MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA ÚSTAV MANAGEMENTU DIPLOMOVÁ PRÁCE IVETA KILIANOVÁ

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA ÚSTAV MANAGEMENTU

ENVIRONMENTÁLNÍ MANAŽERSKÝ SYSTÉM

DIPLOMOVÁ PRÁCE

IVETA KILIANOVÁ

BRNO 2006

Prohlašuji, že tuto diplomovou práci na téma „Environmentální manažerský systém“ jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v seznamu použitých zdrojů.

V Brně dne 15. června 2006

Iveta Kilianová

2

Děkuji touto cestou vedoucímu diplomové práce Ing. Tomáši Pyšnému, za odborné i metodické vedení a za cenné rady, náměty a připomínky, které mi pomohly při zpracování této diplomové práce.

3

ABSTRAKT Tato diplomová práce se zabývá dobrovolným nástrojem řízení podniku zohledňujícím ve svém rozhodování životní prostředí – environmentálním manažerským systémem (EMS). Teoretická část práce je věnována především systému jako takovému – historii systému, postupu zavádění systému a jeho postavení ve vztahu k ostatním systémům řízení podniku. Praktická část se pak zaměřuje na existenci EMS v České republice. V této části je zmíněno zejména institucionální zajištění, aktuální platné předpisy pro implementaci a subjekty, které hrají důležitou roli při zajištění efektivního fungování systému a jeho uplatňování v praxi.

ABSTRACT This thesis concerns an environmental – friendly voluntary corporate management tool – the environmental management system (EMS). The theoretical section is mainly dedicated to the system as such – its history, its application and its position regarding other business management systems. The practical section engages the extent of EMS’s in the Czech Republic. This chapter mainly describes the institutional assurance, the currently valid regulations of implementation and the attributes which play a major part in guaranteeing an effective functionality and providing smooth assertion.

4

OBSAH

1. Úvod .......................................................................................................................................6 2.Cíl práce .................................................................................................................................7 3. Metodika................................................................................................................................8 4. Vývoj dobrovolné regulace – environmentálního manažerského systému .....................9 5. Environmentální manažerský systém...............................................................................12 5.1 Důvody zavedení environmentálního managementu .....................................................13 5.2 Zásady pro zavedení EMS..............................................................................................15 5.3 Účastníci procesu zavádění EMS ...................................................................................15 5.4 Programy pro zavedení EMS..........................................................................................16 5.4.1 Struktura norem ISO řady 14 000 ...........................................................................17 5.4.2 EMAS ......................................................................................................................18 5.4.3 Vztah EMAS a ISO 14 001 .....................................................................................19 6. Postup při zavádění EMS ..................................................................................................20 6.1 Přípravná etapa ...............................................................................................................21 6.2 Plánovací etapa ...............................................................................................................22 6.3 Prováděcí etapa...............................................................................................................24 6.4 Kontrolní etapa ...............................................................................................................26 6.5 Hodnotící etapa...............................................................................................................27 7. Ostatní metody řízení vedoucí k proaktivní environmentální činnosti .........................29 7.1 Čistší produkce ...............................................................................................................30 7.2 Responsible Care ............................................................................................................31 7.3 QMS (ISO 9 000) ...........................................................................................................32 7.4 TQM a EFQM ................................................................................................................32 8. Environmentální manažerský systém v ČR .....................................................................34 8.1 Institucionální rámec EMS .............................................................................................34 8.1.1 EMAS ......................................................................................................................34 8.1.2 ISO 14 001...............................................................................................................37 8.2 Aktuální platné předpisy.................................................................................................38 8.2.1 Program EMAS .......................................................................................................38 8.2.2 ISO 14 001...............................................................................................................39 8.3 Certifikované společnosti v ČR......................................................................................40 8.3.1 Struktura podniků ....................................................................................................43 8.4 Vývoj systémů EMS ve světě a srovnání s Českou republikou .....................................46 8.5 Konzultační společnosti..................................................................................................51 8.6 Certifikační společnosti ..................................................................................................56 8.7 Finanční podpora systému EMS.....................................................................................63 9. Diskuze.................................................................................................................................69 10. Závěr ..................................................................................................................................71 11. Seznam doslovných citací.................................................................................................73 12. Seznam použitých zdrojů.................................................................................................79 13. Seznam grafů, obrázků a tabulek ...................................................................................81 14. Přílohy ..............................................................................Chyba! Záložka není definována.

5

Environmentální manažerský systém

1. ÚVOD Životní prostředí je od počátků existence lidstva utvářeno především jeho vlivy. Vyvíjí se tak, jak na něj působíme, je takové, jaké jej utvoříme. Je nezbytnou součástí našeho bytí a také důležitým předpokladem pro naši existenci. Právě tuto skutečnost bychom měli mít při jeho ovlivňování na paměti především. Ke konfliktu člověka s přírodou docházelo již od nepaměti. Avšak v počátcích lidských dějin byl vliv Homo sapiens na jeho okolí téměř neznatelný a to se s jeho zásahy dokázalo pomocí svých mechanismů vyrovnat. S postupným vývojem společnosti a její modernizací se však začaly negativní vlivy člověka na přírodu zvětšovat, až nabyly neuvěřitelných rozměrů a příroda začala svoji schopnost seberegulace ztrácet. Přímým důsledkem zvyšující se životní úrovně společnosti se stalo rostoucí nepříznivé zatěžování životního prostředí. Mnohými byl tento fakt především v předcházejícím století značně opomíjen, avšak našli se i jedinci, kteří si začali uvědomovat naléhavou potřebu změny dosavadního vývoje. V šedesátých letech minulého století tak začaly vznikat vládní i nevládní iniciativy, jejichž předmětem zájmu bylo právě řešení vyvstalých ekologických problémů. Po konání četných konferencí o ochraně životního prostředí, pak byl na jedné z nich v roce 1987 stanoven cíl mezinárodní spolupráce - trvale udržitelný rozvoj, jež byl definován jako takový rozvoj, při kterém současná generace uspokojuje své potřeby tak, aby neomezila příští generace v uspokojování jejich potřeb. Tyto aktivity nebyly pouze záležitostí politickou, posléze se k nim přihlásily i jedinci z podnikatelských kruhů, kteří v roce 1991 formulovali Podnikatelskou chartu pro trvale udržitelný rozvoj, která bývá právě považována za bezprostřední základ vzniku environmetálního manažerského systému. Tedy velkého posunu v chování podniků k životnímu prostředí, posunu od pasivního chování k proaktinímu, kdy podniky konečně zohledňují životní prostředí ve svém rozhodování a snaží se snížit negativní dopady své činnosti či jim dokonce předcházet.

6


2.CÍL PRÁCE V této práci se budu zabývat dobrovolným nástrojem environmetální politiky - environmentálním manažerským systémem (EMS). Hlavním cílem mé práce je vytvořit všeobecný přehled zajištění efektivního fungování systému v České republice a jeho uplatňování v praxi. Mezi cíle mé práce patří také přiblížení tohoto nástroje řízení a plánování podniku zohledňujícího dopady na životní prostředí, jeho osvětlení a uvedení do souvislostí s jinými systémy řízení, čemuž je věnována především část teoretická. V ní jsem se rovněž snažila o seznámení

a popis základních standardů, které jsou nezbytné pro zavádění systému,

a popsání jejich principů a cílů. V praktické části jsem se, jak je již výše zmíněno, zabývala existencí systému v České republice. Předmětem mého zájmu bylo institucionální zajištění systému, aktuální platné předpisy a také existence nejenom firem samotných, které zmíněný systém implementují, ale i existence ostatních subjektů kterými jsou např. konzultantské či certifikační společnosti, které dopomáhají k efektivnímu fungování systému a jeho kontrole.

7


3. METODIKA Metodika vypracování teoretické části diplomové práce spočívala především ve výběru vhodné literatury zabývající se danou tematikou. Výběr titulů nebyl z počátku jednoznačně zaměřen pouze na tematiku environmentálního manažerského systému, ale také na ochranu životního prostředí, udržitelný rozvoj a dobrovolné nástroje obecně. Po té, co jsem si vytvořila všeobecný přehled, jsem započala se výběrem literatury. Snažila jsme se o volbu literatury bezprostředně s tématem související, protože daná tematika je ve všech svých souvislostech opravdu velice rozsáhlá. Po prostudování knižních zdrojů, jsem přistoupila i k využití zdrojů internetových. Mezi tyto zdroje se řadily mezi jinými i elektronické učební texty, které byly velice přínosné. Tyto materiály si ponechávají svou odbornou úroveň a specifické slovní vyjadřování, ale jsou vhledem k svému účelu formulovány tak, aby danou problematiku výstižně osvětlily a byly mnohem srozumitelnější. Při zpracování teoretické části jsem se snažila o vytvoření nejvhodnější věcné a také logické návaznosti jednotlivých částí daného tématu tak, aby celá látka byla představena ve své komplexnosti, od jejího vznik přes její podstatu, aplikaci až po návaznost na systémy podobné. Praktická část práce se pak zakládala zejména na sběru informací především v elektronické podobě a také aktuálních periodik týkajících se zvoleného tématu. Na počátku jsem shromažďovala všechny informace, které se týkaly environmentálního manažerského systému. Po té jsem informace prostudovala, vytvořila si přehled a rozdělila danou problematiku do dílčích okruhů, které pak tvořily jednotlivé kapitoly mé práce. Dále jsem již cíleně a systematicky vyhledávala zdroje konkrétní pro jednotlivé okruhy. Základními prameny byly především stěžejní instituce, které vytvářejí celkový rámec pro fungování systém v České republice. Materiály v tomto případě tvořily případové studie, dotazníkové průzkumy či metodické pokyny. V případě informací týkajících se soukromých subjektů působících v této oblasti, pak byly zdrojem především jejich internetové stránky a emailová komunikace s jejími zástupci, která byla při určitém typu informací nezbytná a také obohatila mou práci o názory osob znalých v oboru.

8


4. VÝVOJ DOBROVOLNÉ REGULACE – ENVIRONMENTÁLNÍHO MANAŽERSKÉHO SYSTÉMU Až do poloviny 80. let byla ochrana životního prostředí ve velké většině podniků reaktivně zaměřena v souladu s pasivním nebo reaktivním přístupem podniku. Hlavním úkolem ochrany životního prostředí bylo dbát na dosažení souladu s místní legislativou. Všechny konference a semináře o životním prostředí pořádané na různých úrovních měly do té doby jeden společný rys absenci zástupců řízení podniků. Teprve rozšíření čistší produkce, které způsobilo přenos projektů na ochranu životního prostředí z kategorie projektů vynucených do kategorie projektů ziskových, vyvolalo určitý zájem vedoucích pracovníků podniků o nové způsoby ochrany životního prostředí a o jejich řízení na úrovni podniku.V roce 1985 se v Nizozemí v tomto smyslu poprvé použil pojem environmentální manažerský systém. Nizozemí také jako první, v roce 1989, přišlo s návrhem na normalizaci zavádění EMS. První světová průmyslová konference, která se, jak vyplývá z názvu (World Industry Conference

on

Environmental

Management,

zkráceně

WICEM

I),

už

zabývala

environmentálním managementem podniku, byla uspořádána v roce 1986.1 Výsledkem této konference bylo založení Mezinárodního úřadu pro životní prostředí (International Environmental Bureau, IEB) jako specializované divize Mezinárodní obchodní komory (International Chamber of Commerce, ICC). Úkolem IEB, který sdružuje přes 30mezinárodních společností, se stalo zajišťování přenosu environmentálně vhodných technologií, což mělo přispět ke snížení celkového negativního dopadu průmyslu na životní prostředí. Hlavním posunem ale bylo především uvědomění si nutnosti rozvíjet organizační formy podnikového environmentálního managementu.2 Po různých pokusech o vypracování podnikových zásad řízení ochrany životního prostředí byly na druhé světové průmyslové konferenci o environmentálním managementu (WICEM II) v dubnu 1991 přijaty Zásady ekologického managementu nebo-li tzv. Podnikatelská charta trvale udržitelného rozvoje, vyhlášená Mezinárodní obchodní komorou na jejím 64. zasedání v roce 1990. Šestnáct zásad Podnikatelské charty týkajících se environmentálního managementu podniku je použitelných v každém podnikatelském subjektu bez rozdílu jeho typu, zaměření nebo velikosti. Pro svoji univerzálnost se Podnikatelská charta stala podkladem pro vznik 9

Environmentální manažerský systém environmentálních manažerských systémů, jež demonstrují proaktivní přístup podniků k řešení problematiky životního prostředí.3 Na podporu Podnikatelské charty pro trvale udržitelný rozvoj byla založena Podnikatelská rada pro trvale udržitelný rozvoj (Business Council for Sustainable Development, zkr.BCSD). Jejím hlavním cílem bylo připravit pro konferenci v Rio de Janeiru dokument „Změna směru“. Tímto dokumentem se průmysl přihlásil k odpovědnosti za negativní dopady svých činností na životní prostředí a k odpovědnosti za jejich řešení.4 Podnikatelská rada pro trvale udržitelný rozvoj (BCSD) se v roce 1993 spojila se Světovou průmyslovou radou pro životní prostředí (World Business Council for the Environment, zkr. WICE) a společně vytvořily Světovou podnikatelskou radu pro trvale udržitelný rozvoj (World Business Council for Sustainable Development, zkr.WBCSD). WBCSD je v současné době nejvýznamnější světová organizace podnikatelů, jejichž posláním je podporovat trvale udržitelný rozvoj průmyslu. Sdružuje přes 120 podniků, bank a regionálních rad pro trvale udržitelný rozvoj z 36 států všech kontinentů. V České republice byla založena Česká podnikatelská rada pro trvale udržitelný rozvoj v roce 1993 a pracuje dodnes. Jelikož při šíření a aplikování Podnikatelské charty docházelo díky její poměrně volné formulaci k jejímu zneužití, začalo se pro zavádění a také pro ověřování environmentálního managementu (na základě charty) označovaného jako environmentální manažerský systém vypracovávat určitá pravidla.5 Tato pravidla, směrnice nebo programy, které lze souhrnně označit jako nástroje na zavádění a ověřování EMS, vznikaly jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni. První směrnice pro zavádění systému environmentálního podnikového managementu zveřejnilo v roce 1989 Nizozemí. Přestože nizozemské směrnice nezískaly velký mezinárodní ohlas, posloužily jako podklad pro mnohem známější nástroj - britskou normu BS 7750 (British Standard 7750 - Specification for Environmental Management Systems). Tato norma byla připravena již v červnu 1991, zveřejněna v roce 1992 a novelizována v roce 1994. V současné době je však již zrušena.6 Na nadnárodní úrovni existuje pro zavádění environmentálních manažerských systémů program Evropské unie. Program se řídí Nařízením rady (EHS) č.1836/93 o dobrovolné účasti průmyslových podniků v programu Evropského společenství pro eko-management a audit. Toto nařízení, které je známo pod označením EMAS (zkratka z anglického názvu "Environmental Management and Audit Scheme"), bylo poměrně rychle akceptováno členskými státy.7 10

Environmentální manažerský systém Zavádění a certifikace environmentálních manažerských systémů je na mezinárodní úrovni normalizována v nově vytvářené řadě norem ISO 14000. Na rozdíl od uvedených národních norem a programu EMAS, které se soustředily jen na zavedení, popř. kontrolu environmentálních manažerských systémů, je řada IS0 14000 pojata mnohem šířeji a netýká se jen postupu zavádění a revize EMS, ale zahrnuje i normalizaci některých důležitých metod, jež lze v EMS použít (hodnocení environmentálního profilu podniku, hodnocení životního cyklu výrobku, ekolabelling).8

11


5. ENVIRONMENTÁLNÍ MANAŽERSKÝ SYSTÉM Environmentální manažerský systém patří v ekonomicky vyspělých zemích mezi rozšířené dobrovolné aktivity, nejen průmyslových podniků, na ochranu životního prostředí. Podnik, který chce být dlouhodobě úspěšný, se nemůže chovat nahodile, ale musí si vytvořit a průběžně dopracovávat určitou dlouhodobou strategii svého chování. Ekologické aspekty budou ovlivňovat prosperitu podniku budoucnosti stále výrazněji, a to jak v krátkodobém

horizontu,

tak z hlediska dlouhodobé úspěšnosti.

Tlak

společnosti

na minimalizace škodlivých dopadů podnikové činnosti na životní prostředí zcela jistě poroste a podniky se budou muset s tímto tlakem vyrovnat. Pokud se rozhodneme pro zabudování ekologických cílů do strategie podniku, můžeme si stanovit dva základní strategické ekologické cíle: a) dosáhnout takové stavu, kdy se náš výrobní proces uskutečňuje na hranici ekologických požadavků okolí (tj. nejsme s okolím v rozporu, ale neděláme o nic víc, než se žádá), b) dosáhnout stavu lepšího, než je požadovaný.

Budeme-li se chovat k životnímu prostředí lépe, než je požadováno, bude to řešení dražší, ale vytvářejí určitou rezervu do budoucna pro neočekávané situace (např. zákonné zpřísnění ekologických požadavků). A právě environmentální systém řízení (Environmental Management Systém – EMS) patří mezi

metody,

díky

kterým

dosáhneme

výrazně

lepšího

stavu

(ekonomického

i environmentálního) než je ten požadovaný.9

Environmentální management znamená systematický přístup k ochraně životního prostředí ve všech aspektech podnikání, jehož prostřednictvím podnik začleňuje péči o životní prostředí do své podnikatelské strategie i běžného provozu. Environmentální management je nedílnou

součástí

systému

managementu

celého

podniku.

Zavedený

systém

environmentálního managementu v podniku přispívá k trvalému ekonomickému růstu a prosperitě podniku a současně snižuji negativní dopady jeho činností, výrobků nebo služeb na životní prostředí. Tato strategie společensky odpovědného chování podniků vychází

12

Environmentální manažerský systém ze zásady udržitelného vývoje, který zajišťuje současné potřeby, aniž by ohrožoval šance dalších generací na uspokojování jejich potřeb.10

5.1 DŮVODY ZAVEDENÍ ENVIRONMENTÁLNÍHO MANAGEMENTU Organizace zavádí systém environmentálního managementu proto, aby napomohla ochraně lidského zdraví a životního prostředí před možnými dopady své činnosti, výrobků a služeb a napomáhala udržování a zlepšování kvality životního prostředí. Má-li organizace zaveden EMS, může jí to pomoci získat důvěru u zainteresovaných stran s tím, že •

vedení se zavázalo k plnění opatření politiky, cílů a cílových

hodnot organizace; •

klade se důraz na preventivní spíše než nápravná opatření;

•

lze prokázat odpovídající péči a dodržování předpisů a

•

návrh systému zahrnuje proces neustálého zlepšování.

