z biologickçch rodin a z dětskçch domovů

Univerzita Palack€ho v Olomouci Filozofick• fakulta Katedra sociologie a andragogiky

M€něn€ dosp€vaj€c€ch dět€ um€stěn‚ch v nƒhradn€ rodinn„ p„či o zaklƒdƒn€ a fungovƒn€ rodiny v porovnƒn€ s m€něn€mi dět€ z biologick‚ch rodin a z dětsk‚ch domovů

Opinions of adolescents from surrogate families about starting and functioning of a family compared to opinions of adolescents from biological families and children`s homes

Bakal•řsk• diplomov• pr•ce

Kateřina Indrƒkovƒ

Vedoucƒ bakal•řsk€ diplomov€ pr•ce: PhDr. Eva Klimentov•, Ph.D.

Olomouc: 2010

Prohlašuji, že jsem tuto pr•ci vypracovala samostatně a uvedla v nƒ veškerou literaturu a ostatnƒ zdroje, kter€ jsem použila.

…………………………………………………… vlastnoručn• podpis

V Olomouci dne ……………………………………..

Anotace

Kl€čov‚ slova – rodina, partnersk€ a rodinn€ vztahy, mƒněnƒ dospƒvajƒcƒch, n•hradnƒ rodinn• p€če, zařƒzenƒ pro vŠkon ochrann€ a ‹stavnƒ vŠchovy, vlastnƒ biologick• rodina V t€to bakal•řsk€ diplomov€ pr•ci se zabŠv•m některŠmi mƒněnƒmi dospƒvajƒcƒch dětƒ nach•zejƒcƒch se ve třech různŠch vŠchovnŠch prostředƒch (n•hradnƒ rodinn• p€če, vlastnƒ biologick• rodina, dětskŠ domov). Cƒlem pr•ce je: 1. Zmapov‚n€ m€něn€ dosp€vaj€c€ch dět€ (14 - 18 let) v n‚hradn€ rodinn„ p„či o ot‚zk‚ch partnersk„ho a rodinn„ho života 2. Porovn‚n€ těchto m€něn€ s m€něn€mi jejich vrstevn€ků z biologick‡ch rodin a dětsk‡ch domovů, vyhodnocen€ těchto rozd€lů

VŠstupem praktick€ č•sti pr•ce m• bŠt potvrzenƒ nebo vyvr•cenƒ hypot„zy, že děti z pěstounsk‡ch rodin projev€ v ot‚zk‚ch partnersk‡ch a rodinn‡ch vztahů sice zodpovědnějš€ m€něn€ než děti z dětsk‡ch domovů, ale ne tak zodpovědn‚ jako děti z biologick‡ch rodin. K praktick€mu šetřenƒ jsem využila dotaznƒkovou metodu. Myslƒm si, že vŠsledky t€to pr•ce předevšƒm otevřely celou řadu ot•zek, kter€ by se mohly st•t inspiracƒ pro dalšƒ zkoum•nƒ v t€to oblasti, možn• i pro zah•jenƒ cƒlen€ho vŠzkumu.

3

Annotation

Keywords – family, partnership and family relations, teenagers´ opinions, substitutive family care, residential care home, biological family

This bachelor thesis deals with several teenagers´ opinions. The teenagers are grown up in three different backgrounds (substitutive family care, biological family, children´s home).

The aim of the thesis is: 1. To find out what teenagers (14 – 18 years old) who grow up in the substitutive family care think about partnership and family life 2. To compare these teenagersŠ opinions to the opinions of their coevals who grow up in biological families and childrenŠs homes, the summary of the differences

The practical part of this thesis aims to either confirm or negate a hypothesis, that teenagers who grow up in the substitutive family care have more responsible opinions in the area of partnership and family relations than teenagers who grow up in the childrenŠs homes. However, their opinions are supposed to be less responsible than those of teenagers grown up in biological families.

A questionnaire method was used in the practical part.

In my opinion, the results of this thesis have raised a lot of questions that might become a source for another survey, as well as for a profound research in this field.

4

Obsah ………………………………………………………………

5

‰vod ………………………………………………………………..

7

I. Teoretick‚ č‚st …………………………………………………

9

1. Zƒkladn€ pojmy ……………………………………………......

9

1.1 Vymezen€ použit‚ch pojmů …………..…………………………………… 9 1.2 Vymezen€ probl„mu a předmětu zkoumƒn€ …..………………………... 14

2. Krit„ria srovnƒvƒn€ a hodnocen€ m€něn€ respondentů o otƒzkƒch fungovƒn€ rodiny a o jej€m zaklƒdƒn€ ……….

16

2.1 Funkce rodiny ………………………..………………………………………. 16 2.2 Kulturn€ a hodnotovƒ orientace rodiny ………..………………………… 18 2.3 Nasycen€ potřeb členů rodiny, zaměstnƒn€ rodičů, materiƒln€ zdroje rodiny a způsob rozhodovƒn€ o nich ………………. 20 2.4 Funkčnost partnersk„ho a rodičovsk„ho syst„mu, vztahy rodiny k širš€mu př€buzenstvu, k instituc€m a jin„ v‚znamn„ sociƒln€ vazby ………………..………..……………….. 20 2.5 Styl komunikace v rodině …………………………………………..……... 21 2.6 Hodnocen€ v‚voje dět€, plƒnovƒn€ reprodukce ………………………… 22 2.7 Doba zahƒjen€ pohlavn€ho života a stř€dƒn€ partnerů ………………… 23

3. Rodinnƒ p„če ………………………………………………….

27

3.1 Psychologick„ aspekty rodinn„ p„če …………………………………… 27 3.2 Odlišnosti nƒhradn€ rodinn„ p„če od p„če biologick„ rodiny ……… 28 3.3 Sociologick„ aspekty rodinn„ p„če ……………………………………... 29

4. Formy a důvody nƒhradn€ p„če, porovnƒn€ Œstavn€ a rodinn„ p„če …………………………………………………

32

4.1 ‰stavn€ v‚chova …………………………………………………………….. 32 4.2 Psychologick„ aspekty Œstavn€ p„če …………………………………… 32 4.3 Sociologick„ aspekty Œstavn€ p„če ……………………………………... 34 4.4 Nƒhradn€ rodinnƒ p„če …………………………………………………….. 35 4.4.1 Svěřenƒ do p€če jin€ fyzick€ osoby než rodiče ..…………………… 36 4.4.2 Osvojenƒ ………………………………………………………………… 36 4.4.3 Pěstounsk• p€če ………………………………………………………. 36 4.4.4 Poručensk• p€če ………………………………………………………. 37 4.5 Porovnƒn€ zƒkladn€ch rozd€lů rodinn„ a Œstavn€ p„če ………………. 38

5

4.6 Nejčastějš€ důvody nƒhradn€ p„če ……………………………………… 39

5. Dosp€vƒn€ ……………………………………………………...

41

5.1 Dosp€vƒn€, jeho etapy a zƒkladn€ projevy ……………………………… 41 5.1.1 Pubescence ……………………………………………………………

41

5.1.2 Adolescence …………………………………………………………..

43

5.2 ‰kol rodičů v době dosp€vƒn€ jejich d€těte …………………………….

47

5.3 Specifika dosp€vƒn€ v nƒhradn€ rodině …………………………………

48

5.4 Specifika dosp€vƒn€ v Œstavn€ p„či ……………………………………… 50

II. Praktick‚ č‚st …………………………………………………

52

6. Metodika empirick„ho zkoumƒn€, stanoven€ c€lů, formulace hypot„zy ………………………………………….

52

6.1 Specifika jednotliv‚ch skupin respondentů …………………………… 52 6.2 Způsob v‚běru a kontaktovƒn€ respondentů ………………………….. 53 6.3 Zdůvodněn€ využit€ zvolen„ metodiky ................................................. 54 6.4 Stanoven€ c€lů, formulace hypot„zy …………………………………….. 55

7. Dotazn€kov„ šetřen€ ………………………………………….

57

7.1 Zdůvodněn€ zařazen€ jednotliv‚ch otƒzek ........................................... 57 7.2 Šetřen€ mezi respondenty um€stěn‚mi v pěstounsk„ p„či …………. 59 7.3 Šetřen€ mezi respondenty um€stěn‚mi v dětsk„m domově ………… 59 7.4 Šetřen€ mezi respondenty z biologick‚ch rodin …………................... 60 7.5 Porovnƒn€ v‚sledků šetřen€ ………………………………………………. 61 7.5.1. Koment•ř k vŠsledkům šetřenƒ a hodnocenƒ mƒry zodpovědnosti jednotlivŠch mƒněnƒ …………………………………………………… 61 7.5.2. Srovn•nƒ mƒry zodpovědnosti mƒněnƒ jednotlivŠch skupin respondentů, celkov€ zhodnocenƒ ………………………………….

72

Zƒvěr ……………………………………………………………….

73

Seznam odborn„ literatury …………………………………….

75

Časopisy, př€ručky, zƒkony, internetov„ zdroje apod. ……

77

Př€lohy ……………………………………………………………..

78

6

Œvod Tato bakal•řsk• pr•ce řešƒ t€ma mƒněnƒ dospƒvajƒcƒch dětƒ umƒstěnŠch v n•hradnƒ rodinn€ p€či o zakl•d•nƒ a fungov•nƒ rodiny a porovn•v• je s mƒněnƒmi dětƒ vyrůstajƒcƒch ve vlastnƒch biologickŠch rodin•ch a dětskŠch domovech. Je rozdělena na teoretickou a praktickou č•st. Cƒlem předložen€ bakal•řsk€ diplomov€ pr•ce je: 1. Zmapov‚n€ m€něn€ dosp€vaj€c€ch dět€ (14 - 18 let) v n‚hradn€ rodinn„ p„či o ot‚zk‚ch partnersk„ho a rodinn„ho života 2. Porovn‚n€ těchto m€něn€ s m€něn€mi jejich vrstevn€ků z biologick‡ch rodin a dětsk‡ch domovů, vyhodnocen€ těchto rozd€lů Teoretick• č•st pr•ce je vŠchodiskem pro č•st praktickou, m• pět kapitol. Prvnƒ kapitolu věnuji teoretick€mu ukotvenƒ zvolen€ problematiky. Nejprve vymezƒm pojmy, kter€ budu použƒvat v teoretick€ i praktick€ č•sti pr•ce. D•le ozřejmƒm probl€m a předmět zkoum•nƒ.

Ve druh€ kapitole stanovƒm krit€ria srovn•v•nƒ a hodnocenƒ mƒněnƒ jednotlivŠch skupin respondentů a vysvětlƒm, z čeho jsem při tom vych•zela. Třetƒ kapitola se bude zaobƒrat rodinnou p€čƒ, a to jak p€čƒ biologicky vlastnƒ rodiny, tak n•hradnƒ rodinnou p€čƒ. V t€to kapitole se budu věnovat jednak vymezenƒ odlišnostƒ n•hradnƒ rodinn€ p€če od p€če biologick€ rodiny a jednak tak€ tomu, co obě formy p€če spojuje. SpolečnŠmi t€maty budou psychologick€ a sociologick€ aspekty rodinn€ p€če. Ve čtvrt€ kapitole stručně pojedn•m o syst€mu p€če o děti umƒstěn€ z různŠch důvodů mimo jejich biologickou rodinu. Rozeberu psychologick€ a sociologick€ aspekty ‹stavnƒ p€če a uvedu z•kladnƒ rozdƒly mezi rodinnou a ‹stavnƒ p€čƒ. V kr•tkosti pohovořƒm tak€ o nejčastějšƒch důvodech umƒstěnƒ dětƒ do n•hradnƒ p€če. Protože bez obecn€ orientace v problematice dospƒv•nƒ dle m€ho n•zoru nenƒ možn€ zvolen€ t€ma pr•ce komplexně postihnout, rozeberu v p•t€ kapitole pr•vě t€ma dospƒv•nƒ. Nejprve se t€matu budu věnovat obecně. D•le se pak zastavƒm u t€mat „Žkol rodičů v době dospƒv•nƒ jejich dƒtěte“, „Specifika dospƒv•nƒ v n•hradnƒ rodině“ a „Specifika dospƒv•nƒ v ‹stavnƒ p€či“.

7

V praktick€ č•sti v šest€ kapitole stanovƒm cƒle a formuluji a zdůvodnƒm svou hypot€zu, se kterou jsem vstupovala do vypracov•v•nƒ t€to empirick€ č•sti pr•ce. Specifikuji jednotliv€ skupiny respondentů a pohovořƒm o způsobu jejich vŠběru a kontaktov•nƒ. Vysvětlƒm tak€, proč jsem pro sv€ šetřenƒ zvolila techniku dotazov•nƒ formou dotaznƒku. Samotn€mu dotaznƒkov€mu šetřenƒ bude věnov•na poslednƒ sedm• kapitola. Dotaznƒk bude zaměřen na zƒsk•nƒ informacƒ o deklarovanŠch postojƒch dospƒvajƒcƒ ml•deže spojenŠch s ot•zkami zah•jenƒ sexu•lnƒho života, zakl•d•nƒ partnerskŠch vztahů, upřednostňov•nƒ z•vaznŠch a nez•vaznŠch svazků, zakl•d•nƒ rodiny a pl•nov•nƒ reprodukce, naplňov•nƒ jednotlivŠch funkcƒ rodiny atd. (dotaznƒk v konkr€tnƒ podobě bude uveden v Přƒloze č.1). Čten•ře v t€to kapitole sezn•mƒm s vŠsledky dotaznƒkov€ho šetřenƒ a nakonec vz•jemně porovn•m vŠsledky dosažen€ mezi třemi různŠmi skupinami respondentů.

8

I. Teoretick‚ č‚st V Žvodu byly formulov•ny dva z•kladnƒ cƒle pr•ce. K jejich naplněnƒ bude nutno nejprve vymezit, co a v jak€m prostředƒ bude sledov•no a hodnoceno, jakŠm způsobem a proč. Teoretick• č•st bude d•le věnov•na stručn€mu rozboru z•kladnƒch t€mat souvisejƒcƒch se zvolenŠmi cƒli, k čemuž bude zapotřebƒ jednoznačně definovat v pr•ci užit€ teoretick€ pojmy.

1. Z‚kladn€ pojmy

1.1 Vymezen€ použit‚ch pojmů V t€to pr•ci užƒv•m nejen obecně přijatŠch a uznanŠch vŠkladů z•kladnƒch pojmů, ale pro •čely t„to pr‚ce někter€ z nich operacionalizuji. Nebude-li u někter€ho pojmu uveden odkaz, jedn• se o moji vlastnƒ operacionalizaci. Hodnota – Pro subjekt je hodnotou to, co pro něj m• osobnƒ vŠznam (velkŠ nebo malŠ, pozitivnƒ nebo negativnƒ, popř. ambivalentnƒ). V t€to bakal•řsk€ pr•ci se bude hovořit o hodnot•ch v kladn€m slova smyslu, tedy o tom, co jedinec považuje za dobr€, co m• pro něj subjektivně pozitivnƒ vŠznam (přičemž se může jednat o hodnoty biologick€, kulturnƒ, duchovnƒ, soci•lnƒ a dalšƒ). Individu•lnƒ syst€m každ€ho jedince nebo skupiny jedinců (např. rodiny), hierarchick€ uspoř•d•nƒ hodnot od nejvyššƒch až po ty nejnižšƒ, od nepostradatelnŠch až po ty, bez kterŠch se jedinec či skupina dok•že docela dobře obejƒt, se nazŠv• hodnotov‡m syst„mem (žebřƒčkem).1 Postoj – vyjadřuje hodnocenƒ objektu subjektem. Jedn• se o naučenou trvalejšƒ dispozici (nikoli jednoznačnou determinantu) jedince reagovat určitŠmi pocity, představami, hodnocenƒm a způsoby chov•nƒ na nějakŠ objekt, kterŠm může bŠt v podstatě cokoli. Postoj však nelze pozorovat ani měřit přƒmo, lze na něj pouze usuzovat z chov•nƒ a vyslovenŠch mƒněnƒ. Budu tedy odk•z•na pouze na měřenƒ mƒněnƒ.2

1

Nakonečn•, M. Psychologie osobnosti. 2. vyd., rozšƒřen… a přepracovan…. Praha: Academia, 2009, s. 234, 245. 2 Nakonečn•, M. Psychologie osobnosti. 2. vyd., rozšƒřen… a přepracovan…. Praha: Academia, 2009, s. 234-240.

9

Postoje vznikajƒ v důsledku individu•lnƒch kontaktů a interakcƒ, avšak již hotov€ postoje tyto kontakty a interakce zpětně ovlivňujƒ. Funkcƒ postojů je usnadněnƒ orientace jedince v jeho prostředƒ, ochrana pocitu vlastnƒ hodnoty, umožněnƒ prezentace z•kladnƒch hodnot a uschopněnƒ jedince přizpůsobit se komplexnƒmu světu (včetně různŠch nepřƒznivŠch situacƒ). Zdrojem jejich formov•nƒ mohou bŠt individu•lnƒ osobnƒ zkušenosti, ale i převzat€ informace (např. v postojƒch k vŠchově dětƒ a vedenƒ dom•cnosti se většinou uplatňuje obojƒ). NezanedbatelnŠ vŠznam pro vytv•řenƒ postojů majƒ však tak€ institucion•lnƒ faktory (ideje a normy prezentovan€ cƒrkvemi, politickŠmi stranami atd.) a vliv modelů.3 Syst„m postojů jedince - Postoje majƒ kognitivnƒ, emocion•lnƒ a konativnƒ složku. Přestože jednotliv€ složky nemusejƒ bŠt vždy plně konzistentnƒ, existuje tendence k vytv•řenƒ jejich vnitřnƒ jednoty, nebo alespoň k redukci inkonzistence (např. racionalizacƒ nebo zeslabenƒm jednotlivŠch složek). Postoje každ€ho jedince jsou určitŠm způsobem uspoř•d•ny a propojeny vz•jemnŠmi vazbami. Vztahy mezi jednotlivŠmi postoji jsou spƒše psychologick€ho než logick€ho charakteru, proto někter€ postoje mohou bŠt izolov•ny a naopak někter• skupina postojů může utv•řet pevn€ seskupenƒ. KaždŠ jedinec si tedy vytv•řƒ svůj vlastnƒ syst€m postojů, kde krit€ria uspoř•d•nƒ jsou většinou subjektivnƒ.4

Osobn€ ideologie - ZobecněnŠ syst€m postojů tvořƒ osobnƒ ideologii, což je subjektivnƒ pojetƒ a hodnocenƒ světa, života, interperson•lnƒch vztahů apod. Většina jedinců však nem• jedinou ideologii (jednota všech postojů nenƒ natolik siln•). Ve většině přƒpadů lze do jist€ mƒry od sebe oddělovat např. vědeckou, n•boženskou, politickou nebo jinou ideologii jedince.5 Při vytv•řenƒ osobnƒ ideologie u někoho převažuje racion•lnƒ, u někoho emocion•lnƒ hledisko. Podle zastoupenƒ jednotlivŠch hledisek rozlišujeme tyto typy postojů: přesvědčen€ (vnitřně kompaktnƒ postoj vůči nějak€mu objektu, emotivnƒ a kognitivnƒ složka je v rovnov•ze), n‚zor (postoj založenŠ spƒše jen na představě), m€něn€ (verbalizovanŠ manifestnƒ postoj, může převl•dat emočnƒ i kognitivnƒ obsah), soud (postoj s převahou kognitivnƒ složky), sentiment (postoj s dominancƒ emočnƒ slož-

3

Nakonečn•, M. Psychologie osobnosti. 2. vyd., rozšƒřen… a přepracovan…. Praha: Academia, 2009, s. 236, 237, 242. 4 Nakonečn•, M. Psychologie osobnosti. 2. vyd., rozšƒřen… a přepracovan…. Praha: Academia, 2009, s. 235, 236, 240. 5 Nakonečn•, M. Psychologie osobnosti. 2. vyd., rozšƒřen… a přepracovan…. Praha: Academia, 2009, s. 240.

10

ky). Zvl•štnƒm druhem postojů jsou předsudky (převzat€, tradicƒ udržovan€ iracion•lnƒ postoje emocion•lnƒho charakteru, často podporovan€ racionalizacƒ).6

M€něn€ – viz vŠše. Mƒněnƒ je, stejně jako realizovan€ chov•nƒ, velice často situačně podmƒněno, proto nemusƒ vždy vyjadřovat skutečnŠ postoj. Ten většinou vyjadřuje tƒm m€ně, čƒm vyššƒ sankce za jeho vyj•dřenƒ hrozƒ. Chov•nƒ nebo mƒněnƒ, kter€ je v rozporu s postoji, bŠv• jedincem manifestov•no z důvodu jeho zpevňov•nƒ, oček•v•nƒ pozitivnƒch důsledků nebo strachu před negativnƒmi důsledky v přƒpadě jin€ho jedn•nƒ. Tato situace je však subjektu většinou značně nepřƒjemn•, neboť se za sv€ pokrytectvƒ stydƒ a pociťuje rozpaky. Soulad mezi postoji a realizovanŠm chov•nƒm či projevenŠm mƒněnƒm bŠv• naopak pociťov•n jako přƒjemnŠ, neboť nenarušuje vnitřnƒ rovnov•hu. Při vyj•dřenƒ souladn€ho mƒněnƒ či realizaci souladn€ho chov•nƒ i přes hrozƒcƒ ‹jmu se tak uplatňuje faktor sebezpevňov•nƒ.7 Rodina – „Rodina je skupina lidƒ se společnou historiƒ, současnou realitou a budoucƒm oček•v•nƒm vz•jemně propojenŠch transakčnƒch vztahů. Členov€ jsou často (ale ne nutně) v•z•ni hereditou, leg•lnƒmi manželskŠmi svazky, adopcƒ nebo společnŠm uspoř•d•nƒm života v určit€m ‹seku jejich životnƒ cesty. Kdykoli mezi blƒzkŠmi lidmi existujƒ intenzƒvnƒ a kontinu•lnƒ psychologick€ a emocion•lnƒ vazby, může bŠt užƒv•n pojem rodina, i když jde o nesezdanŠ p•r, o n•hradnƒ rodinu atd.“8

Nukle‚rn€ (jadernou) rodinu tvořƒ rodiče a děti; orientačn€ rodina je ta, v nƒž jedinec vyrůst• jako dƒtě; prokreačn€ rodinu člověk v dospělosti s•m zakl•d•.9 Rozš€řenou rodinou rozumƒme nukle•rnƒ rodinu rozšƒřenou o dalšƒ členy, spřƒzněn€ s nukle•rnƒ rodinou z•konem, krvƒ nebo obojƒm, např. prarodiče, tety, strŠce, bratrance, sestřenice apod.10 Vlastn€ biologick‚ rodina – typ p€če o dƒtě, kdy dƒtě žije alespoň s jednƒm ze svŠch biologickŠch rodičů nebo je adoptov•no11. Totožnost adoptovanŠch dětƒ vzhledem k našim z•konům nelze zjistit, jedn• se však o formu p€če velmi podobnou p€či 6

Nakonečn•, M. Psychologie osobnosti. 2. vyd., rozšƒřen… a přepracovan…. Praha: Academia, 2009, s. 240, 241. 7 Nakonečn•, M. Psychologie osobnosti. 2. vyd., rozšƒřen… a přepracovan…. Praha: Academia, 2009, s. 238, 239. 8 Kramer, H. Ch. In. Sobotkov†, I. Psychologie rodiny. 2., přepracovan… vyd. Praha: Port†l, 2007, s. 24. 9 Možn•, I. Rodina a společnost. 2. uprav. vyd. Praha: Sociologick… nakladatelstvƒ SLON, 2008, s. 293, 294. 10 Satirov†, V. Kniha o rodině. 1. vyd. Praha: Pr†h a Brno: Svan, 1994, s. 263. 11 Podrobnějšƒ vymezenƒ a legislativnƒ ukotvenƒ viz kapitola 4.2.2 (Osvojenƒ).

11

v biologicky vlastnƒ rodině. Z•kon o rodině k osvojenƒ řƒk•: „Osvojen•m vznikƒ mezi osvojitelem a osvojencem takov„ poměr, jak„ je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem a př•buzn„mi osvojitele poměr př•buzensk„. Osvojitel‡ maj• rodičovskou zodpovědnost při v„chově dět•.“12

N‚hradn€ rodinn‚ p„če, př€p. pěstounsk‚ p„če – typ p€če o dƒtě, kdy dƒtě žije v rodině, ale nikoli se svŠmi biologickŠmi rodiči, s vŠjimkou osvojenƒ (osvojen€ děti jsou zařazeny mezi dětmi z vlastnƒch biologickŠch rodin, viz vŠše). Pro ‹čely pr•ce se tedy jedn• o formy n•hradnƒ rodinn€ p€če mimo osvojenƒ, tedy pěstounskou p€či13, poručnickou p€či14 a p€či jin€ fyzick€ osoby než rodiče, tzv. „cizƒ p€či“15. Œstavn€ p„če, př€p. p„če o d€tě v dětsk„m domově – p€če o dƒtě, kter• je dlouhodobě nebo trvale zajišťov•na v někter€m ze zařƒzenƒ pro vŠkon ochrann€ a ‹stavnƒ vŠchovy.16 V ČR fungujƒ konkr€tně tato zařƒzenƒ: Pro děti do 3 let jsou zřƒzeny kojeneck€ ‹stavy a dětsk€ domovy pro děti do 3 let (jedn• se o zařƒzenƒ spadajƒcƒ pod spr•vu Ministerstva zdravotnictvƒ Česk€ republiky). Ze zařƒzenƒ pro děti od 3 do 18 let (za jejichž chod je zodpovědn€ Ministerstvo školstvƒ, ml•deže a tělovŠchovy Česk€ Republiky) jde o dětsk€ domovy, dětsk€ domovy se školou a diagnostick€ a vŠchovn€ ‹stavy pro děti a ml•dež. Děti s různŠmi typy postiženƒ jsou pak většinou umƒstěny v zařƒzenƒch pro osoby se zdravotnƒm postiženƒm (dřƒve ‹stavech soci•lnƒ p€če, jejichž fungov•nƒ zajišťuje Ministerstvo pr•ce a soci•lnƒch věcƒ Česk€ republiky).17 V okrese Vsetƒn jsou zřƒzena n•sledujƒcƒ zařƒzenƒ pro vŠkon ochrann€ a ‹stavnƒ vŠchovy: KojeneckŠ ‹stav a dětskŠ domov Valašsk€ Meziřƒčƒ, DětskŠ domov Valašsk€ Meziřƒčƒ, DětskŠ domov Zašov• a DětskŠ domov a speci•lnƒ škola Lipt•l. Respondenti ve stanoven€ věkov€ kategorii se nach•zejƒ v Dětsk€m domově Valašsk€ Meziřƒčƒ, v Dětsk€m domově Zašov• a Dětsk€m domově a speci•lnƒ škole Lipt•l. Těžištěm z•jmu budou tedy v t€to bakal•řsk€ pr•ci děti umƒstěn€ v někter€m z dětskŠch domovů.

12

‰63, odst. 1 z†kona čƒslo 64/1993 Sb., o rodině, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů. Podrobnějšƒ vymezenƒ a legislativnƒ ukotvenƒ viz kapitola 4.2.3 (Pěstounsk† p…če). 14 Podrobnějšƒ vymezenƒ a legislativnƒ ukotvenƒ viz kapitola 4.2.4 (Poručensk† p…če). 15 Viz kapitola 4.2.1 (Svěřenƒ do p…če jin… osoby než rodiče). 16 Podrobnějšƒ vymezenƒ a legislativnƒ ukotvenƒ viz kapitola 4.1 (‹stavnƒ v•chova). 17 Dostupn… dne 8. 2. 2010 z http://www.mpsv.cz/cs/7513. 2009/49923-21 Informace o soci‚lnƒch zařƒzenƒch pro děti. 13

12

Deprivace – stav, kdy doch•zƒ dlouhodobě k nedostatečn€mu nebo ž•dn€mu uspokojov•nƒ objektivně vŠznamnŠch potřeb jedince. Jde o jeden z nejz•važnějšƒch z•těžovŠch faktorů na utv•řenƒ lidsk€ psychiky. Ovlivňuje negativně jak aktu•lnƒ psychickŠ stav, tak budoucƒ psychickŠ vŠvoj osobnosti, kdy může dojƒt ke vzniku specifickŠch psychickŠch odchylek.18 Podle oblasti potřeb, kter€ nejsou dostatečně saturov•ny, rozlišujeme tyto druhy deprivace: Deprivace v oblasti biologick‡ch potřeb (nedostatek jƒdla, sp•nku atp., může v€st k z•važn€mu poškozenƒ tělesn€ho i duševnƒho zdravƒ nebo i k ‹mrtƒ), deprivace podnětov‚ (nedostatečn€ množstvƒ nebo variabilita podnětů, což se z•konitě projevƒ na ‹rovni celkov€ho rozvoje; nejčastějšƒ přƒčinou je špatně fungujƒcƒ rodina nebo smyslov€ či pohybov€ postiženƒ deprivovan€ho), deprivace kognitivn€ (deprivace v oblasti potřeby učenƒ, objevuje se u vŠchovně a vŠukově zanedb•vanŠch dětƒ, kter€ se jejƒm n•sledkem mohou nepr•vem jevit jako ment•lně postižen€), deprivace soci‚ln€ (nedostatek přiměřenŠch kontaktů s jinŠmi lidmi, vznikajƒcƒ nejčastěji jako n•sledek chronick€ho onemocněnƒ nebo postiženƒ a s nƒm souvisejƒcƒ soci•lnƒ izolace; logickŠm důsledkem je pak neobratnost v soci•lnƒch vztazƒch) a deprivace citov‚ (str•d•nƒ v důsledku chybějƒcƒho spolehliv€ho a jist€ho vztahu s blƒzkou osobou, zejm€na matkou, nejz•važnějšƒ důsledky m• citov• deprivace v ran€m věku; toto ran€ utrpenƒ může velice vŠznamně ovlivnit celkovŠ rozvoj osobnosti člověka, jeho sebepojetƒ, ale i vztah k ostatnƒm lidem, a to dlouhodobě nebo leckdy i celoživotně).19 Partnersk‡ vztah – vz•jemnŠ heterosexu•lnƒ nebo homosexu•lnƒ vztah dvou lidƒ (procentuelnƒ zastoupenƒ heterosexu•lnƒch a homosexu•lnƒch respondentů nebude možno zjistit, neboť jde o citliv€ informace a tato pr•ce na jejich zƒsk•nƒ nenƒ zaměřena). Jeho stabilitu a dobu trv•nƒ ovlivňujƒ vƒce či m€ně tyto faktory (nebo alespoň většina z nich): l•ska, identifikace s partnerstvƒm, vz•jemn€ rozhovory, osobnƒ vŠvoj v partnerstvƒ, rozdělenƒ společnŠch a vlastnƒch oblastƒ života, zaměstn•nƒ, vztah k původnƒ rodině, rozdělenƒ rolƒ v p•ru, možnost osobnƒho vŠvoje v partnersk€m vztahu, vnƒm•nƒ solidarity a podpory v p•ru, společnŠ sexu•lnƒ život, erotika, něha, styk s t€matem vedlejšƒch sexu•lnƒch vztahů, vnƒm•nƒ partnerovy odlišnosti, pocity

18

V†gnerov†, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd., rozšƒřen… a přepracovan…. Praha: Port†l, 2008, s. 53, 54. 19 V†gnerov†, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd., rozšƒřen… a přepracovan…. Praha: Port†l, 2008, s. 53, 54.

