MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA OBČANSKÉ VÝCHOVY
Vánoce a lidové zvyky na Slovácku včera a dnes
Bakalářská práce
Brno 2006
Vedoucí diplomové práce:
Vypracoval:
PhDr. Radovan Rybář, Ph.D.
Radek Chmelař
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a použil jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne 1. 8. 2006 ....................... podpis
1
PODĚKOVÁNÍ Děkuji PhDr. Radovanu Rybářovi, Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce.
2
Obsah 1. Úvod
4
2. K literatuře
6
3. Advent
7
3. 1. Advent na Slovácku včera
7
3. 2. Advent na Slovácku dnes
8
4. Svátky během adventu
12
4. 1. Svátek sv. Ondřeje
13
4. 2. Svátek sv. Barbory
13
4. 3. Svátek sv. Mikuláše
14
4. 4. Svátek sv. Lucie
18
4. 5. Štědrý den
20
4. 5. 1. Štědrý den dnes
24
5. Vánoční svátky
26
5. 1. Boží hod vánoční
26
5. 2. Svátek sv. Štěpána
27
5. 3. Svátek sv. Silvestra
29
5. 4. Nový rok (svátek Obřezání Páně)
29
5. 5. Svátek Tří králů
30
6. Závěr
32
7. Poznámky
33
8. Literatura
35
3
1. Úvod Vánoce patří spolu s Velikonocemi k nejznámějším křesťanským svátkům. Jejich tradice se odvíjí od samotného zrodu křesťanství a svůj prapůvod mají již dokonce v pohanských dobách antického Řecka a Říma. K hlubšímu rozboru jsem si vybral Vánoce, protože nám jsou podle mého názoru daleko bližší. Narození Ježíška (Spasitele) lze chápat jako narození dítěte a takto ho je možné vysvětlit i malým dětem. Vánoce je možné chápat i z pohledu ateisty, a to jako konec roku, spojený s oslavami, ale i zamyšlením nad rokem uplynulým a konstatováním, že jsme bohužel zase o rok starší. Naproti tomu Velikonoce mají sice prosté pojmenování v lidové tradici, jsou označovány jako svátky jara, spojené s tradiční „pomlázkou,“ ale už přece jen daleko víc vyžadují znalost Bible a z tohoto pohledu jsou pro menší děti daleko méně srozumitelné a pro dospělé, pokud nejsou věřící, pak zcela ztrácejí svůj význam. Očekávání, oslavy a vítání příchodu malého Ježíška na svět se po celém křesťanském světě do značné míry liší. V dnešním dosti sekularizovaném světě pomalu mizí tradice a zvyky, které provázely od počátku adventu až po skončení vánočního cyklu přípravy a prožívání nejkrásnějších svátků v roce. Prakticky každý si na vánočních svátcích našel to svoje. Stromeček, cukroví, trhy, koledy, nebo jenom tu atmosféru klidného potemnělého večera s padajícími vločkami sněhu. Dnes však v mnoha oblastech dochází k vymírání tradic. Častokrát je to zdůvodňováno technickým pokrokem a také rostoucí urbanizací, které způsobují odliv mnoha lidí do velkých měst, kde tradice a zvyky nepodléhají takovému konzervatizmu jako na vesnici. Pocházím z výrazného národopisného regionu, ze Slovácka. Přestože nepatřím k nábožensky zaměřeným lidem, mám rád Slovácko a jeho kulturu, která je do značné míry ovlivněná učením katolické církve. I když se krajina a lidé neúprosně mění, zůstává na Slovácku tradice a folklór pevnou součástí života. Cílem mé práce bylo poukázat na prožívání vánočních svátků na Slovácku, spojeném s okénkem do historie ( nejvýraznějším obdobím je přelom 19. a 20. století), obohaceném o literární ukázky z děl autorů, kteří věnovali Vánocům na Slovácku prostor, jako byli Jan Herben ve svých Moravských obrázcích, nebo představitelé slováckého humoru
4
František Zýbal a Zdeněk Galuška. Následuje porovnání s dneškem, doplněné o kulturní program během Vánoc roku 2005. Vedle Vánoc jsou pro Slovácko typické ,,košty“ vína či moravského národního lékuslivovice a také hody, které se odehrávají na podzim téměř v každé vesnici a skýtají možnost shlédnout krásné a rozmanité kroje, které se vesnici od vesnice liší, nebo si poslechnout slováckou dechovku, kterou má také téměř každá vesnice. Slovácko tak nabízí možnost prakticky celoročního kulturního vyžití, jak po stránce folklórní. tak i svou krásnou přírodou. Nezbývá tedy, než pozvat zájemce do tohoto malebného a třebaže rozlohou malého, svou pohostinností a lidovým uměním bohatého kraje. I znalec slováckého humoru František Zýbal jednu ze svých knih nazval Kde réva zraje a kde se zpívá. Slovácko takovým krajem bezesporu je.
5
2. K literatuře Literatury k Vánocům je nepřeberné množství, a proto jsem si i díky tomu zvolil regionální zaměření na Slovácko. Přesto z použité literatury jsou některé, které se ke Slovácku přímo nevztahují, ale obecně (myšleno celorepublikově) pojednávají o Vánocích. Je to kniha Václava Frolce nazvaná Vánoce v české kultuře, která pojednává jak o ideových východiscích Vánoc, tak o tématice Vánoc v české národní literatuře, hudbě a výtvarném umění. Druhým zdrojem k problematice Vánoc po teoretické rovině je Malá encyklopedie Vánoc od Valburgy Vavřinové, která věnuje pozornost i méně známým svátkům, předkřesťanské historii Vánoc, nebo např. Vánocům v zahraničí. V knize Milana Salajky Kalendář, osobní jména a křesťanské svátky lze nalézt původ jmen, jejich význam a také medailon světce, nositele daného jména. Podobného obsahu je i Vondruškův Církevní rok a lidové obyčeje. Mezi další prameny, z kterých jsem čerpal, patří již zmiňované knihy slováckého humoru, Zýbalova Kde réva zraje a kde se zpívá, Galuškovo Slovácko sa nesúdí , nebo Herbenovy Moravské obrázky, či Bartošův Moravský lid. Kniha Jiřího Pajera Ten vánoční čas byla pro tuto práci přínosná po stránce hudební, protože pojednává o moravských koledách. V odborné knihovně Slováckého muzea v Uherském Hradišti jsem pak čerpal z článků místních národopisných časopisů a sborníků, jako jsou např. dodnes vycházející Malovaný kraj, nebo v minulém století vyšlý sborník Český lid, ve kterých je možné nalézt články o slováckých tradicích a zvycích, lidové pranostiky a říkanky. Dalšími potenciálními zdroji jsou Slovácké noviny, Dobrý den, Slovácko, nebo např. Zpravodaj města Uherské Hradiště. Analýzou daných knih a časopisů jsem se snažil o co nejpřesnější výtah poznatků k dané problematice a jejich následné syntéze a aplikaci na stanovený region.
6
3. Advent Samotným vánočním svátkům předchází čtyřtýdenní doba duchovních příprav na příchod, samo latinské slovo adventus znamená příchod, Kristova narození První adventní neděle může připadnout na období mezi 27. listopadem až 3. prosincem. Jak píše V. Vavřinová v Malé encyklopedii Vánoc, ,,křesťanské chápání času se odvíjí od Kristova narození, k ostatním událostem došlo buď ante nebo post Christum natum (před nebo po Kristově narození).“ 1) Začátek adventu je tedy začátkem nového církevního roku, který tedy nezačíná 1. ledna, ale právě první adventní nedělí. Během tohoto zhruba měsíčního období slaví křesťané několik svátků. Mezi nejvýznamnější patří svátek svatého Ondřeje, slavený 30. listopadu, přestože může v některých letech adventnímu období předcházet. K dalším významným dnům patří svátek svaté Barbory (4. prosinec), den svatého Mikuláše (6. prosinec), den svaté Lucie (13. prosinec) a také Štědrý den (24. prosinec). Samotné Vánoce tak začínají až 25. prosince na Boží hod vánoční.
