Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin. Nutriční strategie v prevenci diabetes mellitus Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin

Nutriční strategie v prevenci diabetes mellitus Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Hana Šulcerová, Ph.D.

Vypracovala: Lucie Langhammerová

Brno 2012

Zadání

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Nutriční strategie v prevenci diabetes mellitus“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury.

Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne ….……………………………………. podpis …………………………………….

Poděkování

Děkuji Ing. Haně Šulcerové, Ph. D. za vedení při vypracovávání mé bakalářské práce, za její rady a vstřícný přístup po dobu konzultací. Zvláštní poděkování patří rodině a přátelům za stálou podporu v průběhu celého studia.

Lucie Langhammerová

ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá otázkou výživy v prevenci chronického onemocnění diabetes mellitus. V úvodu své bakalářské práce jsem se zaměřila na diabetes z obecného pohledu, na jeho epidemiologii, diagnostiku a stručně jsem popsala jednotlivé typy diabetu. Dále jsem se věnovala možnostem prevence diabetu 1. typu. Podrobněji pojednávám o prevenci diabetu 2. typu, protože vhodnou stravou lze diabetu předcházet nebo jej alespoň odsunout do vyššího věku. Vyjmenovala jsem základní preventivní dietní zásady a detailněji jsem probrala jednotlivé složky stravy. V závěru jsem se zmínila o rámcových jídelních lístcích pro diabetické diety a o vhodnosti dia potravin pro diabetiky.

Klíčová slova: diabetes mellitus, glykemický index, výměnné jednotky, sacharidy, metabolický syndrom.

ABSTRACT This thesis focuses on an issue of prevention in nutrition of chronic disease "Diabetes Melitus".At the beginning of my thesis, I´ve focused on diabetes from a general view, its epidemiology, diagnosis, and I´ve briefly described the different types of diabetes. I also pay an attention to the possibilities of preventing type 1 diabetes I am describing a prevention of type 2 diabetes in detail, because a suitable diet can prevent diabetes or at least avoid it until a higher age. I have listed the basic principles of preventive diet and I´ve discussed in detail the various dietary components. At the end of my thesis I have mentioned menus for diebitic diets and the suitability of a dia-food for diabetics.

Key words: diabetes mellitus, glycemic index, bread units, carbohydrates, metabolic syndrome.

OBSAH 1

ÚVOD

8

2

CÍL

9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED

10

3.1

Epidemiologie diabetu

10

3.2

Klasifikace a diagnostika diabetu

11

3.3

Typy diabetes mellitus

12

3.3.1

Diabetes mellitus 1. typu

12

3.3.2


12

3.3.3

Ostatní specifické typy diabetu

13

3.3.4

Gestační diabetes mellitus

13

3.4

Prevence diabetu 1. typu

14

3.5

Předpověď výskytu diabetu 2. typu

14

3.5.1

Metabolický syndrom a diabetes 2. typu

15

3.5.2

Metabolický syndrom a obezita

16

3.5.3

Prediabetes

17

3.6

Dieta v prevenci diabetu 2. typu

3.6.1 3.7

Základní dietní zásady

Složení stravy

18 19 21

3.7.1

Energie

22

3.7.2

Bílkoviny

23

3.7.3

Tuky

24

3.7.4

Cholesterol

27

3.7.5

Sacharidy

28

3.7.6

Vláknina

31

3.7.7

Vitaminy a antioxidanty

33

3.7.8

Příjem solí a jiných minerálů

36

3.7.9

Tekutiny a alkohol

38

3.7.10

Náhradní sladidla

40

3.7.11

Ostatní potraviny

40

3.8

Diabetické diety

3.8.1

Dietní léčba diabetu 1. typu

41 42

3.8.2 3.9


Potraviny pro diabetiky

43 44

4

ZÁVĚR

46

5

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

47

6

SEZNAM OBRÁZKŮ

52

7

SEZNAM TABULEK

52

8

PŘÍLOHY

53

1 ÚVOD I přes prodlužování průměrné délky života, jsou dnes hlavními příčinami úmrtí kardiovaskulární nemoci, rakovina a diabetes mellitus. Vlivem změn životního stylu, poklesu fyzické aktivity a nadměrného energetického příjmu se zvyšuje počet osob s diabetem na celém světě. Na narůstajícím počtu diabetiků se podílí zejména diabetes 2. typu (DM 2). Řadíme jej k nejtěžším onemocněním ze složek metabolického syndromu. Vědci stále vyvíjejí nové a účinnější léky pro léčbu a prevenci diabetu, ty mají většinou i řadu vedlejších účinků a bez dodržování dietních opatření není dosaženo požadovaného efektu. V posledním desetiletí proběhly studie, které ukazují, že změnou životního stylu je možné DM 2 skutečně předcházet, nebo jej alespoň významně oddálit. V praxi se to však vždy nedaří, protože většina opatření vyžaduje spolupráci pacienta. Nejúčinnější prevencí je zdravý životní styl. Strava by měla splňovat zásady racionální výživy, mít antiaterosklerotický charakter, obsahovat dostatek vlákniny, vitaminů a minerálů. Významné jsou i kvalitativní změny v dietě, snížení příjmu saturovaných tuků, transmastných kyselin, druhotně zpracovaných masných výrobků a naopak zvýšení obsahu polynenasycených mastných kyselin. Energetický příjem by neměl převyšovat energetický výdej. Důležitý je i dostatek fyzické aktivity, absence kouření a umírněná konzumace alkoholu. V rámci prevence je důležité včas se zajímat o možné sklony k dědičným onemocněním v rodině a pravidelně docházet na preventivní prohlídky.

.

8

2 CÍL Cílem mojí bakalářské práce pod názvem „Nutriční strategie v prevenci diabetes mellitus“ bylo prostudovat dostupnou odbornou literaturu a vypracovat literární rešerši na dané téma. Dále zdůraznit a připomenout význam celkové prevence diabetu výživou a pohybem, která je jediným účinným způsobem, jak zabránit či alespoň oddálit nástup tohoto onemocnění do vyššího věku.

9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1

Epidemiologie diabetu V posledních desetiletích patří diabetes mellitus mezi nejčastější onemocnění na světě.

Jeho vzrůstající výskyt je hlavní příčinou kardiovaskulárních onemocnění, selhání ledvin, ztráty zraku a amputací dolních končetin. Diabetes je také čtvrtou až pátou nejčastější příčinou úmrtí (SHAW a SIMPSON, 2009). Rychlý nárůst počtu tohoto onemocnění je důsledkem stárnutí světové populace, nezdravého životního stylu, změn dietních návyků a především snížené fyzické aktivity (POSPÍŠILOVÁ, 2006). V současné době trpí diabetem 246 milionů dospělých osob na celém světě (minimálně 90 % tvoří diabetes 2. typu), předpokládá se, že v roce 2025 se počet osob s diabetem zvýší na 380 milionů (KARAM a MCFARLANE, 2010). Rostoucí sociální a zdravotní výdaje potřebné pro zvládnutí této epidemie přesahují v mnoha zemích jejich ekonomické možnosti. Existují tedy závažné důvody pro prevenci tohoto onemocnění (HONKA, 2005). Mezi hlavní postupy v prevenci a léčbě diabetu a metabolického syndromu patří snížení tělesné hmotnosti, zlepšení kvality stravy a podpora fyzické aktivity. Intervenční studie ukazují, že změna životního stylu snižuje výskyt diabetu o 42–63 % a výskyt metabolického syndromu o 20–48 % (ESPOSITO a kol., 2008). V České republice se za posledních 30 let prevalence diabetu zdvojnásobila (POSPÍŠILOVÁ, 2006). V roce 2010 se v ČR s diabetem léčilo 806 230 osob. Počty léčených osob a jejich strukturu v procentech podle jednotlivých typů diabetu a podle pohlaví uvádí tab. 1. Z hlediska pohlaví je diabetes o něco častější u žen. To lze vysvětlit tím, že ženy se v průměru dožívají vyššího věku, a tím, že autoimunitní nemoci (diabetes 1. typu) jsou obecně častější u žen (WWW.UZIS.CZ). Poměrné zastoupení jednotlivých forem diabetu se mění jen málo. Varovné jsou i údaje o incidenci. V průběhu roku 2009 bylo nově zjištěno onemocnění u více než 61 tisíc mužů a žen, z toho 192 osob bylo ve věku do 19 let (PELIKÁNOVÁ, 2011). Rostoucí počet diabetiků 2. typu lze připsat na vrub nezdravému životnímu stylu, špatným stravovacím návykům a nedostatku pohybu (WWW.UZIS.CZ).

10

Tab. 1 Výskyt diabetu v ČR podle typu (WWW.UZIS.CZ) Porucha

Primární diabetes Sekundární diabetes Onemocnění

1. typu

2. typu

glukózové tolerance

počet

%

počet

%

počet

%

počet

Muži

27 474

7,3

343 785

91,2

5 784

1,5

24 233

Ženy

28 337

6,6

396 074

92,3

4 776

1,1

29 641

Celkem

55 811

6,9

739 859

91,8

10 560

1,3

53 874

3.2

Klasifikace a diagnostika diabetu Diabetes mellitus je skupinou chronických, etiopatogenických heterogenních

onemocnění,

jejichž

základním

rysem

je

hyperglykémie.

Vzniká

v důsledku

nedostatečného účinku inzulinu při jeho absolutním nebo relativním nedostatku a je provázen komplexní poruchou metabolismu cukrů, tuků a bílkovin. Vlivem této poruchy se postupně rozvíjejí dlouhodobé cévní komplikace, které jsou pro diabetes specifické

(retinopatie,

nefropatie,

neuropatie)

nebo

nespecifické

(urychlená

ateroskleróza). Diagnostika a klasifikace diabetického syndromu vycházejí z průkazu hyperglykemie a klinických známek onemocnění (PELIKÁNOVÁ, 2011).

Mezi hlavní příznaky diabetu podle (PELIKÁNOVÁ 2011) patří: -

žízeň a polydipsie,

-

polyurie, noční močení,

-

hubnutí při normální chuti k jídlu,

-

únava, malátnost,

-

přechodné poruchy ostrosti zraku,

-

poruchy vědomí až kóma,

-

dech páchnoucí po acetonu.

O diagnóze diabetu svědčí (WWW.DIAB.CZ): a) přítomnost klinické symptomatologie provázené náhodnou glykemií vyšší než 11,0 mmol/l a následně glykemií v žilní plazmě nalačno rovnou nebo vyšší než 7,0 mmol/l. 11

b) při nepřítomnosti klinických projevů a nálezu glykemie v žilní plazmě nalačno rovné nebo vyšší než 7,0 mmol/l po osmihodinovém lačnění c) nález glykemie v žilní plazmě za 2 hodiny při oGTT vyšši než 11,0 mmol/l.

3.3

Typy diabetes mellitus

3.3.1


DM 1. typu je nejčastěji diagnostikován u dětí a dospívajících, příčinou vzniku je autoimunitní reakce při které imunitní systém zaútočí na beta buňky Langerhasových ostrůvků slinivky břišní. Autoimunitní útok může být spuštěný infekcí, často virem z rodu Coxsackie, toxiny, pankreatickým traumatem nebo nádorem. Symptomy diabetu 1. typu jsou často polyurie (časté močení) a polydipsie (nadměrná žízeň). Může se také projevovat ztrátou na tělesné hmotnosti navzdory normální nebo zvětšené chuti k jídlu, únavou a malátností.

Tento

typ

cukrovky

je

léčen

pravidelnými

injekcemi

inzulinu

(MATĚJÍČKOVÁ a SOVJÁK, 2004).

3.3.2


Tělesné buňky se stávají odolné proti inzulinu. Beta buňky produkují velké množství inzulinu, které je ale nedostatečné ke vstřebání glukózy cirkulující v krvi. Dochází k hyperglykemii a nakonec je glukóza vyloučena ledvinami do moče. Diabetes 2. typu se vyskytuje u osob středního a vyššího věku a je často doprovázený obezitou. Brzkými symptomy jsou nadměrné močení, zvedání žaludku, zvracení a bolesti břicha, spavost, později ketoacidóza (dech páchnoucí po acetonu), poruchy vědomí až kóma. Diabetes 2. typu může být léčen farmakologicky, dietou a cvičením (MATĚJÍČKOVÁ a SOVJÁK, 2004). Oba typy diabetu, jejich symptomy a příčiny vzniku jsou shrnuty v tab. 2.

