Masarykova univerzita. Nebezpečí úrazů a zdravotní rizika při výuce plavání kojenců, batolat a dětí předškolního věku. Prevence, první pomoc

Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie

Nebezpečí úrazů a zdravotní rizika při výuce plavání kojenců, batolat a dětí předškolního věku. Prevence, první pomoc.

Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

Mgr. Zdeňka Kubíková Ph.D.

Bc. Lenka Chalupová

Brno 2010

PODĚKOVÁNÍ V první řadě bych chtěla poděkovat Mgr. Zdeňce Kubíkové Ph.D. za její čas, ochotu, zapůjčené materiály a cenné rady při tvorbě diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat Ireně Hercíkové za moţnost pracovní příleţitosti v krásném vodním prostředí s malými dětmi, cenné rady a připomínky, fotografie a trpělivost při tvorbě mé práce. Děkuji i mým kolegyním za trpělivost a ochotu mi pomoci. Zvláštní poděkování patří mamince Olince, za „zapůjčení“ syna Adámka, který mi bez odporu pózoval a umoţnil mi nafotit potřebné obrázky.

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem uvedenou diplomovou práci vypracovala samostatně, pouze s vyuţitím uvedené literatury a zdrojů.

V Brně dne 15. 4. 2010

……………………

Obsah 1

2

Plavání kojenců, batolat a dětí předškolního věku ..................................................... 9 1.1

Vodní prostředí ................................................................................................... 9

1.2

Zdravotní význam .............................................................................................. 12

1.3

Sociální význam ................................................................................................. 14

1.4

Současná situace ............................................................................................... 17

1.4.1

Plavání doma ve vaně ............................................................................... 17

1.4.2

Plavání ve vanách v plaveckém klubu ....................................................... 17

1.4.3

Plavání v bazénech v plaveckém klubu ..................................................... 18

Psychomotorický vývoj ............................................................................................. 21 2.1

Novorozenecké období ..................................................................................... 21

2.2

Kojenecké období.............................................................................................. 22

2.2.1

Druhý měsíc .............................................................................................. 22

2.2.2

Třetí měsíc ................................................................................................. 23

2.2.3

Čtvrtý měsíc .............................................................................................. 23

2.2.4

Pátý měsíc ................................................................................................. 23

2.2.5

Šestý měsíc ................................................................................................ 23

2.2.6

Sedmý měsíc ............................................................................................. 24

2.2.7

Osmý měsíc ............................................................................................... 24

2.2.8

Devátý měsíc ............................................................................................. 24

2.2.9

Desátý měsíc ............................................................................................. 25

2.2.10

Jedenáctý měsíc ........................................................................................ 25

2.2.11

Dvanáctý měsíc ......................................................................................... 25

2.3

2.3.1

13. - 15. měsíc ........................................................................................... 27

2.3.2

16. - 18. měsíc ........................................................................................... 27

2.3.3

19. - 21. měsíc ........................................................................................... 27

2.3.4

22. - 24. měsíc ........................................................................................... 27

2.3.5

25. – 30. měsíc .......................................................................................... 27

2.3.6

31. - 36. měsíc ........................................................................................... 27

2.4 3

Období batolete ................................................................................................ 25

Předškolní věk ................................................................................................... 28

Prevence ................................................................................................................... 30

3.1

Legislativa .......................................................................................................... 30

3.1.1

Úloha zdravotníků ..................................................................................... 30

3.1.2

Zákony a vyhlášky...................................................................................... 30

3.2

Znalost provozního řádu ................................................................................... 31

3.2.1 3.3

Hygienická složka .............................................................................................. 35

3.4

Odborná způsobilost instruktorů plavání ......................................................... 40

3.5

Informovanost společnosti ............................................................................... 41

3.5.1

Prevence sportovních úrazů...................................................................... 45

3.5.2

Preventivní doporučení pro cvičitele (pedagoga, trenéra) ....................... 45

3.5.3

Prevence pádů .......................................................................................... 46

3.5.4

Prevence tonutí ......................................................................................... 46

3.6 4

Vybavení lékárničky .......................................................................................... 48

Nebezpečí a možná zdravotní rizika ......................................................................... 51 4.1

Nebezpečí hrozící pouze mimo bazén v prostorách plav. klubu ....................... 51

4.1.1 4.2

Opaření ..................................................................................................... 51

Nebezpečí hrozící pouze v bazénu .................................................................... 51

4.2.1

Tonutí a utonutí ........................................................................................ 51

4.2.2

Zánět zevního zvukovodu ......................................................................... 52

4.2.3

Zvracení ..................................................................................................... 53

4.2.4

Vdechnutí cizího tělesa (ukousnutí pomůcky) .......................................... 54

4.2.5

Rozvoj ekzému a alergie............................................................................ 54

4.2.6

Negativní reakce na chlór ......................................................................... 55

4.3

5

Provozní řád daného klubu ....................................................................... 32

Nebezpečí hrozící v bazéně i v prostorách plav. klubu ..................................... 56

4.3.1

Mikrobiologická rizika ............................................................................... 56

4.3.2

Vyražený dech ........................................................................................... 58

Úraz ........................................................................................................................... 59 5.1

Úrazy hrozící v bazénu či v prostorách plav. klubu ........................................... 59

5.1.1

Naražení a obražení .................................................................................. 59

5.1.2

Poranění hlavy........................................................................................... 59

5.1.3

Poranění páteře a míchy ........................................................................... 60

5.1.4

Poranění zubů ........................................................................................... 60

5.1.5

Krvácení ..................................................................................................... 61

5.1.6

Krvácení z nosu ......................................................................................... 61

5.1.7

Rány........................................................................................................... 61

5.1.8

Zlomeniny.................................................................................................. 62

5.2

Úrazy hrozící nesprávnou manipulací s dítětem při samotné výuce plavání ... 62

5.2.1 6

První pomoc .............................................................................................................. 64 6.1

Důležité základy ................................................................................................ 64

6.1.1

První pomoc .............................................................................................. 64

6.1.2

Základní životní funkce .............................................................................. 64

6.2

Kardiopulmonální resuscitace u dítěte ............................................................. 65

6.2.1

Nové doporučení a poznatky .................................................................... 65

6.2.2

Praktická KPR ............................................................................................ 65

6.3

7

Poranění kloubů ........................................................................................ 62

První pomoc u jednotlivých úrazů a onemocnění ............................................. 67

6.3.1

Krvácení ..................................................................................................... 67

6.3.2

Krvácení z nosu ......................................................................................... 67

6.3.3

Mikrobiologická onemocnění ................................................................... 67

6.3.4

Naražení a obražení .................................................................................. 68

6.3.5

Opaření ..................................................................................................... 68

6.3.6

Poranění hlavy........................................................................................... 68

6.3.7

Poranění kloubů ........................................................................................ 69

6.3.8

Poranění páteře ........................................................................................ 70

6.3.9

Poranění zubů ........................................................................................... 70

6.3.10

Rány........................................................................................................... 70

6.3.11

Rozvoj ekzému .......................................................................................... 71

6.3.12

Tonutí ........................................................................................................ 71

6.3.13

Vdechnutí cizího tělesa ............................................................................. 72

6.3.14

Vyražený dech ........................................................................................... 72

6.3.15

Zánět zevního zvukovodu ......................................................................... 72

6.3.16

Zlomenina ................................................................................................. 72

6.3.17

Zvracení ..................................................................................................... 73

Cíle, hypotézy a úkoly práce ..................................................................................... 74 7.1

Cíle práce........................................................................................................... 74

7.2

Hypotézy práce ................................................................................................. 74

7.3 8

Úkoly práce ....................................................................................................... 74

Metodika práce ......................................................................................................... 76 8.1

Popis zkoumaného souboru .............................................................................. 76

8.2

Použité metody ................................................................................................. 76

8.3

Organizace práce............................................................................................... 76

8.4

Statistické metody zpracování a vyhodnocení dat ........................................... 77

9

Výsledky práce, diskuze ............................................................................................ 78

10

Shrnutí ................................................................................................................. 112

11

Závěry práce ........................................................................................................ 113

11.1

Závěry pro teorii .............................................................................................. 113

11.2

Závěry pro praxi .............................................................................................. 114

Úvod Tématem diplomové práce je plavání kojenců, batolat a dětí předškolního věku, o které je stále větší zájem. Zřejmě je to dáno dnešní společností a moderní dobou. Spousta maminek si potřebuje odpočinout, chvilku se vzdálit od kaţdodenních povinností, setkat se s jinými lidmi a v neposlední řadě strávit půlhodinku v těsném kontaktu se svým děťátkem. Tyto podmínky splňuje vodní prostředí dostatečně. Plavání dítěti prospívá, sociální prostředí působí výchovně, děti i maminky vypadají spokojeně. Pohyb ve vodním prostředí je pro dítě i samotnou matku něčím novým. Já sama pracuji druhým rokem jako instruktorka plavání kojenců a batolat v brněnském Dětském plaveckém klubu Plaváčci. Mám tedy moţnost učit maminky manipulaci s dítětem ve vodě, která je odlišná od manipulace v běţném ţivotě. Také jsem zodpovědná za pobyt dětí ve vodě v době lekce plavání. Stále častěji mě napadají otázky týkající se prevence úrazů a případné první pomoci při výuce plavání. Proto jsem se rozhodla věnovat se tomuto tématu v mé diplomové práci. Zaměřila jsem se na ucelený přehled moţných úrazů a zdravotních rizik při práci s malými dětmi ve vodě. Navázala jsem prevencí a rovněţ jsem zařadila první pomoc. Cílem práce v první části diplomové práce je shromáţdit informace o tom, jaké moţné poškození zdraví můţe hrozit při výuce plavání, jak na něj máme reagovat (první pomoc, ošetření) a hlavně jak mu předcházet. Tyto informace by měly slouţit instruktorům plavání a měly by jim pomoci v jejich práci. V druhé - výzkumné části, jsem pouţila dotazník, pomocí kterého chci zjistit, zda by rodiče uměly poskytnout svému děťátku první pomoc a ošetření v případě nebezpečí a to nejen ve vodním prostředí. Plavání s malými miminky a batolaty je určitě krásná věc. Je to chvíle bezprostředního kontaktu matky s dítětem. Na základě vlastních zkušeností bych do plaveckého klubu s dítětem chodila také. Je však třeba dbát na opatrnost a manipulaci s dítětem a předvídat určité situace, jak ze strany matky, tak ze strany instruktorky.

8

1 Plavání kojenců, batolat a dětí předškolního věku 1.1 Vodní prostředí Pohyb ve vodním prostředí má zcela specifické účinky. Dokonalé sţití se s vodou je nutnou podmínkou procesu motorického učení v plavání (viz obr. 1). Voda je 20 – 25x lepší vodič tepla neţ vzduch. To znamená, ţe ztráty tepla ve vodním prostředí jsou závislé na teplotě vody. Samotným pobytem ve vodě, kdy dochází ke značnému odvodu tepla, je zvyšován energetický výdej o 35%, a proto při něm dochází ke zvýšenému metabolismu. Důleţitá však je i intenzita pohybové činnosti. Co se týče dětí, mají relativně větší povrch těla vzhledem ke své hmotnosti neţ dospělý a tudíţ jejich potní ţlázy produkují méně potu. Odlišujeme tedy termoregulaci dětí a dospělých. Pro začátečníky v předškolním věku je doporučován bazén s teplotou vody kolem 30° C. [19] V první fázi vystavení člověka chladu reaguje omezením výdaje tepla. Pocit chladu je největší na začátku, poté je na nějakou dobu chlad snášen poměrně dobře. Později tělo reaguje na chlad tím, ţe začne produkovat teplo – objevuje se piloerekce (tzv. husí kůţe). Při produkci tepla si můţeme všimnout spontánní svalové aktivity – třesu, laktace (cvakání zubů). Motorický projev dítěte je nekoordinovaný a neuspořádaný. Vlivem těchto událostí klesá u dítěte pozornost a přestává reagovat na podněty pedagoga. Teplota vody je jeden z důleţitých faktorů při výuce plavání, limituje náš pobyt v bazéně. Proto je nutné děti v průběhu výuky pozorně sledovat. Měli bychom umoţnit individuálně přerušení výcviku. [19] Dalšími významnými faktory determinující úspěšnost v předplavecké přípravě jsou hloubka vody a působení hydrostatického tlaku. Při prvních lekcích by se děti (od batolat po školáky) měli pohybovat v hloubce maximálně do pasu jedinců, později aţ v hloubce 140 cm. [19] Působení hydrostatického tlaku ovlivňuje mechaniku dýchání. Ve větší hloubce se ztěţuje vdech a ulehčuje výdech. Dýchací cesty a plíce jsou stačeny, tudíţ dýchací svaly vykonávají větší práci. Sniţována je tlakem vody i kapacita plic, a to v horizontální poloze těla i při mírném ponoření těla. Při ponoření do

9

vody nebo změně z vertikální na horizontální polohu se mění činnost srdce a krevního oběhu. [19]

Obr. 1: Vodní prostředí je pro děti zajímavou a příjemnou změnou Naše tělo je nadnášeno vodou, jestliţe jeho hmotnost a hmotnost vytlačené vody jsou si rovné. Při tělesné hmotnosti menší neţ vztlaková síla, ční z vody některé části těla. Naopak při hmotnosti těla větší neţ hmotnost vytlačené vody, klesá tělo ke dnu. Toto můţeme pozorovat většinou na dolních končetinách, ve kterých je větší podíl těţkých kostí (oproti hrudnímu koši naplněnému vzduchem). [19] Všimla jsem si, ţe asi půlroční děti dokáţou splývat na zádech s podhlavníkem tak, ţe jim dolní končetiny nepadají do vody. Myslím, ţe je to dáno tím, ţe nemají tak těţké kosti a hlavně nohy vzhledem k tělu nejsou tak velké. Nejlépe se na hladině drţí děti s velkými tukovými polštářky. (viz obr. 2 a 3)

10

Obr. 2: Splývání na zádech s instruktorkou

Obr. 3: Splývání na zádech s podhlavníkem bez instruktorky Výše uvedené vlastnosti vody mohou ovlivňovat proprioreceptivní signalizaci a tím i koordinaci a kvalitu pohybů. Opakovaným dráţděním teplotních a taktilních receptorů v kůţi mohou vznikat specifické pocity. Také nezvyklá poloha, kdy dítě nemá pevný kontakt nohou se dnem, můţe vést ke strachu. Nepříjemná se můţe zdát i ztráta rovnováhy. To vše působí útlumově na

11

činnost ostatních analyzátorů. Mnohdy se díky tomu objeví křečovitost, špatná koordinace a řada pohybů, kdy se zapojují zbytečně i jiné svalové skupiny. Typickou reakcí malého neplavce při prvním vstupu do bazénu je přitaţení dolních končetin k břichu. To můţe mít za následek křečovité drţení se okraje bazénu, rodiče, či pedagoga. Vznášení těla ve vodě připomíná stav bez tíţe a ztráta rovnováhy vyvolává negativní vjemy, které mohou vyústit ve strach z vody. [19] Toho si všímám hlavně u dětí, které splývají na zádech. Většině dětí tato poloha nevyhovuje. Mají strach, přetáčí se na bříško, různě se prohýbají, jen aby nemusely leţet na zádech. Někdy jim vadí i voda v uších. Některé si dokonce při tomto cvičení stěţují, ţe nic neslyší. Mezi další faktory, které se negativně zapisují do paměti dětí, jsou např. vniknutí vody do očí, nosu, úst; dráţdivý účinek dezinfikované vody na sliznice a pokoţku, teplotní rozdíl vzduchu a vody; změny, které je vyvádí z jejich stereotypu apod. [19]

1.2 Zdravotní význam „Plavání, zejména pravidelné, přispívá ke zdraví, tělesné a duševní zdatnosti. Plavat mohou i lidé, kteří nemohou pro svůj špatný zdravotní stav nebo poškození pohybového aparátu provozovat jiné druhy sportu“ (Motyčka, 2000, 12). Vodní prostředí můţeme vyuţít při kterémkoliv oslabení zdravý jako vhodnou rehabilitaci či rekreaci. Plavání pozitivně působí na činnost srdce a cévní soustavy, zlepšuje krevní obraz i oběh a dýchání, zvyšuje kloubní pohyblivost a otuţilost. Po operaci či úraze napomáhá urychlení rehabilitace. Také rychle odbourává únavu po těţké tělesné a duševní práci. Plavání je pohyb, který můţeme provozovat od nejútlejšího věku aţ do stáří. Pravidelné plavání můţe přispět k ozdravění srdečně-cévní oběhové soustavy. [20] Velký význam má otuţování, které posiluje zdraví. Krátkodobý či vícekrát opakovaný pobyt ve vodě snáší děti dobře, mnohdy jim nevadí ani chladnější voda. Je to z toho důvodu, ţe děti mívají silnější tukovou vrstvu na nohách i rukou, která jim pomáhá sniţovat tepelné ztráty. I produkce tělesného tepla je u dětí vyšší neţ u dospělých. Na suchu se tudíţ zahřeji rychleji, zvláště pak po

12

usušení či na slunci. Dobrou obranou proti prochladnutí a výhodou je u nich stálá pohybová činnost a rychlejší pohyby při hrách nebo plavání. [20] Vliv plavání na lidský organismus můţeme sledovat ve více rovinách lidského těla. Co se týče pohybového a svalového aparátu jsou tyto jednotky ve stavu beztíţe odlehčeny, uvolňuje se trvalé napětí určitých svalových partií. Průřez svalu se zvětšuje. Plavání napomáhá k vyrovnání vad způsobených vadným drţením těla. Další významná oblast je cévní. Zmenší se počet srdečních úderů, zvětší se minutový srdeční objem. Cévy mají tendenci udrţovat si svoji pruţnost. Také se zrychlí zpětný tok ţilní krve z nohou, který je jinak nebezpečný pro vznik křečových ţil. U dýchacích orgánů dochází k zvětšení vitální kapacity plic, coţ je důsledek většího mnoţství kyslíku v plicích. Narůstá počet červených krvinek a svaly se stávají odolnější vůči kyslíkovému dluhu. [7] „I u malých dětí, ba dokonce kojenců jsou známy pozitivní účinky plavání. Výzkumy prokázaly, ţe pobyt kojenců a malých dětí ve vodě má stimulující efekt na zvýšení koncentrace, pozornosti, vnímací schopnosti a rozvoj motorických dovedností. Také je dokumentováno zlepšení sociálního, citového a fyzického vývoje, coţ je patrné obzvláště u dětí, které začnou plavat před svým 12 měsícem. Tyto

děti

jsou

pak

ve

vodě

nesmírně

uvolněné

a

klidné“

(www.plavacci.com/plavani_povidani, 2009). S postupem času v kojeneckém plavání si rodič můţe všimnout zlepšení koordinace pohybů, síly, výdrţe a dechové kapacity vašeho děťátka. Cvičení a pobyt ve vodě mají také vliv na zdravější spánek po lekcích a pomáhají při bolestech bříška způsobených nadýmáním. Děti, které pravidelně plavou, mají totiţ velmi dobré trávení. Plavání spolu s vhodnou rehabilitací můţe napomoci plavání téţ jedincům, které mají různé odchylky a vady pohybového aparátu. [33] Zdravotní význam plavání je veliký. I lékaři v rámci fyzického pohybu doporučují nejvíce plavání. [24] „Plavání a chůze jsou jedinými sporty, které můţeme provádět po celý ţivot. Díky plavání si uchováme své fyzické schopnosti a tím i nezávislost co moţná nejdéle“ (Pédroletti, 2007, 9).

13

1.3 Sociální význam Lekce plavání většinou probíhají v menším kolektivu. Vodní prostředí napomáhá přirozeně a vědomě k vyšší soudrţnosti oproti jiným kolektivním činnostem. Při výuce se setkáváme s ochotou navzájem si pomáhat, vzájemně se podporovat, povzbuzovat a úspěšný pokus chválit. Tuto zkušenost si pak jedinec odnáší do jiného kolektivu, rodiny, mezi přátele. U plavání pociťujeme nejenom radost z čistoty a krásy prostředí, ale zároveň vnímáme i odlišné podmínky jiného prostředí, které je nutno překonat vůlí. U větších dětí se při plavání na větší vzdálenost mohou objevit pocity chladu, únavy, často i bolesti ve svalech. Ovšem překonání těchto překáţek nám posiluje naši sebedůvěru ve vlastní síly, rozhodnost, duchapřítomnost a odvahu. [20] Lekce řízené instruktorem (ve srovnání se samotným volným pohybem v bazénu) mají bezesporu své výhody. Je zde zapojeno řízení a kontrola metodického postupu plaveckým odborníkem. Stejně tak na výsledky jedince

Obr. 4: Zapojení do sociálního prostředí působí kladně skupinka dětí – určitá sociální skupina. [2] Myslím, ţe skupinka dětí je pro jednotlivého „plavce“ stěţejní. Kdyţ například chybí pár jedinců z dané lekce, objeví se v hodině náhradníci. Dítě, které chodí do skupinky jako stálý „plaváček“, se rozhlíţí, hledá svoje „kamarády“ a zároveň zkoumá nové. Totéţ platí i o jejich stálé instruktorce. Pokud ji jiná instruktorka zaskakuje, děti nemají

14

takovou důvěru, nejsou tolik soustředěné a nespolupracují. Mají totiţ rády svůj zaţitý stereotyp, ze kterého nerady vybočují (viz obr. 4). Samotný rodič, přítomný při lekci, a jeho vedení a působení na dítě je někdy výhodou a někdy naopak nevýhodou. V případě kladného projevu můţe vést rodič ke zvýšení efektivity výuky. Rodič zná dítě lépe neţ instruktor, proto zná, co na něj platí, jak ho motivovat a jak mu srozumitelně vysvětlit smysl cvičení. Také většinou umí odhadnout přiměřený tlak na jeho výkon. Dítě rodiči zpravidla věří, v jeho blízkosti se cítí bezpečněji. [2] Bohuţel z praxe vím, ţe jsou i rodiče, kteří roli ochránce a přítele dítěte pojali jiným způsobem. Většinou se jedná o ambiciózní a suverénní maminky. Takové jsou schopny potopit dítě i proti jeho vůli. Klidně i takové dítě, které zrovna pláče, protoţe se brání ponoření. Potápění pojali stylem: „Ostatní se potápí, proto my budeme taky!“ Některé mají i zvláštní metody na neposlouchání jejich rozkazů. Pokud dítě nedělá to, co zrovna matka chce, a třeba i slovně odporuje, strčí jim hlavu pod vodu a to tolikrát, dokud dítě není zticha. V paměti dítěte se však buduje a vytváří negativní vztah a propojení s vodou a ponořením. To můţe mít do budoucna neblahé důsledky. Vysvětlování a upozornění matky ze strany instruktorky často nezabere. Nevzdávají se svých zajetých pravidel a neuvědomují si moţné následky. (viz obr. 5 a 6)

Obr. 5: Správný postup při potápění (vyslovení signálu, ţádný odpor dítěte)

15

Obr. 6: Nesprávný postup při potápění (bez vyslovení signálu, s násilím) I u malých miminek a dětí má plavání velký sociální význam. Nejde sice o plavání jako takové, ale spíše o seznámení se s vodním prostředím, adaptibilitu na vodu, získání nových poznatků v novém prostředí. Při lekcích se upevňují vzájemné citové vazby mezi rodičem a dítětem a lépe se navazuje vzájemný kontakt, tím, ţe jsou dospělý a dítě v bezprostřední blízkosti. Pro novorozené děti je voda domácím prostředím, protoţe v ní strávily devět měsíců. Hraní si s miminkem ve vodě je tedy pro rodiče jedinečný způsob relaxace a vyvinutí uţšího

Obr.7: Společné chvíle strávené s rodiči vztahu se svým novorozeným dítětem. Plavání by mělo být příjemně strávenou chvilkou jak pro dítě, tak pro rodiče – bez kaţdodenního stresu a shonu. Je to také

16

poznávání jiných rodin a učení se sounáleţitostí. Zároveň se nabízí jiný pohled na dítě (viz obr. 7). [33] Celkově lze říci, ţe děti v plavání získávají různorodé zkušenosti, rozvíjejí své poznání. Osvojují si nové dovednosti a to jak motorické, tak i sociální. Jejich komunikační schopnost je rozvíjena, učí se ovládat svoji emocionalitu a osamostatňovat se. V neposlední řadě si vštěpují do paměti hygienické návyky. [2]

1.4 Současná situace 1.4.1 Plavání doma ve vaně

Pokud je dítě ještě příliš malé na to, aby navštěvovalo vany či bazén, můţeme s ním začít cvičit doma ve vaně. Dítě si zvyká na vodu, udrţuje s ní neustálý kontakt a adaptuje se na různé cviky, které se s ním rodič učí. Je vhodné začít doma co nejdříve, avšak po zahojení pupíku. Cviky ve vaně napomáhají psychomotorickému vývoji dítěte, pozitivně působí na trávicí ústrojí. Dítě zapojuje a posiluje více svalů a i po psychické stránce má voda na děťátko spoustu pozitivních podnětů. Lekci provádí zkušená instruktorka, která absolvovala kurz. Po domluvě navštíví rodiče doma, seznámí je se základními pravidly, ukáţe a naučí rodiče několik úchopů a poloh dítěte dle věku kojence. [33] 1.4.2 Plavání ve vanách v plaveckém klubu

V prostorách plaveckého klubu jsou umístěny plastové vany a bazénky z vhodného materiálu, povrch snadno čistitelný a dezinfikovaný. Tyto nádoby by měly být pouze pro účely koupání kojenců. Vany musí být oddělené od prostoru, kde je koupaliště. Vodu, kterou do vaniček napouštíme, musí být pitná, teplota vody se pohybuje v rozmezí 30-36°C. Kaţdodenně před prvním napuštěním jsou vany řádně vydezinfikovány a vyčištěny. Vše se musí důkladně opláchnout. „V jedné vaně se koupe jedno dítě, rodič stojí u vany (nikdy není ve vaně) a vede dítě zevně. Vodu je nutno měnit po kaţdém kojenci“ (Lékařské listy, Hygiena plavání kojenců, 2009).

