Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku designu a bydlení
Diplomová práce Návrh interiéru Baťova domku po rekonstrukci
2006
Jan Sedlář
2
Prohlašuji, že jsem svou diplomovou práci na téma: Návrh interiéru Baťova domku po rekonstrukci zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
V Brně dne 2. května 2006
Jan Sedlář
3
Poděkování: Chtěl bych poděkovat Ing. arch. Borisi Hálovi za odborné vedení a obětavou pomoc při vypracování této diplomové práce, dále Ing. Lence Kaspříkové a všem, kdo jakýmkoliv dílem přispěli k této práci .
4
Abstrakt: Název práce: Návrh interiéru Baťova domku po rekonstrukci Tato diplomová práce se zabývá návrhem řešení konkrétního interiéru Baťova domku, který je po rekonstrukci vnitřních prostor. Autor se snaží přiblížit čtenáři historii Zlína a jeho rozvoj ve dvacátém století se zaměřením na tehdejší zlínskou architekturu, jehož je Baťův domek nedílnou součástí. U samotného návrhu se snaží interiér přizpůsobit požadavkům moderního bydlení pro dvě osoby. Obsahuje řešení rozmístění jednotlivých zón bytu (kuchyně, obývací části, ložnice, pracovny, koupelny, WC a komunikačních prostor. Okrajově se dotýká konstrukčních problémů při její realizaci. Autor pro názornost navrhovaných řešení vychází z použití současných metod grafické vizualizace. Součástí práce je i detailní zpracování konstrukčního řešení vybraného zařizovacího prvku interiéru a výtvarné řešení typického prvku interiéru. Klíčová slova: návrh, interiér, rodinný dům
Abstract: Title: Proposal of interior of a “Bata house” after reconstruction This thesis is focused on an interior solution in one particular “Bata house” which has undergone an interior space reconstruction. The author is attempting to introduce to the reader the history of the city of Zlin, its development in the 20th century with focus on the architecture which “Bata houses” are an integral part of. The house design itself is attempting to adopt the interior to the needs and requirements of modern housing for two adults. It includes the proposed layout of the individual apartment zones (kitchen, living room, bedroom, den, bathroom, toilet and circulation area. It also touches upon the construction issues. For improved clarity the author utilizes the current methods of graphic visualization. A part of this thesis is a detailed construction solution of a selected furnishing element and artistic rendering of a typical interior element. Key words: design, interior, family house
5
Anotace: Hlavním výsledkem diplomové práce je návrh interiéru Baťova domku po rekonstrukci, který je určený pro mladý pár. Návrh je zpracován pomocí počítačové vizualizace. Dále konstrukční řešení vybraného zařizovacího prvku a grafické zpracování typického prvku interiéru. V práci je popsána historie Zlína a jeho architektura první poloviny 20. století.
Annotation: The main result of this thesis is a proposed interior of a “Bata house” after reconstruction to suit the needs of a young couple. The proposal is submitted in the form of computer visualization. The thesis subsequently offers a solution for a single furnishing element and graphic rendering of a typical interior element. The thesis describes the history of Zlin and its architecture in the first half of the 20th century.
6
Obsah 1. Úvod........................................................................................................... 9 1.1. Cíl .................................................................................................... 10 2. Historie Zlína ............................................................................................ 11 2.1. Počátky Zlínského panství (14-15. století) ....................................... 11 2.2. Vznik města Zlín (16. století)............................................................ 12 2.3. Třicetiletá válka a její následky (17. století) .................................... 12 2.4. Vzestup Zlína v 18. a 19. století....................................................... 12 2.5. Počátek Baťova impéria (konec 19. století až první polovina 20. století) ..................................................................................................... 14 2.6. I. světová válka ............................................................................... 15 2.7. Nová éra poválečného Zlína ............................................................ 16 2.8. Vznik Velkého Zlína ......................................................................... 17 2.9. II. světová válka ............................................................................... 17 2.10. Zlín Gottwaldovem ......................................................................... 18 2.11. Doba po listopadu 1989 ................................................................. 20 2.12. Současný Zlín ................................................................................ 20 3. Zlínská architektura první poloviny 20. století .......................................... 21 3.1. Vila Tomáše Bati.............................................................................. 21 3.2. Zlínská radnice................................................................................. 22 3.3. Železobetonový skelet ..................................................................... 22 3.4. Obchodní dům ................................................................................. 23 3.5. Noclehárna pro firmu Baťa............................................................... 23 3.6. Obecné školy ................................................................................... 24 3.7. Dům služeb ve Zlíně ........................................................................ 25 3.8. Velké kino ........................................................................................ 25 3.9. Společenský dům............................................................................. 27 3.10. Památník Tomáše Bati................................................................... 28 3.11. Správní budova firmy Baťa ............................................................ 29 3.12. Výstavba hromadného bydlení....................................................... 31 3.13. Baťovy domky ................................................................................ 33 3.14. Soutěž na rodinný domek .............................................................. 35 3.15. Le Corbusier ve Zlíně..................................................................... 37 4. Stávající stav Baťova domku.................................................................... 39 4.1. Typické vybavení domku ................................................................. 40 4.1.1. Zádveří .................................................................................... 40 4.1.2. Koupelna ................................................................................. 40 4.1.3. Kuchyň..................................................................................... 41 4.1.4. Obývací pokoj.......................................................................... 41 4.1.5. Pokoj pro hosty........................................................................ 42 4.1.6. Ložnice .................................................................................... 42 4.2. Současný stav rodinného domku ..................................................... 43
7
5. Půdorysná studie ..................................................................................... 44 5.1. Přízemí ............................................................................................ 44 5.2. První patro ....................................................................................... 45 6. Vnitřní zařízení a interiérové řešení.......................................................... 46 6.1. Jak zařídit jednotlivé místnosti bytu ................................................. 46 6.1.1. Předsíň .................................................................................... 46 6.1.2. Kuchyň..................................................................................... 47 6.1.3. Obývací pokoj.......................................................................... 48 6.1.4. Koupelna a WC ....................................................................... 49 6.1.5. Ložnice .................................................................................... 50 6.2. Návrh interiéru rodinného domku..................................................... 51 6.2.1. Přízemní část........................................................................... 51 6.2.1.1. Zádveří ............................................................................ 52 6.2.1.2. Koupelna ......................................................................... 54 6.2.1.3. Kuchyň ............................................................................ 56 6.2.1.4. Obývací pokoj ................................................................. 59 6.2.1. První patro ............................................................................... 62 6.2.2.1. Pracovna ......................................................................... 63 6.2.2.2. Ložnice............................................................................ 65 7. Výtvarné řešení typického prvku interiéru ................................................ 67 8. Konstrukční řešení vybraného zařizovacího prvku................................... 71 8.1. Konstrukce ............................................................................................ 71 8.2. Jednotlivé polohy stolu a základní rozměry........................................... 72 9. Závěr ........................................................................................................ 73 10. Conclusion ............................................................................................. 74 11. Přehled literatury .................................................................................... 75 12. Seznam příloh ........................................................................................ 76
8
1. Úvod Zlín má své neodmyslitelné místo na mapě České republiky. První písemné zmínky pocházejí ze 14. století. Jeho vývoj procházel obdobími válek, krizí, ale také dobami růstu a rozkvětu. V takovýchto sinusoidách město dospělo až do 20. století, kdy přišel významný vývojový zlom. Byl to švec Tomáš Baťa, který svou pílí, pracovitostí a schopností vést lidi vybudoval během několika let z malého provinčního města moderní a rychle se rozvíjející sídlo politického okresu. Významnou součástí budování Zlína se stala také architektura. I přesto, že bylo používáno úsporných principů stavění, vtiskla městu charakteristickou tvář. Železobetonový skelet a režné cihelné zdivo se stalo symbolem zlínské architektury. Její nedílným prvkem jsou i Baťovy domky. Stavěly se převážně v meziválečném období a jejich životnost se plánovala přibližně na třicet let. Tato doba byla v některých případech více než dvojnásobně překročena. Nebylo výjimkou, že dříve v těchto domech bydleli i šestičlenné rodiny, což z dnešního pohledu, na velikost obývaného prostoru a jeho plošné výměry, je téměř nemožné. Růst životní úrovně a rozvoj společnosti sebou přináší i vyšší nároky na bydlení. Proto i tyto domy procházejí rekonstrukcemi nejen ve vztahu k bydlení, ale i z důvodů stavu technického. Vzhledem k tomu, ze se staly součástí městské památkové zóny, jsou povoleny jen některé změny ve vnějším vzhledu. Stavební otvory, jako dveře a okna, musí mít zachovány původní velikost a tvar. K demonstraci procesu rekonstrukce vnitřních prostor a následného návrhu vybavení interiéru jsem vybral typický dvojdomek, postavený v roce 1938 ve čtvrti Zálešná. Jedna jeho bytová jednotka byla na podzim roku 2005 zakoupena mladým párem, se kterým jsem se domluvil na spolupráci. Hlavním důvodem výběru tématu pro diplomovou práci bylo, že Baťovy domky se stavěly ve velkých sériích a s téměř identickým vnitřním uspořádáním. Z tohoto důvodu můj návrh může sloužit nejen jako podklad pro rekonstrukci vnitřních prostor a vybavení interiéru jednoho konkrétního domku, ale také jako inspirace stovkám dalších majitelů, jejichž Baťův domek na rekonstrukci teprve čeká.
9
1.1. Cíl Cíl této práce spočívá v návrhu interiéru Baťova domku. Podstatou bylo vytvořit v domě takové prostředí, aby uživatelům poskytovalo dostatečný komfort a pohodlí i přesto, že je velikost vybavovaného prostoru malá. Součástí práce je také shrnutí historických dat týkajících se Zlína a zařazení Baťova domku do souvislostí se zlínskou architekturou Návrh je řešen pomocí počítačových vizualizací a popisem jednotlivých částí interiéru. V práci jsou dále konstrukčně a graficky řešeny vybrané zařizovací prvky.
