MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE. Diplomová práce. Bc. Andrea Smejkalová

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE

Diplomová práce

Brno 2015

Bc. Andrea Smejkalová

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE

OPTIMALIZACE PRAKTICKÉ VÝUKY ROSTLINNÉ ANATOMIE NA

PŘF MU Diplomová práce

Andrea Smejkalová

Vedoucí práce: RNDr. Milan Baláž, Ph.D.

Brno 2015

Bibliografický záznam Autor:

Název práce:

Bc. Andrea Smejkalová Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita Ústav experimentální biologie Optimalizace praktické výuky rostlinné anatomie na PřF MU

Studijní program:

Chemie

Studijní obor:

Učitelství chemie pro středí školy Učitelství biologie pro střední školy

Vedoucí práce:

RNDr. Milan Baláž, Ph.D.

Akademický rok:

2014/2015

Počet stran:

62+15

Klíčová slova:

rostlinná anatomie; cévní svazky; endodermis; unifaciální listy; bifaciální listy; ekvifaciální listy; mikrofotografie

Bibliographic Entry Author

Title of Thesis:

Bc. Andrea Smejkalová Faculty of Science, Masaryk University Department of Experimental biology Optimalization of practical training in plant anatomy at Faculty of Science, Masaryk University

Degree programme:

Chemistry

Field of Study:

Upper Secondary School Teacher Training in Chemistry Upper Secondary School Teacher Training in Biology

Supervisor:

RNDr. Milan Baláž, Ph.D.

Academic Year:

2014/2015

Number of Pages:

62+15

Keywords:

plant anatomy; vascular bundles; endodermis; unifacial leaves; bifacial leaves; equifacial leaves; microphotographs

Abstrakt Anatomie rostlin je jedním ze základních oborů vyučovaných v biologických studijních programech na českých i zahraničních univerzitách. Forma výuky praktických cvičení tohoto kurzu je, jak vyplynulo z rozboru internetových zdrojů a také z dotazníkové části této práce, velmi různorodá. Cílem této diplomové práce bylo nastínit možný způsob optimalizace praktické výuky rostlinné anatomie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, včetně její modernizace využitím digitálních zobrazovacích a záznamových možností. Teoretická část této práce je zaměřena na rozbor vybraných kapitol z rostlinné anatomie, konkrétně na unifaciální a bifaciální listy krytosemenných rostlin, endodermis ve stoncích a amfikribrální cévními svazky. V praktické části diplomové práce jsem se kromě již zmíněným dotazníkům věnovala zejména výběru vhodných objektů pro praktickou výuku rostlinné anatomie, které by měly vést ke zkvalitnění výuky. Zpracované objekty byly pomocí koeficientu vhodnosti použití pro praktickou výuku roztříděny do 3 kategorií. Přestože nejvyšší požadavky na vhodnost použití splnila většina zpracovaných rostlinných objektů (41 z 65), prioritně pro zařazení do výuky na PřF MU navrhuji stonky hluchavky bílé (Lamium album), řeřišnice luční (Cardamine pratensis), monstery (Monstera adansonii), svízele povázky (Galium mollugo) a svízele přítuly (Galium aparine), oddenek a řapík papratky samičí (Athyrium filix-femina), list narcisu kantábrijského (Narcissus cantabricus) a list modřence arménského (Muscari armeniacum). Důrazně pak doporučuji zařadit do výuky rovněž studium stavby generativních orgánů, které na rozdíl od ostatních českých univerzit na PřF MU v sylabech není. Navrhuji rovněž modernizovat výuku praktických cvičení využitím live-systému a zhotovováním mikrofotografií, na jejichž základě by studenti vypracovali svůj protokol z náročnějších, zejména organologických cvičení. Věřím, že uplatnění mých návrhů ve výuce by vedlo k jejímu zatraktivnění pro studenty.

Abstract Plant anatomy is one of the major courses taught in biological study programs at both Czech and foreign universities. As it is obvious from corresponding internet sources and filled questionnaires included in the thesis, the form of plant anatomy practical courses varies greatly. The main goal of the thesis was to define a possible way of optimization of plant anatomy practical course at Faculty of Science, Masaryk University, including its modernization using digital microphoto image capture and presentation. The theoretical part of the thesis is focused on some topics in plant anatomy, specifically on the unifacial and bifacial leaves of angiosperms plants, the endodermis in stems, and the amphicribal vascular bundles. In the practical part of the thesis I dealt with questionnaires already mentioned, but mainly with seeking of suitable plant objects previously neglected in order to enhance the quality of the course. The used objects were classified into three categories according to how these objects are suitable for usage in the practical course. Although most of the objects (41 from 65) were placed in the best graded category, I preferentially suggest the stems of white nettle (Lamium album), cuckooflower (Cardamine pratensis), monstera (Monstera adansonii), hedge bedstraw (Galium mollugo), and cleavers (Galium aparine), the rhizome and the petiole of lady fern (Athyrium filix-femina), the leaf of daffodil (Narcissus cantabricus) and grape hyacinth (Muscari armeniacum) for introduction to the practical training of plant anatomy at the Faculty of Science, Masaryk University. I also suggest including the topic of generative organs anatomy, which in contrast to the other Czech universities is not in the syllabus of the practical course at Masaryk University. I also suggest modernization of the practical training using a livesystem and capturing microphotographs, which can be used by students for making their protocols from more difficult topics like organology. I hope that my suggestions would lead to more attractiveness of the practical course for the students.

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat zejména vedoucímu mé diplomové práce RNDr. Milanu Balážovi, Ph.D., za jeho velkou pomoc, ochotu, čas a mnohé rady věnované při vypracování práce. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Marku Vaculíkovi, Ph.D.., RNDr. Zuzaně Lukačové, PhD., RNDr. Aleši Soukupovi, PhD., RNDr. Olze Votrubové, CSc., RNDr. Boženě Navrátilové, Ph.D., PaedDr. Ing. Vladimíru Vinterovi, Ph.D. a RNDr. Davidu Reňákovi, Ph.D. za pomoc při zjišťování obsahu a formy praktické výuky rostlinné anatomie na vybraných vysokých školách. Stejně tak bych chtěla poděkovat všem anonymním studentům z oslovených vysokých škol, kteří mi věnovali volný čas na vyplnění dotazníku. Poděkování patří i mé rodině za veškerou podporu v průběhu studia.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím informačních zdrojů, které jsou v práci citovány.

Brno 16. dubna 2015

………..……………………… Andrea Smejkalová

Obsah 1

Seznam zkratek ...................................................................................................................... 9

2

Úvod ..................................................................................................................................... 10

3

Literární přehled................................................................................................................... 11 3.1

4

Vybrané kapitoly z rostlinné anatomie ........................................................................ 11

3.1.1

Charakteristika listů krytosemenných rostlin....................................................... 11

3.1.2

Endodermis .......................................................................................................... 12

3.1.3

Uspořádání cévních svazků .................................................................................. 14

Materiál a metody................................................................................................................ 15 4.1

Zpracování rostlinného materiálu pro přípravu preparátů.......................................... 15

4.2

Dotazníky...................................................................................................................... 20

5

Výsledky ............................................................................................................................... 21 5.1

5.1.1

Objekty kategorie 1 .............................................................................................. 21

5.1.2


5.1.3


5.2 6

Vyhodnocení objektů ................................................................................................... 21

Výuka rostlinné anatomie na vybraných vysokých školách ......................................... 44

Diskuse ................................................................................................................................. 50 6.1

Vlastní návrh optimalizace kurzu Bi1060c ................................................................... 50

6.2

Zpracování rostlinných objektů.................................................................................... 54

7

Didaktická část ..................................................................................................................... 56

8

Závěr..................................................................................................................................... 59

9

Použitá literatura.................................................................................................................. 60

10

Přílohy .............................................................................................................................. 63

9

1 Seznam zkratek ab

abaxiální strana listu

lm

listový mezofyl

ad

adaxiální strana listu

ls

listová stopa

adk

adventivní kořen

mx

metaxylém

aer

aerenchym

p

paprsek

Cp

Casparyho proužek

par

parenchym

cs

cévní svazek

pb

propustná buňka

d

dřeň

pe

pericykl

dr

drúza

pp

palisádový parenchym

en

endodermis

prx

primární xylém

ep

epidermis

px

protoxylém

ex

exodermis

pžt

přisedlý žláznatý trichom

f

floém

r

rhizodermis

fel

felogén

ra

rafida

fm

felém

řap

řapík

h

hypodermis

sk

sekreční kanál

hp

houbovitý parenchym

skd

sklereida

ch

chlorenchym

skl

sklerenchym

i

intercelulára

st

stoma (průduch)

k

kortex (primární kůra)

stk

střední kortex

ka

kambium

sv

střední válec

kol

kolenchym

sx

sekundární xylém

ku

kutikula

šp

škrobová pochva

kv

kořenový vlásek

šz

škrobové zrno

lak

lakuna

tr

trichom

le

lenticela

x

xylém

lk

laterální kořen

9

ÚVOD

2 Úvod Anatomie rostlin je vědní obor, který se zabývá vnitřní stavbou rostlin. Na českých vysokých školách studenti zejména biologických oborů získávají teoretické poznatky z anatomie rostlin v rámci přednášek. Jejich ověření probíhá v praktických cvičeních k danému kurzu, kde studenti běžně vytvářejí dočasné preparáty a následně pozorují vnitřní strukturu rostlin za pomoci světelného mikroskopu technikou světlého pole. Základní kurzy týkající se anatomie rostlin jsou vypisovány již pro studenty bakalářského studia, jde totiž o kurz základní, nezbytný např. pro pochopení mnoha fyziologických pochodů probíhajících v rostlinách. Cílem této práce je optimalizovat praktickou výuku kurzu Cytologie a anatomie cvičení Bi1060c na Přírodovědecké fakultě Masarykovy Univerzity tak, aby studentům, kteří absolvují toto cvičení, byly poznatky a informace týkající se vnitřní stavby rostlin předávány ucelenou, moderní a atraktivní cestou. Postupy optimalizace zahrnují zejména modifikaci obsahové náplně cvičení, optimalizaci výběru objektů zpracovávaných při praktické výuce rostlinné anatomie a modifikaci technické stránky realizace praktických cvičení. Ke splnění cíle mé diplomové práce přispívají rovněž poznatky ze zpracovaných výsledků dotazníků pro studenty i vedoucí kurzů několika oslovených českých a jedné slovenské univerzity.

10

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3 Literární přehled 3.1 Vybrané kapitoly z rostlinné anatomie 3.1.1 Charakteristika listů krytosemenných rostlin Listy krytosemenných rostlin vykazují pozoruhodnou morfologickou různorodost. Z hlediska anatomického lze listy rozdělit do dvou základních kategorií, na listy bifaciální a unifaciální. O tom, zda list považujeme za bifaciální či unifaciální v současném pojetí těchto termínů rozhoduje to, zda se na jeho tvorbě podílí jak adaxiální, tak abaxiální část listového primordia (bifaciální listy), popřípadě zda vznikají pouze z abaxiální části primordia (unifaciální listy). Listy většiny druhů krytosemenných rostlin se vyvíjejí jako listy bifaciální (např. Ficus elastica), u nichž se navíc typicky na adaxiální (vrchní) straně listu pod epidermis nachází vrstva či více vrstev zhuštěných buněk palisádového parenchymu, na abaxiální straně listu jsou pod epidermis s četnými průduchy buňky houbovitého parenchymu. Cévní systém čepele bifaciálního listu je uspořádán s ohledem na adaxiální-abaxiální osu, kdy se xylém diferencuje směrem k adaxiální straně listu a floém naopak ke straně abaxiální. U těchto listů tedy pozorujeme adaxiální-abaxiální polaritu a můžeme je označit i za listy dorziventrální. Právě toto dorziventrální uspořádání bylo v minulosti rozhodující pro označení listu za list bifaciální (Yamaguchi, 2010, 2012). U některých rostlinných druhů jednoděložných rostlin se vyskytují unifaciální listy, pro něž jsou typické dvě morfologicky rozdílné oblasti podél proximálně-distální osy. Proximální oblast tvoří bifaciální listová pochva a distální unifaciální listová čepel; přes bifaciální povahu listové pochvy označujeme tyto listy jako unifaciální. Na rozdíl od bifaciálního listu je povrch listové čepele unifaciálního listu bilaterálně zploštělého (mečovitého) (např. Iris sp., Gladiolus sp., Sanseviera zeylanica) nebo válcovitého (např. Allium sp., Narcissus cantabricus) tvořen pouze buňkami odvozenými z abaxiální oblasti listového primordia. Epidermální i mezofylové buňky unifaciálního listu nemají dorziventrální odlišnosti a cévní svazky jsou obvykle uspořádány do kruhu tak, že xylém směřuje do středu listu (Yamaguchi, 2012).

11

LITERÁRNÍ PŘEHLED

Obrázek 1 Rozdíly v adaxiální-abaxiální polaritě bifaciálního a unifaciálního listu. (A, B) Bifaciální listy tulipánu (Tulipa gesneriana). (C, D) Mečovité unifaciální listy kosatce (Iris germanica). (E, F) Válcovité unifaciální listy cibule (Allium fistulosum). (B, D, F) Schematické diagramy příčných řezů listovými čepelemi a jejich pozice vůči apikálnímu meristému prýtu (SAM). Ad - adaxiální oblast, Ab - abaxiální oblast (Yamaguchi, 2012).

Existují ale i výjimky z dorziventrálního uspořádání mezofylu bifaciálních listů, např. u mnohých C4 rostlin, které mají epidermální i mezofylové buňky shodné na adaxiální i abaxiální straně listu, přestože se z hlediska vývinu jedná o bifaciální listy. Tyto rostliny mají tzv. ekvifaciální listy, které jsou podskupinou bifaciálních listů a které se od unifaciálních listů liší přítomností adaxiální-abaxiální polarity cévních svazků, v nichž je xylémová část vždy orientována k adaxiální straně listu (Yamaguchi, 2012). Vývoj a diverzifikace listu jsou vysvětlovány pomocí modelu specifikace adaxiálníabaxiální polarity. Listová primordia se zakládají na bocích apikálního meristému prýtu (SAM). Zatímco adaxiální strana primordia je odvozená od buněk přilehlých k SAM, abaxiální strana primordia je spjata s buňkami vzdálenějšími od SAM, a proto je signál ze SAM nezbytný pro specifikaci a prosazení adaxiální identity listu. Znalosti o genové regulaci usměrňující adaxiální-abaxiální polaritu listu ukázaly teprve nedávné studie z oblasti molekulární genetiky. Na vývoj listu mají vliv adaxiální faktory jako např. faktory ARP rodiny [ASYMMETRIC LEAVES1 (AS1), ROUGH SHEATH2 (RS2) a PHAN] nebo HD ZIP III rodiny a abaxiální faktory jako např. faktory KANADI rodiny nebo faktory s odezvou na auxin. Regulace zodpovídající za adaxiální-abaxiální polaritu je založená na antagonistické interakci mezi adaxiálními a abaxiálními faktory. Pro příklad Waites a Hudson (1995) dokazují na experimentech, že rostliny, které mají silný PHAN gen jsou plně abaxializované a postrádají schopnost laterální diferenciace, jedná se o radiálně uspořádané listy (Yamaguchi, 2012).

