1
Masarykova univerzita v Brně Filosofická fakulta
Drogy a primární prevence drogových závislostí na středních školách
Diplomová práce
Brno 2008
Vedoucí diplomové práce: Prof. PhDr. Jan ZOUHAR, CSc.
Vypracovala: Bc. Pavlína VÖLFLOVÁ
2
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je součástí práce. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Filosofické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
.................................
3
Poděkování : V úvodu bych chtěla poděkovat vedoucímu diplomové práce prof. PhDr. Janu Zouharovi, CSc., za předmětné připomínky při zpracování diplomové práce a dalším osobám, které jsem v průběhu doby oslovila s žádostmi o poskytnutí informací z různých oblastí jejich činnosti.
……................................. Bc. Pavlína VÖLFLOVÁ
4
Obsah: ÚVOD ………………………………………………………………………………
7
I. TEORETICKÁ ČÁST
1. Drogová teorie ………………………………………………………………. 10 1.1 Základní pojmy ………………………………………………………… 10 1.2 Reakce CNS na drogu …………………………………………………. 13 1.3 Základní rozdělení drog ………………………………………………... 14 1.4 Nejčastěji zneužívané drogy v ČR a jejich účinky …………………….. 15 1.4.1 Konopné drogy …………………………………………………… 15 1.4.2 Amfetaminy, Pervitin ……………………………………………. 16 1.4.3 Opiáty ……………………………………………………………. 17 1.4.4 Halucinogeny …………………………………………………….. 19 1.4.5 Stimulační drogy …………………………………………………. 21 1.4.6 Těkavé látky ……………………………………………………… 23 1.4.7 Tlumivé látky …………………………………………………….. 24 1.4.8 Alkohol …………………………………………………………... 25 1.4.9 Tabák a tabákové výrobky ……………………………………….. 27 2. Teorie závislosti na návykových látkách ……………………………………. 29 2.1 Definice syndromu závislosti ………………………………………….. 29 2.2 Druhy závislostí ……………………………………………………….. 31 2.3 Vznik závislostí ………………………………………………………..
32
2.3.1 Příčiny a rizikové faktory vzniku závislosti ……………………..
33
2.4 Vývoj závislostí ……………………………………………………….. 34 2.4.1 Vývoj závislostí na alkoholu …………………………………….
34
2.4.2 Vývoj závislostí na ostatních drogách …………………………… 36 3. Prevence …………………………………………………………………….. 38 3.1 Pojem prevence, cíl a úkoly prevence …………………………………. 38 3.2 Typy prevence …………………………………………………………. 39
5 3.2.1 Biopsychosociální model, rizikové, ochranné faktory a provokující faktory …………………………………………………………… 40 3.2.2 Zásady efektivní primární prevence ……………………………..
42
3.3 Rodina a prevence ……………………………………………………..
43
3.3.1 Rodina a její funkce ……………………………………………..
43
3.3.2 Rodina jako výchovný činitel ………………………………….... 44 3.3.3 Rodinné prostředí ………………………………………………... 45 3.3.4 Prevence v rodině ………………………………………………… 47 3.3.5 Rizika selhání v rodině …………………………………………… 48 3.4 Škola a prevence ……………………………………………………….. 50 3.4.1 Specifické charakteristiky preventivního programu ……………… 52 3.4.2 Principy efektivních programů …………………………………… 53
II. PRAKTICKÁ ČÁST
1. Prevence v drogové závislosti ……………………………………………….. 55 1.1 Projekt (výzkumná sonda) ……………………………………………… 56 1.1.1 Cíle výzkumné sondy …………………………………………….. 56 1.1.2 Hypotéza (předpoklad) …………………………………………… 56 1.1.3 Metodika výzkumné sondy ………………………………………. 57 1.1.4 Výzkumný vzorek ………………………………………………… 57 2. Popis výsledků ……………………………………………………………….. 58 2.1 Koncepce protidrogové politiky ………………………………………... 58 2.2 Realizace primární protidrogové prevence na vybraných školách ……… 59 2.3 Rozbor výsledků dotazníku studentů vybraných středních škol ………... 61 2.3.1 Užívání drog studenty …………………………………………….. 62 2.3.2 Kvalita výuky věnovaná problematice drog a drogových závislostí 65 2.3.3 Detekce drog a primární prevence pohledem studenta ……………. 67 3. Zhodnocení výsledků ………………………………………………………… 70
ZÁVĚR ……………………………………………………………………………… 72
6 RESUMÉ …………………………………………………………………………… 74
LITERATURA A PRAMENY …………………………………………………….. 76
PŘÍLOHY …………………………………………………………………………. 79
7
Úvod Drogy v naší společnosti byly, jsou a budou. Jsou staré jako lidstvo samo. Zejména v medicíně přinesly lidstvu velký užitek. Jsou-li však užívány lehkomyslně, nebo dokonce zneužívány, mohou být velmi nebezpečné. Naše hlavní „legální“ drogy alkohol a tabák, které se staly běžnou součástí životního stylu většiny populace, významně ovlivňují společenské procesy a kvalitu vztahů mezi lidmi. Nepříznivé důsledky zneužívání dalších drog jsou však mnohem nebezpečnější. Experimenty se zakázanými drogami a vznik závislosti na návykových látkách jsou příčinou řady lidských tragédií a zmařených životů.
Rozšiřováním obchodních bloků (jako je např. Evropská unie) dochází k vyšší propojenosti národních ekonomik, což přináší mimo pozitivní aspekty i možnost většího růstu a legalizace zisků v ilegálním obchodu s narkotiky. Je zřejmé, že legislativními zásahy, ani přijímáním řady zákonných opatření se nedaří tento nelegální trh významněji omezit. Užívání a zneužívání drog je proto celosvětovým problémem, který se nevyhýbá ani České republice.
Se zvyšující se dostupností drog ve světě a i u nás, stoupá užívání návykových látek mezi dětmi a mládeží, přičemž stále klesá věk mladých experimentátorů. Věkové rozmezí mezi 13 a 20 lety je velmi rizikové a pravděpodobnost navázání kontaktu s drogou je u těchto mladých lidí velmi vysoká. Začnou-li děti a mladiství užívat návykové látky v tomto věku, je riziko vytvoření závislosti, která může nepříznivě ovlivnit jejich život, mnohem větší.
Svoji roli zde může mít podcenění nebezpečí, které s sebou drogy přinášejí, ale i lehkomyslnost a nezodpovědnost, ale i větší vnímavost resp. osobní dispozice jedince. Mezi významné příčiny užívání drog v pubertě je kromě zvýšené tendence k experimentování, řazena také pubertální vzdorovitost a vliv vrstevníků nebo vrstevnických skupin a part. Jednorázová zkušenost s drogou nebývá zpravidla
8 determinujícím činitelem dalšího chování a života mladistvých. Ovšem někdy i první styk s drogou může jedinci způsobit vážné zdravotní následky, eventuálně smrt.
Často je problematika drog prezentována jako generační problém, jako něco, jak se chce mladá generace odlišit od světa „dospělých“. Děti i dospívající mají přehled o dostupných i méně dostupných drogách, mezi drogy řadí alkohol i cigarety. Informace týkající se zneužívání drog se velmi často orientují jen na zneužívání tzv. „tvrdých drog“. O zneužívání alkoholu, cigaret a marihuany se děti a dospívající mnoho nedozví, přičemž marihuana je na české scéně běžně používanou drogou. Její uživatelé se většinou necítí jako toxikomani, protože kouření považují za naprosto normální. Děti a mladiství mají povědomost o tom, že tvrdé drogy jsou nebezpečné, ale cigarety, alkohol a marihuanu označují jako drogy s velmi malým nebezpečím. V tomto má velký vliv společnost, která toleruje pití alkoholu, kouření cigaret a vlivem médií i neškodné kouření marihuany.