13

povinnosti a dluhu vůči partnerovi, strach ze života o samotě, finančnƒ situace, n•boženskŠ rozměr partnerstvƒ, všednƒ život s dětmi aj.20

Závazný partnerský vztah – partnerskŠ vztah, ve kter€m partneři vz•jemně počƒtajƒ s dlouhodobŠm společnŠm soužitƒm a chtějƒ dost•t všem z•vazkům, jež by z tohoto vztahu a soužitƒ přƒpadně mohly vyplynout.

1.2 Vymezen€ probl„mu a předmětu zkoumƒn€ Rodina jako instituce m• pro společnost velkŠ a ničƒm nenahraditelnŠ vŠznam. „…je stabilizujƒcƒm prvkem soci•lnƒho syst€mu, ať už vypad• jakkoli. Už nejstaršƒ etick€ a mor•lně normativnƒ spisy poukazujƒ na to, že jakmile lid€ přest•vajƒ plnit rodinn€ z•vazky, společnost ztr•cƒ svou sƒlu.“21 Rodina je tedy jakŠmsi pojƒtkem mezi jedincem a společnostƒ. Na jedn€ straně se pro jedince st•v• bezpečnŠm ‹točištěm, určitou ochranou před jeho pohlcenƒm společnostƒ. Na straně druh€ kon• pro společnost nemalou službu tƒm, že se snažƒ zmařit jakŠkoli pokus jedince o odtrženƒ od společnosti. Tƒm umožňuje jedinci uchovat si svou vlastnƒ osobnost, aniž by byl nucen žƒt jen s•m pro sebe.22 Proto je pro st•t (a nejen pro něj) velice důležit€, jakou m• instituce rodiny budoucnost. Domnƒv•m se, že o tom do značn€ mƒry spolurozhodujƒ postoje a hodnotov€ syst€my těch, kteřƒ by v budoucnu měli rodiny zakl•dat, tedy v současn€ době dospƒvajƒcƒch dětƒ. Na tom, jak vše nakonec dopadne, se ale, myslƒm, podƒlƒ cel• řada dalšƒch faktorů, jako je nalezenƒ vhodn€ho partnera, soci•lnƒ podmƒnky rodiny, prodělan• psychick• nebo fyzick• traumata, zdravƒ, vŠchovn€ vzory, plodnost, osobnost mlad€ho člověka a dalšƒ. Tyto faktory však nejsou předmětem m€ho zkoum•nƒ, i když určitě postoje a hodnoty ovlivňujƒ tak€ zpětně. Z celospolečensk€ho hlediska samozřejmě nejvŠznamněji budoucnost rodiny jako takov€ ovlivnƒ většinov• skupina dospƒvajƒcƒch dětƒ (tedy těch, kter€ vyrostly ve sv€ vlastnƒ biologick€ rodině). Mě však bude v t€to pr•ci zajƒmat předevšƒm to, jakŠm

20

Willi, J. Psychologie l‚sky: Osobnƒ rozvoj cestou partnersk…ho vztahu. 1. vyd. Praha: Port†l, 2006, s. 22, 23. 21 Možn•, I. Rodina a společnost. 2. uprav. vyd. Praha: Sociologick… nakladatelstvƒ SLON, 2008, s. 15. 22 Kovařƒk, J. Bubleov†, V. Šlesingerov†, K. N‚hradnƒ rodinn‚ p…če v praxi. 1. vyd. Praha: Středisko n†hradnƒ rodinn… p…če a Port†l, 2004, s. 14.

14

způsobem přistupujƒ k problematice zakl•d•nƒ a fungov•nƒ rodiny děti, kter€ samy funkčnƒ rodinu – tedy tu svoji, biologickou – nepoznaly, nebo sice poznaly, ale neměly možnost v nƒ pobŠvat cel€ sv€ dětstvƒ. Středem m€ho z•jmu se stanou předevšƒm mƒněnƒ dětƒ umƒstěnŠch v n•hradnƒ rodinn€ p€či, a to p€či pěstounsk€. Šetřenƒ však provedu tak€ mezi respondenty z biologickŠch rodin a z dětsk€ho domova a vŠsledky vz•jemně porovn•m. Abych minimalizovala rozdƒly mezi mƒněnƒmi, kter€ mladƒ lid€ budou deklarovat, a mezi skutečnŠmi postoji, s každŠm z respondentů osobně promluvƒm a pož•d•m ho, aby se snažil vyj•dřit skutečn€ postoje. Vysvětlƒm mu, že šetřenƒ je anonymnƒ a ž•dnŠ respondent za sv€ postoje nebude hodnocen. I přesto je však jist€, že bude vŠsledek v nejlepšƒm přƒpadě mƒrně zkreslen. Nemyslƒm si však, že by tƒm byl nutně znehodnocen. Už zjištěnƒ rozdƒlů mezi deklarovanŠmi postoji jednotlivŠch skupin respondentů bude vypovƒdat o tom, co mladƒ lid€ považujƒ za „spr•vn€“. Ot•zkou zůst•v•, zda se „spr•vn€ho“ v budoucnu přidržƒ.

15

2. Krit„ria srovn‚v‚n€ a hodnocen€ m€něn€ respondentů o ot‚zk‚ch fungov‚n€ rodiny a o jej€m zakl‚d‚n€ Jelikož ve sv€ pr•ci budu zjišťovat a porovn•vat mƒněnƒ třƒ různŠch skupin dospƒvajƒcƒch dětƒ, musƒm stanovit jasn• krit€ria srovn•nƒ a hodnocenƒ těchto mƒněnƒ. Ta budou do značn€ mƒry vych•zet z hodnocenƒ z•kladnƒch ukazatelů funkcƒ rodiny (viz n•sledujƒcƒ podkapitola). Myslƒm, že v z•jmu cel€ společnosti je, aby bylo zakl•d•no co nejvƒce po všech str•nk•ch fungujƒcƒch rodin, a to i co největšƒm procentem lidƒ, kteřƒ ve sv€m dětstvƒ prošli nějakŠm druhem n•hradnƒ vŠchovy. M€ šetřenƒ se však nezaobƒr• pouze mapov•nƒm mƒněnƒ dospƒvajƒcƒch o fungov•nƒ rodiny, ale zabŠv• se i mƒněnƒmi respondentů o jejƒm zakl•d•nƒ. Stanovƒm tedy krit€ria srovn•nƒ a hodnocenƒ mƒněnƒ i pro oblasti „pl•nov•nƒ reprodukce“ a „doba zah•jenƒ pohlavnƒho života a střƒd•nƒ partnerů“.

2.1 Funkce rodiny Rodina je jedinečnou a nezastupitelnou institucƒ. SvŠm členům poskytuje tolik potřebn€ ‹točiště před okolnƒm veřejnŠm prostorem, před z•plavou podnětů dnešnƒho přetechnizovan€ho a medializovan€ho světa. Měla by plnit zejm€na tyto funkce: biologicko-reprodukčnƒ, soci•lně-ekonomickou, ochrannou (pečovatelskou), socializačně-vŠchovnou, relaxačnƒ (rekreačnƒ, z•bavnou) a emocion•lnƒ. Požadavky na rodinu se však v dnešnƒ společnosti st•le zvyšujƒ. Mnoh• rodina pak nedok•že takovŠmto n•rokům dost•t a smutnŠm důsledkem je jejƒ nedostatečn• funkčnost.23 Podƒvejme se nynƒ na jednotliv€ funkce podrobněji. Biologicko-reprodukčn€ funkce rodiny m• dva vŠznamy. Prvnƒm je jejƒ přƒnos společnosti jako celku, bez nƒ by v podstatě společnost nemohla existovat.24 Stalo se však nemocƒ poslednƒ doby, že ve vyspělŠch zemƒch se rodƒ podstatně m€ně dětƒ, než by společnost potřebovala pro svůj zd•rnŠ rozvoj. Důvody jsou (jak o tom bude d•le pojedn•no v kapitole 3.3 Sociologick€ aspekty rodinn€ p€če) zejm€na ekonomick€ a profesnƒ.25 V neposlednƒ řadě se na skutečnosti tak€ podƒlƒ fakt, že společnost na rodiče klade velk€ n•roky

23

Kraus, B. Z‚klady soci‚lnƒ pedagogiky. 1. vyd. Praha: Port†l, 2008, s. 81-84. Singly, F. de. Sociologie současn… rodiny. 1. vyd. Praha: Port†l, 1999, s. 25. 25 Možn•, I. Rodina a společnost. 2. uprav. vyd. Praha: Sociologick… nakladatelstvƒ SLON, 2008, s. 267, 268. 24

16

tŠkajƒcƒ se vŠchovy a zajištěnƒ budoucƒho ‹spěšn€ho života dƒtěte, a těm mnoh€ p•ry nejsou schopny nebo ochotny dost•t.26

DruhŠm vŠznamem biologicko-reprodukčnƒ funkce rodiny je přƒnos individu•lnƒ, kdy zplozenƒ potomků přin•šƒ uspokojenƒ jistŠch psychologickŠch a soci•lnƒch potřeb jedincům, kteřƒ tvořƒ danou rodinu.27 Rovněž soci‚lně-ekonomick‚ funkce rodiny je naplňov•na na dvou rovin•ch. Jednotlivƒ členov€ rodiny se v r•mci vŠkonu profese zapojujƒ do vŠrobnƒho i nevŠrobnƒho procesu. Z•roveň je však rodina tak€ velmi vŠznamnŠm spotřebitelem, na kter€m je do značn€ mƒry z•vislŠ trh. V důsledku zvyšov•nƒ životnƒch n•kladů a vysok€ nezaměstnanosti pak v některŠch rodin•ch doch•zƒ k poruch•m ekonomick€ funkce, kter€ se projevƒ v hmotn€m nedostatku rodiny. Tƒm je ovšem d•le ovlivněna kvalita vŠkonu ochrann„ funkce rodiny, kter• spočƒv• v zajišťov•nƒ životnƒch potřeb jejƒch členů, zejm€na pak dětƒ.28 Nem€ně důležit• je tak€ socializačně-v‡chovn‚ funkce rodiny. V prostředƒ rodiny se totiž ve většině přƒpadů zcela odehr•v• prim•rnƒ socializace jedince.29 Rodina hraje vŠznamnou ‹lohu tak€ v socializaci sekund•rnƒ, v podstatě celoživotnƒ. Žspěšn€ naplňov•nƒ socializačně-vŠchovn€ funkce je pak z•visl€ na ‹spěšn€m naplňov•nƒ všech ostatnƒch funkcƒ rodiny. Z hlediska socializace je totiž důležit€ předevšƒm to, jakŠm způsobem se rodina dok•že vypoř•dat se všemi funkcemi, kter€ by měla plnit. Velmi vŠznamnŠmi faktory se v tomto ohledu jevƒ např. stabilita rodiny, mƒra jejƒ koheze, otevřenost, pružnost a adaptabilita rodiny, mƒra jejƒ integrovanosti v širšƒm společenstvƒ, jejƒ materi•lnƒ a vzdělanostnƒ ‹roveň atd.30 Rodina by měla plnit tak€ funkci relaxačn€. Je nanejvŠš vhodn€, a pro fungov•nƒ rodiny v podstatě potřebn€, aby členov€ rodiny spolu tr•vili alespoň nějakŠ svůj volnŠ čas. Společn€ aktivity majƒ velkŠ vŠznam pro všechny členy rodiny, největšƒ pak opět pro děti.31

26

Singly, F. de. Sociologie současn… rodiny. 1. vyd. Praha: Port†l, 1999, s. 13. Matějček, Z. Koluchov†, J. Bubleov†, V. Kovařƒk, J. Benešov†, L. Osvojenƒ a pěstounsk‚ p…če. 1.vyd. Praha: Port†l, 2002, s. 55-58. 28 Kraus, B. Z‚klady soci‚lnƒ pedagogiky. 1. vyd. Praha: Port†l, 2008, s. 80-82. 29 Nakonečn•, M. Psychologie osobnosti. 2. vyd., rozšƒřen… a přepracovan…. Praha: Academia, 2009, s. 61, 62. 30 V†gnerov†, M. V†vojov‚ psychologie I. Dotisk 1. vyd. Praha: UK a Karolinum, 2008, s. 18, 19. 31 Satirov†, V. Kniha o rodině. 1. vyd. Praha: Pr†h a Brno: Svan, 1994, s. 197. 27

17

Z•sadnƒ a ničƒm nezastupiteln• je emocion‚ln€ funkce rodiny. Ž•dn€ jin€ prostředƒ, než rodinn€, nemůže d•t svŠm členům, zejm€na dětem, potřebn€ citov€ z•zemƒ a nemůže v dostatečn€ mƒře sloužit k naplněnƒ potřeby l•sky a bezpečƒ. V t€to souvislosti je však třeba pouk•zat na zřejmě nevratn€ změny, kter€ s sebou přinesla postmodernƒ doba. Jedn• se zejm€na o st•le narůstajƒcƒ počet rozvodů (či rozchodů nesezdanŠch p•rů), zanepr•zdněnost zejm€na dospělŠch členů rodiny v produktivnƒm věku, ale i jin€ z•važn€ změny.32 Ve sv€m šetřenƒ budu tedy sledovat, zda a jak jsou pro jednotliv€ skupiny respondentů vŠznamn€ ‹koly, jež před ně klade společnost, kter• oček•v•, že dle svŠch možnostƒ naplnƒ zmƒněn€ funkce rodiny. K tomu chci jako pomocn€ vodƒtko využƒt postojů respondentů k z•kladnƒm ukazatelům funkc€ rodiny, definovanŠm Matouškem33: 

kulturnƒ a hodnotov• orientace rodiny



nasycenƒ z•kladnƒch potřeb jednotlivŠch členů rodiny



zaměstn•nƒ rodičů



materi•lnƒ zdroje, kter€ m• rodina k dispozici, a způsob rozhodov•nƒ o nich



funkčnost partnersk€ho syst€mu



funkčnost rodičovsk€ho syst€mu



vztahy členů rodiny k širšƒmu přƒbuzenstvu



vztahy k institucƒm pro rodinu vŠznamnŠm



jin€ vŠznamn€ soci•lnƒ vazby členů rodiny



styl komunikace



hodnocenƒ vŠvoje dětƒ

K těmto ukazatelům a podrobnějšƒmu vysvětlenƒ způsobu jejich využitƒ v t€to pr•ci se vyj•dřƒm v n•sledujƒcƒch podkapitol•ch.

2.2 Kulturní a hodnotová orientace rodiny Každou rodinu i každ€ho jejƒho člena obklopuje určit€ společensk€ a kulturnƒ prostředƒ. Je tvořeno zejm€na jednotlivŠmi lidmi, vztahy mezi nimi, vŠsledky jejich aktivity a charakterem a uspoř•d•nƒm soci•lnƒho syst€mu.34

32

Singly, F. de. Sociologie současn… rodiny. 1. vyd. Praha: Port†l, 1999, s. 87-91. Matoušek, O. Metody a řƒzenƒ soci‚lnƒ pr‚ce. 1. vyd. Praha: Port†l, 2003, s. 193. 34 Sobotkov†, I. Psychologie rodiny. 2., přepracovan… vyd. Praha: Port†l, 2007, s. 29, 30. 33

18

HodnotovŠ žebřƒček rodiny s odlišnŠmi kulturnƒmi kořeny bude samozřejmě jinŠ, než je tomu u rodin většinovŠch. Je určov•n vŠchozƒ kulturou etnika. Předepisuje mužskou a ženskou roli, řešenƒ konfliktů a prohřešků, cƒle a způsoby vŠchovy dětƒ, hranice dovolen€ho chov•nƒ a projevov•nƒ emocƒ, vztah k zaměstn•nƒ, sƒlu solidarity mezi členy rodiny atd. V českŠch podmƒnk•ch je zatƒm potřeba ve většƒ mƒře počƒtat s kulturnƒmi odlišnostmi předevšƒm u romskŠch rodin, i když v poslednƒ době na našem ‹zemƒ žije tak€ čƒm d•l vƒce i rodin vietnamskŠch.35 I hodnotovŠ syst€m majoritnƒch rodin se však vŠrazně lišƒ v jednotlivŠch rodin•ch. Každ• rodina disponuje jistŠm syst€mem mor•lnƒch pravidel, kter• členům rodiny d•vajƒ n•vod, co, kdy, kde a jak dělat nebo naopak nedělat. Tento syst€m pravidel se nazŠv• rodinnŠm kodexem.36 Nenƒ samozřejmě možn€ jednotliv€ kulturnƒ odlišnosti hodnotit z mor•lnƒho hlediska. Je však možn€ srovnat, do jak€ mƒry se mƒněnƒ jednotlivŠch skupin respondentů k hodnotov€mu ide•lu rodiny budou shodovat s obecnŠmi z•jmy současn€ho česk€ho st•tu. Pro stabilitu rodiny jako takov€ je vŠhodou diferenciace jednotlivŠch rodinnŠch rolƒ zast•vanŠch jejƒmi členy. Určit€ vŠhody však skŠt• rovněž model, kdy jednotliv€ osoby jsou ve svŠch rolƒch alespoň do jist€ mƒry zastupiteln€.37 Budu tedy zjišťovat, zda souč•stƒ deklarovan€ho ide•lu mladŠch lidƒ je pevn€ rozdělenƒ jednotlivŠch funkcƒ v rodině. Pokud ano, budu se dotazovat, zda, za jakŠch podmƒnek a na jak dlouhou dobu jsou ochotni jin€ho jedince v rodině zastoupit. D•le mě bude zajƒmat, zda je z hlediska rozdělov•nƒ rodinnŠch rolƒ pro m€ respondenty v trval€m svazku důležit• jejich vlastnƒ osobnƒ svoboda a svoboda ostatnƒch členů rodiny. Za zodpovědn„ tedy budu ve shodě s Matouškem považovat, pokud respondenti budou upřednostňovat rozdělen€ rol€ v rodině, ale jejich ochota k zastoupen€ druh„ho bude přiměřeně vysok‚ (nebudou ho z‚sadně odm€tat, ale budou tak činit pouze dobrovolně).

35

Matoušek, O. Metody a řƒzenƒ soci‚lnƒ pr‚ce. 1. vyd. Praha: Port†l, 2003, s. 186. Matoušek, O. Metody a řƒzenƒ soci‚lnƒ pr‚ce. 1. vyd. Praha: Port†l, 2003, s. 186. 37 Matoušek, O. Metody a řƒzenƒ soci‚lnƒ pr‚ce. 1. vyd. Praha: Port†l, 2003, s. 188. 36

19

2.3 Nasycen€ potřeb členů rodiny, zaměstnƒn€ rodičů, materiƒln€ zdroje rodiny a způsob rozhodovƒn€ o nich

Je zřejm€, že v ohledu sycenƒ potřeb členů rodiny je důležit€ ‹spěšn€ naplňov•nƒ všech rodinnŠch funkcƒ. Jen tak mohou bŠt v dostatečn€ mƒře saturov•ny potřeby každ€ho jejƒho člena. Důležit• je v tomto přƒpadě jak ochota respondentů přispƒvat k naplňov•nƒ potřeb všech osob v jejich prokreačnƒ rodině, tak tak€ dostatek prostředků k jejƒ realizaci.

Budu se tedy dotazovat, zda je pro respondenty naplňov•nƒ potřeb rodinnŠch přƒslušnƒků důležit€, čƒ potřeby a v jak€m rozsahu majƒ bŠt přƒpadně naplňov•ny a jakŠm způsobem pl•nujƒ obstar•vat prostředky potřebn€ k t€to saturaci potřeb. Za zodpovědn„ budu považovat, pokud pro respondenty bude důležit„ naplňov‚n€ potřeb všech členů rodiny, a to jak na rovině fyziologick„, tak na rovině psychologick„, a budou m€t do budoucna odhodl‚n€ vyděl‚vat potřebn„ finančn€ zdroje vlastn€ prac€ (popř€padě nebudou pl‚novat, že sami budou vyděl‚vat, ale budou odhodl‚ni podporovat sv„ho v‡dělečně činn„ho partnera p„č€ o chod rodiny a vytv‚řen€m př€zniv„ho rodinn„ho z‚zem€). Tyto zdroje by d‚le měli b‡t ochotni použ€vat ve prospěch cel„ rodiny.38

2.4 Funkčnost partnersk„ho a rodičovsk„ho syst„mu, vztahy rodiny k širš€mu př€buzenstvu, k instituc€m a jin„ v‚znamn„ sociƒln€ vazby Rodinu tvořƒ tyto subsyst€my: jednotlivci, dy•dy (např. manželskŠ a rodičovskŠ subsyst€m) a většƒ skupiny (např. sourozenci). Mezi jednotlivŠmi rodinnŠmi subsyst€my jsou patrn€ optim•lnƒ, nƒzko propustn€ nebo vysoko propustn€ hranice. Dalšƒ hranice existujƒ mezi každou rodinou a jejƒm soci•lnƒm okolƒm. Je zřejm€, že důsledkem m•lo propustnŠch hranic je neangažovanost a přƒliš propustnŠch naopak ztr•ta autonomie.39 Při hodnocenƒ mƒněnƒ jednotlivŠch skupin respondentů se proto mimo jin€ zaměřƒm na jimi vnƒmanou optim•lnƒ propustnost hranic, což se tŠk• ohraničenƒ rodičovsk€ho syst€mu vůči dětem, funkčnost partnersk€ho syst€mu, zejm€na emocion•lnƒ bilan-

38 39

‰ 18, ‰ 19 odst. 1, 2, 3 z†kona čƒslo 64/1963 Sb., o rodině, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů. Sobotkov†, I. Psychologie rodiny. 2., přepracovan… vyd. Praha: Port†l, 2007, s. 27, 35-37.

20

ce, vztahy členů rodiny k širšƒmu přƒbuzenstvu, vztahy k institucƒm pro rodinu vŠznamnŠm (mƒstnƒ ‹řady, zaměstnavatel€ rodičů, školy atd.) a jin€ vŠznamn€ soci•lnƒ vazby členů rodiny (soused€, př•tel€, z•jmov€ kluby apod.). Za zodpovědn„ budu považovat, pokud bude pro respondenty důležit„, aby jak v nukle‚rn€, tak i rozš€řen„ rodině mezi jednotliv‡mi subsyst„my panovaly důvěrn„ a angažovan„ vztahy, ale aby byla zachov‚na jist‚ intimn€ z•na každ„ho subsyst„mu. Stejně tak budu hodnotit jako zodpovědn„, pokud dosp€vaj€c€ nebudou projevovat tendenci k uzav€r‚n€ se sv„ budouc€ prokreačn€ rodiny před soci‚ln€m okol€m. Soci‚ln€ okol€ se však nesm€ st‚t v‡hradn€m určovatelem života rodiny (což by se mohlo např€klad st‚t v př€padě členstv€ rodiny v někter„ ze sekt).

2.5 Styl komunikace v rodině Mezi jednotlivŠmi členy rodiny doch•zƒ k interakci, kter• je n•strojem udržov•nƒ rodinnŠch vztahů. V rodinn€ interakci můžeme najƒt různ€ opakujƒcƒ se interakčnƒ vzorce neboli stereotypy. Někter€ majƒ povahu neškodnŠch ritu•lů, jin€ mohou bŠt přƒčinou přetrv•vajƒcƒch (i ritualizovanŠch) rodinnŠch probl€mů. Z pohledu systemickŠch teoriƒ je na formy rodinn€ interakce většinou nahlƒženo v r•mci konceptu cirkul•rnƒ kauzality, nikoli kauzality line•rnƒ. JinŠmi slovy, nelze na jednoho ‹častnƒka opakujƒcƒch se komunikačnƒch sekvencƒ pohlƒžet jednoznačně jako na původce a na druh€ho jako na oběť.40 Ve funkčnƒ rodině probƒh• komunikace jasnŠm a jednoznačnŠm způsobem, sdƒlen€ t€ma je všem ‹častnƒkům zřeteln€, lze vyj•dřit souhlas i nesouhlas, emoce v komunikaci jsou přiměřen€. Komunikačnƒ styl rodiny lze tedy hodnotit podle n•sledujƒcƒch měřƒtek: jasnost, participace, řešenƒ neshod a emocion•lnƒ vztahy.41 Co se tŠče jasnosti, na jednom krajnƒm bodě stupnice stojƒ naprost• nečitelnost sdělovan€ho, na druh€ zcela zřeteln€ sdělov•nƒ s jednoznačnŠm emočnƒm doprovodem. Participaci jednotlivŠch ‹častnƒků komunikace lze hodnotit podle toho, kdo a jak se komunikace ‹častnƒ, kdo začƒn• a ukončuje t€ma, kdo se na koho obracƒ, kdo mlčƒ atd. Můžeme tak€ hodnotit, jakŠm způsobem jednotlivƒ členov€ rodiny řešƒ neshody. Zde se může jednat o širokou šk•lu stylů od potlačenƒ něčƒho n•zoru nebo 40 41

Matoušek, O. Metody a řƒzenƒ soci‚lnƒ pr‚ce. 1. vyd. Praha: Port†l, 2003, s. 188. Matoušek, O. Metody a řƒzenƒ soci‚lnƒ pr‚ce. 1. vyd. Praha: Port†l, 2003, s. 188.

21

t€matu až po uzn•nƒ různosti. Emocion•lnƒ vztahy v rodině se rovněž mohou pohybovat na stupnici od negativnƒch až po pozitivnƒ.42

Při hodnocenƒ vŠsledků šetřenƒ se tedy zaměřƒm tak€ na to, do jak€ mƒry je pro jednotliv€ skupiny respondentů důležitŠ efektivnƒ způsob komunikace v rodině. Jako zodpovědn„ budu hodnotit, pokud respondenti budou upřednostňovat při komunikaci v rodině citlivě a ohleduplně pronesen‚, ale jasn‚ sdělen€. D‚le budu považovat za zodpovědn„, jestliže budou dosp€vaj€c€ považovat za ide‚ln€, aby se komunikace •častnili všichni členov„ rodiny a každ‡ z nich měl pr‚vo (samozřejmě přiměřen‡m a slušn‡m způsobem) ř€ci svůj n‚zor.

2.6 Hodnocen€ v‚voje dět€, plƒnovƒn€ reprodukce Jak již bylo zmƒněno, jednou z nejdůležitějšƒch funkcƒ rodiny je funkce reprodukčnƒ. Postoj mladŠch lidƒ k tomuto ‹kolu se však za poslednƒch několik desƒtek let změnil. Je sice pravdou, že procentuelně se znatelně zvŠšil počet pl•novanŠch gravidit vůči nepl•novanŠm (což s sebou přineslo i procentuelnƒ snƒženƒ počtu potratů), avšak v absolutnƒch čƒslech se jedn• o st•le nižšƒ počet těhotenstvƒ. Žčinn• a spolehliv• antikoncepce tedy na jedn€ straně přispěla k tomu, že se rodƒ m€ně nechtěnŠch dětƒ. Na straně druh€ se ale zasloužila o celkov€ zhoršenƒ demografick€ situace u n•s.43 V dotaznƒkov€m šetřenƒ mě bude zajƒmat, zda a v jak€m rozsahu pl•nujƒ reprodukci respondenti. Jednƒm hlediskem zodpovědn€ho přƒstupu se může st•t individu•lnƒ blaho dƒtěte či dětƒ, druhŠm pl•novanŠ přƒnos pro společnost, třetƒm samotn• životnƒ spokojenost respondentů. Z hlediska dƒtěte je třeba reprodukci pl•novat tak, aby bylo možno v dostatečn€ mƒře zajistit naplněnƒ jeho životnƒch a emocion•lnƒch potřeb, nutn€ k jeho zdrav€mu vŠvoji. To zahrnuje nejen již zmƒněnou schopnost respondentů zajistit dostatek materi•lnƒch prostředků pro bezprobl€movŠ chod rodiny, ale tak€ dostatek fyzickŠch a psychickŠch sil se v chodu rodiny a všech rodinnŠch vztazƒch tzv. „angažovat“. Z hlediska společnosti by bylo potřeba, aby se každ€ ženě narodilo průměrně 2,1 dƒtěte, což je tzv. z•chovn• plodnost (stav, kterŠ obnovuje

42 43

Matoušek, O. Metody a řƒzenƒ soci‚lnƒ pr‚ce. 1. vyd. Praha: Port†l, 2003, s. 193. Matějček, Z. Psychologick… eseje (z konce kari…ry). 1. vyd. Praha: UK a Karolinum, 2004, s. 167.

22

v dalšƒ generaci alespoň stejnŠ počet potenci•lnƒch matek).44 Z hlediska samotnŠch respondentů je důležit• jejich spokojenost a možnost osobnƒho uplatněnƒ i mimo rodinu. Nejhoršƒ variantou by, myslƒm, bylo, aby si jedinec připadal tzv. „obětov•n“. Za zodpovědn„ budu tedy považovat, pokud respondenti budou upřednostňovat pl‚novanou reprodukci. Z‚roveň by však měli sami pl‚novat alespoň 2 děti.

