MOTIVACE A EMOCE Cíle Po prostudování tohoto tématického celku budete schopni: • vymezit motivaci, • objasnit zdroje motivace, • popsat Maslowovu teorii motivace, • vymezit emoce, • odlišit emoce od nálad, • vysvˇetlit funkce emocí.
Klíˇ cové pojmy motivace, potˇreba, primární (biologické) potˇreby, sekundární (psychosociální) potˇreby, incentiva (pobídka), Maslowova hierarchie potˇreb, emoce, cit, sympatikus, parasympatikus
Obsah • Motivace ◦ Co je motivace? ◦ Zdroje motivace ◦ Maslowova teorie motivace • Emoce ◦ Co je emoce? ◦ Emoce versus nálady ◦ Funkce emocí
1
Motivace Je pondˇelí a vy máte naspˇech, abyste stihli pˇrijít vˇcas do školy. Ráno jste se opozdili, takže jste nestihli snídani a ted’ máte poˇrádný hlad. Pˇripadá vám, že každý billboard nebo výloha u cesty propaguje jídlo: vajíˇcka, šunku, osvˇežující ovocné džusy. Kruˇcí vám v žaludku. Snažíte se niˇceho si nevšímat, ale nejde to. S každým krokem máte vˇetší a vˇetší hlad. U Šestákovy pekárny se zahledíte na reklamu, na níž je lákavý obrázek propeˇcených rohlíˇcku, ˚ a málem skoˇcíte pod auto, které právˇe projíždí ulicí. Krátce ˇreˇceno, jste zcela pohlceni motivaˇcním stavem, kterému ˇríkáme hlad.
Co je motivace? Motivace je stav, který aktivuje chování a dává mu smˇer. Subjektivnˇe je vnímána jako vˇedomá touha - napˇríklad touha po jídle, pití nebo sexu. Vˇetšinou se mužeme ˚ rozhodnout, zda se tˇemito touhami necháme vést, nebo ne. Dokážeme se pˇrinutit, abychom se vzdali pˇredmˇetu své touhy, a dokážeme se i pˇrinutit dˇelat nˇeco, co bychom radˇeji nedˇelali. Ovládat vlastní motivaci je však mnohem obtížnˇejší - snad dokonce nemožné. Jsme-li hladoví, je obtížné netoužit po jídle. Když je nám horko a máme žízen, ˇ nemužeme ˚ se ubránit myšlenkám na chladný vánek a studený nápoj. Zdá se, že vˇedomá volba není pˇríˇcinou, ale spíše dusledkem ˚ našich motivaˇcních stavu. ˚ Co tedy vlastnˇe ˇrídí motivaci, není-li to naše zámˇerná volba?
Zdroje motivace Motivace vyplývá z vnitˇrních i vnˇejších zdroju: ˚ • Vnitˇrním zdrojem motivace jsou potˇreby. Potˇreba je subjektivní pocit nedostatku nˇecˇeho. Napˇríklad potˇreba jíst se projevuje jako nepˇríjemný pocit hladu, tedy nedostatku jídla. Podobnˇe potˇreba pít se projevuje jako pocit žíznˇe, tedy nedostatku tekutin. Psychologové zpravidla rozlišují dva základní druhy potˇreb: ◦ Primární (biologické) potˇreby jsou potˇreby, které jsou vrozené a nutné pro pˇrežití ˇ jedince jako biologického druhu. Radíme k nim napˇríklad potˇrebu jídla, pití, tepla, spánku nebo sexu. Tyto potˇreby jsou víceménˇe spoleˇcné všem živoˇcichum. ˚ ◦ Sekundární (psychosociální) potˇreby jsou potˇreby, které mají vrozený základ, jejich rozvoj je však výraznˇe formován pu ˚ sobením vnˇejšího prostˇredí, zejména spoleˇcností a kulturou, v níž jedinec vyru ˚ stá. K nejduležitˇ ˚ ejším sekundárním potˇrebám patˇrí potˇreba bezpeˇcí, lásky a sounáležitosti, uznání, poznání nebo sebeaktualizace. • Vnˇejším zdrojem motivace jsou incentivy (pobídky). Incentiva (pobídka) je nˇejaký vnˇejší