12

Tab. 2 Dva hlavní typy diabetu (FREJ, 2006) Diabetes mellitus 1. typu


Glykemie

zvýšená

zvýšená

Glukóza v moči (glykosurie)

ano

ano

Tvorba inzulinu v těle

malá a žádná

normální, častěji zvýšená

Příčina vzniku diabetu Spojení s otylostí

malá a žádná tvorba inzulinu

ztráta vnímavosti k inzulinu časté

ne dětství, dospívání, časná

Věk při vzniku diabetu

dospělost, méně ve zralém

zralý věk a stáří, vzácně dříve

věku pokus o obnovení vnímavosti k inzulinu: 1. redukční dieta, 2. Léčení

inzulin v injekcích

tablety zvyšující vnímavost k inzulinu, popř. zvyšující tvorbu inzulinu, 3. při neúspěchu inzulin v injekcích

3.3.3

Ostatní specifické typy diabetu

Ostatní specifické typy diabetu tvoří až 5 % všech diagnostikovaných případů cukrovky. Mohou být způsobeny (FREJ, 2006): -

genetickou vadou funkce beta buněk,

-

genetickou vadou účinku inzulinu,

-

chorobami pankreatu,

-

hormonálními defekty,

-

chemikáliemi a léky.

3.3.4

Gestační diabetes mellitus

Gestační diabetes mellitus se objevuje asi v 7 % všech těhotenství. Asi u 20–50 % z těchto žen se později vyvine DM 2. typu (MATĚJÍČKOVÁ a SOVJÁK, 2004). Gestačním DM jsou ohroženy zejména obézní ženy a dále ženy, jejichž hmotnost

13

se zvýšila před graviditou nebo během ní. Gynoidně obézní ženy mají toto rizik menší (RUŠAVÝ a LACIGOVÁ, 2009).

3.4

Prevence diabetu 1. typu U DM 1. typu je významná interakce genetických vlivů a prostředí – vliv prostředí

je vyšší. Diabetes 1. typu se vyskytuje u monozygotních dvojčat jen asi ve 45 % případů. To otevírá

významný

prostor

pro

prevenci

tohoto

typu

diabetu

(SVAČINA

a BRETŠNAJDROVÁ, 2008). Je jasné, že genetickou výbavu člověka budeme měnit jen těžko, ale zevní vlivy můžeme omezit (ŠTECHOVÁ, 2005). Předpokládá se, že vznik diabetu 1. typu ovlivňuje především časný příjem kravského mléka, resp. kratší kojení a virové infekce. Oba faktory se zřejmě podílejí na vzniku autoimunitní reakce proti betabuňkám (SVAČINA, 2008). Dále je studován vliv konzumace lepku či nitrosloučenin na vznik diabetu a naopak ochranný vliv některých vitamínů C, D, E, B a zinku (POSPÍŠILOVÁ, 2006). Pro negativní roli kravského mléka v patogenezi diabetu 1. typu svědčí několik typů studií. Epidemiologické studie ukazují, že výskyt diabetu 1. typu je tím vyšší, čím vyšší je spotřeba kravského mléka v určité zemi. Experimentálně na zvířatech byla prokázána úloha mléčného beta-kaseinu v patogenezi autoimunitní reakce. Na základě těchto studií lze prokázat určitý pozitivní vliv delšího kojení. Existují však i práce, které negativní vliv příjmu kravského mléka neprokazují (SVAČINA a BRETŠNAJDROVÁ, 2008).

3.5

Předpověď výskytu diabetu 2. typu Hlavní faktory, ze kterých lze diabetes 2. typu předpovědět jsou (RUŠAVÝ

a LACIGOVÁ, 2009): 1. Rodinná anamnéza. Výskyt diabetu u rodičů a sourozenců. U potomků obou rodičů s diabetem je riziko téměř 100 % a DM vzniká asi o 10 až 20 let dříve než u rodičů. Při diabetu u jednoho rodiče se riziko blíží 50 %. 2. Stoupající hmotnost v dospělosti. 3. Závažnost obezity, rozložení tuku. 4. Stoupání inzulinémie a vyhasínání časné fáze sekrece inzulinu. 5. Výskyt hypertenze a dalších složek metabolického syndromu. 14

6. Dietní vlivy (např. příjem transmastných kyselin). 7. Malá fyzická aktivita. 8. Nízká porodní hmotnost. 9. Gestační DM. 10. Systémový zánět a oxidační stres.

Výskyt diabetu se zvyšuje i s věkem. U osob do 45 let byl diagnostikován diabetes pouze u 0,8 % populace, zatímco ve věku 65–75 let 11,7 % a u jedinců nad 75 let tvoří počet diabetiků 10,9 % (MCFERLANE a kol., 2003).

3.5.1

Metabolický syndrom a diabetes 2. typu

Na počátku 70. let minulého století definoval profesor Gerald M. Reaven ze Stanford University v Kalifornii skupinu příznaků, které předurčují jejich nositele k vyššímu riziku tzv. civilizačních onemocnění. Těmi příznaky byly inzulinová rezistence, glukózová intolerance, vyšší hodnota cholesterolu a triacylglycerolů, vyšší hodnota kyseliny močové a hypertenze. Ukázalo se, že tyto příznaky jsou výsledkem složitých procesů založených na vyšším obsahu tukové tkáně v těle a především zvýšené akumulace tuku v dutině břišní. Soubor příznaků byl označen jako takzvaný Metabolický syndrom neboli Syndrom X (LEFÉBVRE, 2002). Z části je podmíněn geneticky a z části je vyvolán prostředím. Typické jevy prostředí související s metabolickým syndromem jsou přejídání, kouření, absence pohybu a stres. Tyto složky metabolického syndromu jsou ovlivnitelné preventivními opatřeními (SVAČINA 2008). Mezi hlavní složky metabolické syndromu podle WHO patří (SVAČINA 2008): -

inzulinorezistence,

-

porucha glukózové tolerance, resp. diabetes,

-

androidní obezita,

-

hyperinzulinismus,

-

vysoké lipoproteiny VLDL,

-

nízký HDL – cholesterol,

-

esenciální hypertenze.

15

3.5.2

Metabolický syndrom a obezita

Obezitu definujeme jako zmnožení tuku v organismu. Podíl tělesného tuku závisí na věku, pohlaví a rase. Fyziologicky vyšší hodnoty mají ženy. S věkem podíl tuku v těle stoupá, zatímco zastoupení svalové hmoty se snižuje. Obezita provázená poruchou v metabolismu a funkcí tukové tkáně se přímo uplatňuje v patogenezi metabolického syndromu a DM 2. typu (PELIKÁNOVÁ, 2011). Stupeň nadváhy a obezity posuzujeme v praxi pomocí tabulek a různých indexů podle (BROŽ, 2007):

1. Výška a hmotnost (body mass index) Pro zjednodušení klasifikace zvýšené tělesné hmotnosti byl vytvořen parametr BMI. Klasifikace tělesné hmotnosti podle BMI je uvedena v tab. 3. Body mass index vypočítáme dle vzorce: BMI (body mass index) = hmotnost (kg)/výška2 (uvedená v m)

Tab. 3 Klasifikace tělesné hmotnosti podle BMI (SVAČINA, BRETŠNAJDROVÁ, 2000) BMI v kg/m2 Podvýživa

do 20

Normální hmotnost

20–25

Nadváha

25–30

Obezita I. stupně (mírná)

30–35

Obezita II. stupně (střední)

35–40

Obezita III. stupně (morbidní)

nad 40

Za obézního je podle této definice považován každý člověk s BMI > 30. Riziko diabetu stoupá již od BMI 24, tj. i mírná nadváha zvyšuje riziko diabetu. Morbidně obézní dostávají diabetes téměř ve 100 % případů (SVAČINA, 2000).

2. Index centrální obezity (Waist Hip Ratio, poměr pas – boky) WHR = obvod pasu v cm/obvod boků v cm

16

Tab. 4 Hodnocení typu distribuce tuku dle WHR (KOMPRDA, 2003) Spíše periferní

Vyrovnaná

Spíše centrální Centrální risk

Muži

<0,75

0,75–0,80

0,80–0,85

>0,85

Ženy

<0,85

0,85–0,90

0,90–0,95

>0,95

Dnes se tento index prakticky nepoužívá. Měření obvodu pasu se ukázalo jako významnější a ve studiích nejlépe korelovalo s přesným měřením metabolicky rizikového intraabdominálního tuku (SVAČINA 2000). Hodnocení typu distribuce tuku dle WHR je uvedeno v tab. 4.

3. Obvod pasu Klasifikace na androidní (typ jablko) a gynoidní (typ hruška) obezitu je nejdůležitější kvalitativní klasifikací v obezitologii (SVAČINA a BRETŠNAJDROVÁ, 2000). Obvod pasu se projevil jako velmi důležitý parametr, který ukazuje stupeň ohrožení člověka nadváhou či obezitou. Tento parametr zohledňuje skutečnost, že škodlivější je především tuk uložený v dutině břišní (androidní typ „jablko“). Výše rizika metabolického syndromu podle obvodu pasu je uvedena v tab. 5 (BROŽ, 2007).

Tab. 5 Rizika metabolického syndromu dle obvodu pasu (BROŽ, 2007) Obvod pasu

Zvýšené riziko

Vysoké riziko

Ženy

nad 80 cm

nad 88 cm

Muži

nad 94 cm

nad 102 cm

Se stoupajícím WHR (index pas/boky) a obvodem pasu stoupá riziko diabetu. Přitom při nízkém WHR nestoupá riziko diabetu úměrně s BMI. Gynoidně obézní (typ hruška) nejsou tedy diabetem natolik ohroženi (SVAČINA, 2000).

3.5.3

Prediabetes

Protože diagnostika metabolického syndromu je technicky obtížná, syndrom zahrnuje velké množství příznaků, byl zaveden nový jednodušší termín – prediabetes (CHENG, 2005). Hovoříme o něm pouze v souvislosti s diabetem 2. typu. Prediabetický stav nevzniká náhle, ale vyvíjí se postupně ze stadia metabolického syndromu (SHAW, 17

SIMPSON, 2009). Je definován jako hladina glukózy na lačno 5,6–6,9 mmol/l nebo 7,8–11,0 mmol/l 2 hodiny po 75 g perorálně podané glukózy v tzv. glukózovém tolerančním testu, nebo u nichž bylo zjištěno 5,7–6,4 % HBA1c frakce glykovaného hemoglobinu. Hladina glukózy v krvi je tedy vyšší, nedosahuje však míry splňující kritéria diabetu. Osoby s prediabetem jsou vystaveny vyššímu riziku vývoje diabetu 2. typu, kardiovaskulárních onemocnění a mrtvice. Identifikace osob s prediabetem je prvním krokem pro zahájení preventivních opatření (KARAM a MCFARLANE, 2010).

3.6

Dieta v prevenci diabetu 2. typu Diabetes mellitus 2. typu je v současnosti chápán jako součást širšího spektra

metabolických a cévních poruch, které nese název metabolický syndrom. Efektivní strategie prevence diabetu mellitu 2. typu musí být proto pojata v širším kontextu již zmíněného metabolického syndromu. Preventivní opatření je nutno vést především ve dvou úrovních: jednak v rovině celé populace ve snaze zabránit časným stádiím metabolického syndromu, jednak v rovině jedinců s již přítomnými abnormalitami ve snaze zvrátit tento stav, případně pozastavit jejich progresi (HONKA,2005). V prevenci diabetu 2. typu je možno využívat celkem dvou typů opatření (SVAČINA a BRETŠNAJDROVÁ, 2008): 1.

Opatření cílená na změnu životního stylu včetně změny diety a zvýšení fyzické aktivity. Tato opatření jsou v prevenci diabetu 2. typu i v jeho léčbě velmi úspěšná.

2.

Opatření farmakologická jsou, rovněž velmi efektivní. Jsou bez větší námahy pacienta realizovatelná dlouhodobě, a proto jde o opatření úspěšná a perspektivní. V prevenci diabetu 2. typu se dnes využívá například akarbóza, orlistat nebo metrofin (preventivní podání však není hrazeno zdravotními pojišťovnami).

Intervenční studie prevence diabetu 2. typu jsou shrnuty v tab. 6.

18

Tab. 6 Intervenční studie prevence diabetu 2. typu (POSPÍŠILOVÁ, 2006) Studie

Počet roků

Počet

sledování

osob

Relativní Intervence

(průměr)

redukce rizika (%)

Dieta a/nebo

Da Quing (1997)

577

6

Diabetes Prevention Study (2001)

522

3,2

Dieta a cvičení

58

Diabetes Prevention Programme (2002)

2161

2,8

Dieta a cvičení

58

Diabetes Prevention Programme (2002)

2151

2,8

Metformin

31

TRIPOD (2002)

236

2,5

Troglitazon

50

STOP-NIDDM (2002)

1429

3,3

Acarbóza

36

XENDOS

3305

Orlistan

37

SOS

1690

cvičení

Bariatrická chirurgie

39

97

Všechny studie zabývající se otázkou prevence diabetu 2. typu byly dosud studie velmi krátkodobé (trvaly 3–6 let) a je nejasné, zda-li jejich pozitivní výsledky vedly opravdu k prevenci nebo jen k oddálení manifestace diabetu.

