MASARYKOVA UNIVERZITA ROLE SOCIÁLNÍCH SÍTÍ V KOMUNIKACI MLADISTVÝCH

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY

ROLE SOCIÁLNÍCH SÍTÍ V KOMUNIKACI MLADISTVÝCH Bakalářská práce

Brno 2013

Vedoucí práce:

Autor práce:

doc. PhDr. Tomáš Čech, Ph.D.

Lucie Janásová

Bibliografický záznam JANÁSOVÁ, Lucie. Role sociálních sítí v komunikaci mladistvých. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2013, 89 s. Vedoucí práce Tomáš Čech.

Anotace Bakalářská práce s názvem „Role sociálních sítí v komunikaci mladistvých“ popisuje problematiku zprostředkované komunikace mladistvých. Internet je dnes velkým fenoménem. Všichni mladiství ho znají, a všichni chtěli být „on-line“. Tato práce se snaží zmapovat čas, který věnují právě komunikaci zprostředkované sociálními sítěmi. Teoretická část obsahuje základní vymezení pojmů jako mladiství, komunikace a sociální sítě, které jsou důležité pro tuto práci. Prostor je zde věnován také Facebooku, jako jedné z nejrozšířenějších sociálních sítí. Výzkumná část se věnuje konkrétně vztahu mladistvých k sociálním sítím, zejména Facebooku. Pomocí kvalitativního výzkumu jsou zde zpracovány polostrukturované rozhovory s osmi mladistvými informanty, kteří jsou uživatelé sociálních síti. Využitou metodou je zde otevřené kódování.

Klíčová slova Mladiství, Adolescent, Komunikace, Zprostředkovaná komunikace, Sociální síť, Uživatel sociální sítě

2

Annotation Bachelor's thesis entitled "The Role of Social Networks in Juvenile Communication" describes the problem of mediated communication of juveniles. Internet is a great phenomenon today. All teenagers know it, and everyone wants to be "on-line". This work seeks to map the time devoted to mediated communication via social networks. The theoretical part contains of basic definitions of juveniles, communication and social networks, which are important for this work. Some space here is also devoted to Facebook, as one of the most popular social networks. The research part is specifically devoted to juveniles' relations to social networks, especially Facebook. Using qualitative research, there are processed semi-structured interviews with eight young informants, who are users of social network. The open coding method is used in this work.

Keywords Juvenile, Adolescent, Communication, Mediated Communication, Social Network, User of Social Network

3

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Role sociálních sítí v komunikaci mladistvých“ zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.

V Brně dne ………………………

……………………………………….... Lucie Janásová

4

Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat svému vedoucímu práce doc. PhDr. Tomáši Čechovi, Ph.D za jeho cenné rady, připomínky, trpělivost, důvěru a také čas, který mi věnoval. Ráda bych také poděkovala všem, kteří mi při studiu důvěřovali, podporovali, motivovali a pomáhali lépe snášet každý neúspěch. Obrovský dík patří mým rodičům Anně a Václavovi, kteří mi po celou dobu mého studia důvěřovali.

5

Obsah Úvod ............................................................................................................................. 8 1. Mladiství................................................................................................................. 10 1. 1. Charakteristika ............................................................................................ 10 1. 2. Emoční vývoj .............................................................................................. 12 1. 3. Socializace .................................................................................................. 13 1.3.1. Pubescence ............................................................................................ 13 1.3.2. Adolescence .......................................................................................... 14 1. 4. Vztahy v dospívání ...................................................................................... 15 1. 4. 1. Vztahy s rodiči..................................................................................... 16 1. 4. 2. Vztahy s vrstevníky ............................................................................. 16 1. 4. 3. Vztahy a internet .................................................................................. 17 2. Komunikace ............................................................................................................ 19 2.1. Druhy komunikace ....................................................................................... 20 2.1.1. Verbální a neverbální komunikace ......................................................... 21 2. 1. 2. Přímá a nepřímá komunikace ............................................................... 22 2. 2. Sociální komunikace ................................................................................... 22 2. 3. Mediální komunikace .................................................................................. 23 3. Sociální sítě ............................................................................................................ 25 3.1 Příklady sociálních sítí................................................................................... 26 3. 1. 1. Twitter ................................................................................................. 26 3. 1. 2. LinkedIn .............................................................................................. 27 3. 1. 3. Lidé.cz ................................................................................................. 27 3. 1. 4. ICQ...................................................................................................... 28 4. Facebook ................................................................................................................ 30 4. 1. Jak to všechno začalo…............................................................................... 30 4. 2. Co nám Facebook nabízí.............................................................................. 31 6

4. 2. 1. Hlavní stránka...................................................................................... 31 4. 2. 2. Zeď...................................................................................................... 32 4. 2. 3. Profil ................................................................................................... 32 4. 2. 4. Chat a zprávy ....................................................................................... 33 4. 3. Rizika .......................................................................................................... 34 5. Kvalitativní výzkum ................................................................................................ 36 5. 1. Cíl výzkumu ................................................................................................ 36 5. 1. 2. Výzkumné otázky ................................................................................ 37 5. 2. Metody ........................................................................................................ 37 5. 2. 1. Polostrukturované rozhovory .............................................................. 37 5. 2. 2. Otevřené kódování ............................................................................... 38 5. 3. Výzkumný soubor ....................................................................................... 39 5. 4. Otevřené kódování ...................................................................................... 41 5. 5. Shrnutí......................................................................................................... 56 Závěr .......................................................................................................................... 58 Použité zdroje ............................................................................................................. 60 Literatura ................................................................................................................ 60 Elektronické zdroje ................................................................................................. 61 Seznam příloh ............................................................................................................. 63 Přílohy ........................................................................................................................ 64

7

Úvod Když jsem před rokem přemýšlela nad tématem své závěrečné práce, hlavou se mi honily desítky nápadů. Všechny jsem, ale po krátkém i delším promýšlení zavrhovala. A pak jednou, když za mnou přišel můj synovec s tím, jestli může na počítač. A já jsem se zeptala proč? A on, že se potřebuju zkontrolovat Facebook. A v tu chvíli mě to napadlo. Facebook, sociální sítě, téma nové, aktuální a zajímavé. Jelikož jsem sama uživatelkou této sítě, nápadem jsem byla okamžitě nadšená a přemýšlela jsem jak ho pojmout. Po několika nezdařilých pokusech jak toto téma uchopit, bylo téma na světě „Role sociálních sítí v komunikaci mladistvých“. Facebook, nebojím se říct, že se jedná o fenomén. V dnešní době bychom mezi mladými lidmi asi těžko hledali někoho, kdo ho nezná. Jedná je o krásnou ukázku toho, jak jeden člověk dokáže změnit svět. I před Facebookem bylo spousta sociálních sítí, ale žádná se netěší takové popularitě jako právě Facebook. Malá myšlenka jednoho harvardského studenta, vytvořit síť pro studenty této školy, kde by mohli navazovat přátelství, komunikovat, a sdílet společné zážitky, se během krátké doby rozšířila do celého světa. Ze sítě pro studenty Harvardu se stala síť pro studenty celého světa, a ze sítě pro studenty se stala síť pro všechny. Ale mluvme všeobecně o sociálních sítích. Možnosti, které nám dnes tyto virtuální světy nabízejí, jsou obrovské. Prostřednictvím sociálních sítí, se člověk může seznamovat s lidmi kdekoli na světě, pokud se tedy jedná o mezinárodní sociální sítě. Pokud ne má tuto možnost omezenou na území toho kterého státu. Člověk si zde může vytvořit svůj vlastní profil, a tím si vlastně vytvoří svoji virtuální identitu. Sociální síť nabízí člověku možnost stát se tím, kým chce. Pro některé lidi tento fakt může být výhodou. Může se, ale stát i rizikem. Prostřednictvím sociální sítě, může člověk také komunikovat, a i nově navázané vztahy tak dále prohlubovat. Dále může člověk zde sdílet svoje myšlenky, nápady, popřípadě žádat o rady či pomoc. Již jsem narazila na komunikaci. Jedná se asi o nejčastěji využívanou možnost z nabídky sociálních sítí. Snad každý uživatel, někdy poslal zprávu někomu jinému. Komunikace přes sociální sítě je dostupná pro všechny uživatele. Pro mnohé z nich může být tato forma komunikace snazší než komunikovat v reálném světě. Člověk může komunikovat z „bezpečí klávesnice“. Pro mnoho lidí, je snazší oslovit člověka prostřed8

nictvím takovéto formy komunikace, ale také třeba oznámit mu nějakou nepříjemnou věc. Skupinu mladistvých jsem si vybrala proto, že tato generace již s počítači vyrůstala, a proto si myslím, že jim je téma sociálních sítí nejbližší. Navíc se jedná o skupinu lidí, která si často ještě plně neuvědomuje rizika svého chování. Tato skupina se také více než kterákoliv jiná zaměřuje právě na vztahy. I v tomto ohledu pro ně může sociální síť hrát důležitou roli. Jak už jsem řekla, komunikace skrz sociální sítě může být pro mnohé jedince snazší, a pro dospívající, kteří jsou často stydlivý a bojí se oslovovat nové lidi, může být tato forma vysvobozením z řetězů studu. Cílem práce je seznámit jejího čtenáře se sociálními sítěmi. V práci jsem se snažila propojit tři témata – mladiství, komunikace a sociální síť a hledat mezi nimi to co by je mohlo spojovat. Ve výzkumné části má čtenář možnost proniknout do této problematiky z pohledu součastných mladistvých. Je zde vymezen vztah této skupiny k sociálním sítím, a ke komunikaci prostřednictvím tohoto média. Hlavním cílem výzkumu je, jak už název napovídá, zmapovat jakou roli v procesu komunikace mladistvých sociální síť hraje.

9

1. MLADISTVÍ Mládež, skupina jedinců, kteří již nejsou dětmi, ale ještě nejsou ani dospělí. Charakteristické pro toto období je osvojování si nových sociálních rolí, kam spadá i příprava na roli dospělého a upevnění postavení ve společnosti. Dospívající stojí na pomezí dokončujícího se tělesného vývoje a počínajícího sexuálního života. Mladý člověk se v tomto období již často osamostatňuje od rodičů. Mnoho mladistvých začíná žít samo na internátech. Také si musí zvolit své budoucí povolání. Toto rozhodnutí může ovlivnit celý jeho život. Za mladistvého je považovaný jedinec, který již překročil hranici patnácti let, ale není mu ještě osmnáct let. Toto období je jedním z nejdůležitějších v životě každého člověka. Pojem mladiství se nejčastěji využívá v trestním právu. Ottova všeobecná encyklopedie definuje mladistvé osoby jako osoby, „které již nesou trestní odpovědnost, avšak jejich trestání je upraveno s ohledem na jejich věk, je mírnější a více sleduje výchovnou funkce trestu“ (Ottova všeobecná encyklopedie, 2003, str. 73). Jde o tresty, které mají příznivě zapůsobit na jejich sociální a duševní rozvoj. Mladistvému můžou být uloženy následující tresty - opatření: a) Výchovná – účelem těchto opatření je usměrňovat způsob života mladistvého, díky zajištění jeho výchovy, jde například o dohled probačního úředníka či výchovná omezení b) Ochranná – tato opatření mají za úkol ovlivnit kladným způsobem duševní, mravní a sociální vývoj mladistvého a chránit tak celou společnost, jde například o ochranné léčení či ochrannou výchovu c) Trestní – tato opatření se snaží pomáhat k vytvoření takových podmínek, které jsou vhodné pro další vývoj mladistvého, jde například o obecně prospěšné práce či peněžní opatření, spadá sem také odnětí svobody (Jelínek, Melicharová, 2004, str. 33-44)

1. 1. Charakteristika Z psychologického pohledu se období dospívání nazývá adolescence. Toto slovo pochází z latinského adolescens, což by se dalo přeložit jako mladý, popřípadě dospíva10

jící. Jedná o období lidského života navazující na pubescenci. Obvykle se toto období vymezuje mezi čtrnáctým (patnáctým) a osmnáctým rokem. Tuto životní etapu bychom mohli nazvat jako přechod od dětství do dospělosti. (Jandourek, 2012, str. 12-13) Na konci tohoto období by člověk měl splňovat určitá psychologická, sociologická, popřípadě pedagogická kriteria jako například osobní autonomie či jak už jsem zmínila připravenost na roli dospělého. (Macek, 1999, str. 11) Dospívání bychom mohli rozdělit na dvě významná období: a) Raná adolescence – pubescence b) Adolescence Považuji za důležité zmínit obě tato období, jelikož se často prolínají. První zmíněné období je často označováno také jako puberta. Jedná o životní etapu vymezenou prvními pěti lety dospívání tedy přibližně mezi jedenáctým a patnáctým rokem. V této době dochází ke zrychlenému tělesnému vývoji spojenému s pohlavním dozráváním. Tělesné změny nejsou ale jediným znakem jedince, k nimž dochází. Pubescent také mění svůj způsob myšlení, dětské uvažovaní se mění, člověk je schopen myslet abstraktně. Jedinec již chápe i tak obtížné pojmy jako spravedlnost. Také jeho emoční prožívání se začíná bouřit. Jedinec prožívá první lásku, první zklamání, a také se stále více osamostatňuje od rodičů a váže se na vrstevnickou skupinu. Z dětí se stávají dospělí, což chtějí dát okolí najevo. Příkladem může být jak úprava zevnějšku, tak i životní styl. (Vágnerová, 2012, str. 369-370) Pro tuto práci je ovšem důležitější období druhé. V některých publikacích je toto období označováno jako postpubescence. Jedná je o etapu navazující na pubescenci (dovršení patnácti let) a trvá přibližně do dvaceti let. Tato doba se ale může u studentů prodlužovat, protože jedním z kriterií ukončení adolescence je nástup do zaměstnání, tedy uchopení své sociální role pracujícího-dospělého. Jedinec se tak stává ekonomicky samostatným. U nás je toto kritérium považováno za jeden z důkazů dospělosti. Biologicky je počátek této fáze lidského života vymezen pohlavní dozráním.

Jednou

z charakteristických vlastností tohoto období je psychosociální proměna. Osobnost jedince i jeho pozice ve společnosti se mění. Plnoletost, tedy dovršení osmnácti let je chápána jako jeden z předpokladů dospělosti. Jedinec se již stává zodpovědným za své činy a získává autonomii. (Vágnerová, 2012, str. 370-371) 11

Doba dospívání je jednou z nejtěžších v lidském životě. Všechno se najednou mění. Dalo by se říct, že se jedná o období hledání. Člověk neustálé něco hledá. Hledá nejen „…sebe sama, ale redefinuje1 současné vztahy k druhým lidem. Navazuje kontakty podle modifikovaného preferenčního hodnotového schématu. Objevuje svou sexuální roli a realizuje ji“ (Marhounová 1996, str. 46). Toto období se vyznačuje také jako období vzdoru. Jedinec vzdoruje vůči autoritám, časté jsou hádky s rodiči. Dospívající má pocit, že mu nerozumí. „Přerušuje zpravidla své dosavadní vztahy k rodině, aby své rodiče v pozitivním případě zdravého vývoje posléze znovu adoptoval…” (Marhounová 1996, str. 46). Tato situace se nazývá „generační konflikt“.

1. 2. Emoční vývoj „A. Freudová (1946) osvětlila dva důležité obranné mechanismy, které se propojují v období adolescence. První je asketismus – strach ze ztráty kontroly nad vlastními sexuálním impulzy. Druhým je intelektualilizace – primárně sexuální a paralelně emocionální konflikt argumentů, oddělených od roviny zúčastněného emocionálního prožívání“ (Macek, 1999, str. 18). V tomto období dochází k velkým změnám také v rovině emočního prožívání. Dospívající často velmi rychle mění nálady. Mnohem více prožívá neúspěch a zklamání. Přesto, že všechny tyto prožitky vnímá velmi intenzivně, mívají spíše krátkodobý charakter. Proto je velmi obtížné předpokládat jak se takový „puberťák“ zachová příště. Dospívající bývá občas nepříjemný, díky tomu, že ještě neumí naplno ovládat své pocity, a často nedokáže vysvětlit příčinu některých z nich. Občas se chová až apaticky. To může vést k názoru, že tito jedinci jsou občas nesnesitelní. Dospělí, totiž rychle „zapomenou“, jací byli oni, a na své děti se zlobí, že neustále obtěžují okolí svými nesmyslnými rozmary. Odmítají uznat, že k tomu mají důvod. Nutno uznat, že někdy je chování dospívajících opravdu těžko akceptovatelné, ale jedním z důvodů, k takovému chování, může být i nepochopení ze strany dospělých. (Vágnerová, 2012, str. 391) Náladovost a emoční labilita ke konci adolescence začne postupně odeznívat. Jedinci, nacházející se v pozdní fázi adolescence, již bývají často emotivně vyrovnaní a 1

předefinování a přehodnocení

12

méně impulzivní. Toto období můžeme označit jako období „prvního vystřízlivění“. (Macek, 1999, str. 60)

1. 3. Socializace Slovo socializace pochází z latinského socialis což bychom mohli přeložit jako společenský, týkající se společnosti. Jedná se o proces začleňování jedince do společnosti. Člověk se socializuje neustále, socializace probíhá celý život. Učí se žít s ostatními členy společnosti, respektovat nejen lidi kolem sebe, ale také normy a hodnoty dané společnosti. Socializace probíhá ve třech fázích: a) Primární – probíhá v rodině, jedinec se učí primárním sociálním dovednostem b) Sekundární – probíhá nejen v rodině, ale i v jiných zařízeních jako škola, jedinec si vštěpuje normy a hodnoty společnosti c) Terciární – probíhá u dospělých jedinců, upevňování sociálního postavení Období dospívání je obdobím uvědomování si svého vlastního já. Jedinec se stále více zabývá hodnocením sama sebe.„Na počátku období má častěji charakter sebereflexe – dospívající si uvědomuje sám sebe jako nositele nejrůznějších rolí jako aktéra vlastního chování v nejrůznějších situacích… Mění se i vztahový rámec uvažování o sobě. K vlastnímu já jsou vztahovány názory a soudy subjektivně významných osob, vrstevnické standardy a společenské normy. Prohlubuje se i vědomí časové kontinuity vlastního já – to je často spjato s přehodnocováním vlastní minulosti a se zvýšenou orientací na vlastní budoucnost. Specifický význam začínají pro adolescenty mít tzv. možná já, která vyjadřují představy a přání, které se týkají jejich budoucnosti“ (Macek, 1999, str. 61-62). 1.3.1. Pubescence Druhé sociální narození, i tak bývá dospívání nazýváno. Svou roli zde má to, že člověk se zařazuje do společnosti. Hledá si své sociální postavení a upevňuje svoji sociální roli. Můžeme vymezit dva významné mezníky v tomto období. (Vágnerová, 2012, str. 395) 13

a) Ukončení povinné školní docházky a s tím spjatá volba střední školy, kde se jedinec již začíná profesionálně formovat, jde o významný mezník v životě každého z nás, i když dospívající si to zatím plně neuvědomuje b) Dovršení patnácti let a získání občanského průkazu Mladý dospívající si začíná formovat své názory. Začíná si budovat vrstevnické vztahy, vztahy s rodinou jdou pomalu do pozadí. Pro tuto práci je více důležité období druhé, období adolescence. 1.3.2. Adolescence V tomto období už jedinec stojí naprahu dospělosti. Okolí již jedince vnímá jako dospělého. Získal nejen jeho uznání, ale taky se od něj předpokládá určité chování. Jedním z mezníků je zde dovršení osmnácti let, tedy dovršení zletilosti. Jedinec je již způsobilí k právním úkonům. Adolescent musí v tomto období udělat dvě zásadní rozhodnutí, která ovlivní celý jeho život. a) Na počátku se musí rozhodnout, na jakou střední školu půjde b) V závěru se musí rozhodnout, zda bude dále studovat nebo nastoupí již do zaměstnání (Vágnerová, 2012, str. 397) Jak již jsem naznačovala výše, vztahy s vrstevníky, ale i rodiči, popřípadě učiteli se začínají měnit. Mladý člověk si začíná utvářet vlastní postoje vůči autoritám a budovat vztah s rodiči, od kterých očekává, že už s ním nebudou jednat jako s dítětem, ale jako se sobě rovným. Tedy budou uznávat jeho názory a potřeby a spolu budou hledat možná východiska, která by vyhovovala oběma stranám. Dospívající odmítá podřízené postavení a staví se proti autoritám. Jejich nadřazenost je ochotný uznat pouze v případě, že je přesvědčen, že si ji zaslouží. „Adolescent je ochoten akceptovat, že normy jsou k tomu, aby regulovaly chování lidí a usnadňovaly tak jejich soužití i fungování celé společnosti. Na druhé straně už mladiství nechtějí přijímat pravidla jen proto, že jsou daná, ale uvažují o nich. Pokud budou určitá pravidla považovat za správná, budou v rámci svého radikalismu vyžadovat i jejich dodržování a nespokojí se s pouhou proklamací2“ (Vágnerová, 2000, str. 274). Pokud tedy adolescent považuje nějakou normu za významnou, dokáže se jí bezproblému držet. Ale „všichni adolescenti nepři2

veřejné prohlášení

14

jímají běžné hodnoty a sociální normy, dochází k tzv. antiidentifikaci s platným společenským řádem takový postoj může být výrazem protestu proti společnosti, kde má jedinec minimální šanci získat přijatelnou pozici“ (Vágnerová, 2000, str. 277). Také komunikační styl adolescentů se mění. Jedinec si zvyká na přechod mezi dospělé, na některých místech mu začínají vykat. Adolescent se naopak snaží docílit toho, že bude dospělým moci tykat, čímž se utvrdí v rovnocennosti s nimi. Komunikace pubescenta a adolescenta se liší. Adolescent již používá mluvu, která se blíží běžnému standardu, ale generační specifika zůstávají. (Vágnerová, 2000, str. 278)

1. 4. Vztahy v dospívání Pro toto období je velmi důležité, že se jedinci snaží osamostatňovat od svých rodičů. Z pozice podřízeného se snaží vystoupit a stát se dospělým rovným. Vztahové vazby k rodičům přechází do pozadí a do popředí se dostávají vztahy k vrstevníkům. Vztahy mezi lidmi můžou nabývat různých podob. Jedná se o vztahy společenské, osobní či mezilidské. Pro vztahy osobní je charakteristické, že probíhají mezi dvěma lidmi, jedná se tedy o vztah člověka k člověku. Naopak společenské vztahy probíhají mezi skupinami osob. Interpersonální, tedy mezilidské, vztahy slučují dohromady obě předchozí rozdělení. Jedná o vztahy jedince ke společnosti. Pro každého člověka je charakteristické, že v průběhu socializace vstupuje do několika vztahů, ať už jde o poznávání nových lidí, či upevňování svého místa ve společnosti. Díky mezilidským vztahům má jedinec možnost dívat se na sebe očima společnosti. Člověk si tak lépe utváří představy o tom, co od něj společnost očekává. (Gillernová, Buriánek 2001, str. 84-85) „Když G. S. Hall (1904) před sto lety uvedl do psychologie téma adolescence, interpersonální vztahy byly v samém základu prvních definic adolescence. Hlavním atributem tohoto období byla rozporuplnost, reprezentovaná střetem biologického a sociálního, respektive nesociálního („divokého“) a kultivovaného (tj. společensky žádoucího). Motorem osobního vývoje a dominujícím atributem byl konfliktní vztah adolescenta s dospělou autoritou (rodičovskou, dospělou, institucionalizovanou, reprezentovanou normami a sankcemi)“ (Macek, Lacinová, 2012, str. 11).