2.7 Doba zahƒjen€ pohlavn€ho života a stř€dƒn€ partnerů

V předch•zejƒcƒch podkapitol•ch jsem si stanovila krit€ria srovn•v•nƒ a hodnocenƒ mƒněnƒ respondentů souvisejƒcƒ s t€matem fungov•nƒ rodiny. Než však začne prokreačnƒ rodina jakkoli fungovat, musƒ bŠt založena. S tƒm souvisejƒ ot•zky z oblasti partnerstvƒ. Dospƒvajƒcƒ se musƒ rozhodnout, zda d• přednost snaze o založenƒ z•vazn€ho partnersk€ho vztahu se všemi jeho důsledky a n•sledně (se z•vaznŠm partnerem) zah•jƒ sexu•lnƒ život nebo si nejprve trochu „užije“, ovšem s tƒm, že z•vazn€ partnerstvƒ do budoucna rozhodně pl•nuje. Dospƒvajƒcƒ však může tak€ pl•novitě střƒdat partnery nebo může navazovat nez•vazn€ sexu•lnƒ „zn•mosti“ i během trv•nƒ z•vazn€ho partnerstvƒ. Možnostƒ je opět mnoho. Mimoto navƒc existujƒ i mladƒ lid€, kteřƒ se již v obdobƒ dospƒv•nƒ z nejrůznějšƒch důvodů rozhodujƒ pro celoživotnƒ celib•t. Těch je ale, myslƒm, naprost• menšina. Předtƒm, než vymezƒm zodpovědn• mƒněnƒ v oblasti zah•jenƒ pohlavnƒho života dospƒvajƒcƒmi a v oblasti upřednostňov•nƒ z•vaznŠch či nez•vaznŠch partnerskŠch svazků, pokusƒm se nejprve stručně nastƒnit současnŠ stav těchto aspektů sexu•lnƒho chov•nƒ lidƒ, žijƒcƒch v ČR. N•sledujƒcƒ data poch•zejƒ z VŠzkumu sexu•lnƒho chov•nƒ v Česk€ republice prov•děn€ho v širšƒm měřƒtku od roku 1993 SexuologickŠm ‹stavem 1. l€kařsk€ fakulty Univerzity Karlovy v Praze ve spolupr•ci se společnostƒ DEMA a.s. Dotazov•nƒ proběhlo mezi několika tisƒci obyvateli, uveden€ ‹daje poch•zejƒ z poslednƒho šetřenƒ

44

Možn•, I. Rodina a společnost. 2. uprav. vyd. Praha: Sociologick… nakladatelstvƒ SLON, 2008, s. 267.

23

v prosinci 2008: Muži průměrně poprv€ souložƒ v 17,85 letech, u žen doch•zƒ k prvnƒ souloži průměrně v 18,14 letech.45

Ze stejn€ho šetřenƒ poch•zejƒ i ‹daje o střƒd•nƒ partnerů v dnešnƒ společnosti: Muži ud•vajƒ průměrně 9,4 partnerky za život, ženy 5,2 partnera. VŠraznŠ rozdƒl mezi pohlavƒmi je zřejmě způsoben u mužů nadhodnocov•nƒm a u žen podhodnocov•nƒm počtu skutečnŠch sexu•lnƒch partnerů.46 V oblasti sexu•lnƒho chov•nƒ lidƒ jsou ze společensk€ho hlediska nejpalčivějšƒmi než•doucƒmi jevy šƒřenƒ pohlavně přenosnŠch chorob, těhotenstvƒ mladistvŠch, interrupce, sexu•lnƒ zneužƒv•nƒ apod.47 Nejdůležitějšƒmi faktory při šƒřenƒ pohlavně přenosnŠch chorob jsou přitom počet sexu•lnƒch partnerů v poslednƒm obdobƒ i za celŠ život, pohlavnƒ styk s n•hodnŠm partnerem, nedostatečn€ nebo nespr•vn€ použƒv•nƒ kondomů a provozov•nƒ nebezpečnŠch sexu•lnƒch praktik.48 Za těhotenstvƒm mladistvŠch v Česk€ republice stojƒ jak časn€ zahajov•nƒ pohlavnƒho života, tak tak€ nedostatečn€ užƒv•nƒ spolehlivŠch forem antikoncepce mladŠmi lidmi.49

Pokud si dospƒvajƒcƒ člověk chce odpovědět na ot•zku, kdy je zodpovědn€ začƒt sexu•lně žƒt a kolik sexu•lnƒch partnerů je ještě zodpovědn€ za život vystřƒdat, zřejmě nenalezne jednoznačnou odpověď. Existuje několik rovin, ze kterŠch lze na probl€m nahlƒžet. Neoddiskutovateln• je pouze jednoznačn• spodnƒ věkov• hranice koit•lnƒho debutu, a ta je d•na v každ€ zemi a době platnŠmi z•kony. U n•s je v současn€ době pohlavnƒ styk z•konem povolen mezi osobami staršƒmi 15-ti let.50

45

Weiss, P. Sexu‚lnƒ chov‚nƒ obyvatel ČR – v†sledky n‚rodnƒho v†zkumu čƒslo IV. Zpr†va z odborn…ho sympozia společnosti Pfizer červen 2009. Brno: FarmakonPress, s. 3. 46 Weiss, P. Sexu‚lnƒ chov‚nƒ obyvatel ČR – v†sledky n‚rodnƒho v†zkumu čƒslo IV. Zpr†va z odborn…ho sympozia společnosti Pfizer červen 2009. Brno: FarmakonPress, s. 3. 47 Weiss, P. Zvěřina, J. Sexu‚lnƒ chov‚nƒ v ČR – situace a trendy. 1. vyd. Praha: Port†l, 2001, s. 29. 48 Weiss, P. Zvěřina, J. Sexu‚lnƒ chov‚nƒ v ČR – situace a trendy. 1. vyd. Praha: Port†l, 2001, s. 69, 73-75. 49 Weiss, P. Zvěřina, J. Sexu‚lnƒ chov‚nƒ v ČR – situace a trendy. 1. vyd. Praha: Port†l, 2001, s. 79-81. 50 ‰ 187 předpisu č. 306/2009 Sb., z†kona, kter•m se měnƒ z†kon č. 40/2009 Sb., trestnƒ z†konƒk, a někter… dalšƒ z†kony (ze dne 7. srpna 2009 s •činnostƒ od 1. ledna 2010).

24

J• osobně se domnƒv•m, že v souladu s potřebami cel€ společnosti i jednotlivců by bylo, aby mladƒ lid€ k tak z•važn€mu kroku, jako je zah•jenƒ sexu•lnƒho života, nepřistupovali dřƒve, než budou chtƒt založit opravdu z•vaznŠ partnerskŠ vztah. K tomu patřƒ tak€ jistŠ stupeň zralosti a možnost postarat se o přƒpadně zplozen€ dƒtě (přestože je dnes antikoncepce na velmi vysok€ ‹rovni, nenƒ stoprocentnƒ a umělŠ potrat jako řešenƒ nastal€ho těhotenstvƒ rozhodně nenƒ ide•lnƒ). Ch•pu však, že můj n•zor nemusƒ bŠt sdƒlen ostatnƒmi členy společnosti. Ot•zky do dotaznƒku k t€matu zah•jenƒ pohlavnƒho života a střƒd•nƒ sexu•lnƒch partnerů formuluji tak, abych zjistila, jak časn€ zah•jenƒ pohlavnƒho života považujƒ respondenti za optim•lnƒ, zda upřednostňujƒ z•vazn€ partnerstvƒ či střƒd•nƒ partnerů a zda je pro ně přijatelnŠ styk s n•hodnŠm partnerem a nevěra. Protože průměrnŠ věk koit•lnƒho debutu je u n•s kolem 18 let, budu za časn€ považovat zah•jenƒ pohlavnƒho života dlouho před dovršenƒm plnoletosti. Osobně tak€ považuji za horšƒ variantu střƒd•nƒ sexu•lnƒch partnerů než předčasn€ zah•jenƒ sexu•lnƒho života, a to jak z hlediska utv•řenƒ spr•vnŠch a zodpovědnŠch postojů mlad€ho člověka, tak tak€ z hlediska nebezpečƒ šƒřenƒ pohlavnƒch chorob (kolem 18. roku věku ale již, myslƒm, kles• riziko nechr•něn€ho pohlavnƒho styku s n•hodnŠm partnerem). Ze společensk€ho hlediska je d•le velice vhodn€, aby mladƒ lid€ upřednostňovali buď možnost najƒt si hned napoprv€ partnera, se kterŠm to vz•jemně budou myslet v•žně a bŠt věrnŠ/•, nebo po poč•tečnƒm střƒd•nƒ partnerů nakonec stejně založit z•vaznŠ, pokud možno věrnŠ, vztah. Za nejzodpovědnějš€ budu v oblasti doby a okolnost€ koit‚ln€ho debutu považovat, pokud respondenti budou upřednostňovat zah‚jen€ pohlavn€ho života se st‚l‡m partnerem kolem 18 let nebo později. Jako m„ně zodpovědn„ budu hodnotit, pokud budou za ide‚ln€ dobu pro prvn€ pohlavn€ styk považovat věk po 15. roce se st‚l‡m partnerem nebo kolem 18 let nebo později s jak‡mkoli partnerem. Ještě m„ně zodpovědn„ bude upřednostněn€ koit‚ln€ho debutu po 15. roce s jak‡mkoli partnerem. Jako jednoznačně nezodpovědn„ budu hodnotit, pokud respondenti v ot‚zce věku zah‚jen€ sexu‚ln€ho života nebudou považovat za důležitou platnou pr‚vn€ •pravu. Co se t‡če stř€d‚n€ partnerů, jako nejzodpovědnějš€ budu hodnotit buď možnost naj€t si hned napoprv„ partnera z‚vazn„ho partnera a b‡t věrn‡/‚ nebo po poč‚tečn€m stř€d‚n€ partnerů nakonec stejně založit z‚vazn‡, pokud možno věrn‡, vztah. Jako m„ně

25

zodpovědn„ budu hodnotit to m€něn€, kter„ upřednostn€ sexu‚ln€ styky během trv‚n€ z‚vazn„ho vztahu mimo tento vztah a celoživotn€ stř€d‚n€ partnerů.

26

3. Rodinn‚ p„če Tato kapitola pojedn•v• o pro dƒtě nejpřirozenějšƒm vŠchovn€m prostředƒ, a to o rodině. Bude se zde hovořit jak obecně o rodinn€ p€či - n•hradnƒ i vlastnƒ, tak tak€ o jednotlivŠch odlišnostech n•hradnƒ rodinn€ p€če od p€če biologicky vlastnƒ rodiny.

3.1 Psychologick„ aspekty rodinn„ p„če Co je to vlastně rodina? Na tomto mƒstě lze podat definici sociologickou, pr•vnickou, demografickou a spoustu dalšƒch. N•s však bude nynƒ zajƒmat, co je to rodina, z hlediska psychologick€ho. Dle Matějčka a Langmeiera jsou pro dƒtě vnějšƒ znaky rodiny jen m•lo důležit€. Důležitějšƒ jsou znaky vnitřnƒ, psychologick€.51 Prvnƒm takovŠm vnitřnƒm znakem je vz•jemnost potřeb (zejm€na psychologickŠch) a jejich uspokojov•nƒ mezi vychovateli a dƒtětem. Přitom je podmƒnkou, že dƒtě vychovatelům „patřƒ“ (zde nenƒ důležit€, zda je to stvrzeno z•konem). Vytv•řejƒ se vz•jemn€ hlubok€ a trval€ citov€ vztahy. Rodiče toužƒ, aby tyto vztahy zůstaly v přiměřen€ formě zachov•ny i po odchodu dƒtěte z domova. Tuto potřebu si častěji vƒce uvědomujƒ zejm€na tzv. „n•hradnƒ rodiče“ než „rodiče vlastnƒ“. Ti pociťujƒ jistotu budoucƒ l•sky sv€ho dƒtěte k nim jako něco až přƒliš samozřejm€ho.52 Z tohoto pohledu je klƒčovŠm rysem rodinn€ vŠchovy uspokojenƒ psychick€ potřeby otevřen€ budoucnosti, poskytnut€ vychovateli dƒtětem. Rodič může budoucnost dƒtěte spolu s nƒm a s ohledem na něj formovat, pl•novat, těšit se na ni či se jƒ ob•vat. Pl•nuje tak€ vlastnƒ životnƒ perspektivu jako souč•st životnƒ perspektivy dƒtěte, neodděluje od času dƒtěte svůj vlastnƒ životnƒ čas. Podmƒnkou rodinn€ho života je totiž společnŠ čas a životnƒ prostor dƒtěte a rodičů, soukromŠ život vychovatelů a dƒtěte zde nenƒ oddělen.53

V rodině dƒtě pozn•v• dospěl€ ve vztahu k sobě, ale tak€ ve spoustě dalšƒch vztahů. Zde může pozorovat funkci matky, otce, sourozence, prarodiče, manžela, manželky, tch•na, tchŠně, hlavy rodiny, živitele rodiny a mnoho jinŠch. NezanedbatelnŠ 51

Matějček, Z., Langmeier, J. V†pravy za člověkem. 1. vyd. Praha: Odeon, 1981, s. 211. Matějček, Z., Langmeier, J. V†pravy za člověkem. 1. vyd. Praha: Odeon, 1981, s. 213, 214. 53 Matějček, Z., Langmeier, J. V†pravy za člověkem. 1. vyd. Praha: Odeon, 1981, s. 214, 215. 52

27

je tak€ vŠznam pozn•v•nƒ hodnoty věcƒ, a to jak užitkov€, historick€, osobnƒ, citov€, ide•lnƒ a dalšƒ.54

Co se tŠče vŠchovn€ho působenƒ na dƒtě, to se v rodině neomezuje pouze na dobře propracovanou vŠchovnou technologii. Nejedn• se pouze o souhrn v•žně mƒněnŠch a patřičně pronesenŠch pouček (o tom, co je dobr€ a co špatn€) a vyv•ženŠ syst€m odměn a trestů. DůležitŠ je zde pr•vě hlubokŠ citovŠ vztah mezi rodiči a dƒtětem, vysok• osobnƒ angažovanost. Ta je sice přƒčinou často z vŠchovn€ho hlediska nesmyslnŠch projevů (odměny bez z•sluhy, trest jako vŠsledek n•hl€ho vzplanutƒ hněvu a n•sledn€ vz•jemn€ odpuštěnƒ), avšak je pr•vě tƒm, co postr•d• třeba i bezchybn• vŠchova ‹stavnƒ.55 3.2 Odlišnosti nƒhradn€ rodinn„ p„če od p„če biologick„ rodiny

Z toho, co bylo řečeno, by se mohlo zd•t, že z psychologick€ho hlediska nenƒ z pohledu dƒtěte mezi rodinou biologickou a rodinou n•hradnƒ de facto ž•dnŠ rozdƒl. Existujƒcƒ rozdƒly jsou však velice vŠznamn€. Jist€ zvl•štnosti v rodinn€m soužitƒ jsou nezbytn€ už z důvodu odlišnosti dětƒ, kter€ jsou svěřov•ny do n•hradnƒ rodinn€ p€če (nebo i do ‹stavnƒ vŠchovy). Děti svěřen€ do n•hradnƒ vŠchovy se od ostatnƒch dětƒ z běžn€ populace odlišujƒ nejrůznějšƒmi handicapy už na biologick€ ‹rovni. Ty jsou způsobeny zejm€na genetickŠm z•kladem, prostředƒm, ve kter€m dƒtě do t€ doby vyrůstalo, a často nezodpovědnŠm a dƒtěti neprospěšnŠm chov•nƒm matky během gravidity.56 Dalšƒ specifikum se tŠk• vytv•řenƒ osobnƒ identity dƒtěte. KaždŠ z n•s si vytv•řƒ svoji identitu. Tento proces je neoddělitelně spojen s našƒ minulostƒ, přƒtomnostƒ i budoucnostƒ. V n•hradnƒ rodině se však musƒ s minulostƒ dƒtěte vyrovnat nejen dƒtě samo, ale i jeho n•hradnƒ rodič. Takto postavenŠ proces probƒh• pouze v rodině n•hradnƒ, v biologick€ rodině se neodehr•v•. Jde o z•ležitost velice složitou a dlouhodobou, kter• vyžaduje nemal€ ‹silƒ jak ze strany vychovatelů, tak ze strany dƒtěte.57

54

Matějček, Z., Langmeier, J. V†pravy za člověkem. 1. vyd. Praha: Odeon, 1981, s. 216, 217. Matějček, Z., Langmeier, J. V†pravy za člověkem. 1. vyd. Praha: Odeon, 1981, s. 217-220. 56 Škoviera, A. Dilemata n‚hradnƒ v†chovy. 1. vyd. Praha: Port†l, 2007, s. 46. 57 Škoviera, A. Dilemata n‚hradnƒ v†chovy. 1. vyd. Praha: Port†l, 2007, s. 122. 55

28

Pokud dƒtě dostatečně nepozn• svoji minulost a nevyrovn• se s nƒ, začne minulost buď potlačovat (a rezignuje na vybudov•nƒ smyslupln€ životnƒ perspektivy), nebo naopak bude na minulosti přehnaně lpět. Stane-li se smyslem jeho života pouze okamžit€ uspokojenƒ potřeb „tady a teď“, pak jeho přehnan€ soustředěnƒ na přƒtomnost pravděpodobně povede k vytv•řenƒ kr•tkodobŠch, povrchnƒch a zmaterializovanŠch vztahů.58 Myslƒm si, že tento faktor (‹spěšně či ne‹spěšně završenŠ proces vytvořenƒ identity dƒtěte) vŠznamnŠm způsobem ovlivnƒ vŠsledky dotaznƒkov€ho šetřenƒ mezi respondenty z pěstounskŠch rodin v praktick€ č•sti pr•ce. Zřejmě se nějakŠm způsobem odrazƒ na celkovŠch vŠsledcƒch šetřenƒ mezi touto skupinou respondentů. Tento předpoklad však nemohu potvrdit ani vyvr•tit. Nenƒ totiž v mŠch sil•ch zjistit, jakŠm způsobem probƒhal tento proces u každ€ho konkr€tnƒho respondenta.

3.3 Sociologick„ aspekty rodinn„ p„če Současn• rodina prošla ve sv€m vŠvoji dvěma obdobƒmi. Až do zhruba 60. let 20. stoletƒ fungoval model rodiny s přƒsnou dělbou pr•ce mezi mužem a ženou. Otec chodil do zaměstn•nƒ a vyděl•val pro rodinu penƒze. Matka zůst•vala doma, aby zajistila co nejlepšƒ p€či o děti a o manžela. Naprostou samozřejmostƒ bylo, že matka a otec spolu žili v ř•dn€m manželstvƒ, do t€to doby zcela běžně zakl•dan€m na rozumov€m a materi•lnƒm z•kladě.59 Tento model je od 60. let kritizov•n, doch•zƒ ke zřeteln€mu narušenƒ neoddělitelnosti rodinn€ho života a manželstvƒ. Snižuje se stabilita manželstvƒ, postupně narůst• rozvodovost a svobodn€ mateřstvƒ. Uzavřenƒ manželstvƒ začƒn• bŠt ch•p•no jako akt vz•jemn€ l•sky mezi mužem a ženou. Ačkoli se jistě jedn• o z•klad mnohem bohulibějšƒ než v dřƒvějšƒch dob•ch, paradoxně se st•v• jednou z přƒčin zvyšov•nƒ počtu rozvodů. Lid€, kteřƒ uzavřou manželstvƒ pod vlivem romantick€ l•sky, jsou po vymizenƒ romantiky často nepřƒjemně rozčarov•ni. A ve snaze opět najƒt onu velkou l•sku se zamilov•vajƒ do nov€ho partnera a na řadu přich•zƒ rozvod.60 Doch•zƒ tak€ k mohutn€ individualizaci ve vztazƒch. Mnohem důležitějšƒ než štěstƒ rodiny se pro jedince st•v• jeho vlastnƒ štěstƒ. To neznamen• z•nik rodiny jako ta58

Škoviera, A. Dilemata n‚hradnƒ v†chovy. 1. vyd. Praha: Port†l, 2007, s. 124. Singly, F. de. Sociologie současn… rodiny. 1. vyd. Praha: Port†l, 1999, s. 89, 90. 60 Singly, F. de. Sociologie současn… rodiny. 1. vyd. Praha: Port†l, 1999, s. 90. 59

29

kov€. Rodina se ale spƒše st•v• ide•lnƒm prostředkem seberealizace. Pom•h• člověku, aby on s•m byl šťasten.61

Tradičnƒ model rodinn€ho soužitƒ dost•v• i dalšƒ trhliny. Řada tradičnƒch rodinnŠch funkcƒ je vyvlastněna form•lnƒmi organizacemi (došlo např. k častějšƒmu odloučenƒ muže od rodiny z důvodu oddělenƒ bydliště a pracoviště, vzděl•v•nƒ dětƒ převzala od rodiny do značn€ mƒry škola, do vŠchovy a socializace dƒtěte začala vŠznamnŠm způsobem zasahovat masm€dia, p€či starŠm, nemocnŠm a postiženŠm členům rodin začala mƒsto přƒbuznŠch poskytovat zdravotnick• a soci•lnƒ zařƒzenƒ). Pad• monopol manželstvƒ na legitimnƒ sex. Masově se rozm•h• použitƒ st•le ‹činnějšƒ antikoncepce. To s sebou nese velice vŠznamn€ snƒženƒ průměrn€ho počtu dětƒ v rodině.62 Je tak€ zpochybněna tradičnƒ ‹loha žen v dom•cnosti. Ženy od konce 50. let 20. stoletƒ hromadně opouštějƒ sv€ mƒsto „u plotny“ a budov•nƒ profesnƒ kari€ry se pro ně st•v•, stejně jako pro muže, nedƒlnou a důležitou souč•stƒ života.63 St•le vŠznamnějšƒmi se st•vajƒ nově legitimizovan€ rodinn€ modely, kter€ majƒ jen m•lo společn€ho s tradičnƒm vzorcem rodiny (tedy manželskŠm p•rem s dětmi). Tradičnƒ rodiny v dnešnƒ Evropě tvořƒ jen asi čtvrtinu všech dom•cnostƒ. St•le častěji jsou nahrazov•ny různŠmi typy nesezdan€ho heterosexu•lnƒho i homosexu•lnƒho soužitƒ s dětmi nebo bez nich, sezdan€ho nesoužitƒ i programov€ho života mimo manželstvƒ, partnerstvƒ či rodičovstvƒ. Ať už se n•m tyto trendy lƒbƒ nebo ne, nelze je přehlƒžet.64 Soci•lnƒ situace v různŠch rodin•ch, bez ohledu na to, zda se jedn• o rodiny biologick€, nebo n•hradnƒ, je tedy různ•. Bylo by proto chybnŠm zjednodušenƒm tvrdit, že tradičně „nejspoř•danějšƒ“ poměry a podmƒnky pro socializaci dƒtěte vl•dnou v rodin•ch biologickŠch. Vlastnƒ rodina, ačkoli by měla bŠt pro vŠchovu ide•lnƒ, často dƒtěti neposkytuje dobr€ vŠchovn€ vzory. Sama se mnohdy potŠk• s nejrůznějšƒmi

61

Singly, F. de. Sociologie současn… rodiny. 1. vyd. Praha: Port†l, 1999, s. 90, 91. Možn•, I. Rodina a společnost. 2. uprav. vyd. Praha: Sociologick… nakladatelstvƒ SLON, 2008, s. 21-23. 63 Možn•, I. Rodina a společnost. 2. uprav. vyd. Praha: Sociologick… nakladatelstvƒ SLON, 2008, s. 23. 64 Možn•, I. Rodina a společnost. 2. uprav. vyd. Praha: Sociologick… nakladatelstvƒ SLON, 2008, s. 24, 25. 62

30

probl€my od sv€ stability65, přes ekonomickou soběstačnost66 až po vztahov€ probl€my67.

Naproti tomu n•hradnƒ rodiny bŠvajƒ pečlivě prověřov•ny a posuzov•ny. To samozřejmě nevede ke stoprocentnƒmu vŠskytu n•hradnƒch rodin bez probl€mů, ba pr•vě naopak - n•hradnƒ rodiny majƒ kromě všech obecnŠch rodinnŠch probl€mů často ještě probl€my typick€ pr•vě pro n•hradnƒ rodiny. Jsou ale na rozdƒl od rodin biologickŠch daleko vƒce přƒstupn€ zkoum•nƒ zvenčƒ a pro hodnocenƒ jejich optim•lnƒho fungov•nƒ existujƒ jasně formulovan• a ověřen• krit€ria.68 Nesmƒme opomenout tak€ skutečnost, že n•hradnƒ rodiny často nejsou pouze rodinami n•hradnƒmi, ale např. pěstouni majƒ většinou i sv€ vlastnƒ děti. Může se tedy zcela dobře st•t, že v m€m šetřenƒ bude v roli respondentů i vƒce nevlastnƒch sourozenců vychov•vanŠch jedněmi rodiči, přičemž někteřƒ budou zařazeni ve skupině dětƒ z n•hradnƒch rodin a někteřƒ ve skupině dětƒ z rodin biologickŠch.

65

Možn•, I. Rodina a společnost. 2. uprav. vyd. Praha: Sociologick… nakladatelstvƒ SLON, 2008, s. 275, 276. 66 Dostupn… dne 17. 2. 2010 z http://www.ekonomikaamanagement.cz/getFile.php?fileKey=CEJVB0NUCAdVCEZIU1VHB0MIUU MEBAVDVFVWQ1VUBAVGQ1VCXgQFBERIREJHYA==&lang=cz. Ing. Luboš Smrčka, CSc. (VŠE, Fakulta podnikohospod†řsk†, Katedra podnikov… ekonomiky). Zadluženƒ rodin – klƒčov… t…ma současnosti. 67 Satirov†, V. Kniha o rodině. 1. vyd. Praha: Pr†h a Brno: Svan, 1994, s. 17-20. 68 Sobotkov†, I. Psychologie rodiny. 2., přepracovan… vyd. Praha: Port†l, 2007, s. 75.

31

4. Formy a důvody n‚hradn€ p„če, porovn‚n€ •stavn€ a rodinn„ p„če Jak již bylo uvedeno dřƒve, tato pr•ce sleduje dva cƒle. Těmi jsou zmapov•nƒ mƒněnƒ dospƒvajƒcƒch dětƒ v n•hradnƒ rodinn€ p€či o partnersk€m a rodinn€m životě a porovn•nƒ těchto mƒněnƒ s mƒněnƒmi jejich vrstevnƒků z biologickŠch rodin a dětskŠch domovů (a vyhodnocenƒ těchto rozdƒlů). Budu tedy pracovat se třemi skupinami respondentů – z n•hradnƒ rodinn€ p€če, z biologickŠch rodin a z dětsk€ho domova. Předpokl•d•m, že obecně se mƒněnƒ jednotlivŠch skupin respondentů budou lišit v z•vislosti na typu vŠchovy, kterou prošli. Tato kapitola bude proto věnov•na stručn€mu přehledu existujƒcƒch forem n•hradnƒ p€če o děti, kter€ nemajƒ možnost vyrůstat ve vlastnƒ biologick€ rodině, v Česk€ republice. Důvody, pro kter€ musƒ bŠt dƒtěti zajištěna n•hradnƒ vŠchova, jsou nejrůznějšƒ. V z•věru kapitoly se kr•tce zastavƒm u těch nejčastějšƒch.

4.1 ‰stavn€ v‚chova Žstavnƒ vŠchova je v ČR jednou ze dvou možnŠch forem n•hradnƒ vŠchovy. Umƒstit dƒtě do zařƒzenƒ pro děti vyžadujƒcƒ okamžitou pomoc nebo nařƒdit ‹stavnƒ vŠchovu může soud v přƒpadě, že69: 1. rodina neplnƒ svou funkci, vŠchova dƒtěte je v•žně ohrožena nebo narušena a jin• vŠchovn• opatřenƒ nevedla k n•pravě; 2. se rodiče či osoby odpovědn€ za vŠchovu nemohou o dƒtě ze z•važnŠch důvodů starat, starat se nechtějƒ nebo neumějƒ. Trval€ nebo dlouhodob€ umƒstěnƒ dƒtěte do ‹stavnƒ p€če by však mělo bŠt vždy až možnostƒ poslednƒ volby, jelikož se jedn• o způsob p€če pro dƒtě nejm€ně vhodnŠ.70

4.2 Psychologick„ aspekty Œstavn€ p„če Proč je vlastně dlouhodob€ umƒstěnƒ dƒtěte v ‹stavnƒm zařƒzenƒ nevhodn€? Tuto ot•zku se pokusƒm zodpovědět v t€to podkapitole. VŠchova dƒtěte mimo l•skypln€ rodinn€ prostředƒ, ať vlastnƒ, či n•hradnƒ, způsobuje jednak opožděnƒ v rozumov€m vŠvoji, ale tak€, a to je snad ještě horšƒ, v•žn€ od69 70

‰ 46 odst. 1 z†kona čƒslo 64/1963 Sb., o rodině, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů. ‰ 46 odst. 2,3 z†kona čƒslo 64/1963 Sb., o rodině, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů.

