Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin Faktory ovlivňující konzumaci alkoholu v populaci ČR

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin

Faktory ovlivňující konzumaci alkoholu v populaci ČR Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.

Bc. Iveta Andrlová

Brno 2012

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Faktory ovlivňující konzumaci alkoholu v populaci ČR vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu použité literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne ………………………………………… Podpis ………………………………………………

PODĚKOVÁNÍ

Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu mé diplomové práce, doc. Ing. Pavlovi Veselému, CSc., za cenné rady, jež mi pomohly při psaní této práce.

OBSAH ÚVOD

7

2. CÍL PRÁCE

8

1.

3. ALKOHOL A JEHO PŮSOBENÍ NA LIDSKÝ ORGANISMUS

9

3.1.Mechanismus působení alkoholu

9

3.2.Etylalkohol

10

3.3.Vliv nadměrné konzumace alkoholu na zdravotní stav

14

3.4.Alkohol a těhotenství

15

4. PŘÍSTUP NAŠÍ SPOLEČNOSTI KE KONZUMACI ALKOHOLU

17

4.1. Historie alkoholu

17

4.2.Alkohol – tolerovaná návyková látka

18

5. VÝŽIVOVÁ DOPORUČENÍ

20

6. ROZVOJ NEPŘIMĚŘENÉ KONZUMACE ALKOHOLICKÝCH NÁPOJŮ

21

6.1.Faktory rozvoje a příčiny vzniku závislosti na alkoholu

23

6.2.Vývoj a stádia závislosti na alkoholu

31

6.3.Typy závislosti

33

6.4.Diagnóza alkoholismu

34

6.5.Léčba alkoholismu

35

6.5.1. Farmakologické preparáty

36

6.5.2. Krátkodobá (situační) léčba

37

6.5.3. Ambulantní léčba

37

6.5.4. Hospitalizační léčba

38

7. PREVENCE ROZVOJE NEPŘIMĚŘENÉ KONZUMACE ALKOHOLU

38

7.1.Škola a prevence

40

8. AKTUÁLNÍ SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE, POROVNÁNÍ S EVROPSKOU UNIÍ

41

9. NÁPLŇ PRÁCE

46

10. MATERIÁL A METODIKA

46

10.1. Výzkumný vzorek

46

10.2. Výzkumná metoda

46

10.3. Analýza dotazníků

46

11. VÝSLEDKY A DISKUZE

47

12. ZÁVĚR

67

13. SOUHRN

71

14. SUMMARY

71

15. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

72

16. PŘÍLOHY

78

1. ÚVOD Fakt, že alkohol je společensky tolerovanou drogou, mnohdy vytěsňuje oblast alkoholismu na okraj veřejného zájmu. Řešena je spíše problematika tvrdých drog. Alkohol nás provází naším životem na každém kroku. Záleží ale jen na nás, jakým způsobem a jakou silou vstoupí do našich životů. Lidí, kteří jsou na alkoholu závislí, může být v České republice kolem 300 tisíc. Těch, kdo sice závislí nejsou, ale pitím si škodí, je mnohem víc. Alkoholem trpí i lidé v okolí pijáka: manželky nebo manželé, děti, rodiče i spolupracovníci (NEŠPOŘ, 2006). Alkoholismus je nejrozšířenější nemocí, a přitom se o ní mluví ze všech nejméně. Nejedná se o pouhou neřest, nýbrž o chorobu. Navíc takovou, kterou lze léčit. Rozpoznat problém a dokázat ho pojmenovat je první krok na dlouhé cestě, která umožní vrátit člověku sebeúctu, důvěru v život nebezpečně rozvrácený pitím a obnovit kontakt s druhými (ÜHLINGER a TSCHUI, 1999). Spotřeba alkoholu na jednoho obyvatele byla v předválečném Československu v porovnání s dnešní, zhruba třetinová. Například v roce 1999 jsme dosáhli spotřeby 9,9 litru 100% alkoholu za rok na jednoho obyvatele (NEŠPOR, 2001). Celkový vzestup spotřeby lihovin po roce 1989 (o 16%) v České republice, v průběhu následujících dvou let, nemá obdoby v žádném z evropských států (KRAUS, 1998). Podle údajů Českého statistického úřadu činila spotřeba alkoholických nápojů v roce 2007 na jednoho obyvatele ČR 185,8 litru (v hodnotě čistého lihu 10,4 litru). Kdo má zodpovědnost za šíření alkoholismu? Odpovědná je společnost jako celek. Světová zdravotnická organizace (WHO) věnuje alkoholismu vzrůstající pozornost a již v roce 1974 zavedla termín „problémy související s alkoholem“. Jde o souhrnný název, který zahrnuje celou škálu negativních důsledků konzumu alkoholu, ať už se týkají jednotlivce, malých skupin nebo i celé společnosti. WHO se zabývá i výrobou a prodejem alkoholických nápojů, protože jejich dostupnost se ukazuje jako významný činitel ovlivňující spotřebu se všemi důsledky, včetně těch, které se týkají zdraví obyvatelstva. Z průzkumu WHO vyplývá, že mezi množstvím vyrobeného či spotřebovaného alkoholu a s tím souvisejících důsledků existuje přímá úměra (SKÁLA, 1987).

7

2. CÍLPRÁCE Cílem této diplomové práce bylo rozpracovat a vymezit specifika v přístupu naší společnosti ke konzumaci alkoholu, se zaměřením na jednotlivé faktory, které mohou pozitivně, či negativně ovlivnit rozvoj nepřiměřené konzumace alkoholických nápojů a zpracovat aktuální situaci v České republice v kontextu s ostatními státy Evropské Unie. V praktické rovině, při naplňování tohoto cíle, bylo provedeno sledování, jak jednotlivé faktory ovlivnily chování studentů Mendelovy univerzity v Brně.

8

3. ALKOHOL A JEHO PŮSOBENÍ NA LIDSKÝ ORGANISMUS Alkohol

můžeme

z hlediska

využití

lidským

organismem

považovat

jen za energetický zdroj nahrazující tuky a glycidy – odlišuje se od nich pouze tím, že se nemůže stát zdrojem pro stavbu tělesných tkání a zvláště tuků (HUBÁČEK a KRAUS, 1982). Alkohol má (stejně tak jako aspirin) schopnost snižovat přilnavost krevních destiček. Omezuje jejich schopnost se sdružovat a vytvářet tak v cévách nebezpečné překážky. Výzkumy naznačují, že aspirin společně s mírnou konzumací alkoholu, poskytují větší ochranu než každý zvlášť. Mírná konzumace alkoholu také inhibuje produkci tromboxanů. To jsou chemické látky, které vydávají signály na aktivaci destiček. Když se organismus ocitne ve stresu, nutí bílé krvinky produkovat chemické látky zvané leukotrieny, které se podílejí na tvorbě zánětů. Fenolové sloučeniny hlavně červeného vína jsou schopné zabránit tvorbě těchto leukotrienů. Další studie ukazují, že alkohol podporuje fibrinolýzu – proces, při němž se rozpouští sraženina. Existují ještě dva velmi prospěšné účinky alkoholu, které značně snižují riziko srdečního infarktu a ischemické mrtvice. Tím prvním je, že střídmé pití alkoholu zmírňuje stres, což je další příčina koronárních chorob, a druhým účinkem je, že alkohol způsobuje uvolnění svalů v tepnách – nezužují tak žíly a tepny (JONES, 1998).

3.1. Mechanismus působení alkoholu Ačkoli je příznivý účinek mírného pití alkoholu prokázaný, mechanismus jeho působení nebyl dosud zcela objasněn. Má se za to, že se na něm uplatňuje zvýšení hladiny HDL cholesterolu a antitrombotický efekt alkoholu, účinkující prostřednictvím snížení plasmatického fibrinogenu a zvýšení fibrinolytické aktivity a snížením aktivity krevních destiček, úprava funkce cévního endotelu a možná snížení inzulinové rezistence. U některých druhů alkoholu, jako při pití vína, zvláště červeného, a piva by k tomu mohl přispívat ještě antioxidační efekt. Rozhodujícím faktorem v příznivém účinku pití malého množství alkoholu je zvýšení HDL cholesterolu způsobené pitím alkoholu. Odhaduje se, že se zvýšená hladina HDL cholesterolu podílí na více než 50 % příznivého efektu konzumovaného alkoholu. 9

Příznivé antiaterogenní vlastnosti HDL cholesterolu spočívají v přenosu přebytku

cholesterolu

z periferních

buněk

k dalšímu

zpracování

do

jater.

HDL cholesterol dále brání oxidaci LDL cholesterolu, která teprve uzpůsobuje LDL cholesterol k snadnějšímu průniku a k ukládání v cévní stěně, než je tomu bez oxidace LDL cholesterolu. Ve víně, ale i v pivě, jsou další mohutnější antioxidanty než HDL cholesterol, které mají obdobnou funkci. Udává se, že HDL cholesterol brání také shlukování krevních destiček, a tím vzniku trombů, které mohou ucpat koronární cévy a způsobit srdeční infarkt. Dalšími příznivými vlastnostmi HDL cholesterolu je udržování protizánětlivých a antitrombotických vlastností endoteliálních buněk. Pití malého množství alkoholu má na HDL cholesterol lepší vliv než pravidelné cvičení (ŠAMÁNEK a URBANOVÁ, 2003).

3.2. Etylalkohol Alkohol je nositelem energie s vysokou hořlavostí. Jeden gram etanolu dodá asi 7,1 kcal, tj. 29,3 kJ. Dnes pokrývá alkohol v průměru 10 % základní lidské potřeby kalorií. U mužů 12 %, u žen 8 %. (SALFELLNER, 1992). Například bílé víno obsahuje 7,5 % alkoholu a 54 kcal/100 ml, červené víno obsahuje 9,5 % a 67 kcal/100 ml. Sedmistupňové pivo obsahuje 21 kcal/100 ml, desetistupňové 28 kcal/100 ml a dvanáctistupňové 33 kcal/100 ml (STRATIL, 1993). Mírní konzumenti alkoholických nápojů (kromě piva) jsou štíhlejší než abstinenti. Loren Cordain z univerzity v Coloradu tvrdí, že za štíhlý vzhled konzumentů alkoholu může hladina inzulínu v těle. Etylalkohol snižuje ve slinivce břišní produkci tohoto hormonu. Právě inzulín pomáhá vytvářet v těle tukové zásoby. Je důležité zmínit, že alkohol reguluje hladinu inzulínu pouze v případě, že člověk nemá nadváhu. Proč se vlivem alkoholu tvoří méně inzulínu pouze v těle štíhlých osob, zůstává prozatím neobjasněno. Alkohol se nejvíce koncentruje v játrech, v mozku, v krvi. Pouze některé jeho součásti (etylalkohol) mohou být resorbovány v dutině ústní. Alkohol resorbovaný ústní dutinou neprochází filtrem jater, z čehož vyplývá jeho silnější účinek. Také při pití alkoholu brčkem dochází ke zvýšenému příjmu etanolu do krve přímo přes sliznici dutiny ústní. To je zapříčiněno podtlakem, který při pití slámkou vzniká.

10

Běžně se žaludeční sliznicí resorbuje zhruba 20 %, a v horní části tenkého střeva 80 % přijatého alkoholu. Z části může příjem etanolu silně urychlit dobré prokrvení sliznic, teplé nápoje, teplá jídla (krevní cévy žaludeční sliznice se rozšiřují z důvodů lepšího odvodu tepla), rychlé pití, prázdný žaludek, a konzumace alkoholu spojená s příjmem cukru. Zpomalení absorpce alkoholu lze očekávat tehdy, když je v žaludku vysoká koncentrace alkoholu, a také pokud se současně kouří. Všeobecně je známo, že plný žaludek snese víc, nežli prázdný, a že především tuky a proteiny jsou schopny přechodně vázat část etanolu (SALFELLNER, 1992). Lidé snášejí alkohol různě – podle tělesné konstituce, zvyku, způsobu života, klimatických podmínek, nedostatku nebo přebytku žaludečních šťáv, podle druhu nápoje, momentální dispozice atd. Jestliže je tělo na alkohol zvyklé, odbourává jej rychleji. Proto snáší člověk, který je na alkohol zvyklý, jeho větší množství. Během let se schopnost těla odbourávat alkohol zmenšuje. Mladý organismus zvládne za stejnou dobu odbourat větší množství alkoholu, než organismus postarších lidí.

Kyselina

uhličitá zvyšuje rychlost přijetí alkoholu, a proto šumivá vína, zejména sladší, vyvolávají rychle opojení, ale i žaludeční nevolnost. Přítomnost kyseliny siřičité, která se přidává pro stabilizaci vína, může způsobit bolení hlavy, nachází-li se ve víně ve vyšším množství (KOHOUT, 1986). Mírná

konzumace

alkoholu

chrání

před

ischemickou

chorobou

srdeční,

ale překročení bezpečného množství alkoholu o více než dva drinky denně vyvolává vysoký krevní tlak, který zvyšuje riziko srdečně-cévních nemocí. Někteří jedinci jsou na tento účinek alkoholu citlivější než jiní. Při nadváze nebo sedavém způsobu života se riziko vysokého krevního tlaku zvyšuje a nadměrná konzumace alkoholu stav jen zhorší. V několika studiích se sledovala závislost mezi pitím alkoholu a vysokým krevním tlakem. Podrobná studie z roku 2004 prokázala vyšší pravděpodobnost zvýšeného krevního tlaku při konzumaci alkoholu bez jídla. Ovšem ti, kdo pili víno, trpěli méně často vysokým krevním tlakem než jedinci konzumující pivo a destiláty. V jedné italské studii byl sledován vliv způsobu konzumace alkoholu na krevní tlak. Tato studie sledovala dlouhodobý vliv na zdraví. Při pití vína se vysoký krevní tlak vyskytoval častěji, pokud se nekonzumovalo s jídlem. Pití alkoholu bez jídla zvyšovalo riziko úmrtí. Zdraví prospěšné účinky vína se vytrácejí, pokud se pije bez jídla (CORDER, 2007). 11

Více než šedesát studií svědčí o tom, že pití malého množství alkoholu snižuje rizika srdečního infarktu. Ve více než osmdesáti experimentálních pracích byl sledován vliv konzumace alkoholu na hladinu lipidů, hemostatické faktory, krevní glukózu, inzulinovou rezistenci a na další faktory. Podání alkoholu při srdečním infarktu bohužel nezlepší prokrvení srdečního svalu, protože nemá vasodilatační účinek na koronární artérie. Spíše se příznivě uplatní sedativní a analgetický účinek alkoholu. Výzkum trvající 13 let, který zahrnoval přes 12 000 britských lékařů, zjistil nejvyšší úmrtnost na srdeční infarkt u abstinentů a snižování úmrtnosti při vzestupu spotřeby alkoholu. Nejnižší hodnoty dosáhla úmrtnost na srdeční infarkt při spotřebě přibližně 30 g alkoholu denně. Úmrtnost nestoupala ani při spotřebě vyšší než 30 g alkoholu denně. Teprve při ještě vyšší spotřebě začala úmrtnost stoupat (ŠAMÁNEK a URBANOVÁ, 2003). Podobně jako rafinovaný bílý cukr i alkohol odbourává vitaminy skupiny B, vitamin C, vitamin K a vytěsňuje zinek, hořčík a draslík. Alkoholici také mohou trpět nedostatkem selenu. Již mírná spotřeba alkoholu omezuje schopnost jater metabolizovat glukózu a filtrovat jedovaté odpadní látky (KOMPRDA, 2009; SHARON, 1998). Malé množství alkoholu působí povzbudivě na psychiku. Větší množství alkoholu působí jako narkotikum. Množství potřebné k dosažení narkózy se ale blíží smrtelné otravě alkoholem. Alkohol má vliv na uvolňování serotoninu v mozku, který funguje jako přenašeč a kromě jiných tělesných symptomů způsobuje i únavu a uvolnění. Takto může pozitivně ovlivnit psychický stav. Další všeobecně známou vlastností alkoholu je jeho vliv na zhoršení koncentrace, snížení sebekritičnosti a prodloužení reakční doby. Ke snížení reakčních schopností přispívá snížení rychlosti vedení motorických jevů. Tuto skutečnost lze zjistit asi u čtvrtiny všech lidí již při hladině alkoholu v krvi pod 0,5 promile. Tato působení na centrální nervovou soustavu se zesilují při současném užívání různých prášků. Symptomy jako závrať a nevolnost vyplývají z přímého dráždění labyrintu ve vnitřním uchu (SALFELLNER, 1992).

12

Etylalkohol má také vliv na krevní oběh. Rozšířením kožních cév a ochrnutím tepelné regulace organismu dochází ke ztrátě tepla (osoba pod vlivem alkoholu zmrzne, aniž by bylo pod nulou). Rozšíření kožních cév je spojeno se zúžením cév žaludečního a střevního krevního systému. Tímto může dojít k mírnému nárůstu krevního tlaku a minutového objemu srdečního. Konzumaci alkoholu doprovázejí viditelná znamení, jako červený nos a začervenalá, horká a suchá pokožka, která vznikají přesunem krve na periferii těla. Ve stádiu opilosti alkohol prohlubuje dýchání. Ovšem v kritickém stádiu se tento symptom změní v opak a dýchání se zastaví. Experimentální studie dokazují vliv konzumace vína na prohloubení dýchání a poukazují na příznivý vliv vína při bronchitidě, chřipce, bronchopneumonii a nachlazení. Proto je víno dobrou prevencí proti zápalu plic pro staré a na lůžko upoutané pacienty. Jako doporučovaný lék bývá i při astmatických stavech, protože uvolňuje křeče. Etylalkohol narušuje pohybové koordinace a již nejmenší množství alkoholu snižuje výkon svalstva. Z toho důvodu se alkohol nedá používat jako povzbuzovací prostředek ve sportu. Kromě zmenšení svalové síly se projevuje zhoršení koncentrace, jemné motoriky a reakční schopnosti. Je nutné vědět, že není vhodné přijímat alkohol v době sportovního výkonu, ani před či po výkonu. Velký problém nastane při vypití alkoholu po fyzické aktivitě, kdy v těle začínají probíhat regenerační procesy. Jakmile se v tuto dobu sportovec napije alkoholu, veškeré regenerační pochody budou posunuty o několik hodin a celkově ztrácí trénink smysl. Alkohol se totiž jako jed v játrech likviduje přednostně a regenerační pochody jsou odsunuty (SALFELLNER, 1992). V nízkých koncentracích alkohol přiměřeně stimuluje žaludeční sekreci a při vyšších koncentracích naopak dochází k omezení sekrece. Protože víno (i pivo) podporují žaludeční sekreci a uvolňování gastrinu podstatně silněji než čistý alkohol ve srovnatelném množství, je možné se domnívat, že se jedná pouze o částečný vliv etanolu. Další odpovídající součásti tohoto jevu zatím nejsou známy. Požitý

alkohol

podléhá

první

metabolické

přeměně

již

v žaludku,

protože se v žaludeční sliznici nalézá alkoholdehydrogenáza (ADH). Tento tzv. „firstpass-metabolismus“ je snížen u žen, starých lidí, chronických alkoholiků, při hladovění

13

a příjmu určitých léků. Tato skutečnost je příčinou, proč starší lidé mají při konzumaci stejné dávky alkoholu ve srovnání s lidmi mladými vyšší hladinu alkoholu v krvi. Vydatný příjem alkoholických nápojů může vyvolat těžké záněty žaludeční sliznice a chronický příjem větších množství alkoholických nápojů způsobuje vznik zánětu zvaného chronická atopická gastritida (SALFELLNER, 1992).

