MASARYKOVA UNIVERZITA. Zvyky a tradice čínských přistěhovalců v České republice

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra Občanské výchovy

Zvyky a tradice čínských přistěhovalců v České republice

Bakalářská práce

Ludmila Škrobová

Vedoucí práce: PhDr. Radovan Rybář, Ph.D. Brno 2016

Bibliografický záznam ŠKROBOVÁ, Ludmila. Zvyky a tradice čínských přistěhovalců v České republice. Brno, 2016. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra Občanské výchovy. Vedoucí práce PhDr. Radovan Rybář, Ph.D.

Anotace Bakalářská práce Zvyky a tradice čínských přistěhovalců v České republice má přiblížit čínskou kulturu lidí, kteří žijí v České republice. Seznamuje nás s některými jejich tradicemi, zvyklostmi a s tím, jaké tradice a zvyky si tito lidé po příchodu do České republiky zachovali, od jakých tradic upustili, a které z českých tradic přijali a dodržují.

Klíčová slova Čínské tradice, čínské zvyky, čínská kultura, Čínský Nový rok, Jarní festival, čínská kuchyně, Lví tanec, Dračí tanec, čínské svatby, čínské náboženství, čínská pověrčivost, udržování čínských tradic v ČR

Annotation Bachelor thesis Customs and traditions of Chinese immigrants in the Czech Republic. should clarify chinese culture of people who lives in Czech Republic. It informs us about some traditions and habits which these people bring from China, which traditions they keep, which they left and which czech traditions they take over.

Keywords Chinese traditions, chinese habits, chinese culture, Chinese New Year, Spring festival, chinese cuisine, Lions dance, Dragons dance, chinese wedings, chinese religion, chinese superstitions, keeping chinese traditions in Czech republic

Prohlášení „Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze

citovaných

literárních

pramenů,

dalších

informací

a zdrojů

v souladu

s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“ V Brně dne 28. března 2016

Škrobová Ludmila

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce PhDr. Radovanu Rybářovi, Ph.D., za jeho odbornou pomoc a rady při zpracování tohoto tématu. Děkuji i ženám, které byly ochotny poskytnout mi rozhovor. A také děkuji všem, kteří mne jakýmkoli způsobem podpořili a stále podporují.

Obsah 1

Úvod........................................................................................................................... 6

2

Tradice Číny .............................................................................................................. 7 2.1

Svátky jara a Čínský Nový rok .............................................................................. 7

2.2

Červené obálky v Číně ........................................................................................... 8

2.3

Dračí a Lví tanec .................................................................................................... 9

2.4

Lampionový festival ............................................................................................ 10

2.5

Svatba v Číně ....................................................................................................... 10 Čínská kuchyně, stolování…. .................................................................................. 12

3 3.1

Čaj ........................................................................................................................ 12

3.2

Stolování .............................................................................................................. 13

4

Náboženství v Číně .................................................................................................. 15

5

Čínský kalendář ....................................................................................................... 17

6

Rozhovory................................................................................................................ 18 6.1

Rozhovor s paní Ping ........................................................................................... 18

6.1

Rozhovor se slečnou Veronikou .......................................................................... 28

7

Rozbor rozhovoru .................................................................................................... 33 7.1

Seznámení se s poskytovateli rozhovoru ............................................................. 33

7.2

Důvody imigrace do České republiky ................................................................. 33

7.3

Vzpomínky na zvyky a tradice z Číny ................................................................. 33

7.4

Slavení Čínského Nového roku ........................................................................... 34

7.5

Dodržování Čínského Nového roku v České republice ....................................... 34

7.6

Ostatní čínské svátky ........................................................................................... 35

7.7

Svatby v Číně ....................................................................................................... 35

7.8

Dary a dárky......................................................................................................... 36

7.9

Narozeniny ........................................................................................................... 37

7.10

Svéprávnost .......................................................................................................... 37

7.11

Jiné zvyklosti ....................................................................................................... 37

7.12

Úcta ...................................................................................................................... 38

7.13

Stolování .............................................................................................................. 38

7.14

Postavení muže a ženy ......................................................................................... 39

7.15

Cílevědomost ....................................................................................................... 39

7.16

Slavení českých svátků ........................................................................................ 39

7.17

Podobnosti v obou národech ................................................................................ 40 Dotazník ................................................................................................................... 41

8 8.1

Paní Ping .............................................................................................................. 41

8.2

Slečna Veronika ................................................................................................... 45 Rozbor dotazníku ..................................................................................................... 49

9 9.1

Slavení čínských svátků ....................................................................................... 49

9.2

Náboženství ......................................................................................................... 49

9.3

Národ a země ....................................................................................................... 50

10

Zachovávání tradic v České republice ..................................................................... 51

Závěr ................................................................................................................................. 54 Použitá literatura .................................................................................................................. 56 Elektronické zdroje .............................................................................................................. 57 Příloha ................................................................................................................................. 60

1

ÚVOD Stěhování národů se děje už od pradávna. V dnešní době je celkem moderní cestování,

není tak těžké se usadit v jiné zemi, najít si tam práci a založit rodinu. Celá dnešní společnost je na to již zvyklá, i když v České republice to není ještě tak časté. Propojování a míšení kultur je však v této době nevyhnutelné. Stejně tak i v této době internetu není problém se dozvědět něco nového o ostatních kulturách. Lidé, kteří někam přicházejí sebou přinášejí i kus své země a zároveň poznávají zemi novou a její kulturu. Proto, že míšení kultur je celkem aktuálním tématem, zajímalo mne, jak lidé, kteří přicházejí do České republiky, udržují své tradice, jaké tradice přejímají, zda o nich něco ví a podobně. Do České republiky přichází mnoho lidí z různých kultur. Rozhodla jsem se zaměřit se pouze na jednu. Vybrala jsem si čínské přistěhovalce. Dle mého názoru je tento národ velmi zajímavý a hlavně má sám velmi bohatou kulturu a tradice. Druhou věcí je, že tvoří jen malou část přistěhovalců v České republice, ale na politické scéně si můžeme všimnout spolupráce mezi Českem a Čínou. Jednou z věcí, které jsem využila, bylo i to, že jsem měla možnost se setkat s lidmi z Číny, kteří se přistěhovali do České republiky a prostřednictvím známých se s nimi domluvit na poskytnutí rozhovoru, který se více týká jejich života mimo práci. Cílem mé práce je seznámení se s čínskou kulturou, s lidmi, kteří zde žijí. Setkat se s nimi a posbírat informace ze společného rozhovoru. Následně doplnit rozhovor otázkami, ke kterým jsme se během rozhovoru nedostali. Tato práce by měla být přiblížením života čínských přistěhovalců, jejich tradic, které si přinesli ze své země a které dodržují, a také tradic, které převzali z české kultury. Osobně se domnívám, že nahlédnutí do života jiné kultury je velmi zajímavé a může nás velmi obohatit a mnohem zajímavější je to, když tato kultura žije v naší vlastní zemi. Nahlédnutí do jiné kultury nám zároveň může pomoci zhodnotit náš vlastní postoj k vlasti a naším tradicím.

6

2

TRADICE ČÍNY 2.1 Svátky jara a Čínský Nový rok Čínský Nový rok, nebo také Svátky jara. Svátky jara jsou v podstatě to stejné, jako je

Čínský nový rok, toto přejmenování vzniklo v roce 1911, kdy byl v Číně přijat gregoriánský kalendář. Svátky jara a jejich tradice trvá již přes 4 000 let. Můžeme je také nazvat Lunární Nový rok, podle lunárního kalendáře. Slavení těchto svátků začíná vždy ten den, kdy měsíc dosáhne podruhé novu po zimním slunovratu. Pro Číňany je tradiční, že Svátky jara začnou slavit 23. prosince lunárního kalendáře a tyto svátky končí patnáctého dne Lunárního Nového roku, kdy se koná Lampiónová slavnost. (CRI, 2011a) Můžeme tedy říci, že tyto svátky se mohou konat v období od poloviny ledna až do poloviny února gregoriánského kalendáře (ibid.). Tyto svátky vznikly na oslavu konce zimy. Zvláště oblíbené jsou svátky jara mezi čínskými

rolníky.

Spojují

s nimi

konec

zimy

a začátek

probouzení

přírody.

(Rachmanin,1986, s. 88) Ke každému z těchto svátečních dnů se vztahuje určitá činnost. Svátky jara jsou slavení uplynulého roku a roku nastávajícího. Jsou to svátky pohody a radosti, svátky, kdy je rodina pohromadě (ibid). Tento svátek můžeme lehce přirovnat k českým Vánocům, dnům, kdy jsou všichni dobře naladěni a tráví svátky v kruhu rodiny a přátel. Vrcholem těchto svátků je Čínský Nový rok, který bychom mohli nazvat Silvestrem. Před tímto dnem se koná spoustu příprav a chystání. Podle tradice se v každém domě musí uklidit, aby se smetla smůla z roku minulého a mohlo přijít štěstí do domu. Proto se také několik prvních dnů nového roku neuklízí, aby se mohlo štěstí usadit. Tak jako v Evropě před Vánocemi zdobíme svá obydlí, i v Číně vyzdobují své domy. Nejčastěji jsou domy vyzdobeny stuhami, vystřihovánkami a lampiony červené barvy, protože červená barva značí štěstí. Píší se též verše, které mají věštit šťastný následující rok. Domy se též zdobí lotosovými květy a mandarinkami, které značí štěstí do nového roku. Číňané dodržují symboliku čísel. Používají zejména sudá čísla. Pro Číňany je například šťastným číslo osm. (Kratochvílová, 2016a)

7

V předvečer Čínského Nového roku se sejde celá rodina ke společnému slavení a večeři, aby oslavila končící rok a rok nastávající. Rodina má společnou večeři, na jejíž přípravě se všichni nějakým způsobem podíleli. Tato večeře se stává z více chodů a mnoha druhů potravin. Jsou to různé druhy masa, zeleniny, rýže upravená na několik způsobů, či nudle. Jedí se převážně potraviny, které jsou považovány za šťastné a slibují hojnost a dlouhověkost. To je například ryba, která přislibuje hojnost a štěstí. (CRI, 2011a) Rodina zůstává v bujarém veselí, aby je tato radost a štěstí provázely i po celý příští rok. Společně zůstávají až do noci, kdy se účastní oslav a průvodů nebo sledují slavnostní programy v televizi. Lidé si také v tuto dobu dávají dárky, které dostávají převážně děti. Tyto dárky jsou v podobě červených obálek ukrývajících peníze. (ibid.) Podle pradávného zvyku se počátek jarních svátků – Nového roku – vítá ohlušující salvou různých raket, petard a vypouštěním ohňostroje. Tato vřava s nástupem noci ještě zesílí a trvá až do rozednění. (Rachmanin, 1986, s. 88) První den nového roku se lidé oblékají svátečně, navštěvují své přátele a všem přejí šťastný nový rok. Ve dnech jarního festivalu lidé chodí na různá vystoupení, která se konají u příležitosti jarních oslav. Nejtradičnější je pro tuto dobu Lví tanec a Dračí tanec, které mají zahánět vše zlé. (Kratochvílová, 2016a) Svátky jara jsou zakončeny 15. ledna lunárního kalendáře, kdy se konají Lampionové festivaly. (ibid.)

2.2 Červené obálky v Číně Dávání červených obálek je znakem daru. Je to dárek, který se v Číně dává nejčastěji v době Nového roku. Tyto obálky se nesmí odmítnout. Pokud by je člověk odmítnul, znamenalo by to nejen urážku, ale přineslo by to i smůlu. (Kratochvílová, 2016b) Ke vzniku této tradice se vztahuje legenda o démonu Sui, který přicházel vždy na Nový rok. Tento démon navštěvoval děti. Pokud dítě pohladil po čele, dítě dostalo horečky a pominulo se. Proto rodiče chránili své děti a bránili jim, aby usnuly před půlnocí. Dle legendy v jedné vesnici byla rodina, která měla jediné dítě. Rodiče se snažili zabavit své dítě tím, že balili peníze do červených obálek. Avšak únava je přemohla a všichni usnuli. Podle legendy k nim přišel démon Sui, jenže u dítěte se zaleskly mince a on se vylekal a zmizel. Jiná legenda zase říká, že se vylekal probouzejících se rodičů, a tak vzal obálku,

8

která ležela vedle dítěte a utekl. Dítě zůstalo zdravé a tato legenda se rozšířila mezi lid. A tak vznikla tradice červených obálek. (Dvořák, 2015) Tato pověra pochází ze starého čínského přísloví: ,,Štěstí nikdy nepřichází dvakrát, neštěstí nikdy nepřichází samo.“ (ibid.) Důležitou součástí dávání obálek je i to, jaká částka je do nich vložená, nebo spíše jaká čísla tato částka obsahuje. Jak již víme, čínský lid velmi dbá na symboliku čísel. A tak se do obálek vkládají částky sudé a převážně takové, které obsahují číslo osm. (ibid.)

2.3 Dračí a Lví tanec Dračí tanec (čínsky Wu Long) má několikasetletou tradici, která vznikla za dynastie Han. Symbol draka je symbolem Číny. Číňané v něm vnímají moc a důstojnost a také sílu a štěstí. Proto je Dračí tanec neodmyslitelnou součástí všech oslav a hlavně Čínského Nového roku. (Kratochvílová, 2016c) Draci v tomto mohou dosahovat různé délky, bývá to od dvaceti pěti do padesáti metrů. Čím delší je drak, tím více přináší štěstí. Celou konstrukci draka nese několik lidí na dlouhých tyčích. Nosiči musí mít perfektně sladěné pohyby, aby se drak pohyboval přirozeně. Jakákoliv chyba v pohybu může zkazit celé vystoupení. Svou symboliku mají i barvy draka. (ibid.) Lví tanec (čínsky Wu Shi) a jeho počátky pocházejí z dynastie Chan, která spadá zhruba do období 200 let před naším letopočtem až 200 let našeho letopočtu. Jelikož v Číně lvi nikdy předtím nebyli, tak se informace o nich donesla do Číny z Indie společně s buddhismem. Lví tanec ztvárňují dva umělci, kteří jsou skryti ve lvím kostýmu. Pohyby, které lev dělá, jsou převážně z bojových umění. Lví pohyby jsou často velmi živé, a jejich součástí jsou i akrobatické prvky. V dějinách tyto Lví tance sloužily jako kulturní vložka a dodnes jsou součástí oslav a průvodů. (Kratochvílová, 2016d) Lví tance také mají přilákat štěstí a odehnat vše špatné. Tyto tance se také můžou rozdělit na Severní a Jižní. Liší se podle toho, jak lvi vypadají, jak jsou zdobeni a jaké mají barvy a pohyby. Tradiční lví tance se vyučují dodnes v různých bojových školách. (ibid.)

