Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení. Nábytek a interiér pro osoby se sníženou mobilitou

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav nábytku, designu a bydlení

Nábytek a interiér pro osoby se sníženou mobilitou Diplomová práce (tato práce obsahuje samostatné přílohy)

Vedoucí práce:

Vypracoval:

Ing. arch. Martin Kovařík, Ph.D. Brno 2012

Bc. Lukáš Pecha

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Nábytek a interiér pro osoby se sníženou mobilitou zpracoval sám a uvedl jsem všechny pouţité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uloţena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MENDELU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.

Zavazuji se, ţe před sepsáním licenční smlouvy o vyuţití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyţádám písemné stanovisko univerzity o tom, ţe předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne:……………………..

….……………………………. Bc. Lukáš Pecha

Poděkování Těmito slovy bych chtěl v prvé řadě poděkovat vedoucímu mé diplomové práce, Ing. arch. Martinu Kovaříkovi, Ph.D., za jeho odbornou pomoc a trpělivost. Další osoba, která se aktivně zapříčinila na vzniku této diplomové práce, a to nejen takřka každodenním zpříjemňováním celého studia, je Bc. Kamila Urbanová, které také náleží můj velký dík. V neposlední řadě chci také poděkovat celé mé rodině a všem blízkým za hmotnou i duševní podporu při celém studiu.

Děkuji!

ABSTRAKT

Jméno autora:

Bc. Lukáš Pecha

Název diplomové práce:

Nábytek a interiér pro osoby se sníţenou mobilitou

Hlavním cílem diplomové práce je stanovení specifik designu nábytku a vybavení interiéru pro bydlení osob se sníţenou mobilitou a jejich aplikace na konkrétním příkladu cenově dostupného bydlení. Cílem teoretické části této diplomové práce je shromáţdění dostupných informací včetně vlastního sociologického průzkumu v této problematice a stanovení nezbytných kriterií pro tvorbu nábytku a interiéru v souvislosti s bydlením osob se sníţenou mobilitou. Součástí této kvalifikační práce je i konstrukční řešení paravánu – mobilní příčky, jejíţ podrobnosti jsou vyobrazeny ve výkresové dokumentaci, kusovníku a technickém popisu.

Klíčová slova: tělesně postiţení, osoby se sníţenou mobilitou, bydlení, nábytek

ABSTRACT

Author:

Bc. Lukáš Pecha

Bachelor thesis:

Furniture and interiors for people with reduced mobility

The main aim of this diploma thesis is to determine the specifics of furniture design and interior housing for persons with reduced mobility and their application to a specific example of affordable housing. The theoretical part of this thesis is to collect available information, including your own sociological research in this field and establishment of necessary criteria for production of furniture and interior design in relation to housing people with reduced mobility. The qualification of this work is to design and screens - mobile partitions, whose details are shown in the drawings, complete bill of materials and technical description.

Keywords: disabled, persons with reduced mobility, housing, furniture

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

OBSAH 1.

Úvod do problematiky .......................................................................................... 10

2.

Cíl a metodika práce ............................................................................................. 11

3.

2.1

Cíl práce ........................................................................................................... 11

2.2

Metodika práce ................................................................................................. 11

Teoretická východiska pro danou problematiku ............................................... 12 3.1

Handicap .......................................................................................................... 12

3.2

Bariéry .............................................................................................................. 12

3.2.1

Psychické bariéry ...................................................................................... 12

3.2.2

Fyzické bariéry ......................................................................................... 13

3.3

Historický vývoj ortopedického vozíku ........................................................... 13

3.4

Zásadní technické úpravy ortopedických vozíků ............................................. 16

3.5

Bezbariérové prostředí ..................................................................................... 19

3.5.1

Vyhláška 398/2009 Sb. ............................................................................. 19

3.6

Osoba s omezenou schopností pohybu o orientace .......................................... 20

3.7

Současné zákonné prostředí pro handicapované .............................................. 22

3.8

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 398/2009 Sb. ........................................................... 25

3.8.1

Základní prvky bezbariérového uţívání staveb ........................................ 25

3.8.2

Schodiště a vyrovnávací stupně ................................................................ 25

3.8.3

Vstupy do budovy ..................................................................................... 26

3.8.4

Bezbariérové rampy .................................................................................. 27

3.8.5

Dveře ......................................................................................................... 27

3.8.6

Okna .......................................................................................................... 28

3.8.7

Hygienická zařízení a šatny ...................................................................... 28

3.8.8

Prostory a zařízení .................................................................................... 31

3.8.9

Bytový dům obsahující byt zvláštního určení ........................................... 31

3.8.10

Upravitelný byt, byt zvláštního určení a obytné části staveb ................... 31

3.9

Ergonometrie osob na ortopedickém vozíku.................................................... 32

3.10

Dispoziční řešení a nábytek .......................................................................... 35

3.10.1

Předsíně ..................................................................................................... 35

3.10.2

Šatna.......................................................................................................... 39

3.10.3

Obývací pokoj ........................................................................................... 39 8

Diplomová práce

4.

Bc. Lukáš Pecha

3.10.4

Loţnice...................................................................................................... 42

3.10.5

Kuchyně .................................................................................................... 44

3.10.6

Pracovna.................................................................................................... 49

3.10.7

Koupelna a toaleta .................................................................................... 52

Vlastní řešení ......................................................................................................... 57 4.1

Sociologický průzkum v dané oblasti .............................................................. 58

4.1.1 4.2

Vyhodnocení sociologického průzkumu .................................................. 62

Vyuţití myšlenky Freedomků při vlastním návrhu .......................................... 63

4.2.1

Co je to freedomek? .................................................................................. 63

4.2.2

Nabízené dispozice Freedomků ................................................................ 63

4.2.3

Interiér Freedomků ................................................................................... 66

4.3 Varianty dispozičního řešení pro bydlení dvou osob, z nichţ jedna má sníţenou moţnost pohybu ........................................................................................... 67 4.3.1

Varianta č. 1 .............................................................................................. 67

4.3.2

Varianta č. 2 (ověřována autorem) ........................................................... 68

4.3.3

Varianta č. 3 .............................................................................................. 69

4.4

Vlastní ověření funkčnosti varianty dispozice č. 2 .......................................... 70

5.

Paraván – mobilní příčka ..................................................................................... 71

6.

Diskuze ................................................................................................................... 71

7.

Vyhodnocení a závěr ............................................................................................. 76

8.

Evaluation and summary ..................................................................................... 78

9.

Přehled literatury .................................................................................................. 80

10. Seznam obrázků a grafů....................................................................................... 83 11. Příloha a její obsah ............................................................................................... 85

9

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

1. ÚVOD DO PROBLEMATIKY Většina z nás ráno vstane, vyběhne z domu, pěšky, autem nebo městskou hromadnou dopravou dojede do práce. V poledne si dojde na oběd, po práci si zaběhne do několika obchodů nakoupit potřebné věci a utrmácena přichází večer domů. Zůstat doma a oddechnout si od tohoto kaţdodenního shonu vypadá jako krásný sen. Ale jsou mezi námi lidé, kterým naopak tento shon zní jako rajská hudba a dali by cokoliv za to, aby ho mohli kaţdý den absolvovat. Co jim v tom brání? Jsou mezi námi lidé, kteří svůj ţivot ţijí s handicapem. Co je to handicap? Toto slovo se objevuje i ve sportovní terminologii. Vyjadřuje se jím ztíţení podmínek neboli nevýhoda pro silnějšího závodníka v soutěţi. Tak jsou dány šance na vítězství i méně zdatným závodníkům. V ţivotě je tímto handicapem zpravidla nemoc, trvalý následek úrazu nebo vrozená vada. Nedochází tu však k vyrovnání podmínek soutěţe, ale k znevýhodnění určité skupiny lidí. A je na společnosti, aby dokázala těmto lidem podat pomocnou ruku a usnadnit jim ţivot s jejich handicapem. Aby se to podařilo, je třeba si uvědomit, jaké jsou druhy handicapu, respektive tělesného postiţení, a co vše mohou být bariéry.[9] Prostředí, které je z hlediska moţností dobrého pohybu a orientace vstřícné pro kaţdého bez rozdílu, prostředí, které nazveme bezbariérovým prostředím, by mělo být v kaţdé kulturní a vyspělé společnosti samozřejmostí. Co to však znamená „bezbariérové prostředí“? Kaţdý, kdo nemá ve svém okolí osobu s jakýmkoliv handicapem, můţe mít představu poněkud zkreslenou nebo dokonce ţádnou.[10] „Zdravý“ člověk si ani neuvědomí, kolik bariér musí postiţený překonat při obyčejné cestě do práce či cestou na nákup. Jak to vyřešit? Není jednoduché najednou předělat všechny města, jejich objekty a komunikace tak, aby vyhovovaly bezbariérovým řešením. Moţné ale je, při rekonstrukcích nebo v ideálním případě při tvorbě nových městských prostor a prostor občanské vybavenosti, mít tyto osoby na paměti.

10

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

2. CÍL A METODIKA PRÁCE 2.1 Cíl práce Cílem teoretické části této kvalifikační diplomové práce je shromáţdění dostupných informací a stanovení nezbytných kriterií pro tvorbu nábytku a interiéru v souvislosti s bydlením osob se sníţenou mobilitou. Dále se práce zaobírá stanovením specifik designu nábytku a vybavení interiéru pro bydlení osob se sníţenou mobilitou a jejich aplikace na konkrétním příkladu cenově dostupného bydlení pro dvě osoby, z nichţ jedna má sníţenou mobilitu. V neposlední řadě tato práce obsahuje osobní sociologický průzkum v dané oblasti a jeho vyhodnocení. Součástí vlastního řešení je i konstrukční řešení paravánu – mobilní příčky, jeţ je detailně vyobrazena ve výkresové dokumentaci, kusovníku a technickém popisu.

2.2 Metodika práce Tato kvalifikační diplomová práce je rozdělena do dvou základních částí, které obsahují následující: V první části jsou probírána teoretická východiska pro danou problematiku. V této části se práce zabývá pojmy jako handicap a bariéry, historií vývoje a základními technickými úpravami ortopedického vozíku, nadále jakousi „kategorizací“ tělesně handicapovaných osob, ergonomií a antropometrií vozíčkáře, rozebráním zákonného prostředí v této problematice, čili vyhláškou č. 398/2009 Sb., o užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, a konkrétními poţadavky na bydlení pro tuto specifickou skupinu obyvatelstva. V druhé části kvalifikační práce je zveřejněn a vyhodnocen sociologický průzkum, věnovaný otázkám směřovaným právě k této problematice, kde cílené osoby byly dotazovány osobně. Dále se tato část věnuje vlastnímu návrhu několika variant cenově dostupného bydlení určeného pro dvě osoby, z nichţ jedna má sníţenou mobilitu. Návrhy budou zohledňovat náleţitosti navrhování interiéru pro osoby se sníţenou schopností pohybu, konkrétní poţadavky dotazovaných osob a cenovou dostupnost. Součástí tohoto vlastního návrhu bude i osobní ověření funkčnosti a bezproblémovosti vybrané dispozice samotným autorem, přímo na ortopedickém vozíku. 11

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

3. TEORETICKÁ VÝCHODISKA PRO DANOU PROBLEMATIKU Tato diplomová práce je zaměřena na navrţení cenově dostupného bydlení pro 2 osoby, z nichţ jedna má sníţenou mobilitu. Jako zdroje informací mi budou slouţit znalosti získané předchozím i současným studiem a vlastní, leč ne velkou, praxí v oboru.

Jako

další

zdroj

informací

bude

slouţit

procházení

odborné

literatury, oborových časopisů a také internetových stránek. V neposlední řadě budu brát v potaz, jako cenný zdroj informací, reálné proţitky osob se sníţenou mobilitou, se kterými se osobně setkám a na vlastní kůţi si vyzkouším „krátkodobý ţivot na vozíku“, při ověřování funkčnosti vlastního návrhu, coţ povaţuji za velký zdroj cenných informací.

3.1 Handicap Handicapem mohou být různá tělesná postiţení, kdy dochází k většímu či menšímu omezení hybnosti, dále poruchy či naprostá ztráta zraku a poruchy či naprostá ztráta sluchu. Časté jsou i kombinace těchto postiţení.

3.2 Bariéry Bariéry v našem okolí jsou dvojí. Fyzické a psychické. Fyzickými bariérami jsou reálná

omezení

v prostředí,

ve kterém

ţijeme, ve

kterém

se

kaţdý den

pohybujeme. Komplikují nebo zcela znemoţňují pohyb osob s postiţením v daném prostředí. 3.2.1 Psychické bariéry Psychické bariéry jsou jak ve „zdravých“ lidech, tak v samotných postiţených. „Zdravý“ člověk se mnohdy postiţenému vyhýbá. Důvody mohou být různé. Jsou lidé, kteří nevědí, jak s postiţenou osobou komunikovat, jak jí pomoci. Někteří mají jakýsi zvláštní pocit viny, ţe oni jsou zdraví a ten druhý je více či méně bezmocný. „Zdraví“ lidé často ani nevědí, jaké zdravotní komplikace postiţení přináší a zda je osoba pohybující se na vozíku schopna komunikace. Jsou i tací, kteří se osoby na vozíku štítí. Ano i takoví jedinci v lidské společnosti ţijí. Osoba s postiţením se cítí být vyřazena ze společnosti do té míry, jak se k ní chová její okolí.

12

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

3.2.2 Fyzické bariéry Přítomnost fyzických bariér situaci jenom zhoršuje. Navíc váţným psychickým problémem je vyrovnání se se změněnou ţivotní situací. Zejména, došlo-li k náhlé změně ţivota a ţivotního stylu pro neočekávanou těţkou nemoc či úraz. Tito lidé si mnohem více uvědomují fyzické bariéry ve svém okolí, neţ Ti, kteří se s postiţením narodili a jsou zvyklí na kaţdodenní boj s překáţkami. Fyzické bariéry ještě zhoršují schopnost vyrovnat se s novou ţivotní realitou. Problém narůstá přímo úměrně s věkem. Starší lidé jsou jiţ méně přizpůsobiví a navíc tělesné postiţení přináší i větší nároky na fyzickou kondici při běţných denních úkonech. A právě fyzické síly jim mnohdy jiţ scházejí. Postiţený se tak dostává do začarovaného kruhu.[9]

3.3 Historický vývoj ortopedického vozíku Invalidní vozík má za sebou velmi zajímavou historii. V průběhu věků se objevily kuriózní i slepé vývojové linie. Prokazatelné počátky existence invalidního vozíku, jako dopravního prostředku osob s omezenou schopností pohybu, se obvykle kladou do období druhého tisíciletí před n. l. Na území dnešní Číny se dochovaly záznamy, které roku 1300 před n. l. poprvé dokumentují účelové spojení ţidle a kola. Tato konstrukce vytvořila pojem, který se v mnoha jazycích pouţívá dodnes – wheelchair, rollstuhl, silla de ruedas. 3.3.1.1 Antický svět Kulturní a technický rozkvět antického světa po sobě zanechal obrovské mnoţství artefaktů. Pro umělecké ztvárnění náboţenských výjevů čerpali antičtí autoři, leckdy i bezděčně, inspiraci v tehdejším pozemském ţivotě. Tak tomu bylo i v případě řeckého boha

Triptolema.

okřídleného

Tradice

vozu,

který

mu

přiřadila

zcela

atribut

jednoznačně

koresponduje s podobou invalidního vozíku. Na mnoha jeho

vyobrazeních

lze

identifikovat

nejen

charakteristické velké kolo, ale i tlačné rukojeti za opěradlem pro případ, ţe by křídla měla poruchu. Na mnoha jeho vyobrazeních lze identifikovat nejen

Obr. 1 Okřídlený vůz řeckého boha Triptolema

charakteristické velké kolo, ale i tlačné rukojeti za opěradlem pro případ, ţe by křídla 13

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

měla poruchu. Při pohledu na vyobrazení datované do 5. stol. před n. l. by se mohlo zdát, ţe ergonomická podoba základního tvaru mechanického invalidního vozíku byla od té doby dána. Bohuţel tomu tak nebylo. Se zánikem antického světa došlo k zániku obrovského mnoţství lidských poznatků. Zanikla i koncepce ţidle opatřené dvojicí velikých kol. Na své znovuobjevení bude čekat více neţ 22 století a znovu se vynoří aţ v průběhu průmyslové revoluce. 3.3.1.2 Středověk Individuální

mobilita

pohybově

postiţených

ve

středověku

prakticky

neexistovala. V našich končinách se v raném středověku kolečkové ţidle zkrátka nevyskytovaly. Bylo to proto, ţe se nevyskytovaly ani ţidle bez koleček. Proto byl i „trůn“ našich prvních přemyslovských vládců jen placatý kámen. Charitativní péče mnišských řádů se musela věnovat

bazálním

úkolům,

a

tak

jedinou

kompenzační pomůckou pro osoby s omezenou schopností pohybu zůstal – trakař. Společenský pokrok šel ale vytrvale dál, aţ se ke slovu přihlásila

Obr. 2 Středověká pomůcka pro imobilní osoby

renesance a humanismus. 3.3.1.3 15. století Kdyby pan Johannes de Fontana pouţíval vizitky, zcela jistě by na nich měl napsáno: vynálezce všeho druhu. Patřil totiţ do generace italských myslitelů okouzlených převratnými novinkami své doby. Proslavil se vynálezem laterny magiky a úspěšně experimentoval na poli uţitné mechaniky. Tento grafoman (zanechal po sobě několik tisíc dochovaných ilustrovaných návrhů) je zajímavý tím, ţe svou tvůrčí fantazii namířil i na způsob individuálního samo pohybu. V roce 1420 zveřejnil koncept jednomístného čtyřkolového vozítka s poháněnou nápravou. Taháním za lano napnuté mezi dvěma vřeteny se měl jejich otáčivý pohyb přenášet ozubeným kolem na osu přední nápravy. Johanes de Fontana také přichystal ve svém konceptu pro budoucí generace jedno překvapení. Ve schématu se totiţ vyskytuje ještě druhé lano, jehoţ smysl a funkce zůstává dodnes zahalena tajemstvím. Manévrovací schopnosti jeho vozíku byly značně omezené a je nutno přiznat, ţe celkově koncept nenašel u veřejnosti

