MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta
Ladislava ŘEZNÍČKOVÁ
Analýza vizuálních denních záznamů počasí a časných přístrojových meteorologických měření v českých zemích
Disertační práce
Školitel: prof. RNDr. Rudolf Brázdil, DrSc.
Brno, 2008
Bibliografická identifikace Jméno a příjmení autora: Ladislava Řezníčková Název disertační práce:
Analýza vizuálních denních záznamů počasí a časných přístrojových meteorologických měření v českých zemích
Název disertační práce anglicky:
Analysis of Visual Daily Weather Records and Early Instrumental Meteorological Observations in the Czech Lands
Studijní program: Geografie Studijní obor (směr), kombinace oborů: Fyzická geografie Školitel:
prof. RNDr. Rudolf Brázdil, DrSc.
Rok obhajoby:
2008
Klíčová slova v češtině:
časná přístrojová meteorologická měření, vizuální denní záznamy počasí, homogenizace, statistická analýza, české země
Klíčová slova v angličtině:
early instrumental meteorological observations, visual daily weather records, homogenisation, statistical analysis, Czech Lands
© Ladislava Řezníčková, Masarykova univerzita, 2008
Na tomto místě bych ráda poděkovala svému školiteli prof. RNDr. Rudolfu Brázdilovi, DrSc. za odborné vedení a cenné rady a připomínky při zpracování této doktorské disertační práce. Disertační práce byla vypracována s finanční podporou Grantové agentury ČR pro řešení grantového projektu č. 205/05/0858 „Časová a prostorová variabilita klimatu České republiky podle denních vizuálních záznamů počasí a přístrojových měření“.
Abstrakt Disertační práce se zabývá studiem dvou typů dokumentárních pramenů používaných v historické klimatologii – vizuálními denními záznamy počasí a časnými přístrojovými meteorologickými měřeními a pozorováními v českých zemích. U obou typů záznamů byla provedena jejich základní excerpce (digitalizace, převedení záznamů o počasí do současné odborné terminologie, novodobých jednotek apod.) a statistická analýza (včetně homogenizace). Na základě excerpce archivních materiálů byly zpracovány vizuální denní záznamy počasí z let 1655–1656 z deníku Jana Františka Bruntálského z Vrbna, pána na Fulneku, denní zápisy počasí z deníků premonstrátského kláštera Hradisko (nyní Olomouc) z období 1693–1783 a denní meteorologické záznamy pražského měšťana Jana Nádherného z Prahy a dalších míst v Čechách v rocích 1805–1806. Meteorologické informace z těchto záznamů byly nejprve ověřovány pomocí jiných dobových dokumentárních pramenů. Dále byla aplikována metodika interpretace teploty vzduchu a srážek v podobě vážených měsíčních indexů (od –3 do +3), kdy získané hodnoty byly dále porovnávány s řadami teplotních a srážkových indexů zpracovanými pro Švýcarsko a Německo. V některých případech bylo možné provést konfrontaci získaných teplotních a srážkových indexů se souběžně probíhajícími systematickými meteorologickými měřeními na některé referenční stanici nebo na blízké novodobé stanici v určitém referenčním období. V případě časných přístrojových meteorologických měření byla provedena analýza denních srážkových úhrnů od gymnaziálního profesora Leopolda Šeršníka z polského Těšína z let 1777–1778, meteorologických záznamů faráře Františka J. J. Kreybicha ze Žitenic pro období 1787–1829, brněnských měření a pozorování od penzionovaného setníka Ferdinanda Knittelmayera pro roky 1799–1812 a meteorologických záznamů radního Andrease Sterlyho z let 1816–1840 (resp. 1844) v Jihlavě. Teplotní, tlakové a srážkové řady byly na bázi měsíčních hodnot homogenizovány s použitím Alexanderssonova testu (SHNT) pomocí referenčních stanic Praha-Klementinum, VídeňHohe Warte nebo Brno. Vedle těchto meteorologických prvků byla též provedena statistická analýza pozorování větru, charakteristik oblačnosti a výskytu meteorologických jevů, jako jsou bouřky, mlhy, krupobití aj. Získané výsledky byly porovnány se stanicemi pozorujícími v normálovém období 1961–1990. Při existenci denních hodnot teploty vzduchu, tlaku vzduchu a srážek bylo možné studovat tzv. povětrnostní singularity ve sledovaném období. Zpracování výše zmíněných meteorologických záznamů významně přispělo k rozšíření dosavadní historicko-klimatologické databáze Geografického ústavu v období před začátkem systematických meteorologických měření a pozorování, která je základním předpokladem pro rekonstrukci klimatu v českých zemích v období přístrojových pozorování i v letech předcházejících. Získané řady představují významné doplnění poznatků o časové a prostorové variabilitě klimatu České republiky před rokem 1850, které se dosud opíraly téměř výhradně jen o analýzu měření stanice Praha-Klementinum. V některých případech bude možné prodloužit i další existující sekulární řady.
Abstract This Ph.D. thesis analyses two types of documentary evidence used in historical climatology – visual daily weather observations and early instrumental meteorological measurements and observations in the Czech Lands. Basic processing has been performed on these weather records, i.e. the records were digitalised, converted to the present terminology and modern units etc., and statistically analysed (including their homogenization). On the basis of the archival documents excerption, the visual daily weather reports of the years 1655–1656 in the private diary of Jan František Bruntálský from Vrbno, a lord of Fulnek, the daily weather reports in the diaries of the Premonstratensian Abbey in Hradisko (nowadays Olomouc) of 1693–1783 and the daily meteorological reports of 1805 and 1806 made by Jan Nádherný, a nobleman from Prague, were processed. Several pieces of meteorological information in reports were first checked with the help of the other contemporary documentary evidence. Furthermore, the created weighted monthly temperature and precipitation indices (with scaling from –3 to +3) were compared with the corresponding monthly indices of Switzerland and Germany. In some cases it was possible to compare the temperature and precipitation indices with the simultaneous systematic measurements at a reference station or in a modern station in the reference period. In the case of early instrumental meteorological measurements, the daily precipitation totals of the gymnasium teacher Leopold Jan Šeršník taken in Cieszyn (Poland) from 1777 to 1778, the meteorological records of the parish priest František J. J. Kreybich from Žitenice in the period 1787–1829, meteorological measurements and observations of the pensioned captain Ferdinand Knittelmayer from 1799 to 1812 in Brno and the meteorological records of the magistrate councillor Andreas Sterly at Jihlava of the years 1817–1840 (1844) were analysed. On the basis of monthly values, temperature, pressure and precipitation series were homogenized using the Standard Normal Homogeneity Test (SHNT) according to Alexandersson with respect to PragueKlementinum, Vienna-Hohe Warte or Brno as reference stations. Except for these meteorological elements, the analysis of wind, cloudiness and other meteorological events such as thunderstorms, fogs, hailstorms etc. was carried out. Obtained results were compared with the data from stations in the normal period of 1961–1990. Daily temperature, pressure and precipitation values made it possible to address the study of meteorological singularities in the given period. The processing of the above mentioned meteorological records significantly extended existing historical-climatological database assembled in the Institute of Geography until now. It is a basic precondition for climate reconstructions before the period of systematic meteorological measurements and observations. Obtained climatological series significantly contribute to the description of temporal and spatial climate variability in the Czech Republic before 1850, which is almost exclusively based on the analysis of meteorological data of the Prague-Klementinum station. In some cases it will be possible to extend the existing secular series.
Obsah 1 Úvod …………………………………………………………………………...… 1.1 Cíle doktorské disertační práce ……………………….……………………... 1.2 Obsah doktorské disertační práce ………………….……………………...… 1.3 Seznam publikovaných prací ……………………………………………...…
9 10 11 11
2 Dokumentární prameny v historické klimatologii ………….……………...…
13
3 Vizuální denní záznamy počasí v českých zemích ………….………………… 3.1 Úvod …………………………………………………………………...…….. 3.2 Vývoj vizuálních denních záznamů počasí v českých zemích ………….…… 3.3 Dosavadní poznatky analýzy vizuálních denních záznamů počasí v českých zemích …………………………………………………………...…. 3.4 Charakteristika vizuálních denních záznamů počasí a jejich meteorologická interpretace ……………………………………………….… 3.5 Poznatky o nových vizuálních denních záznamech počasí v českých zemích ……………………………………………………………………….. 3.5.1 Meteorologické záznamy Jana Františka Bruntálského z Vrbna ………… 3.5.1.1 Charakter záznamů …………………………………………………... 3.5.1.2 Analýza záznamů .…………………………………………………… 3.5.2 Meteorologické záznamy z diárií premonstrátského kláštera Hradisko (Olomouc) ………………………………………………………………... 3.5.2.1 Charakter záznamů …………...……………………………………… 3.5.2.2 Analýza záznamů ……………….…………………………………… 3.5.3 Meteorologické záznamy Jana Nádherného z Borutína ...………...……… 3.5.3.1 Charakter záznamů ………………………………………...………… 3.5.3.2 Analýza záznamů …………………………………………………….
18 18 18
4 Časná přístrojová meteorologická měření v českých zemích ……..………… 4.1 Úvod ……………………………………………………………………….. 4.2 Vývoj časných přístrojových meteorologických měření v českých zemích … 4.3 Dosavadní poznatky analýzy časných přístrojových meteorologických měření .……………………………………………………………………….. 4.4 Charakteristika časných přístrojových meteorologických záznamů a jejich meteorologická interpretace ………………………………………..………… 4.4.1 Problémy spojené se zpracováním časných přístrojových meteorologických měření ………………………………………………… 4.4.2 Homogenita klimatologických řad …………………………………..…… 4.4.3 Povětrnostní singularity ……………………………………..…………… 4.5 Poznatky o nových časných přístrojových meteorologických měřeních v českých zemích …………………………………………………..………… 4.5.1 Meteorologické záznamy Leopolda Šeršníka ……………………….…… 4.5.1.1 Charakter záznamů ……………………………………………….… 4.5.1.2 Analýza záznamů …………………………………………………... 4.5.2 Meteorologické záznamy Ferdinanda Knittelmayera ……………………. 4.5.2.1 Charakter záznamů …………………………………………………. 4.5.2.2 Analýza záznamů …………………………………………………...
29 29 29
20 24 26 26 26 26 27 27 27 28 28 28
31 32 32 33 34 35 35 35 36 36 36 37
4.5.3 Meteorologické záznamy Andrease Sterlyho ……………..……………... 4.5.3.1 Charakter záznamů …………………………….…………………… 4.5.3.2 Analýza záznamů ………………………………...………………… 4.5.4 Meteorologické záznamy Františka J. J. Kreybicha ……………………… 4.5.4.1 Charakter záznamů ……………………………….………………… 4.5.4.2 Analýza záznamů ...…………………………………………………
37 37 38 39 39 40
5 Závěr ………………………………………………………………..……………
41
Seznam literatury ………………………………………………………...………… Seznam archivních pramenů ……………………………………………..………… Přílohy ………………………………………………………………………..……..
43 49 52
1 ÚVOD Pro klima je charakteristická jeho proměnlivost v různých prostorových a časových měřítkách. V souvislosti s procesem globálního oteplování (Solomon et al., 2007) je zvláště velká pozornost věnována časové variabilitě klimatu. Ta se utváří jednak pod vlivem přírodních klimatotvorných faktorů, jednak pod vlivem působení člověka. Při studiu kolísání klimatu v měřítku desetiletí a století patří k první skupině především změny solárního faktoru (např. změny ve sluneční aktivitě ovlivňující tok slunečního záření k Zemi), vulkanické činnosti (znečištění atmosféry vulkanickým materiálem, což ovlivňuje radiační bilanci atmosféry) nebo vnitřní variabilitou systému oceán-atmosféra (např. změny termohalinní cirkulace, jev ENSO), popř. dalšími interakcemi mezi složkami úplného klimatického systému (atmosféra, hydrosféra, kryosféra, povrch souše, biosféra) (Štěpánek, 2005). V posledních letech se však v působení na zemskou atmosféru uplatňují také lidské aktivity, a to zejména spalováním fosilních paliv (produkce skleníkových plynů a aerosolů), ale i změnami ve využívání krajiny, znečištěním světového oceánu nebo produkcí umělých chemických látek (např. halogenované uhlovodíky) a jejich uvolňováním do atmosféry. Toto antropogenní ovlivnění klimatického systému má za následek zejména zvýšené koncentrace skleníkových plynů v atmosféře (zejména oxid uhličitý CO2, metan CH4, oxid dusný N2O, ozon O3 v troposféře, halogenované uhlovodíky), které jsou hlavním faktorem utvářejícím v současné době klima Země s rozsáhlými možnými následky na přírodní procesy a lidské aktivity v lokálním až globálním měřítku. To může vyvolat nejen pozorované globální oteplování, ale i další změny klimatu, které se mohou projevit ve zvýšené frekvenci a intenzitě hydrometeorologických extrémů (Solomon et al., 2007). S ohledem na výrazné dopady předpokládané změny klimatu na přírodu a lidskou společnost je snaha klimatologů vytvořit scénáře možné klimatické změny. Ty se opírají především o výstupy z klimatických modelů (Kalvová et al., 1995). S ohledem na dalekosáhlý význam této problematiky byl již v roce 1988 založen Mezivládní panel pro klimatickou změnu (Intergovernmental Panel on Climate Change – IPCC) při Světové meteorologické organizaci, jehož úkolem je hodnocení problému změny klimatu včetně odhadů budoucího vývoje a jeho možných dopadů. V roce 2007 byla vydána již Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, ve které byl potvrzen značný nárůst koncentrací skleníkových plynů (zhruba od roku 1750) související s antropogenní činností, což má za následek nárůst globálních průměrných teplot vzduchu na Zemi. Zpráva IPCC z roku 2007 udává stoletý lineární trend o velikosti +0,74 °C za období 1906–2005 (Solomon et al., 2007). Výsledky klimatických scénářů je však nutné verifikovat na základě reálných klimatologických dat, jejichž délka je však v mnoha případech nedostačující. Proto je třeba tyto řady rozšířit o výsledky analýz klimatologických dat před období systematických meteorologických měření, kdy variabilita klimatu byla v převážně míře podmíněna změnami přírodních klimatotvorných faktorů. V Evropě spadají začátky pravidelných meteorologických měření do 2. poloviny 17. století. Již v letech 1653–1654 fungovala první síť meteorologických stanic Rete Medicea v Itálii (Brázdil et al., 2005b). Nejdelší souvislé pozorovací řady jsou představovány teplotní řadou střední Anglie od roku 1659 (Manley, 1974) a srážkovou řadou Kew v Anglii začínající rokem 1697 (Wales-Smith, 1971). V České republice bylo zahájeno pravidelné měření teploty vzduchu v PrazeKlementinu v roce 1775 (Hlaváč, 1966) a srážek v roce 1804 (Pejml, 1975). Na Moravě v 9
Brně začala systematická měření teploty vzduchu v roce 1799 a srážek v roce 1803 (Brázdil et al., 2005c). Řady přístrojových měření je proto nutné doplnit o starší údaje z jiných zdrojů. Jedná se především o tzv. proxy data, neboli údaje které obsahují nepřímou informaci o počasí nebo podnebí. Jsou vázány buď na přírodní archivy dat (např. ledovcové vrty, letokruhy stromů, paleobotanické údaje, geotermální vrty) nebo mohou souviset přímo s činností člověka (tzv. dokumentární údaje). Dokumentární údaje jsou v České republice používány k historicko-klimatologickým analýzám nejčastěji, protože jsou relativně nejdostupnější a obsahují informace s největším časovým rozlišením (Brázdil, 2000). Mezi nimi mají největší význam vizuální denní pozorování počasí a časná přístrojová měření. Pro klimatologickou analýzu České republiky v období před začátkem systematických meteorologických měření a pozorování je však počet takových údajů stále nedostačující, a proto je nutné historicko-klimatologickou databázi neustále rozšiřovat. Čím více zpracovaných řad bude k dispozici, tím bude finální rekonstrukce klimatu České republiky věrohodnější. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se proto doktorská disertační práce zaměřila na zkoumání dvou nejvýznamnějších typů dokumentárních pramenů – vizuálních denních záznamů počasí a časných meteorologických měření a pozorování. Značná část výsledků této doktorské disertační práce již byla publikována v rámci řešení grantu Grantové agentury České republiky č. 205/05/0858 s názvem „Časová a prostorová variabilita klimatu České republiky podle denních vizuálních záznamů počasí a přístrojových měření“, který byl pod vedením R. Brázdila řešen na Geografickém ústavu Masarykovy univerzity v Brně v letech 2005–2007 a na němž pracovala i autorka této práce. Doktorská disertační práce je proto předložena jako soubor publikovaných prací, jejichž seznam je uveden v kapitole 1.3, s odpovídajícím úvodním shrnujícím komentářem. Výše zmíněnému grantu proto zároveň patří i poděkování za finanční podporu při řešení stávající tématiky.