3.1.2 Endodermis Endodermis je vnitřní vrstva primární kůry typická pro všechny kořeny rostlin, v některých případech se ale vyskytuje i v primární kůře stonků. Tato vrstva se skládá

12

LITERÁRNÍ PŘEHLED z jedné řady těsně přiléhajících buněk bez mezibuněčných prostor. Endodermální buňky procházejí specifickými změnami buněčné stěny, které lze pozorovat podle stupně impregnace buněčné stěny. Pak je tedy možné určit vývojové stádium endodermálních buněk, a to primární, sekundární a terciární (Votrubová, 2010, Vinter, 2009). Buněčné stěny primární endodermis jsou celulózní a v příčných a radiálních stěnách těchto buněk jsou tzv. Casparyho proužky, což jsou pásky vytvářející rámeček kolem endodermálních buněk. V místě Casparyho proužků se do apoplastického prostoru primárních stěn i středních lamel ukládá suberin a lignin. V místě Casparyho proužků také dochází k těsnému spojení plasmalemy a buněčné stěny. Při plazmolýze je toho pevné spojení zachováno a protoplast se odtrhává od buněčné stěny všude s výjimkou místa Casparyho proužků. Tento specifický jev při plazmolýze se nazývá pásková plazmolýza. Endodermis s Casparyho proužky má velký význam při regulaci transportu látek do vodivých pletiv. Casparyho proužky a těsné spojení mezi plasmalemou a buněčnou stěnou neumožňuje volný apoplastický transport látek, tj. transport apoplastem buněčných stěn, který je méně energeticky náročný, ale není v podstatě regulovatelný. Tato vrstva proto představuje nejvýznamnější ochrannou bariéru proti pronikání patogenů do středního válce kořene, případně do stélé stonku (Votrubová, 2010, Vinter, 2009). Pro buněčné stěny sekundární endodermis je typická tvorba suberinových lamel na celém vnitřním povrchu endodermálních buněk, která zvyšuje apoplastickou bariéru. Pokud vývoj endodermis pokračuje dále k terciárnímu stupni, dochází k ukládání dalších vrstev celulózy na vnitřní povrch stávající stěny a buněčná stěna silně tloustne buď pravidelně na všech stranách (O - endodermis) nebo především na tangenciálních stranách (U - endodermis) (Votrubová, 2010, Vinter, 2009). V případě kořene zůstávají některé buňky pouze s Casparyho proužky. Tenkostěnné buňky bez rozšířené suberinové vrstvy jsou označovány jako propustné a nacházejí se zejména proti xylémové části cévního svazku kořene (Dickinson, 2000). Na rozdíl od kořenů je u stonků hranice mezi primární kůrou nacházející se pod epidermis a stélé stonku často nejasná. Běžná je endodermis u výtrusných rostlin, např. přesliček, kde typ endodermis je jedním z determinačních znaků. U stonků semenných rostlin se endodermis vyskytuje poměrně vzácně (Votrubová, 2010, Vinter, 2009). V případě stonků nahosemenných rostlin je zřejmá absence endodermis, ale často se vyskytuje v jehlicích této skupiny rostlin (Lersten a kol., 1997). Ve stoncích

13

LITERÁRNÍ PŘEHLED jednoděložných rostlin endodermis většinou chybí, avšak jsou známy případy jednoděložných rostlin mající endodermis, jako např. chřest obecný (Asparagus officinalis). V případě stonků dvouděložných rostlin je endodermis také poměrně vzácná, ale často v místech, kde by se nacházela endodermis, nacházíme škrobovou pochvu (fleoterma) se škrobovými zrny, které mohou plnit funkci statolitového škrobu (Votrubová, 2010, Vinter, 2009).

3.1.3 Uspořádání cévních svazků Vodivá pletiva vytvářejí v rostlinném těle cévní svazky zajišťující zejména transport látek na dlouhé vzdálenosti a tvořící v rostlinném těle souvislý systém. Vodivá pletiva jsou složena z části xylémové (dřevní) a části floémové (lýkové) (Vinter, 2009). Podle vzájemné polohy xylému a floému rozlišujeme několik typů cévních svazků. V případě, že floémová a xylémová část jsou uloženy vedle sebe, mluvíme o kolaterálních (bočních) cévních svazcích, které jsou nejčastějším typem cévních svazků ve stoncích a listech. Pokud je centrální xylémová část obklopena z obou stran vnitřní a vnější částí floémovou, jedná se o bikolaterální (dvoubočný) cévní svazek, který se nachází u některých skupin rostlin, např. tykvovité (Cucurbitaceae), lilkovité (Solanaceae) a jiné (Votrubová, 2010, Vinter, 2009, Rudall, 2007). Dalším typem jsou cévní svazky koncentrické, kde jedna část cévního svazku obklopuje druhou část. Jestliže je floém obklopen xylémem, jedná se o amfivasální (leptocentrický, lýkostředný) cévní svazek. Pokud je tomu naopak a xylémová část je obklopena floémem,

nazýváme

tento

cévní

svazek

jako

amfikribrální

(hadrocentrický,

dřevostředný). Leptocentrické cévní svazky se vyskytují u některých jednoděložných rostlin, např. v oddenku konvalinky vonné (Convallaria majalis). Amfikribrální cévní svazek je častým typem některých výtrusných rostlin, nachází se např. v oddencích kapradin a buňky těsně přilehající k cévnímu svazku jsou přeměněny v endodermis; odvozeným typem toho cévního svazku je cévní svazek plavuní, v jejichž stoncích se vyskytuje nepravidelně uspořádaný xylém a floém. Pro kořeny je typické radiální (paprsčité) uspořádání vodivých pletiv, kde se paprsčitě střídá různý počet provazců xylému a floému obklopující dřeň středu kořene nebo xylém tvoří jednolitý útvar vyplňující střed kořene a vybíhající k periferii různým počtem ramen, mezi nimiž se nacházejí provazce floému (Votrubová, 2010, Vinter, 2009, Dickinson, 2000).

14

MATERIÁL A METODY

4 Materiál a metody 4.1 Zpracování rostlinného materiálu pro přípravu preparátů Jedním z hlavních cílů praktické části diplomové práce bylo hledání vhodných objektů pro inovaci praktické výuky rostlinné anatomie. Sběr rostlinného materiálu byl započat v září 2013. V případě planě rostoucích druhů byl rostlinný materiál potřebný pro tuto práci opatřen jednak v areálu Univerzitního kampusu Bohunice, ale zejména v Poličce a blízkém okolí. Dále byly použity rostliny zahradní a v zimních měsících pak rostliny pokojové. Seznam veškerého použitého materiálu je uveden níže v tabulce 1. Čerstvý rostlinný materiál jsem po sběru fixovala v tmavých lahvích naplněných 70% etanolem. Ze zafixovaného materiálu byly vytvářeny pomocí žiletky příčné ruční řezy vegetativními orgány rostlin. Část zhotovených řezů byla nabarvena pomocí floroglucinolu, který zvýrazňuje buňky s lignifikovanými buněčnými stěnami. Řezy jsem ponořila do nasyceného roztoku floroglucinolu v 70% ethanolu s přídavkem 20% kyseliny chlorovodíkové na několik minut (Harkin, 1966). Z nebarvených i barvených řezů jsem zhotovila dočasné preparáty namontováním do vody. Připravené dočasné preparáty byly pozorovány technikou světlého pole s využitím mikroskopu

Olympus

BX-50,

popřípadě

pomocí

autofluorescence

s využitím

mikroskopu BX-51. Mikrofotografie jsem vytvářela digitální kamerou Sony Alpha SLT35 namontovaným na dané mikroskopy. Mikrofotografie byly upravovány v grafickém editačním programu Corel Paint Shop Pro Photo X2, kde jsem mikrofotografie doplnila o popisky anatomických struktur a dále byly provedeny úpravy kontrastu, jasu, popřípadě i barevného podání mikrofotografie. U objektů, ze kterých byly zhotoveny mikrofotografie, jsem subjektivně ohodnotila jejich vhodnost pro použití v praktické výuce rostlinné anatomie zařazením do jedné ze tří kategorií (K). Do kategorie 1 byly zařazeny takové objekty, které splňovaly všechny požadavky pro zařazení do praktické výuky rostlinné anatomie, tj. rostlinný materiál je snadno dostupný, řez vegetativním orgánem rostlin je dobře proveditelný a pozorovaná anatomická stavba na příčném řezu daného objektu je jasná a názorná nebo naopak výjimečná pro daný vegetativní orgán určité skupiny rostlin. Kategorie 2 zahrnuje objekty, u nichž je některý z požadavků oslaben, mohou být ovšem po zvážení zařazeny do praktické výuky rostlinné anatomie. V této kategorii se vyskytují objekty, které se

15

MATERIÁL A METODY

nezpracovávají zcela lehce, jejichž dostupnost je ztížená nebo objekty, jejichž stavba je o něco méně názorná pro výukové účely než u objektů z kategorie 1. Objekty kategorie 3 hrubě porušují některé z požadavků pro zařazení do výuky a tyto pro praktickou výuku nedoporučuji. Jsou to zejména objekty, u nichž je tvorba příčného ručního řezu pomocí žiletky velmi obtížná např. z důvodu velkého podílu sklerenchymatických pletiv v daném orgánu. Dále jsou to objekty, jejichž anatomické struktury nejsou zcela jasné nebo nejsou dostatečně charakteristické, a proto jsou nevhodné pro výukové účely.

16

MATERIÁL A METODY

Tabulka 1 Seznam použitého rostlinného materiálu s taxonomickým zařazením a kategorie (K) vhodnosti použití pro výukové účely přiřazená k použitým vegetativním orgánům.

Druh rostliny

Čeleď

Třída

Zpracovaný orgán (K)

Aloe pravá (Aloe vera Burm.f.)

žlutokapovité (Xanthorrhoeaceae)

jednoděložné (Liliopsida)

listová čepel (2)

Bledule jarní (Leucojum vernum L.)

amarylkovité (Amaryllidaceae)


stonek (2); listová čepel (2)

Borovice lesní (Pinus sylvestris L.)

borovicovité (Pinaceae)

jehličnany (Pinopsida)

jehlice (1)

Brambořík jarní (Cyclamen coum Mill.)

prvosenkovité (Primulaceae)

vyšší dvouděložné (Rosopsida)

listová čepel (2); řapík listu (1)

Bršlice kozí noha (Aegopodium podagrara L.)

miříkovité (Apiaceae)


stonek (1)

Česnáček lékařský (Allaria petiolata Cavara et Grande)

brukvovité (Brassicaceae)


stonek (1)

Hluchavka bílá (Lamium album L.)

hluchavkovité (Lamiaceae)


stonek (1)

Hrách setý (Pisum sativum Merr.)

bobovité (Fabaceae)


kořen (1)

Chmel otáčivý (Humulus lupulus L.)

konopovité (Cannabaceae)


stonek (1); nod (3); řapík listu (1)

Jedle bělokorá (Abies alba Mill.)



jehlice (1)

Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba L.)

jinanovité (Ginkgoaceae)

jinany (Ginkopsida)

řapík listu (1); listová čepel (2)

Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L.)

jitrocelovité (Plantaginaceae)


stonek (2)

Kakost luční (Geranium pratense L.)

kakostovité (Geraniaceae)


řapík listu (1); stonek (1)

Kerblík lesní (Anthriscus sylvestris Hoffm.)



stonek (1)

Krvavec toten (Sanguisorba officinalis L.)

růžovité (Rosaceae)


stonek (1)

Leknín bílý (Nymphaea alba L.)

leknínovité (Nyphaeaceae)

nižší dvouděložné (Magnoliopsida)

řapík listu (1)

Listnatec pichlavý (Ruscus aculeatus L.)

chřestovité (Asparagaceae)


fylokladium (2), stonek (2)

17

MATERIÁL A METODY

Druh rostliny

Čeleď

Třída


Mák vlčí (Papaver rhoeas L.)

mákovité (Papaveraceae)


stonek (1)

Modřenec arménský (Muscari armeniacum Leichtlin ex Baker)

hyacintovité (Hyacinthaceae)



Monstera (Monstera adansonii Schott.)

árónovité (Araceae)


stonek (1); nod (3)

Mrkev obecná setá (Daucus carota subsp. sativus Arcangeli)



kořen (2); řapík listu (1)

Mučenka modrá (Passiflora caerulea L.)

mučenkovité (Passifloraceae)


úponek (3)

Narcis asturijský (Narcissus asturiensis Pugsley)



listová čepel (1)

Narcis kantábrijský (Narcissus cantabricus DC.)



listová čepel (1)

Papratka samičí (Athyrium filix-femina Roth.)

papratkovité (Woodsiaceae)

kapradiny (Pteridopsida)

oddenek (1); řapík listu (1)

Pelargonie páskatá (Pelargonium zonale L’Hér.)

kakostovité (Geraniaceae)


listová čepel (1); řapík listu (1); stonek (1)

Potos (Epipremnum aureum Engl.)

árónovité (Araceae)


stonek (1)

Prvosenka vyšší (Primula elatior L.)

prvosenkovité (Primulaceae)


stonek (2)

Pryskyřník prudký (Ranunculus acris L.)

pryskyřníkovité (Ranunculaceae)


stonek (1)

Přeslička rolní (Equisetum arvense L.)

přesličkovité (Equisetaceae)

Equisetopsida

stonek (1)

Rajče jedlé (Solanum lycopersicum L.)

lilkovité (Solanaceae)


adventivní kořeny (2); stonek (2)

Rdesno hadí kořen (Bistorta major S. F.

rdesnovité (Polygonaceae)


stonek (1)

révovité (Vitaceae)


stonek (1); nod (3); řapík listu (1); úponek (3)

Gray)

Réva vinná (Vitis vinifera L.)