14

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

dostatek podpory. Moţná i proto, ţe obkročmý posed v blízkosti velkého ozubeného kola připadal lidem aţ příliš adrenalinový. 3.3.1.4 16. století V době, kdy stojí Evropa na prahu náboţenské reformace, se do vývoje invalidního vozíku výrazným způsobem zapisuje Filip II. Tento španělský král proslul finanční disciplínou, která spolehlivě zlikvidovala několik předních evropských bankovních domů v čele s německým Welserem. Během jeho vlády stihlo španělské království vyhlásit bankrot celkem třikrát. Filip II. však proslul i jako neuvěřitelně konzervativní pedant. Dochovalo se po něm více neţ 10 000 krátkých písemných příkazů, kterými nepřetrţitě instruoval své okolí. Nosil neustále stejné šaty, jedl ve stejnou dobu stejné jídlo a podnikal neomylně stejné procházky. Co se zdravotního stavu týče, trpěl poruchami zraku a stal se prvním evropským panovníkem, který vystupoval na veřejnosti s nasazenými brýlemi. V poslední dekádě 16. století bolestivě onemocněl dnou, takţe konec ţivota strávil v posteli nebo na ţidli. A právě ţidle Filipa II. významně přispěla k historickému vývoji invalidního vozíku. Nalezneme na ní prvky, které s drobnými vylepšeními pouţíváme dodnes. Jedná se především o polohovatelné opěradlo, pevné područky a polohovatelné podpěry pro nohy. Všechny čtyři nohy ţidle jsou zakončeny malými otočnými kolečky. Na předních kolech najdeme i mechanické brzdy. 3.3.1.5 17. století Uprostřed třicetileté války přichází v malém městečku Altdorf u Norimberka na svět Stephan Farfler. Ve třech letech padá z lavice tak nešťastně, ţe okamţitě ochrne na obě nohy. Jeho hendikep mu nezabrání stát se zručným hodinářem, který dokázal vyrobit např. originální zařízení na pravidelné otáčení přesýpacích hodin. Ve svých dvaadvaceti letech se nesmazatelně zapisuje do dějin invalidního vozíku. Navrhuje pro sebe první vozík umoţňující pohyb bez dopomoci. Celodřevěná tříkolová konstrukce byla vybavena dvěma klikami, jejichţ otáčení se přenášelo přímo na ozubené přední kolo. Ačkoliv se na rozdíl od provazového konceptu de Fontany s tímto vozíkem dalo i zatáčet, praktické pouţití bylo nepochybně velmi omezené. Jeho historický význam zůstává především v prvním úspěšném pokusu paraplegika o koordinovaný pohyb bez dopomoci. Vzácný originál mechanické tříkolky Stephana Farflera se ještě v roce 1902 nacházel v norimberské městské knihovně. 15

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

3.3.1.6 18. století Průmyslová revoluce je v plném proudu a konstruktéři se předhánějí ve vylepšování veškerých předmětů denní potřeby. Loukoťové kolo patří mezi nejběţnější výrobky. Je pouze otázkou času, kdy si znovu najde cestu k ţidli. Na rozdíl od antiky však dostává i dvě talířová ozubená kola a vertikální hřídele. Pohyb bez dopomoci se na

vozíku

realizoval

souměrným

horizontálním

krouţením madel. Udrţování přímého směru jízdy vyţadovalo přesnou synchronizaci rychlosti krouţení obou rukou. Stabilitu vozíku udrţovala zadní ostruha, později nahrazená otočným třetím kolečkem. Souběţně vznikají i řetězové systémy, které vyuţívají krouţení vertikální. V případě, ţe se ale jezdec rozhodne otáčet rovnou koly, musí se chytat přímo okovaného povrchu.

Obr. 3 Podoba ortopedického vozíku v 18. století

Teprve další století pomůţe problém vyřešit a přinese převratnou novinku – hmatnou obruč.[17]

3.4 Zásadní technické úpravy ortopedických vozíků V předchozí kapitole byly probírány nejstarší konstrukce ortopedických vozíků a tehdejší řešení mobility osob s omezenou schopností pohybu. Tato kapitola je věnována vlivu vědecko-technického pokroku na vylepšování jednotlivých vlastností vozíku. 3.4.1.1 Hmatná obruč Dlaně rozedřené do krve, sem tam nějaká ta tříska. Tak nějak musely vypadat ruce neznámého paraplegika, kterému v první polovině 19. století došla trpělivost a vynalezl hmatnou obruč. Zdánlivý detail, který laik při pohledu na starší invalidní vozíky ani nepostřehne. Přesto se jedná o významnou pomoc a ulehčení pohybu. Zamezilo se totiţ kontaktu dlaní s nečistotami, které se nabalovaly na povrch kol. 16

Obr. 4 ortopedický vozík s hmatnými obručemi

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Na dřevěná loukoťová kola se hmatná obruč dala připevnit celkem snadno. Problémy nastaly ve chvíli, kdy se objevila kola s drátěným výpletem. Zpočátku se obruč připevňovala přímo k několika drátům. Bylo to však problematické především kvůli přenosu otáčecí síly. Dráty totiţ snadno praskaly a při intenzivnějším záběru do kopce zůstávala hmatná obruč silnějším jedincům v ruce. Přesto trvalo relativně dlouho, neţ se přešlo na kotvení přímo k ráfku. V odborné literatuře se můţeme někdy setkat i s pojmem vanový vozík. Nejedná se však o invalidní vozík v pravém slova smyslu. Nebyl primárně určen pro handicapované osoby a chyběla mu také moţnost pohybu bez dopomoci. Jednalo se vlastně o jednomístný

Obr. 5 Ortopedický vozík s hmatnými obručemi a loukoťovými koly

kočár taţený člověkem či zvířetem. Autorem tohoto řešení byl John Dawson of Bath. Vanový vozík slouţil svého času ve velkých městech jako taxisluţba a jeho popularita skončila aţ s nástupem automobilismu. Snaha konstruktérů invalidních vozíků o zlepšení jízdního komfortu se dlouho míjela účinkem. Pokusy řešit odpruţení stejným způsobem jako u kočárů, tedy pomocí řemenů z daňčí kůţe, se neosvědčily. Se stejným „úspěchem“ dopadly i vinuté kovové pruţiny. Celý problém vyřešil aţ jeden francouzský milovník cyklistiky. V roce 1869 se konstrukce invalidního vozíku dočkala i své první patentoprávní ochrany, ke které došlo ve Spojených státech amerických. Od té doby registruje tamní patentový úřad ohledně vozíků více neţ 7000 záznamů. Je však nutno přiznat, ţe zvláště v období druhé poloviny 19. století byly patentovány i nápady, o jejichţ reálné uţitelnosti lze důvodně pochybovat. 3.4.1.2 Pneumatika Výrazným zlepšením jízdních kol a zároveň i vozíků bylo zavedení celogumových ráfků a od roku 1889 i vyměnitelných pneumatik s ventilkem. Zaslouţil se o to francouzský továrník Édouard Michelin. Jeho přičiněním se tato novinka objevila na závodě Paříţ – Brest – Paříţ a jiţ o rok později na jeho báječných nových pneumatikách jezdilo deset tisíc cyklistických nadšenců. Bleskurychlé rozšíření novinky způsobilo výrazné sníţení její ceny, z čehoţ profitovali i vozíčkáři. 17

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Okolo roku 1900 se začala s úspěchem prosazovat nová antidekubitní úprava. Jiţ dříve se experimentovalo s celoproutěnými konstrukcemi, ale vozíky trpěly sníţenou prostorovou tuhostí. Na trvanlivosti celoproutěných vozíků se negativně podepisovaly i zdravotní problémy uţivatelů (např. inkontinence). Pozitivní změnu přinesl aţ rákosový výplet sedáku a opěradla, který uţ před časem v našich krajích proslavil výrobce ohýbaného nábytku Michaela Thoneta. K zásadní události ve vývoji invalidního vozíku dochází v roce 1932 v Los Angeles. Tehdy tam strojní inţenýr Harry Jennings vynalezl pro svého přítele Everesta převratnou novinku. Herbert Everest ochrnul při důlním neštěstí a musel se začít pohybovat na vozíku. Velice ho trápilo, ţe se mu vozík nevejde do kufru auta. Společně s Jenningsem vymysleli lehkou trubkovou konstrukci, která se dala pohodlně sloţit i přenášet. Přesunuli osu velkého kola vůči těţišti dozadu a nabídli moţnost výškového nastavení. Změna polohy kola přinesla

i

zlepšení

ergonomie

pohybu

horních

končetin. Místo jednoho zadního stabilizačního kolečka umístili dvě otočná dopředu a nakonec přidali i

Obr. 6 Ortopedický vozík s pneumatikami a novodobějším vzhledem

mechanické brzdy. Legendární vozík byl na světě. Výsledek předčil všechna očekávání. Fantastický úspěch je přiměl k zaloţení obchodní společnosti, která začala tento typ vozíku vyrábět v masovém měřítku. Během několika let firma ovládla světový trh do té míry, ţe se dostala do sporů s antimonopolními úřady. Tvůrčí principy a designové řešení skládacího vozíku firmy Everest + Jennings z roku 1932 tvoří dodnes nepřekonaný základ konstrukce většiny běţných mechanických vozíků. V dalších letech se vývoj začal orientovat na specifické typy vozíků podle individuálních potřeb uţivatelů. A stále více lidí lákala představa přidělat na vozík motor.[17]

18

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

3.5 Bezbariérové prostředí Bezbariérové prostředí označuje prostory, které jsou přístupné a mohou slouţit lidem s handicapem téměř bez jakéhokoli omezení, tudíţ jsou přístupné všem osobám bez rozdílu. Poţadavky na bezbariérové prostředí jsou mimo jiné zakotveny i v právních předpisech České republiky. Bezbariérový přístup umoţňuje tělesně postiţeným osobám navštěvovat i místa, která by jim za běţných okolností byla nepřístupná. Jedná se např. o překonávání schodů, terénních nerovností a dalších překáţek. Ze stavebního hlediska znamená bezbariérový přístup soubor opatření, které zajistí samostatný pohyb a uţívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Jsou to především osoby pouţívající vozík pro invalidy nebo berle, a dále lidé s těţkým smyslovým postiţením.[15] 3.5.1 Vyhláška 398/2009 Sb. Od

roku

1994

byla

nedílnou

součástí

stavebního

zákona

vyhláška

č. 174/1994 Sb., která jasně definuje obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. V průběhu času jiţ prošla mnoha změnami a je jiţ nahrazena vyhláškou č. 398/2009 Sb. Záleţí tedy na projektantech a na stavebních úřadech, zda si uvědomí závaţnost dané problematiky a vyhlášku budou mít při své práci na paměti. Ale je nutné si uvědomit, ţe vyhláška stanoví pouze obecné požadavky, a proto je vhodné problematiku konzultovat s osobami, které ji znají dopodrobna, tedy přímo s postiţenými. Podle této vyhlášky se postupuje při pořizování a schvalování územně plánovací dokumentace a při navrhování, umísťování a povolování staveb: a) bytových domů s více neţ třemi bytovými jednotkami b) s byty pro osoby s postiţením a u staveb pro sociální péči c) občanského vybavení (obchody, veřejné stravování, stavby pro tělovýchovu a rekreaci, pro kulturní stavby, zdravotní a sociální péči, koleje, internáty, hotely, penziony atd.) d) v nichţ se předpokládá zaměstnávání více jak dvaceti osob e) pro výrobu, určených pro zaměstnávání osob s těţkým zdravotním postiţením 19

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

f) škol

3.6 Osoba s omezenou schopností pohybu o orientace Těmito osobami jsou nejen lidé s tělesným, zrakovým, sluchovým či mentálním postiţením, ale i starší lidé, těhotné ţeny, matky s dětmi do tří let a osoby doprovázející dítě v kočárku. Tímto se oblast osob, kterých se bezbariérovost týká, značně rozšiřuje. Tělesná postiţení jsou různá, a tudíţ zde vznikají i různé nároky na přístupnost a vybavenost objektů. Kategorizace tělesných postiţení by mohla být jistou pomůckou, je ovšem nutné ji brát pouze jako rámcový ukazatel. Provést kategorizace není totiţ vůbec jednoduché vzhledem k obrovskému mnoţství druhů nemocí, úrazů a jejich následků. Navíc u kaţdé postiţené osoby rozhoduje o míře její závislosti na druhé osobě či zvláštnostech ve vybavení například bytu i její fyzická konstituce, vzrůst a mnoho dalších vlivů. Kategorizace tělesných postiţení dle Filipiové1: I.

Osoby s lehčím tělesným postižením. (Pohybují se většinou pomocí hole nebo francouzské hole – berle, nebo jde o starší osoby.) Nejčastější bariéry: vysoké schodišťové stupně, nastupování do dopravních prostředků, kluzký terén, vstávání ze ţidle. Pády, zejména u starších osob, způsobují velmi váţné následky.

II.

Osoby pohybující se pomocí francouzských holí a nezřídka i pomocí různých protetických a ortopedických pomůcek, které jim umožňují stoj a ve větší či menší míře i chůzi. (např. fixační dlahy) Nejčastější bariéry: dlouhá chůze, omezená pochůzková vzdálenost, rychlé vyčerpání, těţké vstávání, schody, zvláště pokud postrádají zábradlí, dopravní prostředky jsou většinou zcela nepřístupné a velkým nebezpečím je kluzký terén.

III.

Osoby na invalidním vozíku. (tzv. vozíčkáři) I mezi nimi existují podstatné rozdíly. Jsou vozíčkáři, kteří potřebují vozík jen pro pohyb v exteriéru, protoţe nejsou schopní delší dobu stát nebo chodit. Často

1

FILIPIOVÁ, D., Život bez bariér. 1998, Grada Publishing, Praha, 101 s. ISBN 80-7169-233-6, Str. 12 14

20

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

jsou to osoby s amputací jedné dolní či obou dolních končetin. Mohou to být i starší osoby, kterým pohyb znemoţňuje jejich věk. Mezi tyto vozíčkáře patří také lidé uvedení v druhé kategorii. Navíc je třeba si uvědomit, ţe ani pohyb na vozíku není nijak lehký a vyţaduje značnou sílu v paţích. Argument, ţe si lze pořídit elektrický vozík je nutno vyvrátit, jelikoţ ne kaţdý postiţený má ze zákona na elektrický vozík nárok a zakoupit si jej z vlastních zdrojů je leckdy z finančních důvodů nemoţné. Cena tohoto vozíku značně převyšuje částku sto tisíc korun. Dále jsou to vozíčkáři trvale upoutaní na ortopedický vozík, ale jsou zcela samostatní. Ti nepotřebují, aţ na výjimečné situace, pomoc druhé osoby. Ţijí ţivotem jako kaţdý jiný. Dojíţdějí do zaměstnání autem, vychovávají děti, starají se o své blízké. Zkrátka „jen nechodí“. Další jsou ti, kteří k některým úkonům vyžadují asistenci druhé osoby. Potřebují pomoci přesunování se z vozíku na lůţko, při osobní hygieně, leckdy i při pobytu venku. Tyto osoby mohou mít ve větší či menší míře postiţeny i ruce. Dále máme vozíčkáře, kteří potřebují pomoc druhé osoby čtyřiadvacet hodin denně. Jsou to většinou kvadruplegici, tedy osoby ochrnuté na všechny čtyři končetiny. Zvláštní skupinou se specifickými potřebami jsou osoby pohybující se na elektrickém vozíku. Většinou jde o osoby, které mají postiţeny i ruce. Tito lidé mají vzhledem k druhu vozíku zvýšené nároky na prostor. Velmi nebezpečné jsou pro ně terénní nerovnosti, protoţe hrozí převrácení vozíku. Zvláště na tuto skupinu lidí se při projektování zcela zapomíná. Zejména z výše zmíněných prostorových nároků. Nejčastější bariéry: prahy a terénní nerovnosti vyšší neţ dva centimetry, úzké vstupní dveře, neexistence dostatečně velkého výtahu či vhodného sociálního zařízení v objektu, dokonce i špatné bezbariérové řešení se stává bariérou!

IV.

Lidé, jejichž nemoc je progresivní. Ta se zprvu více méně neprojevuje, ale později postiţený prochází postupně jednotlivými výše uvedenými kategoriemi. Tento problém, pokud zařizujeme byt nebo pracovní místo pro takto postiţenou osobu, se řeší nejhůře a je třeba zcela respektovat potřeby postiţeného a pamatovat na jeho nároky, které budou časem narůstat.

21

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

3.7 Současné zákonné prostředí pro handicapované V relativně nedávné době nabyla svou platnost vyhláška č. 398/2009 Sb., která prošla jistými úpravami a navázala tak na předchozí vyhlášku č. 369/2001 Sb. Tato vyhláška jasně definuje obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace a určuje tak, jakým způsobem je nutné postupovat při navrhování prostředí určeného pro osoby s omezenou moţností pohybu nebo prostor, kde se jejich výskyt předpokládá, např. objekty občanské vybavenosti jako lékařská střediska apod. Jelikoţ vyhláška obsahuje informace pro projektování a navrhování objektů jednak pro osoby s omezenou moţností pohybu, zrakovým, sluchovým

i

mentálním

postiţením,

ale také pro osoby se

budou

citovány

jen

některé

paragrafy, týkající se přímo osob na ortopedickém invalidním vozíku. Výtah obsahu, týkajícího se osob odkázaných na invalidní vozík: Vyhláška č. 398/2009 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj, ze dne 5. listopadu 2009 o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb Úvodní ustanovení

§1 Předmět úpravy (1) Tato vyhláška stanoví obecné technické poţadavky na stavby a jejich části tak, aby bylo zabezpečeno jejich uţívání osobami s pohybovým, zrakovým, sluchovým a mentálním postiţením, osobami pokročilého věku, těhotnými ţenami, osobami doprovázejícími dítě v kočárku nebo dítě do tří let (dále jen „osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace“). (3) Pro uţívání staveb infrastruktury osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace v transevropském konvenčním a vysokorychlostním ţelezničním systému platí jiný právní předpis.

