Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Chov a využití shetlandského pony Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D.
Martina Behančínová
Brno 2012
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Chov a využití shetlandského pony“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne …......................................................
podpis autora …....…..............................
PODĚKOVÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí bakalářské práce doc. Ing. Ivě Jiskrové, Ph.D., za metodickou pomoc a cenné připomínky. Dále děkuji paní Renatě Markové za velmi cenné rady, odbornou konzultaci a za poskytnutí fotografií shetlandských poníků.
ABSTRAKT Předkládaná bakalářská práce se zabývá v první části chovem shetlandského pony. Zde je popsána historie chovu a vývoj plemene, využití shetlandského pony v minulosti a plemena, která z něj byla vyšlechtěná. Uveden je také exteriér a vlastnosti shetlanda, jeho typy, popis nejvýznamnějších linií a organizace chovu v ČR a zahraničí. Druhá část poukazuje na problémy v chovu, jaký je současný stav shetlandského pony v ČR a na jeho využití v současné době. Tato bakalářská práce byla zpracována jako podklad pro práci diplomovou. V návrhu metodiky uvádím tři témata diplomových prací a v jednom z nich bych chtěla pokračovat v navazujícím magisterském studiu. Klíčová slova: shetlandský pony, chov, využití poníků
ANNOTATION The objective of the first part of the Bachelor thesis is breeding of shetland pony. It describes the history of breeding and the development of the breed, the use of shetland ponies in the past and breeds that were bred from it. It also deals with the exterior and characteristics of the shetland pony, its types and the most important lines and breeding organizations in our country and abroad. The second part is concerned with problems in breeding, the present status of the shetland pony in the Czech Republic and its use in the present. This work was prepared as a basis for the diploma thesis. In the methodology plan, I present three thesis topics, one of which I would like to focus on in the master study. Keywords: shetland ponies, breeding, use of ponies
OBSAH 1
ÚVOD ....................................................................................................................... 9
2
CÍL PRÁCE ........................................................................................................... 10
3
HISTORIE CHOVU A VÝVOJ PLEMENE ...................................................... 11
3.1
Původ shetlandského pony ................................................................................ 11
3.2
Vznik plemene .................................................................................................... 12
3.3
Domovina SHP ................................................................................................... 13
3.4
Historie plemene ................................................................................................ 13
3.5
Význam využití SHP v minulosti ...................................................................... 15
3.6 Plemena, vyšlechtěná na základě shetlandského poníka................................ 18 3.6.1 Americký shetland ........................................................................................... 18 3.6.2 Americký pony ................................................................................................. 19 3.6.3 Falabella ........................................................................................................... 19 4
CHARAKTERISTIKA PLEMENE .................................................................... 21
4.1
Exteriér ............................................................................................................... 21
4.2
Typy SHP ............................................................................................................ 21
4.3
Zbarvení .............................................................................................................. 23
4.4
Charakteristické vlastnosti ............................................................................... 25
5
ORGANIZACE CHOVU SHP V ČR .................................................................. 26
5.1
ASCHK ............................................................................................................... 26
5.2
Vznik Rady plemenné knihy (RPK)a Řádu plemenné knihy (ŘPK) ............ 26
5.3
Svaz chovatelů SHP ........................................................................................... 27
6
ORGANIZACE CHOVU V ZAHRANIČÍ ......................................................... 28
7
ZAČÁTEK CHOVU SHP V ČR .......................................................................... 29
8
PROBLÉMY V CHOVU SHP V ČR ................................................................... 30
9
SOUČASNÝ STAV CHOVU................................................................................ 31
9.1 Shetlandští hřebci .............................................................................................. 31 9.1.1 Rozdělení významných plemenných hřebců do otcovských linií .................... 32 9.1.2 Počet licentovaných hřebců podle otcovských linií ......................................... 34 9.1.3 Celkový počet licentovaných hřebců ............................................................... 35 9.1.4 Využití hřebců .................................................................................................. 36 9.1.5 Rozmístění plemenných hřebců v ČR .............................................................. 37 9.2
Shetlandské klisny.............................................................................................. 38
10
ČISTOKREVNÉ CHOVY SHP ....................................................................... 40
11
SOUČASNÉ MOŽNOSTI VYUŽITÍ SHETLANDSKÉHO PONY ............. 43
11.1 Výkonnostní zkoušky......................................................................................... 43 11.2 Parkur ................................................................................................................. 43 11.3 Drezura ............................................................................................................... 44 11.4 Vozatajství, tah................................................................................................... 44 11.5 Soumar ................................................................................................................ 45 11.6 Výstavnictví ........................................................................................................ 45 11.7 Chov .................................................................................................................... 46 11.8 Ekologie............................................................................................................... 47 11.9 Hipoterapie ......................................................................................................... 48 12
NÁVRH METODIKY PRÁCE ........................................................................ 49
12.1 Porovnání tělesných měr u shetlandského pony ............................................. 49 12.2 Porovnání zoohygienických podmínek ustájení v různých chovech ............. 49 12.3 Nejčastější onemocnění, vyskytující se u importovaných a českých shetlandských poníků ................................................................................................... 49 13
ZÁVĚR ............................................................................................................... 50
14
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.............................................................. 52
SEZNAM OBRÁZKŮ .................................................................................................. 55 SEZNAM TABULEK ................................................................................................... 56 SEZNAM ZKRATEK .................................................................................................. 57
1 ÚVOD Plemeno shetlandský pony údajně vzniklo na Shetlandských ostrovech, které patří územně pod Velkou Británii. Díky tvrdým klimatickým podmínkám a chudým pastvinám, které jsou na ostrovech, získalo plemeno nenáročnost na krmivo a ustájení. Obyvatelé ostrovů používali shetlandy jako dopravní prostředek a k nošení rašeliny. Uplatnění našli i u rybářů, kteří jejich hřívu používali na výrobu rybářských sítí. Pro svou povahu, konstituci a velikost byli v polovině 19. století využíváni pro práci v dolech, kde strávili celý svůj život. Dnes je toto plemeno chováno v mnoha zemích. Kdy však začal dovoz na území dnešní ČR, není přesně známo. Koncem 19. století začala šlechta dovážet shetlandy spolu s jinými plemeny koní z Anglie. Shetlandi byli ve vlastnictví většiny hřebčínů a byli chováni také v řadě zoologických zahrad. Díky jejich učenlivosti a ochotě k práci je používaly i cirkusy. V minulosti tomuto plemeni hrozil zánik a likvidace, protože existovala pouze jedna plemenná kniha pro všechna plemena pony. Vlivem živelnosti chovu a křížení, postupně došlo k zdecimování kdysi kvalitních chovů shetlandů. Naštěstí se našli lidé, kteří proti této živelnosti začali bojovat. Došlo k založení Rady plemenné knihy, poté Svazu chovatelů shetlandského pony a nakonec byl vypracován Řád plemenné knihy shetlandského pony. Populace čistokrevných shetlandů každým rokem narůstá, ale stále nejsou některé klisny zapsané v Ústřední evidenci koní, připouští se hřebci bez licence a licentovaní nejsou využíváni a také nejsou evidována všechna narozená hříbata. Nemizejícím problémem je, že se pořád nachází majitelé klisen, kteří nemají o čistokrevný chov zájem. Shetland nachází využití hlavně jako jezdecký poník pro děti, kvůli své malé postavě a dobrácké povaze, dále jsou vytrvalými pomocníky v tahu a nejvíce příznivců si stále nacházejí ve vozatajském sportu. Tato bakalářská práce by mohla posloužit k propagaci těchto poníků a také pomoci lidem, kteří si všimli, jak zoufalá situace v chovu byla a začali ji měnit ve prospěch čistokrevných shetlandů.
9
2 CÍL PRÁCE Téma mé bakalářské práce jsem si vybrala proto, že chci poukázat na situaci, která v chovu byla a na její zlepšení. Za cíl jsem si stanovila přiblížit odborné a laické veřejnosti plemeno shetlandský pony, protože je v současné době tak opomíjeno. A také doufám, že se změní názor lidí na poníky celkově a nebudou je brát jen jako hračky pro děti.
10
3 HISTORIE CHOVU A VÝVOJ PLEMENE 3.1Původ shetlandského pony EDWARDS (1995) uvádí, že původ tohoto plemene není přesně znám, ale předpokládá se určitý vztah k poníkům tundrového typu a skandinávským plemenům. Podle MC BANEOVÉ, DOUGLAS – COOPEROVÉ (1997) žilo v Evropě a Asii více typů rodu Equus, které se vyvíjely podle obývaného prostředí. Některé byly podobné poníkům, jiné spíše malým koním. Ti, kteří žili v drsných a vlhkých oblastech, zůstali malí, jiní v oblastech s dostatkem pastvy, dosáhli větší velikosti. Existuje také názor, že se tyto typy značně rozšířily a křížily už v době, kdy ještě člověk nezasahoval do vývoje koní. Když Keltové dorazili do západní Evropy a do Británie, měli s sebou tarpany, které křížili s místními koňmi, čímž vznikl keltský pony. Ten se stal v Británii základem pro mnoho moderních domácích plemen. Shetlandský pony se považuje za potomka, tzv. ,,zakrslého“ typu exmoorského ponyho (MC BANEOVÁ, DOUGLAS – COOPEROVÁ, 1997) Podle KHOLOVÉ, HOŠKA (1996) se shetlandský pony považuje za potomka tundrového typu severských koní, ze kterých patrně vznikl dnes už vyhynulý černý lofotský pony. Před třemi tisíci lety se společně s norskými osadníky dostal na Shetlandské ostrovy, kde se vlivem drsných podmínek přeměnil na nejotužilejšího koně na světě. Později se rozšířil do celého světa. STRAKOVÁ (2006) uvádí, že shetlandský pony nejpravděpodobněji pochází z křížení britských plemen poníků, jako je například highlandský, fellský nebo daleský, a skandinávských koní, kteří byli ovlivněni orientální krví. DUŠEK (1999) řadí toto plemeno z fylogenetického hlediska do skupiny severských (nordických) koní, přesněji do anglo-nordických plemen pony. Do této skupiny spolu se shetlandským poníkem patří fjordský kůň, islandský pony, connemara, dales, dartmoor, exmoor, falabella, fell, highland, new forest a welsh pony. Jejich původ se odvozuje od malého severského koně (Equus gracilis evarti). Některá z těchto plemen byla označována jako pony. V současné době se do skupiny pony zařazují
11
všechna plemena s kohoutkovou výškou 148 cm a nižší. Shetlandský pony je pravděpodobně nejtypičtějším potomkem dřívějších malých severských koní. Podle AMBROŽE a KOL. (1957) je těžké rozhodnout, zdali je nordická skupina koní přechodnou formou mezi tarpanem a koněm západním nebo mezi kertakem a koněm západním, popřípadě jedná–li se o zakrslou brachycefalní formu západního koně. Kraniologické analýzy diluviálních a prehistorických koní nejsou natolik přesvědčující a ani dnešní rasy nordických koní nejsou po stránce kraniologické dostatečně prozkoumány. Proto je fylogenie této skupiny koní nejméně určitá. Dnešní nordičtí pony jsou malí, skromní, v hornatém terénu velmi obratní koně, kteří ve své nehostinné severské domovině nachází mnoho způsobů využití. Nejpůvodnější formy si zachovali pony exmoorský a shetlandský.
3.2Vznik plemene Neexistuje přesná definice primitivních předků britských plemen ponyů, ale je možné vysledovat stopy jejich vývoje. Nejstarší druhy koní se vyvinuly ještě před tím, než se Britské ostrovy na konci doby ledové oddělily od evropského kontinentu. Poslední pevninský most, který spojoval Británii a ostrovy Scilly, byl zaplaven mořem ve starší době kamenné, zhruba asi před 15 000 lety. Z toho vyplývá, že populace britských koní by měla být stará nejméně 14 000 let. Za tuto dobu by se měl vytvořit stabilní charakter (EDWARDS, 1995). Před oddělením britských ostrovů od pevniny, byla severní část zaledněná a zbytek pokrývala tundra. Je tedy pravděpodobné, že pokud se koně v Anglii vyskytovali, příslušeli patrně k typu 1, který těmto podmínkám odpovídá. (EDWARDS, 1995). Dodnes shetlandskému poníkovi zůstaly zvlášť utvářené nosní dutiny, které zahřívají vzduch těsně před vdechnutím do plic (EDWARDS, 1992). Doklady o dovozu koní jsou známé ze Skandinávie, odkud byli nepochybně dovezeni ponyové nejen do Británie, ale i na Shetlandské ostrovy. Tam na nevelkého ponyho působil tlak prostředí i izolace. Tak vznikl nejmenší poník na světě bez lidského přičinění. Ve 2. a 3. století se na shetlandovi projevily i některé orientální vlivy, a to zejména ponyů keltského obyvatelstva. Později dovezli i Vikingové své vlastní poníky (EDWARDS, 1995).