18

MATERIÁL A METODY

Druh rostliny

Čeleď

Třída


Řeřišnice luční (Cardamine pratensis L.)

brukvovité (Brassicaceae)


stonek (1)

Sasanka hajní (Anemone nemorosa L.)

pryskyřníkovité (Ranunculaceae)


stonek (2)

Sedoulek (Ophiopogon sp. Ker Gawl.)



kořen (1)

Smrk pichlavý (Picea pungens Engelm.)



jehlice (1)

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis L.)

amarylkovité (Amarylidaceae)



Svízel povázka (Galium mollugo Scop.)

mořenovité (Rubiaceae)


stonek (1)

Svízel přítula (Galium aparine L.)

mořenovité (Rubiaceae)


stonek (1)

Štětinec laločnatý (Echinocystis lobata Torr. et A. Gray)

tykvovité (Cucurbitaceae)


kořen (2); stonek (3)

Štírovník růžkatý (Lotus corniculatus L.)

bobovité (Fabaceae)


stonek (1)

Zběhovec plazivý (Ajuga reptans L.)

hluchavkovité (Lamiaceae)


stonek (2)

Zelenec chocholatý (Chlorophytum comosum Jacques)



listová čepel (2); stolon (1)

Zimolez kozí list (Lonicera caprifolium L.)

zimolezovité (Caprifoliaceae)


stonek (1)

19

MATERÍÁL A METODY

4.2 Dotazníky Součástí praktické části mé diplomové práce bylo rozeslání dotazníků vedoucím kurzů s tematikou rostlinné anatomie na vybrané vysoké školy, a to na Masarykovu univerzitu (MU), Univerzitu Palackého v Olomouci (UPOL), Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích (JČU), Univerzitu Karlovu v Praze (UK) a Univerzitu Komenského v Bratislavě. Studenti MU, UPOL a JČU, kteří absolvovali výuku rostlinné anatomie v podzimním semestru 2014 pak vyplňovali dotazník pro studenty. Otázky dotazníků byly voleny tak, aby poskytly základní informace o praktickém cvičení kurzu anatomie rostlin, jeho obsahu a způsobu výuky. Otázky v dotazníku pro vedoucí kurzů se týkaly používání live-systému (např. digitální mikrofotografické zařízení napojené na dataprojektor) na promítání preparátů zhotovených studenty, dále nutnosti a formy odevzdávaných protokolů, nutnosti, frekvence a případné inspirace obměny rostlinného materiálu používaného v praktických cvičeních, pozorování generativních orgánů a používání různých typů preparátů (trvalé, dočasné z fixovaného nebo živého rostlinného materiálu). Studenti také uváděli formu odevzdávaného protokolu a dále vyjadřovali svoji spokojenost s touto formou protokolu na "školní" stupnici 1 až 5, kdy 1 značí "naprosto vyhovuje", 5 pak "zcela nevyhovuje". Studenti subjektivně hodnotili, kterou formu protokolu, případně kombinaci více forem, považují za optimální z následujícího výběru: a) pouze ručně kreslené nákresy, b) pouze v digitální podobě (např. HTML formát nebo připravené v textovém editoru), s využitím mikrofotografií, c) vytištěné, s využitím mikrofotografií, d) kombinace výše uvedených technik. V dalších otázkách se studenti vyjadřovali k časovému rozložení činností prováděných v průběhu cvičení (prezentace látky vyučujícím, vlastní práce, tvorba protokolu), k případnému dodělávání protokolů mimo vlastní cvičení a vyjádřili se i k drobným změnám, které by uvítali v rámci organizace cvičení. V příloze 1 jsou uvedená plná znění dotazníků. Pro porovnání s českými a jednou slovenskou vysokou školou byly vybrány dvě severoamerické školy, a to Univerzita Miami a Univerzita Oklahoma. Informace o kurzech rostlinné anatomie na těchto univerzitách byly získány za pomoci internetových

zdrojů

(http://www.cas.miamioh.edu/~meicenrd/ANATOMY/-

syllabus.html; http://mpb.ou.edu/pbio4283/).

20

VÝSLEDKY

5 Výsledky 5.1 Vyhodnocení objektů V praktické části mé diplomové práce bylo zkoumáno 65 objektů z celkového počtu 45 rostlinných druhů. V tabulce 1 jsou uvedeny kategorie (K) vhodnosti použití jednotlivých objektů pro výukové účely, níže jsou uvedeny důvody tohoto zařazení a dále vybrané mikrofotografie z kategorie 1 zobrazující vnitřní anatomické struktury ilustrativní pro daný vegetativní orgán nebo naopak struktury výjimečné. Kompletní soubor zhotovených mikrofotografií je dostupný ke shlédnutí na přiloženém DVD médiu ve formátu HTML. Pro určení pozorovaných anatomických struktur příčných řezů vegetativními orgány bylo využito následující literatury: Pazourek a Votrubová (1997), Bowes (1966), Schweingruber a kol. (2011), Schweingruber a kol. (2013), Polle a kol. (1994), Cutler a kol. (2008) a Evert (2006).

5.1.1 Objekty kategorie 1 Do kategorie 1 jsem zařadila celkem 41 mikroskopovaných objektů. Nejvíce pro výuku vhodných objektů jsem identifikovala u příčných řezů stonkem, kdy nejvyšší nároky byly splněny u bršlice kozí nohy (Aegopodium podagrara, obr. 2), česnáčku lékařského (Allaria petiolata), chmele otáčivého (Humulus lupulus, obr. 9), kakostu lučního (Geranium pratense, obr. 5), kerblíku lesního (Anthriscus sylvestris, obr. 4), krvavce totenu (Sanguisorba officinalis, obr. 8), máku vlčího (Papaver rhoeas, obr. 7), modřence arménského (Muscari armeniacum), pelargonie páskaté (Pelargonium zonale), pryskyřníku prudkého (Ranunculus acris, obr. 6), přesličky rolní (Equisetum arvense, obr. 20, 21), rdesna hadího kořene (Bistorta major), révy vinné (Vitis vinifera, obr. 11), štírovníku růžkatého (Lotus corniculatus, obr. 3) a zimolezu kozího listu (Lonicera caprifolium, obr. 10). Stejný požadavek splnily i příčné řezy jinými vegetativními orgány, v případě řapíku listů to byly druhy brambořík jarní (Cyclamen coum, obr. 28), chmel otáčivý (Humulus lupulus), jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba, obr. 31), kakost luční (Geranium pratense), mrkev obecná setá (Daucus carota subsp. sativus), papratka samičí (Athyrium filix-femina, obr. 26, 27), pelargonie páskatá (Pelargonium zonale) a réva vinná (Vitis vinifera). Do této kategorie byly zahrnuty i stolon zelence chocholatého (Chlorophytum comosum, obr. 23) s charakteristickou

21

VÝSLEDKY

stavbou anatomických struktur pro stonek jednoděložných rostlin, oddenek papratky samičí (Athyrium filix-femina, obr. 24, 25) a kořen sedoulku (Ophiopogon sp., obr. 39, 40) a hrachu setého (Pisum sativum, obr. 41). Do kategorie 1 byly zařazeny také objekty, které mají netypické a tím výjimečné anatomické struktury nebo jejich uspořádání,

např.

ne

příliš

častá

endodermis

ve

stoncích

jednoděložných

i dvouděložných rostlin byla pozorována u monstery (Monstera adansonii, obr. 14, 15), potosu (Epipremnum aureum), řeřišnice luční (Cardamine pratensis, obr. 12, 13), svízele povázky (Galium mollugo, obr. 16, 17) a svízele přítuly (Galium aparine, obr. 18, 19). Další struktura, která stojí za povšimnutí, je škrobová pochva, která se někdy vyskytuje ve stoncích dvouděložných rostlin. Škrobovou pochvu jsem nalezla u hluchavky bílé (Lamium album, obr. 22). Na příčném řezu řapíkem leknínu bílého (Nymphaea alba, obr. 29, 30) byly v dutinách aerenchymu výrazné astrosklereidy a dále se na příčném řezu nacházely výrazné protoxylémové lakuny; pro bližší určení této anatomické struktury byl použit článek autorů Catian a Scremin-Dias (2013). Pro porovnání různé diferenciace listového mezofylu jsou vhodnými objekty čepele modřence arménského (Muscari armeniacum, obr. 32), narcisu asturijského (Narcissus asturiensis, obr. 34), narcisu kantábrijského (Narcissus cantabricus, obr. 33) i pelargonie páskaté (Pelargonium zonale). V případě demonstrace anatomické struktury listů nahosemenných rostlin, tedy jehlic, jsou vhodnými objekty zejména borovice lesní (Pinus sylvestris, obr. 35, 36) a smrk pichlavý (Picea pungens, obr. 37, 38), ale i jedle bělokorá (Abies alba). Z kategorie 1 byly vybrány níže uvedené mikrofotografie s popisy anatomických struktur, jejichž vysvětlivky se nenacházejí kvůli úspoře místa pod jednotlivými obrázky, ovšem lze použít vytištěného seznamu zkratek, který je volně vložen do této práce.

22

VÝSLEDKY

Obrázek 2: Příčný řez internodiem stonku bršlice kozí nohy (Aegopodium podagrara; Rosopsida). Sklerenchym propojuje kambia v jednotlivých otevřených kolaterálních cévních svazcích. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 200 μm.

Obrázek 3: Příčný řez internodiem stonku štírovníku růžkatého (Lotus corniculatus; Rosopsida). Okrsky sklerenchymu se nachází nad floémovými částmi cévních svazků uspořádaných do eustélé. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 200 μm.

23

VÝSLEDKY

Obrázek 4: Příčný řez internodiem stonku kerblíku lesního (Anthriscus sylvestris; Rosopsida). Silné pásy sklerenchymu propojují kambia jednotlivých otevřených kolaterálních cévních svazků. Nebarvený preparát, úsečka představuje 200 μm.

Obrázek 5: Příčný řez internodiem kakostu lučního (Geranium pratense; Rosopsida). Otevřené kolaterální cévní svazky jsou od primární kůry odděleny souvislým kruhem sklerenchymu, který se navíc zanořuje do floémové části cévního svazku. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 400 μm.

24

VÝSLEDKY

Obrázek 6: Příčný řez internodiem stonku pryskyřníku prudkého (Ranunculus acris; Rosopsida). Pod epidermis se nachází aerenchymatické vrstvy primární kůry. Kolaterální cévní svazky jsou typicky uspořádané do kruhu (eustélé), sklerenchym kryje pouze floémovou část cévního svazku. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 400 μm.

Obrázek 7: Příčný řez internodiem stonku máku vlčího (Papaver rhoeas; Rosopsida). Pod epidermis se nachází nepříliš rozsáhlá vrstva primární kůry a pod ní dále souvislá vrstva sklerenchymu. Floémové části cévních svazků jsou kryty sklerenchymem. Kolaterální cévní svazky tvoří neobvykle dva (vnitřní a vnější) kruhy. Nebarvený preparát, úsečka představuje 200 μm.

25

VÝSLEDKY

Obrázek 8: Příčný řez internodiem stonku krvavce totenu (Sanguisorba officinalis; Rosopsida). Pod epidermis se nachází souvislá vrstva kolenchymatické hypodermis. Sklerenchymatické pletivo kryje floémovou část a nachází se i mezi jednotlivými kolaterálními cévními svazky. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 200 μm.

Obrázek 9: Příčný řez internodiem stonku chmele otáčivého (Humulus lupulus; Rosopsida). Cévy xylému jsou zřetelně rozlišeny na primární a sekundární xylém. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 200 μm.

26

VÝSLEDKY

Obrázek 10: Příčný řez internodiem stonku zimolezu kozího listu (Lonicera caprifolium; Rosopsida). Primární kůru od floému odděluje souvislý prstenec sklerenchymatických buněk, které jsou atypicky velké. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 200 μm.

Obrázek 11: Příčný řez internodiem stonku révy vinné (Vitis vinifera; Rosopsida). Xylémová část kolaterálního cévního svazku je rozlišena na primární a sekundární xylém. Floémová část cévního svazku je zevně kryta sklerenchymem. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 100 μm.

27

VÝSLEDKY

Obrázek 12: Příčný řez internodiem stonku řeřišnice luční (Cardamine pratensis; Rosopsida). Nad floémovou částí kolaterálních cévních svazků se nachází malý okrsek sklerenchymu. Sklerenchym dále propojuje jednotlivé cévní svazky. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 400 μm.

Obrázek 13: Příčný řez internodiem stonku řeřišnice luční (Cardamine pratensis; Rosopsida). Endodermis s Casparyho proužky odděluje kolaterální cévní svazky od primární kůry. Nebarvený preparát, autofluorescence, úsečka představuje 100 μm.

28

VÝSLEDKY

Obrázek 14: Příčný řez internodiem stonku monstery (Monstera adansonii; Liliopsida). Floémové části uzavřených kolaterálních cévních svazků roztroušených na průřezu stonkem (ataktostélé) jsou kryté sklerenchymem. Pro jednoděložné rostliny je atypicky střední válec od primární kůry zřetelně oddělen endodermis. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 100 μm.

Obrázek 15: Příčný řez internodiem stonku monstery (Monstera adansonii; Liliopsida). Endodermis s Casparyho proužky odděluje střední válec od primární kůry, kde se nacházejí četné listové stopy. Nebarvený preparát, autofluorescence, úsečka představuje 400 μm.

29

VÝSLEDKY

Obrázek 16: Příčný řez internodiem stonku svízele povázky (Galium mollugo; Rosopsida) se zřetelnou endodermis. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 200 μm.

Obrázek 17: Příčný řez internodiem stonku svízele povázky (Galium mollugo; Rosopsida). Zjevná endodermis s Casparyho proužky odděluje střední válec od primární kůry. Nebarvený preparát, autofluorescence, úsečka představuje 100 μm.

30

VÝSLEDKY

Obrázek 18: Příčný řez internodiem stonku svízele přítuly (Galium aparine; Rosopsida). Primární kůra je od středního válce oddělena endodermis rozpoznatelnou díky páskové plazmolýze, kdy se protoplast odtrhává od buněčné stěny všude s výjimkou místa Casparyho proužků. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 200 μm.

Obrázek 19: Příčný řez internodiem stonku svízele přítuly (Galium aparine; Rosopsida). Velmi drobné Casparyho proužky dokazují přítomnost endodermis. Nebarvený preparát, autofluorescence, úsečka představuje 100 μm.

31

VÝSLEDKY

Obrázek 20: Příčný řez internodiem stonku přesličky rolní (Equisetum arvense; Equisetopsida). Primární kůru s četnými lakunami odděluje od středního válce endodermis. Nápadná je i velká centrální lakuna. Nebarvený preparát, úsečka představuje 400 μm.

Obrázek 21: Příčný řez internodiem stonku přesličky rolní (Equisetum arvense; Equisetopsida). Přítomnost endodermis dokazují Casparyho proužky. Nebarvený preparát, autofluorescence, úsečka představuje 200 μm.

32

VÝSLEDKY

Obrázek 22: Příčný řez internodiem stonku hluchavky bílé (Lamium album; Rosopsida). Otevřené kolaterální cévní svazky jsou oddělené od primární kůry souvislým prstencem buněk obsahujících škrobová zrna, tj. škrobovou pochvou. V rozích čtyřhranné lodyhy se nachází kolenchym. Nebarvený preparát, úsečka představuje 1000 μm.

Obrázek 23: Příčný řez stolonem zelence chocholatého (Chlorophytum comosum; Liliopsida). Roztroušené kolaterální cévní svazky odděluje od vnějšího parenchymu nacházejícího se pod epidermis silný pás sklerenchymu. Stolon je orgán stonkového původu a pozice cévních svazků je typická pro stonky jednoděložných rostlin. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 200 μm.

33

VÝSLEDKY

Obrázek 24: Příčný řez oddenkem papratky samičí (Athyrium filix-femina; Pteridopsida). Na řezu jsou nápadná četná škrobová zrna, která vyplňují parenchymatické buňky. V oddenku této kapradiny se nacházejí amfikribrální cévní svazky. Celý cévní svazek je pak oddělen od okolního parenchymu endodermis. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 200 μm.

Obrázek 25: Příčný řez oddenkem papratky samičí (Athyrium filix-femina; Pteridopsida). Parenchym oddenku je oddělen od cévního svazku jednovrstevnou endodermis, která je prokázána na fluorescenční mikrofotografii Casparyho proužky. Nebarvený preparát, úsečka představuje 100 μm.

34

VÝSLEDKY

Obrázek 26: Příčný řez řapíkem listu papratky samičí (Athyrium filix-femina; Pteridopsida). Pod epidermis se vyskytují okrsky kolenchymu. Koncentrické cévní svazky jsou amfikribrální, tzn. xylémová část cévního svazku je obklopena floémem. Celý cévní svazek je pak oddělen od okolního parenchymu endodermis. Nebarvený preparát, úsečka představuje 200 μm.

Obrázek 27: Příčný řez řapíkem listu papratky samičí (Athyrium filix-femina; Pteridopsida). Amfikribrální cévní svazek je oddělen od okolního parenchymu endodermis, která je prokázána na fluorescenčním snímku přítomností Casparyho proužků. Nebarvený preparát, úsečka představuje 100 μm.