1.1 Cíle doktorské disertační práce Cílem doktorské disertační práce bylo shromáždění, základní zpracování a statistická analýza nových vizuálních denních záznamů počasí a časných meteorologických měření a pozorování v České republice. K naplnění tohoto úkolu bylo třeba splnit dílčí cíle rozvržené do jednotlivých etap řešení tématu disertace: -
-
rešerše dosavadních poznatků o vizuálních denních záznamech počasí a časných meteorologických měřeních a pozorováních studiem vybrané české a zahraniční literatury, včetně zvládnutí metodologie jejich hodnocení a zpracování excerpce nových pozorování a vytvoření databáze těchto pozorování v českých zemích před rokem 1850 základní analýza nově získaných řad vizuálních denních záznamů počasí a časných meteorologických měření a pozorování konfrontace zpracovaných výsledků s dobovými materiály a jejich návaznost na sekulární klimatologické řady.
10
1.2 Obsah doktorské disertační práce Po úvodní kapitole 1 se stručným nastíněním současné problematiky změny klimatu a momentálního stavu datové základny pro hodnocení variability klimatu České republiky před začátkem systematických meteorologických měření a pozorování následuje přehled typů dokumentárních pramenů, s jakými pracuje dnešní historická klimatologie (kap. 2). Dva typy těchto dokumentárních pramenů – vizuální denní záznamy počasí a časná přístrojová meteorologická měření a pozorování, které jsou předmětem disertační práce, jsou podrobněji analyzovány v dalších kapitolách 3 a 4. Obě kapitoly jsou koncipovány stejným způsobem, kdy po stručné historii a dosavadních výzkumech příslušného typu záznamů, následují shrnující výsledky jednotlivých nově analyzovaných řad s odkazy na publikované práce. Ty jsou zařazeny za závěrečnou kapitolou 5, která shrnuje dosažené výsledky a nastiňuje jejich využití, resp. další možnosti výzkumu, a za seznamem literatury a archivních pramenů.
1.3 Seznam publikovaných prací Jak bylo uvedeno výše, doktorská disertační práce je předkládána v podobě souboru následujících publikovaných prací, naplňujících stanovené cíle disertace s rozdělením do tří základních bloků:
Metodologické aspekty zpracování časných meteorologických měření a pozorování: Příloha č. 1: Řezníčková, L., Brázdil, R., Valášek, H. (2005): Early instrumental meteorological observations in the Czech Lands. In: From the Holocene to the Anthropocene: Climate of the Last 1000 Years. Swiss National Science Foundation - NCCR, Bern, nestr. Příloha č. 2: Štěpánek, P., Řezníčková, L., Brázdil, R. (2006): Homogenization of daily air pressure and temperature series for Brno (Czech Republic) in the period 1848–2005. WCDMP, WMO, Geneva, v tisku. Příloha č. 3: Řezníčková, L., Štěpánek, P., Brázdil, R. (2007): Homogenizace řad denních hodnot tlaku a teploty vzduchu v Brně v období 1848–2005. In: Česká geografie v evropském prostoru. XXI. sjezd České geografické společnosti. Jihočeská univerzita, České Budějovice, s. 1258–1263. ISBN 978-80-7040-986-2. Příloha č. 4: Řezníčková, L., Brázdil, R., Tolasz, R. (2006): Meteorological singularities in the Czech Republic in the period 1961–2002. Theoretical and Applied Climatology, 88, s. 179–192. DOI 10.1007/s00704-006-0253-5.
11
Analýza vizuálních denních záznamů počasí: Příloha č. 5: Brázdil, R., Krušinský R., Řezníčková L. (2008): Zprávy o počasí z let 1655–1656 v deníku Jana Františka Bruntálského z Vrbna. Časopis Matice moravské, v tisku. Příloha č. 6: Brázdil R., Černušák T., Řezníčková, L. (2008): Weather information in the diaries of the Premonstratensian abbey, Hradisko (Olomouc, Czech Republic), 1693–1783. Weather, v tisku. DOI: 10.1002/wea.264. Příloha č. 7: Brázdil, R., Řezníčková, L., Valášek, H. (2007): Počasí v Čechách v letech 1805– 1806: konfrontace vizuálních a přístrojových pozorování. Meteorologické zprávy, 60, 6, s. 187–193.
Analýza časných meteorologických měření a pozorování: Příloha č. 8: Brázdil, R., Valášek, H., Řezníčková, L., Štěpánek, P. (2008): Měření srážek v Těšíně v období leden 1777–leden 1778. Meteorologické zprávy, 61, 1, s. 26–29. Příloha č. 9: Brázdil, R., Řezníčková, L., Valášek, H. (2006): Early instrumental meteorological observations in the Czech Lands I: Ferdinand Knittelmayer, Brno, 1799–1812. Meteorologický časopis, 9, 2, s. 59–71. Příloha č. 10: Brázdil, R., Řezníčková, L., Valášek, H. (2007): Early instrumental meteorological observations in the Czech Lands II: Andreas Sterly, Jihlava, 1816–1840 (1844). Meteorologický časopis, 10, 1, s. 3–12. Příloha č. 11: Brázdil, R., Řezníčková, L., Valášek, H., Kotyza, O. (2007): Early instrumental meteorological observations in the Czech Lands III: František Jindřich Jakub Kreybich, Žitenice, 1787–1829. Meteorologický časopis, 10, 2, s. 63–74.
12
2
DOKUMENTÁRNÍ PRAMENY V HISTORICKÉ KLIMATOLOGII
Pro studium kolísání klimatu v minulosti i v současnosti jsou nezbytné dostatečně dlouhé a kvalitní řady měření a pozorování meteorologických prvků a jevů. Období existujících přístrojových měření ovšem zahrnuje pouze poměrně krátký časový úsek v historii zemského klimatu v trvání od několika desetiletí do několika století. Proto vzrůstá role nepřímých indikátorů klimatu, tj. tzv. proxy dat. Pro období posledního tisíciletí lze vedle přístrojových měření a přírodních proxy dat využít také různé dokumentární údaje, mezi nimiž hrají významnou roli vizuální denní záznamy počasí a časná meteorologická měření a pozorování, které patří v mnoha ohledech k nejhodnotnějším historickoklimatologickým pramenům (Brázdil et al., 2005b). Podle Brázdila a Kotyzy (2001b) lze v rámci dokumentárních údajů rozlišit (další citace tamtéž): a) časná meteorologická měření a pozorování (viz kap. 4) Jde o meteorologické údaje z období před začátkem systematických měření, objevující se v Evropě v 17.–18. století (zpravidla teplota a tlak vzduchu, směr větru, oblačnost a meteorologické jevy). V českých zemích patří do této skupiny např. dochovaná měření lékaře Johanna Carla Rosta ze Zákup od 21. prosince 1719 do 31. března 1720, měření jezuity Josefa Steplinga z Prahy-Klementina z roku 1752 či nejstarší moravská meteorologická měření z Telče od lékaře Františka Aloise Maga z Maggu z let 1771–1775 (obr. 1).
Obr. 1. Ukázka záznamů meteorologických měření a pozorování v Telči od Františka Aloise Maga z Maggu z roku 1774 (Brázdil et al., 2002c).
13
b) písemné a grafické dokumenty Jde o velmi bohatý a různorodý zdroj informací, ovlivněný v různé míře subjektivitou jejich autora. V českých zemích jde především o následující typy pramenů: - narativní prameny Zahrnují záznamy o počasí a jevech a událostech na něm závislých, obsažené v análech, letopisech, pamětech a kronikách. Zpravidla se týkají popisu extrémního průběhu počasí, hydrometeorologických extrémů a jejich dopadů na člověka. Zatímco v západní Evropě jsou takovéto věrohodné záznamy již z 8. století, v českých zemích pochází první věrohodná zpráva o počasí z Kosmovy kroniky až k roku 1040. - vizuální denní záznamy počasí (viz kap. 3) Jde o víceméně pravidelná denní vizuální pozorování počasí a příbuzných jevů, zaznamenávaná jejich autory do efemerid, kalendářů či osobních deníků. V českých zemích pocházejí nejstarší denní záznamy počasí z oblasti jihovýchodní Moravy od moravského šlechtice Jana z Kunovic z let 1533–1545 (obr. 2).
Obr. 2. Ukázka vizuálních denních záznamů počasí z prosince 1537 ve Stoefflerových efemeridech od Jana z Kunovic (Munzar, 1995). - osobní a oficiální korespondence V osobní korespondenci doplňují zprávy o počasí, hydrometeorologických jevech a jejich dopadech nezřídka sdělení osobního charakteru. Jde především o zprávy o povodních, vichřicích, popř. časných či pozdních mrazech a tuhých zimách. Zvláštním případem jsou oficiální zprávy správců panství o událostech na nich, zasílané jejich majitelům, které často obsahují zprávy o počasí a jeho dopadech.
14
- časná žurnalistika Popis extrémních hydrometeorologických jevů a jejich dopadů byl předmětem občas publikovaných letákových novin, později pak pravidelně vydávaných novin (obr. 3). Jejich největší rozmach nastal od 2. poloviny 18. a zejména pak od 19. století.
Obr. 3. Ukázka zprávy o krupobití ve Znojmě zveřejněné v novinách Brünner Zeitung roku 1866 (Halíčková, 2006). - záznamy ekonomického charakteru Jde o údaje ekonomického rázu související s počasím. Patří sem informace o začátku vinobraní, kvalitě vína, velikosti úrody, cenách zemědělských plodin, výdajích na opravu objektů poškozených hydrometeorologickými extrémy, žádosti o snížení či prominutí daní, aj. Z českých zemí jsou příkladem takových proxy údajů knihy počtů města Loun, v nichž se objevovaly pravidelně v sobotu vyplácené mzdy za obecní práce v předchozím týdnu, z nichž mnohé souvisely s průběhem počasí (např. vysekávání ledu u mlýnů na Ohři, odklízení sněhu ve městě, senoseč, žně) (obr. 4).
Obr. 4. Ukázka záznamů v Registrech dvoru ranskýho, patřícího městu Louny, z let 1598-1613 (Brázdil, Kotyza, 2000). 15
- epigrafické záznamy Jedná se o značky či celé zprávy vytesané nebo nakreslené na skály, kameny, různé stavby nebo i ryté do dřeva, ukazující zpravidla úroveň extrémně vysoké či nízké vody nebo připomínající určitou událost (např. zabití bleskem). Tak úroveň hladiny Labe při některých velkých povodních byla zaznamenávána na děčínské zámecké skále, stejně jako extrémně nízké labské vodní stavy na „hladovém kameni“ v Děčíně-Podmoklech (obr. 5). V Praze byla úroveň vltavských povodní hodnocena se zřetelem na kamennou hlavu tzv. Bradáče (obr. 6).
Obr. 5. Hladový kámen na levém břehu Labe v Děčíně (Brázdil, Kotyza, 1995c).
Obr. 6. Reliéf Bradáče umístěný na nábřeží Vltavy vedle Karlova mostu v Praze (Brázdil et al., 2005a). - ikonografie Jde o vyobrazení či fotografickou dokumentaci znázorňující nejčastěji hydrometeorologické extrémy (např. povodně) (obr. 7–8.). Z hlediska interpretace dopadů extrémních hydrometeorologických jevů jsou významná i realistická vyobrazení krajiny, z nichž lze získat představu o tehdejším vzhledu okolí měst, vodních tocích atd. Ikonografický materiál je v hojné míře používán k určení rozsahu a kolísání ledovců v oblasti Alp.
16
Obr. 7. Ukázka popisu povodně ze dne 9. května 1582 na řece Teplé v Karlových Varech od Samuela Fritze z Erfurtu (Brázdil et al., 1999b – obrázek získán od Mathiase Deutsche).
Obr. 8. Prolomení Karlova mostu chodem ledu při povodni v únoru roku 1784 (Brázdil et al., 2005a). - speciální tisky Byly vydávány pro informování o výskytu extrémního počasí, často i s moralistickým podtextem v podobě kázání. Poskytují velmi kvalitní údaje o těchto událostech a zároveň i dokumentují dobový pohled na příčinu těchto jevů.
17
3 VIZUÁLNÍ DENNÍ ZÁZNAMY POČASÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH
3.1 Úvod Vizuální denní záznamy počasí jsou z českých zemí dostupné již z první poloviny 16. století (Brázdil a Kotyza, 1996a). Jedná se většinou o pravidelné denní kvalitativní pozorování počasí a příbuzných jevů zaznamenávaných do efemerid, kalendářů či osobních deníků. Byly vedené s různou motivací lidmi různorodé profesní orientace jako např. astronomy, lékaři, faráři či zemědělci. Záznamy se liší svojí kvalitou, úplností a trváním. Protože jsou vázány na určitou část života daného autora, zahrnují zpravidla dobu jen několika měsíců, roků či desetiletí.
3.2 Vývoj vizuálních denních záznamů počasí v českých zemích Písemné historické prameny o počasí a příbuzných jevech patří k důležitým zdrojům informací pro rekonstrukci klimatu posledního tisíciletí. Oproti středověku, kde jsou údaje o povětrnostních jevech spíše sporadické a časově nerovnoměrně zastoupené, roste jejich počet výrazně v 16. století. Souviselo to s celkovým společenskoekonomickým vývojem v tomto století, kdy nové racionální způsoby hospodaření na šlechtických a církevních velkostatcích se opíraly ve větší míře i o výsledky exaktních věd. Majitelé panství se snažili co nejvíce využívat půdní fond, odvodňovali bažiny a budovali rybníky (Brázdil a Kotyza, 1996b). Rozšiřování nových vědeckých poznatků zpřístupnil širší veřejnosti vynález knihtisku roku 1450 a jeho obecné rozšíření po roce 1500. Došlo k mocnému rozvoji kronikářství a analistiky, a to především zásluhou vzdělaných městských písařů, učitelů a farářů. Významný byl i obrat v nazírání na meteorologii, což souviselo i s novými výsledky astronomie. To podnítilo mj. i zájem šlechticů, astronomů, lékařů aj. k zapisování počasí v jednotlivých dnech do tištěných kalendářů, hvězdářských tabulek či osobních deníků. Výsledky svých denních záznamů často pozorovatelé porovnávali s oficiálně tištěnými astrometeorologickými předpověďmi i s průběhem počasí v minulých letech. Daleko hlubší byl zájem astronomů, kteří se snažili porovnat výsledky svých meteorologických pozorování s oběhy planet a celkovým vývojem vesmíru. Rovněž jim denní pozorování počasí sloužilo k obhajobě jejich tištěných prognostik proti případné kritice uživatelů (Pejml, 1985; Brázdil a Kotyza, 1996b). Vizuální denní záznamy počasí se v českých zemích v porovnání se západní Evropu objevují podstatně později. Nejstarší dosud známé denní záznamy počasí byly nalezeny již v díle anglického filosofa Rogera Bacona z let 1269–1270 (Long, 1974). Naproti tomu nejstarší denní záznamy počasí z českých zemí, zapisované do astronomických efemerid J. Stoefflera, pocházejí od moravského šlechtice Jana z Kunovic až z let 1533–1545 z oblasti jihovýchodní Moravy. Také malá část cestovních zápisků Johana Emericha Aichholze z
18
října 1548 při cestě přes Čechy a Moravu do Vídně se týká počasí. Četnější jsou již anonymní zápisy počasí v almanachu Mistra Mikuláše Šúda ze Semanína z roku 1555, které mj. obsahují předpověď pro červenec a srpen uvedeného roku (Brázdil a Kotyza, 1999). Pro rekonstrukci klimatu českých zemí druhé poloviny 16. století, považovaného některými autory za období postupného zhoršování klimatu a zároveň počátek tzv. malé doby ledové (Brázdil et al., 2005b), jsou důležitá pozorování městského písaře v Českých Budějovicích Jana Petříka z Benešova ze zimy 1555/56 (Brázdil a Kotyza, 1996a). Především v Praze, Litoměřicích, Českých Budějovicích a Žatci zaznamenával průběh počasí i rektor a pozdější městský písař Jan Strialius z Pomnouše v letech 1563–1582 (Brázdil a Kotyza, 1999). Osobní lékař císaře Rudolfa II. a významný astronom té doby Tadeáš Hájek z Hájku vpisoval informace o počasí v Praze do efemerid J. B. Carelliho v letech 1557 a 1558 (Brázdil a Kotyza, 1996b). V období 1588–1591 si průběh počasí zaznamenával ve svých denících i významný moravský šlechtic Karel Starší ze Žerotína (Brázdil a Kotyza, 1995a). Jeho zápisy se nejčastěji týkaly Náměšti nad Oslavou a řady dalších míst v Čechách a na Moravě, ale i míst, která navštívil na svých cestách po Německu a Rakousku. Obdobně si zápisky o počasí pořizoval na svých cestách slavný lékař doby císaře Rudolfa II., Matyáš Borbonius z Borbenheimu, a to v letech 1596–1599 a 1622 (Brázdil a Kotyza, 1999). V porovnání se 16. stoletím se následující století jeví na vizuální denní pozorování počasí poměrně chudé, alespoň pokud se týká doposud známých pozorování. Nižší hustota záznamů je charakteristická i pro jiné druhy dokumentárních údajů a souvisí především s obecně nepříznivou společenskou situací českých zemí v období třicetileté války a po ní následujících letech. V letech 1603–1604 si vedl poznámky o průběhu počasí během svého pobytu v Praze astronom Jan Kepler (Kepler, 1605), k dispozici jsou také anonymní denní záznamy počasí, pocházející patrně ze středních Čech nebo z Prahy z let 1602–1612, 1615, 1618, 1620 a 1634 (Brázdil et al., 2004). Z let 1649–1650 pak pocházejí anonymní denní záznamy počasí z Prahy (Brázdil a Kotyza, 1995a). Cenným příspěvkem k historii klimatu jsou rovněž meteorologické záznamy děkana Bartoloměje Michala Zelenky z let 1680– 1682, 1691–1694 a 1698–1704, vztahující se k Soběslavi, Táboru, Kraselovu a Brandýsu nad Labem (Brázdil a Kotyza, 2001a). Na počátku 18. století se na území českých zemí objevují první časná přístrojová měření. Přesto význam vizuálních denních pozorování neupadl. Důležitý je zejména časový překryv obou zdrojů dat, umožňující nejen jejich vzájemnou kontrolu a verifikaci, ale především kalibraci a kvantifikaci vizuálních pozorování. K tomu bylo využito například záznamů kněze Karla Bernarda Heina z Hodonic z let 1780–1789 (Brázdil et al., 2003) či pátera Tadeáše Štiky z let 1788–1789 (Brázdil et al., 2002b). Začátkem 19. století probíhala systematická meteorologická měření v českých zemích vedle Prahy-Klementina i na několika dalších místech. Vedle toho lze však v této době najít i záznamy kvalitativních vizuálních pozorování počasí, která prováděla řada dalších zájemců o počasí. Mezi nejznámější patří nepochybně zápisky milčického rychtáře F. J. Vaváka, které díky své podrobnosti mají často charakter denních pozorování (např. Skopec, 1924).
