metodika pro učitele
Sdružení TEREZA v Praze roku 2010. www.terezanet.cz
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.
Garantem a podporovatelem programu jsou Lesy České republiky, s. p. Materiál nemusí vyjadřovat stanoviska LČR, s. p. Generálním partnerem programu Ekoškola je společnost Provident Financial s.r.o. a partnerem programu je společnost EKOLAMP s.r.o. Generálním partnerem programu GLOBE je společnost KPMG Česká republika, s.r.o. a partnerem programu a hlavním partnerem GLOBE Games je společnost Unilever ČR , s.r.o. Partnerem programu Les ve škole – škola v lese je společnost Kofola a.s. Hlavním partnerem Sdružení TEREZA je společnost NET4GAS, s.r.o. Partnerem Sdružení TEREZA je společnost ČEPS, a.s. a Purum s.r.o. Programy byly finančně podpořeny v grantovém řízení MŽP ČR. Materiál nemusí vyjadřovat stanovisko MŽP ČR.
Autor: Mgr. Kamila Petrovská Odpovědná redaktorka: Mgr. Jana Kindlmannová Odborné korektury: kolektiv zaměstnanců Sdružení TEREZA a tým pedagogů zapojených v programu Les ve škole – škola v lese: Mgr. Tomáš Dopita, Mgr. Hana Jůdová, Mgr. Dana Kuriplachová, Mgr. Martina Řehořová, Mgr. Martina Janíčková, Mgr. Ivana Brožovská, Mgr. Martina Doubravová Grafická úprava: 2GD studio Ilustrace: Blanka K. Špičáková Vydalo Sdružení TEREZA v Praze roku 2010. www.terezanet.cz
Projekt jako součást výuky
Vážení přátelé, přinášíme vám příručku k projektovému vyučování Projekt jako součást výuky, která vznikla v rámci projektu Les a klimatické změny. Příručka má tři části – samostatný sešit obsahující metodiku pro učitele, samostatný sešit obsahující pracovní listy pro žáky a CD s příklady projektů dobré praxe ze škol zapojených do dlouhodobých programů Sdružení TEREZA – (Ekoškola, GLOBE a Les ve škole – škola v lese) či ze Specializačního studia pro školní koordinátory Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Projektovou příručku jsme se rozhodli vytvořit proto, že z našeho pohledu je projektové vyučování příležitost, kdy je možné vybočit ze zaběhlého způsobu výuky, vyzkoušet si a naučit se něco nového, předat něco ze své zodpovědnosti na bedra žáků, přesunout se od teoretických znalostí k praktickým činnostem a zažít se žáky radost ze společné tvorby, přirozeného učení a nečekaných objevů. Věříme, že žáci i učitelé mají rádi takové činnosti, které je baví, zaujmou a mají smysl. Činnosti, u kterých něco nového objeví, zažijí radost z týmové práce a vidí, že aktivita má spojení s reálným životem. Učitelé a žáci mají rádi, když tvoří něco, co má konkrétní výsledek, kterého si mohou vážit a ocení jej i okolí. Budeme-li se snažit vnést tyto kvality do života školy, zjistíme, že jedním z možných nástrojů, které k tomu můžeme použít, je projektové vyučování. Žákům projektové vyučování přinese: pocit odpovědnosti za vlastní práci, vybočení ze školního stereotypu, rozvinutí komunikativních dovedností a týmové spolupráce, pocit větší sounáležitosti se spolužáky a školou, sebereflexi, snahu o kritické uvažování, větší míru aktivity a samostatnosti a v neposlední řadě také zábavu a legraci. Pedagogové najdou v projektovém vyučování tyto přínosy: možnost jiného způsobu výuky, delegování odpovědnosti na žáky, obohacení profesní role o další rozměr, nový pohled na žáky, sebereflexi, rozvíjení dovedností žáků, možnost propojování různých předmětů, zábavu, vybočení ze stereotypu, radost z výuky a po čase také méně práce. Na CD naleznete celkem 16 příkladů dobré praxe, které z našeho pohledu splňují kritéria zdařile realizovaných projektů. Sedm z nich náleží k programu Les ve škole – škola v lese, dva k programu Ekoškola, pět programu GLOBE a dva ke Specializačnímu studiu pro koordinátory Environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Vážení přátelé, doufáme, že Projekt jako součást výuky bude pro vaši pedagogickou praxi přínosem.
Kamila Petrovská a kolektiv Sdružení TEREZA
Příručka metodicky rozvíjí obsahy zpracované v publikacích: DANIŠ, Petr. Na vlastních nohou – Jak si udělat vlastní projekt. Praha: Sdružení TEREZA, 2007. HOTOVÝ, Filip a kol. POLITEIA – Výchova demokratického občana (projektová část). Praha: GEMINI o. s., 2008.
„Pro učitele facilitátora a poradce bylo nejobtížnější dostát své roli, nezasahovat do nápadů žáků a "neobohacovat" je vlastními. Velmi potřebné bylo ponechat dostatek času ve výuce k tomu, aby žáci s pomocí důsledného plnění kroků příručky prošli procesem projektování, prováděli reflexi a dostali se k vlastním zkušenostem, které využijí v dalších projektech. Bylo náročné "vydržet" dohadování žáků při rozdělování rolí a úkolů i časový skluz při vypracovávání závěrečných zpráv a nerozdělovat úkoly nevypracovávat zprávy za ně.“ Reflexe pedagoga ze ZŠ Raškovice
PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ JAK VYPADÁ PROJEKT? Projektová výuka byla v různých teoretických koncepcích pojímána a popisována z různých úhlů pohledu (jako metoda vyučování, jako organizační forma vyučování či jako vzdělávací strategie). Pro účely této příručky jsme, jako nejvíce odpovídající našemu pojetí projektového vyučování, vybrali následující definici J. Kratochvílové vycházející z práce J. Maňáka a V. Švece: „Projekt je komplexní úkol (problém), spjatý s životní realitou, s nímž se žák identifikuje a přebírá za něj odpovědnost, aby svou teoretickou i praktickou činností dosáhl výsledného žádoucího produktu (výstupu) projektu, pro jehož obhajobu a hodnocení má argumenty, které vycházejí z nově získané zkušenosti.“ 1 Projektové vyučování, jeho metody a zásady, bylo již zpracováno v několika publikacích. V této příručce se proto zaměříme pouze na to nejdůležitější, co je potřeba znát, než se do realizace samotného projektu pustíte. Doporučenou literaturu k tématu naleznete na konci této kapitoly.
JAKÉ ZNAKY MÁ PROJEKTOVÉ VYČOVÁNÍ? − Žáci řeší přesně vymezený problém nebo téma. − Žáci si (s pomocí učitele) stanoví reálný a srozumitelně definovaný cíl. − Projekt probíhá v jasně vymezeném časovém úseku. − Projekt vytváří takové situace, v nichž musí žáci projevit vlastní iniciativu. − Během projektu probíhá průběžná reflexe a po jeho skončení závěrečná evaluace. − Realizace projektu je ukotvena v reálném životě žáků a plánování tématu projektu z něj vychází. − Učitel má roli průvodce, facilitátora, poradce, povzbuzovače. − Žáci se podílejí v maximální možné míře na výběru tématu, plánování, realizaci, prezentaci a vyhodnocení projektu. − Žáci pracují samostatně a přebírají za svou činnost zodpovědnost.
PROJEKTOVÉ NEBO TEMATICKÉ VYUČOVÁNÍ? Projektovému vyučování je blízké tematické vyučování, a tak někdy v praxi dochází k jejich záměně. „Tematické vyučování vychází z určeného tématu, které může obsahově integrovat různé vyučovací předměty. Ústřední téma je v centru zájmu a vychází z něj různá podtémata, která se mohou uskutečňovat i v jednotlivých předmětech.“2 Tematická výuka tedy usiluje o syntézu učiva a vytváření těsných vazeb mezi jednotlivými předměty (integrace horizontální). Zároveň podporuje propojování teoretických poznatků s praktickými činnostmi žáků a jejich reálným životem (integrace vertikální).3
Hlavní rozdíly mezi projektovým a tematickým vyučováním: Projektové vyučování
Tematické vyučování
Většina činností při realizaci projektu a zodpovědnost za jeho výstupy je na žácích.
Za výběr témat a způsob práce s nimi nese odpovědnost především učitel.