3.3. Vliv nadměrné konzumace alkoholu na zdravotní stav Je důležité nezapomínat, že alkohol je buněčný jed a návyková látka. Vzhledem ke své malé molekule proniká volně tkáněmi a všechny může poškozovat (ŠAMÁNEK a URBANOVÁ, 2003). Alkohol vína je zodpovědný nejméně za polovinu jeho blahodárných účinků. Ovšem na straně druhé je jedinou složkou vína, která může působit škodlivě v případě přehnané konzumace. Nadměrná konzumace alkoholu nepůsobí pozitivně na zdraví. U lidí, kteří dlouhodobě pijí ve zvýšené míře, může alkohol výraznou měrou podporovat vznik kardiovaskulárních příhod, hemoralgických krizí (krvácení), mozkové mrtvice, rakoviny jater a u kuřáků rakovinu hrtanu a hltanu. Toxicita alkoholu při styku s tkáněmi může být přímá nebo nepřímá. Vyšší koncentrace alkoholu působí negativně ve vztahu k jeho přímé degradaci. Přímá eliminace alkoholu probíhá přes acetaldehyd, povzbuzující nadměrnou oxidaci, která je škodlivá. Rozsáhlá oxidace může poškodit srdce, mozek a další orgány, jejichž špatná funkčnost může souviset s vyskytnutím se rakoviny (MALÍK a kol, 1999). Při konzumaci hodnot přibližně nad 60 g alkoholu denně se může vyskytovat poškození jater, jejich stearóza, perivenulární fibróza, alkoholická hepatitida a jaterní cirhóza, nebo také vznik zánětu slinivky břišní. Symptomy poškození jater zapříčiněné alkoholem se zřídka objevují před třicátým rokem života, těžká poškození se projevují většinou po čtyřicítce. Existuje průkazná spojitost mezi stupněm obtíží a okamžikem nástupu poškození jater na jedné straně, a délkou a úrovní zneužívání alkoholu. Opilci nejobávanějším typem poškození jater je jejich cirhóza, což je velmi těžké poškození. Jedná se o přestavbu celého orgánu, v jejímž rámci dochází k postupnému rozrušení jaterní tkáně rozmnožením vazivové tkáně a ke tvorbě uzlíčků. Dalším následkem 14

přestavby tkáně je narušený průtok krve v játrech. Jen u mála chronických alkoholiků se vyvine cirhóza během prvních šesti let nadměrné konzumace alkoholu. Po 13 letech je to ale již čtvrtina alkoholiků a po dvaceti letech lze toto onemocnění zjistit u asi poloviny závislých. Komplikací je potom jaterní steatosa. Příznakem je žloutenka, otoky, krvácení do trávicího systému a další. Důsledkem je katabolický stav organismu, zejména dochází ke katabolismu aminokyselin a poklesu hladiny plasmových (a následně tělních) proteinů. Klesá srážlivost krve (syntéza prothrombinu aj.) a klesá syntéza VLD lipoproteinů. V současnosti je alkohol jmenován jako spouštěč řady nádorů. Piják, který požívá po delší dobu denně více než 80 g alkoholu, má 18 krát zvýšené riziko onemocnění rakovinou jícnu (PÁNEK a kol., 2002; SALFELLNER, 1992; ŠAMÁNEK a URBANOVÁ, 2003).

3.4. Alkohol a těhotenství V době těhotenství a při kojení by ženy měly dodržovat nulový příjem alkoholu. Pití vína i jakéhokoli jiného alkoholu je pro vyvíjející se plod jednoznačně škodlivé. Je prokázáno, že pouhý jeden případ opilosti v těhotenství může způsobit poškození mozku plodu, které přináší trvalé následky. U plodu dochází nejčastěji kolem 6. měsíce těhotenství, ale až do dvou let po narození k tzv. růstovému sprintu mozkových buněk a spojů potřebných pro rozvoj myšlení, paměti a učení. V tomto období může alkohol zabít miliony mozkových buněk. Stačí k tomu přítomnost alkoholu v mozku dítěte po dobu přibližně čtyř hodin. Poškození vývoje mozku se pak projevuje problémy s učením a s pamětí. S pitím malého množství alkoholu v těhotenství mohou být také spojeny anomálie končetin u dítěte, urogenitální anomálie, oční problémy, poruchy sluchu a různé neurofyziologické a neuroanatomické abnormality. Dále např. nesoustředěnost, motorické poruchy, autismu a poruchy spánku (ŠAMÁNEK a URBANOVÁ, 2003). Alkohol je zákeřný a rizika jeho zneužívání jsou během celé gravidity. -

1.-13. týden těhotenství: alkohol může ovlivnit růst a dělení buněk. Může také

dojít k menšímu počtu buněk mozkových, což má za následek malý mozek. Ona ztráta

15

buněk může být také u dětí s FAS odpovědí na jejich nízkou porodní váhu a zpomalený růst; -

14.-26. týden těhotenství: potrat je asi nejzávažnější riziko, které by se v tomto

období mohlo vyskytnout; -

27.-41. týden těhotenství: období je charakteristické nejrychlejším rozvojem

a růstem, který se odráží i na vývoji mozku a centrálního nervového systému. Nadměrná konzumace alkoholických nápojů s sebou nese riziko zhoršení vývoje mozku a centrálního nervového systému, ale také zhoršený vývoj funkcí intelektových. Zmiňovaná rizika mohou poté vyústit ve dvě diagnózy. První diagnózou je fetální alkoholový syndrom (FAS). Druhou fetální alkoholový efekt (FAE). Obě poškození plodu mají společného činitele – alkohol užívaný v době těhotenství. Avšak FAS je závažnějším poškozením v podobných oblastech jako FAE (FACTS ABOUT ALCOHOL, USE DURING PREGNANCY [online], 2012). Fetální alkoholový syndrom je charakterizován řadou projevů, k nejvýznamnějším z nich patří: 

Růstová retardace plodu (novorozenci jsou většinou hypotrofičtí, poruchy růstu

často přetrvávají i v dětství, postižené děti celkově neprospívají) 

Typická kraniofaciální dysmorfie (různý stupeň mikrocefalie, hypoplastická

maxilla, vyhlazené philtrum, plochá střední část obličeje) 

Poškození CNS (různý stupeň mentální retardace, kognitivní poruchy, poruchy

chování) 

Další přidružené abnormality, různé strukturní vrozené vady, vrozené vady srdce

atd. (VROZENÉ VÝVOJOVÉ VADY [online], 2012).

16

4. PŘÍSTUP NAŠÍ SPOLEČNOSTI KE KONZUMACI ALKOHOLU 4.1. Historie alkoholu O alkoholu můžeme hovořit jako snad o nejstarší droze, kterou kdy člověk užíval, jeho účinky znali již lidé ve starověku. Jedná se o společensky tolerovanou drogu. Archeologové zkoumáním nalezených nádob při vykopávkách zjistili, že například víno se vyrábělo již před 7000 lety. Je o něm také zmínka v Eposu o Gilgamešovi, který pochází z 3. až 4. tisíciletí př.n.l. V těchto dobách dostal jméno „alkuhul“ – což arabsky znamená něco výtečného. Lidé ale nevěděli, jaké negativní účinky alkohol má. Našli v něm dokonce i veřejnou zábavu. Např. Alexandr Veliký pořádal závody v pití alkoholu, kde se soutěžilo, kdo alkoholu vypije více a v co nejkratším časovém úseku. Tato zábava stála nejednoho závodníka smrt. Důležité bylo využití alkoholu v lékařství. O jeho účincích najdeme svědectví v pracích antického lékaře Hippokrata (460 - 370 př.n.l.). Při jednoduchých operacích a bolestivých zraněních byl používán jako anestetikum. Víno bylo používáno jako rozpouštědlo v lidovém lékařství a bylo dokonce předepisováno jako lék. Víno bylo důležitým zdrojem tekutin v dobách, kdy byly téměř všechny zdroje pitné vody kontaminovány, a lidé umírali na střevní infekce, jako je dyzenterie, tyfus a cholera. Z hlediska zdraví byly bezpečné právě nápoje připravené kvašením. Jedině ty neobsahovaly nebezpečné bakterie a neohrožovaly obyvatele střevní infekcí. Postoje lidské společnosti k alkoholu se během doby velmi měnily. Lidé přestávali být laxními k negativním účinkům alkoholu. Jedny z prvních dochovaných důkazů o penalizování konzumace alkoholu, zavádějící přísné sankce (včetně trestu smrti), přináší Chammurabiho zákoník (nalezen roku 1901 při archeologických pracích v prostoru starověkého města Súsy - dnešní Írán, autorem babylonský král Chammuraphi). Také náboženství se postavilo proti alkoholu - např. v Číně roku 1220 bylo vyhlášeno, že kdo bude přistižen opilý, zaplatí za tento prohřešek vlastní smrtí. Čistý alkohol byl poprvé získán až v 11. století n.l. na jihu Itálie (ALKOHOLIK [online], 2011; SOURNIA, 1999; ŠEDIVÝ, 1988).

17

4.2. Alkohol – tolerovaná návyková látka Rozšířenost pití alkoholu má hluboké společenské a kulturní kořeny. V Evropě je alkohol nejrozšířenější legální návykovou látkou, přičemž její dostupnost je v různých zemích odlišně upravena. V České republice je dle zákona možné podávat a prodávat alkohol osobám zletilým, tj. od 18 let věku (JEDLIČKA a KOŤA, 1998). Mezi základní druhy alkoholických nápojů patří pivo, révová vína, ovocná a ostatní vína, medovina, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje. Obsah alkoholu je v rámci jednotlivých druhů velice rozdílný. U piva činí jeho obsah minimálně 1,2 % (u piva se sníženým obsahem alkoholu 0,5 – 1,2 %), u většiny skupin piv se pohybuje mezi 4 – 5 %, ale může být i vyšší v závislosti na koncentraci mladiny a stupni jejího prokvašení. U vína se pohybuje většinou v rozmezí 8 – 13 %, u vín dezertních a likérových mezi 14 – 16 %. U lihovin musí být podle vyhlášky obsah alkoholu minimálně 15 %, u destilátů i likérů bývá většinou 40 %, může být však nižší i vyšší, u emulzních likérů kolem 20 % (PÁNEK a kol., 2002). Alkohol je jednoduchá chemická látka, která snadno proniká k různým orgánům. Jeho obsah v alkoholických nápojích kolísá zhruba v rozmezích od 3% do asi 40%. Z chemického hlediska je alkohol čirá, bezbarvá tekutina, která se vyznačuje charakteristickým zápachem a palčivou chutí. Její bod varu je 77 °C a bod tuhnutí -130 °C. Přesněji řečeno jde o etylalkohol - chemická značka C2 H5 OH. Jeho molekula je složena z prvků uhlíku, vodíku a kyslíku. Alkohol vzniká při kvašení cukru za působení kvasinek, kdy zkvašení probíhá jen do koncentrace 14-16 % alkoholu, při vyšších koncentracích jsou kvasinky ničeny vlastním produktem. Obecně lze říci, že alkohol se dá získat prakticky z jakékoliv formy škrobu nebo cukru, tedy lze ho vyrobit snad z čehokoliv a z výrobního hlediska jde o látku velmi levnou. Pro člověka je poživatelný pouze ve zředěném množství, přičemž vyšší koncentrace alkoholu lze dosáhnout pouze destilací. Jde o drogu s tisíciletou tradicí, drogu, která je přehlížena, podceňována, schvalována. Naše společnost alkohol akceptuje a společenské cítění je “proalkoholní“. Jeho konzumace je zanesena do většiny lidských rituálů, které nás provázejí od narození až po smrt. Odmítnutí konzumace alkoholu vzbuzuje neadekvátní reakce okolí. Právě 18

tyto rituály spojené s konzumací alkoholu mají svou vysokou nebezpečnost pro oslovení mládeže a dětí. Možnost pít alkohol patří k projevům dospělosti. Alkohol bývá bohužel často průchozí drogou a část jeho konzumentů přechází k látkám nebezpečnějším. Dle amerických výzkumů je riziko užívání drog vyšší u dětí, které začaly alkohol užívat v mladším věku. Alkohol plní sociální funkci. Konzumuje se při nejrůznějších příležitostech, aby se člověk uvolnil, odreagoval, snadněji navazoval kontakty. Avšak společnost očekává, že lidé vědí, kdy leží hranice přijatelného chování. V české společnosti je tolerance k alkoholu vysoká. Drobnější výkyvy nejsou považovány za vážné, a z toho důvodu nejsou ani sankciovány. Pokud člověk ztrácí schopnost své pití regulovat, shovívavý postoj společnosti končí. Závislost již tolerována není. Role alkoholika má nízký sociální statut, postižení lidé jsou odmítáni a vystaveni opovržení. Závislost přináší sociální

stigma,

znehodnocení

(PIPEKOVÁ

a

kol.,

1998;

SKÁLA,

1988;

VÁGNEROVÁ, 1999). Polští sociologové BIELEWICZ a MOSKALEWICZ (in BÚTORA, 1989) ve své studii z roku 1986 nalezli šest funkcí alkoholu. Diverzifikují mezi funkcemi: - fyziologickými (sloužící jako potrava či lék), - psychologickými (jako povzbuzovač, prostředek ke zlepšení nálady, aj.), - rituálními (zejména ve spojitosti s náboženskými obřady, různými společenskými oslavami), - sociálními (např. symbol kulturní identity, tmel určité skupiny), - ekonomickými (zdroj příjmů státu, alkohol sloužící jako platidlo či úplatek), - politickými (prostředek mocenské manipulace). Podle § 2 písm. g) zákona 379/2005 Sb., Zákona o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jsou alkoholickými nápoji lihoviny, víno, pivo a jiné nápoje, které obsahují více než 0,5 objemového procenta alkoholu (nízko stupňové pivo obsahuje přibližně 3 - 4 objemová procenta alkoholu). Vedle tabáku je alkohol druhou nejběžnější legální drogou na našem území. V konzumaci piva zaujímá ČR stabilně jedno z čelních míst ve světě (v posledních letech asi 170 l na osobu). Nadměrná pravidelná konzumace alkoholických nápojů, 19

označovaná jako alkoholismus, se V ČR týká zhruba 25 % dospělé mužské populace a 5 % žen. Může vést k poruchám, které lze z psychiatrického hlediska dělit do dvou skupin: 1) poruchy způsobené přímým účinkem alkoholu na CNS, a to buď bezprostředně či jako následek chronického abúzu alkoholu, 2) poruchy, které se projevují návykovým chováním souvisejícím s abúzem alkoholu a které mohou vyústit v závislost.(KUCHTA a kol., 2005; POPOV, 2003; ANONYM, 2005).

5. VÝŽIVOVÁ DOPORUČENÍ Dnes, kdy už je jednoznačně prokázán příznivý účinek pití malého množství alkoholu na lidské zdraví, zbývá zodpovědět otázku, jaké zdraví nejprospěšnější množství alkoholu bychom měli pít. Mírné pití je takové, které probíhá bez problémů a rozhodně nepoškozuje danou osobu. Britský lékař Anstie došel klinickým pozorováním k závěru, že zdravý dospělý muž může vypít 43 g alkoholu denně. Tato dávka je blízká současnému názoru na mírnou dávku alkoholu. Spotřeba alkoholu u bezproblémového pití se uvádí mezi 21 až 57 g alkoholu pro muže a 10 až 40 g alkoholu denně pro ženy. Dle WHO je přijatelná dávka alkoholu 20 g za den. Toto množství v praxi znamená zhruba půllitr desetistupňového piva, 2 dl vína nebo 50 ml destilátu. Přesněji WHO určuje 24 g pro muže a 16 g pro ženy. V době těhotenství a při kojení by ženy měly dodržovat nulový příjem alkoholu. Pití vína i jakéhokoli jiného alkoholu je pro vyvíjející se plod jednoznačně škodlivé (ŠAMÁNEK a URBANOVÁ, 2003; ANONYM, 2000). Alkohol se dostává do krve matky, ale přes placentu i do krve plodu. Rozdíl je také patrný ve funkci jater. Játra dospělého jedince, respektive matky, dokáží určitou rychlostí odbourávat alkohol. Tato rychlost je ale u nenarozeného dítěte podstatně nižší a plod je pod vlivem alkoholu delší dobu. Hladina alkoholu v krvi nenarozeného dítěte dosahuje vyšších hodnot, než je tomu u matky (FACTS ABOUT ALCOHOL, USE DURING PREGNANCY [online], 2002).

20

6. ROZVOJ NEPŘIMĚŘENÉ KONZUMACE ALKOHOLICKÝCH NÁPOJŮ Popis způsobů konzumace ať již alkoholu či jiné drogy i další vztažné jevy vyžadují obecně srozumitelnou terminologii. Mezi nejfrekventovanější pojmy patří tyto: Úzus – Znamená „mírné“ používání (konzum). Obecně se předpokládá, že úzus alkoholických nápojů nezpůsobí vyšší koncentraci alkoholu v krvi než 0,5 - 0,6 g, tedy max. 0,6 promile alkoholu. U nealkoholových drog se pojem úzus spojuje prakticky výhradně s užíváním předepsaných léků v indikovaném množství. Miniúzus – Znamená zneužívání. V případě alkoholu se jedná o takovou konzumaci, která porušuje závaznou normu. Norma může být dána zákonem nebo obecně uznávanými principy. Abúzus – Zneužívání, nadužívání, v současnosti bývá nahrazován pojmem škodlivé užívání. Představuje všechny nadměrné konzumace alkoholických nápojů. Alkoholismus – V současné době se jedná o nesprávný termín pro závislost na alkoholu, proto se upouští od jeho používání. Tento pojem byl značně frekventován ve spojení s označením medicínského pojetí nemoci. V dnešní době je nahrazován označením syndrom závislosti na alkoholu. Alkoholické psychózy – Duševní poruchy a onemocnění, u kterých lze se značnou spolehlivostí prokázat alkoholickou etiologii. K těmto dochází po mnoha letech nadměrného pití alkoholu. Patří sem především delirium tremens, alkoholická halucinóza, alkoholická epilepsie, alkoholická demence aj. Závislost na alkoholu – Převážně chápána jako onemocnění, které se postupně vyvinulo a zahrnuje určitý počet vztažných příznaků. Tolerance – Používá se pro vyjádření snášenlivosti alkoholu organismem. Je velmi individuální a u většinového počtu osob vykazuje v průběhu rozvoje abúzu zvyšování. Jde o komplexní biologickou funkci. Bagatelizace – Jedná se o branný mechanismus. Spočívá ve zlehčování a zastírání závažnosti jevů (může mít charakter popření). Ranní doušek – Symbolické označení pro primární ranní doplnění klesající hladiny alkoholu, jako prostředek proti nastupujícím projevům abstinenčních příznaků (NEŠPOR, 1995). 21

Abstinenční příznaky – Velice nepříznivé stavy při poklesu hladiny alkoholu v organismu. A to především třesy, pocení, poruchy spánku, nesoustředěnost a přecitlivělost na anální podnět, zvyšování úzkosti a další. Alkoholová toxikomanie – Je považována za toxikomanii v užším slova smyslu, kdy se velmi brzy objevuje „vnitřní“ potřeba drogy. Obvykle je spojena se samotářským pitím. Tolerance je zde na vysoké úrovni, což umožňuje konzumovat vysoké dávky alkoholu. Alkoholické okénko – Známka funkčního postižení, které je dopadem těžké opilosti. Po vystřízlivění si jedinec nemůže vzpomenout na úseky z doby předchozí opilosti. Kocovina – Je způsobena vlivy: narušením minerálního a vodního hospodářství a metabolismu, nevyspáním a jinými účinky na mozek aj. Odvykací syndrom – Nastává po úplném nebo relativním vysazení zejména alkoholu, ale i jiných látek. Dochází při něm ke třesu, neklidu, nespavosti, nepříjemným duševním stavům. Anonymní alkoholici – Organizace založena v r. 1953 v USA. Dnes již působí v mnoha zemích. Nabízí zcela jiný pohled a vedení závislých lidí, kteří se pravidelně scházejí ve skupinách, kde pracují anonymně, jsou soběstační a nejsou vedeni profesionály. Skupina je otevřena pro všechny, kteří mají touhu přestat pít alkohol (NEŠPOR, 1995). Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje pět pojmů (ANDERSON a kol, 2005): - Riziková spotřeba alkoholu, která je charakteristická jako úroveň spotřeby, jež pravděpodobně způsobí zdravotní potíže, bude-li konzument požívat alkohol pravidelně. Vzhledem k vysoké míře individualizace účinků pití alkoholu na jedince se pro tento stupeň stanoví pravidelná konzumace 20-40 g alkoholu denně pro ženy a 40 60 g alkoholu denně pro muže. - Škodlivé pití již fakticky způsobuje zdravotní problémy a komplikace a to jak fyzické, tak i psychické povahy. Pro ženy a muže je tato kategorie vymezena denní spotřebou alkoholu v množství větším než 40, resp. 60 g. - Intoxikace je krátkodobý stav postižení psychických a psychomotorických vlastností jedince, způsobených přítomností alkoholu v těle. 22

- Těžké epizodické pití je pojmenování stavu, kdy jedinec nárazově požije alkohol v množství větším než 60 g. - Závislost na alkoholu je především charakteristická až neodolatelnou touhou jedince po alkoholu. Tato touha vytěsňuje všechny další hodnoty konzumenta, které dříve pro něj měly vyšší prioritu. WHO nastolila i jednotnou definici alkoholického nápoje. Tzv. standardní nápoj, o němž se v evropských podmínkách hovoří jako o nápoji, jež obsahuje 10 g alkoholu, je v celosvětovém pojetí charakterizován jako nápoj o obsahu 13 g alkoholu. Konkrétně se jedná například o 330 ml piva o síle 5 %, 140 ml vína o síle 12 %, 90 ml fortifikovaného vína o síle 18 %, 70 ml likéru o síle 25 % a 40 ml destilátu o síle 40 %. Každý výrobce užívá specifických postupů a způsobů zpracování (různá velikost balení, technické vybavení výroben, apod.) odpovídajících nárokům spotřebitele daných kulturním a historickým vývojem, čímž se mnohdy skutečný obsah alkoholu v jednotlivých konkrétních nápojích liší (ANDERSON a kol., 2005). Nápoje, které se podávají v hospodách nebo barech, většinou odpovídají velikosti standardního nápoje, ovšem sklenička nalitá doma nebo v restauraci z láhve už může být nebezpečná. I když byly stanoveny hranice pro pití téměř bez rizik (dva nebo méně standardních nápojů pro ženy a čtyři nebo méně pro muže), tyto počty jsou stanoveny na základě výzkumu dospělých osob (GOODYER, 2001).