17

K manipulaci dítěte ve vanách bych řekla, ţe je o něco těţší neţ v bazénu, i kdyţ jsou vany velké. Rodič navíc není v tak těsné blízkosti s děťátkem, jak je tomu v bazéně. Máma nebo táta se zde naučí základní úchopy, správnou manipulaci. Pokud ji pak dovede s postupem věku zúročit v bazéně, je to ideální moţnost, jak pokračovat a aplikovat naučené věci z vany do bazénu. 1.4.3 Plavání v bazénech v plaveckém klubu

Plavání v bazénku můţeme zařadit jiţ od 6. měsíce věku dítěte, pouze však s dodrţením určitých hygienických pravidel (viz. 3.3). V bazénku se nachází několik dětí a jejich rodiče, záleţí na velikosti bazénu. I zde je počet dospělých jedinců omezen vyhláškou. [38] U plavání kojenců je lepší zajistit menší bazénky, které budou dobře slouţit pohybové činnosti nejmenších ve vodním prostředí. Vhodné je, pokud se nám podaří zajistit takový bazén, kde můţeme vyuţít mělkou i hlubokou část (šikmé dno apod.). V okolí bazénu se musí nacházet odpovídající prostory pro převlékání a péči o miminka po koupání, sprchy a hygienické zařízení. Vše musí být řádně schváleno hygienickou stanicí a pravidelně kontrolováno jejími pracovníky. Provozovatel musí také zajistit odkládání kočárků během lekce plavání, tak aby kočárky nebyly vystaveny nepřízni počasí. [10] Samotné lekce jsou naplněné psychomotorickými hrami, posilovacími cviky, básničkami, říkankami, potápěním dětí, někdy i potápěním rodičů atd. (viz obr. 8 – 12).

18

Obr. 8: Společné potápění

Obr. 9: Na skluzavce vsedě

Obr. 10: Na skluzavce na bříšku

19

Obr. 11: Potápění

Obr. 12: Vánoční tématika

20

2 Psychomotorický vývoj Myslím, ţe je určitě důleţité znát psychomotorický vývoj dítěte při povolání instruktorky plavání s kojenci a batolaty. Vţdyť právě ona má prostor a moţnost srovnání mezi ostatními dětmi, proto si můţe všimnout případné odchylky a můţe být mamince nápomocna či ji můţe nasměrovat správným směrem k řešení problému. Maminky mají ve svou instruktorku většinou důvěru. Nás hlavně budou zajímat jednotlivá období dětského vývoje kvůli manipulaci s dítětem. Co v jakém věku hrozí a na co si dát pozor. Od motorických dovedností se odvíjí celá lekce plavání. Záleţí, zda dítě jiţ sedí, stojí, chodí apod. Podle toho hrozí dítěti také různá zranění a úrazy. Vývoj pohybového ústrojí probíhá v určitých bodech, všechny stupně vývoje navazují na sebe a ţádný z nich nemůţe být přeskočen. Ontogenezi v prvním roce ţivota sledujeme v měsíčních intervalech. [13]. Kaţdý tento interval obsahuje zvládnutí určitých prvků k danému věku – schopností, znalostí a návyků. Pokud správně dítě neovládá prvky dané fáze, jen stěţí můţe zvládnout a správně navázat na fázi další. [26] Můţe se stát, ţe vývoj se neubírá správným směrem tak, jak by měl. Zde bych zmínila právě výhodu plavání u dětí motoricky nezdatných (ať uţ předčasným porodem, genetickou vadou apod.). Plavání je v tomto směru doporučováno pediatry a má kladné ohlasy při nácviku nových motorických dovedností, které zdravé děti bez problému zvládají. Nejen pro to, je voda mnohdy vyuţívána jako rehabilitační prostředí.

2.1 Novorozenecké období Začátek novorozeneckého období značí přestřiţení pupečníku a trvá do 28. dne ţivota. V tomto období má dítě hlavní úkol, a to adaptovat se na prostředí mimo dělohu. [16] Novorozenec nevidí jak dospělý člověk, pouze reaguje na světlo. Je pro něj typické, ţe se narodí s řadou nepodmíněných reflexů. Některé z nich charakterizují pouze šestinedělí a poté vymizí, jiné mohou přetrvávat aţ do období kojeneckého. U novorozence je nejznámější reflex Moroův neboli objímací. Mezi

21

další reflexy, které si dobře vybavíme, řadíme reflex úchopový. Stačí, kdyţ vloţíme naše ukazováčky do dlaní dítěti, děťátko nás pevně uchopí a stiskne. [16] Taktéţ reflex sací je schopen ihned pouţívat a přijímat mateřské mléko. [21] „Nervová soustava je celkově velmi nevyzrálá, i kdyţ počet neuronů v nerovovém systému je jiţ definitivní. Není však ukončen růst a vývoj nervových spojení, včetně nedostatečně vytvořených myelinových pochev na nervových vláknech“ (Novotný, Hruška, 1997, 118). Pohyby novorozence jsou nekoordinované, protoţe nemá ještě dostatečně vyvinutou kůru mozkovou [26]. Pokud dítě poloţíme na záda, stočí hlavičku k jedné straně. Ruce bude mít ohnuté v loktech a poloţené na podloţce. Noţky se v kyčlích a kolenou mírně ohnou. [13] „Při pasivním převádění končetin do nataţení je nutné překonávat určitý odpor a po uvolnění se končetiny vracejí do původního postavení. Při posazování dítěte tahem za zápěstí zůstávají horní končetiny ohnuté, hlavička padá dozadu, popř. se převrací na všechny strany“ (Kubát, 1992, 13). I ve vodním prostředí je třeba dbát na drţení a podpírání hlavičky, protoţe voda ji neudrţí a dítěti by „padala“ do vody. Toto je potřeba neustále maminkám připomínat, uţ z toho důvodu, ţe v bazéně se učí nové úchopy a manipulaci, kterou na suchu neprovádí. Mohou tedy na podpírání hlavičky zapomínat. Co se týče plavání novorozence doma ve vaně, zdůraznila bych, ţe je nutné počkat, neţ se zahojí pupíček po odstřiţení šňůry.

2.2 Kojenecké období Kojenecké období trvá od novorozence do jednoho roku ţivota dítěte. Název tohoto období je odvozen od způsobu krmení – kojením. [16] Během tohoto roku se odehrávají závratné vývojové změny. Těchto změn nastává tolik, jako uţ pak nikdy v ţivotě. Díky velkému počtu nových naučených věcí je můţeme zařadit do jednotlivých měsíců. [30] 2.2.1 Druhý měsíc

Děťátko má noţky v kyčlích roznoţené a zčásti ohnuté. Ruce svírá v pěst. Jiţ na malou chvíli udrţí mírně vzpřímenou hlavu. Pokud zkusíme pomocí Moroova reflexu dítě posadit, nepadá dítěti jiţ hlavička tolik dozadu. [13)]

22

Dítě pozoruje předměty, reaguje na hračky, sleduje i lidskou tvář. Umí se smát a vrátit úsměv dané osobě. Také ho upoutají zvuky. [30] 2.2.2 Třetí měsíc

Na zádíčkách děťátko udrţí hlavičku kratší dobu ve středním postavení, na bříšku jiţ dovede „pást koníčky“. Horními končetinami pohybuje jiţ intenzivněji, dolní končetiny jsou stále vybočeny směrem ven v kyčlích. Kolena mohou být občas nataţena. Dítě začíná pouţívat pohyb v hlezenních kloubech. [13] Celkový pohyb jiţ je ţivější a souvislejší. Pozornost udrţí déle neţ v předešlých dnech, předměty sleduje zrakem i pohybem hlavy. Předmět zavěšený nad postýlkou ho zaujme. [30] (Tohoto vyuţívám i ve vodě, kdy nad hlavou dítěte drţím zajímavou hračku. Tím, ţe je zaujat touto věcí, přestává vnímat, ţe leţí samo na vodě jen s pomocí podhlavníčku.) 2.2.3 Čtvrtý měsíc

Při přitahování do sedu dítě dovede zvednout i hlavičku. Všemi končetinami volně pohybuje, hlavně si prohlíţí své ruce a hraje si s nimi či strká do úst. Udrţí i předměty a snaţí se je dostat do pusy. Noţkami kope, má je poohnuté, dokáţe je však i aktivně natáhnout. [13] Dítě se více rozhlíţí, otočí se i za zvukem ve větší vzdálenosti. Samo si pobrukuje, nahlas se směje, vyţaduje více pozornosti a kontaktu od druhého člověka.[30] 2.2.4 Pátý měsíc

Dítě se začíná převracet na strany, postupně se dostává k přetočení na bříško. Vše co mu přijde do cesty, strká do úst. Dítě naznačuje pokusy o plazení, ale pohyb vpřed ještě není zřetelný. Hlavičku udrţí a dokonce s ní otáčí i do stran. Na chodidle se vytváří podélná klenba nohy. Pokud jedince posadíme, tak má ještě zvýšené hrudní ohnutí, krátkodobě se však můţe i napřímit. [13] Co se týče jeho psychické stránky, umí rozeznat milý a přísný tón hlasu, brouká si a švitoří. Snaţí se zaujmout okolí. [30] 2.2.5 Šestý měsíc

V tomto měsíci je převracení z bříška na záda a naopak uţ zřetelné. Dítě by toto otáčení mělo zvládat na obě strany. Pokusy o plazení stále pokračují,

23

zatím se však jedná o vzpor leţmo (dítě je opřené dlaněmi o zem, část hrudníku je zvedá nad podloţkou). Častým jevem je chytání svých vlastních noţek, některé děti si je dávají i do úst. Pokud dítě posadíme, samostatně se poloţí. [13] Při hraní s předměty si je umí předat z jedné ruky do druhé. Při koukání do zrcadla se na sebe samotné směje. Rozlišuje jemu známé a neznámé osoby.[30] Otáčení z bříška na záda je i v plavání kojenců velký zlom. Do 5. měsíce se s nimi plave na zádíčkách a dětem to vyhovuje. Jakmile však objeví něco nového, na zádíčkách uţ se jim nelíbí a nejraději sledují věci kolem na bříšku. Proto jsou dle psychomotorického vývoje uspořádány i lekce plavání. 2.2.6 Sedmý měsíc

Dítě je často v pohybu, neustálé zaujímá jinou polohu, snaţí se je obměňovat. Natahuje obě horní končetiny, coţ je známka toho, ţe se chce chovat. Dítě se jiţ plazí, většinou začíná nejdříve dozadu, poté vpřed. Poloha „na čtyřech“ není pro něj stabilní, často přepadává zpátky na bok. Dítě zvládá sedět a přitom si v rukou hrát s předmětem. Pokud se dítě pokusíme postavit s drţením, tak péruje.[13] Kojenec si stále hraje s nohama, ťuká do stolu, předměty uchopuje celou rukou. Objevuje se vyslovování některých prvních slabik – ma, ba. [30] 2.2.7 Osmý měsíc

Dítě uţ pěkně sedí, pohyby vsedě jsou koordinované, otáčí se. Chytá se pevných předmětů a snaţí se postavit. Prsty na nohou jsou však stále v ohnutém postavení. [13] Jemná motorika se stále vyvíjí, dítě o sebe tluče kostkami, začíná rozumět některým slovům anebo určité zvuky napodobuje.[30]

2.2.8 Devátý měsíc

Kojenec se otáčí bez potíţí, sedí, leze po čtyřech, stoupá si, s oporou a přitahováním udělá pár kroků.[13] Předměty vytahuje z krabic, uchopí je mezi palcem a ukazováčkem. Zkouší napodobovat výraz a mimiku druhé osoby, dělá ručkama paci-paci.[13]

24

2.2.9 Desátý měsíc

V 10. měsíci kojenec jiţ nerad leţí na zádech, protoţe umí spoustu jiných věcí a snaţí se objevovat další. Jeho pohyby jsou pruţné, rychlé, osvojuje si stále větší stabilitu.[13] Většinou střídá polohu vsedě s lezením po bytě. Jemná motorika se stále prohlubuje. Dítě chytne hrníček za ouško, vysypává obsah nádob, zvedá věci. Rozpoznává i význam některých slov. [30] 2.2.10 Jedenáctý měsíc

„Stojí delší dobu s oporou za jednu ruku, manipuluje s předměty, chodí kolem nábytku, uchopí mezi palec a ukazovák drobné předměty, hraje si na schovávanou, rozumí slovům „pojď, otevři“ “ (Špaňhelová, 2003, 56). 2.2.11 Dvanáctý měsíc

Dítě jiţ stojí samo, balancuje, objevují se první samostatné, avšak nejisté kroky. Pokud se chce rychle přemístit, pouţije lezení. [13] Při jídle uchopuje lţičku, snaţí se jíst lţící samo. Vysypává či naopak vkládá předměty a věci do krabiček. Zvládá sdělit dvě slova, jejichţ význam je pro něj stálý a jasný. [30] Potvrdila bych, ţe rychlé vývojové změny se promítají i do rozdělení skupin v plavání. Pro kojence máme největší počet skupinek dle počtu měsíců ţivota a je nutné toto rozdělení dodrţovat. Kaţdý měsíc je zde znát. Jiné cviky se provádí ve věku 4 měsíců, jiné v 6 měsících. Cviky se vyvíjí tak, jak se vyvíjí děťátko. Není vhodné proto některé věci uspěchat, i kdyţ by si to lecjaké ambiciózní maminky i přály.

2.3 Období batolete „Období od začátku 2. roku do konce 3. roku ţivota je obdobím batolete, v němţ dochází k intenzívnímu motorickému a neuropsychickému vývoji“ (Novotný, Hruška, 1997, 118). Toto období je charakteristické pro osamostatňování dítěte v základních ţivotních dovednostech, a to v chůzi, udrţování čistoty, přijímání potravy, v řeči a poznávání prostředí, ve kterém přebývá. V tomto období se setkáváme s častými úrazy (opaření, popálení) a otravám (léky). To vše se děje hlavně kvůli

25

neobratnosti, nepozornosti, nezkušenosti a mnohdy i zvědavosti, kdy batole vede touha po poznání něčeho nového. Proto je nanejvýš důleţité takové dítě dostatečně sledovat a předcházet tak nepříjemnostem. [16] Dítě si osvojuje první hygienické a společenské návyky a snaţí se v určitých věcech osamostatňovat. [21] Myslím, ţe určité společenské prostředí je i lekce plavání a jistým způsobem se i tato „forma tréninku“ můţe podepsat na chování dítěte. Dítě je zvyklé, ţe kaţdý týden chodí do bazénu, ţe by tam mělo poslouchat a spolupracovat. Je moţné, ţe u dítěte vznikají základy tréninku. Pohybová výchova je ve druhém a třetím roce ţivota značně odlišná od kojeneckého období. Samostatný pohyb je samozřejmostí a naším úkolem je nejen dítě nebrzdit, ale co nejvíce podpořit a umoţnit mu veškerou pohybovou činnost. Díky tomu se batole postupně učí lézt, chodit, běhat, skákat či překonávat různé překáţky. Děti k pohybu přivedeme nejlépe hrou. [13] To je vlastně smyslem celé lekce plavání. Dítě by se mělo cítit příjemně a hodinu by mělo vnímat a proţívat vesele. Motivují je různé pomůcky, hračky anebo i program, který si připraví instruktorka (např. pohádkové vyprávění, na které navazuje splnění určitého výkonu. V tomto věku jiţ můţeme pracovat s představivostí a fantazií dětí a spoléhat na ní při přípravě lekce plavání (viz obr. 13).

Obr. 13: Náplní lekcí plavání jsou také psychomotorické hry

26

2.3.1 13. - 15. měsíc

„Dítě je jisté v chůzi, postaví se bez opory, dovede postavit na sebe dvě kostky, navléká na tyč krouţky, vybalí například kuličku z papíru, pije z hrnku, ukazuje, co udělalo, umí napodobit zvuky zvířat, pouţívá kolem 20 slov“ (Špaňhelová, 2003,74). 2.3.2 16. - 18. měsíc

„Dítě si dovede při hře dřepnout, dovede zvednout předmět ze země, vyleze na pohovku, umí běţet, dá na sebe tři kostky, obrací leporelo, kdyţ si s ním někdo čte, ukazuje na věci, mluví dětským ţargonem, kterému často rozumí jen matka nebo rodinní příslušníci, jí lţící, umí 20-70 slov, učí se na nočník a smrkat“ (Špaňhelová, 2003,74). 2.3.3 19. - 21. měsíc

„Dítě umí chodit po schodech za jednu ruku, běhá, hraje si s auty, dělá „tútú“, obrací stránky v kníţce, navleče korálek, rozumí pokynům „jdi se podívat, zavři to“, umí říci věty o dvou nebo třech slovech“ (Špaňhelová, 2003,74). 2.3.4 22. - 24. měsíc

„Dítě umí chodit po schodech, umí skákat oběma nohama, dovede si stoupnout na špičky, vyleze na ţidli, hraje si mezi dětmi, chová panenku, uspává ji, dává na sebe kostky, korálky do skleničky, zhasne světlo, otevře skříňku, začíná skloňovat a časovat, čmárá (některé uţ dovede nakreslit sluníčko), umí přibliţně 300 slov“ (Špaňhelová, 2003, 75). 2.3.5 25. – 30. měsíc

„Dítě střídá nohy do schodů, jezdí na tříkolce, umí navléknout korálek na šňůrku, umí dát kolečko a čtvereček do výřezu, pomáhá s oblékáním, nají se lţící, umí pojmenovat věci na obrázku, umí říkanky, kreslí, zná 300 aţ 500 slov“ (Špaňhelová, 2003, 75). 2.3.6 31. - 36. měsíc

„Dítě umí stát chvíli na jedné noze, přeskočí provázek, hraje si rádo na maminku a na tatínka, obléká panenku, s pomocí se vysvlékne, umyje si ruce, nají se bez pomoci, začíná rozepínat knoflíky, dokreslí kruh a umí doplnit text pohádky“ (Špaňhelová, 2003, 75).

27

Tyto jednotlivé dovednosti a schopnosti se vyuţívají i v plavání. Například dítě navléká krouţek na tyčku pod vodou, staví na sebe destičky, poznává zvířátka (hračky) ve vodě apod.

2.4 Předškolní věk Období od 3 do 6 let nazýváme termínem předškolního dětství. V tomto období můţeme pozorovat značné somatické změny. Mění se tělesné proporce a celkový poměr jednotlivých končetin a těla. Relativní velikost hlavy se zmenšuje, zatímco relativní délka dolních končetin roste. K celkovému růstu lze říci, ţe je poměrně rychlý (5- 10 cm ročně). Svalstvo se jeví jako měkké a oblé, je více formováno tukem neţ svalovou tkání. Fázi první tělesné plnosti (2. aţ 4. rok) střídá fáze první vytáhlosti (5. aţ 7. rok). [12] Různé funkční a somatické změny se kladně projevují v motorice, coţ má za následek stoupající pohybovou výkonnost. [12] Na rozdíl do tělesného vývoje je duševní vývoj poněkud pomalejší. Dítě nemá tolik ţivotních zkušeností, proto je zvídavé a můţeme si tím vysvětlit příčinu častých úrazů (otravy, pády, dopravní úrazy, úrazy při sportování, utonutí) v předškolním věku. [14] I v samotném plavání vidím, ţe předškoláci jsou aktivnější, zvídavější, zkouší nové věci, snaţí se napodobovat lektorku i kamarády. Proto je zde stále potřeba obezřetnost a kontrola nad jejich pohyby. Hlavní činností a náplní dne dítěte je hra. Jedinec pouţívá tvořivé prvky a prostředky (stavebnice, modelování, napodobování pracovní činnosti). Později se objevují hry s pravidly, které rozvíjí paměť, myšlení, fantazii, řeč, hrubou i jemnou motoriku, sebeovládání či ukázněnost. [16] Dítě často touţí po společnosti druhých – jak dospělých, tak dětí. Proto je schopno strávit část dne mimo domov v mateřské školce, kde jej zabaví kolektiv. Prohlubuje se tak sociabilita dítěte. [16] V tomto přemýšlivém, zvídavém období by dítě nikdy nemělo nabýt dojmu, ţe pohyb je něco nevhodného. Rodiče při ukládání trestu by neměli pouţívat zákazy pohybových činností. Uškodit mohou i naopak, pokud jako trest

28

uloţí nucenou sportovní aktivitu. Pokud máme snahu ovlivnit pohybový vývoj dítěte, měli bychom sledovat reakce na zvolené pohybové podněty a dodrţovat limit přiměřenosti vzhledem k věku. [19] Přiměřenost pohybových aktivit u dětí určují genetické předpoklady, ţivotní podmínky, prostředí, ve kterém dítě ţije, způsob výţivy, nemocnost, průběh vývoje jedince v raných etapách ontogeneze a typ dítěte ve vztahu ke zvoleným pohybovým aktivitám (především tento faktor bývá ze strany ambiciózních rodičů podceňován. [19] Pokud nepřijmeme důleţitost těchto faktorů, mohou u dětí k pohybovým činnostem vznikat i negativní postoje a mohou v nich vzbuzovat záporné emoce. [19]

29

3 Prevence 3.1

Legislativa

3.1.1 Úloha zdravotníků

Prevence dětských úrazů by měla být pro nás jedna z priorit, kterou nelze brát na lehkou váhu. Nápomocní by nám v tomto mohli být i zdravotníci (doktoři, pediatři, zdravotní sestry, porodní asistentky, ošetřovatelé, pomocný personál). „Úloha zdravotníků je v prevenci úrazů dětí nezastupitelná jako součást systému prevence, na kterém se podílejí všechny sloţky společnosti. Zdravotníci by měli poskytovat informace rodičům formou ústní i písemnou, poskytovat údaje vyuţitelné k plánování prevence v programech slouţících ke zvýšení bezpečnosti (Bezpečná komunita, Zdravé město). Zdravotníci také mohou identifikovat rizikové činnosti, prostředí a výrobky, které způsobily úraz a upozorňovat orgány státní inspekce. V současné době mohou zdravotníci významně ovlivnit dětskou úrazovost i tím, ţe si budou více všímat opakovaných, ne zcela anamnesticky dostatečně objasněných úrazů a věnovat pozornost vyplňování údajů do formuláře „Záznam o úrazu“ rodiči, podle novely Zákona č. 134/2006, o sociálně právní ochraně dětí, která vstoupila v platnost 1. 6. 2006, oficiální formulář bude dostupný po vyřešení administrativních překáţek a schválení MZ. Zdravotník můţe výrazně ovlivnit dětskou úrazovost při návštěvě doma i během preventivní prohlídky dítěte. Jiţ před narozením dítěte má sestra podat základní informace o vytvoření bezpečného domova pro dítě. Při kaţdé další návštěvě se můţe zaměřit na určité téma, podle stáří dítěte: dopravní úrazy, úrazy na hřišti, sportovní a jednotlivé druhy úrazů, jako pády, opaření, tonutí“ (Sedlářová, 2008 184). 3.1.2 Zákony a vyhlášky

Pravidla pro plavání malých dětí a hygienické poţadavky na prostory a bazén určuje zákonná legislativa. Pokud máme v plánu realizovat výstavbu či provoz dětského plavání musíme se řídit těmito zákony a vyhláškami:

30

Vyhláška č. 135/2004 Sb, která stanoví hygienické poţadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch „Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 464/2000 Sb., kterou v roce 2004 nahradila vyhláška č. 135/2004 Sb. (kterou stanoví hygienické poţadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch), řeší jiţ uceleně vybavenost koupališť ve volné přírodě a základní stavebně technické poţadavky na umělá koupaliště, která mají bezprostřední vztah k ochraně zdraví návštěvníků, dále na způsob odběru vzorků a četnost kontroly a na jakost vody ke koupání v obou typech koupališť. Nevztahuje se však na léčebné a rehabilitační bazény, jejich problematika je dosud řešena pouze na úrovni metodického doporučení Hlavního hygienika ČR“ (Hygiena, Mikrobiologická rizika v umělých bazénech s chlorovanou vodou, 2008). Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. „V roce 2000 byl vydán zákon č. 258/200 Sb., o ochraně veřejného zdraví (platnost od 1. 1. 2001), který nahradil zákon č. 20/1966 Sb. a přímo stanovil základní povinnosti provozovatelům přírodních i umělých koupališť. Protoţe pro usměrnění hygienického dozoru v umělých koupalištích nebyl tehdy (a není dosud) v Evropské unii vydán jednotný závazný právní předpis, byly poţadavky na jakost vody v bazénech formulovány na základě předešlé směrnice č.48/1978 a hlavně německé normy DIN 19643, která v současné době představuje asi nejvyšší evropský standard“ (Hygiena, Mikrobiologická rizika v umělých bazénech s chlorovanou vodou, 2008).