3.1. Advent na Slovácku včera
Adventní doba byla spojena s půstem, kdy jako hlavní postní dny byly označeny pondělí, středa a pátek a obzvláště byl důraz kladen na Štědrý den. Konávaly se ranní mše, které začínaly v 6 hodin, tzv. roráty, ,,mše k Panně Marii, které se sloužily ještě za tmy jako záslibná slavná mše ke cti a chvále Bohorodičky.“ 2) Jak vypadalo adventní období z počátku minulého století, nám přibližuje L. Tarcalová v článku Náboženský život rodin ve vánočním období: ,,Náboženský život byl založen na hluboké víře a dodržování norem daných Desaterem. Většina lidí tak skutečně žila. Děti se vychovávaly k větší vzájemné úctě, rodičům i starším lidem se vykalo, vděčnost a časté poděkování bylo běžné. Neděle a zasvěcené svátky lidé světili, nekonaly se žádné větší práce. Domácnosti se řídily církevním kalendářem a díky zděděným zkušenostem a praktikám také hospodářským rokem. V adventu se denně celá rodina společně modlívala. Nekonávaly se žádné taneční zábavy, svatby, muži méně kouřili a nebo vůbec, fajku ukládali za trám v jizbě. I děti si musely odpustit nějaký ten mls.“ 3) Chalupy byly často zasněžené až k oknům, na polích hluboké závěje, příroda ponořená do zimního spánku. Dříví na zimu bylo dávno nachystáno, a tak se veškeré pracovní
7
činnosti odehrávaly v teple světnice. ,,Ožívají vzpomínky na staré přástky, které trvaly od adventu až do začátku jara, draní peří, tato „babská práca,“ při které však nemohla chybět ani děvčata a povedení mládenci. A těch vyprávění, která se zrodila v hlavách našich stařenek!“ 4) Pozorováním přírodních jevů se snažili hospodáři odvozovat a předvídat budoucí úrodu. Tak se zrodily nové, či dále předávaly staré pranostiky a pořekadla, jako např. tyto: „Jak se větve prohýbají pod sněhem, tak se budou prohýbati pod ovocem. Jak vysoko sněhu do vánoc, tak vysoká sena. Když skoré závěje, skoré ječmeny.“ 5) Odehrávaly se také zabijačky, někde už bylo vypáleno, a tak se často scházela celá rodina k tradiční události. Zabijačka začínala již brzy ráno, a proto šly na ranní roráty většinou jen děti, aby se tam pomodlily i za rodiče, kteří zatím doma připravovali vše potřebné. Práce bylo hodně a trvala až do pozdního odpoledne. Navečer pak děti roznášely příbuzným a sousedům výslužku. Přesto se respektovaly stanovené postní dny a bujaré veselí bylo přece jen kroceno. Jak taková pravá slovácká zabijačka může neslavně skončit, nám ukazuje Zdeněk Galuška v podání jeho hlavního a nezapomenutelného hrdiny, stařečka Pagáča. „Tož vyhrnút rukávy a idem na to! Stařeček vlézli do krmíka, aby prasacko otočili hlavú ke dvércám, kde už čekali strýc Tatar s pantokem. Enomže stařeček mínili a prasa změnilo. Dyž tá noša sádla uhlédla, že sa jí kdosi dere do izby, kdo tam předtým nikdá nebýl a smrděl sliovicú a tabákem jak rasúj pytel, najednú sa otočila a smýk tým svojím dvúmetrákovým pozadím na jednu stranu! A smýk hnedkaj zaséj na druhú – a vzala přitem „náščevníka“ sebú. Bylo čut ranu, jak dyž v lomu trhajú kameň a celý krmík sa zatřásl a zapraščál v základoch. Stařeček vyletěli z krmíka jak zlý duch z Maryje Terézije. Enomže jak letěli, tož vzali hlavú horní trámec nad dvércama a dopadli na zem jak měch erteplí. Dyž sa postavili na nohy, najprv zrevidovali čelo, na kerém ím narústlo neco, co tam předtým neměli: guča jak žufan...“ 6)
3. 2. Advent na Slovácku dnes
Z dob minulých nám dodnes zůstala zachována tradice zabijaček, v posledních letech zaznamenalo oživení tradice rorátů, které se stávají poměrně oblíbenými. Ještě za tmy se vydávají rodiny s dětmi na cestu ke kostelu, kterou si osvětlují lucernou. Odhlédneme-li od předsudků vůči víře a církevním dogmatům, je to pro malé děti jistě pěkný a velmi silný zážitek. 8
Zapalují se postupně všechny svíčky na adventním věnci, každou neděli jedna. Děti také dostávají oblíbený adventní kalendář s 24 okénky. V každém z nich je čokoláda a děti tak mohou kontrolovat kolik dnů zbývá do Štědrého večera. Koná se také mnoho kulturních akcí, které se převážně pojí k svátku svatého Mikuláše (6. prosince) – ty uvádím u tohoto svátku. Ostatní akce nemají pevnou vazbu k svátkům, ale slouží ke zpestření a vůbec získání té pravé vánoční atmosféry. Vybírám kulturní akce, které se uskutečnily v bezprostředním okolí Uherského Hradiště, nebo proběhly na místech s obzvláště silnou tradicí a zvyky.. Z kulturního programu Dobrý den, Slovácko na období 28. 11. – 24. 12. 2005 (z čísel 48-51 2005):
STRÁŽNICE Radujme se, veselme se... - předvánoční pořad a vánoční úprava interiérů, ukázky štědrovečerní tabule, ukázky a prodej rukodělných výrobků, možnost vlastní výroby figurálního kynutého pečiva a zdobení perníčků, obchůzky Lucek, mikulášské, koledníků a tříkrálové, tradiční jídla, zabíjačkové speciality, ochutnávka vín (so - 14.30 pěvecký sbor Fčeličky ze Strážnice, ne - 15.00 soubor Omladina z Vacenovic) Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy, so 3. a ne 4. 12., 11.00 - 16.00
UHERSKÝ BROD Vánoční koncert Hradišťanu s Jiřím Pavlicou Dům kultury, st 7. 12. v 19.30
VESELÍ NAD MORAVOU Mikulášské trhy - prodej vánočního, lidového a ostatního zboží kulturní dům a prostranství před ním, čt 8. a pá 9. 12., 8.00 - 18.00 Setkání pod vánočním stromem žáci ZUŠ se svými vyučujícími a hosty školní hřiště,
KUNOVICE Adventní zastavení - prodej a ukázky výroby figurek ze šustí, paličkovaných obrázků, perníků, aranžmá ze sušených květin, vizovické pečivo, dílničky pro děti apod. Srdečně zve KCM. farní domeček, ne 11. 12. od 14.30
9
UHERSKÉ HRADIŠTĚ Vánoční koncert dechové hudby Stříbrňanka Klub kultury, čt 15. 12. v 19.00
KUNOVICE Perníčky a slaměné ozdoby - předvádění tradiční výroby a prodej: Irena Blahová perníky, Miroslava Zatloukalová - sláma Památkový domek, pá 16. 12., 10.00 -16.00 Vánoční zpívání dětí z folklorních souborů z Kunovic, Mužský sbor z Kunovic a Sbor tetiček, dechový sextet pod vánočním stromem před radnicí, ne 18. 12. v 17.00
VESELÍ NAD MORAVOU 2. zámecký vánoční jarmark zámek Veselí nad Moravou SOBOTA 17. PROSINCE 9.00 průvod kolem zámku a okolí 9.30 zahájení výstřelem z děla a představení účinkujících 10.00 Draví ptáci v akci - ukázky lovu a letu 11.00 Virtus Vincit - vesnické tance ze 14. století 11.30 Kvas, soubor písní a tanců z Javorníka 13.00 krátké dějství o zdatných rytířích trochu jinak 13.30 noční dravci, volný let a lov 14.30 Fajn z Kunovic, moderní tance představuje Barbora Majíčková 15.00 souboje šermířů ze 14. století 16.00 plivání ohně a točení ohnivými POI
NEDĚLE 18. PROSINCE 9.00 průvod kolem zámku, vyhlášení programu 9.30 lov lišky, orli v akci 10.30 ukázky tanců honosných a dvorských 11.00 Memento mori - střelecké představení s děly a puškami 13.00 velkolepé představení lovících dravců 13.45 rekonstrukce bitvy na hradě 14.30 Svatý Pluk - vánoční koncert 16.00 kejklířská show
10
MODRÁ Slavnost zimního slunovratu - (od 9.00) vánoční jarmark, ukázky lidových řemesel, (17.00) adventní koncert v kostelíku sv. Jana Křtitele archeoskanzen, st 21. 12. od 9.00
TUPESY Vánoční zpívání - vystoupí Mužský pěvecký sbor Tupešané, Dětský pěvecký sbor z Tupes - Čutora a děti z MŠ v Tupesích, všichni s repertoárem vánočních koled. Připraveno svařené víno, drobné dárky a pro zájemce Betlémské světlo, které přinesou místní skauti. dvůr Muzea Tupeské keramiky, pá 23. 12. v 16.00
Toto je přehled jen těch nejznámějších a největších kulturních akcí během adventu. Mimo to se konají ještě desítky vánočních koncertů dětí ze ZUŠ, výstavy betlémů či obrazů s vánoční tématikou, dětské dílny, rozsvěcení vánočních stromů na náměstích, pochůzky po vesnici ap.
