Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Zásady optimálního odchovu hříbat Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. Ing. Iva Jiskrová, Ph.D.
Vypracoval: Šárka Volná
Brno 2014
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem práci: "Zásady optimálního odchovu hříbat" vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb.,o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne: 29.4.2014
...................................................
Poděkování Touto cestou bych chtěla velice poděkovat vedoucí mé bakalářské práce doc. Ing. Ivě Jiskrové, Ph.D. za odborné vedení, skvělou komunikaci, za poskytnutí literárního zdroje a za užitečné rady, které mi při zpracování bakalářské práce poskytla. Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří mi do života dali v oboru koní spousty cenných rad a zkušeností, a měli se mnou spousty trpělivosti.
Abstrakt Cílem mé práce je především popsat vývoj hříběte od narození do jeho 2 let a podrobněji se věnovat jak anatomické stavbě těla, tak i psychickému stavu hříběte. Neopomenu popsat chování hříběte po porodu a význam mleziva. Jelikož zdraví hraje nejdůležitější roli v životě hříběte, uvedu ve své práci jejich běžné, nejčastější a nejzávažnější onemocnění a způsoby, jak lze těmto chorobám předcházet a jak je léčit. Podstatné je také to, aby se hříbatům věnovala zvýšená pozornost již v raném věku, s nutností je alespoň pravidelně očkovat a odčervit, a poskytovat jim dostatek krmiva a vitamínů. Pokud máme hříbě po zdravotní stránce v pořádku, věnujeme pozornost také jeho výchově a základnímu výcviku, aby nás v jeho dospělosti nepřekvapilo svou sílou. Mým hlavním cílem psaní této práce je zjištění, za jakých podmínek a v jakém prostředí je nejlepší odchov a správný vývoj hříběte. Klíčová slova: mlezivo, výcvik, osiřelost, nemoc
Abstract The aim of this thesis is to describe the evolution of foals (until the age of two); their anatomy, as well as the state of their mental being. I will outline the behavior of the foal after the birth and the importance of colostrum. Since health plays an important role not only in life of foals, I will introduce some common diseases that can affect the foals, and I will explain not only how to cure them, but primarily how to prevent them. It is necessary to take a good care of foals even if they are completely healthy one should provide them with enough nutrition and vitamins, vaccinate them regularly and deprive them from warms. It is also crucial to train them so that, once mature, they do not surprise us with abundance of strength and energy. The major purpose of this thesis is to find out in what environment and conditions foals generally prosper the best. Key words: colostrum, training, orphane, disease
Obsah 1
Úvod.......................................................................................................................... 8
2
Cíl práce .................................................................................................................... 9
3
Anatomie koně ........................................................................................................ 10 3.1
Zastoupení tkání a orgánu v těle koně.............................................................. 10
3.2
Složení látek v těle ........................................................................................... 11
3.2.1 3.3
Tělesný vývin hříběte ....................................................................................... 11
3.3.1 4
6
Období po porodu ............................................................................................ 14
4.1.1
Mlezivo ..................................................................................................... 14
4.1.2
Odchov osiřelých hříbat ............................................................................ 15
4.2
Období sání ...................................................................................................... 17
4.3
Období odstavu ................................................................................................ 18
4.4
Období roku (první zimní období) ................................................................... 19
4.5
Období roku (letní období)............................................................................... 20
4.6
Období dvou let ................................................................................................ 21
Odstav hříběte ......................................................................................................... 21 5.1
Způsoby odstavu .............................................................................................. 21
5.2
Termín odstavu................................................................................................. 22
Výchova a výcvik hříběte ....................................................................................... 22 6.1
Výchova ........................................................................................................... 22
6.2
Výcvik .............................................................................................................. 24
6.2.1 7
Vývoj zubů ................................................................................................ 13
Výživa hříběte ......................................................................................................... 13 4.1
5
Minerální látky (makroprvky) .................................................................. 11
Vodění ....................................................................................................... 24
Nemoci a prevence.................................................................................................. 25 7.1
Nejčastější onemocnění .................................................................................... 26
7.1.1
Zadržení smolky ....................................................................................... 26
7.1.2
Průjem ....................................................................................................... 26
7.1.3
Koliky ....................................................................................................... 29
7.1.4
Bakteriální infekce .................................................................................... 30
7.1.5
Virové infekce........................................................................................... 31
7.1.6
Chronické obstrukční onemocnění plic (COPD) ...................................... 31
7.1.7
Zchromnutí................................................................................................ 32
7.1.8
Očkování ................................................................................................... 34
7.1.9
Tříselná kýla ............................................................................................. 34
8
Návrh metodiky experimentu ................................................................................. 35
9
Závěr ....................................................................................................................... 36
10 Seznam použité literatury ....................................................................................... 37
1
ÚVOD
V mé práci se zaměřím na správný odchov hříbat. Za důležité považuji věnovat velkou pozornost jejich výživě již od narození, protože k nejrychlejšímu tělesnému vývinu dochází právě od tohoto období. V dalším bodě se zmíním o době odstavu, která je rovněž podstatná a hraje velkou roli v životě koně, a pokud dojde k dřívějšímu nebo stresujícímu odstavu, může to koně psychicky poznamenat na velmi dlouhou dobu. Hříbata musí člověk již od narození navykat na určitý režim výchovy, jelikož v dospělosti trvá koním mnohem déle pochopit a naučit se nové věci, které od nich člověk očekává. Z tohoto důvodu se musí jasně určit pravidla, podle nichž se musí k hříběti přistupovat, a u kterých se musí nadále postupovat s přibývajícím věkem. Velkou roli hraje také prostředí a společnost, v němž hříbě vyrůstá. Pokud hříbě vyrůstá ve stádě se spoustou dalších koní různé věkové kategorie, jsou to pro něj nejideálnější podmínky pro správný vývoj jak pohybového aparátu, tak psychického stavu.
8
2
CÍL PRÁCE
V jednotlivých bodech mé práce se postupně zaměřím na vývoj hříběte od narození do jeho 2 let a podrobněji vyjmenuji jak anatomickou stavbu těla, tak i psychický stav hříběte. Jelikož zdraví hraje nejdůležitější roli v životě hříběte, uvedu ve své práci jejich běžné, nejčastější a nejzávažnější onemocnění a způsoby, jak lze těmto chorobám předcházet a jak je léčit. Hříbatům se musí věnovat zvýšená pozornost již v raném věku, s nutností je alespoň pravidelně očkovat a odčervit, a poskytovat jim dostatek krmiva a vitamínů a v neposlední řadě dostatek pohybu. Výchova hříběte je rovněž důležitá a je zapotřebí s ní začít již od narození, aby se u koně nevytvářely zlozvyky spojené s agresivním chováním. Mým hlavním cílem psaní této práce je zjištění, za jakých podmínek a v jakém prostředí je nejlepší odchov hříběte pro jeho správný vývoj.
9
3
ANATOMIE KONĚ
Velikost koně a jeho rozměry se liší podle plemen. Na celém světě se jich chová okolo 250. Nejmenší plemeno na světě je argentinská falabela s výškou v kohoutku do 50 cm a hmotností do 20 kg. Mezi naopak největší patří shirští koně s kohoutkovou výškou přes 190 cm a hmotností přes 1000 kg.
