MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat. Bakalářská práce

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

POROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ PASTEVNÍHO ODCHOVU SKOTU V EKOLOGICÝCH A KONVENČNÍCH PRODUKČNÍCH PODMÍNKÁCH

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

prof. Ing. Jan Šubrt, CSc.

Hodulíková Lucia

Brno 2011

PROHLÁŠENÍ: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Porovnání výsledků pastevního odchovu skotu v ekologických a konvenčních produkčních podmínkách“ vypracovala samostatně a použila pouze pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendlovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne …………………………. Podpis: ………………………………

Na tomto místě bych ráda poděkovala panu prof. Ing. Janu Šubrtovi, CSc. za cenné připomínky, vlídné vedení a poskytnutí odborné literatury. Dále pak panu doc. Ing. Jiřímu Skládankovi, Ph.D. za poskytnutí odborných rad a připomínek a své rodině a přátelům za podporu při řešení této práce.

ABSTRAKT Cílem této bakalářské práce bylo vyhledat a zpracovat dostupné zdroje na téma: „Porovnání výsledků pastevního odchovu skotu v ekologických a konvenčních produkčních podmínkách.“ Práce obsahuje srovnání ekologických a konvenčních požadavků chovu masných plemen skotu. Definuje pastevní porosty od jejich skladby, přes využití a údržbu až po uplatnění ve výživě krav bez tržní produkce mléka. Součástí této práce jsou výsledky růstové intenzity rozdělené podle plemen i pohlavní příslušnosti. Výsledky růstové intenzity byly zpracovány dle statistických údajů ČSCHMS a vědeckých prací zaměřených na toto téma.

Klíčová slova: masný skot, chov masného skotu, travní porosty, ekologické zemědělství

ABSTRACT The aim of this bachelor labour was to find and to elaborate available data sources to the theme " Results comparison of pasture beef -raising in ecological and conventional beef -raising conditiones." This labour contents the comparison of the ecological and conventional demands to the meet breeding cattle and its raising.The author definies in his labour the pasture structure , its usage ,upkeeping till of its use in the animal nutrition of cows which are not used for market dairy production . The component part of this labour are also the results of the growth intensity of the cows due thein runt and sexual categorization. The results of the growth intensity were elaborated due the statistical data sources of ČSCHMS and due some scientific labours according to the bachelor labour theme.

Key words: beef cattle, cattle breeding, grassland, organic fading

OBSAH 1

ÚVOD....................................................................................................................... 7

2

CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................................ 10 3.1 3.1.1 3.2

Odchov a chov masného typu skotu ............................................................... 10 Charakteristika konvenčních produkčních podmínek................................. 10 Chov masných plemen skotu .......................................................................... 13

3.2.1

Charakteristika masných plemen skotu chovaných v ČR ........................... 13

3.2.2

Růstová intenzita masných plemen skotu v České republice ...................... 24

3.3

Chov a výkrm skotu v podmínkách konvenčního zemědělství ...................... 24

3.3.1

Skladba pastevního porostu na růstovou intenzitu masného skotu............. 26

3.3.2

Úživnost pastevního porostu....................................................................... 28

3.3.3

Růstová intenzita skotu v pastevním systému odchovu podle pohlavní

příslušnosti.............................................................................................................. 29 3.4 3.4.1 3.5

Odchov mastných plemen skotu v ekologických podmínkách....................... 32 Charakteristika ekologických produkčních podmínek................................ 32 Chov a výkrm skotu v podmínkách ekologického zemědělství ..................... 36

3.5.1

Skladba pastevního porostu ........................................................................ 36

3.5.2

Úživnost porostu v ekologických podmínkách ............................................ 37

3.5.3

Růstová intenzita skotu v ekologických produkčních podmínkách podle

pohlavní příslušnosti............................................................................................... 38 4

ZÁVĚR PRÁCE ..................................................................................................... 42

5

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................... 43

1 ÚVOD Chov skotu má u nás několikaletou tradici. Dříve lidé svá zvířata chovali podle zkušeností a rad svých předků. Dnes v tomto směru mnoho z nich jistě pokračuje. Efektivní, ale hlavně ekonomicky přínosný chov skotu se však řídí jinými zásadami, které jsou zpracovány v různých odborných publikacích, ale určitě i ověřeny řadami úspěšných chovatelů. Chov skotu je důležitým odvětvím živočišné výroby. Skot je producentem mléka, masa, kůže, kostí, chlévské mrvy. Tvoří důležitou součást údržby vzhledu krajiny. Naši předci jej využívali i k tahu, v dnešní době však převažuje spíše funkce produkční. Tur domácí je domestikovanou formou jediného druhu - tura divokého (B. primigenius). (Pozn.: Existence druhého uvažovaného divokého předka tura menší postavy a s kratšími rohy popsaného jako Bos brachycerus nebyla prokázána.) Pratur měl silnou tělesnou konstituci. Samci dorůstali v kohoutku až 175 cm a měli zvlášť mohutně vyvinuté rohy. Samice pratura byly zbarvené červenohnědě, samci byli černí nebo hnědočerní a pravděpodobně měli úzký červený pruh na hřbetě. Pratuři žili v Evropě, severní Africe a v Přední Asii. K rozrůznění tělesných tvarů a rohů potomků pratura došlo v holocénu (tj. mladších čtvrtohorách po ústupu severského ledovce). Podstata a příčiny tohoto jevu však nejsou dosud uspokojivě objasněny. Jedna z hypotéz říká, že předhistorický pratur se vyskytoval asi ve třech poddruzích, které se v důsledku rozdílných životních podmínek lišily utvářením rohů a rozměry hlavy. Rovněž přesné datování a lokalizace domestikace praturů nejsou dosud plně objasněny. Obdobím první domestikace praturů byl nejspíš neolit. V té době již byl chovaný skot značně menší než pratur (110 - 140 cm v kohoutku). Předpokládá se, že k nejstarším pokusům o jeho domestikaci došlo v Uzbekistánu a Turkestánu, kde byly vedle fosilních materiálů nalezeny i mladší kosterní zbytky, svědčící o domestikaci. Nejvýznamnější je domestikace v oblasti Mezopotámie a Egypta. V Evropě se předpokládá existence mladších domestikačních center ve Španělsku a v alpské oblasti (BRYL a MATYÁŠTÍK, 2005).

7

Skot, spolu s ovcí a kozou, patří mezi nejstarší domácí zvířata. Ochočení dobytka má v historii lidstva obrovský význam. Jako první tažné zvíře napomohlo rozšíření civilizace do vzdálených koutů světa. Skot se stal platidlem, počet chovaných zvířat ukazatelem dostatku a postavení. Dnes je jedním z nejvíc chovaných hospodářských zvířat po celém světě. Je zdrojem masa, mléka, kůže. Do pojmu zahrnujícího skot nepatří jen nám známý tur domácí, ale také gayal, jak a buvol (VORONTSOVÁ, 2010). Za předka moderního tura (Bos primigenius f.taurus) je označován již vyhynulý pratur (Bos primigenius). Vyskytoval se na indickém subkontinentu, odkud se rozšířil do Evropy, Afriky a přední Asie. Počátky zdomácnění pratura spadají do 7-6 století př. n. l. Domácí skot chovali v Egyptě, Mezopotámii a Persii. Je možné, že zpočátku důvody domestikace byli spíše náboženské než praktické. Na mléko se v té době již chovaly kozy. Nesmírné výhody soužití s tak velkým zvířetem se zjistili až později. V Indii jsou krávy doposud považované za posvátné, nedojí se a ani se nekonzumují (VORONTSOVÁ, 2010). Využití skotu je velmi široké. V historii působil jako tažné zvíře a dokonce i jako první jízdní prostředek. Sily skotu se využívalo při obdělávání polí. Využití je úplné, od rohoviny po trus. Dá se říct, že Evropská populace je na kravském mléce a hovězím mase závislá. Procento konzumace hovězích a mléčných výrobků kolísá od regionu k regionu. Například asijské populace teprve nedávno obrátily svůj zájem směrem k mléčným výrobkům, jejich konzumace v Japonsku stoupá každým dnem (VORONTSOVÁ, 2010). Existuje velké množství plemen skotu, specializovaných buď na produkci masa nebo mléka, nebo smíšené užitkovostí. Šlechtění pokročilo tak daleko, že dojnice jsou schopné vyprodukovat neskutečné objemy mléka. Masný skot roste velmi rychle a maso odpovídá kvalitou požadavkům moderního strávníka. Známe i „pet-krávy“ velikosti většího psa nebo poníka. Chovají se spíše jako mazlíčci (VORONTSOVÁ, 2010).

8

2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce na téma „Porovnání výsledků pastevního odchovu skotu v ekologických a konvenčních produkčních podmínkách“ bylo vypracovat kompilační

práci, která zahrnuje: • Porovnání chovů skotu bez tržní produkce mléka v ekologických a konvenčních produkčních podmínkách, • porovnání růstové intenzity v jednotlivých typech chovu, • charakteristiku pastevních porostů z hlediska složení a využití ve výživě skotu.

9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Odchov a chov masného typu skotu

3.1.1 Charakteristika konvenčních produkčních podmínek Cílem chovu krav bez tržní produkce mléka je pastevní odchov zdravých telat od každé krávy s co nejmenšími náklady. Předpoklady pro dosažení daného cíle jsou vhodné a zdravé stádo, vhodný pastevní areál, dobré řízení a ošetřovatelé. Zimoviště je stáj nebo přístřešek pro ustájení matek s telaty. Důležité je i krmiště a systém napájení. Dále pak zpevněné pastevní výběhy, zařízení pro manipulaci se zvířaty, stáj pro plemenné býky a mladý skot, vhodné oplocení celého areálu. Základním a důležitým požadavkem je pak dostatek prostoru (KVAPILÍK et al. 2006). Při volbě technologie ustájení je nezbytné zajistit zvířatům určitou pohodu, a to v průběhu celého roku. Zřetel musí být brán na skutečnost, že vlastní chov se realizuje přibližně polovinu roku na pastvinách a polovinu roku ve stabilních zařízeních, která komplexně nazýváme zimoviště. Celý areál sestává ze zařízení pro ustájení matek s telaty, ze zpevněných, případně i pastevních výběhů, krmiště, systému napájení, zařízením pro manipulaci se zvířaty a oplocení celého areálu. Ve velkochovech je potřebná i místnost pro ošetřovatele se sociálním zařízením. Jednou z nejdůležitějších podmínek uplatňovaných v celém areálu je dostatek prostoru pro všechna zvířata. Matky přicházející do zimoviště ve vysokých stupních březosti, jsou zvyklé z pastvin na neomezený prostor, který je v zimovištích značně limitován. Zejména kolem žlabu a napajedla. Může docházet k mačkání krav a nepříznivým účinkům na plod až zmetání (TESLÍK, 2009).

