MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta. Pohřební ritus a zacházení s těly zemřelých v kultuře se šňůrovou keramikou na Moravě

MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Ústav antropologie

Pohřební ritus a zacházení s těly zemřelých v kultuře se šňůrovou keramikou na Moravě Magisterská diplomová práce

Vypracovala: Bc. Martina Wagenknechtová

Vedoucí diplomové práce: prof. PhDr. Josef Unger, CSc.

Brno 2008

Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a s použitím literatury uvedené v seznamu literatury.

Děkuji vedoucímu své magisterské diplomové práce prof. PhDr. Josefu Ungerovi, CSc. za vedení a pomoc při tvorbě této práce, za cenné rady, věcné připomínky a poskytnutí literatury. Chtěla bych poděkovat také PhDr. Lubomíru Šebelovi, CSc. za konzultace a připomínky ke zpracovávanému tématu. Za konzultace k antropologickému rozboru kosterních pozůstatků děkuji RNDr. Miroslavu Králíkovi, PhD. Za poskytnutí antropologického materiálu děkuji PhDr. Jaroslavu Peškovi z AC Olomouc. Dále děkuji Mgr. Michaele Křivanové za pomoc a rady v oblasti dentální antropologie, Bc. Aleně Dofkové za pomoc při zpracování žárových hrobů a Bc. Janu Kolářovi za konzultace v oblasti archeologie. Můj dík patří i mým přátelům z Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty MU v Brně. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině za podporu při studiu a své matce PhDr. Marcele Wagenknechtové za pomoc s jazykovou stránkou práce.

Obsah: 1. Abstrakt .............................................................................................................................6 2. Klíčová slova......................................................................................................................6 3. Úvod včetně cílů práce......................................................................................................7 4. Časové zařazení.................................................................................................................9 4.1. Pozdní doba kamenná na Moravě ..................................................................................10 5. Kultura se šňůrovou keramikou ve středoevropském kontextu ................................12 5.1. Kultura se šňůrovou keramikou v Horní Lužici ....................................................... 12 5.2. Kultura se šňůrovou keramikou v Malopolsku......................................................... 13 5.3. Kultura se šňůrovou keramikou v Čechách .............................................................. 15 5.3. Kultura se šňůrovou keramikou na Moravě.............................................................. 18 5.3.1. Problematika sídlišť a způsobu obživy nositelů moravské šňůrové keramiky .. 21 6. Pohřební ritus kultury se šňůrovou keramikou na Moravě .......................................23 6.1. Způsob ukládání těl v rámci hrobové jámy............................................................... 26 6.1.1. Poloha rukou a nohou pohřbených jedinců........................................................ 29 6.1.2. Poloha milodarů ve vztahu k tělu pohřbeného jedince ...................................... 34 6.2. Hrobová jáma – orientace a rozměry hrobové jámy................................................. 41 6.2.1. Úprava hrobových jam....................................................................................... 46 7. Otázka náboženských představ příslušníků kultury se šňůrovou keramikou..........49 7.1. Sekundární otevření hrobu........................................................................................ 51 8. Některé nové poznatky z hrobů lidu kultury se šňůrovou keramikou na Moravě...54 8.1. Kostrový hrob z lokality Olomouc k.ú. Nemilany. Kompletní analýza ................... 54 8.2. Trojhrob z lokality Olomouc k.ú. Řepčín. Stopy válečnictví (?).............................. 57 8.3. Vztah příslušníků kultury se šňůrovou keramikou s lidem kultury zvoncovitých pohárů .............................................................................................................................. 58 9. Metody používané při zpracování kosterního materiálu z pohřebišť moravské šňůrové keramiky................................................................................................................62 9.1. Kostrové hroby.......................................................................................................... 62 9.1.1. Určení pohlaví.................................................................................................... 62 9.1.2. Určení dožitého věku ......................................................................................... 64 9.1.2.1. Určení dožitého věku u dětí a nedospělých...............................................64 9.1.2.2. Určení dožitéhověku u dospělých.............................................................66

4

9.1.3. Odhad výšky postavy......................................................................................... 67 9.1.4. Paleodemografický rozbor ................................................................................. 67 9.2. Žárové hroby............................................................................................................. 69 9.2.1. Technika zpracování spálených kostí ................................................................ 69 9.2.2. Zabarvení spálených kostí.................................................................................. 70 9.2.3. Množství a velikost zlomků ............................................................................... 71 9.2.4. Určení množství pohřbených jedinců ................................................................ 72 9.2.5. Určení pohlaví.................................................................................................... 73 9.2.6. Určení dožitého věku ......................................................................................... 74 9.2.7. Stanovení výšky těla, robusticity a antropologického typu ............................... 75 10. Zpracování kosterního souboru z pohřebišť moravské šňůrové keramiky, popis jednotlivých hrobů ..............................................................................................................76 10.1. Bezměrov (Bezměrov 1 „Díly“ – 26/2005) ............................................................ 77 10.2. Brodek u Prostějova („Hůrka“)............................................................................... 85 10.3. Hulín 2 („U Isidorka“) ............................................................................................ 88 10.4. Řepčín (Řepčín 1 „Horní nivy“ – 33/2004) ............................................................ 91 11. Porovnání kosterního souboru s jinými soubory .....................................................122 11.1. Kostrové hroby...................................................................................................... 122 11.2. Žárové hroby......................................................................................................... 132 12. Doplněný soupis pohřebišť kultury se šňůrovou keramikou na Moravě ..............135 12.1. Soupis lokalit s nálezy hrobů kultury se šňůrovou keramikou na Moravě ........... 136 12.1.1. Použité zkratky institucí (muzeí) ................................................................... 184 12.2. Tabulky nálezů z hrobů kultury se šňůrovou keramikou na Moravě.....................184 12.2.1. Legenda k tabulce .......................................................................................... 203 13. Závěr ............................................................................................................................205 O autorovi ..........................................................................................................................210 Slovníček jmen a pojmů ...................................................................................................211 Rejstřík...............................................................................................................................216 Seznam použité literatury ................................................................................................219 Seznam příloh – kresebná a fotografická dokumentace hrobů ....................................229

5

1. Abstrakt Příslušníci lidu kultury se šňůrovou keramikou se na území Moravy objevují v závěru eneolitu. Na základě rozborů hrobových nálezů můžeme částečně rekonstruovat formy obživy, společenskou hierarchii a snad i náboženské představy této populace. Pohřebiště a hroby nám tedy umožňují nejen zrekonstruovat, ale i pochopit život tohoto lidu. Diplomová práce se zabývá pohřebním ritem kultury se šňůrovou keramikou na Moravě. Záměrem práce je charakteristika způsobu zacházení s těly zemřelých, a tedy jejich uložení do hrobové jámy, dále zpracování kosterního materiálu pocházejícího ze záchranných archeologických výzkumů, a to konkrétně ze čtyř lokalit: Bezměrov, Brodek u Prostějova, Hulín a Řepčín z Olomouckého kraje a Zlínského kraje. Celkem jsem zpracovala 38 hrobů a provedla jejich antropologický rozbor. Práce je doplněna soupisem pohřebišť kultury se šňůrovou keramikou na Moravě a obrazovou dokumentací.

2. Klíčová slova antropologický rozbor – antropologie – eneolit – hrob – kultura se šňůrovou keramikou – Morava – pohřební ritus – uložení zemřelého

6

3. Úvod včetně cílů práce Kultura se šňůrovou keramikou na Moravě je velmi zajímavou kulturou závěru eneolitu. Jedná se o kulturu, u které prozatím zůstává mnoho nevyřešených otázek. Jak již bylo uvedeno v mé bakalářské práci, kultura se šňůrovou keramikou je spojována s příchodem prvních Indoevropanů do oblasti střední Evropy a jejich rozšířením. Jelikož v této kultuře bychom mohli hledat společné kořeny některých evropských národů, je pro nás důležité poznávat život jejich příslušníků. Bohužel stále ještě je známo jen minimum sídelních objektů moravské šňůrové keramiky, takže hlavním zdrojem informací o životě dané populace zůstávají pohřebiště. Na základě hrobové výbavy a způsobu uložení zemřelého v hrobu se dozvídáme nezbytné informace napomáhající nám k porozumění pohřebního ritu příslušníků moravské šňůrové keramiky. Jelikož nám sídlištní objekty mnoho informací neposkytují, na základě důkladného zkoumání způsobu zacházení se zemřelým se pokoušíme rekonstruovat život této populace. Práce navazuje na obhájenou bakalářskou práci (Wagenknechtová 2006) a pro srozumitelnost byla rozdělena do třinácti hlavních kapitol. První kapitoly abstrakt, klíčová slova a úvod jsou nezbytnou součástí práce. Kapitola 4 udává časové zařazení a podkapitola 4.1. se zabývá postavením kultury s moravskou šňůrovou keramikou v závěru eneolitu. Kapitola 5 uvádí kulturu se šňůrovou keramikou do středoevropského kontextu, kdy je důraz kladen na oblasti geograficky blízké Moravě, jako jsou Polsko a Čechy. Následující kapitola 6 se zabývá pohřebním ritem kultury se šňůrovou keramikou na Moravě. V této části práce je sledováno zacházení s těly zemřelých v dané populaci a s tím související charakteristika parametrů hrobových celků. Hlavním cílem této kapitoly je zaměření se na sledování polohy zesnulého, zejména uložení horních a dolních končetin. V kapitole 7 je zmíněna otázka náboženských představ a problematika sekundárního otevření hrobů. Kapitola 8 je věnována novým poznatkům získaným na základě studia hrobů. Další část práce je věnována zpracování kosterního materiálu z pohřebišť moravské šňůrové keramiky. V kapitole 9 jsou popsány veškeré metody použité při zpracování kosterního materiálu. Podkapitola 9.1. se zabývá kostrovými hroby, podkapitola 9.2. zpracováním žárových hrobů. Mnou zkoumaný soubor kosterních pozůstatků je podrobně popsán v 10. kapitole, která je rozčleněna podle lokalit do čtyř podkapitol. V každé podkapitole je nejprve popsána lokalita, ze které kosterní materiál pochází, a následně výsledky antropologického rozboru jednotlivých hrobů. Získaná data jsou v kapitole 11 porovnána s dalšími kosterními soubory a antropologickými rozbory. Závěrečná kapitola

7

12 je věnována soupisu pohřebišť kultury se šňůrovou keramikou na Moravě doplněném o rozšířené tabulkové zpracování hrobových nálezů. Tato kapitola byla převzata z mé bakalářské práce a doplněna o nové nálezy a odkazy na dokumentaci hrobů v příloze (fotografie, schémata). Výsledky, ke kterým jsem v magisterské práci dospěla, jsou shrnuty v kapitole závěr. Práci uzavírají údaje o autorovi, slovníček pojmů, rejstřík a přílohy. Nezbytné pro splnění zadání práce bylo

vycházet z odborné literatury. Velmi

důležité bylo studium odborných prací archeologů Miroslava Buchvaldka, Lubomíra Šebely, Piotra Włodarczaka, Vladimíra Podborského, Jaroslava Pešky, Jana Turka a dalších a také antropologických posudků Tomáše Dacíka, Miluše Dobisíkové a Milana Stloukala, Marty Dočkalové, Evy Drozdové a dalších. Pro potřeby zpracování kosterního materiálu byla studována odborná literatura a základem byla kniha Stloukal a kol. 1999. V práci byly použity i odborné články publikované v časopisech, např. Archeologické rozhledy, Pravěk Supplementum, Pravěk Nová řada, Přehled výzkumů, Výroční zprávy různých institucí (např. AC Olomouc) a jiná literatura. Byly použity i webové stránky. Cílem magisterské práce je vyhodnocení pohřebního ritu lidu kultury se šňůrovou keramikou na Moravě s důrazem na uložení zemřelého v rámci hrobové jámy. Dále doplnění informací z nových nálezů na území Moravy a jejich zařazení do středoevropského kontextu. V rámci této práce jsem zpracovala kosterní materiál získaný při záchranném archeologickém výzkumu při stavbě dálnice D1 a rychlostní silnice R 3508.

8

4. Časové zařazení Kultura se šňůrovou keramikou (KŠK) patří do období nazývaném pozdní doba kamenná. Jedná se označení přechodného období mezi věkem kamenným a kovovým. V historickém vývoji je to nová, významná a progresivní etapa v rámci výrobního hospodářství a nejen jeho. Pro toto období nalézáme v odborné literatuře různá označení: ve středomoří chalkolit, v jihovýchodní, střední a východní Evropě doba měděná, pozdní neolit, ale nejčastěji pozdní doba kamenná čili eneolit (Buchvaldek 1985, s. 108). Podle karbonové chronologie je začátek eneolitu řazen již kolem 4. tisíciletí př. n. l. a konec okolo 2. tisíciletí př. n. l. Jedná se o dostatečně dlouhé období, ve kterém mohlo dojít k významným kulturním a sociálním změnám. Také v tomto období došlo ve střední Evropě k prvnímu stěhování národů a Evropa se stala křižovatkou cizích etnických celků (Podborský – Vildomec 1972, s. 62; Buchvaldek 1985, s. 108). V rámci těchto etnických pohybů se do Evropy zřejmě dostala první vlna Indoevropanů reprezentovaná lidem kultury se šňůrovou keramikou (Podborský a kol. 1993, s. 154). Zpočátku byl eneolit považován za krátké, méně významné období v rámci pravěku. Nicméně se ale jedná o období, ve kterém se začínají ve výrobě uplatňovat kovy. Kromě kamene je to měď, později zlato, stříbro, elektron, které jsou používány k výrobě šperků, zbraní a nástrojů. Dochází také k nástupu patriarchátu, zavedení oradla taženého dobytkem, nástupu pracovních specializací a dělby práce. Toto vše svědčí o významných sociálních změnách a zdokonalení zemědělské výroby. K rozvoji zemědělství přispělo také příznivé klima. Docházelo k střídání vlhkého a suchého podnebí s postupným ubýváním vlhkosti a teplotním průměrem o 1 až 2 °C vyšším, než je tomu dnes. Takto příznivé teplé klima mohlo napomoci nejen rozvoji zemědělské výroby, ale také pronikání obyvatel do dosud neobydlených zón, a tedy napomáhat růstu populace (Podborský a kol. 1993, s. 153). Do pozdního eneolitu (2300 – 2000 př. n. l.) kromě kultury se šňůrovou keramikou zahrnujeme kulturu zvoncovitých pohárů, chlopice-veselé a kulturu protoúnětickou. Kultury zařazené do období eneolitu můžeme také rozdělit z pohledu jejich původu na autochtonní a invazní. K autochtonním kulturám se mohou řadit kultura nálevkových pohárů, kultura s kanelovanou keramikou a jevišovická kultura. Kultury pozdního eneolitu můžeme považovat za invazní (Podborský – Vildomec 1972, s. 62-63; Podborský a kol. 1993, s. 156; Ondruš 1996, s. 26-27). Eneolit je složitá etapa konce staršího pravěku. Jedná se o období mísení domácích a cizích prvků ústící v homogenní kulturu starší doby bronzové. Novým elementem bylo

9

využití kovů. Ovšem součástí každodenního života se měď či další metalické suroviny nestaly. Byly zřejmě výsadou určitých skupin lidí či jedinců než celospolečenským majetkem (Podborský a kol. 1993, s. 230). V tomto období také došlo k rozvoji směny. Důvodem bylo hledání nových přírodních zdrojů, jako jsou ušlechtilé druhy kamene, sůl, jantar a v neposlední řadě kov. Posledně jmenovaný se zřejmě stal i příčinou přílivu nového lidu. Objevem čtyřkolového vozu taženého dobytkem získali obchodníci větší mobilitu a jejich stopy můžeme nalézt v prostoru střední Evropy. Pohyblivý způsob života pasteveckých kmenů také přispěl k přílivu obyvatel ze středo a jihoruského prostoru směrem do Evropy. Příkladem může být příchod lidu kultury se šňůrovou keramikou na konci eneolitu. Pozdní doba kamenná tedy položila základy dalšímu antropologickému i kulturnímu, tedy etnickému vývoji střední Evropy s převládající indoevropskou jazykovou složkou (Podborský a kol. 1993, s. 231).

4.1. Pozdní doba kamenná na Moravě V oblasti relativní chronologie si, stejně jako v neolitu i v eneolitu, podržel keramický inventář hlavní význam a vychází z něho určení kulturní příslušnosti jednotlivých etnických skupin. Stále zůstává významná kamenná industrie, kost, paroží, schránky mlžů a nově také severský jantar dostávající se k nám přes „jantarovou cestu“ používanou až do raně historické doby. Štípaná industrie (například srpové čepele, škrabadla) je v eneolitu na rozdíl od neolitu používána jen k úzce specializovaným úkonům. Také pro výrobu broušené industrie, na rozdíl od neolitu, je nyní používáno rozmanitější spektrum surovin. Například v kultuře se šňůrovou keramikou byly pro výrobu sekeromlatů používány rovněž jihopolské serpentinity. Doplňkovým sortimentem byly kovové artefakty. Raná kovovýroba, znalost mědi, zlata, stříbra a elektronu je novým prvkem. Nejstarší měděné předměty jsou považovány za importy a pocházejí z jihovýchodu a zřejmě i ze Slovenska a byly kovány za studena. Ve starším eneolitu dochází k rozvoji a značnému rozmachu kovovýroby. Vznikaly již lokální dílny, a to i na Moravě, které produkovaly např. závěsky, náušnice, spirálovité náramky, trubičkovité diadémy, šídla, ploché sekery, sekery s křížovým ostřím, dýky. Ve středním eneolitu dochází k poklesu výroby a naopak opětovnému nárůstu v pozdním eneolitu díky metalurgické aktivitě lidu zvoncovitých pohárů (Podborský a kol. 1993, s. 157-8). Z populačního hlediska nelze říci, že by území Moravy v průběhu pozdní doby kamenné zažilo prudký nárůst populace. V průběhu doby někdy docházelo i k poklesu

10

hustoty osídlení. Příčinou mohly být i občasné vojenské srážky spojené s pronikáním invazorů. Navzdory tomuto došlo v pozdním eneolitu k nárůstu populace, a proto byly osídleny i vyšší a pro život méně příznivé polohy. S tím jsou spojeny i některé sociální změny. Dochází ke změně postavení ženy ve společnosti projevující se v pohřebním ritu a také vznikem rodinných jednotek založených na otcovském principu. Zřejmě v důsledku dělby práce také dochází k nárůstu sociálních protikladů. Za odznak politické, tedy spíše náčelnické moci bývají označovány kamenné a hlavně pak kovové sekeromlaty (Podborský a kol. 1993, s. 231). Duchovní život v eneolitu byl složitý, je považován za období vzniku a zániku mnoha lokálních bohů. Zcela jasná je ale úcta k mrtvým, jsou zakládána samostatná pohřebiště (Podborský a kol. 1993, s. 231-2). Příkladem složitých náboženských představ založených na víře v posmrtný život může být hrob ze Služína na Prostějovsku, kdy byly lidské kosti a keramika záměrně rozbity, částečně zasypány a pravděpodobně na usmíření byla obětována zvířata (Matějíčková – Šmíd 2000, s. 28). Je možné předpokládat i přítomnost náboženského „tabu“ projevujícího se například nezobrazováním božstev, ale pouze jeho symbolů (Podborský a kol. 1993, s. 2312). Dále například neexistence zahloubených objektů v kultuře se ŠK může být důsledkem negativního symbolického chování. Jakýkoliv zásah pod zem mohl být považován za nepřijatelný a kopání do země bylo spojeno pouze s pohřbíváním zemřelých. Mohlo jít o normu nepřipouštějící vytváření profánních dutin pod zemí (Neustupný 1997, s. 317-318). U některých populací nalézáme doklady léčebných zákroků, které ovšem byly známy už dříve, jako např. trepanace lebky (Podborský a kol. 1993, s. 232). Případ zhojené trepanace se nalezl i v moravské šňůrové keramice, a to v Kosteleci u Holešova, okres Kroměříž v mohyle č. 2 (skupina X) na lebce muže starého 35-45 let (Dočkalová – Šebela 1999, s. 193).

11

5. Kultura se šňůrovou keramikou ve středoevropském kontextu První populace kultury se šňůrovou keramikou se objevily v Evropě v prvních staletích třetího tisíciletí př. n. l., nálezy jsou datovány zhruba do roku 2900 až 2750 př. n. l. V této době byla zaznamenána výrazná kulturní změna, která náhle zasáhla rozsáhlá území. Rychlé rozšiřování nejstaršího horizontu kultury se šňůrovou keramikou není zatím uspokojivě vysvětleno, nicméně je spojováno s novým systémem sociálního uspořádání. Zjednodušeně lze říci, že na přelomu čtvrtého a třetího tisíciletí př. n. l. na území střední Evropy můžeme pozorovat změny v oblasti hospodářství, osídlení a sociálního uspořádání pozdně neolitických kultur, které se přibližují ve svých projevech modelu kultur se šňůrovou keramikou, komplexu s mnoha novými charakteristikami (Włodarczak 2006, s. 214). Moravská kultura se šňůrovou keramikou je součástí rozsáhlé jihozápadní části komplexu se šňůrovou keramikou, rozkládajícího se od Nizozemí po horní Volhu a od Finska po horní Podunají a Švýcarsko. Pro jihozápadní část komplexu je charakteristická vzájemná vazba jejích jednotlivých skupin (střední Německo, Horní Lužice, Čechy, Morava) a značná návaznost na příbuzná seskupení v severním kontinentálním pásu a také na tzv. raně bronzový vývoj v Karpatské kotlině. Už od konce 19. století byli tvůrci ŠK spojováni s vývojem indoevropských společností. Komplex se ŠK je charakterizován spíše uzavřenějším osídlením určitých regionů, kde ne vždy jedna skupina navazovala na druhou, čímž nemůžeme prokázat jejich úzké kontakty ve stejném časovém období (Buchvaldek 1986, s. 9-10; Wagenknechtová 2006, s. 10).

5.1. Kultura se šňůrovou keramikou v Horní Lužici Pozůstatky kultury se šňůrovou keramikou na území Horní Lužice tvoří homogenní a relativně izolovanou skupinu s ohledem na další středoevropské regiony. Pozůstatky této skupiny nalézáme v okolních regionech, jako je Braniborsko, severní Čechy, Slezsko a Polabí. Podobně jako na dalších územích je díky starším nálezům pouze malá část hrobů řádně prozkoumána a zdokumentována. Starší údaj uvádí pouze dvacet případů z předpokládaných dvou set. Pozůstatky ŠK byly zjištěny na území o rozloze 1200 – 1500 km2 s největší kumulací hrobů ve vyšších polohách s blízkostí vodních toků, a to hlavně mezi Bautzen a Hoyerswerda. Hranici tvoří na severu jezernatá oblast a na jihu Hornolužická hornatina. Naleziště stejně jako v okolních zemích nepřekračují nadmořskou

12

výšku 300 m a pocházejí z více jak 70 katastrů s hustotou přibližně 4,6 – 5,9 nalezišť na 100 km2. Největším pohřebištěm k roku 1986 byla lokalita Niederkain s 19 hroby (Buchvaldek 1986, s. 73, 78). Pohřební ritus je v zásadě shodný s okolními regiony s KŠK. Zachyceny jsou jak ploché hroby, tak mohyly. U některých hrobových jam je předpokládána vnitřní kamenná nebo dřevěná konstrukce, zaznamenána je i přítomnost kruhového příkopu se stopami po kůlech. Půdorys hrobových jam je převážně obdélný s orientací S – J. Kosterní pozůstatky pohřbených byly stráveny, a tudíž polohu těla nelze určit. Hrobový inventář tvoří hlavně keramika, kamenné sekeromlaty a dále sekery, brousky, pazourkové hroty šípů, jantarové perly a měděné záušnice. Předpokládá se, že do hrobu byly uloženy 3 až 4 nádoby (amfora a dva poháry), zajímavá je i přítomnost lžic či naběraček v hrobové výbavě (Buchvaldek 1986, s. 73, 76-78). Dále se předpokládá, že vývoj hornolužické šňůrové keramiky začal příchodem nositelů nálezové skupiny (NS) I. Ti přišli na území, kde není doloženo skoro žádné předchozí eneolitické osídlení, ze severu a na základě jejich vlivu začala vznikat hornolužická ŠK NS III s výraznými lokálními projevy a velkým zastoupením (Buchvaldek 1986, s. 78-79).

5.2. Kultura se šňůrovou keramikou v Malopolsku Kultura se šňůrovou keramikou na území Malopolské nížiny je velmi dobře prostudována. Je také k dispozici 37 radiokarbonových datování. Na základě těchto dat je možné kulturu se šňůrovou keramikou datovat mezi roky 2800/2700 a 2300/2200 př. n. l., tedy období trvající 400 až 500 let. Rozvoj kultury s ŠK spadá do období sub-borealního, které je typické růstem vlhkosti a poklesem průměrné teploty, jež byla odhadnuta na 8,5 až 9,5 °C, což je lehce vyšší než dnes (Włodarczak 2006, s. 206). Na území o rozloze 16700 km2 bylo objeveno 270 hrobů na 114 nalezištích. Obecně lze říci, že tyto nálezy tvoří dvě hlavní skupiny. První tvoří lesnaté oblasti nížiny Sandnomierskiej, druhou oblast také lesnaté území Dłubni a Garbem Pińczowskim. V těchto oblastech je zaznamenána přítomnost jak předchozích kultur neolitických, tak následujících kultur bronzových. Území Malopolské nížiny je ohraničeno z jihu a východu řekou Vislou, od západu hranici tvoří tok Pilicy a ze severu Przedgórze IłŜeckie. Nejvýše položené místo nepřesáhne nadmořskou výšku 400 m (Włodarczak 2006, s. 7, 11, 43, 201).

13

Pohřebiště lidu KŠK jsou soustředěna na oddělených sprašových územích nebo občas v údolích velkých řek. Největší pohřebiště se nachází v Zernikach Górnych se 63 hroby, situováno je v lesnaté části Garbu Pinczowskego. Pohřebiště je rozděleno na dvě hlavní části - severozápadní a jihovýchodní. Mezi nimi je pás volného prostoru, přibližně 5 m široký, který je odděluje (obr. 1). Na druhé straně jsou ve většině případů známa spíše malá pohřebiště a ojedinělé hroby. Druhé největší pohřebiště obsahuje 14 hrobů a nachází se v Mierzanowicach. Pohřebiště s 12 hroby bylo nalezeno v Ksiaznicach Wielkich. Zde byly hroby opět rozděleny do dvou skupin (Włodarczak 2006, s. 47-8, 202).

Obr. 1: Schéma pohřebiště v Zernikach Górnych. Podle: Włodarczak 2006, s. 47.

Zaznamenány jsou dva typy hrobů. Hroby kryté mohylou a ploché hroby. Mohylová úprava hrobové jámy byla zachycena pouze v jedenácti případech. Mohylový násyp byl vytvořen jednorázově. Jeho průměr se pohyboval od 15 do 20 m a výška od 0,2 do 1,35 m. Hrobové jámy překryté mohylovým násypem jsou obdélného půdorysu a orientované ve směru Z-V (výjimečně S-J) a obsahují pohřeb jednoho jedince, a to dospělého muže. V mohylách zařazených do starší fáze KŠK bylo zachyceno velmi malé množství hrobové výbavy, a to hlavně kamenných sekeromlatů a pazourkových hrotů šípů. Ploché hroby tvoří druhou velkou a dobře prostudovanou skupinu. Jsou rozděleny do dvou skupin, na jámové a výklenkové. Dříve se předpokládalo, že většina hrobů je jámových, avšak v polední době byla zjištěna přítomnost 120 výklenkových hrobů a zdá se, že v minulosti spíše tento typ úpravy hrobové jámy nebyl rozpoznán (Włodarczak 2006, s. 50-1, 53, 202, 207).

14

Mezi hrobový inventář patří keramika (poháry, amfory, džbány, mísy a miniaturní keramické tvary), štípaná industrie (sekery, hroty šípů, čepele a pazourkové nástroje), dále broušená industrie (kamenné sekeromlaty), kostěná a parohová industrie (dláta, šídla, kostěné rourky, opracované zuby prasete divokého, kostěné jehly), v neposlední řadě ozdoby vyrobené z mědi (spirálky, nákrčníky, závěsky), parohu, kosti, mušlí i zvířecích zubů (závěsky). Přítomny jsou i předměty vyrobené z kovu (měděná šídla) a také tři předměty vyrobené z jantaru (Włodarczak 2006, s. 13-42). Veškeré nálezy můžeme rozdělit do tří nálezových skupin. NS I je spojována s mohylami a je v ní zachyceno jen velmi málo nálezů. Jsou doloženy pouze pohřby mužů pod mohylami a nejsou zaznamenány pohřby žen a dětí. Naproti tomu je velmi rozsáhlá NS III, která je rozdělena do tří podkategorií (A, B, C). Velký rozvoj je zaznamenán v NS IIIA, kdy dochází k ustálení pohřebního ritu. Jsou zakládána plochá pohřebiště a mohyly v sousedství malých pohřebišť. Pohřbíváni jsou muži, ženy i děti. Hrobové jámy mají výklenkovou konstrukci a jsou orientovány ve směru S-J. Tělo pohřbeného je ve skrčené poloze uložené na zádech s obličejem k východu. Horní končetiny jsou nejčastěji uloženy do polohy A, B a C. Dodržováno je i uložení zemřelého, a to mužů na pravém boku a žen na levém. Dětské hroby mívají chudší hrobovou výbavu oproti dospělým. Přítomny jsou i vícečetné pohřby, z nichž nejčastěji pohřby dvou jedinců (Włodarczak 2006, s. 202-3, 2078).

5.3. Kultura se šňůrovou keramikou v Čechách Kultura se šňůrovou keramikou se zřejmě nevyvinula z domácích kultur mladšího či středního eneolitu. Na území Čech se příslušníci ŠK pravděpodobně dostali pomocí migrací nového lidu z území středního Německa. Nálezy kultury se šňůrovou keramikou v Čechách jsou zaznamenány v oblastech od Podkrušnohoří přes střední Čechy až na Kolínsko, ojedinělé nálezy nacházíme na pravém břehu Labe a výjimečně na Turnovsku (mapa 1) (Neustupný a kol. 1960, s. 156). V Čechách se lid kultury se ŠK usazoval na území níže položeném v blízkosti vodních toků a také v oblastech sušších a méně úrodných. Jeho stopy jsou zachyceny v oblastech osídlených populací předchozí řivnáčské kultury, ale také na místech dříve neosídlených (Sklenář – Sklenářová – Slabina 2002, s. 343). V kultuře se ŠK v Čechách se dříve předpokládal výskyt pouze kostrového typu pohřebního ritu, avšak při výzkumu na pohřebišti ve Slaném v roce 1995 bylo objeveno několik hrobů s žárovým pohřbem (Turek 1997).

15

Mapa 1: Mapa kultury se šňůrovou keramikou v České republice. 1 – Vikletice, 2 – Čachovice, Tušimice, 3 – Lovosice, 4 – Brandýsek, 5 – Vinařice, 6 – Bylany (u Českého Brodu). Měřítko neuvedeno. Upraveno podle: Sklenář – Sklenářová – Slabina 2002, s. 345.

Pohřebiště kultury se ŠK jsou většinou menších rozměrů, obsahují 5-12 hrobů. Takovéto menší hřbitovy byly zakládány na vyvýšeninách obklopených úrodnou půdou. Hrobové jámy se na povrchu nejčastěji rýsují ve tvaru oválu, méně obdélníku se zaoblenými rohy či mnohoúhelníku (Neustupný a kol. 1960, s. 161). Odhad k roku 1986 uváděl přibližně 750 – 800 hrobů, do tohoto počtu nebyly započítány pravděpodobné hroby z 300 katastrů, což odpovídalo zhruba 6 nalezištím na 100 km2 a osídlené ploše 5000 km2. Hroby výjimečně dosahují 400 m n. m. a jsou umísťovány do blízkosti vodních toků, na terasy či na návrší (Buchvaldek 1986, s. 79-82). V části severovýchodních Čech jsou šňůrová pohřebiště rozmístěna podél vodních toků s intervalem 3 km. Z tohoto údaje vycházel Miroslav Buchvaldek a určil, že v osídlené části Čech byl počet obyvatel nejméně 5000 osob. V některých částech země byla jeho hustota ještě vyšší. Toto svědčí o vysoké hustotě obyvatelstva, pro které připadal v úvahu pouze zemědělský způsob obživy (Neustupný 1997, s. 306). Předpokládá se, že v Čechách při čtyřistaletém osídlení, 4 – 5% úmrtnosti mohlo žít 5000 lidí ve 100 osadách s 50 jedinci (Buchvaldek 1986, s. 92-95). Pohřební ritus je jednotný. Jsou známy ploché hroby obvykle s obdélníkovou a oválnou hrobovou jámou u dospělých dlouhou 140 – 190 cm, u dětí do 14 let kratší (90 – 140 cm). Délka hrobové jámy je zřejmě závislá na velikosti pohřbeného jedince, tudíž ženské hroby bývají o 6-7 cm kratší (Pleiner a kol. 1978, s. 288; Buchvaldek 1986, s. 9295). Malé rozměry hrobových jam tedy patří dětským pohřbům, větší rozměry mají

16

hrobové jámy, ve kterých jsou uloženi dospělí jedinci. V některých případech je možné uvažovat, že hrobová jáma byla vykopána větší z důvodu uložení většího množství hrobové výbavy nebo že by se mohlo jednat o osoby s vyšším společenským postavením (Neustupný a kol. 1960, s. 161). Na pohřebištích byly zaznamenány kamenné hrobové konstrukce a velmi pravděpodobná je i přítomnost dřevěné komorové konstrukce. Použití dřevěné konstrukce dokládají stopy dřeva, kůlových jamek v rozích a hlavně stopy po výmazu mezer mezi stropními trámy v podobě čoček jílu nalezených v hrobových jamách. Zachycena byla i přítomnost kruhového příkopu kolem některých hrobů (Pleiner a kol. 1978, s. 288; Buchvaldek 1986, s. 92-95). Část hrobů má i úpravu v podobě kamenného příkrovu, na Kolínsku byla nad hrobem zbudována kamenná skříňka a v případě Stehelčevsi byl okraj hrobové jámy lemován kameny (Neustupný a kol. 1960, s. 161). Způsob uložení zemřelého je v zásadě na zádech ve skrčené poloze na pravém boku s hlavou na Z či JZ u mužů. U žen je to na zádech ve skrčené poloze na levém boku a s orientací hlavy na V či SV. Toto platí pro pohřeb jednoho jedince v rámci hrobu. Pohřby s jedním jedincem také převažují, vícečetných pohřbů je málo, kolem 10 %. Z vícečetných pohřbů převládají hroby dospělých s dětmi, výjimečný je hromadný hrob se 6 jedinci z Třebusic. Specifická je typicky česká fáze, kdy v hrobech žen není přítomný pohár a v hrobech dospělých se nachází průměrně 2,5 kusů nádob. Ke studiu uspořádání pohřebišť velmi přispěla lokalita Vikletice s více než 160 hroby, kde na ploše 1 km2 byly skupiny 20 – 40 hrobů ve směru Z – V na prostoru 100 – 200 m dlouhém. Můžeme předpokládat existenci původně mohylových pohřebišť, rozkládají se totiž na rozsáhlé ploše vhodné pro zemědělství, tudíž mohla být touto činností zničena (Pleiner a kol. 1978, s. 288; Buchvaldek 1986, s. 92-95). Hroby kultury se šňůrovou keramikou byly původně kryty mohylovým násypem. Za běžné je považováno zapouštění mladších hrobů kultury se šňůrovou keramikou do mohyl, které již obsahovaly starší hrob téže kultury. Zaznamenáno je i přidávání pohřbů lidu kultury s ŠK do starších eneolitických mohyl, např. hr. 12 ve Vikleticích. Na téže lokalitě bylo také zachyceno přidávání mohyl kultury se šňůrovou keramikou k jádrům starších eneolitických mohylníků. V Březně u Loun byl pohřeb jedince kultury se ŠK přidán do dlouhé eneolitické mohyly k původnímu pohřbu jedince michelsberské kultury. V jakési kontinuitě ukládání zemřelých do již vzniklých mohyl pokračovali i příslušníci kultury zvoncovitých pohárů (ZP) a kultury únětické. Mladší hrob náležející kultuře ZP byl umístěn do mohyly kultury se šňůrovou keramikou na lokalitě Čelechovice a v případě 17

Vikletic byl zapuštěn do mohyly ŠK pohřeb příslušníka kultury únětické. Je tedy pravděpodobné, že příslušníci lidu kultury se šňůrovou keramikou považovali mohyly dřívějších skupin za své a jejich mohyly byly zřejmě považovány za vlastní i následujícími kulturami (Neustupný 1997, s. 307-8, 310). Zdá se, že lid kultury se šňůrovou keramikou měl také určité estetické cítění projevující se v ornamentaci nádob. U nádob z lokality Šlapanice u Slaného bylo docíleno barevného kontrastu s šedým povrchem nádob bílou inkrustací, která vyplňovala otisky šňůry. Výzdoba nádob je geometrická a nacházíme ji převážně na horní části těla nádoby. Na povrch šatů byly také zřejmě umísťovány lesklé perleťové nášivky (Neustupný a kol. 1960, s. 162). Sídliště v Čechách prozatím nejsou zachycena, ale celkem na 11 lokalitách byl zaznamenán výskyt zlomků sídlištní keramiky. Tyto nálezy většinou pocházejí z nestandardních nálezových situací. Jedná se o ojedinělé nálezy z kulturních vrstev nebo o intruzi v mladších objektech (Peška 2000, s. 341).

5.3. Kultura se šňůrovou keramikou na Moravě

Mapa 2: Mapa lokalit s pozůstatky lidu se šňůrovou keramikou na Moravě a přilehlých částech Slezska. Upraveno podle: Šebela 1999, Figure 1.

18

V druhé polovině 3. tisíciletí př. n. l. byla Morava osídlena nositeli moravské šňůrové keramiky (MŠK; mapa 2). Tento název dostala kultura podle otisků šňůry, kterými zdobila své nádoby. Starší název kultura durynských skrčků není dnes již používán. Na základě památek celoevropského horizontu se předpokládá středoněmecko-český původ MŠK, a to díky úvahám Inocence Ladislava Červinky, který předpokládá dva proudy, jeden přes Durynsko a Čechy a druhý z Durynska do Poodří a přes Moravskou bránu na Moravu (mapa 3). Zřejmě díky potřebě nových pastvišť odešli tvůrci ŠK ze své pravlasti a příznivé klimatické podmínky jim umožnily osídlit většinu Evropy. Hroby MŠK již brzy zaujaly archeology jako Inocence Ladislava Červinku či Miroslava Chleboráda. Stále přetrvávajícím problémem při studiu této kultury je nedostatek větších a celistvějších výzkumů pohřebišť, což je hlavní pro poznání této kultury, protože po ní nalézáme stopy převážně jen z hrobů, pohřebišť a jednotlivých nálezů hlavně kamenných sekeromlatů (Šebela 1993, s. 204-205, 207; Wagenknechtová 2006, s. 14).

Mapa. 3: Mapa osídlení Moravy lidem se šňůrovou kulturou (Slezsko na mapě není odděleno). Upraveno podle: Šebela 1993, s. 205.

Vnitřní vývoj kultury se šňůrovou keramikou na Moravě je důležitý, avšak zároveň složitý problém. Představy o její podobě se hlavně opírají o studium keramiky. Vývojové stupně se vydělují na základě měnící se skladby hrobového inventáře s důrazem na tvarové a výzdobné odlišnosti u nádob a s ohledem např. na změny v rámci pohřebního ritu. Miroslav Buchvaldek na základě tohoto principu vypracoval periodizační systém v zásadě platící pro celou střední Evropu, ale hlavně pro Čechy, který dále pro Moravu rozšířil

19

Lubomír Šebela. Jedná se o tři nálezové skupiny chápané v chronologickém smyslu, tedy jako vývojové stupně. Nejstarší celoevropský horizont NS I, starší NS II a mladší, v zásadě lokální NS III. Na Moravě je období trvání NS I a II zastoupeno slabě. Až v době lokálního vývoje dochází k vlastnímu rozmachu MŠK. V tomto období se v keramice, která je součástí hrobového inventáře, objevují nové a dosud neznámé tvary, které přesahují 70 % celkové náplně. Zřejmě byly převzaty z oblasti Karpatské kotliny a severního Balkánu z prostředí časně bronzových kultur. Amfory a šňůrové poháry jako tradiční keramika v tomto období stagnují. Na rozdíl od nich jsou džbány velmi progresivním a chronologicky citlivým tvarem, což znamená, že jednotlivé typy džbánů se v nálezových celcích nevyskytují společně. S jejich pomocí se stanovily tři podskupiny v rámci NS III. Pro tyto podskupiny (fáze) se používá označení IIIa, IIIb a IIIc, jež vymezují pohřby s nejstarší, starší a pozdní lokální keramikou. Podle Lubomíra Šebely je pro nejstarší fázi typická přítomnost džbánů dřevohostického typu s bohatou výzdobou na plecích (obr. 2.1), pro starší fázi přítomnost nagyrévských džbánů balkánského typu s páskovým uchem při okraji (obr. 2.2) a pro pozdní fázi také nagyrévské džbány balkánského typu s páskovým uchem, ale umístěným pod ústím hrdla (obr. 2.4), a k tomu výskyt nagyrévských džbánů ökörhalomského typu B (obr. 2.3) (Buchvaldek 1986, s. 112, 116; Šebela 1993, s. 207; Wagenknechtová 2006, s. 18).

1

3

2

4 Obr. 2: 1 – džbán dřevohostického typu s bohatou výzdobou na plecích z Maref, 2 – nagyrévský džbán balkánského typu s páskovým uchem při okraji z Prostějova, 3 – džbán typu Ökörhalom z Tvarožné, 4 – nagyrévský džbán balkánského typu s páskovým uchem pod ústím hrdla z Mokré – jeskyně Pekárna. Upraveno podle: Šebela 1993, s. 206.

20

5.3.1. Problematika sídlišť a způsobu obživy nositelů moravské šňůrové keramiky Rozloha sídelního prostoru příslušníků moravské šňůrové keramiky je odhadována zhruba na 3200 km2, což odpovídá asi 3 nalezištím na 100 km2 (Buchvaldek 1986, s. 110). Pozůstatky osídlení byly do roku 1990 zjištěny na 367 katastrech obcí. Většina lokalit se nachází v oblastech do 300 m n. m., zbylé jsou rozmístěny ve vyšších polohách, ale v celku nepřekračují výšku 500 m n. m. Hroby lidu MŠK nalézáme ve starých sídelních oblastech s intenzivním staletým osidlováním. Dané lokality byly podrobně archeologicky zkoumány, takže by na nich byl jistě zaznamenán trvalý pobyt člověka. Forma bydlení příslušníků s MŠK se tedy zřejmě liší od dalších etnik eneolitu (Šebela 1993, s. 207, 213). Rozdíly ve vzorcích sídlištního chování kultury se šňůrovou keramikou jsou také odlišné od kultur neolitu či doby bronzové (Turek – Peška 2001, s. 414). Nezachytitelnost sídlišť je tedy dána způsobem chování nositelů této kultury a pravděpodobně i působením různých postdekompozičních procesů. Vliv na nezachycení sídlišť by mohla mít délka pobytu obyvatel na určitém místě, což znamená nezdržování se dlouhodobě na jednom místě, stavění obydlí na povrchu či mělce pod povrchem terénu, neukládání zásob do země a výrazné nezasahování do podloží při činnostech (Vencl 1994, s. 12-13). Určitým vysvětlením nezanechávání viditelných stop v podloží by mohla být hypotéza založená na domněnce, že neexistence zahloubených objektů v kultuře se ŠK je důsledkem negativního symbolického chování, či dokonce společenského tabu. Jakýkoliv zásah pod zem byl považován za nepřijatelný. Kopání do země bylo možné jen při pohřbívání zemřelých, tudíž je spojeno pouze s ním. Mohlo se jednat o striktní normu nepřipouštějící vytváření profánních dutin pod zemí. Nezasahování pod zem mohlo mít také zcela iracionální důvod, ale i iracionální ideje jsou také ideje (Neustupný 1997, s. 312, 317-318; Turek – Peška 2001, s. 414). V současné době jsou již některá šňůrová sídliště rozpoznána, ale odlišují se od ostatních sídlišť již zmíněnou nepřítomností zahloubených objektů (Neustupný 1997, s. 305). S krátkodobým pobytem lidu MŠK, nikoliv se sídlištní aktivitou, můžeme spojit nálezy pocházející z jeskyní Hladomorna, Pekárna a Umrlčí jeskyně (Peška 2000, s. 342). První doklad skutečného sídliště MŠK pochází z Palonína na Šumpersku, na základě sporadických nálezů ze sídlištních jam mohlo být přiřazeno MŠK (Šebela 1993, s. 215; Peška 2000, s. 342). Vysvětlením nepřítomnosti archeologicky čitelných stop po stavbě obydlí může být i předpoklad budování lehčích nadzemních příbytků, které po sobě v zemi nezanechávají stopy (Šebela 1993, s. 215). Další možností je použití analogií, kdy v

21

různých oblastech výskytu KŠK jsou stavěny různé domy. Příkladem může být Lužice, kde byl zachycen dům srubové konstrukce, který nezanechává podpovrchové stopy (Beneš 1994, s. 628, 629), pokud je postaven na rovných místech (Neustupný 1997, s. 318). Méně pravděpodobná je teorie využití kolových vozů jako prostředku pro šíření populací a současné zajištění přístřeší (Vencl 1994, s. 11-12). Kolový způsob dopravy byl spíše využíván pro přepravu zásob a materiálu (Beneš 1994, s. 629). Závěrem lze konstatovat, že špatná rozpoznatelnost sídlišť MŠK je jasná a bohužel nelze očekávat změnu (Peška 2000, s. 346). V poslední době se vedou také diskuse na téma pasteveckého či nomádského charakteru hospodářství populace se ŠK (např. Beneš 1994; Vencl 1994; Peška 2000 a další). Problematika sídlišť (jejich nedostatek) je spojována se způsobem obživy nositelů této kultury (Neustupný 1997, s. 304). Předpokládá se, že způsob života MŠK byl polonomádský, nebo bylo praktikováno smíšeného zemědělství díky nedostatku pastvin a prostoru pro velké migrace se stády. Základem obživy mohlo být dobytkářství, lov zvěře a sběr přírodních produktů, část obživy tvořilo zřejmě i zemědělství (Šebela 1993, s. 218; Vencl 1994, s. 13, 19). Ovšem existuje dostatek důkazů pro to, že hospodářství nositelů MŠK bylo založené na zemědělství (Peška 2000, s. 346). Argumenty podporující pasteveckou teorii jsou větší množství psů, větší opotřebení štípané industrie díky opracování kůží, malé doklady textilní výroby, větší množství zbraní pro ochranu stád a soustředění bohatství ve formě snadno přenosných šperků (Vencl 1994, s. 12-15, 17). Dále tuto domněnku podporuje již zmíněná sporadická existence sídlišť a menší skupiny hrobů (mohyl) ukazující pohyblivost tohoto lidu (Šebela 1993, s. 218). Teorie potvrzující zemědělské založení lidu MŠK se opírají o otisky obilných zrn na keramice, charakteristické oblýskání na srpových čepelkách, ploché sekery, kosti domácích zvířat a náznakem vyspělé formy zemědělství je i prokázané použití pluhu (Neustupný 1997, s. 307; Peška 2000, s. 346). Dá se předpokládat, že eneolitičtí zemědělci mohli využívat oradla a větší osevní plochy, tím se také dají očekávat větší výnosy (Beneš 1994, s. 629). Dále ekonomika založená výhradně na pastevectví je v přírodních podmínkách středozápadní Evropy nepravděpodobná (Beneš 1994, s. 627). Středoevropské přírodní podmínky pastevecký způsob obživy neumožňují (Neustupný 1997, s. 306). Sídelní areály lidu kultury se ŠK naznačují preferenci oblastí vhodných pro zemědělské hospodářství (Turek – Peška 2001, s. 416). Pokud budu souhlasit s definicí, že za pastevce budeme považovat jedince výhradně nebo převážně se živícího chovem zvířat a za zemědělce člověka živícího se obděláváním 22

půdy doplněném o chov dobytka (Neustupný 1997, s. 306), jsou podle mého názoru příslušníci kultury se šňůrovou keramikou zemědělci.

6. Pohřební ritus kultury se šňůrovou keramikou na Moravě Hroby kultury se šňůrovou keramikou nám poskytují, jako zatím jediné, informace o životě lidí. Tvoří hlavní pramennou základnu. Ve většině se jedná o ploché hroby či dochované mohyly. Z velkých vzdáleností mezi hroby usuzujeme, že původně byly překryty mohylovým násypem a zemědělskou činností byly zničeny. Lubomír Šebela k roku 1993 předpokládal minimálně existenci 327 hrobů, z toho 102 mohyl, a 339 pohřbených jedinců (Šebela 1993, s. 207). Jaroslav Peška k roku 2004 předpokládal více než 400 hrobů (Peška 2004, s. 191). Podle mých zjištění bylo k roku 2006 objeveno minimálně 512 hrobů, z toho 102 mohyl, a přibližně předpokládaných 546 pohřbených jedinců. Z tohoto počtu máme doklady zhruba o 327 kosterních pozůstatcích pohřbených jedinců, což znamená, že v některých hrobech nebyly nalezeny žádné stopy po pohřbeném. Dvacet šest hrobů obsahuje více jak jednoho pohřbeného (20 dvojhrobů, 4 trojhroby, 2 čtyřhroby). Všechna uvedená čísla jsou pouze orientační a je nutno je brát jako odhady. Některé nálezové zprávy totiž neuvádějí přesný stav nálezu, ať jde o přesný počet hrobů, stav hrobového inventáře či přítomnost skeletu (Wagenknechtová 2006, s. 19). V současné době je objeveno minimálně 571 hrobů a 606 předpokládaných pohřbených jedinců. Z uvedeného počtu jsou doloženy kosterní pozůstatky 311 pohřbených jedinců. V některých hrobech nebyly nalezeny žádné lidské kosterní pozůstatky a v jiných bylo pohřbeno více jedinců. 34 hrobů obsahuje více jak jednoho pohřbeného: 26 dvojhrobů, 6 trojhrobů, 2 čtyřhroby. Pro uvedená zjištění platí stejné podmínky jako v mé předchozí práci. Pohřebiště či hroby MŠK (mapa 4) jsou nacházeny na terasách podél vodních toků nebo na jejich soutoku, ale také dále od nich na plochých bezvodých planinách nebo vyšších hřebenech. Občas je jejich přítomnost zachycena i na temenech v krajině dominujících návrší s výškou okolo 300 m n. m. (Čižmář – Geisler 1998, s. 74). Hroby jsou často umísťovány do starých sídelních oblastí (Šebela 1993, s. 213) a lokalit, které byly již dříve nebo zhruba současně využívány příslušníky jiných kultur. Jsou zjištěny i lokality, kde se hroby příslušníků moravské šňůrové keramiky vyskytují samostatně (Čižmář – Geisler 1998, s. 74).

23

Mapa 4: Mapa pohřebišť a hrobů (mohyl) kultury s moravskou šňůrovou keramikou na Moravě (Slezsko na mapě není odděleno). Upraveno podle: Šebela 1999, Figure 2.

V současné době nejsou předpokládány velké nekropole lidu s MŠK (Čižmář – Geisler 1998, s. 74). Výjimkou je pohřebiště v Olomouci k.ú. Nemilany s 37 hroby (Peška 2004, s. 191) a také pohřebiště s 27 hroby na katastru obce Olomouc v části Řepčín

24

(Kalábek 2006, s. 131). Mezi velká a kompletně prozkoumaná pohřebiště patří Velešovice s 16 hroby a Komořany s dvěma výrazně izolovanými skupinami 17 hrobů (Čižmář – Geisler 1998, s. 74) a i pohřebiště na lokalitě Bezměrov s 23 hroby (Tajer 2007, s. 355). Většinou ale nalézáme skupinky obsahující 3 – 5 hrobů a nezřídka i osamocené hroby (Čižmář – Geisler 1998, s. 74). Předpokladem je, že ve starším období kultury se šňůrovou keramikou na Moravě byla pohřebiště malá a v pozdním lokálním období větší, zřejmě mezi 15 – 30 hroby (Šebela 1993, s. 207). Kostrový

způsob

pohřbívání

zemřelých

v MŠK

převládá.

Z celkově

předpokládaných minimálně 571 hrobů je jen okolo 22 žárových, což je 3,9 % (65,5 % kostových a 30,7 % blíže neurčeno). Pokud nebudeme zahrnovat do výpočtu hroby, u kterých není předpoklad žárového či kostrového způsobu pohřbu vysloven, pak zhruba 367 kostrových hrobů odpovídá 94,3 % a 22 žárových hrobů odpovídá 5,7 %. Užití žárového způsobu při pohřbívání není kultuře se šňůrovou keramikou vlastní a je používán výjimečně. Původ kremací pochází zřejmě z oblasti Karpatské kotliny a jejich rozšíření je spojováno s kulturou Kosihy-Čaka (Buchvaldek 1986, s. 92-3, 122; Šebela 1993, s. 213; Langová 2003, s. 298; Peška 2004, s. 191; Šebela 2006, s. 103). Na zdokumentovaných kostrových pohřebištích se nacházejí žárové hroby v počtu 1 – 2, existují i lokality, kde byly objeveny samostatně (Peška 2004, s. 191). V případě lokality Olomoc k.ú. Řepčín byly zachyceny 3 hroby obsahující žárový pohřeb (Kalábek 2006, s. 131). Žárové hroby byly běžnou součástí kostrových pohřebišť (Langová 2003, s. 300; Peška 2004, s. 193). Spálené kosterní pozůstatky zemřelého se vkládaly do urny nebo byly volně nasypány na dno hrobu (Šebela 1993, s. 213). Výjimkou je zřejmě hrob ze ZlínaMalenovic, ve kterém kosterní pozůstatky byly volně uloženy ve středu hrobové jámy, ale menší část se nacházela také v blízké nádobě (Langová 2003, s. 300). Převažující formou žárového pohřbu je volné nasypání pohřbu na dno hrobové jámy (7 případů oproti 4 případům urnové formy). V případě žárových pohřbů bez jasných nálezových okolností se spíše předpokládá nasypání (Peška 2004, s. 196). Žárové hroby kultury s MŠK (mapa 5) můžeme nalézt ve všech regionech s výskytem kostrových hrobů a není předpokládána žádná velká prostorová kumulace (Peška 2004, s. 192). Ovšem v jádru sídelního prostoru MŠK, tedy na Brněnsku a Vyškovsku, byla zaznamenána nápadná koncentrace žárových pohřbů, nicméně tato skutečnost bude zřejmě ovlivněna intenzivními archeologickými výzkumy v dané oblasti (Langová 2003, s. 300).

25

Mapa. 5: Mapa žárových pohřbů na Moravě (Slezsko na mapě není odděleno). Podle: Peška 2004, s. 192.

6.1. Způsob ukládání těl v rámci hrobové jámy V kulturách se šňůrovou keramikou ve střední Evropě převládá kostrový způsob pohřbívání zemřelých, a tak je tomu i na území Moravy. Těla zemřelých jsou ukládána do hrobů ve skrčené poloze, muži na pravém boku a ženy na levém, trup někdy bývá otočen na záda (Šebela 1993, s. 208). Poloha na zádech s nohama na bok převládá v Čechách (Buchvaldek 1986, s. 94). Na rozdíl od Čech a Malopolska není na Moravě tak přísně dodržováno pravidlo orientovat muže hlavou k západu a ženu k východu s pohledem na jih. Pro území Moravy je také charakteristické ukládat zemřelé v poledníkovém směru, kdy muži jsou orientováni hlavou k jihu a ženy opačně k severu (Šebela 1993, s. 208). Ve způsobu uložení těla zemřelého v hrobu se na Moravě vyskytuje i obvyklá orientace Z-V (V-Z) a S-J (J-S), častěji i JJZ-SSV (Buchvaldek 1986, s. 116). Na většině pohřebišť bylo shodně potvrzeno, že v MŠK převládá uložení těla zemřelých ve skrčené poloze na boku (Šebela 1993, s. 208; Čižmář – Geisler 1998, s. 75; Šmíd 1998, s. 126; Kolář 2006, s. 47). Poloha na zádech se vyskytuje jen v malé míře. Přítomnost takovéto polohy by mohla být vysvětlena i možným pohybem těla v hrobu. V případě pohřbů na boku se totiž může trup „později odvalit na záda“ (Prokeš 2007, s. 25). Předpokládá se také, že uložení zemřelého záviselo na pohlaví jedince a bylo striktně

26

dodržováno (obr. 3) pouze s nepatrnými výjimkami (Čižmář – Geisler 1998, s. 76-77; Kolář 2006, s. 47).

Obr. 3: Kresebná rekonstrukce A – mužského a B – ženského pohřbu. Podle: N. Rywiková uvedeno v Kolář 2006, s. 77.

Ustálená pravidla pro uložení zemřelého v rámci hrobu zřejmě dokládají dobrou organizaci společnosti a umožňují nám vytvořit si určité představy o tehdejším sociálním uspořádání (Turek 1990, s. 6). Odlišné společenské postavení a rozdílná úloha obou pohlaví se odrážejí v pohřebním ritu. Dokladem sociální stratifikace může být např. uložení ženy z hrobu 801 z Ivanovic na Hané, která dle autora „jistě patřila k nejstarším členům komunity a její významné místo ve společnosti se projevilo i v hrobové výbavě, rozměrech pohřební komory a umístění hrobu blízko vrcholu návrší“ (Kolář 2006, s. 75). Nebo také hrob robustního muže uloženého v mužské pozici označovaný za „zástupce vedoucí složky společnosti, pravděpodobně se jednalo o náčelníka (?) – muže-patriarchu, jenž vedl celý rod či občinu“ (Kolář 2006, s. 77-8). Rozlišování na mužskou a ženskou polohu může symbolizovat ustálení dělby práce mezi oběma pohlavími, a tedy různé společenské a ekonomické činnosti (Turek 1990, s. 7). Rozlišení v uložení zemřelého bylo uplatňováno již od dětského věku a pravděpodobně bylo i stejné zastoupení obou pohlaví, tedy jedinců v ženské a mužské poloze (Turek 2002, s. 223-230). Mnou sestavená tabulka (viz kap. 12.2.) potvrzuje, že pro uložení zemřelého v hrobu byla vždy zvolena pozice se skrčenými dolními končetinami na bok. Z grafu 1 vyplývá, že na pravém boku byli pohřbíváni převážně muži a na levém boku převážně ženy, což opět potvrzuje dřívější předpoklady. 27

% 80 70 60 muži

50

ženy

40

nedospělí

30

neurčeno

20 10 0 PB

1 PB LB NP SP 2

celkem

muži (%) 34 (79,07) 5 (11,63) 3 (6,98) 1 (2,33) 43 (100)

LB

ženy (%) nedospělí(%) 6 (20,00) 12 (75,00) 22 (73,33) 4 (25,00) 2 (6,67) 0 (0) 0 (0) 0 (0) 30 (100) 16 (100)

pozice

neurčeno (%) 29 (55,77) 11 (21,15) 11 (21,15) 1 (1,92) 52 (100)

celkem (%) 81 (57,45) 42 (29,79) 16 (11,35) 2 (1,42) 141 (100)

Graf 1: Poloha zemřelých v závislosti na pohlaví a věku. 1 – grafické vyjádření, 2 – tabulka dat (PB - skrčení nohou na pravý bok, LB - skrčení nohou na levý bok, NP - neanatomická poloha, SP „sedící poloha“).