9

2.4 Lampionový festival Lampiony různých tvarů, velikostí a barev se v Číně vždy rozzáří 15. ledna lunárního kalendáře. Je to poslední den Svátků jara. Tento den všichni v Číně vyvěsí a vystaví lampiony a ulice se tak rozzáří všemi barvami. Lampionový festival zahrnuje obrovské množství programů, výstav lampiónů, luštění nápisů na lampionech, lví tance a třeba i chůzi na chůdách. Lidé se veselí dlouho do noci. V tento den se jedí kuličky z lepkavé rýže, které mohou být plněné různými pochutinami a upravené jakkoli, mohou se vařit i smažit. Tyto kuličky opět značí rodinnou pospolitost a soudržnost rodiny, rodinný kruh. (CRI, 2011b) Lampiony byly dříve jednoduché, byly buď z papíru nebo z hedvábí. Jen císař a jeho rodina je měli více zdobené. Lampiony zdobily motivy

přírodních krajin, pohádek,

známých osobností nebo květin, zvířat atd. (CRI, 2011b) Tradice lampionového festivalu je opředena množstvím legend. Jedna z legend je o hněvu jednoho z bohů. Ten se rozhněval na vesnici a chtěl ji spálit. Vesnice se zachránila tak, že rozsvítila červené lampiony a pouštěla petardy. Když se blížila nebeská vojska, aby vesnici zničila, uviděla ji celou rudou a domnívala se, že je v ohni a tak je zničená. Nebeská vojska se vrátila a oznámila to bohu. A tak byla vesnice zachráněna. (Seng, 2016) Jiná tradice však říká, že tento svátek vznikl na oslavu potlačení vzpoury, která se odehrála právě 15. ledna lunárního kalendáře. Oslavy nařídil císař Wen Di. Této vzpouře předcházely různé historické události. Tradice též říká, že v tento den císař Wen Di opouštěl palác a šel slavit společně s prostým lidem. (Yuan, 2008)

2.5 Svatba v Číně Čínská lidová tradice se vztahuje na mnoho věcí a významných událostí. Patří mezi ně i svatba, která je jednou z nejdůležitějších událostí v životě. Lidé v Číně věří, že pokud se berou, je to na celý život. Proto svatby mají být velmi hlučné a veselé, aby od novomanželů odehnaly vše špatné. (CRI, 2011c) Dříve svatebnímu obřadu předcházelo vyjednávání. Celý přípravný proces svatby měl několik postupných činností, které se dodržovaly. V dřívějších dobách se svatby domlouvaly mezi rodiči. Později, když si třeba sám ženich vyhlédl nevěstu, rodina si najala

10

dohazovačku, která šla do rodiny dívky a předložila návrh. (Traditional Chinese Weddings, 2007) Dohazovačku měly obě rodiny. Manželství uzavřena bez přispění dohazovačů byla považována za nemorální a neplatná. Dohazovači především dbali, aby kandidáti manželství neměli totéž příjmení.(Böttger, 1984, s. 135). Jelikož se v Číně neustále přihlíží na čísla, tak se u mladých párů i v této době hledí na roky narození obou lidí, a zda znamení, která náleží těmto rokům, spolu mohou být šťastná. Pokud ne, ze svatby může velmi záhy sejít. Pokud se obě rodiny dohodly, rodina ženicha donesla do rodiny nevěsty dary a začaly s přípravou na svatbu. (Traditional Chinese Weddings, 2007) Další důležitou věcí, která se týká svatebního dne a čísel, je datum, kdy se bude svatba konat. Na správné datum se často čeká velmi dlouhou dobu (Svatební magazín, 2016). Uzavírání sňatků se řídilo zvykem a tradicí rodin. Před vlastní oslavou se sepsaly předmanželské smlouvy, které podepisovali rodiče. (Böttger, 1984, s. 135). V den svatby se nevěsta loučí se svou rodinou a přichází do rodiny ženicha. Oba novomanželé poté projeví úctu svým rodičům a starším lidem tak, že se jim pokloní. Sňatek se stvrdí i tehdy, kdy je zapsán na příslušném úřadě. Podle tradice se tento pár musí poklonit také svým zemřelým předkům, a tak je stvrzen jejich sňatek. (CRI, 2011c) Nevěsty obvykle mívaly v tento den červené šaty, kdy červená opět značí štěstí. Avšak v posledních letech se nevěsty drží spíše nejnovější módy. (CRI, 2011c)

11

3

ČÍNSKÁ KUCHYNĚ, STOLOVÁNÍ…. 3.1 Čaj Specifické chutě a zvyklosti Číňanů při stravování patří neodmyslitelně k jejich tradici. Nejtradičnější a zcela neodmyslitelné je pro Číňany pití čaje. Tento zvyk je starý

několik tisíc let, stále se vyvíjí, ale v celé historii se na něj nezapomíná. Čaj je nejpopulárnějším přírodním nápojem v Číně. V této zemi se pije čaj již více než 4 000 let. (CRI, 2011d) Legenda o objevení čaje vypráví o tom, že jednomu muži, někteří říkají, že to byl sám císař či bůh, spadlo do vařícího kotlíku s vodou několik lístků z keře, u kterého seděl. Vůně, která vznikla, jej údajně tak zaujala že ochutnal. Tato legenda je stará přes dva tisíce let. (Gunpowder, 2016) Tento příběh je vepsán do čínského znaku pro slovo čaj. V čínštině je slovo čaj (čcha) tvořeno znaky pro „trávu“, „muže sedícího na zemi“ a „strom“. ( Horecký, 2016, s. 38) Postavení čaje v čínské kultuře se vyvíjelo po staletí. Jeho použití byla různá. Používal se jako obětní dar nebo třeba jako lék. Později jako vzácný nápoj, který se podával na důkaz zdvořilosti a pohostinnosti. Postupně se čaj stal nápojem pro všechny vrstvy obyvatelstva. Zvyk poctít hosta čajem se zachoval až do dnešní doby. Součástí čajové etikety je poděkovat hostiteli za čaj. Dík se projevuje tak, že se poklepe polštářky prstů na desku stolu, a tak se vyjádří dík za nalití či dolití čaje. Tento zajímavý zvyk pochází z doby vlády císaře Čchien-lunga, tedy z osmnáctého století. (Horecký, 2016, s. 38) Kdy tento císař cestoval se svou družinou po své zemi v převleku a jelikož byl milovníkem čaje, navštívil se svou družinou čajovnu. Když přinesli konvici na stůl, sám císař ji uchopil a nalil členům své družiny. Všichni byli nesmírně poctěni, ale jelikož nemohli prozradit panovníka tím, že by se před ním poklonili, tak ohnuli prsteníček a ukazováček a klouby poklepali na stůl, na znamení díků. Od té doby se toto gesto používá po celé Číně. (ibid.) Čaj není jen nápoj, ale může být i životní cestou. Kult čaje je založen na obdivování krásy uprostřed běžných událostí všedního dne. (Okakura, 200, s. 9) Takto to uvádí mistr Lu Jü, který sepsal dílo Klasická kniha o čaji a vydal roku 780. V této knize mistr shromáždil veškerá pojednání o čajové kultuře a o tom, co se v té době o čaji vědělo. Pití

12

a veškerá příprava čaje se může stát doslova obřadem. Takový obřad má stanovené postupy a rituály, při kterých se dbá na každý detail. (Horecký, 2016, s. 39) V čínských restauracích se můžeme setkat s tím, že nám k jídlu podají zelený čaj. Je to z toho důvodu, že se teplý nápoj podle Číňanů hodí k jídlu, jelikož usnadňuje trávení (ibid.).

3.2 Stolování Kultura stolování, stejně jako i pokrmy, mají v čínské kultuře velký význam. Při jakýchkoli příležitostech, kterými jsou např. narozeniny, rodinné oslavy, svatby, pohřby i návštěvy a kalendářní svátky, má jídlo významnou roli. Pokrmy, které se při některých příležitostech podávají, často něco značí. Například to, že lidé v Číně na své narozeniny jí dlouhé nudle na znamení dlouhověkosti, o svatbách jsou podávány pokrmy, jejichž názvy značí štěstí, spokojenou rodinu, dlouhověkost a podobně (CRI, 2011e). Tradiční pokrmy, které se v Číně vaří, jsou kraj od kraje i vesnice od vesnice jiné. A to platí i některých zvycích při stolování, které se mohou lišit. (ibid.) Pestrost stravy je pro čínský národ jedním z důležitých bodů. Číňané sami říkají, že správná strava může být ten nejlepší lék. Při stolování je v Číně zvykem, že pokrmy které se dávají na stůl, jsou všeho druhu, nikdo nedostane jen jeden chod. Rodina, která hostí, vybere ty nejlepší kousky z pokrmů a dá je svému hostu, aby jej poctila. (Zásady stolování v Číně, 2012) Během takové hostiny je možné ochutnat různé druhy masa, ryby, mořské plody, zeleninu a samozřejmě nudle a rýži. Jako jeden z posledních chodů bývá polévka. V některých částech země je zvykem, že jako poslední chod dají na stůl rýži. Avšak tato rýže se nejí, pokud bychom si ji jako hosti nabrali, urazili bychom tím hostitele. Znamenalo by to, že jsme se dostatečně nenasytili předchozími chody. (ibid.) Oproti evropské kultuře je v Číně projevem toho, že nám chutná mlaskání i říhání si. A pokud po jídle zůstane špinavý stůl, je to též znamením, že nám chutnalo a že jsme spokojení. (Zásady stolování v Číně, 2012) Čínské jídelní hůlky jsou jednou z věcí, která se nám většinou vybaví společně s čínskou kuchyní. Hůlky se v Číně používají přes tři tisíciletí. Údajně vznikly tak, že když pradávní lidé jedli pokrmy, které si připravovali na ohni, často si popálili prsty. Protože měli hlad a nechtěli čekat, až jídlo vychladne, používali dvě větvičky. Z těchto větviček se

13

postupně staly jídelní hůlky. (CRI, 2011f) Význam jídelním hůlkám přisuzuje i materiál, z kterého jsou tvořeny. Byly tvořeny ze zlata, stříbra, nefritu, korálu a slonoviny. Věřilo se i tomu, že pokud by se tyto hůlky z drahých materiálů dotkly jedu, změnily by barvu a tak by varovaly před pojídáním jídla. (ibid.) Etiketa se týká i jídelních hůlek. Nesmí se s nimi například o sebe ťukat či vydávat s nimi jakýkoli zvuk, stejně tak jimi nesmíme na nikoho ukazovat nebo hůlky držet v pěsti, což je známka agrese. Pokud bychom například hůlky do jídla zabodli, znamenalo by to, že jídlo obětujeme našim předkům. (Zásady stolování v Číně, 2012) Není slušné se hůlkami v jídle rýpat. Stejně tak se hůlky neodkládají šikmo, to by mohlo znamenat neštěstí. Podle toho jak hůlky na misku odložíme, dáváme najevo, jestli jsme již dojedli. Samotné držení hůlek je považováno za součást etikety a čínské děti se jejich držení učí odmalička, správné držení hůlek je symbolem dobrého vychování. Hůlky se vždy drží v pravé ruce. Avšak jídelní hůlky nejsou jediným nástrojem, který se při konzumaci potravin využívá, používá se i lžíce. (ibid.) Jídelní hůlky se často dávají i jako svatební dar novomanželům. Tyto hůlky se svazují červenou stuhou na přání šťastného začátku manželství. V některých provinciích Číny se hůlky hází do pokoje novomanželů na znamení brzkého narození potomka. (CRI, 2011f) Samotná příprava jídel je velmi rychlá, aby se zachovalo co nejvíce živin, které potraviny obsahují. To, co nesmí chybět v žádné kuchyni, je velmi ostrý nůž, pánev wok, která slouží k rychlé a kvalitní úpravě pokrmů, a v neposlední řadě zde musí být i pařák, do kterého se vloží upletené pařáky z bambusu sloužící převážně na přípravu rýže. (Zásady stolování v Číně, 2012) Nejtradičnějšími pokrmy jsou samozřejmě rýže a nudle, ale také rýžové kuličky, měsíční koláč, taštičky jiao-zi a spoustu jiných pokrmů. (ibid.) Čínská kuchyně je používána i jako léčitelství - takzvaná léčba jídlem. Už to, že lidé dbají na pestrost stravy, je důležitým ukazatelem zdraví, kondice a prevence. Říká se, že prvně se má zkusit léčba jídlem a až poté léčba léky. Číňané si na tento způsob velmi zvykli a používají jej dodnes. A způsob této stravy se rozšiřuje i do jiných zemí.(CRI, 2011f)

