MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA GEOGRAFICKÝ ÚSTAV

Geografie odpadu Diplomová práce

Bc. Richard Bystřický

Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Mulíček, Ph.D.

Brno 2015

Bibliografický záznam Autor:

Bc. Richard Bystřický Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Geografický ústav

Název práce:

Geografie odpadu

Studijní program:

Geografie a kartografie

Studijní obor:

Sociální geografie a regionální rozvoj

Vedoucí práce:

Mgr. Ondřej Mulíček Ph.D.

Akademický rok:

2014/2015

Počet stran:

78+7

Klíčová slova:

Odpad, geografie, region, produkce, výzkum

Bibliographic Entry Author:

Bc. Richard Bystřický Faculty of Science, Masaryk University Department of Geography

Title of Thesis:

Geography of waste

Degree programme:

Geography and cartography

Field of Study:

Social Geography and Regional Development

Supervisor:

Mgr. Ondřej Mulíček Ph.D.

Academic Year:

2014/2015

Number of Pages:

78+7

Keywords:

Waste, geography, region, production, research

Abstrakt Hlavním tématem celé diplomové práce je problematika geografie odpadu. V práci jsou popsány základní koncepty týkající se odpadu a nakládání s ním, přičemž jsou tyto koncepty vztaženy do prostorového kontextu. V další části je provedena rešerše především současného výzkumu v oblasti geografie odpadu. Hlavní důraz je kladen na zahraniční výzkumné práce. Obsahem práce je také představení základních dostupných statistických dat souvisejících s odpadem v České republice. Tato data jsou vztažena do prostorového kontextu a na základě těchto dat jsou specifikovány směry výzkumu geografie odpadu.

Abstract The main theme of the thesis is geography of waste. The thesis describes basic concepts related to waste and waste management. These concepts of waste and waste management are related to spatial context. The next part is about review of primarily current reserach in geography of waste. Main emphasis is on foreign research. Thesis also contains presentation of basic available statistical data related to waste in Czech republic. These statistical data are related to spatial context and based on these dates are specified research trends in geography of waste.

Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat Mgr. Ondřeji Mulíčkovi, Ph.D. za vstřícnost, cenné rady, doporučené odborné články, podnětné připomínky a potřebnou tvůrčí volnost, čímž mi velice pomohl k vytvoření mé diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat všem, kteří mi byli nápomocni svými radami a poskytnutou literaturou.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Ondřeje Mulíčka, Ph.D. s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.

Brno 6. Ledna 2015

…………………………………… Bc. Richard Bystřický

OBSAH 1 ÚVOD .................................................................................................................................... 10 1.1 Cíl práce a metodika..................................................................................................................... 11

2 ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ........................................................................................ 12 2.1 Základní pojmy ............................................................................................................................. 12 2.1.1 Odpad .................................................................................................................................... 12 2.1.2 Odpadové hospodářství ........................................................................................................ 13 2.2 Původ odpadu a jeho vznik .......................................................................................................... 14 2.2.1 Komunální odpad .................................................................................................................. 15 2.2.2 Průmyslový odpad ................................................................................................................. 15 2.3 Prevence vzniku odpadu .............................................................................................................. 17 2.4 Nakládání s odpadem ................................................................................................................... 18 2.5 Legislativa v oblasti odpadového hospodářství ........................................................................... 18 2.5.1 Legislativa České republiky ................................................................................................... 19

3. REŠERŠE VÝZKUMU V GEOGRAFII ODPADU ........................................................ 21 4. PRODUKCE ODPADU V ČESKÉ REPUBLICE........................................................... 28 4.1 Celková produkce odpadu v České republice .............................................................................. 28 4.2 Specifika produkce komunálního odpadu v České republice ...................................................... 30 4.2.1 Produkce komunálního odpadu podle druhu svozu ............................................................. 30 4.2.2 Produkce komunálního odpadu oddělených sesbíraných složek ......................................... 31 4.3 Specifika produkce průmyslového odpadu v České republice..................................................... 32 4.3.1 Produkce průmyslového odpadu podle vybraných ekonomických činností ......................... 32 4.3.2 Produkce průmyslového odpadu ve zpracovatelském průmyslu ......................................... 33 4.4 Zahraniční dovoz a vývoz odpadu ................................................................................................ 35

5. ZPRACOVÁNÍ A VYUŽITÍ ODPADU V ČESKÉ REPUBLICE ................................ 37 5.1 Materiálové využití....................................................................................................................... 39 5.2 Energetické využití ....................................................................................................................... 41 5.3 Skládkování .................................................................................................................................. 41 5.4 Odstraňování ................................................................................................................................ 43

8

6. PRODUKCE ODPADU PODLE KRAJŮ ČESKÉ REPUBLIKY................................. 44 6.1 Celková produkce odpadu podle krajů České republiky .............................................................. 44 6.2 Produkce komunálního odpadu podle krajů České republiky ..................................................... 45 6.3 Produkce průmyslového odpadu podle krajů České republiky.................................................... 46 6.4 Specifika produkce a nakládání s odpadem v Jihomoravském kraji ............................................ 49 6.5 Vybrané ukazatele produkce odpadu v krajích České republiky ................................................. 52

7. VNÍMÁNÍ ODPADU V PROSTORU ............................................................................... 56 7.1 Odpad jako nebezpečí .................................................................................................................. 57 7.2 Odpad jako zdroj .......................................................................................................................... 58 7.3 Odpad jako komodita ................................................................................................................... 59 7.4 Odpad jako věc k organizaci ......................................................................................................... 59 7.5 Odpad jako archiv ........................................................................................................................ 60 7.6 Odpad jako svinstvo ..................................................................................................................... 60 7.7 Odpad jako věc bez svého místa .................................................................................................. 60

8. MOŽNOSTI VÝZKUMU V RÁMCI GEOGRAFIE ODPADU .................................... 62 8.1 Prostorové aspekty odpadu v prostředí GIS ................................................................................ 62 8.2 Vliv odpadu na regionální rozvoj.................................................................................................. 64 8.3 Regionalizace odpadového hospodářství .................................................................................... 65 8.4 Mobilita odpadu ........................................................................................................................... 66 8.5 Využití odpadu jako cesta k trvale udržitelnému rozvoji ............................................................. 68

9. ZÁVĚR ................................................................................................................................ 70 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................... 73 SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................................ 77 SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................................. 78

9

1 ÚVOD Odpad je dnes jeden z nejrozšířenějších problémů naší společnosti a důležitým tématem ve vyspělých zemích světa. Nebylo tomu však vždy, před obdobím industrializace lidstvo prakticky nevyprodukovalo nic, s čím by si sama příroda neporadila. Po nástupu industrializace nastal rozmach ve výrobě, těžbě a spotřebě, což se projevilo významným nárůstem množství odpadů a jejich skládek. Postupným vývojem světového průmyslu a tržního hospodářství se dnes společnost dostala do bodu, kdy se řešení produkce a zpracování odpadu stalo velice důležitým tématem pro budoucí fungování vyspělé společnosti. Z důvodu narůstajícího množství odpadů a jejich náročnějšímu zpracování se toto téma promítá také do stále více technických i společenskovědních oborů. Přestože se však jedná o téma s významným prostorovým kontextem, tak česká ani světová geografie se bohužel tímto tématem příliš nezabývá. Proto v anglosaské geografické literatuře nenalezneme mnoho článků, které by se relevantně a dostatečně metodicky zabývaly geografickým pohledem na problematiku odpadu. V kontextu české geografii je toto téma dokonce zcela opomíjeno. Obsahem této diplomové práce je zaprvé popsání základních pojmů z oblasti odpadového hospodářství s důrazem na jejich geografický (prostorový) kontext včetně základního legislativního rámce v oblasti produkce a zpracování odpadu. Hlavní důraz je kladen na produkci a nakládání s odpadem v České republice, přičemž bude využíváno základního rozdělení na průmyslový a komunální odpad. Diplomová práce se věnuje také rešerši výzkumu v oblasti geografie odpadu, přičemž pozornost je věnována především zahraničnímu výzkumu. Celá kapitola je pak věnována možnostem geografického výzkumu v oblasti odpadu a odpadového hospodářství, protože geografické koncepty a nástroje mohou být efektivně využity při nejrůznějším zkoumání jednotlivých aspektů odpadu či odpadového hospodářství jako celku. Identifikace možností geografického výzkumu vychází jednak z empirické části práce, tak také z části věnované konceptům vnímání odpadu v prostoru. Empirická část je zaměřena na analýzu dostupných statistických dat na území České republiky, které mohou sloužit k prostorové analýze odpadu, a to v různých měřítkových úrovních. Pozornost je věnována také vybraným ekonomickým aspektům produkce odpadu a jejich regionálním rozdílům.

10

1.1 Cíl práce a metodika Hlavním cílem této diplomové práce je uvedení problematiky odpadového hospodářství do geografického kontextu, včetně definování možných témat geografického výzkumu v oblasti odpadu. Celá práce by měla poukázat na možnost etablování výzkumného směru v české geografii, který můžeme nazývat geografie odpadu. K naplnění hlavního cíle projektu jsou využity poznatky ze zdrojů, které svým charakterem nemusí být vždy geografické, protože v rámci geografie není dostupné dostatečné množství potřebných dat. Data využitá v této práci jsou však vztažena do geografického kontextu. Jednotlivé zdroje dat jsou využity především komplementárně, práce se tím snaží o syntézu jednotlivých dat. Teoretické podklady jsou čerpány ve dvou směrech. Jednak práce čerpá poznatky, které můžeme považovat spíše za technické. Jedná se například o definice, vymezení či klasifikace odpadu a odpadového hospodářství. Tyto podklady jsou čerpány především z českých zdrojů, protože sběr statistických dat týkající se odpadu probíhá v souladu s použitou českou literaturou. Druhý směr čerpání teoretických podkladů můžeme považovat za sociálně geografický. Jedná se například o koncepty vnímání odpadu či prostorové interakce odpadu. Tyto podklady jsou naopak čerpány především ze zahraničních zdrojů, protože v české geografické literatuře se neobjevují. Práce využívá také empirických respektive statistických dat. Tato data se výhradně zaměřují na odpady a odpadové hospodářství v České republice. Celá práce klade důraz na geografický kontext a svým charakterem se snaží o inovativní geografický pohled na problematiku odpadového hospodářství v České republice.

11

2 ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ 2.1 Základní pojmy Problematika odpadu potažmo odpadového hospodářství má poměrně specifickou terminologii, kterou je potřeba vysvětlit, protože s vybranými pojmy se bude pracovat v celé diplomové práci. Je tedy nezbytné pracovat s vybranými pojmy ve správném kontextu, který je zachován v celé práci. Popis jednotlivých pojmů často vychází z jejich současného legislativního uchopení. Hlavním zdrojem jsou rozličné odborné publikace zabývající se problematikou odpadu a odpadového hospodářství. Mezi dva naprosto stěžejní pojmy můžeme zařadit odpad a odpadové hospodářství, proto je tato kapitola věnována těmto pojmům. V celé práci se však objevuje vícero specifických pojmů spojených s problematikou odpadu. Tyto další pojmy jsou v případě potřeby blíže definovány v kapitolách, ve kterých se objevují. Pro potřeby práce je zvolená metoda postupného definování si pojmů napříč kapitolami nejvhodnější. 2.1.1 Odpad Definic odpadu je celá řada a jeho vymezení nemá jasné hranice. Co jedni už považují za odpad, to druzí ještě za odpad považovat nemusí. Využijeme definici, která možná není nejpřesnější, ale je definována pomocí zákona č. 185/2001 sb. Zákona o odpadech, tudíž má pevné legislativní uchopení. Tento zákon má v sobě zapracované předpisy Evropské unie, takže definici odpadu danou tímto zákonem můžeme považovat za nejen českou, ale také evropskou. Definice říká, že: „Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Ke zbavování se odpadu dochází vždy, kdy osoba předá movitou věc, k využití nebo k odstranění ve smyslu tohoto zákona nebo předá-li ji osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů podle tohoto zákona bez ohledu na to, zda se jedná o bezúplatný nebo úplatný převod. Ke zbavování se odpadu dochází i tehdy, odstraní-li movitou věc osoba sama. Přičemž osoba má povinnost zbavit se movité věci, jestliže ji nepoužívá k původnímu účelu a věc ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu“ (Zákon č. 185/2001, §3). Zákon je samozřejmě obsáhlejší a popisuje vymezení odpadu včetně způsobu jeho odstranění. Nicméně pro potřeby diplomové práce je důležitý poznatek, že odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se ji zbavit, přičemž tato věc může vzniknout v procesu výroby jako vedlejší 12

produkt, pro který nemá osoba žádné využití, a proto má v úmyslu se ho zbavit. Také se může jednat o věci, které nelze použít z důvodu jejich vadnosti. Odpad můžeme základně dělit na komunální odpad a průmyslový odpad, více se rozdělením odpadu budou zabývat následující části práce. Pro geografii je zásadní poznatek, že odpad je movitá věc. Odpad se tedy může pohybovat a zpravidla tak činí (ve smyslu, že je s ním pohybováno). Díky své mobilitě odpad jako takový významně prohlubuje svůj prostorový význam. 2.1.2 Odpadové hospodářství Odpadové hospodářství můžeme považovat za sled činností, které se snaží o předcházení vzniku odpadů, nakládání s odpadem a také o jeho nezávadné uskladnění. Hlavním cílem odpadového hospodářství by mělo být přecházení vzniku odpadů nebo alespoň omezení jeho vzniku. Avšak vznikne-li už odpad, tak by mělo být snahou odpadového hospodářství upřednostnit jeho využití před jeho zneškodněním či uskladněním (Filip, 2002). Odpadové hospodářství se tak snaží uzavřít koloběh, který započal vznikem odpadu a přeměňovat odpad ve využitelnou surovinu (Kuraš, 1993). Odpadové hospodářství je relativně mladé technologické odvětví, potažmo oblastí národního hospodářství, které je úzce spojeno s výrobním i spotřebním koloběhem produktu (produktu ve smyslu hmotné věci). V oblasti odpadového hospodářství působí řada subjektů z veřejného i soukromého sektoru. Pro spoustu subjektů působících v odpadovém hospodářství však není hlavním cílem předcházet vzniku odpadů. Někdy je tomu právě naopak. Důvodem je finanční profit, protože zvýšená produkce odpadu může za určitých podmínek znamenat vyšší zisk pro některé subjekty (Fildán, 2009). Odvětví se však neustále vyvíjí a dnes již je plnohodnotnou součástí současného hospodářství, což se projevuje také v neustále rostoucím výzkumu a vývoji v oblasti odpadů a jejich zpracování. Můžeme vyhodnotit, že odpadové hospodářství zahrnuje tvorbu, zpracování a likvidaci odpadu. Jelikož může odpad pocházet z jakýchkoliv materiálů a z jakékoliv činnosti, tak odpadové hospodářství považujeme za velice rozmanitý obor či odvětví (Lemann, 2008). Na odpadovém hospodářství je zajímavé, že ho můžeme řešit z mnoha prostorových měřítek. Od úrovně lokální (obec), přes úroveň regionální (krajský plán odpadového 13

hospodářství), dále přes úroveň státní (státní plán odpadového hospodářství) až po úroveň globální (celosvětový problém vysoké produkce odpadu).

Obr. 1, Schéma fungování odpadového hospodářství (podle: Groda, 1997)

2.2 Původ odpadu a jeho vznik Všechny druhy odpadů vznikají v důsledku fungování společnosti. Jedná se o výrobní činnosti společnosti (průmysl, zemědělství, stavebnictví a další) a také o nevýrobní činnosti společnosti (služby, obchod, domácnost, mobilita a další). V ideálním případě odpad jako takový neexistuje, jedná se pouze o vedlejší produkty činností, které vykonáváme (Groda, 1995). Avšak dle definice odpadu uvedené v předchozí části práce víme, že pokud daná osoba (subjekt) neumí tento vedlejší produkt zpracovat (využít) a má v úmyslu se ho zbavit, tak vzniká odpad. Odpad respektive nevyužitelné vedlejší produkty činnosti mohou vznikat

14

různým způsobem. Nejzákladnější rozdělení odpadu dle jeho vzniku je na komunální odpad a na průmyslový odpad. 2.2.1 Komunální odpad Komunálním odpadem je veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob, a který je uveden jako komunální odpad v prováděcím právním předpisu (je tedy zařazen do skupiny č. 20 vyhlášky č. 381/2001 Sb., katalog odpadů) s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání (Zákon č. 185/2001, §4). Z hlediska evidence odpadů je však komunální odpad chápán v rozšířené podobě jako „Odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů, včetně složek odděleného sběru“ (Vyhláška MŽP1 č. 381/2001 Sb.). V celkovém kontextu nejsou komunální odpady považovány za příliš nebezpečné (zdraví závadné). Avšak existuje předpoklad, že v budoucnu se bude komunální odpad stávat stále více a více nebezpečným. Tento trend má být způsoben odpadem z pokročilejších technologií, které si budou domácnosti pořizovat, přičemž tyto technologie bude obsahovat větší množství nebezpečného odpadu, respektive odpadu obtížněji zpracovatelného (Fiedor, 2012). 2.2.2 Průmyslový odpad Pojem průmyslový odpad není přesně definován v zákonu o odpadech, nicméně můžeme jeho definici pro potřeby této práce vymezit pomocí induktivní metody, to znamená z definice pojmu jednoho, určit pojem jiný. Výchozím předpokladem je, že průmyslový odpad je tvořen ekonomickými subjekty, tedy fyzickými a právnickými osobami oprávněnými k podnikání. Definice odpadu podobného tomu komunálnímu, který produkují ekonomické subjekty, nám tento výchozí předpoklad potvrzuje, protože je v zákoně o odpadech definován jako „veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání, a který je uveden jako komunální odpad v Katalogu odpadů“ (Zákon č. 185/2001, §4). Jednoduchou dedukcí se tedy dostáváme k definicím průmyslového odpadu pro potřeby této práce. Definice zní takto: „průmyslový odpad je veškerý odpad, který vzniká při 11

Ministerstvo životního prostředí

15

činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání, a zároveň se jedná o odpad, který není uveden jako komunální odpad v Katalogu odpadů“. Je vhodné lépe přiblížit katalog odpadů. Původce odpadu je povinen pro účely nakládání s odpadem odpad zařadit podle Katalogu odpadů, který Ministerstvo životního prostředí (dále jen "ministerstvo") vydá prováděcím právním předpisem. Základní rozdělení odpadu dle Katalogu odpadů (Příloha č. 1 vyhlášky MŽP 381/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb.): 1) Odpady z geologického průzkumu, těžby, úpravy a dalšího zpracování nerostů a kamene 2) Odpady z prvovýroby v zemědělství, zahradnictví, myslivosti, rybářství a z výroby a zpracování potravin 3) Odpady ze zpracování dřeva a výroby desek, nábytku, celulózy, papíru a lepenky 4) Odpady z kožedělného, kožešnického a textilního průmyslu 5) Odpady ze zpracování ropy, čištění zemního plynu a z pyrolytického zpracování uhlí 6) Odpady z anorganických chemických procesů 7) Odpady z organických chemických procesů 8) Odpady z výroby, zpracování, distribuce a používání nátěrových hmot (barev, laků a smaltů), lepidel, těsnicích materiálů a tiskařských barev 9) Odpady z fotografického průmyslu 10) Odpady z tepelných procesů 11) Odpady z chemických povrchových úprav, z povrchových úprav kovů a jiných materiálů a z hydrometalurgie neželezných kovů 12) Odpady z tváření a z fyzikální a mechanické úpravy povrchu kovů a plastů 13) Odpady olejů a odpady kapalných paliv (kromě jedlých olejů a odpadů uvedených ve skupinách 05 a 12) 14) Odpady organických rozpouštědel, chladiv a hnacích médií (kromě odpadů uvedených ve skupinách 07 a 08) 15) Odpadní obaly, absorpční činidla, čisticí tkaniny, filtrační materiály a ochranné oděvy jinak neurčené 16) Odpady v tomto katalogu jinak neurčené 17) Stavební a demoliční odpady (včetně vytěžené zeminy z kontaminovaných míst) 16

18) Odpady ze zdravotní nebo veterinární péče a /nebo z výzkumu s nimi souvisejícího (s výjimkou kuchyňských odpadů a odpadů ze stravovacích zařízení, které bezprostředně nesouvisejí se zdravotní péčí) 19) Odpady ze zařízení na zpracování (využívání a odstraňování) odpadu, z čistíren odpadních vod pro čištění těchto vod mimo místo jejich vzniku a z výroby vody pro spotřebu lidí a vody pro průmyslové účely 20) Komunální odpady (odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů) včetně složek z odděleného sběru Z tohoto rozdělení můžeme vidět, že průmyslový odpad můžeme zařadit do každé z prvních devatenácti kategorií. Průmyslový odpad můžeme dále dělit dle nejrůznějších kategorií. Příkladem může být rozdělení dle nebezpečnosti pro člověka, dle skupenství, dle negativního dopadu na životní prostředí, dle odvětví ve kterém odpad vzniká, dle chemické struktury a mnoho dalších rozdělení. Průmyslový odpad je také svým charakterem mnohem nebezpečnější než odpad komunální. Proto se s některými druhy průmyslového odpadu musí zacházet speciálním způsobem (Fiedor, 2012).

