MOTIVACE ČTENÁŘEK SLASHOVÉ FIKCE

Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra psychologie

Bakalářská práce obor psychologie

MOTIVACE ČTENÁŘEK SLASHOVÉ FIKCE

Vypracovala: Eva Stejskalová

Vedoucí práce: Mgr. Jana Kostínková

Brno 2010

Prohlašuji, ţe jsem práci vypracovala samostatně a ţe jsem všechny pouţité informační zdroje uvedla v seznamu literatury. ............................................................

Děkuji Mgr. Janě Kostínkové za vstřícný přístup, odborné rady a pohotové připomínky k mé práci. Dále bych chtěla poděkovat Blance za pomoc s výzkumem, Veronice za inspiraci a svým rodičům za velikou podporu v průběhu celého semestru.

Obsah I.

ÚVOD ................................................................................................................................................... 1

II.

TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................................. 3 1.

CHARAKTERISTIKA SLASH FIKCE ........................................................................................................................... 3 1.1 Definice fan fikce ................................................................................................................................ 3 1.2 Definice slash fikce ............................................................................................................................. 4 1.3 Historie slash fikce ............................................................................................................................. 6 1.4 Formy slash fikce ................................................................................................................................ 7 1.5 Druhy slash fikce ................................................................................................................................ 8 1.6 Fandom slash fikce ............................................................................................................................. 8 1.7 Český kontext slash fikce .................................................................................................................... 9 2. MOTIVACE ČTENÁŘEK SLASH FIKCE ....................................................................................................................10 2.1 Projev ženských sexuálních fantazií .................................................................................................11 2.2 Touha po rovnocennosti ...................................................................................................................13 2.3 Změna obvyklé narace .....................................................................................................................14 2.4 Manipulace s textem ........................................................................................................................15 2.5 Kreativní činnost, autorství ..............................................................................................................16 2.6 Prostředí internetu ...........................................................................................................................16 2.7 Sdružování v komunitě .....................................................................................................................17 2.8 Projev tolerance k homosexualitě ....................................................................................................18 2.9 Uspokojení potřeby ..........................................................................................................................19 III.

EMPIRICKÁ ČÁST ................................................................................................................................. 21 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

CÍL VÝZKUMU ................................................................................................................................................21 VÝZKUMNÝ SOUBOR .......................................................................................................................................21 CHARAKTERISTIKA SOUBORU ............................................................................................................................22 METODY SBĚRU DAT .......................................................................................................................................23 ANALÝZA DAT................................................................................................................................................23 ETIKA VÝZKUMU ............................................................................................................................................26 VALIDIZACE VÝSLEDKŮ ANALÝZY ........................................................................................................................26 VÝSLEDKY .....................................................................................................................................................27 8.1 Momoko – 21 let ..............................................................................................................................27 8.2 Nierethil – 19 let ...............................................................................................................................31 8.3 Eru – 22 let .......................................................................................................................................37 8.4 Sevinka – 34 let ................................................................................................................................41 8.5 Daisy – 18 let ....................................................................................................................................49 8.6 Společná témata ..............................................................................................................................52 9. DISKUZE.......................................................................................................................................................54 9.1 Zasazení výsledků do stávajících výzkumů .......................................................................................54 9.2 Triangulace výpověďmi zahraničních slashařek ...............................................................................58 9.3 Možnost dalších výzkumů a zhodnocení použité metody ................................................................59 IV.

ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 62

V.

ZDROJE INFORMACÍ ............................................................................................................................ 63

I.

Úvod

Slash fikce (zkráceně slash) je jeden z druhů fan fikce, tedy literatury psané fanoušky určitého kulturního produktu, většinou knihy, filmu či televizní série. Jeho podstatou je spojování existujících muţských postav do vzájemných intimních vztahů. Tento ţánr je poměrně specifický, ale získává stále větší popularitu, především v prostředí internetu. Slash píší a čtou v naprosté většině heterosexuálně orientované ţeny, v menšině pak gayové, lesbičky či heterosexuální muţi. Hlavním ohniskem této práce je průzkum motivace čtenářek zmíněného literárního ţánru. Mým cílem je tedy odpovědět na otázku, co přitahuje heterosexuální ţeny na intimitě dvou muţů. Slash jako ţánr fan fikce je příkladem psychologicky zajímavého jevu – záliby heterosexuálních ţen v gayích. Seriál Queer As Folk z americké televizní produkce sledovalo v roce 2001 52 % ţen, přestoţe primárně pojednával o skupině gayů. Navzdory očekávání producentů nebyli převaţujícími diváky homosexuální muţi. Reakce na seriál přicházely především od heterosexuálně orientovaných ţen (Shiller, 2003). Čtou-li homosexuální ţeny a dívky lesbickou literaturu, koresponduje tento zájem s jejich orientací. Jak je to však se slashem? Domnívám se, ţe výzkum tohoto literárního ţánru je prospěšný hned z několika důvodů. Homosexuální orientace je historicky přirozenou součástí lidského ţivota a v určité formě se s ní dříve či později setkává kaţdý. Přesto se jedná o téma, které bylo po dlouhá staletí tabuizováno. Dnes je jiţ společnost mnohem přístupnější k lidským odlišnostem a homosexualitu pozvolna přijímá jako sexuální variantu. Předsudky vůči osobám s jinou orientací však stále existují. Homosexuálové proto vedou dlouhodobý boj za rovnocenná práva a toleranci většinové společnosti. Otázka respektování rozmanitosti, konkrétně pak různých sexuálních orientací, je tedy v současnosti aktuální. Mnoho výzkumů se zabývá homofobií neboli obavou z homosexuality a homosexuálních osob, která můţe vést k pocitům odporu a nepřátelství a stát se základem zesměšňování či ubliţování (Smetáčková, Braun, 2009). Proto si myslím, ţe je smysluplné zaměřit se na protipól homofobie, tedy na pozitivní přístup k odlišné sexuální orientaci. Slash je ţánr, který na rozdíl od původního kánonu vytváří, prosazuje a oslavuje intimní vztahy mezi osobami stejného pohlaví. Autorky a čtenářky slashe tvoří základnu fanoušků příběhům, které se snaţí ukázat, ţe homosexualita je normální součástí ţivota. Svou tvorbou a chováním podporují toleranci a šíří porozumění. Jak píše Leeová (2003, s. 75): „Ve slash fikci jsou homosexualita a homosexuální vztahy prezentovány jako něco normálního, něco milujícího a 1

sexy. Slashová komunita to vnímá jako startovní čáru, která je daná.“. Dle mého názoru je tedy jakýkoliv výzkum slashe zároveň výzkumem pozitivního postoje k homosexualitě. Fenomén slash fikce je poměrně nový. Jeho první rukopisné povídky vznikly na přelomu 60. a 70. let 20. století. Od té doby se však masivně rozvíjí a získává značnou oblibu. Zájem o tento ţánr prostupuje doslova celým světem, lze tedy hovořit o mezinárodním fenoménu. Neomezuje se na konkrétní věkovou skupinu, ale mezi ţenami se stává populárním ve všech generacích. Některé slashařky (čtenářky a autorky slash fikce) uvádějí svůj zájem o tuto oblast jiţ od dětství a aktivní jsou nejen dospívající dívky, ale i starší ţeny. Slash je ţánr úzce provázaný také s dalšími oblastmi, které patří k modernímu psychologickému výzkumu. Povídky se šíří především v prostředí internetu, protoţe oficiální publikování slash fikce naráţí na autorská práva a odporuje původní neprofitující filosofii tohoto ţánru. Autorky zveřejňují svá díla na speciálních webových stránkách či na svých blozích a v souvislosti s jednotlivými fandomy (uskupeními fanoušků) vznikají internetové komunity. Kromě fanouškovství a virtuálního prostředí je slash propojen také s oblastí mezilidských vztahů a s ţenskou sexualitou. Jednotlivé slashové texty se značně liší v tom, nakolik jsou sexuálně explicitní. Otevřené zobrazení milostných scén však není výjimkou, proto lze slash vnímat jako naplňování erotických fantazií čtenářek. Svým fanynkám přináší silný proţitek, vzrušení a radost. V některých výzkumech bývá povaţován za kompenzaci nefungujících reálných vztahů čtenářek, coţ je však generalizace, proti níţ se mnoho slashařek ohrazuje. Slash je však rozhodně zajímavým příspěvkem k výzkumu ţenské sexuality. Dalším důvodem, proč se zabývat slashem, je jeho nedostatečné odborné zpracování. Zatímco v zahraničí tento fenomén zaujal jiţ řadu autorů a vedl ke vzniku různých studií a publikací, v českém kontextu jako by neexistoval. Všechny zdroje informací o slashi jsou v angličtině, proto se domnívám, ţe přišel čas zaměřit se na slash také v České republice. Moje bakalářská práce je empirickou studií zaloţenou na kvalitativním výzkumu. Výzkumný soubor tvoří pět ţen ve věku 18-34 let, které mají přímou několikaletou zkušenost s četbou slashe a samy sebe povaţují za fanynky tohoto ţánru. Výběr vzorku proběhl pomocí metody

sněhové

polostrukturované

koule.

Při

rozhovory

osobních a

získaná

setkáních data

s informantkami

následně

analyzovala

jsem

provedla

interpretativní

fenomenologickou analýzou. Většina mnou prostudovaných článků o slashi vyuţívala kvantitativních metod, a to především dotazníků. Proto jsem se rozhodla pro individuální přístup k ţenám slashařkám, který zatím ve výzkumu slash fikce není tolik zastoupen.

2

II.

Teoretická část

První část teoretického uvedení se soustředí na charakterizování literárního ţánru slash fikce. Vzhledem k tomu, ţe o slashi zatím nebylo pojednáváno v české odborné literatuře, rozhodla jsem se věnovat více prostoru jeho popisu. Zaměřila jsem se na definici pojmu, stručnou historii i výčet hlavních ţánrů. Ve druhé části se zabývám moţnou motivací ţen k četbě slash fikce. Klasické teorie motivace se zaměřují především na lidské potřeby, na motivy k určitému chování a k pracovnímu výkonu. Nejsou tedy příliš kompatibilní s úvahami o příčinách preference slashe. Proto jsem se zaměřila na jeho interdisciplinární povahu a na nejvýraznější jevy, které s tímto ţánrem souvisí a mohly by na ţeny působit motivačně.

1.

Charakteristika slash fikce

„Slash is based on shared adventure, and its protagonists slay each other dragons.“ (Salmon, Symons, 2004, s. 99)

1.1

Definice fan fikce

Slash fikce je druhem literárního ţánru zvaného fan fikce. Proto nejprve objasním, co fan fikce znamená. Fan fikce (v angličtině fan fiction, fanfiction, fanfic, fic či FF) je termín pouţívaný pro originální příběhy, které jsou zasazeny ve fiktivních světech oblíbených televizních sérií, filmů, komiksů, her či jiných mediálních vlastnictví (Jenkins, 2008). Fan fikce obvykle zahrnuje texty, které kombinují zavedené postavy a zavedená prostředí s nově vytvořenými zápletkami. Autoři svá díla umísťují na specializované internetové stránky, jako je např. FanFiction.Net. Pisatelé fan fikce mohou propojovat postavy z různých děl a zasazovat je do nových prostředí. Jejich díla vycházejí formou jednotlivých povídek, ale i dlouhých příběhů na pokračování, jeţ jsou rozděleny na kapitoly. Autoři doplňují ke svým textům také poznámky hodnotící přístupnost textu. Ostatní uţivatelé na internetovém fóru poskytují autorům zpětnou vazbu, ocenění i konstruktivní kritiku. Tak vznikají v online světě fan fikce celé sociální komunity, které překonávají věkové, rasové, genderové a další rozdíly (Kell, 2009).

3

Fan fikce vzniká nezávisle na vůli či souhlasu originálního autora a nebývá tedy profesionálně publikována za účelem výdělku. I kdyţ mnoho mediálních badatelů zkoumá fanouškovství pouze jako jev 20. století, literární vědci a historikové viktoriánské doby vidí kořeny uţ v počátcích industriálního věku (Reid, 2009). Thomasová (2006) uvádí nástup tvorby fan fikce ve 30. letech 20. století, skutečný rozkvět však nastal v 60. letech s vysíláním originální televizní série Star Trek. Amatérské příběhy s postavami z tohoto seriálu začaly vycházet v tzv. fanzinech, magazínech, které shromaţďují a publikují fan fikci. V dnešní době existuje fan fikce k mnoha různým literárním i televizním dílům, ať uţ se jedná o tvorbu Jane Austenové, Lewise Carrolla, A.C. Doyla či J.K. Rowlingové.

1.2

Definice slash fikce

Slash fikce (neboli slash) je druh fan fikce, který se zabývá homosexuálním vztahem postav a jehoţ přesná definice se často liší. Název slash vznikl z konvence uţívání lomítka (lomítko je anglicky slash) pro sjednocení jmen či iniciál hlavních postav povídky. Naznačuje tedy, s jakým milostným vztahem se v povídce setkáme. Pokud se jedná například o příběh s ústředním párem Harry Potter a Draco Malfoy, bývá označován HP/DM. Slash, podobně jako oficiálně publikované milostné romány, píší především ţeny pro ţeny (Salmon, Symons, 2004). Níţe uvádím seznam základních anglických slashových pojmů a jejich překladů do češtiny, s nimiţ budu pracovat: to slash something – vytvořit příběh se slashovým motivem, česky slashovat slasher – osoba, která má určitou spojitost se slashovou komunitou, ať uţ jako autor či čtenář. Ve své práci budu pouţívat český překlad slashař či slashařka. slashy – adjektivum, které označuje např. scénu, v níţ se vyskytuje homoerotické napětí; česky slashový fandom – termín sloţený z anglických slov fan (tedy fanoušek) a kingdom (království). Označuje skupinu osob zapojených do fanouškovských aktivit okolo konkrétního kulturního produktu (Kustritz, 2003).

4

Nejuţší definice slash fikce zní: „Slash je druh fan fikce od amatérských heterosexuálních autorek, kde nekanonický vztah dvou muţů tvoří základní zápletku příběhu.“ (Kustritz, 2003, s. 371). Tato charakteristika však nabývá různých obměn. Diskutována je otázka, zda se skutečně jedná o slash pouze v případě, ţe spolu postavy v původním díle (tedy dle kánonu) ţádný milostný vztah neměly. Příkladem jsou Captain Kirk a First Officer Spock z originální série Star Trek nebo Sherlock Holmes a Dr.Watson. V tomto případě existuje zřejmá souvislost s historickým vývojem kulturních děl. Původně se v kniţních či televizních sériích v podstatě nevyskytovaly homosexuální vztahy, takţe pojem slash odlišoval a definoval vlastní snahu fanoušků takové vztahy vytvářet. V současnosti však vznikají seriály jako Queer As Folk, Torchwood či Doctor Who, které běţně zobrazují gay páry (Tosenberger, 2008). Je tedy fan fikce o páru, který byl i v kánonu homosexuální, také slashem? Výše uvedená charakteristika dále říká, ţe hlavní zápletku příběhu musí tvořit vztah dvou muţů. Takováto definice však vyčleňuje například femslash, tedy fan fikci o lesbickém vztahu dvou ţen. Sporná je i otázka striktního omezení autorství slashe na heterosexuálně orientované ţeny. Slash mohou psát gayové, lesbičky, případně i heterosexuální muţi. Důkazem je komunita slashujících muţů (ať uţ gayů či heterosexuálů) na stránce Live Journal zvaná „Men Who Slash“ 1. Stejně tak teoretikové polemizují o tom, zda nemohou být za slash povaţována originální díla fanoušků, která nevyuţívají ţádné existující postavy jiných autorů. V českém prostředí panuje i verze, ţe se jedná o literární dílo, kde je zmíněn vztah osob stejného pohlaví. Můţe tedy jít o dobrodruţný příběh s heterosexuálními milostnými vztahy, kde se pouze objeví jeden vztah homosexuální. Často také stačí účast jedné homosexuální postavy v ději a dílo se označuje jako slash 2. V současnosti dochází mezi mnoha novináři k mylné interpretaci, která je zároveň nejširší definicí slashe, ţe slash je jakákoliv eroticky laděná fikce, ať uţ zobrazuje vztahy heterosexuální nebo homosexuální. Tento popis však znemoţňuje rozlišování mezi erotickým a romantickým slashem (bez explicitních sexuálních scén) a také mezi slashem, hetem (primárně se zaměřuje na heterosexuální vztahy) a genem (nesoustředí se na romantické vztahy vůbec) (Hellekson, Busse, 2006). Přesná definice pojmu slash tedy zůstává předmětem vášnivých diskuzí.

1 2

http://community.livejournal.com/men_who_slash/profile http://www.napoj-lasky.com/view.php?nazevclanku=co-je-to-vlastne-slash&cisloclanku=2006040054

5

Ve své bakalářské práci budu operovat s pojmem slash v následujícím významu: Slash je ţánr fan fikce, který se zaměřuje na zobrazování romantických nebo sexuálních vztahů mezi dvěma fiktivními postavami muţského pohlaví. Tyto postavy spolu v kánonu mohou, ale nemusí mít vzájemný intimní poměr. Pro úplnost je třeba dodat, ţe fikce podobná slashi je velmi populární v Japonsku, kde bývá součástí tzv. mangy. Manga je druh typické japonské kresby a existuje buď ve formě komiksu, nebo kresleného filmu, japonsky pojmenovaného anime. Většinou se nazývá shounen ai nebo yaoi (vztah dvou muţů) a shoujo ai nebo yuri (vztah dvou ţen).

1.3

Historie slash fikce

Vznik slashe se datuje zhruba na přelom 60. a 70. let 20. století, kdy fanynky britského Star Treku začaly psát a šířit vyprávění, v nichţ se dva hrdinové, Kirk a Spock, stali milenci (Salmon, Symons, 2004). Sinclairová (2002) píše, ţe první tištěná K/S povídka „A Fragment Out of Time“ vyšla v roce 1974 a povídka „The Ring of Shoshern“, jejíţ úvod se objevil v časopise fanoušků „Alien Brothers“ v roce 1975, vznikla uţ v roce 1968. Narůstající společenská tolerance k homosexualitě a frustrace ze stereotypního vyobrazování gayů v médiích vedla k touze fanoušků psát vlastní příběhy s existujícími hrdiny z televizních sérií, filmů či dobrodruţných a sci-fi knih. V 70. a 80. letech tak povstaly nové dvojice, např. Han Solo a Luke Skywalker z Hvězdných válek, Starsky a Hutch nebo Xena a Gabrielle (Dhaenens, Van Bauwel, Biltereyst, 2008). Idea slashe se rozšířila do mnoha různých fandomů (seriály Blake´s 7 či Profesionálové) a následně vznikla komunita okolo slashe samotného. Postupem času byla téměř kaţdá televizní série se dvěma muţskými postavami zaměřená na policisty, špióny, dobrodruţství či sci-fi slashována. Slash není výhradně anglickou záleţitostí, přestoţe většina slashovaných televizních sérií byla z britské produkce. Vznikal totiţ spontánně přibliţně ve stejném období i v USA, Německu, Austrálii a Kanadě. Podobný, ale profesionálně produkovaný ţánr, prodávající se po milionech, vznikl pod názvem shounen ai (chlapecká láska) v Japonsku (Salmon, Symons, 2004). V prvních letech se slashové povídky šířily především v neprofitujících, fanoušky editovaných magazínech (fanzinech), které se rozesílaly poštou nebo distribuovaly na shromáţděních. Počátkem 90. let nastal rozmach internetu, slash byl šířen elektronickou poštou (pomocí tzv. mailing lists) a zveřejňován na webových stránkách. V roce 1998 vznikl 6

FanFiction.Net, o rok později Live Journal. Tím bylo tvůrčí pole otevřeno více autorům a navýšil se počet slashových povídek. Vznikly další fandomy jako Harry Potter, Buffy, přemoţitelka upírů, Pán prstenů či Ztraceni (Dhaenens, Van Bauwel, Biltereyst, 2008).

1.4

Formy slash fikce

Se slashem se můţeme setkat v různých literárních podobách, ať uţ se jedná o klasické povídky, drabbles (krátké útvary přesně o délce 100 slov) či o dlouhé cykly vydávané postupně po kapitolách. Slashová fikce bývá v naprosté většině označena nejen tradičním lomítkem oznamujícím hlavní párování, ale také věkovou přístupností textu. Slash se totiţ liší mírou své sexuality – můţe vztah obou postav pouze naznačovat, ale můţe být i otevřeně erotický. Některé slashové povídky se pak nevyhýbají ani tématu znásilnění či incestu, proto jsou na místě příslušná upozornění. Mezi některé obvyklé zkratky doprovázející slashové texty a naznačující jejich charakter patří: hurt/comfort – česky zranění/útěcha; jedna z postav je nějak fyzicky či psychicky raněna a druhá ji utěšuje fluff – česky chmýří; nejedná se tolik o zápletku, spíše o pozitivní pocity PWP (porn without plot nebo plot? what plot?) – česky porno bez zápletky nebo zápletka? jaká zápletka? mpreg (male pregnancy) – muţské těhotenství (Hellekson, Busse, 2006) Jako doplněk ke slashové fikci vznikají i různá umělecká díla, např. slashové obrázky, které byly původně vyuţívány především jako obálky a ilustrace fanzinů. Populárním fenoménem je tvorba videí (vidding). Autoři si půjčují klipy svých oblíbených filmových či seriálových postav a pomocí setříhání, juxtapozice a pouţití vhodné hudby vytvářejí dojem vzájemného vztahu postav (Hellekson, Busse, 2006). Takováto fan videa jsou umístěna především na You Tube a na dalších stránkách s videi.