Uložení těla v rámci hrobové jámy je také závislé na počtu pohřbených. Pohřby se dvěma nebo více jedinci v hrobu nejsou v MŠK tak časté (Šebela 1993, s. 208). Z celkově předpokládaných minimálně 561 hrobů je pravděpodobně ve 34 hrobech pohřben více jak jeden jedinec, což je hodnota 6,1 %. Z tohoto jsou ve 26 hrobech pohřbeni dva jedinci, v 6 hrobech tři jedinci a ve 2 hrobech čtyři jedinci. V případě vícečetných pohřbů se pozice těl v hrobové jámě navzájem respektuje, ovšem v některých případech tento předpoklad nelze potvrdit, jelikož vícečetné pohřby často podléhají druhotným zásahům a skelety jsou nacházeny v neanatomických polohách ve středu hrobové jámy. Na území Moravy zřejmě převládají vícečetné pohřby s dospělými jedinci na rozdíl od Čech, kde převládá uložení dospělého s dítětem nebo pohřeb dvou dětí (Buchvaldek 1986, s. 94). Z celkového počtu 34 hrobů s vícečetným pohřbem byli výhradně dospělí jedinci (starší 18 let) pohřbeni v 7 případech (21 %), pokud do dospělých pohřbů zařadíme i mladistvé (starší 12 let), tak počet vzroste na 13 (38 %). Dospělí s dítětem (do 12 let) byli pohřbeni v 5 hrobech (15 %) a dospělí s mladistvým v 6 hrobech (18 %). Vícečetný pohřeb pouze dospělých jedinců byl nalezen např. v Určicích (Čižmář – Šmíd 1996, s. 294), kde byli pohřbeni tři muži a jedna žena (obr. 4.1), nebo dvou dospělých, kdy jeden z nich byl

28

muž (obr. 4.2) v Sivicích (Šebela 1993, s. 208) nebo dospělý s mladistvým okolo 15 let (obr. 4.3) v Tučapech (Čižmář – Geisler 1998, s. 43-44).

2

1

3

Obr. 4: Hroby s vícečetnými pohřby v MŠK. 1 – čtyřhrob z Určic, 2 – dvojhrob ze Sivic, 3 – dvojhrob z Tučap. Upraveno podle: Čižmář – Šmíd 1996, s. 294; Šebela 1999, Plate 96; Čižmář – Geisler 1998, s.119.

6.1.1. Poloha rukou a nohou pohřbených jedinců Určení přesné polohy horních a dolních končetin pohřbených příslušníků moravské šňůrové keramiky je poměrně obtížné. Kosterní pozůstatky této populace jsou často velmi špatně zachovány a v mnoha případech nelze s jistotou určit původní polohu v uložení končetin zemřelých. Situace je komplikována i neshodou autorů odborných článků při popisu stavu uložení skeletu, například je konstatována poloha končetin jako středně skrčená, ovšem bez bližšího vysvětlení, jaká typologie byla použita, a často i bez konkrétní kresebné dokumentace. Pro příslušníky kultur se šňůrovou keramikou byly prvotní studie pozic rukou zemřelých provedeny ve středním Německu, kde byly stanoveny první čtyři základní polohy rukou typu A-D. K těmto pozicím byla přidána poloha K a následně Miroslavem Buchvaldkem poloha E (Buchvaldek 1986, s. 33-4). Rozšířené schéma publikoval Miroslav Šmíd s rozdělením typů B a C na dva podtypy a s vymezením typů L a M (Šmíd 1998, s. 135). Nejnověji bylo pro území Moravy schéma rozšířeno Janem Kolářem o polohy N, O a P (Kolář 2006, s. 30; obr. 5).

29

Obr. 5: Typy uložení horních končetin. Podle: Kolář 2006, s. 30.

Pro příslušníky MŠK se předpokládá, že ruce zemřelých leží buď na hrudníku, nebo před obličejem, polohy A-E. Prozatím nejčastěji zjištěné polohy jsou D, C a vzácně E. Konstatován je i výskyt nepravidelného uložení paží (Šebela 1993, s. 208). Příslušníci české ŠK bývají ukládáni do pozic A, B, C, D, E, K a L (Turek 1990, s. 6, 10). Velmi podrobná studie týkající se uložení horních končetin zemřelých příslušníků ŠK byla provedena pro území Malopolska. Určité typy uložení jsou shodné s výše uvedeným schématem, ovšem byly identifikovány i pozice jiné (obr. 6), nicméně také na tomto území převládá typ A, B, C a částečně D (Włodarczak 2006, s. 58, 60-1).

Obr. 6: Typy uložení horních končetin pro území Malopolska. Podle: Włodarczak 2006, s. 58.

Typologie uložení horních končetin v MŠK je nejen komplikována již zmíněným špatným stavem zachování skeletů pohřbených, ale jistě také vlivy postdepozičních procesů. Při vysvětlení možného „pohybu“ dlouhých kostí by se mohl vzít v úvahu např. i předpokládaný vliv oblečení (Prokeš 2007, s. 21), ovšem pro takovéto teorie nejsou 30

prozatím jasné důkazy. Pokud bych se blíže podívala na publikované typy uložení horních končetin (viz obr. 5), navrhovala bych větší obezřetnost při stanovování jednotlivých typů. Například pokud vezmu v úvahu pozici P, tak tato pozice dle mého názoru nebyla vhodně stanovena, což připouští i sám autor (Kolář 2006, s. 30). Jedná se spíše o pohyb levé končetiny

mediokraniálním

směrem

v důsledku

zřejmě

postdepozičních

procesů

ovlivňujících zvětšení flexe v kloubu (Prokeš 2007, s. 47), a tedy původní uložení předloktí v pozici A. Rovněž pro pozici O bych spíše navrhovala označení C2b, jelikož mezi typem C2 a O jsou jen nepatrné rozdíly. Kosti pažní obou typů jsou téměř rovnoběžné a kosti předloktí jsou taktéž v paralelním postavení. Drobné odchylky mohly vzniknout jak při postdepozičních procesech, tak například i při zasypání hrobové jámy. Otázkou zůstává také pozice K, která je velmi blízká typu L. Podle výzkumů některých autorů je možné nestejné uložení rukou vysvětlit sklouznutím ruky z pozice na těle do polohy podél těla (Prokeš 2007, s. 23). Pokud bychom souhlasili s uvedeným vysvětlením, mohla by být pozice A výsledkem posunu pravé ruky z původní pozice C1. Taktéž pozice D může být podle Josefa Havla rozčleněna do tří podtypů (Havel 1978, s. 96-7), nicméně při špatné zachovalosti skeletů je obtížné jednotlivé odlišnosti v pozici rozlišit. Posuzování polohy horních končetin pohřbených jedinců je velmi obtížné, nejsou-li kosterní pozůstatky dobře zachovány, tak jako u mnou hodnocených případů. Dle mého názoru je vhodné u porušených skeletů stanovovat typy uložení na základě určitého počtu pohřbů nikoli jednotlivě. Díky dokumentaci bylo možné hodnotit pozici horních končetin u 66 jedinců, z nichž 14 bylo pohřbeno na zádech, 44 na boku a u 8 nebylo možné přesně stanovit pozici obou horních končetin. Na základě polohy horních končetin 58 jedinců MŠK bych navrhovala následující typy uložení (obr. 7).

Obr. 7: Navrhované přeskupení typů pro pozice horních končetin pohřbených jedinců kultury se šňůrovou keramikou na území Moravy. Upraveno podle: Kolář 2006, s. 30; Prokeš 2007, s. 24, 26.

31

Pokud jde o zastoupení jednotlivých pozic horních končetin, tak podle přeskupených schémat byl typ A přítomen 5 x, typ B 12 x, typ C 20 x, typ D 18 x a typ E 3x. Procentuální zastoupení vyjadřuje následující graf 2. Nejčastěji je na území Moravy zastoupeno uložení horních končetin v pozici C, a to převážně v pozici C2. 29,3

% 30

27,6

25 20 13,8

15 10

6,9

3,4 5,2

5,2

5

3,4

3,4

1,7

0 A1 A2 B1 B2 C1 C2 D1 D2 E1 E2 typ uložení Graf 2: Procentuální zastoupení jednotlivých typů uložení horních končetin u 58 sketů jedinců MŠK.

Mnohem menší pozornost byla prozatím věnována uložení dolních končetin. Většina autorů pouze konstatuje, že dolní končetiny byly skrčeny, a to slabě či silně. Jako nejběžnější se pro ŠK prozatím uvádí střední skrčení nohou, tedy postavení femurů kolmo k páteři s odchylkou ± 15°, a silné přitažení, tedy úhel pod koleny menší než 30° (Buchvaldek 1986, s. 34). Jan Kovář při určování stupně skrčení nohou pohřbených na pohřebištích v Ivanovicích na Hané používá

rozlišení „pokud kosti dolních končetin

svíraly ostrý úhel ... silně ohnuté nohy ... pokud byl tento úhel pravý nebo vyšší ... nohy ... ohnuté“ (Kolář 2006, s. 30). Vhodnější pro stanovení míry skrčení dolních končetin je postup použitý pro zemřelé příslušníky ŠK na území Malopolska, pro něž bylo zvoleno schéma s osmi typy uložení nohou (obr. 8.1) doplněné o vysvětlující tabulku (Włodarczak 2006, s. 58, 60; obr. 8.2), což považuji za velmi vhodné a přehledné.

1

2

3

4

1

32

5

6

7

8

kyčle kolena 2

do 30° 30-60° 60-90° nad 90°

do 80° 80-100° 1 2 4 5

nad 100° 3 6 7 8

Obr. 8: Typy uložení dolních končetin pro území Malopolska. 1 – schémata jednotlivých pozic nohou, 2 – tabulka definic úhlů dolních končetin. Podle: Włodarczak 2006, s. 58, 60.

Při stanovení úhlu skrčení dolních končetin jsem jak u kyčelního (articulatio coxae), tak u kolenního kloubu (articulatio genus) použila následující schéma (obr. 9).

Obr. 9: Měření úhlů pokrčení dolních končetin. α – úhel v oblasti kyčlí, β – úhel v oblasti kolen. Upraveno podle: Prokeš 2007, s. 28.

Pro stanovení míry skrčení dolních končetin jsem použila schémata 77 hrobů. Kritériem pro jejich výběr byla možnost změřit alespoň jeden z úhlů. Stupeň ohybu v kyčelním kloubu bylo možné změřit u 75 skeletů, v případě kolenního kloubu u 76 skeletů. Úhly kyčelních kloubů se pohybovaly od 140° do 40°, u kolenních kloubů od 130° do 15°. U většiny jedinců byl úhel skrčení v kyčlích 90°, u kolenou 40°. U všech skeletů se nejčastěji vyskytoval střední stupeň skrčení dolních končetin (kloub kyčelní 142° až 85°, kolenní 53°-30°), určeno podle stupnice V.A. Korenjakova (1984, s. 14). Také jsem u 74 skeletů mohla hodnotit stupeň skrčení podle typologie Piotra Włodarczaka (obr. 8). Ve 25,7 % skeletů byly dolní končetiny uloženy v pozici 5, v 18,9 % v pozici 1 a shodně ve 13,5 % v pozici 2, 4 a 6 (graf 3). Na základě těchto výsledků bych doporučovala pro území Moravy užívat již zmíněnou typologii, ovšem s přihlédnutím k četnosti použití v jiném pořadí (obr. 10). Vhodné je také vzít v úvahu, že „pokud je nebožtík uložen ve skrčené poloze v prostoru zaplněném sedimentem, může dojít tlakem okolního sedimentu k flexi kloubů, která se progresivně zvětšuje s rozkladem svalstva“ (Prokeš 2007, s. 47). Pokud

33

připustíme možné zvětšení flexe, pak značně převažuje u kyčelních kloubů skrčení v úhlu 80°-100° a u kolenních kloubů v úhlu 30°-60°. 30 % 25 20 15 10 5 0 0

1

2

3

4

5

6

7

8

9 uložení typ

Graf 3: Procentuální zastoupení jednotlivých pozic dolních končetin u 74 sketů jedinců MŠK.

A

B

α – „kyčel“ β – „koleno“

C A 80°-100° 30°-60°

D B <80° <30°

C <80° 30°-60°

E D 80-100° <30°

E >100° 30°-60°

Obr. 10: Mnou navrhované přeskupení typů pro pozice dolních končetin pohřbených příslušníků kultury se šňůrovou keramikou na území Moravy. Upraveno podle: Włodarczak 2006, s. 58, 60.

6.1.2. Poloha milodarů ve vztahu k tělu pohřbeného jedince Za milodary považujeme předměty, které byly vkládány do hrobu společně se zemřelým. Jedná se o keramiku z pálené hlíny, broušenou a štípanou kamennou a kostěnou industrii, měděné nástroje, ozdoby z různého materiálu, jako jsou měď, vzácně mušlovina, zvířecí kosti a drahý kov. U keramiky jsou nejtypičtějšími tvary poháry a amfory. Amfory jsou výraznější, jejich výška může dosáhnout až 50 cm. Co se týká pohárovitých nádob (obr. 11.1), jsou na hrdle zdobeny otisky kroucené šňůry, vzácněji pásy vstřícných rýh. Ale tyto tvary na Moravě stagnují, protože si udržují esovitou profilaci těla. Za moravské tvary považujeme

34

amfory se dvěma oušky pod hrdlem (obr. 11.2) a se čtyřmi tunelovitými oušky také pod hrdlem (obr. 11.3) a amfory bez uch. Džbány mají vysokou estetickou úroveň a dělí se do pěti základních typů. Mísy jsou tvarově také rozmanité, v Karpatské kotlině mají analogie misky moravského typu (obr. 11.4), v dolním Posálí mísy schönfeldského typu (obr. 11.5), které jsou dokladem kontaktů Moravy s touto oblastí. Hrnce vejčitého tvaru tvoří také výraznou skupinu. Další keramické tvary nejsou tak početné, zajímavé jsou etážovité nádobky (Šebela 1993, s. 215; Wagenkenchtová 2006, s. 19-20).

1

4

3

2

5

Obr. 11: 1 – pohár z Louky, 2 – amfora se dvěma oušky pod hrdlem z Brna-Chrlic, 3 – amfora se čtyřmi tunelovitými oušky pod hrdlem z Krumvíře, 4 – miska moravského typu z Nechvalína, 5 – mísa schönfeldského typu ze Slížan. Upraveno podle: Šebela 1993, s. 206, 210-1.

Ukázkou dobrých znalostí o zpracování kamene jsou kamenné sekeromlaty s vrtaným otvorem pro násadu, u kterých určujeme osm typů, pravděpodobně vycházely z kovových (měděných) předloh. Jedna byla nalezena v Lužici u Hodonína (obr. 12), další nepočetné doklady z Evropy jsou také z náhodných nálezů. Sekeromlaty byly pravděpodobně používány pro boj zblízka, a tudíž sloužily jako zbraně a zároveň byly atributy bojovníků. Ve všech oblastech kolonizovaných lidem šňůrového komplexu je přítomen sekeromlat A-typu (obr. 13.1), v nejstarších moravských hrobech je přítomen vzácně. Fasetované sekeromlaty (obr. 13.2) mají celý povrch vybroušen do úzkých plošek a

35

Obr. 12: Měděný sekeromlat z Lužice u Hodonína. Podle: Šebela 1993, s. 216.

jsou vzhledově dokonalé, podobně jako sekeromlaty slezského typu, mající vzácně rytou výzdobu (obr. 13.3). Sekeromlaty jednoduchého tvaru (obr. 13.4) jsou zastoupeny více a mají předlohy v evropské části Ruska a v Malopolsku. V sekeromlatech známe i další typy, které ale nejsou nijak výrazně zastoupeny. Obecně se k výrobě sekeromlatů používaly lehce dostupné suroviny jako zelené břidlice, amfibolit, serpentinit, metabazit a olivínický čedič. Jejich povrch je často patinován (Šebela 1993, s. 215-216; Wagenkenchtová 2006, s. 20).

1

2

3

4

Obr. 13: Sekeromlaty moravské větve KŠK. 1 – sekeromlat typ A z Radkovic u Hrotovic, 2 – fasetovaný sekeromlat ze Dřínova, 3 - sekeromlat slezského typu z Prusinovic, 4 – sekeromlat jednoduchého tvaru („obuch“) z Týnu nad Bečvou. Podle: Šebela 1993, s. 214.

36

Za

pracovní

nástroje

jsou

považovány

sekery

obdélníkovitého

nebo

lichoběžníkovitého tvaru ze zelených břidlic a amfibolitů. Štípané sekery jsou vyrobeny ze silicitů (obr. 14.1). Mezi štípanou industrii patří čepele (obr. 14.2), škrabadla, drásadla atd. Kostěná industrie je také zastoupena. Jen z kosti vřetenní tura domácího zhotovovali dláta (obr. 14.3), z kostí ovce nebo kozy vyráběli hroty a šídla. Zajímavé je i spínadlo typu Ig (obr. 14.4). Malá je přítomnost ozdob z mušlí a provrtaných zvířecích zubů (obr. 14.5).

2 1-2

1

4

3 3-4

7

8

1 5

6, 8

6

Obr. 14: Nekeramický inventář KŠK na Moravě. 1 – štípaná silicitová sekerka z Vícemilic, 2 – čepel („pazourkový nůž“) z Morkůvek, 3 – kostěné dláto zhotovené z vřetenní kosti tura domácího z Letonic, 4 – zápona typu Ig z Brna, 5 – provrtané zvířecí zuby z hrobu z Maref, 6 – měděné vlasové ozdoby z Prusinovic a Slatinek, 7 – měděné „šídlo dlátovitého tvaru“ z hrobu 15 z Nechvalína a měděné „šídlo“ zašpičatělé na obou koncích z Dětkovic, 8 – „břitva“ z Morkůvek. Upraveno podle: Šebela 1993, s. 217; Šebela 1999, Plate 213-4.

Oproti tomu jsou ve velkém počtu zastoupeny měděné předměty (obr. 14.6-8). Známe šídla, z měděného plechu vyrobené čepele nožů a hlavně ozdoby. Většinou se jedná o vlasové ozdoby, drátky stočené do spirály se 4 – 6 závity (obr. 14.6) nebo kroužky s přesahujícími konci, kdy jeden je ostrý. Vzácné jsou nákrčníky a náramky. Unikátní je 37

v tomto ohledu hrob z Maref a nález břitvy z Morkůvek (obr. 14.8). Součástí hrobového inventáře jsou i zvířecí kosti, a to buď části skeletu, nebo i původně celá zvířata. Zřejmě bylo zvířecí maso přidáváno jako potrava (Šebela 1993, s. 215-216, 218). Hlavně šlo o domácí zvířata, případně o jelena. Výjimečným nálezem je zlatá záušnička z Letonic (Buchvaldek 1986, s. 115) a další dva nálezy spirálek vyrobených ze zlata pocházejí z Olomoucka (hrob 31 z Nemilan a hrob 72 ze Slavonína, Kalábek – Tajer – Vitula 2001a, s. 154-155; Wagenkenchtová 2006, s. 20-21). Milodary jsou do hrobu vkládány většinou ve skladbě keramika – kámen – kost – měď. Ojedinělé jsou hroby s větším počtem keramických nádob jako v případě mohyly 6 v Letonicích (obr. 15.1), kde byl pohřben dvacetiletý jedinec s 21 keramickými nádobami (Ondruš 1996, s. 31; Šebela 1999, s. 87-88). Dalším jedinečně vybaveným hrobem je pohřeb staršího muže se třemi sekerkami a 46 silicitovými úštěpy (Ondráček 1966, s. 640; Šebela 1999, s. 62-64). Unikátní hrob s velmi bohatou výbavou pochází z Maref (obr. 15.2). Součástí hrobové výbavy byly měděné ozdoby (spirálové záušnice, nákrčník z osmi trubiček a zajímavý trojitý náramek z 24 plíšků a 60 trubiček), náhrdelník z 5464 perleťových korálků a 1700 fragmentů zhotovený z lastur, další náhrdelník zhotovený ze zhruba 400 kusů zubů (psů, jezevce a kostěných napodobenin) a 101 kostěných korálků (Neustupný a kol. 1960, s. 159; Šebela 1999, s. 96-97). Ojedinělý je i nález zřejmě hudebního nástroje zhotoveného z opracovaných pěti kostí stehenních několika zvířat (obr. 15.3) z ženského hrobu v Kostelci na Hané. Pravděpodobně se jedná o píšťaly vytvářející panovu flétnu (Šmíd 2000, s. 198, 202, 204) či eventuálně xylofon (Matějíčková – Šmíd 2000, s. 27).

1

2

3

Obr. 15: 1 – mohyla 6 z Letonic, součástí hrobového inventáře bylo 21 keramických nádob, 2 – bohatě vybavený hrob z Maref, 3 – fotografie hudebního nástroje z pěti femurů z hrobu v Kostelci na Hané. Upraveno podle: Šebela 1993, Plate 43; Šebela 1993, s. 209; Šmíd 2000, s. 201.

38

Určité druhy hrobového inventáře jsou typické pro mužské hroby a jiné pro hroby žen. V kultuře se šňůrovou keramikou je tedy možné sledovat tzv. pohlavně specifické milodary. Za součást ženské hrobové výbavy jsou považovány šperky, především náhrdelníky, vlasové ozdoby a z keramiky především velké amfory a hrnce, tedy nádoby vejčitého tvaru. Za součást mužské hrobové výbavy bývají považovány zbraně, především kamenné sekeromlaty, případně sekerky a pazourkové nože. Typickým keramickým tvarem je pohár, někdy zdobený otisky šňůry (Turek 1990, s. 6; Turek 2001, s. 219; Turek – Černý 2001, s. 605). U mužských hrobů či pohřbů v „mužské“ pozici je zaznamenána převaha pracovních nástrojů a zbraní. Jeden nebo více kamenných nástrojů bylo nalezeno v 50 až 60 % mužských hrobů příslušníků kultury se ŠK. Jednou z interpretací pro nepřítomnost kamenných nástrojů v hrobové výbavě je méně významné postavení těchto jedinců v rámci společenství, tedy „členy občiny, kteří např. nevlastnili základní výrobní prostředky“ (Turek 1990, s. 7). Na základě nálezů, např. pazourkových škrabadel v ženských hrobech by bylo možné usuzovat na určitou činnost vykonávanou pouze jedním pohlavím, jako je např. zpracování oděvů (Turek 2002, s. 218). Hrobová výbava tedy může odrážet výjimečné dovednosti nebo sociální status získaný během života zemřelého. Odráží odlišné sociální role každého pohlaví v rámci společnosti, a to i u nedospělých jedinců. Počet milodarů v hrobech příslušníků kultury se šňůrovou keramikou je v průměru u mužů 3,7, u žen 3,4 a u dětí 2,7 kusů (Turek – Černý 2001, s. 606-7). U nedospělých jedinců je rozbor pohřebního ritu komplikován malým počten dosud objevených hrobů. Myslím si, že pohřbívány byly všechny věkové skupiny jedinců MŠK, ovšem je pravdou, že nejmladší věková skupina dětí do půl roku života je zastoupena velmi málo. Proto se někteří autoři domnívají, že s těly těchto malých dětí mohlo být nakládáno jiným způsobem. Větší zastoupení dětských hrobů se uvádí od věku 2 let. Od tohoto věku jsou děti schopné verbální komunikace a samostatné chůze, a tudíž již mohly být brány za právoplatné členy společnosti. Zdá se, že hrobový inventář odráží věk zemřelých, v některých dětských hrobech byly nalezeny keramické miniatury skutečných funkčních nádob. Dalším z předpokladů je, že dětské pohřby jsou často spojeny s výskytem misek v hrobovém inventáři. Takovéto nádoby by snad bylo možné spojit i s praktickým využitím, a to pro konzumaci nějaké potravy typické pro danou věkovou skupinu. Pro nedospělé jedince ale na druhé straně platila stejná pravidla v rámci ukládání do hrobové jámy. Skelety nedospělých byly ukládány do stejné pozice na základě pohlaví jako u dospělých mužů a žen. Pohřby děvčat a chlapců jsou zastoupeny stejně, což platí zřejmě jak pro Moravu, tak pro Čechy i střední Německo. Z pohledu vybavenosti hrobů se zdá, že 39

hroby dívek obsahovaly o něco více milodarů než hroby chlapců. A také, že zbraně jsou přítomny skoro výhradně u pohřbů v mužské pozici. Tyto zbraně měly symbolický význam a měly zřejmě symbolizovat jejich očekávanou roli ve společnosti v dospělosti (Turek – Černý 2001, s. 607-9). Příkladem může být hrob pětiletého dítěte z Dětkovic obsahující sekeromlat. Takovéto pohřby by mohly také představovat jedince sociálně uznávané nebo preferované jedince nějaké společenské vrstvy, například prvorozené syny (Turek – Černý 2001, s. 609). Do hrobů dětí nebyly vkládány hračky, ale spíše předměty se symbolickými významy světa dospělých (Turek 202, s. 217). Pro kulturu se šňůrovou keramikou v Čechách vytvořila Tereza Kovářová studii na prostorové rozložení milodarů v rámci hrobové jámy. Zjistila, že určení pohlaví na základě pohlavně specifické hrobové výbavy v 86 % odpovídá antropologickým určením pohlaví na základě skeletu. Nádoby se nejčastěji nacházejí poblíž stěn hrobové jámy, a to větší nádoby blíže k nim. Ve vztahu k tělu jsou nádoby ukládány za zády pohřbeného a kolem jeho hlavy. Menší nádoby jsou častěji umístěny v blízkosti horní poloviny těla a větší nádoby za zády. Keramika se neobjevuje před nohama zemřelého. Kamenné předměty jsou rovněž nacházeny v oblasti okolo horní poloviny těla, především před hlavou a oblastí ramen. Zvířecí obětiny byly zřejmě často ukládány také v oblasti horní poloviny těla, a to za ním. Stejná pravidla v rozmístění platí i pro dětské pohřby, ovšem u nich se vyskytuje více neobvyklých pozic. Pohřby dětí jsou také doprovázeny menším počtem milodarů, u dospělých a mladistvých jedinců se v průměru nachází 4,4 kusů a u dětí pouze 2,9 kusů. Nejméně využívaným sektorem v hrobu je oblast před dolními končetinami (Kovářová 2004, s. 22-26). Pro hroby lidu moravské šňůrové keramiky jsem se také pokusila stanovit prostorové rozložení milodarů v rámci hrobové jámy. Použila jsem stejná schémata pro rozložení hrobového inventáře jako Tereza Kovářová pro Čechy (obr. 16). Do rozboru jsem zahrnula celkem 38 hrobů, vybrány byly pouze hroby s jedním pohřbeným jedincem, zachovaným skeletem s možností určení polohy skeletu a kompletní dokumentací. Jednalo se o 13 mužských hrobů a 5 jedinců uložených v mužské pozici, 8 ženských a 2 jedince uložené v ženské poloze, 10 dětí do dvanácti let. Keramika jako v případě Čech byla nejčastěji rozmístěna blízko stěn hrobové jámy. Ve vztahu k tělu pohřbeného byla keramika rozmístěna nejčastěji kolem hlavy a za zády zemřelého (graf 4) . Nejčastěji shodně ve 20 % případů v sektoru 1 před hlavou a 20 % v sektoru 5 za zády zemřelého. Zajímavé je, že u mužů jsou keramické předměty ukládány ve 23 % před trup zemřelého (sektor 4) a u žen jsou nádoby v 26 % umístěny za zády pohřbené (sektor 5). U dětí je 40

situace trochu odlišná, nádoby jsou umístěny před tělo a nad hlavu zemřelých. Převažuje uložení před trupem dítěte (27 % sektor 4) a dále shodně před dolní končetiny (20 % sektor 6) a nad hlavou (20 % sektor 2). Kamenné předměty jsou ukládány do všech částí hrobu kromě oblasti před obličejem a nad hlavou zemřelého (mimo sektor 1 a 2). Zvířecí obětiny jsou výhradně umísťovány nad hlavou až za zády pohřbeného, tedy v sektorech 2, 3 a 5. Uvedená čísla díky nízkému počtu případů nejsou statisticky významná, nicméně při celkově špatném stavu zachování kosterního materiálu a poměrně častých druhotných zásazích do hrobu je lze brát jako dobrý model popisující situaci.

A

B

Obr. 16: Rozdělení hrobové jámy podle sektorů. A – tělo v pozici na pravém boku s hlavou k západu, B – tělo v pozici na levém boku s hlavou k východu. Podle: Kovářová 2004, s. 23. % 30 %

25 20

muži

15

ženy

10

děti

5 0 1

2

3

4

5

6

7

sektor

Graf 4: Grafické vyjádření prostorového rozložení keramického hrobového inventáře v MŠK dle jednotlivých sektorů podle pohlaví pohřbených.

6.2. Hrobová jáma – orientace a rozměry hrobové jámy Na pohřebištích MŠK mívají hrobové jámy jednoduchou konstrukci a jsou zapuštěny do podloží jen několik decimetrů. Jejich hloubka v průměru kolísá mezi 60 až 90

41

cm od úrovně dnešního povrchu (Šebela 1993, s. 208) a pohybuje se zhruba v rozsahu 5 až 150 cm (Čižmář – Geisler 1998, s. 74). Výjimečně je zaznamenána hloubka větší jak 2 m, např. u mohyl z Letonic bylo zaznamenáno 245 cm u m. 3 a 250 cm v případě m. 6. Délka hrobových jam se pohybuje v rozmezí 100 až 335 cm a šířka 40 až 276 cm (Čižmář – Geisler 1998, s. 74-75). Zdá se, že plošně velké hroby jsou zároveň hlubší (Čižmář – Geisler 1998, s. 74-75; Kolář 2006, s. 26). V případě mužských hrobů se délka stěny pohybuje okolo 2 m a u ženských je předpokládána délka kratší. Dětské hroby mívají délku kolem 115 cm a jsou menší než u dospělých. Je znám i větší dětský hrob, a to např. v Dětkovicích 210 cm. Největší hrobové jámy byly nalezeny na pohřebištích ve Vřesovicích na Prostějovsku s rozměry 460x220 cm a v Holubicích na Vyškovsku s rozměry 310x275 cm. Tvar hrobové jámy je v půdorysu nejčastěji obdélníkový a oválný, vzácně čtvercový. Dno hrobu bývá rovné nebo mísovitě zahloubené (Šebela 1993, s. 208). Zaznamenána je také tendence zaoblovat rohy, popřípadě i stěny hrobu. Zásyp hrobových jam je tmavý, jeho struktura bude zřejmě dána lokálním podložím. Občas jsou v zásypu hrudky mazanice a i uhlíky. Naleznou se i zlomky keramiky a kostí (Čižmář – Geisler 1998, s. 75). Velikost hrobové jámy pravděpodobně souvisí s počtem jedinců v ní pohřbených nebo i s počtem milodarů do ní vložených. Velikost je také závislá na pohlaví, respektive věku zemřelého. Do jam menších rozměrů byly pohřbívány děti (Kolář 2006, s. 26-7). Podle názorů jiných autorů však nebyla velikost hrobu závislá na počtu pohřbených jedinců. Na základě výzkumu na dvanácti lokalitách v prostoru dálnice Brno-Vyškov nepatřily vícečetné hroby k nejrozměrnějším a naopak v rozměrných hrobech často nebyl nalezen skelet (Čižmář – Geisler 1998, s. 75). Nepřítomnost skeletu by zřejmě bylo možné vysvětlit tak, že hroby, které jsou delší než 2 metry, byly často postiženy druhotným zásahem. Dále také autor uvádí, že „hroby větších rozměrů se nacházejí spíše v severní části pohřebiště, tzn. na vrcholu návrší nebo těsně pod ním“ (Kolář 2006, s. 26). Na základě publikovaných dat o rozměrech 160 hrobových jam příslušníků MŠK uvedených také v kap. 12.2. se zdá, že velikost hrobu opravdu souvisí s pohlavím i počtem pohřbených jedinců. Mohu konstatovat, že délka hrobu se pohybovala od 42 cm do 4,1 m s průměrem 1,9 m a nejčastější hodnotou 2 m. Šířka hrobové jámy byla v rozmezí s minimem 35 cm a maximem 3 m, průměrná hodnota a nejčastější rozměr byly shodně 1,5 m. Délka i šířka hrobových jam jsou zřejmě závislé na pohlaví pohřbeného. Z uvedených 160 rozměrů hrobových jam jsem počítala s 38 hroby mužů, 26 žen, 18 dětí, 12 vícečetných pohřbů a 66 hroby s blíže neurčeným pohřbem. Z grafů 5.1 a 5.2 vyplývá, že 42

v průměru jsou hroby mužů jak delší, tak širší než průměr hrobů žen. Dále, že nejmenší rozměry vykazovaly hroby s dětským pohřbem a naopak největších rozměrů dosahovaly hroby s více pohřbenými jedinci. Uvedená zjištění také potvrzuje plošná velikost hrobu, do kterého byl zemřelý pochován (graf 5.3). m

m

1,8

2,5

1,6 1,4

2

1,2 1

1,5

0,8

1

0,6 0,4

0,5

1

0,2

2

0

muži

1,71

3,11

ženy

děti

0 1

vícečetné

3,97

3,52

neurčeno

3,29

3 Graf 5: Průměrné rozměry hrobových jam v závislosti na pohlaví, věku a počtu pohřbených jedinců. 1 – délka (muži 2,10 m, ženy 1,97 m, děti 1,47 m, vícečetné pohřby 2,24 m, neurčeno 1,97 m), 2 – šířka (muži 1,64 m, ženy 1,48 m, děti 1,10 m, vícečetné pohřby 1,73 m, neurčeno 1,52 m), 3 – plocha hrobu, pro výpočet použita délka a šířka hrobu nikoli hloubka (muži 3,52 m2, ženy 3,11 m2, děti 1,71 m2, vícečetné pohřby 3,97 m2, neurčeno 3,29 m2).

Při vyhodnocování tvaru hrobových jam jsem zpracovala 173 hrobů, z toho 35 mužských, 32 ženských, 18 dětských, 12 s vícečetnými pohřby a 76 s blíže neurčeným pohřbem. Z mé tabulky vyplývá, že 45 hrobů (26 %) má tvar obdélný se zaoblenými rohy a 40 hrobů (23 %) tvar oválný, další půdorysy jsou uvedeny v grafu 6.1. U pohřbů mužů převládá uložení v hrobové jámě obdélného tvaru se zaoblenými rohy (13 případů, 37 %), u ženských pohřbů oválný půdorys (9 případů, 28 %), u dětských pohřbů obdélný se zaoblenými rohy (5 případů, 28 %) a u hrobů s více než jedním pohřbeným výrazně převažuje také obdélný tvar se zaoblenými rohy (6 případů, 50 %; graf 6.2). 43

30 %

obdélný

25

obd.nepr.

obd.zaobl. oválný

20

ov.nepr. kruhový

15

čtvercový čtv.zaobl.

10

čtv.nepr. 5

1

lichoběžníkový lich.zaobl.

0 1

% 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

ženy děti vícečetné neurčeno

ob dé ln ý ob d. za ob l. ob d. ne pr . ov ál ný ov .n ep r. kr uh ov ý čt ve rc ov ý čt v. za ob l. čt v. ne lic ho pr . bě žn ík ov ý li c h. za ob l.

2

muži

Graf 6: Půdorysy hrobových jam. 1 – 173 hodnocených hrobů, 2 – tvar v závislosti na pohlaví, věku a počtu pohřbených jedinců.

Sledovala jsem také orientaci hrobových jam příslušníků MŠK. Jejich směr jsem stanovila na základě rozboru 189 hrobů. Celkově převládala orientace S-J (29,63 %, graf 7.1). U hrobů s dospělým jedincem SV-JZ (29,76 %), u dětských hrobů byla orientace shodně ve směru S-J a JZ-SV (26,67 %) a u vícečetných pohřbů výrazně převládá směr SVJZ (45,45 %, graf 7.2). Patrná byla také předpokládaná opačná orientace mužských a ženských hrobů. Muži hlavou k JZ a ženy k SV.

44

35

%

30

S-J SZ-JV ZJZ-VSV

SV-JZ

20

Z-V

0

V-Z

JZ-SV

V-Z SSV-JJZ

SZ-JV

VSV-ZJZ

5

Z-V

J-S JV-SZ JJZ-SSV

0

JZ-SV ZJZ-VSV

VSV-ZJZ

JJZ-SSV

JV-SZ J-S

1

50 % 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

SZ-JV ZJZ-VSV

Z-V

S-J 45 35 25 15 5 -5

JZ-SV

SSV-JJZ SV-JZ

V-Z

VSV-ZJZ

JJZ-SSV

JV-SZ

muži

S-J SSV-JJZ SV-JZ SZ-JV V-Z VSV-ZJZ J-S JV-SZ JJZ-SSV JZ-SV Z-V ZJZ-VSV

celkem

všechny hroby (%) 56 (29,63) 14 (7,41) 37 (19,58) 9 (4,76) 16 (8,47) 8 (4,23) 10 (5,29) 2 (1,06) 1 (0,53) 18 (9,52) 16 (8,47) 2 (1,06) 189 (100)

ženy

Z ZJ -V ZVS V

JS JV JJ SZ ZSS V JZ -S V

V VS -Z VZJ Z

J-S

S SS -J VJJ Z SV -J Z SZ -J V

2

SV-JZ 10

15

1

SSV-JJZ

20

25

10

S-J 30

děti

vícečetné

neurčeno

muž (%)

žena (%)

dítě (%)

1 (4,17) 3 (12,50) 4 (16,67) 0 (0) 2 (8,33) 3 (12,50) 1 (4,17) 0 (0) 1 (4,17) 5 (20,83) 2 (8,33) 2 (8,33) 24 (100)

3 (14,29) 2 (9,52) 9 (42,86) 1 (4,76) 2 (9,52) 1 (4,76) 0 (0) 0 (0) 0 (0) 0 (0) 3 (14,29) 0 (0) 21 (100)

4 (26,67) 1 (6,67) 1 (6,67) 0 (0) 1 (6,67) 2 (13,33) 1 (6,67) 0 (0) 0 (0) 4 (26,67) 1 (6,67) 0 (0) 15 (100)

více jedinců (%) 0 (0) 0 (0) 5 (45,45) 1 (9,09) 2 (18,18) 0 (0) 0 (0) 0 (0) 0 (0) 2 (18,18) 1 (9,09) 0 (0) 11 (100)

neurčeno (%) 48 (40,68) 8 (6,78) 18 (15,25) 7 (5,93) 9 (7,63) 2 (1,69) 8 (6,78) 2 (1,69) 0 (0) 7 (5,93) 9 (7,63) 0 (0) 118 (100)

3 Graf 7: Orientace hrobových jam. 1 – 189 hodnocených hrobů ve dvou grafických úpravách, 2 – směr v závislosti na pohlaví, věku a počtu pohřbených jedinců ve dvou grafických úpravách, 3 – tabulka dat ke grafům 7.1 a 7.2.

45

6.2.1. Úprava hrobových jam Většina hrobů kultury se šňůrovou keramikou nesignalizuje složitější konstrukci hrobů (Peška 2002, s. 133). Zemřelí byli tedy ukládáni převážně do hrobových jam s jednoduchou úpravou (Stuchlík 2006, s. 85). Složitější úprava hrobové jámy nebo přítomnost vnitřní konstrukce je doložena pouze na několika nalezištích (Stuchlík 2006, s. 85; Šebela 1993, s. 208). Za jakousi úpravu hrobových jam můžeme považovat původní mohylový násyp nad hroby lidu MŠK (Stuchlík 2006, s. 85). Hroby s původní mohylovou úpravou (obr. 17) jsou doloženy v Pobečví a z části na střední Moravě v počtu 102. Mohylový násyp byl bochníkovitého tvaru s kruhovou či oválnou základnou v půdorysu, výška se pohybovala v rozmezí 0,3 – 2 m a průměr v rozmezí 6 – 15 m. Největší parametry vykazovala mohyla 2 z Pavlovic u Přerova (ø 24,5 m, v. 1,2 m). Žlábek nalezený okolo hrobové jámy by mohl vymezovat obvod původního, dnes již zničeného mohylového násypu. Takový žlábek mohl původně plnit funkci základové rýhy pro vsazení kůlů majících za úkol zpevnit mohylový násyp a zabránit jeho rozplavení (Šebela 1993, s. 207, 280). Kruhový žlábek obklopoval také hrob č. 1 z Holubic. Na základě nálezu tohoto žlábku o průměru 9,5 m lze předpokládat existenci původního hliněného násypu nad obdélnou hrobovou jámou. Hrob navíc ještě obsahoval i destrukci kamenů naznačující existenci konstrukční úpravy (Šebela 1993, s. 208; Čižmář – Geisler 1998, s. 75; Stuchlík 2006, s. 85). Pravděpodobnou existenci více mohylových násypů by mohly naznačovat i velké rozestupy mezi jednotlivými hroby v rámci pohřebiště (Šebela 1993, s. 207; Čižmář – Geisler 1998, s. 75). Hroby lemované žlábkem nacházíme nejenom na území Moravy, ale byly zaznamenány i na území Čech, Malopolska a středního Německa (Stuchlík 2006, s. 85). Takovéto kruhové žlábky zřejmě nesvědčí o nějakém významném sociálním postavení pohřbeného jedince (Turek 2001, s. 221).

Obr. 17: Část pravěkého mohylníku, pohled na mohylu ve stávajícím lese, Dřevohostický les. Podle: Peška – Plaček 2002, s. 26.

46

Úpravu hrobové jámy bychom mohli rozdělit do zhruba tří skupin či variant. První variantou je použití kamenů na obložení hrobové jámy, příkladem takovéto úpravy je mohyla 1 ze skupiny XI z Kostelce u Holešova, kde po obvodu dna kruhové hrobové jámy byly umístěny kameny velikosti „dětské hlavy a některé i větší“ (obr. 18). V tomto hrobu byli pohřbeni dva jedinci (Šebela 1993, s. 208; Šebela 1999, s. 79; Stuchlík 2001, s. 85), nebo blíže neurčené kamenné konstrukce, jako například nález velkých kamenů v zásypu hrobů, např. hrob 1 v Holubicích (Šebela 1993, s. 208), avšak složitější kamenné konstrukce v hrobech MŠK chybí (Peška 2002, s. 134).

A

B

Obr. 18: Schéma mohyly 1 ze skupiny XI z Kostelce u Holešova. A – vlastní hrobová jáma po obvodu vyložena kameny, B – průřez mohylou. Měřítko neuvedeno. Upraveno podle: Šebela 1999, Plate 28.

Druhou variantou dokladů existence vnitřní hrobové konstrukce jsou kulové jamky vyskytující se v rozích hrobových jam. Takováto úprava byla nalezena např. v Boleradicích na Břeclavsku, v Brně Starém Lískovci, v Podolí na Brněnsku a Vážanech n. L. (Šebela 1993, s. 208; Stuchlík 2006, s. 87). Díky těmto nálezům lze usuzovat na vnitřní dřevěnou konstrukci v rozích zesílenou trámy. Taková konstrukce mohla vytvořit dutou hrobovou komoru, později zasypanou zeminou (Šebela 1993, s. 208). V případě hrobu z Vážan nad Litavou je teoreticky možné uvažovat o dřevěném stropu kryjícím pohřeb muže, na kterém měli ležet další tři jedinci (Šebela 1993, s. 208; Peška 2002, s. 133). Zmíněný popis různého provedení dřevěné úpravy hrobových jam by se mohl považovat i za „domy mrtvých“ vyskytující se v kultuře se ŠK v Německu. Hrob takovéhoto typu byl zaznamenán v Brně Starém Lískovci a zde lze předpokládat konstrukci překrývající celý hrob (Stuchlík 2006, s. 87). Do třetí skupiny bychom mohli zařadit hroby s prozatím ojedinělou hrobovou úpravou. U hrobu 3 z Vyškova se za vnitřní úpravu hrobové jámy považuje „stupeň“ podél

47

JV stěny hrobu, přibližně 30 cm široký i vysoký (Čižmář – Geisler 1998, s. 66, 75). V případě hrobu z Bystročic se vyskytly dva podélné žlábky, hroby z Nemilan jak hrob 50 (obr. 19.1) se čtyřmi do oválu protaženými kůlovými jamkami či žlábky, tak i hrob 4 (obr. 19.2) se dvěma podélnými žlábky na dně hrobové jámy svědčí o určité hrobové úpravě. V blízkosti předchozí lokality ve Slavoníně se nalezl hrob 19 se čtyřmi jamkami či žlábky orientovanými v ose hrobu (Peška 2002, s. 132-134, 139-140, 148).

2

1

Obr. 19: Hroby s vnitřní konstrukcí. 1 – hrob 50, Olomouc k. ú. Nemilany, 2 – hrob 4, Olomouc k. ú. Nemilany. Upraveno podle: Peška 2002, s. 158.

Přítomnosti vnitřní konstrukce v hrobu by dle některých autorů mohla nasvědčovat i hrobová situace, kdy jsou části skeletu a hrobový inventář rozptýleny v různých úrovních hrobového zásypu. Hroby s pravděpodobnou vnitřní konstrukcí nedisponují výjimečnými rozměry hrobových jam a není nacházena nijak výjimečná hrobová výbava. Je možné předpokládat, že zemřelí byli pro tehdejší společnost něčím významní a tato okolnost se odrazila v úpravě hrobů. Bohužel v materiální rovině uvedenou skutečnost nemůžeme postihnout, a tak prozatím nelze soudit na mimořádné společenské postavení těchto jedinců (Peška 2002, s. 148, 158).

48

7. Otázka náboženských představ příslušníků kultury se šňůrovou keramikou Pozdní doba kamenná je považována za období nastupujících vyšších náboženských systémů, vzniku skutečných, tedy hlavně mužských božstev a nových typů svatyní neboli období

krystalizujícího

polyteismu

a

konkrétních

představ

o

„onom

světě“.

K nejjednodušším sakrálním eneolitickým objektům řadíme prosté kultovní jámy s dary božstvu. Na pohřebišti lidu kultury se šňůrovou keramikou v Čechách byl objeven čtyřúhelný objekt o rozměrech zhruba 25x15 m ohraničený příkopy. Okolní hroby tento objekt respektují, a tudíž je mu připisován kultovní význam (Podborský 2006, s. 179, 202, 204). Mezi kultovní či sakrální předměty snad můžeme zařadit i tzv. picí servisy (Podborský 2006, s. 211). Předpokládá se, že picí soubory jsou „výrazem symbolického pití nějakého alkoholického nápoje v průběhu určitých slavností“. V případě kultury se šňůrovou keramikou se zřejmě bude jednat o pití piva, k jehož vaření se používalo obilí. V hrobech příslušníků kultury se šňůrovou keramikou nalézáme nádoby, které můžeme považovat za picí soubory. Jinou skladbu „picích souborů“ nalézáme v hrobech dospělých mužů, jiné v hrobech dospělých žen a jiné také u dětí (Neustupný 1997, s. 310). Kultovním předmětem mohla být i palice zhotovená z vápence, která nemohla sloužit k profánním účelům, tedy jako nástroj a mlátek zdobený rytým lineárním ornamentem blíže neurčeného významu. Oba předměty byly nalezeny v Prusinovicích v mohyle 8 (Neustupný a kol. 1960, s. 162). V rovině spekulací lze uvažovat i o možnosti existence jakýchsi „kněží“ (Podborský 2006, s. 211) nebo léčitelů, kteří se „odvážili otevřít lebeční dutinu pazourkovými nožíky a operovaní tento zásah přežili. Je pravděpodobné, že trepanace byla prováděna na lidech trpících duševními výchylkami a že její důvody byly spíše kultovní (magické) nežli zdravotnické“ (Neustupný a kol. 1960, s. 162). Na lebce muže moravské šňůrové keramiky starého 35-45 let z lokality Kostelce u Holešova byla opravdu nalezena zhojená trepanace lebky (Dočkalová – Šebela 1999, s. 193). Na druhé straně za velmi pravděpodobnou je považována existence slunečního kultu. Důkazem je přítomnost disků (amuletů či terčíků) zdobených křížem nebo kruhy (Neustupný a kol. 1960, s. 162; Turek 2001, s. 219; Turek – Černý 2001, s. 604-5; Kalábek – Peška 2006, s. 93). Takovéto zdobené terče byly převážně vyráběny z mušlí, vzácněji z mědi (Turek 2001, s. 219; Turek-Černý 2001, s. 605; Kalábek – Peška 2006, s. 91). Jsou kruhového nebo oválného tvaru, často ve středu dvakrát provrtány a zdobeny důlky

49

v podobě kříže nebo soustředných kruhů (Kalábek – Peška 2006, s. 91). Byly považovány za součást výbavy ženských hrobů (Turek 2001, s. 219; Turek – Černý 2001, s. 604-5). V kultuře se šňůrovou keramikou v Čechách a Německu je zaznamenán výskyt takovýchto terčů ve více jak desítkách hrobů, na Moravě je nález ojedinělý (obr. 20). Poloha terčů v rámci hrobové jámy není jednotná, mohly být koncovou součástí náhrdelníků, součástí oděvů nebo ozdobou vlasů. Přesnou funkci těchto předmětů nelze s jistotou stanovit, nicméně motiv výzdoby s velkou pravděpodobností souvisí se slunečním symbolem (Kalábek – Peška 2006, s. 91, 93). Toto potvrzuje i převážná orientace pohřebišť směrem na jihovýchod, tedy směrem k východu slunce (Turek 2001, s. 219).

Obr. 20: Zdobený kostěný terč z lokality Olomouc k. ú. Nemilany z hrobu muže. Podle: Kalábek – Peška 2006, s. 82).

U lidu kultury se šňůrovou keramikou je silná víra v posmrtný život (Podborský 2006, s. 217). Důkazem složitých náboženských představ založených na víře v posmrtný život je druhotné otevření hrobu či hrobové komory. Tato činnost je spojena s cílenou destrukcí skeletu pohřbeného se zaměřením na oblast hlavy. Za oběti k usmíření bohů by se dalo považovat nalezení keramiky a usmrcených zvířat (obr. 21) nad zničenými a zasypanými hroby (Šmíd 1998, s. 126-7). Obecně známé je striktní dodržování pohřebního ritu příslušníků kultury se šňůrovou keramikou, nicméně poměrně často se v pohřebních zvyklostech objevují zvláštnosti, jež nelze jednoduše interpretovat. Příkladem mohou být: rozmetané nebo záměrně rozdrcené kosterní pozůstatky, hroby s bohatým hrobovým inventářem, ovšem bez vlastního pohřbu, bohatě nebo neobvykle vybavené hroby, kromě území Moravy také výskyt antipodické pozice v pochování zesnulých (např. Čižmář – Geisler 1998, s. 78-79; Šmíd 1998, s. 126; Podborský 2006, s. 217 a další).

50

1

2 Obr. 21: Schéma hrobu ze Služína na Prostějovsku. 1 – dno hrobu se změtí kostí a střepů keramiky, 2 – situace 30 cm nade dnem hrobu s kostrou ovce a jehněte. Upraveno podle: Šmíd 1999b, s. 223.

7.1. Sekundární otevření hrobu Pokud nebudeme brát v úvahu, že hroby mohou být narušeny zemědělskou činností nebo působením hlodavců, kdy v mělkých hrobech dochází k poškození nebo dislokaci kosterního materiálu, činností hlodavců se zřejmě dají vysvětlit i dislokace částí skeletu při zachování neporušené hrobové výbavy v případě hlubších hrobů (Čižmář – Geisler 1998, s. 78), tak v kultuře se šňůrovou keramikou můžeme s největší pravděpodobností pozorovat dva druhy sekundárního otvírání hrobů. První typ je připisován vykradačům (Šmíd 1998, s. 127). Hroby v tomto případě nesou stopy po vyloupení v podobě vykrádací šachty. V takto zasažených hrobech je často obsah hrobové jámy posunut a zlomky keramiky nebo kostí jsou rozptýleny ode dna hrobu směrem k povrchu země (Mikulková 1998, s. 212). Další možností je přítomnost lokální vykrádací šachty směřované přesně do určitého místa v rámci hrobové jámy. Jedná se o oblast trupu v případě Určic (obr. 22) a dolních končetin v případě Senice na Hané (Šmíd 1998, s. 126-7). Vykradače zřejmě mohl

na hrob

upozornit původní mohylový násyp a předpoklad, že půjde o hrob s bohatou výbavou (Mikulková 1998, s. 212) obsahující vzácné měděné šperky (Matějíčková – Šmíd 2000, s. 28).

51

Obr. 22: Půdorys hrobové jámy kostrového hrobu z lokality Určice, poloha Dvorské se stopami po vykrádací šachtě v oblasti trupu. Podle: Šmíd 1998, s. 135.

Za druhý typ sekundárního narušení můžeme považovat zásahy do hrobů, při kterých dochází ke zničení nebo poškození obsahu hrobových jam. Některé hroby nesou stopy po velmi silném poškození jejich původního obsahu. Hrobový inventář je rozmetán, střepy keramiky jsou promíchány se zlomky kostí a nalézáme je v různých úrovních hrobového zásypu (Čižmář – Geisler 1998, s. 78). Na lokalitě Kostelec na Hané byl původní zásyp hrobu narušen obdélnou šachtou, která překryla ¾ celkové plochy hrobu. Kosterní pozůstatky byly v neanatomické poloze, pánev s kostmi stehenními ležela ventrální plochou k zemi. Některé části skeletu byly záměrně zničeny, a to hlavně hlava. Z pozice pánve a dolních končetin lze předpokládat, že k znovuotevření hrobu došlo brzy po pohřbu (Šmíd 1998, s. 126). V případě hrobu z Bystročic na Olomoucku nebyly nalezeny stopy po jakékoliv šachtě, nicméně vše nasvědčuje tomu, že hrob byl druhotně otevřen. Kosterní pozůstatky a keramika byly „shrnuty“ do severní poloviny hrobové jámy. U tohoto hrobu je předpokládána i přítomnost vnitřní dřevěné konstrukce, která by mohla napomoci snazší manipulaci s kosterními pozůstatky (Peška 2002, s. 132, 140). Podobná situace je i v případě hrobu v Mostkovicích, kdy skelet stejně jako hrobový inventář byly zničeny i přes fakt, že hrobový zásyp nenesl stopy po druhotném zásahu, ke kterému zcela jistě došlo. V SV části hrobové jámy byly soustředěny dlouhé kosti, lebka byla úmyslně roztříštěna a uprostřed fragmentů lebečních kostí se nacházel velký valoun, „kterým byla zřejmě lebka drcena“. Hrobová komora byla poté zasypána a zřejmě byl do JZ rohu vložen

52

hrnek se šídlem (Šmíd 1998, s. 126). V hrobu ze Služína na Prostějovsku byly lidské kosti a keramika (9 nádob) záměrně rozbity a nalezeny promísené na dně hrobové jámy v její celé JV polovině. Po částečném zasypání hrobové jámy nade dnem ve výšce 30 cm pak byly nalezeny kostry ovce a jehněte, které zřejmě byly nad zničeným pohřbem obětovány. Opět je předpokládána existence hrobové komory, která byla po zničení pohřbu zasypána (Šmíd 1998, s. 126; Matějíčková – Šmíd 2000, s. 28). Z uvedených zjištění je možné říci, že některé hroby spříslušníků MŠK byly po pohřbu znovu otevřeny. Jedním z důvodů mohl být cíl vykradačů získat milodary vložené k zemřelému, jako jsou měděné šperky a eventuálně i předměty ze zlata. Nicméně znovuotevření hrobu je velmi náročné (Šmíd 1998, s. 126) a zdá se, že k němu docházelo také ze zcela jiných důvodů. Jednou z možných variant je pohřbení dalšího jedince k původnímu pohřbu (Kolář 2006, s. 74). U druhého jmenovaného typu bylo sekundární otevření hrobu pravděpodobně provedeno z důvodů náboženských či obřadních patrně příslušníky vlastní populace. Bohužel však v současné době nelze takováto tvrzení jasně doložit. Avšak ve studiích zabývajících se touto problematikou je konstatováno, že předmětem zájmu při znovuotevření hrobů je hlavně tělo pohřbeného a takovéto aktivity se často vyskytují v zemědělských společnostech. Často je uváděna vysoká variabilita formy druhotných zásahů a také, že i v rámci jedné kultury nemusí být tyto aktivity uniformní (Sosna 2007, s. 178-9). Projevem složitějšího pohřebního rituálu by mohly být i hroby, kdy v rozměrných a hlubokých hrobových jámách s bohatou hrobovou výbavou opět beze stop po porušení nebyly nalezeny žádné kosterní pozůstatky zemřelého. Je možné, že buď byly tělesné pozůstatky pohřbeného po určité době vyzvednuty, nebo že zemřelý jedinec vůbec nebyl do hrobové jámy uložen. Takovýto rituál mohl být použit podle dochovaného inventáře u mužských hrobů (Čižmář – Geisler 1998, s. 78-79).

53

8. Některé nové poznatky z hrobů lidu kultury se šňůrovou keramikou na Moravě Do této kapitoly jsem zařadila nově zpracované nálezy z hrobů MŠK nebo na základě již publikovaných starších nálezů nově vytvořené nebo nověji zformulované názory týkající se této kultury.

8.1. Kostrový hrob z lokality Olomouc k.ú. Nemilany. Kompletní analýza Kostrový hrob příslušníka kultury se šňůrovou keramikou z lokality Olomouc k.ú. Nemilany z Lidické ulice je velmi zajímavý z mnoha úhlů pohledu. Zaprvé kosterní pozůstatky pohřbeného jsou výjimečně dobře zachovány, zadruhé z hlediska pohřebního ritu a nezvyklé skladby milodarů (Kalábek – Peška 2006, s. 72; Králík a kol. 2006, s. 108). Na základě takto výjimečné zachovalosti materiálu pocházejícího z hrobu bylo možné provést řadu podrobných rozborů. Na tomto hrobu je možné ukázat rozsah antropologických, trasologických a dalších analýz použitelných při hodnocení pohřebního ritu a zacházení s těly zemřelých příslušníků MŠK. Ovšem bohužel při stavu zachovalosti kosterních pozůstatků příslušníků MŠK tato ucelená analýza zřejmě zůstane ojedinělá. V říjnu 2005 byl objeven v rámci záchranného archeologického výzkumu na této lokalitě jediný kostrový hrob patřící MŠK (obr. 23), nicméně se zřejmě nejedná o nález izolovaný, neboť v okruhu zhruba 1 km jsou známy další hrobové celky náležející této kultuře (Kalábek – Peška 2006, s. 72, 76). Hrobová jáma obdélného až oválného půdorysu nebyla odkryta celá, zachycené rozměry jsou 230 x 170 x 45 cm, a byla orientována ve směru V-Z. Takovéto parametry nejsou v MŠK nijak neobvyklé (Kalábek – Peška 2006, s. 76, 79; Králík a kol. 2006, s. 108).