3.2 Znalost provozního řádu Určitě důleţité je znát i provozní řád daného plaveckého klubu, který rodič s dítětem navštěvuje a dle něj se i řídit. Dbá tak na prevenci úrazu i onemocnění jak sebe, tak hlavně dítěte. Provozní řád by měl být vyvěšen na viditelném místě v kaţdém areálu.

31

3.2.1 Provozní řád daného klubu

Jedná se o část Provozního řádu Dětského plaveckého klubu Plaváčci. Daný výňatek obsahuje hygienickou sloţku a nařízení. Nepodstatné věci pro tuto práci, jako je systém omluv a náhrad, kurzovné a podobně, jsou vynechány. „Na všech bazénech, kde plaveme, jsou rodiče povinni řídit se provozním řádem jednotlivých objektů a současně Provozním řádem Dětského plaveckého klubu - Plaváčci, Plaváčci s.r.o. Po celou dobu pobytu je doprovod plně zodpovědný za dítě (tzn. ve vodě i na suchu). V případě, ţe se rodič potřebuje vzdálit (např. na WC nebo do sprchy), poţádá jiného dospělého, aby mu dohlédl na dítě. Do bazénu má přístup pouze dítě, které má zaplacený daný kurz (tzn. můţe se prokázat průkazkou na dané jméno). S ním můţe do bazénu standardně 1 dospělý a povolí-li to lektorka, tak ještě jeden doprovod (vpuštění do bazénu další osoby je závislé na aktuálním počtu dětí v lekci). Kurzů se nesmí zúčastnit osoby, které mají nějakou infekční nebo koţní chorobu nebo otevřené vnější poranění, krční nebo nosní problémy. Stejně tak nemají do bazénu přístup rodiče nebo děti s nemocnými vnitřními orgány. Před kaţdým vstupem do bazénu (tzn. i po návštěvě WC) je kaţdý povinen se omýt mýdlem a osprchovat (zejména v oblasti genitálií) a to bez plavek. Nedodrţení tohoto nařízení můţe vést k okamţitému vyloučení z kurzu a to bez nároku na náhradu nevyčerpaného kurzovného! Děti do dvou let musí mít pod přiléhavými plavkami ještě speciální plenu do vody. Samotné plavky nebo plena nejsou povoleny. Děti starší dvou let musí mít přiléhavé plavky. Plena jiţ není vyţadována.

32

V případě, ţe dítě vodu znečistí stolicí, zavazuje se rodič zaplatit náklady na vyčištění vody v bazénu. Dlouhé vlasy musí být vyčesané a pevně svázané, popř. skryté pod plavací čepicí (čepice jinak není podmínkou). Ţeny vstupují do bazénu vţdy odlíčené! Je zakázáno smrkat do vody. K tomuto účelu jsou u bazénu vţdy v plastové krabičce k dispozici papírové kapesníčky. V prostorách šaten, sprch, toalet a bazénu je nutné mít gumové pantofle a to nejen z důvodů hygienických, ale i bezpečnostních. Toto se týká nejen dospělých, ale i dětí, které uţ chodí. Rodiče, děti a ani jejich doprovod nemohou chodit v prostorách bazénu a sprch v civilním oblečení, ve kterém chodí venku na ulici. DOJDE-LI

K

POŠKOZENÍ

MAJETKU

DÍTĚTEM

ČI

DOSPĚLÝM, JE O TOM RODIČ POVINEN NEPRODLENĚ INFORMOVAT INSTRUKTORKU A DOHODNOUT SE NA FORMĚ NÁHRADY ŠKODY Na přebalovací pulty a do postýlek jsou rodiče povinni dát pod své (zvláště velmi malé) dítě vlastní osušku nebo plenu. Na přebalovaní pulty ani do postýlek se nesmí pokládat autosedačky či jiná zavazadla, která rodiče běţně pokládají na zem. Na přebalovací pulty ani do postýlek nesmí rodiče dávat děti obuté. V prostorách šaten a odpočinkové místnosti se nesmějí děti nechávat bez plenek. Nočníky se po pouţití musí okamţitě vynést a opláchnout, nastříkat desinfekcí ve spreji Insidur, kterou najdete na toaletě na umývadle. Za tímto účelem pouţijte jednorázové gumové rukavice, které jsou zde k dispozici. Po 3 minutách působení znovu opláchněte nočník vodou .

33

Jíst je povoleno pouze v místě k tomu určeném naproti recepci. Návštěvníci jsou povinni v celém areálu udrţovat pořádek a čistotu. Ve venkovních botách je dovoleno pohybovat se pouze v prostorách recepce. Všude jinde (tzn. i v gymnastickém sále) musí být rodiče i děti přezutí. Na koberec v herně se nesmí v ţádných botách. V prostorách recepce není dovoleno chodit v přezůvkách, které pouţíváte u bazénu nebo v sále. Venkovní boty ukládejte do skříněk zabalené do igelitové tašky (totéţ platí o mokrých deštnících). Za volně odloţené (nebo v kočárku ponechané) věci provozovatel neručí! Kočárky je nutné zamykat na místo k tomu určené.

V hracím koutku: Děti musí mít plenku. Nesmí se sem nosit nočníky. Po odchodu z hracího koutku rodič uklidí hračky po svém dítěti. Hračky se nesmí odnášet mimo prostor koutku. Při znečištění koutku dítětem rodič zajistí nápravu ať uţ sám nebo poţádá o pomoc instruktorky. Do bazénku s balonky v hracím koutku, smí děti pouze bez obuvi, jídla a pití. Nesmí se sem vnášet jiné hračky a děti si zde mohou hrát jen pod přímým dohledem rodiče. Na "houpadle" se mohou děti houpat rovněţ pouze pod dohledem rodiče“ (www.plavacci.com/provozni_rad, 2009).

34

3.3 Hygienická složka

Vyhláška č. 135/2004, příloha č. 6 „Hygienické požadavky na bazény pro kojence a batolata I. Obecné zásady 1. Bazény pro kojence a batolata vyţadují tyto související prostory: krytý, nejlépe vnitřní prostor pro kočárky, šatny dětí vybavené přebalovacím stolem nebo omyvatelnou podloţkou, oddělený prostor na kojení, odpočinek a pro aklimatizaci dětí na venkovní prostředí před odchodem, zázemí pro doprovod (šatna, sprchy, WC apod.), suchou a větratelnou místnost (sklad) na ukládání vysušených pomůcek a materiálů. 2. Prostory pro koupání kojenců a batolat musí být odděleny od ostatních prostor. Při kurzech není v bazénu a jeho okolí moţný souběh dalších činností. 3. Provozovatel bazénu pro kojence a batolata vypracuje provozní a návštěvní řád, který je po schválení orgánem veřejného zdraví během provozu vyvěšen na viditelném místě. 4. Všechny prostory, ve kterých se budou rodiče s dětmi pohybovat, včetně ploch, které přicházejí do kontaktu s dětmi, jsou minimálně jednou denně, nejlépe před kaţdou lekcí důkladně vyčištěny a dezinfikovány. K dezinfekci pomůcek a bazénu jsou pouţity jen takové prostředky, které jsou svým sloţením a koncentrací vhodné i pro exponovaná zdravotnická pracoviště (např. kojenecká a novorozenecká oddělení nemocnic). Doporučuje se střídání přípravků s přesným dodrţením expoziční doby, aby se zabránilo vzniku rezistence bakterií. 5. Hračky a pomůcky pouţívané v bazénu musí být dobře omyvatelné, nepoškozené, bez jakýchkoliv otvorů a vyjímatelných částí, aby se do nich nemohla dostat voda (s výjimkou otvorů, kterými voda volně protéká) a vhodné pro danou věkovou kategorii. Denně po skončení kurzu se důkladně očistí a uloţí na vyhrazeném suchém místě. Hračky a pomůcky se podle potřeby dezinfikují. 6. Do bazénů nemají přístup nemocné děti a osoby, zvláště osoby trpící vlasovými nebo koţními či jinými přenosnými chorobami, osoby se zjevně

35

zanedbanou osobní hygienou, osoby zahmyzené a osoby pod vlivem návykových látek. 7. Kaţdé dítě musí při koupání pouţívat vlastní dětské plavečky s přiléhavou gumičkou kolem nohou. 8. Při znečištění vody dítětem (stolice, zvratky, hlen, krev apod.), stejně jako při jakémkoli jiném viditelném znečištění vody, je provoz okamţitě přerušen do odstranění závady. Vanu nebo bazén je nutné vypustit, důkladně mechanicky očistit a před novým napuštěním opět dezinfikovat a vypláchnout čistou vodou. 9. Pro úpravu vody pro kojence a batolata je moţné pouţít pouze dezinfekční přípravky podle § 16 odst. 9. U bazénů napojených na recirkulační systém se mohou pouţít i vhodné přípravky na úpravu pH a koagulaci. Pouţití jiných chemických přípravků (zjasňovače, parfémy, algicidy atd.) pro úpravu vody je zakázáno. Dezinfekční prostředky (chlor), případně další chemikálie se dávkují pouze do příslušného místa (stanoveného v provozním řádu) v recirkulačním systému mimo bazén, nikdy ne přímo do bazénu nebo do plovoucích bójí. 10. Za předem stanovených a schválených podmínek jsou přípustné fyzikální způsoby dezinfekce vody. UV záření lze pouţít tehdy, jestliţe voda v bazénu trvale cirkuluje a jestliţe UV-zářič je umístěn v cirkulačním okruhu vně bazénku. Lze pouţít rovněţ ozon za podmínky, ţe jeho dávkování bude vřazeno do cirkulačního okruhu a voda v samotném bazénku ho jiţ nebude obsahovat, coţ lze zajistit pouze zařazením deozonizačního stupně do recirkulačního okruhu před vstupem vody do bazénu. 11. Pokud je pouţit bazén s recirkulačním systémem, řídí se poţadavky na intenzitu recirkulace a mnoţství ředící vody podle poţadavků na koupelové bazény (§ 16 odst. 3 a 6; příloha č. 7). 12. Tam, kde se text této přílohy dále odkazuje na přílohu č. 4, myslí se tím všechny ukazatele s výjimkou volného chloru. Jeho obsah je ţádoucí udrţovat na niţší úrovni při souběţné aplikaci dalších opatření, která zajistí splnění mikrobiologických poţadavků (zvýšená intenzita recirkulace a obměna vody). Hodnota redox potenciálu závisí na výši volného chloru.

36

13. Mikroklimatické poţadavky na halu bazénu a přilehlé prostory jsou uvedeny v příloze č. 8 (vyjma poţadavku na teplotu vzduchu v hale bazénu, která se řídí teplotou vody). II. Požadavky na bazén a jeho provoz, obměnu a kvalitu vody a prostředí podle věku dítěte Dále uvedené teploty bazénové vody a vzduchu v hale bazénu je nutno povaţovat za doporučené. Představují teplotu přijatelnou obecně pro danou věkovou kategorii. Orientační rozmezí teplot vody a vzduchu: vyšší hodnota na počátku uvedeného věkového období, niţší na konci období u staršího dítěte. 1) Věk dítěte 3 - 6 měsíců: Prostředí: Plastové vany a bazénky nebo jiné nádoby z vhodného materiálu, se snadno čistitelným a dezinfikovatelným povrchem, které jsou vyuţívány pouze pro účely koupání kojenců. V průběhu kurzů musí být umístěny v prostoru odděleném od ostatního provozu koupaliště. Voda: Plnící (napouštěná) voda musí mít kvalitu vody pitné. Teplota vody 30 - 36 st. C. Teplota vzduchu: Minimálně 28 st. C, maximálně 30 st. C. Provoz: Kaţdý den před prvním napuštěním musí být vany řádně vyčištěné, vydezinfikované a opláchnuté. Ve vaně se koupe jen jedno dítě, vedené rodičem zevně vany (rodič nevstupuje do vany). Voda se vyměňuje po kaţdé dítěti. Po 3 - 5 výměnách vody je nutné provést povrchovou dezinfekci vany s tím, ţe po jejím skončení bude vana řádně vypláchnuta, aby se odstranila rezidua pouţitého dezinfekčního agens. 2) Věk dítěte 6 - 12 měsíců: Prostředí: Pro koupání kojenců ve věku 6 aţ 12 měsíců je moţné pouţít přenosné vany (viz věková kategorie 3 - 6 měsíců) nebo následující typy bazénků: Typ 1: přenosné bazénky bez recirkulace (pouţívané výhradně pro koupání a plavání kojenců a batolat) Typ 2: přenosné bazénky s recirkulací

37

Typ 3: stabilně zabudované bazénky určené pouze dětem, za podmínek níţe uvedených Typ 1: Přenosné plastové bazénky bez recirkulace vody: jsou napouštěny pitnou vodou - nutná výměna vody po kaţdém pouţití (připouští se přítomnost více dětí najednou, maximálně však 5 - bez rodičů - při minimální ploše vodní hladiny 0,8 m na 1 dítě) nebo obměna cca 20 % vody po kaţdém dítěti při koupání se jednotlivě. Kaţdý den před prvním napuštěním musí být bazének řádně vyčištěn, vydezinfikován a opláchnut. V průběhu kurzů se bazének po kaţdých pěti výměnách vody dezinfikuje a důkladně opláchne čistou vodou. Maximální počet dětí (ne však více neţ 5), doba pobytu a míra obměny vody (závisí na velikosti bazénku, celkovém objemu vody a na její kvalitě) jsou závazně stanoveny v provozním řádu. Typ 2: Přenosné plastové bazénky s recirkulací, určené pouze dětem (v jeslích, školkách, školách i jinde) nebo provozované výhradně za účelem koupání a plavání kojenců a batolat, a provozované podle zásad stanovených touto vyhláškou. Připouští se přítomnost několikačlenné skupinky dětí s rodiči v bazénu. Minimální plocha vodní hladiny na jednoho koupajícího se je 0,8 m. Minimálně jednou týdně musí být bazének vypuštěn řádně vyčištěn, vydezinfikován a opláchnut. Typ 3: Stabilně zabudované bazénky s recirkulací vyuţívané pouze dětmi za podmínky, ţe před zahájením provozu a před napuštěním vody bude bazén, okolí bazénu a pouţívané prostory vyčištěny, vydezinfikovány a pečlivě opláchnuty čistou vodou, ţe voda bude nově napuštěna nebo dostatečnou dobu (např. přes noc) před zahájením provozu recirkulována tak, aby nejméně jednou prošla úpravnou, a ţe kvalita vody bude opakovaně vyhovovat stanoveným poţadavkům. Výjimečně lze také pouţít pevný dětský bazének bez recirkulace, jestliţe bude před kaţdým provozním dnem dezinfikován a nově napuštěn vodou, a

38

jestliţe během provozu bude neustále dotékat zdravotně zabezpečená voda z vodovodu pro veřejnou potřebu nebo ze zdroje kvality vody pitné a přepadem odtékat nadbytečná voda v minimálním mnoţství 1 litr/min na jednoho koupajícího se. Připouští se přítomnost několikačlenné skupinky dětí s rodiči v bazénu. Minimální plocha vodní hladiny na jednoho koupajícího se je 0,8 m. Voda: Kvalita vody před zahájením provozu a v době provozu musí odpovídat nejméně poţadavkům uvedeným v příloze č. 4 (vyjma typu 1, kde je nutno pouţít jako vodu plnící vodu pitnou). Teplota vody: 28 - 32 st. C. Teplota vzduchu: 28 st. C - 30 st. C. 3) Věk dítěte nad 12 měsíců (do 3 let): Prostředí: Doporučuje se pouţít zařízení pro věkovou kategorii 6 - 12 měsíců. Pokud jsou pouţity jiné bazénky, musí před zahájením provozu voda v bazénku dostatečně dlouho recirkulovat a procházet úpravnou, aniţ je v tu dobu bazén pouţíván. Celý objem vody bazénu musí před zahájením provozu nejméně jednou projít recirkulační úpravnou vody. Bazén musí být dobře přístupný s hloubkou vody max. 130 cm. Pokud je jeho hloubka větší neţ 130 cm, pak koupání musí být omezeno jen na část bazénu po tuto hloubku a hranice této hloubky musí být na hladině vyznačena plováky. Voda: Kvalita vody odpovídá poţadavkům uvedeným v příloze č. 4. Teplota vody: 28 - 32°C Teplota vzduchu: 28°C - 30°C. Provoz: Přítomnost rodičů s dětmi ve vodě moţná. Maximální počet osob je dán kapacitou bazénu, přičemţ minimální plocha vodní hladiny na jednoho koupajícího se činí 1 m. III. Kontrola jakosti vody v bazénu 1) Před začátkem provozu ověřuje provozovatel teplotu vody a vzduchu, aby odpovídala doporučeným limitům podle věku dětí.

39

2) Provozovatel bazénu pravidelně kontroluje kvalitu vody v bazénu. Četnost a rozsah kontroly záleţí na druhu bazénu a na způsobu provozu. 3) U přenosných van a bazénků, které jsou vyprazdňovány čištěny, vyplachovány a napouštěny po kaţdém kojenci nebo skupině kojenců, se kontroluje teplota a průhlednost vody po kaţdém napuštění. Jedenkrát za měsíc se provede mikrobiologický rozbor vody jako doklad o účinnosti čištění vany. Pokud je pro plnění pouţívána voda jiná neţ pitná, musí být prováděna i kontrola dalších fyzikálních a chemických ukazatelů podle přílohy č. 4. 4) U ostatních bazénků s recirkulací nebo průběţnou obměnou vody, které nejsou vyprazdňovány po kaţdé skupině kojenců, platí stejné poţadavky na kontrolu kvality vody, jaké se navrhují pro ostatní bazény. Viz přílohy č. 4 a 7. 5) Za pravidelné provádění kontroly jakosti vody odpovídá provozovatel bazénu a na poţádání je předkládá provozovateli kurzu plavání kojenců a batolat a místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví. 6) Vzorky vody pro kontrolu se odebírají v průběhu provozu, nejdříve 1 hodinu po jeho zahájení“ (Vyhláška č. 135/2004 Sb., příl. 6, 2004).

3.4 Odborná způsobilost instruktorů plavání Instruktor plavání malých dětí musí mít pro svoji činnost při lekcích plavání zvládnutý tento rekvalifikační kurz, který je akreditován MŠMT: Instruktor pro pohybový, sociální a psychický rozvoj kojenců, batolat a dětí předškolního věku (Instruktor plavání kojenců, batolat a dětí předškolního věku) [36] „Zájemkyně o pohybovou výchovu kojenců by ve vodě měly ve vlastním zájmu vyhledávat nejrůznější zkušenosti s metodikou svého oboru a zařazovat k nim vše nové shodující se se zásadami kojeneckého plavání (citlivost, posloupnost, úměrnost aj.) Měly by podrobně znát vše o psychomotorickém vývoji, denním reţimu, správné ţivotosprávě, cvičení, otuţování a masáţích v prvním roce ţivota dítěte“ (Kiedroňová, 1991, 187). Mezi jejich vědomosti by určitě měly patřit nejčastější úrazy kojenců a batolat, jak jim předcházet a popřípadě jak zvládnout a poskytnout první pomoc.

40

V neposlední řadě jsou i rádci rodičům ve výchově nejmenších a nápomocní při problému dítěte ať jiţ fyzickém či psychickém. [10]

3.5 Informovanost společnosti Tato tabulka nám ukazuje nejčastější druhy a příčiny dětských úrazů dle specifik dětského věku a rizikových faktorů. V tabulce si můţeme všimnout, ţe častými příčinami jsou tonutí, pády, vdechnutí cizího tělesa. Všechny tyto rizika hrozí i v bazéně při výuce plavání či při pobytu v plaveckém areálu. [40] Tab. 1: Nejčastější druhy a příčiny dětských úrazů dle specifik dětského věku a rizikových faktorů. Věkové Druh úrazu období

Rizikové faktory

Nejčastější příčiny vzniku úrazu

Období pády, kojenec termické úrazy, ké tonutí, (0-1 vdechnutí, rok) dušení

Není rozdíl dle pohlaví

0. - 4. měsíc

pády, vdechnutí, dušení zalehnutí

Děti jsou málo pohyblivé Zvl. nedostatečný dohled dospělé osoby, neopatrná manipulace s dětmi

4.-7. měsíc

pády, tonutí, Děti jsou více čilé, vdechnutí převracejí se, dávají si ruce do úst

Zvl. nedostatečný dohled dospělé osoby

7.-12. měsíc

pády, tonutí vdechnutí, termické úrazy, otravy

Zvl. nedostatečný dohled dospělé osoby, nedostatky v bezpečnosti prostředí, úmyslné úrazy

Děti jsou velmi čilé, lezou, mají snahu se postavit na nohy, objevují se první pokusy o chůzi

41

Nedostatečný dohled dospělé osoby, neopatrnost při manipulaci s dětmi, nedostatky v bezpečnosti prostředí, úmyslné úrazy

Období tonutí, batolivé termické úrazy, (1-3 otravy, pády roky)

Děti začínají chodit, jsou zvědavými průzkumníky, padají z výšek, začínají pouţívat odráţedla, koloběţky, tříkolky, kola, motorické dovednosti převaţují nad kognitivními, období prvního vzdoru, impulzivní chování

Nedostatečný dohled dospělé osoby, nedostatky v bezpečnosti prostředí (domácí bazény, léky, chemikálie, hřiště,...),

1-4 roky tonutí

Děti vyhledávají vodu

Nedostatečný dohled, nezabezpečené domácí bazény a vodní plochy, neplavci

12.- 18. měsíc

termické úrazy

Děti na sebe strhávají horké tekutiny

Časté úrazy v kuchyni při vaření

24.-28. měsíc

otravy

Děti vše ochutnávají, zaměňují léky za bonbony, jedovaté bobule za borůvky, čisticí prostředky a chemikálie za nápoje apod.