2.3 Prevence vzniku odpadu Prevence vzniku odpadu je důležitým tématem současného odpadového hospodářství, protože z globálního hlediska jsme svědky rychle rostoucího množství nejrůznějšího odpadu, který není efektivně zpracováván. Prevence vzniku odpadu je z dlouhodobého hlediska zásadní strategií pro trvalou udržitelnost životního prostředí naší planety. Neustále se zvyšující se globální produkce odpadu je problémem, který může prevence vzniku odpadu pomáhat řešit. Tato strategie je také mnohem efektivnější a méně nákladnější než samotné řešení zpracování již vzniklého odpadu. Dnešní společnost má však často tendence k plýtvání a přebytečné výrobě (Jeníček a Foltýn, 2010). Předcházením vzniku odpadů se zabývá i zákon o odpadech. Zákon praví, že „Každý má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti; odpady, jejichž vzniku nelze zabránit, musí být využity, případně odstraněny způsobem, který neohrožuje lidské zdraví a 17

životní prostředí a který je v souladu s tímto zákonem a se zvláštními právními předpisy. Právnická osoba a fyzická osoba oprávněná k podnikání, která vyrábí výrobky, je povinna tyto výrobky vyrábět tak, aby omezila vznik nevyužitelných odpadů z těchto výrobků, zejména pak nebezpečných odpadů“ (Zákon č. 185/2001, §10). Významným krokem prevence vzniku odpadů je také výroba zaměřená na prodlužování životnosti výrobků. Průmyslové podniky mohou využít dobrovolného nástroje, kterým je EMS neboli systém environmentálního řízení. Cílem této koncepce je zahrnutí požadavků na ochranu životního prostředí do celkové strategie organizace a jejích každodenních činností (MŽP, 2014a). Motivací mohou být také ekonomické nástroje podněcované státem.

2.4 Nakládání s odpadem V případě, že odpad vznikne (nejde tedy relevantně zabránit jeho vzniku), je nutné s ním nakládat v souladu se současnou legislativní úpravou. Zákon o odpadech zahrnuje také nakládání s odpadem. Tím je dle zákona myšleno jeho shromažďování, soustřeďovaní, sběr, výkup, třídění, přeprava, skladování, úprava, nové využívání a odstraňování. Cyklus nakládání s odpadem začíná jeho shromažďováním, které je v zákoně definováno jako „krátkodobé soustřeďování odpadů do shromažďovacích prostředků v místě jejich vzniku před dalším nakládáním s odpady.“ (Zákon č. 185/2001, §12). Po shromáždění je možné odpad dále využít různými způsoby. Do této kategorie řadíme jeho prodej, nové využití či přeměnu. V případě nemožnosti jeho dalšího využití přichází na řadu jeho odstranění.

2.5 Legislativa v oblasti odpadového hospodářství Významným milníkem pro legislativu v oblasti odpadového hospodářství byl vstup České republiky do Evropské unie (EU) v roce 2004, protože bylo potřeba sjednotit českou legislativu s legislativou Evropské unie. Již před vstupem České republiky do Evropské unie se sice česká legislativa inspirovala přístupem EU a také byla tato legislativa v mnoha částech velice podobná, nicméně až vstupem se tato legislativa naplno sjednotila v bodech, kde to je možné. Zákon o odpadech tak prošel několika novelami a postoj státu k požadavkům na zlepšení životního prostředí se částečně změnil. V současnosti je základním právním předpisem evropského odpadového hospodářství Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008. Tato 18

směrnice vytváří právní rámec pro zpracování odpadů v rámci EU. Jejím cílem je chránit životní prostředí a lidské zdraví předcházením škodlivým účinkům vzniku odpadů a nakládání s nimi (Pires, 2011). S cílem zlepšit ochranu životního prostředí musí členské státy přijmout opatření pro zpracování svých odpadů v souladu s následující hierarchií, která se použije jako pořadí priorit: 

předcházení vzniku



příprava k opětovnému použití;



recyklace



jiné využití, zejména energetické použití;



odstranění. Členské státy mohou přijmout legislativní opatření na posílení této hierarchie

zpracování odpadů. Musí však zajistit, aby nakládání s odpady neohrožovalo lidské zdraví a nepoškozovalo životní prostředí. Směrnice také hovoří o tom, že každý původce nebo držitel odpadu musí provádět zpracování odpadu sám nebo ho nechá zpracovat prostřednictvím nějakého obchodníka, zařízení nebo podniku. V případě potřeby mohou členské státy spolupracovat na vybudování sítě zařízení na odstraňování odpadu. Tato síť musí umožňovat nezávislost Evropské unie v oblasti nakládání s odpady (EU, 2014). 2.5.1 Legislativa České republiky Základní právní předpisy pro Českou republiku samozřejmě vychází z výše uvedené směrnice EU. Pro potřeby této práce je níže popsán nejdůležitější právní předpis České republiky v oblasti odpadového hospodářství, který je relevantní k tématu práce. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon představuje základní vnitrostátní legislativní rámec odpadového hospodářství. V zákoně jsou definovány pojmy, které jsou nezbytné pro vymezení legislativního rámce odpadového hospodářství. Zákon stanovuje pravidla pro vznik odpadu a pro nakládání s ním. Zákon vychází z koncepce prvotní snahy o předejití vzniku odpadu. Nelze-li však předejít vzniku odpadu musí být omezováno jeho množství, zejména jedná-li se o nebezpečný odpad. Zákon dále uvádí, že vyprodukované odpady by měly být v první řadě 19

využity k původnímu účelu, není-li to možné, jejich další využití musí dodržovat pravidla ochrany životního prostředí a lidského zdraví. V zákoně jsou také upraveny práva a povinnosti osob (subjektů) působících v odpadovém hospodářství. Na základě zákona o odpadech jsou zpracovány koncepční dokumenty v oblasti nakládání s odpadem, které identifikují konkrétní cíle a způsoby práce s odpadem. Jedná se o koncepční dokumenty na celonárodní, krajské či obecní úrovni. K zákonu o odpadech byla přijata celá řada prováděcích právních předpisů. Na tento zákon také navazuje zákon č. 157/2009 Sb., Zákon o nakládání s těžebním odpadem (Zákon č. 185/2001).

20

3. REŠERŠE VÝZKUMU V GEOGRAFII ODPADU Stejně jako jsou lidé a místa propojeni toky zboží, tak stejně tak jsou tito lidé a místa propojeni toky odpadu. Proto je stále častěji odpad využíván jako prostředník ke studiu historie, sociálního chování, environmentálních dopadů či fungování ekonomiky. Na odpad jakožto prostředníka výzkumu je pohlíženo z mnoha hledisek a jsou mu přisuzovány odlišné role. Své vlastní koncepty, co odpad vlastně je, jak se pohybuje a koho ovlivňuje, se snaží specifikovat také současní geografové (Moore, 2012). V rámci současného výzkumu odpadu převládají technické a ekonomické přístupy. Nicméně se objevují také práce se sociální, environmentální a územní tématikou. V tomto kontextu, geografie jako věda na rozhraní přírodovědné a socioekonomické oblasti může významným způsobem přispět k zlepšení současného stavu produkce a nakládání s odpadem (Mihai, 2012). V geografickém prostředí se občas objeví práce zabývající se problematikou odpadu z nejrůznějších hledisek. Jedním z prvních geografů, který se systematicky zabýval problematikou odpadu za využití geografického přístupu, je francouzský geograf Jean Gouhier. Problematice odpadu věnoval své doktorské studium a v roce 1990 založil spolu s Albert Tauveron Rudology Institute na University of Maine (Le Mans). Rudology (v česku bychom to mohli nazývat rudologie) je název pro vědní disciplínu, která se zabývá systematickým studiem odpadového hospodářství z hlediska sociálního. Rudology tedy můžeme považovat za sociální vědu. Tuto vědní disciplínu můžeme dnes považovat za poměrně etablovanou. Díky aktivitě Jeana Gouhiera a dalších patří francouzská geografie mezi nejvíce inovativní v rámci směru geografie odpadu. Francouzská geografie se hodně zabývá studiem socio-ekonomických vlivů nakládání s odpadem a jejich důsledky pro územní plánování (Agnoletti a Nerri Serneri, 2014). Moore (2012) uvádí, že teprve v posledních deseti letech se geografický výzkum odpadu významněji etabloval v oblasti společenskovědního výzkumu problematiky odpadu. Významným směrem v rámci geografie odpadu je také studium produkce a nakládání odpadu v rozvojových zemích a jejich vliv na životní prostředí. Jako studované území je velmi často využívána Afrika nebo Jižní Amerika a jejich velká města (městské aglomerace). Geografy, kteří se touto problematikou zabývají, jsou například J. B. Mombo, M. Edou (práce

21

zaměřené na Gabon), N. A. Meunier (práce zaměřené na Burkinu Faso), G. Firdaus (práce zaměřené na Kahíru) či R.Whiston (práce zaměřené na Buenos Aires). Jedno z nejznámějších děl geografie odpadu poslední doby je kniha z roku 2008 „The Geographies of Garbage Governance: Interventions, Interactions and Outcomes“ od A. Davies z University of Dublin2. Ve své knize popisuje, že odpadové hospodářství bylo dříve považováno za lokální téma, nicméně dnes je odpadové hospodářství téma globálním s mnoha socio-ekonomickými prostorovými procesy na všech úrovních veřejné správy. Přičemž tyto procesy nebyly dříve brány do úvahy veřejnou správou. Místní veřejná správa řešila pouze technickou stránku nákladání s odpady. Kniha se příliš nevěnuje směru geografie odpadu, avšak svým obsahem nabízí kritickou úvahu na téma, jakou roli má geografie (geograf) v oblasti řízení nakládaní s odpadem v rozhodování veřejné správy. V knize je využito konkrétních příkladů z Irska a Nového Zélandu (Davies, 2008). Anna Davies navázala na svoji knihu článkem o geografickém výzkumu pohybu odpadu. Ve svém článku zdůrazňuje, že dobrá znalost pohybu odpadu umožňuje provádět kvalitní plánování při nakládání s odpadem (například při výstavbě odpadní infrastruktury). Sledovat toky odpadu je však velice složité, především v případě, kdy překračuje státní hranice (Davies, 2011). Geografie odpadu je v současnosti stále tak úzký směr, že není jednoduché v něm najít další větve, které by tento obor více členili. Patrně nejtransparentnějším rozdělením bude rozdělení na kvantitativní způsob výzkumu a na kvalitativní způsob výzkumu (Seadon, 2006). Kvantitativní přístup se soustředí na prostorovou analýzu infrastruktury odpadového hospodářství a její vliv na životní prostředí či na časoprostorové analýzy pohybu odpad. Kvantitativní přístup často využívá ke své práci geografické informační systémy, satelitní snímky či další moderní prostředky kartografie. Tyto prostorové analýzy se provádí na mezinárodní, národní, regionální či místní úrovní. Davies (2008) uvádí, že geografická analýza významně přispívá k hledání vhodného technického řešení k nakládání s odpadem ve sledované oblasti.

2

University of Dublin je známa také pod jménem Trinity College Dublin

22

Dvojice britských geografů Gary Higgs a Mitch Langford se v rámci svého výzkumu pokusila o spojení geografických informačních systémů, ochrany životního prostředí a odhadu vývoje populace. Předmětem jejich výzkumu byla analýza vývoje počtu obyvatel žijících v těsné blízkosti skládek ve Walesu. Na základě dostupných dat bylo řešeno, jak se v daných vzdálenostech od skládky vyvíjel počet žijících obyvatel. Byly využity vzdálenosti absolutní i relativní. Pomocí zjištěných údajů pak byl predikován další vývoj počtu obyvatel žijících v těsné blízkosti skládek (Higgs a Langford, 2009). Dalším příkladem výzkumu využívající také kvantitativní přístup je výzkum J. Lepawsky a Ch. Mcnabb, což jsou kanadští geografové z Memorial University of Newfoundland. Jejich práce s názvem „Mapping international flows of electronic waste” se zabývala mapováním mezinárodního obchodu s elektronickým odpadem3. Popisují, že ve svém výzkumu narazili především na problém nedostatku relevantních dat a na problém nedostatečné konceptualizace, co to je obchod s odpadem a jak přesně vymezit elektronický odpad. Přičemž během svého výzkumu narazili na závažné zjištění, že existuje významný objem nelegálního obchod s elektronickým odpadem, který má negativní vliv na životní prostředí. Výstupem jejich výzkumu jsou tři zásadní zjištění. Prvním zjištěním je, že mezinárodní obchod je téměř výhradně realizován mezi Evropou, Severní Amerikou a Asií, přičemž vliv Asie narůstá především od roku 2001. Druhým zjištěním je, že existuje statistický vztah popisující roli HDP4 při obchodu s elektronickým odpadem. Při obchodu dvou zemí má velice často exportér vyšší HDP na obyvatele než importér. Posledním zásadním zjištěním je, že pohyb elektronického odpadu není součástí cyklického procesu surovinového využití. To znamená, že pouze méně než polovina koncového elektronického odpadu je znovu využita pro výrobu elektronického materiálu, ostatní elektronický odpad je brán jako koncový produkt, který není dále využit a většinou končí v méně rozvinutých zemích (Lepawsky a Mcnabb, 2010). Výzkumem na podobné téma se zabývala také asijská dvojice Takayoshi Shinkuma a Nguyen Huong. Svůj výzkum představili v odborném článku s názvem „The flow of E-waste material in the Asian region and a reconsideration of international trade policies on E3 4

Pro elektronický odpad existuje označení e-waste HDP je zkratka pro hrubý domácí produkt

23

waste“. Geografické zaměření výzkumu bylo v tomto případě pouze na Asii. Byly sledovány toky elektronického odpadu proudící primárně z Japonska do Číny a dalších zemí Jihovýchodní Asie. Čína se ukázala jako naprosto dominantní příjemce elektronického odpadu z celého regionu. Bohužel však Čína nedisponuje potřebnou infrastrukturou na zpracování elektronického odpadu z hlediska kvality i kapacity. Výstupem článku tak bylo navržení opatření, která by zefektivnila spolupráci při likvidaci (recyklaci) elektronického odpadu v regionu (Shinkuma a Huong, 2009). Kvalitativní přístup se například zabývá analýzou chování měst a dalších orgánů územní samosprávy v oblasti správy odpadového hospodářství v dané oblasti. Výzkumnými tématy v této souvislosti je například politika NIMBY, což je z anglického“ not in my backyard“. Můžeme to přeložit jako „ne na mém dvorku“. Jedná se o postoj lidí, kteří odmítají, aby nějaká obecně prospěšná stavba byla nablízku jejich domova, protože se bojí významného snížení kvality svého života (hluk, zvýšená doprava, zápach, zhoršené životní prostředí). Dále se může jednat o edukační a marketingové nástroje, které využívá město (či jiná územní samospráva) k snížení negativního dopadu odpadu na životní prostředí (prevence, recyklace). Zde můžeme zmínit práci Christiny Knussen (2004) z Glasgow Caledonian University, která společně se svými kolegy studovala vnímání recyklace jako běžnou součást života na území města Glasgow ve Skotsku. V době výzkumu (rok 2004) bylo v městě Glasgow relativně velice málo recyklačních nádob, takže průměrný občan města nebyl nijak výrazně podněcován k recyklaci svého odpadu ve větším množství. Občan města, který chtěl svůj odpad recyklovat, musel aktivně vyhledávat recyklační příležitosti. Dostával se tedy do situací, kdy ho snaha o recyklaci stála více úsilí a času než běžné vyhození odpadu. Výzkum se tedy zabýval, zda je pro občany samozřejmé, věnovat vyhozením odpadu za účelem recyklace více času a úsilí, než při běžném vyhození svého odpadu (Knussen, 2004). Do geografie odpadu můžeme zařadit také práci Sarah Jewitt z University of Nottingham, která se zabývá lidským odpadem ve smyslu lidských exkrementů, protože lidské exkrementy jsou také odpadem. Jewitt (2011) ve své práci uvádí, že na světě existují významné geografické rozdíly v tom, jak jsou pro společnost v daném území nebezpečné lidské exkrementy. Zatímco ve Velké Británii si téměř nikdo nepřipouští, že by lidské exkrementy měly být pro tamější společnost nebezpečné, tak například v Asii, kde až 52% lidí 24

nemá přístup k základním hygienickým zařízením, jsou lidské exkrementy daleko větším rizikem ve smyslu zdravotního stavu obyvatel, ale také ve smyslu negativního dopadu na životní prostředí. Současné lidské exkrementy tak představují prostředek, který by mohl být lépe využit pro zlepšení životního prostředí, například jako zdroj energie. Práce Sarah Jewitt se snaží poskytnout přehled o významu lidského odpadu v různých prostorových, historických a kulturních kontextech (Jewitt, 2011). Vedle výzkumů jednotlivců či menších skupin výzkumných pracovníků existují také zajímavé projekty, do kterých se zapojují geografické ústavy, avšak nejsou hlavním nositelem projektu, pouze do něj přináší svůj geografický výzkum a geografický pohled na problematiku. Jedním z takových projektů je projekt s názvem „Waste of the World“. Na realizaci tohoto projektu se podílí geografický ústav Durhamské univerzity5 pod vedením profesora Michaela A. Cranga. Cílem projektu je analyzovat procesy a postupy, které z běžných produktů vytváří odpad, přičemž geografický ústav Durhamské univerzity se zabýval pohyby materiálů, které způsobují, že se z něj stane odpad (Durham University, 2014). Dalším příkladem je projekt s názvem „Wealth from Waste“. Na realizaci tohoto projektu se podílí geografové z Monash University v Austrálii. Cílem projektu je zmapovat a vyhodnotit potenciální zdroje kovových recyklovatelných odpadů v australských městech, přičemž součástí projektu je navržení vhodného logistického a ekonomického řešení sběru tohoto odpadu. Celý projekt byl realizován s důrazem na nalezení řešení, které je šetrné k životnímu prostředí (Monash University, 2014). Geografický ústav University of Exeter pro své studenty bakalářského studia organizuje semestrální kurz (předmět) s názvem „Waste and Society“, který můžeme do češtiny přeložit jako „Odpad a společnost“. Cílem kurzu je zkoumat společenský význam odpadu pomocí prostorových souvislostí. Cíle kurzu má být dosaženo pomocí zkoumání, jak vzniká odpad, jak je s ním manipulováno, jak se pohybuje v globálních rozměrech, jaký má vliv odpad na charakter místa či jak jsou zničená místa rekultivována. Kurz vychází ze současných geografických teoretických konceptů místa, prostoru, krajinné ekologie a dalších. 5

Durhamská univerzita je třetí nejstarší univerzita v Anglii a pravidelně se umisťuje v první stovce nejlepších univerzit světa.

