MOTIVACE A POZITIVNÍ EMOCE

MOTIVACE A POZITIVNÍ EMOCE Mgr. Petr Dvořák

Dobrý den, mé jméno je Petr Dvořák a rád bych si s Vámi popovídal na téma pozitivní emoce. Když navštívíte svého doktora, co je první věc, kterou byste měli při návštěvě svého doktora udělat? Pozdravit? Ano, to by bylo asi docela dobré, tak dobrá, tak co je druhá věc, kterou byste měli udělat ještě před tím, než mu začnete popisovat své problémy a budete po něm chtít, aby stanovil nějakou diagnózu, dal vám nějaký návod k léčbě? Takže první věc, kterou byste měli udělat, když navštívíte svého doktora, je tato – dát mu nějaký dárek. Vy se smějete, ale myslím to vážně. Nedávno proběhla jedna studie mezi lékaři, a ti lékaři měli za úkol ze seznamu symptomů vytvořit správnou diagnózu. Byli rozděleni na dvě skupiny. Jedna skupina před tímto úkolem dostala od výzkumníků drobný dárek – výzkumníci v nich chtěli tímto způsobem vzbudit nějaké pozitivní emoce, dát jim jakousi injekci pozitivních emocí. A ukázalo se, že tito lékaři, kteří byli před tím diagnostikováním obdarováni, dospívali dvakrát rychleji ke správné diagnóze, a mýlili se v menším nožstvím případů. A toto je jen jeden z mnoha případů, které si dnes ukážeme, jak mohou pozitivní emoce ovlivňovat kvalitu práce, kterou odvádíme a jakým způsobem ovlivňují náš život. Takže drobná rada na začátek – až příště navštívíte vašeho doktora, neváhejte a hned na začátku ho něčím obdarujte.

1

Dnes se budeme bavit o třech tématech. To první už jsme nakousli, takže pozitivní emoce a jaký mají vliv na produktivitu, na to, jakou odvádíme práci. Pak se budeme bavit o tom, jestli je možné něco udělat proto, abychom v našem životě vytvořili podmínky, abychom byli pozitivnější, a aby pozitivních emocí bylo v našem životě více. Nakonec třetí téma, na které se podíváme, zda nějakým způsobem pozitivní emoce mohou zlepšit i naše pracovní a osobní vztahy.

Hodně lidí žije v zajetí představy, že nejprve je potřeba hodně pracovat, napnout vůli, být produktivní, a že důsledkem toho přijde pocit štěstí a spokojenosti. To může být někdy pravda.

Ale v mnoha případech se ukázalo, že to funguje spíš opačně. Že je to naopak pocit spokojenosti, štěstí a pozitivní emoce, které vedou k tomu, že jsme mnohem produktivnější a výkonnější (stejně jako ti lékaři), a tím pádem jsme ve své práci také úspěšnější. To je docela překvapivé, ten vztah je vlastně obrácený. Takže štěstí není jenom výrazem toho, že se nám daří dobře, ale je také příčinou toho, že se nám daří dobře, a že odvádíme dobrou práci.

2

Když se budeme bavit o tom, co to vůbec znamená být pozitivní, tak nejprve musím říct, že běžně se toto slovo chápe nepřesně. Když se řekne pozitivní, tak hodně z nás si vybaví takového smajlíka, já osobně ho rád nemám, protože právě zakrývá to, co pozitivita skutečně je. Takže navrhuji, abychom se toho smajlíka zbavili, a abychom se podívali na to, čím skutečně pozitivita může být. Pozitivita má tři aspekty, tím prvním jsou pozitivní emoce, tím druhým je pozitivní myšlení, mohli bychom říci optimismus, a tím posledním, třetím aspektem je pocit smysluplnosti – když děláme nějakou práci, tak že ta práce je smysluplná, nebo že náš život je smysluplný. Když se řekne „pozitivní emoce“, které jsou nejdůležitější ingrediencí pozitivity, tak jaké vás napadají slova pro pozitivní emoce? Jaké máme slova pro pozitivní emoce? Zkuste se nad tím chvíli zamyslet… Říkáte radost, smích jako vyjádření pozitivních emocí, pohoda, láska, spokojenost… krajina našich pozitivních emocí je mnohem bohatší, než aby se dala vyjádřit jedním slovem jako je třeba štěstí nebo jenom radost, spokojenost. Je zajímavé, že když se takhle ptám účastníků seminářů, tak je většinou napadají ta slova, která označují negativní emoce, negativní stavy. Koneckonců není náhoda, že většina jazyků má ve slovníku více slov pro negativní emoce než pro emoce pozitivní.

