MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Hnízdilová,M.: Praktické oplatnění mladistvých s mentální retardací ________________________________________________________________________

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra didaktických technologií

PRAKTICKÉ UPLATĚNÍ MLADISTVÝCH S MENTÁLNÍ RETARDACÍ Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Alena Šafrová

Vypracovala: Martina Hnízdilová Brno 2006 -1-


Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jsem jen prameny uvedené v seznamu literatury.

Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

-2-


Podpis:

Poděkování: Děkuji paní PhDr. Aleně Šafrové za metodickou pomoc, cenné rady a připomínky, které mi poskytla při zpracování bakalářské práce.

Podpis: -3-


OBSAH

ÚVOD………………………………………………………………………………….. 5

1 MENTÁLNÍ RETARDACE……………………………………………………….. 7 1.1 Definice a klasifikace mentální retardace………………………………………… 7 1.2. Příčiny vzniku mentální retardace……………………………………………….. 10 1.2.1. Dědičnost…………………………………………………………………….10 1.2.2. Sociální faktory……………………………………………………………….10 1.2.3. Další enviromentální faktory…………………………………………………11 1.2.4. Specifické genetické příčiny………………………………………………….11 1.2.5.Nespecifické podmíněné poruchy……………………………………………..11 1.3. Projevy a vývoj dítěte s mentální retardací………………………………………13 1.4. Péče o mentálně retardované…………………………………………………….15 1.4.1. Historie péče o mentálně retardované………………………………………..15 1.4.2. Význam péče o mentálně retardované a jejich zapojení do života…………..16 1.4.3. Vztah společnosti k mentálně retardovaným………………………………...17

2 VZDĚLÁVÁNÍ MLADISTVÝCH S MENTÁLNÍ RETARDACÍ………………..19

2.1. Výchova a vzdělání mentálně retardovaných……………………………………..19 2.1.1 Povinná školní docházka……………………………………………………...20 2.1.2 Dokumenty týkající se výchovy a vzdělávání MR osob……………………...23 2.1.3 Speciální pedagog jako činitel výchovného procesu………………………….24 2.1.4 Spolupráce školy s rodinou…………………………………………………...25 2.2 Volba povolání……………………………………………………………………..26 2.2.1 Profesionální orientace………………………………………………………...26 2.2.2 Činnost výchovného poradce………………………………………………….28 2.2.3 Profesní příprava mládeže s mentálním postižením…………………………..29 2.3 Pracovní uplatnění mentálně retardovaných osob na trhu práce…………………..31 3. PRAKTICKÉ UPLATĚNÍ MLADISTVÝCH S MENTÁLNÍ RETARDACÍ…..38

3.1 Cíl tvůrčí části práce,použité metody………………………………………………38 3.2 Analýza výsledků šetření…………………………………………………………..38 3.3 Závěry z tvůrčí části bakalářské práce……………………………………………..50

ZÁVĚR………………………………………………………………………………….51

LITERATURA…………………………………………………………………………53

RESUMÉ ………………………………………………………………………………54

SEZNAM PŘÍLOH…………………………………………………………………….55

-4-


ÚVOD „ Člověk s postižením má stejné potřeby jako zdravý člověk. První z nich je být uznán a milován takový jaký je.“ ( Pascale Duriezová)

Každý člověk v naší společnosti je jedinečná osobnost, která se něčím odlišuje od

druhých lidí. Jsme každý jiný, ať už z hlediska psychologického, biologického nebo sociálního.Tuto obecnou odlišnost si navzájem tolerujeme. Stačí ale, aby měl někdo

jinou barvu vlasů nebo kůže a přechází tato pouhá odlišnost v podceňování, odmítání, vyloučení i diskriminaci . Najednou člověk není jiný, ale je horší.

Možná až utopisticky zní myšlenka, aby všichni navzájem byli ochotni a schopni přiznat

druhému plné právo být jiný. Jedná se hlavně o osoby s postižením, postižené děti, dospívající i dospělé občany , zvláště pak tělesně a mentálně postižené, kteří se tolik odlišují od uznávaných norem a jsou ještě jedinečnějšími osobnostmi, avšak se stejnými právy na tyto odlišnosti vyplývajícími z jejich lidství.

Nejpočetnější skupinu mezi všemi postiženými tvoří osoby s mentální retardací. Je velice

důležité začlenit mentálně postižené jedince do společnosti.K tomu je zapotřebí nejen připravenost společnosti

k jeho přijetí,

ale nejdůležitější je

připravit mentálně

postiženého člověka na život mezi ostatními nepostiženými lidmi. K jednomu z hlavních prostředků integrace patří speciální výchova a vzdělávání mentálně postižených osob.

Vychovávám mentálně postiženou dceru, která nedávno oslavila patnácté narozeniny a po ukončení povinné školní docházky budu řešit otázku jejího dalšího vzdělávání.To byl

jeden z hlavních důvodů, proč jsem zvolila za cíl této bakalářské práce posouzení možnosti vzdělávání a uplatnění na trhu práce mladistvých s mentální retardací. Chci

upozornit na to, že i lidé s tímto postižením mají právo na vzdělání, na zapojení do přiměřené společenské práce a začlenění do společnosti.

V teoretické části bakalářské práce se zabývám pojetím, etiologií a rozdělením mentální

retardace, dále vzděláváním a přípravou na budoucí život mentálně retardovaných osob.V -5-


praktické části

je uvedena

analýza života mé dcery, abych tak přiblížila problém

výchovy a vzdělávání mentálně retardované osoby.Narozením postiženého dítěte se změní život jeho rodičům i okolí. Je někdy velice obtížné se s touto změnou vyrovnat a přijmout postižené dítě. Pokud ale rodina dokáže dítěti vytvořit rodinné zázemí a bere je

takové jaké je, může se i mentálně postižený člověk podle svých schopností vzdělávat a zapojit do obyčejného života.

Bakalářská práce se zaměřuje na možnost vzdělávání mladistvých s mentální retardací a já bych si přála, aby vzbudila zájem i lásku k těm, které příroda ochudila.

-6-


1

MENTÁLNÍ

RETARDACE

1.1 DEFINICE A KLASIFIKACE MENTÁLNÍ RETARDACE Pedagogická disciplína, která se zabývá problematikou rozvoje, výchovy a vzdělávání

osob rozumově postižených, tj.osob se sníženými rozumovými schopnostmi se nazývá

psychopedie. Cílem psychopedie je dosažení co největšího stupně rozvoje osobnosti mentálně retardovaných jedinců a jejich integrace do společnosti.

Mentální retardací(MR) rozumíme vývojovou poruchu integrace psychických funkcí, která postihuje jedince ve všech složkách jeho osobnosti – duševní, tělesné a sociální.

Nejvýraznějším rysem je trvale porušena poznávací schopnost – různá míra snížení

rozumových schopností, která se projevuje nejvíce v procesu učení. Možnosti výchovy a vzdělávání jsou omezeny v závislosti na stupni postižení.

Mentální retardace je stav charakterizovaný celkovým snížením intelektových

schopností, které v sobě zahrnují schopnost myslet, schopnost učit se a schopnost přizpůsobovat se svému okolí. Jde o stav trvalý, vrozený nebo časně získaný, který je

třeba odlišovat od defektů získaných po druhém roce života, označovaných jako demence.

(Pipeková,J.,1998) U nás nejznámější a nejvíce citovaná je definice mentální retardace od M. Dolejšího(1973):

„Mentální retardace je vývojová porucha integrace psychických funkcí různé hierarchie s variabilní ohraničeností a celkovou subnormální inteligencí, závislá na některých z těchto činitelů: na

nedostatcích genetických vloh, na porušeném stavu anatomicko-fyziologické struktury a funkce mozku a jeho zrání, na nedostatečném nasycování základních psychických potřeb dítěte vlivem deprivace senzorické, emoční a kulturní, na deficitním učení, na zvláštnostech vývoje motivace, zejména

negativních zkušenostech jedince po opakovaných stavech frustrace i stresu, na typologických zvláštnostech vývoje osobnosti.“ (In Pipeková, J.,2003,s.134)

-7-


Definice Vágnerové (1999): „Nejčastěji je definice mentální retardace definována jako

neschopnost dosáhnout odpovídajícího stupně intelektového vývoje (méně než 70% normy), přestože byl takový jedinec přijatelným způsobem výchovně stimulován. Nízká úroveň inteligence bývá spojena se snížením či změnou dalších schopností a odlišností ve struktuře osobnosti.Hlavními znaky jsou: •

nízká úroveň rozumových schopností, která se projevuje především nedostatečným rozvojem

myšlení, omezenou schopností učení a následkem toho i obtížnější adaptací na běžné životní podmínky

• •

postižení je vrozené

postižení je trvalé, přestože je v závislosti na etiologii možné určité zlepšení, horní hranice

dosažitelného rozvoje takového člověka je dána jak závažností a příčinou defektu, tak

individuálně specifickou přijatelností působení prostředí, tj. výchovných a terapeutických vlivů.“

(In Pipeková,J.,2003,s.134) Klasifikace mentální retardace Pro současnou speciálně pedagogickou praxi je nejpoužívanější klasifikace dle stupně mentálního postižení.

V současné době se používá členění podle desáté decenální revize Světové zdravotnické

organizace (WHO) z roku 1992 s platností od 1.1.1993. Mentální retardace patří do oboru psychiatrie, proto má jako první označení písmeno F.Oddíl F 70 - F 79 je pak celý věnován mentální retardaci a toto označení je považováno za základní kód. Hlavním hlediskem, které se zde používá, je opět stanovení inteligenčního kvocientu.

„ Stupeň mentální retardace se obvykle měří standardizovanými testy inteligence. Může to být ovšem nahrazeno škálami, které určují stupeň sociální adaptace v určitém prostředí. Taková měření škálami určují jen přibližně stupeň mentální retardace. Diagnóza bude též záviset na všeobecných intelektových funkcích, jak je určí školený diagnostik.

Intelektuální schopnosti a sociální přizpůsobivost se mohou měnit v průběhu času a i snížené hodnoty se mohou zlepšovat cvičením a rehabilitací. Diagnóza má odpovídat současnému stavu

duševních funkcí.“ ( Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů – Desátá revize 1993). (In Pipeková, J., 2003,s. 134-135) -8-


Hloubku mentální retardace je možno určit pomocí inteligenčního kvocientu, který vyjadřuje úroveň rozumových schopností

Podle stupně postižení dělíme mentální retardaci takto: F 70 lehká mentální retardace

IQ 69-50

F 72

těžká mentální retardace

IQ 34-20

F 78

jiná mentální retardace

F 71 F 73

středně těžká mentální retardace hluboká mentální retardace

IQ 49-35

IQ 20 a níže

stanovení stupně MR je nesnadné pro

přidružené senzorické, somatické postižení,těžké poruchy chování,pro autismus F 79

nespecifikovaná mentální retardace

mentální retardace je prokázána,

není

však dostatek informací pro zařazení osoby do některého z uvedených stupňů MR (Klasifikace MR dle WHO z roku 1992) Dělení podle druhu chování -

typ eretický ( nepokojný, dráždivý,instabilní)

-

typ nevyhraněný,procesy vzruchu a útlumu jsou relativně v rovnováze,popř. jeden

-

typ torpidní ( apatický,netečný,strnulý)

z nich mírně převládá

( Pipeková,J.,1998,s.173)

Výskyt mentálně retardovaných osob v populaci Mentálně postižení tvoří jednu z nejpočetnějších skupin mezi všemi postiženými. Navíc

počet osob s mentální retardací nejen u nás, ale i v celosvětovém měřítku stále stoupá. Tento vzrůst může být do značné míry relativní a vysvětluje se jako výsledek lepší

evidence mentálně postižených, i když dnes není jejich evidence úplná. Například

v našich podmínkách brání vytvoření evidence mimo jiné dodržování lékařského tajemství, kdy mnozí pediatři nejsou ochotni o svých pacientech informovat ani odborníky ve speciálně pedagogických centrech.

Vzrůst počtu lidí s mentálním postižením se vysvětluje rovněž jako důsledek lepší péče

pediatrů o novorozence, jejímž výsledkem je snižování novorozenecké a kojenecké úmrtnosti. Díky stále se zdokonalující lékařské péči o děti v nejranějších stádiích vývoje se zachraňují i děti, které by bez této intenzivní péče nezůstaly naživu. -9-


Absolutní počet mentálně retardovaných v naší populaci není znám. Uvádí se, že

mentální retardací trpí asi 3% občanů. Podle některých pedagogicko-psychologických

výzkumů je intelektově podprůměrných 10 – 15% dětí školního věku. Těžce mentálně

poškozených je asi 0,1% v populaci. Obdobné relace bývají uváděny i ve statistikách ostatních evropských zemí.

