Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta. Řízení školy. Diplomová práce. Bc. Kateřina Čermáková

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Řízení školy Diplomová práce

Brno 2006

Bc. Kateřina Čermáková

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu použité literatury.

V Brně dne 9. června 2006

Kateřina Čermáková

1

Děkuji vedoucímu práce prof. Ing. Zdeňku Pošváři, CSc. za rady a připomínky k této práci. Dále chci poděkovat vedení školy, která je předmět této práce, za poskytnutí potřebných podkladů a informací.

2

Abstract ČERMÁKOVÁ, K. School management. Brno, 2006. This thesis deals with the basics of educational system in the Czech republic, its structure, legislative and management. It focuses especially on secondary schools and illustrates how to use the methodics of management in practice. The analysis of external and internal environment for a particular organization is performed and on its findings several strategies are proposed. It depends on the management of the school whether they will take these proposals into account during their decision making process.

Abstrakt ČERMÁKOVÁ, K. Řízení školy. Brno, 2006. Práce se zabývá problematikou řízení školství v České republice, se zaměřením na oblast středních škol. Seznamuje se vzdělávacím systémem, jeho strukturou, legislativou a s principy řízení. U konkrétní střední školy ukazuje aplikaci metodických postupů v praxi. Je provedena analýza vnitřního a vnějšího prostředí a na jejím základě jsou formulovány návrhy strategií, kterých může vedení školy využít a zohlednit je při svém rozhodování.

3

Osnova: 1 2

3 4

5 6 7

Úvod .........................................................................................................................5 Přehled literatury....................................................................................................6 2.1 Řízení ................................................................................................................6 2.2 Řízení školství.................................................................................................12 2.2.1 Vzdělávací systém ..................................................................................12 2.2.3 Principy řízení školství ...........................................................................24 2.2.4 Kultura a image škol ...............................................................................36 2.3 Řízení středních škol.......................................................................................39 2.3.1 Rozhodování a plánování........................................................................41 2.3.2 Organizování...........................................................................................43 2.3.3 Personalistika ..........................................................................................44 2.3.4 Kontrola škol...........................................................................................46 2.3.5 Strategie vzdělávání ................................................................................48 2.3.6 Vývoj středních škol v ČR......................................................................50 Cíl a metodika práce.............................................................................................56 Výsledky.................................................................................................................58 4.1 Vnitřní prostředí..............................................................................................59 4.1.1 Charakteristika školy ..............................................................................59 4.1.2 Organizace a řízení .................................................................................61 4.1.3 Poskytované vzdělání..............................................................................66 4.1.4 Pracovníci školy......................................................................................75 4.1.5 Koncepce školy.......................................................................................76 4.1.6 „7 S“ školy ..............................................................................................77 4.1.7 Silné a slabé stránky................................................................................81 4.2 Vnější prostředí...............................................................................................82 4.2.1 Charakteristika okresu ............................................................................82 4.2.2 Analýza faktorů obecného okolí – PEST analýza...................................82 4.2.3 Konkurenční prostředí ............................................................................89 4.2.4 Příležitosti a hrozby ................................................................................92 4.3 SWOT analýza ................................................................................................92 4.4 Návrhy strategií...............................................................................................94 Diskuse ...................................................................................................................96 Závěr ......................................................................................................................97 Literatura...............................................................................................................99

4

1

Úvod

Pojmy jako manažer, management, řízení se objevují v našem slovníku se zvýšenou frekvencí. Trh je zaplaven literaturou o řízení či o problémech s řízením úzce spojených. Současná doba uvolnila hráze iniciativě a podnikavosti ve všech sférách lidské činnosti. Objevují se nové typy vedoucích pracovníků, kteří si stále více uvědomují význam a smysl kvalifikovaného řízení pro dosahování dobrých výsledků v jakémkoliv skupinovém úsilí lidí. Nezbytnost kvalitního řízení vyplývá z hluboké dělby práce a z její složitosti. Jednotliví členové společnosti nebo jednotlivé skupiny lidí jsou na sobě závislí a jeden bez druhého by nemohli uhájit svou existenci na obvyklé kulturní úrovni. Sladění činností se dosáhne pouze tehdy, když lidé svoje aktivity vědomě usměrňují neboli řídí. Řízení se tak stává znakem každé skupiny složené ze dvou nebo více lidí, která se snaží dosahovat společných cílů. Obecná teorie řízení vznikla z potřeby řídit hospodářské organizace a je aplikovatelná do oblasti školství, ale vyžaduje jistý stupeň adaptace, která vyhovuje obecným cílům vzdělávání a situaci každé vzdělávací instituce. Školy jsou více nezávislé na centrálních úřadech, získaly větší samostatnost až na úroveň právní subjektivity, ale i s tím spojenou vyšší odpovědnost za své svobodné rozhodování. Aby byly schopny účinně odpovídat na měnící se potřeby svých zákazníků, dokázaly reagovat na změny okolí a zásadní ohrožení, které se v případě škol očekává snížením počtu narozených dětí, je nutné, aby využívali metod a nástrojů managementu.

Předmětem této práce je proces řízení školství, se zaměřením na oblast středních škol. Cílem práce je na základě získaných informací vypracovat analýzu vnitřního a vnějšího prostředí sledované školy a navržení směru jejího dalšího vývoje.

5

2

Přehled literatury

Anglickému pojmu management terminologicky nejlépe odpovídá české slovo řízení. Po zobecnění rozdílných přístupů různých autorů k definování obsahu pojmu management je možno vymezit čtyři jeho obsahové oblasti [10]: 1.

Management je chápán jako souhrn činností, jejichž hlavní obsahovou náplní je koordinace a vedení lidí, směřující k dosahování a plnění vytýčených cílů.

2.

Management je chápán v širším významu než vedení lidí a je zpravidla charakterizován jako souhrn specifických aktivit zahrnujících tzv. manažerské funkce, které vykonávají řídící pracovníci, manažeři, při využívání veškerých, nejen lidských, zdrojů organizace.

3.

Pojem management je používán pro označení pracovníků, kteří v organizaci vykonávají manažerské činnosti a funkce.

4.

Management je chápán jako vědní disciplína, tj. uspořádaný soubor poznatků, většinou odpozorovaných z praxe, které jsou zpracovány formou návodů pro jednání nebo jako principy. Je to nauka o obsahu, metodách a technikách řízení organizací.

2.1

Řízení

Manažer Manažerské funkce jsou v organizacích realizovány skupinou pracovníků, kteří se nazývají manažeři. Obecně se rozlišují tři úrovně manažerů:

TOP vrcholový management

MIDDLE střední management

LINE funkční – liniový management

6

Zastoupení vykonávaných manažerských funkcí je na jednotlivých úrovních hierarchie managementu různé. Vždy jsou vykonávány všechny funkce managementu, ale liší se proporcionálně i kvalitativně. Vrcholový management garantuje formulování dlouhodobé strategie organizace, střední management je zaměřen na taktickou koordinaci výkonu operativních činností, funkční management první linie zabezpečuje operativní řízení každodenních činností.

Prostředí managementu Prostředí managementu je prostor, ve kterém manažeři vykonávají manažerské funkce. Jde o souhrn všech faktorů a vlivů, které je obklopují a ovlivňují. Základní členění je na prostředí vnější a vnitřní. Vnější prostředí je tvořeno faktory, které mají původ mimo organizaci. Pro analýzu tohoto prostředí se nejčastěji používá tzv. PESTE analýza, zahrnující: P – politické a právní prostředí, E – ekonomické prostředí, S – sociální, demografické a kulturní prostředí, T – technické a technologické prostředí, E – ekologické prostředí (někdy je označována jako STEPE analýza). Tato analýza je popisována v odborné literatuře v řade modifikací. Možnou variantou je tzv. SLEPT analýza, oblast ekologie je nahrazena faktory legislativního prostředí. Další možností analýzy vnějšího prostředí je zjistit na jedné straně tržní příležitosti, které prostředí organizaci nabízí a na druhé straně hrozby, kterým bude muset organizace čelit. Vnitřním prostředím rozumíme množinu prvků a jejich vzájemných vztahů existujících uvnitř organizace. Vnitřní prostředí je specifické pro každou organizaci. Možností pro analýzu vnitřního prostřední

je definování silných a slabých stránek

organizace. Další variantou analýzy je definování základních složek vnitřního prostředí organizace známé jako systém „7 S“ firmy McKinsey.

7

Strategie

Schopnosti

Struktura

Sdílené hodnoty Systémy řízení

Styl Spolupracovníci

Obr. 1: Schéma „7 S“ Zdroj: Literatura [10]

Analýza vnitřního a vnějšího prostředí poskytuje informace pro SWOT analýzu, která je založena na analýze silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb. SWOT analýza poskytuje východiska pro plánování a reakce organizace na změny prostředí. Vychází z předpokladu, že organizace dosáhne strategického úspěchu maximalizací předností a příležitostí a minimalizací nedostatků a hrozeb.

Manažerské funkce Podle klasického členění, můžeme použít rozdělení manažerských funkcí: -

plánování,

-

organizování,

-

personalistika a vedení,

-

kontrola. Rozhodování je průběžnou manažerskou funkcí. Je to proces řešení rozhodovacích

problémů, tj. proces výběru jednoho z více možných řešení [10]. Rozhodovací procesy probíhají ve všech výše uvedených manažerských funkcích.

8

Plánování Plánování je výchozí manažerská funkce, jejíž úspěšné vykonávání vyžaduje od manažera (vedoucího pracovníka) rozhodování v následujících oblastech [10]: 1.

Vytyčování cílů, kterých má být v budoucnu dosaženo

2.

Určení aktivit, které musejí být vykonány, mají-li být dosaženy vytyčené cíle.

3.

Určení zdrojů, jejich množství a alokaci, potřebných k dosažení cílů.

4.

Rozhodnutí o implementaci plánu, určení pracovníků a jejich úkolů při plnění plánu. Význam plánování spočívá v tom, že určuje směry rozvoje organizace: koordinuje

činnost lidí a vnitropodnikových jednotek při plnění plánu, snižuje podíl zbytečných činností a ztrát při dosahování cílů organizace, vypracovává standardy výkonnosti pro kontrolní činnosti, orientuje práci manažerů na plánovité a koncepční řízení vývoje organizace a rozvíjí jejich schopnosti a dovednosti předvídat budoucí vývoj.

Současná situace, stávající stav

VIZE

1. obecný cíl

2. obecný cíl

3. obecný cíl

konkrétní cíle …

Obr. 2: Schéma plánování Zdroj: Literatura [12]

Organizování Manažerskou funkcí organizování je zabezpečována druhá fáze řídícího procesu. Organizace znamená vytváření funkční organizační struktury, tzn. uspořádání prvků

9

pomocí vazeb tak, aby byly zajištěny následující požadavky: cíle, specializace, koordinace, pravomoc, zodpovědnost. Organizování

vytváří

hierarchické

prostředí

v organizaci,

zavádí

formální

organizační strukturu, zefektivňuje fungování vnitropodnikových organizačních jednotek a zavádí v organizaci řád. Organizační struktura je prostředkem k dosahování podnikových cílů. V odborné literatuře se vyskytuje několik přístupů ke klasifikaci organizačních řídících struktur. Například podle toho, které útvary řízení se v řídící struktuře nacházejí se rozlišují řídící struktury: liniové, funkcionální a liniově štábní [10].

Personalistika a vedení V souvislosti s manažerskou funkcí personalistiky se lze v odborné literatuře setkat s termíny: personální práce, personální administrativa, personální řízení, řízení lidských zdrojů. Zastřešujícím názvem je personalistika. Další označení vyjadřují vývojové fáze a různé koncepce pojetí personalistiky. Jako

jeden

z hlavních

účelů

personalistiky

můžeme

uvést:

„Umožňovat

managementu zkvalitňování individuální a kolektivní přínosy lidí ke krátkodobému i dlouhodobému úspěchu podniku“ [12]. Mezi hlavní úkoly personalistiky patří: 1.

Výběr a přijímání pracovníků.

2.

Usilovat o zařazování správného člověka na správné místo a snažit se, aby byl flexibilní.

3.

Optimálně využívat pracovních sil (pracovní doby i kvalifikace pracovníků).

4.

Formovat týmy, volit efektivní styl vedení a podporovat zdravé mezilidské vztahy na pracovišti.

5.

Pečovat o personální a sociální rozvoj pracovníků.

6.

Dodržovat všechny zákony v oblasti práce, zaměstnávání lidí a lidských práv a vytvářet dobrou zaměstnavatelskou pověst organizace. Vedení lidí je v managementu považováno za manažerskou sekvenční funkci,

jejímž obsahem je ovlivňování lidí (spolupracovníků) takovým způsobem, že jejich činnost přispívá k dosahování skupinových a podnikových cílů.

10

Způsob jednání a chování manažera ke spolupracovníkům je označovaný jako styl vedení. Teorie vedení rozlišuje mnoho různých stylů vedení a zdůrazňuje, že neexistuje jediný, absolutně správný styl vedení. Žádný styl vedení není použitelný za každých okolností a neplatí ve všech situacích. Klasická klasifikace stylů vedení vychází z toho jak vedoucí pracovník ve svém jednání využívá formální a osobní autoritu a rozlišuje: Autokratický styl vedení, založený výhradně na funkční pravomoci, je to styl nařizovací (donucovací), při němž vedoucí pracovník rozhoduje o všem sám. Demokratický styl vedení, založený na spolupráci vedoucího a spolupracovníků, přičemž vedoucí rozhoduje sám na základě konzultací se spolupracovníky, nebo rozhodují společně. Volný styl vedení, při němž vedoucí pracovník ponechává spolupracovníkům volnost v rozhodování, spoléhá na to, že vědí co a jak se má dělat. Mezi těmito styly může být několik stylů přechodných.

Kontrola Kontrola je manažerskou funkcí, která je obsažena ve všech předcházejících funkcích. Kontrolovat je nutné v plánování, v organizování i v oblasti vedení lidí. Podstatou a posláním kontroly je včasné zjištění odchylek od původních záměrů, jejich rozbor a přijetí závěrů k nim. Odchylky mohou být z hlediska formulovaných cílů pozitivní – kdy bylo dosaženo lepších výsledků než zamýšlených, nebo negativní – kdy došlo k porušení norem, pravidel apod. Přístup ke klasifikaci kontrolních procesů je široký. Obvykle jsou členěny podle obsahové náplně, úrovně řízení a charakteru provádění. Obsahem kontroly může být kvalita různých činností organizace. Podle úrovně řízení se rozlišují kontroly, které věnují pozornost vrcholové úrovni řízení nebo kvalitě činností na nejnižší úrovni managementu.

11

2.2

Řízení školství

Pojem školství můžeme chápat v širším významu jako soubor všech škol, školských zařízení a jiných vzdělávacích institucí, jejich pracovníků, materiálních a finančních prostředků, legislativních úprav, který jako celek zajišťuje ve státě realizaci vzdělávání. Protože má tento soubor strukturu, regulované fungování a vztahy s jinými systémy společnosti, představuje také systém [12]. Cílem řízení školství je vytvářet všestranně příznivé podmínky (politické, ekonomicko-finanční, materiálně technické, administrativně správní, organizační) pro kvalitní průběh pedagogického procesu a jeho maximální účinnost. Z pohledu školy můžeme hovořit o makro a mikrořízení školy. Pohlíží-li se na školu jako na prvek systému školství, pak je makrořízení školy zabezpečováno řídícími procesy v tomto systému. Mikrořízení školy označuje řídící procesy uvnitř systému školy včetně řízení pedagogického procesu. Makrořízení a mikrořízení školy mají vzájemnou návaznost. Sledují společný cíl, kterým je kvalita pedagogického procesu.

2.2.1 Vzdělávací systém

Vzdělávací systém ČR se realizuje prostřednictvím: -

předškolního vzdělávání (mateřské školy),

-

základního vzdělávání (základní školy),

-

středoškolského vzdělávání (všeobecné střední školy – gymnázia, střední odborné školy a střední odborná učiliště),

-

terciálního vzdělávání (vyšší odborné školy, vysokoškolské instituce).

Mateřské školy Mateřská škola zajišťuje předškolní výchovu dětí od tří do šesti let (případně do té doby, než dítě zahájí povinnou školní docházku). Docházka do mateřské školy je nepovinná. Při mateřských školách jsou zřizovány speciální nebo specializované třídy pro děti se zdravotním postižením, s poruchami učení a chování a pro děti ze sociálně nebo kulturně znevýhodněného prostředí.

12

Základní školy Základní škola poskytuje základní vzdělání a připravuje žáky pro další vzdělávání a pro praxi. Základní škola zajišťuje povinnou školní docházku naprosté většině odpovídající populace. Povinná školní docházka v ČR je podle školského zákona devítiletá a začíná zpravidla počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dovrší šestý rok věku. Základní školy vyučují žáky ve třech základních vzdělávacích programech: Základní škola, Obecná škola a Národní škola. V posledních několika letech se rovněž experimentálně ověřuje systém domácího vzdělávání. Základní škola má devět ročníků, dělí se na první (pět ročníků) a druhý stupeň (čtyři ročníky). Nadané děti mohou navštěvovat základní školy s rozšířenou výukou některých předmětů nebo po absolvování prvního stupně pokračovat (uspějí-li v přijímacím řízení) v povinné školní docházce v osmiletém (po 5. ročníku), případně šestiletém (po 7. ročníku) studijním programu gymnázií nebo v osmiletém oboru tanec na konzervatořích. Děti se zdravotním postižením mohou být integrovány do běžných tříd nebo do speciálních a specializovaných tříd základních škol. Mohou také navštěvovat speciální školy. Dětem s mentálním postižením jsou určeny zvláštní nebo pomocné školy. Děti s těžkým postižením mohou být osvobozeny od docházení do školy, případně osvobozeny na určitou dobu od plnění povinné školní docházky.

Střední školy Střední školy poskytují střední vzdělání, a to buď všeobecné, nebo odborné. Všeobecné vzdělání je zajišťováno na úrovni úplného středního vzdělání (gymnázia). Odborné vzdělání může mít dvě úrovně: střední odborné nebo úplné střední odborné (střední odborné školy a střední odborná učiliště). O studium na střední škole se mohou ucházet žáci, kteří splnili devítiletou povinnou školní docházku. Výjimku tvoří žáci víceletých gymnázií a oboru tanec na konzervatořích, kteří na střední škole dokončují povinnou školní docházku. Studium je ukončeno úspěšným vykonáním závěrečné zkoušky ve studijních (maturitní zkouška) nebo učebních oborech (výuční list nebo maturitní zkouška). Vzdělávání na středních školách je v denním studiu převážně tříleté (učební obory středních odborných učilišť) nebo čtyřleté (studijní obory na gymnáziích, na středních odborných školách a na středních odborných učilištích).

13

Střední školy mohou organizovat také programy nástavbového studia, které je určeno pro absolventy učebních oborů. Gymnázia poskytují úplné střední vzdělání ukončené maturitní zkouškou. Studium je buď čtyřleté, určené pro absolventy devátých ročníků, nebo šestileté či osmileté, přičemž v nižších ročnících těchto víceletých programů žáci dokončují povinnou školní docházku. Gymnázia připravují absolventy především ke studiu na vysoké či vyšší odborné škole. Střední odborné školy poskytují především úplné střední odborné vzdělání ukončené maturitní zkouškou ve čtyřletých oborech. Kromě toho nabízejí i dvou až tříleté studium v oborech poskytujících střední odborné vzdělání, ve kterých však studuje méně než jedno procento studentů. Střední odborné školy připravují absolventy především pro výkon odborných

činností

v

technicko-hospodářských,

ekonomických,

zdravotnických,

pedagogických a dalších oborech. Připravují však také pro studium na vysoké nebo vyšší odborné škole. Zvláštním typem střední odborné školy je konzervatoř, která poskytuje vzdělání v uměleckých oborech. Konzervatoř má šest (hudební a dramatické obory) nebo osm ročníků (v oboru tanec) a je ukončena absolutoriem, případně maturitní zkouškou. Střední odborné školy (a střední odborná učiliště) nabízejí také studium v oborech nástavbového studia, které je určeno absolventům tříletých učebních oborů středních odborných učilišť. Studium poskytuje úplné střední odborné vzdělání, trvá v denním studiu zpravidla dva roky a je ukončeno maturitní zkouškou.

Speciální školy Odborná učiliště vzdělávají žáky, kteří úspěšně ukončili devátý ročník zvláštní školy. Příprava v oborech odborných učilišť podle upravených učebních plánů je dvou až tříletá a je zakončena složením závěrečné učňovské zkoušky. Učiliště poskytují možnost dvouleté, případně tříleté přípravy pro žáky, kteří ukončili povinnou školní docházku v nižším než devátém ročníku nebo devátý ročník nedokončili úspěšně. Studium je ukončeno závěrečnou učňovskou zkouškou. Učiliště jsou v drtivé většině součástí školy, jejíž stěžejní součástí je střední odborné učiliště. Praktické školy vzdělávají ve dvou nebo tříletých programech. Do praktické školy s tříletou přípravou jsou přednostně přijímáni žáci, kteří úspěšně ukončili zvláštní školu nebo

14

ukončili školní docházku v nižším než devátém ročníku základní školy. Příprava je ukončena úspěšným vykonáním závěrečné zkoušky. Do praktické školy s dvouletou přípravou se přijímají žáci, kteří splnili povinou školní docházku na zvláštní nebo pomocné škole. Příprava je ukončena závěrečným vysvědčením.

Vyšší odborné školy Vyšší odborné studium je určeno absolventům středních škol, kteří úspěšně složili maturitní zkoušku. Ve srovnání se studiem na vysokých školách jsou obory vyššího studia zaměřeny především na praktickou profesní orientaci. Vyšší odborné školy patří do české vzdělávací soustavy od roku 1995. Vzdělávací programy vyšších odborných škol jsou zpravidla dvouleté nebo tříleté. Výuka na vyšších odborných školách se uskutečňuje jak formou denního, tak i dálkového studia. Většina škol přitom existuje jako jeden právní subjekt se střední odbornou školou. Absolventi získávají titul diplomovaný specialista v oboru, zkráceně Dis., který jsou oprávněni užívat za jménem. Pokud absolvent pokračuje ve studiu na vysoké škole, může mu být (ale nemusí) podle vysokoškolského zákona část vyššího odborného studia uznána.