3.1 Zastoupení tkání a orgánu v těle koně Mezi nejdůležitější druh tkáně v těle koně patří svalstvo, které tvoří zhruba 40% celkové živé hmotnosti. Z nich má největší podíl svalů krajina pánevní. Kostra tvoří přibližně 15 % celkové tělesné hmotnosti. Tkáně koně se vyznačují poměrně vysokým podílem popelovin, širokým rozmezím poměru Ca:P a nízkým obsahem hořčíku, zejména v kostech končetin, oproti jiným druhům zvířat. Kolem 6 % pak tvoří kůže včetně chlupů a kopyt. Na tkáně vyprázdněné trávicí soustavy připadá zhruba 5% hmotnosti. Velikost trávicí trubice je přímo úměrná velikosti zvířete, takže mezi malým a velkým plemenem nelze očekávat žádný podstatný rozdíl ve schopnosti trávení. Ovšem objem žaludku a střev se mění velmi výrazně v závislosti na množství potravy. Při krmení jadrnými krmivy klesne obsah trávicího ústrojí na 10 % živé hmotnosti koně, zato při krmení objemným krmivem (senem) se následkem intenzivního navázání vody zvýší až na 20% tělesné hmotnosti. Tyto rozdíly nejsou dány různým množství nestrávené potravy, ale přítomností rozdílného množství vody v trávicí trubici. Srdce koně zabírá průměrně 0,8 % hmotnosti. U plnokrevníků a trénovaných koní se pohybuje v rozmezí 0,9 až 1,1 %. Pro celkový výkon je rozhodující mimo jiné i hodnota systolického objemu, která se pohybuje u koně vážícího 500 kg od 1,1 do 1,4 litru. Množství krve se u koní pohybuje mezi 6 až 9 % celkové tělesné hmotnosti. U plnokrevníků je tato hodnota vyšší než oproti ostatním plemenům, zejména díky vyššímu počtu červených krvinek. Obsah hemoglobinu v krvi může při větší tělesné zátěži stoupnout až o 40 %, ze 14 – 15 g (klidový stav) na 18 – 20 g ve 100 ml krve. Plíce tvoří 1,3 % celkové hmotnosti. Objem vdechovaného vzduchu se může změnit z klidové fáze 1 l/100 kg živé hmotnosti na 1,8 l/100 kg živé hmotnosti. Dechová frekvence se přitom může změnit z 25 dechů (klid) na 100 až 120 dechů za minutu. (Meyer, Coenen, 2003)
10
3.2 Složení látek v těle V těle koní převažuje hlavně voda. U hříbat tvoří až tříčtvrťový podíl těla a u dospělých okolo dvou třetin. Obsah bílkovin v organismu zůstává od narození téměř stejné, ovšem podíl tuku v těle s přibývajícím věkem roste, jelikož hříbata nemají po narození skoro žádné tukové zásoby. V dospělosti si mohou dospělí jedinci uložit až 20 % tuku. 3.2.1
Minerální látky (makroprvky)
Srovnání obsahu látek těla novorozených hříbat oproti dospělým jedincům Látky
Novorozenec
Dospělý
Voda
730 g
650 g
Tuk
26 g
150 (60-200) g
Bílkoviny
170 g
187 g
Energie
5 MJ
10 (7-12) MJ
Vápník
18,2 g
15 g
Fosfor
9,7 g
7,5 g
Sodík
1,9 g
1,6 g
Draslík
1,9 g
2,1 g
Chlor
2g
1,2 g
Železo
120 mg
70 mg
Měď
5 mg
3,5 mg
Zinek
42 mg
36 mg
U novorozených hříbat patří mezi důležité prvky vápník a fosfor, uloženy v kostech. U stopových prvků je to zejména železo a měď. (Meyer, Coenen, 2003)
3.3 Tělesný vývin hříběte Hříbě, když se narodí, vypadá vcelku nesouladně. Svalstvo se šlachami je ochablé, málo pevné, ale během dalšího vývoje se vše razantně změní. Tělo hříběte je přizpůsobeno tak, aby se bylo schopno téměř ihned po porodu, do hodiny, postavit na nohy a utíkat. Tato výhoda zajišťovala divoce žijícím koním přežití před šelmami. Když se tedy hříbě narodí, má téměř stejně dlouhé nohy jako matka. Postoj bývá u novorozených hříbat často nepravidelný. Hrudní končetiny se často rozbíhají, spěnky bývají měkké a někdy se kolení klouby a spěnky překloubují. Pánevní končetiny mají často tvar šavlovitý, tzv. 11
kravský a někdy bývá hříbě proleželé. To znamená, že nohy hříběte jsou při pohledu zezadu vyhnuty na jednu stranu. Pokud nejsou tyto nedostatky dány geneticky, mohou se ve většině případů zlepšit, nebo se úplně ztratit a kůň bude mít v dospělosti normální pevný postoj.
Srovnání postavy klisny s postavou mladého hříběte Hlava hříběte po narození je spíše protáhlá a v závislosti na plemeni je pak buď vypouklá – klabonosá anebo promáčknutá – konkávní. Čelo bývá klenuté. Nasazení krku se s postupem věku výrazně neliší. Krk zůstává buď krátký anebo dlouhý, nízko anebo vysoko nasazený. Kohoutek není zřetelný a výrazný. Délka hřbetu je při narození poměrně malá a poté se prodlužuje. Měkkost hřbetu se vyrovná postupem času stejně jako záď a hrudník. Tyto části těla razantně obrostou svaly. Prsa zůstávají většinou stejná. Břicho je po narození mělké, zatažené a ploché. Až po postupném příjmu potravy se začne břišní dutina plnit a zvětšovat svůj objem. (Lerche, Novák, 1958)
12
3.3.1
Vývoj zubů
Chrup koně se skládá z 36 až 42 (resp. 44) zubů. Záleží, zda se jedná o hřebce nebo valacha či klisnu a kolik vlčích zubů danému jedinci narostlo. Hřebci a valaši mají navíc tzv. hřebčí zuby (někdy označované jako špičáky). Mají jeden až čtyři, občas se také vyskytují i u klisen. Každý kůň má 12 řezáků a 12 až 16 (vč. všech vlčích zubů, spodní se ovšem vyskytují ojediněle) premolárů a 12 molárů (stoliček). První mléčné řezáky rostou brzy po narození okolo šestého dne, prostřední okolo šestého týdne a krajní kolem šestého měsíce. Trvalé přední ve věku přibližně 3 let, trvalé prostřední kolem 4. roku a trvalé krajní řezáky okolo 5. roku. Hřebčí zuby vylézají obvykle okolo pátého roku, vlčí zuby již okolo osmi měsíců až jednoho a půl roku. Mléčné premoláry rostou první týden po narození, trvalé pak ve věku dvou a půl let, další ve třech letech a poslední premoláry ve čtyřech letech. První moláry jsou nejstaršími zuby v hubě koně - rostou již jako trvalé ve věku jednoho roku, prostřední moláry rostou o rok později a konečně poslední moláry ve věku tří a půl let.
4
VÝŽIVA HŘÍBĚTE
Hříbě se během pár minut od narození staví na nohy, jelikož jeden z hlavních důvodů je rychle utéci před nepřítelem. Pro hříbě je velice důležité, aby se obvykle do hodiny po porodu napilo. Proto se již pár minut po narození pokouší postavit na nohy. Pokud by se delší dobu nenapilo, došlo by k zadržení smolky a mohly by vzniknout hříběti komplikace s trávicím systémem. Čím dřív uspěje ve své snaze o napití, tím lépe. Hříbě totiž přichází na svět jen s velmi malou zásobou energie, a tak co nejrychlejší příjem kvalitního mleziva je pro něj důležitý. Pokud se hříběti nepodaří do dvou hodin začít úspěšně sát, měli bychom mu s prvním příjmem kolostra pomoci. První močení a kálení můžeme pozorovat už v průběhu několika hodin po porodu. V průběhu života uvnitř dělohy hříbě polyká plodovou vodu, ze které se pak v jeho střevech stává první trus, takzvaná smolka. Má tmavě hnědou až černou barvu a je hromaděna v koncové části trávicího traktu hříběte. Jejímu vypuzení pomáhá i to, jak rychle hříbě začne sát kolostrum. Teplé mlezivo v žaludku „pohne" s peristaltikou a navíc má i projímavé účinky. Hříbě, které se z jakéhokoli důvodu dostane k mlezivu později, 13
než za dvě hodiny po porodu, začne být trochu dehydratované a jeho organizmus hledá vodu, kde může, třeba i ve střevech. Mazlavá smolka se vysušuje až do tvrdého „bobku", který hříbě jen velmi obtížně vytlačuje. Tlak vysušeného trusu vyvolává u hříběte bolestivé stavy a na světě je první kolikové onemocnění. (SEDLINSKÁ M.) Jako první potravou narozeného hříběte je tedy mateřské mléko nazývané jako mlezivo. To se liší svým obsahem například od mléka kravského nižším obsahem sušiny, tuku, bílkovin a minerálních látek, zato větším obsahem cukru. Pokud dojde při narození hříběte k úhynu klisny nebo nemá-li klisna mléko, musíme hříbě co nejdříve napojit alespoň kravským mlékem, ovšem s přídavkem cukru. Mléko klisny totiž obsahuje oproti kravskému i kozímu více cukrů, zato méně bílkovin a tuku.