25

Jako doporučenou literaturu kurz uvádí například práce A. Davies, které jsou již v této kapitole zmíněny (University of Exeter, 2014). V české geografii bohužel nenalezneme žádnou souvislou vědeckou práci v oblasti geografie odpadu. Občas se vyskytne nějaká bakalářská či diplomová práce na téma odpadu, přičemž část práce se věnuje i jeho prostorovým aspektům. Nejedná se však o práce, jejichž cílem je se věnovat prostorovým aspektům odpadu. V českém prostředí, konkrétně v antropologii, však můžeme nalézt projekt zajímající se o vztah mezi lidmi a odpadem s přesahem do sociální geografie. Projekt se nazývá Plzeňský garbologický projekt a je realizován týmem sociálních vědců (antropologů a archeologů) pod vedením Daniela Sosny. Projekt se zaměřuje na studium soudobé společnosti prostřednictvím odpadu, přičemž je kladen důraz na otázky týkající se plýtvání a s ním související hloubkou plánování, preferenci značek a prostorovým aspektům konzumace. Realizační tým projektu se věnuje analýze dat pomocí různých přístupů včetně detailní kvantitativní i kvalitativní analýzy odpadu, etnografie, dotazníkového šetření i prostorové analýzy pro triangulaci získaných poznatků. Pro prostorovou analýzu jsou využity také geografické informační systémy (Plzeňský garbologický projekt, 2014). Dosavadní získané poznatky z projektu jsou reflektovány ve dvou odborných článcích, které Daniel Sosna se svým týmem napsal. První článek s názvem „Jednorázová společnost? Sledování konzumních vzorců v urbánním prostředí“ se zaměřuje na městské prostředí, přičemž jsou získané poznatky porovnány s konceptem tzv. throwaway society.6 Sledování konzumních vzorců v urbánním prostředí ukázalo, že ve verbální reflexi si lidé uvědomují, nesprávnost vyhazování nespotřebovaných potravin a užitečnost recyklace odpadu, avšak na úrovní praktického jednání hraje značnou roli pohodlnost, nedůslednost, ale i fyzické predispozice, které tyto činnosti ovlivňují. Ve výsledku jsou tak lidé přesvědčeni, že vyhazují méně nespotřebovaných potravin a recyklují více odpadu, než je tomu ve skutečnosti (Brunclíková a Sosna, 2014a). Druhý článek s názvem „Cesta do hlubin kontejneru“ se zaměřuje na venkovské prostředí, kde možnost recyklace odpadu významně ovlivňuje absence recyklačních nádob. Recyklace odpadu se tak

6

Termín throwaway society tedy jednorázová společnost odkazuje k nadměrné spotřebě a tím i ke stále se zvyšující produkci odpadu (Brunclíková, Sosna, 2014a)

26

stává pro občany sledované vesnice i významně ekonomicky nevýhodná (Brunclíková a Sosna, 2014b). V této kapitole jsou popsány vybrané vědecké práce, které je možné zařadit do směru geografie odpadu. Zmíněné vědecké práce jsou relativně nové, což je způsobeno významnou inovativností směru geografie odpadu. Většina ze zmíněných prací je také multidisciplinárního charakteru a jsou to především práce s přesahem do sociální geografie.

27

4. PRODUKCE ODPADU V ČESKÉ REPUBLICE V této části se podíváme na absolutní i relativní hodnoty produkce odpadu v České republice, přičemž bude kladen důraz na rozdělení produkce do dvou kategorií, a to na odpad komunální a na odpad průmyslový. Statistické údaje, které jsou v této kapitole využívány, pochází z Českého statistického úřadu. V České republice neexistuje žádný jiný relevantní zdroj pro podobná data. Český statistický úřad ve svých statistických výstupech o produkci odpadu nepoužívá termín průmyslový odpad, ale používá pojem podnikový odpad. Podnikový odpad je do jisté míry ekvivalentní pojmu průmyslový odpad, tak jak je definován v této práci. Jedinou odlišností je, že podnikový odpad zahrnuje také odpad podobný komunálnímu odpadu, který je zahrnut dle katalogu odpadů do kategorie 20 - Komunální odpady (odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů) včetně složek z odděleného sběru. Pro potřeby této práce jsme tuto kategorii do průmyslového odpadu nezahrnuli, proto bude v rámci analýzy produkce průmyslového odpadu v České republice tato kategorie odečtena od hodnot podnikového odpadu a zároveň přičtena k hodnotám komunálního odpadu, protože svým charakterem spadá do komunálního odpadu. V současnosti jsou dostupná data do konce roku 2013, protože souhrnné statistické údaje o odpadu se zpracovávají jedenkrát za rok. Nicméně v produkci odpadu, jak dále uvidíme, nedochází k zásadním změnám a výrazné volatilitě hodnot, proto není pro potřeby této práce nijak důležité, že zatím neexistují průběžná data za rok 2014.

4.1 Celková produkce odpadu v České republice Nejprve se budeme věnovat celkové produkci odpadu v České republice. Následující tabulky (tab. 1 a tab. 2) znázorňují celkovou produkci v absolutních a relativních hodnotách. Jsou vyhodnoceny údaje za posledních pět dostupných let. Statistiky za posledních pět let prostupují celou prací, protože jsou dostatečným indikátorem pro identifikaci potřebných souvislostí.

28

Tab. 1, Absolutní hodnoty (tuny) produkce odpadu v České republice za období 2009 až 2013 2009

2010

2011

2012

2013

Průměr za období 2009-2013

Průmyslový odpad

19,335,404

19,418,264

18,939,787

18,993,947

19,216,487

19,180,778

Komunální odpad

4,488,031

4,339,298

4,336,598

4,177,402

4,507,660

4,369,798

Komunální odpad z obcí

3,309,667

3,334,240

3,357,877

3,232,643

3,596,779

3,366,241

Komunální odpad z podniků

1,178,364

1,005,058

978,722

944,759

910,881

1,003,557

Celková produkce odpadu

23,823,435

23,757,561

23,276,386

23,171,349

23,724,147

23,550,575

Druh odpadu (v tunách)

Zdroj: Český statistický úřad, 2014a

Tab. 2, Produkce odpadu v České republice za období 2009 až 2013 v % 2009

2010

2011

2012

2013

Průměr za období 2009-2013

Průmyslový odpad

81.16%

81.74%

81.37%

81.97%

81.00%

81.45%

Komunální odpad

18.84%

18.26%

18.63%

18.03%

19.00%

18.55%

Komunální odpad z obcí

13.89%

14.03%

14.43%

13.95%

15.16%

14.29%

Komunální odpad z podniků

4.95%

4.23%

4.20%

4.08%

3.84%

4.26%

Druh odpadu (v %)

Zdroj: Český statistický úřad, 2014a

Výše uvedené tabulky (tab. 1 a tab. 2) nám ukazují dominanci v produkci průmyslové odpadu oproti odpadu komunálnímu. Ve sledovaném období (2009 – 2013) se průmyslový odpad podílí na celkové produkci téměř z 81,5%. Tato relativní hodnota je ve sledovaném období poměrně stálá. Podíváme-li se na produkci odpadu optikou absolutních hodnot, tak můžeme konstatovat, že ve sledovaném období se nejprve velice mírně snižuje celková produkce odpadu, avšak v posledním sledovaném roce se opět velice mírně zvyšuje. Pokud bychom však sledovali změnu mezi rokem 2009 a rokem 2013, tak by byly minimální rozdíly mezi celkovou produkcí odpadu a mohly bychom tak konstatovat, že produkce odpadu v České republice je poměrně stálá. Tento trend můžeme považovat za mírně pozitivní v kontextu čistoty životního prostředí v České republice, protože nedochází k výraznému zvyšování produkce odpadu.

29

Produkce odpadu v České republice 25 000 000 20 000 000

tun

15 000 000 Průmyslový odpad

10 000 000

Komunální odpad

5 000 000 0

Obr. 2, Grafické znázornění produkce odpadu v České republice za období 2009 – 2013 Zdroj: Český statistický úřad, 2014a

Množství průmyslového odpadu je palčivějším problémem současné společnosti, protože můžeme vidět, že na příkladu České republiky je ho až čtyřikrát více než odpadu komunálního. Řešení opětovného využití či efektivního odstranění odpadu je tak s ohledem na negativní dopady na životní prostředí mnohem důležitější u průmyslového odpadu než u odpadu komunálního. V nejvyspělejších státech světa je tento poměr ve prospěch průmyslového odpadu ještě vyšší.

4.2 Specifika produkce komunálního odpadu v České republice Produkci komunálních odpadů můžeme strukturovat z mnoha hledisek. V této kapitole se budeme zabývat produkcí komunálního odpadu rozděleného podle svozu a podle množství oddělených sesbíraných složek. 4.2.1 Produkce komunálního odpadu podle druhu svozu Komunální odpad má velice různorodou a promíchanou strukturu, proto nelze jasně definovat produkci komunálního odpadu podle jednotlivých surovin v celkové produkci komunálního odpadu. Jednotlivé suroviny můžeme sledovat pouze v části komunálního, který se sváží jako odděleně sbírané složky. Komunální odpad se však sváží různými způsoby, následující tabulka (tab. 3) nám ukáže produkci komunálního odpadu podle druhu svozu

30

Tab. 3, Produkce komunálních odpadů v tunách podle druhu svozu za období 2009 až 2013 2009

2010

2011

2012

2013

Průměr za období 2009-2013

Produkce komunálních odpadů celkem

4,488,031

4,339,298

4,336,598

4,177,402

4,507,660

4,369,798

běžný svoz z obcí

2,374,027

2,390,421

2,446,597

2,325,867

2,599,595

2,427,302

běžný svoz z podniků

1,178,364

1,005,058

978,722

944,759

910,881

1,003,557

oddělené sbírané složky

460,302

528,893

483,483

488,088

527,989

497,751

svoz objemného odpadu

402,899

352,339

361,592

356,114

397,161

374,021

odpady z komunálních služeb

72,438

62,587

66,204

62,574

72,034

67,167

Druh odpadu (v tunách)

Zdroj: Český statistický úřad, 2014a

Údaje vyplývající z tabulky produkce komunálních odpadů podle druhu svozu za období 2009 až 2013 nám ukazují, že pouze 12% komunálního odpadu jsou oddělené sbírané složky (papír, sklo, plasty, kov). Tato hodnota je poměrně nízká a navíc u této hodnoty nepozorujeme pravidelný zvyšující se trend. Téměř 79% komunálního odpadu je svezeno pomocí běžných popelnic jako smíšený komunální odpad (je sečten běžný svoz obcí a běžný svoz z podniků). Tento druh odpadu je velice složitě využitelný, což nepřispívá k efektivnímu nakládání s odpadem. Produkce komunálního odpadu také úzce souvisí s kupní silou obyvatel, spotřebitelským chováním a četností výměny spotřebního zboží. 4.2.2 Produkce komunálního odpadu oddělených sesbíraných složek V této části se podíváme na strukturu jednotlivých surovin v rámci komunálního odpadu svezeného jako oddělené sbírané složky. Tyto suroviny tvoří v posledních pěti letech 12% z celkové hodnoty komunálního odpadu. V následující tabulce (tab. 4.) jsou uvedeny hodnoty za poslední tři roky (2011 až 2013), protože hodnoty z dřívějších let nejsou dostupné. Tab. 4, Odděleně sbírané složky komunálního odpadu v České republice podle druhu svozu za období 2011 až 2013 (v tunách) Druh odpadu (v tunách)

2011

2012

2013

2011-2013

%

oddělené sbírané složky

483,483

488,088

527,989

499,853

100%

z toho: papír

178,348

181,672

191,012

183,677

37%

sklo

135,358

136,872

149,280

140,503

28%

plasty

112,615

114,703

128,235

118,518

24%

kovy

57,164

54,841

59,461

57,155

11%

Zdroj: Český statistický úřad, 2014a

Můžeme pozorovat, že nejvyšší zastoupení má papír (37%), poté sklo (28%), plasty (24%) a nakonec kovy (11%). 31

4.3 Specifika produkce průmyslového odpadu v České republice Stejně jako můžeme strukturovat produkci komunálního odpadu z mnoha různých hledisek, tak podobně můžeme strukturovat také produkci průmyslového odpadu v České republice. Kategorie, podle kterých můžeme strukturovat produkci průmyslového odpadu, jsou z pohledu geografa zajímavější, protože se více vztahují k zavedeným geografickým oborům, jako je například geografie průmyslu. 4.3.1 Produkce průmyslového odpadu podle vybraných ekonomických činností Produkci průmyslového odpadu lze strukturovat z mnoha pohledů. Jedním z velice zajímavých a důležitých je struktura podle vybraných ekonomických činností. Ekonomické činnosti jsou rozděleny dle klasifikace ekonomických činností Českého statistického úřadu, tato klasifikace je známá pod zkratkou CZ-NACE. Tato klasifikace je běžně používána ke statistickým účelům a nabízí nejpřesnější rozdělení dle ekonomických činností. Vzhledem k dostupnosti dat jsou údaje vztaženy k období 2011 až 2013. Tab. 5, Produkce průmyslového odpadu v České republice podle CZ-NACE za období 2011 až 2013 (v tunách) Sekce, oddíly CZ-NACE (t)

2011

2012

2013

Abs.

%

Abs.

%

Abs.

%

A Zemědělství, lesnictví a rybářství

213,539

1.08%

196,065

0.99%

179,526

0.90%

B Těžba a dobývání

167,433

0.84%

167,420

0.84%

213,103

1.07%

C Zpracovatelský průmysl

4,780,000

24.11%

4,376,398

22.06%

4,416,842

22.20%

D Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu

1,106,366

5.58%

1,062,880

5.36%

1,007,213

5.06%

E Zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi

3,114,924

15.71%

3,740,092

18.85%

3,713,353

18.66%

F Stavebnictví

8,773,903

44.25%

8,592,895

43.31%

8,694,456

43.70%

G Velkoobchod a maloobchod, opravy a údržba motorových vozidel

1,249,644

6.30%

1,320,943

6.66%

1,290,138

6.48%

H Doprava a skladování

273,414

1.38%

231,961

1.17%

232,363

1.17%

I Ubytování, stravování a pohostinství

38,641

0.19%

41,873

0.21%

42,604

0.21%

Q Zdravotní a sociální péče

108,892

0.55%

108,658

0.55%

107,256

0.54%

Zdroj: Český statistický úřad, 2014a

Můžeme pozorovat, že existuje poměrně výrazná stálost jednotlivých hodnot. Mezi jednotlivými roky nejsou výrazné rozdíly. Dominující ekonomickou činností z hlediska 32

množství vyprodukovaného odpadu je stavebnictví. Množství odpadu ze stavebnictví za jeden rok dokonce dvojnásobně převyšuje množství vyprodukovaného komunálního odpadu za jeden rok. Stavebnictví tak v České republice vytváří nejvíce nežádoucích vedlejších produktů (odpadů). Zároveň se však vysoké množství stavebnického odpadu opětovně využije. Dalším významným producentem odpadu dle CZ-NACE je zpracovatelský průmysl, který má velice široký rozptyl odpadních surovin, což nám blíže specifikuje následující část této kapitoly. Rozmanitost odpadu ze zpracovatelského průmyslu je výrazně vyšší než u odpadu ze stavebnictví. Třetím nejvýznamnějším producentem odpadu dle CZ-NACE jsou činnosti, při kterých vznikají odpadní vody. Tento odpad respektive odpadní vody jsou velice specifickým druhem odpadu, který je „recyklovatelný“ (znovu využitelný) pouze za pomocí čističek odpadních vod. Ostatní ekonomické činnosti dle CZ-NACE již mají relativně nízký podíl na celkové produkci průmyslového odpadu. 4.3.2 Produkce průmyslového odpadu ve zpracovatelském průmyslu Jak již bylo v textu zmíněno, tak se podrobněji podíváme na produkci odpadu ve zpracovatelském průmyslu. Opět budou využity data za poslední tři dostupné roky (2011, 2012, 2013).

Podrobnější

prozkoumání

produkce odpadu podle

činností

v rámci

zpracovatelského průmyslu nám přináší zajímavé informace o zaměření českého průmyslu. Relativní hodnoty produkce odpadu můžeme použít pro analýzu zpracovatelského průmyslu.

33

Tab. 6, Produkce průmyslového odpadu ve zpracovatelském průmyslu v České republice podle CZ-NACE za období 2011 až 2013 (v tunách) Sekce, oddíly CZ-NACE

2011

2012

2013

Abs.

%

Abs.

%

Abs.

