Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku designu a bydlení
Dynamické sezení v administrativním pracovišti (Dynamic sitting in an administrative workstation)
DIPLOMOVÁ PRÁCE Příloha: Výkresová dokumentace
2008
Prostředník Jan
Zadávací list
-2-
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Dynamické sezení v administrativním pracovišti zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
V Brně, dne:........................................ podpis studenta
-3-
Na tomto místě bych rád vyjádřil své poděkování vedoucímu práce Ing. Milanovi Vrbíkovi, za vstřícný přístup, zázemí, zapůjčenou literaturu, odbornou pomoc a cenné rady, kterých se mi při práci dostalo.
-4-
Abstrakt
Název práce: Dynamické sezení v administrativním pracovišti
Tato práce je zaměřena na sezení v administrativním pracovišti. Jsou zde uvedeny také alternativní typy sezení podporující dynamický způsob sedu. Dále se práce zabývá relaxačními prostory ve velkoprostorových tzv. „open-plan“ kancelářích a návrhem sedátka podporující dynamický způsob sedu právě do těchto prostor pro zlepšení regenerace meziobratlových plotének při odpočinku. Tato práce se svým tématem také odkazuje na projekt IGA - Vývoj řešení dynamického sezení - židle pro administrativní pracoviště.
Klíčová slova: dynamické sezení, alternativní sezení, administrativní pracoviště, židle, sezení, relaxační koutek, kancelář, open-plan kancelář, ergonomie, páteř.
Abstract
Name of work: Dynamic sitting in an administrative workstation
This work is focused on sitting, especially alternative supported dynamic way of sitting. Also this work is about relax corners in open plan offices and about designing the seat which is supported dynamic type of sitting just to this areas for better regeneration of intervertebral discs in having rest time. This work is also with its theme refer on a project IGA – Development of solution dynamic sitting – the chair for administrative workstation.
Key words: dynamic sitting, alternative sitting, administrative workstation, chair, sitting, relax corner, office, open-plan office, ergonomy, spine.
-5-
Obsah OBSAH ............................................................................................................................................ - 6 A) TEORIE ...................................................................................................................................... - 9 1. KANCELÁŘSKÉ PRACOVIŠTĚ ....................................................................................................... - 9 2. „KLASICKÉ“ KANCELÁŘSKÉ PRACOVIŠTĚ ................................................................................... - 10 3. VELKOPROSTOROVÉ TZV. „OPEN-PLANS“ KANCELÁŘE .............................................................. - 11 3.1. HISTORIE ...................................................................................................................................- 11 3.2. SPOLEČENSKÁ TEORIE...................................................................................................................- 12 3.3. TYPICKÝ DESIGN A SOUČÁSTI ..........................................................................................................- 12 3.4. DŮSLEDKY .................................................................................................................................- 12 3.5. POHLED LÉKAŘE NA MODERNÍ KANCELÁŘ .........................................................................................- 13 3.6. RELAXAČNÍ PROSTORY ..................................................................................................................- 16 3.6.1 Vybavení relaxačních koutků ........................................................................................... - 17 4. ERGONOMICKÉ POŽADAVKY NA PRÁCI S POČÍTAČEM .............................................................. - 19 4.1. PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ ...................................................................................................................- 19 4.2. PRACOVNÍ PLOCHA (ROVINA) ........................................................................................................- 19 4.2.1 Výběr pracovního stolu .................................................................................................... - 19 4.3. ZORNÉ PODMÍNKY .......................................................................................................................- 21 4.4. POŽADAVKY NA ZAŘÍZENÍ POČÍTAČE ................................................................................................- 21 4.4.1 Monitor............................................................................................................................ - 21 4.4.2 Klávesnice ........................................................................................................................ - 22 4.4.3 Myš .................................................................................................................................. - 22 4.4.4 Podložka pod nohy .......................................................................................................... - 22 5. KANCELÁŘSKÁ ŽIDLE ................................................................................................................ - 24 5.1. HISTORIE ...................................................................................................................................- 24 5.2. PARAMETRY SPRÁVNÉHO SEZENÍ ....................................................................................................- 24 5.3. OBECNÉ POŽADAVKY NA SPRÁVNÉ PRACOVNÍ SEDADLO .......................................................................- 25 5.3.1 Základní parametry sedací plochy ................................................................................... - 26 5.3.2 Výška sedací plochy ......................................................................................................... - 26 5.3.3 Šířka sedací plochy .......................................................................................................... - 27 5.3.4 Tvar sedadla .................................................................................................................... - 27 5.3.5 Opěradlo .......................................................................................................................... - 27 5.3.6 Bederní opěrka ................................................................................................................ - 27 5.3.7 Područky .......................................................................................................................... - 28 5.3.8 Prostor pro nohy .............................................................................................................. - 28 5.4. NEJČASTĚJŠÍ OBTÍŽE PŘI SEZENÍ ......................................................................................................- 28 5.5. TECHNIKY SEDADEL ......................................................................................................................- 29 6. DYNAMICKÉ SEZENÍ ................................................................................................................. - 31 6.1. ERGONOMIE ..............................................................................................................................- 31 -
-6-
7. ALTERNATIVNÍ SEZENÍ ............................................................................................................. - 36 7.1. SEZENÍ NA KLEKACÍ ŽIDLI ...............................................................................................................- 37 7.2. SEZENÍ NA BALANČNÍM MÍČI ..........................................................................................................- 40 B) PROJEKT INTERNÍ GRANTOVÉ AGENTURY ................................................................................ - 42 8. SPOLUPRÁCE NA PROJEKTU IGA............................................................................................... - 42 8.1. PROBANDI .................................................................................................................................- 42 8.2. METODIKA ................................................................................................................................- 43 8.2.1 Subjektivní hodnocení komfortu ...................................................................................... - 44 8.2.2 Vizuální záznam chování pracovníka ............................................................................... - 45 8.3. OPUŠTĚNÍ PRACOVIŠTĚ .................................................................................................................- 47 C) NÁVRH SEDACÍHO NÁBYTKU.................................................................................................... - 49 9. NÁVRH SEDACÍHO NÁBYTKU.................................................................................................... - 49 9.1. INSPIRACE .................................................................................................................................- 49 9.2. VÝVOJ MYŠLENKY ........................................................................................................................- 50 9.3. KONSTRUKCE SEDÁTKA .................................................................................................................- 53 9.4. URČENÍ A POUŽITÍ SEDÁTKA ...........................................................................................................- 55 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ........................................................................................................ - 64 SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................................................... - 66 -
-7-
Úvod Člověk je dnešním způsobem života donucen trávit většinu dne sezením. Ať už je to hlavně v práci, či cestou do a z práce, při televizi, v čekárnách u doktora, …. Tato poloha není pro páteř přirozená a tak je nadměrně zatěžována. Proto by se sezení měla věnovat dostatečná péče a toto namáhání alespoň částečně eliminovat.
Cíl práce V této práci se pojednává o kancelářském pracovišti, zvláště pak se zaměřením na velkoprostorové kanceláře tzv. „open-plan“ a specifikací relaxačních prostor – míst, která využívají pracovníci pro odpočinek a znovuzískání pracovních sil. Dále je popsáno sezení na kancelářské židli a různé typy sezení se soustředěním na dynamické využívané nejen kancelářskou židlí, ale také alternativními typy sezení. Práce se také svým tématem odkazuje na projekt IGA - Vývoj řešení dynamického sezení - židle pro administrativní pracoviště, kde se podílím jako pomocný člen řešitelského týmu. A v poslední části jde o návrh sedátka do relaxačních prostor v „open plan“ kancelářích s alternativním sezením, aby nejen při práci, ale hlavně při odpočinku se mohla páteř a celé tělo dostatečně regenerovat.
-8-
A) Teorie 1.
Kancelářské pracoviště Jedná se o místnost, kde se úřaduje respektive, kde se provádí jakákoliv
administrativní činnost. Taková místnost se česky nazývá úřadovna - čili administrativní pracoviště neboli pracoviště úřadu (Slovník cizích slov, 2000). Nejčastěji se v těchto místnostech pracuje s počítačem (PC), proto by měly být jak ergonomicky, tak technicky zabezpečeny, aby tato práce byla co nejméně konfliktní ve vztahu člověk a prostředí. Kancelář je obecně místnost, nebo jiné území, ve které lidé pracují, ale může také vyjadřovat pozici v rámci společnosti se specifickými povinnostmi a oddanosti k ní (vnímání úředníka, funkcionáře, vedoucího pracovníka). Některé společnosti mají kanceláře na místech snadno přístupných veřejnosti, kde prezentují svojí firmu a ukazují tak sílu a postavení společnosti na trhu.
-9-
2.
„Klasické“ kancelářské pracoviště Kancelář, je místnost obecně pouze pro jednoho pracovníka. Každá kancelář je
tvořená jednou místností s vlastními dveřmi. Takovéto kanceláře nejčastěji znázorňují postavení osoby, která v ní pracuje. Obvykle zde bývají ředitelé, manažeři firem, starší vedoucí organizace, sekretářky pracující s důvěrnými daty, atd. Takovéto kanceláře můžou být velice nákladné a neekonomické také z důvodu potřeby většího prostoru. Zaberou více prostoru než kanceláře typu „open-plan“. Když je zaměstnáno více lidí, kde každý potřebuje vlastní osvětlení, topení a klimatizaci je opět mnohem nákladnější, než velkoprostorová kancelář. Zároveň také klasický typ kanceláře od sebe izoluje pracovníky, což je náročnější na kontrolu – pro manažery a vedoucí méně přístupné a při projektech náročnější na komunikaci uvnitř týmu. Výhody centrální kanceláře jsou v soukromí, kde po zavření dveří se mohou projednávat choulostivé či důvěrné informace v tajnosti. Nehledě na fakt, že tento typ kanceláří je mnohem bezpečnější na soukromé dokumenty, protože po odchodu může za sebou pracovník zamknout dveře. (Ripley St Thomas High School, 2006)
Obr. 1. „Klasické“ kancelářské pracoviště
- 10 -
3.
Velkoprostorové tzv. „open-plans“ kanceláře „Open-plan“ je obecně používaný pojem v architektonickém a interiérovém
designu pro jakýkoli půdorys který tvoří rozlehlý otevřený prostor a minimalizuje použití uzavřených místností jako soukromé kanceláře. Tento termín se může také vztahovat k terénním úpravám pozemků, obchodním parkům, atd. kde nejsou definovány hranice mezi nemovitostmi, jako jsou živé ploty, oplocení, či zdi. 3.1.
Historie „Open-plan“ kanceláře už existují dlouho. Nicméně před padesátými lety
devatenáctého století byly většinou tvořeny pravidelnými řadami stolů nebo lavic, kde úředníci, písaři nebo laboranti vykonávali opakující se úkoly. Takovéto
návrhy
plynuly
z práce průmyslových inženýrů nebo
z výkonnostních
odborníků jako byli Frederick Winslow Taylor a Henry Ford. V padesátých
letech
Obr. 2. „Open plan“ kancelář v 50. letech.
devatenáctého století německý tým jménem „Quickborner“ objevil kancelářské prostředí, kde se využíval konvenční nábytek, zahnuté zástěny, veliké rostliny a organická geometrie k vytvoření pracovních skupin ve velikých otevřených prostředích. Kancelářské prostředí bylo rychle vytlačeno společnostmi s kancelářským nábytkem, které vyvinuly kabiny na systému závěsných panelů nebo soustavou nábytku. Pro kanceláře které využívaly toto uspořádání, bylo dlouho užíváno mnoho názvů (především výsměšných) jako byly například moře kójí, nebo farma na kóje. Frank Loyd Wright byl první architekt, který použil „open-plan“ design v domech. Úmyslem bylo poskytnout více spolupracující a lidštější pracovní prostředí.
- 11 -
3.2.
Společenská teorie Po 2. světové válce socialistické prostředí v mnoha zemích jižní Evropy dalo zrodit
rovnostářský přístup managementu. Kancelářské prostředí povzbuzené všemi úrovněmi personálu, kde všichni seděli v jedné veliké kanceláři, vytvořilo nonhierarchické prostředí, čímž se zlepšila komunikace a spolupráce. 3.3.
Typický design a součásti Typický design využíval moderní, ale tradiční nábytek, který byl toho času k dispozici. pracovní
Byly stoly
použity a
židle
standardní s postraními
skříňkami na dokumenty, zahnuté zástěny a veliké rostliny v květináčích používané jako vizuální bariéra a k rozdělení prostoru. V půdorysu se hojně využívala nepravidelná geometrie a organické opakující se vzory ke zvýšení rovnostářského prostředí. V mnoha Obr. 3. Příklad „open plan“ kanceláře. návrzích bylo použito nepatrně méně hustoty zabraného prostoru než obvykle ke zmírnění akustických problémů jako ve vlastním velkém prostoru. 3.4.