Cíle si formulují s pomocí učitele sami žáci (pokud to situace umožňuje).
Cíle formuluje učitel.
1 2 3
KRATOCHVÍLOVÁ, Jana. Teorie a praxe projektové výuky. Brno : Masarykova univerzita, 2006. s. 36 TOMKOVÁ, Anna, KAŠOVÁ, Jitka, DVOŘÁKOVÁ, Markéta. Učíme v projektech. Praha : Portál, 2009. s. 14 KRATOCHVÍLOVÁ, Jana. Teorie a praxe projektové výuky. Brno : Masarykova univerzita, 2006.
5
Projektové vyučování
Cílem a výstupem projektu je konkrétní produkt.
Cílem je osvojení si tématu, rozvoj znalostí a dovedností v dané oblasti.
Detailní realizaci projektu plánují sami žáci.
Učitel dopředu naplánuje činnosti spojené s tématem výuky.
Učitel na sebe bere roli poradce a povzbuzovače, je spíše pasivní.
Učitel řídí činnost žáků i postup plnění úkolů. Zároveň má i poradní roli.
Od žáků je vyžadována větší míra samostatnosti, tvořivosti, aktivity a zodpovědnosti.
Pro úspěšnost výuky stačí menší míra žákovské samostatnosti, tvořivosti a zodpovědnosti.
Jednotlivé kroky projektového vyučování na sebe logicky navazují. Když se nějaký neuskuteční, zvyšuje se pravděpodobnost, že projekt nebude úspěšně dokončen.
Když dojde k vynechání některých z podtémat, žáci sice budou ochuzeni o propojení s jiným předmětem, avšak tematické vyučování může úspěšně proběhnout.
Tematické i projektové vyučování jsou rovnocenné způsoby výuky. Záleží na našich vzdělávacích cílech, který z nich si pro daný vzdělávací záměr vybereme. Z tematického vyučování může někdy přirozeně vyplynout určitý projekt – např. žáci zpracovávají téma Stromy. Během tohoto tematického vyučování zjistí, že v parku před školou není jediný strom. Vytvoří tak projektový záměr na vysazení stromů do parku před školou a ten posléze realizují. Podrobně zpracované příklady tematické a projektové výuky naleznete v: TOMKOVÁ, Anna, KAŠOVÁ, Jitka, DVOŘÁKOVÁ, Markéta. Učíme v projektech. Praha : Portál, 2009.
ODKUD KAM JDEME V PROJEKTU? Přestože se projektové vyučování vyznačuje relativně velkou flexibilitou a svobodou v činnostech žáků, má jasně definovanou časově-organizační linku, která vychází ze zásad projektového managementu. V této příručce pracujeme s následující linií, která se promítá do struktury pracovních listů a metodik: 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9)
Jaký je cíl projektu? Koho se náš cíl týká a co si o něm myslí ostatní? Jak si naplánovat projekt? Jakou mám v projektu roli? Kde získat materiál a finance? Jak se dělá reklama? Co bychom mohli zlepšit? Máme co slavit? Co mi projekt přinesl?
Pracovní listy provedou žáky projektem od začátku až do konce. Podle potřeb vašeho projektu je možné se k jednotlivým listům kdykoli v projektu vracet, případně je použít v jiném pořadí ,nebo některý vynechat úplně. Projektové listy jsou založeny většinou na skupinové práci. Během realizace celého projektu proto učte žáky pracovat jako tým, reflektujte skupinové procesy a role, podporujte spolupráci a hledejte společně cesty, jak skupinovou práci zlepšovat. Časová náročnost jednotlivých kapitol příručky bude závist na tom, s jakou třídou pracujete, jaké je téma projektu, zda jsou žáci zvyklí pracovat projektově atd. Obecně se dá říci, že důkladná práce na jedné kapitole zabere více než jednu vyučovací hodinu. Je proto lepší dopředu počítat s větší časovou dotací, spojením více hodin dohromady, či s prací žáků mimo výuku.
6
Projektové vyučování
JAK PRACOVAT V PROJEKTU S REFLEXÍ? Důležitou součástí projektového vyučování je průběžná a závěrečná reflexe. − Povídejte si s žáky o tom, jak fungují jako skupina (kdo se jak zapojuje, proč někdo méně a někdo více, jak dojdou k dohodě, co je obtížné na skupinové práci atd.). − Reflektujte také obsahovou část projektu (co se povedlo, kde jsou jaké překážky, co by jim pomohlo, aby se jim dařilo lépe dosáhnout cíle apod.). − Při reflexi je důležitá atmosféra ve skupině – vytvořte proto pro chvíle reflexe neformální příjemné prostředí pro důvěrné povídání (např. sezení v kroužku na zemi, v příjemné místnosti, zahrajte si nějakou hru na podporu důvěry apod.). − Pro usnadnění reflexe jsme pro vás a žáky na konci každého pracovního listu připravili otázky k reflexi, o které se můžete opřít. Věnujte jim dostatek času na konci práce s každým listem. Žáci na ně mohou odpovídat ústně nebo písemně. − Otázky je možné využívat i pro průběžnou reflexi vždy, když to daná situace bude vyžadovat. Na otázky k reflexi neexistuje dobrá nebo špatná odpověď. Vyjadřují vždy individuální názor žáka, se kterým je možné nesouhlasit, ale je nutné ho vždy respektovat! − Poslední list Co mi projekt přinesl? je věnován sebehodnocení, které by mělo být nedílnou součástí průběžné i závěrečné reflexe projektu.
ČÍM ZAČÍNÁ PEDAGOG? Před tím, než se žáci pustí do projektu, musí na něj být dobře připraven sám pedagog. Proto doporučujeme dobře si projektové vyučování naplánovat a promyslet. K tomu vám mohou pomoci následující otázky: − Proč jsem zvolil/a projektové vyučování? − Čeho chci pomocí projektového vyučování dosáhnout? − Bude projektové vyučování propojeno s obsahem některých vyučovacích hodin? Jak? − Jaká je má role v projektu? Co budu dělat se žáky a co nechám jenom na nich? − V čem konkrétně se bude moje role v projektu lišit od mé role v běžných hodinách? − Co očekávám od žáků? Je to reálné? − Které pracovní listy použijeme? − Jak budeme pracovat s reflexí? Kdy? Jak často? Proč? − Jak dlouho bude projekt trvat? − Jak se zachovám, budou-li chtít žáci dělat něco jiného, než si představuji já? − Co všechno může zabránit zdárnému průběhu projektu? Jak se tomu dá předejít? Jak budeme případné krizové momenty řešit? − Jak budu žáky motivovat a oceňovat? Úspěšnost projektového vyučování zvýší také rozvoj osobnostně-sociálních dovedností žáků. Rozvíjejte proto cíleně a dlouhodobě komunikativní dovednosti, spolupráci ve skupině, umění diskuze, obhajobu vlastních argumentů, respekt k jiným názorům a další dovednosti, které žáci potřebují k tomu, aby projektové vyučování dobře zvládli.
KDE NAJÍT VÍCE K TÉMATU PROJEKTOVÉHO VYUČOVÁNÍ? COUFALOVÁ, Jana. Projektové vyučování pro první stupeň základní školy. Praha : Fortuna, 2006. DVOŘÁKOVÁ, Markéta. Projektové vyučování v české škole – vývoj, inspirace, současné problémy. Praha : Karolinum, 2009. HOTOVÝ, Filip a kol. POLITEIA – Výchova demokratického občana. Praha : GEMINI o. s., 2008. KAŠOVÁ, Jitka. Škola trochu jinak. Projektové vyučování v teorii i praxi. Kroměříž : IUVENTA, 1995. KOVALIKOVÁ, Susan. Integrovaná tematická výuka. Kroměříž : Spirála, 1995. KRATOCHVÍLOVÁ, Jana. Teorie a praxe projektové výuky. Brno : Masarykova univerzita, 2006. REITMAYEROVÁ, Eva, BROUMOVÁ, Věra. Cílená zpětná vazba. Praha : Portál, 2007. MAŇÁK, Josef, ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno : Paido, 2003. TOMKOVÁ, Anna, KAŠOVÁ, Jitka, DVOŘÁKOVÁ, Markéta. Učíme v projektech. Praha : Portál, 2009. VALENTA, Josef a kol. Pohledy. Projektová metoda ve škole a za školou. Praha : Ipos Artama, 1993.