11
4. Svátky během adventu Adventu, jako počátku nového církevního roku předchází 2 poměrně významné svátky. Je jím 11. listopadu svátek svatého Martina, v mnoha zemích považovaný za začátek zimy. Právě mezi tímto dnem a počátkem adventu se konaly lidové veselice, dokonce se tomuto období říkalo malý karneval. Svátek je odvozován od svatého Martina z Tours, který ač se nestal mučedníkem, patří k nejoblíbenějším svatým. K jeho příběhu blíže V. Vavřinová: „K jeho proslulosti přispělo i rozhodné vystoupení proti rozsudkům smrti za čarodějnictví. Plášť, o nějž se Martin podle legendárního vyprávění kdysi rozdělil se žebrákem, byl uctíván jako francká říšská relikvie.“ 7) Ve starší církevní tradici byl tento den brán jako poslední den k všeobecnému veselí a následující neděle po sv. Martinu pak již spadala do čtyřicetidenního přípravného předvánočního období. Protože toto jméno bylo mezi lidmi značně frekventované, konaly se často velké rodinné oslavy, v některých vesnicích pak probíhaly ještě „svatomartinské“ hody. Pojmem se stala tzv. martinská husa, v posledních letech, inspirováni po vzoru francouzského beaujalais, prodávají moravští vinaři první letošní mladé víno pod značkou Svatomartinské. Druhým svátkem, který předchází dnešnímu čtyřtýdennímu adventnímu období, je svátek svaté Kateřiny dne 25. listopadu. O tomto svátku se mohli děvečky a čeledínové vyvázat ze služby, nebo uzavřít novou. Na počest světice se konaly poslední lidové zábavy, při kterých měly sólo vdané paní i svobodná děvčata. K významným adventním svátkům patří tyto:
30. listopad - sv. Ondřej 4. prosinec- sv. Barbora 6. prosinec- sv. Mikuláš 13. prosinec- sv. Lucie 24. prosinec- Štědrý den (jako tzv.
vigilie- předvečer slavnosti)
12
4. 1. Svátek svatého Ondřeje
Svátek byl slaven 30. listopadu a noci svatého Ondřeje byla v lidové tradici připisována čarovná moc. „Soudí se, že věštění na sv. Ondřeje souvisí s kultem pohanských démonů, ochranou před zlem a mocí nastupující zimy.“ 8) Svatý Ondřej byl také považován za patrona nevěst, a proto se této noci hlavně mladá děvčata snažila pomocí rozličných kouzel a věšteb zjistit, zda se v příštím roce vdají, či kdo se stane jejich partnerem. Oblíbenou byla např. tato magická věštba: „Čtyřmi hrnečky se přiklopila trocha hlíny, kus chleba, hřeben a prsten tak, aby ten, kdo chce znát svůj osud, nevěděl, kde se která věc nachází. Jeden odklopil – pokud pod ní byla hlína, měl do roka zemřít, hřeben znamenal nemoc, chléb majetek a prsten svatbu.“ 9) Pověr a zvyků spojených s tímto dnem však bylo daleko více a často je prováděli i mládenci. „Třáslo se stromem, který měl naznačit, kdo bude nastávajícím partnerem. O půlnoci před sv. Ondřejem se klepalo na kurník. Pokud se ozval jako prvý kohout, měla se do roka vdát, pokud slepice, zůstala svobodná. O půlnoci bylo také možno spatřit obraz nastávajícího na hladině vody ve studni či díži, v zrcadle nebo dokonce v komíně.“ 10)
4. 2. Svátek svaté Barbory
Svátek připadá na 4. prosince a mezi lidem byl velmi oblíben. Svatou Barboru si totiž za svou patronku vybralo hned několik cechů: „Je považována za patronku horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kloboučníků, kuchařů, řezníků, dělostřelců, hasičů, ochránkyní proti ohni, bouřce, horečce a moru.“ 11) Dnes si asi v souvislosti s tímto svátkem vybavíme zvyk řezání tzv. Barborčiných větviček. V mnohém však tento den připomínal o dva dny následující mikulášskou obchůzku. Barborky chodily v menších skupinách, po třech až šesti. „V předvečer svátku chodívaly po venkovských domech ,,Barborky“ – ženy a děvčata zahalené do bílých prostěradel či šatů se závojem nebo rouškou přes obličej. Převládala bílá barva, symbolizující panenskou čistotu. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi, jimiž podělily děti, ve druhé měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem. Zazpívaly píseň o svaté Barboře, společně se pomodlily s rodinou a pokračovaly k sousedům.“ 12)
13
Oba tyto svátky na Slovácku neměly příliš pevné kořeny, jako je tomu právě naopak u svátku svaté Lucie. Při práci s regionálními zdroji jsem se blíže o zvycích spojených s oslavou těchto světců na Slovácku nedozvěděl prakticky nic. Jediným všeobecně známým zvykem tak zůstává tradice ,,barborek,“ třešňových větviček (někdy také zlatého deště), které sloužily nejen k ozdobě, ale i k věštění. „Někdy děvčata pojmenovala každou větvičku jménem některého chlapce a věřila, že si vezmou toho, jehož jméno ponese ta, která první rozkvete. Jindy se počítalo, kolikátý den po sv. Barboře větvička rozkvete, aby se určil nejšťastnější měsíc příštího roku (rozkvetla-li 5. den, nejlepší měl být květen).“ 13)
4. 3. Svátek svatého Mikuláše
Vedle Štědrého dne snad nejznámější a také dodnes nejvíce slavený svátek připadá na 6. prosince. Snad každý z nás zná legendu, podle níž sv. Mikuláš (Mikuláš z Myry) zachránil 3 dcery dlužníka, kterým hrozilo, že skončí v nevěstinci. Snad právě dar, kterým tyto dívky zachránil, se stal symbolem obdarovávání, dnes především dětí v předvečer světcova svátku. Všichni si vybavíme Mikuláše v červeném plášti, s vysokou čepicí, bílými vousy a velkou berlou, v doprovodu s čertem a andělem, jako symboly pekla a nebe. Za básničku či písničku hodné děti podaroval a o ty zlobivé se pak přimlouval u čerta. Tak asi obecně vypadal a vypadá dodnes mikulášský obřad, jen s tím rozdílem, že ubývá oněch trojic, obcházejících domy, kde je za okny netrpělivě vyhlíží malé děti. Stále více se tento zvyk stává uzavřeným do prostoru školek a škol, v některých městech se pak sdružuje do prostoru kolem městského vánočního stromu, a proto je dnes často velmi obtížné, dokonce i na vesnici, vůbec tuto trojici spatřit. V minulosti byl svátek svatého Mikuláše daleko strašidelnějším, jak nám ukazuje např. F. Bartoš: „Sv. Mikuláš slavíval se hlučně a okázale v městech i na dědinách. Večer dům od domu chodil sv. Mikuláš za biskupa přistrojený v bílé dlouhé košili, v ornátě, s dlouhým lněným vousem, pod mitrou z papíru malovaného a pozlaceného, s berlou v ruce. Anděl v bíle oblečený ponášel mu v košíku dárky (jablka, ořechy, sušené ovoce, perník) pro hodné děti a prut na děti neposlušné, cinkaje zvonkem. Mimo to provázela jej Smrť s kosou, v bíle oblečená a několik čertů s řetězem a kladivem. Svatá hrůza obešla tu děti. K vyzvání Mikulášovu padnuvše na kolena, modlily se Otčenáš a jiné modlitby. Dlouho ještě potom pamatovaly na bílou smrť s kosou a hrozné čerty s řetězy 14
a s vyplazenými jezyky z červeného sukna. Než i chasa dospělá modliti se musila, sice zakusila chladné lázně v nedaleké bařině, kam ji čerti bez milosrdenství hodili. Do rána sv. Mikuláš naložil dětem za okny doma i u kmotrův a jiných příbuzných.“ 14) Že takový Mikuláš nemusí být jen obdarovávajícím, nám ukazuje ve veselé příhodě ze Slovácka lidový vypravěč a spisovatel Z. Galuška. „Mikuláš – Jura býl v maměnčinéj košuli, podvázáný obříslem, ornát z cukrpapíru a na hlavě vysokú čepicu z dvúkilovéj kabele – na zadku s firmú Moric Grynšpón, obchod smíš. zbožím. v ruce coby berlu měl tyčku z hrabí, na konci uvázaný kosák omotaný fajnovým papírem a na hubě glejem přilepený cancor kúdele. Čért – Ignác, měl na sobě stařečkúj obrátěný kožuch podvázaný hamovníkem, hubu načérněnú viksem a v ruce zvonek, kerý ukradl súsedovéj stračeně z krku. Aby to měl jaksapatří, tož sa za ním tahl aj pekelný smrad. Ledvá došli do izby ke Ždarákom, děcka břéskali jak opíce a škrrrk pod lavy a za truhlu. Ešče Mikuláš neřekl ani ,,Pochválen buď...“ , strýc Ždarák začali nosem větřit a obúch ,,svatých“ velice rychlo a ze sakrama vyhodili z izby. Dyž sa ím to stalo ešče ve třech chalupách, zrodíl sa v Mikulášovéj hlavě čertovský nápad. Při vyhazování u Ždaráků si všíml, že v síni na polici leží pěkný polt špeku. Vrátili sa, opatrno jak kuny sa protahli dvorkem a čert dělál ,, zeď “. Dvérca slabunko vrzly a posvátná ruka strkala za ornát tři kila slaniny. Ale nepodařilo sa. Strýc učuli jakýsi šustot, otevřeli dveře z izby a světlo z lampy padlo na náščevu. Zaskřípali zubama a láp Mikuláša za ornát. Jak s ním začali casnovat, vypadl z něho špek! A včíl už Ždarák věděli, co ím došél naložit. Jak dyž ich džógne – pác nebeščana po mitře, kóp ho do ornátu, hnedkaj překotíl policu aj z hrnkama. Dyž čért uviděl, jak mu řežú kolegu, tož honem doletěl na pomoc. Ale strýc byli v tú chvílu jak drak. Vytrhli Mikulášovi berlu a zrúbali obúch tak, že takú nadílku od Mikuláša ešče nikdo v životě nedostál.“ 15) Dnes se tradice hromadných mikulášských obchůzek pomalu vytrácí, většinou se jedná o výhradně rodinnou událost. Jak už jsem zmínil, je mikulášská návštěva spojena s besídkami dětí mateřských a prvního stupně základní školy. V posledních letech je pokus o navrácení tohoto zvyku spojen s různými kulturními akcemi pro děti, povětšinou na náměstí či návsi.