Organizace, jejíž systém managementu integruje EMS, získá rámec, v němž může vyvažovat a spojovat ekonomické a environmentální zájmy. Organizace, která zavádí EMS, může dosáhnout významných konkurenčních výhod. Zavedení systému environmentálního managementu lze dosáhnout ekonomických přínosů.Ty mají být identifikovány, aby bylo možno ukázat zainteresovaným stranám a zejména akcionářům, jaké hodnoty přináší organizaci dobrý enviromentální management. Organizaci to poskytne příležitost propojit environmentální cíle a cílové hodnoty se specifickými finančními výsledky a tím zajistit, aby byly k dispozici zdroje tam, kde přinášejí největší užitek jak z hlediska finančního, tak z hlediska životního prostředí. Pohled na environmentální management jako na „nutné zlo“ je nahrazován poznáním, že proaktivní management environmentálních problémů umožňuje nejen snížit vysoké náklady na odstraňování následků nebo pokuty, nýbrž může také významně přispět ke zlepšení hospodářských funkcí podniku. Účelné a efektivní systémy environmentálního managementu se uznávají jako dobrá investice v oblasti zlepšení výkonu podniku. Účinnost vyplývá ze splnění legislativních a jiných požadavků efektivita je zajišťována snižováním časových, materiálových

13

Environmentální manažerský systém a technologických ztrát. Proto tyto systémy často přinášejí významné a pozitivní změny základních funkcí podniku. Ekonomické přínosy je možno shrnout do těchto bodů: •

snížení spotřeby materiálů a zdrojů

•

snížení spotřeby energií

•

zvýšení efektivnosti procesů

•

snížení nákladů v souvislosti s výskytem a zneškodňováním odpadů

•

snížení nákladů na likvidaci následků úniku škodlivých látek

•

regenerace zdrojů

Kromě ekonomických přínosů uvádějí podniky s EMS různé výhody

nemateriální

povahy, např.: •

efektivita provozu dosažená díky - jasně stanoveným cílům

•

zprůhlednění pracovních postupů a odpovědností

•

zlepšení komunikace

•

environmentálním kontrolám svých dodavatelů

•

schopnost získat a udržet si kvalitní pracovní síly

•

vytvoření dobrého jména v očích společnosti i různých

ekologických skupin Pokud se podnik rozhodne získat certifikaci prostřednictvím některé z institucí k tomu akreditovaných, pak může počítat ještě s některými dalšími výhodami, jako: •

zlepšení profilu a zvýšení své důvěryhodnosti

•

zlepšení své konkurenční pozice na trhu

•

uspokojení současných nebo budoucích požadavků zákazníků

•

lepší hodnocení podniku za strany nezávislých auditorů

•

motivování zaměstnanců a zvýšení jejich pocitu hrdosti

na příslušnost k podniku

Největší předností efektivně fungujícího EMS budou bezpochyby řídící mechanismy, spojené se zjišťováním, výkladem a splněním požadavků všech příslušných právních předpisů, týkajících se provozu podniku. Lze tedy konstatovat, že v zemích, kde jsou vytvořeny enviromentální předpisy, týkající se životního prostředí, omezí zavedení EMS nebezpečí nesouladu s těmito předpisy.11

14


5.2 ZÁSADY PRO ZAVEDENÍ EMS Zásady pro zavedení či zdokonalení EMS se týkají hlavně vedoucích pracovníků a jsou následující:12 •

zařadit enviromentální hlediska mezi nejvyšší priority organizace,

•

komunikovat s zainteresovanými stranami vně i uvnitř organizace,

•

na všech zaměstnaneckých úrovních podporovat vědomí odpovědnosti za životní prostředí (ŽP),

•

určit legislativní požadavky a environmentální dopady týkající se organizace,

•

u nového produktu či procesu předem specifikovat vliv na ŽP,

•

používat technologie šetrné k ŽP,

•

informovat veřejnost, vést s ní otevřený dialog,

•

informovat zákazníky v oblasti ŽP o zacházení, využívání a likvidaci výrobku,

•

vyžadovat od obchodních partnerů zavedení EMS,

•

zařadit EMS do celkového systému řízení podniku,

•

zajistit dostatečné zdroje a vzdělávání k průběžnému dosahování cílů EMS,

•

vyhodnocovat environmentální profil a vyhledávat vhodné možnosti zlepšení,

•

zavést systém auditů,

•

vést písemnou dokumentaci.

5.3 ÚČASTNÍCI PROCESU ZAVÁDĚNÍ EMS Své role v tomto procesu hrají tyto subjekty:13 •

organizace, která zavádí EMS

se musí především rozhodnout, v jakém rozsahu chce program zavést. A to podle postavení na trhu: Zeptá se nás zákazník, zda jsem certifikováni? Která oblast podnikání je nejhůře sladitelná se standardy? Jak se tomuto tématu věnuje naše konkurence? Přinese EMS výhody? Jaké? Můžeme dosáhnou úspor zavedením čistší produkce? Apod. 15

Environmentální manažerský systém •

konzultant

se bude především ptát, zvýrazňovat souvislosti (často neviděné díky profesionální slepotě), a dbát, aby všichni byli slyšeni, aby systém neztratil úplnost a stavbu. Důraz bude klást na týmovou práci a samostatnost myšlení. Povede proces zavedení systému, seznámí podnik s nástroji a metodami, provede srovnání s jinými případy či poradí při řešení problému, který již zažil v jiné organizaci. •

subdodavatelé

jsou skupinou, kterou se organizace bude snažit ovlivnit, aby také dodržovala alespoň základní pravidla EMS. Důvodem je potřeba výrobků a služeb, které nevnesou do její činnosti nekontrolované environmentální vlivy. •

zákazníci

budou působit stimulačně, dožadovat se garancí o šetrnosti výrobku k ŽP. •

zainteresované skupiny

si stěžují a kladou požadavky všeho druhu. Program EMS podnik navádí k tomu, aby na potencionální stížnosti těchto skupin myslel dříve, než se objeví ve stížnostech. •

certifikační orgán

prověřuje, jak funguje zavedený systém EMS. Audit se provádí ve dvou stupních, nejprve jako pre-audit, který odhalí, co je třeba v sytému zlepšit. Po určené době následuje certifikační audit. Je-li nález auditu vyhovující podle specifikace určeného standardu, organizace obdrží certifikát.

5.4 PROGRAMY PRO ZAVEDENÍ EMS Pro zavádění systémů environmentálního managementu v podnicích existují dva standardy, které lze v současnosti v ČR použít, a to:14 • Technická norma ČSN EN ISO 14001 “Systémy environmentálního managementu – Specifikace s návodem pro její využití”. Tato norma má celosvětovou působnost a její text byl vypracován v Technické komisi ISO/TC 207 “Environmentální management” ve spolupráci s technickým výborem CEN/CS. 16

Environmentální manažerský systém • Nařízení Rady (ES) č. 761 / 2001 známé též pod zkratkou EMAS II (z anglického originálu Eco-Management and Audit Scheme). Toto Nařízení je pak závazné jako celek pro vlády všech členských států a je přímo aplikovatelné ve všech členských státech Evropské unie.

Oba dva systémy environmentálního managementu zavedené podle těchto standardů doplňují systém řízení podniku tak, aby v co možná největší míře respektoval vztahy podniku k životnímu prostředí, upravené právními předpisy (i nad jejich rámec), a také vztahy k okolí podniku či výrobního místa, k zaměstnancům a k zákazníkům, ostatní veřejnosti i k majitelům podniku z hlediska jejich environmentálních zájmů.15

5.4.1 STRUKTURA NOREM ISO ŘADY 14 000 Mezinárodní norma ISO 14 001 je součástí norem řady ISO 14 000. Tyto normy věnují těmto základním okruhům problémů souvisejících se vztahem organizace k životnímu prostředí: • ISO 14 001 a ISO 14 004 Systém environmentálního managementu • ISO 19 011 Směrnice pro audotvání systému managementu jakosti a/nebo systému environmentálního managementu • ISO 14 015 Environmentální posuzování míst a organizací • ISO 14 020, 14 021, 14 024, 14 025 Environmentální značky a prohlášení • ISO 14 031 Hodnocení environmentálního profilu • ISO 14 040, 14 041, 14 042, 14 043 a 14 049 hodnocení životního cyklu výrobku • ISO 14 050 definice a pojmy – slovník Všechny tyto normy jsou vytvořeny účelově k tomu, aby organizace mohly dosáhnout a prokázat shodu svých činností s požadavky na ochranu životního prostředí.16

Normy ISO 14000 mají za cíl: • definovat environmentální koncepci podniku, • zveřejnit významné environmentální vlivy, • definovat konkrétní specifikované environmentální cíle,

17

Environmentální manažerský systém • prověřovat účinnost zavedeného systému a jeho soulad s platnou legislativou v oblasti životního prostředí, • certifikaci systému po zavedení systému do praxe v podniku17 Systémy environmentálního managementu obsahují podle současného stavu norem a zákonodárství sedm systémových prvků: • environmentálně orientovaná organizace budování systému a jeho fungování, • environmentálně orientovaný výcvik zaměstnanců, • environmentálně orientované řízení, • podnikový informační systém o životním prostředí, • environmentální komunikace, • dokumentace systému environmentálního managementu, • environmentální audit podniku.18

5.4.2 EMAS Již 29. června 1993 schválila Evropská rada nařízení č.1836/93, které je známo pod názvem Nařízen EMAS. Nabylo účinnosti v dubnu 1995 a umožňovalo dobrovolnou účast podniků z průmyslového sektoru v systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí evropské Unie, včetně ověřování environmentálních hlášení připravených v souladu s EMAS nezávislým ověřovatelem. Toto nařízení bylo v roce 2001 nahrazeno novým. EMAS, stejně jako ISO 14001, stanoví požadavky na zavedení EMS v podniku, a dále vytváří institucionální rámec pro EMAS v členských zemích evropské Unie. Program EMAS vychází z očekávání ekonomických subjektů a spotřebitelů a zohledňuje také veřejné mínění. Podniky nejsou ke zlepšování své Environmentální výkonnosti nuceny, ale pozitivně motivovány. Pokud se podnik rozhodne zavést EMAS, musí přesně vyhovět podmínkám stanoveným Programem EMAS. Na základě sedmileté zkušenosti se systémem EMAS byl připraven tzv. EMAS II, mimo jiné s cílem zabránit nezamýšlené konkurenci s ISO 14001. Nové nařízení přináší lepší orientaci v systému a je navíc plně v souladu s ISO 14001. První příloha, která popisuje 18

Environmentální manažerský systém požadavky na systém environmentálního řízení převzala terminologii ISO 14001. EMAS navíc obsahuje i požadavky, jako např. registraci a environmentální prohlášení.19

5.4.3 VZTAH EMAS A ISO 14 001 Jak bylo uvedeno, organizace, které se rozhodnou do svého sytému řízení zavést rysy ochrany životního prostředí (EMS) mají dvě možnosti, buď využijí postupy, které doporučují přístupy ISO 14 000 nebo přístupy EMAS. Odlišnosti těchto přístupů lze spatřovat v následujících bodech: • ISO 14 000 je přístup, který lze uplatnit celosvětově, EMAS zejména v Evropské unii, resp. Evropské hospodářské zóně, • ISO 14 000 umožňuje zavedení EMS pouze v části podniku, EMAS pouze v celém podniku, resp. “místě“, • ISO 14 000 nevyžaduje úvodní přezkoumání stavu životního prostředí, • ISO 14 000 nevyžaduje vytvoření registru vlivů, • ISO 14 000 nespecifikuje četnost provádění auditů, u EMAS nejdéle tři roky, • ISO 14 000 nevyžaduje aktivní účast zaměstnanců na zavádění EMS, resp. Procesu zlepšování dopadů podniku na životní prostředí, • ISO 14 000 nespecifikuje, do jaké míry mají podniky zlepšit svůj vliv na životní prostředí. EMAS vyžaduje snížit dopady podnikových činností na životní prostředí na úroveň odpovídající používání ekonomicky dostupné nejlepší technologie [ BAT – Best Available Technology ].

Z výše uvedeného výčtu je zřejmé, že oba přístupy se zásadně neliší, požadavky EMAS jsou však v některých bodech přísnější než požadavky vyplývající z norem ISO 14 000. Odlišnosti jsou i při ověřování zavedeného systému: zatímco přístupy ISO 14 000 předpokládají certifikaci prostřednictvím akreditovaných certifikačních organizací a v případě kladného výsledku vystavení certifikátu, přístupy EMAS vyžadují verifikaci systému autorizovanými ověřovateli, kteří v případě úspěchu ověří prohlášení o stavu životního prostředí. Novela – EMAS II oba přístupy dále přiblížila a to zejména v tom směru, že pokud má organizace zaveden systém ve smyslu ISO 14 000, neměl by být problém určit následné (nadstavbové) kroky k přechodu na požadavky EMAS.20

19


6. POSTUP PŘI ZAVÁDĚNÍ EMS Podstatou zavádění systému environmentálního managementu v organizaci je postupné vnášení environmentálních hledisek do jejího řídícího systému na všech jeho úrovních.21 Realizaci systému environmentálního managementu v podniku můžeme rozložit do pěti etap, přičemž první, tzv. zahajovací, popř. přípravná etapa má zvláštní postavení, neboť se vyskytuje pouze na počátku, když se organizace rozhodne, že bude EMS zavádět. Ostatní čtyři etapy, které můžeme pro lepší přehled označit jako: plánovací, prováděcí, kontrolní a hodnotící, tvoří cyklický po spirále se stále opakující proces. Realizace každé z vyjmenovaných etap se opět skládá z řady dílčích kroků, které na sebe různě navazují.22

Úvodní přezkoumání, environmentální environmentálnípolitika politia

Plánování

Přezkoumání •

Vyhodnocení politiky

•

Přezkoumání cílů

•

Nálezy z auditů

•

Vyhodnocení efektivnosti

•

Environmentální aspekty

•

Legislativní požadavky

•

Environmentální cíle

•

Environmentální programy

Neustálé zlepšování EMS

Měření

Provoz

•

Kontrola, monitoring a měření

•

Školení

•

Zajištění shody

•

Komunikace

•

Záznamy

•

Dokumentace

•

Audity EMS

•

Prevence havárií

Obr.č.1: Neustálé zlepšování systému environmentálního managementu.23

20


6.1 PŘÍPRAVNÁ ETAPA

Tato etapa je zařazena pouze při zavádění systému, při dalším chodu systému už se neobjevuje. Do přípravné etapy se řadí: • rozhodnutí zavést EMS Rozhodnutí o zavedení EMS musí učinit samotné vedení podniku, tzv. top - management. K rozhodnutí o implementaci může vedení podniku samozřejmě využít řady konzultantských společností, které se danou problematikou zabývají, a které mohou v nejasných bodech důležitých v této fázi svými zkušenostmi výrazně pomoci. Vedení podniku by mělo v této fázi především popřemýšlet, jak bude zavedení systému pro podnik náročné jak z hlediska finančního, tak i z hlediska zajištění dostatečně kvalifikovaných pracovníků. Finanční stránkou se rozumí především zajištění prostředků na zabezpečení problematických oblastí, nezbytných pro fungování systému, a také prostředky na samotnou certifikaci. Co se týče kvalifikačních požadavků zaměstnanců, nejsou kladeny na zaměstnance žádné zvláštní požadavky. Avšak zaměstnanci, kteří se na implementaci systému podílejí by měli mít o dané problematice jisté povědomí, proto je doporučeníhodné zajistit pro ně informativní školení, týkající se problematiky. Také se doporučuje ustanovit představitele vedení pro environment, tzv. zmocněnce pro EMS. • úvodní environmentální přezkoumání Úvodní environmentální přezkoumání ve své podstatě představuje zjištění stávajícího stavu společnosti ve vztahu k životnímu prostředí. Zjištění, do jaké míry společnost ve své činnosti životní prostředí chrání a zohledňuje a nebo naopak poškozuje. Jedná se o identifikaci činností organizace, které mají negativní vliv na životní prostředí či mohou mít důsledky v zákonné odpovědnosti. Environmentální přezkoumání se může zabývat i zjišťováním legislativních požadavků a předpisů v oboru činnosti, spojených s ochranou životního prostředí.