Vysoké školy Vysoké školy poskytují vysokoškolské vzdělání absolventům oborů středních škol, kteří úspěšně vykonali maturitní zkoušku. Vysoké školy organizují tři druhy vzdělávacích programů: bakalářský, magisterský a doktorský. Studium v bakalářských programech je tříleté až čtyřleté a je ukončeno státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je zpravidla obhajoba bakalářské práce. Absolventi získávají titul bakalář, zkráceně Bc. (v uměleckých oborech BcA.). Studium v magisterských programech je zpravidla čtyřleté až pětileté, v lékařských, veterinárních a architektonických oborech šestileté. Některé vysoké školy realizují dvoustupňové programy - po ukončení studia v bakalářském programu studenti pokračují ve dvouletém až tříletém magisterském studijním programu. Magisterské studium je ukončeno státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je obhajoba diplomové práce, absolventi získávají titul magistr (Mgr., v oborech uměleckých MgA.), v oborech ekonomických, technických a zemědělských věd titul inženýr (Ing., v oboru architektura

15

Ing. arch). Studium v oborech lékařství a veterinářství se ukončuje rigorózní zkouškou a absolventi získávají titul doktor všeobecné medicíny (MUDr.) a doktor veterinární medicíny (MVDr.). Státní rigorózní zkoušku mohou složit i absolventi magisterského studia v oborech přírodních věd (získávají titul doktor přírodních věd – RNDr.), humanitních, pedagogických a společenských věd (doktor filozofie PhDr.), právních věd (doktor práv JUDr.), farmaceutických věd (doktor farmacie PharmDr.), teologických věd (doktor teologie ThDr. nebo licetát teologie ThLic.). Absolventi magisterských studijních programů mohou pokračovat ve studiu v doktorských programech a připravovat se k vědecké a tvůrčí práci. Studium trvá zpravidla tři roky, je ukončeno obhajobou disertační práce a státní doktorskou zkouškou, absolventi získávají akademický titul Ph.D. Na vysokých školách je možné studovat formou prezenční (dříve denní studium), distanční (dříve studium při zaměstnání) nebo kombinovat obě formy studia (studium kombinované). Kromě standardních druhů studia nabízejí vysoké školy i další formy vzdělávání: rekvalifikační studium, univerzity třetího věku, studium směřující k získání pedagogické kvalifikace a další. Od roku 1999 začal pronikat i do vysokého školství soukromý sektor a začaly vznikat soukromé vysoké školy neuniverzitního charakteru.

16

Obr. 3: Školská soustava České republiky Zdroj: NÚOV

17

Vývoj školství v ČR Od roku 1995/96, v důsledku optimalizace sítě škol, předškolních a školských zařízení a v důsledku snížení počtu žáků středních škol (po zavedení povinné devítileté školní docházky na základní škole) se snížil počet škol. V roce 2002/03 bylo o 11 % méně škol než v roce 1995/96, kdy bylo škol nejvíce. Ve sledovaném období se měnila i struktura škol podle typu a druhu. Stabilní podíl na celkovém počtu škol zaujímají základní školy a speciální školy. Největší změna nastala ve snížení podílu mateřských škol a zvýšení podílu středních škol.

Tab. 1: Školství celkem – počty škol

v tom

Typ školy 1995/96 1996/97 13 982 13 945 Celkem 6 475 6 343 Mateřské školy 4 212 4 166 Základní školy 2 116 2 100 Střední školy gymnázia 361 367 SOŠ 1 025 1 001 SOU 730 732 1 027 1 002 Speciální školy 42 65 Školy při VÚ x 158 Vyšší odborné školy 110 111 Vysoké školy/fakulty Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání

1997/98 13 604 6 152 4 132 1 995 366 938 691 986 71 156 112

1998/99 13 215 6 028 4 099 1 859 356 886 617 892 56 168 113

99/2000 12 961 5 901 4 068 1 766 345 836 585 888 62 166 110

2000/01 12 707 5 776 4 032 1 740 347 822 571 819 64 165 111

2001/02 12 532 5 642 3 999 1 729 346 813 570 817 66 166 113

2002/03 12 405 5 558 3 961 1 745 343 813 562 792 64 168 117

V roce 1996/97 byla zavedena povinná devítiletá školní docházka na základní škole a těmto školám přibyli žáci jednoho postupového ročníku. V důsledku této změny naopak přišly střední školy na období 3-4 let o jeden postupový ročník. Žáci základních škol tvořili v roce 2002/03 celkem 46% všech výkonů vzdělávací soustavy.

18

Tab. 2: Školství celkem – počty žáků/studentů

v tom

Typ školy 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 99/2000 2000/01 2001/02 2002/03 2 243 404 2 231 654 2 207 074 2 163 774 2 158 143 2 183 489 2 169 093 2 165 389 Celkem 333 433 317 153 307 508 302 856 290 192 279 838 276 438 278 859 Mateřské školy 1 004 565 1 100 096 1 092 476 1 082 415 1 071 318 1 056 860 1 027 827 994 130 Základní školy 682 085 559 384 532 246 489 224 493 941 539 362 545 093 551 474 Střední školy 133 093 126 424 126 575 126 137 127 500 137 777 137 477 142 069 gymnázia 259 425 205 028 201 788 191 512 180 114 211 399 210 387 213 390 SOŠ 289 567 227 932 203 883 171 575 186 327 190 186 197 229 196 015 SOU 73 571 72 086 71 582 70 418 70 283 69 068 67 694 66 985 Speciální školy 1 317 1 881 2 013 2 147 2 375 2 458 2 353 2 592 Školy při VÚ x 14 931 23 526 29 566 31 073 26 605 26 680 27 584 Vyšší odborné školy 148 433 166 123 177 723 187 148 198 961 209 298 223 008 243 765 Vysoké školy/fakulty Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání

2.2.2

Struktura školství

Ze systému vzdělávání vychází struktura školství. Je vertikálně organizačně rozdělena, přičemž víceletá gymnázia zasahují jak do stupně škol poskytujících základní vzdělání, ta i do stupně škol garantujících středoškolské vzdělání. Jednotlivé stupně lze členit i horizontálně podle druhů a typů škol.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Obce

Mateřské školy

Kraje

Základní školy

Vysoké školy

Vyšší odborné školy

Střední školy

Obr. 4: Struktura řízení školství jako celku podle zřizovatele a typu studia

19

Státní správu ve školství vykonávají ředitelé škol a školských zařízení, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, Česká školní inspekce, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, popř. jiné ústřední orgány (Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany atd.) v případě škol a školských zařízení, které zřizují. Samosprávu ve školství vykonávají školské rady, obce a kraje. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále MŠMT) řídí výkon státní správy ve školství, připravuje pro ně legislativní normy a odpovídá za koncepci, stav a rozvoj vzdělávací soustavy jako celku (a to uvnitř státu i směrem k zahraničí). MŠMT připravuje legislativní normy pro výkonné i operativní činnosti. MŠMT určuje centrální vzdělávací politiku a celkovou strategii, a to tím, že zpracovává a zveřejňuje dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy, který předkládá vládě. Poprvé byl záměr předložen (již podle předchozího školského zákona) v roce 2003. MŠMT metodicky řídí a koordinuje tvorbu dlouhodobých záměrů vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy na úrovni krajů. Každoročně předkládá vládě výroční zprávu o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy. Vychází přitom z výročních zpráv, které zpracovávají kraje. Ministerstvo určuje obsah vzdělávání. Formuluje Národní program vzdělávání jako politický dokument projednávaný nejen s odborníky z oblasti vědy, ale i s ústředními odborovými orgány, s představiteli zaměstnavatelů a s kraji. Předkládá jej k projednání vládě a ta jej předkládá ke schválení oběma komorám Parlamentu. Pro každou vzdělávací úroveň (až po vyšší sekundární), pro jednotlivé obory na těchto úrovních a pro jazykové a základní umělecké vzdělávání vydává rámcové vzdělávací programy, které jsou závazným základem pro tvorbu školních vzdělávacích programů. Akredituje vzdělávací programy pro jednotlivé vyšší odborné školy. V oblasti financování škol ministerstvo odpovídá za uplatňování státní finanční politiky v odvětví školství. V oblasti pracovněprávní ministerstvo: -

stanovuje míru vyučovací povinnosti učitelů,

-

stanovuje odbornou a pedagogickou způsobilost pedagogických pracovníků,

-

stanovuje zásady pro sestavování konkursních komisí na vybrané funkce ve školství,

-

jmenuje a odvolává ředitele institucí, které přímo zřizuje, ústředního školního inspektora a na jeho návrh školní inspektory.

20

MŠMT pozbylo většiny svých zřizovatelských kompetencí. Nadále je zřizovatelem jen několika desítek školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, ve zvlášť stanovených případech může být zřizovatelem některých škol a několika přímo řízených organizací, které se zabývají statistickým sledováním, obsahem vzdělávání, pedagogickým poradenstvím, dalším vzděláváním pedagogických pracovníků apod. S ohledem na povinnost státu zajistit funkčnost, efektivitu a soudržnost vzdělávací soustavy České republiky jako celku ministerstvo vede rejstřík škol a školských zařízení všech zřizovatelů. Zápisem do něho vzniká škole právo poskytovat vzdělávání ve stanoveném oboru a formě a nárok na finanční prostředky z příslušných veřejných rozpočtů maximálně v rozsahu daném zápisem. Vedení rejstříku mateřských škol a některých školských zařízení, jejichž působnost je ryze místní, je delegováno na krajskou úroveň. Ve vysokém školství je v působnosti MŠMT jmenování správní rady veřejné vysoké školy (po projednání s rektorem) a registrace vnitřních předpisů vysokých škol, jíž teprve nabývají platnosti. Ministerstvo dále zpracovává dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol a projednává a vyhodnocuje dlouhodobé záměry jednotlivých veřejných vysokých škol a jejich aktualizaci; rozděluje finanční prostředky ze státního rozpočtu a kontroluje jejich využití; na základě stanoviska Akreditační komise rozhoduje o udělení akreditace studijních programů vysokým školám. Veřejným vysokým školám byla poskytnuta autonomie ve všech oblastech řízení. Samosprávná působnost zahrnuje vnitřní organizaci institucí, především ustavování samosprávných akademických orgánů, obsah i organizaci studia, pracovněprávní vztahy i hospodaření. Vykonává ji akademický senát (zastupitelský orgán, v němž je nejméně třetina a nejvýše polovina studentů), rektor, vědecká (umělecká) rada a disciplinární komise. Dalšími orgány jsou správní rada, která dbá na uplatňování veřejného zájmu v činnosti školy a na řádné hospodaření s majetkem, a kvestor. Samosprávné orgány existují i na úrovni fakult, ty však nejsou právnickými osobami. Vysoké školy mají i orgán reprezentace, složený z delegovaných členů akademických obcí, jímž je Rada vysokých škol. Státní vysoké školy, jimiž jsou Univerzita obrany a Policejní akademie, jsou zřizovány příslušnými ministerstvy. Jejich autonomie je omezená: nemají ustavenu správní

21

radu, nemají autonomii v oblasti mezd, jejich rozpočet je napojen na rozpočet příslušného ministerstva; Univerzita obrany nemá právní subjektivitu. Kraje v rámci regionální úrovně se plně ujaly svých kompetencí ve školství od 1. 1. 2003. Reprezentace kraje v čele s hejtmanem je volena. Vedoucího odboru školství krajského úřadu jmenuje a odvolává rada kraje se souhlasem ministerstva. Zastupitelstvo kraje zřizuje vždy výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost (nejméně pětičlenný). Krajský úřad zpracovává každé dva roky dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji, a to v souladu s dlouhodobým záměrem České republiky. Vychází přitom z analýzy dosavadního vývoje vzdělávání, z demografických předpokladů, z vývoje trhu práce a z hospodářských cílů na svém území. Stanoví cíle pro jednotlivé oblasti vzdělávání, strukturu vzdělávací nabídky, především strukturu oborů a jejich kapacitu, a návrh na financování. Část dlouhodobého záměru, která se týká škol zřizovaných krajem, předkládá rada kraje zastupitelstvu kraje ke schválení. Pak ho předkládá ministerstvu k vyjádření a poté zveřejňuje. Poprvé byl předložen v roce 2003. Každoročně zpracovává krajský úřad výroční zprávu o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v kraji. Kraje jsou zřizovatelem vyšších odborných škol, středních škol a dále škol a školských zařízení pro žáky s postižením, základních speciálních škol, škol s vyučovacím jazykem národnostní menšiny, jazykových škol s právem státní jazykové zkoušky, základních uměleckých škol a školských zařízení sloužících uvedeným školám včetně zařízení pro zájmové vzdělávání a dalších institucí. Protože Česká republika má vysoký počet obcí, z nichž některé jsou velmi malé, byl ustaven řídicí mezičlánek, jímž jsou tzv. obce s rozšířenou působností, které plní vymezené funkce v rámci státní správy pro školy a školská zařízení zřizované obcemi, a to především v oblasti financování. Na úrovni vysokých škol se regionální zájmy prosazují prostřednictvím regionálních zástupců ve správních radách vysokých škol. Obce jsou důležitou složkou veřejné správy (státní správu ve školství obce v současné době nevykonávají vůbec). V rámci samosprávy jsou odpovědné za zajištění podmínek pro povinnou školní docházku a pro předškolní vzdělávání v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Obce nebo svazky obcí zřizují a po ekonomické stránce spravují mateřské školy a základní školy. Zajišťují, aby bylo poskytováno školní

22

stravování a zabezpečena péče o žáky mimo vyučovací dobu (s podstatnou finanční pomocí státu).

Autonomie škol Všechny školy získaly ze zákona právní subjektivitu, a tím i vyšší stupeň autonomie (autonomii můžeme v širším slova smyslu definovat jako možnost subjektu rozhodovat bez dotazování nadřízeného orgánu). Právní subjektivita představuje způsobilost být účastníkem – subjektem – právních vztahů. Právní subjekt vstupuje do právních vztahů vlastním jménem a nese za ně odpovědnost. Ředitelé škol jsou jmenováni zřizovatelem (obcí, krajem nebo ministerstvem) na základě konkursního řízení. Podle nového školského zákona mohou být propuštěni pouze ze zákonem stanovených důvodů. Ředitelé mají plnou odpovědnost nejen za kvalitu a efektivitu vzdělávacího procesu (včetně úprav vzdělávacích programů a volby učebnic), ale také za finanční řízení školy, za přijímání a propouštění učitelů a za vztahy s obcí a veřejností. Některé základní školy a další vzdělávací zařízení jsou v zájmu dostupnosti zřizovány i pro malé počty žáků. Malé školy neusilovaly o právní subjektivitu, protože nebyly s to dostát povinnostem s ní spojeným. Proto – rovněž z důvodu klesajícího počtu žáků – dochází ke slučování a spojování malých škol (stejné i různé vzdělávací úrovně). Minimální velikost škol a tříd je předepsána zákonem, výjimky povoluje zřizovatel za podmínky, že zvýšené náklady sám uhradí. Podle zákona musí zřizovatel školy zřídit školskou radu, která umožní rodičům, zaměstnancům, občanům a dalším podílet se na správě školy.

23

2.2.3 Principy řízení školství

Legislativa Základními právními dokumenty České republiky jsou Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod, která je součástí Ústavy. Z těchto právních norem pochopitelně vychází i legislativní prostředí českého školství. Vlastní formování českého školského systému je založeno na základních pěti zákonech: -

zákon o soustavě základních, středních a vyšších škol,

-

zákon o předškolních a školských zařízeních,

-

zákon o vysokých školách,

-

zákon o státní správě a samosprávě,

-

zákon o opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky. Na tyto zákony následně navazuje řada vyhlášek a nařízení vlády a dokumentů nižší

právní síly.

Zákon o soustavě základních, středních a vyšších škol Základním právním dokumentem týkající se základních, středních, speciálních a vyšších odborných škol, který v současné době upravuje zákon o soustavě základních, středních a vyšších odborných škol, tzv. školský zákon, je výsledkem několika novel původního zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol. K podstatným změnám ve školském zákoně došlo na základě nového územně správního uspořádání a zákona č. 132/2000 Sb., a to s účinností k 1. 1. 2001 a zákona č. 284/2002 Sb. Tyto dva zákony změnily především kompetence ve školství a systém řízení školství.

Zákon o předškolních a školských zařízeních Zákon č. 76/1978 Sb., o předškolních a školských zařízeních ve znění pozdějších předpisů vymezuje soustavu zařízení, která zajišťují předškolní výchovu (mateřské školy), výchovu zájmovou (základní umělecké školy, jazykové školy), mimoškolní (školní družiny, školní kluby), ústavní (dětské domovy, výchovné a diagnostické ústavy) a účelová zařízení (školní jídelny, domovy mládeže, ...). V tomto zákoně je mimo jiné zakotvena možnost

24

integrace postižených dětí do běžných mateřských škol. V důsledku zákona č. 306/1999 Sb., byl tento zákon novelizován zákonem č. 19/2000 Sb., kterým byla zrušena ustanovení o úpravě dotací soukromým a církevním zařízením prostřednictvím nařízení vlády. Se zákonem o předškolních a školských zařízeních souvisí i zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní a ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. Tímto zákonem byla stanovena pravidla pro ústavní a ochrannou výchovu a byly uzákoněny nové typy zařízení – diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou a výchovný ústav.

Zákon o vysokých školách Legislativní změny v oblasti vysokého školství byly po roce 1989 zahájeny přijetím zákona 172/1990 Sb., o vysokých školách. Tento zákon navrátil vysokým školám akademické svobody, samosprávu a autonomii. Byly jím zavedeny vedle vědeckých rad samosprávné akademické senáty na úrovni škol a fakult. Orgánem samosprávy vysokých škol se stala Rada vysokých škol. Zákon zavedl tři nové formy vysokoškolského studia: bakalářské, magisterské/inženýrské a postgraduální studium. Významnou změnu v legislativě týkající se vysokých škol učinil zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Zákonem se vysoké školy, které byly příspěvkovými organizacemi, staly právnickými osobami – veřejnými vysokými školami. Výjimku tvoří vysoké školy vojenské Ministerstva obrany a vysoké školy policejní Ministerstva vnitra. Do majetku veřejných vysokých škol se převedl státní majetek potřebný k plnění pedagogické, výzkumné a veřejné činnosti.

Zákon o státní správě a samosprávě ve školství Zásadní význam má pro oblast školství i zákon, který byl zcela novým v soustavě vzdělávání, a to zákon ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství ve znění pozdějších předpisů. Zákon zavedl školské úřady, jakožto orgány řízení základních a středních škol. Státní správu ve školství podle tohoto zákona vykonávají ředitelé škol a školských zařízení, školské úřady, Česká školní inspekce, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a jiné ústřední orgány. Zákon zároveň vymezil působnost orgánů samosprávy ve školství (obec, školská rada a rada školy), definoval pravidla pro

25

vedení sítě škol, předškolních a školských

zařízení (zařazování, vyřazování škol a

školských zařízení) a stanoví, kdo může zřizovat jednotlivé školy a školská zařízení (orgán státní správy, obec, soukromý subjekt, církev). V průběhu let byly v oblasti školství přenášeny kompetence v oblasti učňovského a středního odborného školství. Zákon č. 474/1992 Sb., o opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky navazuje na zákon č. 522/1990 Sb., kterým byly přeneseny kompetence v oblasti učňovského školství na ústřední orgány. Zákonem č. 474/1992 Sb. byly přeneseny kompetence v oblasti učňovského školství na Ministerstvo hospodářství a zákonem č. 272/1996 Sb. došlo ke zpětné delimitaci zařízení

středního

odborného

školství

Ministerstva

hospodářství

a Ministerstva

zdravotnictví zpět pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Další změny v kompetencích (přenesení kompetencí na kraje) vznikly především v důsledku zákona č. 132/2000, Sb. s účinností k 1. 1. 2001 a zákona č. 284/2002 Sb., kterým se mění zákon o státní správě a samosprávě ve školství. Těmito zákony se změnila státní správa ve školství a navíc kraje jako orgány samosprávy zřizují střední školy a vyšší odborné školy. Těmito zákony bylo prakticky české školství decentralizováno.

Soukromé a církevní školy Soukromým a církevním školstvím se zabývají vyhlášky a nařízení vlády vycházející z novely č. 171/1990 Sb. Z těchto vyhlášek a nařízení uvádíme ty, které jsou pro nestátní školství nejvýznamnější. Jde především o nařízení vlády o poskytování dotací soukromým školám č. 379/1990 Sb., dále o vyhlášku 353/1991 Sb., o soukromých školách, která upravuje zařazování a vyřazování soukromých škol ze sítě, a tím zrovnoprávňuje z hlediska vzdělávání školu veřejnou a soukromou, zařazení do sítě je navíc podkladem pro dotaci soukromé škole. Tato vyhláška upravuje způsob hodnocení, klasifikace a plnění školní docházky. Vyhláška č. 452/1991 Sb., o zřizování a činnosti církevních škol a škol náboženských společností upravuje tytéž otázky pro školy církevní. Zákon č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ustanovil výši dotace.

26

Reforma státní správy a samosprávy Podstatné změny, které se dotkly prakticky všech zákonů týkajících se regionálního školství, nastaly v důsledku reformy státní správy a samosprávy. K 1. 1. 2000 nabyl účinnosti zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně správních celků.