Proces socializace mladistvého probíhající v různých sociálních prostředích se obecně liší větší či menší formálností, bezprostředností a mírou intenzity interpersonálních vztahů. Určité prostředí formuje určitý typ jednotlivce, to znamená, že sociální faktory člověk zpracovává, a to, jaký jim přisuzuje smysl, závisí na každém jednotlivci. Současný vývoj světové drogové scény, charakteristický nárůstem konzumace syntetických drog, vyžaduje změnu zaměření prevence, která se v minulosti jednostranně orientovala pouze na tradiční drogy.
Prevence je nesmírně potřebná i zodpovědná. Většinou pedagogové ve spolupráci s rodiči předávají dětem a mladistvým poselství, že užívání drog nemůže být společensky akceptovatelnou formou chování. Vážnost prevence je ve využití takových forem působení na děti a mládež, že se z poselství nestane pouhá fráze, ale skutečná norma jejich jednání. Drogová prevence realizovaná v rámci procesu školní výuky je rozšířenou a velmi oblíbenou strategií předávání informací o drogách a rizicích jejich užívání dětem a mladistvým.
9 Cílem mé diplomové práce je analýza problematiky drogové prevence prováděné na středních školách v Českých Budějovicích. Teoretická část se zabývá základními pojmy z drogové problematiky, popisuje nejčastěji zneužívané drogy v ČR s jejich účinky, dále popisuje druhy a vznik závislostí. V praktické části se zaměřuje na primární prevenci na středních školách v Českých Budějovicích. Pro zpracování mé diplomové práce jsem využila odbornou literaturu, a to zejména práce J. Zachariáše a kol. (2004), K. Nešpora a L. Cséma (1997), K. Kaliny a kol. (2003), A. Ganeri (2001) a v praktické části metodu řízeného rozhovoru a dotazníku.
10
I. Teoretická část 1. Drogová teorie 1.1 Základní pojmy
Mluvíme-li o drogách, nevyhneme se použití drogového slovníku a spousty podivných slov, která nemusí úplně dávat smysl a mohou být trochu neobvyklá. Proto je potřeba si vysvětlit některé pojmy, které se v oblasti drogové scény vyskytují.
Abstinenční syndrom - je souhrn příznaků charakteristických pro stav vzniklý v důsledku nedostatku či odnětí drogy, na kterou již byla organismem vytvořena závislost. Rozlišujeme dva druhy, a to abstinenční syndrom psychický a fyzický. Psychický abstinenční syndrom se projevuje např. podrážděností, neklidem, citovou labilitou, úzkostí, depresivním laděním aj. Fyzický abstinenční syndrom se projevuje bolestí kloubů a svalů, průjmem, zvracením, slzením a žaludečními křečemi.
Abúzus - zneužívání psychoaktivních látek jedincem z nelékařských důvodů, dříve používány pojmy narkomanie, toxikománie, drogová závislost. Zneužívány jsou látky se stimulačním i tlumivým působením na činnost centrálního nervového systému, které vyvolávají pocit euforie.
Droga - arabsky „durana“ původně lék. Jde o sušený rostlinný nebo živočišný materiál, který byl původně určen pro léčebné použití. V současné době je droga chápána jako přírodní nebo uměle vyrobená (syntetická) látka, která má tzv. psychotropní účinek, tj. ovlivňuje prožívání reality, a která může vyvolat závislost. Podle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) z r. 1969 jde o jakoukoliv substanci (látku), která, je-
11 li vpravena do živého organismu, může pozměnit jednu nebo více funkcí1. Takovou látkou mohou být léčiva a „drogy“ v užším slova smyslu, tak běžně akceptované poživatiny jako alkohol, tabák, káva nebo kakao, ale také hazardní a počítačové hry, video, televize, peníze, moc a pro některé i práce. Podle zák. č. 167/98 Sb., je to jakákoliv přírodní nebo syntetická látka, která po vpravení do živého organismu mění jednu nebo více psychických či tělesných funkcí.
Drogová závislost - psychický a někdy i fyzický stav vyplývající ze vzájemného působení mezi živým organismem a drogou, charakterizovaný změnami chování a jinými reakcemi, které vždy zahrnují nutkání brát drogu stále nebo pravidelně pro její psychické účinky a někdy také proto, aby se zabránilo nepříjemnostem plynoucím z její nepřítomnosti. Jde tedy o chorobný stav spojený s nezvladatelnou touhou po opakovaném braní drogy, mnohdy s tendencí stálého zvyšování dávek. Při nedostatku drogy může vzniknout abstinenční syndrom daný existencí psychické či fyzické závislosti. Osoba může být závislá na více než jedné droze.2
Flashback - stav jako po požití drogy, i když droga nebyla aplikována. V odborné literatuře jsou popsány případy, kdy flashback nastal až za dva roky po poslední dávce. Dochází k němu nejčastěji po marihuaně, halucinogenech nebo pervitinu (slang).
Intoxikace - ovlivnění látkou, otrava. Pojem „akutní intoxikace“ návykovou látkou definuje mezinárodní klasifikace nemocí jako přechodný stav po požití alkoholu nebo jiné psychoaktivní látky, který vede k poruchám na úrovni vědomí, poznávání, vnímání, emotivity nebo chování, nebo jiných psychofyziologických funkcí a reakcí.
Návyková látka - pojem je uveden v ustanovení § 89 odst. 10 trestního zákona, kde návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací schopnosti nebo sociální chování. Výčet návykových látek je demonstrativní. 1
Nešpor, K., Provazníková, H.: Slovník prevence problémů způsobených návykovými látkami. Praha: Státní zdravotní ústav 1997, s. 13. 2 Chmelík, J. a kol.: Drogová kriminalita. Praha: Úřad vyšetřování pro ČR 1999.
12 Omamná a psychotropní látka (OPL) - je látka uvedená v příloze zákona č. 167/1987 Sb., o návykových látkách, u které vzniká nebezpečí chronického návyku nebo psychických změn nebezpečných pro společnost nebo pro toho, kdo je opakovaně bez odborného dohledu užívá.
Prevence - Slovo pochází z latinského praeventus - zákrok předem. V širším slova smyslu znamená “předcházení nežádoucího jevu a ochrana před ním, označuje v podstatě všechny aktivity, jejichž cílem je potírání výskytu a zabraňování rozvoji negativního jevu ve společnosti. V užším slova smyslu: je chápána jako prevence jednotlivých negativních jevů - prevence kriminality, prevence závislosti apod.3
Tolerance - po delším užívání některých návykových látek klesá jejich účinek, a proto dochází ke zvyšování dávek. Například u opiátů závislý člověk přijímá často dávku, která přesahuje smrtelnou dávku u člověka bez závislosti. Tolerance roste i na většinu tlumivých léků nebo alkohol.
Závislost - dle Mezinárodní klasifikace nemocí je to skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Fyzická - stav organismu vyvolaný dlouhodobým a častým užíváním určité drogy, která se tak stává součástí metabolismu a je zahrnuta do látkové výměny, takže organismus na přerušení přísunu této drogy reaguje poruchou – abstinenčními příznaky. Psychická - duševní stav vzniklý soustavným a po delší dobu trvající užíváním drogy, projevující se touhou, nutkáním po různých příjemných prožitcích vyvolaných drogou. Přerušení přísunu drogy zpravidla vyvolává psychickou poruchu.
3
Štablová, R. a kol.: Drogy, kriminalita a prevence. Praha: Ústav pro kriminalitu 1997, s. 172-173.
13
1.2 Reakce CNS na drogu
Drogy ovlivňují centrální nervovou soustavu, a tím působí prostřednictvím nervů a nervových uzlin na orgány periferního nervového systému.