32

chylky ve vŠvoji citov€m. LogickŠm důsledkem je trval€ poškozenƒ schopnosti utv•řet adekv•tnƒ citov€ vztahy k ostatnƒm lidem. Takto postiženƒ jedinci jsou často n•padnƒ svou bezcitnostƒ, povrchnostƒ soci•lnƒch vztahů a nezodpovědnostƒ. Nejsou schopni přijmout pomoc, poučit se ze zkušenosti a vytv•řet abstraktnƒ postoje (žijƒ jen přƒtomnostƒ, nedok•žou pl•novat). To s sebou samozřejmě nese probl€my v nejrůznějšƒch oblastech soci•lnƒ reality.71 Opět si vypůjčƒm vŠsledky vŠzkumu, tentokr•t Matějčkovy skupiny, z let 1995 a 1996, kterŠ byl zaměřen na sledov•nƒ životnƒ dr•hy lidƒ, žijƒcƒch od 3 do 15 let v dětsk€m domově. Z jejich vŠsledků je patrno, že lid€ s deprivačnƒ zkušenostƒ mohou mƒt probl€my ve všech důležitŠch oblastech soci•lnƒho života.72 V oblasti profesnƒho uplatněnƒ: Mnoh€ ze sledovanŠch osob i přes norm•lnƒ inteligenci dosahovaly podprůměrn€ ‹rovně vzděl•nƒ (t€měř polovina měla pouze z•kladnƒ vzděl•nƒ, resp. zvl•štnƒ školu). 36% osob bylo možno označit za nepřizpůsobiv€ (střƒdali zaměstn•nƒ nebo nepracovali). 64% respondentů bylo ekonomicky soběstačnŠch, avšak uplatňovali se na nižšƒ ‹rovni, než odpovƒdalo jejich schopnostem.73 V oblasti plněnƒ partnersk€ a rodičovsk€ role: VŠskyt partnerskŠch probl€mů byl častějšƒ. Nedok•zali nav•zat ani udržet fungujƒcƒ vztah s přijatelnŠm partnerem, byli častěji svobodnƒ nebo rozvedenƒ. Pouze 46% respondentů žilo v manželstvƒ nebo z•vazn€m partnersk€m vztahu (přitom dle Matějčka je schopnost žƒt ve stabilnƒm vztahu vŠznamnŠm indik•torem ‹rovně soci•lnƒ adaptability). Hůře tak€ zvl•dali rodičovskou roli, protože jim chyběla vhodn• emočnƒ a soci•lnƒ zkušenost a funkčnƒ pud biologick€ p€če o potomstvo rovněž často neměli po kom zdědit.74 V oblasti obecn€ soci•lnƒ adaptace: Projevovaly se probl€my se zvl•dnutƒm role dospěl€ho (respondenti se neuměli samostatně rozhodovat, bŠt za sv€ jedn•nƒ zodpovědnƒ ani uchov•vat si vlastnƒ svobodu v r•mci danŠch norem). Sledovan€ osoby se častěji izolovaly, chyběla jim schopnost adekv•tnƒ citov€ odezvy, špatně interpretovaly chov•nƒ ostatnƒch a přičƒtaly jim vinu za sv• selh•nƒ. Soci•lnƒ adaptace rov71

Matějček, Z., Langmeier, J. V†pravy za člověkem. 1. vyd. Praha: Odeon, 1981, s. 96, 97. V†gnerov†, M. Psychopatologie pro pom‚hajƒcƒ profese. 4. vyd., rozšƒřen… a přepracovan…. Praha: Port†l, 2008, s. 604. 73 V†gnerov†, M. Psychopatologie pro pom‚hajƒcƒ profese. 4. vyd., rozšƒřen… a přepracovan…. Praha: Port†l, 2008, s. 604. 74 V†gnerov†, M. Psychopatologie pro pom‚hajƒcƒ profese. 4. vyd., rozšƒřen… a přepracovan…. Praha: Port†l, 2008, s. 604-606. 72

33

něž nebyla dobr•. Projevovali se jako sobečtƒ, nest•lƒ, n•ladovƒ a konfliktnƒ. 36% těchto lidƒ se dopustilo nějak€ho trestn€ho činu, často opakovaně. 28% podstoupilo protialkoholnƒ l€čenƒ.75 Matějček uvedl rovněž zpr•vu o uplatněnƒ lidƒ, kteřƒ vyrůstali v pěstounsk€ p€či. Z t€ vyplŠv• lepšƒ ‹roveň jejich soci•lnƒ adaptace, než tomu bylo v přƒpadě osob vychovanŠch v dětsk€m domově. Na ‹rovni trvalosti partnerskŠch vztahů a kvality zvl•d•nƒ rodičovsk€ role však soci•lnƒ adaptaci nehodnotil, protože pěstounsk• p€če byla znovuzřƒzena až v 60. letech 20. stoletƒ, což způsobilo tehdy nƒzkŠ věk osob, jež prošly pěstounskou p€čƒ.76 Jak tedy vyplŠv• i z Matějčkova vŠše citovan€ho vŠzkumu, probl€my lidƒ s deprivačnƒ zkušenostƒ (a ta je obecně určitě silnějšƒ v přƒpadě dlouhodob€ ‹stavnƒ p€če než v přƒpadě n•hradnƒ rodinn€ p€če) se mohou tŠkat např. oblasti kriminality.77 Z•važn€ jsou však tak€ jejich ostatnƒ probl€my. Tito lid€ jsou často jistŠm způsobem nestandardnƒ, a to z důvodu kumulace nejrůznějšƒch znevŠhodněnƒ (kter• je jistě nesporn• ve všech přƒpadech, kdy v dětstvƒ vznikly důvody pro n•hradnƒ p€či, zejm€na pak v přƒpadech dlouhodob€ ‹stavnƒ p€če). BŠvajƒ častěji osamělƒ nebo vyloučenƒ ze společenstvƒ malŠch soci•lnƒch skupin (jako je kupřƒkladu rodina).78

4.3 Sociologick„ aspekty Œstavn€ p„če V předchozƒm textu jsem hovořila o nevhodnosti dlouhodob€ ‹stavnƒ vŠchovy. To se ovšem tŠkalo pouze přƒpadů opravdu dlouhodobŠch a takovŠch, kde by při troše dobr€ vůle bylo možno nal€zt vhodnějšƒ řešenƒ. Existence ‹stavnƒ vŠchovy jako takov€ m• však sv€ opodstatněnƒ. Pro někter€ děti je jedinŠm vŠchodiskem z neutěšenŠch poměrů vlastnƒ biologick€ rodiny a může se st•t, že dƒtěti poskytne daleko lepšƒ z•klady pro budoucƒ život, než jak€ by mu dok•zali poskytnout jeho rodiče. Hodƒ se tak€ napřƒklad pro děti, jejichž rodiče jsou delšƒ dobu nemocnƒ (nebo např. ve vŠkonu trestu), ale počƒtajƒ, až jim to okolnosti dovolƒ, s n•vratem dƒtěte do rodiny. Dospƒvajƒcƒ děti by si na nov€ rodinn€ prostředƒ tak€ těžko zvykaly. Ostatnƒm je 75

V†gnerov†, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd., rozšƒřen… a přepracovan…. Praha: Port†l, 2008, s. 606, 607. 76 V†gnerov†, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd., rozšƒřen… a přepracovan…. Praha: Port†l, 2008, s. 607. 77 Matějček, Z. Bubleov†, V. Kovařƒk, J. Kriminalita jako následek psychické deprivace. N†hradnƒ rodinn† p…če, česko-slovensk• časopis III/2001. Praha: SNRP, s. 23-25. 78 V†gnerov†, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd., rozšƒřen… a přepracovan…. Praha: Port†l, 2008, s. 55.

34

však namƒstě najƒt n•hradnƒ rodinu, neboť i v přƒpadě ‹stavnƒ p€če z•ležƒ kromě jinŠch faktorů nejen na kvalitě, ale zejm€na pak tak€ na d€lce takto poskytnut€ p€če. Jak jsem již řekla, ‹stav jako trvalŠ domov pro děti od ‹tl€ho věku až do dospělosti je opravdu nevhodnŠ.79 Podƒv•me-li se do d•vn€ minulosti, zjistƒme, že v zařƒzenƒch ‹stavnƒ p€če naprost• většina dětƒ umƒrala. Obrat v podobě objevenƒ blahod•rnŠch ‹činků hygieny nastal až v polovině 19. stoletƒ a procenta ‹mrtnosti v ‹stavech přestala nabŠvat tak drastickŠch čƒsel. I přesto zde však umƒralo a bylo nemocnŠch daleko vƒce dětƒ než za branami ‹stavů. To vedlo k důležit€mu objevu, že dƒtě potřebuje ke sv€mu životu nejen l€ky, čistotu a vzornou p€či, ale tak€ l•sku blƒzk€ osoby. Rozproudila se řada odbornŠch diskusƒ na t€ma: „Zrušit či vylepšit ‹stavy?“, jejichž konečnŠm vŠsledkem byla rozs•hl• reformace ‹stavnƒ p€če a vytvořenƒ novŠch forem n•hradnƒ p€če. U n•s došlo k velk€mu rozvoji ‹stavnƒch zařƒzenƒ po druh€ světov€ v•lce. Kromě kojeneckŠch ‹stavů byly zakl•d•ny dětsk€ domovy, zvl•štnƒ intern•tnƒ školy a dětsk€ domovy se zvŠšenou vŠchovnou p€čƒ. Vybavenƒ, ř•d, organizace a metodika vŠchovy zde dlouhou dobu byly t€měř jednotn€. 80 V několika poslednƒch desetiletƒch však na poli ‹stavnƒ p€če doch•zƒ k vŠznamnŠm změn•m. Při n•vštěvě většiny dnešnƒch zařƒzenƒ si můžeme povšimnout, že ‹stavy bŠvajƒ zařƒzeny civilněji, k dětem je přistupov•no pokud možno individu•lně, sourozeneck€ skupiny nebŠvajƒ (pokud to lze) rozdělov•ny a děti jsou v co nejvyššƒ možn€ mƒře prakticky zapojov•ny do běžnŠch činnostƒ, kter€ budou v životě potřebovat. Smutn€ vŠjimky však i dnes existujƒ.

4.4 Nƒhradn€ rodinnƒ p„če Až do t€to chvƒle jsem se v t€to kapitole věnovala n•hradnƒ p€či ‹stavnƒ. Druhou existujƒcƒ alternativou n•hradnƒ p€če o děti v ČR je n•hradnƒ rodinn• p€če. Zde existuje několik variant, jakŠm způsobem může bŠt zajištěna. Tyto varianty stručně představƒm v několika n•sledujƒcƒch podkapitol•ch.

79 80

Matějček, Z., Langmeier, J. V†pravy za člověkem. 1. vyd. Praha: Odeon, 1981, s. 112. Matějček, Z., Langmeier, J. V†pravy za člověkem. 1. vyd. Praha: Odeon, 1981, s. 89-99.

35

4.4.1 Svěřen€ do p„če jin„ fyzick„ osoby než rodiče

Je-li v z•jmu dƒtěte, aby bylo vychov•v•no jinou osobou než rodičem, může soud svěřit p€či o něj jin€ fyzick€ osobě (popř. manželům), zpravidla přƒbuzn€mu dƒtěte. Tato osoba musƒ se svěřenƒm samozřejmě souhlasit, soud pak vymezƒ rozsah jejƒch pr•v a povinnostƒ vůči dƒtěti.81 4.4.2 Osvojen€

Pr•vnƒm důsledkem osvojenƒ je vznik přƒbuzenskŠch vztahů mezi osvojencem a osvojiteli a jejich přƒbuznŠmi. Osvojitel€ vůči dƒtěti nabŠvajƒ pln€ rodičovsk€ zodpovědnosti. Z•kon o rodině rozlišuje dva možn€ druhy osvojenƒ: osvojenƒ (prost€, zrušiteln€, kter€ lze ze z•važnŠch důvodů zrušit pouze na n•vrh osvojitele nebo osvojence) a osvojenƒ nezrušiteln€ (takto lze osvojit pouze dƒtě staršƒ jednoho roku).82 Tento způsob n•hradnƒ rodinn€ p€če se nejvƒce podob• p€či o dƒtě ve vlastnƒ biologick€ rodině. Dƒtě nese přƒjmenƒ osvojitele, při společn€ p€či manželů pak přƒjmenƒ určen€ pro ostatnƒ děti osvojitelů. Do knihy narozenƒ matriky se zapƒše jako rodič osvojitel, popřƒpadě osvojitel€.83

Jedn• se o pro dƒtě obecně nejvhodnějšƒ způsob n•hradnƒ vŠchovy. Pro dƒtě, kter€ z jakŠchkoli důvodů nem• možnost vyrůstat ve vlastnƒ rodině, je maxim•lně vŠhodnŠ. Ne všechny takov€ děti však mohou bŠt umƒstěny do adopčnƒ p€če. Nejčastějšƒ přek•žkou bŠv• nedořešenƒ jejich pr•vnƒho vztahu s biologickou rodinou. Do adopce d•le většinou nebŠvajƒ umƒstěny děti s nepřƒznivou nebo nejasnou zdravotnƒ progn—zou, děti v pokročilejšƒm věku a děti minoritnƒho etnika.84 4.4.3 Pěstounskƒ p„če

Do pěstounsk€ p€če fyzick€ osoby nebo do společn€ pěstounsk€ p€če manželů může bŠt dƒtě svěřeno opět v přƒpadě, že to vyžaduje jeho nejlepšƒ z•jem, a to ze z•konem stanovenŠch důvodů i na přechodnou dobu.85 Nejčastěji se však jedn• o

81

‰ 45 z†kona čƒslo 64/1963 Sb., o rodině, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů. ‰ 63-77 z†kona čƒslo 64/1963 Sb., o rodině, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů. 83 ‰ 63-77 z†kona čƒslo 64/1963 Sb., o rodině, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů. 84 Matějček, Z. Koluchov†, J. Bubleov†, V. Kovařƒk, J. Benešov†, L. Osvojenƒ a pěstounsk‚ p…če. 1.vyd. Praha: Port†l, 2002, s. 19. 85 ‰ 45 a, odst. 2, 5 z†kona čƒslo 64/1963 Sb., o rodině, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů. 82

36

p€či dlouhodobou, a to většinou až do dosaženƒ zletilosti dƒtěte.86 Pěstoun vykon•v• přiměřeně pr•va a povinnosti rodičů, nem• však vyživovacƒ povinnost vůči dƒtěti a pr•vo zastupovat ho a spravovat jeho z•ležitosti m• jen v běžnŠch věcech.87 Tento způsob n•hradnƒ vŠchovy je optim•lnƒ pro děti, kter€ nemohou žƒt ve vlastnƒch rodin•ch a z•roveň nějak• přek•žka (viz předch•zejƒcƒ podkapitola) br•nƒ tomu, aby mohly bŠt umƒstěny do osvojenƒ. Pěstounsk• p€če obdobně jako adopce v praxi opět velmi připomƒn• přirozen€ rodinn€ prostředƒ. Mezi dƒtětem a pěstouny a jejich blƒzkŠmi se většinou vytv•řejƒ intenzƒvnƒ citov€ vazby. Nedoch•zƒ zde však po legislativnƒ str•nce ke vzniku přƒbuzensk€ho poměru (neform•lně však většinou vznikajƒ, osobně bych tyto vztahy definovala jako přƒbuzenstvƒ psychologick€) a pěstounsk• p€če zletilostƒ dƒtěte končƒ. Velice často ale přetrv•vajƒ trval€ kontakty mezi pěstouny a dƒtětem, obdobn€ kontaktům mezi biologickŠmi rodiči a jejich dospělŠm potomkem.88 4.4.4 Poručenskƒ p„če

V přƒpadě, že rodiče dƒtěte zemřeli, byli zbaveni rodičovsk€ zodpovědnosti, vŠkon jejich rodičovsk€ zodpovědnosti byl pozastaven nebo nejsou v pln€m rozsahu způsobilƒ k pr•vnƒm ‹konům, ustanovƒ soud dƒtěti poručnƒka. Ten nezletil€ho vychov•v•, zastupuje a spravuje jeho majetek. Poručnƒky dƒtěte mohou bŠt ustanoveni společně i manžel€. Jestliže nemůže bŠt poručnƒkem ustanovena fyzick• osoba, ustanovƒ soud poručnƒkem org•n soci•lně-pr•vnƒ ochrany dětƒ.89 Jak€koliv rozhodnutƒ poručnƒka v podstatn€ věci tŠkajƒcƒ se dƒtěte podl€h• schv•lenƒ soudu.90 V přƒpadě, že poručnƒk o dƒtě osobně pečuje a naplňuje všechny složky rodičovsk€ zodpovědnosti, však nastupuje na mƒsto rodičů t€měř v cel€m rozsahu. Nem• ale k dƒtěti vyživovacƒ povinnost.91 V praxi je osobnƒ poručensk• p€če o dƒtě jakŠmsi mezistupněm mezi adopcƒ a pěstounskou p€čƒ. Dƒtě může bez většƒch obtƒžƒ n€st přƒjmenƒ poručnƒků, poručnƒk je

86

‰ 45 a, odst. 1 z†kona čƒslo 64/1963 Sb., o rodině, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů. ‰ 45 a-d z†kona čƒslo 64/1963 Sb., o rodině, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů. 88 Matějček, Z. Koluchov†, J. Bubleov†, V. Kovařƒk, J. Benešov†, L. Osvojenƒ a pěstounsk‚ p…če. 1.vyd. Praha: Port†l, 2002, s. 16. 89 ‰ 78, 79 odst. 2, 3 z†kona čƒslo 64/1963 Sb., o rodině, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů. 90 ‰ 80 odst. 4 z†kona čƒslo 64/1963 Sb., o rodině, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů. 91 ‰ 81 z†kona čƒslo 64/1963 Sb., o rodině, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů. 87

37

z•konnŠm z•stupcem dƒtěte. Odpovƒd• však soudu za ř•dn€ plněnƒ sv€ funkce a podl€h• pravideln€mu dozoru, obdobně jako tomu je v přƒpadě pěstounsk€ p€če.92

4.5 Porovnƒn€ zƒkladn€ch rozd€lů rodinn„ a Œstavn€ p„če Pokud tedy stručně shrneme odlišnosti rodinn€ vŠchovy od vŠchovy ‹stavnƒ, prvnƒm takovŠmto rozdƒlem je, že rodina m• potenci•l st•t se mƒstem hlubokŠch citovŠch vztahů na celŠ život. Dƒtě zde může bŠt bezpodmƒnečně přijƒm•no a akceptov•no, může se st•t zdrojem radosti pro sv€ okolƒ už jen z důvodu sv€ prost€ existence. To se v ‹stavnƒ p€či st•v• jen zřƒdka.93 Dalšƒ charakteristickou odlišnostƒ je vz•jemn€ uspokojov•nƒ z•kladnƒch životnƒch, předevšƒm psychickŠch potřeb jednotlivŠch členů rodinn€ho společenstvƒ. Tƒmto způsobem doch•zƒ ke vn•šenƒ novŠch podnětů, novŠch zkušenostƒ a nov€ho rozměru do jejich prožƒv•nƒ. S tƒm souvisƒ dalšƒ z charakteristik rodinn€ho života, již dřƒve zmiňovan• „otevřen• budoucnost“. Ta je možn• pr•vě z důvodu osobnƒ zaangažovanosti vychovatelů na osudu dƒtěte. Přestože ani vychovateli v ‹stavu osud dƒtěte nenƒ lhostejnŠ, bŠv• zpravidla citově zaangažov•n jinde, předevšƒm ve sv€ rodině.94 Od toho se d•le odvƒjejƒ dalšƒ rozdƒly mezi rodinnou a ‹stavnƒ vŠchovou. Rodina sdƒlƒ společnŠ čas, společnŠ prostor, společn€ prožitky a společn€ vzpomƒnky. Individu•lnƒ soukromƒ jednotlivŠch členů by sice měla bŠt respektov•na, ale z•roveň propojena. BěžnŠ rodinnŠ život, sdƒlenƒ starostƒ i radostƒ, společn€ pl•nov•nƒ budoucƒch věcƒ a řešenƒ většƒch či menšƒch neshod se ve fungujƒcƒ rodině st•v• pro dƒtě tou nejlepšƒ školou života, kter• ovšem opět chybƒ dětem „‹stavnƒm“.95 Dalšƒ odlišnost opět navazuje na předch•zejƒcƒ. V rodině m• dƒtě možnost setkat se s nejrůznějšƒmi a nejrozmanitějšƒmi soci•lnƒmi vzory. Tato zkušenost dětem z ‹stavů v cel€m jejich dalšƒm životě zjevně chybƒ.96

92

Matějček, Z. Koluchov†, J. Bubleov†, V. Kovařƒk, J. Benešov†, L. Osvojenƒ a pěstounsk‚ p…če. 1.vyd. Praha: Port†l, 2002, s. 17, 18. 93 Kovařƒk, J. Bubleov†, V. Šlesingerov†, K. N‚hradnƒ rodinn‚ p…če v praxi. 1. vyd. Praha: Středisko n†hradnƒ rodinn… p…če a Port†l, 2004, s. 15. 94 Kovařƒk, J. Bubleov†, V. Šlesingerov†, K. N‚hradnƒ rodinn‚ p…če v praxi. 1. vyd. Praha: Středisko n†hradnƒ rodinn… p…če a Port†l, 2004, s. 15. 95 Kovařƒk, J. Bubleov†, V. Šlesingerov†, K. N‚hradnƒ rodinn‚ p…če v praxi. 1. vyd. Praha: Středisko n†hradnƒ rodinn… p…če a Port†l, 2004, s. 15. 96 Kovařƒk, J. Bubleov†, V. Šlesingerov†, K. N‚hradnƒ rodinn‚ p…če v praxi. 1. vyd. Praha: Středisko n†hradnƒ rodinn… p…če a Port†l, 2004, s. 15.

38

Nasnadě je dalšƒ odlišnost. Zatƒmco rodinn• vŠchova se může jevit jako neprogramov•, nahodil• nebo improvizovan•, neboť je v mnoha přƒpadech z•visl• na jedinečnosti situace nebo jedinečnosti osobnƒch charakteristik dƒtěte a důraz je zde kladen na rozvoj vnitřnƒ sebekontroly, ‹stavnƒ vŠchova m• programovŠ charakter, využƒv• kontroly zvenčƒ a pracuje t€měř vŠhradně s odměnami a tresty. Takov•to vŠchova nemůže ve velk€ mƒře, na rozdƒl od vŠchovy v rodině, bŠt vŠchovou interakčnƒ, oboustrannou, směřujƒcƒ vz•jemně od vychovatelů k dƒtěti a naopak. V reperto•ru ‹stavnƒch vŠchovnŠch prostředků d•le většinou chybƒ nezasloužen€ odpuštěnƒ a děl•nƒ radosti.97

4.6 Nejčastějš€ důvody nƒhradn€ p„če Naprost• většina „opuštěnŠch“ dětƒ, je tzv. soci•lně osiřel•. To v praxi znamen•, že majƒ oba žijƒcƒ rodiče (nebo alespoň jednoho). Ti se však o ně nemohou, nechtějƒ, nebo neumějƒ starat. Pouze mal€ procento dětƒ, kter€ musƒ bŠt umƒstěny v n•hradnƒ p€či, je skutečně osiřel€ (to znamen•, že jeden nebo oba rodiče zemřeli). V těchto přƒpadech p€či o dƒtě často přebƒrajƒ jeho blƒzcƒ přƒbuznƒ.98

Jak je tomu tedy opravdu s důvody n•hradnƒ p€če? Nejprve se podƒvejme na přƒčiny svěřov•nƒ dětƒ do ‹stavnƒ vŠchovy. Nejčastěji je dƒtě přijato do ‹stavu ze soci•lnƒch přƒčin (28,4%), n•sledujƒ zdravotnƒ důvody (26 %) a zdravotně soci•lnƒ probl€my (22,2%). Pouh• 2 % klientů zařƒzenƒ ‹stavnƒ a ochrann€ vŠchovy připadajƒ na fakticky oboustranně osiřel€ děti. Zbytek (21,4%) dětƒ tr•vƒ sv€ dětstvƒ nebo jeho č•st v institucion•lnƒm zařƒzenƒ z jinŠch než vŠše uvedenŠch důvodů.99 Pokud bychom chtěli bŠt konkr€tnějšƒ, nejčastějšƒmi důvody pro umƒstěnƒ dƒtěte do zařƒzenƒ ochrann€ a ‹stavnƒ vŠchovy je alkoholismus a užƒv•nƒ n•vykovŠch l•tek rodiči, prostituce matky, zneužƒv•nƒ a tŠr•nƒ dětƒ, nezvl•dnut• vŠchova, nƒzk• soci•lnƒ ‹roveň rodiny, trestn• činnost rodičů, z•važn€ poruchy chov•nƒ dětƒ a osiřenƒ.100

97

Kovařƒk, J. Bubleov†, V. Šlesingerov†, K. N‚hradnƒ rodinn‚ p…če v praxi. 1. vyd. Praha: Středisko n†hradnƒ rodinn… p…če a Port†l, 2004, s. 15, 16. 98 Matějček, Z. Koluchov†, J. Bubleov†, V. Kovařƒk, J. Benešov†, L. Osvojenƒ a pěstounsk‚ p…če. 1. vyd. Praha: Port†l, 2002, s. 20. 99 Dostupn… dne 21.1.2010 z http://www.rodina.cz/clanek546.htm. PhDr. Věduna Bubleov† (Středisko n†hradnƒ rodinn… p…če). Syst…m n‚hradnƒ rodinn… p…če. 100 Dostupn… dne 19. 2. 2010 z http://www.otevridvere.cz/download/metodicka_prirucka.pdf. Mgr. Martina Gottwaldov† a kol. Dlouhodob‚ přƒprava dětƒ s nařƒzenou Šstavnƒ v†chovou na vstup do samostatn…ho života (Metodick† přƒručka Poradensk…ho centra pro děti a ml†dež s nařƒzenou •stavnƒ v•chovou, Centra J.J.Pestalozziho Chrudim), s. 21.

39

Do n•hradnƒ rodinn€ p€če však děti přich•zejƒ většinou po nějak€ době str•ven€ v ‹stavu. Rekrutujƒ se tedy z těch, jež byly do n•hradnƒ p€če svěřeny z již uvedenŠch přƒčin. Někter€ děti umƒstěn€ v n•hradnƒ rodinn€ p€či však vůbec ‹stavnƒ vŠchovou neprošly (nebo jen velice kr•tce). Jedn• se většinou o skutečn€ sirotky, jak již bylo uvedeno na zač•tku t€to podkapitoly, o kter€ převzali p€či jejich přƒbuznƒ.

V praktick€ č•sti pr•ce bude jistě zajƒmav€ porovnat, jakŠm způsobem ovlivnilo n•hradnƒ prostředƒ vŠchovy respondentů jejich mƒněnƒ.

40

5. Dospívání Tato bakal•řsk• diplomov• pr•ce je zaměřena na zjišťov•nƒ a vyhodnocov•nƒ některŠch mƒněnƒ dospƒvajƒcƒch lidƒ. Respondenti se z důvodu sv€ho věku nach•zejƒ ve zvl•štnƒ životnƒ situaci. Pro jejƒ pochopenƒ je v tuto chvƒli třeba zastavit se pr•vě u problematiky dospƒv•nƒ, kter€ samozřejmě probƒh• jinak v přirozenŠch podmƒnk•ch a jinak v přƒpadě n•hradnƒ vŠchovy. Specifikům dospƒv•nƒ v n•hradnƒ rodině a v ‹stavnƒ p€či se budu věnovat na konci kapitoly.

5.1 Dospívání, jeho etapy a základní projevy Pojmem dospƒv•nƒ zahrnuje obdobƒ pubescence (přibližně od 11 do 15 let) a adolescence (zhruba od 15 do 20 - 22 let). Přƒprava organismu na dospƒv•nƒ probƒh• již v obdobƒ prepuberty. Doch•zƒ ke zrychlen€mu růstu, u dƒvek se začƒnajƒ vyvƒjet prsnƒ žl•zy a ukl•dat podkožnƒ tuk na bocƒch a hŠždƒch. Pubescence v užšƒm slova smyslu pak začƒn• u dƒvek mezi 11. a 13. rokem n•stupem menarch€. U chlapců je tato etapa zah•jena o 1 – 2 roky později prvnƒ imisƒ semene. Dƒvk•m i chlapcům začƒn• růst charakteristick€ ochlupenƒ, chlapci začƒnajƒ mutovat.101 Během adolescence většina chlapců ještě vŠrazně vyroste, dƒvky již většinou dos•hly t€měř sv€ konečn€ vŠšky. Chlapci svalnatƒ a mužnƒ, začƒnajƒ jim růst vousy. Dƒvk•m d•le rostou ňadra a boky, jejich postava vŠrazně zženštƒ. U osmn•ctiletŠch chlapců vrcholƒ produkce testosteronu. Ženy naproti tomu vrchol sv€ sexu•lnƒ aktivity proděl•vajƒ až v dospělosti, kolem 30. roku.102 5.1.1 Pubescence

Jak jsem již uvedla, prvnƒ etapou dospƒv•nƒ je pubescence. Ta probƒh• u každ€ho mlad€ho člověka jedinečnŠm způsobem. Individu•lnƒ rozdƒly mezi jednotlivŠmi pubescenty jsou, ať se už jedn• o tělesnŠ nebo duševnƒ vŠvoj, dosti vŠrazn€. Někteřƒ jedinci jsou už v tomto věku psychosoci•lně i citově velmi vyspělƒ. Jinƒ se st•le chovajƒ a myslƒ přev•žně dětsky. Tato rozdƒlnost tempa platƒ i v oblasti mravnƒho, estetick€ho a světon•zorov€ho vŠvoje.103

101

Hort, Vl. Hrdlička, M. Kocourkov†, J. Mal†, E. a kol. Dětsk‚ a adolescentnƒ psychiatrie. 2. vyd. Praha: Port†l, 2008, s. 38. 102 Řƒčan, P. Cesta životem. 2. přeprac. vyd. Praha: Port†l, 2004, s. 193, 194. 103 Řƒčan, P. Cesta životem. 2. přeprac. vyd. Praha: Port†l, 2004, s. 170, 171.