10
2. Historie Zlína
2.1. Počátky Zlínského panství (14-15. století) První písemné zprávy o Zlíně pocházejí z roku 1322. Jsou to dvě kupní smlouvy, ve kterých Vilém a Fricek z Egerberka prodávají své moravské statky včetně Zlína královně vdově Elišce Rejčce (vdova po Václavu II. a pak po Rudolfu Habsburském). Již v této době se hovoří o Zlíně jako o městečku. Eliška zemřela v roce 1335 a o Zlíně nejsou dochovány žádné dokumenty až do roku 1349, kdy zde vystupuje jako vlastník Zlínského panství Herbort ze Zlína. Zápisem v zemských deskách z roku 1358 přešlo Zlínské panství do rukou Albrechta a Zdeňka ze Šternberka. 1.listopadu 1397 nechal Zdeněk sepsat listinu pro dějiny Zlína velmi významnou. Podle textu, který se nedochoval celý, udělil Zlínu „svobodu městskou všech obchodů a požitků tak tím vším způsobem a právem jako město Brno a města Olomouc k věčnému užívání“ a zároveň dal svým zlínským měšťanům právo „ na odúmrť statků obyvatelů zlínských, jestliže by který z nich bez poručenství umřel, že ten statek všelijaký na přátely jejich nejbližší má připadnout“. [1] Toto rozhodnutí o odúmrtí bylo velmi cenné, protože se jím Šternberkové vzdali práva na majetek po poddaném, který zemře bez přímých dědiců. Měšťané tímto získali volnou ruku nad svým jměním a to je samozřejmě motivovalo k rozmnožování majetku, což vedlo k celkové prosperitě městečka Zlína. Vzrůstá role městských živností, řemesla a obchodů. V 15. století byl Zlín relativně dost velký a lidnatý a upevňovala se jeho role v širším území kolem dřevnického údolí. Začátkem 15.století začalo děním na Zlínsku hýbat husitství. Došlo zde k několika bitvám: bitva u Slušovic (1424), tažení husitského vojska od Napajedel před Malenovice a Zlín. Možná, že právě účast v bitvách (na straně katolické církve), ale i jiné důvody dovedly Šternberky do finančních problémů a museli prodat některá svá panství včetně Zlínského. A tak jej roku 1437 zakoupil Petr Roman z Vítovic. Po jeho smrti bylo panství převzato uherským králem Matyášem, který panství daroval Vilému Tetourovi z Tetova jako odměnu za válečné služby roku 1478. Příměřím z roku 1474 po Uherské válce zavládl na dlouhou dobu ve Zlíně mír a klid, což vedlo ke značnému rozkvětu.
11
2.2. Vznik města Zlín (16. století) V první polovině 16. století se Zlín stává městem. Tato přeměna nepřišla ze dne na den, nejdříve se označení město objevuje v písemnostech městské rady (už v roce 1496). Později také v dokumentech státní správy v královském privilegiu (1509) a v zemských knihách (1515). Zlín získává další privilegia, která upevňovala postavení měšťanů a rozšiřovala jejich hospodářské možnosti. V roce1509 vydal král Vladislav Zlínský privilegium na dva výroční trhy, ze kterých mělo město nemalý prospěch. V roce 1516 se z rejstříku zemské berně dovídáme, že Zlín měl v tomto roce 140 zděných poddanských usedlostí, 13 pustých usedlostí a 1 panský dům. V roce 1592 200 až 215 usedlostí se 1400 – 1500 obyvateli. 2.3. Třicetiletá válka a její následky (17. století) V roce 1605 přišla do Zlína první pohroma v podobě nájezdů Bočkajovců, kteří dvěma vpády vyplenili město . Byl to jen začátek krize Zlínska první poloviny 17. století. V období třicetiletých válek, se Zlín propadal hlouběji do krize, byl devastován četnými boji. Tažení cizích armád se v tomto kraji proplétala s ozbrojenými akcemi valašských povstalců, kteří až do roku 1644 vzdorovali vítězným Habsburkům. Od roku 1622 byl Zlín bez panovníka, protože paní Anna Cedlarová z Hofu byla bezdětná. Zlín byl zadlužený a dostal se do rukou věřitelů, z nichž byla sestavena komise, která dohlížela na správu a hospodaření. Jedním z věřitelů byl Karel Podstatský z Prusinovic, který v roce 1630 převzal Zlínské panství do svých rukou. Umírá roku 1644 a ponechává panství svým synům. To je však značně zadlužené a poničené válkou. Zbylo jen 82 usedlostí a je prodáno za 52 zlatých Gabrielu Šerénimuv roce 1656. Začaly se objevovat cechy: hrnčířský (1656), tkalcovský (1657), soukenický (1661). Z těchto dob také pochází první zmínka o ševci Lukáši Baťovi. Kolem roku 1700 byly nejhorší následky třicetileté války z velké části zahlazeny. Šeréniové vládli ve Zlíně tři generace. Vnuk Gabriela Šeréniho prodal panství Janu Leopoldu Rotalovi, jehož rod zde panoval do roku 1763. 2.4. Vzestup Zlína v 18. a 19. století V 18. století se Zlín velmi dobře rozvíjel. Řemesla na Zlínsku byla na
12
vysoké úrovni. Soupis z roku 1789 informuje o počtu řemeslníků ve městě. Bylo zde 59 soukeníků, 52 ševců, 21 tkalců, 15 bednářů, 8 řezníků, 6 krejčích, 3 koláři. Počet obyvatel v roce 1771 byl 1622 obyvatel., o dvacet let později o 300 vice. Tento rozvoj byl ovlivněn reformami Josefa II. (patenty 1781) Otevírali se širší horizonty hospodářskému rozvoji a kromě řemeslné výroby se začínají rozvíjet i manufakturní formy výroby (manufaktura na bělení plátna hrabat Valdštejnů). Válka Habsburků proti Francii od roku 1792 přinesla práci zlínským soukeníkům. Dodávali sukno na armádní výstroj. Tyto dodávky byly po státním bankrotu v roce 1811 ukončeny. Od roku 1804 vládl na Zlínském zámku baron Klaudius Bretton. Byl to velmi schopný a pokrokový hospodář. Podařilo se mu zvýšit výnos velkostatku a nemalé peníze investoval do Zlínského zámku a jeho okolí, kde byl vytvořen park. V roce 1819 postihl Zlín požár, který velmi poškodil Zlínský kostel a asi 60 domů, na jejichž opravu výraznou měrou přispěl. Dokumenty z roku 1838 dokládají, že ve Zlíně žilo 2630 obyvatel z nichž bylo 93 soukeníků, 68 ševců, 24 tkalců a 18 hrnčířů.. Zlín nebyl jen řemeslným městem, ale konaly se zde pravidelně trhy. V roce 1836 bylo privilegiem Ferdinanda I. potvrzeno 6 jarmarků s dobytčími trhy a pravidelný týdenní trh, konaný v sobotu. K postavení Zlína jako obchodního města přispíval také obchod s ovocem, které bylo vyváženo až do Rakouska a Slezska. Zlín se v té době rozvíjel i po kulturní stránce. Díky baronu Klaudiu Brettonovi, který pravidelně pořádal koncerty a to nejen na svém zámku, ale také v místní škole a kostele. Do klidného a vyrovnaného života Zlína a jeho občanů vnesl rozruch rok 1848 a jeho revoluční události, které nezůstaly bez odezvy. Zlíňané sepsali petici , kde se v prvním bodě můžeme dočíst : „Zrušení poddanosti, aby každý občan stejná práva měl“. [1] Vytvořili měšťanskou národní gardu. Touto revolucí byla zrušena vrchnostenská práva a zlínští obyvatelé se konečně dočkali zrušení poddanského svazku. V r. 1849 byl Zlín postižen dalším velkým požárem, který zničil 138 domů, kostel s farou, školu i některé panské hospodářské objekty, čímž byl na několik let zbrzděn jeho vývoj. Další zajímavá událost přišla roku 1866, kdy ustupující rakouské oddíly byly v červenci vytlačeny ze Zlína a do města vtáhli pruští huláni. Naštěstí tato
13
epizoda skončila bez větších následků. Ve druhé polovině 19. století byla založena občanská záložna, která usnadnila financování živností a obchodu. Nová budova záložny dokončená roku 1892 a měšťanská škola v roce 1896 (škola mohla být postavena již mnohem dřív, ale habsburské úřady školu s českým vyučovacím jazykem nepovolily) dodaly Zlínu jako venkovskému maloměstu reprezentační charakter a ukazovaly rostoucí možnosti podnikavého měšťanstva. „Založením Baťova podniku r. 1894 a otevřením železnice r. 1899 se Zlín konečně vymanil z dosavadního omezeného horizontu a mohl se vydat na cestu netušeného rozvoje“. [1] Soupis řemesel k roku 1880: 358 živností, z toho 87 ševců, 29 tkalců, 26 soukeníků, 20 krejčích, 16 zedníků, 12 hrnčířů, 8 bednářů, 8 stolařů a 8 tesařů. Počet obyvatel v roce 1900 byl 2975. 2.5. Počátek Baťova impéria (konec 19. století až první polovina 20. století) Baťův podnik byl založen sourozenci Antonínem, Tomášem a Annou Baťovými 21. září 1894. Pronajali si dvě místnosti na náměstí, kde začali se dvěma obuvnickými šicími stroji. Brzy začali zaměstnávat dělníky, kteří pro malou prostornost pronajatých místností pracovali i doma. Roku 1895 pracovalo 10 lidí v dílně a dalších 40 doma. Tomáš Baťa byl vždy nejaktivnější a měl na řízení podniku největší podíl. Roku 1900 se na jeho popud firma přemístila z náměstí do nové budovy u zlínského nádraží, což byla mnohem strategičtější pozice z hlediska přepravy. V nové budově byly nainstalovány parní stroje a nejlepší technické vymoženosti té doby. Baťa zaměstnával již kolem 120 dělníků. Nezůstal však osamocen v tomto druhu podnikání a postupně vznikaly i jiné továrny na výrobu obuvi. Mnohdy to byli lidé, kteří dříve pracovali u Bati odkud odešli a nabité zkušenosti využily ve svůj prospěch. K roku 1906 je ve Zlíně okolo pěti dalších továren a továrniček na boty. Některé z nich neměly dlouhého trvání, ale jiné dokázaly Baťovi výrazně konkurovat. V roce 1907 pracovalo ve zlínských obuvnických továrnách 318 dělníků. Většina z nich v Baťově továrně. Kolem roku 1910 dávaly tyto továrny Zlínu charakter živého průmyslového města. Lidé se sem za prací sjížděli z širokého okolí a Baťa začal stavět první dvojdomky pro své zaměstnance(1912).