3.6.1

Základní dietní zásady

Doporučení pro prevenci diabetu do značné míry koresponduje s doporučeními pro prevenci obezity a hyperlipidemie (KOMPRDA, 2003). Základní principy dietní prevence diabetu 2. typu jsou tyto (SVAČINA, BRETŠNAJDROVÁ, 2008): -

zabránění vzniku obezity,

-

snížení příjmu saturovaných tuků a transmastných kyselin,

-

snížení příjmu zejména druhotně zpracovaného masa,

-

zvýšení příjmu polynenasycených mastných kyselin,

-

záměna transmastných kyselin za polynenasycené alespoň ze 2 %,

-

příjem potravin s nižším glykemickým indexem,

-

příjem spíše komplexních sacharidů,

-

příjem kávy a ořechů,

19

Mezi hlavní dietní zásady patří (SVAČINA, 2000): 1. Pravidelnost v jídle – jídelníček je rozdělen do 3 až 6 jídel denně. Doporučuje se stravovat po 3 až 4 hodinách, aby přestávky mezi jídly byly dostatečné a přitom nebyly příliš dlouhé. Poslední jídlo by mělo být přijato nejpozději v 18 až 21 hodin s pauzou alespoň 2 hodiny před spánkem. 2. Strava splňuje zásady racionální výživy, má antisklerotický charakter s dostatkem vlákniny, vitaminů a minerálních látek, a proto se snažíme o co největší pestrost. Dbáme na každodenní zařazení ovoce a zeleniny, celozrnných výrobků, brambor, luštěnin. 3. Nejzásadnějším opatřením v redukční dietě je snížení obsahu tuku. Omezení tuku v dietě docílíme např. uplatněním následujících pravidel: -

vyloučíme či výrazně omezíme volné tuky – na přípravu pokrmů, na mazání, na maštění,

-

vyřadíme všechny tučné potraviny – tučné sýry, uzeniny, tučná masa, paštiky, šlehačku, tučné moučníky, sušenky, mražené smetanové krémy, majonézu apod.,

-

omezíme příjem masa, častěji zařazujeme ryby, drůbež. Uzeniny jen výjimečně, v malém kvantu a pouze netučné (šunka, libová debrecínka, drůbeží šunka),

-

mléčné výrobky vybíráme pouze v nízkotučné variantě,

-

rostlinné tuky neobsahují cholesterol a sacharidy, ale jsou zdrojem energie, a proto je i toto množství třeba v rámci diety korigovat.

3.

Omezení kuchyňské soli je plně adekvátní u všech obézních, důvodem je jak častá kombinace s hypertenzí a otoky, tak stimulační efekt soli povzbuzující chuť k jídlu.

4.

Změna stravovacích návyků musí být zásadní a vázaná na komplexní psychoterapeutický přístup včetně změn způsobu života, změny trávení volného času, zvýšení fyzické aktivity. Pouhá změna stravy nebývá úspěšná. Při výrazně větším výdeji než příjmu energie se snadněji redukuje hmotnost.

5.

Důležitý je dostatečný příjem nízkoenergetických tekutin, 1,5 až 2,5 l denně. 1200 až 2000 ml pijeme v nápojích a 500 až 700 ml je obsaženo v tuhé stravě. Dostatečné množství tekutin udržuje vodní rovnováhu organismu.

20

Intervenční studie prokazují, že středomořská strava výrazně snižuje riziko diabetu 2. typu a pomáhá snížit výskyt metabolického syndromu. Ve studii bylo sledováno 36 pacientů s diabetem po dobu dvou let. Změny v poruše glukózové tolerance a inzulinové rezistenci byly příznivější pro ty, kterým byla přidělena středomořská strava, než pro ty s dietou s nízkým obsahem tuků. Zdá se, že středomořská strava snižuje výskyt kardiovaskulárních nemocí, oxidační stres a zlepšuje citlivost na inzulin (ESPOSITO a kol., 2008).

3.7

Složení stravy Ve složení stravy vždy sledujeme více položek. Procentické zastoupení základních

živin v potravě při prevenci diabetu a obezity je shrnuto v tab. 7. Pomůckou pro snadnější odhad množství potravin v jednotlivých jídlech může být model rozděleného talíře (obr. 1.). Plánovanou stravu na jedno jídlo si pacient rozdělí na tři části. 25 % tvoří bílkoviny, 37,5 % vláknina ve formě ovoce a zeleniny a 37,5 % zahrnují sacharidy.

Tab. 7 Nutriční doporučení při prevenci diabetu a obezity (PELIKÁNOVÁ, 2003) Energie

přiměřený příjem k dosažení nebo udržení přiměřené tělesné hmotnosti

Sacharidy

50–60 % z celkové energie

Vláknina

20–35 g/den nebo 20 g/1000 kcal (4200 kJ)

Sacharóza

do 10 % energie, do 30 g/den

Tuky

30 % z celkové energie

nasycené mastné kyseliny

< 10 % z celkové energie

polyenové mastné kyseliny

< 10 % z celkové energie

cis-monoenové mastné kyseliny

10–15 % z celkové energie

cholesterol

< 300 mg/den

Bílkoviny

0,8–1,1 g/kg tělesné hmotnosti, 10–20 % z celkové energie

Sodík

< 3000 mg/den (< 7,5 g soli/den)

Alkohol

ne více než 60 g 1 až 2krát týdně

Vitaminy, minerály a tekutiny

dostatečný příjem

21

Obr. 1 Model rozděleného talíře. Model umožňuje odhady množství potravin. U obezity se přidává více potravin s vlákninou a ubírá sacharidových, v případě růstu nebo hyponutrice je situace opačná (PELIKÁNOVÁ, 2003).

3.7.1

Energie

Dostatek energie je nutný pro metabolismus, obnovu tkání, regulaci tělesné teploty a pohyby svalstva. Při nedostatečném energetickém příjmu se nejdříve spotřebuje tuk ze zásobní tukové tkáně a následně svalová hmota Nadbytečný energetický příjem naopak způsobí obezitu s rizikem dalších nemocí. Výdej energie je podmíněn úrovní bazálního metabolismu, fyzickou aktivitou a metabolismem potravy (FREJ, 2006). Potřebné množství energie lze odhadnout dle tab. 8.

Tab. 8 Množství energie na 1 kg ideální hmotnosti pacienta a den (SVAČINA, 2000) Aktivita

Energie

Bazální metabolismus (celodenní klidový stav)

105 kJ/25 kcal

Den s lehkou fyzickou aktivitou

126 kJ/30 kcal

Den se střední fyzickou aktivitou

147 kJ/35 kcal

Den s vyšší fyzickou aktivitou

168 kJ/40 kcal

22

Obecně se doporučuje u osob bez vážnějšího onemocnění denní příjem 25–35 kcal/kg váhy ( FREJ, 2006). Pro osoby s nadváhou, obezitou nebo s tendencí k obezitě pak platí omezení energie tak, aby se co nejvíce přiblížili přiměřené hmotnosti nebo aby se předešlo váhovému přírůstku. Dietní doporučení by mělo být individualizováno tak, aby se docílilo snížení nejméně o 500 kcal/den (2100 kJ) proti dosavadnímu příjmu, což většinou vede k úbytku hmotnosti o 1–2 kg/měsíc (PELIKÁNOVÁ, 2003). Vhodné jsou redukční diety o obsahu 1000–1200 kcal/den (4200 až 5040 kJ) u žen a 1200–1600 kcal/den (5040 až 6720 kJ) u mužů (JIRKOVSKÁ a HAVLOVÁ, 2011). Diety s výrazně sníženým obsahem energie (obvykle pod 800 kcal/3360 kJ za den) jsou vhodné jen pro velmi obézní osoby s BMI větším než 35 kg/m2 a musí probíhat pod dozorem lékaře (PIŤHOVÁ, 2011). Mírný úbytek 5–10 % hmotnosti má největší dopad na výskyt metabolických komplikací a zároveň je reálný pro každého pacienta. Je navíc známo, že větší hmotnostní úbytek nemusí efekt redukce hmotnosti na metabolická onemocnění měnit a naopak může efekt paradoxně zhoršovat. Tzv. mírná redukce hmotnosti může tedy snižovat výskyt diabetu až o polovinu (SVAČINA, 2008). Možné snížení rizika diabetu a nádorových onemocnění po redukci hmotnosti uvádí tab. 9.

Tab. 9 Snížení rizik po redukci hmotnosti podle Williamsona (SVAČINA, 2008)

3.7.2

Redukce do 9 kg

Redukce nad 9 kg


–43 %

–35 %

Nádory všechny

–39 %

–32 %

Nádory související s obezitou

–50 %

–40 %

Celková mortalita

–20 %

–20 %

Bílkoviny

Bílkoviny jsou nepostradatelnou živinou pro lidský organismus. Zdraví poškozuje jak jejich nedostatek, tak i velký nadbytek. Jsou tvořeny 20 až 22 základními aminokyselinami, z nichž je 8–9 nezbytných (esenciálních). Esenciální aminokyseliny

23

si tělo nedovede vytvářet, a proto musí být dodávány potravou. Ostatní aminokyseliny se vytvářejí biochemickou přeměnou z jiných aminokyselin (STRATIL, 1993). Doporučovaná denní dávka bílkovin se pohybuje mezi 0,8 až 1,1 g na 1 kg ideální hmotnosti člověka. Tvoří 25 % z celkové denní energie. Důležitý je příjem kvalitních plnohodnotných bílkovin obsažených v mase, mléčných výrobcích a v některých luštěninách, kde jsou zastoupeny esenciální aminokyseliny (SVAČINA, 2000). Mnoho let se tvrdilo, že příjem bílkovin nemá na výskyt cukrovky 2. typu žádný vliv. To skutečně platí u bílkovin rostlinného původu. U masa a živočišných bílkovin je to složitější. Studie prokazují negativní vliv tzv. sekundárně zpracovaného masa (uzeniny, paštiky, sekaná, hamburgery). Bylo sledováno 90 000 pacientů a zjistilo se, že osoby, které jedli sekundárně zpracované maso 5krát týdně, měli 2krát vyšší výskyt cukrovky 2. typu než ty, které takto továrně zpracované maso jedli jen 1krát týdně. Mírné riziko bylo přítomno i u červeného masa. Z hlediska prevence diabetu 2. typu je optimální konzumace drůbežího masa (SVAČINA a BRETŠNAJDROVÁ, 2008). Riziko diabetu 2. typu na jednu porci masitého výrobku denně uvádí tab. 10.

Tab. 10 Riziko diabetu 2. typu na jednu porci masitého výrobku denně podle Funga (SVAČINA a BRETŠNAJDROVÁ, 2008) Typ masitého výrobku

3.7.3

Zvýšení rizika

Červené maso

1,26krát

Celkově sekundárně zpracované maso celkem

1,38krát

Klobása

1,73krát

Párek v rohlíku

1,49krát

Tuky

Tuky jsou heterogenní směs lipidů, kterou tvoří převážně triacylglyceroly (přes 95 %). V malém množství jsou přítomny fosfolipidy (lecitin a kefalin), sfingolipidy, glykolipidy, cholesterol a fytosterol. Z hlediska zdravé výživy je rozhodující především množství požívaných triacylglycerolů, které jsou obvykle uvažovány, když se mluví o tucích v potravě. Jsou tvořeny několika mastnými kyselinami (MK), které je možno rozdělit do tří základních skupin (STRATIL, 1993).

24

Nasycené

mastné

kyseliny

(SFA).

Hlavními

představiteli

dle

(RUŠAVÝ a LACIGOVÁ, 2007) jsou: -

kyselina stearová (silně trombogenní),

-

kyseliny palmitová (aterogenní i trombogenní),

-

kyselina myristová (aterogenní i trombogenní).

SFA se nacházejí v tukové tkáni zvířat, tj. v sádle, másle, mléku, smetaně a sýrech. V rostlinných zdrojích se obecně vyskytuje minimální množství nasycených MK, s výjimkou kokosového a palmového oleje. Rovněž margaríny obsahují mnoho nasycených MK. Tyto MK zvyšují „škodlivý“ LDL cholesterol a tím riziko kornatění tepen a srdečně cévních onemocnění (FREJ, 2006). SFA mají tvořit méně než 10 % denního energetického příjmu tj. 1/3 ze všech přijatých tuků (PIŤHOVÁ, 2011). Mononenasycené

mastné

kyseliny

(MUFA),

jsou

obsaženy

v olivovém,

podzemnicovém a řepkovém oleji. Mají antiaterogenní a antitrombogenní efekt a antioxidační účinky, které zřejmě zapřičiňují antiaterogenní efekt „středomořské“ stravy. Vzhledem k jejich pozitivním účinkům se snažíme zvyšovat jejich příjem na úkor nasycených mastných kyselin. Dostatečný přísun monoenových mastných kyselin zvyšuje HDL cholesterol

a

snižuje

hladinu

triacylglyceridů.

Doporučený

denní

příjem

cis-monoenových mastných kyselin se pohybuje mezi 10–20 % z celkové energie tj. 1/3 ze všech přijatých tuků. Nevhodné jsou monoenové mastné kyseliny v trans-konfiguraci vznikající především hydrogenací při ztužování tuků, protože mohou zvyšovat riziko kardiovaskulárních chorob (PELIKÁNOVÁ, 2003).