Pokud jde o jednotlivá vývojová období, nejvíce mentálně retardovaných se vyskytuje ve

školním věku, který klade specifické požadavky na intelekt a umožňuje průkazná srovnání úrovně rozumových schopností mezi jednotlivými žáky. V předškolním věku

nejsou všechny mentálně postižené děti ( s výjimkou těžce postižených) rozpoznány a evidovány. V adolescenci a ve věku dospělosti už dochází ke splývání osob s lehčí

mentální retardací s ostatní populací a ti mentálně postižení, kteří úspěšně zařadili do sociálních vztahů , už za mentálně retardované zpravidla nebývají považováni. ( Švarcová,I.,2000)

1.2. PŘÍČINY VZNIKU MENTÁLNÍ RETARDACE Na etiologii mentální retardace se podílejí činitelé vnitřní i vnější z nichž značná část nebyla dosud přesně rozpoznána.Podrobné studie posledních let prokázaly, že mentální

retardace nemívá jednotnou příčinu, většinou vzniká součinností vrozených a environmentálních faktorů.K nejčastěji uváděným patří: 1.2.1 Dědičnost

Intelektové schopnosti dítěte jsou orientačně výslednicí průměru intelektového nadání rodičů.Lehká MR vzniká většinou v důsledku zděděné inteligence a vlivů rodinného prostředí.Metabolické poruchy a jiné abnormity se vyskytují zřídka.

1.2.2 Sociální faktory Snížení

intelektových

schopností

je

způsobeno

sociokulturní

deprivací

v rodinách nebo nstitucionální výchově. Objevuje se společně s výchovou v nižších sociálních

vrstvách,

v souvislosti

se

špatnými

materiálními

podmínkami,

nestabilními rodinnými vztahy, špatnými bytovými podmínkami.Tyto faktory bývají většinou

příčinou lehké mentální retardace.

- 10 -


1.2.3 Další environmentální faktory

Zahrnují různá infekční onemocnění matky během těhotenství, její pobyt ve

znečištěném prostředí, ozáření dělohy, alkoholismus, špatnou výživu matky během těhotenství. K poškození duševního vývoje dochází i v souvislosti

s infekční onemocněními v novorozeneckém období (meningitidy,encefalitidy), následkem

špatné

výživy

kojence

nebo

úrazy

spojené

s nitrolebním

krvácením.Asi v 10% jsou příčinou porodní traumata. Uvedené faktory bývají příčinou lehké i těžší MR.

1.2.4. Specifické genetické příčiny -

dominantně podmíněné , vyskytují se velmi vzácně (neurofibromatoza),

recesivně podmíněné, zahrnují většinu dědičných metabolických onemocnění

fenylketonurie,galaktosemie podmíněné

poruchou

Turnerův,Lesch-Nyhanův)

sex

chromozonů

(syndromy

Klinefelterův,

podmíněné chromozomálními abnormalitami (Downův syndrom)

1.2.5. Nespecificky podmíněné poruchy

Chromozomální ani metabolická vada nebyla objevena, nebylo zjištěno porodní trauma ani jiné poškození plodu či novorozence. Příčina MR neobjasněna asi v 15-30%.

zůstává

Málokdy lze přesně určit , zda daný stav byl způsoben pouze odhalenými příčinami.

Vedle výše uvedených činitelů je třeba počítat i s vlivem negativních životních

zkušeností, které momentálně retardovaný jedinec získává právě proto, že jeho orientace v životním prostředí je snížena. Proto se i obtížně daří oddělovat hlavní příčiny od vedlejších. Při diagnostice mentálně postiženého lze rovněž nalézt více etiologicky významných faktorů.( Procházková,M.,1998) Příčiny vzniku mentální retardace jsou: -

-

organické (biologické)

sociální

Vrozená mentální retardace - dříve též oligofrenie je spojena s určitým poškozením, odchylnou strukturou nebo odchylným vývojem nervového systému

prenatalním, perinatálním nebo postnatalním zhruba do dvou let života dítěte. - 11 -

v období


Z etiologických faktorů se nejčastěji uvádějí genové mutace a chromozomální aberace.V

prenatálním období jsou to infekce, záření, hypoxie,anoxie plodu, působení toxických látek, úrazy matky.V perinatálním období jsou příčinami abnormity plodu, abnormity porodních cest a porodu.V postnatálním období to bývají infekce, záněty mozku a úrazy.

Získaná mentální retardace-demence - (po druhém roce života) je proces zastavení, rozpadu normálního mentálního vývoje, který je zapříčiněn pozdější poruchou, nemocí,

úrazem mozku. Nejčastěji je to zánět mozku (encephalitis), zánět mozkových blan

(meningitis), úrazy mozku, poruchy metabolismu, intoxikace, degenerační onemocnění mozku, duševní poruchy.

Porucha může mít rostoucí tendenci nebo se může zastavit a nevede k dalšímu zhoršení

stavu. Závažnost postižení je dána základním onemocněním a jeho prognózou. Demence

způsobuje převážně nerovnoměrný úbytek intelektových schopností. Příznakem demence je zvýšená dráždivost, únava,emocionální labilita, výkyvy v pozornosti, poruchy paměti a

učení. Dále jsou to změny ve struktuře osobnosti jedince ( necitelnost,egoismus, bezohlednost)

Projevy dětských demencí : -zastavuje se psychický vývoj

-zpomalují se psychické procesy -snižuje se adaptabilita dítěte -ztráta intelektových funkcí

Stařecká demence- senilní demence je patologická porucha, která postihuje stárnoucího člověka, není však zákonitým a nevyhnutelným jevem.Etiologie poškození mozku se může projevovat souborem příznaků i s vrozenou dispozicí, ale také s degenerativními změnami vyvolanými životem v nevhodném prostředí, jež vedou k atrofii mozku .

Pseudooligofrenie-mentální retardace v důsledku působení vnějšího prostředí, také se používá termín zdánlivá mentální retardace, dříve též sociální debilita.Pseudooligofrenie

není způsobena poškozením CNS, ale nedostatečnou stimulací prostředí dítěte. Vzniká

výchovnou zanedbaností, sociokulturním znevýhodněním jedince, psychickou deprivací. Sociální faktory se mohou podílet na variaci inteligenčního koeficientu v rozmezí 10 až

20 bodů. Tyto faktory bývají většinou příčinou lehké mentální retardace.Je-li dítě výrazně

zanedbáváno a nedochází u něj k rozvoji rozumových schopností odpovídající jeho věku, - 12 -


jeví se nám jako mentálně retardované.Sociálně podmíněná mentální retardace se projevuje výrazným opožděním vývoje řeči, myšlení, schopnosti sociální adaptace. U dětí

se zdánlivou mentální retardací můžeme pozorovat i poruchy v oblasti chování,

např.negativismus, odmítání kontaktu s další osobou, apatie. Zdánlivá mentální retardace

není stav trvalý, neměnný, při změně nepodnětného prostředí a vlivem vhodného výchovného působení může dojít ke zlepšení stavu.( Pipeková,J.,1998)

1.3. PROJEVY A VÝVOJ DÍTĚTE S MENTÁLNÍ RETARDACÍ Lehká mentální retardace

Do tří let se může pozorovat jen lehké opoždění nebo zpomalení psychomotorického vývoje, větší problémy začínají mezi třetím až šestým rokem – malá slovní zásoba,

opožděný vývoj řeči a komunikativních dovedností, různé vady řeči, obsahová chudost, nedostatečná zvídavost a vynalézavost, stereotyp ve hře. Hlavní obtíže zejména v období

školní docházky – konkrétní mechanické myšlení, omezená schopnost logického myšlení,

slabší paměť, vázne analýza a syntéza. Lehce opožděna je jemná a hrubá motorika , porucha pohybové koordinace, během dospívání a dospělosti může dosáhnout normy.Je zpomalený rozvoj sociálních dovedností. V sociálně nenáročném prostředí mohou být

zcela bez problémů, potíže mívají tam, kde je kladen důraz na vysoký stupeň sociokulturních vztahů. V oblasti emocionální a volní se projevuje efektivní labilita, impulzivnost,úzkostnost a zvýšená sugestibilita.Nutnost vzdělávání podle odpovídajících

vzdělávacích programů.Možné zvládnutí jednoduchých učebních oborů nebo zaškolení

v jednoduchých manuálních činnostech. Z hlediska socializace má velký význam pro mentálně retardované jedince výchovné působení a rodinné prostředí. Výskyt v celkovém počtu mentálně retardovaných jsou 4/5 (80%).

Středně těžká mentální retardace Rozvoj myšlení a řeči výrazně opožděn a přetrvává až do dospělosti.Omezení

psychických procesů je provázeno často epilepsií, neurologickými a tělesnými potížemi.Řeč

velmi

jednoduchá,

slovník

obsahově

velmi

chudý,

časté

agramatismy.Jednoduché věty nebo jednoduchá slovní spojení, u některých jedinců - 13 -


přetrvává pouze nonverbální komunikace.Slabá schopnost usuzování. Vývoj jemné a

hrubé motoriky zpomalen, trvale zůstává celková neobratnost, nekoordinovanost pohybů

a neschopnost jemných úkonů. Samostatnost v sebeobsluze je mnohdy pouze částečná.

Emocionálně labilní, nevyrovnaní jedinci, časté afektivní nepřiměřené reakce.Část schopna vzdělávání v omezené míře ve

speciální škole, pro nejschopnější možnost

jednoduchého zařazení pod dohledem nebo v chráněném prostředí.Neschopnost úspěšně

a samostatně řešit náročnější situace.U některých nutnost zbavení svéprávnosti nebo omezení v právních úkonech. Výskyt v populaci mentálně retardovaných asi 12%. Těžká mentální retardace Psychomotorický vývoj výrazně opožděn již v předškolním věku – značná pohybová neobratnost, dlouhodobé osvojování koordinace pohybů. Časté motorické poruchy a

příznaky celkového poškození CNS. Dlouhodobým tréninkem si může jedinec osvojit základní hygienické návyky a částečně i jiné činnosti týkající se sebeobsluhy, někteří však nejsou schopni udržet tělesnou čistotu ani v dospělosti. Značné omezení psychických

procesů,

nápadnosti

v koncentraci

pozornosti.

Minimální

rozvoj

komunikativních dovedností, řeč je primitivní, omezená na jednoduchá slova nebo není vytvořena. Významné porušení afektivní sféry, nestálost nálad, impulzivita. Poznává blízké osoby.Tito mentálně postižení jedinci potřebuje celoživotní péči. V horších případech omezena i možnost přijímat potravu běžným způsobem. Výskyt v populaci mentálně retardovaných 7%.

Hluboká mentální retardace Téměř všichni takto postižení jedinci nejsou schopni sebeobsluhy, vyžadují péči ve všech základních životních úkonech.Jsou těžce omezeni v motorice, nápadné jsou stereotypní

automatické pohyby.Často se toto postižení vyskytuje v kombinaci s postižením sluchu, zraku, těžkými neurologickými poruchami.Řeč není rozvinuta, komunikace nonverbální

bez smyslu, nanejvýše porozumí jednoduchým požadavkům.Totální porušení afektivní sféry, též sebepoškozování. Vesměs se nedožívají vyššího věku.Tvoří 1% z populace mentálně retardovaných.(Procházková,M.,1998)

- 14 -


1.4. PÉČE O MENTÁLNĚ RETARDOVANÉ 1.4.1 Historie péče o mentálně retardované Péče o mentálně retardované má svoji historii.V jednotlivých etapách společenského vývoje byla tato péče spjata s politickou a ekonomickou situací a kulturní úrovní té doby.

Ve společnosti prvobytně pospolné převažovalo u lidí magické myšlení, převládal strach

z nadpřirozených sil. Péče o mentálně postižené spočívala v magických ochranných

symbolech.A tak jako způsob léčby bylo chápáno i vyhánění ducha –exorcismus. V období prvních civilizací se stal chrám první internační institucí léčebnou i trestní. Na

abnormity nebylo nahlíženo jiným způsobem, patřily do společnosti jako její součást. Ve starověku se vznikem třídní společnosti vzniká i jiný náhled na postižené. Převládá zde péče rodinná, další možností je vyobcování ze společnosti, což vedlo k zániku

postiženého. V Řecku jsou zakládány tzv. asklepiony – léčebné ústavy, kde péči zajišťovali lékaři a kněží. V období středověku

s přibývajícím vlivem křesťanství

vznikají hospitaly – nemocniční zařízení při klášterech.

Až do 19.století přetrvalo v evropské kultuře pojetí, kdy vznik duševních chorob je

vykládán nábožensky jako trest boží.Renesance se snaží o hledání pravdy za pomocí věd. Bojovala proti pověrám, čarodějnictví. Přesto dochází

k vyčleňování mentálně

postižených jedinců ze společnosti, známé jsou lodě bláznů, které měly izolovat a

segregovat duševně postižené ze společnosti „zdravých“. Období osvícenství je dobou

vzniku velkých internačních budov, vznikají velké špitály, které však nebyly lékařskou institucí, ale polosoudní. S mentálně retardovanými se jedná jako s vězni. Velkou změnu

v pohledu na péči o mentálně retardované přinesl Philipp Pinel, který se snaží o humanizování péče ve velkých špitálech. Na počátku 19.století dochází ke specializaci ústavních

zařízení,

polepšovna ap.

vznikají

nově profilované

instituce nemocnice, trestnice,

Organizovaná péče o mentálně retardované v Čechách začíná založením

Ernestina

v roce 1871 v Praze. Zakladatelem a prvním ředitelem byl MUDr. Karel Slavoj

Amerling. Další významná jména v historii péče o mentálně postižené MUDr.Karel - 15 -


Herfort, zakladatel české dětské psychiatrie, Josef Zeman, propagátor pomocných tříd pro děti mentálně retardované, František Čáda atd.(Pipeková,J.,1998)

1.4.2. Význam péče o mentálně retardované osoby a jejich zapojení do života Mentální retardace se dostává v poslední době do popředí zájmu nejen školského, ale i celospolečenského.Poměrně značný počet těchto osob v populaci vyžaduje speciální

školská nebo pečovatelská zařízení, učitele aprobované pro obor psychopedie v rámci

speciální pedagogiky pro výuku ve zvláštních a pomocných školách, vychovatele pro ústavní zařízení, sociální pracovnice, psychology pro diagnostikování i pro psychoterapii, dětské psychiatry, pediatry a zdravotnický personál. U lehčích případů je potřeba zajistit i

možnost výrobní praxe, a s tím i učitele a mistry odborného výcviku a to ve zvláštních

školách a odborných učilištích. V některých zařízeních se využívá pro tyto osoby i služeb dalších specialistů z oblasti např.logopedie, etopedie, somatopedie, nebo také i různých lékařských oborů a zařízení.