15

1. 4. 1. Vztahy s rodiči Na úvod je důležité zmínit, že nelze vztahy mezi rodiči a jejich potomky v období adolescence shrnovat do jednoho popisu. Tyto vztahy jsou rozdílné, u různých lidí, na začátku a na konci adolescence, ale také u dívek a chlapců. Také je těžké separovat vztahy s rodiči od jiných vztahů adolescentů s dospělými. Důležitý je v tomto případě také vztah adolescenta k sobě samému. Jedinec se v tomto období poprvé pokouší „naplno“ prosazovat své názory a postoje, to jak mu to vychází, má vliv na formování jeho sebepojetí. (Macek, Lacinová, 2012, str. 26) Obecně však lze říct, že představa o neustálých konfliktech adolescentů s rodiči je dnes již mýtem. Nové výzkumy ukazují, že většina adolescentů si se svými rodiči spíše „rozumí“. Většina konfliktů, ke kterým v tomto období dochází, má svůj základ v potřebě prosadit se. Jedinec se snaží získat si v rodině rovnoprávné postavení. Významnou roli, zde hraje přístup rodičů, ke svým potomkům, jejich zájem a výchovný styl. Pokud má adolescent pocit, že může před svými rodiči prezentovat své názory, které budou přijaty, i když s nimi rodiče nesouhlasí. Vztahy mezi nimi mají tak předpoklad formovat se „správným“ směrem, a konflikty k nimž popřípadě může docházet, nemají tak fatální následky. Postupem času se vliv rodičů na sebehodnocení dětí snižuje a větší míru účasti mají blízcí vrstevníci jako partner/ka či kamarád/ka. (Macek, Lacinová, 2012, str. 26-27) 1. 4. 2. Vztahy s vrstevníky Význam vztahů s vrstevníky v tomto období prudce stoupá. Adolescent si začíná hledat kamarády mezi vrstevníky, u nichž bude mít zázemí, ale také partnera. Jedinec se snaží najít si tak své místo, a začít se plně rozvíjet. Vrstevníci jsou pro něj oporou. Jedná se totiž o skupinu lidí, kteří jsou „na tom stejně“ jako on. Všichni řeší podobné problémy – první lásky, zklamání, školní neúspěchy, ale i oblečení hudbu či společné zájmy. Jedná se o témata, ve kterých mu rodiče třeba nerozumí. „Sociální opora poskytovaná vrstevníky je fenoménem, jehož význam se v průběhu života mění a je výrazně ovlivněn osobnostními charakteristikami. Význam sociální opory vrstevníků stoupá v období dospívání, kdy se jedná o preferovanou formu a kontakt a vztahy s vrstevníky nabývají zásadního významu“ (Macek, Lacinová, 2012, str. 49). Významná role skupiny je také v tom, že pomáhá adolescentovi snižovat závislost na rodičích. Období do16

spívání je čas, kdy jedinec experimentuje s různými rolemi či vztahy a právě vrstevnická skupina mu toto experimentování umožňuje. 1. 4. 3. Vztahy a internet Internet, jedná se velký fenomén dnešní doby. Všichni adolescenti ho znají, a všichni chtěli být „on-line“. Internet nabízí uživatelům mnohé možnosti. Můžou skrz něj komunikovat s přáteli, seznamovat se, hledat partnera, hrát hry nebo jen tak pročítat co je nového. Dá se říct, že internet v dnešní době může uspokojovat část sociálních potřeb adolescentů. Ať už se jedná o komunikaci s vrstevníky či navazování partnerských vztahů. Dospívající může skrz něj řešit některé své problémy, ať už prostřednictvím přátel nebo různých diskusních fór. Jak již jsem zmínila jedna z možností, kterou internet nabízí je seznamování s potencionálními partnery. (Macek, Lacinová, 2012, str. 161) Internet nabízí mnoho seznamovací serverů. Uživatel se registruje, vyplní o sobě údaje a může se seznamovat. Z českých serverů nabízejících takovéto možnosti jde například o Lidé.cz nebo Libimseti.cz. Jedinec si zde založí svůj profil, kde může zadat nejen své jméno a věk, ale i mnohé další intimní informace. Člověk si může vyhledávat profily jiných lidí a díky vyplněným informacím tak může o dané osobě vědět „skoro všechno“ během pár minut. Pomocí chatu či vzkazů se s ním pak může seznámit. Seznámení tímto způsobem je tak úplně jiné než v reálném světě, kdy se musí dva lidé postupně poznávat. Nutné je brát všechny informace s rezervou, protože profil může být i smyšlený. Adolescence je období, kdy se lidé rádi seznamují a seznamování přes internet je velmi snadné. Zatímco v běžném životě se na oslovení druhé osoby musí člověk připravovat na internetu je to jakoby snazší. „Navázání kontaktu – „seznámení“ – je tak jednoduché, že člověk nemusí téměř ani promluvit, vztah nebo spíše iluze vztahu je tak navázána velmi snadno“ (Macek, Lacinová, 2012, str. 167). Pro adolescenta, může být virtuální navazování kontaktu dobrým tréninkem pro reálný svět. Pro adolescenta je, ale také snazší navázat vztah přes internet, kde se o druhém člověku dozvědí víc, například co mají společné. A potom v reálném světě je už komunikace snazší. Problém je v tom, že mnoho dospívajících si ale na tuto snazší cestu rychle zvykne, a o to větší problém navázat vztah mají pak ve skutečném světě.

17

Jedním z rysů virtuálního kontaktu je také fakt, že takovýto vztah je snadné ukončit. (Macek, Lacinová, 2012, 168) Této možnosti bohužel využívá i spousta lidí při reálných vztazích. Ukončit vztah skrz virtuální svět je mnohem jednodušší. Větu, kterou by těžce vyslovoval, kvůli citovému poutu, může jednoduše napsat a hotovo. „Ukazuje se, že internet se stává pro adolescenty oblíbeným místem pro navazování nových vztahů – partnerských, přátelských, ale i třeba budoucích pracovních. Motivací dospívajících je možnost navázat vztahy s prakticky neomezeným počtem lidí z celého světa, přičemž ono navázání vztahu je velmi snadné. Zároveň dospívající komunikuje „z bezpečí klávesnice“, často anonymně, a ztrácí tím zábrany, které může mít v reálném prostředí“ (Šmahel, 2003c; Vybíral 2002, cit podle Macek, Lacinová, 2012, str. 172).

18

2. KOMUNIKACE Pro každého lidského jedince je komunikace přirozeným procesem, prostřednictvím něhož uskutečňuje své vztahy s okolím. Každý člověk komunikuje už od narození. Některé těhotné ženy se dokonce domnívají, že s nimi jejich miminko komunikuje už před narozením. Velký sociologický slovník (1996, str. 507) popisuje pojem komunikace jako proces proudění informací od mluvčího (zdroje) k adresátovi (příjemci). Jedná se tedy o schopnost člověka přijímat a šířit informace. Slovo samotné pochází z latinského communicatio (to pochází z communicare což by se dalo přeložit jako spojovat, společně něco sdílet). Samotnou komunikaci tedy můžeme chápat jako proces dorozumívání mezi lidmi nejčastěji formou mluvené řeči či písma, ale i třeba gesty či výrazem obličeje. Moslerová (2004, str. 6) definuje komunikaci jako „proces sdělování, výměnu informací, názorů, myšlenek, představ, nálad, pocitů, postojů, hodnot od jednoho člověka k druhému.“ Dle Vybírala (2005, str. 31) můžeme účel komunikování rozdělit do pěti základních funkcí: 

Informativní funkce – předání, oznámení či prohlášení informace



Instruktivní funkce – poskytnutí návodu či receptu, naučení, vysvětlení



Přesvědčovací funkce – ovlivnění, pokus (po)změnit druhému člověku jeho názor, manipulování



Vyjednávací funkce – řešení či vyřešení, dohodnutí



Zábavná funkce – pobavení sebe i druhých, odreagování

V procesu komunikace je také důležitá motivace, která je každému člověku přirozená. Míra motivace závisí na tom, jak na nás okolí působí. Existuje spousta faktorů, které můžou naši potřebu komunikovat ovlivňovat. Jedná například o vzájemné sympatie, či spříznění s druhým člověkem, zda mu dobře rozumíme, ale i třeba to jak se zrovna cítíme. Vybíral (2005, str. 33-35) popisuje následující typy motivace: 

Motivace kognitivní – jedinec chce druhému člověku něco sdělit, podělit se s ním o své myšlenky, které se nám právě „honí“ hlavou 19



Motivace zjišťovací a orientační – jedinec využívá dotazů, aby se lépe orientoval v názorovém světě druhého člověka či v určitém tématu



Motivace sdružovací – jedinec chce navázat s druhým člověkem vztah a uspokojit tak svoji potřebu kontaktu, která je přirozená každému lidskému jedinci



Motivace sebepotvrzovací – jedinec se pokouší prostřednictví kontaktu s druhými lidmi v sobě nalézt a upevnit vlastní identitu



Motivace adaptační – jedinec prostřednictví komunikačního procesu vysílá svoji roli, potvrzuje ji a přizpůsobuje rolovým stereotypům



Motivace „přesilová“ – jedinec chce na sebe upozornit, prostřednictvím čehož předpokládá, že získá obdiv a úctu



Motivace požitkářská – jedinec využívá komunikaci k zahnání nudy, odreagování či odpočinku



Motivace existencionální – jedinec prostřednictví komunikace dosahuje životní spokojenosti, tento typ v sobě zahrnuje i ty předchozí

Každý jedinec se někdy dostane do stavu, kdy nemá vůbec chuť komunikovat. Tento stav je přirozený každému člověku. K vyřešení mu často stačí se chvíli stáhnout sám do sebe, být sám, a prostě si emočně odpočinout. Pokud mluvíme o procesu komunikace, je nutné zmínit fakt, že každá komunikace podléhá subjektivní interpretaci. To znamená, že každé sdělení si mohou různí lidé vysvětlovat a přijímat jinak. Zde hraje svou roli nálada, ale i zkušenosti či vztah s druhým člověkem. Každý člověk je jedinečný. Má vlastní pohled na svět, který ovlivňuje, jakým způsobem vnímá podněty, tedy i komunikační proces. Pro vzájemné porozumění dvou lidí je tak důležitý nejen jednotný jazyk, ale i částečné spříznění.

2.1. Druhy komunikace Komunikaci můžeme dělit podle různých hledisek. a) Verbální a neverbální komunikace b) Přímá a nepřímá komunikace

20

2.1.1. Verbální a neverbální komunikace Termín se odvozen z latinského verbum což znamená slovo. Do kategorie verbální komunikace spadá orální (mluvená) i psaná (čtená) řeč. Předpokladem verbální komunikace je jazyk. „Řečová komunikace je proces, který zprostředkuje díky jazyku vzájemné informace lidí, proces šířící se oboustranně (od posluchače k mluvčímu a naopak - v dialogu) nebo jednosměrně (k divákovi a posluchači „mluví“ TV, rozhlas, mediální prostředky)“ (Lepilová, 1998, str. 11). Význam mluveným slovům často dodává způsob vyjádření, takzvané paralingvistické jevy. Zde bychom mohli zařadit například tempo řeči, tón hlasu, hlasitost projevu, pauzy či artikulace. Například hlasitost může posluchači napovědět, v jaké rozpoložení se mluvčí nachází. Paralingvistická rovina pomáhá mluvčímu vyjádřit své sdělení, aniž by to musel dlouze opisovat. (Vybíral, 2005, str. 110) Mluvená věta s použitím těchto jevů může často říct úplně něco jiného než stejná věta ale napsaná. Podobně jako působí paralingvistika v mluveném slově, můžou některé znaky působit v psané řeči. Například velikost písma, barevnost, zvýrazněná slova či čitelnost nám mohou napovídat, jak správně chápat co chtěl autor písemných sdělením říct. Neverbální komunikace, občas nazývána také jako řeč těla je formou mimoslovní komunikaci. Tato oblast zahrnuje široké spektrum signálů, které doprovázejí či nahrazují slovní komunikaci. Pomáhají jedinci například lépe vyjádřit své emoce. Můžeme zde zahrnout: 

Oční kontakt



Mimika – výrazy obličeje



Gestika – pohyby rukou



Kinesika - pohyby, držení těla



Proxemika – vzdálenost mezi osobami (Velký sociologický slovník, 1996, s. 509)



A mnohé další

Do neverbální komunikace bychom mohli zařadit veškeré mimoslovní projevy, ať už se jedná o pohyby rukou, držení těla nebo vzdálenost, kterou si mezi s sebou jedinci utváří. Můžeme zde zahrnout i třeba vůni, parfém či značkové oblečení. 21

2. 1. 2. Přímá a nepřímá komunikace K uskutečnění přímé komunikace je zapotřebí pouze zdroje, tedy komunikátora, a příjemce, komunikanta. Komunikantem může být jedna osoba, ale i celá skupina. K uskutečnění procesu přímé komunikace je zapotřebí pouze lidských osob ničeho jiného. Jedná o klasickou komunikaci dvou osob. Naopak u nepřímé, tedy zprostředkované, komunikace probíhá proces pomocí technických prostředků. Takovýto prostředek se nazývá komunikační médium. (Musil, 2010, str. 19) Jako zprostředkovanou můžeme nazvat komunikaci probíhající například na sociálních sítích.

2. 2. Sociální komunikace „Člověk je svou povahou tvor společenský. Sociálně komunikační procesy jsou podmínkou a předpokladem existence jakéhokoli lidského společenství“ (Cejpek, 1998, str. 47). Pro lepší porozumění pojmu je důležité vysvětlit si, co jednotlivá slova znamenají. Co je to komunikace již bylo vysvětleno výše. Nyní vyvstává otázka, co znamená pojem sociální? Slovo pochází z latinského socialis což bychom mohli přeložit jako společenský, družný. Pojmem sociální tedy označujeme něco společenského, týkajícího se společnosti. „V sociální komunikaci se utvrzujeme (či zvikláváme) v přesvědčení, že význam, jež přisuzujeme konkrétnímu jednání či chování, konkrétním sdělením, platí pro komunitu, jíž se cítíme být součástí. Současně se nabídkou sdělení stáváme součástí této kultury, hlásíme se k ní, odkazujeme se k ní. … Komunikace pak není přenosem, tedy důsledkem individuálního rozhodnutí či počinem jednotlivce, nýbrž opakujícím se, ritualizovaným odkazem ke sdílenému sociálnímu a kulturnímu prostředí, jímž se toto prostředí potvrzuje a utváří“ (Jirák, Köpplová, 2009, str. 25). Doba, v níž se nacházíme, je dobou, kdy většina lidí tráví velkou část svého času u počítače. Fenomén počítačů, internetu a i sociálních sítí ovládá svět. Počítač a internet se pro mnoho lidí stal neodmyslitelnou součástí jejich života i prostředníkem pro jejich komunikaci. Musil (2010, str. 29) rozlišuje pět historický období vývoje komunikace 22

a) Epocha signálů b) Epocha mluvení a jazyk c) Epocha psaní d) Epocha tisku e) Epocha elektronické komunikace O tom, jak moc tato doba, doba elektronické komunikace, zasáhla dnešní mladou generaci, vypovídá i fakt, že dosti těžko byste u nás hledali mladistvého, který se ještě nesetkal s formou elektronické komunikace. Užívání elektronické komunikace se stává jednou z klíčových charakteristik dnešní doby. „…Media se významnou měrou podílejí na socializaci moderního člověka, tedy na procesu, jímž se jedinec vřazuje do „své“ společnosti. A to je proces, který se odehrává především jako komunikační aktivita“ (Jirák, Köpplová, 2009, str. 23).

2. 3. Mediální komunikace Slovník mediální komunikace definuje mediální komunikaci jako jednu „z rovin sociální komunikace, vyznačující se tím, že veškeré komunikační aktivity se dějí pomocí a prostřednictvím medií“(Jandourek, 2004, str. 102). Pro vymezení mediální komunikace je zásadní vymezit co je to médium. „S pojmem média se setkáváme neustále. Můžeme ho označit za jeden z nejčastěji používaných pojmů současnosti. Slovo médium má latinský původ a znamená prostředek, zprostředkující činitel – tedy to, co něco zprostředkovává, zajišťuje“ (Poláková, Spálová, Höflerová, 2008, str. 122). O mediích jako takových se v dnešní době dost často mluví, i když v souvislosti hlavně s tiskem či televizí. V oblasti mezilidské a sociální komunikace může médium označovat jakýkoli „technický“ prostředek komunikace například písmo či telefon. Médiem můžeme rozumět vše, co zprostředkovává komunikaci. (Jirák, Köpplová, 2009, str. 36) Technické vymoženosti, které nám umožňují komunikovat na větší vzdálenosti, nazýváme sekundárními médii3. Společnost se stále rozvíjí, lidé se stále častěji stěhují na různá místa, a proto rostla potřeba vytvořit takové médium, které by umožnilo ko3

Primární media jsou nástroje, bez kterých se při komunikaci nelze obejít, například jazyk.

23

munikovat i na vzdálenosti několika kilometrů. Své místo mezi těmito médii si dnes budují jak mobilní telefony, tak i počítačové sítě. Vzdálenost již není žádnou překážkou komunikace. (Jirák, Köpplová, 2007, str. 17) Sekundární média by bez těch primárních vůbec nemohla existovat. Primární média tvoří základ pro komunikaci. Sekundární média jí dotváří technickou podporu. Vedle primárních a sekundárních médií máme také média terciární. Do této kategorie můžeme zařadit veřejná vystoupení. V poslední době sem také přibyla masová média. Jedná je sdělovací prostředky, které získali potenciál „masovosti“, ovlivňují velký počet lidí. Pro masová média je charakteristické, že s příjemcem zprávy nemají přímý kontakt, nevidí ho. Vývoj se ale nezastavil u mobilních telefonů, jde stále dál. Vznikají stále nová a nová média. Tím poslední fenoménem jsou „www“ sítě, které umožnili vznik sociálních sítím, blogům, zpravodajským portálům či vyhledávačům. Tato oblast se nazývá kvartální (síťová) média. (Jirák, Köpplová, 2009, str. 40-41) „Skutečnost že masová média jsou technicky schopna překonávat komunikační omezení daná časem a prostorem (jak jsme na to zvyklí z interpersonální komunikace), ale neznamená, že jsou dostupná všem. … rysem mediální komunikace je skutečnost, že mediovaná sdělení jsou zvláštním druhem zboží. … Takže můžeme v zásadě chápat moderní média jako specializovaný průmysl zaměřený na to, aby nabízel výrobky, které kultivují (tedy uspokojují a současně formují) poptávku po nejrůznějších informacích, zábavních obsazeních a dalších komoditách“ (Jirák, Köpplová, 2009, str. 43)

24

3. SOCIÁLNÍ SÍTĚ „Máš Facebook? Dej mi kontakt.“ Právě takovýmto způsobem můžou v dnešní době končit mnohé konverzace. Pokud potkám někoho, koho jsem třeba dlouho neviděla, popřípadě jsme se právě poznali, je tento způsob jednou z možností jak se vidět znova. (Dědiček, 2010, str. 7) Už asi těžko budu chtít po někom jeho adresu, abych mu mohla napsat dopis. I když jistou formu korespondence mu mám v plánu poslat. Ale toto moje sdělení mu bude doručeno téměř okamžitě. Sociální síť, často nazývaná také jako společenská síť, je propojená skupina lidí. Dá se říct, že sociální síť je jakákoli skupina lidí, která mezi s sebou komunikuje. V dnešní době převládá toto označení pro služby nabízené na internetu. (Sociální síť In Wikipedie [online], 2013) Myšlenka sociálních sítí není, žádnou novinkou. Už J. C. R. Licklider a Robert W. Taylor (dle Kirkpatrick, 2011, str. 59) se ve své eseji nazvané Počítač coby komunikační zařízení z roku 1968 ptají: „Jak budou internetové interaktivní komunity vypadat? Většinou budou sestávat z geograficky oddělených členů, občas seskupených do malých jednotek a občas pracujících samostatně. Nebude se jedna o komunity, které seskupuje místo, nýbrž společný zájem. …Nebudeme posílat dopisy ani telegramy. Jednoduše si zvolíme lidi, s nimiž budeme sdílet soubory.“ „Sociální sítě se začaly rozvíjet již v polovině devadesátých let minulého století v USA. Byly to sítě, kterými mezi sebou komunikovali hlavně studenti. Už v nich se objevily stránky s prvními profily a skupiny přítel. Tyto sítě vydláždili cestu těm dnešním, mezi které patří Facebook, MySpace, LinkedIn, Hi5 a další. Dnešní sociální sítě jsou skutečným fenoménem. Mají miliony členů a už se neomezují jen na studenty, i když je jich tam stále téměř polovina“ (Kulhánková, Čamek, 2010, str. 9). Sociální sítě jsou dnes velmi populární. Dříve probíhala zprostředkovaná komunikace prostřednictvím mailu, telefonu či SMS, tento způsob byl nahrazen ICQ, ale i tento způsob byl později nahrazen Skypem, který uživatelům nabízel komunikaci také prostřednictví videa. S druhým člověkem, jsme si tak mohli nejen psát, či povídat si díky hlasovému přenosu, nyní už jsme mohli druhého člověka také vidět. Ale i Skype,

25

který už vlastně uživatelům nabízel z komunikace skoro všechno, v poslední době vytlačuje Facebook. (Eckertová, Dočekal, 2013, str. 27)

3.1 Příklady sociálních sítí 3. 1. 1. Twitter „Welcome to Twitter. Find out what’s happening, right now, with the people and organizations you care about.“ Nebo česky „Vítejte na Twitteru. Zjistěte, co se právě děje s lidmi a organizacemi, o které se zajímáte.“ Tato věta přivítá každého uživatele Twitteru, před přechodem do virtuálního světa. Twitter je sociální síť, často nazývána také jako mikroblog, která byla spuštěna v roce 2006 v americkém San Francisku. Jejím zakladatelem je Jack Dorsey. Tato síť je často nazývána také „SMS internetem“, díky „Tweetum“. Jedná se krátké sdělení, které může obsahovat maximálně 140 znaků. Tato sdělení mohou obsahovat i odkazy na fotografie či videa. Tweety se zobrazují na stránce uživatele, ale i na stránkách jeho odběratelů. Uživatel si ale může sám nastavením omezit, komu chce, aby se jeho Tweety zobrazovaly. (Twitter.com/about [online]) Dnes je Twitter dostupný ve více než dvaceti jazycích a nadále se jazyková podpora rozšiřuje. Od srpna 2012 je zkušební verze Twitteru dostupná i v češtině. Stejně jako na Facebooku i zde vystupují uživatelé pod vlastními jmény. Je zde ale i možnost přezdívek. Uživatel má tak větší možnost soukromí, na druhou stranu, ale ne každý zná jeho přezdívku, a jeho vyhledání tak může být obtížné. Na rozdíl od Facebooku, je zde možnost prohlížet si profilu uživatelů, aniž by musel být člověk také uživatelem. (Handl [online], 2009) Přihlašovací jméno jde kdykoli změnit. Navíc si může uživatel vyplnit i takzvané „bio“. Jde o jakousi formu životopisu. Uživatel si zde může vyplnit například co má rád, kde pracuje… na základě tohoto „bia“ se poté další uživatelé přihlašují k odběrům jeho Tweetů. Důležitá je zde možnost nastavit si odběry a tím zamezit přijímat vaše zprávy lidem, kterým to nedovolíte. (Handl [online], 2009)

26

3. 1. 2. LinkedIn LinkedIn je sociální síť, která se svým posláním trochu liší od Facebooku i Twitteru. „Posláním LinkedIn je propojovat profesionály na celém světě, aby mohli být produktivnější a úspěšnější ve své kariéře. Připojením na LinkedIn dostanete přístup k obrovské síti lidí, pracovních příležitostí, zpráv a informací, které vám pomohou být ještě lepší v tom, co děláte“ (LinkedIn/about_us [online]). Síť byla vytvořena již v roce 2002, spouštěna byla až v roce 2003. Dnes má již přes 200 miliónů uživatelů, a rozšířila se do 200 zemí z celého světa. I u nás její oblíbenost stále roste. Stále více manažerů ji využívá při vyhledávání potencionálních zaměstnanců. (LinkedIn/about_us [online]) Nový uživatel si na serveru vytvoří svůj životopis. Může zde zadat i vzdělání a předchozí praxe. Všechny tyto informace může doplnit fotografií. Profil na této síti může pomoci uživateli najít práci. Posláním serveru je usnadnit kontakt mezi uživatelem a zaměstnavatelem. Jelikož se jedná o sociální síť, i zde si může uživatel hledat další uživatele a přidávat si je, vytvářet virtuální přátelství. Síť by ale neměla sloužit jako seznamka, nýbrž spíše sdružovat lidí podobných profesi a pomáhat jim například při předávání zkušeností „kolegům“. Služba je nabízena zdarma, ale pro zájemce je možné zřídit si i takzvaný prémiový účet. Takovýto účet s sebou nese jisté výhody. Uživatel již nemá žádné omezení v prohlížení, a navíc má možnost podívat se také na seznam lidí, kteří si navštívili jeho profil. Síť je zatím v šestnácti jazycích, mezi ně již patří od začátku loňského roku i čeština. (Handl [online], 2009) 3. 1. 3. Lidé.cz Lidé.cz je nejznámější a největší českou sociální sítí. Jejím provozovatelem je firma Seznam.cz. Jedná se o internetový vyhledávač, který mimo této služby nabízí i mnohé další jako Sauto.cz, Sbazar.cz, Sdovolená.cz a mnohé další. Lide.cz je rozdělený do několika částí: 

Lidé



Chat



Profily 27



Diskuze



Videa



Seznamka



Spolužáci

Identifikačním znakem je tady přezdívka – Nick. Stejně jako u jiných sociálních sítí, i zde si uživatel může vytvořit vlastní profil. V profilu si pak může vyplnit své jméno, také co ho baví a zajímá, ale i mnohé další i intimní informace. Jelikož se jedná o českou sociální síť, je používána výhradně v českém jazyce, i její uživatelé jsou tak většinou Češi. O její oblíbenosti, svědčí i fakt, že má 900 tisíc uživatelů. Spoluzaci.cz, což je jedna ze součástí Lide.cz má asi 700 tisíc uživatelů. (Eckertová, Dočekal, 2013, str. 26) 3. 1. 4. ICQ Na závěr bych se chtěla zmínit ještě o programu ICQ, takzvaném „instant messaging“. ICQ anglicky vyslovované jako [ai sí kjů], vede k uvádění názvu I Seek You, do češtiny by se to dalo přeložit jako „já tě hledám“. Nejedná se přímo o sociální síť, ale nabízí mnohé funkce stejně jako sociální síť. Jde o software umožňující uživatelům připojeným k internetu sledovat, kteří jejich přátele jsou právě on-line a posílat jim zprávy. Tento program byl spuštěn v roce 1996 a okamžitě se rozšířil do celého světa. ICQ nabízí kromě chatu4 i mnohé další funkce jako posílání vzkazů „offline“ uživatelům, skupinové konverzace, posílání SMS a hraní her. Uživatel si zde může vytvořit vlastní profil vyplněním informací o sobě či doplněním fotografie. (ICQ In Wikipedie [online], 2013) Na ICQ uživatelné nevystupují pod jmény, ani pod přezdívkami ale pod čísly. Každý uživatel získá při první registraci číslo, pod kterým se dále může přihlašovat, a přátelé si ho pod tímto číslem mohou vyhledávat. Počet cifer tohoto čísla postupně narůstá, s přibývajícími uživateli. V roce 2011 již překročil 500-000-000. Pěti a šesti místná čísla jsou dnes dražená na aukčních serverech. (ICQ In Wikipedie [online], 2013) Oproti jiným sociálním sítím, je ICQ aplikace, která se musí do počítače stáhnout. Stáhnutí je ovšem zdarma a aplikace sama pak nabízí dostupné aktualizace. Insta4

Chat – do češtiny by se toto slovo dalo přeložit jako klábosení, pokec. Jedná se o krátké konverzace prostřednictvím komunikační sítě.

28

lace však může být chápána jako problém při přihlašování na jiných počítačích. Zatímco přístup například k Facebooku je možný z každého počítače připojeného k internetu aplikace ICQ musí být v počítači nainstalována.