10

Stáje se většinou budují jako přístřešek pro matky s telaty. Základní součástí je lehárna. Lehárna je lehká, nezateplená stavba s hlubokou podestýlkou, která má základní výšku 0, 5 m a měla by mít dostatečnou nasávací schopnost. V průběhu chovu zvířat pravidelně přistýláme zpravidla jednou za týden, nebo jednou za 14 dní. Spotřeba stelivové slámy závisí na klimatických podmínkách, ploše lehárny poskytnuté na 1 krávu, velikosti zpevněného výběhu a druhu krmiva (6 – 10 kg slámy na krávu a den). Minimální plocha 5 – 6 m2, respektive 7 – 8 m2 na krávu u plemen většího tělesného rámce. Velikost plochy volíme dle plemene. Porodní kotce (10 – 12 m2) na každých 5 – 10 plemenic. Je dobré je instalovat v každém oddělení. V lehárně musí být dále prostor na školku pro telata, která slouží k přikrmování a odpočinku telat. Na jedno tele je vymezena plocha 1 m2. Krmiště by měla být zpevněna. Lehárna musí být situována tak, aby zvířata byla chráněna před průvanem. Nejlépe jižní expozice s mírným svahem směrem od stavby. Je dobré volit závětrnou stranu, aby nevznikal průvan, který spolu s vlhkým prostředím zvířatům nejvíce škodí, hlavně telatům. Na lehárnu navazuje zpevněný výběh s rovným povrchem, se spádem 6 – 8 %, minimální plocha na krávu je 10 – 12 m2. Měl by zde být umístěn krmný žlab ( 35 cm x 55 cm), délka žlabové hrany 80 – 120 cm. Existuje i možnost samokrmení (posuvná krmná zábrana, krmný kruh, pojízdné krmiště), minerální lizy. Napájení (průtočný žlab, vyhřívané napáječky, nejlépe míčové) TESLÍK (2009) a KVAPILÍK et al, (2006). Pastevní výběh 25 – 35 m2 na krávu - měl by být vhodně oplocen. Zařízení pro manipulaci se zvířaty - účelem je bezpečná manipulace (vážení, třídění, nakládání a fixace). Konstruuje se podle velikosti skupiny. Shromažďovací prostor 2, 5 m2 na kus, stlačovací prostor, prostor na třídění zvířat - 2 m2 na kus. Šířka manipulační uličky 80 cm (bez ostrých zlomů nad 30°). Ohrazení zimoviště by mělo být pevné, s železnou nebo dřevěnou konstrukcí. Vodorovné příčky mohou být o výšce 30, 55, 85 až 120 cm od země, 4 – 5 m od sebe. Hustší hrazení je nezbytné budovat v případě přítomnosti telat. Vstupní vrata by měla být uzamykatelná. Vjezd do zimoviště lze také řešit texaskou branou, která je bez vrat. Pro vstup obsluhy je možno vybudovat samouzavírací vrátka, nebo průchod, přes který se dospělá zvířata ani telata nedostanou TESLÍK (2009) a KVAPILÍK et al, (2006). Organizace pastvy je dána lokalitou – alespoň 600 mm srážek ročně. Zvířata by na pastvě měla mít dostatečný přírodní kryt. Důležitá je voda, přístup nejlépe k napajedlu (samonapaječky). Podstatné je také složení porostu (jílek vytrvalý, lipnice luční, bojínek luční a jetel plazivý). Pastviny je možno rozdělit na extenzivní a 11

intenzivní (zatížení 1500 – 1700 kg živé hmotnosti na hektar). Nutno zvolit techniku pastvy – dávková, oplůtková, volná (kontinuální, střídavá/rotační pastva). Pastvina by měla být vhodně oplocena, a to buď pevně, nebo dočasně. Výhody střídavého využití pastvin jsou maximální produkce sušiny píce i živin z 1 ha na základě příznivé botanické skladby a dobré hustoty pastevního drnu. Kosení odstraňuje zamechování drnu a umožňuje dostatečnou tvorbu zásobních látek. Kombinací pastvy a kosení lze dosáhnout optimálního řešení. Vyžití kejdy je jednoduší, kejdu lze aplikovat před plánovaným využitím v příslušné seči kosením. Odpadá kosení nedopasků („čištění pastvin“). Výjimkou jsou plochy luk, kde je vyšší výskyt šťovíků a pryskyřníků. Pastevní chyby zvláště přetížení pastvin se projevují minimálně. Dále se také sníží nepříznivý vliv spásání, tj. „trhání“ trávy a vliv výkalů na znečištění asimilační plochy. Omezuje se také tlak zvířat na drn a tím je také ovlivněno zhutnění půdy, zvláště při déletrvajícím deštivém období. Je nižší výskyt parazitů než při častém spásání (přerušení vývojových cyklů atd.). Zlepšuje se kvalita píce. Potřebnou výměru nebo zatížení pastviny vypočítáme z celkové plochy pastviny na celou pastevní sezonu, maximálního počtu zvířat na pastvině po celou sezonu, průměrného výnosu sušiny z 1 ha pastviny, délky pastvení sezony ve dnech a průměrné živé hmotnosti zvířat TESLÍK (2009) a KVAPILÍK et al, (2006). V řízení reprodukce stáda masných krav je dobré využívat sezónní připouštění a telení, optimum je leden až březen, dále pak telení jalovic o měsíc dříve. Ideální délka mezidobí je 365 dnů a připouštěcí sezona duben až červen. Telení v pozdějším rozmezí než leden až březen je nevýhodné, protože telata jsou méně životaschopná a matky jsou vyčerpané. Je omezena kontrola porodu, protože zvířata jsou již na pastvě. Nelze využít náhradní matku. Počátkem laktace je velká nadprodukce mléka a vznikají mastitidy. Telata začínají pozdě přijímat pastvu. Problematická je i inseminace TESLÍK (2009) a KVAPILÍK et al, (2006).

12

3.2 Chov masných plemen skotu

Ve světě je chováno několik desítek masných plemen skotu. U nás docházelo k intenzivnímu vývoji chovu masného skotu až od roku 1991. Za přispění účelových dotací Ministerstva zemědělství bylo dovezeno ze zahraničí množství čistokrevných chovných zvířat. V současné době je u nás chováno celkem dvanáct plemen. Stávající spektrum plemen je považováno za dostatečné, neboť umožňuje chov ve všech přírodních podmínkách. Nejčastější dělení masných plemen je podle velikosti tělesného rámce. V našich podmínkách jsou nejvíce zastoupena plemena středního tělesného rámce. Řadíme k nim plemena aberdeen angus, hereford, belgické modrobílé, limousine, piemontes a gasconne. Druhou skupinou jsou plemena velkého tělesného rámce blonde ďaquitaine, charolais, masný simentál a z rustikální plemeno salers. Z plemen malého tělesného rámce se u nás chová highland, galloway. Tato plemena jsou významně využívána hlavně v horských a podhorských oblastech. Během roku 2009 a 2010 byla u nás uznána další čtyři plemena - aubrac, parthenaise, shorthorn, texas longhorn. Každé z chovaných plemen má své charakteristické znaky a vlastnosti (TESLÍK, 2000).

3.2.1 Charakteristika masných plemen skotu chovaných v ČR

Aberdeen angus Patří

k nejrozšířenějším

masným

plemenům

na

světě.

Pochází

ze

severovýchodního Skotska, kde byl již počátkem 18. století vyšlechtěn masný užitkový typ skotu, který byl později křížený s plemenem shorthorn. První plemenná kniha založena v Anglii již roku 1860. Aberdeen angus je geneticky bezrohé plemeno, plášťově černě nebo červeně zbarvené, menšího až středního tělesného rámce. Průměrná hmotnost krav je 560 až 640 kg, býků 1000 až 1100 kg. Jalovice se poprvé telí ve 23 až 24 měsících. Hlavní předností plemene je snadné telení, životaschopnost narozených telat, vynikající mateřské vlastnosti, bezrohost, výborná plodnost a pastevní schopnost, dlouhověkost a odolnost vůči nepříznivým klimatickým podmínkám. Maso je vysoké kvality, proto je ve světě uznávané a velmi žádané. Maso je typické jemným mramorováním, křehkostí, šťavnatostí a specifickou chutí. Jatečná zvířata dosahují

13

vysokou jatečnou výtěžnost při nízkém podílu kostí. Nevýhodou však je časné ukládání tuku u vykrmovaných zvířat. V současné době je u nás aberdeen angus druhým nejrozšířenějším masným plemenem (ZAHRÁDKOVÁ, 2009).

Belgické modrobílé První zmínka o tomto původem belgickém plemeni spadá do 19. století do oblastí řek Meuse a Escaut. Vzniklo šlechtěním plemene shorthorn, později se křížilo s plemenem charolais. V první polovině 20. století bylo šlechtění zaměřeno na kombinovanou užitkovost s vyrovnanou masnou a mléčnou produkcí. V období 1950 – 1960 první změny dle požadavků trhu na křehké a libové maso vhodné pro rychlou úpravu, býci a později i krávy se začaly selektovat dle osvalení. 1960 – 1970 šlechtění zcela zaměřeno na výraznou masnou užitkovost s výsledkem 80 – 85 % zastoupení zvířat s tzv. dvojitou zmasilostí bederního a hýžďového svalstva. Zbarvení může být bílé, černostrakaté či modro-strakaté s různými odstíny barev. Průměrná hmotnost krav činí 700 až 750 kg, býků 1100 až 1250 kg. Jalovice se poprvé telí ve věku 32 měsíců, i když u mnoha stád již ve 24 až 26 měsících. Hlavními přednostmi, pro které je belgické modrobílé nejvíce využíváno v užitkovém křížení, jsou mimořádné osvalení, vysoká jatečná výtěžnost a podíl masa první jakosti s nízkým podílem tuku a kostí v jatečném těle. Dále se vyznačuje efektivním využíváním krmiv, velmi dobrou ovladatelností a mateřskými vlastnostmi. Nadprůměrné osvalení však způsobuje vysoký počet obtížných porodů, proto se velké procento porodů provádí císařským řezem. V podmínkách ČR je chov plemen zaměřen především na soběstačnost v produkci plemenných býků následně využívaných v užitkovém křížení se zaměřením zvýšit masnou užitkovost potomstva (ZAHRÁDKOVÁ, 2009).

Blond ď aquitaine Pochází z jihozápadní Francie, na jeho vzniku se podílely 3 populace skotu, plemena guercy, garonnaise a blonde des Pyrénées. Tato plemena byla kromě produkce využívána i v tahu. Kombinací a důslednou selekcí těchto rázů vzniklo plemeno blonde ď aquitaine, mající ty nejlepší užitkové vlastnosti. Oficiálně uznáno roku 1962, od této doby se postupně rozšiřovalo do ostatních částí země. Ve Francii je třetím nejpočetnějším plemenem. V oblasti svého vzniku si zachovává dominantní postavení. Zvířata jsou světle zbarvená, plavá až načervenalá (barva pšenice od světlé po tmavou). Plemeno je velkého tělesného rámce. Hmotnost u krav 800 až 1100 kg, býci 1200 až 14

1500. Jalovice se poprvé telí ve věku 32 měsíců a později. Dlouhodobou šlechtitelskou prací bylo dosaženo dobré vyvinutí kostry, dobré osvalení, postoj a utváření končetin. Plemeno má dobré mateřské vlastnosti, je odolné vůči nepříznivým klimatickým podmínkám, chovatelsky poddajné. Vhodné ke spásání větších ploch, zvládá přesuny na větší vzdálenosti. Plemeno má snadné telení díky dobrému tvaru pánve krav a tělesné stavbě telat. Ta jsou dlouhá, plochá, s lehkými kostmi, protáhlou hlavou, malými paznehty. Telata mají vyšší porodní hmotnost, ale je méně vyvinuto osvalení a bedra. Tato vlastnost se přenáší i v užitkovém křížení. V masné užitkovosti má dobré poměry maso: kosti a maso: tuk. Plocha roštěnce je větší než u jiných plemen. Maso má jemnou texturu, splňuje požadavky konzumentů na zdravé a libové maso. V ČR chov tohoto plemene zahájen roku 1991, importem zvířat z Francie (ZAHRÁDKOVÁ, 2009).

Galloway Patří

k nejstarším

masným

plemenům

britských

ostrovů,

spadající

k jihozápadním částem dnešního Skotska. Krajina velmi členitá, pahorkatá, s hustými dubovými lesy a velkým množstvím srážek. Plemenná kniha založena roku 1881. Od tohoto roku se začalo plemeno rozšiřovat po celém světě. Galloway je plemeno dominantně bezrohé, s nižší intenzitou růstu, přizpůsobené extenzivním podmínkám chovu. Hmotnost krav se pohybuje kolem 500 kg, u býků minimálně 640 kg. Vyskytuje se v několika barevných rázech. Základní zabarvení je plášťově černé, nebo bílé s černými vnitřky uší (park – white), žlutohnědé až stříbrohnědé (dun) a černé či hnědé s bílým pruhem kolem hrudníku (belted). První zapouštění jalovice se doporučuje po dosažení 20 měsíce věku. Plemeno získalo odolnost a tvrdost díky tomu, že se původní stáda pásla v rozmanitých podmínkách. Velmi dobře snáší horší klimatické podmínky, je nenáročné na ustájení, což umožňuje celoroční pobyt zvířat venku. Telata se rodí vitální, porody jsou bezproblémové. Kvalita masa tohoto plemene je všeobecně známá. Maso je jemné a šťavnaté, s vysokým podílem hodnotných nenasycených mastných kyselin. První importy do ČR byly uskutečněny v roce 1991 z Německa a Rakouska. Poté následovaly další importy, a to zejména do oblastí Šumavy a Jeseníků (ZAHRÁDKOVÁ, 2009).