Význam péče o mentálně retardované vyplývá z celé řady šetření v minulosti i

současnosti, která ukazují na možnosti uplatnění těchto jedinců v životě, a to zhruba od 60 do 85%( Novotná-Langer,1986). Mečíř (1984) uvádí,že při správném postupu může

být 85% slabomyslných zapojeno do pracovního procesu, musí být ale zajištěno výchovné vedení i určité formy dohledu v životě.

Přes různé názory a prohlášení, že tito jedinci by neměli být segregováni v běžném

občanském životě, přesto k tomu často dochází pro jejich obtížnost zapojit se samostatně

do života a pro psychické zábrany akceptovat tyto jedince do sociální skupiny. Tato akceptabilita – někdy se hovoří též o tzv.dezirabilitě – vyplývá z psychologického zákona vyčleňovat outsidery skupiny, a to zvláště jedince nenormální a tedy nějakým způsobem

postižené. U lehce mentálně retardovaných pak dochází k pocitům méněcennosti, k potřebě nahradit své nedostatky nevhodnou činností , vyhledávají si jedince sobě rovné,

mají potřebu vyniknout v nějaké činnosti ( např. v manuální práci ). Tyto

kompenzační tendence mohou být společensky kladné nebo záporné. Záleží na včasné diagnóze a na vhodném výchovném postupu. (Langer,S.,1996)

- 16 -


1.4.3. Vztah společnosti k mentálně retardovaným osobám Vztah společnosti k tělesně a zdravotně postiženým jedincům se vyvíjel v závislosti na

její struktuře, na stupni myšlení, morálky a norem společenského života. V jednotlivých

obdobích i jednotlivých zemích byl velmi rozdílný podle původu a sociálního postavení postižených osob.

Např. v období humanismu vynikly pokrokové názory J. A. Komenského , který požadoval všeobecné a všestranné vzdělání pro všechny lidi, bez rozdílu původu, pohlaví

a sociálního postavení. Vliv myšlenek Komenského se projevil časem nejen

v charitativních zařízeních, ale i u soukromých učitelů a vychovatelů postižených osob z rodin vyšších společenských vrstev. Později pronikly i do prvních ústavů, které byly

určeny dětem nevidomým, neslyšícím a nakonec i tělesně postiženým. V těchto soukromých zařízeních byly zakládány školy a realizována výchovná a vzdělávací péče o svěřence.

S rozvojem ústavní péče o tělesně a zdravotně postižené postupně přecházely humanitní požadavky od všeobecného vzdělávání ke snahám po odborném vzdělávání, které by

připravilo postižené pro povolání. Tyto myšlenky byly začátkem 20. století realizovány i v naší zemi zásluhou výjimečné osobnosti prof. MUDr. Rudolfa Jedličky, který založil ústav pro tělesně postiženou mládež v Praze na Vyšehradě.

Komplexní rehabilitační péče nebo komplexní rehabilitace zajišťovala veškerou péči, tj.

péči léčebnou, výchovně.vzdělávací, sociální, postupně pak i psychologickou, technickou a právní.Měla směřovat k socializaci a resocializaci postižených jedinců. Rehabilitační

pojetí péče o invalidní jedince se týkalo nejen tělesně a zdravotně postižených, ale i smyslově a mentálně postižených. Veškeré rehabilitační snahy se dále rozvíjely a

přetrvávají do současnosti, kdy je zároveň realizována snaha o péči preventivní jako výrazu nového vztahu společnosti ke vzniku a odstraňování různých defektů a jejich následků. Preventivní péče je uplatňována ve všech složkách komplexní rehabilitace. Její

součástí jsou i snahy eugenické ( eugenika – nauka o zlepšování dědičného základu a vývoje ), zejména v oblasti léčebně – výchovné a poradenské péče pro nastávající rodiče , u nichž se vyskytují vrozené dispozice k některým přenosům vad a onemocnění. - 17 -


V současnosti je součástí péče o mentálně retardované i péče ekonomická, jejíž úkolem je zajišťovat organizaci pracovního zařazení osob

se změněnou pracovní schopností.

Význam pracovního začlenění postižených jedinců

nespočívá jen v ekonomickém

aspektu, ale i v hledisku psychorehabilitačním a socializačním. Sebevědomí, které postižený získává vykonáváním společensky užitečné práce, mu pomáhá překonávat další životní obtíže a překážky. Je prokázáno, že i jedinci se závažným pohybovým postižením

a to i v kombinaci s lehčím mentálním postižením, jsou schopni v upraveném prostředí, popřípadě upravenými nástroji produktivní pracovní činnosti.( Renotierová,M.,2003)

- 18 -


2

VZDĚLÁVÁNÍ MLADISTVÝCH S MENTÁLNÍ RETARDACÍ

2.1 VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ MENTÁLNĚ RETARDOVANÝCH Definice vzdělání

Vzděláním rozumíme osvojení si poznatkového materiálu racionálních operací.Získání

určité soustavy vědomostí, dovedností a návyků. Je to vlastně záměrné působení na člověka, které rozvíjí jeho duševní i fyzické schopnosti Definice výchovy

Výchovou rozumíme utváření a rozvíjení osobních kvalit člověka, ovlivňujících jeho chování, začlenění do společnosti a jeho život vůbec.

Úspěch výchovy a vzdělávání mentálně postiženého jedince je závislý na více faktorech, k nejdůležitějším patří druh, forma a typ mentální retardace, hloubka postižení, klinické symptomy, doba vzniku,

kombinace s dalším postižením, ale i ochota a schopnost

mentálně retardovaného a pedagoga vzájemně spolupracovat.

Na komplexní péči, zajišťující výchovu a vzdělání mentálně retardovaných jedinců včetně poradenské činnosti, se podílejí v současnosti resorty zdravotnictví, školství a sociálních věcí systémem speciálních škol a zařízení od věku předškolního až do stáří.

Vedle těchto státních institucí vznikla po roce 1990 řada alternativních forem pomoci

mentálně retardovaným v podobě nestátních organizací – církve, nadací, občanských sdružení, soukromých společností atd.(Pipeková,J.,1998)

V České republice došlo po roce 1989 k velkým změnám ve vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Cíle tohoto vzdělávání jsou dány jednak individuálními potřebami žáků a jednak společenskými potřebami.Pojetí vzdělávacího

systému se přibližuje požadavkům evropské společnosti a prosazuje se tedy snaha o co nejširší integraci těchto žáků. V současné době jsou už podmínky vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v základní škole upraveny legislativně.

- 19 -


Za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou považováni žáci se zdravotním postižením-tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, autismem, vadami řeči,

souběžným postižením více vadami a specifickými poruchami učení nebo chování, žáci se zdravotním znevýhodněním-zdravotně oslabení, s dlouhodobým onemocněním a

lehčími zdravotními poruchami a žáci se sociálním znevýhodněním-žáci z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, s nařízenou ústavní výchovou nebo

uloženou ochrannou výchovou, žáci ohroženi sociálně patologickými jevy a žáci v postavení azylantů. Do skupiny žáků se specifickými vzdělávacími potřebami patří i žáci nadaní a mimořádně nadaní.

Mentálně postižený žák je takový žák, u kterého dochází k zaostávání vývoje rozumových schopností, k poruchám v adaptačním chování a k odlišnému vývoji některých psychických vlastností.

Tito žáci mají své specifické podmínky vzdělání: snížené počty žáků ve třídách speciální učební metody

výběr učiva a učebnice odpovídající úrovni rozumových schopností žáků vhodně upravené prostředí

speciální zařízení a kompenzační pomůcky v závislosti na potřebách žáků a závažnosti jejich postižení

učitele se speciálně pedagogickou kvalifikací

pro žáky s autismem speciálně upravené školní prostředí, individuální přístup a vybavení počítačem pro ty žáky, kteří tento způsob komunikace preferují

(Vítková,M.,Bartoňová,M. In Maňák,J.,Janík,T.,2005) 2.1.1 Povinná školní docházka

Období povinné školní docházky navazuje na výchovu v rodině a na předškolní výchovu.Od 1.ledna 2005 se podle nového školského zákona staly školy, které vzdělávají mentálně postižené žáky , školami základními.Nástupnickou organizací zvláštní školy se stala základní škola praktická a pomocné školy základní škola speciální.

- 20 -


Absolvováním vzdělávacího programu základní školy a základní školy praktické získává žák základní vzdělání, absolvováním základní školy speciální získává žák základy

vzdělání.Třídy pro žáky s mentálním postižením se mohou zřizovat i při běžných základních školách.

Základní škola praktická V této škole tvoří klientelu převážně žáci s lehkou mentální retardací, mohou se zde vzdělávat i žáci s dalšími speciálními vzdělávacími potřebami.Speciální podpora vychází z potřeb a druhu postižení.

Cílem základní praktické školy

je vybavit absolventy vědomostmi, návyky a

dovednostmi, které je připraví na vstup do odborného učiliště nebo praktické školy.Absolvent základní školy praktické by měl získat základní vědomosti ze všeobecně vzdělávacích předmětů, měl by se srozumitelně vyjadřovat písemnou i ústní formou,být

zručný a zdatný. Vzhledem k tomu, že žáci přicházejí na tuto školu z rodin, mateřských

škol, speciálních mateřských škol nebo běžných základních škol, mají různou dosaženou úroveň vědomostí, dovedností a návyků a je proto třeba při jejich vzdělávání uplatňovat individuální přístup. Tento vzdělávací proces vyžaduje speciální učební metody, vhodný výběr učiva , speciální vzdělání učitele a individuální přístup.

Základní škola praktická je devítiletá, je členěna na tři stupně: nižší(1.-3.ročník), střední(4.-6.ročník) a vyšší(7.-9.ročník).Ve třídě je zajištěn malý počet žáků a tím i individuální přístup pedagoga.

Učební plán obsahuje obdobné vyučovací předměty jako učební plán základní školy,

s výjimkou cizích jazyků. V základní škole praktické je kladen velký důraz na rozvoj komunikačních dovedností a logopedickou péči a proto je do učebního plánu v nižším a středním stupni zařazena

řečová výchova. Do učebního plánu je vhodné zařadit i

nepovinné předměty jako např. sborový zpěv, výtvarné činnosti, náboženství a jiné.

Absolventi základních škol praktických se mohou připravovat na své profesní uplatnění

v odborných učilištích a praktických školách. Od roku 2000 se mohou hlásit na jakoukoliv střední školu, většinou jsou to střední odborná učiliště. - 21 -


Základní škola speciální V základní škole speciální tvoří klientelu žáci se středně těžkou, těžkou a případně s hlubokou mentální retardací a mentálně postižení žáci s více vadami.Řadíme sem i žáky s autismem.

Základní škola speciální by se měla zaměřovat ve své pedagogické činnosti hlavně na složku výchovnou.To znamená vést žáky k přátelskému a kladnému vztahu k lidem a

k potřebě zapojit se do společnosti. Důležité je rozvíjet komunikační schopnosti a dovednosti, které jsou nutným předpokladem jejich sociální integrace.

Cílem základní školy speciální je rozvíjet psychické i fyzické předpoklady a schopnosti žáků a vybavit je takovými dovednostmi, návyky a vědomostmi, které jim umožní

začlenění do života.Je důležité navázání dobrých citových vztahů mezi žákem a pedagogem.

K hlavním úkolům základní školy speciální je vybavit žáky triviem základních

dovedností-čtení, psaní a počítání.Dále je potřebné ovládat základní dovednosti, návyky a

vědomosti z oblasti pracovní výchovy pro budoucí pracovní uplatnění většinou v chráněných dílnách, na chráněných pracovištích.Důležitý je také rozvoj tvořivých schopností hlavně ve výtvarné oblasti a tělesná výchova, která pomáhá žákům rozvíjet jejich motoriku a zlepšovat pohybovou koordinaci.

Základní škola speciální je desetiletá, organizačně se člení na čtyři stupně: nižší a střední stupeň je tříletý, vyšší a pracovní stupeň je dvouletý.

Učební plán se přizpůsobuje psychickým a fyzickým možnostem a potřebám žáků.Je zde zahrnuta řečová výchova a logopedická péče. Na středním, vyšším a pracovním stupni mohou být zavedeny nepovinné předměty.