Centrální nervová soustava (CNS) se skládá z mozku a míchy. V mozku se nachází přibližně 12 miliard vysoce specializovaných buněk, které se nazývají neurony. Tyto jsou obdivuhodným způsobem uspořádány do složité a důmyslné sítě vzájemných vztahů. K přenášení motorických impulsů z CNS do svalů nebo sekrečních žláz na jedné straně anebo naopak k přenášení vnějších impulsů do CNS slouží nervy, které se paprskovitě rozbíhají z CNS do různých částí těla. Na nervech se nalézají hroznovitá nahromadění nervových buněk, známá jako ganglie.
Laicky lze nervový systém popsat jako rozsáhlý automatizovaný komplex vybavený vnějšími průzkumnými prostředky, přijímači a přenosnými stanicemi předávajícími získaný poznatek do centra, dále pak ústředním koordinačním aparátem, kde je přijatá informace vyhodnocena a jsou vydány příslušné rozkazy periferním orgánům, jak reagovat.
Receptory jsou čidla, která dané podněty přijímají, jsou modifikované nervové buňky, specializované na přeměnu různých forem informací, přicházejících z vnějšího světa, na elektrický signál. Některé receptory jsou citlivé na světlo a jiné na různé chemické látky (chuť a čich), další potom na mechanické deformace (hmat, sluch). Receptory vstupují do styku s prvními neurony, které pak řetězovitě kontaktují další neurony až k mozku. Zpětně vede cesta přes různé přechody do svalů a žláz. Jednotlivé neurony mezi sebou nejsou mechanicky propojeny, ale existují mezi nimi úzké synaptické štěrbiny. Prostřednictvím svých presynaptických zakončení neurony vysílají přes štěrbinu elektrické signály, které přijímají další neurony svými postsynaptickými zakončeními na stromečkovitě větvených výběžcích zvané dendrity a stejným způsobem je dopravují dál. Celá cesta od vnějšího podnětu do mozku a odtud zpět do svalů a žláz je vlastně řetězem akcí a reakcí, kdy hovoříme o tzv.
14 neurotransmisi. To specifické, co leží mezi vnějším podnětem a odpovědí na něj (vnímání, paměť, myšlení, emoce apod), vytváří pak z člověka lidskou bytost.
Příznačnou vlastností psychoaktivních drog je jejich schopnost neurotransmisi v různých fázích ovlivňovat. Přitom záleží na typu a množství drogy. Droga v organismu narušuje přirozené prostředí a vytváří umělý stav, který je možné udržovat pouze za cenu dalších dodávek drogy zvnějšku. Stává se součástí metabolismu běžných pochodů v těle a je pro ně nepostradatelná. A tím postupně může vznikat závislost na drogách.4
1.3 Základní rozdělení drog
Drogy můžeme rozdělit podle různých kritérií:
1. Jakým způsobem se k drogám staví společnost a) drogy společensky tolerované, legální (tabák, alkohol) b) drogy ilegální
2. Podle razantnosti působení a s tím spojené předpokládané míry rizika a) drogy měkké, lehké - tj. drogy s akceptovatelnou mírou rizika b) drogy tvrdé, těžké - tj. drogy s neakceptovatelnou mírou rizika
3. Zavedené rozdělení, které směšuje více hledisek ( jako je např. účinek, společná látka, surovina nebo fyzikální vlastnosti) - opiáty, stimulační drogy, kanabis a jeho deriváty, halucinogenní drogy, těkavé látky, hypnotika a barbituráty, tabák, alkohol a jiné skupiny látek.5
4
Nožina, M.: Svět drog v Čechách. Praha: Koniasch Latin Press 1997, s. 10-11. Stibůrek, M.: Primární prevence zneužívání drog. In: studijní skripta k distančnímu vzdělávání protidrogových koordinátorů. Praha: 1999, s. 25. 5
15
1.4 Nejčastěji zneužívané drogy v ČR a jejich účinky
1.4.1 Konopné drogy (cannabis - konopí, marihuana)
Učinné látky v konopných drogách pocházejí z rostliny konopí indického (cannabis indica), v mnohem menší míře obsahuje účinné látky i průmyslová bylina konopí seté (cannabis satva).
Konopí je bylina, která původně rostla v Asii, dnes je možné ji najít i na mnoha jiných místech. Mnoho lidí si ji také (nelegálně) pěstuje doma. Rostlina má účinné látky ve vrcholcích listů a výhoncích. Konopí se využívalo v Číně jako bylinný lék už od roku 2700 před Kristem, a bylo hojně využíváno i k náboženským účelům. Během minulého století se v Evropě hojně využívalo k léčbě bolestí hlavy, nespavosti, menstruačních bolestí. Dnes je testováno jako možnost použití při léčbě glaukomu, roztroušené sklerózy a astmatu. Konopí se vyskytuje v mnoha formách a tvarech: 1 - pryskyřice, hašiš: pevné, hnědé nebo černé kousky 2 - sušené listy, semínka a stébla rostliny - tráva 3 - marihuanový olej - lepivý sirupovitý roztok, který je nejsilnější formou. Konopí se také může vařit či péct v podobě koláčků, dá se jíst nebo rozpouštět v čaji.
Marihuana je pryskyřice, tráva nebo olej a obyčejně se míchá s tabákem a balí do jointů. Hlavní typy marihuany se odlišují silou, která závisí na místě, odkud konopí pochází a podílu účinné látky THC (delta 9-tetrahydrocannabinol), který obsahuje. “Skunk“ je název pro geneticky upravenou formu marihuany, která se pěstuje za speciálních podmínek. Tato marihuana může být pětkrát až desetkrát silnější než obyčejná marihuana. Může způsobit dočasné ochrnutí nebo mírné halucinace. Další ze způsobů užívání marihuany je „hot kniffing“ (horký řez), kdy se pryskyřice marihuany vloží mezi dva plátky železa, které se zahřívají, aby se uvolnily výpary a „suchý drink“, kdy se použije plastiková láhev s uříznutým dnem. Ta se ponoří do nádoby s vodou, v niž se pálí marihuana. Stlačení láhve vytlačuje kouř vzhůru skrz hrdlo. Kouř unikající
16 přes hrdlo se pak prudce inhaluje. Marihuana se dá také kouřit v dýmce. Když marihuana hoří vydává zvláštní nasládlou vůni, kterou si nelze splést s ničím jiným.
Účinky závisí na tom, kolik bylo přijato účinné látky a jak se člověk cítil. Malé množství marihuany může způsobit pocit uvolněnosti, spokojenosti nebo jen ospalosti. Případně může způsobit neovladatelné nutkání smát se či jíst. Barvy a zvuky jsou mnohem jasnější, nebo může vyvolat podobný stav jako v opilosti “vytuhnutí“. V případě smícháni marihuany a alkoholu je možné mít pocity pronásledování, nevolnost nebo omdlení.
Hlavní nebezpečí jsou stejná jako u kouření cigaret - bronchitida, rakovina plic a další závažné zdravotní problémy související s dýcháním. Výzkumy prokázaly, že pravděpodobnost výskytu rakoviny je při kouření marihuany pětkrát až desetkrát vyšší než u běžných tabákových výrobků. Při dlouhodobém užívání – ospalost, ztráta motivace, poruchy paměti, problémy s dýcháním, poruchy srdce. Fyzická závislost na marihuaně nevzniká, ale psychická závislost je střední. Při užívání jsou časté úzkostné stavy, proto je třeba zajistit dohled, aby osoba pod vlivem drogy neublížila sobě nebo někomu jinému. Lékařskou pomoc je třeba zajistit v případě, že po odeznění účinků drogy přetrvávají duševní problémy.6
Slangové výrazy: marihuana, Ganja, tráva, haš, hulení, kytka, špek, buřt, brko, joint.7
1.4.2 Amfetaminy, Pervitin
Amfetaminy
jsou
povzbuzující
látky
vyrobené
člověkem,
původně
předepisované jako prostředky na hubnutí a léky proti depresi. Dnes jsou předepisovány jen ve výjimečných případech jako pomoc při obzvlášť špatném zdravotním stavu. Nejběžněji dostupný druh amfetaminu v České republice je pervitin, který se vyrábí 6
Nešpor, K., Provazníková, H.: Slovník prevence problémů působených návykovými látkami. Praha: Státní zdravotní ústav 1997, s. 39 7
Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 19-21
17 v tajných laboratořích a varnách. Prodává se jako prášek v papírových obalech nebo v igelitových sáčcích, kterým se někdy říká „psaníčka“. Jedním z běžných způsobů užívání je smíchat amfetamin s vodou nebo nealkoholickým nápojem a roztok vypít. Prášek je též možné nasát nosem pomocí brčka nebo ho rozpustit ve vodě a vstříknout do žíly injekční stříkačkou. Pervitin se převážně užívá injekčně.