22

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha §2

(1) Podle této vyhlášky se postupuje při zpracování dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, nebo při zpracování jednoduchého technického popisu záměru pro vydání územního souhlasu a při zpracování projektové dokumentace, při povolování nebo ohlašování a provádění staveb, při vydávání kolaudačního souhlasu, při uţívání a odstraňování staveb nebo zařízení a při kontrolních prohlídkách staveb: a) pozemních komunikací a veřejného prostranství, b) občanského vybavení v částech určených pro uţívání veřejností, c) společných prostor a domovního vybavení bytového domu obsahujícího více neţ 3 byty (dále jen „bytový dům“), upravitelného bytu nebo bytu zvláštního určení, d) pro výkon práce celkově 25 a více osob, pokud provoz v těchto stavbách umoţňuje zaměstnávat osoby se zdravotním postiţením nebo stavby pro výkon práce osob s těţkým zdravotním postiţením (dále jen „stavby pro výkon práce“). (2) Ustanovení této vyhlášky se uplatní téţ u změn dokončených staveb a změn v uţívání staveb, pokud to závaţné územně technické nebo stavebně technické důvody nevylučují. (3) U staveb, které jsou kulturními památkami, se ustanovení této vyhlášky pouţijí s ohledem na zájmy státní památkové péče. §3 Normovou hodnotou se rozumí konkrétní technický poţadavek, zejména limitní hodnota, návrhová metoda, národně stanovené parametry, technické vlastnosti stavebních konstrukcí a technických zařízení, obsaţený v příslušné české technické normě, jehoţ dodrţení se povaţuje za splnění poţadavků konkrétního ustanovení této vyhlášky. Požadavky na společné prostory a domovní vybavení bytového domu, na upravitelný byt a byt zvláštního určení § 10 (2) Bytový dům s výtahem musí umoţňovat uţívání všech společných prostor osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace. Stavba bytového domu bez výtahu musí umoţňovat uţívání společných prostor nejméně v jednom podlaţí, které slouţí převáţně pro bydlení. 23

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha § 11

(1) Poţadavky na technické řešení přístupu, společných prostor a dalšího domovního vybavení bytového domu obsahujícího byt zvláštního určení pro osoby s pohybovým postiţením jsou uvedeny v bodě 7.1. přílohy č. 3 k této vyhlášce. (4) Poţadavky na technické řešení bytu zvláštního určení pro osoby s pohybovým postiţením jsou uvedeny v bodě 8.1. přílohy č. 3 k této vyhlášce. V jednom hygienickém

prostoru

musí

být

záchodová mísa, umyvadlo

a

vana nebo

sprcha. Poţadavky na jejich technické řešení stanoví body 5.1.1., 5.1.3. aţ 5.1.7. a 5.1.10. aţ 5.1.13. přílohy č. 3 k této vyhlášce. Společná, závěrečná a zrušovací ustanovení (3) Bezbariérové uţívání stavby musí být zajištěno po celou dobu její ţivotnosti. Při odstranění stavby nebo změně dopravního značení musí být provedeny také příslušné změny pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace, zejména musí být provedeny příslušné změny v hmatových prvcích a akustickém vedení a informacích pro osoby se zrakovým postiţením.

24

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

3.8 Příloha č. 1 k vyhlášce č. 398/2009 Sb. Obecné technické požadavky zajišťující bezbariérové užívání staveb 3.8.1 Základní prvky bezbariérového užívání staveb Základní prvky bezbariérového uţívání staveb vyjadřují elementární principy a systémové zásady na uţívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu nebo orientace. Řešení

pro

osoby

s omezenou

schopností

pohybu

vychází

jak

z dispozic, moţností a potřeb osob na vozíku a osob s dětským kočárkem, tak z dispozic a moţností osob pouţívajících berle, hole, chodítka nebo jiné pomůcky pro chůzi, těhotných ţen a osob doprovázejících děti do tří let. Jedná se konkrétně o: 1) Výškové rozdíly pochozích ploch nesmí být vyšší neţ 20 mm. 2) Povrch pochozích ploch musí být rovný, pevný a upravený proti skluzu. Nášlapná vrstva musí mít: a. Součinitel smykového tření nejméně 0,5, nebo b. Hodnotu výkyvu kyvadla nejméně 40, nebo c. Úhel kluzu nejméně 10°, popřípadě ve sklonu pak: d. Součinitel smykového tření nejméně 0,5 + tg α, nebo e. Hodnotu výkyvu kyvadla nejméně 10° x (1 + tg α) f. Úhel kluzu nejméně 10° x (1 + tg α) α je úhel sklonu ve směru chůze. 3) Pokud se pro pochozí plochu pouţije rošt, musí mít velikost mezery ve směru chůze nejvýše 15 mm. 4) Minimální manipulační prostor pro otáčení vozíku do různých směrů v rámci úhlu, který je větší neţ 180°, je kruh o průměru 1500 mm a nejmenší prostor pro otáčení vozíku o 90° aţ 180° je obdélník o rozměrech 1200 x 1500 mm. 3.8.2 Schodiště a vyrovnávací stupně a) Bezbariérově se řeší hlavní a přiměřeně úniková a ostatní schodiště.

25

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

b) Ve všech ramenech téhoţ schodiště musí být stejný počet stupňů. Počet stupňů za sebou můţe být minimálně 3 a nejvíce 16. c) Sklon schodišťového ramene nesmí být větší neţ 28° a výška schodišťového nebo vyrovnávacího stupně větší neţ 160 mm. To neplatí pro stavby bytových domů s výtahem. d) Stupnice a podstupnice musí být k sobě kolmé. U změn dokončených staveb v případě šikmé podstupnice můţe být přesah stupnice nejvýše 25 mm. e) Schodišťová ramena a vyrovnávací stupně musí být po obou stranách opatřeny madly ve výši 900 mm, která musí přesahovat neméně o 150 mm první a poslední stupeň s vyznačením v jejich půdorysném průmětu. Madlo musí být odsazeno od svislé konstrukce ve vzdálenosti nejméně 60 mm. Tvar madla musí umoţnit uchopení rukou shora a jeho pevné sevření.

3.8.3 Vstupy do budovy a) Jsou-li pouţity dveře karuselového provedení, musí být doplněny dalšími otevíravými dveřmi. b) Před vstupem do budovy musí být plocha nejméně 1500 mm x 1500 mm. Při otevírání dveří ven musí být šířka nejméně 1500 mm a délka ve směru přístupu nejméně 2000 mm. c) Sklon plochy před vstupem do budovy smí být pouze v jednom směru a nejvýše v poměru 1:50 (2,0 %) d) Vstup do objektu musí mít šířku nejméně 1250 mm. Hlavní křídlo dvoukřídlých dveří musí umoţňovat otevření nejméně 900 mm. e) Otevíravá dveřní křídla musí být ve výši 800 aţ 900 mm opatřena vodorovnými madly přes celou jejich šířku, umístěnými na straně opačně neţ jsou závěsy, s výjimkou dveří automaticky ovládaných. f) Dveře smí být zaskleny od výšky 400 mm, nebo musí být chráněny proti mechanickému poškození vozíkem. g) Zámek dveří musí být umístěn nejvýše 1000 mm od podlahy, klika nejvýše 1100 mm. h) Horní hrana zvonkového panelu smí být nejvýše 1200 mm od úrovně podlahy s odsazením od pevné překáţky nejméně 500 mm.

26

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

3.8.4 Bezbariérové rampy Bezbariérové rampy musí mít po obou stranách opatření proti sjetí vozíku, jako je spodní tyč zábradlí ve výšce 100 aţ 250 mm nebo sokl s výškou nejméně 100 mm. a) Bezbariérové rampy musí být široké nejméně 1500 mm a jejich podélný sklon smí být nejvýše v poměru 1:16 (6,25 %) a příčný sklon nejvýše v poměru 1:100 (1,0 %) b) Bezbariérová rampa delší neţ 9000 mm musí být přerušena podestou v délce nejméně 1500 mm. Podesty musí mít i kruhová nebo jinak zakřivená bezbariérová rampa. c) Podesty bezbariérových ramp smí mít sklon pouze v jednom směru a nejvýše v poměru 1:50 (2,0 %) d) Není-li bezbariérová rampa u změn dokončených staveb delší neţ 3000 mm, smí mít podílný sklon nejvýše v poměru 1:8 (12,5 %). To neplatí pro domy s byty zvláštního určení pro osoby s těţkým pohybovým postiţením. e) Přechod mezi bezbariérovou rampou a navazující komunikací musí být bez výškových rozdílů. f) Bezbariérové rampy musí být po obou stranách opatřeny madly ve výši 900 mm, doporučuje se druhé madlo ve výši 750 mm, která musí přesahovat nejméně o 150 mm začátek a konec šikmé rampy s vyznačením v jejich půdorysném průmětu. Madlo musí být odsazeno od svislé konstrukce ve vzdálenosti nejméně 60 mm. Tvar madla musí umoţnit uchopení rukou shora a jeho pevné sevření. 3.8.5 Dveře a) Dveře musí mít světlou šířku nejméně 800 mm. b) Světlá šířka dveří ve sportovních stavbách musí odpovídat rozměrovým parametrům sportovních vozíků. c) Otevíravá dveřní křídla musí být ve výši 800 aţ 900 mm opatřena vodorovnými madly přes celou jejich šířku, umístěnými na straně opačné neţ jsou závěsy, s výjimkou dveří automaticky ovládaných. d) Dveře smí být zaskleny od výšky 400 mm nebo musí být chráněny proti mechanickému poškození vozíkem.

27

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

3.8.6 Okna a) V kaţdé obytné nebo pobytové místnosti musí mít nejméně jedno okno pákové ovládání nejvýše 1100 mm nad podlahou b) Okna s parapetem niţším neţ 500 mm a prosklené stěny musí mít spodní části do výšky 400 mm nad podlahou opatřeny proti mechanickému poškození. 3.8.7 Hygienická zařízení a šatny Stěny hygienických zařízení a šaten musí po konstrukční stránce umoţnit kotvení opěrných madel v různých polohách s nosností minimálně 150 kg. Po osazení všech zařizovacích předmětů musí být zachován volný manipulační prostor o průměru nejméně 1500 mm. Podlaha musí být protiskluzová. Záchod a) Záchodová kabina musí mít šířku nejméně 1800 mm a hloubku nejméně 2150 mm. U změn dokončených staveb lze rozměry této kabiny sníţit i na 1600 x 1600 mm. Záchodová kabina s vyuţitím asistence musí mít šířku nejméně 2200 mm a hloubku nejméně 2150 mm. V kabině musí být záchodová mísa, umyvadlo, háček na oděvy a prostor pro odpadkový koš. b) Šířka vstupu musí být nejméně 800 mm, u bytů a obytných částí staveb nejméně 900 mm. Dveře se musí otevírat směrem ven a musí být opatřeny z vnitřní strany vodorovným madlem ve výšce 800 aţ 900 mm. Zámek musí být zjistitelný zvenku. c) Záchodová mísa musí být osazena v osové vzdálenosti 450 mm od boční stěny. Mezi čelem záchodové mísy a zadní stěnou kabiny musí být nejméně 700 mm. Prostor okolo záchodové mísy musí umoţnit čelní, diagonální nebo boční nástup. U kabin minimálních rozměrů musí být manipulační prostor umístěný proti dveřím. Kabiny s vyuţitím asistence musí mít záchodovou mísu osazenou v ose stěny, která je na proti vstupu. Horní hrana sedátka záchodové mísy musí být ve výši 460 mm nad podlahou. Ovládání splachovacího zařízení musí být umístěno na straně, ze které je volný přístup k záchodové míse, nejvýše 1200 mm nad podlahou. Splachovací zařízení umístěné na stěně musí být v dosahu osoby sedící na záchodové míse. V dosahu ze záchodové mísy a to ve výšce 600 aţ 1200 mm nad podlahou a také dosahu z podlahy a to nejvýše 28

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

150 mm nad podlahou musí být ovladač signalizačního systému nouzového volání. d) Umyvadlo musí být opatřeno stojánkovou výtokovou baterií s pákovým ovládáním. Umyvadlo musí umoţnit podjezd osoby na vozíku, jeho horní hrana musí být ve výšce 800 mm. V záchodových kabinách minimálních rozměrů je nutno pouţít pouze malé umývátko. e) Po obou stranách záchodové mísy musí být madla ve vzájemné vzdálenosti 600 mm a ve výši 800 mm nad podlahou. U záchodové mísy s přístupem jen z jedné strany musí být madlo na straně přístupu sklopné a záchodovou mísu musí přesahovat o 100 mm; madlo na opačné straně záchodové mísy musí být pevné a záchodovou mísu musí přesahovat o 200 mm. U záchodové mísy s přístupem z obou stran neboli záchodová kabina s vyuţitím asistence musí být obě madla sklopná a obě musí přesahovat záchodovou mísu o l00 mm. Vedle umyvadla musí být alespoň jedno svislé madlo délky nejméně 500 mm. f) Je-li v hygienickém zařízení nebo šatně instalováno zrcadlo musí být pouţitelné pro osobu stojící i osobu na vozíku. U pevného zrcadla musí být spodní hrana ve výši maximálně 900 mm nad podlahou a horní hrana ve výši minimálně l800 mm nad podlahou. Sklopné zrcadlo nesmí mít ovládací páku vystupující do prostoru. g) Pokud je v záchodové kabině instalován přebalovací pult nesmí zuţovat šířku manipulačního prostoru vedle záchodové mísy. Přebalovací kabina Přebalovací kabina musí mít šířku nejméně 1600 mm a hloubku nejméně 1800 mm. Vstup musí mít šířku nejméně 900 mm. Dveře se musí otevírat směrem ven. Přebalovací kabina musí být vybavena přebalovacím pultem a umývadlem a musí umoţnit manipulaci s dětským kočárkem.

Vany a) Před podélnou stranou vany musí být volný manipulační prostor minimálně l500 mm. Horní hrana vany smí být nejvýše 500 mm nad podlahou. Vana musí být odsazena od přilehlé stěny nejméně o 100 mm. V záhlaví vany musí být

29

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

přizděná plocha šířky nejméně 400 mm. Vanová páková baterie musí být osazena na podélné straně vany v dosahu osoby sedící ve vaně. b) Je-1i vana umístěna podél zdi, musí být na této zdi opěrné vodorovné madlo délky nejméně 1200 mm ve výšce 100 mm nad lícem vany a svislé madlo délky nejméně 500 mm umístěné nejvýše 200 mm od vanové baterie. Sprchové kouty a sprchové boxy a) Sprchové kouty a sprchové boxy musí mít nejmenší půdorysné rozměry 900 mm x 900 mm. Vedle sprchového prostoru musí být volné místo pro odloţení vozíku, které musí být oddělitelné od vodního paprsku zástěnou nebo závěsem. Pokud jsou pouţity posuvné dveře, musí být zasouvací s moţností snadného ovládání zvenku i zevnitř s šířkou vstupu nejméně 800 mm. Výškový rozdíl podlahy a dna sprchového boxu nebo koutu můţe činit nejvýše 20 mm. Doporučuje se pouţití nízkých, odtokových sifonů nebo vyspádovaní ve sklonu nejvýše v poměru 1:50 (2,0 %) do odtokového kanálku podél stěny, zakrytého roštem. Sprchové kouty i sprchové boxy musí být vybaveny sklopným sedátkem o rozměrech nejméně 450 mm x 450 mm ve výši 460 mm nad podlahou a v osové vzdálenosti 600 mm od rohu sprchového koutu. Na stěně kolmé k sedátku a v dosahové vzdálenosti maximálně 750 mm od rohu sprchového koutu musí být ruční sprcha s pákovým ovládáním. V dosahu ze sedátka a to ve výšce 600 aţ 1200 mm a také v dosahu z podlahy a to nejvýše 150 mm nad podlahou musí být ovladač signalizačního systému nouzového volaní. b) V místě ruční sprchy musí být vodorovné a svislé pevné madlo. Vodorovné madlo musí být ve výši 800 mm nad podlahou, nejméně 600 mm dlouhé a umístěno nejvýše 300 mm od rohu sprchového koutu. Svislé madlo musí být dlouhé nejméně 500 mm a umístěno 900 mm od rohu sprchového koutu. Doporučuje se osadit i sklopné madlo v prostoru mezi sedátkem a volným prostorem pro vozík, ve vzdálenosti 300 mm od osy sedátka a ve výši 800 mm nad podlahou.

30

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

3.8.8 Prostory a zařízení a) Místo pro vozík musí mít šířku nejméně 1000 mm a hloubku nejméně 1200 mm při čelním nájezdu. Toto místo musí být na rovné podlaze s výhledem na vztaţný bod jeviště, promítacího plátna a obdobných prostor. Tato podmínka viditelnosti musí být také splněna v hledišti s předpokladem stání ostatních diváků, jako je hlediště sportovních staveb. b) Zkoušecí kabina musí mít nejmenší rozměry 1500 mm x 1500 mm. c) Před bazénovým zvedákem nebo zvýšeným okrajem bazénu musí být manipulační plocha o průměru nejméně 1500 mm. Tento okraj musí být 400 aţ 500 mm vysoký a 300 aţ 400 mm široký. Přes celou šířku okraje musí být umístěno nejméně jedno madlo. Vzdálenost případných dvou madel musí být 600 mm. Madlo nebo madla musí být řešena v návaznosti na střed manipulační plochy. Hladina vody v bazénu smí být nejvíce 200 mm pod tímto okrajem. 3.8.9 Bytový dům obsahující byt zvláštního určení a) Přístupnost všech prostor domovní vybavenosti, tj. určených sklepních boxů, místností pro kola a kočárky nebo vozíky, dílen, prádelen a sušáren, prostoru pro kontejnery, včetně jeho výškového umístění, případně úkrytu CO musí být řešena z hlediska osob pouţívajících vozík. Rovněţ musí být řešeno parkování nebo garáţování vozidel přepravujících osoby těţce pohybově postiţené a přístup ze zastávky veřejné dopravy. b) Domovní schránka patřící k bytu zvláštního určení musí být umístěna tak, aby otvor pro vyzvednutí zásilky byl v rozmezí 850 aţ 1200 mm nad podlahou. 3.8.10 Upravitelný byt, byt zvláštního určení a obytné části staveb a) K upravitelnému bytu musí být zajištěn bezbariérový přístup pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo orientace. b) Dispoziční řešení musí odpovídat manévrovacím moţnostem vozíku a jeho bezkoliznímu průjezdu všemi místnostmi a prostory. Nejmenší plochy obytných místností a kuchyně stanoví příslušné normové hodnoty. c) Vstupní dveře do bytu, vnitřní průchody a dveřní otvory musí mít šířku nejméně 900 mm. Všechny dveře v bytě, vyjma vstupních, musí být bez prahů. Na obou stranách dveří musí být dostatečný prostor pro manipulaci s vozíkem. 31

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

d) Obytné i pobytové místnosti, předsíně a chodby bytu musí při předpokládaném rozmístění nábytku umoţňovat otáčení vozíku o 360°, tomu odpovídá kruhová plocha o průměru 1500 mm. V bytě pro více neţ jednoho uţivatele se musí prokazovat v obytných místnostech základního charakteru, zejména u obývacího pokoje a jedné loţnice, dostatek prostoru pro pohyb dvou vozíků současně. Dále musí být vymezen prostor pro skladování vozíku. e) V bytě se třemi a více obytnými místnostmi, musí být zřízena další samostatná záchodová kabina. Její dveře musí být ven otvíravé a musí mít šířku nejméně 800 mm. Další bezbariérové poţadavky nejsou na tuto kabinu kladeny. f) Lodţie, balkony nebo terasy musí mít hloubku nejméně 1500 mm se sklonem podlahy nejvýše v poměru 1:50 (2,0 %) a musí být přístupny v úrovni podlahy bytu s výškovým rozdílem nejvýše 20 mm. Zábradlí smí mít neprůhlednou část do výšky maximálně 600 mm nad podlahou. g) Umístění všech prvků ovládaných rukou, zejména vypínače, zásuvky, jističe, dveřní kliky a drţadla splachovače, musí být ve výšce 600 aţ 1200 mm a nejméně 500 mm od pevné překáţky. Zámek dveří musí být umístěn nejvýše 1000 mm od podlahy, klika nejvýše 1100 mm. Ovládání oken musí být nejvýše 1100 mm nad podlahou. h) Okna v obytných a pobytových místnostech smí mít parapet nejvýše 600 mm nad podlahou. i) Rozvody energií v bytě musí být takové, aby nemusela být pouţita ţádná lokální topidla ani ostatní spotřebiče s otevřeným plamenem.