35

VÝSLEDKY

Obrázek 28: Příčný řez řapíkem listu bramboříku jarního (Cyclamen coum; Rosopsida). Pod epidermis se nachází deskový kolenchym, centripetálně se nachází parenchymatické pletivo, které obklopuje centrálně umístěný systém cév. Podkovovitě rozložené cévy xylému centrifugálně lemuje floém. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 200 μm.

Obrázek 29: Příčný řez řapíkem listu leknínu bílého (Nymphaea alba; Magnoliopsida). Řapík je tvořen aerenchymatickým pletivem, které je uspořádané

tak, že vytváří velké lakuny. Na některých místech do těchto lakun zasahují sklereidy. Nebarvený preparát, úsečka představuje 200 μm.

36

VÝSLEDKY

Obrázek 30: Příčný řez řapíkem listu leknínu bílého (Nymphaea alba;

Magnoliopsida). Cévní systém je obvykle tvořen dvěma okrsky cévních svazků, mezi kterými se nachází protoxylémová lakuna. Nebarvený preparát, úsečka představuje 200 μm.

Obrázek 31: Příčný řez řapíkem jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba; Ginkgopsida). Floémová část cévního svazku je kryta sklerenchymem, který se nachází i pod epidermis. V listovém mezofylu obklopujícím cévní svazky se nacházejí sekreční kanálky. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 400 μm.

37

VÝSLEDKY

Obrázek 32: Příčný řez listovou čepelí ekvifaciálního listu modřence arménského

(Muscari armeniacum; Liliopsida). Floémová část cévního svazku je orientovaná k abaxiální straně, na adaxiální i abaxiální straně listu se pod epidermis nachází palisádový parenchym. Nebarvený preparát, úsečka představuje 200 μm.

unifaciálního válcovitého listu narcisu kantábrijského (Narcissus cantabricus; Liliopsida). Floémová část všech cévních svazků je orientována centrifugálně. Epidermis je krytá silnou vrstvou kutikuly, pod epidermis se nachází vrstva palisádového parenchymu. Nebarvený preparát, úsečka představuje 200 μm. Obrázek

33:

Příčný

řez

čepelí

38

VÝSLEDKY

Obrázek 34: Příčný řez čepelí unifaciálního mečovitého listu listu narcisu asturijského (Narcissus asturiensis; Liliopsida). Floémová část všech cévních svazků je orientována centrifugálně. Nebarvený preparát, úsečka představuje 400 μm.

Obrázek 35: Příčný řez jehlicí borovice lesní (Pinus sylvestris; Pinopsida). Do

epidermis jsou zanořeny četné průduchy, které pod epidermis přerušují vrstvu sklerenchymatické hypodermis. Listový mezofyl, který obsahuje sekreční kanálky, je od transfuzního pletiva obklopujícího dva cévní svazky oddělen vrstvou endodermis. Nebarvený preparát, úsečka představuje 400 μm.

39

VÝSLEDKY

Obrázek 36: Příčný řez jehlicí borovice lesní (Pinus sylvestris; Pinopsida). Listový

mezofyl, který obsahuje sekreční kanálky, je od transfuzního pletiva oddělen vrstvou endodermis. Nebarvený preparát, autofluorescence, úsečka představuje 400 μm.

Obrázek 37: Příčný řez jehlicí smrku pichlavého (Picea pungens; Pinopsida). Pod

epidermis se nachází vrstva sklerenchymatických buněk přerušených průduchy zanořenými do epidermis. Ve dvou protilehlých rozích čtyřhranného průřezu jsou sekreční kanálky. Transfuzní pletivo je odděleno od listového mezofylu endodermis. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 400 μm.

40

VÝSLEDKY

Obrázek 38: Příčný řez jehlicí smrku pichlavého (Picea pungens; Pinopsida).

Transfuzní pletivo, které obklopuje cévní svazky, je odděleno od listového mezofylu jednovrstevnou endodermis. Na fluorescenční mikrofotografii jsou zřejmé Casparyho proužky. Nebarvený preparát, úsečka představuje 200 μm.

Obrázek 39: Příčný řez kořenem sedoulku (Ophiopogon sp.; Liliopsida). Střední válec kořene je oddělen od primární kůry jednovrstevnou endodermis, v níž se nachází propustné buňky. Pod rhizodermis se nachází vrstva exodermis. Nebarvený preparát, úsečka představuje 200 μm.

41

VÝSLEDKY

Obrázek 40: Příčný řez kořenem sedoulku (Ophiopogon sp.; Liliopsida). Na autofluorescenční mikrofotografii je zřetelná endodermis, která odděluje střední válec se střídajícími se póly xylému a floému od kortexu, a zřetelná je také exodermis, nacházející se pod vrstvou rhizodermis. Nebarvený preparát, úsečka představuje 200 μm.

Obrázek 41: Příčný řez sekundárně ztloustlým kořenem hrachu setého (Pisum sativum; Rosopsida). Xylém středního válce kořene je diferencovaný na primární xylém a rozsáhlejší sekundární xylém. Primární kůru kořene tvoří silná vrstva parenchymatických buněk. Barveno floroglucinolem, úsečka představuje 400 μm.

42

VÝSLEDKY

5.1.2 Objekty kategorie 2 Do kategorie 2 bylo zařazeno celkem 17 objektů. Častým důvodem nižší vhodnosti pro praktickou výuku byla obtížnější tvorba příčných ručních řezů z důvodu většího zastoupení sklerenchymu nebo naopak většího zastoupení houbovitého parenchymu, např. u kořene štětince laločnatého (Echinocystis lobata) a u adventivních kořenů rajčete jedlého (Solanum lycopersicum), stonků bledule jarní (Leucojum vernum) a jitrocele kopinatého (Plantago lanceolata), čepele aloe pravé (Aloe vera) a bledule jarní (Leucojum vernum). V případě příčných řezů stonků prvosenky vyšší (Primula elatior), rajčete jedlého (Solanum lycopersicum), sasanky hajní (Anemone nemorosa), sněženky podsněžníku (Galanthus nivalis), zběhovce plazivého (Ajuga reptans), příčného řezu kořenem mrkve obecné seté (Daucus carota subsp. sativus) a příčných řezů čepelemi bramboříku jarního (Cyclamen coum), jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba) a zelence chocholatého (Chlorophytum comosum) se jednalo o objekty, kde nebyla ztížena tvorba příčného ručního řezu vegetativním orgánem, ale anatomické struktury byly o něco méně ilustrativní než objekty kategorie 1. V případě příčných řezů fylokladiem listnatce pichlavého (Ruscus sp.) jak u báze fylokladia přilehlé ke stonku, tak u příčného řezu asimilační plochy fylokladia i samotného stonku, byly tyto objekty zařazeny do kategorie 2, jelikož nebyly pozorovány žádné neobvyklé struktury a nejsou nijak výjimečně ilustrativní.

5.1.3 Objekty kategorie 3 Do této kategorie bylo zařazeno 7 objektů, které nesplňují požadavky pro zařazení do praktické výuky rostlinné anatomie. Velmi ztížená tvorba řezu a anatomické struktury, které nejsou dostatečně názorné pro výuku, se prokázaly u příčného řezu stonkem štětince laločnatého (Echinocystis lobata), úponku mučenky modré (Passiflora caerulea), úponku révy vinné (Vitis vinifera) a u čepele sněženky podsněžníku (Galanthus nivalis). Do této kategorie také spadaly všechny mikrofotografie příčných řezů nodů stonků, a to zejména z důvodu složitosti jejich anatomické stavby. Kategorie 3 zahrnula nody chmele otáčivého (Humulus lupulus), monstrery (Monstera adansonii) a révy vinné (Vitis vinifera).

43

VÝSLEDKY

5.2 Výuka rostlinné anatomie na vybraných vysokých školách Základní informace o jednotlivých kurzech rostlinné anatomie všech zmíněných vysokých škol včetně obsahu a používaného rostlinného materiálu v praktických cvičeních kurzu týkajících se anatomie rostlin jsou uvedeny v příloze 2; informace byly získány

z

vyplněných

dotazníků,

případně

z

webových

stránek

(MU:

http://www.sci.muni.cz/~anatomy/1_page/1_page.htm, https://is.muni.cz/auth/predmet/sci/podzim2014/BI1060C;

UPOL:

http://botany.upol.cz/materialy/?ids[]=369#k369;

UK: http://kfrserver.natur.cuni.cz/anatomie; Univerzita Komenského v Bratislavě: http://staryweb.fns.uniba.sk/index.php?id=3200). Základní kurz rostlinné anatomie na MU je vyučován v rámci předmětu Cytologie a anatomie rostlin - cvičení (kód kurzu Bi1060c), na UPOL v Obecné botanice (BOT/OBBSB), na JČU v Anatomii a morfologii rostlin (KEBR/205), na UK v rámci předmětu Anatomie rostlin (MB130P61) a na Univerzitě Komenského v Bratislavě v předmětu Anatomie a morfologie rostlin (PriF.KFR/NbUBI-005-1/234F/00), kdy časová dotace praktických cvičení je dvě hodiny týdně s výjimkou UPOL, kde časová dotace činí čtyři hodiny týdně, a Univerzity Komenského v Bratislavě, kde činí jednu hodinu týdně. Na Univerzitě Miami se studenti dozvídají o vnitřní anatomické stavbě rostlin v předmětu Rostlinná anatomie (Plant Anatomy, 402/502), na Univerzitě Oklahoma pod stejným názvem předmětu s kódem PBIO 4283, kdy stejně jako na většině českých univerzit je týdenní hodinová dotace cvičení dvě hodiny týdně. Z dotazníků pro vedoucí kurzů je zřejmé, že používání live-systému pro promítání preparátů je běžně využíváno v praktických cvičeních z rostlinné anatomie na JČU, Univerzitě Komenského v Bratislavě a v některých seminárních skupinách téhož kurzu na UPOL. Naopak promítání preparátů není součástí výuky ani na MU, ani na UK. Studenti MU, UPOL a UK odevzdávají protokoly jako povinný výstup z každého cvičení, naopak studenti JČU a Univerzity Komenského v Bratislavě protokoly povinně z každého cvičení neodevzdávají. Na MU, Univerzitě Komenského v Bratislavě a v některých seminárních skupinách stejného kurzu anatomie rostlin pod vedením

44

VÝSLEDKY

jiného vedoucího kurzu na UPOL a UK studenti zakreslují pozorované struktury formou ručně kreslených nákresů. V jiných seminárních skupinách stejného kurzu na UPOL studenti odevzdávají protokoly vytištěné s využitím mikrofotografie, ovšem dotazníky od studentů na UPOL byly získány pouze ze seminární skupiny, kde studenti zhotovují protokoly ve formě ručně kreslených nákresů. V jiných seminárních skupinách stejného kurzu na UK mohou studenti odevzdávat protokoly v digitální podobě s využitím mikrofotografií. Přístup k celkovému způsobu cvičení i odevzdávání protokolů na JČU se od ostatních univerzit poměrně liší. Studenti JČU dostávají vypracované listy s vytištěnými mikrofotografiemi pozorovaných objektů, které si mohou doplnit v průběhu pozorování anatomických struktur o ručně kreslené nákresy, není to však povinným výstupem z cvičení. Povinným výstupem ze cvičení je závěrečná prezentace mikrofotografií zhotovených v průběhu cvičení, které jsou doplněné o popisy struktur, a ukázka nativního preparátu. Obměna druhů používaných v průběhu cvičení je prováděna sporadicky, s velmi nízkou frekvencí na všech oslovených univerzitách s výjimkou JČU, kde je obměna realizována každoročně. V případě obměny je inspirací literatura, články, internetové zdroje, diskuse, vlastní zkušenost nebo i náhodné pozorování. Většina vedoucích kurzů zastává názor, že obměna druhů není zcela nutná za okolností, kdy používané objekty jsou dostatečně názorné, ilustrující a objekty jsou odzkoušené, tj. nemají problém s přípravou kvalitních preparátů. Vedoucí kurzů na oslovených vysokých školách zmiňovali, že používané objekty jsou dostatečně ověřené a postačující pro základní kurzy rostlinné anatomie, novým objektům se ovšem nebrání. Přístup k obměně druhů na MU je obdobný, obměnu druhů považují za vhodnou, což koresponduje s tématem mé diplomové práce. Na všech oslovených vysokých školách pouze s výjimkou MU se v průběhu cvičení z anatomie rostlin pozorují jak vegetativní, tak generativní orgány. Na všech oslovených vysokých školách se dále ve cvičení využívá trvalých preparátů , fixovaného materiálu i živého rostlinného materiálu s výjimkou MU, kde se nepoužívají žádné trvalé preparáty a je využíván živý a v menší míře pak fixovaný rostlinný materiál.

45

VÝSLEDKY

Studentské dotazníky se mi podařilo získat od respondentů z Masarykovy univerzity v počtu 45, z Univerzity Palackého v Olomouci v počtu 17 a z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích v celkovém počtu 10. Odpovědi na otázku týkající se způsobu zhotovování protokolů ve cvičeních korespondovaly s odpověďmi vedoucích kurzů. Na stupnici 1 až 5 studenti zaznačili spokojenost s formou protokolů, jakou ve cvičeních provádějí. Průměrná známka spokojenosti studentů MU byla 2,16, na UPOL 1,65 a na JČU 1,10. Studenti MU a UPOL se shodovali, že vlastní kresba je vhodná pro dobré zapamatování a upevnění informace ohledně kreslených anatomických struktur. Kresba je navíc finančně nenáročná a protokoly jsou zhotovovány přímo v hodině. K často zmiňovaným nedostatkům v případě složitějších struktur patří nedostatečné vystihnutí reality, nepřesnost a mnohdy špatná kvalita nákresu související také s nutností určité zručnosti a kladnému přístupu ke kreslení obecně. Dále uváděli, že kresba, která dostatečně neodráží realitu pozorovaného objektu, může být problematická při opětovném učení z daného nákresu s odstupem času. Zmiňovali, že vykreslení anatomických struktur je náročné na čas, a proto tvorba protokolu často zabere delší časový úsek než tvorba a pozorování preparátu. U objektů, kdy vykreslení pozorovaných anatomických struktur je náročnější a kreslí se pouze výsek objektu, chybí komplexní pohled na daný objekt. Kladně studenti JČU hodnotili předtištěné protokoly s mikrofotografiemi pozorovaných objektů, kdy se tyto protokoly studentům jeví jako kvalitní studijní materiál, který odráží realitu vnitřní anatomické stavby, a jelikož je časově nenáročný, studenti mají více času na tvorbu preparátu a vlastní pozorování. V jedné z otázek se studenti vyjádřili, jakou formu (případně kombinaci forem, níže uvedené odpovědi a) až d)) protokolu by považovali za optimální. Výsledky (tab. 2) ukazují velké rozdíly mezi odpověďmi studentů všech tří univerzit. Vzhledem k možnému zaznačení více odpovědí není celkový součet 100%.