6.1. Faktory rozvoje a příčiny vzniku závislosti na alkoholu Lidé jsou ke konzumaci alkoholu vedeni motivacemi různých druhů: - motivace interpersonální – přání proniknout interpersonálními bariérami, získat uznání vrstevníků, komunikovat s nimi, neboť v patologické rovině se nachází komunikace rodinná, v neposlední řadě vzdor autoritám - motivace sociální – potřeba prosadit si sociální změny, identifikovat se s určitou subkulturou, unikat z obtížných, nesnesitelných podmínek – současná společnost způsobuje sociální frustraci, působí chaoticky na děti a mládež - motivace fyzická – přání fyzického uspokojení, fyzického uvolnění, přání získat více energie, udržet fyzickou kondici 23

- motivace senzorická – přání stimulovat zrak, sluch, hmat, chuť, potřeba sexuální stimulace - motivace emocionální – uvolnění od psychické bolesti, pokus řešit osobní komplikace, snížení úzkosti, uvolnění od špatné nálady, emocionální relaxace - motivace politická – identifikovat se se skupinami, které nechtějí dodržovat společenská pravidla - motivace intelektuální – uniknout nudě, dosáhnout intelektuální kurióznosti, zkoumat vlastní vědomí - motivace kreativně estetická – vylepšit uměleckou tvorbu, zvýšit počitek z umění, ovlivnit a rozšířit představivost - motivace filosofická – objevovat významné hodnoty, hledat smysl života, nalézat osobní identifikaci, objevovat nové pohledy na svět - motivace antifilosofická – neuspokojení hledání sama sebe v učení filosofů, zklamání v hledání smyslu života - motivace spirituálně mystická - komunikovat s Bohem, získávat spirituální moc - motivace specifická – osobní potřeba prožít dobrodružství, jinak nevyjádřitelné prožitky, získat ocenění u určitých osob (PIPEKOVÁ a kol., 1998). Pojem úzce spjatý s alkoholem je alkoholismus. První zmínky se vyskytují v díle švédského lékaře Magnuse Husse Alkoholismus chronicus, chronické alkoholické onemocnění. Příspěvek k poznání diskracií na základě vlastních zkušeností i zkušeností ostatních. V tomto díle byl termín alkoholismus poprvé použit a byl definován jako intoxikace organismu. Zvratem zde bylo zařazení alkoholismu mezi choroby. V tomto díle jsou vylíčeny léčebné metody a je zde vyjádřen úsudek, že sklony k alkoholismu mají všechny společenské skupiny bez ohledu na druh požívaného alkoholu a podmínky, v nichž se konzument vyskytuje. Kniha se stala první, která přinesla na poli konzumace alkoholu vytřízené a vědecky podložené názory (HUSS, 1849). Současné názory Expertní komise Světové zdravotnické organizace (WHO) však užívání termínu alkoholismus nedoporučují pro jeho obtížně vystihnutelnou definici a přiklánějí se k syndromu závislosti na alkoholu (ANDERSON a kol., 2005). Objasnit příčinu vzniku závislosti na alkoholu je úkol nesnadný, jelikož těchto příčin existuje hned celá řada. Pokud by existovala příčina jen jedna, bylo by mnohem 24

jednodušší závislost léčit. Vznik alkoholové závislosti je vždy podmíněn různými příčinami, lišícími se případ od případu. Stejně tak se můžeme setkat s celou řadou faktorů, které mají na vznik alkoholismu vliv. Na jedné straně jde o faktory, které riziko vzniku závislosti zesilují, na druhé straně ale existují také faktory, které ho zeslabují. Příčiny, proč u některých lidí dochází k závislosti na alkoholu a u jiných naopak ne, ačkoliv třeba mohou popíjet celý život a závislost u nich nevznikne, mohou být jak příčinami vnitřními (individuálními), tak vnějšími (společenskými) – jednou z těchto příčin je bezesporu nevhodný způsob trávení volného času. U vnitřních jde o psychologické či biologické příčiny, kdy u biologických může jít o faktory genetické, neurohormonální či metabolické, které jsou propojené s psychologickými mechanizmy. Jako vnější příčiny jsou uváděny sociální (sociogenní), které jsou typické pro prostředí, kde je pití alkoholu běžné či oslavované, nebo dokonce vynucované. Nelze souhlasit s tvrzením, že by existence těchto příčin musela vést vždy až k závislosti. (HELLER, PECINOVSKÁ a kol., 1996; SKÁLA, 1988). Závislost na užívání psychoaktivní látky je porucha multifaktoriálně podmíněná. Na jejím vzniku se mohou podílet jak somatické, tak psychické vlastnosti jedince a taktéž vlivy vnějšího okolí na něj. Důležitou roli při vzniku závislosti obecně hraje také složení psychoaktivní látky, a jak tato látka působí na lidský organizmus. Užití některých látek vyvolá závislost takřka u většiny lidí bez ohledu na jejich individuální vlastnosti (psychické, či biologické). Tento vznik závislosti je typický například pro tvrdé drogy, kdežto u alkoholu je tento proces dlouhodobější a neiniciuje vznik závislosti v takovém měřítku v rámci populace jako tvrdé drogy. Svojí roli sehrávají při vzniku závislosti dispozice genetické, které jsou považovány jako etiologicky významné a mohou se podílet na zvyšování tendence užívat psychoaktivní látku. Není ovšem jednoznačné, zda jde o souhrn genetických informací, které podmiňují např. vznik poruchy osobnosti, s čímž pak souvisí potřeba zvýšeného vzrušení, či jde o produkci určitého mediátoru, který je dědičně podmíněn anebo změnu jeho receptorů či enzymů, které se podílejí na zpracování konkrétní psychoaktivní látky. V případě alkoholu jde o jeho dehydrogenázu.

Je však nutno mít na zřeteli, že i pouhou

nápodobou tohoto modelu chování může být podmíněn výskyt a vznik závislosti (VÁGNEROVÁ, 2004). 25

Pokud organizmus určitým způsobem zpracovává psychoaktivní látku, hovoříme o biologickém základu vzniku závislosti. Zpracovávání této látky, bez ohledu na to o jakou jde, se odehrává v mozku, a to v mezilimbo – kortikálním, systému. Např. účinky alkoholu ovlivňuje mezolitický dopaminergní systém a jeho hypofunkce je spojována právě s alkoholismem. Mění se funkčnost některých oblastí mozku v souvislosti s chronickým užíváním určité látky a mění se i počet a citlivost receptorů neurotransmiterů jako je třeba dopamin. Přerušení dávky zneužívané látky má za následek pokles jeho hladiny, což vede k nelibosti a dochází ke stimulaci látku získat. Riziko užívání alkoholu má vliv na určité fyziologické reakce. Jejich charakter je ovlivněn

enzymy,

které

nazýváme

alkoholová

dehydrogenáza

(alkoholdehydrogenáza), kdy tyto se nachází především v játrech a v žaludku (VÁGNEROVÁ, 2004). Dalšími faktory, které jsou v příčinném vztahu ke vzniku závislosti, jsou faktory psychické. V první řadě jde o motivaci, jenž má za následek spouštění experimentování s psychoaktivní látkou a může vycházet z individuální potřeby, či z tlaku okolí, jako vrstevnická skupina, či spolupracovníci. Jedná se o projev potřeby: -

úniku z něčeho negativního, jako řešení problémů, potlačení stresů, či frustrací

-

docílit něčeho pozitivního, jako je slast, uspokojení, které nejsou jinak dostupné, ale třeba i o vyhnutí se stereotypu, nudě, popřípadě uvolnit zábrany

-

sociální konformity, zachování nějakých vztahů ve skupině či subkultuře, kde zneužívání alkoholu nebo drog je bráno jako standardní chování (VÁGNEROVÁ, 2004).

Stejně tak inklinování k určitému způsobu uvažování a reagování či prožívání má za následek zvýšení pravděpodobnosti užití nějaké psychoaktivní látky a tím vzniku závislosti: Emoční prožívání - jedinec trpí nedostatkem vnitřní pohody, je podrážděn a labilní s častými prožitky psychického napětí, kdy nezvládá své emoční stavy a jejich zlepšení je jedním z motivů a dalším může být touha po větším vzrušení. Způsob uvažování a hodnocení situace - lidé, kteří se obtížně orientují v situaci, nemají schopnost posuzovat realitu a sami sebe, mají sklon k řešení problémů pomocí 26

psychoaktivních látek. Často jde o lidi s nižší inteligencí a vzděláním, se zafixovanými neúčelnými vzorci uvažování - avšak toto nejde brát jako dogma, neboť i lidé s vyšší inteligencí nebo vzděláním mají sklony takto své problémy řešit. Tyto osoby mají extrémní a neadekvátní sebehodnocení, trpí nedostatkem sebedůvěry a nepřiměřená jsou i jejich očekávání do budoucnosti. Na poznávací úrovni reagují tak, že popírají riziko a racionalizují své jednání. Mnohdy postrádají dlouhodobé cíle, a tím, že jsou vázáni na aktuální situaci, se zvyšuje riziko, že zvolí nepřiměřenou volbu řešení problému. Faktor učení -

když užití psychoaktivní látky přináší uspokojení a je pozitivně

posilováno, tak se její užívání snadněji zafixuje. Jestliže člověku - zejména zpočátku tyto látky přinášejí nějaký zisk (např. zvýší pocit jistoty, posílí sebevědomí, zbaví úzkosti apod.), tak je pro něj snadnější zvyknout si je brát. Negativní následky se projeví až později a pro rozvoj návyku už nemusí mít zásadní vliv. Lidé, kteří mají sklony řešit své problémy psychoaktivními látkami, bývají méně pružní, reagují rigidně s přiměřeně se opakujícími vzorci chování. Nemají schopnost se poučit ze zkušenosti. Následně je pak celkový pocit frustrace posílen dalšími neúspěchy a zátěžemi. Tendence k určitému způsobu chování - u závislých lidí se vyskytují problémy v oblasti autoregulace, mají sníženou sebekontrolu a inklinují k nezdrženlivému a impulzivnímu chování. Stále častěji již nejsou schopni odložit uspokojování svých potřeb. Takový způsob reakce je výraznější v období dospívání, neboť nezralí jedinci a nejistí adolescenti mají zvýšenou tendenci ke zkratovým a rizikovým reakcím. To je jeden z důvodů, který se podílí na tom, že jsou v tomto období vývoje více ohroženi. Obecně lze uvést, že jedinec, který se nedokáže ovládat, tak bude mít větší sklony k experimentování s psychoaktivní látkou. V případě alkoholu nedokáže udržet míru v pití, a proto se snadno vytvoří návyk (VÁGNEROVÁ, 2004). Osobnostní vlastnosti - lidé se častěji dostávají do stresu, pokud mají sklony k nejistotě, labilitě, či nemají schopnost zvládnout své problémy. Nebezpečí je v tom, že takovou zátěží se pro ně stávají i běžné životní situace. Droga je tímto vlastně přijatelná, protože přináší okamžité řešení právě a teď a není nutno vyvíjet žádnou námahu. Dle Cloningerovy typologie osobnosti jde o osoby, které mají zvýšenou potřebu vyhledávat nové a vzrušující zážitky. Převažuje u nich tendence vyšší míry rizika oproti nižší citlivosti k ohrožení. Uživateli psychoaktivních látek se stávají převážně osoby s poruchou osobnosti, které mají většinu vlastností, jež jsou zde uvedeny, a to ještě navíc v akcentované míře. 27

Ovšem specifický typ osobnosti, která by byla jednoznačně předurčena k zneužívání psychoaktivních látek, neexistuje. K dalším důležitým rizikovým faktorům patří výskyt nějaké psychické poruchy, či choroby u jedince, např. deprese, schizofrenie, úzkostní poruchy, či poruchy osobnosti, které mají za následek zvyšování již tak zobecněných pocitů nepohody a zároveň mají schopnost eliminace schopnosti autoregulace jedince. V takovém případě se dle Epsteina hovoří o sekundárním alkoholismu. Dalšími faktory, které jsou v příčinném vztahu vzniku závislosti, jsou faktory sociální, které mohou ve značné míře zvýšit inklinaci k užívání psychoaktivních látek. Společnost nabízí lidem různé možnosti, jak by mohli dobu svého volna využít. Problém ovšem spočívá v nepřipravenosti lidí tuto nabízenou možnost využít a s tím spojené nevhodné volnočasové aktivity, které jsou velmi často doprovázené konzumací alkoholických nápojů. Jde sice o problém celé společnosti, ale nejvíce se týká mladé generace. Zde se setkáváme s palčivým problémem nerespektování právních předpisů, které vede k podávání alkoholu dětem a mladistvým. Negativně na vznik závislosti působí také scházející jasný životní směr či cíl, což si lidé mnohdy kompenzují právě konzumací alkoholu, aniž by svůj život naplnili lepším, kreativnějším způsobem (VÁGNEROVÁ, 2004). K sociálním faktorům patří tyto: Společnost – zde se jedná o obecnou dostupnost psychoaktivních látek ve společnosti, či jejich dosažitelnost pro dospívající populaci. Městské prostředí - zde je větší pravděpodobnost nabídky psychoaktivní látky, je zde větší anonymita a je tu také menší možnost kontrolovat nežádoucí chování. Rodina - dysfunkční rodina ovlivňuje jedince - dítě není citově akceptováno, chybí vhodná výchova, disciplína a model, který by byl přijatelný pro řešení problémů. Rovněž je zde velké riziko napodobování rodičů, zejména pokud jde o rodiče se sklony k nadměrnému užívání alkoholu či léků. Jedinec, který vyrůstá v neharmonické rodině a z dětství si odnáší nejrůznější negativní zážitky a vzpomínky, se v dospělosti vyznačuje citovou nezralostí a celkovou nevyrovnaností. Toto se navenek projevuje psychickou křehkostí a zranitelností, což se uplatňuje i ve vztahu k alkoholu. S rodinným prostředím úzce souvisí také další z individuálních příčin – abúzus alkoholu 28

u některého z rodinných příslušníků. Nejčastěji se jedná o nejbližší příbuzné (tedy rodiče). Zvláště setká-li se jedinec jako dítě se závislostí nebo zneužíváním alkoholických nápojů u svého otce, mnohdy ho v dospělosti svým chováním napodobuje, ačkoliv by se mělo jednat spíše o vzor negativní. Vznik alkoholismu může být ovlivněn nejen rodinným prostředím jako celkem, ale i způsobem výchovy. Například autoritářská výchova, mravokárství a přehnané vyžadování úspěšnosti u dítěte vedou k nenaplnění jeho citových potřeb, vzniku pocitu méněcennosti a osamocenosti a dalších negativních důsledků. V dospělosti se pak takový člověk hůře přizpůsobuje v rámci společnosti, na základě čehož snáze vzniká závislost (VÁGNEROVÁ, 2004; SKÁLA, 1988). Sociální skupina - jde o vliv party, případně subkultury s vlastními, odlišnými, hodnotami a normami, kde je užívání alkoholu či drog běžné. Jako rizikové jsou rovněž některé profese, kde převažují zátěžové a stresové situace, či poskytují možnost snadnému přístupu k psychoaktivním látkám, nebo alkoholu. Nižší úroveň vzdělání - kdy tomuto předcházely neúspěchy ve škole, navíc podpořené dysfunkční rodinou a s tím související sociální znevýhodnění. Sociální deprivace - chybějící možnosti optimální seberealizace, nezaměstnanost, bezdomovectví, postrádání jakéhokoliv zázemí (VÁGNEROVÁ, 2004). Specifickou roli sehrává genetika. Dědičnost zvyšuje přibližně čtyřikrát riziko vzniku závislosti na alkoholu. I přesto ale dítě závislých rodičů nemusí alkoholu propadnout. Totéž ovšem platí obráceně pro děti rodičů, kteří problémy s alkoholem nikdy neměli, protože i tyto děti nejsou před možnou závislostí imunní. Povahové rysy, které jsou vrozené, tvoří nedílnou součást mozaiky všech příčin počátku alkoholismu. Žádný specifický rys ovšem nepředurčuje zrovna závislost na alkoholu. Lze tedy říci, že „nikdo není předurčen k tomu, aby se stal závislým na alkoholu, ale nikdo také nemá předem jistotu, že se jím nestane (SKÁLA, 1988). Faktory, které na člověka působí, mohou riziko vzniku problémů s alkoholem nejen zvyšovat ale naopak také snižovat. Rozmanitou škálu ovlivňujících činitelů tvoří například rodina, škola nebo zaměstnání. O tom, jaké faktory na určitého člověka mají vliv, rozhoduje jeho věk a tím pádem také prostředí, ve kterém se zrovna vyskytuje (v dětství například nemá vliv zaměstnání apod.). Děti a dospívající jsou negativně 29

ovlivňováni nejrůznějšími duševními poruchami (případně poruchami chování), konzumací alkoholu jejich matkou v průběhu těhotenství, brzkými osobními zkušenostmi s alkoholem, neschopností zvládat stresové situace, sebepodceňováním, nedostatečnou sebekontrolou, nižší inteligencí, rodinným prostředím a dalšími vlivy. Pro úplnost lze uvést, že na děti (případně dospívající) má špatný vliv nepřesné stanovení výchovných pravidel, nízký zájem o děti ze strany rodičů a jejich kladný vztah k alkoholu nebo jeho zneužívání (může jít také o jiné příbuzné), podceňování dítěte, duševní poruchy rodičů, sexuální zneužití v rodinném prostředí, špatné finanční zázemí a nezaměstnanost rodičů, časté stěhování nebo vyrůstání bez domova či rodiny. Bezesporu zde hraje velkou roli také škola. Pokud ve škole funguje systematická a soustavná prevence, škola komunikuje a spolupracuje s rodiči a organizacemi či institucemi, které se dané problematice věnují, riziko vzniku abúzu se u dětí snižuje. Opačný vliv lze očekávat v situaci, kdy nejsou prosazována (či vůbec neexistují) pravidla vztahující se k zákazu požívání alkoholu ve škole, alkohol je pro žáky v okolí lehce dostupný, učitelé zůstávají lhostejní a s žáky nespolupracují a žáci nemají žádný (nebo jen velmi omezený) výběr mimoškolních aktivit a způsobů, jak trávit volný čas. Po ukončení studia je školní prostředí zpravidla vyměněno za prostředí pracovní. V zaměstnání na člověka negativně působí velká míra stresu, odpovědnost bez přiměřené možnosti rozhodování, nerespektování zákazu požívání alkoholických nápojů na pracovišti, nejasná hranice mezi soukromím a prací, nemožnost dostatečného zotavení a odpočinku, termínovaná práce či nezaměstnanost. Ku prospěchu prevence vzniku abúzu mohou dále být také vrstevníci (přátelé) nebo společnost jako taková stýká-li se dítě nebo dospělý s lidmi, kteří sami problémy s alkoholem nemají, nezneužívají ho, od jeho konzumace případně i sami odrazují, mají záliby a zájmy, které s alkoholem nesouvisí, eventuálně se zabývají zdravým životním stylem. Nesporným a velmi významným činitelem zůstává nejširší společnost, od jejíhož vlivu se lze jen těžko oprostit, jelikož nás všude obklopuje. K negativně působícím rizikovým faktorům patří především snadná dostupnost alkoholu, reklamní propagace, nízké ceny alkoholických nápojů a s tím spojené jejich nízké zdanění, materiální nouze, nezaměstnanost, nízká úroveň zdravotní a sociální péče, malá nabídka volnočasových aktivit, vysoká míra kriminality, kladný postoj společnosti k tomuto problému a řada dalších (NEŠPOR a CSEMY, 2003). 30