21

Environmentální manažerský systém Úvodní environmentální přezkoumání je základem pro vytvoření EMS. Ačkoliv je podle normy ISO 14 001 pouze doporučeno, dá se říci, že je i přesto pro úspěšné zavedení systému nezbytné. • Stanovení Environmentální politiky Environmentální politika je stanovení celkové strategie, cílů, zásad podniku ve vztahu k životnímu prostředí, včetně dodržení příslušných právních předpisů na nejvyšší úrovni managementu. Environmentální politika je vlastní závazek podniku, podle kterého všechny interní i externí zainteresované strany hodnotí činnost podniku.24 Pro získaní základního posouzení vztahu podniku k životnímu prostředí je možné použít různé metodiky hodnocení, jako jsou – EPE (environmental performance evaluation), ESAP (Environmental Self-Assessment Program), analýza stavu životního prostředí. Uskutečnění analýzy se musí důsledně připravit a postupovat podle stanoveného věcného, časového a adresného harmonogramu. Na základě získání dostatečného množství informací deklaruje vrcholový management svoje prohlášení o environmentální politice, které obvykle obsahuje – záměr podniku zavést EMS zabezpečit jeho rozvoj, udržování a hodnocení, materiální, technické, ekonomické, personální zabezpečení systému, sladění rozvojových ekonomických a environmentálních cílů, charakteristika významných možných reálných negativních vlivů na životní prostředí, plnění legislativních požadavků a opatření, záměry a opatření jejich eliminace, respektive minimalizace, přepojení zájmových skupin, zákazníků, podnikových organizací na podnikový environmentální manažerský systém, systém výchovy a vzdělávaní zaměstnanců.25

6.2 PLÁNOVACÍ ETAPA

Úkolem plánovací etapy je vybrat a naplánovat řešení určitého již zcela konkrétního environmentálního problému, tzv. environmentálního cíle, jenž je charakterizován stanovenými cílovými hodnotami. Mezi důležité kroky této etapy patří:26

22

Environmentální manažerský systém • zjišťování

environmentálních

aspektů

a

vyhodnocování

jejich

environmentálních dopadů Zjišťování environmentálních aspektů představuje stálý proces, jímž jsou zjišťovány bývalé, současné a potenciální dopady (pozitivní nebo negativní), kterými činnosti organizace působí na životní prostředí. Tento proces též zahrnuje zjišťování, jakým způsobem organizace může podléhat vlivu příslušných předpisů, zákonů a nařízení. Rovněž sem může patřit zjišťování dopadů na lidské zdraví a bezpečnost a hodnocení environmentálních rizik. Environmentální politika a environmentální cíle a cílové hodnoty organizace by měly vycházet ze znalosti environmentálních aspektů a významných vlivů souvisejících s činností, výrobky nebo službami organizace. Tím lze zajistit, aby významné environmentální dopady vznikající z těchto aspektů byly zvažovány při stanovování environmentálních cílů. Podnik by měl neustále sledovat své environmentální dopady a snažit se odstraňovat jejich příčiny. Je vhodné vytvořit si přehledný soupis výrobních procesů s odpovídajícími aspekty a dopady a stanovit pořadí jejich odstraňování, tzn. vyhodnotit jejich význam z hlediska pravděpodobnosti výskytu, velikosti a rozsahu, závažnosti následků, doby trvání apod.27 •

stanovení environmentálních cílů a cílových hodnot

Organizace by si měla stanovit cíle pro plnění environmentální politiky. A to na základě dosud zjištěných údajů a shromážděných informací a v souladu se svou politikou a se závazkem předcházet znečišťování. Mohou být stanoveny pro celou organizaci či pro jednotlivé činnosti nebo zařízení. Environmentální cílové hodnoty je třeba stanovit tak, aby bylo možno dosáhnout cílů během konkrétního období. Měly by být měřitelné a specifikovatelné. Jakmile jsou stanoveny environmentální cíle a jejich cílové hodnoty měla by organizace zvážit stanovení měřitelných ukazatelů pro svůj environmentální profil. Tyto ukazatele budou využívány v řídícím i operačním systému. Ekologické cíle by neměly být v rozporu s ekonomickými cíly. Rozsah cílů ŽP je tak nepřímo dán rozsahem významnosti přijatých výchozích cílů. Naplňování cílů je třeba zařadit do stávajícího procesu investičního a rozpočtového plánování, aby se zabezpečila návaznost na ostatní cíle podniku.

23

Environmentální manažerský systém Odpovědnost za stanovení cílů a jejich plnění nese střední úroveň řízení (vedoucí oddělení či úseku).28 •

vypracování environmentálních programů, tzv.akčního plánu

Programy environmentálního managementu napomáhají organizaci zlepšit její environmentální profil. Měly by mít dynamický charakter a být pravidelně prověřovány, aby postihovaly změny environmentálních cílů a cílových hodnot organizace. Musí mít také přiděleny zdroje pro realizaci, jak finanční tak lidské, termíny (harmonogram) a ukazatele plnění. Cíle a cílové hodnoty se určují podle výsledků vyhodnocování významných aspektů a dopadů a jejich naplňováním dochází ke zlepšování environmentálního profilu organizace.29

6.3 PROVÁDĚCÍ ETAPA

Úkolem prováděcí etapy je dosáhnout stanovených cílových hodnot postupem dle vypracovaného akčního plánu. Mezi nejdůležitější kroky patří:30 •

zabezpečení potřebných kapacit

Jde o stanovení a zajištění lidských, materiálových a finančních zdrojů, kterých bude zapotřebí ke splnění environmentálního programu. Tyto zdroje je třeba správně přidělovat a mít vypracované způsoby na sledování jejich efektivnosti. 31 •

přizpůsobení a integrace environmentálního manažerského systému do řídícího systému organizace

Pro účinné řízení environmentálních zájmů by měly být prvky environmentálního managementu projektovány nebo revidovány tak, aby byly účinně zapojeny integrovány do existujících prvků systému řízení. 32 •

stanovení odpovědností a pravomocí

Odpovědnost za celkovou účinnost EMS má být svěřena osobě nebo funkci vyšší řídící úrovně s dostatečnou pravomocí, schopnostmi a zdroji. Provozní řídící pracovníci by měli jasně definovat odpovědnost příslušných zaměstnanců a sami být odpovědní za účinnou realizaci EMS a environmentální profil. 24

Environmentální manažerský systém Zaměstnanci na všech úrovních by měli nést svůj díl odpovědnosti za environmentální profil a podporou celkového systému environmentálního managementu. 33 •

informování

a

školení

pracovníků,

zvyšování

environmentálního

povědomí Vrcholové vedení organizace hraje klíčovou roli ve vytváření environmentálního povědomí a motivace zaměstnanců tím, že jim vysvětluje environmentální hodnoty organizace a sděluje závazek organizace naplňovat environmentální politiku. Zaměstnanci, provádějící úkony, které mohou mít významné environmentální dopady musí být na základě odpovídajícího vzdělání, výcviku a (nebo) zkušeností. Z různých úrovní řízení vychází diferencované školení pracovníků. 34 •

zajištění komunikace uvnitř organizace a vůči zainteresovaným stranám

Komunikace zahrnuje ustavení vnitřního a podle potřeby i vnějšího sdělování zpráv o environmentálních činnostech organizace za účelem: - demonstrovat odhodlání vedení chránit životní prostředí - řešit problémy a otázky týkající se environmentálních problémů vznikajících z činnosti organizace, jejích výrobků nebo služeb - zvýšit povědomí o environmentální politice organizace, jejích cílech a cílových hodnotách a programech - dostatečně informovat vnitřní a vnější zainteresované skupiny o systému environmentálního managementu a environmentálním profilu organizace. 35 •

dokumentace EMS

Všechny zásady, postupy a aktivity zaváděného sytému musí být jednoznačně stanovené a popsané. Písemná forma těchto zásad, postupů a aktivit doplněná dalšími potřebnými doklady, tvoří dokumentaci. Struktura dokumentace může být uspořádaná do třech základních úrovní, které odpovídají úrovni řízení: 1. Příručka EMS Základní dokument, který obsahuje písemné materiály o základních principech a cílech v oblasti environmentální politiky, postupech, způsobech hodnocení aktivit v rámci EMS a vzájemné komunikaci. Popisuje organizační strukturu, práva a povinnosti osob ve smyslu podnikových a právních předpisů. 25

Environmentální manažerský systém 2. Výrobně – technické a organizační dokumenty Zahrnuje kompletní výrobně technickou – dokumentaci, doplněnou

o technicko

organizační postupy (směrnice), které se dotýkají přímo anebo nepřímo životního prostředí včetně havarijních plánů, plánů údržby, zpřesněných postupů

a aktivita

úseku energetiky, odpadového a vodního hospodářství, ochrany ovzduší. 3. Pracovní předpisy Zkompletované pracovní předpisy a postupy obsluhy, manipulace s odpady, předepsané normy, bezpečnostní a protipožární opatření, pokyny v činnosti v nepředvídatelných okolnostech, manipulace s nebezpečnými látkami atd.36 •

řízení provozu (operativní řízení)

Realizace se provádí stanovení a udržováním provozních postupů a řízení, aby byla plněna environmentální politika organizace, cíle a cílové hodnoty. Především jde o postupy pro tyto oblasti a činnosti, které mají pro podnik významné environmentální vlivy, které může podnik řídit. Jsou to např. nákup, skladování, doprava, výrobní postupy, laboratoře, marketing, odpadové hospodářství, řízení energie, vody atd. 37 • příprava na mimořádné okolnosti Do přípravy na mimořádné okolnosti patří především vypracování havarijních plánů. Je třeba, aby všichni pracovníci věděli jak se zachovat v případě požáru, povodně, výbuchu a pod. Havarijní připravenost a akce by měly být vytvořeny tak, aby byla zajištěna odpovídající reakce na mimořádné situace nebo nehody. 38

6.4 KONTROLNÍ ETAPA Úkolem kontrolní etapy je zavést taková měřící a kontrolní opatření, která zajistí, aby EMS fungoval v souladu se stanoveným programem environmentálního managementu a aby oblasti vyžadující nápravnou činnost a opatření byly co nejdříve odhaleny. Mezi nejdůležitější kroky této etapy patří: 39 •

monitorování a měření

V organizaci by měl existovat systém měření a monitorování aktuálního profilu organizace podle environmentálních cílů a cílových hodnot v oblasti řídících systémů a provozních procesů. Sem patří vyhodnocování plnění příslušné environmentální 26

Environmentální manažerský systém legislativy a předpisů. Výsledky by měly být analyzovány a používány pro určení oblastí plnění cílů a odhalení oblastí vyžadujících nápravnou činnost a vylepšení. 40 •

zavedení nápravných a preventivních opatření

Zjištění, závěry a doporučení udělená v důsledku monitorování, provádění auditů a jiných

kontrol

systému

environmentálního

managementu

by

měla

být

dokumentována a měla by být stanoveny potřebná nápravná a preventivní opatření. Vedení by mělo zajistit, aby tato nápravná a preventivní opatření byla realizována a aby z nich byly systematicky vyvozeny závěry, které zajistí jejich účinnost. 41 •

záznamy EMS a řízení informací

Záznamy prokazují průběžné provádění operace EMS a mají se týkat požadavků zákonů a předpisů, povolení, environmentálních aspektů a dopadů kontroly, kalibrace, monitorování, stížností, školení, informacích o dodavatelích a odběratelích, inspekcí, havarijní připravenosti, auditů apod. Zavedení a sběr záznamů jsou odpovědní pracovníci operační úrovně. 42 • provádění auditů EMS Audity systému environmentálního managementu by měly být prováděny v pravidelných intervalech a měly by určovat, zda systém vyhovuje plánovaným krokům a zda je správně zaveden a udržován. Audity systému environmentálního managementu mohou provádět zaměstnanci organizace, případně externí subjekty vybrané organizací. Četnost auditů by se měla určovat podle charakteru operací, a to s ohledem na environmentální aspekty a potenciální dopady. Zpráva z auditu systému environmentálního managementu by se měla předkládat podle plánu auditů. 43

6.5 HODNOTÍCÍ ETAPA Úkolem hodnotící etapy je prověřit a vyhodnotit chod EMS z hlediska zajištění jeho aktuálnosti, vhodnosti a účinnosti. Vedení organizace musí v příslušných intervalech provádět přezkoumání systému environmentálního managementu, aby zajistilo jeho neustálou 27

Environmentální manažerský systém aktuálnost a efektivnost. Přezkoumání systému environmentálního managementu by mělo být dostatečně rozsáhlé, aby postihlo environmentální rozměry všech činností organizace, výrobků a služeb, včetně jejich vlivu na finanční výsledky a možné postavení vůči konkurenci. Při hodnocení sytému, je vhodné uzavřít jeho zavádění nezávislým posouzením. Hlavním důvodem potřeby nezávislého hodnocení je prokazatelnost environmentálního chování podniku vůči zainteresovaným stranám, v tomto případě zejména zákazníkům v obchodním styku. Pokud tato potřeba nenastává, podnik může zavést systém výhradně z vnitřních důvodů a pak nezávislé hodnocení je nadbytečné jak z časového tak finančního hlediska. 44 Posouzení v případě ISO 14 001 má podobu certifikačního auditu a v případě EMAS je to ověření environmentálního prohlášení. V případě splnění požadavků auditu získá společnost certifikát ISO 14 001 či po ověření environmentálního prohlášení může podnik požádat o zapsání do registru podniků s ověřeným systémem EMAS. Hodnocení má omezenou platnost a musí být pravidelně ověřováno.

28


7. OSTATNÍ METODY ŘÍZENÍ VEDOUCÍ K PROAKTIVNÍ ENVIRONMENTÁLNÍ ČINNOSTI Způsob, metody, postupy, rozsah a rychlost transformace reaktivního přístupu řešení environmentálních problémů a zavádění environmentálně orientovaných manažerských systémů je ovlivňováno různými faktory (strategie podniku, úroveň managementu, velikost podniku, postavení podniku v systému ekonomiky, konkurenceschopnost, státní politika atd.). Základní podmínkou pro tuto transformaci dobrovolné rozhodnutí vrcholového managementu. V procesu transformace můžou podniky využít i takové formy řízení, resp. Metody, vedoucí

jednak

orientovaného

k k vytváření

systému

řízení

postupných anebo

podmínek

takových

forem

k zavádění řízení,

environmentálně v kterých

změnu

environmentálního profilu vyžadují. V praxi jsou aplikované následující metody: • TQM – Total Quality Management – neustálé zlepšování kvality řízení a řízení kvality – základní prvky systémového řízení. • CP – Clean Production – čisté produkce – určení environmentálních aspektů, řešení minimalizace odpadů a emisí. • QMS (ISO 9 000) – Quality Management sytém – systémový přístup k řízení kvality, společné, resp. podobné prvky s EMS budovaným na základě ISO 14 000 – neustálé zlepšování. • RC – Responsible Care – zodpovědné chování požadavky uplatňování environmentálně orientovaného managementu – prvky EMS – neustálé zlepšování environmentálního profilu. • EFQM – EM – Evropean Foundation for Quality Management – Excellence Model – model výjimečnosti. Rozšíření kritéria TQM a QMS o požadavky společnosti, kritérium snižování environmentálních zátěží. 45

29


7.1 ČISTŠÍ PRODUKCE Hlavními principy čistší produkce je prevence, opatrnost a integrace. Čistší produkci lze realizovat v každém průmyslovém odvětví, aplikace nezávisí na typu podniku a jeho charakteru, lze ji aplikovat i na služby, činnosti, jako je doprava, apod. Strategie čistší produkce hledá příčiny vzniku zátěží, a ty se snaží odstranit, což následně vede k celkovému ozdravění a prosazování principu trvale udržitelného rozvoje. Preventivní opatření jsou mnohem ekonomicky efektivnější a výhodnější než reaktivní opatření. 46 Pro čistší produkci je charakteristické, že nevede jen k přínosům pro životní prostředí, ale i k přínosům finančním. Proto se v souvislosti s čistší produkcí obvykle mluví o dvojím efektu environmentálním a ekonomickém. 47 Mezi hlavní přínosy CP patří např. snížení produkce odpadů, snížení ekologického rizika vyloučením používání nebezpečných látek, lepšení životního prostředí v okolí podniku, úspory nákladů na nakládání s odpady, zlepšení celkového působení podniku na veřejnost a také zjednodušení zavádění EMS a ekonomická návratnost zavedení EMS postaveného na čistší produkci.

Systém environmentálního managementu

Čistější výroba

Čistější technologie

- analýza vlivu na životní;

- hodnocení odpadů;

- hodnocení vlivu na životní prostředí;

- hmotnostní a energetické bilance; - analýza materiálových a energetických toků.

- analýza rizika; - hodhocení zravotní a bezpečnostní situace v podniku;

Čistější výrobky Výroba zásobování - použití uskladnění - koncepce cyklu životnosti; - hledání optimálního cyklu; - hodnocení rizika chemických látek; - hodnocení nákladovosti na výrobek.

- energetická a hmotnostní bilance.

Obr. č.2: Vazba realizace čistější technologie s environmentálním managementem48

30


7.2 RESPONSIBLE CARE Program Responsible Care je dobrovolná celosvětově přijatá a rozvíjená iniciativa chemického průmyslu zaměřená na podporu jeho udržitelného rozvoje vstřícným zvyšováním bezpečnosti jeho provozovaných zařízení, přepravy výrobků, zlepšováním ochrany zdraví lidí a životního prostředí. Program představuje dlouhodobou strategii koordinovanou Mezinárodní radou chemického průmyslu (ICCA), v Evropě Evropskou radou chemického průmyslu (CEFIC). Národní verzí programu RC je program Odpovědné podnikání v chemii, oficiálně vyhlášený při zahájení CHEMTEC´94 (říjen 1994) ministrem průmyslu a obchodu a prezidentem SCHP ČR. Jeho priority vyjadřuje soubor osmi kodexů svazového programu z června 1995: • vstřícnost • ochrana zdraví, bezpečnost • komplexní ochrana životního prostředí • zmírnění důsledků ekologických závad • protihavarijní připravenost • ekomanagement • výchova a výcvik • informační otevřenost Členské společnosti si stanoví svými Programy RC vlastní cíle a postupné kroky k jejich plnění v souladu s platnými právními předpisy a s ekonomickými možnostmi stanovit si náročnější věcné a/nebo časové úkoly v závislosti na svém postavení v regionu, na snaze zvýšit svou důvěryhodnost vůči občanům v okolí i vůči vlastním zaměstnancům a prestiž společnosti v obchodním styku. 49 Program Responsible Care byl přijat v období příprav norem pro zavádění environmentálních manažerských systémů, avšak neztratil aktuálnost ani v současnosti. Je jednou ze základních koncepcí snižování environmentálních zátěží aplikovanou podniky, které se připravují na zavedení EMAS či EMS. 50

31


7.3 QMS (ISO 9 000) Zavádění environmentálně orientovaných manažerských systémů je velmi úzce spjato se systémy pro řízení kvality (QMS). V praxi je evidentní, že zavádění EMS podle ISO 14 001 je podstatně operativnější, když příslušný podnik má zavedený systém řízení kvality podle ISO 9 000. Oba systémy mají mnohé společné resp. Prvky a společný cíl – neustálé zlepšování. Zavádění systémů managementu kvality (QMS) – ISO 9 000 a následné ověření, že podnik je realizuje v plném rozsahu a získání certifikátu akreditovaným pracovištěm přináší podniku víceré pozitiva. Z nejdůležitějších je možno uvést: • Vylepšení dodavatelsko odběratelských vztahů, vytváří se záruka se získávají kvalitní materiálové vstupy a výstupy; • Výrobky s certifikátem (výrobce uvádí tento údaj na etiketě), mají větší možnost obstát v konkurenci; • Zvýšení účinnosti reklamy; • Získání zkušeností při soustavném zlepšování QMS; • Snížení nákladů na efektivní výrobu. Systémový přístup k managementu kvality podle ISO 9 000 je zpracovaný v sérii pěti osobitých norem – ISO 9 000, ISO 9 001, ISO 9 002, ISO 9 003 a ISO 9 004 – z kterých každá má svoje specifika. 51

7.4 TQM A EFQM Total Quality Management (TQM) vznikl začátkem sedmdesátých let jako další pokračování orientace na zajištění kvality výrobků a produkce. Stejně koncipované

jako systémy

podle norem řady ISO 9 000 se zabývá zajištěním a řízením kvality, avšak

rozdílem mezi jím a systémy je nová podniková kultura. Tento systém je založen na motivaci vycházející z pochopení filosofie jakosti a cílů jakosti firmy. Jakost je všemi pracovníky chápána jako klíčový faktor přežití firmy a současně jako způsob života. Nová podniková kultura, příznačná pro TQM, se vyznačuje těmito rysy: •

do rozhodování na všech úrovních v podniku je promítnut aspekt jakosti 32

Environmentální manažerský systém •

v podniku se nezakrývají problémy a negativní jevy

•

jakost je na všech úsecích měřena a vyhodnocována

•

v řídící práci je soulad mezi slovy a činy

•

vedení podniku si je vědomo hodnoty kvalifikované pracovní síly, pečuje o ni a

využívá jejího tvořivého potenciálu.52

Model Excelence EFQM je jeden z realizačních modelů koncepce TQM. Logika modelu vychází z předpokladu, že vynikajících výsledků může být dosaženo pouze za podmínky maximální spokojenosti externích zákazníků, spokojenosti vlastních zaměstnanců a při respektování okolí. EFQM Model Excelence má obecný charakter a je aplikovatelný ve všech druzích organizací bez ohledu na jejich velikost a charakter nabízených produktů.53 Slouží jako báze pro proces sebehodnocení. Sebehodnocení je definováno podle Evropské nadace pro management jakosti jako: Je to všezahrnující, systematické a pravidelné přezkoumávání organizace z hlediska jejích činností i výsledků na bázi EFQM Modelu Excelence. Sebehodnocení umožňuje organizaci zřetelně poznat její silné stránky a oblasti, ve kterých by mělo být podniknuto další zlepšování, následně hodnocené z pohledu dosaženého pokroku. Z výše uvedeného textu je zřejmé, že modely se nezabývají ochranou životního prostředí jako takovou, ale z jejich charakteristik a definic jednoznačně vyplývá, že jsou celopodnikovou záležitostí a tudíž se jasně dotýkají i systému EMS, který je významnou součástí celkového systému řízení podniku. Především model EFQM nabývá v poslední době na významu ve spojitosti s trendem zavádění integrovaného systému řízení (EMS + QMS + OHSAS - Occupational Health and Safety Management Systems). Jeví se jako dobrý nástroj při realizaci tohoto integrovaného sytému, pomáhá k jeho urychlení a zefektivnění.

