MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA RUSKÉHO JAZYKA A LITERATURY

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA RUSKÉHO JAZYKA A LITERATURY

Ruská vojenská uniforma 20. století Bakalářská práce

Brno 2015

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Mgr. Natalia Naumová

Kristýna Novotná

Prohlášení Čestně prohlašuji, že jsem na bakalářské práci pracovala samostatně s použitím uvedených zdrojů v seznamu použité literatury.

V Brně dne:

Kristýna Novotná

Poděkování Zde bych chtěla velmi poděkovat vedoucí práce Mgr. Natalii Naumové za přínosné rady, odbornou pomoc, trpělivost a vstřícnost, což pomohlo k dokončení této bakalářské práce.

Obsah 1

Úvod ......................................................................................................................................... 13

2

Oděv ......................................................................................................................................... 14

3

2.1

Pojem oděv....................................................................................................................... 14

2.2

Pojem uniforma................................................................................................................ 15

Oceňování vojáků ..................................................................................................................... 17 3.1

Odznaky ruské armády ..................................................................................................... 17

3.2

Řády a vyznamenání ......................................................................................................... 17

3.3

Vývoj ruského oceňování ................................................................................................. 17

3.4

Příklady starších odznaků ................................................................................................. 19

3.5

Odznaky jednotlivých pluků ............................................................................................. 20

3.6

Vyznamenání v období SSSR ............................................................................................ 21

3.6.1

Odznaky .................................................................................................................... 21

3.6.2

Medaile..................................................................................................................... 23

3.7

3.7.1

Odznaky .................................................................................................................... 24

3.7.2

Medaile..................................................................................................................... 26

3.8 4

5

6

Příklady novodobých ruských vyznamenání .................................................................... 24

Shrnutí vyznamenání Ruska a České republiky ................................................................ 26

Uniforma 18. století – Rusko .................................................................................................... 28 4.1

Doba Petra Velikého ......................................................................................................... 29

4.2

Doba Kateřiny II. Veliké .................................................................................................... 29

4.3

Ukázky uniforem 18. století ............................................................................................. 30

4.4

Shrnutí 18. století ............................................................................................................. 31

Uniforma 19. století – Rusko .................................................................................................... 33 5.1

Napoleonovo ruské tažení................................................................................................ 34

5.2

Příklady ruských uniforem – Napoleonské války.............................................................. 35

5.3

Shrnutí 19. století ............................................................................................................. 36

Rusko ve 20. století .................................................................................................................. 37 6.1

První světová válka – průběh ........................................................................................... 37

6.1.1

Situace před válkou .................................................................................................. 37

6.1.2

Vypuknutí války ........................................................................................................ 37

6.1.3

Rusko v roce 1914 .................................................................................................... 37

6.1.4

Průběh války ............................................................................................................. 38

6.2

První světová válka – armáda a uniformy ........................................................................ 39

6.2.1

První světová válka – uniformy jezdectví ................................................................. 39

6.2.2

První světová válka – uniformy pěchoty .................................................................. 40

6.3

Druhá světová válka – průběh.......................................................................................... 40

6.3.1

Válka v roce 1941 ..................................................................................................... 41

6.3.2

Válka v letech 1942 - 1943 ....................................................................................... 42

6.3.3

Útoky Sovětského svazu 1943 - 1945 ....................................................................... 43

6.4

Role žen ve druhé světové válce ...................................................................................... 43

6.5

Druhá světová válka – armáda a uniformy ...................................................................... 44

7

6.5.1

Organizace branné moci........................................................................................... 44

6.5.2

Druhá světová válka – uniformy pozemního vojska................................................. 45

6.5.3

Druhá světová válka – uniformy námořnictva ......................................................... 47

6.5.4

Druhá světová válka – uniformy letectva ................................................................. 48

6.5.5

Druhá světová válka – příklady uniforem: pěchota ................................................. 48

6.5.6

Druhá světová válka – příklady uniforem: kavalérie ................................................ 49

6.5.7

Druhá světová válka – příklady uniforem: letectvo.................................................. 50

6.5.8

Druhá světová válka – příklady uniforem: vojenské námořnictví ............................ 51

Uniforma po 2. světové válce ................................................................................................... 52 7.1

Uniforma v letech 1945 - 1957 ......................................................................................... 52

7.1.1 7.2

Uniforma v letech 1958 - 1968 ......................................................................................... 54

7.2.1 7.3

Příklady uniforem ..................................................................................................... 53

Příklady uniforem ..................................................................................................... 55

Uniforma v letech 1969 - 1992 ......................................................................................... 56

7.3.1

Příklady uniforem ..................................................................................................... 57

7.4

Uniforma od 90. letech 20. století ................................................................................... 57

7.5

Shrnutí 20. století ............................................................................................................. 58

8

Shrnutí a porovnání uniforem .................................................................................................. 59

9

Резюме .................................................................................................................................... 63

10

Závěr ..................................................................................................................................... 68

11

Seznam literatury a zdrojů – bakalářská práce .................................................................... 72

11.1

V českém jazyce................................................................................................................ 72

11.1.1

Knižní ........................................................................................................................ 72

11.1.2

Elektronické .............................................................................................................. 74

11.2

Cizojazyčné zdroje ............................................................................................................ 74

11.2.1

Knižní ........................................................................................................................ 74

11.2.2

Elektronické .............................................................................................................. 75

12

Příloha .................................................................................................................................. 76

13

Seznam literatury a zdrojů - příloha ................................................................................... 106

13.1

Cizojazyčné zdroje .......................................................................................................... 106

13.1.1

Knižní ...................................................................................................................... 106

13.1.2

Elektronické ............................................................................................................ 106

1

Úvod

Uniforma neboli stejnokroj, je označení pro oděv jednotného charakteru, z francouzského „uniforme“ (jednotný). Díky uniformě rozpoznáme typ práce, kterou nositel uniformy vykonává. Je více typů uniforem – vojenská, policejní vězeňská, letecká, školní, církevní atp. Uniforma obecně je velice slušivý oděv a člověk v ní působí vždy upraveně. Lidé v uniformě jsou si rovni a nejsou mezi nimi vidět žádné sociální rozdíly. Pouze se rozlišuje jejich postavení a dosažená hodnost. Vždy mne lidé v uniformách zaujmou a všimnu si jich. Obzvlášť slušivá je ženská uniforma a ženy v nich působí velice elegantně. Mezi mými přáteli jsou i vojáci z povolání a možná právě proto jsem si vybrala téma vojenských uniforem. Protože studuji ruský jazyk, nebylo složité spojit vojenskou uniformu s Ruskem. Chtěla bych se zaměřit především na počátek vzniku uniformy, její vývoj, používání, odlišnosti, regionální specifika a v souvislosti s tím i na členění podle druhů vojsk a oceňování vojáků. Dvakrát jsem navštívila Rusko a strávila jsem tam takřka celé prázdniny studiem ruského jazyka. Vždy jsem využívala volný čas cestováním a poznáváním ruské kultury. Před dvěma lety jsem studovala v Moskvě a loni v Iževsku, městě, kde je továrna na výrobu zbraní, pojmenovaná po známém konstruktérovi zbraní M. T. Kalašnikovi. Navštívila jsem i jeho muzeum a byl to velice silný a zajímavý zážitek, protože jsme si mohli i z kalašnikova (automatického samopalu, který neměl ve své době ve světě obdoby) zastřílet. Moskva a Iževsk jsou dvě zcela rozdílná teritoria, ale v obou případech jsem si všímala lidí ve vojenských uniformách. Velice ráda bych v této práci spojila zajímavosti z této oblasti spolu s realitou života vojáka. Chtěla bych přiblížit historické souvislosti vzniku vojenské uniformy a jejího postupného zdokonalování. Bez popisu doby, během níž se vojenská uniforma vyvíjela, by nebyla tato práce ucelená a nevypovídala by o souvislostech. Proto bych se ráda okrajově zmínila i o historii, se kterou je vývoj uniforem úzce spjat. Aby byl popis pro čtenáře ucelený a lépe přijatelný, soustředím se i na obrazovou dokumentaci, která by měla práci dodat autentičnosti. 13

2

Oděv

2.1 Pojem oděv Oděv slouží jako ochrana těla před počasím a dalšími nepříznivými vlivy, abychom zakryli nahotu nebo podtrhli svůj životní styl. Existuje velká škála druhů látek a materiálů, ze kterých se oděv vyrábí. Nejčastěji používaným materiálem je bavlna nebo len, ale setkáváme se i s jinými typy materiálů, jako např. umělé příze, kožich nebo kůže. Zejména nás zajímá, jakou teplotní vodivost má dané oblečení a jakou má savou schopnost. Dle Ottova slovníku naučného je „oděv (oblek, šat) slouží ochraně těla proti nepříznivým (zejména nízkým) stupňům teploty, proti náhlým změnám teploty, proti škodlivým vlivům mechanickým, proti vlhkosti, prachu; zároveň vyplňuje jakýsi úkol mravní a aesthetický.“1 Oděv se dá rozdělit podle společenského využití na: stejnokroj, kroj, občanský oděv. Stejnokroj bývá zhotovený podle předpisů pro příslušníky různých organizací.

Kroj

je tradiční, národní oděv (např. chodský kroj). Občanský oděv je všední oděv lidí, který často bývá ovlivňován módou. Dále se oděv dělí podle pohlaví a to na ženský a mužský. Také podle způsobu výroby, a to na následující: konfekční oděv nebo zakázkový oděv.2 Konfekční oděv je zhotovený pro obchody, kde zůstává zachováno číslování pro neznámého zákazníka. Zakázkový oděv – „je zhotovený na základě naměřených tělesných rozměrů dle přání konkrétního zákazníka; zhotovuje se zpravidla s jednou nebo s dvěma zkouškami rozpracovaného oděvu.“3 Pracovní oděv je typ oděvu, který slouží jako ochrana při výkonu naší práce. Existují práce, kdy ochranný oděv nepotřebujeme (učitelé, úředníci), ale u některých typů práce je naopak vyžadován (chemičtí pracovníci, stavaři). Pracovní oděv neznamená ochranný oděv.

Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Praha: Paseka, 1996-2003. 18. sv. ISBN: 80-7185-259-7, s. 622 2 ŠKOLA TEXTILU, Rozdělení oděvů a jejich základní charakteristika, 2013. [online] [Cit. 2013-3-11]. Dostupný na: http://www.skolatextilu.cz 3 Tamtéž 1

14

2.2 Pojem uniforma Uniforma neboli stejnokroj, je označení pro oděv jednotného charakteru, z francouzského uniforme (jednotný). Dle Ottova slovníku naučného je uniforma „ stejnokroj, jest oděv určitého rázu pro osoby náležející do sborů vojenských nebo po vojensku organisovaných nebo do sborův úřednických nebo jiných, kde třeba stejnosti vzezření.“ 4Pomocí uniformy rozpoznáme typ práce, kterou nositel uniformy vykonává. Práce, které vyžadují nošení uniformy, mají své prvky, podle kterých musí uniforma vypadat. Vzhledem k tomu, že vypadá stejně, můžeme pak lehce rozeznat příslušníka dané organizace. Například podle vojenských uniforem poznáme, k jaké armádě voják náleží. Uniforma se skládá z pokrývky hlavy, kabátu či pláštěnky, horní části (sako, bunda), dolní části (kalhoty, sukně), bot, doplňků (rukavice, pásek, znaky hodností a příslušnosti). Druhy uniforem: 

Vojenská – slouží k rozeznávání příslušníků armád. V jednotlivých armádách se příslušníci dále dělí na letectvo, námořnictvo, vojenskou policii, hradní stráž, atp.



Policejní – slouží k identifikaci policejních složek (městská policie, státní policie)



Ošetřovatelské – zdravotní sestry



Školní – uniformy studentů v některým zemích. Každá škola má jiné uniformy.



Politická – např. Hitlerjugend – nacistická organizace



Pracovní – letušky, ochranka, recepční hotelů, hasiči



Vězeňská



Církevní – oděvy kněžích, mnichů, atp.



Sportovní – dres

Vojenská uniforma se používá od 2. poloviny 17. století. Do této doby se vojáci rozlišovali zejména barvou oděvu. „Jejich vývoj je nutné zkoumat ve třech základních rovinách, které se navzájem prolínají. První z nich je spojena s tou nejobecnější funkcí oděvu – ochranou před nepříznivými vlivy – a druhá s funkcí estetickou. Třetí funkcí vojenských stejnokrojů byla a doposud je specificky vojenská funkce, jež spočívá ve vnějším odrazu organizační

Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Praha: Paseka, 1996-2003. 26. sv. ISBN: 80-7185-440-9, s. 185 4

15

struktury vojska a rozlišení jeho druhů.“5 Pojem výstroj vojáků označuje torny (batohy), tlumoky (vaky, batohy), brašny, polní lahve, jídelní misky, chlebníky, celty (nepromokavé plachty), atp. Na vzhledu a vývoji vojenských uniforem se podílela celá řada výtvarníků. Mezi slavná jména patří Raffael Santi, Jules Repont, Jacques Louise David a také František Kupka, který navrhl uniformy pro československou armádu. „Jednotné oděvy pro armádu zajišťovali vojenští hodnostáři prostřednictvím armádních zakázek,

které

byly

realizovány

krejčovskými

dílnami

u

vojenských

útvarů,

manufakturami nebo později továrnami. Vyrobené stejnokroje se ukládaly do vojenských skladů a měly být podle předpisů opatřeny zvláštní jednotnou značkou. Celým procesem vzniku, výroby, skladování a vydávání stejnokrojů se zabývala týlová (logistická) služba, která se v budoucnu vyvíjela jako relativně samostatná oblast armády.“6 Základem prvních uniforem byl kabát (justaucorps) a kalhoty po kolena (culotte). Vývoj uniforem ovlivňovaly nejmocnější státy – Velká Británie, Francie, Prusko, Rusko a habsburská monarchie, ale také Spojenými státy americkými. „S francouzskou revolucí (1789 – 1799) začala proměna vojenských stejnokrojů, která ovlivnila jejich vzhled až do 40. let 19. století. Základem se stal kabát typu fraku, vesta, dlouhé kalhoty a pokrývka hlavy s tuhou konstrukcí – čáka.“7

KUTÍLKOVÁ, D. Vojenské odívání; Od třicetileté války do počátku 20. století, Praha: Lidové noviny, 2008. ISBN: 978-80-7106-934-8, s. 7 6 Tamtéž, s. 7 7 Tamtéž, s. 10 5

16

3

Oceňování vojáků

3.1 Odznaky ruské armády Vojenské odznaky všeobecně, tedy ne jenom ty ruské, slouží k určení hodností. „Nárameníky (epolety) byly v minulosti nejčastěji spojovány s důstojnickou hodností, avšak nosily je i další osoby, zejména tehdy, jestliže chtěly zdůraznit mimořádnost svého postavení, anebo naopak – v případech, kdy bylo jejich použití ryze praktické – měly chránit vojákova ramena proti seknutí šavlí.“8 Až od 18. století se začaly nosit nárameníky na obou ramenou, a proto dostaly označení „kontr-epoleta“. Pro označení hodností se také používaly čepicové a přilbové odznaky, různé nášivky, nárameníky, atd.

3.2 Řády a vyznamenání Vojáci bývají často odměňováni za své zásluhy a za statečnost, kterou projevili při obraně své vlasti. Každý stát má jiná vyznamenání. „Některá vyznamenání jsou určena pouze pro omezený okruh osob – např. francouzský řád sv. Ludvíka mohl být udělován výhradně důstojníkům, naproti tomu podmínky pro udělení francouzského řádu Čestné legie (Légion d´Honneur) mají takových omezení méně.“9 Zrod odměňování vojáků za jejich činy se zrodil již před mnoha lety. Své prvopočátky mají řády a vyznamenání již v antickém Řecku a Římě. „Na tuniky nebo části stejnokroje vojáků byly hrdinům připevňovány kruhové kovové terče, nesoucí většinou symbolická vyobrazení, tzv. faléry (Měřička 1969). Odtud pochází i název pomocné vědy historické, zabývající se nositelnými vyznamenáními – faleristika.“10

3.3 Vývoj ruského oceňování Oceňování vojáků v Rusku, ať už se jedná o odznaky, řády, vyznamenání apod. – se nazývá „наградная система России“, což můžeme přeložit jako systém oceňování Ruska. V Rusku se poprvé s oceněním vojáků setkáváme v době Kyjevské Rusi, což představuje

KOL. AUTORŮ. Vojenské uniformy a výstroj, Praha: Slovart, 1995, ISBN: 80-85871-130, s. 26 9 Tamtéž, s. 30 10 KOLÁČNÝ, I., Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Praha: Elka Press, 2006, ISBN: 80-902745-9-5, s. 13 8

17

období 11. – 12. století, kdy odměnění vojáci dostali zlatou nebo stříbrnou hřivnu. Hřivnou se rozumí kovové kroužky, které nadále slouží k zpracování. Jedná se o historickou měnu. (viz obr. 1) V pozdějších letech, v 15. – 16. století se vojáci začali odměňovat tzv. „zlatým penízkem“. Zlatý penízek byla mince, která připomínala dnešní medaile. V roce 1654, nechal ruský car vyrobit okolo 70 000 zlatých mincí na ocenění vojáků. Od 18. století, tedy doby Petra I., se medaile nechávaly zhotovovat na objednávku. V ruské armádě se objevila i speciální vyznamenání pro lodě a vojenské jednotky. První ruský řád za Petra I. se jmenoval Řád svatého Ondřeje Prvezvaného. Stal se nejvyšším oceněním v Rusku. Následně byly založeny další řády – řád svaté Kateřiny, řád svatého Alexandra Něvského, řád svatého kněze Vladimíra. Udělování vyznamenání mělo na starost speciální oddělení řídícího orgánu, které mělo také na starost uniformy vojáků, uniformy k zvláštním příležitostem, oceňování. Veškerá ruská vyznamenání měla příslušnou formu: znak řádu, hvězda řádu a stuhu. Znak řádu – nejčastěji zlatý kříž, pokrytý sklovinou. Hojně se objevuje monogram. Výjimku zde tvoří řád svatého Ondřeje Prvezvaného, kde se na kříži nachází postava ukřižovaného světce. Odznaky prvního nebo neurčeného stupně se nosily na pravé nebo levé straně boku. Řády druhého a třetího stupně (s větším významem), se nosily připnuté na prsou. Řád svaté Kateřiny, nazýván také řádem Osvobození, se začal používat v roce 1714. Byl určen pouze ženám. Tento řád nosily všechny ženy z císařského domu.11 Stejně jako odznaky, tak i řády a vyznamenání se začaly udělovat zejména v 18. století. Medaile se razily ze zlata, ovšem postupem času se přešlo k jiným kovům, které byly podstatně levnější než zlato. Medaile a vyznamenání se začaly udělovat ve větším množství za vlády Petra I. v Rusku. Tyto medaile byly udělovány za konkrétní čin, který voják vykonal. Na českém území se jako začátek udělování medailí považuje doba Marie Terezie (též v 18. století). „Přibližně od poloviny 19. století byly každoročně zveřejňovány v oficiální státní ročence rakouské monarchie seznamy rytířů všech císařských řádů.“12 Náprsní vyznamenání jsou nošena na levé straně hrudi, mezi ně patří záslužní a pamětní medaile. Nositelé těchto vyznamenání mají možnost je nosit nejenom na své uniformě, ale také v civilním životě. Voennye nagrady Rossii, 2010. [online] [cit. 2013-15-11]. Dostupný na: http://sesii.net/militarysciene 12 KOLÁČNÝ, I., Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Praha: Elka Press, 2006, ISBN: 80-902745-9-5, s. 13 11

18

Za vlády carů vojáci nebyli odměňování za konkrétní činy, ale zejména za roky strávené v armádě a za účast ve válkách. Oceňování probíhalo od nižších řádů k vyšším. Tradičně se odznaky a různá vyznamenání udávala na Nový rok a na Velikonoce. Ruští umělci se snažili navrhnout odznaky a medaile a přispět tak k vývoji jejich vzhledu. Můžeme tedy říct, že i vojenské odznaky mohou být ovlivněny jakýmsi módním trendem.