4.1 Období po porodu 4.1.1
Mlezivo
Složení mleziva, které zajišťuje prvotní potravu hříběte, se liší oproti zralému mléku. Liší se zejména vysokým obsahem bílkovin. Ovšem po prvních hodinách od narození hříběte již podíl bílkovin v mléce klesá z 15% na méně než 5%. Dále je v mlezivu obsažen ve větší míře vitamín A. Mlezivo zajišťuje hříběti zejména ochranu před infekcí díky obranným látkám, již zmíněným bílkovinám, vitamínům A a E a dodáváním živin. Jelikož se prostředí po narození hříběte razantně změní a to z prostředí bezzárodkového v děloze klisny na prostředí plné zárodku, ať už ve stáji či na pastvině. Tělo hříběte není schopno samo proti bakteriím a jejich toxinům vytvářet ochranné protilátky, proto tuto mezeru vyplňuje mlezivo, které produkuje jeho matka v prvních dvou dnech života, aniž by je trávicí systém odboural. Tím narůstá obsah protilátek v krvi hříběte a dochází k maximální ochraně před zárodky ve svém novém okolí. Pokud chceme docílit toho, aby měla klisna v mlezivu co nejvíce obranných látek vhodné pro prostředí, kde bude hříbě vyrůstat, měli bychom klisnu v tomto prostředí nechat již 4-6 týdnu před porodem. Zejména u prvně rodících klisen je dodržení takového postupu důležitý, aby si klisna vyprodukovala vůči zárodkům pro stáj vhodné protilátky. Chovné klisny lehkých plemen produkuji množství mléka, které je ekvivalentem 3 % jejich tělesné hmotnosti denně během prvních 3 měsíců laktace (t.j. 13,5 litru na 450 kg tělesné hmotnosti klisny). Kalorická hodnota mléka se pohybuje v rozmezí 480 až 600 kcal/l. 14
Pokud dojde k situaci, kdy se hříbě po porodu včas nenapije mleziva nebo jinou příčinou nezačne sát, dostane do těla menší množství protilátek. To způsobí horší podmínky průchodu mleziva střevní stěnou. Podobná situace nastane, když dojde ještě před porodem k úniku mléka. Tím se také řada protilátek ztratí. V tomto případě by měla dostat hříbata takových klisen mlezivo doplňkové. Pokud se hříbě 1 hodinu po porodu nepostaví a nemůže sát, musí se mlezivo včas oddojit a hříběti podat v láhvi s tělesnou teplotou matky. Během 12 hodin po porodu by mělo hříbě vydat trus v podobě tzv. smolky. Když dojde k jejímu zadržení, je zapotřebí provést klystýr s jemným, povrchově aktivním projímadlem. (Meyer, Coenen, 2003) Složení mleziva: (Pecka a kol. 2011) Laktační období / Látky v %
Bílkoviny
tuky
cukry
popeloviny
Mlezivo
20,6
0,7
3,3
1,1
3. den laktace
3,2
2,5
6,2
0,6
1. měsíc laktace
2,5
2,0
6,8
0,5
3. měsíc laktace
2,1
1,6
7,1
0,4
1,00
6,0
1,3
0,04
1. – 4.
0,35
2,5
0,9
0,01
9. – 21.
0,20
1,8
0,5
-
4.1.2
3000 1– 200 -
mg
Vit. B2 v
mg
Vit B1 v
mg
Vit. C v
mg
Vit. E v
m.j.
A mg
Mlezivo
Vit.
v Selen
mg
Železo v
mg
v Zinek
týdnech
mg
laktace v
Měď
Stádium
v
Stopové prvky a vitamíny (Meyer, Coenen, 2003)
1,3
24
-
-
1,1
17
0,28
0,38
-
-
-
-
Odchov osiřelých hříbat
Pokud nastane situace, kdy klisna onemocní, uhyne nebo z nějakého jiného důvodu ztratí mléko, musí se urychleně shánět náhrada. Mlezivo, jakožto první mléko plné protilátek, bohužel nahradit nelze. Lze ho však získat z jiných kojících klisen po porodu. V hřebčínech a chovných zařízeních se preventivně konzervuje mlezivo od jiných klisen a uskladňují se v dávkách 0,15 l při teplotách -20°C. Tyto dávky se pak podávají čerstvě 15
narozenému hříběti v průměru šestkrát v jednohodinovém odstupu. Mlezivo je před podáváním důležité ohřát na tělesnou teplotu, nesmí se však přehřát, aby nedošlo k odstranění důležitých látek v mléce. Výživa osiřelého hříbete se odvíjí od toho, kdy došlo ke ztrátě klisny či laktace. Dalším důvodem pro krmení osiřelého hříběte je nutnost dřívějšího odstavu. Hříbě osiřelé během prvního dne po narození vyžaduje příjem kvalitního kolostra. Absorpce imunoglobulinů (Ig) je maximální během prvních 12 hodin po porodu. Permeabilita tenkého střeva se poté rapidně snižuje tak, že za 24 hodin po narození tenké střevo již nemá schopnost absorpce imunoglobulinů. Koncentrace Ig v kolostru klisny se po prvním sání taktéž rapidně snižuje z důvodu naředění tvořícím se mlékem. Vzorky mléka odebrané 4 – 8 hodin po porodu mohou obsahovat již pouze 15 % imunoglobulinů ve srovnání s kolostrem odebraným během prvních 3 hodin po porodu. 4.1.2.1 Umělé mléko Hříběti podáváme po skončení mlezivového období mléčnou krmnou směs, která se u nás prodává ve formě sušeného přípravku rozpustného ve vodě. Směs s vodou se zahřívá na tělesnou teplotu a podává se v lahvi se strukem a později v misce nebo vědru. První týden musí pít hříbě 10 – 15 krát za den 0,2 l mléčné směsi s noční přestávkou maximálně 4 hodiny. Množství pomalu zvyšujeme na 0,5 l. Ve druhém týdnu počty dávek snižujeme a to na 6 až 8 s nočními přestávkami na 4 až 6 hodin. Dávka by se měla postupně pomalu navyšovat na 15 až 20 % tělesné hmotnosti hříběte. Od třetího týdne se hříběti podává doplňkové krmivo a seno. Ve dvou až třech měsících pozvolna mléčnou směs redukujeme a jakmile hříbě příjme denně asi 1,2 kg jadrného krmiva na 100 kg živé hmotnosti, odstavíme jej od mléčného nápoje. Složení umělého mléka: Mléčná krmná směs pro Krmná směs s cca 200 g bílkoviny, 140 g tuku, 500 g laktózy/kg hříbata
Směs rozmícháme ve vodě a dávkujeme dle čl. 2.1.2, odst. 2.1.2.1
Mléčná krmná směs z 640 ml kravského mléka, 320 ml vody, 35 g mléčného nebo hrozkravského mléka
nového cukru, 1500 IU vit. A, 300 IU vit. D
(Meyer, Coenen, 2003)
16
4.2 Období sání Zhruba celý měsíc od narození pije hříbě pouze mléko od klisny. Až poté se začne seznamovat s krmivem, které je podáváno jeho matce. Ze zvědavosti začínají hříbata nejprve okusovat pro ně novou potravu a hrát si s ní. Takové chování přebírají od matky. Kromě potravy okusují a pojídají čerstvý trus klisny, aby docházelo k neustálému zásobení vitamínem B a k osídlení střevního traktu bakteriemi. K infekci parazity v trávicím traktu v tomto případě nemůže dojít, jelikož se vajíčka nebo larvy v trusu stávají nakažlivé teprve po několika dnech. Jelikož potřebují mít klisny s hříbaty dostatek pohybu, měly by mít přístup alespoň několik hodin denně na pastvu, ať už v létě či v zimě. Hříbata tak získají mnoho nových zkušeností jak získávat potravu. Po několika týdnech od narození nepostačuje mateřské mléko jako hlavní příjem živin a proto je nutné hříbě přikrmovat nejlépe objemnými krmivy. Hříbě si začne samo nejprve s potravou hrát a napodobovat matku. Ve dvou měsících tvoří takto přijatá potrava jen 100 až 150 gramů. Ze zvědavosti přijímají hříbata potravu také ze žlabu klisny. Příjem jadrného krmiva však není na škodu, jelikož vede k návyku na tento druh krmiva. Ovšem solné lizy by neměly být hříbatům na dosah. Jeho velká spotřeba totiž může způsobovat průjem. Z důvodu chybějící vody pak hrozí intoxikace. Ve dvou a půl měsících života jsou již hříbata naučena přijímat potravu natolik, že je můžeme krmit pravidelně. Nepostačí pouze drcený oves kvůli nízkému obsahu vápníku, mědi, vitamínů a omezené kvalitě bílkovin. V tomto věku se již doporučuje používat doplňková krmiva, která obsahují všechny potřebné minerální látky včetně vitamínů a hodnotných bílkovin v dostatečném množství. Tyto krmiva mají rozdílné složení s ohledem na potřeby a stupeň vývoje hříběte. U nás jsou na trhu speciální směsi pro sající, odtavená a jednoroční hříbata. Během doby sání se dává středně velkým plemenům krmná směs pro hříbata v množství až do 1 kg za den. Celkové množství jadrného krmiva závisí samozřejmě na vývoji hříběte a mléčné produkci klisny. Všeobecně stačí 1 kg krmiva na 100 kg živé hmotnosti na den. Denní množství jadrného krmiva se u středních plemen zvyšuje o 0,5 kg za měsíc života. Při nedostatečné pastvě nebo na pastvě, která není kvalitní, se musí množství jadrného krmiva upravit. V každém případě je v trávě nízký obsah vápníku, poměr vápníku ku fosforu velmi těsný a obsah selenu a mědi v trávě bývá nedostatečný. Proto je zapotřebí poskytnout hříběti krmivo bohaté na tyto minerální látky. (Meyer, Coenen, 2003) 17