INFORMAČNÍ ZDROJE ONLINE: www.projektovevyucovani.cz www.projektovavyuka.cz
www.terezanet.cz www.politeia.cz
www.rvp.cz
7
JAKÝ JE CÍL PROJEKTU?
1
CÍLE:
Žák pojmenuje, co by chtěl ve škole či svém okolí zlepšit (např. v rámci tématu les a klimatické změny apod.). Žáci společně vyberou jeden nápad, který by chtěli realizovat. Žáci si téma přetvoří do cíle podle kritérií SMART.
1) Rozdělte žáky do čtyř skupin. Mezi skupiny rozdělte následující otázky: POMŮCKY: - Co se mi na naší škole líbí? tabule nebo flipchart, - Co bych chtěl/a na naší škole zlepšit či změnit? křídy nebo fixy - Co se mi v okolí školy líbí? - Co bych chtěl/a v okolí školy zlepšit? Otázky jsou formulované v obecné rovině a je třeba si je vždy pozměnit podle tématu, na kterém pracujete. Např. pro téma „Les a klimatické změny“ by otázky byly následující: - Co vím o tématu klimatických změn a jakou to může mít souvislost s lesem? - Jaký problém týkající se tématu les a klimatické změny bychom mohli řešit? Nápady všech skupin si představte a zapište. Žáci si ty návrhy, které jim připadají nejzajímavější, zaznamenají do pracovního listu.
Vysvětlete žákům, že jejich úkolem bude zrealizovat projekt, který bude zaměřený na řešení jednoho problému ve škole či okolí, který si pojmenovali. V první části úkolu je potřeba pracovat s otázkami tak, aby se v odpovědích žáků objevila témata a problémy, se kterými chcete v průběhu projektu skutečně pracovat (zda se projekt bude týkat lesa, školy, vodních toků apod.). Podle potřeby můžete otázky trochu pozměnit, avšak vždy by měly směřovat k pojmenování slabých a silných stránek dané oblasti. Pracovat můžete také s principy SWOT analýzy. SWOT analýza je metoda, pomocí které je možno identifikovat silné (ang. strengths) a slabé (ang. weaknesses) stránky, příležitosti (ang. opportunities) a hrozby (ang. threats), spojené s určitým projektem či záměrem. Se SWOT analýzou je možné pracovat následovně: (1) Každý si za sebe pojmenuje dané čtyři oblasti S, W, O, T (se žáky je možné pro zjednodušení pracovat pouze se silnými a slabými stránkami). (2) Každý pak představí ostatním, k čemu došel, nápady se sesbírají od všech členů skupiny (třídy) a sepíšou. (3) V případě žákovského projektu se žáci rozhodnou, jestli chtějí pracovat na silné stránce, kterou ještě zlepší, nebo na slabé stránce, kterou budou měnit tak, aby se stala postupně silnou (více viz informační zdroje).
Pozn. Specifikem environmentální výchovy je to, že “problémy” by žáci měli řešit až poté, co si osvojili určité porozumění environmentálním principům a ovládli určité výzkumné dovednosti. Je totiž důležité, aby se žák naučil do hloubky vybraný problém analyzovat, problém jej zaujal a přijal jej za svůj.
2) V tuto chvíli mají žáci pojmenováno několik problémů, které nalezli v dané oblasti (škole, lese apod.) a které by chtěli v rámci projektu řešit. Vyberte společně s celou skupinou (třídou) pouze jeden problém, kterým se budete v průběhu projektu zabývat. Vybrané téma napište na tabuli či flipchart a žáci si ho napíšou do pracovního listu. Pro výběr jednoho problému můžete použít například diskusní techniky řeky, která spočívá v tom, že žáky rozdělíte např. do osmi skupin. Každá skupina vymyslí co nejvíce problémů, kterými by se chtěla v projektu zabývat. Poté se spojí každá skupina s jinou skupinou (vzniknou tak z původních osmi čtyři skupiny). Nově vzniklé skupiny si představí své nápady a jejich úkolem je společně se dohodnout např. pouze na třech. V dalším kole se každá skupina opět spojí s jinou (vzniknou tedy dvě) a opakují postup s předchozího kola. Na závěr se spojí dohromady poslední dvě skupiny a celá třída se shodne na třech problémech, z nichž vyberou pouze jedno, které budou realizovat (více viz informační zdroje).
9
Jaký je cíl projektu?
3) Úkolem skupiny bude nyní převést obecněji zvolený problém do konkrétně formulovaného cíle. Pro formulaci cíle doporučujeme použít kritéria SMART (více viz informační zdroje). Žáci mohou pracovat všichni dohromady nebo v menších skupinách. Důležité je jim nejdříve vysvětlit, v čem spočívají kritéria SMART, a teprve když je studenti pochopí, pustit se do formulace cíle projektu. Pro trénink formulace cílů doporučujeme předložit několik cílů, které jsou špatně naformulované. Žáci nejdříve pojmenují, proč nejsou tyto cíle správně formulované (co jim chybí), a pak se budou snažit je přeformulovat podle SMART. Výsledný dobře zformulovaný cíl projektu, na kterém se třída shodla, si vyvěste ve třídě. Zároveň si každý napíše tento cíl do pracovního listu. Při formulaci cílů, zvláště u kritéria R (realizovatelnost), je dobré již zohlednit finanční hledisko (realizovatelný nejspíše nebude takový projekt, který je finančně velmi náročný a na který by si žáci neuměli sehnat peníze). Správně formulovaný cíl splňuje kritéria SMART: V praxi se nám nejvíce ověřilo níže popsané vysvětlení zkratek SMART. Existují však i další interpretace, které je možné použít. S M A R T
Srozumitelný a smysluplný Váš cíl můžete komukoliv říci a on bude vědět, čeho chcete dosáhnout a proč to chcete. Měřitelný Váš cíl musí být takový, aby bylo možné poznat, že jste jej dosáhli. Akceptovatelný S vaším cílem by se měla ztotožnit většina lidí, kterých se týká. Realizovatelný Váš cíl by měl být uskutečnitelný za podmínek, které pro jeho dosažení máte. Termínovaný Váš cíl by měl jasně říkat, do kdy jej chcete dosáhnout.
Příklad dobře formulovaného cíle podle SMART: Žák vlastními slovy vysvětlí, co to znamená, že dřevo je obnovitelný zdroj energie, a tyto informace předá v rámci Dne Země žákům prvního stupně. Pozn.: Ve chvíli, kdy si žáci stanovili cíl projektu, je důležité, aby dobře rozuměli tomu, co to je projekt, jaký je rozdíl mezi cílem a problémem a věděli, že většina práce a zodpovědnosti při realizaci projektu bude na nich samotných. Proto zde uvádíme pro inspiraci několik pojmů, které by žáci měli znát, než se pustí do realizace projektu. Pojmy jsou upraveny tak, aby byly pro žáky srozumitelné. Projekt – Časově ohraničená činnost, který má jasný srozumitelný cíl, se kterým se žáci ztotožňují. Projektová činnost směřuje ke konkrétnímu produktu (výsledku). Projekt realizují od začátku do konce sami žáci a za to, čeho v projektu dosáhli, přebírají zodpovědnost. Učitel má v projektu roli průvodce a rádce. Řešený problém – Oblast, kterou se chceme v projektu zabývat. Problém, který chceme řešit (např. les a klimatické změny nebo zlepšení třídění odpadu ve škole apod.). Cíl projektu – Konkrétní srozumitelný cíl projektu, formulovaný podle kritérií SMART (např.: Do konce ledna tohoto školního roku budeme mít ve škole v každém patře koš na papír, plast a sklo.).
10
Jaký je cíl projektu?
Role žáka – Společně s ostatními spolužáky plánuje, připravuje, realizuje a vyhodnocuje projekt. Provádí většinu činností spojených s projektem. Přebírá zodpovědnost za průběh a výsledek projektu. Role učitele – Nechává většinu činností dělat žáky místo toho, aby je dělal sám. V projektu má poradní a pomocnou roli, tzn. projekt řídí tak, aby měli žáci pocit, že ho řídí sami. Nechává žáky, aby na většinu věcí přišli sami. Pomáhá jim najít cestu, když žáci neví kudy dál. Je zodpovědný za průběžnou a závěrečnou reflexi projektu. REFLEXE Pracujte se žáky s otázkami k reflexi, které mají v pracovním listu. Každý si může na otázky odpovědět nejdříve sám za sebe a teprve potom je prodiskutuje v menší skupině či s ostatními ve třídě. Zajímavé postřehy a názory zdůrazněte a zaznamenejte. Poslední otázka k reflexi je zároveň úvodem a motivací k příští práci na projektu. Hodinu můžete uzavřít sdělením toho, co bude tématem příštího setkání, aby se žáci měli na co těšit.