7

1.5

Druhy slash fikce

Slash existuje v několika variacích. Jedním z jeho ţánrů je femslash (také femmeslash, f/f slash, saffic), který se soustředí na vztah dvou ţenských postav. Femslash vychází především z tradice západních fandomů. Obecně je psán méně neţ klasický slash s muţskými postavami. Populární jsou např. Janeway a Seven ze Star Treku, Hermiona a Ginny z Harryho Pottera či Xena a Gabrielle z Xeny, princezny bojovnice. Dalšími ţánry jsou chanslash (neplnoleté postavy), reverse (tedy obrácený) slash, který oproti kánonu obsahuje velmi málo sexuálních scén či ţádné takové scény, a real person slash (RPS), který spojuje do vzájemných homosexuálních vztahů skutečné populární osobnosti. Mírně kontroverzní RPS nabyl na popularitě především v 90. letech se vznikem tzv. boy bandů, tedy chlapeckých pěveckých skupin. Často v něm bývají zobrazováni zpěváci, herci, krasobruslaři či atleti. Do kontrastu s RPS bývá někdy klasický slash označován jako FPS, tedy fictional person slash (Reid, 2009). Original slash je termín zahrnující homoerotické povídky s vlastními, originálně vytvořenými postavami a zápletkami.

1.6

Fandom slash fikce

Mezi fanoušky slash fikce jsou zastoupena obě pohlaví a různé sexuální orientace i stupně vzdělání. Dle toho, co prozrazuje nemnoho zjištěných demografických údajů, však většinu tvoří heterosexuální ţeny s vysokoškolským vzděláním (Kustritz, 2003). Curtinová (cit. dle Hellekson, Busse, 2006) zkoumala v roce 1970 autory Star Trek fan fikce a zjistila, ţe 83 % tvoří ţeny. V roce 1973 uţ se jednalo o 90 %. Ne všichni fanoušci Star Treku však přijímali slash s nadšením. Jak píše Sinclairová (2002), epidemie AIDS tehdy ještě nevyšla na povrch, ale stejně tak neexistovalo ţádné velké porozumění pro homosexualitu. Ani samotná komunita gayů a lesbiček zprvu nebrala slash váţně. Objevila se kritika, ţe slash, spíše neţ cokoliv jiného, vyjadřuje ţenskou frustraci z populární fikce. Postupem času však převáţil názor, ţe úspěšně překonává heteronormativní konstrukce vyprávění. Tedy takové, které vnímají heterosexualitu jako univerzální a jedinou přijatelnou sexuální orientaci. Salmonová a Symons (2004) v roce 2001 zkoumali 22 členek Kanadského klubu čtenářů románů, které četly slash poprvé a následně vyplňovaly tematický dotazník. 78 % z nich uvedlo, ţe si četbu slashe uţily stejně jako četbu jakékoliv jiné romance a signifikantně 8

více ţen si četbu uţilo více neţ méně. U respondentek negativně koreloval poţitek z četby s homofobií. Slash si více vychutnávaly ţeny, které uvedly zálibu ve sci-fi, dobrodruţství a hororech a které samy sebe popsaly jako spíše „chlapecký“ typ. Kdo jsou autoři slash fikce? Dhaenens, Van Bauwelová a Biltereyst (2008) uvádějí, ţe u klasického slashe se jedná z naprosté většiny o heterosexuální ţeny. Druhou nejpočetnější skupinou jsou gayové, kteří však často píšou gay povídky, ale ne slash. Také Allington (2007) potvrzuje, ţe slash fikci píšou především ţeny. Tosenbergerová (2008) dodává, ţe výzkum slashe odňal stigma adolescence z oblasti fanouškovství, neboť poukázal na zapojení dospělých ţenských autorek do práce s mediálními texty.

1.7

Český kontext slash fikce

V českém prostředí se nejprve objevil femslash z fandomu seriálu Xena, princezna bojovnice. Nejstarším textem je povídka „Ve třech“ z prosince 1999 od autorky SeXeny. První klasické slashové texty v češtině zřejmě vznikly po uvedení velkofilmů Pán prstenů: Společenstvo prstenu a Harry Potter a Kámen mudrců do kin, tedy počátkem roku 2002. První českou slash fikcí byl text vycházející z Pána prstenů „Dvě srdce“ od autorky MatsChristiany. Vznikl na jaře roku 2002, avšak ve zveřejnění na internetu ho předstihl „Esprite“ (Harry Potter/Draco Malfoy) autorky Estriel v létě roku 2003. „Esprite“ se objevil na prvním Harry Potter webu s fan fikcí. V dubnu 2004 vytvořila Estriel také první český incest slash („Malfoyesque“, Lucius Malfoy/Draco Malfoy). Náznaky sexuálního násilí se v českém slashi objevily hned v prvním slashi „Dvě srdce“, a to formou vzpomínek Haldira na kruté záţitky ze zajetí 3. Pán prstenů a Harry Potter však nejsou jediná slashovaná díla u nás. Existují také menší slashové archivy, které se věnují např. real person slashi (Bystrozorky, Stairway to Heaven). RPS také píšou autorky Estriel a Dangerous (o sportovcích a zpěvácích) 4. Od roku 2007 fungují internetové slashové noviny Daily Slash, kde lze nalézt i seznam největších českých archivů uveřejňujících slash.

3 4

http://www.napoj-lasky.com/view.php?nazevclanku=co-je-to-vlastne-slash&cisloclanku=2006040054 http://www.napoj-lasky.com/view.php?nazevclanku=co-je-to-vlastne-slash&cisloclanku=2006040054

9

2. Motivace čtenářek slash fikce „Is it just appreciation of love in whichever form? Or maybe it´s seeing a more tender side of men... that we may not be used to from straight men?? Or because men are the sex we are attracted to; so seeing two of them together is like double the testosterone hotness?“ (uţivatelka I ♥ Thore, The Gays of the Daytime 5)

V této kapitole se pokusím objasnit několik moţných důvodů, které vedou heterosexuální ţeny k tvorbě a četbě slashe. Vzhledem k tomu, ţe zatím neexistuje mnoho odborné literatury na toto téma, hledala jsem inspiraci také přímo mezi slashařkami na tematických webových stránkách. Proč je fan fikce atraktivní pro své čtenáře? Tooby a Cosmides (2001, cit. dle Salmon, Symons, 2004) tvrdí, ţe zapojování se do imaginárních světů je historickou lidskou univerzálií. Fikci v širším slova smyslu popisují jako kaţdou reprezentaci, která má být chápána jako nepravdivá, ať uţ se jedná o příběh, film, malbu či sochu. Jak píší Salmonová a Symons (2004), podle evolucionistů existují dvě vysvětlení tohoto jevu. Dle první teorie se jedná o vedlejší produkt psychických adaptací mozku, který nemá specifickou funkci, ale spíše přináší uspokojení. Podle druhé teorie je však jiţ samotné vyhledávání fiktivních zkušeností adaptací. Nejsme tedy pouze přístupní, ale přímo projektovaní k tomu, abychom fiktivní světy navštěvovali. Fikce nám umoţňuje organizovat si vlastní zkušenosti a cvičně se adaptovat na různé situace, které můţeme reálně zaţít. Psaná fikce má dle autorů pravděpodobně obě funkce. Spekulují však, ţe kvalitní díla, která překonala čas, mají spíše funkci druhou. Jak píše Jenkins (2007), fan fikce odráţí touhu čtenářů „zaplnit mezery“, které objevili v komerčně produkovaném materiálu. Můţe se jednat o potenciální zápletky, které nebyly vyprávěny, či o drobné naráţky, jeţ zůstaly neodhaleny. Collinsová (2006) dodává, ţe fanoušci se tvorbou fan fikce snaţí znovu vytvořit příjemnou zkušenost, kterou měli, kdyţ poprvé vstřebávali originální dílo. Zajímá je odpověď na otázky: Proč se má oblíbená postava chovala zrovna takhle? Jaká je její minulost? Co by se stalo, kdyby...? Řešením je tvorba vlastních příběhů, jeţ doplňují původní dílo. Slash fikci lze vnímat jako ţánr romantické fikce. Často sice obsahuje otevřenější sexuální scény, ale ty spíše slouţí ději a představují jakousi emoční směnu. Salmonová a 5

http://gaydaytime.proboards.com/index.cgi?board=general&action=display&thread=146&page=1

10

Symons (2004) popisují slash jako „ţenské fantazie o překonávání překáţek na cestě k dosaţení perfektního partnerství“ (s. 98). Autoři dále srovnávají psychologii muţské a ţenské sexuality. Ţeny preferují péči a monogamní vztah před sexuálním aktem. Opakovaně se také potvrzuje, ţe muţi se snadněji vzruší a více reagují na vizuální sexuální podněty (např. Kinsey, 1953, cit. dle Murnen, Stockton, 1997). Proto je pornografie cílená spíše na muţskou populaci, zatímco ţenské erotické fantazie spíše naplňuje četba romancí. V nich se totiţ nejedná pouze o sex, jádrem je příběh lásky, v němţ hrdinka překonává různé překáţky, aby získala muţe svých snů a provdala se za něj. Také teoretičky raného výzkumu slashové fikce zdůrazňují, ţe slash je pro své autorky osvobozujícím nácvikem reálných situací a ţe musí být odlišován od pornografie kvůli důrazu na postavy a závazek (Russ, 1985; Lamb, Veith, 1986, cit. dle Hellekson, Busse, 2006). Výše popsané teorie se snaţí vysvětlit, co přitahuje ţeny na slashové fikci. Jejich argumenty by se však daly pouţít i na het, tedy povídky s heterosexuálními vztahy. Proč se ale stále více ţen zabývá vztahy homosexuálními? Proč vyhledávají milostné scény mezi dvěma muţi?

2.1

Projev ženských sexuálních fantazií

Záliba ve slashi je psychologicky zajímavou součástí ţenské sexuality. Dle Pagliassottiho (2008) 81 % respondentek dotazníku o boys´ love manga, tedy japonském slashovém komiksu, odpovědělo na otázku, proč se jim boys´ love manga líbí: „Připadá mi sexy dívat se na homosexuální páry, jak se spolu milují.“. 79 % responentek (bylo moţné zvolit více odpovědí) vybralo variantu: „Ráda se dívám na obrázky krásných kluků.“ (s. 70). Výsledky tohoto výzkumu napovídají, ţe zájem o slash u heterosexuálních ţen je velmi silně podmíněn faktorem vzrušení. Muţi jsou ve vnímání slashařek erotičtí a fakt, ţe nejsou v obvyklé heterosexuální scéně s ţenou, jim nevadí. Právě naopak - milostná scéna vyobrazující dva muţe dohromady v představivosti čtenářek znamená dvojnásobek muţské atraktivity. Absence ţenského prvku je pro slash typická a odlišuje jej od pornografie či romantických novel. Můţe být jedním z důvodů, proč ţeny slash fikci čtou. Pro některé slashařky je výhodou, ţe nemusí podvědomě ţárlit na ţenu v páru a srovnávat se s ní. Jak píše Veronika, hlavní administrátorka webových stránek věnovaných slashi: „S odstraněním 11

ţenského prvku z erotiky, který podvědomě vnímám jako nepřátelský, si mohu erotiku mnohem více vychutnat.“ 6. Pokud ovšem v milostném vztahu nevystupuje ţena, s kým se čtenářky identifikují? Jedna z respondentek Pagliassottiho výzkumu uvedla: „Myslím si, ţe je pro mě jednodušší vytvořit si vztah k postavám. V hetero manze se automaticky ztotoţňuji s ţenou, protoţe jsem ţena. Ale v yaoi se mohu ztotoţnit s jakoukoliv z postav.“ (Pagliassotti, 2008, s. 71). Další respondentka dodává: „Mohu si to vychutnávat, aniţ bych byla nucena zvolit si určitou roli. Přináší mi to zvláštní pocit svobody a téměř i přepychu – cítím, ţe toto je něco, co bylo vytvořeno specificky pro mě jako pro ţenu, ale zároveň to na mě jakoţto ţenu neklade ţádné nároky.“ (Pagliassotti, 2008, s. 71). Také Penleyová (1992, cit. dle Hellekson, Busse, 2006) píše, ţe slash dovoluje heterosexuálním čtenářkám být jednou nebo oběma postavami. Identifikace s postavami tedy můţe být paradoxně snadnější. Ţeny si vybírají, jestli budou jedním či druhým hrdinou, popř. nestrannou pozorovatelkou něčeho velmi přitaţlivého. Nejedná se však pouze o identifikaci s charakterem či chováním postav. Dalším aspektem slashe je moţnost střídat různé sexuální role. Při čtení heterosexuálních milostných příběhů se čtenářky obvykle automaticky projektují do role ţenské hrdinky. Ve slashi si však mohou vyzkoušet jak roli dominantního, tak i submisivního partnera. Slovy Veroniky: „Jsem tu i schopna uvěřit, ţe hrdinové zaţívají rozkoš při technikách, které jsou pro mne ve skutečnosti neúnosné. Slash přináší svobodu, oproštění se od vlastní svazující zkušenosti a moţnost volně přecházet mezi rolí pasivní, aktivní a úlohou diváka.“ 7. Ţeny tedy mohou číst o různých sexuálních praktikách a představovat si milostné situace, aniţ by je ovlivňovala vlastní zkušenost. Ve slashi jsou hrdinové často fyzicky určeni tím, jak vypadají herci v daném slashovaném seriálu či postavy v komiksu. Většinou je však jeden z hrdinů jemnější, tedy menší, slabší, světlý typ, který umí lépe pracovat se svými emocemi. Svádí toho druhého a ochotněji se smiřuje s existencí vzájemných citů. Druhý hrdina je naopak muţný tmavý typ, který se obtíţně smiřuje s homosexuální orientací a není tolik empatický. Mnoha ţenám se líbí tyto dva typy muţů současně, avšak ve skutečnosti mezi nimi musí volit. Ve slashi je mohou mít bez problémů zároveň. Povídky jim poskytují erotické fantazie, které obsahují jak jemný chápající typ partnera, tak typ muţný a silný. Dalším atraktivním faktorem je v případě slashové fikce zobrazení jakési citlivější stránky muţů. Slovy Pagliassottiho respondentky: „Muţi se tu nechovají jako ţeny, ale často 6 7

http://www.napoj-lasky.com/view.php?nazevclanku=co-je-to-vlastne-slash&cisloclanku=2006040054 http://www.napoj-lasky.com/view.php?nazevclanku=co-je-to-vlastne-slash&cisloclanku=2006040054

12

se úplně nechovají ani jako muţi.“ (Pagliassotti, 2008, s. 71). Ţeny kladně reagují na skutečnost, ţe slash nepřináší násilné interakce mezi muţi, ale naopak vzájemnou něhu a porozumění. Také účastnice výzkumu Woledgeové potvrzuje, ţe v naší kultuře není muţům dovoleno vyjadřovat intimitu, a proto se jí líbí, kdyţ něco takového vidí (Woledge, 2005). Láska dvou muţů je pro čtenářky zajímavá v tom, ţe je zcela odlišná a zvláštní. Respondentka Pagliassottiho výzkumu tvrdí, ţe jí to dovoluje přístup do prostoru, jehoţ by jinak nikdy nedosáhla – do prostoru emoční interakce mezi dvěma muţi (Pagliassotti, 2008). Některé slashařky popisují lásku homosexuálních muţů jako tajemnou, a také svým způsobem hlubší a čistší. Tato kvalita vychází z faktu, ţe jejich láska není primárně zaloţena na evoluční potřebě rozmnoţovat se. Pagliassottiho respondentka připojuje nezvyklý postřeh: „Obvyklé problémy ve vztazích muţů a ţen neexistují v situacích mezi muţem a muţem. Například muţ nemůţe otěhotnět.“ (Pagliassotti, 2008, s. 71).

2.2

Touha po rovnocennosti

Podstatným důvodem, proč ţeny obdivují vztah dvou muţů, je rovnocennost obou partnerů. Rovnocennost, po níţ samy touţí, ale ve vlastním vztahu jí nemusí vţdy dosáhnout. Lambová a Veithová (1986, cit. dle Hellekson, Busse, 2006) tvrdí, ţe i explicitní sexuální obsah musí být metaforicky chápán jako způsob, kterým se ţeny vypisují ze své touhy po rovnocenném partnerství. Argumentují, ţe slash zobrazuje lásku mezi rovnými a objevuje zároveň ţenskou i muţskou stránku postav, aniţ by se stával obětí hierarchických genderových rolí. Je tedy jakousi touhou ţen z moderních zemí po rovnoprávných vztazích s muţi a zároveň poţadavkem ideálních mezilidských vztahů. Také dle Salmonové a Symonse (2004) ţeny preferují slash před běţnými romantickými novelami proto, ţe prezentuje oba protagonisty jako spolubojovníky, jako sobě rovné. Podle autorů můţe být ţenám sympatický fakt, ţe se milostné vztahy slashových hrdinů často zakládají na předchozím silném přátelství. Zároveň jsou však velmi populární i slashové dvojice, které v kánonu, spíše neţ cokoliv jiného, spojovala vzájemná nevraţivost. Překonávání této nevraţivosti a nástup sexuální přitaţlivosti bývají prostorem pro mnoho situací se silným emočním nábojem. Je tedy zřejmé, ţe k popularitě slashe mezi ţenami přispívají erotické scény, fyzická atraktivita postav i moţnost mnohonásobné identifikace. Zároveň je přitahuje moţnost prozkoumat podstatu vztahu mezi dvěma muţi, který jako ţeny nikdy na vlastní kůţi nezaţijí. 13

Více autorů se shoduje na souvislosti slashe s touhou ţen po rovnocenném vztahu, v němţ nebude mít dominantní roli muţ.

2.3

Změna obvyklé narace

Slash však nesouvisí pouze s ţenskou erotikou. Atraktivní je mimo jiné tím, ţe hned v několika ohledech pozměňuje obvyklou naraci. Příběhy o homosexuální lásce jsou pro čtenářky zvláštní a nové, neboť poskytují neokoukané zápletky. Hrdinové se často musí vyrovnávat nejen s běţnými překáţkami, které mezilidské vztahy přinášejí, ale také se specifickými problémy spojenými s jejich sexuální orientací. Častým tématem je tzv. coming out postavy, tedy proces rozpoznání, sebeuvědomění a přiznání své sexuální orientace (Procházka, 2002). Coming out často přináší nejen boj se sebou samým, ale také boj s předsudky většinové společnosti a obavy z odmítnutí blízkými lidmi. Obvyklým motivem slashových textů bývá probuzení vzájemné přitaţlivosti mezi dvěma postavami, které se jiţ delší dobu znají (kolegové, přátelé). Takové probuzení přináší řadu překáţek a emocionálních situací, stejně jako moţnost psychologického vývoje postav. Nová témata jsou pro čtenářky slashe atraktivní, obzvláště v současné době, kdy je zobrazování lidské sexuality v médiích častější a odváţnější. Slash je lékem na přesycení klasickými milostnými scénami. Některé ţeny vysvětlují, ţe dospěly do okamţiku, v němţ pro ně heterosexuální dvojice ve filmech a seriálech nejsou dostatečně zajímavé. Všechny mají podobné příběhy. Jak píše Mocná (2004), nezbytnou součástí kaţdé erotické prózy je inovace intimních situací, tedy variabilita v prostředí, partnerech či praktikách. Intimní vztah dvou muţů takovou inovací bezesporu je. Předsudky, které má společnost vůči homosexuálům, jsou potenciálním zdrojem tématu zakázané lásky. Zakázaná láska v mnoha podobách má pro čtenářky mimořádnou přitaţlivost, neboť je naplněna vášní a musí být skutečně silná, dokáţe-li se prosadit i přes určitou formu odporu. Klasické milostné příběhy jako Romeo a Julie často pojednávají o párech, které nemohou být spolu kvůli odlišným sociálním poměrům, rase či náboţenskému vyznání. Podobně je tomu i s dvojicemi stejného pohlaví – čím méně jsou tolerovány, tím více jsou pro čtenářky romantické. Tosenbergerová (2008) potvrzuje, ţe obava z projevů homofobie či internalizovaná homofobie budují v příběhu potřebné napětí.

14

Dalším důvodem, který jiţ historicky vedl ke vzniku slashe, byla frustrace ze stereotypního vyobrazování gayů v médiích. Jak píše Beňová (2006), gayové jsou vnímáni ve dvou pozicích. Buď jako femininní, komičtí, změkčilí a obtěţující kaţdého muţe v okolí, nebo jako agresivní a sadomasochističtí. Taková stereotypizace vedla autorky raného slashe k potřebě vytvořit příběhy se skutečnými muţi, kteří sice milují jiného muţe, ale jejich muţnost tím není nijak zasaţena. Moţná i proto bývají tak často slashovány seriály dobrodruţné, napínavé, sci-fi; příběhy o superhrdinech a jiných postavách, které mají zaměstnání vnímané jako typicky muţské či muţné. Také Jenkins (1992, cit. dle Dhaenens, Van Bauwel, Biltereyst, 2008) píše, ţe slash je reakce na normativní konstrukci muţské sexuality a na předem určené stereotypy pohlaví a sexuality.

2.4

Manipulace s textem

Sama fan fikce jako taková vychází z potřeby čtenářů a diváků zasahovat do autorského díla. Brooker (2005) popisuje pocit fanoušků, ţe dílo svým způsobem vlastní a snaţí se ho chránit. Fan fikce odráţí snahu participovat a posouvat naraci určitým směrem. V mnohém dokazuje rys postmoderní doby zvaný interaktivita. Fanoušci mají své oblíbené postavy a prostředí, které vytvořil původní autor, zároveň však cítí potřebu zasahovat do příběhu a vymýšlet vlastní zápletky. V některých dílech, v nichţ autor nic podobného nezamýšlel, cítí fanoušci jakýsi slashový potenciál. Takovým „slashy momentem“ můţe být např. scéna sblíţení mezi postavami, která vzbuzuje dojem potenciálního sexuálního vztahu. První slashové povídky s dvojicí Kirk a Spock se zrodily hned poté, co byla v roce 1967 v USA odvysílána epizoda seriálu Star Trek nazvaná „Amok Time“, zabývající se Spockovou sexualitou (Sinclair, 2002). Allington (2007) navazuje na teorii dekódování mediálních textů Stuarta Halla a „slashy momenty“ popisuje jako určitá gesta, pohledy či vzorce chování, které vzbuzují u fanoušků odlišnou interpretaci. Slash tedy, kromě toho, ţe zrcadlí sexuální představy ţen, přináší nové zápletky a příběhy, které ještě nebyly vyprávěny. Seznamuje čtenářky s typem lásky, jiţ nemohou reálně proţít, a dovoluje jim následovat homoerotické náznaky, které samy objevily mezi řádky.