Finanční toky v systému školství Financování školství představuje poměrně složitý systém, navazující na systém řízení a státní správy ve školství. Do roku 1989 bylo školství financováno pouze ze státního rozpočtu. Novela školského zákona v roce 1990 umožnila existenci soukromých a církevních škol a vytvořila základ samostatnosti škol a školských zařízení tím, že jim poskytla právní subjektivitu. Zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, pak zásadně změnil finanční toky v systému vzdělávání. Zdroje financování školství jsou veřejné (státní, obecní a krajské rozpočty) a soukromé (výdaje soukromých institucí, individuální výdaje žáků a jejich rodičů). Veřejné finance plynou do systému vzdělávání ze státního rozpočtu. Státní rozpočet vypracovává Ministerstvo financí v součinnosti s ústředními orgány a předkládá jej vládě České republiky. Návrh státního rozpočtu schvaluje Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Prostřednictvím Ministerstva financí jsou řízeny finanční toky ústředních orgánů státní správy ve školství, tj. Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy,

Ministerstva

spravedlnosti, Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v důsledku reformy v oblasti školství je zřizovatelem škol a školských zařízení, které přímo financuje z kapitoly 333-MŠMT (příspěvkem). V letech 2001 a 2002 Ministerstvo školství rozdělovalo finanční prostředky v oblasti regionálního školství krajským úřadům, které je dále rozepisovaly na jednotlivé školy a školská zařízení, jejichž zřizovatelem je kraj. Finanční prostředky na přímé výdaje pro školy zřizované obcemi byly převedeny z kapitoly 333-MŠMT rozpočtovým opatřením do kapitoly 380-okresní úřady, následně uvolňovány Ministerstvem financí jednotlivým okresním úřadům, které je uvolnily jednotlivým školám. MŠMT přímo ekonomicky zabezpečuje církevní školy, předškolní a školská zařízení a dotace na soukromé školy, předškolní a školská zařízení jsou převáděny z ministerstva účelově na kraje. Finanční prostředky na přímé vzdělávací výdaje, tj. zejména na platy učitelů a ostatních pracovníků

27

a na učební pomůcky hradí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Tyto prostředky jsou rozdělovány prostřednictvím rozpočtů krajů, a to na základě počtu žáků a stanovených jednotkových výdajů – normativů. Republikové normativy stanoví ministerstvo pro čtyři věkové kategorie odpovídající jednotlivým vzdělávacím úrovním:

3–5, 6–15, 16–18 a

19–21 let. Veřejné vysoké školy hospodaří s vlastním majetkem, který jim byl svěřen zákonem o vysokých školách v roce 1999. Jejich činnost je však z rozhodující části financována státem přímo, jednotlivým vysokým školám přiděluje dotaci

MŠMT. Výuka je

financována prostřednictvím normativů vyjadřujících finanční náročnost přípravy. Pro tyto účely jsou studijní programy rozděleny do sedmi skupin oborů s koeficienty náročnosti od 1 do 5,9. Celková dotace je snížena o koeficient vyjadřující propadovost studentů na příslušné škole a promítají se do ní i další kvalitativní hlediska. Podle zvláštních pravidel dostávají vysoké školy prostředky na výzkum a vývoj a dále prostředky na stravování a ubytování studentů a dotace investiční. Od září 2005 se příspěvek na ubytování přiděluje přímo dojíždějícím studentům, nikoli kolejím. Příjmy vysokých škol pocházejí z hospodaření s majetkem a z poplatků. Těmi jsou kryty především náklady na přijímací řízení. Platí se též za studium delší než je standardní doba prodloužená o jeden rok, za studium v druhém studijním programu a za studium v cizím jazyce. Vysoké školy mají dále příjmy z programů celoživotního vzdělávání, které nejsou studiem ve smyslu vysokoškolského zákona. Státní vysoké školy jsou financovány svými zřizovateli, tj. Univerzita obrany Ministerstvem obrany a Policejní akademie Ministerstvem vnitra. Druhým zdrojem veřejného financování školství jsou rozpočty obcí a krajských úřadů. Rozpočty obcí a krajských úřadů jsou napojeny na státní rozpočet prostřednictvím Ministerstva financí. Obce jsou zřizovateli škol (mateřských a základních) a školských zařízení na úrovni regionálního školství. Kraje jsou zřizovateli středních a vyšších škol. V oblasti financování těchto zařízení hradí obec a kraj náklady, které nejsou financovány z prostředků státního rozpočtu, a to zejména investiční náklady

a náklady na údržbu

a opravy investičního majetku. U škol a školských zařízení, jejichž zřizovatelem je obec, byly v letech 2001 a 2002

hrazeny ze státního rozpočtu – prostřednictvím kapitoly

380-Okresní úřady mzdové prostředky, zákonné odvody vyplývající z velikosti mzdových prostředků, náklady na učebnice, učební pomůcky a školní potřeby, pokud jsou

28

poskytovány žákům ze zákona zdarma. Krajský úřad stanoví na základě zásad a ukazatelů stanovených ministerstvem krajské normativy přímých vzdělávacích výdajů na jednotku výkonu, tj. na žáka v příslušném vzdělávacím programu. Vychází přitom ze svého dlouhodobého záměru, z náročnosti vzdělávacích programů apod. Krajské normativy zahrnují i zvýšené výdaje spojené s výukou osob se speciálními vzdělávacími potřebami. Krajský úřad přiděluje objem prostředků (vypočtený vynásobením normativu počtem žáků) školám a školským zařízením, které zřizuje, a základním školám a mateřským školám, které zřizují obce. Učebnice (pokud jsou schváleny) a další vzdělávací materiály jsou žákům základních škol poskytovány (zapůjčovány) bezplatně. Na středních školách a na vyšších odborných školách jsou bezplatně zapůjčovány pouze sociálně znevýhodněným žákům. Všechny školy mohou z vlastní iniciativy využívat na nákup učebnic a didaktických pomůcek i další finanční zdroje (od sponzorů, od budoucích zaměstnavatelů, prostředky z pronájmu místností či sportovišť atd.). Ostatní ministerstva (Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti), která jsou orgány státní správy ve školství, financují školství ve své působnosti z prostředků svých kapitol státního rozpočtu . Rozpočtové organizace jsou v oblasti financování napojeny na státní rozpočet. Pro zabezpečení hlavního poslání těchto organizací byly závazné ukazatele rozpočtu včetně platů a počtu zaměstnanců plně finančně pokryty státním rozpočtem. Mezi rozpočtové organizace patří vlastní úřad MŠMT, Česká školní inspekce a v minulých letech školské úřady, školy a školská zařízení bez právní subjektivity později organizační složky územně správních celků). Příspěvkové organizace jsou napojeny na rozpočet svého zřizovatele finančním vztahem příspěvek nebo odvod (ze státního rozpočtu mají výdaje zohledněny pouze ve výši příspěvku na provoz a investice, ve mzdových prostředcích jsou však při vykazování promítnuty i mimorozpočtové prostředky). Organizace mohou se souhlasem zřizovatele provozovat hospodářskou činnost mimo svou hlavní činnost, pro kterou byly zřízeny, za předpokladu, že ve své hlavní činnosti plní úkoly stanovené zřizovatelem. Příspěvková forma hospodaření dává dostatečný prostor pro rozvoj iniciativ nezbytných na posílení vlastních finančních zdrojů. Mezi příspěvkové organizace patří všechny přímo řízené organizace a školy a školská zařízení regionálního školství s právní subjektivitou.

29

Statistické ukazatele vývoje školství v ČR Velice stabilní podíl výdajů z celkových veřejných výdajů na školství je zaznamenán u mateřských škol (8 - 9 %), základních škol (32 % od roku 2001), středních odborných škol včetně vyšších odborných škol (9 %). Pokles podílu z výdajů na školství je zřejmý u středních odborných učilišť. Naopak stále větší podíl výdajů byl směřován k vysokým školám (12 % výdajů v roce 1993, 16 % výdajů na školství v roce 2000, 17 % v roce 2002). Stále menší podíl finančních prostředků je vynakládán na ostatní výdaje (ubytování, stravování, další školská zařízení, státní správa), které poklesly na 17 % v roce 2000, 14 % v roce 2001 (pokles je nemalou měrou způsoben zrušením školských úřadů k 31.12. 2000 - v roce 2000 výdaje na školské úřady činily 0,8 % všech výdajů na školství). V roce 2002 se podíl finančních prostředků na ostatní výdaje stabilizoval.

Tab. 3: Školství celkem – veřejné výdaje ve stálých cenách roku 2000 (v tis. Kč) Druh/typ školy/zařízení

1997

1998

1999

2000

2001

2002

z toho

92 592 103 85 297 061 90 250 508 87 380 585 91 794 727 99 971 084 Výdaje na školství celkem 8 640 061 7 732 843 8 172 913 7 660 005 7 755 725 8 541 399 Mateřské školy Základní školy a školní 31 665 479 28 423 494 25 932 000 27 890 890 26 710 435 29 277 859 družiny 1 807 721 1 662 171 1 801 667 1 768 001 1 942 672 2 126 402 Základní umělecké školy 4 142 650 3 612 469 3 870 360 3 823 839 4 049 383 4 727 025 Gymnázia a sportovní školy Střední odborné školy a 8 478 708 7 472 093 7 958 973 7 536 931 8 052 932 8 846 700 VOŠ 8 597 567 7 278 855 7 133 739 6 998 019 7 190 568 8 430 612 Střední odborná učiliště 4 132 541 3 906 278 4 382 511 4 058 940 4 438 918 4 740 333 Speciální školy 6 955 839 6 600 909 6 816 610 6 505 620 5 278 398 4 914 391 Stravování žáků MŠ, ZŠ, SŠ 2 325 765 2 548 886 2 651 157 2 638 749 1 861 055 1 889 813 Ubytovací zařízení Vysoké školy včetně kolejí 13 917 551 13 620 020 14 132 456 14 077 336 15 717 497 17 429 202 a menz 1 337 459 1 215 063 1 131 916 1 054 508 492 365 532 481 Státní správa 327 046 192 486 212 280 234 029 255 788 242 934 MŠMT Školské úřady 812 182 873 729 762 885 667 445 x x (zrušeny k 1.12.2000) Česká školní 198 231 148 847 156 751 153 034 234 195 282 627 inspekce 3 832 747 3 715 475 4 307 316 4 548 201 5 737 353 6 127 248 Ostatní výdaje1) Komentář: 1) Výdaje na peněžní a statistické služby, domy dětí a mládeže, zařízení výchovného poradenství, tělovýchovu a sport, kulturu, zdravotnictví, ochranu životního prostředí a ekologii apod. Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání

30

Důležité srovnání poskytují údaje, které porovnávají objem výdajů a výkony jednotlivých součástí vzdělávací soustavy – jde tedy o přehled jednotkových výdajů (výdajů na žáka či studenta) podle jednotlivých úrovní a typů škol (za základ výdajů bereme neinvestiční, tedy běžné, výdaje). Obecně lze říci, že na čím vyšší vzdělávací úrovni žák studuje, tím je jeho vzdělávání dražší. Rok 2001 znamenal zlepšení jednotkových výdajů na žáka/studenta u všech druhů a typů škol. V roce 2002 došlo opět ke zvýšení jednotkových výdajů na žáka či studenta, a to ve všech druzích a typech škol. V prvních letech se prostřednictvím normativů rozdělovalo z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy do okresů kolem 90 % celkového objemu finančních prostředků, v dalších letech se tento podíl zvyšoval až na asi 97 %.

Tab. 4: Školství celkem – jednotkové výdaje na žáka/studenta (v Kč) Druh/typ školy 1995 Mateřské školy 18 126 Základní školy a školní družiny 17 059 Gymnázia 23 573 Střední odborné školy a VOŠ 25 291 Střední odborná učiliště 24 404 Speciální školy 36 789 Vysoké školy včetně kolejí a menz 65 832 Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání

1996 21 648 19 587 25 461 27 930 27 135 41 209 69 221

1997 22 616 19 498 24 932 31 978 26 589 45 608 66 840

1998 22 840 19 980 24 806 30 126 28 286 47 626 67 570

1999 25 305 22 251 26 857 33 416 30 630 54 823 69 241

2000 25 506 22 537 25 788 32 125 37 204 54 669 68 155

2001 27 846 25 491 28 148 34 594 39 044 61 206 72 618

2002 31 304 28 939 32 303 37 905 44 330 67 219 74 931

Odměňování pracovníků ve školství Do roku 1995/96 počet učitelů narůstal, přičemž na nárůstu se podíleli především učitelé středních škol. V období 1996/97 – 1998/99 opět celkový počet učitelů klesal. V posledních čtyřech letech byl zaznamenán nárůst počtu učitelů na středních školách v důsledku postupného naplňování všech postupových ročníků. Počty učitelů na jednotlivých typech a druzích škol: počty učitelů poklesly v mateřských školách, u ostatních typů škol byl zaznamenán nárůst, největší u středních škol a škol speciálních.

31

Tab. 5: Školství celkem – počty pedagogických pracovníků Druh/typ školy Celkem Mateřské školy Základní školy Střední školy

12 235

11 491

9 728

7 985

7 024

7 943

8 300

8 223

8 222

8 265

8 565

6 127

4 507

3 772

5 161

6 036

5 943

5 617

10 527

10 977

11 511

11 236

11 130

11 515

11 578

11 676

11 746

1 181

1 233

1 360

1 357

1 455

1 505

1 575

1 584

1 527

Vyšší odborné školy x x Vysoké školy / fakulty 12 625 12 890 Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání

4 189 12 969

4 845 13 216

5 904 13 292

5 285 13 592

5 798 12 791

5 688 13 641

5 614 13 846

z toho

mistři odborného výcviku

1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 99/2000 2000/01 2001/02 2002/03 197 268 198 468 197 664 181 847 179 846 183 791 188 142 188 560 187 853 27 695 28 080 27 635 25 897 25 296 24 484 23 800 23 345 23 196 63 531 63 019 69 578 65 259 65 370 67 678 68 155 67 594 66 620 82 890 83 502 71 782 61 394 58 854 61 237 66 020 66 616 66 831

instruktoři

z toho

Speciální školy (bez škol při výchovných ústavech) mistři OV a dílenští učitelé

Způsob odměňování zaměstnanců příspěvkových organizací je určen vztahem mezi příspěvkem ze státního rozpočtu a výdaji na platy zaměstnanců. Zákonem č. 143/1992 Sb., o platu, se proto musí při poskytování platu a odměny za pracovní pohotovost zaměstnanců řídit i příspěvkové organizace, u nichž je příspěvek na činnost z rozpočtu zřizovatele vyšší nebo roven výdajům na platy a odměny. Podle zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměňují zaměstnance také soukromé a církevní organizace regionálního školství, organizace typu služba škole, škola v přírodě apod. a od 1.1.1999 také vysoké školy. Evidenční počet zaměstnanců – zahrnuje všechny stálé i dočasné zaměstnance (bez ohledu na jejich státní příslušnost), kteří jsou k zaměstnavateli v pracovním poměru. Nepatří sem zaměstnanci, kteří vykonávají základní vojenskou službu nebo civilní službu, ženy na mateřské dovolené, na další mateřské dovolené, na rodičovské dovolené, apod. Rozlišujeme dva typy údajů pro průměrný evidenční počet zaměstnanců: -

ve fyzických osobách – součet počtu fyzických osob v jednotlivých dnech měsíce včetně dnů pracovního klidu se dělí plným počtem kalendářních dní příslušného měsíce. U zaměstnavatelů s malým počtem zaměstnanců a se zjednodušenou evidencí se počítá jako průměr stavu na začátku a konci sledovaného měsíce.

-

přepočtený na plně zaměstnané – přepočty se provedou u zaměstnanců s kratší pracovní dobou, a to na základě délky pracovních úvazků (součet součinů průměrného evidenčního počtu zaměstnanců ve fyzických osobách za sledované

32

období podle pracovních úvazků a příslušné délky týdenního pracovního úvazku se dělí týdenní pracovní dobou stanovenou zaměstnavatelem). Tab. 6: Školství celkem – počty pedagogických pracovníků (stav za rok 2004) Škola a školské zařízení

přepočtené počty

Předškolní zařízení 22 190,6 Základní školy 58 955,0 Střední školy 36 574,9 Vyšší odborné školy 1 653,3 Speciální školy (MŠ, ZŠ, SŠ) 9 739,2 Vysoké školy 14 622,8 Zařízení stravovací a ubytovací 0,0 Zařízení pro výchovu mimo vyučování 7 374,7 Zařízení ústavní a ochranné výchovy 84,7 Zařízení ostatní 0,0 Školní hospodářství 0,4 Celkem 151 195,5 Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání

Průměrný evidenční přepočtený počet učitelů v tom zřizovatel MŠMT obec kraj soukromý – 21 892,5 8,1 232,9 – 58 352,8 12,2 277,3 5,6 205,2 31 330,4 4 355,4 – – 1 219,4 344,7 692,6 942,4 7 518,1 496,7 14 622,8 – – . – – 0,0 – – 2 456,6 4 663,5 238,8 75,5 – 5,2 4,0 – – 0,0 – – – 0,4 – 15 396,4 83 849,6 44 757,3 5 949,9

církev 57,1 312,6 678,3 89,1 89,4 . – 15,9 – – – 1 242,3

Mzdové prostředky celkem – zahrnují mzdy a platy celkem (peněžitá plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnancům v pracovním poměru, kteří jsou vedeni v evidenčním počtu, za práci) a ostatní platby za provedenou práci (OPPP) u organizačních složek státu a územně samosprávných celků, resp. ostatní osobní náklady (OON) u příspěvkových organizací (odměny za práce poskytované na základě jiného vztahu než pracovního poměru k zaměstnavateli a peněžitá plnění poskytovaná zaměstnancům v souvislosti se zánikem pracovního poměru k zaměstnavateli). Organizační složky státu a územně samosprávných celků podle platné rozpočtové skladby zahrnují do položky ostatní osobní výdaje odstupné, náležitosti osob vykonávajících náhradní vojenskou službu a ostatní platby jinde nespecifikované do ostatních plateb za provedenou práci. Příspěvkové organizace zahrnují výše jmenované položky jako ostatní osobní náklady. Mzdové prostředky celkem představují tzv. částky hrubé mzdy nebo platu, které nebyly sníženy o zákonné nebo se zaměstnavatelem dohodnuté srážky (částky ve stavu před snížením o pojistné na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, o zálohové splátky daně z příjmu fyzických osob, výživné, pokuty, splátky na půjčku apod.).

33

Mzdové prostředky hlavních činností – prostředky státního rozpočtu (bez OPPP) vyplácené podle zákona č. 143/1992 Sb. rozdělujeme na: -

nárokové složky platu: platový tarif, náhrady platu, např. náhrady mzdy za dovolenou, ostatní nárokové složky (příplatky za vedení, zvláštní poplatky, odměny za přesčas, ostatní příplatky – zahrnujeme sem i další plat apod.)

-

nenárokové složky platu: osobní příplatky a odměny.

Tab. 7: Školství celkem - průměrné měsíční mzdy/platy pedagogických pracovníků 1) (stav za rok 2004) Škola a školské zařízení

Průměrná měsíční mzda/plat (bez OON/OPPP) z toho zřizovatel celkem MŠMT obec kraj soukromý církev 16 155 Kč x 16 192 Kč 14 694 Kč 13 417 Kč 13 329 Kč 20 245 Kč x 20 274 Kč 21 635 Kč 16 352 Kč 18 305 Kč 21 476 Kč 21 591 Kč 20 923 Kč 21 717 Kč 20 046 Kč 19 680 Kč 22 187 Kč x x 22 735 Kč 20 694 Kč 20 463 Kč 21 091 Kč 22 737 Kč 20 818 Kč 21 214 Kč 18 001 Kč 18 094 Kč 26 462 Kč 26 462 Kč x x . . . x . 27 764 Kč x x 20 196 Kč 0 Kč 20 066 Kč 20 458 Kč 16 752 Kč 15 293 Kč 27 918 Kč 28 827 Kč x 25 821 Kč 13 518 Kč x 22 028 Kč x x 22 028 Kč x x 17 690 Kč x x 17 690 Kč x x 20 622 Kč 26 305 Kč 19 210 Kč 21 528 Kč 19 344 Kč 18 928 Kč

Předškolní zařízení Základní školy Střední školy Vyšší odborné školy Speciální školy (MŠ, ZŠ, SŠ) Vysoké školy 2) Zařízení stravovací a ubytovací Zařízení pro výchovu mimo vyučování Zařízení ústavní a ochranné výchovy Zařízení ostatní 3) Školní hospodářství Celkem Komentáře: 1) Kategorie pedagogičtí pracovníci zahrnuje i ředitele, zástupce ředitele a výchovné poradce 2) Údaje pouze za veřejné vysoké školy, nejsou zahrnuti pracovníci kolejí, menz, vysokoškolských statků a vysokoškolských lesních statků. 3) Z oblasti příspěvkových organizací nejsou zahrnuti pracovníci pedagogických center a institutů pedagogicko-psychologického poradenství. Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání

34

Kontrola školství Ve školách a školských zařízeních (mateřské školy, základní školy, střední školy, vyšší školy) je kontrolou pověřena Česká školní inspekce (dále ČŠI). Byla zřízena k 2. květnu 1991 na základě zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, a to jako rozpočtová organizace přímo řízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. ČŠI je správním úřadem s celostátní působností, který je organizační složkou státu a účetní jednotkou. V čele ČŠI je ústřední inspektor, který navrhuje ministerstvu jmenování a odvolání školních inspektorů. ČŠI v předškolních zařízeních, ve školách, školských zařízeních, ve střediscích praktického vyučování a v pracovištích praktického vyučování zjišťuje a hodnotí výsledky vzdělání a jeho průběh vzhledem k platným učebním plánům a učebním osnovám, personální a materiálně technické podmínky vzdělávací činnosti, efektivnost využívání finančních prostředků přidělených ze státního rozpočtu. Školní inspektoři jsou také oprávněni vstupovat do objektů a zařízení orgánů a organizací, obcí, církví a občanů, v nichž se zabezpečuje výchova a vzdělávání. ČŠI vykonává ve výše uvedených organizacích státní kontrolu dodržování obecně závazných právních předpisů. Pokud školní inspektor zjistí, že nebyly odstraněny nedostatky zjištěné školní inspekcí nebo nebyly vytvořeny podmínky pro výkon inspekční činnosti, může uložit odpovědnému pracovníkovi pořádkovou pokutu až do výše 1 000 Kč, a to i opětovně. Výsledky zjištění a hodnocení školních inspektorů jsou zaznamenány formou inspekčních zpráv. Ty jsou uloženy ve škole nebo školském zařízení a u územně příslušného orgánu ČŠI. Inspekční zprávy jsou veřejně přístupné u územně příslušného orgánu ČŠI a ve škole nebo školském zařízení od data vydání po dobu deseti let. Systém hodnocení činnosti vysoké školy je založen na principech vnitřního a vnějšího hodnocení. Vnitřní hodnocení činnosti probíhá na vysokých školách podle podmínek, které jsou vymezeny statutem příslušné vysoké školy. Vnější hodnocení činnosti probíhá na vysokých školách v souladu se zákonem o vysokých školách prostřednictvím Akreditační komise, jejíž členové jsou jmenováni vládou.