Otázky k reflexi: 1) Jak se vám vybíralo téma pro projekt? Co bylo těžké? Co šlo snadno? 2) V čem vám pomohlo stanovení cíle podle kritérií SMART? 3) Jaký další krok byste měli udělat nyní, když máte zformulovaný cíl?
Informační zdroje k tématu: Co je SWOT analýza? http://cs.wikipedia.org/wiki/SWOT Jak funguje diskusní technika řeky (pyramidy)? PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování. Praha : Portál, 1996. s. 179 Co jsou kritéria SMART? LACKO, Branislav. Metody a techniky projektového řízení IN Sborník vybraných kapitol z přípravy a řízení projektů. Výukový materiál z projektu Euromanažer. Nový Jičín : Krajské zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a informační centrum, 2007. SITÁROVÁ, Aneta. Stanovit si cíle podle SMARTu a být úspěšní. [online] Dostupný z WWW: http://www.gate2biotech.cz/stanovit-si-cile-podle-smartu-a-bytuspesni/ [cit. 26. října 2009]. Jak žáky naučit pracovat s kritérii SMART? HOTOVÝ, Filip a kol. pracovní list: Formulujeme cíl. In: POLITEIA – Výchova demokratického občana. Praha : GEMINI o. s., 2008.
11
koho se náš cíl týká a co si o něm myslí ostatní?
CÍLE:
2 POMŮCKY: tabule nebo flipchart, křídy nebo fixy
Žák pojmenuje osoby a skupiny, kterých se cíl týká. Žák společně s ostatními sestaví dotazník pro vybranou cílovou skupinu. Žák zhodnotí výsl edky průzkumu a porovná je se stanoveným cílem.
1) Žáci se rozdělí do dvojic, ve kterých sepíší všechny osoby či skupiny osob, kterých by se mohl zvolený projekt dotknout/týkat. Pomoci vám mohou následující otázky: - Kdo se bude přímo podílet na realizaci projektu? - Čí souhlas potřebujeme, abychom mohli projekt uskutečnit? - Komu by mohl náš projekt zkomplikovat práci? - Kdo by mohl být proti? - Na koho bude mít realizace projektu vliv? - Kdo se bude potkávat s výsledky projektu? Každá dvojice může zodpovídat všechny otázky, nebo může mít každá dvojice jinou. Výsledkem práce by měl být seznam osob či skupin, kterých se váš projekt bude dotýkat a je proto potřeba vzít v úvahu jejich názor. 2) Rozdělte žáky do malých skupin, ve kterých pojmenují, co je na vzorovém výzkumném dotazníku dobře a co špatně. Skupiny představí ostatním, co je napadlo při prohlížení dotazníku. Výstupem by mělo být, že žáci mají představu o tom, jaké jsou náležitosti průzkumných dotazníků (oslovení, poděkování, otázky, datum apod.). Návod jak sestavit dobrý dotazník, stejně jako vysvětlení rozdílu mezi otevřenými a uzavřenými otázkami, najdete např. pod tímto odkazem: http://www.dotaznik-online.cz/zaklady-dotazniku.htm. 3) Tento úkol můžou žáci zpracovávat společně nebo po menších skupinách (každá skupina může například zpracovávat jednu otázku). Důležité je, aby si děti pomocí otázek uvědomily, jak bude dotazník vypadat, jakým způsobem ho budou tvořit a jak s ním dále pracovat. V této fázi by měli společně vytvořit otázky, které v dotazníku budou. Otázek by nemělo být mnoho (optimálně 3–5). Při tvorbě otázek musí přemýšlet i nad tím, jak je budou vyhodnocovat (dotazník by měl být vytvořen tak, aby si ho žáci byli schopni vyhodnotit sami, bez vaší pomoci!). Uzavřené otázky (odpověď ano/ne) budou snazší pro vyhodnocení. Pomocí otevřených otázek se zase dozvědí více informací. Prodiskutujte proto se žáky i jaký typ otázek budou používat. 4) Na základě předchozí diskuze si žáci vytvoří svůj dotazník. Dotazníky si představí a dohodnou se na tom, který použijí pro průzkum. Můžou si také vyzkoušet pilotní fázi dotazníkového šetření, a to tak, že ho nejdříve dají jen několika lidem (např. ze třídy). Žáci si tak vyzkouší, jak na něj dotazovaní reagují, jestli rozumí všem otázkám a také zda žáci umí dotazník sami vyhodnotit. 5) Než se žáci pustí do průzkumu, měli by si konkrétně pojmenovat, kdo, co a kdy udělá. Po realizaci průzkumu věnujte dostatek času jeho vyhodnocení a propagaci výsledků. Závěrečnou fází by mělo být srovnání výsledků průzkumu s projektovým záměrem. Žáci by se měli zamyslet nad tím, zda většina osob ve škole jejich projekt podporuje a pokud ne, co s tím budou dělat. REFLEXE Pracujte se žáky s otázkami k reflexi, které mají v pracovním listu. Každý si může na otázky zodpovědět nejdříve sám za sebe a teprve potom je prodiskutuje s ostatními ve třídě či v menší skupině. Zajímavé postřehy a názory zdůrazněte a zaznamenejte.
12
Koho se náš cíl týká a co si o něm myslí ostatní?
U tohoto tématu je důležité udělat reflexi dvakrát. Jednou před realizací průzkumu a podruhé ve chvíli, kdy jej žáci vyhodnotí a porovnají s vlastním projektovým záměrem. Možná ho budou muset po průzkumu trochu pozměnit, či vymyslet zcela nový. Otázky k reflexi: 1) Proč je potřeba brát v úvahu názory jiných lidí na váš projekt? 2) Už jsi někdy vyplňoval/a nějaký dotazník? Jaký? K čemu sloužil? 3) Jak došlo ve vaší třídě k dohodě nad otázkami pro dotazník? 4) Co budete dělat, když se v průzkumu ukáže, že většina osob ve škole s vaším projektem nesouhlasí?
JAK SI NAPLÁNOVAT PROJEKT?
3
CÍLE: Žák pojmenuje jednotlivé kroky projektu. Žák vytvoří časový harmonogram projektu. Žáci si mezi sebou rozdělí zodpovědnost za jednotlivé kroky.
Tato kapitola úzce souvisí s následující kapitolou „Jakou mám v projektu roli?“. Podle vašich potřeb a způsobu práce žáků je možné kapitolu „Jakou mám v projektu roli?“ předřadit kapitole „Jak si naplánovat projekt?“. Případně můžete vyhradit dostatečný časový prostor pro to, abyste mohli obě témata spojit dohromady.