46

VÝSLEDKY

Tabulka 2 Zastoupení odpovědí na otázku optimální formy protokolu na jednotlivých vysokých školách (odpověď a) ručně kreslené nákresy, odpověď b) v digitální podobě, s využitím mikrofotografií, odpověď c) vytištěné, s využitím mikrofotografií, odpověď d) kombinace výše uvedených technik bez specifikace). Univerzita

a) ruční kresba

b) mikrofoto grafie

c) tištěná mikrofoto grafie

d) kombinace forem

MU

47 %

16 %

49 %

7%

UPOL

71 %

24 %

24 %

18 %

JČU

10 %

50 %

20 %

30 %

Tvorba protokolu ve formě ručně kreslených nákresů byla poměrně častou odpovědí u studentů MU a UPOL, respondenti z JČU, kteří tuto formu v praktických cvičeních nepoužívají, ji neoznačili samostatně ani jednou. Studenti MU by ve většině uvítali formu tištěného protokolu s využitím mikrofotografie, dále různé kombinace, kdy se ve specifikacích objevovala kombinace ručně kreslených nákresů a vytištěných mikrofotografií, a v menším počtu pak byla označena forma odevzdání protokolu v digitální podobě s využitím mikrofotografie. Studenti UPOL také upřednostnili kombinaci různých forem protokolů, kdy na rozdíl od MU se objevovala více i kombinace ručně kreslených nákresů a mikrofotografií odevzdávaných v digitální podobě. Studenti JČU považovali za optimální ty formy, které již v praktických cvičeních používají, tedy formy protokolu využívající mikrofotografie buď tištěné nebo odevzdávané v digitální podobě, případně kombinace technik, kdy se tištěné protokoly mohou doplnit o ručně kreslený nákres anatomických struktur. V případě závěrečné prezentace vlastních mikrofotografií studenti JČU ocenili trénování prezentačních schopností a přehledné značení anatomických struktur na reálném snímku objektu. Odpovědi na otázku týkající se používání live-systému (digitální mikrofotografické zařízení napojené na dataprojektor) byly shodné s odpověďmi vedoucích kurzů. V případě negativní odpovědi na používání live-systému se velká většina studentů shodovala, že by jej uvítala.

47

VÝSLEDKY

Odpovědi studentů, kteří se odhadem vyjádřili k časovému rozložení doby činností prováděných během cvičení, shrnuje tabulka 3. Průměrné doby činností jsou vztažené na časové dotace cvičení na jednotlivých univerzitách. K této otázce se vyjádřilo 37 studentů MU, 14 studentů UPOL a 10 studentů JČU. Tabulka 3 Průměrná doba činností prováděných v průběhu cvičení. Univerzita

Prezentace látky vyučujícím

Příprava preparátů, mikroskopování

Tvorba protokolu

MU

24 %

28 %

48 %

UPOL

12 %

55 %

33 %

JČU

30 %

58 %

12 %

Z výsledků uvedených v tabulce 3 plyne, že studenti MU věnují průměrně nejvíce času vlastní tvorbě protokolu. Naopak studenti UPOL a JČU se průměrně více jak polovinu času cvičení věnují vlastní přípravě preparátů a mikroskopování, zatímco studenti MU věnují této činnosti pouze o něco více než čtvrtinu časové dotace cvičení. U studentů JČU v porovnání se studenty ostatních univerzit je průměrně nejkratší část cvičení věnovaná tvorbě protokolu, což plyne z formy protokolu, která je již výše zmíněná. Je nutné zmínit, že uvedená procentuelní rozložení dob jednotlivých činností plynou pouze ze subjektivních odhadů respondentů. Z otázky týkající se doby dodělávání protokolu mimo vlastní cvičení plyne, že studenti MU, kteří dále mimo cvičení pracují na protokolu, se této činnosti věnují průměrně 41 minut týdně (odpovědělo 15 studentů), zbylých 30 respondentů z MU protokol plně dodělává již ve cvičeních. Všichni studenti UPOL, kteří vyplnili dotazník, dodělávají protokol mimo cvičení, a to v průměru 105 minut. V případě studentů JČU je situace odlišná, protokol mají již zhotovený a případnou vlastní kresbu stíhají ve cvičeních, ovšem 7 z 10 studentů se vyjádřilo, že jednorázově průměrně 82 minuty věnují na přípravu závěrečné prezentace. Všichni respondenti měli prostor vyjádřit se k tomu, zda by něco změnili na způsobu výuky. Studenti UPOL by na stávajícím způsobu výuky neměnili nic, u studentů JČU došlo k jedinému vyjádření, a to že by student uvítal více druhů rostlin k pozorování.

48

VÝSLEDKY

Respondenti studující na MU se k této otázce vyjadřovali hojně. Velmi často by studenti uvítali menší počet preparátů, případně vyšší časovou dotaci, která by pomohla k zvládnutí zadaných preparátů.

49

DISKUSE

6 Diskuse 6.1 Vlastní návrh optimalizace kurzu Bi1060c Výsledky dotazníkové části mé diplomové práce ukázaly vysokou variabilitu výuky kurzů rostlinné anatomie na pěti vybraných univerzitách. Od výuky na MU se zřejmě nejvíce liší výuka na JČU, kde je běžně používán live-systém a jsou zhotovovány mikrofotografie, studentům jsou poskytovány předtištěné protokoly s barevnými mikrofotografiemi, zčásti jsou využívány i trvalé preparáty, obsahově se kromě vegetativních orgánů probírají i orgány generativní a v rámci posledního cvičení mají studenti samostatnou prezentaci. V menší míře lze tyto výukové prvky nalézt i na ostatních oslovených univerzitách, např. v seminárních skupinách konkrétních vyučujících na UK nebo UPOL. Osobně považuji za progresivní zejména používání live-systému a zhotovování digitálních mikrofotografií. Na všech oslovených univerzitách s výjimkou MU je běžné pozorování nejen vegetativních, ale i generativních orgánů, což naopak považuji v případě MU za závažný nedostatek. Z výsledků dotazníků oslovených univerzit, z mé vlastní zkušenosti a současně po konzultaci s vedoucím mé diplomové práce navrhuji následující optimalizaci způsobu výuky Cytologie a anatomie rostlin - cvičení (Bi1060c) zejména v oblastech týkajících se technické realizace cvičení, obsahové stránky cvičení a sjednocení taxonomie druhů používaných ve cvičení. V rámci technické stránky realizace cvičení navrhuji používání live-systému promítání preparátů, které je dle mého názoru didakticky prospěšné, a to v případě konzultace anatomie konkrétního pozorovaného objektu studenta s vedoucím kurzu, kdy řešení dané problematiky mohou sledovat i ostatní studenti. Dále může být live-systém využit při demonstračním promítání preparátů za pomoci fluorescenční mikroskopie. Zařazení fluorescenční mikroskopie s využitím live-systému se jeví jako velmi vhodné ve cvičeních s probíranou tématikou např. endodermis, jelikož tuto strukturu nejsou studenti schopni v některých případech pomocí techniky světlého pole spolehlivě identifikovat.

50

DISKUSE

Podstatnou změnou technické realizace cvičení je zařazení tvorby mikrofotografií pozorovaných objektů, které mohou sloužit nejen jako studijní materiál, ale také jako podklad pro tvorbu protokolů. Běžnou formou výstupu studentů ze cvičení na MU, ale i v případě Univerzity Komenského v Bratislavě a některých seminárních skupinách na UPOL a UK, jsou ručně kreslené objekty. Ve cvičeních, kdy se probírají složitější anatomické struktury (v případě organologie) a ruční kresba je náročná a ne vždy zcela odpovídající pozorovaným strukturám, by bylo lepší využít mikrofotografie. V případě pozorování jednodušších anatomických struktur (histologická část cvičení) je dle mého názoru didakticky správné ponechat formu ručně kreslených struktur objektů, jelikož kresba podporuje hlubší vnímání problematiky a lepší zapamatování. Protokol s mikrofotografiemi objektů, které jsou doplněné v některém z programů pro úpravu fotografií (např. Corel Paint Shop Pro Photo X2 či on-line na internetu na adrese https://apps.pixlr.com/editor/ volně dostupným editačním programem) o popisky struktur, může být odevzdáván ve formě tištěné nebo digitální; v případě tištěného protokolu je třeba zvážit jeho finanční nákladnost. Za předpokladu tvorby mikrofotografií ve cvičeních navrhuji jako optimální formu protokolů kombinaci ručně kreslených nákresů v případě jednodušších preparátů (cytologická a histologická část cvičení) a protokoly odevzdávané v digitální podobě s využitím mikrofotografie v případě organologie. Studenti, kteří by nesympatizovali s inovativní formou tvorby protokolu s využitím mikrofotografií, by i nadále mohli odevzdávat protokol ve formě ručně kreslených nákresů. Shoduji se s většinovým názorem respondentů dotazníků, kteří ve velké většině označovali za optimální kombinaci různých forem protokolu. Protokoly by měly sloužit nejen jako výstup ze cvičení, ale také jako studijní materiál, což může být v případě složitějších struktur, které nejsou v případě ručně kreslených nákresů dostatečně reálné, problém. Řešením je již zmíněná tvorba mikrofotografií objektů se složitějšími anatomickými strukturami zpracovávaných studenty v průběhu cvičení. Studenti by si tak sami vytvořili databázi mikrofotografií, která by sloužila jako hodnotný studijní materiál. V dnešní moderní době je určitá technická zdatnost studentů běžnou záležitostí, a proto se domnívám, že výše uvedené kroky optimalizace týkající se technické stránky realizace cvičení by nebyly přítěží, ale naopak vítanými změnami, které by cvičení vedly k více atraktivnímu a neméně by pak cvičení zkvalitňovali i po stránce didaktické.

51

DISKUSE

Z hlediska obsahového navrhuji prioritně zařazení základů popisu stavby generativních orgánů včetně rostlinné embryologie. Tato změna v obsahové náplni cvičení Bi1060c je podpořena výsledky dotazníků vedoucích kurzů, které ukázaly, že na všech dotazovaných univerzitách s výjimkou MU jsou tato témata běžnou součástí základních cvičení z rostlinné anatomie. Kurz Bi1060c je na MU povinný pro většinu bakalářských biologických oborů (Speciální biologie, Molekulární biologie a genetika, Ekologická a evoluční biologie, Biologie se zaměřením na vzdělávání), a proto je zařazení této tématiky důležité zejména kvůli provázanosti s ostatními předměty. Na PřF MU se rostlinné embryologii intenzivně věnují kurzy Rostlinná embryologie (Bi7270) a Rostlinná embryologie - cvičení (Bi7072c), které jsou povinné pro magisterské studenty

směru

Experimentální

biologie

rostlin,

oboru

Speciální

Biologie.

S problematikou embryologie se mohou okrajově setkat studenti bakalářského studijního programu Experimentální biologie oborů Experimentální biologie rostlin a Molekulární biologie a genetiky, kteří mají kurz Botanická mikrotechnika (Bi1301) ve svých doporučených studijních plánech uvedený jako doporučený volitelný. Pro studenty bakalářského oboru Ekologické a evoluční biologie, směru Botanika, a studenty bakalářského oboru Biologie se zaměřením na vzdělávání je jako doporučený volitelný předmět vypsána Biologická technika (Bi1050), kde studenti mají možnost získat základní informace o vývoji rostlinného embrya. Uvedené informace o předmětech zabývajících se tematikou generativních orgánů jsou aktuální dle Studijního

katalogu

Biologie

v

akademickém

roce

2014/2015

(http://www.sci.muni.cz/katalog/). V případě reálného zařazení výuky generativních orgánů do obsahu praktického cvičení je pak nutné upravit sylabus kurzu Bi1060c. Po obsahové stránce považuji dále za vhodné optimalizovat penzum rostlinného materiálu používaného pro demonstraci anatomie vegetativních orgánů zpracovávaných v tomto cvičení. Většina objektů používaných ve cvičení Bi1060c je samozřejmě dostatečně názorných a didaktických pro probírání vnitřní anatomické stavby rostlin, ovšem používají se i takové objekty, které se mohou zdát dostatečně ilustrující, ale ve skutečnosti je mohou nahradit objekty vhodnější. Domnívám se, že inspirující pro vyučující mohou částečně být i výsledky praktické části této diplomové práce týkající se průzkumu nových vhodných rostlinných objektů. Ty jsem zařadila podle vhodnosti použití pro výukové účely do kategorií 1, 2 nebo 3 (tab. 1) a zejména objekty kategorie

52

DISKUSE

1 stojí za povšimnutí při případné optimalizaci penza, jelikož se jedná o objekty nejvíce vhodné pro výukové účely. Z této kategorie navrhuji pro zařazení do výuky stonky hluchavky bílé (Lamium album, obr. 22), řeřišnice luční (Cardamine pratensis, obr. 12, 13), monstery (Monstera adansonii, obr. 14, 15) svízele povázky (Galium mollugo, obr. 16, 17) a svízele přítuly (Galium aparine, obr. 18, 19), u nichž nalezneme endodermis, popř. škrobovou pochvu. Za povšimnutí dále stojí oddenek a řapík papratky samičí (Athyrium filix-femina, obr. 24, 25, 26, 27), které jsou vhodnými objekty pro pozorování amfikribrálních cévních svazků s přítomností endodermis, dále list narcisu kantábrijského (Narcissus cantabricus, obr. 33), jelikož je vhodný pro pozorování struktury válcovitého unifaciálního listu. Narcis kantábrijský (Narcissus cantabricus) byl zařazen do kategorie 1 a velmi doporučen pro zařazení do výuky, přestože se jedná spíše o cíleně pěstovaný rostlinný materiál, který nemusí být běžně dostupný tak, jak je tomu v případě MU. Pro demonstraci ekvifaciálního listu je vhodným objektem poměrně dostupný modřenec arménský (Muscari armeniacum, obr. 32). Tyto výše uvedené objekty tedy velmi doporučuji pro zařazení do praktické výuky Bi1060c na PřF MU. Žádný z výše uvedených objektů, které doporučuji pro zařazení do výuky, s výjimkou hluchavky (Lamium sp.), se nepoužívá ve výuce na žádné z oslovených vysokých škol. Pro výuku vybraných kapitol z oblasti generativních orgánů navrhuji používat trvalé preparáty, které jsou sice časově náročné na přípravu, ale následně odpadají potíže se zhotovováním dočasných preparátů v průběhu cvičení, které bývá často v případě generativních orgánů obtížné. Naopak v případě embryologie navrhuji pozorování různých stádií rostlinného embrya za pomoci snadno zhotovitelného dočasného preparátu s využitím rostlinného materiálu kokošky pastuší tobolky (Capsella bursapastoris). Zejména kvůli provázanosti jednotlivých biologických předmětů také doporučuji uvádět taxony rostlin tak, jak jsou vyučovány v kurzech zabývajících se systémem a fylogenezí rostlin. Na PřF MU je využíván moderní taxonomický systém Angiosperm Phylogeny Group (APG), který je založený na molekulárně biologických metodách, na rozdíl od starších systémů, které byly založeny především na morfologii rostlin. Ve starším pojetí systému se krytosemenné rostliny člení na dvouděložné a jednoděložné. Moderní

53

DISKUSE

systém APG, který byl zveřejněný v první verzi v roce 1998, přinesl velký převrat z hlediska chápání krytosemenných rostlin, jelikož molekulární studie ukázaly, že dvouděložné rostliny jsou parafyletickou skupinou, z níž se jednoděložné rostliny odštěpily v průběhu vývoje, a nejsou tedy sesterskou skupinou. Dvouděložné rostliny pak byly rozděleny na tzv. nižší a vyšší dvouděložné. Zatímco vyšší dvouděložné (Rosopsida) jsou podobně jako jednoděložné (Liliopsida) monofyletická skupina, nižší dvouděložné (Magnoliopsida) jsou parafyletická skupina celkem 5 starých vývojových větví krytosemenných rostlin. Poslední aktualizace systému proběhla v roce 2009. (www.wikipedie.cz, The Angiosperm Phylogeny Group, 1998). V této práci jsou ve velké většině použity objekty ze třídy Rosopsida, méně pak Liliopsida a zástupcem třídy Magnoliopsida je pouze leknín bílý (Nymphaea alba). Je tedy studenty vhodné upozornit na třídu rostlin Magnoliopsida, v níž se nenacházejí druhy běžně používané v praktickém cvičení, a upozornit na možné rozdíly ve vnitřní anatomii rostlin.