Polynenasycené mastné kyseliny (PUFA) jsou obsaženy v rostlinných olejích (slunečnicový a kukuřičný olej, lněné semínko, sójové boby a sójový olej, semena řepky olejky, dýňová a slunečnicová semínka, listová zelenina a vlašské ořechy) a v rybím tuku (losos, sleď, tuňák, makrela, ančovičky). Esenciální mastné kyseliny neplní jen funkci stavebního prvku a zdroje energie, ale účastní se i celé řady biologických procesů při kterých z nich vznikají např. eikosanoidy (ovlivňují zánětlivé procesy a řadu buněčných funkcí), endokanabinoidy (ovlivňující náladu, chování a zánět) a působí na DNA aktivací nebo inhibicí transkripčních faktorů (PIŤHOVÁ, 2011). Mezi Omega-3 mastné kyseliny patří (RUŠAVÝ, LACIGOVÁ, 2007): -

kyselina linolová je antiaterogenní, snižuje celkový cholesterol, snižuje HDL-cholesterol. Vzhledem ke svému trombogennímu účinku (zvyšuje 25

agregaci trombocytů) může být dokonce škodlivá (např. u pacienta po infarktu myokardu). -

Kyselina alfa-linolenová, která má antiaterogenní i antitrombogenní účinky.

Mastné kyseliny řady omega-6 zahrnují kyselinu eicosapentaenovou kyselinu a dokosahexaenovou které jsou obsaženy v rybím tuku. Nejsou antiaterogenní, ale vysoce antitrombogenní. Doporučený poměr mastných kyselin řady omega-6 a omega-3 by měl být 10:1 (MATĚJÍČKOVÁ, SOVJÁK, 2007).

Tuky jsou zdrojem energie ve stravě, a proto v redukčních dietách omezujeme jejich množství na 25 až 30 % z celkové energetické hodnoty. Podíl jednotlivých druhů MK má tvořit 1/3 nasycených mastných kyselin, 1/3 monoenových a 1/3 polyenových nenasycených mastných kyselin (SVAČINA, 2000). Dále se doporučuje nahrazovat nasycené tuky nenasycenými (rostlinnými oleji) (PELIKÁNOVÁ, 2003). Salmeron sledoval pomocí dietologických dotazníků 84 tisíc žen po 14 let. Zjistil 2500 nových případů diabetu. Zvýšení příjmu tuku o 5 % mělo statisticky nevýznamné riziko diabetu. Také příjem mononenasycených mastných kyselin nezměnilo riziko cukrovky. Zvýšení příjmu polynenasycených tuků o 5 % snížilo riziko diabetu, zvýšení příjmu transmastných kyselin o 2 % zvyšuje riziko diabetu. Záměna 2 % energie z transmastných kyselin za polynenasycené mastné kyseliny sníží riziko diabetu o 40 %. Kvalitativní změna přijímaného tuku je tedy pro prevenci diabetu velmi významná (SVAČINA, 2008). Velmi zajímavé jsou studie zabývající se příjmem ořechů ve vztahu k diabetu. V této oblasti jsou nejpřesvědčivější studie Nurses´ Health Study. Přes 83 tisíc žen ve věku 34–59 let bez anamnézy diabetu bylo sledováno až 16 let. Bylo zachyceno přes 3000 nových případů diabetu a byl zaznamenán jasný trend v kvantitativním vyjádření příjmu ořechů a vzniku diabetu (tab. 11). Ořechy tedy snad lze v prevenci diabetu doporučit, i když některá další sledování nebyla tak přesvědčivá (SVAČINA, 2008).

26

Tab. 11 Relativní riziko diabetu podle frekvence příjmu ořechů podle Nurses´ Health Study (SVAČINA, 2008) Relativní riziko DM

Příjem ořechů

(P pro trend < 0,01)

Prakticky nikdy

3.7.4

1

Méně než 1krát týdně

0,92

1–4krát týdně

0,84

5 a vícekrát týdně

0,73

Cholesterol

Cholesterol je přítomen v tucích a v bílkovinných potravinách živočišného původu – mase, uzeninách, vnitřnostech, vejcích, mléčných výrobcích, másle, sádle, loji. Doporučená denní dávka na den činí max. 300 mg. Rostlinné potraviny cholesterol neobsahují (SVAČINA, 2000). Obsah cholesterolu ve vybraných potravinách je shrnut v tab. 12. V léčbě a prevenci vysokého cholesterolu se využívá fytochemikálií, konkrétně fytosterolů. Za normální situace se fytosteroly vstřebávají pouze v minimálním množství, významně však snižují resorpci cholesterolu z potravy. Denní dávka 3 g fytosterolů vede ke snížení LDL cholesterolu o 10–15 %. Přídavek fytosterolů neovlivňuje biologickou dostupnost v tuku rozpuštěných látek (např. vitamínů). Na našem trhu se již objevil první margarín (Flora pro-activ), který obsahuje fytosteroly a prokazatelně snižuje hladinu cholesterolu (RUŠAVÝ a LACIGOVÁ, 2007).

27

Tab. 12 Obsah cholesterolu ve vybraných potravinách (KOMPRDA, 2003) Obsah Potravina

cholesterolu (mg/100 g)

Maso hovězí

60–70

Maso vepřové

40–60

Maso drůbeží

40-90

Uzeniny

50–110

Ryby

40-150

Mléko

12 30–100

Sýry Máslo

240

Sádlo

90

Vejce

350

Vaječný žloutek

1500 70–3500

Vnitřnosti

3.7.5

Sacharidy

Sacharidy jsou pro člověka nejdůležitějším a nejvýhodnějším zdrojem energie. Sacharidy, významné pro výživu člověka, je možno rozdělit na stravitelné, které jsou využívány pro získávání energie, a nestravitelné, které tvoří vlákninu rostlinných potravin a jsou pro zdraví velmi důležité. Ze stravitelných sacharidů slouží k výživě jednoduché sacharidy (monosacharidy) glukóza, fruktóza, galaktóza a manóza, složené sacharidy (disacharidy) sacharóza, laktóza, maltóza a polysacharidy, z nichž jsou nejvýznamnější škroby, dextriny a glykogen (STRATIL, 1993). Doporučený denní příjem sacharidů by měl tvořit 55 % z celkového denního energetického příjmu. Převahu by měli tvořit potraviny obsahující sacharidy, které se pomaleji vstřebávají, s nízkým a středním glykemickým indexem. Omezit bychom měli bílý cukr (sacharózu), bílou rýži a brambory, protože přispívají k nadváze, obsahují prázdné kalorie a nemají potřebné živiny (FREJ, 2006). Příjem cukru nehraje ve vzniku diabetu žádnou roli. Přesvědčivě to prokázaly až analýzy dat z Women´s Health Study. Žádný cukr (sacharóza, fruktóza, glukóza

28

ani laktóza)

neměl

signifikantní

vliv

na

vznik

diabetu

2.

typu

(SVAČINA

a BRETŠNAJDROVÁ, 2008).

3.7.5.1 Glykemický index

Různé druhy potravin se stejným obsahem sacharidů mohou vyvolat rozdílnou postprandiální glykemii (hladina glykemie za 1–2 hodiny po jídle). Míra vzestupu je ovlivněna nejen absolutním množstvím sacharidů ale i dalšími faktory: typem sacharidů (glukóza vs. fruktóza), druhem škrobu (amylóza vs. amylopektin), typem vlákniny (rozpustná, nerozpustná), tepelným zpracováním potraviny a obsahem tuku a bílkovin ve smíšeném jídle (MARSH a kol., 2011). Glykemický index potravy (GI) je definován jako poměr plochy pod vzestupnou částí křivky postprandiální glykémie testované potravy, která obsahuje 50 g sacharidů, a standardní potravy. Standardní potravou bylo zpočátku 50 g glukózy, později byla glukóza

nahrazena

bílým

chlebem

s obsahem

50

g

sacharidů

(RUŠAVÝ

a LACIGOVÁ, 2007). Glykemický index vybraných potravin znázorňuje obr. 2 a glykemickou pyramidu obr. 3.

Obr. 2 Glykemický index vybraných potravin (KOMPRDA, 2003)

Hodnoty GI nekorelují vždy s obsahem vlákniny v potravině (např. celozrnné pečivo s vysokým obsahem vlákniny má vyšší glykemický index než těstoviny s nízkým obsahem vlákniny). Glykemický index potravin je ovlivněn způsobem přípravy (např. syrová mrkev má nižší GI než vařená, pečené brambory mají vyšší GI než vařené), přidáním tuků 29

(zpomalují vyprazdňování žaludku), přidáním proteinů (stimulace inzulínové sekrece argininem) nebo při změně vzájemného poměru jednotlivých složek (PIŤHOVÁ, 2011).

Obr. 3 Glykemická pyramida (JIRKOVSKÁ a HAVLOVÁ, 2011)

Strava s nízkým glykemickým indexem není efektivní pouze u diabetiků, ale je výhodná i u zdravých jedinců nebo u redukčních diet. Snižuje totiž hladinu inzulínu, glukózy, triacylglycerolů a volných mastných kyselin nalačno i postprandiálně (PIŤHOVÁ, 2011). V některých zdrojích je uváděn možný vliv stravy s nízkým GI na prevenci karcinomu tlustého střeva. V oblasti obezitologie se objevují práce, které upozorňují na lepší adaptaci organismu na nízkokalorickou dietu s obsahem potravin s nižším

glykemickým

indexem

a

nižší

glykemickou

náloží

(RUŠAVÝ

a LACIGOVÁ, 2007).

3.7.5.2 Sacharidová hustota

Sacharidová hustota neboli koncentrace, patří mezi důležité ukazatele při výběru vhodných potravin. Vyjadřuje se jako množství sacharidů v poměru k celkovému objemu potravy. Příjem objemné stravy s nižší koncentrací sacharidů vede k nižší hladině glykemie za 1 až 2 hodiny po jídle. Příkladem potravin s nízkou sacharidovou hustotou jsou brambory, jablka nebo luštěniny (RUŠAVÝ a LACIGOVÁ, 2007).

3.7.5.3 Glykemická nálož

V současné době odborníci nahlížejí na příjem sacharidů komplexněji. Hodnotí tzv. glykemickou

nálož

(GN).

GN

je

počítána

jako

množství

sacharidů

v potravě + glykemický index. Například GI mrkve je vysoký (131), ale množství 30

sacharidů v běžné porci mrkve je minimální (7 g). Je doporučováno sledovat GN společně s četností příjmu uvedené potravy v čase. Nízká GN potravin má vliv na snížení hladiny triacylglycerolů a zvýšení hladiny HDL cholesterolu (RUŠAVÝ a LACIGOVÁ, 2007).

3.7.6

Vláknina

Vlákninou jsou nazývány složky potravy rostlinného původu, které jsou nestravitelné a nevyužitelné jako zdroj energie a živin (STRATIL, 1993). Dělíme ji na rozpustnou (pektin, mucigeny a některé další hemicelulózy) a na nerozpustnou (celulóza, lignin, některé hemicelulózy) (SVAČINA, 2000). Obsah vlákniny ve vybraných potravinách uvádí tab. 13. Bylo zjištěno, že nerozpustná vláknina zpomaluje vyprazdňování žaludku, snižuje chuť k jídlu a upravuje střevní pasáž. Rozpustná vláknina zvyšuje viskozitu potravy, snižuje LDL cholesterol, neovlivňuje hladinu HDL cholesterolu, snižuje hladinu triglyceridů, zpomaluje vyprazdňování žaludku a snižuje podíl vstřebaných živin (sacharidů) v tenkém střevě. V tlustém střevě dochází k fermentaci polysacharidů za vzniku mastných kyselin s krátkým řetězcem (SCFA). Tyto kyseliny slouží jako zdroj energie pro buňky tlustého střeva, zasahují do metabolismu glukózy a cholesterolu (RUŠAVÝ a LACIGOVÁ, 2007). Na druhé straně vysoký obsah vlákniny v potravě může vést k zažívacím obtížím (flatulence), průjmům a horší resorpci některých vitamínů a minerálů (PIŤHOVÁ, 2011). Doporučená dávka vlákniny v dietě činí 40 g na den (PELIKÁNOVÁ, 2003), přičemž doporučený poměr nerozpustné a rozpustné vlákniny je podle současných poznatků 3:1. V ČR se tento ukazatel pohybuje hluboko pod uvedenou hodnotou < 20 g/den (KOMPRDA 2003). Novější názory podporují existenci tzv rezistentního škrobu, který není v tenkém střevě beze zbytku odbouráván. Tento škrob je možné prokázat ve stolici a určuje se jako rozdíl mezi celkovým množstvím škrobu v potravině a množstvím škrobu, který se odbourává enzymaticky. Odbourávání škrobu může probíhat rychle (do 20 minut) nebo pomalu (za více než 2 hodiny), kromě rezistentního škrobu je proto možné rozlišit ještě „rychlý“ a „pomalý“ škrob. Rezistentní škrob má nižší energetickou hodnotu (cca 2,2 kcal/g tj. 9,2 kJ/g) a některé vlastnosti podobné vláknině, např. po požití potravin bohatých na rezistentní škrob dochází k menšímu vzestupu glykemie (JIRKOVSKÁ a HAVLOVÁ, 2011). 31