3

Experti na tuto problematiku pracují se seznamy pozitivních emocí, já osobně používám ten, který vytvořila Barbara Fredrickson, která se touto problematikou zabývá velice dlouho a v jejím pojetí existují tyto základní pozitivní emoce: -

-

RADOST - cítíme se dobře, v bezpečí, smějeme se apod. VDĚČNOST - něco od někoho dostaneme, aniž by to bylo výsledkem obchodu, někdo pro nás něco udělá, nebo se v našem životě stane něco, co vnímáme jako dar HRDOST – možná trochu opomíjená pozitivní emoce, protože ji zaměňujeme s pýchou, a říkáme, že není dobré být pyšný, ale určitě je dobré být na sebe hrdý ÚŽAS – další velice silná a intenzivní, i když trochu vzácná pozitivní emoce, kterou můžete prožít třeba ve chvíli, kdy stojíte před Niagarskými vodopády a uvědomíte si, že jste vlastně oproti té úžasné grandiózní přírodě takhle maličcí… ZÁJEM – také pozitivní emoce, když vás někdo nebo něco přitahuje, a chcete se o tom dozvědět co nejvíc, chcete poznat všechny možné nové stránky toho člověka nebo té věci KLID SPOKOJENOST INSPIRACE – být někým inspirovaný, když někdo udělá něco úžasného a vás to motivuje chtít to udělat taky POBAVENÍ – když někdo řekne nějaký vtip a vy se zasmějete NADĚJE – na tuto pozitivní emoci možná lidé zapomínají, ona je zvláštní v tom, že se neobjevuje v situaci, kdy se cítíme bezpečně a v pohodě, na rozdíl od těch ostatních, ale kdy je nám nejhůř a přesto je to něco, co nám umožňuje jít dál

Takže to jsou základní pozitivní emoce v systému Barbary Fredrickson – všimněte si, že tady není LÁSKA. Lásku můžeme chápat jako objevování všech zmíněných pozitivních emocí v nějakém partnerském vztahu. I když s láskou souvisí i ta obrácená strana emocí, která k tomu také patří. Do seznamu pozitivních emocí jsem zařadil ještě dvě slova, která v češtině nemáme – a možná je to škoda – Italové mají pro jednu z emocí slovo FIERO – to označuje situaci, kdy se nám podaří nějaký úžasný výkon, jako třeba když někdo vyhraje nějaký sportovní zápas, a vy potom vidíte toho sportovce, jak je z toho úplně nadšený, tak oni to označují slovem fiero. Jde o jakousi kombinace radosti a hrdosti. A potom je to druhé slovo, které si myslím, že bychom si také mohli zavést do češtiny, a to je NACHES. Označuje pocit, který máme, když někdo, kdo je nám blízký, něco dokáže. Jako třeba když máte malé děti, a ony udělají první krůčky. A vy jste na to hrdí, tak v hebrejštině se tento emoční stav označuje slovem naches. Takže nyní když se na to podíváme tak vidíme, že naše emoční krajina – pozitivita – je mnohem rozmanitější. Pozitivita není jenom prázdné slovo, ale zahrnuje všechny tyto emoce a situace, ve kterých je prožíváme. K čemu vůbec pozitivní emoce jsou? Proč je máme a co nám mohou přinést?

4

Když cítíme radost, nebo spokojenost, klid nebo hrdost, tak je to samo o sobě příjemné. Ale existují další efekty pozitivních emocí, které jsou o něco zajímavější.

Díky pozitivním emocím – a já už jsem to naznačil na příkladu s lékaři – náš mozek funguje optimálně. A pozitivní emoce jsou něco, co zvyšuje naši výkonnost. Celá řada psychologických studií prokázala, že v situacích, kdy jsme pozitivně naladěni, tak lépe funguje naše vnímání, jsme schopni lépe vnímat informace z okolí, lépe funguje naše paměť a jsme kreativnější.