15

Gasconne Původní populace byly chovány v Gaskoňsku. Původně bylo využíváno jako plemeno s trojstrannou užitkovostí. Plemenná kniha založena roku 1894. V současnosti je šlechtění tohoto plemene zaměřeno na jednostrannou masnou užitkovost v extenzivních podmínkách. Zvířata jsou plášťově světle šedá až stříbrná. Telata se rodí v barvě bílé kávy a během prvního půlroku života přebarvují. Černé sliznice poskytují zvířatům

toleranci

ke

slunečnímu

záření

a

zabraňují

přenosu

infekční

keratokunjuktivitidy. Plemeno je středního tělesného rámce, hmotnost krav je 660 kg, u býků 1000 kg. Jalovice se poprvé zapouštějí ve věku 24 až 28 měsíců. Velmi tvrdé podmínky oblasti původu daly plemeni vlastnosti, jako je odolnost vůči extrémnímu klimatu a změnám ve výživě, schopnost pást se i na chudé vegetaci na strmých svazích hor, dobré končetiny umožňující překonávat velké vzdálenosti nepříznivým terénem. Tyto vlastnosti jej také řadí k rustikálním plemenům. Dalšími přednostmi jsou snadné telení, mateřské vlastnosti, dlouhověkost a ovladatelnost, která je důležitá především v extenzivních systémech. Plemeno se využívá v křížení jak v mateřské, tak otcovské pozici. Býky je možné vykrmovat do hmotnosti kolem 600 kg bez nebezpečí ukládání tuku. Kvalita masa splňuje vysoce náročné požadavky francouzské kuchyně. V roce 1997 mu byla přidělena ochranná obchodní známka „ label rouge“. První dovoz zvířat do ČR byl uskutečněn v roce 1994 (ZAHRÁDKOVÁ, 2009).

Hereford Je jedním z nejstarších a nejrozšířenějších masných plemen na světě, vyšlechtěným ve střední Anglii, hrabství Herefordshire. Na podkladě původního červeného skotu byla prováděna soustavná selekce na výkrmnost a osvalení. Plemenná kniha vznikla v roce 1864. Plemeno je vhodné do extenzivních pastevních podmínek. Existují dva typy tohoto plemene – s malým až středním tělesným rámcem a s velkým tělesným rámcem. Více je rozšířen typ velkého tělesného rámce. Menší typ tuční dříve, větší typ dospívá později, ale tuční méně. Zvířata jsou zbarvená tmavě červeně, kromě hlavy, spodní časti krku, hrudi, břicha a ocasu, které jsou bílé. Většina zvířat je geneticky bezrohá, ale vyskytují se i rohatí jedinci. Jalovice se poprvé telí ve věku 24 až 28 měsíců. Plemeno je celkem nenáročné, odolné, s dobrou plodností a mateřskými vlastnostmi, vysokou pastevní schopností a klidným temperamentem. Adaptabilní na podmínky prostředí. Kvalita masa je vhodná k přípravě steaků. Z hlediska početních

16

stavů představuje třetí největší populaci masných plemen chovaných v ČR. První import roku 1974 (ZAHRÁDKOVÁ, 2009).

Highland (skotský náhorní skot) Pochází z oblastí severozápadního skotské vysočiny a centrálního Skotska. První plemenná kniha založena roku 1889 až požáru muzea v Edinburgu, ke kterému došlo v roce 1884. Významná šlechtitelská práce u tohoto plemene neproběhla. Highland je extenzivní plemeno malého tělesného rámce. Hmotnost u krav 400, u býků 650kg. Velikost zvířat se může lišit v závislosti na úrodnosti půdy. Celé tělo je porostlé hustou, přiléhavou podsadou a dlouhými pesíky. Zbarvení je většinou hnědočervené, ale mohou být i jiné barevné rázy – šedobéžový (dun), černý, plavý, žíhaný (brindle) a stříbrný. Charakteristickým znakem jsou dlouhé, do šířky rostoucí rohy. Pozdní plemeno telící se poprvé ve věku 28 až 36 měsíců. Plemeno je velice tvrdé, odolné, chované dále pro produkci masa a pro údržbu krajiny, kde není možné použití intenzivnějších plemen. Výhodou je dobrá konstituce a zdraví. Zvířata dobře snášejí celoroční pobyt venku bez zvláštních nároků na ustájení, tuto vlastnost přenášejí i na své křížence. Dalšími přednostmi jsou snadné telení, dlouhověkost, dobrá pastevní schopnost, mateřské vlastnosti a klidná povaha. Maso tohoto plemene je velmi chutné s charakteristickými znaky zvěřiny. První dovozy do ČR proběhly v roce 1991. U nás se chová zejména v lokalitách Šumavy a Jeseníků s minimálními vklady do půdy a ustájení (ZAHRÁDKOVÁ, 2009).

Charolais Řadí se k celosvětově nejrozšířenějším masným plemenům. V Evropě je nejpočetněji zastoupené plemeno. Vzniklo na přelomu 18 a 19. století z původního francouzského žlutého skotu. Vyšlechtěno bylo ve střední Francii, kde proběhla pozitivní selekce na rané jedince s nadprůměrným masným typem. Plemenná kniha založeny roku 1864. Plemeno velkého tělesného rámce, s mohutnou a silnou kostrou a výrazným osvalením. Hmotnost u krav 750 kg, u býků 1200 kg. Zbarvení je jednotně bílé až smetanové, bez barevných skvrn. Jalovice se poprvé telí kolem 35. měsíce. V posledních letech je cílem šlechtění geneticky bezrohých zvířat. V Americe vyšlechtěn ranější a bezrohý typ. Tento typ vykazuje horší osvalení při jemnější kostře. Plemeno má vysokou intenzitu růstu do vyšších porážkových hmotností, dobré osvalení, s nízkým podílem tuku v jatečném těle. Pro tyto vlastnosti se používá v užitkovém 17

křížení s jinými masnými plemeny. Významná je mléčnost krav, vyjádřená vysokými přírůstky telat do věku 120 dnů. Plemeno je plodné a dlouhověké. Růst telat je intenzivní již v prenatálním období, je příčinou vysokých hmotností telat a vyššího procenta obtížných porodů (je hlavním selekčním kritériem). V našich podmínkách se šlechtitelská práce také zaměřuje na bezrohost. První importy na naše území proběhly v roce 1990 z Maďarska, poté z krajiny původu (ZAHRÁDKOVÁ, 2009).

Limousine Plemeno vzniklo v limousinské oblasti jihozápadní Francie, v nadmořské výšce až 1000 m s teplotami kolem – 15 až +30°C, v krajině se starou granitovou a kyselou půdou, chudou na minerálie. Až do první poloviny 20. století zvířata využívána k tahu. Poté se zvířata začala selektovat podle vysokého podílu svaloviny a nízkého podílu tuku. Dnes je druhým nejpočetnějším plemenem ve Francii. Plemeno limousine je středního tělesného rámce s jemnou kostrou, plášťově červené až plavé barvy, světlejší kolem mulce, očí a na končetinách. Hmotnost u krav 630 kg, u býků 1000 kg. Jalovice se zařazují do plemenitby později, s cílem dosáhnout prvního telení ve věku do 40 měsíců. Plemeno je chodivé s dobrou pastevní schopností. Krávy vykazují dobré mateřské vlastnosti, dobrou plodnost, mléčnost a snadné telení. Další předností je dlouhověkost a masná užitkovost. Jatečná zvířata mají výbornou zmasilost, vysokou jatečnou výtěžnost s vysokým podílem cenných zadních partií masa. Maso je jemné, křehké, s nižším mramorováním. Ve Francii se telata odchovaná s matkou do věku 7 až 9 měsíců řadí do jatečné kategorie broutard. Ta přináší chovateli vysoký zisk vůči nízkým nákladům na jeho produkci. První importy do ČR byly uskutečněny z Maďarska, a to roku 1990, další zvířata už pocházela z Francie. Dnes se úspěšně provádí inseminace prověřenými francouzskými býky (ZAHRÁDKOVÁ, 2009).

Masný simentál Za počátek chovu simentálského skotu je považován chov rašelinného skotu ve Švýcarsku, který spadá do začátku 5. století n. l. Jiný literární pramen uvádí jeho původ ve Skandinávii. První písemně doložené informace o skotu chovaném ve Švýcarsku jsou z 18. století. Odtud vyvážen do zahraničí. Plemenný standard byl přijat v roce 1950, který stanovuje 50 až 40% na produkci mléka, 45 až 35% na produkci masa a 25 až 5% na pracovní schopnosti. Ve druhé polovině 20. století se simentálský skot díky svému rámci a masné užitkovosti začal prosazovat jako plemeno masného užitkového 18

typu. Plemeno je většího tělesného rámce, zbarvení je červenostrakaté, červená barva může být v odstínech od světle žemlové až po tmavou, hlava je bílá, červené zbarvení na lících a kolem očí není vadou. Hmotnost krav je kolem 700 kg, býků 1100 kg. Jalovice se poprvé telí ve věku kolem 23. až 29. měsíce. Šlechtěním simentálského skotu na jednostrannou užitkovost bylo dosaženo výsledků srovnatelných s užitkovostí ostatních masných plemen. Plemeno se vyznačuje dobrým osvalením, dobrými jatečnými výsledky, výbornou růstovou schopností do vyšších hmotností, nenáročností, přizpůsobivostí i drsnějším podmínkám. Dnes se šlechtí na geneticky bezrohá zvířata. První dovoz do ČR z Kanady a Dánska roku 1993. V současnosti patří k nejrozšířenějším a nejvýkonnějším plemenům u nás (ZAHRÁDKOVÁ, 2009).

Piemontese Domovinou tohoto plemene je severozápadní Itálie, oblast Piemonte. Původně trojstranná užitkovost nahrazena masnou užitkovostí. Plemennou knihu vede Národní asociace piemontského skotu. Z Itálie se toto plemeno rozšířilo do ostatních částí světa. Plemeno je středního tělesného rámce. Hmotnost krav činí 600 kg, býků 900kg. Je požadována jemná kostra a kůže v kombinaci s výrazným osvalením. V populaci je vysoký výskyt jedinců s dvojitým osvalením. Zbarvení je bílé až světle plavé, telata se rodí sytě plavá až nahnědlá. Plemeno je rané, jalovice se telí ve věku 23 až 30 měsíců. Piemontský skot je nenáročný na výživu, chovatelské podmínky, adaptabilní, s dobrou pastevní schopností a konverzí objemných krmiv. U tohoto plemene je ceněna vysoká jatečná výtěžnost, nízký podíl tuku a kostí v jatečně upraveném těle a nadprůměrné osvalení, především kýty. Maso má charakteristickou chuť, je libové, jemné, s nízkým podílem tuku (cholesterolu). Pro tyto vlastnosti je piemotese využíváno i v užitkovém křížení. Chov plemene piemontese byl v ČR založen roku 1993. Pro rozšíření stavů plemene byl zpočátku používán embryotransfer (ZAHRÁDKOVÁ, 2009).

Salers Rustikální plemeno původem z Francie, oblast Auvergne. Tato oblast formovala salerský skot na plemeno tvrdé a odolné vůči nepříznivému klimatu i podmínkám prostředí. Během zimy zvířata chována v údolích, na jaře pak vyháněna na horské pastviny. Na rozdíl od francouzských plemen je spíše podobné červeným plemenům jihozápadní Evropy. Ve Francii často využíváno při přechodu z dojeného na chov masného skotu. Plemeno salers je rohaté, většího tělesného rámce, s plášťově tmavým 19

mahagonovým zbarvením po celém těle. Srst je hustá, poměrně dlouhá, hlavně v zimním období (ZAHRÁDKOVÁ, 2009).

Aubrac Plemeno masného skotu s více než sto let trvající historií čistokrevného chovu. Pochází z Benediktýnského opatství v oblasti Aubrac na jihu Francie. Velká část opatství Aubrac leží v nadmořské výšce asi 1200 m, kde jsou tisíce akrů zemědělské půdy včetně 9 000 ha pastvin, z nichž některé leží vysoko v horách. Mniši zde chovali skot, od kterého získávali mléko, maso a byl využíván v tahu. Plemenná kniha byla založena roku 1893 a toto období bylo zlatou érou chovu plemena aubrac. Koncem 2. světové války s nástupem mechanizace poklesla popularita tažných volů. V následném období hospodářské krize se v zemědělství, stejně jako ve všech ostatních odvětvích, kladl důraz na levnou produkci. A ta se v případě produkce mléka a masa nemohla rovnat užitkovosti specializovaných masných a mléčných plemen. Postupem času se zjistilo, že aubracské krávy jsou díky svým mateřským vlastnostem vhodné pro křížení s těžkými masnými plemeny, což je hlavním důvodem, proč se stavy aubraců opět postupně navyšují. Ve Francii se dnes aubrac chová zejména v oblastech s nadmořskou výškou od 1000 m, kde často panuje nepříznivé klima. Stáda se pasou na rozlehlých pastvinách a v zimních měsících (cca 6 měsíců v roce) jsou ustájena ve stájích s betonovými podlahami, kde mají zvířata k dispozici jen malé množství slámy. Přes zimu se krmí 2x denně pouze limitovaným množstvím sena (ale dostatečným k udržení laktace) a dodatkem minerálů. Aubraci si umí v době hojnosti tvořit rezervy, které využívají v horších časech. V Německu je evidováno přibližně 2 500 krav tohoto plemene, z čehož je polovina zapsána v plemenné knize. Aubrac se dále chová například v Kanadě, USA, Maďarsku, Španělsku, Portugalsku, Belgii, Rusku, Velké Británii, Irsku, Polsku nebo třeba v Maroku, na Novém Zélandu či v Izraeli a v mnoha dalších zemích. Do České republiky byl první import zvířat plemene aubrac uskutečněn na konci roku 2009 (ČSCHMS, 2011).