%

4,780,000

100.00%

4,376,398

100.00%

4,416,842

100.00%

10 Výroba potravinářských výrobků

187,362

3.92%

185,416

4.24%

176,020

3.99%

11 Výroba nápojů

43,362

0.91%

44,931

1.03%

52,648

1.19%

13 Výroba textilií

60,391

1.26%

30,267

0.69%

37,840

0.86%

16 Zpracování dřeva, výroba dřevěných, korkových, proutěných a slaměných výrobků, kromě nábytku

163,097

3.41%

154,491

3.53%

161,222

3.65%

17 Výroba papíru a výrobků z papíru

256,530

5.37%

240,776

5.50%

246,796

5.59%

18 Tisk a rozmnožování nahraných nosičů

80,436

1.68%

82,787

1.89%

86,730

1.96%

19 Výroba koksu a rafin. ropných produktů

8,848

0.19%

8,967

0.20%

8,560

0.19%

20 Výroba chemických látek a chemických přípravků

141,889

2.97%

116,521

2.66%

105,911

2.40%

21 Výroba základních farmaceutických výrobků a farmaceutických přípravků

38,575

0.81%

34,690

0.79%

30,675

0.69%

22 Výroba pryžových a plastových výrobků

127,920

2.68%

125,643

2.87%

126,790

2.87%

23 Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků

576,692

12.06%

405,866

9.27%

353,371

8.00%

24 Výroba základních kovů, hutní zpracování kovů; slévárenství

1,161,418

24.30%

1,057,939

24.17%

1,058,231

23.96%

25 Výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků, kromě strojů a zařízení

395,247

8.27%

410,909

9.39%

454,024

10.28%

26 Výroba počítačů, elektronických a optických přístrojů a zařízení

55,969

1.17%

45,974

1.05%

47,313

1.07%

27 Výroba elektrických zařízení

119,780

2.51%

132,980

3.04%

131,011

2.97%

28 Výroba strojů a zařízení j. n.

402,400

8.42%

381,309

8.71%

399,159

9.04%

29 Výroba motorových vozidel (kromě motocyklů), přívěsů a návěsů

740,875

15.50%

672,024

15.36%

691,301

15.65%

30 Výroba ostatních dopravních prostředků a zařízení

82,389

1.72%

89,354

2.04%

81,992

1.86%

31 Výroba nábytku

24,825

0.52%

24,782

0.57%

26,600

0.60%

32 Ostatní zpracovatelský průmysl

22,117

0.46%

22,097

0.50%

25,336

0.57%

33 Opravy a instalace strojů a zařízení

79,233

1.66%

96,654

2.21%

104,443

2.36%

C Zpracovatelský průmysl

Zdroj: Český statistický úřad, 2014a

34

Barevně jsou vyznačeny dvě činnosti, které se nejvíce podílí na produkci odpadu ve zpracovatelském průmyslu. Zelenou barvou je vyznačena ekonomická činnost 24 – Výroba základních kovů, hutní zpracování kovů, slévárenství. Při této ekonomické činnosti je vyprodukována až čtvrtina odpadů z celého zpracovatelského průmyslu. Tato činnost je v nejvyšší míře provozována v Moravskoslezském kraji. Produkce těchto odpadů bude rozdělena mezi relativně nízký počet subjektů s vysokou geografickou lokalizací právě v Moravskoslezském kraji. Také druhá ekonomická činnost spadající pod zpracovatelský průmysl, která produkuje nejvíce odpadu, bude mít velice nerovnoměrnou geografickou lokalizaci napříč Českou republikou. Jedná se o ekonomickou činnost 29 - Výroba motorových vozidel (kromě motocyklů), přívěsů a návěsů. Činnost je vyznačena modrou barvou. Vysoké procento odpadu z této činnosti bude situováno do největších automobilových továren v České republice (Nošovice, Mladá Boleslav).

4.4 Zahraniční dovoz a vývoz odpadu Zajímavou statistikou pro sledování odpadu je jeho dovoz a vývoz. Česká republika je samozřejmě zapojena do mezinárodního obchodu s odpadem a značné množství odpadu se tak do České republiky dováží, ale také značné množství odpadu se z České republiky vyváží. Tab. 7, Zahraniční dovoz a vývoz odpadu v České republice za období 2009 až 2013 v tunách Pohyb (t)

2009

2010

2011

2012

2013

2009-2013 (t)

Dovoz celkem

350,457

441,726

441,700

782,887

1,021,485

607,651

Vývoz celkem

1,539,549

2,053,595

2,303,712

2,752,429

2,829,428

2,295,742

Saldo vývozu 1,189,092 1,611,869 Zdroj: Český statistický úřad, 2014a

1,862,012

1,969,543

1,807,943

1,688,091

V tabulce je sledován zahraniční dovoz a vývoz celkové produkce odpadu. Tento odpad tedy není rozlišen na odpad komunální a na odpad průmyslový. V České republice neexistuje statistika, která by evidovala dovoz a vývoz dle rozdělení na průmyslový a komunální odpad. Můžeme konstatovat zajímavé zjištění, že z České republiky se vyveze více odpadu, než se do republiky přiveze. Konkrétně se vyváží přibližně 9% produkce odpadu, přičemž dovoz odpadu je ve výši přibližně 2% objemu celkové produkce odpadu v České republice. Přibližně 7% objemu z celkové produkce odpadu v České republice je vyvezeno do zahraničí a tento objem odpadu se zde nezpracovává. Tato informace může implikovat tezi, že Česká republika nemá dostatečné technologie na zpracování odpadu, a proto se z ní odpad 35

vyváží. Na druhou stranu se takto Česká republika může zbavovat nežádoucího odpadu, který by na jejím území negativně ovlivňoval čistotu životního prostředí. V roce 2013 bylo do České republiky dovezeno 1 milion tun odpadu, naprostá většina odpadu (97 %) pocházela z členských zemí EU. Oproti roku 2012 došlo k nárůstu o 30 %, který byl způsoben zejména zvýšeným dovozem železa a oceli pocházející ze stavebnictví. K dalším významným dovozním artiklům patřily odpady z úpravy odpadů, jedná se zejména o upravené odpady vhodné ke spalování (palivo vyrobené z odpadu), dále odpadní papír, lepenka, plasty a sklo (Český statistický úřad, 2014a). V roce 2013 bylo z České republiky vyvezeno 2,8 milionu tun odpadu a téměř veškerý export (2,7 milionu tun) směřoval do některé ze zemí EU (97 %). Ve srovnání s rokem 2012 vývoz odpadu vzrostl o 3 %. Největší podíl vyvezeného odpadu tvořily železné kovy a ocel pocházející ze stavební činnosti, obalový odpadní papír a lepenka, dále odpady vzniklé úpravou odpadů, železné piliny pocházející z obráběcích činností a také kovy pocházející z autovraků (Český statistický úřad, 2014a). Takto vysoká procenta mezinárodního pohybu odpadu ve vztahu s Českou republikou nám potvrzují, že řešení problematiky odpadu není pouze lokálním problémem (v našem případě v měřítku národním), ale naopak značně globálním (v našem případě myšleno mezinárodním). Proto je velice důležité k této problematice přistupovat jednotně napříč suverénními státy, což si dnes představitelé těchto států uvědomují, alespoň v rámci evropského regionu (Evropské unie). Tuto skutečnost nám potvrzuje společný postup při integraci legislativy v rámci odpadového hospodářství v Evropské unii.

36

5. ZPRACOVÁNÍ A VYUŽITÍ ODPADU V ČESKÉ REPUBLICE Na způsoby zpracování a využívání odpadu je dnes kladen velký důraz. Primární snahou je předcházet vzniku odpadu. Produkty, u kterých to je možné, by měly být nejprve opraveny a vráceny zpět na trh dříve, než se z nich stane odpad. To prodlužuje životnost produktů a výrazně to snižuje produkci odpadu. Nicméně tento postup neuplatňují ani zdaleka všichni výrobci. Naopak spoustu výrobců založila své podnikání na tom, že jejich výrobek má velice krátkou životnost a nelze ho uvést zpět na trh, proto si musí zákazník zakoupit produkt nový. Zároveň existuje současný trend, který pobízí spotřebitele nakupovat neustále nové produkty, protože chtějí disponovat nejnovějšími technologiemi. Proto výrobky, které ještě fungují, nahrazují novými, přičemž původní fungující výrobky označí jako odpad, a tak s ním dále zacházejí (Guthová, 2002). Také proto dnešní společnost produkuje velice významné množství odpadu, které se musí dále zpracovat, v ideálním případě využít, v horším případě odstranit. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech nám rozděluje využívání odpadu do dvou základních kategorií, jedná se o materiálové využití a energetické využití. V případě, že příslušný odpad nelze využít, tak může být s ohledem na životní prostředí zničen. Pokud není odpad dále využit, ani s ohledem na životní prostředí zničen, tak dochází k jeho skládkování, což je nejméně efektivní způsob pro nakládání s odpadem. Těmto základním čtyřem metodám nakládání s odpadem se bude věnovat následující část. Nejprve se však podíváme na celková čísla, která vyjadřují, jakým způsobem se nakládalo s odpadem v posledních třech letech podle výše uvedených metod. Tab. 8, Způsoby nakládání s odpadem v České republice za období 2011 až 2013 včetně nezpracovaného odpadu Způsob nakládání (v tunách)

2011

2012

2013

Abs.

%

Abs.

%

Abs.

%

Materiálové využití

11,553,528

58.55%

11,327,142

60.22%

10,476,465

60.03%

Energetické využití

1,484,558

7.52%

1,509,048

8.02%

1,589,552

9.11%

Skládkování

5,992,890

30.37%

4,726,730

25.13%

4,602,074

26.37%

Odstraňování

700,690

3.55%

1,245,573

6.62%

784,026

4.49%

3,396,319

14.68%

3,766,572

17.06%

3,641,340

17.26%

Ostatní (nezpracovaný odpad)

Zdroj: Český statistický úřad, 2014a

37

Tabulka 8. nám nabízí velice zajímavé údaje o hodnotách a poměrech využití definovaných způsobů nakládání. Za ostatní (nezpracovaný odpad) se považuje takový odpad, který je již vyprodukován (a také evidován), avšak ještě není zpracován, tudíž nelze zařadit do žádné ze čtyř kategorií způsobů nakládání, se kterými pracujeme. Položka „ostatní“ nám zkresluje porovnání poměrů využití u jednotlivých způsobů nakládání. Proto bude v následující tabulce (tab. 9) tato statistika očištěna o ostatní (nezpracovaný odpad), tak že jeho hodnoty budou v daných poměrech přičteny k jednotlivým způsobům nakládání. Hodnoty přičítáme, protože chceme získat věrohodnou statistiku nejen relativních hodnot, ale také hodnot absolutních, protože ty také vypovídají o zajímavých skutečnostech. Na základě původních dat z Českého statistického úřadu tak získáme poměrný přesný přehled o způsobech nakládání s odpadem v České republice. Tab. 9, Způsoby nakládání s odpadem v České republice za období 2011 až 2013 bez nezpracovaného odpadu Způsob nákladní (v tunách)

2011

2012

2013

Abs.

%

Abs.

%

Abs.

%

Materiálové využití

13,542,183

58.55%

13,656,817

61.85%

12,662,353

60.03%

Energetické využití

1,739,224

7.52%

1,770,821

8.02%

1,921,614

9.11%

Skládkování

7,024,418

30.37%

5,698,886

25.81%

5,562,285

26.37%

Odstraňování

823,356

3.56%

1,461,700

6.62%

947,096

4.49%

Zdroj: Český statistický úřad, 2014a

K údajům v tabulce 9. je nutno podotknout, že se nejedná o vyčíslení způsobů nakládání s odpadem, které byl ten daný rok v České republice vyprodukován. Do statistik se významně promítá, že produkce odpadu a evidence způsobu nakládání s ním se sleduje v odlišný čas a také to, že vyprodukovaný pohyb má svůj pohyb (z předchozí kapitoly víme, že se jedná především o zahraniční dovoz a vývoz odpadu). Proto je nutné sledovat problematiku produkce a zpracování odpadu v širším prostorovém kontextu. Nejvyužívanější metodou pro zpracování odpadu je jeho materiálové využití. Můžeme konstatovat, že 60% odpadu zpracovaného v daném roce připadne na materiálové využití. Blíže bude toto materiálové využití specifikováno dále. Pro nezasvěcené se může jednat o překvapivě vysokou hodnotu, naopak nepříjemným překvapením může být zjištění, že pouze 9% zpracovaného odpadu za daný rok je zpracováno k energetickému využití. Přibližně 26% zastoupení má skládkování odpadu, nicméně tato hodnota by se měla do budoucna postupně 38

snižovat, naopak odstranění odpadu by mělo zažívat v následujících letech mírný růst. Více informací o trendech ve zpracování a využití odpadu je v následujících podkapitolách.

5.1 Materiálové využití Některé druhy odpadu v sobě skrývají velký potenciál, proto je velká škoda takový odpad skládkovat či se ho jinak zbavovat. Materiálové využití odpadů je nejen nejekologičtějším způsobem nakládání s odpady, ale i jedním z trendů ve vývoji moderního odpadového hospodářství. Materiálovým využitím odpadů je náhrada prvotních surovin látkami získanými z odpadů, které lze považovat za druhotné suroviny, nebo využití látkových vlastností odpadů k původnímu účelu nebo k jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie (Zákon č. 185/2001). Některý odpad tak může být zpracován jako druhotná surovina a dále využit k původnímu či jinému účelu. Druhotnou surovinou se rozumí materiály (včetně certifikovaných výrobků) mající charakter vedlejších produktů, upravených odpadů, které přestaly být odpadem poté, co splnily podmínky a kritéria pokud jsou stanovena, materiálů získaných z výrobků podléhajících zpětnému odběru a z dalších výrobků, využitelných pro další zpracování (Český statistický úřad, 2014a). Materiálové využití odpadu je významným způsobem podporováno také z Operačního programu životní prostředí, což je jeden z dotačních programů České republiky, pomocí kterého se čerpají dotace z evropských fondů. V rámci tohoto operačního programu je principiálně finančně upřednostňována výstavba zařízení k materiálovému využívání odpadů před výstavbou zařízení sloužících k odstraňování odpadů. V České republice se až 60% zpracovávaného odpadu ročně zpracuje na materiálové využití. Toto materiálové využití se projevuje vícero různými způsoby. Za materiálové využití se považuje recyklace anorganických materiálů, což je recyklace kovů a kovových sloučenin, rafinace použitých olejů nebo jiný způsob opětovného použití olejů a recyklace ostatních anorganických materiálů. Tento způsob materiálového využití odpadu je nejobjemnější, co se týče zpracovaného množství odpadu. Jedná se až o 30% z celkového zpracovaného odpadu a 55% ze způsobů materiálového využití odpadu v posledním roce (Český statistický úřad, 2014a). Dalším způsobem je využití na terénní úpravy. Pro terénní úpravy je nejčastěji využita odpadní zemina z výkopových prací nebo různé stavební sutě (Kepák, 2005). Na terénní 39

úpravy je využito významné procento odpadu. Je to až 20% z celkového zpracovaného odpadu a 27% ze způsobů materiálového využití odpadu v posledním roce. V posledních třech letech se snižuje podíl odpadu využitého na terénní úpravy. Důvodem může být nižší objem stavebních úkonů vyžadující úpravu terénu. Hodnota odpadu využitého na terénní úpravy významně koreluje s objemem zakázek ve stavebnictví a s celkovým vývojem tohoto odvětví (Kepák, 2005). Dalším metodou je recyklace organických materiálů, což je metoda, která slouží k navrácení organického materiálu do jeho téměř původního a přirozeného stavu. Tato metoda se také označuje jako kompostování. Vzniklý kompost je pak dále možné využít především v zemědělství, kde může nahradit umělá hnojiva. Kompostování významně snižuje množství odpadů (Fiedor, 2012). Ke kompostování jsou samozřejmě nejvhodnější bioodpady. Ty se získávají především ze separovaného sběru domovních odpadů, ze zemědělských odpadů, z odpadů z údržby městské zeleně či z odpadů z výroby potravin (Cenia, 2012). Recyklace organických materiálů se podílí přibližně 7% na způsobech materiálového využití odpadu v posledních letech. Materiálové využití může být i ve formě prodeje odpadu jako suroviny. V tom případě se jedná o odpad, který je pouze základně zpracován (vytříděn) a poté je nabízen (prodáván) jako vstupní surovina do výroby různých zpracovatelských subjektů. Nejčastěji se jedná o odpady železné a neželezné kovy, elektro-odpad, obalové fólie, technické plasty, pryž, lepenku a karton či další odpady obsahující využitelné složky (Kepák, 2005). Tento způsob využití patří mezi nejekologičtější způsoby využití odpadu vůbec. V rámci prodeje odpadu jako suroviny se do ceny jeho ceny významně promítají také logistické náklady (náklady na dopravu a uskladnění). Tento způsob materiálového využití se podílí okolo 6% na způsobech materiálového využití odpadu v posledních letech (Český statistický úřad, 2014a). Posledním způsobem materiálového využití je odpadový materiál, který se využívá pro rekultivaci samotných skládek. Tato biologická vrstva poskytuje potřebné životní podmínky pro vysázené keře, stromy a rostliny. V posledním roce (2013) bylo tímto způsobem spotřebováno 5% ze zpracovaného odpadu na materiálové využití. Hodnota v posledních třech letech roste vlivem omezování skládkování a snaha o rekultivaci současných skládek (Cenia, 2012). 40

5.2 Energetické využití Odpad nemusí být pouze surovinou, ale může být také velice zajímavým zdrojem energie. Zpracovaným odpadem, který bude využit jako zdroj energie, tak můžeme částečně nahradit stávající fosilní paliva při výrobě elektřiny a dalších energií. Hlavním zdrojem pro energetické využití je biologicky rozložitelný odpad. Tento odpad pochází z průmyslového i z komunálního odpadu. Je využíván především odpad, který je složité ekonomicky či technicky recyklovat Jedná se například o zbytkový směsný komunální odpad. Tento odpad, který již není vhodné materiálově využívat, nemusí být odstraňován na skládkách, ale může být využit pro výrobu tepla a elektřiny pro domácnosti ve specializovaných zařízeních na energetické využívání komunálních odpadů (MŽP, 2014b). V České republice se pouze 9% z celkového zpracovaného odpadu ročně využije pro energetické účely. Nicméně v posledních třech letech tento podíl narůstá. Energetické využívání zbytkového směsného komunálního odpadu považuje Ministerstvo životního prostředí za ekologicky i ekonomicky nejvhodnější způsob nakládání s tímto odpadem. Ministerstvo také vnímá potřebu řešit náhradu zdroje primárních surovin, zejména hnědého uhlí, pro centrální vytápění teplem. Materiálově nevyužitelný odpad by tak mohl být možnou alternativou (MŽP, 2014b). Můžeme tak předpokládat ještě výraznější nárůst této metody využití. V současné době však Česká republika stále nedisponuje dostatečnými kapacitami konečných zařízení pro nakládání s odpady, a proto kromě rozvoje technologií na materiálové využívání odpadů podporuje i rozvoj nových technologií pro jejich energetické využívání. K dosažení uvedených cílů se Ministerstvo životního prostředí snaží co nejvíce využít peněz ze strukturálních fondů EU (MŽP, 2014b). Důležitou součástí energetického využití jsou také ekopaliva, které se vyrábějí z určitých průmyslových i komunálních odpadů. Tato ekopaliva jsou využívána především v průmyslu. Energetickým využitím odpadů se může snížit jeho hmotnost až o 70% (Fiedor, 2012).