6.2 Zpracování rostlinných objektů Při sběru rostlinného materiálu je důležité respektovat sezónní dynamiku např. kambiální aktivity, která je např. v pozdním podzimu, kdy na PřF MU probíhají cvičení z anatomie rostlin, nízká až nulová. Proto jsem pro studium kambiální aktivity preferenčně sbírala rostlinný materiál v jarních a letních měsících a použila jej fixovaný; tak jsem byla schopna dobře dokumentovat výraznou kambiální aktivitu v internodiích stonků hluchavky bílé (Lamium album), pryskyřníku prudkého (Ranunculus acris), štírovníku růžkatého (Lotus corniculatus), v řapíku listu jinanu dvoulaločného (Ginkgo biloba) a dalších. Po sběru byl rostlinný materiál fixován v 70% etanolu, který se používá nejčastěji pro uchování vzorků rostlin, a až poté byl zpracován na příčné ruční řezy. Při fixaci pletiva částečně ztvrdnou, což je výhodné pro tvorbu příčného ručního řezu, a po přenesení do vody pletiva opět zvláční. Fixace je výhodná, jelikož dále neprobíhají autolytické pochody v pletivech a struktura objektu je zachována (Němec a kol., 1962). Další velkou předností fixovaného materiálu je možnost opětovného zpracování stejného rostlinného materiálu v jakémkoliv období. Tato nezávislost fixovaného materiálu na období, kdy je potřeba jej využít ve cvičeních z rostlinné anatomie, je dle mého klíčovým faktem upřednostňujícím tento postup. Další výhodou je možnost fixovat větší

54

DISKUSE

množství materiálu, který pak může být skladován, a tudíž není třeba každoročního sběru stejného materiálu. Součástí mého postupu zpracování rostlinného materiálu bylo i barvení příčných ručních řezů floroglucinolem, který zvýrazňuje lignifikované struktury, což se projevilo jako velmi výhodné z hlediska přehlednosti anatomických struktur na vytvořené mikfotografii, dále barvení floroglucinolem pomohlo mnohdy odhalit přítomnost endodermis ve stoncích, která byla následně za pomoci fluorescenční mikroskopie potvrzena nebo vyvrácena. Ačkoliv v této práci hodnotím kladně barvení objektů pomocí floroglucinolu, nedoporučuji jej v běžných cvičeních z rostlinné anatomie, jelikož při barvení objektů pomocí floroglucinolu je zapotřebí kyselé složky (20% kyselina chlorovodíková), která je již součástí barvící směsi nebo se přidává k samotnému floroglucinolu. Při každodenním používání barvící směsi se zvyšuje riziko poškození optiky mikroskopu touto kyselou složkou. Dalším faktem oponujícím používání toho postupu je časová náročnost, kdy samotné barvení není příliš náročné na čas, ovšem počet objektů v případě pozorování barevných i nebarvených objektů by se zdvojnásobil. Zavedení používání tohoto postupu v praktickém cvičení by tedy bylo možné pouze sporadicky jako ukázka nabarvení lignifikovaných struktur, a to v případě zvýšené bezpečnosti práce.

55

DIDAKTICKÁ ČÁST

7 Didaktická část Tato diplomová práce s názvem Optimalizace rostlinné výuky na PřF MU je sama o sobě prací didaktickou. Nejširší využití, doufám, nalezne v praktické výuce rostlinné anatomie na Masarykově univerzitě. Část výsledků zaměřených na výběr vhodných objektů pro praktickou výuku rostlinné anatomie může být využita i na středních školách. Tato část práce může sloužit jako podklad pro vytvoření praktického cvičení z rostlinné anatomie na střední škole, kdy kapitola Materiál a metody popisuje postupy při tvorbě příčného ručního řezu, barvení struktur obsahujících lignin, tvorbě dočasného preparátu a následné pozorování anatomických struktur. Kapitola Výsledky (Vyhodnocení objektů) pak vymezuje pomocí kategorie (K) objekty velmi vhodné či nevhodné pro použití v praktické výuce rostlinné anatomie. Objekty zařazené do nejvyšší kategorie 1 jsou velmi vhodné pro demonstraci anatomických struktur a byly by tedy vhodné jako materiál použitý při praktickém cvičení i na středních školách. Součástí práce jsou mikrofotografie objektů s popisky anatomických struktur, které mohou být použity jako kontrola pro vyhodnocení protokolu nebo pouze jako demonstrační materiál použitý v hodině při probírání problematiky rostlinné anatomie. Považuji za vhodné podotknout, že v současné době je technologie pro používání live-systému poměrně levnou a snadno dostupnou záležitostí a je tedy možné této technologie využívat i na středních školách, kde může sloužit ke zkvalitnění a zatraktivnění praktického cvičení nejen z rostlinné anatomie. Níže je uveden návrh protokolu pro studenty středních škol, ze kterého mohou být vybrány některé úkoly v závislosti na časových i materiálových možnostech pro pozorování anatomických struktur v průběhu praktického cvičení. Návrh protokolu pro praktická cvičení z rostlinné anatomie: Úkol 1: Pozorujte vnitřní stavbu stonku jednoděložné a dvouděložné rostliny. V závěru porovnejte odlišnosti ve vnitřní stavbě jednoděložné a dvouděložné rostliny. Materiál: Stonek jednoděložné a dvouděložné rostliny

56

DIDAKTICKÁ ČÁST

Pomůcky: Podložní sklíčko, krycí sklíčko, kapátko, pinzeta nebo jehla, žiletka, Petriho miska Postup: 1. Pomocí ostré žiletky proveďte příčné ruční řezy stonky rostlin, zhotovené řezy je nutné vložit do Petriho misky s vodou. 2. Z vhodných řezů (dostatečně tenkých ale celistvých) zhotovte dočasné preparáty vložením řezu do kapky vody na podložním sklíčku. 3. Na řez v kapce vody přiložte krycí sklíčko a pozorujte pod mikroskopem. Nákresy s popisky anatomických struktur: Závěr: Úkol 2: Pozorujte vnitřní stavbu stonku a kořene dvouděložné rostliny. V závěru porovnejte odlišnosti ve vnitřní stavbě stonku a kořene. Materiál: Stonek a kořen dvouděložné rostliny Pomůcky: Podložní sklíčko, krycí sklíčko, kapátko, pinzeta nebo jehla, žiletka, Petriho miska Postup: 1. Pomocí ostré žiletky proveďte příčné ruční řezy stonkem a poté kořenem rostliny, zhotovené řezy je nutné vložit do Petriho misky s vodou. 2. Z vhodných řezů (dostatečně tenkých ale celistvých) zhotovte dočasné preparáty vložením řezu do kapky vody na podložním sklíčku. 3. Na řez v kapce vody přiložte krycí sklíčko a pozorujte pod mikroskopem. Nákresy s popisky anatomických struktur: Závěr: Úkol 3: Pozorujte vnitřní stavbu unifaciálního a bifaciálního listu a dále jehlice vybraného stromu. V závěru porovnejte anatomické odlišnosti. Materiál: Unifaciální a bifaciální list, jehlice

57

DIDAKTICKÁ ČÁST

Pomůcky: Podložní sklíčko, krycí sklíčko, kapátko, pinzeta nebo jehla, žiletka, Petriho miska Postup: 1. Pomocí ostré žiletky proveďte příčné ruční řezy jehlicí a listy rostlin, zhotovené řezy je nutné vložit do Petriho misky s vodou. 2. Z vhodných řezů (dostatečně tenkých ale celistvých) zhotovte dočasné preparáty vložením řezu do kapky vody na podložním sklíčku. 3. Na řez v kapce vody přiložte krycí sklíčko a pozorujte pod mikroskopem. Nákresy s popisky anatomických struktur: Závěr:

58

ZÁVĚR

8 Závěr Byl proveden návrh na optimalizaci kurzu Bi1060c, kde navrhuji zejména změny týkající se způsobu cvičení z hlediska technické realizace i obsahové stránky cvičení. Z celkového počtu 65 zpracovaných objektů bylo do kategorií 1 a 2, tedy do kategorií, ve kterých se nacházejí objekty velmi vhodné nebo vhodné pro zpracování v praktické výuce rostlinné anatomie, zařazeno 58 objektů, které mohou posloužit jako penzum objektů vhodných pro optimalizaci objektů zpracovávaných v praktických cvičeních z rostlinné anatomie. Kategorie 3, v níž jsou objekty, které nejsou doporučeny pro zařazení do praktické výuky, obsahuje 7 rostlinných objektů. Stonky hluchavky bílé (Lamium album, obr. 22), řeřišnice luční (Cardamine pratensis, obr. 12, 13), monstery (Monstera adansonii, obr.14, 15), svízele povázky (Galium mollugo, obr. 16, 17) a svízele přítuly (Galium aparine, obr. 18, 19), oddenek a řapík papratky samičí (Athyrium filix-femina, obr. 24, 25, 26, 27), list narcisu kantábrijského (Narcissus cantabricus, obr. 33) a list modřence arménského (Muscari armeniacum, obr. 32) jsou objekty, které jsem velmi doporučila pro zařazení do praktického cvičení Bi1060c.

59

POUŽITÁ LITERATURA

9 Použitá literatura An Ordinal Classification for the Families of Flowering Plants. Annals of the Missouri Botanical Garden. 1998, vol. 85, issue 4, s. 531-. DOI: 10.2307/2992015. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/2992015?origin=crossref BOWES, Bryan G. A colour atlas of plant structure. London: Manson publishing, 1996, 192 s. ISBN 18-745-4520-0. CATIAN, G. a E. SCREMIN-DIAS. Compared leaf anatomy of Nymphaea (Nymphaeaceae) species from Brazilian flood plain. Brazilian Journal of Biology. 2013, vol. 73, issue 4, s. 809-817. DOI: 10.1590/s1519-69842013000400018. CUTLER, David F., Ted BOTHA a Dennis Wm. STEVENSON. Plant anatomy: an applied approach. Malden, MA: Blackwell Pub., 2008, vii, 302 p. ISBN 14-051-26795. DICKISON, William C. Integrative plant anatomy. San Diego: Harcourt/Academic Press, c2000, xvii, 533 p. ISBN 01-221-5170-4. EVERT, Ray Franklin. Esau's Plant anatomy: meristems, cells, and tissues of the plant body : their structure, function, and development. 3rd ed. Hoboken, N.J.: WileyInterscience, c2006, xx, 601 p. ISBN 978-047-1738-435. HARKIN, John M. Lignin production and detection in wood. 1966, s. 2. LERSTEN, Nels R., Christophe MAUREL, Ingo HEILMANN, David SALT, Daiyin CHAO, Jiri FRIML a Steffen VANNESTE. Occurrence of endodermis with a casparian strip in stem and leaf. The Botanical Review. 1997, vol. 63, issue 3, s. 265-272. DOI: 10.3410/f.10683956.11571054. NĚMEC, Bohumil, Jiří BARTOŠ, Ivan HRŠEL, Jiří CHALOUPKA, Oldřich LHOTSKÝ, Marie LUXOVÁ, Petr MILOVIDOV, Jan NEČÁSEK, Zdenka PAZOURKOVÁ, Jaroslav PAZOUREK a Věra SOSNOVÁ. Botanická mikrotechnika. Vyd. 1.]. Praha: Nakl. Československé akademie věd, 1962, 482 p. PAZOUREK, Jaroslav a Olga VOTRUBOVÁ. Atlas of plant anatomy. Prague: Peres, 1997, 447 p. Series in Natural History, 3. ISBN 80-901-6912-0.

60


POLLE, Andrea, Tilman OTTER a Friederike SEIFERT. Apoplastic Peroxidases and Lignification in Needles of Norway Spruce (Picea abies L.). Plant physiology. 1994, roč. 106. RUDALL, Paula. Anatomy of flowering plants: an introduction to structure and development. 3rd ed. New York: Cambridge University Press, 2007, xii, 145 p. ISBN 05-216-9245-8. SCHWEINGRUBER, Fritz H, A BÖRNER, Ernst-Detlef SCHULZE, B KIRCHOFF, Meinrad KÜCHLER a M NOBIS. Atlas of stem anatomy in herbs, shrubs and trees: Volume 2. London: Springer, 2013, viii, 415 p. ISBN 36-422-0435-X. SCHWEINGRUBER, Fritz Hans, Annett BÖRNER a Ernst-Detlef SCHULZE. Atlas of stem anatomy in herbs, shrubs and trees. Berlin: Springer, 2011, viii, 495 s. ISBN 978364-2116-377. Studijní katalog Biologie v akademickém roce 2014/2015. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita,

2014.

168

s.

ISBN

978-80-210-6834-6.

Dostupné

z:

http://www.sci.muni.cz/katalog/katalog2014/katalogB.pdf VINTER, Vladimír. Rostliny pod mikroskopem: základy anatomie cévnatých rostlin. 2., dopl. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, 200 s. ISBN 978-80-2442223-7. VOTRUBOVÁ, Olga. Anatomie rostlin. 3., přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2010, 192 s. ISBN 978-802-4618-678. YAMAGUCHI, T., A. NUKAZUKA a H. TSUKAYA. Leaf adaxial-abaxial polarity specification and lamina outgrowth: evolution and development. Plant and Cell Physiology. 2012-07-09, vol. 53, issue 7, s. 1180-1194. DOI: 10.1093/pcp/pcs074. Dostupné z: http://pcp.oxfordjournals.org/cgi/doi/10.1093/pcp/pcs074 YAMAGUCHI, T., S. YANO a H. TSUKAYA. Genetic Framework for Flattened Leaf Blade Formation in Unifacial Leaves of Juncus prismatocarpus. THE PLANT CELL ONLINE. 2010-08-26, vol. 22, issue 7, s. 2141-2155. DOI: 10.1105/tpc.110.076927. Dostupné z: http://www.plantcell.org/cgi/doi/10.1105/tpc.110.076927

61


Internetové zdroje: Anatomie rostlin. Katedra experimentální biologie rostlin [online]. © 2007-2015 [cit. 2015-03-24]. Dostupné z: http://kfrserver.natur.cuni.cz/anatomie/ BALÁŽ, Milan. Cvičení z cytologie a anatomie rostlin. Cytologie a anatomie rostlin: praktická cvičení [online]. © 2001-2008, 4. 12. 2008 [cit. 2015-03-24]. Dostupné z: http://www.sci.muni.cz/~anatomy/1_page/1_page.htm Bi1060c Cytologie a anatomie rostlin – cvičení. Informační systém Masarykovy univerzity: Informace o předmětu [online]. [cit. 2015-03-24]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/predmet/sci/podzim2014/BI1060C Katedra

botaniky:

Výukové

materiál.