15

2.5

Kreativní činnost, autorství

S předchozí kapitolou úzce souvisí tvorba slashe jako potřeba kreativní činnosti a autorství. Mnoho čtenářek slashe totiţ zároveň tyto texty píše. Slashová fikce je tedy spojena také s mírou literárního nadání a potřebou vyjádřit se, případně zveřejnit svou tvorbu na internetu. Pokorný (2005) píše o tom, ţe tvůrčí myšlení je spojeno s překonáváním dřívějších představ, coţ vyţaduje nejen určité úsilí, ale někdy i značnou míru odvahy. Překročí-li tvůrčí člověk různé obecně platné pravdy, zvyky a tradice, vystavuje se riziku odsouzení, je konfrontován s neznámem a musí o svém názoru přesvědčovat druhé. Tato charakteristika vystihuje i autorky slashové fan fikce, neboť se vydávají za hranice běţného pojetí romantických a sexuálních vztahů v literatuře. Spojení dvou původně heterosexuálních postav stejného pohlaví do vzájemného vztahu je bezesporu kreativním krokem. Ten mohou slashařky učinit i proto, ţe nemají předsudky vůči homosexualitě. Předsudky obecně jsou totiţ dle Pokorného první z bariér tvořivosti. Jenkins (2006, cit. dle Tosenberger, 2008) tvrdí, ţe produkce a distribuce fan fikce „odtajemňuje“ kreativní proces a dovoluje mladým pisatelům stát se autory, coţ bývá role tradičně rezervovaná pro kulturní elitu. Mladí lidé, kteří by se neodváţili prezentovat svá díla blízkým lidem, mohou bez obav publikovat v anonymním prostředí internetu.

2.6

Prostředí internetu

Šmahel (2003) píše, ţe zdánlivě „kaţdé zákoutí lidské mysli si můţe najít ve virtuálním prostředí svůj odraz“ (s. 9). Nejinak je tomu i se slashem. Ten vzniká a šíří se především v prostředí internetu, coţ je médium populární a stále se dynamicky rozvíjející. Jak jiţ bylo zmíněno v první kapitole, internet umoţňuje masovější šíření slashové fikce, ať uţ ve formě specializovaných webových stránek, osobních blogů či profilů na Live Journalu. Přístup fanoušků na internet také způsobil šíření slash artu, umění spojeného se slashovými příběhy. Virtuální prostředí přináší slashařkám i psychickou úlevu. Dle Tosenbergerové (2008) totiţ umoţňuje určitou formu skrytí a anonymity, takţe ţeny mohou vyjadřovat své touhy, které nejsou heteronormativní. Také podle Šmahela (2003) je internet charakteristický tím, ţe je „prostředím bez zábran“ (s. 13). Uţivatelé internetu nepociťují úzkost ze sociálních situací či obavy z odhalení sebe sama. Důvěra v anonymitu poskytuje pocit bezpečí, který je 16

v případě sexuálních fantazií realizovaných četbou homosexuální literatury poměrně na místě. Šmahel současně uvádí, ţe někteří lidé popisují v souvislosti s internetem radost z odhalení skutečného já, oproštěného např. od vzhledových nedostatků. Další výhodou internetu je moţnost diskuze a vzájemného recenzování či doporučování. Internet stvořil nové formy interakce mezi autorem a čtenáři a jednotlivé fandomy se díky němu výrazně omladily (Hellekson, Busse, 2006). Dospívající lidé oceňují dle Šmahela (2003) moţnost narazit ve virtuálním prostředí na skupiny s mnoha různými zájmy a hodnotami. Internet jim slouţí jako zprostředkovatel tématu a vytváří komunity, které jsou speciální svým zaměřením. V dospívání je navíc důleţitý pocit začlenění, který taková chápající virtuální komunita můţe přinést. Tosenbergerová (2008) dodává, ţe internet umoţňuje mladým lidem ve slashové komunitě pasivně přijímat pozitivní poselství o homosexualitě, zároveň se však mohou i aktivně zapojovat jako autoři, čtenáři a kritikové.

2.7

Sdružování v komunitě

„A key appeal of fan groups is the sense of being part of a community, of sharing an enthusiasm with others who will understand.“ (Brooker, 2005, s. 863)

To, co čtenáři a čtenářky na internetu primárně nacházejí, je komunita. Slashová fikce je ţánrem poměrně intimním a specifickým, neboť odráţí erotické fantazie svých fanoušků a fanynek a velmi úzce souvisí s oblastí sexuality. Mnoho dívek a ţen si není jistých, proč je přitahuje zrovna muţská homosexualita, a často tuto zálibu přísně tají před svým okolím. Pocit „zakázaného ovoce“ je vzrušující a můţe být jedním z důvodů, proč ţeny slash čtou. Zároveň však mnoho z nich potřebuje ujištění, ţe nejsou v této zálibě samy. Leeová (2003) popisuje častý pocit samotných slashařek, ţe „členové slashové komunity dělají něco divného, perverzního nebo špatného a ţe náš výtvor, tedy fan fikce, jsou věci, které by měly zůstat skryty“ (s. 73). Myšlenka, ţe touha po gay příbězích je zakázaná a chování slashařek svým způsobem patologické, je podle Leeové poměrně rozšířená i mezi některými akademiky. Kvůli vnímání slashe jako něčeho extrémního je tolik důleţitá role komunity, jeţ poskytuje porozumění. Leeová cituje slashaře s přezdívkou Arctapus: „Zboţňuji ten pocit totálního porozumění, který tu lze najít. Lidé to chápou.“ Sama autorka

17

dodává: „Tak jako mnoho dalších slashařů, mám skutečný ţivot a mám slash a tyhle dvě věci prostě nejdou dohromady.“ (Lee, 2003, s. 75). Virtuální komunita není ukotvena geograficky, ale spojuje osoby se stejným zájmem po celém světě. Takové sdruţení fanoušků má mezinárodní přesah, coţ můţe působit přitaţlivě i z hlediska poznávání cizích kultur a jazyků. Internet je tak soukromou sférou nabízející nejen nové povídky na přečtení, ale také pochopení nezvyklého zájmu, často nepochopeného přáteli reálnými. Internetové prostředí díky své anonymitě dovoluje komunikovat i hluboce osobní pocity a svěřovat nezvyklé touhy bez obav z posměchu či odsouzení. Přináší nejen nové informace o oblíbeném tématu, ale i nové známosti a kontakty.

2.8

Projev tolerance k homosexualitě

„Most of women are romantic, so we would follow any good love story no matter if the characters are gay or straight.“ (uţivatelka g73t, The Gays of the Daytime 8)

Zájem o slash v určité míře odráţí tolerantní přístup ţen k muţské homosexualitě a k homosexualitě obecně. Dle Pagliassottiho (2008, s. 71) 76 % respondentek dotazníku o boys´ love manga odpovědělo: „Myslím, ţe je pěkné vidět zamilované homosexuální dvojice.“ Zároveň 72 % uvedlo: „Líbí se mi myšlenka lásky dvou spřízněných duší nezávisle na pohlaví či genderu.“ Ţeny často preferují gaye jako své kamarády, u nichţ nacházejí porozumění. Původně uráţlivý termín „fag hags“ pro ţenu navazující blízké přátelské vztahy pouze s gayi jiţ dnes ztratil negativní konotaci a některé ţeny se takto samy označují. Jak píší Smetáčková a Braun (2009), homofobní předsudky bývají silnější mezi muţi neţ mezi ţenami. Důvodem je genderový řád, který přisuzuje muţům významnější úlohu, a proto je nedodrţení představ o „správných muţích“ více ohroţující neţ v případě ţen. Autoři také citují výsledky výzkumu společnosti Člověk v tísni z roku 2007, v němţ 72 % chlapců na středních školách zastávalo negativní postoj vůči gayům, zatímco mezi dívkami to bylo 24 %. Ţeny jsou k homosexualitě tolerantnější neţ muţi, ačkoliv obecně zaujímají k sexuálním otázkám méně liberální postoje. I výzkum Janošové z roku 2000 ukázal, ţe ţeny přikládaly větší význam uzavírání registrovaného partnerství a více s ním souhlasily. Muţi 8

http://gaydaytime.proboards.com/index.cgi?board=general&action=display&thread=146&page=1

18

více hlasovali pro pohlavní zdrţenlivost homosexuálů či jejich snahu o heterosexuální adaptaci. Ve výzkumu Weisse a Zvěřiny z roku 1998 vyjádřilo výrazně restriktivní postoje k homosexulitě 8 % muţů a pouze 4% ţen (Weiss, Zvěřina, 2001). Menší mnoţství předsudků vůči homosexualitě u ţen potvrzují i zahraniční studie. Podle zkoumání Weise a spol. povaţovalo homosexualitu za přirozený projev lidské sexuality 27 % amerických studentek, ale jen 19 % jejich muţských protějšků. Hostilnější postoje muţů zjišťují v této oblasti také reprezentativní výzkumy ve Francii, Velké Británii či USA (Weiss, Zvěřina, 2001). Větší tolerance ţen se projevila i v dalších studiích, např. u Sakalliho (2002) či Grapesové (2006). Liberální postoje ţen v této oblasti tedy také vysvětlují, proč se některé z nich bez problémů věnují nejen heterosexuálním, ale i homosexuálním příběhům.

2.9

Uspokojení potřeby

„I think I like the coming out storylines because I can identify with them. I have never ever had a boyfriend so the whole "venturing into new fields" thing appeals to me.“ (uţivatelka I ♥ Thore, The Gays of the Daytime 9)

Můţe být potřeba ţen slashovat ovlivněna i tím, jaké jsou jejich osobní vztahy s muţi? Lze na slash nahlíţet optikou reálných mezilidských vztahů? Přestoţe se proti tomu mnoho slashařek ohrazuje, slash je některými lidmi vnímán jako známka špatných nebo chybějících partnerských vztahů. Četba takové fikce můţe působit jako sebeobrana, protoţe odlišný typ lásky v homosexuálních příbězích čtenářkám nepřipomíná vlastní problémy ve vztahu. Opět se projevuje např. osvobozující moţnost neţárlit na fiktivní ţenskou postavu. Švancara (1984) zmiňuje, ţe pro některé jedince je typickým obranným mechanismem únik do oblasti fantazie. Do jisté míry je přitom tento mechanismus regresí na úroveň pubertálního denního snění. Zvláště v případě dospívajících fanynek můţe slash fungovat jako řešení frustrace z problematických vztahů a náplast na neuspokojenou potřebu partnerské lásky. To, co neexistuje reálně, tedy mohou nacházet alespoň v literatuře. V kapitole Projev ženských sexuálních fantazií jsem zmínila zalíbení ve slashi kvůli dvojnásobku muţnosti v příběhu. Tento jev můţe vysvětlovat, proč lze slashovou fikci vnímat i jako nahrazení skutečných partnerských vztahů. Chapman (2009) popisuje teorii „citové nádrţe na lásku“. Pomyslnou nádrţ má kaţdý člověk uvnitř sebe a potřebuje ji doplňovat 9

http://gaydaytime.proboards.com/index.cgi?board=general&action=display&thread=146&page=9

19

láskou a emocemi. Pokud je těchto emocí v reálném ţivotě nedostatek, přináší slash dvakrát tolik muţské lásky a muţnosti. Mocná (2004) potvrzuje, ţe senzuální rovina erotické literatury plní kromě funkce relaxační a stimulační i funkci kompenzační. Pojetí slashe jako uspokojení potřeby intimních vztahů se tedy nejvíce přibliţuje klasickým teoriím motivace. Jak jsem jiţ zmínila, domovem slashe je především internet. Šmahel (2003) se zmiňuje o internetu jako o prostředí, které se podle jeho pozorování, především u adolescentů starších dvaceti let, můţe stát určitou kompenzací a lékem na pocit méněcennosti či komunikační problémy. Fakt, ţe slashování můţe signalizovat určitý problém v partnerských vztazích a stát se únikem či kompenzací, je tedy také nutné brát v úvahu. Je však chyba generalizovat tento přístup a aplikovat jej na všechny ţeny, které ve slashi nacházejí potěšení. Slash fikce je literární ţánr, který balancuje na hranici několika různých oblastí. Ve snaze najít pravděpodobnou motivaci slashařek jsem proto objasnila jeho spojitost s ţenskými sexuálními fantaziemi a touhou po vyrovnaném partnerství. Popsala jsem slash jako moţnost svobodně manipulovat s mediálními texty a objevovat nové originální zápletky. Naznačila jsem i souvislost s prostředím internetu, s vědomím příslušnosti ke komunitě a s tolerancí ţen k homosexualitě. Na závěr jsem zahrnula moţnost problematických vztahů slashařek. Ţádný ze zmíněných pohledů by však neměl být zobecňován na všechny fanynky slashe. Naopak je velmi pravděpodobné, ţe kaţdá z nich je motivována svou vlastní kombinací těchto důvodů a k tomu ještě dalšími specifickými důvody, které jsem ve svém výčtu neuvedla.

20

III.

Empirická část 1.

Cíl výzkumu

Jiţ v úvodu práce jsem zmínila, ţe slash fikce je literární ţánr, kterému zatím nebyla věnována dostatečná akademická pozornost. V českém prostředí neexistuje ţádná publikace, jeţ by se soustředila na toto téma, v zahraničí pak vznikly především odborné články nahlíţející na slash optikou literární vědy. Slash je však velmi úzce spjat s ţenskou sexualitou a partnerskými vztahy. Domnívám se proto, ţe potřeba heterosexuálně orientovaných ţen vyhledávat homosexuální tematiku by měla být zkoumána i z úhlu psychologického. Ve snaze objasnit motivaci slashařek volili autoři dosavadních výzkumů především dotazníkové metody. Já jsem se rozhodla ve své práci pouţít kvalitativní přístup a dát tak ţenám příleţitost, aby samy popsaly, co je na tomto literárním ţánru zajímá. Jako konkrétní výzkumnou perspektivu jsem zvolila interpretativní fenomenologickou analýzu (dále jiţ pod zkratkou IPA). Záměrem IPA je zjistit, jak lidé proţívají a jaký smysl těmto proţitkům přisuzují. Výzkumná otázka je proto otevřená. Má otázka zněla: Jaká je motivace čtenářek slashové fikce? V rozhovorech s informantkami jsem usilovala zejména o to, aby kaţdá z nich důkladně popsala svou zkušenost se slashovou fikcí. V souladu s IPA jsem kladla otevřené otázky. Na začátku setkání jsem volila dotazy narativního charakteru (Mohla bys mi popsat, jak ses seznámila se slashem?), aby si informantky zvykly na atmosféru rozhovoru. Pokračovala jsem popisnými otázkami (Jaké pocity ti přináší četba slashe?). V závěru rozhovoru jsem pokládala dotazy hodnotící (Dokázala bys říct, co pozitivního ti slash přinesl?).

2. Výzkumný soubor Výběr vzorku proběhl pomocí metody sněhové koule. Ta se jevila jako nejvhodnější, neboť slash je velmi specifickou zálibou a komunita slashařek je relativně uzavřená a determinovaná prostředím internetu. Slash je navíc záleţitostí osobní a intimní, poměrně úzce spjatou se sexualitou a erotickými fantaziemi čtenářek. Ne kaţdá ţena je proto ochotná o této 21

zálibě otevřeně hovořit. Mnohé z nich se navíc obávají předsudků týkajících se homosexuality. Zvolila jsem proto následující postup. V nulté fázi jsem na internetu vyhledala blog jedné z dívek, která se aktivně věnuje četbě slashové fikce. Napsala jsem jí email s prosbou o kontaktování dalších slashařek, s nimiţ se na internetu setkává. Ona jim rozeslala email, v němţ byla uvedena moje vlastní mailová adresa. Následně se mi ozvalo několik zájemkyň o participaci. Kaţdé z nich jsem zaslala email s informacemi o výzkumu a s prosbou o spolupráci. Mým jediným kritériem byla jejich dlouhodobá zkušenost s četbou slashové fikce (minimálně čtyři roky). Kaţdá ze slashařek, které mi nabídly pomoc, projevovala zájem o výzkum a nadšení z mé snahy zkoumat slash z psychologické perspektivy. V další fázi jsem ve snaze o rozmanitost vzorku učinila stratifikovaný výběr a volila informantky dle věkového kritéria. Mým cílem bylo vytvořit výzkumný soubor tak, aby byl věk informantek pestrý a aby tento aspekt přispěl k rozmanitější škále témat ve výzkumu. Ze třinácti zájemkyň jsem tak vybrala finální pětici. Ţádnou z ţen jsem před uskutečněním rozhovoru osobně neznala.

3. Charakteristika souboru Následující tabulka zobrazuje informantky seřazené chronologicky dle pořadí uskutečnění rozhovoru. V tomto sledu jsem prováděla analýzu rozhovorů a zachovala jej i při prezentaci témat v sekci Výsledky. Kaţdá z informantek si sama určila nick, tedy primárně internetovou přezdívku, pod níţ bude ve výzkumu vystupovat. Některé z nich zvolily svůj obvyklý nick, jiné si vybraly nový. Volba přezdívky se zdála být vhodná vzhledem k tematické souvislosti s prostředím internetu. Do tabulky jsem pro lepší přehlednost zahrnula také věk, v němţ se informantky seznámily se slashovou fikcí, a míru jejich zapojení. Nick

Věk

Věk při seznámení se se slashem

Míra zapojení

Momoko

21

17

čtenářka

Nierethil

19

13

čtenářka/autorka

Eru

22

15

čtenářka

Sevinka

34

9

čtenářka/autorka

Daisy

18

14

čtenářka 22

4. Metody sběru dat Sběr dat proběhl metodou polostrukturovaných rozhovorů. Před uskutečněním jednotlivých setkání jsem si připravila orientační seznam otázek, který pomáhal plynulosti vzájemného kontaktu. Pokud však během hovoru vyvstala jiná témata, věnovaly jsme se jim bez ohledu na předepsaný plán. Mým cílem bylo, aby informantky samy popisovaly své pocity a zkušenosti. Svými otázkami jsem je pouze směrovala či pobízela, pokud hovořily méně. S kaţdou z informantek jsem se setkala v klidném prostředí kavárny či čajovny ve třech větších městech České republiky. Jiţ od úvodního seznámení jsem si se všemi tykala. Poté, co jsme se usadily, jsem jim objasnila způsob a cíl svého výzkumu a rozšířila tím původní základnu informací z emailu. Pobídla jsem je, ať se zeptají na cokoliv ohledně mé práce nebo mě samotné. Poté jsem jim nabídla k podpisu informovaný souhlas pro účastnice výzkumu, čehoţ čtyři z pěti vyuţily. Rozhovor jsem zahájila méně osobními otázkami, jeţ se týkaly prvního kontaktu informantek se slashovou fikcí. Jejich počáteční odpovědi proto byly spíše narativního charakteru. Při postupném budování důvěry jsem navazovala s niternějšími otázkami vztahujícími se k vnímání a proţívání slashe a k důvodům, proč tento literární ţánr vyhledávají. Kaţdý rozhovor jsem od začátku do konce nahrávala na záznamník svého mobilního telefonu. Dva rozhovory trvaly zhruba 30 minut, dva 60 minut a jeden 120 minut. Zvukový záznam jsem pak pečlivě převedla do psané podoby se snahou o co největší přesnost a podrobnost. Do přepisu jsem zaznamenávala také neverbální doprovod řeči.

5. Analýza dat Cílem IPA je detailně prozkoumávat a objevovat zkušenost člověka s určitým jevem a jeho porozumění tomuto jevu. Daný přístup je však nejen fenomenologický, ale i interpretativní. Osoba výzkumníka je proto vtaţena přímo do procesu a její vlastní postoj, znalosti a zkušenosti přispívají k formování výsledků výzkumu (Smith, Flowers, Larkin, 2010). V mé práci byla IPA přístupem, který umoţnil informantkám popisovat svoji zkušenost se slashováním a mně jako výzkumníkovi interpretovat tuto zkušenost psychologicky. IPA navíc bývá vyuţívána především v neprozkoumaných oblastech, v nichţ 23

chybí teorie. Slash fikce takovou nezvyklou a nedostatečně zmapovanou oblastí je. Podle Reidové, Flowerse a Larkina (2005) se IPA osvědčuje také při zkoumání témat, jako je sexuální identita. Při analýze rozhovorů jsem postupovala v souladu s IPA od jednoho případu ke druhému. Nejprve jsem zpracovala rozhovor s Momoko, poté se přesunula k Nierethil atd. Originální přepis zvukových záznamů (original transcript) jsem nejprve vytiskla do sloupce na střed listu, opakovaně jej četla a konfrontovala se zvukovými záznamy. Poté jsem přistoupila k vytváření prvotních poznámek (initial notes). Při pečlivém a pomalém pročítání textu jsem po pravé straně ručně zapisovala výzkumné komentáře (exploratory comments). Mezi ně patří popisné komentáře (descriptive comments), jazykové komentáře (linguistic comments) a konceptuální komentáře (conceptual comments). Popisné komentáře měly za úkol zaznamenat obsah řečeného formou klíčových pojmů. Cílem bylo upozornit na objekty, události, zkušenosti či pocity, které jsou pro informantku důleţité, a stručně je pojmenovat. Jednalo se o snahu „identifikovat něco, na čem záleţí“ (Smith, Flowers, Larkin, 2010, s. 88). Popisné komentáře, např. „klíčová role internetu“, „ţena překáţkou vztahu“ či „oblíbená postava“, jsem zaznamenávala modrou propisovací tuţkou. Černou barvou jsem zapisovala jazykové komentáře, které mapovaly pouţití jazyka a jeho souvislost s emočním rozpoloţením informantky. Cílem bylo vypozorovat opakování či obtíţné hledání slov, pouţívání specifických podstatných jmen, smích, odmlky či vyuţívání metafor, které se však v mých rozhovorech příliš nevyskytovaly. Mezi mé jazykové komentáře patří „opakováním zdůrazňuje slovo normální“, „pouţívá slova přiznat se, ortel, neodsoudil“ aj. Poslouchala jsem také tón hlasu („vzrušený hlas, zlobí se“ nebo „mluví s nadšením, pečlivě vyslovuje“), takţe pro tento krok bylo třeba vracet se ke zvukovým záznamům. Konceptuální komentáře jsem vyznačovala červenou barvou. Ty jiţ měly za úkol spojit obsah řečeného s perspektivou výzkumníka. Zapisovala jsem další otázky, které mě ve spojitosti s tématem napadly, připojovala osobní úvahy a snaţila se zaznamenat podtext řečeného či spojitost různých výroků v průběhu rozhovoru. Mezi konceptuální komentáře patří např. „Pochyby o sobě samotné – čím přesně je slash důleţitý? Zdá se, ţe on pochyby způsoboval. Je to i tak vnímáno pozitivně ve smyslu hledání sebe sama?“ aj. Po tomto popisném procesu jsem si opakovaně pročítala své poznámky a následně přistoupila k dalšímu kroku. Do levého sloupečku vedle originálního přepisu jsem zaznamenala rodící se témata (emergent themes), která vyvstala z přepsaných rozhovorů i z mých výzkumných poznámek. Jednalo se např. o témata „potřeba potvrzení sebe sama“, 24

„útěk od problémů“, „symbol otevřenosti“ a další. Rodící se témata propojovala mou vizi s výpověďmi informantek a vystihovala jejich psychické procesy. Následující ukázky jsou přepisy dvou úryvků rozhovoru, doplněné mými výzkumnými poznámkami na pravé straně a rodícími se tématy na levé straně:

Lék na smutek

Kdyţ je mi zrovna mizerně, tak jsem jako zjistila, ţe pouţívám slash s nima, abych se uvolnila,

Vyjasnění situace

Uklidnění, když se cítí mizerně

postavě trošku jinej vztah neţ k ostatním, a to je

Vyřešení problému, vyjasnění situace – jaké problémy a situace pomáhá slash řešit?

zřejmě důvod, proč je tak miluju uţ tři roky.