Parthenaise Původním domovem plemene parthenaise je oblast středozápadní Francie a největšího rozvoje se plemeni dostává na severozápadě Francie. V roce 1892 bylo toto plemeno s počtem 1,1 miliony kusů třetím nejpočetnějším ve Francii a v roce 1893 byla založena plemenná kniha. Na konci 19. a v první polovině 20. století se jednalo o 20

plemeno s tzv. trojstrannou užitkovostí: mléko - maso - tah. Toto plemeno se vyznačovalo nejenom velkou silou v tahu, ale také velmi kvalitním mlékem s vysokým obsahem mléčného tuku. V současnosti je toto plemeno chováno výhradně pro produkci kvalitního hovězího masa. V letech 1940-1970 došlo u plemene parthenaise k výraznému poklesu početních stavů. Hlavními důvody bylo křížení s ostatními masnými plemeny, rozšiřování specializovaných dojených plemen a zavádění mechanizace. V roce 1971 byl vypracován nový šlechtitelský program a byla zahájena systematická selekce býků s výborným utvářením zevnějšku pro využití v inseminaci. Pokud býci splní podmínky testu, jsou v aukci prodáni do přirozené plemenitby. V současnosti je toto plemeno chováno výhradně pro produkci kvalitního hovězího masa. Velkými přednostmi plemene parthenaise jsou jemná kostra a vysoká jatečná výtěžnost, velmi málo podkožního tuku, jemnost masa a jeho textura. Krávy se vyznačují výbornými mateřskými schopnostmi, vysokou plodností, 91 % snadných porodů a vysokou mléčností, která zabezpečuje výborné přírůstky telat. Pro plemeno parthenaise je typické pšeničné zbarvení srsti s charakteristickým černým zbarvením na uších, mulci, ocasu a okolí očí. Černě zbarvené jsou i paznehty. Kromě Francie je plemeno parthenaise chováno v Belgii, Nizozemí, Švýcarsku, Velké Británii, Irsku, v Mexiku, USA, Kanadě, na ostrově Guadeloupe, v Austrálii a na Novém Zélandu. Do České republiky byl první import zvířat plemene parthenaise uskutečněn na konci roku 2009 (ČSCHMS, 2011).

Shorthorn Původně kombinované plemeno bylo vyšlechtěno před více než 200 lety v severovýchodní Anglii z původního teeswatera, později nazývaného durham. Mezi předky teeswatera patří pravděpodobně i holandský skot dojného typu. Díky prezentaci prvních, v tehdejší době hmotnostně výjimečných zástupců, se shorthornům dostalo koncem 18. století značného věhlasu a toto plemeno začalo postupně nahrazovat tehdy populární longhorny. V minulosti byla významnou vlastností shorthornů také vysoká produkce loje, které se hojně využívalo při výrobě svíček a mýdla. Plemenná kniha shorthorna, vydaná roku 1822 George Coatesem, byla vůbec první plemennou knihou skotu na světě. Coates následně vydal další tři díly plemenné knihy a poté ji převzal Henry Stafford, od kterého ji v roce 1874 odkoupila nově založená Shorthorn Society of Great Britain and Ireland, která ji vede a publikuje dodnes. K rozdělení plemenné knihy na masnou a dojnou sekci došlo v roce 1958, a to při vydání jejího 106. dílu. Na začátku 21

70. let 20. století si chovatelé shorthorna začali uvědomovat, že jejich skot je ve srovnání s moderními francouzskými plemeny příliš malý a nedostatečně osvalený. Ke zlepšení těchto vlastností bylo použito přilití krve francouzského plemene Main-Anjou a roku 1976 byla pak otevřena plemenná kniha masného shorthorna. Dnešní masný shorthorn je středního rámce, podsaditý, obdélníkového tvaru těla a velmi dobře osvalený. Hmotnost krav se pohybuje od 630 do 730 kg a býků od 1000 do1100 kg. Mateřské vlastnosti vždy byly a budou velkou předností tohoto plemene. Jalovice brzy dosahují pohlavní dospělosti, jsou velmi plodné a snadno se telí. Krávy mají silný mateřský instinkt a jejich mimořádná mléčnost umožňuje rychlý růst telat do odstavu. Ideální stavba těla umožňuje dlouhodobé využití krav v reprodukci. V současnosti se zvyšuje obliba shorthornů zejména díky nadprůměrným jatečným vlastnostem a mramorování masa (marbling). Mramorování masa je gurmány vysoce ceněnou vlastností, po které se neustále zvyšuje poptávka. Díky klidnému temperamentu a povolnosti shorthornů se snadno manipuluje i s větším počtem zvířat. Je známo, že postrádají instinkt kopání a nebývají agresivní ani při manipulaci ve stájích či na pastvinách. Vzhledem k různým lokalitám, ve kterých je shorthorn chován po celém světě, je třeba podotknout, že produkce, hmotnost a velikost zvířat se liší v závislosti na teplotních pásmech a podmínkách chovu dané oblasti. Dalšími významnými zeměmi v chovu masného shorthorna jsou Irsko, Brazílie, Argentina, Jihoafrická republika, Uruguay a Zimbabwe, ale najdeme ho i na tak exotických místech, jakou jsou Seychelské ostrovy, Papua-Nová Guinea nebo Samoa (Polynésie). V polovině 20. století byl importován do Peru. Do České republiky byl první import zvířat plemene shorthorn uskutečněn v březnu 2010 (ČSCHMS, 2011).

Texas longhorn Původem americké plemeno je charakteristické svými nápadně dlouhými rohy, podle kterých dostalo svůj název (long - dlouhý, horn - roh). Toto plemeno a vůbec první populace skotu v Severní Americe vznikla z jedinců dovezených do nově objevené Ameriky evropskými mořeplavci ze Španělska roku 1493. Potomci tohoto dlouhorohého plemene vytvořili první populaci skotu v Severní Americe. Objevením ropy přestalo být zemědělství hlavním zdrojem příjmů, farmáři intenzivně dováželi anglický a indický skot ke "zlepšení" kvality masa, začali orat půdu a oplocovat pastviny. Intenzivní křížení a změna životních podmínek byly hlavními důvody, které přivedly longhorny téměř k vyhubení. V roce 1927 federální vláda učinila první kroky k 22

jejich záchraně a tím i ochraně části amerického dědictví. Ze zbylých kusů založili stádo v Oklahomě, které se později stalo hlavním zdrojem genetického materiálu tohoto plemene. Druhé stádo bylo založeno v chráněné oblasti v Nebrasce. Vzrůstající počet chovatelů využívajících toto houževnaté plemeno vedl k potřebě zavedení plemenných standardů. V roce 1964 se v Oklahomě zformovala Asociace chovatelů plemene longhorn v Americe, čímž začala novodobá historie plemene. Mezi významné vlastnosti plemene patří jeho nenáročnost na chov, spočívající v soběstačnosti a odolnosti jak vůči výkyvům počasí, tak vůči parazitům a chorobám. Mají hrubší kůži, která poskytuje lepší ochranu před bodavým hmyzem. Výzkumy také prokázaly geneticky podmíněnou odolnost vůči zánětům spojivek, zánětům dýchacího ústrojí, plynatosti a hnilobě paznehtů, které obvykle trápí evropská plemena. Není tedy nutná tak častá veterinární péče. Longhorni nevyžadují neustálou přítomnost člověka ani v období telení, protože porody bývají bez komplikací. 97 % jalovic přivede na svět zdravé tele bez asistence člověka již před druhým rokem života. Snadné telení je umožněno tělesnou stavbou (o 20 % prostornější pánevní oblast) a nižší porodní hmotností telat. Nižší váhu při porodu, ale dokáží telata rychle dohnat. Longhornské krávy mají vynikající mateřské vlastnosti. Dokáží

velice

účinně

bránit

telata,

čímž

minimalizují

ztráty

způsobené

predátory. Nejdůležitější vlastností tohoto plemene je vysoká plodnost. Krávy rodí v 99 % živá a zdravá telata a býci mají vyšší koncentraci spermií v ejakulátu ve srovnání s býky ostatních plemen. Dalším znakem je ranost a dlouhověkost. Zástupci tohoto dlouhorohého skotu jsou od přírody vytrvalí, otužilí a nenároční. Nenáročnost na kvalitu krmení - spásají širší spektrum trav, rostlin i plevelů než většina ostatních plemen. Je prokázáno, že maso longhornů pasoucích se na chemicky neošetřovaných porostech obsahuje méně cholesterolu než bílé drůbeží maso. Zvířata produkují maso přirozeně libové s nízkým obsahem tuku. Je velmi chutné a má pěknou světle červenou barvu. Plemeno je rozšířeno převážně v severní Americe - v podstatě téměř ve všech státech USA a také v některých oblastech Kanady. Se zástupci tohoto plemene se můžeme dále setkat v Austrálii, Mexiku, Anglii, Německu, Itálii, Francii i Dánsku. Výčet zemí jistě tímto seznamem nekončí a při současném trendu a stoupající oblibě tohoto plemene se budou jeho početní stavy zvyšovat a bude se rozšiřovat i do dalších zemí světa. Do České republiky byl první import plemene texaský longhorn formou nákupu embryí uskutečněn v roce 2009 (ČSCHMS, 2011).

23

3.2.2 Růstová intenzita masných plemen skotu v České republice

Hodnoty v tabulce č. 1. byly získány z kontroly užitkovosti ČSCHMS. Dle hodnot v tabulce největší přírůstky v testu byly dosahovány u býků plemen masný simentál a hereford. Životní přírůstky byly nejvyšší u plemen masný simentál a charolais. Nejvyšší hmotnosti ve 120 dnech dosáhli býci plemen masný simentál a aberdeen angus, v 210 dnech býci plemen masný simentál a charolais, ve 365 dnech býci plemen masný simentál a charolais. Z daných výsledků můžeme usuzovat, že nejlepší intenzitu růstů má plemeno masný simentál a jako další charolais. Tab. 1: Růstová schopnost býků v odchovu v roce 2010 dle plemen (ČSCHMS) Plemeno

ks

ABERDEEN ANGUS CHAROLAIS PIEMONTESE MASNÝ SIMENTÁL BELGICKÉ MODROBÍLÉ BLONDE d‘AQUITAINE LIMOUSINE SALERS GASCONNE HEREFORD GALLOWAY

20 93 6 37 1 21 26 0 1 7 0

Býci v odchovu Hmotnost (kg) Přírůstek (g) 120 dnů 210 dnů 365 dnů v testu životní 221 326 543 1756 1414 218 333 560 1751 1433 176 283 518 1380 1294 228 349 577 1919 1499 154 261 449 0 1125 213 322 539 1702 1380 202 310 517 1645 1306 0 0 0 0 0 189 287 470 1583 1202 191 284 532 1868 1365 0 0 0 0 0

3.3 Chov a výkrm skotu v podmínkách konvenčního zemědělství

Chov masných plemen skotu je v zahraničí postaven téměř výlučně na pastevním chovu. Vzhledem k lepším klimatickým podmínkám je kvalitní pastva (seno) základem všech krmných dávek a principiálně se přikrmuje jen nezbytné množství jádra. V našich podmínkách je chov masných plemen po část roku prováděn také ještě ve stájích, kde se dle možností k objemnému krmivu (siláž kukuřice, silážovaná drť, seno aj.) doplňuje jadrné krmivo (doplňková směs, močovina, minerální přísady aj.) (ZEMAN et al. 2009). Krmná dávka musí být vybilancovaná vzhledem ke hmotnostní kategorii a plemeni. Překrmováním se ukládá tuk, který je jednak nežádoucí a také více energeticky náročný. Důležité je sledovat zdravotní stav, intenzitu růstu a chuť k příjmu krmiva.