14

4

NÁBOŽENSTVÍ V ČÍNĚ Náboženství utváří kulturu i historii. V Číně po tisíciletí utváří kulturu a historii tři

formální tradice, a to konfuciánství, taoismus a buddhismus a také přežívající lidové náboženství. Tato náboženství tvoří významnou část čínské civilizace dodnes. Náboženské tradice jsou založeny na dvou základních principech a to těch, že vesmír je posvátným místem a že všechny aspekty ve vesmíru jsou ve vzájemném vztahu. Základním učením je tedy udržovat harmonii mezi lidskými bytostmi a mezi lidmi a přírodou. Zmíněné principy se odráží ve formálních tradicích taoismu, konfuciánství a v lidovém náboženství. I buddhismus, který je do Číny přenesený z Indie, se tomuto čínskému názoru přizpůsobil. Konfuciánství, taoismus a buddhismus můžeme v Číně zaznamenat jako „trojí učení“. Lidé je považují za komplementární náboženství, a tak zpravidla praktikují všechna tři současně. (Coogan, 1999, s. 200-203) Prastarý způsob chápání toho, jak funguje vesmír, je jedním z nejzajímavějších a nejvíce všeobecně oceňovaných způsobů chápání. Vše, co existuje, nebe i země, lidské bytosti a božstva, má jednu podstatu a tou je čchi. Čchi tvoří dvě navzájem se doplňující energii, kterými jsou jin a jang. Jin označuje to, co je temné, vlhké, nehybné, kalné, chladné, měkké a ženské, a komplementární; jang to, co je jasné, suché rostoucí, světlé, teplé, tvrdé a mužské. (Coogan, 1999, s. 200) Pojetí vesmíru ve smyslu jin a jang je spojeno s cyklem pěti fází. Těchto pět fází představuje oheň, dřevo, kov, voda a země. Avšak je třeba je chápat jako metafyzické síly a ne jako konkrétní živly. Každá z těchto fází má v určitou dobu dominantní vliv. Fáze jsou odrazem jin a jang. Jang je oheň a dřevo, jin je kov a voda, země je zde neutrální. Tyto fáze tvoří dva cykly. V prvním každá fáze vytváří další element, v druhém cyklu každý tento element ničí svého předchůdce. Všechno ve vesmíru je spjato s účastí na těchto cyklech, vše má svou paralelu. Hlavní duchovní tradice mají různými způsoby podpořit vesmírnou harmonii. Konfuciánství, které je založeno na učení Mistra Kchunga žijícího v 6. století př. n. l., se soustředí na tvoření harmonické společnosti, řídící se ctností a vztahy mezi lidmi. Mistr Kchung tak vytvořil morální zásady (Loewe, 2005, s. 156). Konfuciánství vidí primární

15

základ ve vztahu mezi rodiči a dítětem, hlavně mezi otcem a synem, kde by se měla projevit synovská oddanost. Zachováním takového pouta bude přetvořena rodina, stát i vesmír. (Kohoutová, 2012) Taoismus založený na dílech ze 4. a 3. století př. n. l. se zajímá více než o soulad mezi jedinci o soulad mezi člověkem a přírodou. Termín tao označuje cestu. Taoismus se soustřeďuje na nezasahování do tao, do vesmírného dění. Aby člověk dosáhl harmonie ve svém životě i v kosmu, má vnímat tao v přírodě a jednat tak, aby činil v souladu s ní, takže v souladu s vesmírem. Buddhismus byl do Číny přinesen zřejmě v 1. století n. l. a získal si mnoho příznivců. Přinesl sebou jakousi exotiku, indickou kosmologii a také příslib univerzální spásy, která v domácím náboženství příliš neexistovala. Avšak i buddhismus v Číně převzal různé formy a spojil se s nimi. Na čínských náboženstvích je charakteristické, že jsou praktické a jakoby z tohoto světa. To je patrné v lidové tradici (v lidovém náboženství), která odráží hlavní zájmy trojího učení. Ale toto praktikované lidové náboženství nemá žádný systematický soubor věrouky. Všechna náboženství se zaměřují hlavně na to, aby zlepšila nynější život. Takže se soustřeďují na zdraví, dlouhověkost, harmonii, na děti jako na své pokračovatele a na ochranu před různými pohromami. Hlavním zájmem je vztah duchů a živých tvorů. Pokud lidé dobře plní své role, bohové jim udělí požehnání. (Coogan, 1999, s. 200-203)

16

5

ČÍNSKÝ KALENDÁŘ Po celém světě je již známý gregoriánský kalendář, kterým se řídíme. V Číně se tento

kalendář také používá, ale mezi lidmi je stále populární starý čínský kalendář, který kombinuje kalendář lunární a kalendář solární. Čínským kalendářem se také stále řídí tradiční slavnosti. Pomáhá určovat data svateb, pohřbů, rodinných oslav, stěhování, zkrátka stále zasahuje do života lidí. To vše se určuje pomocí čínského horoskopu, který se řídí čínským zvěrokruhem a který je populární nejen v Číně. (Hinsbergh, 2016) Existují tři typy čínského kalendáře: lunární, solární a solárně-lunární kalendář. Solární kalendář pracuje s jednotkou jednoho roku, za který považuje čas, kdy Země jednou oběhne kolem Slunce. Lunární kalendář používá časový údaj jeden měsíc, tj. čas, za který Měsíc oběhne kolem Země. Lunární rok je o jedenáct dní kratší než rok sluneční. Starý čínský kalendář je kalendář solárně - lunární. Měsíce jsou nastaveny podle cyklů Měsíce a roky jsou stanoveny podle slunečního roku. (Wang, 2010) Kalendář též používá přestupný měsíc, to proto, aby odpovídal ročním obdobím. (ibid.) Je několik kalendářních cyklů, tím nejznámějším je dvanáctiletý. Cyklus dvanácti let je založený na dvanácti zvířatech čínského zvěrokruhu. Zvířaty čínského zvěrokruhu jsou krysa, buvol, tygr, králík, drak, had, kůň, ovce, opice, kohout, pes a prase. (Coogan, 1999, s. 227) Těchto dvanáct zvířat je symbolem jednotlivých roků a jejich tradice pramení ze starověké Číny. (Wang, 2010)

17

6

ROZHOVORY Rozhovory jsou uskutečněny s paní Ping a se slečnou Veronikou, ženami, které

pocházej z Číny a žijí zde v České republice. Rozhovory se uskutečnily v Praze. Se souhlasem obou žen, byly nahrávány a jsou autenticky zachyceny v následujícím textu.

6.1 Rozhovor s paní Ping Souhlasíte s tím, aby se tento rozhovor nahrával? Jistě, samozřejmě. Mám podobně starou dceru, která se nedávno provdala. Ona se mne hodně ptá na tradice a já často nevím, tak ji pošlu za dědečkem, ať se ho zeptá. Dcera studuje i pracuje, a to je velmi důležité, protože se něco dozvíme z knížky a něco dalšího ze života. Mohu se Vás zeptat, jak jste se dostala do České republiky? To je náhoda. Opravdu náhoda. Já jsem s manželem učila v Číně, manžel učil na gymnáziu angličtinu a já učila na univerzitě ekonomiku. My jsme stále chtěli studovat a cítili jsme, že nám to v Číně nestačí. Tak jsme půjčili peníze, a protože peníze pro dva nestačili, ale stačili jen pro jednoho, na placení studia. Tak jsme peníze připravili pro manžela a on šel do Austrálie, tam to moc nevyšlo. Školní zákon je v Austrálii hodně přísný. Když tam člověk chodí do školy, tak tam musí chodit z 95% času do školy a už nemá čas pracovat. A když nemohl pracovat, neměl peníze, nemohl prodloužit vízum. Manžel měl docela štěstí protože, měl učitelku angličtiny v Hamburku, Německu. Tak se tam jel podívat. Ale tam mu to také moc nevyšlo. Protože jako student neměl moc peněz, neměl se jak uživit. Manžel Ming se svým bratrem z Ruska navštívili Maďarsko, pak Rusko a pak našli tady tu krásnou zem s menšinami, to bylo v roce 1991. Zjistili, že tady nemají spoustu věcí, které mohli dovést z Číny, a tak začali obchodovat. Po dvou letech mě pozvali sem, do Česka, já jsem do té doby byla v Číně. A tak jsem se dostala sem. Cestujete do Číny během roku? Jako firma máme velký import do Česka. V Číně máme firmu a obchodní partnery, takže do Číny cestuji celkem často, podle práce.

18

A co Vaše děti? Mám dvě děti, syna a dceru. Oni se narodili zde, chodili zde do školy a žijí zde a česky umí perfektně. Syn sice nedostával krásné známky, ale mluví perfektně. Jak s nimi mluvíte? No, to je zajímavé. My doma mluvíme tak míchaným jazykem. S dětmi mluvím čínsky. Mé děti mluví perfektně česky, anglicky i německy, ale nejslabší je čínština. Tím že oni mluví a studují v češtině již odmalička, tak ji umí perfektně, a proto s nimi mluvím čínsky. A pokud mi nerozumí, najdeme jiný jazyk, ve kterém se pochopíme. Můj manžel s dětmi mluví všemi jazyky, a pokud mají tajemství, tak spolu mluví německy. Jsou ve vaší rodině nějaké tradice, které dodržujete? Nějaké tradice dodržujeme, ale ne úplně. Přeci jen tady žijeme dlouho a nejsme tak staří. Při výchově jsme nebyli tak přísní, ale například když si dcera našla přítele, to jí bylo osmnáct, tak se každý večer musela vrátit domů. U nás se říká, že dokud není dívka provdaná, tak se musí vrátit domů, nesmí zůstat spát někde jinde. V mojí generaci toto dodržování bylo velmi přísné, musela jsme se vrátit před devátou hodinou. Rodiče musí hlídat svoji dceru. U dcery je to přísnější než u synů, kluci to mají volnější než dívky. Co je třeba ještě ve výchově od vašich rodičů, měli jste nějaký svátek, jako my Češi máme Vánoce? Slavíme Vánoce a Nový rok, je to totiž mezinárodní, a tím, že žijeme zde, tak je taky slavíme. Ale starší lidé Vánoce úplně neznají, nerozumí jim. Pak samozřejmě slavíme Čínský Nový rok. To je podobné Vánocům, sejde se celá rodina, jako rodiče, otec, matka, dědeček, sestry, bratři, vnučky, neteře, celá rodina. Společně povídáme a jíme večeři, ale nejdůležitější je, že je rodina spolu. To je vlastně v Číně. Tady, když my žijeme tady, je to už jiné. My na to pamatujeme, ale když ten den je pracovní, tady v Česku, tak my nemáme moc čas. Přijdeme domů až večer, a jedině večer si třeba uvaříme a oslavíme to s dětmi. A pak se třeba koukneme

19

na program přes satelit, ale to je v čínském čase, takže to je pozdě. Ale čím dál jsou děti starší, tak se jim moc nechce dívat na čínský program. Pro nás jsou ale nejdůležitějšími svátky Vánoce, když my žijeme tady, protože Čínský Nový rok je pokaždé jindy, příští rok například 8. února. Takže tady už moc svátky nedodržujeme jako doma. A máte tu třeba více příbuzných, se kterými můžete slavit Čínský nový rok? Já zde mám bratra i s jeho rodinou, ale většinou se nescházíme kvůli tomuto slavení. Je těžké najít společný čas. Scházíme se, ale třeba jindy během roku. Co máte za tradiční jídlo, které jíte právě na tento svátek? Čína je hrozně veliká, a tak třeba v Pekingu jíme něco jiného než v Šanghaji. My v Pekingu jíme třeba hlavně nějakou rybu a jako hlavní chod máme smažené taštičky, a taky děláme hodně zeleniny. Děláme toho hodně, obrovské bohaté jídlo. My jej připravujeme třeba i hodně dopředu. Dva dny předem začneme přípravy. Svátky a jídla připravujeme podle lunárního kalendáře. Někdy je třeba důležité ráno a jindy třeba večer. Například úplněk, to slavíme večer. A tady v Česku, na ty jednotlivé svátky si dáte k jídlu něco jiného, nějaké jídlo, které k tomu dni připadá, vaříte si jej? U nás doma už je to hodně míchané, vaříme, ale ne vždy tak, jakoby jsme byli v Číně. Je třeba, nějaký zvyk, který dodržujete a je třeba typický pro Vaši rodinu, pro výchovu, co třeba stále dodržujete? No něco dodržuju. Třeba když jsme vařili jídlo, tak mě maminka učila speciální jídla, recepty a nudle. Jsou trhané. To ale moc nedělám, spíš vůbec, je to složité a zdlouhavé. A je třeba tedy vážně něco specifického jen pro vaši čínskou kulturu, něco, co dodržujete a stále děláte? Když vyjmeme Čínský Nový rok? No třeba ryba, tu jíme pořád, každý rok. Proč?! Jak pro lidi v Evropě, tak v Číně, jíme ryby, protože třeba kapr, kapr znamená pro lidi štěstí. To je takový zvyk hodně podobný.

20

My tady v Evropě jíme kapra, a to u nás v Číně taky. Na Čínský Nový rok jíme kapra. Máme k němu třeba přísloví o tom, že je kapr silný, šťastný, veselý a taky že je živý, divoký,… U nás děláme to, že se schovává šupinka z kapra, děláte to třeba taky? No, to jsem viděla až tady. Moje kolegyně to dělala, dávala si šupinku do peněženky, aby měla peníze,… Vy jste to tady začala dělat? Zaujalo Vás to? No, ze začátku jsem to dělala, pak už moc ne. Já si myslím, že to je moc krásný zvyk, krásný význam. Je z toho takový dobrý pocit, pocit, že v peněžence stále něco je, štěstí a tak,… A jsou ještě nějaké tradice, které tady dodržujete? My třeba na narozeniny jíme dlouhé nudle. To proto, že značí dlouhý život, a kdo je bude jíst, bude mít dlouhý život. To stále dodržujeme. Třeba při přípravě potravin nesmíme krájet hrušku na půl. Protože hruška má podle čínské mluvy podobný význam jako rozloučit se. Jíme ji tedy v celku nebo krájíme na kolečka. Nikdy ji nekrájíme na půlku. Jablíčko zase znamená šťastnou cestu, dávám si jej třeba do tašky do kufru. Třeba když moje děti jedou na dovolenou, výlet, školu v přírodě, tak jsem jim vždy dávala a dávám jablíčko. A máte třeba nějaká pořekadla? Třeba takové, když se u nás říká, že černá kočka přes cestu je smůla, máte něco podobného? Ano, s kočkou to máme velmi podobně. A nejhorší je, když vám přeběhne přes cestu večer. Anebo taky třeba ježek. Když vidíme ježka, tak to pro nás znamená štěstí. Též pavouk, ten také znamená štěstí. A pokud se s pavoukem setkáme v noci, tak se říká, že budeme mít hodně peněz. A když přes den, tak budeme mít štěstí.