5.3 Skládkování Skládkování je způsob nakládání s odpadem, při kterém jsou odpady plánovitě sváženy na určené místo (skládku), kde dochází k hutnění a pravidelnému překrývání interním 41

materiálem (Kuraš a kol., 2008). Na skládkování je nahlíženo ze dvou pohledů. Podle některých se jedná o způsob odstraňování odpadů, podle dalších se jedná pouze o dlouhodobé uskladnění odpadu, které oddaluje jeho konečné zpracování. Na skládky je potřeba ukládat odpady stabilizované a skládka odpadů by měla být vodohospodářsky zabezpečenou stavbou, která by po naplnění a následné péči měla splynout s krajinou a neměla by představovat aktivní ekologickou zátěž (Váňa a kol., 2009). Moderní skládky jsou vlastně náročnými stavbami a

musí splňovat taková opatření, která by zabránila ohrožování životního prostředí (Kolář a Kužel, 2000). Skládkování

odpadu

není

pro

společnost

výhodné

ani

ekonomicky,

ani

environmentálně. Z hlediska udržitelného rozvoje se jeví skládkování jako dlouhodobě neudržitelné, protože je značně poškozováno životní prostředí a skládkováním vzniká téměř nenapravitelný zábor půdy. Plán Ministerstva pro životní prostředí České republiky v oblasti skládkování je, že nejpozději do konce roku 2025 dojde k úplnému zákazu ukládání neupraveného směsného komunálního odpadu na skládky. Nejedná se tedy o zrušení skládkování v České republice jako takového, pouze se významně omezí. Přestože se tak výhledově předpokládá značný pokles množství skládkovaných odpadů, je třeba počítat s tím, že určité množství odpadů se bude na skládkách ukládat vždy (tedy aspoň v predikovatelné budoucnosti). Skládkování odpadu má významný geografický charakter. Jedná se o způsob nakládání s odpadem, který se patrně nejvýrazněji promítá do skutečného prostoru. Dle dat získaných od krajských úřadů na základě zákona č. 185/2001 Sb. v současnosti (k 31. 12. 2013) funguje v ČR 181 skládek. Na těchto skládkách bylo v roce 2013 skládkováno 5,562,285 tun nového odpadu, což je přibližně 26% z celkového zpracovaného odpadu v roce 2013 v ČR. Tento podíl by se měl do budoucna snižovat. Skládky významně ovlivňují socio-ekonomické procesy v jejich těsné blízkosti. Jedná se o zvýšenou nákladní dopravu v jejím okolí, zápach ovlivňující obytnou výstavbu, snižování cen pozemků v okolí skládky, významné finanční příjmy pro obec, pod kterou skládka katastrálně spadá, což ovlivňuje politiku regionálního rozvoje dané obce a její investiční aktivity, dále se jedná o významné snížení turistické atraktivity daného mikroregionu skládky a další.

42

5.4 Odstraňování Tento způsob nakládání s odpadem by měl být využíván pro odpad, který již nelze nijak využít. Samotné odstraňování odpadu by mělo probíhat nejšetrnějším možným způsobem vůči životnímu prostředí. Samotné odstraňování v konečném důsledku přispívá k snižování škodlivých vlivů odpadu na životní prostředí. Podíl odstraňovaného odpadu na celkovém podílu zpracovaného odpadu v daném roce je necelých 5%.

43

6. PRODUKCE ODPADU PODLE KRAJŮ ČESKÉ REPUBLIKY 6.1 Celková produkce odpadu podle krajů České republiky Objem produkce odpadu můžeme v České republice rozčlenit podle krajů. Do celkové produkce se započítává produkce komunálního odpadu a také produkce průmyslového odpadu. Komunální odpad je zařazen podle místa sběru, tedy podle katastru obce, ve kterém byl odpad sesbírán, což se nemusí nutně shodovat s místem vzniku odpadu. Odlišné místo původu vzniku odpadu a odlišné místo sběru odpadu, které může statisticky ovlivnit sledování produkce komunálního odpadu podle krajů, se vyskytuje především na hranicích kraje. Spádovost sběru komunálního odpadu je však velice spjatá s katastrem obce, takže přenos odpadu napříč obcemi není nikterak výrazný. Statistiku produkce komunálního odpadu podle krajů tak můžeme považovat za velice spolehlivou vzhledem k identifikaci místa vzniku komunálního odpadu. U průmyslového odpadu je však situace značně odlišná, protože produkce průmyslových odpadů se sleduje podle sídla podniku. Má-li tedy nějaký ekonomický subjekt pobočky ve více krajích České republiky, tak jeho celková produkce průmyslového odpadu se přiradí ke kraji, ve kterém má daný ekonomický subjekt sídlo. Tato metodika významně zkresluje statistiku objemu produkce průmyslového odpadu podle krajů ČR. Tab. 10, Celková produkce odpadu v tunách v krajích České republiky za období 2009-2013 ČR, kraj (t)

2009

2010

2011

2012

2013

2009-2013

%

Česká republika

25,643,810

23,674,701

23,754,862

23,117,189

23,724,147

23,982,942

100%

Hl. m. Praha

7,129,722

6,544,018

6,569,570

6,401,568

6,526,591

6,634,294

27.66%

Moravskoslezský

3,560,058

3,282,245

3,293,754

3,206,308

3,285,484

3,325,570

13.87%

Jihomoravský

3,107,445

2,864,779

2,874,839

2,798,553

2,867,465

2,902,616

12.10%

Středočeský

2,375,879

2,206,918

2,213,194

2,150,840

2,222,485

2,233,863

9.31%

Ústecký

2,048,622

1,892,196

1,898,524

1,847,368

1,896,864

1,916,715

7.99%

Jihočeský

1,416,650

1,309,475

1,313,766

1,278,149

1,313,514

1,326,311

5.53%

Plzeňský

1,296,803

1,194,953

1,199,201

1,167,506

1,195,601

1,210,813

5.05%

Zlínský

1,012,424

938,131

941,001

914,988

942,894

949,888

3.96%

Olomoucký

909,661

845,825

848,155

824,074

852,482

856,039

3.57%

Královéhradecký

655,446

610,231

611,843

594,302

615,665

617,497

2.57%

Pardubický

617,943

610,231

611,843

594,302

615,665

609,997

2.54%

Liberecký

616,418

571,926

573,610

557,592

575,430

578,995

2.41%

Kraj Vysočina

597,641

558,136

559,459

543,046

564,495

564,555

2.35%

Karlovarský

311,124

290,740

291,413

282,825

294,199

294,060

1.23%

Zdroj: Český statistický úřad, 2014a

44

Z tabulky tak můžeme vidět, že nejvyšší procento odpadu (28%) se vyprodukuje v Praze, nicméně je nutné znovu zdůraznit, že tento výsledek významně ovlivnila skutečnost, že produkce průmyslových odpadů se sleduje podle sídla podniku, přičemž průmyslový odpad ovlivňuje tuto statistiku výrazněji než odpad komunální, protože jak již víme z předchozích kapitol, tak produkce průmyslového odpadu se podílí z 81,5% na celkové produkci odpadu v České republice. Mezi Prahou a další krajem, který vyprodukuje nejvyšší procento odpadu, je velice výrazný rozdíl (až 14%). Krajem na pomyslném druhém místě je kraj Moravskoslezský (14%), následován krajem Jihomoravským (12%). Krajská města těchto krajů jsou po Praze druhým a třetím největším městem České republiky, což se projevuje ve množství vyprodukovaných odpadů, především v spojitosti s registrovaným sídlem podniku. Rozestupy mezi ostatními kraji pak již nejsou příliš výrazné.

6.2 Produkce komunálního odpadu podle krajů České republiky Produkce komunálního odpadu podle krajů poměrně věrně kopíruje místo původu vzniku odpadu na rozdíl od průmyslového odpadu. Můžeme tedy očekávat rozdílné pořadí krajů a významnější korelaci s celkovým počtem obyvatel v daném kraji. Tab. 11, Produkce komunálního odpadu v tunách v krajích České republiky za období 2009 až 2013 ČR, kraj (t)

2009

2010

2011

2012

2013

2009-2013

Česká republika

4,488,031

4,339,298

4,336,598

4,177,402

4,507,660

4,369,798

100%

Středočeský

670,512

648,291

647,888

624,104

673,444

652,848

14.94%

Moravskoslezský

539,013

521,150

520,825

501,706

541,370

524,813

12.01%

Hl. m. Praha

525,100

507,698

507,382

488,756

527,396

511,266

11.70%

Jihomoravský

467,204

451,721

451,440

434,868

469,247

454,896

10.41%

Ústecký

375,199

362,765

362,540

349,231

376,840

365,315

8.36%

Jihočeský

278,258

269,036

268,869

258,999

279,475

270,927

6.20%

Olomoucký

272,872

263,829

263,665

253,986

274,066

265,684

6.08%

Zlínský

242,354

234,322

234,176

225,580

243,414

235,969

5.40%

Kraj Vysočina

225,299

217,833

217,697

209,706

226,285

219,364

5.02%

Pardubický

214,079

206,985

206,856

199,262

215,015

208,439

4.77%

Královéhradecký

211,386

204,381

204,254

196,756

212,311

205,817

4.71%

Plzeňský

184,009

177,911

177,801

171,273

184,814

179,162

4.10%

Liberecký

161,569

156,215

156,118

150,386

162,276

157,313

3.60%

Karlovarský

120,728

116,727

116,654

112,372

121,256

117,548

2.69%

Zdroj: Český statistický úřad 2014a

45

%

Můžeme pozorovat, že pořadí jednotlivých krajů se nám významně přeskupilo. Hlavní město Praha již není na první pozici. Na první pozici se dostal kraj Středočeský (15%). Rozdíly mezi jednotlivými kraji nejsou výrazné. Platí-li nám však, že v celostátním měřítku se komunální odpad podílí téměř 20% na celkové produkci odpadu, tak v rámci krajů můžeme najít významné výjimky. Na jedné straně to je kraj Hlavní město Praha, který se na celkové produkci odpadu podílí komunální odpad jen z 8%. Na druhé straně spektra to je kraj Karlovarský, ve kterém se komunální odpad podílí až z 40% na celkové produkci odpadu.

Podíl komunálního odpadu na celkové produkci 45,00% 40,00% 35,00% 30,00% 25,00% 20,00% 15,00% 10,00% 5,00% 0,00%

Obr. 3, Podíl komunálního odpadu na celkové produkci odpadu v jednotlivých krajích České republiky za období 2009 – 2013 Zdroj: Český statistický úřad, 2014a

Tyto rozdíly mezi jednotlivými kraji se analogicky promítnou také do sledování produkce průmyslového odpadu v jednotlivých krajích České republiky.

6.3 Produkce průmyslového odpadu podle krajů České republiky Je nutné znovu zdůraznit, že produkce průmyslových odpadů se sleduje podle sídla podniku, protože tato skutečnost významně ovlivňuje rozložení produkce odpadu v jednotlivých krajích. Má-li tedy nějaký ekonomický subjekt pobočky ve více krajích České republiky, tak jeho celková produkce průmyslového odpadu se přiradí ke kraji, ve kterém má daný ekonomický subjekt sídlo. 46

Můžeme tak zde najít významné souvislosti s problematikou sídel ekonomických subjektů. Existují různé motivace pro umístění sídla v té či oné obci. Mohou to být daňové důvody nebo dostupnost potřebných úřadů veřejné správy. Například v Praze je nejnižší pravděpodobnost, že přijde na kontrolu finanční úřad. Proto zde má velké množství ekonomických subjektů své sídlo, avšak provozují své aktivity v jiných částech republiky. Tab. 12, Produkce průmyslového odpadu v tunách v krajích České republiky za 2009 až 2013 ČR, kraj

2009

2010

2011

2012

2013

2009-2013

%

Česká republika

21,155,779

19,335,404

19,418,264

18,939,787

19,216,487

19,613,144

100%

Hl. m. Praha

6,604,623

6,036,320

6,062,188

5,912,812

5,999,195

6,123,027

31.22%

Moravskoslezský

3,021,045

2,761,096

2,772,928

2,704,602

2,744,114

2,800,757

14.28%

Jihomoravský

2,640,241

2,413,058

2,423,399

2,363,685

2,398,218

2,447,720

12.48%

Středočeský

1,705,367

1,558,627

1,565,306

1,526,736

1,549,041

1,581,016

8.06%

Ústecký

1,673,422

1,529,430

1,535,985

1,498,137

1,520,024

1,551,400

7.91%

Jihočeský

1,138,392

1,040,438

1,044,897

1,019,150

1,034,039

1,055,383

5.38%

Plzeňský

1,112,794

1,017,042

1,021,401

996,233

1,010,787

1,031,651

5.26%

Zlínský

770,070

703,809

706,825

689,408

699,480

713,918

3.64%

Olomoucký

636,789

581,996

584,490

570,088

578,416

590,356

3.01%

Liberecký

454,849

415,711

417,493

407,205

413,154

421,683

2.15%

Královéhradecký

444,060

405,850

407,589

397,546

403,354

411,680

2.10%

Pardubický

403,864

369,113

370,695

361,561

366,843

374,415

1.91%

Kraj Vysočina

372,342

340,303

341,761

333,340

338,210

345,191

1.76%

Karlovarský

190,396

174,013

174,759

170,452

172,943

176,512

0.90%

Zdroj: Český statistický úřad, 2014a

Tabulka 13. nám potvrzuje, že v Praze se dle současné statistické metodiky Českého statistického úřadu vyprodukuje nejvyšší množství průmyslového odpadu. Je to téměř 1/3 celé produkce České republiky. Druhé nejvyšší množství průmyslového odpadu se vyprodukuje v Moravskoslezském kraji (14%). V Moravskoslezském kraji má velkou tradici především těžký průmysl, přičemž těžký průmysl produkuje vysoké množství odpadu, takže vysoká produkce průmyslového odpadu má v Moravskoslezském kraji své opodstatnění.

47

100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%

Obr. 4, Podíl průmyslového odpadu na celkové produkci odpadu v jednotlivých krajích České republiky za období 2009 – 2013 Zdroj: Český statistický úřad, 2014a

Nejvyšší podíl průmyslového odpadu na celkové produkci odpadu má hlavní město Praha (92%), což již bylo zdůvodněno výše. Na další pozici je Plzeňský kraj (85%). Vzhledem k průmyslovému charakteru Plzně a sídla mnoha velkých průmyslových podniků, které mají své pobočky i v jiných krajích České republiky, není vysoký podíl Plzně žádným překvapením. Z čísel uvedených v této kapitole můžeme pozorovat, že produkce odpadu (ať už celkového nebo jednotlivých druhů odpadu) je významně nerovnoměrná v rámci České republiky. Rozdíly jsou nižší v produkci komunálního odpadu, avšak významné rozdíly lze najít v produkci průmyslového odpadu, i vzhledem k používaným metodám statistického určení. Statistické šetření Českého statistického úřadu (2014a) již několik let potvrzuje, že naprostá většina průmyslového odpadu (74%) vzniká při činnosti přibližně 300 původců odpadu. Jedná se o subjekty s objemem produkce odpadů nad 10 000 tun za rok. Ačkoliv tyto subjekty pokrývají svojí produkcí 74% celkového objemu produkce průmyslových odpadů, tak z celkového počtu subjektů produkujících průmyslový odpad představovaly pouze 2,4%. Z geografického hlediska tak můžeme v České republice pozorovat nerovnoměrnou produkci odpadu z hlediska prostoru (významné regionální rozdíly) a také z hlediska ekonomického. Vysoká produkce odpadu respektive jeho sběr a odstraňování má negativní 48

dopad na životní prostředí, nicméně tento negativní dopad má daleko širší působnost, než jen na místo vzniku odpadu.

6.4 Specifika produkce a nakládání s odpadem v Jihomoravském kraji Další územní jednotkou, na které můžeme sledovat číselně vyjádřenou produkci odpadu, je kraj. Pro potřeby této práce byl vybrán Jihomoravský kraj. Dostupná data vychází z Českého statistického úřadu a také z odboru životního prostředí Jihomoravského kraje. Bohužel již nejsou veřejně dostupná data, která by specifikovala produkci a nakládání s odpadem na okresní úrovni. Jihomoravský kraj se rozkládá v jihovýchodní části České republiky při hranicích s Rakouskem a Slovenskem. Centrem kraje je město Brno. V Jihomoravském kraji je třetí nejvyšší produkce odpadu ze všech krajů České republiky (12,1% z celkové produkce odpadu v ČR). V produkci komunálního odpadu je na čtvrtém místě (10,4 % z celkové produkce komunálního odpadu v ČR) a v produkci průmyslového odpadu je na třetím místě (12,5% z celkové produkce průmyslového odpadu v ČR). Podle oficiálních webových stránek Jihomoravského kraje (2014) patří tento region k regionům s výrazným

ekonomickým

potenciálem. Zejména

v posledních

letech

roste

počet

podnikatelských subjektů v oblasti počítačové technologie, telekomunikací, vývoje softwaru a ostatních hi-tech oborů. Zároveň je v kraji na vysoké úrovni také zemědělství – zemědělská půda tvoří 60% výměry regionu, z níž 83% připadá na ornou půdu. Silnou tradici zde má pěstování ovoce a zeleniny, přičemž severní oblasti kraje jsou významným centrem lesnictví a produkce dřeva. Město Brno je významným střediskem justice, ekonomickým a správním centrem, městem univerzit a veletržním centrem střední Evropy s dlouholetou tradicí pořádání veletrhů (Jihomoravský kraj, 2014). Tato charakteristika nám přináší ty nejzákladnější informace o charakteru tohoto správního regionu. Bude velice zajímavé sledovat, zda se nám tato charakteristika projeví také ve statistice produkce odpadu a nakládání s ním.