Nezabezpečené léky a čisticí prostředky, jedovaté rostliny a jejich plody na zahradách a v přírodě

Rychle se rozvíjejí pohybové schopnosti, děti se často zraní při hře a sportu, děti přeceňují své schopnosti, jednají impulzivně

Nedostatečný dohled, nedostatky v bezpečnosti prostředí, nedostatky v edukaci úrazové prevence, neplavci, úrazy při jiných onemocněních a postiţeních

Období pády, tonutí, předškol otravy, dopravní ní úrazy (4-6 let)

úrazy při jiných onemocněních a postiţeních ADHD, epilepsie, mentální retardace, poruchy zraku, úmyslné úrazy

Obecně největší počet úrazů malých dětí se vyskytuje u dětí předškolního věku, přitom řada z nich je naprosto zbytečná. Mnohdy se přihodí kvůli nepozornosti dospělých. Stačila by zde jednoduchá, avšak spolehlivá prevence úrazů, která by připouštěla nutnost stálého dozoru dítěte.

42

Jako efektivní ochranu u těchto dětí vnímáme také pasivní ochranu dítěte, která je zaměřená na vytvoření bezpečného okolí. Důleţitým faktorem je zejména bezpečná konstrukce budov, ale i bezpečná instalace a ovládání jednotlivých přístrojů a zařízení. K ochraně dítěte přispívá i pouţívání bytových doplňků, které sniţují riziko úrazu. Řadíme sem například chrániče ostrých rohů nábytku, bezpečnostní světla, chrániče do zásuvek, bezpečnostní kování zajišťující police před převrácením. Pozornost věnujeme i schodišti, ke kterému by vţdy mělo být připevněné zábradlí. Hrozí zde úraz hlavy. [31] Myslím, ţe je důleţité tyto věci brát v potaz při řešení a budování plaveckých prostor, aby se tak částečně dalo předcházet určitému procentu úrazu. U bazénu hrozí dětem spousta úrazů, nebezpečné je i tonutí. Pokud však dodrţujeme určitá pravidla a dbáme na prevenci, výrazně riziko poranění sniţujeme (viz obr. 14 -19).

Obr. 14: Nesprávný dozor rodiče u dítěte pohybujícího se kolem bazénu – nebezpečí úrazu či tonutí

Obr. 15: Správný dozor rodiče u dítěte pohybující se kolem bazénu

43

Obr. 16: Správný postoj před skokem do vody s dopomocí rodiče (palce nohou za okrajem)

Obr. 17: Nesprávný postoj před skokem do vody s dopomocí rodiče (nestabilita, větší vzdálenost k vodě)

Obr. 18: Nesprávný úchop při nácviku “šipky”

Obr. 19: Správný úchop při nácviku “šipku”

44

3.5.1 Prevence sportovních úrazů

„Zásady prevence úrazů, mikrotraumat a chronických poškození lze při sportovních aktivitách shrnout do několika zásad, jimiţ by se měl řídit cvičenec i trenér. V souvislosti se sportováním dětí je důleţité, aby s nimi byli seznámeni především rodiče a učitelé tělesné výchovy. Preventivní doporučení pro cvičence: 

Seznámit se se zásadami úrazové prevence v příslušném sportovním odvětví, kterému se věnuje nebo hodlá věnovat,



pouţívat předepsanou výstroj i výzbroj,



provádět cvičení v souladu se svým zdravotním a výkonnostním stavem; neměl by zahajovat náročná cvičení bez konzultace s lékařem,



dodrţovat zásady správné ţivotosprávy a v případě nedodrţení neprovádět tělesná cvičení,



necvičit v době příznaků nemoci nebo v rekonvalescenci,



vţdy ohlásit trenérovi, učiteli nebo rodičům změnu ve svém zdravotním stavu“ (Tošovský, 2006, 104).

3.5.2 Preventivní doporučení pro cvičitele (pedagoga, trenéra) 

„Zjistit, zda zdravotní stav dítěte umoţňuje jeho zařazení do cvičení (lékařská prohlídka),



seznámit účastníky s principy cvičení a se základními pravidly úrazové prevence,



sestavit cvičební jednotky úměrně schopnostem, fyzickému a psychickému stavu dětí,



zjistit příčiny případné delší absence cvičence a v případě onemocnění si vyţádat kontrolní lékařské vyšetření s vyjádřením ke schopnosti dítěte cvičit,



dodrţovat fyziologické principy metodického postupu,

45



zjistit, zda neexistuje objektivní překáţka pro cvičení ze strany cvičence

(porucha

ţivotosprávy)

nebo

překáţky

vyvolané

nevhodným prostředím“ (Tošovský, 2006, 104). 3.5.3 Prevence pádů 

Při přebalování miminka od něj nikdy neodcházejte a vţdy jej drţte alespoň jednou rukou,



pokud musíte od přebalování nutně odejít, vţdy odneste miminko s sebou,



chodící dítě nenechte běhat po mokré a kluzké podlaze bosé nebo v kluzkých ponoţkách. [6].

3.5.4 Prevence tonutí 

„Malé děti nikdy nenechávat v koupeli bez dozoru,



v blízkosti vody musí být děti neustále v dosahu dospělé osoby,



domácí bazény by měly být oploceny nebo překryty, není-li zajištěn soustavný dozor (malé dítě se můţe utopit i v 10 cm vody, rizikové jsou všechny vodní nádrţe, barely na dešťovou vodu i okrasná jezírka),



děti se mají naučit plavat co nejdříve, ale i zkušený plavec můţe utonout, kdyţ se dostane do nepředvídané situace (pro vodní sporty je nutno pouţít záchrannou vestu, při jízdě na divoké vodě i přilbu);



plovací pomůcky jako kruh, rukávky apod. nezaručí bezpečnost



důrazně varovat před skoky do neznámé vody, přesvědčit se o hloubce (minimálně 1,5m) a nepřítomnosti překáţek pod vodou (kameny, kmeny)“ (Sedlářová, 2008, 188).

Nespoléhejte na různé plavecké pomůcky, které by měly ve vodě dítě nadnášet (viz obr. 20 a 21). [6] Jsem přesvědčena, ţe důleţité je děti na prevenci tonutí a chování ve vodě upozorňovat jiţ od malička, i kdyţ třeba ještě nechodí plavat. Dá se tak předejít

46

nechtěným úrazům a nehodám. Nejdůleţitější je ovšem dozor a přítomnost rodiče a ve vodě NEUSTÁLÝ OČNÍ KONTAKT S DÍTĚTEM! (viz obr. 20 -23)

Obr. 20: Nesprávná přítomnost rodiče u dítěte plavajícího s pomůckou. (Rodič neudrţuje oční kontakt, dítě jej hledá, otáčí se a následně převrací.

Obr. 21: Správný dozor u dítěte plavajícího s pomůckou. (Rodič přidrţuje pomůcku, popř. můţe nechat dítě chvíli samotné, ale udrţuje stálý oční kontakt.)

47

Obr. 22: Správný dozor při plavání bez pomůcky. (Rodič neustále kontroluje obličej, drţí jej dítěti nad hladinou.)

Obr. 23: Nesprávný dozor při plavání bez pomůcky. (Rodič nesleduje obličej dítěte, ale hračku. Dítě má ústa pod vodou – nebezpečí tonutí)

3.6 Vybavení lékárničky "Obsah příruční lékárny často rozhoduje o záchraně ţivota při poskytování první pomoci. Materiál v příruční lékárně je nutno pravidelně kontrolovat a doplňovat! Mít vybavenou lékárnu pro domácnost je doporučené. Vybavení domácí lékárničky záleţí pouze na osobním uváţení. Na pracovištích, sportovních akcích a v dopravních prostředcích je příruční lékárna povinná" (Kelnerová, 2007, 17). Ţádná vyhláška ani hygienická norma neurčuje obsah a vybavení příručních lékáren, není tedy přímo stanoven. Avšak kaţdý zaměstnavatel má povinnost ze Zákoníku práce přijímat opatření pro případy poskytnutí první

48

pomoci. Vybavení lékárniček by mělo být uzpůsobeno tak, aby odpovídalo rizikům, která na pracovišti, ve firmě či v organizaci hrozí. Všechny předměty a léky v lékárničce by měly být dostatečně a vhodně označené a snadno dostupné. Konkrétní obsah pro jednotlivá místa stanoví smluvní lékař pracoviště. Zákoník práce ukládá zaměstnavateli povinnost mít na pracovišti potřebný počet lékárniček a mít zabezpečenou jejich pravidelnou kontrolu včetně doby pouţitelnosti léků a materiálů. Kromě běţných věcí je vhodné doplnit lékárničku prostředky, které odpovídají rizikovosti a náročnosti pracoviště a které by byly potřeba v případě nehody či úrazu. [9] Tab. 2: Doporučený obsah příruční lékárny [9] Obvazový materiál Gáza hydrofilní Skládaná sterilní 7,5 x 7,5 cm Spofoplast 2,5 cm x 2 m Spofoplast rychloobvaz 6 x 1 cm Obinadlo hydrofilní sterilní 6 cm x 5 m Obinadlo škrtící pryţové, 70 cm Obvaz NERIT Polštářek PORIN Obinadlo hydrofilní sterilní 10 cm x 5 m Vata obvazová skládaná 50 g

Léčiva Acylpyrin tbl. 10 Carbosorb tbl. Gastrogel tbl. nebo jiné volně dostupné antacidum Ophtal Ataralgin nebo jiné volně dostupné analgetium Septonex nebo jiný dezinfekční přípravek

Pomůcky Pinzeta anatomická Příručka „První pomoc“

2 ks 5 ks 1 ks 1 ks 2 ks 1 ks 4 ks 10 ks 10 ks 2 ks

2 1 1 1 1 1

1 ks 1 ks

49

Rouška resuscitační Špendlíky zavírací Teploměr lékařský v pouzdře TRAUMACEL, zásyp

50

2 ks 6 ks 1 ks 1 ks

4 Nebezpečí a možná zdravotní rizika 4.1 Nebezpečí hrozící pouze mimo bazén v prostorách plav. klubu 4.1.1 Opaření

Při koupání dítěte ve vaně, která je napuštěna příliš teplou vodou, můţe dojít k opaření. Stejné riziko hrozí i při umývání dítěte před a po plavání ve sprchách. Jemná dětská pokoţka je mnohem citlivější a náchylnější k opaření jak kůţe dospělého jedince. [3] Působením extrémních teplot můţe docházet k poškození koţní tkáně. Důleţitý je stupeň a rozsah poškození. Rozlišujeme tři stupně tepelného poranění. Podstatným faktorem je pro nás procentuální vyjádření poškozeného povrchu těla. Při 2 -5% poškozeného povrchu těla u dětí hrozí rozvoj šoku. U dospělého je to kolem 20%. [36]

4.2 Nebezpečí hrozící pouze v bazénu 4.2.1 Tonutí a utonutí

„Tonutí je dušení ve vodě, kdy tento stav tonoucí dočasně třeba i přeţije“ (Kubíková, Turín, První pomoc ve školských zařízení, 2008). Utonutí je definováno jako smrt udušením z nedostatku vzduchu, zatímco tonutí označuje stav, kdy člověk tuto příhodu třeba i dočasně přeţije. [citace, 1. pomoc ve školských zařízeních, internet] Při tomto stavu dochází k neokysličení tkání, rozpadají se červené krvinky, do krevního oběhu je nasávána voda, a proto jsou také porušeny plicní sklípky. [29] 4.2.1.1 Mokré tonutí

U tohoto tonutí jedinec polyká vodu a dochází k bezvědomí z hypoxie. Následuje

masivní

vdechnutí

vody,

které

můţe

doprovázet

vdechnutí

regurgitovaného ţaludečního obsahu. Plíce se naplní vodou, ta reaguje s krví a zapříčiní změny metabolismu a poškozuje funkci plic. Poté dochází k zástavě oběhu. [28] 4.2.1.2 Suché tonutí

Tento druh tonutí je typický hlavně u dětí a starších osob. Nedochází zde však k vniknutí vody do plic, ale smrt nastává udušením jako následek reflexního

51

spazmu hrtanu a jeho záklopky. Suché tonutí se nejčastěji vyskytuje při pokusech dětí a mládeţe o přeplavání co největší vzdálenosti pod vodou na jeden zadrţený nádech. [1]. Tonoucí se utopí, aniţ by měl vodu v plicích. Ta se tam nedostane přes křečovitý hrtan. [34] 4.2.1.3 Tonutí ve sladké vodě

Pokud se nám sladká voda dostává do plic, je vstřebávána do krevního oběhu. Po 3 a více minutách nastává hemolýza s uvolněním draslíku, coţ vede k zástavě srdeční činnosti a nastává smrt. Příčinou smrti bývá zpravidla i masivní plicní edém. Tento edém je následek porušení alveolokapilární membrány.[1] 4.2.1.4 Tonutí ve slané vodě

Vdechnutá slaná voda způsobuje poškození cév a alveol. Slaná voda také začne působením osmotického vzrůstu vytahovat vodu z intravaskulárních prostorů do plicních sklípků, které jsou však také zaplněna vodou. Nastávají poruchy dýchání. Smrt bývá zpravidla následkem masivního otoku plic. [1] Pokud se jedinec topil ve slané vodě (ale můţe se to stát i po vdechnutí menšího objemu slané vody), musí být hospitalizován a hlídán v patřičném zařízení. Hrozí zde riziko sekundárního tonutí, které můţe nastat aţ do 72 hodin po nehodě. [34] Zdůraznila bych, ţe s tímto problémem se nesetkáme jenom při pobytu u moře, ale můţe hrozit i v bazénech se slanou vodou, které jsou často za účelem kojeneckého plavání pouţívány! Proto je nanejvýš nutné, aby dítě po vdechování slané vody bylo hlídáno a aby tato informace byla sdělena ZZS. 4.2.2 Zánět zevního zvukovodu

Při oslabení bariéry, chránící vnitřní část ucha, můţe docházet k zánětu zevního zvukovodu. Vzniká příhodné prostředí pro mnoţení virů, plísní či bakterií. Dochází k tomu při nadměrné vlhkosti prostředí (dlouhé koupání v moři nebo v bazénu), při infekcích a malých poraněních, které můţeme způsobit nešetrným čištěním zvukovodu. Při zánětu cítíme bolest, která přechází v intenzivní svědění. [32]

52

K nejčastější příčině akutního zánětu zvukovodu patří infekce bakteriální. Druhým nejčastějším způsobem přenosu bývají mykózy, ale podílet se na vzniku zánětu mohou i viry.[17] Jedním z faktorů usnadňující rozvoj zánětu je zvýšení pH, které můţe nastat po častém koupání nebo při pouţívání nevhodných hygienických podmínek (mýdla, šampóny). Opakované vystavení zvukovodu vodě má za následek změnu pH a vyplavení ochranných látek obsaţených v sekretu. Problémem můţe být i znečištěná voda, která můţe mít za následek nákazu a zanesení infekce do zvukovodu. K rozvoji zánětu přispívá i teplota okolního prostředí, vlhkost a tělesná teplota. Se vzrůstající vlhkostí a teplotou prostředí je mnoţství koţních zánětů vyšší. U zdravé a nenamáhané kůţe toto nehrozí, neboť brání mnoţení bakterií i plísní a má ochrannou souvislou vrstvu sekretu na povrchu. [17] Zde bych zdůraznila, ţe maminky mnohdy zaměňují zánět zevního zvukovodu se středouším. Zánět středního ucha vzniká z vnitřního prostředí, kdy se infekce do ucha dostává přes Eustachovu trubici. Proto je chybné připisovat plavání příčinu a vznik těchto zánětů ve středním uchu. 4.2.3 Zvracení

„Zvracení aktivní vypuzení obsahu horní části trávicího traktu (jícen, ţaludek) ústy komplexním působením bránice a břišních svalů. Zvracení obvykle předchází nauzea“ (Sýkora, 2002, 32). U dětí mohou být různé příčiny zvracení, které se dostatečně liší od dospělých. U novorozenců a kojenců bývá častým problémem překrmování jedince nebo nesprávná technika výţivy. [29] Tento problém jsem sem zařadila proto, ţe je moţné se s ním při výuce plavání dětí (hlavně kojenců) setkat. Některé maminky kojí své ratolesti těsně před začátkem lekce (i kdyţ při zápisu do kurzu jsou na min. stanovenou dobu kojení před lekcí upozorněny). Mnohdy napomůţe i neopatrná manipulace rodiče s dítětem, kdy se miminku do trávicího traktu dostává voda. Zvracení do bazénu můţe být nejen nepříjemné a nebezpečné pro dítě, ale můţe vznikat infekční riziko pro ostatní návštěvníky bazénu.

53

4.2.4 Vdechnutí cizího tělesa (ukousnutí pomůcky)

„Aspirace znamená vdechnutí látek poškozujících dýchací ústrojí. Můţe jít o cizí těleso, krev, zvratky ap. Cizí tělesa mohou způsobit obstrukci v oblasti hrtanu, nebo jsou vdechnuta do průdušek. Ve druhém případě jsou – vzhledem k topografickým poměrům ve větvení průdušek – nalezena v 75% případů v pravém bronchu“ (Ertlová, Mucha, 2006, 243). Mohu potvrdit, ţe pomůcky vyrobené z měkkých materiálu jsou pro děti velkým lákadlem. Měly by slouţit pouze jako dekorativní prostředek či instruktorce ke zpestření hodiny. Pokud uţ si je maminka zapůjčí pro své dítě (je neklidné apod.), měla by také děťátko hlídat a být prozřetelnější. Pár ukousnutých kousků v ústech malého dítěte jsem jiţ viděla.

Hrozí zde právě nebezpečná

aspirace. 4.2.5 Rozvoj ekzému a alergie

„Kůţe je značně vystavena působení chemických látek v bazénové vodě. Některé mají přímý (dráţdivý) vliv na pokoţku, oči a sliznice, jiné mohou být kůţí resorbovány do organismu, přičemţ tento způsob expozice se povaţuje za rizikovější oproti ingesci, protoţe látka obchází játra a můţe být krevním oběhem distribuována přímo k cílovým orgánům. Rozsah takového příjmu závisí na mnoha faktorech, včetně doby trvání kontaktu s vodou, teploty vody a koncentrace chemických látek v ní. Dlouhodobý pobyt ve vodě vede k odmaštění a maceraci pokoţky, k jejímu dráţdění chemickými látkami, vzniku vyráţek, případně infekcí“ (Hygiena, Zdravotní a hygienická rizika z bazénových vod a prostředí bazénů, 2008, 86). „Výskyt respiračních potíţí a alergií u závodních plavců, kteří trénují v prostředí plaveckých bazénů zatíţeném chlórem, je rovněţ znám uţ více neţ dvacet let. Zvýšenou pozornost však tento problém vyvolal teprve nedávno v souvislosti se zjištěním, ţe oxidanty na bázi chloru mohou poškodit plicní epitelovou bariéru u rekreačních plavců a přispět tak ke zvýšení rizika atopických onemocnění, jako je například astma nebo senná rýma. Ve studiích zabývajících se profesionální expozicí bylo dále prokázáno, ţe zaměstnanci bazénů jsou vystaveni vyššímu riziku astmatu a respiračních potíţí, zatímco v ekologických

54

studiích byla zjištěna spojitost mezi prevalencí astmatu či ekzému u dětí a počtem bazénů nebo mnoţstvím chlóru v pitné vodě. I kdyţ jde o zjištění nečekaná, nejsou ve skutečnosti nijak překvapivá. V řadě experimentálních studií bylo prokázáno, ţe kyselina chlorná a chloraminy patří mezi oxidanty, které pronikají biologickými membránami a jsou schopné rychle otevřít těsné spoje mezi epitelovými

vrstvami.

Vzniklá

domněnka,

kterou

podporují

některá

epidemiologická a experimentální pozorování, ţe tyto oxidanty, které mají úzkou spojitost s naším západním stylem ţivota, se mohou uplatnit jako adjuvans při vzniku atopických onemocnění, protoţe usnadňují transepitelové pronikání alergenů“ (Hygiena, Riziko alergických onemocnění spojené s návštěvou bazénů s chlorovanou vodou, 2008,93). 4.2.6 Negativní reakce na chlór

„Ve vodě bazénů a obdobných zařízení je moţno nalézt široké spektrum chemických látek, jejichţ zdrojem mohou být plnící voda a koupající se osoby, ale především jsou to prostředky pouţívané k úpravě vody a její dezinfekci a z nich vzniklé vedlejší produkty dezinfekce (VPD). Dosud nejrozšířeněji pouţívaným prostředkem k dezinfekci bazénové vody je chlor (ve formě plynu, chlornanů nebo solí izokyanurové kyseliny), proto většina dostupných bromací se týká právě vzniku vedlejších reakčních produktů chlorace. Nemělo by se však zapomínat ani na vedlejší produkty vznikající při pouţívání ozónu, oxidu chloričitého, bromu či jiných méně uţívaných dezinfekčních prostředků, nicméně je nutno zdůraznit, ţe o těchto chemických látkách máme jen velmi omezené údaje týkající se moţných zdravotních rizik“ (Hygiena, Zdravotní a hygienická rizika z bazénových vod a prostředí bazénů, 2008). Dle amerických výzkumů vyplývá, ţe roste počet případů koţních a dýchacích problémů spojených s chemickou expozicí v bazénech a jejich okolí z důvodu zanedbání základní péče o kvalitu vody. [39]

55

4.3 Nebezpečí hrozící v bazéně i v prostorách plav. klubu 4.3.1 Mikrobiologická rizika

Mikroorganismy můţeme rozdělit na jednobuněčné (bakterie, viry) a na vícebuněčné (např. parazitární červi a členovci). Proto se mikrobiologie zabývá bakteriologií (nauka o bakteriích), virologií (nauka o virech), mykologií (nauka o houbách) a parazitologii (nauka o parazitech) (viz tab.3). [5)] 4.3.1.1 Bakterie

Jsou velmi malé, viditelné jsou ve světelném mikroskopu po obarvení. Mívají různé tvary – tyčinkovitý, kulovitý či spirálovitý. Jejich metabolismus je podobný metabolismu rostlinných a ţivočišných buněk. V případě zachování určitých podmínek jsou bakterie schopny samostatného ţivota. [5] Takovými podmínkami jsou zejména: „Optimální teplota (kolem 37°C) Optimální pH (7,2) Vlhkost (jsou hydrofilní) Optimální mnoţství kyslíku ve svém prostředí, které je u různých bakterií různé“ (Ertlová, Mucha, 2006, 119-120). Některé nemoci způsobené bakteriemi, které hrozí v bazénu: Zápal plic (legionella spp.), zánětlivé stavy – např. zánět močového měchýře (e.colli), úplavice (shigelle spp.), infekce močových cest, kůţe a sliznic (pseudomonas spp.), onemocnění kůţe, tuberkulóza (mycobakterium spp.), koţní infekce, dermatitidy (staphylococcus aureus), onemocnění jater, ledvin, cév (leptospire spp.) (viz tab. 3) 4.3.1.2 Viry

Viry jsou mnohem menší neţ bakterie. Jejich tvar je kubický, kulovitý, spirální apod. Neobsahují vlastní enzymy, které by jim umoţňovaly ţít samostatně, proto se přiţivují v buňkách hostitele. Jsou nitrobuněčnými parazity. Jsou hydrofilní, snášejí dobře velké výkyvy teplot. Rozmnoţují se v hostitelské buňce, kde se z jednoho viru vytváří dalších aţ tisíc nových částic. Hostitelská

56

buňka přitom zanikne. Z toho plyne, ţe šíření nákaz pomocí virů probíhá daleko rychleji neţ je tomu bakteriálních nákaz. [5] Některé nemoci, způsobené viry, které hrozí v bazénu: Hořečnaté onemocnění dýchacích cest (adenoviry), ţloutenka (hepatitida), gastroenteritická onemocnění – průjem, zvracení, nevolnost, křeče (noroviry), respirační onemocnění (enteroviry), gynekologická a koţní onemocnění (pappilomoviry, molluscipoxvirus). (viz tab. 3) 4.3.1.3 Houby

Od bakterií a virů se liší tím, ţe jsou rostlinnými organismy. Velikostně jsou podobné bakteriím. Tvarem kulovitým jsou typické kvasinky, tvarem vláknitým plísně. Rozmnoţují se pučením nebo spórami. [5] Některé onemocnění způsobené houbami, které hrozí v bazénu: Postiţení kůţe nohou – dermatofytózy (epidermophyton floccosum), mykóza chodidel (trichophyton ). (viz tab. 3) 4.3.1.4 Paraziti

Tyto organismy řadíme do říše ţivočišné. Mají různě velký tvar a strukturu. Mohou být jednobuněční (např. trichomonáda, plazmódium, axoplazma apod.), dále červi (roup, škrkavka, svalovec, tasemnice) či členovci (zákoţka svrabová, sviluška a další. K přenosu některých nákaz napomáhají mnohdy někteří členovci jako je moucha, komár, klíště apod.[5] Některé onemocnění způsobené prvoky, které hrozí v bazénu: Střevní onemocnění (giardia), průjmová onemocnění (cryptosporodium), granulomatózní zánět mozku (naegleria fowleri), akantemébová keratida- u lidí nosící kontaktní čočky (aconthamoeba spp.) (viz tab. 3) 4.3.1.5 Vznik nákazy

„O vzniku a průběhu nákazy rozhodují především věk a současná odolnost a stupeň imunity hostitele. Místo průniku původce nákazy do tkání a buněk hostitele je tzv. brána vstupu. Neporušená kůţe a sliznice a celá řada nespecifických obranných mechanismů představují pro pronikání mikrobů do těla velkou překáţku“ (Ertlová, Mucha, 2006, 123-124).