12
3.3Domovina SHP Původním domovem tohoto poníka jsou Shetlandské ostrovy, které patří územně k Velké Británii. Skalnaté, mechem porostlé ostrovy leží mezi Severním mořem a Atlantickým oceánem. Žije zde asi 30 000 obyvatel, převážně zemědělců a rybářů. Vegetace je zde řídká a výskyt travnatých ploch, stromů a keřů malý. Místní drsné klima je ovlivněno častými srážkami, spojenými s vysokou vlhkostí. Průměrná teplota se pohybuje okolo 7 stupňů. Z uvedeného popisu země lze usoudit, že tyto drsné podmínky daly poníkovi jeho charakteristické vlastnosti, jako jsou tvrdost, odolnost a nenáročnost. Chovem na ostrovech se tyto vlastnosti ustálily. Proto také těmto koním nejlépe vyhovuje chov na pastvinách s možností otevřeného ustájení (JAKOVLJEVIČ, 2005).
3.4Historie plemene Plemeno shetlandský pony je velmi starodávné a vysledování jeho historie není snadnou záležitostí, protože na ostrovech chybí jeho fosilie. Nejstaršími známými doklady o přítomnosti poníků jsou kosti z období 6. – 1. století př. n. l., které byly nalezeny v Jarlshofu a Sumburghu. Nalezené kosti byly změřeny a velikostně odpovídaly kostem dnešních shetlandských poníků. Další kosti byly objeveny ve vyšších vrstvách vykopávek, na začátku 9. století n. l., z dob Vikingů. Tyto nálezy dokazují, že tehdejší poníci byli větší, než dnešní shetlandský pony. Podobné fragmenty kostí byly nalezeny i v Norse Middens a pocházely z 11. – 13. století. To dokazuje, že poníci jsou na Shetlandských ostrovech déle než 2000 let, ale jak a kdy se na ostrovy dostali, je stále předmětem dohadů. Nejčastější teorií je, že na ostrovy přišli před koncem doby ledové, 8 000 let př. n. l., a to buď po pevninských mostech, které tehdy spojovaly ostrovy s Evropou, nebo přešli po ledových polích. Profesor James Speed uvádí, že tito poníci mohli být jedním nebo oběma typy, o kterých se ví, že byli přítomni v Evropě a Británii během paleolitu (27). Menšího z nich označoval profesor Speed jako pony typu 1, který pocházel ze severozápadní Evropy. V zásadě se jedná buď o Ewartova horského nebo keltského ponyho, převážně potomka tarpanů. Měřil 122 – 127 cm a byl to pravý hnědák nebo tmavý hnědák. Tento pony byl velmi odolný. Blízkým moderním typem tohoto poníka je exmoorský pony a některé kmeny islandských poníků. Větší byl pojmenován jako pony typu 2, který byl vysoký 142 – 147 cm a obýval severní Eurasii. Postavou byl 13
robustnější než pony typu 1 a měl těžkou klabonosou hlavu. Častěji se pohyboval klusem než cvalem. Zbarvením byl plavák s výrazným úhořím pruhem. Podobal se koni Převalského, ovšem ten má 66 chromozomů oproti ponymu typu 2, který jich měl 64, stejně jako ostatní domácí koně. Typu 2 se nejvíce blíží highlandský pony, fjordský kůň a nejspíše i norik (EDWARDS, 1995). Pozůstatky těchto typů pony z doby asi před 12 000 lety byly nalezeny v jeskyních Mendip v Somersetu. Speed věřil, že horský typ přišel do Evropy a Británie tzv. východní cestou přes Malou Asii, Středozemní moře a možná i Pyrenejský poloostrov, po pozemních mostech. Větší poníci nejspíše přišli do Evropy při “Sibiřském stěhování“ poníků. Na Shetlandské ostrovy se dostlali přes dnešní Skandinávii. Ovšem žádný z těchto dvou typů neodpovídal velikostí nálezům v Jarlshofu. Neshoda se dá vysvětlit tím, že zvíře, které se vyvíjí v izolaci, jako jsou Shetlandské ostrovy, se v rámci evoluce zmenšuje. Také přírodní podmínky, které na ostrově panují, mohly způsobit změnu velikosti postavy. Velikost mohli ovlivnit i poníci, které na ostrovy dovezli Keltové. Výskyt kostí je tedy jasným důkazem, že poníci na Shetlandských ostrovech existovali již v Keltském a Vikingském období (27). Dalším důkazem bylo objevení úplně odlišného druhu v roce 1864. Na ostrově Bressay byl objeven kámen s reliéfem, který je dnes znám jako ,,Bressay stone“. Je na něm zobrazen jezdec na poníkovi. V roce 1943 byly na ostrově Burra nalezeny další tři kameny. Na jednom z nich je vytesán reliéf dvou mnichů bez koně a postava s kapucí jedoucí na poníkovi, který je podobný poníkovi na Bressay stone. Všechny čtyři kameny pravděpodobně pochází z 9. století (27). Začátkem 17. století se poníci začínají objevovat v různých zprávách a popisech. Většinou od návštěvníků Shetlandských ostrovů, kteří si všímají jejich velikosti, odvahy, síly a tvrdosti. Po shrnutí všech poznatků je zřejmé, jak důležitou roli hráli pro obyvatele ostrovů a pro ostrovní ekonomiku. Shetlandské zákoníky zaznamenávají přečiny, týkající se poníků, počínaje rokem 1602. Obzvláště ve formě rozsudků za nezaplacení zakoupeného zvířete, za krádež, použití cizího poníka k nošení rašeliny nebo za ostříhání ocasu, aniž by za to bylo zaplaceno. Ostříhání poníkových žíní bylo považováno za hrubou urážku a přestupek. Nejen, že to zvíře zohyzdilo a zbavilo ochrany před nepříznivým počasím, ale také byly žíně pro obyvatele velmi cenným zbožím. Hříva poníků se používala k výrobě rybářských sítí. Tato činnost přetrvává až do dnešní doby (33). 14
3.5Význam využití SHP v minulosti Vzhledem ke své velikosti je shetlandský pony jedním z nejsilnějších plemen světa. Tito poníci jsou nedílnou součástí života ostrovanů, a proto byli tradičně používáni pod sedlo a jako soumaři. Nosili vše, od obilí až po rašelinu, která se využívala jako topivo (DRAPEROVÁ, 1997) Dříve totiž na ponících skutečně záviselo živobytí místních obyvatel, kterými byli převážně rybáři. Z hřívy nebo ocasních žíní svých poníků splétali rybářské sítě a provazy. Někteří rybáři i farmařili, přestože podmínky pro pěstování plodin tu nikdy nebyly příznivé. Na skromných polích jim se všemi pracemi pomáhali místní poníci. Využití shetlandských poníků zůstávalo omezeno jen na Shetlandské ostrovy až do roku 1847 (STRAKOVÁ, 2006). V roce 1847 byla zakázána práce žen a dětí v uhelných dolech. Vznikla tím velká poptávka po shetlandech jako důlních koních (EDWARDS, 1995). Poníci do dolů vcházeli ve čtyřech letech. Zde strávili prakticky celý svůj život a teprve po mnoha letech pod zemí (s výjimkou prázdnin jednou ročně) jim bylo umožněno vrátit se na pastvu na zasloužený důchod (STRAKOVÁ, 2006). V dolech pracovalo mnoho různých plemen poníků a jejich kříženců. Když přišli do dolů, museli se nejprve vycvičit. Jejich učenlivost a temperament umožňovaly, aby byli zaškoleni v tolika dnech, jako welšský pony. Shetlandský pony byl ideální pro práci v podzemí, protože se díky své malé postavě mohl dostat i do těch nejužších a nejnižších šachet. Robert Brydon odhaduje, že poník urazil při práci více než 4 828 km za rok. Podmínky pro poníky a horníky pracující v dolech byly velmi tvrdé a nebezpečí nebylo nikdy daleko. Existují i historky, kdy poníci zachránili horníkům život a naopak. V dolech byli používáni ještě po roce 1970 (29).
15
Obr.:1 Shetlandský pony při práci v dole (http://www.amnh.org/education/resources/rfl/web/horseguide/teaching.html)
Obr.:2 Shetlandští poníci sloužili lidem k nošení rašeliny na Shetlandských ostrovech (http://www.americanshetlandponyforum.com/index.php?showtopic=7881)
16
Londonderryho chov důlních poníků Pro plemeno shetlandský pony je velmi významné 19. století. V tomto období se začalo s exportem poníků. Hlavním důvodem bylo vydání Důlního zákona v roce 1847, který zakazoval práci žen a dětí v podzemních uhelných dolech. Majitelé dolů se poté začali rozhlížet po náhradě. Nakonec ji našli v malé postavě poníků, díky které mohli pracovat ve stísněných podmínkách (35). Během této doby shetlanďané málem ztratili kontrolu nad chovem poníků. Majitelé poníků často neodolali lákavým sumám a tak se stalo, že do dolů prodali i své cenné chovné hřebce. Během ,,důlního“ třicetiletého období došlo u plemene i k posunu velikosti. Poníci se výrazně zmenšili, protože do dolů odcházeli jen ti větší a silnější (STRAKOVÁ, 2006). Až v roce 1870 se objevil člověk, který měl na chov shetlandských poníků významný a dlouhodobý vliv. Byl to anglický aristokrat Marquis Londonderry, který vlastnil několik uhelných dolů v Durhamu, který se nachází na severovýchodě Anglie (35). V roce 1873 pověřil Roberta Brydona úkolem, aby založil chov poníků, kteří budou vhodní pro práci v uhelných dolech. Měl za úkol vyšlechtit poníky malého vzrůstu, silné a vitální jedince, chladnokrevného typu. A tak Brydon začal svážet koně z ostrovů Bressay a Noss. Poté začal spolupracovat s p. Meiklejohnem, který byl obchodníkem s koňmi v Lerwicku. Koupili a vybrali ty nejlepší klisny a asi 200 hříbat a hřebců. Pečlivě z těchto koní Brydon vybral 6 hřebců a na jaře roku 1874 je použil jako zakladatele moderního chovu. Dva z těchto hřebců JACK 16 a PRINCE OF THULE 36 mimořádně ovlivnili chov moderních shetlandských poníků. Cílem Londonderryho chovu byla produkce silnějších a menších koní. Brydon je neustále selektoval a pro ustálení některých znaků, použil příbuzenskou plemenitbu. Ve spolupráci s Meikljohnem se stali vynikajícími chovateli. A tak během třiceti let vyšlechtili kvalitní poníky, dnes známé pod pojmem moderní Shetland pony neboli Londonderryho typ (BLAHOVCOVÁ, 2008). Za ,,Londonderryho typ“ byl považován poník s lepší kostrou, hmotností, dobrými klouby a končetinami, s absencí nejnápadnějších vad v utváření těla, jako jsou slabé zadní nohy a krátká spadající záď (35).
17
3.6Plemena, vyšlechtěná na základě shetlandského poníka Shetland se spolupodílel na vzniku dalších plemen pony. V Severní Americe se křížil s hackney ponym a vznikl americký shetland. Dále s appaloosou a vznikl americký pony. V Argentině se podílel na vzniku miniaturního plemene falabella (EDWARDS, 1995). 3.6.1 Americký shetland První shetlandští ponyové se dostali do Ameriky v roce 1885, kdy jich 75 dovezl Eli Elliot. Tito ponyové vytvořili základ pro vývoj plemene americký shetland, které se však originálu podobá jen málo. Chov amerických shetlandů je soustředěn ve státě Indiana. Křížením shetlandských poníků s hackney ponym a později s malými arabskými koňmi a malými plnokrevníky postupně vznikl nový výrazný typ. V roce 1888 byl založen americký Shetland Pony Club. Vzhledem a postojem tito poníci připomínají hackneye, avšak po shetlandovi si zachovávají odolnost a vytrvalost. Pro toto plemeno je typická jemná, dlouhá hlava a svalnatý labutí krk. Jsou poměrně dlouzí a úzcí ve hřbetě, se širokou svalnatou zádí. Lopatky se dobře sklánějí, což umožňuje jejich širokou akci. Mají dlouhé a jemné končetiny s dlouhými holeněmi a udržují si postoj hackney ponyho se zadními končetinami zakročenými. V rámci tohoto plemene je přípustná jakákoliv jedna barva. Zvířata by neměla být vyšší než 115 cm. Americký shetland je nejen ideální pro práci v zápřahu, ale také jako vynikající jezdecký poník pro děti (PICKERALOVÁ, 2004).