Od září 2000 je vypracován program s názvem „ Rehabilitační vzdělávací program pomocné školy“, který byl vytvořen pro žáky s těžkým a hlubokým mentálním postižením.Hlavním úkolem je speciálně pedagogické a rehabilitační působení na psychický a tělesný rozvoj žáků. Docházka do rehabilitační třídy je desetiletá a je rozdělena na dva pětileté stupně.

- 22 -


Absolvent základní školy speciální by měl být vybaven takovými vědomostmi ,

dovednostmi a návyky, které mu umožní zapojit se do života ve společnosti s větší nebo menší pomocí v závislosti na stupni postižení.

Tito absolventi mohou navštěvovat jednoletou praktickou školu nebo školu modelu

praktické profesní přípravy. Jejich uplatnění je potom při jednoduchých produktivních pracovních činnostech v chráněných dílnách nebo jiných podobných zařízeních, ale i

v rodině při domácích pracích. Potřebují vedení a pravidelný dohled , ve velké míře jsou soběstační.(Pipeková,J. In Vítková,M.ed,2003) 2.1.2

Dokumenty ČR týkající se výchovy a vzdělávání mentálně

retardovaných osob

Vzhledem k potřebám výchovy a vzdělávání mentálně retardovaných osob akceptuje Česká republika tyto dokumenty:

Všeobecnou chartu lidských práv z roku 1948 Úmluvu o právech dítěte z roku 1991 Chartu pro osoby trpící autismem

Deklaraci mezinárodní ligy společností pro osoby s mentálním postižením o obecných a zvláštních právech mentálně retardovaných

Deklaraci z Delhy o právech a potřebách osob s mentálním postižením a jejich rodin z roku 1994

Deklaraci ze Salamanky pro speciální vzdělávací potřeby z roku 1994

Berlínský manifest ke vzdělávání dospělých s postižením z roku 1995 Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a svobod

Všechny tyto zmíněné texty mají společný cíl, a to dodržování těchto základních pravidel:

nikomu nesmí být odepřeno právo na vzdělání

vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské společnosti V České republice jsou základními ustanoveními, která vyplývají z uvedených

dokumentů Listina práv a svobod, která je součástí ústavy České republiky a ostatní

ústavní zákony. Od roku 2000 se dalším orgánem ochrany práva stává v České republice - 23 -


veřejný ochránce práv ( ombudsman ). Dětí se týká Úmluva o právech dítěte, rodinné právo a školské zákony.

Legislativně vzdělávání v naší republice upravuje zákon č. 561/2004 Sb.O předškolním, základním, středním, vyšším odborném vzdělávání (školský zákon) ze dne 24.září 2004,

který nabyl účinnosti dnem 1.ledna 2005. na tento zákon navazuje vyhláška 72 ze dne 9.

února 2005 O poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních a

vyhláška 73 ze dne 9.února 2005 O vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a studentů mimořádně nadaných.

Cíle vzdělávací politiky, obecné záměry a rozvojové programy jsou obsaženy v Národním programu rozvoje v České republice Bílá kniha (2001).Tyto cíle jsou

konkretizovány v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání, jehož přílohou je program vzdělávání žáků s mentální retardací.

Osob se speciálními potřebami se týkají i jednotlivé další právní odvětví ( např. pracovní

právo, sociální právo, trestní právo atd.). Na základě zákonných ustanovení a z nich vyplývajících prováděcích předpisů zodpovídají za podporu osob se speciálními

potřebami, tedy i osob s mentální retardací, resorty zdravotnictví, školství, práce a sociálních věcí. V současnosti také soukromá zařízení, charitativní zařízení, neziskové organizace a občanská sdružení.(Vítková,M.,Bartoňová,M.In Maňák,J.,Janík,T.,2005) 2.1.3

Speciální pedagog jako činitel výchovného procesu

Speciální pedagog je iniciátorem a organizátorem výchovného procesu a efektivnost jeho výchovné práce závisí na jeho odborném i všeobecném vzdělání, na jeho odborné erudici i na jeho osobnosti.

U speciálního pedagoga se předpokládají vlastnosti jako zásadovost, společenská pověst, důslednost, ideová vyspělost a zvláště pak jeho postoj k defektnímu dítěti. Ten musí být

založený na racionální organizaci výchovné péče, to znamená odpovídající zatížení, které dítě musí prožívat jako maximální, ale také musí vědět, že je schopno je plnit.

Speciální pedagog musí být dobře vybaven poznatky, jimiž má vyučovat, musí zvládat různé metodiky výuky, znát problematiku postižení jednotlivých osob a jejich prognózu. - 24 -


Důležitou součástí celoživotní profesionální činnosti speciálního pedagoga zaměřeného na mentálně retardované žáky - psychopeda je jeho další sebevzdělávání.

Postižené děti potřebují především pocit důvěry a bezpečí, který by měly u speciálního pedagoga nacházet, jeho přístup je tedy i psychoterapeutickým přístupem.

Speciální pedagog musí být „živým člověkem“, který se neuzavírá do nepropustné slupky

své odbornosti. Nic nepomůže, má li vynikající profesionální teoretickou přípravu, ale

nedostává se mu skutečného vztahu k postiženým, který se projevuje v pochopení všech složek jejich života.

V činnosti speciálního pedagoga zaujímá významnou roli sociální stránka osobnosti. Pocit zodpovědnosti za vývoj dítěte ho často přivádí ke spolupráci s psychologem, lékařem, rodiči a ostatními pracovníky.( Kysučan,J.,1990) 2.1.4 Spolupráce školy s rodinou Při výchově mentálně retardovaných dětí

má důležité místo vzájemná výchovná

spolupráce. Je to v zájmu školy, ale i rodičů. Spolupráce nemůže mít příležitostný charakter, ale musí být plánovitě začleněna do celého systému školy. Nejčastější formy spolupráce jsou :

1. Třídní schůzky rodičů - je to nejběžnější forma spolupráce učitele s rodiči

žáků.Na schůzkách informuje třídní učitel rodiče o výsledcích práce celé třídy a

současně v individuálních pohovorech mohou informovat rodiče o jejich dítěti.Do náplně třídních schůzek se mohou také zařadit různé veřejné diskuse a konzultace zaměřené na zlepšení výchovy žáků v rodině.

2. Návštěva učitele v rodině – Mnozí rodiče často neprojevují zájem o práci školy,

takže pedagog je nucen přikročit i k osobním návštěvám v rodině.Tento způsob

slouží často k objasnění materiálních a sociálních podmínek života dítěte.Pedagog využívá získaných poznatků při zpracování individuálních výchovných programů u konkrétních žáků.

- 25 -


3. Korespondence s rodiči – Pedagog si může podle potřeby u některých žáků založit speciální deník, jehož prostřednictvím udržuje stálý kontakt s rodiči. Informuje

tak rodiče o zadaných domácích úkolech a o jejich splnění. Je důležité, aby se v deníku neobjevovaly jen stížnosti, ale i pochvaly.

Uvedený přehled spolupráce není úplný.Podle potřeb a místních podmínek si škola a speciální pedagog může uplatnit další specifické metody spolupráce s rodiči.

Spolupráce školy s rodinou se může rozvinout jen tehdy, kdy budou rodiče přesvědčeni, že to, co dělá učitel, je zaměřeno pro dobro jejich dětí.(Kysučan.J.,1990) 2.2 VOLBA POVOLÁNÍ 2.2.1 Profesionální orientace Problematika profesionální orientace je neoddělitelnou součástí

celého výchovně

vzdělávacího procesu, který má být na zvláštní škole již od nejnižších tříd zaměřován na

rozvíjení složek osobnosti, které souvisejí s pozdějším úspěšným zapojením do života. U žáků lehce mentálně retardovaných probíhá proces profesionální přípravy obtížněji než u žáků psychicky normálních, protože dost dobře nechápou běžné vztahy v životě a cíle jejich budoucího možného uplatnění jsou pro ně vzdálené, nepředstavitelné. Často si ani neuvědomují, že se budou muset zapojit do života.

Pro uplatnění v životě těchto žáků je nutné již na zvláštní škole rozvíjet hlavně: senzomotorické vlastnosti – zvláště manuální činnost představy o různých povoláních záliby a později i zájmy

volních a emoční faktory etické návyky a zásady

konkrétní příklady ze života na různá manuální povolání formou exkurzí Profesionální orientace se nezaměřuje jen na organizační zajišťování volby povolání a umisťování do vhodného oboru, ale také na rozvíjení těch složek osobnosti, které se dají

formovat, anebo na kompenzování nedostatků těmi složkami, kterými by bylo možné nahrazovat tyto nedostatky. Proto je třeba průběžně diagnostikovat žáky.

- 26 -


Mezi kompenzační možnosti lze zařadit: Paměť – mechanické zapamatování může kompenzovat nedostatky v logickém usuzování.

Pozornost – u lehce mentálně retardovaných je velký nedostatek koncentrace pozornosti,

což snižuje kompenzační možnosti pomocí mechanického zapamatování. Vhodnou formou upoutávání pozornosti je spojení teorie s výrobou jednoduchých předmětů.

Sebeovládání a agresivita – u některých typů tohoto postižení se objevuje nápadná agresivita , pokud jedinec narazí na překážku mezi potřebou a dosažením uspokojení

potřeby. Pak reaguje impulzivně. Tento nedostatek lze postupně odstranit vhodnými návyky chování.

Emoce – prostřednictvím emocí může pedagog ovlivňovat výchovu k povolání a volbě povolání.

Potřeby – u těchto jedinců převažují primární potřeby a primární motivace jednání a lze pomocí zájmových kroužků , individuálním pohovorem, besed a osobním příkladem postupně měnit tyto základní potřeby v potřeby sekundární např. návštěva divadel,kin.

Zájmy – žáci mají zájmy nevyhraněné a krátkodobé, proto je vhodné formovat kladné pracovní návyky, které později vedou ke kladným společenským hodnotám, z nichž na předním místě je profesionální orientace zaměřená na manuální povolání.

Životní zaměření, hodnotové orientace, cíle – hodnotové orientace se rozvíjí za pomocí konkrétních případů z praxe.

Sebevědomí a seberealizace – sebevědomí tvoří základní osu vývoje osobnosti, a proto i v rámci profesionální orientace je třeba mu věnovat zvýšenou pozornost. Velký význam

zde má pochvala a povzbuzování, zatímco trest nebo výsměch vede k zeslabování kladného vztahu k lidem a k hodnotám.

Vytrvalost, dochvilnost, schopnost přemáhat překážky– při vhodném výchovném vedení ,

vyžadování denního režimu a kontrole úkolů a požadavků je možné rozvinout tyto vlastnosti.

Motorika – u některých jedinců lze zlepšovat do určité míry manuální zručnost.

Osobní tempo – je rychlost pohybů a rychlost v pracovních úkonech, tento faktor je stabilní a souvisí s temperamentem.( Langer,S.,1996)

- 27 -


2.2.2 Činnost výchovného poradce na škole Úkoly výchovného poradce jsou stanoveny vyhl.72/2005 O poskytování poradenských služeb ve školách a ve školských zařízeních. Zřízením funkce výchovného poradce na

školách se sledovala mimo jiné potřeba pomáhat žákům a jejich rodičům při výběru

žákova povolání a také potřeba průběžné přípravy pro volbu vhodného pracovního oboru. Musí se vycházet i z potřeb celospolečenských, z předpokladů žáků pro daný obor a z ekonomických možností plánovaných pracovních míst v jednotlivých oborech.

Úkolem výchovného poradce ve škole je seznamovat žáky a jejich rodiče s různými

pracovními možnostmi a spolu se speciálně pedagogickým centrem hledat možnosti pracovního zařazení, ale také sledovat psychický vývoj, schopnosti a dovednosti žáků a vývoj jejich zálib i zájmů a najít tak odpovídající vztah mezi tzv. obrazy duševních a tělesných předpokladů a obrazy různých druhů pracovních činností.

Výchovný poradce by měl tedy sledovat mimo jiné i žákovy schopnosti a možnosti se uplatnit v pracovním procesu.

I v současnosti můžeme vycházet z doporučení S. Langera(1996), týkajících se činnosti výchovného poradce ve škole:

Diagnostická – diagnostikování žáků, různých činností v praxi, přiřazování žáků k určitým činnostem

Výchovná – přímé ovlivňování žáků ve výchovně vzdělávacím procesu, exkurze, zájmové kroužky, informace o povoláních, besedy s pracovníky z praxe

Výchova rodičů ( pomoc rodičům) – informace a rady rodičům o povoláních a o předpokladech jejich dětí pro různá povolání

Výchova učitelů ( pomoc učitelů) – metodické a instrukční porady, návody na sledování žáků, návody na výchovné ovlivňování žáků vzhledem k povolání

Sebevýchova – informace od institucí, školení a kurzy, studium, pomoc ze strany speciálně pedagogického centra.

- 28 -


2.2.3 Profesní příprava mládeže s mentálním postižením Absolventi základních škol praktických a základních škol speciálních

by měli mít

možnost v jejich dalším vzdělávání seberealizace v takových pracovních činnostech,

které odpovídají jejich možnostem, schopnostem a zájmovému zaměření.Měli by získat osobní sebevědomí a uspokojení z pocitu užitečnosti pro ostatní lidi, a tím by měla být usnadněna jejich společenská integrace do běžného života ve společnosti.