33


8. ENVIRONMENTÁLNÍ MANAŽERSKÝ SYSTÉM V ČR Jak již bylo zmíněno v teoretické části mé práce, patří environmentální manažerský systém mezi nástroje dobrovolné, přesněji specifikováno mezi dobrovolné nástroje regulační, které se snaží o snížení negativních vlivů podniku na životní prostředí. Toto začlenění environmentálního manažerského systému je z hlediska účelu, jednoho z kritérií podle, kterých se dobrovolné nástroje mohou členit. Dalším kritériem, podle kterého bychom mohli systém zařadit, je kritérium nezávislosti používání dobrovolných nástrojů. Podle tohoto kritéria se člení nástroje na nástroje vyžadující vnější součinnost a nevyžadující vnější součinnost. Z tohoto pohledu patří systém environmentálního hlediska k nástrojům, které vnější součinnost vyžadují. To, že systém vyžaduje vnější součinnost, znamená, že aby podnik tento nástroj mohl využívat, musí existovat určité podmínky, které jeho používání umožňují. Těmito podmínkami jsou např. různé na podniku nezávislé instituce nebo různá pravidla. Z tohoto důvodu si myslím, že je na místě, abych zmínila některé důležité instituce a jiné subjekty v České republice, které jsou jedněmi z velmi důležitých nebo spíše zásadních podmínek pro aplikování environmentálního managementu v praxi.

8.1 INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC EMS Jelikož, jak již bylo uvedeno, lze systém environmentálního managementu zavést dle dvou standardů, bude nutné zmínit pro jednotlivé případy specifické subjekty.

8.1.1 EMAS Existence Programu EMAS na poli Evropské unie se datuje již od roku 1993, kdy byl zaveden nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č.1836/1993. Praktické uplatňování systému se pak datuje rokem 1995, rokem vstoupení v platnost. V České republice je však jeho historie poněkud mladší. Program EMAS je v České republice aktuální teprve od roku 1998, kdy byl ustanoven na základě Usnesení vlády České republiky č. 466/1998 o schválení Národního programu zavedení systému řízení podniku a auditu z hlediska ochrany životního prostředí. 34

Environmentální manažerský systém Stát je tedy tím prvním a zásadním subjektem, který svou činností umožnil fungování programu EMAS v ČR. Vytváří pro tuto dobrovolnou aktivitu legislativní a správní rámec. Dalšími důležitými subjekty, které fungování programu zabezpečují a které vznikly aktivitou státu, jsou zejména: • Rada Programu EMAS • Agentura EMAS • Český institut pro akreditaci • Česká inspekce životního prostředí

Obr.č.3: Vzájemné vztahy jednotlivých subjektů v rámci programu EMAS (zdroj: Agentura EMAS)

35

Environmentální manažerský systém Rada Programu EMAS

Vrcholem a stěžejním orgánem celého programu je Rada Programu EMAS. V čele tohoto orgánu je náměstek ministra životního prostředí. Ostatní členové Rady jsou např. zástupci různých státních institucí, nevládních organizací, zástupci finančního sektoru či průmyslové sféry. Je to orgán, který dohlíží nad celým Programem EMAS. Tento orgán, souhrnně řečeno, řídí, kontroluje a radí v oblasti celého Programu a realizuje veškeré podněty, které vedou k jeho zlepšení. Podporuje program a snaží se motivovat nejen ekonomické subjekty k zavádění EMAS.

Agentura EMAS

Dalším významným orgánem je Agentura EMAS. Tato Agentura je výkonným orgánem Programu EMAS na území ČR. Dříve působila při Českém ekologickém ústavu, v současné době působí při české informační agentuře životního prostředí CENIA, která byla 1.4. 2005 zřízena z Českého ekologického ústavu na základě rozhodnutí ministra životního prostředí. Agentura podléhá Radě Programu EMAS, řídí se jejími pokyny a jejím hlavním předmětem činnosti je především odborná a manažerská stránka Programu. Shromažďuje také veškeré informace týkající se EMS a to nejen zavedeného dle EMAS, ale také dle ISO 14 001, databáze a registry jak firem s EMS, tak i environmentálních ověřovatelů, certifikačních orgánů a konzultantských firem. Tyto informace pak poskytuje veřejnosti na jejích internetových stránkách. Mezi významné činnosti organizace pak také samozřejmě patří její součinnost s obdobnými orgány v zahraničí a spoluúčast na přípravě Národního programu EMAS či na jeho změnách.

Český institut pro akreditaci

Český institut pro akreditaci je obecně prospěšná společnost, kterou založila vláda ČR. Byl založen jako Národní akreditační orgán. Slouží tedy i jako akreditační orgán Programu EMAS. Jeho úkolem v Programu je, jak již z názvu vyplývá, především provádět akreditaci a dohled nad environmentálními ověřovateli. Dále také vydávat příslušné metodické pokyny.

36

Environmentální manažerský systém Česká inspekce životního prostředí

Česká inspekce životního prostředí je odborný orgán státní správy, který dohlíží na respektování zákonných norem v oblasti životního prostředí. Do Programu EMAS byla začleněna z důvodů zvýšení věrohodnosti. Jejím hlavním úkolem je být konzultačním a poradenským orgánem a tedy vyjádřit se k žádosti firmy o zapsání do národního Registru EMAS nebo žádosti firmy o udělení finanční podpory na zavedení EMS či EMAS ze Státního fondu životního prostředí. Má také funkci informační. Informuje Agenturu EMAS ve věci porušení právních požadavků týkajících se ochrany životního prostředí registrovanou organizací.

Ostatní subjekty, které jsou zobrazeny na výše uvedeném obrázku, již byly nebo budou vysvětleny v následujících, jim příslušejících kapitolách.

8.1.2 ISO 14 001 Situace v oblasti environmentálního managementu zavedeného dle normy ISO 14 001 je, co se týče institucí, podstatně méně komplikovaná. Subjekty, které v tomto případě hrají důležitou roli, jsou již zmíněný Český institut pro akreditaci, opět samozřejmě organizace implementující sytém, veřejnost, Státní fond životního prostředí a také certifikační orgán. Certifikační orgán zde vystupuje na místě environmentálního ověřovatele. Namísto ověření environmentálního prohlášení provádí certifikační audit za účelem udělení certifikátu ISO 14 001. Jedinou specifickou institucí v tomto případě je Český normalizační institut. Český normalizační institut (ČNI) byl zřízen k 1. lednu 1993 po rozpadu ČSFR a po provedení změny organizace státní správy. ČNI je státní příspěvkovou organizací, která v současné době podléhá Ministerstvu průmyslu a obchodu, a je jím pověřeno tvořit a vydávat české technické normy. Jelikož podle zákona může tuto činnost vykonávat pouze jedna organizace, má tak současně ČNI statut národní normalizační organizace. Zastupuje národní zájmy v mezinárodních a evropských normalizačních organizacích. Je členem mezinárodní organizace ISO (International Organization for Standardization) a IEC (International Electrotechnical Commission) a evropských normalizačních organizací CEN 37

Environmentální manažerský systém (European

Committee

for

Standardization)

for Electrotechnical Standardization) a v evropském

normalizačním

a

CENELEC

(European

Committee

zastává funkci národní normalizační organizace

institutu

pro

telekomunikace

ETSI

(European

Telecommunications Standards Institute). Činnost institutu je zaměřena především na tvorbu, vydávání a distribuci českých technických norem. Tvorbu norem mají na starosti technické normalizační komise. Normy jsou tvořeny na základě mezinárodně uznávaných principů jako jsou otevřenost, dobrovolnost či patřičná ochrana veřejných zájmů. Další činností ČNI je také zavádění evropských a navazujících mezinárodních norem do soustavy ČSN a také poskytování informací o normách a spolupráci s nevládními mezinárodními a evropskými normalizačními organizacemi. Český normalizační institut přejal také v roce 1997

evropskou normu ISO 14 001

do soustavy českých státních norem (ČSN) a tím poskytl i českým firmám možnost rozvíjet dobrovolnou aktivitu EMS a přispěl tím k rozvoji tohoto systému v České republice.

8.2 AKTUÁLNÍ PLATNÉ PŘEDPISY

8.2.1 PROGRAM EMAS Prvním ze standardů, podle kterého bylo možné zavádět systém environmentálního managementu v rámci Programu EMAS, bylo, jak je již dříve zmíněno, Nařízení Rady (ES) č. 1836/93 (EMAS). V roce1998 bylo však po pěti letech platnosti a účinnosti nařízení rozhodnuto o potřebě a nutnosti jeho revize. Revize tohoto nařízení byla nakonec provedena v roce 2001. V tomto roce, konkrétně 27.4.2001, vstoupilo v platnost nové Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.761/2001 známé pod názvem EMASII. Nařízení č.761/2001 především rozšiřuje dobrovolnou účast v programu EMAS na všechny organizace s vlivem na životní prostředí a dále do programu zavádí nové prvky, tak aby byl zajištěn a podpořen jeho rozvoj. Tato nová verze zapojuje také do svých jednotlivých článků normu ISO 14 001 a slaďuje terminologii obou standardů. 38

Environmentální manažerský systém V České republice byla původní verze EMAS, která byla v roce 1998 stanovena na základě Usnesení vlády České republiky č. 466/1998, aktualizována Usnesením vlády ČR č. 51/2002, které je do současné doby platné. Na počátku tohoto roku byla pak schválena změna v Nařízení 761/2001 Příloze 1, která přejímá část 4. nové normy ISO 14001:2005, jejíž nové požadavky jsou podniky povinni přijmout do 15. 5. 2006. Přechodné období pro EMAS bylo sladěno se změnou v ISO 14001 a stanoveno v délce šesti měsíců od ledna 2006. V současné době probíhá další revize EMAS. Nové nařízení („EMAS III“) by mělo být vydáno již v roce 2007.

8.2.2 ISO 14 001 Do doby nedávné ještě platila pro zavádění systému environmentálního managementu norma ISO 14 001, jež byla vydána již v roce 1996 a platnosti v České republice nabyla rokem jejího převzetí ČNI, rokem 1997. Norma z roku 1996 je však v současnosti již minulostí. V roce 2004 byla schválena revize normy, která je její první aktualizací od zavedení. Důvodem pro revizi byla především snaha o zvýšení srozumitelnosti textu a zlepšení vzájemné slučitelnosti s normou ISO 9001:2000 (řízení jakosti). Nová verze normy je přehlednější a čtivější a v podstatě neobsahuje žádné podstatné změny v požadavcích na systém. Jednalo se spíše o takovou „malou“revizi. V České republice byla tato norma publikována v květnu loňského roku a plně nahradila původní normu s platností od 1.6.2005. V souvislosti s vydáním nové normy vydala mezinárodní organizace IAF (International Accreditation Forum) závazný dokument „Plán přechodu akreditované certifikace EMS z ISO 14001:1996 na ISO 14001:2004.“ V České republice pak musely být prováděny audity pouze podle nově revidované normy. Pokud firma nesplňovala požadavky nové verze normy, nemělo to vliv na platnost jejího certifikátu dle normy z roku 1997. V případě však, že tyto podmínky splňovala, byl certifikát ISO 14 001:1997 převeden na certifikát ISO 14 001:2005. Certifikát zcela nový (u nově certifikovaných společností nikoliv recertifikovaných) již však podle staré normy možné vydat nebylo. Toto přechodné období však skončilo ke dni 14.5.2006 a všechny certifikáty na základě ISO 14 001:1997 jsou již od 15.5.2006 neplatné. V současné době je jedinou platnou verzí tedy norma z roku 2005. 39


8.3 CERTIFIKOVANÉ SPOLEČNOSTI V ČR První iniciativy v České republice, které se vydaly směrem environmentálního managementu, byly iniciovány Českým ekologickým manažerským centrem (CEMC). CEMC je sdružením českých podniků a podnikatelů, které spojuje tématika ochrany životního prostředí.

Bylo založeno v roce 1992 pro šíření znalostí environmentálního

managementu v českém průmyslu. V letech 1992 – 1993 byl CEMC zpracován projekt zavádění EMS v českých podnicích. Nejprve byl předložen k připomínkám některým podnikům CEMC a následně byly zahájeny dva pilotní programy EMS. Tyto projekty jsou prvními významnými aktivitami v oblasti ekomanagementu v České republice. V zápětí následovaly další iniciativy a to především v podobě různých seminářů, konferencí a jiných informačních akcí ve snaze seznámit veřejnost s aktuálním děním na poli EMS. Snaha se setkala s úspěchem a mnohé české podniky se začaly zajímat nejen o informace o EMS, ale dokonce o možnosti implementace. V současné době lze konstatovat, že tento trend se neustále drží a podniků s implementovaným systémem environmentálního managementu neustále přibývá. Celkový počet společností se zavedeným systémem EMS k 31.12.2005 je znázorněn v následujícím grafu.

1500 1350 1200 1050 900

EMAS

750 ISO 14

600 450 300 150 0 1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Graf č.1: Vývoj počtu podniků s EMAS a ISO 14 001 (zdroj: Agentura EMAS)

40

Environmentální manažerský systém Jak vyplývá z předcházejícího grafu počet společností s EMS neustále roste. Největší nárůst byl zaznamenán především v roce 2003, a to jak v případě implementace systému dle normy ISO 14 001, tak i dle Programu EMAS. V obou případech byla registrována téměř třetina z celkového počtu společností s EMS. Tento graf také odráží různou historii obou systémů. V jakém pořadí nabývaly standardy účinnosti, v takovém byly i následně uváděny do praxe. Další podstatnou informací, kterou můžeme z grafu vyčíst, je rozdíl mezi společnostmi certifikovanými dle normy ISO a společnostmi zapsanými v Národním registru EMAS. Navzdory podobnosti obou standardů a v obou případech velkými přínosy pro podnik, je upřednostňováno téměř v 99 procentech zavádění systému dle normy ISO 14 001. Důvodů, proč firmy téměř nezavádějí systém dle EMAS, bývá uváděno zástupci firem hned několik. Mezi tyto důvody pak patří zejména: • Mezinárodní platnost normy ISO 14 001 Norma ISO má na rozdíl od EMAS mezinárodní platnost, která je značnou výhodou pro podniky, které vyvíjejí obchodní vztahy i se státy mimo rámec Evropské Unie (EU). Standard EMAS je uznávám především v rámci EU. • Podobnost s normami řady ISO 9 000 Jak již bylo zmíněno, jsou normy řady ISO 14 000 kompaktní s normami jakostního managementu řady ISO 9 000. Má-li tedy společnost již zavedený systém jakosti podle uvedených norem, může být pro ni ISO 14 001 výhodnější. Normy jsou si podobné metodicky, což může spolu se zkušenostmi ze zavádění, zjednodušit přípravy a implementaci EMS. • Přílišná otevřenost EMAS Za nevýhodu EMAS bývá považováno právě jeho environmetální prohlášení, v němž jsou požadovány příliš detailní informace jako například hodnoty všech významných environmentálních aspektů. Prohlášení je dokumentem veřejným, a tudíž jsou tyto informace zneužitelné konkurencí. V případě normy ISO14 001 neexistuje žádná povinnost zveřejňování informací tohoto typu, v tomto ohledu je norma mnohem intimnější.

Tento trend a také především razantní snížení podniků v Národním registru EMAS, ke kterému došlo během měsíce června a července loňského roku, bylo jedním z hlavních důvodů „Setkání Programu EMAS“, organizované Agenturou EMAS, za účasti zástupců zajišťujících program EMAS v ČR a zástupci podniků se zavedeným EMAS. 41

Environmentální manažerský systém Byla zde otevřen prostor pro diskusi o změnách Programu EMAS. Výměna názorů odborníků, kteří se účastnili této konference, potvrdila dlouhodobý stav v České republice, a to že náročnému systému řízení podniku chybí pozitivní zpětná vazba. Není viděn jako plus nejen státní správou ale i jinými zájmovými skupinami, není zvýhodněním při výběrových řízeních, nesnižuje počet kontrol a podniky je spojován spíše s rizikem než s přínosy. Na setkání bylo rozhodnuto, že bude vytvořen certifikát „Registrovaný podnik s EMAS“ a bude

projednána jeho podpora na Ministerstvu životního prostředí (MŽP). Bylo také

dohodnuto, že Agentura EMAS i ostatní instituce programu budou nadále jednat se státními subjekty a finančním sektorem o podpoře podniků s EMAS (např. veřejné zakázky, snížení kontrol od ČIŽP, zvýhodnění u bank a pojišťoven, propagace EMAS v tisku). Bylo zde zmíněno několik dalších návrhů na podpoření podniků se zavedeným systémem EMAS, např. možnost uznání ISO 14 001 při zavedení EMAS. Také zde ale zaznělo, že by EMAS neměl být protěžován na úkor jiných dobrovolných nástrojů a konečné rozhodnutí by se mělo ponechat na kompetentních osobách příslušných podniků.