Obr.:3 Americký shetlandský pony (http://www.ikun.xf.cz/americky_shetland.html)
18
3.6.2 Americký pony Americký pony je oficiálně uznán jako americké plemeno a má vlastní plemennou knihu a registr. Plemeno vyšlechtil Leslie Boomhower, který pocházel z Mason City v Iowě. Jeho snahou bylo vytvořit jezdeckého ponyho s dokonalou stavbou těla a zajímavým zbarvením, který by byl vhodný pro děti pro všechny druhy jezdeckých aktivit. A tak zkřížil shetlandského hřebce a klisnu plemene appaloosa. Výsledkem byl hřebec Black Hand, který se narodil v roce 1954 a stal se zakladatelem tohoto plemene. Později byli přikříženi arabi a quarteři. Standard označuje vzhled tohoto ponyho jako miniaturního křížence quartera a araba se zbarvením appaloosy a s některými zvláštními rysy. Po původní shetlandské krvi zbylo jen málo stop. Dnešní ponyové měří 117 až 137 cm. Před úplnou registrací jsou všichni pečlivě posuzováni, zda vyhovují plemennému standardu. Důraz se klade na hmotnost, ušlechtilost a pohybovou akci. Vyznačují se též výrazným podsazením zadních končetin pod tělo (EDWARDS, 1995).
Obr.:4 Americký pony (http://animals-daffy.blog.cz/0911/americky-jezdecky-pony) 3.6.3 Falabella Toto plemeno se vyvinulo v 19. století v Argentině. Bylo pojmenováno po rodině Falabellových, kteří se zabývali chovem těchto koní na ranči v Buenos Aires. Myšlenka vyprodukovat miniaturního koně pochází od Ira Patricka Newella, který strávil celé roky tím, že vytvářel stádo malých ,,koní“, jejichž výška v kohoutku nepřesahovala 90 cm. V roce 1879 předal své dovednosti, znalosti a zkušenosti svému vnukovi Juanu 19
Falabellovi. To byl začátek plemene falabella, které bylo vyšlechtěno křížením shetlandských poníků se zvířaty ze stáda vytvořeného Newtallem. Později došlo k přimísení krve velmi malých anglických plnokrevníků a malých zvířat plemene criollo. K udržení malého vzrůstu probíhala u nejmenších a nejlepších zvířat plemene falabella úzká příbuzenská plemenitba. Cílem bylo, aby výška v kohoutku nepřesáhla 30 palců. V důsledku příbuzenské plemenitby mají v poměru k tělu příliš velkou hlavu. Došlo i k vzniku mnoha dalších vad, jako jsou vady končetin a zádě. V porovnání s ostatními plemeny, chybí falabelle jedno nebo dvě žebra. Zbarvení může být různé, ale nejčastější barvou je strakatá. Plemeno falabella se může dožít více až čtyřiceti let a je oblíbeným domácím mazlíčkem (PICKERALOVÁ, 2004).
Obr.:5 Falabella (http://www.konee.weblahko.sk/Falabella.html)
20
4 CHARAKTERISTIKA PLEMENE Shetlandský pony je u nás chován již několik století a patří mezi jedno z nejmenších plemen koní chovaných u nás. Chovná oblast tohoto plemene v České republice zahrnuje území celého státu. Je chován pro své dobré charakterové vlastnosti a kvůli dalším významným vlastnostem, mezi které patří nenáročnost, vitalita a odolnost. U nás se vždy používal jako jezdecký kůň pro děti nebo jako kůň do zápřeže. Byl také používán jako soumarský kůň v horských oblastech. Tento způsob využití se však udržel
dodnes.
Přibylo
využití
sportovní,
jezdecké,
ale
také
vozatajské
(JAKOVLJEVIČ, 2005).
4.1Exteriér Typický shetlandský pony má velmi pevnou konstituci, je dlouhověký, plodný a skromný. Kvůli jeho malým rozměrům se využíval tam, kde velcí koně neobstáli. A to zejména v dolech, na vinicích apod. (KHOLOVÁ, HOŠEK 1996). Jejich pohyb je rychlý a díky nerovnému skalnatému terénu, který na Shetlandských ostrovech je, charakteristicky zvedají nohy v karpu a hleznech (EDWARDS, 1992). Hlava má být malá a souměrná. Uši malé, vztyčené a široce posazené. Čelo má být široké, oči výrazné, tmavé a inteligentní. Huba by měla být široká. Široký a svalnatý krk má být řádně nasazen na šikmou plec, zakončenou dobře znatelným kohoutkem. Tělo má být silné a podsadité s prostorným hrudníkem. Hřbet je zpravidla pevný se silnými a svalnatými bedry. Ocas má být nasazen na široké zádi. Přední končetiny charakterizuje silné předloktí, krátká silná holeň a pružné spěnky. U zadních končetin jsou stehna zpravidla silná a svalnatá, s dobře tvarovanými silnými hlezny. U předních i zadních končetin je důležitý korektní postoj. Kopyto má být robustní a tvrdé. Důležitý je i tvar, nesmí být příliš krátké, úzké, zaškrcené nebo slabé. Jeho chody jsou volné a rovné (3. ROČENKA SHP, 2010).
4.2Typy SHP Toto plemeno se člení do 2 typů (3. ROČENKA SHP, 2010):
A. Originální typ
B. Mini typ
21
Obr.:6 Shetlandský pony originální typ (BEHANČÍNOVÁ, 2012.)
Obr.:7 Shetlandský pony mini typ (http://www.shetland.cz/schshp/hrebci/gobstopper/foto_01.php#foto)
22
Výška: Pony se měří od kohoutku k zemi pomocí měřící hole. Měření musí probíhat na pevném, rovném podkladu. U standardního typu nesmí registrovaní jedinci přesáhovat výšku 41“ (105 cm) ve věku tří let nebo dříve a 42“ (107 cm) ve věku čtyř let a více. Mini typ má povolenou max. výšku v kohoutku do 87 cm (32). Tab.č. 1: Základní tělesné míry v cm u Standardního typu SHP (JAKOVLJEVIČ, 2005) Hřebci
Klisny
KVH ve třech letech (cm)
87 – 105
87 – 105
KVH ve čtyřech letech (cm) KVP (cm) Obvod hrudníku (cm) Obvod holeně (cm)
87 – 107
87 – 107
90 – 122 115 – 150 13 – 17
90 – 126 110 – 150 12,5 – 16
4.3Zbarvení Zbarvení u shetlandského pony je velmi proměnlivé. Za základní barvu se považuje černá. Běžní jsou, ale i hnědáci, ryzáci, bělouši a strakáči (EDWARDS, 1992). Povolena není pouze barva skvrnitá neboli appaloosa, která je nežádoucí (JAKOVLJEVIČ, 2005). U ryzáka (světlý ryzák, ryzák, tmavý ryzák a černý ryzák) je barva srsti červená v různých odstínech. Hlava, spodek končetin a hříva jsou stejné barvy jako srst těla. Mohou být také tmavší, popřípadě světlejší, nikdy ne však černé (DUŠEK, 2011). Hnědák (světlý hnědák, hnědák, tmavý hnědák, šedý hnědák, černý hnědák) se dříve označoval jako kaštanový hnědák. Černý hnědák bývá někdy zaměňován za vraníka. Odlišuje se od něho tím, že má kolem huby, očí a ve slabinách světle hnědé zbarvení (DUŠEK, 1999). Pro vraníka je charakteristické, že nemá žádné barevné odstíny. Někteří vraníci, kteří jsou v zimě obrostlí hustou podsadou, mají nádech do šeda a v létě mají srst černou (DUŠEK, 2011).
23
Bělouš má mít bílou srst a tmavošedě pigmentovanou kůži (leucismus). Hříbata běloušů se rodí tmavá až černá. Po vylínání z hříběcí podsady je jejich zbarvení tmavošedé a mezi tmavými chlupy jim narůstají chlupy bílé. Nejdříve se objevují na čele, potom na očních obloucích. Pony vyběluje postupně a bílého zbarvení dosahuje ve věku okolo 8 let. U těchto vybělujících běloušů existují tyto varianty: bělouš, černý, šedý, smíšený, medový a žlutý. U černého bělouše jsou hustě přimíšené chlupy černé. Nebývá tedy grošován jako jiní bělouši. Na těle má srst černou, na rozdíl od hlavy a slabin, kde je více bílá. Přestože někteří bělouši vybělují jen do určitého stupně, mívají též v srsti barevné chlupy. Podle zbarvení můžeme tyto nevybělující bělouše rozdělit na červeného bělouše, hnědého bělouše a mourka. Hříbata se rodí v druhé základní barvě a mezi barevnými chlupy jim brzo narostou bílé. Červený bělouš má na hlavě, končetinách a žíních srst červenou nebo hnědou. Srst na těle je promíšena bílými chlupy. U hnědého bělouše jsou žíně a spodek končetin černé. Mourek má srst promíšenou. Hlava a spodky končetin jsou zbarvené do černa (DUŠEK, 1999). Strakoš je kůň s většími plochami nepigmentované kůže a srsti. Tyto plochy se střídají s pigmentovanými plochami s barevnou srstí. Zbarvení hřívy a ohonu závisí na zbarvení příslušné krajiny těla (DUŠEK, 2011). Poměrně málo se u tohoto plemene vyskytuje zbarvení Palomino (Izabela). Zbarvení srsti je krémové a hříva i ocas jsou světlejší (KOČOVSKÁ, 2011). Srst shetlandských poníků se mění podle roční doby (EDWARDS 1992). V létě je krátká, hladká a hedvábně se leskne. V zimě je srst dvojí. Vytváří ochranu před deštěm a je schopna udržet kůži suchou i v nejhorším počasí (JAKOVLJEVIČ, 2005). Odznaky jsou u shetlandů spíše výjimečnou záležitostí. Přesto se na ně některé domácí a britské chovy zaměřují. Jedním z takových chovů, pro který jsou typické odznaky na hlavě, je hřebčín Hervistoun ve Skotsku (KOČOVSKÁ, 2011).
24
Obr.:8 Klisna Yarpha Smoogro z hřebčína Markes, která je prochována na liniích hřebčínů Hervistoun a Wells (BEHANČÍNOVÁ, 2012)
4.4Charakteristické vlastnosti Mezi charakteristické vlastnosti poníků patří vitalita, odolnost, energie a jejich silná konstituce. Jejich povaha je klidná. Agresivní jedinci jsou v chovu nežádoucí. Shetlandští poníci jsou dobromyslní, ale mohou být i lehce vznětliví. Jsou také velmi učenliví a pracovití (JAKOVLJEVIČ, 2005). KHOLOVÁ, HOŠEK (1996) uvádí, že i když je poník bystrý a výkonný, je poněkud hůře ovladatelný. Podle DRAPEROVÉ (1999) je pro svou malou velikost ideálním poníkem pro děti. Má ovšem tvrdohlavou a nezávislou povahu, proto je důležité pevné, ale láskyplné zacházení, má-li být kůň ovladatelný. Je vynikající v zápřeži a dalších podobných soutěžích. Uplatnění našel i jako domácí mazlíček.
25
5 ORGANIZACE CHOVU SHP V ČR Do roku 1989 řídila chov koní plemenářská organizace Státní plemenářský podnik v Praze. Zemský chov koní byl spravován prostřednictvím hřebčinců Písek a Tlumačov. Když se rozpadla plemenářská organizace, vznikly chovatelské svazy a jejich sdružením vznikla začátkem 90. let Asociace svazů chovatelů koní (ASCHK). Převzala odborné pracovníky z hřebčinců a jmenovala tajemníka, který bude řídit její činnost v době mezi jednotlivými zasedáními prezidia. Prezidium je tvořeno členy, kterými jsou jednotliví zástupci svazů sdružených v ASCHK, v jejímž čele stojí prezident. Jednotlivé svazy vznikaly podle regionů nebo podle plemen chovaných koní (DUŠEK, 2011).
5.1ASCHK ASCHK sídlí v Písku a tvoří ji celkem 2000 chovatelů (DUŠEK, 2011). Zastřešuje zájmy chovatelů koní různých plemen v České republice i zahraničí. Vede jednotlivé plemenné knihy plemen norik, slezský norik, českomoravský belgický kůň, arabský kůň, český sportovní pony, shetlandský pony, hafling, velšských plemen pony, kob a velšský polokrevník. Propaguje chov koní, provádí shromažďování a vyhodnocování chovatelských výsledků a poradenskou činnost (25).