Vznik závislosti na návykových látkách ovlivňuje v základě fakt, že jako živé bytosti se setkáváme se závislostí již od prvních chvil našeho života. KUNDRLE (2003) uvádí: „vyvíjíme se v absolutní závislosti na organismu matky v jejím lůně a nebyli bychom se schopni rozvinout v moudré lidské bytosti homo sapiens, kdyby ihned po narození nebyla k dispozici dost citlivá péče dospělé blízké bytosti“. Dále hovoří o tom, že jsme závislí na mnoha různých okolnostech a faktorech, které ve větší míře nemůžeme ovlivňovat, jako je vzduch, voda, sluneční energie, zemská přitažlivost, nebo se o to nějak pokoušet, stejně tak jsme závislí i na podpoře nebo mínění druhých. 6.2. Vývoj a stádia závislosti na alkoholu Definice syndromu závislosti – jedná se o skupinu fyziologických, behaviorálních a kognitivních jevů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (často silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (které mohou, avšak nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák. Návrat k užívání látky po období abstinence často vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu, než je tomu u jedinců, u nichž se závislost nevyskytuje. Abstinence je tedy základní podmínkou léčby závislosti na alkoholu. Pro závislost na alkoholu je typická „nevratná“ ztráta schopnosti kontrolovaně pít (NEŠPOR, 2000). Za alkoholismus považujeme stav, kdy se dostavuje nutkavá potřeba požívat určitou dávku alkoholu, aby se člověk uvedl do stavu, v němž piják pociťuje uspokojení a sebedůvěru ve vlastní výkonost. Nezáleží přitom, o jakou formu alkoholického nápoje jde, ani na tom, jakého množství je třeba k vyvolání tohoto stavu (HONS a ÚLEHLOVÁ-TILSCHOVÁ, 1961). Obecné rysy, podle kterých se můžeme orientovat při posouzení toho, nakolik je člověk na alkoholu nebo jiné droze závislý: a) pravidelné užívání – drogu bere člověk opakovaně, velmi často v určitých momentech (když se rozčílí, když prožívá něco pěkného, aby nebyl smutný, aby zapomněl na trápení, dodal si odvahu, uvolnil se atd.). Důvod už není důležitý, pokud 31

dojde ke každodennímu užívání. Každodenní užívání je konečné stadium, ale jako pravidelné užívání stačí i užívání jednou týdně. b) Pokusy, sliby a předsevzetí, že již drogu bát nebude – jakmile uživatel začne uvažovat nad tím, že užívání omezí nebo že přestane drogu užívat, svědčí to o tom, že má problémy, které by takovou změnu vyžadovaly. Pokusem zbavit se pozornosti a druhých lidí jsou právě sliby. V tomto případě ale zůstává jen u slov a plánů a ke skutečné a trvalé změně nedochází. c) Neschopnost přestat užívat tváří v tvář zřejmým negativním důsledkům – každý závislý jedinec svým chováním mění život nejen sobě, ale obvykle přináší problémy i svým blízkým. Pokračuje v užívání i přes jednoznačně nepříznivé důsledky svého chování a vnímá souvislosti mezi drogou a těmito problémy. Existují i tací lidé, kteří si uvědomí, že ztratili víc, než zamýšleli a dokáží si drogu odepřít. Tím prokáží sílu a schopnost, kterou závislý člověk nemá (HAJNÝ, 2001). Proces závislosti na alkoholu má čtyři fáze. Poprvé je popsal již v roce 1952 E. M. Jelínek, americký alkoholog českého původu (SKÁLA, 1986): - Počáteční stádium – Člověk užívá alkohol k potlačení nepříjemných stavů, k dosažení dobré nálady, nebo je jeho chování projevem sociální konformity (pití v partě, v zaměstnání). Postupně se zvyšuje frekvence pití a stoupají dávky alkoholu. - Stádium prodromální – V důsledku zvýšené konzumace stoupá tolerance k alkoholu, člověk si na něj zvyká čím dál víc. Nad svým pitím ztrácí kontrolu, často se opije. Varovným znamením je tendence pít sám, případně tajně. V této fázi si člověk začíná uvědomovat, jakou má potřebu alkoholu a toto pociťuje jako nepříjemné varování. - Stádium kritické – Konzumace a s ní související tolerance k alkoholu roste. Začínají se objevovat alkoholické amnézie. Člověk si nepamatuje, co v opilosti dělal. V tomto stádiu ztrácí člověk kontrolu nad svým pitím, už se nedovede ovládnout a pít s mírou. Sám je ovšem přesvědčen, že by byl schopen přestat pít, kdyby chtěl. I když si dělá výčitky, ani příště nedokáže svoje chování ovládat. Není toho schopen, i když by rád, a někdy se o to pokouší. Závislý člověk již potřebuje alkohol denně. Neobejde se bez něj, ať už je jeho motivace k pití jakákoliv. Kdyby se nenapil, prožíval by tak nepříjemné pocity, že by dlouho abstinovat nevydržel. Užívání alkoholu vede ke vzniku dalších problémů, zejména sociálního charakteru. Např. ke konfliktům na pracovišti a v rodině. Alkoholik na ně reaguje obrannou racionalizací. Dává přednost společnosti 32

lidí, kteří rovněž pijí a jeho závislost mu nevyčítají. Je zřejmé, že se pod vlivem alkoholu začínají měnit osobnostní vlastnosti. Dochází ke změně v hodnotovém systému, k oploštění zájmů i vztahu k lidem. - Stádium terminální – Dochází k obratu, tolerance k alkoholu se začíná snižovat. Alkoholik se rychleji opije a bez alkoholu nevydrží. Pije prakticky nepřetržitě, první dávku si dává hned ráno. V této fázi se objevují psychické i somatické poruchy podmíněné dlouhodobým abúzem alkoholu. Sociálně adaptační problémy a konflikty s lidmi jsou stále četnější a závažnější. Závislý člověk si nevybírá, akceptuje společnost kohokoliv, kdo je ochoten ho přijmout a pít s ním. Toto stádium je typické stavy bezmocnosti, kdy si alkoholik uvědomuje svou neschopnost zvládnout závislost na alkoholu. Má potíže, když pije i když nepije. Postupně dochází k tělesnému i psychickému chátrání a úpadku v sociální oblasti (VÁGNEROVÁ, 1999).

6.3. Typy závislosti Typy závislosti popsal psychiatr Jelínek (1960) a toto rozdělení typů platí celosvětově až do dnes. Jedná se o tyto typy:

a) Typ alfa: V tomto typu se může vyskytnout dočasná psychická závislost. Dotyčný užívá alkohol k odstranění úzkosti, odstranění napětí a stresu, k sbližování s druhými lidmi, k získání dobré nálady. U tohoto typu závislosti je možné abstinovat i kontrolovat své pití. Rizika jsou spojena s lehkými rodinnými a sociálními konflikty, úrazy a trestnou činností. Dále dochází k růstu tolerance a frekvence pití. V některých případech může přejít do typu gama, které se vyznačuje nekontrolovaným pitím. b) Typ beta: Typ beta se vyznačuje nadměrnou, ale ne však pravidelnou konzumací alkoholu. Lze zde abstinovat a kontrolovat pití. Nebezpečím jsou zde tělesné problémy (nemoci jater, srdce, žaludku), zvyšování tolerance a dopravní nehody. Jedinec i přes tyto problémy s pitím alkoholu nepřestane. c) Typ gama: Dotyčný již v této fázi spadá mezi osoby závislé na alkoholu. V tomto stadiu se kromě psychické závislosti začíná vytvářet i tělesná závislost. Znakem je i zvyšování dávek, 33

aby docílil žádoucího účinku. Přesto se u něj nemusí projevit opilost, díky zvýšené toleranci. Alkoholik už není schopný abstinovat a roste závislost. d) Typ delta: Tento typ je rozšířený v zemích, kde je vysoká spotřeba vína, např. Francie. Patří sem lidé, kteří nemůžou být bez alkoholu delší dobu, ale jsou opilí jen občas a úplně střízliví zřídka. Znaky typu delta jsou kontrolované pití, ale se ztrátou abstinence. Mezi nebezpečné důsledky zde patří větší poškození tělesného i psychického zdraví včetně abstinenčních příznaků. e) Typ epsilon: Tento typ se vyskytuje zřídka a je také proto nejméně probádaný. Je označovaný také jako kvartální pijáctví. Jedinec užívá alkohol pravidelně v periodách. Je opilý více dní a nemá nad sebou kontrolu. Postižený často trpí duševní poruchou, např. schizofrenií, maniodepresivní psychózou aj. (SKÁLA, 1988).

6.4. Diagnóza alkoholismu Diagnóza závislosti na alkoholu není jednoduchá. Její pečlivé provedení je velmi důležité a představuje jen začátek kontaktu s pacientem. Opěrné body diagnózy: - Zjištění množství alkoholu, které nemocný vypije a četnost opilostí. - Zjištění fáze závislosti. - Zjištění důsledků a škod na tělesném, duševním zdraví a společenských vztazích. Jako diagnostické pomůcky slouží především klinická a laboratorní vyšetření. K zachycení psychických a sociálních důsledků existuje mnoho dotazníků a testů. Dr. Skála používá diagnózu, všímající si následujících znaků: 1. druhu osobnosti z hlediska psychiatrického 2. způsobu abusu 3. vývojové fáze alkoholismu 4. přítomnosti či nepřítomnosti alkoholické toxikománie 5. pacientova náhledu

34

Ad 1) Osobnost, včetně intelektu, charakteru a sociálních vztahů této osobnosti k rodině, k práci i k celé společnosti. Ad 2) Způsob abúzu. Mnozí autoři navrhovali dříve i nyní dělit pijáky na různé typy. Např. těžkého pijáka společenského, neurotického, reaktivního, návykového, pijákapsychopata a pijáka symptomatického. Tohoto dělení se však zanechalo pro jeho schematičnost, nejednotnost i nesrovnalost dělících hledisek. Nyní označujeme stejnými přívlastky způsob abúzu: abúzus společenský, profesionální, symptomatický. Ad 3) Vývojové fáze. Jakmile zjistíme třetí, tj. kruciální (kritickou) fázi alkoholismu, je v největším počtu případů nutná ústavní léčba. Zde správná diagnóza dovoluje, aby první léčebný zásah byl pro alkoholika co nejvhodnější, a tedy i nejúčinnější. Přednáška o vývojových fázích, podaná pacientům-alkoholikům, pomáhá při zjištění skutečného, nikoli jen deklarativního náhledu nemocného. Ad 4)Diagnóza alkoholické toxikomanie. Závislost alkoholika na alkoholu má za následek už tak patické úchylky v chování a jednání, že dochází k rozvratu rodiny, pracovní degradaci a konfliktům s nepsanými i psanými zákony společnosti. Alkoholickou toxikomanii s jejími poruchami v chování a jednání lze považovat za duševní chorobu. Ad 5)Diagnóza chronického alkoholismu. Kromě nervových poruch je nutné si všímat poruch systému zažívacího a oběhového, jaterních testů, moči, sedimentace, i krevního obrazu, pravidelně se vyskytujících „okének“, poruch paměti, agresivního chování v opilosti, snížení dávek vedoucích k intoxikaci, sebevražedných pokusů a ovšem i psychotických a prepsychotických příznaků. Celkový somatopsychický nález pak také rozhodne, jakého druhu a jaké modifikace medikamentózní léčby bude použito. Ad 6)Pacientův náhled. Je zřejmý často teprve z eventuálních rozporů mezi pacientovými údaji a objektivní anamnézou. Je nesporné, že náhled určuje především délku léčebného pobytu a formu i způsob psychoterapie (SKÁLA, 1987).

6.5 . Léčba alkoholismu Alkoholismus, vnímaný jako stigma, byl odsuzován po celá desetiletí jako něco nemorálního. Ještě před dvaceti lety pohlíželi odborníci i rodiny na alkoholika jako

35

na jedince slabého charakteru, neschopného odolat vábení alkoholu. Vytýkali mu nedostatek vůle. Lepší

poznání

fyziologických

mechanismů

závislosti

umožnilo

vyvinout

k alkoholismu nový přístup. Alkoholikovi není za jeho závislost přisuzována odpovědnost. Takový člověk je vnímán jako nemocný, oběť procesu závislosti, který nedokáže mít pod kontrolou (ÜHLINGER a TSCHUI, 2009). 6.5.1. Farmakologické preparáty Léčení alkoholismu u nás doznalo značného rozvoje po druhé světové válce. Od roku 1948 se používá v léčení disulfiram (dodává se pod různými firemními názvy: Antabus, Stopetyl). Při požití alkoholu u jedince, který je léčen disulfiramem dochází k nepříjemné reakci: zrudnutí v obličeji, zrychlení pulsu, ztížení dechu, bolesti hlavy, nucení na zvracení, někdy i krátkodobý kolaps. Jiným lékem používaným v léčbě alkoholismu je apomorfin. Po jeho injekční aplikaci dochází k vyvolání zvracení. Toho se využívá i v léčení. Po aplikaci apomorfinu se léčenému dá napít menší množství alkoholu, které pak vyzvrátí. Opakovanými injekcemi se vypěstuje podmíněný reflex, takže dochází ke zvracení po požití alkoholu i bez předchozí aplikace injekce apomorfinu (JANÍK a DUŠEK, 1990). Tyto výše zmíněné, dlouho používané prostředky, sice při požití alkoholu vyvolají odpor k pití nebo fyzickou nevolnost, avšak za vývojem v této oblasti značně zaostávají. Ve skutečnosti totiž pacientovi nepomáhají převzít za abstinenci odpovědnost. Kromě toho tyto látky vzbuzující nechuť často vyvolávají prudkou reakci organismu, takže může hrozit, že alkoholik na léčbu nakonec rezignuje z obavy z další takové reakce. Co se týče antidepresiv, nikdy se neprokázalo, že by snižovala chuť k pití. Je pravda, že určitý typ psychofarmak užívaných ke zmírnění symptomů klinické deprese má vliv i na zeslabení chuti na alkohol a prokazatelně vede ke značnému snížení konzumace alkoholu, pokud jde o počet vypitých sklenek. Působí však nepřímo. Nepotlačuje chuť na pití, ale omezuje symptomy deprese spojené s požíváním alkoholu. Takový lék může být účinný u pacientů, kteří pijí z důvodů úzkosti nebo deprese, ale ti tvoří jen menšinu. Antidepresiva, jež mají vliv na momentální náladu, mohou významně pomoci cyklotymním osobnostem (lidem vyznačujícím se prudkým střídáním nálad) nebo osobám trpícím bipolární poruchou - maniodepresivitou (ÜHLINGER a TSCHUI, 2009). 36

6.5.2. Krátkodobá (situační) léčba Situační léčbu nabízí protialkoholní záchytné stanice, kam se umísťují lidé, kteří se požitím alkoholického nápoje přivedli do stavu vzbuzujícího pohoršení nebo do stavu, v němž ohrožují sebe, další osoby nebo majetek. Pobyt a ošetřování až do úplného vystřízlivění si hradí zachycení z vlastních prostředků. Do stanice opilé dopraví většinou policie. První záchytná stanice se v České republice (zároveň i na světě) zřídila v roce 1951 v Praze jako součást budov protialkoholního oddělení psychiatrické kliniky nemocnice U Apolináře v Praze (ZÁŠKODNÁ, 1998). 6.5.3. Ambulantní léčba Ambulantní léčba se obvykle praktikuje dříve, než možnost hospitalizace na specializovaném pracovišti. Výhoda této terapie spočívá v tom, že léčba pacienta nevytrhne z jeho rodinného a pracovního prostředí. Všechny etapy léčení mohou probíhat ambulantně. Fáze vysazení alkoholu trvá asi tak týden a lze ji s pomocí léků a pod nepřetržitou lékařskou kontrolou v prvních dnech zvládnout i doma. Nejobtížněji se překonávají první tři dny, protože organismus na nekompromisní přerušení přísunu alkoholu prudce reaguje. Při odvykání se systematicky předepisují léky na zmírnění abstinenčních příznaků, nevolnosti a epilepsie. Rodina by měla být informovaná o projevech, k nimž může v této fázi docházet, a proto by ještě předtím měla spolu s pacientem absolvovat návštěvu lékaře. V ideálním případě se konzultace s lékařem konají jednou za dva dny, aby mohl odborně posoudit stav pacienta a uklidnit ho. Ve většině případů probíhá vysazení alkoholu pod lékařskou kontrolou. Během následující fáze, která se zaměřuje na prevenci recidivy, starají se o pacienta psychologové a psychiatři. Přesto je důležité zachovat průběžný lékařský dohled, aby mohl lékař konstatovat zlepšení nebo zachytit případné příznaky fyzického zasažení. Odvykání může být po vysazení alkoholu podporováno léky snižujícími chuť na alkohol. Předepisování takovýchto farmaceutických prostředků je v kompetenci lékaře. Proto by bylo rozumné řídit se jeho radami, protože na lékaři je, aby prováděl pravidelná vyhodnocování, zejména v souvislosti s užívání léků, které mohou mít vedlejší účinky (ÜHLINGER a TSCHUI, 2009).

37

6.5.4. Hospitalizační léčba Poté, co v případech silné závislosti ztroskotá několik pokusů o ambulantní léčbu, bývá nezbytná hospitalizace. Její výhoda spočívá v tom, že pacient může na nějakou dobu vystoupit z kolotoče každodenního života se všemi jeho problémy a pokušeními. Jeho nevýhoda bývá rodinného nebo pracovního rázu. Základní ústavní léčba u nás trvá obvykle třináct týdnů. Dává příležitost ke zhodnocení situace na úrovni fyzické, psychologické a rodinné. Hospitalizace působí na pacienta, který už není schopný vlastními silami odolat pokušení při ambulantní terapii. Pro závislou osobu by možná bylo výhodnější, kdyby mohla být od svého okolí odtržena kratší dobu. Dlouhodobá ústavní léčba v ochranném prostředí nemusí být pro každého nejvýhodnější. Při rozhodování o tom, zda zvolit léčbu ambulantní, nebo ústavní, poslouží jako určující kritérium pacientův všeobecný stav. Ústavní léčba je nezbytná v případě, kdy u pacienta již v minulosti došlo k deliriu tremens nebo k epileptickému záchvatu, nebo pokud trpí psychickými poruchami. V posledním zmíněném případě skýtá hospitalizace průběžný dohled různých odborníků a zrychluje tak proces uzdravení (ÜHLINGER a TSCHUI, 2009). Pacient si během léčby vytváří nový systém hodnot, nové sociální vztahy a návyky. Dochází k rehabilitaci jak fyzické, tak psychické. Úspěšnost léčby alkoholiků závisí nejen na léčbě samé, ale na vzájemné spolupráci jak léčených, tak zdravotníků a okolí léčeného (rodiny, spoluzaměstnanců). U dobrovolně léčených s dobrou spoluprací a dobrým zázemím jsou pochopitelně výsledky léčby lepší. Uvádí se více než 60 % jednoroční abstinence (JANÍK a DUŠEK, 1990).

7. PREVENCE

ROZVOJE

NEPŘIMĚŘENÉ

KONZUMACE

ALKOHOLU Léčba je pouze medicínské řešení následků něčeho, co již existuje a co představuje patologický chorobný stav, jehož vzniku se nepodařilo zabránit. Je zdůrazňováno, že léčení návyků je třeba vždy spojovat s preventivními opatřeními, která by zabránila jejich vzniku.