3.9 Ergonometrie osob na ortopedickém vozíku Existuje velká škála antropometrických dat, týkajících se osob, vyuţívajících ortopedický vozík. Při studii těchto dat, je důleţité, rozlišovat, o kterou kategorii postiţení se jedná, zdali je dotyčná osoba schopna velkého, středního či takřka nulového dosahu. Ergonometrie ortopedického vozíku je definována podle antropometrických rozměrů člověka, nicméně ve výsledku působí vozíčkář s ortopedickým vozíkem jako jeden celek, jehoţ rozměry se mohou lišit dle fyzické zdatnosti dané osoby (její somatotyp), či samotným rozměrem daného typu ortopedického vozíku.

32

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Obr. 7 Základní rozměry obsazeného ortopedického vozíku

Obr. 8 Dosahové vzdálenosti osoby na ortopedickém vozíku (hodnota v závorce platí při naklonění)

33

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Otáčení o 360° min. průměr 1500 mm

Otáčení o 90° - 180° min. rozměr 1500 x 1200 mm Obr. 9 Otáčení na ortopedickém vozíku

Obr. 10 Prostorové požadavky osob na ortopedickém vozíku

34

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Obr. 11 Prostorové požadavky v chodbách, průchodech

3.10 Dispoziční řešení a nábytek Cílem této kapitoly je postupně projít místnosti klasického bytu se zvláštním určením a definování základních poţadavků na jednotlivé zóny bytu a kategorie nábytkových kusů zde spadajících. Nábytek v bytě se zvláštním určením Při zařizování bytu se zvláštním určením musíme dbát na správnou volbu nábytku. Pro většinu lidí je to celkem příjemná záleţitost. Pro vozíčkáře je to mnohem sloţitější. Ne vţdy se do obchodu dostane, ne vţdy v obchodě najde to, co potřebuje a co mu vyhovuje z hlediska praktického. Estetické nároky jednotlivce se musí leckdy zcela opomenout. 3.10.1 Předsíně Jakým nábytkem vybavujeme např. předsíni? Věšákem na oděvy, botníkem a šatní skříní. Kdyţ si uvědomíme, ţe pohyblivost vozíčkáře, tedy jeho dosahová vzdálenost je omezená, logicky nám z toho vyplyne, ţe nábytek musí být nízký, horní hrana skříně můţe být v maximální výši 1,4m. Co nám z toho vyplyne? Máme-li nízký 35

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

nábytek, ale nároky čtyřčlenné rodiny na objem úloţných prostorů jsou stejné jako u „zdravých“ lidí, musí nám nábytek půdorysně zabírat více místa. Při zachování objemu skříní se nám zvětší zastavěná plocha nábytkem. Důvod, proč byty pro handicapované musí být zdánlivě naddimenzované a zdánlivě zbytečně veliké. Prostornost je nezbytnost,

nutnost,

základní

poţadavek

na

bydlení

osoby

s postiţením.

Obr. 12 Manipulace s dveřmi v předsíni (zádveří)

Další skutečnost, která nám ovlivní vzhled skříně, je fakt, ţe člověk na ortopedickém vozíku potřebuje při vyndávání či ukládání věcí do skříně pod ní zajet stupačkami vozíku. Důleţité je tedy, aby skříň byla na 25 cm vysokém soklu, který je navíc alespoň 10 cm zanořen. Je nezbytné, aby sokl skříně nebo ta část nábytku, která můţe přijít do kontaktu se stupačkami vozíku, byla z materiálu odolného proti oděru. U takto navrţených skříní je nutná moţnost pevného uchycení skříně ke zdi (vzhledem k více zanořenému soklu a tedy k menší základně). Stávající byty pro handicapované jsou vybaveny šatními skříněmi ELIS, které se vyznačují jiţ na první pohled mnoha výraznými, avšak negativními prvky. Skříně jsou nehezké, mají umakartový povrch, většinou šedavé barvy. Část, kde můţe dojít ke zmíněnému oděru stupačkami vozíku je polepena linoleem nebo gumou. Řemeslné provedení skříní je velmi nekvalitní. Skříně netěsní, takţe se do nich práší. Mají otočná dveřní křídla, coţ je nevhodné. Při klasickém otevírání dveří šatní skříně musí totiţ vozíčkář uchopit úchytku a současně s otevíráním skříně couvat, aby udělal místo pro dveřní křídlo. Pak musí zpět zajet ke skříni a vyndat či uloţit potřebnou věc. Tento úkon

36

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

není nijak snadný a to nejen pro ty, kteří mají postiţeny i ruce. Pro osobu na elektrickém vozíku není tato manipulace ničím jednoduchým. Jsou lidé, kteří se sice venku pohybují vzhledem k míře svého postiţení na elektrickém vozíku, nicméně po bytě se pohybují na vozíku mechanickém. Důvod je nasnadě. Elektrický vozík zabere více místa a je s ním sloţitější manipulace. Ale uvědomme si, ţe postiţený vyuţívající elektrický vozík má postiţeny i ruce, takţe pohyb na mechanickém pro něj není vůbec snadný. Výše uvedená nutná manipulace s vozíkem při otevíráním skříně je tedy nesmírně fyzicky náročná. Proto by podle Filipiové2 měli být preferovány dveře posuvné. Skříně ELIS se vyznačují ještě jedním velmi diskutabilním prvkem. Je to tak zvaný, pantograf, který je v nástavci skříně. Ta je tak vysoká, jak je jinak běţné. Protoţe má vozíčkář omezenou dosahovou vzdálenost, je zde právě onen zmíněný sklopný pantograf. Pomocí tyče vozíčkář vyklopí tyč s ramínky, na kterých má oděvy a ty mu spadnou na hlavu. Pro mnohé je sbírání věcí z podlahy dosti náročný nebo dokonce nemoţný úkon. Tato skladba vznikla zcela zjevně z nedostatku prostoru v panelovém domě. Toto řešení je zcela nedomyšlené a nevhodně zrealizované. Lze argumentovat tím, ţe vozíčkáři mnohdy pouţívají různé pomůcky, kterými si podávají předměty například ze země. Proč ale musí mít vozíčkář byt vybaven různými bidly, kterým se lze při troše dobré vůle vyhnout? Coţpak tito lidé nemají právo na bydlení vyhovující i estetickým poţadavkům? Argument, ţe to prostě nejde jinak, je špatný. Lze se přesvědčit katalogy zahraničních firem, které se věnují výrobě nejen pomůcek pro postiţené, ale i zařizovacích předmětů. Na kaţdém předmětu je zde znát usilovná práce designéra. Tuto skutečnost lze uchopit, jako vyzvu.[9] Shrnutí poţadavků na ideální šatní skříň podle Filipiové3: Hloubka 600 mm, horní hrana ve výši 1 400 mm, 250 mm vysoký sokl, zanoření soklu min. 100 mm, šířka snadno posuvného dveřního křídla 350 – 500 mm, nutné pevné ukotvení do stěny

2 3

FILIPIOVÁ, D., Život bez bariér. 1998, Grada Publishing, Praha, 101 s. ISBN 80-7169-233-6, Str. 56 FILIPIOVÁ, D., Život bez bariér. 1998, Grada Publishing, Praha, 101 s. ISBN 80-7169-233-6, Str. 57

37

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Pozn. Pro dveřní křídla jsou vhodné lehké materiály jako voštiny. Těţké materiály komplikují a ztěţují manipulaci s dveřním křídlem skříně. Sokl proti otlučení můţeme chránit buď speciálním lakem, dýhou z tvrdé dřeviny a esteticky vhodným řešením je i pouţití korkových plátů. Důleţitým prvkem jsou úchytky, u kterých z jiţ zmiňovanému eventuálnímu postiţení rukou nelze pouţít pouhé knoflíky, které lze uchopit velmi těţko. Vhodné jsou úchytky ve tvaru písmene „U“, cca 7-10 cm širokého a hlubokého cca 4 cm. Mohou být buď kovové, nebo dřevěné. Před skříní je potřeba počítat s minimálním manipulačním prostorem, kterým je pás široký 1,2 m. Jak správně umístit věšák, zrcadlo nebo předsíňovou věšákovou stěnu. Háčky věšáku musí být umístěny ve výši maximálně 1,4 m. Je-li u věšáku plocha na odkládání klobouků, je třeba, aby horní hrana této stěny byla ve výši 1,4 m. Při nákupu tohoto kusu nábytku je nutné mít na paměti právě atypické, niţší osazení na zdi a jít na nákup s metrem v ruce, nebo alespoň pečlivě zváţit rozměry věšákové stěny, a tedy, zda se nám „vejde“ na zeď. Je nutné, aby věšák, a to

zejména,

je-li

jeho

součástí

zrcadlo,

byl

z bezpečnostních důvodů osazen 40 cm nad podlahou.

Obr. 13 Správně umístěné zrcadlo (bez možnosti naklápění)

Vhodnější je nekupovat celek, ale jednotlivé části, které osadíme do potřebné výšky. Rozhodující pro určení správné výšky věšáků je rovněţ druh věšákové stěny. Často se dělají tyto kusy nábytku s předsazenými zásuvkami, jejichţ horní část můţe slouţit jako

sedačka

při

obouvání

nebo

jako

odkládací prostor na tašky. V tom případě je dosahová

vzdálenost

vozíčkáře

sníţena,

protoţe nemůţe zajet k věšáku blíţe. Je třeba, pokud nám to konstrukce věšákové stěny dovolí, umístění háčků sníţit. Je-li toto 38

Obr. 14 Dosahová vzdálenost na horní hranu skříně

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

předsazení se zásuvkami opatřeno výše zmíněným soklem, který usnadní přiblíţení se ke stěně, dosahová vzdálenost se nemění. Zajímavým a praktickým prvkem v předsíni, ale i třeba v loţnici, můţe být mobilní věšák na oděvy, tzv. němý sluha, kam lze pověsit sako či bundu, kalhoty a dokonce i košili. Je to jakési velké víceúčelové ramínko stojící volně v prostoru. Vyrábí se většinou dřevěné v různých barevnách variantách a slouţí i jako velmi dekorativní prvek. 3.10.2 Šatna V souvislosti s předsíní je třeba se zmínit i o moţnosti zřídit či navrhnout v bytě pro osoby s handicapem šatnu. Šatna je místnost, která by neměla chybět v ţádném bytě. Uţ díky VOC látkám unikajícím z oděvů. Zřízením šatny odlehčíme ostatním místnostem bytu. Vzhledem k tomu, ţe máme moţnost mít věci uloţeny zde, není třeba jiţ ostatní pokoje vybavit spoustou dalšího nábytku. A v našem případě, kdy se věnujeme navrţení a zařízení bytu pro osobu s handicapem, dosílíme toho, ţe se získá, potřebná prostor pro manipulaci osoby na vozíku. 3.10.3 Obývací pokoj Obývací pokoj je místnost, která je ve většině bytů středem dění celé rodiny. Patří většinou do klidnější části bytu. Při jeho zařizování myslíme především na své pohodlí. Jeden upřednostní estetičnost, jiný efektnost, další praktičnost. Někdo je tak náročný, ţe potřebuje mít naplněny všechny uvedené poţadavky. Je-li tímto náročným člověkem vozíčkář, nemá to jednoduché. Jeho ţivot se skládá z kompromisů a skutečného detektivního pátrání. Ne kaţdý má dostatek finančních prostředků na sluţby architekta, který mu můţe pomoci.[9] Středem obývacího pokoje bývá pohovka a křesla, tedy sedací souprava. Nad koupí tohoto druhu nábytku je třeba se zamyslet. Ne vţdy je totiţ nutné kupovat celou soupravu. Třeba tehdy, máme-li malý pokoj, ne pohovku prostě nepotřebujeme, nebo bychom ji nevyuţili. V úvahu také bereme moţnost rozloţení pohovky na příleţitostné přespání pro hosty. Rozhodně však nelze s rozkládací pohovkou počítat jako s místem na spaní pro osoby s postiţením.

39

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Vhodnější je vybavit obývací pokoj jednotlivými křesly. Důvodů je několik. S křeslem je jednodušší manipulace – i člověk na vozíku s křeslem snadněji pohne. Dále je moţno koupit kaţdému členu rodiny „křeslo na míru“. Tento fakt je důleţitý zejména pro

samotného

vozíčkáře.

Je

mylné

se

domnívat,

ţe

vozíčkář

křeslo

nepotřebuje, protoţe si ho vlastně s sebou vozí celý den. Naopak právě vozíčkář by měl dbát na častou změnu polohy. Ideálním řešením jsou relaxační křesla, která jednak uleví namáhané páteři, ale odlehčí i sedacím partiím. Málokdo ví, ţe poloha vsedě je pro páteř nejvíce namáhavou. Páteř je v této poloze desetkrát více zatíţena neţ v poloze ve stoje. Dalším neméně důleţitým důvodem, proč několikrát denně přesednout z vozíku, je hrozba proleţenin. Téma proleženin není přímým tématem této kvalifikační práce, nicméně je velmi úzce spjato s touto problematikou. 3.10.3.1 Křeslo (podrobnější specifikace) Křeslo musí mít rozhodně výše poloţený sedák. Správná výška sedáku by měla být alespoň 450 mm. Měl by být pruţný. Právě pruţnost pomůţe vozíčkáři přesednout na vozík, respektive do stoje u těţce chodících osob. Jsou i křesla, která mají zvedací mechanismus na principu katapultačního zařízení. Křeslo se pomocí elektrického ovladače pozvolna zvedá a sedícího pomalu zvedá ze sedu do stoje. Čalounění: Čalounění by u křesla nemělo být příliš měkké. Z křesla, do kterého se tělo boří, se těţko vstává i lidem bez zdravotního postiţení. Čalounění se volí spíše tvrdší s tím, ţe vozíčkář s obavami z proleţenin si můţe na sedák poloţit speciální antidekubitní podloţku. Područky: U křesla by měly být pevné a vyšší, aby bylo moţno se o ně bezpečně opřít nebo vzepřít při přesedání. Potah: Potahový materiál je vhodné zvolit raději z přírodního materiálu. U některých syntetických potahových látek hrozí zapaření, které bývá rovněţ jednou z příčin vzniku 40

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

proleţenin. Filipiová4 doporučuje zakoupení křesla, u kterého je moţnost výměny potahu a jeho vyprání. Opěradlo: Opěradlo křesla by mělo být rozhodně vyšší neţ 300 mm. Vhodné je křeslo s opěrákem tak vysokým, ţe si lze opřít i hlavu, a to v přirozené poloze. V ţádném případě nesmí dojít k záklonu. Pokud člověk usne v křesle, coţ není nic výjimečného, a je při tom v nepřirozené poloze, hrozí namoţení zejména krční páteře a následné zdravotní komplikace. Z tohoto poţadavku vyplývá, ţe výška opěráku by měla být 750 aţ 800 mm a sklon opěráku a sedáku takový, aby nedošlo při sedu k velkému zaklonění. U křesla by neměla chybět podnoţka. Křeslo je vhodné kupovat v obchodě, kde si je možné vyzkoušet usedání a vstávání z něj. Taktéž je důležité důkladně nákup promyslet a dát přednost svým vlastním pocitům, než doporučením prodávajícího. Postižená osoba zná své potřeby nejlépe. 3.10.3.2 Police, knihovny a skříně (podrobnější specifikace) Dalším nezbytným vybavením obývacího pokoje jsou různé police, knihovny a skříně. Police mohou být hluboké od 300 do 600 mm. U mělkých polic, které mohou poslouţit rovněţ jako knihovny, není nutno provést zvýšení a zanoření soklu. Vozíčkář si k takové polici zajede bokem. Pokud je však hlubší, platí zde stejné zásady, jako u navrhování šatních skříní. Celková výška mělké police ani jiného skříňového nábytku by neměla přesáhnout 1600 mm. U hlubších skříní nesmí být horní hrana výše neţ 1400 mm. Je-li nábytek vybaven zásuvkami, není moţné, aby začínaly jiţ těsně nad podlahou. Rozmezí, kam můţeme umístit zásuvku, tedy její horní hranu, je přibliţně od 550 do 1000 mm nad podlahou. Do níţe Obr. 15 Dosahová vzdálenost do spodní zásuvky

4

FILIPIOVÁ, D., Život bez bariér. 1998, Grada Publishing, Praha, 101 s. ISBN 80-7169-233-6, Str. 63