4.3 Období odstavu Doba, kdy je zapotřebí odstavit hříbě od matky, je různá. Ve většině případů se v chovech odstavují hříbata ve věku šesti měsíců. Ovšem kdy hříbě od matky oddělí chovatel, je pouze na něm. Průměrný odstav se provádí od 4 do 6 měsíců věku hříběte. Záleží především na stavu vývoje hříběte a na tom, zda je hříbě schopno samostatně přijímat pevnou potravu. Týden před odstavením je zapotřebí redukovat klisně krmivo, aby nedocházelo k nadměrnému tvoření mléka. Po oddělení matky s hříbětem se kontrolují klisně mléčné žlázy, aby nedošlo např. k zánětům. Po odstavu se nedostane hříběti tak vysoce hodnotné bílkoviny jako byla obsažena v mléce. Místo mléka nahradíme tyto nedostatky doplňkovými krmivy, bohaté především na lyzin nebo vitamíny B. Denní dávka těchto krmiv by se měla pohybovat v závislosti na plemeni do 1,5 kg na den. Doplňková energetická potřeba hříběte se dá vyrovnat krmnou směsí nebo ovsem, především v parném létě, kdy nebývá pastva dostačující. Množství doplňkového krmiva, které hříbě potřebuje, závisí na kvalitě pastvy. U středních plemen je za nepříznivých podmínek pastvy zapotřebí přidat až 3 kg krmiva za den. Při pastvě bohaté na trávu je nutné dbát na to, aby se kvůli těsnému poměru vápníků ku fosforu a zčásti nízkému obsahu vápníku, aby zvířata dostávala dodatečně další vápník ale také měď a selen. (Meyer, Coenen, 2003) Dávky u hříbat: (základní ukazatele k použití sena, ovsa a krmiva pro odchov hříbat Věk
Příjem
Objemné
Žlabové krmivo celkem
Z toho doplňkové
(v měsících)
sušiny
krmivo
(oves+doplňkové krmivo)
krmivo pro hříbata
3.
2,5 – 3,5
dle libosti
1
0,5
6. – 12.
2,5 – 3,0
1
1,2 – 1,5
0,5 – 0,75
13. - 18.
2,0 – 2,5
2
0,25 – 0,5
0,25 – 0,5
19. – 24.
1,5 – 2,0
1
0,75
0,25
30. – 36.
1,5
1
0,65
-
(Meyer, Coenen, 2003)
18
4.4 Období roku (první zimní období) V tomto období dochází stále k intenzivnímu růstu celého těla hříběte. Proto je důležité, aby výživa hříběte v tomto období byla bohatá na všechny potřebné živiny. Kostra hříběte neustále sílí a zpevňuje se. Na to je potřeba hodně vápníku, fosforu a dalších vitamínů. Nedostatek těchto látek může způsobit závažné problémy s kosterní i svalovou soustavou hříběte a také může mít zásadní vliv na jeho celkovou obranyschopnost organismu. Hříbata jsou po psychické i fyzické stránce bez stresu za předpokladu, že mají prostornou stáj s možnosti proběhnutí se ve výběhu. Nedostatek pohybu a prostoru způsobuje špatný fyziologický vývoj kostry. Společný chov více hříbat má příznivý vliv na jejich vývoj, jelikož jsou zvířata neustále v pohybu, což je důvodem k dobrému vývoji kostí, vazů a šlach. U hříbat chovaných v malých a samostatných boxech může vzniknout riziko překrmování a ztučnění. U takového chovu se přísun přijaté energie musí změnit zmenšením denní dávky doplňkového krmiva.
Takto se projevuje špatná a zanedbaná výživa jinak zdravého hříběte. Nedostatek vitamínů se projevuje i na srsti.
19
V zimním období se krmí objemnými krmivy, zejména senem, malým množstvím řepy nebo mrkve a jadrným krmivem. Směs lučního a leguminózního sena zlepšuje přísun bílkovin a minerálních látek. Denní dávka jadrného krmiva se pohybuje od 1,2 až 1,5 kg na 100 kg živé hmotnosti. Z toho tvoří nejméně 0,5 kg, v prvních dvou měsících po odstavu až 0,75 kg jadrného krmiva pro hříbata a zbytek tvoří drcený oves nebo jiná krmná směs. Samozřejmě jsou dávky krmiv pro jednotlivé chovy, plemena koní i genetické vlastnosti individuální.
Příklad dávek pro hříbata (v kg na den): Věk v měsících Živá hmotnost (kg) Seno Pšeničná sláma Mrkev Krmná řepa Oves, drcený Doplňkové krmivo pro hříbata
7. – 12. 265 2,5 2 2 1,5
18. – 24. 400 3,5 1,5 4 1,2 1,5
30. – 36. 450 5 6 1 1
69 575 36 25 79 1,4 106 873
81 613 45 28 96 1,3 61 870
83 644 41 30 83 1,2 55 830
Obsahy v celkové dávce: Stravitelná energie MJ Strav. hrubý protein g Vápník g Fosfor g Měď mg Selen mg Vit. A IU x 1000 Vit. E mg (Meyer, Coenen, 2003)
4.5 Období roku (letní období) Roční hříbata jsou již odstavená, samostatná, ale i přesto není důvod, aby trávily chvíle na pastvě nebo ve stáji úplně samostatně a odděleně od druhých hříbat. Z přechodu ze zimního období na období pastvy se klade důraz na opravdu postupné přecházení ze suchých objemných krmiv na travní porosty na pastvinách. Dávku sena a jadrného krmiva redukujeme, ale úplně nevypouštíme, aby byla zachována pozvolná změna krmiva. Při kapacitě příjmu sušiny mezi 2 až 2,5 kg na 100 kg živé hmotnosti za den a koncentraci energie od 9 – 11 MJ stravitelné energie na kg sušiny, kryje zelené krmivo pro 20
jednoletá hříbata plně potřebu energie. Někdy může dokonce dojít k nadměrnému příjmu. Je-li v létě pastva chudá z důvodu suchého počasí a tudíž je na ní nedostatek porostu, může se stát, že zásobení energií a bílkovinami je nedostačující. Při této skutečnosti se musí hříbata přikrmovat jadrnými krmivy, suchými objemnými krmivy (senem). Pastva v častých případech bývá málo zásobená minerálními látkami, zvláště vápníkem, fosforem, sodíkem ale také mědí, selenem a zinkem. Z tohoto důvodu musí mít hříbata k dispozici solné lizy, které tyto látky obsahují.
4.6 Období dvou let Výživa hříbat v tomto věku ses už o moc neliší od výživy v jednom roce. Ovšem záleží na také na plemeni a na tom, jakou práci s hříbaty vykonáváme. U anglického plnokrevníka se již ve 2 letech začíná s výcvikem a dostihovým tréninkem. Když se nezaměříme na určité plemeno tak platí, že dvouletá hříbata mají v letních dnech jako dostačující potravu pastvu. Jsou-li hříbata ve vývoji zaostalá, musí se přikrmovat jadrnými či jinými doplňkovými krmivy pro hříbata. Aby nedošlo k poruchám vývoje, musíme dbát o mírný, ale stejnoměrný růst během celé doby odchovu. Nesmíme dopustit, aby došlo k náhlým depresím růstu, ke kterému může dojít například po odstavu nebo při špatné pastvě v létě. (Meyer, Coenen, 2003)
5
ODSTAV HŘÍBĚTE
5.1 Způsoby odstavu Oddělení hříběte od matky hraje důležitou roli v životě hříběte i jeho matky. Nesprávné nebo nešetrné odstavení jim může způsobit psychické problémy, které je mohou doprovázet dlouhou dobu. Čím později se hříbě odstaví, tím je to pro něj příznivější a zlepšuje to následnou práci s ním. Ve volné přírodě docházelo k přirozenému odstavu tak, že klisna hříbě odstavila těsně před dalším porodem. Pokud by nezabřezla, hříbě by mohlo pít další rok. Další způsob jak odstavit hříbě je nechat ho ve skupině několika hříbat najednou. Z pohledu hříběte je to lepší, jelikož najde útěchu ve společnosti svých vrstevníků.
