa města byla převzata státem a 3.ledna 1919 byl starosta nahrazen vládním komisařem ing.Srkalem.Tato situace trvala až do 22.října 1919 kdy byla správa města Šumperk předána novému zastupitelstvu,ustanovenému podle výsledků obecních voleb. O průběhu obsazení města samozřejmě informoval také denní tisk.V Moravském severu ze dne 20.12. 1918 je mimo jiné krátký článek o tom,jak vnímali situaci v jedné šumperské vinárně. Když již byl slyšet zpěv přicházejících českých vojáků a vinárník oznámil, že město je vydáno, prohlásil jeden z hostů: „Böse Leute haben keine Lieder,wir brauchen also nicht fürchten“(Zlí lidé nemají písní,nemusíme se bát.)57 Uvedená slova mohou být dokladem, že šumperské německé obyvatelstvo prožívalo minimálně nejistotu z budoucího vývoje po obsazení Čechy.

55 56 57

SOA Šumperk,f.Národní rada pro Němce severní Moravy,inv.č.15. Tamtéž. Moravský Sever 20.12. 1918.

24

15. Konec Sudetenlandu Ještě 15.12. 1918 posílá Okresní národní výbor v Olomouci do Šumperka telegramem srdečný pozdrav k tomuto slavnému dni, kdy bylo české Šumpersko „vysvobozeno z jařma nepřátelského“ a přeje všem zdar a další úspěchy.58 Po obsazení Šumperka 15.prosince je bez odporu obsazena 18.prosince i Opava,sídlo vlády provincie Sudetenland a existence Sudetenlandu tím končí. Obdobně skončila i existence provincií Deutschböhmen a Deutschsudmähren.Představitelé českých Němců spěšně odjeli přes Německo do Vídně, vláda Sudetenlandu zůstala v zemi i po obsazení.Později Lodgman, Seliger a Freissler společně s rakouskou delegací odjíždějí do Paříže, neboť jejich jedinou nadějí jsou mezinárodní jednání na mírové konferenci. Představitelé vítězné Dohody však na jejich požadavek na sebeurčení reagovali odmítavě. Jediné zastání požadavků českých a moravských Němců nalézají u americké delegace a prezidenta Wilsona, ale po obratné diplomacii československé delegace je rozhodnuto ve prospěch Československa v historických hranicích. Dne 10.září 1919 podepsalo mírovou smlouvu v St.Germain i Rakousko a tímto aktem uznalo uspořádání hranic se svým sousedem - Československem.Následně byly zrušeny úřady sudetských Němců ve Vídni a zástupci českých a moravských Němců se vrátili domů. Ještě před tím pronesl poslanec Lodgman v rakouské sněmovně: „Německý národ ještě jednou protestuje před celým vzdělaným světem proti znásilnění svého práva sebeurčovacího!Nikdy se nevzdá myšlenek na vítězství těchto idejí! Československá republika není pro sudetské Němce zemí jejich volby.“ 59 Společně se Seligerem, Freisslerem, Langenhanem a Teuflem pak provolávají: „Nikdy se nevzdá náš národ nároku na právo sebeurčení, nikdy neuzná znásilnění za právní stav a nikdy nepřestane všemi vhodnými prostředky vést boj za svou národní svobodu. Naším nejbližším úkolem je vybojovat německému lidu v rámci státu, do kterého byl imperialismem západních mocností vnucen, plnou, neomezenou samosprávu jeho národních věcí.“ 60 V budoucím vývoji se značná část sudetských Němců zachovala podle tohoto prohlášení. G.Oberleithner se po obecních volbách stal znovu starostou Šumperka a v této funkci vydržel až do roku 1921.V letech 1920 až 1928 byl senátorem za Německou nacionální stranu, poté z politického života odešel, zůstal však členem Henleinovy SdP.Později byl členem NSDAP. Zemřel 19.5. 1945 v Rapotíně, nedaleko Šumperka. 58 59 60

SOA Šumperk,f.Národní výbor Zábřeh na Moravě,inv.č.4. PEROUTKA,Ferdinand:Budování státu I.Praha.1991. Tamtéž.