42


8.3.1 STRUKTURA PODNIKŮ Jaké je vlastně zastoupení podniků, které implementovaly environmentální manažerský systém? Podle posledních údajů, které jsem získala od pracovníka Agentury EMAS, je zastoupení podniků vzhledem k rozdělení podle odvětvové klasifikace ekonomických činností NACE (Nomenclature Générale des Activités Economiques dans l‘Union Européenne) následující:

A B

29 - 2%

2 - 0% 107 - 8%

C

8 - 1%

91 - 7%

644 - 49%

D E

36 - 3% 9 - 1%

F G

82 - 6%

H

j

I J K L M

262 - 20%

N O

37 - 3%

P Q

Graf č.2: Podniky s zavedeným EMS podle NACE (zdroj: Agentura EMAS, stav k 4/2005)

Jak je znázorněno grafem, největší počet podniků, které zavedly systém EMS, je zastoupené ve zpracovatelském průmyslu, jež představuje šedá výseč znázorněného grafu. Hned po zpracovatelském průmyslu následuje stavebnictví, ostatní veřejné, sociální a osobní služby a činnosti v oblasti nemovitostí a pronájmu; podnikatelské činnosti. Tyto čtyři ekonomické činnosti jsou nejvíce zastoupené mezi podniky s EMS. Za nimi jsou to pak zbývající činnosti v následujícím pořadí: obchod; opravy motorových vozidel a výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost, výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody, doprava, skladování a spoje, zemědělství, myslivost a lesnictví, ubytování a stravování, těžba nerostných surovin.

43

Environmentální manažerský systém Současný stav zastoupení jednotlivých činností nezaznamenal žádné výrazné změny, stejný poměr byl vykázán již v roce 2003. Důvodem tohoto zastoupení, je největší poměr počtu společností zpracovatelského průmyslu na celkovém počtu společností vůbec a také vypovídá o tom, že v tomto odvětví našla norma největší uplatnění a je nejvíce vyžadována trhem. Zastoupení jednotlivých odvětví je stejný i v případě, zaměříme-li se pouze na implementaci dle zásady EMAS. V případě rozdělení společností podle ekonomické činnosti můžeme jednoznačně jmenovat položku, která má výraznou převahu nad ostatními. Rozdělíme-li však podniky se zavedeným systémem environmentálního managementu dle jejich velikosti, tak zde se již tak výrazné rozdíly nevyskytují.

19 - 2%

88 - 9% 201 - 21%

279 - 29% Mikro (0 - 9)

Malé (9 - 49)

Střední (50 - 249)

Velké ( 250 a více)

378 - 39%

Nezjištěno

Graf č.3: Podniky se zavedeným EMS podle velikosti (zdroj: Agentura EMAS)stav k 31.12.2004)

Jak je výše na grafu zobrazeno, největší zastoupení podniků s implementovaným systémem EMS najdeme mezi podniky střední velikosti, tzn. mezi podniky s počtem zaměstnanců od 50 do 249. Tato skutečnost odráží pozitivní trend v oblasti podpory malých a středních podnikání a úspěch různých projektů týkajících se implementace EMS, právě v této skupině podniků. V této skupině byl zaznamenán nárůst až o šest procent oproti roku 2003, kdy procentuální zastoupení bylo na úrovni pouhých 33 procent. Nárůst zaznamenala za poslední 44

Environmentální manažerský systém tři roky i skupina malých podniků, a sice o 9 procent a také o 3 procenta skupina mikropodniků. Naopak výrazný pokles byl zaznamenán ve skupině podniků s počtem zaměstnanců nad 250. Procentuální snížení podílu zástupců této skupiny činí až 16 procent. Budeme-li se ale opět zajímat, jak je tomu v případě podniků, které implementovaly systém podle EMAS, zjistíme, že struktura zastoupení je zcela odlišná. Jak by se dalo očekávat, v této oblasti dominují zcela jednoznačně velké podniky. Míra jejich zastoupení dosahuje vysokých 63 procent. Podstatnou skutečností bude v tomto případě vyšší náročnost tohoto systému. Tato náročnost se odráží nejen v požadavcích standardu na otevřenější komunikaci podniku s veřejností a kladení vyšších cílů, ale v tomto případě především vyšší potřeby finančních a personálních zdrojů. Podniky si EMAS také zavádějí pro zlepšení „image“, proto jsou v registru EMAS většinově zastoupeny firmy nad 250 zaměstnanců, které mají jak personální, tak finanční možnosti.

45


8.4 VÝVOJ SYSTÉMŮ EMS VE SVĚTĚ A SROVNÁNÍ S ČESKOU R EP U BL I K O U Systémy environmentálního managementu jsou uplatňovány na všech kontinentech světa. Zrovna tak jako v České republice je rozšířenějším nástrojem k zavedení systému EMS norma ISO 14 001, panuje tato situace i v ostatních zemích světa. Tento univerzální nástroj se stal velice populárním a celosvětově uznávaným. Jaké je tedy jeho zastoupení v dílčích částech světa? V následujícím grafu je znázorněno, jak se postupně vyvíjí poměr udělených certifikátů na jednotlivých kontinentech. 100000 90000 80000

Austrálie a Nový Zéland

70000 60000

Blízký východ

50000

Evropa

40000

Severní Amerika

30000

Střední a jižní Amerika

20000

Afrika/Západní Asie

10000 0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

Graf č.4: Počet udělených certifikátů dle kontinentů

Z grafu je patrné, že počty udělených certifikátů na jednotlivých kontinentech jsou značně rozdílné. Ve skupině států Afrika/Západní Asie jsou kromě států ležících na Africkém kontinentě státy Západní Asie, mezi než patří země jako Afgánistán, Bahrain, Indie, Irán, Israel, Jordán, Libanon, Saudské Arábie, Sýrie a Spojené Arabské Emiráty. Jednotlivé procentuální zastoupení a jeho postupný vývoj, včetně absolutního počtu udělených certifikátů a jejich procentuálního nárůstu na jednotlivých kontinentech pak zachycuje následující tabulka, znázorněná na další straně.

46


Kontinent

Podíl počtu udělených certifikátů v letech 1999

2000

2001

2002

2003

2004

Afrika/Západní Asie

2,39

2,84

2,51

2,74

3,02

3,32

Střední a Jižní Amerika

2,19

2,43

1,86

2,87

2,56

3,26

Severní Amerika

6,91

7,32

7,35

8,2

7,92

7,45

Evropa

52,21

48,13

49,62

47,14

48,43

43,96

Dálný východ

30,84

34,42

34,81

35,88

35,94

39,7

5,46

4,86

3,87

3,16

2,13

2,31

14 106

22 897

36 765

49 449

66 070

90 569

6 219

8 791

13 868

12 684

16 621

24 499

84

98

112

117

113

127

Austrálie a Nový Zéland Celkem udělených certifikátů Roční nárůst Počet zemí

Tab. č.1: Podíl počtu udělených certifikátů dle kontinentů

Jak vyplývá z tabulky i grafu, bylo nejvíce certifikátů uděleno na Evropském kontinentě, přičemž nejvíce ve státech EU.

Tabulka také zachycuje jednoznačný trend v rozdělení

certifikátů. Podíl vyspělých kontinentů jako jsou Evropa a Austrálie a Nový Zéland zaznamenává po celé znázorněné období meziroční pokles počtu udělených certifikátů na úkor kontinentů Afrika/Západní Asie, Střední a Jižní Amerika a především na úkor Dálného Východu tj. států jako Japonsko, Čína, Korea, Malajsie, Singapur. Celkově však počet

udělených certifikátů zaznamenal největší narůst v jeho historii. Také počet zemí, ve kterých je nástroj používán, neustále roste a na konci roku dosáhl vysokého čísla 127. Mezi státy s největším absolutním počtem udělených certifikátů patří především státy Evropy a Asie. Mezi tzv. TOP TEN, tedy deset zemí s největším počtem certifikátů, patří v následujícím pořadí země Japonsko, Čína, Španělsko, Velká Británie, Itálie, USA, Německo Švédsko, Francie, Jižní Korea. K těmto státům se bohužel počtem certifikátů, ale nutno připomenout, ani jejich velikostí a ekonomickou vyspělostí, neřadíme. Jaké je ovšem postavení České republiky ve srovnání s novými členskými zeměmi EU? V následujícím grafu je znázorněna Česká republika spolu s dalšími devíti novými členy EU v časovém období od roku 1999 až po leden tohoto roku, tak jak se vyvíjel počet certifikátů v daných zemích. 47

Environmentální manažerský systém Počet certifikací je jeden z ukazatelů stupně rozvoje v oblasti dobrovolných environmentálních smluv a může být rovněž chápán jako ukazatel výkonu managementu podle ISO 14031 (Hodnocení environmentálního profilu).

2500

Česká republika

2000

Estonsko Kypr

1500

Litva Lotyšsko

1000

Maďarsko Malta Polsko Slovensko

500

Slovinsko

0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2006(leden)

Graf č.5: Vývoj počtu udělených certifikátů ISO 14 001 v nových členských zemích EU

Co do počtu certifikátů se Česká republika jednoznačně řadí na první místo. Počet udělených certifikátů však neodráží ekonomický rozvoj nebo velikost státu. Tyto dva faktory však hrají rozhodující roli při určování rozvoje daného státu v oblasti EMS. Asociace pro environmentální management KÖVET – INEM Hungária proto údaje o počtu získaných certifikátů vztáhla na další dva ukazatele - a to počet obyvatel a HDP a toto hodnocení stupně rozvoje environmentálního managementu v jednotlivých státech pak nazývá „Speedometr ISO 14001“ (Tachometr ISO 14001) . Pomocí těchto ukazatelů pak můžeme porovnat jednotlivé státy s větší vypovídací hodnotou.

48


Stát

Obyvatel / ISO 14 001 1000 obyvatel na 1 certifikát

Stát

HDP/ISO 14001 milionů EUR na 1 certifikát

Česká republika

4,8

Česká republika

46,38

Estonsko

9,16

Estonsko

72,12

Kypr

24,66

Kypr

462,71

Litva

15,9

Litva

94,87

Lotyšsko

25,9

Lotyšsko

277,09

Maďarsko

10,21

Maďarsko

88,66

Malta

78,93

Malta

895,5

Polsko

64,02

Polsko

367,49

Slovensko

20,22

Slovensko

143,39

Slovinsko

6,37

Slovinsko

87,29

Tab.č.2: Počet obyvatel na jednu certifikaci

Tab.č.3: HDP na jednu certifikaci

Jak v případě tabulky č.2 tak i v případě tabulky č.3 platí pro daný ukazatel, že čím menší je poměr, tím lepší je vývoj environmentálního managementu v daném státě. V případě tabulky č.3 lze však u méně "bohatých" států dosáhnout dobrého výsledku s menším počtem certifikací. Z těchto tabulek je patrné, že Česká republika dosahuje první příčky nejenom v absolutním počtu dosažených certifikátů, ale i v jednotlivých ukazatelích. Situace v ČR se značně za poslední roky zlepšila a dokonce Česká republika dostihla ve zmíněných ukazatelích i tak vyspělé státy, které jsou považovány za jedny z nejvyspělejších, co se týče ochrany životního prostředí, jako je Německo a Rakousko, jejichž hodnoty jsou uvedeny v následující tabulkách.

Stát

HDP/ISO 14001

Obyvatel / ISO 14 001

milionů EUR

1000 obyvatel

na 1 certifikát

na 1 certifikát

Německo

440,41

16,23

Rakousko

447,82

14,89

Tab.č.4: Počet obyvatel a HDP na jednu certifikaci

49

Environmentální manažerský systém Jaká je však pozice České republiky

v počtu podniků se zavedeným systémem

environmentálního managementu podle standardu EMAS? Ve srovnání s okolními státy jako je Rakousko a Německo má ČR v počtu zaregistrovaných podniků se systémem EMAS mnohé co dohánět, avšak v porovnání s bývalými kandidátskými zeměmi naopak může být velkým vzorem. Česká republiky byla prvním státem z bývalých kandidátských zemí, která zavedla plně funkční systém EMAS a prvenství si neustále drží i v počtu zaregistrovaných podniků s EMAS. Z celkového počtu 29 zaregistrovaných společností všech bývalých kandidátských zemí připadá celých 21 registrací na ČR. Další země, které následují v pořadí, jsou Maďarsko a Slovensko s pouhými dvěma registracemi připadající na každý stát. Takto velký náskok napovídá, že si ČR svojí první příčku ještě dlouho udrží.

50


8.5 KONZULTAČNÍ SPOLEČNOSTI Jestliže podnik dospěje k závěru implementovat environmentální manažerský systém, pak již stojí před samotnou otázkou – jak na to? Aplikace požadavků standardů ať již jednoho (ISO) nebo druhého (EMAS) není zcela jednoduchou záležitostí. Jejich realizace vyžaduje jistou odbornou způsobilost pracovníků, kteří budou pověřeni implementací systému a po té i zodpovědností za něj. To především z důvodu zajištění správnosti interpretace požadavků normy a vyvození správných závěrů, které budou mít vztah na procesy organizace. ISO 14001 je normou, která se zabývá systémem jako takovým a nezaměřuje se na specifika jednotlivých oborů. Z toho vyplývá její obecnější charakter a právě nutnost správně interpretovat požadavky. Ne každá organizace, která se rozhodne EMS zavádět, disponuje pracovníky, kteří již mají s tímto zkušenosti. Z toho důvodu by mělo vedení podniku zvážit, zda využít či nevyužít služeb externích společností, které se zaváděním systémů řízení zabývají. V současné době je na trhu opravdu velké množství organizací, které

se zabývají

poradenstvím, školením a zaváděním systémů environmentálního řízení. Paleta nabídky firem je opravdu široká, především, co se týče kursů v oblasti vzdělávání a to ať už při vzdělávání během samotné implementace či následného vzdělávání. Rozhodne-li se firma využít odborné pomoci, pak je na místě zvolit rozsah spolupráce při imlementaci systému. Většina společností na trhu nabízí minimálně dva základní způsoby spolupráce při zavedení: • Zavedení systému na klíč • Zvedení prostřednictvím individuálních konzultací Při zavedení systému řízení na klíč je většinou úkolů pověřen právě konzultant, který odvede největší díl práce. Vypracuje veškerou dokumentaci podle požadavků managementu podniku a připraví společnost k certifikaci. Povinností firmy je v tomto případě v podstatě pouze zvolit jednu či více osob v organizaci, které budou odpovědnými za systém EMS a na nichž bude poskytovat konzultantovi veškeré potřebné informace a být mu po celou dobu k dispozici.

51

Environmentální manažerský systém V případě zavedení systému prostřednictvím individuálních konzultací spočívá spolupráce mezi společností

a poradenskou organizací na principu postupného předávání znalostí,

know-how a zkušeností ze strany konzultantů směrem k zaměstnancům organizace. Tento proces postupného seznamování se s problematikou se odehrává v rámci předem stanovených a naplánovaných konzultací. Pro organizaci zavádějící systém EMS představuje tento způsob především čerpání důležitých informací, proces učení se, získávání předloh a plnění tzv. domácích úkolů, čímž vytváří postupně systém EMS. Kromě těchto dvou základních postupů zavedení systému environmentálního řízení nabízejí některé společnosti i další úrovně možné spolupráce. Jedná se například pouze o konzultace, které se odehrávají mezi poradcem a zaměstnanci firmy, při nichž dochází jenom k předávání odborných rad a informací, aniž by konzultant zpracovával pro firmu jakoukoliv dokumentaci. Další alternativou, jak využít poradenské pomoci, je zavádění systému prostřednictvím společných konzultací ve více společnostech najednou. Tato metoda je velice efektivní a ekonomicky výhodná. Spočívá na stejném základu a principu jako metoda individuálních konzultací, ale je určena pro dvě a více firem. Jelikož, jak již bylo zmíněno, jsou standardy obecné, předmět podnikání jednotlivých firem není v tomto případě důležitý. Tato metoda je značně ekonomicky výhodná, jelikož se náklady na zavedení systému na úrovni poradenské pomoci spravedlivě rozpočítávají mezi jednotlivé účastníky projektu. Společnost tak má možnost jednoduše snižovat náklady na zavedení systému tím, že najde další organizace, které se budou konzultací účastnit. Dalším pozitivní efektem využití tohoto způsobu konzultací, je možnost vyměňování informací a zkušeností mezi jednotlivými účastníky a popřípadě i možnost navazování obchodních kontaktů.