Důsledky Společnosti
nábytkem
rychle
s kancelářským vyvinuly
závěsný
panelový systém a ostatní typy soustav nábytku, které požadovali poskytování některých
výhod
prostředí,
ale
soukromím,
kancelářského s lehce
hustotou
a
větším ukládací
kapacitou. Zpočátku projekty těchto typických
systémů
Obr. 4. Moderní „open plan“ kancelář.
imitovaly
- 12 -
nepravidelné organické formy kancelářského prostředí. Nicméně rychlá degenerace do sešněrovaného moře kójí běžných v moderních kancelářích a připomínající dřívější vědecké řízení. Moře kójí účinně nahradilo kancelářské prostředí v polovině šedesátých let devatenáctého století. 3.5.
Pohled lékaře na moderní kancelář Výhody a nevýhody velkoprostorových kanceláří s kójemi Jako každé řešení interiéru má i systém „open plan“ své výhody a nevýhody a
také zdravotní rizika, na která se chci také skromným pohledem lékaře zaměřit. Klady velkoprostorových kanceláří jsou lepší organizace práce, kontrola pracovníků, lepší ekonomické a logistické využití jednoho pracovního místa u počítače (dále PC) a to i využitím úložných osobních kontejnerů, které mohou střídající se pracovníci využít k uložení materiálů a citlivých dat. Současně se racionálně využívá osvětlení, topení a dalších logistických opatření. Efektivita práce se dá rovněž tímto systémem zvýšit. Negativa velkoprostorových kanceláří spočívají v omezení osobnosti, ve stresu (způsobeném vysokou pracovní zátěží,
hlukem,
osvětlením,
umělým
vzduchotechnikou),
v psychosociálních
problémech
(pomalý růst kariéry, „boj o místo u okna“, malá odměna a z toho pramenící
fakt,
že
20
%
zaměstnanců ve zkušební době odchází
–
podle
výzkumu
Pricewaterhouse Cooper PWC –
Obr. 5. stresová a hluková situace v „open plan“ kanceláři.
Smrčková 2007). Negativně na zaměstnance dopadají dlouhodobé stereotypní polohy a sezení u PC, nevhodná ergonomie pracoviště, telefonní kontakty. Je často porušena diskrétnost jednání s klienty. Celý tento komplex vlivů je jednou z příčin moderních nemocí, jako je vysoký krevní tlak, metabolický syndrom (málo pohybu, nevhodné
- 13 -
stravování, vysoký cholesterol, vznik cukrovky apod.), syndrom chronické únavy či bolesti zad a hlavy. Kromě shora uvedených údajů je nutné, aby zaměstnavatel pro tyto „open plans“ také vyhledával vhodné pracovníky. Schulze a spol. 2007 jako sociální psychologové doporučují výběr osobnosti podle zásady ENACO (extroverti vhodnější, neurotiky s labilními emocemi spíše vyřadit, abilitní jedince s dobrými schopnostmi využít, preferovat „consciention“, tedy svědomitost a zodpovědnost a přijímat lidi s novými myšlenkami a přitom loajální „obedience“). Roli zde hraje i věk, kdy malá motivace bývá u mladých do 25 let, zatímco s věkem stoupá spokojenost s prací, zkušenost a rozvážnost, i když menší flexibilita. Velké kolektivy mají menší motivaci k práci (až 48 %), v 70 % chybí uznání! Platy vyhovují jen asi 57 % zaměstnanců, jako důležitou uvádí 67 % dobrou pracovní atmosféru a kolektiv či mezilidské vztahy. Vybavení „open plans“ Standardní „open plan“ by měl být vybaven kójemi s PC pracovištěm ergonomicky
dobře
řešeným
včetně dokonalých židlí. Aktuální studie
dotazníková
a
videozáznamy
jako
velmi
ergonomicky
vhodné
židle
označila
typ
Mirra
designérů
Studia 7.5 Berlín a Celle designéra Caruso
z USA.
Tyto
židle
produkuje firma Hermann Miller a nejsou právě levné. Další součásti „open plans“ jsou kontejnery na
Obr. 6. Protihluková isolace včetně stěn a podlah omezuje rizika hluku a vzniku civilizačních nemocí zaměstnanců.
materiály a osobní věci pracovníků, protihlukové stěny (např. Rehau) a další protihluková izolace (např. stěna s využitím protihlukového efektu PET lahví). Dále by měl být zařízen tzv. „sleeping room“ pro odpočinek. Pro jednání s klienty je nutný úsek zajišťující diskrétnost („small meeting point“). Součástí pracoviště musí být hygienické vybavení, WC, kuchyňka, konferenční místnost, sklad kontejnerů atd. Požadavky na „open plans“
- 14 -
Lékařský pohled na „open plan“ kromě shora uvedených aspektů zdůrazňuje i nutnost péče o vhodné větrání, osvětlení, vlhkost vzduchu a teplotu celé kanceláře. Problémy bývají se vzduchotechnikou a vznikem katarů horních cest dýchacích, vysušením sliznic včetně očních spojivek, bolestmi hlavy a krku apod. Jen v USA přináší vzduchotechnika zdravotní škody ve výši 75 miliard dolarů ročně. Hrozí i riziko smrtelné legionářské nemoci plic (Menziers a spol. 2003 dělali v USA studie u 771 úředníků). Proto se doporučují v mimopracovní dobu i germicidní zářiče. Sezení u počítače zahrnuje tři známé polohy (přední – přetěžující páteř, střední – náročná na svalstvo, zadní – relaxační) a vyžaduje ergonomickou židli s dynamickým sedem a regeneraci sil, jak doporučuje Gilbertová a spol. 2002. Pro počítačové stoly je vhodné užití hydraulických principů dle Tavoly v boji proti přetížení páteře. Úprava pracoviště s počítačem je dána normou ČSN ISO 9241. Doba práce s počítačem by měla být omezena s ohledem na zdravotní rizika, např. ve Švédsku doporučil National Institute of Occupational Health dobu práce s PC na šest hodin (Sternberg a spol. již v roce 1991). Nemělo by se u PC pracovišť zapomínat na opěrky nohou. Jaká ozdravná opatření pro budovatele „open plans“ bych doporučoval? Zaměřit se zejména na dostatečnou prostornost pracoviště, větrání, osvětlení a protihlukovou izolaci, dále na ergonomické vybavení jednotlivých pracovišť (sezení, PC pracoviště). Pracovníci by měli být školeni a vedeni ke zdravotním opatřením typu střídání poloh při práci, dodržování zásad „školy zad“, cvičení, ale i odpočinku (20 minut spánku po obědě na některých úřadech v Německu). Zaměstnavatel by měl nabízet bonusové programy příspěvků na dovolené, fitness akce, vitamínové akce apod. Důležitá jsou i psychosociální opatření typu uznání, odměn, společenských a sportovních akcí kolektivů, pomoc psychologů – Geist 2004. Pochopitelně je nutné připomínat správné stravní a pohybové návyky u zaměstnanců. Velmi výhodná je vždy týmová mezioborová příprava takových pracovišť. Závěr Moderním kancelářským trendem jsou kójové velkoprostorové kanceláře („open plans“), které však mají celou řadu zdravotních, psychologických a ergonomických problémů. Mezioborovou spoluprací architektů, techniků, nábytkářů, ergonomů, psychologů a lékařů je možné zmenšit rizika a zajistit kvalitní práci i dobrou motivaci zaměstnanců.(Müller, 2008) - 15 -
3.6.
Relaxační prostory Relaxace je – proces nebo stav uvolnění psychického a tělesného napětí. Relaxační prostory, nebo též relaxační koutky se
nejčastěji
vytvářejí
v kancelářích
typu
„open-plan“.
Filosofie tohoto zařízení spočívá v tom, že při dlouhodobé soustředěné
a
často
monotónní
práci,
která
v administrativním pracovišti převládá, klesá po určitém čase koncentrace a tím i výkon práce. Zároveň také při dlouhém sezení, což je pro člověka nepřirozená poloha těla, dochází k nedokonalému vyživování meziobratlových plotének. (Tomu lze částečně zabránit již zmiňovaným dynamickým způsobem sezení. Kde je tělo v neustálém pohybu a je tak zajištěná výživa plotének). Pokud si ale
Obr. 7. Ukázka relaxačního koutku s protihlukovými bariérami.
pracovník dopřeje chvilku odpočinku například v relaxačním koutku, odpočne si nejen psychicky, ale hlavně fyzicky uvolněním páteře, například v leže, a odpočnutí unavených očí z neustálého sledování obrazovky monitoru. Aby byl odpočinek co nejpříjemnější, doporučují se materiály příjemné na dotyk ke zvýšení pohody odpočívání a relaxace. Zároveň se doporučují barvy, které podporují relaxaci a odpočinek, jako jsou oranžová, modrá, zelená spíše v pastelových tónech a zároveň se nedoporučují barvy, jako jsou například červená, černá a hnědá. Relaxační koutky neslouží jen k samotnému odpočinku, ale patří k místům, kde se schází zaměstnanci k menším poradám a konzultacím. I při této činnosti by měli sedět správně. Proto je nábytek v této části kanceláře stejně a možná i více důležitý jako je na pracovním místě. Jako je špatné dávat si na chatu, na místo odpočinku a regenerace duševních i fyzických sil, staré matrace, které již neplní svou správnou funkci, tak je špatné dávat neergonomický a nefunkční nábytek do prostor sloužících pro relaxaci v kanceláři. Naopak by na těchto místech měl být nábytek co nejkvalitnější, aby si pracovníci „zdravě“ odpočinuli a nevraceli se k pracovní aktivitě ještě více unavení, než odcházeli.
- 16 -
3.6.1 Vybavení relaxačních koutků V první řadě by zde neměl chybět nábytek pro sezení či ležení pro uvolnění páteře. Dále je vhodné zde umístit nějaké prvky pro protažení, jako jsou například žebřiny, či něco na podobném principu. Asi žebřiny z tělocvičny nebudou v kanceláři vypadat úplně nejlépe, ale nějaký nenápadný prvek s podobnou funkcí, jako mají žebřiny je velice vhodný. Dále by neměl chybět stoleček pro odložení kafe, či svačiny. A kde se také mohou realizovat například porady mezi menším počtem zaměstnanců nebo neformální jednání se zákazníkem. Také je zde velice vhodné umístit květiny. Nejen pro estetické zpříjemnění prostředí vnesením kousku přírody, ale také rostliny fotosyntézou vyrábějí kyslík. Nedostatek kyslíku také způsobuje únavu a nesoustředěnost. Rostliny mají další, a to nezanedbatelnou funkci. Je jí vliv na toxické prostředí. Rostliny zvlhčují vzduch a zbavují prostředí nežádoucích škodlivých látek jako je formaldehyd, benzol a trichlóretylén, které se uvolňují z nábytku, podlahových krytin, počítačů, tabákového kouře, … Na pohlcování škodlivých látek se podílejí listy, kořeny a zemina. Půda, v níž se pokojové rostliny pěstují, obsahuje mikroorganismy, jež se živí výměšky kořenového systému – tedy i škodlivými látkami. Každá rostlina má specifický druh mikroorganismů a je schopna pohlcovat určité látky. Mikroorganismy se rychle přizpůsobují danému prostředí, a čím déle jsou v něm umístěny, tím větší je jejich účinnost. Výsledky pokusů v USA prokázaly, že pro vyčištění 10 m3 postačí jedna rostlina. Jedna azalka dokáže odstranit formaldehyd v koncentraci 3 ppm z 9 m3 prostoru. Největším „likvidátorem“ formaldehydu je filodendron (Monstera), který pohltí za 24 hodin 88% této látky, potos (Scindapsus) 83%, zelenec (Clorophytum) 80%, benzol likviduje břečťan (Hedera helix) až 90%, Spathiphylum 80% dračinec (Dracaena) 70%. Trichlóretylén, který se uvolňuje z nátěrových hmot, je spolehlivě pohlcován Dracaenou a Spathiphylem. Pokud jsme postaveni před volbu jakou rostlinu v interiéru použít, tak určitě každou, které se bude v daném prostředí dařit s tím, že přednost je nutno dát druhům s větším počtem velkých listů. Rostliny však mohou působit i negativně na zdraví člověka. Převážná většina květin však není zdraví škodlivá a působí na klima interiéru příznivě. Známé jsou účinky například zakrslých bytových eukalyptů (Eucalyptus maculata, ficifilia, citrriodora), které samovolně uvolňují olej - 17 -
z listů, který na vzduchu oxiduje a při tom očišťuje okolní ovzduší od choroboplodných zárodků a škůdců. Olej obsahuje léčivé silice, které vytváří příjemné aromatické prostředí. (Brunecký, 2003) Proto bychom se rostlinami měli obklopovat a nenahrazovat je umělými napodobeninami. Trochu péče, kterou vyžadují (v podstatě jen zálivku), velice bohatě oplácejí. V těchto prostorách také často bývají pomůcky pro cvičení a protahovaní. Například žíněnka, či karimatka. Často v okolí nebo někdy přímo v tomto prostoru bývají různé automaty na nápoje – kafe či vodu. Vhodné je také relaxační prostory oddělit od zbylého prostoru paravány či optickými předěly, aby lidé využívající právě relaxačního koutku, nebyli zbytečně rušeni hlukem z kanceláře a měli své soukromí a klid na relaxaci. Protože ruch kanceláře, je také jeden z důvodů, proč pracovníci právě těchto prostor využívají.