Absolventi základních škol praktických mohou pokračovat v profesní přípravě ve středních odborných školách a odborných učilištích a praktických školách. Odborné učiliště Do odborného učiliště se přijímají žáci, kteří úspěšně ukončili devátý ročník základní

školy praktické. Odborné učiliště může poskytovat i přípravu pro výkon jednoduchých činností žákům, kteří nejsou schopni pracovat samostatně a toto učiliště poskytuje odbornou přípravu v učebních oborech s upravenými učebními plány. Délka přípravy v odborných učilištích trvá dva až tři roky a ukončuje se vykonáním závěrečné zkoušky. Praktická škola Praktická škola zahrnuje tři typy škol:

1.Praktická škola s tříletou přípravou – je určená pro žáky, kteří úspěšně ukončili

zvláštní školu, ukončili školní docházku v nižším než devátém ročníku základní školy

praktické , popřípadě základní školy nebo v odůvodněných případech neúspěšně ukončili devátý ročník základní školy.

Praktická škola s tříletou přípravou poskytuje vzdělání pro výkon jednoduchých činností

podle zaměření.Cílem přípravy je poskytnout žákům doplnění a rozšíření všeobecného vzdělání a dát jim základy odborného vzdělání a základy manuálních dovedností ve zvoleném oboru.

Praktická škola s tříletou přípravou může mít následující zaměření: -

-

-

péče o rodinu a vedení domácnosti

práce ve strojírenství

zámečnické práce a údržba - 29 -


-

-

-

-

pekařské a cukrářské práce

řeznické a uzenářské práce

práce při zpracování dřeva

práce ve stavebnictví a jiné

2.Praktická škola s dvouletou přípravou – je určená pro žáky, kteří ukončili povinnou školní docházku na základní škole praktické.

Tato škola poskytuje vzdělání pro výkon jednoduchých činností v oblastech praktického života. Cílem přípravy je umožnit žákům získání základních dovedností, vědomostí a

návyků pro výkon jednoduchých praktických činností v oblastech praktického života podle podmínek školy a potřeb daného regionu.

Zaměření praktické školy s dvouletou přípravou je dáno učebním plánem a odborné praktické předměty jsou v následujícím složení: -

-

-

rodinná výchova

ruční práce

příprava pokrmů

3.Praktická škola s jednoletou přípravou(praktická profesní příprava), je určena pro žáky, kteří ukončili povinnou školní docházku v základní škole speciální nebo v základní škole praktické. Tato škola

poskytuje vzdělání pro výkon jednoduchých činností.Cílem přípravy je

doplnění a rozšíření teoretického i praktického vzdělání, které dosáhli žáci v průběhu

povinné školní docházky a poskytnout jim odborné vzdělání a manuální dovednosti v jednoduchých činnostech podle zaměření přípravy. Odborné předměty jsou určeny v učebním plánu takto: -

-

-

rodinná výchova

ruční práce

praktická cvičení

Při zřizování této praktické školy musí být zajištěno odpovídající pracoviště pro možnost

vykonávání praktických cvičení-tedy odborného výcviku- bez kterého by škola neplnila svůj účel.(Pipeková,J., In Vítková,M.(ed),2003)

- 30 -


Nyní uvádím odborná učiliště a praktické školy v Brně, kde se mohou žáci po ukončení povinné školní docházky dále vzdělávat: Odborné učiliště:

Odborné učiliště Brno,Lomená 44

Odborné učiliště Brno, Gellnerova 1

Odborné učiliště pro zrakově postiženou mládež, Brno, Kamenomlýnská 2 Speciální školy pro tělesně postiženou mládež Brno, Kociánka2 Praktické školy:

Praktická škola Brno,Lomená 44-praktická škola s tříletou přípravou

Základní škola praktická, Brno, Vídeňská 26/28-praktická škola s dvouletou přípravou Základní škola speciální-Brno, Ibsenova praktická škola s dvouletou přípravou

Speciální škola pro žáky s více vadami ELPIS, Koperníkova 2/4-praktická škola s jednoletou přípravou

2.3

PRACOVNÍ UPLATNĚNÍ OSOB S MENTÁLNÍ RETARDACÍ

Největším problémem osob s mentálním postižením je jejich uplatnění na trhu práce.Nejde jen o stránku ekonomickou a sociální, ale především o vlastní seberealizaci.Pro každého člověka ,ať už zdravého nebo zdravotně postiženého je práce znakem dospělosti a samostatnosti.

Práce má pro člověka následující význam: -

-

poskytuje ekonomickou nezávislost a vyšší životní standard

pozitivně ovlivňuje seberealizaci člověka

-

pracovní místo v integrovaném prostředí je prostředkem pro vytvoření a rozvíjení

-

zaměstnání člověka s postižením ovlivňuje pozitivně postoje společnosti ke

-

práce je jeden ze způsobů, kterým většina lidí pokračuje v učení a rozvíjení

-

finanční odměna za práci znamená konec závislosti na podpůrných službách a

sociálních vztahů pracovníka s postiženým a jeho okolím

zdravotně postiženým

dovedností, kompetencí a intelektových schopností

péči okolí

- 31 -


Osoby s mentálním postižením středního

a těžšího stupně se nejčastěji realizují

prostřednictvím práce pod dohledem na chráněných pracovištích.Další možností je podporované zaměstnání.

Chráněné dílny a pracoviště Podle definice MPSV ČR jsou chráněné dílny specifická pracoviště pro občany, kteří

mají ztíženou možnost, případně se vůbec nemohou uplatnit na volném trhu práce.Poskytují jim pracovní a společenské uplatnění formou pracovní činnosti. Tito lidé

mohou v chráněné dílně získat stabilní zaměstnání, které odpovídá jejich schopnostem a zdravotnímu stavu.

Vytvoření chráněné dílny není vytvoření pracoviště v běžném provozu. Na vytvoření a

provoz chráněné dílny poskytuje úřad práce zaměstnavateli finanční příspěvek. Předmětem činnosti mohou být nejrůznější práce nenáročné z hlediska spotřeby energií, vybavení a kvalifikovanost pracovní síly. Zaměstnanci dílen se středním a těžším stupněm postižení potřebují delší dobu na zapracování, mají nižší pracovní výkon a nižší

schopnost dlouhodobé koncentrace. Se zaměstnanci se postupuje podle individuálních plánů. Pro každého se z nabízených možností uplatnění hledá nejvhodnější místo podle

jeho schopností a dovedností.Režim chráněných dílen je upraven podle zdravotního stavu zaměstnanců.

Nejnáročnější podmínka na zajištění provozu je zabezpečení trvalé práce pro postižené osoby.To vyžaduje od zadávající firmy pochopení dané problematiky, ochotu hledat nové řešení, důvěru ve schopnost kolektivu a dobrou organizaci práce i míru přizpůsobivosti.

U zaměstnanců je možno sledovat rozvoj pracovních schopností, samostatnosti a určité sociální orientace. Nároky na práci jsou vytvářeny podle druhu a hloubky postižení, ale tím způsobem, aby všichni měli pocit úspěšnosti a společenské prospěšnosti.

Chráněné dílny slouží především k tréninku pracovních dovedností, pracovního režimu a

práce v kolektivu. Chráněná pracoviště jsou posledním předstupněm k dosažení plné socializace a splňují základní podmínky pro spokojený a smysluplný život postiženého - 32 -


člověka, jeho začlenění do pracovního procesu a dodávají pocit společenské potřebnosti těm lidem, kteří by jinak zůstali v domácí péči nebo v izolaci ústavů sociální péče.

V Brně jsou omezené možnosti uplatnění v chráněných pracovištích a dílnách.Existuje

několik provozovatelů chráněných dílen, jejich provoz je však z řady hledisek problematický a nedostačující. Jednak je to tedy malý počet těchto zařízení a jednak nedostačující struktura vykonávajících prací.(Pipeková,J.In Pipeková,J.(ed),2006) Podporované zaměstnávání Podporované zaměstnání je služba určená lidem, kteří hledají placené zaměstnání

v běžném pracovním prostředí. Smyslem podporovaného zaměstnávání je vyrovnávání příležitostí pro pracovní uplatnění lidí se ztíženým přístupem na otevřený trh práce

v důsledku zdravotního postižení. Cílem je nejen získání, ale i zachování si vhodného zaměstnání. Tato podpora se poskytuje na dobu dvou let, ale může se přizpůsobit individuálním potřebám zaměstnance.

U podporovaného zaměstnání trénink pracovních dovedností probíhá přímo na místě a uživatel tohoto zaměstnávání se přizpůsobuje a vzdělává podle požadavků

zaměstnavatele na určité pracovní místo. Služba podporovaného zaměstnávání zahrnuje pracovní asistenci, zastupování a pomoc při jednání s úřady,poradenství, doprovázení

apod.Podpora se poskytuje i zaměstnavateli v souvislosti s potřebnými administrativními záležitostmi,s úpravou pracovního místa,pracovní náplně apod.

O službu podporovaného zaměstnávání je u lidí s mentálním postižením sice zájem, ale

integrovat se podaří jenom několika klientům.Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci jsou povinni zaměstnat osobu se zdravotním postižením, ale v praxi jen málo z nich je ochotno zaměstnat osobu s mentálním postižením.

Hlavním úkolem programu podporovaného zaměstnávání je integrace člověka

s mentálním postižením na trhu práce. Touto integrací se myslí pracovní i společenské začlenění.Uživatelé tohoto programu potřebují dlouhodobou podporu přímo na pracovišti.

- 33 -


Hlavní znaky podporovaného zaměstnávání:

aktivní přístup uživatele programu podporovaného zaměstnávání-uživatel se podílí aktivně a samostatně o svém pracovním uplatnění

okamžité umístění na pracovní místo a trénink uživatele přímo na pracovišti zaměstnání v běžném pracovním prostředí

průběžná podpora-jedná se o podporu pracovního asistenta při získání pracovních a sociálních dovedností s cílem postupného osamostanění

(Pipeková,J.InPipeková,J.(ed),2006)

V Brně se službám podporovaného zaměstnávání věnuje občanské sdružení Agapo, Cejl 68, které vzniklo v roce 2004.Toto sdružení nabízí mimo podporovaného zaměstnávání i tvz. Tranzitní program, na který bych chtěla také upozornit. Tranzitní program občanského sdružení Agapo Tento program je určen žákům posledních ročníků základních škol praktických , kteří si chtějí po ukončení školy najít pracovní uplatnění v běžném zaměstnání.

Cílem tohoto programu je umožnit žákům s postižením vyzkoušet si práci v běžném

prostředí, zajistit jim pracovní místo, na které budou moci nastoupit po skončení školní docházky a získat pracovní a sociální dovednosti. Tranzitní program má několik výhod:

prevence nezaměstnanosti absolventů praktických základních škol praxe usnadňuje přechod ze školy do zaměstnání

žák si může vyzkoušet různé typy práce v běžném prostředí

žák i zaměstnavatel si mohou nezávazně vyzkoušet spolupráci pomoc při zapracování i při jednání se zaměstnavatelem

pomoc při vyřizování formalit spojených se zaměstnáním a při jednání s úřady praxe žáka umožňuje rozvoj pracovních a sociálních dovedností

Výběr pracoviště a celý průběh praxe vychází z předpokladů, schopností a zájmů žáka.Jestliže žák není zaměstnám na místě praxe, může vstoupit do navazujícího programu Podporované zaměstnávání.(www.agapo.cz/sekce/a-služby)

- 34 -


Úloha úřadu práce při zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním Při zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním hrají svou úlohu i úřady práce.Podle Zákona o zaměstnanosti uplatňují následující kompetence:

poskytují zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50% zaměstnanců se zdravotním postižením příspěvek

ukládají zaměstnavatelům povinnost obsazovat volná pracovní místa vymezená pro občany se zdravotním postižením pouze těmito občany

poskytují poradenské, informační a další služby o volbě povolání

zabezpečují přípravu pro pracovní uplatnění a po jejím absolvování vhodné pracovní uplatnění občanům se zdravotním postižením

vyžadují od zaměstnavatelů seznamy pracovních míst vhodných pro tyto občany zabezpečují pracovní rehabilitaci

vedou evidenci uchazečů o zaměstnání se zdravotním postižením

zřizují a spravují výcviková střediska pro občany se zdravotním postižením

(Pipeková,J.InPipeková,J.(ed),2006)

Se zvyšujícím se počtem absolventů základní speciální školy stoupá zároveň naléhavost řešení otázky jejich uplatnění, případně profesní přípravy, zaměřené na výkon jednoduchých pracovních činností, které odpovídají úrovni rozumových schopností a praktických dovedností absolventů základní školy speciální.

Pokud nebude tato otázka vyřešena, budou tito absolventi odsouzeni k trvalé nečinnosti bez možnosti integrace do společenského života.Někteří z nich zůstanou doma u svých rodičů, další budou umístěni do ústavů sociální péče.