Obr. 23: Schéma polohy kostry v hrobu H1 z k.ú. Nemilany, trati Lidická ulice. Podle: Kalábek – Peška 2006, s. 75.

54

Neobvyklý je způsob uložení těla zemřelého. Lidský skelet se nacházel na dně hrobové jámy, přibližně v jejím středu. Zemřelý mohl být původně uložen v polosedu. Výškový rozdíl mezi uložením hlavy a oblasti pánve a nohou byl zhruba 15-20 cm, trup a lebka tedy nespočívaly na dně hrobové jámy. Skelet byl orientován ve směru V-Z, trupem na zádech a středně skrčenýma nohama na pravou stranu. Pokrčení kolenou bylo v úhlu 80°. Lebka byla zřejmě vyvrácena na levý spánek a obličej směřoval na jih. Tvář tedy směřovala opačným směrem než skrčené dolní končetiny. Takováto poloha je velmi neobvyklá. Jejím vysvětlením může být vliv postdepozičních procesů, díky nimž došlo k posunu hlavy z původní pozice na týlu do nálezové situace. Horní končetiny byly silně ohnuty v lokti, tudíž předloktí směřovalo rovnoběžně s kostí pažní. Dlaně spočívaly na klíčních kostech, každá na příslušné straně těla. Situace byla popsána jako „kdy se člověk s batohem na zádech drží v oblasti ramen za jeho popruhy“, ovšem ruce zemřelého s největší pravděpodobností nic nedržely a ležely v „horní části hrudníku ohnuty v zápěstí, ale s víceméně nataženými prsty“. I přes výskyt nepravidelného uložení paží v MŠK je takováto poloha rukou výjimečná a není zaznamenána ani v jiných pozdně eneolitických kulturách (Kalábek – Peška 2006, s. 76, 79; Králík a kol. 2006, s. 108-9). Příslušník kultury se šňůrovou keramikou byl do hrobu vložen až poté, co byla do hrobové jámy umístěna na připravené místo alespoň část hrobové výbavy. Část milodarů se totiž nalezla pod hlavou a horní polovinou zad pohřbeného. Jednou z hypotéz je možnost, že jedinec původně seděl a v důsledku tafonomických procesů se tělo dostalo nad tyto předměty. Další možností je „ukrytí“ milodarů do koženého nebo textilního „kontejneru“, na který tělo zemřelého naléhalo nebo se o něj opíralo. Trup pohřbeného se mohl opírat i o nějakou strukturu, která se nezachovala (Králík a kol. 2006, s. 109, 137), ovšem např. pro dřevěný rošt, desky, máry nebo podobnou strukturu by fakticky místo nebylo (Kalábek – Peška 2006, s. 79). Jelikož byl skelet velmi dobře zachován a téměř kompletní, je možné provést odhad základních tělesných vlastností (pohlaví, dožitý věk, výška postavy, afinita k recentním populacím), posouzení zdravotního stavu zemřelého, posouzení zdravotního stavu chrupu, dále antropologickou rekonstrukci podoby podle lebky (obr. 24) a rekonstrukci stravy pomocí dentálních mikroabrazí. Pohřbený jedinec je pravděpodobně dospělý muž ve věku 20-40 let s výrazně vyvinutým svalovým reliéfem a střední postavy. Jeho zdravotní stav je hodnocen jako dobrý, na skeletu jsou patrny patologické procesy, ovšem pocházejí z mládí a tento člověk se s nimi úspěšně vypořádal. Tento muž se živil stravou s vysokým podílem rostlinné složky, prokazatelné alespoň v posledních měsících jeho života. Analýzu mohlo 55

ovlivnit přežvykování nějakého substrátu neznámého původu. Z rozboru zubů také vyplývá, že přední zuby tento muž používal jako nástroj. Zuby byly používány ke tření o nějaký předmět pohybem od středu dozadu (mesio-distálně) nebo od tváře směrem dozadu (buco-distálně), možné je také „použití na protahování nějakého předmětu přes přední zuby v tomto směru“. Předmět byl pravděpodobně organického původu, a to z kůže či dřeva (Králík a kol. 2006, s. 119-137).

A

B

Obr. 24: Antropologická rekonstrukce podoby podle lebky muže z hrobu na lokalitě Nemilany. A – hrubé obrysy obličeje, B – kresebná rekonstrukce podoby muže. Pohled zepředu (vlevo) a z profilu (vpravo). Podle: Králík a kol. 2006, s. 124-5.

Pohřební výbava obsahovala 14 milodarů a byla pro příslušníka MŠK neobvyklá. Byla přítomna sice typická kombinace keramiky, kamene a kosti, ovšem s nestandardně vysokým počtem kostěných předmětů. Takto neobvyklá hrobová výbava vypovídá o individuální biografii tohoto jedince, jeho sociální příslušnosti a zřejmě i pozici v tehdejší komunitě (Kalábek – Peška 2006, s. 79, 94). Kostěné nástroje byly záměrně otočeny stejným směrem. Artefakty byly nalezeny u těla nebožtíka, tudíž zřejmě tvořily jeho osobní výbavu. Menší skupinka byla dále od těla, a tudíž se jedná zřejmě o milodary (Králík a kol. 2006, s. 110). Hrobový inventář obsahoval kostěný terčík (již zmiňován v kapitole 7 v souvislosti se slunečním kultem) vyrobený zřejmě z pánve velkého zvířete. Ohlazená strana kulatého terče měla 74 drobných důlků připomínajících paprsky slunce a spojených po obvodu a 2 otvory uprostřed procházející skrz kost. Na základě kontextu v hrobě a dvou středových otvorů mohl mít terčík funkci zadrhovadla řemínku nebo provázku, kterým se uzavíral

56

váček obsahující kamennou štípanou čepel a lamelu z kančího klu. Funkce předmětu mohla být jak symbolická, tak i užitková (Králík a kol. 2006, s. 111-112, 137-8). Další součástí hrobového inventáře byl kostěný oboustranný hrot (projektil). Byl pravděpodobně vsazen do dřevěného ratiště a sloužil jako zbraň, která byla vložena k pravé ruce pohřbeného (Králík a kol. 2006, s. 110, 113-4). Dalším je štípaný hrot, který byl používán k pracovním činnostem, nejprve spojeným s kontaktem s měkkými (snad rostlinnými) materiály, později s materiály tvrdšími. Nástroj byl sekundárně upraven retuší pro změnu své funkce nebo bylo ostří pouze upraveno na obnovení funkčnosti. Dva srpovité nástroje z kančích zubů byly určeny pro řezání. Zřejmě byly používány jako srpy nebo nožíky a sloužily pravákovi. Jeden z nástrojů byl vyroben z kančího levého dolního špičáku a ostří bylo jednostranně obroušeno. Věk zvířat je odhadován na 5 let. Dále byla nalezena dvě kostěná dláta zřejmě využívaná pro práci se dřevem, lamela z kančího zubu a dvě keramické nádoby (Kalábek – Peška 2006, s. 82-7; Králík a kol. 2006, s.112-6). Součástí hrobu byla i zvířecí obětina, která se nalezla v oblasti hlavy muže. Části zvířete náležely rok až rok a půl staré ovci. Zvíře nebylo do hrobu vloženo celé, identifikovány byly kosti pouze pravé horní končetiny, obou dolních končetin a zlomky žeber. Zřejmě byly původně uloženy vedle sebe obě poloviny hrudního koše a na ně položeny jednotlivé končetiny. Zvíře bylo před vložením do hrobu vyvrženo, obě poloviny od sebe odděleny. Vybrány byly masitější části ovce a zvíře naporcováno (Králík a kol. 2006, s. 110-1, 137). Zvířecí kosti jsou vcelku běžnou součástí hrobové výbavy na šňůrových pohřebištích (Kalábek – Peška 2006, s. 94).

8.2. Trojhrob z lokality Olomouc k.ú. Řepčín. Stopy válečnictví (?) Na pohřebišti v Olomouci k.ú. Řepčín bylo objeveno pohřebiště z 27 hroby MŠK (Kalábek 2006, s. 131). Hrob 18 obsahoval kosterní pozůstatky tří (čtyř) dospělých jedinců, zřejmě mužů uložených v rámci hrobové jámy v neanatomických polohách. Lebka jedno z pohřbených, a to muže ve věku 20-30 let, zřejmě nese stopy po zhojeném sečném zranění (obr. 25). Toto zranění se nachází na levé části lebky, v oblasti za uchem na týlní kosti (squama ossis occipitalis zhruba 2 cm od suttura lambdoidea). Rána je dlouhá 3,5 cm a je zešikmená. Umístění a sklon by mohly odpovídat úderu vedenému z boku.

57

A

B

Obr. 25: Lebka muže z hrobu 18 z Řepčína se stopami po zranění. A – pohled na lebku z boku, B – detail zranění.

Za zbraně používané v eneolitu lze považovat především kamenné sekeromlaty. V kultuře se šňůrovou keramikou zřejmě hrály kamenné zbraně významnou roli jak společenskou, tak symbolickou. Jsou považovány za atributy moci a bojovnictví v pohřební výbavě. Potvrzením velkého významu sekeromlatů pro společnost by mohl být i nález unikátního měděného sekeromlatu z Lužice. Na pohřebištích v Čechách jsou často nacházeny sekeromlaty vyrobené z měkkých hornin, které jsou proto nazývány „nefunkčními zbraněmi“ sloužícími jako „funerální náhražky opravdových sekeromlatů“. Je tedy možné, že takováto symbolická forma zbraní vyjadřovala postavení určité společenské kategorie, například bojovníků (Turek 2007, s. 14-15). Dříve také byla kultura se šňůrovou keramikou nazývána „kulturou bojových sekeromlatů“. Tyto sekeromlaty se spojovaly s „válečnickým charakterem kultur se šňůrovou keramikou“. Ovšem tzv. bojové sekeromlaty měly spíše symbolický smysl (Neustupný 1997, s. 308). V souvislosti s použitím kamenného sekeromlatu jako zbraně a nálezu zranění na lebce příslušníka šňůrové keramiky teoreticky odpovídajícímu rozměrům břitu sekeromlatů se domnívám, že zranění mohlo být způsobeno tímto nástrojem.

8.3. Vztah příslušníků kultury se šňůrovou keramikou s lidem kultury zvoncovitých pohárů Problematiku vztahu příslušníků kultury se šňůrovou keramikou a zvoncovitých pohárů jsem záměrně zařadila do této kapitoly. Určité podobnosti v pohřebním ritu byly po dlouhou dobu přehlédnuty nebo jim byla věnována menší pozornost díky problematické synchronizaci těchto kultur (Neustupný 1997, s. 308). V poslední době díky většímu počtu

58

nalezených hrobů je této otázce věnována větší pozornost a autoři se touto problematikou více zabývají. Kosterní pozůstatky příslušníků kultury s ŠK a ZP byly společně použity i v některých antropologických studiích zaměřených na lidské manipulativní chování projevující se v oblasti kosti pažní (Sládek – Berner – Sailer 2007, s. 669-681), dále na stopy mobility populací zachytitelné na kosti stehenní (Sládek – Berner – Sailer 2006, s. 320-332) i přímo na pohlavní rozdíly mezi těmito populacemi (Turek – Černý 2006, s. 601612). Při studiu kosterních pozůstatků bylo konstatováno, že v rámci KŠK jsou viditelnější rozdíly mezi pohlavími narozdíl od příslušníku KZP, kdy se obě pohlaví v určitých aspektech podobají. Určité morfologické odlišnosti v rámci kultury zvoncovitých pohárů by mohly ukazovat na jistou sociální skupinu nebo jedince s vyšším sociálním statutem, kteří mohli být v kontaktu s jinou populací. Tedy i přes předpokládanou endogamii populace ŠK mohlo dojít k mimořádným sociálním vztahům v oblasti „párování“ jedinců v rámci privilegované vrstvy populace ZP (Turek – Černý 2006, s. 602). Odlišný tvar lebek příslušníků obou kultur potvrzuje spíše fakt, že docházelo k „velmi blízkým kontaktům jedinců“ spíše v omezené míře, ne-li mimořádně (Heyd 1998, s. 403). Pohřební ritus kultury se šňůrovou keramikou a kultury zvoncových pohárů odráží velmi přísné sociální normy. Principy pohřebního ritu obou kultur jsou zřejmě založené na stejném symbolickém systému a pravděpodobně odrážejí stejné sociální a ekonomické zázemí těchto společenství (Turek – Černý 2006, s. 604), a patřily tedy ke stejné kulturní tradici (Vander Linden 2001, s. 725). Podobnost je patrna v oblasti ukládání zemřelých, jejich orientaci podle světových stran a rozlišování pohlaví (Neustupný 1997, s. 308). Zajímavý je také výskyt „pohlavně specifických“ nádob v hrobech obou pohlaví. Určitý keramický tvar se vyskytuje v hrobech mužů KŠK v 19 % a u žen pouze v 5 % a stejně tomu je i u hrobů KZP, kdy se ve 20 % vyskytuje u mužů a v 11 % u žen. Takovéto „pohlavně specifické“ nádoby odrážejí nejen sociální kategorii zemřelého, ale v některých případech představují vztah mezi pohřbeným jedincem a ostatními členy společenství (Turek – Černý 2006, s. 606). Vzájemný vztah nádob nalezených v hrobech obou kultur dokládá schéma (obr. 26) vytvořené Petrem Dvořákem a Lubomírem Šebelou (Heyd 2001, s. 399).

59

Morava MŠK

ZP

Obr. 26: Schéma vzájemné korelace kultury se ŠK a ZP na Moravě. Podle: Dvořák – Šebela 1992, upraveno podle Heyd 2001, s. 399.

Raná fáze kultury zvoncovitých pohárů byla zřejmě nějakým způsobem spřízněna s kulturou šňůrových pohárů a je pravděpodobné jejich vzájemné působení. Dokladem je nález zvoncového poháru ve vrstvách patřících ŠK z Rakouska (Heyd 2001, s. 400, 402-3). Doloženy jsou kontakty obou kultur také na území Polské nížiny (Czebreszuk – Szmyt 2001, s. 459). Nejen na území Rakouska a Polska, ale i na Moravě se zdají být přítomny kontakty mezi kulturou se ŠK a zvoncovitých pohárů. Kalibrovaná data

14

C zachycují

přítomnost kultury ZP na Moravě již od zhruba 2500 př. n. l. a během následujících tří nebo čtyř století její příslušníci osidlovali Bavorsko, Čechy, Moravu, Rakousko a Maďarsko (Neugebauer – Neugebauer-Maresch 2001, s. 429). Vzájemný vztah obou populací ukazuje i následující mapa (mapa 6) (Gallay 2001, s. 41). V pohřebním ritu obou kultur se také objevuje žárový způsob pohřbívání, který jim ale není vlastní. Jeho původ je zřejmě v oblasti Karpatské kotliny (Neugebauer – Neugebauer-Maresch 2001, s. 429; Šebela 2006, s. 103). Díky vzájemným kontaktům nositelů obou kultur byla vyslovena i myšlenka, zda žárový ritus nositelů ŠK by mohl být ovlivněn přímo nositeli kultury ZP. V blízkosti výskytu šňůrových žárových hrobů je vždy doloženo také osídlení kultury zvoncovitých pohárů. Také způsob žárového pohřbu je v obou kulturách totožný (Langová 2003, s. 304-5).

60

Mapa 6: Evropské rozšíření kultur se ŠK a ZP. Podle: Gallay 2001, s. 41.

61

9. Metody používané při zpracování kosterního materiálu z pohřebišť moravské šňůrové keramiky Při zpracování kosterního materiálu jsem vycházela z odborné literatury a používala standardních postupů. Jelikož byl kosterní materiál fragmentární a velmi špatně zachován, využila jsem kosterního materiálu ze sbírek Ústavu antropologie PřF MU pro srovnání a přesné určení původu fragmentů. Anatomické názvosloví bylo použito podle Feneis (1996) a Čihák (2001). Pro ojedinělé osteometrické měření bylo použito postupů podle Knußmann (1988), Kuželka (1999) a Drozdová (2004). V mnoha případech byly zachovány pouze zuby, a to ve většině jen korunky zubů, a tudíž bylo nutné nastudovat odbornou literaturu v oblasti dentální antropologie Brown (1985), Moggi Cecchi – Corruccini (1993), Dokládal (1994), Hilson (1996).

9.1. Kostrové hroby 9.1.1. Určení pohlaví Možnost určení pohlaví zkoumaných kosterních pozůstatků je limitována. Při určování pohlaví jedince je nutné mít na paměti, že určujeme pohlaví somatické nikoli genetické, a tak se pohybujeme v rovině pravděpodobnosti (Dobisíková 1999, s. 168). V průběhu ontogeneze dochází k vývinu znaků patrných na skeletu, které jsou pro konkrétní pohlaví více či méně specifické. Tyto znaky odlišující obě pohlaví od sebe se často vyznačují plynulými přechody mezi dokonale vytvořenými krajními hodnotami variability, a tak ztěžují určení pohlaví daného jedince. To znamená, že mezi muži a ženami nacházíme překrývání stupně výraznosti somatických znaků. Problémem je také, že teprve při dosažení dospělosti dochází k plnému rozvoji pohlavních znaků jedince a opětovnému zmírnění sexuálních rozdílů s postupujícím věkem, čímž je velmi ztíženo pohlavní určení u dětí a velmi starých jedinců. Směrodatnými pro určení pohlaví by měly být takové znaky, které v ideálním případě nevykazují žádné překrytí či mají překrývání co nejmenší. Toto znamená, že mírou spolehlivosti hodnoceného znaku je rozsah překrytí (Dobisíková 1999, s. 168). K určení pohlaví jedince na základě kosterních pozůstatků můžeme použít dvě metody, a to morfoskopické či morfometrické. Při použití morfoskopického hodnocení sledujeme míru rozvinutí či přítomnost a nepřítomnost daného znaku (aspektivní hodnocení). Morfometrické hodnocení je založeno na změření rozměrů na kostech. Oba 62

přístupy mají svá omezení, proto je vhodné jejich současné použití (Dobisíková 1999, s. 169-171). Pro určení pohlaví jsem se snažila použít metody s nejvyšším procentem spolehlivosti, avšak ve většině případů to bohužel nebylo možné v důsledku fragmentárního zachování skeletů, v některých případech i nešetrnému vyzvednutí při archeologickém výzkumu. Nejpřesnější metodou je určení pohlaví podle kostí pánevních (obr. 27), protože ty jsou považovány spolu s lebkou za nejdůležitější části skeletu z hlediska určování pohlaví. Z důvodu fragmentárního zachování skeletů je bylo možné použít pouze ve 3 případech. Metrické hodnocení mělo také svá omezení.

A B

B

♂

♀

Obr. 27: Některé pohlavní znaky na kostech pánevních.BA – Morfometrie incisura ischiadica major. Podle: Novotný 1986, in: Stloukal a kol. 1999, s. 188. B – Arcus compose. Podle: Novotný 1982, in: Knußmann 1988, s. 447.

Pokud byla přítomna pánev nebo lebka, pohlaví jsem tedy stanovila na základě znaků na těchto kostech metodami: Novotný 1979, in: Stloukal a kol. 1999, s. 169, 186; Novotný 1982, in: Knußmann 1988, s. 447; Brůžek 1991, in: Stloukal a kol. 1999, s. 183-5; Novotný a kol. 1993; Rösing 1977, in: Stloukal a kol. 1999, s. 181; Murail a kol. 2005. V mnoha případech jsem nemohla tyto kosti použít, a proto jsem pohlaví mohla určit pomocí kostí postkraniálního skeletu nemajících tak vysokou výpovědní hodnotu, jako pánev a lebka. Jako pomocné metody jsem použila: metodu založenou na rozměrech kosti pažní (Černý 1967 a Černý – Komenda 1980 a Singh – Singh 1972, in: Stloukal a kol. 1999, s. 206-7), kosti loketní (Iordanidis 1961, in: Stloukal a kol. 1999, s. 210), na rozměrech obratlů (Durbeuil – Chambardela 1907 a MacLaughlin – Oldale 1992, in: Stloukal a kol. 1999, s. 191, 196), kosti stehenní (Parsons 1913/1914, Pearson 1917-1919,

63

Singh – Singh 1972, Černý 1971, Dibennardo 1979, Černý 1980 vše in: Stloukal a kol. 1999, s. 215-218), kosti holenní (Singh a kol. 1975 a Symes a Jantz 1983, in: Stloukal a kol. 1999, s. 220-1), rozměrech čéšky (Dofková 1995, in: Stloukal a kol. 1999, s. 219) a na délce zánártní kosti (Pfitzner 1899, in: Stloukal a kol 1999, s. 226). Metody založené na rozměrech zubů nebyly použity díky špatné zachovalosti chrupu a nízkému procentu spolehlivosti při použití u jednotlivých zubů. 9.1.2. Určení dožitého věku Při antropologickém zpracování odhadujeme na kosterních pozůstatcích věk biologický nikoli chronologický. Chronologický (kalendářní) věk určuje počet let uplynulých od narození. Biologický věk můžeme zjednodušeně definovat jako stupeň opotřebení kosterního materiálu a na rozdíl od chronologického věku je ovlivněn výživou, nemocemi, životními podmínkami, pracovním zatížením a jinými vlivy (Dobisíková 1999a, s. 235). Za hranici oddělující dospělé jedince od nedospělých je považováno vymizení synchondrosis sphenooccipitalis, tedy srůst kosti klínové s kostí týlní, k němuž dochází okolo osmnáctého roku života. U nedospělých jedinců můžeme věk zjistit s přesností na roky, u dospělých jedinců s přesností na desetiletí, někdy pouze na delší časové intervaly (Dobisíková 1999a, s. 235, 257). Termín dětství – věková kategorie Infans je v kosterní antropologii arbitrárně vymezena od narození do 14 let, dopívání – věková kategorie Juvenis od 14 do 20 let, mladý dospělý věk – věková kategorie Adultus od 20 do 40 let, dospělý věk – věková kategorie Maturus od 40 do 60 let a stařecký věk – věková kategorie Senilis více než 60 let (Krußmann 1988, s. 421; Dobisíková 1999a, s. 136) 9.1.2.1. Určení dožitého věku u dětí a nedospělých V tomto věku dochází ke zrání lidské kostry, a proto je v období dospívání určení věku dětí přesnější oproti dospělému jedinci, kdy je vývoj jedince již ukončen. Přesné stanovení věku u dětí je možné díky stavu prořezání chrupu, který je vhodné hodnotit podle Ubelakerova schématu (obr. 28; in: Knußmann 1988, s. 422). K určení chronologického věku má mnohem užší vztah mineralizace zubů popsaná Komínkem a Rozkovcovou (1984, in: Stloukal a kol. 1999, s. 237, 254). Pro určení věku jedinců před dosažením dospělosti se často používá také metoda založená na objevování se osifikačních center a přirůstání epifýz dlouhých kostí k diafýzám. Tedy stupeň maturace kostry (obr. 28; Dobisíková 1999a, s. 236-7, 241-3, 254-5). 64

Obr. 28: Vývoj chrupu. Podle: Ubelaker 1978, in: Knußmann 1988, s. 422.

Obr. 29: Maturace kostry. Podle: Brothwell 1965, in: Brothwell 1981, s. 60.

65

9.1.2.2. Určení dožitého věku u dospělých Nejlepší pro zjištění věku jedince je použití komplexního hodnocení. Jde o hodnocení stavu obliterace lebečních švů, změn na symfyzeální plošce kosti stydké a dalších (Dobisíková 1999a, s. 235, 257). Bohužel lebka a pánev, pro špatnou zachovalost struktur nutných k určení, nemohly být ve většině případů použity. Proto jsem věk jedinců určovala podle stupně opotřebení zubů (obr. 30).

Obr. 30: Stupně opotřebení (abraze) zubů v závislosti na věku. Podle: Lovejoy 1985, in: Stloukal a kol., s. 326, 328.

Z důvodu špatné zachovalosti materiálu bylo často možné zařadit dospělé jedince do věkových kategorií pouze orientačně (např. Adultus). Pro určení věku mnou zkoumaného souboru kosterních pozůstatků jsem používala metody založené na stupni abraze (Lovejoy 1985), jako doplňkové bylo použito schéma podle Milese (1963, in: Knußmann 1988, s. 423). Dále byla použita i metoda založená na změnách sternálního konce klíční kosti (podle Szilvássy 1977, in: Stloukal a kol. 1999, s. 304). Stupně obliterace lebečních švů nebyly díky špatné zachovalosti kosterního materiálu použity.

66

9.1.3. Odhad výšky postavy Odhad výšky postavy je ve většině metod založen na délkových rozměrech kostí typu dloouhého. Vztah mezi celkovou výškou postavy člověka a délkou jednotlivých kostí typu dlouhého je pouze relativní (Kuželka 1999, s. 104). Nebylo možné, použít pro výpočet výšky postavy metodu Sjøvolda (1990), která je zároveň použitelná jak pro muže, tak pro ženy, dále má vysoký stupeň korelace, např. u kosti stehenní, což značí nejvyšší spolehlivost pro určení. Většinou jsem měla k dispozici velmi fragmentární materiál, a tak byly pro odhad výšky postavy použity metody založené na délce kosti stehenní podle Manouvriera 1894 a Pearsona 1899 (vše in: Stloukal a kol. 1999, s. 106-107). Bohužel pro špatný stav zachovalosti kosterního materiálu v převážné většině případů nebylo možné výšku postavy odhadnout. Výška postavy byla odhadnuta u jednoho jedince a u dvou jedinců stanovena pouze minimální výška.

9.1.4. Paleodemografický rozbor Paleodemografie se zabývá studiem vymřelých lidských populací, a to z hlediska jejich velikosti, struktury a vývoje. Objektem tedy není jedinec, ale lidská populace. Jednou ze základních metod je vytvoření úmrtnostních tabulek. Sestavují se vždy pro jasně definované území, tedy například pro určitý okres nebo celý stát, a za dané časové období. Základem pro jejich vytvoření je přesná registrace zemřelých s určením věku a pohlaví (Stloukal 1999, s. 359-360). Paleodemografická analýza by v ideálním případě měla pracovat s kompletním souborem, což znamená, že by mělo být pohřebiště odkryto celé a antropologicky zpracovány kosterní pozůstatky všech osob na něm pohřbených. Další podmínkou je, že kosterní soubor nesmí být malý, měl by tedy čítat minimálně padesát jedinců. Ovšem v praxi podmínku úplnosti souboru často nelze splnit. Záleží tedy na posouzení autora, zda zohlední počet chybějících koster, a uváží, zda je vhodné při daném počtu jedinců analýzu provést (Stloukal 1999, s. 360). Dalším předpokladem u historických populací je jejich stacionární charakter. To znamená, že se jedná o skupinu obyvatel se stálou početní velikostí danou stálým počtem narozených a neměnnými pravděpodobnostmi úmrtí podle věku. Zjednodušeně řečeno míra porodnosti a úmrtnosti se rovnají a přirozený přírůstek je roven nule. Předpoklad

67

stacionarity je důležitý, protože v antropologickém materiálu nejsme schopni postihnout změny v chování obyvatel a případné migrace. K dispozici máme pouze určitý průměr, na jehož základě předpokládáme, že se populace po celou dobu trvání pohřebiště neměnila. Ve skutečnosti ovšem stacionární populace neexistují, a proto je musíme chápat pouze za jakýsi model vyjadřující proces reprodukce sledovaného období (Stloukal 1999, s. 360-1). Pokud demograf sestavuje úmrtnostní tabulky pro současnou populaci, používá nezkrácenou verzi s jednoletými věkovými skupinami. Toto ale nelze použít u historických populací, protože určit věk dospělého zemřelého na základě kosterních pozůstatků na rok přesně nelze a dále na pohřebištích nejsou zastoupeny vždy všechny věkové kategorie. Ve skutečnosti tedy v ideálním případě používáme rozdělení do věkových skupin. Nejprve vydělíme nulovou jednoletou skupinu (novorozenci až děti zemřelé před svými 1. narozeninami), dále čtyřletou skupinu (děti staré od 1 roku až po den před 5. narozeninami), následují tři skupiny pětileté (5 až 9, 10 až 14, 15 až 19 let), u dospělých jedinců jsou používány skupiny desetileté (20 až 29, 30 až 39, 40 až 49, 50 až 59 let) a poslední skupina zahrnuje osoby starší šedesáti let. Bohužel toto rozdělení není v mnoha případech možné použít, protože ve starších antropologických pracích není materiál paleodemograficky zhodnocen a jedinci jsou zařazeni do širších věkových skupin (Stloukal 1999, s. 361). Konečná tabulka tedy obsahuje počty zemřelých v daném věkovém rozmezí (Dx), jejich procentuální vyjádření (dx), počty dožívajících (lx, osoby, které se z původního celkového počtu jedinců dožily dané věkové skupiny), pravděpodobnost úmrtí (qx, podíl osob, které se pravděpodobně nedožily následující věkové skupiny), počet žijících (Lx, osoby žijící v určitém časovém intervalu). Dále tabulka zahrnuje hodnotu značící počet let, které ještě prožijí všechny osoby v dané věkové skupině dohromady (Tx), která sama o sobě nemá vysokou vypovídající hodnotu, nicméně slouží k výpočtu poslední důležité položky tabulky, a to naději dožití neboli střední délky života (ex, průměrný počet let, který mají naději prožít osoby vstupující do dané věkové skupiny). Nejzajímavější hodnotou je hodnota e0 vyjadřující průměrný počet let, kterých se právě narozený jedinec dané populace může dožít. U většiny pravěkých pohřebišť se tato hodnota pohybuje mezi 25 a 30 lety (Stloukal 1999, s. 362-365). Mezi další ukazatele charakterizující populace patří např. výpočet indexu maskulinity. Jedná se o vyjádření poměru mezi muži a ženami uváděný jako počet mužů na 1000 žen. Obě pohlaví by teoreticky měla mít při početí stejnou naději na narození. Nicméně chlapců se rodí více a také jich v období těsně po porodu více umírá. Na rozdíl od 68

současných populací bylo v pravěku možno přisoudit větší naději dožití mužům než ženám, u kterých dožití bylo kratší. Na kostrových pohřebištích bývá větší počet mužů, ale není to pravidlem. Můžeme se také pokusit odhadnout počet obyvatel jednotlivých sídlišť. V zásadě od sebe lze odlišit rodinné pohřebiště patřící malé usedlosti od pohřebiště vesnice nebo sídliště s velkým počtem obyvatel (Stloukal 1999, s. 371-2).

9.2. Žárové hroby Ve své magisterské práci jsem zpracovávala tři žárové hroby, které pocházejí z lokality Řepčín z Olomouce. Hroby H 1 a H 6 byly žárové a obsahovaly kosterní pozůstatky jednoho jedince. Hrob H 41 byl birituální, obsahoval kostrový a žárový pohřeb, tedy kosterní pozůstatky dvou jedinců. Kosterní materiál byl do Ústavu antropologie předán v sáčcích, nebylo tedy sledováno, zda byly pozůstatky vkládány do hrobu (či urny) v anatomickém sledu.

9.2.1. Technika zpracování spálených kostí Při zpracování žárového hrobu v laboratoři je nejprve nutné kosterní pozůstatky nechat určitou dobu vyschnout. Poté je možné přistoupit k vlastnímu čištění. Vyjmuté spálené kosti je vhodné proplavovat mírným proudem vody na sítu. Síto by nemělo mít otvory větší než 3-4 mm, dojde tak k vyplavení hlíny, ovšem kosterní materiál zůstane na sítu zachycen. Získané zlomky kostí je vhodné pomalu sušit při pokojové teplotě. Vysušením se kosterní materiál dostatečně zpevní a není nutná další konzervace. Následně je vhodné vytřídění materiálu. Mezi jednotlivými zlomky kostí můžou zůstat příměsi, např. části keramiky nebo kamínky. Vlastní rozbor je dobré provádět při řádném osvětlení fragment po fragmentu, v případě potřeby je vhodné použít lupu (Dokládal 1999, s. 45-47; Bocková 2005, s. 33). Spálené kosterní pozůstatky mohou pocházet ze dvou typů hrobů, a to z žárových hrobů popelnicových, kdy jsou spálené kosterní pozůstatky zemřelého vloženy do popelnice (urny), nebo z jamkových žárových hrobů, kdy jsou spálené kosterní pozůstatky vysypány do jamky. Obecně lze říci, že kosterní pozůstatky pocházející z popelnicových pohřbů jsou vždy lépe zachovány nežli z pohřbů jamkových. Z toho důvodu někdy není nutné zlomky kostí promývat. Při proplavování dochází vždy k rozdrobení některých zlomků, a tedy poškození žárového pohřbu. Tomuto se bohužel nedá zabránit, pouze je

69

možno druhotné poškození omezit na minimum při použití mírného proudu vody a neodstraňováním tvrdé zeminy mechanicky pomocí nástroje (Stloukal 1999, s. 378, 381). V případě žárového způsobu pohřbívání se zachovávají jen zlomky spálených kostí. Převažují případy, kdy velikost zlomků kostí nepřesahuje 10 mm a často většinu fragmentů spálených kostí nelze určit. Avšak u většiny dobře zachovaných fragmentů lze stanovit, z jaké části lidského těla pocházejí, zda z lebky, kostry osové, či kostí končetin. Při podrobné prohlídce kosterních pozůstatků je doporučeno oddělovat fragmenty lebky od zbylých částí postkarniálního skeletu. Při vyhodnocování zachovalosti je hodnoceno množství, velikost zlomků a stupeň spálení (Stloukal 1999, s. 378, 381). Všechny žárové hroby byly delší dobu uloženy v sáčcích, takže nebylo nutné ponechat kosterní pozůstatky vyschnout. U hrobů H 1 a H 6 bylo přítomno jen velmi malé množství zeminy, a tak byly nejprve roztříděny, předběžně zváženy a později jako i hrob H 41 proplaveny pomocí kovového síta s oky menšími než 4 mm. Po vyschnutí materiálu a vytřídění příměsí byly všechny kosterní pozůstatky zváženy a byl proveden vlastní rozbor (určení množství a velikosti zlomků, zbarvení spálených kostí, přiřazení kostí do anatomických skupin, odhad dožitého věku a pohlaví jedince).

9.2.2. Zabarvení spálených kostí Zabarvení kosterních fragmentů vypovídá o stupni spálení kosterních pozůstatků, který je závislý na výši a době trvání žáru (Dokládal 1999, s. 36). Ve většině případů jsou žárové pohřby dokonale spáleny a mají šedou či béžovou barvu. Křídovité vypálení se vyskytuje také poměrně často, kosterní pozůstatky poté mají bílou barvu a mírně se odírají. Nedokonalé spálení je typické zčernalými kostními fragmenty (Stloukal 1999, s. 381). Pro klasifikaci stupně spálení kostí z žárových hrobů byly sestaveny stupnice (obr. 31). V roce 1961 Jaromír Chochol navrhl pětistupňovou stupnici založenou na stupni vyžíhanosti organické složky kosti. Posléze byla stupnice modifikována: I – stupeň spálení nedokonalý, žlutobílé až hnědošedé zbarvení, teplota spalování do 200 a kolem 250°C, II – zčásti nedokonalý, hnědé, tmavohnědé až černé, kolem 300 a 400°C, III – dokonalý, šedé až modrošedé (mléčně světlošedé), kolem 550°C, IV – dokonalý až křídový, mléčně bílá až matně křídovitá, od 650°C do 700°C, V – křídovitý, sytě bílá a bílá na lomu, do 800°C, do 750°C, nad 800°C.

70

Zachovalost kosterního materiálu je ovlivněna stupněm spálení, bezprostředně po spálení je stav kostí poměrně špatný. Se zvyšující se teplotou žáru ubývá mechanické pevnosti. Minimum pevnosti je dosaženo při teplotě 400-500°C, až do teploty kolem 800°C pevnost stoupá. Bezprostředně po spálení, kdy jsou kosti ještě horké, mají vysoký stupeň lomivosti a snadno se rozpadají. Pokud vychladnou, pevnost se zvýší. Během uložení v půdě, díky chemickým sloučeninám, nabývají spálené kosti dále na pevnosti (Dokládal 1999, s. 36-38).

a b a 1

1

b

c

2

Obr. 31: Stupně spálení kosterního materiálu. 1 – fragmenty femuru a tibie, a – stupeň spálení V, b – stupeň spálení IV, c – stupeň spálení II-III, 2 – pars petrosa ossis temporalis sinistra, a – stupeň spálení IV, b – stupeň spálení III. Podle: Dokládal 1999, s. 36-7.

V případě hrobů z Řepčína na Olomoucku byly zaznamenány všechny stupně spálení. U hrobu H 1 byl stupeň spálení IV-V, u hrobu H 6 byla většina kosterního materiálu spálena na stupeň III-IV ovšem několik zlomků lze hodnotit stupněm I, poslední z hrobů H 41 obsahoval kosterní materiál se stupněm spálení II-III.

9.2.3. Množství a velikost zlomků Velikost fragmentů spálených kostí je různá. Kolísá od velmi malých, téměř mikroskopických zlomků až po zhruba dvaceti centimetrové fragmenty. Kosti se silnější kompaktou nalézáme ve větších fragmentech nežli kosti s vyšším podílem spongiózy. Velikost zlomků také závisí na stupni spálení a může být druhotně ovlivněna např. průběhem spalování, manipulací s kosterním materiálem po spálení, vybíráním z hlíny, průběhem transportu. Při zpracování žárových hrobů jsem použila pro posouzení velikosti kosterních úlomků třístupňové schéma Chochola (1961, in: Dokládal 1999, s. 41), které

71

rozřazuje zlomky spálených kostí do tří skupin dle průměrného lineárního rozměru: 1. velikost drobná – do 10 mm, 2. velikost střední – od 10 do 50 mm a 3. velikost větší – nad 50 mm (Dokládal 1999, s. 39-41). Rozlišení na malé, střední a velké fragmenty je osvědčenou metodou a díky ní lze posoudit většinu fragmentů v žárovém pohřbu (Stloukal 1999, s. 381). Množství zachovaných zlomků spálených kostí jsem stanovila pomocí jejich hmotnosti. Dospělý mrtvý člověk, tedy kostra s organickými částmi váží 10 – 14 kg, po vysušení se váha sníží o polovinu. Kosti spálené v krematoriu mají hmotnost 970 – 3200 g, průměrné hodnoty ženy jsou o 300 – 500 g nižší oproti průměrné hodnotě muže, která je zhruba 2200 g. Průměrná hmotnost žárových hrobů u prehistorických kremací je nižší. Snížení hmotnosti je ve většině případů způsobeno nedochováním části spálených kosterních pozůstatků. Proto je variační šíře poměrně velká 20 – 2000 g (Dokládal 1999, s. 43). Ve většině hrobů s žárovým pohřbem převažovalo zastoupení fragmentů středních rozměrů. Výjimku tvořil pouze hrob H 1, kde převažovaly fragmenty malé.

9.2.4. Určení množství pohřbených jedinců Při zpracování žárového hrobu je nutné stanovit, stejně jako u nespáleného kosterního materiálu, zda hrob obsahoval kosterní pozůstatky jednoho nebo více jedinců. Žárové dvojpohřby nebo vícenásobné pohřby nejsou výjimkou. Dále je možné, že kosterní pozůstatky jsou uloženy na více místech v rámci hrobové jámy, např. jsou uloženy ve více nádobách. Velmi častým je dvojpohřeb dospělého jedince s dítětem. Určení, zda se jedná o vícečetný pohřeb je ztíženo, pokud se zachovalo pouze malé množství kosterních fragmentů. Pokud množství zachovaných spálených kostí přesáhne 2000 g (3000 cm3), je možné, že se bude jednat o kosterní pozůstatky více osob. Při určování více jedinců v hrobu je dobré zjišťovat, zda se opakují identické části kostry a nebo není přítomen rozdíl ve velikosti a robusticitě kostí (Stloukal 1999, s. 379; Bocková 2005, s. 38). Dvojpohřeb je nejlépe identifikovatelný, pokud jsou zachovány zuby, a také správnost určení stoupá s větším množstvím spálených kostí (Stloukal 1999, s. 379). Mezi mnou zpracovanými žárovými hroby nebyla zpozorována přítomnost více jedinců v rámci jednoho hrobu. Výjimkou je birituální hrob H 41, který obsahoval spálené kosterní pozůstatky jednoho jedince a nespálené druhého.

72

9.2.5. Určení pohlaví Určení pohlaví zemřelého u žárových pohřbů využívá v zásadě stejných metod jako při určování pohlaví u nespálených kosterních pozůstatků u pohřbů kostrových. Rozdíl je v tom, že většina hodnocených pohlavních znaků je vysokým žárem často ovlivněna, části kostí jsou poškozeny, nebo zcela chybí, čímž jsou znaky nehodnotitelné. V tomto důsledku klesá spolehlivost jednotlivých metod. Stanovení pohlaví jedince u žárových pohřbů je ve srovnání s kostrovým pohřbem velmi komplikované a nedosahuje takové spolehlivosti (Dokládal 1999, s. 118). Určování pohlaví zemřelého pomocí spálených kosterních pozůstatků je velmi omezené. Pohlaví jedince může být určeno nejvýše za pravděpodobně mužské nebo pravděpodobně ženské, nikoliv za zcela jisté (Stloukal 1999, s. 380). Spolehlivost určení pohlaví pomocí spálených kostí je závislá na přítomnosti a stupni rozvoje diagnostických znaků, které jsou ovlivněny především stupněm spálení, stavem zachování a velikostí fragmentů. Velmi důležitým faktorem je svraštění jednotlivých zlomků kostí, které jsou gracilnější oproti nespáleným kostem. Pohlaví je tedy možné s určitými obtížemi odhadnout pouze u dospělých jedinců, kteří mají pohlavní znaky dostatečně rozvinuty. Stanovení pohlaví je možné provést jak na lebce, na pánvi, tak i na kostech postkraniálního skeletu. Gejvallova kombinovaná metoda (obr. 32) byla vytvořena výhradně pro stanovení pohlaví na spálených kostech. Metoda využívá kombinaci rozměrů lebky, kosti pažní, kosti vřetenní a kosti stehenní. Je použita tloušťka stěny lebeční (obr. 32.1), tloušťka kompakty kosti stehenní (obr. 32.2), průměr hlavice a tloušťka kompakty kosti pažní (obr. 32.3), tloušťka kompakty kosti vřetenní (obr. 32.4) (Dokládal 1999, s. 119-120).

Obr. 32: Oblasti měření doporučené pro Gejvallovu metodu. Podle: Dokládal 1999, s. 121.

73

Mnou zpracovávané žárové hroby obsahovaly malé množství fragmentů převážně o střední velikosti, a tak pohlaví u těchto jedinců nemohlo být určeno. V případě hrobu H 6 by se mohlo jednat o muže, ovšem došlo k okrajovému překrytí hodnot můžské a ženské variability (kosterní pozůstatky by mohly náležet i velmi robustní ženě).

9.2.6. Určení dožitého věku Stanovení věku jedince při úmrtí pomocí spálených kostí se v zásadě neliší od postupů používaných při stanovení věku u nespáleného kosterního materiálu. Jelikož však pracujeme spíše se zlomky kostí, je stupeň spolehlivosti určení mnohem nižší. Faktory ovlivňující spolehlivost diagnózy jsou závislé na míře zachovalosti kosterního materiálu. V první řadě na počtu a velikosti přítomných zlomků spálených kostí a dále na stupni spálení kosterních pozůstatků, který ovlivní změnu velikosti (svraštění) a tvaru (deformace) kostí. Pro stanovení stáří jedince posuzujeme velikost kostních zlomků, stupeň osifikace, vývoj chrupu, stupeň obliterace lebečních švů, rozsah dřeňové dutiny v dlouhých kostech, reliéf určitých kloubních plošek, např. facies symphysialis ossis pubis aj. (Dokládal 1999, s. 97). Významným pro určení věku zemřelého je vývoj a stupeň opotřebení chrupu. Tedy posouzení prořezání jednotlivých zubů, stupeň abraze korunky zubu a stupeň atrofie alveolárního výběžku. Nejspolehlivější je stanovení věku u dětí a nedospělých jedinců pomocí tabulek prořezání dočasného a trvalého chrupu. Dalším významným ukazatelem pro určení věku dětí a mladistvých je stav maturace kostry. Ovšem důležité je zohlednit, že důsledkem žáru kosti často praskají v místě diafyzoepifyzárního spojení, a tudíž nemusí být zcela jasné, zda byla epifýza již přirostlá či nikoliv. Mnohem obtížnější je přesné stanovení věku dospělého jedince. Jedním z nejčastěji používaných znaků pro stanovení věku na spálených kosterních pozůstatcích je stav srůstu lebečních švů. Výhodou je, že postup obliterace švů lebečních kostí je přímo závislý na věku jedince. Nicméně podléhá vysoké variabilitě, tudíž by neměl být použit jako jediný izolovaný znak. Vzhledem k častému výskytu lebečních kostí mezi spálenými kostmi je možné ho použít jako podpůrný znak. Proces stárnutí je velmi dobře patrný na změnách struktury dřeňové dutiny v proximální epifýze dlouhých kostí. Rozsah dřeňové dutiny a struktura spongiózy především v kosti pažní a stehenní mají prvořadý význam pro určení věku dospělého. Významným pro určení věku jedince je také reliéf facies symphysialis ossis pubis. Symfyzeální část stydké kosti je

74

odolná vůči vysokému žáru díky masivní kompaktní tkáni, tudíž je vhodné ji použít při posuzování spálených kostí (Dokládal 1999, s. 98-99, 104, 107, 112-3). Při určování stáří dětí ve věkových skupinách Infans I a II, tedy do 14 let, je nejpřesnější stanovení věku podle zubů. Pro skupinu Juvenis (14 až 20 let) je vhodné použití kombinací hodnocení zubů a stádia nepřirostlých epifýz dlouhých kostí. Velmi obtížné je přesné stanovení věku dospělých jedinců. Jedince je možné pouze zařadit do věkových kategorii Adultus a Maturus (Stloukal 1999, s. 379-380). Ve většině případů žárových hrobů je možné rozeznat nedospělé jedince od dospělých. Určení je však omezeno stupněm zachovalosti kosterních pozůstatků, takže v některých případech není možné ani toto základní určení (Bocková 2005, s. 40-1). Vzhledem ke stavu zachovalosti žárových hrobů nebylo možné přesně určit věk zemřelého jedince. Jedinci byli pouze určeni jako dospělí.

9.2.7. Stanovení výšky těla, robusticity a antropologického typu Stanovení výšky těla a dalších somatických znaků na spálených kostech je velmi obtížné. Klasické metody používané pro odhad výšky postavy u nespálených kostí využívají celkovou délku kostí, což u zlomkovitě zachovaných spálených kostí není možné. Byly vytvořeny metody využívající pro určení výšky postavy rozměry některých epifýz dlouhých kostí, avšak dostatečně nerespektovaly strukturní změny spálených kostí. Výjimkou je metoda Rösinga, která zohledňuje svraštění kostí. Stanovení robusticity, svalového reliéfu a antropologického typu zkoumaného jedince je velmi sporné a není vhodné je stanovovat (Dokládal 1999, s. 122-123). Při zpracování žárových pohřbů často dochází k přiřazení robustních zlomků kostí mužskému pohřbu a gracilních ženskému. Nutné je vzít v úvahu, že při žárovém pohřbu dochází k zmenšení kostí, a také je důležité znát variabilitu robusticity v dané populaci (Stloukal 1999, s. 380). Vzhledem

k zachovalosti

materiálu

antropologické charakteristiky nehodnotila.

75

a

doporučení

autorů

jsem

uvedené

10. Zpracování kosterního souboru z pohřebišť moravské šňůrové keramiky, popis jednotlivých hrobů Zkoumaný soubor kosterních pozůstatků pochází ze čtyř různých lokalit. Jedná se o hroby MŠK prozkoumané na katastrech čtyř obcí: Bezměrov, Brodek u Prostějova, Hulín a Řepčín. Lokality se nacházejí v Olomouckém a Zlínském kraji. Popisovaný kosterní materiál byl Jaroslavem Peškou předán k antropologickému zpracování do Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty MU, kde jsem také jeho rozbor provedla. Nejprve jsem provedla základní očištění kostí od zeminy a poté následovalo vlastní omytí. V některých případech ovšem stav kosterního materiálu nedovoloval omytí (hrozil rozpad kostí), takže došlo pouze k částečnému odstranění zeminy. Po omytí následovala rekonstrukce velmi často pouze fragmentů kostí. Ve většině případů bylo možné pracovat jen se zuby zemřelého, protože skelet nebyl zachován. Příkladem mohou být kosterní pozůstatky z lokality Bezměrov, kde z celkových 13 hrobů byl fragmentárně zachován skelet jedince v jednom případě (hrob 20). Následovalo určení věku, pohlaví a výšky postavy jedince. Pokud stav zachovalosti kosterních pozůstatků dovolil provést osteometrický rozbor, tak byl proveden. Bohužel špatný stav kosterního materiálu toto umožnil v sedmi případech. Po celkové antropologické analýze byly všechny kosterní pozůstatky popsány, umístěny do sáčků a vráceny zpět do označených krabic. Kosterní pozůstatky byly očištěny pomocí vody a jemného kartáčku, pro očištění zubů kartáček použit nebyl. V případě žárových hrobů byly kosterní pozůstatky proplavovány pomocí síta s otvory menšími než 3 mm. Kosterní pozůstatky byly dostatečně dlouhou dobu ponechány pozvolnému vysušení. Následovala rekonstrukce fragmentů pomocí lepidla Kanagom. Pokud to stav kosterního materiálu dovoloval, bylo provedeno osteometrické měření pomocí posuvného měřidla, dotykového měřidla, mandibulometru a osteometrické desky značky GPM a pásového měřidla. Pro zjištění hmotnosti spálených kostí byla použita váha KERN 442-43. Fotografická dokumentace byla pořizována fotoaparátem Sony Ericsson s rozlišením 2 mega pixely. Veškerá práce byla provedena v laboratořích Ústavu antropologie PřF MU. Při popisu jednotlivých hrobů je nejprve zhodnocen obecně stav zachovalosti kosterního materiálu. Poté jsou popsány nalezené části skeletu, nejprve lebka, následně postkraniální skelet. Při popisu částí skeletu je použita převážně latinská terminologie (označení sin sinister znamená levý, dx dexter pravý). V případě více dochovaných zubů je uveden i zubní vzorec. Jelikož v převážné většině jsou nalezené zuby ojedinělé, izolované a nejsou součástí čelistí, není u zubního vzorce vysvětleno, zda došlo ke ztrátě zubů post 76

mortem nebo in vivo. Chybění zubů v zubním vzorci neznamená, že nebyly přítomny v chrupu jedince za jeho života, a pokud bylo možno totu informaci zjistit, pak je uvedena v textu. Pokud je v zubním vzorci u zubu otazník, jedná se o pravděpodobné určení tohoto zubu. Náleduje určení pohlaví, věku a výšky postavy jedince, případně poznámky. Získaná osteometrická data jsou uváděna formou tabulky, bez jejího očíslování za popisem kosterních pozůstatků daného jedince. U fotografií je použito měřítko členěné na černobíle odlišené čtverce (jeden čtverec má rozměr 1 x 1 cm). 10.1. Bezměrov (Bezměrov 1 „Díly“ – 26/2005) V období srpen-listopad 2005 proběhl záchranný archeologický výzkum v rámci výstavby dálnice D1 v úseku 0134,2 Kojetín – Kroměříž. Lokalita se nachází v katastru obce Bezměrov v trati „Díly“, okres Kroměříž. Jedná se o rozlehlou, mírně zvlněnou sprašovou říční terasu v nadmořské výšce 228-300 m. Zhruba 1,5 km jihozápadním směrem se nachází pravý okraj údolní nivy řeky Moravy. Hrobové celky byly objeveny na ploše zhruba o délce 200 m a šířce 60 m (Tajer 2006, s. 121; Tajer 2007, s. 355). Během výzkumné sezony 2005 bylo objeveno 12 hrobových celků, které byly datovány podle keramického materiálu do kultury se šňůrovou keramikou. Hrobové jámy měly obdélníkový půdorys. Jejich zásyp tvořila tmavá humusovitá hlína. Orientace hrobů byla ve většině případů ve směru S-J. Rozměry hrobových jam se pohybovaly v rozmezí: délka 1,6-2,2 m, šířka 1,0-1,67 m, hloubka 0,2-0,4 m. Zaznamenán byl i jeden dětský hrob s menšími rozměry a naopak tři hroby větších rozměrů. Výbavu hrobů tvořila především keramika, a to v počtu 1 kus až 4 kusy v každém hrobě, doplněná ve čtyřech hrobech o štípanou industrii. Zaznamenán byl i bohatě vybavený hrob 2, který obsahoval 16 keramických nádob, kamennou štípanou industrii (3 kusy), 3 kamenné sekerky a 3 sekeromlaty (Tajer 2006, s. 121). V sezoně 2006 výzkum pokračoval. Zkoumaná plocha byla rozšířena a bylo nalezeno dalších 11 hrobových celků. U jednoho z hrobů byla zachycena vnitřní hrobová konstrukce ve formě kulových jamek (Tajer 2007, s. 355). Archeologické centrum Olomouc předalo do Ústavu antropologie PřF MU nejprve devět hrobů, později přibyly dalších pět. Celkem jsem tedy antropologicky zpracovala 14 hrobů z této lokality. Kosterní materiál byl velmi špatně zachován, ve většině případů se nezachoval skoro vůbec. Jediné, co bylo nalezeno, jsou špatně zachované zuby, a to ve většině případů zubní korunky nebo fragmenty zubní skloviny. Z tohoto důvodu nemohla být určena výška postavy jedinců a ani pohlaví.

77

H 4, kontext 800 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány pouze zuby a zlomky zubní skloviny. Lebka: (obr. 33) Neprořezané korunky zubů: 2 premoláry (první horní pravý i levý), polovina špičáku (zřejmě horní pravý), 1 celý premolár (dolní druhý, zřejmě levý). Prořezané stoličky: 2 fragmenty a M1 trvalá prvá horní. Pohlaví: Neurčeno Věk: Infans I-Infans II (6 let +/-24 měsíců, určeno na základě prořezání zubů podle Ubelaker 1978, in: Knußmann 1988, s. 422). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 33: Izolované korunky zubů z hrobu H 4 (kontext 800) – měřítko: 1 čtvereček = 1 x 1 cm.

H 5, pohřeb 801 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány pouze zuby a zlomky zubní skloviny. Lebka: (obr. 34) 3 korunky neprořezaných trvalých zubů: 2x stolička a 1x špičák - M1 horní (pravděpodobně levá, korunka porušena), M1 dolní levá, špičák horní levý. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Infans I (5 let +/-16 měsíců, určeno na základě prořezání zubů podle Ubelaker 1978, in: Knußmann 1988, s. 422 ). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 34: Izolované korunky zubů z hrobu H 5 (kontext 801).

78

H 6, pohřeb 802 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány pouze zlomky korunek zubů. Lebka: (obr. 35) 4 zlomky ze stoliček (jeden pravděpodobně z M1 levé horní). 3 zlomky z jednokořenových zubů (nelze určit, pouze vyloučit stoličky). Pohlaví: Neurčeno. Věk: Infans I - Infans II (pokud M1 neprořezaná 5let +/-16 měsíců, pokud prořezán jedinec není starší 12 let, určeno na základě prořezání zubů podle Ubelaker 1978, in: Knußmann 1988, s. 422). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 35: Izolované korunky zubů z hrobu H 6 (kontext 802).

H 7, kontext 803 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány pouze zuby a zlomky zubní skloviny. Lebka: (obr. 36) Velké množství fragmentů zubní skloviny, zuby se rozpadají. Neprořezané zuby: pravděpodobně se jedná o M2 levou horní, M2 pravou dolní, P2 druhý jak pravý, tak i levý horní, P1 horní pravděpodobně pravý, pravděpodobně fragment horního špičáku (C). Trvalé prořezané zuby: I1 dolní. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Infans II (8 let +/- 24 měsíců, určeno na základě prořezání zubů podle Ubelaker 1978, in: Knußmann 1988, s. 422 ). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 36: Izolované korunky zubů z hrobu H 7 (kontext 803).

79

H 8, kontext 112 Zachovalost: Nalezeno jen deset 0,5-1 cm úlomků kompakty. Nelze určit, zda jde o pozůstatky člověka nebo zvířete. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Neurčeno. Výška postavy: Neurčeno. H 9, kontext 804 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány jen zuby a zlomky zubní skloviny. Dále stopy kostní tkáně v hlíně („pouze otisky kostí v hlíně“), z tohoto důvodu nebyl hrob umyt, pouze odstraněna přebytečná hlína. Lebka: (obr. 37) Velké množství fragmentů zubní skloviny. Jeden kořen. C horní pravý i levý, P1 dolní pravý i levý, P1 horní pravý i levý, M1 pravá dolní, M2 pravá dolní, dále pravděodobně M3 (dolní pravá) a část korunky (horní M2 nebo M3). Pohlaví: Neurčeno. Věk: Juvenis-Adultus I (18-22 let, určeno na základě prořezání zubů podle Ubelaker 1978, in: Knußmann 1988, s. 422). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 37: Izolované korunky zubů z hrobu H 9 (kontext 804).

H 10, kontext 805 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány pouze zuby a zlomky zubní skloviny. Lebka: (obr. 38) Velké množství fragmentů skloviny. P1 levý horní, M2 dolní pravá i levá, M3 pravděpodobně dolní, M3 pravděpodobně horní levá, I (korunka porušena, zřejmě I1), C levý horní (korunka porušena). Pohlaví: Neurčeno.

80

Věk: Juvenis-Adultus I (18-22 let, určeno na základě prořezání zubů podle Ubelaker 1978, in: Knußmann 1988, s. 422). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 38: Izolované korunky zubů s částí kořenů z hrobu H 10 (kontext 805).

H 11, kontext 806 Zachovalost: Velmi špatná. Zachován jeden zlomek zubní skloviny. Lebka: Nepatrný zlomek korunky zubu člověka (pravděpodobně fragment stoličky). Pohlaví: Neurčeno. Věk: Neurčeno. Výška postavy: Neurčeno. H 12, kontext 807 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány jen zuby a zlomky zubní skloviny. Lebka: (obr. 39) Malé neurčitelné fragmenty kompakty. Pouze fragmenty korunek zubů a jeden celý zub, premolár neprořezán (pravděpodobně P2 dolní pravý). Pohlaví: Neurčeno. Věk: Infans I – Infas II (8 let +/- 24 měsíců = 6-12let, určeno na základě prořezání zubů podle Ubelaker 1978, in: Knußmann 1988, s. 422). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 39: Izolované korunky zubů a fragmenty kompakty z hrobu H 12 (kontext 807).