„Miluju“ – silný cit

uklidnila, abych vyřešila určitý problémy nebo si vyjasnila situaci a tak. Já mám zrovna k týhle

Protoţe vlastně předtím já jsem měla ráda mladýho Severuse Snapea, ale v různých párech, kdeţto tenhleten pár si drţím prostě pořád a nemyslím si, ţe bych se jako v dohledné době

Obliba konkrétního páru

s tím hodlala rozloučit.

Pozitivní vztah ke gayům

No mám ráda gaye. (smích) Jakoby já mám

Má ráda gaye

kamaráda jednoho gaye a von vůbec teda nevypadá jako gay a hrozně po něm jedou slečny

Vyhledávání gay motivů Přenos do reality

a nejhorší je, ţe on jakoby se jim... baví ho to, nechá se pozvat na pití a pak řekne: „Já jsem gay.“ Ale jinak jakoby gaye všechny... já to vyhledávám, ţe jo. V metru jsem nedávno jela, tak půl roku zpátky, a naproti mně seděli dva kluci a drţeli se za ruce a já byla úplně hotová, ţe

Radost, vzrušení

jo. (smích) Protoţe jenom se drţeli za ruku, ale bylo to úplně „áááh“. A tak hezky se na sebe usmívali... To pak člověk vypadá jak dement, ţe

Touha po společnosti gayů

Přenos do reálného života, vyhledávání homosexuálních motivů

jo. Tam na ně kouká... (smích) Na gaye mám prostě... ţe to vyhledávám. Ţe je potkám a chci se s něma bavit a chci bejt v jejich přítomnosti.

Emotivní vyjadřování i tón hlasu. Jaký je ten pocit? Je to radost? Vzrušení? Touha po společnosti gayů

25

Rodící se témata jsem následně přepsala do počítače a uspořádala do tematicky souvisejících kategorií. Vytřídila jsem kategorie, které nesouvisely s výzkumnou otázkou, tedy s motivací čtenářek slashe. Kaţdá kategorie byla následně zastřešena nadřazeným tématem (super-ordinate theme) jako „osobní odlišnost“ či „ideální párování“. Ta jsem poté zaznamenala do tabulky. Dalším krokem analýzy bylo sepsání zprávy o nadřazených tématech vystihujících motivaci informantky. Závěrem jsem pátrala po tom, jestli se některá nadřazená témata opakují ve více rozhovorech, tedy vznikají-li určité vzorce napříč případy.

6. Etika výzkumu Výzkum slashe je náhledem do oblasti sexuality a erotických fantazií čtenářek a autorek této fikce. Proto je namístě zachovat patřičná etická pravidla. Jak jiţ bylo řečeno, všem informantkám jsem k dobrovolnému podpisu nabídla informovaný souhlas, jehoţ kopii si u sebe ponechaly. V tomto souhlasu byly zahrnuty poloţky o zachování identity a o tom, ţe jejich osobní údaje nebudou v práci prezentovány. Ţeny také potvrdily, ţe jsou srozuměny s účelem a podmínkami výzkumu a ţe souhlasí s nahráváním na záznamové zařízení. Součástí informovaného souhlasu byla poloţka o tom, ţe zvukový záznam a jeho doslovný přepis budou zachovány v důvěrnosti. Zmíněna byla i moţnost nehovořit o osobně obtíţných tématech či odstoupit z rozhovoru do dvou týdnů po jeho uskutečnění. Během rozhovorů jsem se snaţila chovat empaticky a chápavě, abych podpořila vzájemnou důvěru. V IPA je osobnost výzkumníka obzvlášť důleţitá – není jen osobou mimo výzkum či nad výzkumem, ale je zahrnut přímo v něm. Pozorně jsem tedy naslouchala a vyjadřovala porozumění. Všechny informantky hovořily bez potíţí, občas došlo ke ztišení hlasu či zaváhání při intimnějších tématech, ale přesto mluvily otevřeně.

7.

Validizace výsledků analýzy

Po uskutečnění analýzy rozhovorů jsem provedla validizaci respondentem. Informantkám jsem poslala email s příslušnou částí práce a poţádala je o zpětnou vazbu. Čtyři z pěti zpětnou vazbu poskytly a jejich vyjádření se nachází vţdy na konci podkapitoly, věnující se jejich případu. Tato technika kontroly validity je zaloţena na principu ověřování 26

spolehlivosti dat prostřednictvím diskuze s účastníky výzkumu a slouţí k zpřesňování a korigování závěrů (Miovský, 2006). Součástí validizace výsledků se staly i výroky zahraničních slashařek z diskuzního fóra stránky The Gays of the Daytime, která se zaměřuje na seriály s homosexuálními postavami. Ty slouţily spolu s vlastním rozhovorem a zpětnými vazbami informantek jako triangulace zdrojů dat (Miovský, 2006).

8. Výsledky V následující kapitole představuji výsledky své analýzy. Zaměřila jsem se na jednotlivé informantky a postupně prezentovala výsledky rozhovoru s kaţdou z nich v samostatné podkapitole. Tento přístup se primárně orientuje na člověka, nikoliv na témata. Upřednostňuje zachycení celistvého obrazu jednotlivce. V kontextu mého výzkumu se mi zdál být takový přístup vhodný. Jak jiţ bylo naznačeno v teoretické části, kaţdá slashařka má svou vlastní kombinaci motivů, které ji vedou k zájmu o tento literární ţánr. Jednotlivé informantky představuji v pořadí, v jakém jsem s nimi uskutečnila rozhovor. Toto řazení mi připadalo nejpřirozenější, neboť zobrazuje, jak se rozvíjelo moje uvaţování o tématu. Ve stejném pořadí jsem navíc rozhovory analyzovala. Na závěr kaţdé analýzy připojuji pro přehlednost tabulku se souhrnem nadřazených témat, jeţ se u té které informantky vyskytují. Některá nadřazená témata se objevila v rozhovorech s více informantkami. Závěrem sekce Výsledky proto řadím podkapitolu Společná témata, v níţ takovéto opakující se motivy shrnuji ve snaze najít určité vzorce napříč jednotlivými případy.

8.1

Momoko – 21 let

Momoko uvedla, ţe se seznámila se slashem prostřednictvím internetu, kdyţ jí bylo sedmnáct let. Tehdy si zaloţila vlastní blog a začala procházet i ostatní blogy, aby zjistila, „co se na internetu děje“. Narazila přitom na stránku se slashem a recenzemi japonského anime. Svůj první dojem ze slash fikce popisuje takto: „No, vzhledem k tomu, ţe poprvé jsem četla takové jako jemnější příběhy, tak se mi to jako hodně zalíbilo. Takţe jako jsem si řekla, ţe proč v tom nepokračovat dál? Líbí se mi to, tak proč bych to nečetla?“

27

Zdá se tedy, ţe prvotní pocity byly dány mírou sexuální explicitnosti textu. „Jemnější příběhy“ ovlivnily vnímání ţánru jako takového. I v pozdější fázi rozhovoru Momoko zdůrazňuje, ţe byť preferuje povídky 18+ (tedy přístupné od osmnácti let) a četba slashe jí přináší fyzické vzrušení, je pro ni hodně důleţitý popis vývoje citů postav. Ţádné výrazné emoce ve spojitosti s objevem slashe Momoko nepopisuje. Pouze kladení otázek ve výše uvedené citaci vyznívá poněkud vzdorně – jako by informantka měla potřebu obhajovat svou zálibu před ostatními lidmi. Prvním nadřazeným tématem z hlediska motivace k četbě je v případě Momoko zdroj pozitivních emocí. Slash hodnotí jako svůj koníček a popisuje pocity, které jí takový koníček přináší. „Je to jak koníček, tak, dalo by se říct, takové povzbuzení. Kdyţ mám prostě špatnou náladu, tak si otevřu opravdu nějaký ty oblíbený povídky, který mi dokáţou jako vrátit tu dobrou náladu, zasměju se u nich a povzbudí mě.“

Efekt povzbuzení a vyvolání dobré nálady má pro Momoko veliký význam a pojí se s existencí oblíbených povídek, ke kterým se často vrací. „Mám třeba několik svých oblíbených povídek, a kdyţ mám prostě náladu, tak si je otevřu buďto na internetu, nebo je mám staţené ve Wordu, tak si prostě otevřu a čtu si je.“

Zde je opět patrná spojitost s emočním rozpoloţením informantky, které vyvolává potřebu uchýlit se k oblíbeným textům. Je to tedy pocit jakéhosi uklidnění, pramenící z moţnosti vrátit se k důvěrně známým povídkám, které přinášejí kýţené emoce. Povzbuzení, jeţ četba slashe vyvolává, souvisí u Momoko také s literárními kvalitami ţánru. V průběhu rozhovoru oceňuje stylistické schopnosti některých autorek. Zdůrazňuje čtivost a vysvětluje, ţe povídky jí dokáţou vrátit dobrou náladu také díky humoru jejich autorek. „Občas se najde autorka, která fakt opravdu dokáţe do toho slashe vtisknout tak úţasný humor, ţe člověk jenom zůstane koukat. Jako... to je úţasný.“

Radost jí přináší i fantazie a originalita autorek. Vzhledem k tomu, ţe čte slash vycházející z jejích oblíbených uměleckých děl, baví ji sledovat manipulaci s jednotlivými postavami i příběhem. Slash zde vystupuje jako oblíbený žánr fan fikce, ţánr, který překonává kánonem dané univerzum a dovoluje prozkoumat moţnosti fantazijních světů:

28

„Takţe tam jako baví mě na tom pozorovat vlastně ta fantazie té autorky, jak ony dokáţou rozvíjet prostě ten příběh i mimo osnovu, co udělala ta originální autorka. A vlastně jak se tomu přizpůsobí i ty postavy v tom slashi.“

Hlavním nadřazeným tématem u Momoko je ocenění odlišnosti slashe. Na několika místech v průběhu rozhovoru zdůrazňuje, ţe ji na slash fikci zajímá především jiný typ lásky a jiné problémy, s nimiţ se homosexuálové musí vyrovnávat. „Protoţe jejich láska je v podstatě úplně jiná neţ ta heterosexuální láska. Musí řešit jiné problémy, musí řešit přístup okolí ke svému vztahu, no, musí řešit v podstatě, jak se vypořádat s problémy, které jako heterosexuální páry nemají.“

Zaujetí něčím novým a nezvyklým je významným prvkem, který Momoko ke slashi poutá. Srovnává slash s klasickými heterosexuálními povídkami, které pro ni nejsou tak zajímavé: „To jsou právě ta jiná témata, neţ prostě čteme. Já nevim... Kdyţ si vybavím dívčí romány, tak... Ten slash, to je prostě... Tam jsou jiná témata. Ty hrdinové prostě řeší úplně jiné problémy neţ třeba ty hrdinky v těch dívčích románech.“

Dalším tématem, které hraje u Momoko důleţitou roli, je mužská atraktivita. Kromě slashe se často věnuje i yaoi anime a yaoi manze (japonským komiksům a kresleným filmům s gay tematikou), kde jsou vyobrazováni krásní muţi, které „kreslí ţeny pro ţeny“. Slash i anime jsou pro ni tedy místem, kde se lze setkat s jakýmsi ideálem muţské krásy, po němţ ţeny touţí. Momoko hovoří o fanynkách yaoi anime takto: „To prostě čtou, tak: „Jéţiš, ten je krásnej a toho chci domů. On má támhleto a ti jsou spolu tak roztomilí...“. Tak to sledují a čtou proto, ţe tam vidí tak krásné muţe a někdy i s takovými vlastnostmi, které normálně nepotkáš.“

Teorii o motivaci v podobě zájmu o pohledné muţe podporuje i způsob, jakým Momoko dále hovoří o yaoi anime: „Na to se dá koukat opravdu jenom kvůli tomu sexu a ţe se občas zasměješ a jsou tam hezký chlapi. Ale jako nějakej děj tam neexistuje. Jsou opravdu jen světlý výjimky.“

29

Momoko navíc uvádí, ţe nevyhledává femslash, tedy lesbickou variantu slashe. Příběh o intimním vztahu dvou muţů téměř výlučně odstraňuje ţenský element. Tato eliminace ženského prvku je pro Momoko dalším faktorem atraktivity slashe. „Tam jako ta ţenská, to uţ je element, který opravdu jako vadí.“

Momoko vysvětluje, ţe odpor k ţenským hrdinkám je u ní často dán tím, jak je kreslířky mangy vyobrazují. Vytvářejí totiţ takové typy hrdinek, které jsou buď velmi nesympatické, nebo ve svých čtenářkách vzbuzují ţárlivost. „Buďto jsou to úplně nějaký s prominutím krávy nebo slepice, který by člověk nakopal, anebo to jsou takový úţasný hrdinky, do kterých se zamiluje úplně kaţdej chlap, kterej je uvidí. A ty bysme nakopaly samozřejmě taky! (smích)“

Moţnost projikovat se do ţenské role a představovat si kontakt s přitaţlivým muţem Momoko odmítá: „Myslím, ţe ne, ţe by jim opravdu spíš vadila: „Chci být na tvým místě, vypadni“.“

S četbou slashové fikce se tak pojí psychická úleva vyvolaná tím, ţe není třeba identifikovat se s některou z postav. Ve slashi není ţenská postava, s níţ by se Momoko měla tendenci ztotoţnit. Proto můţe přijmout roli pozorovatelky. „Já právě osobně jakoţe prostě ta pozorovatelka jejich vztahu. Nevím, jak bych to jinak jako... (pauza) Jako já opravdu kdyţ vidím ten vztah těch dvou muţů, tak si říkám, ţe je to prostě tak krásná věc, ţe já bych se jim do toho nechtěla jako míchat z ţádný pozice. Ţe opravdu chci jenom pozorovat.“

Momoko popisuje situaci, v níţ je pozorovatelkou něčeho velmi krásného, do čeho nechce za ţádnou cenu zasahovat. Svou identifikaci s některým z hrdinů by tedy vnímala jako narušení vztahu postav. Takové narušení je pro ni neţádoucí. Slash a anime totiţ obsahují krásné muţe, a to hned dva. Muţe, kteří mají vzájemné milostné interakce. Momoko touţí tyto interakce pouze pozorovat, nikoliv se jich (byť pomyslně) účastnit. Zde opět přichází ke slovu téma muţské atraktivity a obdivu muţské krásy. Posledním nadřazeným tématem u Momoko je slash jako náplast na samotu. Toto téma se vztahuje k minulosti, konkrétně k rokům stráveným na gymnáziu. Tehdy informantka slash objevila a intenzita četby byla nejvyšší. Své tehdejší já popisuje jako uzavřeného 30

samotáře, který měl problémy s navazováním vztahů. Slash tehdy působil jako varianta trávení volného času při nedostatku přátel. Nebyl však něčím, co by samotu způsobovalo, a Momoko nevnímá roli slashe v této etapě nijak negativně. „To bylo způsobeno tím, ţe já jsem byla opravdu samotář a ţe jsem si nesedla s děckama ve třídě. Tak jsem ani neměla někoho, s kým bych chodila ven, takţe jsem jako tím slashem vyplňovala ten volnej čas. Nebylo to kvůli tomu slashi, ţe bych seděla doma, ale bylo to kvůli tomu, ţe jsem neměla s kým jít ven. Já jsem si prostě s těma děckama nerozuměla.“

Shrnutí nadřazených témat – Momoko: ● zdroj pozitivních emocí ● oblíbený ţánr fan fikce ● ocenění odlišnosti slashe ● eliminace ţenského prvku ● není třeba identifikovat se ● náplast na samotu

Zpětná vazba k analýze – Momoko: „Je to napsané přesně tak, jak jsem si myslela. Kdyţ se dívám na začátek, tak si opravdu uvědomuji, ţe jsem ze začátku měla potřebu obhajovat si svou zálibu. Podvědomě jsem věděla, ţe by to spoluţáci odsoudili a zdála bych se jim ještě divnější, neţ uţ jsem se jim tehdy zdála. Chtěla bych se vyjádřit k části, ve které hovoříme o tom, ţe funguji jen jako pozorovatel, do nikoho se ve slashi nevciťuji. Shodou okolností jsem si před pár dny četla heterosexuální fanfikci k mému oblíbenému filmu Repo! The genetic opera. Během čtení jsem se neustále vciťovala do hlavní hrdinky a mělo to na mě, kdyţ to tak řeknu, emocionální efekt. Prostě jsem si u té četby neodpočinula, ne tak jako u slashe.“

8.2

Nierethil – 19 let

Nierethil objevila slash ve třinácti letech na internetu, kde si četla fan fikci inspirovanou kniţní sérií o Harrym Potterovi. Náhodný odkaz ji dovedl na blog české autorky slashové fikce. Svůj první dojem popisuje jako výrazný pocit studu: „Nejdřív jsem se hrozně styděla, ţe to čtu a ţe se mi to líbí. Jako prostě měla jsem takovej pocit, jako ţe to není správný číst si takovýhle povídky, ţe to není normální. Ale časem mi to přišlo úplně normální a zase mi to přišlo nenormální to nečíst.“

31

V kontextu pochybností o sobě samotné zdůrazňuje Nierethil význam kontaktu s ostatními slashařkami: „Určitě mi to tehdy pomohlo, ţe jsem zjistila, ţe v tom nejsem sama. Ţe nejsem jediná, která prostě to čte. Kdyţ jsem objevila Daily slash a zjistila jsem, kolik tam toho je, tak jsem si říkala: „Jo, tak to váţně nejsem divná!!“ a byla jsem ráda za to, ţe ti lidi tam jsou.“

Nierethil není pouze čtenářkou, ale i aktivní autorkou slashové fikce. Proto se v rozhovoru s ní vyskytla i témata spojená s autorstvím, která pro ni mají mimořádnou důleţitost. Slash jako způsob práce s vlastními emocemi povaţuji u Nierethil za centrální nadřazené téma. Informantka popisuje, ţe ke své tvorbě potřebuje určitou múzu. „Já potřebuju nějakou múzu k tomu. Něco, co mě nakopne. A většinou to je, kdyţ se stane něco v mý blízkosti, něco špatnýho. Nebo kdyţ se mi stane naopak něco dobrýho nebo kdyţ se se mnou rozejde přítel nebo kdyţ se pohádám s přítelem.“

Její vlastní proţitky a zkušenosti se tedy promítají do povídek, jeţ píše. K tomu, aby začala tvořit, potřebuje určitý emoční spouštěč, který můţe být pozitivního i negativního charakteru. Napsání povídky je pak pro ni ventilací silných emocí. „Protoţe na jednu stranu mám náladu si sednout a vypsat se jako z tý svý tý... z toho, ţe mě to bolí, a nebo, ţe mám naopak z něčeho hroznou radost.“

Tyto náhle vznikající krátké texty informantka píše většinou přibliţně dvě hodiny, coţ sama povaţuje za krátkou dobu. Rychlý vznik povídky svědčí o potřebě uvolnit napětí a nárazově se „vypsat“ ze záplavy pocitů. Teorii o zpracování vlastních emocí přes slash také podporuje svědectví informantky, ţe se v případě těchto „pocitovek“ projikuje do jedné z postav. Jejím prostřednictvím tedy můţe sama konat, byť jen na fiktivní úrovni. „Ale ty povídky, co píšu, kdyţ se mi něco stane, ty pocitovky, tak to většinou jsem jakoby jedna z těch osob.“

Na druhou stranu Nierethil vysvětluje, ţe jedná-li se o povídku delší, dívá se na příběh z pohledu třetí osoby. Psaní „pocitovek“ jí přináší pocit uzavření a odloţení problému. V mnohém tedy připomíná například techniku expresivního psaní dle Pennebakera.