Podle §3 Deklarace o právech mentálně retardovaných, přijaté na Valném shromáždění

organizace spojených národů „mentálně postižený má právo na ekonomické zabezpečení

a slušnou životní úroveň. Má právo vykonávat produktivní práci v plné míře svých schopností nebo vykonávat jakoukoliv jinou užitečnou činnost.“

Zkušenosti pomocných škol, ústavů sociální péče a dalších zařízení ukazují, že při

vhodném zvolení pracovní činnosti a vytvořením podmínek, z nichž nejpodstatnější je

předprofesní příprava a příprava pro praktický život,lze osoby s mentální retardací úspěšně zapojit do produktivní pracovní činnosti.(Švarcová,I.,1996) - 35 -


Příprava mentálně retardované mládeže pro uplatnění na trhu práce – projekt Sdružení pro pomoc mentálně retardovaným

Sdružení pro pomoc mentálně retardovaným v roce 1991 zpracovalo projekt Příprava mentálně postižené mládeže pro uplatnění na trhu práce.Tento projekt se realizoval

v týdenním zařízení – v Domově zdravotně postižené mládeže v Chotěšicích, o něco později i v denním pobytu pro mentálně retardovanou mládež v Praze 6 Sedlci.

Cílem projektu bylo poskytnout mentálně retardovaným chlapcům a dívkám, kteří absolvovali

pomocnou

i

zvláštní

školu,

možnost

přiměřeného

společenského

uplatnění.Tito mladiství by měli jinak před sebou budoucnost trvalé nečinnosti a to buď v péči svých rodičů nebo v ústavní péči. Projekt vycházel

ze zkušeností některých ústavů pro mentálně retardované,které

dokazovaly, že i těžce mentálně retardované osoby se mohou zacvičením připravit

k výkonu některých méně náročných profesí, a tím těmto lidem umožnit společenské uplatnění i určitou míru integrace mezi ostatní občany. Vybrány byly tyto profese: pomocný kuchař

pomocný zdravotní pracovník

pomocný pracovník v zahradnictví

Probíhá zde výuka praktická i teoretická,dále jsou zařazeny i složky komplexní výchovyhudební, tělesná, společenská a výtvarná výchova.

S uplatněním absolventů se počítá hlavně v oblasti sociální péče, ve zdravotnictví i ve

školství.Tato forma vzdělávání mladistvých s MR je perspektivní, řada absolventů se podařilo umístit na pracovištích, které odpovídají jejich profesi.(Švarcová,I.,1996)

Dále se chci zmínit o možnosti absolvování kursu Předprofesní přípravy pro mentálně

postiženou mládež. Předprofesní příprava je takové pracovní vzdělávání osob s mentálním postižením, které je připraví na pracovní činnosti, které budou moci uplatnit ve svých rodinách nebo v malých-nejlépe rodinných provozovnách

Tento kurs zajišťují různé instituce, konkrétně uvádím Ústav sociální péče ve Střelicích u

Brna, který tento kurs zajišťuje od roku 2004. Jedná se o týdenní pobyt.Podmínkou přijetí je absolvování základní školy speciální nebo základní školy praktické. - 36 -


ÚSP ve Střelicích u Brna nabízí vzdělávání v těchto oblastech: -

-

-

-

-

-

-

-

-

výroba košíkářského zboží

práce v keramické dílně

tkaní koberců a gobelínů

zpracování ovčího rouna

výroba prostírání z viskocelu a dekorací z přírodního lýka

výroba papučí

úklidové práce a práce s úklidovým strojem-Automatická myčka podlah

práce na zahradě

mandlování prádla

(web.telecom.cz/uspstrelice.iol.cz)

- 37 -


3 PRAKTICKÉ UPLATNĚNÍ MLADISTVÝCH S MENTÁLNÍ RETARDACÍ

3.1

CÍL TVŮRČÍ ČÁSTI PRÁCE, POUŽITÉ METODY

Cílem tvůrčí části bakalářské práce je na základě analýzy případové studie dívky

s mentální retardací, posoudit možnosti vzdělávání a praktického uplatnění mladistvých s tímto zdravotním postižením. Použity byly metody

analýza dokumentace dívky

výsledky pozorování

výsledky prací této dívky

analýza informací o možnostech praktického uplatnění mladistvých s mentální retardací

3.2 ANALÝZA VÝSLEDKŮ ŠETŘENÍ PŘÍPADOVÁ STUDIE PATNÁCTILETÉ DÍVKY KAROLÍNY Moje dcera se narodila v osmém měsíci těhotenství, její porodní hmotnost byla docela

normální a proto nebyla umístěna ani v inkubátoru. Ve třech týdnech života se u ní

projevil silný zánět průdušek,musely jsme být obě hospitalizovány, dcera byla léčena antibiotiky. Po uzdravení , ale často zvracela a nepřibírala na váze.Po absolvování různých odborných vyšetření mi bylo sděleno, že dcera trpí srdeční vadou.

Byla drobná , maličká a velice klidná a tichá a mě vůbec nenapadlo, že by nebylo něco v pořádku. Až v sedmi měsících jejího věku jsem začala pozorovat, že na rozdíl od

jiných, stejně starých dětí, se moje dcera nepohybuje. A začalo znovu další vyšetřenítentokrát na neurologii. Nakonec jsme byly odeslány na rehabilitační oddělení, kam jsme docházely s dcerou dvakrát týdně a cvičily podle Vojtovy metody.

- 38 -


Cvičení bylo pro mě náročné, ne fyzicky, ale psychicky, kdy působením na různé tělesné

body dítěte se sice podněcují reflexy, ale u dětí to vyvolává nepříjemný pocit a pláč.

Vytrvala jsem a moje dcera se poprvé v 21. měsících posadila. O devět měsíců později dokázala sama udělat první kroky, její chůze však byla do čtyř let věku velice vratká.

Jevila se jako pomalejší, neobratná, nikdy se nenaučila jezdit na kole, zapínat knoflíky, navlékat korálky a podobné úkony.

Dcera dál často trpěla zvracením , nepřibírala na váze, ale bylo už možné přistoupit na plánovanou operaci srdeční vady. Ta proběhla bez komplikací.

Docházely jsme pravidelně dvakrát ročně na neurologické vyšetření, byla jsem ráda, že už se postaví na nohy a věřila jsem stále v dobrou budoucnost. O tři roky později nám lékař oznámil, že dcera má malý obvod

hlavy, následovala další série vyšetření a

nakonec byla stanovena diagnóza encephalopatie s mikrocephalií. Neurochirurg se

rozhodl pro operaci kraniostenosy – rozrušení koronárních švů. I tento zákrok proběhl

bez komplikací, lékař mi ovšem sdělil, že operace proběhla již v“ pozdním věku“ a proto nelze očekávat žádné výrazné zlepšení jejího psychomotorického vývoje.Bylo mě

vysvětleno, že z důvodu samovolného rozrušení těchto švů, nemohla růst a zvětšovat svůj objem hlava,a tedy došlo k utlačení a nevyvíjení části mozku a to v místě, kde se

nachází logické myšlení.Měsíc po tomto zákroku dceři přestaly pracovat ledviny, byl jí

zaveden boční vývod, během následujících čtyř měsíců se ale stav zlepšil a následně zcela upravil.

Podle neurologa se jedná zřejmě o vrozené postižení mozku sdružené se srdeční vadou. Od dvou let byla dcera v péči dětského psychologa pro zjištěnou psychomotorickou retardaci doprovázenou opožděným vývojem řeči.

Do tří let uměla jen deset slov, o rok později tvořilo její aktivní slovní zásobu asi třicet

slov. První jednoduché věty dokázala vyslovit v šesti letech.Od čtyř let byla dcera v logopedické péči, v pěti letech nastoupila do s vadami řeči .

speciální mateřské školy pro děti

Za tři roky, kdy dcera navštěvovala tuto školku udělala obrovský pokrok ve vývoji řeči. Po dvou odkladech školní docházky v osmi letech nastoupila do ZvŠ. V této době bylo

její vyjadřování obsahově jednodušší, s občasnými dysgramatismy, patrná byla - 39 -


dyslálie.Aktivní slovní zásoba byla chudší.Celkově po psychofyzické stránce vypadala mladší- infantilní, astenický typ konstituce.

Neuměla si hrát s vrstevníky, často si hrála s mladšími dětmi nebo vyhledávala dospělé.

V hrubé i jemné motorice a motorice mluvidel byla celkově málo obratná.Vůbec

nechápala početní pojmy a množství rozlišovala je jeden nebo dva. Její grafomotorický projev po stránce obsahu i formy byl výrazně pod úrovní věku, velké problémy měla s nakreslením oblých tvarů.

V kontaktu s druhými osobami byla sdílná, vstřícná a respektovala autoritu, znala své jméno, věk a adresu. Měla dobré zrakové vnímání a velmi dobrou paměť. Chybělo však logické uvažování a úsudek.

Vůbec jsem si neuměla představit, že by dcera někdy sama četla a psala.Spoléhala jsem

se na odborné pedagogy ve zvláštní škole, kteří nám budou zřejmě ochotni a schopni

pomoci a poradit. První třída byla vyčerpávající pro nás obě.Dcera vůbec nevěděla, co

vlastně dělá a já jsem se snažila co nejvíce, abychom probíranou látku zvládly včas. Všechny postupy a metody jak učivo zvládat jsem si nakonec musela vymyslet sama. Na konci první třídy poznala všechna písmena i některé slabiky.

Čtení bylo pomalé, někdy i nepřesné, měla problémy s orientací na řádku. Tvary písmen

při psaní byly kostrbaté a tužku držela křečovitě, ale měla výbornou paměť a uměla mnoho říkadel a krátkých příběhů.

V matematice uměla číst čísla od jedničky do pěti, problémy byly při sčítání a odčítání a při psaní číslic, které ale uměla správně přiřadit.

Velkým problémem byla výtvarná a pracovní výchova, kdy nemohla pracovat samostatně a potřebovala pomoc učitele.Podobné problémy byly i v tělesné výchově, kdy se snažila vykonávat činnost stejně jako ostatní děti, ale i to šlo s obtížemi. Nejraději měla hudební výchovu. Díky její výborné paměti znala texty písní, zpívala moc ráda a intonačně čistě.

První třídu zvláštní školy tedy ukončila, ale druhou už musela opakovat. Do třetí třídy nastoupila do základní školy praktické v Brně na ul. Vídeňská. - 40 -


Nyní vychovám Karolínu i s jejím o devět let mladším bratrem sama, s manželem jsme se

rozešli. Od tří let věku dcery mě byl přiznán příspěvek o osobu blízkou, a nikdy žádné

jiné výhody.Žádala jsem proto o průkaz ZTP/P, který mi nebyl přiznám a paní ze

sociálního odboru mi oznámila, že na výhody nemám nárok, protože moje dítě je zdravé. Pocity, které mě provázely byly více než smíšené.Psala jsem odvolání a prosadila účast dcery před posudkovou komisí a nakonec dceři byly přiznány výhody třetího stupně.

Je také velice výhodné, pokud mentálně postižené dítě nevyrůstá jako jedináček.Karolína

nemá žádné kamarády a její šestiletý bratr ji často zapojuje do svých her.Mohu napsat, že už ji po mentální stránce „ přerůstá“ a začíná být pro ni jakýmsi vzorem nejen při

společném hraní, ale i v oblasti sociální a sebeobsluhy.Syn chodí v mateřské školce do kroužku angličtiny a tak využíváme dobrou paměť, kterou Karolína má a učí se slovíčka spolu se synem.

Karolína je teď ve věku dospívání a s tímto obdobím přišly i první problémy v chování.Začíná odmlouvat a pokud se jí odebere věc, kterou má moc ráda a všude si ji

nosí(v dnešní době je to fotografie s Petrem Bendem) je jako nepříčetná, kope a hází vším, co má vedle sebe. V jejím slovníku se začínají objevovat vulgární výrazy.

K zájmům, které má dcera nejraději , patří kreslení. Během posledního roku došlo

k velkému pokroku v její výtvarné činnosti.Nejprve se naučila obrázky omalovat pomocí průsvitného papíru a později se snažila obrázek nakreslit sama. Náměty nachází v pohádkových knížkách.Moc ráda maluje zvířátka a populární zpěváky. Současný výtvarný projev dcery je znázorněn příloze číslo 1 .

V současné době dcera chodí do šesté třídy, nedávno oslavila patnácté narozeniny.Snaží se mít zájmy jako její vrstevníci, a tak doma posloucháme moderní hudbu, kupujeme

časopisy pro mladé dívky, v obchodech kupujeme oblečení, co se zrovna nosí u nich ve

škole a zkoušíme různé účesy, které nosí její kamarádky ze třídy.Vypadá to všechno jako naprosto běžné záležitosti, o kterých by nebylo se nutné ani zmiňovat, ale když si

uvědomím, jakou dlouhou a obtížnou cestu jsme spolu ušly a jak jsem často propadala beznaději, jsou pro mě tyto „drobnosti“ něčím ohromným.