21

Mají to tak i Vaše děti? Ano, taky docela jo. Nesmíme je zabíjet. Podobně jako narozeniny, můžou být i svatby dost specifické. Máte nějaké tradice, které se dodržují, když se dva berou? Každá provincie má nějaké zvyky, nějaké tradice, každý je má jiné. Já, když jsem odešla, tak jsem byla celkem mladá, ale když jsem se vdávala, tak to bylo velmi přísné. Třeba když se kluk chce oženit, musí připravit dům, byt, nějaký nábytek, něco velkého. Holka ze svého domova přinese věci jako jsou peřiny, povlečení, záclony, vybavení pro domácnost. A taky klukova rodina dává peníze pro holku. Předtím připraví nějakou obálku, do té dají peníze. Ty peníze se dávají rodičům a ti dávají dceři, co potřebuje. Dřív to bylo i tak, to bylo hrozné, když ta rodina měla dceru a syna a dceru provdali, tak ty peníze nemuseli dát jen dceři, ale dali je i synovi. Ale to se už nedělá. A když jste vdávala dceru, anebo když jste se vdávala vy, je něco specifického v oblečení? No, dcera se vdávala tady, takže měla bílé šaty, tak jak se to dělá tady v Evropě, ale v Číně se to dělá taky tak. Hodně už se vdávají v evropském, americkém stylu, a žádné oblečení se nedodržuje. A když jste se vdávala vy, měla jste nějakou oslavu, více přátel? U nás byly svatby malé. Jen manželé a třeba dva tři lidi. Zašlo se na úřad a byl obřad. A oslava byla jen v nejbližším kruhu rodinném. A Vaše dcera? Moje dcera měla hodně lidí, (kolem 500 lidí), měli hodně přátel a mezinárodních příbuzných. Dcera neměla nic specificky čínského na své svatbě.

22

Ale v Číně se dřív dělalo to, že ženich nikdy před svatbou neviděl svou budoucí nevěstu. A pokud se mu pak nelíbila, měl smůlu. Ale to už se nedělá. Svatby se nyní dělají hodně v evropském stylu. Také je zvykem, že nevěstu nesou 4, nebo 8 lidí v nosítkách. V takové kabině, takže nevěsta je skrytá. Nikdo ji neviděl. Já už jsem takovou svatbu neměla, je to hodně stará tradice, která se už nedodržuje. A muž jezdil na koni, ale to už je vidět jen v nějakých dramatech nebo seriálech. Napadá mne, co třeba dárky, dáváte si dárky? Třeba k narozeninám či jindy? Určitě, u nás rodiče hodně dávají dětem. Třeba každý Nový rok vždycky dávají rodiče peníze dětem v obálce. U nás jsou rodiče hodně vážení, my se musíme obléct. A jako každý Nový rok, my stoprocentně musíme klečet před rodiči, poklonit se. A to jste třeba vy dělala u Vás doma? No jistě, protože my si rodičů velmi vážíme. My se musíme poděkovat, protože oni nám dali život. Takže ta úcta je v té pokloně? Ano, v pokloně. A potom rodiče dávají nějaké peníze. A na narozeniny taky dáváte peníze? Ano. To taky. Také rodiče dávají hodně peníze, když má dítě svatbu. I po té co jejich dítě má vlastní dítě. Rodiče hodně šetří a dávají peníze do banky. Když se dcera nebo syn berou, tak jim rodič kupuje dům, byt, auto dává jim peníze. Když se narodí dítě, rodič dává peníze. Takže ta podpora ze strany rodičů je velká? A je to poté i naopak? Ano, to je.

23

Třeba teď, když měla moje maminka osmdesáté narozeniny, kulaté narozeniny, tak jí moji dva bratři dávali peníze. Oni dávali peníze mamince (jako třeba 2,5 milionu korun). A jezdíte se navštěvovat, když maminku máte v Číně? Jo, teď je maminka na návštěvě tady. A jezdí často? Maminka je stará. Moc často ne. To cestování je těžké. A co na to říkala Vaše maminka, když jste jí řekla, že se stěhujete sem, do Česka? Jak na to reagovala? Je to dvacet let zpátky, nebyla na to připravená. My jsme byli dospělí. A maminka moc nechtěla, ale nemohla nám zabránit. Maminka potom souhlasila. Ona… nemohla nám to zakázat. Dospělí nemusí poslouchat svoje rodiče, kdy ano a kdy ne. Ale to je podle rodiny. Někdy rodiče pořád nedovolí dětem a přikazují jim. Ale někdy taky ne a je to na dětech. Kdy je u vás hranice svéprávnosti, kdy se stává člověk dospělým? U nás je to 18 let. Podle státních zákonů je to taky osmnáct. Ale není to jako tady. Tady, když moje děti jsou mezi spolužáky, tak tady to berou už hodně vážně, cítí se dospělí. Říkají, já už jsem dospělý, můžu se rozhodnout. Ale v Číně je to jenom podle zákona, ale ve skutečnosti je to mnohem později. Rodiče pořád pomáhají, jak s penězi, tak s nápady, rozhodnutími, se vším. Je to trošku jiné než tady. Tady jsou spíš děti hodně samostatné. Protože já už to porovnávám. Žíla jsem tam (v Číně), narodila jsem se tam, ale moje děti se narodily tady a mají svoje spolužáky ze školy tady. Je to tady takový velký rozdíl.

Poté, co jsme dokončili rozhovor, tak jsem byla pozvána na večeři, ochutnat jejich kuchyni, něco tradičního. Dostalo se mi takového vysvětlení: Je to také tradice, tak jak jsem Vás teď pozvala. Že když přijde návštěva, musíme je pozvat na něco, třeba na čaj, na jídlo, na něco. Je to taky tradice. Opravdu chceme pohostit a jsme pohostinní.

24

Hodně chceme, aby ta druhá strana byla pohoštěná, spokojená. Host je u nás vždy vážený. Je takové hezké, to moc mezi Evropany není. No, hodně to pomáhá, nejen s příbuznými. I mezi lidmi. Není to jako tady, tady se musí domlouvat hodně dopředu, kdy má někdo čas. Ale já zavolám Veronice: „Jste doma?“ A ona:„Jistě, takže se sejdeme u Vás“. To je takové hezké, máme k sobě hodně blízko. Jak prožíváte české Vánoce nebo když jsou u nás Velikonoce…? Dodržujete je nějak? No, dodržujeme. Když děti byly malé, tak jsme to dodržovali, takové ty hlavní. My teda takové zvyky moc neznali. Ale když děti byly větší, tak ony znaly, hodně. Tak ony nám říkaly: „Mami, my ještě nemáme adventní věnec…“ A máte ho třeba doma? Ne, ještě jsme jej nekoupili. A minulý rok jste jej měli? Ano, dcera jej dělala. Takže Vás k tomu vede spíš syn a dcera? Ano, dcera taky. Ta třeba umí péct vánoční cukroví, tak pečeme společně. A stromeček třeba máte? Ano, to taky. A dáváte si dárky? No to taky, určitě. To tak zabalíme. A Velikonoce? Děláte vajíčka? A máte i pomlázku? Ano to taky, vajíčka děláme, i pomlázku. Protože když za dcerou přišly děti, tak my jsme museli něco připravit. Nějaké čokolády, teď už i peníze. Něco musíme připravit.

25

Takže tyto tradice vnímáte a dodržujete? Ano, to ano. A můžu se zeptat, jak třeba prožíváte ten Štědrý den, protože je to většinou svátek pro celou rodinu, kdy se chystáme navečer a je to společný čas? My to máme úplně stejně. U nás je zvykem chodit na půlnoční mši. Byli jste na ní někdy nebo ji alespoň znáte? No byla jsem. Ale třeba od dcery manžel chodí každý rok dvacátého čtvrtého večer do kostela. A jak vnímáte, když se Vaše kultura promítne do naší? Jako byla například na Staroměstském náměstí výstava k Čínskému Novému roku? No, to je zajímavé. A máte z toho radost? No, to mám. A byla jsem se podívat.

VEČEŘE Byla jsem pozvána na večeři. Šli jsme do obchodního domu, do míst, kde bývají různá bistra. V jednom z čínských bister vybrala paní Pink několik druhů/chodů jídel. To vše nám potom naservírovali na jeden stůl. Ke každému jídlu řekla co to je a že je to pro jejich kuchyni typické. Na stole jsme měli naservírovány nudle, rýži, zeleninu, různě upravené maso s omáčkami a mořské řasy. Prý ještě mívají polévky, ale ty zrovna nebyly k dostání. Stejně tak jsme dostali i čaj v porcelánové konvici. A samozřejmě jsme dostali k jídlu i hůlky.

26

Pamatujete si třeba nějaké recepty z domu? Co vařila maminka, když jste byla v Číně? No, pamatuji. Když jsem byla malá, tak hodně vařil můj táta. On vařil moc dobře, on byl voják a tak uměl vařit a vařil rychle. Rýži, nudle, něco smaženého. Třeba moje maminka se narodila blízko Pekingu, a ona tam vařila takovou malou drobnou rýži. Tady jí prodávají taky. Ta rýže je taková malá a lepivá. Otázka vztahující se k jídlu (mořské řasy). Co je tohle? To je mořská zelenina, mořské řasy. To je hodně zdravé. Tady se málo jí mořské pokrmy a u nás se hodně jí mořské plody - ryby, krevety, mořská zelenina. Když u nás sedneme pohromadě jako rodina, tak rodiče sedí u stolu tam, kde je sluníčko, jakoby na východě. Ale v jiné provincii třeba sedí na severu. A když děti sedí u stolu, mají nějaké místo? To je zase každá provincie jiná. Ale u nás doma, tak rodiče měli své místo, ale děti zas tak ne. Když rodiče seděli tady, tak nejdřív táta. A když žije ještě děda, tak děda a pak babička, jejich děti a pak vnoučata. A když děda už není, tak potom je táta na prvním místě, na místě, které je nejdůležitější. Takže je tam úcta ke starším? No, ke starším. A co pozice ženy v rodině? V mnohých národech mají ženu jako rovnocennou, ale hlava rodiny je třeba otec jako muž. U nás taky. Táta je jako nebe. Jako nebe, ochránce rodiny. A maminka jako zem. Musí něco držet. Takže otci se říká nebe a maminka je jako země? Ano, to je jako Jin a Jang. Jako sluníčko a maminka jako měsíc, zem, to je jako Jin. Jang musí být nahoře a Jin musí být dole. Jinak my vždycky tak jíme, že se dá všechno na stůl a rozdělíme si to.

27

A jak dodržujete jídlo během dne, když je to takový obřad. Je jedno jídlo denně důležité nebo třeba i oběd a večeře? Snídaně nejsou tak důležité. Na snídani není čas, protože většinou spěcháme, máme většinou chleba, salám. Jíte hodně pálivé jídlo? I ženy? Některé provincie ano, ale je to hodně různé. Záleží i na zvyku. Při rozhovoru jsme také nakousli téma obchodu a obchodní spolupráce Číny a Česka. Paní Ping je podnikatelka. Také nám sdělila, že se rozjíždí nejen dovoz z Číny, ale i z Česka do Číny. Narazili jsme i na téma podpory ve vzdělání a práci. Paní Ping zmínila to, že oproti Čechům se u nich lidé vzájemně hodně podporují ve studiu, zaměstnání. A hlavně si úspěchy přejí a nezávidí. To osobně vidí jako obrovský rozdíl. Poté jsme se rozloučili, a paní Ping mne doprovodila na metro. Rozloučení i vítání bylo velmi vřelé a přátelské.

6.1 Rozhovor se slečnou Veronikou Souhlasíte s tím, aby se tento rozhovor nahrával? Určitě. Jak dlouho jste v Česku a proč jste sem přišla? Jsme tu sedm let. Protože moje maminka sem přišla před několika lety, je to už dvacet let. Když jsem začala chodit na střední školu, maminka se vrátila zpět do Číny. Já jsem byla v Číně a v osmnácti letech jsem se dostala do Česka. Protože chci poznávat cizí svět. Naučila jsem se zde český jazyk, pak českou kulturu, historii, českou literaturu a pak jsem nastoupila na „vejšku“. Obor čeština pro cizince, to je to samé, historie, literatura, jazykověda a pak jsem začala pracovat.

28

A kde teď pracujete? Pracuji jako tlumočnice v jedné české firmě, která spolupracuje s Čínou. Zde nepracuji každý den, pracuji i pro jiné firmy a pro nějakou komoru jako tlumočnice, nebo někdy i překládám, nějaké texty. To může být hodně zajímavé, … Je, ale je to taky velmi těžké, protože český jazyk je moc těžký, ale stejně tak je pro vás i čínština těžká. Jaké jsou Vaše zvyky a tradice, které dodržujete? Dříve se u nás ve výchově hodně dodržovalo, že dívka musela být doma před desátou hodinou večerní a nemohla spát někde jinde než doma nebo nemohla jít sama s klukem. Nemohli spolu dva bydlet, pokud nebyli sezdaní. Ale třeba v mé generaci už to tak moc není, a u té mladší už je to normální, takové evropské. Co je třeba ještě ve výchově od Vašich rodičů. Měli jste nějaký svátek, jako my Češi máme Vánoce? Máme bohaté svátky, teď v moderní době docela slavíme Vánoce, ale to je třeba spíše mezi mladými lidmi. To třeba chodíme na nákupy, sejdeme se na náměstí, máme ohňostroj. Ale třeba ti starší lidé ani nerozumí, co jsou to Vánoce. Pak třeba Nový rok – 1.1 – počítáme 10,9,8…a máme v centru ohňostroj, je to mezinárodní. Jako Číňané slavíme Nový Čínský rok, to je pro nás tak trochu jak když Češi slaví Vánoce. Rodina musí být pohromadě. Pozdravíme se, popovídáme, co se stalo během celého roku, co musíme zlepšit, jaké úspěchy jsme měli, co jsme dokázali. Pak třeba dítě říká, jaké mělo známky, co potřebuje zlepšit,…Prostě popovídáme jako rodina, velká rodina. Společně večeříme, a to tradiční jídlo, buď vaříme doma, nebo v restauraci, a koukáme třeba na televizi, na vánoční programy a je důležité, že jsme jako rodina spolu. Ale když jsem tady v Česku, je to náročné Čínský Nový rok slavit.