3.4 Příklady starších odznaků Po rusko-japonské válce v letech 1904 -1905 (při které Japonsko zvítězilo) nastala doba, kdy byli vojáci odměňováni. Zejména proto vznikaly nové odznaky již pár let po válce. Vojenské odznaky byly zprvu pouze pro důstojníky. Ovšem car nařídil, aby i vojáci nižšího řádu nosili vyznamenání, kterým by tak mohli vyjádřit své vzpomínky a to, co prožili. 

Odznak svaté Anny (Орден святой Анны) – měl v armádě velkou hodnotu. Byl jím například po 1. světové válce ohodnocen podporučík Michail Zoščenko (Михаил Зощенко) – významný spisovatel.



Odznak Ondřeje Prvozvaného (Орден Андрея Первозванного) – tento odznak byl zaveden Petrem I. v roce 1698 po návratu ze západní Evropy. Apoštol Ondřej Prvozvaný byl pokládán za patrona země už z dob Kyjevské Rusi. Podle legendy byl Ondřej nejbližší z žáků Krista, který kázal balkánským státům a státům okolo Černého moře. Za vlády Petra I. bylo tímto odznakem oceněno pouze 38 lidí, z toho 12 cizinců.13



Odznak Alexandra Něvského (Орден Александра Невского) – Tento odznak vyšel v platnost za vlády Petra I., ale za jeho vlády nebyl tímto odznakem nikdo oceněn. Odznak Alexandra Něvského nebyl rozdělen na stupně ani na řády. Jedná se o kříž, který je pokrytý z obou stran zlatým smaltem.14



Odznak Vladimíra (Орден Владимира) – Odznak Vladimíra vyšel v platnost za působení Kateřiny II. dne 22. září 1782. Toto datum nalezneme na samotném odznaku z rubové strany. Datum je napsáno stříbrnou barvou na černém podkladě.

13

KUZNECOV, A. Ordena i medali Rossii. Moskva: Izdatelstvo Moskovskogo universiteta MGU, 1985. s. 26 -28 14 Tamtéž, s. 29 - 31 19

Vyznamenání je rozděleno na čtyři stupně. Udělovalo se za civilní služby a veřejno-prospěšné činnosti.15

Tabulka nejstarších odznaků: Vyznamenání

Rameno

Barva stuhy

Odznak Ondřeje

Pravé

Modrá

Pravé

Červená se stříbrným

Prvozvaného Odznak Kateřiny

pruhem (dříve bílá) Odznak Georgije

Pravé

Tří černé pruhy a dva bílé

Odznak Vladimíra

Pravé

Červená s černými pruhy po krajích

Levé

Červená

Odznak Bílého orla

Levé

Modrá

Odznak Stanislava

Pravé

Červená s bílým lemem

Odznak Alexandra Něvského

Veškeré carské odznaky a vyznamenání byly v roce 1917 zrušeny, některé se později opět začaly používat. (Např. Odznak Alexandra Něvského)

3.5 Odznaky jednotlivých pluků 

Odznak pro důstojníky a poddůstojníky Preobraženského pluku, kteří sloužili za vlády Alexandra I., tedy v letech 1801 – 1825. (viz obr. 2), vyšel v platnost, až po carově smrti v letech 1827. Jedná se o věnec z vavřínu, který je v popředí svázán. Uprostřed věnce nacházíme velké psací písmeno A, které symbolizuje počátek jména cara Alexandra I.16



Odznak

Strážce

života

Preobraženského

pluku

(Знак

Лейб-гвардии

Преображенского полка), je klasickým příkladem odznaku z roku 1911 (viz obr. Tamtéž, s. 66 - 68 VETROV, I. Polkovye nagrudnye znaki, 2012. [online] [cit. 2012-15-11]. Dostupný na: http://xn--b1adccaencl0bewna2a.xn--p1ai/ 15 16

20

3). Jedná se o zlatý kříž svatého Ondřeje, který je pokrytý smaltem. Doprostřed velkého modrého kříže je vklíněn menší s vyobrazeným svatým Ondřejem (Apoštol, bratr sv. Petra. Nejen v pravoslavné církvi má velký význam). Na opačné straně je nápis „ЗА ВЪРУ I ВЪРНОСТЬ“ (za víru a věrnost). Na dalším obrázku je možné vidět poručíka stejného pluku. Odznak má umístěn na své levé straně hrudníku. (viz obr. 4)



Odznak Strážce života Izmajlovského pluku (Знак Лейб-гвардии Измайловского полка) – zde se jedná o případ stejného odznaku, pouze jiného vojenského uskupení. (viz obr. 5) Tento odznak se začal používat v roce 1910 stejně jako předchozí odznak a byl umístěn na stejném místě uniformy. Zlatý monogram carevny Anny Ivanovny ve tvaru písmene A je propojen spolu s křížem. Uprostřed písmene A je možné si povšimnout psacího písmene H, které symbolizuje monogram cara Mikuláše II (Николай II). V koruně je vyraženo zlaté datum 1730, které představuje rok založení tohoto pluku.

3.6 Vyznamenání v období SSSR V době existence Sovětského svazu (1922 – 1991) se udělovaly medaile a odznaky všem těm, kteří svými skutky pomohli vlasti. Tito lidé byli oceněni odznaky nebo medailemi. 3.6.1 Odznaky Odznaky byli ocenění ti, kteří se zapojili do revoluční práce nebo služby, nebo ti, kteří pomáhali při obraně socialistické vlasti, v rozvoji přátelství a spolupráce mezi národy. Existovalo sedm různých odznaků: 

Leninův odznak (орден Ленина) – jednalo se o nejvyšší ocenění v době Sovětského svazu. Toto ocenění bylo zavedeno v roce 1930. Odznak se uděloval za činnost v revolučním hnutí, za ochranu socialistické vlasti a její posílení a za rozvoj přátelství a spolupráci mezi národy. Odznakem se oceňovali lidé, podniky, instituce, vojenské jednotky, apod.17 Odznak nese portrét Lenina ve zlatém kruhu, nápis „Ленин“ a typické symboly – rudá hvězda a srp s kladivem. (viz obr. 6)

Ordena i medali Rossii, 2006 – 2015. [online] [cit. 2015-01-03]. Dostupný na: http://www.rusorden.ru/ 17

21



Odznak Říjnové revoluce (орден Октябрьской Революции) – Odznak Říjnové revoluce byl zaveden v roce 1967 k 50-letému výročí od říjnové revoluce. Uděloval se za aktivní činnost při říjnové revoluci, za zásluhy v rozvoji socializmu a odvahu. Jedná se o rudou pěticípou hvězdu, uprostřed které je vyobrazen křižník Avrora. Nad Avrorou je nápis „Октябрьская революция“ a pod ní je zobrazen srp a kladivo. (viz obr. 7)



Odznak Přátelství národů (орден Дружбы народов) – Jedná se o odznak, který byl zaveden v roce 1972 k 50-letému výročí od založení Sovětského svazu. Odznakem se oceňovali ti, kteří se zasloužili o upevnění přátelství mezi socialistickými státy. Odznak je tvořen z pěticípé rudé hvězdy, na které je ruský erb. Ve vrchní části je nápis „ДРУЖБА НАРОДОВ“ a ve spodní „СССР“. (viz obr. 8)



Odznak Rudého praporu (орден Трудового Красного Знамени) – Tento odznak byl udělován těm, kteří se zasloužili o rozvoj v průmyslu, zemědělství, stavebnictví a dopravě. Také těm, kteří přispěli ke zvýšení produktivity práce, zlepšení výnosů plodin či zlepšení chovu. Odznak je kulatý, ve vrchní části se nachází rudý prapor s nápisem „СССР“. Uprostřed je srp a kladivo, ve spodní části malá rudá hvězda. (viz obr. 9)



Odznak Cti (орден Почета) – Odznak Úcty byl zaveden v roce 1935, byl udělován těm, kteří se zasloužili o vysokou produktivnost v oblasti průmyslu, zemědělství, dopravy, stavebnictví nebo za výzkumnou činnost. Jedná se o oválný odznak, uprostřed se nachází dvě postavy pracujících, nad nimi je nápis „СССР“ a rudá hvězda. (viz obr. 10)



Odznak Práce (орден Трудовой Славы) – Odznakem Práce byli oceněni ti, kteří se zasloužili o vysokou produkci v práci, nadměrné plnění výrobních norem, vysokou kvalitu výrobků, apod. od roku 1974, kdy byl zaveden. Toto ocenění má tři stupně. První stupeň je nejvyšší a je kulatého tvaru, uprostřed se nachází továrna a ve spodní části nápis „СССР“. (viz obr. 11)



Odznak „Za osobní statečnost“ (орден «За личное мужество») – Tento odznak byl udělován za chrabrost a statečnost. Jedná se o pěticípou zlatou hvězdu, uprostřed které se nachází název odznaku. (viz obr. 12)18

18

Tamtéž 22

K těmto sedmi hlavním odznakům existovalo dalších 14 odznaků: např. Odznak Vítězství, Odznak Ušakova, Odznak Kutuzova, Odznak Nachimova, Odznak Alexandra Něvského, Odznak Suvorova, … Dále existovaly dva odznaky pro matky, které měly hodně dětí a za péči, kterou jim poskytly: Odznak Matky hrdinky, Odznak Mateřská sláva. Tyto odznaky se udělovaly od roku 1944 ženám, které se staraly o osiřelé děti důsledkem druhé světové války. Leonid Iljič Brežněv, první sekretář Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, byl oceněn velkým množství vyznamenání. Nevlastnil pouze dva, a to Odznak Matky hrdinky a Odznak Mateřská sláva. (viz obr. 13) 3.6.2 Medaile Medailí v období Sovětského svazu existovalo celkem 56. Byly rozděleny podle skupin ocenění a každá skupina měla různý počet druhů medailí. Druhy medailí postupem let přibývaly. 

Medaile za práci (Medaile za statečnost při práci, Medaile za práci),



Medaile za úspěchy v obraně socialistické vlasti (Medaile za odvahu, Medaile Ušakova, Medaile za vojenské zásluhy, Medaile Nachimova, Medaile za ochranu socialistických hranic),



Medaile za řešení ekonomických problémů (Medaile za obnovu hutnictví železa na jihu, Medaile za obnovení uhelných dolů v oblasti Donbass, Medaile za stavbu magistrály Bajkal – Amursk, atp.)



Medaile za zásluhy v druhé světové válce (Medaile za obranu Leningradu, Medaile za obranu Moskvy, Medaile za obranu Sevastopolu, Medaile za obranu Kavkazu, Medaile za obranu Kavkazu, Medaile za vítězství nad Německem ve druhé světové válce v letech 1941 -1945, Medaile za osvobození Prahy, atp.)



Medaile za významné výročí (Jubilejní medaile 20 let od vítězství nad Německem ve druhé světové válce, Jubilejní medaile k 30 letům sovětské armády a námořnictva, Jubilejní medaile k 40 (50, 60, 70) letům ozbrojených sil SSSR, atp.)19

19

Tamtéž 23

3.7 Příklady novodobých ruských vyznamenání Dne 2. března 1992 byl ruským parlamentem podepsán dekret, kde jsou jasně stanoveny podmínky vydávání vyznamenání nebo řádu. Veškerá vyznamenání jsou z 90. let 20. století, ovšem jeden typ odznaku vznikl až v roce 2002. 20 Stejně jako v období Sovětského svazu se vyznamenání dělí na odznaky a medaile. 3.7.1 Odznaky Momentálně v Rusku existuje 10 druhů odznaků, kterými je možno oceňovat. 

Odznak Za námořní zásluhy (oрден „За морские заслуги“) – schválen prezidentem Ruské federace roku 2002. Je udělován těm, kteří se zasloužili o úspěchy v oblasti výzkumu a využívání mořských oblastí ve prospěch země. Tento odznak se nosí na levé straně hrudi. Spadá pod řád – za vojenské zásluhy.21 (viz obr. 14) Svou podobou jasně naznačuje, že se jedná o mořské zásluhy, stuha s modrobílými pruhy, jako klasický symbol námořnictva, odznak protnutý dvěma kotvami.



Odznak Za vojenské zásluhy (oрден „За военные заслуги“) – schválen prezidentem Ruské federace v březnu roku 1994. Uděluje se vojákům za příkladnou práci ve službě, bezchybné plnění úkolů, vysokou bojovou pohotovost, obranou schopnost bránit Rusko, vysoký osobní výkon. Podmínkou není jen příkladná práce vojáka, ale také odpracovaných nejméně 10 kalendářních let u armády. Nosí se na levé straně hrudi.22 (viz obr. 15) Odznak má barvy ruské vlajky (modrá, bílá, červená), uprostřed se nachází státní znak Ruska (dvouhlavý orel s korunami na každé hlavě a jednou velkou spojenou, v nohách drží žezlo a jablko – symbol mocnosti).



Odznak Žukova (Орден Жукова) – Schválen prezidentem Ruské federace v roce 1994. Odznak se uděluje velitelům front a armád, jejich náměstkům, šéfům operací, velitelům armádního sboru nebo vedoucím silám při 2. světové válce. (viz obr. 16) Jedná se o odznak, kde je podobizna Georgije Žukova, který byl

EVGRAFOV, A. Orden sovremennoj Rossii, 2013. [online] [cit. 2014-18-3]. Dostupný na: http://dipkurier.narod.ru 21 Tamtéž 22 Tamtéž 20

24

sovětským vojevůdcem, maršálem a také politikem. Zvítězil v mnoha bitvách. Na odznaku se také nachází jeho jméno. 

Odznak Za statečnost (Орден Мужества) – Odznak Statečnosti se uděluje od 2. března 1994 za sebeobětování se, za statečnost a odvahu při pomoci a ochraně obyvatel v době živelných pohrom, požárů, katastrof a dalších nevšedních událostí. Tento odznak je vyroben ze stříbra.23



Odznak Úcty (орден Почета) – Tento odznak je udělován těm, kteří prokázali vynikající výsledky v průmyslu, výzkumu nebo kultuře. Nosí se na levé straně hrudníku. Jedná se o osmicípý kříž. (viz obr. 17)



Odznak Za zásluhy o vlast (орден "За заслуги перед Отечеством") – Tento odznak se dělí na čtyři stupně. Uděluje se občanům, kteří se zasloužili o rozvoj ruské vlasti. Jedná se o kulatý odznak, který má uprostřed ruský erb.



Odznak svatého apoštola Ondřeje Prvezvaného (орден Святого Апостола Андрея Первозванного)



Odznak Přátelství (орден Дружбы)



Odznak Rodičovská sláva (орден Родительская слава)



Odznak svatého Jiří (орден Святого Георгия)

Navíc i nadále existují vojenské odznaky z dob Sovětského svazu: odznak Ušakova, odznak Suvorova, odznak Kutuzova, odznak Alexandra Něvského, odznak Nachimova.

23

GUSEV, I. Nagrady, ordena i medali Rossii, SSSR, mira. Moskva: AST, 2000. ISBN: 978-5-17-080777-2, s. 168 25

3.7.2 Medaile V dnešní době existuje v Rusku 23 medailí, některé z nich již z dob Sovětského svazu. Patří sem např.: medaile Zlatá hvězda, medaile Za odvahu, medaile Ušakova, medaile, Suvorova, medaile Žukova, medaile Puškina a jubilejní medaile.