81

H 13, kontext 807 Zachovalost: Velmi špatná, kosterní materiál skoro stráven. Kosterní pozůstatky z tohoto důvodu nebyly omyty (zřejmě se jedná o pozůstatky pánve a kostí typu dlouhého, obr. 40). Pohlaví: Neurčeno. Věk: Neurčeno (lze pouze vyloučit věkovou kategorii Infans I). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 40: „Stopy kostí v hlíně“ z hrobu H 13 (kontext 807). Světlá místa zachycují kosti.

H 14, kontext 808 Zachovalost: Velmi špatná. Zachován jeden fragment zubu. Lebka: (obr. 41) Porušený neprořezaný zub (pravděpodobně fragment stoličky). Pohlaví: Neurčeno. Věk: Infans I – Juvenis (jedinec mladší 12 let +/- 30 měsíců, určeno na základě prořezání zubů podle Ubelaker 1978, in: Knußmann 1988, s. 422). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 41: Potušená korunka zubu z hrobu H 14 (kontext 808).

H 16, kontext 810 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány fragmenty kostí postkraniálního skeletu. Postkraniální skelet: (obr. 42) Fragmenty kompaktní tkáně z těl kostí typu dlouhého. 82

Hlavice kosti pažní nebo stehenní. Ulna sin - proximální epifýza kosti (olecranon, naznačena incisura radialis). Radius - fragment těla kosti s foramen nutricium. Tibia pravděpodobně dx - část středu diafýzy (délka 13 cm) s margo anterior. Tibia sin - proximální epifýza s částí diafýzy (délka 30,8 cm), distální epifýza. Tělo kosti je deformováno pravděpodobně tlakem nadloží. Femur dx - tělo kosti (délka 28,5 cm). Femur sin - tělo kosti (délka 28,5 cm). Calcaneus pravděpodobně dx - fragment kosti s facies articularis talaris a úsekem sulcus calcanei. Osteometrie: Tibia sin. rozměry Ti8 největší průměr středu Ti8a předozadní průměr Ti9 transverzální průměr Ti10 obvod diafýzy

(cm) 3,2 3,5 2 8,5

Pohlaví: zřejmě muž (určeno podle rozměru holenní kosti podle Singh a kol. 1975, in Stloukal a kol. 1999, s. 220). Věk: Adultus – Senilis (dospělý jedinec starší 20 let dle maturace kostry podle Brothwell 1965, in: Knußmann 1988, s. 424). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 42: Části postkraniálního skelet z hrobu H 16 (kontext 810).

H 18, kontext 812 Zachovalost: Velmi špatná. Nalezeny fragmenty kompaktní tkáně, pravděpodobně lidské (sáček označen „lidské kosti z pohřbu č. 812 ze zásypu“, obr. 43). Pohlaví: Neurčeno. Věk: Neurčeno.

83

Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 43: Fragmenty kompakty hrobu H 14 (kontext 808).

H 20, kontext 814 Hrob obsahuje pozůstatky dvou jedinců. „Jedinec 1“ Zachovalost: Špatná. Některé části skeletu nebyly umyty, hrozil rozpad kosterního materiálu. Lebka zachována ve fragmentech. Kosti postkraniálního skeletu zachovány jen ve fragmentech v podobě částí kompaktní tkáně kostí typu dlouhého. Lebka: (obr. 44.1) Os frontale – dva fragmenty, větší část squama frontalis s tuber frontale a dále část pars orbitalis s margo supraorbitalis a procesus zygomaticus (povrch kosti doběla). Os temporale dx – processus mastoideus s incisura mastoidea, porušena pars petrosa,

processus

zygomaticus

s meatus

acusticus

externus,

část

fossa

mandibularis, squama ossis temporalis chybí. Os sphenoidalis dx – fragment báze lební s foramen ovale. Os occipitalis – část kosti s protuberantia occipitalis interna a sulcus transversus, další fragment s částí foramen magnum. Mandibula – pouze processus articularis dx. Několik fragmentů neurokránia. Dochované zuby: P2 horní, M3 horní pravá, M1 dolní, stolička dolní levá (pravděpodobně M2 nebo M3), fragment kořene. Postkraniální skelet: Velké množství fragmentů kompakty, pravděpodobně kostí dolních končetin. Humerus dx - tělo kosti cca 12 cm, s naznačenou crista lateralis, foramen nutricium a epycondilus lateralis. Zřejmě distální konec kosti loketní a vřetení (zbarvení doběla, kosti nebyly omyty). Os triquetrum dx. Os metacarpale V dx: pouze distální konec. 84

Phalanx distalis z ruky. Vertebrae - krční obratel, fragment lumbálního obratle a hrudního obratle. Femur - fragmenty kompakty. Tibia - fragmenty kompakty, část těla kosti v celku zhruba 7 cm rozpadá se. Fibula - nelze stranově určit, lehké zabarvení do běla, neumyta. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Maturus (45 let, určeno na základě zubní abraze podle Miles 1963, Lovejoy 1985). Výška postavy: Neurčeno.

2

1

Obr. 44: Kosterní pozůstatky z hrobu H 20 (kontext 814). 1 – fragmenty lebky „jedince 1“, 2 – izolované dětské korunky zubů „jedince 2“.

„Jedinec 2“ Ze sáčku označeného „kosti paže“ izolovány zuby dítěte. 5 neprořezaných mléčných zubů 3 řezáky, jeden špičák, stolička. Pravděpodobně i1 pravý a levý horní, i2, c, m1 (obr. 44.1). Pohlaví: Neurčeno. Věk: Infans I (6 měsíců +/- 3 měsíce, určeno na základě prořezání zubů podle Ubelaker 1978, in: Knußmann 1988, s. 422). Výška postavy: Neurčeno.

10.2. Brodek u Prostějova („Hůrka“) Při rozšiřování těžby v kamenolomu byl proveden záchranný archeologický výzkum. Naleziště se nachází na území okresu Prostějov v trati „Hůrka“. Lokalita byla původně zařazena do katastru obce Hradčany - Kobeřice, ale později, dle sdělení Jaroslava 85

Pešky, je vhodné řadit lokalitu do katastru obce Brodek u Prostějova (Berkovec – Peška 2006, s. 127). Lokalita se nalézá na skalnaté vyvýšenině s úpatím v nadmořské výšce 250 m a vrcholem v nadmořské výšce 272 m. Podloží je skalnaté a je překryto vrstvou sprašových půd a ornicí. Na lokalitě byly nalezeny sídelní objekty a hroby. Prozkoumané hroby, celkem tři, patří kultuře se šňůrovou keramikou. Zajímavý je hrob H 3, který obsahoval ve výplni hrobové jámy úlomky zvířecích kostí, keramiky, kameny a zřejmě i lidské kosti uložené v neanatomické pozici. Tvar hrobové jámy měl pravidelný čtvercový půdorys (Berkovec – Peška 2006, s. 127). Archeologické centrum Olomouc předalo do Ústavu antropologie PřF MU k antropologickému rozboru kosterní pozůstatky ze dvou hrobů (H 1 a H 2). Kosterní pozůstatky jsou velmi špatně zachovány. Díky špatné zachovalosti a fragmentárnosti materiálu bylo možné kosterní pozůstatky zemřelého zařadit pouze do věkových kategorií, a tudíž nešlo určit pohlaví ani výšku postavy zemřelého.

H 1, kontext 800 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány pouze fragmenty ossa membri inferioris. Postkraniální skelet: (obr. 45) Zachovány pouze fragmenty kompaktní tkáně kostí typu dlouhého. Tibia pravděpodobně dx - pouze fragment těla kosti a velmi porušené epifýzy. Tibia sin - nalezen pouze fragment těla kosti s částí distální epifýzy. Fibula pravděpodobně dx - nalezeny fragmenty těla kosti. Fibula sin - malý fragment distální epifýzy kosti. Talus sin - nalezeny tři fragmenty, facies articularis calcanearis proximalis, sulcus tali. Os metatarsale - 2 metatarsy, dochovány pouze proximální konce, pravděpodobně z os metatarsale IV a V. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Adultus – Senilis (starší 20 let, určeno na základě maturace kostry podle Brothwell 1965, in: Knußmann 1988, s. 424). Výška postavy: Neurčeno.

86

Obr. 45: Izolované fragmenty kostí z hrobu H 1 (kontext 800).

H 2, kontext 801 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány fragmenty postkraniálního skeletu a lebky včetně zubů. Lebka: Nalezeny fragmenty neurokránia i splanchnokránia. Os frontale (zachována jen mediální část kosti s pars nasalis), os parietale (fragment kompaktní tkáně), os temporale sin (fragment pars petrosa). Maxilla (fragment processus alveolaris se čtyřmi zuby – m2, M1 M2 a P2). Přítomné zuby: (obr. 46) Mléčný chrup – 3 zuby (m1 a m2 horní levá, m2 dolní levá). Trvalý chrup – 26 zubů (I1 horní pravý, dva dolní I pravý a levý pravděpodobně druhé, čtyři C, čtyři P – P2 zůstal v kosti, jen korunka, dvanáct stoliček). Dx

M3 M2 M1 P2 P1 C I1/ C m1 (P1) m2 (P2) M1M2 M3 M3 M2 M1 P2 P1 C I2? / I2?C m2 (P2) M1M2 M3

Sin

tučně – zuby v alveolech, kurzíva – neprořezané trvalé zuby, ( ) – zuby ve stádiu vývoje (ještě neprořezány), na jejich pozici jsou přítomny mléčné zuby, M3 – neprořezán, ukončena mineralizace korunky, u kořene počínající mineralizace, P2 – neprořezán, ukončena mineralizace korunky a nedokončená u kořene Postkraniální skelet: Nalezeny pouze fragmenty kompaktní tkáně kostí typu dlouhého a fragment spongiosy. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Infans II (10 let +/- 30 měsíců, určeno na základě prořezání zubů podle Ubelaker 1978, in: Knußmann 1988, s. 422).

87

Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 46: Smíšený chrup dítěte z hrobu H 2 (kontext 801).

10.3. Hulín 2 („U Isidorka“) Záchranný archeologický výzkum proběhl v červnu v roce 2005 při výstavbě dálnice D1, stavba 0135 v úseku 67,5-68,5 km. Lokalita se nachází v katastru obce Hulín v trati „U Isidorka“, okres Přerov. Pracovně je uváděna i pod názvem „Hulín II“. Zkoumaný prostor se nachází na výrazném sprašovém návrší v nadmořské výšce 196-212 m a orientovaném JZ směrem. V blízkosti lokality protéká potok Hluboká (Berkovec – Peška 2006, s. 127-8). Dva kostrové hroby datované do období kultury se šňůrovou keramikou se nalézají na nejvyšším místě návrší. Hroby jsou označeny H 3 a H 4. V jednom z hrobů byla nalezena hrobová výbava v podobě štípané industrie a kamenný sekeromlat (Berkovec – Peška 2006, s. 127-8). Archeologické centrum Olomouc předalo do Ústavu antropologie PřF MU kosterní pozůstatky dvou jedinců z uvedených hrobů. Kosterní pozůstatky byly velmi špatně zachovány. Zemřelí byli zařazeni do věkových kategorií, pohlaví zemřelého bylo určeno pouze u jednoho jedince, výšku postavy nebylo možno stanovit.

H 3, kontext 802 Zachovalost: Velmi špatná. Fragmentárně zachovány části postkraniálního skeletu a lebky včetně zubů. Lebka: Zachovány fragmenty neurokránia i splanchnokránia. Os frontale (fragment očnice s margo supraorbitalis dx), os parietale (sin, fragment), os temporale (fragment s processus mastoideus sin, fossa mandibularis sin, fragment s

88

processus mastoideus a celulae mastoidae dx s částí processus zygomaticus, fragment pars petrosa dx), os occipitale (fragment). Maxilla (dx, procesus alveolaris se 3 zuby v alveolech P1, P2, M1), mandibula (pouze kompletní processus coronoideus sin, ventrální strana těla kosti sin s processus alveolaris se 6 zuby v alveolu I1, I2, C, P1, P2, M1 a přítomen foramen mentale sin). Nalezeno celkem 29 zubů (obr. 47). Dx

M3 M2 M1 P2 P1 C I2 /I1 I2 C P1 P2 M1M2 M3 M3 M2 M1 P2 P1 C /I1 I2 C P1 P2 M1M2 M3

Sin

Postkraniální skelet: Humerus dx - zachováno tělo kosti, proximální část od collum chirurgicum chybí, distální část porušená, naznačena fossa olecrani. Humerus sin - zachováno tělo kosti, proximální část od collum chirurgicum chybí, distální část porušená, naznačena fossa olecrani, trochlea humeri, epicondylus medialis. Ulna dx - zachována pouze část těla o délce 10 cm a fragment proximálního konce. Radius dx - zachována pouze část těla o délce 10 cm. Ulna nebo radius – sin, fragment části těla. Scapula dx - zachováno pouze margo medialis. Scapula sin - zachován pouze fragment. Vertebrae lumbales - nalezeny 2 obratle (jen arcus vertebrae). Os coxae - zachován pouze fragment os ilii s incisura ischiadica major a několik dalších fragmentů. Femur dx - zachováno tělo kosti, proximálně zakončeno trochanterem major, proximální i distální epifýza chybí). Femur sin - zachováno pouze tělo kosti, kompakta silně poškozena pravděpodobně kořeny rostlin. Caput femoris s fovea capitis femoris (fragment, nelze stranově určit). Tibia dx - pouze několik fragmentů. Tibia sin - fragmentárně zachované části těla kosti. Fibula dx - zachováno pouze tělo kosti o délce 19 cm. Fibula sin - zachováno tělo kosti o délce 14,5 cm. Talus sin - zachován fragment kosti s náznakem caput tali, collum tali a troclea tali. Os metatarsale V. dx Os metatarsale - pouze fragment báze kosti. Osteometrie:

89

F6 předozadní průměr F7 transverzální průměr F8 obvod středu F9 podchocholíkový průměr F10 podchocholíkový průměr

dx sin Humerus dx (cm) (cm) (cm) 2,85 - H5 největší průměr 2,3 2,9 - H6 nejmenší průměr 1,8 8,7 - H7 nejmenší obvod 6,7 3,6 - Dochochovaná délka 26 2,6 -

Dochovaná délka

34,9

Femur

sin (cm) 1,8 2,0 6,3 24

29

Pohlaví: Muž (určeno na základě rozměrů kosti stehenní podle Černý 1971 a kosti pažní podle Černý 1967, Černý – Komenda 1980, Singh – Singh 1972, vše in: Stloukal a kol. 1999, s. 206-7, 216). Věk: Adultus II-Maturus (35-50 let, určeno na základě zubní abraze podle Miles 1963, Lovejoy 1985). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 47: Dochovaný chrup z hrobu H 3 (kontext 802).

H 4, kontext 803 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány fragmenty kostí a zubů. Lebka: (obr. 48) Pouze fragment zubní skloviny, jeden jednokořenový zub a jeden samostatný kořen jednokořenového zubu. Kompletní korunka M1 a M2 dolní levá. Postkraniální skelet: Velké množství fragmentů kompaktní tkáně kostí typu dlouhého. Některé fragmenty nebyly omyty. Femur sin - velmi poškozen (zachován pouze fragment těla kosti s linea aspera). Pohlaví: Neurčeno. Věk: Adultus-Maturus (40-50 let, určeno na základě zubní abraze podle Lovejoy 1985). Výška postavy: Neurčeno. 90

Obr. 48: Dochovaná první a druhá stolička z hrobu H 4 (kontext 803).

10.4. Řepčín (Řepčín 1 „Horní nivy“ – 33/2004) V letech 2004 a 2005 proběhl záchranný archeologický výzkum při výstavbě silnice R 3508 Slavonín-Křelov na lokalitě pracovně označené „Řepčín 1“. Lokalita se nachází na katastru obce Olomouc v části Řepčín v trati „Horní nivy“, okres Olomouc. Jedná se o lokalitu umístěnou na svahu a návrší nad mělkým údolím východním směrem otevřeným vodotečí do údolí řeky Moravy. Výzkum byl prováděn na ploše 5 ha v nadmořské výšce 248-251 m (Kalábek 2005, s. 234-5, 2006, s. 131). První etapa záchranného archeologického výzkumu proběhla v říjnu až listopadu 2004. Prozkoumána byla plocha o rozloze 1 ha, na které byly nalezeny sídlištní objekty a zčásti odkryté pohřebiště. Do období kultury se šňůrovou keramikou byly zařazeny dva hroby. Hrobové jámy byly mělké, obdélného půdorysu s orientací S-J. Oba hroby obsahovaly hrobový inventář v podobě keramiky, broušené a štípané industrie. Hrob H1 obsahoval spálené pozůstatky zemřelého na rozdíl od hrobu H2, kde se kosterní pozůstatky zachytit nepodařilo (Kalábek 2005, s. 234-5). Druhá etapa záchranného archeologického výzkumu proběhla v dubnu až červenci 2005. Prozkoumány byly zbylé 4 ha plochy a zachyceny sídlištní objekty a hroby datované do eneolitu, střední doby bronzové, pozdní doby římské, starší a střední doby hradištní a novověku. Kultuře se šňůrovou keramikou bylo přiřazeno pohřebiště na ploše 0,65 ha s 25 kostrovými, žárovými, birituálními a prázdnými hroby. Hrobové jámy měly rozmanitou orientaci a byly bohatě vybaveny keramikou, kamennou štípanou i broušenou industrií, kostěnou industrií a měděnými ozdobami. Čtyři hroby byly druhotně narušeny mladšími objekty (Kalábek 2006, s. 131). Celkem na zkoumané lokalitě bylo zachyceno 27 hrobů náležejících kultuře se šňůrovou keramikou. Sedmnáct hrobů bylo kostrových, dva žárové, jeden birituální a v sedmi nebyly nalezeny kosterní pozůstatky. Všechny hrobové jámy obsahovaly hrobovou výbavu. Skelety zemřelých byly v sedmi případech uloženy na levém boku, ve čtyřech

91

případech na pravém boku a ve třech případech byly pozůstatky zemřelého seskupeny na hromádce (Kalábek 2006, s. 131). Archeologické centrum Olomouc předalo do Ústavu antropologie PřF MU k antropologické analýze 21 hrobů. Kosterní materiál byl velmi špatně zachován, a proto bylo pouze u 5 jedinců možné určit pohlaví zemřelého a ve třech případech byla stanovena výška postavy. Stáří zemřelého nebylo možné ve čtyřech případech stanovit. Celkově byly zjištěny kosterní pozůstatky 26 jedinců a přítomnost zvířecích kostí.

H 1, kontext 801 Zachovalost: Relativně dobře zachovaný žárový hrob (obr. 49). Velikost fragmentů: Velké (nad 50 mm) žádný, střední (10-50 mm) přibližně 366, malé (pod 10 mm) velké množství (více jak 400). Stupeň spálení: IV-V (Dokládal 1999, tab. I, s. 38). Popis: Fragmenty neurokránia (fragment os occipitale, pravděpodobně část os parietale, os frontale fragment nadočnicového oblouku a další), fragmenty kompaktní tkáně kostí typu dlouhého postkraniálního skeletu, dále fragmenty žeber, fragmenty obratlů hlavně těla obratlů někdy přítomna i část arcus vertebrae, jeden z fragmentů patří mezi krční obratle. Hmotnost hrobu: Po proplavení 1169,1 g (po vytřídění nečistot před proplavením 1226,3g). Hrob s jedním jedincem podle hmotnosti. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Dospělý (určeno podle osifikace obratlů - na základě kompletního spojení epifyzární terminální plochy Schwartz 1995, in: Stloukal a kol. 1999, s. 246-7). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 49: Žárový hrob H 1 (kontext 801), jednotlivé fragmenty kostí.

92

H 3, kontext 802 (v označení sáčků uvedeno i „H1?“) Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány pouze fragmenty kostí (obr. 50.1) a zubní skloviny (obr. 50.2). Lebka: Několik fragmentů lebečních kostí, zbarveny do zelena (zřejmě vliv mědi - Cu). Fragmenty zubní skloviny z korunek zubů (jeden z fragmentů patří stoličce). Postkraniální skelet: Pouze fragmenty kompaktní tkáně, nebyly omyty, hrozil rozpad kostí. Zbarvení do zelena (zřejmě vliv Cu). Pohlaví: Neurčeno. Věk: Neurčeno. Výška postavy: Neurčeno.

2

1

Obr. 50: Kosterní pozůstatky z hrobu H 3 (kontext 802). 1 – fragmentárně zachované části postkraniálního skeletu, 2 – fragmenty zubní skloviny.

H 4, kontext 803 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány pouze fragmenty kostí a zubní skloviny. Lebka: (obr. 51) Několik drobných fragmentů. Fragment processus alveolaris maxillae. Fragmenty zubní skloviny z korunek zubů (jeden z fragmentů pravděpodobně ze stoličky). Postkraniální skelet: Pouze „stopy kostní tkáně v hlíně“, nebyly omyty, hrozil rozpad kostí, pravděpodobně se původně jednalo o tělo kosti typu dlouhého. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Neurčeno. Výška postavy: Neurčeno.

93

Obr. 51: Izolované fragmenty zubní skloviny z hrobu H 4 (kontext 803).

H 5, kontext 804 Zachovalost: Velmi špatná. Fragmenty kostí typu dlouhého, lebky a zuby (obr. 52). Lebka: Drobné fragmenty kompaktní tkáně. Zachovány také zuby - M1 a M2 horní pravá v processus alveolaris maxillae, fragmenty zubní skloviny z korunek zubů. Dx M3 M2 M1 P2 P1 M3 M2

/ /

M3 Sin M1 M2 M3

Postkraniální skelet: Velké množství fragmentů kompaktní tkáně z kostí typu dlouhého. Některé fragmenty nebyly omyty. Os coxae - fragment acetabula pravděpodobně dx. Femur - pouze hlavice kosti pravděpodobně dx a kompaktní tkáně z těla kosti. Tibia - úsek těla kosti. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Adultus-Maturus (35-55 let, určeno na základě zubní abraze podle Miles 1963, Lovejoy 1985). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 52: Izolované zuby a fragmenty postkraniálního skeletu z hrobu H 5 (kontext 804).

94

H 6, kontext 805 Zachovalost: Relativně dobře zachovaný žárový hrob (obr. 53). Velikost fragmentů: Velké (nad 50 mm) 1, střední (10-50 mm) přibližně 160, malé (pod 10 mm) pravděpodobně 72. Stupeň spálení: III-IV (Dokládal 1999, tab. I, s. 38). Popis: Fragmenty kompakty neurocrania, os frontale (fragment nadočnicového oblouku), pravděpodobně fragment dolní čelisti (processus condylaris), radius (střední část těla kosti s náznakem distálního rozšíření s crista interosea, délka 6,3 cm, část circumferentia radialis), pravděpodobně os metacarpale (část těla s distální epifýzou), fragmenty žeber, femur (distální epifýza), zřejmě fragment kosti stehenní (tělo kosti), fragmenty facies articularis blíže neurčeny, fragmenty kompaktní tkáně kostí typu dlouhého. Navíc přítomny: Fragmenty „černé“: velké 0, střední 7, malé 18, stupeň spálení: II-III. Fragmenty „neopálené“, na povrchu hnědá kompakta: velké 0, střední 27, malé 8, stupeň spálení: I. Hmotnost hrobu: Po proplavení 399,6 g a 12,9 g nespálené zlomky (po vytřídění nečistot před proplavením 451,9 g). Hrob s jedním jedincem podle hmotnosti. Věk: Dospělý (určeno na základě přirůstání epifýz podle Schwartz 1995, in: Stloukal 1999, s. 246-9). Pohlaví: Neurčeno (pravděpodobně muž podle Gejvall 1948, in: Dokládal 1999, s. 120). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 53: Žárový hrob H 6 (kontext 805), jednotlivé fragmenty kostí.

95

Objekt 257/H 7, kontext 806 Zachovalost: Velmi špatná. Nalezen jeden zub. Lebka: (obr. 54) Jeden zub – stolička (zřejmě M1 dolní s přídatným hrbolkem, okolo prořezání). Pohlaví: Neurčeno. Věk: Infans II (6 let +/- 24 měsíců, určeno na základě prořezání zubů podle Ubelaker 1978, in: Knußmann 1988, s. 422 ). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 54: Stolička z hrobu H 7 (kontext 806)

H 8, kontext 807 Zachovalost: Velmi špatná. Kosterní pozůstatky nebyly omyty, zachovány fragmenty kompaktní tkáně kostí typu dlouhého (obr. 55). Pohlaví: Neurčeno. Věk: Neurčeno. Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 55: Fragmenty kompaktní tkáně z hrobu H 8 (kontext 807).

Objekt 254/H 9, kontext 808 Zachovalost: Velmi špatná. Pouze fragmenty těl kostí typu dlouhého. Postkraniální skelet: (obr. 56.1) Zachovány pouze fragmenty těl kostí typu dlouhého a kompaktní tkáně. Pohlaví: Neurčeno.

96

Věk: Neurčeno. Výška postavy: Neurčeno. Poznámka: Přítomny zuby zvířete (obr. 56.2).

1

2

Obr. 56: Kosterní pozůstatky z hrobu H 9 (kontext 808). 1 - zlomky lidských kostí, 2 - zvířecí zuby.

H 10, kontext 809 Zachovalost: Špatná. Zachovány fragmenty těl kostí typu dlouhého a zuby dvou jedinců. Lebka: „zuby I“

Dx M2 M1 P2 P1 I2 / I1 P2 M1 M2 Sin M2 M1 P2 P1 I2 / M1 Nelezeny i fragmenty zubní skloviny z korunek zubů. I1 a I2 horní – korunka porušena. „zuby II“ Dx M3? P2 P1 I1 / M3? M2? P2 P1 /

C I2 C

M3? Sin M1? M3?

Nalezeny i fragmenty zubní skloviny korunek zubů a 5 fragmentů z pravděpodobně pěti stoliček. Hypoplasie zubní skloviny patrna na obou špičácích. Postkraniální skelet: Nalezeny fragmenty diafýzy kostí typu dlouhého. Humerus - fragment těla kosti s foramen nutricium, poškozen tlakem nadloží. Fragmenty kosti stehenní. Femur dx - zachován fragment proximálního konce těla kosti, naznačen kolodiafizální úhel, deformovaný tlakem nadloží. Tibia - pravděpodobně fragment těla kosti. Fibula - fragment těla kosti. Jedinec „I“ (obr. 57.1) Pohlaví: Neurčeno. Věk: Juvenis-Adultus I (16-20 let, určeno na základě zubní abraze podle Lovejoy 1985). Výška postavy: Neurčeno.

97

Jedinec „II“ (obr. 57.2) Pohlaví: Neurčeno. Věk: Adultus I (20-24 let, určeno na základě zubní abraze podle Lovejoy 1985). Výška postavy: Neurčeno. Poznámka: Nalezen fragment kompaktní tkáně kosti typu dlouhého, zřejmě zvířecí.

Jedinec „I“

1

Jedinec„II“ 2

3

Obr. 57: Kosterní pozůstatky dvou jedinců z hrobu H10 (kontext 809). 1 – dochovaný chrup jedince „I“, 2 – dochovaný chrup jedince „II“, 3 – poškozená pravá kost stehenní (vlevo) a fragmenty těl dlouhých kostí (vpravo).

H 12, kontext 811 Zachovalost: Velmi špatná. Zachován pouze fragment lebky a zuby. Lebka: (obr. 58) Fragmenty čelistí s processus alveolaris. Zachované korunky zubů, 3 fragmenty stoliček, 5 fragmentů jednokořenových zubů, jeden samostatný kořen. Dx M2

P2? I2 / I2 I1/

C C

M1

M3

Sin

Pohlaví: Neurčeno. Věk: Juvenis-Adultus (17-25 let, určeno na základě zubní abraze podle Miles 1963, Lovejoy 1985). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 58: Izolované zuby z hrobu H 12 (kontext 811).

98

H 14, kontext 813 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány pouze fragmenty lebky, zuby a fragment obratle. Lebka: (obr. 59) Několik fragmentů lebečních kostí zbarvených do zelena. Os temporale sin (pouze fragment kosti s processus mastoideus) povrch kosti zabarven do zelena. Zabarvení zřejmě způsobeno přítomností mědi. Nalezeno 13 zubů. Zubní sklovina také zbarvena do zelena. Dx

M3? M2 M1 M3 M2 M1 P2

/ /

M1 M2 P1 M1 M2 M3

Sin

Postkraniální skelet: (obr. 59.2) Fragment krčního obratle (arcus vertebrae sin), pravděpodobně atlasu, zbarven do zelena. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Juvenis-Adultus (17-25 let, určeno na základě zubní abraze podle Miles 1963, Lovejoy 1985). Výška postavy: Neurčeno.

1

2

Obr. 59: Kosterní pozůstatky z hrobu H 14 (kontext 813). 1 – izolované zuby, 2 – fragmenty lebky a postkraniálního skeletu zabarvených do zelena.

H 17, kontext 816 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány fragmenty lebky, zuby a části postkraniálního skeletu (obr. 60). Lebka: Nalezen fragment lebečních kostí zbarvených do zelena, fragment processus alveolaris s alveoly, zřejmě pro jednokořenové zuby. Mandibula levá polovina (procesus articularis mandibulae sin, ramus mandibulae sin, foramen mandibulae a

99

část sulcus mylohyoideus), alveol pro poslední stoličku zbarven do zelena. Zabarvení pravděpodobně způsobeno přítomností mědi. Nalezeny 4 zuby – M1, M2, M3 levé dolní a fragment z další stoličky. Postkraniální skelet: Velké množství fragmentů kompaktní i spongiózní kostní tkáně. Pravděpodobně části obratlů a kostí typu dlouhého. Některé části nebyly umyty, hrozil rozpad. Scapula - fragment z oblasti spina scapulae, collum scapulae, zabarvení do zelena. Clavicula dx - extremitas sternalis s částí těla, zabarvení do zelena. Clavicula sin - extremitas sternalis s facies articularis sternalis a fragment těla kosti s tuberositas costalis, zabarvení do zelena. Clavicula - pouze fragment facies articularis acromialis. Costae - 4 fragmenty corpus costae, 2 fragmenty pravého žebra s tuberculum costae, zabarvení do zelena. Vertebrae - zřejmě fragmenty lumbálních obratlů (corpus vertebrae, fragment arcus vertebrae s processus articularis, samostatný processus articularis). Zabarvení do zelena. Femur sin - caput femoris, collum femoris s proximální částí těla kosti. Zabarvení do zelena. Os coxae sin - fragment acetabula, část tuber ischiadicum, fragment kosti se sulcus praeauricularis s možnými poporodními změnami. Zabarvení do zelena. Zbarvení pravděpodobně způsobeno přítomností mědi. Pohlaví: Žena (určeno na základě přítomnosti poporodních změn na pánevní kosti podle Novotný 1979, in: Stloukal a kol. 1999, s. 186). Věk: Adultus (20-40 let, určeno na základě zubní abraze podle Miles 1963, Lovejoy 1985 a dále dle změn sternálního konce klíční kosti podle Szilvássy 1977, in: Stloukal a kol. 1999, s. 304). Výška postavy: Neurčeno.

100

Obr. 60: Dochované části skeletu jedince z hrobu H 17 (kontext 816).

H 18, kontext 817, 818, 820 Na základě kosterních pozůstatků se domnívám, že v hrobu byli původně pohřbeni tři jedinci a později i čtvrtý na základě odlišné zachovalosti částí skeletu (počet jedinců stanoven podle čelistí a kostí pánevních). Římské číslice vyjadřují označení při archeologickém výzkumu. „Jedinec 1“ (VII, XVIII) Lebka: (obr. 61) Velmi dobře zachováno neurokránium: os frontale (pouze fragment pars squamosa podél sutura coronalis), os parietale (sin kompletně zachovaná, dx porušená – chybí přední část okraje podél margo lateralis, část střední se sutura squamosa), os temporale (dx fragmentárně zachovaná – pars pyramidalis, fragment s úsekem sutura squamosa, fragment z oblasti fossa mandibularis, fragment squama ossis temporalis, sin kompletně zachovaná, porušen pouze processus zygomaticus), os sphenoidale (fragmentárně zachována alae majores, facies cerebralis), os occipitale (squama ossis occipitalis kompletní, z bassis ossis occipitalis přítomen pouze dorsální okraj foramen magnum, fragmenty partes laterales ossis occipitalis). Poznámky: 1) přítomny 3 vložené kůstky v bodě lambda - tedy v místě zbíhajících se švů suttura sagitalis a lambdoidea, 2) 4 ossa suturarum - v průběhu sutura lambdoidea na levé straně lebky,

101

3) os occipitale má na facies externa levé poloviny kosti zešikmenou úzkou prohlubeň, ve středu s otvorem (délka 3,5 cm, šířka ve středu v místě otvoru 1 cm, k okrajům se zužuje, velikost otvoru má na výšku 3 mm a na šířku 4 mm), oblast s protuberantia occipitalis externa je velmi nevýrazná pouze patrny linae nuchales, ale laterálním směrem od protuberantia occipitalis externa je patrno větší vyklenutí kosti, které začíná přímo pod skončením „sečné rány“. Jedná se pravděpodobně o stopy po zhojeném sečném zranění. Splanchnocranium velmi porušeno: maxilla – velmi porušena, levá polovina processus alveolaris s P1, P2, M1, M2, M3, fragmenty processus palatinus maxillae, processus zygomaticus odtupuje od corpus maxillae, mandibula - téměř kompletní, processus alveolaris dx s C, P1, P2, M1, M2, M3 a sin P1, P2, M1, M2, M3, výrazné mentum a protuberantia mentalis, pravý ramus mandibulae odlomen, levý ramus mandibulae i angulus mandibulae přítomen, patrný reliéf vnější i vnitřní strany. Dx

/ /

M3 M2 M1 P2 P1 C Osteometrie: Lebka 20 porion-bregma 27 délka temenního oblouku 28 délka týlního oblouku 30 temenní tětiva

P1 P2 M1 M2 M3 Sin P1 P2 M1 M2 M3 (cm) 12,6 13 12 12

Mandibula 68 délka mandibuly 69 výška brady úhel dolní čelisti

(cm) 8,6 2,9 123°

Pohlaví: Muž (tloušťka lebeční kosti v úrovni tuberositas occipitalis externa podle Rösing 1977, in: Stloukal a kol. 1999, s. 52). Věk: Adultus I (20-30 let, obrus zubů podle Lovejoy 1985). Výška postavy: Neurčeno.

1

2

3

102

4

5

Obr. 61: Lebka „jedince I“ z hrobu H 18. , 1 – pohled na lebku zpředu, 2 – pohled na lebku z boku, 3 – pohled na lebku z hora, 4 – dolní čelist, 5 – fragment horní čelisti.

„Jedinec 2“ (VI) Lebka: (obr. 62. 1-3) Neurokránium zachováno fragmentárně: os frontale (partes orbitales ossis frontalis porušeny, v levé části zachována část facies cerebralis a fossa lateralis, porušena pars nasalis, squama frontalis velmi porušena), fragment os ethmoidale s crista gali, os parietale (fragment z pravé strany se sulcus arteriae meningeae mediae), os temporale (sin – kompletní pars petrosa, porušena pars mastoidea, pars squamosa chybí, pars tympanica neporušena, dx – více porušena, pars petrosa zachovaná, nekompletní pars mastoidea a pars squamosa, pars tympanica dobře zachována), izolovány 2 sluchové kůstky obou stran (malleus dx a sin, incus dx a sin), os sphenoidale (fragmentárně zachovány alae majores a processus pterygoidei), os occipitale (fragment ze squama occipitalis s protuberantia occipitalis interna a čtyřmi fossae cerebrales, výrazná protuberantia occipitalis externa, fragment pars lateralis sin). Splanchnocranium zachováno fragmentárně: os zygomaticum (z levé strany zachována část facies orbitalis a corpus, processus frontosphenoidalis), maxilla (velmi dobře zachovaná, corpus maxillae, processus frontalis dx, processus palatinus, processus alveolaris, porušení v oblasti apertura piriformis nasi), mandibula (po rekonstrukci kompletní, samostatný pouze ramus mandibulae sin a odlomeným angulus mandibulae, povrch kosti poškozen). Izolované zuby - pravděpodobně I1 horní pravý i levý, I2 horní levá, C horní pravý i levý, M3 dolní levá, ostatní v alveolech. Dx

M3 M2 M1 P2 P1 C I1/I1 I2 C P1 P2 M1 M2 M3 M3 M2 M1 P2 P1 C I2 I1/I1 I2 C P1 P2 M1 M2 M3

Postkraniální skelet: (obr. 62. 4)

103

Sin

Vertebrae - krční obratele C 1-7 (všechny porušeny, přítomny corpus vertebrae a fragmenty arcus vertebrae; C1 chybí dorsální část arcus vertebrae, C2 pouze corpus vertebrae s dens axis). Osteometrie: Maxilla 80 délka zubního oblouku od M1 80 délka zubního oblouku od M2 80 délka zubního oblouku od P1 80 délka zubního oblouku od P2 80/1 šířka zubního oblouku

(cm) 4,9 3,3 1,7 1,8 6,6

Mandibula 61 maxilloalveolární šířka

(cm) 6,7

Pohlaví: Muž (mandibula podle Loth – Hennenberg 1996, in: Stloukal a kol. 1999, s. 175). Věk: Adultus II (25-40 let, podle obrusu zubů Miles 1963, Lovejoy 1985). Výška postavy: Neurčeno.

1

3a

2

b

4

Obr. 62: Části skeletu muže „2“ z hrobu H 18. 1 – horní a dolní čelist, 2 – neúplná levá očnice (os frontale a os zygomaticum), 3 – levé sluchové kůstky a - kovadlinka, b - kladívko, 4 – krční obratle.

„Jedinec 3“ (XIII, „preparace“) Lebka: (obr. 63.1) Maxilla - fragment kosti s velmi porušeným processus alveolaris pravé strany, v čelisti zachovány dva zuby (M2 a neprořezaná M3), izolovaným zubem je M1. Postkraniální skelet: (obr. 63.2)

104

Os coxae dx - dobře zachovaná, chybí ventrální část alae ossis ilii, vnější plocha porušena. Osteometrie: Os coxae IS-M PU-M

(cm) (cm) (cm) 10,6? ISMM 10,5? DCOX 20,7 6,4? VEAC 5,6 IIMT 3,7

1

SIS

(cm) 3,3? 3,7

2

Obr. 63: Kosterní pozůstatky „jedince 3“ z hrobu H 18. 1 – fragment horní čelisti, 2 – pravá kost pánevní.

Pohlaví: Muž (dle kosti pánevní podle Novotný 1979, in Stloukal a kol., str. 186, Brůžek 1991, in: Stloukal a kol. 1999, s. 183, Murail a kol. 2005). Věk: Juvenis – Adultus I (16-24 let, na základě kosti pánevní podle McKern – Stewart 1957, Dobrjak 1968, Ferembachová a kol. 1980, Garmus 1990, všechny metody in: Stloukal a kol. 1999, s. 243, 287-9, 292-3 a mineralizace zubů Komínek – Rozkovcová 1984, in: Stloukal a kol. 1999, s. 254). Výška postavy: Neurčeno. „Jedinec 4“ (XI, „preparace“, „z pod nádoby č. 19“) Zachovalost: Kosterní pozůstatky velmi dobře zachovány. Lebka: (obr. 64.1) Mandibula – perfektně zachovaná se všemi zuby v alveolech. M2 a M3 vychýleny ze zubního oblouku lingválním směrem, z tohoto důvodu je na M2 přítomen atypický obrus na facies bucalis. Přítomen zubní kámen (labiálně u I1 sin, I2 sin a I1 dx, lingválně všechny zuby levé strany na pravé straně nedochován, ale původně zřejmě přítomen). Dx

Sin / M3 M2 M1 P2 P1 C I2 I1 / I1 I2 C P1 P2 M1 M2 M3

105

Postkraniální skelet: (obr. 64.2) Atlas - perfektně zachován (přítomen „osifikovaný útvar-výrůstek“ na inferiorní ploše arcus anterior vertebrae) Scapula dx - porušená (kompletní spina scapulae, acromion, procesus coronoideus, cavitas glenoidalis, fossa suprascapularis, margo medialis silně porušeno, margo lateralis a corpus scapulae odlomen). Os lunatum dx - kompletně zachovaná. Osteometrie: Mandibula 65 kondylární šířka 66 bigoniální šířka 67 přední šířka 68a tětiva M - P 68(1) projektivní délka 69 výška brady 69(1) výška těla 69(2) výška těla na M2 69(3) tloušťka těla 69b tloušťka těla na M2 Atlas A1 příčný průměr A2 předozadní průměr

(cm) 12,1 9,6 4,5 2,8 10,3 3,3 3 2,9 1,3 1,6

(cm) 8,2 4,9

70 výška ramene 70a projektivní výška 70(1) přední výška 70(2) nejmenší výška 71 šířka ramene 71a nejmenší šířka větví 71b největší délka hlavice 71(1) šířka incisura mandibulae úhel dolní čelisi

Axis Ax1a přední výška Ax1b výška těla

(cm) 4,2 2,4

(cm) 7 6,8? 6,4 5,4 3,6 3,6 11 3,5 110°

Scapula dx Sc 7 projektivní délka Sc 12 délka jamky Sc 13 šířka jamky

(cm) 15 4,2 3,1

Pohlaví: Muž (na základě rozměrů atlasu podle Durbeuil-Chambardela 1907 a Iordanidis 1961, in: Stloukal a kol. 1999, s. 191-2 a na základě dolní čelisti podle Ousley – Jantz 1996). Věk: Adultus (25-35 let, podle abraze zubní skloviny podle Miles 1963, Lovejoy 1985). Výška postavy: Neurčeno. b

a

c

e

1

2

d

Obr. 64: Kosterní pozůstatky z hrobu H 18. 1 – dolní čelist, 2 – a - fragment lopatky, b - atlas, c axis, d - krční obratel, e - kost poloměsíčitá.

106

Pozůstatky postkraniálního skeletu, jež nelze s určitostí přiřadit konkrétnímu z výše uvedených jedinců. Pravděpodobně „jedinec 1 nebo 2“ (VII, XXII, XXIII) Postkaraniální skelet: (obr. 65) Phalanges digitorum manus - phalanx medialis a zřejmě proximalis (poškozen). Vertebrae - fragmenty obratlů, jeden je pravděpodobně hrudní Th11 nebo 12. Os coxae - dx - z ala ossis ilii je porušena hlavně ventrální část, ramus ossis ischi porušen a pars pubica ossis ischi chybí, os pubis chybí. Silně porušena fossa acetabularis. Vnitřní strana kosti porušena, vnější strana kosti zachována. Sin zachováno pouze acetabulum, os pubis (chybí část ramus ossis pubis s facies symphysialis) a os ischi. Sacrum - porušeno, velmi porušené partes laterales, basis ossis sacri a facies articularis, patrno 5 foramina casralia. Femur dx - dobře zachován, porušena distální epifýza, diafýza a trochanter major et minor (dochovaná délka 47,6 cm). Femur sin - silně porušen po celé délce, chybí distální epifýza (délka 44 cm). Tibia dx - fragment distální epifýzy. Tibia sin - tělo kosti s foramen nutricium a linea musculi solei (délka 24 cm) a fragment distální epifýzy. Fibula dx - distální epifýza. Fibula sin - fragment diafýzy a distální epifýzy (15 cm). Talus dx - porušen mediálně, chybí caput tali. Talus sin - silně porušen, chybí caput tali. Calcaneus dx - dobře zachovaný. Calcaneus sin - fragment kosti, část corpus calcanei, facies articularis talaris. Os naviculare dx - porušena. Os cuboideum dx - porušen lateralní okraj kosti. Ossa cuneiformia dx - zachovány všechny tři kosti. Os metatarsale I - proximální část zřejmě dx. Os metatarsale III sin - kompletní. Phalanges digitorum pedis - phalanx distalis I, phalanx proximalis I, phalanx proximalis.

107

Osteometrie: Femur dx F5 délka diafýzy F6(a) předozadní průměr středu F7(a) transverszální průměr F8 obvod středu F9 podchocholíkový průměr F10 podchocholíkový průměr F13 horní šířka F18 svislý průměr hlavice F19 transversalní průměr F20 obvod hlavice F29 úhel krčku Dochovaná délka

(cm) 35 2,9 3,1? 10 3,8 2,9 11,8 5,1 5 16,5 125° 47,6

Talus dx Ta2 šířka Ta3 výška Ta4 délka kladky Ta5 šířka kladky Calcaneus dx Ca1 největší délka Ca2 střední šířka Ca4 výška Os metatarsale III Mt2 délka Mt3 šířka těla Mt4 výška těla

(cm) 5,4 3? 3,6 4,2 9,3 8,5? 4,4 7,5 0,9 0,9

Pohlaví: Muž (dle incisura ischiadica major podle Novotného 1986, in: Stloukala a kol. 1999, s. 188 a rozměru os metatarsale podle Pfitzner 1899, in: Stloukal a kol. 1999, s. 226). Výška postavy: minimálně 170,8 nebo 171,6 cm (rozměr kosti stehenní podle Manouvrier 1894 a Pearson 1899, in: Stloukal a kol. 1999, s. 106-8).

1

3a

2

b

4

Obr. 65: Kosterní pozůstatky pravděpodobně jednoho jedince z hrobu H 18. 1 – kosti pánevní, 2 – kost křížová, 3 a - pravá a b - levá kost stehenní, 4 – kosti zánártní.

108

Pravděpodobně „jedinec 1 nebo 2“ (XVII, XVI) Postkraniální skelet: (obr. 66) Os metacarpale III sin - zacována (délka 7,2 cm). Phalanx proximalis digitorum manus - zachován. Os coxae dx - porušena, ventrální část ala ossis ilii chybí, acetabulum zachováno zčásti (naznačena facies lunatum), os pubis a ramus ossis ischi chybí. Sin - fragment, corpus ossis ilii a část acetabula s facies lunatum, část incisura ischiadica major a fragment facies auricularis. Sacrum - porušena (zacována crista sacralis mediana, pars lateralis s facies auricularis). Vertebrae - fragmenty, arcus vertebrae zřejmě 5-ti bederních obratlů a 1 blíže neurčený. Femur dx - nekompletní, diafýza s velmi porušenou proximální epifýzou. Femur sin - poškozen, diafýza s proximální epifýzou (36,5 cm). Tibia dx - fragmentární, samostatná poškozená proximální epifýza, nekompletní distální epifýza s částí diafýzy (20 cm). Tibia sin - porušena, kompletní diafýza kosti s poškozenou distální epifýzou (34,6 cm). Fibula - dva fragmenty zřejmě ze středu diafýzy dvou kostí o délce 9,5 cm a 7,5 cm. Calcaneus dx - porušen, hlavně laterálně (Ca 1 - největší délka 8,3 cm). Calcaneus sin - povrch kosti silně porušen. Talus dx - dobře zachován. Talus sin - velmi poškozen. Os cuneiforme - intermedia nebo laterale, poškozena, nelze blíže určit. Ossa metatarsalia - proximální epifýzy s částí diafýz, os metatarsale III a IV dx. Phalanx proximalis digitorum pedis - zachován. Osteometrie: Talus dx Ta1 délka Ta3 výška Ta3a největší výška Ta4 délka kladky

(cm) 5,7 3,5 3,2 3,7

Pohlaví: Muž (os metacarpale III podle Pfitzner 1899, in: Stloukal a kol. 1999, s. 211). Věk: Adultus-Senilis (dle maturace kostry podle Ferembachová a kol. 1980, in: Stloukal a kol. 1999, s. 243). Výška postavy: více než 161 nebo 162,5 cm (rozměr kosti holenní podle Manouvrier 1894 a Pearson 1899, in: Stloukal a kol. 1999, s. 106-8).

109

1

2

3

4

Obr. 66: Kosterní pozůstatky pravděpodobně jednoho jedince z hrobu H 18. 1 – kost pánevní pravé strany, 2 – kosti stehenní, 3 – kosti holenní, 4 – kosti nohou.

Pravděpodobně „jedinec 3“ ? (XIII) Femur dx - porušen, hlavně proximální a distální epifýza. Patella dx. Femur dx F5 délka diafýzy F6a předozadní průměr středu F7, 7a transverzální průměr F8 obvod středu F9 podchocholíkový průměr F10 podchocchlíkový průměr Dochovaná délka

(cm) 28 2,7 2,7 9 3,8? 2,5? 41,7

Patella dx Pt1 největší výška Pt2 největší šířka Pt3 největší tloušťka Pt4 výška kloubní plochy

(cm) 3,9 4,3 1,8 2,8?

Kost loketní „jedinců 1, 2 a 3“ (obr. 67) A (XII): Ulna dx - nekompletní a porušena, proximální epifýza s diafýzou (18,7 cm). Radius dx - porušena, chybí pouze distální epifýza (22cm). Ulna dx U6 šířka okovce U11 předozadní průměr U12 příčný průměr U13 horní příčný průměr U14 horní předozadní průměr Dochovaná délka

(cm) 3,1 1,7 2 2,6 2,7 18,7

Radius dx R3 nejmenší obvod R4 příčný průměr R5 předozadní průměr R5/5 obvod středu Dochovaná délka

(cm) 5 1,9 1,2 5 22

B (IV): Ulna dx - poškozena, zachována proximální epifýza s diafýzou (18,5 cm). C (I, XX): Humerus dx - fragment s částí diyafýzy a fragment s distální epifýzou. Ulna dx - porušený fragment diafýzy s distální epifýzou I a fragment proximální epifýzy s částí diafýzy XX. Ulna sin - porušený fragment proximální epifýza s částí diafýzy (11,5 cm). Radius dx - fragment, distální epifýza I a proximální epifýzy XX. Ossa metacarpalia (pravděpodobně) - 6 fragmentů diafýz.

110

1

2

3

4

Obr. 67: Kosti horní končetiny tří pohřbených jedinců. 1 – ulna a radius dx (A), 2 – ulna dx (B), 3 – humerus, ulna a radius dx (C), 4 – ulna sin (C).

„Nepřiřaditelný“ kosterní materiál (VIII): Humerus dx - poškozen, chybí proximální epifýza (29,8 cm). Pravděpodobně caput humeri (velmi porušena). Phalanges digitorum manus - 2 proximální řady (jeden kompletně zachovaný, druhý porušen), 1 pravděpodobně distální řady. Os trapezoideum dx. Vertebrae - fragmenty 3 hrudních obratlů, 5 samostatných arcus vertebrae (pravděpodobně hrudní). Costae - fragment levého žebra a 3 neurčitelné fragmenty. Scapula - pravděpodobně sin, fragment z oblasti spina scapulae. (III): Radius - proximální epifýza s částí diafýzy. Costae - 4 fragmenty žeber. (IX): Humerus - caput humeri. Costae - první žebro dx. Scapula pravděpodobně sin fragmenty (spina scaplae, angulus inferior). (X): Os metacarpale IV - kompletní (délka 5,9 cm). Phalanx proximalis - kompletní. Clavicula dx – poškozena kompaktní tkáň a epifýzy. Costae - 9 fragmentů (fragment prvního žebra dx, 3 fragmenty dx). Vertebrae - 2 poškozené krční obratle, 3 hrudní obratle (jeden kompletní), 1 bederní L5. Hrudní obratel V1 přední výška těla V2 zadní výška těla V3 střední výška V4 horní předozadní průměr V5 střední předozadní průměr V7 horní příčný průměr V8 dolní příčný úhel V9 střední příčný úhel V10 předozadní průměr otvoru V11 příčný průměr otvoru

(cm) 1,7 1,8 1,7 1,7 1,8 3,4 3,5 3 1,7 1,8

Bederní obratel L5 V1 přední výška těla V2 zadní výška těla V3 střední výška V4 horní předozadní průměr V5 střední předozadní průměr V7 horní příčný průměr V8 dolní příčný úhel V9 střední příčný úhel V10 předozadní průměr otvoru V11 příčný průměr otvoru

111

(cm) 2,7 2,2 3,4 3,4 3,1 5,5 4,8 4,6 1,7 3

(II): Humerus dx (obr. 2) - porušený, zachována diafýza a distální epifýza (28 cm). Phalanges digitorum manus - 2 fragmenty zřejmě dvou článků prstů. Scapula sin - fragment kosti (část cavitas glenoidalis, spina scapulae). (XX): Os metatarsale IV dx - kompletní (délka 7,1 cm). Phalanx proximalis digitorum pedis. Vertebrae - 2 poškozené hrudní obratle, samostatný corpus vertebrae a arcus vertebrae. Costae - fragmenty zřejmě dvou žeber. Tibia - fragment z proximální epifýzy. („preparace“): fragmenty lebky a obratlů, os metatarsale V dx - kompletní (délka 6,8 cm). Phalanges proximales digitorum pedis - 2. Clavicula pravděpodobně sin - poškozena (11,5 cm). Poznámky:

nalezen

zlomek

keramiky,

zvířecí

kosti

(skelet

drobného

zvířete

pravděpodobně hlodavce - obr. 68.1, obratle a žebra pravděpodobně ovce či kozy nedospělého jedince - obr. 68.2).

1

2

Obr. 68: 1 – kostra pravděpodobně hlodavce, 2 – obratle pravděpodobně ovce/kozy nedospělce.

H 19, kontext 821 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány pouze fragmenty kompaktní tkáně kostí typu dlouhého a lebky, zuby. Lebka: (obr. 69) Několik drobných fragmentů kompakty. Processus mastoideus ossis temporalis sin a procesus articularis mandibulae sin zabarveny do zelena. Zabarvení pravděpodobně způsobeno přítomností mědi. Nalezeno 8 zubů. Tři dolní levé stoličky, pravděpodobně horní špičáky, dolní první pravý a dolní druhý levý třenový zub a horní třenový zub (vysoký stupeň obrusu). Dx

C? P1?

/ /

C?

Sin P2? M1 M2 M3

Postkraniální skelet: 112

Pouze několik fragmentů kompaktní tkáně kostí typu dlouhého. Část materiálu nebyla umyta, hrozil rozpad kostí. Jedná se o blok zeminy se 4 fragmenty těl kostí typu dlouhého, mohlo by se jednat o části kostí dolních končetin. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Adultus-Maturus (25-50 let, určeno na základě zubní abraze podle Miles 1963, Lovejoy 1985). Výška postavy: Neurčeno.

1

2

Obr. 69: Části skeletu jedince z hrobu H 19 (kontext 821). 1 – izolované zuby, 2 – fragment os temporale a processus condylaris mandibulae zbarveny do zelena.

H 20, kontext 822 Nalezeny kosterní pozůstatky dvou jedinců. „Jedinec I“ uloženina 1298 (sektor 1) Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány fragmenty těl dlouhých kostí a lebky, zuby. Lebka: (obr. 70.1) Pouze fragmenty (processus alveolaris s alveoly, os parierale se sutura squamosa, os frontale s odstupem procesus zygomaticus). Nalezeno 12 zubů, osm stoliček a čtyři premoláry. Dx

M2 M1 P2 / M2 M1 / Postkraniální skelet: (obr. 59.2)

P1 P2 M1 M2 P1 M1 M2

Sin

Femur sin - střední část těla kosti s foramen nutricium a linea aspera. Femur dx - střední část těla kosti s linea aspera. Tibia dx - tělo kosti s foramen nutricium a fragment distální epifýzy. Tibia sin - fragment těla kosti s foramen nutricium. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Juvenis-Adultus (16-25 let, určeno na základě zubní abraze podle Miles 1963, Lovejoy 1985). 113

Výška postavy: Neurčeno.

1

2 Obr. 70: Kosterní pozůstatky „jedince I“ z hrobu H 20 (kontext 822, uloženina 1298). 1 – dochované zuby s fragmentem processus alveolaris maxilae, 2 – poškozené kosti stehenní a holenní

„Jedinec II“ uloženina 1310 Zachovalost: Špatná. Lebka: (obr. 71.2) Nalezen pouze fragment dolní čelisti z pravé strany s 5 zuby (P1, P2, M1, M2, M3). Postkraniální skelet: (obr. 71.1) Humerus sin - zachován téměř celý, chybí proximální epifýza (caput humerii). Ulna sin - pouze proximální konec kosti s mírně poškozeným olekranon ulnae. Scapula - fragment acromia. Vertebrae - 2 krční obratle (C1, atlas – arcus anterior s fovea dentis, arcus posterior porušen, facies articularis inferior zachována jen levá, pravá porušena, zachovány obě facies articularis superior, C2, axis – zachován corpus vertebrae s dens axis). 4 kompletní hrudní obratle (Th 9-12). 4 lumbální obratle (L1 a L2 odlomen procesus spinosus, L3 a L4 zachován pouze arcus vertebrae).

114

Os sacrum - poškozeno při vyzvedávání, pouze levá část – část bassis ossis sacri, processus articularis superioris sin, poškozená těla prvních dvou obratlů, přítomen první foramen sacralis dorsalis (otevřen canalis sacralis). Os coxae - Dx: fragment, acetabulum s facies lunatum, část incisura ischiadica major, porušená spina ischiadica. - Sin (obr. 60.3): z kosti kyčelní zachována facies auricularis (lopata kosti kyčelní celá chybí), je přítomna incisura ischiadica major, spina ischiadica, tuber ischiadicum, os pubis chybí, acetabulum porušeno, zachována pouze polovina facies lunatum . Femur dx - kompletní, mírně poškozené epifýzy. Femur sin - kompletní, kost mírně poškozena. Patella dx - povrh kosti porušen. Patela sin - kompletní, povrh kosti mírně porušen. Tibia dx - fagmenty kosti, zachována diafýza, epifýzy porušeny, dochovaná délka 26 cm. Tibia sin - téměř kompletnít, ale distální epifýza hodně porušena, proximální konec porušen, dochovaná délka 39 cm. Osteometrie: dx (cm) F1 největší délka 47,1 F2 délka 47,3 F6 předozadní průměr 3? F7 transverzální průměr 2,6 F7a transverzální průměr 2,6 F8 obvod středu 9 F9 podchocholíkový průměr 3,3? F10podchocholíkový průměr 2,7? F13 horní šířka 11? F18 svislý průměr hlavice F20 obvod hlavice Femur

sin (cm) 47,5 47? 3? 2,5? 2,5? 8,7? 3,3? 2,8? 11,3? 4,6? 15,5?

sin Os (cm) coxae H5 největší průměr 2,4 A-B H6 nejmenší průměr 1,8 C-D H6b transverzální průměr 2,3 A-C H6c předozadní průměr 2,2 IIMT H7 nejmenší obvod 7? H7a obvod středu 7,3 Humerus

sin (cm) 4,8 1,8 1,8 3,3

Pohlaví: Muž (určeno na základě kosti pánevní podle Brůžek 1991 a na základě délky stehenní kosti podle Černý 1980, Dibennardo 1979, Parsons 1913/1914, Pearson 19171919, Singh a Singh 1972, in Stloukal a kol. 1999, s. 183-5, 215, 217). Věk: Adultus (20-35 let, určeno na základě zubní abraze podle Miles 1963, Lovejoy 1985). Výška postavy: 169,9 cm - 171,6 cm (určena na základě délky kosti stehenní podle Manouvrier 1894, Pearson 1899, in Stloukal a kol. 1999, s. 106-107). 115

1

2

3 Obr. 71: Kosterní pozůstatky „jedince II“ z hrobu H 20 (kontext 822, uloženina 1310). 1 – kosterní pozůstatky v anatomické pozici, 2 – detail poškozené mandibuly, 3 – detail os coxae sin.