35

2.2.4 Kultura a image škol

Kultura škol Kultura škol proniká do pedagogiky z podnikového managementu. Jde o obtížně definovatelný, avšak všudypřítomný a relativně stálý faktor, který obsahuje přesvědčení a hodnoty, porozumění, postoje, významy, normy, symboly, rituály, ceremonie, preferované chování, a který se projevuje v chování lidí ve škole. Kultura škol se vztahuje k vnějšímu i vnitřnímu prostředí škol, souvisí s pracovními a vzdělávacími procesy ve školách, má význam pro rozvoj škol. Formuje se v průběhu historie konkrétní školy jako instituce, týká se stránky formální i neformální. Při vymezení pojmu kultura můžeme uvést pojem klima školy jako její subsystém. Autoři Pedagogického slovníku [14] je považují za sociálně-psychologickou proměnnou, která vyjadřuje kvalitu interpersonálních vztahů a sociálních procesů, které fungují v dané škole, tak jak ji vnímají, prožívají a hodnotí učitelé, žáci, případně zaměstnanci školy. Tak jako u pojmu kultura školy neexistuje jedna jediná a všeobecně platná definice ani pro pojem klima školy. V literatuře najedeme například pokus o analýzu faktorů ovlivňující klima školy. Faktory jsou rozděleny na objektivní, které vyplývají z charakteru školy jako instituce, a na subjektivní, které vlastně závisejí na lidském faktoru. K objektivním faktorům řadíme to, že škola je vzdělávací instituce, kterou absolvuje prakticky celá populace. Žáky je vnímána jako povinnost. Mezi subjektivní faktory náleží velikost a typ školy, složení učitelského sboru, kvalita managementu školy.

Image škol Image školy je obraz tak, jak je veřejností vnímána. Každá škola má přirozeně zájem na tom, aby ji veřejnost viděla pozitivně. Trvalými hodnotiteli školy jsou její žáci. Ti si nenechávají svoje dojmy pro sebe, referují o nich rodičům, ti sousedům atd. Rodiče mají vlastní zkušenosti, ty si také nenechávají pro sebe, a tak vzniká obecný obraz školy. Celkový obraz školy je nejčastěji tvořen prvky: Co škola nabízí žákům: Jaká je kvalita výuky, jaké jsou studijní výsledky, kvalita učebnic, jaká je kontrola studijních výsledků. Jak se žáci ve škole cítí, jaké jsou vztahy

36

mezi učiteli a žáky. Jak náročné jsou přijímací zkoušky, jak jsou žáci chráněni proti odpadání vyučovacích hodin, jak funguje školní knihovna, jaké škola nabízí nepovinné předměty, jaké šance mají absolventi po ukončení studia, jak škola zajišťuje praktický výcvik, exkurze žáků, jaké kulturní vyžití škola žákům umožňuje, jak škola spolupracuje s jinými školami, jaké má škola materiální vybavení, přístup ke komunikačním technologiím. Personální obsazení školy: Zda ředitel a učitelé jsou osobnosti a jak se prezentují, jaké jsou vztahy ve vedení školy a mezi vedením a učiteli, jaký má škola přístup k rodičům, jaké pedagogické schopnosti mají učitelé, jak škola ve spolupráci s rodiči řeší problémy žáků. Co škola nabízí navíc: Jaké je školné, zda rodiče přispívají na exkurze, zda žáci dostávají pracovní oblečení, existují-li výměny studentů se zahraničím, jakou pověst mají absolventi školy a kam odcházejí, jaká panuje na škole disciplína, jaké vztahy má škola k dalšímu vzdělání, jaký má vztah k trhu práce, jaký má rozvrh hodin, jak rodiče mohou spolupracovat a navštěvovat učitele. Vybavení a poloha školy: Z kolika budov sestává, jaká je její dostupnost dopravními prostředky, má-li škola odborné učebny, sportovní zařízení, místnosti pro odpočinek žáků, jídelnu, jaký je vzhled učeben a chodeb a jakou vzdálenost z místa bydliště musí žáci denně překonávat. Způsob prezentace školy: Jakou reklamu ve sdělovacích prostředních škola má, jak časté a na jaké úrovni jsou schůzky s rodiči, zda škola vydává tištěné informace, případně školní časopis, pořádá-li dny otevřených dveří a demonstrační hodiny, mohou-li se rodiče zúčastnit výuky, jaké kontakty má škola s firmami a podniky, provádí-li se praktický výcvik i mimo školu, jak se školou spolupracují firmy a obec. V dnešní době obvyklé webové stránky školy.

37

Pojetí image podle Světlíka [22]: kompotenty, které ovlivňují image školy a pomáhají dotvářet i vnitřní klima školy.

Šíře studijní nabídky Inovace a odlišnost Kvalita výuky Distribuce výuky Skryté a neformální kurikulum

Věk žáků / studentů Úspěchy žáků / studentů Úspěšnost absolventů Úroveň pedagogů Publikační a jiná činnost pedagogů

Velikost školy Vzdělávací úroveň Klima školy „Síť dobrých vztahů“ Historie školy

Image školy

Umístění školy Její vzhled a okolí Čistota a pořádek Vybavení školy Vchod do školy Orientace ve škole

Typ školy Mezinárodní styky Srovnání s jinými školami Výše školného Práce managementu

PR školy Reklama Účast na veletrzích škol Corporate design školy

Obr. 5: Komponenty image školy Zdroj: Literatura [22]

38

2.3

Řízení středních škol

Střední školy byly popsány jako školy poskytující žákům různé formy středoškolského vzdělání a vyšší odborné vzdělání. Připravují je pro výkon povolání i pro studium na vysokých školách. Řízením je pověřen ředitel. Informace o pozici ředitele střední školy v České republice jsou uspořádány do kategorií, kterých využívá evropské oddělení informační sítě EURYDICE v pracovním materiálu porovnávajícím postavení a pravomoci ředitelů ve školských systémech v zemích Evropské unie: Funkční závislost – ředitel školy je závislý na zřizovateli školy, kterým může být MŠMT, kraj v samostatné působnosti, obec, církev, právnická nebo fyzická osoba. Dále je závislý na orgánech školské státní správy, což může být ministerstvo, školský odbor krajského úřadu. V případě škol v malých obcích pak na obecním úřadu obcí s rozšířenou působností (v oblasti nakládání s finančními prostředky státního rozpočtu). Požadovaná kvalifikace, základní odborné vzdělání a praktické zkušenosti – po řediteli se vyžaduje vzdělání a pedagogická praxe v souladu s vyhláškou č. 139/1997 Sb., o podmínkách odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků a o předpokladech kvalifikace výchovných poradců. Z ní vyplývá, že ředitel musí být kvalifikovaný pedagogický pracovník a musí splňovat podmínku délky stanovené pedagogické praxe (1 – 4 roky podle velikosti organizace). Výběrové postupy – ředitel je vybírán na základně konkurzního řízení, které je prováděno podle vyhlášky č. 72/2003 Sb., o sestavování konkurzních komisí a pravidlech jejich činnosti při konkurzním řízení na vybrané funkce v oblasti školství. Jednotný standard pro pozici ředitele školy v ČR, o který by se mohli opírat členové konkurzních komisí, neexistuje. Jmenování – ředitel školy, která je zřízena MŠMT, je jmenován ministerstvem. Ředitel školy, jejímž zřizovatelem je kraj, je jmenován (na základě konkurzního řízení) na základě předchozího souhlasu ministerstva krajem. V případě soukromé nebo církevní školy je ředitel jmenován zřizovatelem. Úloha a pravomoc – úloha a pravomoc ředitele školy je dána zákonem č. 564/2004 Sb., o stání správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů.

39

Správní, finanční a pedagogická odpovědnost – správní, finanční a pedagogická odpovědnost ředitele jsou dány zákonem č. 564/2004 Sb., o stání správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů. Odpovědnost za vztahy s okolím – odpovědnost ředitele za vztahy s okolím je zakotvena v zákonu č. 564/2004 Sb., o stání správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů (zpřístupnění výroční zprávy o činnosti školy a výroční zprávy o hospodaření školy veřejnosti) a v dalších normách (prevence negativních jevů, podpora zdravotní výchovy atd.). Ředitel hraje významnou roli v public relations školy, nese hlavní odpovědnost za budování funkční vztahové sítě směrem k okolí školy (rodičům, dalším partnerům, širší veřejnosti). Vyučovací povinnost – ředitel je povinen vyučovat. Počet hodin přímé vyučovací či přímé výchovné činnosti je stanoven v nařízení vlády č. 153/1999 Sb., kterým se stanoví míra vyučovací povinnosti učitelů a míra povinnosti výchovné práce ostatních pedagogických pracovníků ve školství. Počet hodin výuky je závislý na počtu tříd, výchovných skupin nebo počtu dětí a žáků ve škole a školském zařízení. Způsob hodnocení – není stanoven obecně platným předpisem. Sdružení ředitelů – ředitel školy může být členem různých profesních asociací, které jsou většinou diferencované podle typu škol a přístupné buď jen manažerům škol, nebo i dalším pedagogickým pracovníkům. V současnosti došlo k integraci některých profesních sdružení do společného zastřešujícího Sdružení školských asociací – CZESHA, které má vazby na evropské vzdělávací struktury a které podepsalo dohodu o spolupráci s MŠMT ČR. Ředitel školy také může být členem odborů pracovníků ve školství. Od 1.1.2003, kdy jsou školy právními subjekty a ředitelé statutárním orgánem zaměstnavatele, není pro ředitele přípustné být členem v základní organizaci odborového svazu pracovníků ve školství, která působí na pracovišti. Může ale být individuálním členem při příslušné oblastní radě.

Na území naší republiky je vnímáno postavení ředitele školy jako osoby, která vede školu podle přesně daných pokynů a předpisů. Ředitel byl vždy spíše vykonavatelem a zabezpečovatelem (správcem) rozhodnutí svých nadřízených a ne autonomním manažerem s odpovědností za rozvoj školy. Teprve po roce 1989 se role ředitelů škol začala měnit.

40

Se změnami ve společnosti se postupně stávali manažery, jejichž hlavním úkolem bylo kompetentně rozhodovat v rozsahu jim daných pravomocí. V souvislosti s reformou státní správy přešla od 1. 1. 2003 většina škol do právní subjektivity. V republice se rodí výrazně méně dětí, školy jsou financovány tzv. normativní metodou (škola dostává normativ na žáka). To vše staví ředitele škol do náročné situace manažerů, kteří se snaží obhájit existenci své školy v silně konkurenčním prostředí. V rámci změn můžeme sledovat pozitivní posun především v personálním zkvalitnění téměř na všech řídích funkcích s využitím konkurzního řízení a uvolnění možností, nápaditosti a iniciativy učitelů jako hlavních činitelů ve výchově a vzdělávání, rozšířením autonomie, ve větší míře jsou uspokojovány snahy mladé generace v rozšiřování možností studia podle poptávky, zejména zřízením některých nových studijních oborů a rozšířením sítě soukromých a církevních škol.

Řízení střední školy zahrnuje procesy: rozhodování a plánování, organizování, personalistiku, vedení lidí a kontrolu.

2.3.1

Rozhodování a plánování

Při pedagogickém rozhodování bývá úroveň informací často nízká, informace bývají neúplné, zkreslené či nepravdivé, některé informace chybí vůbec. V rozhodování učitelů působí vztahy sympatie, antipatie, první dojmy, předsudky aj. Pedagogické rozhodování má širší okruh adresátů. Týká se nejen žáků, ale i jejich rodičů i širší veřejnosti. Jím si vlastně učitel vytváří obraz o sobě – image. Učitel se zpravidla musí rozhodovat rychle a nemá čas projít všemi fázemi rozhodovacího procesu. V rámci rozhodování dochází k tvorbě předpovědi budoucího stavu. Jeho funkcí je plánování, projektování. Plán je idea, která má být realizována. V průběhu realizace plánu může dojít k jeho modifikaci, dočasnému přerušení nebo i k trvalému zrušení. Výsledky se mohou od představ lišit (nesprávně formulované cíle, prostředky, metody apod.) Z časového hlediska můžeme plány členit na: -

Dlouhodobý plán rozvoje školy. Tyto plány bývají z důvodu obtížného tvoření pouze rámcové a otevřené.

41

-

Střednědobé plány rozvoje školy jsou konkrétnější a představují prostředek plnění dlouhodobých plánů.

-

Dalším typem plánu je krátkodobý plán. Ten by měl být maximálně konkrétní, a tím také kontrolovatelnější.

Ke střednědobé linii plánu se řadí: Koncepce školy, případně střednědobý plán školy (s časovým horizontem do 5 let). Má přímou návaznost na koncepční plánování. Obsahuje např. portfolio vzdělávacích oborů, kapacitu školy, zájem o školu, investiční akce, projekci školního vzdělávacího programu, personální a finanční zajištění, úroveň vzdělávání. Deklaruje priority školy ve střednědobém horizontu, náročné údržbářské a opravárenské akce, finanční zajištění investic, případné změny v učebním plánu nebo školním programu během pěti let, personální politiku, cíle výchovy, image školy, vzdělávání učitelů, vybavení informačními technologiemi a učebními pomůckami, změny v organizačním řádu školy, v pracovních náplních a funkčních pozicích, personální obsazení řídících funkcí, změny ve finančním rozpočtu školy atd. Roční plán školy, který se sestavuje obvykle na období školního roku, případně na období kratší. Roční plán školy se vyznačuje vysokou kontinuálností se střednědobým plánem. Je nejkonkrétnější a zcela závazný. Jeho mobilita je dána tím, že některé nesplněné úkoly zadané střednědobým plánem lze přesunout k plnění do dalšího ročního plánu. Roční plán je plánem nejobsáhlejším a nejaktuálnějším, cíle ročního plánu by se měly promítat do operativních měsíčních nebo týdenních plánů, které jsou z hlediska celoročních plánů plány realizačními. Tyto plány zpracovává vedení školy ve spolupráci s pedagogy školy, rodiči, státní správou a samosprávou. Na úrovni řízení výchovně vzdělávacího procesu (úroveň učitel) jsou také zpracovávány plány. Učitel tvoří celoroční tématický plán učiva a hlavním jeho plánem je příprava na vyučovací proces. S plány se dále můžeme setkat u předmětových komisí, třídních učitelů, výchovných poradců. Základním plánem, od něhož jsou odvozovány další plány, by měl být celoroční plán práce. V něm by mělo vedení školy představit svoji ideu rozvoje školy a konkrétní úkoly, jimiž ideje budou naplněny, nejméně

42

v těchto

oblastech:

výchovně

vzdělávací,

mimoškolní,

personální,

materiální

a

ekonomické, vztah k rodině, vztah k ostatnímu okolí školy.

2.3.2

Organizování

U konkrétních škol se mohou objevovat nejrůznější varianty organizační struktury pracovních pozic, vyplývající z velikosti školy, z existence případných alokovaných pracovišť, ze spolupráce s různými subjekty, z významu, který mají na škole střední články řízení, z existence poradních orgánů. Organogram zobrazující organizační strukturu školy, má vypracovaný každý právní subjekt jako součást dokumentace školy. Možné organizační struktury: liniová (někdy označována jako lineární), štábní nebo kombinovaná.

Většina ředitelů škol zobrazuje svoji školu jako organizační strukturu

liniovou (lineární). V ní existuje přímá rozhodovací pravomoc. Struktura zabezpečuje příkazové řízení shora dolů, tj. ve vertikální dimenzi.

Ředitel SOŠ

Zástupce ředitele pro teoretickou výuku

Učitelé

Výchovný poradce

Zástupce ředitele pro praktickou výuku

Odborní učitelé

Správce budovy

Ekonomický zástupce ředitele

Hospodářka

Vedoucí domova mládeže

Účetní

Provozní zaměstnanci

Vedoucí stravování

Kuchaři a pomocný personál

Obr. 6: Liniová struktura pracovních pozic střední odborné školy

43

Sekretářka

Vychovatelé

V praxi středních škol se setkáváme i s poradními orgány, např. radou školy, kterou je škola povinna zřídit a na školách častá žákovská samospráva.

2.3.3

Personalistika

Personalistika je v pravomoci ředitele školy, který ručí za veškerou personální administrativu i odměňování zaměstnanců v rozsahu platných předpisů. Vypracovává také tzv. plán personálního rozvoje pedagogických pracovníků školy (plán je zaměřen pouze na další vzdělávání pedagogických pracovníků – DVPP u externích vzdělavatelů). Jedná se o plán s horizontem 3 – 4 let, který je dále rozpracován do ročních plánů. Slouží k realizaci zvoleného vzdělávacího programu, je projednáván s pracovníky a předložen k seznámení radě školy.

Od roku 1996 počet pracovníků středních škol klesá. Pokud porovnáme počet pracovníků bez ohledu na zřizovatele, zjišťujeme, že se jejich počet snížil v období let 1996 - 2001 o 12,7 tis. osob, z toho počet učitelů o 1,5 tisíce. Vývoj počtu zaměstnanců byl ovlivněn zavedením normativní metody u škol delimitovaných z ministerstev hospodářství a zdravotnictví, zvýšenou mírou vyučovací povinnosti pedagogických pracovníků (od 1.9.1997) a také optimalizací sítě škol. V letech 1999 a následně i v roce 2000 byl počet pracovníků částečně ovlivněn i opětovným snížením míry vyučovací povinnosti zhruba na úroveň roku 1996 (platnost od 1. 9. 1999).

44

Tab. 8: Střední školy – počty pedagogických pracovníků (fyzické osoby) 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 99/2000 2000/01 2001/02 2002/03 Pedagogičtí pracovníci interní/externí včetně ředitelů (fyzické osoby) Celkem 82 890 83 502 71 782 61 394 58 854 61 237 66 020 66 616 66 831 interní 40 995 42 280 39 660 35 919 36 287 36 945 40 164 41 112 42 169 externí 16 199 16 156 11 419 8 517 7 219 6 746 7 155 6 992 6 428 ředitelé a zástupci 5 196 5 010 4 848 4 466 4 552 4 442 4 365 4 346 4 395 mistři odborné výchovy 12 235 11 491 9 728 7 985 7 024 7 943 8 300 8 223 8 222 instruktoři 8 265 8 565 6 127 4 507 3 772 5 161 6 036 5 943 5 617 veřejný 68 466 67 069 58 000 50 228 48 898 51 696 56 063 56 072 56 127 interní 36 038 36 122 33 797 30 830 31 583 32 522 35 476 36 091 36 920 externí 10 538 9 932 6 776 5 044 4 298 4 186 4 565 4 364 3 909 ředitelé a zástupci 4 256 3 947 3 784 3 515 3 656 3 627 3 576 3 542 3 576 mistři odborné výchovy 11 111 10 413 8 748 7 191 6 301 7 163 7 500 7 420 7 403 instruktoři 6 523 6 655 4 895 3 648 3 060 4 198 4 946 4 655 4 319 soukromý 13 365 15 273 12 750 10 292 9 049 8 527 8 830 9 423 9 569 interní 4 461 5 571 5 227 4 539 4 144 3 781 3 945 4 269 4 468 externí 5 174 5 732 4 327 3 221 2 653 2 274 2 288 2 347 2 254 ředitelé a zástupci 869 982 985 879 823 736 715 723 739 mistři odborné výchovy 1 119 1 078 979 794 717 773 792 796 810 instruktoři 1 742 1 910 1 232 859 712 963 1 090 1 288 1 298 církev 1 059 1 160 1 032 874 907 1 017 1 127 1 121 1 135 interní 496 587 636 550 560 642 743 752 781 externí 487 492 316 252 268 289 302 281 265 ředitelé a zástupci 71 81 79 72 73 79 74 81 80 mistři odborné výchovy 5 – 1 – 6 7 8 7 9 instruktoři – – – – – – – – – Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání v tom

v tom

v tom

v tom

Zřizovatel

V roce 2002 činila průměrná měsíční nominální mzda pracovníků středních škol (zřizovatel MŠMT, obec, kraj) 16 488 Kč, což představuje 101,7 % průměrné republikové mzdy, u učitelů to bylo 18 999 Kč tj. 117,2 % republikového průměru. V roce 2000 činila průměrná mzda pracovníků středních škol 13 624 Kč, což představuje pouze 97,9 % průměrné republikové mzdy, i když v roce 1999 to bylo ještě 103,8 % (u kategorie učitel v roce 2000 je to 15 696 Kč, tj. 112,8 % republikové mzdy, v roce 1999 dosahovala mzda učitele 120,9 % celorepublikové průměrné mzdy). Výše průměrné mzdy pracovníků ve středním školství v roce 2000 v porovnání s celorepublikovým průměrem je nejhorší za celé sledované období. Přitom v letech 1994 – 1996 se mzda pracovníků středních škol pohybovala 16 – 18 % nad republikovým průměrem. V roce 2001 bylo zaznamenáno mírné zlepšení.

45

Reálná mzda všech pracovníků středních škol do roku 1996 rostla (i když pomaleji než inflace), ale pak dva roky klesala. V roce 1999 se pokles zastavil a došlo ke zvýšení reálné mzdy o 10 % oproti roku 1998 (způsobilo to nařízení vlády č. 247/1998 Sb., které upravilo stupnici platových tarifů od 1. 1. 1999), což byl stav pouze dočasný. V roce 2000 byl zaznamenán pokles oproti předchozímu roku o 3 %, v roce 2001 opět nastalo zlepšení situace - reálná mzda pracovníků meziročně vzrostla o 6,7 % (učitelů o 7 %) a činila nejvíce za sledované období.