41

Existuje však jedna obecn• tendence typick• pro pubescenci, a tou je bouřliv€, často až nepřiměřen€ a proměnliv€ emočnƒ prožƒv•nƒ. Střƒd•nƒ n•lad a emočnƒ labilita jsou pro samotn€ho pubescenta dosti těžko pochopiteln€ a zvl•dnuteln€. Tƒm ovšem doch•zƒ k dalšƒm vŠkyvům jeho n•lad a chov•nƒ. Sƒla emočnƒch vŠlevů však spƒše než s intenzitou nebo hloubkou citu souvisƒ spƒše s prozatƒmnƒm nedostatkem sebek•zně a citov€ integrace.104 VŠvojově vŠznamnŠm st•diem pubescence je pubescentnƒ vzpoura. Vedle l•sky k prozatƒm pouze milovanŠm lidem se současně objevuje zloba až nen•vist, ‹ctu nahrazuje pohrd•nƒ. Doma i ve škole pubescent skrytě nebo otevřeně ‹točƒ na autority. JakŠkoli trest je z jeho strany vnƒm•n jako ur•žka a ponƒženƒ. Jedn• se o velmi těžkou, avšak velice důležitou etapu pro samotn€ho pubescenta i jeho soci•lnƒ okolƒ. Usnadňuje totiž citov€ odpout•nƒ od rodičů a pozdějšƒ vytvořenƒ nov€ho zral€ho citov€ho vztahu. Z•roveň je zkouškou pubescentovŠch vlastnƒch sil a možnostƒ.105 Dospƒvajƒcƒ by měl během pubescence splnit několik z•kladnƒch vŠvojovŠch ‹kolů, m•-li se z něho v budoucnu vskutku st•t zral• dospěl• osobnost. V prv€ řadě se jedn• o hled•nƒ hlubšƒ pravdy, než je ta, kter• se jako pravda jevƒ na prvnƒ pohled. Toto hled•nƒ je možn€ dƒky vŠrazn€mu rozšƒřenƒ obzoru v pubescenci, kter€ je d•no mohutnŠm rozvojem intelektu a intelektu•lnƒ abstrakce, avšak nezřƒdka bŠv• velice bolestn€. Řada mladŠch lidƒ proto pro svůj dalšƒ život zvolƒ praktickŠ model přijetƒ pravdy konvenčnƒ, většinov€.106 DruhŠm ‹kolem pubescence je vyřešenƒ konfliktu mezi romantickŠm ide•lem platonick€ erotiky a sexualitou. Dnešnƒ společnost vystavuje v tomto ohledu pubescenty jednomu velk€mu riziku, a tƒm je přeskočenƒ f•ze platonick€ erotiky. Na mlad€ lidi je vyvƒjen ze všech stran silnŠ tlak k tomu, aby se v t€to oblasti začali co nejdřƒve chovat jako dospělƒ. Existuje však re•ln€ riziko, že pokud jsou někter€ f•ze psychosexu•lnƒho vŠvoje přeskočeny, člověk v t€to oblasti nedozraje a jako dospělŠ a zodpovědnŠ se nezačne chovat nikdy.107 Pro objasněnƒ dalšƒho vŠznamn€ho ‹kolu pubescence v životě dospƒvajƒcƒho člověka se musƒme vr•tit k již zmiňovan€ pubescentnƒ vzpouře. Dospƒvajƒcƒ si při jejƒch projevech osvojuje vzorce chov•nƒ, kter€ později začlenƒ do sv€ osobnosti. Podle 104

V†gnerov†, M. V†vojov‚ psychologie I. Dotisk 1. vyd. Praha: UK a Karolinum, 2008, s. 340, 341. Řƒčan, P. Cesta životem. 2. přeprac. vyd. Praha: Port†l, 2004, s. 181, 182. 106 Řƒčan, P. Cesta životem. 2. přeprac. vyd. Praha: Port†l, 2004, s. 188. 107 Řƒčan, P. Cesta životem. 2. přeprac. vyd. Praha: Port†l, 2004, s. 189. 105

42

nich si uvědomuje věci, proti nimž je dobr€ se bouřit a za kter€ stojƒ za to bojovat (a přitom i riskovat) a n•sledně jedn• podle sv€ho přesvědčenƒ. I zde však hrozƒ nebezpečƒ, kter€ spočƒv• v tom, že již prvnƒ n•znaky vzpoury budou ze strany soci•lnƒho okolƒ nevhodnŠm, přƒliš autorit•řskŠm, způsobem potlačeny. Tƒmto způsobem lze vychovat zbabělce a konzumnƒho člověka bez jakŠchkoli ide•lů. Okolƒ se však na pubescentovi může „provinit“ i nechtěně, pokud mu ve všem ustupuje a d•v• za pravdu. To navƒc často činƒ způsobem, kterŠ napovƒd•, že dospƒvajƒcƒ nenƒ považov•n za rovnocenn€ho, za hodna nějak€ho většƒho vzrušenƒ, protože je ještě nedospělŠ a časem ho to přejde.108 5.1.2 Adolescence

Druhou etapou dospƒv•nƒ, navazujƒcƒ na pubescenci, je adolescence. Jedn• se o obdobƒ nejvŠraznějšƒch psychosoci•lnƒch změn. Patn•ctiletŠ člověk je již tělesně zdatnŠ, silnŠ, rychlŠ, ale tak€ inteligentnƒ jako dospělŠ. Toužƒ po vlastnƒm společensk€m uplatněnƒ a po pohlavnƒm životě. Mƒsto toho je však po jistou dobu odk•z•n na existenčnƒ z•vislost na rodičƒch, podřƒzenost a omezov•nƒ sexu•lnƒch aktivit. Vedle povinnostƒ a nepřƒjemnŠch z•kazů se mu však tak€ otevƒrajƒ nov€ možnosti a přƒležitosti, s jeho věkem jsou spojena rovněž určit• pr•va.109

Je těžk€ přesně určit věk, kdy adolescence končƒ a mladŠ člověk se st•v• dospělŠm. Tato hranice je veskrze individu•lnƒ. Vliv m• zřejmě předevšƒm psychick• vyspělost a dosaženƒ ekonomick€ nez•vislosti na rodičƒch. Tƒm se však průměrn• d€lka adolescence v poslednƒ době neust•le zvyšuje, protože st•le vƒce mladŠch lidƒ dosahuje vysokoškolsk€ho vzděl•nƒ a existenčně nez•vislŠmi se tedy st•vajƒ později. Na druh€ straně st•le mladšƒ lid€ přebƒrajƒ adolescentnƒ způsoby tr•venƒ voln€ho času, řeči, obl€k•nƒ, vŠběru hudby a uvažov•nƒ. Tƒm se adolescence podle některŠch autorů posunula i do nižšƒho věku. Většinu respondentů tedy bude možn€ zřejmě zařadit mezi adolescenty.110 Oproti pubescenci již v adolescenci nedoch•zƒ k osvojov•nƒ si novŠch z•sadnƒch myšlenkovŠch operacƒ, ale pouze k jejich zrychlenƒ, zpřesněnƒ a spolehlivějšƒmu prov•děnƒ. Adolescent sice nenƒ na vrcholu inteligence, je mu však natolik blƒzko, že

108

Řƒčan, P. Cesta životem. 2. přeprac. vyd. Praha: Port†l, 2004, s. 189. Langmeier, J., Krejčƒřov†, D. V†vojov‚ psychologie. 4. přeprac. a doplněn… vyd., v Grada 2. aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006, s. 164. 110 Řƒčan, P. Cesta životem. 2. přeprac. vyd. Praha: Port†l, 2004, s. 192, 193. 109

43

to může často bŠt pr•vě on, kdo m• lepšƒ, přesnějšƒ a origin•lnějšƒ ‹sudek než dospělŠ.111

Pro tr•venƒ voln€ho času adolescenta existuje několik typickŠch způsobů. Prvnƒ mƒsto v žebřƒčku popularity zaujƒmajƒ dlouh€ rozhovory, zejm€na s vrstevnƒky. Jsou důležitou školou komunikace a konverzace, často řešƒ ot•zky smyslu života. Dalšƒ důležitou adolescentnƒ v•šnƒ je četba, ke škodě samotnŠch adolescentů však v poslednƒ době st•le častěji nahrazovan• pohodlnějšƒm sledov•nƒm televize, videa a DVD nebo promarňov•nƒm času u počƒtače. Adolescenti pěstujƒ tak€ celou řadu aktivnƒch z•jmů. Jedn• se předevšƒm o sport, produkci a komponov•nƒ hudby, tanec, ochotnick€ divadlo, fotografov•nƒ, liter•rnƒ pokusy, učenƒ se cizƒmu jazyku atd. atd.112 Pokud adolescent neustrnul ve stadiu pragmatick€ho většinov€ho pojetƒ mor•lnƒho a etick€ho myšlenƒ, je vyznavačem absolutnƒ mor•lky. Je nezřƒdka schopen velkŠch obětƒ v obecně prospěšn€m z•jmu a sebeodsuzov•nƒ za běžn€ jedn•nƒ, kter€ podle něj přispƒv• ke zk•ze lidstva, jako je např. neekologick€ chov•nƒ, konvenčnƒ lež atp. Tr•pƒ ho i utrpenƒ lidƒ na opačn€ polokouli, toužƒ po celosvětov€ solidaritě a mƒru. Tento absolutismus musƒ bŠt později zmƒrněn a překon•n, aby splnil spr•vně svoji vŠvojovou ‹lohu. Takto se rodƒ mravně dospělŠ člověk. Při tom však na něj čƒh• hned několik nebezpečƒ. Jakmile totiž pozn• svoji nedokonalost a neschopnost žƒt podle přƒsně vymezenŠch pravidel, může začƒt hledat vŠchodisko z t€to situace ve vlastnƒ bezohlednosti a egoismu. D•le existuje riziko, že rozdƒl mezi svŠmi teoretickŠmi z•sadami a svŠm praktickŠm jedn•nƒm začne s•m sobě zdůvodňovat neexistujƒcƒmi ušlechtilŠmi motivy. NemalŠm probl€mem tak€ je, že mravnƒ hled•nƒ adolescenta je vždy spojeno s určitŠm jedn•nƒm. Proces pozn•v•nƒ sebe sama je komplikov•n snahou bŠt „nějakŠm“. Je obdobƒm čast€ho experimentov•nƒ mladŠch lidƒ metodou pokusu a omylu a jeho cƒlem je najƒt tu jedinou pravou cestu pr•vě pro sebe a svůj život. To však může nezkušen€ho hledajƒcƒho sv€st i na stezky experimentov•nƒ s alkoholem, drogami, nezodpovědnŠm sexem a nebezpečnŠmi nebo neleg•lnƒmi činnostmi.113

111

Langmeier, J., Krejčƒřov†, D. V†vojov‚ psychologie. 4. přeprac. a doplněn… vyd., v Grada 2. aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006, s. 149-152. 112 Řƒčan, P. Cesta životem. 2. přeprac. vyd. Praha: Port†l, 2004, s. 200-202. 113 Řƒčan, P. Cesta životem. 2. přeprac. vyd. Praha: Port†l, 2004, s. 210-212, 221, 222.

44

Intenzivně prožƒvanŠ je adolescenty i milostnŠ život. Zatƒmco pubescenti se ještě ve většině přƒpadů při uk•jenƒ svŠch sexu•lnƒch tužeb omezujƒ na masturbaci, fantazie a sil•ck€ řeči a kousky, v adolescenci probƒhajƒ prvnƒ sexu•lnƒ pokusy ve dvojici.114 Před vrstevnƒky již dnešnƒ adolescent většinou nemůže bez ztr•ty osobnƒ prestiže přiznat, že nem• ž•dn€ sexu•lnƒ zkušenosti (i když ani ti vrstevnƒci na tom mnohdy nejsou v tomto směru o mnoho „l€pe“). Mladƒ tedy často začƒnajƒ sexu•lně žƒt, aniž by to ještě sami nutně chtěli. Majƒ však pocit, že bez t€to zkušenosti je okolƒ nebude považovat za „dospěl€“ a rovnocenn€, jak by si př•li. Chlapce d•le k prvnƒm sexu•lnƒm pokusům vede většinou zvědavost, dƒvky pak pociťovan• sƒla citu a strach ze ztr•ty nal€hajƒcƒho partnera. Hoši tak€ často považujƒ dosaženƒ pohlavnƒho styku s dƒvkou za „loveckŠ ‹spěch“. Obě pohlavƒ rovněž ud•vajƒ jako důležitŠ faktor zbavenƒ se nejistot a pochyb spojenŠch s nezn•mŠm. V neposlednƒ řadě je na mlad€ lidi vyvƒjen velkŠ tlak prostřednictvƒm masovŠch sdělovacƒch prostředků. Všechny uveden€ důvody ale majƒ většinou jednoho společn€ho jmenovatele, a tƒm je př•nƒ, aby sex byl souč•stƒ trval€ho, hlubok€ho a oddan€ho vztahu.115 Stejně jako v pubescenci splnila svůj vŠznamnŠ vŠvojovŠ ‹kol pubescentnƒ vzpoura, v adolescenci m• obdobnŠ vŠznam adolescentnƒ odpout•nƒ se od rodičů. Jedn• se opět o velice bolestivou proceduru, a to jak pro adolescenta, tak pro rodiče. Nepodařƒ-li se však adolescentovi přƒliš pevn• pouta vztahů s rodiči uvolnit a č•st svŠch citovŠch vazeb přemƒstit na vrstevnƒky, může doch•zet k nejrůznějšƒm v podstatě nevysvětlitelnŠm probl€mům. Adolescentovy vztahy k rodičům se mohou st•t silně ambivalentnƒmi, což s•m adolescent nech•pe. Dodatečně proto sv€ pocity racionalizuje (on nemůže myslet a jednat jinak, když rodiče jsou takovƒ). Může však tak€ odmƒtat nov€ vztahy, odd•vat se nepřiměřen€mu dennƒmu sněnƒ, libovat si v pocitech vlastnƒho utrpenƒ, v€st asketickŠ život či přehnaně filozofovat.116 Za norm•lnƒch okolnostƒ proces adolescentnƒ emancipace končƒ již před dvac•tŠm rokem věku, a to obnovenƒm pozitivnƒho vztahu k rodičům a jak€si ‹cty k jejich hodnot•m.117

114

Langmeier, J., Krejčƒřov†, D. V†vojov‚ psychologie. 4. přeprac. a doplněn… vyd., v Grada 2. aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006, s. 156, 157. 115 Řƒčan, P. Cesta životem. 2. přeprac. vyd. Praha: Port†l, 2004, s. 207. 116 Langmeier, J., Krejčƒřov†, D. V†vojov‚ psychologie. 4. přeprac. a doplněn… vyd., v Grada 2. aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006, s. 153. 117 Řƒčan, P. Cesta životem. 2. přeprac. vyd. Praha: Port†l, 2004, s. 215.

45

Z toho všeho je patrn€, že v adolescenci vrcholƒ osobnƒ z•pas s okolƒm i se sebou samŠm o hled•nƒ a budov•nƒ vlastnƒ identity. Pakliže některŠ z ‹kolů dřƒvějšƒch vŠvojovŠch st•diƒ nebyl splněn nebo byl splněn špatně, jedn• se o z•pas velice těžkŠ.118 Řada dospƒvajƒcƒch proto toužƒ nějakŠm způsobem dospƒv•nƒ pozastavit či odložit. Chtějƒ se zabydlet v jak€msi existenčnƒm provizoriu, kdy ještě nebudou muset dost•t všem vysokŠm n•rokům, jež s sebou dospƒv•nƒ nese. Pro toto provizorium Erikson119 zavedl pojem adolescentnƒ psychosoci•lnƒ moratorium. Na generačnƒ rovině můžeme pozorovat, že mladƒ si někdy doslova pěstujƒ a hŠčkajƒ svoji nezralost. Netoužƒ se st•t těmi nudnŠmi dospělŠmi, kteřƒ majƒ na starosti sam€ přƒzemnƒ věci a jejichž život jim připad• nezajƒmavŠ a zmařenŠ. Na osobnƒ rovině pak moratorium může nabŠvat nejrůznějšƒch podob. Někter€ z nich navenek působƒ spƒše dojmem antisoci•lnƒm (členstvƒ v problematick€ partě, promiskuitnƒ sex, n•stup do vězenƒ či umƒstěnƒ v psychiatrick€ l€čebně atd.), jin€ na prvnƒ nezasvěcenŠ pohled svědčƒ spƒše o vysok€m stupni vyzr•losti dospƒvajƒcƒho (zaujetƒ studiem, sportem, uměleckou činnostƒ nebo pod•nƒ přihl•šky na vysokou školu). Moratoriem se zkr•tka může st•t jak•koli činnost nebo z•jem, kterŠ vyplnƒ veškerŠ volnŠ čas i myšlenƒ a neumožnƒ mlad€mu člověku zaobƒrat se ničƒm jinŠm, zejm€na ne budoucnostƒ, neuspokojivŠmi vztahy, probl€my ve škole, politikou či vƒrou. Ž•dnŠ probl€m nenƒ vnƒm•n jako nal€havŠ.120 Na konci ‹spěšně proběhl€ho a završen€ho dospƒv•nƒ by měl st•t mladŠ člověk, kterŠ přijal svou vlastnƒ tělesnost, vzhled a tomu přƒslušejƒcƒ mužskou či ženskou roli, vytvořil nov€ a zralejšƒ vztahy s vrstevnƒky, a to členy obou pohlavƒ a dos•hl emocion•lnƒ nez•vislosti na rodičƒch a ostatnƒch dospělŠch. Měl by mƒt plně rozvinuty intelektov€ schopnosti, dos•hnout určit€ho stupně vzděl•nƒ, vybrat si povol•nƒ a připravit se na ně. Jeho chov•nƒ by mělo bŠt soci•lně odpovědn€, měl by se zabŠvat přƒpravou na manželstvƒ a rodinnŠ život a rozvƒjet d•le svůj vnitřnƒ vědomŠ mor•lnƒ syst€m hodnot.121

118

Řƒčan, P. Cesta životem. 2. přeprac. vyd. Praha: Port†l, 2004, s. 217. Erikson, E. H. In. V†gnerov†, M. V†vojov‚ psychologie I. Dotisk 1. vyd. Praha: UK a Karolinum, 2008, s. 325. 120 Řƒčan, P. Cesta životem. 2. přeprac. vyd. Praha: Port†l, 2004, s. 223, 224. 121 Matějček, Z. Koluchov†, J. Bubleov†, V. Kovařƒk, J. Benešov†, L. Osvojenƒ a pěstounsk‚ p…če. 1.vyd. Praha: Port†l, 2002, s. 64. 119

46

Ze všeho, co bylo řečeno, vyplŠv•, že cesta ke zdrav€ a zral€ dospělosti je velice trnit• a projƒt jƒ bez nevyl€čitelnŠch škr•banců (a vůbec se na ni vydat) je vƒcem€ně malŠm z•zrakem. Nicm€ně každoročně se to milionům mladŠch lidƒ na cel€m světě podařƒ.

5.2 ‰kol rodičů v době dosp€vƒn€ jejich d€těte V průběhu života dƒtěte se ‹kol jeho rodičů přirozeně měnƒ. V prenat•lnƒm obdobƒ je nejvŠznamnějšƒm ‹kolem matky a otce budovat vz•jemnŠ stabilnƒ a podporujƒcƒ citovŠ vztah a těšit se spolu na dƒtě. Po narozenƒ dƒtě potřebuje plně zaujatou mateřskou p€či, kter• mu poskytuje uspokojov•nƒ jak biologickŠch, tak psychickŠch potřeb. Zde je ‹kolem otce co největšƒ podpora matky. V batolecƒm věku mohou rodiče pro sv€ dƒtě udělat nejvƒce vyv•ženŠm vŠchovnŠm přƒstupem. Ten by měl jednak dƒtěti pom•hat vhodnŠm způsobem zpracov•vat zkušenosti a d•le by měl umožňovat a podporovat rozvoj autonomie a sebevědomƒ dƒtěte. Potřebn€ je však vytvořenƒ pevnŠch a bezpečnŠch hranic. Pro zd•rnŠ průběh předškolnƒho obdobƒ je důležitŠ vz•jemnŠ vŠchovnŠ soulad obou rodičů. Žkolem rodičů školnƒho dƒtěte je vytv•řet dƒtěti podmƒnky pro zd•rn€ plněnƒ školnƒch povinnostƒ, přƒpadně mu s jejich plněnƒm pom•hat. Měli by přijmout re•ln€ možnosti dƒtěte a vyrovnat se s nimi. Neměli by tak€ br•nit novŠm vztahům dƒtěte, samozřejmě pokud by z těchto vztahů pro dƒtě neplynulo nebezpečƒ.122 Z adolescence dƒtěte ovšem pro rodiče vyvst•vajƒ zcela nov€, zatƒm nepoznan€ a často se sebezapřenƒm a bolestƒ vykon•van€ ‹koly. Asi nejtěžšƒm z nich je to prostě „ust•t“. Zvl•dnout osamostatňovacƒ proces dƒtěte a nebr•nit mu vyletět z hnƒzda nebo ho z něj neuv•ženě a předčasně nevystrkovat. Je z•roveň třeba v€st adolescenta k tomu, aby v jeho životě postupně mƒsto vŠchovy rodičů zaujala sebevŠchova a mƒsto vnějšƒ kontroly kontrola vnitřnƒ. Rodiče by měli adolescentovi poskytnout stabilnƒ a ch•pajƒcƒ rodinn€ z•zemƒ. S dospƒvajƒcƒm by měli jednat, pokud je to možn€, jako s dospělŠm, avšak neměli by ho ponechat zcela na pospas jemu sam€mu a jeho nejistot•m.123

122

Hort, Vl. Hrdlička, M. Kocourkov†, J. Mal†, E. a kol. Dětsk‚ a adolescentnƒ psychiatrie. 2. vyd. Praha: Port†l, 2008, s. 39, 40. 123 Kovařƒk, J. Bubleov†, V. Šlesingerov†, K. N‚hradnƒ rodinn‚ p…če v praxi. 1. vyd. Praha: Středisko n†hradnƒ rodinn… p…če a Port†l, 2004, s. 78.

47

Jak již bylo řečeno dřƒve, jist• č•st dospƒvajƒcƒch se uchyluje k tzv. adolescentnƒmu moratoriu. Jeho projevem může bŠt podivn€ či asoci•lnƒ jedn•nƒ. Je ‹kolem odbornƒků rozpoznat, zda se jedn• pr•vě o moratorium, nebo zda za probl€movŠm chov•nƒm dospƒvajƒcƒho stojƒ hlubšƒ porucha socializace a osobnosti. Avšak jedn•-li se o moratorium, mohou rodiče sv€mu dƒtěti pomoci např. poskytnutƒm n•hradnƒho moratoria s neškodnŠmi nebo prospěšnŠmi projevy. KonečnŠm cƒlem totiž je, aby mladŠ člověk dřƒve či později splnil z•kladnƒ vŠvojov€ ‹koly. Až druhořadou se jevƒ ot•zka, jak rychle vše zvl•dne. Někteřƒ adolescenti zkr•tka potřebujƒ odklad (nebo dokonce jistŠ stupeň regrese) a jeho poskytnutƒ jim může pomoci nabrat dech před dlouhŠm a n•ročnŠm během.124 Shrneme-li, co bylo řečeno, je v obdobƒ dospƒv•nƒ vƒce než kdy jindy důležitŠ l•skyplnŠ, ch•pajƒcƒ přƒstup rodičů k někdy opravdu „hrozně“ se chovajƒcƒmu potomkovi. Pokud rodiče dok•žou, a to předevšƒm svŠmi skutky, dƒtěti poskytovat jistotu sv€ neotřesiteln€ l•sky, pokud budou spokojeni s tƒm, jak€ je, pokud mu dajƒ dostatek bezpečně ohraničen€ svobody a budou s nƒm zach•zet s ‹ctou, pak splnili svůj ‹kol na jedničku.

5.3 Specifika dosp€vƒn€ v nƒhradn€ rodině U dětƒ svěřenŠch v n•hradnƒ rodinn€ p€či se ve zvŠšen€ mƒře setk•v•me s nejrůznějšƒmi pocity zneuzn•nƒ a m€něcennosti. Jestliže doch•zƒ k opakovanŠm nezdarům v oblasti školnƒho prospěchu, rodinnŠch vztahů nebo vztahů s vrstevnƒky, vznikajƒ tyto pocity i u dětƒ vyrůstajƒcƒch ve vlastnƒ biologick€ rodině. V přƒpadě přijatŠch dětƒ jsou však často podporov•ny a posilov•ny nejrůznějšƒmi handicapy, jako je pocit odmƒtnutƒ biologickŠmi rodiči, tělesn•, smyslov• či ment•lnƒ vada apod. KaždŠ člověk, a pro dospƒvajƒcƒ to platƒ dvojn•sob, přitom potřebuje pociťovat jistou soci•lnƒ soun•ležitost, uzn•nƒ, oceněnƒ a porozuměnƒ. Často se však st•v•, že pr•vě děti v n•hradnƒ rodinn€ p€či jsou natolik komplikovan€ a odlišn€, že jim n•hradnƒ rodiče majƒ probl€my porozumět. Situace se může ještě zhoršit, pokud takov€to děti z nejrůznějšƒch důvodů neprospƒvajƒ ve škole nebo se v jejich chov•nƒ projevujƒ z•važnějšƒ probl€my. Patřičn€ pochopenƒ a oceněnƒ potom doma nenach•zejƒ. N•sledně se může snadno st•t, že toto oceněnƒ začnou hledat napřƒklad v delikventnƒ partě vrstevnƒků.125 124

Řƒčan, P. Cesta životem. 2. přeprac. vyd. Praha: Port†l, 2004, s. 225. Matějček, Z. Koluchov†, J. Bubleov†, V. Kovařƒk, J. Benešov†, L. Osvojenƒ a pěstounsk‚ p…če. 1.vyd. Praha: Port†l, 2002, s. 75, 76, 77. 125

48

V obdobƒ dospƒv•nƒ rovněž děti bŠvajƒ až ne‹měrně kritick€ vůči dospělŠm, zejm€na pak vůči svŠm rodičům. JakŠkoli sebemenšƒ rozpor mezi slovy a činy otce či matky bŠv• podroben ostr€mu a nelƒtostn€mu soudu. Dospƒvajƒcƒ si přest•v• se svŠmi dosud milovanŠmi a obdivovanŠmi rodiči rozumět a nezřƒdka se začƒn• zabŠvat představami, že je zcela jistě biologickŠm potomkem někoho lepšƒho, norm•lnějšƒho nebo ch•pavějšƒho, než jsou pr•vě jeho vychovatel€ (někdy si dokonce představuje, že byl unesen). Tato zkouška postihuje jak biologick€, tak n•hradnƒ rodiče. Jistě si však dovedeme představit důsledky těchto dětskŠch ‹vah, dojde-li nynƒ n•hle a nešetrně k odhalenƒ doposud utajovan€ skutečnosti n•hradnƒho rodičovstvƒ. K utajenƒ může dojƒt i nechtěně, třeba dlouhodobŠm ot•lenƒm s takovŠmto sdělenƒm. Mnoho rodičů ček•, až se jich dƒtě na svůj původ zept•, ono to však někdy neuděl•. Čƒm je ale staršƒ, tƒm je obtƒžnějšƒ hovor na toto t€ma zah•jit. Takov•to nepřƒjemnost se může přihodit i v přƒpadě pěstounsk€ p€če, a to zejm€na, je-li dƒtě do rodiny svěřov•no jako velmi mal€ bez ‹časti rodičů. Většinou pak již v době, kdy by se mu mohlo zd•t divn€, že se jmenuje jinak, nese přƒjmenƒ pěstounů.126 I v přƒpadě, že dƒtě o sv€m svěřenƒ do n•hradnƒ rodiny vƒ, je situace vƒce než komplikovan• a spojen• se značnŠm množstvƒm rizik (těm lze však často předejƒt dobrou informovanostƒ, emocion•lně hodnotnŠm vztahem a profesion•lně vedenou poradenskou podporou). Z hlediska dƒtěte se jedn• zejm€na o riziko nepochopenƒ faktů, nepřijetƒ sv€ minulosti, ‹nik do „virtu•lnƒ“ reality, probl€my s identitou, nepřijetƒ biologickŠch rodičů – vŠčitky, idealizace biologickŠch rodičů a n•sledn• deziluze a v neposlednƒ řadě konflikt mezi dvěma identitami. Na straně n•hradnƒch rodičů je rizikem ztr•ta idealizovan€ho obrazu, přehnan• skepse až rezignace, odsuzov•nƒ biologickŠch rodičů dƒtěte, potlačov•nƒ minulosti dƒtěte, boj o „vlastnictvƒ“ dƒtěte, ztotožňov•nƒ probl€mu dƒtěte s probl€mem jeho biologick€ho rodiče, vymlouv•nƒ se na minulost – alibismus nebo chybn€ vŠchovn€ postupy.127 Poslednƒm specifikem, kter€ bych zde r•da zmƒnila, je, že děti, kter€ jsou do n•hradnƒ rodinn€ p€če svěřeny za ‹časti biologickŠch rodičů, se s těmito rodiči nezřƒdka pravidelně setk•vajƒ. To pro ně na jedn€ straně může bŠt velkŠm přƒnosem, zejm€na pokud s nimi majƒ hezkŠ vztah. Na druh€ straně jsou postaveny před probl€m vyrovnat se s existencƒ dvojƒch rodičů ve sv€m životě, což zejm€na v obdobƒ dospƒv•nƒ může bŠt dosti nelehk€. K popsan€mu jevu navƒc často doch•zƒ v přƒpa126

Matějček, Z. Koluchov†, J. Bubleov†, V. Kovařƒk, J. Benešov†, L. Osvojenƒ a pěstounsk‚ p…če. 1.vyd. Praha: Port†l, 2002, s. 76. 127 Škoviera, A. Dilemata n‚hradnƒ v†chovy. 1. vyd. Praha: Port†l, 2007, s. 123.

49

dech, kdy dƒtě muselo bŠt do n•hradnƒ rodinn€ p€če svěřeno z důvodu psychick€ho onemocněnƒ jednoho nebo obou rodičů. Biologičtƒ rodiče většinou cƒtƒ bolest a zklam•nƒ z odloučenƒ od dƒtěte. Navƒc může psychick€ onemocněnƒ stejně jako strach nemocn€ho rodiče z odcizenƒ dƒtěte přispět k deformovan€mu vnƒm•nƒ. Pokud pak nemocnŠ rodič nabude dojmu, že mu pěstouni dƒtě „kradou“, mohou bŠt styky pro všechny z‹častněn€ velice nepřƒjemn€. Vlivem psychick€ nemoci se však může tak€ st•t, že biologičtƒ rodiče sami hledajƒ u pěstounů podporu a emočnƒ z•zemƒ. Hrozƒ, že se hranice mezi rodinami, zvl•šť mezi dospělŠmi, rozplynou. Jinƒ biologičtƒ rodiče se mohou snažit pěstouny přimět ke „spojenectvƒ“ a ovlivňovat jejich vŠchovu dƒtěte. Pokud si pěstouni nevytvořƒ pevn€ hranice a podlehnou touze pom•hat všem a za každou cenu, může dojƒt k jejich přetƒženƒ i přetƒženƒ dƒtěte.128

5.4 Specifika dosp€vƒn€ v Œstavn€ p„či I přes jist€ zvl•štnosti, kter• jsem popsala v kapitole 3.2 (Odlišnosti n•hradnƒ rodinn€ p€če od p€če biologick€ rodiny), je n•hradnƒ rodina pro dƒtě rodinou a v ž•dn€m přƒpadě nemusƒ jƒt o m€ně hodnotnou formu p€če. Pouze je třeba počƒtat s tƒm, že m•-li n•hradnƒ vŠchova splnit svůj ‹kol vŠchovy dƒtěte v rodině, bude zřejmě potřeba překonat většƒ množstvƒ přek•žek, než je tomu u rodiny biologick€. V dlouhodob€ ‹stavnƒ p€či je tomu jinak. VelkŠm probl€mem je napřƒklad fakt, že už samotnŠ pojem „nařƒzenƒ ‹stavnƒ vŠchovy“ je některŠmi, předevšƒm dospƒvajƒcƒmi, dětmi, vnƒm•n jako negativnƒ. Cƒtƒ se bŠt pobytem v zařƒzenƒ „trest•ni“ a „stigmatizov•ni“, což u nich prohlubuje pocity nejistoty již tak v dospƒv•nƒ běžn€. Vlivem obrann€ho syst€mu a zhoršenŠch podmƒnek vŠchovy majƒ oslabenou strukturu ega a oslabenou funkci svědomƒ. Zejm€na vůči dospělŠm jsou n•sledkem špatnŠch zkušenostƒ nedůvěřivƒ. Sebe‹cta dospƒvajƒcƒch v ‹stavnƒ p€či je velice nƒzk• a negativně u nich ovlivňuje vytv•řenƒ kvalitnƒch a přiměřenŠch vztahů, vzděl•v•nƒ, přijƒm•nƒ společensky uzn•vanŠch norem a hodnot apod.129 Dalšƒm specifikem dospƒv•nƒ v ‹stavnƒ p€či je, že ačkoli je pro toto obdobƒ obecně typick€ ‹silƒ o nalezenƒ vlastnƒ individuality a stylu, dƒtě v ‹stavnƒm zařƒzenƒ je vy128

Dostupn… dne 7. 5. 2009 z http://www.moses-online.de/web/215. Dr. Phil. Richard M. L. M•llerSchlotmann. Auswirkungen psychischer Erkrankung im Herkunftssystem auf die Pflegefamilie (Působenƒ psychick†ch onemocněnƒ v syst…mu předků na pěstounskou rodinu). 129 Dostupn… dne 19. 2. 2010 z http://www.otevridvere.cz/download/metodicka_prirucka.pdf. Mgr. Martina Gottwaldov† a kol. Dlouhodob‚ přƒprava dětƒ s nařƒzenou Šstavnƒ v†chovou na vstup do samostatn…ho života (Metodick† přƒručka Poradensk…ho centra pro děti a ml†dež s nařƒzenou •stavnƒ v•chovou, Centra J.J.Pestalozziho Chrudim), s. 9, 21.