49

Tab. 13, Porovnání procentuální produkce odpadu podle CZ-NACE v Jihomoravském kraj a České republice za období 2011 až 2013 Sekce, oddíly CZ-NACE (%)

2011

2012

2013

JmK

ČR

JmK

ČR

JmK

ČR

A Zemědělství, lesnictví a rybářství

4.27%

1.08%

4.32%

0.99%

4.10%

0.90%

B Těžba a dobývání

0.43%

0.84%

0.72%

0.84%

0.92%

1.07%

C Zpracovatelský průmysl

14.67%

24.11%

14.45%

22.06%

17.84%

22.20%

D Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu

0.08%

5.58%

0.08%

5.36%

0.08%

5.06%

E Zásobování vodou; činnosti související s odpadními vodami, odpady a sanacemi

11.43%

15.71%

11.93%

18.85%

13.71%

18.66%

F Stavebnictví

62.04%

44.25%

59.39%

43.31%

54.78%

43.70%

G Velkoobchod a maloobchod, opravy a údržba motorových vozidel

6.16%

6.30%

8.20%

6.66%

7.71%

6.48%

H Doprava a skladování

0.36%

1.38%

0.34%

1.17%

0.24%

1.17%

I Ubytování, stravování a pohostinství

0.12%

0.19%

0.12%

0.21%

0.14%

0.21%

Q Zdravotní a sociální péče

0.44%

0.55%

0.46%

0.55%

0.48%

0.54%

Zdroj: Český statistický úřad, 2014a, 2014b

V tabulce 13. jsou porovnávány procentuální hodnoty produkce odpadu podle jednotlivých činností CZ-NACE mezi hodnotami v Jihomoravském kraji a hodnotami za celou Českou republiku. Absolutní hodnoty nemají pro tuto práci potřebnou výpovědní hodnotu a není potřeba je v práci uvádět. V některých odvětvích jsou výrazné rozdíly v procentuální produkci odpadu. První výrazný rozdíl můžeme nalézt v odvětví A – Zemědělství, lesnictví a rybářství. Je patrné, že Jihomoravský kraj patří mezi regiony ČR, které mají vysoce nadprůměrnou činnost v oblasti zemědělství, lesnictví a rybářství proti celorepublikovému průměru. To odpovídá charakteristice Jihomoravského kraje z jeho oficiálních webových stránek, které považují kraj za významně zemědělský. Další zajímavý rozdíl může nalézt v odvětví C – Zpracovatelský průmysl. Zde má naopak Jihomoravský kraj nižší procentuální produkci odpadu, než je republikový průměr. Svoji roli zde opět hraje významný zemědělský charakter regionu, na druhou stranu tu však máme Brno, které má významný průmyslový charakter, nicméně v poslední době se spíše zaměřuje na podporu podnikatelských subjektů v oblasti počítačové technologie, telekomunikací, vývoje softwaru a ostatních hi-tech oborů, což jsou obory s nízkou produkcí odpadu. Další zajímavý rozdíl je v odvětví F – Stavebnictví, kde má Jihomoravský kraj vyšší procentuální produkci odpadu než je republikový průměr. 50

Tento rozdíl však ve sledovaném období klesá. Na příkladu Jihomoravského kraj můžeme pozorovat, že jednotlivé kraje České republiky budou mít odlišnou strukturu produkovaného odpadu související s ekonomickým zaměřením regionu na základě jeho přírodních podmínek a dostupných zdrojů. Na základě zjištění, že struktura produkovaného odpadu se v Jihomoravském kraji liší od průměru České republiky, je zajímavé se podívat, zda se bude lišit také struktura metod nakládání s průmyslovým odpadem. Tab. 14, Porovnání procentuálního nakládání s odpadem podle základních metod v Jihomoravském kraji a České republice za rok 2013 bez nezpracovaného odpadu Způsob nakládání (%)

2013 JmK

ČR

Materiálové využití

71.02%

60.03%

Energetické využití

11.12%

9.11%

Skládkování

14.92%

26.37%

Odstranění 2.94% Zdroj: Český statistický úřad, 2014a, 2014b

4.49%

Na základě dat z tabulky 14. můžeme konstatovat, že v Jihomoravském kraji se ve sledovaném období odpad méně skládkuje a více se odpad využívá, ať už materiálně či energeticky, oproti republikovému průměru. Vliv na odlišné procentuální zastoupení jednotlivých metod využívání odpadu má jednak struktura produkovaného odpadu, ale také dostupná infrastruktura odpadních zařízení v daném regionu. Infrastruktura odpadních zařízení Jihomoravského kraje je přílohou 1. této práce. Nabízí se zhodnocení, že v Jihomoravském kraji se s odpadem pracuje efektivněji a šetrněji k životnímu prostředí, než je celorepublikovým standardem, přičemž k tomu přispívá odlišná struktura produkovaného odpadu a specifická infrastruktura odpadních zařízení v kraji. Nicméně na základě zjištěných dat se nedá toto tvrzení považovat za směrodatné, protože do toho může vstoupit mnoho dalších faktorů. Pro potřeby této práce je však důležité, že existují rozdíly mezi jednotlivými regiony a tyto rozdíly můžeme prostorově znázornit. Zaměříme se také na procentuální produkci komunálního odpadu podle druhu svozu v Jihomoravském kraji v porovnání s republikovým průměrem.

51

Tab. 15, Porovnání procentuální produkce komunálního odpadu podle druhu svozu v Jihomoravském kraji a České republice za rok 2013 Druh odpadu (%)

2013 JmK

ČR

běžný svoz z obcí

51.49%

57.67%

běžný svoz z podniků

32.13%

20.21%

svoz objemného odpadu

7.03%

8.81%

odpady z komunálních služeb

0.60%

1.60%

oddělené sbírané složky 8.75% Zdroj: Český statistický úřad, 2014a, 2014b

11.71%

Tabulka 15. nám ukazuje, že v Jihomoravském kraji má vyšší podíl běžný svoz z podniků. Jedná se o odpad svým charakterem spadající do komunálního odpadu, který produkují podnikatelské subjekty. Můžeme tak soudit, že v Jihomoravském kraji je podnikatelsky živější prostředí, než je tomu v porovnání s republikovým průměrem, minimálně co se produkce odpadu týče. Hodnoty v tabulce nám dále ukazují, že pouze necelých 9% komunálního odpadu jsou oddělené sbírané složky (papír, sklo, plasty, kov). Tato hodnota je poměrně nízká a navíc je tato hodnota nižší, než je republikový průměr. Nicméně rozdíly v produkci komunálního odpadu podle svozu nejsou nikterak výrazné. V rámci produkce a nakládání s odpadem má Jihomoravský kraj svá specifika, které vyplývají především z jeho hospodářského zaměření. Ukázalo se, že větší rozdíly napříč prostorem jsou u průmyslového odpadu. Produkce komunálního odpadu je napříč prostorem mnohem jednotnější.

6.5 Vybrané ukazatele produkce odpadu v krajích České republiky V rámci produkce odpadu v jednotlivých regionech lze definovat spoustu zajímavých ukazatelů, které dávají do souvislosti číselné hodnoty produkce odpadu a číselné ukazatele z oblasti geografické, demografické či ekonomické. Tyto ukazatele by však sami o sobě nebyly nikterak vypovídající. Jejich výpovědní hodnota se ukáže teprve po jejich srovnání s dalšími regiony, případně po srovnání s nadřazenou územní jednotkou. Následující tabulka nám představuje následující ukazatele: 

Sloupec 1: Kg odpadu vyprodukovaného za rok 2013 v daném regionu na jednoho obyvatele regionu

52



Sloupec 2: Kg komunálního odpadu vyprodukovaného za rok 2013 v daném regionu na jednoho obyvatele regionu



Sloupec 3: Kg odpadu vyprodukovaného za rok 2013 v daném regionu na jednu obec regionu



Sloupec 4: Kg odpadu vyprodukovaného za rok 2013 v daném regionu na jeden km2 rozlohy regionu



Sloupec 5: Kg odpadu vyprodukovaného za rok 2013 v daném regionu na jeden registrovaný ekonomický subjekt regionu v roce



Sloupec 6: Kg odpadu vyprodukovaného za rok 2013 v daném regionu na jeden milion korun českých hrubého domácího produktu regionu

Tab. 16, Vybrané ukazatele produkce odpadu v kilogramech v krajích České republiky 1

2

3

4

5

6

kg odpadu / obyvatele

kg kom. odpadu / obyvatele

kg odpadu / počet obcí

kg odpadu / km2

kg odpadu / Ek. S

kg odpadu / HDP

Česká republika

2,255

428

3,796,471

300,812

8,701

5,806

Hl. m. Praha

5,237

540

x

13,158,450

11,777

6,423

Moravskoslezský

2,684

442

10,951,613

605,396

13,141

8,235

Jihomoravský

2,453

451

4,260,719

398,536

9,572

6,440

Ústecký

2,296

456

5,358,373

355,551

10,940

7,708

Plzeňský

2,087

478

2,386,429

158,127

8,423

5,804

Jihočeský

2,064

439

2,111,759

130,620

8,184

6,240

Středočeský

1,714

362

1,941,035

201,769

6,969

4,963

Zlínský

1,607

415

3,091,452

237,924

6,794

4,880

Olomoucký

1,339

355

2,136,544

161,884

6,170

4,473

Liberecký

1,312

421

2,676,419

181,925

4,996

4,329

Pardubický

1,194

412

1,365,109

136,239

5,301

3,814

Královéhradecký

1,115

389

1,374,250

129,368

4,568

3,295

Kraj Vysočina

1,106

318

801,838

83,038

5,199

3,380

977

403

2,228,773

88,774

3,843

3,525

ČR, kraj (kg)

Karlovarský

Zdroj: Český statistický úřad, 2014a

Ukazatele z tabulky 16. nám ukazují mnoho zajímavých skutečností. K údajům v tabulce 16. jsou zpracovány mapové podklady lépe znázorňující regionální rozdíly mezi jednotlivými kraji. Mapové podklady jsou přílohou 2 až 7 této práce.

53

Nejvyrovnanější je ukazatel, který pracuje s komunálním odpadem (sloupec 2), můžeme tak opět konstatovat, že produkce komunálního odpadu napříč prostorem je relativně vyrovnaná. Porovnáme-li kraj s nejnižší a nejvyšší produkcí v rámci tohoto ukazatele, tak kraj s nejvyšší produkcí (Hl. m. Praha) dosahuje hodnoty o 1,7x vyšší, než kraj s nejnižší produkcí (Vysočina). U ostatních ukazatelů se však běžně objevují trojnásobky hodnot a více. Hodnotám v prvním sloupci dominuje Hl. m. Praha, především díky metodice počítání produkce průmyslového odpadu. Další pořadí je velice podobné pořadí dle celkové produkce průmyslového odpadu. Pouze dva kraje mají odišnou pozici o dvě a více míst. Jedná se o Středočeský kraj, který je vlivem vysokého počtu obyvatel o tři pozice níže. Dále se jedná o Plzeňský kraj, který se naopak o dvě místa posunul výše. Opět se nám potvrzuje průmyslový charakter Plzeňského kraje. Potvrzuje se nám, že průmyslový odpad mnohem více ovlivňuje odpadové hospodářství v České republice, než odpad komunální. Sloupec 3 významně souvisí se sídelní strukturou daného reginu a dosažené hodnoty jsou očekáváné. Ve sloupci 4, což je přepočet produkce odpadu na jeden kilometr čtvereční regionu, můžeme pozorovat významné regionální rozdíly. Pomineme-li Hl. m. Prahu, tak například Moravskoslezský kraj má 7x vyšší produkci odpadu na km2 než Kraj Vysočina, což ho řadí mezi odpadem nejméně znečištěné kraje. Prostorová produkce odpadu je samozřejmě zkreslena nepříliš ideální metodou sběru dat pro sledování produkce průmyslového odpadu. Jihomoravský kraj má republikově nadprůměrné hodnoty a dle tohoto ukazatele patří mezi prostorově znečištěnější regiony z hlediska produkce odpadu. Ve smyslu produkce odpadu se nám ekonomicky nejefektivněji (sloupec 5 a sloupec 6) jeví Karlovarský kraj, protože na jeden ekonomický subjekt regionu připadne nejméně kilogramů odpadu a na jeden milion korun českých HDP regionu případně nejméně kilogramů odpadu. Naopak nejméně efektivní je Moravskoslezský kraj. Rozdíly mezi těmito kraji jsou až trojnásobné. Vysokou produkci odpadu na jeden ekonomický subjekt má také Jihomoravský a Ústecký kraj. Neplatí nám, že pořadí ve sloupci 5 se rovná pořadí ve sloupci. Příkladem je porovnání Pardubického a Libereckého kraje. Přestože má Pardubický kraj vyšší produkci odpadu na jeden ekonomický subjekt, tak má nižší produkci odpadu na jeden milion korun českých HDP regionu v porovnání s Libereckým krajem.

54

Výše uvedené ukazatele nám nabízejí ukázku, jak lze prostorově strukturovat produkci odpadu vztaženou na vybrané geografické, demografické a ekonomické ukazatele. Tyto ukazatele nám nenabízejí přesnou představu o ekonomickém či jiném charakteru odpadu v daném regionu, k tomu by byla potřeba podrobnější analýza založena na více proměnných. Můžeme však pozorovat významný geografický kontext odpadu, který opodstatňuje geografii odpadu jako relevantní směr geografického výzkumu na příkladu prostorové struktury České republiky.

55

7. VNÍMÁNÍ ODPADU V PROSTORU Na základě informací a dat z předchozích kapitol známe definici odpadu, jeho životní cyklus či statistické vyjádření jeho produkce v České republice. Pro geografii odpadu je však také důležité, jakým způsobem je odpad v prostoru vnímán, protože odlišné vnímání konceptu odpadu významně ovlivňuje následný geografický výzkum. Odpad může být v prostoru vnímán pozitivně, neutrálně i negativně (Moore, 2012). Smyslem této kapitoly však není vyhodnotit, zda je odpad dobrý nebo špatný, smyslem této kapitoly je představit odlišné koncepty vnímání odpadu v prostoru a charakterizovat je z hlediska požadavků současné společnosti. Odpad je primárně vnímán jako hmotný materiál, který je svým fyzickým rozměrem pevně zasazen do prostoru. Myers (2005) dokonce uvádí, že odpad je nejvíce fundamentální materiál lidské společnosti. Za příklad odpadu, který je vnímán jako hmotný materiál, můžeme považovat například komunální odpad, lidský odpad (exkrementy) či jaderný toxický odpad. Výzkum v oblasti geografie odpadu se převážně zaměřuje na zkoumání hmotného odpadu v jeho socio-prostorovém kontextu (Mihai, 2012). Zasazení hmotného odpadu do různorodých konceptů nám poskytuje možnost vnímat odpad v jeho odlišnostech. Vymezené koncepty vnímání odpadu jsou graficky znázorněny pomocí dvou os (obrázek 5). Horizontální osa se snaží identifikovat, jakou měrou jsou jednotlivé koncepty vnímány pozitivně či negativně. Pozitivní část osy reprezentuje koncepty, které se snaží využít potenciál odpadu. Negativní část osy reprezentuje koncepty, které se snaží minimalizovat škodlivé dopady odpadu. Vertikální osa se snaží identifikovat, jak se k danému konceptu vnímání odpadu v prostoru nejčastěji přistupuje. Jako opačné póly byly vymezeny dva přístupy, socio-ekonomický a technický. Grafické znázornění je bez hodnotové a také ve vysoké míře subjektivní, protože neexistují tvrdá data pro přesné zařazení konceptů do jednotlivých os. Grafické znázornění je tak pouze vlastním interpretačním aktem a slouží pro lepší porovnání vymezených konceptů. Ačkoliv jsou jednotlivé koncepty poměrně razantně analyticky rozříznuty a odděleny, tak v praxi jsou často nedělitelné. Nicméně dané rozdělení může být užitečné jako model pro vnímání odpadu v prostoru.

56

Obr. 5., Grafické znázornění kontextů vnímání odpadu v prostoru (podle: Moore, 2012) Některé koncepty se doplňují, některé koncepty na sebe navazují, některé koncepty se vylučují. Je však třeba poznamenat, že většina prácí na téma odpad využívá vícero konceptů, jak je tomu běžná praxe ve většině společensko-vědních výzkumů. Ve výzkumech na téma odpad se tak odráží více názorů, konceptů či stanovisek než pouze jeden, který je navíc brán normativně (Moore, 2012).

7.1 Odpad jako nebezpečí Koncept vnímání odpadu jako nebezpečí je základem pro mnoho geografických i jiných výzkumů v oblasti odpadu. Tyto výzkumy se snaží o analýzu prostorově nerovnoměrného šíření negativních vlivů na životní prostředí a lidské zdraví plynoucí ze špatného (až žádného) nakládání s odpadem v dané oblasti (Moore, 2012). Jedná se o výzkumy především méně rozvinutých oblastí, především velkých afrických metropolí. Tyto 57

výzkumy již byly zmíněny v kapitole 3. Výzkumy se liší svými metodami, mají však společné to, že výchozím konceptem je odpad považovaný za nebezpečí. Hlavním obsahem těchto výzkumů je nerovnoměrná distribuce odpadu, analýza přístupů k jeho zpracování (odstranění), související ekologická rizika či vliv na obyvatelstvo (Moore, 2012). Koncept odpadu jako nebezpečí však není vztažen pouze k lidské společnosti, ale také k životnímu prostředí. Z tohoto konceptu vnímání odpadu vychází velká část ekologicky zaměřených výzkumů. Společnou charakteristikou pro vnímání odpadu jako nebezpečí je studium reakcí lidské společnosti či přírody na daný odpad z minulosti, přičemž na základě těchto poznatků je predikován další vývoj. Odpad vnímaný jako nebezpečí má negativní kontext, který se snaží upozornit na rizika spojená se současným stavem odpadu ve sledovaném území, přičemž vychází spíše z technického popisu stavu věci. Snahou tohoto přístupu je zabránit negativnímu vývoji v budoucnosti v maximálně možné míře.

7.2 Odpad jako zdroj Vnímání odpadu jako zdroj doplňuje to, co chybí přístupu vnímání odpadu jako nebezpečí a klade důraz na témata, jako je například ekonomický dopad recyklace, udržitelnost nakládání s komunálním odpadem, behaviorální determinanty účasti na recyklaci, sběr odpadu jako cesta k živobytí, využití biologického odpadu a další (Moore, 2012). Všechna tato témata mají společnou snahu o návrat odpadu do produktového cyklu, tedy snahu o opětovné využití odpadu ať už pro ekonomické využití či pouze neformální využití v domácnosti. Gutberlet (2008) uvádí, že na jedné straně existuje formální recyklace, která se často zaměřuje na udržitelnost životního prostředí a na snahu používat odpad jako vstupní výrobní surovinu, přičemž ekonomický zisk je důležitým aspektem, avšak ne tím primárním. Na druhé straně existuje neformální recyklace, která je založena pouze na ekonomické hodnotě daného odpadu. Neformální recyklace je demonstrována na situaci v těch nejchudších městských oblastech v Brazílii. V těchto oblastech se spousta lidí živí sběrem odpadu a jeho následným prodejem. Pro udržitelný rozvoj velkých městských aglomerací v rozvojových státech považuje Gutberlet (2008) studium obou druhů recyklace a následnou implementaci

58

poznatků z obou přístupů do politiky regionálního rozvoje za jeden z nejdůležitějších aspektů vývoje těchto městských aglomerací. Koncept vnímání odpadu jako zdroj je tak důležitý při snaze o transformování odpadu do nového produktového cyklu, přičemž prostor hraje rozhodující roli při této transformaci, protože co je odpad na jednom místě, tak může být hodnotný produkt na místě jiném (Moore, 2012). Vnímání odpadu jako zdroj má pozitivní kontext s významným socio-ekonomickým kontextem.

7.3 Odpad jako komodita Vnímání odpadu jako komodita poskytuje lepší porozumění procesů, které souvisejí s obchodováním odpadu, a to zejména mezi státy (O’Neill, 2000). Jedná se především o procesy jako určení hodnoty odpadu, jeho opětovný vstup do procesu výroby a spotřeby či mobilita odpadu spojená s jeho prodejem a nákupem. V současnosti je velice významný především obchod s elektronickým odpadem, přičemž jeho objem neustále roste (Shinkuma a Huong, 2009). Odpad, který je vnímán jako komodita, může přesouvat kapitál mezi jednotlivými geografickými oblastmi a může podporovat hospodářský růst, pokud je zároveň vnímán jako zdroj. Odpad vnímaný jako komodita je charakterizován vyšší mobilitou, nemá jednoznačný pozitivní nebo negativní kontext a má významný socio-ekonomický kontext (Moore, 2012).