5.2Vznik Rady plemenné knihy (RPK)a Řádu plemenné knihy (ŘPK) Na začátku roku 2001 svolala ASCHK – ČR aktiv chovatelů všech plemen pony, na kterém bylo dohodnuto, jak bude pokračovat plemenářská práce v jednotlivých chovech plemen pony. Na aktiv se dostavilo pouze 16 lidí ze 100 pozvaných chovatelů pony. Z chovatelů shetlandského ponyho jen Ing. Dušan Jakovljevič, který dostal za úkol od tehdejšího tajemníka ASCHK Ing. Kratochvíleho, dokončit již rozpracovaný ŘPK a navrhnout členy RPK, aby mohla ASCHK odsouhlasit ŘPK shetlandů a předat ho Ministerstvu zemědělství ke schválení (JAKOVLJEVIČ, 2005). První RPK se skládala z těchto členů: Ing. Milena Nováková, MUDR. Josef Novák, Táňa Bruková, Monika Kadlecová a Ing. Dušan Jakovljevič. Ihned po jejím vzniku na prvním zasedání byl zpracován a schválen plán činnosti, ve kterém bylo stanoveno, co je pro chov shetlandů prvořadé. V tomto složení pracovala RPK do roku 2003, kdy na první členské ustávající schůzi Svazu chovatelů shetlandského pony (SCHSHP) nahradil Ing. Kratochvíle pí. Kadlecovou (JAKOVLJEVIČ, 2005). 26
ŘPK byl zpracován tak, aby bylo možné zapsat do plemenné knihy (PK) bezpůvodové klisny shetlandského typu. Proto byla stanovena limitující kohoutková výška hůlková (KVH), a to 110 cm u klisen a u hřebců 107 cm. V roce 2004 na členské schůzi SCHSHP, která se konala v Praze, bylo rozhodnuto, že RPK do června téhož roku připraví návrh změny standardu shetlandského pony podle země původu. Tento nový standard byl předán ASCHK se žádostí o změnu v ŘPK (JAKOVLJEVIČ, 2005). Bezpůvodové klisny, které byly zapsány do PK shetland pony v ní zůstaly, jen byly zapsány do pomocné plemenné knihy, protože nesplňovaly požadavky stanovené ŘPK (JAKOVLJEVIČ, 2005).
5.3Svaz chovatelů SHP Než vznikla RPK shetland pony, která začala vyvíjet snahu zachovat čistokrevné shetlandy a zkvalitnit je, byl zemský chov shetlandských poníků v naprosto dezolátním stavu (30). V dřívějším období existovala pro všechny plemena pony pouze jediná plemenná kniha. Docházelo tak ke křížení s ostatními plemeny a jedinečné původní rase hrozil zánik (30). Až vydáním plemenářského zákona č. 154/ 2000, který ukládá, že každé plemeno koní má mít plemennou svou knihu, došlo k tomu, že jediná plemenná kniha pro všechny pony byla zrušena a každé plemeno pony dostalo svou vlastní plemennou knihu. A tak byl udělán první krok k záchraně čistokrevného chovu shetlandů v ČR (JAKOVLJEVIČ, 2005). SCHSHP vznikl díky paní Ing. Mileně Novákové a panu Ing. Dušanu Jakovljevičovi, kteří v roce 2000 zorganizovali setkání chovatelů a příznivců tohoto plemene. Byla ustanovena RPK, vypracován její řád a položeny základy pro utvoření sdružení. Na jaře roku 2003 se uskutečnila ve Slapech ustavující schůze, kde bylo zvoleno předsednictvo a potvrzena RPK. Poté vznikl SCHSHP, který začal pracovat s 86 členy (30). Nyní se stará o záchranu čistokrevného chovu a o odstranění následků špatné plemenářské práce a živelného chovu s nesmyslným křížením (JAKOVLJEVIČ, 2005).
27
6 ORGANIZACE CHOVU V ZAHRANIČÍ První plemenná kniha shetlandského pony vznikla ve Velké Británii v roce 1890. Tehdy zaznamenávala 408 klisen a 48 hřebců. Jejím cílem bylo zachovat čistotu chovu shetlandských poníků. V roce 1992 byla tato plemenná kniha oficiálně uznána jako mateřská plemenná kniha plemene shetland pony. Jakékoliv jiné plemenné knihy, které mají registrované shetlandy, jsou označovány jako dceřinné. Tyto „dceřinky“ musí být uznány Ministerstvem zemědělství v dané zemi. Mateřská plemenná kniha (MPK) stanoví „dceřinkám“ podmínky, kterými se musí řídit, tzn. respektování řádu MPK (34). Každý narozený shetland, ať už u nás nebo kdekoliv jinde na světě, který má kompletní původ ve Velké Británii, je na žádost chovatele automaticky zapsán do MPK. Shetlandi, kteří nemají britský původ, se nikdy nedostanou do MPK, a proto jsou zapsáni do plemenných knih, neuznaných jako dceřinná, Velkou Británií (MARKOVÁ, 2012). V současné době je situace taková, že všechny chovy v zahraničí zastřešuje MPK ve Velké Británii, která má pod dohledem všechny dceřinné společnosti na celém světě. Do roku 2011 respektovala MPK vnitrostátní zákony daných zemí, tzn. např. odlišné metody selekce chovných zvířat. Vzhledem k tomu, že různé země začaly preferovat v chovu jedince s co nejvyšší výkonností sportovního ponyho a ti ke splnění chovnosti museli prokázat výkonnost, kdy na stejné úrovni stanul typ poníka a jeho charakter, Velká Británie zrušila všem zemím statuty dceřinek. Tyto všechny dceřinky mohou však znovu požádat o tento statut, ale již za podmínek stejných jako mají shetlandi v zemi původu. Česká republika statut dceřinné společnosti neměla a dosud nemá. Vzhledem k neúplným a nedohledatelným původům mnoha poníků, kteří jsou registrovaní v naší české PK, zřejmě ani mít nebude. Jediná možnost, která by pro české chovatele plnopůvodových shetlandů byla, je vznik druhé organizace s druhou PK (MARKOVÁ, 2012).
28
7 ZAČÁTEK CHOVU SHP V ČR První shetlandy přivezl do Čech Alexandr Thurn-Taxis v roce 1874. V zámecké kronice nalezneme historický zápis: „Při nákupu závodních koní v Anglii se Jeho Jasnosti zalíbili liliputánští koně zvaní shetlandští“. Proto dovezl se závodníky i liliputány, hřebce a klisničku. Ve stájích však liliputáni závodní koně zneklidňovali, proto bylo rozhodnuto pustit je volně do obory. V roce 1882 byl dovezen další hřebeček a 6 klisniček. Po roce 1890 probíhal každý rok odchyt hřebečků a klisničky zůstávaly v oboře. Později je mohla protekčně získávat česká šlechta, pak byly odchovy dokonce nabízeny i cirkusům a soukromým osobám. Stav shetlandů snížila až druhá světová válka, kdy posledních 6 kusů odstřelila Rudá armáda (JAKOVLJEVIČ, 2005). Již v druhé polovině šedesátých let vlastnily shetlandy plemenářské podniky, jako Národní hřebčín Kladruby nad Labem, Tlumačov a hřebčinec Písek, které je už po léta evidovaly a zapisovaly ve svých záznamech se stejnými parametry, jako ostatní koně. I na Zemědělské univerzitě byl založen chov shetlandských pony se stejnými požadavky jako na ostatní plemena koní. Vedoucím tohoto chovu byl pan Ing. Jiří Tvrdík CSc., který byl v té době vědeckým poradcem pro equidy v zoologické zahradě Dvůr Králové nad Labem. Při výměně exotů ze zahrady se k nám dostali hřebečci z různých zemí, které měl Ing. Tvrdík k dispozici pro univerzitní klisničky. Prvním byl vraník Roseberry of Transy, který pocházel z Velké Británie. Další pak tmavý hnědák Percy, pocházející ze Švýcarska. Poté světlý hnědák Spatz ze SRN (Spolková republika Německo)a nakonec Goldan Cavalier z Velké Británie. V tehdejší ČSSR to byl hřebčín čistých shetlandů (JAKOVLJEVIČ, 2005). Jedním z prvních chovatelů shetlandských poníků na území naší vlasti byl Dr. Karel Trojan z Málkova u Králova Dvora na Berounsku, který požádal ministerstvo zemědělství o dovoz tří klisniček a hřebečka, které měl zamluvené v jednom pony hřebčíně v SRN. Povolení dostal a v září téhož roku měl poníky doma. Jednalo se o klisnu SIEGRID se synem Peter, který byl později plemenným hřebcem 2148 PETER a klisny SALLY a SANNE. Zbarvením byli všichni strakatí. Krátce poté mu byl přidělen plemenný hřebec 149 RADŽA a tak začala existence hřebčína Málkov. Když se málkovské stádo rozrostlo na 12 klisniček, byl importován ze SRN v roce 1988 žlutý bělouš MORE VON BAIRAWIES, kterému sekundoval hnědák 149 RADŽA (JAKOVLJEVIČ, 2005). 29
8 PROBLÉMY V CHOVU SHP V ČR V České Republice byl chov shetlandských koní, stejně jako všech ostatních plemen koní, organizován státní plemenářskou správou. Po vzniku svazů chovatelů koní a jejich sjednocení do ASCHK-ČR, byl již veden touto organizací. Všechna plemena pony byla v té době soustředěna do jediné PK a nikým nebyl chov poníků usměrňován, takže se křížily krásné shetlandské klisny mnohdy úplně nesmyslně. Nejvíce bylo plemeno shetland pony narušeno módním křížením s velšskými poníky. Tím, že první filiální generace dávala upotřebitelná hříbata, toto křížení velmi poškodilo kdysi kvalitní základnu shetlandských klisen v ČR (JAKOVLJEVIČ, 2005). Názor široké veřejnosti, ať už odborné nebo laické je, že shetland je kopavá a kousavá mrcha. I tady se na špatné pověsti podepsalo neuvážené křížení a následně i zacházení a nároky na mladé koně. Vznikla řada kříženců jen podobných shetlandskému poníkovi, avšak se zcela rozdílnými povahami (26). V dnešní době v chovu shetlandů sice dochází k určitému oživení, ale neznamená to překonání problémů v chovu tohoto plemene koní. Stále se nedaří odstranit tyto velmi závažné problémy: 1/ Mnoho klisen není stále zapsáno v Ústřední evidenci koní (ÚEK) 2/ Neustále se připouštějí hřebci bez licence a kvalitní licentovaní hřebci nejsou využíváni 3/ Neoznačují se všechna narozená hříbata, a tím pádem, se ani všechna hříbata nedostávají do ÚEK 4/ Asi 50 % majitelů klisen nemá zájem o čistokrevný chov, ani o SCHSHP a komunikace s těmito chovateli je značně obtížná (1. ROČENKA SHP, 2006).
30
9 SOUČASNÝ STAV CHOVU Stavy shetlandských pony v ÚEK nezahrnují všechny koně tohoto plemene chovaných v České republice. V minulosti špatně organizovaná plemenitba koní se projevila nejen živelností chovu, ale také neukázněností chovatelů. U chovatelů jiných plemen koní byl shetland považován vždy za koně méněcenného. Tak se na něj dívala i plemenářská zpráva, která chtěla přeřadit shetlandy k chovatelům drobného hospodářského zvířectva, mezi slepice a holuby. Proto i přes velké snahy SCHSHP a vydané zákony, které to přikazují, velké množství shetlandských poníků není označeno a zapsáno do ÚEK. Jediná čísla, o která se lze spolehlivě opírat, jsou čísla právě ÚEK, přestože nejsou úplná. Přesné údaje ÚEK jsou jen u licentovaných hřebců. Podle střízlivého odhadu je u ostatních kategorií více než 1/3 zvířat mimo evidenci (2. ROČENKA SHP, 2008). Tab.č. 2: Početní stavy shetlandských pony v ÚEK ve Slatiňanech (1., 2. a 3. ROČENKA SHP, 2006, 2008, 2010)
Rok Plemenní
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
5
8
11
14
15
23
26
29
31
162
213
226
223
249
264
257
284
302
303
278
264
250
234
195
174
209
203
470
499
501
487
488
482
457
522
536
hřebci Klisny v PK Ostatní koně SHP Celkem
9.1Shetlandští hřebci Živelný chov bez evidence původu značně zvýšil nebezpečí následků příbuzenské plemenitby, proto RPK ve snaze tato nebezpečí snížit, rozdělila hřebce do otcovských linií (JAKOVLJEVIČ, 2005).