19
3.3 Dosavadní poznatky analýzy vizuálních denních záznamů počasí v českých zemích Nejstarší denní záznamy v českých zemích pocházejí z období od července 1533 do dubna 1545. Dochovaly se v efemeridách J. Stoefflera (obr. 9), vydaných v Tübingenu roku 1531 (Krška a Šamaj, 2001). Jejich autorem byl Jan z Kunovic (1482–1545), nejvyšší komorník markrabství moravského. Z rozboru místních názvů v přípiscích k efemeridám vyplývá, že pozorování se týkají převážně jihovýchodní Moravy, zvláště Uherského Ostrohu a Uherského Brodu, ale také Olomouce. Denní záznamy pokrývají však jen necelou třetinu celého období, protože se většinou netýkají teplé části roku. Celý soubor prezentuje zhruba 1330 denních pozorování. Jan z Kunovic použil pro vyjádření počasí celkem 96, většinou českých a zpočátku i latinských, termínů. Popis počasí zahrnuje zpravidla stručnou charakteristiku teplotních poměrů, srážek, oblačnosti, meteorů a větru.
Obr. 9. Titulní stránky Stoeflerových efemerid (Munzar, 1995).
Zpracováním záznamů Jana z Kunovic se zabýval Munzar (1995), který popsal povětrnostní podmínky tohoto období. Teplotní a srážkový ráz měsíců charakterizovali Brázdil a Kotyza (1996a) a následně ho porovnali s analogickými údaji pro Švýcarsko a Německo. Několikadenní pozorování počasí z počátku října 1548, které zpracovali Brázdil a Kotyza (1996a), pocházejí od Johanna Emericha Aichholze (1520–1588). Konal je při své cestě z Prahy přes Velké Meziříčí a Znojmo do Vídně. Motivací pro Aichholzova denní záznamy počasí byl především jeho velký zájem o medicínu, ve které hledal souvislost s přírodou a počasím. Četnější jsou anonymní zápisy počasí týkající se neznámého místa v jižních Čechách uvedené v almanachu astronoma a lektora na univerzitě v Praze a editora kalendářů Mistra Mikuláše Šúda ze Semanína (1490–1557) z roku 1555, které mj. obsahují předpověď pro červenec a srpen uvedeného roku (obr. 10) Podrobnější analýzu těchto záznamů provedli Brázdil a Kotyza (1999).
20
a)
b)
Obr. 10. Titulní strana Almanachu Mikuláše Šúda ze Semanína obsahující záznamy o počasí z roku 1555 (a) a ukázka denních pozorování v jeho kalendariu od 11. do 26. ledna 1555 (b)(Brázdil a Kotyza, 1999).
Mezi nejstarší denní pozorování počasí z Čech patří i záznamy Jana Petříka z Benešova (asi 1499–1559 nebo 1560), městského písaře v Českých Budějovicích, ze zimy 1555/56. Petříkův popis povětrnosti, úrody a zemědělských prací v roce 1555 vyúsťuje v podrobné denní záznamy počasí od 23. prosince 1555 do 6. ledna 1556. Důvodem pro vedení záznamů počasí nebyl patrně Petříkův vědecký zájem, ale spíše snaha zanechat potomkům svědectví o neobvyklém průběhu počasí v roce 1555. Pro charakterizování teplotních poměrů, srážek, oblačnosti, větru a meteorů používal běžnou terminologii, a to nejčastěji českou, zřídka se objevuje latina a němčina. Petříkův záznam o výskytu zimní bouřky s vichřicí z 31. prosince 1555 na 1. ledna 1556, která způsobila četné škody, nezůstala nepovšimnuta ani dalšími narativními prameny z jižních Čech, ale i Moravy. Klimatologickou analýzu Petříkových záznamů provedli Brázdil a Kotyza (1996a). Především v Praze, Litoměřicích, Českých Budějovicích a Žatci pak zaznamenával průběh počasí i rektor a pozdější městský písař Jan Strialius z Pomnouše (1535 nebo 1536– 1582) v letech 1558–1582. Velký význam těchto záznamů počasí spočívá v tom, že popisují doposud neznámý průběh počasí druhé poloviny 16. století v Čechách (více než 1100 údajů o počasí) a v Německu (téměř 300 údajů o počasí). I když průměrná hustota informací je poměrně malá, jejich unikátnost spočívá v délce pozorování prováděné jedním pozorovatelem, což v 16. století v českých zemích nemá obdoby (obr. 11). Podrobné zpracování Strialiových záznamů provedli Brázdil a Kotyza (1999).
21
Obr. 11. Titulní strana Stadiových efemerid se záznamy o počasí od Jana Strialia z Pomnouše (Munzar, 1998). Osobní lékař císaře Rudolfa II. a významný astronom a matematik té doby, Tadeáš Hájek z Hájku (asi 1525–1600), vpisoval informace o počasí na okrajích efemerid italského astronoma J. B. Carelliho v letech 1557 a 1558 (obr. 12). Dochované meteorologické záznamy jsou různě četné a týkají se zřejmě vesměs Prahy. Hájkova motivace pro vedení meteorologických záznamů patrně souvisela s jeho astronomickým a lékařským bádáním. Jeho terminologie je velmi skromná na výrazy, pro vyjádření počasí použil pouze 29 termínů. Vyplývá to patrně z Hájkova exaktního zaměření, snažícího se pojmenovat stručně a přesně charakter počasí. Snad ho k tomu donutilo i málo místa na poznámky. Interpretaci Hájkových záznamů provedli Brázdil a Kotyza (1996b).
Obr. 12. Úvodní strana efemerid J. B. Carelliho (Brázdil a Kotyza, 1996b).
22
V období 1588–1591 si průběh počasí zaznamenával ve svých denících i významný moravský šlechtic Karel Starší ze Žerotína (1564–1636). Jeho zápisky se vztahují převážně k Náměšti nad Oslavou, ale také ke Praze a řadě dalších míst v Čechách a na Moravě, ale i místům, která navštívil na svých cestách po Německu a Rakousku. Jedná se o první záznamy po dobu celého roku, vedená zpočátku latinsky a později česky. Další záznamy počasí z roku 1591, která se ze tří čtvrtin týkají Čech a Moravy, již nebyla prováděny každý den. Autor se také pokusil o rekapitulaci počasí uplynulého měsíce (Brázdil a Kotyza, 1995a). Obdobně si zápisky o počasí pořizoval na svých cestách po Švýcarku a později v Čechách slavný lékař doby císaře Rudolfa II., Matyáš Borbonius z Borbenheimu (1566– 1629). Pozorování jsou obsažena v jeho dvou denících z let 1596–1599 (psáno latinsky) a 1622 (psáno česky) (Brázdil a Kotyza, 1999). Motivace pro jeho zaznamenávání počasí však není jasná. Pravděpodobně chtěl z lékařského hlediska sledovat vliv počasí na průběh nemocí (Krška a Šamaj, 2001). Systematické a velmi podrobné záznamy počasí pocházejí od Tadeáše Štiky (1758– 1814), faráře z Počapel (dnes Králův Dvůr) od ledna 1788 do června 1789. Jeho motivace pro provádění meteorologických pozorování však není známa. Detailní popis a analýzu Štikových záznamů publikovali Brázdil et al. (2002b). Z jeho souvislých denních popisů průběhu počasí provedli četnostní zpracování některých jevů a výsledky porovnali se stanicí Praha-Klementinum a v detailech doložili událostmi zachycenými v dokumentárních pramenech z českých zemí. Zvláštní pozornost věnovali extrémně studené zimě 1788/1789. Cenným příspěvkem k poznání klimatu českých zemí jsou rovněž meteorologické záznamy děkana Bartoloměje Michala Zelenky (1633–1711) z let 1680–1682, 1691–1694 a 1698–1704, vztahující se k Soběslavi, Táboru, Kraselovu a Brandýsu nad Labem (obr. 13). Pozorování počasí nebylo ale při psaní jeho čtyř deníků hlavním cílem. Zelenkovy meteorologické údaje tak v podstatě jen dokreslují jeho každodenní život a mají proto velmi proměnlivou frekvenci. Podrobnou analýzu Zelenkových záznamů provedli Brázdil a Kotyza (2001a), včetně interpretace teplotního a srážkového charakteru jednotlivých měsíců.
Obr. 13. Titulní strana prvního Zelenkova deníku (Brázdil a Kotyza, 2001a).
23
Vizuální denní pozorování počasí od února 1780 do října 1789 zanechal také Karel Bernard Hein (1726–1811) během svého působení na faře v Hodonicích u Znojma. Každý den začíná svůj záznam do deníku stručným zápisem o počasí, po kterém následovaly informace vztahující se ke každodennímu životu na faře. Přímý vztah ke srážkovým poměrům mají také Heinovy zprávy o prosebných procesích za déšť. Detailním zpracováním Heinových záznamů se zabývali Brázdil et al. (2003).
3.4 Charakteristika vizuálních denních záznamů počasí a jejich meteorologická interpretace Jak již bylo uvedeno v kapitole 2, vizuální denní záznamy počasí mají popisný, kvalitativní charakter. V závislosti na osobnosti autora se mnohdy jedná jen o krátké, často jednoslovné poznámky, kterými pisatel dokresloval průběh událostí všedního dne. V některých případech jde však o cílený popis průběhu počasí, a to i pro jednotlivé části dne. Denní zápisky také umožňují s velkou přesností rekonstruovat frekvenci výskytu některých meteorologických jevů jako například mlh, bouřek či stavu oblohy (oblačnosti). Nespornou výhodou vizuálních denních pozorování oproti jiným druhům dokumentárních pramenů (především kronikářským záznamům) je skutečnost, že v nich není převážná pozornost koncentrována pouze na extrémní projevy počasí. Jejich kladem je i větší prostorová homogenita, kdy daný autor činil svá pozorování stále na jednom nebo několika málo místech. Výjimkou jsou případy, kdy autor záznamů často cestoval (Dobrovolný a Brázdil, 2007). Při zpracování vizuálních denních záznamů počasí se zpravidla pracuje v několika krocích. Nejprve je nutné převést vlastní popisy počasí (psané latinsky, německy nebo česky), vztahující se k různým meteorologickým prvkům a jevům, do současné meteorologické terminologie. V této fázi se může vyskytnou řada problémů s interpretací významu některých pojmů, které mohou mít i více významů v češtině. Tak tomu bylo např. při analýze záznamů Jana Františka Bruntálského z Vrbna (příloha 5) při používání latinského dies frigida, což lze přeložit jako chladný nebo mrazivý den, a proto je obtížné zařazení do správné kategorie pro určení teplotní charakteristiky dne. Opačný případ nastává, když několik pojmů, které pisatel používá, se z hlediska meteorologické interpretace vyjadřuje jedním pojmem, ale v jeho pojetí mohly vyjadřovat poněkud odlišné skutečnosti. Tak je tomu např. u záznamů Jana Nádherného (příloha 7), kdy jako jasné a slunečné počasí lze interpretovat jeho pojmy schön, sehr schön, hell, Sonnentag nebo Sonnenschein. Protože osobnost autora záznamů determinuje používanou specifickou terminologii, vyžaduje následná meteorologická interpretace značnou zkušenost s takovýmto typem údajů, stejně jako cit pro používaný jazyk. Následný postup při zpracování vizuálních záznamů počasí spočívá v hodnocení extremity jednotlivých měsíců v podobě teplotních nebo srážkových indexů (Brázdil et al., 2005b). Použití jednoduchých (třístupňová škála) nebo vážených (viz dále) indexů záleží hlavně na množství, kvalitě a vypovídací hodnotě dokumentárních dat. V případě této práce byly použity vážené indexy rozdělené do sedmi skupin (indexy od –3 do +3), což pro klasifikaci teploty vzduchu znamená: –3 extrémně chladný, –2 velmi chladný, –1 chladný, 0 normální, +1 teplý, +2 velmi teplý, +3 extrémně teplý měsíc; a pro srážky: –3 extrémně suchý, –2 velmi suchý, –1 suchý, 0 normální, +1 vlhký, +2 velmi vlhký, +3 extrémně 24
vlhký měsíc. Z měsíčních indexů se pak sestavují sezónní nebo roční jako prostý součet příslušných měsíčních indexů. Při interpretaci teplotních indexů se bere v úvahu např. informace o počtech chladných a teplých dnů v daném měsíci, o výskytu mrazů, ale i o druhu srážek v zimě (převaha kapalných srážek nad tuhými ukazuje na vyšší denní teploty). U srážkových indexů se vychází zpravidla z počtu srážkových dnů, včetně informací o jejich charakteru a intenzitě. V zahraničí se rekonstrukcí kolísání klimatu na základě zpracování dokumentárních pramenů o počasí zabýval britský klimatolog Hubert H. Lamb, který mj. přišel s myšlenkou využití výše citovaných řad indexů získaných interpretací historických záznamů. Položil tak základy jednomu ze směrů, kterým se při zpracování dokumentárních údajů ubírá současná historická klimatologie (Brázdil et al., 2005b). Od 90. let minulého století vzniklo především v Evropě množství studií založených na analýze dokumentárních pramenů, což umožnilo provedení rekonstrukcí měsíčních, sezónních a ročních teplot vzduchu a srážek. Velmi přínosné jsou práce švýcarského historika Christiana Pfistera, který na základě interpretace historických záznamů počasí sestavil pro Švýcarsko řady teplotních a srážkových indexů s následnou kvantifikací již od roku 1525 (Pfister, 1988). Pfisterovy řady jsou často využívány dalšími autory ke konfrontaci svých výsledků (např. Glaser et al., 1999; Brázdil a Kotyza, 2000). Studiím podobného charakteru se v Německu věnuje Rüdiger Glaser, který sestavil řady teplotních a srážkových indexů pro poslední tisíciletí (Glaser, 2001). Jiný přístup pro rekonstrukci klimatu s využitím historických dat o počasí, zvolil tým švýcarských klimatologů pod vedením Jürga Luterbachera, kteří na základě kombinace analýz dokumentárních pramenů společně s přírodními proxy daty a přístrojovými měřeními rekonstruovali tlaku vzduchu, teplotu vzduchu a srážky v evropském měřítku (např. Luterbacher et al., 2000, Luterbacher et al., 2002, Wanner a Luterbacher, 2002). Pokud se období vizuálních denních záznamů počasí překrývá s přístrojovými pozorováními, lze interpretovaný teplotní a srážkový charakter jednotlivých měsíců porovnat se systematickými měřeními na referenční stanici. Tak tomu bylo např. při zpracování vizuálních denních záznamů Jana Nádherného z Čech v letech 1805–1806, kdy bylo možné interpretované měsíční teplotní a srážkové indexy konfrontovat s měřenými hodnotami stanice Praha-Klementinum, vyjádřenými v podobě odchylek od referenčního období 1901–1960 (obr. 6 v příloze 7). Interpretace teplotních a srážkových indexů s sebou nese řadů problémů, které se mohou projevit v jejich kvalitě. Řada zapisovatelů často přináší jen velmi stručnou informaci o počasí, kterou lze stěží teplotně či srážkové interpretovat (např. stručné zápisy typu zamračeno nebo jasno). U srážkových indexů se navíc můžeme setkat s nedůsledným uváděním všech srážek v denních záznamech, kdy zejména kratší nebo méně vydatné srážky zůstaly pisateli mnohdy nepovšimnuty (zejména během noci) nebo autor nemusel srážky zapisovat vůbec (např. příloha 6). Z hlediska vzájemné srovnatelnosti hraje svou roli i fakt, že během dlouhého období, které denní zápisy pokrývají, se vystřídala celá řada pisatelů, kteří věnovali počasí různou pozornost. Při interpretaci je dále třeba mít na paměti, že řada údajů má pouze relativní charakter bez znalosti hodnoty výchozího stavu (např. oteplilo se, mráz značně povolil). Cestou ke zpřesnění teplotních a srážkových indexů interpretovaných vizuálních denních záznamů počasí je využití dalších podrobných dobových dokumentárních pramenů z existující historicko-klimatologické databáze z českých zemí (Geografický ústav Masarykovy univerzity v Brně) a konfrontace s nimi.