- 18 -
4.
4.1.
Ergonomické požadavky na práci s počítačem
Prostorové řešení Pracovní místo musí mít takové rozměry, aby umožňovalo snadný přístup, změny
pracovní polohy a vykonávání pohybů. Doporučená minimální nezastavěná podlahová plocha je 2 m2 při denním či umělém osvětlení, 5 m2 bez denního osvětlení. (Tyto požadavky vycházejí z hygienických předpisů pro pracovní místa.) Pracovní místo musí být zvoleno tak, aby uživatelé neměli v zorném poli nezastíněné plochy s velkým jasem. Vzdálenost mezi zády uživatele a zadní stěnou monitoru (při uspořádání pracovních míst za sebou) má být minimálně 0,5 m. 4.2.
Pracovní plocha (rovina) Správné sezení ovlivňují též vlastnosti pracovní plochy. Vlastní výška pracovní
plochy je ovlivněna charakterem pracovní činnosti obdobně jako při práci vstoje. Doporučuje se výška pracovních stolů 3-5 cm nad výškou lokte. Příliš vysoká pracovní plocha podporuje zvýšenou abdukci (odtažení) horních končetin a tím přetížení ramenních pletenců a krční páteře, nízká pracovní plocha podporuje kyfotické držení těla. V poslední době se u některých činností opět začíná preferovat sklon pracovní plochy. V administrativní činnosti by se jednalo o umístění klávesnice na šikmou plochu. Usnadňuje vzpřímené držení těla, snižuje předklon krční páteře. 4.2.1 Výběr pracovního stolu Mnoho pracovních stolů je vysokých kolem 72-73 cm a byly původně navrženy spíše pro používání se statickým plochým sezením než s ergonomickým pracovním postojem. Ale požadovaná výška pracovního stolu závisí na židli, úkolu a na individuálních proporcích. Nesprávný pracovní stůl může zapříčinit prohnutí páteře do tvaru “C“ a bolest horní části těla kvůli nevhodné vynucené poloze.
- 19 -
Řešení by mohl poskytnout výškově nastavitelný pracovní stůl pomocí klínového, či šroubovacího systému. Tak poskytne ideální pracovní výšku pro většinu lidí. Je to však omezeno pozicí sedu a problémem je, pokud pracovní stůl užívá více pracovníků zároveň. Klikou měnitelná výška nastavitelná i ze sedě. (Back2, 2008)
Obr. 8. Příklad pracovního stolu se stavitelnou výškou pracovní desky. (back2, 2008) Při výběru pracovního stolu je nutno přihlížet k charakteru vykonávané práce. Současné kancelářské práce většinou zahrnují řadu různých činností (zpracovávání podkladů a písemností, komunikace, telefonování, dokumentace apod.), čímž se prostorové požadavky podstatně zvyšují. V těchto případech se doporučuje uspořádání pracovních stolů ve tvaru L či C. Pracovní plocha musí být dostatečně velká, aby umožňovala flexibilní rozmístění monitoru, klávesnice, myši, dokumentů a dalších technických prostředků. Výška desky stolu by měla být stavitelná v rozmezí 62-82 cm. Výhodné jsou pracovní stoly, u nichž je klávesnice umístěna o něco níže nebo na samotné vysunovatelné desce s aretací. Pohodlný sed a změna pracovní polohy musí být zajištěna dostatečným prostorem pro dolní končetiny. Povrch pracovní desky musí být matný, hladký, snadno čistitelný, přední hrana zaoblená, barevně se doporučují spíše světlejší odstíny. (Gilbertová, 2002)
- 20 -
4.3.
Zorné podmínky Na první pohled by se mohlo
zdát, že zorné podmínky přímo nesouvisí se sezením, pokud jsou však nevhodné, mohou nepříznivě ovlivňovat držení těla a pohybový systém. Zorné podmínky jsou dány zorným
úhlem,
vzdáleností,
ale
i
zornou osvětlením.
Zorný úhel tvoří horizontální rovina
Obr. 9. Pracovní úhel zorného pole při práci
vedená okem a úhel pohledu od oka
s PC
– podle charakteru práce je v rozsahu 15-40°. Velikost zorné vzdálenosti závisí na velikosti sledovaného detailu. Pro nejjemnější práce s velkými nároky na zrak činí 12-25 cm (např. hodináři, kresliči), pro většinu administrativních prací 35-50 cm.
4.4.
Požadavky na zařízení počítače
4.4.1 Monitor Monitor by měl svou konstrukcí umožňovat regulaci výšky obrazovky nad pracovním stolem, regulaci sklonu a otáčení kolem svislé osy. Měl by být umístěn tak, aby vzdálenost očí uživatele a obrazovky v závislosti na velikosti znaků byla 400 až 750 mm. Orientačně se někdy uvádí, že vzdálenost očí od obrazovky by měla být 2-3 krát větší, než je velikost úhlopříčky monitoru. Horní řádka textu má být přibližně v úrovni očí, popřípadě mírně pod úrovní očí. Pohled na obrazovku by měl být kolmý. Nelze opominout ani vhodné nastavení jasu a kontrastu obrazovky. Jas obrazovky by měl být po celé ploše pokud možno stejný a rozdíl mezi jasem okraje obrazovky a jejím středem by
Obr. 10. Situace monitoru a pracovníka.
- 21 -
měl být větší než 1:1,7. Minimální jas obrazovky je 35 cd/m2, preferuje se 100 cd /m2. Umístění obrazovky je ovlivněno charakterem práce na počítači. Při převládající práci s obrazovkou je vhodné ji umístit do středu proti pracovníkovi.
4.4.2 Klávesnice Klávesnice musí být oddělena od těla obrazovky, aby bylo možno ji individuálně umístit na pracovním stole. Měla by být umístěna o něco níže, než je rovina pracovního stolu, aby nedocházelo k extenzi (natahování) ruky a zápěstí a k nepřirozené poloze předloktí. Střed klávesnice by měl být přibližně v úrovni loktů. Přední hrana klávesnice má být zaoblená. Před klávesnicí by měl být zajištěn dostatečný prostor (minimálně 8 cm) k poskytnutí opory ruky; pro tyto účely se doporučuje využít speciálních měkkých podložek (podpěrek). Výhodné jsou i pohyblivé opěrky předloktí s kloubovou konstrukcí, které se uplatní zejména při intenzivní práci s klávesnicí. Trh nabízí i typy tzv. ergonomických klávesnic, např. dělené, které by měly zlepšit držení ruky v neutrální poloze a vyloučit její ulnární deviaci. Jejich pozitivní zdravotní význam však nebyl dosud jednoznačně prokázán.
4.4.3 Myš Myš by měla být umístěna co nejblíže klávesnici a ve stejné výšce. Velikost a tvar myši by měl vyhovovat individuální velikosti a tvaru ruky a respektovat případné leváky. Pokud se myš používá častěji než klávesnice, je možné doporučit její umístění více do středu stolu a posunout klávesnici. K usnadnění pohybu myši se používají přilnavé podložky, např. gelové.
4.4.4 Podložka pod nohy Podložky pod nohy snižují statickou zátěž dolních končetin, mohou zlepšit držení těla a vyrovnat rozdíly v tělesné výšce uživatelů. Uplatní se především u osob s menší tělesnou výškou, a to zejména za podmínek, kdy jsou nuceni pracovat u s tolu s vyšší manipulační rovinou. Proto by měly být na pracovištích dostupné. Měly by být
- 22 -
dostatečně široké, s neklouzavým povrchem a nastavitelným sklonem.(Gilbertová, 2002)
- 23 -
5. 5.1.
Kancelářská židle Historie S příchodem železnice v polovině 80. let začal obchod expandovat mimo tradiční
typ rodinných firem s malým důrazem na administrativu. Dodateční administrativní pracovníci byli potřeba k držení kroku s ostatními. Účetnictví a korespondence jako obchodní rozšíření jejich služeb. Zatím co práce v kanceláři se rozšiřovala, povědomí kancelářského prostředí, technologie a zařízení začaly být částí kulturního zaměření na zvyšující se produktivitu. Toto povědomí poskytlo zrození židle navržené speciálně pro tyto nové administrativní zaměstnance: kancelářské židle. Kancelářská židle byla strategicky navržena ke vzrůstu produktivity úřednických zaměstnanců tak, že jim umožnila zůstat sedět u stolu po dlouhý časový úsek. Otočná židle s kolečky dovolovala zaměstnancům zůstat sedět a zároveň dosáhnout na mnoho poloh v rámci jejich pracovní oblasti eliminací času a energie vynaložené na vstání. Dřevěné sedátko bylo navrženo, aby pasovalo a podpíralo tělo sedícího zaměstnance a laťkové opěradlo a područky poskytovaly dodatečnou oporu ke zvýšení komfortu zaměstnance. Jako naše moderní židle, mnoho z těchto modelů byly trochu nastavitelné, aby poskytly maximální komfort a tudíž maximální pracovní výkon. Kancelářní kultura také vyžadovala zřetelně odlišnou existenci mezi židlemi, které používal zaměstnanec a kterou používal vedoucí. Když otočné židle byly široce používány, ředitel sedával na židli s rovným opěradlem bez koleček, aby demonstrovala jeho postavení. Jako návrh kancelářské židle eliminoval područky a přídavné vycpávky, tak manažerské křeslo začalo být velká čalouněná židle s uzavřenými područkami a široké luxusní sedadla. Dokonce i dnes velikost (výška opěradla a šířka sedací části) kancelářské židle ukazuje na postavení uživatele ve firmě. 5.2.
Parametry správného sezení Stabilita. Kancelářská židle na pětiramenné podnoži na kolečkách, které
materiálově odpovídají typu podlahy, na níž se bude používat, je dnes již snad běžná. Na trhu se objevují i židle na kluzácích. Konferenční židle jsou buď na čtyřech nohách nebo tzv. pérovka.
- 24 -
Anatomicky tvarovaný sedák. Dostatečně široký i hluboký, přičemž při sezení by měla být jeho hloubka plně využívána. V přední části musí být sedadlo zaoblené. Opěradlo stále podepírající záda po celé jejich délce. Výškově nastavitelná zádová opěra by měla být nastavena tak, aby svým vyklenutím podepírala páteř v bederní oblasti. Zádová opěra by měla neustále kopírovat záda. Úhel, který svírá opěradlo a sedák, by neměl být ani v nejčastěji používané přední pozici menší než 90°. Jen v tom případě nedochází k zatěžování dýchacích a trávicích orgánů, srdce a cév. Nastavování výšky sedadla. Musí umožňovat změnu jeho úrovně tak, aby se chodidla plnou plochou dotýkaly podlahy, přičemž kolenní kloub svírá úhel 90°. Stavitelné podpěrky rukou, v lepším případě s možností bočního vychylování. Maximální pohodlí poskytují multifunkční područky, které jsou šířkově, hloubkově, výškově a paprskovitě stavitelné. Centrální pružina. Měla by jí být vybavena každá židle. Především tlumí náraz při prudkém dosednutí a všechny další pohyby lidského těla. Odolné čalounění, případně jiný potahový materiál. Musí odpovídat tomu jak často a v jakém prostředí židli používáme. Mezi rozhodující fyzikální vlastnosti zde patří odolnost proti oděru, "žmolkování", stálobarevnost, případně odolnost proti ohni (Rim, 2008).
5.3.
Obecné požadavky na správné pracovní sedadlo Základními obecnými požadavky správné pracovní židle jsou stabilita a
bezpečnost, vhodné umístění ovládacích prvků pro regulaci nastavitelných parametrů, vhodné vlastnosti (materiál, čalounění, barva, trvanlivost). Židle kancelářského typu by měla být vybavena protiskluznými kolečky, přizpůsobenými charakteru podlahy (tvrdá kolečka pro měkkou podlahu a naopak). Při posazení by mělo dojít k tlumení prudkého dosedu, což je řešeno buď pomocí plynového péra, či rastrovou mechanikou, zajišťující měkké odpružení sedadla i v nejnižší pozici sezení. Kvalitu sedadla ovlivňují i nastavitelné parametry.
- 25 -
5.3.1 Základní parametry sedací plochy Význam správně řešené sedací plochy spočívá v tom, že snižuje statickou zátěž, napomáhá správnému držení pánve a páteře, zajišťuje patřičnou stabilitu a umožňuje změny polohy těla.