41

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

poloţené zásuvky se musí vozíčkář předklánět, coţ kaţdý nesvede. Do výše poloţené zásuvky zase nevidí. Zásuvky by měly být snadno ovladatelné, vybavené vhodnými úchytkami (stejně jako u zmíněných šatních skříní) a měly by mít zaráţky, které brání vyjetí z kolejniček. Veškeré vybavení pokoje navrhujeme s tím, ţe máme neustále na mysli jednak dosahovou vzdálenost osoby s postiţením, pro kterou byt zařizujeme, jednak její moţnosti a schopnosti. Nelze uplatňovat argument typu „…my mu (jí) to podáme, když tam nedosáhne“ a podobně. Jednak ne vždy je postižená osoba v blízkosti osoby zdravé, ale také je pro ni psychicky zatěžující neustále o něco žádat. Všechny situace, kdy je postižená osoba odkázána na pomoc druhého, je třeba co nejvíce redukovat na minimum, byť je třeba tato pomoc poskytována s láskou a ochotou. 3.10.4 Ložnice Loţnice je pro většinu lidí místnost, odkud ráno odcházejí a kam dříve, či aţ večer vracejí, nebo dokonce v noci vracejí. Osoby s postiţením jsou mnohdy nuceny trávit na lůţku mnohem více času, neţ ostatní lidé. Někdy i celý den. Jiţ zmíněné měnění poloh s odkazem na relaxační křesla, je velmi důleţité. Můţe se totiţ stát, ţe chybí finance, jelikoţ tato křesla nepatří mezi nejlevnější kusy nábytku nebo není místo na umístění tohoto křesla. A tudíţ je třeba relaxaci zad provést jinak, tedy na lůţku. Pak zbývá jediná moţnost, koupě vhodného lůžka. Maximální úlevou pro páteř je poloha vleţe. Potíţe s páteří mohou být příčinou krátkodobého nuceného pobytu na lůţku. Dlouhodobým důvodem bývá právě postiţení. Jde zejména o těţce postiţené osoby, tedy kvadruplegiky. Tito lidé mají problémy se sedem jako takovým proto, ţe je pro ně obtíţné se v něm udrţet kvůli postiţení prakticky celého těla. Sed je vyčerpává nebo je pro ně dokonce nebezpečný kvůli moţnému pádu z vozíku. Je důležité si uvědomit, že jsou lidé, pro které je problematické i sezení, a pochopit, že ložnici, respektive lůžku je skutečně třeba věnovat maximální pozornost. Bude-li se zařizovat loţnice pro osobu s postiţením, je třeba pečlivě konzultovat denní reţim a zněj vyplývající nároky. Mezi postiţenými jsou lidé, kteří lůţko vyuţívají stejně jako většina z nás k pouhému odpočinku. Přesto je potřeba, aby mělo určité 42

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

parametry. Lůţko musí být tak vysoké, aby jeho loţná plocha byla ve výši sedačky vozíku, tj. 500 mm a jeho půdorysný rozměr byl minimálně 900 x 2000 mm. Dále je nutné dodrţet určité zásady při umisťování lůţka v místnosti. Příjemné je umístit ho proti oknu, kdy zejména ráno a při správné orientaci směrem na východ nabízí příjemné probuzení. Takto umístěné lůţko umoţní i eventuální příjemné větrání místnosti, aniţ je leţící osoba v průvanu. U lůţka musí být minimální manipulační prostor 1200 x 1500 mm. U těch osob, kde při přesedání z vozíku na lůţko je třeba pouţít zvedací zařízení, či je potřeba prostor pro asistenta nebo pomocníku, je nutno počítat s manipulačním prostorem větším. Velikost tohoto prostoru je zcela individuální a vyplývá z konkrétních poţadavků jednotlivce. Obecně lze aplikovat jiţ několikrát zmíněný pomocný kruh o průměru 1500 mm. Základem správného lůţka je rošt. Rošt můţe být pevný, nebo pruţný, lamelový. Ve druhém případě lamely roštu umoţňují maximálně moţné odlehčení páteře v poloze vleţe. Rošt jako základ lůţka nenutný i vzhledem k moţnosti odvětrání matrace. Ukládání molitanové matrace na plnou desku je nevhodné nejen z hygienického hlediska. U takto provedeného lůţka dochází k zapařování a následné kondenzaci vlhkosti na takto plné podloţce. Tímto vzniká ţivná půda pro různé plísně a jiné mikroorganismy včetně roztočů. Pro osoby, které na lůţku tráví většinu, nebo dokonce celý den, je nezbytné pořídit rošt s polohovacím zařízením. Polohování by mělo být elektronicky ovladatelné, aby si postiţený sám mohl seřídit tvar lůţka podle momentální potřeby. Výběr matrace je zcela závislý na potřebách jednotlivce. Někdo preferuje měkčí, někdo tvrdší. Rozhodně je však nasnadě poradit se s odborníkem a při rozhodování dbát i na jeho radu. Nabídka matrací je na trhu vysoká. Je moţno vybírat z mnoha moţností. Nabízeny jsou matrace pěnové, pruţinové, matrace s latexovým jádrem, či například matrace s taštičkovými pruţinami a mnoho dalších. Obecně je vhodné vybírat mezi pruţinovými matracemi pro starší osoby a mezi pěnovými matracemi pro mladší osoby, coţ jim zajišťuje rozdílný tepelný komfort. Objevují se i vodní postele nebo postele se vzduchovou matrací. Ty byly původně navrţeny pro nemocniční lůţka pro osoby s těţkými spáleninami. Důleţité je, aby se matrace tvarově přizpůsobila tělu. Jedině tak dojde k relaxaci páteře a jejímu maximálnímu uvolnění vleţe. Rozhodně bychom neměli zapomínat na moţnost výměny potahu a jeho údrţbu. 43

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Pokud pořizujeme lůţko pro těţce tělesně postiţenou osobu, která potřebuje při přesedání z vozíku na lůţko zvedák, je nutné, aby postranice postele nesahala aţ k zemi. Musí zde být moţnost zajet pod lůţko se zvedákem nebo se servírovacím stolkem. Takový stolek mnohdy slouţí jako pracovní plocha zejména u těch, kteří na lůţku, respektive vleţe, i pracují. U některých osob, a to zejména u lidí starších nebo u osob po mozkové mrtvici, hrozí pád z postele. Tady musíme vybavit postel nastavitelnými postranicemi. Pro snadnější pohyb na lůţku je někdy vhodné vybavit ho hrazdičkou zavěšenou nad postelí. Ta nemocnému umoţní snadnější zvedání se do sedu či změnu polohy. Z uvedeného vyplývá, ţe moţností, jakou postel zvolit, je mnoho. Při pořizování lůţka je třeba pečlivě zváţit potřeby postiţeného, projít si reţim celého dne, veškeré ukazatele vyhodnotit a určit optimální řešení. Pokud nastane v ţivotě, jakékoliv osoby zásadní změna, není vhodné reagovat zbrkle, ale vše pečlivě zváţit. Ne vţdy je třeba pořizovat nové lůţko. Někdy postačí pouze zvednout loţní plochu pomocí dutých válců, do kterých zasuneme nohy stávající postele. Nebo bude stačit zavěsit nad lůţko hrazdičku. Pomoci můţe i jen koupit novou matraci či rošt s polohovacím zařízením, nebo pouze nějaké doplňky jako třeba servírovací stolek. 3.10.5 Kuchyně Uvést obecné zásady vybavení kuchyně pro osoby s tělesným postiţením je vzhledem k rozdílným potřebám těţce chodících osob a osob na vozíčku dost problematické. Ideální situace pro projektanta nastává tehdy, kdyţ navrhuje kuchyň pro konkrétní osobu. Pokud se ale navrhuje kuchyně, která má slouţit osobám s různým druhem postiţení, je nejvhodnější navrhnout ji tak, aby vyhovovala osobě na vozíku a do základního vybavení kuchyně dát také ţidli na kolečkách, jako pomůcku pro těţko chodícího. Nebylo by od věci myslet na postiţené i při zařizování tzv. čajových kuchyní, kterými jsou vybaveny zejména kancelářské prostory. Zajisté se tyto kuchyně nezařizují stejně, jako klasické kuchyně v bytě pro postiţené osoby, ale rozhodně by zde jistá míra zohlednění být měla. Například v dosaţitelnosti ovládacích prvků nebo částečné moţnosti zajet pod pracovní desku. 44

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

V současné době se na trhu objevuje typ kuchyně, která má elektricky nastavitelnou výšku pracovní plochy a závěsných skříněk. Jsou tendence začít tímto typem vybavovat všechny nově postavené byty určené pro osoby s handicapem. Ovšem podle Filipiové5 je to z ekonomického hlediska nevhodné řešení. Dle jejího tvrzení je zcela zbytečné vybavit takto kuchyň v těch případech, kdy si osoba s postiţením nastaví polohu závěsných skříněk a pracovní plochy jednou pro vţdy na určitou výšku a nejdraţší část linky, tedy elektrické ovládání, bude zcela nevyuţito. Tento způsob konstrukce kuchyňské linky doporučuje v případě, jsou-li v rodině osoby s různým druhem postiţení a tedy s různými nároky na výšku pracovní plochy. Druhá moţnost, kdy vybavit kuchyni touto linkou, přichází v úvahu u osob, jejichţ onemocnění je progresivní a časem se mění jejich nároky. Dále by tyto linky mohly najít vyuţití v objektech se zvláštním určením nebo jiných zařízeních tohoto typu, kde se počítá s větší koncentrací osob s postiţením. Půdorysné uspořádání kuchyně je vhodné do tvaru písmene „L“ nebo ještě lépe do „U“. Lineární rozvrţení je absolutně nevhodné. Můţe připadat v úvahu pouze u minimální kuchyně, respektive u čajové kuchyňky. Správná dispozice kuchyně je základem pohodlí a hlavně bezpečnosti při práci. Je třeba si uvědomit, ţe pro tělesně postiţenou osobu je pohyb více zatěţující neţ pro „zdravou“. Čím méně se například vozíčkář po kuchyni „nachodí“, tím je pro něj práce méně namáhavá a hlavně více bezpečná. Při navrhování dispozičního řešení kuchyně je důleţité zajít do absolutních podrobností.

„Představte

si,

že

sedíte

v kuchyni u pracovní desky a chystáte sváteční oběd. Vybavte si přesný pracovní postup: co budete potřebovat vyndat z chladničky, co ze skříňky a jak to dopravíte na pracovní plochu. Jak donesete hrnec plný vody, vážící 3-4 kg na sporák tak, aby vás jeho hmotnost Obr. 16 Půdorysné schéma minimálních rozměrů a optimální rozmístění zařizovacích předmětů kuchyně 5

FILIPIOVÁ, D., Život bez bariér. 1998, Grada Publishing, Praha, 101 s. ISBN 80-7169-233-6, Str. 71

45

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

nevytáhla z vozíku, nebo aby hrnec i s obsahem neskončil na zemi. Nehledě na to, jak slijete vařící vodu. Zda se vůbec ke sporáku nebo troubě dostatek a jak hotové jídlo donesete na jídelní stůl“ Z uvedeného je vidět, ţe při dispozičním řešení musíte přesně vědět, kde bude dřez, odkapávač nádobí, varná deska, odkapávací plocha, pracovní plocha, lednice, mikrovlnná trouba, kávovar, kam umístíme kuchyňského robota, pečící troubu a další nezbytné vybavení kuchyně. 3.10.5.1 Kuchyňská linka (podrobnější specifikace) Varná deska nesmí být v rohu linky u zdi. Jeli na konci kuchyňské linky, musí být odsazena minimálně 450 mm od boční zdi. Je-li kuchyňská linka navrţena do tvaru písmene „L“, je třeba, aby mezi ní a zdí byl minimální manipulační prostor široký 1500 mm. Totéţ platí o vzdálenosti mezi skříňkami při uspořádání linky do tvaru písmene „U“. Dřez by měl být blízko varné desky. Pečící troubu nebo kombinovanou mikrovlnnou troubu umístíme tak, aby vedle ní byla plocha, pod kterou můţe vozíčkář zajet. Pokud je vozíčkář pravák, musí být prostor pro zajetí vozíkem vlevo, pokud je levák, tak naopak. Vedle trouby by měl být odkládací prostor, jehoţ povrchová úprava musí být odolná proti vysokým teplotám. Výška

pracovní

desky

kuchyňské linky je stejná jako u pracovního

stolu,

tedy

720

aţ

750 mm. Prostor pro desku, tedy vzdálenost spodní hrany desky od podlahy, je 700 mm. Šířka čisté pracovní plochy, nepočítáme-li dřez nebo varnou desku, by měla být 900 aţ 1200 mm. Spodní skříňky je vhodné umístit po stranách volné pracovní plochy. Volnou pracovní plochou je myšlena ta část linky, pod kterou

Obr. 17 Schematický řez kuchyní s výškovým uspořádáním kuchyňského nábytku

46

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

osoba na vozíku můţe zajet. Sokly těchto skříněk by měly být hluboké 100 aţ 150 mm a vysoké cca 250 mm. Zpřístupnění vnitřních prostor skříněk je moţné provést několika způsoby (je nutné si uvědomit, ţe skříňky jsou hluboké 600 mm a zadní prostory jsou pro vozíčkáře zcela nedostupné). Jedno řešení nabízí kuchyně s označením INVA, která se běţně pouţívá v bytech určených k uţívání osobami s postiţením. Zde se otáčí celý policový prostor. Podle Filipiové6 tento princip není špatný, ale má však jednu nevýhodu. Špatné řemeslné provedení. Skříňky drhnou a těţko se protáčejí. Bylo jiţ zmíněno, ţe mnohdy mají postiţení špatnou motoriku rukou a tedy i malou sílu v paţích. Z toho je zřejmé, ţe právě snadnost manipulace je u navrhovaného nábytku velmi podstatnou podmínkou. Vhodným řešením, jak zpřístupnit hluboké úloţné prostory nejen spodních, ale i horních skříněk, je princip otočných drátěných košů tak, jak jej známe například z kuchyňských systémů Ikea. Závěsné kuchyňské skříňky jsou svou spodní hranou ve výši cca 350 – 400 mm od pracovní plochy, horní hrana je cca 1600 mm, maximálně však 1700 mm nad zemí. Pod pracovní desku, respektive její část, pod dřez a varný panel je třeba mít moţnost zajet. Volná pracovní plocha by měla být minimálně široká 900 aţ 1200 mm (bez dřezu). Veškeré další skříně umístěné v kuchyni by měly odpovídat jiţ výše uvedeným poţadavkům. Vedle pracovního místa je vhodné umístit zásuvky. Je dobré navrhnout rovněţ vysouvací desku z pracovní desky, která tak tvoří velmi praktickou boční odkládací plochu. Při navrhování kuchyně je třeba rovněţ

dbát

ovládacích

na prvků.

správné Při

umístění umisťování

varného panelu je třeba prvky umístit na pracovní desku. I odsavač par (digestoř) by měl mít alternativní ovládání na desce, nebo alespoň na zadní stěně kuchyně, kam umisťujeme i zásuvky a vypínač světla nad pracovní plochou.

6

Obr. 18 Příklad kuchyně Skyline Lab pro tělesně postižené

FILIPIOVÁ, D., Život bez bariér. 1998, Grada Publishing, Praha, 101 s. ISBN 80-7169-233-6, Str. 74

47

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Baterie u dřezu má být na pracovní desce, tedy sloupková, i kdyţ se někdy uvádí, ţe můţe být na zdi. Kaţdopádně je třeba zvolit baterii pákovou a velmi vhodné jsou baterie s pojistkou proti opaření. Neméně důleţitým prvkem u nábytku a to nejen kuchyňského, jsou tvary úchytek. Opět je třeba si uvědomit, ţe osoby s tělesným postiţením mohou mít postiţeny i horní končetiny a jejich jemná motorika můţe být oslabena. Jsou zcela nevhodné malé „knoflíkové“ úchytky nebo pouhé zářezy ve dvířkách. Vhodné je kuchyň vybavit i mobilním nábytkem na kolečkách. Různé servírovací stolky pomohou při přenášení většího mnoţství nádobí či potravin nebo prostě poslouţí jako další odkládací plocha. Součástí vybavení kuchyně nebo místnosti související s kuchyní je jídelní stůl. U jídelního stolu je třeba dát pozor na to, aby byla moţnost zajet pod stůl s vozíkem. Výška desky stolu by tedy měla být asi 720 aţ 750 mm a spodní hrana desky ve vzdálenosti cca 700 mm. Je velmi důleţité dodrţet vzdálenost mezi dolní hranou desky stolu (popřípadě lubu) a podlahou. Vozíčkář totiţ sedí na vozíku asi 500 mm, tedy výše neţ je běţný sedák ţidle. Z toho vyplývají časté problémy například v restauracích, kdy postiţený nemůţe zajet ke stolu a pohodlně se najíst. Jídelní stůl je potřeba doplnit vhodnými jídelními židlemi. Potřebná výška sedáku je 500 mm, velikost by měla být asi 500 x 500 mm. Je třeba, aby ţidle byla stabilní a masivní. Můţe být vybavena područkami. Opět je velmi důležité a nutné konzultovat navrhované řešení s postiženým a jeho názor absolutně respektovat. V případech těžkých postižení je konzultace ještě důležitější a je třeba vyhovět požadavkům postiženého. O samostatnosti lidí rozhodují pouhé centimetry.

48

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Obr. 19 Návrh kuchyňské linky podle MgA. Veroniky Loušové7

3.10.6 Pracovna Asi bychom stěţí hledali byt, v němţ by nebylo vyhrazeno místo pro pracovní stůl. Ale činnost, které se věnujeme, je rozličná a důvody, které nás k zařízení pracovny či pracovního místa v bytě vedou, mohou být různé. V tomto rozboru bude probrán případ, kdy postiţený pracuje doma, a nedochází tedy do zaměstnání. Denně docházet do zaměstnání je pro osoby s pohybovým postiţením velký problém. Ne z důvodu, ţe by tito lidé nebyli schopni vůbec pracovat. Problém nastává často po úrazu nebo po nemoci, kdy postiţená osoba nemůţe jiţ vykonávat své původní povolání. V tomto okamţiku je nutné podstoupit jakousi rekvalifikaci. Podle Filipiové8 můţe další problém nastat tehdy, kdy sice čerstvý handicapovaný můţe vykonávat své původní zaměstnání, ale do práce docházet nemůţe, protoţe jsou před objektem schody nebo budova není sociálně zařízena (výtahy, vhodné sociální zařízení apod.).