57

Tab. 3: Rizikové mikroorganismy v bazénech

„Faktory prostředí ovlivňují vznik a průběh nákazy zprostředkovaně, působením vůči původu nákazy nebo jeho hostiteli. Patří sem např. účinky vlhka, slunečního záření, teplotních změn, ionizujícího záření, chemických látek v potravinách a ve vodě, průmyslových škodlivin a dalších, které mohou ovlivňovat odolnost hostitele buďto zvýšením jeho vnímavosti, nebo zvýšením manifestnosti nákazy (těţký průběh nemoci)“ (Ertlová, Mucha, 2006, 124). 4.3.2 Vyražený dech

Jedná se o poruchu dýchání, která byla způsobena prudkou ránou nebo pádem na záda či nadbřišek. Jedinec se nemůţe nadechnout, nemůţe téměř mluvit. Často ho vidíme v předklonu, protoţe není schopen se narovnat. V některých případech můţeme pozorovat i nevolnost.[23]

58

5 Úraz „Úraz je krátkodobý vliv zevních sil (fyzikálních i chemických) na lidský organismus, který můţe způsobit jak anatomické, tak funkční změny“ (Schneirová, 2002,47). „Poranění je pak bezprostřední následek změn způsobených úrazem. Projevuje se jako akutní postiţení organismu. Je tedy úraz příčinou a poranění následkem daného děje, násilí (popálení, elektrický výboj apod.)“ (Schneirová, 2002,47).

5.1 Úrazy hrozící v bazénu či v prostorách plav. klubu 5.1.1 Naražení a obražení

„Naraţení vzniká přímým působením tupého násilí na určitý okrsek tkáně. Naraţení se řadí mezi tzv. zavřená poranění, tj. koţní kryt zůstává neporušen. Průběh, závaţnost a následky poranění bývají přímo úměrné stupni vyvolávajícího násilí a místu, kde násilí působilo. Naraţení se projevuje krvácením do tkáně, od drobných tečkovitých krevních výronů aţ po rozsáhlé krevní výrony“ (www.anamneza.cz/moduly/stranka, 2010). 5.1.2 Poranění hlavy

„Poranění hlavy patří k nejtěţším stavům v rámci dětské traumatologie. Dochází k tzv. mozkolebečnímu poranění, úrazu centrálního nervového systému – orgánu, který řídí a koordinuje činnost celého těla. Podle druhu a závaţnosti úrazu se mohou vyskytnout i při primárně příznivém průběhu léčení trvalé neurologické následky. Úraz je často způsoben pádem z kola, ze skateboardu, pádem z koně, skokem do vody při neznalosti terénu a nárazem hlavy o dno“ (Srnský, 2007, 31). Rozeznáváme tři druhy poranění mozku: Otřes mozku (komoce) – je to dočasná porucha činnosti mozku bez jeho strukturálního poškození. Po úderu sice můţe být dítě krátce v bezvědomí, ale po odeznění příznaků se všechny funkce upravují k normě. Typickými příznaky je nevolnost a zvracení, bolest hlavy, nápadná spavost, dezorientovanost.

59

Zhmoţdění mozku (kontuze) – zde jiţ dochází k mechanickému poškození mozku. Často se objeví trvalé následky. Po úderu do hlavy bývá dítě v déletrvajícím bezvědomí. Při otevřeném poranění lebky se objevuje krvácení a výtok mozkomíšního moku. Po probuzení můţe hrozit ztráta paměti či neurologické poruchy hybnosti nebo poruchy smyslového vnímání Stlačení mozku (komprese) – je nejzávaznější porucha mozku. Nevýrazné příznaky na začátku doby po úderu mohou vést aţ k ţivotu ohroţujícímu stavu. Dochází zde totiţ ke krvácení dovnitř lebky. Zvýšený nitrolební tlak, který vzniká v důsledku krvácení a není včas léčen, můţe být smrtelný. [29] 5.1.3 Poranění páteře a míchy

Jsem přesvědčena, ţe na toto poranění by měl být kladen největší důraz, neboť je časté právě v bazénech či na vodních plochách. Příčinou můţe být skok do neznámé vody, malá hloubka vody, nekoordinovaný nesprávný skok. Důleţitá je stálá prevence, neustálé připomínání dítěti jeho moţnosti, kontrola rodičů i instruktorky. Jediný skok můţe zanechat fatální následky. „Největší nebezpečí, které poranění páteře provází, je současné poranění míchy, které můţe mít trvalé následky. Mícha bývá zraněna stištěním mezi dvě obratlová těla nebo jednotlivými úlomky obratlů, v nejtěţších případech je zcela přerušena. Míšní zranění můţe nastat bezprostředně při úraze, ale i druhotně při nešetrné manipulaci s poraněným dítětem“ (Srnský, 2007, 34). Po zranění dítě cítí bolest v zádech, můţeme pozorovat zduření a krevní výron. Dítěti se nedaří leţet v přirozené poloze. Pokud je současně poraněna mícha, pozorujeme neurologické příznaky – poruchy hybnosti a smyslového vnímání. Největší nebezpečí hrozí v oblasti krční páteře, kde se v prodlouţené míše nachází centra dechu a oběhu. K podezření na poranění páteře nám také můţe hodně pomoci mechanika úrazu. [29] 5.1.4 Poranění zubů

Tato poranění se vyskytují poměrně často. Sice většinou neohrozí dítě na ţivotě, ale na druhou stranu mohou zanechat trvalé následky. Hrozí ztráta zubů či

60

jeho části. Nejvíce zranitelné zuby jsou horní přední části úst – řezáky a špičáky. Nejméně časté, spíše vzácné, je poranění stoliček, které se vyskytne spíše jako přidruţený problém při zlomeninách čelistí. Stomatologové rozlišují poranění zubů do dvou skupin: a) zlomeniny zubů – korunky či zubního kořene (jsou častější u zubů stálých b) poranění vazů, upevňující zuby pevně v jejich lůţku (častější u dětí s mléčným chrupem) Při zlomenině zubní korunky vidíme část chybějícího zubu. Zlomenina kořene je typická tím, ţe zub je nápadně pohyblivý, viklá se, můţe být vysunutý z řady, dítě nemůţe klasicky dokusovat. Podobné příznaky pozorujeme i u poranění závěsných vazů. Poranění určíme rentgenovým snímkem. [31] 5.1.5 Krvácení

„Zevní krvácení je následkem násilného porušení cévní stěny při poranění. Poranění je často spojeno s porušením koţního krytu. Vzniklá rána krvácí a otevírá přístup choroboplodným zárodkům (infekci) do těla“ (Petrţela, 2007, 20). Rozlišujeme tepenné, ţilní, smíšené a vlásečnicové krvácení. Při tepenném krvácení vystřikuje světle červená krev z rány rytmicky s tepem. Při tomto druhu krvácení uniká velký objem krve a raněnému hrozí smrt vykrvácením. Z ţíly vytéká krev plynule a její barva je tmavě červená. I zde můţe dojít k vykrvácení. [25] 5.1.6 Krvácení z nosu

„Nejčastější krvácení z nosu u dětí je při onemocnění horních dýchacích cest spojených s rýmou. Většinou, kdyţ rýma jiţ ustupuje, začínají problémy s krvácením z nosu. Stejně tak je krvácení z nosu časté při úrazech hlavy a obličeje“ (Gregora, 2004, 51). 5.1.7 Rány

„Příčinou rány je působení vnější mechanické síly na povrch těla. Dochází k poškození celistvosti kůţe, sliznice nebo jednotlivých hlouběji uloţených orgánů. Rána podle svého rozsahu ohroţuje dítě krevní ztrátou a druhotně

61

rozvojem šoku. Bodné rány pronikající do těla hrozí poraněním hlouběji uloţených orgánů, nejtěţší poranění jsou provázena ztrátou tkáně (úrazová amputace). Kaţdou ránu provází bolestivost a nepříznivá psychická odezva u dítěte a jeho okolí. Otevřené poranění můţe komplikovat druhotnou infekci a na tento problém je třeba pomýšlet uţ při prvním ošetření rány“ (Srnský, 2007, 44). 5.1.8 Zlomeniny

Pokud je porušena celistvost kosti, vzniká zlomenina. Tu můţeme dělit na zlomeninu otevřenou a zavřenou. V momentě, kdy je kůţe nad zlomeninou neporušená, hovoříme o zlomenině zavřené. V opačném případě vidíme nad zlomeninou ránu, která proniká aţ ke kosti, její části nebo úlomky mohou dokonce z rány vyčnívat. Takto odkrytá zlomenina je místem pro nebezpečnou infekci - zánět kostní dřeně. Zlomeniny se mohou objevit nejen u kosti končetin, ale i u kostí lebky, hrudníku, páteře a pánve. [31] Tento druh úrazu vyvolává ostrou bolest, která je větší, pokud se snaţíme s místem postiţení manipulovat. Samotné dítě je neschopné se zlomenou končetinou pohnout. Postiţená část otéká, pokoţka modrá, protoţe byly poraněny i drobné cévy a tkáně v okolí kosti. Mohou se přidruţit různé deformace a zlomená končetina můţe působit kratší. [32]

5.2 Úrazy hrozící nesprávnou manipulací s dítětem při samotné výuce plavání v bazénu 5.2.1

Poranění kloubů

„Poranění kloubu se můţe vyskytnout v lehčí podobě jako podvrtnutí (tzv. distorze), při které dojde k pohybu kloubní hlavice nad maximální mez pohybu a jejímu návratu zpět do kloubní jamky. Je částečně poškozeno kloubního pouzdro a vazy, dojde ke krevnímu výronu do kloubu a jeho okolí. Pohyb v kloubu je bolestivý, kloub bývá oteklý. Při vykloubení (tzv. luxaci) hlavice kloubu opustí kloubní jamku a zůstává mimo ní. Při vykloubení je poraněná část končetiny v nepřirozené „vynucené“ poloze, při snaze o pohyb klade poraněný kloub pruţinový odpor, dochází ke staţení okolních svalů. Zranění je velmi bolestivé, kloub je oteklý a brání normálnímu pohybu“ (Srnský, 2007, 39).

62

Zdůraznila bych, ţe v hodinách plavání často připomínáme maminkám, aby nechytaly děti za ramínka při určitých cvicích, neboť hrozí vykloubení (viz obr. 24 - 29).

Obr. 24: Nesprávné drţení dítěte - Obr. 25: Správné drţení nebezpečí vyklouznutí a následné hrudníkem, popř. v třísle. luxace

pod

Obr. 26: Nesprávný úchop při cviku Obr. 27: Správný úchop při cviku “Letadýlko”. Nebezpečí vyklouznutí a “Letadýlko”. (Rodič drţí dítě pod následné luxace.

hrudníkem a spodem za protilehlé stehno, dlaň je v třísle.)

63

6 První pomoc 6.1 Důležité základy 6.1.1 První pomoc

"První pomoc je soubor jednoduchých a účelných opatření logicky na sebe navazujících, jeţ mohou být poskytnuta kdekoli a kdykoli, a která slouţí k bezprostřední pomoci při náhlém postiţení zdraví. První pomoc sama spadá do soustavy občanských povinností. Kaţdý občan bez ohledu na stupeň vzdělání a věk je povinen poskytnout první pomoc podle svých schopností a znalostí a ukládá se mu vyčkat u postiţeného do příchodu zdravotnické pomoci. Základní (laická) první pomoc je poskytována bez speciálního vybavení, jednoduchými, ale velmi účinnými standardními postupy" (Scheinarová, 2002, 8). "Je ověřenou zkušeností, ţe v závaţných případech je pro postiţeného doba od vzniku poranění nebo náhlého onemocnění do příjezdu odborné pomoci nejdůleţitější a nejcennější" (Petrţela, 2007, 15). Zdravotnická laická první pomoc zahrnuje: úsilí předejít a sníţit riziko vzniku komplikací, provedení ţivot zachraňujících úkonů, přivolání zdravotnické záchranné sluţby, zmírnění bolesti správně provedeným ošetřením poraněného, setrvání u postiţeného do příjezdu zdravotnické záchranné sluţby, odsunutí pacienta do bezpečí při jeho ohroţení (Petrţela, 2007, 15) 6.1.2 Základní životní funkce 6.1.2.1 Vědomí

"Stav mysli, jejímţ základem je bdělost (vigilita), která je předpokladem dalších stránek vědomí, tj. pozornost, orientace, myšlení" (Kelnarová, 2007, 11). 6.1.2.2 Dýchání

"Proces výměny plynů (kyslíku a oxidu uhličitého) mezi organizmem a vnějším prostředím" (Kelnarová, 2007, 11).

64

6.1.2.3 Krevní oběh (srdeční činnost)

"Systém zajišťující oběh krve v organizmu" (Kelnarová, 2007, 12).

6.2 Kardiopulmonální resuscitace u dítěte 6.2.1 Nové doporučení a poznatky

“Doporučení pro resuscitaci dětí byla vydána v letech 1994, 1998 a 2000. V roce 2000 to bylo na základě konsenzu dosaţeného mezinárodními organizacemi odborníků. Podobně vznikla i nynější a doporučení mezinárodních institucí v Dallasu na konsenzuální konferenci a byla zveřejněna v listopadu 2005. Od předcházejících se podstatně liší. Současná doporučení jsou změněna na základě vědeckých poznatků, experimentů n zvířatech, matematických modelech. Cílem je také zjednodušení, aby byla lehce naučitelná a zapamatovatelná“ (Dobiáš, 2006, 32). „Pro laiky je přínosem zrušení rozdílných postupů podle věkových kategorií, protoţe kardiopulmonální resuscitace započatá co nejdříve prvním svědkem je nejdůleţitější. Pro zdravotníky platí, ţe je třeba rozlišovat mezi příčinami zástavy oběhu u dospělých (převáţně kardiální původ) a příčinami u dětí s převáţně asfyktickou etiologií“ (Dobiáš, 2006, 32). „Důvody, které vedly ke změnám, se týkají poměru kompresí a ventilací, věkových skupin, techniky kompresí, automatických externích defibrilátorů a obstrukce dýchacích cest cizím tělesem“ (Dobiáš, 2006, 32). 6.2.2 Praktická KPR

„Kardiopulmonální resuscitaci (oţivování) provádíme v případě zástavy základních

ţivotních

funkcí

–

dýchání

a

krevního

oběhu.

Pojmem

kardiopulmonální resuscitace (KPR) označujeme základní výkony, které slouţí k obnovení dodávky okysličené krve do celého těla, především do mozku. Oţivování provádíme pomocí jednoduchých a vţdy dostupných prostředků – umělého dýchání z plic do plic a nepřímé srdeční masáţe. K základní resuscitaci většinou nepotřebujeme ţádné pomůcky, můţeme jí poskytnout tzv. „s holýma rukama“ kdekoliv a kdykoliv. Maximálně důleţitý je časový faktor – resuscitaci musíme zahájit do nejdříve po zjištění zástavy základních ţivotních funkcí. Po 3-5 minutách bez

65

kyslíku dochází k nenávratnému poškození mozkových buněk. Po této době lze ještě u některých dětí resuscitací obnovit základní ţivotní funkce, často však jiţ za cenu trvalého poškození funkcí centrální nervové soustavy. Po 7 minutách zástavy lze oţivit bez následků jen kolem 25% postiţených“ (Srnský, 2007, 19). Při setkání s dítětem, které nejeví známky ţivota (dušení, vdechnutí cizího tělesa, úraz), se snaţíme navázat kontakt oslovením a zjistit stav vědomí. Pokud nereaguje na naše slova, zkusíme podráţdit jeho nervové senzory bolestivým podnětem – zmáčknutí ušního lalůčku či přejetí hrany kloubů prstů po klíční kosti. Odhalíme hrudník aţ na holé tělo. V další fázi uvolníme dýchací cesty záklonem hlavy a předsunutím dolní čelisti tahem vzhůru, ústa pootevřeme. Nyní máme naši tvář přiloţenou nad ústy dítěte, náš zrak směřuje na hrudník. Sledujeme, zda se hrudník zvedá a zároveň se snaţíme zachytit vydechovaný vzduch. Pokud nic takového nevidíme ani necítíme, zahajujeme KPR dle věku a tělesných propozic dítěte. Pokud je zachránce jeden, volá rychlou záchrannou sluţbu po minutě resuscitování. V případě, ţe jsou dva, jeden oţivuje a druhý volá pomoc. [39] 6.2.2.1 KPR u novorozence a kojence

U dítěte, které je v bezvědomí, zahajujeme kardiopulmonální resuscitaci umělým dýcháním z plic do plic a to pěti úvodními vdechy. Zachránce obejme ústa i nos postiţeného současně. Umělý dech by měl trvat 1-1,5 sekundy a měl by být přiměřený ale i dostatečný, aby se hrudník dítěte zvedal. Jestliţe po 5 dechových úkonech se neprojeví u jedince zlepšení, např. pohyby končetin nebo zrůţovění pokoţky, nebo si zachránce není jist zlepšením situace, začne stlačování hrudníku – zachránce zahajuje umělý krevní oběh.[25] Dítě leţí na tvrdé podloţce nebo můţe leţet na našem předloktí a hlavičku drţíme v dlani v mírném záklonu. Zachránce přiloţí dva prsty na hrudní kost na spojnici prsních bradavek a zahajuje oţivování. Poměr stlačení hrudníku a vdechnutí je u novorozence 3:1, u kojence 30:2. Frekvence stlačování by se měla pohybovat kolem 120/min. Výška stlačení hrudníku je 1/3 objemu hrudníku. KPR nepřerušujeme a pokračujeme aţ do příjezdu záchranné sluţby nebo do vyčerpání sil. [39]

66

6.2.2.2 KPR u batolete a dítěte předškolního věku

Jedná se o děti od 1roku věku. U těchto dětí zachránce objímá svými ústy buď ústa i nosík (děti nad rok) nebo pouze ústa (starší batolata, předškoláci). Záleţí na věku a tělesné konstituci dítěte. Opět pouţije 5 vdechů na úvod. Poměr stlačení je vţdy 30:2. Hrudník masírujeme hřbetem dlaně na středu hrudní kosti (u malého dítěte můţeme pouţít ještě masáţ dvěma prsty.[39]

6.3 První pomoc u jednotlivých úrazů a onemocnění 6.3.1 Krvácení

„Před poskytnutím první pomoci se nezkoumá, zda je krev z tepny nebo ţíly, protoţe první pomoc se poskytuje bez ohledu na druh postiţené cévy a rozlišení je většinou nemoţné“ (Dobiáš, 2006, 54). „Zástava velkého krvácení patří mezi základní ţivot zachraňující úkony. Mnoho lidí se však mylně domnívá, ţe tím správným postupem je zaškrcení končetiny. Opak je pravdou! Moderní postupy zaškrcení odmítají, a pokud je doporučují pouţít, tak opravdu jen v krajní nouzi, za dodrţení jednoznačných zásad!“ (Kubíková, 2008, 18) Silné krvácení se snaţíme zastavit všemi dostupnými prostředky (tlakový obvaz, přitlačení rukou, stlačení tlakových bodů). Dítě udrţujeme v poloze na zádech, nohy má v mírně vyvýšené poloze, abychom předcházeli rozvoji šoku. Pokud je poraněná ruka nebo noha, drţíme ji ve zdviţení, abychom zmenšili tlak a průtok krve, které do zraněné končetiny proudí. Samozřejmě přivoláme lékařskou pomoc. [6] 6.3.2 Krvácení z nosu

Nakloníme dítě nad lavor a pevně mu stiskneme nosní křidýlka k sobě, po dobu asi 10 minut. Snaţíme se zabránit polykání krve, nutíme vyplivovat. Na zátylek dáme dítěti studený hadr. Nikdy dítě nezakláníme, ale zůstáváme v předklonu. Pokud se nedaří krvácení zastavit ani po 30 minutách nebo pokud krvácení nastalo v důsledku úderu do hlavy, voláme záchrannou sluţbu. [6] 6.3.3 Mikrobiologická onemocnění

Tato oblast je tolik rozsáhlá, ţe nemůţeme najít jednotnou první pomoc. Jde však o onemocnění, která jsou určena pro lékařské prostředí – ať uţ koţní či

67

infekční apod. Při příznacích vyhledáme lékaře, který určí léčbu. Často jsou podávána antibiotika. [5] 6.3.4 Naražení a obražení

Při tomto poranění mohou vznikat pohmoţděniny svalů a vazů, kloubů, podkoţní tkáně. U všech těchto druhů postupujeme s první pomocí stejně. Nejdříve znehybníme poraněnou část a pro úlevu od bolesti aplikujme studené obklady. Pokud se jedná o pohmoţděninu svalu, je dobré vyuţít kompresivní obvaz, který zabraňuje zvětšování krevního výronu. Čekáme na příjezd zdravotnické záchranné sluţby (dále jen ZZS). Při větším mnoţství krevního výronu je pak vhodné v nemocničním prostředí výron chirurgicky vypustit napíchnutím nebo naříznutím tkáně. Vzniklé trhliny ve svalu jsou řešeny sešitím s následným znehybněním.[38] 6.3.5 Opaření

V této situací voláme ZZS a mezitím další člověk sleduje vitální funkce postiţeného. Následuje péče o opařené plochy. Postiţená místa chladíme, avšak pouze pokud opařený povrch nepřesáhl 5% z celkového povrchu těla. Teplota vody by se měla pohybovat v rozmezí 4-8°C. Chlazení by mělo probíhat minimálně 20 minut, nikdy nechladíme celé tělo! Poté opařeniny sterilně kryjeme. Provedeme protišoková opatření. Puchýře nikdy nepropichujeme, taktéţ nepouţíváme ţádné masti. [36] 6.3.6 Poranění hlavy

Obecně platní, ţe je důleţité nepodcenit stav po úrazu. I lehký otřes mozku, můţe být zastřen například spánkem, proto je důleţité dítě po nehodě stále sledovat. Pozorujeme jeho chování, poruchy bdělosti, vědomí. Musíme počítat s moţnými komplikacemi. Při úrazu hlavy vţdy ZZS, která postiţeného dopraví do nemocnice k důkladnému vyšetření hlavy. Včasné ale i preventivní vyšetření můţe mnohdy znamenat záchranu ţivota [29] „Pokud je dítě při vědomí, uloţte jej do polohy vodorovně na záda s mírně podloţenou hlavou. Ošetřete poranění hlavy, či další přidruţená poranění. Dítě uklidňujte, mluvte s ním a kontrolujte tak nenásilně stav jeho vědomí. Zhodnoťte přiléhavost odpovědí a případný vývoj poruchy vědomí sdělte lékaři. Nikdy

68

nepodávejte nic ústy – jídlo, pití, ţádné léky. Dbejte na tepelný komfort, zabraňte prochladnutí dítěte a jeho přehřátí. Pokud je dítě v bezvědomí, zajistěte průchodnost dýchacích cest, zkontrolujte základní ţivotní funkce a uloţte dítě do stabilizované polohy na nezraněné, či méně poraněné straně“ (Srnský, 2007, 33). Jakékoliv změny (spavost, dezorientovanost, nezvyklé chování) musíme sledovat a vţdy konzultovat s lékařem. Nikdy nenecháme dítě po úraze spát! Kdyţ máme podezření na poranění krční páteře, s dítětem nemanipulujeme a pouţijeme trojitý manévr k uvolnění dýchacích cest.