Hlavní důvod pro užívání amfetaminů je potřeba cítit se svěží a připravený vyrazit. Droga oddálí pocit ospalosti (hladu) na dlouhé hodiny. Zrychlí nervový systém, zvýší se tepová a dechová frekvence. Uživatel se stává velmi vnímavý, je naplněn energií a prožívá mimořádné vzrušení. Po odeznění účinku drogy (3-4 hod.) se dostaví pocit vyčerpanosti, hladu a deprese. Mohou se objevit silné pocity pronásledování.8 Závislost na pervitinu bývá diskutovaná záležitost. Na rozdíl od marihuany lze tvrdit, že pravidelné užívání vyvolává závislost. Při abstinenci se projevují spíše psychické abstinenční příznaky. Mezi zdravotní rizika patří ta, která souvisí s nitrožilním užíváním. Přenos infekčních onemocnění: žloutenka (hlavně typ C), HIV.9 Při poskytnutí prví pomoci je nutné zajistit dohled více osobami, protože pod vlivem drogy hrozí riziko nesmyslného a nebezpečného jednání postiženého. Poměrně časté úzkostné stavy, pocity pronásledování, někdy i halucinace. Při předávkování a v případě, že halucinace přetrvávají i po odeznění účinků drogy, je lékařská pomoc naléhavě nutná.10
Slangové výrazy: Speed, perník, piko, péčko
1.4.3 Opiáty (např. Heroin, Morfin, Codein, Braun, Opium, Megafon).
Opiáty se v lékařství užívají k tlumení bolesti. Získávají se z opiového máku. Opium samo je vlastně sušená míza z makovic. Dále se z opia vyrábí morfium, kodein. Heroin je z morfia. Uměle vyrobené opiáty jako např. pethidin a metadon, který se jako náhradní droga uplatňuje při léčbě závislých na heroinu. 8
Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 15-17. Hajný, M.: O rodičích, dětech a drogách. Praha: Grada Publishing 2001, s. 19. 10 Nešpor, K., Provazníková, H.: Slovník prevence problémů působených návykovými látkami. Praha: Státní zdravotní ústav 1997, s. 39. 9
18 Opiáty mají mnoho podob. Vyskytují se ve formě prášku, roztoku pro injekce nebo jako tablety. Surové opium je pružná hmota podobná tmelu. Opiát codein bývá např.součástí sirupů proti kašli. Opiáty se kouří nebo užívají injekčně. Opium se dá pojídat, kouřit nebo pít. Kromě tlumení bolesti vyvolávají opiáty pocity vřelé netečnosti, působí ospalost. Opiáty jsou vysoce návykovou skupinou drog a abstinenční příznaky jsou velmi silné. I osoby, které užívají opiáty z léčebných důvodů a pod lékařským dohledem, se mohou snadno stát závislými. Spíše nepříjemnými než životu nebezpečnými vedlejšími účinky jsou pocity dávení, zácpa a zmatenost.11 Při poskytnutí první pomoci je potřebné zejména orientačně posoudit stav vědomí, zda poškozený reaguje či nikoli, uložení pacienta do stabilizované polohy, mobilizovat vědomí nucením k aktivnímu rozhovoru.12
Heroin (čistý) je bílý prášek, ale ten není na ulicích k sehnání. Čistý heroin zabíjí během několika minut. Obvykle se míchá s kofeinem, křídou, glukózou, moukou a mastkem, čímž vzniká prášek lehce nahnědlé barvy. Prodává se v papírových psaníčkách, kterým se říká dávky. Heroin se může šňupat jako kokain nebo kouřit smíchaný s tabákem. Častěji se však rozehřívá na kousku staniolu nad svíčkou nebo zapalovačem a výpary pak inhalují pomocí brčka nebo ruličky staniolu. Nejběžnější, nejúčinnější a nejnebezpečnější způsob užívání heroinu je vstřikování injekcí. Prášek se smíchá s vodou a s kyselinou na čajové lžíci, pak se zahřívá a natáhne do stříkačky. Heroin se vpichuje těsně pod kůži nebo do svalu. Nejrychlejší účinek se dosahuje vpichem přímo do žíly, tomu se říká „mainlining“. Užívání heroinu vyvolává vřelý pocit netečnosti doprovázený intenzivním návalem štěstí, který se dostaví, jakmile droga začne působit. Lidé se cítí uvolnění, svobodní a oproštění od všech povinností, starostí. Při prvním užití je možnost zvracení. Působí stejně jako sedativa, zpomaluje nervový systém a reflexní reakce jako např. odkašlávání. Dech a činnost srdce jsou zpomalené a objevuje se úporná zácpa.
11 12
Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 46-47. Kalina, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti 1. Praha: Úřad vlády ČR 2003, s. 298.
19 Heroin je vysoce návykový, a to jak psychicky, tak fyzicky. Pravidelní uživatelé přestávají pociťovat vzrušení, které dříve pociťovali a musí stále zvyšovat dávky, jen aby se cítili normálně. Pokud jsou bez heroinu, během chvíle se dostavují silně nepříjemné abstinenční příznaky křeče, třes, zimnice, kašel, pocení. I po odeznění těchto fyzických příznaků abstinence přetrvává silná psychická touha po droze. Uživatelé heroinu se mohou při uspokojování svého návyku chovat velmi scestně, od nepoctivosti až k páchání zločinu. Mnoho rizik je spojeno s nitrožilním užíváním heroinu. Jedná se o poškození žil, gangrénu, žloutenku, HIV. Neméně důležité je riziko předávkování. Předávkování může být způsobeno odlišnou čistotou jednotlivých dávek nebo při dočasném ukončení užívání heroinu. Spojení heroinu s jinými depresanty např. alkoholem, vede také k předávkování. Předávkování způsobuje bezvědomí, kóma, příp. smrt. Při první pomoci je nutné zajistit velice rychlý převoz do nemocnice.
Slangové výrazy: Herák, háčko, pudr, horse13
1.4.4 Halucinogeny (např. Mecalin, LSD, psylobicin - houby lysohlávky)
Jedná se o skupinu látek přírodních i syntetických. Jejich základní efekt je při požití změna vnímání. Halucinogenní drogy byly spjaty s náboženskými rituály.14 Užívány jsou téměř výhradně ústy. Způsobují poruchy vnímání smyslů, změněné vnímání času a prostoru, flashback, halucinace. Některé mívají příjemný obsah, jindy jsou naopak nepříjemné až děsivé. Předávkování se projevuje psychózami, dochází k sebevražednému jednání. Abstinenční příznaky jsou nevypočitatelné. Halucinogeny nevynucují potřebu zvyšování dávek.
LSD poprvé vyrobil v r. 1938 švýcarský chemik Albert Hoffmann. V padesátých letech se LSD používalo k léčbě alkoholiků a lidí závislých na drogách a v psychoterapii. LSD také používaly bezpečnostní složky USA v programech zaměřených na vymývání mozků a psychologické ovlivňování. V šedesátých letech se
13 14
Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 36-37. Presl, J.: Drogová závislost. Praha: Maxdorf 1995, s. 39.