- 41 -


Celých těch patnáct let je pro mě ohromnou životní školou. Postižení mé dcery mě ukázalo i možnost jiného prožití života, než je jenom ten konzumní. Pochopila jsem, že v našem životě jsou jiné, daleko větší hodnoty.A bylo to možná i pro mě motivací

k tomu, abych studovala vysokou školu. Díky mému studiu jsem měla možnost se o mentální retardaci dovědět mnoho pro mě zajímavých informací a udělat si představu o dalším budoucím vzdělání mojí dcery.A uplatním jako pedagog.

doufám, že moje zkušenosti také jednou

Školní zařízení, která dívka navštěvovala: Speciální mateřská škola pro děti s vadami řeči, Rosice u Brna Speciální škola Brno, Barvičova

Základní speciální škola Brno, Vídeňská

Speciální mateřská škola pro děti s vadami řeči Tato mateřská škola poskytuje diagnostickou a logopedickou péči. Individuální a skupinová logopedická péče se prolíná celým vzdělávacím procesem. Je zde zajištěna: - logopedická a psychologická péče - rozvoj jemné a hrubé motoriky

- jóga, dechová cvičení, muzikoterapie

- rozvoj osobnosti dítěte, příprava na vstup do ZŠ-uvolňování ruky Do této mateřské školy jsou přijímány děti • • • •

s vývojovou nemluvností – dysfázií s nesprávnou výslovností – dyslálií koktavé, breptavé, huhňavé

se symptomatickými poruchami řeči

V jednotlivých třídách je nižší počet dětí (8-10), jsou tedy zajištěny podmínky pro individuální přístup.

- 42 -


Včasná logopedická péče je důležitá pro rozvoj komunikačních schopností a dovedností dětí.Obtíže ve smyslu poruchy výslovnosti jsou provázeny také často poruchami učení, proto je náprava vad výslovnosti nejvhodnější již v předškolním věku.

Bylo to první školní zařízení, kam dcera nastoupila a já nikdy nezapomenu děkovat paní

ředitelce Mgr. Slámové za to, jak dceru přijala a kolik péče jí věnovala. I za psychickou podporu a v neposlední řadě i za to, že se za dceru postavila v době, kdy se psycholog

z pedagogicko – psychologické poradny neustále snažil přeřadit moji dceru do mateřské školy pro děti s těžší mentální retardací.

Uvedené předškolní zařízení navštěvovaly děti, které, jak již bylo uvedeno měly různé vady řeči, ale po mentální stránce byly v pořádku. I proto dcera udělala i v psychickém

vývoji dost velký pokrok.Celý kolektiv pracovníků se snažil o to, aby se dětem pobyt ve školce nejen líbil, ale byl pro ně i přínosem.Byly pořádány různé i netradiční akce, na které dcera často vzpomíná a videozáznamy z těchto akcí si přehráváme i dnes. Speciální škola Brno, Barvičova Tato speciální škola zhrnuje předškolní výchovu mentálně retardovaných, ale i kombinovaných vad a první a druhou třídu zvláštní školy.

Je umístěna v rodinné vile a koncipována jako rodinná škola.Ve třídě bylo 8-10 dětí, nebyly zde lavice, ale veliký kulatý stůl, dole v přízemí rehabilitační místnost. Ve škole

nebyla určována vyučovací hodina školním zvoněním, ale vyučování končilo podle psychické únavy dětí.

S dcerou ve třídě byly také dvě dívky s Downovým syndromem a autistický chlapec, měla jsem tak možnost poznat i jiný druh mentálního postižení.

Tato škola nebyla příliš velká a tak i dětí zde bylo málo.Docela brzo jsme se navzájem s

ostatními matkami poznaly. Zjistily jsme, že vlastně máme stejné problémy a že si

můžeme jedna druhé v různých záležitostech poradit, nebo jen tak si spolu popovídat.Začaly jsme se scházet. Nejprve jen matky, v době kdy děti byly ve škole a

potom i společně s dětmi.Toto přátelství, ikdyž už ne v tak hojném počtu přetrvalo dodnes.Děti už chodí na jiné školy a my si předáváme zkušenosti.Velký význam toto naše „neoficiální sdružení“, jak tomu říkáme, má pro děti, které jsou všechny mentálně - 43 -


postižené. Nemusíme se bát, že se za dětmi někdo ohlédne, že si je

někdo bude

prohlížet,když se zrovna nějak „nenormálně“ projeví nebo zareagují.To, že se spolu scházíme má ale význam i pro matky.Já sama pocházím z malé vesnice, kde je má dcera jediné dítě s mentálním postižením.Vždycky jsem kolem sebe jen viděla útrpné pohledy a

otázky typu, jak to můžu zvládat a jestli nedám Karolínu do ústavu. Tak jsem se začala

postupně stahovat do samoty a právě to,že jsem potkala ženy, které jsou na tom stejně jako já, mě pomohlo se vzchopit a být hrdá na svoji dceru. Přestala jsem se ptát sama

sebe proč se to stalo právě mě, a začala jsem řešit otázku co dělat, abych Karolíně co nejlépe pomohla.

Zvláštní škola Brno, Vídeňská První okamžiky tohoto přestupu se nám zdály dost kruté. Byla to velká škola, ale dcera

přestup po stránce sociální zvládla. I tentokrát na základě psychologického vyšetření

v pedagogicko – psychologické poradně jsem byla upozorněna, že dcera patří do

pomocné školy. A opět jsem odmítla. Myslím si , že psychologické vyšetření, které trvá půl hodiny a které se skládá ze vzorových otázek, nemůže ukázat přesně celkový obraz

dítěte. Možná, že výsledek těchto testů zařadil moji dceru v dalším vzdělávání do pomocné školy, ale já jako matka ji znám mnohem víc a zastávám názor, že je vždycky

lepší onu pomyslnou „laťku“ dát mnohem výš, když to nepůjde, trošičku – nevýrazně ji

snižovat až do míry, kdy to jde. Dcera , jako většina mentálně retardovaných má mimořádně zvýšenou napodobivost a potřebuje tedy vzor dětí, kteří jsou na tom lépe než ona a tudíž se pro ni stávají jakýmsi „tažným motorem“.

Dceru denně do školy vozím, sama není schopna cestování a tato škola nám vyšla vstříc i

s úpravou rozvrhu. Ve škole je i možnost navštěvování různých kroužků a tak jsme s Karolínou a paní třídní učitelkou Bartošovou vybraly čtenářský kroužek. Nejde tady ani moc o čtení, spíš si knihy dcera jen prohlíží, ale má velkou radost a pocit důležitosti.

Ve třídě je celkem deset dětí a se všemi jsem se už seznámila.Jsou to upřímné a milé

děti , některé z nich na mě čekávají odpoledne před školou a dokonce mi posílají i krásné dopisy, jeden z nich je uveden v příloze číslo 2.

- 44 -


Jak už jsem uvedla, Karolína má dobrou paměť a tak ovládá všechna vyjmenovaná slova,je schopna si zapamatovat i krátký článek v čítance,zvládá vlastivědu i přírodopis V matematice si zapamatuje i malou násobilku, kterou ale neumí použít v praxi.Umí na jednoduché matematické úkony použít kalkulačku.

Její písmo je kostrbaté, často vynechává ve slově písmena a některá z nich jsou špatně čitelná.Při opisu textu píše nepřesně a vynechá i celé slovo. Ukázku ze samostatné školní práce uvádím v příloze číslo 3. V pracovním vyučování

a v tělesné výchově se projevuje poškození hrubé i jemné

motoriky. Karolína se chce vyrovnat ostatním a tak už vyzkoušela i skok do dálky, šplh

a ze všeho nejraději má vytrvalostní běh. V pracovním vyučování už umí i pracovat

s nůžkami a dokonce s pomocí paní učitelky ušila i malinký polštářek.Největší radost mám z prvního samostatně vyrobeného a napsaného přáníčka, které si doma schovávám.Toto přání je zobrazeno v příloze číslo 4.

Dále uvádím rehabilitační metody, které moje dcera absolvovala: Vojtova metoda

Orofaciální stimulace léčba homeopatií

EEG biofeedback hipoterapie Vojtova metoda Vojtova metoda ( jinak metoda reflexní lokomoce) je léčebná tělesná výchova na

neurofyziologickém základě. Využívá poznatků, že pohyb se děje v pohybových vzorech,

které jsou vrozené. Vojtova metoda tyto pohybové vzory provokuje (navazuje) z určité polohy těla drážděním určitých spoušťových zón ( dráždění vzniká tlakem na periost, protažením svalů).Pokud se používá toto specifické cvičení pravidelně, může se

dosáhnout velmi dobrých výsledků u mnoha diagnóz. Tahle metoda může při včasné aplikaci zabránit patologickému motorickému nebo i mentálnímu vývoji. - 45 -


Zakladatelem metody je MUDr. Václav Vojta, který vybral již popsané reakce dítěte na

pohyb a ověřil si, že tyto reakce vypovídají o kvalitě pohybového programu každého dítěte a nazval je „polohovými reakcemi“. Znamená to, že náhlá změna dítěte vyvolá vždy typický pohybový projev.

Tato metoda je známá zvláště jako terapie pro děti ohrožené nebo postižené dětskou mozkovou obrnou.

Vojtovu metodu jsem s dcerou cvičila téměř dva roky.Jedenkrát za sedm až čtrnáct dní jsme docházely k fyzioterapeutovi, který nám předvedl, jak má cvičení probíhat a doma

se tento cvik opakoval 3-4 krát denně. Pro nás mělo tohle cvičení velký význam, neboť dcera se díky němu začala otáčet, později se posadila až nakonec udělala první kroky.

Orofaciální stimulace Tato metoda vznikla v Argentinském neurofyziologickém centru. Jejími autory jsou dr. R. Castillo a dr. Juan Bronto.Tato metoda se používá u dětí s Downovým syndromem a u dětí s dětskou mozkovou obrnou, ale i u lidí, kteří byli postiženi mozkovými příhodami.

Cílem této metody je lepší orientace jazyka v ústech, úprava funkce žvýkacího svalstva.Současně se normalizuje svalové napětí a dochází k úpravě a stimulaci dýchání,

což má velký význam pro rozvoj řeči a celkový psychomotorický vývoj. Po uplatnění této metody je vytvořena příznivá situace pro navazující logopedickou pomoc, která zpětně upevňuje výsledky orofaciální stimulace a zesiluje její efekt.

Neléčí se touto metodou všechny najednou, ale volí se priority, co je v daném okamžiku

pro dítě nejdůležitější – zda dýchání nosem, problémy spojené s pohybem, jemnou motorikou, zvýšené slinění, přijímání potravy nebo řečové či psychologické problémy.

Na výuku této metody jsme s dcerou jezdily do Bratislavy k paní Evě Matějíčkové, která orofaciální terapii učí rodiče postižených dětí ve Výskumnom ústave detskej psychológie a patopsychológie – Dětské centrum.

- 46 -


Paní Matějíčková, ikdyž už v té době měla velkou spoustu klientů se k nám chovala velmi příjemně, byla vždy usměvavá a velice ochotná vše potřebné vysvětlit a poradit.

Dceři se po ukončení orofaciální terapie zlepšila výslovnost, snažila se dýchat nosem, došlo ke zlepšení funkce žvýkacího svalstva. Určitý rozvoj nastal i v hrubé motorice, kdy začala chodit střídavě po schodech, což ji před zahájením terapie dělalo velké potíže. Léčba homeopatií S dcerou jsem docházela do homeopatické ordinace. Pravidelně jednou za čtrnáct dní

byla dceři prováděna akupunktura. Protože dcera byla malá, akupunktura se prováděla pomocí laseru.Kromě toho dcera ještě užívala homeopatické léky.

Asi po čtyřech letech , kdy jsem nepozorovala skoro žádné změny jsme tuto alternativní léčbu ukončily. Nemohu říci, že homeopatie není účinná, ale asi vyžaduje, aby člověk,

který ji používá, také znal důvod léčby a určitě zde hraje roli i víra v uzdravení, což jsem u dcery nemohla očekávat.Znám i případy, kdy tento způsob léčby pomohl, a to při onemocnění kůže. U mentální retardace zřejmě účinnost velká není. EEG biofeedback Metoda EEG biofeedbacku je nácviková technika, kterou se děti, ale i dopspělí učí

ovládat své výkony, včetně aktivace postižených mozkových funkcí a to za pomoci signálů z vlastního těla.

Biofeedback se provádí v místnosti, kde klient sedí na židli, na hlavě má upevněné 3

elektrody , které snímají mozkové vlny.Tyto svoje mozkové vlny vidí klient před sebou na obrazovce, přeměněné do podoby videohry.

Pouze svojí vůlí a silou své myšlenky ovlivňuje hru a tím vlastně aktivitu svého mozku. Zpočátku může být úplně pasivní , to znamená, že hru jen sleduje a mozek si postupně sám reguluje nejoptimálněji svoji aktivitu. Za správně odvedené úkoly je odměňován body a tím si mozek zapamatuje za jakou aktivitu je odměňován.

- 47 -


Celý proces se podobá normálnímu učení nebo cvičení. Je nenásilný, bezbolestný a hravý, ale není hrazen ze zdravotního pojištění, je tedy finančně nákladný. Jedno sezení ( asi 35 minut) stojí 350,- Kč. Dcera prodělala

celkem 20 sezení a nakonec jsme se

provádí, domluvili na ukončení.

s neurologem, který terapii

Dcera se sice o program zajímala, během hry byla klidná, ale při dlouhodobé koncentraci selhávala při složitějších situacích, případně po vypětí trvajícím déle než tři minuty. Při

selhání jednala zcela zmatečně a udělala tak velké množství chyb během velmi krátkého časového intervalu.