Univerzita

Palackého

v

Olomouci:

Přírodovědecká fakulta [online]. © 2011-2015 [cit. 2015-03-24]. Dostupné z: http://botany.upol.cz/materialy/?ids[]=369#k369 Oznamy pre študentov. Univerzita Komenského v Bratislave: Prírodovedecka fakulta [online].

18.

2.

2015

[cit.

2015-03-24].

Dostupné

z:

http://staryweb.fns.uniba.sk/index.php?id=3200 Plant Anatomy Syllabus. Miami University, Department of Botany: Botany 402/502 Plant

Anatomy

[online].

22.

7.

2011

[cit.

2015-03-16].

Dostupné

z:

http://www.cas.miamioh.edu/~meicenrd/ANATOMY/syllabus.html Specific Class Topics and Handouts. Plant Anatomy: Plant Biology 4283 [online]. [cit. 2015-03-16]. Dostupné z: http://mpb.ou.edu/pbio4283/ Wikipedie:

Otevřená

encyklopedie [online].

www.wikipedie

62

[cit.

2015-04-16].

Dostupné

z:

PŘÍLOHY

10 Přílohy Příloha 1 Plná znění dotazníků Dotazník pro vedoucí kurzů Vysoká škola: Název předmětu: Kód předmětu: Časová dotace předmětu: Cílová skupina předmětu (program, resp. obor): 1. Používáte v průběhu cvičení live systém (např. kamera + dataprojektor) promítání preparátů zhotovených studenty?  ano  ne 2. Jsou povinným výstupem z každého cvičení protokoly?  ano  ne 3. V jaké formě studenti odevzdávají protokoly? 

pouze ručně kreslené nákresy



pouze v digitální podobě (např. HTML formát nebo připravené v textovém editoru), s využitím mikrofotografií



vytištěné, s využitím mikrofotografií



kombinace výše uvedených technik (prosím specifikujte)

4. S jakou frekvencí provádíte obměnu druhů? ................................................................................................................................. 5. Pokud je obměna druhů prováděna, kde berete inspiraci pro nově zařazené druhy? ................................................................................................................................. 6. Proč si myslíte, že je/není nutná obměna druhů používaných v praktických cvičeních? .................................................................................................................................

63

PŘÍLOHY

7. Jsou v rámci cvičení zkoumány vegetativní i generativní orgány? 

pouze vegetativní orgány



vegetativní i generativní orgány

8. Pro zkoumání rostlinných anatomických struktur jsou používány: 

trvalé preparáty



fixovaný rostlinný materiál, dočasné preparáty



živý rostlinný materiál

9. V praktických cvičeních z cytologie a anatomie rostlin jsou používány tyto druhy: (Zde prosím vypište používané druhy ve Vámi uvedeném cvičení nebo zanechte v příloze sylabus nebo odkaz, kde mohu tyto informace přehledně dohledat, děkuji!) Dotazník pro studenty Vysoká škola: Program a obor studia: Název předmětu: Kód předmětu: Týdenní hodinová dotace: Forma výuky: bloková/týdenní 1. Jakým způsobem zhotovujete protokoly ve cvičeních? a. pouze ručně kreslené nákresy b. pouze v digitální podobě (např. HTML formát nebo připravené v textovém editoru), s využitím mikrofotografií c. vytištěné, s využitím mikrofotografií d. kombinace výše uvedených technik (prosím specifikujte) 2. Je tato forma vyhovující? (Na stupnici 1-5 vyhodnoťte: 1 - naprosto vyhovuje, 5 - zcela nevyhovuje) 1

2

3

4

5

3. Uveďte důvody svého hodnocení (klady či zápory formy protokolu): ................................................................................................................................. 4. Kterou z technik tvorby protokolu uvedených výše v otázce 1 byste považovali z hlediska vytváření protokolů za optimální? (Označte možnost a až d korespondující s možnostmi v otázce 1). Případně připojte slovní komentář, proč

64

PŘÍLOHY

danou volbu považujete za optimální, popř. jaké vidíte nevýhody jiných možností (např. náročnost kresby, cena tisku, zejména barevného; nutnost ovládat alespoň základy úprav digitálních snímků...). a

b

c

d

5. Používáte v průběhu cvičení live systém (např. kamera + dataprojektor) promítání preparátů zhotovených studenty? a. ano b. ne 6. Pokud nepoužíváte promítací techniky, uvítali byste je v hodinách cvičení? a. ano b. ne 7. Z celkového času cvičení, odhadněte, kolik času věnujete jednotlivým činnostem: a. prezentace látky vyučujícím (teoretická část) b. vlastní práce (příprava preparátů, mikroskopování) vyjma tvorby protokolu c. vytváření protokolu a. ..............

b. ...............

c. ...............

8. Doděláváte protokoly i mimo vlastní cvičení, tj. doma? Pokud ano, odhadněte průměrnou dobu potřebnou na tuto činnost na jedno cvičení. 9. Je něco, co byste změnili na způsobu výuky cvičení? .................................................................................................................................

65

PŘÍLOHY

Příloha 2 Základní informace o kurzech rostlinné anatomie na vybraných vysokých školách Vysoká škola: Masarykova univerzita (Ústav experimentální biologie) Název předmětu: Cytologie a anatomie rostlin – cvičení Kód předmětu: Bi1060c Hodinová dotace cvičení: 2 hod./týden Forma výuky: týdenní Tabulka 4 Osnova kurzu Bi1060c Okruh

Téma

Základy mikroskopie

Centrování, mikroskopické pozorování

Cytologie

Buněčná stěna, jádro, jadérko Škrobová zrna Cirkulace cytoplazmy Plazmolýza buněk

Histologie

Krycí pletiva Základní pletiva Vodivá pletiva Anatomická stavba kořene (primární)

Organologie

Anatomická stavba stonku (primární) Anatomická stavba listu Sekundární anatomická stavba stonku Použitý nativní rostlinný materiál: Begonie (Begonia heraclea) - řapík listu; bez černý (Sambucus nigra) - dřeň větévky; bob setý (Vicia faba) - hlavní kořen; borovice (Pinus sp.) - jehlice; brukev (Brassica sp.) - řapík listu; cibule kuchyňská (Allium cepa) - epidermis; divizna (Verbascum sp.) list; fazol obecný (Phaseolus vulgaris) - endosperm; fíkus pryžodárný (Ficus elastica) list; hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia) - spodní strana listu; hrách setý (Pisum sativum) - hlavní kořen; huseníček rolní (Arabidopsis thaliana) - epidermis listu, kořen, list; konvalinka vonná (Convallaria majalis) - oddenek; kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) - list; kopřivenka (Coleus sp.) - stonek; kosatec (Iris sp.) - adventivní kořen;

66

PŘÍLOHY

kukuřice (Zea mays) - seminální a adventivní kořeny, stonek; lilek brambor (Solanum tuberosum) - vnitřní pletivo hlízy; maceška (Viola x wittrockiana) - korunní lístky květů; měřík příbuzný (Mnium affine) - lístky; monstera půvabná (Monstera deliciosa) vzdušný kořen; muškát (Pelargonium zonale) - stonek; orchidej (Oncidium sp.) vzdušný kořen; oves setý (Avena sativa) - endosperm; pelionie (Pellionia sp.) - stonek; podražec (Aristolochia durior) - stonek, víceletá větvička; podražec velkolistý (Aristolochia durior) - stonek; pryšec zářivý (Euphorbia spledens) - latex; přeslička rolní (Equisetum arvense) - stonek; puškvorec obecný (Acorus calamus) - dřeň stonku, oddenek; rýže (Oryza sativa) - endosperm; řepa obecná (Beta vulgaris) - řapík listu; santpaulie (Santpaulia ionantha) - řapík a svrchní strana listu; sítina sivá (Juncus inflexus) - dřeň stonku; šáchor (Cyperus alternifolius) - dřeň stonku; šáchor papyrus (Cyperus papyrus) - list; šáchor střídavolistý (Cyperus alternifolius) - stonek; tenura (Sanseviera zeylanica) - list; tis červený (Taxus baccata) - jehlice; tradeskancie (Tradescantia sp.) - nitky květů; voděnka (Tradescantia sp.) - stonek; vodní mor kanadský (Elodea canadensis) - lístky; zelenec cůpkatý (Chlorophytum comosum) - list. Vysoká škola: Univerzita Palackého v Olomouci (Katedra botaniky) Název předmětu: Obecná botanika Kód předmětu: BOT/OBBSB Časová dotace cvičení: 4 hod./týden Forma výuky: týdenní Tabulka 5 Osnova kurzu BOT/OBBSB

Okruh

Téma

Úvodní cvičení

Základy mikroskopování a dokumentace mikroskopických preparátů

Rostlinná buňka

Pohyb cytoplazmy a chloroplastů; chromoplasty; reservní škrob; krystaly šťavelanu vápenatého; lithocysty a cystolithy

Rostlinná pletiva dle tvaru buněk a tloušťky buněčných stěn

Parenchym; aerenchym, aktinenchym; kolenchym; sklerenchym

67

PŘÍLOHY

Okruh

Téma

Primární dělivá pletiva, určování dřevin v zimě

Primární meristém, mitóza v kořenových špičkách; určování dřevin v zimě – borka, pupeny

Krycí pletiva

Epidermis s průduchy; trichomy a emergence; měření mikroskopických objektů.

Kořen

Anatomie kořene, radiální svazek cévní; morfologie kořenových zón; anatomie vzdušného kořene, velamen

Stonek

Anatomie stonku 1-děl. rostlin, kolaterální svazek cévní; anatomie stonku 2-děl. rostlin, bikolaterální svazek cévní; koncentrický svazek cévní

Anatomie dřevnatého stonku

Anatomie dřevnatého stonku nahosemenných rostlin, homoxylní dřevo; anatomie dřevnatého stonku krytosemenných rostlin, heteroxylní dřevo; srovnání jednoletého a víceletého stonku

List

Anatomie unifaciálního; anatomie bifaciálního listu; anatomie xeromorfního listu; řez jehlicí

Květ a plod

Příčný řez prašníkem; morfologie pylových zrn; řez semeníkem tulipánu, stavba vajíčka; morfologie semen 1děložné a 2-děložné rostliny

Použitý nativní rostlinný materiál: Douška hustolistá (Egeria densa); růže šípková (Rosa canina); lilek brambor (Solanum tuberosum); oves setý (Avena sativa); pryšec (Euphorbia sp.); hrách setý (Pisum sativum); cibule kuchyňská (Allium cepa); begonie (Begonia sp.); tradeskancie (Tradescantia sp.); fíkovník pryžodárný (Ficus elastica); bez černý (Sambucus nigra); puškvorec obecný (Acorus calamus); leknín bílý (Nymphaea alba); sítina (Juncus sp.); hluchavka (Lamium sp.); hrušeň obecná (Pyrus communis); trvalé roztlakové preparáty cibule kuchyňské (Allium cepa); borka, pupeny; kosatec německý (Iris germanica); ibišek (Hibiscus sp.); hlošina úzkolistá (Elaeagnus angustifolia); rosnatka (Drosera sp.); tabák (Nicotiana sp.); pelargonie (Pelargonium zonale); kopřiva dvoudomá (Urtica

68

PŘÍLOHY

dioica); divizna (Verbascum sp.); pšenice setá (Triticum aestivum); orchidej (Phalaenopsis sp.); šáchor střídavolistý (Cyperus alternifolius); okurka setá (Cucumis sativus); konvalinka vonná (Convallaria majalis); borovice lesní (Pinus sylvestris); lípa (Tilia sp.); podražec velkolistý (Aristolochia durior); břečťan popínavý (Hedera helix); oleandr obecný (Nerium oleander); paprika roční (Capsicum annuum); klívie (Clivia miniata); tykev (Cucurbita sp.); semeník tulipánu; fazol obecný (Phaseolus vulgaris); jabloň (Malus); brukev (Brassica). Vysoká škola: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Název předmětu: Anatomie a morfologie rostlin Kód předmětu: KEBR/205 Časová dotace cvičení: 2 hod./týden Forma výuky: týdenní Obsah předmětu Anatomie a morfologie rostlin: Obsah přednášek: Rostlinná pletiva, jejich vznik a typy, komplexní pletiva, systémy pletiv jako funkční jednotky; primární a druhotná stavba rostlin; anatomie kořene; anatomie stonku a listu; anatomie květu a semen; embryologie nahosemenných a krytosemenných rostlin; morfologie kořene; morfologie stonku; morfologie listu; morfologie květu;květenství, květní vzorce a diagramy; morfologie semen a plodů. Obsah cvičení: Seznámení s konkrétními objekty; anatomické řezy; výklad morfologie na živém i konzervovaném rostlinném materiálu. Použitý nativní rostlinný materiál: Pro kořen, stonek, list, květ, embryo: cibule kuchyňská (Allium cepa), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), miřík celer (Apium graveolens), huseníček rolní (Arabidopsis thaliana), oves setý (Avena sativa), begonie (Begonia sp.), sedmikráska chudobka (Bellis perennis), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), zelenec (Chlorophytum sp.), cizrna beraní (Cicer arietinum), mrkev obecná (Daucus carota), slunečnice roční (Helianthus annus), ibišek (Hibiscus sp.), hluchavka (Lamium sp.), ptačí zob (Ligustrum nigrum), lilie (Lilium sp.), tabák virginský (Nicotiana tabacum), rýže setá (Oryza sativa), hrušeň obecná (Pyrus communis), růže šípková (Rosa canina),

69

PŘÍLOHY

lípa srdčitá (Tilia cordata), pšenice (Triticum sp.), tulipán (Tulipa sp.), kukuřice setá (Zea mays) + dalších 5-10 náhodně volených druhů k dokreslení variability. Pro pylová zrna: řebříček (Achillea sp.), huseníček (Arabidopsis sp.), paprika (Capsicum sp.), chryzantéma (Chrysanthemum sp.), čekanka (Cichorium sp.), líska (Corylus sp.), fuchsie (Fuchsia sp.), kopretina (Leucanthemum sp.), lilie (Lilium sp.), láčkovka (Nepenthes sp.), pelargonie (Pelargonium sp.), jitrocel (Plantago sp.), bez (Sambucus sp.), silenka (Silene sp.), zlatobýl (Solidago sp.), tis (Taxus sp.). Vysoká škola: Univerzita Karlova v Praze (Katedra experimentální biologie rostlin) Název předmětu: Anatomie rostlin Kód předmětu: MB130P61 Hodinová dotace cvičení: 2 hod./týden Forma výuky: týdenní Tematické okruhy kurzu MB130P61: 1. Vznik a vývoj anatomie rostlin a její současné postavení v rámci biologie rostlin 2. Rostlinná buňka - obecné a specifické charakteristiky. Endomembránový systém rostlinné buňky, vakuoly, plastidy, buněčná stěna. Dělení, růst a diferenciace rostlinné buňky 3. Rostlinná pletiva, jejich definice a klasifikace 4. Jednoduchá pletiva - parenchym, kolenchym a sklerenchym, struktura a funkce 5. Meristémy, význam meristémů pro přisedlý organismus, klasifikace meristémů, jejich struktura a funkce 6. Vodivá pletiva - xylém a floém, evoluce, struktura a funkce, ontogenetický vývoj 7. Struktura a funkce kořene 8. Struktura a funkce listu 9. Struktura a funkce stonku 10. Sekundární růst rostlinných orgánů.