POMŮCKY: flipchartové papíry, fixy
1) V prvním úkolu si žáci samostatně metodou brainstormingu napíšou vše, co je napadne k otázce: Co všechno je během projektu potřeba udělat? 2) Žáci se rozdělí do skupin po třech tak, aby byli vždy s někým, kdo má alespoň tři shodné nápady z úkolu číslo jedna. Ve trojici si představí, co vymysleli v předchozím úkolu a věci, na kterých se shodnou zapíší do tabulky podle časových fází projektu (příprava, realizace, závěr). Věnujte čas tomu, abyste si společně se žáky vysvětlili jednotlivé fáze projektu. To znamená, že nejdříve se budete muset připravit na realizaci svého záměru, poté budete provádět aktivity, které směřují ke splnění vašeho cíle, a po jeho dosažení se ještě budete věnovat dokončovacím pracím, vyhodnocení, propagaci apod. Abyste mohli pokračovat dále, ujistěte se, že žáci rozumí tomu, co to je projekt a jaké má mít fáze (vysvětlení pojmů vztahujících se k projektu najdete v metodice k listu „Jaký je cíl projektu?“). 3) Žáci si v té samé trojici mezi sebou rozdělí, kdo bude zastupovat kterou fázi projektu. Jeden z nich se tak stane „expertem“ přes přípravu, druhý přes realizaci a třetí přes závěr. V tuto chvíli se původní trojice rozejdou a experti si k sobě hledají vždy stejné experty z jiných skupin. Vzniknou tak tři nové skupiny (1. skupina: experti na přípravu, 2. skupina: experti na realizaci, 3. skupina: experti na závěr). Členové nových expertních skupin si mezi sebou představí své nápady v dané oblasti ve své původní skupině. Závěrem práce v expertní skupině si žáci zapíší do pracovního listu, na čem se v nově vytvořené skupině shodli, a zvolí si jednoho mluvčího skupiny. 4) Mluvčí jednotlivých expertních skupin představí celé třídě, na čem se dohodli. Vše zapisujte na velký papír. Vznikne vám tak plán projektu rozdělený na přípravnou, realizační a závěrečnou fázi. Po prezentacích se třídou promyslete, jestli se vám něco nedvojí, či vám naopak nějaký důležitý krok neschází. Až se na plánu práce shodnete v celé třídě, dopište do něj konkrétní data, kdy mají být jednotlivé kroky splněny a kdo ručí za jejich realizaci. Žáci si do pracovního listu zapíšou tři kroky, které si myslí, že by měly být provedeny jako první. Společný plán s daty a ručiteli jednotlivých kroků nechte žáky graficky zpracovat a vyvěste ho ve třídě.
13
Jak si naplánovat projekt?
Doporučujeme si ve třídě vyvěsit kalendář projektu, kam se průběžně bude zapisovat, do kdy je potřeba jednotlivé části projektu splnit. Tento plánovací kalendář se vám bude hodit i při práci s dalšími listy, např. v kapitole „Jak se dělá reklama?“. REFLEXE Pracujte se žáky s otázkami k reflexi, které mají v pracovním listu. Každý si může na otázky odpovědět nejdříve sám za sebe a teprve potom je prodiskutuje s ostatními ve třídě či v menší skupině. Zajímavé postřehy a názory zdůrazněte a zaznamenejte. Reflexe je důležitou součástí práce s tímto listem. Zejména otázky „Co všechno vám může pomoci, abyste svůj plán dodrželi?“ a „Co by mohlo mít vliv na to, že byste plán nebyli schopni dodržet? A jak tomu můžete zabránit?“ jsou nedílnou součástí plánování projektu, neboť pojmenovávají možná rizika. Věnujte jim proto dostatek času a nechte žáky, aby si odpovědi na tyto otázky zapsali do pracovního listu.
Otázky k reflexi: 1) Proč je potřeba mít naplánované jednotlivé kroky projektu? 2) Co všechno vám může pomoci, abyste svůj plán dodrželi? 3) Co by mohlo mít vliv na to, že byste plán nedodrželi? A jak tomu můžete zabránit Jakým způsobem jste se dohodli, kdo si co vezme na starost? 4) Jakým způsobem jste se dohodli, kdo si co vezme na starost?
JAKOU MÁM V PROJEKTU ROLI?
4
CÍLE:
POMŮCKY: flipchartové papíry, fixy
Žák pojmenuje role a funkce, které jsou důležité pro projekt. Žák navrhne jednoho ze svých spolužáků na určitou roli a své stanovisko vysvětlí ostatním. Žák vysvětlí ostatním, kterou roli by chtěl sám zastávat.
Práce s tímto listem navazuje na předchozí list „Jak si naplánovat projekt?“, kde si žáci určili ručitele za jednotlivé úkoly. Ve chvíli, kdy bude úkol splněn, končí i ručitelova práce. Jinak je tomu s rolemi v projektu, které jsou dlouhodobé a končí až s koncem projektu. Jednu roli může zastávat jedna či více osob. Je také možné žáky v jedné roli po čase vystřídat, aby se naučili pracovat v různých rolích. Během práce s listem je důležité žákům vysvětlit a připomínat, že všechny role v týmu jsou si rovnocenné a stejně důležité, není jedna lepší a druhá horší. Ke zdůraznění tohoto faktu vede také poslední otázka k reflexi.
1) Žáci pracují ve dvojicích. Představí si, jak funguje filmový štáb, a pojmenují různé role, jaké je ve filmovém štábu napadnou (režisér, sponzor, scénárista, fotograf, maskérka apod.). Své nápady zapíší k postavičkám v pracovním listě. 2) Žáci do bublin postaviček napíšou, jak by daná postava stručně popsala svou práci. Např. „Řídím celý projekt.“ Nebo „Hlídám, aby herci přišli na natáčení včas.“ 3) V tuto chvíli bude potřeba role filmového štábu „překlopit“ do rolí v projektu. Žáci se ve stejných dvojicích zamyslí nad tím, které role filmového štábu by byly použitelné i pro jejich projekt, a budou se je snažit pojmenovat tak, aby odpovídaly jejich projektu. Své nápady napíšou k postavám v tomto úkolu.
14
Jakou mám v projektu roli?
Čím lépe budou mít děti pojmenovánu pracovní náplň jednotlivých rolí, tím snadnější bude pro ně přenést roli do prostředí projektu. Zde uvádíme příklady rolí ve filmovém štábu včetně popisů náplně práce a možnosti, jak je přejmenovat pro projekt. Filmový štáb
Popis náplně práce
Projektový tým
Režisér
Celé to řídí. Rozděluje spravedlivě práci. Dohlíží, aby všichni plnili své úkoly, a upozorňuje, když něco nefunguje podle plánu.
Koordinátor
Scénárista
Vymýšlí a zapisuje, co mají herci říkat.
Zapisovatel
Fotograf
Fotograficky dokumentuje vše důležité, co se při natáčení filmu děje.
Fotograf
Produkční
Stará se o rozpočet, shání případné sponzory, shromažďuje faktury a účetní doklady. Má přehled o tom, co už bylo utraceno a kolik peněz ještě zbývá.
Pokladník
Časoměřič
Hlídá, aby byly dodržovány stanovené časy a termíny. Říká ostatním, kolik času zbývá do konce natáčecího dne.
Měřič času a hlídač termínů
Propagátor
Dělá filmu reklamu. Vymýšlí, jak budou vypadat plakáty.
Propagátor
Asistent režiséra
Pomáhá režisérovi organizovat práci herců.
Asistent pro informace
Herci
Provádějí, co je třeba. Řídí se radami/pokyny režiséra.
Výzkumníci
4) Společně si ve třídě představte projektové role, které žáci vymysleli, a sepište je na velký papír. Nechte žáky, ať se zamyslí nad tím, zda skutečně všechny role pro projekt potřebují či zda jim naopak nějaká nechybí. Např. ve filmovém štábu nebyla role, která by se podobala vaší projektové roli „Odesílatel výsledků výzkumu do NASA“. Nebo naopak je pro váš projekt zcela zbytečný ten, kdo dělá ve filmu střih. 5) V tomto úkolu budou žáci přiřazovat k rolím konkrétní osoby ze třídy. Pedagog by neměl v seznamu rolí vůbec figurovat a do jeho tvorby zasahovat. Naopak každý žák by ideálně (pokud to projekt umožňuje) měl mít jednu roli. Případně se mohou žáci během projektu v rolích střídat tak, aby si každý alespoň jednu vyzkoušel. Pokud je méně rolí než žáků, je možné, aby některé role zastávalo více žáků (např. můžou být dva fotografové, čtyři propagátoři apod.). Každý žák má dvě možnosti, jak se k obsazení rolí vyjádřit: (1) Napíše, jakou roli by nejraději zastával on sám a proč. (2) Napíše jednoho spolužáka, kterého by rád viděl v určité roli, a vysvětlí proč. Poté, co si své tipy každý napíše do pracovního listu, představte si je společně ve třídě. Každý řekne, koho tipoval, a vysvětlí proč. Zapisujte ke každé roli návrhy žáků. Na konci sečtěte, které jméno se u které role objevilo nejčastěji, a pokud s tím bude daná osoba souhlasit, bude během projektu vystupovat v této roli. Pozn.: Tato aktivita bude probíhat různě v závislosti na tom, jak otevřená a důvěrná atmosféra ve třídě panuje. Pokud by bylo veřejné vyjádření k rolím pro třídu příliš náročné, zvolte jinou metodu, např. „na každou roli se přihlásí dobrovolník“, „tajné hlasování“ apod.