50

chov•v•no kolektivně a jen s velkŠmi obtƒžemi hled• jakoukoli „svoji“ jedinečnost. Jen m•lo ‹stavnƒch dětƒ m• svůj vlastnƒ intimnƒ koutek s vlastnƒmi věcmi. V ‹stavu prakticky neexistuje důvěrnost a intimita, tolik pro dospƒvajƒcƒ potřebn•. Pokud se totiž mladŠ člověk s čƒmkoliv svěřƒ někomu dospěl€mu, stane se to nezřƒdka veřejnou z•ležitostƒ. A pokud už si s některŠm z vychovatelů citově blƒzkŠ vztah vytvořƒ, je za to při opuštěnƒ zařƒzenƒ po dovršenƒ zletilosti „krutě potrest•n“ odloučenƒm od blƒzk€ osoby. Klientům zařƒzenƒ institucion•lnƒ vŠchovy se tedy nevyplatƒ investovat do hlubšƒch a trvalejšƒch citovŠch vazeb. N•sledkem sv€ho vlastnƒho citov€ho str•d•nƒ se cƒtƒ bŠt svŠm okolƒm neust•le potencion•lně ohroženi. Odstraněnƒ ‹zkosti a napětƒ nebo n•hradnƒ uspokojenƒ pak často hledajƒ v intenzivnƒm vnějšƒm vzrušenƒ 130

(např. v n•vykovŠch l•tk•ch, hlasit€ hudbě, trestn€ činnosti atp.).

Na z•věr se zmƒnƒm ještě o těchto specificƒch dospƒv•nƒ v ‹stavnƒ vŠchově: V kapitole 3.1 (Psychologick€ aspekty rodinn€ p€če) bylo pojedn•no o potřebě otevřen€ budoucnosti. VelkŠm probl€mem dospƒvajƒcƒch dětƒ, vyrůstajƒcƒch v ‹stavnƒm zařƒzenƒ, je, že při pohledu do budoucnosti nevidƒ nic, chybƒ jim re•ln€ pl•ny, jsou bezradn€ a bojƒ se něčeho naprosto nejasn€ho, co ale v každ€m přƒpadě přijde. NebŠvajƒ tak€ dostatečně připraveni na partnerskŠ a sexu•lnƒ život, ačkoli s nƒm začƒnajƒ často velmi brzo. Chybƒ jim ž•doucƒ vzorce chov•nƒ v tomto směru, nemajƒ vzor v rodině. Je pro ně těžk€ spr•vně pochopit pojmy, jako je „citovŠ vztah“ nebo „partnerstvƒ“, což s sebou samozřejmě nese negativnƒ důsledky pro celŠ jejich dalšƒ život.131

130

Dostupn… dne 19. 2. 2010 z http://www.otevridvere.cz/download/metodicka_prirucka.pdf. Mgr. Martina Gottwaldov† a kol. Dlouhodob‚ přƒprava dětƒ s nařƒzenou Šstavnƒ v†chovou na vstup do samostatn…ho života (Metodick† přƒručka Poradensk…ho centra pro děti a ml†dež s nařƒzenou •stavnƒ v•chovou, Centra J.J.Pestalozziho Chrudim), s. 3, 4, 21. 131 Dostupn… dne 19. 2. 2010 z http://www.otevridvere.cz/download/metodicka_prirucka.pdf. Mgr. Martina Gottwaldov† a kol. Dlouhodob‚ přƒprava dětƒ s nařƒzenou Šstavnƒ v†chovou na vstup do samostatn…ho života (Metodick† přƒručka Poradensk…ho centra pro děti a ml†dež s nařƒzenou •stavnƒ v•chovou, Centra J.J.Pestalozziho Chrudim), s. 8.

51

II. Praktick‚ č‚st V praktick€ č•sti sv€ bakal•řsk€ pr•ce se budu věnovat zjištěnƒ, srovn•nƒ a hodnocenƒ konkr€tnƒch mƒněnƒ třƒ skupin respondentů (dospƒvajƒcƒch dětƒ umƒstěnŠch v pěstounsk€ p€či, dospƒvajƒcƒch dětƒ vychov•vanŠch biologickŠmi, popř. adoptivnƒmi rodiči a dospƒvajƒcƒch dětƒ umƒstěnŠch v dětsk€m domově) o ot•zk•ch zakl•d•nƒ a fungov•nƒ rodiny. Rozsah pr•ce nedovoluje postihnout zvolen€ t€ma v celorepublikov€ šƒři, proto se zaměřƒm pouze na situaci na ‹zemƒ okresu Vsetƒn, a to ve spolupr•ci s MěstskŠm ‹řadem Valašsk€ Meziřƒčƒ, MěstskŠm ‹řadem Rožnov a MěstskŠm ‹řadem Vsetƒn, d•le n•hodně vybranŠm dětskŠm domovem v okrese Vsetƒn a některŠmi školami v tomto okrese.

6. Metodika empirick„ho zkoum‚n€, stanoven€ c€lů, formulace hypot„zy V t€to kapitole se budu zabŠvat konkr€tnƒ metodikou empirick€ho zkoum•nƒ. Vyj•dřƒm se stručně ke specifikům jednotlivŠch skupin respondentů, popƒšu podrobně postup při jejich vŠběru a kontaktov•nƒ a zdůvodnƒm, proč jsem zvolila pro šetřenƒ vybranou metodu. Zopakuji dva z•kladnƒ cƒle pr•ce a formuluji a zdůvodnƒm pracovnƒ hypot€zu.

6.1 Specifika jednotliv‚ch skupin respondentů Jak již bylo uvedeno dřƒve, bude šetřenƒ probƒhat celkem mezi třemi skupinami respondentů. Všichni respondenti budou ve věku mezi 14. a 18. rokem Spodnƒ věkovou hranici respondentů jsem zvolila s ohledem na schv•len€ snƒženƒ věkov€ hranice pro z•konem akceptovan€ zah•jenƒ pohlavnƒho života v ČR (v době, kdy jsem volila t€ma bakal•řsk€ pr•ce, byla schv•lena novela trestnƒho z•konƒku, kter• měla vstoupit v platnost 1. 1. 2010 a umožňovat leg•lnƒ pohlavnƒ styk osob•m staršƒm než 14 let).132 Hornƒ věkovou hranici jsem zvolila z důvodu z•konem stanoven€ho ukončenƒ pěstounsk€ p€če v 18 letech.133

132

‰ 217a (sv†děnƒ k pohlavnƒmu styku) z†kona č. 140/1961 Sb., trestnƒho z†kona, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů, nahrazen € 187 (pohlavn• zneužit•) zƒkona č. 40/2009 (ze dne 8. ledna 2009 s …činnost• od 1. ledna 2010), novely trestn•ho zƒkon•ku. 133 ‰ 8, odst. 1, 2 z†kona č. 40/1964 Sb., občansk…ho z†konƒku, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů.

52

Pro všechny respondenty uvnitř každ€ respondentsk€ skupiny bude kromě věkov€ho rozmezƒ 14 – 18 let společn€ tak€ prostředƒ, ve kter€m dlouhodobě probƒh• jejich vŠchova. Jednotliv€ typy vŠchovn€ho prostředƒ ovšem nejsou zcela homogennƒ. Už např. mezi jednotlivŠmi pěstounskŠmi rodinami jsou vcelku velk€ odlišnosti. Někter€ rodiny jsou opravdu velk€, je v nich vychov•v•no najednou kolem 10 dětƒ, z nichž někter€ jsou biologickŠmi potomky pěstounů. Jin€ děti jsou vychov•v•ny svŠmi biologickŠmi přƒbuznŠmi. V dalšƒ rodině jsou rodiče i děti rozdƒln€ho etnika. Poměrně odlišn• od běžn€ biologick€ rodiny bude i rodina, ve kter€ je umƒstěno v p€či několik velice těžce nemocnŠch dětƒ a zdrav€ děti v t€to rodině nejsou. Existuje velk€ množstvƒ možnostƒ. Situace v každ€ z těchto rodin bude logicky odlišn•. Pro ‹čely sv€ pr•ce však za n•hradnƒ rodinnou p€či (přƒp. pěstounskou p€či), budu považovat situaci, kdy dƒtě žije v rodině, ale přesto ne se svŠmi biologickŠmi rodiči, s vŠjimkou osvojenƒ, viz kapitola 1.1 (Vymezenƒ použitŠch pojmů). D•le je tak€ diskutabilnƒ, co je to vlastnƒ biologick• rodina. Předpokl•d•m rozdƒly mezi mƒněnƒmi dětƒ, kter€ vyrůstajƒ ve vlastnƒ ‹pln€ rodině, v rodině s jednƒm novŠm rodičem (s tƒm mohou mƒt dobr€, neutr•lnƒ nebo špatn€ vztahy), v ne‹pln€ rodině po rozvodu (s druhŠm rodičem se mohou nad•le stŠkat nebo ne) či napřƒklad jednoho ze svŠch rodičů nikdy nepoznaly. Možnostƒ existuje nepřebern€ množstvƒ. Rozsah pr•ce však opět nedovoluje všechny tyto rozdƒly postihnout. Pro ‹čely dotaznƒkov€ho šetřenƒ za vŠchovu ve vlastnƒ biologick€ rodině budu považovat situaci, kdy dƒtě žije alespoň s jednƒm ze svŠch biologickŠch rodičů nebo je adoptov•no, viz kapitola 1.1 (Vymezenƒ použitŠch pojmů). Z relativně homogennƒho prostředƒ budou poch•zet pouze respondenti tvořƒcƒ poslednƒ skupinu. Ta bude sest•vat z dětƒ z jednoho z dětskŠch domovů v okrese Vsetƒn. V jednotlivŠch přƒpadech se ovšem bude lišit např. doba str•ven• v zařƒzenƒ, prostředƒ předchozƒho pobytu apod.

6.2 Způsob v‚běru a kontaktovƒn€ respondentů Na n•sledujƒcƒch ř•dcƒch bych r•da popsala způsob vŠběru a kontaktov•nƒ všech třƒ zvolenŠch skupin respondentů. Prostřednictvƒm Městsk€ho ‹řadu Valašsk€ Meziřƒčƒ, Městsk€ho ‹řadu Rožnov a Městsk€ho ‹řadu Vsetƒn, kter€ evidujƒ děti umƒstěn€ v pěstounsk€ p€či, rozešlu dopisy pěstounskŠm dětem, jež v dan€m regionu věkově odpovƒdajƒ stanoven€mu rozpětƒ. Dopis bude obsahovat prosbu o to, aby mě mladƒ

53

lid€ kontaktovali. Mladistv€ od 14 do 18 let umƒstěn€ v pěstounsk€ p€či oslovƒm ve vsetƒnsk€m okrese všechny, stejně tak dospƒvajƒcƒ (14 - 18 let) respondenty z n•hodně vybran€ho dětsk€ho domova (po domluvě s ředitelem zařƒzenƒ). Vyčlenƒm pouze ty, kteřƒ v dětsk€m domově nebo pěstounsk€ p€či str•vili m€ně než pět let, protože pak by bylo diskutabilnƒ, zda se jedn• o děti vyrůstajƒcƒ ve vlastnƒ biologick€ rodině nebo v n•hradnƒ p€či (a v jak€m typu). Respondenty z biologickŠch rodin vyberu tƒmto způsobem: N•hodnŠm vŠběrem vždy zvolƒm jednu ze z•kladnƒch škol, jedno z učilišť a jednu ze střednƒch škol v okrese Vsetƒn. Pot€ z každ€ vybran€ školy n•hodnŠm vŠběrem zvolƒm jednu třƒdu, kterou navštěvujƒ ž•ci v dan€m věkov€m rozmezƒ a mezi takto zvolenŠmi respondenty provedu dotaznƒkov€ šetřenƒ.

6.3 Zdůvodněn€ využit€ zvolen„ metodiky Pro sv€ šetřenƒ jsem zvolila formu dotazov•nƒ respondentů metodou dotaznƒku. Původně jsem zvažovala možnost využitƒ metody standardizovan€ho rozhovoru. Pro dosaženƒ přesnějšƒch vŠsledků šetřenƒ by využitƒ t€to metody bylo vŠhodnějšƒ. Počet respondentů však bude poměrně vysokŠ. Dalšƒm argumentem proti je skutečnost, že dotazovan• t€mata jsou poněkud citlivějšƒho charakteru a mezi mnou a respondenty je značnŠ věkovŠ odstup. To by pro dospƒvajƒcƒ v přƒpadě osobnƒho rozhovoru nemuselo bŠt přƒjemn€. Pokusƒm se proto osobnƒ distribucƒ a přƒtomnostƒ při vyplňov•nƒ dotaznƒku využƒt i v přƒpadě dotaznƒkov€ho šetřenƒ některŠch vŠhod standardizovan€ho rozhovoru. Respondentům z pěstounsk€ p€če, kteřƒ mě na moji ž•dost budou kontaktovat, osobně před•m dotaznƒk a po vyplněnƒ si jej opět převezmu. Navštƒvƒm tak€ ředitele n•hodně vybran€ho dětsk€ho domova a pož•d•m ho, abych mohla jednotlivŠm respondentům dotaznƒk osobně předat a počkat si na jeho vyplněnƒ. Stejně tak, jestliže to bude možn€, r•da bych byla přƒtomna vyplňov•nƒ dotaznƒku v přƒslušnŠch škol•ch. Respondenti ve škol•ch a v dětsk€m domově budou zřejmě dotaznƒk vyplňovat skupinově, ale každŠ samostatně. Předpokl•d•m, že pěstounskŠch respondentů budou ř•dově desƒtky, dotaznƒky budou s největšƒ pravděpodobnostƒ vyplňovat jednotlivě.

UvedenŠm způsobem se pokusƒm zmƒrnit jednu z velkŠch nevŠhod metody dotaznƒkov€ho šetřenƒ, a to možnost vyplněnƒ jinou osobou nebo prezentace cizƒch postojů.

54

Dotaznƒky d•le mƒvajƒ nƒzkou n•vratnost. J• ale věřƒm, že uvedenŠm způsobem kontaktov•nƒ respondentů a distribuce dotaznƒků se n•vratnost zvŠšƒ.134

Vzhledem k tomu, že dotaznƒk chci osobně distribuovat i sbƒrat, přijdu o velikou vŠhodu dotaznƒkov€ho šetřenƒ vůči standardizovan€mu rozhovoru, a to o snadnost šetřenƒ na prostorově rozptŠlen€m vzorku.135 To bude aktu•lnƒ předevšƒm u respondentů umƒstěnŠch v n•hradnƒ rodinn€ p€či. Všechny respondenty chci sice osobně ubezpečit o anonymitě šetřenƒ, určitě však nebude anonymita natolik přesvědčiv• jako u zasƒl•nƒ dotaznƒků napřƒklad poštou.136 Je však ot•zkou, zda se jedn• o vŠhodu či nevŠhodu. Myslƒm si, že m•-li respondent pocit anonymity, m• sice většƒ mƒru svobody odpovědět dle sv€ho přesvědčenƒ, avšak může to u něj vyvol•vat pocit, že dotazovan€ oblasti se netŠkajƒ přƒmo jej, což snƒžƒ mƒru jeho osobnƒ zainteresovanosti na odpovědƒch.

6.4 Stanoven€ c€lů, formulace hypot„zy V předchozƒm textu jsem popsala způsob vŠběru respondentů a jejich kontaktov•nƒ. M€ snaženƒ se m• ubƒrat ke splněnƒ dvou z•kladnƒch c€lů, formulovanŠch již dřƒve v Žvodu: 1. Zmapov‚n€ m€něn€ dosp€vaj€c€ch dět€ (14 - 18 let) v n‚hradn€ rodinn„ p„či o ot‚zk‚ch partnersk„ho a rodinn„ho života 2. Porovn‚n€ těchto m€něn€ s m€něn€mi jejich vrstevn€ků z biologick‡ch rodin a dětsk‡ch domovů, vyhodnocen€ těchto rozd€lů Předpokl•d•m, že mƒněnƒ dospƒvajƒcƒ ml•deže vyrůstajƒcƒ v různ€m prostředƒ o zodpovědn€m přƒstupu k zakl•d•nƒ a fungov•nƒ rodiny se budou lišit. Prostředƒ, ve kter€m respondenti vyrůstali, sice nenƒ jedinŠm faktorem, kterŠ ovlivnil mƒru jejich zodpovědnosti v přƒstupu k těmto ot•zk•m, j• se ale přesto domnƒv•m, že zodpovědnějšƒ mƒněnƒ budou prezentovat děti vyrůstajƒcƒ v rodin•ch a m€ně zodpovědn• naopak děti z dětskŠch domovů. 137 134

Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Dotisk 3. vyd. Praha: UK a Karolinum, 2002, s. 141. 135 Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Dotisk 3. vyd. Praha: UK a Karolinum, 2002, s. 141. 136 Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. Dotisk 3. vyd. Praha: UK a Karolinum, 2002, s. 141. 137 Vymezenƒm toho, co budu ve sv… pr†ci považovat za zodpovědn…, se zab•v†m v kapitole 2. (Krit…ria srovn†v†nƒ a hodnocenƒ mƒněnƒ respondentů k fungov†nƒ rodiny a k jejƒmu zakl†d†nƒ).

55

VŠsledky šetřenƒ majƒ potvrdit nebo vyvr•tit mou hypot„zu, že děti z pěstounsk‡ch rodin projev€ v ot‚zk‚ch partnersk‡ch a rodinn‡ch vztahů sice zodpovědnějš€ m€něn€ než děti z dětsk‡ch domovů, ale ne tak zodpovědn‚ jako děti z biologick‡ch rodin.138 K vytvořenƒ hypot€zy v uveden€ podobě mě vedla tato myšlenkov• posloupnost: 1. Většina lidƒ se jistě dnes již shodne na tom, že nejlepšƒm vŠchovnŠm prostředƒm pro dƒtě je jeho vlastnƒ funkčnƒ biologick• rodina (na toto t€ma již ostatně bylo pojedn•no na několika mƒstech teoretick€ č•sti pr•ce). 2. Skutečnost, že i v našem pr•vnƒm syst€mu m• vŠchova v rodině jednoznačnou přednost před vŠchovou ‹stavnƒ139, již sama o sobě napovƒd•, že vŠchova v rodině, byť i biologicky cizƒ, je obecně považov•na za podstatně vhodnějšƒ, než vŠchova v k tomu určen€m ‹stavnƒm zařƒzenƒ. 3. V kapitole 4.1.1 (Psychologick€ aspekty ‹stavnƒ p€če) jsem hovořila o tom, že lid€ s deprivačnƒ zkušenostƒ často selh•vajƒ v nerůznějšƒch oblastech běžn€ho života. Můžeme tedy, myslƒm, uznat jako pravdivŠ předpoklad, že způsob a prostředƒ vŠchovy, kterou jedinec prošel, ovlivnƒ vŠznamnŠm způsobem jeho osobnost (a tƒm tak€ jeho postoje a mƒněnƒ). D• se tedy předpokl•dat, že nejpřƒznivěji budou vŠchovou ovlivněny osoby vychovan€ ve funkčnƒ biologick€ rodině a nejm€ně přƒznivě osoby vychovan€ v ‹stavnƒm zařƒzenƒ. Proto se tak€ domnƒv•m, že mƒněnƒ dětƒ z pěstounskŠch rodin budou zodpovědnějšƒ než mƒněnƒ dětƒ z dětskŠch domovů, ale ne natolik zodpovědn• jako mƒněnƒ dětƒ vychovanŠch v biologicky vlastnƒch rodin•ch.

138

Vymezenƒm toho, co budu ve sv… pr†ci považovat za zodpovědn…, se zab•v†m v kapitole 2. (Krit…ria srovn†v†nƒ a hodnocenƒ mƒněnƒ respondentů k fungov†nƒ rodiny a k jejƒmu zakl†d†nƒ). 139 ‰ 46, odst. 2-3 z†kona čƒslo 64/1963 Sb., z†kona o rodině, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů.

56

7. Dotazn€kov„ šetřen€ Jak již bylo řečeno dřƒve, zvolila jsem pro sv€ šetřenƒ metodu dotazov•nƒ formou dotaznƒku. Dotaznƒk v pln€m zněnƒ je uveden v Přƒloze č. 1. V n•sledujƒcƒ podkapitole se vyj•dřƒm k důvodům, jež mě vedly k zařazenƒ každ€ konkr€tnƒ ot•zky do dotaznƒku.

7.1 Zdůvodněn€ zařazen€ jednotliv‚ch otƒzek Druh• kapitola teoretick€ č•sti pr•ce byla věnov•na stanovenƒ krit€riƒ srovn•v•nƒ a hodnocenƒ mƒněnƒ jednotlivŠch skupin respondentů. Zde bylo tak€ řečeno, co přesně budu mezi respondenty zjišťovat. Ot•zky do dotaznƒku jsem tedy konstruovala tak, abych tyto skutečnosti zjistila. Z•roveň jsem se snažila je formulovat způsobem, kterŠ by byl respondentům (tedy dospƒvajƒcƒm ve věku 14 - 18 let) co nejvƒce blƒzkŠ a srozumitelnŠ. Nynƒ tedy k jednotlivŠm ot•zk•m. V kapitole 2.2 (Kulturnƒ a hodnotov• orientace rodiny) bylo řečeno, že pro stabilitu rodiny je na jedn€ straně vŠhodn• jak diferenciace jednotlivŠch rodinnŠch rolƒ, tak tak€ na straně druh€ přiměřen• mƒra zastupitelnosti rolƒ. Ot‚zka č. 1 byla tedy zařazena kvůli zjištěnƒ, zda respondenti upřednostňujƒ rozdělenƒ rodinnŠch rolƒ. Ot‚zka č. 2 měla zjistit, zda je pro respondenty přijateln€ vz•jemn€ zastupov•nƒ rolƒ, za jakŠch podmƒnek (zda respondenti v tomto ohledu respektujƒ svobodu ostatnƒch členů rodiny a vyžadujƒ respektov•nƒ svojƒ vlastnƒ svobody) a na jak dlouho. Kapitola 2.3 (Nasycenƒ potřeb členů rodiny, zaměstn•nƒ rodičů, materi•lnƒ zdroje rodiny a způsob rozhodov•nƒ o nich) teoretick€ č•sti pr•ce se zaobƒr• důležitostƒ naplňov•nƒ potřeb členů rodiny. Ot‚zka č. 3 je zaměřena na zjištěnƒ respondenty vnƒman€ důležitosti naplňov•nƒ potřeb dětƒ v rodině (a rozsahu naplňov•nƒ), ot‚zka č. 4 se snažƒ monitorovat, jak důležit€ je pro respondenty naplňov•nƒ potřeb dospělŠch členů rodiny (a jeho rozsahu). Vnƒmanou důležitost naplňov•nƒ fyziologickŠch, psychologickŠch a jinŠch potřeb členů rodiny budu hodnotit u každ€ z těchto ot•zek zvl•šť. Předpokl•d•m, že pokud bude vnƒman• důležitost naplňov•nƒ potřeb členů rodiny mezi respondenty vysok•, bude vysok€ i odhodl•nƒ se v tomto směru v budoucnu osobně angažovat. Ot‚zka č. 5 zkoum•, zda jsou respondenti rozhodnuti v budoucnu pracovat a takto se podƒlet na zajištěnƒ naplňov•nƒ potřeb členů rodiny.

57

V kapitole 2.4 (Struktura rodiny, funkčnost manželsk€ho a rodičovsk€ho syst€mu, vztahy rodiny k širšƒmu přƒbuzenstvu, k institucƒm a jin€ vŠznamn€ soci•lnƒ vazby) bylo řečeno, že za zodpovědn€ budu pokl•dat, pokud respondenti budou ud•vat jako ide•l, aby jak v nukle•rnƒ, tak i v rozšƒřen€ rodině mezi jednotlivŠmi subsyst€my panovaly důvěrn€ a angažovan€ vztahy, ale aby byla zachov•na jist• intimnƒ z—na každ€ho subsyst€mu. Ot‚zkou č. 6 tedy pl•nuji zjistit, zda respondenti d•vajƒ přednost angažovanŠm vztahům v rodině. Ot‚zka č. 7 zkoum• naopak respondenty vnƒmanou důležitost intimnƒch z—n jednotlivŠch subsyst€mů rodiny. Ot‚zky č. 8 a 9 jsou konstruov•ny tak, aby bylo z odpovědƒ možno vyčƒst, zda hranice mezi prokreačnƒ rodinou respondentů a soci•lnƒm okolƒm nemajƒ bŠt v budoucnu přƒliš nepropustně uzavřeny, zda respondenti projevujƒ tendenci k uskutečňov•nƒ soci•lnƒch styků, a to jak styků pro posƒlenƒ př•telskŠch vztahů, tak i ‹čelovŠch. Ot‚zka č. 10 je do dotaznƒku zařazena za ‹čelem posouzenƒ přiměřenosti vnƒman€ ide•lnƒ propustnosti hranic v rodině a mezi rodinou a soci•lnƒm okolƒm. Zjišťuje, zda nejsou respondenty upřednostňov•ny hranice přƒliš nepropustn€ (např. mezi rodiči a dětmi), nebo naopak přƒliš otevřen€ (soci•lnƒ okolƒ se st•v• vŠhradnƒm určovatelem děnƒ v rodině). V kapitole 2.5 (Styl komunikace v rodině) bylo řečeno, že jako zodpovědn€ budu hodnotit, pokud respondenti budou považovat za ide•lnƒ, aby se komunikace v rodině ‹častnili všichni jejƒ členov€ a každŠ z nich měl pr•vo přiměřenŠm způsobem řƒci svůj n•zor. Ot‚zka č. 11 si klade za cƒl zjistit, zda uvedenŠ stav považujƒ za ide•lnƒ tak€ respondenti. D•le bylo v kapitole stanoveno, že zodpovědnŠ přƒstup prok•žou ti mladƒ lid€, kteřƒ budou upřednostňovat při komunikaci v rodině citlivě a ohleduplně pronesen•, ale jasn• sdělenƒ. V tomto směru zodpovědn€ respondenty by měla označit odpověď na ot‚zku č. 12. V kapitole 2.6 (Pl•nov•nƒ reprodukce, hodnocenƒ vŠvoje dětƒ) bylo pojedn•no o zodpovědn€m přƒstupu jednotlivce v oblasti reprodukce, a to z hlediska společnosti, dƒtěte i samotn€ho jedince. Bylo zde stanoveno, že za zodpovědnŠ přƒstup bude považov•no upřednostňov•nƒ pl•novan€ reprodukce před reprodukcƒ nepl•novanou. Z hlediska společnosti je ovšem nutn€ pl•nov•nƒ minim•lně dvou potomků. Ot‚zka č. 13 byla tedy koncipov•na tak, aby bylo možno zjistit jak počet dětƒ, kter€ respondenti pl•nujƒ, tak tak€ přƒstup respondentů k pl•novan€ reprodukci. Ot‚zka č. 14 byla zařazena s cƒlem zjistit, zda respondenti preferujƒ zah•jenƒ pohlavnƒho života po 18. roce před časnŠm zah•jenƒm před tƒmto věkem či nezodpo-

58

vědnŠm zah•jenƒm před 15. rokem. D•le měla objasnit přijatelnost styku s n•hodnŠm partnerem pro respondenty. Ot‚zka č. 15 měla ověřit, zda mezi dotazovanŠmi převl•d• preference z•vaznŠch svazků (a zda v tomto přƒpadě pl•nujƒ bŠt věrnƒ) či nez•vaznŠch svazků.

7.2 Šetřen€ mezi respondenty um€stěn‚mi v pěstounsk„ p„či Jak jsem již dřƒve uvedla, děti mezi 14 a 18 lety věku umƒstěn€ v pěstounsk€ p€či jsem prostřednictvƒm Městsk€ho ‹řadu Valašsk€ Meziřƒčƒ, Městsk€ho ‹řadu Rožnov a Městsk€ho ‹řadu Vsetƒn oslovila všechny. Ne všichni potenci•lnƒ respondenti mě ale zpětně kontaktovali. Z těch, kteřƒ se mi ozvali prostřednictvƒm svŠch pěstounů, jsem navƒc někter€ musela vyloučit, protože se jedn• o osoby s rozs•hlŠm ment•lnƒm postiženƒm, kter€ neumožňuje vyplněnƒ ani daleko jednoduššƒch dokumentů. CelkovŠ počet dotaznƒků vyplněnŠch dospƒvajƒcƒmi, umƒstěnŠmi v n•hradnƒ rodinn€ p€či, je tedy 11. V tabulk•ch v Přƒloze č. 2 jsou čƒselně shrnuty odpovědi respondentů umƒstěnŠch v n•hradnƒ rodinn€ p€či na ot•zky z dotaznƒku. Barevn€ sloupce v tabulk•ch zn•zorňujƒ procenta těchto odpovědƒ. Respondentům umƒstěnŠm v n•hradnƒ rodinn€ p€či jsem přiřadila n•sledujƒcƒ barvu:

Slovnƒ koment•ř k těmto vŠsledkům a předevšƒm k jejich srovn•nƒ s vŠsledky ostatnƒch dvou skupin respondentů bude uveden v kapitole 7.5 (Porovn•nƒ vŠsledků šetřenƒ).

7.3 Šetřen€ mezi respondenty um€stěn‚mi v dětsk„m domově Jak bylo uvedeno v kapitole 1.1 (Vymezenƒ použitŠch pojmů), v okrese Vsetƒn se respondenti ve stanoven€m věkov€m rozpětƒ nach•zejƒ pouze v Dětsk€m domově Valašsk€ Meziřƒčƒ, v Dětsk€m domově Zašov• a Dětsk€m domově a speci•lnƒ škole Lipt•l. DětskŠ domov a speci•lnƒ školu Lipt•l jsem ovšem nezařadila ani do možnostƒ n•hodn€ho vŠběru. Jedn• se totiž o zařƒzenƒ, kde jsou umƒstěny děti s různŠm stup-

59

něm ment•lnƒho postiženƒ. Na vŠběr zůstaly tedy pouze dva ‹stavy, z nichž byl nakonec vylosov•n DětskŠ domov Valašsk€ Meziřƒčƒ, ve kter€m se v době distribuce dotaznƒku nach•zelo 10 potenci•lnƒch respondentů. Dotaznƒky vyplnili všichni. Při jejich vyplňov•nƒ mi však nakonec nebyla umožněna osobnƒ přƒtomnost. Byla jsem ale ujištěna panƒ vychovatelkou, že ona sama ubezpečila všechny respondenty o anonymitě šetřenƒ a tak€ d•vala pozor, aby dotaznƒk vyplňoval každŠ dospƒvajƒcƒ s•m. Odpovědi respondentů umƒstěnŠch v Dětsk€m domově Valašsk€ Meziřƒčƒ jsou opět shrnuty ve dvou tabulk•ch v Přƒloze č. 2. Barevn€ sloupce opět zn•zorňujƒ procenta zvolenŠch odpovědƒ. Respondenti z dětsk€ho domova majƒ přiřazenu tuto barvu:

I tyto vŠsledky a jejich srovn•nƒ s vŠsledky ostatnƒch dvou skupin respondentů budou okomentov•ny v kapitole 7.5 (Porovn•nƒ vŠsledků šetřenƒ).