32

„A kdyţ to dopíšu, tak najednou uţ to neřeším. Najednou mě to přejde jakoby a řeknu si – tak to jde dál.“

Dalším motivačním prvkem ke slashování je pro Nierethil útěk od sebe samé. Slash je totiţ světem, do kterého můţe uniknout před všedními starostmi a především sama před sebou. „Je to spíš takovej svět, kam můţu utéct.“ „Díky slashi si třeba můţu na chvíli oddechnout od sebe samý, coţ můţu – tam píšu za kluka. Tak jako oddechnout si od takovejch těch všedních starostí, který jsou úplně zbytečný a nejsou potřeba.“

Touha odpočinout si od svých problémů či od vlastního proţívání je velmi zajímavým motivačním prvkem. Nierethil je takového odpočinku schopna tím, ţe přijme roli fiktivní (literární) postavy. Současně je tato role muţská, coţ ještě výrazněji přispívá k odstupu od sebe samé. Nierethil takto můţe zpracovat vlastní emoce, ale zároveň je na chvíli někým jiným. Slash je pro ni přitaţlivý díky moţnosti vyzkoušet si něco, co nemůţe reálně zaţít. Takhle popisuje svůj vztah k femslashi: „Já jsem ţádnej femslash snad ještě nečetla nikdy. Nějak mě to neláká. Femslash – to můţu proţít! Kdyby se ze mě stala náhodou, jenom čistě náhodou takhle lesba, tak to třeba proţiju, ţe jo... Ale prostě klukem se nestanu, ţe jo. Nenechám se přeoperovat na kluka. (smích)“

Milovat muţe z pozice druhého muţe je tedy pro ni jako pro ţenu něco neuskutečnitelného. Ve slashi však s podobnou identifikací experimentovat můţe. Dalším tématem, které se v této souvislosti objevuje, je oproštění od vlastní zkušenosti. „T: Takţe je to pro tebe prostě zkušenost, kterou víš, ţe sama nemůţeš reálně zaţít nikdy? N: Jo. A to se mi na tom líbí, ţe si to nezkazím tím vlastním záţitkem. Ţe to pořád zůstane úplně stejný.“

Nierethil zde vyzdvihuje jedinečnost a neměnnost záţitku, který nikdy nebude ovlivněn její vlastní zkušeností. „Já nevim, jakej je vztah mezi gayema. Já to neznám. Můţu si z toho udělat hrozně drsnou lásku, co vlastně ani není láska. A není to ovlivněný mým pohledem, protoţe s klukama mám zkušeností dost a vím, jaký

33

to je s nima. Kdeţto nevím, jaký to je mezi klukem a klukem. Ono to asi bude úplně normální, ale prostě je to takovej svět, kam utíkám a dělám si ideální vztahy nebo příšerný vztahy absolutně.“

Svět slashe je pro ni prostředím, kde je moţné vyzkoušet si extrémní podoby vztahů. Nejedná se zde pouze o hledání ideálu a rovnováhy, ale také o pokusy se soupeřením a dominancí v partnerském vztahu. „T: Takţe dalo by se říct, ţe třeba jako tam můţeš vytvořit nějakej ideální stav? N: Buď ideální, nebo naprosto příšernej. Takovej ten stav, kdy ten jeden je úplně utiskovanej tím druhým a tak.“

Slash fikce není v očích Nierethil očištěna pouze od vlastní zkušenosti, ale také od ţenského prvku. Eliminace ženského prvku je významným kladem slashe. Nierethil se vyhraňuje především vůči ţánru nazývanému Mary Sue: „A hlavně, kdyţ píšeš heterosexuální povídku z nějakýho fandomu, tak se ti strašně často stane, ţe máš tendenci tam zabudovat nějakou postavu, která tam nepatří a většinou to bývá holka a většinou to bývá nějaká Mary Sue, do který se zamilovávají úplně všichni a ona je vlastně hrozně dokonalá a přitom je hrozně trpitelská. Já jako se bojím, ţe by se mi to takhle zvrtlo. Mary Sue je ţánr, kterej není dobrej. Je to špatný v tom, ţe ty holky si tam narvou to, jak chtějí vypadat a s kým chtějí bejt, a mně to na tom hrozně vadí.“

Nierethil nesouhlasí s pojetím hrdinky jako projekce tuţeb jednotlivých autorek. Ona sama do svých povídek ţenský prvek v podstatě nevkládá. „Já tam ţenskej prvek skoro vůbec nedávám! Ale většinou jsou tam jako kamarádky těch těch... Anebo jako ty, co chtějí sebrat třeba Draca, nebo co Dracovi rodiče cpou Dracovi, a on je nechce, chce Harryho. Ale prostě má smůlu, protoţe si musí někoho vzít a pokračovat v rodu Malfoyů.“

Dalším nadřazeným tématem je svoboda interaktivity. Pro Nierethil jakoţto autorku slashe je důleţitý aktivní přístup a moţnost spoluúčasti na uměleckém díle. Tento předpoklad vychází uţ z jejího vysvětlení, proč nemá potřebu vyhledávat filmy a seriály s gay tematikou: „Ale jako ţe bych vyhledávala i filmy i ty seriály, to asi ne. Já spíš mám ráda, kdyţ si můţu tu postavu představit jakoby sama, jak vypadá, trochu tam dodat tý svý představivosti, neţ kdyţ se koukám na ten film nebo tak. Tam to uţ je přímo daný, jak bude vypadat. Proto taky píšu o Harrym. Protoţe jsem si ho tam udělala takovýho, jako ho tam chci mít (smích), ne toho... prostě vylízanýho patolízala. Ne, dobře... to není, takovej. Ale... Harry je divnej.“

34

Uplatnění vlastní představivosti je tedy pro Nierethil důleţité a přináší osvobozující pocit manipulace s postavami a původním kánonem. Nierethil píše ráda fan fikci, neboť můţe zaplnit prázdná místa, která autorka zanechala: „A podle mě jakoby Rowlingová tam nepopisuje skoro vůbec její povahu, jako ţe je šílená, ţe, Bellatrix, ale hrozně by se mi líbilo znát jakoby, jak se chová, jak se chová k Voldemortovi, jak je třeba jiná.“

Informantka slashuje pouze pár Harry/Draco z díla J.K. Rowlingové, které je primárně určeno dětem. Ona však cítí potřebu doplnit také intimitu postav, která je podle ní v původní kniţní sérii o Harrym Potterovi nedostatečně zpracovaná: „Ţe si můţeš tu postavu, o který píšeš a o který Rowla nenapsala úplně všechno, tak si ji můţeš trochu předělat k obrazu svýmu a nebo doplnit nějaký věci, co ti na tý postavě chyběj, ţe. Já vlastně píšu jenom o osobním ţivotě. Skoro vůbec nepíšu o tom, vo nějaký válce, Voldemortovi a práci. Já píšu jenom o těch vztazích. Protoţe Rowla to úplně vynechala. Je to takový nedodělaný. Je tam potřeba ten vztah. Je potřeba trocha tý červený knihovny.“

Z angaţovanosti na přetváření původního díla plyne také jakýsi pocit vlastnictví postavy a důvěrnosti k ní, jako by ji informantka znala lépe neţ její originální autorka. Nierethil má totiţ své pojetí postavy a vadí jí, kdyţ se v kánonu chová jinak: „Je to takový, ţe kdyţ se ve filmu líbal Harry s Ginny, tak mně to přišlo taky hrozně divný, protoţe jak znám Harryho, jakoby „znám“ Harryho, tak mně to přišlo divný kvůli tomu, ţe bych tam radši viděla Draca. Ale to do filmu dát nemůţou.“

Nierethil popisuje, ţe postavu „zná“, má tedy vlastní představu, jak by se měl hrdina chovat, a tato představa ji inspiruje k tvorbě fan fikce. V tomto kontextu také zdůrazňuje nekanonickou podstatu slashe: „Já mám pocit, ţe slash musí být něco, co toho člověka jakoby někde nějak napadne mezi lidma, který třeba spolu nemají moc společnýho.“

Schopnost manipulovat s kánonem přináší i moţnost vytvořit si ideální párování, coţ je u Nierethil dalším motivačním prvkem ke slashování. „Konkrétně na Harrym a Dracovi mě baví to, ţe jsou to prostě Harry a Draco, ţe Rowlingová je od sebe cpala co nejvíc nejdál a my zase všichni ostatní je cpeme co nejvíc k sobě. (smích) Tak to mě asi nejvíc baví na tom. Ţe můţu trochu Rowle nabourat ten její svět. (smích)“

35

„A hlavně se Harry úplně dokonale hodí k Dracovi. Protoţe Draco je ztělesněním dokonalosti. On nemá ţádný divný odbočky nebo tak. On si je jistej sám sebou, ale zároveň třeba můţe mít v sobě něco úplně jinýho. Podle mě můţe být Draco hrozně jemnej a jen ze sebe dělá toho drsnýho. A Harry se k němu hodí tím, ţe... jakoby ho nesnáší a on si to neuvědomuje, v těch kníţkách – ale on ho miluje! Prostě Draco je ten dokonalej a Harry je ten, co všechno zpacká.“

Nierethil má tedy oblíbené postavy, které se k sobě dle jejího názoru dokonale hodí, ale zároveň jsou oba muţi. Slash nabízí variantu, jak z nich udělat pár. Umoţňuje vydat se za hranice heteronormativity a tyto postavy slashovat. Dalším podstatným tématem je odlišnost zážitku. Slashování přináší radost z nových témat a z neotřelosti homosexuálního párování. Nierethil v tomto kontextu zdůrazňuje nudnost heterosexuálních povídek, které uţ podle ní nepřinášejí nic nového. „Je to zajímavější... Spousta lidí píše to heterosexuální.“ „Proč to někomu připadá vzrušující? Protoţe je to prostě něco úplně novýho, je to neznámý...“ „Ty jiný zápletky tomu určitě přidávají na kvalitě. Protoţe většina témat z heterosexuální tematiky prostě uţ byla vypsaná, jenom se ty povídky opakují, kdeţto ve slashi se taky opakujou, ale pořád můţeš narazit na něco novýho.“

Není to však pouze tematická odlišnost, která motivuje Nierethil k tvorbě a četbě slashe. Jako další nadřazené téma jsem v jejím případě identifikovala odlišnost osobní. „Pak mi určitě přinesl taky trošku jinej pohled na svět, ţe jsem najednou taky jedna z těch, co nejsou úplně pro zbytek světa normální.“

Pro svou neobvyklost tedy slash přináší určitý pocit výjimečnosti a abnormality, který je informantkou vnímán pozitivně. Je to něco, co ji odlišuje od většinové společnosti. Snaha o zachování tohoto pozitivního pocitu se pojí s obavou z přílišné popularizace slashové fikce. „Je to odlišnost. Právě proto se mi líbí, ţe je to malá komunita. Ţe jsem ráda aspoň trošku odlišná, ţe nechci patřit jenom do toho davu.“ „Kdyby to bylo úplně normální – teda pro mě to je normální, ale pro některý lidi ne – ţe člověk je gay, tak by se asi víc psaly tyhle povídky a četly a uţ by to nebyla taková ta komunita lidí, kteří se mezi sebou většinou znají, ale byla by to obrovská komunita.“

Nierethil povaţuje svět slashe za osobní sféru, kterou si sama objevila a jejíţ vzácnost by měla zůstat zachována: 36

„A vadilo by mi to, ţe se jakoby vloupali do mýho světa, kterej jsem si já sama objevila. Já jsem ho nevytvořila, ale objevila jsem si ho hrozně sloţitou cestou a oni by si to přes média prostě zjistili jen tak. Mě by to naštvalo. Kdyby to začali tolerovat, tak jako fajn, ţe to tolerujete, ale zapomeňte na to, ţe to existuje. Mně se líbí, ţe je to malej svět. Ţe mě tam nemůţe znát tolik lidí.“

Posledním z nadřazených témat je schopnost vyrovnat se s pohrdáním. „Jako většina mých kamarádů to bere dobře, ţe jo, ale některý se nad tím pozastaví, ohrnou nos... Takţe najednou vím, jaký to je, kdyţ je někdo gay a jde po ulici a ty lidi na něj prostě... Kdyţ se dva kluci drţí za ruce a ty lidi na ně divně koukají, tak vím, jaký to je, takový divný pohledy. A mně se to docela líbí, mně to nevadí jakoby. Jsem s tím smířená a zvládám to v pohodě. Takţe kdyţ pak přijde něco jinýho, horšího, kvůli čemu mě lidi nesnášejí, nebo odsuzujou, tak to beru s mnohem větším klidem, neţ bych asi brala.“

Fakt, ţe Nierethil obdivuje gay párování, ji posunuje blíţe k porozumění pocitům skutečných gayů. Slashování ji činí svým způsobem zvláštní, ale v pozitivním slova smyslu. Nierethil je tak zvyklá na určitou míru nepochopení a pohrdání. Proto se její hranice vnímání těchto reakcí posunula jinam a ona se můţe s pohrdáním obecně lépe vyrovnat. Shrnutí nadřazených témat – Nierethil: ● způsob práce s vlastními emocemi ● útěk od sebe samé ● oproštění od vlastní zkušenosti ● eliminace ţenského prvku ● svoboda interaktivity ● ideální párování ● odlišnost záţitku ● osobní odlišnost ● schopnost vyrovnat se s pohrdáním

8.3

Eru – 22 let

Eru se seznámila se slashem v patnácti letech, kdy hledala na internetu informace o Harrym Potterovi:

37

„E: A vůbec to nebyla nějaká reakce jako: „Jeţiš, to je strašný nebo nechutný!“, ale naopak se mi to strašně zalíbilo. T: Takţe ten první dojem nebyl nějakej jako ţe... E: ... vůbec negativní. Já jsem byla vţdycky nějak tolerantní.“

Prvním tématem u Eru je zajímavost homosexuální lásky. Četba či sledování příběhů s gay láskou jsou pro ni zábavnější, protoţe povaţuje takovou lásku za „pikantnější“. S tímto označením koresponduje také výrok v pozdější fázi rozhovoru, kdy Eru nazývá slash „kořením ţivota“. „E: Já nevím, ale mně prostě přijde víc pikantnější, kdyţ jsou dva kluci, neţ kdyţ je kluk a holka. I kdyţ jo, bylo by to hezký, ale tamto je prostě víc jako, víc se mi to líbí. T: Myslíš tím, ţe je láska dvou kluků zajímavější nebo prostě nějak odlišná? E: Mně to přijde zajímavější a jak říkám, pikantnější. Citově to myslím odlišný není...“

Eru na slashi oceňuje zajímavé zápletky, které se v heterosexuálních příbězích nevyskytují. Také se jí líbí rozvíjení psychologie postav a citové překáţky, se kterými se musí hrdinové vyrovnávat. „Se mně hrozně líbí, kdyţ je někde třeba popsaný, jak ten kluk si musí přiznat svoje city vůči druhýmu, a nebo kdyţ je do něj zamilovanej a uţ si to přizná, ale on určitě není na kluky! Nebo je, nebo není, ţe je to... rozhodně to mám raději, no. Samozřejmě, sex je bezvadnej, sex je super, to nepopírám. Ale kdyţ jsou tam do toho ještě ty city, třeba ten coming out, tak je to ještě lepší.“

Boj se sebou samým a láska, která je natolik silná, ţe pronikne na povrch i přes veškeré popírání, jsou velmi atraktivními faktory. Stejně tak Eru na slashi přitahuje hrdinovo postupné přiznávání citů k jinému muţi a téma coming outu, tedy přiznání vlastní orientace. Důleţitý je kvalitní popis postavy a jejího vnitřního světa. „Tak líbí se mi hlavně ten coming out, jak ten kluk... většinou kdyţ je tam psychologický vývoj té postavy, jak ten kluk si to postupně připouští. Jak je popsána ta postava (třeba Draco), jak se jí postupně mění ty city, nebo jak je popsán třeba, teď čtu vlastně povídku, kde ta postava si musí přiznat, ţe celou dobu se jí vlastně líbili kluci, ale ţe tenhle kluk má něco do sebe, ţe je asi bisexuální, to se mi na tom líbí.“

Další odlišnost slashe vidí Eru ve výhodě homosexuálních párů, ţe nikomu nehrozí nechtěné otěhotnění. Tento fakt dovoluje vychutnávat si sexuální scény v příbězích s větším

38

klidem a spontaneitou. Slash jako pikantní a zajímavý ţánr staví informantka do kontrastu s heterosexuálními příběhy, které jí nepřipadají tolik atraktivní. „A ta holka, i kdyţ je fakt dobrá, tak ten sex mně pak přijde takovej spíš nudnej, abych řekla pravdu.“

Eru také zmiňuje, ţe jí na heterosexuálních příbězích vadí hrdinky. K četbě slashe ji tedy motivuje i eliminace ženských postav. „E: No hlavně ona většina těch holek mi vadí i jako normálně, ţe existujou vůbec. Třeba... T: Jako ty postavy? E: Jako ty postavy, ţe mi nebyly vůbec sympatický ani v té kníţce, natoţ ještě prostě kdyţ se do něj zamiluje a já: „Jéţiš, kdyby šel raději po Dracovi.“ (smích)“

Eru upřednostňuje gay páry, protoţe jí ţenské postavy nejsou sympatické. Dalším důvodem je ţárlení na hrdinku: „Já to mám radši, neţ kdyţ je takhle povídka kluk a holka, ţe tam neţárlím. Já to nechápu proč, ale na toho kluka neţárlím.“

Zde je tedy patrná spojitost s mužskou atraktivitou a s touhou být na místě hrdinky. Eru na několika místech zmiňuje „pěkné kluky“ jako faktor, který ji také motivuje k četbě slashe či sledování mangy a anime. V této souvislosti hovoří o své heterosexuální orientaci a potvrzuje, ţe je pro ni slash vzrušující: „Jo, přece jenom, líbí se mi kluci a dá se říct, ţe kdyţ jsou takhle spolu, tak já... Já to mám radši.“

Zároveň vysvětluje, ţe dokáţe pochopit, co jeden muţ na druhém vidí, protoţe je sama muţi přitahována. Na vztah tedy můţe nahlíţet očima obou postav, neboť obě postavy přitahuje muţ. Stejně jako Eru. „...spíš jako, ten kluk, já dokáţu pochopit, co na něm vidí. Jako ţe je opravdu hezkej.“

Vyobrazení sexu a s ním spojené vzrušení je dalším tématem, které se v rozhovoru s Eru objevuje. Informantka připouští, ţe ji slash fikce připadá vzrušující. Takto popisuje, co pro ni slash v současné době znamená:

39

„No, není to vyloţeně smysl mého ţivota, ale spíš je to něco jako koření ţivota. Vlastně koníček, záliba. Chci říct – jaký je v tom rozdíl? Někdo čte prostě porno o klukovi a holce a já čtu porno o dvou klucích.“

Eru nazývá v tomto kontextu slash fikci pornem. Nemá tedy potíţe připustit si, ţe pro ni slash plní podobnou funkci jako pornografie – funkci erotického uspokojení. Během rozhovoru vysvětluje, ţe se nebrání ani sexuálně explicitnějšímu slashi. Záleţí však na typu postavy. „Mám ráda i ten jemnější, to záleţí na postavách. U určitých typů postav mám ráda takový to romantika, něţný, jemný, a třeba u jiných postav tam mi vůbec nevadí, kdyţ je to jako trošku tvrdší.“

Eru popisuje, ţe jí nevadí ani téma znásilnění či incestu, pokud je ovšem dobře zpracováno a logicky zapadá do příběhu. Tato oblast tvrdšího slashe je pro ni jiţ poměrně osobní a intimní sférou, úzce spjatou s vlastní sexualitou. „Třeba jak jsi právě říkala, co se týče toho trochu tvrdšího, tak se o tom bavím se svojí kamarádkou, kterou jsem trošku uvrtala do toho slashe, tak jí dávám prostě takový to, ţe jsou do sebe zamilovaní, ale rozhodně bych jí nedala prostě něco tvrdšího. Protoţe si říkám: „Paneboţe, co by si o mně pomyslela, budu za úchyla...“ „Já jsem věděla, ţe k tomu dojde. (smích) Já jsem včera psala Morganě, ţe nesmím být za úchyla. (smích)“

Takto projevuje informantka v průběhu rozhovoru obavy, aby nebyla při odhalení intimnější stránky nějakým způsobem hodnocena či nepochopena. Důleţitost sexuální stránky slashe se projevuje také v okamţiku, kdy mluvíme o femslashi a uvěřitelnosti sexuálních scén. „Myslím si, ţe je to jako... jak to říct... prostě kdyţ ţenská píše o dvou holkách, tak mi to přijde i takový víc realistický. Kdyţ prostě ţenská píše jako slash, tak je to romantický, je to úţasný, ale v reálu to pak vypadá jinak. To pak prostě čtu a říkám si – oni dva si tam uţívají bez ochrany, bez nějakýho lubrikantu a pak prostě v pohodě jako bez následků. Ţe vim jako, ţe v ţivotě by to tak nebylo.“

Důleţitou motivací k četbě slashe jsou pro Eru také pozitivní emoce, které jí tento literární ţánr přináší. Emoce, které jí „koření ţivot“. Eru zmiňuje, ţe je pro ni usednutí k povídkám ta správná „pohodička a klid“. „Spíše je to takový to, srdíčko, taková ta radost. A nebo mě to třeba nějak jako rozbrečí. Některý dobrý fan fikce jsou dost smutný.“

40

Zdá se, ţe zde funguje spojitost se staršími oblíbenými povídkami, ke kterým se Eru ráda vrací. „Já vyhledávám nový věci, ale na druhou stranu mám třeba i ty starý věci, který si třeba zase znovu přečtu, protoţe jsou fakt výborný a perly, no. Vţdycky se třeba u nich zasměju nebo se dojmu, je to fakt nádhera.“

Shrnutí nadřazených témat – Eru: ● zajímavost homosexuální lásky ● eliminace ţenských postav ● muţská atraktivita ● vyobrazení sexu ● pozitivní emoce

Zpětná vazba k analýze – Eru: „Ahoj, snad nepíšu moc pozdě. :) Ano, interpretovala jsi to, co jsem ti řekla správně, to akorát já byla v šoku, kdyţ jsem to četla. :) Myslím ten rozhovor se mnou, jak hrozně moc opakuju „prostě, no, ţe...“. :D Moje vyjadřovací schopnosti jsou hrozný. Nesnáším realitu. :D Například v tom odstavci o coming-outu - sama to po sobě čtu a kdyţ vím, ţe něco takového jsem říkala, kdyţ jsem se snaţila vyjádřit, tak po přečtení mi to vůbec smysl nedává. Někdy to mám tak - vím, co chci říct, ale nevím, jak se líp vyjádřit. Takţe z toho je pak tohle místo: „Ráda čtu pwp, ale kdyţ má povídka děj, je tam popsáno, jak se do sebe postupně zamilovávají, musí si přiznat svoje city a svoji orientaci vůči sobě i tomu druhýmu, tak se mi líbí o hodně víc.“ Kdyţ píšu, tak to jde.“