29

4. FACEBOOK „Facebook helps you connect and share with the people in your life.“ nebo v češtině „Facebook vám pomáhá spojit se s lidmi ve vašem životě a sdílet s nimi své zážitky.“ Tato věta uvítá každého, kdo se chce na Facebook přihlásit. Po zadání www.Facebook.com do svého internetového vyhledávače, naskočí okno s nápadně modrou lištou, doprovázeno výše zmiňovanou citací. „Stavebním kamenem Facebooku jsou přátelé, přátelství na rozdíl od sociálních sítí typu Twitter lze navázat pouze symetricky, to znamená, že pokud přátelství nepotvrdíte buď vy, nebo druhá strana, nebude navázáno a ani jeden z vás neuvidí příspěvky toho druhého“(Dědiček, 2010, str. 7). Díky funkci přátel jsou sociální sítě pro své uživatele zajímavé. Mohou s nimi sdílet různé obsahy, odkazy, seznamovat se, či komunikovat. Facebook je bezpochyby jednou z nejrozšířenějších sociálních sítí u nás. Proto jsem se rozhodla oddělit ho jako samostatnou kapitolu, přestože patří pod sociální sítě, probrat se jím trochu podrobněji a přiblížit čtenáři svět s názvem Facebook.

4. 1. Jak to všechno začalo… Zakladatel Facebooku je Mark Zuckerberg. V době kdy se mu hlavě zrodil nápad nazvaný theFacebook.com nejspíš ještě netušil, co svým nápadem způsobí. Zuckerberg již před Facebookem vymyslel několik programů, které měli harvardským studentů usnadňovat jejich život. Už v prváku spustil například program Course Match na rozpis seminárních skupin. Studenti si tak mohli najít kteréhokoli jiného studenta a zjistit na jaké semináře chodí, popřípadě opačně najít si seminář, a zjistit kdo na něj chodí. (Kirkpatrick, 2011, str. 19-20) V únoru 2004 spustil mladý student harvardské univerzity stránku pod názvem theFacebook.com. Jeho původním záměrem bylo, vytvořit stránku, kde se budou moci sdružovat studenti Harvardu. Za necelé dva měsíce po spuštění se k projektu přihlašovalo stále více škol. Zuckerberg tedy rozšířil možnost přístupu pro jakéhokoli studenta

30

vysoké školy. První vysokou školou v česku, která se k projektu theFacebook.com přidala, byla Masarykova univerzita. (Facebook In Wikipedie [online], 2013) Díky reklamám, které provoz stránky sponzorují, je dodnes tato služba pro všechny uživatele bezplatná. Jediné co musí nový uživatel udělat je se registrovat. Během pár minut se mu tak otevřou dveře do „velkého“ světa „největší“ sociální sítě. Z původně malé myšlenky, jak pomoci lidem na Harvardu se seznamovat, se vyklubal monstrózní projekt. Podle statistik dostupných na stránkách Facebooku měl v prosinci loňského roku více jak 600 miliónů aktivních uživatelů.

4. 2. Co nám Facebook nabízí Po registraci v systému a odsouhlasení licenčních podmínek se novému uživateli otevře virtuální svět. Uživatel si může vyplnit kontaktní údaje a informace o sobě, díky kterým bude snazší ho v systému vyhledat. Tato možnost s sebou nese i mnohá rizika. O těch ale později. Také si může přidat fotky, a volně se přidávat do skupin podle svých zájmů, popřípadě tyto skupiny vytvářet. Svět Facebooku je světem obrovských možností. Člověk se zde může být tím, kým chce. Možnost smyšlené indenty může být v některých případech také riziková. 4. 2. 1. Hlavní stránka Facebook je takovým virtuálním světem. Stejně jako každé město, každá obec má nějaké centrum dění, i Facebook ho má. Je to právě hlavní stránka. Skládá se z horní lišty. Jedná o modrý proužek, který obsahuje mnohé funkce. 

Záložky - zde se uživateli objevuje co je Facebooku nového, nové žádosti o přátelství, nové zprávy a také nová oznámení o činnosti jeho přátel



Pole pro vyhledávání – pomocí tohoto pole může uživatel vyhledávat například další uživatele



Hlavní stránka – kliknutím na tuto záložku se může uživatel, kdykoli vrátí na hlavní stránku



Profil – kliknutím sem, se uživateli zobrazí jeho profil 31



Přehled soukromí – kde si může uživatel sám nastavovat, co chce aby ostatní viděli



Účet - zde si může uživatel nastavovat svůj účet, popřípadě se s něj odhlašovat

V levé části obrazovky se uživateli zobrazuje menu. Nachází se v ní souhrn veškerých využívaných aplikací a seznam skupin, jichž je členem. V pravé části se objevují reklamy, díky nimž je Facebook zdarma. Uprostřed se nachází zeď. 4. 2. 2. Zeď Na Facebooku se s ní můžeme setkat na dvou místech. Na již zmiňované hlavní stránce, ale také na profilu každého uživatele. Na této „… zdi se objevuje vše, co na Facebooku děláte vy sami – například informace o přidání fotek, videa či přátel nebo stránek či věcí, co se vám líbí“ (Kulhánková, Čamek, 2010, str. 54). Na zdi nacházející se na hlavní stránce se uživateli, kromě jeho vlastních aktivit, objevují také aktivity jeho přátel. Jedná se o krátká sdělení typu – „uživatelka Jana sdílí video uživatele Karel“. Každý uživatel může na Facebook vkládat příspěvky, často nazývané také jako statusy. Jedná o sdělení, která uživatel vkládá na svoji zeď. Tato sdělení se poté zobrazují i ostatním uživatelům na hlavní stránce. Častým obsahem těchto sdělení jsou novinky uživatele (kde byl, co se mu stalo), ale také citáty či názory. V příspěvcích může uživatel také označovat své přátele, to znamená vložit do nich odkaz na jiného uživatele, nebo k nim přikládat fotografie či videa. Spousta uživatelů využívá příspěvky ke sdílení odkazů na různá videa a písničky. V poslední době jsou rozšířená takzvaná „virální“ videa. Jedná se videa, která ke svému šíření využívají sociální sítě a sdílení prostřednictvím jejich uživatelů. Jednou z vlastností příspěvků je viditelnost. Uživatel si může sám nastavit, kterým uživatelům chce, aby se jeho příspěvky zobrazovaly. 4. 2. 3. Profil „Stavebním materiálem sociálních sítí jsou profily uživatelů. Stránka s uživatelským profilem bude obsahovat taková informace, jako do Facebooku zadáte. Patří k nim informace o zaměstnání, vzdělání, vztazích (rodinném stavu), kontaktní úda-

32

je, informace o zájmech a koníčcích a další. Můžete přidávat své fotografie nebo chystané události“ (Kulhánková, Čamek, 2010, str. 14). Profily jsou právě tím stavebním prvkem, který dělá ze sociální sítě to co je. Je na každém uživateli, jak se zde bude prezentovat. Po založení účtu se novému uživateli nabídne možnost upravit si svůj profil. Informace, které tam zadá, můžou pomoci jeho přátelům, ho snaze najít. Přílišná otevřenost může být ale rizikem. Staly se případy, kdy uživatele napsali na Facebook, že odjíždí na dovolenou, a když se vrátili, měli vykradený dům. Registrovat se na Facebook může kdokoli, jediným omezením je věková hranice. „Účet na Facebooku si mohou založit pouze uživatelé starší 13 let. Toto kritérium je samozřejmě možné obejít, nicméně věková hranice 13 let nebyla určena jen tak a vychází z určité úrovně duševních znalostí spojené s touto věkovou kategorií“ (Kulhánková, Čamek, 2010, s. 105). Obejít toto omezení je velmi snadné, stačí zadat rok narození, taková, který odpovídá požadované hranici. Na Facebooku, se tak objevuje i spousta dětí, u kterých jsou rizika užívání ještě větší, neboť si často nemusí uvědomovat nebezpečí spojena s užíváním. V dnešní době přibývá uživatelů, kteří jsou na Facebooku „na černo“, tedy nesplňují hranici třinácti let. „V drtivé většině případů takto malé děti navíc používají Facebook bez vědomí a dohledu rodičů – je běžné, že jejich rodiče profil na Facebooku nemají a vůbec se o něj nezajímají“ (Eckertová, Dočekal, 2013, str. 29). Pro děti existuje sociální síť Alik.cz, kde se mohou realizovat ony. Stejně jako na Facebooku si zde mohou vytvořit svůj profil a přidávat si přátele, všechno probíhá pod dohledem veselého pejska Alíka. 4. 2. 4. Chat a zprávy „Chat je aplikací, která umožňuje soukromě komunikovat s kýmkoliv z vašich přítel, je-li daný přítel přítomen na Facebooku i na jeho chatu. V případě, že přítel není přítomen na Facebooku, můžete mu zanechat zprávu“ (Dědiček, 2010, str. 25) Chat a zprávy, jsou nejspíš jednou z nejvyužívanějších aplikací na Facebooku. Snad každý uživatel tuto funkci někdy využil. Virtuální komunikace. Uživatel skrz ni může komunikovat s kterýmkoli jiným uživatelem. Facebook také nabízí možnost hromadné korespondence. To znamená, že 33

všichni účastnicí mohou posílat zprávy a ty se zobrazují všem dalším účastníkům. Navíc je zde také možnost komunikovat s více lidmi najednou. Uživatel se tak může cítit, že nestíhá odpovídat, což v něm také může vyvolávat pocit žádanosti. Navíc tento způsob odpovídá způsobu dnešního uspěchaného světa.

4. 3. Rizika Facebook by měl být hlavně zdrojem zábavy a radosti. Ne všichni uživatelé to ale myslí dobře. „Otevřenost a průhlednost sociálních sítí je samozřejmě převratnou novinkou, kterou lze využít ke snadné propagaci, na druhou stranu je nutné zvážit jejich rizika a co nejvíce je ošetřit“ (Kulhánková, Čamek, 2010, str. 102). Je nutné taky uvědomit si, že zde zmíněná rizika neplatí pouze pro svět Facebooku, ale můžou napadnout i uživatele, kterékoli jiné sociální sítě. Kulhánková a Čamek (2010, str. 102) ve své knize Fenomén Facebook rozdělují rizika „tykající se osob (jejich totožnosti a citlivých osobních údajů)“ do dvou kategorií: a) Přílišná otevřenost v rámci osobních údajů. „Z důvodů snahy nalézt přátele, spolužáky, známé či kolegy zveřejňují uživatelé Facebooku ve svých profilech velkém množství osobních údajů. Mnozí z nich si ani nedávají příliš mnoho práce s nastavením jejich ochrany a díky tomu se stávají snadným cílem krádeží takových informací“ (Kulhánková, Čamek, 2010, str. 102) b) Druhým rizikem je zneužití osobních údajů druhou osobou. Jedinec si založí na Facebooku účet na jméno druhé osoby, třeba i s jeho podobiznou a vydává se za ni. (Kulhánková, Čamek, 2010, str. 102) Rizika týkající se osobních údajů, ale nejsou jediná, která „Facebookařům“ hrozí. Kterýkoli uživatel, se může velmi snadno stát obětí kyberšikany. Jedná se o druh psychické šikany. Agresor využívá prostředky jako internet (sociální síť, blog) nebo mobilní telefon. Útočník si vytvoří falešný profil (pokud tedy chce zůstat v anonymitě) a jeho prostřednictví může napadat na svou potencionální oběť. Zde se propojuje i dříve zmiňované riziko ukradení identity, uživatel v tomto případě nemusí útočit přímo na 34

někoho druhého, ale může zesměšňovat i sám sebe, tedy toho, za koho se vydává. Nejčastější formou kyberšikany jsou urážející zprávy, zesměšňování, pomlouvání popřípadě nahrávání videí či zveřejňování fotografií a šíření po internetu. V tomto případě můžou přispívat i takzvaní sekundární útočníci5. (Kopecký, Krejčí [online], 2010) Obrovská rizika hrozí také uživatelům při seznamování se s cizími lidmi. Může se jednat o osoby s pedofilními sklony, které prostřednictvím této sítě hledají své potencionální oběti. Uživatel se tak může snadno stát obětí kybergroomingu. Jde o druh psychické manipulace, kdy útočník využívá elektronických prostředků jako internetu či mobilu. „Tímto termínem se označuje takové chování uživatelů internetu, které má v dětské oběti vyvolat falešnou důvěru a přimět ji k osobní schůzce. Výsledkem této schůzky může být sexuální zneužití oběti, fyzické násilí na oběti, zneužití oběti pro dětskou prostituci, k výrobě dětské pornografie a podobně“ (Gošová [online], 2011). Mezi oběti nejčastěji spadají dívky ve věku jedenácti až sedmnácti let, jedná se především o ty uživatele, kteří tráví ve virtuálním světě mnoho času a navazují zde virtuální kontakty. (Kopecký, Krejčí [online], 2010) Posledním rizikem, které zde zmíním je kyberstalking. „Stalking (lov, pronásledování) označuje opakované, dlouhodobé, systematické a stupňované obtěžování, které může mít řadu různých forem a různou intenzitu. Kyberstalking je typ pronásledování, při němž stalker využívá informační a komunikační technologie (internet, mobilní telefony). Kyberstalkeři navštěvují diskuzní fóra, ve kterých se pod falešnou identitou snaží kontaktovat oběť, případně získávají informace o oběti od ostatních uživatelů internetu. K tomuto účelu jim mohou sloužit také různé typy spywarových6 programů. Kyberstalkeři, kteří k pronásledování využívají pouze informační a komunikační technologie, se nikdy neuchýlí k fyzickému útoku.“ (Kopecký, Krejčí [online], 2010). Obětí se může stát kdokoli. Nejčastějšími oběťmi bývají známé osobnosti či bývalí partneři.

5 6

Jedná se o osoby, které na oběť neútočí přímo, ale „pomáhají“ tím, že přihlíží, popřípadě šíří dál. Jde o program, který díky internetu odesílá data z počítače bez vědomí jeho uživatele.

35

5. KVALITATIVNÍ VÝZKUM Kvalitativní formu výzkumu jsem si zvolila, protože jejím cílem je zjistit více než statistiky odpovědi, jednotlivých lidí. „Termínem kvalitativní výzkum rozumíme jakýkoli výzkum, jehož výsledků se nedosáhne pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace“ (Strauss, Corbinová, 1999, str. 10). Také mým cílem bylo více než vytvářet statistiky, spíše zkoumat jednotlivce a jejich odpovědi. Při kvalitativních výzkumech jsou nejčastěji využívány dvě metody: a) Pozorování 

Zúčastněné nebo zprostředkované pozorování



Přirozené pozorování nebo pozorování navozené situace

b) Rozhovor 

Strukturovaný rozhovor



Polostrukturovaný rozhovor



Nestrukturovaný rozhovor

Pro tento výzkum jsem si vybrala metodu nazvanou „Zakotvená teorie“. Jedná se o metodu, která je „…induktivně odvozená ze zkoumání jevu, který reprezentuje. To znamená, že je odhalena, vytvořena a prozatímně ověřena systematickým shromaždováním údajů o zkoumaném jevu a analýzou těchto údajů. Proto se shromaždování údajů jejich analýza a teorie vzájemně doplňují. Nezačínáme teorií, kterou bychom následně ověřovali. Spíše začínáme zkoumanou oblastí a necháváme, ať vytvoří to, co je v této oblasti významné“ (Strauss, Corbinová, 1999, str. 14).

5. 1. Cíl výzkumu Internet – obrovský fenomén dnešní doby. 70 let zpátky, ještě lidé nevěděli, že by něco takového mohlo být. A přece, internet, prostředník v propojování světa. Díky internetu, dnes mohou lidí zjišťovat jakékoli informace, týkající se, třeba věci na druhé straně zeměkoule během několik okamžiků. Kdo by dneska neznal zkratku www, World Wide Web, tedy prostředek umožňující lidem prohlížet internet. 36

Na internetu se dnes dají dělat stovky činností. Poslouchat hudbu, sledovat filmy, podívat se na reprízy oblíbených pořadu, sledovat noviny z domu (z České republiky) i ze světa. V poslední době získává oblibu také komunikace. Prostřednictví internetu se můžete téměř okamžitě spojit s kýmkoli, kdekoli na světě. S touto možností souvisí jistě i vznik sociálních sítí. A právě fakt, že obliba sociálních sítí a možnost komunikace prostřednictvím těchto serverů roste, mě vedl k myšlence napsat tuto práci. A u koho jiného začít než právě u mladistvých. Jedná se totiž o generaci, která s počítači vyrůstala, a dosti těžko bychom mezi nimi hledali někoho, kdo se s počítačem či sociální síti ještě nesetkal. Cílem výzkumu bylo zmapovat, jakou roli hraje Facebook v komunikačním procesu současných mladistvých. K tomuto výzkumu jsem si vybrala osm infromantů. Dílčím cílem bylo zaměřit se na samostatné sociální sítě a prozkoumat kolik času na nich informanti tráví? A v neposlední řadě mě také zajímalo, co na nich vlastně dělají, a zda si uvědomují nějaká rizika, která s sebou užívání sociálních sítí může nést? 5. 1. 2. Výzkumné otázky Mojí hlavní výzkumnou otázkou bylo: Jakou roli hrají sociální sítě v komunikaci součastných dospívajících? Jako dílčí otázky jsem si zvolila: Kolik času tráví moji informanti na sociálních sítích? Jakým činnostem se na sociálních sítích věnují? Jaká rizika uživatelům sociálních sítí hrozí? Jak lze rizikům spojeným s užíváním sociálních sítí předcházet?

5. 2. Metody 5. 2. 1. Polostrukturované rozhovory Se svými informanty jsem vedla polostruktorované rozhovory. Jedná se o typ rozhovorů, kdy výzkumních pokládá informantovi otázky podle předem nachystaných okruhů.

37

Na rozdíl od strukturovaného rozhovoru, ale může formy otázek měnit a popřípadě se doptávat, pokud je mu něco nejasné. K rozhovorům jsem si přichystala okruhy, které reprezentovaly určité otázky, například: „Jsi uživatel některé sociální sítě?“. Pořadí těchto otázek jsem popřípadě prohazovala, aby měl rozhovor logický rámec. Pokud jsem něčemu nerozuměla, nebo mi bylo něco nejasné, doptávala jsem se na detaily výroku. Všechny rozhovory jsem nahrávala a poté jsem provedla jejich přepisy, které jsou přílohou této práce. K zveřejnění rozhovorů mám od informantů souhlas. Všichni byli ochotní spolupracovat, ale někteří byli nervózní, a občas mi přišlo, že se chtěli ukázat v „lepším“ světle a proto neodpovídali úplně popravdě. Tento fakt, se ale nedá nijak ovlivnit. 5. 2. 2. Otevřené kódování Důležité pojmy: 

Jev – přiřazení jevů k jednotlivým výrokům



Kategorie – seskupení podobných jevů



Otevřené kódování – proces, při němž dochází k rozebírání, zkoumání a porovnávání



Vlastnosti – charakteristické znaky kategorie



Dimenze – umístění vlastnosti na škále (Strauss, Corbinová, 1999, str. 42)

„Otevřené kódování je část analýzy, která se zabývá označováním a kategorizací pojmů pomocí pečlivého studia údajů. …Během otevřeného kódování jsou údaje rozebrány na samostatné části a pečlivě prostudovány, porovnání jsou zjištěny podobnosti a rozdíly, a také jsou kladeny otázky o jevech údaji reprezentovaných“ (Strauss, Corbinová, 1999, str. 43). Po provedení a přepsání rozhovorů jsem přešla k analýze. Nejdříve jsem si k jednotlivým výrokům připsala heslovitě jevy, tyto jevy jsem si přitom i zapisovala. Po provedení tohoto postupu u všech rozhovorů jsem sloužila jevy, které nahrávaly určitou podobností například jev „poznám no lidi“ a jev „pohodlí“ jsem zařadila do kategorie klady sociálních sítí. Nakonec jsem popřípadě sloučila podobně kategorie například 38

„klady sociálních sítí“ a „zápory sociálních sítí“ a vytvořila z toho kategorii „Dobrý sluha, špatný pán“. V čemž jsem chtěla obsáhnout obsah kategorie, která obsahuje nejen to co je na sociální síti dobrého – klady, tedy ty jevy díky kterým může dobře sloužit, ale i zápory, díky kterým se může sociální síť stát špatným pánem. Takto vzniklé kategorie jsem poté poskládala, aby na sebe navazovali, a postupně zasvěcovali čtenáře do této problematiky.

5. 3. Výzkumný soubor Moji infromanti museli splňovat následující kritéria: 

Věk – jednalo se o mladistvé, tedy osoby, které v době rozhovoru měly více než patnáct let, ale neměli více než osmnáct let



Uživatel sociální sítě – jednalo se o osoby, které jsou uživateli alespoň jedné sociální sítě

K výzkumu jsem si vybrala osm informantů. Šlo o mladistvé uživatele Facebooku. Se všemi jsem vedla polostrukturované rozhovory, které trvaly kolem patnácti minut.

Eliška Elišce je 15 let. Studuje na Vyšší odborné škole, Střední odborné škole a Středním odborném učilišti Bzenec obor cukrář. Mezi její zájmy patří kolečkové brusle a sledování filmů. Pravidelně nenavštěvuje žádný kroužek. Má doma počítač, na kterém stráví někdy i celý den. Mezi činnosti, které na počítači dělá, patří Facebook, poslech písniček a sledování filmů. Je uživatelkou Facebooku a ICQ.

Katka Katce je 15 let. Navštěvuje devátý ročník na Základní škole v Moravském písku. Dvakrát týdně vede kroužek keramiky a volejbal. Tyto koníčky jí zabírají celkem čtyři hodiny denně. Také navštěvuje sbor. Má doma počítač. Moc času na něm ale netráví, přes víkendy je většinou mimo domov. Pokud je na počítači většinou dělá něco do školy, je na Facebooku nebo si čte na internetu. Je uživatelkou Facebooku, Lidé.cz a Ask.

39

Ladislav Ladislavovi je 15 let. Navštěvuje devátý ročník na Základní škole ve Bzenci. Mezi jeho zájmy patří sportování a rybaření. Ze sportů se věnuje fotbalu a florbalu a zimě hokeji a kamarády na rybníku. Tyto zájmy mu týdně zabírají zhruba pět až šest hodin. Má doma počítač, na kterém tráví až osm hodin denně. Většinou je na Facebooku nebo hraje hry. Je uživatelem Facebooku.

Monika Monice je 16 let. Studuje na Obchodní akademii ve Veselí nad Moravou obor Obchodní akademie. Mezi její zájmy patři plavání a bruslení na kolečkových bruslích. Když je teplo chodí si zabruslit každý večer. Má doma počítač, na kterém tráví čtyři hodiny denně. Nejčastěji dělá něco do školy, třeba prezentace, hledá informace na internetu nebo je na Facebooku. Je uživatelkou Facebooku.

Nikola Nikoli je 16 let. Studuje na Středním odborném učilišti dopravy, obchodu a služeb v Moravském Krumlově obor Kuchař – číšník. Mezi její zájmy patří motorky, florbal, tenis, míčové hry. Žádný kroužek nenavštěvuje pravidelně. Má doma počítač, na kterém tráví maximálně tři hodiny denně. Nejčastěji je na Facebooku, poslouchá písničky nebo sleduje filmy. Je uživatelkou několika sociálních sítí – Facebook, Lidé.cz, Twitter a Badoo.

Petr Petrovi je 15 let. Navštěvuje devátý ročník na Základní škole ve Bzenci. Mezi jeho zájmy patři fotbal, florbal a crosssfit (posilování). Florbal má trénink hodinu týdně a crossfit dvakrát po dvou hodinách, celkové mu tak končíky zabírají pět hodin týdně. Má doma počítač, dokonce zmiňuje, že dva. Na PC stráví kolem dvou hodin denně, snaží se to omezovat. Hraje hry, hledá informace na internetu nebo volá s přáteli. Je uživatel Facebooku, dříve měl ICQ.

40

Roman Romanovi je 17 let. Studuje na Střední škole průmyslové, hotelové a zdravotní v Uherském hradišti obor Technické lyceum. Mezi jeho koníčky patří jízda na kole, bruslení na kolečkových bruslích a fitness. Pravidelně nenavštěvuje žádný kroužek. Má doma počítač, na kterém stráví čtyři až pět hodin denně. Hraje hry, čte si novinky na internetu nebo je na Facebooku. Je uživatelem Facebooku.

Tomáš Tomášovi je 16 let. Navštěvuje Střední školu a učiliště automobilní v Kyjově obor Autotronik. K jeho zájmům patří Sbor dobrovolných hasičů Těmice, který navštěvuje jednou týdně dvě hodiny. Rád jezdí na kole nebo hraje fotbal. Má doma počítač, na kterém tráví tři až čtyři hodiny denně. Hraje hry, dělá úkoly do školy (prezentace) nebo sleduje filmy. Je uživatele Facebooku a ICQ.