Tab. 9: Střední školy – zřizovatelé MŠMT, obec a kraj, průměrné měs. mzdy pracovníků G, sportovní školy, SOŠ, SOU, SPV, ISŠ, konzervatoře a VOŠ

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

Nominální mzda (v běžných cenách) 9 724 Kč 11 638 Kč 11 519 Kč 12 036 Kč 13 548 Kč 13 624 Kč 15 223 Kč 16 488 Kč

pracovníci celkem z toho učitelé

10 791 Kč 12 778 Kč 13 447 Kč 14 068 Kč 15 770 Kč 15 696 Kč 17 582 Kč 18 999 Kč Reálná mzda (ve stálých cenách roku 2000)

pracovníci celkem

13 468 Kč 14 825 Kč 13 520 Kč 12 777 Kč 14 083 Kč 13 624 Kč 14 540 Kč 15 467 Kč

z toho učitelé

14 946 Kč 16 278 Kč 15 783 Kč 14 934 Kč 16 393 Kč 15 696 Kč 16 793 Kč 17 823 Kč Index spotřebitelských cen a meziroční inflace

index spotřebitelských 72,2 78,5 cen (rok 2000=100) meziroční inflace 9,1% 8,8% Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání

2.3.4

85,2

94,2

96,2

100,0

104,7

106,6

8,5%

10,7%

2,1%

3,9%

4,7%

1,8%

Kontrola škol

Funkce vnitroškolské

kontroly můžeme definovat

jako:

zajišťování

příznivých

materiálních a sociálních podmínek pro práci učitelů a žáků, zajišťování plynulého chodu výuky a mimovyučovacích činností, poskytování komplexního pohledu na práci každého učitele a žáka, podávání pravdivých informací o zkoumané skutečnosti, usměrňování činnosti učitelů

a žáků tak, aby se výchovně-vzdělávací program školy plnil

co nejefektivněji. Kontrola nesmí učitele znechucovat a vyvolávat nedůvěru k jejich práci, má je vést ke zlepšování jejich činnosti, k tomu, aby neupadli do sebeuspokojení,

46

schematismu a pohodlnosti. Vedoucí pracovníci provádějí kontrolní činnosti různými formami. Můžeme je rozdělit na: Kontroly podle obsahové náplně: kontrola dodržování plánu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, kontrola povinné dokumentace školy, účetní uzávěrka, kontrola naplňování učebních plánů a osnov. Kontroly podle úrovně řízení: strategické kontrolní procesy – výroční zpráva školy, zpráva o hospodaření školy, kontrola vědomostí a dovedností žáků aj.; operativní kontrolní procesy – kontrola zápisů metodických orgánů, kontrola zápisů v třídní knize, kontrola dodržování pedagogických dozorů aj. Kontroly podle charakteru provádění: -

pravidelné a nepravidelné – ve škole patří mezi pravidelné kontroly např. kontrola zápisů do třídních knih, kontrola docházky žáků, kontroly bezpečnosti v dílnách, tělocvičnách, kontrola zápisů v požární knize, inventarizace majetku, čtvrtletní písemné práce žáků atd. k nepravidelným může patřit kontrola dodržování dozorů, kontrola úklidu, kontrola využívání didaktických pomůcek apod.,

-

interní a externí – interní kontroly jsou prováděny zaměstnanci školy. K těmto kontrolám někdy bývají přizváni jako poradci externí experti, např. kontrola hasících přístrojů, revize dílenských strojů, kontrola dodržování řádu školy, externí kontrolu provádí Česká školní inspekce,

-

preventivní – k nim můžeme přiřadit nejrůznější revizní kontroly, kontroly bezpečnosti v odborných pracovnách a tělocvičnách, lékařské kontroly pracovníků školy, kontroly dodržování hygieny práce atd.,

-

průběžné – sledují odchylky v průběhu řízených procesů za účelem potřebné korekce, patří k nim hospitační pozorování, sledování rozpočtu, kontroly spotřeby materiálu, kontroly prospěchu a chování žáků, kontroly práce metodických orgánů, kontroly vedení školní dokumentace atd.,

-

následné – ve smyslu výstupu z prověřovaných procesů. Patří k nim kontrola úspěšnosti absolventů školy při přechodu do praxe nebo na navazující typy škol, kontrola výsledků písemných prací, výkonů a činností žáků, kontrola dodržení nákladů nebo časových termínů investice, kontrola ve smyslu výroční zprávy školy,

47

kontrola hospodaření školy za uplynulý rok, kontrola zisků z doplňkové činnosti za uplynulý rok. Kontrola práce pedagogických pracovníků probíhá nejčastěji formou hospitace a pohospitačního rozhovoru. Používá ale i další metody a zdroje informací: testy a prověrky, které jsou zaměřeny na zjištění úrovně vědomostí a dovedností žáků, rozbory žákovských prací, porovnávání výsledků přijímacích řízení na jiné typy škol, analýzy výsledků maturitních zkoušek, rozhovory s učiteli, rozhovory se žáky, s rodiči, pozorování, analýzy výsledků ze soutěží a projektů.

2.3.5

Strategie vzdělávání

Vzdělávání v Evropské unii Evropská integrace je založena na existenci nezávislých států, které se vzdaly části své suverenity v určité přesně vymezené oblasti. Vzdělávání touto oblastí není. Evropská unie (dále EU) respektuje národní vzdělávací systémy jednotlivých členů. Na druhé straně se postupně stále více prokazuje rozhodující význam vzdělání i vzdělávacího systému pro rozvoj ekonomiky, politickou a sociální stabilitu. Řešení řady problémů (především spojených s nezaměstnaností) přesahuje hranice jednotlivých členských zemí. Úloha EU ve vzdělávací politice spočívá proto především v systematické a rozsáhlé podpoře jednotlivých zemí a regionů prostřednictvím strukturálních fondů a v zakládání dlouhodobých evropských programů nadnárodní spolupráce. Společně přijaté cíle jsou obvykle vyhlašovány jako doporučení, proces změny spočívá v dobrovolné spolupráci, v šíření dobré praxe a ve srovnávání pokroku členských zemí. V devadesátých letech se strategie EU ke vzdělávání změnila. EU si v té době uvědomila, že pokud má být evropská ekonomika světově konkurenceschopná, potřebuje k tomu kvalitní a vzdělané pracovníky i management. Na přelomu století se EU zaměřila na strategie vzdělávání v zemích EU a snaží se tuto oblast ovlivňovat nepřímo, investicemi. Podpora cílů ve vzdělávání byla diferencována do několika programů EU např.: Leonardo, Socrates, Mládež, Minerva, Arion, které již v 90. létech (před vstupem ČR do EU) byly zaměřeny také na budoucí členy EU. Vstupem ČR do EU mohou školy realizovat projekty

48

v rámci strukturálních evropských fondů s několikanásobně větším limitem čerpání finančních prostředků než doposud.

Strategie vzdělávání MŠMT ČR Transformace školství ČR byla diskutována již od počátku 90. let minulého století. Cílem této transformace

bylo přizpůsobit se moderním trendům světového a evropského

vzdělávání. Zavést nové metody a techniky výuky a vybavit školy moderními technologiemi. Dalším cílem bylo připravit se na přibližování vzdělávací soustavy ČR ke standardům EU. Jako dokument vládní strategie v oblasti vzdělávání byla vypracována tzv. Bílá kniha, která reagovala na výše popsané potřeby. Její teze byly široce diskutovány, a zejména zájmy jednotlivých politických stran neumožnily její aplikaci do legislativy a praxe. Na základě Bílé knihy byl přijat MŠMT dokument Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ČR přijatý vládou ČR v roce 2002 (dále jen DZ 2002). DZ 2002 rozpracoval strategické linie Bílé knihy do osmi strategických směrů řešení s konkrétními prioritami. Dlouhodobý záměr zavedl ve školství nový prvek nepřímého řízení vzdělávání pomocí rozvojových programů. Dlouhodobý záměr byl však realizován v prostřední tehdejší legislativy tj. bez právní podpory, pouze na bázi „dobrovolnosti“ škol. V roce 2003 kraje vypracovaly první dlouhodobé krajské záměry, které vycházely z Dlouhodobého záměru ČR. Tyto záměry jsou postupně aktualizovány. Výsledky krajských hodnocení realizace svých vzdělávacích záměrů využilo také MŠMT k předložení dokument Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje

výchovně

vzdělávací soustavy ČR 2005 (dále jen DZ 2005) z února 2005. Došlo zde proti DZ 2002 ke změnám v určených strategických cílech. Strategické směry jsou zaštítěny pod celoživotní učení; středoškolské studium je chápáno jako komplexní příprava; je zaveden termín integrovaný systém poradenství ve školství; strategický směr optimalizace vzdělávací soustavy pokračuje a je upřesňován podle poznatků z krajů; rozšíření terciálního vzdělávání; zajišťování rovnosti ve vzdělávání Pro DZ 2005 bylo navrženo šest strategických směrů, ve kterých se promítají a jsou řešeny všechny základní trendy obsahových změn ve vzdělávání: -

Zkvalitnění a modernizace vzdělávání (kurikulární reforma)

49

-

Zajišťování kvality, monitorování a hodnocení výsledků vzdělávání

-

Zajišťování rovnosti příležitostí ke vzdělávání

-

Rozvoj integrovaného systému poradenství ve školství

-

Zvyšování profesionality a společenského postavení pedagogických pracovníků

-

Podpora dalšího vzdělávání Realizace cílů, uváděných v DZ 2005, by měla zvýšit kvalitu vzdělávání všech úrovní

regionálního školství. Absolventi škol při správné aplikaci nového způsobu vzdělávání získají vysokou míru uplatnitelnosti na trhu práce. Změny budou mít vliv i na vyšší vertikální i horizontální prostupnost žáků a studentů vzdělávací soustavou. Navržený rozvoj údajně respektuje limitované finanční možnosti střednědobého státního rozpočtu.

2.3.6

Vývoj středních škol v ČR

Počet středních škol po roce 1995/96 v důsledku optimalizace sítě škol a chybějícího jednoho postupového ročníku poklesl. V roce 2002/03 byl pokles oproti roku 1995/95 18%. Ve sledovaném období se také měnila struktura středních škol. Poměrně nejstabilnější podíl se projevuje u gymnázií, která se podílí na počtu škol 16 – 20%. Největší pokles zaznamenala střední odborná učiliště. U středních odborných škol byla situace opačná, jejich podíl na celkovém počtu středních škol narostl. V posledních čtyřech letech se podíly jednotlivých typů škol prakticky neměnily. Do středního školství pronikal i soukromý sektor. Největší podíl soukromých a církevních škol na celkovém počtu středních škol se projevil v roce 1996/97.

50

Graf 1: Střední školy – struktura škol 100%

34%

35%

34%

33%

33%

33%

33%

48%

48%

48%

47%

47%

47%

47%

44%

47%

42%

47%

40%

17%

17%

17%

18%

19%

20%

20%

20%

20%

1997/98

1998/99

1999/2000

2000/01

2001/02

2002/03

52%

39%

33%

41%

36%

44%

1996/97

80%

1995/96

90%

52%

70% 60% 50%

30%

30%

18%

18%

16%

17%

17%

1990/91

1991/92

1992/93

1993/94

30%

1989/90

40%

20% 10%

1994/95

0%

G

SOŠ

SOU

Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání

Tab. 10: Střední školy – struktura podle zřizovatele

v tom v tom

v tom

Zřizovatel / Rok 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 99/2000 2000/01 2001/02 2002/03 Střední školy celkem 2050 2116 2100 1995 1859 1766 1740 1729 1715 (počet zařízení) veřejný 1591 1618 1562 1511 1411 1363 1355 1348 1337 MŠMT 794 824 789 1341 1261 1223 1212 x x obec 22 18 19 18 16 17 19 15 15 kraj x x x x x x x 1 1 jiný resort 781 776 754 152 134 123 124 1332 1321 neveřejný 459 498 538 484 448 403 385 381 378 soukromý 418 455 495 447 413 367 350 346 343 církev 41 43 43 27 35 36 35 35 35 Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání

Počet žáků středních škol narostl v roce 2000/01 na 539 tis., v tomto roce se zaplnily všechny postupové ročníky denního studia bez maturity a s maturitou. Další nárůst na 545 tis. byl zaznamenán v roce 2001/02 především díky doplnění chybějícího ročníku nástavbového studia. Tento počet žáků však nedosahuje úrovně v roce 1995/96, a to především díky značnému omezení nástavbového studia a vlivem poklesu odpovídající věkové populace.

51

Tab. 11: Střední školy – počty žáků Zřizovatel Druh studia

1994/95

1995/96

v tom ve studiu

v tom ve studiu

v tom ve studiu

v tom ve studiu

37 413 42 120 Celkem 6 173 7 032 s maturitou 1 894 1 903 bez maturity 23 292 27 807 nástavbovém 5 448 5 061 pomaturitním 606 317 vyšším 33 919 36 205 veřejný 5 888 6 635 s maturitou 1 551 1 446 bez maturity 21 311 23 248 nástavbovém 4 693 4 796 pomaturitním 183 373 vyšším 3 081 5 564 soukromý 278 313 s maturitou 229 335 bez maturity 1 981 4 559 nástavbovém 363 224 pomaturitním 230 133 vyšším 413 351 církev 7 84 s maturitou 114 122 bez maturity – – nástavbovém 289 144 pomaturitním 3 1 vyšším Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání

1996/97

1997/98

1998/99

99/2000

2000/01

2001/02

2002/03

44 573 9 705 1 660 30 395 2 723 90 35 843 8 714 1 324 23 219 2 497 89 8 576 929 336 7 176 135 – 154 62 – – 91 1

Žáci 45 811 10 389 1 318 33 122 899 83 34 193 8 863 977 23 415 855 83 11 527 1 435 341 9 707 44 – 91 91 – – – –

38 154 10 098 1 134 26 802 x 120 27 207 8 363 880 17 844 x 120 10 947 1 735 254 8 958 x – 100 100 – – x –

30 592 9 795 1 110 19 552 x 135 20 851 7 931 871 11 914 x 135 9 615 1 738 239 7 638 x – 126 126 – – x –

29 424 9 500 1 134 18 650 x 140 19 406 7 229 744 11 293 x 140 9 913 2 166 390 7 357 x – 105 105 – – x –

28 605 9 145 1 107 18 224 x 129 17 931 6 671 724 10 407 x 129 10 564 2 364 386 7 814 x – 110 110 – – x –

29 821 9 303 1 366 19 007 x 145 18 056 6 604 847 10 460 x 145 11 635 2 569 519 8 547 x – 130 130 – – x –

Ve sledovaném období se měnila i struktura žáků všech druhů a forem studia na středních školách podle druhu školy i druhu studia. Největší podíl žáků studoval v roce 1989/90 na středních odborných učilištích (54 %). Tento podíl však do roku 2000/01 postupně klesal,

v roce 2001/02 mírně vzrostl na 36 % a tento podíl odpovídal i roku

2002/03. Naopak podíl žáků středních odborných škol narostl od roku 1989/90 do roku 1998/99 z 30 % na 39 %, což je i stav let 2001/02 a 2002/03. Zvyšoval se i podíl žáků gymnázií z 16 % v roce 1989/90 na 25 % v roce 2001/02 a na 26 % v roce 2002/03, a to především díky prudkému nárůstu počtu žáků ve víceletých formách studia v minulých letech.

52

Graf 2: Střední školy – struktura žáků 100%

20%

23%

35%

36%

36%

39%

36%

39%

39%

39%

24%

26%

26%

26%

25%

26%

2002/03

19%

38%

2001/02

33%

37%

38%

32%

35%

35%

2000/01

42%

1999/2000

44%

1998/99

54%

46%

49%

38%

41%

47%

1996/97

70%

52%

1995/96

80%

1997/98

90%

60% 50%

30%

30%

16%

17%

19%

19%

19%

1990/91

1991/92

1992/93

1993/94

30%

1989/90

40%

38%

37%

20% 10%

1994/95

0%

G

SOŠ

SOU

Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání

Stejně jako u celkového počtu žáků se snižuje procento přijímaných do studia na střední odborná učiliště, narůstá počet přijímaných ke studiu na středních odborných školách a narůstá i podíl přijímaných ke studiu na gymnáziích. Na tomto nárůstu se podílejí především žáci přijímaní do víceletých forem studia. Z hlediska druhu studia narůstal především podíl přijímaných do oborů ukončených maturitní zkouškou, v roce 2002/03 činil podíl nově přijatých do oborů ukončených maturitní zkouškou 57%. Podíl přijímaných do oborů bez maturity pokles na 30%. Nejvíce žáků je přijímáno na školy zřizované MŠMT, obcemi a kraji (84%), školy soukromé přijímají 14% a nejméně žáků je přijímáno na církevní školy – 1% nově přijatých žáků na středních školy.

53

Tab. 12: Počty přijatých žáků středních škol Zřizovatel Druh studia

1994/95

1995/96

v tom ve studiu

v tom ve studiu

v tom ve studiu

v tom ve studiu

22 869 23 952 Celkem 2 574 2 712 s maturitou 764 1 097 bez maturity 16 146 17 334 nástavbovém 3 203 2 733 pomaturitním 182 76 vyšším 20 988 20 333 veřejný 2 456 2 585 s maturitou 627 846 bez maturity 14 914 14 262 nástavbovém 2 910 2 615 pomaturitním 81 25 vyšším 1 721 3 502 soukromý 118 79 s maturitou 92 194 bez maturity 1 232 3 072 nástavbovém 178 106 pomaturitním 101 51 vyšším 160 117 církev – 48 s maturitou 45 57 bez maturity – – nástavbovém 115 12 pomaturitním – – vyšším Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání

1996/97

1997/98

Nově přijatí 22 651 15 192 4 556 3 510 777 455 16 978 11 189 335 x 5 38 17 974 10 412 3 931 2 930 713 366 13 014 7 078 311 x 5 38 4 637 4 768 585 568 64 89 3 964 4 111 24 x – – 40 12 40 12 – – – – – x – –

1998/99

99/2000

2000/01

2001/02

2002/03

13 923 3 156 497 10 242 x 28 10 091 2 566 418 7 079 x 28 3 832 590 79 3 163 x – 15 15 – – x –

10 862 3 086 362 7 377 x 37 7 613 2 584 315 4 677 x 37 3 200 453 47 2 700 x – 49 49 – – x –

11 698 2 687 459 8 529 x 23 7 781 2 099 312 5 347 x 23 3 889 560 147 3 182 x – 28 28 – – x –

12 247 3 127 430 8 673 x 17 7 906 2 389 309 5 191 x 17 4 321 718 121 3 482 x – 20 20 – – x –

12 264 3 092 483 8 673 x 16 7 532 2 255 364 4 897 x 16 4 669 774 119 3 776 x – 63 63 – – x –

Důsledkem přijímání stále vyššího počtu žáků do středních odborných škol je v období 1994/95 – 1997/98 nárůst počtu jejich absolventů o 37%. Spolu s tím narůstal i podíl absolventů středních odborných škol na celkovém počtu absolventů středních škol a klesal podíl absolventů středních odborných učilišť. Podíl absolventů gymnázií se pohyboval v celém sledovaném období mezi 12 a 15%. V roce 1998/99 neabsolvovali na středních školách prakticky žádní studenti tříletých oborů určených pro absolventy základních škol a v roce 1999/2000 absolventi oborů ukončených maturitní zkouškou. Tato situace nastala v důsledku zavedení povinné devítileté školní docházky na základní škole. Absolventi gymnázií v roce 2000/01 tvořili 19% celkového počtu absolventů středních škol, absolventi středních odborných škol 41% a středních odborných učilišť

54

40%. V roce 2001/02 došlo na gymnáziích k poklesu počtu absolventů ve víceletém studiu (pokles je způsobený přechodem ze sedmiletých gymnázií na osmiletá). To mělo za důsledek i změnu struktury absolventů středních škol podle typu školy. V roce 2001/02 absolvovalo celkem 16% žáků na gymnáziích, 38% na středních odborných školách a 46% na středních odborných učilištích.

Tab. 13: Počty absolventů středních školy Zřizovatel Druh studia

1994/95

1995/96

v tom ve studiu

v tom ve studiu

v tom ve studiu

v tom ve studiu

8 668 9 512 Celkem 752 768 s maturitou 557 665 bez maturity 5 463 6 597 nástavbovém 1 789 1 437 pomaturitním 107 45 vyšším 7 774 8 014 veřejný 700 735 s maturitou 498 541 bez maturity 4 755 5 413 nástavbovém 1 714 1 280 pomaturitním 107 45 vyšším 853 1 432 soukromý 18 25 s maturitou 59 124 bez maturity 708 1 184 nástavbovém 68 99 pomaturitním – – vyšším 41 66 církev 34 8 s maturitou – – bez maturity – – nástavbovém 7 58 pomaturitním – – vyšším Zdroj: Ústav pro informace ve vzdělávání

1996/97 5 348 948 488 2 857 1 036 19 3 780 814 339 1 637 971 19 1 536 124 149 1 220 43 – 32 10 – – 22 –

55

1997/98 11 089 1 074 390 9 032 587 6 8 492 1 028 248 6 647 563 6 2 573 22 142 2 385 24 – 24 24 – – – –

1998/99 9 374 1 257 304 7 800 x 10 6 811 1 197 202 5 402 x 10 2 559 59 102 2 398 – – 4 4 – – x –

99/2000 6 102 907 316 4 865 x 14 3 677 823 257 2 583 x 14 2 417 76 59 2 282 – – 8 8 – – x –

2000/01 6 468 1 833 318 4 298 x 19 4 155 1 423 202 2 511 x 19 2 313 410 116 1 787 – – – – – – x –

2001/02 5 132 1 287 370 3 471 x 4 3 034 886 302 1 842 x 4 2 059 362 68 1 629 – – 39 39 – – x –

3

Cíl a metodika práce

Předmětem této práce je proces řízení školství, se zaměřením na oblast středních škol. Cílem práce je na základě získaných informací vypracovat analýzu vnitřního a vnějšího prostředí sledované školy a navržení směru jejího dalšího vývoje.