Během těchto dvaceti sezení nedošlo u dcery k vůbec žádným změnám ať už pozitivním nebo negativním směru

Hipoterapie Hiporehabilitace je moderní rehabilitační metoda s komplexním bio-psycho-sociálním

působením na lidský organismus. Přenášením pohybu koňského hřbetu na lidské tělo dochází ke stimulaci centrálního nervového systému.Přejímání motorického pohybu ovlivňuje svalový tonus a zdokonaluje pohyb člověka v prostoru. Aby se mohli klientovi

věnovat příslušní odborníci podle typu jeho postižení aby tak terapie mohla dosahovat co nejlepších výsledků, rozdělila se tato komplexní metoda na tyto oblasti: hipoterapie

léčebné pedagogicko psychologické ježdění sport handicapovaných rekondiční ježdění

Protože pro dceru je nejvhodnější léčebné pedagogicko psychologické ježdění, zmíním se o podstatě tohoto odvětví hipoterapie.

Do cílové skupiny klientů , u kterých je tuto metodu práce vhodné uplatňovat, patří lidé s psychiatrickým onemocněním, děti i dospělí s mentálním postižením, s poruchami

chování, lehkou mozkovou dysfunkcí, lidé s logopedickými vadami, hyperaktivitou, - 48 -


poruchami učení, lidé se smyslovými vadami. Na tyto skupiny klientů má jízda na koni významný psychologický dopad.Při správném

vedení

zvyšuje jízda

na koni

sebehodnocení klienta, navozuje relaxaci a určitě nabízí dobré podmínky pro komunikaci. Při jízdě na koni jsou tak vzájemně propojeni terapeut, kůň a klient.

Hlavním cílem léčebného pedagogicko psychologického ježdění na koni je podpora sebedůvěry pacienta prostřednictvím cvičení samostatnosti, obratnosti a odvahy, rozvoj komunikace

klienta

vůči

k zodpovědnosti a kázni.

zvířeti

i

terapeutovi,

tlumení

agresivity,

výchova

Léčebné ježdění nabízí mnoho způsobů práce, může být individuální nebo skupinová.

Lze kombinovat hry a práci klienta s koněm ze země s činnostmi prováděnými ze sedla. Zvolení konkrétní metody závisí na podmínkách, ve kterých se tato forma rehabilitace provádí a samozřejmě na druhu postižení klienta.

Pracovníci, kteří tuto metodu provádí prošli kurzem Léčebného pedagogicko

psychologického ježdění na koni a jsou to nejčastěji speciální pedagogové, logopedi a psychoterapeuti.

I volba koně je přizpůsobena jeho psychické vlastnosti a fyziologickým parametrům tak, aby vyhovoval nárokům daného případu.

Na léčebné ježdění chodíme s dcerou už třetí rok, nedomnívám se, že by došlo k nějakému zvláštnímu pokroku, ale dcera má koně moc ráda a přímý kontakt, kdy při

této metodě nemá kůň sedlo, ji velice prospívá, mohu i konstatovat, že za období, kdy tuhle rehabilitační metodu provádíme, u dcery došlo ke zlepšení výtvarného projevu.

Na „koníčky“ se vždycky moc těší a nevynecháme ani letní tábory , kde kromě ježdění, má už i své kamarády.

Hipoterapii pořádá občanské sdružení Epona, samotná terapie probíhá v krásném prostředí Panské Líchy.

- 49 -


3.3 ZÁVĚRY Z TVŮRČÍ ČÁSTI BAKALÁŘSKÉ PRÁCE V tvůrčí části bakalářské práce byla analyzována dokumentace a výsledky pozorování patnáctileté dívky.Dále byly analyzovány informace o možnostech praktického uplatnění mladistvých s mentální retardací, což bylo cílem této části práce.

Proto jsem se snažila přiblížit život své dcery a to jak po zdravotní stránce, tak i po stránce vzdělávaní. Poukázala jsem na skutečnost, že i mentálně postižené dítě se může a

musí neustále učit něčemu novému.Nikdy nevíme, jak se dítě bude vyvíjet a zda se

prognózy lékařů vyplní. Pokud jsou vytvořeny podmínky jak v rodině, tak i formou kvalitního vzdělání, může se i mentálně postižené dítě začlenit a uplatnit podle svých schopností do společnosti.

Jak jsem již uvedla, dcera nyní navštěvuje šestou třídu základní školy praktické a čeká

nás tedy rozhodnutí dalšího možného vzdělávání.Při výběru nemůžeme zohledňovat

zájmy a záliby dcery, která říká, že bude zdravotní sestrou , ale musíme hledat takovou školu, která by dceru do života aspoň trochu připravila a dívka by učení zvládla. A tak

s ohledem na výběr vzdělávacích zařízení v Brně i s ohledem na zdravotní stav dcery se

domnívám, že po ukončení základní školní docházky bude pro dceru nejvhodnější pokračovat ve vzdělání v praktické škole dvouleté.Protože tento druh praktické školy se nachází i v Základní škole praktické na Vídeňské ulici, kam dcera nyní chodí , zná zde prostředí i pedagogický sbor, nastoupí zřejmě na tuto školu.

Tato dvouletá praktická škola připravuje žáky v oblasti rodinné a zdravotní výchovy, přípravě pokrmů a ručních prací.Věřím, že dcera požadavky vzdělávacího programu

zvládne, a že po ukončení praktické školy se bude moci realizovat v některé z chráněných dílen.Může se ale také stát, že se jí splní alespoň do určité míry její přání a bude podle

svých možností pomáhat lidem ve zdravotnických zařízeních. Nebude sice zdravotní sestrou, ale bude moci pečovat o nemocné lidi.

- 50 -


ZÁVĚR

Bakalářská práce se zabývá výchovou a vzděláváním mladistvých s mentální retardací, zaměřuje se na výběr povolání a pracovní uplatnění těchto osob ve společnosti.

Cílem bylo analyzovat možnosti vzdělávání mládeže s mentální retardací , lehkého i

těžšího stupně a posoudit tak jejich šanci pro uplatnění v dalším životě. Vzdělávání těchto mladistvých má pro jejich životní uplatnění velký význam, neboť jim pomáhá maximálně

rozvíjet jejich osobnost, vyprostit je ze společenské izolace a zapojit do přiměřené společenské práce.

V úvodních kapitolách bakalářské práce jsem se zabývala pojmem mentální retardace a její klasifikace. Uvádím zde příčiny vzniku mentální retardace, ale i projevy a vývoj dítěte s tímto postižením. Druhé kapitolu jsem věnovala problému vzdělávání

mladistvých s mentální retardací, jejich volbou povolání a uplatněním na trhu práce.

V tvůrčí části se snažím přiblížit pomocí případové studie život mé mentálně postižené dcery a

posoudit tak možnost

jejího dalšího vzdělávání a praktického uplatnění .

Východiskem byly mé vlastní poznatky a zkušenosti.

Cíl práce byl podle mého názoru, splněn a výsledkem je zjištění, že osoby s lehčím, ale

stejně tak i s těžším mentálním postižením se mohou podle svých možností vzdělávat a připravovat na budoucí povolání.Za předpokladu poskytnutí

vhodných

pracovních

podmínek se mohou i mnozí z nich úspěšně zapojit do produktivní pracovní činnosti.

V dnešní době je dostatečně velký výběr vzdělávacích zařízení pro mladistvé s mentální

retardací, kde se tito postižení mohou kvalitně připravit na výkon budoucího povolání nebo alespoň získat základní vědomosti a dovednosti

potřebné pro život v rodině.

Mentálně postižení lidé s lehčím stupněm postižením se mohou v rámci svých možností uplatnit při pomocných pracích ve zdravotnictví, v sociální péči v zemědělství, ve výrobních podnicích.Pro postižené s těžší formou mentální retardace jsou zřizovány chráněné dílny a pracoviště, kterých ale není příliš mnoho.

- 51 -


Při pracovním uplatnění mentálně postižených osob není nejdůležitější množství a kvalita

vykonané práce, není to ani výše finanční odměny, ale je to radost postiženého člověka

z prospěšnosti druhému.Jeho pocit vnitřního uspokojení i osobní sebevědomí z toho, že

on sám něco dokáže, že nemusí sedět jenom doma a má někde své známé a kamarády.To je ten hlavní důvod, proč by mentálně postižení lidé měli mít své zaměstnání a možnost uplatnit se ve společnosti.

I mentálně postižení lidé jsou lidé jako my.Mohou žít obyčejný život, jenom jim my ostatní musíme být ochotni pomáhat a přijmout je mezi sebe.

- 52 -


LITERATURA:

PIPEKOVÁ,J.Uvedení do psychopedie.In PIPEKOVÁ,J.a kol.Kapitoly ze speciální pedagogiky.Brno.Paido,1998.ISBN 80-85931-65-6. PROCHÁZKOVÁ,M.Mentální retardace.In VÍTKOVÁ,M. a kol.Integrativní speciální pedagogika.Brno: Paido,1998.ISBN 80-85931-51-6. MATĚJČEK,Z. Praxe dětského psychologického poradenství. Praha:SPN, 1991.ISBN 80-04-24526-9. LANGER,S. Mentální retardace. 900254-8-X .

Hradec Králové:Kotva, 1996. 273 s. ISBN 80-

KYSUČAN,J. Psychopedie- Teorie výchovy mentálně retardovaných.Praha:SPN, 1990.82 s. ŠVARCOVÁ,I.Příprava mládeže s těžším mentálním postižením práce.Praha:TECH-MARKET,1996.89 s. ISBN 80-902134-4-8 .

na

trhu

ŠVARCOVÁ,I.Komplexní systém vzdělávání dětí,mládeže a dospělých s těžším mentálním postižením.Praha:SEPTIMA,1994.64 s. ISBN 80-85801-27-2. RENOTIEROVÁ,M. 0532-6.

Somatopedické minimum.

Olomouc:UP,2003.

ISBN 80-244-

MAŇÁK,J.,JANÍK,T.ed.Orientace české základní školy.Brno:MU,2005.ISBN 80-2103870-5. VÍTKOVÁ,M.(ed) Integrativní školní praxe.Brno:MSD,2003.ISBN 80-214-2359-5.

(speciální)pedagogika

MONATOVÁ,L. Pojetí speciální pedagogiky Brno:Paido,1998.85s. ISBN 80-85931-60-5

z

Základy,teorie,

vývojového

hlediska.

ŠVARCOVÁ-SLABINOVÁ,I. Mentální retardace,vzdělávání,výchova,sociální péče.Praha:Portál,2000.178s. ISBN 80-7178-506-7 PIPEKOVÁ,J.(ed) Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno:Paido,2006 ISBN 80-7315120-0 PIPEKOVÁ,J.,Edukace žáků s mentálním postižením.In VÍTKOVÁ,M.(ed):Integrativní školní(speciální)pedagogika.BRNO:PdF MU 2003,ISBN 80-214-2359-5 web.telecom.cz/uspstrelice.iol.cz www.agapo.cz/sekce/a-služby

- 53 -


RESUMÉ Bakalářská práce se týká osob, zvláště pak mladistvých s mentální retardací. Je zde analyzována oblast výchovy a vzdělávání těchto jedinců. Práce je dále zaměřena na volbu povolání mentálně retardovaných žáků a následně

na jejich možné uplatnění na trhu

práce.Neustálé vzdělávání a včlenění do společnosti této skupiny postižených má velký význam pro jejich další život, pro pocit potřebnosti a seberealizace.V práci je

analyzována případová studie patnáctileté dívky se středním stupněm mentální retardace, která se vzdělává v základní praktické škole.Závěry práce jsou zaměřeny na pracovní uplatnění v dospělosti včetně nejnovějších pohledů na tuto problematiku. V současnosti je, přes úsilí o změny, uplatnění osob s mentální retardací, vzhledem k nezaměstnanosti, problematické.

The bachelor work includes people, especially youngsters with cephalonia. There is an

analysis of the education and cultivation of these people. The project is also aimed at the choise of vocation of pupils with cephalonia and also at their use at the employment

market. The education and incorporation into the community of this group of people with cephalonia has got a big sense for their lives , for their feeling of need and self-

actualization. In the project, there is an analysis of a case study of a girl with middle stage of the cephalonia, who studies at the elementary practical school. The conclusion of the

project is aimed at a use of these people in the adulthood including the newest looks at this problems. Nowadays, the use of people with cephalonia is quite a big problem, even also there are some changes.

- 54 -


SEZNAM PŘÍLOH Příloha č.1: UKÁZKA VÝTVARNÉHO PROJEVU DCERY

Příloha č.2: UKÁZKA DOPISU OD DÍVKY ZE ZŠ PRAKTICKÉ

Příloha č.3: UKÁZKA SAMOSTATNÉ PRÁCE Z JAZYKA ČESKÉHO Příloha č.4: UKÁZKA PÍSEMNÉHO PROJEVU DCERY

- 55 -


- 56 -


PŘÍLOHA Č.3 – UKÁZKA SAMOSTATNÉ PRÁCE Z JAZYKA ČESKÉHO

- 57 -


- 58 -

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Recommend Documents