15
Jakou mám v projektu roli?
6) Na závěr si společně pojmenujte, co přesně znamená mít v projektu určitou roli, jaké se k ní vážou povinnosti, zodpovědnosti a jaká práva. Případně určete také systém střídání se v rolích. Ve třídě si vyvěste projektové role se jmény osob, které je budou zastávat. Během následující reflexe se zaměřte na to, co se bude dít, když někdo svou roli nebude plnit. Podle situace ve vaší třídě je možné tento úkol časově prohodit s úkolem č. 5. Někdy může být pro žáky lepší si nejdříve detailně role vydefinovat a pak teprve určit, kdo je bude zastávat. Jindy naopak je lepší nejdříve jmenné rozvržení a pak, když už žáci vědí, ke komu se jednotlivé úkoly vztahují, teprve jejich konkretizování.
REFLEXE Pracujte se žáky s otázkami k reflexi, které mají v pracovním listu. Každý si může na otázky odpovědět nejdříve sám za sebe a teprve potom je prodiskutuje s ostatními ve třídě či v menší skupině. Zajímavé postřehy a názory zdůrazněte a zaznamenejte. Otázky k reflexi: 1) Proč je důležité mít v projektu rozděleny role či funkce? 2) Podle čeho jsi vybíral osobu, kterou jsi navrhoval na určitou roli? 3) Jak budete řešit, když někdo nebude plnit závazky plynoucí z jeho role? 4) Můžete použít zvolené role ještě někdy jindy, než při práci na projektu? 5) Je některá role lepší než jiná? Proč?
Kde získat materiál a finance?
CÍLE:
Žák napíše, co bude potřebovat pro realizaci projektu. Žák společně s ostatními sestaví rozpočet projektu. Žáci vysvětlí, jakým způsobem si opatří materiál a finance pro projekt.
5 POMŮCKY: flipchartové papíry, fixy
1) Žáky rozdělte do skupin po 4–5. Úkolem každé skupiny je vymyslet co nejvíce věcí materiálové a nemateriálové povahy, které budou potřeba pro úspěšnou realizaci projektu. Všechny své nápady si žáci zapíšou do tabulky. 2) Ve stejných skupinách budou žáci hledat informace od ostatních skupin metodou „chobotnice“. Ta spočívá v tom, že se v každé skupině žáci dohodnou, kdo z nich bude „hlava“ a kdo „chapadla“. Hlava je vždy jen jedna osoba, všichni ostatní jsou chapadla. Každá skupina tak bude mít jednu „hlavu“ a několik „chapadel“. „Chapadla“ se v danou chvíli rozejdou za členy ostatních skupin a zjišťují, co napsali do tabulky z úkolu č. 1. Vždy, když zjistí něco nového, co nemají ve své rozpočtové tabulce, běží ke své „hlavě“, té informaci předají a ona ji zapíše. Cílem je, aby „hlava“ zapsala co nejvíce nových informací. Ten, kdo představuje „hlavu“ zůstává na místě a nemůže sám zjišťovat nové informace. Doporučujeme stanovit na tuto aktivitu časový limit nebo omezit počet nových informací.
16
3) Každá skupina představí, co si napsala do tabulky (své původní informace i ty nové, které zjistila „chapadla“). Doporučujeme, aby vždy první skupina řekla jednu věc, druhá také jednu atd. Ve druhém kole první skupina vybere něco, co ještě nezaznělo, druhá také atd. Takto se postupuje, dokud nebudou uvedeny všechny zapsané informace. Všechny věci, které mají být během projektu pořízeny, zapisujte na velký papír. Na konci se ještě společně ujistěte, že vám v seznamu nechybí nějaká věc, kterou je
Kde získat materiál a finance?
potřeba koupit či jinak získat. Ve chvíli, kdy je seznam úplný, ho žáci rozdělí do dvou skupin. Nejdříve ať označí ty věci, které můžete pořídit bez peněz (například je má někdo doma nebo je určitý rodič může zapůjčit z práce apod.). Druhou skupinu budou tvořit věci, které je potřeba koupit. 4) Žáci se rozdělí na dvě skupiny. Jedna bude představovat peněžní rozpočtový výbor, druhá nepeněžní rozpočtový výbor. Každá skupina sestavuje vlastní rozpočet podle tabulky. Jedna pracuje s věcmi z vašeho seznamu z předchozího úkolu, které je potřeba koupit. Druhá skupina pracuje s těmi, které je možné obstarat bez peněz. Možná bude potřeba žákům v tomto úkolu pomoci – zvláště těm, kteří sestavují peněžní rozpočet. Projděte si s nimi proto důkladně tabulku a uveďte jim příklady. 5) Na závěr mluvčí každé skupiny představí rozpočet ostatním. Dejte prostor pro diskuzi nad rozpočtem, zejména věnujte čas spravedlivému rozdělení úkolů jednotlivým osobám. Ten, kdo je zodpovědný za pořízení určité věci, by měl vždy souhlasit s tím, že si chce tuto zodpovědnost vzít na sebe. Až budete mít oba rozpočty (peněžní i nepeněžní) odsouhlasené, nechte každou skupinu, aby vytvořila velký, graficky zpracovaný plakát s jejich rozpočtem. Pro zvýšení důležitosti může každá skupina vytvořit své speciální pečetní razítko, kterým rozpočet zpečetí. Rozpočty si vyvěste ve třídě. Pozn.: Důležité je, aby měl někdo z projektové skupiny na starosti čerpání celého rozpočtu projektu. Pokud jste ho nezvolili při rozdělování rolí, nechte žáky, aby si pokladníka určili nyní. Zároveň společně prodiskutujte, co má takový člověk přesně na starost, jak má nakupovat věci, jak se proplácí účty, jak se vede pokladní deník apod. Variantou této lekce může být vlastní rozpočet projektu. Na začátku projektu dáte třídě určitou finanční částku (v každé škole se najde obnos v řádu několika stovek, se kterým se mohou žáci učit hospodařit). Žáci sami se budou muset rozhodnout, za co finance utratí a jak si peníze rozloží. I zde samozřejmě platí, že utrácení peněz se děje za určitých podmínek (jsou určeny pouze na projekt, někdo je za ně zodpovědný, všichni se musí dohodnout, na co budou použity, útrata se dokladuje paragony apod.). Žáci se tak nejlépe naučí zodpovědnosti za peníze a jak s nimi hospodařit. REFLEXE Pracujte se žáky s otázkami k reflexi, které mají v pracovním listu. Každý si může otázky zodpovědět nejdříve sám za sebe a teprve potom je prodiskutuje s ostatními ve třídě či v menší skupině. Zajímavé postřehy a názory zdůrazněte a zaznamenejte.
Otázky k reflexi: 1) Ovlivnilo plánování rozpočtu váš projekt? Jak? 2) Na co všechno je potřeba myslet, až budete kupovat věci pro projekt? 3) Kdo se ve vašem projektu stará o rozpočet a finance?
17
Jak se dělá reklama?
6 POMŮCKY: flipchartové papíry, fixy
CÍLE:
Žák pojmenuje možnosti propagace projektu. Žák naplánuje jeden způsob propagace projektu. Žák se podílí na realizaci reklamní kampaně.
S tímto listem je možné pracovat jak před začátkem realizace projektu, tak v jeho průběhu. Záleží na konkrétním obsahu projektu a na tom, kdy budou žáci potřebovat dát ostatním o jejich projektu vědět. 1) Žáci v prvním úkolu pracují metodou „sněhové koule“. Ta funguje tak, že nejprve každý napíše na papír jeden nápad na propagaci jejich projektu (např. plakát, rozhlas, divadlo apod.). Poté papír zmuchlá do sněhové koule. Všichni naráz kouli odhodí do prostoru třídy a najdou si novou kouli. Každý si kouli rozbalí, přečte, co je tam napsáno a připíše svůj nápad na propagaci, který ještě není napsán. Opět papír zmuchlá a odhodí. Kolo se opakuje ještě jednou (nová koule, nový nápad, odhození, vyhledání nové koule). Na konci bude mít každý žák v ruce rozbalenou kouli, na které jsou napsány tři nápady na propagaci projektu. 2) Představte si ve třídě všechny nápady, které se na koulích objevily. Jeden ze žáků je zapisuje na velký papír či tabuli. Poté nechte žáky, aby se rozhodli, které z nápadů použijí. Doporučujeme počet 2–4, podle potřeb projektu. 3) Žáky rozdělte do skupin metodou „Čtyři rohy“. Každý roh třídy představuje jeden ze zvolených způsobů propagace. Žáci půjdou do takového rohu, který představuje ten způsob propagace, na kterém by se chtěli podílet. Úkolem žáků je rozdělit se do rohů tak, aby vznikly početně vyrovnané skupiny. Poté si každá skupina (reklamní agentura) najde své pracovní místo a bude mít v daném časovém limitu za úkol zpracovat následující úkoly: - vymyslet NÁVRH reklamy; - dohodnout se, KDY bude reklama spuštěna a kdy skončí; - dohodnout se, KDE bude reklama umístěna (pokud vyžaduje místo); - shodnout se na tom, KDO co udělá pro to, aby reklama fungovala.