20 LSD stalo symbolem hnutí hippies. Vyskytuje se v mnoha formách. Mohou to být tablety nebo malá kulatá zrna velikosti špendlíkové hlavičky, jež se dají přilepit na spodní stranu lepící pásky a dle potřeby odstříhávat. Nejrozšířenější formou LSD jsou čtverečky savého papíru zvané tripy. Je v nich napuštěný roztok LSD, který je bez barvy, chuti, zápachu. Tripy bývají zdobeny velkým množstvím různých vzorů - od smajlíků až po hrdiny kreslených seriálů. Co čtvereček to jedna dávka. LSD se užívá ústy, ve většině případů se jen nechá rozpustit pod jazykem. Je to natolik silná droga, že stačí velmi malé množství, aby začala účinkovat. Účinek může být větší nebo menší, některé dripy mají ještě další příměsi.
LSD je nejsilnější halucinogenní droga, která existuje. Přímo ovlivňuje mozek, takže uživatel vidí, slyší, vnímá věci jinak než normálně. Tato zkušenost se nazývá „trip“ a trvá okolo osmi hodin. Účinek LSD se řídí tím, jak se uživatel cítí, s kým a kde právě je. Při rozčilení, křeči nebo nepohodlí s lidmi v okolí mohou nastat nepříjemné účinky jako deprese, panika, ztráta směrové orientace. Experimentování s LSD je velice riziková záležitost. Zážitek „špatého dripu“ může způsobit nepříjemný pocit i noční děs. Velmi nebezpečné je přesvědčení, že lze létat z otevřeného okna, nebo se procházet po rušné ulici. Flashbacky se u některých lidí objevují dny i týdny po užití LSD. K první pomoci je třeba vědět, že je nutné zajistit nepřetržitý dohled více osobami (pod vlivem drogy mohou postižení jednat nesmyslně až nebezpečně). Časté jsou úzkostné stavy a pocity pronásledování. Při předávkování a v případě, že halucinace přetrvávají i po odeznění drog je lékařská pomoc naléhavě nutná.15
Slangové výrazy: Papírek, trip, čtverec
Halucinogenní houby (tzv. houbičky) v dávných kulturách užívali mnozí kněží a proroci k vyvolání vizí a náboženského osvícení. Nejčastěji užívaným druhem mezi halucinogenními houbami jsou lysohlávky (Psilocybe semilanceata), které rostou v lesích i na polích. Pojídají se syrové nebo se mohou vařit, přidávat do čaje, případně
15
Nešpor, K., Provazníková, H.: Slovník prevence problémů způsobených návykovými látkami. Praha: Státní zdravotní ústav 1997, s. 39.
21 sušit a uchovávat na pozdější použití. Halucinogenní houby obsahují účinné chemické látky psilocin a nebo psylocybin. Jejich působení je podobné jako u LSD. Zvyšuje se krevní tlak a tepová frekvence. Malá dávka vyvolá pocit štěstí, vzrušení a uvolnění. Velká dávka působí jasné a barvité halucinace. Může dojít ke zvracení a bolestem žaludku.
Užívání halucinogenních hub má četná rizika. Velké nebezpečí spočívá v záměně hub. Dalším rizikem jsou špatné tripy - vyvolávají pocity stísněnosti, strachu a ztráty sebeovládání. Dlouhodobé účinky nejsou dosud známy. Tolerance na účinné látky rychle roste a může se stát, že další den bude člověk k dosažení předchozího účinku potřebovat dvojnásobné množství hub.16
1.4.5 Stimulační drogy (např. pervitin, extáze, kokain, crack, fenmetrazin)
Jedná se o drogy jejichž základním efektem je celková stimulace, povzbuzení. Jde o drogy velmi oblíbené a na celém světě v různých podobách hojně zastoupené.17 Jsou ve formě různobarevných tablet i s ražbou (extáze, fenmetrazin), prášku (bílý kokain, nažloutlý až hnědý pervitin) či bílé krystalky (crack). Užívají se šňupáním, kouřením, injekcemi a ústně. Možné účinky stimulačních drog jsou: pokles soustředěnosti, euforie, pokles tepové frekvence a krevního tlaku, ztráta chuti k jídlu, celková stimulace, pocit zvýšené psychické a fyzické výkonnosti, posílení schopnosti vcítit se do druhého, nespavost. Při předávkování dochází k poklesu tělesné teploty, křečím, halucinatorně-paranoidním psychózám a k možnému úmrtí. Potřeba zvyšování dávek se u těchto drog vyskytuje. Obecně lze k první pomoci říci, že v kritické fázi může dojít k šoku a křečím. Ke smrti dochází často poškozením srdečního svalu. Je nutné zajištění základních životních funkcí, pozor na výrazný neklid a paranoidně změřené myšlení intoxikovaného.18
16
Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 39-45. Presl, J.: Drogová závislost. Praha: Maxdorf 1995, s. 15. 18 Kalina, K. a kol. : Drogy a drogové závislosti 1. Praha: Úřad vlády 2003, s. 299. 17
22 Kokain se získává z listů koky, která roste divoce v horách Jižní Ameriky. V medicíně se kokain využíval jako látka pro místní umrtvení. Kokain kupovaný na ulicích je blyštivě bílý prášek, spousta malinkatých krystalků. Kokain si lze píchat do žil, kouřit nebo vtírat do dásní. Ani jeden z těchto způsobů není příliš obvyklý. Nejčastěji se šňupe nebo vtahuje nosem. Malé množství prášku se dá na zrcátko pomocí žiletky se zformuje do rovné řádky, pak se pomocí brčka nebo srolovaného papíru šňupe. Z nosní sliznice se rychle vstřebává do krve. Kokain silně povzbuzuje nervový systém, podobně jako amfetaminy. Uživatel si připadá silný, pozorný, je přesvědčený, že je nejlepší na světě. Účinek je krátkodobý asi třicet minut a uživatel potřebuje další dávku k potlačení únavy a deprese.
Vypěstovat si psychickou závislost na kokainu netrvá dlouho. Dlouhodobí uživatelé začínají pociťovat intenzivní nepokoj (tzv.kokainový tanec) nespavost, mohou se objevit pocity pronásledování, vyčerpání, někdy stav uživatele přerůstá v chorobu. Šňupání vede k narušení sliznice nosu a způsobuje nebezpečné krvácení. Smrtelně nebezpečné je míchání kokainu a heroinu zvané „speedball“. Výsledkem může být závislost na dvou drogách nebo smrt. Vysoké dávky kokainu způsobují selhání srdce či dýchání.19
Slangové výrazy: Coke, céčko, koks
Crack je forma kokainu, upravená tak, aby se účinek dostavil rychleji. Kokain se ve vodě smíchá s chemikáliemi např. čpavkem nebo kypřicím práškem do pečiva, voda se poté nechá odpařit. Tomuto se říká „freebasing“. Výsledná pevná látka se zahřívá, aby se dala kouřit. Při kouření praská. Prodává se v malých, do žluta zbarvených, bílých kusech, zvaných „rocks“. Balí se do svitků papíru nebo do lepící pásky. Rocks se napěchují do trubky a zahřívají se, čímž dochází k tvorbě výparů, které se inhalují. Crack se v České republice téměř neužívá.
19
Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 25-26.
23 Crack je vysoce návykový, díky nesnesitelnosti pocitu, který následuje po odeznění účinku. Někteří uživatelé cracku se obracejí k jiným drogám zejména k heroinu. U pravidelných uživatelů se objevují projevy násilí, jsou podrážděni a stahují se do sebe.20 Uživatelé pociťují velmi silný pocit blaha a vzrušení, který trvá asi deset minut. Pak přicházejí potíže. Uživatelé mohou pociťovat silnou depresi nebo záchvaty agrese.