5.3.2 Výška sedací plochy Výška sedací plochy by neměla být tak vysoká, aby stlačovala spodní část stehen, ani tak nízká, aby nedošlo ke zkulacení zad. Správná výška sedací plochy se obvykle určuje podle výšky podkolenní rýhy. Nejčastěji se doporučuje taková výška sedací plochy, která je přibližně o 3-5 cm nižší než je výška podkolenní rýhy. Dále se o nastavení správné výšky lze přesvědčit tím, že při sezení s plně opřenými zády se chodidla lehce opírají celou plochou o podlahu. Doporučená nastavitelnost výšky sedací plochy činí obvykle 38-50 cm, pro pevné sedadlo se uvádí 43cm. Výška sedací plochy může být též do jisté míry ovlivněna typem sezení (při předním sezení může být sedací plocha o něco vyšší), výškou a sklonem zádové opěry (např. u odpočinkového sezení, kde bývá sklon zádové opěry větší, by měla být sedací plocha o něco nižší, aby nedocházelo k nežádoucímu tlaku na spodní část stehen). Vyšší sedadlo lépe umožňuje zachování bederní lordózy při menším úhlu flexe (ohnutí) v kyčelních kloubech, avšak může vést ke zvýšenému diskomfortu dolních končetin a tlaku na spodní část stehen. Nižší sedadlo, zvláště ve spojení s nižší pracovní plochou, spíše podporuje vznik kyfotického držení. Správnou výšku sedací plochy ovlivňuje též výška pracovního stolu a rozdíl mezi výškou sedací a pracovní plochy, který má být cca 27-29 cm. Nižší hodnoty neumožní tak dobře zachování bederní lordózy, ale snižují zatížení ramenních pletenců, při vyšších hodnotách dosáhneme sice snadněji udržení bederní lordózy, ale obvykle se zvyšuje zátěž ramenního pletence. Při praktické úpravě pracovního místa je výhodnější dle možností nejprve upravit výšku sedací plochy a pak přizpůsobit výšku pracovní plochy.
- 26 -
5.3.3 Šířka sedací plochy Šířka sedadla má zajistit dostatečný prostor pro boky a spodní část trupu. Pro dlouhodobě sedící je výhodnější šířka o něco větší, aby umožnila změnu polohy. Určující je vzdálenost hřebenů pánevních kostí s připočtením 100 – 150 mm na tloušťku podkoží a oděvu. Tento rozměr se blíží šířce ramen. Je možné proto vycházet i ze vzdálenosti nadpažkových hrbolků nebo šířky hýždí. Je třeba rovněž zajistit podpěry stehen i při jejich rozevření až do úhlu 60°. Šířku sedadla ovlivňují i výšky područek nebo boků, rozhodující je šířka ve vzdálenosti cca 120 mm od opěradla.
5.3.4 Tvar sedadla Tvar sedadla má umožňovat správné podepření stehen při kterékoliv poloze. Doporučuje se rovná, nebo mírně prohnutá v jednom nebo druhém směru. Maximální výška prohloubení má být ve vzdálenosti cca 120 mm od opěradla, a to max. 25 – 40 mm. Důležité je zaoblení přední hrany sedadla. Svislá výška zaoblení se doporučuje max. 40 mm, délka zaoblení max. 60 mm. Poloměr zaoblení má být 40 – 120 mm. Sklon sedadla má být mírný směrem k opěradlu, zabraňuje klouzání těla dopředu. U židle univerzální a pracovní 0 – 5°.
5.3.5 Opěradlo Napomáhá rozložení hmotnosti, snižuje tlak a napětí na záda. Poskytuje podepření bederní části a horní části zad. Délka opěradla pro dlouhodobé sezení: 420 – 450 mm, nemusí dosahovat až k sedadlu, pro kratší sezení 280 – 330 mm (tzv. bederní opěradlo)
5.3.6 Bederní opěrka Ve spodní části má mít konvexní tvar, horizontálně má být konkávní. Horní část by měla svírat 18°s vertikálou, úhel mezi opěrkou a horizontálou (sedadlem): 100 – 110°. K dokonalému opření by mělo dojít mezi 4. – 5. obratlem, tj. ve výšce 180 – 190 mm nad sedadlem. Minimální výška opěrky 150 – 200 mm, min. šířka 320 mm. - 27 -
5.3.7 Područky Vzdálenost mezi područkami by měla být cca 450 – 500 mm, výška horní strany područky nad sedadlem by neměla překročit 230 – 240 mm, doporučená délka područky je 250 – 300 mm a šířka její horní hrany min. 50 mm. Důležitý je odstup přední hrany područky od přední hrany sedadla, neměl by být menší než 100 mm.
5.3.8 Prostor pro nohy Z hlediska komfortního sezení je nutné zasunutí nohou pod sedadlo do úhlu 60°.
5.4.
Nejčastější obtíže při sezení Největší problémy našemu zdraví přináší hlavně sezení ve strnulé pozici. Objevují
se potíže s bolestmi zad, hlavy, krevním oběhem, křečovými žílami, trávením a dýcháním, vznikají křeče a napětí ve svalech. Páteř drží celé tělo vzpřímeně a podílí se téměř na každém pohybu - od zvednutí sluchátka až po chůzi. Pro balancování těla je důležité její dvojí esovité zakřivení. V pěti spodních obratlích je toto zakřivení nejvýraznější, proto nesou největší váhu a odolávají také největšímu zatížení. Velký význam má u bolestí zad a nemocí v zádové oblasti svalstvo. Jeho nesprávné namáhání zapříčiňuje nevyrovnané působení na způsob páky. Souhra jednotlivých svalů může být více či méně narušena dvojím způsobem: často je svalstvo ochablé, ale stejně často bývá také příliš silně napjaté. Jakkoli však mají problémy se zády většinou svalové příčiny, nejčastěji se projevují v podobě opotřebení meziobratlových plotének a kloubních chrupavek. Chrupavka neobsahuje cévy. Zjednodušeně řečeno, výživu dostává nasáváním živin ze svého okolí, přičemž odpadní látky vzniklé látkovou výměnou cestují opačným směrem - jako když se ždímá houba. Nasávání a ždímání se musí pravidelně střídat, aby byla látková výměna v chrupavce co nejlepší. Při statické zátěži, jakou představuje právě sezení, převládá ždímání, a proto se do chrupavek dostává málo živin.
- 28 -
Meziobratlové ploténky jsou při sezení neustále stlačovány a jsou vystaveny enormnímu tlaku, který je o 50 % větší než při stání. Při sezení vzniká v těle napětí. Podle skandinávských studií se v pozici při psaní na stroji zdvojnásobuje. Psaní na klávesnici počítače přináší pak dvojnásobek napětí vznikajícího při psaní na stroji!
5.5.
Techniky sedadel Grafická znázornění ukazují přednosti příslušných kategorií sedadel, které
poskytují každému majiteli židle individuální efekt. „POHYBLIVÉ SEZENÍ“ Opěradlo sleduje pohyby sedící osoby a umožňuje změnu držení horní části těla na židli. Uvolnění svalstva horní části těla, opírání a napřimování horní části těla vlivem neustálého kontaktu s opěradlem, zotavení vlivem střídavého zatěžování a odlehčování meziobratlových plotýnek. Příznivě působí na páteř a šetří meziobratlové ploténky.
„DYNAMICKÉ SEZENÍ“ Sedadlo a opěradlo sledují pohyby sedící osoby synchronně ve správném úhlu a s individuálním protitlakem a umožňují změnu držení celého těla se židlí. Využití jako při pohyblivém sezení. Vlivem synchronizace pohybu se nadto židle v každé pracovní poloze optimálně přizpůsobí potřebám sedící osoby a vytváří tak podmínky pro zdravé sezení, které nezpůsobuje únavu. Příznivě působí na páteř a šetří meziobratlové ploténky, aktivizuje svaly. „DYNAMICKY AKTIVIZUJÍCÍ SEZENÍ“ Má stejné charakteristiky jako u dynamického sezení; možnost dodatečného nastavení sklonu horní části židle (příp. sedací plochy = Tilt) umožňuje změnu držení těla vlivem působení židle. Efekt
jako
u
dynamické
sezení,
nadto
díky
aktivnímu
(vzpřímenému) držení těla vznikají impulsy pro svalovou činnost, což
- 29 -
přispívá ke zdravému držení těla. Příznivě působí na páteř a šetří meziobratlové ploténky, aktivizuje svaly, podporuje koncentraci.
POPIS JEDNOTLIVÝCH MECHANIK STANDARDNÍ MECHANIKA Základní konstrukce pro pohyblivé sezení. Sklon opěradla je možno mechanicky přestavovat dle individuálních požadavků a plynule aretovat. Mechanické nastavení sklonu opěradla. SYNCHRONNÍ MECHANIKA Sedadlo i opěradlo sledují synchronně a ve správném úhlu pohyby sedící osoby. Plynulé nastavení protitlaku opěradla ze spodní strany sedáku (cca 50 až 125 kg tělesné hmotnosti). Synchronní sklon nastavitelný v 5 polohách. Dynamické sezení. SYNCHRONNÍ MECHANIKA I Sedadlo i opěradlo sledují synchronně a ve správném úhlu pohyby sedící osoby. Plynulé nastavení protitlaku opěradla ze spodní strany sedáku (cca 50 až 125 kg tělesné hmotnosti). Synchronní sklon nastavitelný v 5 polohách. Dynamické sezení. Příplatek: možnost nastavení hloubky sedáku. SYNCHRONNÍ MECHANIKA II Sedadlo i opěradlo sledují synchronně a ve správném úhlu pohyby sedící osoby. Plynulé boční nastavení protitlaku opěradla (cca 50 až 135 kg tělesné hmotnosti). Synchronní sklon nastavitelný v 5 polohách. Dynamické sezení. SYNCHRONNÍ MECHANIKA + POSUV SEDÁKU Sedadlo i opěradlo sledují synchronně a ve správném úhlu pohyby sedící osoby. Plynulé boční nastavení protitlaku opěradla (cca 50 až 115 kg tělesné hmotnosti). Synchronní sklon nastavitelný v 5 polohách. Dynamické sezení, posuv sedáku, možnost nastavení náklonu sedáku (-3° + 8°). (Rim, 2008) - 30 -
6. 6.1.
Dynamické sezení Ergonomie Ergonomie je věda zabývající se vztahy mezi člověkem, prostředím a nástrojem.
Podle zákonů mechaniky Isacca Newtona je nutné, aby lidské tělo v prostoru zemské gravitace zvládlo vzpřímený postoj a pohyb. K tomu souží posturální systém (páteř, vazy, klouby, svaly, jejich řízení a logistika). Základním osovým orgánem je páteř, která je sestavena ze 7 krčních, 12 hrudních a 5 bederních obratlů spojených klouby a vazy, z kosti křížové a ocasního zbytku – kostrče. Základním pohybovým segmentem páteře je funkční spojení dvou sousedních obratlů, mezi nimiž jsou pružné části: meziobratlové ploténky. Ty jsou naplněny tekutinou, která udržuje jejich pružnost. V průběhu dne i života se snižuje množství tekutiny v meziobratlových ploténkách, a pokud neprobíhá jejich vhodná regenerace, dochází k předčasnému stárnutí a dokonce i poškození.
Sezení je jednou ze základních specificky lidských funkcí. Existuje od doby, kdy se člověk naučil vzpřímenému držení těla a chůzi a kdy si tímto způsobem uvolnil ruce pro širokou škálu činností. Současný trend technického rozvoje vede k tomu, že stále přibývá profesí se sedavým charakterem zaměstnání, doba strávená sezením se stále zvyšuje, a to jak v práci, tak i běhen mimopracovní činnosti. V kanceláři sedíme přibližně 6 hodin denně, v dopravních prostředcích 1 – 1,5 hodiny, ve volném čase přibližně 3 hodiny denně. Naše tělo se během sezení vlivem působení gravitace propadá do uvolněného sedu, při kterém jsou patrná zakulacená záda, pánev sklopená dozadu a dochází ke zcela neekonomickému rozložení tlaků na ploténky.