Střední škola a vyšší škola, která je předmětem práce, musí reagovat na změny prostředí, které zásadním způsobem ovlivňují její existenci a musí formulovat návrhy na další možný rozvoj. Jelikož jsou v této práci uváděny konkrétní údaje charakterizující sledovanou školu a vedení školy si nepřeje zveřejňovat název, je zde používán pouze obecný název Střední odborná škola (SOŠ), Vyšší zdravotnická škola (VZŠ) a Vyšší odborná škola (VOŠ). Pro lepší přehlednost je u údajů týkajících se obou vyšších škol používáno jednotné označení VOŠ. Stejně tak je používán pracovní název města a okresu, ve kterých se škola nalézá – město M, okres O.

Splnění cíle diplomové práce vyžaduje tyto dílčí cíle: -

analýza strategie vzdělávání

-

charakteristika školy

-

analýza vnitřního prostředí

-

charakteristika regionu

-

analýza vnějšího prostředí

-

analýza konkurence

-

sestavení SWOT analýzy

Při analýze vnějšího prostředí byla použita analýza faktorů obecného okolí – PEST analýza,

zahrnující

faktory

politicko-právní,

technologické.

56

ekonomické,

sociálně-kulturní

a

V rámci analýzy vnitřního prostředí byla použita metoda „7S“ firmy McKinsey, analýza sedmi důležitých oblastí každé organizace, a to: strategie, struktury, systému řízení, stylu manažerské práce, spolupracovníků, schopností a sdílených hodnot. Analýza vnitřního a vnějšího prostředí poskytuje vstupní informace pro SWOT analýzu, která byla sestavena tradičním způsobem podle běžně používané metodiky v odborné literatuře. Ke splnění cíle byly podklady a informace týkající se vnitřního prostředí zjišťovány z výročních zpráv, z plánu dlouhodobého rozvoje školy a organizačních řádů. Analýza konkurence byla provedena z pohledu konkurenční nabídky vyššího odborného studia.

57

4

Výsledky

Koncepce vzdělávání v regionu, kde se nachází sledovaná škola Strategické dokumenty MŠMT a vývoj populace daly podnět a rámec pro odbory školství jednotlivých krajů k vytvoření vlastních plánů. Kraj Vysočina předložil k veřejné diskusi svůj návrh slučování škol na podzim v roce 2002. Na jaře, po připomínkování různými institucemi a subjekty se tento návrh stal předmětem jednání a schválení Rady kraje Vysočina. Pod názvem Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy kraje Vysočina z března 2003 (dále jen DZ KV) se stal strategickým dokumentem pro oblast školství v kraji. Pojem slučování škol postupně nahradil přijatelnějším termínem optimalizace sítě škol a poté pozitivně znějícím posilování sítě středních škol. Podle tohoto schváleného plánu proběhlo i sloučení našich škol. V tomto plánu se obecně předpokládá, že střední školy by měly mít minimálně cca 350 žáků. Je to počet, který by po úbytku přibližně 1/4 až 1/3 žáků měl garantovat zachování školy jako subjektu schopného hospodárně a efektivně zabezpečovat výuku. Pro konkrétní školy to ve většině případů znamená sloučení s jiným školním subjektem. Je totiž jasné, že ve většině okresních měst se jednooborové stření školy vyvinuly v osmi-třídní struktury. Tato nejčastější skupina středních škol má kapacitu 8x30, tedy přibližně 240 žáků. A z toho vyplývá perspektiva rozsáhlých slučovacích procesů. DZ KV je zaměřen zejména na optimalizaci sítě škol. Věnuje se však také pravidlům rozvoje oborů a systému výuky na středních školách. Pro vzdělávací obory platí, že na škole povolí kraj otevření pouze takového oboru, který doposud není v kraji zastoupen a výstup oboru je realizovatelný na trhu práce. Škola může otevřít pouze tolik tříd prvních ročníků, kolik tříd končí maturitou, s výjimkou gymnázií (podpora všeobecného vzdělávání) V oblasti vzdělávání učitelů a vedení škol úzce spolupracuje s Pedagogickým centrem se sídlem v krajském městě a jeho pobočkami v regionech, které organizuje DVPP.

58

Jako reakci na DZ ČR 2005 zveřejnil zřizovatel DZ KV

v březnu 2006. Jako

prioritní cíle jsou zde uváděny oblasti: -

Změna účasti na vzdělávání (zachování a rozšíření nabídky vzdělávání v oblastech středoškolského, terciárního vzdělávání a vzdělávání dospělých)

-

Zvýšení kvality vzdělávání (podpora strategického řízení školy, evaluace a kvality vzdělávání

-

Zvýšení efektivity a zajištění rozvoje vzdělávání (úpravy sítě mateřských, základních a středních škol, financování vzdělávání) Kraj Vysočina se snaží podpořit vznik vysoké školy (dále VŠ) v regionu,

transformací VOŠ v krajském městě a zřizováním detašovaného pracoviště již existujících VŠ. Ve městě M již vznikla VŠ soukromá a i tuto kraj podporuje přesto, že není zřizovatel a nemá přímý vliv v této škole.

4.1

Vnitřní prostředí

4.1.1 Charakteristika školy Střední odborná škola a Vyšší odborná škola – dále jen Škola je příspěvkovou organizací zřizovanou krajem Vysočina od roku 2001, do té doby byl přímým nadřízeným orgánem Školský odbor Okresního úřadu. Škola má právní subjektivitu. Na rozdíl od soukromých školských subjektů je navíc ve své činnosti vázána dalšími zákony, vyhláškami, nařízeními – obecně legislativou zejména MŠMT, dalších ministerstev (Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva financí) a Kraje Vysočina. Tento fakt zásadním způsobem determinuje veškerou činnost organizace. Tato škola vznikla rozhodnutím Rady kraje Vysočina sloučením zdravotnické a zemědělské školy. Obě školy byly administrativně sloučeny 1. července 2004. Nástupnickou organizací byla určena zemědělská škola. Vznikl tak administrativně nový subjekt z oborově nesourodých celků. Konkurz na místo ředitele proběhl v květnu roku 2004 a Radou kraje Vysočina byl schválen a navržen MŠMT na funkci ředitele sloučených škol původní ředitel zdravotnické školy.

59

Zdravotnická škola - je umístěna v historické budově v centru města, chráněné památkovým úřadem, která je v majetku města. Strategická poloha této budovy v centru města a v blízkosti autobusového i vlakového náraží je navíc umocněna blízkostí nemocnice (5 – 10 min chůze), kde probíhá praktická výuka zdravotnických oborů. Obor VOŠ je vyučován v nedaleké budově obchodní akademie na detašovaném pracovišti. Zemědělská škola - budova školy je lokalizovaná na okraji města přibližně 3 km od budovy zdravotnické školy, na opačnou stranu, než je nemocnice. Je to budova postavená jako školní zařízení v roce 1963 a je ve vlastnictví zřizovatele školy – kraje Vysočina. V budově školy je jídelna a internát pro žáky, mechanické dílny pro zemědělské stroje a tělocvična. Jsou zde také tři služební byty. V areálu školy je arboretum, tenisové kurty a fotbalové hřiště vybavené i pro atletiku. Obě sloučené školy mají tradici ve vzdělávací nabídce regionu. Obě školy vznikly v padesátých letech minulého století, veřejnost je dobře zná a patří do základu vzdělávacího portfolia kraje. Po sloučení škol nemohlo dojít k přesunu zdravotnických oborů a plně tak využít prostorové možnosti této školy z důvodů kapacitních. Zdravotnické obory jsou výukou vázány na učebny pro výuku odborných zdravotnických předmětů. Pro přestěhování celé školy do budovy zemědělské školy budou nutné stavební úpravy (pokud tuto problematiku nevyřeší úbytek žáků nebo podstatné snížení zájmu o některé studijní obory).

Vyšší studium na škole Zrušením pomaturitního studia oboru Všeobecná sestra v roce 1995 a zavedením VOŠ se otevřel prostor k rozšíření pro střední zdravotnické školy. V roce 1996 byly zařazovány do sítě škol vyšší zdravotnické školy. Pedagogické dokumenty

pro Diplomovanou

všeobecnou sestru byly, na rozdíl od ostatních vyšších odborných škol, vypracovány Ministerstvem zdravotnictví centrálně a záleželo na konkrétní škole a jejím vedení, zda chtělo a mělo kapacity na zavedení vyššího odborného studia. Zdravotnická škola vypracovala projekt pro zařazení tohoto oboru do sítě škol a od roku 1996 zahájila také jeho výuku. Vznikla škola sdružující střední a vyšší školu. Stejným způsobem vznikly ostatní vyšší zdravotnické školy. V té době MŠMT již nepovolovalo nově vzniknout další subjektům s obory vyššího studia. Snahou ředitelky školy tehdy bylo

60

vytvořit multidisciplinární VOŠ, která by se mohla vyčlenit jako samostatný subjekt. Na dalších oborech tehdy se školou spolupracovaly odborné školy technická, stavební a obchodní akademie. Technické obory se u MŠMT nepodařilo akreditovat. Na technické škole poté vznikl obor technické lyceum a stavební škola se potýkala s prostorovými problémy. Obor Účetnictví a finanční hospodaření se podařilo obhájit a proto byl nový obor VOŠ přičleněn k již existující SZŠ a VZŠ v roce 1998.

4.1.2 Organizace a řízení

Školu řídí tyto orgány: ředitel, školská rada. Ředitel je statutárním orgánem školy. Ředitel řídí organizaci v rozsahu stanoveném v právních normách a je odpovědný za její činnost a dosažené výsledky zřizovateli, jedná jejím jménem, rozhoduje ve všech záležitostech školy, pokud jeho rozhodnutí vyhrazeno zřizovateli resp. podmíněno souhlasem či schválením příslušného nadřízeného orgánu. Ředitel školy je v souladu se školským zákonem č. 561/2004 Sb. v platném znění orgánem státní správy ve školství a vykonává vůči škole pravomoci tímto zákonem stanovené. Školská rada je orgán školy umožňující zákonným zástupcům nezletilých žáků, zletilým žákům a studentům, pedagogickým pracovníkům školy, zřizovateli a dalším osobám podílet se na správě školy. Při vyšší odborné škole je školská rada, dle platné legislativy, zřízena samostatně. Školskou radu zřizuje zřizovatel, který zároveň stanoví počet jejích členů a vydá její volební řád. Třetinu členů školské rady je jmenována zřizovatelem, třetina je zvolena zákonnými zástupci nezletilých žáků a zletilými žáky a studenty a třetina je zvolena pedagogickými pracovníky školy. Členství v radě: členem školské rady nemůže být ředitel školy. Týž člen školské rady nemůže být současně jmenován zřizovatelem, zvolen zákonnými zástupci nezletilých žáků a zletilými žáky a studenty nebo zvolen pedagogickými pracovníky školy. Činnost rady: funkční období členů školské rady je tři roky. Školská rada zasedá nejméně dvakrát ročně; zasedání školské rady svolává její předseda, první zasedání školské rady bylo svoláno ředitelem školy. Školská rada na svém prvním zasedání stanovila svůj jednací řád a zvolila svého předsedu.

61

Školská rada: -

vyjadřuje se k návrhům školních vzdělávacích programů a k jejich následnému uskutečňování,

-

schvaluje výroční zprávu o činnosti školy,

-

schvaluje školní řád, ve středních a vyšších odborných školách stipendijní řád, a navrhuje jejich změny,

-

schvaluje pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků v základních a středních školách,

-

podílí se na zpracování koncepčních záměrů rozvoje školy,

-

projednává návrh rozpočtu právnické osoby na další rok, vyjadřuje se k rozboru hospodaření a navrhuje opatření ke zlepšení hospodaření,

-

projednává inspekční zprávy České školní inspekce,

-

podává podněty a oznámení řediteli školy, zřizovateli, orgánům vykonávajícím státní správu ve školství a dalším orgánům státní správy.

Na škole jsou zřízeny tyto orgány: -

pracovní porada ředitele (porada vedení),

-

pedagogická rada. Pracovní porada ředitele je stálým poradním orgánem ředitele pro otázky řízení a

posuzování celkové činnosti a koncepce školy. Stálými členy pracovní porady ředitele jsou ředitel a jeho zástupci pro úsek provozně-ekonomický, úsek zdravotnických oborů – teoretické a praktické vyučování, úsek zemědělských oborů – teoretické a praktické vyučování, úsek VOŠ a úsek VZŠ. Kromě uvedených zaměstnanců se podle potřeb účastní pracovních porad ředitele výchovný poradce, metodik prevence, případně další zaměstnanci školy. Pedagogická rada usměrňuje a sjednocuje práci všech pedagogických zaměstnanců školy ve výchovně-vzdělávacím procesu. Stálými členy pedagogické rady jsou zástupci ředitele a všichni pedagogičtí zaměstnanci. Výkonným orgánem je pedagogická porada, kterou svolává a řídí ředitel školy podle plánu.

62

Metodické orgány ředitele Metodické orgány tvoří samostatný článek vnitřní struktury školy z hlediska řízení výchovně vzdělávacího procesu. Jejich hlavní funkcí je zvyšování metodické úrovně výchovy a vyučování v jednotlivých vyučovacích předmětech a činnostech školy. Jsou základním metodickým orgánem, který spoluodpovídá za úroveň pedagogické práce učitelů, spolupracuje se smluvními partnery v návaznosti na odborné vzdělávání žáků. Za činnost metodických orgánů zodpovídají zástupci ředitele pro teoretické vyučování, mimo metodický orgán výchovný poradce, za jehož činnost přímo zodpovídá ředitel. Přehled zřízených metodických orgánů školy: -

Předmětové komise

-

Výchovný poradce

-

Učitel – metodik informačních a komunikačních technologií (ICT koordinátor)

-

Školní metodik prevence Předmětové komise jsou složené z učitelů podle jednotlivých odborností a zajišťují

posuzování a řešení specifických otázek výchovně vzdělávacího procesu v jednotlivých skupinách vyučovacích předmětů (jazykové, společensko-vědní, odborné). Vedoucí učitele předmětových komisí ustanovuje na návrh zástupce ředitel školy z řad nejlepších a nejzkušenějších učitelů příslušných vyučovacích předmětů. Podle potřeby si ředitel případně zástupci ředitele svolávají aktiv vedoucích učitelů předmětové komise. Předmětovou komisi svolává a řídí jejich vedoucí učitel podle plánu nejméně 1x za 3 měsíce. Výchovný poradce školy zajišťuje úkoly výchovného poradenství vyplývajícího ze zákona, za svou činnost odpovídá řediteli školy, metodicky je řízen pedagogickopsychologickou poradnou. Výchovný poradce školy je v přímém řízení ředitele školy. Učitel - metodik informačních a komunikačních technologií zajišťuje pomoc škole a pedagogickým pracovníků při zavádění ICT do výuky, školení pedagogických pracovníků v práci s počítači, spravuje počítačovou síť ve škole. Činnost učitele – metodika ICT řídí zástupce ředitele pro teoretické vyučování. Školní metodik prevence zajišťuje v souladu s platnou legislativou MŠMT realizaci minimálního preventivního programu (dále MPP), pravidelně jednou ročně vyhodnocuje MPP, je v přímém řízení zástupce ředitele pro teoretické vyučování.

63

Úsek provozně-ekonomický Organizuje a řídí ji zástupce ředitele pro provozně-ekonomický úsek. Je odpovědný za organizaci a realizaci úkolů v oblasti provozu a ekonomiky školy a zabezpečování činnosti potřebné k zajištění výchovně-vzdělávacího procesu na škole. Je přímo podřízen řediteli školy.

64

65

Obr. 7: Organizační a řídící struktura školy

Rada školy

Ředitel

Zemědělské obory

Zdravotnické obory

Zástupce ředitele pro teoretickou výuku

Zástupce ředitele pro praktickou výuku

Zástupce ředitele pro teoretickou výuku

Domov mládeže

Vyšší škola

Zástupce ředitele pro praktickou výuku

Vedoucí oboru VOŠ

Referent VZŠ a VOŠ

Vedoucí domova mládeže

Vedoucí oboru VZŠ

Ekonomický zástupce ředitele

Výchovný poradce

Učitelé

Metodik prevence

Odborní učitelé

Metodik ICT

Učitelé

Odborní učitelé

Učitelé

Externí učitelé

Učitelé

Externí učitelé

Vychovatelé

Hospodářka

Školník

Uklízečky

65

Ekonomický úsek

Správa budov

Údržbář

Vedoucí stravování

Sekretářka

Účetní

Kuchaři a pomocný personál

4.1.3 Poskytované vzdělání

Obory na škole Zdravotnický asistent, čtyřletý studijní maturitní obor, který nahradil dobíhající obor všeobecná zdravotní sestra (dvě třídy v ročníku) je regulované povolání v rámci klasifikace povolání Evropské unie. Diplomovaná všeobecná sestra je obor VZŠ, který byl prodloužen z 3 na 3,5letý obor zakončený absolutoriem zařazený do terciálního vzdělávání. Obor patří také mezi regulované povolání v rámci EU. Absolvent tohoto studia bude uznáván jako sestra první úrovně v zemích EU (jedna třída v ročníku). Účetnictví a finanční hospodaření je tříletý obor VOŠ, který je vyučován na detašovaném pracovišti školy a absolvent po 3 letech studia, stejně jako u oboru VZŠ, získá titul za jménem Diplomovaný specialista – DiS. (jedna třída v ročníku). Agropodnikání a Ekonomika zemědělství a výživy jsou čtyřleté studijní maturitní obory (vždy jedna třída v ročníku) zaměřené na zemědělství. Ekonomika zemědělství a výživy je středoškolský svým zaměřením interdisciplinární obor integrující ekonomické a zemědělské disciplíny. Obě sloučené školy mají společné pouze ekonomické obory, ale tím, že se VOŠ vyučuje na detašovaném pracovišti školy a většinu vyučujících tradičně tvoří kmenoví vyučující obchodní akademie, je jednota těchto oborů narušena.

66

UČEBNÍ PLÁN Studijní obor:

53-41-M/001 Všeobecná sestra

Druh studia:

studium absolventů základní školy

Forma studia:

denní

Názvy vyučovacích předmětů

Povinné vyučovací předměty Společenskovědní a jazykové Český jazyk a literatura Cizí jazyk Latinský jazyk Občanská nauka Dějepis Estetická výchova Matematicko-přírodovědné Matematika Fyzika Chemie Biologie Výpočetní technika Tělesná výchova Tělesná výchova Odborné Somatologie Patologie Mikrobiologie, epidemiologie a hygiena Psychologie a pedagogika Vnitřní lékařství Chirurgie Pediatrie Gynekologie a porodnictví Neurologie Psychiatrie Základy veřejného zdravot. Ošetřovatelství Ošetřování nemocných

Počet týdenních vyučovacích hodin v ročníku 1. 2. 3. 4.

Celkem

33

33

34

34

134

11 3 3 2 1 2 12 3 (1) 2,5 (0,5) 2,5 (0,5) 2 2 (2) 2 2 8 4 4 (2) -

9 2 3 1 1 2 (1) 6 2 (1) 2 (1) 2 (1) 2 2 16 2 2 2 1 2 1 1 5 (5) -

6 2 3 1 2 2 26 2 (1) 2 1 2 2 4 (1) 13 (13)

6 3 3 2 2 26 1 (1) 2 2 2/-/2 3 (1) 16 (16)

32 10 12 2 3 3 2 (1) 18 5 (2) 4,5 (1,5) 4,5 (1,5) 2 2 (2) 8 8 76 4 2 2 5 (2) 5 5 3 2 1 1 1 16 29 (29)

67

UČEBNÍ PLÁN Studijní obor:

53-41-M/007 Zdravotnický asistent

Druh studia:

studium absolventů základní školy

Forma studia:

denní

Kategorie a názvy vyučovacích předmětů

Počet týdenních vyučovacích hodin v ročníku celkem 1.

2.

3.

4.

Český jazyk a literatura

3

3

2

3

11

Cizí jazyk

3

3

3

3

12

Latinský jazyk

2

-

-

-

2

Občanská nauka

1

1

1

1

4

Dějepis

2

1

-

-

3

Matematika

3

2

2

-

7

Fyzika

2

2

-

-

4

Chemie

2

2

-

-

4

Biologie

2

1

-

-

3

Informační a kom. technologie

2

2

-

-

4

Tělesná výchova

2

2

2

2

8

Ekonomika

-

-

-

2

2

Veřejné zdrav. a výchova ke zdraví

-

1,5

-

-

1,5

První pomoc

1

-

-

-

1

Psychologie a komunikace

-

2

2

1

5

Klinická propedeutika

-

1

-

-

1

Somatologie

4

-

-

-

4

Základy epidemiologie a hygieny

-

1

-

-

1

Ošetřovatelství

3

6

6

4

19

Ošetřování nemocných

-

-

12

14

26

výběrové a volitelné

-

1,5

3

3

7,5

Počet hodin celkem

32

32

33

33

130

A. Povinné a) základní

B. Nepovinné

68

UČEBNÍ PLÁN Studijní obor:

41-41-M/001 Agropodnikání

Druh studia:

studium absolventů základní školy

Forma studia:

denní

Kategorie a názvy vyučovacích předmětů

Počet týdenních vyučovacích hodin v ročníku

Celkem

1. 28-33

2. 32-33

3. 32-33

4. 32-33

124-132

Český jazyk a literatura

3

3

3

3

12

Cizí jazyk

3

3

3

3

12

Občanská nauka

-

1

1

1

3

A. Povinné vyučovací předměty a) základní

Dějepis

0-2

-

-

2

Zeměpis

0-2

-

-

2

Matematika Fyzika

3

3

2

2

10

2-3

-

-

-

2-3

-

2

2

2

8

Práce s počítačem Tělesná výchova

0-2 2

2

Biologie a ekologie

0-5

-

-

5

Chemie

0-5

-

-

5

Základy mechanizace

0-5

-

-

5

Pěstování rostlin

-

0-5

5

Chov zvířat

-

0-5

5

Ekonomika a podnikání

-

0-5

5

Motorová vozidla

-

Praxe

2 0-2

b) výběrové

2

-

4

-

2 24-32

B. Nepovinné

69

UČEBNÍ PLÁN Studijní obor:

64-43-M/002 Ekonomika zemědělství a výživy

Druh studia:

studium absolventů základní školy

Forma studia:

denní

Kategorie a názvy vyučovacích předmětů

Počet týdenních vyučovacích hodin v ročníku 1.