24

Krmné dávky jsou založeny hlavně na objemných krmivech a přídavku jadrných krmiv. Jako doladění krmné dávky při nedostatku dusíkaté složky je možné zařadit i nebílkovinné dusíkaté látky (močovina) (ZEMAN et al. 2009). Výkrm lze dělit na intenzivní a extenzivní. Intenzivní

– s využitím

kombinovaných plemen případně s jejich kříženci s masnými plemeny. Intenzivní výkrm předpokládá produkci kvalitních objemných krmiv, které zabezpečí dostatečný denní přírůstek u býků. V našich podmínkách jde o vykrmovaná plemena: české strakaté, limousine a charollaise apod. (STANĚK, 2010). Výkrm mladého skotu. K výkrmu se používají především býčci ve věku 3 – 6 měsíců. Jalovičky se vykrmují v omezeném množství do hmotnosti kolem 450 kg, býci do 500 – 550 kg. Této hmotnosti mají zvířata dosáhnout asi po 9 – 10 měsíčním výkrmu, tj. ve věku 15 – 17 měsíců. Dobře prokrmený mladý skot poskytuje kvalitní hovězí maso s jemnými vlákny, jen mírně prostoupené vnitrosvalovým tukem. V praxi se uplatňuje několik způsobů výkrmu mladého skotu. Je to výkrm statkovými krmivy a pastevní výkrm skotu. Výkrm statkovými krmivy. Základ krmné dávky tvoří jakostní objemné krmivo, jadrná krmiva se přidávají jako doplněk k vyrovnání potřebného množství živin. V horských a podhorských výrobních oblastech tvoří základ letní krmné dávky zelená bílkovinná píce (luskovino-obilní směska, jetel, krmná kapusta), v nížinných oblastech vojtěška, strniskové pícniny ve směsi s kukuřicí nazeleno, skrojky cukrovky a jiné. Krmná dávka se doplňuje menším množství sena, sacharidovou siláží, popřípadě sušenými cukrovarskými řízky, sušenými bramborovými vločkami nebo bramborovými řízky, jadrnou směsí a slámou. V zimním období se zvyšuje v obou oblastech dávka kvalitního sena, bílkovinných a sacharidových siláží a jadrná směs. Dále pak lze výkrm skotu realizovat na pastvě, zhruba půl roku. V sezonním období je možno přikrmovat senem, dostatek pitné vody je samozřejmostí. Záleží na kvalitě a úživnosti pastevního porostu. Pastevní výkrm bude podrobněji popsán v kapitole výkrm masného skotu v podmínkách ekologického zemědělství.

25

3.3.1 Skladba pastevního porostu na růstovou intenzitu masného skotu

Optimální skladby píce trvalého travního porostu je 50 – 70 % trav, která tvoří produkční složku porostu. Tato zvyšuje „chutnost píce“, ovlivňuje rychlost zavadání, hustotu a zapojenost drnu, drobtovitou strukturu půdy aj. Další složku tvoří jeteloviny, a to z 15 – 30 %, zajišťují kvalitativní „bílkovinnou složku“, dodávají symbiotický dusík a mají vysokou koncentraci NEL (netto energie pro laktaci). Poslední složkou porostu jsou byliny, které by měly tvořit 15 – 20 %, plní dietetickou úlohu, žádoucí jsou pampeliška lékařská, jitrocel kopinatý, řebříček obecný aj. Nežádoucími druhy, zejména při vyšším zastoupení, jsou šťovíky, pryskyřníky, rdesno – hadí kořen, bolševník, ocún aj. (HRABĚ, 2007). Výsledná podoba skladby trvalého travního porostu je formována jednak stanovištními podmínkami (abiotický vliv) a dále vlivem člověka (antropogenní vliv). Jakékoliv narušení vztahu mezi porostem – konzumenty (skotem) – rozkladači, např. nekosením nebo mulčováním porostu, vysokým jednostranným hnojením kejdou - vede k narušení těchto vazeb a projevuje se zhoršením ekologických poměrů na stanovišti (nitráty ve vodě, zhoršení úrodnosti půdy, eroze aj.). Základním východiskem pro určení způsobu zlepšení trvalého travního porostu musí být zhodnocení jeho druhové skladby. Dle podílu kulturních druhů a výskytu málo hodnotných, nekulturních a houževnatých plevelů se porosty dělí na : -

Kulturní, které jsou tvořeny z více jak 85% kulturními druhy trav, jetelovin a bylin.

-

Polokulturní, které jsou z 50% tvořeny kulturními druhy trav a jetelovin, dále se v nich vyskytují méně hodnotné druhy a ojediněle se v nich vyskytují i houževnaté plevele.

-

Nekulturní, v těchto porostech převažují nehodnotné druhy a houževnaté plevele (HRABĚ, 2007).

ŠARAPATKA et al. (2005) však uvádí jiné dělení. Travní porosty se dělí na louky a pastviny, to je dáno jejich odlišným způsobem obhospodařování (kosení, pastva). Louky a pastviny mohou být umělé, polo-přirozené, přirozené. Umělé travní porosty vznikly obnovou a zasetím žádoucí travní, nebo jetelotravní směsi. V těchto porostech se mohou vyskytovat i původní druhy, které obnovu přežily, nebo

26

byly do porostu dodatečně vneseny z okolí. Umělé travní porosty jsou velmi produktivní, ale zároveň mají nízkou stabilitu. Polo-přirozená travinná vegetace - zde se projevil zásah člověka do stanovištních faktorů, jeho využívání a tím i do druhového složení. Přirozené travní porosty mají druhovou skladbu, která se vyvinula v souladu s podmínkami stanoviště, bez zásahu člověka.

Pastevní porost je tvořen nízkým a hustým drnem, který je odolný vůči sešlapu a časné defoliaci (odlistění). Přízemní části rostlin zakrývají prakticky celou plochu. Základní složkou pastevního porostu jsou trávy. Kromě hustého drnu vytvářejí také hustou síť svazčitých kořenů, která výrazně zvyšuje odolnost půdy proti erozi. K méně hodnotným druhům jsou řazeny hustě trsnaté trávy. Vytvářejí malý objem píce podřadné kvality. Typická je jejich vytrvalost a odolnost vůči nepříznivým klimatickým podmínkám. Vysoká produkce píce je charakteristická pro volně trsnaté trávy. Některé druhy volně trsnatých trav ustupují z porostu, pokud je u nich omezena možnost vysemeňování. Z pastevního porostu může po 4 – 6 letech ustoupit ovsík vyvýšený, bojínek luční nebo kostřava luční. Některé druhy volně trsnatých trav se v porostu udržují více než 10 let i bez možnosti vysemeňování. Vytrvalým druhem v pastevních porostech je srha laločnatá nebo trojštět žlutavý. Mezi vytrvalé druhy v pastevních porostech patří jílek vytrvalý, ale jeho výskyt je limitován náchylností k vymrzání a houbovým chorobám. V našich podmínkách se vytrvalost jílku vytrvalého limituje na 6 let. Významným komponentem pastevních porostů jsou výběžkaté druhy trav. Vyznačují se pomalým počátečním vývinem, ale jejich nesporný přínos je v zaplňování prázdných míst a tím snižování mezerovitosti porostu. Velmi dobře snášejí časté využívání. Neodmyslitelnou součástí pastevních porostů jsou jeteloviny. Díky symbióze s hlízkovitými bakteriemi fixují vzdušný dusík (HAVLÍČEK et al., 2008). Podle HRABĚTE a BUCHGRABERA (2004) je na 1 % dominance jetelovin v travním porostu zisk 3 kg.ha -1N. Jeteloviny mají vysoký obsah dusíkatých látek a vysokou stravitelnost. Typickým zástupcem v pastevních porostech je jetel plazivý, který zvyšuje nutriční hodnotu a chutnost pastevní píce. Vysoký podíl jetele plazivého v krmné dávce může vést ke zdravotním problémům u pasených zvířat. Vysoké dávky mohou způsobovat nadýmání, při velmi vysokém příjmu až otravy. Jeteloviny jsou zdrojem antinutričních látek, zejména fytoestrogenů, které mohou způsobovat poruchy reprodukce. 27

Samozřejmou součástí pastevních porostů bývají byliny, ale jejich podíl se snižuje při vyšší intenzitě využívání a hnojení. V pastevních porostech bývá zastoupena zejména pampeliška lékařská, která velmi dobře snáší pastevní využití. Jednotlivé druhy v travních porostech je možné dělit podle různých kritérií. Liší se svými nároky na ekologické podmínky stanoviště a svojí krmnou hodnotou. Odlišnosti jsou také v míře využití, kterou jsou jednotlivé druhy schopny snášet. Intenzivní využívání snáší nejenom druhy výběžkaté (lipnice luční), ale také druhy trsnaté (jílek vytrvalý). Pro některé druhy jetelovin je limitujícím faktorem dostatek světla (jetel plazivý, štírovník růžkatý) (HAVLÍČEK et al., 2008). FIALA (2007) ve své práci uvádí, že je nutné udržení hustého drnu se zastoupením 50 – 60 % trav, 15 – 30 % bylin a 20 % jetelovin. Pro pastevní využití jsou produkčně účinnější jetelotrávy než čisté porosty trav. Jetelotrávy poskytují vyšší výnosy sušiny, potřebují méně dusíku ke hnojení, mají vyrovnanější rozdělení výnosů v pastevních cyklech a vykazují vyšší úživnost pastviny. Jeteloviny a trávy s vyšším obsahem cukrů lze do porostu přisévat bezorebně pásovými přísevy. Podíl jetelovin i při nízko udržovaném porostu bývá vyšší až vysoký. K udržení pastviny v dobrém stavu je v zásadě potřeba zachovat zásobenost základních živin v půdě a její pH na hodnotě 5, 5 až 6, 5, dodat živiny ve správném poměru a době, kdy je porost potřebuje a využije, přizpůsobit počet pastevních cyklů stanovišti, porostu a fenofázi růstu a provádět včas potřebná ošetření.

3.3.2 Úživnost pastevního porostu

DOKTOROVÁ (2006) uvádí že, pastevní porosty poskytují menší výnosy než porosty luční. Snížení výnosů suché píce pastvin v porovnání s lučními porosty je 20 až 30 %. Pastevní píce má vyšší koncentraci živin a nižší podíl vlákniny. Příjem sušiny pastevní píce je vyšší než příjem sušiny lučního sena. U dvousečně využívané louky byl stanoven příjem sušiny píce 11,6 kg/ks/den, zatím co při čtyřsečném využívání se příjem píce zvýšil na 16,4 kg, což je nárůst o 41 %. Koncentrace energie se zvýšila ze 4,6 na 5,6 MJ NEL/kg sušiny.

28

3.3.3 Růstová intenzita skotu v pastevním systému odchovu podle pohlavní příslušnosti. Růst zvířat probíhá podle růstové křivky (sigmoidy), která je mírně zakřivená podle písmene S. Nejdříve se růst zvířete zrychluje, po dosažení maxima v inflexním bodu růstové křivky se začíná zpomalovat a v tělesné dospělosti ustává. O optimální porážkové hmotnosti pro jateční zpracování (jatečné zralosti) s ohledem na užitkový typ, věk a plemeno hovoříme v době, kdy je na zvířeti dosažen nejvhodnější poměr mezi kostmi, svalovinou a zásobním tukem. Zpravidla je to při živé hmotnosti, která odpovídá 60 % hmotnosti zvířete v dospělosti. Zjišťované hmotnosti v jednotlivých věkových obdobích jsou spolu ve vazbě. Na základě předchozích vážení lze s určitou přesností předpovědět váhu následující. Hmotnost při narození má dále úzký vztah k snadnosti porodu (negativní korelace), ale zároveň i ke hmotnosti ve věku 120 anebo 210 dní (pozitivní korelace). Jsme proto v obtížné situaci, kdy na jedné straně požadujeme telata při narození co nejlehčí vzhledem k porodům a na druhé straně chceme co největší přírůstky, které naopak dosahují telata s vyšší hmotnosti při narození. Z hlediska hodnocení zvířat a šlechtění je nutno rozhodnout, která fáze růstu je pro chovatele nejdůležitější. Vážení zvířat je proto prováděno v několika věkových obdobích. Jedná se o hmotnosti při narození, ve 120 dnech věku, v 210 dnech věku (což je přibližně při odstavu) a v jednom roce. V řadě zemí se sleduje u masných plemen i hmotnost a věk při ukončení výkrmu (ČSCHMS, 2010).