- 31 -
Obr. 11. Postupné stlačování meziobratlových plotének při statickém zatížení. Meziobratlové ploténky jsou kotoučky z měkké chrupavky umístěné na přední části páteře. Fungují jako kuličkové ložisko: umožňují pohyb, tlumí zátěž. Skládají se z vláknitých, na tekutinu bohatých prstenců. Ve středu plotének je rosolovité jádro. Oproti svalům nemá ploténka vlastní kapilární systém. Pro její funkci je důležité napájení tekutinou. To se děje fázemi zatěžování a odlehčování, což je možné kromě ležení při aktivních pohybech páteře. Dynamické sezení podporuje střídavou látkovou výměnu, naopak dlouhé statické sezení ploténkovou tkáň oslabuje, ploténka se deformuje a křehne. Důsledkem může být vystoupení rosolovitého jádra, známé jako bolestivá ploténková příhoda. Ti, kteří sedí více než polovinu pracovní doby po dobu nejméně 5 let, mají o 50 – 60% zvýšené riziko výhřezu meziobratlové ploténky.(Brunecký, 2003) Jedním z rozhodujících důvodů nevhodně konstruovaného sedacího nábytku je skutečnost, že sezení je považováno za statický úkon, zatímco ve skutečnosti je to činnost velice dynamická. Při vlastním sezení je asi 75% celkové váhy podpíráno pouze na 26 cm2 pánevní kosti ve spodní části hýždě. obr? Pokračuje-li sezení bez změny polohy, může tento tlak způsobit bolest ischiatického nervu nebo závady v oběhu krve s důsledky zvýšené námahy a možného lokálního znecitlivění těla. Rovnováhu těla při sezení však nemohou zajistit jen dva body pánevních kostí, a proto se dalšími opěrnými body těla zákonitě stávají nohy a záda, které přejímají při různých polohách různé zatěžovací síly. Tvrdí se tedy, že mnohé polohy zaujímané při sezení jsou v podstatě pokusy použít tělo jako systém pák při snaze vyrovnat váhu hlavy a trupu. Mluvíme-li o vyrovnávání, mluvíme o pohybu, který vyžaduje určitou energii, a proto považujeme sezení za činnost dynamickou. Pohyb těla, kromě zachování rovnováhy, - 32 -
umožňuje zároveň řádné prokrvení svalů a výměnu tekutin meziobratlových plotének, které jsou hlavní příčinou vzniku chorob páteře. Zdravá páteř je lehce prohnuta do tvaru „S“. Prohnutí dovnitř se označuje jako „lordóza“, prohnutí vně jako „kyfóza“. Při špatném sezení dochází k celkovému kyfotickému prohnutí páteře, které staticky zatěžuje nejen svalstvo a meziobratlové ploténky, ale omezuje dýchání a prokrvení mozku. V kyfotické poloze jsou stláčeny vnitřní orgány a cévy břišní dutiny, snižuje se účinnost krevního oběhu a tedy i oxidační pochody mozku. Ploténky tvoří jakési nárazníky mezi jednotlivými obratli – při dlouhodobém zatížení je obsah jejich vnitřních tekutin vytláčen a chrupavky ztrácejí svojí pružnost
–
neplní
svojí
funkci. Příjem tekutin
do plotének je ztížen při tlakovém zatížení, naopak
Obr. 12. Schéma
ulehčován střídavým odlehčováním a zatěžováním,
normálního zakřivení páteře
kterým je podporována i jejich výživa. Židle tedy má na jedné straně umožnit optimální podepření těla, na druhé straně musí umožnit co největší volnost pohybu. Problematikou dynamického sezení se zabývá řada specializovaných výrobců kancelářského nábytku, kteří přinášejí různé systémy sezení, jejichž smyslem je maximálně usnadnit pohyby těla při sezení. Jedním ze systémů je neustále kmitající sedadlo na pružinách, které mění neustále svojí polohu a nutí sedícího člověka zapojovat při sedu různé svalové skupiny. Jiný systém je dynamický pohyb opěradla za trupem, který nutí tělo ke vzpřímenému sedu v kombinaci s děleným sedákem a jeho mírným sklonem vpřed. Poslední výzkumy dokazují, že při práci s počítačem rozhodujícím způsobem předjímá vznik chorob páteře kvalita židle a některé německé pojišťovny při stanovení výše nemocenského pojistného zohledňují právě pracovní komfort tohoto nábytku. Základnou sezení je pánev, která ovlivňuje držení těla. Pro hodnocení zátěže je srovnávacím údajem tlak na meziobratlové ploténky mezi 3. a 4. bederním obratlem. - 33 -
Uvádí se, že při předklonném držení těla během sezení je zatížení plotének téměř dvojnásobně vysoké, než u stojícího člověka vlivem napínaného zádového svalstva. Při dynamické práci se svaly napínají a zkracují, vzniká pohyb. Během uvolňovací fáze se otevírají kapiláry, může následovat prokrvení svalu a jeho zásobení čerstvým kyslíkem. Při statické práci svalu, se napínaní a uvolňování navzájem nestřídají. Během napínání dochází ke kompresi kapilár, prokrvení svalů je nedostatečné, dostavuje se rychlá únava svalstva. K udržení polohy páteře je potřebná práce svalů prováděná zádovými a šíjovými svaly. Čím více práce, tím více energie a kyslíku organismus spotřebovává. Důsledkem dlouhotrvající námahy je křečovitost svalstva, bolesti hlavy a potíže v oblasti ramen a šíje. Aktivita v oblasti šíjového svalstva u kulatých zad při sezení na obyčejné kancelářské židli je extrémně vysoká. Při současné činnosti rukou-paží se únava dále zvyšuje, protože do aktivity vstupuje i svalstvo nesoucí ramenní pás. Při sezení na židli s dobře řešeným sedadlem je v klidové poloze svalová aktivita malá, při psaní na klávesnici se svalová aktivita zvyšuje, ale zůstává stále velmi nízká oproti stejnému namáhání při sezení na židli se špatně řešeným sedadlem. Mezi předklonným držením těla a držením těla nazad při sezení je považováno střední držení těla s lordózou páteře zad jako ideální kompromis. V této poloze je zajištěna dostatečná výměna tekutin plotének a jejich správná funkce. Přirozená regenerace je zajištěna například dobrým ležením, chůzí nebo dynamickým sezením. U dobrých lehacích ploch je páteř uložena ve svém přirozeném individuálním tvaru. Při chůzi dochází k vibračnímu pohybu, při kterém ploténky vytlačují a zpětně nasávají výživnou tekutinu a jsou uvolňovány ze statického zatížení. Při dlouhotrvajícím přetížení dochází k výhřezům meziobratlových plotének až do stavu, kdy je třeba operovat.(Brunecký, 2003) V 70. letech 19. století začala být ergonomie důležitým kritériem při navrhování. Dnes kancelářské židle často mají nastavitelné sedlo, područky, opěradlo, podporu zad a výšku a tím předchází opakujícím se zraněním a bolestem spojeným s dlouhým sezením. Ergonomické židle by měli odpovídat individuálním potřebám a poskytovat oporu kde ji uživatel potřebuje. Z tohoto důvodu jeden typ ergonomické židle není nejlepší pro každého a každý by si měl židli před nákupem a vlastním používáním - 34 -
vyzkoušet. Existují také alternativní kancelářské židle jako je například „gymball“ nebo klekačka (o kterých je pojednáno v kapitole Alternativní sezení) které podporují „aktivní sezení“ nebo využívání hlavních svalů k udržení těla ve vzpřímené poloze. Nezáleží na tom, jaký typ židle každý upřednostňuje. Strnulá pozice je pro tělo náročná-obzvláště pro záda-a nejlépe je se protahovat a hýbat každých 20 až 30 minut. Oblíbené, ale neobvyklé činnosti pro které se kancelářské židle používají, obsahují točení dokola, závody na židlích, kopaná na židlích, a jejich používání jako podnožka.
Z kapitoly ergonomie je zřejmé, jak je správné sezení důležité. Nejen, že má vliv na práci a pracovní výkony, ale hlavně má vliv na zdraví člověka. Proto by se správné sezení nemělo zanedbávat, ale naopak na něj dbát a klást velký důraz. Dynamické sezení zabraňuje jednostrannému zatížení a jsou udržovány a stimulovány přirozené procesy těla. Neustálá změna pozice má pozitivní vliv na svalový systém, meziobratlové ploténky, metabolismus, krevní oběh a nervový systém. Pohyb je tělu naprosto přirozený. Dynamické sezení má pozitivní vliv na kreativitu, produktivitu, motivace a zdraví pracovníků. Ačkoli je sezení pro lidské tělo méně zatěžující než stání, může dojít při dlouhém sezení k potížím. Tělo potřebuje pohyb, jenom tak jsou svaly lépe prokrvovány a obratle lépe vyživovány. Pohyb umožňuje svalům nabýt sílu. Židle nás nesmí omezovat. Je důležité, aby vstávání ze židle bylo jednoduché a nenamáhavé. Dynamické sezení umožňuje člověku měnit podle potřeby polohu těla. Vzpřímenou polohu podporuje správně navržený tvar sedadla a opěradla, kdy zvláštní význam má bederní a pánevní podpěra. Důležité je, aby pracovní židle dovolovala pohyb těla dopředu (do pracovní polohy) a dozadu (do relaxační polohy). Při tom je důležité permanentní podepření zad. Jinak se páteř bortí, stáčí se, blokuje důležité nervy. To pak brání prokrvení zádových svalů i správnému fungování vnitřních orgánů.
- 35 -
7.
Alternativní sezení Alternativní sezení poskytuje ergonomicky řešený nábytek, který minimalizuje
posedové napětí, které je spojeno se sezením při práci. Alternativní typy sezení byly vyvinuty především pro podpoření správného držení těla a zvýšení dynamičnosti sedu. Tento netradiční způsob sezení se však doporučuje spíše jako doplněk klasického sezení, nikoliv jako sed trvalý. Patří sem klekačky a balanční míče. Klekačky Do 70. let minulého století se v konstrukci sedacího nábytku jednoznačně prosazoval požadavek sedadel se sedací polohou buď v horizontální rovině, nebo (častěji) s mírným sklonem dozadu. V souvislosti se studiem držení těla školní mládeže navrhl poprvé v roce 1974 dánský lékař Mandal židli s patnáctistupňovým sklonem směrem dopředu. Na tuto myšlenku bezprostředně navázal vývoj klekaček, které realizovali norští designéři ke konci 70. let. Prvním typem klekačky byla tzv. Balans Variable, zkonstruovaná Petrem Opsvikem. V dalším desetiletí se nová forma sezení začala rychle prosazovat, a to především ve skandinávských zemích. Na uvedeném principu byly vyvíjeny různé typy klekaček k různým účelům. Klekačka má sedací plochu nakloněnou v úhlu přibližně 15-20° dopředu, přičemž pro zamezení sklouzávání je opatřena opěrnou plochou pro kolena. Racionální konstrukční řešení klekaček vychází z fyziologických, biomechanických a klinických poznatků zaměřených na hodnocení držení těla a jeho vztahu k bolestem v zádech. Přitom se přihlíží k dvěma základním předpokladům zachování optimálního držení těla a to s ohledem -na zachování fyziologického prohnutí v oblasti bederní páteře a tím navození vzpřímeného držení těla, -na zajištění optimálního postavení kyčelních kloubů (za ideální se považuje takové postavení, kdy kyčle svírají s trupem úhel přibližně 135° tak, jak je tomu při sezení v koňském sedle); používání klekaček má své výhody a nevýhody, indikace i kontraindikace. Ve stručnosti lze charakterizovat výhody a nevýhody klekaček následovně:
- 36 -
Výhody :: navození fyziologického prohnutí bederní páteře (lordózy) v důsledku překlopení pánve dopředu :: zachování vzpřímeného držení trupu a zlepšení držení i v oblasti krční páteře :: udržení segmentální stability páteře :: aktivace zádového a břišního svalstva :: omezení zkracování prsních svalů :: příznivé ovlivnění dýchání :: zlepšení bdělosti a pozornosti :: snížení překrvení a stlačení břišních orgánů
Nevýhody :: chybějící opěry k relaxaci zádových svalů :: zvýšení diskomfortu v oblasti dolních končetin :: relativně obtížnější usedání vstávání :: menší možnosti střídání poloh :: zkracování svalů na zadní straně dolních končetin (Gilbertová, 2002)
7.1.
Sezení na klekací židli Klekačka je typ židle na sezení v pozici se stehny
s pokrčených do úhlu asi 60-70° od vertikální polohy (oproti 90° při sezení na normální židli), kde je část váhy těla přeneseno na nohy. Klekací židle byly vynalezeny v Norsku v letech 1970, kde počátkem byl experiment Hanse Christiana Mengshoela se sezením na zařízeních, které podepíraly tělo v oblasti holeních kostí. Nábytkoví designéři Peter Opsvik, Oddvin Rykken a Svein Gusrud, všichni navrhli židle založené na tomto principu. Tento návrh uchopili jako jejich počáteční smě,r kdy se zabývali napětím na páteř vlivem tradiční „pravoúhlé“ židle.
- 37 -
Obr. 13. Způsob sezení na klekací židli.
Klekací židle otevírá úhel mezi stehny a trupem, což usnadňuje udržení přirozené pozice páteře. Tato pozice přetváří napětí, které je rozváděno lidským tělem ve srovnání s pozicí na běžné židli. Jelikož úhel kyčelních kloubů je mezi stáním a sezením což dovoluje páteři být v přirozenější pozici. Protože kolena jsou v nižší úrovni než pánev, je ve spodní části páteře obvyklé zaoblení, což snižuje napětí ve spodních bederních obratlích. Někdy je domněnka, že kolena nesou většinu váhy těla při sezení na klekací židli, ale je to nesprávná představa – holeně nesou část váhy k udržení stability, ale osoba sedí a neklečí. Klekačky se používají při různých pracovních činnostech,
méně
pro odpočinek
vhodné
vsedě,
je
zejména
jejich
užití
vzhledem
k nemožnosti relaxace zádového svalstva, jelikož chybí zádová opěra. Uplatnit se mohou nejen Obr. 14. Novější typ klekačky do kanceláře.
v administrativě, ale i při řadě dalších činností, a to ne jen v sedě, ale i ve stoje.