2.

3.

4.

Celkem

Český jazyk a literatura

2-3

2-3

2-3

2-3

10-12

První cizí jazyk

3-4

3-4

3-4

3-4

12-14

A. Povinné a) základní

Druhý cizí jazyk Občanská nauka

8 - 10 -

0-1

Matematika

8-10 1

1-2

10 - 12

3 10-12

Dějepis

0-2

1-2

-3

Zeměpis

0-2

1-2

2-3

Základy přírodních věd

4- 5

Základy biologie a ekologie

2

Tělesná výchova

2

4-5 2 2

2

2

8

Výpočetní technika

6 - 10

6-10

Ekonomika

8 - 10

8-10

Účetnictví

9 - 11

9-11

Obchodní korespondence

2

2

Statistika

2

2-3

2

8- 9 2

Právo

3-4

3-4

Rostlinná výroba

2

2

4

Živočišná výroba

2

2

4

Zpracování zemědělských výrobků

2

2

Praxe B. Výběrové Celkem hodin týdně

0-2

2-4

2-6

2-8

6-20

30-33

31-33

31-33

31-33

123 -132

70

UČEBNÍ PLÁN Studijní obor:

63-41-N/008 Účetnictví a finanční hospodaření

Druh studia:

vyšší odborné studium

Forma studia:

denní

Kategorie a názvy vyučovacích předmětů

1. ročník zimní letní

2. ročník zimní letní

3. ročník zimní letní

První jazyk

3/3

3/3

3/3

3/3

4/4

Druhý jazyk

3/3

3/3

3/3

3/3

2/2

Matematika

4/2

4/2

Účetnictví

6/4

6/4

4/2

4/2

4/4

Ekonomika a řízení

4/0

4/0

4/2

4/2

Daňová soustava

3/1

3/1

2/1

Finanční řízení

3/1

3/1

5/2

Statistika

3/2

3/2

Základy práva

3/0

3/0

3/0

3/0

Výpočetní technika

2/2

2/2

2/2

2/2

Cenné papíry

2/0

Ekonomie

2/0

2/0

Obchodní korespondence

2/2

2/2

Sociální komunikace Psychologie

2/2

2/0

2/2 2/0

2/0

Volitelný předmět

3/1

Praxe Celkem

40 30

30

29

71

29

28

40

UČEBNÍ PLÁN Studijní obor:

53-41-N/001 Diplomovaná všeobecná sestra

Druh studia:

vyšší odborné studium

Forma studia:

denní

Kategorie a názvy vyučovacích předmětů

Počet vyučovacích hodin za studium

A. Povinné a) základní Cizí jazyk Latinský jazyk Etika v ošetřovatelství Multikulturní ošetřovatelství Psychologie Sociologie Komunikace v ošetřovatelství Informační a komunikační technologie Zdravotnické a sociální právo Veřejné zdravotnictví Výchova ke zdraví První pomoc a medicína katastrof Základy biofyziky Základy biochemie a farmakologie Základy radiologie Klinická propedeutika Anatomie a fyziologie Patofyziologie a patologie Mikrobiologie a hygiena Výživa člověka Výzkum v ošetřovatelství Management a řízení kvality Ošetřovatelství Ošetřovatelské postupy Ošetřovatelství v klinických oborech Absolventský seminář Odborná praxe I b) volitelné Celkem Odborná praxe II B. Nepovinné

120 30 20 16 130 26 56 30 20 12 41 36 10 33 16 41 86 28 20 26 24 28 134 140 410 8 181 78 1800 2120

72

Přijímací řízení Přijímací řízení na střední škole v jednotlivých oborech probíhá následovně: -

Všeobecná sestra (Zdravotnický asistent): písemný test z biologie a českého jazyka.

-

Agropodnikání: písemný test z biologie a matematiky.

-

Ekonomika zemědělství a výživy: písemný test z biologie a českého jazyka. Přijímací řízení na vyšší škole:

-

Diplomovaná všeobecná sestra: pohovor – předpoklady ke studiu, komunikace ve zvoleném cizím jazyce (anglický nebo německý jazyk),

-

Účetnictví a finanční hospodaření: písemný test z matematiky a zvoleného cizího jazyka jazyce (anglický nebo německý jazyk).

Obor Všeobecná sestra měl v letech 2001 – 2004 konstantní počet uchazečů o studium. Nárůst byl zaznamenán v roce 2004, kdy došlo po vstupu ČR do EU k nahrazení oborem Zdravotnický asistent. U ekonomického oboru střední školy nedošlo v roce 2005 k naplnění jedné třídy a tento obor nebyl v následujícím školním roce otevřen. Od zahájení výuky na VZŠ a VOŠ u přijímacího řízení převažovala poptávka po ekonomickém oboru. Tato situace se zásadním způsobem změnila ve prospěch zdravotnického oboru v rámci přijímacího řízení v roce 2005. Tato změna bude mít pravděpodobně vzestupnou tendenci, protože jak je patrné z přehledu nezaměstnanosti u absolventů vyšších škol (obr. 10), u absolventů ekonomických oborů VOŠ je nejvyšší počet nezaměstnaných osob. Současně je patrný růst zájmu o studium na vyšší škole. Tab. 14: Počty uchazečů o studium Obor Všeobecná sestra

2001 2002 2003 2004 2005 přihlášení/ přihlášení/ přihlášení/ přihlášení/ přihlášení/ přijatí přijatí přijatí přijatí přijatí 114/61

101/56

114/61

140/60*

61/60

Agropodnikání

.

.

.

.

26/20

Ekonomika zemědělství a výživy

.

.

.

.

8/0

Diplomovaná všeobecná sestra

43/29

31/22

40/24

53/39

95/53

Účetnictví a finanční hospodaření

61/51

70/46

84/47

63/46

68/35

218/141

202/124

238/132

256/145

258/168

Celkem

* Nahrazení oborem Zdravotnický asistent

73

Ukončování studia Obory střední školy jsou ukončovány maturitní zkouškou, která u jednotlivých oborů obsahuje zkoušku z předmětů: Všeobecná sestra (Zdravotnický asistent): český jazyk a literatura, vnitřní lékařství,

-

chirurgie, ošetřování nemocných, volitelný předmět (psychologie a pedagogika, ošetřovatelství, anglický jazyk, německý jazyk). Agropodnikání: český jazyk a literatura, pěstování rostlin, chov zvířat, praktická

-

zkouška z odborných předmětů, volitelný předmět (anglický jazyk, německý jazyk, matematika, biologie a ekologie). Ekonomika zemědělství a výživy: český jazyk a literatura, účetnictví, ekonomika a

-

organizace, praktická zkouška z odborných předmětů, volitelný předmět (výpočetní technika, anglický jazyk, německý jazyk, matematika)

Obory vyšší školy jsou ukončovány vykonáním zkoušky absolutoria: -

Diplomovaná všeobecná sestra: cizí jazyk

(anglický nebo německý), obhajoba

absolventské práce, odborné předměty – chirurgie, vnitřní lékařství, ošetřovatelství v klinických oborech a psychologie. -

Účetnictví a finanční hospodaření: cizí jazyk (anglický nebo německý), obhajoba absolventské práce, odborné předměty – účetnictví, finanční řízení, daňová soustava, právo, výpočetní technika.

Tab. 15: Absolventi školy (přehled výsledků maturit a absolutorií) 2000/2001

2001/2002

2002/2003*

2003/2004

2004/2005

konali/vykonali úspěšně

konali/vykonali úspěšně

konali/vykonali úspěšně

konali/vykonali úspěšně

konali/vykonali úspěšně

SOŠ

38/26

50/49

59/49

62/49

95/89

VZŠ

10/9

12/12

–

14/14

8/6

VOŠ

26/25

13/13

–

15/15

15/14

Škola

Celkem 74/60 75/74 59/49 91/78 118/109 *V tomto roce nebyli absolventi VZŠ a VOŠ z důvodu zavedení povinné devítileté školní docházky na základní škole.

74

4.1.4 Pracovníci školy Učitelé vyučující na střední škole získali kvalifikaci v magisterských studijních oborech, absolventi bakalářského studia si doplňují vzdělání. Kvalifikační předpoklady pro učitele vyšší odborné školy jsou stejné jako pro učitele středních škol. Pro výuku na obou pracovištích současně jsou po sloučení využíváni zejména učitele všeobecně vzdělávacích předmětů. Tito učitelé musí mezi oběma školami přecházet a vzdálenost přibližně tří kilometrů je zatěžující zejména v zimních měsících a při zhoršeném počasí. Také rozvrh hodin musí tuto skutečnost respektovat a být konstruován podle těchto podmínek.

Tab. 16: Přehled počtu učitelů Škola

2000/2001

2001/2002

2002/2003

2003/2004

2004/2005*

interní

externí

interní

externí

interní

externí

interní

externí

interní

externí

SOŠ

23

21

27

24

25

22

26

22

47

23

VZŠ

9

12

12

18

12

13

12

13

12

16

VOŠ

19

4

17

4

18

2

21

4

20

4

Celkem 51 37 56 46 55 37 *V celkovém počtu na SŠ jsou zahrnuti učitelé zemědělské školy

59

39

79

43

Školy jsou zaměřeny na odlišné obory a z toho vyplývá i různý styl práce. Odborníci ze zemědělství těžko chápou problematiku práce s pacienty na zdravotnické škole a naopak. Kvalita výuky je také ovlivněna tím, že na zdravotnické škole působí učitelé současně na střední i vyšší škole a preciznost výkonů v praxi je tradičně vyžadována lékaři na pracovištích odborné praxe. Vzhledem k tomu, že školy nejsou soustředěny do jednoho komplexu budov, je ztížena možnost komunikace a sjednocování stylů práce, ale i vznik neformálních vztahů, které přispívají k dobrému klimatu organizace. Často tak dochází na základě chybných úsudků ke vzniku antipatií, což tento problém dále stěžuje. Rozhodující úlohu zde má vedení školy, které musí zaměstnance seznámit se strategiemi – cíli, se kterými se

75

budou moci ztotožnit a pro jejich dosažení budou spolupracovat a postupovat jednotně. Zlepšování klima školy by mělo být pro vedení prioritou. Počet technicko-hospodářských pracovníků a ostatních pracovníků se po sloučení školy ustálil na 26 zaměstnancích.

4.1.5 Koncepce školy Pod vlivem častých a zásadních změn: změna zřizovatele, sloučení škol, očekávání nestability středoškolského systému (důsledek úbytku žáků) má škola stanoveny tyto strategické cíle: -

Stabilizovat počty tříd střední školy na 4 v jednom ročníku.

-

Pokusit se udržet počet 4 tříd v ročníku v letech, kdy nastoupí početně slabší ročníky do středních škol.

-

Připravit se na možný úbytek žáků v důsledku nástupu slabších ročníků na střední školy.

-

Rozšířit nabídku vyššího studia o nové obory.

-

Optimalizovat pracovně smluvní vztahy se zaměstnanci pro případ snížení počtu úvazků.

-

Přestěhovat zdravotnické obory do budovy zemědělské školy.

-

Rozvoj ICT technologií a jejich užití a využití ve výuce.

-

Podpora jazykové vybavenosti.

-

Podpora a rozvoj celoživotního vzdělávání.

-

Rozvoj mimoškolní činnosti – propagaci současných aktivit a jejich zkvalitnění, rozšíření nabídky vzdělávání o atraktivní činnosti.

-

Rozvoj dlouholeté spolupráce se zahraniční školou.

76

4.1.6 „7 S“ školy

Strategie Strategie pro vznik a zavedení nových oborů vychází z koncepce školy. Na základě provedených analýz nabídky vzdělávání v ČR i v kraji Vysočina byla vybrána oblast stavebnictví. Škola navázala spolupráci se Střední průmyslovou školou (dále SPŠ), zavedení těchto oborů do nabídky vzdělávání je v zájmu obou institucí. Ředitel školy předběžně projednal s vedoucím oddělení koncepce vzdělávání kraje Vysočina tento záměr. Škola vypracovala projekt „Inovace nabídky počátečního vzdělávání ve vyšších odborných školách“, který byl schválen krajem, současně byla přislíbena podpora této strategie zřizovatelem. Možnost rozšíření nabídky oborů je dána školskou legislativou. Je nutné respektovat termíny a procedury stanovující schválení oboru a zařazení do sítě škol. Zde hraje podstatnou úlohu strategický plán rozvoje školství kraje Vysočina. Protože nové obory plně respektují tyto záměry rozšířit a kompletovat v kraji a ve městě M strukturu stavebního vzdělávání od učňovských oborů přes maturitní obory až k terciálnímu vzdělávání má zavedení těchto oborů podporu zřizovatele. Škola je v rámci vzdělávacího procesu zaměřena na využívání výpočetní techniky, důraz je také kladen na cizí jazyky. A právě schopnost pracovat s PC a zběhlost v cizích jazycích jsou podle pracovníků úřadů práce důležité. Na základě svých zkušeností se zařazováním absolventu VOŠ do pracovního procesu sestavili přehled jejich důležitých kompetencí. Tato vzdělávací strategie bude uplatňována i v nově zavedených oborech.

77

Obr. 8: Hodnocení důležitosti kompetencí absolventů VOŠ v ČR Zdroj: Národní ústav odborného vzdělávání

Struktura Nové stavební obory by vznikly jako součást již existující vyšší odborné školy a byly vyučovány na detašovaném pracovišti SPŠ, obdobně jako je obor účetnictví a finanční hospodaření vyučován na detašovaném pracovišti obchodní akademie. Vedoucí těchto

78

oborů by podléhal přímo řediteli VOŠ. Zaměstnanci by měli částečný úvazek na SPŠ, kde by učili předměty oborů SPŠ a částečný úvazek na VOŠ. Pro tvorbu nových oborů je možné využít několikaleté zkušeností z výuky VOŠ a vyvarovat se chyb při tvorbě pedagogických dokumentů těchto oborů. Navíc je zde možné zavést modulární systém výuky a kreditní systém a připravit tak tento obor na přicházející trendy výuky a její organizace z EU.

Systém řízení Řízení oboru po stránce odborné by probíhalo prostřednictvím vedoucího oboru. Tento člověk by měl mít odborné znalosti a zkušenosti a navíc by měl mít organizační schopnosti a zkušenosti s řízením lidí. Po stránce pedagogické by obor podléhal řízení ředitel VOŠ a obecným zásadám platným pro všechny obory VOŠ.

Styl manažerské práce Management školy by využíval k řízení znalostí problematiky oboru stavebnictví a současně obecná metodologická pravidla pro chod VOŠ. Komunikace mezi ředitelem a vedoucím oboru by záležela na nutnosti řešit jednotlivé problémy z hlediska praktického běhu výuky směrem k řediteli. A naopak potřeba kodifikovat nové pokyny ředitel směrem k praktické výuce prostřednictvím vedoucího oboru. Přenos těchto informací je v dnešní době vyvinuté informační společnosti bezproblémový. Důležitou úlohu zde sehrává osobnost řídícího pracovníka a jeho snaha řešit problémy.

Spolupracovníci Spolupracovníci by pro nové obory byly většinou učitelé ze SPŠ. Jejich motivace vyučovat na terciálním stupni by měla překonat veškeré obtíže spojené se zaváděním tohoto oboru. Zejména začátky výuky jsou obtížné, protože výuka na VOŠ je kvalitativně na vyšší úrovni než na střední škole a také přístup ke studentům je odlišný a vyžaduje změnu stylu práce. Je otázkou ředitele tuto práci adekvátně finančně odměnit.

79

Schopnosti Schopnosti odborně vést a vyučovat jsou dány kvalitou současné výuky na SPŠ. Škola se opakovaně umísťuje na předních místech v odborných republikových soutěžích (např. v Celostátní soutěži v projektování staveb 2005 organizovaných v Českých Budějovicích, se umístili 2 studenti 4. ročníků na 4. a 9. místě ze 17 zúčastněných škol). Úroveň výuky odborných předmětů je vynikající a absolventi školy se úspěšně účastní přijímacích řízení na VŠ a jsou vyhledáváni firmami z praxe. SPŠ je schopna zabezpečit výuku oborů VOŠ bez vážnějších zásahů do její struktury. Ve škole vyučuje 59 učitelů (včetně 18 učitelů odborné praxe), většina z nich získala kvalifikaci v oboru stavebnictví na vysokých školách: VUT Brno – fakulta stavební, VUT Brno – fakulta elektrotechnická.

Sdílené hodnoty Obecné sdílené hodnoty mají prestižní charakter a jsou pro zaměstnance motivující ke zlepšování jejich práce. Jsou definovány v materiálech stávající VOŠ a nově vzniklé obory je pouze musí implementovat do prostřední stavebních oborů. Odborné hodnoty jsou kodifikovány částečně již nyní pro SPŠ a je nutné je pouze transformovat do prostředí VOŠ.

80

4.1.7 Silné a slabé stránky Z provedené analýzy vnitřního prostředí školy byly vyhodnoceny následující silné a slabé stránky školy:

Silné stránky - Získaná podpora zřizovatele pro zavedení nových stavebních oborů do terciálního vzdělávání ve městě M. - Kvalita pedagogů SPŠ určených pro výuku nových oborů na VOŠ. - Sedmiletá zkušenost s výukou oborů VOŠ. - Šestiletá zkušenost s multidisciplinární VOŠ a řízením detašovaného pracoviště. - Dlouholetá spolupráce se zahraničními subjekty – školami.

Slabé stránky - Dislokace budov škol. - Slabá pozice při vyjednávání se zřizovatelem. - Nejednotné postupy výchovy a vzdělávání. - Vysoký počet studentů VOŠ, kteří ukončí studium před vykonáním závěrečné zkoušky. - Klima školy.

81

4.2

Vnější prostředí

4.2.1 Charakteristika okresu

Okres O má přibližně 115 000 tisíc obyvatel a jeho okresní město M asi 40 000 obyvatel. Ve městě je vyvinutá kompletní nabídka odborného středoškolského maturitního vzdělání obchodní akademie, střední průmyslová škola strojní, střední průmyslová škola stavební, střední zdravotnická škola, státní a katolické gymnázium. Dále zde jsou maturitní obory vyučované na integrovaných školách nebo odborných učilištích transformovaných z bývalých učilišť. Charakter vzdělávání je zaměřen ve větší míře na odborné vzdělávání, protože v oblasti Vysočiny převládala průmyslová výroba. Tato charakteristika neodpovídá současným trendům ve vzdělávání a vizi nového školského zákona se zaměřením na posílení středního všeobecného vzdělávání a také záměru kraje Vysočina, vypracovaného oddělením školství, mládeže a sportu.

4.2.2 Analýza faktorů obecného okolí – PEST analýza

Prostředí, v němž se nachází střední školy ČR, je ovlivňováno mnoha faktory. Porevoluční vývoj značně změnil profil celého školství ČR. Vznikaly soukromé školy, otevíraly se nové obory, měnili se zřizovatelé, měnila se filozofie vzdělávacího procesu. Přes proklamaci všech vlád, že vzdělávání je politickou prioritou, se financování MŠMT pohybovalo vždy na hraně nezbytnosti. Transformace a konkurenční prostředí v podnikatelské sféře se přeneslo se všemi pozitivními i negativními dopady i do oblasti středoškolského vzdělávání. Důvodem je vznik široké nabídky maturitních oborů a z toho obecně vyplývající pokles úrovně maturity. Neopominutelným faktorem byla příprava a vstup ČR do EU a přizpůsobení a otevření národního prostředí Evropě a jejím vlivům, zejména nutnosti komunikovat cizím jazykem.

82

Sociálně - kulturní faktory Faktorem, který obecně ovlivňuje vzdělávání je počet žáků a studentů nastupujících do jednotlivých ročníků. Snížením porodnosti a poklesem počtu žáků nastupujících do školy může dojít k nenaplnění některých oborů a v důsledku toho i k uzavření nebo sloučení škol. Toto nyní probíhá na prvním stupni základních škol, postupně se s touto problematikou budou muset vyrovnat druhé stupně základních škol, střední školy, vyšší školy a školy vysoké. Zřizovatelé vidí perspektivu v silných subjektech vzniklých sloučením několika škol. Úbytek žáků se na středních školách projeví od roku 2008.

Graf 3: Přírůstek obyvatel v ČR

Zdroj: Český statistický úřad

Stavební obory mají v ČR tradici a dynamika rozvoje stavebnictví dává perspektivu uplatnění i v rámci EU. Volba tohoto oboru je pro studenty lákavá z důvodu práce s moderními technologiemi a tvůrčí práce při projektech na PC.

83

Míra nezaměstnanosti u absolventů vyšších škol dosáhla v Kraji Vysočina v dubnových hodnotách roku 2005 (po absolventech gymnázií - 5%) nejnižších hodnot, a to 7,3%. V rámci oborů vyšších škol je obor stavebnictví na čtvrtém místě se 7,5% nezaměstnaných absolventů. Nejvyšší nezaměstnanosti je dosahováno u oborů zemědělství a lesnictví, potravinářství a potravinářské chemie.

Obr. 9: Míra nezaměstnanosti absolventů v kraji Vysočina, duben 2005 – denní studium Zdroj: Národní ústav odborného vzdělávání

84

Obr. 10: Přehled o nezaměstnanosti absolventů VOŠ v ČR, duben 2005 Zdroj: Národní ústav odborného vzdělávání

Ekonomické faktory MŠMT ČR po schválení státního rozpočtu na rok 2005 provedlo rozpis přímých vzdělávacích výdajů na jednotlivé kraje prostřednictvím republikových normativů. Republikové normativy podle školského zákona stanovuje ministerstvo jako výši výdajů připadajících na vzdělávání a školské služby pro jedno dítě, žáka nebo studenta příslušné věkové kategorie. Součástí republikových normativů je také vyjádření limitu počtu

85

zaměstnanců připadajících na 1000 dětí, žáků nebo studentů v dané věkové kategorii. Krajský úřad stanovil krajskou soustavu normativů. Na základě krajských normativů a příslušných výkonů určil objem přímých vzdělávacích výdajů. Finanční prostředky na úhradu přímých výdajů posílá krajský úřad přímo na účet škol a školských zařízení zřizovaných obcemi. Rozpis rozpočtu je proveden ve struktuře závazných ukazatelů: 1.