7 8

LOUŠOVÁ, MgA. Veronika. Interiér bez bariér. Praha, 2005. Diplomová práce. VŠUP FILIPIOVÁ, D., Život bez bariér. 1998, Grada Publishing, Praha, 101 s. ISBN 80-7169-233-6, Str. 79

49

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Existuje vládní nařízení č. 384/1991 Sb., které zaměstnavatelům ukládá za povinnost, pokud zaměstnává více jak 20 zaměstnanců, zaměstnat 4,5% osob se změněnou pracovní schopností a 0,5% osob s těţkým zdravotním postiţením, avšak málokterý zaměstnavatel na toto nařízení dbá. Málokterý také ví, ţe na zřízení tak zvaných

chráněných

pracovních

míst,

tedy

pracovních

míst

pro

osoby

s postiţením, můţe poţádat příslušný pracovní úřad o finanční příspěvek. Pracovní místo lze doma situovat do různých místností. Rozhodujícím faktorem při výběru správného místa je druh práce a její eventuální hlučnost. Ideálním řešením je samostatná místnost, která slouţí jako pracovna. Ale většinou taková místnost není k dispozici

a z tohoto důvodu

se

pracovní

místo

umisťuje

do

obývacího

pokoje, kuchyně, výjimečně i do loţnice. Jedná-li se například o loţnici, charakter práce na PC tuto moţnost umoţňuje. Pokud to dovolí prostor a osvětlení, můţe být pracovní místo i v předsíni. Při tomto rozvaţování, kde pracovní stůl umístit, je třeba mít na mysli i správné osvětlení pracovní plochy. U praváka by světlo mělo jít z levé strany, u leváka pochopitelně naopak. Nejvhodnější osvětlení pracovní plochy je však světlo rozptýlené, které osvětluje stůl rovnoměrně a nedovoluje tak vzniku ostrých kontrastů. Stolní lampa by měla být spíše doplňujícím zdrojem světla, nikoli hlavním. Psací stůl je nejběţnější pracovní místo, jaké potřebujeme. Většinou je jím vybavován dětský pokoj, kde slouţí jiţ dětem předškolního věku a později i školákům. Pracovní plocha tohoto stolu by měla být 600 x 1200 mm. Stůl by měl být vybaven zásuvkami a nad stolem je vhodné zavěsit poličky, kde si školák přehledně ukládá knihy a sešity. U psacího stolu bychom měli počítat i s místem na školní brašnu. Nejvhodnější je háček z boku stolu, na který se aktovka zavěsí. V blízkosti by měl být i odpadkový koš na papír. Rozhodně je vhodné počítat s tím, ţe nároky na úloţný prostor u psacího stolu spolu s věkem porostou. Proto je při zařizování pokoje třeba mít rozmyšleno umístění nového nábytku, aby i po čase pokoj působil příjemně a uspořádaně. Pořizujeme-li pracovní stůl pro počítač, musíme zváţit, jaký druh práce budeme vykonávat, zda budeme potřebovat pouze stůl pod PC nebo ještě další pracovní plochu, psací stůl. V prvním případě máme dvě moţnosti. Buď si pořídíme speciální stůl pod PC, nebo zvolíme běţný psací stůl, jehoţ šířka by měla být alespoň 800 mm, vzhledem k hloubce monitoru počítače a taky správné vzdálenosti obrazovky 50

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

od plochy. Je třeba rovněţ počítat s místem pro tiskárnu, která by měla být v dosahu pracovního místa. I v tomto případě lze zakoupit stůl určený pro tento účel nebo tiskárnu umístit na desku stolu vedle počítače. Je-li vedle počítačového stolu ještě potřebný prostor pro klasický psací stůl, nabízí se zde více variant. Určující pro zařízení takového místa je velikost potřebné doplňující pracovní plochy. Pracoviště můţeme uspořádat buď lineárně, nebo do tvaru písmene „L“ či „U“. Poslední dvě jmenované varianty jsou rozhodně vhodnější. Volíme-li rohovou variantu, uspoříme místo tak, ţe PC umístíme do rohu. V tomto případě nemusí být hloubka pracovního stolu 800 mm, ale postačí menší, v závislosti na druhu vykonávané práce. Jako další moţnost umístění monitoru PC je pouţití ploché LCD obrazovky a její zavěšení na stěnu, které umoţňuje její pohyb dopředu, dozadu a potřebné natáčení ve 180°. Výhodnost tohoto umístění spočívá i v tom, ţe monitor neleţí přímo na pracovní desce stolu, čili nezabírá místo a umoţňuje snadnou údrţbu pracovní plochy. Dalším typem pracovního stolu je místo pro drobné řemeslníky. V tomto případě volíme velikost stolové plochy s ohledem na konkrétní potřeby vyplývající z druhu práce. Obecně lze říci, ţe by měla mít rozměry alespoň 800 x 1400 mm. Ve vybavení stolu by neměly chybět četné úloţné prostory, tedy police, skříňky a zásuvky různých velikostí. Při volbě místa pracovního stolu pro řemeslníky je nutné pečlivě zváţit eventuální hlučnost práce a zařídit pracovní místo v rušné části bytu, třeba v kuchyni, předsíni nebo nejlépe v samostatné místnosti. Snad kaţdá ţena potřebuje pracovní místo na domácí práce, kde ţehlí, zašívá nebo šije. Takto vybavené pracovní místo, pokud nemáme samostatnou místnost, můţe být v kuchyni a to zejména tehdy, je-li ţena doma s malými dětmi a kuchyně je místem, kde s nimi tráví nejvíce času. Při vybavování takového pracovního místa pro ţenské domácí práce je nutné počítat s velkými úloţnými prostorami, například s košem na prádlo k ţehlení a se snadno přístupným ţehlícím prknem, které v ideálním případě není nutné skládat. Pokud zde umisťujeme šicí stroj, musíme počítat s dalšími úloţnými prostory na šicí materiál. Při zařizování pracovního místa pro handicapovaného musíme mít na mysli rozdílné nároky na vybavení, které vyplývají z omezení hybnosti dané osoby. Jde zejména o zmenšenou dosahovou vzdálenost, která je pro vozíčkáře 1400 – 1600 mm 51

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

nad podlahou. Vybavíme-li si osobu na vozíku a její dosahovou vzdálenost v horizontální úrovni, zjistíme, ţe vozíčkář dosáhne na předmět umístěný před ním ve vzdálenosti cca 700 mm a na stejnou vzdálenost do stran. I tento údaj je ovšem zcela individuální. U lidí, kteří mají postiţeny ruce, se tento údaj v přímé úměře na postiţení sniţuje. Čím více jsou postiţeny ruce, tím menší je dosahová vzdálenost. Při umísťování pracovního místa v rámci dispozičního řešení je nutné počítat s větším manipulačním prostorem před pracovním stolem (často zmiňovaný a stejně tak důleţitý kruh o poloměru 1500 mm) a potřebou zajet pod pracovní desku stolu, který by měla být cca 720 aţ 750 mm nad podlahou. Důleţité je myslet na nutnost zajetí s vozíkem pod stůl, takţe vzdálenost spodní hrany desky stolu od podlahy je cca 700 mm. Uvést přesná čísla pro vzdálenosti je téměř nemoţné, vzhledem k tomu, ţe tato vzdálenost je určena i mírou postiţení. Druhů postiţení a jejich vzájemných kombinací je nesčíslně mnoho. Dále je tento údaj ovlivněn i vzrůstem těla, délkou paţí a dalšími individuálními ukazateli. Proto je třeba dbát poţadavků postiţeného, a to zejména v těch případech, kdy jde o osobu s těţkým tělesným postiţením. K pracovnímu stolu samozřejmě patří i židle. Je třeba si uvědomit, ţe vozíčkář sice můţe zajet pod stůl, ale je nutné mít na paměti i jeho změny poloh. Volba správné a pohodlné ţidle je velmi důleţitá. U ţidle je důleţitá vhodná poloha zad, tedy anatomicky tvarované opěradlo, správný tvar a výška sedáku. Při správném seřízení výšky mají být nohy v kolenou pokrčeny v pravém úhlu a chodidla mají celou plochou spočívat na zemi. Paţe musí, a to zejména při práci na PC, v loktech svírat rovněţ pravý úhel. Zápěstí se mají volně opírat o podloţku, respektive volnou část pracovní plochy před klávesnicí, aby nebyla příliš zatíţena krční páteř a zádové svalstvo. Při správné poloze vsedě nesmí být ramena zdviţená. Obrazovka počítače musí být v takové výši, aby při vzpřímeném sedu oči směřovaly do středu obrazovky. Hlava tedy nesmí být předkloněna nebo naopak zakloněna. Tyto zásady platí jak pro zdravé osoby, tak pro postiţené. Pro postiţené obzvláště, protoţe rehabilitace např. zádových svalů, krční páteře atd. je u nich jakýmsi „rozhýbáním“ a procvičením ztíţena, právě díky jejich postiţení. 3.10.7 Koupelna a toaleta Při dispozičním řešení bytu je vhodné koupelnu a toaletu umístit v návaznosti na loţnici. Tyto místnosti jsou velmi náročné na prostor a vybavení. Pečlivost při 52

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

zařizování sociálního zařízení je důleţitá z hlediska nezávislosti a samostatnosti osoby s handicapem. Čím lépe jsou koupelna a toaleta zařízeny, tím větší samostatnost je

Obr. 20 Spojení toalety se sprchovým koutem

postiţenému poskytnuta. Podle Filipiové9 se právě v těchto věcech nejvíce chybuje při samotných realizacích. V čem přesně? V nedostatku prostoru. Při navrhování sociálního zařízení, je třeba více neţ kdy jindy mít na paměti potřebný prostor pro otočení se na vozíku (kruh o poloměru 1500 mm). Navíc je nutno počítat s tím, ţe osoby s těţkým

Obr. 21 Spojení toalety s vanou

9

FILIPIOVÁ, D., Život bez bariér. 1998, Grada Publishing, Praha, 101 s. ISBN 80-7169-233-6, Str. 87

53

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

tělesným postiţením jsou doprovázeny asistentem, bez jehoţ pomoci se postiţený neobejde. Řešení není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Rozhodně je vhodné, ne-li přímo nutné, spojit koupelnu a toaletu do jednoho prostoru. Vyhovuje to poţadavkům postiţených a v dispozičním řešení se navíc ušetří mnoţství cenného místa. Pokud se při rekonstrukci bytu setkáme s tím, ţe není moţno sjednotit tyto prostory, je rozhodně nutné vybavit toaletu umyvadlem. Ze zásad navrhování nábytku pro osoby s postiţením je nutné zdůraznit, ţe je vhodné uvaţovat o umístění skříňky na ručníky, prádlo a hygienické potřeby. 3.10.7.1 Specifika osazení toaletní mísy U toaletní mísy je důleţité její správné výškové usazení tak, aby horní hrana mísy byla ve výši 500 mm. Zvýšení lze provést několika způsoby. Buď nohu mísy podezdíme, ale nikdy tak, aby vzniklý sokl vyčníval. Nebo pouţijeme závěsný typ toaletní mísy.

Obr. 22 Varianty přesunu vozíčkáře z vozíku na toaletu

Mísa musí být po stranách vybavena sklopnými madly, která jsou od sebe osově vzdálena 600 mm a jsou ve výši 780 mm. Splachovadlo musí být v maximální výši 1000 mm a snadno ovladatelné a přístupné. Nejvhodnější je umístění splachovadla na boční stěně. U tohoto druhu, které je jakýmsi tlačítkem na zdi, je důleţité jeho snadné ovládání, respektive jako „měkkost“. 54

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

V dosahu mísy musí být rovněţ drţák na toaletní papír. Umístíme-li drţák toaletního papíru přímo na jedno z madel, je to nejvhodnější řešení. Po stranách záchodové mísy musí být pruh široký minimálně 800 mm.

3.10.7.2 Umyvadlo Součástí záchodové kabiny jsou i další zařizovací předměty. Jde zejména o nezbytný koš na odpadky, věšák na oděvy, jehoţ háčky musí být v maximální výši 1200 mm nad podlahou, drţák na papírové ručníky, věšák na látkový ručník a samozřejmě i umyvadlo. Je velmi důleţité zamyslet se nad typem umyvadla, které se nainstaluje. Opět je zde rozhodující výška horní hrany. Umyvadlo by mělo být mělké, aby při usazení do výšky cca 750 mm, pod ním byl prostor pro zajetí s vozíkem. Páková baterie vybavená pojistkou proti opaření by měla být na umyvadle.

Obr. 23 Umístění umyvadla na stěnu

Nad umyvadlem bývá umístěno zrcadlo, které je sklopné, aby si postiţený mohl jeho správnou polohu nastavit sám. Horní hrana zrcadla, pokud je pevně uchyceno na zdi a není sklopné, by měla být ve výši cca 1700mm a dolní 1000 mm nad podlahou. V odpovídající výšce, tedy cca 1000 mm, by měla být i polička. Zajímavé a současně praktické řešení je odstavit umyvadlo 100 aţ 150 mm od zdi přizdívkou a poličku tak vytvořit stavebně. Ta poslouţí i jako odkládací prostor, anebo police na rezervní toaletní papír či rezervní ručníky. Po stranách umyvadla je nutno umístit madla, rovněţ ve výši 780 mm. Umyvadlo musí být umístěno od rohu místnosti alespoň 200 mm. 3.10.7.3 Sprchový kout U

malých

kout. Mnohdy

je

bytů,

zejména

vhodnější

neţ

při

rekonstrukcích,

vana.

Opět

má

projektujeme však

sprchový

rozhodující

slovo

postiţený. Sprchový kout nemůţe být rozhodně koncipován tak, jako běţně, tedy jakási vanička. Odtok vody se šíří pouhým vyspárováním podlahy. Je opět vhodné připomenout, ţe je nezbytná dokonalá kvalita provedené práce při kladení hydroizolací po celé ploše koupelny. Hydroizolace navíc musí být vytaţena na stěnu a to alespoň do 55

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

výše 150 mm nad konečnou úroveň podlahy. Sklon vyspárování by měl být maximálně 2 3 %. Větší sklon táhne vozíčkáře do sprchy a ten z ní následně těţko vyjíţdí. To, ţe je nutné pouţít

v celé

koupelně

dlaţbu

s protiskluzovou úpravou, snad také není třeba zdůrazňovat. Ve sprše je potřeba umístit ve výši cca 500 mm nad podlahou sedátko. Sedátko můţe být buď napevno přichycené ke zdi, můţe být i sklopné nebo se zde umístí sprchovací ţidle. Ţidlí do sprchy je několik typů, je však jisté negativum v tom, ţe zdaleka ne na všechny tyto výrobky přispívá nebo je plně hradí pojišťovna. Tím pádem jsou mnohdy nedostupné. Jednotlivé

Obr. 24 Sprchový kout určený pro vozíčkáře

zařizovací

prvky,

jako

mýdelník,

polička

na

hygienické

potřeby, věšák na ručníky a další, je potřeba umístit tak, aby na ně postiţený bezpečně dosáhl bez hrozby pádu ze sprchy. U pevně zabudovaného sedátka se někdy instalují jakési bezpečnostní pásy, a to zejména pro těţce tělesně postiţené osoby, které se neudrţí v sedu. Rozhodně ve sprše nesmí chybět systém madel, kterých se při přesedání z vozíku a zpět na vozík postiţený přidrţuje. Vhodné je, aby povrch těchto madel nebyl hladký, ale strukturální. Zabrání se tak eventuálnímu uklouznutí ruky při pohybu postiţeného ve sprše. 3.10.7.4 Vana Koupelnu je moţné vybavit rovněţ vanou. I zde je při pořizování zařizovacích předmětů k vaně určující míra postiţení. Jsou případy, kdy postiţený potřebuje pouze madlo na boční stěně a ve vaně sedačku. Ta je potřebná proto, ţe je dosti těţké se vyhoupnout z vany pouze pomocí rukou, které jsou navíc mokré.

56

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Vhodné je na zeď u vany umístit madlo ve tvaru písmene „H“. Madlo je univerzální pro více lidí, tedy pro různá postiţení. Vnitřek vany by měl mít protiskluzovou úpravu.

Obr. 25 Osazení vany pro vozíčkáře

4. VLASTNÍ ŘEŠENÍ Jedním z cílů této kapitoly je vytvoření a vyhodnocení sociologického průzkumu v dané oblasti. Dotázáno bude celkově 14 osob se sníţenou moţností pohybu, z toho 7 muţů a 7 ţen. Hlavním cílem této kapitoly a celé diplomové práce je aplikace shromáţděných informací, včetně respektování výpovědí dotazovaných osob se sníţenou mobilitou, do vlastního návrhu cenově dostupného bydlení pro dvě osoby, z nichţ jedna je tělesně postiţená osoba, odkázaná na ortopedický vozík. Toto řešení bude jakási reorganizace půdorysné dispozice Freedomku. Aplikace vlastního návrhu na koncepci Freedomku proto, jelikoţ Freedomky jsou moderní a cenově dostupná forma bydlení, která je prvotně cílena pouze na „chodící“ skupinu obyvatel. Nedílnou součástí tohoto řešení je i osobní ověření funkčnosti navrţené dispozice na ortopedickém vozíku autorem. Poslední částí kapitoly je vyhotovení konstrukčních výkresů, kusovníků a technického popisu vybraného kusu nábytku, a to paravánu ze třetí varianty navrţeného bydlení, který v dané dispozici plní funkci oddělení manţelského lůţka od ostatního společenského prostoru.

57

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

4.1 Sociologický průzkum v dané oblasti V tomto malém sociologickém průzkumu bylo dotazováno celkem 14 osob s ochrnutou dolní polovinou těla, v průměrném věku 35 let, ve věkovém rozmezí 21 – 56 let. Otázky byly směřovány na jejich způsob současného bydlení, znalost zákonného prostření v této oblasti a nepřímo také na majetnost dotazovaných osob.

Muž Žena

Žena, 7

Muž, 7

Graf č. 1 Pohlaví

do 1 000 obyvatel, 1

nad 50 000 obyvatel, 3

dotazovaných osob

do 1 000 obyvatel od 1 001 do 10 000 obyvatel od 10 001 do 50 000 obyvatel nad 50 000 obyvatel

od 1 001 do 10 000 obyvatel, 6

od 10 001 do 50 000 obyvatel, 4

Graf č. 2 Počet

obyvatel v obci trvalého bydliště dotazovaných osob 58

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Narodil jsem se již s postižením, 3

Narodil jsem se již s postižením Postižení se mi přihodilo v průběhu života, 11

Graf č. 3 Nastalo

Setkal/a jsem se s některou z předchozích vyhlášek., 0

Postižení se mi přihodilo v průběhu života

Vaše postižení v průběhu života nebo jej máte od narození?

Ano, 3

Ano

Ne

Nikdy jsem o ní neslyšel/a. Setkal/a jsem se s některou z předchozích vyhlášek.

Nikdy jsem o ní neslyšel/a., 3

Ne, 8

Graf č. 4 Přišli

jste někdy blíže do styku s vyhláškou č. 398/2009 Sb. nebo některou z předchozích?

59

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Bydlím v bytě/domě stavěném čistě jako bezbariérový, 2

Mám pouze nejdůležitější úpravy současného bydlení Bydlím v bytě/domě stavěném čistě jako bezbariérový

Mám pouze nejdůležitější úpravy současného bydlení, 12

Graf č. 5 Bydlíte

v domě se základními interiérovými úpravami nebo stavěném čistě jako bezbariérový?

Žádal/a, dotaci jsem dostal/a.

Other, 0

Žádal/a, dotaci jsem NEdostal/a. Nežádal/a jsem.

Nežádal/a jsem., 1

Other

Žádal/a, dotaci jsem NEdostal/a., 0 Žádal/a, dotaci jsem dostal/a., 13

Graf č. 6

Žádal/a jste o jakoukoliv státní dotaci, týkající se Vašeho postižení? Např. dotace na bezbariérové úpravy domu/bytu.