5

Kdybych vám ukázal sérií podobných obrázků, třeba několik desítek, tak ti z vás, kteří by byli dobře a pozitivně naladěni, si budou schopni všimnout většího množství detailů a vybaví si následně více obrázků než ti, kteří budou naladěni negativně a budou prožívat zrovna nějaké negativní emoce. Zatímco negativní emoce určitým způsobem uzavírají naši mysl, fixují ji jenom na jedno téma, na jednu věc, tak pozitivní emoce naši mysl otevírají. Vezměte si například na nějakou epizodu, kdy člověk cítí hněv. Naštvu se na souseda, který mi naboural mé nové auto. Tak to je situace, kdy jediné, na co jsem schopen myslet, je, jaký je ten můj soused „šmejd“, jediné na co jsem schopen myslet, je to, co mu udělám… takže je zde velmi primitivní reakce a tendence k útoku. A moje paměť také nefunguje příliš dobře, v tu chvíli nejsem schopen vzpomenout si na příjemné okamžiky, které jsme spolu strávili u nějakého letního grilování. Negativní emoce jsou sice důležité, potřebujeme je pro své přežití, ale fungují tak, že jakoby zavírají naši mysl a zhoršují naši duševní výkonnost. Oproti tomu pozitivní emoce naši mysl otevírají a naše mysl díky nim funguje lépe. Což je také důvod k tomu, proč jsou pozitivní emoce důležité v pracovním prostředí. Kdo z nás by nechtěl být v práci o něco vnímavější, chytřejší, mít lepší paměť a být o něco kreativnější?

Kromě toho pozitivní emoce, i když jsou prchavé, rychlé a přelétavé, tak mají dlouhodobý přínos. Není to jen to, že máme radost a ta pomine a nic z toho není kromě pěkné vzpomínky. Když prožíváme něco příjemného a dobrého, tak jsme v situaci, kdy se dokážeme daleko rychleji učit, daleko rychleji vstřebávat nové informace. Což vede k tomu, že rychleji budujeme svoje dovednosti a znalosti. Kromě toho v případě, že jsme optimisticky radostně naladěni, tak máme chuť být s lidmi a oni mají chuť být s námi. Vzpomeňte si ze svého okolí na nějakého člověka, který je věčně zachmuřený a naštvaný, jakou máte chuť s takovým člověkem trávit volný čas, rozvíjet s ním nějaký přátelský vztah… Oproti tomu s lidmi, kteří jsou naladěni většinu času optimisticky, radostně, tak to je jako když se napijete živé vody být s někým takovým.

6

Pozitivní emoce zřejmě souvisí i s o něco lepším zdravím, mají šanci zlepšit fungování nejen lidského mozku, ale i lidského těla. Nedávno byla dokončena zajímavá studie, která začala už někdy v 50. letech minulého století. Byla to studie, které se účastnilo 180 mnišek z Notterdamu. Tyto mnišky si nějakou dobu vedly deníky, do kterých si zapisovaly záležitosti týkající se jejich života. Po 50 letech výzkumníci tyto mnišky znovu oslovili a prostudovali jejich deníky. Poté rozdělili mnišky do několika skupin, přičemž v jedné skupině byly mnišky, které v těch původních deníkových záznamech měly hlavně záznamy o pozitivních událostech, bylo v nich hodně pozitivních emocí v tom, o čem psaly. A ve druhé velké skupině byly mnišky, u kterých byly záznamy negativní. Ukázalo se, že mnišky z první skupiny žily v průměru až o 10 let déle, než mnišky z druhé skupiny. Tato studie, a celá řada jiných studií, poukazuje na určitou souvislost mezi zdravím a pozitivními emocemi, a i když pozitivní emoce pochopitelně nejsou všelék a nevyléčí vás z nějaké těžké choroby, tak přesto mohou naše zdraví o něco zlepšit. Když to shrnu, tak pozitivní emoce nejsou jenom jakási „třešnička na dortu“, něco, co je příjemné prožívat, ale mají celou řadu reálných hmatatelných přínosů. Náš mozek díky nim funguje lépe, lépe vnímáme, lépe si pamatujeme, jsme kreativnější, rychleji se učíme. To, že se rychleji učíme, je investicí do budoucna. Kromě toho mohou také pozitivní emoce zlepšit naše zdraví, činí nás o fyzicky odolnějšími, dokážeme díky nim lépe zvládat fyzicky náročné situace, které nás potkávají, jsme odolnější vůči únavě. Nyní mám pro vás takovou provokativní otázku.