Využití poradenské pomoci není právě levnou záležitostí a pokud se tedy organizace k tomuto kroku rozhodne, měla by pečlivě zvážit svoji volbu, kterou společnost si vybere za svého partnera. Na trhu, jak je již uvedeno výše, je opravdu mnoho organizací s krátkodobou či dlouhodobou tradicí, zahraničních či tuzemských. Je velmi těžké rozeznat kvalitu služeb nabízených jednotlivými společnostmi. Základním kamenem úspěšného výběru jsou reference. Dobrá poradenská společnost musí mít minimálně přes sto spokojených zákazníků a v konkrétním odvětví dané organizace alespoň deset zákazníků. Ačkoliv důležitější nežli odvětví je spíše rozsah (velikost) 52

Environmentální manažerský systém společnosti. Kdo má zkušenosti s velkými společnosti, nemusí být vhodný pro zavedení systému v malé společnosti a naopak. Větší jistotu může nabízet poradenská společnost disponující více odbornými konzultanty než samotný živnostník, neboť taková společnost je schopna případně nepřítomného konzultanta nahradit jiným. Dalším kritériem, které zajisté hraje při výběru konzultační společnosti důležitou roli, je cena poskytovaných služeb. Způsob, jakým společnosti stanovují cenu za jimi poskytované služby, závisí samozřejmě na způsoby spolupráce s organizací a dále na kritériích jako jsou např.: • Velikost organizace (počet zaměstnanců) • Odvětví, ve kterém organizace působí • Složitost organizace Také nepochybně záleží, ať už se jedná o jakoukoliv formu zavádění, na míře spoluúčasti organizace zavádějící systém a také na časové náročnosti implementace, která je rovněž závislá na navýše zmíněných faktorech a také na aspektech společnosti ovlivňujících životní prostředí a míře do jaké plní společnost právní předpisy. Zde platí samozřejmě přímá úměra, čím delší je doba implementace, tím vyšší jsou náklady s ní spojené. Doba trvání implementace je podle studie provedeného Ministerstvem ŽP udávána následně:

Typ systému

Průměrná doba implementace ( v měsících)

EMS

13,99

ISO 14 001

13,94

EMAS

19,88

Tab. č.5: Průměrná doba implementace EMS

Doba implemetace EMS Velikost podniku podle ISO 14 001 (v měsících)

Doba implementace EMS podle EMAS (v měsících)

Malý podnik

16

Střední podnik

12

20

Velký podnik

13

22

Tab.č.6: Doba implementace EMS dle jednotlivých standard 53

Environmentální manažerský systém Nejdelší průměrnou dobu implementace vykazují podle průzkumu podniky, které se zabývají výrobou a rozvodem elektřiny, plynu a vody. Tato doba činí až 26 měsíců. Delší dobu než činí průměr pak trvá zavedení systému v organizacích, jejichž předmětem činnosti je doprava, zemědělství a myslivost, lesní hospodářství, skladování, pošty a komunikace a činnosti v oblasti nemovitostí, pronajímaní movitostí, služby pro podniky, výzkum a vývoj. Naopak kratší dobu implementace než je doba obvyklá, vykazují odvětví ostatní veřejné, sociální a osobní služby, stavebnictví a odvětví obchod, opravy motorových vozidel a spotřebního zboží. Náklady na spolupráci s poradenskými společnostmi se pak orientačně pohybují v následujícím rozmezí:

Velikost podniku

Konzultace k EMS v tis. Kč

Malý podnik

50-85

Střední podnik

85-170

Velký podnik

120 a více

Tab.č.7: Náklady na konzultační poradenství

Spolupráce s těmito poradenskými společnostmi probíhají nejčastěji na základě uzavření smlouvy o dílo, ve které je stanovena pevná cena za celé dílo, což znamená poradenství vedoucí k získání certifikátu, školení, interní audity a všechny ostatní činnosti nutné pro úspěšné absolvování certifikačního auditu. Částky jsou firmami účtovány různým způsobem, i zde hraje samozřejmě důležitou roli způsob zavedení. Poradenské služby bývají fakturovány v případě systému zavedení na klíč úhrnnou částkou, která se obecně pohybuje od 50 do 200 tis. Kč. Jedná-li se o zavedení prostřednictvím konzultací, bývá částka vyčíslena ve většině případů na jeden konzultační den nebo se také vyskytuje obrat "člověkoden", kdy firma dbá na celodenní vytížení konzultanta u zákazníka. Cena za 1 konzultační den se liší společnost od společnosti. Orientačně se cena pohybuje od 5 do 10 tis.Kč s připočtením cestovních výloh a DPH. Obecně se dá říci, že ceny soukromých osob se pohybují na nižší úrovni, zatímco ceny zahraničních společností naopak výše.

54

Environmentální manažerský systém Výše uvedené položky jsou účtovány pouze za implementaci systému EMS, v případě, že by organizace zaváděla dva integrované systémy (QMS + EMS) či dokonce tři systémy tzv. integrovaný systém řízení bude to zajisté podstatně finančně náročnější. Jednoznačně se však potvrzuje, že podnik, který má již zavedený a certifikovaný systém řízení jakosti podle ISO 9000, vynaloží téměř o 25 % méně finančních prostředků a také zkrátí čas potřebný k implementaci EMS (cca o 15 %). V současné době převažuje počet společností, které upřednostňují implementaci na klíč. Podle sdělení konzultantů činí jejich procentuální podíl asi tak 80% jejich zákazníků. K těmto zákazníkům se řadí zejména menší podniky, v kterých jsou pracovníci plně vytíženi běžnými úkoly. Jinak je tomu ve státní správě, která využívá zejména konzultační pomoci.

Náklady na konzultační pomoc nepatří nutně mezi ty, které se musí při implementaci sytému vyskytnout. Má tedy firma využít pomoci externí poradenské firmy? Podniky, které systém environmentálního managementu již zavedly, poukazují na přednosti

spolupráce

s

konzultační

společností

především

při

zpracování

environmentálního přezkoumání, rejstříků environmentálních aspektů, sestavení rejstříku právních a jiných požadavků, ale také např. při provádění interních auditů. Výhoda spolupráce spočívá zejména v tom, že externí konzultanti často vidí věci, které zaměstnanci společnosti z důvodů provozní slepoty jednoduše přehlíží a odhalí tak snadněji problémy, které brání účinnému fungování systému. Další výhodou je odborná způsobilost externích konzultantů a jejich disponibilita velkým množstvím

zkušeností

s implementací

systému.

Dosáhnout

této

odborné

úrovně

u zaměstnanců podniku by pro malé a střední podniky znamenalo vysoké náklady. A jaký popřípadě zvolit způsob spolupráce? Ze strany odborníků je upřednostňován především způsob individuálních konzultací. Některé konzultační společnosti dokonce zásadně nezavádějí sytém na klíč, jelikož zastávají názor, že žádný systém, aby mohl fungovat, nemůže být zaveden na klíč. Mají zato, že v těchto případech hrozí mnohem větší riziko „udokumentování“ a také, že vzniklé řady dokumentů zůstanou nepřečteny a v reálné praxi v podstatě ani neproběhnou. Pokud se tedy vedení podniku pro možnost spolupráce s externí společností rozhodne, měla by svou volbu řádně zvážit tak, aby se jí tato investice vrátila v podobě účinně a kvalitně zavedeného EMS.

55


8.6 CERTIFIKAČNÍ SPOLEČNOSTI Jestliže firma ukončila úspěšně své snažení a implementovala systém environmentálního managementu, může své úsilí korunovat v případě normy ISO 14 001 získáním certifikátu a v případě EMAS zapsáním do Národního registru EMAS. Certifikace ani zapsání do registru není povinností firmy, ale je pro ni možností a také nejefektivnějším způsobem, jak deklarovat a prokázat svůj zodpovědný přístup k životnímu prostředí, své účinky na životní prostředí a také své environmentální cíle pro budoucnost. Je to důkaz, který je přijímán obchodními partnery, státní správou i širokou veřejností. Certifikace (ISO) či validace (EMAS) zavedeného systému musí být provedena třetí nezávislou stranou, tedy certifikačním orgánem či environmentálním ověřovatelem, jejichž nezávislost zajišťuje, že výsledky auditu prokazují shodu s daným standardem. Protože, jak jsem již zmínila, oba standardy se od sebe v některých ohledech liší, odlišují se tedy i způsoby, jakými jsou ověřovány.

ISO 14 001 V následujícím grafickém znázornění procesu certifikace jsou popsány pouze podstatné kroky tohoto procesu, tento proces je jinak značně obsáhlejší a také je především záležitostí vztahu mezi certifikačním orgánem a společností, což znamená, že má případ od případu svá specifika. formulář Žádost o certifikaci

Zařazení do programu posouzení a certifikace a následné uzavření smlouvy

Certifikační audit I.stupně

Výsledek

Nápravná opatření

Certifikační audit II.stupně

Udělení certifikátu

Výsledek


Obr.č.3: Certifikace systému EMS dle ISO 14 001 56

Environmentální manažerský systém Firma, která usiluje o udělení certifikátu, si nejdříve vybere jeden z certifikačních orgánů na trhu a zašle o sobě tomuto orgánu relevantní informace. Po té certifikační orgán vyhotoví pro firmu nabídku na provedení certifikace a poskytne všechny důležité informace týkající se celého procesu certifikace. V případě, že organizace souhlasí s podmínkami certifikace, zašle jí certifikační orgán žádost o certifikaci včetně návrhu smlouvy na její provedení. Po uzavření smlouvy je organizace zařazena do programu posuzování a certifikace a je stanoven předběžný termín (měsíc/rok), ve kterém proběhne certifikační audit. U některých certifikačních orgánů může být společnost zařazena do programu bez uzavření

smlouvy,

po

zaplacení

registračního

poplatku.

Smlouva

se

podepisuje

až v okamžiku, kdy společnost usilující o certifikaci dá sama certifikačnímu orgánu na vědomí, že je připravena, přičemž doba, po kterou je společnost zařazena v programu, není časově omezena. Před zahájením samotné certifikace musí být systém managementu organizace prokazatelně dokumentován, aplikován v praxi v celém rozsahu

po dobu minimálně

tří měsíců a již prověřen interním auditem a přezkoumán vedením organizace. Jestliže jsou všechny náležitosti splněny, pak již může začít samotný proces certifikace. U systémů environmentálního managementu se na rozdíl od systému managementu jakosti, kde tato povinnost není, konná povinně nejdříve audit prvního stupně. Při tomto auditu je navštívena organizace certifikačním orgánem. Jsou přezkoumány aspekty působení na životní prostředí, příslušné legislativní požadavky, je přezkoumána dokumentace EMS a environmentální politika podniku, cíle podniku, výsledky interních auditů a přezkoumání systému vedením. Zjištění nedostatky jsou zaprotokolovány, aby mohly být následně napraveny a firma mohla úspěšně absolvovat následný, již certifikační, audit. Dále následuje audit druhého stupně, při kterém orgán zjišťuje efektivnost systému EMS a to tím, že zkontroluje, zda byla učiněna opatření k nápravě z prvního stupně a dále zjistí, nakolik se shoduje systém s danou normou. Závěry certifikačního auditu jsou pak posléze dokumentovány ve zprávě z auditu. Na základě výsledků auditu, pak rozhodne certifikační společnost, zda udělí, odloží či zamítne vydání certifikátu. V případě, že je certifikát společnosti udělěn, pak v období do vypršení platnosti certifikátu, tj. do 3 let, podstoupí dozorové audity ze strany certifikačního orgánu, který takto dohlíží na shodu systému s normou. Po tříleté platnosti certifikátu je pak proveden opakovaný audit systému a v případě shody prodloužen certifikát. 57

Environmentální manažerský systém EMAS EMAS Příloha 1 formulář Žádost o ověření

Předložení dokumentu

Zařazení do programu o posouzení a následné uzavření smlouvy

nebo Certifikát ISO 14 001

EMAS-I.stupeň Verifikace

Výsledek

EMAS-II.stupeň Validace


Výsledek


Prohlášení o platnosti

Registrace

Obr.č.4: Validace systému EMS dle EMAS

I tento grafický přehled envirnmentálního ověření EMAS je ilustrativní verzí a může se však, samozřejmě nikoliv ve svých náležitostech a podstatných faktech, lišit společnost od společnosti. Počáteční fáze u ověření systému dle EMAS je obdobná jako v případě certifikace normy. Firma si na počátku musí nejprve zvolit environmentálního ověřovatele. Poté musí ověřovateli pro zhotovení nabídky poskytnout všechny důležité informace a podepsat s ním, v případě souhlasu s vyhotovenou nabídkou, smlouvu. Společnost musí také při jednání o uzavření smlouvy dodat ověřovateli dokumenty jako jsou Environmentální prohlášení určené k validaci a v případě, že již má certifikován EMS dle ISO normy, dodá i akreditovaný ISO certifikát. Požadavky pro ověřování systému EMAS závisí na předchozí existenci systému řízení, tedy v případě, že není k dispozici žádný akreditovaný certifikát vydaný třetí stranou, systém se musí dodatečně ohodnotit podle požadavků EMAS a tyto dokumenty se poskytnou rovněž k dispozici. Před samotným procesem ověřování musí být systém přiměřeně zdokumentován, uplatňován v praxi nejméně po dobu tří měsíců, prověřen již interním auditem a také vedením organizace a také musí být zpracován návrh environmentálního prohlášení. Při prvním stupni – verifikaci systému, prozkoumá ověřovatel systém zpracovávání environmentálních údajů a také způsob provádění interních auditů a dohodne se společností především samotný proces validace. Při následné validaci dochází ke kontrole dokumentů a návštěvě dané organizace. Ověřovatel prostuduje předložené dokumenty, jako je například registr aspektů, návrh 58

Environmentální manažerský systém environmentálního prohlášení či jiná související dokumentace obsahující environmentální politiku a program, popis systému environmentálního řízení a informace o environmentálním přezkoumání. V následném kroku se pak již jedná o návštěvu společnosti. Jsou vedeny rozhovory s pracovníky a zkoumá se, jak jsou naplňovány všechny požadavky na systém a jak je systém aplikován v praxi. Environmentální ověřovatel poté připraví zprávu pro vedení společnosti, v které jsou shrnuty výsledky z ověřování včetně platnosti či neplatnosti environmentálního prohlášení. Je-li environmentální prohlášení validováno, podá společnost posléze žádost o zapsání do Registru EMAS. Následně dohodne společnost s environmentálním ověřovatelem program dalšího přezkoumání, které bude uskutečněno nejpozději do 3 let od validace a také ujedná ověřování změn v environmentálním prohlášení, které se uskuteční každý rok.

Společnost s implementovaným EMS dle ISO 14 001 má možnost si vybrat mezi třemi typy certifikačních orgánů. Prvním typem je neakreditovaný certifikační orgán, druhým akreditovaný certifikační orgán v zahraničí a třetím je orgán akreditovaný u Českého institutu pro akreditaci. V případě, že společnost zvolí neakreditovaný certifikační orgán, získá organizace neakreditovaný certifikát a musí na tuto skutečnost upozorňovat ostatní subjekty. Volba neakreditovaného orgánu se ovšem nedoporučuje, jelikož obnáší riziko, že systém nebude jinými subjekty respektován a uznáván, neboť s sebou nenese záruku jisté kvality. Rozhode-li se pro akreditovaný orgán, pak má záruku kvality. Akreditace slouží jako prostředek k získání důvěry společnosti v certifikační orgány. Akreditace je nejúčinnější, pokud byla udělena národním orgánem pro řízení akreditace. Každý akreditovaný certifikační orgán musí totiž tak, jak firma prochází postupem certifikace, projít náročnými podmínkami akreditace. Akreditace je na území České republiky prováděna Českým akreditačním institutem (ČIA). ČIA posoudí na základě mezinárodních kritérií, zda je daný subjekt usilující o akreditaci způsobilý vykonávat danou činnost, v které chce akreditaci získat, v tomto případě v oblasti certifikace systémů environmentálního managementu, či nikoliv. Součástí takové prověrky jsou i tzv. witness audity, nebo-li posouzení certifikačního orgánu akreditačním institutem při jeho činnosti na místě během běžného provozu. ČIA pak i po udělení akreditace provádí nad akreditovanými subjekty

59

dozor. Provádění dozoru

Environmentální manažerský systém znamená, že ČIA prověřuje v certifikačním orgánu, kterému osvědčení o akreditaci vydala, že průběžně plní veškeré závazky a kritéria, které akreditaci podmiňují. Jak je to s uznáním akreditace certifikačních orgánů od ČIA v jiných zemích? ČIA se již od roku 1995 zapojuje do mezinárodní spolupráce, patří mezi aktivní členy světových akreditačních organizací. V současné době je členem mezinárodních organizací EA (European co-operation for Accreditation) - Evropské spolupráce v oblasti akreditace, IAF (International Accreditation Forum) - Mezinárodního akreditačního fóra a ILAC (International Laboratory Accredation Cooperation), jež ale není pro oblast certifikačních orgánů EMS podstatná. V rámci těchto mezinárodních organizací uzavírají národní akreditační orgány mezi sebou mnohostranné dohody o vzájemném uznávání výsledků svých činností. Pro oblast certifikace EMS byla významná Multilaterální dohoda (MLA) o vzájemném uznávání akreditace v oblasti environmentálního managementu (EMS) a certifikace výrobků, jejichž zakládajícími členy byli právě zástupci ČIA. Byla podepsána v říjnu roku 2004 v Kapském Městě. Akreditace certifikačních orgánů udělená ČIA je tedy platná ve všech zemích, jejichž národní akreditační orgány jsou signatáři této dohody. V případě, že si tedy společnost usilující o certifikaci, zvolí certifikační orgán, která není akreditován u ČIA, je jeho akreditace platná dle postupů ČIA, pokud se daný orgán nechal akreditovat jedním z členů MLA EA. Co se týče výběru environmentálních ověřovatelů, situace je zcela odlišná. Každý podnik, který se chce zapojit do Programu EMAS, musí zaslat environmentální prohlášení

své

odpovědnému orgánu (Agentura EMAS) a tento orgán pak

v souladu s pravidly EMAS jednoznačně vyžaduje, aby prohlášení bylo validováno akreditovaným ověřovatelem. V tomto případě pak musí společnost zvolit

takového

ověřovatele, který je akreditován u ČIA. Společnost si může zvolit i zahraničního environmentálního ověřovatele. Platí totiž, že ověřovatelé akreditovaní v jednom členském státě EU mohou provádět ověřování i v jiném státě v souladu s požadavky stanovenými v Nařízení. Podmínkou jejich působení v jiném státě je však vykonávání činnosti pod dohledem. Dohled nad zahraničním ověřovatelem v České republice provádí ČIA na základě jeho oznámení o zahájení ověřování v České republice. Environmentální ověřovatel před zahájením ověřování v jiném státě musí vyrozumět akreditační orgán dané země, ve které bude ověřování probíhat. Musí podat informace týkající se detailů jeho akreditace – odborné způsobilosti a složení případného týmu, také musí sdělit místo a čas, kdy ověřování probíhat, a případně i další informace. 60

Environmentální manažerský systém Společností zvolený certifikační orgán musí mít akreditaci pro obor, ve kterém firma podniká. Ostatní kritéria pro výběr certifikačního orgánu pak již závisí na firmě samotné. Pomocnými kritérii pro volbu orgánu mohou být požadavky zákazníků firmy, renomé certifikačního orgánu v dané oblasti či požadovaná cena za certifikaci. Výše ceny požadované za certifikaci je různá. Je stanovována smluvně certifikační organizací a závisí na počtu pracovníků, popř. oboru organizace. Nejčastěji se pohybuje od 10 do 30tis. Kč za jeden auditní den. U renomované zahraniční společnosti pak může cena pevná "all inclusive" za pracovní den dosáhnout denní sazby cca 24.000 Kč za auditora. V ceně je pak zahrnuta i doprava a ubytování auditorů a registrační poplatky a používání ochranných známek. Celková cena je samozřejmě také závislá na počtu auditních dní. Ten je dán striktními pravidly uvedenými v Metodického pokynu pro ČIA (MPA 51-01-02). Dva hlavní aspekty, které ovlivňují délku auditu je počet zaměstnanců a rizikovosti dopadů na životní prostředí. V obou případech platí, že čím vyšší je hodnota daného aspektu, tím vyšší je počet dní auditu.