14
Rok 1907 byl velmi významný na scéně politické. 23. května 1907 se ve Zlíně ve druhém rozhodujícím kole voleb podařilo zvítězit T. G. Masarykovi, který kandidoval za Pokrokáře a získal poslanecké křeslo ve vídeňském parlamentu. Ve volbách roku 1911 obhájil svůj mandát a tak působil v letech 1907-1914 jako poslanec za valašská města, mezi nimi i za Zlín. Masaryk udržoval trvalé spojení se svým volebním obvodem a u vídeňských ministerstev pomáhal prosazovat záměry důležité pro rozvoj Zlína (Posílení městské posty 1910, půjčka na regulaci řeky Dřevnice 1911, rozšíření telefonní sítě na Zlínsku 1912, subvence na výstavbu kanalizace 1913). Dalším úspěchem Masaryka v rakouském parlamentu bylo prosazení Zlína jako sídla nově zřízeného soudního okresu. V roce 1913 byla postavena ve Zlíně elektrárna od firmy Ericsson. 2.6. I. světová válka Baťova továrna měla v roce 1914 400 zaměstnanců a byla na sedmém místě mezi obuvnickými podniky Rakouska. Příchodem první světové války se zvýšila i produkce výroby v Baťových závodech, protože se jim podařilo získat zakázky na výrobu obuvi pro rakouskou armádu. To vedlo k velkému rozmachu továrny, stavěly se nové výrobní budovy, přibývali zaměstnanci a i tak se musel Baťa dělit o zakázky s ostatními zlínskými firmami, protože sám nebyl schopný tak vysokou poptávku uspokojit. V průběhu války se počet zaměstnanců u Bati téměř zdesetinásobil. Baťa dodal Rakousku zboží za 140 000 000 Kčs. A pokryl přes 50% spotřeby vojenské obuvi monarchie. S koncem války přišla do Zlína, kromě velké radosti z nabyté svobody a vzniku samostatného Československa i nejistota. Továrny ve Zlíně zaměstnávaly v té době okolo 8 000 lidí, ale již v roce 1919 to bylo jen 3500, což samozřejmě vyvolalo značnou nespokojenost a začalo se zde projevovat více sociální respektive levicové myšlení. To se naplno ukázalo v prvních obecních volbách roku 1919, kdy vyhráli Sociální demokraté. Nově zvolený starosta F. Novák se potýkal již od začátku s mnohými problémy. V témže roce postihla Zlín velká povodeň a bylo nutné řešit její následky a také dokončit regulaci řeky Dřevnice, což se nepodařilo před válkou. Další nepříjemnou událostí ve Zlíně byl požár městské radnice (1921). Základní kámen nové byl položen v srpnu 1922. hlavním architektem byl F.L. Gahura, který tuto stavbu pojal skutečně velkoryse a zlínské náměstí Míru dostalo
15
novou působivou dominantu, jenž je zdobí dodnes. Nárůst počtu obyvatel: rok 1900 – 2975 obyvatel, 1910 – 3557 obyvatel, 1921 – 4678 obyvatel. 2.7. Nová éra poválečného Zlína V roce 1923 vyhrál v obecních volbách Tomáš Baťa a stal se starostou města. V té době už mu nic nebránilo v tom, aby své plány realizoval naplno. Začala se nová éra poválečného Zlína spojená s jeho velkým rozmachem. Baťův závod, který měl dosud jen tři budovy a některé další budovy (většinou válečná provizoria), se začal rozrůstat. Koncem roku 1927 zde stál komplex třiceti budov a objektů. Kromě objektů pro obuvnickou výrobu se stavěly budovy pro koželužny, strojírny, gumárny, chemické provozy a různé pomocné obory jako cihelna, papírna, tiskárna. Ke dříve postavené elektrárně přibyla také teplárna a plynárna. Baťa nezapomínal ani na své zaměstnance. Byl si dobře vědom ceny lidské práce a tak si i dělníci přišli na nadprůměrné výdělky. V roce 1927 činila průměrná mzda v republice 27 Kč, ale v „baťovce“ to bylo 39 Kč. Tedy 150% průměrné mzdy. Velkou pozornost věnoval stabilizaci zapracovaných lidí. Stavěly se pro ně celé nové čtvrti obytných domků s vysokým standardem bydlení. Do roku 1928 vyrostlo přes 700 domků a stavby dalších přibývaly v následujících letech. Pro mladé pracovníky se budovaly ubytovny a internáty. Také zdravotní péče o zaměstnance a občany města se zvýšila výstavbou Baťovy nemocnice (1928). I přes toto zázemí, které bylo ve Zlíně budováno, stále značná část zaměstnanců musela dojíždět z více či méně vzdálených míst. Na druhou stranu to byl dobrý impuls pro rozvoj kvalitní dopravní sítě s velkým množstvím autobusových linek. Mezi roky 1925 až 1930 počet Baťových zaměstnanců prudce stoupl. Z 5200 na 17 400! V roce 1931 přešla firma T.&A. Baťa na akciovou společnost bez změny vlastnických poměrů. Investiční prostředky převedené na akciovou společnost se oceňovaly na 629 310 014 Kč! Úspěchy ve volbách od roku 1923 až do roku 1932 Baťa využil k prosazení dalekosáhlých záměrů ve výstavbě Zlína. Na tehdejší měřítka neobvyklá nejen svým rozsahem a tempem, ale i propracovaností a promyšleností. Samozřejmě také díky velmi dobré spolupráci z architekty J. Kotěrou a F.L. Gahurou. Podle některých zde vyrůstalo velkoryse
16
projektované zahradní město plné parků a zeleně. V Baťových službách působili také architekti V. Karlík, M. Lorenc a také světoznámý Le Corbusier. O zlínské architektuře a obzvlášť v době jejího největšího rozmachu v době mezi světovými válkami se ale zmíním podrobněji v samostatném textu dále. Díky Baťově politice jako starosty, kdy se zasadil o snížení městských daní, se podařilo do města přilákat další podnikatele a živnostníky, kteří zde s úspěchem začali podnikat. Tisíce dobře placených Baťových zaměstnanců byli koupěschopnými zákazníky a otevíral se i velký prostor v sektoru obchodu a služeb. 2.8. Vznik Velkého Zlína 12. červenec 1932 se nezapsal do dějin Zlína příliš šťastně. Toho dne totiž při letecké katastrofě umírá Tomáš Baťa. Jeho post ve firmě přebírá nevlastní mladší bratr Jan Antonín Baťa. Starostenský úřad převzal D. Čipera, Baťův dlouholetý poradce pro věci organizace obchodu a výroby. Jan Antonín Baťa zdaleka nebyl tak schopný jako Tomáš, ale všechna větší rozhodnutí se dělala v užším kruhu zkušených ředitelů firmy (D. Čipera, H. Vavrečka, J. Hlavička). Rok 1932 skutečně nebyl nejšťastnější v celém tehdejším Československu, probíhala hospodářská krize, která se nevyhnula ani Zlínu a Baťovým závodům. Ještě téhož roku muselo být propuštěno 5 až 6 tisíc pracovníků. Naštěstí krizi brzo vystřídalo zklidnění ekonomických poměrů. Zase se přijímalo do práce a v polovině třicátých let nabíral rozvoj Baťových závodů na síle. V roce 1937 pokrývaly Baťovy boty 6/7 produkce ČSR a 90% exportu do ciziny. Z tohoto rozmachu těžilo i město. Zlín se stal sídlem nově utvořeného politického okresu, posílilo se jeho postavení jako sídla státních úřadů. Stejně tak se po dlouhém usilování podařilo připojit roku 1938 pět okolních vesnic a vytvořil se tzv. Velký Zlín, město se 43 420 obyvateli. 2.9. II. světová válka Po Mnichovském diktátu nastaly jiné starosti. Na podzim roku 1938 se do Zlína přesunulo přes tisíc uprchlíků vyhnaných ze Sudet a 15. března přišla německá okupační armáda. Zlín se v květnu 1939 stal sídlem německého správního orgánu oberlandratu s působností v politických okresech Zlín, Uherský Brod, Uherské Hradiště, od roku 1940 Holešov, Hodonín a Kyjov. Ve Zlíně byla také umístěna úřadovna gestapa. Tyto
17
změny přímo ovlivnily také i dění v Baťových závodech. Mladý Tomáš Baťa, syn zakladatele továrny odletěl ještě těsně před okupací do Kanady, T.A. Baťa v červnu 1939 do USA. V tomto roce bylo rozhodnuto představiteli Wehrmachtu, že část Baťových strojíren, respektive jejich výroba bude přeorientována na válečnou. Ta tvořila po celou dobu okupace jistou část produkce. Nedlouho před koncem války zažil Zlín těžkou pohromu. 13. října a 22. listopadu 1944 byl bombardován americkým letectvem. Celkem zahynulo 26 civilistů, 1 německý voják a materiální škody byly obrovské. 62 domů bylo zničeno, přes 360 bylo poškozeno. Těžce poničeny byly také budovy Velkého kina, Společenského domu, nádraží a v areálu závodů se octlo v troskách 10 budov, dalších 38 bylo poškozeno. Výroba největších továren byla výrazně narušena. Zlín byl osvobozen 2. května 1945 Sovětskou armádou. 2.10. Zlín Gottwaldovem S koncem války přišly do Zlína i jiné změny. Už 12. května se ujal správních pravomocí nově ustavený Místní národní výbor ve Zlíně (místo bývalého obecního zastupitelstva) a 17. května zahájil činnost Zlínský okresní národní výbor. Vynořili se noví lidé, kteří přebírali klíčové pozice ve vedení města i správě závodů. Z vedení Baťových závodů byli odvolání dosavadní ředitelé v čele s D. Čiperou, který podnik řídil od roku 1932 a místní národní výbor jmenoval novou správu pověřenou vedením Baťovského výrobního komplexu. Obnova závodu probíhala v rámci možností dobře. Znárodňovací prezidentský dekret ze 24. října 1945 zahrnul Baťovské závody do sféry zestátněných podniků. Komunisté se začali prosazovat do významných pozic jak na městě tak i ve znárodněné továrně. Jejich vzrůstající vliv, a bohužel i popularita, byla potvrzena výsledkem parlamentních voleb z května 1946. Díky tomu si komunisté upevnili klíčové pozice ve správě města i okresu. Po odstranění následků války se opět rozběhla výstavba bytů. Budoval se přívod pitné vody, povznesl se i kulturní život. Bylo založeno Divadlo pracujících a také symfonické těleso Filharmonie pracujících. Komunisté ve vedení národního podniku Baťa radikálně odsuzovali baťovskou minulost jako symbolu kapitalistického vykořisťovatelského systému. Politická orientace ve Zlíně byla rozdělena do dvou táborů. Na jedné straně komunisté, na druhé seskupení demokratických stran, mezi
18