25
3.5 Poznatky o nových vizuálních denních záznamech počasí v českých zemích 3.5.1 Meteorologické záznamy Jana Františka Bruntálského z Vrbna 3.5.1.1 Charakter záznamů Významným historicko-klimatologickým zdrojem informací o počasí jsou záznamy o počasí uváděné v osobním deníku Jana Františka Bruntálského z Vrbna (1634–1705), pána na Fulneku (obr. 3 v příloze 5) a majitele panství Paskov, Studénka a Mrač. Záznamy byly až na několik výjimek vedeny pravidelně každý den, a to od 1. ledna 1655 do 4. března 1656. Bruntálského deník je dnes uložen v Zemském archivu v Opavě (archivní pramen 29). Denní záznamy začínají vždy astronomicko-astrologickou značkou dne, zápisem o účasti na mši, pokračují zpravidla informacemi týkajícími se především společenských či soukromých událostí a obvykle končí údajem o povětrnostním rázu příslušného dne (obr. 1 a 2 v příloze 5). V deníku pisatel nejčastěji používá latinu, méně často pak češtinu, němčinu či francouzštinu. Nevýhodou meteorologické interpretace Bruntálského záznamů je skutečnost, že se nevztahují k jedné lokalitě, ale vždy k místu, kde momentálně pobýval. Nejčastěji to byl Paskov, Studénka, Fulnek, Vídeň, Bratislava, Baden, Brno a Praha, resp. místa při cestách mezi těmito lokalitami.
3.5.1.2 Analýza záznamů Pro charakterizování meteorologických prvků a jevů použil J. F. Bruntálský několik termínů k popisu teploty vzduchu (např. frigus magnum – velký mráz, dies calida – teplý den, Sreckhitz – strašné horko), srážek (např. pluit – pršelo, nix – sníh), větrných poměrů (ventus maximus – hrozný, obrovský vítr, ventus frigidus – studený, mrazivý vítr, nullus ventus – bezvětří), oblačností (serena – jasný, obscura – zamračený) či meteorologických jevů (např. nebula – mlha). V řadě případů uvedl pisatel pocitovou a percepční charakteristiku celého dne (např. dies melancholica – melancholický, zádumčivý den, dies, lepidus – příjemný den, dies turpis – škaredý den). Bruntálského záznamy počasí byly nejprve konfrontovány s dobovými prameny o počasí a příbuzných jevech v českých zemí a vyjádřeny graficky se zřetelem na současnou meteorologickou terminologii (obr. 4 v příloze 5). Pro klimatologickou analýzu teplotního charakteru jednotlivých měsíců byla vytvořena řada vážených teplotních indexů (tab. 1 v příloze 5) a následně porovnána s indexy odvozenými dříve pro Švýcarsko (Pfister, 1988) a Německo (Glaser, 2001). Shoda v interpretaci nastává zpravidla buď s jednou nebo s druhou řadou indexů, patrný je však i nesoulad s nimi (např. v interpretaci dubna 1655 a ledna 1656, kde Bruntálského záznamy nevypovídají o chladném rázu těchto měsíců). Důvodem může být poměrně interpretačně nejasná Bruntálského charakteristika počasí některých dnů, z níž nelze spolehlivě určit teplotní ráz daného dne. Ještě komplikovanější situace je u popisu srážek, kdy nízký počet srážkových dnů nebo někdy i jejich úplná absence je zřejmě způsobena tím, že Bruntálský nezaznamenával vůbec některé srážky. I přes tyto skutečnosti je Bruntálského deník jedinečným materiálem o průběhu počasí z let 1655 a 1656 v českých zemích a představuje tak další prvek do skládání 26
mozaiky klimatu českých zemí po období třicetileté války, které je jen slabě pokryté dalšími dokumentárními prameny.
3.5.2 Meteorologické záznamy z diárií premonstrátského kláštera Hradisko (Olomouc) 3.5.2.1 Charakter záznamů Unikátním dobovým materiálem o charakteru počasí představují deníky (diária) (obr. 3 v příloze 6) premonstrátského kláštera Hradisko v Olomouci (obr. 2 v příloze 6), které jsou dochovány s mezerami pro období 1693–1783. Dosud se dochovalo 39 diárií, které pokrývají celkem 49 let pozorování (archivní pramen 2). Tyto záznamy představují nejdelší řadu informací o počasí v českých zemích před začátkem systematických meteorologických měření a pozorování v pražském Klementinu, začínající rokem 1775. Diária zčásti doplňuje nebo je zdvojuje řada deníků residence a pozdějšího převorství na nedalekém Svatém Kopečku z let 1734–1741 a 1750–1751 (Oppeltová, 1999). Pro jednotlivé dny jsou v denících vedle charakteru počasí uvedeny informace týkající se života v klášteře a činnosti v kanonii i mimo ni. Latinsky psané záznamy o počasí stručně charakterizují příslušný den. Pisatelé se podrobněji věnují popisu výskytu extrémních hydrometeorologických jevů s případnými škodami, zejména bouří, krupobití, vichřic, pozdních mrazů, sucha nebo záplav způsobených řekou Moravou.
3.5.2.2 Analýza záznamů Pro klimatologickou analýzu záznamů z diárií kláštera Hradisko byla terminologie týkající se počasí a použitá jednotlivými pisateli převedena na současnou a vyjádřena graficky na příkladu roku 1726 (obr. 5 v příloze 6). Autor záznamů se soustředil především na teplotní ráz dne (např. aura tepida – mírné počasí), srážky (např. pluit modicum – mírný déšť) a vítr (např. ventus validus – silný vítr) (viz s. 2 v příloze 6). Na základě denních informací o počasí bylo možné kvantifikovat teplotní a srážkový charakter jednotlivých měsíců v podobě vážených indexů v rozmezí od –3 do +3 (tab. 1 v příloze 6). V některých případech bylo možno interpretaci doplnit i zprávami z deníků piaristické koleje ve Staré Vodě (archivní pramen 3 a 4), především pokud se týkaly extrémních projevů počasí. Z vytvořených teplotních a srážkových indexů bylo dále zjištěno jejich četnostní rozdělení, a to jednak pro období 1697–1783, a také pro referenční období 1961–2000 na stanici Olomouc (s. 4 v příloze 6). Rozdíly v četnostech příslušných teplotních či srážkových indexů (obr. 6 v příloze 6) lze kromě odlišnému charakteru klimatu ve srovnávaných obdobích přikládat především kvalitě interpretace denních vizuálních záznamů počasí. Záznamy o počasí z kláštera Hradisko a Svatého Kopečku jsou pro svoji délku mimořádně cenným materiálem pro rekonstrukci klimatu českých zemí (pro teplotu vzduchu viz např. Dobrovolný et al., 2008).
27
3.5.3 Meteorologické záznamy Jana Nádherného z Borutína 3.5.3.1 Charakter záznamů Vizuální denní záznamy počasí z let 1805 a 1806 v Čechách pocházejí od pražského měšťana Jana Nádherného z Borutína (1766–1860). V podobě rukopisných poznámek jsou vepsány do povětrnostních kalendářů pro roky 1805 a 1806, které zpracoval Alois David, ředitel astronomické observatoře v pražském Klementinu (obr. 1–2 v příloze 7). Oba kalendáře jsou dnes uloženy v Moravské zemské knihovně v Brně (David, 1804, 1805). Kromě denního charakteru počasí a stručného shrnujícího měsíčního přehledu autor kurentem vpisoval také informace o cenách zemědělských plodin, stavu dobytka, nemocech atd. Protože Nádherný bydlel v Praze, je pravděpodobné, že většina záznamů se vztahuje k tomuto městu. Kromě toho si zapisoval počasí také při cestách na své statky či jiná místa v Čechách i na Moravě.
3.5.3.2 Analýza záznamů Při analýze záznamů počasí Jana Nádherného byla nejdříve převedena slovní charakteristika na běžně používané meteorologické symboly, které byly příp. doplněny jinými značkami (obr. 3 v příloze 7). Pro charakteristiku teplotních poměrů použil Nádherný celkem deset pojmů (např. kalt – chladno, frostig – mrazivo, warm – teplo), třináct pojmů pro srážky (např. Landregen – plošně rozsáhlý déšť, Kraupen – kroupy, Wolkenbruch – průtrž mračen), vítr charakterizoval jako Wind – vítr, windig – větrno nebo Sturmwind – bouřlivý vítr, šesti termíny označil stupeň pokrytí oblohy (např. hell – jasno, schön – pěkně, trüb – zataženo) a pěti pojmy charakterizoval meteorologické jevy (např. Nebel – mlha, neblicht – mlhavo, Donnerwetter – bouřka). Pro verifikaci vizuálních denních záznamů počasí J. Nádherného s přístrojovými byla použita stanice Praha-Klementinum, kdy byly slovní popisky teplotního charakteru počasí pro vybrané měsíce porovnány s chodem naměřených maximálních a minimálních teplot vzduchu (obr. 4 v příloze 7). Pro verifikaci Nádherného záznamů srážek byly použity údaje o počtu srážkových dnů z referenční stanice Praha-Klementinum (obr. 5 v příloze 7). Teplotní a srážkový charakter jednotlivých měsíců byl dále klasifikován v sedmistupňové škále vážených indexů (–3 až +3) (obr. 6 v příloze 7) v konfrontaci s teplotními a srážkovými odchylkami Prahy-Klementina od referenčního období 1901– 1960. O vypovídací hodnotě a značné preciznosti Nádherného záznamů svědčí i vysoká shoda s jinými dobovými dokumentárními prameny z českých zemí, především s pozorováními Jana Vaváka v Milčicích (viz kap. 4 v příloze 7). I přes poměrně krátké trvání vizuálních denních pozorování počasí z let 1805–1806 jsou tak záznamy Jana Nádherného z Borutína cenným zdrojem informací o počasí a podnebí v Čechách z počátku 19. století.
28
4
ČASNÁ PŘÍSTROJOVÁ METEOROLOGICKÁ MĚŘENÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH
4.1 Úvod Časná přístrojová meteorologická měření byla prováděna před začátkem systematických měření spojených se vznikem národních sítí meteorologických stanic (Brázdil et al., 2005b). V Evropě se objevují v 17.–18. století a zpravidla se jednalo o měření teploty a tlaku vzduchu a o pozorování směru větru, oblačnosti a meteorologických jevů. Ačkoliv tato pozorování jsou zatížena řadou problémů, neboť postihují často jen krátká období a mají sporadický charakter, představují časná přístrojová měření velmi cenný a objektivní zdroj informací.
4.2 Vývoj časných přístrojových meteorologických měření v českých zemích Časná přístrojová meteorologická měření patří k významným zdrojům dokumentárních údajů, které mohou rozšířit poznatky o počasí a podnebí před začátkem systematických měření spojených se vznikem národních sítí meteorologických stanic. Přestože počátek oficiální sítě meteorologických stanic v českých zemích je třeba spojovat až se vznikem Ústředního ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus ve Vídni v roce 1851, který začal publikovat výsledky pozorování od roku 1848, již dávno předtím byla pozorování prováděna na řadě meteorologických stanic (Brázdil et al., 2005c). První systematická denní měření v Čechách pocházejí od lékaře Johanna Carla Rosta v Zákupech z let 1719 a 1720. Byla publikována spolu s měřeními dalších stanic v rámci tzv. vratislavské sítě („Breslau network“) lékaře Johanna Kanolda (Brázdil a Valášek, 2002). Z roku 1752 jsou dochovaná měření tlaku vzduchu, teploty vzduchu a srážek od Josefa Steplinga, prvního ředitele hvězdárny v pražském Klementinu, která pokračovala v systematické podobě od 1. ledna 1775 díky iniciativě jejího třetího ředitele Antonína Strnada (obr. 14) a od 1. srpna 1781 se klementinská pozorování zařadila do sítě 39 meteorologických stanic Mannheimské společnosti meteorologické (Societas Meteorologica Palatina) (Pejml, 1975). Zejména díky Strnadově aktivitě se v 80. a 90. letech 18. století objevila v Čechách vedle Prahy další meteorologická pozorování, jako např. v Žitenicích, Chocni, Plané, Teplé a Boleboři (Strnadt, 1791, 1795; Pejml, 1985).
29
Obr. 14. Astronom a meteorolog Antonín Strnad (1746–1799) (Munzar, 1996).
Významnou roli v rozvoji meteorologických pozorování v Čechách sehrály učené a hospodářské společnosti. Vycházely z přesvědčení, že vlastnosti atmosféry a průběh povětrnosti mají významný vliv na zemědělství. Tak začala c. k. Vlastenecko-hospodářská společnost v roce 1796 pod vedením svého člena Antonína Strnada zřizovat v českých krajích meteorologická pozorování a k tomu dala vytisknout vlastní tabulky pro jejich zaznamenávání. Společnost nechala rovněž zhotovit nezbytný počet tlakoměrů a teploměrů a dodala je pozorovatelům. Významné bylo publikování výsledků z let 1817–1821 čtvrtým ředitelem klementinské observatoře Aloisem Davidem, na což navázaly nové spisy společnosti, v nichž se objevila pozorování z Čech s jejich hodnocením pro roky 1822– 1832 (Neue Schriften, 1828-1832). Na Moravě pocházejí dosud nejstarší denní meteorologická měření od telčského lékaře Františka Aloise Maga z Maggu, začínající v jeho druhém pozorovacím deníku 7. květnem 1771 a končící 9. březnem 1775. Podle údajů zasílaných Antonínu Strnadovi je zřejmé, že Mag aktivně pozoroval ještě v zimě 1788/89 (Brázdil et al., 2002a). V Olomouci prováděl meteorologická pozorování profesor tamního lycea Josef Gaar od roku 1790, přičemž část výsledků jeho pozorování byla prezentována v nejstarším popisu klimatu Moravy od jiného tamního profesora Kryštofa Passyho (Brázdil a Valášek, 2001). K významnému rozvoji meteorologických pozorování na Moravě a ve Slezsku došlo ale hlavně po založení Meteorologického spolku při c. k. Moravskoslezské hospodářské společnosti v Brně v roce 1815. Vedle podrobných publikovaných instrukcí k pozorováním si pozorovatelé mohli zakoupit i násoskový tlakoměr a teploměr s Réaumurovou stupnicí zhotovené prof. Kassiánem Hallaschkou a byli požádáni, aby svá pozorování zasílali na adresu spolku do Brna. Část těchto záznamů zůstala dochována v archivních materiálech společnosti a pro Brno byla denní pozorování v letech 1820–1847 dokonce pravidelně publikována v novinách Brünner Zeitung (Brázdil et al., 2005c).