Tab. 13 Obsah vlákniny v gramech ve 100 g potraviny (JIRKOVSKÁ a HAVLOVÁ, 2011) Mlýnské a pekárenské

Zelenina, luštěniny a

výrobky

brambory

Pšeničné

Ovoce

39,6

Černé fazole

23,4

Maliny

6,7

Knäck Brot

18,3

Sójové boby

15,4

Borůvky

6,6

Ovesné vločky

17,3

Čočka

8,9

Ostružiny

6,6

13,3

Zelený hrášek

4,7

Rybíz

5,9

10,7

Špenát

3,9

Banán

3,1

3,8

Angrešt

2,9

3

Švestky

2,3

3,1

Broskve

2,3

otruby

Sójová mouka netučná Sójová mouka tučná Dalamánek

7,1

Chléb Graham

5,9

Těstoviny

5,1

Pšeničný chléb bílý, pečivo Rýže hnědá Kukuřičné lupínky

Kapusta růžičková Zelené fazolky Kapusta kadeřavá

4,3

Zelí

2,9

Jablka

2,2

3,8

Pórek

2,8

Hrušky

2,2

3,4

Červená řepa

2,8

Jahody

2

Mrkev

2,6

Meruňky

1,9

2,5

Grapefruit

1,6

Papriky

1,9

Třešně

1,5

Brambory

1,6

Pomeranč

1,3

Rajčata

1,3

Kukuřičná zrna (vařená)

Vlivem příjmu obilné vlákniny a celozrnných obilovin v prevenci diabetu 2. typu se zabývala finská studie. Bylo sledováno 150 osob po dobu 10 let. Příjem obilné vlákniny snižoval výskyt cukrovky až o 60 % (SVAČINA a BRETŠNAJDROVÁ, 2008). Tento efekt není podmíněn jen podáváním celozrnných potravin, ale spíše je vyvolán příjmem obilovin obecně. Celozrnné potraviny mají navíc nevhodně vysoký glykemický index (SVAČINA, 2008).

32

3.7.7

Vitaminy a antioxidanty

Doporučené denní dávky vitaminů jsou běžně pokryty vyváženou racionální stravou, obsahující denně 3 porce zeleniny a 2 porce ovoce (PIŤHOVÁ, 2011). Při hladovce a v některých přísných redukčních dietách je nutno je medikamentózně doplnit (SVAČINA, 2000). U diabetiků se příjem neliší od obecných doporučení pro zdravou populaci. Pro diabetiky jsou vhodné potraviny bohaté na antioxidanty (tokoferol, karoteny, vitamin C a flavonoidy), které se vyskytují zvláště v ovoci a zelenině (PELIKÁNOVÁ, 2003). Doporučený denní příjem vitamínů rozpustných v tucích a ve vodě uvádí tab. 14.

Vitamín C (kyselina askorbová) Kyselina askorbová je látkou se silným antioxidačním účinkem, který zajišťuje ochranu organizmu proti volným kyslíkovým radikálům. Vitamín C chrání před oxidací také další látky, jako je alfa-tokoferol, redukovaný glutation a další. Zvyšuje přeměnu cholesterolu na žlučové kyseliny a tím se podílí na regulování hladiny cholesterolu v plazmě. Zvyšuje vstřebání biologickou dostupnost železa a mědi z potravy (ZADÁK, 2006). Doporučená denní dávka kyseliny askorbové je 90 mg pro muže, 75 mg pro ženy, kouření zvyšuje spotřebu o 35 mg/den. Hyperglykémie zvyšuje potřebu kyseliny askorbové, takže doporučená dávka u diabetiků činí 200 mg/den. (PIŤHOVÁ, 2011). Bohaté na vitamin C jsou citróny, pomeranče, melouny, květák, řeřicha, brokolice, brambory, kiwi. V menší míře jej obsahuje špenát, jahody, borůvky, papája a fazole (FANTÓ, 1992).

Vitamín E (tokoferol) Tokoferol je účinný antioxidant, který brání oxidaci i autooxidaci polynenasycených mastných kyselin, různých lipidů a v tucích rozpustných látek. Reaguje s volnými radikály a jinými oxidovanými metabolity. Tím chrání buňky a tkáně proti peroxidativnímu poškození a zpomaluje degeneraci organismu. Vitamín E zvyšuje detoxikační schopnost jater a chrání vitamin A proti poškození při trávení, vstřebávání i ve tkáních (STRATIL, 1993). Denní doporučená dávka v České republice byla stanovena na 14 mg alfa-tokoferolu na den. Potřeba alfa-tokoferolu závisí i na příjmu nenasycených mastných kyselin. Každý

33

gram nenasycených mastných kyselin v potravě je třeba krýt dalšími 0,4–1,2 mg tokoferolu (ZADÁK, 2006). Významným zdrojem vitaminu E jsou rostlinné oleje, obilné klíčky, sója, fazole, brokolice, špenát, máta, růžičková kapusta, zelí, mrkev, celer, červená řepa (FANTÓ, 1992).

Vitamín B1 (thiamin) Historický objev tohoto vitaminu je spojen s nemocí beri-beri, která se projevuje poruchami funkce nervů, poruchami funkce srdce, únavou, ztrátou tělesné hmotnosti, předrážděností a posléze zmateností a srdečním selháním (ZADÁK, 2006). Je důležitý v metabolismu sacharidů, alkoholu a rozvětvených mastných kyselin. Potřebné množství thiaminu je závislé na množství sacharidů v potravě a na celkovém obsahu energie. Proto je nejobvyklejší vyjadřování jeho potřeby na jednotku energie (STRATIL, 1993). Podle světové zdravotnické organizace (WHO) je doporučováno 0,6 mg/1000 kcal. Pro dospělého člověka je obvykle doporučováno 1,0–1,8 mg na den. Dobrým zdrojem thiaminu jsou celozrnné obiloviny, luštěniny, jiná semena, kvasnice, maso, vnitřnosti a mléčné produkty (STRATIL, 1993).

Vitamín B2 (riboflavin) Patří do skupiny vitaminů řady B a jako všechny tyto se podílí na enzymatické činnosti, zasahující do redukčně oxidačních procesů buněk. Riboflavin sehrává důležitou roli v látkové výměně proteinů a tuků tím, že dodává vodík. Nepřítomnost tohoto vitaminu blokuje tvorbu nových buněčných tkání (FANTÓ, 1992). Doporučená denní dávka pro středně těžce pracujícího muže činí 1,8 mg na den, pro ženy všech věkových kategorií 1,2 mg na den (ZADÁK, 2006). Hlavním zdrojem vitaminu B2 jsou játra, ledvinky, srdce, v menším množství pivovarské kvasnice, slunečnicová semena, hlávkové zelí, vejce, kuřata, neodstředěné mléko, brokolice, fazole a hrášek (FANTÓ, 1992).

34

Vitamín B3 (niacin, vitamin PP) Niacin

je

metabolicky

nezbytnou

součástí

enzymů

NAD+

a

NADP+.

Ty jsou základními složkami transportu elektronů v buňkách a účastní se přenosů vodíku v metabolizmu, což obnáší asi 200 reakcí v metabolizmu cukrů, masných kyselin a aminokyselin. Bez NADPH, které je dárcem vodíku v syntéze mastných kyselin, by nemohla správně fungovat ani syntéza tuku. Niacin byl také identifikován jako součást komplexu s chromem, který zvyšuje toleranci buněk ke glukóze a zcitlivuje tkáně na odpověď na inzulin (ZADÁK, 2006). Doporučená dávka FAO činí pro dospělé 6,6 mg/1000 kcal nebo 16–27 mg na den (STRATIL, 1993). Dobrým zdrojem niacinu jsou hovězí játra, ledvinky, krůta, tuňák, králík, kuře. V menším množství slunečnicová semena, hrách, oříšky, integrální mouka, pivovarské kvasnice, datle, fíky, ryby a vejce (FANTÓ, 1992).

Vitamín B6 (pyridoxin) Existují tři přirozené formy vitaminu B6, které jsou aktivní – pyridoxal, pyridoxin a pyridoxamin. Metabolická role vitaminu B6 tkví v tom, že je součástí enzymů transamináz, dekarboxyláz a fosforyláz, dále je modulátorem struktury bílkovin, zejména receptoru pro steroidní hormony a hemoglobinu (ZADÁK, 2006). Na výši denních dávek jsou rozdílné názory. Zdá se, že je přijatelná ustálená potřeba okolo 2 mg denně (FANTÓ, 1992). Dobrým zdrojem vitaminu B6 jsou kvasnice, játra, vejce, ryby, kuřecí maso, obilné klíčky, celozrnné obiloviny, luštěniny a jiná semena, mléko a některé zeleniny, zejména listový salát (STRATIL, 1993).

Vitamín B13 (kyselina alfa-lipoová) Alfa-lipoová kyselina má řadu funkcí, které jsou podobné vitamínům, vzniká v těle, ale ne vždy v dostatečném množství. Je to účinný antioxidant a koenzym. Podporuje vstřebávání a správné fungování vitamínu C a vitamínu E. Pozitivně působí proti zvýšené koncentraci cholesterolu a glukózy v krvi. Kyselina lipoová oslabuje aktivitu volných radikálů, chrání částečně buňky proti stárnutí a může také působit pozitivně proti různým degenerativním chorobám spojeným s vyšším věkem (například některá srdeční a onkologická onemocnění, cukrovka, artritida, šedý zákal aj.). Suplementace kyselinou lipoovou má jisté povzbudivé účinky, pro které může být prospěšná při léčbě cukrovky (zejména 2. typu) a jejich komplikací. Diabetická populace 35

ji může užívat i preventivně – bohatým zdrojem jsou především kvasnice (PACKER a kol, 1994). Experimentální studie a klinické zkoušky v posledních pěti letech prokázali, že užívání vysokých dávek kyseliny alfa-lipoové (u lidí 600 mg) má terapeutickou roli v léčbě inzulinové rezistence a diabetické polyneuropatie (BUSTAMENTE a kol, 1997).

Tab. 14 Vitaminy rozpustné v tucích a ve vodě (FREJ, 2006) Vitamin

Dávka (min - max)

Rozpustné v tucích A

360–1 650 µg

D

2,5–20 µg

E

5–50 mg

K

30–3 000 µg

Rozpustné ve vodě C

15–100 mg

B1

0,5–2,2 mg

B2

0,8–3,2 mg

PP

5,5–22,5 mg

B6

1–4 mg 100–2 000 µg

kyselina listová

1–5 µg

B12

100–400 µg

biotin kyselina

3–14 mg

pantotenová

3.7.8

Příjem solí a jiných minerálů

Příjem některých minerálů a stopových prvků je v poslední době zvláštním předmětem zájmu. Doporučený denní příjem je uveden v tab. 15.

Sodík Nadbytečné solení patří k běžným nešvarům stravovacích zvyklostí naší populace, omezení příjmu soli je proto základní součástí doporučení pro racionální, tedy i diabetickou dietu. Doporučený příjem sodíku se pohybuje kolem 1000 mg na 1000 kcal 36

(maximálně 3000 mg na den), což odpovídá 2,5 g kuchyňské soli na 1000 kcal (maximálně 7,5 g kuchyňské soli na den). Větší redukce je nutná u osob s hypertenzí a nefrotickým syndromem (PELIKÁNOVÁ, 2003).

Hořčík Výsledky nejnovějších amerických výzkumů naznačují, že hořčík ve stravě může snižovat riziko diabetu 2. typu. Tyto poznatky podporují doporučení nutricionistů, týkající se zvyšování spotřeby potravin jako jsou například cereálie, ořechy a zelená listová zelenina. Ve studii bylo sledováno 85 060 žen a 42 867 mužů. Po 18 letech sledování u žen a po 12 letech u mužů bylo zjištěno, že relativní riziko diabetu 2. typu je při vyšším příjmu hořčíku (377 mg/den u žen, 458 mg/den u mužů) nižší než při nižším příjmu (217 mg/den u žen, 268 mg/den u mužů). Výsledky tedy potvrzují příznivé účinky modifikované stravy pro prevenci vzniku diabetu 2. typu (DANIELLS, 2007).

Chróm Chróm je důležitý pro schopnost inzulinu vázat se na inzulinové receptory na povrchu buňky, které pak dovolují vstupu glukózy do buňky. Lépe se vstřebává ve formě vázané na organické komplexy, než v anorganické formě. Velmi sporná je otázka účinku faktoru zlepšujícího toleranci glukózy a citlivost na inzulin, především u diabetiků. Předpokládá se, že jde o komplex chromu s kyselinou nikotinovou, cysteinem. Přesná sledování a studie zabývající se zlepšením diabetu a rolí chromu v prevenci vzniku diabetu však nejsou exaktně prokázány. Doporučená dietní dávka chromu se ve většině zemí pohybuje kolem 25 mikrogramů za den (RDA) (ZADÁK, 2006).