31
Linie byly označeny písmeny velké abecedy tak, že tato písmena byla shodná se začátečním písmenem ve jménu hřebce, zakladatele linie nebo jeho význačného syna. Tím je možné zjistit, zda vybraný hřebec je nebo není příbuzný s dotyčnou klisnou (2. ROČENKA SHP, 2008). Krevní linie vznikají administrativním seskupováním hřebčího potomstva zakladatele linie, jeho jednotným pojmenováním bez zvláštního důrazu na okolnost, zda je toto potomstvo nositelem charakteristických vlastností původního zakladatele (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001). 9.1.1 Rozdělení významných plemenných hřebců do otcovských linií V době utváření smysluplné plemenitby se přistoupilo k tzv. otcovským liniím, které měly velký význam a to především v kontrole příbuzenské plemenitby. V dnešní době importů se již v liniích nepokračuje (MARKOVÁ, 2012). Zakladatelem linie A byl ryzák GOLDAN - CAVALIER, který byl dovezen z Anglie. Narodil se 13.5.1974. Hřebce odkoupil Zemský Hřebčín Písek od chovatele S. G. Arnold Lowera. Do chovu byl zařazen v roce 1991 a o 7 let později byl vyřazen. Zanechal po sobě 18 klisen a 3 hřebce, mezi které patří 669 ALEGRO, 881 GRAND KAVALÍR a 351 ARTUR (JAKOVLJEVIČ, 2005). Velký význam měl v chovu syn GOLDAN – CAVALIERA, ryzák 351 ARTUR. Do chovu byl zařazen v roce 1987. Mezi jeho významné potomky patří 894 ARBONY, 978 ARTUŠ, 983 APRIL, 1025 ARMÁN, 1096 ALEX, ARFIL a 776 ARLOTT, 932 ARCYR a 569 ALI. Posední z hřebců, 569 ALI, se narodil v roce 1992. Do chovu byl zařazen v roce 2005. Bohužel ještě v tomto roce uhynul a žádné potomstvo po sobě nezanechal (28). O rok později uhynul hřebec 932 ARCYR a pokračovatelem linie A se stal vnuk GOLDAN – CAVALIERA, 776 ARLOTT, který má doposud 2 syny 1093 AKIM a 1091 AMÍR. V roce 2007 byl do chovu zařazen hřebec 1180 ARNY OF KADOV, který je potomkem 932 ARCYRA (31). Hřebci 351 ARTUR, 776 ALEGRO A 776 ARLOTT byli příbuzní s většinou původových klisen a tím se využití hřebců této kvalitní a nejpočetnější linie snížilo. Následky příbuzenské plemenitby se objevily v podobě prvních příznaků, kterými byly slabá, chromá nebo mrtvá hříbata (1. ROČENKA SHP, 2006). Linii B založil bělohřívý ryzák 639 BORGIS dovezený Ing. Milenou Novákovou z Německa od chovatelky, paní Freifrau v.Seeländer. Narodil se 20.4.1992
32
(JAKOVLJEVIČ, 2005). V plemenitbě působí od roku 1996. Jeho potomkem je hřebec 809 BORNEO, který v chovu působí od roku 1999. Syn 809 BORNEA a tím pádem vnuk 639 BORGISE, je 1097 BON AMI, který je v chovu od roku 2006 (28). Zakladatelem linie Bi je vraný hřebec 1394 BIRCHMOOR TALIMAN, který byl dovezen z Velké Británie. Narodil se 3.4.2004 a do chovu byl zařazen v roce 2009. Chovatelem byla rodina Barugh a majitelem Jindřich Bláha (28). Hřebec vyniká nejen svoji silnou kostrou, bezvadným exteriérem, ale i mohutným tělem a má velice silné nohy (31). Linie C byla založena vraným hřebcem 1094 SYFOON V. STAL DE TIENMAATSWEG. Tento hřebec byl zakoupen v Holandsku od chovatele Gert Jan Doevendanse. Majitelem je Josef Kočovský. Potomkem tohoto hřebce je klisna SEDMIKRÁSKA OF KADOV, která je zařazena v chovu (28). Hřebec je pro svou výbornou povahu, temperament a ochotu k práci, využíván ve vícespřeží. Každoročně prezentuje plemeno Shetland pony na výstavách. V roce 2009 připustil nejvíce klisen v ČR (31). Zakladatelem linie E je strakoš TYMEN V.D. SLUISSESTEEG, který byl dovezen do ČR z Holandska. Hřebec
byl
zakoupen
Petrou
Šarochovou
od
chovatele
M.P.C.J.Zondaga. Narodil se 29.5.2003. Do chovu byl zařazen v roce 2006. V současné době jsou v chovu jeho 3 dcery, KRISTÝNA DOMINO, LAURA DOMINO, LEONA DOMINO (28). V roce 2008 získal titul Národního šampiona SHP, ale obstál i ve sportovních disciplínách, jako jsou soutěže zručnosti, parkur nebo drezúra (31). Linnii G založil minishetland dovezený z Anglie, bělouš 936 HALSTOCK GOBSTOPPER. Hřebec působí u své majitelky Magdy Skalické na stanici ve Vráži u Berouna a připouští jak klisny typu mini, tak originálního typu (JAKOVLJEVIČ, 2005). Narodil se 22.5.1999 a do chovu byl zařazen o 4 roky později. V současné době působí v chovu jeho 8 dcer a 3 synové, GARGAMEL PERMONÍK, GRANDIOS PERMONÍK a GREGOR PERMONÍK (28). Zakladatelem linie H je bělouš 893 HEKTOR VON TANNECK, který byl dovezen z Německého hřebčína Tanneck (JAKOVLJEVIČ, 2005). Majitelem je v současnosti ZOO Liberec. Narodil se 25.5.1992. V chovu působí od roku 2002. Jeho synové jsou 1092 HEKTOR RAFAEL a 1181 HELÉNICO, který byl z chovu vyřazen 15. 9. 2011. V chovu působí také jeho 2 dcery, BUBLINKA a ROZINKA (28).
33
Linie O je založena vraným hřebcem 1037 ONTARIO V.D.BUITENWEG, který byl dovezen do ČR z Holandska. Narodil se 3.5.1999. Majitelem je Petra Šarochová. Do chovu byl zařazen v roce 2005. Jeho potomky jsou 3 klisny, EBY, LEILA DOMINO, UNITY DOMINO (28). Každoročně je prezentován na výstavách v různých typech zápřeží, při práci na dlouhé oprati nebo pod sedlem (31). Zakladatelem linie P je vraník 957 PHILIP, dovezený z Holandska. Byl zakoupen Zemským hřebčincem Písek a v plemenitbě působí od roku 2004. Jeho synové, kteří působí v chovu, jsou PEDRO a PERRY MASON BRUK, z dcer AMY DAMMY. Jeho druhá dcera POMNĚNKA OF KADOV byla vyřazena v roce 2011 (28). Linie Pi byla založena ryzákem 1179 PICO. Narodil se 18.5.1996. Do plemenitby byl zařazen v roce 2007. Kůň byl zakoupen Ing. Milenou Novákovou od chovatele Felixe Borcherse. Jeho zatím jediným potomkem je 1664 PRINCE PERMONÍK, jehož chovatelkou je Magda Skalická (28). Zakladatelem linie Q je ryzí minishetland 981 QUIRI VAN HET LIPKENSHOF, který byl dovezen MUDr. Josefem Noskem z Belgie. Narodil se 15.4.1998 a do chovu byl zařazen v roce 2004 (28). Zakladatelem linie R je 1270 RATAFIA DU MURY-MARAIS z Belgie. Narodil se 19.6.1999. Do chovu byl zařazen v roce 2008. Majitelem je Slavík Bohumil (28). Linii S založil hřebec 1081 SCOOBY DOO V.D.LINDERVELDE, který se narodil 9.5.2002. V plemenitbě působí od roku 2005. Majitelem je Josef Kupka (31). Linie T byla založena hřebcem 1095 TORNADO V.D.KOERBERG. Narodil se 4.7.2003. Majitelem je Josef Kočovský, který si hřebce dovezl z Nizozemska v roce 2006 a ještě téhož roku byl uchovněn (31). V roce 2010 byl licentován pouze hřebec 1513 Wells Major General. O rok později byli uchovněni hřebci 1639 Lanshiver Baggins, 1636 Bruce v.d.Ariaanshoeve a 1637 Bo v.d.Veldhoef , Basil von Semper Fidelis a Prince Permoník (MARKOVÁ, 2012). 9.1.2 Počet licentovaných hřebců podle otcovských linií Mezi stále nejpočetnější linii patří linie A, které dal základ hřebec GOLDAN CAVALIER, importovaný z Velké Británie (2. ROČENKA SHP, 2008). Při studování původu klisen zapsaných v HPK, PKK a 1.PPK bylo zjištěno, že linie A je příbuzná s většinou těchto klisen. Tím se využití této kvalitní a nejpočetnější linie snižuje (1. ROČENKA SHP, 2006).
34
Tab.č. 3: Počet licentovaných hřebců podle otcovských linií v letech 2005 – 2008 (2. ROČENKA SHP, 2008)
Rok
A
B
2005 9
2
%
56,6 12,4
2006 % 2007 % 2008 %
10 43,5 11 40,7 11 34,5
3 13,5 4 14,8 5 15,6
C
1 4,3 1 4,3 1 3,1
E
1 4,3 1 4,3 1 3,1
G
H
O
P
S
1
1
1
1
1
16
6,2
6,2
6,2
6,2
6,2
100%
1 4,3 1 4,3 3 9,4
2 8,6 3 11,2 3 9,4
1 4,3 1 4,3 1 3,1
1 4,3 1 4,3 3 9,4
1 4,3 1 4,3 1 3,1
23 100% 27 100% 32 100%
1 4,3 1 4,3 1 3,1
T
1 4,3 1 4,3 1 3,1
Q
Pi
1 4,3 1 3,1
9.1.3 Celkový počet licentovaných hřebců Nedostatek licentovaných plemenných hřebců byl největším problémem v roce 2000 – 2005, kdy podle zákona 154/ 2000 byli z chovu vyřazeni všichni hřebci, kteří neměli prokazatelný původ. Tím došlo k situaci, že pro celý chov shetlandů v ČR bylo k dispozici pouze 5 hřebců s licencí. Dnes je už situace naštěstí úplně jiná (3. ROČENKA SHP, 2010). Tab.č. 4: Počet licentovaných hřebců v roce 2002 – 2009 (2. a 3. ROČENKA SHP, 2008, 2010)
Rok
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
Počet hřebců
7
11
14
15
23
26
30
31
Připuštěno klisen Klisen na 1 hřebce
16
34
28
51
70
90
73
100
2,3
3,1
2
3,4
3,1
3,5
2,4
3,2
35
9.1.4 Využití hřebců Situace využitelnosti hřebců je celkově špatná. Aby došlo k dobrému využití, musel by připadnout na 5 – 6 připuštěných klisen 1 hřebec. Ještě nikdy však nebylo dosáhnuto ani 3,5 klisen na jednoho hřebce. Hřebci, kterým se podařilo připustit deset a více klisen, jsou jen vzácnou výjimkou (2. ROČENKA SHP, 2008). Tab.č. 5: Přehled využití jednotlivých hřebců v letech 2002 – 2009 (2. a 3. ROČENKA SHP, 2008, 2010) Hřebec 351 Artur 776 Arlott 881 Grand Kavalír 894 Arbony 932 Arcyr 978 Artuš 669 Allegro 1025 Armán 1091 Amír 1093 Akim 1096 Alex 1080 Arny of Kadov 639 Borgis 809 Borneo 1097 Bon Ami 936 Halstock Gobstopper 894 Hektor v. Tanneck 1092 Hektor Rafael 1181 Helenico 1094 Syfoon v. S.d. Tien. 1098 Tymen v.d. Sluis. 1037 Ontario v.d. Buit. 957 Philip 981 Quiri v.h.Lipkensh. 1081 Scooby Doo v.d.Lind 1095 Tornado v.d.Koer. 1179 Picco 1272 Chewvalley Sonny 1394 Birchmoor Taliman 1270 Ratafia du MuryMarais 1271 Gregor Premoník 1389 Gargamel Permoník 1403 Grandios Permoník Celkem
Linie A A A A A A A A A A A A B B B G H H H C E O P Q S T Pi So Bi R
nar. 1984 1997 1999 1999 2000 2000 1994 2002 2003 2003 2003 2004 1992 1997 2002 1999 1992 2003 2004 2002 2003 1999 2000 1998 2002 2003 1996 2005 2004 1999
2002 3 4 2 1 0 6 1 -
2003 12 3 2 3 1 0 4 6 2 2 -
2004 2 0 0 3 0 2 0 2 3 10 1 3 3 2 -
2005 2 5 0 5 2 2 1 1 3 5 12 2 6 6 4 -
2006 Úhyn 4 0 9 3 2 0 0 0 0 0 3 5 6 4 3 13 1 3 7 7 4 1 -
2007 7 3 1 8 2 0 3 5 1 2 1 5 4 4 2 3 13 0 1 6 3 7 4 0 0 5 -
2008 1 0 1 4 2 0 0 4 0 2 6 5 5 3 1 3 11 0 2 11 4 1 0 0 0 3 2 2
2009 4 vyř. 2 3 2 vyř. 0 6 vyř. 2 6 2 6 2 6 3 6 6 9 5 2 3 0 vyř. 0 7 2 6 3
G G G
2005 2006 2005
16
35
31
51
70
90
0 73
0 7 0 100
36
Rok 2002 poukazuje na velmi špatné využití licentovaných hřebců. Navíc někteří chovatelé neoznačili svá hříbata, a proto nejsou ani evidována. K nárůstu dochází až o rok později, kdy se počet připuštěných klisen zvýšil o 20 ks. Hlavní podíl na tomto zvýšení měl hřebec 351 ARTUR, který připustil 12 klisen (JAKOVLJEVIČ, 2005). V roce 2007 bylo na připouštěcí sezónu připraveno 26 hřebců na 21 stanicích. Z toho jeden hřebec působil současně na dvou stanicích, dva hřebci na jedné stanici a tři hřebci také na jedné stanici (2. ROČENKA SHP, 2008) V roce 2009 byli někteří nevyužití hřebci z plemenitby vyřazeni. Příznivým faktorem je, že dost hřebců připustilo tentýž rok dokonce více jak 6 klisen, což svědčí o zintenzivnění práce a propagace majitelů a držitelů hřebců (3. ROČENKA SHP, 2010). 9.1.5 Rozmístění plemenných hřebců v ČR Rozmístění hřebců podle stavů klisen je velmi obtížné, protože vysoký počet klisen není zapsán v ÚEK. Tím dochází k situaci, že není znám jejich počet v krajích a ani celkový počet. Dnes je naštěstí už možné pokrýt potřebu plemenných hřebců ve všech krajích, ale chybí ochota chovatelů zřídit stanici pro licentovaného hřebce v některých krajích (2. ROČENKA SHP, 2008). Tab.č. 6: Rozmístění licentovaných hřebců v krajích (2. ROČENKA SHP, 2008)
Kraj/ Rok Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Hradecký Pardubický Vysočina Jihomoravský Zlínský Olomoucký Celkem
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
3 2 1 0 0 1 1 1 1 0 0 1 11
4 3 2 1 0 1 1 1 1 1 1 1 17
5 6 3 1 3 1 2 1 1 1 1 1 26
6 5 4 1 2 1 2 0 0 3 0 1 27
6 5 4 1 2 1 2 1 1 4 1 2 30
6 6 5 1 3 2 2 1 1 5 1 2 35
8 7 6 2 3 2 3 2 1 5 1 2 43
37
Tab.č. 7: Stavy hřebců s licencí (2. ROČENKA SHP, 2008)
Rok
Počet ČR
Počet Čechy
Počet Morava
2006 2007 2008
23 27 32
19 21 24
4 6 8
Pro chov shetlandů měl velký význam hřebčín Tlumačov, který zakoupil shetlandského hřebce. Tím přispěl k vyřešení úrovně chovu shetlandů na Moravě, v Čechách situaci řešil už léta ZH Písek. Bohužel hřebec byl příslušník linie A, takže bylo na Moravě pro připouštěcí sezónu 2007 šest licentovaných hřebců, z toho 5 bylo z linie A (2. ROČENKA SHP, 2008).