kterými neustále docházelo ke střetům. V tomto napjatém ovzduší se přiblížil únor 1948, kdy komunisté svolali mnohatisícové shromáždění, jehož výsledkem bylo odeslání telegramu prezidentu Eduardu Benešovi vyzívající ho k demisi. Od 21. února zahajovaly ve Zlíně činnost akční výbory Národní fronty, které v národním podniku Baťa prováděly s neuvěřitelnou rychlostí čistky. Na všechny stupně řízení byli dosazeni komunisté. S nastolením komunismu přicházely ráz naráz velké změny. Mezi nejviditelnější patřilo bezesporu přejmenování města Zlína na Gottwaldov (23. 11. 1948). Oficiálně platil název od 1. 1. 1949 kdy byly ke Gottwaldovu připojeny obce Jaroslavice, Malenovice, Tečovice, Kvítkovice a Otrokovice a Gottwaldov se stal krajským městem (1949 – 1960). Během pěti poúnorových let se postupně znárodňovaly všechny podniky, továrny, likvidoval se soukromý obchod, stavební firmy až soukromý sektor úplně zmizel. Likvidovalo se nejen soukromé podnikání, ale i nepohodlní lidé, kteří nesouhlasili s režimem. Myslím si a doufám, že nemusím nijak pokračovat ve výčtu zvěrstev, která se v této době páchala. Národní podnik Baťa byl přejmenován na národní podnik Svit (1949), strojírenská část se osamostatnila a vznikl národní podnik ZPS (Závody přesného strojírenství, 1950). Ze stavebního oddělení vznikl Stavosvit (1953) a gumárny byly přejmenovány na Rudý říjen (1953). Novými cestami se ubíral i vývoj kulturní. Už od roku 1948 byl založen Zoopark Lešná, zřízen okresní archiv (1950), začala působit Krajská galerie (1953) a Krajské muzeum (1953). Kudlovské ateliéry proslavila díla K. Zemana a H. Tyrlové a tradici získal také každoročně pořádaný Festival filmu pro děti a mládež (1961). Měnil se i obraz Gottwaldova. Na přelomu 40. a 50. let se ještě stavělo s respektem k tradiční zlínské cihlové architektuře. Avšak poté už následovalo období panelové výstavby. Od poloviny 60. let přicházelo do Gottwaldova mírné uvolnění na politické scéně, které ovšem jako v celé zemi bylo potlačeno příjezdem armád Varšavské smlouvy v noci z 21. na 22. srpna 1968. Tímto uhašena poslední jiskřička naděje na demokratizaci. Tvrdost nového kurzu, kterým se Gottwaldov vydal, lidé poznali 21. srpna 1969, kdy byla rozehnána demonstrace gottwaldovských občanů jednotkami policie, lidových milicí a vojskem z kroměřížské posádky. V období totální stagnace 70. a 80. let se v gottwaldovských průmyslových podnicích a hospodářských organizacích znovu plně objevily
19
staré metody direktivního plánování a lidé se raději se sklopenými hlavami věnovali starostem každodenního života. 2.11. Doba po listopadu 1989 Konečně změna! Přišel podzim roku 1989. Stále hlasitěji se ozývaly projevy nespokojenosti s nynější vládou a mocenským monopolem KSČ a za uspořádání demokratických voleb na shromážděních na náměstí Míru, které se od 20. listopadu 1989 každodenně konaly. Den za dnem přinášel nové události. Obrovskou pozornost upoutal příjezd Tomáše Bati 16. 12. 1989. Od 1. 1. 1990 se město vrátilo ke svému historickému názvu Zlín. V červnových parlamentních volbách jasně zvítězilo Občanské fórum (49,94 %). V listopadových komunálních volbách bylo zvoleno městské zastupitelství Zlína. Ve stejném datu 24. 11. 1990 Zlín získal charakter statutárního města. V ulicích Zlína začaly přibývat výlohy soukromých obchodů, objevovaly se provozovny řemesel, služeb a malovýroby. Zlín se zase navrátil k tradici podnikatelského města, které dnes daleko převyšuje republikový průměr, a dá se o něm bezpochyby říci, že je podnikatelským centrem regionu střední Moravy. Svit respektive Baťova továrna, chlouba Zlína za první republiky, se postupně rozpadla na menší firmy, z nichž mnohé zanikly, některé s větším či menším úspěchem přežívají. Nicméně o velkém továrním komplexu se dá říci že chátrá. 2.12.Současný Zlín Letopisný přehled: 1995 zřízena Fakulta managementu a ekonomiky 1997 zákonem o vytvoření vyšších územních samosprávních celků rozhodnuto o vytvoření zlínského kraje 1998 počátek působení Nadace Tomáše Bati ve zrekonstruované Baťově vile 14. 11. 2000 založení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně 2001 město Zlín se stalo metropolí nového Zlínského kraje 31.10. 2004 Slavnostní otevření celkově rekonstruované „21“ budovy
20
3. Zlínská architektura první poloviny 20. století
3.1. Vila Tomáše Bati Stejně tak jako se od začátku 20. století rozvíjela Baťova továrna, rozvíjelo se také město. Jednou z prvních zajímavých staveb byla vila Tomáše Bati. Nejdříve stavěna podle stavitelského návrhu z roku 1901. Baťa však nebyl spokojen s tímto řešením a povolal čelního představitele naší tehdejší moderní architektury, pražského stavební radu a profesora na akademii, architekta Jana Kotěru, aby mu vypracoval nový návrh vily na Čepkově. Roku 1911 byla vila dokončena a svému účelu sloužila až do odchodu Baťů z území Československé republiky. V průběhu let došlo k několika úpravám vily. V roce 1926 F.L. Gahura provedl změny v interiéru. V roce 1937 byly přistaveny garáže, vše ale v souladu s duchem původní stavby. V letech 1951 – 1952 byla vila přestavěna na Dům pionýrů a mládeže. Její exteriér i interiér byl pozměněn a to nikoliv k lepšímu. Před několika lety prošla rekonstrukcí s cílem co nejvíce ji přiblížit původnímu stavu. Bohužel i díky změnám v okolí vily se to v plné šíři nepodařilo naplnit.
Celkový pohled na Baťovu vilu, foto z roku 1912 [2]
21
3.2. Zlínská radnice Projekt Zlínské radnice byl vybrán v soutěži v roce 1920, které se účastnili členové Spolku československých inženýrů a architektů a Spolku architektů v Praze. Zvítězil návrh F.L. Gahury. Byla to jeho diplomová práce. Základní kámen radnice byl položen 13. 8. 1922 a v polovině roku 1924 byla stavba dokončena a zkolaudována. V letech 1936 – 1937 došlo k její dostavbě směrem do ulice Bartošova. Budova prošla v 80. letech rekonstrukcí exteriéru i interiéru a navrátila se k původnímu vzhledu. V roce 1991 byla osazena pamětní deskou architekta.
▲Radnice, foto kolem roku 1930 [4]
3.3. Železobetonový skelet Velmi důležitým, resp. dominantním prvkem zlínské architektury se stal železobetonový skelet o polích 6,15 x 6,15 m - základní stavební jednotka, která byla stanovena na základě maximálního rozponu železobetonu. Nejdříve se používal pro výstavbu nových výrobních hal závodu, později díky šikovnosti a schopnosti zlínských architektů, převážně Kotěry a Gahury, začal být s úspěchem používán i pro civilní stavby.
22
3.4. Obchodní dům V roce 1927 byl postaven první obchodní dům, dnešní tržnice, s křídlem kiosků, které byly později zbourány. Tuto budovu navrhla a realizovala firma A. Jambor, "autorizovaný civilní inženýr pro architekturu a pozemní stavby v Hranicích". Šlo o první aplikaci železobetonového skeletu továrních budov na budovy veřejné.
▲První obchodní dům ve Zlíně, foto 1927 [3]
3.5. Noclehárna pro firmu Baťa Další veřejnou budovou se stejným stavebním modulem byla „Novostavba noclehárny pro firmu T. a A. Baťa“. Byl to první internát pro mladé zaměstnance. Opět vyprojektováno stavebním oddělením firmy A. Jambor a stejnou firmou realizováno. Internát později změnil svou funkci na Dům sociální péče. Do objektu byla následně umístěna psychotechnická laboratoř, jejímž úkolem byl vědecký výběr a účelové přidělování nově přijatých k takové práci, která je přiměřená jejich tělesným a duševním schopnostem. Touto institucí prošel každý nový žadatel o práci u firmy Baťa. Sociální ústav byl zbourán roku 1965 a uvolnil se tak prostor před správní budovou firmy Baťa.
23
▲Sociální ústav, detail objektu, foto 1938 [5] 3.6. Obecné školy Železobetonová kostra byla využita při výstavbě Obecných škol v letech 1927 a 1928. Školy měly dvě křídla, která se rozbíhala a byla spojena ve středu zasklenou halou s tělocvičnou. Mezi jednotlivými sloupy o průměru 45 cm byla cihelná výplň do výšky jednoho metru. Zbylá plocha venkovních zdí byla prosklená. Tyto školy, jenž tvořily jednu z dominant náměstí Práce, byly pro svůj havarijní stav v roce 1988 zbourány. Ve stejném duchu se vedla i následná stavba internátů a svobodáren pro muže a ženy Baťovy školy práce v letech 1927 – 1935.
▲Celkový pohled na areál. V popředí Masarykova škola, za ní shromaždiště a další školy.Uprostřed hřiště. [3]
24
3.7. Dům služeb ve Zlíně Stejný modul, jen se zaomítaným zdivem, byl použit na stavbu Obchodního domu – Domu služeb ve Zlíně (1930 – 1931). Tato budova měla i se suterénem deset pater. V prvních dvou podlažích byla fasáda prosklená od podlahy ke stropu, včetně výkladů průběžných po celém obvodu přízemí. V části jídelen (třetí patro) byl parapet do výšky jednoho metru a ve vyšších patrech, sloužících jako skladové prostory, tvořila okna jen úzký pruh. Budova prošla v 50. letech rekonstrukcí. Na obvodní plášť byly použity obklady z hliníkového plechu, což znehodnotilo původní vzhled. „Obklady změnily i rytmizaci mezi výplňovým zdivem a okenními pásy.“ [4]
▲Celkový pohled 1932 [4]
3.8. Velké kino Další dominantou náměstí Práce, která se pouze s malými změnami exteriéru dochovala dodnes, je budova Velkého kina. Bylo dokončeno v roce 1932. Svým vzhledem se vymyká ostatním typickým budovám tehdejšího Zlína. Autorství je připisováno F.L. Gahurovi. Budova Velkého kina byla
25
zamýšlena jako provizorní a počítalo se s její demontáží po dokončení náměstí Práce. Tomu odpovídala také konstrukce objektu, která byla na tu dobu krajně úsporná. Jednalo se o první svařovanou příhradovou konstrukci o rozponu 33 metrů v tehdejší ČSR. Výplňovým materiálem zvenku i zevnitř byl heraklit. Potřebný sklon hlediště téměř kopíroval přirozený sklon terénu. Kino bylo v době otevření s kapacitou 2270 míst největším ve střední Evropě. Postupem času a v průběhu několika rekonstrukcí interiéru se počet míst snižoval až na současných 1010. Velké kino nebylo určeno jen k promítání filmů, ale fungovalo také jako divadlo a Zlínská filharmonie. Do konce 40. let zde probíhaly i sportovní pořady. Velmi populární byl box a jízda cyklistů na válcích. Velké kino si zachovalo svůj ráz až do dnešní doby, jen s několika málo vnějšími úpravami.