Představte si, že by se před vámi objevil nějaký Bůh nebo Osud a dal vám na výběr dvě možnosti, jak by se od teď mohl dál odvíjet váš život. Ta první možnost je, že byste zítra vyhráli v loterii 20 milionů. 7

Ta druhá možnost je, že byste měli zítra nehodu a po té nehodě byste ochrnuli na obě nohy a skončili na vozíku. Kdo z vás by si vybral kterou možnost? Zajímalo by mne, kolik z vás by si vybralo ochrnutí a vozík… Opravdu nikdo? A proč ne? A kdo by si vybral tu první variantu, výhru dvaceti milionů? Mám pro vás překvapivou informaci. Existují vědecká data o obou těchto skupinách lidí. Jak o lidech, kteří vyhráli v loterii, tak i o lidech, kteří skončili na vozíku. Máme k dispozici data, která se týkají jejich spokojenosti, jejich emočního stavu, a toho, jak se jim po této události dál dařilo. Ukázalo se, že ať se vám stane ona dobrá nebo špatná věc, tak míra spokojenosti se životem, míra satisfakce a štěstí, se zhruba po 3 měsících (mezi 3.a 12.měsícem po dané události) vrací do původního stavu.

Jde o to, že máme tendenci nadhodnocovat dopad vnějších událostí na naši spokojenost a na míru štěstí, které v životě prožíváme. Takže i když se nám to asi zdá protiintuitivní a raději bychom si vybrali výhru, tak z dlouhodobé perspektivy je to vlastně jedno. Ať tak nebo tak tak bohužel po třech měsících na tom budeme buď stejně dobře nebo stejně špatně jako předtím.

Jak se zdá, tak záleží ani ne tak na tom, co se děje, ale spíše záleží na nějakých vnitřních faktorech, které určují míru spokojenosti a míru naší pozitivity. Zdá se, že každý z nás má jakousi základní úroveň spokojenosti, která je v čase relativně stálá, a kolem které naše aktuální spokojenost osciluje. To je 8

vlastně špatná zpráva, ona je totiž do značné míry tato základní úroveň určena genetickými faktory, raným dětstvím a prostředím. Otázka ale nyní zní, jestli přece jen není možné tuto základní úroveň pozitivity o něco zvednout. Jestli s ní mužeme i my dospělí něco udělat. Psychologické výzkumy a také zkušenost z psychoterapie ukazuje, že do určité míry to je možné. Můžeme se naučit být pozitivnější a vytvořit si tak podmínky v našem životě pro to, abychom prožívali více pozitivních emocí jako je radost, vděčnost, naděje, spokojenost, klid apod.

V druhé části mé přednášky vám chci nabídnout čtyři konkrétní, praktické tipy jak na to – co můžete udělat, abyste zvýšili míru své pozitivity a pak těžili z těch přínosů pozitivních emocí, které jsem před chvílí popsal. Ještě před tím, než vám řeknu ten první tip, tak jen krátce zmíním něco, co se v psychologii nazývá jako „Tetris efekt“, protože to je pro naše téma důležité.

Určitě znáte počítačovou hru Tetris. Na Harvardské škole medicíny proběhla studie, které se zúčastnilo 27 lidí a ti měli za úkol 3 dny po sobě několik hodin denně hrát tuto hru. Výzkumníky zajímalo, co to s těmi lidmi udělá, a jakým způsobem to ovlivní fungování jejich mysli. Výsledné efekty byly docela dramatické, protože většina z těchto hráčů ještě několik dní po tomto experimentu všude kolem sebe „viděla“ Tetris, vnímala svět jako tetrisovou hru. Jeden z nich popisoval, že když byl v supermarketu, tak se neustále díval, kde v regálech jsou nějaká prázdná místa a přemýšlel, jaké zboží by tam mohlo sedět (podobně jako když se snažíte najít prázdné místo pro tetrisovou kostku). Tato studie jasně ukazuje, že opakovaná činnost může vést k tomu, že skutečně změní náš mozek a na základě toho začneme svět vnímat jiným způsobem. Opakovaná činnost má zásadní vliv na to, jakým způsobem zpracováváme informace, a jakým způsobem vnímáme svět. Praktické tipy, které vám nyní chci dát, nebudou fungovat v případě, že si to jenom poslechnete a nic neuděláte. Je to něco, co se musí dělat opakovaně, a z čeho se musí stát návyk. Pokud budete trénovat svoji mysl k pozitivitě, tak můžete očekávat reálné změny.