K zajištění funkčních výhod klekaček je nutno respektovat ergonomické požadavky nejen samotné klekačky, ale i pracovní plochy. I při používání klekačky lze totiž sedět ve zhrouceném kyfotickém sedu, a to např. když je pracovní plocha příliš nízká nebo při sezení s příliš ostrým úhlem v koleních kloubech. Doporučuje se, aby jak sedací plocha klekačky, tak i výška pracovní plochy byla o něco vyšší, než je tomu u běžného sezení. Příznivý účinek na zachování vzpřímeného držení těla a krční páteře se dále zvyšuje při mírném sklonu pracovní plochy. I když v současné době se klekačky tak široce nepoužívají, jsou stále oblíbené především ve skandinávských zemích, a to zejména pro dobré ergonomické a funkční vlastnosti. Ze zdravotnického hlediska se často setkáváme s otázkou zdravotních indikací a kontraindikací klekaček a doby jejich optimálního používání. Klekačky mohou příznivě ovlivňovat především tzv. nespecifické bolesti zad, a to dokonce i v oblasti krční páteře, je však nutno počítat s vysokou interindividuální variabilitou. Některým jedincům - 38 -
nevyhovuje ani krátkodobé používání klekaček, na druhé straně jsou jedinci, kteří používají klekačku převážnou část pracovní doby. Obecně však platí, že klekačky jsou vhodné spíše jako doplněk ve smyslu alternativního způsobu sezení. Klekačky se obvykle považují za vhodnou změnu pro krátkodobé sezení, nedoporučuje se pro sezení dlouhodobé (vhodná doba jejich používání je přibližně do 30 min.).
Výhody. Na klekačce je velmi dobře zajištěno správné sklopení pánve. Pevnost pozice podtrhuje opora o kolena. Ve správném nastavení pánve s ní nemůže konkurovat žádná židle - ani kdyby byla vybavena sedacím klínem či nastavitelnou sedací deskou. Poloha pánve je základním požadavkem na držení páteře, proto je klekačka dobrá pro správné sezení. Nevýhody. Vzhledem k velké stabilitě pánve a chybění opěradla není možné zaujmout na klekačce žádnou variantu relaxačního typu sedu. Z tohoto důvodu není její používání vhodné pro déletrvající nepřerušované sezení. Dále - pokud celkový pracovní úhel již vybočuje z optima, nedá se na ní ukročit, aby nedocházelo k přetěžování páteře přílišnou rotací. A konečně - při používání klekačky je optimální pracovní poloha rukou v jiné výšce než při sedu na židli. Proto je pro ni jiná i optimální výška stolu a to komplikuje střídavé používání židle a klekačky. Shrnutí. Použití klekačky je dobrou volbou, pokud netrvá sezení příliš dlouho (dokud udržíme záda rovně a nevzniká potřeba opření zad). Současně by se mělo vždy jednat pouze o práci, kdy žádný z našich úkonů v sedě nevybočuje z optimálního pracovního úhlu (nelze ukročit). Pokud trvají úseky sezení déle, je možné střídat použití klekačky a židle. To ale zejména v případě pokud používáte dvě různá pracovní místa s různou výškou pracovní desky a kdy má klekačka i židle pevné stanoviště u každého z nich.(cvičíme, 2008)
- 39 -
7.2.
Sezení na balančním míči Odolné, pružné míče jsou uplatňovány v širokém spektru použití jako
gymnastika, fitness, sport, tanec, cvičení rovnováhy a terapie. Míče jsou určeny především k dosažení správné a příjemné polohy těla při sezení doma, ve škole i v kanceláři. Jsou díky velkým rozměrům a dynamickým vlastnostem vhodné také pro terapeutické a rehabilitační účely. Pomáhají terapeutům při jejich práci s pacienty. Díky své barevnosti mají využití při různých hrách. Obr. 15. Ukázka balančních míčů Funkce míče je v tom, že sezením na něm cvičíme stabilitu. Cvičení na jeho oblém a odvalujícím se tvaru, vyzývá tělo ke cvikům, které posilují svaly kolem páteře. Tyto míče jsou také vhodné k posílení hýždí, stehen, spodních zad a břišních svalů. Míče jsou doporučovány doktory, chiropraktiky, terapeuty i osobními trenéry. I když hlavní uplatnění těchto míčů je především v rámci léčebné tělesné výchovy, lze je též využít pro alternativní sed. Jejich výhodou je, že umožňují dynamický sed (labilní plocha míče), aktivují svaly na přední i zadní straně trupu, zejména hluboké zádové svaly, a mohou zlepšit držení těla. Dobré zkušenosti se sezením na balančních míčích jsou u školní mládeže. Při používání míčů pro dynamický sed je nutno dodržovat následující zásady: :: míč by měl být k sedu doporučován jen na krátkou dobu (několik minut), dlouhodobý sed na míči vede k trvalé aktivaci trupového svalstva a tím i jeho následné únavě :: k zajištění správného sedu na míči je potřebná instrukce správného, vzpřímeného sedu :: správný sed na míči je podmíněn výběrem správné výšky míče; měla by být přibližně jako výška postavy minus 100 (např. pro postavu výšky 165 cm je to výška 65 cm) :: míč by se neměl používat na kluzkém povrchu, výhodné jsou takové povrchy, ke kterým míč (gumový materiál) přilne. (Gilbertová, 2002)
- 40 -
Výhody. Díky tvaru míče, je sezení na něm částečně nestabilní, což zapojuje hluboký stabilizační svalový systém podél páteře. Podporuje aktivní fázi sezení a tak narovnává záda. Umožňuje podsazení pánve do správného úhlu. Sezení na míči sice neposkytuje oporu zad pro relaxační fázi, ale při mírném pohupování se může naše páteř také dobře uvolnit. Na míči si navíc můžete dobře zacvičit. Vzhledem ke své postavě musíme správně zvolit míč odpovídající velikosti. Nevýhody. Kdo má potíže s delším udržením rovné páteře bude při delším sezení potřebovat i variantu, kdy s oporou zad - to míč neumožňuje. Při nakloněném sedu může míč někomu ujíždět vzad, tomu lehce zabráníme jeho podložením nebo dokoupení stojánku pod míč. Shrnutí. Míč lze využít podobně jako klekačku - tedy pro kratší samostatné sezení nebo pro sezení kdy střídáme míč s židlí. Tady však není takový problém s výškou stolu. Dobře vyhovuje zásadám dynamického sezení a navíc se na něm dá i cvičit. Použití míče velmi pomáhá ke správnému držení páteře, ale samozřejmě ani míč to neudělá za vás - nedá tolik "práce" posadit se i na míči nahrbeně.(cvičíme, 2008)
- 41 -
B) Projekt interní grantové agentury 8.
Spolupráce na projektu IGA
V této kapitole je pojednáno o projektu, na kterém jsem se podílel. Práce spočívala v distribuci a sběru subjektivních komfortních dotazníků, zaškolování probandů, distribuci a rozvoz vzorků – židlí do jednotlivých projekčních kanceláří a instalaci snímacího zařízení. V druhé fázi jsme dle stanovené metodiky vyhodnocovali videa a zapisovali signifikantní pohyby sledovaných osob. Nejvíce mne zaujala možnost zjistit průměrné doby a způsoby opouštění pracoviště pracovníkem a případné využití relaxačních prostor v administrativním pracovišti.
Práce tohoto projektu je zaměřena na environment člověka pracujícího vsedě. Zabývá se ergonomií a ergometrií administrativního pracoviště, kde v poloze vsedě tráví lidé nejvíce času. Zabývá se pozorováním a zaznamenáváním chování a pohybů lidí užívajících sezení na kancelářské židli na takovémto pracovišti a konfrontací zjištěných informací, dle zdravotních a komfortních parametrů, s druhem sezení poskytující jejich sedacím nábytkem. Dále srovnáním konstrukčních koncepcí na komerčně dostupných produktech sedacího nábytku – kancelářských židlí. Výsledkem projektu je pak soubor informací podtrhující objektivitu přístupu k této problematice v současné době a zároveň slouží jako podklad pro návrh konstrukce kancelářské židle, která užívá principu tzv. dynamického sezení. (Vrbík, 2008)
8.1.
Probandi Výzkum je účelně zaměřený na sběr dat z oblasti lidské činnosti zabývající se
prací vsedě. Nejvíce „zasažené“ skupiny lidí, omezené na práci v sedě, jsou pracovníci užívající ke svému výkonu PC. Teprve po několika letech, kdy se PC technika stále zdokonaluje, vznikají jednotlivé studie, zabývající se ergonomií, sociologií a psychologií PC pracoviště, které pojmenovávají stále nové jevy a také nemoci, tímto pracovním prostředím ovlivněné nebo způsobené. Tímto ostře definovaným požadavkem se vymezily hranice atributů jednotlivých, námi požadovaných, probandů:
- 42 -
•
Pracovní dobu tráví prací na PC
•
Věkem spadají do kategorie 30 ± 5 let
•
Mají ve svém věku alespoň minimální obtíže s bolestí pohybového aparátu
•
Obě pohlaví
Osloveno bylo několik spřátelených firem, které jsou orientovány na projekční, architektonickou a projektovou činnost. Z těchto se svolilo dvanáct jedinců k účasti na tomto projektu. (Vrbík, 2008)
8.2.
Metodika Metodika, která je v tomto projektu aplikovaná, vznikla inspirací z několika
zahraničních projektů provedených v minulosti. Jedním z prvních, který se podobnou tématikou zabýval byl Niels Diffrient, který v polovině sedmdesátých letech prováděl na Wayne University /USA/ výzkum zabývající se vlivem designu a estetiky židle na subjektivní vnímání komfortu. Tento prováděl pro Dreyfus Association, která se zabývá výzkumem kancelářského prostředí a ergometrií již dlouhá léta. Tento výzkum byl jeden z iniciačních a po něm následují další, zabývající se různými aspekty a různými tématy omezenými na PC pracoviště. Další z klíčových metodik, které inspirovaly řešení tohoto projektu byly publikovány dvojicí Alan Hedge and Michelle Ruder /Cornell University, Dept. Design & Environmental Analysis, New York, 2003/, kteří provedli sledování
18-ti
probandů
–
studentských
dobrovolníků
při psaní
textu
na improvizovaném PC pracovišti v délce tří hodin.
Inspirací z jednotlivých detailů a poznatků se syntetizovala dále popsaná metodika, dělící se do dvou základních směrů: :: Vizuální záznam chování pracujícího na PC pracovišti – zaměřeno převážně na aspekty sezení
- 43 -
:: Srovnání několika konstrukčních principů kancelářských židlí a hodnocení komfortu pracoviště pomocí subjektivního komfortního dotazníku (Vrbík, 2008)
8.2.1 Subjektivní hodnocení komfortu Jak bylo popsáno výše, podobná tématika subjektivního hodnocení komfortu již v minulosti provedl Niels Diffrient. Jeho výzkum a jeho dotazník, byl směřovaný velmi jednoduše a pouze na estetickou stránku. My jsme komfort definovali jako soubor několika psychometrických veličin – subjektivních pocitů, které se dají během doby užívání konkrétní židle a pracoviště systematicky hodnotit. Byly určeny základní tři okruhy otázek, kterými se subjektivní dotazník probanda testoval:
:: A. Identifikace respondenta :: B. Subjektivní hodnocení pracoviště :: C. Hodnocení konkrétního sezení
Skladba dotazů, pořadí a znění dotazů byly voleny dle konzultací s lékařskými spolupracovníky a sociologem. Informace tvořící odpovědi respondenta, jsou regulovány prostřednictvím škálových baterií.
Obr. 16. Škály intenzity bolesti – systémy subjektivního měření užívané v
A. Okruh Identifikace respondenta měl za úkol jasně vymezit vlastnosti dotazovaného zaměřené na jeho anamnézu. Body Mass Index, Výskyt nejčastějších - 44 -
bolestí, definice stresorů, časové vymezení hypomobility a pracovní činnosti, časové vymezení pohybových aktivit, způsob boje proti bolestem (doc. Müller, OKFNB MU) a grafické zaznačení bolestí do M.S. Margolesovy Mapy bolesti.
B. Subjektivní hodnocení pracoviště byl okruh otázek zaměřených na subjektivní identifikaci kvality vlastního pracovního prostředí a nabízeného – stávajícího – druhu sezení.
Okruhy A a B vyplnili probandi jen jedenkrát a to na začátku jejich testování.
C. Třetí, velmi významnou kapitolou, je subjektivní Hodnocení nabízeného sezení. Tento okruh otázek byl směřován na konkrétní židli reprezentující daný konstrukční princip sedacího nábytku. Tento okruh probandi vyplňovali pokaždé bezprostředně po té co uplynula doba, po kterou užívali a testovali jednu z poskytovaných kancelářských židlí. Jako optimální doba pro testování daného konstrukčního principu, byly zvoleny dva dny na jednu kancelářskou židli. (Vrbík, 2008)
8.2.2 Vizuální záznam chování pracovníka
Během pracovní doby vykonává člověk pracující na počítači mnoho úkonů spadajících do rutiny jeho činnosti. Vykonává množství pohybů, které si v plném soustředění na práci s počítačem ani neuvědomuje. Z druhého úhlu pohledu mohou nastávat i situace, kdy člověk plně soustředěn na práci, nevykoná za dlouhou dobu jediný pohyb. Takovýmto chováním se pak zvyšuje nežádoucí hypomobilita. Životní styl současné civilizace směřuje k čím dál většímu segmentu lidí pracujících v poloze vsedě. Evolučně na takovou polohu nebylo lidské tělo koncipováno, a proto je dlouhodobé sezení pro člověka nepřirozené, ba zdravotně rizikové. Z dlouhodobého statického sedu vznikají zdravotní obtíže primárně pohybového ústrojí. Při dlouhodobém statickém sezení dochází k brzkému ochabování spinálního svalstva zabezpečující správné držení těla, což má za následek velmi brzké zaujímání nesprávných poloh sedu a tak i deformaci přirozeného zakřivení /antepozic/ páteře. Statické sezení mívá - 45 -
i za následek tlak na podkolení část dolních končetin a tak jejich špatné prokrvování. Z toho pak vznikají obtíže a dysfunkce cévních a nervových systémů dolních končetin. Statické sezení má zároveň vinu na ochabování hýžďových svalů, a svalů v okolí konečníku. Jak správně/nesprávně sedíme? Jak se na PC pracovišti /ne/pohybujeme? Jak jej máme uspořádané? A jaký má na naši páteř zdravé sezení vliv? … To jsou otázky, které bychom si měli klást. Videozáznam pořízený tímto projektem byl koncipován jako médium poskytující mnoho informací a případných odpovědí z prostředí probandů – pracujících z kancelářského zázemí celodenní práce na počítačích.