7.4 Odpad jako věc k organizaci Koncept vnímání odpadu jako věci k organizaci je široce využívaný především veřejnou správou. Tento koncept vnímá odpad v prostoru jako věc, kterou je nutné organizovat na všech úrovních (od domácnosti až po národní odpadovou politiku). Veřejná správa stanovuje podmínky a navrhuje přístupy, kterými se má v daném prostoru (regionu) nakládat s odpadem (Bulkeley a kol., 2007). Odpad je věc, se kterou se veřejná správa musí potýkat a k organizaci odpadu je ve svém prostoru v podstatě donucena. Proto není tímto konceptem odpad vnímán jako pozitivní, ale spíše jako negativní. Způsob jakým se veřejná správa vypořádává s odpadem, je spíše technického (institucionálního) charakteru, ale s významným socio-ekonomickým dopadem. 59

7.5 Odpad jako archiv Odpad, který je vnímán jako archiv, je zdrojem cenných znalostí o spotřebě obyvatelstva. Proud, který se tímto zabývá, se nazývá garbologie. V České republice se této oblasti věnuje již zmíněny Plzeňský garbologický projekt (kapitola 3). Odpad jako archiv je oknem do sociálního světa lidí, kteří konzumují v závislosti na sociálním prostředí, ve kterém žijí, a aktérských rozhodnutí, které každodenně činí. Zároveň se dají sledovat prostorové aspekty konzumace (Plzeňský garbologický projekt, 2014). Odpad dle tohoto konceptu je považován za artefakty současné spotřební kultury, které nám pomáhají odhalovat specifické vzorce sociálního a kulturního chování dnešní společnosti, je tedy obrovským zdrojem dat. Vnímání odpadu jako archivu nemá pozitivní ani negativní kontext, jedná se pouze o nositele informací s významným socio-ekonomickým prostorovým kontextem (Moore, 2012).

7.6 Odpad jako svinstvo Odpad může být v prostoru vnímán také jako něco špinavého a nechutného, čemu by se měl člověk v maximální možné míře vyhýbat, protože to sebou přináší pouze nechtěné souvislosti jako je zdravotní závadnost či smrad (Moore, 2012). Tento negativní charakter odpadu ovlivňuje prostor, kde je odpad shromažďován a uskladňován. V jistém slova smyslu můžeme mluvit o snaze o prostorové vyloučení odpadu do míst, kde se s ním běžná společnost nemusí setkat nebo jí tam nevadí. Vznikají tak místa, která jsou považována až za odpudivá. Jedná se typicky o velká shromaždiště odpadu, jako je například skládka. Toto negativní vnímání odpadu může z prostoru, kde se odpad nachází, tvořit místa považovaná za špinavá a nechutná, takový prostor tak získává nový, ale velmi negativní význam.

7.7 Odpad jako věc bez svého místa Vnímání odpadu jako věci bez svého místa vychází z konceptu „out of place“. Koncept „out of place“ můžeme chápat jako proces určení, že někdo nebo něco na dané místo nepatří nebo to není na správném místě. Jedná se vlastně o nevhodnost objektu v určitém kontextu, respektive o vztah mezi objektem a místem. Nemělo by se na tento proces pohlížet jako na statický jev, ale naopak jako na jev dynamický měnící se v čase (Creswell, 1996). Místo můžeme definovat jako individuální dynamickou kategorii neboli jako prostor, ve kterém se 60

odehrává život člověka s jeho každodenními zkušenostmi (Paasi, 2002). Lidé přikládají místům význam, který vychází z jejich osobní (individuální) zkušenosti, a právě tato osobní zkušenost z něj dělá individuální kategorii. Každý větší či menší prostor může být místem a zároveň každé místo může být prostorem. Místo tedy není jasně ohraničeno, může v sobě zahrnovat několik hierarchických úrovní, až po globální měřítko (Chromý, 2009). Hetherington (2004) považuje odpad za věc bez svého místa, protože odpad je vlastně poruchou v prostoru a lidská společnost se jen snaží tuto poruchu opravit, tedy odpad zneškodnit. Odpad tedy nemá své místo v prostoru, protože je nežádoucí a v ideálním prostoru by neměl existovat. Spíše než správnému prostorovému rozložení odpadu by tak měla být primárně věnována pozornost prostorovému uspořádání odpadové infrastruktury na likvidaci odpadu (Hetherington, 2004). Odpad je tak tímto konceptem považován za věc dočasnou a bez svého místa v prostoru. Vnímání odpadu tímto konceptem je spíše negativní a s významným socio-ekonomickým kontextem.

61

8. MOŽNOSTI VÝZKUMU V RÁMCI GEOGRAFIE ODPADU Předchozí kapitoly se zabývaly charakteristikou základních mechanismů, které jsou nutné pro pochopení konceptu problematiky odpadu. Také byla provedena analýza základních dostupných statistických dat pro problematiku odpadu v ČR. Popsání mechanismů fungování odpadového hospodářství a analýza jeho základních číselných hodnot nám umožňuje definovat oblasti geografického výzkumu v rámci problematiky odpadu. Data z předchozích kapitol nám jasně ukazují, že velké množství dat spojených s odpadem má významný prostorový kontext. Tato kapitola se snaží identifikovat možnosti výzkumu v rámci geografie odpadu.

8.1 Prostorové aspekty odpadu v prostředí GIS Geografické informační systémy (GIS) jsou informatické systémy, pracující v geografickém prostoru. Může se jednat o počítačové založený systém hardwaru, softwaru, geodat a lidí vyvinutý ke vstupu, správě, analytickému zpracování a prezentaci prostorových dat s důrazem na jejich analýzu (Voženílek, 1998). Využití GIS k analýze prostorových aspektů odpadu je nejrozšířenější metodou pro studium odpadu v geografii. V české i světové geografii můžeme najít práce (články, analýzy, akademické práce), které se výhradně zabývají využitím GIS pro sledování a analýzu odpadu. V dnešní době však GIS již není používán výhradně geografy, právě naopak. GIS v dnešní době využívají různá odvětví, která mají s geografií společného snad jen právě používání GIS. Ty jsou dnes přizpůsobeny velice širokému uživatelskému spektru, které ani nemusí mít hlubší geografické znalosti k efektivnímu využití GIS. Proto není překvapením, že k prostorovému výzkumu odpadu využívají GIS převážně jiné skupiny výzkumných pracovníků, než jsou ty geografické. Jedná se především o vědecko-výzkumné pracovníky v oblasti environmentalistiky. Můžeme identifikovat spoustu témat v odpadové problematice, která se dají zkoumat pomocí GIS. Příkladem může být sledování prostorových aspektů svozu odpadu, sledování prostorových aspektů skládkování odpadu, využití GIS pro optimalizaci svozových cest a mnohá další. O využití GIS pro sledování prostorových aspektů odpadu bychom mohli sepsat mnohostránkové dokumenty a není pochyb, že GIS je vynikajícím nástrojem pro sledování prostorových aspektů odpadu z nejrůznějších úhlů pohledu. Nicméně je však důležité

62

poznamenat, že v mnoha případech slouží GIS pouze pro sledování rozmístění, pohybu či koncentraci odpadu bez další hlubší prostorové socio-ekonomické analýzy, která by získané poznatky dokázala usadit do nových geografických kontextů. Následující části se budou zabývat možnostmi geografického výzkumu odpadu, který svým charakterem bude vycházet ze sběru dat pomocí GIS, avšak pokusí se najít hlubší souvislosti a identifikovat tak výzkumné příležitostí v rámci geografie odpadu. Nejprve se však podíváme na jeden dobře fungující americký start-up, který svým specifickým způsobem využívá GIS ke sledování prostorových aspektů odpadu a k následné optimalizaci sběru odpadu. Konkrétně se jedná o společnost Compology sídlící v San Franciscu. Hlavním cílem činnosti start-upu Compology je zefektivnění sběru odpadu, což přinese konatelům sběru odpadu (klientům společnosti Compology) nižší náklady, potažmo vyšší zisk. Zefektivnění sběru odpadu je postaveno na principu, při kterém jsou v každé určené nádobě na odpad prediktivní snímače, které zaznamenávají, kdy bude dosaženo takového množství odpadu nutného k jeho sběru (odvozu). Tyto prediktivní snímače nezaznamenávají pouze až ten moment, kdy už je nutné určité množství odpadu sesbírat (odvézt), ale predikují také, kdy je nejvyšší pravděpodobnost, že bude nutné dané množství odpadu sesbírat (odvézt). Údaje z těchto snímačů jsou přístupné pomocí internetového připojení. Všechny nádoby na odpad (místa sběru) s prediktivním snímačem jsou zaneseny do geografického informačního systému, který na základě získaných dat navrhuje nejefektivnější trasy sběru odpadu s důrazem na jejich časový harmonogram (interval opakování). Subjekty využívající prediktivní snímače mohou navíc lépe sledovat své potřeby týkající se zbavování se vyprodukovaného odpadu. Mohou tak lépe organizovat svoji výrobu, při které vzniká odpad. Tyto technologie jsou však efektivní pouze pro střední a velké producenty odpadu. Těmi jsou nejčastěji průmyslové podniky, kterým při činnosti vzniká významné množství odpadu. Tyto technologie nejsou v současnosti vhodné pro domácnosti (jejich komunální odpad) či malé producenty odpadu. Na základě přikladu start-upu Compology můžeme vidět, že GIS sledující produkci odpadu a prostorové aspekty této produkce, může být efektivně využit v reálném světě a pomáhat tak při zpracování odpad. 63

8.2 Vliv odpadu na regionální rozvoj Odpad a zařízení na jeho zpracování, využití, odstranění či skládkování mohou mít významný vliv na daný region a na jeho regionální rozvoj. Region můžeme definovat jako více či méně ohraničenou územní jednotku, která se díky své shodnosti znaků nebo svému organizačnímu principu liší od podobně vymezených, jiných územních jednotek (Paasi, 2003). Můžeme však rozlišovat celou řadu různých typů regionu. Jedním z hledisek pro typologii je to, zda jde o region formálně deklarovaný nebo ne. V prvním mají regiony zpravidla pevně vymezené hranice a své centrum. Ve druhém případě jde o regiony, které nemají pevné hranice a nejsou integrovány určitou mocí. Jejich vymezení může vycházet z ekonomických, kulturních nebo historických souvislostí (Chromý, 2009). Samotná vysoká produkce odpadu zpravidla tak zásadně neovlivňuje daný region a jeho regionální rozvoj. Mnohem významnější dopad na region mají zařízení na jeho zpracování, využití, odstranění či skládkování. Často je problematická již samotná výstavba těchto zařízení, protože místní obyvatelstvo se může k těmto zařízením stavět velice skepticky. Je pravdou, že výstavba těchto zařízení může ovlivnit mnoho aspektů života jednotlivých obyvatel v cílovém regionu výstavby a také mnoho aspektů nejen socio-ekonomického vývoje daného regionu. Výstavba může ovlivnit životní prostředí, dopravní situaci, zaměstnanost v regionu, charakter krajiny, ekonomický vývoj a mnoho dalších. Obyvatelé regionu často vnímají především negativní dopady těchto zařízení na jejich život. Příkladem mohou být skládky, které zpravidla svojí velkou rozlohou významně ovlivňují socio-ekonomické procesy v jejich těsné blízkosti. Jednak můžeme hovořit o procesech vnímané negativně, například se jedná o zvýšenou nákladní dopravu v jejím okolí, zápach ovlivňující obytnou výstavbu, snižování cen pozemků v okolí skládky, snížení turistické atraktivity daného mikroregionu skládky a další. Na druhé straně můžeme identifikovat i procesy, které jsou vnímány pozitivně, například se jedná o významné finanční příjmy pro obec, pod kterou skládka katastrálně spadá, zvýšení zaměstnanosti či rozvoj služeb souvisejících s provozováním skládky. V některých regionech tak mohou tyto zařízení působit velice pozitivně, v některých mohou mít tato zařízení spíše škodlivý charakter.

64

Dopad těchto zařízení na regionální rozvoj je velice těžké kvantifikačně zhodnotit. Nicméně geografický výzkum nabízí možnosti, kterými by mohly být analyzovány dopady zařízení na zpracování, využití, odstranění či skládkování odpadu v daném regionu.

8.3 Regionalizace odpadového hospodářství Regiony a regionalizace jsou tradičním objektem studia geografie. Z konceptu regionu můžeme vycházet i při regionalizaci odpadového hospodářství, protože v něm můžeme najít celou řadu kritérií, podle kterých můžeme jednotlivé oblasti členit do regionů. Na druhé straně je odpadové hospodářství značně ovlivněno již existujícími regiony, a to především těmi administrativními. Jedná se například o kraje nebo okresy. Regionalizaci chápeme jako soubory činností spojené s vymezováním regionů na základě informací o rozmístění předmětů či jevů na daném území (Klapka, 2008). Při vymezení regionů v rámci odpadového hospodářství můžeme regiony používat jako statistický region, cílový region a plánovací region. Statistický region vystupuje jako statistická jednotka, za kterou jsou zjišťovány nejrůznější statistické údaje. Jako cílový region označujeme region, který je výzkumným cílem. Plánovací region je chápán jako území, pro které se tvoří určitý plán, ať již regulační nebo rozvojový (Klapka, 2008). Toto rozdělení do tří kategorií platí pro regiony obecně a uplatnění tohoto konceptu je velice trefné také pro specifické regiony v rámci odpadového hospodářství. Můžeme využít také regionální taxonomii, jejímž hlavním cílem je oddělit prostorové jednotky, které splňují určité kritérium (či kritéria) od prostorových jednotek, které toto kritérium (či kritéria) nesplňují (Klapka, 2008). Existuje celá řada metod, jež nám slouží k vymezení regionů v oblasti odpadového hospodářství. Jednou z metod je využití tzv. gravitačního modelu. Gravitační modely jsou postaveny na principu prostorové interakce mezi dvěma středisky. V dnešní geografie (a nejen geografii) můžeme nalézt celou řadu různých gravitačních modelů. Jedním z nejzákladnějších dělení je na gravitační modely s omezením a na gravitační modely bez omezení (známý Reillyho zákon maloobchodní gravitace). Gravitační model pro využití při regionalizaci odpadového hospodářství by musel být značně upraven. Do střediska bychom mohli dosadit místo shromažďování odpadu (spalovna, skládka, sběrný dvůr a další), přičemž bychom 65

sledovali spádovost prostorových toků odpadu při jeho shromažďování. Na základě tohoto výzkumu bychom dále mohli zjišťovat, jaké jsou důvody pro to či ono středisko. Analýzu na podobném principu se rozhodlo v roce 2012 uspořádat město Brno v rámci spolupráce s Masarykovou univerzitou. Cílem analýzy bylo zhodnocení současného stavu provozu sběrných dvorů v Brně včetně zhodnocení počtu sběrných dvorů, jejich dopadu a spádovosti. Výstupem analýzy měl být komplexní podklad pro rozhodnutí volených orgánů města o optimalizaci stávajícího systému provozu sběrných dvorů na území města Brna. Výstupem analýzy je zjištění, že ve srovnání s podobně velkými českými a evropskými městy má Brno vysoké množství sběrných dvorů v přepočtu na obyvatele a množství zpracovaného odpadu. Poměrně hustá síť sběrných dvorů v Brně však nezajišťuje dobrou dostupnost těchto sběrných dvorů a kvalitu poskytovaných služeb, navíc ekonomické náklady spojené s provozováním vysokého počtu sběrných dvorů jsou významně vyšší, než je tomu ve srovnávaných městech, přičemž to nevede k větší efektivitě práce sběrných dvorů v Brně. Z hlediska geografického často dochází k duplicitě spádových oblastí, tedy k situaci, kdy se některé sběrné dvory nacházejí sice v různých městských částech, ale fyzicky jsou od sebe vzdáleny jen nepatrně, tudíž obsluhují v zásadě tutéž oblast (MUNISS, 2012). Zde se projevuje nevhodná regionalizace odpadového hospodářství v Brně, protože spádové regiony sběrných dvorů nejsou a nemohou být slučitelné s regiony městských částí. Také vzhledem k tomu, že mezi regiony městských částí nejsou v podstatě žádné bariéry (hranice), které by ovlivňovaly obyvatele té či oné městské části při preferenci využití sběrného dvoru. Motivace k využití toho či onoho sběrného dvoru je například dopravní dostupnost, provozní doba či cena poskytovaných služeb. Součástí výzkumu byla také analýza marketingové strategie či ekonomické zhodnocení provozu sběrných dvorů v Brně. Tyto části výzkumu mohou také souviset s geografickou části výzkumu, nicméně již nepřímo (MUNISS, 2012).