29

Býci Býčci po odstavu, kteří nejsou vybráni do odchoven plemenných býků, jsou zařazeni do výkrmu. Výkrm může být při současných cenových relacích rentabilní při dosažení průměrného denního přírůstku živé hmotnosti od zástavu do jatečné zralosti nad úrovní 0,9 kg. Genetický potenciál pro přírůstek živé hmotnosti současné populace masného skotu se pohybuje v rozmezí 1,8 až 2,0 kg. Je tedy zřejmé, že rentability lze dosáhnout i výkrmem na přírůstkové hladině 1,2 kg (TESLÍK 2000).

Tab. 2.: Hmotnost telat a přírůstky býčků jednotlivých plemen (ČSCHMS, 2010) Porodní hmotnost (kg)

Hmotnost ve 120 dnech (kg)

Hmotnost ve 210 dnech (kg)

Hmotnost ve 365 dnech (kg)

36,5

182,2

288,6

522,2

52

168,6

277,6

468,8

ďaqitaine

45,1

180,3

282,2

479,8

Galloway

32,4

153,8

239,0

337,2

Gasconne

37,7

169,9

271,4

443,6

Hereford

37,0

175,0

269,4

485,6

Highland

31,1

129,4

194,6

264,5

Charolais

43,0

183,4

291,9

534,2

Limousine

40,9

183,7

292,6

494,0

40,7

196,6

315,6

554,8

Piemontese

38,0

168,1

253,7

492,3

Salers

32,3

177,0

288,9

475,9

PLEMENO Aberdeen Angus Belgické modrobílé Blonde

Masný simentál

Z tabulky č. 2 lze vyhodnotit, že nejlepší růstovou intenzitu v období od narození do 120 dnů věku měla telata plemen masný simentál (196,6 kg), lmousine (183,7 kg) a chrolais (183,4). V období od 120 do 210 dnů byl pořadí stejné a nelišilo se ani ve věkovém rozmezí od 210 do 365 dnů stáří. Tato plemena mají nejvyšší intenzitu růstu, ale středně těžká telata. Váha telat při porodu se pohybuje kolem 40 kg, takže porody

30

jsou relativně snadné a telata pak rychle přirůstají. Nejnižších přírůstků dosáhla plemena highland a galloway.

Jalovice Výkrm jalovic je obvykle ukončován při živé hmotnosti 400 až 550 kg, protože jalovice ukládají tuk dříve než býci. Extenzivní (pastevní), při kterém je na podzim odstavena jalovička přes zimní krmné období krmena pouze objemnými krmivy a dosahuje přírůstku živé hmotnosti kolem 0,2 až 0,3 kg denně. Po celé následující vegetační období je jediným zdrojem živin pastevní porost, na kterém dosahuje přírůstku kolem 0,6 kg za den. Po skončení pastevního období jsou do zimní krmné dávky zařazena jadrná krmiva k zabezpečení přírůstku kolem jednoho kg (TESLÍK 2000).

Tab. 3.: Hmotnost telat přírůstky jaloviček jednotlivých plemen (ČSCHMS, 2010) PLEMENO Aberdeen Angus Belgické modrobílé Blonde ďaqitaine Galloway Gasconne Hereford Highland Charolais Limousine Masný simentál Piemontese Salers

Porodní hmotnost (kg)

Hmotnost ve 120 dnech (kg)

Hmotnost ve 210 dnech (kg)

Hmotnost ve 365 dnech (kg)

34,1

166,9

261,5

366,4

40,0

91,0

0,0

0,0

42,0

166,7

263,2

378,2

31,9 36,0 34,2 27,6 40,0 38,4

139,4 157,6 159,3 108,1 171,3 169,8

222,9 237,6 245,5 176,5 268,2 261,3

265,8 332,7 374,9 232,0 386,9 365,0

38,2

183,8

282,4

399,2

38 32,3

158,3 159,1

225,6 260,6

306,3 409,0

Z tabulky č. 3 je patrné, že u jalovic je růstová intenzita velmi podobná. Nejvyšší přírůstky mají opět plemena masný simentál, charolais a limousine, pořadí zůstává stejné i ve věku 210 dní. Mění se až ve stáří 365 dnů, kdy nejvyšší hmotnosti dosáhly jalovice plemene salers a to až 409 kg, další jsou jalovice plemene masný simentál 399,2 kg a charolais 386,9 kg.

31

3.4 Odchov mastných plemen skotu v ekologických podmínkách

3.4.1 Charakteristika ekologických produkčních podmínek

ZÁSADY EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ Velikost stáda musí být v souladu s etologickými potřebami zvířat a nesmí vyvolat stres. Zvířata musí mít stále přístup k čerstvé vodě (přirozená průtočná napajedla). Ohrady a oplocení nesmějí být zhotoveny z předmětů s ostrými hranami a hroty. Nepoužívat mechanické pomůcky při porodu s výjimkou porodních provazů. Dovoleno je označování zvířat tetováním a ušními známkami a implantace čipů. Kastrace býčků a odrohování telat se připouští pouze do osmi týdnů stáří. Dostatečná ochrana proti dešti, větru, slunci a extrémním teplotám v závislosti na místních klimatických podmínkách a daném plemeni v zimním období. Přikrmování jadrnými krmivy (konvenčního původu) v množství maximálně 10 % sušiny krmné dávky i při dokrmu zvířat. Při dokrmu je zakázáno zkrmovat extrahované šroty, masokostní a kostní moučky, močovinu, biuret, fosfát močoviny a krmné komponenty, které tyto látky obsahují, dále používání stimulátoru růstu a syntetických vitaminů. Je vyloučeno trvalé vazné ustájení, trvalý chov zvířat v uzavřených prostorách, používání stimulátorů růstu a jiné hrubé zásahy do přirozeného vývoje zvířat. Stavby pro ustájení musí mít přirozenou ventilaci a osvětlení a dostatečný prostor pro pohyb zvířat. Agresivní zvířata musí být izolována. Je zakázáno používat bezpastevní systémy. Je zakázáno v zimním období ustájení na roštech nebo na úsporně stlaném stání. Přenos embryí je zakázán. Nakládka, doprava, vykládka a porážka skotu jsou prováděny za minimální fyzické a psychické zátěže pro zvířata. Při porážce je nutné omezit kontakt přiváděných zvířat s poráženými. Je zakázáno používat elektrické stimulace k pohánění zvířat (KVAPILÍK et al, 2006). Chov přežvýkavců v ekologickém zemědělství je úzce spojen s vazbou na půdu. Při položení si otázky, jak a kde je možné zvířata chovat, můžeme nalézt dvě možné odpovědi. První z nich je využívání stájových technologií s přístupem zvířat na pastvu a do výběhu, tedy osa stáj - pastva - výběh, nebo možnost tzv. minimalizačních technologií (přístřešek) - pastva. Ustájovací prostory nejsou povinné v oblastech s příhodným

podnebím,

které

umožňuje

žít

zvířatům

venku.

Tedy

chovat

zvířata extenzivně lze pouze u těch plemen, která nebudou mít výrazné problémy s 32

adaptací a aklimatizací. Přestože je možné chovat zvířata "nestájově", je nutné jim však zajistit minimálně přirozený úkryt. Doporučenou variantou je vybudovat jednoduchý přístřešek (ochrana před sluncem, srážkami, případně nepříznivým počasím). V případě stájového chovu je nutné pro každý druh zvolit vhodnou technologii a také techniku chovu. Z hlediska ustájení skotu je velmi často diskutovanou otázkou možnost vazného a bezvazného chovu skotu. Vazné ustájení jako takové v plošném měřítku je zakázáno. Výjimky je možné dosáhnout, pokud má podnik specifické podmínky hospodaření (nejčastěji podhorské a horské oblasti, farmy s malým počtem chovaných zvířat, kde nelze tuto situaci změnit z důvodů strukturálních omezení, či pokud nelze chovat zvířata ve skupinách apod.). Výjimka musí být schválena příslušným orgánem. Výjimka bývá udělována, pokud farmář umožní v pastevní sezóně pobyt zvířat na pastvě a pokud mimo pastevní sezónu umožní zvířatům přístup min. 2x v týdnu na otevřená prostranství - např. výběhy. Snahou chovu hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství je maximální důraz na welfare, minimalizace stresových situací a vyšší komfort pro chovaná zvířata (neplést však s luxusem a s ekonomicky nerentabilními systémy). Nejsou povoleny roštové podlahy, ani bezstelivové ustájení (STANĚK, 2010). Welfare zvířat definuje zásady chovu nezbytné pro fyziologické potřeby (zachování života a zdraví) a psychické potřeby (zajištění optimální pohody). •

Odstranění hladu, žízně a podvýživy.

•

Odstranění fyzikálních a tepelných faktorů nepohody.

•

Odstranění příčin vzniku bolesti, zranění, nemoci.

•

Možnost projevů normálního chování – pohyb, sociální kontakt, hierarchie stáda aj.

•

Odstranění strachu a deprese.

Ve světě byl vypracován prototyp systému hodnocení welfare jako systému na podporu rozhodování farmářů v rámci Etického kodexu pro chov hospodářských zvířat. Tento systém spojuje chování a zdraví zvířat se systémy popisování a managementu a je založen na Simonsenově definici welfare zvířat, která se soustřeďuje na pozitivní a negativní pocity zvířat. Přežvýkavci jsou stádová zvířata, mají silný stádový instinkt, ve stádech panuje hierarchie. Pracovní operace by měly být zahajovány v pravidelných intervalech.

33

Ukazatelé zdravotního stavu: Kulhání, poranění struků, tepelný stres, nedostatečná úprava paznehtů, záněty spojivek, výtoky z tělesných otvorů, otlaky kohoutku, naježená srst. Ukazatelé produkčního systému: Boxové lože, kotce, napájení, napajedla, boxové zábrany, hrazení, žlabové zábrany, komunikace (chodby, krmiště, čekárny, výběhy) (STANĚK, 2010). Odchov telat s ohledem na legislativu ekologického zemědělství, cross compliance, zákona na ochranu zvířat proti týrání apod. Do 6 hodin po narození je nutné teleti zajistit dostatečný přísun kvalitního mleziva od vlastní matky nebo z jiného zdroje. Přednost má v ekologickém zemědělství přirozené sání před napájením, také je upřednostňováno mléko mateřské před nativním mlékem. Krmení mlékem musí být teleti umožněno po dobu min. 3 měsíců. Seno a strukturální krmiva se teleti podávají od prvního týdne života. Předkládání vody od co nejčasnějšího věku (nejpozději od 2. týdne). Telata, která jsou ustájena skupinově, by měla mít přístup k napájení a krmení ve stejnou dobu. Ustájení telat na kvalitní, suché a hygienicky nezávadné podestýlce. Telatům chovaným ve skupinách musí být poskytnut stanovený minimální rozsah vnitřní plochy (- do 100 kg – 1,5 m2/ks; - 100 až 200 kg – 2,5 m2/ks; do 350 kg – 4,0 m2/ks) a minimální rozsah venkovní plochy (do 100 kg – 1,1 m2/ks; 100 až 200 kg – 1,9m2/ks; do 350 kg – 3,0 m2/ks). Ve stáji nikdy nechováme společně plemenice a býky. Býkům nad jeden rok musí být umožněn pohyb ve výběhu a na pastvině. Závěrečná fáze výkrmu může být ve stáji max. 3 měsíce. Minimální rozsah vnitřní plochy - stáj do 350 kg stejné požadavky jako telata, nad 350 kg – 5m2/ks, přičemž minimum je 1 m2 /100 kg živé hmotnosti; minimální rozsah venkovní plochy - výběh do 350 kg stejné požadavky jako telata, nad 350 kg – 3,7 m2 /ks, přičemž minimum je 0,75 m2 /100 kg živé hmotnosti. U plemenných býků činí vnitřní plocha stáje 10 m2 na kus a venkovní plocha výběhu 30 m2 na kus. Býkům nad 1 rok musí být umožněn pobyt ve výběhu nebo na pastvě. Výběhy musí být zvířatům v ekologických chovech stále přístupné. Vstup hlavně za příznivých podmínek. Výběh není nutný, pokud jsou zvířata v období vegetace na pastvině a pokud zimoviště umožňuje volný pohyb. Velmi důležité je zvolit výběh zpevněný nebo nezpevněný, kdy se naskýtá otázka zastřešení části výběhu. Zvířata jsou na pastvě hlavně v době vegetace, což činí zhruba polovinu roku, proto je nutno dbát na omezené zatížení pastviny viz tabulka č. 4, kdy

34

zohledňujeme také extenzivitu. Nutno dbát na dostatečnou ochranu před nadměrným spásáním a limit produkce N – 170 kg/ha/rok. Všechny tyto podmínky jsou upraveny v legislativě (STANĚK. 2009).