8.4

Sevinka – 34 let

Sevinka je nejen čtenářkou, ale především autorkou slashových povídek. Sama tvořila slash uţ v devíti letech, kdy ji pravděpodobně inspirovaly homosexuální motivy ve starých řeckých pověstech. Ráda četla a vţdy, kdyţ kniha obsahovala dva zajímavé muţské charaktery, vycítila mezi nimi slashový potenciál a psala o nich povídky. Tímto způsobem popisuje proces slashování prvního filmu: „Já jsem převáţně slashovala kníţky a můj první film, kde si pamatuju, ţe jsem to začala slashovat i na film, byl Patnáctiletý kapitán. Tam je totiţ to téma s tím hlavním záporákem, jak toho hlavního hrdinu omráčí, ale neublíţí mu. On ho spoutá, ale teď jako kontroluje, jestli mu příliš neublíţil. Jsem u tý scény rostla a tála a říkala jsem si: „Jeţiš, to je tak krásný!“ Pak začaly vznikat slashe s touto dvojicí.“

41

Sevinka však celou dobu netušila, ţe se takovým povídkám říká slash a ţe je píše ještě někdo jiný. To v ní vzbuzovalo pocit studu a nutilo ji to pochybovat o sobě samotné. „Já jsem se zmítala jako v hroznejch pochybách sama o sobě, právě proto je pro mě slash strašně důleţitej, protoţe to pro mě mělo tenhleten význam, protoţe já jsem si říkala, co jsem? Nakolik jsem zvrácená, úchylná, prostě proč tohle dělám, kdyţ to asi nikdo nedělá?“

Informantka zpochybňovala svoje tehdejší já a otázka „co jsem?“ napovídá, ţe se snaţila určitým způsobem definovat. Domněnka, ţe je jediná, kdo slashuje, v ní vzbuzovala pocit vlastní zvrácenosti. Nedokázala si vysvětlit, proč ji vnitřně přitahuje intimita dvou muţů, a myslela si, ţe je s touto zálibou „jediná na celém světě“. Potřeba slashovat ji přivedla aţ k nejistotě ohledně vlastní identity a sexuální orientace. „Teď jsem si říkala: „No kdybych byla kluk, tak jsem gay, ale co jsem, kdyţ jsem holka?“ Ale jako nepředstavuju si dvě holky, ale představuju si dva kluky... Takţe já jsem tím hrozně trpěla a strašně dlouho jsem to nikomu neřekla.“

Sevinku trápil pocit studu a pochybnosti a snaţila se slashování skrývat před ostatními. „Ne, já jsem se natolik styděla... Já jsem touţila po tom s někým mluvit, ale natolik jsem to pokládala za něco nepřirozenýho, zvácenýho, za co bych se měla stydět, ţe to je prostě moje třináctá komnata, o které jsem prostě nikomu neříkala... Dokud jsem nezjistila, ţe skutečně to je normální...“

Klíčovým okamţikem, který přinesl psychickou úlevu a potvrzení sebe sama, bylo v dospělém věku objevení oficiálně existujícího slashe na internetu. Zjištění, ţe existují i další autorky a čtenářky slashe, vnímá Sevinka jako zásadní. „A teď opravdu jako očička vyvalený, jsem si říkala: „Jéé, on tohle píše taky někdo... Nejsem sama! V celém světě nejsem sama!“ (nadšení v hlase) Takţe byla jsem z toho strašlivě nadšená...“

Pro Sevinku je velice významné vlastní autorství slashe. Proto nejprve zmíním nadřazená témata, která jsem objevila v souvislosti s psaním slashových textů. Prvním z nich je práce s vlastními emocemi. Sevinka popisuje, ţe některé z jejích povídek vznikají například na základě konfliktu s partnerem. Vlastní zkušenost je pro ni inspirací a slashování metodou, která jí pomáhá „vypsat se“ z dané situace.

42

„A je řešením, nebo jako posílením mě, abych to vydrţela.“

Tvorba povídek jí tedy přináší povzbuzení a psychickou úlevu při negativních pocitech. Tento pocit vnímá Sevinka jako důleţitý a v případě slashování fantasy knih či filmů oceňuje také moţnost uvolnění fantazie. Slash se však v jejím případě nepojí pouze s uvolněním psychickým, ale i sexuálním. Sexuální uvolnění je zde dalším nadřazeným tématem. „Já myslím, ţe u mě to má funkcí hrozně moc. Protoţe jednak to působí jako uvolnění, jednak to působí jako... ehm... ve chvíli, kdy mi partner nevěnuje pozornost, tak já mám něco, u čeho se můţu sama uvolnit a uklidnit a nejsem závislá na něm.“

Slash fikce v tomto ohledu působí jako druh erotické literatury. Sevinka vnímá její výhodu v tom, ţe kdyţ takovou fikci čte, můţe naplňovat své erotické fantazie, aniţ by páchala nevěru. „Je to v podstatě moţnost se eroticky vyuţít, aniţ bych musela páchat sic virtuální nevěru. Protoţe prostě kdyţ bych si představila sebe s nějakým klukem, tak tím bych byla nevěrná partnerovi.“

Slash umoţňuje představovat si erotické situace bez pocitu nevěry partnerovi. Tím, ţe zde mají intimní poměr dva muţi a ne muţ se ţenou, zůstává Sevinka v roli pozorovatelky a neprojikuje se do role hrdinky, čímţ by se cítila být partnerovi nevěrná. Sevinka navíc zdůrazňuje, ţe ţenská hrdinka jí vadí i proto, ţe se s ní nedokáţe ztotoţnit a vnímá ji vţdy jako cizí osobu. „Coţ je jako běţnej problém, proč většina ţen nemá ráda porno. Protoţe se neztotoţní s tou hrdinkou, dívají se na ni jako na někoho cizího a to jim vadí. Coţ je přesně to, co já cítím. Prostě jako já bych se nemohla... (ztišuje hlas) dívat na porno vůbec. Já prostě nezvládám ani erotický scény ve filmu – a homosexuální mi nevadí, fakt mi nevadí...“

Slash je v Sevinčině případě také jakýmsi ekvivalentem k partnerovu sledování porna. Pomáhá jí vyrovnat se s ním a mít něco „svého“. „Protoţe jsem si uvědomila, ţe kdyţ nepíšu slash, tak jako kdyţ narazím na to, ţe partner má před sebou porno časopis, ţe mi to vadí. Ale nevadí mi to ve chvíli, kdy já slashuju, kdy já si to prostě uţívám taky, tak jako jsem mnohem tolerantnější.“

43

„A potom, svým způsobem, i kdyţ to není vysloveně porno, protoţe spousta těch povídek jsou prostě dvanáctky, tak přesto pro mě je to součást mé sexuality, která je pro mě stejně důleţitá jako pro mýho partnera to porno skutečný. A skutečně jako ve chvíli, kdy on si vedle mě hledá náhradu, tak já si jako uvědomuju, ţe to dělá kaţdej (úsměv), ale stejně je to pro mě těţký, jako pomůţe mi jít ke slashi. V tý chvíli si uvědomuju – ano, ale já mám tohle taky. Taky bez toho nevydrţím. Takţe mi pomáhá odpustit to, smířit se s tím, tolerovat to.“

Sevinka nazývá slash „nedílnou součástí své sexuality“ a hovoří o tom, ţe jí pomáhá s vlastní sexualitou pracovat. „Já si myslím, ţe mi umoţňuje pracovat se sexualitou takovým způsobem, který bych bez něj neměla. Protoţe kdybych neměla slash, tak prostě beru veškerou pornografii jako něco, co je mimo mě, co mně vadí. A pak bych nebyla ani schopná uvaţovat o svých pocitech týkajících se sexu, protoţe většinou, co se týče heterosexuálního, já se skutečně nevcítím. Pro mě je to jako pozorovat kluka, který by se mi eventuálně líbil, s cizí holkou, coţ je pro mě nepříjemný.“

Zdůrazňuje tedy vnímání ţeny jako cizí osoby, do níţ se nelze vcítit. Naopak, její přítomnost je v sexuální scéně nepříjemná a neţádoucí. V souvislosti s vlastní sexualitou Sevinka popisuje oblíbený fiktivní pár, který jí pomáhá oprostit se od vlastních zkušeností a erotiku si plně uţívat: „Navíc ty jejich hrátky erotické jsou opravdu velmi vzrušující a dá se s nimi dobře pracovat. Kdy já si prostě nedovedu představit, ţe by stejným způsobem tam byla holka. Já si dokonce nedovedu ani představit, ţe bych to psala v první osobě o sobě. Já bych se tak neuvolnila, prostě nebylo by to tak snadný a tak příjemný, jako kdyţ to můţu provozovat s nima dvěma.“

Při rozhovoru o zpracování pocitů ohledně sexu vyvstalo téma slashe jako možnosti vyrovnat se s tématem sexuálního násilí. Toto téma bylo pro informantku obtíţnější a intimní, ale hovořila o něm otevřeně. „Protoţe pro mě je hodně jako... těţce proţívám prostě zmínky o sexuálním násilí. Opravdu hodně... To je totiţ jedna z mála věcí, kdy u mě dochází ke ztotoţnění s ţenskou hrdinkou, ale ne způsobem, který by se mi líbil. Já jsem jako docela dost citlivá a kdykoliv se někde objeví znásilnění, tak já to prostě proţívám tak, ţe to bolí přímo mě, i kdyţ se to děje někomu jinýmu. A je to úplně nejhorší, kdyţ je to ve filmu.“

Sevinka zde popisuje, ţe zatímco obvykle u ní ztotoţnění se s ţenskou postavou neprobíhá, v tomto případě se ztotoţňuje. Dochází u ní k zrcadlení cizí bolesti, k jakémusi přenosu negativního proţitku, byť se jedná o sledování fiktivního příběhu. Sevinka

44

vysvětluje, jak na takové motivy sexuálního násilí velmi emotivně reaguje a snaţí se jim vyhýbat. „No a potom jsem zjistila, ţe prostě ve chvíli, kdy teda se tomu nevyhnu a cítím se hodně rozhozená, tak ve chvíli, kdy si udělám slash, kde je stejná situace, kolikrát prostě pouţiju úplně stejnou scénu, ale je tam kluk, tak já se s tím dokáţu mnohem víc vyrovnat. Prostě víc se dokáţu uklidnit. Ţe to potom uţ neberu tak jako, ţe to je přímo moje bolest. Ţe se od toho oprostím a prostě jsem schopná s tím nějaký způsobem pracovat, většinou tak, ţe si vymyslím hezkej konec, prostě jako ve smyslu hurt/comfort. Ale kdyţ by to byla heterosexuální scéna, tak já nejsem schopná vymyslet hezkej konec. Já prostě to proţívám natolik silně a jsem tím natolik paralyzovaná, ţe jako to bych nedokázala.“

Slash zde funguje jako prostředek filtrování bolesti a odosobnění se. Tím, ţe Sevinka převede traumatickou situaci mezi dva muţe, jiţ dále neprobíhá ztotoţnění se s ţenskou postavou, které bylo ublíţeno. Díky tomuto oproštění si můţe zpracovat negativní zkušenost tím, ţe ji popíše svým vlastním způsobem a ve většině případů k ní dodá v rámci moţností pozitivní konec. Kromě zmíněného uvolnění psychického a sexuálního přináší slash Sevince ještě třetí typ uvolnění, a to uvolnění tvůrčí. Slash pro ni představuje moţnost, jak se vyjádřit. „V podstatě pro mě je to taky jediná fan fiction, kterou píšu, takţe si myslím, ţe to pro mě je taky spojování s mým tvůrčím potenciálem.“

Sevinka svůj tvůrčí proces popisuje tak, ţe se jí u některých témat povídka „sama vynoří“, ona si ji nejprve nechá převinout před očima a čeká, jak dopadne. Teprve potom se můţe rozhodnout, jestli ji napíše a publikuje. „Pro mě je to vysloveně to uvolnění, ţe dovolím vyplynout, rozvinout to před očima, potom to teda musím napsat, coţ uţ zaleţí na mně, jestli budu ochotná to zapsat nebo ne. Taky se mi dřív stávalo, ţe byla povídka, kterou jsem musela zapsat. A kdyţ jsem ji nezapsala, nebyly ţádný další. A někdy se stávalo, ţe prostě jsem zůstávala i hodně dlouho vzhůru do noci, abych ji napsala. Abych to ze sebe dostala a mohla zase dál pokračovat normálně.“

Uvolnění tedy vyplývá z pročištění mysli. Z toho, ţe nechá své nápady vyplynout, zpracuje je a zapíše. Sama popisuje, ţe pokud vzniklou povídku udrţuje v sobě, není schopná tvořit povídky další ani „pokračovat normálně“. Důleţitá je pro ni také potřeba sdílet tvorbu s ostatními, vyslechnout si jejich názor a publikovat v komunitě, kterou Sevinka po většinu svého slashování neznala. 45

Dalším tématem v Sevinčině motivaci ke slashování je mužská atraktivita. V rozhovoru Sevinka několikrát zdůrazňuje, ţe ji k tvorbě povídek inspirují zajímavé a silné muţské charaktery. Přiznává také, ţe některé postavy jsou velmi často slashované, protoţe jsou pro své čtenářky sexuálně přitaţlivé. „Já poslední dobou nemám moc času, ale jako naprosto mě okouzlily ty japonský hraný věci, protoţe já mám ráda kluky, který vypadají jemněji, a i můj partner, kdyţ jsem se s ním seznámila, měl dlouhý vlasy a tak (úsměv), a prostě jako ti Asiati víc vyhovujou mým představám. Neţ jsem se setkala s japonskýma hranýma filmama, tak jsem si myslela, ţe jsem tak velkej estét, ţe mě realita neuspokojuje a prostě mám pouze své ideální představy a jsou nerealizovatelný s normálníma lidma. Ale asi to není tak úplně obvyklej typ krásy u nás a nebo je moţný, ţe naše autorky mají menší kritéria.“

Dalším aspektem, který Sevinku na slashi přitahuje, je tedy zobrazování pro ni přitaţlivého typu muţů – jemných, krásných, dlouhovlasých. Estetické poţadavky, které jí dříve připadaly příliš náročné, nyní splňují postavy v japonských filmech. Důleţitým nadřazeným tématem u Sevinky je obdiv k postavě. V posledních letech si velmi oblíbila pár z japonského fandomu, původně inspirovaného knihou spisovatele Yukia Mishimy. Jedním z hrdinů tohoto páru je Omi, se kterým se Sevinka jako s jedinou postavou dokáţe ztotoţnit. Dochází zde k názorové shodě. Omi má také stejný hodnotový systém, víru a slabosti, které s ním informantka sdílí. Sevinka na něm obdivuje jeho laskavost, věrnost i schopnost sebeobětování. Dokáţe se vcítit do jeho počáteční nejistoty, která se postupně proměnila v sebedůvěru. Jeho příběh popisuje slovy: „pohádka o psychickém i duchovním rozvoji jednoho člověka (úzce spojená s jeho láskou, a to šťastnou a naplněnou láskou, coţ je pro mě důleţité) se šťastným koncem“. „Já mám Omiho opravdu hodně ráda a já se s ním občas ztotoţňuju, coţ normálně ve slashi nedělám, já jsem obvykle divák. Ale on je mi natolik blízkej spoustou svých názorů, ţe já se dokáţu dívat jeho očima a já ho chápu. Nebo aspoň myslela jsem si... Teď jsem zase přečetla spoustu kníţek o muţském uvaţování a muţské psychice a zjistila jsem, ţe zřejmě asi ho nedokáţu úplně přesně pochopit... (smích)“

Sevinka vnímá Omiho jako přitaţlivého muţe s „chováním zralého heterosexuála“. Informantka popisuje, ţe původně nevěřila, ţe by někdo takový mohl existovat. Proto ji velmi potěšilo zjištění, ţe byla daná postava vytvořena na základě reálně existující osoby. V této postavě i v celém páru nachází inspiraci a vzor. Omi je člověkem, kterým by Sevinka chtěla být. Slovy informantky: „je jakousi projekcí mého ideálu sebe sama“.

46

„Tím, ţe k němu vzhlíţím a ztotoţňuju se s ním ve fiktivních situacích, které bych v reálu (zejména s mým partnerem) jen těţko zvládala, rozvíjím své dosud nerozvinuté či nehotové stránky sebe sama, které bych si přála mít rozvinuté.“

Informantka uplatňuje vzorce chování postav i ve vlastním vztahu. Vzniká tak jakýsi oboustranný proces, v němţ na jedné straně vlastní Sevinčiny zkušenosti inspirují činy jejích postav a na druhé straně chování oblíbených hrdinů inspiruje Sevinku. „Potom mě překvapilo, ţe kdybych dělala to samý, co dělá Kaoru Omimu, nebo eventuelně kdyţ to uplatním ve svým vlastním vztahu, tak ono to funguje.“ „A já jsem se přistihla, ţe při některých mých konfliktech partnerských uvaţuju, co by mi poradil Omi. Nebo prostě jak by to vyřešil Omi. A jako párkrát mi to pomohlo. Ţe jsem se snaţila skutečně najít nějaký řešení, trpělivost, lásku, odpuštění (on je velice silnej, co se týče lásky a odpuštění). A kdyţ jsem to pouţila místo normální reakce, coţ by bylo prásknout dveřma, začít řvát a tak, tak jako potom to dopadlo mnohem líp. Takţe ačkoliv je to prostě fiktivní postava, já si uvědomuju, vţdycky si uvědomuju, ţe je to fiktivní postava (úsměv), tak je pro mě určitou inspirací.“

Posledním nadřazeným tématem je existence ideálního páru. Jedná se o výše zmíněný oblíbený pár Omi/Kaoru. „Kdyţ je mi zrovna mizerně, tak jsem jako zjistila, ţe pouţívám slash s nima, abych se uvolnila, uklidnila, abych vyřešila určitý problémy nebo si vyjasnila situaci a tak.“ „Díky tomu můţu pouţívat příhody a malá dramata z jeho ţivota (jak ty, o kterých víme z kánonu, tak ta čistě vymyšlená, protoţe kánon o nich zas moc neuvádí a nechává spoustu prostoru pro to fantazii čtenářů i moţnosté, které by se mohly stát) jako svou bezpečnou denní dávku emocí, protoţe ať je Omi nešťastný sebevíc a je tam prolito sebevíc slz, vţdycky to dobře skončí uţ proto, ţe to jednoduše kanonicky dobře dopadlo. A tím mi můţe dodávat naději a víru v malých dramatech mého ţivota, jejichţ konec samozřejmě znát nemůţu. Je to takové ujištění, uklidnění, medicína pro duši.“

Velikou výhodou tohoto páru je, ţe spojuje dohromady dva typy muţů, které Sevinka preferuje. Zahrnuje tedy vše, co se jí na muţích líbí. „Vedle kluků, který jsou jako takový vysloveně dlouhovlasí, jemní, tak druhej typ kluka, kterej mně se líbí, je klidnej, rozváţnej...“ „Tenhleten pár je zrovna udělanej z dvou typů, který se mi líbí. Omi je ten rozumnej, klidnej, spolehlivej a Kaoru je ten krásnej bishonen.“

47

Sevinka by tento ideální pár v heterosexuální fikci nemohla nalézt. V hetu by totiţ vystupovala hrdinka a dále hrdina, který by všechny preferované muţské vlastnosti nemohl pojmout. Informantka popisuje, ţe by pro ni bylo nereálné, kdyby se všechny tyto povahové rysy vyskytovaly v charakteru jednoho člověka. Avšak v případě dvou muţů, kteří jsou partnery a ideálně se doplňují, to uvěřitelné je. „Omi je prostě stoprocentně podporující, vţdycky. Nikdy nezklame. Ale svým způsobem, kdyţ jsme to takhle rozebíraly s kamarádkama a ony říkaly: „Nebyl by nudnej?“ Tím, ţe je prostě vţdycky naprosto spolehlivej, vţdycky se dá vědět, co prostě přesně udělá. Coţ je na jednu stranu strašně příjemný, protoţe je to jistota, bezpečí... Ovšem v kombinaci s Kaoruem, kterej je úţasnej a naprosto nepředvídatelnej, tak se nelze nudit. Takţe oni dva jako pár jsou pro mě úplně naprostá špička, protoţe zahrnují všechno, co se mi u muţů líbí. A kdyţ by tohleto samý bylo u jednoho člověka, tak je to nereálný. Ten člověk by byl tak dokonalej, ţe prostě to je naprosto jistý, ţe prostě to je produkt ţenskýho snění, ţe nikdo takovej není. Ale já prostě si dovedu představit, ţe tihle dva by byli.“

Shrnutí nadřazených témat – Sevinka: ● práce s vlastními emocemi ● sexuální uvolnění ● práce s vlastní sexualitou ● moţnost vyrovnat se s tématem sexuálního násilí ● tvůrčí uvolnění ● muţská atraktivita ● obdiv k postavě ● existence ideálního páru

Zpětná vazba k analýze – Sevinka: „Přečetla jsem si to a myslím, ţe to docela dobře vystihuje podstatu toho, co pro mě znamená slash. Jsem s Tvou analýzou mého vztahu ke slashi spokojená a souhlasím, aby to takhle bylo publikované ve Tvé práci. Ještě mě napadlo, ţe by tam moţná měla být víc zdůrazněná jedna věc: u erotických scén ta „svoboda pohybu“, nádherná moţnost změn úhlu pohledu, kterou mi poskytuje slash oproti hetu. Jde o to, ţe v těch řídkých případech, kdy jsem schopna ztotoţnit se s hrdinkou (obvykle proto, ţe je mi myšlením a chováním velice podobná a kniha či povídka je psaná z jejího pohledu v 1. osobě) a kdy se mi heterosexuální erotika nejen nevadí, ale dokonce se mi i líbí, se jí stejně cítím méně uspokojená neţ u odpovídající scény slashové. Protoţe u slashe mohu být nejen osobou submisivní, podléhající a přijímající (v hetu ţenou, u slashe pasivní, submisivní z partnerů), ale i tou dominantní a aktivní (jemuţ by v hetu odpovídal muţ) a také nezaujatým divákem, který sleduje oba členy páru. V hetu se nedokáţu ztotoţnit s muţem, také proto, ţe z jeho pohledu a v jeho roli bych

48

musela milovat ţenu a mít s ní sex, a na to jsem jednoduše příliš heterosexuální. Totéţ platí pro roli diváka - u hetu bych se dívala na sex muţe se ţenou a okamţitě bych začala prskat. Abych se tomu vyvarovala, musím zůstat v pozici ţeny (a submisivní osoby), tedy jen jediné ze tří moţností, které mi poskytuje slash.“

8.5

Daisy – 18 let

Daisy se seznámila se slashem přibliţně ve čtrnácti letech. Kamarádka jí ukázala povídku se slovy, ţe se jedná o parodii na Harryho Pottera. Daisy však poměrně záhy pochopila, ţe to parodie není. Povídka měla smutný závěr a informantce se velmi zalíbila. Proto začala vyhledávat na internetu další podobné příběhy. „Já jsem se smála prvně. Pak jsem zjistila, ţe mi to nepřijde moc vtipný vlastně (úsměv), ale... To jsem pak uţ viděla, ţe nejsem vyloţeně divná, kdyţ se to líbí několika lidem, ţe jo...“

Zpočátku měla Daisy pocit, ţe se jedná o něco zvláštního. K tomuto pocitu přispíval fakt, ţe neznala nikoho jiného s podobnou zálibou. „...protoţe jsem nikde neslyšela, ţe by někdo, nějaká holka, četla nějak slash nebo něco podobnýho nebo vůbec se třeba i dívala na filmy s tou tematikou.“

Objev komunity na internetu jí však pomohl přijmout vlastní slashování. Prvním Daisyiným tématem je slash jako soukromý svět. Slash popisuje jako svůj koníček, ale zároveň i prostor, kam můţe utéct. Jedná se tedy o určitou soukromou sféru, do které je moţné uniknout a nalézt v ní povzbuzení a uklidnění. „Někdy čtu jenom proto, ţe mám volno, ţe mě to baví, vyloţeně, ale někdy proto, ţe mě to nějakým způsobem uklidňuje nebo mě to... Podle tý nálady. Já to čtu skoro pořád. Ne, ţe bych to četla jenom někdy. Prostě kdyţ jsem třeba smutná, tak si přečtu, nebo... Těţko říct, no.“

Tato soukromá sféra je všudypřítomná, je stálá. Daisy také naznačuje, ţe pro ni rozhodujícím faktorem bývá nálada. „Jinak je to takovej ten útěk, kdy se cítím špatně, nebo tak, tak si něco přečtu a ono to funguje. Chvilku strávím nad slashem a pomáhá mně to cítit se líp.“

Slash zde vystupuje jako osobní svět, jehoţ speciálnost je třeba chránit.