Selen Selen je důležitým antioxidačním minerálem. Je potřebný pro funkci antioxidačního enzymu glutation-peroxidázy a pro dobrou funkci imunitního a kardiovaskulárního systému. Deficit selenu je spojen s karcinomy, srdečními chorobami, artritidami, astmatem a kataraktou. Doporučená denní dávka selenu je 55 µg/den. Přirozeným zdrojem selenu jsou mořské ryby (PIŤHOVÁ, 2011).

37

Tab. 15 Doporučený denní příjem minerálů a stopových prvků (PELIKÁNOVÁ, 2003) Minerály Kalcium

1 000 mg

měď

2–3 mg

Fosfor

8–12 g

mangan

2,5–5 mg

Jod

150 ug

fluorid

1,5–4 mg

10–15 mg

chrom

0,05–0,2 mg

280–350 mg

selen

55–70 µg

Železo Magnezium Zinek

3.7.9

Stopové prvky

12–15 mg

molybden 0,15–0,5 mg

Tekutiny a alkohol

Dostatečný příjem tekutin je u diabetiků stejně důležitý jako u zdravých osob. Pro zdravé jedince se doporučuje minimálně 1,5 l denně. Vhodnými nápoji jsou voda, minerální vody či bylinné čaje. Pravý silný čaj a káva se doporučují podle osobní snášenlivosti, maximálně 2–3 šálky denně (RUŠAVÝ a LACIGOVÁ, 2009).

Alkohol Ve starších studiích byl alkohol označován za faktor zvyšující incidenci diabetu, dnes však

převažují

práce

prokazující

pozitivní

efekt

umírněného

pití

(RUŠAVÝ

a LACIGOVÁ, 2009). Mírný a pravidelný příjem alkoholu (5–15 g/den) snižuje riziko ICHS zvýšením HDL cholesterolu, snížením srážlivosti krve a oxidace lipidů. Vzhledem k poměrně vysoké energetické hodnotě (přibližně 7 kcal/g tj. 29 kJ/g) může alkohol vést k obezitě, zvýšení krevního tlaku a hypertriglyceridemii, proto je vhodné jej u obézních osob omezit. Denní příjem alkoholu by neměl převyšovat 10 g u žen a 20 g u mužů. Obsah alkoholu v alkoholických nápojích uvádí tab. 16. Doporučení pro diabetiky se neliší od doporučení pro ostatní populaci (JIRKOVSKÁ a HAVLOVÁ, 2011).

38

Tab. 16 Obsah alkoholu v alkoholických nápojích (JIRKOVSKÁ a HAVLOVÁ, 2011) Nápoj

Objem

Množství alkoholu v g

Destilát (40% alkoholu)

1 dcl

40 g

Pivo 7°

1/2 litru

13 g

Pivo 10°

1/2 litru

16 g

Pivo 12°

1/2 litru

18 g

Dia pivo

1/2 litru

25 g

Víno červené

2 dcl

19 g

Víno bílé

2 dcl

15 g

Čaj Čaj je bohatým zdrojem polyfenolů, jejich antioxidační působení je známo již poměrně dlouho a je jednoznačně prokázáno. Polyfenoly dokáží aktivovat enzymy látkové výměny a podporovat detoxikační procesy. Protektivní účinky zeleného čaje jsou výrazně vyšší než čaje černého. Antioxidační účinky polyfenolů v čaji se mohou uplatnit nejen v prevenci nádorů, ale také kardiovaskulárních onemocnění. Dalším pozitivním účinkem čaje je snížení výskytu osteoporózy u žen a nižší výskyt zubního kazu. Pití čaje v přiměřeném množství není provázeno nežádoucími účinky a jeho konzumaci lze doporučit obecně jako vhodnou formu přívodu tekutin (PIŤHOVÁ, 2011).

Káva Káva je významným zdrojem kofeinu, kyseliny chlorogenové, obsahuje značné množství hořčíku a dalších mikroživin. Výsledky metabolických studií ukázaly, že kofein snižuje citlivost na inzulín, ale má i potenciálně prospěšné efekty (DAM a FESKENS, 2002). Vliv kávy respektive kofeinu na zdraví je předmětem výzkumů a shromažďování informací více než 30 let. Šest z devíti studií prokázalo, že vyšší požívání kávy je spojeno se statisticky významnou redukcí rizika diabetu 2. typu (POSPÍŠILOVÁ, 2006). Nejrozsáhlejší studií je zřejmě studie provedená u 17 000 Holanďanů ve věku 30–60 let. Trend byl jasně přítomen. Riziko těch, kteří pili 7 a více šálků kávy denně, bylo 50 % vůči těm, kdo pili 2 šálky denně. Další studie ukázaly, že riziko diabetu 2. typu snižují i 3 šálky kávy denně (SVAČINA a BRETŠNAJDROVÁ, 2008).

39

3.7.10 Náhradní sladidla

Kalorická sladidla (fruktóza, sorbitol) je možné užívat do dávky 25–50 g/den, vyšší dávky mohou vyvolat zvýšení triglyceridémie a zažívací obtíže, vzhledem k obsahu energie nejsou vhodná u redukčních programů. Nekalorická sladidla jsou vhodná i u redukčních diet, nejsou vhodná u těhotných. Aspartam je možné dávkovat do 40 mg/kg/den, acesulfam K do 15 mg/kg/den, sacharin do 5 mg/kg/den (PIŤHOVÁ, 2011).

3.7.11 Ostatní potraviny

Je známo, že celá řada potravin, používaných dnes spíše jako koření nebo přísady do běžného jídla, má vliv na hladinu glykémie či tuků. Patří sem například česnek, borůvky, žen-šen, kari nebo koriandr. I když se klasická medicína doposud blíže nezajímala o skutečný potenciál přírodních látek obsažených v potravinách, situace se v posledních letech mění. V nejrenomovanějších časopisech se začaly objevovat seriózní zprávy o experimentálním či klinickém efektu těchto potravin na látkovou výměnu (ČERVÍČKOVÁ, 2006).

Skořice Moderní farmakologické výzkumy, probíhající od poloviny dvacátého století, prokázaly antibakteriální, protizánětlivé a antioxidační účinky skořice, v nedávné době pak i účinek antidiabetický (ZIEGENFUSS, 2006). Skořice může podle výsledků amerických výzkumů zmírnit projevy diabetu 2. typu nahrazením funkce inzulinu. Skořice má stejnou aktivitu jako inzulin, ale může také aktivitu inzulinu zvyšovat (OTTO, 2010). Vědcům se postupně

podařilo

izolovat

ze

skořice

látky,

podporující

tento

účinek

(methylhydroxichalkonové polymery), který napomáhá snižovat necitlivost tělních buněk na inzulin. Nejzajímavější z hlediska metabolického syndromu a prevence diabetu 2. typu je vodní extrakt ze skořice. V klinickém testování, které trvalo 40 dní, se prokázalo, že skořicový extrakt v dávce 1 až 6 g denně snižuje u pacientů glykémii (pokles 18–29 %), triacylglyceroly (pokles 23–30 %), LDL cholesterol (pokles o 7–27 %) a celkový cholesterol (pokles o 12–26 %). Dokázalo se tak, že skořice by mohla být dobrým doplňkem v dlouhodobé terapii diabetu 2. typu. (ZIEGENFUSS, 2006). 40

Grapefruit Citrusové plody podle vědců podporují látkovou výměnu. Grapefruity mohou pomoci při snižování nadváhy a dokonce i zabránit diabetu. Američtí lékaři se domnívají, že stimulují výměnu cukrů. Bylo sledováno 100 pacientů s nadváhou. Pokud pacienti jedli při každém hlavním jídle půlku grepu (3krát denně), zhubli za 6 týdnů průměrně o 2,23 kg. Významné je i zmenšení obvodu pasu v průměru o 2,45 cm. Osoby, které grepy nekonzumovaly, zhubly průměrně jen 0,3 kg. Účastníci studie z ovocné skupiny měli také po jídle méně inzulinu a méně glukózy v krvi, nižší krevní tlak a LDL cholesterol než účastníci z neovocné skupiny. Čím efektivněji je cukr zpracováván, tím méně je ho ukládáno do zásoby. Známkou efektivnější výměny cukrů je i menší množství inzulinu v krvi. Méně inzulinu v krvi znamená nižší inzulinovou rezistenci a tím také nižší riziko vzniku diabetu a kardiovaskulárních onemocnění (DOW a kol., 2011).

3.8

Diabetické diety Dieta patří k základním léčebným prostředkům v léčbě cukrovky. Standardy dietní

léčby diabetu přijaté Českou diabetologickou společností v roce 1999 jsou v zásadě totožné s pravidly racionální stravy a neliší se od doporučení platných pro prevenci a léčbu ostatních civilizačních chorob (JIRKOVSKÁ a HAVLOVÁ, 2011). Tab. 17 uvádí doporučené složení diety pro diabetiky.

Tab. 17

Doporučené složení diety pro pacienty s diabetem v České republice

(WWW.DIAB.CZ) Typ diety

Sacharidy

Bílkoviny

Tuky

(g/% celkové energie)

Energie (kcal/kJ)

A

175/48

75/21

50/31

1500/6300

B

225/52

75/17

60/31

1800/7500

C

275/52

75/14

80/34

2200/9150

D

325/54

85/14

85/32

2500/10400

Rámcové jídelní lístky pro diety s obsahem sacharidů 175 g, 225 g, 275 g, 325 g jsou uvedeny v příloze č. 1.

41

3.8.1


Dieta a fyzická aktivita jsou v léčbě diabetu 1. typu velmi důležitým opatřením. Dieta diabetika 1. typu se liší od racionální stravy jen vyšší frekvencí jídel a omezením jídel s vyšším obsahem cukru. Diabetik 1. typu tedy nemusí být od společnosti izolován a v rodině může jíst podobnou stravu jako ostatní. Dieta je založena na rovnoměrném příjmu sacharidů během celého dne. Diabetik 1. typu je obvykle léčen intenzifikovaným inzulinovým režimem, tedy 3 dávky krátkodobě působícího inzulinu a dlouhodobě působící inzulin jednou či dvakrát denně. Krátkodobě působící inzuliny působí až po dobu 6 hodin, proto jsou ke vkládání malých jídel mezi tři velká jídla dva důvody: -

zabránění hypoglykemii po odeznění efektu většího jídla za 3–6 hodin po jídle,

-

rozložení povoleného množství sacharidů do více jídel.

Mezi hlavní zásady diety pro diabetiky 1. typu patří: -

pravidelnost v jídle,

-

rovnoměrné rozdělení energie a sacharidů během celého dne,

-

povolenou dávku sacharidů rozdělit do 6 jídel,

-

dieta musí být antisklerotická.

Diabetik 1. typu léčený inzulinem nebývá většinou obézní, obvykle bývá zaškolen na dietu s 225 až 325 g sacharidů (tj. 1800 kcal/7400 kJ až 2440 kcal/10200 kJ) (SVAČINA, 2010). Pacienti léčení inzulinem by měli znát obsahy sacharidů v potravinách, např. ve formě výměnných jednotek, které představují množství potraviny obsahující 10 g sacharidů (někdy je za tzv. chlebovou jednotku považováno množství potraviny obsahující 12 g sacharidů). Tabulka výměnných jednotek uvedená v příloze č. 2 rozděluje potraviny obsahující sacharidy do následujících skupin: -

mlýnské a pekárenské výrobky,

-

mléčné výrobky,

-

ovoce a vybraná zelenina (luštěniny),

-

cukrářské výrobky.

Při regulované stravě je vhodné: 42

-

zaměňovat potraviny nejlépe uvnitř skupin vzhledem k rozdílnému obsahu ostatních živin,

-

na jednu porci jíst max. 7 výměnných jednotek (k malým jídlům jsou vhodné 1–2 výměnné jednotky, k velkým 4–6),

-

naučit se odhadovat výměnné jednotky podle jednoduchých parametrů (lžíce, velikost kusu, části talíře) (JIRKOVSKÁ a HAVLOVÁ, 2011).