Tab. 4: Zatížení pastviny (STANĚK, 2009) Kategorie skotu

Maximální počet zvířat na 1 ha odpovídající 170 kg N/rok

Telata výkrm Skot do věku 1 roku Býci 1 – 2 roky věku Jalovice a krávy 1 – 2 roky věku Býci 2 a více let Jalovice chovné Jalovice na výkrm

5 5 3,3 3,3 2 2,5 2,5

Legislativní úprava chovů Je nutná spolupráce chovatele s oprávněnými organizacemi. Oblast obecných povinností chovatele, staveb a podmínek ustájení, technologií a zařízení je upravena v předpisech pro konvenční zemědělství (STANĚK, 2010).

Legislativa pro ekologické zemědělství Zákon č. 242/2000 Sb. (zákon o ekologickém zemědělství) Nařízení rady č. 834/2007 (o ekologické produkci) Nařízení komise ES č. 889/2009 (pravidla k nařízení č. 834/2007) Zákon č. 409/2008 Sb. (na ochranu zvířat proti týrání) Zákon č. 322/2008 Sb. (úplné znění veterinárního zákona) Zákon č. 344/2006 Sb. (úplné znění plemenářského zákona) Vyhláška o minimálních standardech Stavební zákon (STANĚK, 2010).

35

3.5 Chov a výkrm skotu v podmínkách ekologického zemědělství Používá se hlavně extenzivní výkrm - jde o výkrm býků prostřednictvím využití pastevních systémů. Tento způsob výkrmu je aplikován zejména v podhůří. V tomto systému výkrmu býků není dosahováno tak intenzivních přírůstků jako v systému intenzivním. Vhodnými plemeny jsou: aberdeen angus, hereford, highland atd. (STANĚK, 2009). Zcela extenzivní a ekologický odchov a výkrm zástavových býků provádí společnost Biochov, s. r. o. Obhospodařuje pozemky spadající do CHKO Lužické hory. Celkově chovají zhruba 500 ks masného skotu, plemen aberdeen angus. Ročně vyprodukují až 100 zástavových býků plemene aberdeen angus o hmotnosti 220 – 270 kg. Zástavové jalovice si nechávají pro obměnu a navýšení vlastního stáda. Systém výkrmu je velmi jednoduchý. Zvířata jsou od jara do podzimu na pastvině a v zimě ustájena ve dvou zimovištích. Krávy se telí zhruba do poloviny dubna. V letním období pasou celkově pět stád krav s telaty a tři stáda mladého dobytka. V době připouštění jsou stáda rozdělena do osmi skupin po třiceti kusech krav. Krmení je realizováno pouze vlastním vyprodukovaným senem a travní senáží. Seno slouží i jako podestýlka v zimovišti. Přikrmovaní šrotem neexistuje (ADAMOVÁ, 2003). Výkrm skotu v ekologickém zemědělství však lze provádět i za požití konvenčních krmiv. Má však svá omezení. Až 20 % sušiny krmné dávky lze pokrýt krmivy získanými z vlastních pozemků (trvalé travní porosty) nebo víceletých pícnin (orná půda) v době 12 měsíců po registraci pozemků v ekologickém zemědělství. Dalších 60 % může být kryto krmivy z přechodného období vyprodukovanými na vlastní ekofarmě. Dále pak je možno použít až 20 % sušiny roční krmné dávky, krmivy, která jsou získána z registrovaných pozemků v ekologickém zemědělství. Všechny předešlé kombinace jsou však omezeny na součet 60 % sušiny roční krmné dávky (ROZSYPAL, 2009). 3.5.1 Skladba pastevního porostu

Vlivem pasení bývá v průměru o 20 až 30 % menší počet druhů rostlin než v porostu sečném. Spásání v ranější růstové fázi podporuje rozvoj nízkých výběžkatých trav a jetele plazivého na úkor vzrůstných trav a ostatních bylin. Současně podporuje

36

odnožování trav a tím se zvyšuje hustota porostu. Zařazením pastvy možno obohatit nižší porostové patro o nízké výběžkaté trávy, zlepšit zapojení porostu, zvýšit podíl jetelovin, snížit často nadměrný podíl méně hodnotných dvouděložných druhů a dosáhnout vhodného zhutnění půdy (PULKRÁBEK, 2004). Rozhodujícími faktory hospodářského výnosu a kvality píce travních porostů jsou: přirozená úrodnost půdy, úroveň výživy, floristické složení, intenzita a termín začátku a konce pastvy, průběh počasí a složení směsky při zakládání, obnově nebo přísevu. Intenzivnějším hnojením a využíváním travního porostu se zvyšuje energetická složka píce a také obsah dusíkatých látek. Současně ale dochází ke zvýšené stravitelnosti a dobrovolnému příjmu píce. Tím se zásadně zvýší produkční účinnost této píce zkrmované v ranějších fázích a šetří jádro (FIALA et al, 2008). Nižší zatížení pastvin podle FRAME (1994) vede k dobré produkci jednotlivých zvířat, ale k nízké produkci z jednoho ha. Porost se ale zhoršuje vzhledem ke snižování odnožování a vyššímu podílu nespasených míst, které skot odmítl a ty přezrávají. Přílišné vypásání (ang. OVERGRAZING) také oslabuje růst rostlin, což vede k degradaci porostu.

3.5.2 Úživnost porostu v ekologických podmínkách

K posouzení úživnosti porostu v ekologických podmínkách byly čerpány informace ze závěrečné práce „Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v CHKO“. Kvalita píce bývá chápána jako souhrn charakteristik, které udávají schopnost krmiva uspokojit určité, přesně vymezené požadavky zvířete. Jak příjem, tak výživná hodnota jsou samostatnými kritérii kvality, závislé na morfologické stavbě a chemickém složení rostliny. Rozhodným měřítkem kvality píce je užitkovost zvířat, tedy množství vyprodukovaného mléka, masa, vlny, silové práce respektive zdraví zvířat (MÍKA et AL. 1997). Příjem je dán druhem a stářím píce a úzce koreluje se stravitelností, protože při nižší stravitelnosti klesá příjem píce. SCEHOVIC (1992) rozlišuje 3 hlavní faktory ovlivňující krmnou hodnotu (ang. Feeding value): stravitelnost, přijatelnost a chutnost. Jednotlivé komponenty izolované z komplexu mají podle tohoto autora pouze indikační hodnotu. Současné metody stanovení stravitelnosti a energetické hodnoty píce

37

(chemické, fyzikální, enzymatické) mají tendenci nadhodnocovat reálnou kvalitu krmiva, zejména z druhově bohatých travnatých porostů. Podle POZDÍŠKA et al. (1999) se s postupným stárnutím píce víceletých pícnin zvyšuje obsah sušiny, snižuje se obsah dusíkatých látek a tuku, zvyšuje se obsah vlákniny,BNLV (bezdusíkaté látky výtažkové) a mírně se snižuje obsah popelovin v sušině. Podle KREJČOVIČE (1968) působí pastva na kvalitu píce příznivě. Snížená produkce sušiny oproti koseným porostům se vyrovnává zvýšenou koncentrací živin v pastevní píci, takže živočišná produkce z jednotky plochy se vyrovnává, popř. i překonává produkci zkosených porostů. PAVLŮ et VELICH (1998) zjistili průkazné rozdíly v kvalitě píce při kontinuální a rotační pastvě. Při kontinuální pastvě byla zjištěna průkazně nižší koncentrace vlákniny a vyšší koncentrace dusíkatých látek než při rotační pastvě. Nelze jednoznačně stanovit, jak výrazný je vliv (nízké) kvality píce pastevního porostu na přírůstek zvířat. Kromě stavu pastevního porostu mají na přímé užitkové vlastnosti hospodářských zvířat výrazný vliv chovatelské techniky – termín zahájení pastvy, správné řazení vypásání jednotlivých oplůtků, veterinární opatření (odčervení). Jestliže bude cílem pastvy jen údržba dané lokality (pastva nebude cílem), bude s velkou pravděpodobností docházet ke snížení užitkovosti – přírůstků pasených zvířat. Tento propad se bude zvyšovat zejména v případě striktně stanoveného (pozdějšího) termínu zahájení pastvy. Užitkovost zvířat dokazuje, že na druhově bohatých, ekologicky hodnotných porostech lze dosáhnout porovnatelné užitkovosti, jako v ostatních oblastech ČR, ovšem při nižším zatížení pastvin (MIKLAS, 2005).

3.5.3 Růstová intenzita skotu v ekologických produkčních podmínkách podle pohlavní příslušnosti

Růstová intenzita telat mastného skotu byla hodnocena v chovu zemědělského podniku AGRO - zemědělská farma Březová s. r. o. na okrese Uherské Hradiště. Podnik hospodaří v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. V rozmezí několika let byly zpracovány různé vědecké práce zabývající se růstovou intenzitou. Výsledky těchto prací budou dále uvedeny. Jsou hodnocena plemena hereford, piemontese, rakouský fleckvieh a masný simentál. U všech skupin zvířat je sledována porodní hmotnost telat,

38

hmotnost ve věku 180 dnů a průměrný denní přírůstek od narození do 180 dnů věku. (ŠUBRT et VALÍČEK, 2001). Jalovice U jalovic plemene masný simentál byla ve věku 180 dnů stanovena hmotnost 196, 8 kg a dosažený přírůstek byl 899 g. Nejvyšších hmotností ve 180 dnech dosáhly jalovičky plemene piemontese (204 kg). Nejnižší přírůstek byl zaznamenán u jaloviček rakouského fleckvieh (ŠUBRT, 2001). Výsledky růstové intenzity jaloviček podle ŠUBRTA (2002). Porodní hmotnost byla hodnocena u 185 jaloviček. Významně vyšší hmotnost byla, stejně jako u býčků, zaznamenána i u jaloviček plemene piemontese 39,2 kg. Porodní hmotnost jaloviček uvedeného plemene byla o 1,3 kg vyšší v porovnání se simentálským plemenem. Průměrná porodní hmotnost zvířat samičího pohlaví byla pro obě hodnocená plemena 38,6 kg. Na vyšší rozdílnost porodních hmotností poukazuje variační rozpětí (21 kg), tj. rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší porodní hmotností v celém souboru sledovaných jaloviček. Nejlehčí narozená jalovička v hodnoceném souboru zvířat vážila 25 kg (masný simentál) a nejtěžší narozená jalovička 46 kg (piemontese). Průměrná porodní hmotnost ve 120 dnech byla u piemontského plemene 148, 5 kg a průměrný denní přírůstek 908 g. Uvedená hodnota je v porovnání s průměrem celého souboru jaloviček o 13 kg nižší (161, 9 kg). Simentálské plemeno dosáhlo ve 120 dnech věku průměrné hmotnosti 175, 3 kg, s nejnižší hmotností jalovičky ve skupině – 122, 2kg. Maximálního přírůstku od narození do 210 dnů věku dosáhly jalovičky simentálského plemene – 1780g. Průměrná hodnota v celém souboru jedinců samičího pohlaví byla 1103 g. Signifikantně vyšší průměrná hmotnost ve 210 dnech věku byla v porovnání obou hodnocených plemen u skupiny Si – 302, 1 kg. Skupina Pi vykázala hmotnost jen 235, 3 kg. Minimální hodnoty hmotnosti ve 210 dnech věku podle plemenné příslušnosti zjistili u skupiny Pi – 174, 0 kg a Si – 196, 7 kg. Průměrné denní přírůstky pro obě plemena od narození do 210 dnů se pohybovaly na úrovni 1103 g a přírůstky ve věkovém pásmu 120 až 210 dnů vykázaly průměrnou hodnotu 1139 g. Nejnižší přírůstek od narození do 210 dnů věku vykázala jalovička piemnteskeho plemene – 643 g. Obdobně byl u jalovičky ve skupině simentálského plemene zaznamenán nejnižší přírůstek s hodnotou 785 g. Ve věku jalovic 365 dnů byl sledován velmi nízký počet zvířat, a proto není jejich hmotnost a růstová intenzita hodnocena.