49

„Protoţe třeba... nejen, co se týče slashe, ale třeba i Queer As Folk... Tak já jsem trochu sobec, tak bych řekla, ţe to chci tak nějak pro sebe a líbí se mi, ţe to má jenom menší nebo uţší okruh lidí. Jestli by to bylo jiný, kdyby... Asi bych nepřestala číst, je dost pravděpodobný, ţe bych četla dál. Ale jsem ráda, ţe to není tak nějak obecně známá věc.“

Daisy současně popisuje, ţe uvnitř sebe cítí jakýsi osobní předpoklad pro slashování. Něco, co člověk musí mít, aby si slash oblíbil. „Poměrně asi jo, protoţe já jsem se k tomu dostala, ne ţe bych šla a vyhledávala si to nějak úmyslně, ale zaujalo mě to prostě na to první čtení, a tak si myslím, ţe musí být pro to nějakej předpoklad. Výchova asi taky, no. Já nejsem z nějakýho upjatýho prostředí. Ne ţe by naši teda podporovali nějaký gay hnutí, to ne, ale je to otevřený prostředí. Ale zase si dovedu představit, ţe kdyţ někdo z toho prostředí nepochází, tak to musí být pro něho těţší překonat tu bariéru. Ale myslím si, ţe určitě musí být nějakej předpoklad pro to, aby se to líbilo.“

Daisy dodává, ţe se jí slashování pravděpodobně bude drţet napořád, je to něco vnitřního, co zůstává. Důleţitým motivačním prvkem je pro ni originalita slashe oproti hetu. Podle Daisy obsahuje slash „něco navíc“, jakousi přidanou hodnotu, úzce související s přitaţlivostí dvou muţů pohromadě. „No to je ten pár, právěţe. Kdyţ tam je holka a kluk, tak nevím, jestli mi to přijde... Těţko říct, ţe by to nějak... Je to zvláštní, protoţe člověk by řekl, ţe se dokáţu líp nějak ztotoţnit s nějakou tou hrdinkou, ale naopak... Mě to tak nebaví, jako ten slash.“

Daisy zmiňuje neschopnost ztotoţnit se s hrdinkou a popisuje, ţe jí klasická heterosexuální fikce připadá oproti slashi nezajímavá. Slash je pro ni zároveň i moţností vyzkoušet něco naprosto nepoznaného. Představit si vztah, např. v ideální podobě, a nebýt ovlivněna svými reálnými zkušenostmi. „Moţná to je i jako naopak, ţe kdyţ si představím vztah muţe a ţeny, tak si to dokáţu celkem i tak představit, ale u těch muţů mám nějakou představu svoji, asi zidealizovanou...“

Daisy dodává, ţe je pro ni přitaţlivá vyrovnanost obou partnerů, a poukazuje na dominanci muţe a submisi ţeny v heterosexuální fikci. „Mně třeba osobně se líbí to, kdyţ jsou právě vyrovnaní ti partneři, třeba Harry a Draco – jsou stejně staří, jsou podobný svým způsobem, tak to se třeba líbí mně. Kdyţ je prostě holka a kluk, tak je většinou, ţe je dominantní ten jeden partner a ta holka ne...“

50

Dalším výrazným tématem je obdiv postav a dynamiky mezi nimi. „Mně se zdá, ţe autoři tý fan fikce prostě mají nějakou tu oblíbenou postavu a nějak ji dál rozpracovávají podle svý představy. Já vlastně, i kdyţ to čtu, tak vyhledávám někoho, kdo by měl nějakou podobnou představu o tom.“

V tomto bodě je důleţitá příslušnost k fandomu a existence oblíbených postav, které jsou vnímány určitým osobním způsobem. Daisy ráda vyhledává autorky, které mají stejný náhled na postavu jako ona. Ideální je, pokud jsou dva přitaţlivé muţské charaktery spojeny do vzájemného vztahu plného intimního jiskření. „Ono to podle mě bývá často, kdyţ v tom kánonu nějakým jsou postavy, který mají nějakej vztah – ať uţ přátelskej, nebo naopak, třeba se nesnáší... Ale hlavně, kdyţ jsou to dvě muţský postavy, který mají nějakej vztah... A pak uţ nezáleţí na tom, jestli jsou to bratři... (smích) Hlavně kdyţ jsou to výrazný muţský postavy.“

Daisy popisuje oblibu párů, které spojuje vzájemné nepřátelství. Jejich vztah je jiţ v kánonu napjatý a poskytuje základnu emocí pro rozvinutí slashové linie. „Já bych řekla, ţe obecně jsou oblíbenější takový ty páry, co nejsou přátelé... Kdyţ si třeba vezmeme toho Pottera, tak třeba mnohem oblíbenější jsou Harry a Draco nebo Harry a Snape neţ Harry a Ron... Uţ v tom jsou nějaký ty emoce.“

Sexuální aspekt slashových povídek je pro Daisy také důleţitý, ale nesmí být samoúčelný. Vţdy jej musí doprovázet kvalitní popis citového vývoje postav. „No, je to asi tak, mně se nejvíc líbí, kdyţ je ten slash nějakej romantičtější, ale pak se to postupně dostane k něčemu takovýmu explicitnějšímu. Nemám moc ráda, kdyţ člověk celou povídku čeká na to, aţ si dají pusu, a pak je konec. (smích) Zase naopak nevyhledávám nějaký moc explicitní. Zase aby to tam nějak logicky zapadalo... Já na to docela dám, aby to tam tak logicky pasovalo. Aby to nebylo, ţe nějaká postava z ničeho nic začne... Já mám právě docela ráda, kdyţ to není... Ţe to není jako ţe si najednou vzpomenou, ţe by se spolu chtěli vyspat. Nějakej citovej vývoj, aby tam byl, se mi líbí.“

V případě Daisy je posledním a velmi důleţitým tématem slash jako symbol osobní otevřenosti. Informantka pociťuje, ţe díky slashi začala projevovat větší zájem o homosexualitu a také o práva homosexuálů. Odlišnou sexuální orientaci vnímá jako naprosto normální součást ţivota. „Beru to úplně jako něco přirozenýho spíš neţ... něco jinýho.“

51

Daisy začala chodit na festival gay a lesbických filmů Mezipatra a zastávat se práv gayů. Její otevřenost se však netýká jen otázky odlišné sexuální orientace, ale také celkového přístupu ke světu. „No, v jistým smyslu to jakoby... Ne filozofie, ţe to je, ale často si říkám, ţe to vlastně představuje takovou tu otevřenost... ehm... nejenom ke gayům, ţe jo, nebo takhle, ale celkově, ţe mě to do jistý míry ovlivnilo celkově, ţe si připadám tolerantnější k některým věcem, a... Asi tak, no.“ „Taky, co jsme povídaly, tak jsem ráda, ţe mě to přivedlo celkově k tolerantnějším myšlenkám... Si připadám... No, vlastně líp díky tady tomu.“

Slash tedy napomohl Daisy k větší toleranci a přinesl jí schopnost lépe přijímat lidské odlišnosti. Tím přispěl ke zlepšení jejího sebeobrazu a k větší spokojenosti se sebou samotnou. Shrnutí nadřazených témat – Daisy: ● soukromý svět ● originalita slashe oproti hetu ● vyrovnanost obou partnerů ● obdiv postav a dynamiky mezi nimi ● symbol osobní otevřenosti

Zpětná vazba k analýze – Daisy: „Ahoj, myslím, ţe jsi to vystihla velmi dobře. :) Obdivuju, jak jsi mohla z mého nesouvislého ţvatlání vytvořit tak inteligentně znějící věty, které jsou ke všemu pravdivé. :)“

8.6

Společná témata

V průběhu analýzy vyplynulo na povrch několik společných témat, která se v různých podobách opakují ve více rozhovorech. Prvním tématem byl vliv slashe na pocity čtenářek. Slash byl popisován jako uklidnění, uvolnění a povzbuzení. O vlivu četby na náladu hovořily Momoko, Eru, Sevinka i Daisy. U tří z nich existovala i spojitost s dříve objevenými „srdcovými“ povídkami, ke kterým se informantky rády vracely. Dlouhodobě oblíbené texty přinášely zlepšení nálady a zklidnění. 52

Častou motivací pro četbu slashe byla jeho odlišnost, kterou informantky stavěly do kontrastu s obvyklými příběhy heterosexuální fikce. Ţeny hovořily o zajímavějších zápletkách, o tématu coming outu a o citovém vývoji postav. Momoko vyzdvihovala existenci jiných problémů, s nimiţ se homosexuální páry musí vyrovnávat. U Nierethil se objevovala radost z nových proţitků a osobně nepoznaných situací. Eru hodnotila gay příběhy jako „pikantnější“ a Daisy zmiňovala přidanou hodnotu slashové fikce, způsobenou vztahem dvou přitaţlivých muţů. Téma mužské atraktivity mělo pro informantky velký význam. Výrazně se projevilo u Momoko, Eru, Sevinky a Daisy. Ţeny pozitivně hodnotily výskyt pohledných a zajímavých muţských charakterů, ať uţ popsaných ve slashových povídkách, nebo vyobrazených v japonských komiksech a filmech. S přitaţlivostí muţů se pojí i sexuální vzrušení plynoucí z četby slashe, které popsaly ve větší či menší míře všechny informantky. Jako velkou výhodou slashe vnímají ţeny z mého výzkumu odstranění ženské postavy. Momoko, Nierethil i Eru shodně popisují problém s nesympatickými charaktery hrdinek a Momoko s Eru dodávají také pocit ţárlivosti. Sevinka a Daisy vysvětlují, ţe se nedokáţou s ţenskými postavami ztotoţnit. Sevinka přitom zdůrazňuje, ţe vnímá ţenu jako cizí osobu, jejíţ přítomnost jí ve fikci (především v sexuálních scénách) skutečně vadí. Z některých rozhovorů bylo patrné, ţe četba slashe přináší informantkám moţnost oprostit se od vlastních zážitků. Nierethil zdůrazňuje toto téma ve spojitosti s neměnností a čistotou homosexuální lásky, kterou si nikdy „nezkazí“ vlastními zkušenostmi. Slash také hodnotí jako svět, do kterého můţe utéct sama před sebou. Sevinka vnímá jako pozitivní moţnost odstupu a oproštění se od příběhu. Tato moţnost jí dovoluje pracovat s vlastní sexualitou a pomáhá jí vyrovnávat se s motivy sexuálního násilí ve filmech. Daisy vyzdvihuje fakt, ţe zatímco vztah muţe se ţenou zná, partnerství dvou muţů si můţe představovat podle sebe. Během rozhovorů se potvrdilo, ţe slash je především ţánrem fan fikce. Většinou tedy vychází z určitého uměleckého díla a vyuţívá existující postavy. Tento fakt se zdál být pro mé informantky důleţitý. Hovořily o svých oblíbených hrdinech a o tom, jak je baví manipulace autorek s kánonem a s postavami. Zároveň zdůrazňovaly význam stylistické kvality a jazykové správnosti textů a pocit radosti z humoru a fantazie slashových autorek.

53

9. Diskuze 9.1

Zasazení výsledků do stávajících výzkumů

V průběhu analýzy polostrukturovaných rozhovorů vyvstala u kaţdé z informantek témata, která souvisejí s jejich motivací k četbě slashe. Některá z témat korespondují s dosavadními zahraničními výzkumy, jiná se objevila nově. Dvě z pěti informantek jsou nejen čtenářkami, ale také aktivními autorkami slashové fikce. Vlastní autorství má v jejich případě značný význam a není moţné je oddělit od zkušenosti s četbou povídek. Jedna z těchto informantek potvrzuje teorii „zaplňování mezer“, vyskytující se např. u Collinsové (2006) či Jenkinse (2007). Popisuje svou potřebu rozpracovat postavy a zaplnit tak prázdná místa, která ponechala v originálním díle jeho autorka. Moţnost svobodně manipulovat s textem se ukázala být velmi důleţitou. Brooker (2005) popisuje pocit „vlastnění“ postavy, který se u fanoušků vyskytuje. Tato domněnka koresponduje s vyjadřováním Nierethil o oblíbených postavách, které „zná“ a ve fikci jim dává moţnost chovat se tak, jak by se podle jejího názoru chovat měly. Také další informantky potvrdily existenci vlastního pojetí postavy a potřebu vyhledávat povídky, které toto pojetí respektují. Svobodné nakládání s postavami přináší moţnost vytvořit libovolný pár. Pár, který můţe být sloţen z osob stejného pohlaví. Allington (2007) píše o schopnosti ţen vycítit v textu romantické jiskření mezi dvěma muţskými charaktery, tedy určité „slashy momenty“, jeţ původní autor nezamýšlel. Tento jev potvrdily všechny informantky, kdyţ hovořily o tom, ţe často vnímají náznaky milostného citu i tam, kde nejsou napsány. Na výše uvedenou teorii navazuje téma, které se vyskytlo v mém výzkumu u obou autorek – téma tvorby ideálního páru. Nierethil i Sevinka vyjádřily potřebu stvořit ideální dvojici, v níţ se k sobě oba partneři dokonale hodí. Potřebu, která sahá za hranice heteronormativity. Raný výzkum slashové fikce (např. Russ, 1985; Lamb, Veith, 1986, cit. dle Hellekson, Busse, 2006) přikládal velký význam faktu, ţe slash musí být odlišován od pornografie kvůli svému důrazu na postavy a závazek. Stejně tak se i v mém výzkumu potvrdilo, ţe i kdyţ informantky hovořily o sexuálním aspektu slashe a přiznávaly mu určitou důleţitost, ţádná z nich nekladla erotické vzrušení na první místo. Všechny naopak zmiňovaly význam citového vývoje postav v příběhu.

54

Pagliassotti (2008) popsal na základě svého dotazníku o boys´ love manze dva významné motivační faktory – muţskou atraktivitu a moţnost mnohonásobné identifikace s postavami. Respondentky jeho výzkumu oceňovaly půvab muţských postav a nejinak tomu bylo i s mými informantkami. Ty kladly důraz na silné, zajímavé a přitaţlivé hrdiny. Současně hodnotily pozitivně moţnost zůstat při četbě slashe nezávislými pozorovatelkami, které se nemusí identifikovat s ţenskou postavou. Více neţ moţnost mnohonásobné identifikace je tedy těšila varianta neztotoţňovat se vůbec. Pagliassotti dále popsal atraktivní moţnost vstoupit do emoční interakce mezi dvěma muţi. I toto téma vyvstalo v průběhu mé analýzy – informantky shodně tvrdily, ţe je láká moţnost prozkoumávat něco, co na vlastní kůţi nikdy neproţijí. Teoretikové (např. Salmon, Symons, 2004) kladou značný důraz na touhu čtenářek slashe po rovnocenném partnerství. Ta se odrazila pouze v tématech jedné z informantek. Jiná naopak popisovala, ţe ji baví práce s charaktery i ve smyslu vytváření zcela nevyrovnaných vztahů, v nichţ jeden z partnerů utlačuje toho druhého. V teoretické části jsem se věnovala variantě, ţe s oblibou slashe u ţen souvisí jejich větší tolerance k homosexualitě. Tato domněnka se v mém výzkumu potvrdila. Ţádná z informantek nepopisovala svůj vztah k homosexuálům před objevením slashe jako negativní. Jedna z nich tvořila vlastní slashové povídky jiţ od devíti let. Zbývající čtyři se shodují, ţe se o homosexualitu dřív spíše nezajímaly a rozhodně k ní neměly nijak vyhraněný vztah. Objev slashe v nich vzbudil větší zájem nejen o gaye fiktivní, ale i reálné. Ţeny popisují zvýšenou potřebu informovat se o právech gayů, a také o homosexualitě obecně. Některé z nich si našly homosexuální kamarády, navštěvují s nimi gay podniky a v různých diskuzích se zastávají osob s jinou sexuální orientací. Momoko, Nierethil i Eru shodně popisují svou touhu po kontaktu s gayi i to, ţe na ulici zaměřují svou pozornost na muţe, kteří se k sobě chovají „víc neţ přátelsky“. Informantky vysvětlují, ţe si nyní náznaků mezi muţi více všímají a mají radost z jakéhokoliv projevu lásky mezi nimi. Eru a Daisy tvrdí, ţe díky slashi mají mnohem otevřenější vztah ke gay tematice. V případě Daisy se tato otevřenost pojí s celkovou tolerancí, díky níţ se informantka cítí lépe. Otázkou však zůstává, z čeho tolerance pramení. Mají ţeny, které se věnují slashi, nějaké společné osobnostní charakteristiky? Daisy se domnívá, ţe má pro slashování určitý vnitřní předpoklad, tedy konkrétní rys ve své povaze, kvůli němuţ ji slash přitahuje. Stejně tak i ostatní informantky, hovoří-li např. o své budoucnosti se slashem, často pouţívají slovních obratů jako „někde to tam zůstane, ve mně“ (Nierethil) nebo „pořád to tady je prostě“ (Eru). Moţným zdrojem tolerance je však i výchova. Daisy v této souvislosti popisuje 55

otevřené rodinné prostředí, v němţ ţije. Další z ţen, Sevinka, však vyrůstala v konzervativní rodině, kde byla otázka sexu či homosexuality tabuizována. Přesto od devíti let slashovala. Je tedy moţné, ţe existuje určitá vrozená tolerance, díky níţ ţeny slash fikci nejen akceptují, ale dokonce preferují? Dle Leeové (2003) existuje v akademických kruzích pohled na slash jako na kompenzaci neexistujících či špatně fungujících partnerských vztahů. Zjednodušeně řečeno – tento přístup naznačuje, ţe ţena, která čte povídky o gayích, má osobní problém. V mém výzkumu toto téma nevyvstalo. Informantky hovořily o slashi jako o určitém zpestření, doplnění, povzbuzení a koníčku, nikoliv kompenzaci. Pouze v případě Momoko nahrazoval slash v průběhu dospívání aktivity s přáteli, ne však proto, ţe by informantka pociťovala nedostatek muţského prvku. Četba jí pouze vyplňovala volný čas. Ve svém textu Leeová (2003) zdůrazňuje také roli komunity. Informantky v mém výzkumu nepopisují malou komunitu jako prvek, který by je primárně poutal ke slashi. Její atributy však hodnotí velmi pozitivně. Opakuje se u nich motiv zpochybnění sebe samé po konfrontaci se slashem. Nierethil a Daisy popisují prvotní pocit studu a nejistoty, Sevinka pocit vlastní zvrácenosti a nepřirozenosti. Všechny tři shodně vyzdvihují úlevu, kterou jim přinesl objev slashové komunity a vědomí, ţe nejsou jediné, komu se takový ţánr líbí. Komunita však nebyla důleţitá pouze ze začátku. Sevinka publikuje své povídky na internetu a vysvětluje, ţe je pro ni důleţitý pocit sdílení. Pro Eru je to nadšení z nalezení osob se stejným zájmem, s nimiţ můţe diskutovat a dělit se o pozitivní pocity. Nierethil se zmiňuje o rovnocenných přátelstvích zaloţených na vzájemném pochopení a Daisy vyzdvihuje radost ze seznámení se s lidmi, kteří nejsou konzervativní či odsuzující. Některé informantky také potvrzují, ţe se s přáteli z internetové komunity setkávají i osobně. Všechny se shodují, ţe by si přály, aby slashová komunita zůstala spíše menší a důvěrnější. Kromě témat, která se objevila jiţ u slashařek v zahraničních studiích, přinesl můj výzkum témata nová. Velmi důleţitým motivačním prvkem se zdá být možnost oprostit se od vlastních zážitků. Láska dvou muţů je pro slashařky odlišná v tom, ţe ji samy nikdy nemohou proţít. Nemusí ji srovnávat s tím, s čím se samy ve vztazích setkaly či setkávají. Milostné scény ve slashi sledují s odstupem z pohledu třetí osoby, a tak si je mohou plně vychutnat. Informantky, které jsou zároveň čtenářkami i autorkami, popisují moţnost vypsat se ve slashi ze svých pocitů, popř. lépe pracovat s vlastní sexualitou. Ve svých příbězích navíc mohou experimentovat s různými podobami lásky, vytvářet ideální stav či stav rozvratu a spojovat postavy do vztahů, které jim nejvíce vyhovují. Během rozhovorů vyvstalo i téma odosobnění se, které spočívá v možnosti zpracovat přenesené trauma a zvládnout motiv 56