7.4 Šetřen€ mezi respondenty z biologick‚ch rodin Jak již bylo uvedeno, respondenty z biologickŠch rodin jsem vybƒrala tak, že jsem n•hodně zvolila jednu z•kladnƒ a jednu střednƒ školu a d•le jedno učiliště z okresu Vsetƒn. Tƒmto způsobem byly vybr•ny z•kladnƒ škola Hornƒ Bečva, gymn•zium Rožnov a ISŠ-COP Valašsk€ Meziřƒčƒ. V každ€ z těchto škol jsem n•hodně vybrala třƒdu s ž•ky v odpovƒdajƒcƒm věku. V ZŠ Hornƒ Bečva to byla 9. třƒda – 13 respondentů (z původnƒch 15 dotaznƒků jsem musela dva vyřadit z důvodu ne‹pln€ho vyplněnƒ). Na rožnovsk€m gymn•ziu se jednalo o 2. ročnƒk – 21 respondentů. Na ISŠ-COP Valašsk€ Meziřƒčƒ byl dotaznƒk vyplněn učni 2. spojen€ho ročnƒku oborů chemik - oper•tor a mechanik strojů a zařƒzenƒ – 10 respondentů (opět jsem z původnƒch 12 musela vyřadit dva dotaznƒky z důvodu ne‹pln€ho vyplněnƒ). Celkem tedy dotaznƒk ř•dně vyplnilo 44 respondentů.

Tak€ odpovědi respondentů vyrůstajƒcƒch ve vlastnƒch biologickŠch rodin•ch jsou shrnuty ve dvou tabulk•ch v Přƒloze č. 2. I zde barevn€ sloupce zn•zorňujƒ procenta zvolenŠch odpovědƒ. Respondenti z biologickŠch rodin majƒ přidělenu tuto barvu:

60

Rovněž k těmto vŠsledkům a k jejich srovn•nƒ s vŠsledky ostatnƒch dvou skupin respondentů se vyj•dřƒm v n•sledujƒcƒ kapitole 7.5 (Porovn•nƒ vŠsledků šetřenƒ).

7.5 Porovnƒn€ v‚sledků šetřen€ Prvnƒho cƒle bakal•řsk€ diplomov€ pr•ce (zmapov•nƒ mƒněnƒ dospƒvajƒcƒch dětƒ ve věku mezi 14. a 18. rokem v n•hradnƒ rodinn€ p€či o ot•zk•ch partnersk€ho a rodinn€ho života) bylo již tedy dosaženo. Nynƒ bych se r•da věnovala dosaženƒ druh€ho cƒle, kterŠm je porovn•nƒ těchto mƒněnƒ s mƒněnƒmi jejich vrstevnƒků z biologickŠch rodin a dětskŠch domovů a vyhodnocenƒ těchto rozdƒlů. V tabulk•ch v Přƒloze č. 3 je zn•zorněno procentuelnƒ porovn•nƒ odpovědƒ všech třƒ skupin respondentů na dotaznƒkov€ ot•zky. JednotlivŠm skupin•m respondentů byly již v předchozƒch tabulk•ch Přƒlohy č. 2 přiřazeny různ€ barvy. Tohoto barevn€ho značenƒ se přidržƒm i zde. Pro jednotliv€ respondentsk€ skupiny budu d•le v textu a v tabulk•ch použƒvat zkr•cenŠch označenƒ respondenti NRP (respondenti umƒstěnƒ v n•hradnƒ rodinn€ p€či), respondenti DD (respondenti umƒstěnƒ v dětsk€m domově) a respondenti BR (respondenti vyrůstajƒcƒ v biologicky vlastnƒ rodině). V textu kapitoly 7.5.1 (Koment•ř k vŠsledkům šetřenƒ a hodnocenƒ mƒry zodpovědnosti jednotlivŠch mƒněnƒ) u každ€ ot•zky jednotliv€ rozdƒly mezi mƒněnƒmi zmƒněnŠch třƒ skupin respondentů kr•tce okomentuji a mƒru zodpovědnosti těchto mƒněnƒ zhodnotƒm podle již dřƒve stanovenŠch krit€riƒ. Jelikož jsem vŠsledn• procenta ve všech tabulk•ch Přƒloh č. 2 a č. 3 zaokrouhlovala na cel• čƒsla, došlo k mƒrn€mu zkreslenƒ, kter€ však nem• z hlediska cƒlů pr•ce podstatnŠ vŠznam. Probl€mem je pouze to, že někter€ součty celkovŠch % odpovƒdajƒcƒch respondentů ned•vajƒ vždy dohromady rovnŠch 100%, ale např. 101% nebo 99%. 7.5.1 Komentƒř k v‚sledkům šetřen€ a hodnocen€ m€ry zodpovědnosti jednotliv‚ch m€něn€

Ot. č. 1. – diferenciace rodinnŠch rolƒ: a) Pevn€ rozdělenƒ rodinnŠch rolƒ upřednostňuje 82% respondentů NRP, 100% respondentů DD a 77 % respondentů BR.

61

b) Proti pevn€mu rozdělenƒ rolƒ v rodině se stavƒ 9% respondentů NRP a 18 % respondentů BR. c) 9% respondentů NRP a 5 % respondentů BR nevƒ. V odpověd€ch na ot‚zku č. 1 dle stanoven‡ch krit„ri€ projevili nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti DD, druh„ nejzodpovědnějš€ respondenti NRP a nejm„ně zodpovědn„ respondenti BR. Ot. č. 2 – zastupitelnost rodinnŠch rolƒ: a) Bezpodmƒnečnou zastupitelnost preferuje 45% respondentů NRP, 20% respondentů DD a 77 % respondentů BR. b) Jednoznačně se proti zastupitelnosti vyj•dřilo pouze 20% respondentů DD. c) Kr•tkodobou zastupitelnost podmƒněnou dobrovolnostƒ upřednostňuje 55% respondentů NRP, 60% respondentů DD a 14 % respondentů BR. d) Kr•tkodobou zastupitelnost na n•tlak připouštƒ pouze 7% respondentů BR. e) Dlouhodobou dobrovolnou zastupitelnost nepřipouštƒ nikdo. f) Dlouhodobou zastupitelnost na n•tlak nepřipouštƒ tak€ nikdo. g) Nevƒ 2% respondentů BR. Preferenci dobrovoln€ zastupitelnosti prok•zali respondenti odpovědƒ a), c) a e). Možnost zastupitelnosti pouze na n•tlak připustili respondenti odpovědƒ d) a f). V odpověd€ch na ot‚zku č. 2 dle stanoven‡ch krit„ri€ projevili nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti NRP (procentueln• součet odpověd• připouštěj•c•ch dobrovolnou zastupitelnost je 100%, 55% z nich ale připoušt• pouze možnost krƒtkodob‡ dobrovoln‡ zastupitelnosti), druh„ nejzodpovědnějš€ respondenti BR (ti však v 77% př•padů připouštěj• možnost zastupovƒn• na jakkoli dlouhou potřebnou dobu, 7% respondentů v t‡to skupině však vol• zastupitelnost pouze na nƒtlak) a nejm„ně zodpovědn„ respondenti DD (zde se proti zastupitelnosti dokonce př•mo vyjƒdřilo 20% respondentů).

Ot. č. 3 – naplňov•nƒ potřeb dětƒ (hodnoceno na šk•le 1 – 5, kde 1 je maxim•lnƒ důležitost a 5 minim•lnƒ): Fyziologick‡ potřeby: a) Uspokojenƒ potřeby jƒdla, pitƒ, oblečenƒ, sp•nku a tepla: Průměrn• hodnocenƒ jednotlivŠch skupin respondentů: Respondenti NRP – 1,2 stupně

62

Respondenti DD – 1,0 stupně Respondenti BR – 1,4 stupně

b) Naplňov•nƒ potřeby hygieny a zdravotnƒ p€če: Průměrn• hodnocenƒ jednotlivŠch skupin respondentů: Respondenti NRP – 1,4 stupně Respondenti DD – 1,6 stupně Respondenti BR – 1,4 stupně CelkovŠ průměr hodnocen• potřeby naplňovƒn• fyziologick„ch potřeb d•těte: Respondenti NRP – 1,3 stupně Respondenti DD – 1,3 stupně Respondentů BR – 1,4 stupně V odpověd€ch na ot‚zku č. 3 v oblasti vn€man„ důležitosti naplňov‚n€ fyziologick‡ch potřeb d€těte v rodině vyj‚dřili tedy dle stanoven‡ch krit„ri€ nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti NRP a DD, m„ně zodpovědn„ (ale stƒle dost zodpovědn‡) pak respondenti BR. Psychologick‡ potřeby: c) Dostatek pomoci, pochopenƒ, podpory a l•sky ze strany rodiny: Průměrn• hodnocenƒ jednotlivŠch skupin respondentů: Respondenti NRP – 1,2 stupně Respondenti DD – 1,6 stupně Respondenti BR – 1,6 stupně d) Naplněnƒ potřeby vŠchovn€ho působenƒ a vedenƒ: Průměrn• hodnocenƒ jednotlivŠch skupin respondentů: Respondenti NRP – 1,6 stupně Respondenti DD – 2,4 stupně Respondenti BR – 2,3 stupně CelkovŠ průměr hodnocen• potřeby naplňovƒn• psychologick„ch potřeb d•těte: Respondenti NRP – 1,4 stupně Respondenti DD – 2,0 stupně Respondenti BR – 2,0 stupně

63

V odpověd€ch na ot‚zku č. 3 v oblasti vn€man„ důležitosti naplňov‚n€ psychologick‡ch potřeb d€těte v rodině projevili tedy dle stanoven‡ch krit„ri€ nejzodpovědnějš€ př€stup respondenti NRP, m„ně zodpovědn‡ pak respondenti DD spolu s respondenty BR. Ostatn• potřeby: e) Zajištěnƒ dostatku sportovnƒho, kulturnƒho a z•jmov€ho vyžitƒ, hraček, vybavenƒ pro volnŠ čas, školnƒch pomůcek, kapesn€ho apod.: Průměrn• hodnocenƒ jednotlivŠch skupin respondentů: Respondenti NRP – 2,3 stupně Respondenti DD – 3,1 stupně Respondenti BR – 2,6 stupně V odpověd€ch na ot‚zku č. 3 v oblasti vn€man„ důležitosti naplňov‚n€ ostatn€ch potřeb d€těte v rodině prezentovali tedy dle stanoven‡ch krit„ri€ nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti NRP, m„ně zodpovědn„ pak respondenti BR a nejm„ně zodpovědn„ respondenti DD. f) Jin€ potřeby dle uv•ženƒ respondentů: Průměrn• hodnocenƒ jednotlivŠch skupin respondentů: Respondenti NRP – nehodnotili Respondenti DD – nehodnotili Respondenti BR – 1,6 stupně Stupeň důležitosti 1 použilo pro hodnocenƒ 5% respondentů BR, podle nich dƒtě potřebuje dostatek kamar•dů, stupeň důležitosti 3 použila pro hodnocenƒ 2% respondentů BR, pro dƒtě m• dle nich střednƒ důležitost svoboda. Dosažen‡ v„sledky nelze srovnat vzhledem tomu, že se jednƒ o odpovědi pouze mal‡ho procenta respondentů, a to nav•c jen z respondentsk‡ skupiny BR.

Ot. č. 4 – naplňov•nƒ potřeb dospělŠch členů rodiny (hodnoceno na šk•le 1 – 5, kde 1 je maxim•lnƒ důležitost a 5 minim•lnƒ): Fyziologick‡ potřeby: a) Uspokojenƒ potřeby jƒdla, pitƒ, oblečenƒ, sp•nku a tepla: Průměrn• hodnocenƒ jednotlivŠch skupin respondentů: Respondenti NRP – 1,6 stupně

64

Respondenti DD – 1,1 stupně Respondenti BR – 1,4 stupně

b) Naplňov•nƒ potřeby hygieny a zdravotnƒ p€če: Průměrn• hodnocenƒ jednotlivŠch skupin respondentů: Respondenti NRP – 1,8 stupně Respondenti DD – 1,6 stupně Respondenti BR – 1,7 stupně CelkovŠ průměr hodnocen• potřeby naplňovƒn• fyziologick„ch potřeb dospěl‡ho: Respondenti NRP – 1,7 stupně Respondenti DD – 1,4 stupně Respondenti BR – 1,6 stupně V odpověd€ch na ot‚zku č. 4 v oblasti vn€man„ důležitosti naplňov‚n€ fyziologick‡ch potřeb dospěl„ho člena rodiny prezentovali tedy dle stanoven‡ch krit„ri€ nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti DD, m„ně zodpovědn„ pak respondenti BR a nejm„ně zodpovědn„ respondenti NRP. Psychologick‡ potřeby: c) Dostatek pomoci, pochopenƒ, podpory a l•sky ze strany rodiny: Průměrn• hodnocenƒ jednotlivŠch skupin respondentů: Respondenti NRP – 1,8 stupně Respondenti DD – 1,8 stupně Respondenti BR – 1,8 stupně V odpověd€ch na ot‚zku č. 4 v oblasti vn€man„ důležitosti naplňov‚n€ psychologick‡ch potřeb dospěl„ho člena rodiny projevili dle stanoven‡ch krit„ri€ vyrovnaně zodpovědn‡ př€stup respondenti BR, NRP i DD.

Ostatn• potřeby: d) Dostatek sportovnƒho, kulturnƒho a z•jmov€ho vyžitƒ, vybavenƒ pro volnŠ čas, vybavenƒ pro usnadněnƒ vŠkonu zaměstn•nƒ nebo dom•cƒch a jinŠch pracƒ, peněz pro vlastnƒ potřebu apod.: Průměrn• hodnocenƒ jednotlivŠch skupin respondentů: Respondenti NRP – 2,3 stupně

65

Respondenti DD – 2,5 stupně Respondenti BR – 2,1 stupně

V odpověd€ch na ot‚zku č. 4 v oblasti vn€man„ důležitosti naplňov‚n€ ostatn€ch potřeb dospěl„ho člena rodiny vyj‚dřili dle stanoven‡ch krit„ri€ nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti BR, m„ně zodpovědn„ respondenti NRP a nejm„ně zodpovědn„ respondenti DD. e) Jin€ potřeby dle uv•ženƒ respondentů: Průměrn• hodnocenƒ jednotlivŠch skupin respondentů: Respondenti NRP – nehodnotili Respondenti DD – nehodnotili Respondenti BR – 1,0 stupně Dosažen‡ v„sledky nelze srovnat vzhledem k tomu, že se jednƒ o odpovědi pouze mal‡ho procenta respondentů, a to nav•c jen z respondentsk‡ skupiny BR.

Ot. č. 5. – odhodl•nƒ pracovat a podƒlet se na zajišťov•nƒ potřeb rodiny: a) Hlavně pro hrazenƒ svŠch vlastnƒch potřeb chce v budoucnu vydělan€ prostředky použƒvat 10% respondentů DD a 20% respondentů BR. b) Hlavně pro potřeby cel€ rodiny, a to po dohodě s partnerem chce vydělan€ prostředky použƒvat 91% respondentů NRP, 90% respondentů DD a 57% respondentů BR. c) 2% respondentů BR by chtěla vydělan€ prostředky předevšƒm investovat do podnik•nƒ a cennŠch papƒrů. d) V dom•cnosti nepl•nuje zůstat ž•dnŠ respondent. e) 9% respondentů NRP a 18% respondentů BR zatƒm nevƒ. f) 2% respondentů BR prezentujƒ, že v budoucnu nechtějƒ pracovat. Odhodl•nƒ podƒlet se v budoucnu na zƒsk•v•nƒ prostředků pro naplňov•nƒ potřeb rodiny prok•zali respondenti odpovědƒ b) a d). Neochotu k tomuto podƒlenƒ projevili naopak respondenti odpovědƒ a) a f). V odpověd€ch na ot‚zku č. 5 dle stanoven‡ch krit„ri€ projevili nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti NRP (procentueln• součet odpověd• prezentuj•c•ch odhodlƒn• pod•let se v budoucnu na z•skƒvƒn• prostředků pro naplňovƒn• potřeb rodiny je 91%, nikdo z respondentů NRP neprezentuje odhodlƒn• naplňovat pouze sv‡ potře-

66

by nebo nepracovat), druh„ nejzodpovědnějš€ respondenti DD (procentueln• součet odpověd• prezentuj•c•ch odhodlƒn• pod•let se v budoucnu na z•skƒvƒn• prostředků pro naplňovƒn• potřeb rodiny je 90%, avšak 10% respondentů DD prezentuje odhodlƒn• naplňovat předevš•m sv‡ vlastn• potřeby) a nejm„ně zodpovědn„ respondenti BR (zde se na z•skƒvƒn• prostředků pro naplňovƒn• potřeb rodiny m•n• pod•let pouze 57% respondentů, 22% respondentů BR naopak prezentuje odhodlƒn• naplňovat pouze sv‡ potřeby nebo nepracovat).

Ot. č. 6. – angažovanost vz•jemnŠch vztahů v rodině: a) AngažovanŠm vztahům v nukle•rnƒ i rozšƒřen€ rodině a mezi blƒzkŠmi d•v• přednost 91% respondentů NRP, 50% respondentů DD a 75% respondentů BR. b) 27% respondentů NRP, 30% respondentů DD a 25% respondentů BR z•roveň preferuje sdƒlenƒ osobnƒch z•ležitostƒ i s cizƒmi lidmi. c) Pouze 10% respondentů DD a 5% respondentů BR je proti sdƒlenƒ osobnƒch probl€mů, radostƒ nebo z•žitků s kŠmkoli. d) 10% respondentů DD a 7% respondentů BR nevƒ. V odpověd€ch na ot‚zku č. 6 dle stanoven‡ch krit„ri€ prezentovali nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti NRP, druh„ nejzodpovědnějš€ respondenti BR a nejm„ně zodpovědn„ respondenti DD. Ot. č. 7. – intimnƒ z—ny jednotlivŠch subsyst€mů rodiny: a) Jako maxim•lně důležitou vnƒm• intimitu jednotlivŠch rodinnŠch subsyst€mů 82% respondentů NRP, 100% respondentů DD a 98% respondentů BR. b) 9% respondentů NRP a 2% respondentů BR se domnƒvajƒ, že ponechat si „někter€ věci“ jen pro sebe a před druhŠmi je tajit majƒ n•rok pouze někteřƒ členov€ rodiny, a to rodiče. c) Pro 9% respondentů NRP je jak•koli intimita jak€hokoli subsyst€mu rodiny nepřƒpustn•. V odpověd€ch na ot‚zku č. 7 dle stanoven‡ch krit„ri€ projevili nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti DD, druh„ nejzodpovědnějš€ respondenti BR a nejm„ně zodpovědn„ respondenti NRP.

67

Ot. č. 8. – styky nukle•rnƒ rodiny s rozšƒřenou rodinou (př•teli): a) 100% respondentů NRP, 100% respondentů DD a 86% respondentů BR se domnƒv•, že styky s přƒbuznŠmi a př•teli (tedy styky pro posƒlenƒ př•telskŠch vztahů) jsou přƒjemn€ a užitečn€. b) Pouze 2% respondentů BR vyslovila mƒněnƒ, že tyto styky jsou sice nepřƒjemn€, ale patřƒ jaksi „k dobr€mu vychov•nƒ“. c) 7% respondentů BR tyto styky sice považuje za neškodn€, ale tak€ bez‹čeln€. d) 5% respondentů BR se vyj•dřilo proti takovŠmto stykům. V odpověd€ch na ot‚zku č. 8 dle stanoven‡ch krit„ri€ projevili nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti NRP z‚roveň s respondenty DD a m„ně zodpovědn„ respondenti BR. Ot. č. 9. – ‹čelov€ soci•lnƒ styky rodiny a jejƒch členů: a) 82% respondentů NRP, 50% respondentů DD a 66% respondentů BR vidƒ jako dobr€ pož•dat o pomoc přƒbuzn€. b) 73% respondentů NRP, 30% respondentů DD a 73% respondentů BR z•roveň preferuje možnost pož•dat o pomoc př•tele. c) 27% respondentů NRP a 23% respondentů BR si myslƒ, že je dobr€ pož•dat o pomoc spoluž•ky, spolupracovnƒky nebo zaměstnavatele. d) 55% respondentů NRP, 10% respondentů DD a 45% respondentů BR vidƒ jako vhodn€ obr•tit se v přƒpadě potřeby na odbornƒky. e) 30% respondentů DD a 2% respondentů BR nepovažuje za vhodn€ ž•dat něčƒ pomoc. f) 2% respondentů BR nevƒ. V odpověd€ch na ot‚zku č. 9 dle stanoven‡ch krit„ri€ vyj‚dřili nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti NRP, druh„ nejzodpovědnějš€ respondenti BR a nejm„ně zodpovědn„ respondenti DD. Ot. č. 10. – propustnost hranic v rodině a mezi rodinou a okolƒm: a) 91% respondentů NRP, 90% respondentů DD a 75% respondentů BR se ve sv€m mƒněnƒ přikl•nƒ ke společn€mu rozhodov•nƒ všech členů rodiny o běžnŠch rodinnŠch z•ležitostech b) 9% respondentů NRP, 10% respondentů DD a 18% respondentů BR se naopak domnƒv•, že by o nich měli rozhodovat pouze rodiče, popřƒpadě ti, kteřƒ „vše platƒ“.

68

c) Ž•dnŠ respondent neprezentuje, že by do děnƒ v rodině měli vŠraznějšƒm způsobem zasahovat širšƒ přƒbuznƒ. d) Ž•dnŠ respondent neprezentuje, že by do děnƒ v rodině měla vŠraznějšƒm způsobem zasahovat cƒrkev nebo politick• strana. e) Ž•dnŠ respondent neprezentuje, že by do děnƒ v rodině měl vŠraznějšƒm způsobem zasahovat kdokoli ze soci•lnƒ okolƒ rodiny. f) 7% respondentů BR naopak prezentuje, že by o běžnŠch rodinnŠch z•ležitostech neměl rozhodovat nikdo nebo každŠ člen rodiny s•m za sebe. V odpověd€ch na ot‚zku č. 10 dle stanoven‡ch krit„ri€ projevili nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti NRP spolu s respondenty DD, m„ně zodpovědn„ pak respondenti BR. Ot. č. 11. – kdo se m• ‹častnit komunikace v rodině: a) 100% respondentů NRP, 100% respondentů DD a 95% respondentů BR považuje za ide•lnƒ, aby se komunikace v rodině ‹častnili všichni jejƒ členov€ a všichni měli pr•vo řƒci svůj n•zor. b) 2% respondentů BR prezentujƒ mƒněnƒ, že vyj•dřit svůj n•zor smƒ v rodině pouze rodiče. c) Ž•dnŠ respondent neprezentuje, že by svůj n•zor v rodině směla vyjadřovat pouze matka. d) 2% respondentů BR prezentujƒ, že vyj•dřit svůj n•zor smƒ v rodině pouze otec. e) Ž•dnŠ respondent neprezentuje, že by svůj n•zor v rodině směla vyjadřovat pouze osoba, kter• si to z nějak€ho důvodu „zasloužƒ“. f) Ž•dnŠ respondent neprezentuje, že by komunikace a vyjadřov•nƒ n•zorů v rodině nebylo nutn€. V odpověd€ch na ot‚zku č. 11 dle stanoven‡ch krit„ri€ projevili nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti NRP spolu s respondenty DD, m„ně zodpovědn„ (ale stƒle velmi zodpovědn‡) potom respondenti BR. Ot. č. 12. – způsob komunikace v rodině: a) 27% respondentů NRP, 50% respondentů DD a 20% respondentů BR při komunikaci v rodině upřednostňuje hlavně emocion•lnƒ vztahy před jasnostƒ, participacƒ i řešenƒm neshod. b) 9% respondentů NRP, 20% respondentů DD a 30% respondentů BR d•v• jednoznačnou přednost jasnosti sdělovan€ho.

69

c) 55% respondentů NRP, 10% respondentů DD a 41% respondentů BR preferuje citlivě, ale z•roveň ohleduplně pronesen• sdělenƒ. d) 9% respondentů NRP považuje v komunikaci za adekv•tnƒ prostředek prosazenƒ sv€ho n•zoru zvŠšenƒm hlasu. e) 20% respondentů DD a 9% respondentů BR se domnƒv•, že by se v rodině neměla otevƒrat kontroverznƒ t€mata. V odpověd€ch na ot‚zku č. 12 dle stanoven‡ch krit„ri€ projevili nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti NRP, m„ně zodpovědn„ respondenti BR a nejm„ně zodpovědn„ respondenti DD. Ot. č. 13. – pl•nov•nƒ reprodukce: a) 55% respondentů NRP, 30% respondentů DD a 23% respondentů BR pl•nuje dvě a vƒce dětƒ. b) 27% respondentů NRP, 40% respondentů DD a 23% respondentů BR by chtělo mƒt v budoucnu jedno dƒtě. c) Pouze 5% respondentů BR nechce mƒt děti. d) 18% respondentů NRP, 30% respondentů DD a 50% respondentů BR upřednostňuje nepl•novanou reprodukci. V odpověd€ch na ot‚zku č. 13 dle stanoven‡ch krit„ri€ vyj‚dřili nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti NRP (nejnižš• % z nich upřednostňuje neplƒnovanou reprodukci, zƒroveň ale tak‡ nejvyšš• % z nich plƒnuje minimƒlně dvě děti), m„ně zodpovědn„ respondenti BR (% těch, kteř• upřednostňuj• neplƒnovanou reprodukci a těch, kteř• plƒnuj• minimƒlně dvě děti jsou středně vysokƒ) a nejm„ně zodpovědn„ respondenti DD (ti preferuj• v nejvyšš•m % př•padů neplƒnovanou reprodukci a v nejnižš•m % př•padů plƒnuj• dvě a v•ce děti).

Ot. č. 14. – doba a okolnosti zah•jenƒ pohlavnƒho života: a) 73% respondentů NRP, 40% respondentů DD a 14% respondentů BR považuje za ide•lnƒ zah•jit pohlavnƒ život se st•lŠm partnerem kolem 18 let nebo později. b) 18% respondentů NRP, 50% respondentů DD a 43% respondentů BR upřednostňuje pro koit•lnƒ debut tak€ st•l€ho partnera, ale věk od 15 let. c) 11% respondentů BR souhlasƒ se zahajov•nƒm pohlavnƒho života se st•lŠm partnerem i před 15. rokem věku, což ovšem naše platn• pr•vnƒ ‹prava nedovoluje. d) 2% respondentů BR považuje za vhodnŠ prvnƒ pohlavnƒ styk sice až kolem 18 let nebo později, ale s jakŠmkoli partnerem.

70

e) 9% respondentů NRP, 10% respondentů DD a 16% respondentů BR se domnƒv•, že je vhodn€ začƒt se sexu•lnƒm životem po 15. roce života, a to s jakŠmkoli partnerem. f) 14% respondentů BR uv•dƒ, že s pohlavnƒm životem je možno začƒt s jakŠmkoli partnerem i před 15. rokem věku. V odpověd€ch na ot‚zku č. 14 dle stanoven‡ch krit„ri€ projevili nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti NRP (upřednostňuj• zahƒjen• pohlavn•ho života se stƒl„m partnerem kolem 18 let nebo později v nejvyšš•m procentu př•padů), m„ně zodpovědn„ respondenti DD (upřednostňuj• zahƒjen• pohlavn•ho života se stƒl„m partnerem kolem 18 let nebo později ve středně vysok‡m procentu př•padů a m‡ně zodpovědnou variantu b) nebo d) zvolilo 50% respondentů DD oproti 45% respondentů BR) a nejm„ně zodpovědn„ respondenti BR (kromě toho, že upřednostňuj• zahƒjen• pohlavn•ho života se stƒl„m partnerem kolem 18 let nebo později v nejnižš•m procentu př•padů, jako jedin• uvƒděj• rovněž nezodpovědnou možnost sexuƒln•ho debutu před 15. rokem věku, a to jak se stƒl„m partnerem, tak tak‡ s jak„mkoli).

Ot. č. 15. – forma partnerstvƒ: a) 55% respondentů NRP, 50% respondentů DD a 39% respondentů BR by upřednostnilo z•vazn€ a věrn€ partnerstvƒ hned s prvnƒm partnerem. b) 9% respondentů NRP, 20% respondentů DD a 7% respondentů BR upřednostňuje setrv•v•nƒ v z•vazn€m partnersk€m vztahu, během kter€ho by současně mohli vyvƒjet sexu•lnƒ aktivitu i s jinŠmi partnery. c) 36% respondentů NRP, 30% respondentů DD a 52% respondentů BR by po poč•tečnƒm střƒd•nƒ partnerů chtělo zakotvit v trval€m partnerstvƒ. d) 2% respondentů BR preferuje celoživotnƒ střƒd•nƒ partnerů. V odpověd€ch na ot‚zku č. 15 dle stanoven‡ch krit„ri€ prezentovali nejzodpovědnějš€ m€něn€ respondenti NRP spolu s respondenty BR (procentueln• součty odpověd• na otƒzky a) a c) jsou v obou př•padech 91%, procentueln• součty odpověd• na otƒzky b) a d) jsou rovněž totožn‡, a to 9%), m„ně zodpovědn„ pak respondenti DD (i když i oni v t‡to oblasti prokƒzali velmi zodpovědn„ př•stup).