Poznámka: pravděpodobně příměs v hrobu (sáček označen „Řepčín 1, 33/2004, 2005, objekt: H?, H20?“) - nalezen fragment os frontale (pars orbitalis sin, obr. 72), fragment očnice pochází z nedospělého jedince a kostní tkáň se výrazně odlišuje od zachovalosti kosterních pozůstatků jedinců pohřbených na dané lokalitě v tomto období (tedy MŠK).

Obr. 72: Fragment lebky, pravděpodobně příměs do hrobu H 20 (kontext 822).

H 25, kontext 827 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány pouze fragmenty kostí typu dlouhého a zubů. Lebka:

116

Velké množství fragmentů zubní skloviny, 3 pocházejí ze tří různých stoliček (2 dolní stoličky a 1 stolička horní). Postkraniální skelet: (obr. 73) Femur dx - fragment těla kosti s linea aspera (dochovaná délka 10,5 cm). Femur sin - fragment části těla kosti s tuberositas glutea. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Juvenis-Senilis (na základě kosterních pozůstatků lze vyloučit věkovou kategorii Infans, ovšem blíže nelze specifikovat). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 73: Fragmenty těl kostí stehenních z hrobu H 25 (kontext 827).

H 26, kontext 828 Zachovalost: Velmi špatná, skoro nezachován. Nalezen pouze stopy kostní tkáně v hlíně. Lebka: Nalezeny skoro strávené kosti v hlíně a fragmenty zubní skloviny (obr. 74), které nelze blíže identifikovat. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Neurčeno – pravděpodobně nedospělý jedinec (podle fragmentů zubů). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 74: Fragmenty zubní skloviny z hrobu H 26 (kontext 828).

H 29, kontext 831 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány drobné fragmenty lebky a zuby. Lebka: (obr. 75) Nalezeny drobné fragmenty kompaktní tkáně.

117

Zachovány korunky zubů, kořen zachován pouze u P1 dolní (přítomen zubní kámen) a porušený kořen také u M1 pravá dolní. Dále zachováno několik fragmentů zubní skloviny korunky. Celkem nalezeno 14 zubů. Dx

M3 M2 P2 M1 P2 P1

I2

/ I1 I2 C / P1

M1

M3 M3?

Sin

Pohlaví: Neurčeno. Věk: Juvenis-Adultus I (16-25 let, určeno na základě zubní abraze podle Miles 1963, Lovejoy 1985). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 76: Izolované zuby jedince z hrobu H 29 (kontext 831).

H 34, kontext 837 Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány fragmenty ossa membri inferioris a zuby. Lebka: (obr. 77) Nalezeny pouze zuby a fragmenty zubní skloviny. Bylo možno rozlišit 1 špičák, 5 premolárů, 6 stoliček lehce porušených a 1 fragment korunky stoličky. Dx

M2? M2

P2 P1 C

/ /

P2

sin M1? M2

Dva premoláry nebyly blíže určeny (pravděpodobně P1 a P2) a dvě stoličky (pravděpodobně obě M3). Postkraniální skelet: Nalezeny fragmenty dvou kostí, pravděpodobně os cuboideum a distální konec fibuly. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Adultus (20-35 let, určeno na základě zubní abraze podle Lovejoy 1985). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 77: Dochované korunky zubů z hrobu H 34 (kontext 837).

118

H 40, kontext 843 Zachovalost: Velmi špatná, skoro nezachován. Zachován jeden zub a drobné fragmenty kompaktní tkáně. Lebka: (obr. 78) Nalezen jeden zub - M2 horní pravá. Postkraniální skelet: Nalezeny skoro strávené stopy kosti typu dlouhého v hlíně. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Infans II (11 let +/- 30 měsíců, určeno na základě prořezání zubu podle Ubelaker 1978 , in: Knußmann 1988, s. 422 a podle Lovejoy 1985). Výška postavy: Neurčeno.

Obr. 78: Stolička z hrobu H 40 (kontext 843).

H 41, kontext 844 a 846 Dva jedinci, jeden pohřben kostrově, druhý žárově. kontext 844 – kostrový pohřeb Zachovalost: Velmi špatná. Zachovány fragmenty postkraniálního skeletu, lebky a zuby. Lebka: (obr. 79) Nalezeny

fragmenty

neurokrránia,

většina

zabarvena

do

zelena.

Zbarvení

pravděpodobně způsobeno přítomností mědi. Os frontale (levá část se sutura coronalis a linea temporalis, část fossa condylaris) podél sutura coronalis výrazné zbarvení do zelena pravděpodobně způsobené přítomností mědi. Os parietale (fragment se sutura squamosa a fragment se sutura sagitalis), os occipitale (fragment kosti se sutura lambdoidea). Ze splanchnocrania nalezen jeden drobný fragment alveolu. Dx

M2 M1 P2 P1 C I2 / M2 M1 P1 I1/

I2 P1 P2 M1 M2 P1 P2 M1 M2

Sin

Postkarniální skelet: Fragmenty kompakty dlouhých kostí. Phalanx - proximální konec článku prstu z ruky, pravděpodobně z proximální řady.

119

Ossa metacarpalia - pouze distální část (caput ossis metacarpi), dále os metacarpale III sin (proximální konec kosti s processus styloideus). Sacrum (fragment z pravé části s processus articularis, fragmentem pars lateralis s částí facies auricularis). Pravděpodobně fragment kompaktí tkáně z povrchu trochanter major femoris. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Adultus (20-25 let, určeno na základě maturace kostry podle Brothwell 1965, in: Knußmann 1988, s. 424 a na základě stupně zubní abraze podle Miles 1963, Lovejoy 1985). Výška postavy: Neurčeno. Poznámka: Z oblasti lebky získány drobné fragmenty mědi.

1

2

Obr. 79: Kosterní pozůstatky z hrobu H 41 (kontext 844). 1 – dochované zuby, 2 – fragment os frontale s patrnými stopami mědi podél sutura coronalis.

kontext 846 – žárový pohřeb Zachovalost: Relativně dobře zachovaný žárový hrob (obr. 80). Velikost fragmentů: Velké (nad 50 mm) žádný, střední (10-50 mm) ± 236, malé (pod 10 mm) velké množství. Stupeň spálení: II-III (Dokládal 1999, tab. I, s. 38). Popis: Vytříděny fragmenty lebky (neurokránium i splancnokránium, fragment processus alveolaris maxillae, procesus coronoideus sin dolní čelisti), zuby (fragment korunky zubu pravděpodobně M3 horní, fragment korunky s částí kořene pravděpodobně M1 horní, korunka i kořen pravděpodobně I1 pravý horní, samostatný kořen zubu mohlo by se jednat o polovinu kořene dolní stoličky, dále kořen pravděpodobně premoláru a dalších 7 fragmentů kořenů zubů), zlomky těl kostí typu dlouhého a kompaktní tkáně, fragmenty epifyzárních ploch a spongiózní tkáně, phalanx (proximální nebo střední řady, z ruky nebo nohy, pouze distální epifýza s částí těla kosti), phalanx (z ruky, pouze tělo kosti), phalanx (z ruky, pravděpodobně proximální nebo střední řady, distální epifýza s diafýzou).

120

Hmotnost hrobu: Po proplavení 1169,1 g (po vytřídění nečistot před proplavením 1226,3g). Hrob s jedním jedincem podle hmotnosti. Pohlaví: Neurčeno. Věk: Juvenis (13-18 let, určeno na základě maturace kostry, epifýza u středního článku prstu přirůstá mezi 12-18 rokem podle Garn a kol. 1961 a stupně mineralizace zubů M1 stádium VII, P VII a M3 stádium IV ukazuje na věk 14-16 let podle Komínek – Rozkovcová 1984, in: Stloukal 1999, s. 254, 315-316). Výška postavy: Neurčeno. Poznámka: Nelezeny 3 zlomky keramiky.

1

2

3

Obr. 80: Žárový hrob H 6 (kontext 805). 1 – veškeré zlomky kostí se třemi fragmenty keramiky (vlevo nahoře), 2 – detail fragmentů článků prstů, 3 – dochované zuby (v dolní části pouze fragmenty některých kořenů).

121

11. Porovnání kosterního souboru s jinými soubory Nálezy kosterních pozůstatků z období moravské šňůrové keramiky nejsou hojné. Z předpokládaných minimálně 592 jedinců jsou doloženy kosterní pozůstatky 311 jedinců. Často bývá odkryt pouze jeden, někdy několik hrobů v rámci jedné lokality. Výjimkou jsou některá pohřebiště, jako např. Nemilany v trati „Pravá k Nedvězí“ 37 hrobů (Peška 2004, s. 191), Řepčín v trati „Horní nivy“ 27 hrobů (Kalábek 2006, s. 131), Bezměrov v trati „Díly“ 23 hrobů (Tajer 2006, s. 121). Mezi velká a kompletně prozkoumaná pohřebiště patří i Velešovice se 16 hroby a Komořany v trati „U zastávky“ s dvěma výrazně izolovanými skupinami 17 hrobů (Čižmář – Geisler 1998, s. 74). První antropologické zpracování příslušníků lidu MŠK provedl Jan Jelínek (1964), a to čtyř jedinců ze čtyř lokalit (Dědice, Kostelec, Marefy, Morkůvky). První rozsáhlou antropologickou analýzu, která se opírala o rozbor 47 skeletů včetně výše jmenovaných, vypracoval Tomáš Dacík (1982) na základě nálezů z 31 lokalit. Druhá rozsáhlejší studie byla zpracována Miluší Dobisíkovou a Milanem Stloukalem (1998) na základě kosterního materiálu z prostoru dálnice Brno-Vyškov. V tomto souboru bylo 50 jedinců z 11 lokalit. Třetí souhrnná studie Marty Dočkalové a Lubomíra Šebely (1999) hodnotila kosterní pozůstatky 70 jedinců ze 40 lokalit. Ovšem do tohoto souboru byly kromě jiných zahrnuty i kompletně zachované skelety již uvedené v rozboru Tomáše Dacíka. Dalším, Evou Drozdovou (2006) kompletně antropologicky zpracovaným pohřebištěm, jsou Ivanovice na Hané, kde byly vyhodnoceny kosterní pozůstatky 23 jedinců ze dvou nálezových míst. Velmi podrobnou předběžnou antropologickou analýzu neobvykle dobře zachovaných kosterních pozůstatků jedince MŠK z Nemilan zpracoval Miroslav Králík a kol. (2006). Milan Stloukal (1991) provedl antropologický rozbor 3 žárových hrobů, stejně tak i Jana Langová (2003) u jednoho žárového hrobu. Kosterní pozůstatky 43 jedinců ze 38 hrobů ze 4 lokalit zpracovala autorka.

11.1. Kostrové hroby Pokud vezmeme údaje z doposud publikovaných rozsáhlejších antropologických rozborů, tak Tomáš Dacík (1982) provedl analýzu kosterních pozůstatků pocházejících ze 47 skeletů, 22 mužů, 11 žen a 14 neurčených jedinců. Všechny nálezy, až na jeden žárový (Pustiměř hr. 1), pocházely z kostrových hrobů. Průměrný věk mužů a žen činil 37,2 roku a byli zařazeni do kategorie Adultus II. U žen byl průměrný věk dožití 32,8 roku, tedy

122

kategorie Adultus II, blíže ke kategorii Adultus I, a u mužů 39,1 roku spadající do kategorie Adultus II. Starší věkové kategorie byly zastoupeny v menší míře, 7 jedinců bylo zařazeno do skupiny Maturus a 3 jedinci na rozhraní kategorií Maturus/Senilis. Naopak věk zemřelých dětí se pohyboval od narození do šesti let. Výška postavy žen je hodnocena jako drobná až vysoká, celkově u obou pohlaví různorodá. Mužské skelety jsou hodnoceny jako robustní, ale i gracilní s výrazným svalovým reliéfem. Ženy mají skelety středně robustní až gracilní, v některých případech s výraznějším svalovým reliéfem. U obou pohlaví se často vyskytlo oploštění na kosti stehenní tzv. platymerie (hyperplatymerie až platymerie) a na kosti holenní tzv. platyknemie (hyperplatyknemie, platyknemie, mesoknemie, ale i euryknemie). Rozbor je dále doplněn o rozsáhlou typologii lebek a rozdělení jedinců MŠK do tří skupin podle antropologického typu. Miluše Dobisíková a Milan Stloukal (1998) pracovali s kosterními pozůstatky pocházejícími z 50 skeletů, nicméně uvádějí počet 13 mužů, 12 žen a 26 neurčených jedinců. Převážná většina skeletů pochází z kostrových hrobů, pouze ve třech případech byli jedinci pohřbeni žárově (Velešovice hr. 44 a 64, Komořany hr. 15). Pro ženy i muže byla střední délka života vypočítána na 32 let, opět tedy kategorie Adultus II. 26 % jedinců bylo řazeno do katedorie maturus a každý dvanáctý člověk byl starší 50 let. U nedospělých jedinců byla nejpočetněji zastoupena kategorie Infans II (7 – 14 let). Výšku postavy hodnotili jako vysokou, u mužů 169-170 cm a u žen 160-163 cm. Skelety mužů byly hodnoceny spíše jako robustní, stavba kostí u žen byla gracilní nebo středně robustní. Výskyt platymerie byl zaznamenán u tří jedinců (ze čtyř), platyknemie byla zachycena ve dvou případech (ze tří). Zachyceny byly i anatomické variety, a to ve dvou případech os apicis, po jednom případě výskyt vrozeného srůstu 1. a 2. hrudního obratle, 4. a 5. bederního obratle a lumbalizaci 1. bederního obratle. Hodnocen byl také zdravotní stav. Byly zjištěny degenerativně produktivní změny, ovšem jsou spojovány s projevy stárnutí, nikoli s chorobami. Přítomnost zubního kazu byla zaznamenána pouze u jednoho jedince, což je zanedbatelné z hlediska populace. Jeden jedinec byl postižen vzácnou AlbertsSchönbergovou chorobou a u jiného jedince byly prokázány pozůstatky po zranění (zhojená zlomenina kosti vřetenní). Zaznamenán byl i srůst nártních kostí a spondylolýza 5. bederního obratle. Eva Drozdová (2006) zpracovávala kosterní pozůstatky pocházející z 23 kostrových hrobů. Z celkově antropologicky zpracovaných 23 jedinců bylo 5 mužů, 8 žen, 8 dětí a 2 dospělí. Mezi dospělými jedinci byly shodně zastoupeny věkové kategorie Adultus i Maturus. U mužů se nejčastěji vyskytovala kategorie Adultus II a Maturus I, u žen 123

kategorie Adultus II a ve čtvrtině případů i Maturus II. U dětí byla nejpočetněji zastoupena věková kategorie Infans II s šesti jedinci. Výška postavy mužů se pohybovala v rozmezí 167-177 cm, žen okolo 153 cm. Skelet jednoho muže byl hodnocen jako extrémně robustní a u jedné ženy byly zjištěny silné svalové úpony. V antropogickém rozboru byl hodnocen i zdravotní stav jedinců. U dítěte starého 10-11 let byla zachycena cribra orbitalia a hypoplasie zubní skloviny, u dospělé ženy persistující mléčná stolička, další 40-50ti letá žena měla zkažený chrup (obr. 81).

Obr. 81: Fragment dolní čelisti s pravostrannou druhou a třetí stoličkou s patrnými krčkovými kazy. První stolička byla ztracena za života jedince (žena z lokality Ivanovice na Hané). Podle: Drozdová 2006.

Díky velmi špatné zachovalosti kosterních pozůstatků jedinců MŠK je jedinou a velmi přínosnou studií, i když se jedná o zatím předběžný antropologický rozbor, analýza jedinečně zachovaných kosterních pozůstatků jedince z lokality Nemilany zpracovaná kolektivem autorů pod vedením Miroslava Králíka (2006). Skelet jedince je téměř kompletní, lebka je vlivem tlaku nadloží porušena, nicméně obličejová část je kompletní včetně úplného chrupu. Z postkraniálního skeletu ojediněle chybí drobné kosti ruky i nohy, porušeny jsou části lopatky, obratlů a také oblast pánve. Pohlaví jedince bylo určeno jako mužské a věk byl prozatím stanoven na 20-40 let. Při srovnání jedince s recentními populacemi byl jedinec zařazen do skupiny „white males“, mezi muže ze střední Evropy. Srovnání s pravěkými populacemi není k dispozici. Provedena byla i antropologická rekonstrukce podoby (viz kap. 8.1.). Výška postavy byla vypočítána na základě rozměrů několika dlouhých kostí od 161,5 do 173,5 cm (bez rozsahů odhadu) se středními hodnotami 166-170 cm. Zde je možné vidět, že určení výšky postavy není jednoznačné ani u „perfektně“ zachovaných kosterních pozůstatků, natož u fragmentárně zachovaných skeletů. Zdravotní stav jedince byl posouzen jako dobrý. Zjištěny byly i starší patologické

124

procesy z mužova mládí. Jedná se o artritické změny, zhojené trauma v oblasti dolní čelisti, komplikovaný zápal plic, epidurální krvácení v oblasti klenby lební (možná v souvislosti s prodělanými kurdějemi), zřejmě svalové zranění v oblasti kosti holenní spojené se zánětlivým procesem nebo nezhoubným nádorovým bujením. Chrup neobsahoval zubní kaz, ale jsou přítomny stopy hypoplasie. Jedinec byl tedy opakovaně vystaven nespecifickým stresům v období zhruba 1,7; 2; 2,6 a 3 let. Zuby nesou stopy abraze výrazné u předních zubů (obr. 82) svědčící o pravděpodobném užívání zubů jako pracovního nástroje. Muž měl masivní tělesnou konstituci se silným svalovým reliéfem a nalezeny byly i stopy po fyzickém přetěžování.

Obr. 82: Schéma abraze zubů u jedince z lokality Nemilany. Černě vybarvené plochy značí abrazi dentinu. Podle: Králík a kol. 2006, s. 135.

Veškeré mnou zpracované kosterní pozůstatky byly velmi špatně a fragmentárně zachované. Na lokalitě Bezměrov pohřebiště MŠK obsahovalo 13 kostrových hrobů, u 11 skeletů bylo možné jedince zařadit do věkové kategorie. Věk zemřelých se pohyboval nejčastěji ve věkových skupinách Infans I až Infans II. Pohlaví bylo možné určit u jednoho jedince, a to jako mužské. Z pohřebiště v Řepčíně v okresu Olomouc jsem zpracovávala 21 hrobů s 27 skelety, z toho tři jedinci byli pohřbeni žárově. Pohlaví jsem určila u 7 jedinců (6 mužů a 1 žena). Zemřelí se pohybovali nejčastěji ve věkové skupině Adultus. Další čtyři jedinci pocházeli ze dvou hrobů z Brodku u Prostějova (dospělý jedinec a dítě) a dvou hrobů z Hulína (2 dospělí, jeden z nich muž). Mnou zkoumaný kosterní soubor celkově tedy pocházel ze 38 hrobů a zahrnoval 44 jedinců (3 jedinci byli pohřbeni žárově), 7 mužů, 1 ženu a 35 neurčených jedinců. 125

Nejčastěji byla zastoupena věková kategorie Adultus I a Juvenis. Výšku postavy bylo možné určit pouze u jednoho muže 169,9 cm - 171,6 cm. Osteometrické měření mohlo být provedeno jen u 7 skeletů, a to jen v omezené míře. Výskyt platymerie a platyknemie nelze hodnotit pro celý soubor. Ovšem platymerie byla zachycena u všech 4 měřitelných jedinců a platyknemie u 2 změřitelných jedinců byla zaznamenána také v obou případech. Pokud bylo možno hodnotit zdravotní stav jedinců, byla nalezena hypoplasie zubní skloviny a u jednoho jedince zubní kámen. Jeden jedinec měl zřejmě zosifikované svalové úpony na více částech skeletu. Dále u jednoho muže bylo zaznamenáno i zhojené poranění lebky v oblasti os occipitale (viz. kap. 8.2) a také byly přítomny vložené kůstky v průběhu lambdového švu a v místě spojení šípového a lambdového švu (ossiculum suturae lambdoidea; obr. 83).

A

B

Obr. 83: Vložené kůstky v průběhu A – sutura lambdoidea a B – v oblasti bodu lambda (styk šípového a lambdového švu) u muže z hrobu H 18 z Řepčína.

Komplexní antropologická analýza je u pohřebišť kultury se šňůrovou keramikou velmi obtížná. Jednotlivé antropologické studie nelze považovat za rozbor ucelených kosterních souborů z jednotlivých pohřebišť, tudíž není vhodné je porovnávat mezi sebou. Nicméně jednotlivá pohřebiště sama o sobě díky jejich velikosti a velmi špatnému zachování kosterního materiálu také nelze posuzovat jednotlivě ve vztahu k celkové populaci. Jelikož je vhodné celkově se vyjádřit alespoň k pravděpodobným fyzickým vlastnostem a antropologickým charakteristikám příslušníků MŠK, rozhodla jsem se pracovat s kosterními pozůstatky (publikovanými v antropologických rozborech) jako jedním celkem. Tabulky uvedené v kapitole 12.2. zachycují 215 jedinců, u kterých bylo zjištěno pohlaví nebo věk a eventuálně i výška postavy. Pro potřeby výpočtů, díky malému procentu zachovaných skeletů (zhruba 35,5 %), byli do analýz týkajících se pohlaví a věku jedinců zahrnuti i žárově pohřbení jedinci.

126

Pohlaví bylo stanoveno u 122 jedinců, z toho 71 mužů a 51 žen. Těmito počty se dřívější předpoklad Tomáše Dacíka (1982, s. 64) o převaze mužů nad ženami potvrdil. Avšak toto tvrzení je díky stále velkému procentu pohlavně neurčených skeletů problematické. Přikláněla bych se spíše k názoru, že zastoupena jsou obě pohlaví stejně s lehkou převahou mužů. V dané populaci je statisticky problematičtější stanovení průměrného věku, protože věk některých jedinců byl určen velmi široce. Střední délka života (popř. naděje dožití) byla vypočítána na 29,4 let z úmrtnostní tabulky (tab. 1), kterou jsem sestavila podle Milana Stloukala a kol. (1999, s. 361-365). Jelikož se zdaleka nejedná o úplný soubor jedinců a vstupní data nesplňují všechny doporučené předpoklady pro sestavení úmrtnostní tabulky, nelze konečné údaje brát za zcela správné. Přesto nám údaje mohou alespoň přiblížit představu o složení populace kultury s MŠK. Při sestavování tabulky věkového rozložení populace (graf 8.3) jsem použila podobného postupu jako je v práci Michala Živného (2005, tabulka XX/B, C a XXI), ovšem díky široce určenému věku jedinců jsem při zařazování do věkové skupiny použila následující úpravu. Pokud věk jedince byl určen např. mezi 20 – 40 lety, což v sobě zahrnuje dvě věkové skupiny (Adultus I 20 – 29 let a Adultus II 30 – 39 let), byla do každé věkové skupiny zařazena hodnota 0,5 a celkem „zůstal zachován“ 1 jedinec. věk 0 1-4 5-9 10-14 15-19 20-29 30-39 40-49 50-59 60+

Dx 2 6 18 12 15,5 32 31,5 31 10 2 160

dx 1,3 3,8 11,3 7,5 9,7 20,0 19,7 19,4 6,3 1,3 100,0

lx 100,0 98,8 95,0 83,8 76,3 66,6 46,6 26,9 7,5 1,3

qx 1,3 3,8 11,8 9,0 12,7 30,0 42,3 72,1 83,3 100,0

Lx 99,4 96,9 89,4 80,0 71,4 56,6 36,7 17,2 4,4 0,6

Tx ex 2943,0 29,4 2843,0 28,8 2358,6 24,8 1911,7 22,8 1511,7 19,8 1154,7 17,3 589,1 12,7 221,9 8,3 50,0 6,7 6,3 5,0

Tab. 1: Úmrtnostní tabulka pro lid s MŠK (vysvětlení jednotlivých hodnot viz kap. 9.1.4.).

Na základě četnosti zastoupení (graf 8.1) se jeví jako nejčastější úmrtnost obou pohlaví v adultním věku mezi 20 – 29 lety (eventuálně 20 – 39 lety). U mužů zemřel větší počet ve skupině Maturus I mezi 40. – 49. rokem, u žen ve skupině Adultus I mezi 20. – 29. rokem, což odpovídá totožným zjištěním Miluše Dobisíkové a Milana Stloukala (1998, s. 92), potvrzených i mou předchozí prací (Wagenknechtová 2006, s. 35). U žen po překonání adultního věku stoupá možnost dožití se vysokého věku, avšak u mužů po 50. 127

roce prudce klesá (graf 8.2). Tady se potvrdil předpoklad Miluše Dobisíkové a Milana Stloukala (1998, s. 92), že pokud ženy přežily nižší věkové kategorie, mohly mít převahu mezi nejstaršími členy komunity. Dětí a nedospělých jedinců bylo zjištěno 59 a u 53 z nich byl stanoven věk. Nejvíce jedinců spadalo do kategorie Juvenis (14 – 19 let). Nicméně oproti starším výzkumům až nyní se ukázalo větší zastoupení jedinců v nejmladší věkové kategorii Infans I, které dříve bylo pouze předpokládáno. 25

% 20,00

19,69

20 15

19,38

12,50 10,94

10,00

10 6,25 5 1,25 0

1

Infans I Infans II Juvenis Adultus Adultus Maturus Maturus I II I II

Senilis

40 % 35 30 25

muži

20

ženy

15

neurčeno

10 5

3

věk Infans I Infans II Juvenis Adultus I Adultus II Maturus I Maturus II Senilis celkem

II

Ju ve ni s A du ltu s I Ad ul tu s II M at ur us I M at ur us II Se ni lis

2

In fa ns

In fa ns

I

0

celkem (%) 0-6 17,5 (10,94) 7-13 16 (10) 14-19 20 (12,50) 20-29 32 (20) 30-39 31,5 (19,69) 40-49 31 (19,38) 50-59 10 (6,25) 60+ 2 (1,25) 160 (100)

muži (%) (0) (0) 5,5 (10) 11 (20) 16 (29,09) 20 (36,36) 2,5 (4,55) 0 (0) 55 (100)

ženy (%) (0) (0) 5 (12,50) 11,5 (28,75) 9,5 (23,75) 6,5 (16,25) 6,5 (16,25) 1 (2,50) 40 (100)

neurčeno (%) 17,5 (26,92) 16 (24,62) 9,5 (14,62) 9,5 (14,62) 6 (9,23) 4,5 (6,92) 1 (1,54) 1 (1,54) 65 (100)

Graf. 8: Věkové složení populace kultury s MŠK. 1 – grafické vyjádření skladby populace na základě věkových kategorií, 2 – grafické vyjádření procentuálního zastoupení jednotlivých věkových kategorií na základě pohlaví, 3 – tabulka dat ke grafům 8.1 a 8.2.

128

Výška postavy je odhadnuta u 33 jedinců, což je poměrně velmi malý vzorek populace. Díky fragmentárnosti skeletů je někdy uváděna ve formě vyšší než x cm. V případě 19 mužů je hodnota vypočítané průměrné výšky postavy 168,6 cm s minimem 160 cm a maximem 174 cm. U 9 žen je průměrná hodnota výšky postavy 159,7 cm s minimem 153 cm a maximem minimálně 164 cm. U dvou čtrnáctiletých jedinců vysokých 144 a 148 cm je průměr výšky postavy 146 cm. Do výpočtů nebyli zařazeni 2 muži (stanovena pouze minimální výška jedince na 159 a 166 cm) a jeden pohlavně neurčený jedinec vysoký 171 cm. Díky již několikrát konstatované velmi špatné zachovalosti skeletů jedinců MŠK je obtížné hodnotit fyzickou stránku jedinců. Zdá se, že dlouhé kosti dolních končetin (kosti stehenní a kosti holenní) jsou často oploštělé. Platymerie byla u 14 měřitelných jedinců zjištěna ve 13 případech a platyknemie u 12 měřitelných jedinců zaznamenána ve 9 případech. Jak výskyt platymerie, tak platyknemie je vysvětlován Miluší Dobisíkovou a Milanem Stloukalem (1998, s. 93) jako nepoměr mezi výživou a námahou jedince. Příčinou je patrně i zvýšená zátěž na určité svaly (při běhání nebo sezení v podřepu). Je tedy možné, že život příslušníků MŠK byl spojen se značnou zátěží dolních končetin. Fyzické přetěžování bylo nalezeno i na skeletu nejlépe zachovaného jedince MŠK (Králík a kol. 2006, s. 137). Takováto zjištění by mohl potvrzovat i často konstatovaný výrazný svalový reliéf a robusticita jedinců. Stopy „větší pohyblivosti“ mužských příslušníků ŠK oproti jiným populacím závěru eneolitu a rané doby bronzové prokázala i studie stehenních kostí Vladimíra Sládka, Margrit Berner a Roberta Sailera (2006, s. 329). Taktéž díky vlastnostem stehenních kostí žen ŠK došli k závěru, že ženy používaly „jiné pohybové vzorce“, které nelze vysvětlit pouze chůzí na delší vzdálenost (Sládek – Berner – Sailer 2006, s. 330). Což také potvrzuje vyšší zátěž dolních končetin a navíc prozatím neidentifikovanou zátěž stehenních kostí žen. Zachytitelnost anatomických variet či odchylek je ve fragmentárním kosterním materiálu velmi obtížná, nicméně byly nalezeny vložené kůstky v oblasti sustura lambdoidea a v oblasti styku sutura sagitalis a sutura lambdoidea. Zachycen je i výskyt vrozeného srůstu 1. a 2. hrudního obratle, 4. a 5. bederního obratle a lumbalizace 1. bederního obratle.

Dále persistence první mléčné stoličky v trvalém chrupu ženy.

Hodnocen byl také zdravotní stav a u některých skeletů byly pozorovány degenerativně produktivní změny spojované s projevy stárnutí, nikoli s chorobami. Výjimečně byl přítomen i zubní kaz, pouze u dvou jedinců, což je z hlediska populace nevýznamné. Jeden jedinec byl postižen vzácnou Alberts-Schönbergovou chorobou. U dvou jedinců lze 129

prokázat pozůstatky po zranění, a to zhojenou zlomeninu vřetenní kosti a zhojené zranění lebky v oblasti týlní kosti. U jednoho jedince bylo pozorováno zhojené trauma v oblasti dolní čelisti, komplikovaný zápal plic, epidurální krvácení v oblasti klenby lební, pravděpodobně svalové zranění v oblasti kosti holenní spojené se zánětlivým procesem nebo nezhoubným nádorovým bujením. Dále byl zaznamenán i srůst nártních kostí, spondylolýza 5. bederního obratle a u dítěte hypoplastické změny na chrupu a cribra orbitalia. Hypoplasie zubní skloviny byla nalezena i u dalších čtyř jedinců. Unikátní je nález trepanace lebky ve středu čelní kosti (vnější rozměry rány 35x70 mm, vnitřní 25x45 mm; obr. 84).

Obr. 84: Lebka muže ze skupiny X a mohyly 2 z Kostelce u Holešova se stopami trepanace v oblastí čelní kosti. Podle: Šebela 1999, Plate 219.

Sledovaný soubor je nehomogenní a typově nejednotný. Celkově lze konstatovat, že prozatím je možné považovat za platné Dacíkovo rozčlenění jedinců do tří skupin s odlišným antropologickým typem. Není možné v současné době s dostupnými metrickými charakteristikami a informacemi toto vymezení vyvrátit ani jasně potvrdit. Toto rozčlenění potvrzuje i Marta Dočkalová (Dočkalová – Šebela 1999, s. 208). Jediným společným znakem je celková robusticita jedinců v souboru. 1. skupina zahrnuje jedince s vysokou postavou, robustním skeletem a mohutnou muskulaturou, tzv. paleoeuropidní typ (robustní eurydolichomorf), jenž by mohl odpovídat původním nositelům ŠK starší fáze a tedy novou invazní populaci. Do 2. skupiny jsou řazeni jedinci s drobnější štíhlou postavou nižšího vzrůstu s rysy gracilniho mediteranoidního typu (gracilní leptodolichomorf) a mohla by odpovídat autochtonnímu neoliticko-eneolitickému obyvatelstvu našeho území, zřejmě nositelé jevišovické kultury, zastoupenému i v mladší vývojové fázi ŠK. 3. nehomogenní skupina zahrnuje zbylé jedince s rysy obou předchozích skupin. Skupina 130

vykazuje složitější tělesnou stavbu a zřejmě se jedná o smíšené typy vzniklé spojením původního gracilního mediteranoidního obyvatelstva s robustním paleoeuropidním typem invazivní kultury se ŠK (Dacík 1982, s. 67; Dočkalová – Šebela 1999, s. 208). Bylo možno změřit malé množství lebek (tab. 2). Pokud bychom stejně jako v případu skeletu muže z Nemilan (Králík a kol. 2006, s. 123) vložili změřené údaje do programu Fordisc verze 2.0a (Ousley – Jantz 1996) a otestovali afinitu k recentním populacím, pak jedinci MŠK jsou zařazeni do skupiny „white males“ a častěji vykazují zařazení nejblíže k severským a středoevropským populacím, dále k 26.-30. dynastii v Gíze v Egyptě. Přiřazení k těmto populacím ale neznamená, že jedinci z nich pocházeli. Vypovídá pouze o tom, že jedinec náležel do populace s podobnými rozměry lebky. lokalita rozměry

_

1 max.délka mozkovny 8 max.šířka mozkovny 9 min.šířka čela 10 max.šířka čela 17 výška lebky (ba-b) 20 nadušní výška (b-po-

Holubice

Kostelec u Holešova

192 134 98 117 ? 139 ? 111

209 108 ? 101 104 -

-

Lutín

Řepčín H 18 jedinec 1 4

Morkůvky

Tvarožná

197 134 99 117 135 117

181 138 100 125 118

179 132 -

126

-

-

115 ? 104 68

119 72

-

130 120 120 -

-

-

-

25 37 30 24 46 100 ? 73 -

41 31 27 51 106 ? 99 110 ? -

-

86 29 123°

121 96 103 33 70 36 110°

Jelínek,

Jelínek

Krebs

Jelínek

Stloukal

Wagenknechtová

po)

27 délka temene (b-l) 28 délka týlu (l-o) 30 bregma-lambda 45 bizygomatická šířka 47 výška obličeje 48 horní výška obličeje (n-pr) 50 interorbitální šířka 51 šířka očnice 52 výška očnice 54 šířka nosu 55 výška nosu 65 kondylární šířka 66 bigoniální šířka 68 délka mandibuly 69 výška brady (id-gn) 70 výška ramene 71 šířka ramene 79 úhel ramene mandibuly zpracoval

Dočkalová

Tab. 2: Tabulka s dostupnými daty o rozměrech lebek příslušníků MŠK. Přepracováno podle: Dočkalová – Šebela 1999, s. 211.

131

11.2. Žárové hroby Ucelený antropologický rozbor spálených kosterních pozůstatků jedinců kultury se šňůrovou keramikou na Moravě je značně komplikovaný. Publikováno je pouze několik antropologických posudků a ne všechny obsahují kompletní antropologickou analýzu s uvedením všech dat. Podle dostupných informací jsou k dispozici antropologické posudky ze sedmi žárových hrobů, tedy necelá polovina (Peška 2004, s. 199), doplněné o čtyři nové. Samotný počet žárových hrobů není zcela jasně stanoven, převážná většina starších nálezů disponuje neúplnými a nejasnými nálezovými okolnostmi. V případě hrobu z Pustiměře byl kosterní materiál antropologicky zpracován, ovšem jak uvádí katalog Lubomíra Šebely a Marty Dočkalové (1999, s. 200) „materiál je ztracen, nemůže být nalezen“. Většina spálených kosterních pozůstatků patří dospělým nebo mladistvým jedincům a v jednom případě i dítěti. Přesněji bylo určeno 7 dospělých jedinců, 3 mladiství a jedno dítě. Osm hrobů bylo pouze žárových, z nichž jeden obsahoval žárový pohřeb dvou jedinců, a dva hroby byly birituální. V případě birituálního způsobu byl pohřben jeden jedinec kostrově a jeden žárově. Antropologická analýza vychází z dat (tab. 1) pocházejících z kosterních pozůstatků nalezených na šesti lokalitách: Komořany a Velešovice - Dobisíková – Stloukal 1998, s. 95; Pavlov - Stloukal 1991, s. 221; Pustiměř - Dacík 1982, s. 68, Šebela – Dočkalová 1999, s. 200; Zlín k.ú. Malenovice – Langová 2003, s. 300; Olomouc k.ú. Řepčín – autorka. V případě žárových hrobů z lokality Komořany a Velešovice byly publikovány informace pouze o věku jedinců žárově pohřbených, jednalo se o dvě dospělé osoby. Na lokalitě Pavlov v hrobě 14 byl pohřben muž ve věku 40-60 let, většina kosterních pozůstatků byla dokonale spálena, část nedokonale, zachováno bylo větší množství spálených kostí o objemu 1700 cm3. Zjištěny byly fragmenty lebky (identifikována os frontale) i postkraniálního skeletu, kostra byla hodnocena jako robustní. Hrob 780 obsahoval kosterní pozůstatky dvou jedinců, jedinec „A“ byl určen jako pravděpodobně žena blížící se věku 20 let, kosterní pozůstatky byly dokonale až křídovitě spáleny, drobné až středně velké zlomky kostí měly objem 200 cm3. Zjištěny byly fragmenty lebky (zuby, mandibula) a postkraniálního skeletu (talus), kostra byla hodnocena jako gracilní. Druhý jedinec „B“ byl zařazen do věkové kategorie Juvenis (14-20 let), zlomky kostí byly pouze opáleny a měly objem 20 cm3. Nalezené fragmenty pocházejí

132

z postkraniálního skeletu (dlouhé kosti, femur a tibia s nepřirostlými epifýzami), kosti byly hodnoceny jako robustní. Hrob 1 z Pustiměře obsahoval kosterní pozůstatky muže ve věku 40-50 let, kosti byly nepravidelně opáleny s hmotností 435 g. Zjištěny byly fragmenty lebky (neurocranium, maxilla, mandibula) i postkraniálního skeletu (obratle, žebra, klíční kosti, humerus, radius, femur, tibia, fibula). Byl zaznamenán hnisavý proces v oblasi P2 a M1 horní šelisti, kde došlo k intravitální ztrátě zubů, dále přítomny obratle s artrotickými změnami a střední artrotické změny se vyskytly v oblasti kolenního kloubu. Na lokalitě Zlín k.ú. Malenovice obsahoval žárový hrob 1 kosterní pozůstatky dítěte ve věkové skupině Infans I (věk kolem 1,5 až 2 let), kosti byly dokonale až křídovitě spáleny, drobné a ojediněle středně velké zlomky kostí měly objem 35 cm3. Zjištěny byly fragmenty lebky (neurocranium, alveolární výběžky čelistí, fragmenty zubů) i postkraniálního skeletu (zlomky kompaktní tkáně kostí typu dlouhého). Mnou zpracované kosterní pozůstatky ze tří hrobů na lokalitě Olomouc k.ú. Řepčín v případě hrobu 1 patřily dospělému jedinci, zlomky kostí byly dokonale až křídově spáleny s vyšší hmotností 1169,1 g. Zjištěny byly fragmenty lebky (neurocranium) i postkraniálního skeletu (žebra, obratle, dlouhé kosti). Hrob 6 obsahoval kosterní pozůstatky dospělého jedince, mohlo by se jednat o muže, většina fragmentů byla dokonale až křídově spálena, malé množství bylo pouze nepatrně opáleno, celková hmotnost byla 412,5 g. Zjištěny byly fragmenty lebky (neurocranium, mandibula) i postkraniálního skeletu (radius, os metacarpale, coatae, femur, tibia). Posledním hrobem je hrob 41 s kosterními pozůstatky nedospělého jedince kategorie Juvenis (ve věku 13-20 let), kosti byly nedokonale až dokonale spáleny s hmotností 373,7 g. Zjištěny byly fragmenty lebky (neurocranium, maxilla, mandibula, fragmenty zubů) i postkraniálního skeletu (články prstů). Celkově lze říci (tab. 3), že kosterní pozůstatky zemřelých byly v převážné většině spáleny dokonale až křídově. U velikosti zlomků převažovala malá, případně střední velikost. Množství spálených kosterních pozůstatků bylo spíše malé, pouze v případě hrobu 14 z Pavlova a eventuálně hrobu 1 z Řepčína lze považovat množství za velké. Ze skladby zachovaných zlomků kostí lze usuzovat, že tělo zemřelého bylo spáleno celé a vloženo do hrobu. Většina 63,6 % pohřbených jedinců byla dospělá, 27,3 % jedinců bylo nedospělých nebo blížících se dospělému věku a pouze 9,1 % (tedy jeden) bylo dítě. Z hlediska pohlaví převažují muži (36,4 %) nad ženami (0,9 %), ovšem u většiny jedinců nebylo možné pohlaví určit (63,6 %).

133

lokalita

č.

velikost ritus zlomků

Pavlov

H14 ž H780 A ž B ž Pustiměř H1 ž Zlín H1 ž Řepčín H1 ž H6 ž H41 birit. Komořany H16 birit. Velešovice H44 ž H46 ž

malé-stř.

malé-stř. malé-stř. malé-stř. malé-stř.

zach. zlomky věk pohlaví postkr. lebka skelet II-III 1700 ml 40-60 muž x x IV-V (?) 200 ml 20 žena x x I 20 ml 14-20 x neprav. 435g 40-50 muž x x IV-V (?) 35 ml 1,5-2 x x IV-V 1169,1 g D x x III-IV (I) 412,5 g D muž? x x II-III 373,7 g 13-20 x x D D D stupeň spálení

hmotnost (objem)

Tab. 3: Tabulka shrnující data za žárových pohřbů uvedená v textu (ž – žárový, birit. – birituální, stř. – střední, neprav. – nepravidelné, D – dospělý, - – nelze určit, x – přítomna, prázdné pole – informace nebyla publikována).

134

12. Doplněný soupis pohřebišť kultury se šňůrovou keramikou na Moravě Soupis pohřebišť kultury se šňůrovou keramikou na Moravě zachycuje všechny lokality na území Moravy, na kterých byly zaznamenány hroby náležející příslušníkům MŠK. Základem soupisu je čtvrtá kapitola z mé bakalářské práce (Wagenknechtová 2006, kap. 4.1., s. 36-80). Původní soupis byl doplněn o nově publikovaná naleziště, případně o podrobnější informace a dokumentaci. Prozatím nepublikované nálezy z moravských lokalit nebyly do soupisu zahrnuty. Tabulkové zpracování rovněž vychází z mé předchozí práce (Wagenknechtová 2006, kap. 4.2., s. 80-95). Hlavní pramennou základnou soupisu byl katalog Lubomíra Šebely (1999), dále archeologické časopisy, např. Archeologické rozhledy, Pravěk Supplementum, Pravěk NŘ, Přehled výzkumů, a další publikace. Soupis lokalit zůstal pro přehlednost rozdělen do dvou částí a je doplněn o obrazovou přílohu. První část tvoří vlastní číslovaný soupis lokalit, ve kterém je uveden název lokality, přesněji pod pojmem „Katastr“ název katastrálního území, a pokud je přítomna závorka, je v ní název, pod kterým byla lokalita publikována. Okres, ve kterém se daná lokalita nalézá (názvy katastrálních území a okresů jsou porovnány se seznamy Českého úřadu zeměměřického a katastrálního v dubnu roku 2008), dále pod označením „Nálezové místo“ je upřesněna poloha naleziště, traťový název, pokud je znám. V bodě „Stručný popis“ jsem se snažila zachytit historii výzkumu a okolnosti nálezu, ale hlavně jsem se soustředila na zachycení počtu hrobů a jedinců. Pokud byly k dispozici informace o pohlaví a věku jedince, jsou zde uvedeny. Aby nedocházelo k záměně, jsou u mohyl či více hrobů uváděna čísla či skupiny použité ve zprávách autorů (z původních zdrojů). V některých případech je vložena nová položka „Dokumentace“ informující, na kterém místě v příloze práce je přítomna obrazová dokumentace hrobové jámy. Tento bod je přítomen, pouze pokud je ze schémat či fotografií patrný skelet pohřbeného. Dále jsem se snažila zachytit současné uložení jak archeologického, tak antropologického materiálu, ne vždy to však bylo možné. Názvy muzeí jsou uváděny ve zkratkách (seznam zkratek je zařazen ke konci práce, názvy muzeí/zkratek institucí podle Asociace muzeí a galerií České republiky, stav v roce 2008). Samozřejmostí je uvedení literatury, ze které bylo čerpáno, v bodě „Literatura“. Druhou část soupisu tvoří rozšířené tabulkové zpracování týchž lokalit se zachováním číslování uvedeném v soupisu. Tato druhá, doplňková, část soupisu přehledně shrnuje veškeré informace o charakteristice a výbavě hrobu. Číslu v tabulce odpovídá číslo v soupisu, pod kterým je daná lokalita charakterizována. Soupis, tedy i tabulka, obsahuje

135

184 lokalit. V rámci jednoho katastru se může vyskytnout i více nalezišť. Každý řádek tabulky odpovídá jednomu hrobu a je rozčleněn na několik polí. Pokud v jednom hrobu bylo nalezeno více jedinců, jsou uvedeni v rámci tohoto jednoho řádku. Pro kompletnost informace o nálezu je uvedena forma pohřbu (žárový či kostrový), pohlaví jedince, jeho věk, zařazení do věkové skupiny, výška postavy, uložení jedince v rámci hrobové jámy, charakteristika hrobové jámy (pokud se jedná o mohylu, tak informace o ní i o hrobové jámě). Nezbytné jsou i informace o hrobovém inventáři. Ten jsem rozdělila do pěti skupin: zvířecí kosti (uveden druh zvířete, počet kostí a zda jsou kosti opracované), keramika, štípaná industrie, broušená industrie a měděné předměty (počty kusů). Poslední sloupec obsahuje doplňkové informace pro ucelení obrazu o situaci (např. informace o přítomnosti vnitřní hrobové konstrukce). Pokud některé informace nebyly zjištěny nebo nejsou dostupné, příslušné pole je vynecháno. Pokud informace nejsou jisté, jedná se o domněnky či předpoklady, je přidán k údaji otazník. Za touto tabulkou je pro přehlednost zařazena legenda. Tabulka byla rozšířena o informace o poloze horních a dolních končetin zemřelého a také v druhém sloupci tabulky označeném S/F (schéma či fotografie) o vyznačení přítomnosti či nepřítomnosti obrazové dokumentace hrobových jam v příloze.

12.1. Soupis lokalit s nálezy hrobů kultury se šňůrovou keramikou na Moravě 1. Katastr: Bezměrov, okr. Kroměříž Nálezové místo: Díly Stručný popis: V roce 2005 a 2006 v rámci stavby dálnice D1 (Kojetín - Kroměříž) proběhl záchranný archeologický výzkum. V roce 2005 bylo odkryto 12 hrobových celků patřící KŠK a v roce 2006 dalších 11 hrobových celků. Kosterní pozůstatky se skoro nedochovaly, osteologický materiál byl vyzvednut pouze u tří hrobů, v dalších několika hrobech byly nalezeny zbytky zubů. Antropologicky zpracováno 13 hrobů, viz. kapitola 10.1. Dokumentace: Schéma 1.1 Uložení archeologického materiálu: AC Olomouc Uložení antropologického materiálu: ÚA MU Brno Literatura: Tajer 2006, s. 121; Tajer 2007, s. 355. 2. Katastr: Bílovice, okr. Prostějov Nálezové místo: Mazance

136

Stručný popis: V roce 1923 při stavbě železnice byly narušeny hroby se špatně zachovalými skelety. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc, M Prostějov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 30.

3. Katastr: Blatec, okr. Olomouc Nálezové místo: Za nádražím Stručný popis: Na jaře 1997 při záchranném výzkumu objeven hrob, porušen výkopem, skelet muže 30-40 let. Dokumentace: Schéma 1.2 Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: MM Brno Literatura: Peška 1998 s. 219-220, 224, 227; Bém – Peška – Vitula 1999, s. 207; Peška 1999, s. 207; Bém 2001, s. 102.

4. Katastr: Blažovice, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Svisla Stručný popis: Prozkoumán hrob s pozůstatky tří skeletů, hrobová jáma zničena orbou. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: MM Brno (?) Literatura: Belcredi a kol. 1989, s. 66; Šebela 1999, s. 31-32.

5. Katastr: Blučina, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Za vepřínem Stručný popis: V červenci 1982 objeven hrob s pozůstatky skeletu jedince, věk 10-15 let. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno Literatura: Belcredi a kol. 1989, s. 66; Dočkalová – Šebela 1999, s. 187, 209; Šebela 1999, s. 32-33.

6. Katastr: Boleradice, okr. Břeclav Nálezové místo: U studánky

137

Stručný popis: V listopadu 1972 objeven hrob s pozůstatky skeletu juvenilní dívky, věk 1417 let. Uložení archeologického materiálu: M Mikulov Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 187, 209; Šebela 1999, s. 34.

7. Katastr: Bratčice, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Na kopcích (písečník OSP v Židlochovicích) Stručný popis: V roce 1953 objeven kostrový hrob, přiřazen k MŠK. Podle Lubomíra Šebely se nejedná o hrob MŠK. Dokumentace: Schéma 1.3 Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: MM Brno (?) Literatura: Ondráček 1960, s. 478-80; Belcredi a kol. 1989, s. 67; Dočkalová – Šebela 1999, s. 207.

8. Katastr: Brodek u Prostějova, okr. Prostějov Nálezové místo: Hůrka Stručný popis: Lokalita byla původně zařazena do katastru obce Hradčany-Kobeřice, ale později, dle sdělení Jaroslava Pešky, je vhodné řadit lokalitu do katastru obce Brodek u Prostějova. Při rozšiřování těžby v kamenolomu byl proveden záchranný archeologický výzkum a objeveny tři kostrové hroby. H3 obsahoval lidské kosti v neanatomické pozici. H1 a H2 antropologický rozbor viz kapitola 10.2. Dokumentace: Schéma 1.4 Uložení archeologického materiálu: AC Olomouc ? Uložení antropologického materiálu: AC Olomouc ?, ÚA MU Brno Literatura: Berkovec – Peška 2006, s. 127.

9. Katastr: Brodek u Prostějova, okr. Prostějov Nálezové místo: Pazderny Stručný popis: V roce 1995 při stavbě plynovodu/vodovodu rýhou narušeny dva hroby. Hrob 1 obsahoval skelet muže, hrob 2 velmi porušen zachovala se pouze část lidské lebky. Dokumentace: Schéma 2.1 Uložení archeologického materiálu: M Prostějov 138

Uložení antropologického materiálu: M Prostějov ? Literatura: Šmíd 1998, s. 123, 127, 129; Čižmář – Geislerová – Unger eds. 2000, s. 147.

10. Katastr: Bučovice, okr. Vyškov Nálezové místo: Hvězdy Stručný popis: Dva kostrové hroby. První objeven 3.4.1932, obsahoval skelet ženy 20 let, druhý 28.11.1933 se skeletem ženy 15 let. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno, Archeologický ústav MM Brno Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 189; Šebela 1999, s. 41.

11. Katastr: Bučovice, okr. Vyškov Nálezové místo: Ozmosty Stručný popis: 29.4.1929 nalezeny čtyři orbou velmi poničené hroby. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 41-42.

12. Katastr: Bučovice, okr. Vyškov Nálezové místo: Příhon Stručný popis: V pískovně nalezeny dva hroby, první prozkoumán 27.5.1927, druhý zničen v roce 1941. Uložení archeologického materiálu: MM Brno, M Bučovice Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 41-42.

13. Katastr: Bystročice, okr. Olomouc Nálezové místo: Na krátkých Stručný popis: V roce 1999 porušen kostrový hrob s vnitřní zřejmě dřevěnou konstrukcí. Hrob zřejmě druhotně otevřen, skelet muže 40-45 let v neanatomické poloze a nalezen fragment radia jiného jedince. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: M Olomouc Literatura: Kalábek – Tajer 2000, s. 109; Peška 2002, s. 131-132, 147. 139

14. Katastr: Čelechovice na Hané, okr. Prostějov Nálezové místo: Pískovna Stručný popis: V únoru 1932 objeven hrob s dětským skeletem, 10-15 let. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: MM Anthopos Brno Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 189, 209; Šebela 1999, s. 47.

15. Katastr: Dědice u Vyškova (Vyškov – Dědice), okr. Vyškov Nálezové místo: Mlýnská zahrada Stručný popis: V roce 1943 zahájen záchranný archeologický výzkum a objeven hrob, skelet se nezachoval. Uložení archeologického materiálu: M Vyškov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 171.

16. Katastr: Dětkovice u Prostějova (Dětkovice), okr. Prostějov Nálezové místo: Dálnice Prostějov-Vyškov Stručný popis: Při stavbě dálnice v roce 1975 objeven hrob. Ve středu hrobové jámy pozůstatky dítěte starého okolo 5 let. Uložení archeologického materiálu: M Prostějov Uložení antropologického materiálu: M Prostějov Literatura: Čižmářová – Šmíd 1976, s. 530; Dacík 1982, s. 68; Dočkalová – Šebela 1999, s. 190, 209; Šebela 1999, s. 48.

17. Katastr: Dětkovice u Prostějova (Dětkovice), okr. Prostějov Nálezové místo: Za zahradami Stručný popis: Při stavbě rychlostní dálnice objeveno nové pohřebiště. Hr. 1 se skeletem ženy a nad její pánví žárový pohřeb v nádobě. Hr. 2 druhotně otevřený hrob s kostmi. Dokumentace: Schéma 2.2 Uložení archeologického materiálu: ? Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šmíd 2006a, s. 13; Šmíd 2006b, s. 124.

140

18. Katastr: Dětkovice, okr. Vyškov Nálezové místo: Pod křížem Stručný popis: V roce 1932 při stavbě silnice porušen hrob se skeletem. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 48.

19. Katastr: Dobrochov, okr. Prostějov Nálezové místo: Předina Stručný popis: Pravděpodobná mohyla MŠK. Uložení archeologického materiálu: M Prostějov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 49.

20. Katastr: Drahlov, okr. Olomouc Nálezové místo: Kravín zemědělského družstva Stručný popis: V červenci v roce 1966 objeven hrob se skeletem ženy 50 – 60 let. V březnu 1973 objeven skelet muže 30-40 let. Dokumentace: Schéma 2.3 a-b Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: M Olomouc Literatura: Dohnal 1974, s. 23-24; Dacík 1982, s. 68; Dočkalová – Šebela 1999, s. 190, 209; Šebela 1999, s. 51-52; Šín 2004, s. 30, tab. 2.

21. Katastr: Drnovice u Vyškova (Drnovice), okr. Vyškov Nálezové místo: Končiny ? Stručný popis: V roce 1989 objeven mělký hrob se skelet jedince, zřejmě patří do MŠK. Uložení archeologického materiálu: M Vyškov Uložení antropologického materiálu: M Vyškov Literatura: Rezáková 2005, evidenční list č. Vyškov 8/2005.

22. Katastr: Držovice na Moravě (Dřžovice), okr. Prostějov Nálezové místo: Hřbitov (U hřbitova) Stručný popis: V roce 1960 objeven porušený hrob. 141

Uložení archeologického materiálu: ? Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: – 1999, s. 40; Šebela 1999, s. 53.

23. Katastr: Dřevohostice, okr. Přerov Nálezové místo: Dřevohostický les Stručný popis: V letech 1889, 1908, 1920 objeveno 14 mohyl patřících MŠK, rozdělených do deseti skupin. Mohyly jsou ve skupinách podél cesty z Dřevohostic do Bezuchova (tudíž se mohou vyskytnout na katastrech jiných obcí). Sk. I mohyla (m. 30 žároviště zakrývalo hrobovou jámu), sk. III mohyla s hrobovou jámou, sk. IV se 3 mohylami (m. 4 obsahovala popel, m. 11 žároviště zakrývalo hrobovou jámu, m. 23 nemožné vymezit hrobovou jámu), sk. V se 3 mohylami (m. 12 hrobová jáma pod pozůstatky žároviště, m. 13 žároviště zakrývalo hrobovou jámu, m. 14 hrobová jáma), sk. VII mohyla (m. 15 žároviště zakrývalo hrobovou jámu, skelet nezachován), sk. VIII mohyla, sk. IX mohyla (kousky dřevěného uhlí, hrobová jáma neidentifikována), sk. X mohyla (m. 20 hrobová jáma). Dokumentace: 2.4 a-b Uložení archeologického materiálu: ÚA FF MU Brno, MM Brno, M Olomouc Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999 s. 54-57, Plate 16-7; Peška – Plaček 2002, s. 30-31, 48-49.

24. Katastr: Dub nad Moravou, okr. Olomouc Nálezové místo: Cihelna Stručný popis: V roce 1907 objeven hrob. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 58.

25. Katastr: Dvorska (Brno-Dvorska), okr. Brno-město Nálezové místo: Kirschova pískovna Stručný popis: V roce 1934 objeveny dva hroby. První zničen při kopání, druhý zřejmě obsahoval žárový pohřeb. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: MM Brno ? Literatura: Šebela 1999, s. 38; Peška 2004, s. 192-193, 196. 142

26. Katastr: Hajany, okr. Brno-venkov Nálezové místo: ? Stručný popis: Před rokem 1884 objeven kostrový hrob, autor ho přiřazuje k MŠK. Podle Lubomíra Šebely není pravděpodobné, že hrob patří do MŠK. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: M Olomouc ? Literatura: Belcredi a kol. 1989, s. 67; Šebela 1999, s. 207.

27. Katastr: Hlinsko, okr. Přerov Nálezové místo: Les Novinka ( nad Podhůrou, Kouty) Stručný popis: Lubomír Šebela tuto lokalitu uvádí pod názvem Lipník nad Bečvou. V letech 1908 a 1920 objeveno osm mohyl. M. 1 se stopami popela, m. 2 kruhové žároviště s kusy dřeva a popelem, nespálené kosti, m. 7 hrobová jáma s kousky dřevěného uhlí. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 90-91; Peška – Plaček 2002, s. 31, 50-51.

28. Katastr: Holubice, okr. Vyškov Nálezové místo: U cihelen (Holubice IV 1981) Stručný popis: Od prosince 1980 až do dubna 1981 při záchranném archeologickém výzkumu (stavba dálnice Brno – Vyškov) objeveny tři hroby. Objekt H 2 skelet, dítě 1-3 měsíce, H 26 skelet ženy 50-60 let, H 36 fragmenty skeletu dospělého jedince, možná ženy. Dokumentace: Schéma 3.1 a-b Uložení archeologického materiálu: M Slavkov Uložení antropologického materiálu: NM Praha – Antropologické oddělení Literatura: Čižmář – Geisler 1998, s. 17-18, 102, 141; Dobisíková – Stloukal 1998, s. 94; Dočkalová – Šebela 1999, s. 190-191, 209; Šebela 1999, s. 60, Plate 18.