5. 4. Otevřené kódování 1. Třikrát S – Svět sociálních sítí Vlastnost

Dimenze vlastnosti

Intenzita připojování k sociální síti Denně Doba strávená na sociální síti Využívání sociální sítě v mobilu

Průměrná Často Vůbec

Asi těžko bychom v dnešní době hledali mezi mladistvými někoho, kdo nezná pojem sociální sítě. Spektrum těchto „světů“ je dnes opravdu široké. I moji informanti jich jmenovali hned několik. Jako první ovšem vždy zazněl Facebook. Dalo by se tak říct, že Facebook je opravdu král sociálních sítí a naprosto ovládl tuto sféru. Existují, ale i mnohé další sociální sítě jako Twitter, Skype, MySpace, ICQ,… „Facebook. Twitter… Skype“ (Ladislav) „Facebook, Lidé, Twitter a nějaké seznamky Badoo.“ (Nikola) „Facebook, Twitter, MySpace.“ (Petr) „Facebook. Twitter“ (Roman) „Facebook, ICQ“ (Tomáš) 41

O tom, že se Facebook stal fenoménem a nějak se dotknul opravdu všech, vypovídá i čas, který na něm lidé tráví. Všichni moji informanti přiznali, že se přihlašují téměř denně a tráví tam několik hodin. Výroky níže uvedené to jenom potvrzují. „Tři, čtyři hodiny. (Ladislav) „Někdy aj celý den.“(Monika) „Hodinu až dvě.“ (Nikola) „…já to mám zaplné neustále, když mám zaplý počítač.“ (Roman)

Připojení přes počítač není ale jedinou cestou, která vede do tohoto virtuálního světa. Oblíbenost sociálních sítí roste, a spolu s ní roste i potřeba být dostupný kdykoli a kdekoli. Mnoho mobilních telefonů dnes nabízí aplikace, které uživatelům umožňují přístup do virtuálního světa. Mohou tak být „online“ dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Mezi mými informanty byli i takový, kterým ale tyto aplikace nefungují. „…většinou v tom mobilu a to su tam furt.“ (Katka) „No tak třeba, když jsme ve škole, tak pět hodin.“ (Roman) „To nepoužívám, zatím jsem naše nepřemluvil, aby mi kůpili nový mobil.“ (Laďa)

2. Já a mé virtuální Já Vlastnost

Dimenze vlastnosti

Sociální síť jako prostředník komunikace

Využívaná

Intenzita využívání komunikace prostřednictvím sociální sítě Přiměřená Hraní her na sociální síti

Vůbec Často

Virtuální svět rozprostírající se uvnitř počítače nabízí mnohé možnosti. Činností, jež lze na sociální sítí dělat je hned několik. Nejvíce rozšířenou sítí u nás je Facebook. Tato síť nabízí celou škálu možností jak na ní trávit svůj čas. Většina lidí, dnes využívá sociální síť hlavně díky možnosti komunikace. Všichni uživatelé mají možnost komunikovat s dalšími uživateli. Stačí se pouze připojit. Někteří zde také vyhledávají různé informace. „Tož většinů si tam enom s někým píšu.“ (Eliška) „K poznání nových kamarádů, psaní s kamarády a to je asi všechno.“ (Katka) „Pokecání a tak. Podívat se, co je nového a zabavit se.“ (Ladislav) 42

„Většinou k psaní s mojím klukem, tam chodím jenom kvůli tomu. Nebo když něco do školy, tak se spolužačkami si to tam říkáme.“ (Monika) „Tak komunikace s přáteli, nebo když se na něco domluvím, pak se tam dá i něco vyhledat. Ale hlavně, když potřebuju něco po kamarádech nebo s kamarádkami, když si vypisuju.“ (Petr) „K popovídání s přáteli a ke zjišťování něčeho, když potřebuju něco zjistit.“ (Roman)

Z předchozích výroků vyplývá, že nejvíce lidé využívají právě komunikaci. Dalo by se říct, že většinu času, který na Facebooku tráví, využívají především k dorozumívání s ostatními uživateli. Takovouto činností tráví několik hodin denně. „Když je s kým psát, tak třeba aj ty tři hodiny bych si s ním dokázala povykládat. Když je o čem tak jo. …“ (Eliška) „Tak podle toho co potřebuju nebo s kým si píšu tak komunikací tak hodinu, hodinu a půl.“ (Petr)

Ač by se v dnešní době mohlo zdát, že většina mladistvých komunikuje více přes Facebook než osobně, není to úplně pravda. Moji informanti považují tuto formu komunikace sice za podstatnou. Ale pokud mají možnost, využívají raději té osobní. „No jak s kým, třeba. Já to beru tak, když třeba s někým mluvím osobně tak se stydím, takže bych mu neřekla to co třeba na tom Facebooku. Jakože než si s ním začnu rozumět normálně osobně, tak mám radši tu přes tu sociální síť. A jinak když ho znám osobně a nevadí mě nic před ním vykládat tak má radši tu osobně.“ (Eliška) „No já ten Facebook vnímám jako velkou část mé komunikace, protože tam strávím nejvíc času víc než třeba s kamarádky venku. Protože ti kamarádi třeba mají kroužky, nebo chodí já nevím, se učí. Já se taky učím. Ale jako na tom Facebooku víc komunikujeme, než když se třeba potkáme ve škole.“ (Katka) „Když je příležitost tak osobní, když ej pěkné počasí a možem jít někam pokecat tak osobní.“ (Ladislav) „No ani ne tak s přáteli, jako spíš s tím přítelem, jakože chodím ven. … Vlastně na ten Facebook chodím jenom kvůli němu, jinak bych tam nebyla.“ (Monika) „…tak asi víc času zabírá to komunikování přes Facebook.“ (Roman)

43

Každý si zkrátka může vybrat, co ho zrovna zajímá. Kromě komunikace a vyhledávání informací o dalších uživatelích se dají na sociálních sítích hrát také hry. Některé lze i sdílet s ostatními uživateli. Této možnosti ale mnoho uživatelů nevyužívá. „Ne to mě nebaví, takže ne.“ (Eliška) „Na sociální síti hry nehraju.“ (Ladislav) „Na sociální síti přímo ne, ale hraji jedno hru po internetu.“ (Roman) „Jo hry, ty hraju docela často.“ (Tomáš)

3. Co dělám? Jak se mám? Všechno si můžu dát na Facebook, napíšu to do statusu. Vlastnost

Dimenze vlastnosti

Využívání soukromých zpráv Často Málo

Využívání statusů

Hodně Málo

Komentáře ke statusům

Hodně

Už jsme si řekli, že komunikace je nejrozšířenější funkcí, kterou uživatelé využívají. Může ovšem mít několik různých forem. Uživatelé mohou využívat jak soukromých vzkazů, chatu, tak i veřejných komentářů či statusů. Snad každý uživatel sociální sítě alespoň jednou napsal někomu nějaký vzkaz. Z výroků vyplývá, že nejrozšířenější je komunikace skrz soukromé zprávy, ať už se jedná o chat nebo vzkazy. „No tak soukromé zprávy …“ (Katka) „Spíš soukromé zprávy.“ (Ladislav) „Ne, chat spíš s přáteli.“ (Petr)

Ale ani statusy nejsou opomenuty. Každý uživatel Facebooku je zná. Informace o našich přátelích, které se nám objevují na úvodní stránce. Moji informanti s nimi mají také zkušenosti. Navíc je samy i občas píšou. „… nějaké tam dám občas, ale malinko“ (Eliška) „Málo. Já neumím psát statusy a nekopíruji, nestojí mi to za to.“ (Ladislav) „Jak kdy. Ale málo.“ (Monika) „Jo píšu.“ (Nikola) „Jo. No někdy. Spíš ne.“ (Petr) 44

Status je formou jakéhosi veřejného sdělení. Pokud máme něco, o čem se chceme se světem podělit, status je určitě dobrou cestou. Ovšem druhá možnost, kterou Facebook nabízí je nastavit si status jako viditelný pouze pro sebe. Do statusu si může uživatel napsat úplně cokoli. Díky statusu se s ostatními může podělit o svoje myšlenky, pocity, může jim sdělit co je u něj nového, nebo i věci, které se ho ani netýkají, třeba výsledky hokejového zápasu jak zmiňují moji informanti. „…když mám někdy nějakou náladu a nechce se mě o tom s někým mluvit tak to třeba dám na ten status. Ale dám to buďto tak aby to nikdo neviděl, jakože to mám třeba jenom sama pro sebe. Jakože si to někam řeknu a je mě třeba líp, takže si třeba ulevím nebo tak.“ (Eliška) „Tak třeba nějaké, jak bych to řekla? Myšlenky, jako co mě napadne.“ (Monika) „Hokej. Že Zlín vyhrál. Ale spíš když taky něco potřebuju třeba do škole nebo tak.“ (Petr)

Druhou možností jak se veřejně vyjádřit, pokud uživatel nechce psát přímo svůj status je okomentovat status nebo třeba fotku někomu druhému. Výroky mých informantů se zde dost lišili, postihli tak celou škálu od vůbec po hodně. „Tož když tam nějaký status dám a někdo to okomentuje, tak to samozřejmě okomentuju temu co ho okomentoval. Ale jinak, že bych někomu, kdo tam dá status a já ho okomentovala tak to ne. Ne to nemám ráda.“ (Eliška) „Hodně komentuju ostatním statusy.“ (Ladislav) „No to záleží, jestli se mě to týká. … Jinak moc ne.“ (Petr) „No, když mi to přijde zajímavý, sem tam.“ (Roman) „Tak, když mě přijde něco vtipné, tak tam dám třeba Smolíka nebo tak, ale občas. Spíš málo.“ (Tomáš)

Poslední otázkou, týkající se veřejně sdílených sdělení – statusů, jsem chtěla zjistit, jaký mají moji informanti na ně vlastně názor. Už víme, že každý z nich už nějaký napsal, většina z nich je i občas komentuje. Ale co si o nich vlastně myslí? A co si myslí o lidech, kteří je píší? V tomto případě se všichni shodli na tom, že je důležité uvážit, co napsat a co je lepší nechat si pro sebe. Statusy by měly sloužit ke sdělování podstatných věcí. Nemělo by se to s nimi přehánět a psát úplně všechno co zažiju, uvidím nebo udě-

45

lám. Informace typu „dnes jsem měla k obědu rajskou“ považují až za trapné. Důvodem takových sdělení může být potřeba upoutat na sebe pozornost. „…je přehnané, aby tam někdo psal jako úplně všechno. No nepsala bych tam úplně všechno ze soukromí, protože některým lidem do toho fakt nic není.“ (Eliška) „Tak někdy se dozvím něco zajímavého a někdy je to trapný. …neví jak na sebe upozornit.“ (Nikola) „…Záleží, kdo si tam co dá, jestli si tam dá, že něco potřebuje nebo že něco vzkazuje důležitého tak dobře. Ale když si tam někdo dá, že právě se jde na záchod. Nebo že právě došel ze záchodu. To mě přijde na hlavu. Když si tam dávají také zbytečné. To je myslím, to ztrácí podstatu teho.“ (Petr) „Tak určitě neměly by se přeháňat, někteří to píšů už až moc. Třeba když už něco sdělovat, tak něco zásadního a ne žádné ***.“ (Tomáš)

4. Proč jsi tu sám? Nejsem, je tu se mnou tisíc přátel… Vlastnost Množství virtuálních přátel

Kategorizace virtuálních přátel

Benevolence k cizím lidem mezi přáteli

Dimenze vlastnosti Reálné Nereálné Známí Neznámí Nízká Vysoká

Přátelé. Tento pojem může ve světě sociálních síti nabývat úplně jiných rozměru než jak je tomu v reálném životě. Ve virtuálním světě máme tisíc přátel, ale v tom skutečném nemáme s kým zajít třeba nakupovat? Otázka přátel na sociální síti je velmi zajímavou. Někteří si přidávají všechny lidi, i třeba takové, které ani neznají, jenom proto, aby jich měli dost. Jiní na tohle nehledí, přidávají si pouze takové lidi, které znají. První věc, na kterou jsem tedy ptala, bylo: S kolika lidmi moji informanti virtuální přátelství navázali? Množství přátel bylo různé od dvou set až do třeba šestnácti stolek. „… tak tři sta. Ale tak s polovinů se tak nějak ani nebavím.“ (Eliška) „Na Facebooku asi pět set.“ (Katka) „No já mám dva. …dva Facebooky. …na jednem tři sta šedesát jedna a na druhém sto devadesát dva.“ (Ladislav) „No tak já tam mám tisíc šest set.“ (Nikola) 46

„Tak já jich mám hodně, protože jsem byl mladší a blbější, tak jsem si přidával i takové lidi, které jsem znal, dá se říct od vidění.“ (Tomáš)

Je jasné, že pokud mám takové množství přátel, jsou mezi nimi takový, se kterými se znám víc, ale i takový se kterýma se znám míň. Podle výroků odvozuji, že ale alespoň polovina, všech virtuálních přátel jsou i přátele v reálném světě. Důvodem proč si přidávají i lidí, kteří nejsou přímo jejich přátele je například vzhled, „pojištění“ kontaktu nebo plán poznat se. „Tak většina je tam kamarádů … těch lepších kamarádů tam bude tak stovka…“ (Eliška) „…jakože tři sta co znám ze školy a tak z venku a asi sto co znám od vidění a sto co je jakože rodina.“ (Katka) „… od vidění znám tak tu tisícovku. A jakože po diskotékách a jak jsem tady cestovala. …to neznám, to jsou spíš pěkní kluci a tak.“ (Nikola) „…Tak rodina tam mám, snad do pěti by se to vešlo. Kamarádi jako tak ten nej jakoby nejbližší okruh můj. To bych dal tak sto. To jsou ze škole spolužáci a tady z vesnice spolužáci ne kamarádi. A pak ten zbytek to je asi, koho asi tak vím, jako znám ho tak od vidění, ale že bych se sním nějak přátelil tak. Spíš kdybychom po sobě něco potřebovali.“ (Petr) „Tak určitě tak sto padesát jich znám osobně jako dobře. A padesát tam bude tak, že jsem je jako několikrát viděl, ale nekomunikuji s nimi nějak. A mám tam i nějaké, které jako neznám, ještě jsem se neviděl, ale chtěl bych je poznat osobně.“ (Roman)

Většina informantů přiznala, že mají mezi svými virtuálními přáteli i takové lidi, které třeba neznají, v lepším případě je znají aspoň od vidění. Ptala jsem se tedy, co je pro ně rozhodujícím faktorem pro přidávání přátel? A jak vlastně probíhá jejich virtuální seznamování? A zda si přidávají i lidi, které třeba neznají? Většinou všichni moji informanti odpověděli, že si cizí lidi nepřidávají, i když zazněly i výjimky, buď si přidávají i cizí lidí, nebo jim přijmou žádost, což by se dalo považovat za to samé. Postup je sice jiný ale výsledek stejný. „…enom když tu osobu znám. Když vím, že ej to on, tak se s ním samozřejmě seznámím. Ale když je to někdo koho vůbec neznám tak to ne, to mám obavy…“ (Eliška)

47

„Jo tož to dělám často, jen tak a pokecáme. …S pár kámošema jsem se takto skámošil a kecáme doteď a je to super. Jako přes hru a pak jsme začali na Facebooku kecat.“ (Ladislav) „Na to nejsu, já jenom spíš lidi, které znám tam mám v přátelích. …když si mě přidají tak jim to přijmu, ale jinak ne.“ (Monika) „…Spíš ne než jakože bych si přidával tam do tých přátel nebo jak to je každů osobu co neznám. Musím ju znát nebo vědět aspoň o koho se jedná.“ (Petr) „No jakože já je, znám už třeba několik let přes internet, ale ještě jsem neměl možnost je potkat osobně, protože bydlí na druhé straně republiky.“ (Roman)

5. Dobrý sluha, špatný pán Vlastnost

Dimenze vlastnosti

Bezpečnost sociální sítě

Nebezpečná

Nutnost chránit si soukromí

Vysoká

V této kategorii se pokusím vymezit různé klady a zápory, které s sebou může jak užívání, tak komunikace ve virtuálním světě nést. Se zápory i úzce souvisí rizika. Nejdříve bych se zmínila o kladech. Přijde mi důležité začít právě tímto, jelikož všude neustále slyšíme, jako zápory sociální sítě mají, jaká nesou rizika, ale mnohem méně se setkáváme s tím, co je na nich dobrého. Tedy k těm kladům. Jako nejčastější se objevovalo poznávání nových lidí, tedy klad, který spojuje jak sociální síť, tak i komunikaci. Další zmiňovaným kladem byla informovanost o novinkách, to nejspíš souvisí s již zmiňovanými statusy. Mezi klady spojovanými s komunikací zazněla možnost častější komunikace, komunikace zdarma, ale i velmi zajímavá myšlenka, že díky sociálním sítím, můžeme být v kontaktu i s lidmi, kteří jsou od nás vzdálení i několik desítek kilometrů, a jak už zaznělo zadarmo. Většina mých informantů se také shodla na tom, že je to pohodlnější, třeba v zimě, můžou být s přáteli v kontaktu, ale nemusí ven do mrazivého počasí. Dalším kladem je fakt, že jsou tam už skoro všichni. „Tak su tam třeba lidi, co nepotkávám každý den, které jsem třeba neviděla rok. Tak su ráda, že si s něma možu přes ten Facebook pokecat aj když je třeba nevidím. … když třeba bývá hodně daleko, a nemožu se s ním vídat každé den, tak je lepší ta komunikace že si s ním můžu povykládat. Jako lidi co mám tady hodně blízko tak to by mě nevadilo. To za nima dojdu, povykládáme a hotovo.“ (Eliška) 48

„No jo, to je takové, že si sednu jenom ten notebook na těch nohách anebo mobil, jakože nic nemusím, nemusím nikam chodit zmrzat venku.“ (Katka) „Tak je to levnější, jakože přes mobil kredit. A tady to mám zadarmo jakože.“ (Monika) „Tak zjistím nějaký novinky.“ (Nikola) „…Rychlý přesun informací když někdo něco potřebuje. Líp se poznáváš s lidmi, kterés viděl třeba jednou nebo. Tak, příklad potkám nějakýho kamaráda novýho. Jednu jsem ho viděl. Bavili jsme se. Tak si tam možu domluvit co má rád. Nebo na fotbal bysme zašli.“ (Petr) „Tak vlastně když už ten mobil, tak ho někdo nezvedne. Nebo prostě, všichni už jsou na tom Facebooku…“ (Tomáš)

Ze zajímavých výroků, které se ale objevily pouze u jednoho z informantů, jsem vybrala například čas na přemyšlení, rozšíření slovní zásoby nebo pomoc při domácích úkolech. Velmi zajímavá mi přišla i myšlenka, že i s lidmi, se kterými v reálném světě nemusím mít zrovna přátelský vztah, ve virtuálním světě, můžeme být klidně přátelé. „…když nemám domácí úkol, tak mi spolužáci poradí.“ (Katka) „…my jsme měli také skupinky, máme, jakože skupinku šprti a skupinka ta horší - mezi ne patřím já. A tak prostě oni ti, ta první skupinka se s náma nebaví, protože prostě to učivo nechápeme tak jak oni. Nemáme samé jedničky. Máme dvojky, trojky, a proto se oni s náma nebavijou. Nebo aspoň já si to tak vysvětluju. Ale jakože na tom Facebooku, když mě třeba napíšou, co máme za úlohu? Nebo já nevím mě napíšou „ahoj“, tak jim samozřejmě odepíšu a bavím se s něma normálně.“ (Katka) „Tak na tem Facebooku, když chcete napsat tak možeš jakože víc popřemýšlet jako.“ (Monika) „Rozšíření slovní zásoby, je to taky možnost.“ (Tomáš)

Ale jak se říká, všechno má své pro i proti. A žádná mince nemá pouze jedno stranu. Takže i když má sociální síť mnohé plusy, má i mnohé mínusy. Takovou zápornou věcí můžou být i rizika, a že jich virtuální svět nemá málo. Pro větší přehlednost jsem se ale rozhodla je oddělit. Nyní se tedy pokusím z výroků vybrat, jaké stinné stránky sociální síť má? Informanti nejčastěji zmiňovali špatně využitý čas, nejistotu s kým si vlastně píšu či dokonce závislost. Těžko říct, zda závislost zařadit mezi zápory či rizika, určitě má své místo v obou. 49

„…nikdy nevíš, i když si píšeš třeba s blízkým přítelem, tak nikdy nevíš, kdo tam za tím počítačem sedí. Na tu sít se ti može kdokoli nabůrat a nikdy fakt nevíš, kdo tam sedí. A kde to třeba zveřejní a tak.“ (Eliška) „Závislost.“ (Katka) „Tak drží to lidí v takovém jakoby, že se víc nesnaží se setkávat, že jsou na tom závislý.“ (Petr) „Tak místo abych seděla u počítače, tak bych dělala něco jiného. Cvičila bych nebo pomáhala mamce doma.“ (Nikola)

Jako jeden ze záporů, který zazněl pouze jednou, jsem vybrala následující. Tato myšlenka mi přišla velmi zajímavá a sama jsem nad ní nějaký čas přemýšlela. Jedná o to, že pokud si dva zvyknou komunikovat touto formou, můžou mít poté problém mluvit spolu osobně. „Tak špatné na tom, když si třeba píšete s někým přes ten Facebook, tak potom jste prostě zvyklý si psát jenom přes to a pak když jdete ven tak si nevíte co ani říct. Tak to je na tom špatného jakože. …“ (Monika)

Zmínila jsem se o závislosti. Podle mě se jedná o velmi zajímavé téma. Facebook se stal takovým fenomén. Snad každý dospívající ho zná, a není moc takových, kteří mu ještě nepodlehli a nezaložili si ho. Na první pohled nevinná registrace, ale může během velmi krátké doby přerůst v závislost. Člověk si zvykne být připojený, neustále sledovat novinky svých přátel, psát si s někým, nebo si jen bezcílně prohlížet fotky. Víc jak polovina mých informantů přiznává, že se cítí na Facebooku závislý. Závislost se projevuje potřebou ho mít zapnutý, i když u něj nesedí. Nebo potřebou komunikovat skrz ni. Objevila se ale i výjimka, která Facebook využívá spíše z nudy. „…pokaždé když dojdu dom ze školy, nebo když se vzbudím tak hned zapínám počítač a zapínám hned Facebook. Takže já nevím, to už je taková stereotyp prostě zapnout počítač a hned tam jít. Sice tam nemusím být jako u toho počítaču, ale musím ho mít zaplý.“ (Eliška) „…my jsme vlastně teďkom dali notebook na opravu. Je to měsíc, co tam je. A prostě kdybych neměla ten mobil a připojeni tam na internet tak prostě nevím. Pro mě je to hrozné, protože já jsem na tom závislá.“ (Katka)

50

„Já ani nejsu závislá, já to nepotřebuju k životu. To jenom z nudy tam chodím.“ (Nikola) „Tak závislý na té komunikaci? …Možná trochu tady přes tu školu, když něco potřebuju tak to bych řekl, že aj ano. Ale asi, jakože bych to nějak, těžko říct, že bych to nějak potřebovat denně, jako dávku Facebooku, že bych si dal? Jako že bych tam potřeboval několik hodin být.“ (Petr) „Tak asi jo, ale myslím si, že nejsu ten nejhorší. Protože když jsme třeba venku, tak nejsu jak ostání že vytáhnu ten mobil a hned jdu na ten Facebook abych věděl co je nového. Ale když mám vlastně příležitost tak tam jdu.“ (Tomáš)

Už jsme si řekli nějaké klady i zápory. Ještě je důležité zmínit rizika. Bylo by možné je spojit se zápory. Já jsem se ale rozhodla je pro větší přehlednost rozdělit. Snad všichni informanti zmiňovali riziko zjištění osobních informací. Řekneme si narovinu, to je asi jedno z největších. S tímto rizikem, mohou souviset i mnohá další jako zneužití osobních dat nebo nebezpečí ublížení na zdraví. Každý si totiž může rychle zjistit například naši adresu (pokud ji tam máme uvedenou). Také nebezpečí toho, že nevím, s kým si píšu, protože toho člověka na druhé straně nevidím. Informanti také zmiňovali riziko sdílení fotek. Zaznělo i riziko napadení počítače virem. „Tak třeba to co tam dáš, cokoli co tam zveřejníš, to může kdokoliv najít, a třeba nějaký ten *** tě može toto, a pak třeba já nevím, cokoli ti može udělat.“ (Eliška) „Že si třeba s někým píšu, koho neznám, a třeba se z toho člověka vyklube já nevím třeba pedofil. … když bych si s někým třeba psala a chtěl by po mě něco, co já bych neudělala a třeba by si mě našel, tak je možné že by mě třeba něco udělal.“ (Katka) „No tak třeba u holek, zveřejnění svých nahých fotek, nebo ukazování se na internetu někemu jinému, který třeba ani nemůže existovat.“ (Ladislav) „…někteří se seznamujů z týma, které neznajů. Domluvijů se pak, že půjdů ven. A može se něco stát, jakože nevijů o něm nic.“(Monika) „…často pedofily to využívají, aby se seznámili, jak to říct. No aby si našli oběť, nebo někoho znásilnit nebo jsem slyšela třeba orgány prodat do zahraničí.“ (Nikola) „Tak třeba když rozkliknete nějaký odkaz, co tam někdo dá, tak mu to může zavirovat počítač anebo mu to stáhnout vlastně ty jeho osobní údaje a ví o něm skoro všecko.“ (Tomáš)

51

Jako jedno z velmi nebezpečných rizik považují moji informanti uveřejňování fotografií. Taková fotografie může dané osobně způsobit nemalé nebezpečí, jelikož si ji/ho podle ní může kdokoli najít. „Tak třeba ty výstřihy to je lákadlo pedofilům. Ale když tam má někdo jakože… já nevím jak to říct. No prostře slušný fotky, tak to se mě zdá normální, ale když tam má někdo třeba ve spodním prádle to mi normální nepřijde.“ (Nikola) „Tak když tam má ty fotky, tak može napsat kdokoliv a neví kdo to je. Je to aj v televizi kolikrát. Že možu někam zajít aj potom. Nebo přidávají si ho jenom kvůli těm fotkám, že je tam vlastně má a kdyby je tam neměl tak ho ani neznají.“ (Tomáš)

Co dělat, pokud chci předcházet rizikům? To byla další moje otázka. Rizika už nějaké máme, teď je důležité zmínit i nějaké možnosti jak tyto rizika eliminovat, neboli co dělat, abychom se jich nemuseli bát? V tomto případě byly odpovědi skoro ve všech případech jednotné. Nepřidávat si lidi, které neznám, popřípadě neposkytovat o sobě informace. Nastavit si účet tak, aby to bylo bezpečné. „Třeba nedávat adresu, kde bydlím nebo telefonní číslo. Třeba fotky nedávat svoje, ale dát nějaký obrázek z Googlu stáhnutý.“ (Katka) „Neseznamovat se s takovýma lidma anebo si ověřit jejich pravou totožnost.“ (Ladislav) „Když ho neznám, tak bych si ho asi nepřidávala. Anebo bych se poptala, jestli ho někdo nezná jako o něm, abych se o něm víc dozvěděla.“ (Monika) „Ne přidávat si cizí lidi, který neznám osobně ani od vidění.“ (Nikola) „Tak třeba nastavit si ten účet tak, aby ti tvoji přátelé viděli jenom to, co chceš a aby to ti ostatní neviděli.“ (Tomáš)