15
V okolí Uherského Hradiště se v předvečer svátku sv. Mikuláše konají pro děti tyto akce (výčet kulturních akcí vztahujících se k svátku sv. Mikuláše je ze slováckého týdeníku Dobrý den, Slovácko, číslo 48-49 z roku 2005, seřazeno abecedně) :
BUCHLOVICE neděle 4. prosince Veliký mikulášský jarmak - předvádění řemesel: košíkářství, panenky ze šustí, točení keramiky, vosková batika, výrobky z korálků, tkaní, zdobení perníčků Kulturní program na buchlovickém náměstí: 13.30 Fanfáry, zahájení Mikulášského jarmaku, patnáctiminutovka DH Buchlovjané, 14.00 Folklorní studio Buchlovice - starší taneční skupina, 14.30 Folklorní studio Buchlovice - mladší taneční skupina + Mužský sbor, 15.00 Děcka z Buchlovic (základní škola), 15.30 MŠ Buchlovice, 16.00 Pentla z Boršic, 16.30 Pentlička z Boršic, Klebetnice z Hluku, 17.00 Muzikanti, hrajte! (volné hraní cimbálových muzik stánkařům a návštěvníkům), 17.30 Rej čertů a andělů, příprava na mikulášský průvod, 18.30 příchod mikulášské družiny na náměstí, 19.00 Od adventu k Vánocům (koledy do rozcházení v podání DH Buchlovjané) Doplňkový program: Projížďky po Buchlovicích na koňských povozech
BOJKOVICE středa 30. listopadu 8.00 - 13.00 Mikulášské předvádění - výroba figurek ze šustí, slaměných ozdob, zdobení perníků, adventní věnce (velká zasedací místnost městského úřadu)
BZENEC pátek 2. prosince Mikulášská nadílka s loutkovým představením (velký zasedací sál radnice)
HLUK pátek 9. prosince 20.00 Mikulášská večer s cimbálovou muzikou Babica, ženským sborem Klebetnice, hluckým tanečním kroužkem, mužským sborem z Hluku a s každým vystoupením přichystáno překvapení (tvrz)
MODRÁ pondělí 5. prosince Tradiční mikulášská obchůzka po dědině, organizuje skaut Modrá
16
OSTROŽSKÁ NOVÁ VES pátek 2. prosince 16.00 Mikulášskou nadílku dětí za účasti rodičů dětí (jídelna základní školy)
STARÉ MĚSTO pondělí 5. prosince 15.00 Mikulášská obchůzka převlečených tanečníků souboru Dolina úterý 6. prosince 15.30 Mikuláš s Večerníčkem - na stanovištích se setkáte s krtečkem, makovou panenkou a dalšími večerníčkovými postavičkami, za snažení odměna od Mikuláše. (rodinné centrum Čtyřlístek)
UHERSKÉ HRADIŠTĚ Mikulášský rej - soutěže, jízda drožkou taženou koňmi a na závěr rozsvícení vánočního stromu Masarykovo náměstí, po 5. 12. v 15.00 Mikulášský podvečer se Svatým Plukem, vstup volný pasáž Slunce, po 5. 12. od 17.00 Vánoční jarmark - v jednom ze stánků ručně vyrobené práce žáků jednotlivých škol, výtěžek bude věnován Nadaci Děti kultura - sport, která ho daruje sociálnímu ústavu Na Bělince Masarykovo náměstí, po 12. až pá 16. 12. Předvánoční tvoření - dárečky a vánoční výzdoba CEV Žabka, út 13. 12., 16.00 - 18.00 Ježíškova dílna - děti si mohou vyrobit dárečky pod stromeček pro své blízké Reduta, ne 18. 12., 9.00 - 16.00, po 19. 12., 8.30 - 17.00
UHERSKÝ BROD pátek 2. prosince 15.00 Mikulášský karneval - zábavný program s Šašou Viktorem, Mikulášovou družinou, baletem ZUŠ, mažoretkami, soutěžemi a diskotékou (Dům kultury) úterý 6. prosince 16.00 Tradiční mikulášské rejdění s malou troškou cvičení, diskotékou a mikulášskou nadílkou, přezůvky s sebou, rodiče jsou zváni na malou besedu o činnosti Sokola. Dárky budou přijímány od 15.30 v malém sále. (sokolovna Tropic)
VESELÍ NAD MORAVOU pátek 2. prosince 10.00 Mikuláš pro nejmenší - pro maminky na mateřské a jejich děti pečení perníčků, výroba čertů a Mikulášů, zpíváme o zimě (Školička - mateřské centrum DDM) neděle 4. prosince 15.00 Mikulášské řádění - soutěže, hry, bohatý program, sraz všech úřadujících Mikulášů, čertů a andělů v kulturním domě
17
4. 4. Svátek svaté Lucie
V minulosti byl tento svátek, připadající na 13. prosince snad ještě oblíbenější, než tomu bylo u svátku svatého Mikuláše. Svatá Lucie je jednou z mála historicky doložitelných prvních svatých. Její život byl spjat se sicilskými Syrakusami, kde se ve 3. století narodila. Pocházela ze zámožné křesťanské rodiny, přesto byla přislíbena pohanskému mladíkovi. Když se její nápadník dozvěděl, že celé své věno rozdala mezi chudé, udal ji jako křesťanku úřadům. V této době, kdy vládl císař Dioklecián, známý svým tvrdým postupem vůči křesťanům, se udání a nařčení z křesťanství rovnalo jisté smrti, což se také v případě budoucí světice stalo. K jejímu svátku se váže známé pořekadlo ,,Svatá Lucie, noci upije, ale dne nepřidá.“ Zrod tohoto pořekadla je spojen s reformou kalendáře. „Jméno Lucie znamená ,,plná světla“. Podle lidového rčení prý o svém svátku ,,svatá Lucie noci upije“. Zimní den se však začíná prodlužovat až zimní rovnodenností. Mezi starším juliánským a skutečným slunečním kalendářem vznikla během několika staletí časová nesrovnalost, kterou měl vyrovnat nově zavedený gregoriánský kalendář. Tak se mohlo stát, že ve středověku ( ve 14. a 15. století) připadl svátek sv. Lucie na zimní slunovrat. po přijetí gregoriánské reformy v 16. století lidová moudrost přestala platit a pořekadlo se rozrostlo o dovětek: Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.“ 16) Svatá Lucie byla patronkou švadlen a kočích, přisuzovala se jí také ochranná moc před čarodějnicemi. Pro tento den platil pro ženy přísný zákaz předení. Co musela žena. která o jejím svátku neuposlechla a předla vykonat, nám líčí pověst ze Starého Hrozenkova: „Kdysi zde žila lakotná hospodyně, která na sv. Lucii předla. Tu zaburácel vítr a komínem do světnice spadl koš prázdných vřeten. Selka se ulekla, ale zachovala chladnou hlavu. na každé vřeteno natočila symbolicky trochu přediva, jen aby ho jednou obtočila. Za chvíli měla koš plný. Zaburácelo podruhé a tu se v místnosti objevila svatá Lucie, podívala se na koš a chladně konstatovala, že si hospodyně dokázala poradit. Potom uchopila koš a zmizela komínem.“ 17) Podobně jako na svátek svaté Barbory, chodily v tento den ženy a dívky, ale někdy také chlapci, přestrojeni za postavy, lidově nazývané Lucy. Oproti často veselým Barborkám, Mikuláši s rozverným čertem, vypadala postava Luce daleko strašidelněji. „Luca byla oblečená do bílé plachty, na záda si dávala nůši, aby měla hrb, obličej si buď zakryla a nebo zabílila moukou. Velké zuby měla vyřezané z dýně nebo řepy či 18
brambor. V ruce držela srp nebo kosu. Když vešla do domu, mlčela nebo syčela a každému hrozila.“ 18) Od svátku svaté Lucie až do Štědrého dne si také ženy denně zapisovaly počasí a podle toho pak odhadovaly, jaký bude každý měsíc v příštím roce. Tento zvyk upadl i díky technickému pokroku v zapomnění, jedinou s ním spojenou obchůzku Lucek, kterou jsme zjistil, bylo možné spatřit ve Strážnici v místním skanzenu. Myslím, že by dnešním zlobivým dětem prospělo tento zvyk znovu obnovit, snad přeci jen v poněkud méně naturalisticky pojaté formě.