Pokud je přidruţené

otevřené poranění lebky, tak ránu kryjeme sterilním obvazem a měkce obloţíme polštářky z obvazu. Pokud se objeví krvácení či výtok mozkomíšního moku, přikládáme sterilní odsávací obvaz. Přivoláme ZZS.[29] 6.3.7 Poranění kloubů

Poraněnou končetinu nikdy nenapravujeme do původní polohy, hýbeme s poraněnou částí co nejméně. Pokud se jedná o zraněnou dolní končetinu, zabráníme dítěti snaze stavět se na nohu – přispěli bychom ke zvýraznění krvácení do kloubního pouzdra, které by se projevilo větším otokem a bolestí. V co nejkratší době do vzniku úrazů se snaţíme chladit postiţené místo proudem studené tekoucí vody nebo ledovými obklady. Pokusíme se znehybnit kloub, zmírníme tím bolestivost a budoucí komplikace. Pouţijeme k tomu elastické obinadlo a leukoplast. [29] „Vykloubenou končetinu znehybníme v poloze, která je pro pacienta nejméně bolestivá a zavoláme zdravotnickou záchrannou sluţbu. V případě vykloubení kotníku nebo kolene si pacient většinou sedne a sám si najde vhodnou polohu, ve které setrvá do příjezdu vozidla zdravotnické záchranné sluţby. Na horní končetině je většinou postiţen loket nebo rameno. V případě vykloubení ramene celá horní končetina vlivem gravitace klesá a to působí velikou bolest. Končetinu zajistíme tak, ţe podpaţdí postiţené strany podloţíme smotanou dekou či mikinou tak, aby se horní končetina mohla o tuto výplň opřít, a znehybníme ji trojcípým šátkem. Pacientovi ani na jeho přání nepodáváme ţádné léky proti bolesti. Nezačnou působit dříve, neţ přijede zdravotnická záchranná sluţba, jejíţ lékař

69

můţe podat vysoce účinné léky tišící bolest injekcí. Ústy podané léky mohou podráţdit ţaludeční sliznice a celkový stav raněného zhoršit“ (Petrţela, 2007, 54). 6.3.8 Poranění páteře

„Jakmile není zcela vyloučeno, ţe při úrazu došlo k poranění páteře, jednáme s poraněným dítětem tak, jako kdyby páteř zraněnou mělo. Hlavním úkolem první pomoci je prevence zhoršení nebo druhotného poškození míchy, především při nešetrné manipulaci s poraněným dítětem. Při ošetření nespěchejte, dítě ošetřujte nanejvýš pečlivě, pokud není přidruţeno jiné závaţné poranění tak nehrozí nebezpečí z prodlení. Vţdy ale včas zajistěte přivolání ZZS“ (Srnský, 2007, 34). Pokud se takový úraz stane v bazéně a dítě nedýchá, je třeba jej co nejšetrněji dostat ven a začít s KPR. Pokud však je při vědomí a máme podezření na poranění páteře, zůstáváme s postiţeným ve vodě. Přibliţujeme se k němu opatrně, abychom vířením vody nezpůsobili zbytečný pohyb zraněného těla. Stoupneme si vedle dítěte z boku a svýma rukama podloţíme ramena a pánev dítěte. Jedna dlaň směřuje směrem vzhůru, druhá směrem dolů. Kontrolujeme obličej, aby byl nad hladinou, ale zároveň se nesnaţíme zbytečně vyzdvihávat tělo nad hladinu. Co nejdříve přivoláme ZZS. [35] 6.3.9 Poranění zubů

Při takovýchto úrazech je důleţité dopravit dítě co nejrychleji k zubnímu lékaři, záleţí na tom další vývoj zubu. Včasný příjezd k lékaři můţe mnohdy zub zachránit. Pokud nalezneme zub, který opustil dutinu ústní, očistíme jej a omyjeme studenou vodou. Nechytáme zub za kořen, ale za korunku. Pokud jsme toho schopni, vsadíme zub zpátky do lůţka, pokud ne, transportujeme dítě i se zubem k lékaři. Zub se snaţíme uchovat ve vlhkém prostředí. [39] 6.3.10 Rány

Při ošetření je důleţité se řídit zásadami platnými pro stavění krvácení. Drobná poranění lze dezinfikovat 3% roztokem peroxidu vodíku, okolí rány dezinfikujeme. (Septonex, Jodisol). Musíme si zde dát pozor u alergiků, neboť jodové preparáty se mohou chovat jako alergeny.

70

Pokud se jedná o větší rány, nic do nich nesypeme ani nenaléváme. Důleţitá zásada je se jich nedotýkat prsty a pouze přiloţit sterilní krytí a udělat obvaz. Pokud je třeba, tak danou část těla znehybníme. U větších rán můţe hrozit rozvoj šoku, proto nezapomínáme na protišoková opatření. Při ztrátovém poranění (skalpace, amputace) zastavíme v první řadě krvácení, opět ránu sterilně kryjeme, dodrţujeme protišoková opatření. Amputovanou část sterilně zabalíme, nepřímo chladíme a snaţíme se ji co nejdříve dopravit spolu s postiţeným jedincem na odborné pracoviště. Pokud v ráně vidíme tělesa, odstraňujeme pouze ta, která jsou volně leţící. Je-li předmět zaklíněn, zaseknut, apod., tak pouze dezinfikujeme okolí a přikládáme sterilní krytí. Je moţné fixací předmětu zamezit dalšímu pohybu v těle. Nikdy neodstraňujeme tělesa, která pronikají do břicha či hrudníku, je zde velké riziko masového krvácení. Zajistíme přesun postiţeného na nejbliţší chirurgické pracoviště.[5] 6.3.11 Rozvoj ekzému

V tomto případě vţdy vyhledáme koţního lékaře. Nepouštíme se sami do ţádné léčby. 6.3.12 Tonutí

Při záchraně tonoucího dbáme především na naši bezpečnost. Tonoucí (i dítě) je schopen vyvinout mnohonásobně větší sílu neţ v běţné situaci. Lepší je nechat tonoucího unavit se, aţ poté se k němu přibliţovat – nejlépe zezadu, kdy nás nevidí. Optimální je mít s sebou nějakou pomůcku. Zachraňovat můţeme ze břehu hozením vhodné pomůcky, kdy je tonoucí ještě při vědomí. Pokud nemáme tu moţnost této dopomoci nebo pokud tonoucí nejeví aktivní známky pohybu, zachraňujeme z vody. Vţdy ale pamatujeme na svoji bezpečnost a přibliţujeme se opatrně. Pouţije doporučované techniky přiblíţení se k tonoucímu a táhnutí jedince na hladině. Snaţíme se co nejrychleji dostat tělo z vody na rovný povrch, kde zahajujeme resuscitaci. U tonoucích pouţijeme pět úvodních vdechů, poté začínáme masáţ srdce a následně i dýcháme v poměru 30:2. Neprodleně voláme ZZS, pokud je zachránce sám, minutu resuscituje a poté teprve volá odbornou pomoc. [35]

71

6.3.13 Vdechnutí cizího tělesa

Dítě můţe ukousnout a vdechnout část plavecké pomůcky. Známkami jsou silný záchvat kašle a dušení. Snaţíme se dostat předmět rychle z dýchacích cest. Zkontrolujeme dutinu ústní, pokud předmět nevidíme, nehledáme ho prsty. U kojence postupujeme tak, ţe si poloţíme dítě bříškem na naše předloktí (hlava je níţ neţ tělo) a 5 údery mezi lopatky se snaţíme vypudit předmět z dýchacích cest. Pokud se nám nepodaří dostat tímto předmět z těla ven, zahajujeme KPR. Větší dítě při vědomí vyzveme ke kašli. Teprve aţ kdyţ snaha o vykašlání není dostatečná a dítě má problém s dýcháním, postupujeme podobně jak u kojenců. Dítě si ohneme přes koleno, aby hlava byla opět níţ, a pěti údery mezi lopatky se pokoušíme odstranit předmět. Pokud neuspějeme, zahajujeme KPR.[6] 6.3.14 Vyražený dech

Nejprve musíme zjistit, zda při pádu nezapadl dítěti jazyk. Uvolníme mu oděv u krku, přes hrudník i v pase. Dítě uklidňujeme, posadíme jej do uvolněného mírného předklonu, a zlehka masírujeme nadbřišek aţ do obnovení dýchání. Záchrannou sluţbu voláme pouze v případě, ţe by se dítě znovu samo nenadechlo a upadlo nám do bezvědomí. [23] 6.3.15 Zánět zevního zvukovodu

Při postiţení zevního zvukovodu zánětem (nejčastěji mykózy a bakterie) bychom měli co nejdříve navštívit lékaře, který stanoví lokální péči a léčbu: výplachy ucha, aplikaci ušních kapek s antibiotikem a kortikoidy nebo genciánovou violeť. Celkové podání antibiotik se děje výjimečně. Pokud se jedná o virový zánět je nasazena antivirová terapie co nejdříve od počátku problému. [17] 6.3.16 Zlomenina

Dítěti šetrně sundáme vše, co by mohlo škrtit otok zlomené končetiny. S poraněnou částí nehýbeme, podloţíme a zafixujeme v poloze, která je pro dítě nejpohodlnější a nejméně bolestivá. Zavoláme lékařskou pomoc. [6]

72

6.3.17 Zvracení

Zvracení u kojenců je fyziologické, příčinou je nedostatečně vyvinutý svalový prstenec mezi ţaludkem a jícnem. S růstem a vývojem dítěte prstenec sílí a zvracení ustupuje. Ke zvracení u dětí můţe docházet i při kašli nebo při jízdě autem či u infekcí močových cest, dýchacích cest, zánětu průdušek, plic, uší atd. Pokud se tedy jedná o náhlé jednorázové zvracení, kdy snadno rozpoznáme příčinu, je důleţité pohlídat děťátko, protoţe hrozí nebezpečí dušení zvratky[32] I přesto, ţe anatomické poměry v nosohltanu miminek jsou odlišné od starších jedinců a dítě je tak samo chráněno přírodou před moţným udušením, můţe ke vdechnutí zvratků dojít. Přidruţí se silný záchvat kašle, kterým jsou buď zvratky vypuzeny, nebo musí pomoci rodič následujícím způsobem. [39] Rodič si poloţí děťátko hrudníčkem a bříškem na své předloktí tak, aby dítě mělo hlavičku dál od těla dospělého a hlavně níţe neţ je hrudník dítěte. Údery do středu zad mezi lopatky se snaţí o vypuzení zvratků. Pokud k vypuzení nedojde a dítě padá do bezvědomí, zahájíme KPR dle věku dítěte a přivoláme lékařskou pomoc. [39] Pokud se jedná o opakované zvracení v důsledku infekce, je důleţité průběţně doplňovat tekutiny po malých dávkách, protoţe hrozí dehydratace. Také čaj nebo rehydratační roztok zakoupený v lékárně podáváme po lţičkách. K zavodnění a předejití dehydratace u malých dětí není vhodný nápoj Coca Cola ani Pepsi Cola. Při neustávajícím zvracení a dlouhodobém pokračování by měl rodič s dítětem navštívit lékaře. [6]

73

7 Cíle, hypotézy a úkoly práce 7.1

Cíle práce 1. Shromáţdit informace o tom, jaké moţné poškození zdraví můţe hrozit při výuce plavání, jak na něj máme reagovat (první pomoc, ošetření) a jak mu předcházet. 2. Ověřit dotazníkovou metodou znalosti rodičů při poskytování první pomoci dítěti a potvrdit jejich důvěru v instruktorky plavání ve správném postupu první pomoci.

7.2 Hypotézy práce H1 Předpokládáme, ţe většina rodičů si uvědomuje, ţe v případě potřeby by neposkytla svému dítěti adekvátní první pomoc. H2 Předpokládáme, ţe rodiče důvěřují instruktorkám plavání, ţe jsou schopné poskytnout adekvátní první pomoc jejich dítěti.

7.3 Úkoly práce 1. Stanovit téma a cíl práce. 2. Sbírat potřebné materiály. 3. Stanovit hypotézy. 4. Vytvořit dotazník. 5. Zajistit vyplnění dotazníků v prostorách Dětského plaveckého klubu Plaváčci. 6. Sesbíraná data zpracovat statistickou metodou a vyhodnotit výsledky a pospat skutečnosti, které z těchto výsledků vyplývají. Vést diskuzi.

74

7. Na základě získaných výsledků popsat závěry práce a převést jejich význam pro teorii i praxi v oblasti plavání kojenců, batolat a dětí předškolního věku.

75

8 Metodika práce 8.1 Popis zkoumaného souboru Výzkumný vzorek byl tvořen ze 100 dotázaných rodičů, kteří se svým dítětem pravidelně chodí plavat do Dětského plaveckého klubu Plaváčci. Tento plavecký klub navštěvují kojenci, batolata i děti předškolního věku. Děti rodičů, vyplňující dotazník, byly tedy různého věku. Věk dětí se pohyboval od 3 měsíců do 6 let.

8.2 Použité metody Pro praktickou část naší práce jsme pouţili jako výzkumnou metodu dotazník. Při volbě výzkumné metody jsme přihlédli k moţnosti oslovit rodiče jako kvalitní potencionální vzorek přímo v našem plaveckém klubu. „Dotazník je jedním z nejběţnějších nástrojů pro sběr dat pro různé typy průzkumů. Skládá se ze série otázek, jejichţ cílem je získat názory a fakta od respondentů. Oproti jiným typům průzkumů (jako například osobní nebo telefonický rozhovor, pozorování, skupinový rozhovor, atd.) je moţné prostřednictvím dotazníku získat informace s mnohem menší námahou a levněji. Dále se výsledná data dají mnohem jednodušeji zpracovávat“ (www.dotaznikonline.cz, 2007). U této výzkumné metody sledujeme procento navrácených dotazníků, které byly rozdány. Vhledem k tomu, ţe byl dotazník předloţen rodičům přímo v plaveckém areálu a nebyl zasílán, byla jeho návratnost 100%.

8.3 Organizace práce Rozdávání dotazníků probíhalo na recepci v prostorách plaveckého klubu po domluvě s majitelkou společnosti Irenou Hercíkovou. Firma sídlí na tř. Generála Píky 11 v Brně. Dotazníky byly podány rodičům (mnou nebo kolegyněmi), kteří trávili čas po plavání se svými dětmi na recepci. Důleţité je, ţe byly rozdány v různé dny, kdy plaveme. Znamená to, ţe výběr výzkumného vzorku byl náhodný. Jednalo se o rodiče jak malých kojenců nebo batolat, tak i rodiče předškoláků. Způsob

76

náhodného rozdávání dotazníků nám poukazuje i na to, ţe kaţdý z rodičů měl v lekci

různou

instruktorku.

Tato

informace

je

pro

nás

důleţitá

v

dotazníkových otázkách v důvěře k instruktorce. (Je vhodné posouzení více instruktorek, neţ kdyby rodiče mluvili o té jedné samé.) Se sesbíranými dotazníky jsem pracovala dále pomocí statistických metod.

8.4 Statistické metody zpracování a vyhodnocení dat Vyhodnocení a zpracování dat získaných v průběhu experimentu jsme provedli během března 2010 podle statistického sw. STATISTICA trial verze. CZ firmy Statsoft. Po zadání získaných dat z dotazníků do datové tabulky (a to následujícím způsobem: odpověď a) =1, b) =2, c) =3, d) =4, e) = 5, f) = 6, g) = 7) jsme mohli zadat příkaz pro vytvoření výsečových grafů ke kaţdé otázce. Tyto grafy jsme pomocí funkcí v programu formátově upravili a popsali. Ke kaţdé otázce jsme pomocí programu vypočítali aritmetický průměr, medián, minimum a maximum a směrodatnou odchylku.

77

9

Výsledky práce, diskuze V kapitole jsou graficky popsány odpovědi na jednotlivé otázky. Zařazen

je i výpočet aritmetického průměru a směrodatné odchylky. Je vedena diskuze s procentuálními a statistickými výsledky.

Graf 1: Procentuální vyjádření odpovědí

1

Jaký je Váš věk? a) 18 – 25 b) 25 – 30

c) 30 – 35 d) 35 – 40

e) 40 – 45 f) 45 a více

Tab. 4: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 1 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom1 3,110000 3,000000 2,000000 6,000000 0,827495

Diskuze k získaným výsledkům Téměř přesnou polovinu dotázaných tvořily rodiče ve věku 30-35 let. Pod věkovou hranici třicet let (od 25 let) bylo 22 % rodičů, stejně tak jako v kategorii

78

nad 35 let do 40. Nad 40 let chodilo s dětmi plavat pouze 5% dospělých. Ve věkové kategorii 18-25 let se neobjevil nikdo. Pokud uváţíme, ţe skupina a) = 1, b) = 2, C) =3, d) = 4, e) = 5, f) = 6 (toto platí i v dalších otázkách) a vypočítáme aritmetický průměr a směrodatnou odchylku, dostaneme výsledky (viz tab.) Z výsledků vyplývá, ţe průměrný věk maminek je přibliţný k hodnotám skupiny 3 (C), tedy průměrný věk maminek je mezi 30 aţ 35. Směrodatná odchylka činí 0,827495.

79

Graf 2: Procentuální vyjádření odpovědí

2

Kolik máte dětí? a) 1 b) 2

c) 3 d) 4

e) 5 a více

Tab. 5: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 2 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom2 1,430000 1,000000 1,000000 3,000000 0,655282

Diskuze k získaným výsledkům Větší polovina maminek uvedla, ţe má pouze 1 dítě (66%). Dvě děti má 25% dotazovaných maminek. Pouze 9% ţen má děti tři. Pokud bychom zprůměrovali počet dětí na 1 rodiče, získali bychom 1,43 dítěte na jednoho dospělého. Směrodatná odchylka činí 0,655282.

80

Graf 3: Procentuální vyjádření odpovědí

5)

Jak dlouho již chodíte s dítětem plavat? (Pokud plavete s více dětmi, připočítejte, prosím, dobu, kdy jste chodil/a plavat i se starším či mladším sourozencem Vašeho dítěte. Pokud chodíte se dvěma dětmi zároveň, tak tuto dobu počítejte pouze jednou.) a) 0 – 3 měsíce b) 3 – 6 měsíců

c) 6 – 12 měsíců d) 1 – 2 roky

e) 2 – 4 roky f) 4 roky a více

Tab. 6: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 5 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom5 3,474747 3,000000 1,000000 6,000000 1,473185

Diskuze k získaným výsledkům Tyto hodnoty jsou vcelku vyrovnané. Nejvíce procent maminek navštěvují plavecký klub jiţ 1-2 roky. Poměrně stejné procento tvoří maminky chodící do plavání s dítětem 6 -12 měsíců. Také přibliţně stejně velké hodnoty jsou u dětí plavajících 3-6 měsíců či 2- 4 roky. Deseti procenty jsou zastoupeny jak skupinka první (0-3 měsíce), tak skupinka poslední (4 roky a více).

81

Pokud spočítáme aritmetický průměr, tak nám průměr ukáţe na rozhraní skupinky c) a d), coţ znamená, ţe v průměru plave rodič s dítětem asi jeden rok. Směrodatná odchylka činí 1,473185.

82

Graf 4: Procentuální vyjádření odpovědí

6)

Měl/a jste možnost setkat se v životě s informacemi o první pomoci? a) ano b) ne

Tab. 7: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 6 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom6 1,020000 1,000000 1,000000 2,000000 0,140705

Diskuze k získaným výsledkům Tyto výsledky svědčí o tom, ţe téměř všichni rodiče se v ţivotě setkali s informacemi o první pomoci. I průměr 1,02 (A = 1) nás o tom přesvědčuje. Směrodatná odchylka činí 0,140705.

83

7) Pokud ano, v jaké formě? a) televize c) při studiu, ve škole b) internet d) v práci

e) seminář, přednáška (mimo školu) f) jiná forma

Tab. 8: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 7 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom7 3,645833 3,000000 1,000000 6,000000 1,360375

Diskuze k získaným výsledkům Tento graf nám ukazuje, kde se rodiče mohli setkat s informacemi o první pomoci. Největší část (42%) uvedla jako zdroj studium či školu. 20% procent se dozvědělo něco o první pomoci v práci, 14% na semináři či přednášce mimo školu. 11% uvedlo jinou formu, většinou byly popisovány předporodní kurzy, porodní balíčky apod. Nejméně zastoupenou částí byla odpověď A (6%) a B (7%). Aritmetický průměr je 3,645833. Směrodatná odchylka činí 1,360375.

84

Graf 5: Procentuální vyjádření odpovědí

8)

Informace o první pomoci jste vyhledával/a sám/sama? a) ano, zajímám se o to b) ne, pouze jsem vyuţil/a příleţitost c) bylo to nutné (např. povinné školení apod.) d) s ţádnými informacemi jsem se nesetkal/a

Tab. 9: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 6 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom8 2,090000 2,000000 1,000000 4,000000 0,829932

Diskuze k získaným výsledkům Ve většině případů (70%) rodiče nehledali informace o první pomoci sami a záměrně, ale setkali se s nimi, protoţe se jim naskytla příleţitost (37%) nebo to bylo nutné v rámci zaměstnání apod. (33%). Pouhá dvě procenta se nesetkala s ţádnými informacemi. I dle průměru (2,09) můţeme soudit, způsob získání informací o první pomoci byl spíše nutný a ne ze zájmu rodiče o tuto problematiku. Směrodatná odchylka činí 0,829932.

85

Graf 6: Procentuální vyjádření odpovědí

9)

Máte obavy ze setkání s člověkem, který bude potřebovat poskytnout od Vás první pomoc? a) ano, i přesto, ţe jsem dostatečně informován/a o první pomoci a správném postupu b) ano, nevím, jak bych se zachoval/a c) ne, nemám obavy

Tab. 10: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 7 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom9 1,767677 2,000000 1,000000 3,000000 0,726022

Diskuze k získaným výsledkům Z odpovědí dotazníků nám vyplývá, ţe 83% má strach ze setkání s člověkem, který potřebuje první pomoc - 43% rodičů se bojí i přesto, ţe jsou dostatečně informováni o první pomoci a 40% dospělých má strach, protoţe neví, jak by se zachovalo. Zbývajících17% obavy nemá. Průměrná hodnota je 1,767677. Směrodatná odchylka činí 0,726022.

86

Graf 7: Procentuální vyjádření odpovědí

10) Byl/a jste někdy přítomen/přítomna u kardiopulmonální resuscitace (dále jen KPR) – ať už dospělého člověka nebo dítěte? a) ano, jako pozorovatel c) ano, pouze cvičně na figuríně b) ano, jako vykonavatel resuscitace d) ne, nikdy Tab. 11 Popisná statistika dotazníkové otázky č. 8 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom10 3,230000 3,000000 1,000000 4,000000 0,897302

Diskuze k získaným výsledkům Nejvíce procent rodičů (47%) se nikdy nesetkalo s KPR. Větší třetina dotázaných (36%) měla moţnost vyzkoušet si KPR cvičně na figuríně. Deset rodičů ze sta byli dokonce vykonavateli resuscitace. Zbylých sedm procent mělo moţnost pozorovat KPR. Aritmetický průměr má hodnotu 3,23. Směrodatná odchylka činí 0,897302.

87

Graf 8: Procentuální vyjádření odpovědí

11)

Myslíte si, že jste v případě potřeby schopen/schopna správně Poskytnout KPR? a) ano b) ne – z jakého důvodu: …...............................................................

Tab. 12: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 11 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom11 1,430000 1,000000 1,000000 2,000000 0,497570

Diskuze k získaným výsledkům

Více neţ polovina rodičů (57%) si myslí, ţe jsou schopni poskytnout správně KPR, pokud by to bylo potřeba. Zbylých 43% si v tomto nedůvěřuje. Mezi nejčastější důvody rodiče uváděli zmatkování, nedostatek informací, nevědomost, případná nevolnost. Průměr 1,43 nám poukazuje na to, ţe odpovědi jsou téměř vyrovnané (Hodnota 1,5 by znamenalo rozdělení odpovědí přesně na půl). Směrodatná odchylka činí 0,497570.