▲Budova [3]
1933
Velkého
kina
▲Velké kino těsně před dokončením. Vzadu rozestavený hotel Společenský dům, foto 1932 [7]
26
3.9. Společenský dům První architektonické plány na stavbu Společenského domu vznikly v roce 1931 rukou architekta Miroslava Lorence. Autorem urbanistického řešení a umístění byl pravděpodobně F.L. Gahura. Zanedlouho na to se začalo stavět ve skutečně baťovském tempu. V listopadu téhož roku byl postavený skelet desetipodlažní budovy. V zimě byl vyměněn architekt, protože se M. Lorenc nepohodl s vedením firmy Baťa. O převzetí se zajímal Vladimír Karfík a F.L. Gahura, a proto Baťa mezi nimi vypsal soutěž, kdy každý z nich měl navrhnout jeden hotelový pokoj. Gahura se vydal cestou úspornou a sociální zařízení a koupelnu umístil na chodbu společnou pro více pokojů. Karfík pojal pokoj velkoryse a každý byl vybaven vlastní toaletou a koupelnou, což na tehdejší dobu nebylo zvykem. Baťa se rozhodl pro Karfíkův návrh. V lednu 1933 se otevřela první čtyři patra a na dalších se intenzivně pracovalo. Ve druhém patře byla kavárna s tanečním parketem, ve třetím herna s 10 kulečníkovými a 8 ping-pongovými stoly. Ve čtvrtém patře první hotelové pokoje. V květnu pak byla otevřena kavárna pro 1000 hostů na terase hotelu a pokoje v pátém a šestém patře. Během následujícího roku byla stavba dokončena v plném rozsahu. V průběhu času se měnil interiér i exteriér. Vnější vzhled byl nejvíce pozměněn v 90. letech. Po bocích budovy vyrostla dvě úniková požární schodiště. Výsledek sice změnil ráz stavby, ale byl zde kladen hlavní důraz na bezpečnost. Další změnou bylo zastřešení terasy a Zlín přišel o nádherné vyhlídkové místo. Interiér prošel takovými změnami, že z původního se nezachovalo vůbec nic. Obzvlášť v 90. letech se z části hotelu udělaly soukromé butiky, herny, prodejny a restaurace, každý si svůj prostor vybavil a navrhnul podle svého a interiér pak nadobro ztratil jednotu.
27
▲Společenský dům, foto 1933 [3]
3.10. Památník Tomáše Bati 12. července 1932 došlo k velké tragédii. Při startu havarovalo letadlo s Tomášem Baťou na palubě, který nehodu nepřežil. K uctění jeho památky byl během roku 1933 postaven F. L. Gahurou Památník T. Bati. Budova byla situována na vrchol tzv. Zelené severojižní osy v centru města. Architekt opět využil již zaběhnutý a pro Zlín klasický modul železobetonového skeletu 6.15 x 6,15 m, ale podařilo se mu jej dovést k dokonalosti. Jako výplň nebylo použito režné cihelné zdivo jako obvykle, ale tato budova byla opláštěna neprůhledným sklem osazeným do subtilních ocelových rámů na celou výšku objektu. Nejen exteriér, ale i interiér byl řešen velmi zajímavě. Jednalo se v podstatě o třípodlažní objekt. Hlavní výstavní hala procházela přes dvě podlaží. V úrovni prvního patra do ní byla umístěna galerie. Dominantu haly tvořil letoun, ve kterém se Tomáš Baťa zabil. Tato stavba po dlouhou dobu zdobila Zlín. Pak přišel rok 1955 a došlo k přestavbě, která skutečně zničila ráz budovy. Na obou bočních stranách zde vyrostly přístavby, které sice byly z režného cihelného zdiva, ale stavba tím ztratila svou vzdušnost a čistotu. Památník Tomáše Bati se pravděpodobně dočká rekonstrukce. Počátkem tohoto roku byl na Zlínské radnici vytvořen projekt „regenerace památek“, ve kterém je budova památníku Tomáše Bati na prvním místě,
28
jako velmi významná stavba meziválečného období. Druhým důvodem je 130. výročí narození Tomáše Bati, zakladatele moderního Zlína. Tento plán však počítá z časovým horizontem do deseti let.
▲Památník Tomáše Bati (dnešní Dům umění), foto 1933 [3]
3.11. Správní budova firmy Baťa Dnešní „jednadvacítka“, je jednou z nejvýznamnějších a nejznámějších staveb období zlínského funkcionalismu. Byla dostavěna v roce 1938 podle návrhu architekta Vladimíra Karfíka. Ve své době byla tato stavba výjimečná nejen v rámci tehdejšího Československa, ale i Evropy. Protože se neustále zvyšovala produkce závodu, přibývalo i úředníků, jejichž počet v roce 1936 dosáhl čísla 2000, muselo se řešit jejich umístění. Původně se plánovala výstavba tří třípodlažních budov vzájemně propojených, pak ale přišel Karfík s variantou jedné výškové budovy o 16 patrech s celkovou výškou 77 m. Tento nápad Jana Baťu nadchl a začalo se stavět. Skelet budovy byl postaven za 160 dní čtyřiceti dělníky. O tom, že byla použita klasická železobetonová konstrukce se již není potřeba zmiňovat, jen na obložení se použilo místo cihelného zdiva cihelný pásek. V každém patře mohlo pracovat až 200 úředníků a příčky, které rozdělovaly patro byly demontovatelné, a tudíž kdykoliv přesunutelné podle potřeb. Výtahy, strojovny, vzduchotechnika, schodiště, šatny a hygienické zařízení
29
byly vyčleněny mimo hlavní půdorysnou plochu. Po technické stránce byla budova provedena na špičkové úrovni tehdejších možností. To dokazuje např. klimatizační systémem Carrier. Všechna podlaží jsou propojena čtyřmi automatickými rychlovýtahy, páternosterem, nákladním výtahem pro návštěvníky, potrubní poštou či zásuvkami elektrického proudu a telefonů umístěnými v podlaze. Třešinkou stavby je kancelář šéfa firmy, která je umístěna v celém jednom modulu a je zároveň výtahem. Ten je také plně klimatizován a vybaven dokonce umyvadlem s tekoucí vodou! Budova naštěstí nedoznala výraznějších změn, snad jen kromě zastřešení terasy. 6.8.2003 byla zahájena rekonstrukce,která probíhala v úzké spolupráci s příslušným orgánem památkové péče. V případě osmého, tzv. "ředitelského" podlaží a výtahu - pojízdné kanceláře, rekonstrukce probíhala ve zvláštním režimu, se snahou o maximální autentičnost historické podoby interiéru a částečnou obnovou zaniklých částí formou replik nebo jejich pečlivé rekonstrukce. Na stavbě pracovalo celkem 600 pracovníků různých profesí, které koordinovalo 15 manažerů stavebního závodu III společnosti Zlínstav, a.s. Zlín. Náklad na rekonstrukci 570 mil. Kč.
▲Model budovy v měřítku 1:50 [3]
30
Po válce a změně režimu, zlínská architektura ztrácí dvě její významné osobnosti; F. L Gahuru a V. Karlíka, kteří odchází do Brna, respektive Bratislavy. Tím končí i éra zlínského funkcionalismu.
3.12. Výstavba hromadného bydlení V roce 1946 byla zahájena výstavba tříetážových obytných domů ve čtvrti J. Fučíka, které započaly přechod na jinou formu bydlení a vyšší bytový standard. Autorem urbanistického řešení byl Vladimír Kubečka a řešení architektonického, které konstrukcí a vnějším výrazem navazovalo na předválečnou zlínskou bytovou architekturu, byl ještě i Vladimír Karfík. Dispozice bytů byla velmi progresivní. Šlo převážně o třípokojové byty o obytné ploše 59 m2 s pracovní kuchyní s plně vestavěnou kuchyňskou linkou, spížní skříní a spalovacím svozem na odpadky. Byty měly dálkové topení. Zdivo je cihelné, stropy z betonových desek, obvodové zdivo ze spárovaných cihel. Balkóny jsou z vlnitého plechu nebo z perforovaných betonových desek. První domy byly dokončeny v létě 1947 a slavnostně předány jako první nové poválečné byty v Československu. Skupina tříetážových domů stejného typu byla realizována v letech 1948 - 1949 ve čtvrti Zálešná.
▲Tříetážový obytný dům, perspektivní pohled [3]
31
V roce 1947 se začalo stavět 5 osmietážových věžových domů, každý o 29 dvoupokojových bytech s obytnou plochou 45 m2. Jsou dílem architekta Miroslava Drofy. Dispozice používá vnitřního, přímo neosvětleného schodiště. Také jednotlivé byty mají příslušenství uvnitř dispozice, které je s vestavěnou kuchyňskou linkou uměle odvětráváno. Poprvé zde bylo použito nosné cihelné konstrukce na výšku osmi podlaží. Stropy jsou monolitické železobetonové. Fasáda je obohacena betonovými prefabrikovanými balkóny. [3]
▲Pohled na řadu pěti osmietážových domů [3] V téže době jako věžové domy (1947) byly postaveny dva osmietážové chodbové tzv. "Morýsovy domy" (podle tehdejšího starosty Zlína). Každý má téměř 100 bytů a vysoký obytný standard. Oba tvořili provozní celek. Proto v přízemí jednoho domu byla malá restaurace pro obyvatele a mateřská škola, v přízemí druhého jesle. Poslední etáže jsou upraveny jako rekreační terasy se společenskými místnostmi. Dispozičně se jedná o trojtrakt, tradiční skelet má užší střední pole. V každém domě je 60 bytů dvoupokojových o obytné ploše 39 m2, 30 bytů třípokojových o ploše 48 m2 a 7 menších bytů. Vnitřní příslušenství bytů je uměle odvětráváno. Fasáda je z cihelného spárovaného zdiva, čímž se dosahuje vnitřní příbuznosti s prvky tradiční zlínské architektury. [3]
▲Chodbové Morýsovy domy, celkový pohled foto rok 1947 [3]
32
3.13. Baťovy domky Baťa musel řešit bydlení pro své zaměstnance. Uvědomoval si, že pracovníci, kteří dojíždějí, nastupují do práce již unavení a navíc bylo dobré přimknout zaměstnance k firmě. A co může být lepší pojítko než dům. A tak bylo postaveno v roce 1912 prvních 6 dělnických dvojdomů. Zatím však ještě bez širšího urbanistického záměru. V roce 1915 začal Jan Kotěra pracovat na regulačním plánu zlínské Letné,která se nacházela jižně od továrny. Původní Kotěrova koncepce předpokládala, že tovární zaměstnanec bude současně malozemědělcem. Ukázalo se však, že nelze obě činnosti pro stupňující se zatížení ve výrobě spojovat. Proto se původní zastavovací plán zahušťoval. Na základě tohoto se začaly stavět jednodomky, řadové jednodomky a čtyřdomky. Nejdříve s mansardovou střechou a omítnutými fasádami, později se střechami plochými a ze spárovaného zdiva, jenž se stalo typickým prvkem následujících let. Za zmínku rozhodně stojí, že tyto domy měly již splachovací záchod, koupelnu a tekoucí vodu v kuchyňské lince.