21
Postupný odstav je také pro hříbě příznivý, jelikož nedochází k velkým stresovým situacím. Hříbě postupně odvykáme na přítomnost matky. Pokud se s klisnou pracuje, necháme hříbě zavřené například v boxovém ustájení. Ze začátku pouze na chvíli a poté oddělení prodlužujeme. U klisny dojde k postupnému poklesu tvorby mléka a nebudou jí hrozit záněty vemene. Pokud oddělíme hříbě ze dne na den, může se stát, že hříbě bude smutnit po matce a nebude chtít přijímat potravu. Kvůli opravdu traumatickému zážitku bych tuhle metodu odstavu nedoporučovala. Není vhodná ani pro klisnu, jelikož je velká pravděpodobnost, že jí velká tvořivost mléka způsobí záněty, pokud se nebude postupně oddojovat.
5.2 Termín odstavu V chovech v České republice se odstavují hříbata nejčastěji ve stáří 6 až 8 měsíců. V tuto dobu je hříbě zcela nezávislé na matce. Potravu stejně jako vodu přijímá samo. Po odstavu bychom měli dbát na to, aby se klisna s hříbětem během následujícího měsíce neviděla a nejlépe ani neslyšela. Zabráníme tak velkému žadonění jak klisny, tak i hříběte a ušetříme je velkému stresu. Termín odstavu je také potřeba zvážit z důvodu zdravotního stavu klisny i hříběte. Pokud je klisna ve špatném vyživovacím stavu a hříbě je schopno samo přijímat jinou potravu, oddělíme jej dříve. Pokud prodělalo hříbě například nějakou nemoc a je ve špatném vyživovacím stavu, u klisny jej ještě ponecháme. Mlékem načerpá spoustu bílkovin, cukrů a tuků, které potřebuje k dobré kondici. (Watsonová a kol., 2003)
6
VÝCHOVA A VÝCVIK HŘÍBĚTE
Čím dříve s výchovou i výcvikem začneme, tím více času a úsilí ušetříme nad práci s hříbětem v pozdějším věku.
6.1 Výchova S výchovou hříběte by se mělo začít hned po narození. Matka si hříbě očichává, masíruje a nasává jeho vůni, stejně tak jako hříbě matku. Podobně bychom se měli seznámit s hříbětem i my, aby bylo zvyklé na náš pach. V začátcích je hříbě ostražité, lekavé z nových předmětů, které postupem času objevuje a hlavně fixované na svou matku. Pokud se hříbě narodí venku ve stádě, bude více plaché k lidem díky svým přirozeným instink-
22
tům stejně jako matka. Když se narodí ve stáji ve vaší blízkosti a navážete s ním kontakt ihned po narození, bude práce s ním daleko snadnější. Nejúčinnější výchovou je však koňské stádo. Napodobením přirozeného sociálního systému ve stádě je pro jejich vývoj důležité. Ve stádě kde je více matek s hříbaty mají klisny na hříbata vliv především výchovný. Mladá zvířata jsou ve stádě jako společníci pro hry, zatímco starší koně budou mít roli důvěryhodného jedince a trvalý dobrý vliv na poznávání nových věcí pro hříbata. Koně a poníci, kteří byli vychováváni pouze v lidské společnosti, projevují známky nebezpečného chování, jako je kousání a útočení, jelikož se nenaučili základním vztahům a podřízenosti, jak by se při normálním životě ve strukturovaném stádě stalo. Hříbě se také může stát předmětem terorizování a šikany, což se objevuje právě v případě, kdy došlo k samostatnému odchovu bez stáda. Během prvních dvou let života poroste tělo hřebečků i klisniček velmi rychle a proto je důležité, abychom je příliš nezatěžovali a nenarušili tak jejich přirozený vývoj. Pokud jim dopřejeme přirozenější péči a umožníme jim kontakt s koňskými a lidskými společníky, naučí se správně obsadit jaké místo ve stádě jim náleží. Hříběti musíme dopřát dostatek času na hraní, poznávání nových věcí v okolí a dostatek času na odpočinek.
Výchova hříbat koňským stádem je nejúčinnější. (Eva Kopečná)
23
Důležité je také uvědomit si, že koně i poníci dospívají různou rychlostí v závislosti na genech jak psychicky tak i fyzicky, a že jejich vývoj je individuální u každého z nich a je zapotřebí takhle ke koni přistupovat. Klidným a rozhodným zacházením, kdy nebudeme koně stresovat a zbytečně psychicky zatěžovat, docílíme bezproblémové výchovy.
6.2 Výcvik S výcvikem jako takovým můžeme začít již od narození hříběte. Začneme ho učit na náš hlas, na doteky a postupně mu ukazovat nové věci a předměty. V prvních týdnech stáří je dobré, když hříbě chodí ven a do nových prostor jako doprovod své matky. V tomto stáří není vhodné nechávat hříbě někde samotné. Je to pro něj stresově náročné, stejně tak jej nesmíme přivázat. Pokud bychom začali s ochočováním později, mohlo by se stát, že již nebude zvládat hříbě kvůli jeho síle. Hříbě nejlépe přijímá klidné, povzbudivé chování, které mu dodá důvěru. Čištění se u mladých hříbat neprovádí, jelikož mají v srsti tuk, který je chrání před nepříznivými vlivy počasí. Postupně však učíme hříbě jak na doteky kartáčů při čištění, tak na zvedání nohou, čištění kopyt a hlavně na doteky ruky na citlivých místech hříběte. Zejména na uších, břiše a okolo očí jsou hříbata ze začátku lekavá a citlivá. Pokud tyto cviky hříbě zvládne, nasadíme mu ohlávku. Ohlávka nesmí být hříběti těsná, aby jej neotlačila a ani volná, aby se někde nezachytla a nezpůsobila hříběti úraz. 6.2.1
Vodění
Po té co si hříbě navykne na ohlávku, začneme jej nejprve zvykat na tah ohlávky a na uvazování. Hříbě uvazujeme nejprve jen po dobu krmení ke žlabu a nikdy ne na pevno. Poté dobu uvazování zvětšujeme. Nejlépe se naučí hříbě chodit na vodítku, pokud vodění trénujeme v dosahu jeho matky. Hříbě je tak klidnější a ze začátku klisnu následuje. Nesmíme však ze začátku cvičit hříbě dlouho, postačí ze začátku pět až deset minut chození na vodítku. Na vodítku můžeme hříbě také brát s klisnou na vyjížďky a držet jej ze sedla. Takto si hříbě zvykne na provoz a pozná hodně nových věcí. Postupem času se učí hříbě dále na stříkání vody, na dekování a na další věci, kterých by se mohlo bát. V roce a půl je optimální začít s koněm pracovat například na lonži. Koně lonžujeme na pravou i na levou ruku, můžeme jej začít učit chodit a skákat přes překážky. Vše záleží na plemeni a na využití koně. U anglického plnokrevníka se koně ve 2 letech již
24
obsedají, ovšem pro průměrného koně je to příliš brzy. V této době ještě stále probíhá vývoj kostí a zpevňování těla koně. (Birdová, 2002)
7
NEMOCI A PREVENCE
Zdravotních problémů, které se týkají hříbat, je skutečně hodně. Lze zmínit vývojová ortopedická onemocnění, překlubování nebo „nožky do O či X". V každém případě je nutné sledovat pohyb hříběte, zda kulhá, velikost a tvar jeho kloubů (zda se neobjevují nálevky nebo jiná zduření a otoky), v případě nepravidelných postojů také jejich zlepšování či zhoršování. Při jakékoli odchylce od normálu, kterou nelze do dvou či tří dnů „odstranit" omezením pohybu hříběte, je třeba volat veterináře a problém vyřešit. V raném věku hříbat lze mnohé ortopedické problémy vyléčit a různé odchylky od pravidelného postoje narovnat. Pokud však nevhodnou péčí o hříbě, nedbalostí nebo opomenutím například kontroly a úpravy hříběcích kopýtek můžeme navždy jejich končetiny poškodit a tím nepříznivě ovlivnit celý život tohoto koně.