9.2Shetlandské klisny Tabulka umístěná pod druhým odstavcem uvádí, že ve vyšších oddílech PK klisen není původových ani 25% z celkového počtu evidovaných klisen. Toto procento je ve skutečnosti nižší, protože asi 100 – 150 klisen, které nejsou evidovány, jsou téměř všechny bez původu a tím patří do 2.PPK (1. ROČENKA SHP, 2006). V současnosti je v HPK registrováno 53 klisen, z kterých je 26 odchováno v ČR a 27 je importovaných, převážně z Holandska. Z 15 klisen minitypu jsou českého chovu pouze 3 klisny (20 %), u standardních klisen je v ČR odchováno 58 % klisen v HPK (22 z 38). Nejvíce potomků v HPK má dnes již uhynulý hřebec 351 Artur, který po sobě zanechal 7 dcer. Následují ho hřebci 936 Halstock Gobstopper (4 dcery) a Goldan Cavalier (3 dcery), který již také nežije. Po dvou dcerách mají hřebci 776 Arlott, 639 Borgis, 957 Philip, ke kterým se řadí i hřebci Garlando v. Rozenburg a Charmeur v.d. Bloemhof. Jedná se o otce dvou importovaných klisen. Ostatní hřebci mají české HPK shetlandského pony po jedné klisně. Z hřebců, kteří působí v našem chovu má jednu dceru v HPK hřebec 809 Borneo (3. ROČENKA SHP, 2010).
38
Tab.č. 8: Početní stavy Shetlandských klisen ve třídách PK v ÚEK (1., 2. a 3. ROČENKA SHP, 2006, 2008, 2010)
HPK PK 1. PPK 2. PPK Celkem
2001 10 6 12 134 162
2002 11 7 12 183 213
2003 11 9 23 193 216
2004 12 9 15 198 223
2005 16 11 15 187 229
2006 20 11 15 194 240
2007 31 11 19 196 257
2009 53 11 19 218 301
Po roztřídění hřebců do otcovských linií bylo nutné dokázat se orientovat ve stádu klisen. To ovšem nebylo při většině klisen bez prokazatelného původu možné. Této obtížné práce se v roce 2005 ujala členka RPK Ing. Milena Nováková, která zpracovala 16 nejdůležitějších rodin klisen (JAKOVLJEVIČ, 2005). 2. ROČENKA SHP (2008) uvádí, že od té doby vzniklo 30 nových rodin a již evidované rodiny se rozrostly o další potomky. Rodina je v chovu koní významnou jednotkou. Tvoří ji potomstvo, které navazuje původem na významnou klisnu – zakladatelku rodiny. Jejími pokračovatelkami jsou chovné klisny, které udržují vlastnosti rodiny a její význam pro chov (MISAŘ, JISKROVÁ, 2001).
39
10 ČISTOKREVNÉ CHOVY SHP Se stoupajícím stavem licencovaných hřebců, stoupá každým rokem i počet čistokrevných chovů shetlandských pony. Většina těchto chovů vlastní licentovaného hřebce nebo ho má v držení (1. ROČENKA SHP, 2006). Čistokrevné chovy jsou nejen nositelé genetického pokroku, ale zvyšují také úroveň chovu v praxi. 1) Nejstarším chovem standardních shetlandů je chov Ing. Jiřího Tvrdíka Csc. na Zdibsku u Prahy. Shetlandy chová 40 let a krev jeho chovu je ve velkém počtu shetlandských chovů po celé ČR. 2) Dalším významným chovem je hřebčín Aslan, který vlastní Ing. Milena Nováková v Málkovicích. Tento chov vlastní zakladatele linie B a legendární klisnu Sametku. Cílem tohoto hřebčína je produkce ryzáků s KVH do 95 cm. 3) Hřebčín Viklan v Kadově u Blatné patří Lucii Kočovské, která vlastní velmi nadějné stádo klisen. V chovu využívá nejen své hřebce, ale i hřebce svého otce ze sousedních Bělčic. V Kadově a v Bělčicích je i svazová odchovna hřebců, která podstatně přispěla k zajištění plemenných hřebců pro zemský chov. 4) Hřebčín Permoník je zatím jediným chovem specializovaným na minityp SHP v ČR. Patří Magdě Skalické z Vráže u Berouna. Chov je postaven na dovozech.
Z
Anglie
dovezený
hřebec,
bělouš
936
HALTOCK
GOBSTOPPER, je šampionem plemene z roku 2005, své pozitivní vlastnosti dobře přenáší na své potomstvo. Dále v chovu působí hřebec 1179 PICCO, který byl dovezen z Rakouska. 5) V Bedrči u Benešova je hřebčín Bruk, který patří Táni Brukové. Hřebčín doznal značného zlepšení od doby, kdy zřídil stanici pro státního hřebce, vraníka dovezeného z Holandska 957 PHILIP. Hřebec je dobře využíván a chov produkuje kvalitní shetlandy. 6) Hřebčín, který dovezl hřebce i klisny z Holandska, je hřebčín Dominika patřící Bc.Petře Šarochové v Suchdole u Chomutova. Tento chov je významný tím, že produkuje pouze hříbata nepříbuzná s českými chovy.
40
Mezi významné hřebce tohoto chovu patří vraník 1037 ONTARIO V. D. BUITENWEG a strakoš 1098 TYMEN V.D. SLUISSESTEEG. 7) Dalším čistokrevným chovem je hřebčín Karla Niebauera ve Starém Sedle u Boru. Vlastní licencovaného hřebce ryzáka 1097 BON AMI a několik klisen. 8) Nejmenší
hřebec
mini-shetland,
ryzák
981
QUIRI
VAN
HET
LIPKENSHOF dovezený z Belgie, je v hřebčíně Tankaram u Nové Paky, který patří MVDr. Josefu Noskovi. Hřebčín vlastní i několik původových klisen. 9) V Praze Chodově vlastní malý chov Kamil Urban, který převáží celý chov v letním období do Čími na osadu Hrdlička. Zde je zajištěno pro koně více pohybu. V tomto chovu je licencovaný hřebec vraník 978 ARTUŠ a klisny zapsané v PPK. 10) Zoopark Chomutov má slušné stádo klisen zapsaných v PK shetlandů. Chov si zapůjčuje i hřebce z jiných chovů. V tomto chovu působil hřebec 351 ARTUR a 894 ARBONY. 11) Jediným plemenným chovem v ZOO v celé ČR je chov Běloušů v ZOO Liberec, kde působí hřebec z německého hřebčína Tanneck, bělouš 893 HEKTOR VON TANNECK. Jeho partnerkami jsou klisny také importované z Německa. Tento chov je uzavřen a hřebec připouští pouze klisny v ZOO Liberec. 12) Chov ve Velkých Losinách patří Josefu Pastvovi. Byl to první čistokrevný chov na Moravě s licencovaným hřebcem, kterým je ryzák 809 BORNEO. 13) Velmi důležitým chovem na Moravě je hřebčín Hipoklub Natur v Horních Tošanovicích, patřící Janě Maludové. Zde působí dva hřebci, vraník 1091 AMÍR a tmavý hnědák 881 GRAND-KAVALÍR. Velikým kladem tohoto chovu je, že hřebčín má kvalitní stádo klisen zapsaných v PPK a koně jsou sportovně využíváni. 14) Novým malým chovem mini-shetlandů je chov Josefa Kupky v Růžové u Černožic, kde je původová klisnička a licencovaný hřebec, strakoš 1081 SCOOBI-DOO. 15) Dalším malým chovem, který sice nevlastní hřebce, ale připouští vždy licencované hřebce, je chov Psychiatrické léčebny v Jihlavě. 41
16) Velmi nadějným chovem na Moravě je chov Territory Hany Šimíčkové u Rožnova, který vlastní 2 klisny v HPK a připouští licencované hřebce. 17) Začínajícím chovem na Moravě, je chov Břešť Ing. Jiřího Purše, který je postaven na nákupu klisniček ze ZOO Liberec. Pro jejich budoucí připouštění byl zakoupen hřebeček v hřebčíně Permoník. 18) Dalším chovem je chov Miroslava Pavlíčka, který zakoupil původové klisny a zakládá velmi nadějný chov. Od roku 2007 zde na připouštěcí stanici působí hřebec 894 ARBONY. 19) Chov Jany Vrkoslavové v Zehubech je důkazem, že s láskou k shetlandům lze vytvořit velmi dobrý chov i s jednou klisnou. 20) Nejzápadnější chov patří Zbyňkovi Muškovi v Hranicích u Aše, kde se nachází hřebec bělohřívý ryzák 932 ARCYR a klisny v PPK. 21) V Žíšově u Veselí nad Lužnicí, je chov Jana Kněžínka z Prahy. Zde působí mladý hřebec ryzák 1180 ARNY OF KADOV a klisna v HPK. 22) Také ZOO Brno se rozhodla pro čistokrevný chov shetlandů a zakoupila licencovaného hřebce ryzáka 1096 ALEX. 23) ZOO Jihlava zakoupila původového hřebečka a hodlá založit čistokrevný chov shetlandských pony. 24) MVDr. Milan holý z Kouřimi u Kolína vlastní 2 klisny, které jsou zapsané v HPK a PK. Vždy připouští jen licencované hřebce. (2. ROČENKA SHP, 2008) 25) Chov IVYSEN se nachází v obci Konětopy na Lounsku. Je zde zapůjčen hřebec 639 BORGIS (3. ROČENKA SHP, 2010). 26) Chov, který existuje od roku 2008 je hřebčín Markes na jižní Moravě. Manželé Markovi zde chovají klisny i hřebce, kteří jsou importováni převážně z Velké Británie, ovšem všichni dosahují na registraci Mateřské plemenné knihy. Cílem tohoto chovu je produkce koní v originálním typu a standardní výšky do 105 cm, v návaznosti na prověření charakteru v jezdeckých disciplínách pro děti, dále při hiporehabilitaci a vozatajství. A co je nejdůležitější – s britskými původy, kdy linie, které Markovi dovezli, patří ve Velké Británii k nejcennějším. Poníci budou dováženi v barvách ryzák, vraník a tmavý hnědák (MARKOVÁ, 2012).