88

Graf 9: Procentuální vyjádření odpovědí

12) Máte pocit, že je společnost dostatečně informována o správném postupu při první pomoci? a) ano, mám b) ne, nemám Tab. 13: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 12 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom12 1,770000 2,000000 1,000000 2,000000 0,422953

Diskuze k získaným výsledkům 77% rodičů má dojem, ţe společnost není dostatečně informována o správném postupu při první pomoci.

Pouze větší pětina (23%) si myslí, ţe

společnost je informována dost. Průměr 1,77, který se blíţí k číslu 2 (B), poukazuje na to, ţe většina dotázaných se přidává k názoru, ţe společnost není dosti informována.

89

Graf 10: Procentuální vyjádření odpovědí

13)

Přemýšlel/a jste někdy nad tím, že by Vašemu dítěti bylo třeba poskytnout první pomoc? a) ano, přemýšlel/a b) ne, nenapadlo mě to

Tab. 14: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 13 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom13 1,110000 1,000000 1,000000 2,000000 0,314466

Diskuze k výsledkům Zde vidíme, ţe téměř všichni rodiče (89%) přemýšleli o tom, ţe by mohlo jejich dítě potřebovat někdy první pomoc. Pouze 11 rodičů o této problematice nepřemýšlelo. Průměr 1,11 je jasným ukazatelem, ţe většina rodičů tak opravdu přemýšlelo. Směrodatná odchylka činí 0,314466.

90

Graf 11: Procentuální vyjádření odpovědí

14)

Znáte správný poměr vdechů a stlačení hrudníku při KPR u novorozence? a) ano, znám: ................ b) ne, neznám

Tab. 15: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 14 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom15 1,920000 2,000000 1,000000 2,000000 0,272660

Diskuze k získaným výsledkům Tato otázka nám jasně ukazuje neznalost některých faktorů důleţitých pro správnou první pomoc. Pouhých 8 rodičů ze 100 zná správný poměr vdechů a komprese hrudníku při KPR u novorozence. Zbylých 92% tento poměr nezná. Aritmetický průměr se blíţí k hodnotě 2 – čili odpověď B. Směrodatná odchylka činí 0,272660.

91

Graf 12: Procentuální vyjádření odpovědí

15)

Znáte správný poměr vdechů a komprese hrudníku při KPR u kojence? a) ano, znám: ................ b) ne, neznám

Tab. 16: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 15 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom15 1,920000 2,000000 1,000000 2,000000 0,272660

Diskuze k získaným výsledkům Výsledky této otázky jsou stejné jako u předešlé otázky č. 14. Ani u KPR kojence na tom nejsou rodiče znalecky lépe neţ u novorozence. Správný poměr vdechů a komprese hrudníku zná pouhých 8% dotázaných. 92% dospělých tuto informaci nezná. Opět se aritmetický průměr blíţí k hodnotě 2 (odpověď B). Směrodatná odchylka činí 0,272660.

92

Graf 13: Procentuální vyjádření odpovědí

16)

Víte, jak se zachovat při nutnosti poskytnout dítěti KPR (dítě nedýchá) v případě, že jste v okolí sám/a? a) ano, zavolám nejdříve záchrannou sluţbu b) ano, nejdříve provádím 5 vdechů do úst, pak po dobu 1 minuty provádím resuscitaci v poměru 30 : 2, teprve potom volám záchrannou sluţbu c) ano, nejdříve provádím 5 vdechů do úst, pak po dobu 1 minuty provádím resuscitaci v poměru 15 : 2, teprve potom volám záchrannou sluţbu d) ano, nejprve 1 minutu provádím resuscitaci v poměru 3:1, pak volám záchrannou sluţbu e) ne, nevím

Tab. 17: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 16 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom16 2,666667 2,000000 1,000000 5,000000 1,428571

Diskuze k získaným výsledkům Nejvíce procent (28%) by nejprve volalo RZS. Správný postup KPR u dítěte je však nejprve minutu resuscitovat (poměr 30:2) a teprve potom volat záchrannou sluţbu. Takto odpovědělo 24% rodičů. 31% (20 + 11) dotázaných by

93

sice vyčkalo s voláním RZS, ale při KPR by pouţili špatný poměr vdechů a komprese hrudníku. 17% neví, jak by postupovalo. Aritmetický průměr má hodnotu 2,666667. Směrodatná odchylka činí 1,428571.

94

Graf 14: Procentuální vyjádření odpovědí

17)

Znáte bezpečnostní opatření při pobytu v prostorách areálu plaveckého klubu a bazénu? a) ano, znám b) ne, neznám

Tab. 18: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 17 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom17 1,330000 1,000000 1,000000 2,000000 0,472582

Diskuze k získaným výsledkům Dvě třetiny (67%) rodičů uvedly, ţe znají bezpečnostní opatření v době pobytu v plaveckém areálu. Bohuţel zbylá třetina (33%) tyto informace nezná. Znamená to, ţe neznalostí a nedodrţováním těchto pokynů ohroţují nejen ostatní rodiče s dětmi, ale i sebe a své dítě. Aritmetický průměr 1,33 poukazuje na neinformovanou třetinu rodičů. Směrodatná odchylka činí 0,47582.

95

Graf 15: Procentuální vyjádření odpovědí

18) Víte, kde tyto informace najdete? a) ano, vím: …........................................... b) ne, nevím Tab. 19: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 18 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom18 1,430000 1,000000 1,000000 2,000000 0,497570

Diskuze k získaným výsledkům Pouhých 57% rodičů ví, kde by hledalo informace o bezpečnostním opatření při pohybu v plaveckém areálu, 43% rodičů nemá ponětí. I zde vidíme velký problém o neinformovanosti, čímţ se sniţuje význam prevence a zvyšuje se riziko úrazu či onemocnění. Aritmetický průměr blíţící se k hodnotě 1,5 nám poukazuje na to, ţe odpovědi rodičů jsou téměř 1:1. To nám svědčí o velké neinformovanosti. Směrodatná odchylka je 0,497570.

96

Graf 16: Procentuální vyjádření odpovědí

19)

Stal se Vašemu dítěti nějaký úraz mimo prostory areálu? a) ano, stal – jaký? …...................................... b) ne, nestal

Tab. 20: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 19 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom19 1,760000 2,000000 1,000000 2,000000 0,429235

Diskuze k získaným výsledkům Téměř čtvrtina dotázaných matek a otců (24%) se setkala u svého dítěte s úrazem mimo plavecký areál. Zbylých 76% úraz u dítěte nezaregistrovali. Aritmetický průměr s hodnotou 1,76 nám vykazuje jednu čtvrtinu chybějící do hodnoty 2. Směrodatná odchylka činí 0,429235.

97

Graf 17: Procentuální vyjádření odpovědí

20)

Myslíte si, že jste byl/a schopen/schopna rychle a správně zareagovat? a) myslím, ţe ano c) na předešlou otázku jsem odpověděl/a záporně b) myslím, ţe ne

Tab. 21: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 20 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom20 2,470000 3,000000 1,000000 3,000000 0,881402

Diskuze k získaným výsledkům Ze všech 24% dospělých, kteří zaznamenali u svého dítěte úraz mimo plavecký areál (viz předešlá otázka), odpověděli všichni (celých těch 24% z otázky č. 19), ţe si myslí, ţe byli schopni na úraz rychle a správně zareagovat. U zbývajících 76 rodičů se úraz dítěte nestal. Aritmetický průměr má hodnotu 2,47. Směrodatná odchylka činí 0,881402.

98

Graf 18: Procentuální vyjádření odpovědí

21)

Stal se Vašemu dítěti nějaký úraz v prostorách bazénu či areálu? a) ano, stal – jaký? ….............................. b) ne, nestal

Tab. 22: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 21 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom21 1,960000 2,000000 1,000000 2,000000 0,196946

Diskuze k získaným výsledkům U 97% rodičů s dětmi se úraz v prostorách plaveckého areálu nestal. Pouhá tři procenta uvedla, ţe se s úrazem setkali. První maminka uvedla, ţe její dítě utrpělo úraz v jiném plaveckém areálu neţ u Plaváčků. Druhá maminka uvedla, ţe dítě upadlo ve sprchách na kachličky a třetí maminka uvedla, ţe mělo dítě roztrţené obočí. Zde je patrné, ţe opatrnost je na nejvyšším místě, chůze a pohyb musí být přizpůsoben mokrému prostředí. Průměr 1,96 nám ukazuje malinkou odchylku od hodnoty 2. Tato malá odchylka je tvořena právě těmi třemi úrazy, které se přihodili. Směrodatná odchylka činí 0,196946.

99

Graf 19:Procentuální vyjádření odpovědí

22)

Myslíte si, že jste byl/a schopen/schopna rychle a správně zareagovat? a) myslím, ţe ano c) pohotovější byla instruktorka e) úraz se nestal b) myslím, ţe ne d) společně jsme se doplnili s instruktorkou

Tab. 23: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 22 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom22 4,880000 5,000000 1,000000 5,000000 0,685786

Diskuze k získaným výsledkům Tato otázka opět navazuje na předešlou. Tři maminky, které uvedly, ţe se jim stal u dítěte úraz v plaveckém areálu, si myslí, ţe byly schopné správně a rychle zareagovat. U zbylých 97% se úraz nestal. Průměrná hodnota blíţící se k číslu 5 (odpověď E), ukazuje na to, ţe nejvyšší počet odpovědí měla odpověď E. Směrodatná odchylka činí 0,685786.

100

Graf 20: Procentuální vyjádření odpovědí

23)

Máte při výuce plavání strach nebo pocit, že hrozí Vašemu dítěti úraz? a) ano, mám takový pocit hodně často b) ano, ale jen při určitém cviku, úchopu, úkonu apod. c) ano, mám, ale je to spíš můj problém, ţe se sám/a takového úkonu bojím d) strach nemám

Tab. 24: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 23 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom23 3,858586 4,000000 1,000000 4,000000 0,534715

Diskuze k získaným výsledkům Dle výsledků je vidět, ţe rodiče, kteří chodit se svým dítětem plavat nemají strach z úrazu (92%). 6% rodičů se bojí o své dítě pouze při určitém cviku nebo úchopu. Jeden dospělý se bojí s dítětem udělat cvik spíše kvůli svému bloku. Pouze jeden rodič mívá často pocit, ţe jeho dítěti úraz hrozí. Aritmetický průměr 3,858586 blíţící se k hodnotě 4 (odpověď D), poukazuje na to, ţe rodiče opravdu strach z úrazu při plaveckém výcviku nemají. Směrodatná odchylka činí 0,534715.

101

Graf 21: Procentuální vyjádření odpovědí

24)

Máte strach přímo z utonutí dítěte? a) ano, mám b) ne, nemám

Tab. 25: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 24 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom24 1,920000 2,000000 1,000000 2,000000 0,272660

Diskuze k získaným výsledkům Téměř všichni rodiče (92%) odpověděli, ţe strach z utonutí dítěte při plaveckém výcviku nemají. Pouhých 8% dotazovaných se utonutí dítěte bojí. Z aritmetického průměru 1,92 vyplývá, ţe hodnota se blíţí k číslu 2 (odpověď B), tudíţ téměř všichni strach z utonutí nemají. Směrodatná odchylka činí 0,272660.

102

Graf 22: Procentuální vyjádření odpovědí

25)

Máte pocit, že hrozí Vašemu dítěti úraz i mimo bazén v prostorách areálu? a) ano, mám, nejvíce se bojím:.......................................................... b) ne, nemám, ale i tak dávám pozor c) nemám takový pocit, neřeším to

Tab. 26: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 25 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom25 1,890000 2,000000 1,000000 3,000000 0,548552

Diskuze k získaným výsledkům Více jak dvě třetiny dotázaných odpověděly, ţe strach v prostorách plaveckého areálu nemají, i přesto však na dítě dávají pozor. 21% dotázaných má strach. Jako důvody rodiče uváděli nejčastěji pády, kluzká podlaha, opaření, zapříčinění úrazu jiným dítětem. Zbývajících 10% strach nemá a neřeší to. Průměr 1,89 nám naznačuje hodnotu blíţící se k číslu 2 (odpověď B), coţ byla nejčastější odpověď. Směrodatná odchylka činí 0,548552.

103

Graf 23: Procentuální vyjádření odpovědí

26)

Myslíte si, že všichni Vaši rodinní příslušníci, kterým svěřujete děti, by byli schopni poskytnout první pomoc správně? a) myslím, ţe určitě ne b) myslím, ţe by to snad zvládli c) myslím, ţe by to určitě zvládli d) myslím, ţe někteří ano, někteří ne

Tab. 27: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 26 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom26 2,550000 2,000000 1,000000 4,000000 1,140397

Diskuze k získaným výsledkům Téměř polovina dotázaných (46%) si myslí, ţe by rodinní příslušníci, kterým svěřují své děti, by zvládli poskytnout první pomoc správně. Další velká část rodičů (35%) se domnívá, ţe někteří by to zvládli, jiní ne. Pouhá 2% rodičů pevně věří svým rodinným příslušníkům a myslí si, ţe by správnou první pomoc zvládli určitě. 17% jim naopak nedůvěřuje vůbec. Aritmetický průměr má hodnotu 2,55. Směrodatná odchylka činí 1,140397.

104

Graf 24: Procentuální vyjádření odpovědí

27)

Myslíte si, že všichni pracovníci určitých zařízení, kterým svěřujete své děti (učitelky, instruktorky, vychovatelky), by byli schopni poskytnout první pomoc správně? a) věřím, ţe ano b) nevěřím, ţe jsou všude kvalitně proškolení zaměstnanci c) někomu věřím, někomu ne

Tab. 28: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 27 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom27 1,630000 1,000000 1,000000 3,000000 0,824560

Diskuze k získaným výsledkům Tato otázka se oproti předešlé liší v lidech, kterým svěřujeme děti. Jedná se o učitelky, instruktorky, vychovatelky apod. 59% rodičů věří, ţe by v případě potřeby byli tito lidé schopni správně poskytnout první pomoc jejich dětem. 22% nemá takovou důvěru a nevěří, ţe jsou všude dostatečně proškolení zaměstnanci. Zbývajících 19% v někoho důvěru má, v někoho ne. Aritmetický průměr má hodnotu 1,63. Směrodatná odchylka činí 0,824560.

105

Graf 25: Procentuální vyjádření odpovědí

OTÁZKA OTÁZKAČ. Č.28 28

2%

11%

2%

11%

G

30%

30%

A

G

F

A

F

18%

18%

B

B

D

C

D

C

9%

9%

30%

30%

28)

Největší důvěru v umění poskytnout první pomoc mám: a) v rodinných příslušnících b) v sebe samou/samého c) v učitelky mateřských školek d) v instruktorkách plavání e) v jiných lidech, kterým svěřuji děti (např. zájmové krouţky) f) nemám moţnost porovnání, protoţe mám moc malé dítě g) nemám důvěru

Tab. 29: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 28 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom28 3,880000 4,000000 1,000000 7,000000 1,788177

Diskuze k získaným výsledkům Stejným dílem (30%) je zastoupena odpověď D a F. Rodiče nemají moţnost posouzení (30%) a dalších 30% věří právě instruktorkám plavání, mají v ně největší důvěru v umění poskytnout první pomoc. V 18% věří rodiče nejvíce sami sobě. Mezi rodinnými příslušníky získalo důvěru 11% od dotázaných rodičů, v 9% věří rodiče nejvíce učitelkám v mateřských školkách. Pouze dva dotázaní nemají důvěru v nikoho.

106

Vlastní text

Vlastní te

Graf 26: Procentuální vyjádření odpovědí

28) Měl/a jste možnost vidět instruktorku/instruktora plavání, jak poskytuje první pomoc nebo ošetřuje úraz? a) ano, měl/a b) ne, neměl/a Tab. 30: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 29 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom29 1,970000 2,000000 1,000000 2,000000 0,171447

Diskuze k získaným výsledkům: Naprostá většina dospělých se s úrazem u svého dítěte v plaveckém areálu nesetkala, tudíţ neviděli instruktorku ošetřující úraz (97%). Pouhá 3% tuto moţnost měla. Aritmetický průměr 1,97 blíţící se k hodnotě 2, nám ukazuje nejčastější odpověď B. Směrodatná odchylka činí 0,171447.

107

Graf 27: Procentuální vyjádření odpovědí

29) Myslíte, že instruktorka/instruktor postupoval/a správně? a) ano, myslím b) ne, nemyslím c) neměl/a jsem moţnost vidět ošetřování dítěte Tab. 31: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 30 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom30 2,940000 3,000000 1,000000 3,000000 0,342893

Diskuze k získaným výsledkům Tři procenta rodičů, která viděla instruktorku při poskytování první pomoci dítěti po úraze, uvedla, ţe si myslí, ţe instruktorka postupovala správně. 97% nemělo moţnost zhodnodit postup instruktorky, protoţe se úraz nestal. Aritmetický průměr blíţící se k číslu 3 ukazuje na nejčastější odpověď C. Směrodatná odchylka činí 0,342893.

108

Graf 28: Procentuální vyjádření odpovědí

30) Věříte své instruktorce/ svému instruktorovi, že by byl/a schopný/á provést v případě potřeby správnou první pomoc? a) ano, věřím b) ne, nevěřím c) nejsem si zcela jistá/ý, ţe by instruktorka postupovala správně Tab. 32: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 31 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom31 1,121212 1,000000 1,000000 3,000000 0,479641

Diskuze k získaným výsledkům Naprostá většina rodičů (94%) věří své instruktorce, ţe by v případě potřeby byla schopná poskytnout jejich dítěti správnou první pomoc. Pouhých 6% dotázaných si není jisto, zda by jejich instruktorka postupovala správně. Ve výsledcích není nikdo, kdo by instruktorce nevěřil zcela. Aritmetický průměr 1,1212´ naznačuje, ţe se hodnoty blíţí k číslu 1 tudíţ k odpovědi A. Směrodatná odchylka činí 0, 479641

109

Graf 29: Procentuální vyjádření odpovědí

31) Myslíte si, že Vaše instruktorka dbá dostatečně na prevenci úrazu (např. opravuje špatné úchopy, dodržuje bezpečnost při skákání, atd..)? a) myslím, ţe ano b) myslím, ţe ne c) myslím, ţe v něčem by si měla dávat větší pozor Tab. 33: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 32 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom32 1,080000 1,000000 1,000000 3,000000 0,393893

Diskuze k získaným výsledkům Opět naprostá většina rodičů (96%) je přesvědčena, ţe instruktorka dbá dostatečně na prevenci úrazu. Pouhá 4% procenta si myslí, ţe by si instruktorka měla dávat větší pozor. Nikdo z dotázaných neuvedl odpověď B. Aritmetický průměr je silným vodítkem – při průměru 1,08 máme pouze malou odchylku od hodnoty 1 (odpověď B). Směrodatná odchylka činí 0,393893.

110

Graf 30:Procentuální vyjádření odpovědí

32) Máte po vyplnění tohoto dotazníku pocit, že byste si měl/a zopakovat vědomosti z první pomoci? a) ano, mám b) ne, nemám Tab. 34: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 33 Popisné statistiky (data) Medi án Minim um Maximum Sm.odch. Proměnná Průměr Prom33 1,090000 1,000000 1,000000 2,000000 0,287623

Diskuze k získaným výsledkům Tato otázka nám jasně ukazuje, ţe rodiče si nejsou jisti svými znalostmi o první pomoci. 91% dotázaných měli pocit, ţe by si tyto vědomosti měli zopakovat. 9% si myslí, ţe to nepotřebují. Aritmetický průměr 1,09 blíţící se k hodnotě 1 je ukazatelem nejčastější odpovědi A. Směrodatná odchylka činí 0,287623.

111

10 Shrnutí Tato práce mi byla blízká, neboť jsem v neustálém kontaktu s plavajícími dětmi. Připadala mi zajímavá, protoţe jsem mohla posoudit citovanou literaturu s praxí. Cílem práce bylo ověřit stanovené hypotézy a zobrazit výsledky k jednotlivým otázkám z dotazníku. Obě hypotézy jsme nezamítnuli. Bylo zajímavé pracovat s dotazníky a vyhodnocovat výsledky. Mnohdy byly odpovědi v nich aţ překvapující či snad alarmující. Poukázaly nám na to, ţe naše společnost stále není dostatečně informována o správném pouţití znalostí z

první pomoci a to dokonce ani u rodičů od dětí. V některých případech

odpovědí se ukázalo, ţe dospělé nenapadlo, ţe by jejich dítě mohlo někdy potřebovat poskytnout první pomoc. Mnoho lidí také nezná provozní řád navštěvovaného klubu. Neznalostí a nedodrţováním hygienických poţadavků mohou však ohrozit bezpečnost sebe i dítěte. Pro mě osobně to byla příjemná zkušenost, kdy jsem získala nové informace pro mé pracovní prostředí. A také jsem poznala, v čem můţe jít člověk stále dopředu. Je to forma jakési motivace a sebevzdělávání se. I vyplývající výsledky práce jsou pro mě důleţité a mohou mě ukázat správný směr, jak výuku plavání zdokonalit a v čem jsou mezery a problémy. Závěry práce mohu pouţít do praxe a zkusit tak vylepšit stávající situaci. Na závěr bych chtěla říci, ţe bylo příjemné spolupracovat s maminkami, které byly ochotné k vyplnění dotazníků (mnohdy i přes jiţ neklidné děti) a které mi zapůjčily děti k nafocení fotografií. Taktéţ pracovní kolektiv byl výborný, tolerantní a mnohdy i nápomocný.

112

11 Závěry práce Na základě rozdaných dotazníků a získaných odpovědí jsme mohli vytyčit stěţejní otázky pro zodpovězení hypotéz. Po zpracování a vyhodnocení výsledků dotazníků odpovídáme na níţe uvedené hypotézy: H1 Předpokládáme, že většina rodičů si uvědomuje, že v případě potřeby by neposkytla svému dítěti adekvátní první pomoc. Vzhledem k získaným výsledkům z dotazníků a výsledkům diskuze z toho plynoucích hypotézu H1 nezamítáme. H2 Předpokládáme, že rodiče důvěřují instruktorkám plavání, že jsou schopné poskytnout adekvátní první pomoc jejich dítěti. Vzhledem k získaným výsledkům z dotazníků a výsledkům diskuze z toho plynoucích hypotézu H1 nezamítáme.

11.1 Závěry pro teorii Byly vyhodnoceny výsledky, které nám poukazují na neznalost teorie 1. pomoci u rodičů, drtivá většina nezná správné poměry při KPR. Rodiče také mají strach ze setkání s člověkem, který by od nich případnou první pomoc potřeboval. Polovina dotazovaných se nikdy nesetkala s jakoukoliv formou resuscitace. Téměř všichni měli po zodpovězení dotazníku pocit, ţe by si tyto informace měli zopakovat. Co se týče druhé hypotézy, tak z dotazníků jasně vyplynulo, ţe rodiče věří svým instruktorkám plavání, ţe by zachovaly správný postup při poskytování první pomoci. Jsou přesvědčeni, ţe instruktorka dbá dostatečně na prevenci úrazu. A v případech, kdy byli rodiče svědky úrazu, dotázaní odpověděli, ţe instruktorka postupovala správně. Mnoho dotázaných uvedlo právě instruktorku plavání jako

113

člověka, kterému dávají největší důvěru (z moţných nabízených odpovědí) při poskytnutí první pomoci dítěti.

11.2 Závěry pro praxi Výsledky této práce nám dávají impuls k zamyšlení se nad tím, jak zvýšit informovanost o první pomoci u rodičů. Do budoucna by bylo vhodné zařadit do plavání dětí i jednu lekci na suchu pouze o bezpečnosti při pobytu v plaveckém areálu, preventivních opatření, důsledném seznámení se s provozním řádem. Do této lekce by se daly zařadit i základy první pomoci, popřípadě zkouška KPR na figuríně. To samé by však platilo pro instruktorky plavání. Jestliţe jim rodiče svěřují své děti a důvěřují jim, bylo by vhodné zařadit v časově pravidelných intervalech prozkoušení první pomoci (ne pouze jednou za rok) jak teoreticky, tak na cvičné figuríně. Také by mělo být instruktorkám připomínáno, aby rodičům znovu a znovu zdůrazňovali prevenci a dodrţování správných úchopů a úkonů. V neposlední řadě je kladen velký důraz na dodrţování provozního řádu. Mnoho rodičů nezná opatření pro pobyt v plaveckém areálu (provozní řád), i kdyţ je dostávají do ruky při zápisu. Mnoho z nich také ani neví, kde tyto informace hledat. Pro zdůraznění by bylo vhodné tento řád vyvěsit na nástěnku na recepci.