30
4.3 Dosavadní poznatky analýzy časných přístrojových meteorologických měření Jak již bylo uvedeno v kapitole 4.2, nejdelší systematické meteorologické měření teploty vzduchu jsou prováděna od 1. ledna 1775 v Praze-Klementinu. Zpracováním originálních rukopisných záznamů se zabýval Hlaváč (1966), který řadu měsíčních záznamů rozšířil až do roku 1771 a homogenizoval na základě dobových znalostí. Klementinská řada tak patří k nejdelším v Evropě, a proto je také mnoha klimatology využívána při analýzách kolísání teploty vzduchu. Stanice má však určité zvláštnosti jako např. nestandardní umístění teploměru, (Pejml, 1975), což mohlo měření ovlivňovat. Navíc novodobá homogenizace této řady dosud provedena nebyla. Brázdil a Budíková (1999) poukázali na další možné ovlivnění měření kvůli zesilování tepelného ostrova města, přičemž pro období 1922–1995 kvantifikovali rozdíl v růstu sezónních a ročních teplot vzduchu mezi klementinskou stanicí a stanicemi mimo město v okolí Prahy. Jak již bylo uvedeno výše, v českých zemích existují vedle klementinských meteorologických pozorování měření staršího data. Dosud nejstarší nalezené denní systematické meteorologické záznamy měření teploty a tlaku vzduchu pocházejí od Johanna Carla Rosta (1690–1731) ze Zákup na Českolipsku. Od 21. prosince 1719 do 30. března 1720 zde třikrát denně měřil tlak a teplotu vzduchu, směr větru, slovně popisoval průběh počasí a k jednotlivým měsícům zasílal shrnující zprávy o jejich povětrnostním charakteru (obr. 15). Vizuální pozorování prováděl také před a po tomto období. Záznamy byly publikovány vratislavským lékařem Johanem Kanoldem ve svazcích Sammlung von Natur- und Medicin-, wie auch hierzu gehörigen Kunst- und Literatur-Geschichten. Klimatologickou analýzou Rostových meteorologických záznamů se zabývali Brázdil a Valášek (2002), kteří analyzovali Rostova přístrojová měření a provedli interpretaci teplotního a srážkového charakteru jednotlivých měsíců v porovnání s charakterem odpovídajících měsíců pro Německo a Švýcarsko. a)
b)
Obr. 15. Ukázka titulní strany prvního svazku Kanoldových „Sammlungen“ (a) a denních meteorologických pozorování Johanna Carla Rosta ze Zákup z ledna roku 1720 (b) (Brázdil a Valášek, 2002).
31
Zpracováním doposud nejstarších přístrojový meteorologických záznamů na Moravě se zabývali Brázdil et al. (2002a, 2002c). Jsou obsaženy v rukopise Protocollum meteorologicum (obr. 1) a jejich autorem byl telčský vrchnostenský lékař František Alois Mag z Maggu (1725–1804). Meteorologická měření a pozorování prováděl ve svém domě na náměstí v Telči, a to pravidelně třikrát denně v období od 7. května 1771 do 9. března 1775. Do deníku zaznamenával směr větru, stav ovzduší a vlhkost vzduchu, teplotu a tlak vzduchu, meteorologické jevy a průběh počasí. Meteorologická měření prováděl Mag pravděpodobně i před rokem 1771 a po roce 1775, neboť z autorových poznámek je patrné, že se jedná o druhý pozorovací deník. Další deníky však nebyly nalezeny. Při klimatologické analýze byly Magovy záznamy porovnány s měřeními teploty vzduchu v Praze-Klementinu a dalšími středoevropskými stanicemi, což potvrdilo vysokou korelaci mezi měřeními a tudíž i velkou spolehlivost Magových pozorování. Vlastními počátky přístrojových meteorologických měření na Moravě, navazujícími na Maga, se systematicky zabývali Brázdil et al. (2002c). Z roku 1777 údajně pocházejí měření vlhkosti vzduchu od lékaře Aloise Ferdinanda Kiesewettera (1739–1793) z Uherského Hradiště, který se po mnoho let věnoval výzkumu v oblasti přírodních věd. V první polovině 90. let 18. století profesor fyziky a přírodopisu na olomouckém lyceu Josef Gaar (1758-1811) prováděl měření teploty, tlaku a vlhkosti vzduchu, směru větru a možná i výparnosti. Jeho meteorologické záznamy však doposud nebyly nalezeny. V roce 1797 měl abbé Felix Beck (1740-1816) konat v Brně meteorologická pozorování pro společnost Mährische Geselschaft der Natur- und Vaterlandskunde, která zkoumala přírodu Moravy.
4.4 Charakteristika časných přístrojových meteorologických záznamů a jejich meteorologická interpretace 4.4.1 Problémy spojené se zpracováním časných přístrojových meteorologických měření Časné přístrojové meteorologické záznamy jsou specifickým dokumentárním pramenem, při jehož zpracování se setkáváme s řadou problémů. Ty jsou následující: - dostupnost meteorologických záznamů O existenci rukopisných meteorologických záznamů nás zpravidla informuje dobový materiál, uložený v archivních fondech na úrovni zemských nebo okresních archivů, popř. v knihovnách. Obvykle se o takovýchto meteorologických záznamech v klimatologické veřejnosti neví (byť jsou v mnoha případech katalogizovány) a jejich objevení může být i dílem náhody (viz např. objevení deníku Františka Aloise Maga z Maggu v Moravském zemském archivu nebo vpisků Jana Nádherného v Davidových kalendářích uložených v Moravské zemské knihovně). Vedle toho se jedná většinou o archivní fondy společností, které organizovaly meteorologická pozorování v českých zemích. Společnosti také vydávaly svoje tištěné ročenky, v nichž publikovaly souhrnné výsledky měření a pozorování počasí, často doplněné informacemi o jednotlivých stanicích.
32
- prvotní zpracování meteorologických záznamů Rukopisné záznamy (psáno často obtížněji čitelným kurentem, většinou latinsky, německy, méně česky) je nutné přečíst a digitalizovat, což je z časového hlediska nejvíce náročné z celé procedury zpracování tohoto materiálu. Přitom je nutné především „pochopit“ autorův styl psaní meteorologických záznamů, takže práce s nimi vyžaduje znalosti a především zkušenosti a cit pro zpracování takového archivního materiálu. - klimatologická analýza meteorologických záznamů Meteorologická měření se prováděla v jiných jednotkách, než je tomu dnes (např. teplota vzduchu ve stupních Réamura, tlak vzduchu v pařížských nebo vídeňských coulech apod.), proto je nejdříve nutné převést naměřené hodnoty na současné jednotky. Může se však stát, jak tomu bylo např. při zpracování srážkových úhrnů naměřených Andreasem Sterlym v Jihlavě v období 1821–1844 (příl. 10), že podle popisu měřícího přístroje nelze převést naměřené hodnoty množství srážek na milimetry, což komplikuje následnou analýzu. Dalším faktorem ovlivňujícím realitu meteorologických pozorování je použitá terminologie pro popis meteorologických jevů, kdy i přes instrukce meteorologických společností mohlo rozlišení některých meteorologických jevů (např. mlha, kouřmo, bouřka, mrholení) podléhat subjektivnímu vnímání autora. Jistou nevýhodou bývá i relativně krátká doba pozorování (většinou od několika měsíců po několik roků), vázaná buď na délku života pozorovatele a jeho schopnost zaznamenávat počasí nebo na délku jeho působení na daném místě. Dalším problémem jsou možné mezery v záznamech, kdy pozorovatel nemohl z nějakého důvodu pořizovat meteorologické záznamy kontinuálně nebo část záznamů nebyla dosud nalezena. Velmi cennou informací při analýze časných přístrojových měření jsou poznámky autora o typu měřícího přístroje a jeho lokalizaci. Pokud tato informace chybí úplně nebo částečně, lze pak těžko hledat opodstatnění v metadatech při zjištěné nehomogenitě řady (viz kap. 4.4.2) (např. výměna přístroje nebo změna jeho umístění v domě nebo jeho okolí apod. (viz příl. 11). Při zpracování záznamů také narážíme na nestandardní pozorovací termíny, které se mohou lišit od dnes používaných standardních klimatologických termínů 07, 14 a 21 hodin středního místního času. Např. v některých případech se volily ranní a večerní termíny na dobu východu a západu slunce, tedy jejich doba v průběhu roku se neustále měnila (viz příl. 9). V některých případech není termín pozorování uveden vůbec (viz příl. 11).
4.4.2 Homogenita klimatologických řad S ohledem na výše uvedené skutečnosti je proto třeba časná přístrojová měření zhodnotit z hlediska jejich homogenity. Pro studium změn v klimatických časových řadách se používají testy, které ověřují, zda je či není řada relativně homogenní, tzn. zda veškerá kolísání v dané časové řadě jsou způsobena pouze kolísáním počasí a podnebí (Conrad a Pollak, 1950). Narušení homogenity může mít řadu příčin jako jsou změny v okolí meteorologické stanice, výměna meteorologických přístrojů nebo změna jejich polohy, přemístění stanice, změna pozorovatele, termínů měření či pozorování aj. (Brázdil a Štěpánek, 1998). Tyto faktory pak mohou být příčinou nemeteorologických odlišností klimatických řad z různých stanic, které mohou vést k mylným interpretacím. Proto je třeba tyto řady před dalším zpracováním upravit, tj. homogenizovat.
33
Nejrozšířenější metody pro ověřování homogenity časových řad jsou tzv. testy relativní homogenity, kdy porovnáváme hodnoty testované řady s hodnotami řady referenční (homogenní). O relativní homogenitě s ohledem na jinou řadu (homogenní) se hovoří tehdy, jestliže diference (např. teplota vzduchu), popř. podíly (např. srážky), odpovídajících si dvojic hodnot tvoří řadu náhodných čísel, která vyhovuje zákonu chyb (Conrad a Pollack, 1950). K testování relativní homogenity lze použít různé metody, které jsou podrobněji popsány např. v pracích Mitchella et al. (1966), Maronny a Yohaie (1978), Craddocka (1979), Schönwieseho a Malchera (1985), Alexanderssona (1986), Easterlinga a Petersona (1995). V předložené práci byl aplikován „Standard Normal Homogeneity Test“ (SHNT) Alexanderssona (Alexandersson, 1986), podle jehož výsledků bylo zváženo, které zjištěné nehomogenity budou opraveny. Snahou bylo odstranit nehomogenity, mající své opodstatnění v metadatech nebo fyzikální vysvětlení. Bohužel časná přístrojová meteorologická měření jsou mnohdy charakteristická úplnou nebo částečnou absencí metadat (viz kap. 4.4.1), čímž se odstranění zjištěné nehomogenity stává pro zpracovatele obtížnější. Dalším negativním faktorem je nízký počet referenčních stanic, které jsou k dispozici před rokem 1850. Nejčastěji tak byla použita teplotní řada stanice PrahaKlementinum, která je k dispozici od roku 1775, zatímco v případě moravských stanic byla díky lepší korelaci jako referenční řada pro teplotu a tlak vzduchu použita stanice VídeňHohe Warte. Ta je v homogenní podobě k dispozici od roku 1775 pro teplotu vzduchu a od roku 1781 pro tlak vzduchu a byla poskytnuta dr. Reinhardem Böhmem z Ústředního ústavu pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni. Ve výše uvedeném kontextu a v návaznosti na sekulární meteorologické řady bylo také třeba věnovat pozornost metodám homogenizace a statickému zpracování měsíčních a denních hodnot tlaku a teploty vzduchu v Brně v období 1848–2005. Dílčí výsledky tohoto zpracování jsou prezentovány v přílohách 2 a 3.
4.4.3 Povětrnostní singularity Pokud byly při analýze časných přístrojových meteorologických měření dostupné denní hodnoty tlaku vzduchu, teploty vzduchu či údaje o výskytu srážek, bylo možné pro tyto prvky studovat tzv. povětrnostní singularity jako kalendářně vázané odchylky daného meteorologického prvku od jeho dlouhodobého průměrného chodu. Singularity byly studovány pro tlak vzduchu, teplotu vzduchu, příp. srážkové dny, metodikou popsanou a aplikovanou Řezníčkovou et al. (2007) (příloha 4), která umožňuje hodnotit statisticky významné odchylky v ročním chodu těchto prvků. Zjištěné povětrnostní singularity byly dále konfrontovány s nejznámějšími singularitami, které jsou tradičně uváděny pro Českou republiku (Souborná studie, 1969; Brázdil et al., 1999a). Jedná se o: a) Vrcholení zimy - jde o období nejnižších zimních teplot vzduchu kolem poloviny ledna až začátku 3. lednové dekády, charakterizované častějším výskytem anticyklon nebo chladnějším východním prouděním. b) Oteplení začátkem února s následujícím ochlazením - jedná se o návrat chladného počasí koncem 1. a začátkem 2. dekády února po předchozím oteplení.
34
c) Ochlazení v polovině března - tato singularita byla v Souborné studii (1969) uvedena bez bližšího komentáře. d) Květnové ochlazení - jde o návraty chladného počasí podmíněné vpády studeného arktického vzduchu na prohřívající se evropskou pevninu v 1. polovině května. Noční mrazy často způsobují škody na vegetaci. Singularita bývá spojována s tzv. „ledovými muži“ (12.–14. května). e) Letní evropský monzun - projevuje se ochlazením, zvýšeným množstvím oblačnosti a několika srážkovými vlnami s růstem množství srážek a četnosti jejich výskytu. Nástup se klade na přelom 1. a 2. červnové dekády (bývá spojován s dnem sv. Medarda 8. června), přičemž v dalším průběhu léta se může projevit několik „monzunových vln“, které jsou důsledkem západního a severozápadního proudění, v němž postupují do střední Evropy jednotlivé frontální systémy. f) Vrcholení léta - je indikováno nejvyššími teplotami vzduchu v průběhu roku, poklesem úhrnů srážek a srážkové činnosti ve 2. polovině července. Toto období zpravidla souvisí s ustálením slunečného anticyklonálního režimu počasí. g) Babí léto - převládání anticyklonálního charakteru počasí v září nebo v říjnu se projevuje suchým, málo větrným, slunečným a přes den i velmi teplým počasím. Noci jsou již poměrně chladné s častými radiačními mlhami. Ráz počasí je podmíněn rozsáhlou anticyklonou nad střední a jihovýchodní Evropou. h) Oteplení koncem listopadu - tato singularita byla v Souborné studii (1969) uvedena bez bližšího komentáře. i) Vánočné oteplení - jde o období poměrně teplého a vlhkého počasí nastupujícího ve střední Evropě v období kolem Vánoc a trvajícího do konce roku. Souvisí s prouděním teplejšího oceánského vzduchu od jihozápadu až západu, které nastupuje po období předchozích mrazů. V nižších a středních polohách je doprovázeno deštěm a táním, zatímco ve vyšších polohách se může projevovat vydatnějším sněžením.
4.5 Poznatky o nových časných přístrojových meteorologických měřeních v českých zemích 4.5.1 Meteorologické záznamy Leopolda Šeršníka 4.5.1.1 Charakter záznamů Doposud nejstarší známé měření srážek z blízkosti českých zemí (mimo Klementinum) pocházejí od gymnaziálního profesora Leopolda Jana Šeršníka (1747–1814) (obr. 1 v příloze 8) od ledna 1777 do ledna 1778 z dnešní polské části Těšína. Pro vedení záznamů o srážkách mohl Šeršníka inspirovat jeho pobyt v pražském Klementinu, kde po studiích teologie několik let působil jako adjunkt zdejší knihovny. Pro jednotlivé měsíce zapisoval do tabulky data s druhem srážek a hmotností spadlé vody, resp. rozpuštěných pevných srážek, v librách, lotech a kventlících (blíže kap. 2 v příloze 8). V kurentem psaném komentáři k měřením uvedl i výpočet množství srážek pro celé Těšínské knížectví. Šeršníkova měření srážek byla zveřejněna v deníku Patriotisches Tagesblatt v roce 1805 (Scherschnick, 1805). Originální záznamy (archivní pramen 1) jsou dnes uloženy v Książnice ciezsyńskiej v polském Těšíně. (obr. 2 v příloze 8). Šeršník bohužel neuvedl 35
bližší informace k místu měření (pouze, že se jednalo o otevřený prostor), ale lze předpokládat, že svá měření prováděl buď na gymnáziu nebo přímo u svého domu.