Pozn.: Důležité po skončení této práce je naplánování dalšího postupu reklamní kampaně, pokud skupiny již nestihly svou reklamu udělat celou. Nejspíše bude potřeba dokreslit plakáty, vytisknout letáky, udělat hlášení v rozhlase apod. Domluvte se proto se žáky, kdo, kdy a jak to udělá.
Tato část by měla být pro žáky zábavná a hravá. Dejte proto důraz především na vytváření návrhu reklamy (náčrt plakátu, zkouška rozhlasového vysílání, scénář televizní reklamy apod.). Doporučujeme si také se žáky nejdříve pojmenovat, jaké znaky má dobrá reklama (logo, slogan, místo a čas konání akce apod.). 4) Každá skupina si zvolí svého mluvčího, který představí ostatním vše, co zpracovali v předchozím úkolu. Podpořte žáky v tom, aby prezentace návrhu reklamy byla zajímavá, aby se dobře prodávala. Může to být například zahraná scénka či pantomimická hádanka pro ostatní apod. REFLEXE Pracujte se žáky s otázkami k reflexi, které mají v pracovním listu. Každý si může na otázky odpovědět nejdříve sám za sebe a teprve potom je prodiskutuje s ostatními ve třídě či v menší skupině. Zajímavé postřehy a názory zdůrazněte a zaznamenejte. Otázky k reflexi: 1) Jak bude probíhat vaše reklamní kampaň po skončení této hodiny? 2) Co přinese reklama vašemu projektu? 3) Co by mohlo negativně ovlivnit úspěšnost vaší reklamní kampaně? A jak tomu můžete předejít?
18
7
Co bychom mohli zlepšit? CÍLE:
Žák popíše, co znamenají jednotlivé oblasti hodnocení. Žák zhodnotí pomocí škály, co v projektu funguje a co ne. Žák napíše, jak by se daly zlepšit věci, které v projektu nefungují.
Používejte tento list pro průběžné hodnocení projektu tak často, jak bude potře- POMŮCKY: ba. Budete-li s ním pracovat víckrát, žáci uvidí, jak se jejich práce v jednotlivých oblastech kartičky se symboly hodmění, co se zlepšilo, co zhoršilo. nocení (vzor najdete na konci metodiky k této ka1) Žáci napíší ke čtyřem oblastem hodnocení, co všechno pod danou oblast spadá pitole); 4 hodnotící sady (např. komunikace znamená: posloucháme se, neskáčeme si do řeči, respektujeme (čísla 1–4) pro každého názor druhého atd.). Je důležité, abyste si společně se žáky řekli, co každá oblast zna- žáka (vzor najdete též na mená a jak to vypadá, když dobře funguje. Teprve, když budou žáci vědět, co se pod konci metodiky) pojmy skrývá, budou schopni hodnocení. 2) Ve chvíli, kdy žáci rozumí všem čtyřem oblastem, zamyslí se nad svým projektem a každou bodově ohodnotí v rozmezí 1 – 4 (1 nejhorší, 4 nejlepší). Své hodnocení napíšou k obrázkům v úkolu č. 1. 3) Rozmístěte po třídě karty se symboly jednotlivých oblastí (vzor na konci této metodiky). Každému žáku dejte čtyři sady čísel 1–4 (vzor v příloze nebo si je každý žák může vyrobit). Úkolem žáků je, aby ke každé oblasti, kterou jste někde po třídě rozmístili, dali své hodnocení, které si předtím zapsali do pracovního sešitu (tedy číslo 1–4). Vznikne vám tak názorné hodnocení průběhu projektu od všech žáků (i vy se můžete zapojit). Společně si hodnocení prohlédněte. Diskutujte společně nebo po skupinách o všech oblastech projektu: - Co dostalo nejhorší hodnocení? - Co nejlepší? - Co nám v které oblasti funguje dobře? - Co nám nefunguje? Proč? - Jak můžeme zlepšit to, co nám nefunguje? S hodnocením pracujte citlivě, zvláště s oblastí rozdělení rolí! Je možné, že žáci budou mít tendenci napadat druhého za to, že nedělá, co by měl. Učte proto žáky, jak se dává zpětná vazba, že mají mluvit především o sobě a když už mluví o někom jiném, nikdy neříkají, jaký je, ale vždy jen popisují jeho chování! Téma zpětné vazby je dobře zpracováno např. v knize: REITMAYEROVÁ, Eva, BROUMOVÁ, Věra. Cílená zpětná vazba. Praha: Portál, 2007. Pracovní listy pro žáky, ve kterých se učí, co je zpětná vazba a jak s ní pracovat, najdete ve vzdělávacích materiálech POLITEIA: HOTOVÝ, Filip a kol. POLITEIA – Výchova demokratického občana. Praha: GEMINI o. s., 2008.
4) Na závěr si každý žák do svého pracovního listu napíše, k čemu jste během diskuze došli, tj. co v které oblasti funguje, co ne a jak je možné to zlepšit. Veďte žáky k tomu, aby projekt hodnotili v co nejkonkrétnějších větách (ať už písemně či ústně). Čím konkrétněji budou pozitivní i negativní věci pojmenovány, tím větší šance vznikne na zlepšení společné práce na projektu a dosažení vytyčeného cíle. Pro názornost uvádíme příklad dobře a špatně vedeného hodnocení projektu.
19
Co bychom mohli zlepšit?
Špatně vedené hodnocení (zůstává v obecné rovině, jsou používány převážně uzavřené otázky)
Dobře vedené hodnocení (směřuje do hloubky ke konkrétním informacím, jsou používány převážně otevřené otázky)
Učitel
Co v projektu nefunguje?
Co v projektu nefunguje?
Žák
Nevim.
Nevim.
Učitel
Aha. Tak zkus něco vymyslet.
Žák
Myslim, že třeba komunikace.
Dobře. Podívej se tedy ještě jednou na to, co už jste v projektu udělali. Co se vám nedařilo? Myslim, že třeba komunikace nám moc nešla.
Učitel
Myslíš tím, že se překřikujete?
Žák
No asi.
Co to přesně znamená, že vám nešla komunikace? No, že tady byl trochu bordel.
Učitel
Dobře. Je ještě něco dalšího?
Jak to přesně vypadalo, když tu byl „bordel“?
Žák
Asi ne.
Učitel
Tak zkus přijít ještě na jednu věc.
Že se všichni překřikovali a nikdo nikoho neposlouchal. Aha. A jaký to má vliv na průběh projektu?
Žák
Nevim. Možná že se ještě nerespektujeme.
Učitel Žák
Takže by bylo lepší, abyste se od teďka více respektovali? No asi jo.
Učitel
Dobře. Děkuji. Kdo další má nějaký názor?
Žák
No, že se na ničem nedohodneme a já jsem z toho pěkně zpruzenej. Radši si v tu chvíli něco čtu pod lavicí, fakt mě to neba. To chápu. A co bys navrhoval, že by se s tím dalo dělat? Tak třeba by šlo, že bychom se dohodli, že když někdo mluví, tak ostatní mlčí. To zní zajímavě. Bude to stačit, aby tady nevznikal chaos? Nevim. Ale mělo by se to zkusit.
Učitel
Dobře. Co si o tom myslí ostatní?
REFLEXE Pracujte se žáky s otázkami k reflexi, které mají v pracovním listu. Každý si může na otázky odpovědět nejdříve sám za sebe a teprve potom je prodiskutuje s ostatními ve třídě či v menší skupině. Zajímavé postřehy a názory zdůrazněte a zaznamenejte.