▲Dělnický domek mansardovou střechou, Letná okolo roku 1918 [5]
Hlavní vlna obytné výstavby se rozběhla v polovině 20. let, kdy na okraji Zlína začaly postupně vyrůstat rozsáhlé čtvrti. V roce 1926 byla zahájena výstavba rodinných domků ve čtvrtích Zálešná, Nad ovčírnou a o rok později ve čtvrti Podvesná. Pro sériovou výstavbu se standardizoval dvojdomek typ „27“, který se stavěl se sedlovou nebo rovnou střechou.
33
Bydlení bylo ve dvou etážích a domek byl částečně podsklepen. Obytná plocha činila 45 m2.
▲Celkový pohled na čtvrť Zálešná v roce 1926 [3]
▲Půdorys přízemí a prvního patra dvojdomku typ „27“ [3]
O prudkém tempu výstavby rodinných domků svědčí i fakt, že například v období let 1926 – 1928 bylo zrealizováno 1734 bytů. Stavební firma Baťa zkoušela i jiné typy domků. V roce 1927 bylo postaveno ve čtvrti Nad ovčírnou několik rodinných domků tzv. amerického typu pro vedoucí pracovníky. Byly vypracovány na podkladě dokumentace z USA. Bydlení zde
34
bylo řešeno ve dvou etážích. V přízemí hala, WC, obývací pokoj, jídelna, kuchyň a veranda. V patře ložnice dětí a rodičů, šatna, koupelna, WC. Dům byl celý podsklepen a měl rovnou střechu. Byly prováděny i pokusy s celodřevěnými domky. Typ „Aladin“ byl přízemní. Z Ameriky ho přivezl tesařský mistr Škácha a pokusně ho smontoval na Letné. Nicméně v hromadné výstavbě se stále nejčastěji používal typ „27“. Ve 30. letech se začala projevovat nespokojenost s přílišnou jednotvárností a malou diferencovaností typů rodinných domků a tak došlo k tomu, že se v nových čtvrtích uplatňovala výstavba ne jediného, ale několika typů domků. Typy „Musil“, „Drofa I, II, III“, „Vítek“, „Karfík I, II“, „Ríša“, „Florián“ nebo návrhy s označením „Typ K“, „Typ 1937, 1939“, „Holandský vzorkový dvojdomek“ apod. Typy pro lékaře a vedoucí pracovníky směřovaly k větší individualizaci požadavků na řešení dispozice a vzhledu, vždy však v duchu „baťovské krychličky“.
▲Dvojdomek Typ „37“ byl realizován ve velkých sériích v letech 1937-1940 [3] 3.14. Soutěž na rodinný domek Ve snaze porušit jednotvárnost typů domků vypsala firma Baťa mezinárodní soutěž na rodinný domek. K posouzení bylo předloženo celkem 289 návrhů architektů z devíti zemí. Některé byly na svou dobu velmi progresívní, pro vedení firmy až příliš. Porota zasedala 26. dubna 1935. První cenu udělila švédskému architektu Svedlundovi, druhou prof. A. Benšovi a F. Jechovi z pražské UMPRUM, třetí Vladimíru Karlíkovi a čtvrtou
35
A. Vítkovi, oběma ze Zlína. První cena činila 20000 Kč (na tu dobu velmi vysoká částka), druhá 10000 Kčs a třetí 5000 Kčs. Mimo hlavní ceny se udělilo velké množství dalších cen, odměn a čestných uznání. Ještě téhož roku byly z podnětu generálního ředitele firmy Dominika Čipery vítězné návrhy zrealizovány ve vzorové kolonii U lomu. Staly se jakousi stálou expozicí bytové kultury ve Zlíně.
▲Rodinný domek Svedlund 1935. Pohled ze strany vstupu [3]
▲Rodinný domek Svedlund 1935. Pohled ze strany od terasy [6]
36
▲Řešení vnitřních dispozic rodinného domku Svedlund [3]
Během dvou válečných let 1940 – 1941 byl postaven poslední zahradní areál Lesní čtvrť s 270 domky pěti různých typů od architektů V. Kubečky, M. Drofy, F. Musila, H. Adamce a A. Floriána. V této čtvrti ale už zdaleka nebylo dosaženo architektonické kázně a jednoty, kterou se vyznačovaly předchozí celky. Poslední dvojdomky a čtyřdomky byly postaveny v roce 1946 ve čtvrti Podvesná. Jednalo se však jen o mnohem menší množství, než tomu bývalo zvykem před válkou. 3.15. Le Corbusier ve Zlíně V souvislosti se zlínskou architekturou by bylo chybou opomenout jméno slavného francouzského architekta švýcarského původu, který s firmou Baťa ve třicátých letech spolupracoval. Le Corbusier se zúčastnil práce poroty v při hodnocení soutěže na rodinný domek. Mimo soutěž podal i svůj návrh. V něm navrhoval všechny progresivní prvky svého pojetí architektury, jako byly např. uvolněné přízemí, rovná střecha, velká posuvná hliníková okna apod. Ke škodě zlínské i československé architektury nebyla tato vila nikdy realizována. Kromě účasti v porotě byl Le Corbusier na popud F. L. Gahury pozván na konzultační pobyt, který trval téměř 6 týdnů. Pracoval v ateliéru Vladimíra Karfíka. Výsledkem Le Corbusierova působení ve Zlíně byl jeho "Návrh regulace Velkého Zlína", datovaný rokem 1935. Jinou formou spolupráce
37
firmy a Le Corbusiera bylo zadání návrhu baťovského pavilónu pro světovou výstavu v Paříži v roce 1937. Fasáda i podlaha měly být kryty usněmi, což se jevilo jako neekonomické, a návrh neprošel. Později, už ve Francii, projektoval pro firmu typizované prodejny s posunovatelnými výkladními skříněmi, což umožňovalo v teplejších klimatických podmínkách prodej na chodníku. Spolupracoval také s architektem Podzemným na územním plánu továrny a sídliště ve francouzském Hellocourtu. Byla to poslední Corbusierova účast na pracích pro firmu Baťa, protože za nedlouho poté se s ním firma pro těžkou realizovatelnost jeho návrhů a v neposlední řadě i vysoké honoráře, rozešla.
▲LeCorbusier při své návštěvě Zlína v roce 1935 spolu s F. L. Gahurou (vlevo) a B. Fuchsem [3] Nicméně Zlín na tohoto geniálního tvůrce světové architektury zapůsobil. Jak by také ne, vždyť zde viděl některé své myšlenky, zatím formulované jen teoreticky, realizované v měřítku celého města! Ještě téhož roku vyšel v odborném tisku Corbusierův pochvalný článek o Zlíně. Uvedeno v příloze.
38
4. Stávající stav Baťova domku
39
4.1. Typické vybavení domku
4.1.1. Zádveří 4.1.2. Koupelna
40
4.1.3. Kuchyň 4.1.4. Obývací pokoj
41
4.1.5. Pokoj pro hosty 4.1.6. Ložnice
42
4.2. Současný stav rodinného domku
43
5. Půdorysná studie
5.1. Přízemí
44
5.2. První patro
45
6. Vnitřní zařízení a interiérové řešení 6.1. Jak zařídit jednotlivé místnosti bytu 6.1.1. Předsíň Předsíň izoluje rodinný život od vnějšího světa po stránce akustické, optické a prostorové. V předsíni se odbavují nečekané nebo nevítané návštěvy a je to první místnost k přivítání příbuzných a známých. Z tohoto důvodu se stává předsíň naši vizitkou nejen pro rodinný, ale i veřejný svět. Dochází zde také k odkládání a ukládání věcí, zejména oblečení (svršků), často i vlhkých. Žádná obytná místnost nesmí být přístupná z veřejné domovní komunikace, ale vždy z předsíně. Nejvhodnější orientace je na sever, západ nebo severovýchod. Vhodnější než zářivka na zdi jsou lampy ve výšce asi 230 až 240 cm. Je dobré využít přirozeného osvětlení okny nebo pomocí prosklených vyplní dveří. Do předsíně se doporučuje použít světlé barvy, ať již jde o nábytek, stěny nebo podlahu, aby se prostor alespoň opticky zvětšil. Častou chybou architektonického návrhu je úzká předsíň, která připomíná spíše únikovou chodbu než příjemný prostor k odložení svrchního oblečení a obuvi. Ve větším prostoru také dochází k důstojnému přivítání návštěv, kterého v malé předsíni nelze dosáhnout. Minimální šířka by měla být 110 cm. Velké zrcadlo by v žádné předsíni nemělo chybět. Optimální velikost je taková, aby se vněm odrazila celá postava člověka, k tomuto úkonu potřebujeme odstup minimálně 55 cm. Zrcadlo také vytváří optické zvětšení prostoru. U malých a úzkých předsíní bývá lepší nepoužívat robustní šatníky a botníky. Důležité je vyhnout se skříním v blízkosti vstupu, aby se z předsíně nestal jen úzký průchozí či stěží průchozí „koridor“. Výhodnější bývá zvolit vestavěné typy skříní na míru. Pomocí čelní stěny s posuvnými dveřmi můžeme jako úložný prostor využit i nepravidelnou niku nebo konec chodby. Je výhodné použít otevřené kovové a drátěné systémy polic a regálů. Místo klasické předsíňové stěny lze umístit třeba jen věšákové háčky. Všude, kde je to jen trochu možné, se vyplatí umístit do předsíně stoličku. Není důležité, zda ji budeme používat při obouvání vysokých holínek nebo na ni jen odkládat tašku s nákupem. V každém případě jde o důležitý doplněk, který zejména se stoupajícím věkem ocení každý člověk domácnosti. [8].