38

Z preventivního hlediska je nutno si stanovit postupné cíle, aby mohl být dosažen konečný cíl – rozvoj společnosti, která by nebyla závislá na drogách. Je třeba vypracovat takové léčebné, preventivní a výchovné zásahy, které by změnily postoje společnosti vůči zneužívání drog. Za další důležitý preventivní úsek se považuje vědecký výzkum a analýza rozšíření nevhodných, škodlivých a chorobných návyků a postoje k nim. Měly by se např. přehodnotit návyky rozšířené v naší společnosti, odhalit v nich škodlivé prvky i to, proč vznikly a proč se i nadále udržují. Výzkum by se měl provádět komplexně za účasti pedagogů, psychologů, orgánů státní správy, církevních a jiných organizací, protože víme, že nejde jen o problém medicínský (JANÍK a DUŠEK, 1990). Reklamy na alkohol – bývají často vkusné, poutavé a působivé – je vidět, že je dělají lidé, kteří rozumějí svému řemeslu. Přibližují nám zboží, které nabízejí, vzbuzují k němu důvěru a přání je získat. Firmy pochopily její důležitost a nelitují vynakládat na ni prostředky, neboť se jim mnohonásobně vrátí v podobě zisku za prodané zboží. Běžně se setkáváme s reklamami, které propagují užívání návykových chemických látek a drog. Propagují alkohol zvučných jmen – pivo, víno i koncentráty – koňak, whisky a rum. V reklamě se ani slovem neuvádí možnost vzniku návyku nebo závislosti. Tyto otázky se taktně až rafinovaně obcházejí. Je nutno si neustále uvědomovat, že ve hře jsou peníze (JANÍK a DUŠEK, 1990). Děti jsou ovlivňovány hodnotami, které ctí jejich rodiče, a jejich příkladem. Nejedná se samozřejmě o vliv jediný, ale je důležitý. Rodiče by měli pravdivě a různě zdůvodněně přesvědčovat své potomky o nevhodnosti alkoholu a jiných drog. Důraz na svobodu, nezávislé rozhodování a originalitu tam, kde je pití nebo zneužívání drog rozšířeno. Respekt vůči tělesnému a duševnímu zdraví a jeho ochrana a podpora. Schopnost se ovládat a být odpovědný za své jednání za všech okolností jsou důležité hodnoty. Pomáhají odmítat látky, které tyto schopnosti oslabují. Děti se od rodičů samozřejmě neučí jen ze slov, ale i z jiných činů. Ve výhodě jsou pochopitelně rodiče, kteří: - Nepijí alkoholické nápoje nebezpečným způsobem, neopíjejí se, nekonzumují bez lékařského doporučení kvanta léků. Pokud jsou i nekuřáci, tím lépe. 39

- Odmítají důsledně u sebe i u druhých vysoce rizikové chování jako řízení pod vlivem alkoholu. - Umožňují dítěti setkání s jinými dospělými, kde alkohol není tím podstatným. Nenabízejí a zejména nevnucují alkohol hostům, ukazují, že je možné se dobře na úrovni bavit bez alkoholu a drog. - Slouží dítěti jako vzor při hledání východiska ve složitých situacích, při rozhodování a plánování střízlivým způsobem. - Důležité je také vysvětlit dítěti, že alkohol nebo drogy jsou v jeho věku mnohem nebezpečnější než u dospělých. V dospívání přirozeně roste vliv vrstevníků. Nejlepší pomoc představuje jiná, kvalitnější mladá společnost (zájmová sdružení, sportovní kluby). Je dobré s tím začít již v dětském věku. Učit dítě, aby si vážilo vlastní osobnosti. Nemusí se vrstevníkům přizpůsobovat za každou cenu, pokud bude mít dost sebedůvěry. Je důležité ho naučit za správných okolností odmítnout a stát si na svém (NEŠPOR a CSÉMY, 1995).

7.1. Škola a prevence Problémy s návykovými látkami ve škole většinou nevznikají. Často se tam však poprvé objeví zhoršeným prospěchem, disciplinárními problémy nebo neomluvenými hodinami. Škola může být v prevenci rodině velmi užitečným spojencem. Může být prospěšná svou dobrou a pohotovou spoluprací s rodiči. Škola rodičům pohotově oznámí velké výkyvy v prospěchu, změny v chování nebo jiné nápadnosti. Pomáhá tak rodičům včas a účinně reagovat. Může nabídnout žákovi, studentovi nebo i rodině informace o vhodné a diskrétní formě pomoci, případně ji sama poskytne prostřednictvím výchovného poradce. Často škola doporučí spolupráci s pedagogicko-psychologickou poradnou nebo s jiným pracovištěm, které pomůže stav důkladněji posoudit. Organizací preventivního programu – součástí účinného programu je nutná aktivní účast předem připravených vrstevníků (peer programy) a pro děti se zvýšeným rizikem je důležitější nabízení lepších možností, tedy cílená pomoc podle druhu jejich problému.

40

Škola by měla také prosazovat i přiměřená pravidla: zákaz kouření i zákaz přinášení a užívání alkoholu a jiných návykových látek do školního prostředí a na akcích, které škola organizuje. Přiměřené a předvídatelné sankce v případě porušení takového zákazu. Rozhodně by s takovou záležitostí měli být seznámeni rodiče a měly by se hledat cesty, jak něčemu podobnému v budoucnu předejít (NEŠPOR a CSÉMY, 1995).

8. AKTUÁLNÍ SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE, POROVNÁNÍ S EVROPSKOU UNIÍ Spotřeba alkoholu v ČR se začala znatelně zvyšovat v 90. letech. Podobně nepříznivě se zvyšovaly i ukazatele týkající se spotřeby alkoholu a výskytu opilosti u dětí a dospívajících a další relevantní ukazatele. Tento trend kontrastuje s vývojem v západoevropských zemích, ale i např. v Polsku, kde spotřeba alkoholu klesala, nebo se alespoň stabilizovala. Spotřeba alkoholu na osobu by neměla přesáhnout 6 litrů za rok a u osob mladších 15 let by měla být nulová (SZU [online], 2012). V následující tabulce je možné porovnat spotřebu alkoholu v jednotlivých členských státech Evropské Unie. Jedná se o průměrnou spotřebu alkoholu na obyvatele (dospělé osoby) za rok 2009. Česká republika má ze všech členských států nejvyšší průměrnou spotřebu alkoholu na dospělého obyvatele. Spotřeba u nás činí 16,61 l. Na druhém místě je Rumunsko s 16,30l, dále Slovinsko s 15,31 l, pak naši slovenští sousedé s 14,59 l a Maďarsko s 14,15 l. Nejnižší spotřeba alkoholu byla naměřena na Maltě – 8,01 l, dále ve Švédsku 8,85 l, Kypru 9,53 l, Itálii 9,59 l a Nizozemsku 9,73 l. Průměrná spotřeba alkoholu v EU činí 12,45 l/os/rok.

41

Tab. 1: Spotřeba alkoholu na obyvatele (dospělé osoby) za rok 2009 (ANDERSON a kol., 2012)

Stát EU

Spotřeba v litrech/os/rok

Stát EU

Spotřeba v litrech/os/rok

Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko

12,00 11,45 16,61 12,86 14,05 12,27 12,70 12,87 9,59 9,53 13,02 Žádná data 12,76 14,15

Malta Německo Nizozemsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Velká Británie

8,01 12,87 9,73 13.60 13,43 13,00 16,30 10,55 14,59 15,31 13,07 8,85 12,52

Co se týče konzumace alkoholu mezi českými dětmi, tak dvě třetiny z nich požijí alkoholické nápoje ještě před dosažením třináctého roku a alkohol jim často nabízejí sami rodiče. Podle Evropské studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD) za rok 2010 bylo 48 % šestnáctiletých Čechů v posledním roce alespoň jednou opilých, zatímco evropský průměr činil 39 %. Podle údajů Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti požije alkohol pravidelně několikrát měsíčně 68 % Čechů ve věku 15 až 24 let. Mezinárodní projekt ESPAD (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách) je největší celoevropskou studií zaměřenou na zjištění rozsahu užívání legálních a nelegálních návykových látek u šestnáctiletých studentů. Projekt je realizován každé 4 roky od roku 1995. V roce 2011 tak proběhla již pátá vlna studie, do které se zapojilo 36 evropských zemí. V České republice na realizaci projektu ESPAD dlouhodobě spolupracuje Psychiatrické centrum Praha (PCP), Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (NMS) a Lékařské informační centrum (LIC) spolu s agenturou INRES-SONES (ÚŘAD VLÁDY ČR [online], 2012).

42

Studie ESPAD dále uvádí, že dle průzkumu za rok 2010 pijí mladiství alkohol v barech nebo hospodách (35,2%) a na diskotékách (29,9 %), což je vzhledem k věku alarmující jev, protože v České republice je ze zákona zakázáno podávat alkohol osobám mladším 18 let. Dále studenti konzumují alkohol doma (25,1 %) nebo doma u někoho jiného (17,8%). Zarážejícím faktorem je téměř neomezená dostupnost širokého spektra relativně velmi levných alkoholických nápojů pro mládež a děti. Zákonná omezující opatření, jako je například zákaz prodeje alkoholu nezletilým, nejsou systematicky kontrolována, nebo jsou postihována více méně symbolicky (VLÁDA [online], 2010). V užívání alkoholických nápojů za rok 2011 se situace téměř nezměnila od poloviny 90. let minulého století. U chlapců vzrostl výskyt pravidelného pití piva, u děvčat vína a u obou pohlaví vzrostl výskyt pravidelné konzumace destilátů a alkopops (tj. alkoholizovaných limonád). Nadměrné dávky alkoholu (5 a více sklenic při jedné příležitosti) více než 3krát v posledním měsíci konzumovalo 21% studentů (DROGYINFO [online], 2011). ESPAD za rok 2003 ukazuje, že užívání alkoholu je běžnou součástí životního stylu šestnáctiletých a studenti v České republice jsou v pomyslném žebříčku na předních místech v Evropě. Svou roli zde hraje celospolečenská tolerance k užívání alkoholu a podceňování rizik, které jsou s jeho užíváním spojené, stejně jako široká dostupnost alkoholu, a to i mládeži do 18 let. - Jakoukoli zkušenost s pitím alkoholu má v ČR 98% respondentů průzkumu. Obdobně vysoký podíl šestnáctiletých pil alkohol v Litvě, na Slovensku, v Rakousku, Dánsku, Estonsku, Německu, Řecku a Lotyšsku. - Častou nebo pravidelnou konzumaci alkoholu lze hodnotit na základě podílu respondentů, kteří pili alkohol více než 40krát v životě. K pravidelnému pití alkoholu se přiznávají nejčastěji studenti v těch zemích, kde je zároveň nejvyšší celoživotní prevalence užití alkoholu. V ČR patří k pravidelným konzumentům alkoholu 46% studentů (54% chlapců a 40% dívek). V pravidelné konzumaci alkoholu se ČR umístila na třetím místě za Dánskem a Rakouskem.

43

Od roku 1999 došlo k výraznému nárůstu pravidelné konzumace alkoholu mezi 16letými, a to jak v ČR, tak s výjimkou Polska a Slovinska, ve všech zemích střední a východní Evropy. - V posledních 30 dnech pilo alkohol v ČR 77% dotázaných studentů. Častou konzumaci alkoholu (10 a vícekrát v posledních 30 dnech, tj. přibližně každý třetí den a častěji). Přiznalo celkem 13% studentů (17% chlapců a 10% dívek). - Častá konzumace alkoholu je nejvyšší v Nizozemsku, Rakousku, Belgii, na Maltě, ve Velké Británii a Irsku, Vývoj od roku 1995 naznačuje ve většině zemí rostoucí častou konzumaci alkoholu mezi mládeží. Z hlediska pohlaví se v České republice i některých dalších zemích ukazuje, že konzumace alkoholu u chlapců od roku 1999 klesla (např. Dánsko, Francie), zatímco častá konzumace alkoholu u dívek má trend rostoucí a dívky se chlapcům v časté konzumaci alkoholu přibližují (DROGY-INFO [online], 2003). Výsledky ESPAD v České republice za rok 2011 vykazují následující: - V užívání alkoholických nápojů se situace téměř nezměnila od poloviny 90. let minulého století. U chlapců vzrostl výskyt pravidelného pití piva, u děvčat vína a u obou pohlaví vzrostl výskyt pravidelné konzumace destilátů a alkopops (tj. alkoholizovaných limonád). Nadměrné dávky alkoholu (5 a více sklenic při jedné příležitosti) více než 3krát v posledním měsíci konzumovalo 21 % studentů. - Oproti roku 2007 se nezměnilo subjektivní vnímání rizik spojených s pitím alkoholu. Necelá polovina dotázaných považuje za rizikové pití 4 nebo více sklenic alkoholu denně. Hlavní řešitel studie Ladislav Csémy z Psychiatrického centra Praha říká: „Dlouhodobě závažným problémem zůstává pití alkoholu mezi dospívajícími. Mezi studenty roste podíl pravidelných konzumentů alkoholu, na oblibě získávají tzv. alkopops, hotové míchané nápoje s obsahem 4-7 % alkoholu, které jsou cílené především na mladé lidi.“ „Na vysoké úrovni zůstává i subjektivně vnímaná dostupnost cigaret a alkoholu, a to i přesto, že se jedná o látky, které by šestnáctiletým studentům neměly být volně dostupné,“ zmiňuje se národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. Celkem snadno by si podle něj cigarety a alkohol dokázalo obstarat více než 85 % studentů. 44

Dlouhodobě převládá podíl respondentů, kteří uvádějí konzumaci alkoholu v restauraci, baru nebo na diskotéce, v posledních letech roste také podíl těch, kteří si alkohol pro vlastní spotřebu kupují v obchodech.“ (ÚŘAD VLÁDY ČR [online], 2012). Nejčastější problémy s užíváním alkoholu a s ním spojeným rizikových chováním mají vysokoškoláci. Vysokoškoláky nejvíc ohrožuje alkohol a s ním spojené násilné chování, úrazy či rizikové sexuální chování. Jako nejtypičtější vzorec užívání alkoholu studenty je popisováno takzvané "flámové pití", což znamená vypití čtyř až pěti alkoholických nápojů za jeden večer. Obecně je v případě studentů častější škodlivé užívání psychoaktivní látky než závislost. Postupem času však hrozí, že se škodlivé užívání může v závislost přeměnit (ČTK [online], 2009).

45

9. NÁPLŇ PRÁCE Náplní práce bylo přispět k prevenci proti alkoholizmu pomocí upřesnění faktorů ovlivňujících konzumaci alkoholu v populaci České republiky. Jako modelový vzorek populace byli vybráni studenti Mendelovy univerzity v Brně.

10. MATERIÁL A METODY Pro naplnění cíle práce byl vypracován dotazník s takovou strukturou otázek, která umožnila specifikovat faktory, které u studentů ovlivňují konzumaci alkoholu. A to především – jaký mají k alkoholu vztah, v jakém množství jej konzumují a jaké důvody je k tomu vedou.

10.1 Výzkumný vzorek Jako modelový vzorek populace byli vybráni studenti Mendelovi univerzity v Brně (věková hranice 19 – 26 let). Byl použit náhodný výběr studentů z různých fakult a ročníků. Celkem na otázky týkající se alkoholu a postoji k němu odpovědělo 100 studentů. Z toho 50 žen a 50 mužů. Dotazníky byly anonymní a na tento fakt byli studenti upozorněni, aby odpovídali pravdivě.

10.2 Výzkumná metoda Pro vytvoření potřebné databáze byl použit dotazník v elektronické formě. Otázky obsažené v dotazníku byly sestaveny dle vlastního návrhu, tak, aby byly vhodné pro vybranou skupinu respondentů. Dotazník obsahuje 32 otázek, z nichž 3 slouží pro zjištění základních informací o dotazovaném (pohlaví, věk, velikost bydliště). Zbylé otázky týkající se faktorů, které by mohly ovlivňovat konzumaci alkoholu, byly sestaveny tak, že bylo u některých možné zatrhnout jednu nebo více odpovědí a u zbylých jednu odpověď. Dotazník je přílohou diplomové práce.

10.3 Analýza dotazníků Odpovědi z dotazníků byly sumarizovány v tabulkách, které jsou přílohou diplomové práce. Ze získaných výsledků byly vybrány ty, u kterých je možno 46

předpokládat, že se navzájem ovlivňují. Tyto vybrané interakce byly pro lepší přehlednost zpracovány ve formě grafů.

Při výpočtu průměrné denní konzumace

alkoholu bylo vycházeno z faktu, že 0,5 l piva obsahuje 20 g alkoholu, 0,2 l vína 19 g alkoholu a 0,05 l destilátu 16 g alkoholu (ALKOHOLIK [online], 2012). Počítáno bylo s tím, že měsíc má 30 dní a zaokrouhlováno bylo na druhé desetinné místo. Procenta byla zaokrouhlována na celé číslo.

11. VÝSLEDKY A DISKUZE Z důvodu některých specifických kombinací otázek není možné všechna uvedená zjištění porovnat s výsledky jiných autorů, zabývajících se touto tématikou.

Počet respondentů

Graf č. 1: Srovnání mužů a žen – průměrná spotřeba alkoholu / den (g)

Graf č. 1 25 20 15 10 5 0 Průměrná denní spotřeba (g)

Ženy

Muži

6,4

20,53

Obsah alkoholu v nápojích – viz materiál a metody. U každého respondenta byla vypočítána průměrná spotřeba na den a následně průměrná denní spotřeba zvlášť u mužů a zvlášť u žen. Z výsledků je patrné, že průměrná denní spotřeba v gramech alkoholu je u mužů 3,21 krát vyšší než je tomu u žen. Průměrná spotřeba nezávisle na pohlaví je tedy 13,47 g alkoholu na den. To odpovídá zhruba 10,78 ml čistého alkoholu (při předpokladu, že 0,8 ml alkoholu váží 1 g) (ALKOHOLIK [online], 2012). V roční spotřebě by tedy hodnota dosahovala zhruba 3,93 l čistého alkoholu na osobu. Tato hodnota je odlišná údajům, jež uvádí ANDERSON a kol. (2012), podle nichž byla v roce 2009 v České republice průměrná spotřeba čistého alkoholu na obyvatele (dospělé osoby) 16,61 l (tab. 1). Spotřeba 47

čistého alkoholu u skupiny respondentů dosahovala hodnot více než čtyřikrát nižších. Domnívám se, že výsledky jsou výrazně odlišné od průměru populace z důvodu vyššího dosaženého vzdělání respondentů. Spotřeba alkoholu na osobu by neměla podle doporučení Státního zdravotního ústavu přesáhnout 6 litrů za rok a u osob mladších 15 let by měla být nulová (SZU [online], 2012). Toto doporučení respondenti tohoto výzkumného souboru splňovali. Graf č. 2: Srovnání velikosti bydliště – ve vztahu k průměrné denní spotřebě alkoholu (g)

Graf č. 2

16 Počet respondentů

14 12

M do 3.000 ob.

10

M 3.-7.000 ob.

8

M nad 7.000 ob.

6

Ž do 3.000 ob.

4

Ž 3.-7.000 ob.

2

Ž nad 7.000 ob.

0 0g

pod 5 g5 - 20 g 21 - 35 36 - 50 51 - 65 nad 65 g g g g

Nejvíce mužů konzumuje alkohol v množství 5-20 g. Je tomu tak i při rozdělení dle velikosti bydliště. Nižší konzumace je patrná u mužů s bydlištěm nad 7.000 obyvatel, kdežto vyšší konzumace je evidentní u mužů s bydlištěm do 3.000 obyvatel. Je možné se tedy domnívat, že na míru konzumace má u mužů vliv velikost bydliště. V malých městech muži konzumují alkoholu více oproti městům větším. Nejvíce žen konzumuje alkohol v množství pod 5 g. Když srovnáme u žen nejčastější konzumaci alkoholu v míře pod 5 g, je zde patrný vliv velikosti bydliště na míru konzumace. U žen s bydlištěm do 3.000 obyvatel je průměrná konzumace nejvyšší a u žen s bydlištěm nad 7.000 obyvatel nejnižší.

48

Na ženy má velikost bydliště výraznější vliv než na muže. Když porovnáme příležitosti pro uplatnění žen ve vztahu k uplatnění mužů, je podle mě situace ve městě pro ženy lepší, než je tomu v malých městech a proto, dle mého názoru, ženy ve větších městech pijí méně alkoholu, než ty na vesnicích. Ve větších městech mají ženy více prostoru pro seberealizaci, méně pro alkohol. Z výsledků je patrný vliv velikosti bydliště na průměrnou denní spotřebu alkoholu u obou pohlaví. Příčinou těchto rozdílů by podle mě mohl být fakt, že lidé žijící ve větších městech byli vychováváni odlišně, než ti, kteří žijí ve městech menších. Na maloměstech je podle mého názoru větší míra tolerance k alkoholu a také si zde dost lidí alkohol vyrábí samo doma. Ve městech je také více možností, jak rozmanitěji trávit čas, než nad sklenkou alkoholu. Graf č. 3: Srovnání počtu obyvatel v bydlišti – ve vztahu k věku první konzumace alkoholu

Graf č. 3 12

Počet respondentů

10 M do 3.000 ob.

8

M 3.-7.000 ob. 6

M nad 7.000 ob.

4

Ž do 3.000 ob. Ž 3.-7.000 ob.

2

Ž nad 7.000 ob.

0 pod 9 let 9 - 11 let 12 - 14 let

15 - 17 18 a více let

Celkový průměr první konzumace alkoholu je u mužů 13,34 let. Celkový průměr první konzumace alkoholu je u žen 13,64 let.