3.8 Shrnutí vyznamenání Ruska a České republiky Veškerá historická období s sebou přináší i změny v oceňování. „V roce 1918 bylo totiž jedním z prvních zákonů Prozatímního národního shromáždění rozhodnuto o zrušení šlechtických titulů, hodností a řádů, čímž byly míněny ty, jež udílela bývalá rakouskouherská monarchie."24 Po první světové válce byli vyznamenáni pouze ti, kteří bojovali na válečných frontách mimo Českou republiku a kteří byli vybráni. Od roku 1922 existuje řád Bílého lva, který dostávají nejenom cizinci za zásluhy, které prokázaly pro náš stát. Do roku 1938 nebylo třeba udělovat další řády či vyznamenání. „První vyznamenání, jež byla československým občanům udělena za hrdinství na bojištích druhé světové války, byly francouzské nebo polské válečné kříže a anglická vyznamenání.“ 25 Po 2. světové válce byl navržen nový systém, jak a podle čeho vojáky oceňovat. Vznikaly řády, vyznamenání, apod. Jednalo se o postupy, které se průběžně rozvíjely a měnily až do roku 1989, rozpadu Československa. Nově byly zřízeny: Řád Bílého lva, Řád T. G. Masaryka, Řád M. R. Štefánika, medaile Za hrdinství a medaile Za zásluhy. V současné době Česká republika může udělit pět typů vyznamenání. Veškerá česká státní vyznamenání spravuje Kancelář prezidenta republiky. Udělování každé medaile je podloženo zákonem České republiky. Řád Bílého lva se dělí na dvě skupiny – občanskou a civilní. Řád T. G. Masaryka se rozděluje na pět tříd, z nichž první třída je nejvyšší. Medaile Za Zásluhy má tři stupně, z nichž je první stupeň nejvyšší. V České republice stejně jako v Rusku medaile a vyznamenání uděluje prezident země. Téměř vždy jsou vyznamenání, různé odznaky nebo řády zhotoveny tak, aby odpovídaly nejenom módním trendům, ale také, jaké tradice má daná země, jakou má historii, FURMÁNEK, J., ŠIMŮNEK, P. Vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 2007. ISBN: 978-80-7278-396-0, s. 5 25 Tamtéž, s. 5 24

26

ale také to, co je pro ni aktuální. A z mnohých dalších důvodů vznikají formy, barvy, nápisy, umístění vyznamenání nebo medailí. Z nastudované literatury lze říci, že Ruská armáda má v názvech svých vyznamenáních často dějinné osobnosti, které se také účastnili ve válkách nebo bojích, i když ne přímo osobně a zasloužili se o vojenskou činnost. Rusko je stát, který hrál jednu z hlavních úloh v době druhé světové válce. Díky tomu po ukončení války vznikala nová vyznamenání, kterými se oceňovali ti, kteří se ve válce aktivně prosadili. Rusko dodnes každý rok oslavuje ukončení druhé světové války státním svátkem a honosnými akcemi spolu s vojenskými přehlídkami ve všech velkých městech. V České republice se např. pamětní odznaky jmenují podle názvu, kam spadají (Pamětní odznak vojenské logistiky, Pamětní odznak vojenské policie – Irák, atp.). Na každém českém vyznamenání se na rubové straně nachází velký státní znak České republiky, dále symboly typické pro českou vlast (lipové listí, barvy – červená, modrá, bílá). Typická jsou i hesla pro českou vlast – pravda zvítězí nebo věrni zůstaneme, která se objevují na rubových stranách vyznamenání. Zatímco v České republice druhů vyznamenání nepřibývá, v Rusku je této otázce věnovaná neustálá pozornost a jejich vývoj je navázán na jednotlivá významná výročí – jubilejní medaile (např. Medaile k výročí 50 let od vítězství ve druhé světové válce) Pozn. Překlady názvů nejstarších odznaků, vyznamenání SSSR a novodobých vyznamenání Ruska jsou dílem autorky práce.

27

4

Uniforma 18. století – Rusko

Popisovat uniformy začneme počátkem 18. století, protože v této době se vojenská uniforma oddělila od běžného občanského oblečení. „V Prusku, kde armáda zaujímala vládnoucí postavení ve společnosti, stanovil král Fridrich Vilém I. (1688 – 1740), vojácký král, v reglementu z roku 1714 do nejmenších detailů, jak bude vypadat uniforma jeho pěšáků. Tento vojácký král byl také prvním monarchou, který chodil stále v uniformě. Tím i navenek zdůrazňoval roli armády ve státu.“26 Mnoho jejích prvků a tendencí se dostalo i do Ruska. Se zavedením uniformy vojáci přestali nosit své civilní oblečení a začali odívat uniformy, díky kterým se lépe poznávali v bojích a díky kterým také poznali příslušnou hodnost vojáka. Zpočátku byly problémy se zavedením uniforem. Každý voják si ji musel koupit a to tak, že mu byly peníze následně strhávány z platu, což bylo pro vojáky velmi nevýhodné. Jednotlivé pluky se odlišovaly barvou a tvarem lemování. Na nohou se nosily šněrovací boty. Pěchota si ponechala dlouhé pláště. Kalhoty a saka byly bohatě zdobeny šňůrami a knoflíky. (Zejména Pruská armáda měla významný vliv na Rusko). V polovině 18. století se začala nosit hodnostní označení. Jednalo se o různé prýmky, epolety, spleť copánků a šňůrek. „Zkušenosti z americké války za nezávislost (1775 – 1783) a od roku 1792 také z válek v období Francouzské revoluce vyvolaly snahy, aby se uniformy více přizpůsobily válečným podmínkám.“27 Uniformy byly zjednodušeny a výzbroj zlehčena. Tento krok vede i k levnější variantě uniformy. Vzhled uniformy se měnil podle toho, kdo momentálně spravoval zemi, ale také podle módy a lepší funkčnosti uniforem.

26

KEUBKE, K. - U. 1000 uniforem, Praha: Svojtka & Co., s. r. o., 2008. ISBN: 978-807352-973-4, s. 46 27 Tamtéž, s. 46 28

4.1 Doba Petra Velikého Po smrti Petra Velikého (1725) se v Rusku objevují různé druhy uniforem. Uniformy si však vždy ponechaly prvky z doby Petra Velikého. Po pruském vzoru bylo velmi důležité, aby voják hezky vypadal, aby měl načesané vlasy. To ale znamenalo spoustu stráveného času nad úpravou zevnějšku. Oblečení bylo velmi úzké, jelikož vojáci pochodovali bez ohýbání v kolenou. Oděv byl však tak nepohodlný, že jej vojáci dostali až po tříměsíčním výcviku, kdy už uměli správně pochodovat. (viz obr. 18) Dle obrázku je patrné, že uniformy byly obtažené, nepohodlné, spíše na okrasu než do boje. Pod číslem 1 je pěší důstojník, pod číslem 2 důstojník husarů, číslo 3 je granátník a číslo 4 důstojník myslivců.28 Petr I. byl kapitánem Preobraženského pluku, který byl nejstarší v Rusku. Razilo se přísloví „одевать мало-помалу, из недели в неделю, дабы не вдруг его связать и обеспокоить“29 (oblékat po kouskách, z týdne na týden, než ho hned svázat a znepokojit). Ve druhé polovině 18. století armáda obdržela ploché ramenní popruhy a nárameníky, které se zpočátku nosily na levém rameni, ale kvůli nim vojáci nemohli pohodlně používat tašku na náboje. Současně také tyto nárameníky a popruhy sloužily k odlišování jednotlivých pluků.

4.2 Doba Kateřiny II. Veliké Za vlády Kateřiny II. Veliké (1762 – 1796) se začaly tvořit nové uniformy pod naléháním knížete Potěmkina, který je považován za pomocníka i milence Kateřiny. Uniforma byla značně zjednodušena, skládala se z širokých kalhot zastrčených do vysokých bot a saka či kabátu. (viz obr. 19) Začaly se používat lehké přilby. Hlavním požadavkem bylo vytvořit takové uniformy, které budou pohodlné i v osobním volnu vojáka.

Voennaja forma XVIII veka, 2015. [online] [cit. 2014-11-1]. Dostupný na: http://maskball.ru 29 Tamtéž 28

29

Pláště byly nahrazeny kabáty – žakety (delší kabát, dnes používaný jako druh společenského oblečení). Forma kabátu byla ustanovena v roce 1786. Barva nových uniforem byla světle zelená. Na dalším obrázku (viz obr. 20) se nachází sako řadového vojáka z vojska Kateřiny II. v letech 1783 – 1796. Sako je vyrobené ze sukna, na ramenou jsou epolety (název z franc. épaule – rameno), které sloužily jako „zarážka“, aby vojákovi nepadala zbraň z ramenou. Dříve byl tento prvek našíván pouze pro tuto funkci, následně se barvou nárameníku odlišoval pluk. Zde je patrný francouzský vliv, který byl v době Petra I. i následně po jeho vládě v Rusku hojně přítomný. Nárameník tvořil také funkci dekorační, proto z něj visely provázky či uzlíky.30 (viz obr. 21) Jak již bylo zmíněno výše, v této době šlo o značné zjednodušení uniforem a o její pohodlnost, ovšem naprosto se opomenula skutečnost klimatu v Rusku. Slepě se přejímaly prvky ze západní Evropy, kterou se v této době Rusko řídilo a na kterou se odkazovalo. Dále v Rusku vládl Petr III. (pouze několik měsíců vlády v letech 1761 – 1762) a posléze Pavel I. (1796- 1801), za kterých bylo vojenské odívání velmi nepohodlné.

4.3 Ukázky uniforem 18. století Důstojník pěšího pluku: Důstojníka pěšího pluku (viz obr. 22) poznáme podle odznaku na jeho hrudi a podle tříbarevného šátku s třásněmi. Typickým se jeví dlouhý kabát zelené barvy, který má krátké rukávy, které nedosahují k zápěstí. Pod kabátem nosili kratší vestu. Kalhoty byly pod kolena a zapnuty na knoflík. Na nohách nosili punčochy, které díky krátkým kalhotám byly viditelné. Tito důstojníci nosili kravatu, motýlka nebo šátek kolem krku a na hlavě černý klobouk. Mušketýři moskevské posádky: Uniforma mušketýrů z moskevské posádky (viz obr. 23) se skládala z kabátu typicky zelené barvy pro tuto dobu a bílých kalhot. Kabát měl červenou podšívku a červené límce. Manžety, klopy a nárameníky byly na levé straně. Mušketýři nosili černé, vysoké boty ŠARALOVA, I. Ob epoletach polkov rossijskoj armii Ekateriny II, 2009. [online] [cit. 2015-18-2]. Dostupný na: http://www.dazzle.ru 30

30

s dvanácti knoflíky a černé nadkolenky/punčochy a na hlavě klobouk ve tvaru trojúhelníku, v pozlaceným lemem a s bílými střapci na jeho konci. Tašku s náboji a potřebnými věcmi měli zavěšenou do kříže přes obě ramena na širokém bílém popruhu. Námořní kadet: V roce 1715 byla v Petěrburgu otevřena Námořní akademie, která hrála velmi důležitou roli ve výchově a přípravě budoucích námořních důstojníků. Zde se učili navigovat, střílet z děla, ale také kreslit a počítat, což bylo velmi důležité pro tvorbu map. O pár let později bylo do akademie přihlášeno necelých 900 kadetů. Trvání studia bylo 3 roky.31 Námořní kadeti (viz obr. 24) nosili taktéž zelený kabát, u krku uvázaný bílý motýlek, černý trojcípý klobouk se zlatým lemem, červené kalhoty, bílé vysoké ponožky a nízké polobotky. Dělostřelec: Uniforma dělostřelců (viz obr. 25) v druhé polovině 18. století byla červená s černým límcem. Uniformu doplňují červené kalhoty. Dělostřelci nosili černé vysoké boty. Na pásku měli zavěšený meč a taštičky, ve kterých měli věci potřebné k manipulaci s dělem (knoty, zápalky).

4.4 Shrnutí 18. století Vojenské uniformy 18. století připomínají události, jako například Severní válku (Švédsko x Dánsko, Norsko, Rusko). Severní válka probíhala v letech 1700 -1721. Proti sobě stáli zejména švédský král Karel XII. a Petr Veliký. Významná bitva této války byla bitva u Poltavy, která se konala 8. července 1709 a stala se rozhodující bitvou Severní války. Zde ruská vojska s početnou převahou porazila dánská vojska. Pro zobrazení nejcharakterističtějších uniforem byl zapotřebí umělec, který vytvářel alba a kreslil vojáky v uniformách. V 18. století proběhla zásadní změna v odívání vojáků, byly zavedeny uniformy a vojáci tak přestali nosit své běžné oblečení. Uniformy v tomto století nesou zejména zelenou 31

Voennaja forma 18 veka, 2015. [online] [cit. 2015-18-2]. Dostupný na: http://adjudant.ru 31

barvu kabátu a bílou barvu kalhot, můžeme se setkat i s červenou (dělostřelci) nebo hnědou (námořníci). Na konci 18. století velkou reformu ve vojenském odívání přinesla Francie, kde 14. července 1789 vypukla velká francouzská revoluce, která trvala deset let a kdy se na jejím konci ujal moci Napoleon Bonaparte. Tato revoluce přinesla nejenom změnu režimu ve Francii, ale také rozšíření zjednodušení uniformy, které se dostalo i do dalších zemí, včetně Ruska. Uniforma se zjednodušila, byla levnější a lehká, což mělo velký přínos pro vojáky.

32

5

Uniforma 19. století – Rusko

Během 19. století vládli v Rusku Pavel I., Alexandr I., Mikuláš I., Alexandr II., Alexandr III. a Mikuláš II., který vládl na přelomu 19. a 20. století. Ruská vojenská uniforma prošla zásadními změnami v 19. století. Od počátku roku 1812 byla stanovena nová uniforma. V této době v Rusku vládl Alexandr I. (doba vlády 1801 – 1825), za jehož vlády probíhaly války s Napoleonem. V roce 1813 mělo Rusko 12 pěších a jezdeckých pluků. Uniformy byly zhotoveny z nejlepších tkanin. Uniforma se dělila na zimní a letní. Objevily se nové čepice po vzoru Napoleona. Za statečnost a hrdinství se v letech 1812 – 1814 byly udělovány odznaky se stužkami a nápisem „За отличие при поражении и изгнании неприятеля из пределов России 1812 года“ (Za zásluhy v porážce a vyhnání nepřítele z hranic Ruska v roce 1812).32 Vyšší důstojníci nosily uniformy, které připomínaly frak. Od roku 1812 byly zavedeny pevné límce, které silně opíraly hlavu, ale nestihly se přešít všechny uniformy, proto někteří vojáci stále nosili nízké límce. Knoflíky byly pozlacené. Na čepicích vojáci nosili střapce, které visely na pravé straně čepice. Tyto střapce vojákům vadily při pochodu, kdy je bily do obličeje, proto je začali připínat k čepici. Vojáci-jezdci, kteří se pohybovali na koních, měli kalhoty pošité kůží z vnitřní strany. V počátku 19. století bylo v ruské armádě 26 odznaků. Od roku 1817 byla zavedena saka s červenými klopami. Červené byly i příklopky na rukávech, tedy konce rukávů, a manžety. Manžety, klopy a příklopky byly orámovány bílým proužkem. Klopy byly velké přes celý hrudník. Uniforma byla tmavě modrá. Pěchota začala nosit vysoké klobouky podobající se cylindru. Nejstarším plukem byl Preobraženský pluk, který fungoval od roku 1683 a jehož kapitánem byl Petr I. Tento pluk se zúčastnil mnohých bitev, např: Poltava 1709, bitva „под Очаковом и Хотином“ (u Očakova a Chotyně) 1737 – 1739, bitva u Slavkova Škola starinnogo http://www.alveare.ru 32

tanca,

2010.

[online] 33

[cit.

2015-19-2].

Dostupný

na:

(1805) i v rusko-turecké válce 1877 – 1878 a v mnohých dalších. Uniforma pro tento pluk byla z nejlepších materiálů a velice elegantní. Od roku 1844 byly pro vysoké vojenské hodnosti zavedeny vysoké čepice zdobené peřím.33 V 19. století byla uniforma pro vojáky pohodlnější na základě podmínek boje. Upustilo se od světlých částí uniformy, zejména z důvodů snadného zašpinění. Kvůli tomu se začaly používat tmavé uniformy. V druhé polovině 19. století byly zrušeny klobouky, které byly nahrazeny čepicí nebo kapucí, zejména za deště. Voják si přes klobouk nebo jen přes hlavu přetáhl kapuci opatřenou šňůrkami, které sloužily k omotání kolem krku. Kapuce tak lépe držela a při větrném počasí se neodfoukla. Pro důstojníky byly vyráběny letní uniformy v bílé barvě. Sako mělo délku po kolena, kterou však později zkrátili. Zároveň tato uniforma sloužila jako uniforma slavnostní, na kterou se věšely všechny slavnostní stuhy a odznaky. Při slavnostních událostech se nosily i ramenní popruhy, které byly pozlacené. Sako bylo dvouřadové a mělo pozlacené knoflíky. Kalhoty a boty byly černé. Zbraně měl voják zavěšeny okolo pasu. „V roce 1894 měla ruská armáda 35500 generálů a důstojníků a 940413 vojáků.“34

5.1 Napoleonovo ruské tažení Napoleonské války trvaly od roku 1805 až do roku 1815. Kromě Ruska a Anglie byly veškeré evropské země spojenci Francie. Od počátku roku 1812 seskupila Francie svou armádu ve střední Evropě, tzv. la grande armée (franc.). Rusku začalo hrozit velké nebezpečí a to si také uvědomovalo. Hlavními ruskými generály byli: Michail Barclaye de Tolly, Pjotr Bagration a Alexandr Tormasov, kteří měli na starost ochranu západních hranic Ruska. Ovšem ruská armáda byla poloviční oproti napoleonské armádě, která nasčítala půl milionu vojáků. Hlavním generálem ruské armády se stal Michail Kutuzov.35 Dne 25. srpna 1812 proběhla bitva u Borodina nedaleko Moskvy. Napoleon chtěl vniknout do Moskvy, ale bylo mu oznámeno, že v ní nikdo není a že hoří. „Čtyři pětiny ruské Tamtéž Tamtéž 35 ŠVANKMAJER, M. Dějiny Ruska. Praha: Lidové noviny, 1996. ISBN: 80-7106-216-2, s. 223 33 34

34

metropole lehly popelem. Nejsou však důkazy o tom, že by ruské či francouzské velení mělo tehdy v úmyslu Moskvu vypálit. Ani jedné, ani druhé straně to ostatně nemohlo přinést vážnější vojenské výhody.“36 Z Napoleonských válek jsou známa některá jména ruských generálů: P. I. Bagration, A. P. Ermolov, D. P. Neverovskij, N. N. Raevskij.37 Zejména díky Napoleonským válkám se ruská armáda setkala s armádou francouzskou. Zde si mohli povšimnout jistých prvků uniformy. Francouzská armáda měla dále vliv na vývoj vojenského odívání, zejména se jednalo o klobouky i změnu barvy.

5.2 Příklady ruských uniforem – Napoleonské války Granátník: Do skupiny granátníků patří několik dalších specialistů - granátník v opevnění, granátníkstřelec, atd. Barva uniformy granátníků byla většinou tmavě modrá s bílými kalhotami, ať už se jednalo o jakéhokoliv granátníka. (viz obr. 26) Mezi roky 1809 a 1811 se vytvářely nové pluky, které seskupovaly pouze granátníky. Nejdříve bylo pluků šest. „V roce 1813, díky růstu počtu pluků granátníků, jich bylo 13 a v roce 1814 už 19. V roce 1815 jich zbylo pouze 6, ze kterých se vytvořila Mladá garda.“38 (nelegální organizace v období 2. světové války) Na hlavě nosil granátník vysoký klobouk s červenou ozdobou. V batohu měl voják granáty a náboje ke zbrani. Pěchota – střelec: Střelci mívali uniformu tmavě modré barvy, ale objevila se zde i zelená barva, a to na chocholce umístěné na vysokém klobouku na levé straně. (viz obr. 27) Zeměbranci: Zeměbranci jsou vojáci, kteří se setkávají s bojem jako první, dříve než zbytek armády. Jedná se o rozhodující sílu armády. Zeměbranců bylo více než např. granátníků nebo dělostřelců, proto měli obyčejné vojenské oblečení, které se často lišilo mezi jednotlivými Tamtéž, s. 225 Tamtéž, s. 225 38 FUNKEN, F. Enciklopedija vooruženija i voennogo kostjuma Napoleonovskie vojny 1805 – 1815. Tom II. Moskva: Astrel, 2002. ISBN: 5-271-03973-0, s. 12 36 37

35

pluky. „Většinou se nosil kaftan, široký selský kabátec. Nejnápadnějším znakem byl kříž domobrany (podle vzoru maltézského kříže), který se nosil na čepicích se štítkem i na kožešinových čepicích a roku 1813 ho pak napodobila pruská zeměbrana.“ 39 Uniforma měla různé barvy – zelenou, šedou, hnědou. Zeměbranci neměli vysoké čepice, ani výrazně zdobené uniformy.