podnˇet, který vyvolává nebo zesiluje urˇcitou potˇrebu. Pravdˇepodobnˇe se vám už nˇekdy stalo, že jste šli kolem pekárny a pˇri pohledu na cˇ erstvé peˇcivo jste si uvˇedomili, že máte ˇ hlad. Cerstvé peˇcivo pro vás bylo incentivou - vnˇejším podnˇetem, který ve vás vyvolal potˇrebu jíst. Kromˇe jídla a pití, jsou cˇ astými incentivami sexuální partner, peníze nebo spoleˇcenská úcta. Incentivy jsou cílem motivovaného jednání a jejich dosažení vyvolává v cˇ lovˇeku pˇríjemné pocity nebo redukuje nepˇríjemný stav. Nˇekteré incentivy jsou primární faktory posilování. To znamená, že fungují jako odmˇeny nezávisle na pˇredchozím uˇcení. Napˇríklad sladká chut’ nebo sexuální prožitek mohou být pˇríjemné hned napoprvé. Další incentivy jsou sekundární faktory posilování. To znamená, že získaly své postavení pˇrinejmenším cˇ ásteˇcnˇe díky tomu, že jsme se nauˇcili
2
nˇeco o jejich vztahu k dalším událostem. Napˇríklad peníze nebo dobré známky ve škole mohou být úˇcinnými incentivami, které vycházejí z našich kulturních zkušeností a jsou spjaty s postavením a úspˇechem, jež pˇredstavují. Na formování sekundárních faktoru ˚ posilování se vždy zásadnˇe podílí uˇcení. Potˇreby a incentivy nabízejí odlišné pohledy na ˇrízení motivace, ve skuteˇcnosti je však motivace zpravidla výsledkem jejich spolupusobení, ˚ jak ilustruje následující obrázek:
Maslowova teorie motivace Ruzné ˚ teorie motivace kladou duraz ˚ na ruzné ˚ potˇreby. Komplexní teorii motivace, v níž jsou zahrnuty jak potˇreby primární, tak také potˇreby sekundární, pˇredložil ve svém díle americký psycholog Abraham Maslow (1908-1970). Podle Maslowa potˇreby vytváˇrí hierarchii stoupající od primárních biologických potˇreb až ke složitˇejším potˇrebám psychosociálním. Schématicky zachyceno:
Podle Maslowovy hierarchie potˇreb platí, že než se potˇreby, které stojí v hierarchii výše, stanou du ˚ ležitým zdrojem motivace, musí být pˇrinejmenším cˇásteˇcnˇe uspokojeny potˇreby, jež leží níže. Když je obtížné získat jídlo, pití nebo bezpeˇcí, uspokojování tˇechto potˇreb bude ovládat chování cˇ lovˇeka a vyšší motivy budou mít jen malý význam. Pouze když lze základní potˇreby snadno uspokojit, bude mít jedinec cˇ as a sílu vˇenovat se intelektuálním a estetickým zájmum ˚ a vlastní sebeaktualizaci.
3
Emoce Pˇredstavte si, že je kvˇetnová nedˇele a vy se odpoledne procházíte v parku se svým partnerem. Slunce svítí, je teplo. Zaˇcínají kvést první jarní kvˇetiny, ptáci zpívají, je vám skvˇele - jak by ne, když si vás za ruku vede cˇ lovˇek, na nˇemž byste mohli oˇci nechat. Najednou, zniˇcehonic, zpoza kˇroví vyskoˇcí nˇejaký muž. V ruce drží nuž ˚ a zdá se, že na rukou má krev. S vysokou pravdˇepodobností budete prožívat emoce. Jenže právˇe to, co na první pohled vypadá zcela jednoduše, se pro psychology stává velkým tématem.
Co je emoce? Obecnˇe lze ˇríci, že emoce je složitý stav tvoˇrený šesti složkami, jehož výsledkem je pˇripravenost k urˇcitému chování. Schematicky mužeme ˚ celou situaci zachytit následujícím obrázkem.