3.8.2


Diabetici 2. typu jsou většinou starší lidé s nižší fyzickou aktivitou a nižším energetickým výdejem. Průměrný BMI leží v horním pásmu nadváhy. Základem léčby diabetu je proto redukční dieta která obvykle nemívá více než 6300 kJ (1500 kcal) a diabetická strava s obsahem 150 g sacharidů obvykle splňuje energetický požadavek na redukci (SVAČINA, 2010). Hlavní rozdíly v dietě mezi obézním jedincem a diabetikem 2. typu jsou následující: 1. diabetik 2. typu obvykle se současně přítomnými dalšími poruchami typickými pro metabolický syndrom nebo s diabetickou nefropatií musí dbát v dietě i na ovlivnění dalších složek. 2. Diabetikovi se delším lačněním glukózová tolerance horší, přestávky mezi jídly by neměli být extrémní, racionální je požadavek na tři až šest menších jídel denně. 3. Tolerance glukózy diabetika je horší ráno než večer, což se dá řešit farmakologicky nebo snížením ranního příjmu sacharidů. 4. V diabetické dietě se někdy používají potraviny s nízkým glykemickým indexem, tj. potraviny obsahující vlákninu, po nichž je vzestup glykemie menší. 5. Potraviny označené jako light mohou být vhodné pro obézní vzhledem k nižšímu energetickému obsahu, ale ne pro všechny diabetiky, protože někdy bývá použito sacharidové sladidlo. 6. Potraviny označené jako dia bývají slazeny náhradními sladidly, ale obsah energie nemusí být omezen. Nemusí být vhodné pro obézní a obézní diabetiky (SVAČINA a BRETŠNAJDROVÁ, 2000).

43

3.9

Potraviny pro diabetiky Neustále rostoucí počet diabetiků způsobuje, že potravinářské výrobky, speciálně

upravené pro tyto spotřebitele, nacházejí na trhu stále větší uplatnění. Zejména zapovězené cukrovinky se v poslední době rozrůstají do poměrně široké nabídky. Stejnou rychlostí se však objevují kritici „dia“ potravin a stále přežívají mýty ohledně složení a konzumace cukrovinek s označením „vhodné pro diabetiky“. Pro doporučení konzumace speciálních diabetických potravin nejsou žádné důvody, neexistuje totiž žádná „skutečně diabetická potravina“, kterou by diabetik mohl jíst bez opatrnosti, jen podle své chuti (snad kromě zeleniny). Označení „dia potravina“ tak znamená pouze tolik, že neobsahuje sacharózu (řepný cukr). Mnoho produktů je proto slazeno například fruktózou, sorbitolem, maltitolem nebo dalšími sladidly, vhodnými pro diabetiky. Pozor je třeba dát i na nápoje s označení (light) – v některých z nich je sladidlem nahrazena pouze část cukru a jedná se spíše o tzv. „výrobky se sníženým obsahem energie“. Mnohé produkty, které jsou v současnosti deklarovány jako „vhodné“ pro diabetiky“, obsahují dokonce vysoké množství tuku a energie (dia čokoláda obsahuje ve 100 g kolem 500 kcal a 50 g sacharidů) (JIRKOVSKÁ, 2003). Pokud má výrobek na obalu výslovně uvedeno „vhodné pro diabetiky“, pak má spotřebitel jistotu, že splňuje podmínky „potraviny určené pro zvláštní výživu“ – kategorie Potraviny určené pro diabetiky. Takový produkt podléhá přinejmenším podmínkám zejména z hlediska složení jak ze strany výrobce, tak ze strany kontrolních orgánů. V současnosti pak samozřejmě podléhá platné legislativě Evropské unie. Diabetici musí pečlivě sledovat složení stravy, takže solidní výrobci je pravdivě a velmi podrobně informují o nutričních parametrech na obalu. Z obalu musí být jasný obsah sacharidů a druh použitého sladidla, množství energie, obsah tuků i bílkovin. Někteří výrobci dnes uvádějí i přepočet na výměnné jednotky a své výrobní řady konzultují s diabetology a dietology (PELIKÁNOVÁ a BARTOŠ, 1999). Vybrané dia výrobky a jejich nutriční hodnoty jsou uvedeny na obr. 4 a 5.

44

Obr. 4 Cereální kroužky Ring (WWW.DIANELLA.CZ)

Obr. 5 Diabetické musli (WWW.ZDRAVYZIVOT.COM)

45

4 ZÁVĚR Téma mé bakalářské práce „Nutriční strategie v prevenci diabetes mellitus“ jsem si vybrala proto, že je toto onemocnění v současné době stále více aktuální a diskutované. V posledních letech se o diabetu hovoří jako o epidemii třetího tisíciletí. Komplikace, které diabetes způsobuje, z něj dělají jedno z nejnákladnějších chronických onemocnění. Náklady na terapii se budou každoročně zvyšovat vzhledem k narůstající prevalenci tohoto onemocnění. Proto je nutné se více zaměřit na primární prevenci diabetu, a to hlavně u dospívajících a mladých lidí. V první části bakalářské práce jsem se zaměřila na diabetes z obecného pohledu, na jeho epidemiologii, diagnostiku a stručně jsem popsala jednotlivé typy diabetu. Následně jsem se věnovala možnostem prevence diabetu 1. typu a podrobněji prevenci diabetu 2. typu, protože vhodnou stravou lze dosáhnou odsunu diabetu do vyššího věku. Vyjmenovala jsem základní preventivní dietní zásady a detailněji jsem probrala jednotlivé složky stravy. V závěru jsem se zmínila o základních diabetických dietách a potravinách vhodných pro diabetiky. Z výzkumů vyplývá, že za jediné racionální preventivní opatření u diabetu 1. typu můžeme považovat prodloužení kojení a omezení spotřeby kravského mléka. Pozdější věk matek také může vést ke snížení rizika diabetu pro potomky. U diabetu 2. typu se dá výskyt snížit změnami životního stylu, redukcí hmotnosti a zvýšením fyzické aktivity. Častá konzumace sekundárně zpracovaného masa (uzeniny, paštiky, hamburgery) prokazatelně zvyšuje pravděpodobnost diabetu u osob s dispozicemi pro toto onemocnění. Z hlediska prevence je vhodné dávat přednost drůbežímu a rybímu masu, nahrazovat nasycené tuky nenasycenými (zejména vyšší příjem polynenasycených tuků snižuje riziko diabetu). Výsledky nejnovějších výzkumů naznačují, že pozitivní účinky má i častější příjem ořechů, kávy, čaje, skořice a konzumace grapefruitů před každým hlavním jídlem. V prevenci má význam i zvýšený příjem hořčíku. Konzumace sacharidů (sacharóza, glukóza, fruktóza ani laktóza) nehraje ve vzniku diabetu žádnou roli. Po dokončení této bakalářské práce se chci tématu nadále věnovat v navazujícím studiu a zaměřit se především na diabetické diety.

46

5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

BROŽ J., 2007: Metabolický syndrom a proč s ním bojovat. Diastyl, aktivní a zdravý život s diabetem, 4: 14–15. ČERVÍČKOVÁ B., 2006: Skořice není jen koření, Diaživot, časopis nejen o diabetu, 6: 19–20. FANTÓ A., 1992: Vitaminy a prevence. Dona, České Budějovice, 235 s. FREJ D., 2006: Dietní sestra, diety ve zdraví a nemoci. Triton, Praha, 309 s. HONKA M., 2005: Prevence diabetu 2. Typu. Diastyl, aktivní a zdravý živos s diabetem, 1: 20–22.. JIRKOVSKÁ A., 2003: Jak (si) kontrolovat a léčit diabetes. Svaz diabetiků ČR, Praha, 242 s. JIRKOVSKÁ A., HAVLOVÁ V., 2011: Dieta, s. 148–174. In PELIKÁNOVÁ T., BARTOŠ V., Praktická diabetologie 5. vydání. Maxdorf, Praha, 712 s. KOMPRDA T., 2003: Základy výživy člověka. MZLU, Brno, 164 s. MATĚJÍČKOVÁ R., SOVJÁK R., 2004: Human nutrition and preventiv of food-borne diseases. Czech univerzity of agriculture Prague, Institute of Tropics and Subtropics, Prague, 192 s. PELIKÁNOVÁ T., 2011: Klasifikace a diagnostika diabetu a poruch glukózové homeostázy, s. 58-69. In PELIKÁNOVÁ T., BARTOŠ V., Praktická diabetologie 5. vydání. Maxdorf, Praha, 712 s. PELIKÁNOVÁ T., BARTOŠ V., 1999: Diabetes mellitus, minimum pro praxi 1. vyd. Triton, Praha, 179 s. PIŤHOVÁ P., 2011: Dietní léčba u pacientů s diabetes mellitus 2. typu, s 228-235. In PERUŠICOVÁ J., A KOL., Diabetes mellitus 2. typu. Geum, Semily, 583 s.

47

POSPÍŠILOVÁ Y., 2006: Možnosti prevence diabetes mellitus-aktuální stav. DMEV, 3: 104–110. RUŠAVÝ Z., KREUZBERGOVÁ J., 2008: Glykemický index potravin, s. 89–94. In SVAČINA Š., Klinická dietologie. Grada Publishing, Praha, 307 s. RUŠAVÝ Z., LACIGOVÁ S., 2007: Nefarmakologická léčba diabetes mellitus 1. typu, s. 181–195. In PERUŠICOVÁ J., A KOL., Diabetes mellitus 1. typu. Geum, Semili, 603 s. RUŠAVÝ Z., LACIGOVÁ S., 2009: Dietní opatření, s. 269–278. In ŠKRHA J., A KOL., Diabetologie. Galén, Praha, 417 s. STRATIL P., 1993: ABC zdravé výživy 1. díl. Stratil P., Brno, 351 s. SVAČINA Š., 2008: Klinická dietologie. Grada Publishing, Praha, 307 s. SVAČINA Š., 2010: Diabetologie. Triton, Praha, 188 s. SVAČINA Š., BRETŠNAJDROVÁ A., 2000: Obezita a diabetes. Maxdorf, Praha, 307 s. SVAČINA Š., BRETŠNAJDROVÁ A., 2008: Dietologický slovník. Trinitron, Praha, 271 s. ŠTECHOVÁ K., 2005: Prevence neboli lépe predikce diabetu 1. Typu. Diastyl, aktivní a zdravý život s diabetem, 3: 22–23. ZADÁK Z., 2006: Magnezium a další minerály, vitaminy a stopové prvky ve službách zdraví. Presstempus, Zlín, 70 s. INTERNETOVÉ ZDROJE:

ARNOLDI A., 2004: Functional foods, cardiovascular disease and diabetes. Databáze online [cit. 2012-01-15]. Dostupné na: http://www.knovel.com/web/portal/browse/display? _EXT_KNOVEL_DISPLAY_bookid=4255&VerticalID=0

48

BUSTAMANTE J., LODGE J. K., MARCOCCI L., TRISCHLER H. J., PACKER L., RIHN H. R., 1997: α -lipoicacid in liver metabolism and disease. Databáze online [cit. 2012-03-29]. Dostupné na: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0891584 997003717 DAM M. D., FESKENS J. M., 2002: Coffee consuption and risk of type 2 diabetes mellitus. Online [cit. 2012-03-30]. Dostupné na: http://www.thelancet.com/journals/lancet/ article/PIIS0140-6736(03)12584-6/fulltext DANIELLS S., 2007: More magnesium rich food for less diabetes – meta analysis. Online [cit.

2012-03-30].

Dostupné

na:

http://www.nutraingredients.com/Research/More-

magnesium-rich-food-for-less-diabetes-meta-analysis DOW C. A., GOING S. B., CHOW H. S., PATIL B. S., THOMSON C. A., 2011: The effects of daily consumption of grapefruit on body weight, lipids, and blood pressure in healthy, overweight adults. Databáze online [cit. 2012-03-29]. Dostupné na: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0026049511004136 DUFFY H., BROWN-FRIDAY J. O., WALKER E. A., 2009: Prevention: Educating those at

risk

of

diabetes.

Databáze

online

[cit.

2012-03-06].

Dostupné

na:

http://www.springerlink.com/content/r3215021013t6313/ ESPOSITO K., CIOTOLA M., MAIORINO M., I., GIUGLIANO D., 2008: Lifestyle approach for type 2 diabetes and metabolit syndrome. Databáze online [cit. 2012-02-18]. Dostupné na: http://www.springerlink.com/content/t7553254666l6552/ ESPOSITO K., MAIORINO M., GIUGLIANO D., 2009: Which diet is best for diabetes. Databáze online [cit. 2012-02-18]. Dostupné na: http://www.springerlink.com/content/ e21762u7660856g4/ GIBSON, GLENN R., 2009: Food Science and Technology Bulletin – Functional Foods, Volume

5.

Databáze

online

[cit.

2012-02-05].