5.3 Shrnutí 19. století Vojenská uniforma prošla nejzásadnější změnou počátkem 19. století, a to v roce 1812, kdy se změnila její barva ze zelené na tmavě modrou. Začaly se používat vysoké klobouky, často zdobené chocholkou a velké klopy přes celou hruď. I přestože se vojenská uniforma stala pohodlnější, nově zavedené vysoké a pevné límce vojákům pohodlné nebyly. Nejen Rusko nové prvky čerpalo z francouzské vojenské uniformy. V 19. století panovaly Napoleonské války, které zasáhly i tehdejší Rakouské císařství (dnešní Českou republiku) – bitva u Slavkova 1805. Rusko bylo spojencem Rakouského císařství, i přesto Francie bitvu vyhrála. „U Slavkova tvořilo ruskou armádu přibližně 50 000 pěšáků, 14 000 jezdců a 7800 dělostřelců a příslušníků trénu s 318 děly.“40

39

KEUBKE, K. - U. 1000 uniforem. Praha: Svojtka & Co., s. r. o., 2008. ISBN: 978-807352-973-4, s. 136 40 CASTLE, I. Slavkov 1805 - Osud císařství. Praha: Grada publishing a. s., 2007. ISBN: 978-80-247-1895-8, s. 65 36

6

Rusko ve 20. století

6.1 První světová válka – průběh V této kapitole bychom chtěly přiblížit situaci týkající se první světové války, aby bylo lépe pochopitelné, jaké vojenské uniformy byly potřeba. Díky industrializaci se objevila nová technika a zbraně. V návaznosti na to byla změněna i vojenská uniforma. 6.1.1 Situace před válkou V letech 1870 – 1871 proběhla válka mezi Francií a Německem, kde Německo prohrálo území Alsaska a Lotrinska, tudíž Francie očekávala další vojenský konflikt se svým východním sousedem. V roce 1893 bylo uzavřeno vojenské spojenectví mezi Francií a Ruskem. Toto spojenectví velmi znepokojilo německého hraběte Alfreda von Schlieffena. Největším nepřítelem se tak stala Francie, se kterou Německo sousedí. Alfred von Schlieffen chtěl během pár měsíců porazit Francii, dříve než Rusko povolá svou početnou armádu. 6.1.2 Vypuknutí války První světová válka vypukla v roce 1914 ihned po atentátu na následníka rakouskouherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este srbskými radikály v Sarajevu, díky čemu vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Stály proti sobě dvě koalice – mocnosti Dohody (Francie, Rusko a Spojené království) a Dvojspolek (Rakousko-Uhersko a Německo). Z této války se stala světová válka, protože byla vedena mocnostmi Evropy a také proto, že se do války připojily i mimoevropské státy. Senegal se připojil k Francii, Indie se připojila k Spojenému království. Portugalsko se naopak připojilo k Německu. V této době mělo spoustu evropských států kolonie v Africe a Asii, proto se tato válka rozšířila i do ostatních kontinentů.41 6.1.3 Rusko v roce 1914 V roce 1914 vládl v Rusku car Mikuláš II. Jeho říše sahala od dnešního území Polska, přes Kavkaz, až po Sibiř a střední Asii. Mikuláš se snažil o porušťování všech poddaných. WINTER, J., M. První světová válka. Praha: Mladá fronta, 1995. ISBN: 80-204-0520-8, s. 20 41

37

Dle autora Wintera se to však nelíbilo okolnímu světu a velké množství ruských Židů emigrovalo do USA. I přesto některé velmoci, a to především Francie a Spojené království uzavřely s carem spojenectví. V Rusku bylo období industrializace, začala vznikat dělnická třída. Rusko bylo v této době na válku velmi špatně připraveno. 6.1.4 Průběh války V Německu byl proti Francii a Rusku vytvořen Schlieffenův plán. Němci se chtěli přesunout na východ a porazit Rusko, avšak Rusko zaútočilo dříve, než německá vojska předpokládala. Ruská vojska pronikla až na území dnešního Slovenska. V roce 1915 vstoupila do války i Itálie. Ve stejný rok podniklo Německo útok na východní frontu, při kterém bylo Rusko poraženo, a proto Německo mohlo přesunout svá vojska do Francie. V červnu roku 1916 ruský generál Brusilov uspořádal tzv. Brusilovu ofenzivu, která byla velmi agresivní. Ruští vojáci postupovali velmi rychle a navíc už měli kvalitní dělostřeleckou přípravu. I přestože Rakousko mělo více vojáků, ruští vojáci je dokázali porazit s využitím rakouských zákopů, ve kterých se zadržoval hutný kouř, což rakouským vojákům znemožňovalo vidění a dýchání. Rusové obsadili rakouské město Luck, odkud zběhli rakouští vojáci. Ve stejný den byl v Severním moři zabit ministr války lord Kitchener, který měl na starost chod celé války. Ačkoliv byl generály odmítán, lid v něm viděl hlavu celé válečné situace.42 Rakouští vojáci začali před ruskými prchat. Zanechávali po sobě děla, která se pak stala snadnou kořistí pro Rusy. „Brusilov 12. června oznámil, že jeho podřízení při postupu, jehož dosáhli od zahájení ofenzivy 8 dnů předtím, zajali 2992 rakouských důstojníků a kromě toho 190 000 rakouských vojáků, ukořistili 216 děl, 645 kulometů a 196 houfnic. Do zajetí padla celá jedna třetina rakouských sil, které stály proti němu.“43 V roce 1917 Rusko tajně souhlasilo s rozdělením hranic mezi Německem a Francií, a to tak, že Alsasko-Lotrinsko bude dále náležet Francii. Dále bylo zapotřebí určit ruské

GILBERT, M. První světová válka – úplná historie. Praha: BB/art, 2005. ISBN: 807341-563-1, s. 343 - 344 43 Tamtéž, s. 344 42

38

hranice na východě. Tato vyjednávání trvala několik měsíců. Po abdikaci cara v únoru roku 1917 vznikla ruská prozatímní vláda, která vedla i nadále válku a RakouskemUherskem. V říjnu téhož roku proběhla v Rusku další revoluce, tzv. Říjnová revoluce, která vyvolala chaos v zemi a k moci se tak dostali bolševici. V následujícím roce byla v Československu dne 28. října vyhlášena nezávislost a Rakousko-Uhersko zaniklo, ale představitelé stihli ještě podepsat příměří. Dne 11. listopadu 1918 podepsalo příměří i Německo, což datuje oficiální konec války.

6.2 První světová válka – armáda a uniformy 6.2.1 První světová válka – uniformy jezdectví Carské Rusko mělo v období první světové války přibližně 136 000 jezdců. Ovšem pokud se k armádě připočetli i kozáci, odhaduje se, že počet je až desetinásobný. Okolo 3 000 000 kozáků, kteří žili na území Ruska, dostali od státu jistá privilegia, ale museli být ve vojenské službě po dobu 20 let.44 Dělili se na dvanáct vojsk, každé vojsko mělo svého atamana (náčelníka). Donské kozácké vojsko bylo nejpočetnějším. Pod toto kozáctví spadalo 500 000 kozáků. Další kozácká vojska: Kubanskie kozaki, Orenburgskie kozaki, Uralskie kozaki, Sibirskie kozaki, Těrskie kozaki, Amurskie kozaki, Zabajkalskie kozaki, Astrachanskie kozaki a Ussuriskie kozaki. Slavnostní uniformy nebo uniformy vysoce postavených kozáků byly bohatě zdobeny výšivkami kolem zapínání u knoflíků. Uniformy byly převážně tmavě modré nebo červené barvy. Kozáci měli vysoké, chlupaté, černé čepice - neboli beranice. Převládaly zde prvky uniforem z 19. století. (viz obr. 28) Běžné uniformy jezdců měly barvu khaki. Skládaly se z jednořadové bundokošile, kalhot a vysokých černých kozaček. Na hlavě měli jezdci čepici. Jejich typickou zbraní byla šavle a kopí, které vážilo 2,5 kg. Kozáci uměli velmi dobře manipulovat s kopím i s šavlí, i přes jejich délku a váhu na rozdíl od ostatních jezdeckých uskupení. (viz obr. 29)

FUNKEN, F. Enciklopedija vooruženija i voennogo kostjuma. Pervaja mirovaja vojna 1914 – 1918. Pechota, bronetechnika, aviacija. Moskva: Astrel, 2002. ISBN: 5-27103641-3, s. 49 44

39

6.2.2 První světová válka – uniformy pěchoty Ruská pěchota se skládala z 354 pluků plus 16 skupin granátníků a 12 skupin stráže. Stejně jako v ostatních armádách se pěchota dělila podle pluků a jednotlivé pluky se dále dělily podle divizí.45 Vojenská služba začínala v 21. roce věku muže a trvala 3,5 roku. Voják mohl být i v dalších 14,5 letech povolán do boje. Vybavení nosili vojáci na levém boku v tašce. V tašce měli tři páry ponožek, 60 náhradních nábojů, džbánek na vodu a náhradní košili. Slavnostní uniformy se velmi podobaly uniformám z doby Napoleona, zejména vojenská čepice s chocholkou. Od Rusko – japonské války byla zavedena zelená uniforma, která umožňovala lepší krytí vojáků, ale také podléhala moderním trendům ve vojenském odívání. (viz obr. 30) Hodnost vojáků se poznala podle nárameníků a symbolů na nich. Např.: jeden stříbrný křížek byl pro generála, dvě stříbrné hvězdičky pro generála-majora, dva červené pruhy pro plukovníka, jeden červený pruh pro kapitána, řadoví vojáci měli čísla pluků.

6.3 Druhá světová válka – průběh V této kapitole bychom chtěly poukázat na nejvýznamnější události v průběhu druhé světové války, které se týkaly zejména ruské strany. Vybraly jsme stěžejní body, od kterých se nadále válečná situace vyvíjela. Německé programy atakující Rusko sloužily k vývoji vojenských uniforem, jelikož se vojáci poučili z různých bojových situací. Ruská vojenská uniforma se taktéž adaptovala na klimatické podmínky Ruska. Němci byli v tomto směru na klimatické podmínky v Rusku zcela nepřipraveni. Počátek září 1939 je pokládán za začátek druhé světové války, kdy bylo Polsko napadnuto nacistickým Německem. Krátce na to se do války vložily i ostatní státy – Francie, Sovětský svaz a Velká Británie. Zpočátku byla uzavřena smlouva o neútočení mezi Německem a Sovětským svazem. Avšak o dva roky později dne 22. června 1941 v ranních hodinách začalo Německo bombardovat Sovětský svaz.

45

Tamtéž, s. 51 40

6.3.1 Válka v roce 1941 Vpád do SSSR měl krycí název Barbarossa. Nejprve německá vojska začala bombardovat sovětská letiště, celkem jich bylo 66, a zničilo tak velké množství letounů. Nejsilnějšímu leteckému bombardování byla vystavena města: Oděsa, Sevastopol, Rovno, Minsk a Kaunas. Německá vojska napadla i velmi důležitou námořní základnu v Baltském moři. Čtvrt hodiny po odvysílání Hitlerova prohlášení v berlínském rozhlase, kde vyzýval k útokům na Sovětský svaz, „vydal Žukov se Stalinem směrnici, jež opravňovala sovětské vojáky, aby „útočili na nepřítele a ničili jej“ na všech místech, kde překročil hranice. Obráncům však bylo zároveň zakázáno, aby sami vstoupili na německé území.“46 Od této směrnice brzy ustoupili, jelikož by nebylo možné se ubránit. „Do poledne 22. června zničilo německé letectvo na zemi nebo v boji více než 1000 sovětských letadel, což byla celá jedna třetina početního stavu leteckých sil protivníka. Téhož dne vyhlásily Sovětskému svazu válku Rumunsko a Itálie.“47 Den poté se v Moskvě sešla Rada pro evakuaci, kde se dohodlo, že veškeré podniky zbrojního průmyslu, které se nachází na území západního Ruska a Ukrajiny, se přesunou na východ Ruska. Měsíc červen byl však pro Rusy jeden velký nezdar. Nejdříve ztratili dva generály a přišli o významná města. Navíc Sovětskému svazu byla vyhlášena válka Finskem. Žukov společně se Stalinem začali plánovat, jak Rusko ubránit. Sestavili obranné pásmo z šesti měst a linie pokračovala až na východ přes další čtyři města. Dne 27. června Maďarsko vyhlásilo válku Sovětskému svazu, stejně tak učinila o den později i Albánie. Rusko se tedy nacházelo ve válečném stavu s pěti státy, a to s Německem, Rumunskem, Finskem a nově i s Maďarskem a Albánií. Dne 21. července proběhl první nálet na Moskvu. Na podzim téhož roku Němci sestavili operaci Tajfun, což byl krycí název pro útok na Moskvu. Německá vojska se měla sejít před Moskvou a vniknout do ní ze severu i z jihu. Kvůli tomuto obchvatu padly do rukou německých vojsk stovky ruských vojáků.

GILBERT, M. Druhá světová válka - úplná historie. Praha: BB/art, 2006. ISBN: 807341-933-5, s. 243 47 Tamtéž, s. 244 46

41

Němci plánovali krátkou válku, avšak v Moskvě již počátkem listopadu napadl sníh, na který nebyla německá vojska připravena ani vybavena. Většina cest v Rusku neměla zpevněný povrch, tudíž byly zablácené a velmi špatně sjízdné. Jednalo se tak často o neprůchodné cesty. Proto se zde mohly pohybovat pouze tanky. Německé jednotky navíc neměly zimní uniformy, proto vojáci i v zimě nosili uniformy letní. Dle autora Gilberta to byl důvod, proč se německá vojska chovala velmi agresivně a vojáci začali bezhlavě zabíjet i civilisty. Koncem listopadu se kvůli naprostému vyčerpání vojáků útok na Moskvu zastavil. Hitler tento neúspěšný tah na Moskvu odůvodnil překvapivě časnou zimou. Operace Barbarossa i Tajfun dopadly pro Německo neúspěšně. Žukov nachystal kolem celé Moskvy vojska a tanky, které stáhl z velké části Ruska. Chtěl tak zničit zbylá německá vojska, která se po neúspěšném zákroku na Moskvu vracela zpět do Německa. Žukov tímto manévrem zatlačil německá vojska daleko od Moskvy. Tyto boje trvaly až do konce března roku 1942. „Svých vítězství dosáhla za cenu značných lidských obětí: oficiální sovětský odhad hovořil o nenávratné ztrátě 926 244 vojáků a dalších 1 800 000 raněných a nemocných.“48 6.3.2 Válka v letech 1942 - 1943 Po neúspěších v Moskvě, se Hitler rozhodl pro nový plán, jak vniknout do Ruska. Věděl, že pro Rusko je velmi důležitá Kavkazská oblast a město Stalingrad z hlediska zásob ropy. Němci by tak získali ložiska ropy. Chtěli opětovně využít obchvatu této oblasti, jako tomu učinili při útoku na Moskvu. Tento plán pro ofenzivu Stalingradu a Kavkazské oblasti Němci nazývali plán Modrý. Do války se připojily i Spojené státy Americké, které se postavily proti Německu stejně jako Velká Británie. Německu bylo jasné, že z tohoto důvodu musí obsadit přírodní zdroje Ruska a získat tak větší moc. I přesto, že Němcům při tomto útoku pomáhali i rumunští vojáci, nebyli dostatečně silní. Rusko mělo navíc už mnohem silnější techniku a promyšlené plány – operace Saturn, Uran a Mars.

48

Tamtéž, s. 61 42

6.3.3 Útoky Sovětského svazu 1943 - 1945 Jelikož sovětská vojska dosáhla úspěchu ve Stalingradu, situace se obrátila a Sovětský svaz začal útočit. Německá vojska byla následně zatlačena až do Běloruska. Rudá armáda byla čím dál více disciplinovaná. V roce 1944 sovětská vojska osvobodila Ukrajinu. Rudá armáda pokračovala do Rumunska, kde byl svržen proněmecký diktátor Antonesco. Následně na to se spojila Rudá armáda s rumunskou a společně vyhlásili válku Německu. Německu došly veškeré možnosti i zdroje. Rudá armáda měla lepší kvalitnější zbraně. V květnu 1944 se Sovětům podařilo vyhnat německá vojska ze SSSR. „Sovětské síly čítaly 2715 tanků a 1355 samohybných děl (vůči Němcům v přesile 6 : 1), přes 10 500 děl, 2 300 raketometů a více než 11 500 minometů. Největší rozdíl mezi oběma stranami však spočíval v letecké síle: 5 300 sovětských letadel v porovnání s pouhými 839 německými stroji.“49 Vzhledem k tomu, že ruské síly byly mnohonásobně větší, bylo v roce 1945 Německo poraženo. Konečná bitva druhé světové války se nazývá Bitva o Berlín. Sovětská vojska obklíčila Berlín, kde v podzemním bunkru spáchal Adolf Hitler sebevraždu. Počínaje touto událostí bylo postupně osvobozeno i Československo. Druhá světová válka oficiálně skončila dne 8. května 1945.