sexuálního násilí ve filmech. Poslední forma oproštění se od sebe samé se projevovala u jedné z informantek tak, ţe si dívka díky slashi „odpočinula od vlastních starostí“ převzetím muţské role. Dalším tématem byla osobní odlišnost, kterou informantka vnímá pozitivně. Slash jí přináší pocit určité zvláštnosti a výjimečnosti, vymezuje ji z davu. Je zvyklá na vyšší míru nepochopení od ostatních, coţ jí pomáhá vyrovnávat se s pohrdáním obecně. Jiná informantka popsala slash jako pomoc při vyrovnávání se s partnerovým sledováním pornografie. Slash je pro ni mimo jiné erotickou literaturou, která jí připomíná, ţe kromě partnera má také další sexuální vyţití. Zároveň je takové, ţe v ní nevzbuzuje pocit viny z nevěry, byť uskutečněné jen tím, ţe by si představila sebe s nějakým fiktivním hrdinou. U této informantky se objevuje i motivace sledovat příběhy gay páru, protoţe je daný pár tvořen dvěma typy muţů, kteří ji nejvíc přitahují. Posledním novým tématem je lepší pocit informantky ze sebe samotné, který ze slashování plyne. Je to radost z vlastní tolerance a otevřenosti, radost ze schopnosti přijímat svět v jeho pestrosti. Během rozhovoru s informantkami jsme se dostaly i k tématům, která s motivací k četbě slashe přímo nesouvisí, ale týkají se spíše okolností slashování v ţivotě dotazovaných ţen. Jiţ jsem zmínila, ţe mnohým z nich pomohla existence přátel v internetové komunitě, kdyţ s četbou začaly. Jak však byla přijímána záliba ve slashi lidmi v jejich bezprostřední blízkosti? S jakým názorem se setkaly u svých přátel a rodiny? Informantky vnímají slash jako poměrně osobní téma, o němţ nemají potřebu vyprávět kaţdému. Jejich svěřování se bývá zaloţeno na důvěře a na očekávání pozitivního a neodsuzujícího přijetí. Všechny ţeny hovořily o sdílení svého zájmu s blízkými přáteli, svěření se rodině však proběhlo pouze u dvou z nich. Eru popisuje, ţe její rodina má k homosexualitě poměrně negativní vztah, takţe s nimi na toto téma nechce mluvit. Sevinka vnímá svěření se rodičům také jako nerealizovatelné, coţ je skutečnost, která ji velmi mrzí. Tři informantky hovořily o tom, ţe se svěřily se slashováním i svému partnerovi. Z jejich reakcí bylo patrné, ţe je pro ně partnerovo přijetí velmi důleţité. Pro Sevinku měla značný význam akceptace partnera v období studia na vysoké škole, neboť byl prvním člověkem, kterému se se slashováním svěřila. Jak sama popisuje, bylo pro ni naprosto klíčové, ţe ji neodsoudil a naopak jí nabádal, aby své povídky zveřejnila. Také současný přítel je pro ni v tomto ohledu velikou oporou.

57

Na konci kaţdého rozhovoru jsem se informantek zeptala i na to, zda jim slash přinesl něco negativního. Momoko a Eru se shodly, ţe je ţádná negativa nenapadají. Nierethil zmínila větší mnoţství konfliktů, do kterých se dostává, kdyţ se snaţí bránit gaye a jejich práva. Daisy hovořila o tom, ţe jí slash (stejně jako některá jiná literární díla) přináší idealizovaný pohled na vztahy, neboť často zobrazuje silnou osudovou lásku, která vše překoná a končí šťastně. Daisy vyjádřila pochybnost, zda je něco takového moţné nalézt i ve skutečnosti. Sevinka popsala negativa slashe jako ţánru, v němţ jsou gayové (často idealizovaným) produktem ţenské fantazie a jehoţ autorky zastírají problémy skutečných homosexuálů.

9.2

Triangulace výpověďmi zahraničních slashařek

Některá z témat, jeţ se objevila v mém výzkumu, lze nalézt také na zahraničních diskuzních fórech. Srovnala jsem proto výsledky svého výzkumu s výroky slashařek na stránce The Gays of the Daytime, která se zaměřuje na seriály s homosexuálními postavami. U heterosexuálně orientovaných čtenářek slashe je dost významný aspekt mužské atraktivity. Slovy uţivatelky g73t: „Jakoţto heterosexuální ţena miluji muţe, takţe dva krásní muţi dohromady jsou pro mě jednoznačně dvojnásobně atraktivní.“ 10. Slashování však není zaloţeno pouze na fyzickém vzrušení, coţ potvrzuje uţivatelka Aldebaran: „Je to otázka pocitů, roztomilosti a něhy, na rozdíl od heterosexuálních muţů, které na dvojicích ţena/ţena (např. v pornografii – pozn. autorky) zajímá jen sexuální aspekt.“ 11. Andru k tomu dodává: „Nedokáţu říct, proč tohleto cítím, ale vím, ţe to není jenom o sexu. Kdyţ se dívám na video, kde mají dva kluci sex, ale nejsou mezi nimi ţádné city nebo vzájemná chemie, tak mě to opravdu nudí.“ Aldebaran i Andru zdůrazňují potřebu citové stránky slashe, o níţ hovořily i mé informantky. Pro ţeny je velmi lákavá odlišnost gay lásky. Uţivatelka g73t píše: „Jakoţto ţeny jsme přirozeně zvědavé, takţe vidět příběh gay lásky je něco jiného a zajímavého.“ 12 V mém výzkumu hovořily informantky také o moţnosti vyzkoušet si díky slashi něco naprosto nepoznaného, co nelze reálně proţít. Toto téma se objevuje např. u uţivatelky s přezdívkou vea: „Dva muţi dohromady jsou pro mě tajemní. Ráda bych si vyzkoušela, jaké to je milovat

10

http://gaydaytime.proboards.com/index.cgi?board=general&action=display&thread=146&page=1 http://gaydaytime.proboards.com/index.cgi?board=general&action=display&thread=146&page=3 12 http://gaydaytime.proboards.com/index.cgi?board=general&action=display&thread=146&page=1 11

58

muţe jako muţ a ne jako ţena.“ 13. U mých informantek se často opakovalo i srovnání slashe s heterosexuální fikcí. Nejinak je tomu i u čtenářek zahraničních. Geministargrl16 píše: „Také jsem nějak dosáhla bodu, v němţ, v souvislosti s televizí a podobnými věcmi, pro mě nejsou heterosexuální dvojice tak zajímavé. Všechny mají stejný příběh vyprávěný stejným způsobem. Aby mě to zaujalo, potřebuji něco nového a jiného.“ 14 Homosexuální příběhy se také liší v zápletkách, ať uţ se jedná o coming out či o boj s většinovou společností. Uţivatel Alex píše: „Většina ţen sní o absolutní lásce. Aby láska ukázala, nakolik je silná, potřebuje překáţky; musí být velmi sloţitá, aby byla krásná.“ 15 Aldi popisuje: „Primárně mě baví zajímavé párování. A zajímavé v mém slovníku znamená hodně konfliktní, coţ u gay párů bývá zvykem.“ (tamtéţ). Výhodu odstranění ženského elementu, kterou zmiňovaly mé informantky, potvrzuje např. lolaruns. Ta píše o ţárlivosti na ţenu, která je v páru s přitaţlivým muţem. Zároveň popisuje potřebu autorek slashe vytvořit ideální pár ze dvou postav, které jsou tak emočně propojeny, ţe kdyby byly opačného pohlaví, uţ by spolu v kánonu dávno měly vztah. Pro většinu zúčastněných se zdá být důleţité sdílení záliby v komunitě. Amber80 píše: „Nejlepší částí toho všeho bylo zjištění, ţe v tom nejsem sama!“ 16

9.3

Možnost dalších výzkumů a zhodnocení použité metody

Rozhovory s informantkami poukázaly na fakt, ţe slash fikce je všeobecně pozoruhodným fenoménem, kterému stále ještě není věnována dostatečná pozornost. Já jsem se zaměřila na individuální přístup ke slashařkám a hledala jejich motivaci pro četbu tohoto ţánru. Informantky jsem hledala přes blog jedné z nich a na mou výzvu se ozvaly ţeny ve věku 18-34 let. Domnívám se proto, ţe zajímavým příspěvkem do výzkumu by byla studie napříč různými generacemi ţen, která by se zaměřovala nejen na shody, ale především na rozdíly v jejich motivaci. Myslím si, ţe důvody k četbě slashe by byly v případě dospívající dívky jiné neţ v případě starší ţeny. Během rozhovorů se ukázalo, ţe čtenářky, které jsou zároveň i autorkami slash fikce, povaţují vlastní autorství za velmi důleţitou součást ţivota. Povídky jsou často inspirovány jejich osobními záţitky a slouţí i jako ventilace silných emocí. Další variantou výzkumu by 13

http://gaydaytime.proboards.com/index.cgi?board=general&action=display&thread=146&page=8 http://gaydaytime.proboards.com/index.cgi?board=general&action=display&thread=146&page=1 15 http://gaydaytime.proboards.com/index.cgi?board=general&action=display&thread=146&page=1 16 http://gaydaytime.proboards.com/index.cgi?board=general&action=display&thread=146&page=2 14

59

tedy mohlo být pouţití neinvazivní metody, např. obsahové analýzy povídek. V povídkách by bylo moţné zaměřit se na pojetí ţen ve slashi, na charaktery muţských hrdinů nebo například na schopnost vyobrazení sexuálních scén. Tato schopnost by se mohla srovnat s mnoţstvím sexuálních zkušeností autorek v reálném ţivotě, případně konfrontovat s jejich vlastním výkladem. Zajímavým příspěvkem by bylo i srovnání textů heterosexuálních autorek a homosexuálních autorů slashe. Jak jsem zmínila v první části Diskuze, pro informantky je důleţité přijetí jejich záliby partnerem. Některé z nich zmiňovaly, ţe si partner dělá ze slashe legraci a ţe není skutečně patrné, co si o tomto ţánru myslí. Další varianta výzkumu by tedy mohla být zacílena na partnery slashařek a jejich vnímání tohoto druhu fikce. Ovlivňuje nějak slash jejich vzájemný vztah s partnerkou? Proč zrovna jejich přítelkyně preferují fikci o homosexuálech? Ve výzkumném souboru, se kterým jsem pracovala, se opakovaly některé motivy. Doposud jsem nezmínila kniţní sérii o Harrym Potterovi, jejíţ postavy bývají velice často slashovány. Čtyři z pěti informantek o Harrym Potterovi hovořily a zmínily se o tom, ţe se díky němu seznámily se slashem, popř. povaţují některý pár či postavu z těchto knih za nejoblíbenější. Čím je způsobeno, ţe zrovna v díle J.K. Rowlingové nacházejí fanynky a fanoušci slashový potenciál? Je to tím, ţe s Harrym Potterem vyrůstali, dospěli a touţí po tom, aby se postavy k sobě chovali intimněji? Proč však spojují postavy do vztahů homosexuálních? Mají hrdinové z této série určité atributy, které k tomu vybízejí? Na tuto otázku se pokusila odpovědět jiţ Tosenbergerová ve svých textech „Homosexuality at the Online Hogwarts: Harry Potter Slash Fanfiction“ (2008) a „Oh my God, the Fanfiction! Dumbledore´s Outing and the Online Harry Potter Fandom“ (2009). Přesto si myslím, ţe by bylo zajímavé podívat se na specifika knih o Harrym Potterovi blíţe. V průběhu celé bakalářské práce jsem kladla důraz na individuální přístup ke slashařkám a vyuţívala kvalitativní perspektivu. Opakovaně jsem vyzdvihovala fakt, ţe kaţdá z nich má vlastní směs motivačních prvků a zcela specifické důvody k zájmu o slash. Otázkou však zůstává, co všechny slashařky spojuje. Jaké mají společné charakteristiky? Jaká je typická autorka či čtenářka slashe? Existuje vůbec něco takového? Doposud je k dispozici minimum demografických údajů, které by popisovaly fandom slash fikce, ať uţ z hlediska věku, vzdělání či dalších podobných rysů. Výzkum na větším vzorku by mohl přinést odpovědi na výše poloţené otázky. Závěrem se krátce zaměřím na kritické zhodnocení své práce. Vzhledem k tomu, ţe o tématu zatím nebylo pojednáváno v české odborné literatuře, nebylo jednoduché udrţet výzkum úzce zacílen na motivaci a nepopisovat komplexně slash jako fenomén. Také při 60

rozhovorech s informantkami se objevovalo mnoho témat souvisejících s oblibou fan fikce, ne však slashe konkrétně. Jsem si vědoma toho, ţe metoda výběru vzorku přispěla k vyhledání známých nulté informantky, které se pohybují v přibliţně stejné věkové skupině. Je tedy moţné, ţe pokud bych volila jinou metodu kontaktování informantek, získala bych ještě pestřejší škálu slashařek. Je také otázkou, jakou roli hrál fakt, ţe zrovna tyto ţeny souhlasily s participací na mém výzkumu. Všechny projevily vlastní aktivitu a ozvaly se na mou mailovou adresu s nabídkou spolupráce. Vyjadřovaly radost z toho, ţe se někdo rozhodl slashi věnovat pozitivní pozornost. Je tedy moţné, ţe tyto informantky mají určité osobnostní charakteristiky, které je spojují.

61

IV.

Závěr

Cílem mého výzkumu byla odpověď na otázku, jaká je motivace čtenářek slashové fikce. Zvolila jsem individuální přístup k ţenám slashařkám a snaţila se zjistit, co je na slashi láká a přitahuje. Za tímto účelem jsem uskutečnila polostrukturované rozhovory s pěti informantkami, které jsem získala metodou sněhové koule, a následně přepisy rozhovorů analyzovala interpretativní fenomenologickou analýzou. V průběhu analýzy se objevila u kaţdé informantky nadřazená témata, jeţ souvisela s motivací k četbě slashe. Při prezentaci výsledků jsem upřednostnila přístup primárně orientovaný na člověka, nikoliv na témata. Cílem byla snaha zachovat individualitu a celistvý obraz kaţdé informantky. Proto jsem prezentovala jednu po druhé v samostatných podkapitolách. Závěrem jsem shrnula témata, která se opakovala u více slashařek. Mezi motivy, které se objevily u několika ţen a které korespondují s dosavadními výzkumy, patří pozitivní působení slashe na pocity čtenářek, odlišnost slashe z hlediska zápletek a faktor muţské atraktivity a sexuálního vzrušení. Informantky téţ oceňovaly odstranění ţenského elementu z příběhu. Ke kladům slashe, které doposud ve studiích na toto téma zmíněny nebyly, patřila moţnost oprostit se od vlastních zkušeností a šance vytvořit ideální pár. Raná teorie o slashování jako touze ţen po vyrovnaném partnerství se v mém výzkumu projevila pouze u jedné informantky a pojetí slashe jakoţto kompenzace reálných partnerských vztahů nepotvrdila ani jedna z nich. Některá témata se vyskytla vţdy pouze u jedné z informantek a byla tedy vysoce specifická. Těmito tématy jsou pocit otevřenosti, osobní odlišnost, vyrovnávání se s pohrdáním, schopnost tolerovat partnerovo sledování pornografie a překonávat motivy sexuálního násilí ve filmech. Tato bakalářská práce je teprve druhou v českém prostředí, která se věnuje výhradně slashi, a první, která na něj pohlíţí psychologickou optikou. Slashování se však světem internetu stále šíří a myslím si, ţe jeho studium je zajímavým příspěvkem do oblasti ţenské psychiky, sexuality i partnerství.

62

V.

Zdroje informací

1. Allington, D. (2007). „How Come Most People Don´t See It?“: Slashing The Lord of the Rings. Social Semiotics, 17 (1), 43-62. 2. Beňová, K. (2006). Jaký obraz o sobě vytvářejí gayové a lesby v České republice. In Kout, J., Rumpel, A., Strachoň, M. (2006). Mediální obraz leseb a gayů: středoevropská konference při festivalu Mezipatra 2006 (s. 30-34). Brno: STUD. 3. Brooker, W. (2005). „It Is Love“: The Lewis Carroll Society as a Fan Community. American Behavioral Scientist, 48, 859-880. 4. Co je to vlastně slash (2007). Vyhledáno 21.6.2010 na: http://www.napoj-lasky.com/view.php?nazevclanku=co-je-to-vlastneslash&cisloclanku=2006040054 5. Collins, T. (2006). Filling the Gaps: What´s Happening in the World of Fan Fiction. Library Media Connection, 24 (4), 36-38. 6. Dhaenens, F., Van Bauwel, S., Biltereyst, D. (2008). Slashing the Fiction of Queer Theory: Slash Fiction, Queer Reading, and Transgressing the Boundaries of Screen Studies, Representations, and Audiences. Journal of Communication Inquiry, 32 (4), 335-347. 7. Grapes, K. (2006). Ignorant Discrimination: How Education Levels Affect Attitudes Toward Homosexuality and Gay Rights. Sociological Viewpoints, 22, 51-59.

8. Hellekson, K., Busse, K. (2006). Fan fiction and fan communities in the age of the Internet: new essays. Jefferson, North Carolina: McFarland & Co. 9. Chapman, G. (2009). Pět jazyků lásky (naučte se hovořit jazykem lásky toho druhého). Praha: Návrat domů.

63

10. Janošová, P. (2000). Homosexualita v názorech současné společnosti. Praha: Karolinum.

11. Jenkins, H. (2007). Transmedia Storytelling 101. Vyhledáno 6.9.2010 na http://www.henryjenkins.org/2007/03/transmedia_storytelling_101.html 12. Jenkins, H. (2008). How Fan Fiction Can Teach Us a New Way to Read Moby-Dick (Part One). Vyhledáno 6.9.2010 na: http://henryjenkins.org/2008/08/how_fan_fiction_can_teach_us_a.html 13. Kell, T. (2009). Using Fan Fiction to Teach Critical Reading and Writing Skills. Teacher Librarian, 37 (1), 32-35. 14. Kustritz, A. (2003). Slashing the Romance Narrative. The Journal of American Culture, 26 (3), 371–384. 15. Lee, K. (2003). Confronting Enterprise Slash Fan Fiction. Extrapolation, 44 (1), 69-82. 16. Men Who Slash. Vyhledáno 1.9.2010 na: http://community.livejournal.com/men_who_slash/profile 17. Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada. 18. Mocná, D., Peterka, J. a kol. (2004). Encyklopedie literárních žánrů. Praha, Litomyšl: Paseka. 19. Murnen, S.K., Stockton, M. (1997). Gender and Self-Reported Sexual Arousal in Response to Sexual Stimuli: A Meta-Analytic Review. Sex Roles, 37 ( 3/4), 135-153.

64

20. Pagliassotti D. (2008). Better Than Romance? Japanese Manga and the Subgenre of Male/Male Romantic Fiction. In Levi, A., McHarry, M., Pagliasotti, D. (2008). Boys´ love manga: essays on the sexual ambiguity and cross-cultural fandom of the genre (s. 59-84). Jefferson, North Carolina: McFarland & Co. 21. Pokorný, J. (2005). Psychologie tvořivého myšlení. Brno: Zdeněk Novotný. 22. Procházka, I. (2002). Coming out: průvodce obdobím nejistoty, kdy kluci a holky hledají sami sebe. Brno: STUD. 23. Reid, A.R. (2009). Thrusts in the Dark: Slashers´ Queer Practises. Extrapolation, 50 (3), 463-483. 24. Reid, K., Flowers, P., Larkin, M. (2005). Exploring Lived Experience. The Psychologist. 18 (1), 20-23.

25. Sakalli, N. (2002). Application of the Attribution-Value Model of Prejudice to Homosexuality. The Journal of Social Psychology, 142 (2), 264-271. 26. Salmon, C., Symons, D. (2004). Slash Fiction and Human Mating Psychology. The Journal of Sex Research, 41 (1), 94-100. 27. Shiller, R. (2003). „The show has never been written for straight women.” So why is Queer As Folk making women wet?. FAB Magazine, 213, 12-17. Vyhledáno 2.9.2010 na http://fabmagazine.com/features/womenwet/index.html

28. Sinclair, J. (2002). A short history of early K/S or How the first slash fandom came to be. Vyhledáno 1.9.2010 na http://beyonddreamspress.com/history.htm 29. Smetáčková, I., Braun, R. (2009). Homofobie v žákovských kolektivech. Praha: Úřad vlády ČR. 65

30. Smith, J.A., Flowers, P., Larkin, M. (2009). Interpretative Phenomenological Analysis: Theory, Method and Research. SAGE Publications Ltd. 31. Straight girls – Why do we love it? Vyhledáno 7.6.2010 na diskuzním fóru http://gaydaytime.proboards.com/index.cgi?board=general&action=display&thread=1 46&page=1 32. Šmahel, D. (2003). Psychologie a internet: děti dospělými, dospělý dětmi. Praha: Triton. 33. Švancara, J. (1984). Psychologie emocí a motivace. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 34. Thomas, A. (2006). Fan fiction online: Engagement, critical response and affective play through writing. Australian Journal of Language and Literacy, 29 (3), 226-239.

35. Tosenberger, C. (2008). Homosexuality at the Online Hogwarts: Harry Potter Slash Fanfiction. Children's Literature, 36, 185-207. 36. Weiss, P., Zvěřina, J. (2001). Sexuální chování v ČR – situace a trendy. Praha: Portál. 37. Woledge, E. (2005). From Slash to the Mainstream: Female Writers and Gender Blending Men. Extrapolation, 46 (1), 50-65.

66