6. Jaké mám oči? …Facebookově modré Vlastnost

Dimenze vlastnosti

Upřímnost uživatelů na sociální síti

Nízká Vysoká

Otevřenost uživatelů na sociální síti Vysoká

Každý to určitě zná. Ten pocit, kdy chci někomu říct něco důležitého, co ho nejspíš nepotěší, ale mám strach. Mám obavy, jak zareaguje? Co mi řekne? 52

Mojí výzkumnou otázkou tedy bylo, zda si moji informanti myslí, že jsou lidé na sociální síti upřímnější, a schopnější říct více než z očí do očí. Všechny odpovědi směrovaly stejným směrem. Lidé jsou zde mnohem otevřenější, popřípadě upřímnější. „Já mám takový pocit, že určitě jo, protože já taková su. Jakože bych některé věci mu do očí neřekla, ale přes ten Facebook jo.“ (Eliška) „Tak někteří lidé tam napíšou, co si myslí, ale naživo by to neřekli osobně.“ (Ladislav) „Tak mě přijde, že na tem Facebooku jsou všeci tací, že řeknou cokoli a naživo by to neřekli.“ (Monika) „… přes tu síť je každý hrdina a řekne všechno. Přitom, když si to řekne do očí tak to má jakože strach mu něco říct…“ (Roman) „… bych řekl, že ti lidé jsou tam otevřenější a více si troufají něco říct než třeba z očí do očí.“ (Tomáš)

Důvodem je podle mých infromantů strach. Člověk sedící za počítačem se cítí v bezpečí, protož je od druhé osoby vzdálený. Při přímém kontaktu je možné, že dojde k hádce, kdežto při zprostředkované komunikaci máme možnost se prostě odhlásit a nechat toho druhého se uklidnit. Důvodem může byt nejen strach z hádky, ale také strach ze ztráty té osoby či strach s ponížení se před tou osobou. „Když jí třeba řeknu, že mě naštvala tak to jí radši samozřejmě napíšu, protože se mě nechce zkoušet to, že bychom se hádali nebo tak, protože já ty hádky nějak nemám ráda. Tož jí radši jakože napíšu. Ale kdyby to bylo něco, jakože bych ji chtěla něco říct, tak to určitě radši osobně, protože komu se to chce vypisovat.“ (Eliška) „Když mám třeba někomu říct něco upřímného, tak a stojí vedle mě tak mám prostě strach mu to říct, aby se na mě nenaštval a tak na té sociální síti je to také jednodušší.“ (Katka) „… bojijů se někdy být toto, aby neztratili, jako aby se s něma nepřestali bavit někteří lidi určití. Někdy radši lžou.“ (Ladislav) „Tak třeba já bych klukovi neřekla do očí, že se mě líbí, já mu to radši napíšu.“ (Nikola) „… Když někoho vidím a chci se ho na něco zeptat, tak je to také těžší, než na tem Facebooku. Na tem Facebooku, je to celkem aj jedno jestli dopoví tak nebo tak. Ale, těžko říct.“ (Petr)

53

„Tak vzhledem k tomu, že já su stydlivý, nebo se mě zdá, tak já na tom Facebooku napíšu víc, než bych někomu řekl ve skutečnosti. … Tak možná je to tím, že ho nevidím. Nebo vlastně nejsu blízko něho, nevidím ho, tak prostě napíšu mu to.“ (Tomáš)

Všichni moji informanti se shodli na tom, že je jednodušší komunikovat s člověkem před sociální síť než osobně. Strach a stud často odpadá, a člověk je schopnější se více tomu druhému otevřít. Zároveň se ale shodli na tom, že je lepší řešit věci osobně. „No, když se řešijou jako hodně důležitý věci tak jo. Radši bych to řekla z očí do očí. …“ (Katka) „…radši to mám z očí do očí, ať vím jak prostě, jestli to dokáže říct? (Monika) „ no jako, když se řeší něco důležitého tak by se to mělo řešit osobně, ne přes internet.“ (Roman) „Tak já víc píšu, než mluvím. A když se chcu s někým seznámit, tak si ho najdu na tom Facebooku, první se s ním seznámím a pak si ho přidám. Začnu tím osobním kontaktem, aspoň malým a pak se třeba už rozepíšu na tom Facebooku. A pak když se potkáme tak si třeba promluvíme.“ (Tomáš)

Je tedy nejspíš jasné, že řešit nepříjemné věci je snazší zprostředkovaně. Člověk má možnost několikrát pozměnit, co chce tomu druhému sdělit. Popřípadě nemusí na některé věci vůbec reagovat. Ale jak je to s obyčejnou běžnou komunikací. Je lepší osobní nebo ta zprostředkovaná. Výše jsem se již zmínila, že moji informanti využívají spíše tu osobní, pokud je k tomu příležitost. Ale která je lepší? I v tomto případě osobní komunikace porazila tu zprostředkovanou. Přesto ale i ta zprostředkovaná má své kouzlo a jisté výhody. „… Jako samozřejmě je lepší ta osobní, ale před někým, s kým bych se třeba styděla komunikovat osobně, tak mám radši tu přes to, protože tam se tak nestydím.“ (Eliška) „Tak většinou jsou ti lidi na Facebooku, ale preferuju osobní komunikaci. Že je to také lepší.“ (Roman)

54

7. Můj milý Facebooku, mám tě ráda jako sůl… Vlastnost

Dimenze vlastnosti

Míra využívání ICQ

Nízká Důležitý

Facebook jako hodnota

Nepodstatný

Benevolence k vypnutí Facebooku

Vysoká

Do této kategorie bych ráda zařadila i výrok jednoho z mých informantů. Popisuje svůj názor na momentální situaci, kdy Facebook naprosto vytlačil ICQ. Stejně fenomenální jako je dnes Facebook, bylo i ICQ, a přece ztratilo během pár let svoji „moc“. Můj informant se domnívá, že je to zapříčiněné snadným přístupem k Facebooku a širokým spektrem možností, které Facebook oproti ICQ, kde byla možnost pouze chatu, nabízí. „No. Tak to je těžká otázka. Tak zaprvé výhoda proti ICQ je že se to nemusí stahovat, že je to rovnu na internetu je k temu lepší přístup. Pak dál že tamti si tam možu přidávat ty fotky je. Je to takové. Je to víc obsáhlé, víc věci se tam može vykonávat oproti tomu ICQ. Kde se mohlo vlastně jenom chatovat.“ (Petr)

Facebook skutečně vytlačil ICQ o tom vypovídá i fakt, že většina z mých informantů ho už nepoužívá nebo dokonce ani nezná. A ti, kteří ho stále využívají, tak pouze v případě, že nejede Facebook. „… mám ho tam, protože když třeba na Facebooku nejde chat, tak využiju to ajsko, protože pře to to ide.“ (Eliška) „ICQ jsem. ICQ znám, to jsem měl, ale to už teď tam nikdo z kamarádů nebývá tak používám ten Facebook.“(Petr) „… všichni už jsou na tom Facebooku, a už nejsou žádné další stránky, třeba ani ICQ. Tak proto jsem si založil ten Facebook, abych tam byl vlastně taky. A mohl se domlouvat.“ (Tomáš)

Na závěr bych chtěla shrnout jakou hodnotu pro moje informanty jako uživatele Facebooku tato síť má. Všichni si staví někde doprostřed hodnotového žebříčku. „…někde na vrcholu to nebude, na konci taky ne. Někde asi uprostřed. …“ (Eliška) „no tak od jedné do deseti, tak pět.“ (Ladislav) „Někde nakonec. Tak není pro mě moc důležitý.“ (Nikola) 55

„Tak třeba čtyři.“ (Roman) „Tak jako není to přední, ale jako přijdu domů a zkontroluju to a mám ho třeba zaplý a občas se tam podívám. Ale jako moc navrchu nebude.“ (Tomáš)

Pro mé informanty je tedy tato síť důležitá. Co kdyby tedy nebyla? Respektive, kdyby ji vypnuli? Všichni reagovali s klidem, že by jim to nevadilo a ať ho klidně vypnout. Někteří k tomu dodávali, že by přišlo zase něco jiného, tedy že by začali používat jiné sociální sítě. „Ani by mě to nevadilo. …Asi bych začala používat jiné sociální sítě. Třeba to ICQ nebo Skype.“ (Monika) „Ať ho vypnou, mně by to nevadilo.“ (Roman) „Tak jako nic by se nestalo. Ale třeba uvedu příklad, jako včera vypadl chat na půl hodiny a všichni jako psali statusy a plno řečí že nejde chat. Já jsem prostě vypl Facebook a šel jsem se dívat na televizi.…“ (Tomáš)

5. 5. Shrnutí Cílem práce bylo proniknout do světa komunikace mladistvých a zjistit jaké postavení v ní má sociální síť. Všechny mé informanty spojovala jedna sociální síť a to Facebook, většina otázek se tedy točila právě kolem této sítě. Pro mě jako pro uživatelku této sítě, bylo také mnohem snazší mluvit s nimi o tomto tématu, jelikož je mi toto téma známé a spojovaly nás tak různé myšlenky. Pro mě bylo také mnohem snazší tvořit otázky. Moje hlavní výzkumná otázka korespondovala s názvem této práce – „Role sociálních sítí v komunikaci mladistvých“. Pokusila jsem se zmapovat, jakou roli v procesu komunikace pro dospívající sociální síť hraje? Dalo by se tedy říct, že sociální síť je pro ně jakýmsi prostředníkem, který jim umožňuje snadněji komunikovat s druhými. Pro mnoho z nich je tento způsob komunikace příjemnějším, protože se tak nestydí, a osloví i člověka, kterého by v reálném světě měli strach oslovit. Jak tento člověk zareaguje na sociální síti, je jim už vcelku jedno, protože za počítačem se cítí v bezpečí. Pro mladistvé je tato forma komunikace životním stylem. Někteří říkají „jsou tam všichni, proto jsem tam i já“. 56

O rozšířenosti mezi mladistvými vypovídá také fakt, že zde tráví docela dost času. Někteří moji informanti se přiznali, že tam občas stráví i celý den. Mezi činnosti, kterým se věnují, patří především komunikace. Dalo by se tak předpokládat, že největším lákadlem sociálních sítí je pro mladistvé právě tato možnost. Všichni moji informanti se shodli na tom, že osobní komunikace je lepší, a pokud mají možnost, využívají raději tuto formu. Na druhou stranu ale uznávají, že komunikovat přes sociální síť je lehčí, člověk se tam míň stydí. Stud je jednou z největších překážek v seznamování u této věkové skupiny. Pokud ovšem komunikují přes sociální sítě, více než statusů využívají soukromých zpráv. Další věcí, která mě zajímala, bylo, zda si informanti uvědomují nějaká rizika, a jestli vědí jak jim předcházet. Odpovědi byli různé, někteří hned věděli, jiní chvíli přemýšleli. Nejčastěji bylo zmiňované riziko zneužití osobních informaci a potom různá nebezpečí plynoucí ze seznamování s cizími lidmi. Jedním z dosti zajímavých rizik byla závislost. Bohužel stále více lidí, se stává na Facebooku závislých. Tato závislost se projevuje potřebou být stále „online“, popřípadě kontrolovat svůj účet v každém volném okamžiku, pokud ta možnost je. Jedním z ukazatelů, této potřeby je také fakt, že mnoho mých informantů má Facebook i v mobilu, který mají neustále u sebe. Jako možnost prevence zmiňovali důležitost chránit si své soukromí a nezveřejňovat soukromé údaje. V závěru výzkumu jsem se pokusila zjistit, jakou hodnotu pro ně sociální síť má, a zda by bez ní „dokázali žít“, respektive co by se pro ně změnilo, kdyby tuto síť vypnuli. Většina ho stavěla někde doprostřed svého hodnotového žebříčku, z čehož se dá předpokládat, že je pro ně důležitý. Reakce na odpojení Facebooku byly většinou smířené, a všichni říkali, že je by jim to nevadilo, popřípadě, že by si našli jiný způsob, jak s přáteli komunikovat.

57

Závěr Psát tuto práci jsem se rozhodla, protože se domnívám, že problematika sociálních sítí je nové ne příliš prozkoumané téma. Zajímalo, mě jak ji mladiství, tedy skupina, která je ode mě mladší pouze o pár let vnímá. Před pár lety jsem mezi tuto skupinu patřila také, v té době si Facebook své místo teprve budoval, a mezi mými přáteli nebylo mnoho uživatelů, proto ani pro mě nebyla nijak zajímavá. Důvodem, proč jsem se stala součástí tohoto světa, byl u mě fakt, že Facebook se během krátké doby rozšířil a spousta mých přátel se stala uživateli, proto i já. Jednalo se hlavně o možnost komunikace s nimi, která mě motivovala k založení účtu. Sociální sítě, tu byly už dlouhou dobu před Facebookem, ale žádná si nevytvořila takové postavení jako právě Facebook. Žádná sociální síť nedokázala oslovit takové množství lidí, všech věkových kategorií, a nabízet jim opravdu nemalé spektrum možností, jak sociální síť využívat. Cílem této práce, bylo seznámit čtenáře se sociálními sítěmi a propojit toto téma s obdobím adolescence. Jednou z možností, kde se mohou tato dvě témata setkávat je právě komunikace. Teoretická část je psaná jednoduchou formou, tak aby byla srozumitelná a čtivá i pro čtenáře, pohybujícího se mimo tyto témata. Kapitolu Facebook, jsem se snažila napsat tak, aby pomohla proniknout do tohoto světa i čtenáři, který sám není uživatelem Facebooku. Pokusila jsem se vyzdvihnout její klady, ale také rizika. Cílem výzkumu bylo prozkoumat problematiku sociálních sítí u mladistvých. Výzkum se zaměřoval na roli sociální sítí v komunikaci těchto jedinců. Snažila jsem se zjistit, zda tuto formu využívají, zda je pro ně zajímavá, ale také jaké postavení pro ně sociální síť má? Nutné je zmínit, že výsledky k nimž jsem ve výzkumu dospěla nelze aplikovat na celou skupinu dospívajících. Moji informanti byli všichni uživatelé Facebooku, ale jistě bychom mezi mladistvými stále našli i jedince, kteří přesto, že Facebook znají, nejsou součásti toho světa. Jelikož všechny mé informanty spojoval právě Facebook, také výzkum se točil okolo této sítě. Z výzkumu lze tedy říct, že Facebook jakožto sociální síť má v životě mých informantů své zakotvené postavení, a považují ji za důležitou. Možnost komunikace považují za velmi dobrou, a také ji ve velké míře využívají. Tato komunikace jim pomáhá překonávat stud a komunikovat či seznamovat se i s lidmi, které by se v reálném světě báli oslovit. Všichni moji informanti, si také uvědomují, že využívaní 58

této formy komunikace, může být rizikové, jelikož neví, kdo sedí na druhé straně, a je proto důležité dbát na svoji bezpečnost a soukromí.

59

Použité zdroje LITERATURA CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998, 179 s. ISBN 80-7184-767-4. DĚDIČEK, Dominik. Facebook: jednoduše. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2010, 127 s. ISBN 978-80-251-3196-1. ECKERTOVÁ, Lenka a Daniel DOČEKAL. Bezpečnost dětí na internetu: rádce zodpovědného rodiče. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2013, 224 s. ISBN 978-80-251-38045. GILLERNOVÁ, Ilona a Jiří BURIÁNEK. Základy psychologie, sociologie: základy společenských věd: pro střední školy. Vyd. 3., upr. Praha: Fortuna, 2001, 157 s. ISBN 80-7168-749-9. JANDOUREK, Jan. Slovník sociologických pojmů: 610 hesel. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 258 s. ISBN 978-80-247-3679-2. JELÍNEK, Jiří a Dita MELICHAROVÁ. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže: s poznámkami a judikaturou : (zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů) : podle právního stavu k 1. 9. 2004. 1. vyd. Praha: Linde, 2004, 144 s. ISBN 80-7201-493-5. JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 413 s. ISBN 978-80-7367-466-3. JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4. KIRKPATRICK, David. Pod vlivem Facebooku: příběh z nitra společnosti, která spojuje svět. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2011, 320 s. ISBN 978-80-251-3573-0. KULHÁNKOVÁ, Hana a Jakub ČAMEK. Fenomén Facebook. 1. vyd. Kladno: BigOak, 2010, 128 s. ISBN 978-80-904764-0-0.

60

LEPILOVÁ, Květuše. Řečová komunikace verbální a neverbální: pro tlumočníky a průvodce ve sféře podnikání a cestovního ruchu. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998, 150 s. ISBN 80-7042-496-6. MACEK, Petr a Lenka LACINOVÁ. Vztahy v dospívání. 2. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2012, 196 s. ISBN 978-80-87474-46-4. MACEK, Petr. Adolescence: psychologické a sociální charakteristiky dospívajících. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999, 207 s. ISBN 80-7178-348-x. MARHOUNOVÁ, Jana. Dospívání. 1. vyd. Praha: Empatie, 1996, 154 s., [32] s. il. na příl. ISBN 80-901618-7-1. MOSLEROVÁ, Nikola. Interpersonální komunikace. vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Pedagogická fakulta, 2004, 40 s. ISBN 80-7042-692-6. MUSIL, Josef. Sociální a mediální komunikace. vyd. 1. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010, 256 s. ISBN 978-80-7452-002-0. Ottova všeobecná encyklopedie ve dvou svazcích. vyd. 1. Praha: Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, 2003, 2 sv. ISBN 80-7181-947-6. POLÁKOVÁ, Eva, Lucia SPÁLOVÁ a Eva HÖFLEROVÁ. Efektivní sociálněmediální komunikace. Vyd. 1. V Ostravě: Ostravská univerzita, 2008, 194 s. ISBN 97880-7368-567-6. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství a dospívání. Vyd. 2., dopl. a přeprac. Praha: Karolinum, 2012, 531 s. ISBN 978-80-246-2153-1. Velký sociologický slovník. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, 747 s. ISBN 80-7184-1641. VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie komunikace. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009, 319 s. ISBN 978-807-3673-871.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE GOŠOVÁ, Věra. Kybergrooming. [online]. Editováno 11. 4. 2011. [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/K/Kybergrooming 61

HANDL, Jan. Twitter pro začátečníky. [online]. Publikováno 26. 6. 2009. [cit. 2013-0408]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/twitter-pro-zacatecniky/ HANDL, Jan. LindeIn pro začátečníky. [online]. Publikováno 30. 7. 2009. [cit. 201304-08]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/linkedin-pro-zacatecniky/ KOPECKÝ, Kamil. KREJČÍ, Veronika. [online]. Rizika internetové komunikace. Olomouc:

NET

UNIVERSITY,

2010.

ISBN

978-80-254-7866-O

Dostupné

z:

http://www.zkola.cz/zkedu/pedagogictipracovnici/kabinetinformatiky/metodickemateria ly/32249.aspx LinkedIn/about.

[online].

[cit.

2013-04-08].

Dostupné

z:

http://www.linkedin.com/about-us MAJDA, Roman. LindeIn proč a jak. [online]. Publikováno 6. 8. 2012. [cit. 2013-0408]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/RomanMajda/linkedin-pro-a-jak Twitter/about. [online]. [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: https://twitter.com/about Wikipedie, otevřená encyklopedie. Facebook. [online]. Editováno 25. 3. 2013. [cit. 2013-04-08]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Facebook Wikipedie, otevřená encyklopedie. ICQ. [online]. Editováno 7. 3. 2013. [cit. 2013-0408]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/ICQ Wikipedie, otevřená encyklopedie. Sociální síť. [online]. Editováno 23. 3. 2013. [cit. 2013-04-08].

Dostupné

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soci%C3%A1ln%C3%AD_s%C3%AD%C5%A5

62

z:

Seznam příloh Rozhovor číslo 1: Eliška Rozhovor číslo 2: Katka Rozhovor číslo 3: Ladislav Rozhovor číslo 4: Monika Rozhovor číslo 5: Nikola Rozhovor číslo 6: Petr Rozhovor číslo 7: Roman Rozhovor číslo 8: Tomáš

63

Přílohy Rozhovor č. 1: ELIŠKA Eliška, 15 let, VOŠ, SOŠ, SOU Bzenec, in-lide, sledování filmů Takže jaké máš zájmy? Navštěvuješ nějaký kroužek? Ne. Máš doma počítač? Ano. A kolik času denně na tom počítači strávíš? Podle toho co mám. Jako třeba když mám něco dělat tak moc ne, a když se hodně nudím tak hodně, třeba aj půl dňa. Takže když je třeba školní den. Tak hodinu? No většinů ty tři hodiny denně, někdy aj dýl, když jako fakt nemám co dělat tak aj dýl, ale když mám něco dělat tak míň A o víkendu třeba? To jsi schopná tam být třeba aj celý den? Jo. A přístup k internetu máš? Ano prosím to mám. A kolik času trávíš na internetu? To co na počítači. Takže když jsi na počítači tak jsi jenom na internetu? No tak když jdu na počítač tak si zapnu internet a přitom se dívám třeba na film. A co na tom internetu děláš? Tož většinů nějaké ty hry. Tož většinu ani ne, spíš ten Facebook nebo nějaké ty písničky, nebo nějaké ty filmy, když si stáhnu. Narazila jsi na sociální sítě, znáš nějaké? Tož asi ten Facebook. A kromě Facebooku? … Tak třeba Lidé? Jo to taky. Líbím se ti? To ne. ICQ? Jo. A jsi uživatelem nějaké sociální sítě? Ano. A jaké? Tož Facebook, ajsko, a… to je asi tak všechno. A jaké činnosti na těch sociálních sítích děláš? Zaměřme se třeba první na Facebook, co tak na něm děláš? Tož většinů si tam enom s někým píšu. A co třeba nějaké hry? Ne, to mě nebaví, takže ne. A co třeba statusy? No jakože jo, nějaké tam dám občas, ale malinko. Takže píšeš statusy? A co třeba komentování ostatním statusy? Ne, to nemám ráda. Takže to nevyužíváš? Ne. Narazili jsme na tu komunikaci, takže využíváš sociální sítě ke komunikaci? Ano. A kolik času strávíš takovouto komunikaci? No když je s kým psát, tak hodně. Zkus to nějak vymezit, nějakým intervalem. Třeba hodinu, dvě, tři, půl, celý den? Když je s kým psát, tak třeba aj ty tři hodiny bych si s ním dokázala povykládat. Když je o čem tak jo. Když ne tak třeba aj tu hodinu, půl hodiny. A ještě se chci zeptat, máš v mobilu internet.

64

Ne. Ne? Takže nevyužíváš Facebook v mobilu? Ne. A jak jsi říkala, že když je s kým psát, takže když se nudíš tak někomu napíšeš? Anebo spíš čekáš, až tobě někdo napíše? Tož aj já píšu. A jakou formu komunikace využíváš, říkala jsi že ty statusy moc ne, takže spíš soukromé zprávy? Ehm. A co třeba, taková komunikace, že někdo dá status, ty ho okomentuješ, a pak on a rozvine se komunikace. Nazvěme to třeba „veřejnou“ komunikací, to využíváš? Tož když tam nějaký status dám a někdo to okomentuje, tak to samozřejmě okomentuju temu co ho okomentoval. Ale jinak, že bych někomu, kdo tam dá status a já ho okomentovala tak to ne. Takže stává se ti, že se ti tahle rozvine nějaká debata, nebo mu hned napíšeš do zpráv? Ne, to určitě ještě napíšu do toho komentu. A jaký máš třeba názor na ty statusy? Já ani nevím, jakože. Tak jako třeba já když mám někdy nějakou náladu a nechce se mě o tom s nikým mluvit tak to třeba dám na ten status. Ale dám to buďto tak, aby to nikdo neviděl, jakože to mám třeba jenom sama pro sebe. Jakože si to někam řeknu a je mě třeba líp, takže si třeba ulevím nebo tak. A co třeba statusy ostatních, když tam někdo píše úplně všechno? Tož to je za přehnané, aby tam někdo psal jako úplně všechno. A co třeba status a soukromí? No nepsala bych tam úplně všechno ze soukromí, protože některým lidem do toho fakt nic není. Považuješ to za narušitele soukromí jo? No. A ještě říkala jsi, že máš ICQ. No. A využíváš ho ještě? No už ani ne, ale mám ho tam, protože když třeba na Facebooku nejde chat tak využiju to „ajsko“, protože přes to to ide. Takže máš pořád nějaké přátele na ICQ? Jo. A co tě třeba vede k tomu, že využíváš tu komunikaci přes sociální sítě, nebo přes to ICQ? Ne jinak, co víc využíváš přímou komunikaci, nebo spíš ty sociální sítě? No jak s kým, třeba. Já to beru tak, když třeba s někým mluvím osobně tak se stydím, takže bych mu neřekla to co třeba na tom Facebooku. Jakože než si s ním začnu rozumět normálně osobně, tak mám radši tu přes tu sociální síť. A jinak když ho znám osobně a nevadí mě nic před ním vykládat tak mám radši tu osobně. A z hlediska časového co využíváš víc? Asi spíš tu osobní. A co tě teda třeba vede k tomu, že využíváš ty sociální sítě? Tak sů tam třeba lidi, co nepotkávám každý den, které jsem třeba neviděla rok. Tak su ráda, že si s něma možu přes ten Facebook pokecat aj když je třeba nevidím. A aj kdybych je mohla vidět každý den, tak si s něma napíšu aj tam. Takže využíváš více osobní komunikaci než zprostředkovanou? Ano. A co třeba seznamovaní přes sociální sítě? To mám enom, když tu osobu znám. Když vím, že je to on, tak se s ním samozřejmě seznámím. Ale když je to někdo koho vůbec neznám tak to ne, to mám, jakože aj obavy, že nevíš kdy je tam nějaký *** nebo něco tak z toho mám jako přes ten internet trochu obavy. Takže nevyužíváš toho, že někoho uvidíš tak si ho přidáš a seznámíš se s ním? Ne. A kolik máš třeba přátel na Facebooku? Já ani nevím. Nemusíš přesně, stačí zhruba, třeba tři sta? Jo, přesně tak tři sta. Ale tak s polovinu se tak nějak ani nebavím. A kdybys to měla, jakože rozškatulkovat – třeba známý, neznámý, přátelé…. Jakože kolik jich tam mám? Jo, jakože třeba sto přátel, padesát kamarádů. Přítel je blízká osoba, kamarád to je lepší známý.