6.4 Role žen ve druhé světové válce Nelze se nezmínit v této práci alespoň v krátkosti o úloze žen ve válce. Ženy se v Rusku plně zapojily do bojů během druhé světové války. Chtěly se stát rovnoprávné s muži i v takto náročné pozici. Nejenom, že se účastnily přímo bojů, ale také se jich mnoho staralo o děti, které osiřely. Ruské ženy nevykonávaly pouze administrativní činnosti, jak bylo do té doby zvykem, ale účastnily se přímých bojů nebo vykonávaly zdravotnické práce na bojištích. Vzhledem k tomu začaly vznikat i uniformy ženské. Ty z žen, které se během války staraly o sirotky, byly po válce za tuto svoji činnost také oceněny. (viz kapitola Vyznamenání v období SSSR) 49

Tamtéž, s. 94 43

Ze všech zúčastněných států během druhé světové války, padlo nejvíc obětí – žen právě v Rusku. Rusko chtělo zcela odstranit rozdíly mezi pohlavími, proto mělo v bojích tolik žen. Ženy sloužily nejen na poštách, v továrnách, v polních kuchyních a v různých formách domobrany, ale ženy také sloužily v letectví i námořnictví, např. v ovládání protiletadlových děl. Ženy se zúčastnily běžné vojenské služby. Sovětský svaz jako první zavedl plnění stejných vojenských závazků pro muže a ženy. V ostatních státech sloužily ženy ve vojenství pouze v administrativě, zdravotnictví nebo v telekomunikacích. V Sovětském svazu ženy sloužily i v bojích. „V armádě sloužilo 800 000 žen, tři čtvrtiny z nich byly odvedeny. 300 000 z nich působilo v protiletecké obraně, také však působily jako kulometnice, ostřelovači, příslušnice průzkumných jednotek, členky posádek bojových letadel a tanků, stejně jako lékaři v první linii (z nichž ženy tvořily přes 40 procent).“50

6.5 Druhá světová válka – armáda a uniformy Tato kapitola popisuje organizaci branné moci a její dělení. Jako zajímavost je zde zmíněna i vojenská etiketa, kterou se vojáci museli řídit. Dále se budeme podrobněji věnovat popisům jednotlivých uniforem tohoto období. 6.5.1 Organizace branné moci Nejvyšším

orgánem

v oblasti

branné

moci

byl

Státní

výbor

obrany

SSSR

(Государственный комитет обороны СССР). Vrchním velitelem ozbrojených sil byl J. V. Stalin, což znamená, že byl velitelem Rudé armády (Красная армия) i Rudého námořnictva (Красный военно-морский флот). Strategické záměry plánoval, zpracovával a řídil Generální štáb ozbrojených sil (Генеральный штаб). Rudá armáda byla až v roce 1946 přejmenována na Sovětskou armádu. Patřila pod ní: pozemní vojska, vojenské letectvo a vojska protivzdušné obrany státu. Rudé námořnictvo, taktéž v roce 1946 přejmenováno na Sovětské námořnictvo, se skládalo z námořních sil (4 flotily – Severní, Baltské, Černomořské a Tichooceánské), flotily BÉKÉSI, L. Stalinova válka: sovětské uniformy a militárie 1941 – 45. Praha: Dobrovský, 2007. ISBN: 978-80-87124-08-6, s. 30 50

44

říčních bojových plavidel (ruské a evropské veletoky – Volha, Dunaj, Don), vojenského námořního letectva.51 „Etiketa a protokol byly v Rudé armádě a námořnictvu následující: oficiálně si ve službě všichni vojáci vykali a oslovovali se „soudruhu“ (tovaryšč), např. soudruhu vojíne, soudruhu maršále. V praxi však vyšší nižším tykali, nižší vyšším vykali. Protokol styku byl přibližně stejný, jako v pruské armádě – vyššího se museli nižší dovolovat vstoupit, odejít, promluvit. Atd.“52 6.5.2 Druhá světová válka – uniformy pozemního vojska Po revoluci v roce 1917 nebyla ruská vojenská uniforma sjednocena, jelikož probíhala tzv. „bolševizace“. Až po druhé světové válce se vojenské odívání uchýlilo zpět ke stejnokroji a k původnímu hodnostnímu označení. Příslušníci pozemního vojska měli v roce 1939 bundokošili vyrobenou z bavlny. Tato bundokošile měla hnědozelenou barvu, našité náprsní kapsy, rukávy měly manžety a zapínaly se na dva knoflíky. Důstojníci měli manžety navíc doplněny lemem v barvě příslušného vojska. Kalhoty byly taktéž hnědozelené a měly jezdecký střih (volnější v rozkroku). Takové kalhoty už nesloužili pouze pro jezdce na koních. Zimní kabát neboli kaftan, byl tmavě šedý a dvouřadový. Jeho límec se mohl ohrnout, měl široké manžety a náprsní kapsy. Kaftan pro důstojníky byl navíc doplněn kožešinovým límcem pro období tuhých zim. Čepice prošla velkou úpravou ve 20. století. Po jednotlivých bitvách za druhé světové války se tehdejší čepice neosvědčily, byly velmi nepraktické, proto byly nahrazeny. Nová čepice měla hnědozelenou nebo šedou barvu a vepředu připíchnutou velkou rudou pěticípou hvězdu. V letním období se užívala čepice lodičkového střihu a v období zimním tzv. ušanka. Mužstvo mělo tuto čepici vyrobenu z umělé kožešiny, naopak důstojníci z pravé kožešiny.

TOMÁŠ, J. Svět 1940 – 1945 ve stejnokroji. Praha: Naše vojsko, 2011. ISBN: 978-80206-1173-4, s. 272 - 273 52 Tamtéž, s. 273 51

45

Do 30. let 20. století se používala ocelová přilba, napodobenina francouzských přileb. Avšak po druhé světové válce se tato přilba nahradila novou přilbou, která se používala až do rozpadu Sovětského svazu.53 Sovětské vojenské stejnokroje prošly zásadní proměnou v roce 1943, kdy byly bundokošile nahrazeny jednořadovým sakem a opět byly zavedeny zlaté nárameníky. Jednořadová saka měla pět knoflíků, manžety na rukávech a našité kapsy na hrudi. „Pod sako byla nošena košile zelenožluté barvy s kulatým límečkem, podobný střih měla také nová bundokošile (rubaška) s dvěma našitými náprsními kapsami s chlopněmi, která byla využívána jako prvek letního stejnokroje. U mužstva byly košile bez náprsních kapes.“54 Při bojích v zimním období byly navíc zavedeny bílé kombinézy, které umožňovaly lepší krytí vojáků a spojení s okolím. Tyto kombinézy měly navíc kapuci a bílé návleky. „V letech 1943 byly vojenské hodnosti označovány následovně: Poddůstojníci

jeden až čtyři červené trojúhelníčky na úzkých límcových výložkách

Nižší důstojníci

jeden až tři červené čtverečky na úzkých límcových výložkách, jedna až tři úzké zlaté krokve lemované červeně na rukávech

Vyšší důstojníci

jeden až čtyři červené obdélníčky na úzkých límcových výložkách, jedna až tři červené krokve různé šíře lemované zlatem na obou rukávech

Generálové

dvě až pět zlatých pěticípých hvězdiček na širokých límcových výložkách, jedna zlatá hvězda a široká zlatá krokev lemovaná červeně na obou rukávech

Maršál

velká zlatá hvězda s vavřínovými snítkami na širokých límcových výložkách, jedna zlatá hvězda a dvě široké zlaté krokve lemující dvě zlaté vavřínové snítky v červeném poli na obou rukávech“55

MOLLO, A. MCGREGOR, M. Vojenské stejnokroje druhé světové války: stejnokroje příslušníků pozemního vojska. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN: 978-80-206-0957-1, s. 54 - 56 54 Tamtéž, s. 57 55 Tamtéž, s. 58 53

46

Od ledna roku 1943 měli důstojníci pásky ne na límcích, ale na ramenou. Nižší důstojníci nosili jednu až čtyři pěticípé hvězdy stříbrné barvy. Generálové také místo límců svou hodnost ukazovaly na náramenících. Z hodnosti maršálů zmizely vavřínové snítky a zbyla pouze pěticípá hvězda stříbrné barvy. 6.5.3 Druhá světová válka – uniformy námořnictva Válečné námořnictvo po roce 1943 mělo tmavě modré uniformy. Sako bylo jednořadové se stojacím límcem a mělo pět žlutých knoflíků, dvě náprsní kapsy a dvě boční kapsy. Rukávy měly manžety, které se zapínaly dvěma malými žlutými knoflíky. Kalhoty byly dlouhé a tmavě modré jako sako. V létě se nosila bílá saka stejného střihu, které mohlo být doplněno i letními kalhoty bílé barvy a bílými polobotkami. Na začátku druhé světové války se hodnosti námořnictva určovali podle rukávových manžet. Stejně jako u pozemního vojska se počátkem roku 1943 vrátilo označování hodností podle císařské tradice. Označení hodností námořnictva: „Námořníci

červená pěticípá hvězda na rukávové manžetě, od ledna 1943 nárameník se žádným nebo jedním úzkým pruhem červené či žluté barvy

Loďmistři

červená pěticípá hvězda nad jedním až třemi žlutými pruhy na rukávové manžetě, od ledna 1943 nárameník se dvěma či třemi úzkými pruhy nebo jedním širokým pruhem žluté barvy

Mičmani

červená pěticípá hvězda se zlatým lemem nad třemi žlutými pruhy na rukávové manžetě, od ledna 1943 nárameník se dvěma širokými žlutými pruhy ve tvaru T

Nižší důstojníci

zlatá pěticípá hvězda s jedním až třemi úzkými zlatými pruhy na rukávových manžetách, od ledna 1943 navíc zlatý nárameník s jedním modrým příčným pruhem a modrým lemem, na něm jedna až čtyři stříbrné pěticípé hvězdičky

Vyšší důstojníci

zlatá pěticípá hvězda nad jedním širokým a jedním až třemi úzkými zlatými pruhy na rukávových manžetách, od ledna 1943 navíc zlatý 47

nárameník se dvěma modrými příčnými pruhy a modrým lemem, na něm jedna až tři stříbrné pěticípé hvězdičky Admirálové

velká červená pěticípá hvězda se zlatým lemem nad jedním širokým a jedním až čtyřmi úzkými zlatými pruhy na rukávových manžetách, od ledna 1943 navíc zlatý nárameník s modrým lemem, na něm jedna až čtyři velké stříbrné pěticípé hvězdy s černým lemem, pokrývka hlavy byla doplněna zlatou výšivkou a zlatým šňůrovým podbradníkem“56

6.5.4 Druhá světová válka – uniformy letectva Vojenské letectvo spadalo pod pozemní vojska. Letecké vojenské uniformy byly modré barvy. Vojáci v podstatě neměli civilní oblečení, jelikož tyto uniformy nosili jak ve výkonu služby, tak i mimo ni. V zimě k uniformě patřil i dvouřadový kabát pro důstojníky a pro mužstvo jednořadový kabát. Pozemní personál měl hnědozelené uniformy, které byly pro lepší rozlišení opatřeny světle modrým pruhem. V roce 1943 byla zavedena slavnostní uniforma pro generály a maršály. „Hodnostní označení bylo nošeno na límcových výložkách světle modré barvy pro příslušníky letectva či červené barvy pro příslušníky politického a zabezpečovacího personálu.“57 6.5.5 Druhá světová válka – příklady uniforem: pěchota Mezi příklady uniforem pěchoty jsme vybraly poručíka a plukovníka v letní a zimní uniformě, na kterých jsou vidět klasické prvky, jako jsou rudá hvězda, typická bundokošile určená pro lepší pohyb a nově používaná zimní maskovací kombinéza. Poručík (1936 – 1940): Poručíci na počátku druhé světové války měli ocelovou helmu, na které byla velká rudá hvězda. Přilba i uniforma měla khaki barvu. Uniforma se skládala z bundokošile, která MOLLO, A. MCGREGOR, M. Vojenské stejnokroje druhé světové války: stejnokroje příslušníků vojenského letectva, válečného námořnictva a námořní pěchoty. Praha: Naše vojsko, 2007. ISBN: 978-80-206-0892-5, s. 92 57 Tamtéž, s. 94 56

48

měla na prsou kapsy s chlopněmi. Límec měl rudý pruh, na kterém byla umístěna hodnost. K uniformě navíc patřily khaki rukavice. (viz obr. 31) Plukovník – letní uniforma (1940 -1941): Plukovníci (viz obr. 32) v těchto letech nosili zelenou bundokošili s kapsami na hrudi a tmavě modré kalhoty jezdeckého střihu. Čepice měla rudý pruh a na čele pěticípou rudou hvězdu. K uniformě patřily vysoké černé boty. Pěchota - zimní uniforma: Rudá armáda disponovala za druhé světové války i zimní uniformou. Jednalo se o bílou kombinézu nebo dvoudílnou uniformu bílé barvy, kterou se vojáci lépe maskovali v zimním období ve sněhu. Kombinéza disponovala kapucí s vázáním pod krkem, aby lépe držela na hlavě za pohybu nebo při větru. Tyto zimní kombinézy se začaly hojně používat ve finské válce. (viz obr. 33) Plukovník – zimní uniforma (1940 – 1943): Plukovníci v tomto období používali khaki uniformu. Na hlavě nosili ušanku, na které si mohli krytí uší připnout nad hlavu. Kabát byl podšitý kožešinou, kalhoty jezdeckého střihu pro lepší pohyb. Na nohách měli plukovníci válenky. (viz obr. 34) Vojenský lékař: Tuto profesi často vykonávaly ženy – lékařky. Uniforma vojenského lékaře měla dlouhý, dvouřadový, tmavě modrý, vlněný kabát, kozačky a ušanku s rudou hvězdou na čele. (viz obr. 35) 6.5.6 Druhá světová válka – příklady uniforem: kavalérie Jelikož během druhé světová války byla ještě kavalérie jednou z hlavních složek branné moci při obraně země, zařadily jsme sem pro zajímavost některé její zástupce a to konkrétně mladšího a staršího poručíka a poručíka v letní uniformě. Hojně se na těchto uniformách objevují kozácké prvky – červená barva, tunika nebo jezdecké kalhoty.

49

Mladší poručík (1936 – 1940): Uniforma mladšího poručíka je tmavě modré barvy, jedná se o dlouhý široký kabát s velkými červenými rukávy. Kolem pasu má voják pásek, za který si mohl zaháknout zbraně. (viz obr. 36) Poručík – letní uniforma (1936 – 1940): Letní uniformy byly vyráběny z prodyšnějšího materiálu a bílé barvy. K uniformě patří bílá čepice, bílá bundokošile, tmavé jezdecké kalhoty a kozačky. (viz obr. 37) Starší poručík (1940 – 1941): Jedná se o velice zajímavou uniformu, která se skládá z červené tuniky, ušanky, černých jezdeckých kalhot a kozaček. (viz obr. 38) 6.5.7 Druhá světová válka – příklady uniforem: letectvo Další se složek Rudé armády bylo letectvo, kde jsme se věnovaly především příkladům vysoce postavených vojáků. Uniformy byly upraveny speciálně pouze pro leteckou přepravu – letecké čepice a brýle nebo padák. Velitel vojensko-leteckých sil – zimní uniforma (1936 – 1940): Velitel vojensko-leteckých sil měl dlouhý, dvouřadový zimní kabát tmavě modré barvy. Čepice měla drobný kšilt a klapky na uši, které se mohly připnout nad hlavou. Na rukávu byl připnutý znak vojensko-leteckých sil. Spona pásku měla tvar pěticípé hvězdy. (viz obr. 39) Starší poručík (1935 – 1941): Letecká uniforma staršího poručíka byla vyrobená z kůže. Na kožené bundě byl na levém rukávu znak vojensko-leteckých sil. Na hlavě používali letecké čepice a brýle. K uniformě patřily i letecké rukavice a padák, který byl připnutý kolem těla. (viz obr. 40) Generál-major – letní uniforma (1940 -1943): Letní uniforma generál-majora se skládala z bílého jednořadového saka a z bílých kalhot. Čepice a polobotky byly také bílé. Uniformu zdobila světlé modrá barva na čepici a límci. (viz obr. 41) 50

6.5.8 Druhá světová válka – příklady uniforem: vojenské námořnictví Z uniforem vojenského námořnictví jsme se věnovaly jak vysoce postaveným vojákům, tak i vojákům řádovým. Typickou barvou námořnictva byla barva modrá, avšak letní uniforma měla barvu bílou stejně, jako tomu bylo u letní uniformy letectva. Námořník (1935 – 1941): Námořníci Rudé armády měli dvouřadové krátké sako tmavě modré barvy, bílé kalhoty a polobotky. Na hlavě nosili čepice s logem námořnictva. Na levém rukávu saka byl znak vojenského námořnictví. (viz obr. 42) Major - letní uniforma (1935 – 1943): Majorova letní uniforma měla bílou bundokošili, tmavě modré kalhoty, černé boty. Na levém rukávu byla umístěna loga vojenského námořnictví. Čepice měla odnímatelný kšilt. (viz obr. 43) Admirál loďstva (1941 – 1945): K uniformě admirála loďstva patřila čepice s označením námořnictva a malou rudou hvězdou. Uniforma se skládala z tmavě modrých kalhot a dvouřadového saka. (viz obr. 44) Nikolaj Kuzněcov byl admirálem loďstva i po přejmenování Rudé armády na Sovětskou armádu. Člen posádky torpédového člunu (1941 – 1945): Uniforma členů posádky byla vyrobena z koženého dlouhého kabátu, kožené čepice s klapkami na uši a z kožených rukavic. (viz obr. 45)

51

7

Uniforma po 2. světové válce

Předchůdcem Sovětské armády byla Rudá armáda (Рабоче-крестьянская Красная армия = Красная армия), která fungovala v letech 1918 – 1946. Pod označením Sovětská armáda (Советская армия) se rozumí veškeré armádní složky v letech 1946 – 1991. Po druhé světové válce se uniformy značně změnily vzhledem ke zkušenostem z boje. Stále se také vyvíjela vojenská technika a zbraně. „Také už není nezbytně nutné, aby se bojující jednotky navzájem jasně odlišovaly. Podobně probíhal tento vývoj i u četných maskovacích vzorů těchto bojových uniforem, u nichž se nakonec prosadil takzvaný „vzor smíšeného lesa“ (woodland)“58 Celosvětově byla rozšířena jednotná uniforma, kterou tvořilo jednořadové sako. Uniformy se stávaly pohodlnějšími, měly lepší střih a lépe padly postavě vojáka. Barva uniforem většiny států byla zelená, khaki nebo písková. Pouze Velká Británie nebo Švédsko si ponechalo slavnostní uniformy, ostatní státy od slavnostních uniforem ustoupily. Při slavnostních událostech, ceremoniích nebo při strážní službě se uniformy zdobí pouze slavnostními prvky.59 Ihned po skončení druhé světové války vypukla studená válka mezi mocnostmi. Na jedné straně stály Spojené státy Americké a na straně druhé Sovětský svaz. Studená válka probíhala v letech 1946 – 1991.