Ukázka křivého postoje hříbat (MVDr. Dominika Švehlová)
25
7.1 Nejčastější onemocnění 7.1.1
Zadržení smolky
Častou příčinou poruchy zdravotního stavu hříbat bývá právě zadržení smolky. Příznaky jsou většinou druhý den po narození, ale situaci můžeme odhadnout již v den narození, kdy se hříbě špatně napije mléka od matky a nevyjde z něj do 3 hodin od narození žádný trus. Hříbě je neklidné, staví se často ke kálení, stojí shrbená nebo hrabou nohama. Aby nedošlo k zacpání popřípadě zauzlování či prasknutí střev, musí veterinář provést hříběti klystýr a to ze 100 až 500 ml vodného roztoku s mýdlem. 7.1.2
Průjem
Průjem sice není sám o sobě onemocněním, ale bývá příznakem jiných nemocí. Jeho příčinou může být krmení. Jedna z příčin může být krmení. Pokud se jedná o krmení šťavnatou jarní trávou, bývá průjem obvyklý. Průjem má hříbě také zhruba v období týdnu po narození, kdy se jeho matce dostaví říje. V tomto období dojde ke změně obsahu látek v mléce a to způsobí u hříběte průjem. Průjem je však nezapáchající a po skončení říje sám odezní. Hříbě v tomto období musí být dobře napájena, aby nedošlo k jejich dehydrataci. Vážnějším symptomem může být bakteriální nebo virové infekce, invaze parazitů anebo kombinace těchto důsledků. Nejčastějšími problémy u hříbat bývají vnitřní paraziti. Všichni býložravci patří mezí významné hostitelé jednoho i více druhů endoparazitů. Nejčastějšími příznaky průjmu je špatná výživová kondice. Zvíře klesne na váze, ztrácí chuť k jídlu, má matnou srst a vypadá celkově sešle. Hříbata, která jsou zvláště náchylná k invazím škrkavek, působí anemicky, mají naběhlé břicho a rozježenou srst. 7.1.2.1 Zubovky Mezi největší a nejdůležitější skupinu hlístic cizopasících u koní tvoří zubovky (Strongylidae). Jsou velké od několika centimetrů u zubovky (Strongylus equinus) až po malé trichonemy (Trichonema sp.). Dospělí jedinci se živí střevní výstelkou a přitom značně poškozují tkáň a krevní vlásečnice. Dospívající larvy mohou poškodit inervaci nebo blokovat krevní zásobení střeva a způsobit tak střevní křečové koliky.
26
7.1.2.2 Roupi Oblý hlíst dlouhý až 18 cm se nazývá Roup koňský (Oxyuris equi). Nejčastěji ho nalezneme v tlustém střevě mladých zvířat. Samička klade lepkavá vajíčka na sliznice a kůži kolem řitního otvoru pod ocasem. U koní můžeme zpozorovat kvůli nesnesitelnému svědění oděrky a vydřené žíně u kořene ocasu. 7.1.2.3 Škrkavka Škrkavka koňská (Parascaris equorum) je bělavý hlíst dlouhý až 50 cm. Jeho vajíčka se dostanou do střevního systému koně na pastvě. Ve střevě se vajíčka vylíhnou a larvičky pak migrují přes střevní stěnu do jater a poté do plic, kde jsou vykašlávány a opět polykány. Škrkavka se ve větší míře vyskytuje u hříbat a způsobuje jim středně těžké potíže. 7.1.2.4 Háďata Hádě koňské (Strongyloides westeri) je drobný a jemný hlíst, vyskytující se převážně u hříbat. Jako hlavní původce průjmů se na hříbě přenáší v larválním stadiu prostřednictvím mateřského mléka. Pokud je ve stáji vlhko a špína, může se invaze opakovat. Hádě v takovém případě proniká skrz kůži. V horších případech se může v průjmu hříběte objevit také krav. 7.1.2.5 Tasemnice Tasemnice koňská (Anoplocephala magna) je poměrně často vyskytující se tasemnicí. Mohou koni způsobovat koliku, pokud se naleznou v přechodu mezi tenkým a tlustým střevem. Vajíčka tasemnic se nachází v jejich článcích, kterými se tasemnice šíří. Tyto články jsou pak vylučovány trusem napadených zvířat. Kontaminují pastvinu a jsou dále požírány půdními roztoči z čeledi pancířnikovitých jako jejich mezihostitelé. K nákaze může dojít během celého roku, jelikož se tito roztoči vyskytují jak na pastvě v trávě tak i v seně a slámě. 7.1.2.6 Motolice Motolice jaterní (Fasciola hepatica) má ploché nečlánkované tělo s přísavkami. Zvířata se nakazí při pití kontaminované vody nebo na vlhkých pastvinách. Motolice se usazuje v játrech a žlučovodech, kde vyvolává záněty. Může způsobovat i anémií, průjmy a žloutenku.
27
7.1.2.7 Prevence a léčení Odčervovací režim je důležitou součástí péče o koně. Od dubna do srpna, kdy vrcholí vývoj helmintů s tříletým cyklem, by měly být léky podávány každých šest až osm týdnů. V létě by se měla pastvina vyčistit od veškerých výkalů, v zimě pak jednou za týden. Pastvina by neměla být přeplněná koňmi. Také je vhodné pást staré koně s mladými a dokonce společně s hovězím dobytkem nebo ovcemi. Těm totiž druhově specifičtí paraziti koní neškodí a spásáním kontaminovaného porostu snižují možnost nákazy u koní. Koně na jedné pastvině odčervujeme nejlépe v jeden den. I přes dodržování odčervovacího režimu bychom měli alespoň dvakrát ročně, na jaře a na podzim, dát vyšetřit trus koní, zda neobsahuje vajíčka endoparazitů. Dále můžeme nechat provést krevní zkoušky, které prokážou přítomnost protilátek signalizujících výskyt endoparazitů.
28
Následující tabulka zobrazuje, kdy by měla být podávána koním antihelmintika. Období
Použité léčiva
Účinek
Září
dvojitá dávka pyrantelu em- proti tasemnicím bonate (Piritel)
Říjen až konec listopadu
Larvicidní dávky fenbendazo- proti nedospělým a encystolu (tj. dvojnásobek normální vaným stadiím strongylidů dávky, obvykle ve formě Panacuru, Helmigalu, Fenbionu)
Prosinec
trichlorfon, proti
Ivermectin,
žaludečních
střečků
dichlorvos a haloxan Únor
larvám
Larvicidní dávky fenbendazo- proti nedospělým a encystolu (tj. dvojnásobek normální vaným stadiím strongylidů dávky, obvykle ve formě Panacuru, Helmigalu, Fenbionu)
Březen
dvojitá dávka pyrantelu em- proti tasemnicím bonate (Piritel)
1. rok, duben až srpen
benzimidazolová l éčiva (Panacur,
Telmin,
Helmigal
2,5%) 2. rok, duben až srpen
Pyrantel embonate
3. rok, duben až srpen
Ivermectin
(Watsonová a kol., 2003) 7.1.3
Koliky
Kolikové onemocnění jsou největším postrachem všech majitelů koní. Nejde však o diagnózu v pravém slova smyslu, ale jen o příznaky označující jednoduše všechny náhlé příhody v dutině břišní. Koliky se dělí na několik typů podle toho, jakou bolestivost kůň má. 7.1.3.1 Křečová kolika Křečové koliky jsou důsledkem zástavy peristaltického pohybu střeva za vzniku katarální křeče střeva. Příčinou mohou být migrující larvy strongylidů, které poškozují inervaci střev. K léčbě se používají analgetika, spazmolytika a antihelmintika. 29
7.1.3.2 Zácpová kolika Je způsobená ucpáním zažívacích cest nevhodnou potravou, například slaměnou podestýlkou. K léčbě se používají velké dávky parafínového oleje a hořké soli, podávané nosojícnovou sondou a ke zmírnění bolestí se používají analgetika. 7.1.3.3 Plynová kolika Nadměrná tvorba plynů ve střevech, způsobená rychle kvasící potravou způsobuje právě plynové koliky. Velké množství plynů, které roztahují žaludek a střeva, dávají vzniku velkým bolestem. Tyto koliky léčíme zavedením nosojícnové sondy do žaludku, kterou pak plyny odcházejí. Ke zmírnění bolesti se používají také analgetika. 7.1.4
Bakteriální infekce
Mezi časté nachlazení a kašel jsou příčinou bakteriální nebo virové infekce, někdy i obě současně. Nejčastější příčinou kašle a dýchacích potíží u koní je však chronické obstručkní onemocnění plic (COPD) což znamená do jisté míry lidské astma. 7.1.4.1 Hříběcí (chřípěcí) Původcem této bakteriální infekce je Streptococcus equi. Objevuje se především u mladých koní a je postrachem všech chovatelů. Klinickými příznaky je vysoká teplota (od 40 do 41°C), nechuť k jídlu a celková skleslost. Jako další průběh se objevuje hnisavý výtok z nozder a bolestivé zduření podčelistních mízních uzlin. Kůň namáhavě dýchá a kašle a může mít potíže s polykáním. V další fázi silně natečou podčelistní uzliny a teprve až se provalí a vyteče hnis, koni se uleví. Nejčastějším antibiotikem k léčení je stále penicilin, ovšem mnozí veterináři jej využívají až po provalení abscesů. Další komplikací hříběcí může být zhnisání některých dalších mízních uzlin, zejména břišních nebo paralýza hltanu. Ta způsobuje chrčení, protože dojde ke zúžení dýchacích cest. V extrémních případech se musí operativně zprůchodnit dýchací cesty. Hříběcí je velice nakažlivé onemocnění, proto kterému zatím neexistuje žádná vakcína. Nemocní koně se musí přísně izolovat a stáj musí být řádně dezinfikována, aby nedošlo k rozšíření této nemoci.