Extáze je nejpopulárnější taneční droga. Byla objevena v roce 1912 a používala se k potlačení chuti k jídlu. Má podobu bílých nebo hnědých tablet nebo barevných kapslí. K dostání jsou různé tvary, velikosti, typy např. Hvězda, Mitsubischi, Delfínci apod. Tabletu většinou tvoří směs, do které se přidávají i jiné drogy např. heroin. Je to povzbuzující droga, která nakopne podobně jako amfetaminy, zvýší vnímavost, aniž by bylo provázeno zkreslením vjemů nebo halucinacemi jako u LSD. Extáze odstraňuje zábrany a mění sebekontrolu, dává pocit vyrovnanosti a sblížení s ostatními.
Extáze zvyšuje tělesnou teplotu, někteří lidé vypotí litry tekutin během jedné noci. Extáze zvyšuje krevní tlak, pocení a způsobuje zpomalení činnosti ledvin. Další nebezpečí je v tom, že po požití tablety se nedostaví účinek, tak si uživatel vezme další a další, a to může nakonec vyústit v to, že dojde k předávkování. Příznaky předávkování jsou vyšší tepová frekvence, vyšší krevní tlak, závratě, zvýšená teplota, bolesti hlavy provázení poruchami zraku. Přehřátí a odvodnění mohou být smrtelně nebezpečné.21
Slangové názvy: Éčko, tableta, MDMA, X, XTC, droga lásky
1.4.6 Těkavé látky
Z mnoha látek se uvolňují výpary nebo plyny, které mají omamné účinky. Čichání rozpouštědel je nejvíce rozšířeno mezi dospívajícími ve věku 12 až 16 let, ale netýká se to jen mládeže. Látky, které se zneužívají vdechováním jsou obsaženy 20 21
Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 27-30. Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 30-33.
24 v některých druzích lepidel, nátěrových hmotách, odlakovačích na nehty, organických ředidlech, čistících prostředcích, aerosolových sprejích, petroleji a zvýrazňovacích fixech. Existuje mnoho způsobů „čichání rozpouštědel“. Některé typy ředidel se čichají přímo z plechovky, ve které byly zakoupeny. Další způsob je čichání pomocí pytlíku. Pytlík se drží u nosu a vdechují se výpary těkavé látky. Aerosoly se výjimečně stříkají přímo do krku, což může způsobit křeč v hrtanu a následnou smrt.
Účinky připomínají tak trochu opilost, jenom se projevují rychleji. Rozpouštědla oslabují činnost nervového systému. Dochází k točení hlavy, závratím, chichotání se, může být pocit na zvracení, obtížné udržení rovnováhy, poruchy řeči. Po účinku nastává pocit jako po kocovině.
Kdo čichá tak, že si většinou dává igelitový sáček přes hlavu, tím se vystavuje velkému riziku udušení. Čichání rozpouštědel ovlivňuje výkonnost srdce a v případě větší tělesné námahy může dojít k jeho selhání. Dalším nebezpečím jsou změny smyslového vnímání. Pravidelní čichači trpí „vyrážkou čichačů“ okolo nosu a úst, ztrátou paměti. Při dlouhodobém čichání může dojít k těžkému poškození mozku, ledvin a jater.22
1.4.7 Tlumivé látky (např. anxiolytika - Meprobamat, Diazepam …; barbituráty Fenobarbital, …; sedativa - Bellsspon, …; hypnotika - Rohypnol, Noxyron, …; neopiátová analgetika - Valoron, …)
Jedná se o léky prodávané jako různobarevné tablety, dražé, kapsle, injekční ampule. Užívají se ústy, injekčně, riziková kombinace je s alkoholem. Po požití léků se dá pozorovat zpomalená řeč, dojem opilosti, ale z dechu není cítit alkohol, poruchy myšlení, orientace a úsudku, projevy ospalosti, náladovosti, zpomalený dech apod. Později je trvalá roztřesenost, nechutenství, poruchy metabolismu. Mohou se objevit pocity pronásledování. Při vysazení se projevuje odvykací syndrom, který může
22
Ganeri, A.: Drogy od extáze k agonii. Praha: Amulet s.r.o. 2001, s. 48-52.
25 ohrožovat život (např. epileptické záchvaty). Při chronickém užívání bolesti hlavy, poruchy paměti, deprese, úzkost, agresivita. Při unáhleném vysazení je riziko úmrtí.23
1.4.8 Alkohol
Alkohol je návyková chemická látka obsažená v mnoha atraktivních nápojích. Pokud jí konzumujeme víc, hrozí tělesná závislost. Alkohol svým složením utlumuje centrální nervový systém. V nadměrném množství zabrání centrálnímu nervovému systému koordinovat funkci životně důležitých orgánů. V menším množství má stimulující účinek a dodává tělu energii. Většina lidí má v sobě zabudovaný automatický mechanismus, který je chrání před rozvinutím vysoké snášenlivosti alkoholu tedy i před nadměrným pitím. Projevuje se tělesnou vláčností, nevolností nebo spánkem při nadměrné konzumaci.
Alkohol podobně jako ostatní drogy, je pro děti a mladistvé nebezpečnější než pro dospělé. I při občasném požití se zvyšuje nebezpečí onemocnění jater (játra nejsou schopna odbourávat alkohol v takové míře jako u dospělých) a nervového systému. Čím mladší jedinec pije alkohol, tím je větší riziko pozdějšího přechodu na jiné tvrdé drogy. Riziko ohrožení se zvyšuje u těch mladých mužů, jejichž otec je závislý na alkoholu. Společnost děti a mladistvé před alkoholem chrání zákonem. Věková hranice podávání alkoholických nápojů je v Čechách 18 let.24
Toleranční úroveň alkoholu v průběhu života narůstá velmi mírně. Alkoholismus není totéž co opilost. Mnoho alkoholiků se díky vysoké snášenlivosti alkoholu málokdy opijí. Opilost je forma úniku a neschopnosti přizpůsobení se. Potřeba pití vychází z vnitřní prázdnoty. Pokud se někdo opíjí pravidelně, může to být začátek alkoholismu a takový člověk potřebuje pomoc. Proto by se pití u mladistvých nemělo podceňovat. Alkohol se nazývá „drogou vstupní brány“. Jedno vzrušení vede k nahrazení jiným, ještě nebezpečnějším. 23
Pešek, R., Vondrášková, A., Veselý, O.: Drogová závislost aneb rychlý běh po krátké trati. Písek: Arkáda 2007, s. 38. 24 Zachariáš, J., Lukeš, V., a et. all.: Člověk a závislost. České Budějovice: V&K soft s. r. o. 2004, „CD“.
26 Dětem nestačí říkat Neopíjejte se!, ale vysvětlovat také proč. Dětem je jedno co bude za deset let. Pomozte jim vidět, proč je potřeba přestat s nebezpečným pitím už dnes. Když pochopí, jakými stádii člověk prochází v průběhu pití a jak se situace postupně zhoršuje, snad s pitím přestanou.25 Člověk pod vlivem alkoholu má nezřetelnou výslovnost, potlačené zábrany, zarudlé oči, problém s koordinací pohybů, nejistou chůzi, ospalost, bolest hlavy při „kocovině“, může se objevit slovní a fyzická agrese, bolesti hlavy, žaludku apod.. Alkohol je cítit z dechu a jedinec ho velmi často maskuje různými žvýkačkami či bonbóny.
Stadia opilosti: 1. Excitační - po menších dávkách působí alkohol oslabení opatrnosti, fyzickou hovornost, tendenci se prosazovat, lehčeji navazuje nové vztahy, jsou i projevy slovní agrese, 2. Somnolentní - projevy útlumu a spavosti, 3. Komatózní - stav bezvědomí, 4. Asfyktické - dušení vlivem zástavy dechového centra.26
Alkohol bývá velmi často příčinou úrazů, kterým mohou být zapříčiněné např. pády, popáleniny, různá pořezání, ale i příčinou dopravních nehod, vyvolává různá tělesná onemocnění např. trávicího systému, poškození jater, způsobuje vysoký krevní tlak. Dále je alkohol příčinou duševních onemocnění a podporuje změnu povahových vlastností jedince. Zhoršuje se průběh mnoha běžných onemocnění, např. cukrovky nebo vysokého krevního tlaku a zvyšuje se riziko zhoubných nádorů. Alkohol může vyvolat závislost projevující se např. hltavým pitím, pitím při nevhodných příležitostech, častými výpadky paměti, třesem. Nadměrné užívání alkoholu je příčinou ztráty nepijících přátel a později vede ke snížení schopnosti pití ovládat a zastavit.