7.1 Uniforma v letech 1945 - 1957 Ihned po válce bylo potřeba obměnit uniformy. Bylo třeba je vylepšit z hlediska pohodlnosti při jejím nošení. Jako první se změnila uniforma generálů a maršálů. Jejich uniforma byla o odstín tmavší modré barvy než předchozí. S novou uniformou generálové a maršálové vystoupili již v červnu 1945 na Vítězném průvodu. (viz obr. 46) Tato uniforma byla velmi zdobená okolo rukávů a na stojacím límečku. Skládala se z dvouřadového saka, které se zapínalo dvanácti pozlacenými knoflíky. Aby se knoflíky nepletly s odznaky a vyznamenáními vojáků, byl druhý knoflík z vrchu v levé řadě 58

KEUBKE, K. - U. 1000 uniforem, Praha: Svojtka & Co., s. r. o., 2008. ISBN: 978-807352-973-4, s. 272 59 Tamtéž 52

snímatelný. Na všech knoflících byl zobrazen erb SSSR. Čepice měla stejnou barvu jako uniforma. Hodnosti se rozlišovaly podle nášivek na ramenou, stříbrná barva pro nižší pozice, zlatá pro vyšší.60 Vojenská uniforma prošla největší proměnou v letech 1949, 1955 a 1958. V roce 1949 byla na příkaz ministra obrany zavedena nová uniforma pro generály a důstojníky leteckých sil a pro důstojníky tankových sil. Nově se také objevila kravata a denní košile. Uniforma pro generály vojenského letectví se skládala ze slavnostní čepice, denní košile s kravatou, kalhot, slavnostního širokého pásku zlaté barvy, černých bot a bílých rukavic. (viz obr. 47) Čepice všech hodností, zimních i letních nebo slavnostních či denních uniforem měla vždy rudou hvězdu připnutou na čele. Ať už se jednalo o jakýkoliv druh čepice – čepice s kšiltem, ušanka apod. Od roku 1952 bylo zavedeno nové rozlišování pozemních a vzdušných jednotek z hlediska odsloužených let. Jednalo se o zlaté nebo stříbrné pásky, které měly trojúhelníkový tvar. Záviselo i na jeho tloušťce. Pro vojáky sloužící 2 – 4 roky sloužil jeden úzký pásek, pro déle sloužící vojáky pásky přibývaly nebo byly širší. Tyto pásky se připínaly na levý rukáv uniformy. Později bylo zavedeno i označování sekce, do které vojáci spadají. Tyto znaky nosili vojáci připnuty na uniformě. Např. – tanková vojska měla znak malého zlatého tanku, pro medicínské služby byl zaveden odznak zlaté číše se zmijí, pro veterinární služby v barvě stříbrné, pro automobilová vojska byl zaveden odznak s koly a křídly ve zlaté barvě, pro techniky v letectví patřil odznak s motorem, křídly a malou rudou hvězdou uprostřed.61 7.1.1 Příklady uniforem Důstojníci – muži: Uniforma pěších důstojníků Sovětské armády pro muže měla ocelovou barvy, můžeme tedy říci šedomodrou. (viz obr. 48) Na obrázku jsou tři uniformy důstojníků, a to zleva slavnostní uniforma, ke které patřilo sako ocelové barvy, modré kalhoty se širším sedem

CHRENOV, M. et al. Voennaja odežda Vooružennych sil SSSR i Rossii. Moskva: Voennoe izdatel´stvo, 1999. ISBN: 5-203-01758-1, s. 159 61 Tamtéž, s. 177 60

53

a černé kozačky. Uprostřed se nachází zimní uniforma důstojníka, která namísto saka má dlouhý kabát ocelové barvy a zimní čepici. Napravo se nachází denní uniforma důstojníka, která se liší od slavnostní pouze střihem kalhot a botami, které jsou nahrazeny polobotkami. Sako má stejný střih i barvu, je však bez slavnostního pásku. Důstojníci – ženy: Uniforma pěších důstojníků Sovětské armády pro ženy měla více barev, podle toho na jakou událost nebo v jakém ročním období byly uniformy nošeny. (viz obr. 49) Na obrázku se nachází čtyři typy uniforem pro ženy – důstojníky. Zleva se jedná o uniformu slavnostní. Tato uniforma má ocelovou barvu a patří k ní čepice, sako, modrá sukně, bílé rukavičky a polobotky. Druhá uniforma zleva je uniforma zimní, ke které patří dlouhý kabát ocelové barvy a beranice. Třetí uniforma je denní, určená k běžnému nošení. Patří k ní čepice, zelené sako, modrá sukně, kozačky. Poslední uniforma je letní. Sukně u této uniformy zůstává stejná, pouze sako je bílé. Admirál letectví: Admirál letectví měl taktéž denní i slavnostní uniformu. (viz obr. 50) Na obrázku se nachází uniforma slavnostní – nalevo a uniforma denní – napravo. Ke slavnostní uniformě patří bílé sako, bílé kalhoty a bílé polobotky. Denní uniforma je totožná, avšak polobotky a kalhoty jsou černé. K oběma typům uniformy patří černá kravata a čepice.

7.2 Uniforma v letech 1958 - 1968 V této době probíhal velký rozvoj průmyslu a s tím spojený i vývoj nových technologií. Začaly se vyrábět nové tkaniny, zejména nepromokavé a odolné proti rychlému opotřebování. V 60. letech byla zejména pozměněna košile vojáků. Byla vylepšena její kvalita a materiál. V roce 1958 byly pozměněny i frakce vojáků. Označení hodností vojáků pomocí nášivek se dělilo do více podskupin, např. slavnostní, denní nebo bojové označení. Maršálové, generálové a admirálové měli nášivku ze zlaté barvy pro slavnostní účely. Denní nášivky do boje byly zelené. Tyto nášivky byly vyšívané hedvábím.62

62

Tamtéž, s. 203 54

Ve stejném roce byly nově zavedeny hrudní znaky pro technický personál armády. Podklad odznaku byla křídla, na kterých byl štít s klíčem a kladivem. Odznak měl stříbrnou barvu. Také byl zaveden odznak pro ty, kteří dokončili vojenské učiliště Suvorova. Na tomto odznaku byla uvedena zkratka učiliště – СВУ, dále jeho portrét a rudá hvězda, odznak byl pozlacený. V roce 1961 byla na příkaz ministra obrany zavedena nová uniforma pro letní tropické klima, ve kterém probíhala vojenská služba. Uniforma byla odlehčena a navíc k uniformě patřily kraťasy a klobouk. Tato uniforma byla bavlněná. (viz obr. 51) Od roku 1962 začala armáda nabírat vetší množství žen dobrovolnic na pozice voják, seržant, námořník. Uniforma žen se velmi podobala uniformě důstojnic – viz výše. 7.2.1 Příklady uniforem Důstojník námořnictva: Uniforma důstojníků námořnictva se dělila na tři typy, a to na zimní, letní uniformu do boje a letní denní uniformu. (viz obr. 52) Tato uniforma byla celá černé barvy. Veškeré uniformy důstojníků námořnictva měly stejně střižené kalhoty do rovného střihu, které se nosily zasunuté do vysokých černých kozaček, avšak se pouze měnil střih saka. Na obrázku na levé straně se nachází důstojník v letní uniformě do boje, jehož sako je s páskem a na hlavě má černý baret. Uprostřed je zobrazena zimní uniforma, ke které patřil teplý krátký kabát a beranice. Na pravé straně je letní denní uniforma, ke které patří dvouřadové sako a bílá čepice. Nášivka námořnictva byla umístěna na levé paži důstojníka. Seržant námořní pěchoty: Na obrázku se nachází seržant námořní pěchoty ve slavnostní uniformě. (viz obr. 53) Čepice byla bílá a neměla kšilt, košile měla taktéž bílou barvu, nezapínala se na knoflíky a měla velký pruhovaný límec, kalhoty byly černé rovného střihu a k uniformě patřily i kozačky. Na levém rukávu byla nášivka námořní pěchoty, na kterém byla zobrazena stříbrná kotva. Odlehčená uniforma: Jelikož v 60. letech 20. století probíhal výcvik vojáků ve Středozemním moři a v Indickém oceánu, byly zavedeny uniformy pro tropické klima. Byly vyráběny z odlehčeného 55

a prodyšného materiálu světlých barev. (viz obr. 54) Běžná denní uniforma se v těchto klimatických podmínkách neosvědčila, proto v roce 1965 byla zavedena tato odlehčená verze uniformy. Na obrázku se nachází (zleva) důstojník pracující na lodích, důstojník pobřežních vojsk a námořník. Košile všech těchto vojáků byly vyrobeny z bavlny pro lepší savost. Boty byly kožené.

7.3 Uniforma v letech 1969 - 1992 Na přelomu 60. a 70. let 20. století probíhala velká technická revoluce, tudíž se objevovalo mnoho nových přístrojů. To platilo i ve sféře vojenství, kdy se začaly vynalézat nové zbraně. Technická vybavenost proto zažívala revoluci. Zejména se objevovaly raketové zbraně, automatické zbraně, radioaktivní zbraně. V roce 1965 se objevil návrh na změnu uniforem. Pro generály, maršály, důstojníky i pro řadové vojáky měly být zavedeny dva typy uniforem – běžná a slavnostní. Pro zimní uniformu se používaly vatové bundy a pro všechny byly zavedeny zimní rukavice. Taktéž měla být pozměněna čepice. Komise nakonec rozhodla, že uniforma pro generály a maršály zůstane nepozměněna. Tento projekt mělo na starost Ministerstvo obrany SSSR. Na konec bylo vyjednávání o nové uniformě odloženo.63 Na příkaz Ministerstva obrany SSSR bylo zavedeno nové označování hodností vojáků v roce 1969. Dále se také změnily nášivky na rukávech u maršálů a generálů. Maršálové měli na rukávech zlatě vyšité dubové listy a generálové měli zlatě vyšité vavřínové větvičky.64 V 70. letech se navíc poprvé zavádí slavnostní uniforma i pro řádové vojáky. Teplé oblečení (válenky, rukavice, bundy) bylo určeno k výcviku, ale zároveň se běžně nosilo při nízkých teplotách. Speciální oblečení (kombinézy, pracovní oděv, pracovní plášť, přilby nebo holínky) se nosilo pouze při bojovém výcviku vojáků a při výcviku s technikou (v laboratořích, na aerodromech, v docích, ve skladech apod.)

63 64

Tamtéž, s. 224 - 226 Tamtéž, s. 234 56

Uniformy se zásadně nezměnily do roku 1992. Měnilo se pouze označování vojáků pomocí nášivek, které podléhaly jednotlivým vyhláškám Ministerstva obrany SSSR. Umístění odznaků na uniformě bylo striktně dáno podle velikosti jednotlivých odznaků, ale také podle toho, zda se daný odznak připíná na pravou nebo levou stranu hrudi. Přestože již existující uniformy neprocházely tak pokrokovým vývojem, objevily se nové typy uniforem, které podléhaly novým bojovým nebo výcvikovým situacím. Např. byla vyvinuta uniforma s názvem „Afgánka“, která se používala při výcviku vojáků v Afganistánu v roce 1985.

7.3.1 Příklady uniforem Generál: Na obrázku zleva se nachází generál ve slavnostní letní uniformě, na pravé straně ve slavnostní zimní uniformě. (viz obr. 55) U těchto uniforem zůstává stejný slavnostní pásek jako dříve. K letní uniformě patří dvouřadové sako a k zimní uniformě kabát. Důstojník letectví: Uniforma důstojníků letectví byla modré barvy. (viz obr. 56) Kalhoty byly rovného střihu. K letní uniformě patřilo jednořadové sako a k zimní dlouhý kabát. Na límcích obou uniforem byl připnutý znak symbolizující vojenské letectví.

7.4 Uniforma od 90. letech 20. století I po rozpadu SSSR zůstalo stejné dělení vojenských uniforem. Stále se vojenská uniforma dělí na slavnostní, denní a bojovou a také na zimní a letní. Vojenské síly a vojenské uniformy má na starost Ministerstvo obrany Ruské federace společně s prezidentem Ruské federace, který je zároveň hlavním velitelem. Slavnostní uniforma nejvyšších pozic se začala odlišovat pouze barvou košile nebo slavnostními šňůrami. Byla zavedena jediná barva obuvi – černá. Ruská vojenská uniforma stále prochází vývojem i v současnosti, avšak ne tak radikálním nebo častým. Oděv vojáků zůstává takřka neměnný, pouze se vyvíjí nášivky či označení vojáků. Poslední desetiletí uniforma neprošla velkou proměnou.

57

7.5 Shrnutí 20. století Vojenská uniforma prošla nejenom v Rusku značným rozvojem v průběhu 20. století. Nejdříve bylo Rusko zapojeno do první světové války, při které získalo mnoho zkušeností v boji, a proto se uniforma mohla vyvíjet takovým směrem, který by vojákům zjednodušil pohyb. Nejenom, že se postupně vyvíjely zbraně a vojenská technika, ale i oděv. I nižší hodnosti vojáků, kteří především chránili svou vlast, získali uniformu. Dříve vojáci válčili v civilním oblečení, avšak díky uniformám se mohli lépe identifikovat při boji. V roce 1917 proběhla v Rusku velká říjnová revoluce, kdy padlo carství, a k moci se dostali bolševici, kteří uniformu změnili. Zejména byly vytvořeny nové vojenské složky a armáda byla pojmenována Rudou armádou. Po druhé světové válce, díky které uniformy prošly velkou proměnou, se začala mnohem důkladněji řešit otázka označování hodností vojáků. Nášivky na uniformách a odznaky oblastí, kam vojáci spadali, se často měnily. Po zkušenostech z boje byly odstraněny nevhodné a nepraktické prvky z uniforem. Od druhé světové války se navíc do armády vložilo mnoho žen, tudíž byl požadavek na vytvoření vojenské uniformy pro ženy. Rudá armáda se začala nazývat Sovětskou armádou a dále probíhaly změny, ale již ne tak časté. Nově se objevily odlehčené uniformy, které sloužili pro výcvik vojáků v tropických krajích. Po rozpadu SSSR již vojenská uniforma neprochází zásadním převratem.

58

8

Shrnutí a porovnání uniforem

Vojenská uniforma se začala objevovat v 18. století. Do této doby se při válečných konfliktech používalo civilní oblečení. Za předchůdce uniforem lze také považovat kroje, které dříve oblékali válečníci starověkých a antických vojsk. Nejednalo se o uniformu, jakou známe dnes, ale o štíty, přilby, pláště s erby apod. Vojenská uniforma se sice v Evropě objevuje již v 17. století, ale v té době ještě neexistoval pluk, který by byl celý sjednocen typem oblečení. Uniforma začala vznikat z důvodu odlišení jednotlivých vojenských uskupení. Díky rozmachu manufakturní výroby byla reálná jejich výroba. Styl uniformy a její barvu určovali velitelé jednotlivých pluků. „Zpočátku se uniformy, především pro pěchotu, ještě velmi podobaly civilnímu měšťanskému a selskému oblečení. Příznačná pro ně byla ale už tehdy převaha jisté základní barvy, ve Francii a Rakousku například šedé (později bílé, ještě později modré), ve Velké Británii červené, v Rusku zelené, v Braniborsku-Prusku tmavě modré, v Bavorsku světle modré a ve Švédsku modro-žluté. Armády menších zemí se svými uniformami přizpůsobovaly – tehdy stejně jako dnes – silnějším spojencům.“65 V 18. století se mnoho prvků dostalo do Ruska z Pruska, kde král Fridrich Vilém I. stanovil, jak bude vypadat pruská uniforma. V této době si voják musel uniformu kupovat, což bylo pro něj značně nevýhodné. Také se začalo používat jednotlivé označování hodností, či postavení, které se poznávalo podle zdobení uniforem – copánky, šňůrky nebo epolety. Vzhled uniformy se měnil podle toho, kdo v zemi vládl, ale také díky zkušenostem z jednotlivých bojů. Za doby vlády Petra I. byla vojenská uniforma velmi nepraktická. Kalhoty byly upnuté, tudíž vojákovi nedovolily velký pohyb. Uniformy měly spíše estetickou funkci, než aby byly určeny do boje. Díky Petru I. bylo Rusko hojně ovlivněno francouzskou kulturou a začaly se přejímat i prvky vojenského odívání. I na českém území byl patrný tento vliv. Habsburská monarchie měla velmi zdobené a nepohodlné uniformy. První uniformy u nás vznikly až za Marie Terezie, tedy od roku 1751. Kabát byl bílý a velmi zdobený, kalhoty 65

KEUBKE, K. - U. 1000 uniforem, Praha: Svojtka & Co., s. r. o., 2008. ISBN: 978-807352-973-4, s. 8 59

červené. K uniformě patřily vysoké kozačky bílé nebo černé barvy. Na slavnostních uniformách se toto složení barev dochovalo až do roku 1918. Uniformy byly zdobené zlatými výšivkami zejména na saku u knoflíků a knoflíkových dírek. Saka či kabáty uniforem se v této době nezapínaly klasickým knoflíkem, jelikož ještě nebyly známy knoflíkové dírky, za to se na zapínání používaly stuhy nebo šňůrky, případně dřevěné olivky. Čepice měla v 18. století nejčastěji trojúhelníkový tvar a byla černá, avšak existovaly i jiné typy pokrývek hlavy, např. čepice s liščím ohonem, kterou nosili hudebníci dělostřelectva, kteří většinou pocházeli z Čech. Jednotlivé pluky se také lišily i počtem nebo barvou knoflíků na saku, spodním oblečením nebo barvou uniformy. Často se také pluky oblékaly do uniforem, které svou barevnou kombinací připomínaly kroje. V 19. století probíhaly Napoleonské války, které se dotkly jak českého území, tak i ruského. Ještě před těmito válkami se uniformy změnily. Uniforma dostala pohodlnější střih, ale tuto praktickou změnu kazily vysoké a tvrdé límce. Vojenská uniforma se začala dělit na zimní a letní a objevily se vysoké čepice po vzoru Napoleona. V Rusku se začalo upouštět od bílé barvy uniforem, jelikož to bylo velmi nepraktické. Na území Habsburské monarchie však bílá barva přetrvávala. Desátníci a dělostřelci dělostřelectva nosili buď bílé uniformy, nebo světle hnědé. Minulé století bylo protkáno četnými boji v průběhu dvou světových válek. Zejména druhá světová válka zůstala v srdcích mnoha občanů Evropy. Rusko i ostatní státy do dnešního dne oslavují konec druhé světové války. Stejně jako v Rusku je i v České republice státní svátek určený tomuto dni, ale zatímco Češi si užívají volného dne, Rusové skutečně oslavují ve všech velkých městech. Ještě před první světovou válkou probíhal vývoj zbraní, tudíž i vývoj uniforem. Např. byla přejata přilba se špičkou od Pruska, která lépe chránila. Habsburská monarchie měla pro polní vojáky nejčastěji jednořadová saka hnědé barvy. Kalhoty byly podšité kůží. Francouzská

uniforma,

která

dříve

ovlivňovala

ostatní

státy,

zůstala

nadále

v napoleonském duchu – vysoké čepice, barvy a zdobení. Po první světové válce prošly uniformy úpravou. Vojáci byli zkušenější z boje, a tak věděli, co je na uniformě nepraktické, co je třeba změnit. Ve většině evropských zemí 60

se prosadila barva khaki, která umožňovala lepší splynutí s přírodou. Pouze některé státy (Německo, Itálie, Rakousko) upřednostnily šedozelenou barvu uniforem. Vojáci vlastnili jednu uniformu, slavnostní uniformy v této době byly jen v monarchiích. Avšak druhy uniforem přibývaly, stejně jako přibývaly druhy zbraní, tankové jednotky, parašutisté, kteří potřebovali speciální uniformy. V Rusku trval vojenský výcvik 3,5 roku a začínal v 21. roce života muže, v Československu branná povinnost začínala 20. rokem života muže a trvala 1 rok. Bylo možné nastoupit do armády již v 17-ti letech, ale byl zapotřebí souhlas otce. Jakmile vzniklo Československo, byly odstraněny veškeré prvky, které připomínaly monarchii. Odznaky Rakouska-Uherska byly odstraněny a nahrazeny kokardami nebo československými

odznaky. Nová uniforma byla inspirovaná anglickými

a francouzskými uniformami. Avšak „uniforma nošená od roku 1919 neměla dlouhého trvání. Již v roce 1920 padlo rozhodnutí zavést novou uniformu, která by lépe vyhovovala denním potřebám armády a současně by střihem i barvou prezentovala sounáležitost se spojeneckými armádami. Za vzor byla z podnětu prezidenta Masaryka vybrána uniforma US ARMY.“66 Za druhé světové války se objevily nové zimní uniformy, bílé kombinézy do sněhu nebo vatové bundy. Ruská armáda se dělila na pozemní vojska, vzdušné jednotky a námořnictvo. Ruská armáda se jmenovala Rudá armáda a později Sovětská armáda a v této podobě fungovala až do roku 1992. Od tohoto roku, kdy se rozpadl Sovětský svaz, se armáda jmenuje Ozbrojené síly Ruské federace. V Československu se armáda v letech 1918 – 1950 nazývala Československá branná moc, v letech 1950 – 1954 Československá armáda, později až do roku 1990, Československá lidová armáda. Ta byla po revoluci přejmenovaná na Československou armádu, avšak kvůli rozpadu Československa se od roku 1993 armáda nazývá Armáda České republiky, známá pod zkratkou AČR. Stejně jako v Rusku, tak i v České republice je hlavním velitelem armády prezident republiky. Ruská armáda se v současnosti dělí na pozemní, vzdušné a námořní jednotky.