29. Katastr: Holubice, okr. Vyškov Nálezové místo: Zemník (také jako Holubice VII) Stručný popis: Při záchranném archeologickém výzkumu v červenci a srpnu 1981 objeveny čtyři hroby. Hr. 1 pravděpodobně skelet adultního jedince, pravděpodobně žena, hrob obehnán kruhovým příkopem. Hr. 2 jedinec 13-15 let, pravděpodobně muž. Hr. 3 skelet

143

ženy ve věku 50-60 let. Hr. 4 fragmenty skeletu dospělého jedince. V roce 1987 objeven další hrob, hr. 5 skelet jedince ve věku 20-40 let, zřejmě náleží k předchozím. Dokumentace: Schéma 3.2 a-b Uložení archeologického materiálu: M Slavkov Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno Literatura: Čižmář – Geisler 1998, s. 21-22, 104-5, 141; Dobisíková – Stloukal 1998, s. 94; Dočkalová – Šebela 1999, s. 191-192, 209; Šebela 1999, s. 60-61, Plate 18.

30. Katastr: Hoštice, okr. Vyškov Nálezové místo: Sečné louky Stručný popis: Při stavbě dálnice D1 v roce 2002 objeveno 11 hrobů. Uložení archeologického materiálu: M Vyškov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Čižmář – Geislerová, eds. 2006, s. 189; Šmíd 2006, s. 26.

31. Katastr: Hoštice (Hoštice-Heroltice), okr. Vyškov Nálezové místo: Farma Hoštice (pod Vyškovským státním statkem) Stručný popis: 27.5.1965 prozkoumán hrob, skelet muže 30-40 let. Dokumentace: Schéma 3.3 Uložení archeologického materiálu: NM Praha Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno Literatura: Ondráček 1966, s. 639-640; Dacík 1982, s. 68; Dočkalová – Šebela 1999, s. 192, 209; Šebela 1999, s. 62-64.

32. Katastr: Hradčany u Prostějova (Hradčany), okr. Prostějov Nálezové místo: Hliník (východ obce) Stručný popis: V roce 1952 předány do muzea dříve objevené pozůstatky hrobu. Neznáme detaily nálezu. Uložení archeologického materiálu: M Prostějov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 64.

33. Katastr: Hradisko, okr. Kroměříž Nálezové místo: Cihelna 144

Stručný popis: Odkryty zřejmě dva poničené hroby. Jeden kostrový. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 65.

34. Katastr: Hradisko, okr. Kroměříž Nálezové místo: Hradiště Stručný popis: V roce 1956 objeven hrob s pozůstatky dítěte, 2-3 roky. Uložení archeologického materiálu: M Kroměříž Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 192, 209; Šebela 1999, s. 65.

35. Katastr: Hradisko, okr. Kroměříž Nálezové místo: Parcela č. 101 Stručný popis: V roce 1880 vyzvednut hrob. Neznáme detaily nálezu. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 65.

36. Katastr: Hrušky u Brna (Hrušky), okr. Vyškov Nálezové místo: Kopec Vinohrady Stručný popis: V roce 1913 objeven hrob. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 66-67.

37. Katastr: Hulín, okr. Kroměříž Nálezové místo: Nivky Stručný popis: V roce 1960 objeven porušený hrob, žena 20-24 let. Dokumentace: Schéma 3.4 Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 192, 209; Šebela 1999, s. 67.

145

38. Katastr: Hulín, okr. Kroměříž Nálezové místo: U Isidorka Stručný popis: V roce 2004 7-8 hrobů, jeden s vnitřní konstrukcí. Kosterní materiál většinou zcela stráven. Při výstavbě dálnice D1 nalezeny na lokalitě Hulín II dva kostrové hroby KŠK, antropologický rozbor viz. kapitola 10.3. Dokumentace: Schéma 3.5 a-b Uložení archeologického materiálu: AC Olomouc ? Uložení antropologického materiálu: ÚA MU Brno Literatura: Berkovec – Peška 2005, s. 44; Berkovec – Peška 2005a, s. 231; Peška 2005, s. 9; Berkovec – Peška 2006, s. 127-128.

39. Katastr: Hulín Pravčice, okr. Kroměříž Nálezové místo: U obrázku Stručný popis: Zřejmě v roce 2006 při stavbě dálnice D1 (Kroměříž východ – Říkovice) během záchranného archeologického výzkumu byl prozkoumán jeden hrob s částečně dochovaným skeletem. Uložení archeologického materiálu: AC Olomouc ? Uložení antropologického materiálu: AC Olomouc ? Literatura: Paulus 2007, s. 362.

40. Katastr: Hustopeče u Brna (Hustopeče), okr. Břeclav Nálezové místo: Šibenky Stručný popis: Při záchranném archeologickém výzkumu v roce 2004 prozkoumán kostrový hrob s pozůstatky skeletu. Uložení archeologického materiálu: M Mikulov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Geisler 2005, s. 17, 51, 78, Geisler 2005a, s. 232; Čižmář – Geislerová, eds. 2006, s. 193-194.

41. Katastr: Chomoutov, okr. Olomouc Nálezové místo: Pískovna Stručný popis: Pravděpodobně zničený hrob, v roce 1926 prozkoumán a uložen do muzea. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: ? 146

Literatura: Šebela 1999, s. 45.

42. Katastr: Chrlice (Brno-Chrlice), okr. Brno-město Nálezové místo: Jezera Stručný popis: V červnu 1968 objeven hrob se skeletem. Uložení archeologického materiálu: M Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 36-37.

43. Katastr: Chrlice (Brno-Chrlice), okr. Brno-město Nálezové místo: Pozemkové zahrady (Krausova zahrada) Stručný popis: V roce 1966 při kopání sklepa poničen hrob. Mohlo by se jednat o žárový hrob. Uložení archeologického materiálu: R. Davidová, Brno-Chrlice Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 36; Peška 2004, s. 192.

44. Katastr: Chrlice (Brno-Chrlice), okr. Brno-město Nálezové místo: Přední roviny Stručný popis: V září 1970 při výkopu zničen hrob. Uložení archeologického materiálu: ÚA FF MU Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 36-37.

45. Katastr: Chrlice (Brno-Chrlice), okr. Brno-město Nálezové místo: Zadní roviny Stručný popis: Objeven hrob obsahující skelet mladé ženy, 21-24 let. Dokumentace: Schéma 4.1 Uložení archeologického materiálu: M Brno Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 188, 209; Šebela 1999, s. 36-38, Plate 5.

46. Katastr: Ivanovice na Hané, okr. Vyškov Nálezové místo: Padělky za cihelnou 147

Stručný popis: V roce 2004 objeveno pohřebiště s minimálně 13 hroby, kosterní pozůstatky špatně zachovány. Hrob 800 obsahoval zřejmě mužský pohřeb nicméně skelet je zcela stráven, hr. 801 skelet ženy 45-55 let, hr. 802 patrně hrob dítěte MŠK (porušen orbou), hr. 803 skelet ženy 30-35 let, hr. 804 skelet ženy 35-40 let (dle hrobového inventáře pohřeb muže), hr. 805 skelet dítěte 8 let (dle hrobového inventáře pohřeb dívky), hr. 806 skelet dítěte 3 roky, hr. 809 skelet dítěte 8-9 let (dle hrobového inventáře pohřeb chlapce), hr. 812 skelet dospělého jedince staršího 21 let (zřejmě zničen druhotným zásahem v Z rohu), hr. 813 skelet ženy 40-50 let (druhotný zásah ze S rohu), 814 skelet muže, hr. 815 se třemi až čtyřmi jedinci dítě 5-6 let, muž 24-30 let, muž 40-50 let (stopy druhotného zásahu JV roh - ve dně patrný čtvercový vkop, hloubka asi 0,05 m), hr. 820 skelet dospělého jedince starší 21 let, hr. 821 následný dvojhrob ženy a dítěte, dítě 10-11 let, žena 30-35 let, hr. 822 skelet nezachován, hr. 824 hrob MŠK?, skelet nezachován, hr. 825 skelet muže 35-40 let, hr. 826 pravděpodobně hrob. Dokumentace: Schéma 4.2 a-g Uložení archeologického materiálu: M Vyškov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Bálek a kol. 2003, s. 143; Parma 2005, s. 232; Parma 2005a, s. 18, 52; Čižmář – Geislerová, eds. 2006, s. 199-200; Drozdová 2006; Kolář 2006.

47. Katastr: Ivanovice na Hané, okr. Vyškov Nálezové místo: Spravedlnost Stručný popis: V letech 2002-2003 při stavbě silnice D1 objeveno několik hrobů. Hrob 801 obsahoval shluk lidských kostí, na kostech skeletu nalezeny stopy měděnky a byly přemístěny z původního místa uložení. Hrob 802 byl dětský. Uložení archeologického materiálu: M Vyškov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Bálek a kol. 2003, s. 144-145; Čižmář – Geislerová, eds. 2006, 201-202; Šmíd 2006, s. 26-27.

48. Katastr: Ivanovice na Hané, okr. Vyškov Nálezové místo: Za střediskem Stručný popis: V roce 2002 při stavbě silnice D1 objeveno osm kostrových hrobů. Hrob 800 se skeletem ženy 35-45 let, hr. 801 skelet ženy 45-55 let, hr. 803 skelet ženy 40-50 let, hr. 806 skelet dítěte ve věku 6-7 let, hr. 807 s kosterními pozůstatky dvou jedinců muže 30148

35 let a dítěte starého 6 let možná chlapce, hr. 810 skelet muže 40-50 let. Publikován i hrob s číslem 537 se skeletem muže ve věku 35-40 let. Dokumentace: Schéma 5 Uložení archeologického materiálu: M Vyškov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Bálek a kol. 2003, s. 143-144; Čižmář – Geislerová, eds. 2006, 203; Šmíd 2006, s. 26; Drozdová 2006; Kolář 2006.

49. Katastr: Jiříkovice, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Klíny Stručný popis: V roce 1927 objeven hrob se spálenými lidskými kostmi, zřejmě žárový hrob. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 70; Peška 2004, s. 192.

50. Katastr: Jiříkovice, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Půllány Stručný popis: V roce 1935 objeven hrob se skeletem. Podle Belcrediho se jednalo o dva orbou porušené hroby. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Belcredi a kol. 1989, s. 68; Šebela 1999, s. 70.

51. Katastr: Jiříkovice, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Zahrada p. Liškutína Stručný popis: V roce 1933 objeven hrob se skeletem. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 70-71.

52. Katastr: Kloboučky, okr. Vyškov Nálezové místo: Padělky Stručný popis: V roce 1961 objeven hrob s fragmenty skeletu, zřejmě žena 20-30 let. 149

Uložení archeologického materiálu: M Slavkov Uložení antropologického materiálu: M Slavkov Literatura: Dacík 1982, s. 68; Dočkalová – Šebela 1999, s. 193, 209; Šebela 1999, s. 72.

53. Katastr: Kobylí na Moravě (Kobylí), okr. Břeclav Nálezové místo: Trávníky č. 329 Stručný popis: Při stavbě rodinného domu poničen hrob, v roce 1976 předán do muzea. Uložení archeologického materiálu: M Mikulov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 73.

54. Katastr: Kojetín, okr. Přerov Nálezové místo: Cihelna Stručný popis: Poničen hrob. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 74.

55. Katastr: Komořany na Moravě (Komořany), okr. Vyškov Nálezové místo: Komořany 1988 (U zástavky) Stručný popis: 1. – 12. dubna 1988 objeveno šest hrobů. Objekt H 1 skelet 20-30 let, zřejmě muž, H 2 skelet 40-50 let, zřejmě muž, H 4 fragmenty tří skeletů, žena 20-30let, muž 30-40 let, zřejmě muž 30-40 let, H 5 pouze lidský zub, H 6 skelety dvou jedinců, zřejmě muž 40-60 let a žena 35-45 let, H 8 skelet, zřejmě muž 30-40 let. Dokumentace: Schéma 6.1 a-d Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Uložení antropologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Literatura: Čižmář – Geisler 1998, s. 25-28, 106-110, 142-4; Dobisíková – Stloukal 1998, s. 94; Šebela 1999, s. 74.

56. Katastr: Komořany na Moravě (Komořany), okr. Vyškov Nálezové místo: Komořany 1989 (U zastávky) Stručný popis: Při záchranném výzkumu v roce 1989 objeveno sedm hrobů (tyto objekty byly nalezeny cca 300 m SV od výše uvedené lokality). Objekt H 12 skelet v neanatomické 150

poloze, 30-50 let, H 14 fragmenty skeletu, H 15 fragmenty skeletu, 20-40 let, H 16 kostrový pohřeb dospělého, zřejmě žena, a žárový pohřeb (při dolních končetinách skeletu) zřejmě dospělého jedince, H 17 fragmenty skeletu dospělého jedince, H 18 skelet ženy 3040 let, H 19 skelet dítěte 14 let. Dokumentace: Schéma 6.2 a-c Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Uložení antropologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Literatura: Čižmář – Geisler 1998, s. 29-32, 111-116,144-145; Dobisíková – Stloukal 1998, s. 94; Šebela 1999, s. 74; Peška 2004, s. 191-3, 196, 199-202.

57. Katastr: Kostelec na Hané, okr. Prostějov Nálezové místo: Lapačky Stručný popis: V dubnu 1995 při stavbě vodovodu porušen v pravěku druhotně otevřený hrob, pozůstatky skeletu (kosti lebky i postkraniálního skeletu včetně pánve). Dokumentace: 7.1 Uložení archeologického materiálu: ? Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šmíd 1998, s. 123-4, 127; Šmíd 1999, s. 209-210; Šmíd 2000, s. 197, 201.

58. Katastr: Kostelec na Hané, okr. Prostějov Nálezové místo: Přední pololány Stručný popis: V roce 1928 během stavby domu objeveny dva hroby, jeden se skrčeným skeletem a druhý s dětským skeletem. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 2000, s. 75; Šmíd 2000, s. 198, 201.

59. Katastr: Kostelec na Hané, okr. Prostějov Nálezové místo: Za cihelnou Stručný popis: V červnu 1995 při výstavbě vodovodu objeven hrob, původně zde uloženi asi dva jedinci, dochoval se jen skelet mladé ženy. V hrobovém inventáři nalezena pravděpodobně panova flétna (pět zvířecích femurů). Dokumentace: 7.2 Uložení archeologického materiálu: M Prostějov 151

Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno Literatura: Šmíd 1998, s. 124, 127; Šmíd 1999, s. 209-210; Šmíd 2000, s. 197-198, 200, 202, Matějíčková – Šmíd 2000, s. 27; Čižmář – Geislerová – Unger, eds. 2000, s. 170.

60. Katastr: Kostelec u Holešova, okr. Kroměříž Nálezové místo: Kostelecké polesí Stručný popis: V letech 1890-1909 objeveno celkem 25 mohyl zařazených do jedenácti skupin. Sk. I s 5 mohylami (v jedné rozpoznáno žároviště), sk. II s 3 mohylami (m. 3 hrobová jáma, skelet se nezachoval), sk. III se 2 mohylami (m. 1? hrobová jáma s pozůstatky skeletu), sk. IV s 5 mohylami (m. 1, 4, 5 žároviště zakrývalo hrobovou jámu), sk. VIII se 2 mohylami (m. 1, 2 žároviště zakrývalo hrobovou jámu), sk. IX s 1 mohylou (hrobová jáma se skeletem), sk. X se 3 mohylami (m. 1 hrobová jáma, m. 2 žároviště zakrývalo hrobovou jámu se skeletem muže 35-45 let, zhojená trepanace lebky, m. 3 hrobová jáma se skeletem), sk. XI se 4 mohylami (m. 1 hrobová jáma s ostatky dvou jedinců, po jejím obvodu umístěny kameny velikosti „dětské hlavy“, m. 2 žároviště zakrývalo hrobovou jámu se skeletem, m. 4 překrývala dvě hrobové jámy, stopy po žárovišti, m. 6 mělká hrobová jáma). Dokumentace: 7.3 a-b Uložení archeologického materiálu: MM Brno, M Olomouc, M Zlín Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 193, 209; Šebela 1999, s. 75-79, Plate 28, 29.

61. Katastr: Kožušany nebo Tážaly (Kožušany-Tážaly), okr. Olomouc Nálezové místo: Stavba silnice Stručný popis: Při přestavbě silnice v roce 1940 objeveny hroby s porušenými skelety. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 80-81.

62. Katastr: Kroměříž, okr. Kroměříž Nálezové místo: Městská cihelna Stručný popis: V roce 1930 objeven hrob se skeletem. Uložení archeologického materiálu: MM Brno, M Kroněříž Uložení antropologického materiálu: ? 152

Literatura: Šebela 1999, s. 81-82.

63. Katastr: Kroužek, okr. Vyškov Nálezové místo: Dálnice Brno-Vyškov (Kroužek 1985) Stručný popis: V roce 1985 při stavbě dálnice nalezeny tři hroby. Objekt H 1 fragmenty skeletu pravděpodobně ženy 20-30 let, H 2 skelet pravděpodobně dospělé ženy, H 14 poškozený skelet dospělého jedince. Dokumentace: Schéma 7.4 a-c Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Uložení antropologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Literatura: Dvořák-Šebela 1992 s. 104; Čižmář – Geisler 1998, s. 35-36, 117; Dobisíková – Stloukal 1998, s. 95; Šebela 1999, s. 82.

64. Katastr: Krumvíř, okr Břeclav Nálezové místo: Díly u zahrady - zadky Stručný popis: V květnu a červnu 1974 objeveno osm hrobů. Hr. 3 pozůstatky skeletu muže 40let, hr. 4 pozůstatky skeletu ženy starší 50 let, hr. 7 pozůstatky skeletu muže 40 let, hr. 8 pozůstatky skeletu muže 40-50 let. Uložení archeologického materiálu: M Mikulov Uložení antropologického materiálu: NM Praha – Antropologické oddělení Literatura: Dacík 1982, s. 68; Dočkalová – Šebela 1999, s. 194, 209; Šebela 1999, s. 82-83.

65. Katastr: Křenovice u Slavkova (Křenovice), okr. Vyškov Nálezové místo: ? Stručný popis: Zničený hrob. Uložení archeologického materiálu: M Kroměříž Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 83.

66. Katastr: Kyjov, okr. Hodonín Nálezové místo: Zahrada J. Galušky Stručný popis: V roce 1990 objeveny tři hroby, obsah předán do muzea. 73 perleťových korálků (lastury rodu Unio diskovitého tvaru o průměru 8 mm). Uložení archeologického materiálu: M Kyjov 153

Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 84.

67. Katastr: Ledce u Židlochovic (Ledce), okr. Brno-venkov Nálezové místo: Jaškova pískovna Stručný popis: Porušený hrob bez podrobností. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Ondráček 1960, s. 480-1; Belcredi 1989, s. 69; Šebela 1999, s. 86.

68. Katastr: Letonice, okr. Vyškov Nálezové místo: Dražovská štěrkovna (Letovice 1986) Stručný popis: V květnu 1986 objeveny dva hroby, u třetího není prokazatelné že patří MŠK. Objekt H 2 fragmenty skeletu, H 3 zlomky kostí. Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Čižmář – Geisler 1998, s. 39-40, 71, 105; Dobisíková – Stloukal 1998, s. 95; Šebela 1999, s. 86, 89.

69. Katastr: Letonice, okr. Vyškov Nálezové místo: Hájek Stručný popis: V roce 1931 objevena lokalita s mohylami. M. 3 hrobová jáma se skeletem muže 40-50 let, m. 4 hrobová jáma se skeletem muže 30-40 let, m. 5 hrobová jáma s pozůstatky skeletu ženy 40-50 let, m. 6 hrobová jáma se skeletem jedince okolo 20 let, bohatý hrobový inventář. Dokumentace: Schéma 8.1 Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 195, 209; Šebela 1999, s. 86-89, Plate 41, 43.

70. Katastr: Louka nad Veličkou, okr. Hodonín Nálezové místo: Víšenkové Stručný popis: V roce 1932 objeven porušený hrob se skeletem. Uložení archeologického materiálu: NM Praha 154

Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 92.

71. Katastr: Lovčice u Kyjova (Lovčice), okr. Hodonín Nálezové místo: Na panském poli Stručný popis: Objeveny dva hroby se skelety. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 93.

72. Katastr: Lutín, okr. Olomouc Nálezové místo: Továrna Sigma Stručný popis: V roce 1926 při rozšiřování areálu objeveny tři hroby. Hr. 1 a 2 nalezen dětský skelet, hr. 3 skelet jedince. V letech 1935 a 1966 dodatečně objeveno dalších sedm hrobů. Hr. 4 kosterní pozůstatky patřící ženě 30-40 let, hr. 5 pozůstatky tří jedinců, muž 3040 let, muž 40-50 let, žena 15 – 20 let. Zbylé zničeny orbou, nalezeny kostěné korálky. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: M Olomouc Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 195-196, 210; Šebela 1999, s. 94-95.

73. Katastr: Malenovice u Zlína (Zlín – Malenovice), okr. Zlín Nálezové místo: Mezicestí Stručný popis: V roce 1999 při záchranném archeologickém výzkumu odkryt žárový hrob se zlomky spálených kostí nasypaných ve středu hrobové jámy, ale část také v nádobě. Jedná se o malé dítě věkové skupiny Infans I (1,5-2 roky). Dokumentace: 8.2 Uložení archeologického materiálu: M Zlín Uložení antropologického materiálu: M Zlín Literatura: Kohoutek – Langová 2000, s. 118; Langová 2003, s. 295-306; Mořkovský 2005, evidenční list č. Zlín 55/2005; Čižmář – Geislerová, eds. 2006, s. 303-304, 306.

74. Katastr: Marefy, okr. Vyškov Nálezové místo: Člupy

155

Stručný popis: 7. - 16. 3. 1927 prozkoumán hrob se skeletem adultního jedince. Velmi bohatě vybaven – náhrdelník z 5464 perleťových korálků (lastury rodu Unio diskovitého tvaru, výška 2 mm, průměr 6 mm) a 1700 fragmentů, náhrdelník přibližně ze 400 kusů zubů (232 provrtaných psích zubů, 4 z jezevce, 57 kostěných napodobenin atd.), 101 kostěných korálků válcovitého tvaru, spirálové měděné záušnice, nákrčník z osmi měděných trubiček, tři měděné náramky z 24 plíšků a 60 trubiček. Dokumentace: 8.3 Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno Literatura: Ondruš 1996, s. 31; Dočkalová – Šebela 1999, s. 196, 210; Šebela 1999, s. 9697, Plate 52.

75. Katastr: Marefy, okr. Vyškov Nálezové místo: Čtvrti od Letonic Stručný popis: 9. – 15. 10. 1932 objeveno pět hrobů a v listopadu 1936 šestý. Hr. 1 skelet jedince, hr. 2 špatně zachovalý skelet v neanatomické poloze, hr. 3 skelet jedince, hr. 4 skelet jedince, hr. 5 skelet ženy 30-40 let, hr. 6 fragmenty skeletu. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 196, 210; Šebela 1999, s. 96, 98.

76. Katastr: Marefy, okr. Vyškov Nálezové místo: Dům K. Kučery Stručný popis: V říjnu 1931 nalezen hrob, pozůstatky skeletu. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 96-98.

77. Katastr: Marefy, okr. Vyškov Nálezové místo: Průtnice Stručný popis: 13. – 14. 2. 1933 objeven hrob s pozůstatky skeletu. Později objeven druhý hrob se skeletem. Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno, MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? 156

Literatura: Šebela 1999, s. 96, 98.

78. Katastr: Měnín, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Pískovna (písečník JZD Měnín) Stručný popis: V dubnu 1958 objeven hrob, pozůstatky skeletu se nezachovaly. Uložení archeologického materiálu: M Ivančice Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Ondráček 1960, s. 477; Belcredi a kol. 1989, s. 70; Šebela 1999, s. 100.

79. Katastr: Město Brno (Brno), okr. Brno-město Nálezové místo: Lužánky Stručný popis: Na jaře 1950 objeven hrob, v hrobové jámě nalezeny pozůstatky skeletu ženy ve věku 20-40 let. Uložení archeologického materiálu: ÚA FF MU Brno Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno Literatura: Dacík 1982, s. 68; Dočkalová – Šebela 1999, s. 187, 209; Šebela 1999, s. 35-36.

80. Katastr: Město Brno (Brno), okr. Brno-město Nálezové místo: Ulice Veveří Stručný popis: V roce 1889 objeven hrob, v hrobové jámě skelet muže a ženy pravděpodobně v „sedící“ poloze. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 35-36.

81. Katastr: Mistřín, okr. Hodonín Nálezové místo: Matějkova cihelna Stručný popis: Narušené hroby. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 103.

82. Katastr: Mistřín, okr. Hodonín Nálezové místo: Rolka 157

Stručný popis: V roce 1942 objeven hrob se skeletem, v lednu 1958 druhý, žárový, obsahující spálené lidské kosti v nádobě. Uložení archeologického materiálu: M Kyjov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 103; Peška 2004, s. 192, 196, 201-2.

83. Katastr: Modřice, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Sádky – skladový areál Stručný popis: Srpen – září 1997 při záchranném archeologickém výzkumu porušen hrob, skelet muže 16-20 let, zřejmě vykraden. Dokumentace: Schéma 8.4 Uložení archeologického materiálu: ? Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Matějíčková 2000, s. 211, 213, 216; – 2004, s. 21. 84. Katastr: Modřice, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Sádky Stručný popis: V roce 2003 při záchranném archeologickém výzkumu odkryty hroby, jeden hrob je komorový se skeletem. Dokumentace: Schéma 8.5 Uložení archeologického materiálu: M Šlapanice Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Kos 2004, s. 143-144; Čižmář – Geislerová, eds. 2006, s. 224-225, 227. 85. Katastr: Mohelnice, okr. Šumperk Nálezové místo: Bartošovo pole Stručný popis: V roce 1962 při záchranném archeologickém výzkumu na poli objeven mělký hrob s pozůstatky skeletu. Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 104.

86. Katastr: Moravičany, okr. Šumperk Nálezové místo: Dlouhé díly

158

Stručný popis: Hrob se skeletem. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 105.

87. Katastr: Morkůvky, okr. Břeclav Nálezové místo: Zastavěný úsek vesnice Stručný popis: V roce 1956 při přestavbě vozovky objeven hrob, skelet muže okolo 30 let. Dokumentace: Schéma 8.6 Uložení archeologického materiálu: M Mikulov Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 196-197, 210; Šebela 1999, s. 105-106, Plate 61.

88. Katastr: Mořice, okr. Prostějov Nálezové místo: Půldruhé čtvrtě Stručný popis: V roce 2002 při stavbě dálnice D1 objeven hrob. Uložení archeologického materiálu: M Prostějov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Bálek a kol. 2003, s. 149; Čižmář – Geislerová, eds. 2006, s. 232-233.

89. Katastr: Mostkovice, okr. Prostějov Nálezové místo: Dálnice Stručný popis: 19. 8. 1940 při výstavbě dálnice objeven hrob, skelet ženy okolo 20-40 let. Uložení archeologického materiálu: M Prostějov Uložení antropologického materiálu: M Prostějov Literatura: Čižmářová – Šmíd 1976, s. 533; Dočkalová – Šebela 1999, s. 197, 210; Šebela 1999, s. 106,

90. Katastr: Mostkovice, okr. Prostějov Nálezové místo: Za dědinou Stručný popis: V červnu 1991 při hloubení rýhy pro odpadní porubí z vepřína ve Vícově objeven hrob. Uložení archeologického materiálu: ? Uložení antropologického materiálu: ? 159

Literatura: Šmíd 1998, s. 124, 127.

91. Katastr: Mouchnice, okr. Vyškov Nálezové místo: Díly za vraty Stručný popis: V listopadu 1955 objeven hrob, skelet se nezachoval. V srpnu následujícího roku při záchranném archeologickém výzkumu objeven druhý hrob se zuby dítěte 2-4 let. Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno, M Bučovice Uložení antropologického materiálu: M Bučovice Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 197, 210; Šebela 1999, s. 106-107.

92. Katastr: Náklo, okr. Olomouc Nálezové místo: Hřbitov Stručný popis: V roce 1875 objeven hrob se skeletem. Uložení archeologického materiálu: NM Vídeň Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 108-109.

93. Katastr: Náklo, okr. Olomouc Nálezové místo: Vaňkova cihelna Stručný popis: V roce 1899 objeven hrob obsahující žárový pohřeb „hromádka spálených kostí s popelem“. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 108; Peška 2004, s. 192-3.

94. Katastr: Náměšť na Hané, okr. Olomouc Nálezové místo: Intravilán Stručný popis: Před lety objeven kostrový hrob s kosterními pozůstatky dospělého člověka. Bližší okolnosti nálezu nejsou známi. Uložení archeologického materiálu: osobní vlastnictví Josefa Kapounka Uložení antropologického materiálu: předáno p. Tomáši Přidalovi ? Literatura: Šmíd 2007, s. 365-6.

160

95. Katastr: Nechvalín, okr. Hodonín Nálezové místo: Nivky Stručný popis: Na podzim 1980 objeveno šest hrobů. Hr. 1 skelet ženy 40-50 let, hr. 5 zřejmě nasypaný žárový hrob, hr. 11 pozůstatky muže okolo 40 let izolovány ze zásypu, hr. 13 mělký hrob, hr. 15 velmi rozložený skelet v neanatomické poloze izolován ze zásypu, hr. 18 kosti adultního muže. Uložení archeologického materiálu: M Kyjov Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 197-198, 210; Šebela 1999, s. 110-113, Peška 2004, s. 191-3, 196, 199, 201-3.

96. Katastr: Nemilany (Olomouc – Nemilany), okr. Olomouc Nálezové místo: Lidická ul. Stručný popis: Na přelomu října a listopadu 2005 při výkopu kanalizace zčásti zničen kostrový hrob. Nalezen velmi dobře zachovaný skelet muže ve věku 20-40 let. K dispozici je podrobný antropologický rozbor i kresebná rekonstrukce podoby jedince. Dokumentace: 8.7 Uložení archeologického materiálu: AC Olomouc ? Uložení antropologického materiálu: ÚA MU Brno Literatura: Kalábek 2006, s. 131; Kalábek – Peška 2006, s. 72-104; Králík a kol. 2006, s. 108-144.

97. Katastr: Nemilany (Olomouc – Nemilany), okr. Olomouc Nálezové místo: Na kopci a Kapitulní Stručný popis: V roce 1999 odkryt zřejmě jen výsek pohřebiště se šesti kostrovými hroby. Hrob 50 se skeletem dítěte ve věku 8-9 let. Dokumentace: 9.1 Uložení archeologického materiálu: ? Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Bém 2001, s. 92; Peška 2002, s. 133, 138-139; Turek – Dvořák – Peška 2003, s. 198.

98. Katastr: Nemilany (Olomouc – Nemilany), okr. Olomouc Nálezové místo: Pravá k Nedvězí (Pravá a Levá k Nedvězí, Díly) 161

Stručný popis: V lednu až srpnu 2000 při stavbě rychlostní komunikace R35 odkryto pohřebiště s 37 kostrovými hroby. Osm hrobů neobsahovalo skelet, ve 24 hrobech pohřben jeden jedinec a v 5 hrobech pohřbeni dva jedinci. Hrob 4 s pozůstatky skeletu jedince ve věku 20-40 let. Hrob 31 se skeletem dospělého jedince ve věku 30-50 let s bohatou výbavou (spirálka ze zlata). Další informace nebyly zatím publikovány. Uložení archeologického materiálu: ? Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Kalábek – Tajer – Vitula 2001, s. 154; Peška 2002, s. 133, 139.

99. Katastr: Nemilany (Olomouc – Nemilany), okr. Olomouc Nálezové místo: U lesíka Stručný popis: V říjnu 2000 výkopem téměř zničen dětský kostrový hrob. Uložení archeologického materiálu: ? Uložení antropologického materiálu: NM Praha ? Literatura: Kalábek 2001, s. 154.

100. Katastr: Neředín (Olomouc – Neředín), okr. Olomouc Nálezové místo: Letiště Stručný popis: Červen až listopad 2004 při výzkumu objeven zřejmě zničený hrob. Výzkum prozatím není ukončen. Uložení archeologického materiálu: ? Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Kalábek 2005a, s. 28.

101. Katastr: Němčice nad Hanou, okr. Prostějov Nálezové místo: Na svorkách Stručný popis: A. Telička prozkoumal pravděpodobný hrob. Uložení archeologického materiálu: M Přerov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 114.

102. Katastr: Němetice, okr. Vsetín Nálezové místo: Opálenec

162

Stručný popis: V letech 1890 a 1908 objeveny mohyly. M. 1 hrobová jáma nerozeznána, vrstva s popelem a dřevěným uhlím, m. 3 podle zpráv nalezeny rozkládající se kosti, m. 5 hrobová jáma s tmavou popelovou výplní (kostrové pozůstatky nenalezeny), m. 7 hrobová jáma se skeletem, nad ní nalezena nádoba s kompletně spálenými malými kostmi, m. 2, 4 a 6 nálezové okolnosti neznámé. Dokumentace: 9.2 Uložení archeologického materiálu: M Olomouc, MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 114-115, Plate 75.

103. Katastr: Nětčice u Kyjova (Kyjov – Nětčice), okr. Hodonín Nálezové místo: Blok bytů mezi Kyjovem a Nětčicemi Stručný popis: V roce 1972 při výstavbě bloku bytů porušen hrob, fragmenty lidských kostí. Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 84-85.

104. Katastr: Nětčice u Kyjova (Kyjov – Nětčice), okr. Hodonín Nálezové místo: Stará Hora Stručný popis: 12. 12. 1952 porušen hrob, fragmenty lidských kostí, jedinec starší 50 let. Uložení archeologického materiálu: M Kyjov Uložení antropologického materiálu: M Kyjov Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 194, 209; Šebela 1999, s. 84-85.

105. Katastr: Nítkovice, okr. Kroměříž Nálezové místo: Na drahách Stručný popis: V letech 1929-32 na obecním pískovišti narušeny čtyři hroby. Uložení archeologického materiálu: M Kroměříž Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 115-116.

106. Katastr: Ohrozim, okr. Prostějov Nálezové místo: Sychrovy 163

Stručný popis: V roce 1924 při výstavbě nové silnice narušen hrob, skelet se nezachoval. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 117-118.

107. Katastr: Olomouc-město, okr. Olomouc Nálezové místo: Prior Stručný popis: V roce 1975 při záchranném archeologickém výzkumu objeven hrob, skelet se nezachoval. Uložení archeologického materiálu: PÚ Olomouc Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 118.

108. Katastr: Oplocany, okr. Přerov Nálezové místo: Cihelna Svárov Stručný popis: Objeven porušený hrob, zřejmě žárový. Uložení archeologického materiálu: M Prostějov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 119; Peška 2004, 192, 201.

109. Katastr: Pavlov u Dolních Větonic (Pavlov), okr. Břeclav Nálezové místo: Horní pole Stručný popis: Na podzim 1982, dodatečně roku 1986, proběhl záchranný archeologický výzkum na této lokalitě, byly objeveny tři hroby. Hr. 5 na miskovitě tvarovaném dnu skelet muže 25-30 let, hr. 14 žárový pohřeb - dvě hromádky spáleného postkraniálního skeletu, mezi kterými ležely fragmenty lebky, muž 40-60 let, hr. 780 žárový pohřeb, dvojhrob – rozdílný stupeň spálení lidských ostatků patřící dvěma jedincům (žena okolo 20 let, juvenis 14-20 let). Dokumentace: 9.3 Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Uložení antropologického materiálu: AÚ AV ČR Brno, NM Praha - Antropologické oddělení

164

Literatura: Peška – Rakovský 1990, s. 47-48; Stloukal 1991, s. 221-222; Dočkalová – Šebela 1999, s. 198-199; Šebela 1999, s. 122-124, Plate 82; Peška 2004, s. 191-3, 196, 199203.

110. Katastr: Pavlovice u Přerova, okr. Přerov Nálezové místo: Černá polechňa Stručný popis: V roce 1920 objeveny dvě mohyly. M. 1 hrobová jáma s rozkládajícími se pozůstatky skeletu. Uložení archeologického materiálu: M Přerov, MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 124.

111. Katastr: Podolí u Brna (Podolí), okr. Brno-venkov Nálezové místo: Žuráň Stručný popis: V letech 1948-51 objevena mohyla, hrobová jáma s pozůstatky skeletu muže 18-20 let v neanatomické poloze. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno Literatura: Dacík 1982, s. 68; Belcredi a kol. 1989, s. 72; Dočkalová – Šebela 1999, s. 199, 210; Šebela 1999, s. 125-126.

112. Katastr: Polná, okr. Jihlava Nálezové místo: Na stínadle (správněji U spravedlnosti) Stručný popis: V roce 1856 objeven hrob KŠK (dnes na území Čech, lokalita má zřejmě vazbu k MŠK, proto je zařazena do soupisu). Uložení archeologického materiálu: M Polná Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 175.

113. Katastr: Prostějov, okr. Prostějov Nálezové místo: Dolní ulice Stručný popis: V roce 1909 při výstavbě vodního potrubí porušen hrob se skeletem muže. Uložení archeologického materiálu: M Prostějov Uložení antropologického materiálu: ? 165

Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 199, 210; Šebela 1999, s. 127.

114. Katastr: Prostějov, okr. Prostějov Nálezové místo: Třebízského ulice Stručný popis: V letech 1928-29 při hloubení sklepů a základů garáží objeveny tři hroby. Hr. 1 skelet jedince (špatně zachovalý), hr. 2 izolované zlomkovité lidské kosti, hr. 3 skelet jedince. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 127-128.

115. Katastr: Prostějov, okr. Prostějov Nálezové místo: Waitova ulice Stručný popis: V roce 1934 a říjnu 1952 při hloubení základů domů narušeny hroby. Hr. 1 pozůstatky skeletu patrně patřící muži 20 – 40 let. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc, M Prostějov Uložení antropologického materiálu: M Prostějov Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 199, 210; Šebela 1999, s. 127-128.

116. Katastr: Prusinovice, okr. Kroměříž Nálezové místo: Les Ochozy Stručný popis: V letech 1908 a 1932 objeveny mohyly. Sk. II s 11 mohylami (m. 1 hrobová jáma bez kosterních pozůstatků, m. 2 žároviště zakrývalo hrobovou jámu, skelet se nezachoval, m. 3 hrobová jáma, m. 4, 11 žároviště zakrývalo hrobovou jámu, m. 6, 7, 8 hrobová jáma, m. 9 pozůstatky žároviště, m. 10 obsahovala popel). Sk. III s 13 mohylami (m. 1, 2, 3, 5 hrobová jáma se spálenou vrstvou, m. 7 hrobová jáma s pozůstatky skeletu a žároviště pravoúhlého tvaru orientované S-J, m. 8, 9, 12, 14 žároviště zakrývalo hrobovou jámu, m. 10, 11 pozůstatky žároviště, m. 13 žároviště zakrývající hrobovou jámu, skelet se nezachoval). Dokumentace: 9.4 Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 129-132

166

117. Katastr: Prušánky, okr. Hodonín Nálezové místo: Podsedky Stručný popis: 10. 8. 1978 objeven hrob, pozůstatky skeletu se nezachovaly, pravděpodobně jde o žárový pohřeb (možná urnový). Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 133; Peška 2004, s. 191-3, 196, 199-200.

118. Katastr: Pustiměř, okr. Vyškov Nálezové místo: Hřbitov Stručný popis: V roce 1971 při hloubení nového hrobu narušen hrob s žárovým pohřbem (urnový), spálené kosterní pozůstatky muže 40-50 let. Uložení archeologického materiálu: M Vyškov Uložení antropologického materiálu: M Vyškov Literatura: Dacík 1982, s. 68; Dočkalová – Šebela 1999, s. 200, 210; Šebela 1999, s. 135; Peška 2004, s. 191-3, 196, 199-200.

119. Katastr: Radotín u Lipníka nad Bečvou (Radotín), okr. Přerov Nálezové místo: Pole? Stručný popis: V letech 1908, 1920 objeveny dvě mohyly. M. 1 hrobová jáma se skeletem, o druhé mohyle žádné bližší informace. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Peška – Plaček 2002, s. 32; Šebela 1999, s. 135-136.

120. Katastr: Rakov u Hranic (Rakov), okr. Přerov Nálezové místo: Obec Stručný popis: V roce 1908 při hloubení základů domu narušen hrob se skeletem. Uložení archeologického materiálu: M Hranice Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 137.

121. Katastr: Rašovice u Bučovic (Rašovice), okr. Vyškov Nálezové místo: Kopeček SZ od obce 167

Stručný popis: V roce 1957 porušen hrob orbou. Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 137.

122. Katastr: Rousínov u Vyškova (Rousínov – Rousínovec), okr. Vyškov Nálezové místo: Kmentova cihelna Stručný popis: Objeveno několik hrobů. V roce 1906 první, v roce 1911 druhý se skeletem, 18. 7. 1929 třetí se skeletem, před rokem 1936 čtvrtý. A stopy dalších poničených hrobů. Dokumentace: Schéma 9.5 Uložení archeologického materiálu: M Vyškov, p. Kment, MM Brno, ÚA FF MU Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 180-181, Plate 94.

123. Katastr: Rousínov u Vyškova (Rousínov – Rousínovec), okr. Vyškov Nálezové místo: Přední lány Stručný popis: V roce 1985 během výstavby dálnice objeven hrob, skelet muže 40-50 let. Dokumentace: Schéma 9.6 Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Čižmář – Geisler 1998, s. 41, 72, 118; Dobisíková – Stloukal 1998, s. 95; Šebela 1999, s. 138.

124. Katastr: Řepčín (Olomouc – Řepčín), okr. Olomouc Nálezové místo: Horní nivy Stručný popis: V červnu až listopadu 2004 při první etapě záchranného archeologického výzkumu (stavba silnice R3508, Slavonín – Křelov) objeveny dva hroby. Hr. 1 zřejmě žárový pohřeb (nasypaný), hr. 2 nenalezly se doklady přítomnosti skeletu. V dubnu až červenci 2005 proběhla druhá etapa výzkumu a bylo prozkoumáno 25 kostrových hrobů. Celkem bylo na lokalitě objeveno 27 hrobů, 17 kostrových, 2 žárové, 1 birituální a 7 prázdných. Antropologický rozbor viz. kapitola 10.4. Dokumentace: 9.7 a-c Uložení archeologického materiálu: AC Olomouc ? Uložení antropologického materiálu: ÚA MU Brno 168

Literatura: Kalábek 2005, s. 234-235; Kalábek 2005b, s. 29; Kalábek 2006, s. 131.

125. Katastr: Seloutky, okr. Prostějov Nálezové místo: Kaprálův dům, č. 104 (nyní č. 77) Stručný popis: Během výstavby domu objeven žárový hrob. Uložení archeologického materiálu: M Prostějov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 139; Peška 2004, s. 192-3, 196.

126. Katastr: Seloutky, okr. Prostějov Nálezové místo: Na šťastných Stručný popis: V roce 1926 objeveny dva hroby, v jednom objeven dětský skelet. Uložení archeologického materiálu: M Prostějov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 139.

127. Katastr: Senice na Hané, okr. Olomouc Nálezové místo: Loucká hora Stručný popis: V únoru 1996 při stavbě vodovodního přivaděče objeveno pohřebiště. Hr. 4 porušen, obsahoval skelet dospělého jedince, hr. 5 kostrový a byl druhotně otevřen. Dokumentace: Schéma 10.1 Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: M Olomouc ? Literatura: Šmíd 1998, s. 124-5, 127; Šmíd 1999a, s. 222; Čižmář – Geislerová – Unger eds. 2000, s. 217-218; Šín 2004, tab. 5.

128. Katastr: Sivice, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Záhumení Stručný popis: V dubnu 1947 objeven hrob se dvěma skelety, jeden špatně zachovalý, druhý patří muži starému 20-30 let. Dokumentace: Schéma 10.2 Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno

169

Literatura: Dacík 1982, s. 68; Dočkalová – Šebela 1999, s. 200, 210; Šebela 1999, s. 139140, Plate 96.

129. Katastr: Sivice, okr. Brno-venkov Nálezové místo: ? Stručný popis: Hrob zničený orbou. Uložení archeologického materiálu: ? Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 140.

130. Katastr: Slatinky, okr. Prostějov Nálezové místo: Nivky Stručný popis: Na poli objeveno šest hrobů. Hr. 1 zřejmě mužský skelet, 20-30 let, hr. 2 pozůstatky skeletu nezachovány, hr. 3 skelet, hr. 4 skelet, hr. 5 skelet, hr. 6 kosterní pozůstatky se nenašly. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: M Olomouc Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 200, 210; Šebela 1999, s. 140-141.

131. Katastr: Slavkov u Brna, okr. Vyškov Nálezové místo: Slovanská ulice Stručný popis: V roce 1962 při nivelaci pro budoucí výstavbu poničen hrob, kosterní pozůstatky juvenilního jedince, možná chlapec (okolo 14 let). Uložení archeologického materiálu: M Slavkov Uložení antropologického materiálu: M Slavkov Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 200-201, 210; Šebela 1999, s. 142.

132. Katastr: Slavkov u Brna, okr. Vyškov Nálezové místo: Starý rodinný dům Stručný popis: 17. 2. 1954 poničen hrob. Uložení archeologického materiálu: M Slavkov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 142.

170

133. Katastr: Slavonín (Olomouc – Slavotín), okr. Olomouc Nálezové místo: Horní lán Stručný popis: Při záchranném výzkumu objeveno pohřebiště se sedmi kostrovými hroby. V hr. 167 nalezeno 40 ks drobných kostěných korálků, hr. 164 pohřební komora s výpletem či výdřevou. Uložení archeologického materiálu: ? Uložení antropologického materiálu: NM Praha (?) Literatura: Kalábek – Tajer – Prečanová 2002, s. 184.

134. Katastr: Slavonín (Olomouc – Slavotín), okr. Olomouc Nálezové místo: U hvězdárny Stručný popis: V dubnu až červnu 2000 při záchranném archeologickém výzkumu (budování křižovatky pro dálnici R35) objeveno 11 hrobů. Čtyři hroby neobsahovaly skelet, čtyři hroby s pohřbem jednoho jedince, jeden hrob se dvěma pohřbenými a jeden hrob se třemi pohřbenými. V jednom hrobě pohřbena žena s náhrdelníkem z provrtaných zvířecích zubů. Hrob 19 se skeletem jedince ve věku 15-30 let. Hrob 72 je prozatím interpretován jako „bohatý kenotaf“. Uložení archeologického materiálu: ? Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Bém 2001, s. 99; Kalábek – Tajer – Vitula 2001a, s. 154-155; Peška 2002, s. 133, 139.

135. Katastr: Slížany, okr. Kroměříž Nálezové místo: Cihelna J. Navrátila Stručný popis: V letech 1929-32 při těžbě stavebního materiálu objeveno sedm hrobů. Ve většině se nezachovaly skelety, pouze hr. 7, 8 obsahovaly skelet. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 143-144.

136. Katastr: Služín, okr. Prostějov Nálezové místo: Služín I - Zábrusky Stručný popis: V dubnu 1997 při stavbě plynovodu narušen hrob s pozůstatky lidského skeletu, druhotně otevřen. 171

Uložení archeologického materiálu: M Prostějov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: – 1998, s. 21; Čižmář – Geislerová – Unger, eds. 2000, s. 223; Matějíčková – Šmíd 2000, s. 28, Šmíd 1998, s. 125; Šmíd 1999b, s. 222.

137. Katastr: Služín, okr. Prostějov Nálezové místo: Služín II – Za pastouškou – Široké Stručný popis: V květnu 1997 při stavbě plynovodu objeven kostrový hrob se skeletem ženy. Dokumentace: Schéma 10.3 Uložení archeologického materiálu: M Prostějov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: – 1998, s. 21; Šmíd 1998, s. 125, 134; Šmíd 1999b, 222, 224; Čižmář – Geislerová – Unger, eds. 2000, s. 224.

138. Katastr: Smržice, okr. Prostějov Nálezové místo: Záolešní Stručný popis: V roce 1923 objeven hrob, z části porušen orbou, skelet dítěte okolo 6 let. Uložení archeologického materiálu: M Prostějov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Čižmářová – Šmíd 1976, s. 533; Dočkalová – Šebela 1999, s. 201, 210; Šebela 1999, s. 144-145.

139. Katastr: Stará Ves u Přerova (Stará Ves), okr. Přerov Nálezové místo: Kozí hřbet Stručný popis: V roce 1905 objeveny tři mohyly. M. 1 hrobová jáma s pozůstatky skeletu, m. 2 hrobová jáma s fragmenty lebky, m. 3 hrobová jáma se skeletem. Dokumentace: Schéma 10.4 Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 146, Plate 106; Peška – Plaček 2002, s. 32, 34, 88.

140. Katastr: Starý Lískovec (Brno-Starý Lískovec), okr. Brno-město Nálezové místo: Bohunice-Západ, Sídliště Československo-sovětského přátelství 172

Stručný popis: Nalezeno pět hrobů. Hr. 9 dětský skelet, 7-8 let. Hr. 36 mužský skelet, 50-60 let. Hr. 42 dětské kosti, 2-3 roky. Hr. 70 dětské kosti, 1-1,5 let. Hr. 79 skelet se nezachoval. Dokumentace: 10.5 a-b Uložení archeologického materiálu: M Brno Uložení antropologického materiálu: MM Brno Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 188-189, 209; Šebela 1999, s. 39-40, Plate 6-7.

141. Katastr: Strážnice na Moravě (Strážnice), okr. Hodonín Nálezové místo: Štěrkovna Stručný popis: V květnu 1958 při přesunu půdy poškozen hrob, hodně poškozený skelet patřící jedinci ve věku 20-40 let, zřejmě muži. Uložení archeologického materiálu: M Veselí nad Moravou Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 201, 210; Šebela 1999, s. 147-148.

142. Katastr: Stříbrnice nad Hanou (Stříbrnice), okr. Přerov Nálezové místo: Lopaty Stručný popis: Zřejmě v roce 2006 v rámci záchranného archeologického výzkumu při stavbě dálnice D1 (Mořice – Kojetín) bylo odkryto 6 hrobů kultury se ŠK. Uložení archeologického materiálu: AC Olomouc ? Uložení antropologického materiálu: ÚA MU Brno Literatura: Tajer 2007a, s. 369-370.

143. Katastr: Sudoměřice, okr. Hodonín Nálezové místo: Pískovna Stručný popis: V březnu 1957 objeven hrob, pozůstatky zřejmě ženského skeletu ve věku maturus. Uložení archeologického materiálu: M Kyjov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 201, 210; Šebela 1999, s. 148-149.

144. Katastr: Syrovice, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Klínky Stručný popis: V roce 1995 při stavbě silnice R/52 zřejmě objeven vyloupený hrob. 173

Uložení archeologického materiálu: M Předklášteří Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Čižmář – Geislerová – Unger ed. 2000, s. 227.

145. Katastr: Šaratice, okr. Vyškov Nálezové místo: Padělky za humnama (místo č. 134) Stručný popis: Na jaře 1954 objeveny dva hroby. První bez kosterních pozůstatků, druhý obsahoval fragmenty dětské lebky. Uložení archeologického materiálu: M Slavkov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Staňa 1957, s. 18-20, Šebela 1999, s. 150.

146. Katastr: Těšetice u Olomouce (Těšetice), okr. Olomouc Nálezové místo: Areál patřící zemědělskému družstvu Stručný popis: V červnu 1966 při kopání silážní jámy objeven hrob (hrobová jáma zvláštního tvaru), skelet muže 40-50 let. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: M Olomouc Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 201-202, 210; Šebela 1999, s. 152-153.

147. Katastr: Tovačov, okr. Přerov Nálezové místo: Podvalí (Švermova ulice) Stručný popis: V roce 1941 porušeny dva hroby, jeden se skeletem ženy 20-30 let. Uložení archeologického materiálu: M Přerov (Sbírka Tovačovského muzea) Uložení antropologického materiálu: M Přerov Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 202, 210; Šebela 1999, s. 153-154.

148. Katastr: Tučapy u Vyškova (Tučapy), okr. Vyškov Nálezové místo: Tučapsko (Tučapy 1989) Stručný popis: Při skrývce ornice objeveny hroby. Objekt H 6 dva skelety, jedinec kolem 30 let a jedinec okolo 15 let, H 7 fragment skeletu, H 9 bez kosterních pozůstatků, H 10 fragmenty skeletu jedince ve věku 20-40 let, H 11 několik zubů ze skeletu. Dokumentace: Schéma 10.6 Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno 174

Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Čižmář – Geisler 1998, s. 43-45, 72, 119; Dobisíková – Stloukal 1998, s. 95.

149. Katastr: Tvarožná, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Krókarky (S pod Santonem) Stručný popis: Při orbě porušeny dva hroby, první prostudován v roce 1933, obsahoval skelet. Druhý v roce 1936, zde ohlášeny pozůstatky žárového pohřbu. Na této lokalitě také nalezeny další porušené hroby obsahující žárové pohřby (blíže neurčeno). Uložení archeologického materiálu: MM Brno, NM Praha Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Belcredi a kol. 1989, s. 75-76; Šebela 1999, s. 155-156; Peška 2004, s. 191- 2.

150. Katastr: Tvarožná, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Santon Stručný popis: Zřejmě v roce 1939 objeveny kostrové hroby a jeden žárový (autorem zařazeny do MŠK). Uložení archeologického materiálu: ? Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Belcredi a kol. 1989, s. 75.

151. Katastr: Tvarožná, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Trasa dálnice D 1 a D 47 (Tvarožná III 1979) Stručný popis: V květnu 1979 při záchranném archeologickém výzkumu objeveny dva hroby. Objekt H 3 pozůstatky skeletu muže, maturus, H 4 skelet ženy 50-60 let. Dokumentace: Schéma 11.1 Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Uložení antropologického materiálu: NM Praha – Antropologické oddělení Literatura: Belcredi a kol. 1989, s. 75; Čižmář – Geisler 1998, s. 47, 72, 122, 146; Dobisíková – Stloukal 1998, s. 95; Dočkalová – Šebela 1999, s. 202, 210; Šebela 1999, s. 156, Plate 112.

152. Katastr: Tvarožná, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Záhumení Stručný popis: V roce 1947 objeven dvojhrob, autorem zařazen do MŠK. 175

Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Belcredi a kol. 1989, s. 76.

153. Katastr: Týn nad Bečvou, okr. Přerov Nálezové místo: Týnecký les – Kaňova cesta Stručný popis: V letech 1890 a 1920 objeveny mohyly. Sk. II. s 11 mohylami, m. 4, 5, 7, 9 hrobová jáma, pozůstatky skeletu se nezachovaly. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 157-158; Peška – Plaček 2002, s. 32.

154. Katastr: Uhřice u Kyjova, okr. Hodonín Nálezové místo: Pod vinohrady Stručný popis: Při kopání vinohradu porušen hrob se skeletem. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 158.

155.. Katastr: Určice, okr. Prostějov Nálezové místo: Hájové Stručný popis: V roce 1999 objeven hrob se skeletem muže. Uložení archeologického materiálu: M Prostějov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Čižmář – Geislerová, eds. 2006, s. 290-291; Šmíd, web.

156. Katastr: Určice, okr. Prostějov Nálezové místo: Větřák Stručný popis: V roce 2001 při záchranném archeologickém výzkumu objeveny tři hroby. Uložení archeologického materiálu: M Prostějov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šmíd 2002, s. 187; Čižmář – Geislerová, eds. 2006, s. 291.

176

157. Katastr: Určice, okr. Prostějov Nálezové místo: Záhumenní Stručný popis: Na poli pana Konšela a na poli pana Soldána nalezeny dva hroby, jeden obsahoval skelet. V roce 1993 objeveny tři hroby, hr. 1 se skeletem ženy 20-30 let, hr. 10 se skeletem muže 20 let, hr. 12 se čtyřmi skelety, v J rohu kostra ženy, 18-20 let, s měděným náhrdelníkem a muže 35-40 let, V stěna skelet muže 25 let a S stěna o 3-10 cm níže než ostatní ležel skelet muže 20 let. Dokumentace: 11.2 a-c Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Čižmář – Šmíd 1996, s. 290-298; Šebela 1999, s. 159.

158. Katastr: Určice, okr. Prostějov Nálezové místo: Záhumenní, Dvorské Stručný popis: V listopadu 1997 při plošné skrývce ornice objeven hrob, skelet ženy. Zřejmě byl hrob vykraden (druhotně otevřen). Dokumentace: 11.3 Uložení archeologického materiálu: M Prostějov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šmíd 1998, s. 125, 127, 135; Čižmář 1999, s. 226; Čižmář – Geislerová – Unger, eds. 2000, s. 242.

159. Katastr: Újezd u Brna, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Dlouhé padělky Stručný popis: V roce 1997 při plynofikaci rýhou porušen hrob. Uložení archeologického materiálu: M Šlapanice Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Čižmář – Geislerová – Unger, eds. 2000, s. 243.

160. Katastr: Vážany u Vyškova (Vážany), okr. Vyškov Nálezové místo: Krátké podsedky Stručný popis: Porušen hrob a prozkoumán v roce 1930. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? 177

Literatura: Šebela 1999, s. 160-161.

161. Katastr: Vážany nad Litavou, okr. Vyškov Nálezové místo: Dolní Stručný popis: Objeven hrob a předán do muzea v roce 1938. Na dně hrobové jámy ležel skelet muže, ve vyšší vrstvě s ohořelými kusy dřeva nalezeny tři skelety v neanatomických polohách. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 161.

162. Katastr: Velatice, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Mrňova cihelna Stručný popis: V roce 1931 při kopání porušen hrob, rozložený skelet. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Belcredi a kol. 1989, s. 76; Šebela 1999, s. 162.

163. Katastr: Velatice, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Přední půllány Stručný popis: Objeveny dva kostrové hroby. Hrob 1 s kompletně rozloženým skeletem. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Belcredi a kol. 1989, s. 76; Šebela 1999, s. 162

164. Katastr: Velatice, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Půllány Stručný popis: Objeven hrob. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Belcredi a kol. 1989, s. 76, Šebela 1999, s. 162.

165. Katastr: Velatice, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Zadní půllány 178

Stručný popis: Objeven hrob. Uložení archeologického materiálu: A. Dvořáček, Sokolnice Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Belcredi a kol. 1989, s. 76; Šebela 1999, s. 162-163.