29

A je to tedy hlavně z toho důvodu, že je to časově náročné a rodina je vzdálenější? Tak jasně. Když tento den připadá na pracovní den zde v Česku, my si nemůžeme dovolit jej vynechat. Máme své povinnosti. Takže můžeme třeba přijít dříve domů, ale taky tu nemáme tu rodinu, ta je vzdálená. Já mám zde třeba jen maminku. Mám spoustu bratranců a sestřenic, ale ti jsou v Číně. Takže já s nimi nemohu slavit. Proto jej tady můžu oslavit jen s maminkou nebo s kamarády. Ale nemohu si vzít volno a odcestovat do Číny za rodinou a kamarády, jen abych slavila. Co máte za tradiční jídlo, které jíte, právě na tento svátek? Čína je hrozně veliká, a tak se jídla hodně liší. Na Nový rok toho jíme spoustu, jíme skoro všechno a začínáme to připravovat třeba dva dny dopředu, protože něco se musí třeba dlouho dusit. Jíme hodně zeleniny, ryb a masa. My máme třeba i tradiční jídla pro ostatní svátky. Například každý svátek máme typické jídlo, typický den, podle lunárního kalendáře. Slavíme třeba úplněk, a to má být zase celá rodina pohromadě. A jíme typické jídlo. Jíme rýžové kuličky, které jsou z rýžové mouky. A tady v Česku na ty jednotlivé svátky si třeba dáte k jídlu něco jiného, nějaké jídlo, které k tomu dni připadá, vaříte si jej? Pokud chceme, tak si toto jídlo můžeme udělat doma, ale taky jej můžeme koupit v tržnicích. Takže pokud to chceme dělat a dodržovat, můžeme si toto jídlo koupit. A jsou tyto suroviny dostupné? Ano, to jsou. A dokonce za docela dobrou cenu. Je tedy vážně něco specifického jen pro vaši čínskou kulturu, něco co dodržujete a stále děláte? Když vyjmeme Čínský Nový rok. Máte nějakou tradici, pořekadlo? V Číně si třeba hodně hrajeme s číslem a třeba, co se týká peněz, jíme na Nový rok takové taštičky a dáme jich třeba osm kusů. Protože osm je v Číně šťastné číslo. Znamená hodně peněz, a že bude člověk bohatý.

30

A třeba číslo šest znamená hodně štěstí. Ale naopak číslo čtyři pro nás znamená smrt. Nikdy tedy nedáváme čtyři věci, to je špatné. Takže třeba květiny nemůžete dát čtyři, anebo sedm, to je ještě horší. A nejhorší je 4+7. Tady je třeba v Evropě 7 šťastné číslo. Nebo také když má někdo narozeniny, tak jí dlouhé nudle, které značí dlouhý život. A to stále dodržuji, aspoň trošku dlouhých nudlí sním. Co se ještě týká jídla, tak například když krájíme hrušku, tak jí nesmíme krájet na půlku, hlavně manželé. Protože to znamená rozchod, rozvod. Též jablíčko. Jablíčko znamená šťastnou cestu, takže když někam jedeme na nějakou cestu, tak si bereme jablíčko. Já jej dostávám od maminky na šťastnou cestu, aby se nic nestalo. Máte nějaké pořekadlo? Třeba takové jako když se u nás říká, že když nám přeběhla černá kočka přes cestu, takže mám smůlu. Máte také něco takového? To my máme taky. A to hlavně večer, to je smůla. Ale to máme podobné. A co třeba svatby, jsou v něčem specifické? V oblékání, ve zvycích? Svatby jsou v Číně již v evropském duchu. Ale co si vybavuji je, když si jde ženich vyzvednout z domu nevěstu, tak kamarádi nevěsty mu brání vejít a mají na něj různé dotazy a požadavky a chtějí, aby splnil zkoušku. Ženich je musí plnit a plní je s pomocí svých kamarádů. Ale to se dělá v Číně. Tady ne. A také když nevěsta s ženichem jedou domů, tak jim jejich přátele opět chystají nějaké zkoušky. Tradiční čínské oblečení, jakoby červené, má nevěsta jakoby červenou šálu. Ale musí jí mít tak, aby nebyla úplně vidět. Ještě také bývají tradiční trhy, při významných událostech nebo jednou do měsíce. To se prodávají různé tradiční čínské věci. A jsou různá vystoupení. Mě napadá, co dárky, dáváte si dárky? Třeba k narozeninám či jindy? Ano, každý Nový rok rodiče dávají dětem peníze v červené obálce.

31

Třeba, ale to už je stará tradice, se děti musely obléct jako k císaři, svátečně. Musíme mít úctu k rodičům. Poklonit se před nimi a poděkovat, že nám dali život. A na narozeniny? To taky se dávají peníze, anebo dárek. Kdy je u Vás hranice svéprávnosti, kdy se stává člověk plnoletým? U nás je to 18 let. Taky osmnáct. Ano. Ale to je jen podle zákona. Jinak je to spíše až tak ve dvaceti, dvaadvaceti. Teď mne ještě napadá. Také je tradice to, návštěvu někam pozvat, pohostit. Protože my se chceme s lidmi skamarádit. Mít třeba jednání s kamarády. Prostě vždy se skamarádit. A jak vnímáte, když se Vaše kultura promítne do naší? Jako byla například na Staroměstském náměstí výstava k Čínskému Novému roku? Je to zajímavé. A máte z toho radost? Mám. A je to typické, že jsou právě takové alegorické vozy, průvody? To ano, ale je to takové trochu jiné, je to hodně veselé. A víte o nějakých jiných akcích, které se takto dějí? Nebo máte nějaké komunity? Ne to ani ne, my jiné moc neslavíme, jen ten Čínský Nový rok. A máme komunitu. A scházíte se nějak? Ano, scházíme. Právě včera jsme měli v hotelu Hilton. Měli jsme takovou akci, kterou pořádala čínská ambasáda, ale bývají to i jiné ambasády. A včera to byla charitativní akce. A kolik vás tady do té komunity patří? Třeba jen tady v Praze? Kolik přesně, to nevím, jen vím, že tady v Česku nás žije pět tisíc. Asi tak. Ale je tu několik komunit, třeba mládeže, business a podobné.

32

7

ROZBOR ROZHOVORU 7.1 Seznámení se s poskytovateli rozhovoru Čínské zvyky a tradice zde v České republice nezaznamenáváme na první pohled.

Stejně tak není zcela lehké zjistit, jak tito lidé spolupracují a žijí v českém prostředí, čím se řídí a co dodržují. Setkala jsem se s dvěma čínskými ženami, které již nějakou dobu žijí v České republice. Starší žena zde žije více než 23 let. Narodily se zde i její děti, dcera a syn. Obě děti studovaly od základní školy v České republice a žijí tady. Starší žena se jmenuje Ping. Je to obchodnice, převážně s oblečením. Mladší žena se jmenuje Veronika, Pracuje jako překladatelka a tlumočnice. Žije v Čechách přibližně 7 let.

7.2 Důvody imigrace do České republiky Důvody imigrace jsou různé. Paní Ping se přistěhovala do České republiky z toho důvodu, že zde začal podnikat její manžel, poté co studoval v Austrálii a v evropských zemích. Prvotním důvodem bylo se více vzdělat. Paní Ping byla v Číně učitelkou ekonomie na univerzitě, její muž byl učitelem anglického jazyka. Paní Ping se v České republice se svým manželem usadila a podnikají zde. Zprostředkovávají převážně objednávky a dovoz zboží z Číny. Slečna Veronika se též narodila v Číně. Její matka v Čechách žila několik let. Veronika do 18 let studovala v Číně a poté se odstěhovala do České republiky za matkou. Jejím důvodem k příjezdu sem byla touha po cestování a vzdělání.

7.3 Vzpomínky na zvyky a tradice z Číny Paní Ping si vzpomíná na několik tradic, které dodržovala doma, když byla malá. Ale moc jich nebylo. Sama říká, že už je to velmi dávno a že si to velmi málo pamatuje. Převážně se můžeme dozvědět, že vždy velmi dbali na úctu ke svým rodičům. Vždy tato úcta byla obrovská a z rozhovoru je patrné, že ji mají dodnes. Vzpomínala na Nový Čínský rok, svatby a narozeniny.

33

Slečna Veronika také vzpomíná na zvyky, které dodržovali doma. Též zmiňuje obrovskou úctu k rodičům i ke vzdělání a k práci. Dozvídáme se od ní, že nejvíce se u nich dodržoval Nový Čínský rok, ale také Vánoce a Nový rok, protože jsou to mezinárodní svátky. Ale podotýká, že to je spíše mezi mladšími lidmi. Veronika též vzpomíná na to, že dívky musely být před desátou hodinou doma.

7.4 Slavení Čínského Nového roku Obě ženy v našem rozhovoru zmiňují to, že Nový Čínský rok je podobný našim českým Vánocům. Nejdůležitější pro ně je, že se sejde celá rodina. Tím je myšleno od rodičů až po vnoučata. Celá rodina společně připravuje jídlo i několik dnů dopředu a poté spolu stolují. Pokud nevaří jídlo doma, tak jsou společně někde v restauraci. Pokrmy, které se jedí na Nový Čínský rok, jsou odlišné v různých oblastech Číny. Paní Ping i slečna Veronika se shodují, že večeře vždy obsahuje ryby, různé maso, mořskou zeleninu, rýži a nudle. Při tomto svátku všichni rekapitulují celý uplynulý rok, všechno co se událo, čeho dosáhli i to, co se jim třeba nepovedlo. Říkají si též, v čem by se chtěli zlepšit a zdokonalit. Veronika také zmiňuje to, že se společně dívají na slavnostní programy v televizi

7.5 Dodržování Čínského Nového roku v České republice Nový Čínský rok je nestabilní datum, stále se mění a proto jeho slavení připadá vždy na jiné datum. Je tedy náročně jej slavit zde u nás, pokud tento den nepřipadá na nějaký svátek či víkend. Obě ženy to přiznávají a říkají, že to je jeden z hlavních důvodů, proč jej již nijak více neslaví. Říkají, že pokud tento den opravdu připadne na den pracovní, nejsou schopny jej nijak více slavit, jelikož musí chodit do práce. Říkají, že je možné třeba přijít z práce dřív, ale i tak od tohoto svátečního slavení více upouštějí. Paní Ping se svou rodinou jej slaví tak, že se spolu navečeří, podívají se na čínské programy přes satelit, ale je to prý velice náročné kvůli časovému posunu. A také přiznává, že čím více jsou děti starší, tím více je to nebaví.

34

Jedním z důvodů je i to, že rodina je často v Číně, a tak tedy není možné tam cestovat jen proto, aby oslavily Nový Čínský rok se svou rodinou. Je to náročné finančně i časově. Paní Ping přiznává, že její bratr sice žije v České republice, ale tento svátek společně neslaví z toho důvodu, že jsou každý jinde. Schází se jinou dobu během roku.

7.6 Ostatní čínské svátky Svátků v Číně je spoustu. Liší se též podle oblastí a řídí se lunárním kalendářem. Ve sváteční dny se vaří podle lunárního kalendáře pokrmy, které na daný svátek připadají. Někdy je důležitý pokrm ráno, jindy zase večer. Obě ženy zmiňují slavení úplňku, kdy je důležitá večeře a opět to, aby byla rodina pohromadě. K jídlu mají rýžové kuličky z rýžové mouky. Suroviny pro vaření těchto jídel jsou prý dostupné i zde v Čechách za dobrou cenu. A pokud nechtějí vařit, je podle nich možné si tato jídla koupit v tržnicích. Takže pokud chtějí tradiční jídla konzumovat, mohou. Paní Ping například říká, že občas vaří, ale kombinuje to i s jinými jídly. Při významných událostech jsou komunitou často pořádány doprovodné programy, kdy probíhají trhy s tradičními čínskými věcmi a jsou různá kulturní vystoupení.

7.7 Svatby v Číně Svatby v Číně se také hodně liší podle provincií, všude jsou zvyky trochu odlišné. Ženy zmiňují to, že ženich dříve nikdy neviděl svou budoucí nevěstu před svatbou. S úsměvem říkají, že pokud se ženichovi nevěsta nelíbila, tak měl smůlu. Nevěsty byly na obřad nošeny v nosítkách, ve kterých byly skryty. Tato nosítka podle všeho nesli čtyři nebo osm mužů. Ženich přijížděl na svatbu na koni. Ale obě ženy říkají, že to je možné vidět už jen ve filmech nebo v seriálech. Veronika také zmiňuje to, že nevěsta musí mít červený šál, ale ten nesmí být zcela vidět. Tato tradice, kdy ženich nevěstu nesmí vidět před svatbu, se už nedodržuje.

35

Veronika zmiňuje současnou tradici, kdy kamarádi ženichovi, který si jede vyzvednout nevěstu, dělají naschvály a nutí jej plnit různé úkoly. Ale ženich má podle všeho sestavený tým ze svých kamarádů, kteří mu tyto úkoly pomáhají plnit. Po svatebním obřadu, kdy novomanželé odcházejí domů, kamarádi opět novomanžele škádlí a dělají jim různé naschvály. Paní Ping vzpomíná, že její svatba nebyla příliš velká. V době, kdy se ona vdávala, probíhala svatba v nejužším rodinném kruhu jen s několika přáteli. Svatby se v Číně nyní odehrávají převážně v evropském nebo americkém stylu. Nevěsty z velké části nosí bílé šaty a obřady se už odehrávají trochu jinak než v minulosti. Paní Ping nedávno provdávala v Čechách dceru. Na otázku, zda její dcera dodržela nějakou tradici z Číny během obřadu či příprav, paní Ping odpověděla, že její dcera měla hodně velkou svatbu s velkým množstvím lidí, ale že žádnou tradici, která by pocházela z Číny, nedodržovala. Požadavky, které byly dříve a v jisté míře jsou i do teď kladeny na ženicha ještě před svatbou, byly celkem velké. Ženich musel zajistit dům či byt, jeho vybavení včetně nábytku. Ženich měl zajistit něco velkého. Nevěsta má do domu přinést výbavu, jako jsou peřiny, textilie, nádobí a podobně. Rodina ženicha také dává před svatbou peníze rodině budoucí nevěsty. Právě nevěstiny rodiče je mají předat své dceři, která se má provdat. Paní Ping říká, že se na toto velmi přísně dbalo, ale že se dříve stávalo, že rodiče tyto peníze nedali jen dceři, ale třeba i svému synovi. A to ona považuje za špatné. Avšak dodává, že už se to tak často nestává.

7.8 Dary a dárky Dary se dávají často v podobě peněz v červené obálce. Paní Ping zmiňuje to, že rodiče dávají svým dětem peníze stále, že je velmi podporují. Podle slov paní Ping, rodiče velmi šetří a ve chvílích, kdy se jim vdává dcera či žení syn, chtějí své děti obdarovat. Koupí jim například auto, dům, a podpoří je i ve chvílích, kdy se narodí potomek jejich dětem. Od určitého věku také podporují děti své rodiče.