30
7.1.5
Virové infekce
7.1.5.1 Koňská chřipka Nejvíce se vyskytující virovou infekcí koní je koňská chřipka. Je vyvolávána myxovirem, který je velice nakažlivý. Projevuje se mnoha příznaky a podobně jako hříběcí se vyskytuje převážně u mladých zvířat. Náhle zvýšená teplota, ostrý namáhavý kašel a výtok z nozder jsou hlavními příčinami této infekce. Proti koňské chřipce neexistuje žádný specifický lék, ale předepisují se antibiotika, aby se zabránilo sekundární bakteriální infekci. Ke snížení teploty se podávají koni nesteroidní antiflogistika a ke zmírnění kašle mukolytika a léky, které rozšiřují průdušky. K uzdravení se také používá kvalitní krmení a klid od veškeré práce. Důležité je také včas oddělit nemocného koně od ostatních a omezit tak výskyt choroby. Jako prevence v boji proti koňské chřipce existuje očkování. Dvě úvodní injekce se podávají v rozmezí šesti týdnu a další za půl roku. Pro udržení imunity se musí kůň každoročně přeočkovat. 7.1.5.2 Koňský herpes virus (EHV) Tato virová rhinopneumonitida je velmi rozšířená po celém světě v několika mutacích. Nejméně nebezpečná je mutace EHV4, způsobující respirační potíže. Dále může mít kůň teplotu, je skleslý, odmítá potravu, ale dobře odkašlává. Ze začátku může být výtok z nozder čirý, ale poté zhoustne a může se v něm objevit i hnis. EHV1 patří mezi nejnebezpečnější formu onemocnění, u které může docházet k potratům, vážným dýchacím potížím a výjimečně i k fatální paralýze zadních končetin. V dnešní době již existuje účinná vakcína jako prevence. Dvě úvodní injekce se koni dávají v rozmezí šesti týdnů, pak pravidelně po půl roce. Očkování je zvláště důležité pro chovné klisny. 7.1.6
Chronické obstrukční onemocnění plic (COPD)
Toto onemocnění je obdobou lidského astmatu. Způsobuje ho alergická reakce na spory některých plísní v seně či slámě. Výrazněji se nemoc projevuje ve špatně větraných stájích. Hlavním příznakem může být občasný suchý kašel, který se objeví po lehké zátěži nebo při krmení koně. Občas se může objevit i řídký našedlý výtok z nozder. Pro potvrzení diagnózy se provádí endoskopické vyšetření.
31
K léčení se používají léky na rozšíření průdušek a lepší ventilaci plic. Jako prevence slouží čerstvý vzduch. Nejlépe pomáhá koně mít na pastvě i v zimním období přes den. 7.1.6.1 Letní COPD Toto onemocnění je obdobné jako již zmíněné COPD v odstavci 5.1.5, ovšem je způsobeno alergickou reakcí na pyly některých plodin. Často bývají tímto onemocněním postižena zvířata, která jsou citlivější také na spory plísní. Takoví jedinci musí být ustájení v čistém prostředí bez přístupu pylů. Ve vážnějších případech je dobré použít antihistaminika a steroidní antiflogistika. 7.1.7
Zchromnutí
Příznaky zchromnutí jsou jasnější, pokud dáme koně do kroku nebo klusu. Některá zchromnutí vznikají po úrazech a některá bývají následkem infekce. Také jasnou příčinou je špatně strouhání a úprava kopyt již od raného věku koně. Diagnostikování příčiny bývá velmi obtížné, ovšem za použití neurologického vyšetření, rentgenu nebo ultrazvuku je vyšetření úspěšné. Samotná léčba je náročná a většinou se pouze potlačuje a zmírňuje bolest. 7.1.7.1 Svalové zchromnutí Toto zchromnutí bývá důsledkem poškození svalu od namožení, kdy byl některý svalový snopek přetížen nebo dokonce přetržen. Přetržení se pak hojí mnohem hůře. Ve většině případů se v klidovém režimu a fyzioterapii dostaví rychlé zotavení. (Watsonová a kol., 2003) 7.1.7.2 Zchromnutí kloubů Takové zchromnutí může být následkem úrazu nebo příznakem jiného onemocnění. Nejčastější těžká zchromnutí vznikající při úrazech se vyšetřují rentgenem. K vykloubení nedochází u koní příliš často, ale pokud k němu dojde, jedná se o závažné poranění. Pouze namožení nebo přetažení kloubu se po klidovém režimu spraví. Artritida jako jedno z nejčastějších onemocnění kloubů, může ukončit kariéru koně. Dojde totiž k poškození povrchu kloubního pouzdra a to má za následek bolestivé otoky. K léčbě se používají nesteroidní antiflogistika a léčiva podporující lubrikaci postiženého kloubu.
32
7.1.7.3 Ochroma hříbat Dalším velice vážným onemocněním kloubů je septická artritida, vyskytující se u mladých hříbat, známá pod názvem "ochroma hříbat". Ochromou nejčastěji onemocní několikadenní hříbata. K nákaze může dojít během porodu nebo během prvních dní života skrze pupek. Je zajímavé, že tato infekce podle všeho nepostihuje hříbata narozená venku na pastvinách. Nakažené hříbě může být už od narození velmi slabé, nerado vstává a málo saje, jeho stav se rychle zhoršuje, nastupuje horečka, průjem, zhoršuje se dýchání a hříbě může do dalšího dne uhynout. Pokud dojde k nákaze později, okolo druhého týdne života, průběh nemoci je pomalejší: hříbě nechce sát, je smutné, objeví se vysoká horečka (40 až 41°C), průjem, otečou mu klouby, hříbě nechce stát a špatně se pohybuje. Většinou je vidět i bolestivé a oteklé okolí pupku, který je zanícený a kudy se infekce dostala do těla. Pokud se hříbě včas začne léčit antibiotiky popřípadě lokálním až chirurgickým ošetřením postižených kloubů, je šance na jeho uzdravení. Ovšem závažné poškození kloubů může s sebou nést doživotní následky. Mnohem prospěšnější je v tomto případě prevence. K ní patří včasné napití kolostra od matky, důkladná a včasná dezinfekce pupečního pahýlu hříběte a jeho následná pravidelná kontrola, stejně tak každodenní sledování hříběte - jak se chová, jak je aktivní, jak saje - a měření jeho tělesné teploty (nemá překročit 38,9°C). Mnoho chovatelů vyžaduje první den po narození podat hříběti sérum proti ochromě; v současné době se však toto opatření nepovažuje za tolik důležité, jako kdysi, protože nezaručuje stoprocentní ochranu. (Švehlová, 2012) 7.1.7.4 Neonatální syndrom Syndrom nedostatečné přizpůsobivosti se objevuje hlavně u hříbat anglických plnokrevníků. Během prvních čtyřiadvaceti hodin po narození se projevují hlavní příznaky, mezí které patří bezcílné bloumání, zdánlivá slepota a odmítání potravy. Mohou se vyskytnout také prudké křeče střídány s komatickým stavem. Na tento syndrom ještě neexistuje žádná specifická léčba. Hříběti se poskytuje intenzivní péče, ale příčiny onemocnění nejsou přesně známy. Předpoklad pro tuto nemoc má infekce koňským herpes virem EHV1, který může způsobovat hříběti neurologické potíže.