39

V dalším výzkumu dle ŠUBRTA (2003) byly zaznamenány výsledky, které jsou uvedeny v tabulce č. 5:

Tab. 5.: Růstové charakteristiky jaloviček plemene piemontese Hmotnost podle věku

Průměrný denní přírůstek podle

(kg)

věkového rozsahu ve dnech (g/den)

Ukazatel

Porodní 120 210 365

Narození - 120

120 - 210

210 - 365

Průměrná hodnota

39

153 239 327

0,946

0,907

0,758

33

100 174 310

0,491

0,335

0,575

46

214 287 352

1,475

1,255

0,906

Minimální hodnota Maximální hodnota

Býci Hodnocené potomstvo plemenných býků vykázalo v rámci skupin významnější rozdíly. Růstová intenzita skupiny býčků simentálského typu byla nejvíce ovlivněna výslednými hodnotami průměrných denních přírůstků po homozygotně bezrohém býkovi. Přírůstek u 21 býčků překročil od narození do 180 dnů věku 1200 g a býčci dosáhli na konci odstavu hmotnost 259, 8 kg. Nejnižší přírůstek byl zaznamenán u býčků plemene hereford Nejvyšší růstovou intenzitu, hodnocenou průměrným denním přírůstkem po dobu odchovu, vykázalo samičí potomstvo po piemontských a hereforedských býcích z inseminace. Nejvyšších hmotností ve 180 dnech dosáhli býčci plemene masný simentál (241 kg) Nejvyšší průměrnou růstovou intenzitu do věku 180 dnů vykázali býčci po otcích plemen simentálské, piemontské. U těchto skupin byla růstová intenzita vyšší než 1000 g. Průměrný denní přírůstek od narození do 180 dnů věku dosáhl nevyšší hodnoty u býčků plemene masný simentál (ŠUBRT, 2001). Výsledky růstové intenzity býčků na farmě AGRO Březová podle ŠUBRTA (2002). Celkem byl hodnocen růst 185 býčků, u nichž byla zjištěna průměrná porodní hmotnost 39,89 kg, bez statisticky významných diferenciací mezi plemennými skupinami. Absolutní rozdíl v porodní hmotnosti byl 0,65 kg ve prospěch býčků piemonteského plemene. Ve věku 120 dnů dosáhla průměrná hmotnost býčků obou hodnocených plemen 185,4 kg a průměrný přírůstek dosáhl úrovně 1212 g. Hmotnost býčků v jednotlivých plemenných skupinách (piemontský a masný simentál) dosáhla

40

165,5 kg a 202,12 kg a průměrný přírůstek vykázal hodnoty 1041 g a 1355 g. V rámci plemene Si byla v tomto růstovém pásmu zjištěna nejvyšší hmotnost býčka 254 kg a maximální přírůstek od narození 1773 g. Býčci piemontského plemene byli v růstu při porovnání se simentálským plemenem příznačně horší. Dosaženou hmotností ve 120 dnech věku je v podstatě hodnocena mléčnost matek. Výsledky potvrzují, že mléčnost matek simentálského plemene je výrazně vyšší než u matek piemontského skotu. Signifikantně vyšší průměrná hmotnost byla zjištěna u telat plemene Si i ve 210 dnech věku – 330, 2 kg, což byla o 73, 7 kg vyšší hmotnost než u plemene Pi – 256, 5 kg. Průměrné denní přírůstky od narození telat do 210 dnů věku se pohybovaly na úrovni 1218 g a přírůstky mezi 120 a 210 dny věku dosáhly průměrnou 1267 g. Rozdíly byly zjištěny i ve variabilitě ukazatelů růstu v celém souboru zvířat. Minimální hodnota přírůstku do věku 210 dnů byla u býčků plemene Pi na úrovni 492 g a plemene Si 620 g. V následujícím období byl analyzován vývoj hmotnosti býčků ve věku 365 dnů. Vyšší hmotnost byl zaznamenán u Si - 549, 72 kg v porovnání s býčky plemene Pi (440, 27 kg). Maximální hmotnost v jednom roce věku byla zjištěna u býčka Si – 638, 09 kg, zatím co nejvyšší hodnotu ve skupině Pi dosáhl býček s hmotností 531 kg. Průměrné denní přírůstky ve věku 210 až 365 dnů vykazují u býčků plemene Pi 1098 g a Si 1330 g. Přírůstek v rozsahu mezi 120 až 365 dny věku byl u býčků piemontského plemene 1131 g s u býčků masného simtálského plemene 1388 g.

V dalším hodnocení růstové intenzity skotu na uvedené farmě byly zaznamenány tyto výsledky – tabulka č. 6 (ŠUBRT, 2003):

Tab. 6.: Růstové charakteristiky býčků plemene piemontese Ukazatel

Hmotnost podle věku ve dech Porodní 120 210 365

Průměrný denní přírůstek podle věkového rozsahu ve dnech Narození - 120 120 - 210 210 - 365

Průměrná hodnota

40,4

167

263

443

1,049

1,129

1,146

20

109

169

369

0,541

0,466

0,857

51

250

321

531

1,725

1,733

1,064

Minimální hodnota Maximální hodnota

41

4 ZÁVĚR PRÁCE Cílem předkládané bakalářské práce bylo vytvořit literární rešerši na zvolené téma a zhodnotit současný stav zadané problematiky. Téma Porovnání výsledků pastevního odchovu skotu v ekologických a konvenčních produkčních podmínkách jsem si vybrala hlavně proto, že chov krav bez tržní produkce mléka je dnes efektivním a velmi využívaným odvětvím zemědělství a chovu hospodářsky významných zvířat. Člověk si konečně začíná uvědomovat, že zvíře je také živý tvor a má své požadavky, pocity a potřeby a aby z něj měl člověk odpovídající užitek, musí mu poskytnout i vyhovující podmínky. V ekologickém zemědělství jsou podmínky chovu zaměřeny hlavně na welfare zvířat, tj. na zabezpečení dostatečného prostoru, sociálního kontaktu, kvalitní výživy atp. Všechny požadavky jsou upraveny legislativou. V konvenčních chovech masného skotu je legislativa benevolentnější, a proto velmi často bývá způsob chovu skotu jiný. V současnosti se stále více zemědělců snaží vyhovět i požadavkům spotřebitelů, kteří se začínají zajímat o produkt jako takový, o jeho kvalitu a za jakých produkčních podmínek vznikl. Stále více se proto setkáváme i s tím, že farmáři chovající masný skot v konvenčních podmínkách přecházejí na ekologický způsob hospodaření. Mimo kvalitativní stránky hodnoty potravin, velmi často spojovanou pouze s podmínkami pro chov skotu (welfare), bývají důvodem i výrazně horší produkční podmínky pro chov skotu v marginálních oblastech (horské a podhorské) a výhodnější dotační politika pro chov masného skotu ze strany EU a státu. Z obsahu citované a studované literatury vyplývá, že v růstové intenzitě odchovávaného a chovaného skotu ani v dosažených konečných hmotnostech v jednotlivých časových intervalech se výsledky u jednotlivých pohlaví výrazněji neliší. Výraznější bývají výsledky výkrmu skotu v ekologických produkčních podmínkách v důsledku dodržování legislativy, dotýkající se především použitelnosti doplňkových krmiv v pastevním systému výkrmu skotu.

Uváděné výsledky z některých

ekologických chovů jsou důkazem toho, že i v netypických podmínkách pro výkrm skotu lze dosahovat solidní výsledky a produkovat kvalitní zástavový a jatečný skot. Výsledky odchovu v ekologických produkčních podmínkách i výkrmu ovlivňuje nejvíce kvalita pastevního porostu. Kvalita pastvy je velmi významná nejen z hlediska dosahované růstové intenzity, ale i dobrého zdravotního stavu zvířat, významného pro produkci zdravých a nezávadných potravin živočišného původu.

42

5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ADAMOVÁ, H. Ekologický chov v Lužických horách. Náš chov. 2003, 6, s. 17. FIALA, J. Využití travních porostů pasením. Zemědělec. 2007, 17, s. 12 -13.

FIALA, J, et al. Pastva v ekologickém zemědělství. Zemědělec. 2008, 10, s. 10 - 11.

HAVLÍČEK, Z., SKLÁDANKA, J., DOLEŽAL, P., CHLÁDEK, G., VESELÝ, P., RYANT, P.: Pastevní chov zvířat v podmínkách cross compliance, 1. vyd. Brno: MZLU v Brně, 2008, 82 s. ISBN 978-80-7375-237-8

HRABĚ. F., CAGAŠ. B., CITAROVÁ. E., ČERVINKA. J. a kol.: Trávy a jelovinotrávy v zemědělské praxi. Agrární obzor, Olomouc, 2004 121 s.

KVAPILÍK, J. PYTLOUN, J., ZAHRÁDKOVÁ, R. & MALÁT, K. Chov krav bez tržní produkce mléka Praha Uhříněves: Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., 2006, 95 s. ISBN 80-7271-177-6

MÍKA, V. et al., 1997: Kvalita píce (Herbage quality) text in Czech. ÚZPI, Praha, 1997 227 p.

PAVLŮ, V., VELICH, J., 1998: Kvalita pastevní píce při rotační a kontinuální pastvě jalovic. Rostlinná výroba, 44, (6): 287 – 29

SCEHOVIC, J., 1992: Quality estimation of the natural grassland forages: importance and problems. In: Proceedings from conference „Súčasné poznatky v produkcii a využití trávnych porastov“, 7. – 8. 5. 1992, Banská Bystrica, p. 94 – 101

ŠUBRT, J. Růstová intenzita odchovaných telat masného typu skotu v okolí Velkého Lopeníku. Agromagazín. 2001, 1, s. 53-55.

43

ŠUBRT, J, et al. Růstová intenzita odchovávaných telat piemontského a masného simentálského skotu v pastevních podmínkách. In Agroregion 2002. 1. vydání. České Budějovice : Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2002. s. 69-71.

ŠUBRT, J. Zhodnocení vlivu roku a původu na růstovou charakteristiku telat piemontského plemene. Agromazín. 2003, 4, s. 54-56.

TESLÍK, V. Masný skot. Praha : Agrospoj, 2000. 197 s.

ZAHRÁDKOVÁ, R, et al. Masný skot od A do Z. Praha: Český svaz chovatelů, 2009. 397 s. ISBN 978-80-254-4229-6.

Seznam internetových zdrojů literatury

BRYL, M; MATYÁŠTÍK, T. Http://www.savci.upol.cz/_uvod.htm [online]. 2005, 24.10.2005

[cit.

2011-03-26].

Domestikovaní

savci.

Dostupné

z

WWW:

.

Český svaz chovatelů masného skotu [online]. 2006 [cit. 2011-03-26]. Dostupné z WWW: .

DOKTOROVÁ, J. Travní porosty a jejich využití. Náš chov [online]. 2006, 4, [cit. 2011-03-28]. Dostupný z WWW: .

HRABĚ, F. Trvalé travní porosty - zakládání, obnova, využívání, pastva. In Metodické listy pro ekologické zemědělce: 13. Trvalé travní porosty [online]. Náměšť nad Oslavou :

EPOS,

2007

[cit.

2011-03-28].

Dostupné

z

WWW:

.

MLÁDEK, J; HEJDUK, S; MIKLAS, Z . Zemědělská část. In MLÁDEK, J. Pastva jako prostředek údržby trvalých travních porostů v CHKO [online]. Brno : [s.n.], 2005

44

[cit.

2011-03-28].

Dostupné

z

WWW:

.

PULKRÁBEK, J, et al. Speciální fytotechnika [online]. Praha : Česká zemědělská univerzita, 2004 [cit. 2011-03-28]. Louky a pastviny, 188 s.

Dostupné z WWW:

.

STANĚK, S. Zootechnika [online]. 2009 [cit. 2011-03-26]. Dostupné z WWW: .

ŠARAPATKA, B.; HEJDUK, S.; ČÍŽKOVÁ, S. Variabilita trvalých travních porostů. In Trvalé travní porosty v ekologickém zemědělství [online]. Šumperk : PRO - BIO Svaz ekologických zemědělců, 2005 [cit. 2011-03-28]. Dostupné z WWW: <www.probio.cz/cms/soubor/685/Bulletin-c.-27.pdf>.

VORONTSOVÁ, O. Http://www.ocasky.cz/ [online]. 2010 [cit. 2011-03-26]. Původ a historie. Dostupné z WWW: .

45