1. Kognitivní hodnocení. Emoce zaˇcíná kognitivním hodnocením: cˇ lovˇek urˇcí, jaký význam pro nˇej mají souˇcasné okolnosti. Na muže, který na vás vyskoˇcí z kˇroví s nožem v ruce, reagujete jinak, když jste mistrem svˇeta v karate, než když máte 50 kg i s botami. Kognitivní proces vyhodnocení situace probíhá velmi rychle (muže ˚ i nevˇedomˇe) a zpracovává každou novˇe se objevující informaci. Napˇríklad na muže s nožem okamžitˇe zaˇcnete pohlížet jinak, všimnete-li si, že v ruce drží dˇrevˇený špalík, který vyˇrezával chlapci stojícímu opodál. Pˇri vyˇrezávání se trochu ˇrízl, proto je od krve. Kognitivní hodnocení spouští celý ˇretˇezec reakcí, které pˇredstavují další volnˇe spojené složky emoce. 2. Subjektivní prožitek. Nejˇcastˇeji si uvˇedomujeme subjektivní prožitek emoce neboli cit spojený s danou emocí. (Dˇríve byl pojem cit dokonce cˇ asto zamˇenován ˇ s pojmem emoce. Dnes se cit chápe jen jako jedna ze složek emoce.) Pokud na nás vyskoˇcí z kˇroví muž s nožem v ruce, budeme pocit’ovat strach nebo vztek. 3. Tendence myslet a jednat. Tˇretí složka, která úzce souvisí s pˇredchozí, obsahuje tendenci myslet a jednat, tedy naléhavou potˇrebu myslet a jednat urˇcitým zpusobem. ˚ Když na nás vyskoˇcí z kˇroví muž s nožem v ruce, máme tendenci vzít nohy na ramena (prožíváme-li strach) nebo se pustit s útoˇcníkem do boje (pocit’ujeme-li vztek). ˇ 4. Vnitˇrní tˇelesné zmˇeny. Ctvrtá složka obsahuje vnitˇrní tˇelesné zmˇeny. Týkají se zejména autonomní nervové soustavy, tedy té cˇ ásti periferní nervové soustavy, která ovládá cˇ innost srdce a hladkého svalstva. Prožíváme-li napˇríklad strach, zcela automaticky se nám rozbuší srdce a zaˇcnou potit dlanˇe.
4
5. Výraz obliˇceje. Pátou složkou emoce je výraz obliˇceje, tedy pohyby svalu, ˚ které urˇcitým zpusobem ˚ ovládají rysy obliˇceje. Pokud napˇríklad pocit’ujeme strach, zvedneme oboˇcí, „vytˇreštíme“ oˇci a rozevˇreme ústa. 6. Reakce na emoci. Poslední složka zahrnuje reakce na emoci, to znamená zpusob, ˚ jakým se vyrovnáváme s emocí nebo se situací, která ji vyvolala.
Emoce versus nálady Žádná ze šesti uvedených složek není sama o sobˇe emocí. Emoce vznikají spoleˇcným puso˚ bením všech uvedených složek. Nahlížet na emoce jako na složitý systém je užiteˇcné, pokud je chceme odlišit od podobných stavu, ˚ napˇríklad nálad. Emoce se od nálad liší minimálnˇe ve tˇrech ohledech: 1. Emoce mívají jasné pˇríˇciny. Týkají se nˇecˇ eho nebo nˇekoho. Máte strach z neznámého muže, zlobíte se na svého kamaráda, žasnete nad západem Slunce. Naproti tomu nálady cˇ asto pˇricházejí nepozorovanˇe a jako neurˇcité afektivní stavy. Z neznámého duvodu ˚ se jednoho dne cítíte pˇríšernˇe a nazítˇrí jste veselí. 2. Emoce jsou obvykle krátkodobé, trvají nˇekolik sekund nebo minut. Nálady naproti tomu pˇretrvávají nˇekolik hodin i dní. 3. Emoce zpravidla zahrnují složky, o kterých jsme se již zmínili, zatímco nálady se mohou projevovat pouze na úrovni subjektivního prožitku.
Funkce emocí Jaký by byl život bez emocí? Na jednu stranu by byl lepší: nezažívali bychom vztek, zlost, ani stres, nikdy bychom se necítili nešt’astní. Na druhou stranu by byl evidentnˇe horší: nezažívali bychom radost, smích, ani vzrušení, nikdy bychom se necítili št’astní. Emoce tedy životu „dávají št’ávu“, jsou „koˇrením života“. Slouží však emoce k nˇejakému jinému úˇcelu kromˇe toho, že dˇelají život zajímavˇejším? Podle psychologu ˚ ano. • Za prvé, emoce slouží jako zpˇetná vazba svˇedˇcící o významu aktuálních okolností. Jestliže zažíváme negativní emoce, nepˇríjemné pocity spojené s tˇemito emocemi nás upozornují ˇ na to, že v našem okolí se vyskytuje nˇejaká hrozba a že musíme jednat rychle, abychom se chránili. Pokud naopak pocit’ujeme pozitivní emoci, je to signál, že jsme v bezpeˇcí, nic nám nechybí a mužeme ˚ se bavit nebo zkoumat okolí. • Za druhé, emoce se staly evoluˇcnˇe adaptivní silou právˇe proto, že vyvolávají tendenci myslet a jednat urˇcitým zpusobem. ˚ Pˇredností negativních emocí je, že podnˇecují silnou touhu jednat urˇcitým zpusobem: ˚ bojovat, když máme vztek, utéci, když máme strach, odplivnout si, když jsme znechucení. Jinak ˇreˇceno, negativní emoce zužují naše myšlení a jednání. Pozitivní emoce mají komplementární úˇcinek: rozšiˇrují škálu našeho myšlení a jednání. Radost podnˇecuje touhu hrát si, zájem podnˇecuje touhu zkoumat, spokojenost podnˇecuje touhu užívat si, láska podnˇecuje stˇrídavˇe všechny uvedené touhy. V pˇrípadˇe negativních emocí tedy jde o to, že specifické tendence myslet a jednat jsou právˇe ty, které se našim pˇredkum ˚ nejlépe osvˇedˇcily v situacích, kdy jim šlo o život. V pˇrípadˇe pozitivních emocí se vˇedci domnívají, že rozšíˇrené tendence myslet a jednat se podílejí na tvorbˇe významných osobních zdroju ˚ - jako je zdraví, optimismus a sociální podpora -, které pro naše pˇredky byly rovnˇež duležité ˚ pro pˇrežití.