4.5.1.2 Analýza záznamů Při vlastním zpracování Šeršníkových údajů byly nejdříve naměřené hmotnosti vody převedeny na její výšku v milimetrech. Poté byla provedena analýza srážkových úhrnů se zřetelem na referenční období 1961–2000 na stanici Český Těšín (kap. 3 v příloze 8). Pro oba soubory bylo zjištěno shodně maximum spadlých srážek v červnu, přičemž minimum za období leden 1777–leden 1778 připadlo na měsíc říjen na rozdíl od použitého normálu, který vykazuje v průměru nejméně srážek v únoru (obr. 3 v příloze 8). Analýza množství spadlých srážek naměřených Šeršníkem potvrdila při porovnání s normálovým obdobím 1961–1990 další typický rys časných přístrojových měření, a to podhodnocení dnů s malými úhrny srážek (obr. 4 v příloze 8). Verifikace Šeršníkových záznamů je poněkud komplikována kvůli velké prostorové variabilitě srážek a absenci dobových dokumentárních pramenů z této oblasti. I když třináct měsíců meteorologických pozorování se může jevit jako poměrně krátké, v kombinaci s dalšími dokumentárními prameny a jinými informacemi o počasí je cenným příspěvkem k analýze dlouhodobého kolísání srážek ve střední Evropě.
4.5.2 Meteorologické záznamy Ferdinanda Knittelmayera 4.5.2.1 Charakter záznamů Zatím nejstarší známá meteorologická měření z Brna z let 1799–1812 pocházejí od penzionovaného setníka Ferdinanda Knittelmayera (1750–1814). Ten se v roce 1801 stal členem c. k. Moravskoslezské hospodářské společnosti a vedle meteorologických prováděl také astronomická pozorování. Byla konána ve věži bývalého dominikánského kláštera v Brně, kde si Knittelmayer zřídil malou observatoř (obr. 1 v příloze 9). Motivací pro pozorování byla jeho víra v možnost předvídat průběh počasí na základě 19-letého měsíčního cyklu (viz s. 63 v příloze 9). Zachovaly se pouze záznamy v podobě vybraných shrnujících údajů z pěti denních pozorovacích termínů, a to jako měsíční, čtvrtletní, pololetní a roční přehledy pro všechny sledované meteorologické prvky a jevy za období 1799–1812. Dnes jsou dnes uloženy v Archivu města Brna (archivní pramen 5). Knittelmayer pozoroval tlak a teplotu vzduchu, sílu a směr větru, jasnost a pokrytí oblohy, chod a vlastnosti oblaků a povětrnostní jevy. Dochované záznamy, které lze nalézt v deníku Patriotisches Tageblatt (Knittelmayer, 1800a, 1800b, 1800c, 1801), (obr. 2 v příloze 9), se vyznačují vysokou precizností, jsou psány úhledným kurentem a velmi cenný je především několikastránkový úvodní text, který obsahuje informace o měřeních, včetně lokalizace meteorologických přístrojů v jeho bytě, a o způsobu pozorování meteorologických prvků a jevů. Dále podal podrobné vysvětlení k přiloženým tabulkám i s návodem k jejich dalšímu využití. Velkou pečlivost Knittelmayera dokládá i několik grafů chodu teploty a tlaku vzduchu s odpovídajícím textem a následným tabelárním vyjádřením, které lze zařadit mezi nejstarší zpracování tohoto druhu v českých zemích.
36
4.5.2.2 Analýza záznamů Pro období 1799–1812 byla podle denních hodnot provedena statistická analýza tlaku a teploty vzduchu, oblačnosti, charakteristik větru a počtu srážkových dnů (s. 63–67 v příloze 9). Měsíční průměry tlaku a teploty vzduchu byly testovány na relativní homogenitu testem Alexanderssona (Alexandersson, 1986) pomocí referenčních řad stanic Praha-Klementinum a Vídeň-Hohe Warte. Roční chod obou meteorologických prvků v Brně v období 1799–1812 byl poté porovnán s normálovým obdobím 1961–1990 na stanici Brno-Tuřany (obrázky 4 a 6 v příloze 9). Protože Knittelmayer zaznamenával i dny se srážkami, které bylo možné členit na dny s pevnými, smíšenými a kapalnými srážkami, byl srážkový charakter roku porovnán s normálovým obdobím 1961–1990 pro stanici BrnoTuřany. Knittelmayerovy záznamy se rovněž překrývají s pozorováním srážek v Brně od roku 1803, jejichž autorem byl Zachariáš Melzer (Brázdil et al., 2005c), takže je bylo možné vzájemně konfrontovat (obr. 11 v příloze 9). Z analýzy brněnských povětrnostních singularit pro tlak a teplotu vzduchu a srážkové dny (viz kap. 4.4.3) vyplynulo, že kromě singularity květnového ochlazení, obvykle spojeného s tzv. ledovými muži, se v období 1799–1812 projevily všechny povětrnostní singularity uváděné pro Českou republiku (Řezníčková et al., 2007) (příl. 4), ve většině případů však byly vyjádřeny pouze u jednoho meteorologického prvku. Pro určení množství oblačnosti použil Knittelmayer tři stupně pokrytí oblohy – jasno nebo jednotlivá oblaka, více nebo méně zataženo a zcela zamračeno a zataženo, a to zvlášť pro den a noc (viz s. 65 v příloze 9). Z těchto údajů byl proto vyjádřen i roční chod průměrného počtu dnů s určitým množstvím oblačnosti, jak je patrné z obrázků 7 a 8 v příloze 9. Protože Knittelmayer zaznamenával pro každý den i převládající směr větru (příp. druhý převládající směr) a dále sílu větru s členěním na silný, mírný a slabý, bylo možné provést i detailní zpracování větrných poměrů. Četnosti obou charakteristik (obr. 9 v příloze 9) vcelku dobře korelují s údaji stanice Brno-Tuřany v období 1961–1990, kdy dominuje severozápadní (mimo zimu) a jihovýchodní směr (hlavně v zimě). Knittelmayerovy záznamy jsou cenným materiálem především kvůli poznání klimatu v Brně před začátkem oficiálně dostupných meteorologických pozorování dr. P. Olexika od roku 1848. Jedná se o mimořádně kvalitní pozorování, zachovaná na denní úrovni, která jsou základem pro sestavení sekulárních meteorologických řad Brna od roku 1799.
4.5.3. Meteorologické záznamy Andrease Sterlyho 4.5.3.1 Charakter záznamů Mezi nejvýznamnější meteorologické pozorovatele své doby patřil i magistrátní rada v Jihlavě, Andreas Sterly (1779–1852) (obr. 2–3 v příloze 10). Jako člen Meteorologického spolku c. k. Moravskoslezské hospodářské společnosti v Brně začal od roku 1816 provádět pravidelná meteorologická pozorování, a to nepřetržitě po dobu 25 let (srážky pro 24 let). Jeho měsíční výkazy jsou zčásti dochovány mezi archiváliemi Moravského zemského archivu v Brně pro období 1816–1826, přičemž obsahují i roční textové a tabelární, příp. grafické, přehledy počasí (obr. 4–5 v příloze 10) (Sterly, 1846).
37
Pro období 1817–1840 byla Sterlyho meteorologická pozorování v souhrnné tabelární podobě měsíčních přehledů dokonce publikována Pokornym (1852). Sterly zaznamenával třikrát denně tlak a teplotu vzduchu, směr a sílu větru, dále pozoroval oblaka a vlastnosti atmosféry se zřetelem na vodu v ovzduší. Měření srážek a vlhkosti vzduchu konal jen po určitou dobu. Měření a pozorování byla prováděna pravděpodobně u Sterlyho domu na náměstí v Jihlavě (obr. 6 v příloze 10). Součástí jeho zápisů je i podrobný popis používaných meteorologických přístrojů a jejich umístění v budově.
4.5.3.2 Analýza záznamů Protože denní meteorologické záznamy pokrývají jen část měsíců v období 1816– 1826, byl jako základ pro klimatologickou analýzu Sterlyho meteorologických pozorování zvolen soubor měsíčních hodnot meteorologických prvků a jevů pro období 1817–1840 (resp. 1821–1844 pro srážky) (Pokorny, 1852). Tabelární měsíční přehled obsahuje následující charakteristiky: nejvyšší, nejnižší a průměrný tlak a teplota vzduchu, množství srážek, počet pozorovacích termínů s určitým množstvím oblačnosti, silou a směrem větru a počet dnů s mlhou, krupobitím a bouřkou. Pro následné statistické zpracování meteorologických záznamů byly nevýhodou proměnlivé termíny pozorování (s. 7 v příloze 10). To se negativně promítá především do výpočtu denních průměrů teploty a tlaku vzduchu a vede to ke zkreslení denního chodu obou meteorologických prvků, což se může projevit i v rámci jednotlivých měsíců. Měsíčních průměry proto byly vzájemně porovnávány s referenčními stanicemi PrahaKlementinum, Vídeň-Hohe Warte, příp. Brno, s cílem jednak opravit zjevně chybné hodnoty (např. tiskové chyby) a jednak následně řadu Jihlavy homogenizovat s použitím Alexanderssonova testu (Alexandersson, 1986). Kvůli vyšší korelaci s Jihlavou byly měsíční hodnoty tlaku vzduchu homogenizovány pomocí referenční stanice Brno a teploty vzduchu pomocí Prahy-Klementina. Roční chod tlaku a teploty vzduchu v období 1817– 1840 byl porovnán s chodem na referenční stanici Přibyslav v letech 1961–1990, resp. Jihlava v letech 1901–1950 (obr. 8–9 v příloze 10). Také měsíční srážkové úhrny v období 1821-1844 byly porovnány s úhrny v referenčním období 1961–1990 na kompilované stanici Jihlava (obr. 10 v příloze 10). Množství oblačnosti Sterly vyjádřil 4 stupni pokrytí oblohy (heiter – jasno, wenig bewölkt – málo oblačno, sehr bewölkt – velmi oblačno, bewölkt – zamračeno) pro jednotlivé termíny. Jejich průběh četností za období 1817–1840 a roční chod je vyjádřen na obrázcích 11 a 12 v příloze 10. Z denních termínových dat pak bylo možné dokonce sestavit grafy četností druhů oblaků, v nichž jasně převládala oblaka druhu cumulus, a to jak v letním, tak v zimním půlroce (obr. 13 v příloze 10). Pro charakteristiku větrných poměrů byly využity Sterlyho záznamy o síle větru ve čtyřstupňové škále (bezvětří, slabý vítr, průměrný vítr a silný vítr) a převládající směr větru v osmistupňové větrné růžici. Četnostní vyjádření síly větrů za období 1817–1840 ukazuje na výrazný podíl slabých větrů (obr. 14 v příloze 10). Dobře patrný je také výrazný zlom v pozorování po roce 1827, který se projevuje náhlým snížením zjištěných četností (obr. 14 v příloze 10). Z analýzy převládajícího směru větru vyplynulo dominantní postavení severozápadního a jihovýchodního směru větru (obr. 15 v příloze 10). Z meteorologických jevů Sterly zaznamenal pouze případy s mlhou, bouřkou a krupobitím, které byly taktéž podrobeny četnostní analýze (obr. 16 v příloze 10). Lze však předpokládat pravděpodobné podhodnocení sledovaných meteorologických jevů, což je u
38
časných pozorovaní počasí časté. Patrný je taktéž zlom v pozorování po roce 1827, projevující se poklesem počtu pozorovaných jevů. Přestože denní záznamy počasí Andrease Sterlyho se nedochovaly z celého období jeho meteorologických pozorování a ani z nalezených výkazů z let 1816–1826, jejich doplnění na bázi měsíčních hodnot do roku 1840 (resp. 1844) umožnilo provést klimatologickou analýzu z první poloviny 19. století. Sterlyho záznamy počasí navíc umožnily rozšířit řadu pozdějších systematických meteorologických pozorování v Jihlavě, které zde začaly od 60., resp. 70. let 19. století.
4.5.4 Meteorologické záznamy Františka J. J. Kreybicha 4.5.4.1 Charakter záznamů František Jakub Jindřich Kreybich (1759–1833) (obr. 1 v příloze 11) prováděl svá meteorologická pozorování v letech 1787–1829 v Žitenicích v severovýchodních Čechách (obr. 2 v příloze 11), kde působil jako farář. Záznamy jsou považovány za druhé nejstarší po měřeních v Klementinu (Stöhr, 1920). Kreybichovou motivací pro vedení meteorologických záznamů byl zřejmě jeho zájem o přírodní vědy, zejména o astronomii. Během svého působení na žitenické faře byl v kontaktu s řediteli klementinské hvězdárny Antonínem Strnadem a Aloisem Davidem nebo s profesorem pražské univerzity Kassiánem Hallaschkou. Kreybichova denní meteorologická pozorování, zasílaná A. Strnadovi a poté A. Davidovi v rámci c. k. Vlastenecko-hospodářské společnosti v Království českém, jsou dnes dochována v Archivu Akademie věd České republiky v Praze v úplném rozsahu od listopadu 1800 do prosince 1818 a spíše ve fragmentech před rokem 1800 (obr. 3–5 v příloze 11), (archivní prameny 6–28 a 30). V měsíčních přehledech jsou vedle jednotlivých dnů a fází měsíce uvedeny tři části odpovídající třem denním pozorovacím termínům s hodnotami meteorologických prvků či jevů. Pod tabulkou daného měsíce jsou slovně hodnoceny naměřené hodnoty, přičemž na konci každého roku autor shrnuje naměřené údaje pro jednotlivé měsíce. Od roku 1802 jsou pozorování navíc doplněna agrometeorologickým přehledem roku s uvedením dopadů počasí a jeho extrémů na velikost úrody. Na úrovni měsíčních hodnot z let 1790–1793 jsou Kreybichovy meteorologické záznamy uvedeny v publikaci Strnada (1795) a od roku 1817 byly již pravidelně publikovány ve spisech c. k. Vlastenecko-hospodářské společnosti až do konce jeho pozorování v roce 1829. Podrobný popis zveřejněných spisů je uveden na str. 65–66 v příloze 11. Jedním z negativních aspektů časných přístrojových meteorologických pozorování je absence informací o umístění meteorologických přístrojů (kap. 4.4.1). Také v Kreybichových záznamech není ani zmínka o instalaci teploměru a tlakoměru na žitenické faře. Problém nastal také s proměnlivým ranní termínem pozorování. Zatímco termíny 14 a 21 hodin byly po celou dobu pozorování stabilní, první termín se měnil během roku mezi 5., 6. a 7. hodinou ranní, přičemž od roku 1805 se v řadě případů jako ranní pozorovací termín uvádí čas východu slunce nebo další odlišné termíny. Tato skutečnost tudíž zkresluje denní chod teploty vzduchu ve smyslu podhodnocení (při měření před 7. hodinou) resp. nadhodnocení (při měření po 7. hodině) teploty vzduchu z ranního termínu pozorování. Po roce 1818 již podrobné informace o Kreybichových měřeních úplně chybí.
39
4.5.4.2 Analýza záznamů Pro období 1800–1818 byla na základě denních hodnot provedena statistická analýza tlaku a teploty vzduchu, četnosti směrů větru a vybraných meteorologických prvků (s. 67–68 v příloze 11). Průměrné měsíční hodnoty tlaku, resp. teploty vzduchu, pro období 1818–1829 byly porovnány podle měření na sekulárních stanicích Vídeň-Hohe Warte, resp. Praha-Klementinum, a homogenizovány s použitím Alexanderssonova testu (Alexandersson, 1986). Průměrný roční chod tlaku vzduchu v Žitenicích byl poté porovnán s chodem tlaku vzduchu na stanici Brandýs nad Labem-Stará Boleslav v období 1961– 1990 (obr. 7 v příloze 11) a průměrný roční chod teploty vzduchu se stanicí Doksany pro stejné referenční období (obr. 8 v příloze 11). Denní záznamy teploty a tlaku vzduchu od listopadu 1800 do prosince 1818 umožnily studovat povětrnostní singularity (viz kap. 4.4.3), graficky vyjádřené na obrázcích 11 a 12 v příloze 11. Ty byly porovnány se singularitami, které byly dříve analyzovány jednak pro Českou republiku (Řezníčková et al., 2007) (příl. 4) a dále pro Brno v letech 1799–1812 z analýzy denních meteorologických záznamů Ferdinanda Knittelmayera (příl. 9). Z dosažených výsledků je patrná jistá shoda se singularitami zjištěnými pro Brno v letech 1799–1812, což může ukazovat na jejich určitou časovou stálost. V letech 1806–1818 uváděl Kreybich v přehledu měsíčních pozorování také četnosti směrů větru a pro období 1819–1827 pro každý měsíc stanovil převládající směr větru. Charakteristiku větrných poměrů pro jednotlivé sezóny, resp. rok, ukazuje obrázek 9 v příloze 11. Měsíční Kreybichovy přehledy pro roky 1806–1818 obsahují také četnosti srážek, mlh, bouřek, bouřlivého větru a proměnlivého počasí, mrazů a stavu oblačnosti (viz s. 69 v příloze 11). Jak již bylo zmíněno výše, Kreybich navíc zaznamenával události spojené s výskytem extrémních hydrometeorologických jevů, jako jsou silné lijáky, bouřky, krupobití, extrémní mrazy, silné větry apod., kterými doplňoval svá meteorologická pozorování v hospodářských přehledech příslušného roku. Informace byly zaměřeny zejména na dopady počasí na zemědělství. Dále si Kreybich zapisoval i údaje o povodních, často spojených s chodem ledu a vytvořením ledových bariér, což se podepsalo na stavu polních plodin nebo škodách na majetku. V přehledech též zmiňuje případy sucha a jejich vliv na úrodu obilí či ceny mouky. I přes některé výše uvedené problémy se zpracováním Kreybichových pozorování lze jeho meteorologické záznamy považovat za velmi precizní a porovnatelné se standardem současných klimatologických měření. Dalším kladem je jejich délka, i když nejsou úplná pro celé období 1787–1829 ani na úrovni denních, ani měsíčních hodnot. Přesto lze díky nim získat cenné klimatologické informace z období, které je při analýzách klimatu v českých zemích reprezentováno výhradně meteorologickými záznamy z pražského Klementina. Důležité poznatky přináší také Kreybichovy informace o hydrometeorologických extrémech a jejich dopadech, včetně agrometeorologických charakteristik pro jednotlivé roky.