49

Z výsledků je patrné, že věkový průměr první konzumace alkoholu je u žen o 0,3 roku vyšší, čili se nejedná o nijak zvlášť výrazný rozdíl. U mužů je věkový průměr první konzumace nejnižší v bydlišti o velikosti 3. – 7.000 obyvatel. Stejně tak je tomu u žen. U mužů je věkový průměr první konzumace nejvyšší v bydlišti o velikosti do 3.000 obyvatel, naproti tomu u žen je tomu tak v bydlišti nad 7.000 obyvatel. Rozdíly průměrného věku nejsou u mužů v závislosti na bydlišti nijak zvlášť výrazné, kdežto u žen je tento průměr výrazně vyšší u bydliště nad 7.000 obyvatel. Z tohoto je možno usuzovat, že velikost bydliště má na ženy a věk jejich první konzumace alkoholu větší vliv než na muže a že rozdíl celkového průměru věku první konzumace je mezi muži a ženami jen malý. Tento větší vliv na ženy, co se týče velikosti bydliště a jejich první konzumace, si vysvětluji stejně jako u grafu č. 2. Celkově 28 % respondentů konzumovalo alkohol ve věku nižším než 13 let. Jedná se tedy o menší procento, než zjistila studie ESPAD, která uvádí, že dvě třetiny českých dětí požijí alkoholické nápoje ještě před dosažením třináctého roku (ÚŘAD VLÁDY ČR [online], 2012). Naopak ve výzkumném souboru Vejmelkové se ke konzumaci před třináctým rokem života doznalo jen 25 % respondentů, čili obdobné procento jako v tomto výzkumném souboru (VEJMELKOVÁ, 2008). Graf č. 4: Srovnání pohlaví – k čemu vedla první konzumace alkoholu (zda respondentovi chutnal nebo nechutnal a jestli se konzumace v brzké době opakovala)

Graf č. 4 16 14 12 10 8 6 4 2 0

MUŽI ŽENY

50

Z výsledků je patrné, že alkohol při první konzumaci nechutnal více mužům, než žen a z nich v brzké době konzumaci opakovalo o něco více žen. Z mužů a žen, jimž alkohol chutnal, převážná většina mužů konzumaci opakovala, oproti tomu většina žen konzumaci neopakovala. Čili celkově konzumaci v brzké době po první konzumaci opakovalo více mužů, než žen. A to i navzdory faktu, že je u nich průměrný věk první konzumace nižší, než je tomu u žen (viz graf č. 3). Téměř dvakrát více žen než mužů si na první konzumaci nevzpomíná, z čehož je možno usuzovat, že pro muže byla tato zkušenost s alkoholem důležitější, než pro ženy.

Graf č. 5: Srovnání pohlaví – příležitost první konzumace

Graf č. 5 30 25 20 15

MUŽI ŽENY

10 5 0 akce s kamarády

sport. akce

společenská rodinná akce tajná nepamatuji si akce konzumace

Z výsledků jasně vyplívá, že muži nejčastěji poprvé konzumovali alkohol na akci s kamarády, kdežto ženy na rodinné akci. Na příležitost první konzumace si nevzpomíná 3,5 krát více žen než mužů, z čehož je možné usoudit, že muži přikládají své první konzumaci větší důležitost než ženy, a proto si na ni lépe vzpomínají.

51

Graf č. 6: Srovnání pohlaví – důvod první konzumace

Graf č. 6 30 25 20 15 10 5 0

MUŽI ŽENY

Zde je evidentní, že na muže mají, co se týče konzumace alkoholu, největší vliv kamarádi – mnohem větší, než na ženy. U žen byli kamarádi, co by důvod první konzumace, uvedeni až na čtvrtém místě. Ženy naopak k první konzumaci nejvíce vedla zvědavost, která byla u mužů na druhém místě. Kamarádi, co by důvod první konzumace u mužů, jsou v souladu s příležitostí jejich první konzumace (viz graf č. 5), kterou byla nejčastěji akce s kamarády. Graf č. 7: Srovnání pohlaví – celkové pocity z první konzumace

Graf č. 7 40 35 30 25 20

MUŽI

15

ŽENY

10 5 0 příjemné

nepříjemné

52

nepamatuji si

Zde jsou opět patrné rozdíly mezi muži a ženami, kdy 2 krát více mužů mělo oproti ženám příjemné pocity z první konzumace. 2,8 krát více žen než mužů si na pocity nevzpomíná. Opět důkaz toho, že pro muže hraje alkohol v jejich životě důležitější roli, než je tomu u žen. Graf č. 8: Srovnání pohlaví – preferovaný druh alkoholu

Graf č. 8 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

MUŽI ŽENY

U mužů není rozdíl v oblíbenosti piva a vína příliš výrazný, u žen rozdíl mezi vínem a pivem výrazný je. Muži nejvíce preferují pivo (44 %), ženy víno (50 %), což jsou obdobné hodnoty jako u výzkumného souboru Vejmelkové (VEJMELKOVÁ, 2008). Celkově nejvíce respondentů (bez rozdílu pohlaví) preferuje víno 45 % a pivo 34 %. Tyto hodnoty jsou odlišné od výsledků Vejmelkové, jež u svých respondentů uvádí jako celkově nejoblíbenější nápoj pivo (45 %) a na druhém místě víno (41 %) (VEJMELKOVÁ, 2008).

53

Graf č. 9: Srovnání pohlaví – nejčastější důvod momentální konzumace

Graf č. 9 40 35 30 25 20 15 10 5 0

MUŽI ŽENY

U obou pohlaví jsou nejčastějším důvodem konzumace alkoholu oslavy a setkání s přáteli a rodinou. Jako druhý nejčastější důvod byl uveden fakt, že alkohol respondentům chutná. Relativně dost respondentů potřebuje alkohol k uvolnění, přičemž muži více, než ženy. Graf č. 10: Srovnání pohlaví – nejčastější místo konzumace

Graf č. 10 30 25 20 15 MUŽI

10

ŽENY

5 0

54

Muži i ženy nejčastěji alkohol konzumují v hospodě, přičemž u mužů je rozdíl oproti ostatním možnostem vyšší, než je tomu u žen. Muži tedy hospodu preferují ze všech možností jednoznačněji, než ženy. Tyto výsledky jsou podobné výsledkům Vejmelkové, u níž také většina respondentů (46 %) nejčastěji alkohol konzumuje v hospodě. Rozdílný je fakt, že z mých respondentů nejčastěji konzumují alkohol v hospodě muži i ženy, kdežto u Vejmelkové jen muži. Ženy z jejího souboru nejčastěji konzumují doma nebo u přátel (VEJMELKOVÁ, 2008). Tyto rozdíly patrně plynou z toho, že v souboru respondentů Vejmelkové nebyli zahrnuti jen studenti, ale všechny věkové kategorie. Studie ESPAD (studie týkající se šestnáctiletých) rovněž uvádí, že i mladiství nejčastěji pijí alkohol v hospodách nebo barech - 35 % z nich (VLÁDA [online], 2010). Graf č. 11: Vztah rodičů respondenta k alkoholu – ve vztahu k respondentovu názoru, zda je správné, že společnost v tak vysoké míře alkohol toleruje

Graf č. 11 25 20 15 10

ano

5

ne nevím

0

Většina respondentů má za rodiče mírné konzumenty – z nich muži mají jednoznačnější názor na to, že není správná tak vysoká míra tolerance naší společnosti k alkoholu. Ženy jsou k jednoznačnému vyjádření zdráhavější. Muži, mající za rodiče abstinenty, považují toleranci společnosti k alkoholu za nesprávnou častěji, než ženy. Tento

55

výsledek byl pro mě překvapujícím, protože jsem očekávala přesný opak u názorů obou pohlaví. U respondentů, majících za rodiče silné konzumenty je vidět nesouhlas s tolerancí k alkoholu. Graf č. 12: Viděli respondenti již v dětství rodiče někdy podnapilé? – ve vztahu k věku jejich první konzumace

Graf č. 12 14

Počet respondentů

12 M ne

10

M výjimečně 8

M často M nepamatuji si

6

Ž ne Ž výjimečně

4

Ž často 2

Ž nepamatuji si

0 pod 9 let 9 - 11 let 12 - 14 let

15 - 17 18 a více let let

Je evidentní, že muži, kteří během dětství neviděli své rodiče v podnapilém stavu, alkohol poprvé konzumovali v pozdějším věku, než ostatní skupiny. U žen je tomu jinak – v nejvyšším věku poprvé konzumovaly ženy, které své rodiče viděly podnapilé často. U mužů i žen v nejnižším věku konzumovali ti, kteří své rodiče viděli v podnapilém stavu výjimečně. Pro ženy bylo očividně odstrašujícím příkladem, vidět rodiče často podnapilé, kdežto na muže mělo dobrý vliv, že své rodiče podnapilé v dětství nikdy neviděli. Výjimečné spatření rodičů v podnapilém stavu během dětství, mělo na obě pohlaví v tomto vztahu nejhorší vliv a způsobilo nejčasnější konzumaci alkoholu. Dle mého 56

názoru je tomu tak proto, že alkohol tito respondenti brali od malička za normální součást života a zároveň nebyli vystaveni nepříjemným pocitům, které by se dostavily, kdyby své rodiče viděli v podnapilém stavu často. Graf č. 13: Věkové kategorie první konzumace – ve vztahu k názoru, zda je správná všeobecná tolerance k alkoholu v naší společnosti

Graf č. 13 12 10

8 ano

6

ne nevím

4 2 0 M pod M 9 - M 12 - M 15 - M 18 a Ž pod Ž 9 - 11 Ž 12 - Ž 15 - Ž 18 a 9 let 11 let 14 let 17 let více let 9 let let 14 let 17 let více let

Muži, kteří si myslí, že tolerance k alkoholu není správná, paradoxně poprvé alkohol konzumovali v nejnižším věku. U žen je tomu naopak. Ty, které si myslí, že tolerance k alkoholu správná není, konzumovaly alkohol poprvé v nejpozdějším věku, čili ve větším souladu se svými momentálními názory.

57

Graf č. 14: Celkové pocity z první konzumace – ve vztahu k čemu (zda alkohol chutnal a zda se v brzké době konzumace opakovala)

Graf č. 14 16

Počet respondentů

14 12 10 M příjemné

8

M nepříjemné

6

M nepamatuji si

4

Ž příjemné

2

Ž nepříjemné

0

Ž nepamatuji si

Mužům, kteří označili celkové pocity ze své první konzumace jako příjemné, alkohol většinou chutnal a konzumaci v brzké době opakovali, na rozdíl od žen, které navzdory příjemným pocitům a tomu, že jim alkohol chutnal, svou konzumaci v brzké době většinou neopakovaly. Domnívám se, že toto souvisí také s důvody, kvůli kterým respondenti alkohol poprvé konzumovali. Ženy uvedly jako nejčastější důvod první konzumace zvědavost (viz. graf č. 6). Je tedy evidentní, že konzumací svou zvědavost ukojily a již neměly potřebu konzumaci v nejbližší době opakovat. Naproti tomu většina mužů uvedla coby důvod kamarády – vliv kamarádů nadále přetrvával, a proto se konzumace v brzké době opakovala. Muži i ženy dosahovali stejných výsledků v případě, že měli z první konzumace pocity nepříjemné – alkohol jim většinou nechutnal a konzumaci v brzké době neopakovali.

58

Graf č. 15: Muži: vztah rodičů k alkoholu – ve vztahu k respondentově spotřebě alkoholu (g/den)

Počet respondentů

Graf č. 15 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

abstinenti mírní konzumenti silní konzumenti alkoholici vyléčení alkoholici 0g

pod 5 g5 - 20 g 21 - 35 36 - 50 51 - 65 nad 65 g g g g

Graf č. 16: Ženy: vztah rodičů k alkoholu – ve vztahu k respondentově spotřebě alkoholu (g/den)

Graf č. 16 30 Počet respondentů

25 20

abstinenti

15

mírní konzumenti silní konzumenti

10

alkoholici

5

vyléčení alkoholici

0 0g

pod 5 g5 - 20 g 21 - 35 36 - 50 51 - 65 nad 65 g g g g

Nejnižší míra průměrné denní konzumace alkoholu se vyskytuje u těch mužů, kteří mají za rodiče alkoholiky. Ženy mající za rodiče alkoholiky naopak dosahují konzumace nejvyšší a nejnižší nejnižších hodnot dosahují u rodičů abstinentů. Muži s rodiči mírnými konzumenty dosahují hodnot nejvyšších. 59

Díky těmto výsledkům je možno se domnívat, že ženy více kopírují chování svých rodičů, než muži. Ti, zdá se, mají naopak návyky odlišné, než jejich rodiče. Na ženy má tedy dle těchto výsledků nevhodné chování rodičů negativnější vliv než na muže. Graf č. 17: Muži: respondentův názor na ceny za alkohol – ve vztahu ke spotřebě alkoholu (g/den)

Graf č. 17 14

Počet respondentů

12 10

přiměřené

8 6

vysoké

4

nízké

2

nevím

0

0g

pod 5 g 5 - 20 g 21 - 35 36 - 50 g 51 - 65 g nad 65 g g

Graf č. 18: Ženy: respondentův názor na ceny za alkohol – ve vztahu ke spotřebě alkoholu (g/den)

Graf č. 18 Počet respondentů

14 12 10

přiměřené

8 6

vysoké

4

nízké

2

nevím

0

0g

pod 5 g 5 - 20 g 21 - 35 36 - 50 g 51 - 65 g nad 65 g g

U mužů i žen jsou nejsilnějšími konzumenti ti, kteří si myslí, že jsou ceny za alkohol vysoké. Za nízké je v obou případech považují nejslabší konzumenti. Ačkoli tedy nejsilnější konzumenti ceny považují za vysoké, tak i přes tento názor konzumují alkoholu nejvíce. 60

Je tedy možné se domnívat, že když už lidé, kteří jsou silnějšími konzumenty, alkohol konzumují, tak jej budou konzumovat dál i za předpokladu, že by byly ceny ještě vyšší. Vyšší ceny alkoholu by tedy pravděpodobně spíše sloužily jako prevence pro ty, kteří zatím alkohol nejsou zvyklí konzumovat v takové míře a dále pro dospívající mládež. Graf č. 19: Muži: nejčastější důvod konzumace – ve vztahu ke spotřebě alkoholu (g/den)

Graf č. 19 14

chutná mi uvolnění

Počet respondentů

12

protože ho konzumují ostatní oslavy, setkání

10 8 6

smutek, samota

4

nekonzumuji

2 0

nevím 0g

pod 5 5 - 20 21 - 36 - 50 51 - 65 nad 65 g g 35 g g g g

Graf č. 20: Ženy: nejčastější důvod konzumace – ve vztahu ke spotřebě alkoholu (g/den)

Graf č. 20 Počet respondentů

25

chutná mi uvolnění

20

protože ho konzumují ostatní oslavy, setkání

15 10

smutek, samota

5

nekonzumuji

0

0g

pod 5 5 - 20 21 - 36 - 50 51 - 65 nad 65 g g 35 g g g g

61

nevím

Nejvyšších hodnot konzumace alkoholu dosahují ti muži, kteří konzumují alkohol z důvodu, protože jej konzumují ostatní. Hned v závěsu se nachází ti, kteří jej konzumují, protože jim chutná. Ženy, konzumující alkohol z důvodu, že jim chutná, dosahují nejvyšších hodnot. Nejvíce respondentů konzumuje alkohol z důvodu oslav a setkání s přáteli a rodinou. Zde je možno se domnívat, že u mužů a žen, konzumujících alkohol proto, že jim chutná, je nejvyšší riziko nadměrné konzumace. Graf č. 21: Muži: z jakých zdrojů respondenti získávají alkohol – ve vztahu ke spotřebě alkoholu (g/den)

Graf č. 21 Počet respondetů

25 20

kupuji

15

dostávám

10

vyrábím

5

rodina vyrábí

0

nekonzumuji 0g

pod 5 g 5 - 20 g 21 - 35 36 - 50 51 - 65 nad 65 g g g g

Graf č. 22: Ženy: z jakých zdrojů respondenti získávají alkohol – ve vztahu ke spotřebě alkoholu (g/den)

Počet respondentů

Graf č. 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

kupuji dostávám vyrábím rodina vyrábí nekonzumuji

0g

pod 5 g 5 - 20 g 21 - 35 36 - 50 51 - 65 nad 65 g g g g 62

Nejvyšší množství alkoholu konzumují muži, jejichž rodina alkohol vyrábí. V závěsu jsou ti, kteří si jej vyrábí sami. Naopak u žen, které zvolily tyto dvě možnosti je míra konzumace nejnižší. Muži s nejvyšší mírou konzumace alkoholu si jej tedy nejčastěji obstarávají z vlastních zdrojů. Toto zjištění je v souladu s faktem, že nejsilnějším konzumentům připadají ceny za alkohol vysoké (viz graf č. 17). Ženy s nejvyšší konzumací alkohol nejčastěji dostávají, což je také v souladu s tím, že tato skupina považuje ceny za alkohol za vysoké (viz graf č. 18). Graf č. 23: Muži: jakou dennodenní dávku alkoholu respondenti považují za přijatelnou – ve vztahu k respondentově průměrné denní konzumaci (g/den)

Graf č. 23 25

Počet respondentů

20 a 15

b c d

10

e

f 5

0 0g

pod 5 g 5 - 20 g 21 - 35 g 36 - 50 g 51 - 65 g nad 65 g

63

Graf č. 24: Ženy: jakou dennodenní dávku alkoholu respondenti považují za přijatelnou – ve vztahu k respondentově průměrné denní konzumaci (g/den)

Graf č. 24 25

Počet respondentů

20 a b

15

c d

10

e f

5

0 0g

pod 5 g 5 - 20 g 21 - 35 g 36 - 50 g 51 - 65 g nad 65 g

Vysvětlivky: a = nulovou b = zhruba 0,5 l piva/0,2 l vína/0,04 l destilátu c = zhruba 1 l piva/0,5 l vína/0,08 l destilátu d = max 1,5 l piva/1 l vína/0,15 l destilátu e = více než 1,5 l piva/1 l vína/0,15 l destilátu f = nevím Muži i ženy, považující za přijatelnou nejvyšší vyplněnou míru každodenní konzumace alkoholu (možnost c), také dosahují nejvyššího průměrného denního příjmu. Naprostá většina respondentů zvolila možnost b. Z mužů, kteří zvolili možnost b, se do tohoto průměrného denního množství alkoholu (zhruba do 20 g alkoholu/ den) se svou konzumací vejde 66 % z nich. U žen dokonce 95 % z nich. Je evidentní, že většina respondentů se svou konzumací vejde do, dle svých názorů, nejvyšší přijatelné každodenní dávky alkoholu. Čili většina z nich se drží svých názorů. 64

Graf č. 25: Muži: intervaly konzumu alkoholu – ve vztahu k průměrné spotřebě alkoholu za den (g)

Počet respondentů

Graf č. 25 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

denně týdně měsíčně nekonzumuji

0g

pod 5 g 5 - 20 g 21 - 35 36 - 50 51 - 65 nad 65 g g g g

Graf č. 26: Ženy: intervaly konzumu alkoholu – ve vztahu k průměrné spotřebě alkoholu za den (g)

Graf č. 26 Počet respondentů

16 14 12 10

denně

8

týdně

6

měsíčně

4

nekonzumuji

2 0

0g

pod 5 g 5 - 20 g 21 - 35 36 - 50 51 - 65 nad 65 g g g g

Muži, každodenní konzumenti, dosahují nejčastěji průměrné denní konzumace 36 -50 g alkoholu, týdenní konzumenti 5 – 20 g alkoholu a měsíční konzumenti pod 5 g alkoholu. Z žen, konzumujících alkohol týdně, taktéž většina dosahuje průměrných denních hodnot 5 -20 g alkoholu a u měsíčních konzumentek jsou hodnoty ve většině případů pod 5 g alkoholu. Čili stejné hodnoty, jako u mužů s tím rozdílem, že žádná žena alkohol nekonzumuje denně. 65

Z hodnot je patrné, že u mužů je frekvence konzumace alkoholu vyšší. Celkově je zde 9 % respondentů, každodenních pijáků, 54 % týdenních pijáků, 31 % měsíčních konzumentů a 6 % abstinentů. Počet každodenních konzumentů koresponduje s výsledky Vejmelkové, která ve svých výsledcích udává 10,5 % pijáků, konzumujících alkohol téměř denně. Ve svých výsledcích dále uvádí, že 3,6 % respondentů alkohol nekonzumuje vůbec, což je 1,7 krát méně, než počet abstinentů mezi mými respondenty (VEJMELKOVÁ, 2008). Vzhledem k tomu, že ve výzkumném vzorku Vejmelkové, byli zařazeni respondenti různého věku i vzdělání, je možné usuzovat, že mezi vysokoškoláky je možné nalézt více abstinentů, než v ostatních skupinách obyvatel. 36 % žen vypije během jedné konzumace čtyři a více alkoholické nápoje. U mužů se jedná o celých 56 % z nich (data ze souhrnných tabulek Tab. 2 a Tab. 3 vyplněných dotazníků, viz přílohy). Jako nejtypičtější vzorec užívání alkoholu studenty je popisováno takzvané "flámové pití", což znamená vypití čtyř až pěti alkoholických nápojů za jeden večer. Obecně je v případě studentů častější škodlivé užívání psychoaktivní látky než závislost. Postupem času však hrozí, že se škodlivé užívání může v závislost přeměnit (ČTK [online], 2009). Tento fakt je možné pozorovat u výrazného počtu respondentů mého výzkumného vzorku, především však u mužů. Graf č. 27: Srovnání pohlaví – faktory ovlivňující spotřebu alkoholu