Otázky k reflexi: 1) K čemu je dobré průběžné hodnocení projektu? 2) Co vám dobře funguje? A proč? 3) Co vám nefunguje? Proč? Jak jste se rozhodli to změnit? 4) Co můžeš ty sám udělat pro lepší fungování projektu?
20
Co bychom mohli zlepšit?
Příloha 1 – Symboly pro hodnocení
Příloha 2 – Hodnotící sada čísel
1
3
2
4 21
Máme co slavit?
CÍLE:
8
POMŮCKY: flipchartové papíry, fixy
Žák porovná cíl projektu s jeho výsledkem. Žák zhodnotí, co se během realizace projektu podařilo a co ne. Žák navrhne způsob propagace výsledku projektu a slavnostní uzavření.
Tento pracovní list je určen na úplný závěr projektu, kdy už jste dosáhli stanoveného cíle. I v případě, že se žákům nepodařilo splnit stanovený cíl, pracujte s tímto listem a dílčí úspěchy náležité oslavte. Zároveň věnujte dostatek času reflexi, proč se vám nepodařilo cíle dosáhnout, a co můžete udělat pro to, abyste ho příště dosáhli. Na rozdíl od kapitoly 7 (Co bychom mohli zlepšit?), kde jste se věnovali průběžnému hodnocení, je tato kapitola věnována závěrečnému hodnocení projektu. Věnujte mu dostatek času a důležitost projektu podpořte jeho slavnostním zakončením. 1) Každý žák si individuálně srovná původní cíl projektu s jeho výstupem a napíše odpovědi na otázky. Poté společně nebo ve skupinách o otázkách diskutujte. Můžete si také udělat hlasování o tom, kolik osob je s výsledkem projektu spokojeno a kolik ne. 2) Hlavní část hodnocení projektu proběhne metodou „Evaluační kolotoč“. Rozdělte žáky do pěti skupin. Každá skupina dostane jeden flipchartový papír s nadepsanou otázkou. Otázky jsou následující: - Co všechno se nám povedlo? - Co nám moc nešlo? - Co bychom udělali příště jinak? - Komu dáme o výsledku projektu vědět? Jak? - Jak oslavíme konec projektu? Během časového limitu (cca 3 min.) každá skupina napíše ke své otázce vše, co ji napadne. Poté pošle svůj papír další skupině (např. po směru hodinových ručiček) a zároveň dostane nový papír s otázkou od jiné skupiny. Každá skupina si nejdříve přečte odpovědi k dané otázce od předchozí skupiny a označí ty, se kterými souhlasí (fajfka, podtržení, …). Následně připíše své vlastní nápady k dané otázce. Po uplynutí časové limitu opět skupina pošle svůj papír další skupině a dostane nový. Tento princip se opakuje do té doby, než ke skupinám dorazí jejich původní otázka. Skupina si přečte všechny odpovědi na svém původním papíru a představí ostatním ty, se kterými souhlasilo více skupin. Variace: Je také možné, aby žáci na papíru, který dostanou od předchozí skupiny, označovali: 1. Věci, se kterými souhlasíme. 2. Věci, se kterými nesouhlasíme. 3. Věci, kterým nerozumíme. V případě této varianty je dobré se dopředu dohodnout na třech symbolech, které budou vyjadřovat souhlasíme, nesouhlasíme, nerozumíme. Diskutujte společně nebo po menších skupinách o odpovědích. Zvlášť se věnujte hodnotícím otázkám (Co všechno se nám povedlo? / Co nám moc nešlo? / Co bychom udělali příště jinak?), zvlášť těm plánovacím (Komu dáme o výsledku projektu vědět? Jak? / Jak oslavíme konec projektu?). Výsledkem plánovací části by měl být konkrétní plán na propagaci výsledků projektu (např. výstava ve škole, oznámení ve školním rozhlase, prezentace na obecním úřadě apod.) a slavnostní ukončení (např. večeře, výlet, návštěva čajovny, vernisáž, divadlo apod.)
22
Máme co slavit?
3) Žáci mají za úkol vytvořit závěrečnou zprávu projektu, která se může stát součástí propagace výsledku projektu. Nechte je, aby si dobře promysleli, jaké informace mají v závěrečné zprávě být (inspirací jim může být vzor v pracovním listu). Závěrečná zpráva by neměla být vytvořena pouze jedním aktivním žákem. Na tom, jak bude vypadat, by se měli shodnout všichni žáci ve třídě. Můžete také nechat vytvořit každého jednu individuální závěrečnou zprávu a teprve poté nechat žáky, aby se dohodli na podobě jedné souhrnné zprávy za třídu, kterou budou veřejně prezentovat. Žáci by při tvorbě závěrečné zprávy neměli zapomenout na následující body: - Komu bude závěrečná zpráva určena? - Jaké informace v ní budou obsaženy? - Kdo ji napíše? - Kolik kopií budeme potřebovat a kdo to zařídí? Závěrečnou zprávu hezky graficky zpracujte a vyvěste si ji ve třídě.
REFLEXE Pracujte se žáky s otázkami k reflexi, které mají v pracovním listu. Každý si může na otázky odpovědět nejdříve sám za sebe a teprve potom je prodiskutuje s ostatními ve třídě či v menší skupině. Zajímavé postřehy a názory zdůrazněte a zaznamenejte.
Otázky k reflexi: 1) Proč je dobré projekt na závěr celý zhodnotit? 2) Co přinesla práce na projektu vašemu projektovému týmu? 3) Co přinesla práce na projektu tobě osobně? 4) Co tě při realizaci projektu nejvíce bavilo? 5) Co byste mohli dělat jako další projekt?
23
Co mi projekt přinesl?
CÍLE:
9
Žák zhodnotí své chování během projektu. Žák napíše, co by chtěl na svém chování změnit a navrhne cestu, jak toho docílit.
POMŮCKY: hodnotící tabulka v pracovním listu Cílem tohoto listu je sebehodnocení žáka. Můžete s ním pracovat buď v závěru projektu, nebo kdykoli během jeho realizace. Hodnotící tabulku si mohou žáci vyplnit několikrát během projektu. Pozor na to, že sebehodnocení může být pro některé žáky citlivým tématem! 1) Každý žák si individuálně vyplní hodnotící tabulku. Zdůrazněte žákům, že je to jejich osobní pohled na vlastní práci, který nikdo jiný nebude hodnotit. Žáci by měli mít svobodu v rozhodnutí, zda chtějí říci své sebehodnocení ostatním či ne. Pokud o něm někdo nechce mluvit, je potřeba to respektovat. Variace: Žáci nevyplňují tabulky, ale nakreslí si tzv. koláč s takovým počtem výsečí, kolik otázek chcete použít. Jedna výseč znázorňuje jednu otázku. Poté zabarví v každé výseči takovou část, jaká odpovídá jejich sebehodnocení. Např. práce mě bavila tak napůl, zabarvím tedy půlku výseče. Pozn. pro grafika – zde nakreslit příklad koláčového hodnocení. 2) Žáci si v hodnotící tabulce zakroužkují to, co by rádi změnili, tedy v čem by se rádi zlepšili. (Například někomu vyšlo, že zřídka řekl svůj názor nahlas a byl by rád, aby to dělal příště častěji. Zakroužkuje tedy tuto odpověď.) 3) Každý žák by si měl sám vymyslet jeden konkrétní (a jednoduchý) krok, který mu pomůže změnit to, co chce. Pokud by to bylo pro žáky těžké, uveďte jim příklad (jeden je uveden v pracovním listu) a zdůrazněte, že jde o malý a jednoduchý krok, ne o žádné velké plány.
REFLEXE Pracujte s žáky s otázkami k reflexi, které mají v pracovním listu. Každý si může otázky zodpovědět nejdříve sám za sebe a teprve potom je prodiskutuje s ostatními ve třídě či v menší skupině. Zajímavé postřehy a názory zdůrazněte a zaznamenejte.
Otázky k reflexi: 1) K čemu je dobré zhodnotit svou vlastní práci a chování? 2) Jaké pro tebe bylo vyplňování tabulky? 3) Kterou odpověď bys ve své hodnotící tabulce nejraději změnil/a? A jak by měla vypadat, abys s ní byl/a spokojený/á?
24