40
5 ZÁVĚR Pro rekonstrukci klimatu České republiky před začátkem systematických meteorologických měření, která byla zahájena v roce 1848, je zapotřebí shromáždit a zpracovat co nejvíce klimatologických řad, které jsou z tohoto období dostupná. V našich podmínkách se z tohoto pohledu jedná o různé dokumentární prameny včetně časných přístrojových měření, která nás informují o počasí a příbuzných jevech v minulosti. Předložená disertační práce si kladla za cíl shromáždit a provést analýzu dvou významných typů dokumentárních pramenů, a to vizuálních denních záznamů počasí a časných přístrojových měření a pozorování. Na základě excerpce archivních materiálů různých institucí (např. Archiv Akademie věd České republiky v Praze, Moravský zemský archiv v Brně, Moravská zemská knihovna v Brně aj.) se podařilo získat zcela nové meteorologické záznamy, digitalizovat je, homogenizovat a podrobit klimatologické analýze. Tímto způsobem byly zpracovány vizuální denní záznamy počasí z let 1655–1656 z deníku Jana Františka Bruntálského z Vrbna, denní zápisy počasí z premonstrátského kláštera Hradisko u Olomouce z období 1693–1783 a denní meteorologické záznamy Jana Nádherného z Čech v letech 1805–1806. Zvláště významným přínosem je také digitalizace a klimatologické zpracování časných přístrojových meteorologických měření. Konkrétně se jednalo o analýzu měření srážek Leopolda Šeršníka z polského Těšína z let 1777–1778, meteorologické záznamy Františka J. J. Kreybicha ze Žitenic pro období 1787–1829, brněnská měření a pozorování od Ferdinanda Knittelmayera pro roky 1799–1812 a meteorologické záznamy Andrease Sterlyho z let 1816–1840 (resp. 1844) v Jihlavě. Při zpracování vizuálních denních záznamů (kap. 3) se jako vhodné ukázalo ověřování příslušných meteorologických událostí v dobových materiálech, pamětech nebo jiných dokumentárních pramenech. To může poukázat na spolehlivost a záznamů a možnost jejich použití k dalším analýzám. U tohoto typu archivních materiálů byla aplikována metodika interpretace teploty vzduchu a srážek na bázi měsíčních vážených indexů. Jejich porovnání s řadami indexů zpracovanými Pfisterem (1988) pro Švýcarsko a Glaserem (2001) pro Německo ukázalo v několika případech na jisté odlišnosti. Rozdíly v interpretaci povětrnostního charakteru jednotlivých měsíců mohou mít několik příčin. Může se jednat o kvalitu výchozích údajů, množství záznamů v daném měsíci, ale také o subjektivní přístup jednotlivých badatelů k interpretaci teplotního či srážkového charakteru měsíce. Opomenout nelze ani reálně odlišný průběh počasí v jednotlivých částech střední Evropy. Klimatologická analýza časných přístrojových meteorologických měření (kap. 4) se i přes své specifické rysy ukázala jako velmi cenný zdroj klimatologických informací, který významně rozšiřuje naše poznatky o časové a prostorové variabilitě klimatu České republiky. I přes náročnost jejich prvotního zpracování se podařilo získat několik homogenních teplotních, tlakových a srážkových řad, které mohou být využity k doplnění nebo prodloužení řad současných. Také preciznost, s jakou pozorovatelé zaznamenávali průběh hydrometeorologických událostí včetně jejich dopadů, nám může doplnit řady hydrometeorologických extrémů (viz např. Brázdil et al., 2005a, Brázdil et al., 2007), jejichž studium je v dnešní době velmi naléhavé. Existence denních dat navíc umožnila zabývat se detailnějším rozborem zvláštností ročního chodu meteorologických prvků v podobě studia povětrnostních singularit. Porovnání se singularitami zjištěnými v období 41
současných pozorování (Řezníčková et al., 2007) umožnilo poukázat na jejich časovou variabilitu. Klimatologickou analýzou výše zmíněných meteorologických záznamů tak bylo navázáno na předchozí zpracování dokumentárních pramenů, kterými se dlouhodobě zabývá kolektiv historických klimatologů na Geografickém ústavu Masarykovy univerzity v Brně v čele s R. Brázdilem. Část těchto dokumentárních pramenů je stále ve stadiu digitalizace a základního zpracování s ohledem na velké časové nároky spojené s jejich pořízením a digitalizací. Během práce na tématu této doktorské disertační práce byly pořízený další soubory časných meteorologických pozorování (např. meteorologické záznamy z Teplé, Děčína-Podmokel, Opavy, Plané nebo Srní), s jejichž zpracováním na základě získaných zkušeností se počítá v blízké budoucnosti. Zkompletování analyzovaných i doposud nezpracovaných klimatologických řad a jejich navázání na existující novodobé řady je dalším nutným krokem k provedení syntézy dosavadních výsledků a předpokladem pro realizaci finální rekonstrukce teplotních a srážkových poměrů České republiky v období posledních 500 let. První kroky v tomto směru již byly učiněny analýzou sezónních a ročních teplot vzduchu pro období 1719– 2007 (viz Dobrovolný et al., 2008), ve které byly ve velké míře využity vizuální denní záznamy počasí z kláštera Hradisko (viz příloha 6). Po protažení této řady do roku 1501 a provedení týchž analýz pro atmosférické srážky budou vytvořeny předpoklady pro studium projevů různých přirozených i antropogenních klimatotvorných faktorů v oblasti České republiky stejně jako ke konfrontaci získaných poznatků v širším evropském kontextu. To bude mít značný význam se zřetelem na řešení problematiky současného globálního oteplování a sestavení scénářů budoucí klimatické změny. Dosažené výsledky této doktorské disertační práce tak zapadají do široce orientovaného klimatologického výzkumu na Geografickém ústavu Masarykovy univerzity v Brně v návaznosti na domácí (viz např. projekty Grantové agentury České republiky č. 205/05/0858) a zahraniční (projekt 6. rámcového programu Evropské unie č. 017008-2 MILLENNIUM) grantové projekty řešené tímto pracovištěm.
42
SEZNAM LITERATURY Alexandersson, A. (1986): A homogeneity test applied to precipitation data. Journal of Climatology, 6, 6, s. 661–675. Brázdil, R. (2000): Historical climatology: definition, data, methods, results. Geografický časopis. 52, 2, s. 99–121. Brázdil, R., Březina, L., Dobrovolný, P., Dubrovský, M., Halásová, O., Hostýnek, J., Chromá, K., Janderková, J., Kaláb, Z., Keprtová, K., Kirchner, K., Kotyza, O., Krejčí, O., Kunc, J., Lacina, J., Lepka, Z., Létal, A., Macková, J., Máčka, Z., Mulíček, O., Roštínský, P., Řehánek, T., Seidenglanz, D., Semerádová, D., Sokol, Z., Soukalová, E., Štekl, J., Trnka, M., Valášek, H., Věžník, A., Voženílek, V., Žalud, Z. (2007): Vybrané přírodní extrémy a jejich dopady na Moravě a ve Slezsku. Masarykova universita, Český hydrometeorologický ústav, Ústav geoniky Akademie věd ČR, Brno, Praha, Ostrava, v.v.i., 432 s. ISBN 978-80-210-4173-8. Brázdil, R., Budíková, M. (1999): An urban bias in air temperature fluctuations at the Klementinum, Prague, the Czech Republic. Atmospheric Environment, 33, 24, s. 4211–4217. Brázdil, R., Budíková, M., Dobrovolný, P., Fišák, J., Kolář, M., Prošek, P., Sokol, Z., Štekl, J., Štěpánek, P., Štěpánková, P., Zacharov, P. (1999a): Klimatické poměry Milešovky. Academia, Praha, 433 s. + CD-ROM. ISBN 80-200-0744-X. Brázdil, R., Dobrovolný, P., Elleder, L., Kakos, V., Kotyza, O., Květoň, V., Macková, J., Müller, M., Štekl, J., Tolasz, R., Valášek, H. (2005a): Historické a současné povodně v České republice. Masarykova univerzita, Český hydrometeorologický ústav, Brno, Praha, 370 s. ISBN 80-210-3864-0. Brázdil, R., Dobrovolný, P., Štekl, J., Kotyza, O., Valášek, H., Jež, J. (2004): History of Weather and Climate in the Czech Lands VI: Strong Winds. Masaryk University, Brno, 378 s. ISBN 80-210-3547-1. Brázdil, R., Glaser, R., Pfister, C., Dobrovolný, P., Antoine, J.-M., Barriendos, M., Camuffo, D., Deutsch, M., Enzi, S., Guidoboni, E., Kotyza, O., Rodrigo, F. S. (1999b): Flood events of selected European rivers in the sixteenth century. Climatic Change, 43, 1, s. 239–285. Brázdil, R., Kolář, M., Prošek, P., Tarabová, Z., Wokoun, R. (1989): Statistické metody v geografii - cvičení. 2. vyd., UJEP, Brno, 177 s. ISBN 80-210-0041-4. Brázdil, R., Kotyza, O. (1995ab): Daily meteorological observations of Charles Senior of Žerotín in the years 1588–1591. Scripta Facultatis Scientarum Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis, 25, s. 7–39. Brázdil, R., Kotyza, O. (1995ba): Denní záznamy počasí v Praze v letech 1649–1650. Meteorologické zprávy, 48, 4, s. 109–111. Brázdil, R., Kotyza, O. (1995cb): History of Weather and Climate in the Czech Lands I (Period 1000–1500). Zürcher Geogr. Schriften 62, Zürich, 260 s. ISBN 3-906-14810.
43
Brázdil, R., Kotyza, O. (1996a): Historie počasí a podnebí v Českých zemích II: Nejstarší denní pozorování počasí v Českých zemích. Masarykova univerzita, Brno, 177 s. ISBN 80-210-1404-0. Brázdil, R., Kotyza, O. (1996b): Tadeáš Hájek z Hájku a jeho denní meteorologická pozorování v letech 1557–1558. Meteorologické zprávy, 49, 3, s. 85–89. Brázdil, R., Kotyza, O. (1999): History of Weather and Climate in the Czech Lands III: Daily Weather Records in the Czech Lands in the Sixteenth Century II. Masaryk University, Brno, 228 s. ISBN 80-210-2095-4. Brázdil, R., Kotyza, O. (2000): History of Weather and Climate in the Czech Lands IV. Utilisation of Economic Sources for the Study of Climate Fluctuation in the Louny Region in the Fifteenth-Seventeenth Centuries. 1. vyd., Masaryk University, Brno, 350 s. ISBN 80-210-2384-8. Brázdil, R., Kotyza, O. (2001a): Meteorologické záznamy děkana Bartoloměje Michala Zelenky z Čech z let 1680–1682, 1691–1694 a 1698–1704. Meteorologické zprávy 54, 5, s. 145–155. Brázdil, R., Kotyza, O. (2001b): Současná historická klimatologie a možnost jejího využití v historickém výzkumu. Časopis Matice moravské - Supplementum, 120, s. 17–59. Brázdil, R., Macková, J., Sviták, Z., Valášek, H., Hradil, M. (2002ab): Nejstarší moravská meteorologická měření v Telči od Františka Aloise Maga z Maggu z let 1771–1775. Meteorologické zprávy, 55, 2, s. 50–60. Brázdil, R., Pfister, C., Wanner, H., Storch, H. von, Luterbacher, J. (2005ba): Historical climatology in Europe - the state of the art. Climatic Change, 70, 3, s. 363–430. Brázdil, R., Štěpánek, P. (1998): Kolísání teploty vzduchu v Brně v období 1891–1995. Geografie - Sborník České geografické společnosti, 103, 1, s. 13–30. Brázdil, R., Valášek, H. (2001): Popis klimatu Moravy od Kryštofa Passyho z roku 1797. Geografie - Sborník České geografické společnosti, 106, 4, s. 234–250. Brázdil, R., Valášek, H. (2002): Meteorologická měření a pozorování v Zákupech v letech 1718–1720. Geografie - Sborník České geografické společnosti, 107, 1, s. 1– 22. Brázdil, R., Valášek, H., Macková, J. (2002bc): Meteorologická pozorování P. Tadeáše Štiky v Počaplech z let 1788–1789. Meteorologické zprávy, 55, 5, s. 151–157. Brázdil, R., Valášek, H., Macková, J. (2003): Climate in the Czech Lands during the 1780s in light of the daily weather records of parson Karel Bernard Hein of Hodonice (southwestern Moravia): Comparison of documentary and instrumental data. Climatic Change, 60, 3, s. 297–327. Brázdil, R., Valášek, H., Macková, J. (2005cb): Meteorologická pozorování v Brně v 1. polovině 19. století (Historie počasí a hydrometeorologických extrémů). Archiv města Brna, Brno, 452 s. + přílohy. ISBN 80-86736-00-8. Brázdil, R., Valášek, H., Sviták, Z., Macková, J. (2002ca): History of Weather and Climate in the Czech Lands V: Instrumental Meteorological Measurements in Moravia up to the End of the Eighteenth Century. Masaryk University, Brno, 250 s. ISBN 80-210-2896-3.
44
Conrad, V. Pollak, L. W. (1950): Methods in Climatology. Harvard University Press, Cambridge, Massachusetts, 8, 495 s. Cradock, J. M. (1979): Methods of comparing annual rainfall records for climatic purposes. Weather, 34, 9, s. 332–346. David, A. (1804): Witterungskalender für das Jahr 1805, samt einigen Zusätzen. Gottlieb Haase, Prag, nestr. David, A. (1805): Witterungskalender für das Jahr 1806, samt einigen Zusätzen. Gottlieb Haase, Prag, nestr. Dobrovolný, P., Brázdil, R. (2007): Vizuální denní záznamy počasí jako zdroj informací pro rekonstrukci klimatu českých zemí. Česká geografie v evropském prostoru. XXI. sjezd České geografické společnosti. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, České Budějovice, s. 1112–1118. ISBN 978-80-7040-986-2. Dobrovolný, P., Brázdil, R., Valášek, H., Kotyza, O., Macková, J., Halíčková, M. (2008): New approach to climate reconstruction in historical climatology: an example from the Czech Republic, AD 1718–2006. International Journal of Climatology, zasláno do tisku. Easterling, D. R., Peterson, T. C. (1995): A new method for detecting undocumented discontinuities in climatological time series. International Journal of Climatology, 15, 4, s. 369–377. Glaser, R., Brázdil, R., Pfister, C., Dobrovolný, P., Barriendos Vallvé, M., Bokwa, A., Camuffo, D., Kotyza, O., Limanówka, D., Rácz, L., Rodrigo, F. S. (1999): Seasonal Temperature and Precipitation Fluctuations in Selected Parts of Europe during the Sixteenth Century. In: Pfister, C., Brázdil, R., Glaser, R., eds.: Climatic Variability in Sixteenth-Century Europe and Its Social Dimension. Kluwer Academic Publishers, Dordrecht, Boston, London, s. 169-200. Glaser, R. (2001): Klimageschichte Mitteleuropas. 1000 Jahre Wetter, Klima, Katastrophen. Primus Verlag, Darmstadt, 227 s. ISBN 978-3534146871. Halíčková, M. (2006): Hydrometeorologické extrémy a jejich dopady na Moravě a ve Slezsku v období 1851–1900 ve světle dokumentárních pramenů. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Brno, 75 s. + přílohy. Hlaváč, F. (1966): Jak se jeví kolísání klimatu za posledních dvě stě roků v pražské teplotní řadě. Meteorologické zprávy, 19, 2, s. 33–42. Kalvová, J. et al. (1995): Scénáře změny klimatu pro Českou republiku. Národní klimatický program, sv. 17, Český hydrometeorologický ústav, Praha, 102 s. ISBN 80-85813-24-6, ISSN 1210-7565. Kepler, J. (1605): Prognosticum. Auff das Jahr nach der gnadenreichen Geburt unsers Herrn und Heylandes Jhesu Christi (der gewohnlichen rechnung) 1605. Gedruckt zu Prag in Schumans Druckerey, nestr. Knittelmayer, F. (1800a): Einiges über den Gang und Wechsel der Witterung überhaupt, und der von Brünn insbesondere. Patriotisches Tageblatt, 17, s. 65–68. Knittelmayer, F. (1800b): Allgemeine Resultate meiner meteorologischen Beobachtungen vom 21. März an bis 21. Mai 1800. Patriotisches Tageblatt, 18, s. 71–72 + příloha.