Výběr z dalších kulturních akcí konaných v období 24. 12.-31. 12. ( Dobrý den, Slovácko, čísla. 50-52/2005):
KOSTELANY NAD MORAVOU Výstava betlémů Františka Čagánka (zasedací místnost OÚ, do 25. 12.)
VELEHRAD Tradiční svatoštěpánský koncert - Hradišťan s Jiřím Pavlicou a Alicí Holubovou, slovem provází Prokop Petr Siostrzonek. Hosté Blanka Táborská, Karel Markytán a dětští zpěváci Renata Šťastná a Alois Zatloukal bazilika, po 26. 12. od 16.30
VESELÍ NAD MORAVOU Vánoční koncert dechové hudby Šohajé kulturní dům, po 26. 12. v 15.00
STARÉ MĚSTO Vánoční koncert - vystoupí Dolinečka, chrámový sbor, Jan Plevák na varhany a cimbálová muzika Dolinečky kostel sv. Michala, út 27. 12. v 15.30
UHERSKÉ HRADIŠTĚ Novoroční koncert s přípitkem starosty města - Eva Daňhelová (soprán), Marie Vrbová (alt), Jakub Tuček (baryton), Petr Julíček (tenor), Miriam Zuziaková (klavír), Puella trio (Tereza Fialová - klavír, Eva Karová - housle a Markéta Vrbková - violoncello), Český filharmonický sbor Brno. Výtěžek ze vstupného bude věnován na dobročinné účely Reduta, po 2. 1. v 19.30
19
4. 5. Štědrý den
„Ukonejšena pod sněhem odpočívá zimní krajina, bílá, jak by ji sváteční šatou naší stařenky byl zastřel. Stromy stojí holé, větve jak prsty. Široké cesty polní zaváty; někde některá naznačena je jen dvěma rýhami, kudy před chvílí se mihly saně. Cesty v dědině naznačeny jen řídkými, hlubokými kroky ve sněhu. Blízko dědiny zazní někde zvonky – jede sanice – hlas však slábne a konečně doznívá v dálce. Pod nohami sníh skřípe a vrzá. Krajina tichá. Několik vran přiletuje blíž k vesnici. Když se slunce opře – v zimě říkají slunci, že je zubaté – do krajiny, leskne se sníh a bolí tě oči. Zima třeskutá. Obden zdvihne se metelice.“ 19) Krásným zimním obrazem krajiny nám Jan Herben navozuje tu správnou atmosféru předvečera dne Božího narození. Je 24. prosince, Štědrý den, nebo také svátek Adama a Evy. Je to poslední den spadající do adventního období. V západní církevní tradici se tento den označuje jako tzv. vigilie, tedy jako předvečer slavnosti svátku Narození Páně. Asi každý z nás si připomene dopolední zdobení stromečku a celodenní dodržování půstu, pod příslibem spatření ,,zlatého prasátka,“ které je při tolika dobrotách a lákadlech tak těžké. „Půst byla oběť Bohu a zároveň poděkování za nejcennější dar, který dal lidstvu v podobě svého Syna.“ 20) Tento den byl také naplněn mnoha rozličnými lidovými zvyky a kouzly, které začínaly s východem prvních hvězd, hned po štědrovečerní večeři. Jak takový štědrovečerní večer na Slovácku vypadal před téměř sto lety nám ukazuje L. Niederle: „Vlastní dobou štědrovečerní je ovšem večer. Všechna práce po domě je skončena, světnice jsou upraveny a čisty, hospodyně má vše připraveno, aby nemusela vstávati při večeři od stolu. Stůl je zamknut, to jest obtočen řetězem, aby se zamkla huba vlkům, aby nedávili ovcí. Někde dávají pod stůl slaměnku se všemi druhy obilí. Je víra, že z toho stavení vyjde toho roku oheň, kde na Štědrý den nejdříve rozsvítili. Proto se se světlem otálí, nebo čeká, až vyjde první hvězda, nebo až odzvoní klekání. Večeře se snese na stůl všechna najednou, aby hospodyně nemusela od stolu vstávati, špatně by jí drůbež seděla. Před jídlem se všichni s hospodářem pomodlí. Napřed pojídají oplatky s medem. Vlastní večeře bývá velmi hojná, polévka hrachová nebo houbová, rozmanité kaše, krupice, koláče, ovoce syrové nebo sušené. Ryb nebylo. 20
Na Štědrý den postí se nejenom lidé, ale částečně i dobytek; dostává jen ráno a potom až večer. Namnoze se mu přimíchávají zbytky od večeře. Zbytky večeře se házejí do ohně, aby jim nikdo nemohl škoditi. Štědrý den je také odhadování budoucnosti jednotlivcovy. Hned ráno mají pozor, kdo první z cizích vejde do stavení, je-li to muž, bude míti kobyla hřebečka; je-li to žena, bude to kobylka. Jsou-li na Štědrý den hvězdy, bude míti hospodyně toho roku hodně vajec. Na Štědrý den uváže hospodář na nůž kousek chleba a dá za trám, zrezaví-li, bude neúroda. Není-li u stolu při večeři počet sudý, hádají, že toho roku někdo zemře. Po večeři nabere děvče do náručí polínek; je-li počet sudý, vdá se; jinde znamená sudý počet svobodného, lichý vdovce. Děti si připraví tři hrnky: pod jeden dají hlínu, pod druhý peníz a pod třetí chleba. Sáhne-li pak, ovšem nevědouc, pod kterým hrnkem je, po hrnku s hlínou, zemře, sáhne-li po hrnku s penízkem, bude bohato, sáhne-li po hrnku s chlebem, bude žebrákem.“ 21) V tento den po večeři nastával čas pro koledníky a dříve pro pastýře, kteří obcházeli stavení a za zpěvu koled přáli blízkým a sousedům. A mohly to být třeba právě tyto slovácké koledy:
Aj dyž sme sa tejto noci
1.„Aj dyž sme sa tejto noci
2. Vitaj u nás, ó Ježišku
nevyspali,
narozený,
enom dyž sme sa do Betléma
žes mezi nás dolu stúpil,
dostali.
my nehodní,
Proto túto píseň
před tebú padám
zazpívajme
s uctivosťú
a Ježíška maličkého
naše dary ti dáváme
přivítajme.
s upřimnosťú.
21
3. Přišel Bůh Syn k nám nehodným
4. A tak pro spasení naše
na zem túto
ponížil sa,
protože nás bylo jemu
a z Marie, čistej Panny,
velmi lúto,
narodil sa,
viděl nás už dávno
by nás horúcího
v poddanosti,
pekla zbavil
přišel zlomit naše púta
a korunu věčnej slávy
nám z výsosti
nám připravil.“ 22)
Dej Bůh ščestí
1.„Dej Bůh ščestí
2. On nám dává
tomu domu
chléb, žemličky,
my zpíváme
jabka, hrušky,
víme komu:
a oříšky,
malému děťátku,
za naše zpívání,
Kristu Jezulátku,
a koledování,
dnes narozenému.
dej Bůh požehnání.“ 23)
Den přeslavný
1.„Den přeslavný
2. Dítě se nám
jest k nám přišel
narodilo,
že má býti
proroctví se
každý vesel,
vyplnilo,
radujme se,
radujme se,
veselme se
veselme se
v tomto novém roce.
z jeho narození.“ 24)
22
Došli sme k vám na koledu
1.„Došli sme k vám na koledu,
2. Došli sme k vám na koledu,
milí prátelé,
jak ten Kristus král,
pro jabúčka, pro oríšky,
zazpíváme, zadudáme,
trnek věrtele,
brinknem na cimbál,
dáte-li aj grošík, vezneme,
dudli dudli, cin cin, tydli dom,
lebo vdolků košík prímeme,
poneseme plné kapce dom,
srco z medu, šak sme došli
srco z medu, šak sme došli
k vám na koledu.
k vám na koledu.“ 25)
Ten vánoční čas
1.„Ten vánoční čas
2. Narodíl sa nám
dočkali sme zas,
Ježiš, Bůh a Pán,
ftáčky v oblacích zpívajú,
nemá žádnéj poduščičky
pastuškové vytrubujú,
ani chatrnéj plénčičky,
co nového,
tak je zrozený
neslýchaného?
na ten svět bídný.“ 26)
Po koledě v tento slavnostní večer chodily převážně chudé děti, zatímco v těch bohatších rodinách se rozdělovaly dárky a celá rodina se sešla kolem betléma. Betlém byl tradičním symbolem Vánoc, tvořily jej figurky Ježíška v jesličkách, Panny Marie, sv. Josefa a podle toho, jak byla rodina bohatá, nebo měla zručného „stařečka,“ který se o betlém staral a předával ho svému synovi, obsahoval také figurky pastýřů, oveček ap. Zvyk strojení vánočního stromku se dostával během 19. století nejprve do měst, ale i tam se prosazoval pozvolna. Na konzervativní venkov se pak dostával ještě pomaleji a rozšířil se zde teprve po 1. světové válce. Zpravidla celá vesnice se pak ještě téhož večera scházela na půlnoční mši v kostele, na kterou upozorňovaly zvony, tajemně až magicky znějící za hluboké tmy, ozářené jen světélkem lampy, kterou si každá rodina svítila na cestu.