NOLČ, J. Československá armáda za první republiky. Brno: Computer Press, 2007. ISBN: 978-80-251-1774-3, s. 16 66

61

V České republice je pouze dvojí dělení, vzhledem ke své poloze, a to na pozemní a vzdušné jednotky.

62

9

Резюме

В данной бакалаврской работе рассматривается Русская военная форма 20-ого века. Выбор темы обусловлен интересом автора работы к языку, культуре и истории России. Работая над темой о военных формах мы подробнее узнали о влиянии других иностранных государств на военную форму и как это влияние проявилось в культуре и языке. Составной частью данной работы является описание конкретного исторического периода (первая мировая война, великая отечественная война) с целью объяснить ситуацию в России, указать основные источники развития военной формы и под каким влиянием этот процесс происходил. Далее приводится подробное описание военных форм, которые в данное время использовались. В работе указываются ссылки на приложение, где размещено изображение различных военных форм. В начале работы мы подробно описываем награды от самых древних по самые современные. В этой главе можно познакомиться со старинными наградами, с орденами полков, с советскими и российскими наградами. Объясняется тенденции знаков отличия. Работа посвящена военной форме 20-ого века, но следовало сказать и о форме 18 – 19 вв, чтобы показать изменения военной формы. В конце бакалаврской работы находится также обобщение на чешском языке, которое мы посвятили сравнению русской военной формы и форм, которых использовалась на чешкой территории. Следующая часть бакалаврской работы посвящена определению понятия «одежда» и «формы». Существуют не только военные формы, но и полицейские, школьные, политические, спортивные или церковные. В Европе военная форма начала использоваться во второй половине 17-ого века, а в России появилась в начале 18-ого века. Раньше военная форма имела больше функций - защищающую функцию перед неблагоприятной погодой, разграничение полков и функцию эстетическую. Разработка военных форм была под влиянием самых крупных государств (Франция, Великобритания, Пруссия, Россия и Габсбургская монархия). 63

В следующей главе мы подробно анализировали награды военнослужащих. Сначала мы объясняли, почему военные награждались и каким способом. Первоначалось награждение военных было заведено в Греции и Риме. Наука, которая занимается награждении, орденами и медалями называется фалеристика. Мы узнали о первых русских орденах. Первый орден назывался Орден Святого Андрея Первозванного, который начал существовать во время Петра I. Позже возниклы другие ордена: Святой великомученицы Екатерины или Императорский Орден Святого Александра Невского. В 18-ом веке медали были изготовлены из золота, но позже были сделаны из дешевых металлов. Традиционно награждение происходило на Новый год или на Пасху. Самые древние ордена назывались: Орден Святой Анны, Орден Андрея Первозванного, Орден Александра Невского, Орден Владимира. Также полки имели свой особый знак, с помощью которого различались. Самые древние полки назывались например: Преображенский полк или Измайловский полк. Во время СССР награждались люди, которые своими поступками помогли отечеству. Можно было получить медали или ордена. Существовало семь главных орденов и 56 медалей. Самая высшая награда, которую было можно получить, называлась Орден Ленина. Этот орден получали те, которые проявили себя в революционном движении и те, которые защищали социалистическое отечество. Получить эту награду могли только граждане России. Орден Октябрьской Революции получали люди, которые активно помогали революционному движению. Этот

орден

возник

в

ознаменование

50-летия

Великой

Октябрьской

социалистической революции. Каждый орден имел специфические критерии. В этой главе все ордена СССР подробно описанные и у каждого описания можно найти ссылку на приложение, в котором находятся наглядные материалы (фотографии, картинки). Приложение находится в конце бакалврской работы.

64

К этим 7 главным орденaм относилось еще 14 других орденов. Существовало также награждение женщин-матерей после Великой отечественной войны, которые заботились о детях-сиротах. Как мы уже написали, медалей существовало во время СССР 56. Эти медали были разделены на несколько групп и каждая группа имела разное количество медалей. Например существовали медали за трудовые заслуги, группа медалей за заслуги в защите социалистического Отечества или группа за заслуги в решении важнейших народнохозяйственных задач СССР и другие. После расспада Советского союза президент России Влaдимир Путин в 1992 году подписал декрет, где были определены условия награждения. В настоящее время в России используется 10 орденов и 23 медали. Некоторые из этих медалей существовали еще при Советском союзе. Большинство настоящих орденов были утверждены президентом России в 1994 году или в 2002 году. В следующей главе мы описываем начальный период истории употребления военной формы в 18-ом веке, чтобы объяснить начало ее использования. С начала 18-ого века Россия была под влиянием военной формоы Пруссии, потому что король Фридрих I Вильгельм начал использовать военную форму и определил детали формы. Сначала военным нужно было самим покупать себе военную форму. В 18-ом веке появилось также обозначение должностей. Для этого использовали эполеты, галуны, ткани или шнурки. Во время Петра I появились в России разные военные формы. Было необходимо, чтобы военный хорошо выглядел, но форма была очень непрактичной. Во время Екатерины II военная форма была облегченная и имела зеленый цвет. В конце этой главы находятся несколько примеров военной формы, которые мы подробно описали. На этих формах хорошо видны типичные элементы, цвета и эполеты. Приводится описание форм офицера пехоты, гардермарина,мушкетера и канонира. В 19-ом веке русская военная форма проходила важными изменениями, которые подробно описаны в начале главы. Военная форма разделилась на летнюю и зимнюю форму и была создана под влиянием моды Франции, потому что армия Наполеона выигрывала битву за битвой в 1812 – 1814. После Отечественной войны были 65

русские воины награждены орденами за мужество с надписью «За отличие при поражении и изгнании неприятеля из пределов России 1812 года». Военные перестали использовать светлую одежду из-за очень быстрого загрязнения. Поэтому начали использоваться темные цвета в военной форме. Но для офицеров были все еще изготовленны летние формы белого цвета. В этой статье описана битва с Наполеоном, которая произошла под Бородином. В конце главы находится описание военной формы гренадеров, пехоты и ландверы а также указаны ссылки на картинки, на которых можно познакомиться с военной формой 19-ого века, ее типичными элементами. Сюда относится, например, высокая черная шапка, на которой был хохолок. Основная часть нашей бакалаврской работы содержит описание военных форм 20ого века на фоне событий, которые происходили в данный период. Сначала находится описание исторической ситуации, в которой Россия находилась. Военные формы первой мировой войны мы подробно описали военные формы кавалерии и потом военные формы пехоты. В приложении в конце работы можно посмотреть картинки разных военных форм, использованных во время первой мировой войны. После описания формы первой мировой войны мы сосредоточились на период Великой Отечественной войны, которая происходила на территории Росии в 1941 – 1945 годах. Для понимания военной ситуации мы обратились к нескольким различным источникам, из которых мы черпали сведения. До этого времени женщины непосредственно в битвах не участвовали, поэтому нужно было также объяснить роль женщин в Великой Отечественной войне, потому что впервые женщины официально участвовали в сравнениях. Они уже не только работали в администрации, но и принимали участие в битвах. Множество женщин заботилось о детях-сиротах во время войны, эти женщины были награждены орденами. Для женщин служащих в армии или работающих в администрации необходимо было создать военные формы. В русской армии насчитывалось около милиона жещнин. Во второй половине этой бакалаврской работы мы занимались описанием нескольких военных форм, которые мы разделились по отдельным группам армии. 66

В Красную армию входили пехота, морской флот, авиация и кавалерия. Каждую эту категорию мы подробно описали. В конце статьи можно найти несколько примеров описания формы каждой категории. У каждого примера военной формы находится ссылка на приложение, находящееся в конце бакалаврской работы, где есть возможность посмотреть фотографии военных форм. В качестве примера военной формы были выбраны наиболее типичные образцы или абсолютно новые формы, созданные в конкретный период. Последняя глава занимается описанием военных форм в послевоенный период до настоящего времени. Эту эпоху мы разделили на 4 периода согласно критериям норм автора Хренова. Здесь подробно описано, почему изменилась военная форма и каким образом. Также мы привели примеры новых военных форм, которые возникли во время существования СССР во второй половине 20 века. В конце данной работы находится список литературы и проложения. Главная цель работы – создать описание русской военной формы 20-ого века. В работе указывается влияние других государств на развитие военной формы, устанавливаются причины изменений в военных формах под влиянием исторических событий и индыстриализации. Работа представляет интерес для любителей русской военной истории, может быть использована на занятиях по русскому языку и страноведению.

67

10 Závěr Cílem této bakalářské práce byl popis ruské vojenské uniformy 20. století, její význam, použití a proměny. Zaměření na 20. století je především z důvodu, že se jednalo o nejhektičtější období v dějinách světa, co se týká válek, vojenství i prostých lidí, kteří v nich přišly o život. S tímto cílem souviselo i získávání textového a obrazového materiálu, dokladujícího dobu, ve které uniforma vznikala a ve zkratce průběh historie, neboť ta zanechala na vývoji uniforem své stopy. Aby bylo možné se věnovat vojenské uniformě tohoto období, bylo nutné se zaměřit i na její vývoj od počátku vzniku, význam včetně náležitostí, které jsou pro uniformu tak charakteristické, tedy řády, vyznamenání, odznaky či medaile. V této práci jsou popsány a ve stručnosti zmíněny i historické události, které nelze v této souvislosti opomenout a to především ve vztahu ke změnám a vývoji vojenských uniforem právě pod vlivem historických událostí. Bez popisu historického vývoje a souvislostí by nebylo možné doložit a objasnit vliv doby na vývoj uniformy od počátku až po současnost. Počátky uniformy a její označení pochází z francouzského „uniforme“ čili jednotný. Uniforma definuje příslušnost, zařazení či jednotnost. Skládá se z pokrývky hlavy, kabátu či pláštěnky, horní části (sako, bunda), dolní části (kalhoty, sukně), bot, doplňků (rukavice, pásek, znaky hodností a příslušnosti). Uniforma může být nejen vojenská, ale dle vykonávané profese i např. policejní, ošetřovatelská, sportovní, pracovní, vězeňská atp. Vojenská uniforma se začala používat až od 2. poloviny 17. století. Do té doby se vojáci rozlišovali pouze podle různé barvy oděvu. Její vývoj je dán třemi základními rovinami – ochrana před nepříznivými vlivy, estetická rovina a v neposlední řadě specificky vojenská, a to odraz organizační struktury vojska a rozlišení jejích druhů a hodností. Vývoj uniforem od počátku ovlivňovaly nejmocnější státy, kterými byly Velká Británie, Francie, Prusko, Rusko a Habsburská monarchie. Část práce je také věnována oceňování vojáků, které je nedílnou součástí vojenství. Od 18. století se začaly na uniformách používat nárameníky (epolety) na obou ramenou a byly z počátku spojovány pouze s důstojnickou hodností. Kromě nárameníků určujícím hodnosti, začaly být používány i vyznamenání a to především za zásluhy a statečnost.

68

Prvopočátky vyznamenání se datují již do dob antického Řecka a Říma, kdy se na tuniky a stejnokroje připínaly kruhové kovové terče. V Rusku se poprvé setkáváme s oceňováním vojáků v době Kyjevské Rusi (11. – 12. století), kdy byly vojáci odměňováni zlatými nebo stříbrnými hřivnami, což byly také kovové kroužky, podobně jako v antice. Oceňování v Rusku a jeho vývoji je věnována v této práci celá kapitola. Jsou zde uvedeny příklady starších odznaků rozčleněných dle jednotlivých pluků od nejstarších používaných až po novodobé formy včetně způsobů odměňování a vyznamenávání. Konkrétně jsou popsány odznaky, které se začaly více uplatňovat v období SSSR a současného Ruska. I medaile jsou způsobem oceňování a je jich v současné době v Rusku celkem 23 druhů. Jelikož samotný popis jednotlivých oceňování by byl velice strohý, byly použity i obrazové podklady pro jednotlivé příklady oceňování, a to v obrazové příloze této bakalářské práce. V závěru této kapitoly je věnovaná krátká stať i shrnutí spojenému se zmínkou oceňování v České republice, kde v poslední době již počet jejích druhů nepřibývá, kdežto v Rusku je této otázce věnována neustálá pozornost a jejich počet se zvyšuje v návaznosti na různá významná výročí. Tato práce se začíná věnovat uniformám v Rusku podrobněji až od 18. století, jelikož v této době se uniforma oddělila od běžného občanského oblečení. Díky tomu se začali vojáci lépe poznávat v bojích. První uniformy si museli vojáci pořizovat na vlastní náklady, což bylo pro ně velice nevýhodné a drahé. V této době se začaly objevovat i různá zdobení uniforem – prýmky, epolety, šňůrky, copánky. Postupem času, na základě zkušeností z bojů se uniformy zjednodušovaly a výzbroj se zlehčovala. V práci jsou věnovány odstavce významným historickým obdobím této doby, jako je doba Petra Velikého a Kateřiny II. Veliké. V obrazové příloze jsou uvedeny ukázky uniforem typickým pro období 18. století. Zajímavostí této doby byla existence umělců-malířů, kteří vytvářeli alba vojáků v uniformách. Uniformy 18. století se vyznačují zejména zelenou barvou kabátu a bílou barvou kalhot. Občas se objevuje i barva červená nebo hnědá a to podle druhu vojska. Konec 18. století je pod vlivem velké francouzské revoluce, která přinesla velkou reformu ve vzhledu uniforem a tyto trendy se přenesly i do Ruska. Jednalo se o její zjednodušení, zlehčení a o snížení její ceny, což mělo pro vojáky velký přínos. V 19. století jsou ruské uniformy ovlivněny především zkušenostmi z Napoleonských válek, které trvaly od roku 1805 až do roku 1815. Od roku 1812 je v Rusku stanovena nová 69

uniforma, která je vyráběna z nejlepších tkanin, začíná se dělit na letní a zimní a objevují se i nové tvary čepic po vzoru Napoleona. U řadových vojáků se upustilo od světlých částí uniformy a v druhé polovině 19. století byly zrušeny klobouky, které byly nahrazeny čepicí nebo kapucí. Pouze letní uniformy důstojníků si zachovaly bílou barvu. 19. století znamenalo pro vývoj ruské uniformy zlom. Zelená barva uniforem se změnila na barvu převážně tmavě modrou. Uniforma se stala pohodlnější. 20. století bylo stoletím dvou světových válek. Nelze se proto nezmínit o podmínkách, které v té době v Rusku panovaly a ve stručnosti popsat politické postoje Ruska i okolních států. Ty v konečném důsledku vedly ke zmíněným světovým válkám a odrazily se na životech nejen civilistů, ale hlavně vojáků. Rozhodně se nejedná o analýzu průběhu světových válek, nýbrž pouze o přiblížení doby, která se výrazně podepsala na změnách vojenských uniforem a to především na základě získaných zkušeností z bojů. V této době se do války v Rusku zapojily i ve zvýšené míře ženy, které bylo nutné také vybavit uniformami. V kapitole První světová válka, jsou popsány uniformy pro nejpočetnější vojenské skupiny tj. jezdectví a pěchota. Stejně tak z doby druhé světové války je část věnovaná typickým uniformám nejpočetnějších druhů vojsk. Jedná se o uniformy pozemních vojsk, námořnictva, letectva či pěchoty. Ke všem těmto typům uniforem jsou uvedeny ukázky v obrazové příloze a v textové části jsou pak podrobně popsány. Uniformy se po skončení druhé světové války začaly velice značně měnit. První změny nastaly u uniforem vysokých vojenských důstojníků – maršálů a generálů. Tyto uniformy se staly velice zdobnými. Největší proměnu zaznamenala ruská uniforma v letech 1949, 1955 a 1958. Popisu uniforem této doby je věnována obšírná stať, spojená s obrazovou dokumentací v příloze. Závěrem je ve stručnosti nastíněno srovnání uniforem Československa a později České republiky. Tato bakalářská práce vznikla díky nastudování a použití velkého množství odborné literatury, a to nejen české, ale z velké části i ruské. Čtenáři přináší ucelený přehled o vojenských uniformách od jejího vzniku, popisuje vývoj, význam i pravidla jejího používání. Práce dává přehled o změnách uniforem v souvislosti s dobou, ve které byly 70

používány. Nedílnou součástí textu je obrazová příloha, ve kterém jsou jednotlivé vybrané typy uniforem podrobně popisovány. Tato práce je zajímavým svědectvím o životě vojáků napříč historickými událostmi, se kterými je spojen i vznik, vývoj a používání vojenské uniformy, bez které není voják vojákem.