71

7.5.2 Srovnƒn€ m€ry zodpovědnosti m€něn€ jednotliv‚ch skupin respondentů, celkov„ zhodnocen€

V t€to kapitolce již provedu celkov€ zhodnocenƒ mƒry zodpovědnosti mƒněnƒ respondentsk€ skupiny NRP, respondentsk€ skupiny DD a respondentsk€ skupiny BR. Připomƒn•m, že mƒněnƒ respondentů se tŠkajƒ ot•zek partnerskŠch a rodinnŠch vztahů (zakl•d•nƒ a fungov•nƒ rodiny). Tabulka 9 v Přƒloze č. 4 naznačuje statistick€ srovn•nƒ mƒry zodpovědnosti jednotlivŠch dƒlčƒch mƒněnƒ všech třƒ skupin respondentů. Pokud každ€mu jednotliv€mu nejzodpovědnějšƒmu mƒněnƒ přidělƒme „zn•mku“ 1, každ€mu m€ně zodpovědn€mu „zn•mku“ 2 a každ€mu nejm€ně zodpovědn€mu „zn•mku“ 3, lze vypočƒtat a takto ohodnotit průměrnou zodpovědnost mƒněnƒ vztahujƒcƒch se k ot•zk•m zakl•d•nƒ a fungov•nƒ rodiny. CelŠ postup vŠsledn€ho hodnocenƒ je naznačen v Tabulce 10 v Přƒloze č. 5. Z tabulky vyplŠv•, že průměrn• „zn•mka zodpovědnosti“ mƒněnƒ dětƒ umƒstěnŠch v n•hradnƒ rodinn€ p€či je 1,32. Průměrn• „zn•mka zodpovědnosti“ mƒněnƒ dětƒ umƒstěnŠch v dětsk€m domově je 1,95 a průměrn• „zn•mka zodpovědnosti“ mƒněnƒ dětƒ z biologickŠch rodin je 2,00, jedn• se tedy o shodnŠ vŠsledek (jeho rozdƒl je nepodstatnŠ, a to i vzhledem k předpokl•dan€ nepřesnosti vznikl€ při zaokrouhlov•nƒ procent odpovědƒ na jednotliv€ ot•zky).

Prvnƒ mƒsto s průměrně nejzodpovědnějšƒmi mƒněnƒmi v ot•zk•ch zakl•d•nƒ a fungov•nƒ rodiny tedy zaujali respondenti z n•hradnƒ rodinn€ p€če a druh€ mƒsto respondenti z dětsk€ho domova spolu s respondenty z biologickŠch rodin.

72

Z‚věr Jak bylo uvedeno již v kapitole 6.4 (Stanovenƒ cƒlů, formulace hypot€zy), vstupovala jsem do vypracov•v•nƒ teoretick€ č•sti pr•ce s hypot„zou, že děti z pěstounsk‡ch rodin projev€ v ot‚zk‚ch partnersk‡ch a rodinn‡ch vztahů sice zodpovědnějš€ m€něn€ než děti z dětsk‡ch domovů, ale ne tak zodpovědn‚ jako děti z biologick‡ch rodin. VŠsledky šetřenƒ měly tuto hypot€zu potvrdit nebo vyvr•tit. Nakonec tedy vše dopadlo takto: Průměrně nejzodpovědnějš€ m€něn€ v ot‚zk‚ch partnersk‡ch a rodinn‡ch vztahů prezentovaly děti um€stěn„ v n‚hradn€ rodinn„ p„či. V průměru m„ně zodpovědn‚ m€něn€ projevili mlad€ respondenti z dětsk„ho domova a z biologick‡ch rodin. Hypot„za, kterou jsem formulovala v kapitole 6.4 (Stanovenƒ cƒlů, formulace hypot€zy), byla tedy vyvr‚cena. Děti z pěstounsk‡ch rodin sice projevily v ot‚zk‚ch partnersk‡ch a rodinn‡ch vztahů podle oček‚v‚n€ zodpovědnějš€ m€něn€ než děti z dětsk„ho domova, ale tak„ zodpovědnějš€ než děti z biologick‡ch rodin. Nav€c dosp€vaj€c€ z dětsk„ho domova se ve sv‡ch m€něn€ch neprojevili jako m„ně zodpovědn€ než dosp€vaj€c€ vyrůstaj€c€ ve vlastn€ch biologick‡ch rodin‚ch. Osobně spatřuji přƒčinu v tom, že n•hradnƒ rodiče, kteřƒ se rozhodnou poskytnout domov biologicky cizƒmu dƒtěti, toto činƒ mj. z důvodu sv€ prorodinn€ orientace. N•sledně se potom snažƒ sv€ hodnoty, jako ostatně všichni rodiče, svěřenŠm dětem předat. Děti z pěstounskŠch rodin tedy asi většinou majƒ v tomto ohledu dobrŠ teoretickŠ z•klad a často tak€ vzor. Již dřƒve jsem však v pr•ci uvedla, že osoby, jež v dětstvƒ prošly n•hradnƒ rodinnou p€čƒ, mƒvajƒ vƒce probl€mů v nejrůznějšƒch oblastech běžn€ho života než lid€ vychovanƒ biologicky vlastnƒ rodinou, partnersk€ a rodinn€ vztahy nevyjƒmaje. Rozpor mezi teoriƒ a praxƒ je zřejmě způsoben řadou traumat, jež musely tyto osoby prodělat v ran€m věku. M€ně zodpovědnŠ přƒstup, než jsem oček•vala, si u dětƒ z biologickŠch rodin vysvětluji tƒm, že se zřejmě v ot•zk•ch partnerskŠch a rodinnŠch vztahů cƒtƒ svobodnějšƒ a snažƒ se stylizacƒ do m€ně zodpovědnŠch mƒněnƒ dok•zat sobě i ostatnƒm svoji nez•vislost. V re•ln€m životě však tito lid€, jak bylo uvedeno v pr•ci dřƒve, dopadajƒ oproti osob•m vychovanŠm n•hradnƒmi rodiči l€pe.

73

T€ma n•hradnƒ rodinn€ p€če je mi z osobnƒch důvodů velmi blƒzk€. Proto oceňuji zejm€na fakt, že jsem se při psanƒ diplomov€ pr•ce podrobněji sezn•mila s přƒslušnou odbornou literaturou. Dalšƒm přƒnosem pro mě bylo osobnƒ sezn•menƒ s celou řadou mladŠch lidƒ vyrůstajƒcƒch v nejrůznějšƒch vŠchovnŠch podmƒnk•ch. Většina překvapenƒ, jež mě při těchto setk•nƒch potkala, byla přƒjemn•. Srovn•nƒ mƒry zodpovědnosti jednotlivŠch skupin respondentů mě samotnou velice zajƒmalo. VŠsledky šetřenƒ mě překvapily. Jsou však zcela jistě ovlivněny malŠm množstvƒm respondentů, zejm€na ve skupině dětƒ z n•hradnƒ rodinn€ p€če a z dětsk€ho domova. Vzhledem k omezen€mu rozsahu pr•ce jsem však šetřenƒ prov•děla pouze na ‹zemƒ okresu Vsetƒn. VŠsledky nakonec nepotvrdily moji původnƒ hypot€zu. V budoucnu bych r•da toto t€ma studovala hlouběji a platnost těchto vŠsledků si ověřila ještě na prostorově širšƒm vzorku respondentů.

74

Seznam odborné literatury Disman, M. Jak se vyrƒb• sociologickƒ znalost. Dotisk 3. vyd. Praha: UK a Karolinum, 2002. 375 s. ISBN 80-246-0139-7. Hort, Vl. Hrdlička, M. Kocourkov•, J. Mal•, E. a kol. Dětskƒ a adolescentn• psychiatrie. 2. vyd. Praha: Port•l, 2008. 496 s. ISBN 978-80-7367-404-5. Kovařƒk, J. Bubleov•, V. Šlesingerov•, K. Nƒhradn• rodinnƒ p‡če v praxi. 1. vyd. Praha: Středisko n•hradnƒ rodinn€ p€če a Port•l, 2004. 168 s. ISBN 80-7178-957-7. Kraus, B. Zƒklady sociƒln• pedagogiky. 1. vyd. Praha: Port•l (1528. publikace), 2008. 216 s. Langmeier, J., Krejčƒřov•, D. V„vojovƒ psychologie. 4. přeprac. a doplněn€ vyd., v Grada 2. aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9. Matějček, Z. Koluchov•, J. Bubleov•, V. Kovařƒk, J. Benešov•, L. Osvojen• a pěstounskƒ p‡če. 1. vyd. Praha: Port•l, 2002. 152 s. ISBN 80-7178-637-3. Matějček, Z., Langmeier, J. V„pravy za člověkem. 1. vyd. Praha: Odeon, 1981. 224 s. ISBN 01-070-81. Matějček, Z. Psychologick‡ eseje (z konce kari‡ry). 1. vyd. Praha: UK a Karolinum, 2004. 212 s. ISBN 80-246-0892-8. Matoušek, O. Metody a ř•zen• sociƒln• prƒce. 1. vyd. Praha: Port•l, 2003. 384 s. ISBN 80-7178-548-2. MožnŠ, I. Rodina a společnost. 2. uprav. vyd. Praha: Sociologick€ nakladatelstvƒ SLON, 2008. 324 s. ISBN 978-80-86429-87-8. NakonečnŠ, M. Psychologie osobnosti. 2. vyd., rozšƒřen€ a přepracovan€. Praha: Academia, 2009. 624 s. ISBN 978-80-200-160-5. Řƒčan, P. Cesta životem. 2., přeprac. vyd. Praha: Port•l, 2004. 392 s. ISBN 807178-829-5. Satirov•, V. Kniha o rodině. 1. vyd. Praha: Pr•h a Brno: Svan, 1994. 352 s. ISBN 80-901325-0-2. Singly, F. de. Sociologie současn‡ rodiny. 1. vyd. Praha: Port•l, 1999. 128 s. ISBN 80-7178-249-1. Sobotkov•, I. Psychologie rodiny. 2., přepracovan€ vyd. Praha: Port•l, 2007. 224 s. ISBN 978-80-7367-250-8. Škoviera, A. Dilemata nƒhradn• v„chovy. 1. vyd. Praha: Port•l, 2007. 144 s. ISBN 978-80-7367-318-5. V•gnerov•, M. Psychopatologie pro pomƒhaj•c• profese. 4. vyd. Praha: Port•l, 2008. 872 s. ISBN 978-80-7367-414-4. V•gnerov•, M. V„vojovƒ psychologie I. Dotisk 1. vyd. Praha: UK a Karolinum, 2008. 468 s. ISBN 978-80-246-0956-0.

75

Weiss, P. Zvěřina, J. Sexuƒln• chovƒn• v ČR – situace a trendy. 1. vyd. Praha: Port•l, 2001. 160 s. ISBN 80-7178-558-X. Willi, J. Psychologie lƒsky: osobn• rozvoj cestou partnersk‡ho vztahu. 1. vyd. Praha: Port•l, 2006. 256 s. ISBN 80-7178-982-8.

76

Časopisy, př€ručky, z‚kony, internetov„ zdroje apod. Matějček, Z. Bubleov•, V. Kovařƒk, J. Kriminalita jako nƒsledek psychick‡ deprivace. N•hradnƒ rodinn• p€če, česko-slovenskŠ časopis III/2001. Praha: SNRP. Předpis č. 306/2009 Sb., z•kona, kterŠm se měnƒ z•kon č. 40/2009 Sb., trestnƒ z•konƒk, a někter€ dalšƒ z•kony (ze dne 7. srpna 2009 s ‹činnostƒ od 1. ledna 2010). Weiss, P. Sexuƒln• chovƒn• obyvatel ČR – v„sledky nƒrodn•ho v„zkumu č•slo IV. Zpr•va z odborn€ho sympozia společnosti Pfizer červen 2009. Brno: FarmakonPress. Z•kon č. 40/1964 Sb., občanskŠ z•konƒk, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů. Z•kon č. 40/2009 (ze dne 8. ledna 2009 s ‹činnostƒ od 1. ledna 2010), novela trestnƒho z•konƒku. Z•kon čƒslo 64/1993 Sb., o rodině, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů. Z•kon č. 140/1961 Sb., trestnƒ z•kon, ve zněnƒ pozdějšƒch předpisů. Z•k. č. 306/2009, kterŠm se měnƒ z•kon č. 40/2009 Sb., trestnƒ z•konƒk, a někter€ dalšƒ z•kony. http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/statistiky/krim_stat/2000/00_12_1.xls. http://www.ekonomikaamanagement.cz/getFile.php?fileKey=CEJVB0NUCAdVCEZI U1VHB0MIUUMEBAVDVFVWQ1VUBAVGQ1VCXgQFBERIREJHYA==&lang=cz http://www.moses-online.de/web/215 http://www.mpsv.cz/cs/7513 http://www.otevridvere.cz/download/metodicka_prirucka.pdf http://www.rodina.cz/clanek546.htm

77

Př€lohy

Př€loha č. 1: Konkr€tnƒ podoba dotaznƒku předkl•dan€ho respondentům 1. Mysl€š si, že každ‡ člen rodiny by měl m€t nějak„ sv„ povinnosti, kter„ by musel trvale plnit? a) ano b) ne c) nevƒm 2. Mysl€š si, že v rodině by někdy měl někdo něco udělat za jin„ho člena rodiny? a) ano, to nenƒ probl€m b) ne, každŠ ať si plnƒ sv€ vlastnƒ povinnosti c) jen vŠjimečně nebo kr•tce a z vlastnƒho rozhodnutƒ d) jen vŠjimečně nebo kr•tce, na n•tlak e) na dlouhou dobu, ale jen z vlastnƒho rozhodnutƒ f) na dlouhou dobu, na n•tlak g) nevƒm 3. D€těti je potřeba zajistit dostatek (každou odr•žku ozn•mkuj jako ve škole zn•mkou od 1 do 5; 1: je to velice důležit€, 5: bez toho se dƒtě obejde)

a) jƒdla, pitƒ, oblečenƒ, sp•nku a tepla b) hygieny a zdravotnƒ p€če c) pomoci, pochopenƒ, podpory a l•sky ze strany rodiny d) vŠchovn€ho působenƒ a vedenƒ e) sportovnƒho, kulturnƒho a z•jmov€ho vyžitƒ, hraček, vybavenƒ pro volnŠ čas, školnƒch pomůcek, kapesn€ho apod. f) něčeho jin€ho – čeho? ……….………………………………….……….. 4. Dospěl‡ člen rodiny potřebuje dostatek (každou odr•žku ozn•mkuj jako ve škole zn•mkou od 1 do 5; 1: je to velice důležit€, 5: bez toho se dospělŠ obejde)

a) jƒdla, pitƒ, oblečenƒ, sp•nku a tepla b) hygieny a zdravotnƒ p€če c) pomoci, pochopenƒ, podpory a l•sky ze strany rodiny

78

d) sportovnƒho, kulturnƒho a z•jmov€ho vyžitƒ, vybavenƒ pro volnŠ čas, vybavenƒ pro usnadněnƒ vŠkonu zaměstn•nƒ nebo dom•cƒch a jinŠch pracƒ (např. pračka, počƒtač, automobil), peněz pro vlastnƒ potřebu apod. e) něčeho jin€ho – čeho? ……….………………………………….………………… 5. Pen€ze, kter„ v budoucnu vyděl‚m svou prac€, chci použ€vat a) hlavně pro hrazenƒ svŠch potřeb b) po dohodě s partnerem hlavně pro rodinu c) k jinŠm ‹čelům – k jakŠm? ………………………………………………………… d) nechci vyděl•vat, chci zůstat v dom•cnosti e) zatƒm nevƒm f) nechci pracovat 6. Mysl€š si, že je dobr„ sv„ probl„my, radosti nebo běžn„ z‚žitky s něk‡m sd€let? (označ libovolnŠ počet odpovědƒ)

a) většinou ano, s někŠm blƒzkŠm, např. s partnerem, rodiči, sourozenci, prarodiči, kamar•dem, učitelem apod. b) ano, jsem společenskŠ/•, neděl• mi probl€my tyto věci sdƒlet ani s cizƒmi lidmi c) ne, tyto věci jsou soukromou z•ležitostƒ každ€ho d) nevƒm 7. Mysl€š si, že někter‡ člen rodiny (nebo někter‚ skupina členů rodiny, např. rodiče, sourozenci, „holky“ atp.) m‚ pr‚vo si někter„ věci nechat jen pro sebe a před druh‡mi je tajit? a) ano, každŠ člen rodiny by měl mƒt svobodu sdělit jin€mu členu rodiny jen to, co s•m chce b) jen některŠ člen rodiny nebo někter• skupina – kdo? .………………………… 8. Mysl€š si, že by se každ‚ rodina měla st‡kat s ostatn€mi př€buzn‡mi a s př‚teli? a) ano, může to bŠt přƒjemn€ a užitečn€ b) ano, je to sice nepřƒjemn€, ale mělo by se to dělat c) nevƒm, považuji to za neškodn€, ale asi to nem• ani ž•dnŠ vŠznam d) ne, může to v€st jen k různŠm nepřƒjemnostem a k ničemu to nenƒ

79

9. Koho mysl€š, že je možn„ pož‚dat o pomoc, pokud jednotlivec nebo rodina potřebuje nějakou pomoc? (může se jednat o různ€ typy pomoci, označ libovolnŠ počet odpovědƒ)

a) přƒbuzn€ b) př•tele c) spoluž•ky nebo spolupracovnƒky, popř. zaměstnavatele d) odbornƒky (např. l€kaře, psychology, poradce, logopedy, učitele apod.) nebo pracovnƒky ‹řadů (např. pracovnƒky odboru soci•lnƒch d•vek, soci•lnƒ pracovnƒky atd.) e) nikoho, každŠ by se měl starat s•m o sebe a sv€ probl€my nepřen•šet na druh€ f) nevƒm 10. Kdo by měl podle tebe rozhodovat o tom, co bude rodina kdy dělat, co se koup€ a co ne, kde a jak se budou slavit např. v‚noce apod.? a) všichni členov€ rodiny společně b) pouze někteřƒ členov€ rodiny – kteřƒ? ……………………………………………. c) hlavně širšƒ přƒbuznƒ, např. babička nebo teta d) hlavně cƒrkev, popř. politick• strana e) někdo jinŠ – kdo? …………………………………………………………………… f) nikdo nebo každŠ s•m za sebe 11. Kdo mysl€š, že m‚ m€t v rodině pr‚vo ř€ci svůj n‚zor? a) každŠ b) pouze rodiče c) pouze matka d) pouze otec e) pouze ti členov€, kteřƒ si to z nějak€ho důvodu zasloužƒ f) nikdo, komunikace nenƒ nutn• 12. Jak mysl€š, že by se v rodině měly sdělovat nepř€jemn„ skutečnosti nebo vlastn€ n‚zory? a) hlavně ohleduplně, někoho by to mohlo zranit a když se něco „zaobalƒ“ nebo řekne diplomaticky, může to bŠt pro všechny přƒjemnějšƒ b) hlavně jasně, jinak by někdo nemusel pochopit, co bylo řečeno c) co nejvƒce ohleduplně, ale přitom jasně

80

d) hlavně hlasitě, protože nepřƒjemnou pravdu nebo dobr€ argumenty všichni překřičƒ e) vůbec 13. Pokud by vše z‚leželo jen na tobě, kolik dět€ bys jedou chtěl/a m€t? a) dvě děti a vƒce b) jedno dƒtě c) ž•dn€ dƒtě d) tolik dětƒ, kolik přijde (nechci pl•novat) 14. Kdy mysl€š, že je vhodn„ zač€t sexu‚lně ž€t? a) se st•lŠm partnerem kolem 18 let nebo později b) se st•lŠm partnerem po 15. roce c) se st•lŠm partnerem klidně i před 15. rokem d) s jakŠmkoli partnerem kolem 18 let nebo později e) s jakŠmkoli partnerem po 15. roce f) s jakŠmkoli partnerem klidně i před 15. rokem 15. Co z n‚sleduj€c€ch možnost€ ti připad‚ nejlepš€? a) najƒt si hned partnera, se kterŠm to spolu oba myslƒte v•žně a bŠt věrnŠ/• b) mƒt partnera, se kterŠm to spolu oba myslƒte v•žně, ale to nevylučuje sexu•lnƒ styky s jinŠm partnerem/partnery c) nejprve střƒd•nƒ partnerů, potom ale z•vaznŠ vztah d) celoživotnƒ střƒd•nƒ partnerů

81

Př€loha č. 2: Tabulky s vŠsledky dotaznƒkov€ho šetřenƒ Tabulka 1 – V‚sledky šetřen€ mezi respondenty um€stěn‚mi v nƒhradn€ rodinn„ p„či, otƒzky č. 1, 2 a 5 - 15 Možnost a)

b)

c)

d)

e)

f)

g)

Ot. č.

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

1.

9

82

1

9

1

9

-

-

-

-

-

-

-

-

2.

5

45

0

0

6

55

0

0

0

0

0

0

0

0

5.

0

0

10

91

0

0

0

0

1

9

0

0

-

-

6.

10

91

3

27

0

0

0

0

-

-

-

-

-

-

7.

9

82

1

9

1

9

-

-

-

-

-

-

-

-

8.

11

100

0

0

0

0

0

0

-

-

-

-

-

-

9.

11

82

8

73

3

27

6

55

0

0

0

0

-

-

10.

10

91

1

9

0

0

0

0

0

0

0

0

-

-

11.

11

100

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

-

-

12.

3

27

1

9

6

55

1

9

0

0

-

-

-

-

13.

6

55

3

27

0

0

2

18

-

-

-

-

-

-

14.

8

73

2

18

0

0

0

0

1

9

0

0

-

-

15.

6

55

1

9

4

36

0

0

-

-

-

-

-

-

Tabulka 2 – V‚sledky šetřen€ mezi respondenty um€stěn‚mi v nƒhradn€ rodinn„ p„či, otƒzky č. 3 a 4 Možnost a) Hodnocen€

1

2

3

4

5

b)

c)

d)

e)

f)

Ot. č.

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

3.

9

82

9

82

9

82

5

45

3

27

0

0

4.

5

45

4

36

6

55

3

27

0

0

-

-

3.

2

18

1

9

2

18

5

45

4

36

0

0

4.

5

45

5

45

1

9

3

27

0

0

-

-

3.

0

0

0

0

0

0

1

9

3

27

0

0

4.

1

9

2

18

4

36

4

36

0

0

-

-

3.

0

0

1

9

0

0

0

0

0

0

0

0

4.

0

0

0

0

0

0

1

9

0

0

-

-

3.

0

0

0

0

0

0

0

0

1

9

0

0

4.

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

-

-

82

Tabulka 3 – V‚sledky šetřen€ mezi respondenty um€stěn‚mi v dětsk„m domově, otƒzky č. 1, 2 a 5 – 15 Možnost a)

b)

c)

d)

e)

f)

g)

Ot. č.

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

1.

10

100

0

0

0

0

-

-

-

-

-

-

-

-

2.

2

20

2

20

6

60

0

0

0

0

0

0

0

0

5.

1

10

9

90

0

0

0

0

0

0

0

0

-

-

6.

5

50

3

30

1

10

1

10

-

-

-

-

-

-

7.

10

100

0

0

0

0

-

-

-

-

-

-

-

-

8.

10

100

0

0

0

0

0

0

-

-

-

-

-

-

9.

5

50

3

30

0

0

1

10

3

30

0

0

-

-

10.

9

90

1

10

0

0

0

0

0

0

0

0

-

-

11.

10

100

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

-

-

12.

5

50

2

20

1

10

0

0

2

20

-

-

-

-

13.

3

30

4

40

0

0

3

30

-

-

-

-

-

-

14.

4

40

5

50

0

0

0

0

1

10

0

0

-

-

15.

5

50

2

20

3

30

0

0

-

-

-

-

-

-

Tabulka 4 – V‚sledky šetřen€ mezi respondenty um€stěn‚mi v dětsk„m domově, otƒzky č. 3 a 4 Možnost a) Hodnocen€

1

2

3

4

5

b)

c)

d)

e)

f)

Ot. č.

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

3.

10

100

6

60

6

60

3

30

1

10

0

0

4.

9

90

5

50

6

60

2

20

0

0

-

-

3.

0

0

2

20

2

20

2

20

2

20

0

0

4.

1

10

4

40

1

10

3

30

0

0

-

-

3.

0

0

2

20

2

20

3

30

4

40

0

0

4.

0

0

1

10

2

20

3

30

0

0

-

-

3.

0

0

0

0

0

0

2

20

1

10

0

0

4.

0

0

0

0

1

10

2

20

0

0

-

-

3.

0

0

0

0

0

0

0

0

2

20

0

0

4.

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

-

-

83

Tabulka 5 – V‚sledky šetřen€ mezi respondenty vyrůstaj€c€mi v biologick„ rodině, otƒzky č. 1, 2 a 5 - 15 Možnost a)

b)

c)

d)

e)

f)

g)

Ot. č.

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

1.

34

77

8

18

2

5

-

-

-

-

-

-

-

-

2.

34

77

0

0

6

14

3

7

0

0

0

0

1

2

5.

9

20

25

57

1

2

0

0

8

18

1

2

-

-

6.

33

75

11

25

2

5

3

7

-

-

-

-

-

-

7.

43

98

1

2

0

0

-

-

-

-

-

-

-

-

8.

38

86

1

2

3

7

2

5

-

-

-

-

-

-

9.

29

66

32

73

10

23

20

45

1

2

1

2

-

-

10.

33

75

8

18

0

0

0

0

0

0

3

7

-

-

11.

42

95

1

2

0

0

1

2

0

0

0

0

-

-

12.

9

20

13

30

18

41

0

0

4

9

-

-

-

-

13.

10

23

10

23

2

5

22

50

-

-

-

-

-

-

14.

6

14

19

43

5

11

1

2

7

16

6

14

-

-

15.

17

39

3

7

23

52

1

2

-

-

-

-

-

-

Tabulka 6 – V‚sledky šetřen€ mezi respondenty vyrůstaj€c€mi v biologick„ rodině, otƒzky č. 3 a 4 Možnost a) Hodnocen€

1

2

3

4

5

b)

c)

d)

e)

f)

Ot. č.

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Počet

%

3.

37

84

32

73

29

66

12

27

10

23

2

5

4.

36

82

27

61

26

59

13

30

4

9

-

-

3.

2

5

8

18

6

14

18

41

16

36

0

0

4.

3

7

9

20

6

14

18

41

0

0

-

-

3.

2

5

3

7

6

14

5

11

7

16

1

2

4.

3

7

4

9

7

16

7

16

0

0

-

-

3.

3

7

1

2

3

7

7

16

2

5

0

0

4.

1

2

4

9

4

9

5

11

0

0

-

-

3.

0

0

0

0

0

0

2

5

9

20

0

0

4.

1

2

0

0

1

2

1

2

0

0

-

-

84

Př€loha č. 3: Procentuelnƒ porovn•nƒ odpovědƒ resp. NRP, DD a BR na dotaznƒkov€ ot•zky Tabulka 7 – Srovnƒn€ v‚sledků šetřen€ všech tř€ respondentsk‚ch skupin, otƒzky č. 1, 2 a 5 – 15

Možnost a)

R. sk.

b)

c)

d)

e)

f)

g)

NRP

DD

BR

NRP

DD

BR

NRP

DD

BR

NRP

DD

BR

NRP

DD

BR

NRP

DD

BR

NRP

DD

BR

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

5

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Ot. č. 1.

82

100 77

9

0

18

9

0

2.

45

20

77

0

20

0

55

60 14

0

0

7

0

0

0

0

0

0

0

0

2

5.

0

10

20

91

90 57

0

0

2

0

0

0

9

0

18

0

0

2

-

-

-

6.

91

50

75

27

30 25

0

10

5

0

10

7

-

-

-

-

-

-

-

-

-

7.

82

100 98

9

0

2

9

0

0

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

8.

100 100 86

0

0

2

0

0

7

0

0

5

-

-

-

-

-

-

-

-

-

9.

82

50

66

73

30 73

27

0

23

55

10 45

0

30

2

0

0

2

-

-

-

10.

91

90

75

9

10 18

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

7

-

-

-

11.

100 100 95

0

0

0

0

0

0

0

2

0

0

0

0

0

0

-

-

-

12.

27

50

20

9

20 30

55

10 41

9

0

0

0

20

9

-

-

-

-

-

-

13.

55

30

23

27

40 23

0

0

5

18

30 50

-

-

-

-

-

-

-

-

-

14.

73

40

14

18

50 43

0

0

11

0

0

2

9

0

0

14

-

-

-

15.

55

50

39

9

20

36

30 52

0

0

2

-

-

-

-

-

-

-

2

7

85

10 16 -

-

Tabulka 8 - Srovnƒn€ v‚sledků šetřen€ všech tř€ respondentsk‚ch skupin, otƒzky č. 3 a 4

Možnost a)

b)

c)

d)

e)

f)

R. sk. Hodnocen€

1

Ot.

NRP

DD

BR

NRP

DD

BR

NRP

DD

BR

NRP

DD

BR

NRP

DD

BR

NRP

DD

BR

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

%

č. 3.

82

100 84

82

60 73

82

60 66

45

30 27

27

10 23

0

0

5

4.

45

90

82

36

50 61

55

60 59

27

20 30

0

0

-

-

-

3.

18

0

5

9

20 18

18

20 14

45

20 41

36

20 36

0

0

0

4.

45

10

7

45

40 20

9

10 14

27

30 41

0

0

-

-

-

3.

0

0

5

0

20

7

0

20 14

9

30 11

27

40 16

0

0

2

4.

9

0

7

18

10

9

36

20 16

36

30 16

0

0

0

-

-

-

3.

0

0

7

9

0

2

0

0

7

0

20 16

0

10

5

0

0

0

4.

0

0

2

0

0

9

0

10

9

9

20 11

0

0

0

-

-

-

3.

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

5

9

20 20

0

0

0

4.

0

0

2

0

0

0

0

0

2

0

0

2

0

0

-

-

-

9

2 0

3

4

5

86

0

Př€loha č. 4: Srovn•nƒ mƒry zodpovědnosti dƒlčƒch mƒněnƒ resp. NRP, DD a BR Tabulka 9 – Statistick„ srovnƒn€ m€ry zodpovědnosti m€něn€ jednotliv‚ch skupin respondentů Ot. č. Resp. NRP Resp. DD Resp. BR 1

2

3 fyz. potř. 3 psych. potř. 3 ostatn€ potř. 4 fyz. potř. 4 psych. potř. 4 ostatn€ potř.

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

15

Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejzodpovědnějš€ m€něn€ M„ně zodpovědn„ m€něn€ Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€

1 2 3 1 2 1

3 1 2

1 2

2

1 2 3 1 2 3 1

1

1

1 2 3 1 2 3 1 2 3 1 2 3 1

1 2

1 2 1

3 1 2

1

1 2

1 2 3 1 2 3 1 2 3 1

1 2

87

Př€loha č. 5: Celkov€ srovn•nƒ mƒry zodpovědnosti mƒněnƒ resp. NRP, DD a BR a vŠsledn€ zhodnocenƒ

Tabulka 10 – V‚sledn„ hodnocen€ m€ry zodpovědnosti m€něn€ jednotliv‚ch skupin respondentů

Znƒmka

Resp. NRP

Resp. DD

Resp. BR

1

Nejzodpovědnějš€ m€něn€

15x

8x

3x

2

M„ně zodpovědn„ m€něn€

2x

4x

13x

3

Nejm„ně zodpovědn„ m€něn€

2x

7x

3x

1,32

1,95

2,00

Průměrnƒ znƒmka m€ry zodpovědnosti m€něn€ respondentsk„ skupiny

88