Velikost podniku

Certifikace EMS (v tis.Kč)

Malý podnik (<49 zaměstnanců)

25 – 60

Střední podnik (50 – 249 zaměstnanců)

50 – 85

Velký podnik (>250 zaměstnanců)

120 a více

Tab.č.8: Náklady na certifikaci EMS Výhodou pro společnost by mohla být i volba certifikačního orgánu, který se řadí mezi členy sítě IQNet. IQNet je síť nejvýznamnějších certifikačních orgánů pro certifikaci systémů řízení, který sdružuje orgány z více než 30 zení světa. V rámci této sítě dochází k celosvětově vzájemnému uznávání certifikátů vydaných jednotlivými členy sítě. Členové této sítě vydávají spolu se svým certifikátem ještě IQNet Certificate. Tento certifikát může být pro společnost účinným nástrojem pro podporu svých aktivit na zahraničních trzích a významnou konkurenční výhodou. Členem této sítě se může stát vždy pouze jeden certifikační orgán dané země, který pokrývá všechny odvětví průmyslu i služeb na daném trhu. V České republice je tímto členem Sdružení pro certifikaci jakosti CQS, které má sedm členů z oblasti zkoušení a certifikace. 61

Environmentální manažerský systém Sdružení CQS je sice jediným českým zástupcem, který je členem mezinárodní sítě IQNet, avšak jedním z mnoha certifikačních orgánů, které na trhu v ČR působí. Zrovna tak, jak se zvyšují počty certifikovaných společností, se zvyšují i počty certfikačních orgánů. V následujícím grafu je znázorněn vývoj počtu certifikačních společností dle jejich data akreditace u ČIA. 30 25 20 15 10 5 0 1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Graf č.6: Vývoj počtu certifikačních orgánů akreditovaných u ČIA

V současné době působí v České republice: • 26 certifikačních orgánů pro ISO 14 001 akreditovaných u ČIA • 3 environmentální ověřovatelé EMAS akreditovaní u ČIA • 3 zahraniční environemntální ověřovatelé pracující pod dohledem ČIA • 22 certifikačních orgánů a společností pro ISO 14001/EMAS, které mají v ČR svou pobočku nebo zde již certifikovali alespoň jednu firmu.

Jak předcházející údaje naznačují, počet certifikačních orgánů na trhu je dostatek. Avšak počet nevypovídá nic o kvalitě. I přesto, že certifikující společnosti musí splňovat určitá kritéria pro výkon své činnosti a taky musí jisté požadavky od svého klienta vyžadovat, úroveň v těchto požadavcích se značně liší. Některé certifikační orgány nastavují společnostem nízkou laťku a orientují se pouze na splnění legislativních požadavků. Pokud si chce být však společnost jista, že jí zavedený systém bude opravdu funkční a efektivní, pak je doporučeníhodné, aby jej podrobila certifikaci orgánem, který klade vysoké požadavky. Bude mít tak jistotu, že její investice byla dobře vynaložena a bude i připravena na případné zpřísnění požadavků na systém.

62


8.7 FINANČNÍ PODPORA SYSTÉMU EMS Dobře zavedený environmentální manažerský systém představuje pro organizaci celou řadu přínosů, avšak neznamená pouze přínosy. Zavedení systému je spojeno také se značnými finančními výdaji. Jak již bylo uvedeno v předcházejících kapitolách, nejsou tyto výdaje právě malé. Jelikož je však zavedení systému dobrovolnou aktivitou podniků, je tedy na nich, aby tuto aktivitu ufinancovaly z vlastních finančních prostředků. To bývá také jeden z důvodů, proč systém některé podniky neimplementují. Protože je však vzhledem k známým faktům také zřejmé, že tento systém má přínosy nejen pro daný podnik, ale také pro širokou veřejnost a je v zájmu všech, aby docházelo k jeho rozšiřování, začaly vznikat různé finanční podpory, o které se podnik může v souvislosti s EMS ucházet. V současné době může podnik využít některé z následujících finančních podpor: •

Program podpory malých a středních podnikatelů TRH

Tento program je programem garantovaným Ministerstvem průmyslu a obchodu a poskytován Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou (ČMZRB). Jedním z cílů programu je poskytování příspěvku malým a středním podnikům po získání certifikátu QMS nebo EMS (ISO 9001, ISO 14001 a EMAS). K získání příspěvku z tohoto programu musí však organizace splňovat určité podmínky. V rámci tohoto programu musí organizace pro získání podpory: být malým či středním podnikem mít oprávnění podnikat na území České republiky mít vypořádány závazky vůči státním orgánům, úřadům a vůči svým zaměstnancům projekt musí být realizován na území České republiky certifikační orgán musí mít ke dni vystavení certifikátu platnou akreditaci na příslušnou činnost.

Zmíněný akreditační orgán, který provede certifikaci systému musí být akreditován jedním

ze

signatářů

Evropské

mnohostranné

dohody

o akreditaci

(MLA

EA).

Environmentální ověřovatel pak musí být akreditován u ČIA či v případě zahraničního ověřovatele pod jejím dozorem. 63

Environmentální manažerský systém Náklady, které jsou v rámci tohoto programu uznány, jsou náklady na poskytnutí poradenských služeb externími konzultanty, které nemají povahu trvalých nebo opakujících se činností nebo které se nevztahují k obvyklým provozním výdajům podniku a byly poskytnuty v souvislosti s přípravou na získání certifikátu. Podnik pak může získat příspěvek na certifikaci ve výši 50% uznatelných nákladů na odborné poradenské služby v souvislosti s certifikací nebo zaváděním programu EMAS. V případě, že podnik zavede systém EMS dle normy ISO 14 001 či EMAS může získat příspěvek až ve výši 200tis. Kč. Zavede-li firma integrovaný systém řízení ISO 9000 a současně ISO 14 001, pak může činit výše příspěvku až 300 Kč. Podniky s méně než 250 zaměstnanci mohou žádat o příspěvek na certifikaci ISO 14001, integrovaného systému řízení podle ISO 9001 a ISO 14001 nebo na validaci EMAS. Podniky s méně než 50 zaměstnanci mohou navíc získat příspěvek na získání certifikátu ISO 9001 (bez současné certifikace ISO 14001). Příspěvek se vyplácí až po získání certifikátu nebo ověření enviromentálního prohlášení podniku a předložení dokladů o pořizovacích nákladech. Podpora se vztahuje pouze k certifikátům vydaným od 1.4. roku předcházejícího roku podání žádosti o podporu. •

Program KONKURENCESCHOPNOST

Tento program byl vytvořen agenturou pro podporu podnikání a investic CzechInvest, která je státní příspěvkovou organizací podřízenou Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. Cílem tohoto programu je podpořit malé a střední podniky v jejich konkurenceschopnosti a to tím, že jim pomůže získat finanční příspěvek na poradenské služby a vylepšit tak jejich současnou pozici vůči konkurenci. Podporované jsou především projekty, které ke zlepšení pozice podniku přímo směřují. Mezi tyto patří např.strategické plánování podniku, operativní řízení podniku, školení, reorganizace a zlepšení výroby, zavádění

a dodržování evropských směrnic či systémy

informačního řízení. Podnik, který se chce o příspěvek ucházet musí být finančně stabilním, malé nebo střední velikosti se sídlem na území České republiky. Projekt, který je předmětem podpory, pak musí být realizován na území ČR s výjimkou hlavního města Prahy.

64

Environmentální manažerský systém Podnik je v případě zájmu o příspěvek na projekt posouzen a jsou mu určeny nejdůležitější oblasti pro zlepšení. Jestliže je mu projekt schválen, pak si musí vybrat poradce z Národního registru poradců, který bude na odstranění nedostatků pracovat. Na tyto poradenské služby je poskytován příspěvek až do 50% jejich ceny, avšak v rozmezí od 72 000 do 2 250 000 Kč. V současné době je rozpočet programu vyčerpán, a proto byl příjem přihlášek dne 30.4. 2006 ukončen. Je však možné, že se v programu uvolní místo a žádostem, které došly po tomto datu bude vyhověno. •

KOMORA CERT

KOMORA CERT je produkt, který vytvořila Hospodářská komora hlavního města Prahy v rámci projektu Pomáhejme sami sobě. Tento produkt by měl umožnit malým a středním podnikům získání certifikátů ISO 9001 a ISO 14 001 za bezkonkurenčně výhodných podmínek. Je určen pro podniky do 39 zaměstnanců. Doporučená cena produktu činí 199 000 Kč, které jsou určeny na poradenství při zavádění systému ISO 9001 nebo ISO 14 001 a také na certifikaci akreditovaným certifikačním orgánem. Jak poradenské, tak i certifikační subjekty musí být zapojeny do projektu. Místo příspěvku mohou firmy získat výhodný úvěr u ČSOB. Aby mohly výhodný úvěr podniky získat, musí projít systémem Ratingu MSP (malých a středních podniků – stanoven na základě finanční i nefinanční bonity podniku). Pokud firma v Ratingu obstojí, může pomocí tohoto úvěru financovat poradenství i certifikaci až do jejich plné výše. Tento projekt je celostátní a mohou se účastnit subjekty z celé ČR. Přijímání žádostí není časově omezeno, projekt bude fungovat dlouhodobě. •

Program Certifikace - Osvědčení

Tento program patří mezi regionální podpůrné programy a byl vyhlášen krajem Vysočina. Kraj Vysočina vyhlašuje pravidelně každý rok již od roku 2003 programy na zvýšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků formou příspěvku na získání certifikace ISO 9000, ISO 14 001, ISO 17799, OHSAS 18001, HCCP nebo validace EMAS. Program je určen malým a středním podnikům, které působí v kraji Vysočina. Podniky mohou pomocí programu obdržet finanční příspěvek na získání certifikátu až ve výši 48% z celkových uznatelných nákladů, maximálně však v hodnotě 100 000 Kč.

65

Environmentální manažerský systém Podnik, který takto získá podporu na certifikaci nesmí pak souběžně ani v budoucnu žádat pro tutéž certifikaci či validaci o dotaci z jiných veřejných zdrojů, státních ani evropských. V loňském roce byl ukončen příjem žádostí dne 15. 7. •

Příspěvek ze Státního fondu životního prostředí

Státní fond životního prostředí poskytuje finanční zdroje na podporu realizace opatření vedoucí k ochraně životního prostředí. Jsou přesně stanoveny programy, na které je pomoc poskytnuta. Jedním z programů je i Program zavádění systému řízení podniků a auditů z hlediska životního prostředí. Příspěvek z fondu je v rámci tohoto programu poskytnut na zavedení a certifikaci systému: EMS podle ISO 14 001, EMAS, EMS podle ISO 14 001 a zároveň EMAS, integrovaného systému řízení jakosti podle některé z norem řady ISO 9 000 a EMS podle ISO 14 001/EMAS, integrovaného systému řízení jakosti podle některé z norem řady ISO 9 000 a EMAS, integrovaného systému řízení – kombinace ISO 9 000/ISO14 001/EMAS. Dotace je poskytována na pokrytí části nákladů na konzultační služby při zavádění podniku a také k pokrytí části nákladů na certifikaci a to i pokud budou služby provedeny několika subjekty. V případě, že je systém zaváděn svépomocí, vlastními zaměstnanci, pak je dotace poskytnuta na prokazatelné náklady vzniklé zaváděním. Pokud je sytém EMS zaveden dle normy ISO 14 001, pak může být dotace poskytnuty až ve výši 50 % nákladů, v případě zavedení dle EMAS je tato dotace dokonce až 60%. Pro poskytnutí dotace je nezbytné, aby byl systém nejenom zaveden, ale také certifikován či validován.. Program na podporu certifikace systému EMS byl v loňském roce z programů, na které je poskytována dotace z fondu vypuštěn. Posléze byl pozastaven příjem žádostí do všech programů z důvodů příliš velkého počtu žádostí a nemožnosti jejich uspokojení. V březnu tohoto roku došlo k obnově příjmu žádostí do národních programů, avšak mezi těmito programy se Program zavádění systému řízení podniků a auditů z hlediska životního prostředí bohužel ještě neobjevil.

66

Environmentální manažerský systém Příspěvky ze fondů EU

Dále by podniky mohly využít příspěvky ze strukturálních fondů EU v rámci jednotlivých operačních programů. Tyto příspěvky však nemají přímou souvislost s ochranou životního prostředím, z tohoto důvodu jsou následně charakterizovány pouze stručně. • Operační program Průmysl a podnikání Program KREDIT Tento program je určen malých podnikům s kratší historií, které podnikají na území ČR. Cílem tohoto programu je pomoci podnikům, kterým brání získat externí financování jejich nižší kapitálová vybavenost nebo omezená možnost poskytnout

zajištění

úvěru.

Pomoc je

poskytována podnikům

ve formě

zvýhodněných úvěrů.

Program Podnikání a Inovace

Tento program je určen na podporu konkurenceschopnosti sektoru průmyslu a podnikání, podporu inovací, zvýšení technických a užitných hodnot výrobků a služeb nebo na zavedení pokrokových metod řízení či změn struktury řízení atd. Nové programovací období bude zaměřeno zejména na poskytování tzv. návratných forem podpory (záruky,zvýhodněný úvěr a jeho varianty atd.) • Operační program Rozvoj lidských zdrojů

Program Adaptabilita a podpora konkurenceschopnosti podniků

a organizací Tento program podporuje typy činností jako je například odborné vzdělávání zaměstnanců a zaměstnavatelů, zaměřené na doplňování, rozšiřování a zvyšování znalostí, zavedení

koncepčních

moderních

způsobů

řízení

organizací

či

zvyšování

konkurenceschopnosti zaváděním systémů řízení jakosti a standardů kvality a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Podpora je v tomto případě poskytována formou nenávratné přímé finanční pomoci a může dosáhnout až 100% uznatelných nákladů. Minimální hodnota projektu však musí činit 2 800 000 korun.

67


Specifické vzdělávání

Jedná se o odporu rozvoje nové znalostní ekonomiky, posílení profesní kvalifikovanosti a vzdělanostního potenciálu ve vybraných sektorech jako jsou například průmysl, životní prostředí a cestovní ruch. • Společný regionální operační program SROP

Program Regionální podpora podnikání

Podpora je zaměřena na malé a střední podnikání a jejím hlavní cílem je posílení spolupráce, stimulace exportu místních výrobků a s tím související rozvoj pracovních míst.

68


10. DISKUZE Ještě na počátku devadesátých let byli průkopníci z řad ekologických nadšenců, kteří se pokoušeli prosadit principy ekomanagementu, považováni za naivní snílky. Přesto se vydali směrem, který se zdál pouhým idealismem, a věřili, že cesta, kterou zvolili, se stane nutnou podmínkou pro podniky, aby se udržely na hladině. Pokud se dnes za sebou ohlédnou, můžou být hrdi na prosazování svých hodnot a vizí, protože byly nejenom správné, ale staly se i základním kamenem ekologického managementu v Česku. Problematika environmentálního managementu je dnes velmi rozsáhlá. Proto svou práci chápu jen jako vstupní krok do této oblasti. Jsem si vědoma, že jsem zadané téma neprozkoumala příliš hluboce, což nebylo vzhledem k časové náročnosti zpracování a jeho obsáhlosti ani možné. Domnívám se však, že hlavní cíl mé práce, jímž bylo vytvořit všeobecný přehled zajištění efektivního fungování systému v České republice a jeho uplatňování v praxi, byl splněn. Situace v České republice se v oblasti ekomanagementu za posledních deset let značně posunula kupředu, počet firem, které zavádějí systém environmentálního managementu, neustále roste a stávající trend naznačuje i příznivé vyhlídky do budoucnosti. Můžeme tento trend však ztotožnit s rostoucí odpovědností firem vůči životnímu prostředí či společnosti? Vede podniky k zavádění systému právě snaha zlepšit svůj environmentální profil? Nebo zde hrají důležitou roli i jiné faktory? Zavedený systém environmentálního managementu patří mezi dobrovolné nástroje řízení nebo by tedy aspoň patřit měl. Podle zasvěcených osob pracujících v oboru lze však v poslední době v některých případech považovat implementaci EMS za krok téměř nedobrovolný. Mezi tyto případy lze uvést organizace, jejichž činnosti nemají zásadnější vliv na životní prostředí a přesto musejí systém zavést, protože by byly jinak znevýhodněny při ucházení se o zakázky. Jedná se o případy, kdy je v podmínkách výběrových řízení definován požadavek na systém EMS a organizace, které jej certifikovaný nemají, jsou při konečném výběru hodnoceny bodově níže a nemají potom reálnou šanci na úspěch. V podstatě bývá tento obchodní přínos pro společnosti zmiňován jako jeden z důvodů, proč systém zavést. Určitě by měl tento fakt potencionálního zisku plynoucího z případného úspěchu ve výběrovém řízení hrát jistou roli, protože implementace systému stojí nemalé náklady a je třeba, aby organizace měla zdroje ze kterých je posléze může krýt, ale neměl by se stát klíčovým při rozhodování o zavedení systému. 69

Environmentální manažerský systém Na jednu stranu by právě tento přínos měl být jedním z motivačních důvodů zavést systém, na druhou stranu má pak v některých případech nežádoucí efekt v podobě formálně zavedeného systému. Myslím si však, že tento problém není záležitostí pouze firem samotných. Zavádění certifikovaného systému je souhra několika subjektů, od konzultačních společností až po certifikační orgány. Ze strany konzultačních společností by to znamenalo nejen zohlednit požadavky normy tak, aby firma úspěšně absolvovala certifikační audit, ale snažit se především o zavedení aktivního systému environmentálního managementu, který skutečně zapojí pracovníky společnosti, promítne se do jejích činností a bude mít vliv na její chování k životnímu prostředí. Bohužel i organizace, která zavede systém jen formálně, má možnost absolvovat certifikační audit úspěšně. Nároky certifikačních organizací mohou být totiž různé, záleží na tom, jak subjektivně posoudí požadavky normy jednotlivý certifikační auditoři a jelikož jsou pro ně společnosti usilující o certifikát zákazníky přinášející peníze, může se stát, že nároky na certifikaci jednotlivých certifikačních orgánů budou různé. U zavedení systému podle EMAS jsou, jak je již známo, požadavky přísnější a náročnější, možnosti volnosti posouzení jednotlivými environmentálními ověřovateli jsou zde podstatně omezenější a tak často nemůže docházet k rozporu se základní filosofií sytému jako u zmíněné normy ISO 14 001. To může být samozřejmě nejen předností, ale také jedním z mnoha jiných důvodů, proč není mezi společnostmi EMAS tak rozšířen a oblíben. Systém by se tedy neměl nárokovat u společností, u nichž postrádá zavedení svůj význam a naopak u společností, které se pro systém dobrovolně rozhodly, by měla být kritéria pro obdržení certifikátu náročná a především bez rozdílů spravedlivá, aby se zachoval původní úsmysl EMS.