Obr. 18. Shora
Obr. 17. Z profilu
Probandi byli snímáni po celou dobu jednoho pracovního dne – tzn. 8,5 hodiny – ze dvou zásadních rozdílných úhlů tak, aby bylo docíleno kompletní prostorové představy o konkrétní vykonávané činnosti. Proto jedna kamera snímala pracovní místo shora a druhá z profilu. Často se úhly záběrů v těchto dvou polohách upravovaly operativně dle požadavků a omezení vyskytujících se v daném pracovním prostředí kanceláři. Záznam videa se následně vyhodnocoval dvěma způsoby: :: sledováním pracovníka z obou úhlů současně a zaznamenáváním všech signifikantních pohybů a poloh sedu. - 46 -
:: sestříháním videa – jsou vystříhána všechna klidová místa, kdy se pohyb probanda omezuje pouze na pohyb zápěstí – pohyb s myší. Jakýkoliv markantnější pohyb, je ponechán a tvoří konečnou pohybovou sekvenci. (Vrbík, 2008) 8.3.
Opuštění pracoviště Vzhledem k mému zaměření na relaxační prostředí, jsem se soustředil při sběru
dat na opuštění pracoviště sledovaného respondenta. Lze tak alespoň částečně určit, jak často budou tyto prostory a zároveň i sedátko, jenž navrhuji, využity. Samozřejmě nelze uvažovat, že všechny časy opuštění pracoviště se budou shodovat s časy strávenými v relaxačním koutku. Je nutné zohlednit časy na přestávku na oběd, či na fyziologické potřeby. Průměrný čas opuštění pracoviště všech sledovaných respondentů za pracovní dobu je 120 min. Pokud budeme uvažovat, že například polovina času je strávená jinde (zmiňovaná přestávka na oběd, fyziologické potřeby, konference, …), než v relaxačním koutku, stále zbývá 60 min potencionálního času stráveného právě v těchto prostorách. Samozřejmě nelze s těmito daty uvažovat jako se směrodatnými. Pokud bychom chtěli mít přesnější údaje o časech opouštění pracoviště, museli bychom pořizovat a následně vyhodnocovat vizuální záznamy pracovníků z více dní a u více respondentů jelikož se jedná o administrativní pracoviště, kde práce často není každý den totožná a potřeby pracovníků na přestávky nejsou také každý den konstantní. Musíme také zohlednit fakt, že pracovní náplň všech sledovaných respondentů nebyla na všech pracovištích stejná. Někteří pracovníci museli častěji odcházet na konzultace s projektovým týmem a jiní měli naopak samostatnou práci což se projevilo na četnosti a časech opouštění pracoviště. Na vyhodnocování odchodů z pracoviště tento projekt nebyl zaměřen, proto berme tyto údaje jako informační a přibližné. Pokud bychom uvažovali s 20 pracovníky v kanceláři typu „open plan“ a polovinou časů strávených mimo pracoviště, dostali bychom 20 h pobytu v relaxačních prostorách.
- 47 -
Doplnit!!! 60 50 40 30
průměrný čas na respondenta za hodinu
20 10 0 9:00
10:00
11:00
12:00
Radim
Tomáš
Viktor
Honza
13:00 Petra
14:00 Juraj
15:00 Lukáš
16:00
Veronika
17:00 Zuzana
Obr. 19. Graf znázorňující časy opuštění pracoviště v jednotlivých hodinách sledovaných pracovníků.
Tab. 1. Časy opuštění pracoviště průměr na respondent respondenta za hodinu Radim 17,4 Tomáš 6,9 Viktor 12,9 Honza 20,4 Petra 24,3 Juraj 10,2 Lukáš 12,3 Veronika 18,6 Zuzana 19,9 průměr 17,2
- 48 -
celkem za pracovní dobu 139 55 103 163 219 61 86 93 159 120
C) Návrh sedacího nábytku 9.
Návrh sedacího nábytku Sedátko vzniklo na základě myšlenky vytvořit „zdravé sezení“ také při odpočinku,
anebo pro některé případy kanceláří, kde neinvestují do svých zaměstnanců kteří, mají nedostatečně ergonomické pracoviště, alespoň při odpočinku. Při návrhu jsem vycházel z vytvoření labilní plochy, která by způsobovala nestabilní sezení a nutila by uživatele se neustále hýbat a tím docílit „dynamického sezení“. Tím by bylo zajištěno lepší prokrvení meziobratlových plotének, a zároveň se aktivují svaly na přední i zadní straně trupu, zejména hluboké zádové svaly, a mohou zlepšit držení těla. 9.1.
Inspirace Inspirací návrhu pro mě byl obal na dětskou hračku („Kinder vajíčko“) který je
na obrázku. Kde položením vrchní části otočené o 180° vznikne jakési kloubové spojení. Vytvořením plochy na sezení se teoreticky vytvořila labilní plocha zajišťující dynamický způsob sezení. Princip je patrný z obr. 20.
Obr. 20. Nákres dětské hračky a princip inspirace
- 49 -
9.2.
Vývoj myšlenky
Dalším rozvíjením této myšlenky jsem vytvořil „sedátko“ s labilní plochou. Výška sedací plochy tohoto návrhu byla ve výšce sezení, což je 420-450 mm. Styčná plocha
Obr. 21. Princip mechanismu navrhovaného sedátka „kloubní hlavice“ a „kloubní jamky“ nebyla po celém povrchu, ani po celém obvodu, ale ve třech styčných ploškách. Podpora sedáku byla zajištěna tříramennou kostrou. Volil jsem tři ramena, jelikož jakákoli věc, podepřená na třech bodech je nejstabilnější. Pokud ale splňuje zároveň podmínku dostatečného rozpětí. Systém vracení pohyblivé části sedátka do původní polohy jsem zvolil pryž, která by byla přichycena ke kostře a j sedáku v jeho nejspodnější části. Průměr sedací plochy ve vrchní části jsem navrhl 450 mm. Po vytvoření papírového modelu bylo zřejmé, že by sedátko při výšce 45 cm bylo nestabilní. Řešení bylo buď
Obr. 22. Prvotní návrh sedátka
ve zvetšení základny, nebo snížení výšky sedací plochy. Po konzultaci s vedoucím práce byla výška sedací plochy sedátka z důvodu stability snížena na 300 mm. Zároveň byla zvětšena základna sedátka i průměr sedací části, čímž vznikla mnohem větší labilní plocha, na kterou by se dalo posadit i ve více lidech najednou, či lehnout do záklonu. Sedátko bylo navrženo tak, aby se hodilo do kancelářského prostředí. Systém vracení sedáku do původní polohy byl také dále promýšlen. Jako vhodné řešení se jevil - 50 -
svazek pryžových vláken, ale z hlediska životnosti jsem hledal alternativní řešení. Pryžová vlákna byla tedy nahrazena systémem ocelového lanka, které by procházelo pouzdrem – (bovdenem) a propojovalo sedák a pružinu. Pružina by byla připevněna ke kostře. Síla pružiny by se zvolila experimentálně – pokusy na prototypu sedátka. Zde na obrázcích je znázorněno několik variant a postupné nacházení konečného tvaru. Kde první varianty (obr. 23. a obr. 24.) byly z trubkové konstrukce a dále přes plošné nohy (obr. 25. a obr. 26.), odlehčené nohy (obr. 27. a obr. 28.)až k nohám organického tvaru jako poslední varianty (obr. 29.).
Obr. 23. Varianta č. 1.
Obr. 24. Varianta č. 2.
Obr. 25. Varianta č. 3.
Obr. 26. Varianta č. 4.
Obr. 27. Varianta č. 5.
Obr. 28. Varianta č. 6.
- 51 -
Obr. 29. Finální varianta
Obr. 30. Model sedátka
Obr. 31. Model sedátka- pohled zespod
- 52 -
Obr. 32. Model sedátka- detailní pohled na pružinu
9.3.
Konstrukce sedátka
Obr. 33. Popis jednotlivých částí Záměrem bylo udělat konstrukci sedátka co nejjednodušší. Jak mechanismus celého sedátka, tak i při výrobě. Čím jednodušší konstrukce, tím levnější výroba a nižší - 53 -
poruchovost. S ohledem na design kancelářských židlí, jsem se snažil o podobnost a začlenění do kancelářského pracoviště. Sedátko je tvořeno těmito částmi: sedák tvořený ze dvou částí s výztuží uvnitř, nohy (5), obruč, pružina a ocelové lanko s bovdenem (viz obr. 33.).
Sedák je vyroben ze sklolaminátu a skládá se ze dvou částí. Jelikož tvar sedáku má být prstenec, je nutné z technologických důvodů jej vyrobit ze dvou částí. A to
Obr. 34. Sedák tvořený ze dvou částí ze spodní a vrchní části. Kde spodní část bude dokončena lesklým a hladkým povrchem, aby mezi plochami sedáku a trubky vznikalo co nejnižší tření. Vrchní část bude naopak opatřena měkkým čalouněním, aby bylo dosáhnuto co nejvyššího komfortu sezení. Před kompletací obou částí sedáku, bude dovnitř vložena zpevňující kostra. Z důvodu veliké plochy sedáku, by totiž mohlo hrozit jeho zborcení. K zamezení tohoto problému je zde právě tato kostra. Nohy jsou vyrobeny z několika segmentů kvůli jejich tvaru. Konzultací s konstruktéry bylo zvoleno následující řešení - jsou vyřezány a vnější segment ohnut
Obr. 35. Konstrukce ramene nohy - 54 -
z bukového dřeva a spojeny pomocí kolíků, lepidla a vrutů (obr. 35). Spojením segmentů vznikne jedno rameno. Na sedátko je použito ramen pět – vazba s kancelářskou židlí. Tyto ramena jsou spojena ve styčných plochách pomocí pera a rozporu. Obruč, na které je umístěn sedák, je trubka s kruhovým profilem o průměru 30 mm a je ohnuta do kruhového tvaru. Ke snížení tření je na obruč připevněn polyethylen (PE), ale může být i polyolefín, který je sám o sobě mastný a velice tak napomáhá ke snížení tření mezi povrchy. Pružina, která je umístěna uprostřed mezi rameny nohou je pevně na jednom konci připevněna ke kostře a na druhým konci je ocelové lanko, které je připevněno k sedáku. Pokud je na sedák vytvořeno určité zatížení, vychýlí se. Po skončení tohoto zatížení, právě tato pružina vrací sedák do původní polohy. Jelikož tato pružina bude plnit i funkci tlumení nárazů a změkčení sedu, bude síla pružiny stanovena experimentálně po vyrobení prototypu. Lanko bude procházet ve vrcholech styčných ploch kostrou podnoží. Kvůli opotřebení jak podnoží, tak lanka bude procházet bovdenem, který bude samozřejmě vyměnitelný. Lanko bude k sedáku uchyceno tak, aby se mohlo protáčet a při otáčení sedáku kolen středové vertikální osy nedocházelo ke kroucení lanka. 9.4.
Určení a použití sedátka Sedátko, jak již bylo řečeno je navrhováno do relaxačních prostor kanceláří typu
„open-plan“. Vycházel jsem z myšlenky navrhnout sedátko se „zdravým“ dynamickým sezením také do prostor sloužících v kanceláři nikoli k práci, ale k odpočinku a načerpání nových sil. Proč by se i zde nemohlo sedět tak, aby si páteř odpočinula, nebo dostatečně regenerovala? Navržené sedátko by mělo být polyfunkční. Ne jen, že se na něm bude moct sedět, což se od sedátka čeká. Ale jak je patrné z obrázků dole, bude se na něm moci sedět i ve více lidech (až 4osoby) vzhledem k velké ploše sedáku (průměr 1200mm). Dynamickým způsobem sezení je zde myšleno, že se díky labilní ploše, bude umožněno se pohupovat a točit, takže meziobratlové ploténky se budou lépe regenerovat. Sedátko umožňuje i různé polohy pro jednotlivce, kde například uživatel sedí
- 55 -
v tureckém sedu, leží na břichu či leží na zádech v záklonu a protahuje se. Jelikož se dá sedátko používat i ve více lidech najednou, lze například využít masáž od spolupracovníka, … Různé polohy jsou myslím nejlépe patrné z piktogramů.