9

Ta první praktická technika se jmenuje „Deník dobrých věcí“. Jde o to si každý večer (stačí na 5 minut) sednout někam bokem, projít si proběhlý den, zreflektovat si, co se stalo, a vytáhnout si z toho dne nějaké tři dobré věci, které se vám udály. Ze začátku to může být docela obtížné. Většinu lidí zpočátku spíše napadají nepříjemné a špatné věci, které se staly. Ale o to právě jde, naučit se vidět ve světě kolem nás především to dobré. Je to jako když je léto, krásný teplý letní den, a máte dva lidi – jeden řekne, že je to skvělé, že svítí slunce a je pěkně, a druhý si postěžuje na to, že je velké horko. Bohužel mnohem snadněji vidíme negativní aspekty reality, negativní stránky života. K tomuto jsme vytrénováni už od rodičů, zaměřovat se na to, co je problematické, vyhledávat to, co nefunguje, co nejde. Myslím, že si velmi často pokládáme otázku „co tady nejde, co nefunguje, a co bychom měli změnit?“. Je dobré se ale naučit pokládat si také otázku „co je tady dobré, co tady funguje, co můžeme oslavovat?“ O tom je Deník dobrých věcí. Najít si z uplynulého dne tři dobré věci a ty si stručně do deníku zapsat. Když toto cvičení budete provádět jeden měsíc tak může mít opravdu výrazný efekt na váš pocit spokojenosti a je to jeden z prostředků, jak kultivovat vděčnost – jednu z pozitivních emocí. Opravdu je nutné si to i zapsat. Je to i příjemné aktivita, když ji provádíte před spaním, tak jdete spát v jinak naladění než obyčejně, kdy nám hlavou běhají často nepříjemné myšlenky na další den, co vše musíte zařídit apod. Další pozitivní efekt tohoto cvičení spočívá v tom, že vzpomínka na příjemnou událost, na pozitivní emoci, má šanci vyvolat právě ty stejné pozitivní emoce jako při oné události. Když si vyvoláme z paměti, něco příjemného, tak váš mozek bude procházet něčím podobným, jako když jste tam byli. Bude to samozřejmě slabší, „vybledlejší“, ale efekt to má. Takže to je Deník dobrých věci.

10

Druhým tipem je „Komunikační dieta“. Já jsem říkal: vnější události zase tolik neovlivňují to, jak jsme spokojeni a jak jsme šťastni, ony velké vnější události, ale jinak je samozřejmě pravda, že každodenní prostředí, ve kterém se pohybujeme, má hodně velký vliv na to, co prožíváme a na naši spokojenost, náš pocit štěstí. A proto doporučuji jednoduchou věc. Vždycky když večer sednete k televizi a budete se chtít podívat na televizní zprávy, vzpomeňte si na tuto přednášku, a tu televizi prostě vypněte. Místo toho si sedněte se svými blízkými a zahrajte si třeba nějakou stolní hru nebo si povyprávějte o tom, co dobrého se v průběhu dne stalo. V jednom experimentu s depresivními pacienty se ukázalo, že ti depresivní pacienti, kterým lékaři doporučili nedívat se na televizní zprávy, se podstatně rychleji zlepšili a dostali se z deprese. Zdá se to být jako taková drobnost, ale samozřejmě neustálý příval negativních informací na nás má vliv. Někdy mi lidé říkají, že by to potom znamenalo, že nebudou mít dost informací o vnějším světě, a že nebudou vědět co se děje, že budou žít v jakési bublině falešné naivní pozitivity, nějakého falešného naivního optimismu. Není to pravda. Ukázalo se, že lidé, kteří se nedívají na televizní zprávy, dokáží lépe zhodnotit rizika okolního světa, přesněji než lidé, kteří se na televizní zprávy dívají. Takže komunikační dieta – zamyslete se nad tím, co přijímáte – jaké informace přijímáte, a co to ve vás vzbuzuje, jak se potom cítíte. Sami sebe se zeptejte, jak se cítíte po té půlhodince televizních zpráv, jestli jste nabytí pozitivní energií, jestli máte chuť do života. Proč tedy místo toho neudělat něco, co vás tou energií a chutí do života nabije?