Graf č. 27 30 25 20 15 10 5 0

MUŽI ŽENY cena

nejistá kvalita

zdravotní dostupnost varování na alkoholu etiketě

veřejné mínění

žádný zmíněný faktor

Je zřejmé, že míru konzumace by u mužů i žen nejvíce ovlivnila nejistá kvalita nápoje, přičemž pro ženy je tento důvod výrazně důležitější oproti jiným faktorům. Muži totiž jako téměř stejně důležitý faktor označili i cenu. Dá se usuzovat, že kvalita nápoje hraje u žen o něco větší roli, než u mužů. 66

12. ZÁVĚR Výsledky této práce je možné rozdělit do dvou oblastí. V první jsou odpovědi na otázky týkající se momentální konzumace alkoholu respondentů, ve druhé části jsou odpovědi zaměřené na otázky týkající se první konzumace alkoholu. Z odpovědí uvedených respondenty vyplývá, že alkohol konzumuje 94 % studentů Mendelovy univerzity v Brně. Mezi ženami je dvakrát více abstinentů, než mezi muži. Co se týče spotřeby alkoholu, je jeho průměrná spotřeba u mužů 3,21 krát vyšší, než je tomu u žen (muži 20,53 g alkoholu/ den, ženy 6,4 g alkoholu za den). Nejvíce mužů konzumuje alkohol v množství 5 – 20 g/den a nejvíce žen v množství pod 5 g/den. Z výsledků srovnání velikosti bydliště a míry konzumace je patrné, že muži i ženy s bydlištěm do 3.000 obyvatel konzumují alkohol v nejvyšším množství a muži i ženy s bydlištěm nad 7.000 obyvatel naopak v množství nejnižším. Velikost bydliště je tedy jasným faktorem, ovlivňujícím míru konzumace alkoholu, přičemž na ženy má tento faktor výrazně vyšší vliv. Nejoblíbenějším nápojem bylo u mužů pivo a u žen víno, přičemž u žen je tato preference výraznější oproti jiným druhům alkoholu, než je tomu u mužů. Jako nejčastější důvod konzumace alkoholu uvedla obě pohlaví oslavy a setkání s přáteli a rodinou. Druhým nejčastějším důvodem byl uveden fakt, že alkohol respondentům chutná. Jako místo konzumace muži i ženy nejčastěji volí hospodu, přičemž u mužů je rozdíl oproti ostatním možnostem výraznější, než je tomu u žen. Muži hospodu preferují jednoznačněji, než ženy. Většina respondentů uvedla, že má za rodiče mírné konzumenty alkoholu – z nich mají muži jednoznačnější názor na to, že není správná tak vysoká tolerance naší společnosti k alkoholu. U respondentů, majících za rodiče silné konzumenty, byl vidět nesouhlas s tolerancí k alkoholu. Nejnižší míra průměrné denní konzumace alkoholu se vyskytuje u mužů, kteří mají za rodiče alkoholiky. Naopak ženy, mající rodiče alkoholiky, dosahují konzumace nejvyšší a nejnižších hodnot dosahují u rodičů abstinentů. Domnívám se proto, že ženy

67

více kopírují chování svých rodičů, než muži. Na ženy má tedy dle těchto výsledků nevhodné chování rodičů negativnější vliv, než na muže. Nejsilnějšími konzumenty jsou u obou pohlaví jedinci, kteří si myslí, že jsou ceny za alkohol vysoké. Je tedy možné se domnívat, že když už lidé, kteří jsou silnějšími konzumenty, alkohol konzumují, tak jej budou konzumovat dál i za předpokladu, že by byly ceny ještě vyšší. Vyšší ceny alkoholu by tedy pravděpodobně spíše sloužily jako prevence pro ty, kteří zatím alkohol nejsou zvyklí konzumovat v takové míře a dále pro dospívající mládež. S tímto souvisí výsledky, že nejvyšší množství alkoholu konzumují muži, jejichž rodina alkohol vyrábí. V závěsu jsou ti, kteří si jej vyrábí sami. Muži s nejvyšší mírou konzumace alkoholu si jej tedy nejčastěji obstarávají z vlastních zdrojů. Ženy s nejvyšší konzumací alkohol nejčastěji dostávají. Nejvyšších hodnot konzumace alkoholu také dosahují muži, kteří alkohol konzumují z důvodu, protože jej konzumují ostatní. Hned v závěsu jsou ti, kteří jej konzumují, protože jim chutná. Z žen dosahují nejvyšších hodnot ty, které jej konzumují, protože jim chutná. Nejvíce mužů a žen ale alkohol konzumuje z důvodu oslav a setkání s přáteli a rodinou. Je zřejmé, že největší riziko nadměrné konzumace se vyskytuje u respondentů, jež alkohol konzumují, protože jim chutná. Frekvence konzumace alkoholu je u mužů vyšší, než je tomu u žen. Během jedné konzumace vypije 36 % žen čtyři a více alkoholické nápoje. U mužů se jedná o celých 56 % z nich. Míru konzumace by u mužů i žen nejvíce ovlivnila nejistá kvalita nápoje, přičemž pro ženy je tento důvod výrazně důležitější oproti jiným faktorům. Muži totiž jako téměř stejně důležitý faktor označili i cenu. Proto usuzuji, že pro ženy hraje kvalita nápoje o něco větší roli, než pro muže. Věkový průměr první konzumace alkoholu je u mužů 13,34 let a u žen 13,64 let. Nejedná se o nijak zvlášť výrazný rozdíl. Při srovnání velikosti bydliště a věku první konzumace vyšlo najevo, že u mužů je věkový průměr první konzumace nejvyšší v bydlišti o velikosti do 3.000 obyvatel, naproti tomu u žen je tomu tak v bydlišti nad 7.000 obyvatel. Rozdíly průměrného věku nejsou u mužů v závislosti na bydlišti nijak zvlášť výrazné, kdežto u žen je tento průměr výrazně vyšší u bydliště nad 7.000 obyvatel. Na ženy má tedy velikost bydliště výraznější vliv, než na muže. 68

Alkohol při první konzumaci nechutnal více mužům, než žen a z nich v brzké době konzumaci opakovalo o něco více žen. Z mužů a žen, jimž alkohol chutnal, převážná většina mužů konzumaci opakovala, oproti tomu většina žen konzumaci neopakovala. Čili celkově konzumaci v brzké době po první konzumaci opakovalo více mužů, než žen. Téměř dvakrát více žen než mužů si na první konzumaci nevzpomíná, z čehož je možno usuzovat, že pro muže byla tato zkušenost s alkoholem důležitější, než pro ženy. Muži nejčastěji alkohol poprvé konzumovali na akci s kamarády, kdežto ženy na rodinné akci. Na příležitost první konzumace si nevzpomíná 3,5 krát více žen než mužů. Na muže tohoto výzkumného vzorku měli při první konzumaci největší vliv kamarádi – mnohem větší, než na ženy. U žen byli kamarádi, co by důvod první konzumace, uvedeni až na čtvrtém místě. Ženy naopak k první konzumaci nejvíce vedla zvědavost, která byla u mužů na místě druhém. Dvakrát více mužů mělo oproti ženám celkově příjemné pocity z první konzumace. Téměř třikrát více žen než mužů, si na pocity nevzpomíná. Toto je opět důkaz toho, že pro muže hraje alkohol v jejich životě důležitější roli, než je tomu u žen. Z výsledků je zřejmé, že muži, kteří během dětství neviděli své rodiče v podnapilém stavu, alkohol poprvé konzumovali v pozdějším věku, než ostatní skupiny. U žen je tomu ale jinak – v nejvyšším věku poprvé konzumovaly ženy, které své rodiče viděly podnapilé často. U obou pohlaví v nejnižším věku konzumovali ti, kteří své rodiče viděli v podnapilém stavu výjimečně. Pro ženy bylo očividně odstrašujícím příkladem, vidět rodiče často podnapilé, kdežto na muže mělo dobrý vliv, že své rodiče podnapilé v dětství nikdy neviděli. Výjimečné spatření rodičů v podnapilém stavu během dětství, mělo na obě pohlaví v tomto vztahu nejhorší vliv a způsobilo nejčasnější konzumaci alkoholu. Domnívám se, že tomu tak bylo proto, že alkohol tito respondenti brali od malička za normální součást života a přitom nebyli vystaveni nepříjemným pocitům, které by se dostavily, kdyby své rodiče viděli v podnapilém stavu často. Muži s názorem, že tolerance k alkoholu není správná, paradoxně poprvé alkohol konzumovali v nejnižším věku. U žen tomu bylo naopak, čili ve větším souladu s momentálními názory. Mužům, kterým byla první konzumace alkoholu celkově příjemná, alkohol většinou chutnal a konzumaci v brzké době opakovali. U žen tomu bylo opačně – ty navzdory 69

příjemným pocitům a tomu, že jim alkohol chutnal, sovu konzumaci v brzké době většinou neopakovaly. Domnívám se, že toto souvisí s důvody, kvůli kterým respondenti alkohol poprvé konzumovali. Ženy uvedly jako nejčastější důvod první konzumace zvědavost. Je tedy evidentní, že konzumací svou zvědavost ukojily a již neměly potřebu konzumaci v nejbližší době opakovat. Nejčastější důvod první konzumace u mužů – kamarádi, co by vliv nadále přetrvával, a proto se konzumace v brzké době opakovala.

70

13. SOUHRN

Diplomová práce na téma „Faktory ovlivňující konzumaci alkoholu v populaci ČR“ byla vypracována na Mendelově univerzitě v Brně, Agronomické fakultě. Zabývá se přístupem naší společnosti ke konzumaci alkoholu a rozebírá jednotlivé faktory, které mohou ovlivnit rozvoj nepřiměřené konzumace alkoholických nápojů. Charakterizuje také aktuální situaci v České republice a tuto situaci porovnává s Evropskou Unií. Zpracovává, jak jednotlivé faktory ovlivnily chování studentů Mendelovy univerzity v Brně k alkoholu, a formuluje výživová doporučení v rámci této problematiky. Klíčová slova: alkohol, alkoholismus, faktory ovlivňující konzumaci alkoholu, tolerance k alkoholu, situace v ČR a EU

14. SUMMARY Diploma thesis, which topic is „Factors affecting alcohol consumpiton in the population of the Czech republic“ was prepared at Mendel University in Brno, Faculty of Agronomy. It deals with the attitude of our society to consumption of alcohol and discusses the individual factors, that may affect the development of excessive consumption of alcoholic beverages.Thesis characterizes the current situation in the Czech Republic and compares this situation with the European Union. Processes, as individual factors affecting the behavior of students at Mendel University in Brno to alcohol, and makes nutritional recommendations under this theme.

Key words: alcohol, alcoholism, factors affecting alcohol consumption, tolerance to alcohol, the situation in the CZ and EU

71

15. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ANDERSON, P., GUAL, A., COLON, J.: Alcohol and Primary Heatlt Care: Clinical Guidelines on Identification and Brief Interventions. Barcelona: Helath Department of the Government of Catalonia, 2005. ANONYM. WHO, ŽENEVA. Terminologický slovník alkoholu a drog. 1.vyd., Praha: Psychiatrické centrum. 2000. 80 s. ISBN 80-851-2108-05. ANONYM. Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů. Účinný od 1. ledna 2006. BÚTORA, M.: Mne sa to nemôže stať. Sociologické kapitoly z alkoholismu. 1. vyd. Martin. Osveta, 1989. 334 s. ISBN 80-217-0076-9. CORDER, R. Víno jako lék. 1. vydání. Praha: Ikar. 2007. 287 s. ISBN 987-80-249-0992-9. GOODYER, P. Drogy a teenageři. 1. vyd. Praha: Slovanský dům. 2001. 162 s. ISBN 80-86421-44-9. HAJNÝ, M. O rodičích, dětech a drogách: drogy a jejich účinky, rizika zvyšující užívání drog, léčba, problémové situace. 1. vyd. Praha: Grada, 2001. 133 s. ISBN 80-247-0135-9. HELLER, J., PECINOVSKÁ, O. a kol. Závislost známá neznámá. 1.vyd. Praha: Grada, 1996. 162 s. ISBN 80-7169-277-88. HONS, V., ÚLEHLOVÁ-TILSCHOVÁ, M. Správná výživa a stravování. 1. vyd. Praha: Vydavatelství obchodu. 1961.175 s.

72

HUBÁČEK, V., KRAUS, V. Hrozny a víno z vinice i zahrady. 1. vydání. Praha. 1982. 300 s.

HUSS, M. Alcoholismus chronicus, ellet chronik alkoholsjudkom; ett bidrag till dyskrasiernas Kännendom, enlight egen och andras erfarenhet, Stockholm, 1849. JANÍK, A., DUŠEK, K. Drogy a společnost. 1. vyd. Praha: Aviceum. 1990. 342 s. ISBN 80-201-0087-3. JEDLIČKA, R., KOŤA, J. Analýza a prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 169 s. ISBN 328-233-97. JONES, F. Víno – každý den sklenku pro zdraví. 1. vyd. Praha. 1998. 235 s. ISBN 80 – 7176 – 5. KALINA, K.: Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup 1. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. 319 s. ISBN 80-86734-05-6. KOHOUT, F. O víně. 2. vyd. Praha: Merkur. 1986. 265 s. KOMPRDA, T. Výživou ke zdraví. 1. vydání. Velké Bílovice: TeMi CZ. 2009. ISBN 978-80-87156-41-4. KRAUS, B. Sociální aspekty výchovy. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus. 1998. 110 s. ISBN 80-7041-841-9. KUNDRLE, S. Bio-psycho-sociálně-spirituální model závislosti jako východisko k primární, sekundární a terciální prevenci. In KALINA, K. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. 319, 343 s. ISBN 80-86734-05-6. KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol.: Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2005. 546 s. ISBN 80-7179-813-4.

73

KUCHTA, J., VÁLKOVÁ, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2005. 544 s. ISBN 80-7179-813-4. MALÍK, F., HRONSKÝ, V., LIPTÁKOVÁ, M. Zdravie vo víně?. Vinohrad. Ročník 37, č. 2. 1999. 40 s. NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti – jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat, jak je zvládat. 3. vyd. Praha: Sportpropag ve spolupráci s MŠMT ČR. 1995. 160 s. ISBN 80-238-1809-0. NEŠPOR, K. a kol. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 150 s. ISBN 80-7178-432-X-. NEŠPOR, K. Zůstat střízlivý. Praktické návody pro ty, kteří mají problém s alkoholem a jejich blízké. 1. vyd. Brno: Host. 2006. 236 s. ISBN 80-7294-206-9. NEŠPOR, K. Středoškoláci o drogách, alkoholu a kouření. 1. vyd. Praha: Portál, 1995. 126 s. ISBN 80-7178-086-3. NEŠPOR, K. Vaše děti a návykové látky. 1.vyd. Praha: Portál. 2001. 157 s. ISBN 80.7178.515-6. PÁNEK, J., POKORNÝ, J., DOSTÁLOVÁ, J. Základy výživy a výživová politika. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. 2002. 219 s. ISBN 80-7080-468-8. PIPEKOVÁ, J. A KOL. Kapitoly ze speciální pedagogiky, Brno. Vyd. Paido. 1998. 234 s. ISBN 80-85931-65-6. POPOV, P. Alkohol In Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. 1. vyd. 319, 343 s. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. SALFELLNER, H. Víno a medicína. 1. vyd. Praha. 1992. 192 s. ISBN 80 – 901370–0–8. 74

SHARON, M. Moderní výživa od A do Z. Malá encyklopedie výživy. 1. vyd. Brno. 1998. ISBN 80-902502-1-1. SKÁLA, Jaroslav. Až na dno: Fakta o alkoholu a jiných návykových látkách. 4. vyd. Praha: Avicenum, 1988. 144 s. SKÁLA, J. Závislost na alkoholu a jiných drogách. 1.vyd. Praha, Aviceum, 1987. 206 s. SOURNIA, Jean-Charles. Dějiny pijáctví. 1.vyd. Praha: Garamont, 1999. 304 s. ISBN 80-8637-901-9. STRATIL, P. Abc zdravé výživy, 2. díl I. 1. vyd. Havlíčkův Brod. 1993. ISBN 80-900029-8-6. ŠAMÁNEK, M., URBANOVÁ, Z. Pít či nepít? Pití vína a srdeční infarkt. 1. vyd. Praha. 2003. 68 s. ISBN 80-86031-46-2. ŠEDIVÝ, V. Lidé, alkohol, drog. 1.vyd., Praha: Naše vojsko, 1988, 158 s. ÜHLINGER, C., TSCHUI, M. Když někdo blízký pije. Rady pro rodiny osob závislých na alkoholu. Praha: Portál. 2009. 140 s. ISBN 978-80-7367-610-0. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha: Portál, 2004. 870 s. ISBN 80-7178-802-3. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 353 s. ISBN 80-7178-496-6. VEJMELKOVÁ, L. Statistické zpracování výzkumu konzumace alkoholu. [Bakalářská práce]. Brno 2008. MENDELU Brno. Fakulta agronomická.

75

ZÁŠKODNÁ, H. Sociální deviace dětí a mládeže.

1. vyd. Ostrava: Ostravská

univerzita Ostrava. 1998. 94 s. ISBN 80-7042-519-9. INTERNETOVÉ ZDROJE ALKOHOLIK. Historie pití alkoholu a tresty za opilost a opilství (online). 2003. Citováno 20. 2. 2012. Dostupné z: . ALKOHOLIK. Obsah alkoholu v alkoholických nápojích. Citováno 1. 3. 2012. Dostupné z: .

ANDERSON A KOL. Alcohol in the European Union, Consumption, harm and policy approaches. World Health Organization, Regional office for Europe. Denmark. 2012. Citováno 5. 4. 2012. Dostupné z: . ISBN 978 92 890 0264 6. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Spotřeba potravin v roce 2006 (online). 2006. Citováno 22.2.2012. Dostupné z . ČTK. Vysokoškoláci se nejvíc potýkají s alkoholem. Univerzita Karlova v Praze – i – forum. 2009. Citováno 5. 4. 2012. Dostupné z: . ESPAD 2003. Pití alkoholu mezi českými šestnáctiletými – srovnání s Evropou ESPAD. 2003.

Citováno

20.

2.

2012.

Dostupné

z:


info.cz/index.php/info/vyzkum/piti_alkoholu_mezi_ceskymi_sestnactiletymi_srovnani_ s_evropou_espad_2003>. 76

Facts about alcohol use during pregnancy (online). Silver Springs: The Arc.c2002. 2002. Citováno 22. 2. 2012. Dostupné z: . Fetální

alkoholový

syndrom

(online).

Citováno

22.2.2012.

Dostupné

z . NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti: jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat, jak je zvládat (online). 5. revid. vyd. Praha: Sportpropag 2003. Citováno 21. 2 2012. Dostupné z: . STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV. Národní monitorovací středisko pro alkohol a tabák. Citováno 5. 4. 2012. Dostupné z: .

ÚŘAD VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY. Výsledky evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách ESPAD v ČR v r. 2011. Tisková zpráva. Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky. 2012. Citováno 29. 3. 2012. Dostupné z: .

VLÁDA. Konzumace alkoholu dětmi a mláděží je u nás častým jevem. 2010. Citováno 10.3.2012.