65

Tak většina je tam kamarádů, protože toho pravého přítele jsem ještě nepotkala, abych ho tam mohla mět. Takže těch lepších kamarádů tam bude tak stovka, protože s tím zbytkem s těma už si ani moc nepíšu, já je ani nějak moc neznám, na to abych si s něma vykládala. A co teda vede k tomu, že je máš v těch přátelích? Já nevím. A není to třeba taková ta soutěž, mít co nejvíc přátel? Ne to ne to je blbost. Podle mě teda. Jo, a třeba co je pro tebe lepší ta osobní komunikace nebo ty sociální sítě? No jak jsem říkala jak s kým? Jako samozřejmě je lepší ta osobní, ale před někým, s kým bych se třeba styděla komunikovat osobně. Tak mám radši tu přes to, protože tam se tak nestydím. A co třeba to, jak se to, že se někomu bojíš říct něco do očí, víš jak to myslím? Jo. Tož to je určitě lepší říct osobně. Ale třeba jak to máš ty? Třeba když nějaké kamarádce chceš říct, že tě naštvala? Když jí třeba řeknu, že mě naštvala tak to jí radši samozřejmě napíšu, protože se mě nechce zkoušet to, že bychom se hádali nebo tak, protože já ty hádky nějak nemám ráda. Tož jí radši jakože napíšu. Ale kdyby to bylo něco, jakože bych ji chtěla něco říct, tak to určitě radši osobně, protože komu se to chce vypisovat. Myslíš si, že člověk je schopný přes sociální síť říct věci, které by osobně neřekl? Já mám pocit, že určitě jo, protože já taková su. Jakože bych některé věci mu očí neřekla, ale přes ten Facebook jo. A proč? Protože já bych se před tů osobů hrozně styděla, mu něco takového třeba říct. Myslíš si, že jsi závislá na Facebooku? Už jo. A čím se to u tebe projevuje? Proč si myslíš, že jsi závislá? No protože pokaždé když dojdu dom ze školy, nebo když se vzbudím tak hned zapínám počítač a zapínám hned Facebook. Takže já nevím, to už je taková stereotyp prostě zapnout počítač a hned tam jít. Sice tam nemusím být jako u toho počítaču, ale musím ho mít zaplý. Stereotyp, takže to není závislost, ale spíš zvyk? No asi tak. Jako každý den to zapínám, tak to si člověk zvykne. A co třeba kdyby odpojili Facebook? Tož to bych musela nějak přežít, protože co jinak, co bych mohla dělat? A co třeba z ohledu té komunikace, byl by to pro tebe problém? No s některýma lidma ano. A proč? Protože jak říkám, když třeba bývá hodně daleko, a nemožu se s ním vídat každé den, tak je lepší ta komunikace, že si s ním můžu povykládat. Jako lidi co mám tady hodně blízko tak to by mě nevadilo. To za nima dojdu, povykládáme a hotovo. A co si třeba myslíš, že lidi vede ke komunikaci skrz sociální sítě? Nevím. Nic tě nenapadá? Asi ne. Tak a co třeba klady a zápory sociální sítě? .. Třeba jsme mluvili o té dálce, že to krátí vzdálenosti. Napadá tě něco dalšího? Co třeba pohodlnost? Lidi jsou líní někam jít. Tak to taky možná. Tož samozřejmě tam se připojíš a možeš si povykládat, a třeba než se s tím člověkem domluvíš, jestli půjdete ven nebo tak. A co třeba zápory, napadá tě nějaký, nebo myslíš, že je to super bezchybné? Tož to zas ne. Chyby to určitě má nějaké. Určitě jich má hodně, ale mě teď zrovna nic nenapadá. A co třeba nějaká rizika? Tak třeba to co tam dáš, cokoli co tam, zveřejníš to může kdokoliv najít, a třeba nějaký ten *** tě može toto, a pak třeba já nevím, cokoli ti može udělat. A taky nikdy nevíš, i když si píšeš třeba s blízkým přítelem, tak nikdy nevíš, kdo tam za tím počítačem sedí. Na tu síť se ti može kdokoli nabůrat a nikdy fakt nevíš, kdo tam sedí. A kde to třeba zveřejní a tak. A napadá tě třeba nějaká způsob jak předcházet rizikům? Nepoužívat to? A nic jiného tě nenapadá než to nepoužívat, rovnou to zrušit jo? Tož to zas ne. Třeba jak předcházet těm rizikům, jak jsi mluvila o těch *** lidech?

66

Tak to mě fakt nic nenapadá. A ještě bych ti chtěla dát poslední otázku. Jakou hodnotu má pro tebe sociální sít? Na žebříčku hodnot kde je? Nevím někde na vrcholu to nebude, na konci taky ne. Někde asi uprostřed. Jako rodina a tak ale to je až za tím. Sice tam trávím dost casu, ale není to moc důležité. A jakou roli pro tebe hraje? Já bych řekla, že dost a aj málo. Jak kdy. Třeba prostředníka? No to asi jo. A ještě ptala jsem se na hry? Hraješ na Facebooku? Nehraju. A třeba nějakou spojitost využíváno Facebooku a počasím? Tak jedině že když sněží tak všichni tam píšů, že sněží. Tak jo, děkuju.

Rozhovor č. 2: KATKA Katka, 15 let, Základní škola moravský písek, navštěvuje koružek keramiky a volejbal Já bych se tě chtěla nejdříve zeptat něco k tvým zájmům, jaké máš zájmy, děláš nějaký sport nebo chodíš do nějakého kroužku nebo něčeho podobného? Jo chodím do keramiky, vedu keramiku a chodím do volejbalu. A zabírá ti to dost času? Trávíš tím každý den, nebo dvakrát do týdne? Dvakrát do týdne. Dvakrát týdně, takže dvakrát volejbal dvakrát keramika a zhruba hodina denně? Ano. Takže je to zhruba čtyři hodiny týdně? Ano. A co třeba počítač? Máš doma počítač? Mám. A využíváš ho hodně? Kolik času denně strávíš na počítači? Tak denně, když dělám něco do školy tak asi čtyři hodiny, ale když nic nedělám do školy tak dvě až tři. A co třeba přes víkend? Přes víkend tam moc nejsu, nejsem doma většinou. Takže to tam moc nechodíš. A co internet, máš přístup k internetu? Jo. A co nejčastěji na internetu děláš? Su na Facebooku a čtu si na internetu. A kolik času strávíš na internetu? Tak to je jak na počítači, to je jak kdy. A když jsme narazili na Facebook, sociální sítě, jsi uživatelem nějaké sociální sítě? Jo Facebooku. A krom Facebooku? No Lidé a Ask. Ask? To je taky nějaká sociální síť typu Facebook jo? No něco takového. A k čemu ty sociální sítě tak využíváš? K poznání nových kamarádů, psaní s kamarády a to je asi všechno. Takže hlavně k seznamování? No. Narazili jsme na komunikaci, zprostředkovanou komunikaci, využíváš tedy komunikaci přes internet? Jo. A kolik času ti to tak zabere? Řekla jsi, že na internetu trávíš zhruba tři hodiny. Tak kdybys měla vymezit, kolik času strávíš na Facebooku? No… Celé ty tři hodiny? Jo. Takže tři hodiny denně, víc na Facebooku nejsi? Takže třeba Facebook v mobilu? Ne to ne, většinou v tom mobilu a to su tam furt.

67

Takže jsi furt na Facebooku? Su závislák. A narazili jsme na komunikaci, takže hlavně na Facebooku využíváš komunikaci? Jo. A co třeba hry? To nehraju. Nehraješ vůbec hry? Ne. A k té komunikaci. Jakou formu využíváš? Spíš si sama píšeš statusy, nebo spíš soukromé zprávy, nebo komentuješ ostatním statusy? No tak soukromé zprávy a ty statusy. Takže „fandíš“ statusům? Jo. A i často někomu komentuješ status? Jo. A co třeba Lidé, mluvila jsi o Lide.cz. Tam taky využíváš komunikaci? Ne už ne. Už ne? Takže využívala? Jo. A co třeba ICQ? Ne. Nepoužíváš ICQ? Ne. A nikdy jsi to ani nepoužívala? Ne. A třeba co tě vede k využívání komunikace přes Facebook? Nevím, mě to tak zajímá. Jakože si psát s těma lidma, ráda poznávám nové lidi. A to je asi tak všechno. A proč si myslíš, nebo jinak využíváš spíše komunikaci přes Facebook, nebo osobní, že někomu zavoláš, nebo se s někým domluvíš a někam jdeš? Oboje, jak kdy, jak kdy. A kdybys to měla poměřit, tak víc využíváš to nebo to? Víc ten Facebook. A proč? Co tě vede k tomu využívat ten Facebook? Tak, že su tam furt. A to je asi to, to že su tam furt. Tak prostě tomu člověku napíšu: „půjdeme ven“? A on třeba odepíše jo a neplýtvám si zbytečně kredit. A není třeba jednodušší, tomu člověku zrovna říct ať někam jdete ven a bavit se venku? Tak je, ale když třeba nemám čas, tak, jakože jít ven, nebo mi to rodiče nepovolí, tak přes ten Facebook většinou. Takže se dá říct, že Facebook využíváš víc než osobní komunikaci? No ano. A co třeba ten názor, že si můžeš psát s více lidmi zaráz? No to je taky super, to se mi líbí. Takže to taky využíváš a vidíš to jako to dobré? Jo. A co třeba nějaké klady nebo zápory? Teď jsme na to narazili, tak co třeba nějaké klady, kdybys měla říct pět kladů, které tě napadnou? Tak komunikace,… Já myslím, klady komunikace přes sociální sít? Jo ták. Já nevím, to je těžko. Vždycky má něco pro a proti. Máš čas, popřemýšlej, co tě napadne? Nebo jestli bude jednodušší říct první nějaké zápory? Nevím, já fakt nevím. Tak třeba jsme narazili na to, že můžeš mluvit s více lidmi zaráz, to je jeden klad? No že třeba s něma komunikuju každý den, víc než když je třeba potkám ve škole, nebo víc než když je třeba nepotkávám ve škole, tak na tom Facebooku. Takže můžeme říct, že to ruší dálku mezi lidmi. No… to je těžké. Cokoli, třeba co tě vede k tomu to využívat? No, nebo když třeba nemám domácí úkol tak mi spolužáci poradí. To máme třetí, mě třeba napadá pohodlí?

68

No jo, to je takové, že si sednu jenom ten notebook na těch nohách nebo mobil jakože nic nemusím, nemusím nikam chodit zmrzat venku. Takže třeba teď v zimě to vidíš jako plus? Jo. A co třeba v létě? V létě jdu radši ven. A co nějaký zápor napadá nějaký zápor té komunikace? Závislost. A co něco z roviny osobní, soukromí. No jakože to soukromí je tam jakože, to je tam menší pravděpodobnost, protože když vám někdo vleze na ten Facebook, tak hned všechno ví a pak se to tak nějak rozkřikne. No, a když jsi mluvila o tom, že využíváš statusy. Nevadí ti tohle na těch statusech? Že ti tím vlastně každý leze do soukromí? No v jak kterých statusech, jakože v některých ne, ale v některých třeba jo. Takže takové statusy nepíšeš? Ne. A třeba když to vidíš u někoho ostatního? Nepřijde ti to divný? Jo tak třeba jo, ale nijak to nekomentuju, idu dál prostě. A co třeba otázka upřímnosti? Když toho člověka nevidíš, nejsi vedle něho, je pro tebe jednoduší se vyjadřovat? Jo o hodně. Když mám třeba někomu říct něco upřímného, tak a stojí třeba vedle mě tak mám prostě strach mu to říct, aby se na mě třeba nenaštval a tak na té sociální síti je to také jednodušší. Ale tak tam se na tebe může taky naštvat. Jo, ale ne třeba tak že by se úplně naštval, řekl mě ty jsi *** nebo já nevím, až tak. A to ti jako tam nemůže říct? No může ale jakože, já nevím. Není to třeba spíš tím, že je mezi vámi ten prostředník, ten počítač? No je to asi tak. A není ti to třeba nepříjemné? No když se řešijou jako hodně důležitý věci tak jo. Radši bych to řekla z očí do očí. Ale když je to třeba nějaká pytlovina tak ne. Takže jsi pro? Jo. A ještě se vraťme k těm záporům, řekli jsme… Závislost. Jo a třeba ještě nějaké dvě věci? … Zkusme to třeba spojit s riziky, nějaká rizika, které to s sebou může nést? Že si třeba s někým píšu, koho neznám, a třeba se z toho člověka vyklube já nevím třeba pedofil. Takže si třeba aj normálně píšeš s úplně neznámým člověkem? No tak to asi ne. Ale tak když toho člověka aspoň trochu znám tak jo. Ale že bych se seznámila s někým úplně neznámým, který bydlí na druhé půlce České republiky a jakože psala bych si s ním z nudy a nevěděla, kdo to je tak asi ne. A třeba skrz to seznámení? Když někoho znáš, takhle víš ho podle obličeje, ale neznáš ho? Je pro tebe jednodušší toho člověka oslovit na tom Facebooku, než ho oslovit osobně? Jo, je. A v čem? Nevím, že nemám taký strach mu napsat. Jakože ahoj nebo já nevím. Jakože se ke mně neotočí zády, jakože by mě neřekl ahoj nebo tak. A co když ti neodepíše? Není to horší? Tak je, ale aspoň vím, že toho člověka už nemám víckrát zdravit nebo tak. A k těm rizikům jsme teda narazili na tu pedofilii, že ti lidé tam mohou hledat oběti. Napadnou tě ještě nějaká rizika? Nemusíme mluvit přímo o komunikaci, ale i celkově ta sociální sít? Říkala jsi, že jsi uživatel jak Facebooku, tak i třeba Lidé? No ty seznamky. Seznamku vidíš jako riziko, Jo, že když bych si s někým třeba psala a chtěl by po mě něco, co já bych neudělala a třeba by si mě našel, tak je možné že by mě třeba něco udělal. Takže shodnem na tom, že je strašně důležité si chránit to soukromí? Jo.

69

Takže jako předcházení rizikům vidíš, chránit si soukromí? Jo. A jakým způsobem si ho lze chránit? Třeba nedávat adresu kde bydlím, nebo telefonní číslo. A co třeba ohledně fotek? No třeba fotky nedávat svoje ale dát třeba nějaký obrázek z Googlu stahlý. A co třeba přátelé na Facebooku? Kolik třeba máš přátel na Facebooku? Nebo na těch Lidech? Na Facebooku asi pět set. Pět set lidí, to mi chceš říct, že pět set lidí znáš? No tak jako některé od vidění, některé ze školy. Kdybys to měla rozdělit, jako třeba polovina tak, dvě sta tak. Jak bys je rozškatulkovala? Tak já nevím, jakože tři sta co znám ze školy a tak z venku a asi sto co znám od vidění a sto co je jakože rodina. Takže tři sta lidí, co znáš? A kdybys měla rozdělit, s kolik lidmi komunikuješ přes ten Facebook? Se všema třema stovkama nebo máš nějakou top skupinu, se kterou komunikuješ? No tak asi padesát co s nima každý den komunikuju, jak ve škole tak na tom Facebooku a zbytek jenom na Facebooku. A máš třeba i nějaké takové přátele, které znáš jenom na Facebooku? Ne tak to ne, jakože se všeckýma jsem se už potkala aspoň jednu, dvakrát. Jo a ještě mluvila jsi o té závislosti, v čem vidíš tu závislost? Třeba představ si že tři dny nepůjde internet? To je, jakože my jsme teďkom, no je to hrozné, protože my jsme vlastně teďkom dali notebook na opravu. Je to měsíc, co tam je. A prostě kdybych neměla ten mobil a připojení tam na internet tak prostě nevím. Pro mě je to hrozné, protože já jsem na tom závislá. A na čem přímo jsi „závislá“? Na tom číst lidem statusy nebo dívat se lidem na fotky? Nebo na tu komunikaci? Na tu komunikaci s těma lidma na tom Facebooku. A tak proč ne třeba ICQ? Nevím, nic mě k tomu nevede, k tomu ICQ. Protože jsem to nepoužívala ani to nepoužívám, takže mě k tomu nic nevede. A kdyby ses měla zamyslet nad rolí komunikace a Facebooku v životě člověka, tak jakou roli pro tebe hraje? No tak já nevím, dá se říct, že asi skoro všechno, celou moji roli komunikace. Počkej, asi si nerozumíme, jakou roli? Jako postavení? No já ten Facebook vnímám jako velkou část mé komunikace, protože tam strávím nejvíc času víc než třeba s kamarádky venku. Protože ti kamarádi třeba mají kroužky, nebo chodí já nevím, se učí. Já se taky učím. Ale jako na tom Facebooku víc komunikujeme, než když se třeba potkáme ve škole. Takže jestli jsem to dobře pochopila, tak i s lidmi se kterýma se třeba vůbec nebavíš, i když jste v jedné třídě, tak na tom Facebooku se bavíte? Jo. Jo? A proč? Nevím tak třeba, oni třeba, já nevím, my jsme měli také skupinky, máme, jakože skupinku šprti a skupinka ta horší - mezi ne patřím já. A tak prostě oni ti, ta první skupinka se s náma nebaví, protože proste to učivo nechápeme tak jak oni. Nemáme samé jedničky. Máme dvojky, trojky, a proto se oni s náma nebavijou. Nebo aspoň já si to tak vysvětluju. Ale jakože na tom Facebooku, když mě třeba napíšou, co máme za úlohu? Nebo já nevím mě napíšou „ahoj“, tak jim samozřejmě odepíšu a bavím se s něma normálně. Takže jestli to dobře chápu, tak ty vidíš mezi vámi jakousi zeď ty známky a na tom Facebooku ta zeď není? Jo. Takže já bych se chtěla ještě na závěr vrátit k těm kladům a záporům? Já nevím. To jsou těžké otázky. Já nevím klady - zápory, tak pro mě je největší zápor ta závislost. Tak takhle, zkus si to vzít takhle, kdyby ta síť nebyla? Co by to pro tebe bylo, tím by ti mohli vyvstat ty klady? Tak asi to, že bych nekomunikovala s těma lidma, a musela bych s nemá komunikovat jinak. Takže by přišla na řadu osobní. No jo, musela bych za ním dojit a říct „hej ty jdeme ven“. A asi by to bylo lepší než na tom Facebooku. Ale jako aj teď občas za spolužačkama dojdu a dem ven. Třeba ve tři u zastávky. Ale jakože občas taky ne a píšeme přes Facebook.

70

A ještě bych se chtěla zeptat na poslední věc. Když jsi s kamarády venku, jsi stále připojená na Facebook? Ne. Takže když jsi venku, nejsi připojená? Je to proto, že nemáš přístup k internetu nebo to nepotřebuješ? No je to proto, že to nepotřebuju, ale když su třeba v autobuse tak se na ten Facebook připojím. Super, tak já ti moc děkuju.

Rozhovor č. 3: LADISLAV Ladislav, 15 let, Základní škola Bzenec, sportování, rybaření Jaký sport děláš? Fotbal, florbal, hokej, všechno co mě jde. Děláš nějaký koníček pravidelně? Rybaření a fotbal. Kolik času ti to zabere týdně? Pět hodin, šest hodin. Dohromady nebo zvlášť? Dohromady. Máš doma počítač? Mám. A kolik času denně na tom počítači strávíš? Přes osm hodin. A máš přístup k internetu? Mám. A kolik času trávíš na internetu? Šest hodin. Znáš nějaké sociální sítě? Používám Facebook. A znáš nějaké jiné než Facebook? Twitter, a víc nic. Skype. Ale to není seznamka. No je. Tak Skype a to je všecko. A co třeba ICQ? No už ne. A znáš ICQ? Ano. Znám. A co třeba děláš na počítači? Většinů su Facebooku a píšu s kým se dá. Nebo hraju hry. Takže když jsi na počítači tak jsi na internetu? Ano. Ale to ti nesedí, osm hodin, šest hodin? Takže jsi osm hodin na Facebooku? Ne. A kolik času teda strávíš na Facebooku? Tři, čtyři hodiny. Jenom z těch 8 hodin? A tak jak kdy. A co třeba Facebook v mobilu? To nepoužívám, zatím jsem naše nepřemluvil, aby mě kůpili nový mobil. Takže ti to nejede? Ne. K jakým činnostem tu sociální síť využíváš? Pokecání a tak. Podívat se co je nového a zabavit se. Co třeba hry? Hraješ hry na sociální síti? Na sociální síti hry nehraju. Říkal jsi, že komunikuješ přes sociální sítě? Ano, někdy. Kolik času strávíš takovou komunikací? Tři, čtyři hodiny.

71

A jakou formu té komunikace nejčastěji využíváš? Vyzvídavů. Já to myslím spíš jestli využíváš víc statusy, nebo třeba soukromé zprávy? Jo ták. Spíš soukromé zprávy. A co třeba statusy? Píšeš statusy? Málo. Já neumím psát statusy, a nekopíruji, nestojí mi to za to. A komentuješ ostáním statusy? Hodně komentuju ostatním statusy. A často se ti stává třeba co, že někomu okomentuješ status, on to okomentuje tobě a rozvinete „veřejnou komunikaci“? Jenom s určitýma lidma. Neděláš to, že bys tu reakci poslal v soukromé zprávě? Ne, nedělám. Ve volném čase využíváš více osobní komunikaci nebo přes sociální síť? Když je příležitost tak osobní, když je pěkné počasí a možem jít někam pokecat tak osobní. A časově? Osobní? Narazil jsi na počasí? Takže v létě jsi spíš venku? Ano. A v zimě? No když je možnost tak jsem tady venku a hrajem hokej, jinak když je škaredě tak su doma na tem počítači. Takže když se nudíš, jsi na počítači? Ano. Co třeba seznamování přes Facebook? Snažím se, ale žádná dívka nemá zájem. Počkej, teď jsi mě zaskočil. Já jsem myslela seznamování s cizími lidmi. Jo. S pár kámošema jsem se takto skámošil a kecáme doteď a je to super. Jako přes hru a pak jsme začali na Facebooku kecat. Jo takže nikdo koho by sis přímo na Facebooku našel? Jako cizího člověka? Jo tož to dělám často, jen tak a pokecáme. A třeba, když tebe požádá někdo cizí? Tak přidám. Zeptám se, jestli mě z někam zná nebo proč si mě přidal? A před tím než se ho zeptáš, si ho přidáš? Jo. A vymažeš ho pak? Jak kdy. Teď mě docela zajímá otázka, kolik máš přátel? No já mám dva. Dva přátele? Ne, dva Facebooky. To jde? No dva emaily. Tak který chceš říct? No můžeš říct jeden i druhý. Tak dobře na jednem tři sta šedesát jedna a na druhém sto devadesát dva. A který víc využíváš? No teď momentálně ten kde mám tých sto devadesát dva přátel. A co tě vede k tomu, že máš dva Facebooky? Tak jeden chci zrušit, protože tam mám moc lidí, které neznám, a moc stránek nalikovaných a tak. Aha. Čím to bude? Že si přidávám i toho koho bych neměl. Zaměřme se teda na ten, který víc využíváš. Kdybys měl ty přátele tam rozškatulkovat – deset lidí rodina, padesát lidí jsou přátelé, třicet kamarádi, tři znám, tři jsem viděl, tři jsou ze hry. Z rodiny dva, přátel celkově přes sto padesát, přes dvacet spolužáků, ze hry asi dva. Co tam ještě je? Nevím. A třeba s kolika lidmi komunikuješ, že si aspoň jednou za týden napíšete? Tak s dvaceti, deseti dvaceti. Myslíš si, že je komunikace přes sociální síť osobnější? Není, je to na nic. Myslíš si, že jsou tam lidi upřímnější.

72

Nejsou, jenom si na to hrají. A myslíš si, že jsou tam schopní říct víc než naživo? Někdy jsou toho schopnější než normálně. Jak kdy. Proč si myslíš, že jsou tam schopnější říct víc než naživo? No aby zapůsobili na někoho jiného a udělali si u něho nějakou lepší pověst. Napadá, tě ještě nějaký důvod? Třeba skrz tu upřímnost. Tak někteří lidi tam napíšou, co si myslí upřímně, ale naživo by to neřekli osobně. A nenapadá tě ještě něco? Nevím už asi ne? Třeba přes strach? No tak taky bojíjů se být někdy toto, aby neztratili, jako aby se s něma nepřestali bavit někteří lidi určití. Někdy lžou radši. Myslíš si, že si závislý na Facebooku? No poslední dobů si tak připadám, su tam skoro furt. A myslíš si to proto, že jsi tam furt? No. Dobře. A napadají tě nějaké klady nebo zápory? No tak zápory, že může z nás někdo vylákat informace, které by neměl a nesměli bysme je dávat najevo jako ven. A klady zabítí času a pokec. A nějaký klad komunikace? No rychlejší než. Třeba s člověkem co je moc daleko, možeme mu to říct rovnou a nemusíme čekat, až se třeba uvidíme. Ještě nějaký klad tě napadá? Už mě žádný nenapadá. A co třeba nějaké riziko? No tak třeba u holek, zveřejnění svých nahých fotek, nebo ukazování se na internetu někemu jinému, který třeba ani nemůže existovat. A něco dalšího? Už mě nic nenapadá. A jak tomu předcházet? Neseznamovat se takovýma lidma, anebo si ověřit jejich pravou totožnost. A myslíš si, že tím, že si přidáváš cizí lidi, máš riziko pouze těch fotek? Ono to s těma fotkami zní tak, jakože chlapcům tam nic nehrozí? Tak aj chlapcům tak hrozí riziko. Přes ty fotky? Nenapadá tě něco dalšího? No tak ještě skrz ty osobní informace, že by je pak někdo mohl využít k něčemu jinému. Ptala jsem se na hry? Hry hraješ? Nehraju. Jakou roli pro tebe Facebook hraje? Teď jednu z podstatných věcí, když su tam skoro furt tak furt s někým píšu a domluvám se na něčem. Aha a na hodnotovém žebříčku? No tak od jedné do deseti, tak na pěti. ICQ už nepoužíváš? Ne. Co si myslíš, že lidi vede ke komunikaci skrz sociální síť? Zvědavost a poznání nových lidí. Proč třeba ty máš sociální sít? Protože, podlehl jsem davu. Všeci si ho zakládali. Abych věděl co se děje nového, a mohl se zeptat třeba na školu, co potřebujem. A kdo jde ven. A co kdyby vypnuly Facebook? Já bych to přežil, nevím jak ostatní. Ale domluvil bych se jinak. Píšeš statusy? Málo. Píšu jich málo protože nemám na to cit. Dobře, děkuju.