33
7.1.7.5 Tetanus Toto nervové onemocnění patří u koní mezi nejvážnější. Ve všech případech končí úhynem zvířete. Zvířata se většinou nakazí tak, že baktérie Clostridium tetani pronikne do těla otevřenými ranami. U hříbat však může být tímto místem pupeční pahýl a u klisen po porodu porodní cesty. Prvním příznakem je svalová ztuhlost. Poté ale nastanou křeče, při kterých zvíře s nataženými nohami upadá. Při poranění koně se dávají preventivní dávky antitoxinu, aby se vyloučilo toto onemocnění. 7.1.8
Očkování
Očkování chrání koně před tetanem, koňskou chřipkou nebo virovou rhinopneumonitidou. U chřipky a tetanu se aplikují dvě injekce v rozmezí šesti týdnů, jedna po šesti měsících a po roce musí následovat přeočkování. U virové rhinopneumonitidy je aplikace obdobná. V rozmezí šesti týdnů se aplikují dvě injekce a pak následuje každého půl roku přeočkování. Injekce je možné aplikovat ve stejném termínu s očkováním proti chřipce a tetanu. (Watsonová a kol., 2003) 7.1.9
Tříselná kýla
Tříselné kýly bývají druhým nejčastějším typem kýly u koně. Vyskytují se převážně u novorozených hříbat, hřebců a vzácně u valachů. Některé kýly není zapotřebí léčit, jiné způsobují běžné akutní kolikové onemocnění, které může končit smrtí zvířete. Podle těchto následků se dělí na vrozené nebo získané, jednostranné či oboustranné a volné nebo uskřinuté. U novorozených hříbat je důležitá klasifikace podle vzájemného vztahu střevních kliček lokalizovaných mimo dutinu břišní a varletních obalů. Intravaginální kýly jsou takové, u nichž se střevní segment leží uvnitř varletních obalů. Kýly, u kterých je střevo vně varletních obalů se nazývá extravaginální, někdy pravé šourkové. Intravaginální kýly jsou považovány za kýly s dědičnou predispozicí. Dochází k nim během vývoje plodu u prostupování varlete s nadvarletem do šourku. Extravaginální kýly vznikají prasknutím varletních obalů během porodu při stlačení dutiny břišní a při zvýšení nitrobřišního tlaku. U dospělých hřebců mají podobu uskřinutých intravaginálních kýl. Dochází k nim v častých případech u hřebců v těžkém pracovním zatížení, například u skákání, připouštění či pádu. Vrozená intravaginální kýla se v naprosté většině případů vyléčí během několika týdnů bez jakéhokoliv zásahu a dochází k ní většinou u hříbat starých 3 – 6 měsíců. U 34
vrozené extravaginální kýly musí být kůň operovaný již v prvních hodinách či dnech života. Uskřinutá kýla u dospělého hřebce vyvolává akutní koliku, která indikuje rychlou chirurgickou intervenci. U každého koně s tříselnou kýlou se doporučuje jednostranná nebo kompletní kastrace. U novorozených hříbat se může vyčkat, pokud nastane repozice střeva do břišní dutiny při zvýšení svalového tonu a zmenšení relativní velikosti vnitřních tříselných prstenců. Pokud k repozici nedojde, je zapotřebí v období stáří 6 měsíců provést jednostrannou nebo oboustrannou kastraci. U pravých šourkových kýl s repozicí nelze počítat. Vyžaduje urgentní chirurgické ošetření někdy již několik hodin po narození. Pokud by operativně došlo pouze k repozici chirurgickým způsobem a nedošlo by ke kastraci, je velká pravděpodobnost, že se kýla vyskytne znovu. Proto se kastrace doporučuje.
8
NÁVRH METODIKY EXPERIMENTU
U vypracování mé diplomové práce se chci zaměřit na experiment, který bude porovnávat správný a zdravý odchov hříbat v různých zařízeních. Budu se snažit co nejpečlivěji popsat odchov hříbat v hříbárnách, v pastevních odchovech a individuální odchov v boxovém ustájení. Budu vést průzkum výskytu nejčastějších onemocnění u hříbat do 2 let s ohledem i na genetické vady, které mají obrovský vliv na zdraví po celý život hříbat. Zaměřím se také na komplikace, které mohou nastat u porodu. Představím případy osiřelých hříbat a srovnám jejich vývoj po růstové i psychické stránce s hříbaty vyrůstajícími u klisen. Podrobně se chci zaměřit na složení kolostra a později tvořeného mléka. Uvedu nejrozšířenější druhy očkování u nás v ČR a jejich vliv a účinek na zdraví hříbat. Pomocí grafu vyjádřím růstové křivky od narození do dvou let věku hříbat a měření obvodů rostoucích partií. Provedu zjištění a uvedu statistiku nejvíce se vyskytujících vrozených vad hříbat a to zejména vrozené flexní deformity karpálních a spěnkových kloubů s ohledem na příčiny jejich vzniku. Dále chci v experimentu uvést příčiny úmrtnosti novorozených a starších hříbat, zjištěním vzniklých onemocnění a u březích klisen statistiku nejčastějších důsledků potratovosti.
35
9
ZÁVĚR
V této práci jsem se zaměřila hlavně na zdravý vývoj hříbat. Vyčlenila jsem především správnou výživu hříbat již od narození do dvou let věku a jmenovitě popsala nejčastěji vyskytované nemoci a především prevenci proti nim, a také jejich léčení v případě, že dojde k jejich výskytu. Pozorováním hříbat jsem nabyla zkušeností, že pokud se s nimi zachází již od narození klidně a s pochopením, tak je práce s nimi i v pozdějším věku o to lehčí. Jak postupovat při výcviku a výchově jsem uvedla ve dvou kapitolách. Pokud se bude člověk hříběti věnovat již od narození a bude neustále kontrolovat jeho zdravotní stav a poskytne ideální podmínky pro jeho odchov, vyroste mu z něj krásný kůň plný života s chutí plnit jeho očekávání.
36
10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knihy 1. JO BIRDOVÁ, PAT PARELLI, Chov koní přirozeným způsobem: Přirozený způsob chovu koní a péče o jejich zdraví a dobrou výkonnost, překlad: Jiří Cibulka, Praha: Slovart 2010, 206 s. 2. KIERAN O'BRIEN, Zdraví koně: Základní péče, nejčastější choroby a problémy, překlad: Lenka Kerumová, Praha: Metafora 2009, 160 s. 3. HELMUT MEYER, MANFRED COENEN, Krmení koní: Současné trendy ve výživě; Překlad: Tomáš Kapic, Bohumila Chocholová, Praha: Ikar 2003, 254 s. 4. LERCHE F., NOVÁK P., Odchov hříbat, Praha, 1958, 171 s. 5. HLAVÁČEK B., Chov, odchov hříbat a vliv výživy na zdraví koní, Praha, 1947, 138 s. 6. WATSONOVÁ M. G. & LYON R. F., Kůň - historie chovu, plemena, péče o koně, jezdecký výcvik 2003, 255 s. 7. MAXWELL R., Výcvik mladého koně s Richardem Maxwellem; Úspěšná výchova od hříběte až do dospělosti, Praha, 2009, 153 s. 8. HLAVÁČEK
B., Choroby chovných klisen a sajících hříbat, 1936, 103 s.
9. ROBERTS M., Průvodce nenásilným výcvikem koní, 2005, 243 s. 10. HEMPFLING K.F., Tanec s koňmi, 2007, 250 s. 11. E. H. EDWARDS, Obrazová encyklopedie koní, 1994, 400 s. 12. SCHOFFMANN B., Stupnice vzdělání koně, 2006, 236 s. 37
13. KIEL J., Odchov koně, 1943, 59 s. 14. EHRLICH C., Nemoci při odchovu mladých zvířat, 1944, 150 s. 15. MAIR S. T., DIVERS J. T., Otázky a odpovědi ve veterinární medicíně: Nemoci koní, 1977, 192 s. 16. HEUSCHMANN G. Kdyby koně mohli křičet, Co musí jezdci vědět, aby jejich kůň zůstal zdravý, 2012, 136 s. 17. DUŠEK J., Chov koní, 2011, 398 s. Webové zdroje: 18. ŠVEHLOVÁ D., 2012, Nemoci malých hříbat. Databáze online [cit. 2014-04-10]. Dostupné na: http://www.equichannel.cz/nemoci-malych-hribat 19. ŠVEHLOVÁ D., 2012, Nemoci malých hříbat. Databáze online [cit. 2014-04-10]. Dostupné na: http://www.equichannel.cz/kdyz-se-hribe-narodi 20. Dražan J., 2010, Zdravý odchov hříbat. Databáze online [cit. 2014-04-11]. Dostupné na:
http://www.ifauna.cz/archiv/rocnik/13/cislo/11/clanek/1626/zdravy-odchov-
hribat/?r=kone Časopisový zdroj: 21. Mezerová J., 2013, Tříselné kýly u koní, Jezdectví, září 2013, str. 80 – 83
38