45
Knittelmayer, F. (1800c): Fortgesetzte Meteorologische Beobachtungen in den 4 Sommermonaten vom 22. Mai bis 22. September zu Brünn 1800. Patriotisches Tageblatt, 92–93, s. 409–412. Knittelmayer, F. (1801): Fortgesetzte Meteorologische Beobachtungen in den sechs Wintermonaten von 1800–1801 zu Brünn. Patriotisches Tageblatt, 111, s. 594 + příloha. Krška, K., Šamaj, F. (2001): Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku. Univerzita Karlova v Praze, Praha, 568 s. ISBN 80-7184-951-0. Long, C. (1974): The oldest European weather diary? Weather, 29, 6, s. 233–237. Luterbacher, J., Riskli, R., Tinguely, C., Xoplaki, E., Schüpbach, E., Ditrich, D., Hüsler, J., Ambühl, M., Pfister, C., Beeli, P., Ditrich, U., Dannecker, A., Davies, T. D., Jones, P. D., Slonosky, V., Ogilvie, A. E. J., Maheras, P., Kolyva-Machera, F., Martin-Vide, J., Barriendos, M., Alcoforado, M. J., Nunes, M. F., Jónsson, T., Glaser, R., Jacobeit, J., Beck, C., Philipp, A., Beyer, U., Kaas, E., Schmith, T., Bärring, L., Jönsson, P., Rácz, L., Wanner, H. (2000): Monthly mean pressure reconstruction for the Late Maunder Minimum period (1675–1715). International Journal of Climatology, 20, 10, s. 1049–1066. Luterbacher, J., Xoplaki, E., Dietrich, D., Richkli, R., Jacobeit, J., Beck, C., Gyalistras, D., Schmutz, C., Wanner, H. (2002): Reconstruction of sea level pressure fields over the Eastern North Atlantic and Europe back to 1500. Climate Dynamics, 18, 7, s. 545–561. Manley, G. (1974): Central England temperatures; monthly means 1659–1973. Quarterly Journal of the Royal Meteorological Society, 100, 425, s. 389–405. Maronna, T., Yohai, V. J. (1978): A bivariate test for the detection of a systematic change in mean. Journal of American Statistical Association, 73, 363, s. 640–645. Mitchell, J. M., Jr., Dzerdzeyevskii, B., Flohn, H., Hofmeyr, W. L., Lamb, H. H., Rao, K. N., Wallen, C. C. (1966): Climatic Change. World Meteorological Organization. Tech. Note 79, Geneva, 57 s. Munzar, J. (1995): První systematická denní pozorování počasí na území České republiky z let 1533–1545. Meteorologické zprávy, 48, 4, s. 105–108. Munzar, J. (1996): Antonín Strnad (1746–1799), průkopník české meteorologie. Meteorologické zprávy, 49, 6, s. 161–166. Munzar, J. (1998): Jan Strialius a jeho meteorologická pozorování z Čech a Německa z let 1558–1582. Meteorologické zprávy, 51, 5, s. 149–153. Neue Schriften der kais. königl. Patriotisch-ökonomischen Gesellschaft im Königreiche Böhmen. Band I/1-II/2. Gottlieb Haase Söhne, Prag 1828–1832. Oppeltová J. (1999): Narativní prameny vzniklé v prostředí premonstrátské kanonie Klášterní Hradisko u Olomouce v 17. a 18. století. In: Macková, M., Oppeltová, J. (eds): Slavme chvíli ... Sborník k 70. narozeninám Jana Bystřického. Státní okresní archiv Ústí nad Orlicí, Ústí nad Orlicí, s. 83–121. Pejml, K. (1975): 200 let meteorologické observatoře v pražském Klementinu. HMÚ, Praha, 80 s.
46
Pejml, K. (1985): Poznámky k vývoji české meteorologie od nejstarších dob do roku 1919. Dějiny vědy a techniky, 18, 4, s. 234–248. Pfister, C. (1988): Klimageschichte der Schweiz 1525–1860. Das Klima der Schweiz von 1525–1860 und seine Bedeutung in der Geschichte von Bevölkerung und Landwirtschaft. Verlag Paul Haupt, Bern, Stutgart, 184 a 164 s. Pokorny, A. (1852): Die Vegetationsverhältnisse von Iglau. Ein Beitrag zur Pflanzengeographie des böhmisch-mährischen Gebirges. In Commission bei W. Braumüller, Wien, 164 s. Řezníčková, L., Brázdil, R., Tolasz, R. (2007): Meteorological singularities in the Czech Republic in the period 1961–2002. Theoretical and Applied Climatology, 88, 3–4, s. 179–192. Scherschnick, L. (1805): Hyetometrische Beobachtungen im Jahre 1777. Patriotisches Tageblatt, 48, s. 192. Schönwiese, C. D., Malcher, J. (1985): Nicht-Stazionarität oder Inhomogenität? Ein Beitrag zur statistischen Analyse klimatologischer Zeitreihe. Wetter und Leben, 37, 4, s. 181–193. Skopec, J. (1924): Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770–1816. Kniha třetí (Rok 1791–1801). Část IV. (Rok 1801 a dodatky). Praha: Nákladem „Děditství sv. Jana Nepomuckého“, 114 s. Solomon, S., Qin, D., Manning, M., Marquis, M., Averyt, K., Tignor, M. M. B., LeRoy, Miller, H, Chen, Z. (2007) Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Cambridge University Press, Cambridge, New York, Melbourne, Madrid, Cape Town, Singapore, São Paulo, Delhi. 996 s. Souborná studie. Podnebí Československé socialistické republiky. Hydrometeorologický ústav, Praha 1969, 357 s. Sterly, A. (1846): Die wesentlichen Resultate der in Iglau durch einen Zeitraum von 24 Jahren gemachten meteorologischen Beobachtungen, nebst den Ursachen, welche auf die Beschaffenheit des Klima dieses Ortes vorzüglich einwirken. Moravia, 9, 111, s. 442–443. Stöhr, A. (1920): Schüttenitz, der wärmste Ort Böhmens. Unsere Heimat - Blätter für Heimatkunde des Leitmeritzer Gaues (Beilage zur Leitmeritzer Zeitung), 1, 12, s. 45– 46. Strnadt, A. (1791): Meteorologische Resultate der in Prag und einigen andern Orten in Böhmen gemachten Lufteobachtungen und Andersen Erscheinungen. Neuere Abhandlungen der k. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Ersten Band. J. V. Degen, Wien und Prag, s. 235–256. Strnadt, A. (1795): Resultate der in Prag und einigen andern Orten in Böhmen 1790, 1791, 1792, 1793 gemachten meteorologischen Beobachtungen. Neuere Abhandlungen der k. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Zweyter Band. J. G. Calve, Prag, s. 249–253. Štěpánek, P. (2005): Variabilita teploty vzduchi na území České republiky v období přístrojových měření. Disertační práce. Masarykova univerzita, Brno. 137 s. + přílohy.
47
Wales-Smith, G. B. (1971): Monthly and annual totals of rainfall representative of Kew, Surrey, for 1697 to 1970. Meteorological Magazine, 100, 1193, s. 345–362. Wanner, H., Luterbacher, J. (2002): The LOTRED aproach - A first step towards a "Paleoreanalysis" for Europe. PAGES News, 10, 3, s. 9–11.
48
SEZNAM ARCHIVNÍCH PRAMENŮ 1. Beobachtungen über die Menge des gefallenen Schnees, und Regens im Herzogthum Teschen angestellt von Leopold Johann Scherschnick. 1778 nebst anderen Materien. Książnica Cieszyńska, Cieszyn, Dział Zbiorów Specjalnych, sign. DD IV 18. 2. Diaria kanonie Klášterní Hradisko 1693–1783. Moravský zemský archiv Brno, fond E55 Premonstráti Hradisko, sign. II-4 to II-41. 3. Diarium I: Diarium piaristické koleje Stará Voda z let 1690–1718. Zemský archiv Opava - pobočka Olomouc, Sbírka rukopisů Metropolitní kapituly Olomouc, CO 632. 4. Diarium II: Diarium piaristické koleje Stará Voda z let 1719–1798. Zemský archiv Opava - pobočka Olomouc, Sbírka rukopisů Metropolitní kapituly Olomouc, CO 633. 5. Meteorologische Beobachtungen in Brünn 1799–1812. Archiv města Brna, fond IV A 6. Meteorologická a přírodovědná pozorování, rkp. čís. 7263. 6. Meteorologische Beobachtungen in Schüttenitz. Archiv AV ČR, inv. č. 767 (stará sign. VI C 8, č. 2). 7. Meteorologische Beobachtungen mit oekonomischen Bemerkungen vom Jahre 1816 beobachtet in Schüttenitz 1/2 Stunde Nordöstlich von der K. Kreisstadt Leitmeritz entfernt … von Franz Jacob Heinrich Kreybich … Archiv AV ČR, inv. č. 783 (stará sign. VI C 8, č. 18). 8. Meteorologische Beobachtungen nebst 2 summarischen Tabellen und einer oeconomischen Uibersicht vom Jahre 1806 von Franz Jac. Kreybich Canon. u. Pfarrer zu Schüttenitz 1/2 Stunde NOstlich von Leitmeritz. Archiv AV ČR, inv. č. 773 (stará sign. VI C 8, č. 8). 9. Meteorologische Beobachtungen nebst berechneten Tabellen und oekonomischen Bemerkungen vom Jahre 1810 für die K. K. ökonomisch patriotische Gesellschaft in Prag von Franz Jak. Heinr. Kreybich … Archiv AV ČR, inv. č. 777 (stará sign. VI C 8, č. 12). 10. Meteorologische Beobachtungen nebst berechneten Tabellen vom Jahre 1809 in Schüttenitz 1/2 Stunde NO von Leitmeritz beobachtet von Franz Jac. Hein. Kreybich Phil. Doct. Canonic. zu Leitmeritz und Pfarrer zu Schüttenitz für die Prager oekonomische Gesellschaft. Archiv AV ČR, inv. č. 776 (stará sign. VI C 8, č. 11). 11. Meteorologische Beobachtungen nebst einigen oekonomischen Bemerkungen vom Jahre 1805 beobachtet in Schüttenitz unweit Leitmeritz von Fr. Jac. Kreybich Pfarrer. Archiv AV ČR, inv. č. 772 (stará sign. VI C 8, č. 7). 12. Meteorologische Beobachtungen nebst oekonomischen Bemerkungen vom Jahre 1812 in Schüttenitz 1/2 Stunde NOstlich von Leitmeritz von Franz Jac. Hr. Kreybich … Archiv AV ČR, inv. č. 779 (stará sign. VI C 8, č. 14). 13. Meteorologische Beobachtungen nebst ökonomischen Bemerkungen vom Jahre 1815 in Schüttenitz unweit der K. Kreisstadt Leitmeritz von Fr. Jac. H. Kreybich … Archiv AV ČR, inv. č. 782 (stará sign. VI C 8, č. 17). 14. Meteorologische Beobachtungen nebst Tabellarischer Uibersicht und Oekonomischen Bemerkungen vom Jahre 1803 beobachtet im Leitmeritzer Kreise
49
von Franc. Jac. Kreybich, Pfarrer zu Schüttenitz. Archiv AV ČR, inv. č. 770 (stará sign. VI C 8, č. 5). 15. Meteorologische Beobachtungen vom Jahre 1801 nebst den Monaten Novemb. und December vom Jahre 1800 nach Reaumurschen Thermometer und Barometer der oekonomischen Gesellschaft zu Prag. Schüttenitz in Leitmeritzer Kreise von Franz Ja. Kreybich Pfarrer. Archiv AV ČR, inv. č. 768 (stará sign. VI C 8, č. 3). 16. Meteorologische Beobachtungen vom Jahre 1802 Fr. Jac. von Kreybich Pfarrer zu Schütttenitz. Archiv AV ČR, inv. č. 769 (stará sign. VI C 8, č. 4). 17. Meteorologische Beobachtungen vom Jahre 1804 von Fr. J. Kreybich Pfarrer zu Schüttenitz nächst Leitmeritz. Archiv AV ČR, inv. č. 771 (stará sign. VI C 8, č. 6). 18. Meteorologische Beobachtungen vom Jahre 1807 beobachtet in Schüttenitz bei Leitmeritz von Fr. Jac. Hein. Kreybich Canonicus zu Leitmeritz und Pfarrer zu Schüttenitz. Archiv AV ČR, inv. č. 774 (stará sign. VI C 8, č. 9). 19. Meteorologische Beobachtungen vom Jahre 1808 in Schüttenitz nahe bei Leitmeritz gemacht von Fr. Jac. H. Kreybich Canonic zu Leitmerutz u. Pfarrer zu schïttenitz. Archiv AV ČR, inv. č. 775 (stará sign. VI C 8, č. 10). 20. Meteorologische Beobachtungen vom Jahre 1811 für die K. K. ökonomischpatriotische Gesellschaft in Schüttenitz beobachtet von Fr. Jac. Hr. Kreybich … Archiv AV ČR, inv. č. 778 (stará sign. VI C 8, č. 13). 21. Meteorologische Beobachtungen vom Jahre 1813 im Leitmeritzer Kreise zu Schüttenitz beobachtet vom Fr. Jac. Hr. Kreybich … Archiv AV ČR, inv. č. 780 (stará sign. VI C 8, č. 15). 22. Meteorologische Beobachtungen vom Jahre 1814 in Schüttenitz beobachtet unweit der k. Kreisstadt Leitmeritz von Fr. Jac. Heinr. Kreybich … Archiv AV ČR, inv. č. 781 (stará sign. VI C 8, č. 16). 23. Meteorologische Beobachtungen vom Jahre 1817 in Schüttenitz 1/2 Stunde Noestlich von Leitmeritz beobachtet von Franz Jac. H. Kreybich … Archiv AV ČR, inv. č. 784 (stará sign. VI C 8, č. 19). 24. Meteorologische Beobachtungen vom Jahre 1818 für die K. K. patriotische oekonomische Gesellschaft in Böhmen beobachtet in Schüttenitz 1/2 Stunde Nordöstlich von Leitmeritz von Franz Jac. Heinr. Kreybich … Archiv AV ČR, inv. č. 785 (stará sign. VI C 8, č. 20). 25. Observationes barometricae et thermometricae factae 1793 mense Majo Schuttenitzii prope Litomericium. Archiv AV ČR, inv. č. 712 (stará sign. VI C 4, č. 7). 26. Observationes barometricae et thermometricae habitae Schuttenicii 1797 mense Octobri. Archiv AV ČR, inv. č. 717 (stará sign. VI C 4, č. 12). 27. Observationes barometricae et thermometricae Schuttenicii 1798 sub finem Maji et initio Junii. Archiv AV ČR, inv. č. 721 (stará sign. VI C 4, č. 16). 28. Wetterbeobachtung der 1ten zehn Monate des 1787ten Jahrs aus der Gegend bey Leitmeritz. Archiv AV ČR, inv. č. 766 (sign. VI C 8, č. 1). 29. Zemský archiv v Opavě, fond Velkostatek Fulnek, inv č. 1.
50
30. 1793 Observationes barometro Societatis Scientiarum Bohemae portatili et thermometro meo minori, institutae Schuttenitzii prope Litomerizium mense Majo una cum resultatis calculo inde deductis. Archiv AV ČR, inv. č. 747 (stará sign. VI C 6, č. 2).
51