46
Kromě šatů se v předsíni také odkládají boty, pro tyto účely používáme botník. Jeho nábytkové ztvárnění má mnoho variant. Zásadou botníku je, že musí větrat. Většinou postačí zadní stěna z perforovaného materiálu. Hloubka by měla odpovídat největší velikosti bot používaných v rodině. Koberec v předsíni komplikuje úklid, proto se doporučuje keramická dlažba. Lesklý a hladký povrch je vhodný z hlediska údržby a opticky zvětšuje prostor. 6.1.2. Kuchyň Pro zařizování nábytkem a spotřebiči je kuchyně nejnáročnější místností v bytě. Umístění nábytku je vázáno na stavební úpravy, zejména pokud jde o odpad, rozvod vody, plynu a elektřiny. Před začátkem rekonstrukce musí být zřejmé, kde budou umístěny jednotlivé skříňky i spotřebiče. Při realizaci je třeba vycházet z konečné představy. Například pokud počítáme s pozdějším začleněním myčky, nemusíme ji kupovat okamžitě. Nutné je však připravit přívod vody, elektřiny a odpad. Při návrhu kuchyně je třeba dodržet některé zásady, jednotlivé pracovní plochy by se měly řadit tak, aby se začínalo dřezem, pokračovalo pracovní plochou a končilo varným centrem. Po levé straně dřezu počítáme s dostatečně velkou odkládací plochou v šířce alespoň 40 až 60 cm vpravo a 20 až 30 cm vlevo vedle sporáku. Toto řazení platí pro praváka, levák potřebuje opak. Uvedené uspořádání ovšem neznamená, že jednotlivá pracovní centra mají být v řadě, naopak za optimální se pokládá kuchyňská linka ve tvaru písmene L nebo U. Pro uspořádání ve tvaru L je vhodná místnost široká alespoň 270 cm. Kuchyně ve tvaru U je praktická pro vaření, ale jídelní část je nutné přesunout do další části místnosti. Mycí centrum, neboli dřez s odkládací plochou, vyžaduje výšku od 90 do 105 cm. Řada výrobců nabízí kuchyně s výškou pracovní desky ve výšce 86 cm, což znamená, že většina lidí se musí při mytí nádobí ohýbat. Varné centrum by mělo mít sníženou výšku přibližně na 80 cm, aby byly snadno dostupné i zadní plotýnky. Vzdálenost mezi dolními a horními skříňkami musí být minimálně 45 cm, aby nedošlo k úrazu hlavy při práci v předklonu. Kuchyňské skříňky se v posledních letech mění. Místo klasických dvířek se používá kování, kdy s předními dvířky vyjíždějí ven i police. Poslední trendy pak používají skříňky s plnovýsuvy připomínající prádelník. Skřínky v tomto případě bývají širší, někdy okolo 90 až 120 cm. Pro lepší
47
přehlednost se pak používají nejrůznější pořadače z kovu, dřeva nebo plastu. Pokud jde o sporák, architekti doporučují do kuchyní raději varné desky a troubu umístěnou ve výšce okolo 130 cm. Pokud nejsme omezeni malým prostorem, je tato varianta bezpečnější a pohodlnější. Naprostou převahu při výběru spotřebičů mají vestavěné typy, zejména pokud jde o sporáky a myčky. Jde o praktičnost. Nezachycují se tak nečistoty ve spárách, šetří místo. Použitím dvířek na čelní stěnu lze pak sjednotit vzhled celé kuchyně. Jediná nevýhoda bývá ve vyšší ceně spotřebičů a v nákladech na pořízení skříněk na vestavné typy. 6.1.3. Obývací pokoj Je centrální největší místností, ve které se soustřeďuje společenský život rodiny. Zařízení obývacího pokoje je věcí velmi individuální. Měl by totiž sloužit zejména k odpočinku a společnému setkávání rodiny. Také k pohoštění návštěvy, příbuzných a přátel. Obývací pokoj je vždy přístupný z předsíně (haly) a má mít co nejtěsnější spojení s kuchyní a jídelnou. Důležitý je kontakt s exteriérem. Návaznost na balkony. Orientace jih, jihozápad. S využitím nejlepšího oslunění. V blízkosti pokoje nesmí být prádelna, strojovna výtahu, koupelna, WC. Osvětlení by mělo být přímé, stejně jako větrání. Proto jsou vhodné velké prosklené plochy s výhledem na zahradu. Velký důraz je třeba klást na nasvícení knihoven i vnitřní osvětlení prosklených skříněk. Televize by samozřejmě neměla být jediným zářícím bodem v místnosti. Místnost musí být osvětlena dalším světlem, ať již speciální televizní lampou, nebo nástěnným svítidlem. Na stěny se doporučují teplé barvy, strop nejteplejší. Podlaha světlá izolovaná (dřevo, koberec). Důležitá je taky zvuková a tepelná izolace pokoje. Ovlivňuje ji například použití textilních prvků v místnosti. Velké a tmavé kusy nábytku vypadají v menších pokojích zbytečně robustně. Vybavení a uspořádání nábytku závisí na počtu osob a způsobu jeho využití. Pokud je obývací pokoj dostatečně velký, nemusíme se bát umístit nábytek i volně do prostoru ,ať již jde o nízký úložný nebo čalouněný nábytek. Místnost pak působí prostornějším dojmem. Lze sem také umístit jídelní kout nebo jídelní stůl, pokud se už nevešel do kuchyně. Častěji se tento postup uplatňuje v rodinných domech z důvodů větších rozměrů místností. Jídelní souprava by měla navazovat na kuchyni, nejlépe přes
48
posuvné či zdrhovací dveře nebo výdejní okénko. Jídelní stůl umístěný v oddělené funkční prostoře (např. za krbem) je vhodné doplnit skříňovým nábytkem vybaveným porcelánem a sklenicemi. Oddělení od obývací místnosti může být provedeno také například pokojovými rostlinami. Od krátkého posezení až po relaxaci a odpočinek má sloužit čalouněný nábytek. Vhodné jsou sedací soupravy nebo více jednotlivých kusů čalouněného nábytku. Posledním trendem jsou „tzv. obytné ostrůvky“, což bývá řada několika prvků, z nichž lze vytvořit řadu variant jak pro sezení, tak i pro odpočinek či pro příležitostné spaní. Umístění televizoru by mělo být těsně pod úrovní očí sedícího člověka. To znamená, že je potřeba stolek či stojan pro televizor s výškou přibližně 50 až 53 cm, aby se zbytečně nenamáhaly krční svaly. Uzavřené prostory skříní nejsou vhodné z důvodu nadměrného zahřívání přístroje. Ideální jsou proto televizní stolky, nejlépe ze skla a kovu, které nepřenášejí rezonance. 6.1.4. Koupelna a WC Koupelna je velmi důležitou a nepostradatelnou součástí každého bytu. Slouží k mytí těla i k uspokojování ostatních potřeb hygieny člověka. Muži se zde holí, ženy provádějí kosmetické úpravy. Po koupaní se zde obvykle i oblékáme. Místnost se orientuje na severní stranu. Je-li rodinný dům dvoupodlažní, je optimální situovat koupelnu v každém z nich. Koupelnu je nejvhodnější umístit do blízkosti ložnice. Velikost a tvar koupelny závisí na funkcích, které má plnit, na počtu osob a velikosti vybavení. Optimální je přirozené větrání. Koupelna má obsahovat vanu, jedno umyvadlo (při vyšších kategoriích bytu dvě), WC, pokud není samostatné, dle požadavku bidet a skříňky pro ukládání toaletních potřeb a ručníků. Do koupelny s vyšším stupněm komfortu se umísťuje i sprchová kabina a vana přístupná ze dvou a více stran. Komfortními záležitostmi jsou bazény, vířivé vany a solária. Samostatné WC musí být přístupné přímo z předsíně. Pokud je před ním místnost v níž se stoluje, je nutné mezi tyto dva prostory včlenit ještě umývárnu nebo předsíň. U bytů pro pět a více osob musí být WC v samostatné místnosti. Nezbytnou součástí místnosti WC je i malé nástěnné umyvadlo. Součástí vybavení koupelny je i doplňkové vytápěcí těleso, držák na ručníky a osušky, sušák, madla u vany, držák na toaletní papír u záchodové
49
mísy, pohárky pro čištění zubů, misky na mýdlo a odkládací plochy. [9] 6.1.5. Ložnice Základní funkcí ložnice je odpočinek. Dalším jejím využitím může být prostor pro osobní úpravu, pro duševní práci a zájmovou činnost, místo pro soukromý styk manželů. Prostor spánku nemusí být velký, naopak z důvodu psychického pocitu bezpečné intimity je vhodné objem prostoru ložnice zmenšovat, ovšem jen po hranici dostatečného fyziologického komfortu prostoru z hlediska stavu ovzduší. [10] Ložnice by se neměla stát skladištěm věcí, jak tomu v mnohých případech i díky nevhodnému dispozičnímu řešení bytu bývá. Má být dobře větratelná, chladnější, s teplotami kolem 17 až 18°C. Dispoziční řešení ložnice vychází především z typologických a dále pak i z individuálních potřeb člověka. Ložnice se má umísťovat do tišší části bytu s vazbou na hygienické vybavení. Neměla by být z důvodu intimity průchozí. Orientace na jihozápad je nevhodná, naopak za ideální se považuje směr jihovýchodní. Přístup do ložnice je z předsíně, šatny a alternativně z obývacího pokoje. V blízkosti má být dětský pokoj koupelna a WC. Modrá barva bývá chápána jako uklidňující. Je ideální pro harmonickou atmosféru, pocit bezpečí a klidu. Díky tomu se také v ložnicích využívá. Při orientaci lůžka musíme vzít v úvahu, zda spíme raději proti světlu, či zády ke dveřím. Za ideální se považuje směr z jihu na sever. Výška lůžka by neměla být nižší než 30 cm z důvodu proudění vzduchu z pod dveří a oken. Zdravé ležení zabezpečují pouze lůžka s neděleným povrchem, proto pro trvalejší používaní ke spánku nejsou vhodné rozkládací systémy pohovek. K lůžku je třeba přistavit odkládací nábytek. Může to být noční stolek, stolička nebo skřínka na kolečkách.