70

PŘÍLOHY

11. Generativní orgány - střídání generací u semenných rostlin, vývoj samčího a samičího gametofytu, průběh opylení a oplození, embryogeneze Osnova kurzu MB130P61: Struktura rostlinné buňky (chloroplasty, buňky pokožky, jádro, vakuola, chromoplasty, zásobní látky, proudění cytoplasmy, mitóza, krystaly); základní rostlinná pletiva; stavba embryí; pokožka listů; stavba stonku; stavba kořene; stavba listu; sekundární stavba stonku; generativní orgány. Použitý nativní rostlinný materiál: Měřík (Plagiomnium sp.), cibule kuchyňská (Allium cepa), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), brambořík perský (Cyclamen persicum), mochyně židovská třešeň (Physalis alkekengi), konvalinka vonná (Convallaria majalis), rajče jedlé (Lycopersicon esculentum), růže šípková (Rosa canina), blatouch bahenní (Caltha palustris), lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus), aksamitník (Tagetes sp.), paprika roční (Capsicum annum), mrkev obecná setá (Daucus carota subsp. sativus), lilek brambor (Solanum

tuberosum),

vodní

mor

kanadský

(Elodea

canadensis),

poděnka

(Tradescantia sp.), begonie (Begonia crassicaulis), hrušeň (Pyrus communis), kdoule obecná (Cydonia oblonga), jabloň (Malus domestica), pelargonie páskatá (Pelargonium zonale), kakostovité (Geraniaceae), kukuřice setá (Zea mays), voděnka (Zebrina pendula), lilie (Lilium sp.). Použité trvalé preparáty: Podélné řezy embryi dvouděložných a jednoděložných rostlin: lnu setého (Linum usitatissimum), jabloně (Malus domestica) a pšenice (Triticum aestivum), příčný řez internodiem stonku jetele lučního (Trifolium pratense), příčný řez internodiem stonku plaménku plotního (Clematis vitalba), příčný řez kořenem blatouchu bahenního (Caltha palustris), příčný řez kořenem cibule kuchyňské (Allium cepa), příčný a paradermální řez listem jabloně (Malus domestica), příčný řez listem ječmene (Hordeum vulgare), příčný řez listem kukuřice (Zea mays),

příčný řez větévkou lípy malolisté (Tilia

cordata), příčný řez internodiem stonku podražce velkolistého (Aristolochia macrophylla).

71

PŘÍLOHY

Vysoká škola: Univerzita Komenského v Bratislavě (Katedra fyziologie rostlin) Název předmětu: Anatomie a morfologie rostlin Kód předmětu: PriF.KFR/NbUBI-005-1/234F/00 Časová dotace cvičení: 2 hod./týden (1 hod./týden) Forma výuky: týdenní (pouze polovinu semestru) Tabulka 6 Osnova kurzu PriF.KFR/NbUBI-005-1/234F/00 Okruh

Téma

Krycí pletiva

Pokožka jednoděložných, dvouděložných rostlin, krycí a žláznaté trichomy, průduchy, emergence.

Základní a mechanická pletiva

Parenchymatické buňky, deskový a rohový kolenchymu, sklerenchymatické fibrily, aerenchymu, asterosklereidy, brachysklereidy.

Vodivá pletiva

Vodivé elementy primárního xylému, tracheje na podélných řezech, kolaterální cévní svazky, bikolaterální cévní svazky, koncentrické cévní svazky, hadrocentrické cévní svazky, leptocentrické cévní svazky.

Anatomická stavba stonku a kořene

Primární stavba jednoděložných rostlin, primární a sekundární stavba kořene dvouděložných rostlin, radiální cévní svazky, haustoria, primární a sekundární stavba stonku dřevin.

Anatomická stavba listu

Stavba listů dvouděložných rostlin, bifaciální list, stavba listů jednoděložných rostlin, monofaciální listu, stavba jehlic, stavba listu a parenchymatických pochev cévních svazků zástupců C4 rostlin.

Generativní orgány

Stavba květu, květní diagram a květní vzorec, stavba pylových zrn, stavba prašníku.

Použitý nativní rostlinný materiál: Muškát (Pelargonium sp.), divizna (Verbascum sp.), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), hlošina (Eleagnus sp.), rosnatka okouhlolistá (Drosera rotundifolia), bez černý

72

PŘÍLOHY

(Sambucus nigra), leknín bílý (Nymphaea alba), hrušeň (Pyrus sp.), (Phytollaca dioica), tykev obecná (Cucurbita pepo), lilie (Lilium sp.), tradeskancie (Rheo bicolor), hasivka (Pteridium sp.), konvalinky vonná (Convallaria majalis), kosatec (Iris germanica), hrách setý (Pisum sativum), kokotice (Cuscuta sp.), podražec (Aristolochia sp.), fíkus pryžodárný (Ficus elastica), borovice (Pinus sp.), kukuřice setá (Zea mays), tulipán (Tulipa sp.). Vysoká škola: Univerzita Miami (Ústav botaniky) Název předmětu: Rostlinná anatomie Kód předmětu: 402/502 Hodinová dotace cvičení: 2hod./týden Forma výuky: týdenní Tabulka 7 Osnova kurzu 402/502 Okruh

Téma

Mikroskopie

Základy optiky a mikroskopie, instrukce k vypracování a odevzdání protokolů Digitální mikroskopie, seznámení s fotoaparátem CoolPix 775 Kit

Základní histologie rostlinné buňky

Příčné ruční řezy a histologie buněčných komponent

Základní druhy rostlinných buněk

Histologie extracelulární matrix rostlin (epidermis, svěrací buňky průduchu)

Příčné ruční řezy a histologie buněčných komponent

Histologie extracelulární matrix rostlin (parenchym, kolenchym) Úvod k MUPCES -Miami University Plant Cell Expert System (tracheidy, cévní články) Průzkum MUPCES (laticifery) Funkční tkáňové systémy (pletiva)

Průzkum MUPCES (podpůrné systémy rostlin) Průzkum MUPCES (ochranné systémy rostlin) Průzkum MUPCES (absorpční systémy rostlin) Samostatná studie (transportní systém, xylém)

73

PŘÍLOHY

Okruh

Téma Samostatná studie (transportní systém, transferové buňky) Samostatná analýza (ukládací systém vody, vodní rezervy, sekreční, exkreční systémy, hydatody) Samostatná analýza (sekreční, exkreční systémy, kanálky a laticifery

Použitý nativní rostlinný materiál: Vodní mor (Elodea sp.) - stonek, list; pelargonie (Pelargonium sp.) - stonek; červená paprika (Capsicum sp.) - plod; rajče jedlé (Solanum lycopersicum) - plod; mrkev obecná setá (Daucus carota subsp. sativus) - kořen; barevné okvětní lístky; lilek brambor (Solanum tuberosum) - hlízy; ječmen setý (Hordeum vulgare) - obilka; podénka pruhovaná (tradescantia zebrina) - stonek, listy; juka (Yucca) - listy; jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba) - stonek; kosatec (Iris sp.) - listy; fíkovník pryžodárný (Ficus elastica) - listy, stonek; miřík celer (Apium graveolens) - řapík; douglaska (Pseudotsuga) stonek; lilek brambor (Solanum tuberosum) - hlíza; kukuřice setá (Zea mays) - listy; naduť (Bryophyllum) - listy; borovice (Pinus sp.) - jehlice; lilek (Solanum sp.) - stonek; slunečnice (Helianthus) - stonek, listy; rebarbora (Rheum sp.) - okvětní lístky; hrušeň (Pyrus sp.) - plod; fazol (Phaseolli sp.) - semena; kaméleie (Camellia) - okvětní lístky; leknín (Nymphaea sp.) - listy; vonokvětka (Osmanthus sp.) - listy; olivovník (Olea sp.) listy; tykev (Cucurbita sp.) - stonek; cibule kuchyňská (Allium cepa) - listy; salát (Lactuca sp.) - listy; klejicha (Asclepias sp.) - listy; konopí (Cannabis sp.) - stonek. Použité trvalé preparáty: Lilie (Lilium sp.) - kořenová špička; cibule kuchyňská (Allium cepa) - barvená kořenová špička, mitochondrie; pelargonie (Pelargonium sp.) - stonek; tomel japonský (Diospyros kaki) - endosperm; fíkovník pryžodárný (Ficus elastica) - list; juka (Yucca sp.) - list; jinan dvoulaločný (Gingko biloba) - stonek; kosatec (Iris sp.) - list; borovice (Pinus sp.) - XTR wood; magnolie (Magnolia sp.) - XRT wood; pochvatec (Coleus sp.) - kořenová špička; lípa (Tilia sp.) - tříletá větvička; borovice (Pinus sp.) - tříletá větvička; jasan (Fraxinus sp.) - větvička; dub (Quercus sp.) - větvička, magnolia

74

PŘÍLOHY

(Magnolia sp.) - větvička; nod kořene; hlevík (Anthoceros sp.) - sporofyt/gametofyt; túje (Thuja sp.) - větvička; liliovník (Liriodendron sp.) - větvička. Vysoká škola: Univerzita Oklahoma (Ústav rostlinné biologie) Název předmětu: Rostlinná anatomie Kód předmětu: PBIO 4283 Hodinová dotace cvičení: 2hod./týden Forma výuky: týdenní Tematické okruhy kurzu PBIO 4283: Mikroskopování a protoplast rostlinné buňky; inkluze; buněčná stěna, mitosa, cytokineze; parenchym, kolenchym; sklerenchym - sklereidy a vlákna; epidermis; dřevo nahosemenných rostlin; dřevo krytosemenných rostlin; anatomie dřeva; svazkové kambium; floém; korek a anomální kambia; apikální meristém prýtu; organizace stonku, typy stonku; anatomie nodu, počátek sekundárního růstu; list - organizace, organogeneze; různorodost listů; sekreční struktury; kořen - primární struktura a diferenciace; kořen – počátek sekundárního růstu; květ - struktura a organogeneze; sporogeneze a gametogeneze; oplodnění a embryogeneze; semena, plody, semenáče. Použitý nativní rostlinný materiál: (Drosanthemum sp.) - list; (Setcreasea sp.)- trichomy tyčinky; (Tillandsia) - list; agáve (Agave sp.) - list; ambrosie (Ambrosia sp.)- stonek; begonie (Begonia sp.) - řapík, stonek; celer (Apium sp.)- řapík; cibule kuchyňská (Allium cepa) - cibule; dub (Quercus sp.) - macerované dřevo; fazol (Phaseolus sp.) - osemení; fíkus (Ficus sp.) - list; hrách (Pisum sp.) - osemení, semena; hrušeň (Pyrus sp.)- plod; kalanchoe (Bryophyllum sp.) list; kamélie (Camellia sp.) - řapík; kokosovník (Cocos sp.) - endosperm; kosatec (Iris sp.) - list, oddenek, hlíza; kukuřice (Zea p.) - semena; lenovník (Phormium sp.) - list; lilek brambor (Solanum tuberosum) - hlíza; mandarinka(Citrus reticulata) - plod; monstera půvabná (Monstera deliciosa) - list; mrkev (Daucus carota) - kořen; mucholapka (Dionaea sp.) - list;

netýkavka (Impatiens sp.)- nod stonku; oleandr

obecný (Nerium oleander) - nod stonku; olověnec cejlonský (Plumbago zeylanica) stonek, list; orchidej - květ; pelargonie (Pelargonium sp.) - stonek, řapík, nod stonku; pepřinec (Peperomia sp.) - list; pepřovník (Drimys sp.) - květ; petúnie (Petunia sp.) -

75

PŘÍLOHY

list; podeňka (Rhoeo sp.) - trichomy tyčinky; podénka pruhovaná (Tradescnatia zebrina) - listy, hlíza; pochvatec (Coleus sp.) - stonek, nod stonku; pomerančovník (Citrus sp.) - kůra; pryšec (Euphorbia sp.) - květy; přeslička (Equisetum sp.) - stonek; rajče (Lycopersicon sp.) - list; réva (Vitis sp.) - stonek; skočec (Ricinis sp.) - semena, endosperm; tomel (Diospyros sp.) - endosperm tradeskancie (Tradescantia sp.) trichomy tyčinky; tráva - květ; tučnice (Pinguicula sp.) - list; tykev (Cucurbita sp.) řapík, stonek; vodní mor (Elodea) - listy. Použité trvalé preparáty: Akácie (Acacia sp.) - shoot apex of an angiosperm vzrostný vrchol krytosemenných rostlin; bavlník (Gossypium sp.) - kořen; bez (Sambucus sp.) - stonek, nod stonku; borovice (Pinus sp.) - jehlice; cibule kuchyňská (Allium cepa) - kořenová špička; diksonie (Dicksonia sp.)- stonek; dub (Quercus sp.)- dřevo; fíkus (Ficus sp.) - list; jasan (Fraxinus sp.) - dřevo; jedle (Abies sp.) - jehlice; jilm (Ulmus sp.) - nod větvičky; kamýš (Ammophila sp.)- list; kokoška (Capsella bursa sp.) - embryogeneze; křídelnice (Pteris sp.) - stonek; kukuřice setá (Zea Mays) - embryo, list, stonek; leknín voňavý(Castalia odorata) - list; lípa (Tilia sp.) - dřevo; locika (Lactuca sp.)- list; modřín (Larix sp.) - kořen; mucholapka podivná (Dionaea muscipula) - list; okurka (Cucumis sp.)- stonek; oleandr obecný (Nerium oleander) - list; pelargonie (Pelargonium sp.) - stonek; podražec (Aristolochia sp.) - stonek; pomerančovník (Citrus sp.) - plod; prustka (Hippuris sp.) - stonek; pryskyřník (Ranunculus sp.) - kořen; pšenice (Triticum sp.) - stonek; ptačí zob (Ligustrum sp.) - list; puškvorec (Acorus sp.) stonek; rajče (Lycopersicon sp.) - plod; ředkvička (Rhaphanus sp.) - kořen; řepa (Beta sp.) - kořen; sekvoj (Sequoia sp.) - jehlice;slunečnice (Helianthus sp.) - stonek; stolístek (Myriophyllum sp.) - stonek; tokozelka (Eichhornia sp.) - boční kořeny; tolice (Medicago sp.) - list; tykev (Cucurbita sp.) - stonek; vrba (Salix sp.) - kořen. Demonstrační materiál: Borovice (Pinus sp.) - vzrůstové vrcholy shoot apices; brukev (Brassica sp.) - list; dracéna (Dracaena sp.) - stonek; dračinka (Cordyline sp.) - stonek; jinan (Ginkgo sp.) shoot apices; křídelnice (Pteris sp.) - apikalání část kořene; kukuřice setá (Zea mays) Embryo Sac Development; netýkavka (Impatiens sp.) - okvětní lístky; olověnec cejlonský (Plumbago zeylanica) - vývoj pylu; pastinák (Pastinaca sp.) - list; přeslička

76

PŘÍLOHY

(Equisetum sp.) - apikalání část kořene, stonek; slunečnice (Helianthus sp.) ontogeneze květních částí; turan (Erigeron sp.) - ontogeneze květních částí; tykev (Cucurbita sp.) - Embryo Sac Development; voskovka masitá (Hoya carnosa) - stonek.

77

MASARYKOVA UNIVERZITA PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ÚSTAV EXPERIMENTÁLNÍ BIOLOGIE. Diplomová práce. Bc. Andrea Smejkalová

Recommend Documents