Dostupné

na:

http://www.knovel.com/web/portal/browse/display?_EXT_KNOVEL_DISPLAY_bookid= 2691&VerticalID=0 http://www.diab.cz/dokumenty/dieta2007.pdf

49

http://www.diab.cz/dokumenty/standard_dm1_12.pdf http://www.dianella.cz/ring.html http://www.uzis.cz/rychle-informace/cinnost-oboru-diabetologie-pece-diabetiky-roce-2010 http://www.zdravyzivot.com/cs/produkty/cerealie-special.php CHENG D., 2005: Prevalance, predisposition and preventiv of type 2. diabetes. Databáze online [cit. 2012-02-07]. Dostupné na: http://www.springerlink.com/content/eh62w866 150g3l32/ KARAM J. G., MCFARLANE S. I., 2010: Update on the prevention of type 2 diabetes. Databáze online [cit. 2012-03-10]. Dostupné na: http://www.springerlink.com/content/ f5000p564372372n/ LEFÉBVRE J. P., 2002: The metabolic syndrome revisited. Databáze online [cit. 2012-0330]. Dostupné na: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0531513103001419 MARSH K., BARCLAY A., COLAGIURI S., BRAND-MILLER J., 2011: Glycemic index and glycemic load of carbohydrates in the diabetes diet. Databáze online [cit. 2012-03-06]. Dostupné na: http://www.springerlink.com/content/420470478w053011/ MCFARLANE S. I., SHIN J. J., RUNDEK T., BIGGER T., 2003: Prevention of type 2 diabetes. Databáze online [cit. 2012-02-12]. Dostupné na: http://www.springerlink.com/ content/t678633277786407/ OTTO A. D., 2010: Cinnamon as a supplemental tretment for impaired glukose tolerance and

type

2

diabetes.

Databáze

online

[cit.

2012-03-30].

Dostupné

na:

http://www.springerlink.com/content/jg430216p56w606q/

PACKER L., WITT E. H., TRISCHLER H. J., 1994: α –lipoicacid as a biological antioxidant.

Databáze

online

[cit.

2012-03-29].

http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/089158499500017R

50

Dostupné

na:

SAARELA M., 2011: Functional fous – Concept to product (2nd Editon). Databáze online [cit. 2012-01-19]. Dostupné na: http://www.knovel.com/web/portal/browse/display?_EXT _KNOVEL_DISPLAY_bookid=4255&VerticalID=0 SHAW J. E., SIMPSON R. W., 2009: Prevention of type 2 diabetes. Databáze online [cit. 2012-03-10]. Dostupné na: http://www.springerlink.com/content/v15332077l6v15hw/ ZIEGENFUSS T. N., HOFHEINS J. E., MENDEL R. W., LANDIS J., ANDERSON R. A., 2006: Effects of a water – soluble cinnamon extract on body composition and feature of the metabolic syndrome in pre – diabetic men and woman.. Databáze online [cit. 2012-03-30]. Dostupné na: http://www.springerlink.com/content/m365504232628515/

51

6 SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. 1 Model rozděleného talíře

22

Obr. 2 Glykemický index vybraných potravin

29

Obr. 3 Glykemická pyramida

30

Obr. 4 Cereální kroužky ring

45

Obr. 5 Diabetické musli

45

7 SEZNAM TABULEK

Tab. 1 Výskyt diabetu podle typu

11

Tab. 2 Dva hlavní typy diabetu

13

Tab. 3 Tělesnou hmotnost podle BMI klasifikujeme takto

16

Tab. 4 Hodnocení typu distribuce tuku dle WHR

17

Tab. 5 Rizika metabolického syndromu dle obvodu pasu

17

Tab. 6 Intervenční studie prevence diabetu 2. typu

19

Tab. 7 Nutriční doporučení při prevenci diabetu a obezity

21

Tab. 8 Množství energie na 1 kg ideální hmotnosti pacienta a den

22

Tab. 9 Snížení rizik po redukci hmotnosti podle Williamsona

23

Tab. 10 Riziko diabetu 2. typu na jednu porci masitého výrobku denně podle Funga

24

Tab. 11 Relativní riziko diabetu podle frekvence příjmu ořechů podle Nurses´Health Study

27

Tab. 12 Obsah cholesterolu ve vybraných potravinách

28

Tab. 13 Obsah vlákniny v g/100 g potraviny

32

Tab. 14 Vitaminy rozpustné v tucích a ve vodě

36

Tab. 15 Doporučený denní příjem minerálních a stopových prvků

38

Tab. 16 Obsah alkoholu v alkoholických nápojích

39

Tab. 17 Doporučené složení diety pro pacienty s diabetem v ČR

41

52

8 PŘÍLOHY

Příloha č. 1..Rámcové jídelní lístky pro diabetické diety s obsahem sacharidů 175g, 225 g, 275 g, 325g (JIRKOVSKÁ a HAVLOVÁ, 2011) Diabetická dieta 6150 kJ = 1470 kcal: 175 g sacharidů, 50 g tuků, 75 g bílkovin SNÍDANĚ - 35 G SACHARIDŮ 1/4 bílé kávy

nebo čaj s mlékem

50 g chleba

nebo pečiva

50 g sýra

nebo tvarohu, masa, uzeniny, 1 vejce

PŘESNÍDÁVKA - 15 G SACHARIDŮ 100 g ovoce

nebo dia kompotu či 30 g chleba (pečiva)

OBĚD - 40 G SACHARIDŮ 15 g tuku 10 g mouky 1/4 vejce 150 g zeleniny

nebo 100 g ovoce

70 g masa 100 g brambor

nebo 80 g vař. těstovin = 3 pol. lžíce 70 g dušené rýže = 3 pol. Lžíce 70 g bram. knedlíku = 1,5 plátku 60 g housk. knedlíku = 2 plátky 100 g vařených luštěnin = 9 pol. lžic 130 g brambor. kaše = 3 pol. lžíce 40 g chleba nebo pečiva

SVAČINA - 25 G SACHARIDŮ 2 dl mléka 30 g chleba

nebo pečiva

VEČEŘE - 40 G SACHARIDŮ 15 g tuku 10 g mouky 1/4 vejce 150 g zeleniny

nebo 100 g ovoce


výměna viz. oběd

2. VEČEŘE - 20 G SACHARIDŮ 150 g ovoce


53

Diabetická dieta 7400 kJ = 1770 kcal: 225 g sacharidů, 60 g tuků, 75 g bílkovin SNÍDANĚ - 35 G SACHARIDŮ 1/4 bílé kávy

nebo čaj s mlékem

60 g chleba

nebo pečiva

10 g másla 50 g sýra




30 g chleba

nebo pečiva

OBĚD - 50 G SACHARIDŮ 15 g tuku 10 g mouky 1/4 vejce 150 g zeleniny

nebo 100 g ovoce


nebo 120 g vař. těstovin = 6 pol. lžíce 100 g dušené rýže = 5 pol. lžíce 100 g bram. knedlíku = 2,5 plátku 80 g housk. knedlíku = 2,5 plátky 140 g vařených luštěnin = 13 pol. lžic 200 g brambor. kaše = 6 pol. lžíce 60 g chleba nebo pečiva


nebo pečiva

VEČEŘE - 40 G SACHARIDŮ 15 g tuku 10 g mouky 1/4 vejce 150 g zeleniny

nebo 100 g ovoce


výměna viz. oběd



54


nebo čaj s mlékem

70 g chleba

nebo pečiva





50 g chleba

nebo pečiva

10 g másla OBĚD - 40 G SACHARIDŮ 20 g tuku 15 g mouky 1/4 vejce 150 g zeleniny

nebo 100 g ovoce


nebo 160 g vař. těstovin = 8 pol. lžíce 140 g dušené rýže = 7 pol. lžíce 140 g bram. knedlíku = 4 plátky 110 g housk. knedlíku = 4 plátky 190 g vařených luštěnin = 17 pol. lžic 270 g brambor. kaše = 8 pol. lžíce 80 g chleba nebo pečiva


nebo pečiva

VEČEŘE - 40 G SACHARIDŮ 20 g tuku 10 g mouky 150 g zeleniny

nebo 100 g ovoce


výměna viz. oběd



55


nebo čaj s mlékem

80 g chleba

nebo pečiva





60 g chleba

nebo pečiva

10 g másla OBĚD - 40 G SACHARIDŮ 20 g tuku 20 g mouky 1/4 vejce 150 g zeleniny

nebo 100 g ovoce


nebo 200 g vař. těstovin = 10 pol. lžíce 170 g dušené rýže = 8,5 pol. lžíce 170 g bram. knedlíku = 5 plátků 130 g housk. knedlíku = 5 plátků 240 g vařených luštěnin = 21 pol. lžic 320 g brambor. kaše = 9 pol. lžíce 100 g chleba nebo pečiva


nebo pečiva

10 g másla VEČEŘE - 40 G SACHARIDŮ 20 g tuku 15 g mouky 150 g zeleniny

nebo 100 g ovoce


výměna viz. oběd

2. VEČEŘE - 20 G SACHARIDŮ

56

Příloha č. 2

Výměnné jednotky - množství potravin obsahující 10 g sacharidů

(JIRKOVSKÁ a HAVLOVÁ, 2011) Mlýnské a pekárenské výrobky nutno odvažovat dalamánek houska obyčejná chléb český chléb graham chléb diabetický chléb výražkový chléb celozrnný knedlík bramborový knedlík houskový kroupy krupice mouka ovesné vločky rohlík obyčejný rýže syrová sójová mouka suchar dietní těstoviny veka

20 g = 1/2 kusu 16 g = 1/2 kusu 20 g = 1/2 krajíce 1 cm silný 19 g 28 g 18 g 20 g 34 g = 1 plátek 20 g = 3/4 plátku 13 g = 1 zarovnaná lžíce 13 g = 1 vrchovatá lžíce 13 g = 1 vrchovatá lžíce 14 g = 2 zarovnané lžíce 16 g = 1/2 kusu 12 g = 40 g vařené 25 g 12g = 1/2 kusu 13 g = 40 g vařené 16 g = 1 plátek 1 cm silný

obsah sacharidů 50% 60% 50% 50% 35% 55% 50% 30% 50% 75% 75% 75% 20% 60% 25% 40% 80% 25% 60%

Mléčné výrobky nutno odvažovat acidofilní mléko bikava jogurt bílý kefír mléko 2%, 3% podmáslí pomazánkové máslo syrovátka sýry: brynza, eidam, lučina, olomoucké tvarůžky, uzený sýr, žervé tvaroh: měkký, tvrdý Ovoce

200 g = 2 dl 20 g 110 g = 1/2 kelímku 200g 500 g 200 g = 2 dl 200 g = 2 dl 160 g 200 g = 2 dl není nutno odvažovat při obvyklých dávkách není nutno odvažovat při obvyklých dávkách nutno odvažovat

angrešt banán borůvky broskve s peckou grapefruit hrušky jablka jahody čerstvé jahody mražené maliny mandarinky

obsah sacharidů 5% 50% 9% 2% 5% 5% 6% 5%

120 g 70 g = 40 g dužiny = 1/2 malého kusu 75 g = 2/3 sklenky 2 dl 100 g = 80 g dužiny 160 g = 100 g dužiny 60 g = 1 menší kus 65 g = 1 střední kus 120 g = 2/3 sklenky 2 dl 50 g 70 g = 1/3 sklenky 2 dl 95 g = 2 kusy

57

obsah sacharidů 8% 23% 13% 12% 10% 16% 15% 8% 20% 14% 10%

Ovoce nutno odvažovat meloun meruňky čerstvé meruňky mražené pomeranč rybíz černý rybíz červený ryngle švestky čerstvé švestky mražené třešně víno hroznové višně

250 g = 160 g dužiny 100 g = 75 g dužiny 3 kusy středně velké 40 g 110 g = 90 g dužiny 70 g 50 g 70 g = 60 g dužiny 70 g = 60 g dužiny 40 g 65 g 55 g 65 g

obsah sacharidů 6% 13% 25% 11% 14% 20% 16% 16% 25% 15% 17% 15%

Zelenina nutno odvažovat celer čočka brambory fazole fazole lusky hrách hrášek čerstvý hrášek sterilizovaný kukuřice (klas) mrkev petržel řepa červená sója květák, okurky čerstvé, okurky sterilované, papriky, rajčata, ředkvičky, salát hlávkový, špenát mražený, želí čerstvé, zelí kysané

140 g 16 g = 44 g vařené = 4 vrchovaté lžíce 50 g = 1 kus velikosti slepičího vejce 16 g = 50 g vařených = 4 vrchovaté lžíce 131 g 16 g = 50 g vařeného = 4 vrchovaté lžíce 59 g = 4 vrchovaté lžíce 59 g = 4 vrchovaté lžíce 53 g 100 g = 3 kusy cca 10 cm dlouhé 50 g = 1 kus velikosti slepičího vejce 105 g 63 g

obsah sacharidů 7% 22% 20% 20% 8% 20% 16% 16% 20% 10% 20% 10% 16%

není nutno dovažovat při obvyklých dávkách

Cukrářské výrobky nutno odvažovat cukr čokoláda DIA čokoláda džem bábovka třená lískové oříšky med oplatky DIA piškoty dětské rozinky vánočka zmrzlina

10 g = 2 kostky 23 g = 6 čtverečků 16 g = 4 čtverečky 14 g = 1 čajová lžička 20 g = 1 plátek 1 cm silný 90 g 12 g = 1 čajová lžička 19 g 14 g = 7 kusů 14 g 16 g = 1 plátek 0,5 cm silný 50 g = 1 kopeček malý

58

obsah sacharidů 100% 43% 60% 70% 50% 11% 80% 50% 70% 70% 60% 20%

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin. Nutriční strategie v prevenci diabetes mellitus Bakalářská práce

Recommend Documents