11

Třetí tip, třetí vědecky ověřená metoda jak zvýšit svoji pozitivitu a jak přinést do svého života více pozitivních emocí: „Meditace 15 minut denně.“

V roce 2005 proběhla velká studie Open Heart Study, které se zúčastnilo 200 lidí, plus kontrolní skupina, a tito lidé se naučili jednoduchou meditační metodu, které se říká „meditace dobrotivosti“. U účastníků studie byl podrobně zmapován jejich emoční stav před studií, v průběhu studie a po studii. Průměrně se věnovali meditaci asi 80 – 90 minut týdně. Zpočátku to vypadalo, že meditace nepřínáší žádný podstatný efekt, ale postupně se ukázalo, že u většiny z nich se postupně zvýšila míry pozitivity a spokojenosti se životem. Zajímavé bylo, že množství negativních emočních epizod víceméně zůstalo stejné, což je dobře, protože my negativní emoce potřebujeme, abychom správně vyhodnotili rizika kolem nás. Zvýšilo se ale množství pozitivních emocí. Ukázalo se také, že meditace v tomto případě měla dlouhotrvající efekt, že zvýšení pozitivity přetrvávalo i nějakou dobu po tom, co účastníci s meditací přestali nebo ji přestali dělat tak často. Takže meditace 15 minut denně a nemusí to být nějaké formální sezení, může se jednat klidně i o nějakou klidnou tichou procházku na nějakém příjemném místě. Jde o to vyhradit si čas pro sebe a věnovat se chvíli sobě.

12

A poslední tip. Myslíte, že jde štěstí koupit za peníze? Říká se, že štěstí za peníze nekoupíte, ale samozřejmě že to jde. Ale pozor, když už utrácíte peníze, tak největší efekt mají peníze, které utratíte za zážitky se svými přáteli, za nějaké aktivity se svými blízkými. Nebo když koupíte něco svým blízkým. Psychologové to nazývají „prosociální utrácení.“ Utrácet peníze za sebe vám přinese chvilkovou radost, ale velmi krátkou, chvilkovou. Ale utrácení peněz kvůli tomu, abyste byli se svými blízkými, nebo abyste pro ně něco udělali, to má daleko delší výraznější pozitivní efekt. Takže utrácejte peníze pro své přátele a vaše míra pozitivity se zvýší.

Nabídl jsem vám čtyři konkrétní praktické tipy, co udělat konkrétně pro zvýšení své pozitivity. První byl Deník dobrých věcí – 5 minut denně, zastavit se, vytáhnout si z toho dne dobré věci. Ze začátku to možná nepůjde, ale postupně se naučíte vidět i ty drobné dobré věci a takto vlastně trénujete svoji schopnost všimnout si toho, co se v životě děje dobrého. Druhý byl Komunikační dieta – tedy zamyslet se nad tím, jaké informace přijímáme, a vždycky si uvědomit po čase stráveném u televize: „Jak se nyní cítím, co mi to přineslo, cítím se dobře? Nebo mně to naopak úplně energeticky vycuclo?“ A pokud zjistím, že mně to psychicky vyčerpává, tak se mohu rozhodnout, že příště místo toho udělám něco jiného. Třetí metoda byla meditace, 15 minut denně, a poslední to je to rozdávání peněz a utrácení. Jak jsem říkal, jedná se o budování pozitivních návyků, o snahu nahradit negativní návyky pozitivními. Je to něco, co nestačí udělat jenom jednou, ale je to potřeba dělat alespoň jeden měsíc. Dneska se ví, že budování nového návyku trvá v průměru 1 až 3 měsíce. Až po jednom až třech měsících se nějaká činnost stane vaším návykem. To je často typické například u kondičního cvičení, lidé nevydrží a brzy skončí. Ale když se dostanete přes určitou kritickou hranici, vydržíte jeden nebo dva měsíce, najednou zjistíte, že bez toho cvičení už nemůžete být.

13

Co mají společného dobře fungující pracovní týmy a dobře fungující manželství?

Určitě toleranci, a kromě tolerance toto číslo: 2,9013 : 1. Toto číslo vypadá jako nějaký nesmysl, nicméně je to číslo, které vychází z výzkumu matematika Marcela Losady. Marcelo Losada se rozhodl použít matematiku k tomu, aby zjistil, co vlastně způsobuje, že některé týmy lidí fungují dobře, jsou produktivní, mají dobré obchodní výsledky, lidem se v nich pracuje dobře, a co tyto týmy odlišuje od nefungujících, špatných týmů.