23
Znalec slováckého prostředí, František Zýbal, věnoval jednu svoji povídku právě štědrovečernímu koledování spojenému s krásným vánočním dárkem: „Strýček Hovora, rybář, vrátili se z dědiny do chalupy. Stařeček byli sám, vdovec. Měli dceru Františku, sloužila ve Vídni a špatně se jim vydařila. Od té doby nechtěli o ní slyšet, ačkoli často jejich myšlenky zalétaly k ní, kde je a jak se jí vede. Naposledy jim psala před lety, že je nešťastná, že ji milý zradil a opustil s dítětem, holčičkou. Tehdy si stařeček srdečně a lítostivě zaplakali. Ale jejich čest, kterou poskvrnila, zvítězila. Odepsali jí, aby mu nechodila na oči, že by hanbou nemohli z chalupy hlavu vystrčit.“ 27) ... „V tom sebou trhl a poslouchal. U dveří se ozval zpěv, koleda, jakou ještě neslyšel. Stařeček už byli venku. U síně stálo děvčátko a opodál jakási žena zahalená šálem. „Pověz mně přeca, čí si?“ Utřela si rukávem slzy a dříve než se nadáli, políbila jim ruku a řekla zajíkajíc se: „Stařečku, já sem vaše, Rozárka.“ Stařeček usedli na lávku a zakryli si tvář rukama. „Ach. můj Bože,“ zasténali V tom otevřely se zticha dveře a do jizby vešla štíhlá a bledá mladá žena. „Tatíčku!“ lkala žena. „Stařečku můj drahý!“ připojil se dětský hlásek. Tu se v stařečkovi cosi hnulo, lámalo se tam a trhalo jak ledy. Tatíčkovi klesla ruka a svezla se na hlavu klečící a těžce zkoušené dcery. „Františko, staň a Pán Bůh ti odpusť, já sem ti odpustil.“ Druhá ruka objala dívenku a přitáhla ji k sobě. „Ty můj zlatý koledníčku,“ šeptaly jejich zvadlé rty, „tebe mně poslal Ježíšek.“ 28)
4. 5. 1 Štědrý den dnes
Zatímco Štědrý den našich předků měl několik vrcholů, dodržování zvyků, slavnostní večeři, odhalení betléma, zpívání koled, cestu na půlnoční, je většina dnešních dětí o tuto atmosféru ochuzena. To platí především o městech a větších obcích, v těch „nejzapadlejších“ vesničkách se mnoho zvyků a pověr dodržuje tak, jako tomu bylo před desítkami let. V drtivé většině rodin však celý den probíhá v obrovském zmatku a vyžaduje pevné nervy. Ze známých zvyků se dodržuje snad jen krájení jablíčka, méně už pak pouštění ořechových skořápek po vodě. Večeře se zpravidla rychle odbude za zvuků koled, znějících z rádia. Večer směřuje k jednomu vrcholu, a tím je rozdávání dárků. Když 24
potom ještě po celodenním shonu rozbalí děti dárky, které se jim nelíbí a dají to najevo, je tento krásný den zbytečně promarněn. Je potřeba zapojit děti, např. při zdobení vánočního stromečku, naučit je některé koledy a zahrát si s nimi různé štědrovečerní hry. Dárek by pak neměl být ekonomicky vázán ve smyslu- potřebuješ to, ale měl by být trvalejší hodnoty. Někdy je i méně více a na Štědrý den to platí dvojnásob. Vždyť na co budou dnešní děti za pár let vzpomínat?
25
5. Vánoční svátky V západní liturgii oficiálně začínají 25. prosince na Boží hod vánoční a od roku 1960 se uzavírají v neděli po svátku Tří králů, který se slaví dne 6. ledna. Dříve vánoční cyklus končil až 2. února, „na Hromnice“. Šlo o svátek připomínající událost Očišťování Panny Marie. „Podle židovského obřadného řádu o rituální čistotě byla každá židovská žena po porodu považována za nečistou a musela se dostavit do chrámu k očistné oběti. Jako oběť za hřích přinesla knězi jehně a holoubě, nebo dvě holoubata, byla-li chudá. Obřad očištění rodičky byl spojen se zápalnou obětí a křesťanskou slavnost Hromnic v připomínku na dávné starozákonní tradice doprovázel průvod věřících se zapálenými svíčkami nebo loučemi.“ 29) Lidová tradice pak svíčkám (hromničkám) vysvěceným v tento den v kostele přisuzovala magickou moc. Měly chránit dům před blesky a úrodu před špatným počasím a letními bouřkami. Mezi nejvýznamnější vánoční svátky patří: 25. prosinec- Boží hod vánoční 26. prosinec- svátek sv. Štěpána 31. prosinec- svátek sv. Silvestra 1. leden- svátek Obřezání Páně (Nový rok) 6. leden- svátek sv. Tří králů
5. 1. Boží hod vánoční
Tento svátek, slavený 25. 12., je prvním a zároveň nejdůležitějším vánočním dnem. Je oslavou Kristova narození. Tak tento svátek slaví všechny katolické země, zatímco východní církev (pravoslavná) slaví narození Krista teprve 6. ledna v den Zjevení Páně (Epifaneia). U všech svátků spojených s Vánocemi, nebo s křesťanstvím vůbec, dochází k prolínání křesťanské víry a úcty a pohanských zvyků. Je to přirozené, neboť původní pohanské zvyky musely ustoupit nově se rodícímu náboženství, křesťanství, osobě Ježíše Krista, od jehož narození odvíjí křesťané letopočet.
26
Období okolo 20. prosince je obdobím zimního slunovratu, a právě spojením s postavou Spasitele nám vytváří nadčasovou syntézu a myšlenku „o věčném vítězství života nad smrtí, světla nad tmou a hřejivého slunečního světla nad mrazivou zimou.“ 30) V tento den se sloužily 3 mše, z nichž nejoblíbenější byla půlnoční. „Mše dosvědčovaly trojí narození Páně. První z Boha Otce od věčnosti, druhé časné a tělesné v Betlémě a třetí duchovní v srdcích učedníků a věřících.“ 31) Věřící měli v tichu a klidu rozjímat o narození Mesiáše, proto bylo zakázáno pracovat. „Někde se ani nestlala lůžka a pokud v ohništi vyhasl oheň, nikdo se ho neosmělil znovu rozdělat.“ 32) Rodina se tedy zdržovala doma, protože bylo neslušné chodit na besedu, ať už k sousedům či příbuzným. Také k Božímu hodu vánočnímu se pojily rozmanité pověry. Pozorovalo se např., odkud vane vítr. „Vítr východní znamenal dříve válku, západní mor, půlnoční hlad, polední úrodu. Dvanácte dní od Božího hodu až do Tří králů pozorovali počasí, nebo takové bude v jednotlivých měsících; Boží hod při tom značil leden atd.“ 33)
5. 2. Svátek svatého Štěpána
Po poklidném Božím hodu vánočním se na druhý den, tj. 26. 12., „na Štěpána“ atmosféra v celé vesnici výrazně změnila. Bylo možné spatřit hloučky sousedů a příbuzných, kteří navštěvovali své přátele a rodiny, pryč byla klidná a zadumaná atmosféra, kterou nahradilo bujaré veselí. V den sv. Štěpána se chodilo na koledu. „Na Štěpána néni pána,“ volávali všichni chlapi a po obědě se vydávali na službu do hospody nebo do sklepů. Tak jako si dříve čeledínové v tento svátek sháněli lepší službu, i oni dospělí muži dnes odcházejí z domu se sdělením, že si jdou hledat něco lepšího, ačkoli vědí, že nic lepšího, než co mají doma, nenajdou. Proto se večer rádi vracejí.“ 34) Právě na Štěpána chlapci odcházeli, nebo vstupovali do služby. S hospodářem se loučili touto písničkou: „S pánem Bohem, idu od vás, neublížil sem neublížil sem žádnému z vás.“ 35)
27
Jako výslužku dostávali velký koláč, a když se jich sešlo víc, každý ještě s nějakým hudebním nástrojem, býval to bujarý a veselý průvod, který pokračoval v místním hostinci. Často si také chasa volila své představenstvo. Dívky mohly měnit a vstupovat do služby až na Nový rok. „I drobným dětem se vyhrožuje od rodičů: Jožko, že ty půjdeš slúžit! Jožka zdřevěněl, zalívá se v slzách a vypukne v křečovitý pláč, když mu matka s přísnou tváří dává na cestu koláč, pinklík přehodí mu přes rameno a vyvede ho ze žúdra před dům: Di si k cizím slúžit, když doma nechceš poslúchat.“ 36) V kostele se světilo jarní obilí na setí, a proto ho po trošce poslal každý hospodář, aby ho pak přimíchal ke zbytku a „pojistil“ si tak dobrou budoucí úrodu. Svatý Štěpán byl za svá kázání o Kristu, jakožto Mesiáši ukamenován, a proto se tohoto dne v kostele házela hrst ovsa na kněze, jako symbolika Štěpánova ukamenování. Svatý Štěpán byl totiž považován za patrona koní, odtud tedy házení ovsa. Koledování na Štěpána, ale i na Štědrý den a poté hlavně na Tři krále souviselo s prastarými, ještě pohanskými zvyky, kdy se podle koledy vyvozoval osud. Z darovaných předmětů se soudilo, co na koho čeká. Křesťanství přineslo nový náhled na koledu, stalo se především zábavou chudých dětí, které se tak snažily přivydělat nějaký peníz, nebo si alespoň vykoledovat nějaký pamlsek. K nejznámějším koledám patří tyto:
„Koleda, koleda, Štěpáne!