Dostupné

z:


zpravy/konzumace-alkoholu-detmi-a-mladezi-je-u-nas-castym-jevem-76255/

77

16. PŘÍLOHY Dotazník alkoholické nápoje: 4) ● K ČEMU VEDLA VAŠE PRVNÍ ZKUŠENOST S ALKOHOLEM ◌ nechutnal mi a delší období se konzumace neopakovala ◌ nechutnal mi, ale i přesto se konzumace při dalších příležitostech opakovala ◌ chutnal mi, ale konzumace se v brzké době neopakovala ◌ chutnal mi a konzumace se při dalších příležitostech opakovala ◌ nepamatuji si 5) ● VIDĚLI JSTE JIŽ V DĚTSVÍ NĚKOHO Z RODIČŮ V PODNAPILÉM STAVU? ◌ ne ◌ ano, výjimečně ◌ ano, často ◌ nepamatuji si 6) ● NYNĚJŠÍ ČETNOST KONZUMACE ◌ denně – druh, množství:__________ ◌ týdně – druh, množství:__________ ◌ měsíčně – druh, množství:________ ◌ nekonzumuji 7) ● DRUHY, KTERÉ PŘEVÁŽNĚ KONZUMUJETE ◌ destiláty ◌ víno ◌ pivo ◌ míchané alkoholické nápoje ◌ sladké likéry ◌ nekonzumuji 8) ● KDO/CO NEJVÍCE OVLIVŇUJE MÍRU VAŠÍ KONZUMACE ALKOHOLU? ◌ rodina ◌ kamarádi ◌ společnost ◌ média, reklamy ◌ neovlivňuje mě žádný faktor ◌ nevím

●POHLAVÍ ◌ muž ◌ žena ●VĚK: ●BYDLIŠTĚ ◌ do 3.000 obyvatel ◌ 3.000 – 7.000 obyvatel ◌ nad 7.000 obyvatel ALKOHOL: 1) ● PRVNÍ KONZUMACE - věk:_________ - druh alkoholu: ◌ destilát ◌ víno ◌ pivo ◌ míchaný alk. nápoj ◌ likér ◌ nepamatuji si ◌ ještě jsem neochutnal - kde, při jaké příležitosti: ◌ akce s kamarády ◌ sportovní akce ◌ společenská akce ◌ rodinná akce ◌ tajná konzumace ◌ nepamatuji si 2) ● DŮVOD PRVNÍ KONZUMACE ALKOHOLU ◌ zvědavost ◌ připadalo mi to “dospělácké“ ◌ vliv prostředí ◌ kamarádi ◌ rodina ◌ zájmová skupina ◌ sdělovací prostředky ◌ nevím 3) ● CELKOVÉ POCITY Z PRVNÍ KONZUMACE ◌ příjemné ◌ nepříjemné ◌ nepamatuji si

78

9) ● ALKOHOL VÁM ◌ chutná ◌ nechutná ◌ nevím 10) ● PIJETE NEJRADĚJI ◌ sami ◌ ve společnosti ◌ nepiji 11) ● ALKOHOL NEJČASTĚJI KONZUMUJETE Z DŮVODU ◌ chutná mi ◌ abych se uvolnil ◌ protože ho konzumují ostatní ◌oslavy,setkání s přáteli,rodinou ◌ pocit smutku, samoty ◌ nekonzumuji ◌ nevím 12) ● NA JAKÝCH MÍSTECH NEJČASTĚJI KONZUMUJETE ALKOHOL? ◌ doma ◌ v restauraci ◌ v hospodě ◌ na diskotéce ◌ na návštěvě ◌ kolej/privát ◌ vinný sklep ◌ nekonzumuji 13) ● Z JAKÝCH ZDROJŮ NEJČASTĚJI ZÍSKÁVÁTE ALKOHOL? ◌ kupuji si ho ◌ dostávám ho ◌ vyrábím ho sám ◌ moje rodina ho vyrábí ◌ jinak – uveďte: ____________ ◌ nijak – nekonzumuji ho 14) ● VAŠI RODIČE JSOU (pro každého rodiče možno zakroužkovat jinou odpověď nebo jednu pro oba) ◌ abstinenti ◌ mírní konzumenti ◌ silní konzumenti ◌ alkoholici ◌ vyléčení alkoholici

15) ● MÍRU VAŠÍ KONZUMACE ALKOHOLU BY URČITĚ NEJVÍCE OVLIVNIL FAKTOR ◌ cena ◌ nejistá kvalita ◌ zdravotní varování na etiketě ◌ dostupnost alkoholu ◌ veřejné mínění ◌ žádný zmíněný faktor 16) ● ZMĚNILA BY SE MÍRA VAŠÍ KONZUMACE ALKOHOLU PŘED ŘÍZENÍM VOZIDLA, KDYBY BYLA U NÁS NĚJAKÁ HRANICE ALKOHOLU V KRVI ZA VOLANTEM POVOLENA? ◌ neovlivnila ◌ zvýšila by se ◌ nevím 17) ● JAK PŮSOBÍ REKLAMA NA ALKOHOL NA VAŠI KONZUMACI? ◌ pozitivně – zvyšuje mou konzumaci ◌ negativně – snižuje mou konzumaci ◌ nemá na mě vliv ◌ nevím 19) ● SMĚŘUJE PODLE VÁS REKLAMA DĚTI KE KONZUMACI ALKOHOLU? ◌ ano ◌ ne ◌ nevím 20) ● MYSLÍTE SI, ŽE JE V NAŠEM STÁTĚ ZAVEDENA DOSTATEČNÁ PREVENCE PŮSOBÍCÍ PROTI KONZUMACI ALKOHOLU? ◌ ano ◌ ne ◌ nevím 21) ● MĚLO BY SE PODLE VÁS VE ŠKOLÁCH VĚNOVAT VÍCE ČASU PROBLEMATICE ALKOHOLISMU? ◌ ano ◌ ne ◌ nevím

79

22) ● MYSLÍTE SI, ŽE JE IDEÁLNÍ VĚK. HRANICE 18ti LET, OD KDY JE KONZUMACE ALKOHOLU POVOLENA? ◌ ano ◌ ne, měla by se zvýšit ◌ ne, měla by se snížit ◌ nevím 23) ● JE PODLE VÁS SPRÁVNÉ, ŽE JE POVOLENO ALKOHOL KONZUMOVAT NA VEŘEJNÝCH MÍSTECH? ◌ ano ◌ ne ◌ nevím 24) ● CO SI MYSLÍTE O CENÁCH ZA ALKOHOL? ◌ jsou přiměřené ◌ jsou vysoké ◌ jsou nízké ◌ nevím 25) ● KONTROLUJÍ PODLE VÁS PRODAVAČI V OBCHODECH DOSTATEČNĚ VĚK MLADISTVÝCH, NAKUPUJÍCÍCH ALKOHOL? ◌ ano ◌ ne ◌ nevím

26) ● KONTROLUJÍ PODLE VÁS ČÍŠNÍCI (BARMANI) V RESTAURACI DOSTATEČNĚ VĚK MLADISTVÝCH, OBJEDNÁVAJÍCÍCH SI ALKOHOL? ◌ ano ◌ ne ◌ nevím 27) ● DOSTALI JSTE NĚKDY V RESTAURACI ALKOHOLICKÝ NÁPOJ, AČKOLI VÁM JEŠTĚ NEBYLO 18 LET? NEBO JSTE BYLI SVĚDKY NĚČEHO TAKOVÉHO? ◌ ne ◌ ano ◌ ano, často ◌ nevím 28) ● JE PODLE VÁS SPRÁVNÉ, ŽE SPOLEČNOST ALKOHOL JAKO DROGU V TEKOVÉ MÍŘE TOLERUJE? ◌ ano ◌ ne ◌ nevím 29) ● JAKOU DENNÍ DÁVKU ALKOHOLU POVAŽUJETE PRO KAŽDODENNÍ KONZUMACI ZA PŘIJATELNOU, RESPEKTIVE PROSPĚŠNOU? ◌ nulovou ◌ zhruba 0,5l piva/0,2l vína/0,04l destilátu ◌ zhruba 1l piva/0,5l vína/0,08l destilátu ◌ max 1,5l piva/1l vína/0,15l destilátu ◌ více než 1,5l piva/1l vína/0,15l destilátu ◌ nevím

80

Souhrnné tabulky:

Tab. 2: Průměrná denní spotřeba alkoholu (g)

Ženy Muži

Průměrná denní spotřeba (g) 6,4 20,53

Tab. 3: Srovnání velikosti bydliště – ve vztahu k průměrné denní spotřebě alkoholu (g) 0g M do 3.000 ob. M 3.-7.000 ob. M nad 7.000 ob. Ž do 3.000 ob. Ž 3.-7.000 ob. Ž nad 7.000 ob.

pod 5 g

5 - 20 g

21 - 35 g 36 - 50 g

51 - 65 g

nad 65 g

0

2

8

4

2

1

1

0

1

8

4

1

0

0

2

4

7

0

3

1

1

1

5

9

1

0

0

0

2

4

4

1

0

0

0

1

15

5

2

0

0

0

Tab. 4: Srovnání velikosti bydliště – ve vztahu k věku první konzumace alkoholu

M do 3.000 ob. M 3.-7.000 ob. M nad 7.000 ob. Ž do 3.000 ob. Ž 3.-7.000 ob. Ž nad 7.000 ob.

pod 9 let 9 - 11 let 12 - 14 let 15 - 17 let 18 a více 2 2 5 8 1 0 5 4 5 0 0 5 5 7 1 0 0 11 5 0 1 1 6 1 2 0 4 8 10 1

Tab. 5: Srovnání pohlaví – k čemu vedla první konzumace alkoholu (zda chutnal a jestli se v brzké době opakovala) nechutnal, nechutnal, chutnal, chutnal, neopakovala opakovala neopakovala opakovala nepamatuji si MUŽI 15 10 6 15 4 ŽENY 12 10 13 8 7

81

Tab. 6: Srovnání pohlaví – příležitost první konzumace akce s sportovní společenská rodinná tajná nepamatuji kamarády akce akce akce konzumace si MUŽI 26 1 2 15 4 2 ŽENY 14 1 2 25 1 7 Tab. 7: Srovnání pohlaví – důvod první konzumace zvěda- "dospě- vliv kamazájmová sdělovací vost lácké" prostředí rádi rodina skupina prostředky nevím MUŽI 13 5 9 17 6 1 0 5 ŽENY 24 4 7 6 12 0 0 4 Tab. 8: Srovnání pohlaví – celkové pocity z první konzumace příjemné MUŽI ŽENY

nepříjemné 35 17

nepamatuji si

9 16

6 17

Tab. 9: Srovnání pohlaví – preferovaný druh alkoholu destiláty víno pivo mích. alk. nápoje likéry nekonzumuji MUŽI 12 30 34 0 0 2 ŽENY 10 43 22 5 4 2 Tab. 10: Srovnání pohlaví – nejčastější důvod momentální konzumace pr. jej chutná konzumují oslavy, smutek, mi uvolnění ostatní setkání samota nevím nekonzumuji MUŽI 17 10 2 30 1 0 2 ŽENY 12 7 0 38 2 2 2 Tab. 11: Srovnání pohlaví – nejčastější místo konzumace na kolej/ vinný doma restaurace hospoda diskotéka návštěvě privát sklep nekonzumuji MUŽI 18 9 27 13 10 3 5 2 ŽENY 17 14 21 17 19 1 0 2

82

Tab. 12: Rodiče a alkohol – ve vztahu k respondentovu názoru, zda je správné, že společnost v tak vysoké míře toleruje alkohol ano M abstinenti M mírní konzumenti M silní konzumenti M alkoholici M vyléčení alkoholici Ž abstinenti Ž mírní konzumenti Ž silní konzumenti Ž alkoholici Ž vyléčení alkoholici

ne

0 10 1 0 0 3 8 0 1 0

4 19 5 1 0 1 21 2 1 0

nevím 2 10 1 1 0 1 18 0 0 0

Tab. 13: Viděli respondenti v dětství své rodiče podnapilé? – ve vztahu k věku první konzumace alkoholu pod 9 let 9 - 11 let 12 - 14 let 15 - 17 let 18 a více let M ne 0 2 3 12 1 M výjimečně 2 9 6 5 0 M často 0 0 3 0 1 M nepamatuji si 0 1 2 3 0 Ž ne 0 4 13 13 1 Ž výjimečně 0 1 8 2 1 Ž často 0 0 2 0 1 Ž nepamatuji si 1 0 2 1 0 Tab. 14: Věkové kategorie první konzumace alkoholu – ve vztahu k respondentovu názoru, zda je správná všeobecná tolerance k alkoholu v naší společnosti ano M pod 9 let M 9 - 11 let M 12 - 14 let M 15 - 17 let M 18 a více let Ž pod 9 let Ž 9 - 11 let Ž 12 - 14 let Ž 15 - 17 let Ž 18 a více let

nevím

ne 0 2 4 4 0 1 0 5 2 1

2 8 7 10 2 0 3 9 9 2

0 2 3 6 0 0 2 11 5 0

83

Tab. 15: Celkové pocity z první konzumace – ve vztahu k čemu vedla (zda alkohol chutnal a jestli se v brzké době opakovala) nechutnal, nechutnal, chutnal, chutnal, nepamatuji neopakovala opakovala neopakovala opakovala si 8 6 6 14 1 6 2 0 1 0 1 2 0 0 3 1 1 9 5 1 9 5 1 1 0 2 4 3 2 6

M příjemné M nepříjemné M nepamatuji si Ž příjemné Ž nepříjemné Ž nepamatuji si

Tab. 16: Respondentovi rodiče a jejich vztah k alkoholu – ve vztahu k respondentově spotřebě alkoholu (g/den) 0g M abstinenti M mírní konzumenti M silní konzumenti M alkoholici M vyléčení alkoholici Ž abstinenti Ž mírní konzumenti Ž silní konzumenti Ž alkoholici Ž vyléčení alkoholici

pod 5 g 1

5 - 20 g 21 - 35 g 36 - 50 g 51 - 65 g nad 65 g 0 3 1 1 0 0

1

6

18

6

4

2

2

1 0

2 1

3 1

1 0

1 0

0 0

0 0

0 0

0 3

0 2

0 0

0 0

0 0

0 0

4

24

15

4

0

0

0

0 0

1 0

1 2

0 0

0 0

0 0

0 0

0

0

0

0

0

0

0

Tab. 17: Názor na ceny za alkohol – ve vztahu ke spotřebě alkoholu (g/den) 0g M přiměřené M vysoké M nízké M nevím Ž přiměřené Ž vysoké Ž nízké Ž nevím

pod 5 g 1 0 1 0 2 0 1 1

5 1 1 0 13 9 1 1

5 - 20 g 21 - 35 g 36 - 50 g 51 - 65 g nad 65 g 13 5 4 1 1 8 4 2 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 10 2 0 0 0 7 2 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0

84

Tab. 18: Nejčastější důvod konzumace – ve vztahu ke spotřebě alkoholu (g/den) 0 g pod 5 g 5 - 20 g 21 - 35 g 36 - 50 g 51 - 65 g nad 65 g M chutná mi 0 2 6 3 4 1 1 M uvolnění 0 0 6 2 1 1 0 M protože ho konzumují ostatní 0 0 1 0 1 0 0 M oslavy, setkání 0 6 13 5 3 1 2 M smutek, samota 0 0 1 0 0 0 0 M nekonzumuji 2 0 0 0 0 0 0 M nevím 0 0 0 0 0 0 0 Ž chutná mi 0 3 7 2 0 0 0 Ž uvolnění 0 2 4 1 0 0 0 Ž protože ho konzumují ostatní 0 0 0 0 0 0 0 Ž oslavy, setkání 2 20 14 2 0 0 0 Ž smutek, samota 0 0 2 0 0 0 0 Ž nekonzumuji 2 0 0 0 0 0 0 Ž nevím 0 2 0 0 0 0 0

85

Tab. 19: Z jakých zdrojů respondenti získávají alkohol – ve vztahu ke spotřebě alkoholu (g/den) 0g M kupuji M dostávám M vyrábím M rodina vyrábí M nekonzumuji Ž kupuji Ž dostávám Ž vyrábím Ž rodina vyrábí Ž nekonzumuji

pod 5 g 0 0 0

5 - 20 g 21 - 35 g 36 - 50 g 51 - 65 g nad 65 g 4 21 7 3 1 2 4 1 1 1 0 0 1 4 1 3 2 1

0

0

0

1

1

0

0

2 0 1 0

0 18 6 1

0 16 8 1

0 2 1 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0

1

1

0

0

0

0

3

0

0

0

0

0

0

Tab. 20: Jakou dennodenní dávku alkoholu považují respondenti za přijatelnou – ve vztahu k respondentově průměrné konzumaci (g/den) MUŽI 0 g pod 5 g 5 - 20 g 21 - 35 g 36 - 50 g 51 - 65 g nad 65 g a 0 1 1 0 0 0 0 b 1 6 20 6 6 2 0 c 0 0 2 1 0 0 2 d 0 0 0 0 0 0 0 e 0 0 0 0 0 0 0 f 1 0 0 1 0 0 0 ŽENY 0 g pod 5 g 5 - 20 g 21 - 35 g 36 - 50 g 51 - 65 g nad 65 g a 2 2 0 0 0 0 0 b 2 20 17 2 0 0 0 c 0 0 1 1 0 0 0 d 0 0 0 0 0 0 0 e 0 0 0 0 0 0 0 f 0 2 1 0 0 0 0 Vysvětlivky: a = nulovou b = zhruba 0,5 l piva/0,2 l vína/0,04 l destilátu c = zhruba 1 l piva/0,5 l vína/0,08 l destilátu d = max 1,5 l piva/1 l vína/0,15 l destilátu e = více než 1,5 l piva/1 l vína/0,15 l destilátu f = nevím 86

Tab. 21: Intervaly respondentovy konzumace alkoholu – ve vztahu k průměrné spotřebě alkoholu (g/den) 0g M denně M týdně M měsíčně M nekonzumuji Ž denně Ž týdně Ž měsíčně Ž nekonzumuji

pod 5 g 0 0 0

5 - 20 g 21 - 35 g 36 - 50 g 51 - 65 g nad 65 g 0 3 0 4 2 1 2 19 8 2 0 1 6 3 1 1 0 0

2 0 0 0

0 0 9 15

0 0 14 8

0 0 4 0

0 0 0 0

0 0 0 0

0 0 0 0

4

0

0

0

0

0

0

Tab. 22: Srovnání pohlaví – faktory ovlivňující konzumaci alkoholu zdravotní žádný varování na dostupnost veřejné zmíněný cena nejistá kvalita etiketě alkoholu mínění faktor MUŽI 20 21 3 1 1 12 ŽENY 18 26 6 5 4 7 Tab. 23: Kdo/co nejvíce ovlivňuje respondentovu konzumaci alkoholu rodina MUŽI ŽENY

kamarádi společnost média, reklamy žádný faktor nevím 3 21 11 0 15 2 7 21 13 0 14 0

Tab. 24: Druh alkoholu při první konzumaci ještě destilát víno pivo mích.alk.nápoj likér nepamatuji si neochutnal MUŽI 12 20 19 1 4 2 0 ŽENY 7 21 21 2 2 6 0 Tab. 25: Alkohol respondentům chutná nechutná nevím MUŽI 43 2 5 ŽENY 41 4 5

87

Tab. 26: Respondenti nejraději pijí sami MUŽI ŽENY

ve společnosti nepiji 2 46 2 0 48 2

Tab. 27: Jak by se změnila míra respondentovy konzumace alkoholu před řízením vozidla, kdyby byla u nás nějaká hranice alkoholu v krvi za volantem povolena nezměnila zvýšila by se nevím MUŽI 35 8 7 ŽENY 41 2 7 Tab. 28: Jaký vliv má reklama na respondentovu konzumaci zvyšuje ji MUŽI ŽENY

snižuje ji nemá na mě vliv nevím 0 0 47 3 2 0 48 0

Tab. 29: Směřuje dle respondentů reklama děti ke konzumaci alkoholu? ano MUŽI ŽENY

ne 22 26

nevím 10 18 16 8

Tab. 30: Je dle respondentů v našem státě zavedena dostatečná prevence působící proti alkoholismu? ano MUŽI ŽENY

ne 5 7

nevím 35 10 33 10

Tab. 31: Mělo by se podle respondentů ve školách věnovat více času problematice alkoholismu? ano MUŽI ŽENY

ne 31 38

nevím 6 13 8 4

Tab. 32: Myslí si respondenti, že je ideální věková hranice 18 let, od kdy je konzumace alkoholu v našem státě povolena? ano ne, měla by se zvýšit ne, měla by se snížit nevím MUŽI 37 6 2 5 ŽENY 35 7 5 3 88

Tab. 33: Je dle respondentů správné, že je v našem státě povoleno alkohol konzumovat na veřejných místech? ano MUŽI ŽENY

nevím

ne 26 20

16 18

8 12

Tab. 34: Kontrolují dle respondentů prodavači v obchodech dostatečně věk mladistvých, nakupujících alkohol? ano MUŽI ŽENY

nevím

ne 15 11

29 34

6 4

Tab. 35: Kontrolují dle respondentů číšníci (barmani) v restauracích dostatečně věk mladistvých, nakupujících alkohol? ano MUŽI ŽENY

nevím

ne 12 10

34 37

4 3

Tab. 36: Dostali někdy respondenti v restauraci alkoholický nápoj, ačkoli jim ještě nebylo 18 let? Nebo byli svědky něčeho takového? ne MUŽI ŽENY

ano 8 4

ano, často nevím 29 13 0 29 17 0

89