- 56 -
Obr. 36. Houpání.
Obr. 37. Sezení.
Obr. 38. Točení se.
Obr. 39. Sezení v tureckém sedu.
Obr. 40. Uvolněný sed.
Obr. 41. Sed obkročmo.
Obr. 42. Sezení ve čtyřech osobách.
- 57 -
Obr. 43. Podepření nohou.
Obr. 44. Ležení se zapřenýma rukama.
Obr. 45. Protahování se.
Obr. 46. Masáž.
Obr. 47. Protahování se.
- 58 -
Diskuse Jak již bylo zmíněno v úvodu, je dnešní člověk donucen způsobem života velice často sedět. Tato poloha je pro páteř nepřirozená a při nesprávném sezení dochází i ke zdravotním potížím. V administrativní činnosti je doba sezení o mnoho vyšší než u jiných profesí, proto by tento fakt neměl opomíjet jak zaměstnavatel, tak i samotní pracovníci z důvodu ochrany svého zdraví. Dynamický typ sedu je jednou z variant, jak sedět zdravě a z větší části tak eliminovat problémy vznikajících v souvislosti s dlouhodobým sezením. Dynamickým způsobem sezení je míněno, že židle svými nejrůznějšími mechanismy pomáhá uživateli neustále měnit polohu těla s využitím co nejméně síly, při tom neustále aktivovat svalstvo v okolí páteře a držet jí v jejím přirozeném dvakrát esovitě prohnutém tvaru. Zároveň při změnách polohy proniká do meziobratlových plotének tekutina, která tyto ploténky vyživuje. Je to jakési napodobování chůze, což je pro páteř dynamický pohyb. Naopak při statickém sezení, což dnes můžeme bohužel najít na mnoha pracovištích z důvodu finanční náročnosti židlí s dynamickým způsobem sezení, je pro páteř velice zatěžující a dochází tak k rychlé únavě a časem jak již bylo řečeno i zdravotním potížím. Nemůžeme chtít, aby dynamický způsob sedu byl umožněn všude, kde člověk přes den sedí, jako jsou dopravní prostředky, čekárny, lavičky, … Ale je schopen si zařídit své pracoviště tak, aby bylo ergonomické, včetně židle s dynamickým způsobem sedu. Při hledání dynamických způsobů sedu byly vyvinuty alternativní způsoby sezení, jako jsou balanční míče a klekačky. Například klekačky byly velice propagovány, jak je to zdravé sezení, že se posilují svalové pletence kolem páteře, … Sice je to pravda, ale pro dlouhodobé sezení jsou jak klekačky, tak i balanční míče velice nevhodné. Při krátkodobém sezení dochází k uvolnění a k dynamickému sedu, ploténky jsou vyživovány, … Ale chybí u těchto druhů sezení podepření zad. Při déletrvajícím sedu je totiž velice náročné udržet páteř v ideální poloze a páteř tak často vybočuje z optimální polohy a tím si páteř ničíme. Postrádáním opěradla u těchto alternanativních typů sezení také zamezuje zaujmout jakýkoli relaxační způsob posedu a proto je delší sezení velice unavující. Proto ano, alternativní typy sezení jsou dobré, ale pouze pro krátkodobé sezení například do relaxačních koutků, které jsou součástí moderních velkoprostorových kanceláří tzv. „open plans“.
- 59 -
Tyto typy kanceláří vznikly ve Spojených státech amerických, odkud se dostaly do České republiky. Jedná se o kancelář, kterou tvoří jedna velká místnost a jednotlivá pracoviště jsou od sebe oddělena pomocí různých systémů mezistěn a pohledových bariér. Tyto kanceláře mají celou řadu výhod a samozřejmě nevýhod. Z výhod bych jmenoval již v práci zmíněné a to - snadná kontrola pracovníků, úspora místa, energie na osvětlení, vytápění i klimatizaci. Další z výhod je že při řešení projektů mají jednotliví pracovníci jednodušší komunikaci uvnitř týmu. Z nevýhod bych uvedl - nedostatek soukromí, hluk a i při dobrém osvětlení probíhají „boje“ o místo u okna. Další částí mé diplomové práce bylo navržení sedátka právě do prostor pro odpočinek - relaxačních koutků. Snažil jsem se navrhnout sedátko, které by podobně jako balanční míč využívalo labilní plochy k zaktivování svalů kolem páteře a celého trupu k docílení dynamického způsobu sedu. Prvotní inspirací byla dětská hračka (kinder vajíčko), jak je popsáno v práci. Poté postupně od tohoto nápadu, přes sedátko pro jednoho člověka až ke konečnému návrhu pro více osob. Labilní plochu zde tvoří celý sedák, který má vespod tvar prstence, který se může pohybovat. Povrch sedáku je z důvodu co nejvyššího pohodlí čalouněn na dotyk příjemným materiálem a změkčen polyuretanovou pěnou. Snažil jsem se navrhnout takový výrobek, který by byl funkční a plně využitelný. Samozřejmě, že odpověď na otázku, zda je sedátko funkční by odpověděl až prototyp, který jsem bohužel neměl možnost zkonstruovat. Konečné řešení je jaké je také z důvodu „atraktivnosti“, a „konkurence schopnosti“ před ostatními kusy nábytku určené k sezení v těchto prostorách, jako může být například zmiňovaný balanční míč, či pohovka. Na mnou navrženém sedátku lze zaujmout mnoho poloh (ne jen sedících; viz kapitola 9.4. Určení a použití sedátka), čímž by mohlo být docíleno četného používání tohoto sedátka. Samozřejmě jsem neuvedl všechny možné polohy. Myslím, že až samotným provozem přijdou uživatelé na mnoho dalších způsobů využití tohoto zařízení. Jednou z částí této práce je též spolupráce na grantovém projektu Ing. Milana Vrbíka – židle na administrativním pracovišti, kde jsem jako pomocný člen měl možnost sledovat chování respondentů na pracovišti a také získat informace o tom, jak často opouští pracoviště. Tím jsem získal takový menší průzkum toho, jak často by mohlo být navržené sedátko využíváno. Z výsledků vyplynulo, že nejméně 60 min za pracovní
- 60 -
dobu respondenti strávili v relaxačních prostorách. Ačkoli nelze tyto data považovat jako směrodatná, určitou váhu mají a lze s nimi pracovat a počítat.
- 61 -
Závěr Stanovený cíl práce byl splněn. V práci na téma Dynamické sezení v administrativním pracovišti jsem pojednal o problematice kancelářského pracoviště. Kde jsem psal o kancelářském pracovišti „klasickém“ a moderním typu velkoprostorové kanceláře tzv. „open plan“. Zmínil jsem se o ergonomii pracoviště se zaměřením na kancelářskou židli. Popsal jsem důležitost dynamického sezení a zmínil také alternativní způsoby sezení (balanční míč a klekačku) podporující dynamický způsob sedu. Dále jsem se zabýval ve spojitosti s „open plan“ kancelářemi relaxačními koutky do kterých jsem v poslední části mé práce navrhoval sedátko s dynamickým způsobem sedu. Také jsem se účastnil jako pomocný člen grantového projektu, který se týkal mého tématu a měl jsem možnost zpracovat data o opuštění pracoviště sledovaných respondentů, z čehož mi vyplynul čas potencionálně strávený v relaxačních prostorách a tím i využití navrhovaného sedátka.
- 62 -
Summary This work is about dynamic sitting in an administrative workstation. I divided the work in a three parts. In the first part named Theory I am talking about office workstation. First it is about the classic office and after that about the modern type of offices named open plans. And I am also writing generally about the workstation. About the ergonomics of the table, all the working place including the screener, keyboard, mouse, and especially there is about the office chair. Also there is about the dynamic type of sitting, which is very important. Because sitting is not natural position of men and is very tiring for the spine. And this type of living is urging us to sit ting for very long part of a day. And our body is not build for this type of strain. Therefore is dynamic type of sitting very important. In sequence on it I am writing about the alternative types of sitting like is bouncing ball and knee chair. These types of sitting also supported the dynamic type of sitting, but they are meant for short-term usage. Because they missing the backrest which supported the spine and allow to sit in a relax positions. In sequence on the open plan offices I am talking about the relax corners where can workers take advantage of it for having a break and rest from hard work on PC. In the second part of my work I am writing about the grant project of Ing. Milan Vrbík when I was like an auxiliary member of a solver's team. This allowed me to get a data about the leaving the workplace by workers and make a statistics of fact, how often will be visiting the relax corner and in sequence also the seat designed by me. The third part how it was already mention is about the designing the seat meant to the relax corners. It is set up on the principle of joint. Inspiration for me was a toy for children named “kinder egg”. Than a thought, that I can designed a seat with the unstable surface, which will be force the users to the dynamic type of sitting. Intention was to invent a piece of furniture to the relax corners which will be “healthy” for the users and at the same time it will be fun to sit on it. Because it is quite large surface for sitting, you will find plenty of different positions of sitting on it. Also it is possible to sit on it in more people (I am counting with four persons). So I hope, that it will be usage and useful and also it will helps to regenerate the intervertebral discs in a spine and improve the workers performance.
- 63 -
Seznam použitých zdrojů 1. Akademický slovník cizích slov A-Ž, Academia 2000 2. AKERBLOM, B. Standing and Sitting Posture : With Special Reference to the Construction of Chairs. Stockholm: AB Nordiska Bokhandenln, 1948. 187 s. 3. Back2, [citováno 29. března 2008]. Dostupný z: http://www.back2.co.uk/advice/faq.html 4. BRIDGER, R. S. Introduction to ergonomics. 2. vyd. London: Taylor & Francis, 2003. 548 s. ISBN 0-415-27378-1. 5. BRUNECKÝ, P. Dějiny bydlení. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2003. 234 s. ISBN 80-7157-677-8. 6. BYARS, M. New chairs : innovations in design, technology, and materials. San Francisco: Chronicle Books, 2006. 160 s. ISBN 0-8118-5364-0. 7. CIMBUREK, F. Dějiny nábytkového umění III. 1. vyd. Brno: Rovnost, 1950. 673 s. 8. CRANZ, G. The chair : rethinking culture, body, and design. New York: W.W. Norton, 2000. 288 s. ISBN 0-393-04655-9. 9. DLABAL, S. Nábytek, člověk, bydlení. Praha: Ústav bytové a oděvní kultury, 1976. 178 s. 10. FREY, G. The Modern Chair: 1850 to Today. Teufen: Arthur Niggli Ltd., 1970. 187 s. 11. GILBERTOVÁ, S.; MATOUŠEK, O.: Ergonomie : optimalizace lidské činnosti, 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 239 s. ISBN 80-247-0226-6 12. HALABALA, J. Výroba nábytku : Tvorba a konstrukce. 1. vyd. Praha: SNTL, 1969. 271 s. 13. MOORE, C. Back to life : introducing the simple cure for back pain and sitting ills : S.E.E.D. (seven essential exercises daily). Louisville: Butler Books, 2003. 143 s. ISBN 1-884532-52-7. 14. MÜLLER, I. pohled lékaře na moderní kancelář. Stolařský magazín, 2008, č. 4, s. 36-37. 15. NEUFERT, E. Navrhování staveb : Příručka pro stavební odborníky, stavebníky, vyučující i studenty. 2. vyd. Praha: Consultinvest, 2000. 14 s. ISBN 80-901486-62.
- 64 -
16. PANERO, J. -- ZELNIK, M. Human dimension & interior space : a source book of design reference standards. New York: Whitney Library of Design, 1979. 320 s. ISBN 0-85139-4574. 17. PETERSEN, C. M. -- FOLEY, R. A. Active and passive movement testing. New York: McGraw-Hill, Medical Pub. Division, 2002. 418 s. ISBN 0-07-137033-1. 18. RIM-CZ, spol. s r.o. Otrokovice, [citováno 8.dubna 2008]. Dostupný z: http://www.rim.cz/ergonomie.htm 19. Ripley St Thomas High School, [citováno 4. září 2006]. Dostupný z: http://www.ripley.lancsngfl.ac.uk/ICT/buscom/officelayout.htm] 20. TILLEY, A. R. -- WILCOX, S. B. The measure of man and woman : human factors in design. New York: Wiley, 2002. 98 s. ISBN 0-471-09955-4. 21. VINK, P., KORTE,E.,. BLOK, M., L. GROENESTEIJN: Efects of the Office Environment on Health and Productivity: Effects of Coffee Conner Positron, In Springer: Ergonomice and Health Aspects of Work with Computers, International Conference, EHAWC 2007 part of HCI International 2007, pp. 157-162, Beijing, China, ISBN 978-3-540-73332-4 22. VRBÍK, M. Závěrečná zpráva o řešení grantového projektu. Vývoj řešení dynamického sezení s využitím technologií výroby nábytku – židle na administrativním pracovišti IG470441/2102/442, 2007
- 65 -
Seznam příloh Výkres č. 1: Základní pohledy Výkres č. 2: Řez A-A Výkres č. 3: Noha – segmenty Výkres č. 4: Detaily 1 a 2 Výkres č. 5: Rozložený model
- 66 -