25 26
Arterburn, S., Burns, J.: Drogy klepou na dveře. Brno: Nová naděje 2001, s. 64. Kalina, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti 1. Praha: Úřad vlády ČR 2003, s. 297.
27 Nebezpečná je kombinace alkoholu s dalšími centrálně tlumivými látkami např. benzodiazepiny či barbituráty. Při poskytnutí první pomoci je nutné udržet základní životní funkce - dýchání a krevní oběh a zjistit stav vědomí. Uložit intoxikovaného do správné polohy, aktivovat ho k rozhovoru a kontaktu. Je nutné dbát na průchodnost dýchacích cest při zvracení. Vhodný je dohled více lidí, je riziko agresivních výbojů.27
1.4.9 Tabák a tabákové výrobky
Cigarety jsou jediným spotřebním zbožím, které je používáno k tomu účelu, k němuž bylo vyrobeno, tj. ke kouření a též způsobuje smrt. Závislost na nikotinu patří k nejsilnějším a nejhůře léčitelným. Tabák se stává velmi často tzv. doplňkovou drogou (jejíž konzumace je spojena s konzumací dalších drog). Čím dříve začíná člověk kouřit, tím vyšší je pravděpodobnost, že se stane silným kuřákem.
Tabák v běžných dávkách nevyvolává extatické stavy, spíše uklidňuje. Kouření odvádí pozornost, což při duševní práci někdy znamená odpočinek. Tabák obsahuje prudký jed nikotin. Akutní otrava nikotinem při kouření nebývá většinou nebezpečná. Pro resorpci nikotinu je důležitý rytmus a rychlost kouření.28 Nikotin má stimulační účinek, dokud na něm člověk nezačne být závislý. Při vzniku závislosti nevydrží delší čas bez cigarety, a pokud nedostane nikotin je značně nervózní. V tomto stádiu je již nikotin návykovou látkou, která redukuje nervozitu, a tím potlačuje abstinenční příznaky závislosti.29
Kouřit se běžně začíná v 12-15 letech. V mnoha případech pomáhá cigareta dětem získávat sebevědomí. Mnohé děti rovněž kouří pro to, aby byly akceptovány kamarády kuřáky. Kouření dětí a dospívajících je naléhavým společenským problémem. Hlavním důvodem jsou zdravotní následky kouření, které představují nejvýznamnější rizikový faktor pro vznik celé řady závažných chronických onemocnění. Dalším důvodem je obtížnost zbavit se závislosti v případě návyku. Kouření je rovněž 27
Kalina, K.a kol.: Drogy a drogové závislosti 1. Praha: Úřad vlády ČR 2003, s. 297. Zachariáš, J., Lukeš, V., a et. all.: Člověk a závislost. České Budějovice V&K soft s. r. o. 2004, „CD“. 29 Arterbun, S., Burns, J.: Drogy klepou na dveře. Brno: Nová naděje 2001, s. 66. 28
28 i rizikovým faktorem pro jiné zdraví ohrožující podmínky např. kuřáci jsou častějšími konzumenty nadměrných dávek alkoholu. Příznaky u začínajících kuřáků se mohou objevovat v podobě bledost, mají studený pot, nevolnost, která je spojena se zvracením, případné bolesti hlavy, které mohou být známkou lehké otravy nikotinem. U dlouhodobějších kuřáků se může objevit kašel, pokles tělesné výkonnosti, častokrát se mohou objevovat bolesti žaludku apod. Dosti nepříznivě působí kouř na pokožku obličejové části, která se vysušuje a rychleji stárne. Po vysazení nikotinu mohou nastat odvykací potíže a to především tak, že jedinec může být podrážděný, nervózní, může mít problémy s trávením apod.30
Kouření zvyšuje riziko zhoubných nádorů a to nejčastěji plic, jazyka, jícnu, hrtanu, žaludku a jater. Kouření v těhotenství s sebou nese riziko poškození dítěte u
žen, které kouří. Kouření dále vyvolává různé nemoci jako např. onemocnění
dýchacích cest, rozedmu plic, různé alergie na tabákový kouř apod. Kouření představuje nejzávažnější příčinu předčasných úmrtí a dle odborníků je vyšší než u alkoholu nebo jiných drog. Rovněž i pasivním kuřákům, kteří se musí zdržovat nebo se zdržují v zakouřených prostorách a hlavně dětem hrozí obdobná onemocnění jako aktivním kuřákům.
30
Nešpor, K., Csémy, L.: Alkohol, drogy a vaše děti. Praha: BESIP 1997, s. 45.
29
2. Teorie závislosti na návykových látkách V předchozí části jsme se seznámili se základními skupinami návykových látek, jejichž nejdůležitějším rizikovým faktorem je, někdy v menší či větší míře, vznik nějaké závislosti, která má za následek změnu jedince v různém směru. Než tedy začneme hovořit o závislosti, musíme si položit otázku, proč vlastně člověk návykové látky užívá. M. Vágnerová a J. Presl poukazují na různé užití návykových látek a jako příklad uvádějí některé příčiny resp. potřeby jejich užívání: a) může to být potřeba vyřešit problémy, se kterými si uživatel neví sám rady, snaha uniknout stresovým situacím nebo uvolnit zábrany, b) potřeba dosáhnout uspokojení nebo slasti, která není jinak dosažitelná nebo není běžně dostupná, c) potřeba uniknout stereotypu, nudě, k získání inspirace, d) potřeba někam patřit, tj. potřeba sociální konformity, uchování sociálních vztahů, potřeba být akceptován skupinou, v níž užívání drogy patří k standardnímu chování.
2.1 Definice syndromu závislosti
Závislost na návykových látkách včetně alkoholu nebo tabáku je podle Mezinárodní klasifikace nemocí definována následovně: „Skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého i kdy cenil více. Centrální popisnou charakteristikou syndromu závislosti je touha (často tak silná, někdy přemáhající) brát psychoaktivní látky (které mohou, ale nemusí být lékařsky předepsány), alkohol nebo tabák. Návrat k užívání látky po období abstinence vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu, než je tomu u jedince, u nichž se závislost nevyskytuje.“
M. Vágnerová uvádí stejnou definici jako soubor psychických a somatických změn, které se vytvoří jako důsledek opakovaného užívání psychoaktivní látky.
30 Jak dále M. Vágnerová a K. Nešpor uvádějí, závislost představuje životní styl zaměřený na drogu a měla by se stanovit pouze tehdy, jestliže během posledního roku došlo ke třem nebo více z následujících jevů resp. příznaků: a) silná potřeba nebo pocit puzení užívat tuto látku, b) potíže v kontrole a sebeovládání ve vztahu k užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky. Závislý člověk užívá drogu ve větším množství nebo častěji, než měl původně v úmyslu a než by si přál, c) somatický (tělesný) odvykací stav – abstinenční syndrom, jestliže je látka užívaná s úmyslem zmenšit jeho příznaky, což je zřejmě u typického odvykacího syndromu pro tu kterou látku, nebo z užívání stejné (nebo velice příbuzné) látky se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky. d) průzkum tolerance jako vyžadování vyšších dávek látek, aby se dosáhlo účinku, původně vyvolaného nižšími dávkami, e) potřeba drogy dominantní, dochází k postupnému zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšení množství času k získání nebo užívání látky nebo zotavení se z jejího účinku, f) pokračování v užívání přes jasný důkaz škodlivých následků (např. poškození jater nadměrným pitím, depresivní stavy vyvolané z nadměrného užívání látek nebo toxické poškození myšlení).31
K. Nešpor dále uvádí, že podstatnou charakteristikou syndromu závislosti je užívání psychoaktivní látky nebo touha po užívání určité látky. Jedinec si uvědomuje, že má puzení užívat drogy, což se běžně projevuje během pokusů zastavit nebo kontrolovat užívání. Syndrom závislosti může být přítomen pro specifickou látku jako je tabák nebo určitý druh léku. Dále může být zaměřen pouze na třídu látek jako jsou opiáty, stimulační látky apod. V poslední řadě se hovoří o užívání širší řady různých látek a to u těch jedinců, kteří cítí nutkání užívat pravidelně jakékoli dosažitelné drogy
31
Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál 1999, s. 289.