70


11. ZÁVĚR Ochrana životního prostředí v předlistopadové éře, jestli vůbec aspoň v nějaké formě existovala, byla na nepopsatelně zoufalé úrovni. Nebyla předmětem zájmu státní sféry tudíž vzhledem k podmínkách doby minulé, nemohla být ani předmětem aktivního zájmu tehdejší společnosti. Situace v této oblasti byla naprosto a doslova katastrofální. Rok 1989 se stal mezníkem a historickou událostí nejenom z hlediska politického, ale také právě z hlediska ochrany životního prostředí. V roce 1990 začaly vznikat

klíčové instituce a byly připraveny a přijaty prakticky

všechny podstatné zákony na ochranu životního prostředí. Vzniklo Ministerstvo životního prostředí České republiky, Státní fond životního prostředí, Česká inspekce životního prostředí, řada občanských sdružení a také nevládních organizací, které pomáhali při uskutečňování tohoto cíle. Ministerstvo kladlo od počátku důraz na ekonomickou stránku ochrany životního prostředí, což znamenalo kladení důrazu na ekonomické nástroje. Postupem času si však začalo uvědomovat i významnou úlohu dobrovolných nástrojů. Rozvoj dobrovolné aktivity podniků na území ČR podpořila vláda např. právě usnesením č. 466, kterým schválila „Národní program zavedení systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí - Program EMAS“ či převzetím normy ISO 14 001 prostřednictvím Českého normalizačního institutu. Snažení našlo a stále nachází důležité pochopení ze strany soukromého sektoru, zejména průmyslu. Podniky jsou ochotny investovat do akcí na ochranu životního prostředí. Zavádějí postupně různé prvky ekologických systémů či celý systém environmentálního managementu podle mezinárodní normy ISO14000 či evropského standardu EMAS. Tyto systémy pro ně představují řadu přínosů samozřejmě především v podobě zlepšení vztahu organizace k životnímu prostředí a dopadů jejích činností na něj, ale pak také nesčetné výhody ekonomické povahy jako jsou získání obchodně využitelné vizitky či možnost získání státních a veřejných zakázek. Firmy si postupně uvědomují, že jejich chování v environmentální oblasti je sledováno jak veřejností, tak obchodními partnery a konkurencí, a že na jejich „zeleném image“ závisí i jejich komerční úspěch. Zavádění EMS je v České republice celkem značně podporováno různými prostředky dokonce i ve formě finančních příspěvků na poradenské služby spojené se zaváděním systému či na jeho samotnou certifikaci. Certifikační a konzultační společnosti napomáhají 71

Environmentální manažerský systém k efektivnějšímu zavedení sytému a k jeho následné kontrole a dotvářejí celkový komplex významných subjektů v oblasti environmentálního managementu. ČR se v této oblasti velice slibně rozvíjí. V počtu certifikovaných společností se dokonce začíná blížit i státům, jimž patří v této oblasti přední místa. Doufejme však, že tento trend rostoucího počtu certifikovaných EMS je projevem odpovědnosti podniků ke společnosti a jejich zájmu o ochranu životního prostředí a nikoliv pouze předmětem jejich obchodu a vstupenkou na trhy.

72


12. SEZNAM DOSLOVNÝCH CITACÍ 1. Moucha Bohuslav. Konzultační program pro zavádění EMS v malých a střednícch podnicích za využití programů minimalizace odpadů, čistší produkce a prevence znečištění (POEMS). [online]. c.2002, [cit.2006-02-05]. Dostupné z: . 2. Moucha Bohuslav. Konzultační program pro zavádění EMS v malých a střednícch podnicích za využití programů minimalizace odpadů, čistší produkce a prevence znečištění (POEMS). [online]. c.2002, [cit.2006-02-05]. Dostupné z: . 3. Moucha Bohuslav. Konzultační program pro zavádění EMS v malých a střednícch podnicích za využití programů minimalizace odpadů, čistší produkce a prevence znečištění (POEMS). [online]. c.2002, [cit.2006-02-05]. Dostupné z: . 4. Kotovicová, Jana. Čistší produkce. 1.vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003.129 s. ISBN: 80-7157-675-1, s. 13 5. Moucha Bohuslav. Konzultační program pro zavádění EMS v malých a střednícch podnicích za využití programů minimalizace odpadů, čistší produkce a prevence znečištění (POEMS). [online]. c.2002, [cit.2006-02-05]. Dostupné z: . 6. Hřebíček Jiří, Ráček Jaroslav. Systémy integrovaného managementu – elektronický učební text předmětu PA088. [online]. c.2003 [cit.2006-05-04]. Dostupné z: . 7. Moucha Bohuslav. Konzultační program pro zavádění EMS v malých a střednícch podnicích za využití programů minimalizace odpadů, čistší produkce a prevence znečištění (POEMS). [online]. c.2002, [cit.2006-02-05]. Dostupné z: .

73

Environmentální manažerský systém 8. Hřebíček Jiří, Ráček Jaroslav. Systémy integrovaného managementu – elektronický učební text předmětu PA088. [online]. c.2003 [cit.2006-05-04]. Dostupné z: . 9. Polách, J., Smolík, D. Ekonomické aspekty aplikace environmentálního manažerského systému. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 1997. 108 s. ISBN 80 – 7078-642-6 s. 10.České ekologické manažerské centrum. Co je to EMS.

[online]. [cit.2006-05-05].

Dostupné z: . 11.České ekologické manažerské centrum. Důvody pro zavedení EMS.

[online].

[cit.2003-04-25]. Dostupné z: . 12. Polách, J., Smolík, D. Ekonomické aspekty aplikace environmentálního manažerského systému. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 1997. 108 s. ISBN 80 – 7078-642-6 s.11-12 13. Polách, J., Smolík, D. Ekonomické aspekty aplikace environmentálního manažerského systému. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 1997. 108 s. ISBN 80 – 7078-642-6 s.12-14 14. Moucha Bohuslav. Konzultační program pro zavádění EMS v malých a střednícch podnicích za využití programů minimalizace odpadů, čistší produkce a prevence znečištění (POEMS). [online]. c.2002, [cit.2006-05-02]. Dostupné z: . 15. České ekologické manažerské centrum. Průzkumová a analytická studie o zavádění EMAS/ISO 14 001 v ČR. [online]. c.2002, [cit.2006-05-05]. Dostupné z: . 16. Kotovicová, Jana. Čistší produkce. 1.vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003.129 s. ISBN: 80-7157-675-1 s.50 17. Balog, K., Pástor, P., Polívka, L. Environmentálny management. 1.vyd. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislavě, 2001. 139 s. ISBN 80-227-1559-X s.72 18. Balog, K., Pástor, P., Polívka, L. Environmentálny management. 1.vyd. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislavě, 2001. 139 s. ISBN 80-227-1559-X s.72 19. Engel Heinz Werner, Gergely Tóth. EMAS jednoduše. [online]. c.2004 [cit.2006-05-07]. Dostupné z:

74

Environmentální manažerský systém 20. Veber, Jaromír. Management kvality a environmentu. 2 vyd. Praha : Oeconomica, 2004. 157 s. : ISBN: 80-245-0765-X 21. Hřebíček Jiří, Ráček Jaroslav. Systémy integrovaného managementu – elektronický učební text předmětu PA088. [online]. c.2003 [cit.2006-05-04]. Dostupné z: . 22. Hřebíček Jiří, Ráček Jaroslav. Systémy integrovaného managementu – elektronický učební text předmětu PA088. [online]. c.2003 [cit.2006-05-04]. Dostupné z: . 23. Hřebíček Jiří, Ráček Jaroslav. Systémy integrovaného managementu – elektronický učební text předmětu PA088. [online]. c.2003 [cit.2006-05-04]. Dostupné z: . 24. Balog, K., Pástor, P., Polívka, L. Environmentálny management. 1.vyd. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislavě, 2001. 139 s. ISBN 80-227-1559-X 25. Polách, J., Smolík, D. Ekonomické aspekty aplikace environmentálního manažerského systému. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 1997. 108 s. ISBN 80 – 7078-642-6 26. Hřebíček Jiří, Ráček Jaroslav. Systémy integrovaného managementu – elektronický učební text předmětu PA088. [online]. c.2003 [cit.2006-05-04]. Dostupné z: . 27. Moucha Bohuslav. Konzultační program pro zavádění EMS v malých a střednícch podnicích za využití programů minimalizace odpadů, čistší produkce a prevence znečištění (POEMS). [online]. c.2002, [cit.2006-05-02]. Dostupné z: . 28. Polách, J., Smolík, D. Ekonomické aspekty aplikace environmentálního manažerského systému. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 1997. 108 s. ISBN 80 – 7078-642-6 29. Hřebíček Jiří, Ráček Jaroslav. Systémy integrovaného managementu – elektronický učební text předmětu PA088. [online]. c.2003 [cit.2006-05-04]. Dostupné z: . 30. Hřebíček Jiří, Ráček Jaroslav. Systémy integrovaného managementu – elektronický učební text předmětu PA088. [online]. c.2003 [cit.2006-05-04]. Dostupné z: .

75

Environmentální manažerský systém 31. Moucha Bohuslav. Konzultační program pro zavádění EMS v malých a střednícch podnicích za využití programů minimalizace odpadů, čistší produkce a prevence znečištění (POEMS). [online]. c.2002, [cit.2006-05-02]. Dostupné z: . 32. Moucha Bohuslav. Konzultační program pro zavádění EMS v malých a střednícch podnicích za využití programů minimalizace odpadů, čistší produkce a prevence znečištění (POEMS). [online]. c.2002, [cit.2006-05-02]. Dostupné z: . 33. Moucha Bohuslav. Konzultační program pro zavádění EMS v malých a střednícch podnicích za využití programů minimalizace odpadů, čistší produkce a prevence znečištění (POEMS). [online]. c.2002, [cit.2006-05-02]. Dostupné z: . 34. Polách, J., Smolík, D. Ekonomické aspekty aplikace environmentálního manažerského systému. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 1997. 108 s. ISBN 80 – 7078-642-6 35. Moucha Bohuslav. Konzultační program pro zavádění EMS v malých a střednícch podnicích za využití programů minimalizace odpadů, čistší produkce a prevence znečištění (POEMS). [online]. c.2002, [cit.2006-05-02]. Dostupné z: . 36. Balog, K., Pástor, P., Polívka, L. Environmentálny management. 1.vyd. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislavě, 2001. 139 s. ISBN 80-227-1559-X 37. Polách, J., Smolík, D. Ekonomické aspekty aplikace environmentálního manažerského systému. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 1997. 108 s. ISBN 80 – 7078-642-6 38. Moucha Bohuslav. Konzultační program pro zavádění EMS v malých a střednícch podnicích za využití programů minimalizace odpadů, čistší produkce a prevence znečištění (POEMS). [online]. c.2002, [cit.2006-05-02]. Dostupné z: .

76

Environmentální manažerský systém 39. Hřebíček Jiří, Ráček Jaroslav. Systémy integrovaného managementu – elektronický učební text předmětu PA088. [online]. c.2003 [cit.2006-05-04]. Dostupné z: . 40. Moucha Bohuslav. Konzultační program pro zavádění EMS v malých a střednícch podnicích za využití programů minimalizace odpadů, čistší produkce a prevence znečištění (POEMS). [online]. c.2002, [cit.2006-05-02]. Dostupné z: . 41. Moucha Bohuslav. Konzultační program pro zavádění EMS v malých a střednícch podnicích za využití programů minimalizace odpadů, čistší produkce a prevence znečištění (POEMS). [online]. c.2002, [cit.2006-05-02]. Dostupné z: . 42. Polách, J., Smolík, D. Ekonomické aspekty aplikace environmentálního manažerského systému. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 1997. 108 s. ISBN 80 – 7078-642-6 43. Moucha Bohuslav. Konzultační program pro zavádění EMS v malých a střednícch podnicích za využití programů minimalizace odpadů, čistší produkce a prevence znečištění (POEMS). [online]. c.2002, [cit.2006-05-02]. Dostupné z: . 44. Moucha Bohuslav. Konzultační program pro zavádění EMS v malých a střednícch podnicích za využití programů minimalizace odpadů, čistší produkce a prevence znečištění (POEMS). [online]. c.2002, [cit.2006-05-02]. Dostupné z: . 45. Balog, K., Pástor, P., Polívka, L. Environmentálny management. 1.vyd. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislavě, 2001. 139 s. ISBN 80-227-1559-X 46. Vlčková Jitka. Dobrovolné nástroje. [online]. c.2005, [cit.2006-05-02]. Dostupné z: . 47. Kotovicová, Jana. Čistší produkce. 1.vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003.129 s. ISBN: 80-7157-675-1 48. Balog, K., Pástor, P., Polívka, L. Environmentálny management. 1.vyd. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislavě, 2001. 139 s. ISBN 80-227-1559-X 77

Environmentální manažerský systém 49. Svaz chemického průmyslu české republiky. Program Responsible Care – Odpovědné podnikání v chemii. [online]. c.2004, [cit.2006-05-02]. Dostupné z: . 50. Balog, K., Pástor, P., Polívka, L. Environmentálny management. 1.vyd. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislavě, 2001. 139 s. ISBN 80-227-1559-X 51. Balog, K., Pástor, P., Polívka, L. Environmentálny management. 1.vyd. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislavě, 2001. 139 s. ISBN 80-227-1559-X 52. Kvalita a řízení jakosti, základní principy a systémy řízení jakosti. [online]. [cit.2006-05-02] Dostupné z: <my.opera.com/JKHT/homes/blog/BK%20-%20Podnik%2024.doc>. 53. Berková Alice. Model Excelence EFQM a využití sebehodnocení v rámci středně velkého podniku.[online]. c.2005, [cit.2006-05-02]. Dostupné z: .

78


13. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Monografické publikace: 1. Balog, K., Pástor, P., Polívka, L. Environmentálny management. 1.vyd. Bratislava: Slovenská technická univerzita v Bratislavě, 2001. 139 s. ISBN 80-227-1559-X 2. Grosse, Holm. Environmentální management a audit. 1.vyd. Ostrava: VŠB – Technická univerzita Ostrava, 1998. 129 s. ISBN 80-7078-531-4 3. Kotovicová, Jana. Čistší produkce. 1.vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003.129 s. ISBN: 80-7157-675-1 4. Kubátová, Sláva. Dobrodružství ekomanagementu. Praha : MS TEAM, 1996. 96 s. ISBN 80-902169-1-9 5. Moldan, Bedřich. (Ne)udržitelný rozvoj, ekologie – hrozba i naděje. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2001. 141 s. ISBN 80-246-0286-5 6. Polách, J., Smolík, D. Ekonomické aspekty aplikace environmentálního manažerského systému. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 1997. 108 s. ISBN 80 – 7078-642-6 7. Veber, Jaromír. Management kvality a environmentu. 2 vyd. Praha : Oeconomica, 2004. 157 s. ISBN: 80-245-0765-X

Seriálové publikace: 1. Environmentální aspekty podnikání. České ekologické manažerské centrum. Praha 1997– Vychází čtvrtletně ISSN 1211-8052.

Internetové zdroje: http://www.bureauveritas.cz http://www.businessinfo.cz http://www.bvqi.cz http://www.cemc.cz http://www.cenia.cz http://www.cert.cz http://www.cia.cz http://www.cizp.cz http://www.cmzrb.cz http://www.cni.cz http://www.cqs.cz 79

Environmentální manažerský systém http://www.czechinvest.cz http://www.czp.cunni.cz http://www.czso.cz http://www.domzo13.cz http://www.dqs.cz http://ec.europa.eu/environment http://www.ekoinfo.cz http://www.env.cz http://www.envirohelp.eu.com http://www.enviros.cz http://www.enviweb.cz http://epp.eurostat.eu.europa.eu http://www.eurostat.de http://www.iso.cz http://www.iso.org http://www.itzlin.cz http://www.kr-vysocina.cz http://www.ll-c.cz http://www.lloyd.cz http://www.sfzp.cz http://www.strukturalni-fondy.cz

Pro zpracování práce jsem využila také informace získané pomocí elektronické korespondence s představiteli certifikačních a konzultačních společností a jiných organizací zabývajících se environmentálním manažerským systémem.

80


14. SEZNAM GRAFŮ, OBRÁZKŮ A TABULEK GRAFY: Graf č.1: Vývoj počtu podniků s EMAS a ISO 14 001 Graf č.2: Podniky s zavedeným EMS podle NACE (stav k 4/2005) Graf č.3: Podniky se zavedeným EMS podle velikosti (stav k 31.12.2004) Graf č.4: Počet udělených certifikátů dle kontinentů Graf č.5: Vývoj počtu udělených certifikátů ISO 14 001 v nových členských zemích EU Graf č.6: Vývoj počtu certifikačních orgánů akreditovaných u ČIA

OBRÁZKY: Obr.č.1: Neustálé zlepšování systému environmentálního managementu. Obr.č.2: Vazba realizace čistější technologie s environmentálním managementem Obr.č.3: Vzájemné vztahy jednotlivých subjektů v rámci programu EMAS Obr.č.4: Certifikace systému EMS dle ISO 14 001 Obr.č.5: Validace systému EMS dle EMAS

TABULKY: Tab.č.1: Podíl počtu udělených certifikátů dle kontinentů Tab.č.2: Počet obyvatel na jednu certifikaci Tab.č.3: HDP na jednu certifikaci Tab.č.4: Počet obyvatel a HDP na jednu certifikaci Tab.č.5: Průměrná doba implementace EMS Tab.č.6: Doba implementace EMS dle jednotlivých standard Tab.č.7: Náklady na konzultační poradenství Tab.č.8: Náklady na certifikaci EMS

81

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA ÚSTAV MANAGEMENTU DIPLOMOVÁ PRÁCE IVETA KILIANOVÁ

Recommend Documents