„Štěstí, zdraví, pokoj svatý, vinšujeme vám.
Co to neseš ve džbáně?
Napřed panu hospodáři, pak všem dítkám.
Nesu, nesu koledu,
Z daleka se neseme, novinu vám neseme,
upad jsem s ní na ledu,
co se stalo, přihodilo, v městě Betlémě.
psi se na mě sběhli,
Narodil se nám Spasitel, jenž jest Kristus Pán.
koledu mi snědli.
Toť děťátko, nemluvňátko, posílá mne k vám,
Co mám smutný dělati?
abyste mu něco dali, však já mu to dám.
Musím jinou žebrati.
Chlebíček nechce bráti, nakrmila jej máti.
Koledu mi dejte,
Jen tolárek nebo dukátek máte poslati.
jen se mi nesmějte!
Pěkně prosím, odbuďte mne, nemám tu kdy stát,
Koledu mi dali,
ještě musím do Betléma dítě kolíbat.
přece se mi smáli.“ 37)
To dítě je Pán velký, ono vám to zaplatí. Budete se radovati v nebi na věky.“ 38) 28
5. 3. Svátek svatého Silvestra
V dávné minulosti nebyl tento den příliš důležitý, neboť neznamenal začátek ani konec roku, vše se totiž odvíjelo od liturgického kalendáře, podle něhož začínal církevní rok první adventní neděli. Teprve ve středověku došlo k stanovení konce roku na 31. prosinec, tedy v den svatého Silvestra. Podoba oslav svátku se proto značně lišila. Někde očekávali a vítali příchod nového roku modlitbami, jinde bujarým veselím. Přesto se některé pověry a zvyky, konané v tento den zachovaly. O silvestrovské noci chodily po staveních tzv. Ometačky. „Byly to staré černě oděné chudé ženy, které měly hlavu zavázanou bílým šátkem tak, aby vpředu vybíhala nad čelo stříška. Třikrát zaklepaly, vešly do stavení a aniž cokoli pronesly, přistoupily k plotně a třikrát ji ometly se slovy: „Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.“ Tím se mělo zabránit, aby na plotnu přišlo v novém roce něco nezdravého.“ 39) V kostele se v tento den četly zprávy o hospodaření, o počtu narozených, zemřelých. „V tento den se v minulosti nechodívalo oslavovat, nepořádaly se ani taneční zábavy. Ještě ve 20. letech 20. století hrávali ochotníci v některých obcích na Silvestra večer divadlo. O půlnoci se střílelo karbidem nebo puškou. Jinde zase se v tuto dobu poslouchalo, jak se starý rok bije s novým.“ 40) I přes oslavy nebyl tento den v lidové tradici a v rámci lidových svátků a slavností ničím mimořádným. Jaká změna je pak patrná v dnešní době, kdy se poslední den v roce stává vedle Štědrého dne druhým vrcholem příjmů pro obchodní řetězce.
5. 4. Svátek obřezání Páně (Nový rok)
„Podle Zákona byl v osmém dni svého života obřezán i Ježíš. Prvotní křesťanská církev však od tohoto zvyku upustila, protože podle sv. Pavla se obřízka nemusí provádět na těle. Jde o obřízku srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Obřezání bylo spojeno s obřadem pojmenování dítěte.“ 41) Současně tak došlo k pomyslnému prvnímu prolití Kristovy krve. Proto byl také Nový rok pokládán za velký svátek a byly s ním spojeny církevní obřady. V lidové tradici se v první den nového roku odehrávalo, podobně jako na Štěpána chození s koláčem. Tentokrát to však byly dívky, které v tento den vstupovaly, nebo
29
odcházely ze služby. Také ony dostávaly jako výslužku koláč a podobně jako museli všichni muži na Štěpána pryč z domu, tak se tato role na Nový rok otočila. U této příležitosti se pořádala tzv. koláčová slavnost. „Hned ráno nebo po poledni vezou si služky na voze vystrojený koláč; je to buchta kruhového tvaru, značných rozměrů, do níž jsou napíchány pruty, omotané barevným, vystřihaným papírem; nahoře jsou svázány a ozdobeny kyticí z papírových růží. Po stranách je navěšeno plno rozmanitého cukroví a stužek, dole pak jsou jablka a zlaté ořechy, věnce z dyňových jader a sušených švestek. S koláčem takto vyzdobeným jedou buď k rodičům nebo příbuzným, kde začíná teprve vlastní slavnost. Sejdou se všichni známí, hlavně ovšem šohajové a volí si mezi sebou, kdo má koláč nakrojit. Zvolený nepozorovaně zakrojí do pečiva a vloží tam peníz; ostatní hledají místo a přikládají peníze. Když se všichni vystřídali, přistoupí první znovu, zbaví koláč ozdob a rozkrojí jej nyní veřejně; každý dostane díl. Za peníze se vystrojí večeře, zavolá hudba a tancem se ukončí koláčová slavnost.“ 42) Na Nový rok se také ustanovovali noví hlásní, kteří pak chodili po domech a rozdávali nástěnné kalendáře, za což dostávali výslužku. Každý se také snažil dělat něco pozitivního, podle rčení, které rádi užíváme dodnes: „Jak na Nový rok, tak po celý rok.“ „Všichni se snažili mít v kapse nějaký ten peníz. Potom se jich peníze držely celý rok.“ 43) Magická síla byla také přisuzována potravinám: „Děvčata jedla před domem jablko schované od Štědrého večera pod polštářem a když se lidé vraceli ze mše, čarovala o ženicha. Když první ze mše šel muž, děvče se do roka vdalo, když žena, muselo si ještě počkat. Na novoroční tabuli nesměla chybět čočka, aby se peníze množily. Naopak se nesměla jíst drůbež, protože štěstí by mělo rychlé nohy a uteklo by.“ 44)
5. 5. Svátek svatých Tří králů
Svátkem Tří králů, dne 6. ledna, končily vánoční svátky. V některých pramenech se uvádí jako konec vánočních svátků následující neděle po svátku Tří králů, kdy se slaví svátek Křtu Páně. „V římské liturgii se slaví od roku 1960 jako zvláštní svátek neděli po slavnosti Zjevení Páně.“ 45) V lidové tradici pak Vánoce definitivně končily až 2. února, na Hromnice, kdy se také nejpozději odstrojoval stromeček. 6. leden je označován jako den Zjevení Páně, označovaný výrazy Epifaneia (zjevení) či Theofaneia (Boží zjevení). Slavnost Zjevení Páně připomíná 3 události, jejichž 30
prostřednictvím se Kristus zjevil světu jako Syn Boží a přislíbený Vykupitel : „Ježíš se příchodem mudrců, symbolizujících pohanská náboženství, zjevil pohanům; Ježíš se křtem v Jordánu ukázal Židům; Ježíš se zázračně, proměněním vody ve víno na svatbě v Káni Galilejské, dal poznat učedníkům jako Bůh a Syn Boží.“ 46) Svátek Tří králů, vedených betlémskou hvězdou a nesoucích dary malému Ježíškovi je dodnes poměrně oblíben. Vždyť kdo by neznal trojici Kašpar, Melichar a Baltazar, symbolizovanou trojicí písmen K (C) + M + B, která koledníci psali a dodnes píší na dveře domů. Kašpar, „držící v rukou nádobu s myrhou, symbolizoval jako černý král africký kontinent.“ 47) Melichar, „symbolizuje evropský kontinent a před jesličkami většinou klečí a u nohou má položenou královskou korunu a žezlo.“ 48) Baltazar, „drží v ruce zlatou nádobku a kadidlo a symbolizuje asijský kontinent.“ 49) Protože tyto postavy nejsou doloženy v žádném z evangelií, dochází často k jejich záměně. Tak je Baltazar u nás zobrazován jako černý král, zatímco Kašpar jako král bílé pleti. V lidové tradici se v předvečer svátku sv. Tří králů světila voda, sůl, kadidlo a křída. „Svěcenou vodou se pak světily úroda, obydlí, stáje, kropily se děti, když se vydávaly na cestu nebo před svatbou, kropila se pole, aby dávala úrodu a chránila ji před živelnými pohromami.“ 50) Symbolika tří králů, zástupců ve své době známých kontinentů, se však vytrácí. Místo koledníků, symbolizujících tři krále, se tak dnes setkáváme s dětmi v doprovodu učitelů, koledujících po vsi pod záštitou České katolické charity.