114

Resumé Člověk je s vodou spojen od nepaměti. Jiţ při samotném vývoji v těle matky jsme obklopeni vodou. Tato blahodárná tekutina nás provází celý ţivot. Proto by vodní prostředí nemělo být pro nás ţádný stresující faktor, ale příjemné prostředí, kde můţeme strávit pěkné chvíle v rodinném kruhu. Ke stresu však můţe někdy přispívat strach z nebezpečí, které samotná voda v člověku vyvolává. Mnoho z nás z ní má velký respekt. Hlavně v přírodních podobách na nás působí majestátně a dominantně. V bazénu naopak láká k hrám a dovádění. A zde můţe být právě kámen úrazu. Voda má své kouzlo, bohuţel však i nebezpečí. Největším z nich je riziko tonutí, poměrně časté jsou i úrazy ve vodě a můţe skrývat i problémy v podobě bakterií, virů, parazitů a hub. Toto je důleţité mít stále na paměti. Riziko těchto nebezpečí však můţe kaţdý z nás sniţovat. Snaţit se o to můţeme dodrţováním hygieny, stálým dozorem dětí u vody, neustálým připomínáním správného chování ve vodním prostředí, dostatečnou prevencí, vhodnými pomůckami jak v bazénu, tak v prostorách plaveckého areálu (např. neklouzavé pantofle). Pokud se i přes naši snahu stane úraz, měli bychom umět správně zareagovat a postiţenému pomoci. Je to důleţitý krok, který můţe dítěti ovlivnit další etapu ţivota.

115

Summary Man is a connected with water from beginning of ages. We are already surrounded with water in prenatal period. This benign fluid accompanies us throughout life. Therefore, the water environment should not be stressful for us, but it should be pleasant environment, where we spend nice moments in family circle. Water itself invoke in ourselves fear and many of us has a lot of respect from it. Mainly in natural forms, affecting us majestically and dominant. In contrast, the pool is ideal for games and there may just be the stumbling block. Water has its own charm, but unfortunately it hides threats. The biggest of these is the risk of drowning, frequent are accidents and other problems like bacteria, viruses, parasites and fungi. This is important to always keep it in mind. Risk of water danger can everybody bring down, for example by respect hygiene, constant control children near the water, constantly reminding the correct behavior in the water environment and adequate prevention. If become an accident, despite our efforts, we should be able to properly respond and assist affected. It is an important step that can affect the child’s next stage of life.

116

Seznam použitých zdrojů Knižní výtisk: 1) Baran, I. Záchrana topiaceho. 1. vyd. Bratislava: FO ART, s.r.o., 2006, 158 stran, ISBN 80-88973-20-1 2) Čechovská, I. Plavání dětí s rodiči. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 140 s. ISBN 978-80-247-1635-0 3) Čelko, A.M. Dětské úrazy a popáleniny.Nemocniční studie případů dětských pacientů hospitalizovaných s popáleninovým úrazem. 1. vyd. Praha: Galén, 2002, 71 stran, ISBN 80-7262-189-0 4) Dobiáš, V. Urgentní zdravotní péče. 1. vyd. Martin: Osveta, spol. s.r.o., 2006,2007, 179 stran, ISBN 80-8063-214-1 (1. vydání), ISBN 978-808063-258-8 (1. české vydání) 5) Ertlová, F., Mucha, J. a kolektiv autorů. Přednemocniční neodkladná péče. 2. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotníckých oborů v Brně, 2006, 368 stran, ISBN 80-7013-379 6) Gregora, M. První pomoc u dětí. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, a. s. , 2004, 72 stran, ISBN 80-204-1064-3 7) Giehrl, J. Hanh, M. Plavání. České Budějovice:KOPP nakladatelství, 2005, 127 stran, ISBN 80-7232-268-0 8) Jourová, I. První pomoc při úrazu dítěte. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2001, 92 stran, ISBN 80-7226-376-5 9) Kelnerová, J., Toufarová, J., Sedláčková, J., Číková, Z. První pomoc I. Pro studenty zdravotnických oborů. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007, 112 stran, ISBN 978-80-247-2182-8 10) Kiedroňová, E. Jak se rodí vodníčci. 1. vyd. Ostrava: Osvětová agentura Salvo, 1991, 261 stran, ISBN 80-85236-18-4 11) Kohoutová, E. a kol. Kritické stavy u dětí a ošetřovatelská péče. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1998, 302 stran, ISBN 80-7013-257-4 12) Kouba, V. Motorika dítěte. 1. vyd. České Budějovice:Pedagogická fakulta JU, 1995, 100s, ISBN 80-7040-137-0 13) Kubát, R. Ortopedické vady u dětí a jak jim předcházet. 1. vyd. Nakladatelství odborné literatury H a H, 1992, 74 stran, ISBN 80-8546713-5 14) Kubíková, Z., Zuchová, B. První pomoc a jak ji učit. 2.upravené vyd. Brno: Masarykova univerzita/Nakladatelství pro Fakultu sportovních studií, 2009, 47stran, ISBN 978-80-210-4823-2 15) Machač M., Machačová, H. a Hoskovec, J. Emoce a výkonnost. Praha: SPN, 1985 16) Martínek, J. Špičák, J. Onemocnění žaludku a dvanáctníku. 1. Vyd. Triton, 2000, 128 s. ISBN_10: 80-7254-106-4

17) Machová, J. Biologie člověka pro učitele. 1. vydání. Praha:Nakladatelství Karolinum, 2005, 269 stran, ISBN 80-7184-876-0 18) Mejzlík, J., Pokorný, K. a kol. Zevní zvukovod. Tobiáš, 2007, 270 stran, ISBN 978-80-7311-092-5 19) Miklánková, L. Předlavecká příprava dětí předškolního věku a vybrané determinanty její úspěšnosti. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. 136 s. ISBN 978-80-244-1674-8 (4) 20) Motyčka, J. et al. Teorie plaveckých sportů. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2001. 202 s. ISBN 80-210-2711-8 21) Novotný, I., Hruška, M. Biologie člověka. 2. upravené vydání. Praha:Nakladatelství učebnic Fortuna, 1997, 136 stran, ISBN 80-7168462-7 22) Nekvasil, F., Trebichavský, J., Blohberger, M. Škodliviny II – Halogeny. 1. vydání. Praha: REPRO FETTERLE, s.r.o., 1998, 193 stran 23) Pávková, M. První předlékařská pomoc. Praha: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o., 2008, 86 stran, ISBN 1801-8343 24) Pédroletti, M. Od šplouchání k plavání : jak děti odmalička zvykat na vodu a učit plavat. 1. vydání. Praha: Portál, 2007. 115 s. ISBN 978-80-7367205-8 25) Petrţela, M. První pomoc pro každého. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007, 80 stran, ISBN 978-80-247-2246-7 26) Plachý, V., Tintěra, J., Růst a vývoj dítěte. Organizace péče o dítě. 1 vydání. Praha: Univerzita Karlova, 1983, 49 s, 27) Sedlářová, P. a kol. Základní ošetřovatelská péče v pediatrii. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, 248 stran, ISBN 978-80-247-1613-8 28) Scheinarová, A. První pomoc. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002, 84 stran, ISBN 80-2440467-2 29) Srnský,P. První pomoc u dětí. 3. přepracované vyd. Praha: JS press společnosti JS Partner s.r.o., 2007, 99 stran, 30) [G] Špaňhelová I. Dítě. Vývoj a výchova od početí do tří let.1. Vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2003, 97 stran, ISBN 80-247-0552-4 31) Tošovský, V. a spolupracovníci. Chraňme děti před úrazy. Praha: ALFAOMEGA, 2006, 191 stran, ISBN 80-86318-79-6 32) Trapani, G., Bertino, E. a kol. První pomoc a zdraví dítěte. 1. vyd. Praha: Portál s.r.o., 2006, 137 stran, ISBN 80-7367-137-9 Internetové zdroje: 33) Dotaznik-online.cz. Dotazník je…[online] [2010-04-10] Dostupné na WWW: http://www.dotaznik-online.cz/ 34) Hercíková, I. Plavání kojenců a miminek.[online] Brno 2009, [2010-01-13] Dostupné na WWW: http://plavacci.com/plavani_povidani.php

35) Kubíková, Z., Turin, R. a kol. První pomoc ve školských zařízení. Elportál [online] Brno: Masarykova univerzita, 2008 [cit 2010- 02-02]. Dostupné na WWW: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/js08/prvni_pomoc/index.html 36) Kubíková, Z., Zuchová, B. a kol. Metodický materiál k výuce první pomoci. Elportál [online] Brno: Masarykova univerzita, 2008 [cit 201004-01] Dostupné naWWW: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/ps08/first_aid/web/index.html> ISSN 1802-128X. 37) Matuška, M. Vzdělávací programy pro rok 2010 [online] Dobruška: 2007 [2010-03-12] Dostupné na WWW: http://www.matuska-dena.cz/ 38) Wald, J. Anamnéza [online] 2010 [2010 -0314] Dostupné na WWW: http://www.anamneza.cz/moduly/stranka.php3?id=235 39) www.porodnice.cz Vdechnutí u kojence a pád z přebalovacího stolu [online] [2010-02-28] Dostupné na WWW: http://porodnice.cz/vdechnutikojence-pad-prebalovaciho-stolu 40) www.zdravezuby.cz Zdravé zuby. Úrazy zubů. [online] [2010-03-22] Dostupné na WWW: http://www.zdravezuby.cz/urazy-zubu-rodina.asp 41) Zuchová, B. Základní postupy neodkladné resuscitace – Guidelines 2005. Elportál [online]Brno: Masarykova univerzita, 2008 [cit 2010-03-13] Dostupné na WWW: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/ps07/1pomoc/texty/index.html ISSN 1802-128X Jiné zdroje: 42) Hygiena. Časopis pro ochranu a podporu zdraví. ročník 53, číslo 3, 2008, Státní zdravotní ústav ve spolupráci s TIGIS, spol. s.r.o., ISSN 1802-6281 43) Lékařské listy, Pneumologie a alergologie, ročník 2010, číslo 1. 44)

Prevence úrazů, otrav a násilí, odborný a vědecký časopis číslo 2/ročník V, 2009 ISSN 1801-0261

45) Vyhláška č.135/2004 Sb. hygienické poţadavky na koupaliště, sauny a písek v pískovištích. Příl.6 Hygienické poţadavky na bazény pro kojence a batolata [online]. [2010 02-06] Dostupné na WWW: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?kam=zakon&c=135/2004

Seznam použitých tabulek Tab. 1: Nejčastější druhy a příčiny dětských úrazů dle specifik dětského věku a rizikových faktorů. ............................................................................................................ 41 Tab. 2: Doporučený obsah příruční lékárny [9] ............................................................... 49 Tab. 3: Rizikové mikroorganismy v bazénech .................................................................. 58 Tab. 4: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 1 ........................................................... 78 Tab. 5: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 2........................................................... 80 Tab. 6: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 5 ........................................................... 81 Tab. 7: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 6 ........................................................... 83 Tab. 8: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 7........................................................... 84 Tab. 9: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 6 ........................................................... 85 Tab. 10: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 7.......................................................... 86 Tab. 11 Popisná statistika dotazníkové otázky č. 8 ........................................................... 87 Tab. 12: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 11........................................................ 88 Tab. 13: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 12........................................................ 89 Tab. 14: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 13........................................................ 90 Tab. 15: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 14........................................................ 91 Tab. 16: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 15........................................................ 92 Tab. 17: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 16........................................................ 93 Tab. 18: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 17........................................................ 95 Tab. 19: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 18........................................................ 96 Tab. 20: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 19........................................................ 97 Tab. 21: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 20........................................................ 98 Tab. 22: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 21........................................................ 99 Tab. 23: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 22...................................................... 100 Tab. 24: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 23...................................................... 101 Tab. 25: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 24...................................................... 102

Tab. 26: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 25...................................................... 103 Tab. 27: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 26...................................................... 104 Tab. 28: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 27...................................................... 105 Tab. 29: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 28...................................................... 106 Tab. 30: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 29...................................................... 107 Tab. 31: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 30...................................................... 108 Tab. 32: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 31...................................................... 109 Tab. 33: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 32...................................................... 110 Tab. 34: Popisná statistika dotazníkové otázky č. 33...................................................... 111

Seznam použitých obrázků Obr. 1: Vodní prostředí je pro děti zajímavou a příjemnou změnou .................... 10 Obr. 2: Splývání na zádech s instruktorkou .......................................................... 11 Obr. 3: Splývání na zádech s podhlavníkem bez instruktorky .............................. 11 Obr. 4: Zapojení do sociálního prostředí............................................................... 14 Obr. 5: Správný postup při potápění (vyslovení signálu, ţádný odpor dítěte) ...... 15 Obr. 6: Nesprávný postup při potápění (bez vyslovení signálu, s násilím)........... 16 Obr.7: Společné chvíle strávené s rodiči ............................................................... 16 Obr. 8: Společné potápění ..................................................................................... 19 Obr. 9: Na skluzavce vsedě ................................................................................... 19 Obr. 10: Na skluzavce na bříšku ........................................................................... 19 Obr. 11: Potápění .................................................................................................. 20 Obr. 12: Vánoční tématika ................................................................................... 20 Obr. 13: Náplní lekcí plavání jsou také psychomotorické hry .............................. 26 Obr. 14: Nesprávný dozor rodiče u dítěte pohybujícího se kolem bazénu – nebezpečí úrazu či tonutí....................................................................................... 43 Obr. 15: Správný dozor rodiče u dítěte pohybující se kolem bazénu ................... 43 Obr. 16: Správný postoj před skokem do vody s dopomocí rodiče (palce nohou za okrajem) ................................................................................................................ 44 Obr. 17: Nesprávný postoj před skokem do vody s dopomocí rodiče (nestabilita, větší vzdálenost k vodě) ........................................................................................ 44 Obr. 18: Nesprávný úchop při nácviku “šipky” .................................................... 44 Obr. 19: Správný úchop při nácviku “šipku” ........................................................ 44 Obr. 20: Nesprávná přítomnost rodiče u dítěte plavajícího s pomůckou. (Rodič neudrţuje oční kontakt, dítě jej hledá, otáčí se a následně převrací. .................... 47 Obr. 21: Správný dozor u dítěte plavajícího s pomůckou. (Rodič přidrţuje pomůcku, popř. můţe nechat dítě chvíli samotné, ale udrţuje stálý oční kontakt.) ............................................................................................................................... 47

Obr. 22: Správný dozor při plavání bez pomůcky. (Rodič neustále kontroluje obličej, drţí jej dítěti nad hladinou.) ..................................................................... 48 Obr. 23: Nesprávný dozor při plavání bez pomůcky. (Rodič nesleduje obličej dítěte, ale hračku. Dítě má ústa pod vodou – nebezpečí tonutí) ........................... 48 Obr. 24: Nesprávné drţení dítěte - nebezpečí vyklouznutí a následné luxace ..... 63 Obr. 25: Správné drţení pod hrudníkem, popř. v třísle. ........................................ 63 Obr. 28: Nesprávný úchop při cviku “Letadýlko”. Nebezpečí vyklouznutí a následné luxace. .................................................................................................... 63 Obr. 29: Správný úchop při cviku “Letadýlko”. (Rodič drţí dítě pod hrudníkem a spodem za protilehlé stehno, dlaň je v třísle.) ....................................................... 63

Příloha 1 DOTAZNÍK Milí rodiče, tento dotazník je určen pro návštěvníky Dětského plaveckého klubu Plaváčci, ve kterém pracuji. Účelem tohoto výzkumu je zjištění základních dovedností poskytnout první pomoc dítěti u rodičů a instruktorů. Získaná data budou zpracována a vyuţita pro účely mé diplomové práce s názvem Nebezpečí úrazu a zdravotní rizika při výuce plavání kojenců, batolat a dětí předškolního věku. Prevence, první pomoc. Prosím Vás o vyplnění následujících otázek. Dotazník je anonymní. Děkuji za poskytnuté odpovědi. Bc. Lenka Chalupová 1

Jaký je Váš věk? a) 18 – 25 b) 25 – 30

c) 30 – 35 d) 35 – 40

e) 40 – 45 f) 45 a více

2 Kolik máte dětí? a) 1 b) 2

c) 3 d) 4

e) 5 a více

3 Jaký je jejich věk? a) 0 – 1 b) 1 – 3

c) 3 – 6 d) 6 – 12

e) 12 a více

(Zatrhněte tolik moţností, kolik je dětí. Pokud jsou ve stejné věkové kategorii, tak dopište za číslice počet, kolik dětí do té kategorie spadá – např. c) 3 – 6 2x ) 4 Jaký je věk dítěte, s nímţ chodíte plavat? a) 0 – 1 roků c) 2 – 3 roků

e) 4 – 5 let

b) 1 – 2 roků d) 3 – 4 roků f) 5 let a více (Pokud plavete s více dětmi, zatrhněte odpovídající počet moţností.) 5 Jak dlouho jiţ chodíte s dítětem plavat? (Pokud plavete s více dětmi, připočítejte, prosím, dobu, kdy jste chodil/a plavat i se starším či mladším sourozencem Vašeho dítěte. Pokud chodíte se dvěma dětmi zároveň, tak tuto dobu počítejte pouze jednou.) a) 0 – 3 měsíce c) 6 – 12 měsíců e) 2 – 4 roky b) 3 – 6 měsíců d) 1 – 2 roky f) 4 roky a více 6 Měl/a jste moţnost setkat se v ţivotě s informacemi o první pomoci?

a) ano b) ne 7 Pokud ano, v jaké formě? a) televize c) při studiu, ve škole (mimo školu) b) internet d) v práci …...................................

e) seminář, přednáška f) jiná forma

Stručně popište: ...................................................................................................................... 8 Informace o první pomoci jste vyhledával/a sám/sama? a) ano, zajímám se o to c) bylo to nutné (např. povinné školení apod.) b) ne, pouze jsem vyuţil/a příleţitost d) s ţádnými informacemi jsem se nesetkal/a 9 Máte obavy ze setkání s člověkem, který bude potřebovat poskytnout od Vás první pomoc? a) ano, i přesto, ţe jsem dostatečně informován/a o první pomoci a správném postupu b) ano, nevím, jak bych se zachoval/a c) ne, nemám obavy 10 Byl/a jste někdy přítomen/přítomna u kardiopulmonální resuscitace (dále jen KPR) – ať uţ dospělého člověka nebo dítěte? a) ano, jako pozorovatel c) ano, pouze cvičně na figuríně b) ano, jako vykonavatel resuscitace d) ne, nikdy 11 Myslíte si, ţe jste v případě potřeby schopen/schopna správně poskytnout KPR? a) ano b) ne – z jakého důvodu: …................................................................................................... 12 Máte pocit, ţe je společnost dostatečně informována o správném postupu při první pomoci? a) ano, mám b) ne, nemám 13 Přemýšlel/a jste někdy nad tím, ţe by Vašemu dítěti bylo třeba poskytnout první pomoc? a) ano, přemýšlel/a b) ne, nenapadlo mě to 14 Znáte správný poměr vdechů a stlačení hrudníku při KPR u novorozence?

a) ano, znám: ................ b) ne, neznám 15 Znáte správný poměr vdechů a komprese hrudníku při KPR u kojence? a) ano, znám: ................ b) ne, neznám 16 Víte, jak se zachovat při nutnosti poskytnout dítěti KPR (dítě nedýchá) v případě, ţe jste v okolí sám/a? a) ano, zavolám nejdříve záchrannou sluţbu b) ano, nejdříve provádím 5 vdechů do úst, pak po dobu 1 minuty provádím resuscitaci v poměru 30 : 2, teprve potom volám záchrannou sluţbu c) ano, nejdříve provádím 5 vdechů do úst, pak po dobu 1 minuty provádím resuscitaci v poměru 15 : 2, teprve potom volám záchrannou sluţbu d) ano, nejprve 1 minutu provádím resuscitaci v poměru 3:1, pak volám záchrannou sluţbu e) ne, nevím 17 Znáte bezpečnostní opatření při pobytu v prostorách areálu plaveckého klubu a bazénu? a) ano, znám b) ne, neznám 18 Víte, kde tyto informace najdete? a) ano, vím: …........................................... b) ne, nevím 19 Stal se Vašemu dítěti nějaký úraz mimo prostory areálu? a) ano, stal – jaký? …...................................... b) ne, nestal 20 Myslíte si, ţe jste byl/a schopen/schopna rychle a správně zareagovat? a) myslím, ţe ano c) na předešlou otázku jsem odpověděl/a záporně b) myslím, ţe ne 21 Stal se Vašemu dítěti nějaký úraz v prostorách bazénu či areálu? a) ano, stal – jaký? ….............................. b) ne, nestal 22 Myslíte si, ţe jste byl/a schopen/schopna rychle a správně zareagovat? a) myslím, ţe ano c) pohotovější byla instruktorka e) úraz se nestal

b) myslím, ţe ne

d) společně jsme se doplnili s instruktorkou

23 Máte při výuce plavání strach nebo pocit, ţe hrozí Vašemu dítěti úraz? a) ano, mám takový pocit hodně často b) ano, ale jen při určitém cviku, úchopu, úkonu apod. c) ano, mám, ale je to spíš můj problém, ţe se sám/a takového úkonu bojím d) strach nemám 24 Máte strach přímo z utonutí dítěte? a) ano, mám b) ne, nemám 25 Máte pocit, ţe hrozí Vašemu dítěti úraz i mimo bazén v prostorách areálu? a) ano, mám, nejvíce se bojím: .......................................................... b) ne, nemám, ale i tak dávám pozor c) nemám takový pocit, neřeším to 26 Myslíte si, ţe všichni Vaši rodinní příslušníci, kterým svěřujete děti, by byli schopni poskyt-nout první pomoc správně? a) myslím, ţe určitě ne b) myslím, ţe by to snad zvládli c) myslím, ţe by to určitě zvládli d) myslím, ţe někteří ano, někteří ne 27 Myslíte si, ţe všichni pracovníci určitých zařízení, kterým svěřujete své děti (učitelky, instruktorky, vychovatelky), by byli schopni poskytnout první pomoc správně? a) věřím, ţe ano b) nevěřím, ţe jsou všude kvalitně proškolení zaměstnanci c) někomu věřím, někomu ne 28 Největší důvěru v umění poskytnout první pomoc mám: a) v rodinných příslušnících b) v sebe samou/samého c) v učitelky mateřských školek d) v instruktorkách plavání e) v jiných lidech, kterým svěřuji děti (např. zájmové krouţky) f) nemám moţnost porovnání, protoţe mám moc malé dítě g) nemám důvěru 29 Měl/a jste moţnost vidět instruktorku/instruktora plavání, jak poskytuje první pomoc nebo ošetřuje úraz?

a) ano, měl/a b) ne, neměl/a 30 Myslíte, ţe instruktorka/instruktor postupoval/a správně? a) ano, myslím b) ne, nemyslím c) neměl/a jsem moţnost vidět ošetřování dítěte 31 Věříte své instruktorce/ svému instruktorovi, ţe by byl/a schopný/á provést v případě potřeby správnou první pomoc? a) ano, věřím b) ne, nevěřím c) nejsem si zcela jistá/ý, ţe by instruktorka postupovala správně 32 Myslíte si, ţe Vaše instruktorka dbá dostatečně na prevenci úrazu (např. opravuje špatné úchopy, dodrţuje bezpečnost při skákání, atd..)? a) myslím, ţe ano b) myslím, ţe ne c) myslím, ţe v něčem by si měla dávat větší pozor 33 Máte po vyplnění tohoto dotazníku pocit, ţe byste si měl/a zopakovat vědomosti z první pomoci? a) ano, mám b) ne, nemám