42
11 SOUČASNÉ MOŽNOSTI VYUŽITÍ SHETLANDSKÉHO PONY 11.1
Výkonnostní zkoušky
Účelem zkoušek výkonnosti (ZV) je, že mají prokázat genetickou fixaci užitkových vlastností. Nejpozději tři týdny před konáním ZV je majitel poníka povinen podat přihlášku, na které uvede způsob provedení zkoušky. Má možnost volit ze dvou variant zkoušek a to buď ze zkoušky v zápřeži, nebo pod sedlem. Hodnotí se mechanika pohybu, schopnosti, ochota a připravenost na stupnici od 1 – 10. Výsledek zkoušky se získá z průměrů bodového hodnocení všech komisařů v jednotlivých částech, vynásobením koeficienty a součtem těchto podílů. V každé disciplíně nesmí obdržet hodnocení menší než 5 bodů. Zkoušky absolvuje úspěšně kůň, který získá více jak 6,1 bodů a výše (3. ROČENKA SHP, 2010). Zkouška v zápřeži se skládá ze dvou disciplín, z drezurní úlohy a ovladatelnosti v kládě. Drezurní úloha se zkouší nejčastěji ve dvojspřeží, případně jednospřeží mezi 2 oji. U ovladatelnosti v kládě se používá jednospřeží, kláda dlouhá nejméně 2 metry. Kůň jde v kroku na přímce a 3x zastaví v daném bodě. Zkouška pod sedlem se skládá také ze dvou disciplín a to z drezurní úlohy a parkuru, kde kůň s jezdcem musí splnit krok přes kavalety, klus přes kavalety a tři skoky s odrazovou bariérou max. výška 40 cm (32). Jeden ze způsobů, jak může být kůň zařazen do Akceleračního programu, je právě splnění ZV, kdy hřebci a klisny musí dosáhnout hodnocení min. 7,1 bodů (3. ROČENKA SHP, 2010)
11.2
Parkur
Skokové soutěže – parkurové skákání – patří mezi nejrozšířenější a nejoblíbenější disciplínu nejen u nás, ale i na celém světě. Jedná se o soutěže, při nichž jezdec s koněm překonávají ve vymezeném prostoru, v tzv. kolbišti rozmanité umělé překážky, které vychází z přirozených vzorů (zdi, plůtky, závory). Překážky jsou vždy opatřeny shoditelnými částmi. Porušení či poboření překážky je považováno za chybu a je penalizováno, stejně tak odmítnutí skoku nebo neposlušnost koně (HAVLOVÁ, 2007). Při výběru koně skokana je nutné věnovat pozornost cvalu koně, který by měl být energický, prostorný a kulatý. Samozřejmě si všímáme i skokové potence koně, věnujeme pozornost kmihu, v jakém jde kůň na překážku, jak přesně je schopen nalézt optimální místo odskoku, vyklenutí hřbetu, reakci končetin ve skoku, snížení a natažení 43
krku nad skokem, pohybu kohoutu. Nadaný kůň by se měl pohybovat v rovnoměrném tempu, měl by správně odskočit, ve skoku skrčit všechny končetiny, vyklenout hřbet, snížit a natáhnout krk. Všímáme si i vlivu jezdce. Pro podání dobrého výkonu je nutná i fyzická připravenost koně, která odpovídá stupni soutěže (DUŠEK, 2011). JAKOVLJEVIČ (2005) uvádí, že i když má shetlandský pony krátké nohy a nemůže tak konkurovat větším plemenům pony, je velmi poslušný a ochotný ke skoku.
11.3
Drezura
Drezurní ježdění představuje při svém vrcholném provedení dokonalou formu harmonického rozvíjení schopností koně i celého jeho organismu. Při drezurních soutěžích předvádí kůň na drezurním obdélníku předepsané cviky a figury. Elegance a zdánlivá lehkost a snadnost provedení umocňují u špičkových výkonů vynikající estetický dojem. U soutěže základní Z se posuzují základy správného předvedení koně, srovnání, kmih, takt prostornost chodů, jednoduché obraty, přechody a poslušnost (HAVLOVÁ, 2007). Drezurní kůň by měl být korektní tělesné stavby, s dlouhým dobře nasazeným krkem, vynikající mechanikou pohybu a také být chápavý (DUŠEK, 2011).
11.4
Vozatajství, tah
Závody spřežení se pořádají v jednospřežích, dvojspřežích a čtyřspřežích. Jedná se o velmi náročné soutěže. Vozataj musí mít na soutěži jednoho rezervního koně, kterého může využívat k jednotlivým disciplínám. Kompletní soutěž trvá tři dny a skládá se z drezurní zkoušky na obdélníku, terénní zkoušky (maratonu) a vozatajského parkuru (DUŠEK, 2011). Pro závody spřežení musí mít kůň základní předpoklady: dobrá mechanika pohybu, velmi dobrý charakter, musí být odvážný a pracovitý (DUŠEK, 1999). JAKOVLJEVIČ (2005) uvádí, že ještě před dvaceti lety existovalo v Čechách odvětví, ve kterém byl shetlandský pony hojně využíván. Jednalo se o povoznictví. Ochota a nenáročnost na krmení a ustájení činila shetlandského pony pro povozníky výhodnějším než jiná plemena.
44
Obr.:9 Využití shetlanda ve vozatajství (http://www.shetland.cz/schshp/)
11.5
Soumar
HAVLOVÁ (2007) se ve své bakalářské práci zmiňuje, že i v současné době lze nosného koně využít úspěšně především v horském terénu, zejména na příkrých svazích a nesjízdných cestách. JAKOVLJEVIČ (2005) se zmiňuje, že shetlandský pony je vhodný k nošení břemen zejména kvůli své stavbě těla (menší vzrůst, silný trup, zdravé končetiny). Tento způsob využití usnadňoval život obyvatelům na Shetlandských ostrovech a setrvává zde až dodnes. V ČR je však využití shetlandského pony jako soumara opomíjené. Přestože v dnešní době převládá použití soumara jen ve složitějších terénních podmínkách horských oblastí, zejména v jižních krajích, kde bylo vždy značně rozšířeno, bylo by vhodné směrovat další využití nosných koní především do krajinných chráněných oblastí, neboť umožňuje dopravu nákladů s minimálními nároky na úpravu cest a bez negativního vlivu na okolí (HAVLOVÁ, 2007).
11.6
Výstavnictví
Zhodnocením úrovně jednotlivých chovů po exteriérové stránce se zabývají výstavy koní, kde nestranní posuzovatelé ohodnotí kvalitu předvedených zvířat. Chovatel nejen, že zjistí jaké kvality jeho kůň je, ale může ho porovnat s vítězem dané kategorie a tím zjistit jakým směrem se jeho chov má ubírat (1. ROČENKA SHP, 2006). 45
Do roku 2005 byli shetlandi vystavováni na výstavách ostatních svazů. Až v září, téhož roku na celostátní výstavě „Koně v akci“ v Pardubicích, byl uspořádán šampionát shetland pony a minihorse. Jednalo se o úplně první velkou akci svazu chovatelů shetlandského pony (1. ROČENKA SHP, 2006).
Obr.:10 Shetlandský pony po výstavě (BEHANČÍNOVÁ, 2012)
11.7
Chov
Pro chov jakéhokoliv plemene je důležité, aby nebyl ztrátový. Způsob, který by měl zamezit ztrátovosti je, aby byl chov kvalitní. To znamená, že kůň daného plemene musí splňovat požadovaný exteriér, mít dobrý charakter a hlavně prokazatelný původ (JAKOVLJEVIČ, 2005). Naopak cena plnopůvodových zvířat se pohybuje okolo 2000 - 4000 euro. Proto by mělo být i v zájmu chovatelů bezpůvodových klisen, využívat licentovaného hřebce a získávat tak původová hříbata (JAKOVLJEVIČ, 2005). V minulosti byla malá poptávka po shetlandských ponících způsobena tím, že u nás byli využíváni pouze jako jezdecký poník pro děti a když děti odrostly, kůň ztratil pro majitele využití. V dnešní době se situace zlepšuje, protože dochází k rozvoji jeho využití ve sportu a zájem o jejich chov se tím pádem zvyšuje (JAKOVLJEVIČ, 2005).
46
Obr.:11 Stádo Shetlandských klisen v hřebčíně Markes (BEHANČÍNOVÁ, 2012)
11.8
Ekologie
Chov koní má i mimoprodukční význam, který je specifický v tom, že dochází k optimálnímu sladění požadavků zemědělství na využívání trvalých travních porostů s přirozenými požadavky koní na možnost pohybu na pastvině (HAVLOVÁ, 2007). Krajinotvorná funkce chovu hospodářských zvířat spočívá především v pastvě, při které vyživovací požadavky zvířat na pastvě vytváří příznivější podmínky pro udržení kulturní skladby rostlinných společenstev trvale neobdělávaných ploch. Dále pastva zvířat přispívá ke zmírnění nepříznivých dopadů jednostranného využívání zemědělské půdy na biodiverzitu rostlinného a živočišného společenství stanoviště. Nezanedbatelný je také vliv pastevních areálů na vzhled a utváření krajiny (HAVLOVÁ, 2007). Požadavky koní na technologii ustájení zajišťují soulad s požadavky na ekologickou funkci (stelivový provoz, bezpečnost práce při manipulaci s koňmi...). Totéž platí pro zařízení, která slouží k využívání koní. Jedná se o tréninkové a výcvikové prostory, jízdárny a dostihové dráhy. Nutností je splnění estetické funkce stavby a zařízení pro koně - zakomponování do krajiny (HAVLOVÁ, 2007). Funkce udržení rovnováhy v krajině především v marginálních oblastech. V horských oblastech se uplatňují areály chovu méně náročných plemen (spojení s primitivnějšími plemeny ostatních druhů hospodářských zvířat např. skot a ovce) (HAVLOVÁ, 2007).
47
11.9
Hipoterapie
Příznivé účinky jízdy na koni na naše zdraví jsou známy již z dob před naším letopočtem. Hlavním podnětem blahodárného vlivu na člověka je pohyb koňského hřbetu – vpřed, vzad, nahoru, dolů a do stran. Tento třídimenzionální pohyb je mechanicky přenášen na jezdce (pacienta), který se musí neustále těmto podnětům přizpůsobovat. Výsledkem je uvolňování ztuhlých svalů. Zároveň dochází k zapojení mezižeberních a zádových svalů, narovnání páteře a dochází i k prohlubování dechu. Tento základní mechanismus jízdy na koni pacientovi napomáhá k nácviku chůze, zlepšení koordinace pohybu, rovnováhy, posilování svalů s tendencí k oslabení. Proto se hipoterapie používá především u dětí s dětskou mozkovou obrnou, lehkou mozkovou dysfunkcí, různými svalovými dysbalancemi, skoliozami, ortopedickými vadami, dechovými obtížemi, roztroušenou sklerózou apod. Profesionálně prováděná hipoterapie je indikována lékařem, s pacienty pracuje odborně školený fyzioterapeut. Za výcvik a vedení koně odpovídá hipolog. Lékařská věda na jedné straně, jezdecká teorie a zkušenosti na straně druhé, uprostřed toho všeho je kůň se svými potřebami a instinkty. Kromě požadavků na jeho exteriér, pravidelnost chodů a práci hřbetu musí mít absolutně bezvadný charakter a důvěru k lidem. Střídání jezdců, problémy při nasedání postižených z rampy, hlasové projevy u některých pacientů, to vše klade nemalé nároky na trpělivost a ochotu koně (HAVLOVÁ, 2007). Rozhodující vlastností, podle které se provádí výběr koně pro hiporehabilitaci a hipoterapii není plemenná příslušnost. Záleží hlavně na závažnosti pacientova onemocnění nebo postižení, podle kterého se vybere kůň odpovídajícího temperamentu a exteriéru. Od koně se vyžaduje perfektní zdravotní stav, pravidelné a klidné chody s dostatkem kmihu, perfektní charakter, poslušnost na lonži a na ruce, přiježděnost (narovnání, pevnost a pružnost hřbetu, možnost zkracování a prodlužování chodů), samostatnost, klid u rampy, adaptace a habituace na rušivé vlivy okolí a ze strany klienta, adaptace na neadekvátní zátěž (HOLLÝ, HORNÁČEK. 2005).
48
12 NÁVRH METODIKY PRÁCE Na bakalářskou práci má navázat práce diplomová. Nejsem přesně rozhodnutá, jakým směrem se má diplomová práce bude ubírat. Proto zde navrhnu témata, která mám namyšlené a v jednom z nich budu pokračovat v navazujícím magisterském studiu.