31
6. Závěr Tradiční podoba prožívání nejkrásnějších svátků v roce, Vánoc, pomalu mizí. Je to způsobeno technickým pokrokem, otázkou tradice v dnešní postmoderní společnosti a také změnou myšlení ve vztahu k náboženství, prodělanou za posledních 60 let. V neposlední řadě také změnou tradičního obrazu vesnice, uchovatelky tradic a zvyků. V minulosti se jednotlivé svátky slavily hromadně a na veřejnosti, bylo možné spatřit skupinky koledníků, nebo „ztělesněných nadpřirozených bytostí“ (Mikuláš, čert, anděl, Lucie). Dnes se uchování a prezentování vánočních lidových tradic a zvyků uskutečňuje především díky činnosti muzeí a skanzenů. Tak se tomu bohužel pomalu, ale jistě, děje i na Slovácku. Slovácké muzeum v Uherském Hradišti a Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici se tak stávají hlavními centry těchto tradic Uchování kulturního dědictví vesnice je v dnešní době nezbytně nutným předpokladem pro její další rozvoj a zachování. Stále více mladých lidí se stěhuje do měst a na venkově zůstává především starší generace. Bez zapojení mladých lidí nemá tradiční kultura šanci na přežití. Byla by to velká škoda, neboť cílem politiky Evropské unie, zaměřené na podporu a rozvoj regionů, je jednota navenek a mnohost uvnitř. Proto je potřeba využívat i v rámci výchovně-vzdělávacího procesu činností těchto kulturních institucí, především pak na 1. stupni základní školy a provést děti adventním a vánočním obdobím nejen po stránce materiální, ale především klást důraz na prožitek. Vždyť na co krásnějšího by měly v budoucnu vzpomínat, než na prostou krásu vánočního stromečku, který si sami ozdobily, na hry, které jim zpestřily čekání na nadílku, na klidnou atmosféru domova a přítomnost milujících rodičů.
32
7. Poznámky 1) Vavřinová, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 3. vyd. Praha: Libri, 2000. s.23 2) Tamtéž, s. 34 3) Tarcalová, Ludmila. Náboženský život rodin ve vánočním období. Dobrý den, Slovácko, 1997, roč. 3, č. 52, s. 9 4) Kropáč, Jan. Vánoce, vánoce... Malovaný kraj, 1969, roč. 5, č. 12, s. 2 5) Tamtéž, s. 2 6) Galuška, Zdeněk. Stařeček Pagáč vyprávjajú. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1977, s. 137 7) Vavřinová, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 3. vyd. Praha: Libri, 2000. s.36 8) Vondruška, Vlastimil. Církevní rok a lidové obyčeje. 1. vyd. České Budějovice: DONA, 1991. s. 77 9) Tamtéž, s. 77 10) Tamtéž, s. 77 11) Vavřinová, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 3. vyd. Praha: Libri, 2000. s. 40 12) Vondruška, Vlastimil. Církevní rok a lidové obyčeje. 1. vyd. České Budějovice: DONA, 1991. s. 77 13) Tamtéž, s. 78 14) Bartoš, František. Moravský lid. 1. vyd. Telč: Nakl. Emil Šolc, 1892. s. 9 15) Galuška, Zdeněk. Stařeček Pagáč vyprávjajú. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1977, s. 133 16) Vavřinová, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 3. vyd. Praha: Libri, 2000. s. 46 17) Vondruška, Vlastimil. Církevní rok a lidové obyčeje. 1. vyd. České Budějovice: DONA, 1991. s. 81 18) Náplavová, Marie. Živá tradice předvánočních obyčejů. Zpravodaj města Uherské Hradiště, 1990, roč. 22, č. 12, s. 2 19) Herben, Jan. Moravské obrázky. 2. vyd. Praha: Nakl. Šolc a Šimáček, 1925. s. 153 20) Vavřinová, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 3. vyd. Praha: Libri, 2000. s. 46 21) Niederle, Lubor. Národopis lidu českoslovanského. Díl 1/2- Moravské Slovensko. 1. vyd. Praha: Národopisné Museum Českoslovanské, 1922. s. 785 22) Pajer, Jiří. Ten vánoční čas-sto koled z Moravy. 2. vyd. Brno: Etnos, 2001. s. 7 23) Tamtéž, s. 34
33
24) Tamtéž, s. 37 25) Tamtéž, s. 40 26) Tamtéž, s. 105 27) Zýbal, František. Kde réva zraje a kde se zpívá. 3. vyd. Třebíč: Arca JiMfa, 1999. s. 239 28) Tamtéž, s. 244 29) Vavřinová, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 3. vyd. Praha: Libri, 2000. s. 135 30) Tamtéž, s. 125 31) Tamtéž, s. 127 32) Tamtéž, s. 127 33) Niederle, Lubor. Národopis lidu českoslovanského. Díl 1/2- Moravské Slovensko. 1. vyd. Praha: Národopisné Museum Českoslovanské, 1922. s. 788 34) Holcman, Josef. Prosinec. Malovaný kraj, 2000, roč. 36, č. 6, s. 40 35) Falešníková, Rozka. Na Štěpána. Zahrada Moravy, 1926, roč. 3, s. 77 36) Herben, Jan. Moravské obrázky. 2. vyd. Praha: Nakl. Šolc a Šimáček, 1925. s. 160 37) Vondruška, Vlastimil. Církevní rok a lidové obyčeje. 1. vyd. České Budějovice: DONA, 1991. s. 85 38) Tamtéž, s. 85 39) Tamtéž, s. 86 40) Tarcalová, Ludmila. Náboženský život rodin ve vánočním období. Dobrý den, Slovácko, 1997, roč. 3, č. 52, s. 9 41) Vavřinová, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 3. vyd. Praha: Libri, 2000. s. 132 42) Niederle, Lubor. Národopis lidu českoslovanského. Díl 1/2- Moravské Slovensko. 1. vyd. Praha: Národopisné Museum Českoslovanské, 1922. s. 764 43) Vavřinová, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 3. vyd. Praha: Libri, 2000. s. 169 44) Tamtéž, s. 169 45) Vavřinová, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 3. vyd. Praha: Libri, 2000. s. 132 46) Tamtéž, s. 62 47) Tamtéž, s. 150 48) Tamtéž, s. 152 49) Tamtéž, s. 150 50) Tarcalová, Ludmila. Náboženský život rodin ve vánočním období. Dobrý den, Slovácko, 1997, roč. 3, č. 52, s. 9
34
8. Literatura 1) Bartoš, František. Moravský lid. 1. vyd. Telč: Nakl. Emil Šolc, 1892. 328 s. 2) Frolec, Václav. Vánoce v české kultuře. 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2001. 343 s. ISBN 80-7021-511-9 3) Galuška, Zdeněk. Stařeček Pagáč vyprávjajú. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1977. 232 s. 4) Herben, Jan. Moravské obrázky. 2. vyd. Praha: Nakl. Šolc a Šimáček, 1925. 346 s. 5) Niederle, Lubor. Národopis lidu českoslovanského. Díl 1/2- Moravské Slovensko. 1. vyd. Praha: Národopisné Museum Českoslovanské, 1922. 887 s. 6) Pajer, Jiří. Ten vánoční čas-sto koled z Moravy. 2. vyd. Brno: Etnos, 2001. 137 s. ISBN 80-900300-0-9 7) Salajka, Milan. Kalendář, osobní jména a křesťanské svátky. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 156 s. ISBN 80-85865-47-5 8) Tarcalová, Ludmila. Bibliografie lidových obyčejů. 2. vyd. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 1995. 169 s. ISBN 80-901913-2-0 9) Vavřinová, Valburga. Malá encyklopedie Vánoc. 3. vyd. Praha: Libri, 2000. 286 s. ISBN 80-7277-133-7 10) Vondruška, Vlastimil. Církevní rok a lidové obyčeje, aneb, Kalendárium světců a světic, mučedníků a mučednic. 2. vyd. České Budějovice: Dona, 2005. 96 s. ISBN 807322-075-X 11) Zýbal, František. Malovaná mládež. 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 1983. 161 s. 12) Zýbal, František. Kde réva zraje a kde se zpívá. 3. vyd. Třebíč: Arca JiMfa, 1999. 262 s. ISBN 80-7221-027-0
Časopisy 1) 2) 3) 4) 5)
Český lid. Praha: F. Šimáček Dobrý den, Slovácko. Uherské Hradiště: M-studio Malovaný kraj. Břeclav: Moraviapress Zahrada Moravy. Uherské Hradiště: Učitelská jednota Zpravodaj města Uherské Hradiště. Uherské Hradiště: Klub kultury
35