Neinvestiční výdaje (NIV) celkem, z toho: Mzdové prostředky (MP) celkem, z toho: - prostředky na platy - ostatní platby za provedenou práci (OPPP)

2.

Limit počtu zaměstnanců

Jako orientační ukazatele jsou stanoveny: 1.

pojistné a příděly FKSP

2.

ostatní přímé neinvestiční výdaje (přímé ONIV)

Rozpis přímých neinvestičních výdajů z úrovně MŠMT Rozpis rozpočtu přímých výdajů krajského a obecního školství na rok 2005 pro jednotlivé kraje byl proveden normativní metodou prostřednictvím republikových normativů na jedno dítě, žáka, studenta v jednotlivých věkových kategoriích: 3-5 let: NIV celkem: 33 284 Kč, z toho MP+odvody: 32 895 Kč, ONIV: 389 Kč 6-14 let: NIV celkem: 35 641 Kč, z toho MP+odvody: 34 843 Kč, ONIV: 798 Kč 15-18 let: NIV celkem: 46 650 Kč, z toho MP+odvody: 45 450 Kč, ONIV: 1 200 Kč 19-21 let: NIV celkem: 39 880 Kč, z toho MP+odvody: 39 181 Kč, ONIV: 699 Kč

Limit počtu zaměstnanců na 1000 žáků v jednotlivých kategoriích: 3-5 let:

141,625 zaměstnanců

6-14 let:

121,374 zaměstnanců

15-18 let:

150,136 zaměstnanců

19-21 let:

116,947 zaměstnanců

86

Celkový rozpis pro kraj Vysočina: NIV celkem:

3 399 878 tis. Kč

z toho: mzdové prostředky: v tom platy OPPP Pojistné:

2 428 085 tis. Kč 2 397 635 tis. Kč 30 450 tis. Kč 849 829 tis. Kč

FKSP:

47 953 tis. Kč

ONIV:

74 011 tis. Kč

Počet zaměstnanců: 11 763,6

Východiskem pro rozpis přímých výdajů na vzdělávání na jednotlivé právnické osoby vykonávající činnost škol a školských zařízení je normativní metoda. Vychází ze vztahu: Objem přímých NIV = výkony x normativ NIV v tom: objem MP = výkony x normativ MP objem odvodů = výkony x normativ odvodů objem přímých ONIV = výkony x normativ přímých ONIV

Fond odměn - tvorba a použití fondu odměn se řídí zákonem 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném znění. Pojistné a příděly do fondu kulturních a sociálních potřeb (FKSP) - normativní propočet se upraví podle rozdělení celkových mzdových prostředků na závazný ukazatel prostředků na platy a závazný ukazatel ostatních plateb za provedenou práci. Rozpočet ostatních přímých neinvestičních výdajů - ostatní neinvestiční výdaje (ONIV) obsahují zejména další výdaje vyplývající z pracovně právních vztahů, výdaje na nákup vzdělávacích služeb pro žáky (například zajištění praktické výuky žáků SOU, zajištění výuky plavání), výdaje na učebnice, učební pomůcky a školní potřeby a další přímé výdaje.

87

Normativ ONIV obsahuje prostředky na další vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) ve výši 50,- Kč/žáka.

Vyšší odborné školy mohou vybírat školné, a to i na školách veřejných. Jeho maximální výše je stanovena vyhláškou o vyšším odborném vzdělávání, a to podle finanční náročnosti oboru. Pro většinu oborů činí 3000,- Kč (zdravotnické obory, ekonomické obory), pro obory s nejmenšími nároky je to 2500,-, naopak pro další stanovené obory činí 4000,-, a 5000,- Kč. Školné je splatné ve dvou splátkách. Ředitel školy může školné jednotlivému studentovi snížit až na 50% stanovené částky. Kromě školného se výdaje studentů týkají případného ubytování na domovech mládeže (1000,- Kč a výše), úhrady stravného, učebnic a studijní literatury apod.

Politicko – právní faktory Všechny státní školy změnily v roce 2001 zřizovatele, kterými se staly kraje. Základní školství prožívá v důsledku snížení porodnosti v 90. letech krizi, která v roce 2008 postoupí do středních škol a po 4 letech na vyšší a vysoké školy. Otřesy a organizační problémy základních škol v současnosti nutí zřizovatele k preventivních krokům a opatřením vzhledem ke středním školám. Kraje vypracovali plán optimalizace středních škol. Se vstupem ČR do EU se otevřely možnosti volného pohybu pracovních sil (pro ČR s jistým omezením) a studia v zahraniční. EU se snaží vytvořit jednotný a prostupný (díky kreditnímu systému) vzdělávací systém. Velice důležitý je tedy proces sjednocující podmínky pro vzájemné uznávání vzdělávání.

Technologické faktory Technologickým problémem je možné označit celý proces schvalování nového oboru VOŠ a následné zařazení do struktury školy. Pro vypracování pedagogických dokumentů VOŠ vycházelo vedení školy ze zkušeností se zařazováním a organizací výuky stávajících oborů. Dalším podkladem pro tvorbu těchto dokumentů je materiál Národního ústavu odborného vzdělávání (dále

88

NÚOV) – Tvoříme vzdělávací program vyšší odborné školy. Je to metodický návod jak vypracovat dokumenty tak, aby co nejvíce odpovídaly současným požadavkům této organizace, neboť právě NÚOV tvoří odbornou servisní organizaci pro MŠMT v oblasti posuzování pedagogické dokumentace. Jako další podklady slouží příslušné směrnice EU pro terciární vzdělávání. Vypracované požadované dokumenty k novému oboru předloží škola ke schválení MŠMT, které je postoupí NÚOVu. Po eventuálním schválení těchto dokumentů následuje žádost o zařazení do sítě škol. Procedura podávání žádostí je realizována prostřednictvím zřizovatele. Kapacita školy je dimenzována pro tři obory VOŠ, takže není nutné žádat o zvýšení kapacity školy. To je jeden z důležitých faktorů, které pozitivně ovlivňují schválení záměru. Zřizovatel by podle podkladů a v souladu se strategií rozvoje kraje měl schválit návrh školy a postoupit

s doporučením naši žádost MŠMT. Ministerstvo má poté lhůtu 120 dnů,

aby se vyjádřilo k žádosti. Pokud by byl obor schválen, škola by zajistila dostatečnou propagaci nového oboru. Dalším technologickým problémem by mohlo být technické vybavení školy. Stavební školy jsou náročné na vybavení kvalitními PC s rozšířenou grafikou a kvalitním zobrazením, protože výuka technických předmětů probíhá na počítačích s využitím stavebních softwarů, které jsou finančně náročné na pořízení a aktualizace. Zde by škola využívala stávajícího vybavení SPŠ stavební, která má kvalitní počítače a software. Také odborné vybavení má na vynikající úrovni např. využívá zařízení k identifikaci tepelných úniků z budov apod.

4.2.3 Konkurenční prostředí

Konkurenční prostředí vytváří všechny střední školy v regionu navzájem. Jejich orientace je však ve městě M taková, že zdravotnické škole téměř nekonkurují. Zdravotnické školy jsou rozmístěny v kraji tak, že mají přirozené spádové oblasti pro žáky, které se jen málo překrývají. Z hlediska oborového jsou ještě blízko sociální školy, ale jejich absolventi budou zařazováni do nižších platových tříd. Diferenciace zájmů a uplatnění tedy jasně odděluje absolventy zdravotnické školy od absolventů sociální školy.

89

Pro obor VZŠ existuje konkurence obdobná jako pro zdravotnickou školu, protože všechny zdravotnické školy v kraji Vysočina mají současně i VZŠ. Pro obor účetnictví a finanční hospodaření je jediná konkurence obdobného oboru v krajském městě. Tyto obory však existují v tomto uspořádání od počátku a nemají problém s naplněností. Pro nové stavební obory není v kraji konkurence. Za alternativu konkurence je možné považovat detašované pracoviště Vysokého učení technického v Brně ve městě vzdáleném asi 30 km, kde bude otevřen stavební obor, ale s úplně jiným zaměřením.

90

Obr. 11: Rozmístění oborů VOŠ v ČR, 2005 Zdroj: Sdružení škol vyššího studia

91

4.2.4 Příležitosti a hrozby

Z analýzy vnějšího prostředí vyplývají následující příležitosti a hrozby, které mají vliv na činnost vybrané školy:

Příležitosti -

Strategie zřizovatele – rozšíření nabídky vzdělávání v kraji.

-

Neexistence konkurenčního oboru v regionu.

-

Předpoklad pro uplatnění ve státech EU.

-

Rozšíření spolupráce se zahraničními školami a možnost provádět praxi ve státech EU.

-

Nízká míra nezaměstnanosti absolventů stavebních oborů.

Ohrožení -

Snížení zájmu o VOŠ v důsledku rozšíření nabídky VŠ.

-

Změna strategie zřizovatele.

-

Složitost a zdlouhavost legislativní procedury zavádění nových oborů.

-

Změna v preferencí zřizovatele vzhledem ke krajskému městu na úkor postavení ostatních měst v kraji.

-

Pokles žáků přicházejících do terciálního vzdělávání.

-

Probíhající optimalizace (posilování) středních škol.

4.3

SWOT analýza

SWOT analýza představuje souhrnný závěr provedené analýzy vnitřního a vnějšího prostředí, který je shrnut do čtyř klíčových bodů. Jedná se o zcela konkrétní vytipování vnitřních silných a slabých stránek organizace ve vztahu k vnějším příležitostem a ohrožení, kterým může být organizace vystavena.

92

Obr. 12: SWOT matice

Vnitřní prostředí

Vnější prostředí

93

PŘÍLEŽITOSTI - Strategie zřizovatele – rozšíření nabídky vzdělávání v kraji. - Neexistence konkurenčního oboru v regionu. - Předpoklad pro uplatnění ve státech EU. - Rozšíření spolupráce se zahraničními školami a možnost provádět praxi ve státech EU. - Nízká míra nezaměstnanosti absolventů stavebních oborů. OHROŽENÍ - Snížení zájmu o VOŠ v důsledku rozšíření nabídky VŠ. - Změna strategie zřizovatele. - Složitost a zdlouhavost legislativní procedury zavádění nových oborů. - Změna v preferencí zřizovatele vzhledem ke krajskému městu na úkor postavení ostatních měst v kraji. - Pokles žáků přicházejících do terciálního vzdělávání. - Probíhající optimalizace (posilování) středních škol.

SILNÉ STRÁNKY SLABÉ STRÁNKY - Získaná podpora zřizovatele pro zavedení - Dislokace budov škol. nových stavebních oborů do terciálního - Slabá pozice při vyjednávání se vzdělávání ve městě M. zřizovatelem. - Kvalita pedagogů SPŠ určených pro výuku - Nejednotné postupy výchovy a vzdělávání. nových oborů na VOŠ. - Vysoký počet studentů VOŠ, kteří ukončí - Sedmiletá zkušenost s výukou oborů VOŠ. studium před vykonáním závěrečné - Šestiletá zkušenost s multidisciplinární zkoušky. VOŠ a řízením detašovaného pracoviště. - Klima školy. - Dlouholetá spolupráce se zahraničními subjekty.

Zavedení nového oboru na VOŠ

Upevnění pozice školy v regionu

93

Rozšíření spolupráce se subjekty v ČR a v zahraniční

Zlepšení organizace a řízení

4.4

Návrhy strategií

Zavedení nového oboru VOŠ Z analýz vyplývá, že oblast terciálního vzdělávání v okrese O, ale i v regionu a v ČR je nedostatečná. Snahou všech nadřízených orgánu (zřizovatel i MŠMT) je toto vzdělávání posílit a předložit maturantům širší nabídku VOŠ a VŠ. Zřizovatel má snahu podpořit veškeré terciální vzdělávání tak, aby maturanti zůstávali studovat v kraji Vysočina. Zařazení nových stavebních oborů do vzdělávacího systému, tyto snahy kraje respektuje a jedinečnost těchto oborů zřejmě zaujme i uchazeče z jiných regionů. Legislativní postup při zařazování nových oborů je jednoznačně upraven obsahově i termínově. Rizikový faktor je zde schválení oborů u MŠMT. Protože však stavebních oborů VOŠ v ČR je nedostatek a zaměření těchto nových oborů je jedinečné, vyplňují volné místo v nabídce tohoto typu vzdělávání a MŠMT pravděpodobně bude mít zájem obory schválit. Z pozice kraje a jeho schvalovacích procedur je příslib podpořit zavedení těchto oborů.

Upevnění pozice školy v regionu Pro upevnění pozice školy je třeba dostat se do povědomí obyvatelstva i organizací regionu. Toho lze dosáhnout navazováním a rozšiřováním spolupráce s vnějšími subjekty, propagováním nabídky studijních oborů (pořádání dnů otevřených dveří apod.). Je nutné zajistit konkurenceschopnost nejen po stránce nabídky vzdělávání, ale i po stránce vybavení školy (učebny cizích jazyků, učebny výpočetní techniky, knihovny), kvality pedagogických pracovníků, vnitřního klima školy, přístupu k žákům a studentům, stejně jako přístupů k moderním technologiím. Tyto prvky jsou důležitým faktorem při volbě školy u potencionálních žáků, studentů a jejich rodičů.

94

Rozšíření spolupráce se subjekty v ČR a v zahraničí Zdravotnická i zemědělská škola navázala v průběhu své existence spolupráci s řadou subjektů podnikatelské sféry, orgánů státní správy i organizací neziskového sektoru. Přestože se jedná o rozdílné obory, musí škola ve vztahu k vnějšímu prostředí vystupovat jednotně a koordinovat zájmy jednotlivých organizačních jednotek. Tyto vztahy by měla škola dále rozvíjet a přispět tak k upevnění své pozice ve vzdělávacím systému regionu. Současně škola dlouhodobě spolupracuje formou výměnných studijních programů, na úrovni střední i vyšší školy, se zahraničními školami a subjekty z praxe. Také tyto aktivity by měly škola dále rozšiřovat, neboť jsou zdrojem cenných informací a zkušeností. Možnost studia v zahraniční, případně navazující praxe je přitažlivá i pro studenty a zvyšuje konkurenceschopnost a prestiž školy.

Zlepšení organizace a řízení Pro efektivnější fungování sloučené školy doporučuji přemístit její části do jednoho komplexu budov. Při nesplnění této podmínky nemá sloučení škol větší, krajem požadovaný efekt, tedy snížení výdajů (zejména za pronájem budovy zdravotnické školy). Za stávající situace je obtížné sjednotit pedagogickou činnost, přístup a požadavky na žáky a studenty, vytvořit jednotnou organizační kulturu. Přestože byly jmenováni odpovědní pracovníci, některé činnosti jsou vykonávány duplicitně nebo jim naopak není věnována pozornost. Učitelé a ostatní zaměstnanci školy setrvávají v zažitých postupech a nerespektují nastalé změny. Vedení školy by se mělo zaměřit na sladění činností, tak aby byly v souladu s koncepcí školy.

95

5 Diskuse Z hlediska vývoje populace budou mít postupně střední školy, vyšší školy a vysoké školy problém s naplněním tříd (kromě nejatraktivnějších oborů).

Z hlediska vývoje školské soustavy v ČR a změny počtu žáků v jednotlivých oborech středních a vyšších škol jsou možné různé varianty existence VOŠ. Pokud se počet oborů a studentů VOŠ dále nezvýší budou obory VOŠ zahrnuty do jedné organizace společně se střední školou. Pokud by se počet žáků VOŠ zvýšil natolik, že by mohl vytvořit subjekt samostatně existující je možno vyčlenit obory VOŠ do samostatného právního subjektu. Tento stav by mohl nastat i v případě konstantních počtů žáků VOŠ, ale při rapidním snížení žáků střední školy, takže by obory SOŠ zanikly nebo byly sloučeny s jinou školou. Nejpříznivější situace by zřejmě byla rozšíření VOŠ a zachování oborů SOŠ.

Pro zachování školy jako celku je nutné zabezpečit dostatek žáků pro SŠ a tím vytvořit předpoklad pro jejich pokračování ve studiu na VOŠ. Zavedením oborů VOŠ vidím jako posílení celé školy a školství ve městě M vůbec.

96

6 Závěr Cílem diplomové práce bylo na základě získaných informací vypracovat analýzu vnitřního a vnějšího prostředí sledované školy a navržení směru jejího dalšího vývoje. Práce byla realizována na konkrétní škole v konkrétním regionu. Za účelem splnění cíle byl dodržen následující postup. V obecné části byla provedena charakteristika vzdělávacího systému a řízení a struktury školství v ČR, se zaměřením na řízení středních škol. V aplikované části jsem provedla analýzu vnitřního prostředí z hlediska organizace řízení a analýzu vnějšího prostředí v regionu. Sledovaná škola v současné době zajišťuje výuku v oborech: zdravotnický asistent (nahrazující dobíhající obor všeobecná sestra), agropodnikání, ekonomika zemědělství a výživy, diplomovaná všeobecná sestra, účetnictví a finanční hospodaření. U přijímacího řízení můžeme vysledovat tendence k poklesu zájmu uchazečů o ekonomické obory, a to z důvodu velkého počtu absolventů v rámci celé České republiky. Současně je patrný růst zájmu o vyšší odborné studium. Jako reakci na změny ve vnějším i vnitřním prostředí škola vypracovala koncepci svého rozvoje a mezi strategické cíle patří: -

připravit se na možný úbytek žáků v důsledku nástupu slabších ročníků na střední školy (zavedení nových oborů na střední škole),

-

rozšířit nabídku vyššího studia o nové obory,

-

přestěhovat zdravotnické obory do budovy zemědělské školy,

-

podpora jazykové vybavenosti a využívání ICT technologií ve výuce,

-

rozvoj dlouholetí spolupráce se zahraničními školami.

V závěru práce jsem vypracovala SWOT analýzu a z ní jsou formulovány některé dílčí návrhy na zlepšení nebo na další vývoj školy, které jsou v souladu s koncepcí školy. Strategií maximalizující využití silných stránek školy a příležitostí vnějšího prostředí je zavedení nového stavebního oboru na VOŠ. Z analýz vyplynulo, že oblast terciárního vzdělávání v rámci celé ČR i regionu je nedostatečná. Tato zvolená strategie vyhovuje koncepci vzdělávání zřizovatele. Z pohledu konkurence a vzdělávací nabídky vyšších

97

odborných škol v regionu i v ČR je stavebních oborů nedostatek. Proto ji považuji za strategii správnou. Řízení této školy je ztíženo rozmístěním jejích budov do několika částí města, stejně tak jako rozdílným zaměřením oborů, které způsobuje nesoulad i v postupech a práci pedagogických pracovníků. Úspěch vedení při procesu sjednocování vnitřního prostředí organizace a přijetí společných cílů všemi zaměstnanci tak bude hrát klíčovou roli v naplňovaní strategií a konkurenceschopné existence školy v budoucnu.

98

7

[1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16]

Literatura

ENDER, B., SCHRATZ, M. a kol. Jak pomoci školám? Žďár nad Sázavou: Fakta, 1999. 192 s. ISBN 80-902614-2-6 FISCHER, W., SCHRATZ, M. Vedení a rozvoj školy. Brno: Paido, 1997. 173 s. ISBN 80-85931-34-6 GOLD, A. Řízení současné školy. Žďár nad Sázavou: Fakta, 1998. 164 s. ISBN 80-902614-0-X KOL. AUTORŮ. Systém řízení školství na přelomu tisíciletí. Brno: Masarykova univerzita, 1997. 147 s. KOL. AUTORŮ. Efektivní školský management. Plzeň: Fakulta ekonomická, 1998. 224 s. ISBN: 80-7082-430-1 KOONTZ, H., WEIHRICH, H. Management. Praha: Victoria publishing, 1993. 659 s. ISBN 80-85605-45-7 DĚDINA, J., MALÝ, M. Moderní organizační architektura. Praha: Alfa Publishing, 2005. 170 s. ISBN 80-86851-11-7. NEZVALOVÁ, D. Kvalita ve škole. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 111 s. ISBN: 80-2440-452-4 OBST, O. Základy školského managementu pro učitele. Olomouc: Univerzita Palackého, 1998. 109 s. ISBN: 80-7067-941-7 POŠVÁŘ, Z., ERBES, J. Management I. Brno: MZLU, 2002. 156 s. ISBN 80-7157-633-6 POŠVÁŘ, Z., TOMŠÍK, P., ŽUFAN, P. Management II. Brno: MZLU, 2004. 126 s. ISBN 80-7157-748-0 PRÁŠILOVÁ, M. Vybrané kapitoly ze školského managementu pro učitele. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 164 s. ISBN: 80-2440-676-4 PRŮCHA, J. Pedagogická evaluace. Brno: Masarykova univerzita, 1996. 166 s. ISBN: 80-2101-338-8 PRŮCHA, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2003. 322 s. ISBN: 80-7178-772-8 SVĚTLÍK, J. Marketing školy. Zlín: Ekka, 1996. 382 s. ISBN: 80-902200-8-8 Řízení školy. Odborný měsíčník pro ředitele škol, č. 1/2005, 2/2005, 3/2005, 4/2005, 5/2005, 6/2005, ISSN: 1214-8679

Internetové zdroje [17] Český statistický úřad. http://www. czso.cz [18] Kraj Vysočina. http://www.kr-vysocina.cz [19] Ministerstvo školství, mládeže a sportu ČR. http://www.msmt.cr [20] Národní ústav odborného vzdělávání. http://www.nuov.cz [21] Sdružení škol vyššího studia. http://www.ssvs.cz [22] The information network on education in Europe http://www.eurydice.org [23] Ústav pro informace ve vzdělávání. http://www.uiv.cz [24] Vzdělávací a informační portál pro základní a střední školy. http://www.skolaonline.cz

99