Rozhovor č. 4: MONIKA Monika, 15 let, Obchodní akademie Veselí nad Moravou, In-line, plavání Máš nějaké zájmy nebo koníčky co děláš pravidelně?

73

To bruslení pravidelně, jakože každý večer si jdu zabruslit, když je teplo. A nějaký kroužek navštěvuješ? Ne. Máš doma počítač? Ano. A kolik času denně na tom počítači strávíš? Tak kolem čtyř hodin asi. A máš přístup k internetu? Jo. A kolik času trávíš na internetu? No ty čtyři hodiny, jak su na počítači. Takže když jsi na počítači, tak jsi na internetu? Jo. A třeba děláš na počítači? Jsi na internetu a ještě něco dalšího? Nějaké prezentace do školy, hledám na internetu a tak. A něco dalšího? Su na Facebooku, píšu s kamarádama. A to je všechno. Takže Facebook, sociální sítě. Znáš ještě nějaké sociální sítě? Ne spíš ne. Třeba Lidé? Ne tam nechodím. A ICQ znáš? Jo. Používáš ICQ? Ne. Takže jsi uživatelem pouze Facebooku? Ano. K jakým činnostem, mluvme teda už přímo jenom o Facebooku, sociální sítě využíváš? Většinou k psaní s mojim klukem, tam chodím jenom kvůli tomu. Nebo když něco do školy, tak se spolužačkami si to tam říkáme. A to je všecko. A třeba hry? Ne. Takž jsi řekla, že sociální síť využíváš hlavně ke komunikaci? Ano. Kolik času strávíš takovou komunikací? Někdy aj celý den. Máš i v mobilu Facebook? Jo. Takže jsi pořád připojená? No skoro jo. Jakou formu té komunikace nejčastěji využíváš? Statusy, soukromé zprávy… Soukromé zprávy. A co třeba statusy? Píšeš statusy? Jak kdy. Ale Málo. Co třeba píšeš do těch statusů? Tak třeba nějaké, jak bych to řekla, myšlenky, jako co mě napadne. Takže „právě jím rajskou“ ne? Ne. A komentuješ ostatním statusy? Většinou ne. Takže k těm zprávám, říkala jsi, že spíš píšeš ty soukromé zprávy? Ano. Kdybys měla časově porovnat, z hlediska tvého volného času, čím trávíš víc času. Tím že sedíš na Facebooku, nebo že jsi s přáteli venku? No ani ne tak s přáteli, jako spíš s tím přítelem, jakože chodím ven. Nebo jakože když je to. Vlastně na ten Facebook chodím jenom kvůli němu, jinak bych tam nebyla. Takže spíš ven. Spíš jsi venku jak na Facebooku? Ano. A která komunikace je pro tebe osobnější? Přes Facebook nebo z očí do očí? Z očí do očí.

74

A říkala jsi, že teda víc využíváš tu osobní? Jo. Co třeba seznamování přes Facebook? Na to nejsu, já jenom spíš lidi, které znám tam mám v přátelích, takže moc ne. A třeba přidáváš si lidi, které znáš jenom od vidění? Ne, když si mě přidají tak jim to přijmu, ale jinak ne. A proč jim to třeba přijmeš, když je neznáš? Tak já nevím. A třeba, když tě požádá úplně cizí člověk? Přijmeš to? Ne. A kolik máš přátel? Něco přes dvě sta, nevím přesně. Jo stačí kolem. A Kdybys je měla rozdělit do takových skupin – přítele, rodina známý. Jak bys to číselně rozdělila? Tak rodina. Asi jenom tak dvacet, ty co jako znám víc kolem těch osmdesáti, a ten zbytek tak jenom tak trochu. A proč tam třeba znáš ty lidi, co znáš jenom tak od vidění? No třeba abych se s nima víc seznámila. Nebo tak nějak? Myslíš si, že jsou lidi na sociální síti upřímnější. Ne. Proč si to myslíš? No nemám to jak dokázat, radši to mám z očí do očí, ať vím jak prostě, jestli to dokáže říct? A třeba pro tebe je jednodušší napsat něco přes Facebook, nebo mu to říct přímo do očí? Lepší přímo tomu člověku. A využíváš toho víc jo? No. A myslíš si, že jsou tam schopní říct víc než naživo? Jo. A proč si myslíš, že tomu tak je? Protože. Tak mě přijde, že na ten Facebooku jsou všecí tací, že řeknou cokoli a na živo by to neřekli. A třeba proč? Třeba skrz strach? Napadne tě něco? Jakože mají strach mě to říct do očí? No třeba, a něco dalšího? Tak na tem Facebooku, když to chcete napsat tak možeš jakože víc popřemýšlet jako. Jako to říct nebo. Co třeba nějaké klady a zápory. Napadají tě nějaké? Jako jestli je to dobré? No spíš co je na tem dobré nebo špatné? Tak špatné na tom, když si třeba píšete s někým přes ten Facebook, tak potom jste prostě zvyklý si psát jenom přes to a pak když jdete ven tak si nevíte co ani říct. Tak to je na tom špatného jakože. A dobré? Ani nic, protože je to jenom ztráta času. Takže ty tu komunikaci považuješ za ztrátu času? Ano. A napadnou tě nějaká rizika? Jo, jsou aj také. Že někteří se seznamuju s týma která neznajů. Domluvijů se pak, že půjdu ven. A može se něco stát, jakože nevíjů o něm nic. Takže také. A napadá tě, jak by tomu šlo předcházet? Jak předcházet? No tys řekla nějaké riziko, a jak by to mu šlo předcházet? Jako aby se to nestalo? Jo přesně tak. Tak… Třeba dej kamarádce radu. Když ho neznám, tak bych si ho asi nepřidávala. Anebo bych se poptala, jestli ho někdo nezná jako o něm, abych se o něm víc dozvěděla. A pak bych možná teprve s ním šla, jakože ven. Asi spíš ne. Měla bych, jakože strach. A třeba komunikovat s cizím člověkem by ti nevadilo? Tak psát? Asi bych nevěděla co si s ním psát když ho neznám. Myslíš si, že jsi závislá na Facebooku? Trochu asi jo. A jak se to projevuje, nebo proč jsi, myslíš, že jsi?

75

To že. Jakože když nemožu být s tím mojim klukem, tak jakože je pro mě důležité, že si s ním aspoň píšu na tom Facebooku A proč ne třeba mobil? Tak je to levnější, jakože přes mobil kredit. A tady to mám zadarmo jakože. A na hodnotovém žebříčku, kam bys ho postavila? Třeba škála od jedné do deseti? Asi až na páté? Tak páté je docela vysoké, je to kvůli tomu přítelovi? Ano je. A ostatní přátelé, to by ti nevadilo. Ne. A kdybys měla říct nějakou roli, jakou pro tebe hraje? Nějaké synonymum? Jako ten Facebook? Jo k té sociální síti? Zkus třeba, kdyby ho vyply co by to pro tebe znamenalo. Ani by mně to nijak nevadilo. A co třeba na rok. Na rok? Asi bych začala používat jiné sociální sítě. Třeba to ICQ nebo Skype. Hraješ hry? To ses už ptala a ne. A Lidé, Twitter, Badoo, to znáš? Znám ale nemám to založené. Napadne tě ještě nějaký klad nebo zápor? Ne. A třeba ten tvůj přítel? Je odtud? Ne vedle z vesnice. A tak napadne tě nějaký klad? Že třeba můžete spolu mluvit a přitom je jinde? Tak, jako my si to řekneme osobně, ale když nejsme spolu tak si to řeknem. No já jsem spíš chtěla něco ve stylu, že to ztracuje dálku. A co třeba k té upřímnosti? Říkala jsi, že radši mluvíš z očí do očí? A co třeba něco ošklivého, řekneš to raději do očí, nebo napíšeš? No to radši napíšu, protože mám strach, jak zareaguje nebo, ale spíš bych se to snažila vyřešit nějak jinak než jí nadat. A co je pro tebe snažíš snášet kritiku naživo nebo přes tu sít? Tak přes tu síť. A proč? Tak mám víc času o tom popřemýšlet? A co třeba soukromí a sociální síť? Jako? Jako když bys udělala škatulku sociální síť a soukromí. A zkoušela je porovnávat. Jestli existuje soukromí na sociální síti. Jestli není problém být na sociální síti a mít soukromí? Nebo jak si chránit soukromí. Jde to propojit? Tak nebudu tam zveřejňovat všecko o mě, a když třeba tam jsou ty informace o mě, tak si tam dám prostě jenom, jak se jmenuju a nebudu tam dávat adresu a tak. A co si třeba myslíš o tom, jak lidé do těch statusu píšou úplně všecko? Přijde mě to prostě nenormální. Reaguješ na to nějak? Ne. Co třeba Facebook v zimě? Napadne tě nějaká výhoda. Tak když je velká zima tak nemůžeš s těma kamarádama ven, tak si s něma můžeš aspoň psát. Takže moc ti děkuju.

Rozhovor č. 5: NIKOLA Nikola, 16let, Střední odborné učiliště dopravy, obchodu a služeb Moravský Krumlov, jezdění na motorce, florbal, tenis, míčový hry Máš nějaké zájmy, které navštěvuješ pravidelně? Ne. Ani ten florbal nebo tak? Nic nemáš pravidelně? Nemám. Máš doma počítač?

76

Ano. Mám. A kolik času denně na tom počítači strávíš? Dvě, tři hodiny. A máš přístup k internetu? Jo mám. A kolik času trávíš na internetu? No tak ty dvě, tři hodiny. Takže když jsi na počítači tak jsi na internetu hlavně? Jo. A co třeba děláš, když jsi na počítači? Na Facebooku jsem. Jenom na Facebooku? Nic jiného neděláš? No, a písničky. A třeba filmy. Jo to taky koukám na filmy. Znáš nějaké sociální sítě? Jo. A jaké. Facebook, Lide, Twitter, a nějaký seznamky Badoo. Jsi uživatelem nějaké? No. A kterých? Facebook, Lidé, Twitter a Badoo. A k jakým činnostem sociální sítě hlavně využíváš? Facebook. A k jakým činnostem? A jo. Tak komunikaci s kamarádama a škola, něco se školou. A třeba ty Lide. Tak třeba domluva s něma. Takže taky hlavně komunikace? Jo, komunikace. Takže využíváš komunikaci skrz sociální sítě? Jo, jo. Kolik času strávíš tou komunikací na sociální síti? Hodinu až dvě. A třeba Facebook v mobilu? Mám. A využíváš ho? Jo furt. Takže jak často jsi v mobilu přihlášená na Facebook? Celej den. Takže se dá říct, že komunikuješ celý den? Když Ti někdo napíše? Jo. Takže dvě, tři hodiny jsi na počítači, jinak jsi pořád na mobilu. Jo. Jakou formu komunikace využíváš? Soukromé zprávy, statusy? Soukromé zprávy. A statusy? Píšeš statusy? Jo píšu. A jaký máš na ně názor? Tak někdy se dozvím něco zajímavého a někdy je to trapný. A co třeba když někdo píše každou maličkost? Co si o tom myslíš? Že je to trapný, a neví jak na sebe upozornit. A komunikace formou statusů? Myslím to tak, napíšeš status, někdo ti to okomentuje, ty mu odepíšeš a je z toho veřejná komunikace? Toho využíváš? Občas no. A co tě k tomu vede? Já nevím. Třeba, když ti někdo napíše na status, nezareaguješ mu soukromou zprávou? No reaguju na status, neodepisuju mu do toho.

77

Proč ne? Nevím. Tak když je to něco hnusného, tak mu to napíšu do zpráv ale občas, ne vlastně vůbec se mi to nestává. Takže neodepisuješ do zpráv? Ne. A co třeba ICQ? To nepoužívám už tak tři roky. A znáš ICQ? Jo znám. A vraťme se k těm soukromým zprávám na Facebooku. Využíváš teda spíš soukromé zprávy? Ano. A co tě vede k té komunikaci přes sociální sítě? Tak nemusím si s něma psát smsky, jakože to stojí peníze. Jinak nevím. A kdybys měla srovnat využívání osobní komunikace a té přes sociální sítě? Kterou využíváš častěji? No tak tam napíšu víc věcí než bych řekla třeba do očí. A třeba skrz čas? Víc si s lidmi píšeš nebo se s nimi víc bavíš? Víc se s něma bavím. Myslíš si, že v dnešní době lidi v tvém věku tráví víc času na Facebooku než osobní komunikací? Jako že víc sedí na Facebooku než venku s vrstevníky? Tak já spíš chodím ven, než na Facebooku. Tam jsem jenom na večer. A když jsi venku s přáteli, říkala jsi, že máš Facebook v mobilu, využíváš ho když jsi venku s přáteli? No ani ne. Ale stává se ti, že se připojíš? Jo to jo. A co třeba seznamování přes Facebook? No moc tomu nevěřím. Proč? Tak to mužů být nějací ty, pedofilové, vrazi? Nevyužíváš teda seznamování přes Facebook? Ne. Takže, když tě požádá nějaký cizí člověk, nepřidáš si ho? Ne. A když tě požádá člověk, kterého znáš jenom od vidění, ale nikdy ses s ním nebavila? Přijmeš ho? Jo, přijmu. A proč? No, tak abychom až se potkáme, se mohli to, bavit. A myslíš, že bez Facebooku by to nešlo? Nevím, já to neumím takto. Takže narážíš na to, že lidé na sociální síti jsou schopní říct víc než ve skutečnosti? Jo. A proč? Zkus to nějak rozvést. Třeba nějaký příklad? Tak třeba já bych klukovi neřekla do očí, že se mně třeba líbí, já mu to radši napíšu. A proč? No protože se stydím. A co třeba když kamarádce něco říct? Třeba něco ošklivého? No tak to jí řeknu do očí. Narazila jsem na přítele. Kolik máš přátel na Facebooku? Přes tisíc. Tisíc lidí co znáš? No tak já tam mám tisíc šest set. A od vidění znám tak tu tisícovku. A jakože po diskotékách a jak jsem tady cestovala. A kdybys to měla rozdělit, teď jsi řekla, že tisíc lidí znáš od vidění a těch zbylých šest set? To jsou všechno přátelé? No tak to neznám, to jsou spíš pěkní kluci a tak. A jsou to lidí, které znáš? Jak který. Takže máš tam i nějaký, který neznáš vůbec, žes ho nikdy neviděla? Jo.

78

A co tě třeba vede k tomu mít takového člověka? Je pěkný. A proč sis ho přidala. Že je pěkný? Abys mohla kamarádkám ukázat, že máš v přátelích pěkného kluka? Ne. Tak třeba abych si s ním mohla psát. A s kolika lidmi komunikuješ? Jako za den? Ne celkově, s kolika si píšeš určitě ne se všema šestnácti stovkami? Ne. Tak s kolika? Šest set lidí, aj víc. A s kolika lidmi si píšeš každý týden? Dvacet, třicet. A co třeba hry? Já to nehraju. Vůbec? Ne. A teď se bavíme víceméně pořád o tom Facebooku ale říkala jsi, že jsi uživatelem i jinde, tak kolika lidmi komunikuješ tam. Kolik tam máš přátel a s kolika mluvíš? Tak já na Twitteru mám tak 90 přátel. Ale půlka z toho jsou celebrity. No jakože to je nějaký ***. S kolika lidmi tam mluvíš? Třeba se čtyřiceti. No tam míň, tam tak často nechodím tam tak šest. A na Lidech? To tam mě píšou samý staří chlapy, takže vůbec s nikým. Takže jako seznamku nevyužíváš? Ne. Ale přitom jsi mi říkala, že si přidáš i cizího pěkného kluka. No tak. Já nevím. Co třeba nějaké klady nebo zápory sociální sítě? Chce to rozdělit? Nebo obecně? Ne tak obecně, často pedofily to využívají, aby se seznámili, jak to říct? No aby si našli oběť? No aby si našli oběť, nebo někoho znásilnit nebo jsem slyšela třeba orgány prodat do zahraničí. To by mohlo být riziko? Jo. A napadá tě, jak by tomu šlo předcházet. Tomuto riziku cos uvedla? No jako že holky naletí na toto. No a jak tomu předcházet? Nějaká prevence? … Chápeš mě? No jo. Co dělat, aby ses nestala obětí? Nepřidávat si cizí lidi, který neznám osobně, ani od vidění. Nějaké další riziko tě nenapadne? Už ne. A nějaký klad nebo zápor? Tak špatné je to skrz ty pedofily a tak. A to dobré je to, jako že se tam domluvíme. Občas seznámíme s nějakýma lidma, který známe od vidění nebo tak z diskoték nebo ze zábav. Třeba představ si situaci, kdyby vypnuly Facebook, co by to pro tebe znamenalo. Co by ti to třeba přineslo? Nebo jakou změnu bys pocítila? Tak místo abych seděla u počítače, tak bych dělala něco jiného. Cvičila bych, nebo pomáhala mamce doma. Tak to by mohl být zápor? To že je to zapnuté tak u toho sedíš? Jo. A něco dalšího tě napadne? Ne. A něco co by ti znemožnilo? No tak třeba když nebudu mět Facebook tak se mě lidi nebudou tak bavit. Tak to by mohl být zápor? A nějaký klad? Mluvila jsi třeba o komunikaci? Tak zjistím nějaký novinky.

79

Přes ty statusy? No jo, nebo přes zprávy. A co třeba fotografie? Co si o tom myslíš? Tak třeba ty výstřihy to je lákadlo pedofilům. Ale když tam má někdo jakože… já nevím jak to říct. No prostře slušný fotky, tak to se mě zdá normální, ale když tam má někdo třeba ve spodním prádle to mi normální nepřijde. A v poslední době se hodně mluví o závislosti na Facebooku, co si myslíš ty? Cítíš se závislá? Já ani nejsu závislá já to nepotřebuju k životu. To jenom z nudy tam chodím. Tak říkáš z nudy, kdy se nejvíc nudíš třeba? Tak třeba když nemám co dělat, nebo když vstanu dřív, než mám jít do školy, nebo když venku prší a nic není v televizi. A myslíš, že je nějaká spojitost mezi Facebookem a počasím? Nevím. A co třeba když jsi na Facebooku můžeš se bavit s více lidmi naráz? Jak to vnímáš? Nepřijde ti to nefér vůči těm lidem, že nevěnuješ čas jenom jemu? Nebo připisuješ to dnešnímu uspěchaným světem? Tomu uspěchanému. Zkus to nějak rozvinout? No jak kdy, když na toho člověka nemám náladu tak odepisuju až po delší chvilce. A co třeba to že takhle můžeš někoho ignorovat, ale když se vidíte tak ho ignorovat nemůžeš, protože hned víš, že je něco zle? No já nevím. Setkala ses s tím už? No já ne. Co třeba osobní stránka? Facebook a soukromí. Jde to stavit do jedné roviny? Jde to propojit? Nejde to propojit. Proč? No tak protože. Já nevím jak to říct. Tak třeba kdybych napsala kámošce tajemství, a ona by si to hnedka dala jako za status. Nebo kdybych měla nějaký problém a hnedka bych to tam psala a každý by se o to hnedka to staral. A co třeba to, že nikdy nevíš, kdo tam sedí? Napadlo tě to už někdy? Jo už kolikrát. A stalo se ti to už někdy? No a ne jednů. A věděla jsi to nebo jsi to zjistila až po čase? No až po čase jsem to zjistila A ještě bych se chtěla zeptat na hodnotovém žebříčku, kam bys Facebook postavila? Třeba na škále jedna až deset? Někde na konec. A jakou roli pro tebe hraje? Jak ho vnímáš, jaký máš k němu postoj? Tak není pro mě moc důležitý. Tak já ti děkuju.

Rozhovor č. 6: PETR Petr, 15 let, Základní škola Bzenec, fotbal, florbal, crossfit (posilování) Máš nějaké zájmy, co děláš pravidelně? Tak ten florbal, pak ten crossfit. A tak různě. Rád se bavím. A časově kolik ti to zabere, třeba týdně? Časově. Florbal hodinu týdně, trénink. A crossfit dvakrát dvě hodiny týdně. Takže čtyři hodiny? Jo. Máš doma počítač? Mám počítač. Dva dokonce. A kolik času denně na tom počítači strávíš? Tak podle toho jestli mám čas nebo podle toho jestli musím dělat něco do škole. Denně tak tri hodiny. A máš přístup k internetu? Ano. Mám. A kolik času trávíš na internetu?

80

To je taky dle situace. Tak dvě hodiny. Denně? No tak snažím se to teď omezovat. Ale tak ty dvě hodiny. A co třeba děláš na počítači? Tak hraju hry, volám si s kamarádama nebo hledám nějaké zajímavosti na internetu. Takže většina tvé činnosti na počítači je internetu? Ano. A co třeba sociální sítě? Znáš nějaké sociální sítě? Facebook, Twitter, Myspace. Ale používám jenom ten Facebook. A třeba Lidé znáš? Nebo Libímseti? Tak jo Lidé znám, ale to už nepoužívám. A to Libimseti neznám. A co třeba ICQ? ICQ jsem. ICQ znám, to jsem měl, ale to už teď tam nikdo z kamarádů nebývá tak používám ten Facebook. Takže jsi uživatelem Facebooku? Jenom? Ano. K jakým činnostem ten Facebook, mluvme teda už jenom o Facebooku. K jakým činnostem ten Facebook využíváš? Tak komunikace s přáteli, nebo když se na něco domluvím, pak se tam dá i něco vyhledat. Ale hlavně když něco potřebuju po kamarádech nebo s kamarádkami když si vypisuju. A co třeba hry? Hraješ hry? Ano hraju. Hraješ na Facebooku hry? Ne na Facebooku ne. Ale na internetu jo? No tak, nedá se říct úplně na internete to su hry, ke kterým ten internet potřebuju, je to závislé ta hra na internetu. Jo. Takže jsme narazili na komunikaci, využíváš teda sociální síť ke komunikaci. Ano. A kolik času strávíš tou komunikací? Tak podle toho co potřebuju nebo s kým si píšu tak komunikací tak hodinu, hodinu a půl. A v mobilu máš Facebook. Mám. Mám aj další ty sítě, ale používám jenom ten Facebook. A jsi připojený v mobilu k tomu často? Tak v mobilu ani ne. Spíš na tom počítači. Takže nejsi na tom celý den, že bys celý den… Ne to mě ani nebaví fakt. Já spíš když něco potřebuju, moc tam nevysedávám. A jakou formu té komunikace využíváš nejčastěji? Tak to jsem moc neto. Jakou formu víc využíváš jako statusy, nebo soukromé zprávy? Ne chat spíš s přáteli. Tak když jsem narazila na statusy? Co si myslíš o statusech? No tak jako. Záleží, kdo si tam co dá, jestli si tam dá, že něco potřebuje nebo že něco vzkazuje důležitého tak dobře. Ale když si tam někdo dá, že právě se jde na záchod. Nebo že právě došel ze záchodu. To mě připadá na hlavu. Když si tam dávají také zbytečné. To je myslím, to ztrácí podstatu teho. A ty sám píšeš statusy? Jo. No někdy. Spíš ne. A co je třeba obsahem takového statusu u tebe? Hokej. Že Zlín vyhrál. Ale spíš když taky něco potřebuju třeba do škole nebo tak. A co třeba když někdo napíše status. Komentuješ je? No tak záleží, jestli se mě to týká. Nebo jestli je to nějaká *** něco co se mě týká, něco co by mě mohlo nějak ovlivnit. Jinak moc ne. A co třeba komunikace skrz status? Myslím to tak že někdo napíše status ty ho okomentuješ, a on to okomentuje zpátky. A rozvinete „veřejnou komunikaci? No to se mi taky stává. A neuděláš to, že bys tu reakci poslal v soukromé zprávě? Spíš to rozjedu na tem statusu. Když bys to měl časově srovnat jako tu komunikaci přes sociální síť a osobní komunikaci. Co využíváš víc? Třeba ve volném čase? Co využívám víc? No asi tu volnou. Jako tu volnu komunikaci spíš využívám.