5
• Za tˇretí, emoce nás pˇripravují k adaptivní reakci na aktuální situaci. Silná emoˇcní reakce, napˇríklad strach z neznámého muže s nožem, je spojena s aktivací sympatiku, což je autonomní oblast nervového systému, která zpu ˚ sobuje fyzické nabuzení organismu a pˇripravuje jej k boji nebo útˇeku. Když nebezpeˇcí pomine, je aktivován parasympatikus, což je autonomní oblast nervového systému, která snižuje fyzické nabuzení a uvádí tˇelo do klidového stavu. Zvýšená fyziologická aktivace je typická pˇredevším pro negativní emoce spjaté se specifickými cˇ innostmi, jež vyžadují znaˇcné množství tˇelesné energie (napˇríklad útokem nebo útˇekem). • Za cˇ tvrté, výrazy obliˇceje, které doprovázejí základní emoce, slouží k vyjádˇrení emocí svého nositele a napovídají, jak se bude jejich nositel pravdˇepodobnˇe chovat. Tento zpu˚ sob sdˇelování emocí je z evoluˇcního hlediska významný pro pˇrežití druhu. Napˇríklad ustrašený výraz jedince muže ˚ ostatní upozornit na nebezpeˇcí; zpozorujeme-li u nˇekoho projevy vzteku, mužeme ˚ od nˇej oˇcekávat agresivní chování; usmívající se cˇ lovˇek na nás naopak pusobí ˚ uklidnujícím ˇ dojmem. Výzkumy ukázaly, že výrazy obliˇceje, které doprovázejí základní emoce, mají univerzální význam: pˇríslušníci ruzných ˚ kultur se shodují na tom, jaké emoce se zraˇcí ve tváˇri jednotlivých lidí na fotografiích.
6
Shrnutí • Motivace je stav, který aktivuje chování a dává mu smˇer. • Motivace vyplývá z vnitˇrních i vnˇejších zdroju ˚ . Vnitˇrním zdrojem motivace jsou potˇreby, vnˇejším zdrojem motivace jsou incentivy. Motivace je zpravidla výsledkem spolupu ˚ sobení potˇreb a incentiv. • Podle Maslowa potˇreby tvoˇrí hierarchickou strukturu, pˇriˇcemž platí, že než se potˇreby, které stojí v hierarchii výše, stanou du ˚ ležitým zdrojem motivace, musí být pˇrinejmenším cˇásteˇcnˇe uspokojeny potˇreby, jež leží níže. • Emoce je složitý stav tvoˇrený mnoha složkami, jehož výsledkem je pˇripravenost k urˇcitému chování. • Emoci tvoˇrí šest složek: kognitivní hodnocení, subjektivní prožitek neboli cit, tendence myslet a jednat, vnitˇrní tˇelesné zmˇeny, výraz obliˇceje a reakce na emoci. • Emoce plní následující funkce: slouží jako zpˇetná vazba svˇedˇcící o významu aktuálních okolností, vyvolávají tendenci myslet a jednat adaptivním zpu ˚ sobem, pˇripravují k adaptivní reakci, zeefektivˇ nují sociální komunikaci.
Otázky a úkoly 1. Co je motivace? 2. Co je zdrojem motivace? 3. Vysvˇetlete Maslowovu teorii motivace. 4. Co je emoce? 5. Kterými složkami je emoce tvoˇrena? 6. Jak se emoce liší od nálad? 7. K cˇ emu emoce slouží?
7