8.4 Mobilita odpadu Pevnou součástí odpadového hospodářství je doprava (přemístění) odpadu z místa vzniku odpadu do cílového místa. Cílovým místem odpadu může být místo jeho uložení (skládka), místo jeho odstranění (spalovna) či místo jeho zpracování (recyklační linka). Mezi místem vzniku daného odpadu a jeho cílovým místem může být daný odpad dočasně umístěn na dalších místech. Odpad tedy nemusí absolvovat pouze jednu cestu (z místa vzniku do 66

cílového místa), ale může cest absolvovat více. Například se může jednat o cesty z místa vzniku na místo, kde bude sesbírán nebo o cestu z místa sběru do shromaždiště odpadu. Zpravidla daná jednotka odpadu absolvuje více cest než jen jednu, přičemž téměř všechen odpad je na nějakou vzdálenost aspoň jednou přepravován. Odpad se tak vyznačuje poměrně významnou mobilitou. Mobilitu chápeme jako schopnost osob nebo věcí se pohybovat nebo být uveden do pohybu bez větších zábran. Doprava je cílevědomá lidská činnost orientovaná na přemísťování osob a nákladů v prostoru, přičemž všeobecná geografie dopravy zkoumá zákonitosti geografického rozšíření a rozmístění dopravy. Studuje vztahy mezi dopravou a územím, vztahy dopravy a pohybu obyvatelstva či vliv přírodních a společenských podmínek na dopravu (Maryáš a Vystoupil 2004). Vzhledem k tomu, že se odpad vyznačuje významnou schopností mobility, tak můžeme obecnou charakteristiku geografie dopravy vymezit právě v souvislosti se schopností mobility odpadu. K přepravě odpadů mohou sloužit různorodé dopravní prostředky. Využití určitého dopravního prostředku závisí na vlastnostech odpadu (například skupenství či množství). Také záleží na charakteru samotné přepravní cesty. Nejčastěji je využívána nákladní automobilová doprava, protože ta umožňuje přepravu odpadu téměř z jakéhokoliv jednoho místa na další. Ostatní druhy dopravy jsou pro přepravu odpadu omezeny svojí nižší infrastrukturní flexibilitou. Nicméně pro přepravu odpadu se využívá i železniční doprava. Výhodou železniční dopravy při přepravě odpadu je především vysoká kapacita přepravy (v porovnání s automobilovou dopravou). V zemích, kde je to infrastrukturálně možné, se pro přepravu odpadu využívá i vodní doprava, není to však případ České republiky. Doprava odpadů a s tím související shromažďování tvoří 60 až 80% celkových nákladů na nakládání s odpady. Proto je doprava v rámci nakládání s odpady velice důležitým tématem a panuje intenzivní snaha dopravní náklady při přepravě odpadu, co nejvíce zefektivnit. Optimalizace přepravy odpadu má spoustu vstupních faktorů, které je potřeba při optimalizaci zohlednit. Je to například velikost svozové oblasti, sídelní uspořádání, požadavky zapojených subjektů, využitelnost dopravní infrastruktura a mnoho dalších. Tyto vstupní faktory mají významný geografický rozměr. Mobilita odpadu tak tvoří významnou složku v životním cyklu odpadu a je významně ovlivňována geografickými aspekty v dopravě. 67

8.5 Využití odpadu jako cesta k trvale udržitelnému rozvoji Trvale udržitelný rozvoj můžeme popsat jako stav, kdy jsou zajištěny potřeby současnosti, aniž by byly omezovány potřeby generací budoucích (Jeníček a Foltýn, 2010). S konceptem trvale udržitelného rozvoje je pevně spjata péče o životní prostředí, přičemž odpadové hospodářství naprosto zásadním způsobem ovlivňuje stav životního prostředí. Současné moderní odpadové hospodářství má v oblasti péče o životní prostředí jasně stanovenou prioritu. Touto prioritou je aplikace preventivních přístupů vedoucích k předcházení vzniku odpadu případně k jeho maximálnímu využití. Tato priorita je v současnosti naplňována především aplikací recyklačních a bezodpadových technologií. Z geografického pohledu je pro aplikaci preventivních přístupů v oblasti odpadu velice důležitým strategickým nástrojem posuzování vlivů na životní prostředí. Tento strategický nástroj v souvislosti s odpadem zdůrazňuje potřebu omezování negativních vlivů odpadu na životní prostředí. Posuzování vlivu na životní prostředí má silnou vazbu na prostor a tedy i na geografii. Je pro něj charakteristická ekologická idea „myslet globálně, jednat lokálně“. V případě posuzování vlivu na životní prostředí v oblasti odpadového hospodářství jsou využity

poznatky

jednak

ze sociálněgeografické

organizace

prostoru,

tak

z té

fyzickogeografické. Získané poznatky ze zhodnocení environmentálních dopadů sledované aktivity je pak nutné efektivně využít v rámci realizace zásad trvale udržitelného rozvoje. Významným způsobem, jak zlepšit negativní dopady odpadu na životní prostředí, je jednak předcházení odpadů, v ideálním případě tedy žádný odpad neprodukovat a také zefektivnění současného využívání odpadu. Odpad je dnes velice podceňován ve smyslu chápání odpadu jako produktu. Z dlouhodobého hlediska se očekává významný růst produkce odpadu. V rámci dalšího společenského vývoje je také pravděpodobné, že se bude odpadová legislativa neustále zpřísňovat ve smyslu nutného snižování negativního dopadu na životní prostředí. Zisk některých surovin se bude stávat neustále finančně náročnější, přičemž některé suroviny budou pravděpodobně zdražovat v důsledku snižování jejich potenciálních světových zásob. Technologický vývoj lidské společnosti by se měl pozitivně promítnout také ve vývoji lepších a efektivnějších technologií, které se budou zabývat zpracováním odpadu a jeho recyklací. Tyto očekávané trendy budoucího vývoje činí z odpadu surovinu, která bude získávat na důležitosti a pravděpodobně bude růst zájem o její efektivní využití. Proto se 68

možná dočkáme, že se odpad stane jednou z komodit, která bude podobně obchodovatelná, jako je dnes železo či dřevo. Tento potenciál má především průmyslový odpad, který má vyšší jednotlivé faktory využitelnosti než odpad komunální. Geografické nástroje a koncepty mohou tento potenciál pomoci zúročit.

69

9. ZÁVĚR Odpad je nedílnou součástí dnešní společnosti. Stejně tak je odpad nedílnou součástí dnešní vědy a výzkumu. Jednotlivé kapitoly práce se snažily poukázat na relevanci geografického výzkumu odpadu, přestože stále není příliš rozšířen ve světové, ani české geografii. Cílem této práce bylo také identifikovat oblasti odpadového hospodářství, ve kterých by geografický výzkum mohl významným způsobem přispět k řešení problematiky odpadu a odpadového hospodářství. Práce mapuje rozdílné přístupy, jakými se dá k problematice

odpadu

přistupovat.

Přístupy

jsou

ve

většině

případů

významně

multidisciplinární a pouze potvrzují, že v dnešním světě je především ve společenskovědním výzkumu nutné pracovat multidiscplinárně, protože praxe nerespektuje hranice jednotlivých vědních oborů (jsou-li stále zřetelné) a funguje ve spektru celé řady vědních oborů. Problematika odpadu je toho velice dobrým příkladem, což demonstruje i tato práce. Celá práce je prostoupena také poznatky z jiných oborů, než je geografie. V určitých částech dokonce geografie vystupuje spíše v pozadí. Přesto má celá práce primárně geografický charakter, nicméně v některých částech je potřeba na problematiku odpadu reagovat multidiscplinárnějším přístupem, aby byla zachována reálnost tématu. Současný výzkum v rámci geografie odpadu má velice široký rozptyl. Můžeme nalézt práce zabývající se problematikou životního prostředí za využití spíše technického přístupu, můžeme nalézt práce studující pohyby odpadu v prostoru napříč státy, dále se objevují práce analyzující roli veřejné správy při organizaci shromažďování a zpracování odpadu, objevují se také práce zabývající se lidským odpadem (exkrementy). U všech těchto témat bychom mohli najít geografický rozměr. Během rešerše výzkumu se tak ukázalo, že bychom do geografie odpadu mohli zařadit mnoho dalších výzkumů, protože geografie odpadu nabízí široké uplatnění, podpořené tím, že odpad je movitá věc a dá se s ním pohybovat napříč prostorem, přičemž zpravidla můžeme u každého odpadu nějaký pohyb zaznamenat. Geografie odpadu nabízí rozličné přístupy pro zkoumání problematiky odpadu. Může se jednat o přístupy technické, zde bychom například zařadili geografické informační přístupy, dále se může jednat o přístupy sociální, sem můžeme například zařadit prostorové behaviorální aspekty recyklace nebo se může jednat o přístupy ekonomické, příkladem je studium regionálních rozdílů vyhodnocení investic do odpadní infrastruktury. Toto jsou pouze příklady, geografie odpadu 70

toho nabízí více, nicméně je dobré mít na zřeteli, že rozmanitost samotné geografie je uplatnitelná také v rámci geografického výzkumu problematiky odpadu. Geografie odpadu se potýká s tím, že není jednoduché jasně vymezit pojmy, se kterými se pracuje. Zákonná definice odpadu nám nabízí jasný koncept, který je dobře využitelný při technickém studiu problematiky odpadu. Chceme-li však využit přístup spíše sociální nebo ekonomický, tak se dostáváme do situace, že je těžké určit, co již odpad je a co ještě odpad není. Především je velice těžké určit moment, kdy se nějaký produkt stane odpadem, případně moment, kdy se nějaký odpad stane znovu produktem. Tyto momenty nejsou příliš důležité pro statistiku produkce odpadu, mohou však být velice důležité pro pochopení, jak člověk odpad vnímá či pro snahu o maximální předcházení vzniku odpadu. S tím úzce souvisí, jak je daný odpad vnímán v prostoru. Tato práce představila vybrané koncepty vnímání odpadu v prostoru, které úzce souvisí s tím, jak odpad chápeme, tedy jak s ním posléze pracujeme. Prostor hraje v určení významu odpadu velice důležitou roli. Jsou místa, kde může být jeden daný odpad považován za nebezpečí, naopak na místě jiném může být tento odpad vnímán jako komodita či zdroj. Práce se snažila vybrané koncepty vnímání odpadu v prostoru zasadit do subjektivního grafu pro jejich lepší porovnání, nicméně ať už jsou tyto koncepty v grafu na libovolných jiných pozicích, tak je důležité vnímat odpad v odlišných kontextech a právě prostor (a nejen prostor) nám tyto odlišné kontexty zprostředkovává. Pro problematiku odpadu je charakteristická idea „jednej lokálně, mysli globálně“. Odpad jako celek můžeme považovat za globální problém celé planety. Setkáváme se tak s významnými regionálními rozdíly ve struktuře odpadu, způsobu jejich produkce a způsobu nakládání s nimi. V každém regionu tak vzniká prostor pro unikátní lokální systém nakládání s odpadem, který však musí být vhodně začleněn do systému globálního. Tyto systémy jsou však ovlivněny mocenskou politikou a finanční disponibilitou regionu. Proto není na místě určit, které přístupy ke studiu problematiky odpadu jsou nejlepší nebo polemizovat nad tím, který výzkumný směr je pro studium problematiky odpadu nejvhodnější. Koncepty a přístupy zmíněné v práci jsou do jisté míry velice komplementární a jejich syntéza při řešení problematiky odpadu je efektivním nástrojem pro řešení problematiky odpadu. Při autorem očekávaném zvyšujícím se zájmu o studium prostorových aspektů odpadu, má v této syntéze geografie odpadu svoji důležitou pozici. Na příkladu prostorové 71

struktury odpadového hospodářství v České republice můžeme sledovat, že regionální rozdíly, lokální specifická data, specifické pohyby odpadu nalezneme také v našem regionu. Aktuálnost geografie odpadu je tedy platná i pro náš region.

72

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Literatura: AGNOLETTI, M., NERRI SERNERI, S. (2014): The Basic Environmental History. Springer, 253 s. BRUNCLÍKOVÁ, L., SOSNA, D. (2014a): Jednorázová společnost? Sledování konzumních vzorců v urbánním prostředí. Lidé města č. 16, s. 67-98 BRUNCLÍKOVÁ, L., SOSNA, D. (2014b): Cesta do hlubin kontejneru. Antropowebzin č. 1, s. 1-9 BULKELEY, H., WATSON, M., HUDSON, R. (2007): Modes of governing municipal waste. Environment and Planning č. 39, s. 2733-2753 CRESSWELL, T. (1996): In Place/Out of Place: Geography, Ideology and Transgression. Minneapoli, University of Minnesota Press, 216 s. DAVIES, A. (2008): The Geographies of Garbage Governance: Interventions, Interactions and Outcomes. Ashgate Publishing, 202 s. DAVIES, A. (2011): Geography and the matter of waste mobilities. Transactions of the Institute of British Geographers 37, č. 2, s. 191-196 FIEDOR, J. (2012): Odpadové hospodářství I. Ostrava VŠB TUO, 128 s. FILDÁN, Z. (2009): Povinnosti firem v podnikové ekologii. Tachov, Envi Group, 318 s. FILIP, J. a kol. (2002): Odpadové hospodářství. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. 116 s. GRODA, B. (1995): Technika zpracování odpadů. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 213 s. GRODA, B. a kol. (1997): Technika zpracování odpadů II. Brno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 168 s. GUTBERLET, J. (2008): Recovering Resources – Recycling Citizenship: Urban Poverty Reduction in Latin America. Burlington, Ashgate, 212 s. GUTHOVÁ, Z. (2002): Výchova ekologického spotřebitele. České Budějovice, Rosa, 40 s. HETHERINGTON, K. (2004): Secondhandedness: Consumption, disposal, and absent presence. Environment and Planning č. 22, D – Society and Space, s. 157-173 HIGGS, G., LANGFORD, M. (2009): GIScience, environmental justice, & estimating populations at risk: The case of landfills in Wales. Applied Geography 29, č. 1, s. 63-76 CHROMÝ, P. (2009): Regionální identita, Region a místo. In Chromý, P., Heřmanová, E., a kolektiv: Kulturní regiony a geografie kultury, Praha, ASPI, 348 s. 73

JENÍČEK, V., FOLTÝN, J. (2010): Globální problémy světa v ekonomických souvislostech. Praha, C. H. Beck, 272 s. JEWITT, S. (2011): Geographies of shit: Spatial and temporal variations in attitudes towards human waste. Progress in Human Geography 35, č. 5, s. 608-626 KEPÁK, F. (2005): Průmyslové odpady: 1. část. Ústí nad Labem, MINO, skripta. KLAPKA, P. (2008): Regiony a regionalizace. In Toušek, V., Kunc, J., Vystoupil, J., a kolektiv: Ekonomická a Sociální geografie. Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 416 s. KNUSSEN, Ch. (2004): An analysis of intentions to recycle household waste: The roles of past behaviour, perceived habit, and perceived lack of facilities. Journal of Environmental Psychology 24, č. 2, s. 237 KOLÁŘ L., KUŽEL S. (2000): Odpadové hospodářství. České Budějovice, Jihočeská univerzita, 193 s. KURAŠ, M. (1993): Technologie zpracování odpadů. 2. Praha, Vydavatelství Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, 279 s. KURAŠ M., DIRNER V., SLIVKA V., BŘEZINA M. (2008): Odpadové hospodářství. Chrudim, 143 s. LEMANN, M. (2008): Waste management. Peter Lang. 381 s. LEPAWSKY, J., MCNABB, CH. (2010): Mapping international flows of electronic waste. The Canadian Geographer / Le Géographe canadien 54, č. 2, s. 177-195 MARYÁŠ, J., VYSTOUPIL, J. (2004): Ekonomická geografie. Brno, Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 18 s. MOORE, S. (2012): Garbage matters: Concepts in new geographies of waste. Progress in Human Geography 36, č. 6, s. 780-799 MIHAI, F. (2012): Geography of waste as a new approach in waste management study. Lucrarile Seminarului Geografic “Dimitrie Cantemir” NR. 33, 10 s. MYERS, G. A. (2005): Disposable Cities: Garbage, Governance and Sustainable Development in Urban Africa. Aldershot, Ashgate, 204 s. O’NEILL (2000): Waste Trading Among Rich Nations: Building a New Theory of Environmental Regulation. Cambridge, The MIT Press, 310 s. PAASI, A. (2002): Place and region: regional worlds and words. Progress in Human Geography 26, č. 6, s. 802-811 PAASI, A. (2003): Region and Place: regional identity in question. Progress in Human Geography 27, č. 4, s. 475-485 74

PIRES, A. (2011), Solid waste management in European countries: A review of systems analysis techniques, Journal of Environmental Management Volume 92, č. 4, s. 1033–1050 SEADON, J. (2006): Integrated waste management – Looking beyond the solid waste horizon. Waste Management 26, s. 1327–1336 SHINKUMA, T., HUONG, N. (2009): The flow of e-waste material in the Asin region and a reconsideration of international trade policies on e-waste. Environmental Impact Assesment Review 29, s. 25-31 VÁŇA J., HANČ A., HABART J. (2009): Pevné odpady 2009. Praha, Česká zemědělská univerzita v Praze, 190 s. VOŽENÍLEK, V.(1998): Výuka GIS na Univerzitě Palackého v Olomouci. In: Geografie na prahu 21. století Praha, s. 79-80 Právní předpisy: Předpis č. 381/2001 Sb. Vyhláška Ministerstva životního prostředí, kterou se stanoví Katalog odpadů. In: Sbírka zákonů České republiky 2014 Předpis č. 503/2004 Sb. Vyhláška, kterou se mění vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů. In: Sbírka zákonů České republiky 2014 Zákon č. 185/2001 Sb., Zákon o odpadech a o změně některých dalších zákonů. In: Sbírka zákonů České republiky 2014 Elektronické zdroje: CENIA (2012): Odpadové hospodářství. Dostupné na: www1.cenia.cz/www/odpadove-hospodarstvi-menu (17.10.2014) ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2014a): Produkce, využití a odstranění odpadů 2013. Dostupné na: www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/publ/280020-14-r_2014 (31.10.2014) ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (2014b): Statistická ročenka Jihomoravského kraje 2013. Dostupné na: www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/krajkapitola/641011-13-r_2013-03 (31.10.2014) DURHAM UNIVERSITY (2014): Waste of the World. Dostupné na: www.dur.ac.uk/geography/research/research_projects/?mode=project&id=310 (13.12.2014) EU (2014): Waste management. Dostupné na: www.europa.eu/legislation_summaries/environment/waste_management/ (4.11.2014) JIHOMORAVSKÝ KRAJ (2014): Základní údaje o Jihomoravském kraji. Dostupné na: www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?ID=27204&TypeID=2 (8.12.2014) MONASH UNIVERSITY (2014): Wealth form Waste. Dostupné na: www.artsonline.monash.edu.au/wfw/ (13.12.2014) 75

MUNISS (2012): Projekt MUNISS 2011/2012. Dostupné na: www.muniss.cz/general/public/ (14.12.2014) MŽP (2014a): EMAS, dostupné na: www.mzp.cz/cz/emas (18.10.2014) MŽP (2014b): Ministerstvo životního prostředí podporuje materiálové a energetické využívání odpadů, dostupné na: www.mzp.cz/cz/news_130306_odpady (6.3.2013) PLZEŇSKÝ GARBOLOGICKÝ PROJEKT (2014): Plzeňský garbologický projekt. Dostupné na: www.pgp-cz.webnode.cz/ (12.12.2014) UNIVERSITY OF EXETER (2014): Waste and Society. Dostupné na: www.geography.exeter.ac.uk/currentstudents/undergraduate/modules_cornwall/description/ (13.12.2014)

76

SEZNAM ZKRATEK CZ-NACE

Klasifikace ekonomických činností

ČR

Česká republika

EU

Evropská unie

GIS

Geografický informační systém

HDP

Hrubý domácí produkt

Hl. m.

Hlavním město

JmK

Jihomoravský kraj

MŽP

Ministerstvo životního prostředí

NIMBY

Not in my backyard

Sb.

Sbírka

77

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Schéma prostorového rozmístění odpadových zařízení v Jihomoravském kraji k 1.1.2014 Příloha 2: Produkce odpadu přepočtena na jednoho obyvatele v krajích České republiky v roce 2013 Příloha 3: Produkce komunálního odpadu přepočtena na jednoho obyvatele v krajích České republiky v roce 2013 Příloha 4: Produkce odpadu přepočtena na jednu obec v krajích České republiky v roce 2013 Příloha 5: Produkce odpadu přepočtena na jeden km2 v krajích České republiky v roce 2013 Příloha 6: Produkce odpadu přepočtena na jeden registrovaný ekonomický subjekt v krajích České republiky v roce 2013 Příloha 7: Produkce odpadu přepočtena na jeden milión korun českých HDP v krajích České republiky v roce 2013

78

Příl. 1, Schéma prostorového rozmístění odpadových zařízení v Jihomoravském kraji k 1.1.2014

Příl. 2, Produkce odpadu přepočtena na jednoho obyvatele v krajích České republiky v roce 2013

Příl. 3, Produkce komunálního odpadu přepočtena na jednoho obyvatele v krajích České republiky v roce 2013

Příl. 4, Produkce odpadu přepočtena na jednu obec v krajích České republiky v roce 2013

Příl. 5, Produkce odpadu přepočtena na jeden km2 v krajích České republiky v roce 2013

Příl. 6, Produkce odpadu přepočtena na jeden registrovaný ekonomický subjekt v krajích České republiky v roce 2013

Příl. 7, Produkce odpadu přepočtena na jeden milión korun českých HDP v krajích České republiky v roce 2013