166. Katastr: Velešovice, okr. Vyškov Nálezové místo: Dálnice Brno – Vyškov (Velešovice 1985-1988) Stručný popis: V roce 1985 při výstavbě dálnice objeveno velké pohřebiště s 16 hroby, dva obsahovaly žárový pohřeb. Objekt H 2 skelet muže 30-40 let, H 7 skelet dítěte 9-10 let, H 22 skelet muže 15-17 let, H 27 zlomky skeletu dítěte 6 let a zuby dospělého člověka, H 44 spálené kosti, zřejmě dospělý, H 57 skelet jedince 14-15 let, H 64 žárový pohřeb zřejmě dospělého, fragmenty skeletu dospělé ženy (nemusejí být součástí objektu), H 65 skelet muže 40-50 let, H 77 skelet se nedochoval, H 81 fragmenty skeletu dospělého muže, na dlouhých kostech stopy žáru. V roce 1986 pokračoval výzkum, H 5 skelet dítěte 8-10 let, v roce 1987 další odkryv H 1 skelet dítěte 11-12 let, H 2 skelet dospělého 20-30 let, poslední odkryv v roce 1988 H 1 nenalezen skelet, H 6 skelet ženy 20-30 let, H 8 v zásypu hrobu dlouhé kosti jedince ve věku 30-40 let. Dokumentace: Schéma 11.4 a-c, 12 Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno, MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Čižmář – Geisler 1998, s. 49-58, 72, 123-132, 134, 147-9; Dobisíková – Stloukal 1998, s. 95; Šebela 1999, s. 163.

167. Katastr: Velešovice, okr. Vyškov Nálezové místo: Chmelenky (Velešovice I 1985) Stručný popis: V roce 1985 porušen hrob, skelet nezachován Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Čižmář – Geisler 1998, s. 61, 72, 135, 150; Šebela 1999, s. 163.

168. Katastr: Velké Bílovice, okr. Břeclav Nálezové místo: Hřbitov Stručný popis: V roce 1977 při hloubení nového hrobu objeven hrob.

179

Uložení archeologického materiálu: Sbírka vlastivědného kroužku při OB ve Velkých Bílovicích (dříve) Uložení antropologického materiálu: Sbírka vlastivědného kroužku při OB ve Velkých Bílovicích (dříve) Literatura: Peška – Rakovský 1990, s. 51; Šebela 1999, s. 163-4.

169. Katastr: Velké Pavlovice, okr. Břeclav Nálezové místo: Tábor Stručný popis: V roce 1934 objeven hrob. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: MM Brno Literatura: Peška – Rakovský 1990, s. 52; Šebela 1999, s. 164.

170. Katastr: Velký Týnec, okr. Olomouc Nálezové místo: Prostřední a Zadní hony Stručný popis: Nalezeny čtyři hroby. Hr. 5 negativ skeletu, hr. 6 skelet se nezachoval, hr. 7 negativ skeletu, hr. 8 skelet nenalezen, v severní části hrobové jámy „větší koncentrace uhlíků“. Uložení archeologického materiálu: ? Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Peška – Tajer 2000, s. 117-118.

171. Katastr: Věrovany, okr. Olomouc Nálezové místo: Padělky Stručný popis: V roce 2002 při záchranném archeologickém výzkumu byl odkryt hrob. Uložení archeologického materiálu: M Olomouc Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Čižmář – Geislerová, eds. 2006, s. 294.

172. Katastr: Vícemilice, okr. Vyškov Nálezové místo: Na Baračce Stručný popis: V letech 1930 a 1932 objeveno šest hrobů. Hr. 1 skelet jedince, hr. 3 rozložené pozůstatky skeletu, dítě 6 let, hr. 5 pozůstatky skeletu, hr. 6 pozůstatky zřejmě lidských dlouhých kostí. 180

Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 202-203, 210; Šebela 1999, s. 165-166.

173. Katastr: Vícemilice, okr. Vyškov Nálezové místo: Nad sv. Janem Stručný popis: V roce 1929 nalezen hrob se skeletem. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 165-166.

174. Katastr: Vícemilice, okr. Vyškov Nálezové místo: Pod sv. Janem Stručný popis: Přímé pokračování předchozí lokality. V roce 1938 při rozšiřování železniční dráhy zničeno několik hrobů. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 165 a 167.

175. Katastr: Vrchoslavice, okr. Prostějov Nálezové místo: Na dílech Stručný popis: Zřejmě v roce 2006 při stavbě dálnice D1 (Vyškov – Kroměříž) bylo prozkoumáno 14 hrobových celků pravděpodobně patřících KŠK. Kosterní pozůstatky jsou špatně zachovány a většinou shrnuty do rohu hrobové jámy. Uložení archeologického materiálu: AC Olomouc ? Uložení antropologického materiálu: ÚA MU Brno Literatura: Tajer 2007b, s. 371-372.

176. Katastr: Vřesovice u Prostějova (Vřesovice), okr. Prostějov Nálezové místo: Padělky Stručný popis: V roce 1989 při výstavbě sila objeveny dva hroby. Ve druhém skelet muže okolo 40-50 let. Uložení archeologického materiálu: M Prostějov Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno 181

Literatura: Dočkalová – Šebela 1999, s. 203, 210; Šebela 1999, s. 168-170.

177. Katastr: Vyškov, okr. Vyškov Nálezové místo: Legerní pole Stručný popis: Při opravě plynovodu objeven hrob se skeletem. Dokumentace: Schéma 13.1 Uložení archeologického materiálu: M Vyškov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šmíd 2003, s. 219-220; Čižmář – Geislerová, eds. 2006, s. 298-299.

178. Katastr: Vyškov, okr. Vyškov Nálezové místo: Letiště Stručný popis: Objeven zničený hrob. Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 170.

179. Katastr: Vyškov, okr. Vyškov Nálezové místo: Nad žleby (Návrší nad Žleby, Vyškov 1989) Stručný popis: V roce 1989 při výstavbě dálnice Brno – Vyškov objeveno pět hrobů. Objekt H 2 fragmenty skeletu, H 3 kosti jedince ve věku 40-50 let v neanatomické poloze, H 4 skelet jedince ve věku vyšším než 50 let, H 5 kostra jedince ve věku vyšším než 30 let. Dokumentace: Schéma 13.2 a-b Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Čižmář – Geisler 1998, s 65-67, 137-139, 149; Dobisíková – Stloukal 1998, s. 95; Šebela 1999, s. 170-171.

180. Katastr: Vyškov, okr. Vyškov Nálezové místo: Okresní nemocnice Stručný popis: V roce 1950 v areálu nemocnice poničen hrob. Uložení archeologického materiálu: M Vyškov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Šebela 1999, s. 170. 182

181. Katastr: Vyškov (Vyškov – Marchanice), okr. Vyškov Nálezové místo: Štěrkovna (Vyškov I 1991) Stručný popis: V červenci 1991 ve štěrkovně objeveny hroby. Objekt H 1 mělký hrob s porušeným skeletem jedince 30-40 let, zřejmě žena, H 2 zlomky skeletu jedince 40-50 let. Dokumentace: Schéma 13.3 Uložení archeologického materiálu: AÚ AV ČR Brno Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Čižmář – Geisler 1998, s. 69-70, 73, 140; Dobisíková – Stloukal 1998, s. 95.

182. Katastr: Vyškov (Vyškov – Nosálovice), okr. Vyškov Nálezové místo: Jižně od železniční trati Brno-Přerov Stručný popis: V roce 1998 při stavbě ČS PHM objeven hrob, skelet zřejmě muž. Uložení archeologického materiálu: M Vyškov Uložení antropologického materiálu: ? Literatura: Čižmář – Geislerová – Unger, eds. 2000, s. 249-250.

183. Katastr: Vyškov (Vyškov – Nosálovice), okr. Vyškov Nálezové místo: Za humny Stručný popis: V roce 1996 po skrytí ornice objeveny tři kostrové hroby. Hr. 1 skelet zřejmě dětský, hr. 2 skelet muže, hr. 3 pozůstatky skeletu, lebka jelena i s parožím, nad hrobem mohylový násyp, vykraden. Dokumentace: Schéma 13.4 Uložení archeologického materiálu: M Vyškov Uložení antropologického materiálu: NM Praha – antropologické oddělení (?) Literatura: Mikulková 1997, s. 308-309; Mikulková 1998, s. 207-212.

184. Katastr: Želešice, okr. Brno-venkov Nálezové místo: Sadová ulice (č. 203/2) Stručný popis: Na jaře 1982 při kopání základů řadových rodinných domků objeven kostrový hrob, skelet ženy 40-60 let. Dokumentace: Schéma 13.5 Uložení archeologického materiálu: MM Brno Uložení antropologického materiálu: MM Anthropos Brno

183

Literatura: Belcredi a kol. 1989, s. 76; Dočkalová – Šebela 1999, s. 203-204, 210; Šebela 1999, s. 173-174, Plate 122. 12.1.1. Použité zkratky institucí (muzeí) AÚ AV ČR Brno: Archeologický ústav Akademie věd České republiky, Brno, v. v. i. M Brno: Muzeum města Brna, Brno M Bučovice: Muzeum Bučovice, Bučovice / Muzeum Vyškovska, příspěvková organizace M Hranice: Městské muzeum a galerie v Hranicích, Hranice M Ivančice: Muzeum v Ivančicích, Ivančice / Muzeum Brněnska, příspěvková organizace M Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, příspěvková organizace, Kroměříž M Kyjov: Vlastivědné muzeum Kyjov, Kyjov / Masarykovo muzeum v Hodoníně, př. org. M Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově, příspěvková organizace, Mikulov na Moravě M Olomouc: Vlastivědné muzeum v Olomouci, Olomouc M Polná: Muzeum Polná, Polná / Muzeum Vysočiny Jihlava, příspěvková organizace M Prostějov: Muzeum Prostějovska v Prostějově, příspěvková organizace, Prostějov M Předklášteří: Muzeum Brněnska, příspěvková organizace, Předklášteří M Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, příspěvková organizace, Přerov M Slavkov: Historické muzeum ve Slavkově u Brna, Slavkov u Brna M Šlapnice: Muzeum ve Šlapanicích, Šlapanice / Muzeum Brněnska, př. org. M Veselí nad Moravou: Městské muzeum Veselí nad Moravou, Veselí nad Moravou / Masarykovo muzeum v Hodoníně, příspěvková organizace M Vyškov: Muzeum Vyškovska, příspěvková organizace, Vyškov M Zlín: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, příspěvková organizace, Zlín MM Anthropos Brno: Ústav Anthropos, Brno / Moravské zemské muzeum MM Brno: Moravské zemské muzeum, Archeologický ústav , Brno NM Praha: Národní muzeum, Praha NM Vídeň: Naturhistorisches Museum, Vídeň (Wien), Rakousko PÚ Olomouc: Územní odborné pracoviště v Olomouci, Olomouc / Národní památkový ústav ÚA FF MU Brno: Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Brno ÚA MU Brno: Ústav antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy university, Brno 12.2. Tabulky nálezů z hrobů kultury se šňůrovou keramikou na Moravě 184

Č.

F/S Hrob

1.

Pohlaví

k. k. k.

*

185

2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

*

* *

9. 10. 11.

*

m

k. k. k. k. k. k. k. k. k. k. k. k. k. k. k.

sk.

Výška

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d

tvar

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace

m

ž

6±24m In I - II 5±16m In I 5±16mIn I - II 12 8±24m In II 18-22 J-A I 18-22 J-A I 8±24m In I - II In II-S In I-J 20< A-S 45< M 6m±3m In I

K ŠI BI MP

30-40 10-15 14-17 20< 10±30m

m ž ž

20 15

A II In II J

S-J 4x odchylky

m

40-45 10-15

276x270

hr. 7 hr. 9 hr. 10 hr. 12 hr. 13 hr. 14 hr. 16

120

E

p.b.

n.p. p.b.

V S

E A

hr. 20, DH o.z.

o. J

290x132

180x100

53(123) JJZ-SSV ±120 ±120

(o)-hd (f)-p, (o)-td (f)-k, td, p, (o)-n, 1ZPp

B A

3 2 2 1 2 3

1 1 1

D

n.p. p.b.

A J

p.b.

Z

B D

Z Z

E

č. o.z. o. kr. ov. kr.

x 183x130 200x180 Ø150 250x170 Ø2

80 85 30 40 65

Z-V Z-V

166-8 n.p. Z

o.z. ov.

225x180 Ø1,65

114 VSV-ZJZ ±90/120

1 1 1 1 9

x 2 1 3 4 2 3 2

4 1

VP TH

A-S In II

MI In II

12 hr. hr. 4 hr 5

x 4x x hr

(o)-n k. k.

Poznámky

hr. 6

12. 13. 14.

ZK

16 3 5

k. k. k. k. k. k. k. k.

Věk roky

1 1 1 1

VK 1 hr. 1 hr. 2 hr. 3 hr. 1 hr.2 hr. 1 hr. 2 hr. 1 hr. 2-4 hr. 1 hr. 2 VK,DO

Č. 15. 16. 17. 18. 19. 20.

F/S Hrob

*

* *

21. 22. 23.

Pohlaví

k. k./ž. k. k.

d ž

k. k. k.

ž m

Věk roky 5

sk. In I D

Výška

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d A C C

l.b.

tvar ov. o.z. o.z.

p.b. 50-60 30-40

M II/S A II

A p.b.

90-100 100

J

186

*

D B

k.

ZK (f)-p, (o)-n (o)-n

(o)-n

o.

ov.

*

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace 200x170 V-Z 210x180 90 SSV-JJZ 10 90 SV-JZ

D C

ov.

Ø15, V0,7 Ø14, V1,2

125 200

Ø15, V2 Ø8, V0,8 150x100 Ø12,V0,8

70

o.z.

Ø12, V0,8 200x150

ov.

Ø22, V1,5 Ø12, V0,8

1 1

70 100

80?

1 1 1 1 3 4 5 1 1 1 1 2 2 2 2 1 x x 1 1 2 1

50

3 1

SZ-VJ

ž.? k. k.?

x Ø20, V1,5 Ø14, V1 ر10, VO,7 ر10, 12, 15, V±1

5 2 1 1 4 x 2 1 1 2 3 2 1 1 2 1 1 1 2 1 1 1 1 1 2 2

60

24. 25. 26. 27.

K ŠI BI MP

Poznámky

1 hr. 1, birituální, U hr. 2, DO 1 m? hr. 1 hr. 2

1

m. 30, ž m. 24 m. 4, p m. 5, p m.11, ž m. 23 m. 12, pk m.13, pk m. 14 m. 15, ž, DH m. 2 m. 19, du m. 20

m. 1 m. 2, fPD m. 7 5 m.

Č. 28.

F/S Hrob

Pohlaví

Věk

*

k.

d

roky 1-3m

*

k.

ž

50-60

M II

* *

k. k. k. k.

ž? ž? m ž

13-15 50-60

D D In II M II

29.

k.

187

34. 35. 36. 37. 38.

*

k.

m

20-40

A

30-40

A II

162

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d p.b. S (Z) 8 l.b.

l.b. l.b.

tvar o.

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace 100x80 25 S-J

D B

č.z.

187x160

40

SV-JZ

l.s. SV, l.s. l.s. D B

ov. č.z. ov. ov.

185x125 310x276 205x126 105x60-2 225x120 (220x115) 220x115

10 (90) 50-60 2O 5(20)

S-J SV-JZ SV-JZ SV-JZ

15

V-Z

15

SSV-JJZ

192x173

150

l.s.

ov.

167

l.b.

l.s.

p.b.

JZ

C

o./ov. E

ZK

k.

d

2-3

In I

*

k.

ž

20-24

AI

* *

k. k. k. k.

SV

l.b.

SSV

ov.

± 175x137

35-50 40-50

A II-M AII-M

(o)-n, o/ko

66

200x180 SZ

k. k.? k.

ž m? ž

21-24

AI

l.b.

SV

ov.

45-55

M

l.b.

SV

B B

hr. 26 hr. 36 hr. 1, kp hr. 2 hr. 3

46 4

hr. 5 11 hr. 2

1 2

1 1 x x

hr. 1 hr. 2?

x 1?

40

5 2 5

150x100

o. nepr.o

170x110 245x205

80? 60-75 0,5m 0,75m

SV-JZ

2 1

5 4 2 2 1 1 5 1

7-8 hr., jeden VK hr. 3 hr. 4

x? x?

ž.? *

8 2 1 1 2 1 2 3 x 2

B A

p.b.

hr. 2

1

S-J m

Poznámky

hr. 4

45?

l.b.

K ŠI BI MP

1 (f)-o/ko, (o)4 o/ko 1 4 7

k.

k. 43. 44. 45. 46.

Výška

D

k. 30. 31. 32. 33.

sk. In I

5

hr. 800 hr. 801

Č.

roky

sk.

k. k. k. k.

d? ž ž d d

30-35 35-40 8 3

A II A II In III In II

k.

d

8-9

In III

k. k.

d

11-12 21+

In III A+

k.

ž

40-50

MI

k.

m? d m m

5-6 24-30 40-50 21+ 10-11

In II AI MI A+ In III

46. * * * *

*

k. 188

k. d *

* 47. 48.

* *

*

Věk

Pohlaví

F/S Hrob

k.

k. k. k.? k. k. k. k. k.

ž

m

30-35

35-40

A II

A II

d ž ž ž d d

35-45 45-55 40-50 6-7 6

AII-MI MI-MII MI In I-II In I

m

30-35

AII-MI

Výška

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d l.b. p.b. l.b. p.b.? p.b.za da p.b.

SV Z S JZ

C

tvar oval oval nepr.o nep.ov nep.ov

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace 135x95 0,1m 190x155 0,2m SV-JZ 180x135 0,15m Z-V 140x10 0,05m S-J 120x75 0,07m JZ-SV

ZJZ

o.

100x95

0,09m VSV-ZJZ

JZ

nepr.o nepr.o

140x110 235x195

0,1 0,5

SV-JZ VSV-ZJZ

l.b.

SV?

o.

215x175

0,8

VSV-ZJZ

p.b.?

Z

ner.ov

175x120

0,1

VSV-ZJZ

nepr.o

245x220

1,4m

SV-JZ

čtv

180x170

0,15

SSV-JJZ

oval

260x150

0,5

SV-JZ

oval o.

155x120 120x80

0,15 0,05

SV-JZ Z-V

nepr.o

185x130

0,3

SSV-JJZ

č.z.

200x200

nepr.o o. nepr.o nepr.o

187x163 198x148 154x112 198x55

44 28 16 9

SV-JZ SSV-JJZ SV-JZ SZ-JV

nepr.o

281x155

34

SZ-JV

ZK

K ŠI BI MP 2 4 1 1 1 2 1

2kroužky perleťovina

1parohový hrot

1

1 5

Poznámky hr. 802 hr. 803 hr. 804 hr. 805 hr. 806 hr. 809

3 2

hr. 811 hr. 812

5 1

hr. 813

1 8 1

hr. 814

5

2

hr.815-2, TH, VK hr. 820

1 153,2 l.b.za ±4,49 da

167,8 p.b.za ±4,49 da n.p.

172,3 ±4,49

SV

J

l.b. n.p. l.b.

SV JJZ? SV

p.b.

J

p.b.

ZZS

C

B

C B

D

6

1

2 1

hr.821, DH, DO hr. 822 hr. 824 (ŠK?)

2 1 1

hr. 825

(f)-x

6

1

1

hr. 801, DO hr. 802 hr. 800 hr. 801, DO hr. 803 hr. 806

(o)-n (f)-n

6 1 2 2 1

3

1

hr. 807, DH

Č.

F/S Hrob

48.

Pohlaví

Věk roky

sk.

Výška

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d

k.? *

k.

m

40-50

MI

m

35-40

A II

172,7 ±4,49

k. k. ž. k. k.? k. k.

ž?

20-30

AI

*

k. k.

m? m?

20-30 40-50

AI MI

*

k.

ž m m?

20-30 30-40 30-40

A

m? ž? m?

40-60 M 35-45 A II-M I 30-40 A II >166 30-50 A II-M I

49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 189 *

k.

*

*

k. k. k. k. k. ž. k. k.

*

k.

56.

*

p.b.

J

p.b.?

SSZ

B

tvar

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace

ZK

K ŠI BI MP

nepr.ov

137x117

5

SV-JZ

2

o.

247x223

112

SV-JZ

(o)-n, (f)-n

8 1 3

n.č.

157x156

5

JV-SZ?

(f)-n (f)-x

2 7 1 3 3 4

70 p.b.

Poznámky hr. 809

2

hr. 810

1

hr. 811 hr. 537?

? VZ

20-40

p.s.

o.z. li.z. li.z.

150x100 210x110(150) 180x90(120)

5 20 10

Z-V JZ-SV S-J

6 1

hr. 1 hr. 2 hr. 3

li.z.

260x230

70

SV-JZ

13

hr. 4, TH, zV

li.z.

145x105(80)

5

SV-JZ

o.z.

240x190

20

SV-JZ

(o)-n

o. č.z. č.

230x195 250x235 220x200

35 60 90

JZ-SV SSV-JJZ SSV-JJZ

(f)-n, (o)-n

o.z.

175x125

7

SV-JZ

D

č.z. o.z.

220x220 245x195

30 100

JZ-SV SV-JZ

B E

č.z.

230x200

60

JZ-SV

C A

1

162 n.p. >159

ž

30-40

A D D D A II

d

14

In II

ž?

p.b. p.b.

3 1 3 1

l.b. p.b. n.p. n.p. p.b. l.b.

>164

p.b. l.b.

144

p.b.

l.s. p.s.

A C C C

l.s.

p.s.

hr. 5

(f)-n

14 1 4 1 1 4 7 3 3

6 (o)-n 5 (f)-o/ko, (o)3 1 n

2

hr. 6, DH hr. 8 hr. 12, zV hr. 14, zV hr. 15, zV hr. 16, DH, birituální hr. 17 hr. 18, zV hr. 19

Č.

F/S Hrob

57. 58.

*

59.

*

k. k. k. k.

Pohlaví

d ž

Věk roky

18

sk.

J

Výška

155

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d n.p. p.b. S S l.b. V(J) A A

tvar o.z.

o.z.

60.

Hrobová jáma ZK rozměry hloubka orientace 200x160 130 SSV-JJZ 130 70 (o)-o 200x150 110 V-Z sk.-l, (o)-td, Ø12-20, V0,8-1,5 Ø12-20, V0,8-1,5 Ø12-20, V0,8-1,5

K ŠI BI MP

Poznámky

5 1 2 4 2

DO hr. 1 hr. 2 hu.n.,DH? 1

sk.I. m. 1, ž

2

m. 2

1

m. 3

1

m. 4 m. 5 sk.II. m. A m. B

1 2 2 190

k.

p.b.

200x? Ø9170x? Ø 10, V1,3

S

ov.

k. * *

k. k. k. k.

m

p.b.

J

l.b. p.b. p.b.

J J SZ J

35-45 A II-M I

D

ov.

D D

ov.

S-J

3 1 2 1 1

ر8, V0,8 ر12, V1,2 Ø14, V2 Ø9, V0,8 12mx7,5m, V1,2m Ø10, V0,8 V0,8 Ø8, V±0,5 Ø8, V0,7 Ø9, V1,2

1 1 1

120 120 180

Ø6, V0,7 ر8, V0,3

60 60

1 3 1 80 60

V-Z

1 x 1 3 x 1 1 2x 4 1 3 1 2x 1 1 1 1 1

m. 3 sk.III, m. m. 4 sk.IV, m. 1, ž, p.du m. 2, s.v. m. 3 m. 4, s.v. m. 5, ž sk.VIII, m. 1, ž, p.du m. 2, ž sk.IX, m. 3 sk.X, m. 1 m. 2,Tr.L, ž m. 3 sk.XI, m. 1, kam, DH m. 2, ž

Č.

F/S Hrob

Pohlaví

Věk roky

sk.

Výška

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d

k. 60. 61. 62. 63.

* * *

k. k. k. k. k.

ž? ž?

20-30

AI D D

162 163

l.b. l.b. l.b.

tvar ov.

o.z.

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace Ø8x15, V0,5 180, 140 Ø10,5

200x? 190x130

10

SV-JZ SV-JZ SV-JZ

64. k. k.

m ž?

40 50-?

MI M II-S

k. k.

m? m?

40 40-50

MI MI

171

č.

250x200

Poznámky

x 2 1 10 2 1 1 3 1

m. 4, ž m. 6, t.p.v. VP

1

o.

220x180

2

1 6

160-180 SSV-JJZ

191

73PK

2

1 3

hr. 1 hr. 2, zV hr. 14 hr. 1 hr. 2 hr. 3 hr. 4 hr. 5 hr. 6 hr. 7 hr. 8 3hr.

3 k. k.

69.

*

72.

(o)-n

K ŠI BI MP

(f)-td

65. 66. 67. 68.

70. 71.

ZK

o.z. o.z. o.z.

D

k.

m

40-50

MI

l.b.

Z (S)

k.

m

30-40

A II

p.b.

Z

k.

ž

40-50

MI

20

AI

k. k. k. k. k.

d

č. D C

č. č.

p.b.

JZ

A

p.b.

JZ

A

č.

130x95 140x100 130x40 200x200 Ø18,5, V1 220x220 Ø16, V0,8 250x250, Ø17m, V1m 250x250

20 35 20 245

Z-V Z-V Z-V

1 1 2 1

hr. 1 hr. 2 hr. 3

(o)-2n, 5ZPp 7 1

135

5ZPp

200

5

m. 3 2

m. 4

(f)-n, (o)-td

4 1 1

m. 5

250

4ZPp

50

(o)-n

21 2 3 2 1 1 1 2

2

m. 6, Au

hr. 1

Č.

F/S Hrob k. k. k.

72.

k.

Pohlaví

Věk roky

sk.

Výška

d ž m m ž

30-40 30-40 40-50 15-20

A II A II MI J

1,5-2

In I D

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d p.b. JZ A JZ E

162 169 167

tvar

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace

ZK

1 5 4

80 75-105

n.ov. ov.

170x110

90

V-Z

* *

76. 77. 192

78. 79. 80.

ž. k. k. k. k. k. k. k. k. k. k. k.? k.

n.ov. kr. kr. kr. kr. kr. kr.?

130x110 Ø2

±30 70 60 60 60 60 80

S-J

k.

ž??

l.b.

V Z (J)

B E

Z (J) Z (J)

A A A

n.p.

ž

30-40

A II

kr. p.b.

JZ o.z.

ž m

20-40

?x120

120 60 ±150 30

x

SSV-JJZ

A s.p. ?

ž

(o)-2j, n

81.

(o)-n

82.

k.

S

ž. 83. 84. 85.

* *

86. 87.

k. k. k.

m

16-20

J

p.b.

JZ (J) D B Z (S) J

č.z.

230x190

k.

5 4 5 1 2 3 2 4 1 6 3 1 8 2

30

A

168 166,6

JJZ

C A

o.z.

225x126

hr. 2 hr. 3 hr. 4 hr. 5, TH

1 1

x

1 3 1

1

5VP N(U?) viz. text hr. 1 hr. 2 hr. 3 hr. 4 hr. 5 hr. 6 fPD

2

DH

1 2

2 2 1 8

VP

3

50

2

U, p

2 4x

zV kom.hr.

74-80

ZJZ-VSV JV-SZ

(o)-n

2 1

1

1 m

Poznámky

130

k. *

1

1 1 KK

73. 74. 75.

K ŠI BI MP

(o)-td

3 1

1

Č.

F/S Hrob

88. 89.

k.? k.

90.

k.

91.

k.?

roky

sk.

ž

20-40

A

k. ž. k. k.

Výška

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d

tvar

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace

l.b.

ov.

200x140

50

n.p.

č.

190x180

160

2-4

In I

o.z.

ž

40-50

D MI

J

193 *

97.

m

40

MI

98.

99.

k.

m

k.

m

20-40

A

d

8-9

In II

k.

n. o.z.

370x200-210

č.z.

n.p.

n.p. D

k? *

220x205

140x80? 175x125vrch, 155x112dno 210x210, 200x200 dno 180x90

o.z.

k.?

96.

90

(f)-n

K ŠI BI MP 1 4

1

7

1

166170

l.b.

SSV

E

o.

200x116

s.p.?

V (J)

E 7

ov.

230x170

l.b.?

S-J

85-100

45

o.

l.b.

k.

20-40

k.

30-50 A II-M I d

A

S-J

V-Z

290x245

60

7

hr. 1

5

hr. 5, N

4

hr. 11

3 (f)-p, (o)-td, 12 3 3 4n 4 1

hr. 13 5

hr. 15 hr. 18

(f)-n, (o)kostěný terč, 2 1 kančí kly

S-J, J-S

x

5 hr.

J-S SV-JZ, SZ-JV, SSV-JJZ

x

hr. 50, DO, VK

n.p. p.b.

(f)-p,n,td

Poznámky

1

1 1 1 5 x x 4x S-J

k.

k.

(o)-2x

2-3m 75

ž. k.

S-J

ZK

2 d

92. 93. 94. 95.

Věk

Pohlaví

SZ-JV

sk.-x, (f)-x, (o)-x

x x x

(o)-n

3

1

(o)-x

1 x 2

x

35 hr. hr. 4, VK, zV hr. 31, Au

Č.

F/S Hrob

Pohlaví

Věk roky

sk.

Výška

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d

tvar

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace

ZK

K ŠI BI MP

100.

Poznámky ?

101.

1

102.

Ø12, V1,5

90?

1 1 1

m. 1, p.du m. 2,3,4,6, r.k.

* 103. 104.

k.,ž.?

D C

k. k.

50-?

ov.

150x? Ø10, VO,8

50

ov.

Ø 9, V±1

50

M II-S

1 1 6

7

ž.?

109.

k.

m

25-30

AI

ž.

m

40-60

M

o.

ž?

20 14-20

A J

o.

194

106. 107. 108.

300x120

*

ž.

111.

m. 7, ž, DH?, U?, birituální?

1

4 (f)-pes, 1ZPp 2 1 2

40

105.

110.

m. 5, t.p.v.

166,6

k.

p.b.

p.b.

k.

m

113.

k.

m

114.

k.

18-20

J

174

n.p.

D

168,4

p.b.

Z

B B

o.z.

JV

z.

150

249x190vrch, 150-160 210x17dno 260x206vrch, 125-135 240x180dno 195x165

45

ر10

120

Ø24,5, V1,5 230x190 Ø20,5

4VP

1 1 1 2 3

V-Z JZ-SV

(f)-p, (o)-td, 3 3 2 3KK (f)-o/ko,td, 6 1 (o)-n,td (f)-p, (o)4 1 1 o/ko,td 1

80

(o)-n

1

1

1

k.

p.b.

V

hr. 14, N hr. 780, DH, N m. 1, p.u.

120

4

90

2 3

m., KJ ?

4

k.?

hr. 5

m. 2

112. V

3

1

Č.

F/S Hrob

115.

k.

Pohlaví

m?

Věk roky sk. 20-30 AI

Výška

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d

tvar

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace

ZK

K ŠI BI MP 10 3

116.

Poznámky

VP

ر12, V0,8

1

sk.II, m. 1

k.?

Ø12, V±1

1

m. 2, ž

k.?

Ø12, V±1

1

m. 3

ر15,V1,5

5O

m. 4, ž

Ø18, V2,5

1 1

m. 5 m. 6, p

Ø12, V±1

195 *

k. k.

p.b. p.b.

S J

ov. ov. ov.

Ø12, V1 Ø9, V0,8 ر15,V2 Ø9 ر9, V0,8 Ø10 Ø7,5, V1 Ø11, V±1,5 Ø12, V1,5 150x100, ر10,5,V0,8 Ø10, V1

m. 7 1

30

1 1 1 1 1 1 1 1 2

40

x 1 1

60?

Ø14, V2 Ø11, V1 ?x150 Ø12, V1,5

50

ž?

ov.

42x35

71

S-J

m. 8, ž, p.du

1

m. 9, ž

1 1 1

m. 10, s.v.

x

m. 11, ž

x 1

m. 12, ž

x

m. 13, ž 1 1

117.

2

m. 8, p m. 9, ž m. 10, p m. 11, ž sk.III, m. 1, s.v. m. 2, s.v. m. 3, s.v. m. 4 m. 5, s.v., p m. 7, ž orient. S-J

1

m. 14, ž U?

Č.

F/S Hrob

118.

ž.

119.

k.

120.

k.

Pohlaví

m

Věk roky 40-50

sk. MI

Výška

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d

tvar

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace

ZK

K ŠI BI MP 1

l.b.

S

V0,4

70

U

1 1 1

Poznámky

m. 1, ž 1

121.

7

122.

1

2

3

1

hr. 2

1

hr. 3 VP u.

k. k.

123.

*

k.

124.

*

ž. k. k. k. k. ž. k. k. k.

196

*

m

*

k. k. k. k. k.

MI

169

C

Z

E C

ov.

p.b.

p.s.

C E

o.z.

D

35-55 m? 6±24m

o. o.

70 160x140

20

6 2 5

ZJZ-VSV

1

S-J S-J

hr. 1, N hr. 2 hr. 3 hr. 4 hr. 5 hr. 6 Obj. 257/hr.7 hr. 8 Obj. 254/hr.9

x

A-M D In II

(f)-zuby

k. k. k. k.

40-50

JZ p.b.

hr. 1

ž m m m m

m

16-20 20-24 17-25 17-25 20-40 20-30 25-40 16-24 25-35 25-50 16-25 20-35

J-A I AI J-A J-A A AI A J-AI A A-MI J-AI A J-S

hr. 10, DH x

n.p.

S-J 10x J-S 7x SV-JZ 3x JZ-SV 4x Z-V 1x

12 15 13 8 5 (f)-ov./ko?

hr. 12 hr. 14 hr. 17 hr. 18, TH/ČH hr. 19 hr. 20, DH hr. 20, DH hr. 25

Č.

F/S Hrob

124.

* 125. 126. 127. 128. 129. 130.

Pohlaví

k. k. k. k. ž. k. ž.

Věk roky 16-25 20-35 11±30m 13-17 20-25

sk. D? J-A I A In II J AI

Výška

tvar

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace

ZK

k. k. k.

*

k. k.

197

k.

3 1 1

U? hr. 1 hr. 2 hr. 4 hr. 5, DO

D 20-30

AI

m?

20-30

AI

p.b. p.b. JZ (JV) p.b. SZ C E p.b. C? 8

40

4 1 1

DH hr. 1 hr. 2

m??

14

In II

o.z. o.z.

220x200 250x180

135 140

ov.

180x120

SZ-JV JZ-SV

k.

134.

k.? k.

V-Z

A

120

1 2 1 1 1

p.b. l.b.

V S S

A A

100 100 60 50

4 4 2 1 2

4

o.z.

S-J, J-S

40KK, (o)-n 13 4 2

SZ-JV m??

15-30

J-A

p.b. o.

85 120

7hr., VK v hr.164 9 hr.

J-S

(o)-n

2

1

hr. 19, VK

SSV-JJZ

(f)-x

x x 2

hr. 72, Au

5 2

hr. 1

7 1 3 k.

hr. 3 hr. 4 hr. 5 hr. 6

(f)7 1 td,j,o/ko,ž,n 1

148

235x200 135.

1 3

p.b.

132. 133.

hr. 26 hr. 29 hr. 34 hr. 40

d

m

Poznámky

hr. 41 birituální 45?

*

K ŠI BI MP

x

k. k. k. 131.

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d

3

2

hr. 2,3,4,5 hr. 7

Č.

F/S Hrob

135.

k.

136.

k.

137.

*

Pohlaví

Věk roky

sk.

Výška

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d V n.p.

k.

ž

138.

k.

d

139.

k.

6

D?

l.b.

S (J)

C D

In I

l.b.

S

D C

p.b.

J

198

k. k.

m?

7-8

In II

*

k.

m

50-60

M II

k. k.

d d

2-3 1-1,5

In I In I

k.

m?

20-40

A

141.

k.

90

SV-JZ

o.z.

170x120

70

S-J

D A C D

ov. o.

Ø7,5, V0,5 Ø10,5-12, VO,8 Ø12, V±1 120x100

p.b.

JZ VJV

p.b.

Z

C

č.

270x256

60

o.z. ov. ov.

105x70 120x100 120x100

15 1O 55

č.

200x200

±200

o.z.

150x105

100

142. 143.

240x204

ov.

* *

ž

D

p.b.

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace

o.z.

ov.

k. 140.

tvar

JZ

150

ZK

hr. 8

sk-o,je 9 (f)-prase, (o)6 n (o)-p 4 1

DO

1

1? 2

m. 1, du

2

m. 2, du

1 1 2 (f)-o/ko, ko (f)-k, p, o/ko, VSV-ZJZ (o)-o/ko, td, 4 1 2 n (f)-o/ko 2 VSV-ZJZ (f)-n 2 S-J 3 2 1 V-Z x x x x (2x S-J) 3

m. 3, du hr. 9, VK? hr. 36 hr. 42 hr. 7O hr. 79 6 hr

144.

zV

145. 146.

k.

d

k.

m

40-50

MI

170

p.b.

JJZ

o.

120x90

90

S-J

4

o.

100x70

80

S-J

2

k.

255x165

165

(o)-n

147.

4

3

2 k.

148.

Poznámky

3 1

130 170 20

K ŠI BI MP

*

k. k.

ž d

20-30

AI

30-40

A II

15

J

154

6 p.b.

p.s.

B D B

1

o.z.

210x160

15

Z-V

7

hr. 6, DH

o.z.

170x150

5

Z-V

2

hr. 7

Č.

F/S Hrob

Pohlaví

Věk roky

sk.

Výška

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d

148. k. 148.

k.

149.

k.

20-40

A

tvar o.

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace 120x100 110 SZ-JV

ZK

K ŠI BI MP 3 1

hr. 9

č.

190x180

55

SZ-JV

(f)-td,l, (o)-n 5

hr. 10

ov.

200x140

20

SZ-JV

1

hr. 11

V

9

ž.

3

ž.?

1

150.

k.,ž.

151.

k.

m?

40-60

M

k.

ž

50-60

M II

*

Poznámky

VP 1

p.b.

D 8

o.z.

225x190

55

SV-JZ

o.z.

230x100

20

SZ-JV

0,8m

kr.

Ø10, V0,5 Ø8, V±0,8 Ø8, V0,5 Ø1,5 Ø8, V0,7 Ø12, V±1,2 Ø10, V0,7 Ø12, V±1,2

152. 153.

k.?

199

k.? ov. k.?

(o)-o/ko

50-80?

1

hr. 3

2

hr. 4 DH sk. II, m. 1, p m. 2, p m.3, s.v.

2 1 1

100

m. 4, ž

90

1

Ø10, V0,5 k.?

?

1

m. 5, ž, kam. m. 6, ž m. 7, ž, kam.

1

m. 8, p

Ø10, V0,5

m. 9 p m. 10 a 11

154.

k.

155.

k.

156.

k.?

m

p.b.

J (V)

166x122

80

1

22

4 1 JZ-SV

x x x

k.

1 1 2

157.

1

*

k.

ž

20-30

AI

l.b.

S (V)

A

ov.

180x140

5(45)

*

k.

m

20

AI

p.b.

J (V)

A

o.z.

175x160

65

SSV-JJZ (o)-n

3 hr. ?

1

?

4

hr. 1

6 1 1

hr. 10

Č.

F/S Hrob

Pohlaví

157.

*

k.

ž m m m

158.

*

k.

ž

*

k.

Věk roky sk. 18-20 J 35-40 A II 25 AI 20 AI D?

Výška

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d l.b JZZ (S) p.b. JZZ A p.b. SSZ A D p.b. JZ(J) D E l.b.

V

A?

tvar

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace

o.z.

280x215

150

V-Z

o.z.

222x117

90

S-J

ZK (o)-4n

K ŠI BI MP

Poznámky

8 4 3

hr. 12, ČH

x

hr. 12, ČH 5

zV, DO

159. 160.

50

161.

k.

162. 163.

k. k. k.

164. 165. 166.

m

p.b.

S

o.

210x180

2 (f)-j, (o)n,td?

140

1

2 1 2

1

VK?, +TH v n.p.

1

hr. 2

2 4 1

V

2 2

200

*

k.

m

30-40

A II

*

k.

d

9-10

In II

*

k.

m

15-17

J

6

k.

d

ž. *

k. k.?

14-15 ž

*

k.

p.b.

o.z.

215x160

20

JZ-SV

li.

150x75

8

JZ-SV

o.z.

185x165

50

JZ-SV

D In I

o.z.

215x160

26

JZ-SV

D

o.

182x119

21

VSV-ZJZ

(f)-n

o.z.

140x95

45

SV-JZ

(f)-2o/ko,l

o.z.

250x190

20

ZJZ-VSV

o.z. o.z. o.z.

170x125 220x195 220x190

40 75 90

SSV-JJZ SV-JZ JZ-SV

o.z.

135x100

8

JZ-SV

p.b. 169

In II-J

C

p.b.

l.b.

C

D

ž. *

170

D m?

40-50

MI

165

l.b.

k.

m?

40-50

MI

p.b.

k.

d

8-10

In II

p.b.

C

C E

(o)-td,n

2 7 8

(f)-n, (o)td,2n

hr.7

3 2 3

hr. 22, DO?

3

hr. 27, DH

1

hr. 44

3 2

hr. 57

2 (f)-p (f)-td,o/ko, (o)-2td

4 1 4 1 2 4 1 3 3 2

hr. 64, DH?

1

hr. 65 hr. 77 hr. 81 hr. 5

Č. 166.

F/S Hrob *

k.

*

k.

Věk

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d

Pohlaví

roky

sk.

d

11-12

In II

p.b. p.s. (V)

20-30

AI

p.b.

Výška

p.s. (J)

C?

A

k.

ž

k. 167. 168. 169. 170.

171. 172.

20-30

AI

30-40

A II

p.b.

p.s.

k.

p.b.

J

k.

p.b.

V

l.b.

SV

201

k. k. k.

J? d

6

D A

(V)

A

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace 152x105

28

Z-V

220x200

80

Z-V

o.

335x265

150

SV-JZ

o.

170x115

13

Z-V

o li.z.

205x175 ?x145

35 60 180

SV-JZ SV-JZ

245x125 185x125 250x200 230x205

55 20 55 65

S-J S-J S-J SV-JZ

o. o. o. o.

In I

k.

o.

E

166. *

tvar

200x130

70

ov. ov.

Ø2

80

ov.

170x119

80

k.

175.

SV

kr.

177. 178.

*

k. k.

m

40-50

MI

p.b. p.b.

SSZ Z (J)

C A

K ŠI BI MP 1 2

(f)-p,td, (o)- 6 5 2ZPp,sk-p, 6 3 2 (o)-n 1

(f)-n

5 1 15 2 4 3 7 5 x 1 7 2 1 3 1 4 1 2 3 1 1 1 1 1

50

140-220x100140

±20

S-J

o.z.

410x220

150-160

SV-JZ

o. č.

222x182 200x150

45

k.?

176.

Ø1,5

(o)-n

2ZPp

k.? 173. 174.

ZK

Z-V

Poznámky hr. 1 hr. 2

1

hr. 1 hr. 6 hr. 8

4

1

hr. 5 hr. 6 hr. 7, u. hr. 8, u. 1 hr. hr. 1, oh. hr. 2, p hr. 3, oh. hr. 4 hr. 5

1

hr. 6

3 2x

VP

x

14 hr.

(f)9 1 3 pes,n,za,o,ko, ZPp, (f)-p,td, 3 1 2 x? 3 x? 2

2

hr. 1 hr. 2

Č.

F/S Hrob

Pohlaví

Věk roky

sk.

Výška

Ulož. Orient. Ulož. skel. hlavy h d

179. k.

179.

180. 181.

50

SV-JZ

(f)-o/ko

3

o.z.

255x200

110

V-Z

(o)-n

6

o.

165x90

5

SV-JZ

(o)-n

M II-S

l.b.

*

k.

30-?

A II-S

l.b.

202

* 184.

240x220

50-?

183.

*

m?

k. k. k.

d?? m

k.

ž

40-60

M

hr. 2

č.

ž?

182.

3

n.p.

k.

A II MI

hr. 1

V-Z

*

C? l.s.

C A

160 171 p.b.

JJZ

p.b.

V J

p.b.

JJV

o.

250x210

60

Z-V SV-JZ

o.z. č.z. o.z.

145x90 150x145 250x300

15 42 120

V-Z V-Z SSV-JJZ

ov.

158x94

140

(f)-n (o)-n

D E

(f)-j, pt (o)-2n,ú, 17M

Poznámky

2

8

MI

30-40 40-50

K ŠI BI MP

155x110

40-50

ž?

ZK

o.

m?

k. k. k.

Hrobová jáma rozměry hloubka orientace 170x150 65 V-Z

l.b.

k.

*

>165

tvar ov.

2

hr. 3 hr. 4

3 1 3 6 2 3 1 1

7

hr. 5

8

hr. 1 hr. 2

2 5 3

hr. 1 hr. 2 hr. 3, zV,VK, kam, m? 9 1

3

12.2.1. Legenda k tabulce Č. = označuje číslo nálezu odpovídající číslu v soupisu lokalit (část práce 4.1.) S/F = hvězdička značí přítomnost obrazové dokumentace (schéma, fotografie) hrobu v příloze Hrob = označuje způsob pohřbu k. – kostrový, ž. – žárový Pohlaví = označuje pohlaví pohřbeného jedince nebo zda jde o dítě d – dítě, m – muž, ž – žena Věk

= roky: věk jedince v letech (m – měsíc u dítěte) = sk.: rozdělení jedince podle věku na stádia (podle Stloukal a kol. 1999, s. 236) Infans – In: In I (od 0 do 7 let), In II (do 14 let); Juvenis: J (do 20 let); Adultus – A: A I (do 30 let), A II (do 40 let); Maturus – M: M I (do 50 let), M II (do 60 let); Senilis: S (více než 60 let); dospělý – D

Výška = označuje výšku postavy jedince v cm Ulož. skel. = označuje, jak byl lidský skelet uložen v hrobové jámě l.b. – na levém boku (směr skrčení nohou); p.b. – na pravém boku (směr skrčení nohou) n.p. – neanatomická poloha; s.p. – uložení těla působilo jako v „sedící poloze“ Ulož. (h, d) = popisuje typ uložení horních (h) a dolních (d) končetin v hrobu, odpovídají schématům v obr. ? a ? (eventuálně obr. ?). Orient. hlavy = označuje, k jaké světové straně směřovala hlava zemřelého (zkratky udávají světové strany), pokud je přítomna závorka, je v ní uvedeno, k jaké světové straně směřoval obličej zemřelého; l.s. / p.s. – uložení lebky na levém spánku / pravém spánku Hrobová jáma = charakteristika hrobové jámy tvar: č. – čtvercová hrobová jáma (přibližně odpovídá čtverci); k. – kosočtvercová hrobová jáma; kr. – kruhová hrobová jáma; li. – lichoběžníková hrobová jáma; n. – nepravidelný tvar hrobové jámy; n.ov. – tvar nepravidelného oválu; o. – obdélníková hrobová jáma; ov. – oválná hrobová jáma; o./ov. – obdélníková nebo oválná hrobová jáma; z. – zaoblené rohy hrobové jámy rozměry: čísla udávají rozměr hrobové jámy ve tvaru délka x šířka v cm Ø – průměr, udávaný u mohyly a kruhové hrobové jámy (v metrech) V – výška, udávaná u mohyly (v metrech) hloubka: číslo udává hodnotu v cm

203

orientace: orientace dlouhé osy hrobové jámy (zkratky světových stran) ZK = zvířecí kosti nalezené v hrobu, součást hrobového inventáře (f) – fragment kostí, za pomlčkou uvedena zkratka druhu zvířete (o) – záměrně opracovaná zvířecí kost, za pomlčkou uvedena zkratka druhu zvířete (pokud je uvedeno číslo, uvádí počet předmětů) sk – původně celé zvíře vložené do hrobu (za pomlčkou zkratka druhu zvířete) hd - hovězí dobytek; j - jelen; je - jehně; k - kůň; ko - koza; l - liška; n - blíže neurčen původ kosti; o - ovce; o/ko - ovce nebo koza; p - prase (domácí); pes - pes; pt - ptačí kost; td - tur domácí; ú - ústřice?, ozdoba oválného tvaru s otvorem ve středu; za - zajíc; ž - želva KK – kostěné korálky M – mušle rod Theodoxus PK – perleťové korálky (lastury diskovitého tvaru) ZPp – zuby prasete (přívěsky), někdy neprokázán druh zvířete K = označuje keramiku nalezenou v hrobu, číslo znamená počet nádob ŠI = označuje štípanou industrii přítomnou v hrobu, číslo znamená počet kusů BI = označuje broušenou industrii nalezenou v hrobu, číslo znamená počet kusů MP = označuje měděné předměty nalezené v hrobu, číslo znamená počet kusů Poznámky = doplňující informace DO – druhotně otevřený hrob DH – dva jedinci v hrobu, TH – tři jedinci v hrobu, ČH – čtyři jedinci v hrobu Tr.L – trepanace lebky VK– hrob s vnitřní konstrukcí VP – více poničených hrobů (číslo udává počet hrobů, pokud je uvedeno) fPD – fragmenty pískovcové desky U – urnový žárový pohřeb, N – nasypaný žárový pohřeb hr. – hrob s číslem mu přiděleným, pokud je číslo před zkratkou, označuje počet hrobů; m. – mohyla s číslem; hu – hudební nástroj v hrobové jámě; kam – kameny; kom.hr. – komorový hrob; kp – hrob obehnán kruhovým příkopem; oh. – ohořelé stěny hrobové jámy; pk – hrobová jáma s pozůstatky kremace; p – nalezeny stopy popela; p.du- nalezeny stopy popela a dřevěného uhlí (u.- uhlíky); s.v. – spálená vrstva; t.p.v. – tmavá popelová výplň; zV – zřejmě vyloupený hrob; ž – žároviště; Au – stočený zlatý drátek (vlasová dekorace) x = v jakémkoli sloupci označuje zaznamenání přítomnosti, ale blíže nespecifikováno ? = v jakémkoli sloupci označuje nejistou skutečnost, pouze pravděpodobnost 204

13. Závěr Příslušníci lidu kultury se šňůrovou keramikou přišli na území střední Evropy v průběhu pozdní doby kamenné a území Moravy osídlili v její pozdní fázi okolo závěru 3. tisíciletí př. n. l. Název této kultury je odvozen od otisků šňůry, které byly používány pro výzdobu keramiky. Život lidu MŠK je možné prozatím rekonstruovat pouze na základě hrobových nálezů. Při nedostatku sídlišť jsou informace o působení tohoto lidu získávány pouze na základě jednotlivých nálezů převážně kamenných sekeromlatů, ale hlavně z hrobů a nověji i z větších pohřebišť. Do současné doby se prozatím nepodařilo zcela jasně a uspokojivě interpretovat stopy po ojedinělých sídlištních aktivitách. Toto nám také komplikuje jasnou odpověď na otázku způsobu obživy příslušníků MŠK. Většina archeologů se ale v poslední době spíše shoduje na více či méně zemědělském charakteru hospodářství populace moravské šňůrové keramiky zřejmě doplněném o chov zvířat. Větší podíl zemědělství, tedy konzumaci spíše rostlinné potravy, by snad mohla naznačovat jediná studie o pokusu rekonstruovat stravu na základě analýzy zubů jednoho jedince MŠK. Forma bydlení lidu MŠK také není uspokojivě objasněna. Předpokládají se spíše nadzemní obydlí s lehčí stavební konstrukcí bez výrazného zasahování do terénu. Nezahlubování objektů je spojováno se složitými náboženskými představami tohoto lidu. Předpokládána je existence kultovních předmětů, jako například picích servisů, jež mohly sloužit v průběhu nějakých slavností. Také je pravděpodobná přítomnost slunečního kultu spojovaného s výskytem amuletů. Bezesporu jistá je víra v posmrtný život se striktním dodržováním pohřebního ritu, který někdy vykazuje určité zvláštnosti. Nejdůležitější pramennou základnou zůstávají hroby zemřelých příslušníků lidu s moravskou šňůrovou keramikou. Nálezy pocházejí ze zhruba 367 katastrů obcí, což k roku 1986 odpovídalo 3200 km2 odhadované rozlohy sídelního prostoru. Většina lokalit se nachází v nadmořské výšce do 300 m a nepřesahuje 500 m n. m. Na převážně menších pohřebištích dominuje kostrový způsob pohřbívání doplněný v 5,7 % o žárový ritus. Spálené kosterní pozůstatky zemřelého jsou vloženy do urny nebo ve většině případů volně nasypány na dno hrobové jámy. Žárový způsob pohřbu byl patrně převzat z oblasti Karpatské kotliny, nověji je možné předpokládat i vliv příslušníků kultury zvoncovitých pohárů. Předpokládáno je minimálně 571 hrobů na 184 nalezištích, z nichž 367 obsahuje kostrový pohřeb. Hroby s jedním pohřbeným jedincem jasně převažují 93,9 % oproti hrobům s více pohřbenými jedinci.

205

Zemřelí jsou pochováváni do plochých hrobů, dříve zřejmě krytých mohylovým násypem. Většina hrobových jam má jednoduchou konstrukci, ale je přítomna i složitější úprava hrobů. Jedná se zřejmě o tři varianty: použití kamenů, vnitřní dřevěnou konstrukci potvrzenou přítomností kulových jamek a variabilní zásahy v podobě „stupně“ či žlábků. Za úpravu hrobu by se dal považovat i mohylový násyp. Délka hrobových jam se pohybuje od 42 cm do 4,1 m s nejčastějším rozměrem 2 m a šířka v rozmezí 35 cm až 3 m. U 160 hrobových jam byly nejčastější rozměry s délkou 2 m a šířkou 1,5 m. Z grafů 5.1, 5.2 a 5.3 je patrné, že rozměry hrobových jam jsou závislé jak na pohlaví, tak na věku i počtu pohřbených jedinců. Mužské hroby mají rozměry větší než ženské, taktéž dospělí jsou pohřbíváni do hrobů větších rozměrů než děti. Parametry hrobů s pohřbem více než jednoho zemřelého vykazují rovněž větší hodnoty než hroby s jedním pohřbeným jedincem. Ze známého půdorysu 173 hrobových jam (graf. 6) převládá tvar obdélný se zaoblenými rohy ve 26 % a oválný s 23 %. Hroby příslušníků MŠK jsou orientovány (graf. 7) hlavně ve směru S-J, u mužů ve 20,8 % JZ-SV a u žen mají opačný směr SV-JZ vyskytující se v 42,9 % pohřbů se ženským skeletem. V případě vícečetných pohřbů výrazně převládá orientace SV-JZ. V práci jsem také sledovala způsob uložení těl zemřelých ostatními příslušníky MŠK do hrobu. Těla jsou uložena vždy ve skrčené poloze (obr. 6), muži na pravém a ženy na levém boku (graf. 1). V případě vícečetných pohřbů se pozice těl respektují, v porušených hrobech jsou skelety nacházeny v neanatomických polohách. Na základě mnou přepracovaných schémat pro uložení horních končetin jedinců MŠK (obr. 10) se zdá, že horní končetiny zemřelých byly nejčastěji dávány do pozice C 2, D 2 a B 2. Tedy do oblasti před trup a obličejovou část hlavy. V uložení dolních končetin jsem sledovala úhel skrčení (obr. 12) jak v oblasti kyčlí, tak kolen. Nejčastěji se vyskytuje střední skrčení (90° a 40°). Podle typologie Piotra Włodarczaka (obr. 11) mnou přeskupené pro území Moravy (obr. 13) se nejčastěji ve 25,7 % nachází skrčení typu 5 (A), což odpovídá skrčení v úhlu 80°-100° v oblasti kyčlí a 30°-60° v oblasti kolen. Do hrobů příslušníků kultury moravské šňůrové keramiky byly často vkládány milodary. Jednalo se o keramiku, broušenou a štípanou industrii, dále kostěné předměty a kosterní pozůstatky zvířat svědčící o umísťování masité potravy do hrobu. Poměrně často jsou přítomny předměty z mědi, hlavně ozdoby. Hrobový inventář je typově odlišný v případě mužských a ženských hrobů. Součástí mužských hrobů bývá např. kamenný sekeromlat a ženských např. šperky. Odlišnosti jsou pozorovatelné i ve skladbě keramiky. Věnovala jsem se také prostorovému rozložení keramických milodarů v rámci hrobu. Podle 206

schématu rozdělujícího hrobovou jámu do jednotlivých sektorů (obr. 19) vytvořeném Terezou Kovářovou pro českou KŠK jsem pro území Moravy zjišťovala nejčastěji použitou polohu keramiky ve vztahu k tělu zemřelého. Z grafu 4 vyplývá, že nejčastěji byla keramika umístěna před hlavou (sektor 1) a za zády (sektor 5) pohřbeného. Ukázalo se, že se často keramické nádoby ukládaly u mužů před trupem a u žen za zády pohřbených. Hroby příslušníků MŠK podléhaly druhotným zásahům neboli sekundárnímu otevření. Patrně můžeme vydělit dvě skupiny důvodů vedoucích k takové činnosti. Prvním důvodem mohla být činnost vykradačů směřující k získání měděných předmětů nebo šperků, popřípadě zisk ozdob ze zlata, jež byly ve dvou hrobech nalezeny. Vykradače na hrob mohl upozornit zřejmě původní mohylový násyp. Druhým typem jsou zásahy poškozující nebo zcela ničící obsah hrobu. Ve dvou případech je doloženo následné vložení předmětů nebo usmrcených zvířat. Důvodem takovýchto zásahů mohly být určité „náboženské“ představy příslušníků MŠK nebo jiné námi zatím nepostižitelné pohnutky. K narušení hrobu mohlo dojít i v důsledku pohřbení dalšího jedince. Součástí magisterské práce je antropologický rozbor kosterních pozůstatků pocházejících ze 38 hrobů na katastrálních územích Bezměrova (kap. 10.1.), Brodku u Prostějova (kap. 10.2.), Hulína (kap. 10.3.) a Řepčína (kap. 10.4.) a popis jednotlivých metod používaných při antropologických analýzách kosterních pozůstatků jak kostrových, tak žárových pohřbů. Pohřebiště MŠK v Bezměrově obsahovalo 13 kostrových hrobů, v 11 byl pohřben jeden jedinec, v jednom dva jedinci (H 20) a u jednoho hrobu nelze prokázat přítomnost lidských pozůstatků (H 8). Z pohřebiště z Řepčína jsem zpracovávala 21 hrobů, z tohoto počtu bylo 18 hrobů kostrových, dva žárové (H 1, H 6) a jeden birituální (H 41). Určila jsem 26 kostrových pozůstatků, z nichž se ve třech případech jednalo o spálené kosterní pozůstatky. V 17 hrobech byl pohřben jeden jedinec, ve 3 dva jedinci (H 10, H 20, H 41) a v 1 (H 18) tři nebo čtyři jedinci. Ze zbylých dvou nalezišť jsem zpracovala po dvou kostrových hrobech obsahujících jeden skelet. Veškeré kosterní pozůstatky jedinců kultury s moravskou šňůrovou keramikou jsou velmi špatně a fragmentárně zachované. Díky velmi špatnému stavu antropologického materiálu byli věkově jedinci zařazeni

pouze do

věkových kategorií. Na pohřebišti v Bezměrově převažovali jedinci ve věkové kategorii Infans, pohlaví bylo možné určit v jednom případě jako mužské. V Řepčíně převažovala věková kategorie Adultus, pohlaví bylo možné určit u šesti jedinců, a to jako pět mužů a jednu ženu. Z Brodku u Prostějova byl určen jeden dospělý jedinec a jedno dítě, v případě Hulína se jednalo o dospělého jedince a dospělého muže. Stav kosterních pozůstatků 207

umožňoval provést osteometrická měření pouze u šesti jedinců, a to jen některých částí skeletu. Výšku postavy bylo možné určit pouze u jednoho muže 169,9 cm - 171,6 cm (Řepčín, H 20 „jedinec II“). Pokusila jsem se také vyjádřit k antropologickým charakteristikám celé populace KŠK na Moravě. Bohužel lze zcela jasně konstatovat všeobecně špatnou zachovalost kosterních pozůstatků jedinců MŠK, unikátním je v tomto ohledu téměř kompletně zachovaný skelet muže z Nemilan. Z celé populace bylo pohlaví určeno prozatím u 122 jedinců, 71 bylo určeno jako muži a 51 jako ženy. Při vysokém počtu pohlavně neurčených skeletů není možné s jistotou potvrdit přepokládanou převahu mužů. Střední délka života neboli naděje dožití jedinců MŠK při narození byla vypočítána na základě úmrtnostní tabulky na 29,4 let pro obě pohlaví. Nejčastěji lidé této kultury umírali v adultním věku mezi 20 – 29 lety (případně 20 – 39 lety). Muži nejčastěji zemřeli ve věku 40 až 49 let v kategorii Maturus I, ženy naopak v mladším věku nejčastěji v kategorii Adultus I ve věku 20 až 29 let. Takovéto rozložení úmrtnosti odpovídá předpokladu, že ženy často umíraly v mladším věku díky porodním komplikacím. Nicméně na základě zjištěných údajů (graf 8. 2) pokud ženy přežily, mohly se dožít poměrně vysokého věku oproti mužům, u kterých po padesátém roce života tato možnost prudce klesala. Výška postavy byla odhadnuta pouze u 33 jedinců. Pro hrubou představu byli muži v průměru vysocí 168,6 cm a ženy v průměru 159,7 cm. Hodnocení fyzické stránky příslušníků MŠK je poměrně obtížné. Antropologické rozbory ukazují, že populace lidu moravské šňůrové keramiky není homogenní. Poměrně často je ale konstatována robusticita jedinců se silněji vytvořeným svalovým reliéfem. U obou pohlaví je zachycena přítomnost jedinců s robustní nebo gracilní či smíšenou konstitucí těla. Na základě těchto zjištění se někteří autoři přiklánějí k vyčlenění tří typově odlišných skupin v rámci této populace. Příslušníci těchto skupin vykazují znaky původních nositelů ŠK, původního neoliticko-eneolitického obyvatelstva a smíšené fyzické charakteristiky obou předchozích skupin. Pozorován je také relativně častý výskyt oploštění u kostí dolních končetin. Platymerie v případě kosti stehenní a platyknemie u kosti holenní. Takovéto změny jsou spojovány s velkou fyzickou námahou kladenou na dolní končetiny a možnou nedostatečnou výživou v poměru k ní. Byla vyslovena i domněnka, že stehenní kosti žen mohly být zatěžovány prozatím blíže nespecifikovanou činností. Do této oblasti by snad bylo možné a vhodné směřovat v budoucnu další výzkumy. Nové poznatky by snad mohl přinést i komplexní výzkum zaměřený na chrup. Již nyní při detailním rozboru chrupu jednoho jedince bylo možné konstatovat používání 208

zubů jako pracovního nástroje a snad i stanovit typ stavy. Díky porovnání dosavadních poznatků se zdá, že u jedinců MŠK jsou zaznamenány častěji některé anatomické variety, jako například přítomnost vložených kůstek v průběhu lebečních švů. Dále stopy po prodělání některých onemocnění, např. zápalu plic, zlomenině nebo přítomnost zranění v oblasti hlavy. Bohužel vzhledem k fragmentárnosti kosterního materiálu není možné vyvozovat závěry zcela jistě platné pro celou populaci. Obecněji lze konstatovat přítomnost hypoplasie zubní skloviny a zcela zanedbatelný výskyt zubního kazu. Vzhledem k výskytu

žárového způsobu pohřebního ritu, tedy spálení těla

zemřelého, jsem se věnovala i dosud dostupným antropologickým analýzám. Nalezené spálené kosterní pozůstatky patří 7 dospělým jedincům, 3 mladistvým a jednomu dítěti. Kosterní pozůstatky jsou často spáleny dokonale až křídově, dochovává se převážně malé množství zlomků ve velké většině malé až střední velikosti (menší než 50 mm). Na základě zastoupení jednotlivých částí skeletu bylo tělo zemřelého spáleno celé a vloženo do hrobu. Z hlediska pohlaví zemřelých byli identifikováni tři muži a jedna žena. Vzhledem k velké významnosti hrobových nálezů moravské šňůrové keramiky je součástí práce soupis nalezišť doplněný o tabulkově zpracovanou charakteristiku jednotlivých hrobů a o schematickou nebo fotografickou dokumentaci hrobů s patrnými kosterními pozůstatky pohřbeného jedince. Kultura se šňůrovou keramikou vyplňovala období závěru pozdní doby kamenné, její příslušníci jsou považováni za první Indoevropany a výrazně ovlivnili v tomto období území Moravy. V současné době se zdá, že ke konci pozdní fáze eneolitu došlo k částečné spoluexistenci s kulturou zvoncovitých pohárů, jež měla na příslušníky MŠK zřejmě i nějaký vliv, pravděpodobně např. v oblasti žárového ritu. Cílem práce bylo na základě rozboru způsobu zacházení s tělesnými pozůstatky příslušníků kultury s moravskou šňůrovou keramikou přiblížit způsob života této populace. Na základě popisu uložení těla zemřelých a antropologické analýzy byl cíl práce naplněn.