36

Pravidelné je, že děti dostávají peníze od rodičů na Čínský Nový rok. Děti se svátečně oblečou a pokloní se rodičům. Rodiče jim poté dávají peníze v červených obálkách. Stejně tak to dělají i na narozeniny. Děti poté dostávají i jiné věcné dárky tak, jak je tomu i u nás.

7.9 Narozeniny Narozeniny se slaví stejně jako je tomu i v jiných zemích. Snad jedinou zvláštní tradicí, kterou si obě ženy uvědomují, je, že se na narozeniny jedí dlouhé nudle. Pokud možno co nejdelší. Dlouhé nudle podle nich značí dlouhý život. Tuto tradici vždy obě ženy dodržují a neupouští od ní, ať už se nachází kdekoli.

7.10 Svéprávnost Hranice plnoletosti je ve většině států od osmnácti let dána ze zákona. Avšak tato hranice je často brána jinak v kruhu rodinném. V Číně je hranice plnoletosti dána zákonem v 18 letech. Paní Ping říká, že tato hranice je dána spíše jen ze zákona. Rodiče se o děti starají, radí jim mnohem déle. Veronika říká, že hranice, kdy se dítě odloučí více od svých rodičů a je samostatné, nastává ve dvaceti až dvaadvaceti letech.

7.11 Jiné zvyklosti V Číně jsou zvyklí jíst ryby a mořské plody. Ty jí, Číňané žijící u nás, stále ve velkém množství a často, stejně tak tzv. mořskou zeleninu, kterou jsou například mořské řasy. Ryby u nich nesmí na jídelníčku chybět. Jí například kapra, kterého mají jako symbol štěstí, pohody, veselosti a síly. Toho jí i na Čínský Nový rok. Co se týče potravin, například nikdy neupravují hrušku tak, že by ji rozkrojili na půl. Číňané věří, že pokud by rozkrojili hrušku napůl, znamenalo by to rozchod, rozvod, rozloučení se. Je to proto, že hruška, se řekne v čínštině velmi podobně jako rozchod. Proto hrušku krájí na kolečka. Když Číňané cestují nebo mají někam jet, dávají si jablíčko. Jablíčko pro ně značí šťastnou cestu, a návrat ve zdraví. Paní Ping i slečna Veronika říkají, že na tento zvyk nezapomínají a že vždy, když někam jedou nebo odjíždí jejích blízký, dávají si do tašky jablíčko.

37

Černá kočka, která proběhne člověku přes cestu, hlavně podvečer či ve večerních hodinách, značí smůlu či neštěstí, stejně tak jako je tomu i u nás. Další zvířata, která mají pro Číňany význam, jsou ježek a pavouk. Pokud tato zvířata potkáme, je to znamením štěstí. A pokud narazíme na pavouka v noci, znamená to hodně peněz. Čísla hrají i v Číně velkou roli. Mají přisouzený určitý význam. Čísla osm a šest znamenají štěstí. Čísla, která naopak znamenají neštěstí a smrt, jsou čísla čtyři a sedm. Slečna Veronika říká, že nejhorší je kombinace těchto čísel. Proto nikdy nedávají takový počet květin ani dárků. To dodržují třeba i v jídle na Čínský Nový rok, kdy jedí čínské taštičky - vždy jich podávají osm jako číslo štěstí.

7.12 Úcta Číňané jsou vychovaní k úctě Úcta k jejich rodičům je snad jedna z největších a nejvíc patrných. Bylo možné si povšimnout této úcty už v tom, jak obě ženy mluví o rodičích. Úcta ke starším je u nich na prvním místě. Tato úcta se projevuje už tím, že děti děkují rodičům za život, pokloní se jim. Projevují jim úctu i u stolování, kdy mají nejstarší lidé vždy čestné místo. Úctu mají i jeden k druhému a k obchodním partnerům a dalším lidem.

7.13 Stolování Číňané jsou vřelý národ. Slečna Veronika nám také sdělila to, že jejich tradicí je člověka vždy pohostit. Je to jejich národní zvyk, na který velmi dbají. Veronika říká, že je jedno, jestli člověka pozvou na čaj či na jídlo, ale je důležité pohostit hosta. Paní Ping mne pozvala na večeři. Pokud by člověk odmítnul, urazil by ji. Na večeři jsme zašli do čínské restaurace v nákupním centru. Zde Paní Ping objednala spoustu různých jídel. Poté, co je naservírovali na stůl, paní Ping, krátce řekla, co je to za jídla a pak nám nabrala od každého jídla něco. Během jídla sdělila, že doma jedí vždy tak, že vše prostřou na stůl a každý si nabere, co chce. Tradiční čínské hůlky jsme také používali. V rodině paní Ping těmito hůlkami prý jedí, ale ne vždy, prý často používají klasické příbory.

38

Co se týče vaření, tak paní Ping říká, že velmi málo jíme mořskou zeleninu a mořské plody. Podle ní u nich byla tato jídla téměř na denním pořádku. Ale nejčastěji samozřejmě vždy jedli rýži a nudle. Paní Ping vzpomíná na recepty na nudle, které jí učila její maminka, sama ale říká, že nudle nevyrábí, protože je výroba velmi složitá a zdlouhavá.

7.14 Postavení muže a ženy Postavení muže a ženy v rodině paní Ping přirovnává k tomu, že muž, otec rodiny, je jako nebe, jako ten, co chrání rodinu, přirovnává ho též ke slunci. Žena, matka, je jako země, ta se o rodinu stará a udržuje ji, je přirovnávána též k měsíci. Postavení muže a ženy je jako Jin a Jang a společně jsou vždy v rovnováze.

7.15 Cílevědomost Během rozhovorů jsem vypozorovala, že paní Ping i slečna Veronika jsou velmi cílevědomé. Je pro ně velmi důležité vzdělání a práce. Říkají, že je důležité znát věci z teoretického hlediska, ale je také důležité poznat věci z toho praktického, naučit se a chápat různé souvislosti. Paní Ping sdělila, že to, co je hodně rozdílné v Číně a u nás v České republice, je závist a nepřejícnost. Paní Ping říká to, že když byla v Číně, a někdo z vesnice šel studovat nebo začínal podnikat, tak mu všichni drželi palce a podporovali ho, občas i finančně. Z jednání se dalo pochopit, že Číňané vědí, co je jejich cíl. Věří také, že když někomu nyní pomůžou, jednou oni, budou-li potřebovat, pomoc také dostanou. To je též vidět v jejich obchodu a způsobu jednání. Při setkání se slečnou Veronikou byla též patrná její pečlivost. Během celého rozhovoru si dělala poznámky k otázkám. Sama si zapisovala, co mne zajímá a neustále přemýšlela, co by mohlo ještě pomoci.

7.16 Slavení českých svátků Obě ženy české svátky znají, znají slavení Velikonoc i Vánoc. Neznají je zcela do hloubky, ale jelikož zde žijí, tak je dodržují. Zdobí vánoční stromeček, dávají si dárky. Na Velikonoce barví vajíčka a dělají pomlázku.

39

Paní Ping se o svátcích a zvycích dozvídala postupně od svých dětí, které ji takřka tyto svátky učily a chtěly je dodržovat, protože je nosily od svých kamarádů a ze školy. Ohledně českých tradic se obě ženy vyjádřily, že se jim líbí a jsou zajímavé. Znají vánoční půlnoční mše. Paní Ping se líbí např. zvyk dávat si kapří šupinu do peněženky. Sama říká, že to začala dělat.

7.17 Podobnosti v obou národech Spojitosti a podobnosti, které se promítají v české a čínské kultuře jsou mnohé a zcela určitě by se našly další. My jsme narazily třeba na tyto: Znamení černé kočky přes cestu, pro Číňany značí též smůlu. Jen pokud se to stane v Číně ve večerních hodinách, je ta smůla ještě horší. Rčení, že pavouci nosí štěstí, se objevuje také v obou zemích, proto je v Číně nezabíjejí. Dokonce pokud potkáte pavouka v noci, bude to pro vás znamenat velké bohatství.

40

DOTAZNÍK

8

8.1 Paní Ping Slavení čínských svátků Jak prožíváte Čínský Nový rok v Česku, mohla byste jej popsat? Myslím tím činnosti, které konkrétně děláte? Čínský Nový rok, my ho slavíme, ale ne tak jako doma. Doma jsme vždycky chystali jídla, nakupovali, slavili, chodili na různá představení a tak. Ale když my žijeme tady v Česku, my už tolik Nový rok neslavíme. Když je pracovní den, tak to nestíháme. Musíme totiž pracovat a nemůžeme nic zameškat. Když dojdeme domů z práce, tak si třeba pustíme televizi, nebo záznam z oslav, uděláme si nějaké jídlo. Jídlo většinou moc neřešíme. Kdybychom byli doma, tak bychom se všichni sešli a měli bychom spoustu jídla. Když jsme tady v Česku doma, tak se sejdeme já s manželem a naše děti. Dřív se s námi děti dívaly na program, ale už je to nebaví., my si vždycky na Nový rok popřejeme hodně štěstí a popovídáme si. Dřív, když byly děti mladší, tak jsme jim dávali červené obálky. To jsou takové malé dárky s penězi, ale teď už to moc nedělám. Jak jste prožívala Čínský Nový rok, když jste byla v Číně, když jste byla ještě malá? Mohla byste popsat činnosti, které jste dělala? To už je hodně dávno. Vzpomínám si, že jsme vždycky byli jako rodina pohromadě, babička, dědeček, otec, maminka, bratři a taky strejda a sestřenice. S maminkou jsme vždycky chodili na nákupy a kupovali hodně jídla. Taky nám maminka kupovala nové oblečení. Takové moc pěkné. A taky jsme doma hodně uklízeli. To je hodně důležité. Uklízíme, abychom vymetli vše špatné, všechny zlé duchy. Potom jsme vždycky zdobili dům, dávali jsme pomeranče a takové červené řetězy. Všichni společně jsme pak vařili. Táta hodně vařil a my mu pomáhali. Chystali jsme jídlo na Novoroční večeři. Bylo to vždycky spoustu jídla. Večer jsme se vždycky sešli a povídali jsme, třeba i o tom, co se nám v minulém roce stalo. Musela jsem třeba říct, v čem bych se chtěla zlepšit ve škole. Pak jsme děkovali rodičům a oni nám za to dali dárek.

41

A v noci jsme pak stříleli ohňostroj a chodili jsme do ulic dívat se na průvody a tak. Další den jsme chodili hodně na návštěvy. Vyvěšujete lampiony v den Lampiónového festivalu? Lampiony doma máme. My si je pověsíme na zahradu, má to pak takovou pěknou atmosféru. České tradice V minulém rozhovoru jsme se bavili, že české Vánoce znáte a že je i dodržujete. Jak je dodržujete, co přesně během nich děláte, jaké specifické činnosti? (Zdobení stromečku, sledování pohádek, pečení cukroví,...) Ano, to známe. Hodně mě s tím seznámily děti, když chodily do školy. My zdobíme stromeček. Koupili jsme takový umělý a ten vždycky zdobíme. Dáváme na něj světýlka ozdoby. Děti to dělaly moc rády. A pak se díváme taky na pohádky, ty mám moc ráda. Taky si kupujeme dárky, a ty si balíme a dáváme pod stromeček. To se mi moc líbí. A jíme rybu. Stejně tak jako Češi si děláme kapra. Toho jíme vždycky. Znáte české Velikonoce? Ano, ty taky známe. Ty jsou zajímavé. Co o nich víte? Je to takové slavení jara. Že se všechno budí a končí zima. a taky že je to křesťanský svátek. Jak je slavíte? Máte nějaké specifické činnosti, které děláte? Zdobení vajíček, pletení pomlázek,… Ano, my zdobíme vajíčka. To děláme vždycky s dcerou. Ona to má moc ráda. Vždycky je barvíme a pak na ně lepíme obrázky. a taky chystáme balíčky se sladkostmi. Vždycky, když někdo přijde, tak mu něco dobrého dáme, občas i nějaký peníz. A syn si vždycky koupí takový ten proutek, a my mu na to navážeme mašle a taky manželovi. Oni to mají moc rádi nás vymrskat.

42

Kuchyně S Čínou je také spojené pití čaje. Dodržujete nějaký rituál týkající se pití čaje? To asi ani ne. My si čaj vaříme moc rádi a když ho pijeme, tak jsme tak v klidu. Považujete pití čaje za kulturní dědictví Číny? No, to ano. V Číně se pije čaj pořád, a je tomu tak už velmi dlouho. Rozhodně to k Číně patří. Nakupujete si čaj tady v Čechách? Jak rozlišujete kvalitní čaje? Chodíte třeba i do čajoven? Čaj nakupuji, ale tady moc ne. Většinou když jedu do Číny, tak si pak přivezu nějaký čaj. Ale občas je koupím v takových těch specializovaných prodejnách. A do čajoven nechodím, nemám na to čas. Kvalitní čaj, to se těžko říká. Třeba hodně po chuti. Nejlíp ho zná ten, co ho prodává. A co jídla? Pečete třeba měsíční koláč? Nebo děláte rýžové kuličky? Nudle? Nebo potraviny spíše kupujete připravené? No, já dělám třeba rýžové kuličky, ty mám moc ráda. Jinak nudle třeba nedělám vůbec, ty si kupuju a pak je jen uvařím. Ale jinak třeba vařím hodně brambory a rýži a taky si občas doma rádi dáme knedlík. A jíme hodně zeleniny. Manžel rád vaří ryby. Ale občas si zajdeme třeba do restaurace si koupit jídlo, anebo když jdeme pozdě z práce, tak koupíme jídlo v restauraci a vezmeme si ho domů. Náboženství Vím, že je to trochu osobní otázka. Mohu se zeptat, zda jste věřící? No, spíše ne. V Číně je více náboženských směrů, ke kterému se přikláníte? Moje babička byla hodně věřící, ona hodně chodila do buddhistických chrámů. Ale já moc nejsem. Mám to takové smíšené.