12.1
Porovnání tělesných měr u shetlandského pony
Sledovanou skupinu budou tvořit klisny a hřebci, kteří jsou zapsáni v plemenné knize shetlandského pony. Zde bude posouzena jejich tělesná stavba na základě měření základních tělesných rozměrů a vytvoření databáze sledovaných klisen a hřebců. Každému jedinci budou přiřazeny jejich základní tělesné míry, které budou porovnány mezi sebou. Ze základních tělesných rozměrů to budou kohoutková výška hůlková, kohoutková výška pásková, obvod hrudníku a obvod holeně.
12.2
Porovnání zoohygienických podmínek ustájení v různých
chovech Tato diplomová by se zabývala problematikou zoohygienických podmínek ustájení v různých chovech shetlandských poníků. Do práce by byly zahrnuty základní aspekty, jakými jsou: typ ustájení, zoohygienické podmínky ve stájích a na pastvinách, dále stav ustájovacích míst, jejich bezpečnost a vhodnost pro koně, zajištění krmení a napájení, zajištění veterinární a podkovářské péče.
12.3
Nejčastější onemocnění, vyskytující se u importovaných a
českých shetlandských poníků V této práci budou porovnány nejčastější nemoci, které se vyskytují u importovaných a českých shetlandských poníků. Výsledky budou porovnány a zaznamenány do diplomové práce. U nemocí bude také popsán průběh, léčba a příznaky.
49
13 ZÁVĚR Shetlandský kůň je britské nativní plemeno, které se v drsných podmínkách přeměnilo ve skromného, silného a odolného koně. Díky své síle byli dříve využíváni hlavně jako soumaři. Nosili své majitele na zádech, sloužili doktorům, kteří se pomocí nich dostávali ke svým pacientům a také byli využíváni k nošení rašeliny, kterou používali obyvatelé shetlandských ostrovů jako topivo. Ve Velké Británii se shetland využívá jako soumar stále. U nás by se zejména hodil do horských oblastí, díky svým vlastnostem (otužilost a nenáročnost) a kvůli své stavbě těla – robustní kostra, krátký svalnatý krk a menší vzrůst. V současnosti je tento způsob využití opomíjen. V tahu byli využíváni až poté, co byly zbudovány silnice. V roce 1847 byl vydán důlní zákon, který zakazoval práci dětí a žen v dole. Lidé proto hledali zvíře s menší postavou a klidnou povahou, které se vleze do úzkých důlních šachet. Zde byl využíván až do sedmdesátých let minulého století. V současné době se shetlandský pony uplatňuje jako tažný kůň stále. Je patrné, že se shetlandský pony vůbec nehodí k drezuře, především díky stavbě těla, krátkým nevýrazným chodům a jeho primitivnosti. Také parkur není nejlepší variantou jak shetlanda využít. Postrádá znaky dobrého skokana, mezi které patří zejména dlouhý dobře nasazený krk, delší hřbet, silné klouby a zdravé končetiny. Rozhodující však nebývá jen exteriér, ale i povaha – pracovitost a obětavost. I když shetlandský pony tyto vlastnosti má, není konstitučně uzpůsobený pro toto odvětví sportu. Shetlandský pony se začíná využívat i v lékařství - hipoterapii. Pacientům jsou přiděleni koně, kteří jim vyhovují po stránce temperamentu a stavby těla. Shetlandský pony je velmi vhodný pro hipoterappii z důvodu své klidné povahy. Je také prokázáno, že když děti uvidí poníka sportovního typu a poníka tvrdé konstituce, chlupatějšího, na krátkých nohách, půjdou radši k němu. Dětem dává takový pony pocit bezpečí a je pro ně symbolem ochrany. Zvíře také způsobí uvolnění a zlepšení nálady. Shetland plní i ekologickou funkci, zejména na pastvinách v horských i chráněných oblastech. Pro zachování jeho odolnosti, konstituční tvrdosti a nenáročnosti je důležité, aby byl shetland celoročně venku s minimálním přikrmováním jádra. Podle mého názoru, je shetlandský pony vhodný zejména pro první kontakt dětí s koněm, protože je malý. Dítě tak nemá strach ze zvířete, kterému vidí do očí. Nejvíce 50
však vyniká v zápřahu, účastní se výstav, využívá se k chovu a také našel uplatnění jako jezdecký poník pro děti, které se na něm mohou naučit veškeré základy péče o koně.
51
14 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY (1) AMBROŽ L., BÍLEK F. A KOLEKTIV: Speciální Zootechnika - Chov koní. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1957, 1031 s. (2) BLAHOVCOVÁ, A.: Diplomová práce: Uplatnění shetlandských koní v oblasti jižních Čech. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2008, 50 s. (3) BURDOVÁ, M.: O koních a ježdění. Nakladatelství Schiller press, 1996, 50 s. (4) DRAPEROVÁ, J.: Kůň a péče o něj. Nakladatelství Václav Svojtka & Co., Praha, 1997, 256 s, ISBN: 80-7180-277-8. (5) DRAPEROVÁ, J.: Plemena koní celého světa. Nakladatelství Václav Svojtka & Co., Praha, 1999, 160 stran, ISBN: 80-7237-218-7. (6) DUŠEK J. A KOLEKTIV: Chov koní. Nakladatelství Brázda, s.r.o., Praha, 1999, 350 s, ISBN: 80-209-0282-1. (7) DUŠEK J. A KOLEKTIV: Chov koní. Nakladatelství Brázda, s.r.o., Praha, 2011, 398 s, ISBN: 80-209-0388-4. (8) EDWARDS, E., H.: Obrazová encyklopedie koní. Nakladatelství Cesty, Praha, 1995, 400 s, ISBN: 80-7181-060-6. (9) EDWARDS, E., H.: Velká kniha o koních. Nakladatelství Geminy, spol. s.r.o., Bratislava, 1992, 240 s, ISBN: 80-85265-36-2. (10)
HAVLOVÁ, S.: Bakalářská práce: Chov huculského koně v ČR a
perspektivy jeho využití. Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007, 43 s. (11)
HOLLÝ K., HORNÁČEK, K.: Hipoterapie, léčba pomocí koně.
Vydavatelství Montanex, a. s., Ostrava, 2005. 293 s, ISBN 80-7225-190-2. (12)
JAKOVLJEVIČ, D., KOČOVSKÁ, L., NOVÁKOVÁ, M.: 2. Ročenka
shetland pony. Sazba a tisk AP tiskárna Písek, 2008, 60 s. (13)
JAKOVLJEVIČ, D.: 1. Ročenka shetland pony. Sazba a tisk AP tiskárna
Písek, 2006, 40 s. (14)
JAKOVLJEVIČ, D.: Shetlandský pony v ČR. Sazba a tisk AP tiskárna
Písek, 2005, 96 s. (15)
KHOLOVÁ, H., HOŠEK J.: Koně. Nakladatelství Aventinum, s.r.o.,
Praha, 1996, 224 s.
52
(16)
KOČOVSKÁ, L., Barvy shetland pony. Koně a hříbata, červen, 2011,
s. 6 – 7. (17)
KOČOVSKÁ, L., NOVÁKOVÁ M.: 3. Ročenka shetland pony. Sazba a
tisk AP tiskárna Písek, 2010, 50 s. (18)
KOČOVSKÁ, L.: Barvy shetland pony. Koně a hříbata, červen 2011,
s. 6 – 7. (19)
MARKOVÁ, R.: Organizace chovu v zahraničí. Ústní sdělení, Hřebčín
Markes, březen 2012. (20)
MC BANEOVÁ, S., DOUGLAS – COOPEROVÁ, H.: Svět koní.
Nakladatelství Svojtka a Vašut, Praha, 1997, 160 s, ISBN: 80-7180-240-9. (21)
MISAŘ, D., JISKROVÁ, I.: Chov a šlechtění koní. Mendlova
zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2001, 170 s, ISBN: 80-7157-510-8. (22)
PICKERALOVÁ, T.: Encyklopedie koní a poníků. Nakladatelství
Slovart, s.r.o., Praha, 2004, 384 s, ISBN: 80-7209-555-2. (23)
STRAKOVÁ, M: Vzhůru na Shetlandy! Jezdectví, listopad, 2006,
s. 59 – 62. (24)
ŠTRUPL, J. a kolektiv: Chov koní. Státní zemědělské nakladatelství,
Praha, 1983, 411 s. Internetové zdroje: (25)
ASCHK: Úvodní strana (on line) [citováno 10. března 2012]. Dostupné
na
(26)
Je můj shetland ten opravdový? (on line) [citováno 3. dubna 2012].
Dostupné
na
opravdovy/3469/> (27)
Odvěké a starodávné plemeno (on line) [citováno 27. února 2012].
Dostupné
na
shp/odveke-a-starodavne-plemeno.html> (28)
Plemenná kniha (on line) [citováno 5. dubna 2012]. Dostupné na
(29)
Proslavili se svou prací v dolech (on line) [citováno 27. února 2012].
Dostupné
na
shp/vo.html> 53
(30)
SCHSHP: O svazu chovatelů shetlandského pony (on line) [citováno 15.
března 2012]. Dostupné na (31)
SCHSHP: Plemenní hřebci (on line) [citováno 5. dubna 2012]. Dostupné
na (32)
SCHSHP: Řád plemenné knihy (on line) [citováno 4. března 2012].
Dostupné na (33)
Staré písemné záznamy (on line) [citováno 27. února 2012]. Dostupné na
(34)
Stud book society (on line) [citováno 24. března 2012]. Dostupné na
(35)
Vývoj plemene v 19. století (on line) [citováno 27. února 2012].
Dostupné na
54
SEZNAM OBRÁZKŮ OBR.:1 SHETLANDSKÝ PONY PŘI PRÁCI V DOLE ............................................................... 16 OBR.:2 SHETLANDŠTÍ PONÍCI SLOUŽILI LIDEM K NOŠENÍ RAŠELINY NA SHETLANDSKÝCH OSTROVECH ..................................................................................... 16 OBR.:3 AMERICKÝ SHETLANDSKÝ PONY ............................................................................. 18 OBR.:4 AMERICKÝ PONY ......................................................................................................... 19 OBR.:5 FALABELLA .................................................................................................................. 20 OBR.:6 SHETLANDSKÝ PONY ORIGINÁLNÍ TYP ................................................................... 22 OBR.:7 SHETLANDSKÝ PONY MINI TYP ................................................................................ 22 OBR.:8 KLISNA YARPHA SMOOGRO Z HŘEBČÍNA MARKES, KTERÁ JE PROCHOVÁNA NA LINIÍCH HŘEBČÍNŮ HERVISTOUN A WELLS .......................................................... 25 OBR.:9 VYUŽITÍ SHETLANDA VE VOZATAJSTVÍ................................................................... 45 OBR.:10 SHETLANDSKÝ PONY PO VÝSTAVĚ ........................................................................ 46 OBR.:11 STÁDO SHETLANDSKÝCH KLISEN V HŘEBČÍNĚ MARKES .................................. 47
55
SEZNAM TABULEK TAB.Č. 1: ZÁKLADNÍ TĚLESNÉ MÍRY V CM U STANDARDNÍHO TYPU SHP ..................... 23 TAB.Č. 2: POČETNÍ STAVY SHETLANDSKÝCH PONY V ÚEK VE SLATIŇANECH ............ 31 TAB.Č. 3: POČET LICENTOVANÝCH HŘEBCŮ PODLE OTCOVSKÝCH LINIÍ V LETECH 2005 – 2008 ......................................................................................................................... 35 TAB.Č. 4: POČET LICENTOVANÝCH HŘEBCŮ V ROCE 2002 – 2009 .................................. 35 TAB.Č. 5: PŘEHLED VYUŽITÍ JEDNOTLIVÝCH HŘEBCŮ V LETECH 2002 – 2009 ........... 36 TAB.Č. 6: ROZMÍSTĚNÍ LICENTOVANÝCH HŘEBCŮ V KRAJÍCH ....................................... 37 TAB.Č. 7: STAVY HŘEBCŮ S LICENCÍ ................................................................................... 38 TAB.Č. 8: POČETNÍ STAVY SHETLANDSKÝCH KLISEN VE TŘÍDÁCH PK V ÚEK ............ 39
56
SEZNAM ZKRATEK 1.PPK – 1.Pomocná plemenná kniha 2.PPK – 2.Pomocná plemenná kniha ASCHK – Asociace svazu chovatelů koní HPK – Hlavní plemenná kniha KVH – Kohoutková výška hůlková KVP – Kohoutková výška pásková MPK – Mateřská plemenná kniha PK – Plemenná kniha PKK – Plemenná kniha klisen RPK – Rada plemenné knihy ŘPK – Řád plemenné knihy SHP – Shetlandský pony SCHSHP – Svaz chovatelů shetlandského pony SRN - Spolková republika Německo ÚEK – Ústřední evidence koní ZV – Zkoušky výkonnosti
57