Využil k tomu místnost, podobnou té na fotografii, ve které se nejrůznější týmy setkávaly a řešily rozmanité problémy. Ta místnost byla zajímavá tím, že její stěny byly z jedné strany průhledné, podobně jako výslechové místnosti, které znáte z detektivek. Za stěnami byli Losadovi asistenti, kteří nahrávali všechno, co bylo v průběhu týmových setkání řečeno, všechno zaznamenávali na kameru, a potom velmi podrobně analyzovali chování jednotlivých členů týmu a to, jak tým fungoval. Ukázalo se, že jedním z nejdůležitějších znaků efektivního týmu byl poměr mezi pozitivními a negativními interakcemi. Pozitivními interakcemi myslím to, že když někdo něco řekne, tak ten druhý na něj zareaguje třeba zájmem, otázkou, respektem, přikývnutím, povzbuzením apod. Negativní interakce – když někdo přijde s nějakým nápadem a ten druhý člověk jej úplně ignoruje, mávne rukou apod. Ukázalo se, že u těch skutečně nejlepších týmů byl poměr mezi pozitivními a negativními interakcemi kolem 6 : 1. Šest epizod pozitivních interakce ve skupině na jednu epizodu negativní.

A v manželství bylo objeveno něco podobného. 14

Když pozorujete nějaký pár a chvíli pozorujete, jak se spolu baví, a spočítáte míru těch pozitivních interakcí a těch negativních, tak můžete velmi přesně říci, jak manželství funguje. Ukázalo se, že u nejlepe fungujících manželství a partnerských vztahů je poměr zhruba 5 : 1. Pět pozitivních epizod či interakcí na jednu negativní. Asi bychom se všichni měli zamyslet nad tím, jak se bavíme se svými dětmi nebo se svými partnery. Kolikrát za den je povzbudíme, usmějeme se na ně, pochválíme je za něco, se zájmem se jich na něco zeptáme, a kolikrát za den třeba naopak je zkritizujeme nebo máme nějakou nepříjemnou pichlavou poznámku? A to číslo 2,9013 znamená, že když míra – poměr těch pozitivních interakcí překročí 2,9 tak jak ta manželství, tak ty týmy fungovaly dobře. Pokud byl nižší než 2,9 tak příliš dobře nefungovaly. Co můžeme tedy udělat pro to, abychom zvedli poměr pozitivních interakcí v našich každodenních vztazích? Za prvé bychom si měli uvědomit význam pozitivního nálepkování.

To, jakým způsobem vidíte lidi kolem sebe, jestli je považujete za dobré nebo za špatné, se potom podvědomě projevuje ve vašem chování, a ve chvíli, kdy lidi nálepkujete jako špatné – to je ten lenoch, to je ten šmejd – tak zvyšujete šanci, že se budou chovat v souladu s vaší nálepkou. To je tzv. efekt pozitivního a negativního nálepkování. Naopak pokud se snažíte vytáhnout ty dobré aspekty toho člověka, to, co je v něm dobrého, tak se to potom projeví na vašem podvědomém chování, a je 15

šance, že ten člověk se bude spíše chovat v souladu s tou pozitivní nálepkou. Když už lidem dáváte nálepky, dávejte jim spíše nálepky pozitivní.

No a samozřejmě – tím už v podstatě budu končit – myslím si, že se pořád můžeme učit více oceňovat lidi kolem nás. Oceňovat to, co pro nás dělají, nebo to, co dělají vůbec a nebrat to jako samozřejmé. Z toho potom vyplývají právě ty pozitivní interakce. Takže další věc jak zvýšit tu míru pozitivních interakcí v mezilidských vztazích, je více oceňovat ostatní.

A protože nám vypršel náš čas, tak si to pojďme shrnout a zakončit. Začali jsme tím, že jsme se bavili o tom, jaké přínosy může mít pozitivní myšlení a pozitivní emoce. Že má velmi hmatatelné přínosy, co se týče naší pracovní výkonnosti. Pak jsem vám nabídl čtyři cesty ke zvýšení míry pozitivity – meditace, komunikační dieta, deník dobrých věcí a utrácení peněz pro ostatní. A pak jsme se také krátce bavili o tom, že aby naše pracovní i mezilidské vztahy fungovaly dobře, tak je potřeba, aby poměr mezi těmi pozitivními a negativními interakcemi byl hodně ve prospěch těch pozitivních. A jen velmi krátce jsem tady naznačil dvě cesty k tomu, jak toho dosáhnout – pozitivně nálepkovat a více oceňovat ostatní. Více si všímat věcí, které na lidech okolo stojí za ocenění a pak autenticky to ocenění vyjádřit.

16