60

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Ano, mohu si je dovolit s pomocí rodiny., 5

Ano, mohu si je dovolit z vlastních zdrojů., 0

Ano, mohu si je dovolit s bankovní půjčkou., 0

Other, 0 Ano, mohu si je dovolit z vlastních zdrojů. Ano, mohu si je dovolit s pomocí rodiny. Ano, mohu si je dovolit s bankovní půjčkou. Nemohu si je dovolit. Other

Nemohu si je dovolit., 9 Graf č. 7 Můžete

si případné stavební či interiérové úpravy finančně dovolit z vlastních, popř. rodinných zdrojů?

Ano, jsem spokojen/a.

Ano, jsem spokojen/a., 3

Ne, jsem nespokojen/a.

Ne, jsem nespokojen/a., 10

Graf č. 8 Pokud

jste hledal/a bezbariérové bydlení, jste spokojen/a s množstvím a nabídkou bezbariérových bytů ve Vašem okolí?

61

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

4.1.1 Vyhodnocení sociologického průzkumu I přes skutečnost, ţe nebylo dotázáno vetší mnoţství osob s omezenou moţností pohybu, konkrétně s ochrnutím dolních končetin, lze jej povaţovat za průzkum s určitou výpovědní hodnotou. Dotázáno bylo celkem 14 osob, z toho 7 muţů a 7 ţen. Z celkových 14 dotazovaných osob se 11 přihodilo postiţení v průběhu ţivota a bylo způsobeno převáţně nehodami, ať jiţ dopravními nebo pracovními. Z tohoto pohledu je patrné, ţe všech těchto 11 osob se muselo více či méně ze dne na den přizpůsobit novému způsobu ţivota a dennodenně se setkávat s různými, novými bariérami a naučit se s touto těţkou ţivotní situací ţít. Z celkového počtu 14 dotazovaných osob se „jen“ 3 osoby narodily jiţ s postiţením dolních končetin. Ze všech dotazovaných osob se sníţenou mobilitou se celkem 8 osob blíţe nesetkalo s vyhláškou č. 398/2009 Sb., která definuje obecné technické poţadavky zabezpečující uţívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Další 3 dotazovaní o ní dokonce nikdy neslyšeli. Pouhé 3 osoby se s touto vyhláškou setkali osobně při řešení určitého konkrétního případu. Vypovídající je i fakt, ţe ze 14 osob, celých 12 ţije v domě či bytě se základními bezbariérovými úpravami, jako jsou např. odstranění dveřních prahů a jejich nahrazení přechodovými lištami, osazení madel kolem toalety apod. Jediná z dotazovaných osob prozatím nezaţádala o jakoukoliv státní dotaci k úpravě bydlení vzhledem k jejich postiţení. Zbylých 13 osob poţádalo a dotace jim byla přiznána. I přes tento fakt si celkem 9 osob vůbec nemůţe dovolit stavební či interiérové úpravy většího rozsahu, zbylé 4 osoby si úpravy mohou dovolit s pomocí rodiny. Ani jedna z dotazovaných osob nezmiňovala moţnost bankovní půjčky, coţ můţe být způsobeno faktem, ţe většina osob s omezenou moţností pohybu má problémy se zaměstnáním, potaţmo s poskytnutím půjčky a jejím následným splácením. Celkem 10 ze 14 osob není spokojeno s nabídkou bezbariérového bydlení v okolí jejich trvalého bydliště.

62

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

4.2 Využití myšlenky Freedomků při vlastním návrhu 4.2.1 Co je to freedomek? Freedomek je důmyslně koncipované bydlení, jehoţ přednostmi jsou promyšlená organizace prostoru, kvalita provedení, rychlá montáţ na místo určení i ekologické parametry. Freedomek skýtá veškeré pohodlí a komfort. Je levnější neţ klasický byt a je řešen tak, ţe uţivatel můţe být zcela nezávislý na inţenýrských sítích. S Freedomkem stačí pouze vhodný pozemek a rozhodnutí ţít jinak, neţ většina populace. Freedomky nejsou určené k „putování”, ale k trvalému umístění na pozemku. Mohou je vyuţít mladí lidé, ale také zájemci o kultivované rekreační bydlení. Lze je však upravit i jako drobné provozovny, ateliéry nebo kanceláře vybavené vším komfortem. Freedomek nabízí tyto výhody: 

Pořizovací cena niţší neţ garsonka ve městě a nízké provozní náklady



Stavba bez starostí o řemeslníky – Freedomek je nainstalován během pár hodin přímo na určené místo



Moţnost nezávislosti na inţenýrských sítích (fotovoltaické panely, solární panely, ČOV, studna…)



Dům zabezpečuje, pere, vaří, zahřívá a můţe i hrát



Moţnost individuálního přizpůsobení domu



Elegantní design Při váze 15 tun jde o plnohodnotný dům určený k trvalému bydlení. Můţe

obsahovat Hi-Tech technologie včetně kamerových systémů či jejich ovládání přes smartphone. Dům je moţné dodat jiţ pojištěný a lze na něj čerpat hypotéku. Při dobře zvolených spotřebičích a maximálním vyuţití moţností domku mohou být měsíční náklady na jeho provoz v řádu stokorun. 4.2.2 Nabízené dispozice Freedomků Všechny typy freedomků jsou vytvořeny tak, aby v nich mohl člověk pohodlně dlouhodobě přebývat. Uvnitř se skrývá obytná místnost s kuchyňským koutem, loţnicí a koupelnou s toaletou. Nechybí ani spousta úloţných prostorů. Součástí freedomků můţe být také terasa. S ohledem na nevelké rozměry je prostor rozvrţen přísně funkčně a vybavení je promyšleno do posledních detailů. Díky abstraktní architektonické formě se 63

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

freedomek hodí do města, na vesnici i do volné přírody. S modulem nezávislosti navíc můţe být plně energeticky soběstačný. 4.2.2.1 Freedomek 1PLUS Klasik Je určen pro 1 – 2 osoby. Je ideální pro "singles", pro mladé páry i seniory. Základní rozměr je 7 metrů na délku a 4 metry na šířku, terasa široká 3 metry má plochu 7 m² a obytná místnost disponuje 23 m². Standardní součástí freedomku 1PLUS Klasik jsou kvalitní dřevěná okna a dveře s mikroventilací z Europrofilu, osvětlení LED svítidly, topení a další základní komponenty jako je designový nábytek a kuchyňské spotřebiče.

Obr. 26 Dispozice 1PLUS Klasik

4.2.2.2 Freedomek 2PLUS Klasik Je zamýšlen pro 2 – 4 osoby – pro páry na trvalé bydlení, nebo pro rodiny s dětmi na rekreaci. Základní rozměr je 10,6 m x 4 m, terasa široká 3 metry má plochu 7 m² a obytná místnost 38 m². Standardní vybavení freedomků 2PLUS Klasik se shoduje s vybavením freedomku 1PLUS Klasik. Freedomek 2PLUS Klasik je dostupný ve dvou půdorysných variantách.

Obr. 27 Dispozice 2PLUS E Klasik

64

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Obr. 28 Dispozice 2PLUS Klasik

4.2.2.3 Sestavy Pokud potřeba vyţaduje více prostoru, propojením dvou větších modulů lze získat rodinný dům s pěti obytnými místnostmi. Dům ve tvaru „L“ nebo „T“ vytváří přirozený prostor pro terasu.

Obr. 29 Dispozice vzniklá propojením dvou větších modulů, tvar "L"

65

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

4.2.3 Interiér Freedomků

66

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

4.3 Varianty dispozičního řešení pro bydlení dvou osob, z nichž jedna má sníženou možnost pohybu 4.3.1 Varianta č. 1

Obr. 30 Varianta č. 1 dispozičního řešení aplikovaného na modul Freedomku (4,0 x 10,6m)

Obr. 31 Varianta č. 1 dispozičního řešení (viz. výkres č. 1-001)

Tato varianta pracuje s myšlenkou oddělených postelí pro lepší přístup k nim. Loţnice je oddělená od ostatních prostor v interiéru. Součástí společenské zóny je kuchyňský kout, pohovka pro dvě osoby, malý konferenční stolek a jídelní stůl. Koupelna se skládá z toalety, umyvadla a sprchového koutu. Sprchový kout je zvolen ve všech variantách, jelikoţ má menší prostorové nároky, je snadněji vyuţíván. 67

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

4.3.2 Varianta č. 2 (ověřována autorem)

Obr. 32 Varianta č. 2 dispozičního řešení aplikovaného na modul Freedomku (4,0 x 10,6m)

Obr. 33 Varianta č. 2 dispozičního řešení (viz. výkres č. 1-002)

V této variantě se jiţ nachází dvojlůţko a loţnice je i v tomto případě oddělena od společenské části dveřmi o světlé šířce 900 mm. Ihned u vstupu se nachází vestavěná pračka se sušičkou a botník. Sloţení koupelny je obdobné jako ve variantě č. 1. Změna nastává v obývacím pokoji, kde se sice opět nachází kuchyňský kout, ale pohovka byla zcela odstraněna a posezení i stolování se provádí společně u rozkládacího jídelního stolu na skládacích ţidlích. Krbová kamna byla umístěna do rohu prostoru.

68

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

4.3.3 Varianta č. 3

Obr. 34 Varianta č. 3 dispozičního řešení aplikovaného na modul Freedomku (4,0 x 10,6m)

Obr. 35 Varianta č. 3 dispozičního řešení (viz. výkres č. 1-003)

Tato varianta je od ostatních nejvíce odlišná. Je zde myšlenka otevřeného prostoru, čili schází loţnice jako taková, a je nahrazena dvojlůţkem umístěným v prostoru obývacího pokoje. Postel od okolního společenského prostoru odděluje čtyř ramenný paraván. Posezení a stolování se provádí u jídelního stolu, který je moţno rozloţit na stůl o velikosti stolové desky 800 x 1200 mm. K prosvětlení prostoru je i jako v ostatních variantách vyuţito francouzské okno. Kuchyně je oddělena a je přes ni umoţněn přístup do koupelny. Ihned u vstupu se nachází vestavěná pračka se sušičkou, botník a několik nástěnných háčků k okamţitému odloţení svrchních oděvů. 69

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

4.4 Vlastní ověření funkčnosti varianty dispozice č. 2

K vlastnímu návrhu cenově dostupného bydlení pro dvě osoby, přičemţ jedna má sníţenou mobilitu, spadalo také ověření funkčnosti navrţené dispozice autorem. Ověřování probíhalo následujícím způsobem: Na k tomu vhodný, rovný povrch (v tomto případě parkoviště), byla školní křídou nakreslena varianta dispozice č. 2, v měřítku 1:1. Pro ověřování byl zvolen klasický skládací ortopedický vozík s podnoţkami. Na tomto vozíku byla daná dispozice několikrát projeta. Cílem tohoto ověřování, bylo nalezení nedostatků a kritických bodů v dispozičním řešení. V neposlední řadě šlo o získání dalších zkušeností z této problematiky. Vyhodnocení: Z pohledu autora, osoby bez zdravotního postižení, nebylo v dispozici zjištěno žádné kritické a konfliktní místo. Samozřejmě byly testovány pouze komunikační – manipulační prostory. Je však otázkou, zda kritické místo nebude nalezeno osobou se zdravotním postižením v konkrétním prostoru vybaveným nábytkem dalším zařízením. Toto nelze ověřit zvoleným způsobem.

Detailní fotodokumentace: viz. samostatná příloha diplomové práce

Obr. 36 Autor a varianta dispozice č. 2

70

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

5. PARAVÁN – MOBILNÍ PŘÍČKA Vedlejším cílem této diplomové práce bylo navrhnout konstrukční řešení paravánu do obytné místnosti v navrţené dispozici č. 3, na který bude zpracována výkresová dokumentace včetně varianty řešení, kusovníku a technického popisu. Tato dokumentace je součástí samostatné přílohy diplomové práce.

6. DISKUZE Jelikoţ se bydlení osob se sníţenou moţností pohybu, oproti osobám bez zdravotního postiţení, značně liší, je velmi důleţité jiţ od počátku samotného navrhování dodrţovat určité zásady. Při vlastním návrhu cenově dostupného a přitom moderního bydlení pro dvě osoby, přičemţ jedna má omezenou moţnost pohybu, se tudíţ vycházelo z vyhlášky č. 389/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezproblémové užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, dále z mých osobních postřehů při dotazování osob odkázaných na ortopedický vozík a z obecně dodrţovaných zásad, vyplývajících pro interiéry určené pro tělesně postiţené osoby na vozíku. Při navrhování všech třech variant půdorysné dispozice bydlení jsem vycházel z konstrukční, technologické i myšlenkové koncepce tzv. freedomků, coţ je vlastně důmyslně koncipované bydlení, jehoţ přednostmi jsou promyšlená organizace prostoru, kvalita provedení i ekologické parametry. Toto bydlení skýtá veškeré pohodlí a komfort jako běţný byt. První varianta cenově dostupného bydlení pracuje s myšlenkou oddělené společenské a soukromé zóny, přičemţ loţnice se skládá ze dvou oddělených postelí, umístěných v rohu, v blízkosti rohového okna s jedním společným nočním stolkem. Loţnice obsahuje dvě šatní skříně, jeden úloţný prostor ve formě úloţných polic nad postelí a druhý úloţný prostor nad televizí. Loţnice samozřejmě disponuje prostorem o průměru 1500 mm, který dovoluje pohodlné otáčení osoby na vozíku. Společenská i soukromá zóna jsou propojeny chodbou o šířce 1200 mm, coţ zajistí pohodlný průjezd osoby na ortopedickém vozíku a případný současný průchod zdravé osoby v opačném směru. V chodbě je také situován vstup, který je zajištěn vstupními dveřmi o světlé šířce 900 mm. U vstupu se nachází vestavěný botník, pračka se sušičkou, několik nástěnných háčků pro okamţité odloţení svrchních oděvů a vstup do 71

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

koupelny. Samotný vstup do koupelny je zajištěn zasouvacími dveřmi, které nemají prostorové nároky a neomezují přilehlou komunikační zónu – chodbu. I tyto dveře mají světlou průchodnou šířku 900 mm. Vybavení koupelny tvoří sprchovací kout, který svými rozměry i parametry zajišťuje pohodlné vjetí postiţené osobě i s vozíkem a přesednutí na sklápěcí sedátko. Dále koupelna obsahuje umyvadlo, toaletní mísu, uzpůsobenou pro pouţívání osobám se sníţenou moţností pohybu a úloţný prostor v podobě policové skříně. Společenská zóna je tvořena rohovou kuchyňskou linkou, uzpůsobenou pro pouţívání osobou na vozíku, malou pohovkou pro dvě osoby, konferenčním stolkem a jídelním stolem, který osobě na vozíku zajišťuje pohodlné zajetí pod stolovou desku s vozíkem. Přísun denního světla a druhou moţnost vstupu do interiéru zajišťuje francouzské okno, které současně plní funkci vstupu na terasu o rozměru 3 x 4 m, která se díky hydraulickému mechanismu dokáţe zvednout, uzavřít okno a zatemnit tak vnitřní prostor. Druhá varianta bydlení taktéţ poskytuje odděleny společenskou a soukromou zónu, ale v tomto případě jiţ loţnice nabízí manţelskou postel, dvě šatní skříně, dva úloţné prostory umístěné nad postelí, jeden úloţný prostor nade dveřmi, jeden noční stolek a stolek pod televizi. I v tomto případě loţnice disponuje prostorem o průměru 1500 mm, pro snadné otáčení osoby na vozíku. Loţnice i obývací pokoj s kuchyňským koutem je i zde propojen chodbou o šířce 1200 mm. Vstup do interiéru je zajištěn vstupními dveřmi o světlé šířce 900 mm. Ihned u vstupu lze nalézt vestavěný botník, pračku se sušičkou a nástěnné háčky pro okamţité odloţení svrchních oděvů. Vstup do koupelny je také přes posuvné dveře a její dispozice a vybavení je obdobná, jako ve variantě č. 1. Jistá změna nastává ve společenském prostoru, kde jiţ schází pohovka a konferenční stolek. Stolování a i případné posezení je zajištěno rozkládacím stolem o základní velikosti 800 x 800 mm, při rozloţené poloze lze počítat s plochou 800 x 1200 mm, čili plnohodnotná plocha stolové desky pro 4 osoby. Sezení je na skládacích ţidlích, které je moţno ve sloţeném uloţit do k tomu určené skříně. Prosvětlení prostoru a vstup na terasu je opět díky francouzskému oknu. Třetí varianta interiéru jiţ nabízí „otevřenější“ prostor, kde se společenská a soukromá zóna nachází v jednom společném prostoru. Manţelská dvoj-postel s úloţným prostorem je umístěna do rohu a je moţné ji od ostatního prostoru oddělit čtyřkřídlým paravánem. Centrální prostor v interiéru je tvořen rozkládacím stolem o rozměrech stolové desky 800 x 800 mm ve sloţeném stavu, 800 x 1200 mm 72

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

v rozloţeném stavu. Sezení opět zajišťují skládací ţidle, které je moţno uloţit do skříně k tomu určené. Prosvětlení společenské části je díky francouzskému oknu stejně tak, jako tomu bylo v předchozích variantách. Vstup je zajištěn vstupními dveřmi o světlé šířce 900 mm, blízko kterých se nachází i botník a několik nástěnných háčků pro okamţité odloţení svrchního oděvu. Kuchyně s koupenou jsou situovány u vstupu. Kuchyně je opět ve tvaru „L“, pro snadnou obsluhu osobou odkázanou na ortopedický vozík. Koupelna nabízí stejné vybavení a je obdobného půdorysného řešení a výbavy jako tomu bylo v předchozích variantách. O vytápění prostoru ve všech třech variantách se starají krbová kamna na tuhá paliva, která lze samozřejmě nahradit i jiným topným zařízením. Všechny tři navrţené dispozice se z pohledu osob odkázaných na ortopedický vozík jeví jako funkční, coţ u návrhu dispozice č. 2 potvrdilo i osobní ověření autorem při pouţití ortopedického vozíku. Plnou funkčnost by však dokázalo potvrdit aţ dlouhodobější bydlení a vyuţívání takto navrţené dispozice samotným vozíčkářem. Nejvhodnější by pro vyhodnocení dané problematiky bylo zhotovení prototypu, coţ samozřejmě není z finančních moţností proveditelné. Osobně mě moţnost vyuţití freedomků zaujala z minimálně dvou pohledů. Jedním z nich je příznivá cena, v níţ je zahrnuto kromě samotného objektu i kvalitní vybavení. Druhým pohledem je moţnost realizace tohoto jiţ hotového „výrobku“ přímo do volného prostoru na pozemky určené pro výstavbu rodinných domů, čímţ odpadá doba výstavby, jako je tomu u klasických rodinných domů. Osoby se zdravotním postiţením mohou navíc při uţívání objektu vyuţít plnohodnotně (za předpokladu vhodných terénních úprav) i venkovní prostor - v případě finančních moţností zřízení např. bazénu pro rehabilitaci postiţeného, vířivé vany apod. Osoby se zdravotním postiţením nemusí být izolovány mezi „čtyři stěny“ jako například v panelovém domě nebo v domech se zvláštním určením. Jsem přesvědčený, ţe úpravou freedomků na bezbariérové bydlení můţe zdravotně postiţený člověk vést důstojný a plnohodnotný ţivot bez bariér. Paraván: Při návrhu paravánu se vycházelo z potřeb vyplývajících pro interiéry obytných místností. Nábytek, jako jsou paravány, zpravidla neslouţí dlouhodobě na jednom místě,

ale

vyuţívají

se

nepravidelně 73

na

různých

místech

(např.