25

Ing.Robert Srkal (vládní komisař), jenž jej po obsazení města nahradil ve funkci starosty, po obecních volbách místo zase předal a pracoval jako technický rada okresní správy politické v Šumperku. V roce 1939 byl zatčen gestapem,vězněn v koncentračním táboře Oranienburg, kde 17.5. 1940 zahynul.

16. Závěr Na závěr této práce si nelze nepoložit otázku: Jak je možné, že přes tolik vzletných slov představitelů sudetských Němců o samostatnosti, sebeurčení, odvěkých právech atd. nedošlo v provincii Sudetenland k odporu proti československé branné moci ? Důvodů bylo patrně několik. Hospodářská situace byla po první světové válce velice špatná a připočteme-li k tomu blokádu německých pohraničních území je to důvod první. Pomoc ze sousedních států, Německa a Rakouska byla mizivá, neboť tyto státy se potýkaly se spoustou svých problémů. Dalším důvodem bylo celkem reálné uvažování představitelů českých a moravských Němců z hlediska životaschopnosti od Rakouska oddělených území a z toho plynoucí míra podněcování k boji za samostatnost. Tím hlavním a myslím rozhodujícím důvodem však byl stupeň nadšení pro věc, zcela rozdílný na straně Čechů a na straně Němců. Zatím co Němci byli v situaci po prohrané válce se všemi důsledky z toho plynoucími, po válce, kterou většinou vnímali jako svou proti jiným, proti téměř všem, Češi byli vítězové. Válečné strádání, ztráty a nechuť k vojenské službě po prohrané válce, jakož i představa dalších bojů, vedly na německé straně k pasivitě a k odevzdanosti osudu. Český národ naopak nadšeně přivítal vznik samostatného státu a konec války, v níž se, díky legiím a zahraniční vládě počítal k vítězné straně. Navíc česká strana při akcích v pohraničí za sebou cítila autoritu vítězných mocností Dohody. Tímto lze vysvětlit, že vojáci československých oddílů pochodovali městem s hudbou, zpěvem a vlajícími prapory.Přitom to byli muži, kteří se někdy i několik let neviděli se svými blízkými a kteří věděli, že je čeká nasazení v boji na dalších místech. V soužití obou národností následovala dvě desetiletí společného života v jednom státěČeskoslovensku.Soužití, které bylo ukončeno další světovou válkou a po ní rozděleno.

26

17. Seznam použitých pramenů a literatury: Prameny: SOA Šumperk,fond Národní výbor Zábřeh na Moravě 1918-1919. SOA Šumperk,fond Národní výbor Šumperk 1918-1919. SOA Šumperk,fond Národní rada pro Němce severní Moravy. SOA Šumperk,fond Franz Harrer. SOA Šumperk,fond Bohuslav Indra. Periodika: Moravský sever 16.6. 1905 20.12. 1918 Nordmährische Grenzbote 20.9. 1905 7.9. 1918 16.10. 1918 30.10. 1918 -vše SOA Šumperk.

Literatura: PEROUTKA,Ferdinand: Budování státu I -II.Praha.1991. SPRINGER,Jan: Konec sudetenlandského odboje.Šumperk.1933. BENDA,Jan: Češi a Němci v historii Šumperska.Šumperk.1997. FILIP,Zdeněk: Vznik Československa.Šumperk.1968. PERNES,Jiří a kol: Pod císařským praporem-historie habsburské armády 1526- 1918. Praha.2003. MALÍŘ,Jiří-KOVÁČ,Dušan-MOMMSEN,Hans-MARKOVÁ,Michaela: První světová válka a vztahy mezi Čechy,Slováky a Němci.Brno.2000. FREISSLER,Robert:Vom Zerfall Österreichs bis zum tschechoslowakischen Staate.Berlin.1921. BARTOŠ,Josef: Historický místopis Moravy a Slezska,sv.IV,Ostrava,1974.

Online zdroje: http:www.sumperk.cz/cs/mesto-sumperk/cestni obcane

27