43

V Číně je velmi rozšířené konfuciánství, taoismus a buddhismus a také lidové náboženství. Jak na ně nahlížíte a jak se jimi řídíte? My v Číně máme hodně náboženství, a asi nejvíc věříme tak ve všechno. Řídíme se jin a jang a taky třeba horoskopem. Hlavně se snažíme ke všem chovat s úctou, i k předkům. Jsou Číňané hodně pověrčiví? Jak řešíte lunární rok? Jak se jím řídíte? To ano, my jsme hodně pověrčiví. Třeba řešíme hodně čísla, nebo když se setkáme s nějakým zvířetem, tak to něco znamená. Lunární kalendář moc nepoužívám, žiju tady. Akorát se jím řídím na Čínský Nový rok. Velmi známí je i čínský horoskop. Řídíte se jím? Kladete na něj nějaký důraz? No, ten je hodně známý. To ano, řídím se jím, ale ne nějak příliš. Třeba si ho přečtu v časopise a na internetu a tak. Ale dřív se na horoskop hodně koukalo, třeba i když se měli dva brát. Tak jestli se k sobě hodí a tak. Národnost Co byste řekla, o povaze Vaší (čínské) národnosti? My jsme hodně pracovití a taky jsme otevření vůči lidem. Je pro nás důležitá škola a vztahy a hlavně rodina. Co byste řekla o Češích, o jejich povahách? Češi jsou hodně veselí, a uspěchaní, a taky jsou žárliví, nepřejícní a taky i líní. Ale někteří jsou třeba i srdeční. Ale ne všichni. Jaký máte názor na Česko, jako na zemi, na politiku? Je to moc pěkná země, mě se tu moc líbí. Myslím, že třeba zdravotnictví a školství je moc fajn. Třeba školy mají dobrou úroveň. Čínská kultura má mnoho tradic, co říkáte na ty české? České tradice jsou hodně zajímavé, třeba neznám všechny, ale líbí se mi. Třeba Vánoce mi připomínají takovou tu rodinou pohodu, kterou my míváme na Nový rok.

44

Je něco co si myslíte, že by lidé o čínské kultuře rozhodně měli vědět? Rozhodně by se do Číny měli všichni podívat, a vidět třeba některé stavby a parky. A taky třeba vidět Jarní festival a oslavy Nového roku A něco co je pro Vás osobně zcela spojeno s Vaší zemí a národem? Mohla byste případně vysvětlit proč? No, toho je mnoho. Já si třeba myslím, že čínská kuchyně je velmi zajímavá a že by ji každý měl zkusit. Je taky třeba velmi zdravá.

8.2 Slečna Veronika Slavení čínských svátků Jak prožíváte Čínský Nový rok v Česku, mohla by jste jej popsat? Myslím tím činnosti, které konkrétně děláte? Já ho prožívám různě. Třeba, když je tu má máma, tak jsem s ní a dáme si večeři, povídáme si a třeba i voláme na skypu s rodinou v Číně, ale to je hodně náročné kvůli posunu času. A taky se třeba díváme na televizi a záznamy různých pořadů. Máma hodně vaří, tak si uděláme různá jídla, ale vždy od všeho trošku a žádná, která vyžadují dlouhou přípravu neděláme. Tady je ale v Česku většinou pracovní den, a tak musím pracovat a večer si třeba zajdeme někam sednout s přáteli a pobavit se. V tuto dobu se hodně setkávám s přáteli a známými. Jak jste prožívala, Čínský Nový rok, když jste byla v Číně, když jste byla ještě malá? Mohla byste popsat, činnosti, které jste dělala? My jsme toho doma dělali hodně, když byly tyto svátky. Především jsme uklidili celý dům, úplně všude. Je to v Číně taková tradice, znamená to, vyhnat z domu vše špatné, aby do domu mohlo během svátků přijít spoustu štěstí. Taky se v tuto dobu nakupuje spoustu jídla a třeba i nové oblečení. Hlavně se sjíždí celá rodina a slavíme pohromadě Nový rok. Vždy jsme mívali večeři o několika chodech a taky jsme se společně dívali na televizi. Po večeři jsme pak pozorovali ohňostroje. V Číně se v tuto dobu hodně slaví a všichni jsou hodně veselí. Říká se, že kde je veselo, tam bude po další rok mnoho štěstí.

45

Vyvěšujete lampiony v den lampiónového festivalu? No, ani ne. Doma (v Číně) jsme je vždycky věšeli, ale tady to nedělám. Bydlím v bytě, a tak by to bylo docela nebezpečné. České tradice V minulém rozhovoru jsme se bavili, že české Vánoce znáte a že je i dodržujete. Jak je dodržujete, co přesně během nich děláte, třeba nějaké specifické činnosti? Zdobení stromečku, sledování pohádek, pečení cukroví...? České Vánoce znám, to ano. To, co dodržuji, je zdobení stromečku, s maminkou jsme si koupili plastový stromeček a ten zdobíme. A taky si dáváme dárky, třeba i s přáteli a pečeme perníčky. Znáte české Velikonoce? Ano, znám. Co o nich víte? Velikonoce jsou pro Česko svátky jara a je s tím spojeno spoustu tradic jako barvení vajíček, pomlázka a tak. Jak je slavíte? Máte nějaké specifické činnosti, které děláte? Zdobení vajíček, pletení pomlázek,…? Já je moc neslavím, akorát třeba upeču perníčky. A občas přijde nějaký kamarád a vyšlehá mě. A když je hezky, tak třeba jdu s kamarády na výlet. Slečno Veroniko, jak jste se dozvídala o českých tradicích a zvycích? O českých tradicích se dozvídám tak postupně, hodně jsem se toho dozvěděla z internetu a něco málo i ze školy, když jsem zde studovala. Kuchyně S Čínou je také spojené pití čaje. Dodržujete nějaký rituál týkající se pití čaje? Mám čaj ráda, ale žádné rituály nedodržuji. To dělají spíš takoví ti labužníci a gurmáni. Považujete pití čaje za kulturní dědictví Číny? Ano, to určitě. K Číně to patří.

46

Nakupujete si čaj tady v Čechách? Jak rozlišujete kvalitní čaje? Chodíte i do čajoven? Ano, čaj nakupuji, většinou na nějakém stánku, tady v Praze. Ale nekupuji takové ty čaje v sáčku. Mám ráda sypané čaje. Do čajoven si ráda občas zajdu s kamarády. A co jídla? Pečete třeba měsíční koláč? Nebo děláte rýžové kuličky? Nudle? Nebo potraviny spíše kupujete připravené? Já moc nevařím. Spíše si něco hotového koupím, anebo si koupím polotovary. Občas zajdu i s kamarády do restaurace. Takové ty speciality většinou vaří moje maminka. Náboženství Vím, že je to trochu osobní otázka. Mohu se zeptat, zda jste věřící? Nejsem. Rozhodně, nejsem praktikující věřící, jako že bych chodila do kostela a nějaké modlitby a tak. V Číně je více náboženských směrů, ke kterému se přikláníte? Konkrétně se nepřikláním k žádnému. V Číně je velmi rozšířené konfuciánství, taoismus a buddhismus a také lidové náboženství. Jak na ně nahlížíte a jak se jimi řídíte? Všechna tato náboženství v Číně jsou v celkem velké míře. Ale také všechny tak nějak prolínají, to je to lidové náboženství. Jako Číňané se snažíme žít v míru s lidmi a přírodou. Ale já to osobně beru jako tradici našeho národa a za dobré vychování. Jsou Číňané hodně pověrčiví? Jak řešíte lunární kalendář? Jak se jím řídíte? Číňané mají mnoho pověr, a dost se jimi řídí. Já třeba dostanu od maminky vždy na cestu jablíčko, na znamení šťastné cesty a dobrého návratu. Ale lunárním kalendářem se neřídím, jen slavím některé svátky. Velmi známý je i čínský horoskop. Řídíte se jím? Kladete na něj nějaký důraz? Ten je hodně známý i tady v Česku. Ale zas tak moc se jím neřídím.

47

Národnost Co byste řekla, o povaze Vaší národnosti (čínské národnosti)? Jsme hodně pilní a pracovití. Jsme otevření a pomáháme si. A taky celkem držíme jako rodina pohromadě. Co byste řekla o Češích, o jejich povahách? Češi jsou hodně uspěchaní, přijde mi , že často chtějí něco získat bez námahy. Ale taky jsou třeba takoví, kteří jsou čestní a pomáhají druhým. A taky jsou veselí, protože mám hodně veselých kamarádů. Jaký máte názor na Česko jako na zemi, na politiku? Česko se mi moc líbí, je to krásná země a cítím se tu dobře. Praha je velmi krásné město a je zde spoustu možností, co dělat. V Číně je obrovské množství tradic, a je to taky obrovská země. Česko těch tradic má méně, a je taky pravda, že určitě všechny neznám. Ale líbí se mi české Vánoce. Je něco, co si myslíte, že by lidé o čínské kultuře rozhodně měli vědět? Myslím, že je nejlepší čínskou kulturu vidět osobně a seznámit se s ní. A něco co je pro Vás osobně zcela spojeno s Vaší zemí a národem? Mohla byste případně vysvětlit proč? Myslím, že k Číně neodmyslitelně patří kuchyně, a různě slavnosti a třeba i Dračí a Lví tanec. A pak samozřejmě ohňostroje. A podle mého názoru je moc krásná čínská architektura, tím myslím i tu moderní.

48

9

ROZBOR DOTAZNÍKU 9.1 Slavení čínských svátků Ženy, které odpovídaly na otázky, slaví Čínský Nový rok, avšak ne již tak, jako tomu

bylo, když pobývaly v Číně. Když ženy pobývaly v Číně se svou rodinou, slavily svátky tradičním způsobem. Avšak tady v České republice často tento svátek nemají ani možnost tak slavit, jelikož obě dvě ženy pracují a nemohou slavení věnovat mnoho času. V době lampiónového festivalu paní Ping věší lampiony a zdobí si tak zahradu. Naopak slečna Veronika říká, že tuto tradici nedodržuje. Hlavním důvodem je to, že je to pro ni nepraktické.

9.2 Náboženství Čína má již pradávnou tradici náboženství. Vyskytuje se zde konfucianismus, taoismus, buddhismus a lidové náboženství. Obě ženy říkají, že věřící nejsou, tudíž že se nepřiklání k žádnému konkrétnímu náboženství. Paní Ping říká, že věří na předky, již z rozhovoru bylo poznat, že jin a jang a jejich vzájemná rovnováha jí nejsou cizí. Z jejího chování bylo patrné, že zachovává hlubokou úctu ke starším. Paní Ping se tedy spíše přiklání k lidovému náboženství a k propojení všeho. Slečna Veronika je poněkud mladší a její názor je názorem mladší generace. Slečna Veronika se nepřiklání k žádnému konkrétnímu náboženství, je spíše patrné, že náboženství u ní v životě nehraje žádnou větší roli, bere jej spíše jako tradici a na morální hodnoty náboženství pohlíží jako na dobré vychování. Slečna Veronika a paní Ping také zmiňují, že jako Číňané jsou hodně pověrčiví. Je to součást jejich výchovy. Je to pověrčivost v číslech i v různých symbolech. Čínský horoskop, který je známý po celém světě, se odráží i v jejich životech. I když ženy říkají, že se jím zcela neřídí, obě si jej čtou a kladou důraz na rok, ve kterém se narodily a věří v jejich povahy, které se určují pomocí lunárního kalendáře a zvěrokruhu.

49

9.3 Národ a země Názor na sebe sama a na svou zemi se může různit u každého člověka. Obě ženy si o Číňanech myslí, že jsou to velmi pracovití lidé kteří ví za čím jdou a co chtějí. Jsou podle nich velmi srdeční, a dovedou se navzájem podpořit. Zároveň nikdy nezapomínají na svou rodinu. O České zemi si myslí, že je velmi krásná. Slečně Veronice se zde líbí například kulturní vyžití. Obou ženám se tu líbí a cítí se tu dobře. Na České politice oceňují školství a zdravotnictví. O Češích říkají, že jsou veselí a vstřícní, ale také velmi uspěchaní a žárliví. Dalo by se říci, že Češi chtějí mít hodně, ale bez větší námahy, jsou podle nich trošku líní. Ale také říkají, že to nemusí být vždy pravda. Z Českých tradic ženy oceňují Vánoce, paní Ping říká, že ji připomínají Čínský Nový rok a to, že se rodina sejde pohromadě. Jedna z otázek se také týkala toho, na co bychom o čínské kultuře měli rozhodně jako Češi vědět. Odpovědí bylo, že bychom rozhodně měli znát čínskou kuchyni a hlavně Čínu navštívit, vidět festivaly a ohňostroje, architekturu i přírodu – neboli poznat Čínu na vlastní kůži.