obytné

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

místnosti, lékařské ordinace). Tudíţ je potřeba dbát na jeho snadnou manipulaci skladnost, bezpečnost a hygienu. Z těchto čtyř důleţitých faktů se vycházelo při vlastním konstrukčním řešení. Ujasnění těchto základních poţadavků vyústilo v konstrukci ze čtyř rámů vyplněných akrylátovým sklem. Hlavní konstrukční prvek paravánu, byl rám z JS dřeviny, vytvořen z vlysů o průřezu 30 x 48 mm, vertikálně členěn vodorovnými příčkami. Při konstruování paravánu je velmi nutné uvaţovat a zohledňovat pevné, ale zároveň lehké řešení, které zajistí tuhost rámové konstrukce, ale také snadnou manipulaci při jeho přemisťování. Jednotlivá spojení rámu jsou provedena dvojicemi dř. kolíků, které zajišťují dostatečnou pevnost rámu. Samotná tuhost - vyztuţení rámů je zabezpečena vodorovnými příčkami. Při výběru vhodné výplně je důleţité zvaţovat několik důleţitých aspektů, jako je její hmotnost, bezpečnost (běţné sklo), průhlednost a cena. Ve vlastním konstrukčním řešení byla zvolena výplň z akrylátového skla t = 4 mm, které zajišťuje velmi dostatečnou pevnost, nízkou hmotnost a při pouţití mléčné úpravy i „přijatelnou“ neprůhlednost, co do diskrétnosti. Další moţné varianty výplně, o kterých by se dalo uvaţovat, jsou „skleněná vitráţ“ sice velmi estetická, ale cenově náročná, s kladeným důrazem na bezpečnostní sklo. Ta nakonec paravánu zvyšuje i hmotnost, coţ je pro nás negativní vlastností. Výhodnější by byla v daném okamţiku v porovnání se sklem např. ozdobně lisovaná překliţka (lehká, pevná, neprůhledná, levnější) nebo textilní výplň, rákosová výplň atd. Výplně a tím variabilnost v alternativách řešení jsou předmětem dalších diskusí, pro samotné koncepční pojetí konstrukce paravánu se zohledněním na situování paravánu v daném interiéru (prostředí) a jeho funkci. Při tvorbě výkresové dokumentace vyšlo najevo, ţe je velmi důleţité zvolit správné podstavení paravánu, a tak byly vybrány výškově stavitelné nohy, zespod opatřené silikonovou pryţí, proti oděru podlahy. Tyto nohy dokáţou pomoci v zajištění vytvoření stabilního podstavení i na nerovném povrchu. Variantou moţnosti podstavení se stává pouţití jen naráţecích kluzáků ze silikonové pryţe, které sice zabrání oděru podlahy, ale neumoţňuje řešit její nerovnost. Jako další varianta podstavení by mohly slouţit kolečka, které ovšem pro tuto konstrukci nebyly zvoleny za vhodné z vizuálních a skladebných důvodů. Spojovacím prvkem jednotlivých rámů je trojice „zadlabavacích“ závěsů, s moţností otočení kolem své svislé osy v rozmezí 0° - 180°, čímţ je umoţněna

74

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

jednodušší montáţ při sestavování paravánu a zároveň se dá říct, ţe přináší „efekt neviditelnosti“ kování z pozice zákazníka. Jednoduchost celkového tvaru vychází vstříc i malým výrobcům, kteří často nevlastní dostatečné spektrum výrobních zařízení, a zároveň splňuje poţadavky na moderní vzhled.

75

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

7. VYHODNOCENÍ A ZÁVĚR Hlavním cílem diplomové práce je stanovení specifik designu nábytku a vybavení interiéru pro bydlení osob se sníţenou mobilitou a jejich aplikace na konkrétním příkladu cenově dostupného bydlení. Cílem teoretické části této diplomové práce je shromáţdění dostupných informací včetně vlastního sociologického průzkumu v této problematice a stanovení nezbytných kriterií pro tvorbu nábytku a interiéru v souvislosti s bydlením osob se sníţenou mobilitou. Součástí této kvalifikační práce je i konstrukční řešení paravánu – mobilní příčky, jejíţ podrobnosti jsou vyobrazeny ve výkresové dokumentaci, kusovníku a technickém popisu. V první části se práce zabývala shromáţděním základních pojmů a informací, týkajících se dané problematiky. Tato část práce popisuje problematiku a vysvětluje pojem bariéry, dále seznamuje s historickým a technickým vývojem ortopedického vozíku. Dalším důleţitým tématem této kapitoly bylo objasnění pojmu „bezbariérové prostředí“ a „osoba s omezenou schopností pohybu a orientace“, včetně její ergonometrie. Dalšími, rozsáhlejšími částmi kapitoly je zaprvé, rozebrání zákonného prostředí v této problematice, čili vyhlášky č. 398/2009 Sb., která jasně definuje obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace. Tato vyhláška byla preparována na kapitolu zabývající se pouze specifiky technických poţadavků pro osoby s omezenou schopností pohybu. Zadruhé jsou obsáhle rozebírány jednotlivé prostory v interiéru a jejich specifika při navrhování pro postiţené osoby na vozíku. Druhá část práce, čili vlastní řešení, se zaobírá sociologickým průzkumem v dané oblasti a jeho vyhodnocením. V tomto průzkumu bylo dotazováno celkem 14 osob s ochrnutou dolní polovinou těla, z toho 7 muţů a 7 ţen, v průměrném věku 35 let a věkovém rozpětí 21 – 56 let. Otázky byly směřovány na jejich způsob bydlení, znalost zákonného prostředí v této oblasti a nepřímo také na majetnost dotazovaných osob. I přes fakt, ţe bylo dotázáno relativně malé mnoţství osob s omezenou moţností pohybu, konkrétně s ochrnutím dolních končetin, lze jej povaţovat za průzkum s určitou výpovědní hodnotou. Zbylá část této kapitoly se zabývá moţnostmi konkrétního interiérového řešení pro bydlení osob odkázaných na ortopedický vozík, za vyuţití koncepčního řešení tzv. Freedomků, coţ je 76

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

levné, designové a plně funkční bydlení pro jednotlivce, mladé páry nebo například i seniory. Byly vypracovány 3 dispoziční varianty bydlení, aplikované na modul Freedomku, tj. vnější půdorysný rozměr 4 000 x 10 600 mm. Varianta č. 2 byla následně na znázorněné dispozici v měřítku 1:1 osobně ověřena autorem na ortopedickém vozíku. I vzhledem k malému prostoru, který byl pro navrhování k dispozici, se navrţené varianty jeví jako funkční, coţ potvrdilo osobní ověření autorem a výpovědi osob odkázaných na ortopedický vozík. Zůstává otázkou, zdali toto bude ověřeno na prototypu, či dokonce realizaci projektu. Vedlejším cílem této diplomové práce bylo navrhnout konstrukční řešení paravánu do obytné místnosti v navrţené dispozici č. 3, na který bude zpracována výkresová dokumentace včetně varianty řešení, kusovníku a technického popisu. Vehemence byla kladena hlavně na jednoduchost, funkčnost, bezpečnost a hygienické poţadavky na nábytek s akceptem na design a cenovou kategorii.

77

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

8. EVALUATION AND SUMMARY The main aim of this diploma thesis is to determine the specifics of furniture design and interior housing for persons with reduced mobility and their application to a specific example of affordable housing. The theoretical part of this thesis is to collect available information, including your own sociological research in this field and establishment of necessary criteria for production of furniture and interior design in relation to housing people with reduced mobility. The qualification of this work is to design and screens - mobile partitions, whose details are shown in the drawings, complete bill of materials and technical description. The first part dealt with the work of the assembly of basic concepts and information relating to the issue. This section describes issues and explains the notion barriers further acquainted with the historical and technical development of orthopedic chair. Another important theme of this chapter was to clarify the concept of "barrier-free environment" and "person with reduced mobility", including its ergonomics. Further, extensive parts of the first chapter, the dismantling of the legal environment in this issue, or Decree No. 398/2009 Coll., Which clearly defines the general technical requirements for use by persons with limited mobility. This decree was stuffed to the chapter dealing with the specifics of the technical requirements only for people with limited mobility. Second, are extensively discussed in various interior spaces and the design specifics for disabled persons in wheelchairs. The second part, or custom solutions, deals with sociological research in the area and its evaluation. The survey interviewed a total of 14 people with paralyzed lower body, including 7 men and 7 women with a mean age of 35 years, age range 21 to 56 years. Questions were directed to their way of living, knowledge of the legal environment in this area and, indirectly, the wealth of those interviewed. Despite the fact that it has been interviewed a relatively small number of people with limited movement, particularly with lower limb paralysis, it can be considered as a survey with a meaningful evaluation. The remainder of this chapter deals with the possibilities of a particular interior design for living persons dependent on orthopedic chair, using the conceptual Freehouses, which is cheap, and design a fully functional housing for singles, young couples or elderly for example. 3 were developed housing layout options applied to the Freehouse module, an external ground dimension 4000 x 10 600 mm. 78

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Option 2 was subsequently shown available in 1:1 personally verified by the orthopedic chair. Even given the small space that was available for the design, the proposed options appear to be functional, as confirmed by personal check and the testimony of persons dependent on orthopedic wheelchair. The question remains whether this will be verified on the prototype, or even project. The secondary objective of this thesis was to design a design screens in living rooms in the proposed disposal No. 3, which will be processed on the drawings including alternative solutions, parts list and technical description. Vehemence was laid mainly on simplicity, functionality, safety and hygiene requirements for acceptances of furniture design and price category.

79

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

9. PŘEHLED LITERATURY

[1] BRUNECKÝ, Petr. Domiciologie – nauka o obývaném prostředí. vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1998, 167 s. ISBN 80-715-7307-8 [2] BRUNECKÝ, Petr a František ŠVANCARA. Domov. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1995, 280 s. ISBN 0012-5369. [3] BRUNECKÝ, Petr a František ŠVANCARA. Interier - člověk a nábytek. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1995, 280 s. ISBN 80-7157157-1. [4] BRUNECKÝ, P., D. TESAŘOVÁ, V. MATÝSEK, Z. MUZIKÁŘ, A. TRÁVNÍK, Z. HOLOUŠ, J. HLAVATÝ, J. PACOVSKÝ, J. PLÁTENÍK, M. VRBÍK a P. HAMŘÍK. ČSN 91 001: Dřevěný nábytek - Technické požadavky. Praha: ČNI Praha, 2007. [5] BRUNECKÝ, P., V. MATÝSEK, A. TRÁVNÍK, M. KOVAŘÍK, J. PACOVSKÝ a D. NANTL. ČSN 91 0100:Nábytek - Bezpečnostní požadavky. Praha: ČNI Praha, 2006. [6] CAPÍKOVÁ, A. Bakalářská práce: Variabilní mobilní obytné kontejnery jako alternativa bydlení. Brno: MZLU v Brně, 2009. [7] DLABAL, S. Nábytek, člověk, bydlení. Praha: Ústav bytové a oděvní kultury, 1976.

[8] Domov. ISBN 0012-5369. [9] FILIPIOVÁ, Daniela. Život bez bariér: projekty a rekonstrukce. vyd. 1. Praha: Grada, 1998, 101 s. ISBN 80-716-9233-6.

80

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

[10] FILIPIOVÁ, Daniela. Projektujeme bez bariér. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2002, 101 s. ISBN 80-865-5218-7. [11] LOUŠOVÁ, MgA. Veronika. Interiér bez bariér. Praha, 2005. Diplomová práce. VŠUP.

[12] MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR, Vyhláška 398/2009Sb o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, 2009

[13] PANERO, Julius a Martin ZELNIK. Human dimension: a source book of design reference standards. New York: Whitney Library of Design, 1979, 320 s. ISBN 08230-7271-1.

[14] PANERO, Julius a Joseph DE CHIARA. Time-saver standards for interior design and space planning. International ed. New York: McGraw-Hill, 1992. ISBN 00-711-2589-2. [15] SKOPEC, Jan. Bezbariérové řešení staveb. vyd. 1. Praha: ARCH, 2002, 73 s. Stavební právo. ISBN 80-861-6544-2. [16] SKOPEC, Jan a Miloslav MAXA. Stavby bez bariér pro osoby se sníženou schopností pohybu a orientace. 3. upravené vyd. Brno: Sdruţení pro ţivotní prostředí, 1999, 86 s.

[17] ŠIKA, Ing. Petr. Historický vývoj invalidního vozíku. In: www.vozickar.com [online]. 20.1.2012 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.vozickar.com/serialhistoricky-vyvoj-invalidniho-voziku-1-cast/

81

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

[18] ŠESTÁKOVÁ, Doc. Ing. arch. Irena. ČVUT PRAHA. Bezbariérová řešení staveb: Navrhování bezbariérového prostředí dle vyhlášky 398/2009 Sb. Praha, 2011. [19] STRNAD, J. Diplomová práce: Návrh konstrukce kuchyňské linky pro imobilní osoby na vozíku. MZLU v Brně, 2002.

[20] TILLEY, Alvin R. a Henry DREYFUSS ASSOCIATES. The measure of man and woman: Human factors in design. Rev. ed. New York: Wiley, 2002, 98 s. ISBN 978-0471099550. [21] FREEDOMKY. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: www.freedomky.cz

82

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

10. SEZNAM OBRÁZKŮ A GRAFŮ Obr. 1 Okřídlený vůz řeckého boha Triptolema Obr. 2 Středověká pomůcka pro imobilní osoby Obr. 3 Podoba ortopedického vozíku v 18. století Obr. 4 ortopedický vozík s hmatnými obručemi Obr. 5 Ortopedický vozík s hmatnými obručemi a loukoťovými koly Obr. 6 Ortopedický vozík s pneumatikami a novodobějším vzhledem Obr. 7 Základní rozměry obsazeného ortopedického vozíku Obr. 8 Dosahové vzdálenosti osoby na ortopedickém vozíku Obr. 9 Otáčení na ortopedickém vozíku Obr. 10 Prostorové požadavky osob na ortopedickém vozíku Obr. 11 Prostorové požadavky v chodbách, průchodech Obr. 12 Manipulace s dveřmi v předsíni (zádveří) Obr. 13 Správně umístěné zrcadlo (bez možnosti naklápění) Obr. 14 Dosahová vzdálenost na horní hranu skříně Obr. 15 Dosahová vzdálenost do spodní zásuvky Obr. 16 Půdorysné schéma minimálních rozměrů a optimální rozmístění zařizovacích předmětů kuchyně Obr. 17 Schematický řez kuchyní s výškovým uspořádáním kuchyňského nábytku Obr. 18 Příklad kuchyně Skyline Lab pro tělesně postižené Obr. 19 Návrh kuchyňské linky podle MgA. Veroniky Loušové Obr. 20 Spojení toalety se sprchovým koutem Obr. 21 Spojení toalety s vanou Obr. 22 Varianty přesunu vozíčkáře z vozíku na toaletu Obr. 23 Umístění umyvadla na stěnu 83

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

Obr. 24 Sprchový kout určený pro vozíčkáře Obr. 25 Osazení vany pro vozíčkáře Obr. 26 Dispozice 1PLUS Klasik Obr. 27 Dispozice 2PLUS E Klasik Obr. 29 Dispozice vzniklá propojením dvou větších modulů, tvar "L" Obr. 28 Dispozice 2PLUS Klasik Obr. 30 Varianta č. 1 disp. řešení aplikovaného na modul Freedomku (4,0 x 10,6m) Obr. 31 Varianta č. 1 dispozičního řešení (viz. výkres č. 1-001) Obr. 32 Varianta č. 2 disp. řešení aplikovaného na modul Freedomku (4,0 x 10,6m) Obr. 33 Varianta č. 2 dispozičního řešení (viz. výkres č. 1-002) Obr. 34 Varianta č. 3 disp. řešení aplikovaného na modul Freedomku (4,0 x 10,6m) Obr. 35 Varianta č. 3 dispozičního řešení (viz. výkres č. 1-003) Obr. 36 Autor a varianta dispozice č. 2

Graf č. 1 Pohlaví dotazovaných osob Graf č. 2 Počet obyvatel v obci trvalého bydliště dotazovaných osob Graf č. 3 Nastalo Vaše postižení v průběhu života nebo jej máte od narození? Graf č. 4 Přišli jste někdy blíže do styku s vyhláškou č. 398/2009 Sb. nebo některou z předchozích? Graf č. 5 Bydlíte v domě se základními interiérovými úpravami nebo stavěném čistě jako bezbariérový? Graf č. 6

Žádal/a jste o jakoukoliv státní dotaci, týkající se Vašeho postižení?

Např. dotace na bezbariérové úpravy domu/bytu. Graf č. 7 Můžete si případné stavební či interiérové úpravy finančně dovolit z vlastních, popř. rodinných zdrojů? Graf č. 8 Pokud jste hledal/a bezbariérové bydlení, jste spokojen/a s množstvím a nabídkou bezbariérových bytů ve Vašem okolí? 84

Diplomová práce

Bc. Lukáš Pecha

11. PŘÍLOHA A JEJÍ OBSAH

1. Kusovník (paraván) – viz. příloha diplomové práce a. Kusovník - konstrukce b. Kusovník - kování 2. Výkresová dokumentace (paraván) – viz. příloha diplomové práce a. Výkres č. 001 b. Výkres č. 002 c. Výkres č. 003 d. Výkres č. 004 3. Technický popis (paraván) – viz. příloha diplomové práce 4. Výkresová dokumentace (dispozice) – viz. příloha diplomové práce a. Výkres č. 1-001 b. Výkres č. 1-002 c. Výkres č. 1-003 5. Fotodokumentace (ověřování funkčnosti dispoziční varianty č. 2) - viz. příloha diplomové práce

85