209

O autorovi Bc. Martina Wagenknechtová se narodila 12.7.1984 v Nymburce. Vystudovala Gymnázium Jiřího z Poděbrad v Poděbradech. V roce 2003 byla přijata k bakalářskému studiu na Katedře antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy Univerzity v Brně, dnes již Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, kde v roce 2006 složila SZZ v programu

Biologie

člověka.

Téhož

roku

byla

přijata

k navazujícímu magisterskému studiu v oboru Fyzická antropologie. V roce 2007/2008 od září do února absolvovala zahraniční studijní pobyt na Università degli Studi di Firenze v Itálii v rámci programu Socrates/Erasmus. Téma magisterské práce navázalo na bakalářskou práci v oblasti pohřebního ritu, kterým se autorka také zabývá. Oblast pohřebního ritu si zvolila díky možnosti propojení jak poznání života dřívějších populací, tak také studia kosterního materiálu.

210

Slovníček jmen a pojmů abraze zubů – (z latiny abrasiō = odírání, obroušení), opotřebení zubů při kousání a žvýkání během života, obroušena je nejprve sklovina, pak se začne obrušovat i dentin amfora – (z řec. amforeus = dvojuchá nádoba, dutá míra), štíhlá dvojuchá nádoba antropologie – (z řec. anthropos = člověk, logos = vědění), věda o člověku, jeho původu, vývoji a životu i o proměnlivosti stavby lidského těla, můžeme ji rozdělit na biologickou/fyzickou, kulturní, sociální a filozofickou antropometrie – (z řec. anthrópos = člověk, metron, metrum = míra, rozměr), metody a techniky měření lidského těla, antropologická metoda založená na standardizaci používaných bodů, rozměrů a nástrojů, což zajišťuje reprodukovatelnost i srovnatelnost různých antropometrických výzkumů lidských populací, její součástí je i osteometrie archeologie – (z řec. arché = počátek, původ, starobylost, logos = věda, nauka), věda zkoumající na základě hmotných pramenů hlavní zákonitosti a konkrétní průběh nejstarších dějin lidstva, podle povahy pramenů a jejich časové příslušnosti je dělena na pravěkou, slovanskou, středověkou atd. Buchvaldek Miroslav (*1930, Praha, † 2002, Praha) – profesor PhDr., DrSc., archeolog, absolvent Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze oboru archeologie a etnografie, vyučoval a vedl Katedru pravěku a rané doby dějinné FF UK v Praze, celý život se věnoval studiu kultury se šňůrovou keramikou jak v Čechách, tak v Evropě čepel – úštěp, jehož délka nejméně dvakrát převyšuje šířku dentální antropologie – podobor fyzické antropologie zabývající se studiem fosilního i recentního zubního materiálu, v rámci oboru se studuje: variabilita velikosti a tvaru zubů, růst a vývoj zubních tkání, vývoj velikosti a tvaru zubů během evoluce člověka, involuční změny zubních tkání, kulturně podmíněné zásahy do zubních tkání a dentální patologie aj. demografie – (z řec. démos = lid, obyvatelstvo, grafein = psát), věda o obyvatelstvu zkoumající v závislosti na ekonomických a společenskohistorických podmínkách zákonitosti jeho rozvoje, sociálního složení, zaměstnání, mobility aj., paleodemografie získává informace o starších populacích převážně na základě antropologicky zjištěných údajů o kostrách diafýza – střední úsek (tělo) kosti, jehož plášť tvoří kompaktní kosti, dutina diafýzy, tzv. dřeňová dutina je vyplněna kostní dření, dobře viditelná na dětské, ještě neúplně osifikované kosti, název diafýza byl poprvé použit v roce 1732 Heisterem

211

doba bronzová – dějinná epocha následující po době kamenné (2 000/1 800 – 800/750 př. n. l.) charakteristická používáním bronzu a výrazným rozvojem směny a dálkového obchodu Dobisíková Miluše (*1943, Náchod) – RNDr., antropoložka, absolventka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, obor biologie, specializace antropologie, zaměstnána v Národním muzeu v Praze a na Soudně lékařském oddělení Fakultní nemocnice Bulovka Dočkalová Marta (*1948, Kroměříž) – RNDr., Ph.D., antropoložka, absolventka Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, zaměstnána v Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně Drozdová Eva (*1967, Brno) – docentka RNDr., Ph.D., biologická antropoložka a paleoantropoložka, absolventka oboru Systematická biologie a ekologie se zaměřením na antropologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde je také zaměstnána, soudní znalkyně v oboru identifikace neznámých kosterních pozůstatků drásadlo – jednoduchý úštěpový nástroj s jednou či více retušovanými hranami eneolit (pozdní doba kamenná, chalkolit, doba měděná) – úsek pravěkých dějin, který trval zhruba 2000 let (4. tisíciletí až 2. tisíciletí př. n. l.) epifýza – (z řec. epifýsis = výrůstek, hrbol), kloubní konce kostí, které se nachází na proximálních nebo distálních částích diafýzy, je vyplněna spongiózní kostní tkání, která je obklopena tenkou vrstvou kompaktní kosti hrob – místo rituálního uložení pozůstatků člověka, někdy s milodary a další výbavou hrob kostrový – archeologický pozůstatek pohřbení nespáleného těla jedince do země hrob mohylový – hrob krytý umělým násypem hrob plochý – hrob, který není na povrchu patrný, což neznamená, že by původně nebyl označen hrob žárový – druh hrobu spojený se žárovým pohřebním ritem, jedinec byl spálen na hranici a pozůstatky uloženy na pohřebišti buď volně, nebo v urně hrob žárový nasypaný – spálené ostatky jedince jsou volně nasypány do hrobu hrob žárový urnový – spálené ostatky jedince jsou vloženy do nádoby a uloženy do hrobu hrobová jáma – lidskou činností vzniklá prohlubeň v zemi, typická složka nemovitých archeologických pozůstatků hypoplazie zubní skloviny – vývojový defekt tvrdých zubních tkání, který odráží nespecifické indikátory stresu recentních, historických i paleoantropologických populací, makroskopicky je pozorovatelná na labiální straně zubní korunky jako transverzální rýhy

212

nebo řada jamek odrážející redukci skloviny, považuje se za ukazatel nutričního a zdravotního stavu sledované populace index – vyjadřuje vztah dvou nebo i více rozměrů najednou, v nejjednodušší formě vyjadřuje podíl vybraného menšího rozměru a vybraného rozměru většího, výsledek podílu se obvykle násobí stem industrie – soubor kusů suroviny, polotovarů i hotových nástrojů dokládající jednak výrobní činnost, jednak kulturní tradici Jelínek Jan (*1926, Brno, † 2004, Brno) – profesor RNDr., DrSc., antropolog, etnolog a muzejník, absolvent fyzické antropologie na PřF Masarykovy univerzity v Brně, postgraduálně studoval také na FF a LF MU v Brně, pracoval v Moravském muzeu v Brně, zastal se o vznik Ústavu Anthropos v Moravském Zemském muzeu keramika – (z řec. keramos = hlína) souborné označení artefaktů vyrobených z hlinité až jílovité hmoty, která vypálením získá takovou odolnost, že dnes tvoří podstatnou část dochovaných památek hmotné kultury, v archeologii se pod tímto názvem nejčastěji míní nádoby užitkové či funerální (často méně kvalitní), v pravěku ručně vyráběné, důležité chronologické vodítko kultura – společenství lidí, jehož výrobky mají společné základní rysy, řídí se obdobnými zvyklostmi a obývá souvislé území, předpokládá se jejich etnické spříznění a příbuzné jazyky kultura se šňůrovou keramikou – součást kulturního komplexu, jehož tvůrci osídlili Evropu kolem roku 3000 př. n. l., jedná se o kulturu pozdního eneolitu, většina informací o ní pochází z hrobových nálezů, vyznačuje se uniformním pohřebním ritem, zemřelí jsou pohřbíváni výhradně ve skrčené poloze, na Moravě se vyskytuje i žárový způsob pohřbu milodar – předmět vložený pozůstalými do hrobu ve víře, že zemřelému prospěje v posmrtném životě, nebo jako oběť k uctění a usmíření nadpřirozených sil, později také jako odznak moci a bohatství, soubor milodarů bývá označován jako hrobová výbava mohyla (tumulus) – násyp navršený v souvislosti s pohřebními obřady mohylník – mohylové pohřebiště naděje dožití (střední délka života; ex) – průměrný počet let, který mají naději prožít osoby, které vstupují do dané věkové skupiny neolit (mladší doba kamenná) – úsek pravěkých dějin, který trval od 6. tisíciletí do 3700/3500 př. n. l. Neustupny Evžen (*1933, Praha) – profesor PhDr., CSc., archeolog, studoval prehistorii a egyptologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, do roku 1998 působil 213

v Archeologickém ústavu ČSAV/AV ČR Praha, nyní vyučující na Katedře archeologie FF Západočeské univerzity v Plzni, specializuje se na neolit a zejména na eneolit osteometrie – disciplína rekonstruující proporce těla člověka na základě rozměrů jeho

kosterních pozůstatků patriarchát – následovnictví a příbuzenství odvozené po mužské linii platymerie – oploštění kosti stehenní, vyjadřuje se pomocí indexu platyknemie – oploštění kosti holenní, vyjadřuje se pomocí indexu Podborský Vladimír (*1932 Malhostovice u Tišnova), profesor PhDr., DrSc., archeolog, absolvent archeologie a historie na Filosofické fakultě Masarykovy university v Brně, v letech 1990-95 proděkan FF MU, zaměstnán na Ústavu archeologie a muzeologie FF MU v Brně, zabývá se pravěkem střední Evropy pohřeb – v archeologické terminologii pozůstatky člověka nalezené v hrobě pohřeb birituální – typ pohřbu spojující oba hlavní pohřební způsoby, kostrový a žárový pohřebiště – místo určené pro pohřbívání lidí pohřební ritus – druh pohřbu (kostrový nebo žárový) popelnice (urna) – nádoba na uložení spálených pozůstatků zemřelého průměrný věk – součet všech hodnot stáří, které jsme určili u jednotlivých koster vydělený počtem případů. sekeromlat – zbraň s ostřím sekery na jedné straně a týlem upraveným pro funkci mlatu či kladiva statigrafie – následnost geologických a archeologických vrstev Stloukal Milan (*1931, Praha) – docent RNDr., promovaný historik, DrSc., studoval na Přírodovědecké (tehdy Biologické) fakultě Univerzity Karlovy v Praze antropologii a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy prehistorii, spolupracuje s Antropologickým oddělením Národního muzea v Praze Šebela Lubomír (*1953) – PhDr., CSc., archeolog, absolvent Filosofické fakulty dříve Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně a jeden rok pokračoval na Katedře obecných dějin a pravěku FF Univerzity Karlovy v Praze, vědecký pracovník Archeologického ústavu ČSAV/AV ČR v Brně, specializuje se na eneolit především na šňůrovou keramiku škrabadlo – nástroj na čepeli s charakteristickou, většinou obloukovitě retušovanou hlavicí tafonomie – (z řec. tafos = hrob, nomos = zákon, předpis, postup), obor zkoumající procesy, které působí na organismus po smrti a vedou k jeho fosilizaci, kdy organické zbytky vlastně přecházejí z biosféry do litosféry.

214

úmrtnostní tabulky – opírají se o přesnou registraci zemřelých s udáním věku a pohlaví, sestavují se vždy za určité období a pro přesně stanovené území, využívají se jak v demografii, tak i paleodemografii, kde se nepracuje s určením věku s přesností na jeden rok, ale s pětiletými a desetiletými věkovými intervaly Unger Josef (* 1944, Brno) – profesor PhDr., kandidát historických věd CSc., archeolog a profesor v oboru antropologie, zabývá se antropologií pohřebního ritu, studoval na tehdejší Katedře prehistorie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, zaměstnán na Ústavu antropologie PřF MU v Brně úštěp – část kamenné suroviny záměrně odštípnutá od jádra úderem či tlakem věk biologický – věk stanovený souhrnným fyziologickým, chemickým, psychologickým opotřebením funkcí, je ovlivněn životními podmínkami, výživou, chorobami a genetickým zatížením věk chronologický – věk, který je daný počtem dožitých let a není závislý na sociálních a přírodních faktorech záušnice – ozdoba zhotovená z tenkého měděného drátku stočeného do spirálky

Slovníček pojmů byl vypracován na základě těchto zdrojů: Sklenář – Sklenářová – Slabina 2002; Svoboda 2002; Unger 2002; Šín 2004; Sklenář 2005; Tůmová 2005; Šmíd 2006; Malina a kol. 2007.

215

Rejstřík

A amfora.......................13, 15, 20, 34-5, 39

hospodářství........................ 9, 12, 22, 205

antropologický rozbor......7, 8, 54, 59, 68,

hrob............11, 22-9, 33-5, 37-9, 40-6, 52

122, 124, 132, 138, 146, 161, 165, 207,

hrobová jáma ..17, 41, 47, 54, 136-7, 142,

209

152, 154, 163, 165-7, 172, 174 hrobová konstrukce...13, 17, 46-8, 52, 77,

B birituální hrob...69, 72, 91, 132, 134, 168,

136

207

hrobový inventář.....10, 13, 15, 19-20, 23,

broušená industrie .....10, 15, 91, 136, 206

37-41, 48, 50, 52-3, 56, 91, 136, 206 hudební nástroj......................................38

Č K

Čechy................12, 15, 16, 18, 19, 26, 39,

Karpatská kotlina..12, 20, 25, 35, 60, 205

40, 49, 58, 60, 207

keramika 11, 13, 15, 18-20, 29, 34, 38-40,

D

42, 50-3, 56, 69, 86, 91, 112, 121, 205-7

datování........................................12-3, 77

kamenná industrie.......10, 34, 77, 91, 136

demografie.......................................67, 68

kostěná industrie......... 15, 34, 37, 91, 136

disk/terč......................................49-50, 56

kresebná rekonstrukce...........................27

doba bronzová.......................................91

kultura se šňůrovou keramikou….......6-7,

dobytek.........................................9-10, 23

9-10, 12-3, 15-9, 21, 23, 209

dolní končetiny.......32, 33, 41, 55, 57, 84,

kultura zvoncovitých pohárů......9-10, 17,

206, 208

58-9, 205, 209

druhotné otevření hrobu ........ 7, 50-3, 207 duchovní život.......................................11

M

džbán .........................................15, 20, 35

Malopolsko................................13, 26, 46 měď..... 9-10, 13, 15, 34-8, 51, 53, 58, 91,

E

136, 156, 177, 207

eneolit.6, 7, 9-11, 13, 15, 17, 21-2, 49, 55,

milodar............... 34, 38-40, 42, 53-6, 206

58, 91, 129-30, 209

mohyla........11, 13-15, 17-8, 22-4, 38, 42, 46-7, 49, 130, 135-6, 142, 152, 154, 163,

H

165-7, 172, 176, 183, 206

horní končetiny....15, 31, 55, 57, 111, 206

216

N náboženské představy........6-7, 11, 49-50,

rekonstrukce stravy.......................55, 206

205, 207

rozměry..16, 27, 41-3, 48-9, 54, 58, 62-4,

nálezová skupina.......................13, 15, 20

72-3, 75, 77, 83, 130-1, 206

neolit ........................ 9-10, 12-3, 130, 208 S sekera 10, 13, 15, 22, 37

O obživa...............................6, 16, 21-2, 205

sekeromlat

10-1, 13-5, 19, 35-6, 39-

orientace..13-15, 17, 23, 26, 41, 44-5, 48,

40, 58, 77, 88, 205-6

50, 54-5, 59, 77, 88, 91, 166, 206

sídliště 7, 18, 21-2, 69, 205

osteometrie............76, 83, 89, 102, 104-6,

sluneční kult.......................49-50, 56, 209

108-9, 115, 126, 208

skrčená poloha....15, 17, 26-7, 29, 32, 206

ozdoby............ 15, 34, 37-9, 50, 91, 206-7

soupis hrobů........................................135 spálené kosti.....25, 69-76, 91-2, 95, 120,

P

132-4, 149, 155, 158, 160, 163, 167, 179,

pastevectví.............................................22

205, 207, 209

patriarchát ...............................................9

střední Evropa.....7, 9-10, 12, 19, 26, 124,

periodizace ............................................19

205

picí soubory/servisy......................49, 205 pohár ................... 13, 15, 17, 20, 34-5, 39

Š

pohřeb .. 14, 17-8, 25, 28, 38, 47, 72, 132,

štípaná industrie......10, 15, 22, 37, 77, 88,

205

91, 136, 206

pohřebiště.....11, 13-9, 23-6, 32, 41-2, 46, T

49-50, 57-8, 62, 67-9, 91, 122, 125-6,

teplota.....................................9, 13, 69-71

135, 205

trepanace..........................11, 49, 130, 152

pohřební ritus 11, 13, 15-6, 19, 23, 27, 39,

typologie..........................................29-30

50, 54, 58-60, 205, 209, 220

tafomonie...............................................55

poloha milodaru....................................34 poloha zemřelého..................................28

U

postdekompoziční procesy.....30-1, 38, 55

uložení zemřelého..........7-8, 15, 17, 25-7, 28-9, 40, 43, 53, 55, 57, 86, 136, 206, 209

R

určení pohlaví...................40,62-3, 73, 77

rekonstrukce podoby.............56, 124, 161

217

určení výšky postavy.......67, 75-7, 123-4, 129, 136, 208 urna..................................25, 69, 167, 205

V

Z

válečnictví..........................................57-8

zemědělství..........................9, 17, 22, 205

vícečetný pohřeb....15, 17, 28-9, 42-4, 72,

zlato......................9-10, 53, 162, 204, 207

206

zvířecí kosti...86, 92, 97-8, 112, 136, 151,

věk.....27,-8, 39, 42-5, 55, 64, 66-70, 74-

206

7, 122-8, 132-6, 206-8

Ž

vůz...................................................10, 22

žárový hrob....25, 69, 72, 92, 95, 121, 132

218

Seznam použité literatury – (1998): Služín (okr. Prostějov). Výroční zpráva 1997, s. 21. Brno: ÚAPP. – (2000): Držovice (okr. Prostějov). Výroční zpráva 1999, s. 40. Brno: ÚAPP. – (2004): Modřice (okr. Brno–venkov). Výroční zpráva 2003, s. 21. Brno: ÚAPP. Bálek, Miroslav - Berkovec, Tomáš - Kos, Petr - Lečbych, Marek - Matějíčková, Andrea Parma, David - Přichystal, Michal - Šmíd, Miroslav (2003): Předběžné výsledky první etapy záchranného archeologického výzkumu v trase dálnice D1 Vyškov – Mořice. Přehled výzkumů, roč. 44, s. 137-150. Belcredi, Ludvík a kol. (1989): Archeologické lokality a nálezy okresu Brno-venkov. Brno: Okr. Muzeum Brno-venkov. Beneš, Jaromír (1994): Pěšky nebo za vozem? K otázce ekonomie nositelů kultur se ŠK. Archeologické rozhledy, roč. XLVI, s. 627-629. Bém, Mojmír red. (2001): Archeologické zrcadlení. Olomouc: Vlastivědné muzeum v Olomouci, Archeologické centrum. Bém, Mojmír – Peška, Jaroslav, eds. (2005): Ročenka 2004. Olomouc: Archeologické centrum. Bém, Mojmír – Peška, Jaroslav – Vitula, (1999): Blatec (okr. Olomouc). Přehled výzkumů, roč. 40 (1997-1998), s. 207. Berkovec, Tomáš – Peška, Jaroslav (2005): Starobronzová sídliště a pohřebiště v Hulíně – U Isidorka. In: Bém, Mojmír – Peška, Jaroslav, eds.: Ročenka 2004. Olomouc: Archeologické centrum, s. 44-67. Berkovec, Tomáš – Peška, Jaroslav (2005a): Hulín (okr. Kroměříž). Přehled výzkumů, roč. 46 ( 2004), s. 231. Berkovec, Tomáš – Peška, Jaroslav (2006): Hradčany-Kobeřice (k. ú. Kobeřice, okr. Prostějov). Přehled výzkumů, roč. 47, s. 127. Brothwell, Don R. (1981): Digging up Bones: The Excavation, Treatment and Study of Human Skeletal Remains. London (2nd ed.): British Museum (Natural History). Brown, Barry W.A. (1985): Identification of Human Teeth. London: University of London. Buchvaldek, Miroslav (1985): Pozdní doba kamenná – eneolit. In: Buchvaldek, Miroslav a kol.: Dějiny pravěké Evropy. Praha: SPN, s. 108-128. Buchvaldek, Miroslav (1986): Kultura se šňůrovou keramikou ve střední Evropě I. Skupiny mezi Harcem a Bílými Karpaty. Prehistorica XII, Praha.

219

Czebreszuk, Janusz – Szmyt, Marzena (2001): The Bell Beaker influences on the North European Plain. In: Franco Nicolis ed.: Bell Beakers today. Pottery, people, culture, symbols in prehistoric Europe. Proceedings of the International Colloquium Riva del Garda (Trento, Italy) 11-16 May1998. Trento, s. 459-470. Čihák, Radomír (2001): Anatomie 1. (druhé, upravené a doplněné vydání). Praha: Grada Publishing. Čižmář, Zdeněk (1999): Určice (okr. Prostějov). Přehled výzkumů, roč. 40 (1997-1998), s. 226. Čižmář, Miloš – Geisler, Martin (1998): Hroby se šňůrovou keramikou z prostoru dálnice Brno-Vyškov. Pravěk Supplementum 1, Brno. Čižmář, Miloš – Geislerová, Kateřina – Unger, Josef, eds. (2000): Výzkumy – Ausgrabungen 1993-1998. Brno: ÚAPP Brno. Čižmář, Miloš – Geislerová, Kateřina, eds. (2006): Výzkumy – Ausgrabungen 1999-2004. Brno: ÚAPP Brno. Čižmář, Miloš – Šmíd, Miroslav (1996): Hroby kultury se šňůrovou keramikou z Určic, okr. Prostějov. Archeologické rozhledy, roč. XLVIII, č. 2, s. 289-299. Čižmářová, Jana – Šmíd, Miroslav (1976): Příspěvek k poznání kultury šňůrové na Prostějovsku. Archeologické rozhledy, roč. XXVIII, č. 5, s. 530-536. Dacík, Tomáš (1982): K antropologii šňůrové keramiky na Moravě. Archeologické rozhledy, roč. XXXIV, č. 1, s. 64-69. Dobisíková, Miluše (1999): Určování pohlaví. In: Stloukal a kol.: Antropologie, příručka pro studium kostry. Praha: Národní muzeum, s. 168-234. Dobisíková, Miluše (1999a): Určování věku. In: Stloukal a kol.: Antropologie, příručka pro studium kostry. Praha: Národní muzeum, s. 168-234. Dobisíková, Miluše – Stloukal, Milan (1998): Moravské kosterné nálezy z doby kultury šňůrové keramiky. In: Čižmář, Miloš – Geisler, Martin: Hroby se šňůrovou keramikou z prostoru dálnice Brno-Vyškov. Pravěk Supplementum 1, Brno, s. 91-101. Dočkalová, Marie – Šebela, Lubomír (1999): A Description of the Skeletal Remains of Corded Were Culture Peoples in Moravia. In: Šebela, Lubomír: The Corded Were Culture in Moravia and in the Adjacent Part of Silesia (catalogue). FAM XXIII, Brno, s. 185211. Dohnal, Vít (1974): Hrob s keramikou šňůrovou v Drahlově (okr. Olomouc). Přehled výzkumů, roč. 1973, s. 23-24.

220

Dokládal, Milan (1994): Anatomie zubů a chrupu. Brno: Lékařská fakulta MU v Brně. Dokládal, Milan (1999): Morfologie spálených kostí. Brno: Lékařská fakulta MU v Brně. Drozdová, Eva (2004) Základy osteometrie In: Malina, Jaroslav, ed.: Panoráma biologické a sociokulturní antropologie: Modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzných“ oborů, 13. svazek. Edice Scientia Nadace Universitas Masarykiana. Brno: Akademické nakladatelství CERM – Masarykova univerzita v Brně – Nakladatelství a vydavatelství NAUMA. Drozdová, Eva (2006): Antropologický rozbor kosterních pozůstatků z lokality Ivanovice 3/2, Padělky za cihelnou. Antropologický rozbor kosterních pozůstatků z lokality Ivanovice 4, za střediskem. In: Kolář, Jan: Dvě pohřebiště lidu se šňůrovou keramikou u Ivanovic na Hané. Nepublikovaná bakalářská disertační práce, uložená na Filosofické fakultě MU Brno. Dvořák, Petr – Šebela, Lubomír (1992): Beziehungen zwischen Schnurkeramik und Glockenbecherkultur in Mähren. Praehistorica XIX, Schnurkeramik symposium 1990 Univerzita Karlova. Praha, s. 99-107. Feneis, Heinz (1996): Anatomický obrazový slovník (vydání 2. české, přepracované a rozšířené). Praha: Grada Publishing. Gallay, Alain (2001): L´énigme campaniforme. In: Franco Nicolis ed.: Bell Beakers today. Pottery, people, culture, symbols in prehistoric Europe. Proceedings of the International Colloquium Riva del Garda (Trento, Italy) 11-16 May1998. Trento, s. 41-57. Geisler, Martin (2005): Hustopeče. Výroční zpráva 2004, s. 17, 51, 78. Geisler, Martin (2005a): Hustopeče (okr. Břeclav). Přehled výzkumů, roč. 46, s. 232. Havel, (1978): Pohřební ritus kultury zvoncovitých pohárů v Čechách a na Moravě. Praehistorica 1 – Varia archeologica 1. Praha, s. 91-117. Heyd, Volker (2001): On the earliest Bell Beakers along the Danube. In: Franco Nicolis ed.: Bell Beakers today. Pottery, people, culture, symbols in prehistoric Europe. Proceedings of the International Colloquium Riva del Garda (Trento, Italy) 11-16 May1998. Trento, s. 387-409. Hilson, Simon (1996): Dental anthropology. Cambridge: Cambridge University Press. Jelínek, Jan (1964): Anthropologie der jüngeren Steinzeit in Mähren (Antropologie mladší doby kamenné na Moravě). Brno: Moravské muzeum v Brně. Kalábek, Marek (2001): Olomouc (k. ú. Nemilany, okr. Olomouc). Přehled výzkumů, roč. 42 (2000), s. 154.

221

Kalábek, Marek (2005): Olomouc (k. ú. Řepčín, okr. Olomouc). Přehled výzkumů, roč. 46, s. 234-235. Kalábek, Marek (2005a): Olomouc – Neředín 1. In: Bém, Mojmír – Peška, Jaroslav, eds.: Ročenka 2004. Olomouc: Archeologické centrum, s. 28. Kalábek Marek (2005b): Olomouc – Řepčín 1. In: Bém, Mojmír – Peška, Jaroslav, eds.: Ročenka 2004. Olomouc: Archeologické centrum, s. 29. Kalábek, Marek (2006): Olomouc (k.ú. Nemilany, okr. Olomouc). Přehled výzkumů, roč. 47, s. 131. Kalábek, Marek (2006): Olomouc (k.ú. Řepčín, okr. Olomouc). Přehled výzkumů, roč. 47, s. 131. Kalábek, Marek – Prečanová, Vendula – Tajer, Arkadiusz (2002): Olomouc (k. ú. Slavonín, okr. Olomouc). Přehled výzkumů, roč. 43 (2001), s. 184. Kalábek, Marek – Peška, Jaroslav (2006): Pozdně eneolitický hrob se zdobeným kostěným terčem z Olomouce-Nemilan. Ročenka 2005, s. 72-106. Olomouc: Archeologické centrum Olomouc Kalábek, Marek – Tajer, Arkadiusz (2000): Bystročice (okr. Olomouc). Přehled výzkumů, roč. 41 (1999), s. 109. Kalábek, Marek – Tajer, Arkadiusz – Vitula, Petr (2001): Olomouc (k. ú. Nemilany, okr. Olomouc). Přehled výzkumů, roč. 42 (2000), s. 154. Kalábek, Marek – Tajer, Arkadiusz – Vitula, Petr (2001a): Olomouc (k. ú. Slavotín, okr. Olomouc). Přehled výzkumů, roč. 42 (2000), s. 154-155. Knußmann, Rudolf (1988): Anthropologie. Handbuch der vergleichende Biologie des Menschen, Bd. I. Stuttgart- Jena – New York. Kohoutek, Jiří – Langová, Jana (2000): Zlín (k. ú. Malenovice u Zlína, okr. Zlín). Přehled výzkumů, roč. 41 (1999), s. 118. Kolář, Jan (2006): Dvě pohřebiště lidu se šňůrovou keramikou u Ivanovic na Hané. Nepublikovaná bakalářská disertační práce, uložená na Filosofické fakultě MU Brno. Korenjako, V. A. (1984): K metodike izučenija pogrebenij so skorčennymi skeletami. Sovětskaja archeologija, č. 3, s. 5–17. Kos, Petr (2004): Modřice (okr. Brno-venkov). Přehled výzkumů, roč. 45, s. 143-144. Kovářová, Tereza (2004): The spatial distribution of artefacts in Corded Ware graves. In: Šmejda, L. – Turek, J. eds.: Spatial analysis of Funerary Areas. Plzeň, s. 21-37.

222

Králík, Miroslav a kol. (2006): Předběžná analýza kosterních pozůstatků a hrobové výbavy jedince kultury lidu se sňůrovou keramikou z lokality Olomouc-Nemilany, ulice Lidická (Nemilany 4). Ročenka 2005, s. 108-144. Olomouc: Archeologické centrum Olomouc. Kuželka, Vítězslav (1999): Osteometrie. In: Stloukal, Milan a kol.: Antropologie, příručka pro studium kostry. Praha: Národní muzeum, s. 40-104. Langová, Jana (2003): Žárový hrob kultury se šňůrovou keramikou ze Zlína-Malenovic. Otázky neolitu a eneolitu, s. 295-306. Lovejoy, Owen C. (1985): Dental Wear in the Libben Population: Its Functional Pattern and Role in the Determination of Adult Skeletal Age at Death. American Journal of Physical Anthropology, roč. 68, s. 47-56. Malina, Jaroslav a kol. (2007): Slovník pro studenty antropologie. I. a II. díl. Brno: Akademické nakladatelství CERM. Matějíčková, Andrea (2000): Eneolitické hroby z Modřic. Pravěk, Nová řada 1999, roč. 9, s. 211-221. Matějíčková, Andrea – Šmíd, Miroslav (2000): Eneolit. In: Čižmář, Miloš – Geislerová, Kateřina – Unger, Josef, eds. (2000): Výzkumy – Ausgrabungen 1993-1998. Brno, s. 2329. Mikulková, Blanka (1999): Vyškov – Nosálovice (okr. Vyškov). Přehled výzkumů, roč. 39 (1995-1996), s. 308-309. Mikulková, Blanka (1998): Hroby kultury se šňůrovou keramikou z Vyškova – Nosálovic. Pravěk, Nová řada 1997, roč. 7, s. 207-218. Miles, A. E. W. (1963): The Dentition in the Assessment of Individual Age in Skeletal Material. In: Brothwell, Don R., ed.: Dental Anthropology. Oxford: Pergamon, s. 191 209. Moggi Cecchi, Jacopo – Corruccini R.S. (1993): Identificazione e studio dei denti. In: Borgognini Tarli, Silvana – Pacciani, Elsa: I resti Umani nello scavo archeologico. Roma: Bulzoni Editore, s. 171-201. Mořkovský, Tomáš (2005): Soupis lidských kosterních pozůstatků deponovaných v muzeích na Moravě. Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Nepublikovaná zpráva, uložená na Ústavu antropologie PřF MU, Brno. Murail, Pascal – Bruzek, Jaroslav – Houët, Francis – Cunha, Eugenia (2005): DSP: a tool for probabilistic sex diagnosis using worldwide variation in hip-bone measurements. Bulletins et Mémoires de la Société d’Anthropologie de Paris, n.s., t. 17, 2005, 3-4, s. 167-176. 223

Neugebauer, Johannes-Wolfgang – Neugebauer-Maresh, Christine (2001): Bell Beaker Culture in Austria. In: Franco Nicolis ed.: Bell Beakers today. Pottery, people, culture, symbols in prehistoric Europe. Proceedings of the International Colloquium Riva del Garda (Trento, Italy) 11-16 May1998. Trento, s. 429-437. Neustupný, Evžen (1997): Šňůrová sídliště, kulturní normy a symboly. Archeologické rozhledy, roč. XLIX, č. 2, s. 304-322. Neustupný, Jiří a kol. (1960): Pravěk Československa. Praha: Orbis. Novotný, Vladimír a kol. (1993): Morphologic and Osteometric Assessment of Age, Sex, and Race From the Skull. In: Işcan, M.Y. – Helmer, R.P. eds.: Forensic Analysis of the Skull: Craniofacial Analysis, Reconstruction, and Identification. New York: Wiley-Liss, s. 71-88. Ondráček, Jaromír (1960): Nové nálezy se šňůrovou keramikou na Židlochovicku. Archeologické rozhledy, roč. XII, č. 5, s. 477-483. Ondráček, Jaromír (1966): Šňůrové hroby z Hoštic-Heroltic na Vyškovsku. Archeologické rozhledy, roč. XVIII, č. 6, s. 639-643. Ondruš, Vladimír (1996): Pozdní doba kamenná. In: Čižmářová, Jana – Ondruš, Vladimír – Salaš, Milan – Tejral, Jaroslav: Pravěk Moravy. Brno: Moravské zemské muzeum, s. 2533. Ousley, Steven – Jantz, Richard (1996): Fordisc version 2.0a. Software for forensic discrimination. The University of Tennessee Parma, David (2005): Ivanovice na Hané (okr. Vyškov). Přehled výzkumů, roč. 46, s. 232. Parma, David (2005a): Ivanovice na Hané. Výroční zpráva 2004. ÚAPP Brno, s. 18, 52. Paulus, Martin (2007): Hulín (okr. Kroměříž). Přehled výzkumů, roč. 48, s. 362. Peška, Jaroslav (1998): Hrob lidu kultury se šňůrovou keramikou v Blatci. Pravěk, Nová řada 1997, roč. 7, s. 219-231. Peška, Jaroslav (1999): Blatec (okr. Olomouc). Přehled výzkumů, roč. 40 (1997-1998), s. 207. Peška, Jaroslav (2000): Otázka sídlišť kultury se šňůrovou keramikou na Moravě. In: Pavlů, Ivan ed.: In memoriam Jan Rulf. Památky archeologické – Supplementum 13, Praha. Peška, Jaroslav (2002): Hrob kultury se šňůrovou keramikou s vnitřní konstrukcí z Bystročic u Olomouce. Pravěk, Nová řada 2001, roč. 11, s. 131-161. Peška, Jaroslav (2004): Žárové hroby kultury se šňůrovou keramikou na Moravě. In: Kazdová, Eliška – Měřínský, Zdeněk – Šabatová, Klára, eds.: K poctě Vladimíru

224

Podhorskému. Přátelé a žáci k sedmdesátým narozeninám. Brno: Ústav archeologie a muzeologie Filosofická fakulta MU, s. 191-205. Peška, Jaroslav (2005): Rok 2004 v životě organizace. In: Bém, Mojmír – Peška, Jaroslav, eds.: Ročenka 2004. Olomouc: Archeologické centrum, s. 5-21. Peška, Jaroslav – Plaček, Miroslav (2002): Dědictví věků. Nemovité archeologické památky Přerovska. Olomouc: Archeologické centrum Vlastivědného muzea v Olomouci. Peška, Jaroslav – Rakovský, Ivo (1990): Břeclavsko v pozdní době kamenné. Mikulov: Regionální muzeum v Mikulově. Peška, Jaroslav – Tajer, Arkadiusz (2000): Velký Týnec (okr. Olomouc). Přehled výzkumů, roč. 41 (1999), s. 117-118. Piontek, Janusz (1985): Biologia populacji pradziejowych. Poznaň: Uniwersytet Im. Adama Mickiewicza w Poznaniu. Pleiner, Radomír a kol. (1978): Pravěké dějiny Čech. Praha: Academia. Podborsý, Vladimír a kol. (1993): Pravěké dějiny Moravy. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost. Podborský, Vladimír – Vildomec, Vědomil (1972): Pravěk Znojemska. Brno: Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Prokeš, Lubomír (2007): Posmrtné změny a jejich význam při interpretaci pohřebního ritu (ke vztahu mezi archeologií a forenzními vědami). Archeologia mediaevalis Moravica et Silesiana, Supplementum 1. Brno: ÚAM FF MU. Rezáková, Olga (2005): Soupis lidských kosterních pozůstatků deponovaných v muzeích na Moravě. Muzeum vyškovska Vyškov. Nepublikovaná zpráva, uložená na Ústavu antropologie PřF MU, Brno. Sládek, Vladimír – Berner, Margit – Sailer, Robert (2006): Mobility in Central European Late Eneolithic and Early Bronz Age: Femoral Cross-Sectional Geometry. American Journal of Physical Anthropology 130. s. 320-332. Sládek, Vladimír – Berner, Margit – Sosna, Daniel – Sailer, Robert (2007): Human Manipulative Behavior in the Central European Late Eneolithic and Early Bronze Age: Humeral Bilateral Asymmetry. American Journal of Physical Anthropology 133, s. 669681. Sklenář, Karel (2005): Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Praha: Libri. Sklenář, Karel – Sklenářová, Zuzana – Slabina, Miloslav (2002): Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri. 225

Sosna, Daniel (2007): Sekundární pohřední aktivity: srovnávací studie. In: Budil, Ivo T. – Zíková, T. eds.: Antropologické sympozium V. Plzeň, s. 169-182. Staňa, Čeněk (1957): Hroby se šňůrovou keramikou v Šaraticích. Archeologické rozhledy, roč. IX, č.1, s. 18-20. Stloukal, Milan (1991): Pohřby kultury se šňůrovou keramikou z Pavlova. Archeologické rozhledy, roč. XLIII, č. 2, s. 221-222. Stloukal, Milan (1999): Paleodemografie. In: Stloukal, Milan a kol.: Antropologie, příručka pro studium kostry. Praha: Národní muzeum, s. 374-8. Stloukal, Milan a kol. (1999): Antropologie, příručka pro studium kostry. Praha: Národní muzeum. Stuchlík, Stanislav ed. (2002): Oblast vodního díla Nové mlýny od pravěku do středověku. Brno: Archeologický ústav Akademie věd České republiky. Svoboda, Jiří (2000): Paleolit a mezolit: Lovecko-sběračská společnost a její proměny. In: Malina, Jaroslav ed.: Panoráma biologické a sociokulturní antropologie, modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzných“ oborů 1. Brno: NAUMA. Šebela, Lubomír (1993): Lid se šňůrovou keramikou. In: Podborský, Vladimír a kol.: Pravěké dějiny Moravy. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, s. 204-218. Šebela, Lubomír (1999): The Corded Were Culture in Moravia and in the Adjacent Part of Silesia (catalogue). FAM XXIII, Brno. Šebela, Lubomír (2006): Vliv Karpatské kotliny na pohřební ritus populací moravského pozdního eneolitu. Študijné zvesti Archeologického ústavu SAV, roč. 39, s. 101-109. Šín, Lukáš (2004): Kosterní materiál v kontextu archeologických nálezů ze sbírek Vlastivědného muzea v Olomouci. Nepublikovaná bakalářská práce, uložená na Ústavu antropologie MU Brno. Šmíd, Miroslav (1998): Příspěvek k poznání pohřebního ritu kultury se šňůrovou keramikou na Moravě. In: Prostředník, J. – Vokolek, V. eds.: Otázky neolitu a eneolitu našich zemí. Turnov – Hradec Králové, s. 123-135. Šmíd, Miroslav (1999): Kostelec na Hané, (okr. Prostějov). Přehled výzkumů, roč. 40 (1997-1998), s. 209-210. Šmíd, Miroslav (1999a): Senice na Hané (okr. Olomouc). Přehled výzkumů, roč. 40 (19971998), s. 222. Šmíd, Miroslav (1999b): Služín (okr. Prostějov). Přehled výzkumů, roč. 40 (1997-1998), s. 222-223.

226

Šmíd, Miroslav (2000): Hudební nástroj jako součást výbavy hrobu kultury se šňůrovou keramikou z Kostelce na Hané. Pravěk, Nová řada 1999, roč. 9, s. 197-209. Šmíd, Miroslav (2002): Určice (okr. Prostějov). Přehled výzkumů, roč. 43 (2001), s. 187. Šmíd, Miroslav (2003): Vyškov (okr. Vyškov). Přehled výzkumů, roč. 44, s. 219-220. Šmíd, Miroslav (2006a): Dětkovice (okr. Prostějov). Výroční zpráva 2005. ÚAPP Brno, s. 13. Šmíd, Miroslav (2006b): Dětkovice (okr. Prostějov). Přehled výzkumů, roč. 47, s. 124. Šmíd, Miroslav (2006c): Eneolit. In: Čižmář, Miloš – Geislerová, Kateřina, eds.: Výzkumy – Ausgrabungen 1999-2004. Brno: ÚAPP Brno, s. 21-29. Šmíd, Miroslav (2007): Náměšť na Hané (okr. Olomouc). Přehled výzkumů, roč. 48, s. 3656. Tajer, Arkadiusz (2006): Bezměrov (okr. Kroměříž). Přehled výzkumů, roč. 47, s. 121. Tajer, Arkadiusz (2007): Bezměrov (okr. Kroměříž). Přehled výzkumů, roč. 48, s. 355. Tajer, Arkadiusz (2007a): Stříbrnice (k.ú. Stríbrnice nad Hanou, okr. Přerov). Přehled výzkumů, roč. 48, s. 369-370. Tajer, Arkadiusz (2007b): Vrchoslavice (okr. Prostějov). Přehled výzkumů, roč. 48, s. 3712. Turek, Jan (1990): Pohřební ritus a otázky sociální struktury kultury se šňůrovou keramikou, Archaeologia Iuvenis I-1990, s. 6-10. Turek, Jan (1997): The Structure and Complexity of Corded Ware Mortuary Practices; a biritual communal burial at Slany (Bohemia) and its social significance. Forthcoming in the second volume of Assemblage 2/1997. Sheffield Graduate Journal of Archaeology on the Internet. http://www.assemblage.group.shef.ac.uk/2/2turek.html Sheffield. (1.2.2008) Turek, Jan (2001): Late Eneolithic mortuary practices and their social significance. In: Bertemes, Francois – Biehl, Peter – Meller, Harald eds.: The Archaeology of Cult and religion, Archaeolingua Budapest. Budapest, s. 219-234. Turek, Jan (2002): „Cherche la femme!“ Archeologie ženského světa a chybějící doklady ženských pohřbů z období zvoncovitých pohárů v Čechách. In: Evžen Neustupný ed.: Archeologie nenalézaného. Plzeň – Praha, s. 217-240. Turek, Jan (2007): Počátky válečnictví v eneolitu. Živá archeologie, roč. 8, s. 14-18. Turek, Jan – Černý, Viktor (2001): Society, gender and sexual dimorphism of the Corded Ware and Bell Beaker populations. In: Franco Nicolis ed.: Bell Beakers today. Pottery, people, culture, symbols in prehistoric Europe. Proceedings of the International Colloquium Riva del Garda (Trento, Italy) 11-16 May1998. Trento, s. 601-612. 227

Turek, Jan – Peška, Jaroslav (2001): Bell Beaker settlement pattern in Bohemia & Moravia. In: Franco Nicolis ed.: Bell Beakers today. Pottery, people, culture, symbols in prehistoric Europe. Proceedings of the International Colloquium Riva del Garda (Trento, Italy) 11-16 May 1998. Trento, s. 411-428. Turek, Jan – Dvořák, Petr – Peška, Jaroslav (2003): Archeology of beaker settlements in bohemia and moravia. An outline of the current state of knowledge. In: Czebreszuk, Janusz – Szmyt, Marzena eds.: The Northeast Frontier of Bell Beakers. Proceedings of the symposium held at the Adam Mickiewicz University, Poznaň (Poland), May 26-29 2002. Oxford: Archaeopress. Tůmová, Šárka (2005): Pohřební ritus lidu s kulturou zvoncovitých pohárů na Moravě. Nepublikovaná bakalářská práce, uložená na Ústavu antropologie PřF MU, Brno. Unger, Josef (2002): Pohřební ritus a zacházení s těly zemřelých v českých zemích (s analogiemi i jinde v Evropě) v 1. – 16. století. In: Malina, Jaroslav ed.: Panoráma biologické a sociokulturní antropologie, modulové učební texty pro studenty antropologie a „příbuzných“ oborů 9. Brno: NAUMA. Vencl, Slavomil (1994): K problému sídlišť kultur s keramikou šňůrovou. Archeologické rozhledy, roč. XLVI, č. 1, s. 3-24. Wagenknechtová, Martina (2006): Pohřební ritus lidu kultury se šňůrovou keramikou na Moravě. Nepublikovaná bakalířská práce, uložená na Ústavu antropologie PřF MU, Brno. Włodarczak, Piotr (2006): Kultura ceramiki sznurowej na Wyzinie Malopolskiej. Kraków. Živný, Michal (2005): Pohřební ritus na Moravě v 11. – 15. století ve středoevropském kontextu. Nepublikovaná disertační práce, uložená na Ústavu antropologie PřF MU, Brno.

Internetové zdroje: http://www.cuzk.cz/Dokument.aspx?PRARESKOD=998&MENUID=0&AKCE=DOC:10A_DIGITAL

= Seznam katastrálních území podle ČUZK

http://www.cz-museums.cz/

= Asociace muzeí a galerií České republiky

http://www.phil.muni.cz/archeo/moravskaarcheologie/vyzkumy/polykulturni_lokality/urcic e/index.html

= Miroslav Šmíd (Určice, „Hájové“)

228

Seznam příloh – kresebná a fotografická dokumentace hrobů Schémata jsou řazena podle lokalit uvedených v kapitole 12. Číslice v závorkách odpovídají číslům lokalit uvedených v soupisu v kapitole 12.1. a tabulce 12.2. U některých schémat hrobů není uvedeno měřítko, ovšem pokud chybí, je tato informace uvedena při popisu. Schéma 1: 1 – fotografická dokumentace hrobu 20 z Bezměrova (1.), 2 – schéma hrobu z Blatce (3.), 3 – fotografická dokumentace hrobu z Bratčice (7.), 4 – schéma hrobu 2 z Brodku u Prostějova (8.). Upraveno podle: zdroj AC Olomouc; Peška 1998, s. 224; Ondráček 1960, s. 579; zdroj AC Olomouc. Schéma 2: 1 – schéma hrobu 1 z Brodku u Prostějova (9.), 2 – fotografie hrobu z Dětkovic (17.), 3 – schéma skeletu z Drahlova (20.) a - hrob 1, b - hrob 2, měřítka neuvedena, 4 – schéma hrobových jam z Dřevohostic (23.) a - mohyla 15 ze skupiny VII, b - mohyla 12 ze skupiny V. Upraveno podle: Šmíd 1998, s. 129; Šmíd 2006, s. 124; Šebela 1999, Plate 14; Šebela 1999, Plate 16-17. Schéma 3: 1 – schéma a fotografie hrobových jam z Holubic (28.) a - hrob 2, b - hrob 26, měřítko neuvedeno, 2 – schéma hrobových jam z Holubic (29.) a - hrob 2, b - hrob 3, 3 – schéma hrobu z Hoštic (31.), měřítko neuvedeno, 4 – schéma hrobu z Hulína (37.), 5 – schéma hrobů z Hulína (38.) a - hrob 3, b - hrob 4. Upraveno podle: Čižmář – Geisleir 1998, s. 102; Čižmář – Geisleir 1998, s. 102, 161; Čižmář – Geisleir 1998, s. 104; Ondráček 1966, s. 640; Šebela 1999, Plate 25; zdroj AC Olomouc. Schéma 4: 1 – schéma porušeného hrobu z Chrlic (45.), měřítko neuvedeno, 2 – schémata hrobů z Ivanovic na Hané (46.) a - hrob 804, b - hrob 803, c - hrob 805, d - hrob 806, e hrob 811, f - hrob 821, g - hrob 825. Upraveno podle: Šebela 1999, Plate 5; Kolář 2006, Tab. 13-16, 18, 30, 33. Schéma 5: Schéma hrobů z Ivanovic na Hané (48.) a - hrob 800, b – 803, c - hrob 807, d hrob 810, Upraveno podle: Kolář 2006, Tab. 57, 59, 63, 65 Schéma 6: 1 – schéma hrobů z Komořan (55.) a - hrob 1, b - hrob 2, c - hrob 6, d - hrob 8. 2 – schéma hrobu z Komořan (56.) a - hrob 16, b - hrob 19, c - hrob 18. Upraveno podle: Čižmář – Geisler 1998, s. 106-7, 110, 113-4, 116. Schéma 7: 1 – schéma hrobu z Kostelce na Hané (57.), 2 – schéma hrobu z Kostelce na Hanné (59.), měřítko neuvedeno, 3 – schémata hrobových jam z Kostelce u Holešova (60.) a - mohyla 1 ze skupiny XI, b - mohyla 2 ze skupiny X, 4 – schéma hrobů z Kroužku (63.)

229

a - hrob 1, b - hrob 2, c - hrob 14. Upraveno podle: Šmíd 1998, s. 130; Šebela 1999, Plate 28, 30; Čižmář – Geisler 1998, s. 117. Schéma 8: 1 – schéma hrobu 6 z Letonice (69.), měřítko neuvedeno, 2 – schéma žárového pohřbu z Malenovic u Zlína (73.), 3 – schéma hrobu z Maref (74.), měřítko neuvedeno, 4 – schéma hrobu z Modřic (83.), 5 – schéma hrobu z Modřic (84.), 6 – schéma uložení skeletu z Morkůvek (87.), 7 – schéma hrobu z Nemilan (96.), měřítko neuvedeno. Upraveno podle: Šebela 1999, Plate 43; Langová 2003, s. 297; Šebela 1993, s. 209; Matějíčková 1999, s. 216; Kos 2004, s. 143; Šebela 1999, Plate 61; Kalábek – Peška 2006, s. . Schéma 9: 1 – schéma hrobu z Nemilan (97.), 2 – schéma hrobové jámy mohyly 7 z Němetic (102.), 3 – schéma žárového pohřbu z hrobu 14 z Pavlova (109.), 4 – schéma hrobu z mohyly 7 skupiny III z Prusinovic (116.), 5 – nákres hrobové jámy z Rousínova (122.), měřítko neuvedeno, 6 – schéma hrobu 4 z Rousínovce (123.), 7 – schématická dokumentace hrobů z Řepčína (124.) a - hrob 1, b - hrob 18, c - hrob 41, měřítko neuvedeno. Upraveno podle: Peška 2002, s. 158; Šebela 1999, Plate 75; Šebela 1999, Plate 82; Šebela 1999, Plate 91; Šebela 1999, Plate 91; Čižmář – Geisler 1998, s. 118; zdroj AC Olomouc. Schéma 10: 1 – schéma hrobu 1 ze Senice na Hané (127.). 2 – schéma hrobové jámy ze Sivic (128.), 3 – schéma hrobu ze Služína (137.) 4 – schéma hrobové jámy z mohyly 3 ze Staré Vsi (139.), měřítko neuvedeno, 5 – schéma hrobů z Brna Starého Lískovce (140.) a hrob 9, b - hrob 36, 6 – schéma hrobu 6 z Tučap (148.). Upraveno podle: Šmíd 1998, s. 132; Šebela 1999, Plate 96; Šmíd 1998, s. 134; Šebela 1999, Plate 106; Šebela 1999, Plate 6-7; Čižmář – Geisler 1998, s. 116. Schéma 11: 1 – schéma hrobu 4 z Tvarožné (151.), 2 – schémata hrobů z Určic (157.) a hrob 12, b - hrob 1, c - hrob 10, 3 – schéma hrobu z Určic (158.), 4 – schémata hrobů z Velešovic (166.) a - hrob 2, b - hrob 7, c – hrob 57. Upraveno podle: Šebela 1999, Plate 112; Čižmář – Šmíd 1996, s. 290; Šmíd 1998, s. 135; Čižmář – Geisler 1998, s. 123-5. Schéma 12: Schémata hrobů z Velešovic (166.) a - hrob 22, b - hrob 65, c - hrob 57, d hrob 5, měřítko neuvedeno, e - hrob 1, f - hrob 2, g - hrob 6. Čižmář – Geisler 1998, s. 1267, 130-1, 134. Schéma 13: 1 – schéma hrobu z Vyškova (177.), 2 – schéma hrobu z Vyškova (179.) a hrob 5, měřítko neuvedeno, b - hrob 4, 3 – schéma hrobu z Vyškova (181.), 4 – schéma hrobu 2 z Vyškova Nosálovic (183.), měřítko neuvedeno, 5 – schéma hrobu z Vyškova (184.). Upraven podle: Šmíd 2003, s. 219; Čižmář – Geisler 1998, s. 137, 139; Čižmář – Geisler 1998, s. 140; Mikulková 1998, s. 208; Šebela 1999, Plate 122. 230

Schéma 1

2

1

3

4

Schéma 2

1

2

3a

4a

b

b

Schéma 3

1a

2a

4

b

b

3

5a

b

Schéma 4

2a

1

b

c

e

f

d

g

Schéma 5

a

c

b

d

Schéma 6

1a

b

c

2a

d

b

c

Schéma 7

2

1

3a

4a

b

b

c

Schéma 8

1

2

3

4

6

5

7

Schéma 9

1

2

4

5

7a

3

b

c

Schéma 10

1

2

3

4

b

5a

6

Schéma 11

1

b

4a

2a

c

3

b

c

Schéma 12

b

a

d

c

e

f

g

Schéma 13

2a

1

b

4

3

5