50

10

ZACHOVÁVÁNÍ TRADIC V ČESKÉ REPUBLICE Tradice je spjata s každým národem, každý si v sobě odnáší kus své země, kultury,

výchovy, tradic, ať jde kamkoli. Tradice jsou něco, co pomáhá utvářet naše názory, vnímání různých věcí, pomáhá utvářet nás samotné. Ale zároveň nás ovlivňuje okolní svět, když někam přijdeme, v tomto případě do jiné země. Setkáváme se s jinými názory, s jiným způsobem života, s jinou kulturou. A to je další věc, která nás pomáhá utvářet. Je tedy otázkou, v jaká míře přijmeme novou kulturu a tradici a v jaké míře si zachováme svou vlastní tradici, ve které nás vychovali. Slečna Veronika i paní Ping řekly, že zachovávají Čínský Nový rok. Když žily ještě v Číně, tak tyto svátky prožívaly přípravami na slavnostní večeři, nákupy a přípravou různých pokrmů. Slavnostní večeři v předvečer Nového roku prožívaly tak, že se sešla celá rodina a společně večeřeli a bavili se. Podle všeho obě ženy dodržovaly všechny tradice, které jsou s tímto svátkem spojené. Měly několik pokrmů, dávaly si červené obálky, rekapitulovaly uplynulý rok a sledovaly slavnostní průvody a ohňostroje. Tyto svátky obě trávily v kruhu rodiny a v bujarém veselí. Slavení Čínského Nového roku v České republice již neprožívají tolik jako v Číně. Paní Ping zmiňuje, že s rodinou tento svátek slaví spíše jakýmsi symbolickým připomenutím. Již se nesetkává celá široká rodina. Tím myslí s bratry a s rodiči, protože každý žije jinde a má své pracovní povinnosti, a je těžké se společně sejít. Navíc je to velmi nákladné a často tento svátek, kterému se každoročně mění datum, téměř vždy nepřipadá na volný den v České republice, a ona jako pracující žena nemůže zameškat své pracovní povinnosti. Čínský Nový rok paní Ping slaví se svou nejbližší rodinou tak, že doma uvaří nějaké jídlo a společně povečeří, poté sledují záznamy oslav v Číně. Sama přiznává, že když byly její děti malé, se více dbát na tento svátek a dětem dávali červené obálky s penězi, ale teď že už to moc nedělají a že její děti už ani moc nebaví dívat se na pořady v televizi. Slečna Veronika Čínský Nový rok přílišně neslaví. Říká, že když je tu s ní její maminka, že uvaří nějaké speciality, které nejsou náročné na přípravu. Jinak že si spíše zajde někam s kamarády. Slečna Veronika vzpomíná, že když byla malá, tak doma v tuto

51

dobu hodně uklízeli, aby se mohlo v domě usadit štěstí a stejně jako to bylo v rodině paní Ping, i oni se scházeli jako rodina pohromadě, večeřeli a sledovali ohňostroje. Můžeme tedy říci, že obě dvě ženy i rodina paní Ping nyní od slavení Čínského Nového roku upouštějí, avšak vždy si jej nějakým způsobem připomenou. Upouštějí pouze od náročných příprav, přílišného uklízení a zdlouhavého vaření. Lampiónový festival, který se koná na ukončení Jarních oslav, slečna Veronika zde v Česku neslaví. Naopak paní Ping si stále vyzdobuje zahradu lampiony. Je jasné, že obě ženy tento svátek znají ze své země, ale zatímco slečna Veronika, své lampiony nerozsvěcuje a nevystavuje, tak paní Ping udržuje alespoň v jisté míře připomínku tohoto svátku. Čínská kuchyně je součástí kultury Číny a je velmi specifická. Strava je jednou z věcí, kterou není tak náročné zachovat. Obě ženy podle všeho stále preferují čínskou kuchyni, kterou z vlastní zkušenosti můžu ohodnotit jako vynikající. Obě ženy si občas zajdou do čínské restaurace na čínská jídla. Od paní Ping víme, že doma vaří společně s manželem. Nevaří již příliš složitá jídla, tím myslí, že například nevyrábí nudle, ale kupuje již připravené. Paní Ping si myslí, že čínské jídlo je zdravé a tato strava je velmi pestrá. Je to i jedna z věcí, kterou doporučuje z čínské kultury. Slečna Veronika též nevaří složitá jídla a často jí vaří maminka. Pití čaje neodmyslitelně patří k Číně, má několikasetletou tradici. Obě ženy čaj pijí. Při setkání s nimi jsem si povšimla krásné čajové soupravy. Stejně tak i při společné večeři s paní Ping nám byla přinesena konvice čaje. Ženy mají čaj jako součást jejich denního jídelníčku. Co se týká slavení, jí Číňané na narozeniny dlouhé nudle na znamení dlouhověkosti. Tuto tradici obě ženy stále dodržují. Slavení svateb a domlouvání sňatků se v Číně již nepraktikuje. Paní Ping provdávala dceru a říká, že žádnou z tradic, která se dělává v Číně, nedodržovali, při přípravách ani při samotném obřadu. Jednou z věcí, které je pro Číňany typická je pověrčivost, i když to zřejmě není zcela správný výraz. V Číně je mnoho věcí, které mohou přinést smůlu či štěstí. Obě ženy sledují symboliku čísel. Dodržují tradice a například si dávají na cestu jablíčko na znamení šťastné

52

cesty a podobně. Stejně tak věří i v to, že když potkají pavouka, tak jim přinese štěstí a bohatství. České svátky, které zasáhly do života obou žen a které obě přijaly, jsou Vánoce a Velikonoce. Obě ženy slaví české Vánoce. Z rozhovorů jsem se dozvěděla, že paní Ping dělává kapra, dokonce si občas schovávala šupinku pro štěstí. Ženy zdobí vánoční stromeček a dávají si dárky. České Velikonoce spíše dodržuje paní Ping, která zdobí velikonoční vajíčka a chystá balíčky pro koledníky. Slečna Veronika o Velikonocích ví, ale prožívá je podobně jak mnoho lidí v této době, kteří žijí ve velkých městech a spíše vyrazí někam na výlet.

53

Závěr Ve své bakalářské práci jsem se zabývala čínskou kulturou a pokusila jsem se nahlédnout do života lidí, kteří Českou republiku přijali jako svůj nový domov. Vycházela jsem při tom z rozhovorů s paní Ping a slečnou Veronikou, které pocházejí z Číny a dnes žijí v České republice. Měla jsem tak možnost zjistit spoustu zajímavých informací, které mně osobně velmi obohatily. Zjistila jsem například, že obě ženy zachovávají tradici slavení Čínského Nového roku, i když jej neslaví takovým způsobem jako v Číně. Neschází se k oslavě se svou rodinou, ale pouze vaří jednoduché tradiční pokrmy a sledují záznamy oslav, které se konaly v Číně. Stejně tak sledují Lampiónové slavnosti, které zde nemohou dodržovat tak, jak by to dělaly ve své vlasti. Paní Ping na připomínku této slavnosti vyvěšuje lampiony na své zahradě. Slavení svateb a svatebních obřadů, které má v Číně spoustu svých specifik, je jednou z věcí, od které obě upustily. Když paní Ping provdávala svou dceru, nedělali nic, co by bylo typické pro čínskou svatbu. To, na co obě ženy stále kladou důraz, je symbolika. Významná je symbolika čísel, která mohou přinést neštěstí nebo štěstí. Příkladem může být číslo sedm, které je pro většinu Čechů šťastným číslem, ale pro Číňany je číslem neštěstí. Dalším příkladem je symbolika zvířat, která též mohou přinést smůlu či bohatství. Bohatství například může přinést pavouk, kterého potkáme v noci. Zajímavé je, že pro obě kultury je neštěstím, když lidem přeběhne černá kočka přes cestu. Dozvěděla jsem se i to, že Číňané si dávají velký pozor na význam a znělost slov. To se dá nejjednodušeji vysvětlit na hrušce. Číňané nikdy nekrájí hrušku na půl, jelikož by to znamenalo rozchod, rozloučení. Tato dvě slova hruška a rozchod jsou si totiž v čínštině velmi podobná. Jednou z věcí, kterou si Číňané v cizině zachovávají, je způsob stravování. Jejich strava je velmi pestrá a zdravá a my sami můžeme pozorovat, že čínská kuchyně proniká i do naší země, ať už jsou to čínské restaurace, anebo třeba pánev wok, která slouží na jednoduchou a zdravou přípravu jídla. Z českých tradic obě ženy znají české Vánoce, které i dodržují. Zdobí vánoční stromeček, nakupují dárky. Paní Ping zná i zvyk schovávání kapří šupinky do peněženky a hodnotí jej jako velmi pěkný. České Velikonoce dodržuje více paní Ping, která zde žije

54

delší dobu, a její děti se zde narodily. Proto zdobí vajíčka, chystá balíčky pro koledníky a podobně. Slečna Veronika Velikonoce zná, ale neslaví je. Jistou roli v tom hraje jistě to, že v Česku nežije tak dlouho a že bydlí v Praze. Při setkání s těmito ženami jsem mohla postřehnout, že Číňané jsou velmi vstřícní a přátelští. Cítila jsem jejich chuť vzdělávat se a zdokonalovat se. Obě ženy jsou velmi pohostinné, což je též spjato s jejich tradicí. Dokonce jsem dostala jako dárek malý stolní paraván. Z jejich jednání je též poznat úcta a respekt k člověku. Pro celou čínskou populaci je typická jejich vůle zdokonalovat se, být vytrvalý a jít si za svým cílem. Díky tomu dosahují nejen pracovních úspěchů. Osobně se domnívám, že tato práce naplnila má očekávání a možná je i překonala v počtu zajímavostí, které jsem se dozvěděla.

55

Použitá literatura BÖTTGER, Walter a Zlata ČERNÁ. Kultura ve staré Číně. 1. Brno: Panorama, 1984. ISBN 11-058-84.

COOGAN, Michael David. Historie náboženství. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 1999. ISBN 80-242-0011-2.

HORECKÝ, Ondřej. Čaj v čínské kultuře. EPOCH TIMES: EPOCH TIMES. 2016, 2016, 38. ISBN:972-80-905847-4-7. OKAKURA, Kakuzó. Kniha o čaji. Tohoto překladu 1. vyd. Překlad Dita Horáková. Praha: Brody, 2000. Východní řada. ISBN 80-861-1212-8.

LOEWE, Michael. Everyday life in early imperial China: during the Han period 202 BC - AD 220. Repr. Indianapolis: Hackett Publishing Company, 2005. ISBN 08-722-07587. RACHMANIN, Oleg B. Z ČÍNSKÝCH ZÁPISKŮ. 1. Havlíčkův Brod: Lidové nakladatelství, 1986. ISBN 26-053-86.

56

Elektronické zdroje a) CRI (China Radio International). Čínské jarní svátky. Čínská encyklopedie [online]. 2011 [cit. 2016-03-13]. Dostupné z: http://czech.cri.cn/chinaabc/chapter18/chapter180101.htm

b)CRI (China Radio International) Lampionový festival. Čínská encyklopedie [online]. 2011[cit.2016-02-20]. Dostupné z: http://www.citacepro.com/dokument/H9WfNhTJSPIk

c) CRI (China Radio International). Svatební zvyklosti v Číně, Čínská encyklopedie [online]. 2011 [cit. 2016-01-21]. Dostupné z: http://czech.cri.cn/chinaabc/chapter18/chapter180204.htm

d) CRI (China Radio International). Čajové zvyklosti v Číně, Čínská encyklopedie [online]. 2011 [cit. 2016-02-30]. Dostupné z: http://czech.cri.cn/chinaabc/chapter18/chapter180301.htm

e) CRI (China Radio International). Stravovací zvyky Číňanů, Čínská encyklopedie [online]. 2011 [cit. 2016-02-30]. Dostupné z: http://czech.cri.cn/chinaabc/chapter18/chapter180303.htm

f) )CRI (China Radio International). Čínské jídelní hůlky, Čínská encyklopedie [online]. 2011 [cit. 2016-02-30]. Dostupné z: http://czech.cri.cn/chinaabc/chapter18/chapter180302.htm

DVOŘÁK, Pavel. Čínský nový rok 2015 a tradice ,,Hungbao". In: China Tours [online]. 2015 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: https://www.chinatours.cz/clankytipy/cestovatelske-clanky/cinsky-novy-rok-tradice-hongbao/ Historie čaje: o objevení čajových lístků. In: Gunpowder [online]. 2016 [cit. 2016-0230]. Dostupné z: http://www.gunpowder.cz/historie

57

HINSBERGH, Gavin Van. The Chinese Calendar. In: China Highlights [online]. 2016 [cit. 2016-03-05]. Dostupné z: http://www.chinahighlights.com/travelguide/guidebook/chinese-calendar.htm

Traditional Chinese Weddings. In: Cultural China [online]. 2007 [cit. 2016-01-21]. Dostupné z: http://www.cultural-china.com/chinaWH/features/wedding/index.html

KOHOUTOVÁ, Lucie. Čínské náboženství: učení o moudrosti, lidskosti a rovnováze [online]. 2012 [cit. 2016-03-17]. Dostupné z: http://www.cinskezbozi.cz/skatule-zajimavosti/nabozenstvi/35-cinske-nabozenstvi-uceni-o-moudrostilidskosti-a-rovnovaze

a) KRATOCHVÍLOVÁ, Mei. Jak se slaví Čínský Nový rok - tradice a zvyky. In: Asiantstyle [online]. 2016 [cit. 2016-02-30]. Dostupné z: http://www.asianstyle.cz/kultura/2362-jak-se-slavi-cinsky-novy-rok-tradice-a-zvyky

b) KRATOCHVÍLOVÁ, Mei. Novoroční " červené" obálky. In: AsiantStyle [online]. 2016 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: http://www.asianstyle.cz/kultura/2365-novorocniquotcervenequot-obalky

c) KRATOCHVÍLOVÁ, Mei. Dračí tanec. In: AsiantStyle [online]. 2016 [cit. 2016-0220]. Dostupné z: http://www.asianstyle.cz/kultura/1122-draci-tanec

d) KRATOCHVÍLOVÁ, Mei. Lví tanec. In: AsiantStyle [online]. 2016 [cit. 2016-0313]. Dostupné z: http://www.asianstyle.cz/kultura/1069-lvi-tanec

SENG, Tang. Shangyuan - Čínský svátek luceren. In: AsiantStyle [online]. 2016 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: http://www.asianstyle.cz/kultura/3118-shangyuan-cinsky-svatekluceren

Jiný kraj, jiný mrav aneb jak se slaví svatby jinde ve světě. In: Svatební magazín [online]. 2016 [cit. 2016-01-21]. Dostupné z: http://www.svatebnimagazin.cz/jiny-kraj-jiny-mrav-aneb-jak-se-slavi-svatby-jinde-ve-svete/

58

WANG, Lilly. Starý čínský kalendář a jeho taje. Epoch Times [online]. 2010 [cit. 2016-03-05]. Dostupné z: http://www.epochtimes.cz/2010123015790/Stary-cinskykalendar-a-jeho-taje.html

YUAN, Xin. Tradiční čínské svátky (II): Lampionový festival. Epoch Times [online]. 2008 [cit. 2016-02-20]. Dostupné z: http://www.epochtimes.cz/200802214621/Tradicnicinske-svatky-II-Lampionovy-festival.html

Zásady stolování v Číně. Čínské zboží [online]. 2012 [cit. 2016-02-30]. Dostupné z: http://www.cinske-zbozi.cz/skatule-zajimavosti-m/334-hulky-stolovani-v-cine

59

Příloha Příloha č.1: fotografie ze společné večeře s paní Ping

60

Příloha č.2: fotografie z rozhovoru s paní Ping a slečnou Veronikou

Příloha č.3: fotografie malý stolní paraván, dárek od paní Ping

61