81

Takže víc osobní? Ano. Je to lepší. Co třeba seznamování přes Facebook? Tak seznamovat. Spíš ne než jakože bych si přidával tam do tých přátel něco jak to je každů osobu co neznám. Musím ju znát nebo vědět aspoň o koho se jedná. Takže nepřidáváš si úplně cizí lidí? Úplně cizí lidi ne. A třeba, když tebe požádá nějaký cizí člověk? Nemám důvod se to. Leda by že je to někdo vzdálený z rodiny a že potřebuje se na něčem. Jako kdybych věděl kdo ten člověk aspoň vzdáleně je tak jo. Ale úplně cizího člověka ne. A co třeba lidi co znáš od vidění? Tak to možná ano. Ale musím taky trošku ho někam zařadit. Kolik máš přátel na Facebooku? Kolem tři sta patnácti. Tři sta patnáct lidí znáš? Ano. A kdybys je měl rozškatulkovat do skupin, řekneme která přátele kamarádi známí rodina. Tak jak bych to... No třeba sto, dvě stě. Jo, jo chápu. Tak rodina tam mám, snad do pěti by se to vešlo. Kamarádi jako tak ten nej jakoby nejbližší okruh můj. To bych dal tak sto. To jsou ze škole spolužáci a tady z vesnice spolužáci ne kamarádi. A pak ten zbytek to je asi, koho asi tak vím, jako znám ho tak od vidění, ale že bych se sním nějak přátelil tak. Spíš kdybychom po sobě něco potřebovali. Takže zhruba dvě stě lidí co neznáš? A kdybys měl třeba skrz tu komunikaci. S kolika lidmi komunikuješ, řekneme třeba ne každý den, ale aspoň jednou týdně. Tak patnáct. A co si myslíš o tom, že komunikace přes sociální síť není tolik osobní? Tak je to takové. Je to zvláštní. Člověk neřekne to, co by řekl, kdyby se potkali osobně. V něčem je to třeba i lepší ale nevím. Myslíš si, že jsou tam lidi upřímnější? Ne falešnější podle mě. A myslíš si, že jsou schopni tam říct něco, co naživo ne? Ano, to jsem aj zažil. A proč? Vem si ty poslední tři otázky, a zkus mi říct proč? Tak třeba podle mě nemají tolik odvahy to říct temu druhému tak do očí. A.. Třeba z té osobní stránky? To jsem moc nepochopil. Počkat. Já jsem se před tím ptala, jestli si myslíš, že komunikace přes sociální síť není osobní? Tak svým způsobem možná ani… Třeba si to vem ze svoji vlastní stránky? Jak ty toho využíváš? Tak já toho moc ani nevyužívám. Jako snažím se být na tem Facebooku kým su. Tak normálně. Nesnažím se hrát, že něco to víc něco míň. A je třeba pro tebe jednodušší říct na tem Facebooku něco? Ano je. A proč třeba? Proč je to jednodušší. Tak nemusím. Nevím. Nemusím to tak. Tak. Když někoho vidím a chci se ho na něco zeptat tak je to také těžší do očí než na tem Facebooku. Na tem Facebooku, je to celkem aj jedno jestli odpoví tak nebo tak. Ale těžko říct. A nebojíš se, že tam na té druhé straně nebude ten člověk, který si myslíš, že tam je? To už se mně taky párkrát stalo. A tak bát se bát se. Musím vědět, že to někomu nepůjčuje, jako nesdílí to s někým. Myslíš si, že jsi „Facebook závislák“? No tak to určitě nejsem. Spíš to využívám jenom k té komunikaci s těmi kamarády, ale že bych tam musel denně jak ostatní sedět a vypisovat tak to vůbec. A necítíš se třeba závislý na té komunikaci tam? Tak závislý na té komunikaci? Tak kdyby nebyla ona tak je zas něco jiného. Ale tak možná trochu tady přes tu školu, když něco potřebuju tak to bych řekl, že aj ano. A nějaké klady a zápory tě napadnu? Tak klady? To je tady táto – rychlý přesun informací když někdo něco potřebuje. Líp se poznáváš s těmi lidmi, kterés viděl třeba jednou nebo.

82

Jak to myslíš? Tak, příklad potkám nějakýho kamaráda novýho. Jednu jsem ho viděl, bavili jsme se, tak si tam možu domluvit co má rád. Nebo na fotbal bysme zašli. Nebo tak, ale zápory to je tady toto, že to može někdo využívat tých Facebooků jako.. Jak bych to řekl? Tož oblbovat ty děcka. Nebo može aj dospělé spíš si myslím jakože. Jak myslíš oblbovat? Tak třeba si myslíš, že píšeš s někým, s kým víš, že ho znáš a može to být úplně někdo jiný nějaký starý chlap, nevím, jak bych to řekl nějaký *** nebo tak něco. Myslíš, jako že si dá fotku někoho, koho znáš, nebo se tam někomu nabourá? Ano. A nějaký další zápor tě napadne? Tak drží to lidí v takovém jakoby, že se víc nesnaží se setkávat, že jsou na tom závislý. A nějaký klad tě ještě napadne? Ta komunikace, nebo to lepší poznávání. A nějaký klad přímo té komunikace? To mě nic nenapadá. A nějaká rizika? Tak možů tě třeba využít já nevím k okradení, nebo když se podá moc informací tak si tě možu tě vyhledat a kdoví co možů všechno. Nemožu o tom moc mluvit neznám to z vlastní zkušenosti naštěstí. A napadá nějak, jak by tomu šlo předcházet? No tak ano. Tak mělo by se první teda zjistit vůbec kdo to je něco se dozvědět a vůbec tady cizí lidi by se neměly nějak přidávat, přátelit se. A jakou roli pro tebe hraje Facebook? Třeba z pohledu hodnotového žebříčku? Tak na. Tak není to zas tak pro mě důležité, ale využívám toho, když to je tak proč ne? Že jo? A nějakou roli? Nějaké postavení? Nějakou spojitost. No tak to je. Teď su tam hlavně z jednoho důvodu, který nebudu zmiňovat. Ale asi, jakože bych to nějak, těžko říct, že bych to nějak potřebovat denně, jako dávku Facebooku že bych si dal. Jako že bych tam potřeboval několik hodin být. O statusech jsme se bavili? Statusy? Jo. Třeba proč si myslíš že Facebook vytlačil ICQ? No. Tak to je těžká otázka. Tak zaprvé výhoda proti ICQ je že se to nemusí stahovat, že je to rovnu na internetu je k temu lepší přístup. Pak dál, že tamti si tam možu přidávat ty fotky. Je to takové. Je to víc obsáhlé, víc věci se tam može vykonávat oproti tomu ICQ. Kde se mohlo vlastně jenom chatovat. A myslíš, že v dnešní době tráví mladiství víc času na sociálních sítích než osobní komunikací? Ano to určitě. A proč si myslíš, že tomu tak je? Tak. To nevím. To. To nevím vůbec. Jestli se dá nějak zjistit. Nenapadá tě třeba proč? Je to. Já nevím, co je k tomu vede. Jestli je to přístupem rodičů, že máji každý svůj počítač a stráví tam spoustu casu a že už pak neviju co. Dobře, děkuju.

Rozhovor č. 7: ROMAN Roman, 17let,Střední škola průmyslová, hotelová a zdravotní Uherské hradiště, jízda na kole, in-line, fitness Máš nějaký koníček, který bys navštěvoval pravidelně? Ne. Nikam nechodím pravidelně. Máš doma počítač? Ano. A kolik času denně na tom počítači strávíš? Moc. Jako přesný údaj? Nemusíš přesně třeba dvě a půl hodiny, stačí zhruba třeba pět hodin denně. Zkus to nějak zaokrouhlit. Tak čtyři až pět hodin denně. Máš přístup k internetu? Ano. A kolik času trávíš na internetu?

83

Tolik co jsem na počítači. Takže když jsi na počítači tak jsi jenom na internetu? Jo. Co třeba k sociálním sítím. Znáš nějaké sociální sítě? No Facebook. A nějaké další? Twitter …. Další? … Nevíš už žádné? Ne. Jsi uživatelem nějaké sociální sítě? Facebooku. Jenom Facebooku? Ano. A k jakým činnostem sociální sítě využíváš? K popovídání s přáteli a ke zjišťování něčeho, když potřebuju něco zjistit. Co je něco? Věci do školy. A co třeba hry? Hraješ na sociálních sítích hry? Na sociální síti přímo ne, ale hraji jednu hru po internetu. Takže na internetu hry hraješ? Jo. A co třeba děláš na internetu? Většinou si povídám s přáteli. Takže většinou, když jsi na internetu tak jsi na Facebooku? Jo. Kolik času strávíš na sociální síti? Denně? Týdně? Měsíčně? Měsíčně, to by bylo moc. Tak denně, já to mám zaplné neustále, když mám zaplý počítač. A třeba v mobilu? No tak třeba když jsem ve škole, tak pět hodin. Takže dá se říct, že jsi neustále připojeny? Jo. Jakou formu komunikace využíváš na sociální síti. Psaní na Facebooku. Já myslím formu jako soukromé zprávy, statusy… Jj, soukromé zprávy. Když jsem narazila na statusy, využíváš je? Píšeš statusy? No moc ne. Jednů za čas. A komentuješ ostatním statusy? No když mi přijde zajímavý, sem tam. A komunikace formou statusů? Myslím to tak, napíšeš status, někdo ti to okomentuje, ty mu odepíšeš a je z toho „veřejná komunikace“? Toho využíváš? No jako někdy jo, když s ním něco řeším tak jo. Takže i píšeš takhle veřejně všem na oči? No. A co třeba ICQ? To už ne. A znáš ICQ? Jo znám dřív jsem to měl. Takže jsi používal ICQ? Jo. A dneska už vůbec? Ne, ne, ne. A vraťme se k té komunikaci přes sociální síť. Říkáš, že využíváš? Jo. A kdybys měl časově porovnat komunikaci přes sociální síť a komunikaci osobní, tak kterou využíváš víc? Tak jako to se nedá říct. Tak většinou jsou ti lidi na Facebooku, ale preferuju osobní komunikaci. Že je to také lepší.

84

Tak já to myslím z pohledu volného času, trávíš víc času s přáteli, nebo víc času sedíš za počítačem? Tak asi víc času zabírá to komunikování přes Facebook. A co třeba seznamování přes Facebook? Co si o tom myslíš? Tak jakože dá se to. Ale lepší je to osobně ne? Jakože přes Facebook je to také, že nevíš, s kým si píšeš, a když se s ním setkáš osobně tak je to lepší. A co seznamování s cizími lidmi? Jako úplně, které jsem v životě ještě to? To nedělám. Vůbec? Ne. A co třeba dát si do přátel člověka, kterého znáš jenom od vidění? Tak jako určitě tam nějakého takého mám. Tím narážím… kolik máš přátel na Facebooku? Okolo dvě stě sedumdesáti. A kdybys je měl rozdělit. Třeba sto lidí jsou přátelé, padesát lidí jsem viděl jednou v životě, dvacet lidí tam mám, protože mě požádali, deset lidí protože jsem chtěl mít dvě sta sedmdesát přátel. Tak já nevím. Tak určitě tak sto padesát jich znám osobně jako dobře. A padesát tam bude tak, že jsem je jako několikrát viděl, ale nekomunikuji s nimi nějak. A mám tam i nějaké, které jako neznám, ještě jsem se neviděl, ale chtěl bych je poznat osobně. Takže jsou to úplně cizí lidi? No jakože já je, znám už třeba několik let přes internet. Ale ještě jsem neměl možnost potkat je osobně, protože bydlí na druhé straně republiky Jo a jak ses s těmi lidmi seznámil, přes Facebook? Přes hru, kterou hraji. A s kolika lidmi z těch dvě sta sedmdesáti komunikuješ? Jako často? Třeba každý týden? Tak třeba s padesáti. A třeba máš možnost se s těma padesáti osobně vidět, nebo třeba bydlí na druhé straně republiky? No s většinou jo. Takže s většinou máš možnost se normálně vidět? Jo, jo. Co si myslíš o komunikaci přes sociální síť? Tak já nevím jako jak co si o tom myslím? Jako jak to vnímáš, třeba když ti někdo řekne komunikace přes sociální síť, co se ti s tím spojí, co se ti s tím vybaví? Tak jakože, nemusíš se s tím člověkem setkat. Jakože já mám třeba spolužáky z daleka. Nemusíš se s těma lidma setkat, můžeme si popovídat, aniž bysme někam museli jet. Takže je výhoda v něčem. Ale třeba aj nevýhoda, že nechodí se tak ven. A co třeba osobní stránka. Dá se říct, že komunikace přes sociální síť není osobní? No. Je tam ten… Internet, počítač. Jo prostředník. Co si o tom myslíš, jak to vnímáš jako uživatel? Tak jako není to tak, že bych tam rozebíral nějaké závažnější věci, to je lepší říct osobně, protože tam je to takové, já nevím. Neosobní. Takže narážíme na upřímost lidí na síti? No jako když se řeší něco důležitého, tak by se mělo řešit osobně, ne přes internet. A třeba souhlasíš se mnou, že lidé jsou schopní říct přes sociální sít, víc než naživo? To asi jo no. A proč? No protože se tak nebojí. Jako když to tak řeknu, přes tu síť je každý hrdina a řekne všechno. Přitom, když si to řekne do očí tak to má jakože strach mu něco říct nebo, nevím jak to rozvést. A třeba proč si myslíš, že to tak je? Tak proč? Já nevím proč? A ty jsi třeba taky takový. Řekneš přes sociální síť víc než do očí? To asi ne. Já jsem neměl nikdy problém říct někomu něco naživo. Takže není to pro tebe problém? Ne. Narazili jsme na klady a zápory. O tom bychom se teď mohli chvíli pobavit. Napadá tě nějaký klad nebo zápor, čím chceš začít?

85

Tak třeba ten klad, že se nemusíme, jakože setkat a můžem si popovídat i když přes tu větší vzdálenost. Myslíš to tak, jako že se vůbec neznáte, nebo že nemusíte cestovat? No, že nemusíme cestovat a můžem si přitom popovídat. Anebo třeba, když je hnusně, jako škaredě venku tak si můžeme popovídat, aniž bychom museli nějak jít. A zápory? Že třeba když tam někoho neznám, tak si může hrát něco jiného, co není, a to nepoznáme přes tu síť, protože s ním nejsme osobně. A co třeba rizika napadají tě nějaká rizika komunikace přes sociální síť? … Necítíš se třeba nějak ohrožený, když tam komunikuješ? Necítíš žádné nebezpečí? Ne. To jedině, kdybych si psal s někým koho vůbec neznám, že nevím, kdo to je? Ale to nedělám takže. Ale někdo to třeba dělám, tak jak se dá třeba takovémuto riziku předcházet? Že si s ním nebudu psát? Napadá tě třeba ještě nějaký klad a zápor? … Tak narazil jsi třeba na to počasí. Co třeba v létě? Tak jako lepší je setkat se osobně. Protože tak si aj víc povykládáte. A co víc využíváš? Asi tu osobní. Přes léto osobní, a přes zimu? Přes zimu jak kdy? To je tak nějak nastejno. A co třeba skrz závislost? Co si myslíš, jsi závislý? Já bych řekl, že ne. A jak teda odůvodňuješ to, že jsi tam furt? Kvůli přítelkyni. Přítelkyně je závislá? Asi jo. Na žebříčku hodnot, kam bych sociální síť postavil? Doprostřed? Na škále deseti příček? Tak třeba čtyři. A jakou roli pro tebe hraje nebo jaké má postavení? … Nějaké synonymum? Nevím. Ptala jsem se na statusy? Jaký máš na ně názor? No já je nepíšu, ale jako… nevím jak to říct? A třeba když tam někdo píše každý nesmysl? Co si o tom myslíš? Že je to blbost a že bych to tam nepsal. A komentuješ ostatním statusy? No sem tam. A co třeba když někoho poznáš, vidíš ho a pak na něj narazíš na Facebooku. Přidáš si ho? Nemluvili jste spolu. Přidáš si ho? Ne. A co třeba kdyby vyply sociální síť? Ať ji vypnou, mně by to nevadilo. Nic by se pro tebe nezměnilo? Ne. Dobře děkuju.

Rozhovor č. 8: TOMÁŠ Tomáš, 16 let, Střední škola a učiliště automobilní Kyjov, Sbor dobrovolných hasičů, jízda na kole, fotbal K zájmům, řekl jsi hasiče. Máš ještě nějaký takový koníček, který navštěvuješ častěji? Spíš už asi ne, na základce něco bylo, ale teď už spíš ne. A kolik času tomu věnuješ? Dvě hodiny týdně. Máš doma počítač? Ano. Kolik času strávíš na počítači? Tři až čtyři hodiny denně.

86

A k internetu máš přístup? Ano, mám. A kolik času trávíš na internetu? Většinu času co su na počítači. A co děláš, když jsi počítači? Hraju hry, úkoly do škole, prezentace, sleduju filmy. A co třeba sociální sítě, znáš nějaké sociální sítě? Facebook, ICQ. A jsi uživatelem některé? Ano, obou dvou vyjmenovaných. A co třeba Lidé? To už ne. Už ne? Ale byl? Ano. A třeba k jakým činnostem využíváš sociální sítě? Tak k domluvě s kamarády, popřípadě abych se něco dozvěděl, a tak. A co třeba statusy? Píšeš, nepíšeš? Sleduješ, nesleduješ? Komentuješ, nekomentuješ? To málo, spíš to mám na to domlouvání s kamarády. A co třeba hry? Jo hry, ty hraju a docela často. A hry na sociálních sítích? To taky. A zpátky k té komunikaci přes sociální sítě, využíváš komunikaci na Facebooku? Tahle využíváš Facebook kvůli komunikaci, anebo komunikuješ přes Facebook protože ho máš? Tak spíš kvůli tomu abych se domluvil, protože je lepší než přes mobil. Proč? Hned mě odepíše, když vím, že tam je teda. Jinak si tam třeba sednu a píšu si s někým. A jakou formu více využíváš soukromé zprávy nebo statusy? Spíš soukromé zprávy. A co třeba statusy, jaký máš názor na statusy? Tak určitě neměly by se přeháňat, někteří to píšů už až moc. Třeba když už něco sdělovat, tak něco zásadního a ne žádné ***. A co třeba komentáře statusů? Komentuješ? Tak, když mě přijde něco vtipné, tak tam dám třeba smajlíka nebo tak, ale občas, spíš málo. A co třeba komunikace formou statusů? To vůbec. A říkal jsi, že využíváš ICQ? Ještě stále jsi na ICQ? Ano. A využíváš ho často? Ano. A třeba ještě k tomu Facebooku, kolik času tam strávíš, třeba denně? Denně tak hodinu a půl. Jenom? A třeba Facebook v mobilu? To nemám. Takže hodinu a půl denně? Ano na počítači. A co Tě třeba vede k tomu využívání sociální sítě? Říkal jsi ten mobil a třeba něco jiného? Tak vlastně když už ten mobil, tak ho někdo nezvedne. Nebo prostě, všichni už jsou na tom Facebooku, a už nejsou žádné další stránky, třeba ani ICQ. Tak proto jsem si založil ten Facebook abych tam byl vlastně taky. A mohl se domlouvat. A co třeba mail? To nevyužíváš? No na takovéto věci ne. A co třeba soukromí? Jaký máš názor na soukromí a na komunikaci přes sociální sítě? Tak, když třeba vím, že je to opravdu ten člověk tak si s ním třeba píšu, ale někteří to dělají tak, že dají heslo jiným a pak obvinuju navzájem sebe. A co třeba seznamování přes sociální sítě? Tak někteří říkajů, že je to dobré. Já bych řekl, že je to lepší spíš osobně. Když se navzájem vidíte. Než když vám pošle fotku někoho jiného, než on je. A co ty a seznamovaní, já to myslím tak, že když Ti napíše nějaký cizí člověk, jestli nemáš problém se s ním začít bavit?

87

Tak asi podle toho jaký ten člověk je. A zeptám se třeba kamarádů, jestli ho znají nebo neznají. A co třeba přátelé, kolik máš na Facebooku nebo na ICQ přátel? Tak jako já jich mám hodně, protože jsem byl mladší a blbější, tak jsem si přidával i takové lidi, které jsem znal, dá se říct od vidění. Ale komunikuju tak dá se říct že tříčtvrtinů. To je třeba sto? No tak dvě sta. Takže dvě stě přátel a nevadí ti mít v přátelích i lidi, které vlastně neznáš? Tak já. Mě když si chce někdo přidat tak se nejdřív zeptám, jestli jsme se někdy potkali, nebo jestli se známe? A když už si na něj třeba vzpomenu tak si ho tam přidám, ale většinou je tam nemívám. Jo a co třeba takový ten názor, že když je člověk na té sociální síti, sedí za tím počítačem, je takový otevřenější? Souhlasíš s tím? Nebo máš s tím problém? Je pro tebe příjemnější osobní komunikace? Tak vzhledem k tomu, že já su stydlivý, nebo se mě teda zdá, tak já na tom Facebooku napíšu víc, než bych třeba někomu řekl ve skutečnosti. Ale musím ho prostě znát. A proč? Protože je to jednodušší pro tebe? Tak možná je to tím že ho nevidím. Nebo vlastně nejsu blízko něho nevidím ho, tak prostě napíšu mu to. A jak to vnímáš ze svojí stránky, když tobě. Třeba že je někdo kdo se s tebou na Facebooku baví, ale naživo už toho schopný není? Tak já nevím. Asi bych mu navrhl, abychom si chvilku psali třeba na tom Facebooku, a pak po čase někam třeba zašli, prostě abychom navázali kontakt. A co třeba to, že je člověk schopnější říct víc na tom Facebooku než druhému do očí? Jaký máš na tohle názor? To co je člověku příjemné a nepříjemné říct? Já nevím. Jestli nechceš odpovídat tak řekni, že nechceš. Názor? Tak já víc píšu, než mluvím. A když se chcu s někým seznámit, tak si ho najdu na tom Facebooku, první se s ním seznámím a pak si ho přidám. Začnu tím osobním kontaktem, aspoň malým a pak se třeba už rozepíšu na tom Facebooku. A pak když se potkáme tak si třeba promluvíme. Takže to že někoho uvidíš tak si ho přidáš tak to ne? Ne to asi ne. A co třeba nějaké klady a zápory sociální sítě? Napadají tě? Tak třeba, že ty děcka tam, vystavují až moc fotek. Jakože tam dávají, že by to neměli přeháňat a dávat tam každý den fotky to už je asi moc. A ty klady, že se dorozumívám s těma přátelama, že už to mají opravdu všecí tak že si napíšete a třeba možete jít ven. Takže jako klad vnímáš komunikaci, vnímáš třeba ještě nějaký jiný klad? No… Klidně přemýšlej, to nemusíš odpovídat okamžitě. Rozšíření slovní zásoby, je to taky možnost. S tím může souviset používání zkratek, co si o tom myslíš, co třeba z pohledu gramatiky? Tak mělo by tam být něco, co by je přimělo to psát správně. Anebo by neměly tak psát a na ty zkratky jsem si už taky zvykl. Takže používám je taky, ale ne až tak moc. A ještě nějaké zápory, říkal jsi ty fotky, napadá tě ještě něco, nebo třeba nějaká rizika? Nějaká taková, která s sebou může nést jak sociální síť, tak komunikace skrz ni. Tak když tam má ty fotky, tak može napsat kdokoliv a neví kdo to je. Je to aj v televizi kolikrát. Že možu někam zajít aj potom. Nebo přidávají si ho jenom kvůli těm fotkám, že je tam vlastně má a kdyby je tam neměl tak ho ani neznají. A třeba něco jiného než fotky? Napadá tě jiné riziko, které s sebou může užívání sociální sítě nést? Tak třeba když rozkliknete nějaký odkaz, co tam někdo dá, tak mu to může zavirovat počítač anebo mu to stáhnout vlastně ty jeho osobní údaje a ví o něm skoro všecko. A co třeba nějaká metoda jak předcházet rizikům? Tak nepřidávat si každého kdo tě požádá nebo přidat si vlastně jenom toho u koho máš jistotu, že ho znáš a že tě nějak nepodrazí. A co třeba nějaká rizika, která s sebou může psaní na sociální síti nést? Tak třeba nastavit si ten účet tak aby ti tvoji přátelé viděli jenom to, co chceš a aby to ti ostatní neviděli. A předposlední otázka myslíš si, že jsi závislý na Facebooku? Na komunikaci přes Facebook? Nebo ICQ zavislák? Já používám ten Facebook, ale myslím všechny sociální sítě. Tak asi jo, ale myslím si že nejsu ten nejhorší. Protože když jsme třeba venku, tak nejsu jak ostání že vytáhnu ten mobil a hned jdu na ten Facebook abych věděl co je nového. Ale když mám vlastně příležitost tak tam jdu. Ale třeba na dovolené to vydržím. A teď mě napadla otázka. Můj názor je takový že v dnešní době se více využívá zprostředkovanou komunikace sociálními sítěmi, co si o tom myslíš ty? Můžeš mi říct, že s tím nesouhlasíš, v tom případě mi taky řekni, proč myslíš, že ne?

88

Tož s tím souhlasím, protože bych řekl, že ti lidé jsou tam otevřenější a více si troufají něco říct než třeba z očí do očí. A proč si myslíš, že třeba mobily to tak neovládly, proč zrovna ty sociální sítě? No tak vlastně u mě to bylo tak. Že jsem si platil kredit sám z kapesného, takže jsem tolik nevolal a neposílal smsky jak teď. Prostě napsal jsem jednu krátkou smsku a šli jsme ven a teďkaj když každý zapne Facebook tak si tam píše s někým třeba aj tři hodiny. A proč teda Ti lidé nejdou ven a jsou na tom Facebooku? Protože jsme čím dál línější a prostě každý si řekne, mám Facebook nemusím se s ním chodit bavit ven do zimy. Budu si s ním psát pěkně v teple. Takže to by mohl být další klad? No. Tak jo v zimě to chápu, ale co třeba v létě, to je venku kolikrát líp jak vevnitř, jak to máš třeba ty? Tak já teda, hned jak vysvitne slunko, ať už mám důvod nebo ne. Vytáhnu paty z baráku. A je mi to ukradené. Já prostě u toho sedím většinou v zimě. V létě su většinou venku a hrajem ten fotbal třeba nebo tak. A hry jsi říkal, že na Facebooku nehraješ že? Moc ne. A co třeba jakou roli v tvém životě ten Facebook hraje? Kam bys ho třeba postavil na žebříčku hodnot. Je třeba někde úplně dole, nebo je někde na prvních pozicích? Tak jako není to přední, ale jako přijdu domu a zkontroluju to a mám ho třeba zapl a občas se tam podívám. Ale jako moc navrchu nebude. A jako roli? Třeba kdyby ho vyply jak bys to vnímal? Tak jako nic by se nestalo. Ale třeba uvedu příklad, jako včera vypadl chat na půl hodiny a všichni jako psali statusy a plno řečí že nejde chat. Já jsem prostě vypl Facebook a šel jsem se dívat na televizi. Takže nevadilo by mně to, kdyby ho třeba na měsíc přerušili. A co třeba na rok? Tak jako obešel bych se bez toho. Super tak já ti moc děkuju.

89