50
6.2. Návrh interiéru rodinného domku 6.2.1. Přízemní část
51
6.2.1.1. Zádveří
52
53
6.2.1.2. Koupelna
54
55
6.2.1.3. Kuchyň
56
57
58
6.2.1.4. Obývací pokoj
59
60
61
6.2.1. První patro
62
6.2.2.1. Pracovna
63
64
6.2.2.2. Ložnice
65
66
7. Výtvarné řešení typického prvku interiéru Sedací, lehací a dalo by se říci i polehávací nábytek hraje v našem bydlení stále významnější úlohu. Vhodně vybavený prostor k odpočinku je jedním ze základních požadavků, které dnes klademe na své domovy, navzdory tomu, že v nich zároveň přibývá domácích kanceláří. Tím spíše je totiž nutné, mít zde jako protiváhu místo, kde ve chvílích volna pohodlně a uvolněně spočineme, abychom nabrali nových sil. K takovému účelu slouží spolehlivě sedací soupravy. Pohovku, kterou jsem si vybral jako prvek pro výtvarné řešení je typickou součástí původního vybavení Baťových domku. K tomuto zjištění jsem dospěl jednak studiem dobových fotografií a také při návštěvách několika Baťových domků, ve kterých ještě první majitelé tento původní nábytek s velkou péčí opatrují. Původ designu pohovky nese znaky Spojených UP závodů. Jsou zde ale patrné drobné odlišnosti. Od směru vláken dýh až po tvar nožek na čele pohovky. Podobné typy čalouněného nábytku, jako spojené UP závody v té době, vyráběla respektive kopírovala spousta menších firem a živnostníků. Je to případ i tohoto vybraného prvku. Vyobrazená pohovka byla podle slov majitele vyrobena „jedním stolařem z Letné (čtvrť ve Zlíně) v roce 1948“. Je stejně jako originál rozkládací. Vysunutím sedací části se docílí lehací plochy pro dvě osoby.
▲Fotografie běžně zařízeného interiéru s pohovkou umístěnou v pravé části pokoje z roku 1939 [2]
67
▲Typická pohovka pro interiér Baťova domku. Vyrobena soukromým stolařem ve Zlíně v roce 1948
Rozměry:
Délka: 192 cm Šířka: 82 cm Výška: 76 cm Hloubka sedací plochy 65 cm Výška sedací plochy 46 cm Ložná plocha po rozložení: 185x150 cm
68
Základní navržená varianta použitá v interiéru obývacího pokoje
V závislosti na druhu potahové látky a použitých dýh jsem navrhl několik dalších barevných variant
▲Kombinace hruškové dýhy a vínově červené potahové látky
69
▲Kombinace jasanové dýhy a světle zelené potahové látky
▲Kombinace černě mořené jasanové dýhy a bílé kůže
70
8. Konstrukční řešení vybraného zařizovacího prvku Tradice společných obědů nebo večeří se postupně vytrácí i z důvodu různé pracovní a časové vytíženosti jednotlivých členů domácnosti, a tak není potřeba mít v domě stálé jídelní místo. Navíc vzhledem k velikosti vybavovaného prostoru je výhodnější řešit tuto věc vhodným kompromisem. Stůl tvoří předěl mezi kuchyní a obývacím pokojem. Je dimenzovaný pro pohodlné stolování tří osob. Proto jsem do jídelní části navrhnul použití stohovatelných židlí a vymyslel způsob vyklápění stolu tak, aby poté zůstalo v tomto prostoru místo na odložení drobných věcí nebo minimální plocha potřebná ke stolovaní jedné osoby. 8.1. Konstrukce Konstrukce stolu se sestává ze dvou částí. Nosná část stolu je ze třech dílů. Jeden plní funkci nohy a druhý je součástí stolové desky. Oba tyto prvky jsou poměrně subtilní, jejich tloušťka je 77 mm a bylo jí dosaženo slepením dvou 38 mm širokých dřevotřískových desek, které byly následně zadýhovány třešňovou dýhou a povrchově dokončeny. Vzájemně jsou spojeny kolíky o průměru 12 mm a délce 80 mm. Do vodorovného dílce je na jeho kraji vyfrézována polodrážka, do které usedá stolová deska a následně je fixována pomocí zámku zadlabaného ve stolové desce. Třetí díl má tloušťku 40 mm a je k vodorovnému dílu na straně od zdi spojen na kolíky stejného rozměru. Hlavní funkcí je stabilizace stolové desky ve vyklopené poloze. Proto je v jeho horní hraně vydlabán otvor pro západku zámku. Jako estetický doplněk je v této desce umístěna skleněná police v drážce. Druhou částí je stolová deska. Je to samostatný prvek , který je ze 40 mm MDF s kvalitní povrchovou úpravou. Z důvodu stabilizace v jednotlivých polohách je opatřen zadlabaným zámkem a kováním pro kyvné dveře, jenž zabezpečuje pohyb mezi dvěma polohami. Celá tato konstrukce je po nasunutí stolové desky pevně fixována do zdi pomocí univerzálních úhelníků.
71
8.2. Jednotlivé polohy stolu a základní rozměry
Základní rozměry: Výška stolové desky od podlahy Šířka a hloubka stolové desky Velikost stolové plochy po vyklopení
73 cm 85 cm 57 x 30 cm
Úplné rozměry a konstrukční výkresy jsou uvedeny v příloze.
72
9. Závěr Jsem „Zlíňák“ a až do svého nástupu na Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu v Brně jsem ve Zlíně žil. Byl jsem zde obklopen jedinečnou funkcionalistickou architekturou z dob dvacátých a třicátých let, která nikde jinde v České republice nebyla v podobném měřítku jako celek realizována. Nikdy jsem ji ale nechápal v takových souvislostech, o které jsem se obohatil až v průběhu tvorby diplomové práce. Nejde jen o architekturu veřejných budov, ale i o princip, s jakým bylo přistupováno ke stavbám pro bytové účely. Tomáš Baťa měl heslo: „Pracovat kolektivně, bydlet individuálně.“ A proto byly v té době stavěny pro zaměstnance Baťovy továrny stovky téměř identických rodinných domků, respektive dvojdomků. Diplomová práce se zabývala řešením konkrétního interiéru Baťova domku ve Zlíně, ve čtvrti Zálešná. Záměrem bylo přizpůsobit tento dům potřebám mladého páru. Základní úkol nespočíval jen v pouhém zařízení nábytkem do předem určených místností, ale v globálním řešení dispozice vnitřních prostor včetně změny jejich půdorysného uspořádání, pokud byla žádoucí, s cílem je efektivněji využít. Celkové individualizaci odpovídá i návrh nábytku, který bude z velké části nutné vyrobit na zakázku. Zde jsem se snažil nejen o maximální funkčnost, ale také, aby design působil na jedné straně mladistvě a progresivně a na straně druhé měl nadčasovou platnost. Při řešení uspořádání interiéru jsem vycházel většinou z minimálních rozměrů nutných pro jednotlivé činnosti v bytě, funkce prostor, a nábytku v něm použitého. Domnívám se, že se cíl práce podařilo naplnit. Navržený interiér splňuje funkční, estetické a prostorové požadavky, jenž jsou jedním ze základních aspektů pro to, aby se z domu mohl stát domov.
73
10. Conclusion I am a “Zliner” and I had lived in Zlin until I moved to Brno to study at the Mendel University of Agriculture and Forrestry. Living in Zlin means being surrounded by a unique Functionalist architecture from the 1920’s and 30’s on a scale not found anywhere else in the Czech Republic. I have never perceived it from the same perspective as I have now, after having worked on this thesis. The Functionalism in Zlin is not only about the architecture of public buildings. Tomas Bata’s motto: “Work collectively, live individually” resulted in the construction of hundreds of almost identical detached and semi-detached family homes. My thesis is focused on an interior solution in one particular “Bata house” in the Zlin neighborhood of Zalesna. The aim was to adjust it to the needs of a young couple. The basic task did not consist only of furnishing of predetermined rooms but of an overall solution of the interior layout, including changes to the ground plan if such changes were necessary for improved utilization. The overall individualization is reflected in the design of the furniture used, which will mostly have to be tailor-made. My intention was not only maximum functionality, but also design which is youthful and timeless at the same time. When working on the interior, I took into account the minimum space required for the individual activities inside the flat, the functions of individual areas and functions of the furniture used. I feel that I succeeded in meeting the goal of my project. The proposed interior meets functional, aesthetic and space requirements, which are the fundamentals for a house becoming a home.
74
11. Přehled literatury Citovaná literatura: 1. POKLUDA Zdeněk, Sedm století zlínských dějin, vyd. Zlínské tiskárny a.s. Zlín, 1991, 137 s. 2. Sborník příspěvků, Zlínský funkcionalismus, vyd. Státní galerie ve Zlíně, 1993, 89 s. 3. NOVÁK Pavel, Zlínská architektura 1900-1950, vyd. Agentura Čas 1993,180 s. 4. HORŇÁKOVÁ Ladislava, F. L. Gahura, vyd. Státní galerie ve Zlín, 1998, 115 s. 5. NOVÁK Pavel, Proměny Baťovské architektury, vyd. Zlínské noviny,1996, 80 s. 6. ŠLAPETA Vladimír, Baťa-architektura, urbanismus, vyd. Státní galerie ve Zlíně,1991, 133 s. 7. KLÁSEK Ivo, Zlín v proměnách času, vyd. Ateliér Regulus, Zlín, 2001, 220 s. 8. HUBÁČKOVÁ Blažena, Dům na míru, Era group, Brno, 2005, 150 s. 9. NEUFERT Peter, Dobrý projekt - správná stavba, vyd. Jaga, Bratislava, 2005, 235 s. 10. BRUNECKÝ P. Domiciologie - nauka o obývaném prostředí1. vyd. Brno, MZLU 1998, 326 s. ISBN 80-71-57-307-8 Ostatní použitá literatura: BRUNECKÝ P. Interiér – člověk a nábytek, 1. vyd. Brno, MZLU,1995 280 s. DLABAL S. Nábytek, člověk, bydlení, Praha, vročení neuvedeno
75
12. Seznam příloh Příloha č. 1: Le Corbusier o Zlíně Příloha č. 2: Kopie originálního výkresu Baťova domku „typ 1937“ Příloha č. 3: Půdorysné řešení přízemí Příloha č. 4: Půdorysné řešení prvního patra Příloha č. 5: Konstrukční výkres vyklápěcího stolu Příloha č. 6: Dílcový výkres č. 1 Příloha č. 7: Dílcový výkres č. 2 Příloha č. 8: Dílcový výkres č. 3 Příloha č. 9: Dílcový výkres č. 4
76