71

11 Seznam literatury a zdrojů – bakalářská práce 11.1 V českém jazyce 11.1.1 Knižní BAKER, L. 2. světová válka na východní frontě. Brno: CPress, 2012. ISBN: 978-80-2640058-5 BÉKÉSI, L. Sovětské uniformy a militárie 1917 – 1991. Praha: DEUS, 2008. ISBN: 97880-87087-23-7 BÉKÉSI, L. Stalinova válka: sovětské uniformy a militárie 1941 – 45. Praha: Dobrovský, 2007. ISBN: 978-80-87124-08-6 CASTLE, I. Slavkov 1805 - Osud císařství. Praha: Grada publishing a. s., 2007. ISBN: 978-80-247-1895-8 FURMÁNEK, J., ŠIMŮNEK, P. Vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky. Praha: Ministerstvo obrany České republiky, 2007. ISBN: 978-80-7278-396-0 GILBERT, M. Druhá světová válka- úplná historie. Praha: BB/art, 2006. ISBN: 80-7341933-5 GILBERT, M. První světová válka – úplná historie. Praha: BB/art, 2005. ISBN: 80-7341563-1 KEUBKE, K. - U. 1000 uniforem. Praha: Svojtka & Co., s. r. o., 2008. ISBN: 978-807352-973-4 KOHN. G. C. Velká encyklopedie válek. Brno: Jota, 1997. ISBN: 80-7217-010-4 KOLÁČNÝ, I. Řády a vyznamenání Habsburské monarchie. Praha: Elka Press, 2006. ISBN: 80-902745-9-5 KOL. AUTORŮ. Vojenské uniformy a výstroj. Praha: Slovart, 1995. ISBN: 80-85871-13-0 KOPECKÝ, L. V. Školní rusko-český slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1968. ISBN: 31-650-57 KUTÍLKOVÁ, D. Vojenské odívání; Od třicetileté války do počátku 20. století. Praha: Lidové noviny, 2008. ISBN: 978-80-7106-934-8 72

MCNAAB, CH. Vojenské uniformy: obrázková encyklopedie. Praha: Fortuna Libri, 2012. ISBN: 978-80-7321-620-7 MOLLO, A. MCGREGOR, M. Vojenské stejnokroje druhé světové války: stejnokroje příslušníků pozemního vojska. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN: 978-80-206-0957-1 MOLLO, A. MCGREGOR, M. Vojenské stejnokroje druhé světové války: stejnokroje příslušníků vojenského letectva, válečného námořnictva a námořní pěchoty. Praha: Naše vojsko, 2007. ISBN: 978-80-206-0892-5 NOLČ, J. Československá armáda za první republiky. Brno: Computer Press, 2007. ISBN: 978-80-251-1774-3 NIGEL, T. Vojáci finsko-sovětské zimní války 1939 – 1940. Ostrava: Montanex, 2006. ISBN: 80-7225-224-0 Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Praha: Paseka, 1996-2003. 18. sv. ISBN: 80-7185-259-7 Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Praha: Paseka, 1996-2003. 26. sv. ISBN: 80-7185-440-9 Rusko-český, česko-ruský praktický slovník. Brno: Lingea, 2011. ISBN: 978-80-87471-128 ŠVANKMAJER, M. Dějiny Ruska. Praha: Lidové noviny, 1996. ISBN: 80-7106-216-2 TOMÁŠ, J. Svět 1940 – 1945 ve stejnokroji. Praha: Naše vojsko, 2011. ISBN: 978-80-2061173-4 TŮMA, P. Druhá světová válka: 1939 – 1945: dobové předměty a uniformy. Praha: Naše vojsko, 2012. ISBN: 978-80-206-1275-5 VOGELTANZ, J., HUS, M., PROCHÁZKA J. Vojáci studené války. Soldiers of the Cold War. Ostrava: Montanex, 2005. ISBN: 80-7225-184-8 WINTER, J., M. První světová válka. Praha: Mladá fronta, 1995. ISBN: 80-204-0520-8

73

11.1.2 Elektronické ŠKOLA TEXTILU, Rozdělení oděvů a jejich základní charakteristika, 2013. [online] [Cit. 2013-3-11]. Dostupný na: http://www.skolatextilu.cz

11.2 Cizojazyčné zdroje 11.2.1 Knižní ARCHROMEEV, S. Voennyj enciklopedičeskij slovar. Moskva: Boennoe izdatelstvo. 1986. ČERNUŠKIN, A. Enciklopedija vooruženija i voennogo kostjuma. Russkaja armija XVIII – načala XIX veka. Moskva: Astrel, 2004. 5-271-07911-2 ČERNUŠKIN, A. Enciklopedija vooruženija i voennogo kostjuma. Russkaja armija XIX – načala XX veka. Moskva: Astrel, 2004. ISBN: 5-271-09369-7 FUNKEN, F. Enciklopedija vooruženija i voennogo kostjuma Napoelonovskie vojny 18051815. Tom I. Moskva: Astrel, 2002. ISBN: 5-271-03851-3 FUNKEN, F. Enciklopedija vooruženija i voennogo kostjuma Napoleonovskie vojny 1805 – 1815. Tom II. Moskva: Astrel, 2002. ISBN: 5-271-03973-0 FUNKEN, F. Enciklopedija vooruženija i voennogo kostjuma. Pervaja mirovaja vojna 1914 – 1918. Kavalerija, artillerija, inženery, voenno-morskoj flot. Moskva: Astrel, 2002. ISBN: 5-271-04370-3 FUNKEN, F. Enciklopedija vooruženija i voennogo kostjuma. Pervaja mirovaja vojna 1914 – 1918. Pechota, bronetechnika, aviacija. Moskva: Astrel, 2002. ISBN: 5-27103641-3 FUNKEN, F. Enciklopedija vooruženija i voennogo kostjuma. Vtoraja mirovaja vojna 1939 – 1945. 1933 – 1941: Francija, Germanija, SSSR, Avstrija, Čechoslovakija, Polša, Belgija. Moskva: Astrel, 2002. ISBN: 5-17-007729-7 FUNKEN, F. Enciklopedija vooruženija i voennogo kostjuma. Vtoraja mirovaja vojna 1939 – 1945. 1933 – 1941: Velikobritania, Germanija, Francija, Italia, Finlandija, Norvegija, Chorvatija, Slovakija, Bogemija i Moravija, Russkie legiony. Moskva: Astrel, 2002. ISBN: 5-271-04371-1 74

GUSEV, I. Nagrady, ordena i medali Rossii, SSSR, mira. Moskva: AST, 2000. ISBN: 9785-17-080777-2 CHRENOV, M. et al. Voennaja odežda Vooružennych sil SSSR i Rossii. Moskva: Voennoe izdatel´stvo, 1999. ISBN: 5-203-01758-1 KUZNECOV, A. Ordena i medali Rossii. Moskva: Izdatel´stvo Moskovskogo universiteta MGU, 1985.

11.2.2 Elektronické EVGRAFOV, A. Orden sovremennoj Rossii, 2013. [online] [cit. 2014-18-3]. Dostupný na: http://dipkurier.narod.ru Ordena i medali Rossii, 2006 – 2015. [online] [cit. 2015-01-03]. Dostupný na: http://www.rusorden.ru/ ŠARALOVA, I. Ob epoletach polkov rossijskoj armii Ekateriny II, 2009. [online] [cit. 2015-18-2]. Dostupný na: http://www.dazzle.ru Škola starinnogo tanca, http://www.alveare.ru

2010.

[online]

[cit.

2015-19-2].

Dostupný

na:

VETROV, I. Polkovye nagrudnye znaki, 2012. [online] [cit. 2012-15-11]. Dostupný na: http://xn--b1adccaencl0bewna2a.xn--p1ai/ Voennaja forma XVIII veka, 2015. [online] [cit. 2014-11-1]. Dostupný na: http://maskball.ru Voennaja forma 18 veka, 2015. [online] [cit. 2015-18-2]. Dostupný na: http://adjudant.ru Voennye

nagrady

Rossii,

2010.

[online]

http://sesii.net/militarysciene

75

[cit.

2013-15-11].

Dostupný

na:

12 Příloha Obr. 1 – Hřivna67

Obr. 2 – První ruský odznak68

Istoričeskja biblioteka, 2014. [online] [cit. 2014-15-11]. Dostupný na: http://historylib.org 68 VETROV, I. Polkovye nagrudnye znaki, 2012. [online] [cit. 2012-15-11]. Dostupný na: http://xn--b1adccaencl0bewna2a.xn--p1ai/ 67

76

Obr. 3 – Odznak z roku 1911 (Preobraženský pluk)69

Obr. 4 – Poručík s odznakem z roku 191170

69

Nagrudnye znaki gvardejskich pechotnych polkov Rossijskoj imperii, 2011. [online] [cit. 2014-15-11]. Dostupný na: http://historymania.info 70 Tamtéž 77

Obr. 5 – Izmajlovský pluk71

Obr. 6 – Odznak Lenina72

Otečestvennaja vojna 1812 goda, 2012. [online] [cit. 2014-15-11]. Dostupný na: http://www.1812.rsl.ru 72 Ordena i medali Rossii, 2006 – 2015. [online] [cit. 2015-01-03]. Dostupný na: http://www.rusorden.ru 71

78

Obr. 7 – Odznak Říjnové revoluce73

Obr. 8 – Odznak Přátelství národů74

73 74

Tamtéž Tamtéž 79

Obr. 9 – Odznak Rudého praporu75

Obr. 10 – Odznak Úcty76

75 76

Tamtéž Tamtéž 80

Obr. 11 – Odznak Práce77

Obr. 12 – Odznak „Za osobní statečnost“78

77 78

Tamtéž Tamtéž 81

Obr. 13 – Portrét L. I. Brežněva79

Obr. 14 – Odznak za mořské zásluhy80

Leonid Brežnev, 2015. [online] [cit. 2015-01-03]. Dostupný na: http://leonidbrezhnev.narod.ru 80 Nagrjady Rossii, 2015. [online] [cit. 2015-28-02]. Dostupný na: http://ordenrf.ru 79

82

Obr. 15 – Odznak za vojenské zásluhy81

Obr. 16 – Odznak Žukova82

81 82

Tamtéž Tamtéž 83

Obr. 17 – Odznak Úcty83

Obr. 18 – Uniformy ruské armády konce 18. století (doba Petra I.)84

Ordena i medali Rossii, 2006 – 2015. [online] [cit. 2015-01-03]. Dostupný na: http://www.rusorden.ru 84 Voennaja forma XVIII veka, 2014. [online] [cit. 2014-11-1]. Dostupný na: http://maskball.ru/ 83

84

Obr. 19 – Uniformy ruské armády konce 18. století (doba Kateřiny II.)85

Obr. 20 – Sako vojáka z vojska Kateřiny II.86

Voennaja forma, 2014. [online] [cit. 2014-11-1]. Dostupný na: http://vpopokolenie.ru/ ŠARALOVA, I. Ob epoletach polkov rossijskoj armii Ekateriny II, 2009. [online] [cit. 2015-18-2]. Dostupný na: http://www.dazzle.ru 85 86

85

Obr. 21 – Epoleta zdobená provázky87

Obr. 22 – Důstojník pěšího pluku 18. století88

87 88

Tamtéž Voennaja forma 18 veka, 2015. [online] [cit. 2015-18-2]. Dostupný na: http://adjudant.ru 86

Obr. 23 – Mušketýři moskevské posádky89

Obr. 24 – Námořní kadeti90

89 90

Tamtéž Tamtéž 87

Obr. 25 – Dělostřelec91

Obr. 26 – Granátník92

Tamtéž Kak odevalsja soldat polka pešich grenaderov napoleonovskoj gvardii, 2015. [online] [cit. 2015-26-2]. Dostupný na: http://relax.ru/ 91

92

88

Obr. 27 – Pěchota - střelec93

Napoleonovskie vojny, 2015. [online] [cit. 2015-26-2]. Dostupný na: http://nacekomie.ru/ 93

89

Obr. 28 - První světová válka – uniformy jezdectví, slavnostní uniforma94

FUNKEN, F. Enciklopedija vooruženija i voennogo kostjuma. Pervaja mirovaja vojna 1914 – 1918. Kavalerija, artillerija, inženery, voenno-morskoj flot. Moskva: Astrel, 2002. ISBN: 5-271-04370-3, s. 48 94

90

Obr. 29 - První světová válka – uniformy jezdectví, běžná uniforma95

95

Tamtéž, s. 50 91

Obr. 30 – První světová válka – slavnostní uniformy pěchoty96

FUNKEN, F. Enciklopedija vooruženija i voennogo kostjuma. Pervaja mirovaja vojna 1914 – 1918. Pechota, bronetechnika, aviacija. Moskva: Astrel, 2002. ISBN: 5-27103641-3, s. 52 96

92

Obr. 31 – Poručík 1936 - 194097

Obr. 32 – Plukovníci 1940 -194198

Pechota, artillerija, drugie vojska i služby Krasnoj Armii, 2004. [online] [cit. 2015-282]. Dostupný na: http://rkka.ru/uniform 98 Tamtéž 97

93

Obr. 33 – Zimní kombinéza99

Obr. 34 - Plukovník – zimní uniforma (1940 – 1943)100

99

Tamtéž Tamtéž

100

94

Obr. 35 – Vojenský lékař – žena101

Obr. 36 - Mladší poručík (1936 – 1940)102

101 102

Tamtéž Tamtéž 95

Obr. 37 - Poručík – letní uniforma (1936 – 1940)103

Obr. 38 - Starší poručík (1940 – 1941)104

103 104

Tamtéž Tamtéž 96

Obr. 39 - Velitel vojensko-leteckých sil – zimní uniforma (1936 – 1940)105

Obr. 40 - Starší poručík (1935 – 1941)106

105 106

Tamtéž Tamtéž 97

Obr. 41 - Generálmajor – letní uniforma (1940 -1943)107

Obr. 42 - Námořník (1935 – 1941)108

107 108

Tamtéž Tamtéž 98

Obr. 43 - Major - letní uniforma (1935 – 1943)109

Obr. 44 – Admirál loďstva (1941 – 1945)110

109 110

Tamtéž Tamtéž 99

Obr. 45 - Člen posádky torpédového člunu (1941 – 1945)111

Obr. 46 – Uniforma generálů po 2. sv. v.112

Tamtéž CHRENOV, M. et al. Voennaja odežda Vooružennych sil SSSR i Rossii. Moskva: Voennoe izdatel´stvo, 1999. ISBN: 5-203-01758-1, s. 159 111 112

100

Obr. 47 – slavnostní uniforma generálů 1949113

Obr. 48 - Důstojníci - muži114

113 114

Tamtéž, s. 162 Tamtéž, s. 184 101

Obr. 49 - Důstojníci – ženy115

Obr. 50 – Admirál letectví116

115 116

Tamtéž, s. 186 Tamtéž, s. 187 102

Obr. 51 – Letní uniforma – tropické klima117

Obr. 52 – Důstojník námořnictva118

117 118

Tamtéž, s. 210 Tamtéž, s. 214 103

Obr. 53 – Seržant námořní pěchoty119

Obr. 54 – Odlehčená uniforma120

119 120

Tamtéž, s. 215 Tamtéž, s. 217 104

Obr. 55 - Generál121

Obr. 56 – Důstojník letectví122

121 122

Tamtéž, s. 234 Tamtéž, s. 241 105

13 Seznam literatury a zdrojů - příloha 13.1 Cizojazyčné zdroje 13.1.1 Knižní FUNKEN, F. Enciklopedija vooruženija i voennogo kostjuma. Pervaja mirovaja vojna 1914 – 1918. Kavalerija, artillerija, inženery, voenno-morskoj flot. Moskva: Astrel, 2002. ISBN: 5-271-04370-3 FUNKEN, F. Enciklopedija vooruženija i voennogo kostjuma. Pervaja mirovaja vojna 1914 – 1918. Pechota, bronetechnika, aviacija. Moskva: Astrel, 2002. ISBN: 5-27103641-3 CHRENOV, M. et al. Voennaja odežda Vooružennych sil SSSR i Rossii. Moskva: Voennoe izdatel´stvo, 1999. ISBN: 5-203-01758-1 13.1.2 Elektronické Istoričeskja biblioteka, 2014. [online] [cit. 2014-15-11]. Dostupný na: http://historylib.org Kak odevalsja soldat polka pešich grenaderov napoleonovskoj gvardii, 2015. [online] [cit. 2015-26-2]. Dostupný na: http://relax.ru/ Leonid Brežnev, 2015. [online] [cit. 2015-01-03]. Dostupný na: http://leonidbrezhnev.narod.ru/ Ordena i medali Rossii, 2006 – 2015. [online] [cit. 2015-01-03]. Dostupný na: http://www.rusorden.ru/ Otečestvennaja vojna 1812 goda, 2012. [online] [cit. 2014-15-11]. Dostupný na: http://www.1812.rsl.ru/materials/artefacts/710/?timezone_id=127 Nagrjady Rossii, 2015. [online] [cit. 2015-28-02]. Dostupný na: http://ordenrf.ru/ Nagrudnye znaki gvardejskich pechotnych polkov Rossijskoj imperii, 2011. [online] [cit. 2014-15-11]. Dostupný na: http://historymania.info/view_post.php?id=136 Napoleonovskie vojny, 2015. [online] [cit. 2015-26-2]. Dostupný na: http://nacekomie.ru/ Pechota, artillerija, drugie vojska i služby Krasnoj Armii, 2004. [online] [cit. 2015-28-2]. Dostupný na: http://rkka.ru/uniform 106

ŠARALOVA, I. Ob epoletach polkov rossijskoj armii Ekateriny II, 2009. [online] [cit. 2015-18-2]. Dostupný na: http://www.dazzle.ru VETROV, I. Polkovye nagrudnye znaki, 2012. [online] [cit. 2012-15-11]. Dostupný na: http://xn--b1adccaencl0bewna2a.xn--p1ai/ Voennaja forma, 2014. [online] [cit. 2014-11-1]. Dostupný na: http://vpopokolenie.ru/ Voennaja forma XVIII veka, 2014. [online] [cit. 2014-11-1]. Dostupný na: http://maskball.ru/ Voennaja forma 18 veka, 2015. [online] [cit. 2015-18-2]. Dostupný na: http://adjudant.ru

107