31 a u kterých se při abstinenci projevuje tíseň, agitovanost nebo tělesné známky odvykacího syndromu.32
2.2 Druhy závislostí
Jednotlivé psychoaktivní látky mají různé účinky a vyvolávají různý typ závislosti. M. Vágnerová hovoří o dvou druzích závislosti a to psychické (duševní) závislosti a fyzické ( biologické, somatické,tělesné). a) Psychická (duševní) závislost – je duševní stav vzniklý konzumací drogy, který se projevuje přáním drogu opět užívat. Znamená to tedy, že člověk má potřebu užívat drogu opakovaně nebo trvale k vyvolání pro něj příjemných prožitků a k odstranění prožitků nepříjemných a zatěžujících. b) Biologická (fyzická nebo tělesná) závislost – se definuje jako stav adaptace organismu na drogu doprovázený zvyšující se tolerancí a projevuje se tělesnými potížemi při vysazení drogy tzv. abstinenčním syndromem (tj. třes, pocení atd).33
M. Nožina uvádí v případě psychické závislosti, že teoreticky, je-li přerušeno podávání drogy, neměly by se projevovat žádné tělesné abstinenční příznaky, prakticky jsou projevy naší psychiky zpravidla doprovázeny i projevy fyzickými jako je např. třes, pocení apod., tedy klamnými abstinenčními příznaky. A v případě fyzické závislosti hovoří o tom, že organismus fyzicky závislý na droze se jí přizpůsobil, vytvořil si „pseudopotřebu“, kterou zahrnul do své látkové výměny, takže po přerušení přísunu drogy reaguje poruchou, tj. abstinenčním příznakem, i když mu toto přerušení přísunu drogy vlastně prospívá. Dále hovoří i o tzv. drogové závislosti, což obecně znamená, že člověk ve stavu závislosti přestal být svobodný vůči droze. Vytvořil si na ní návykovou vazbu, a stala se součástí jeho života. Drogu potřebuje, aby mohl existovat. Ve vyhraněných případech se hovoří o tom, že jedinec se stal otrokem drogy. V každém
32
Nešpor, K., Provazníková, M.: Slovník prevence problémů působených návykovými látkami. Praha: Státní zdravotní ústav 1997, s. 35 – 36. 33 Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál 1999, s. 289.
32 případě je nutné hovořit o onemocnění, které má negativní důsledky nejen pro jedince, ale i pro společnost.34
2.3 Vznik závislosti
Vznik závislosti na návykových látkách ovlivňuje v základě fakt, že jako živé bytosti se s tématem závislosti potýkáme od prvních chvil života. V okamžiku porodu začínáme svoji cestu za samostatností. Zejména v období puberty máme touhu po samostatnosti zvláště silnou - hledáme cestu od závislosti k nezávislosti. Napětí, které v závislosti - nezávislosti prožíváme je součástí vývoje nás všech. Je to jedno ze základních životních dilemat. Někdy zůstane nezávislost pomyslným životním cílem, to když vybojovaná nezávislost končí jinou závislostí např. na návykových látkách.
Pokud hledáme kořeny závislosti a zkoumáme co život vlastně je, tak docházíme ke zjištění, že žijeme ve světě protikladů – zrození - smrt, světlo - temnota, radost - žal, štěstí - utrpení, láska - nenávist apod. Vztah těchto dualit je antagonistický, vyvolává napětí, je zdrojem neklidu, tužeb, hledání apod.
Jelikož doba a život v ní spojený neustále přináší různé problémy a komplikace je snaha lidí z takové nepříjemné situace uniknout a dosáhnout pocitu štěstí, pohody, síly a mimořádných schopností, fantastických zážitků, inspirace. Cesta k nim bývá pro někoho velice zdlouhavá a namáhavá a vždy se najde někdo, kdo zná tuto cestu daleko kratší a to za cenu, že místo blaha v prvopočátcích najde spíš cestu do „pekla“, ze kterého bývá nesnadná cesta zpět.
Proto si lidé zkrátili tuto cestu různými návykovými látkami, což byly látky a produkty nejdříve přírodní a v pozdější době syntetické, které jim žádoucí pocity poskytovaly a dále poskytují. Po určitou dobu se zbavují starostí, strachů, nejistoty, zlepšují sebehodnocení. Přestože lidé ví o nepříznivých důsledcích návykových látek, 34
Nožina, M.: Svět drog v Čechách, Praha: Koniasch Latin Press 1997, str.12.
33 přesto svůj osud provokují a stane se, že po určité době si začne droga více brát, než člověku dává.
2.3.1 Příčiny a rizikové faktory vzniku závislosti
J. Presl uvádí, že na vzniku závislosti se podílejí jako základní faktory: a) osobnost člověka a vlastnosti jeho organismu – dědičnost (např. fyziologické reakce).
Podle J. Presla neexistuje tak nešťastná kombinace osobních charakteristik, která by určitého jedince neodvolatelně předurčovala ke vzniku závislosti na návykových látkách. Obecně rozdělil tyto osoby, které svými rysy inklinují k možné závislosti na dvě hlavní skupiny: - První skupinou jsou osoby zvýšeně citlivé, zranitelné a úzkostné. Jak dále uvádí tito lidé mají problém s komunikací, jsou zraňováni ve svých vztazích k autoritám a trpí svojí neschopností navázat partnerský vztah. Tito lidé mohou právě využít stimulační drogy, která jim může poskytnout to, čeho se jim právě nedostává. - Druhá skupina je charakterizována jako extrovertní. Projevuje se u nich často dráždivost, snížená schopnost koncentrace se sklony k impulzivitě. Zvýšená aktivita projevovaná nevhodným způsobem, vede k problémům již ve školním věku a později může vést ke konfliktům s okolím až k agresivním projevům. Pro takového jedince bývá významným zážitkem setkání s drogou tlumivého typu, jako jsou opiáty.
b) vlivy vnějšího prostředí, které lze diferencovat na obecné, sociokulturní vlivy, působení menších sociálních skupin a stimulační podněty (např. tradice užívání drogou, její dostupnost, sociální model známého člověka, který ji konzumuje apod.).
Tento faktor pro vznik závislosti hodnotí jako nejvýznamnější, jelikož jedinec ovlivňuje prostředí, ve kterém se nachází. Rodiče a sourozenci, vrstevníci, parta, škola, zaměstnání, vojenská služba, působení společnosti jako takové s hromadnými
34 sdělovacími prostředky (rozhlas, televize, tisk), veřejné mínění apod. jsou všechno faktory, které formují náš postoj k světu.35
Výsledek vzájemného působení těchto dvou uvedených skupin faktorů určuje pravděpodobnost vzniku závislosti na návykové látce. Dle M. Vágnerové si každý člověk může vytvořit závislost na psychoaktivní látce. Mezi významné faktory řadíme zejména aktuální stresovou situace jako možný spouštěč, míru neschopnosti a neochoty člověka uvědomit si a přiznat riziko řešení svých osobních problémů pomocí návykových látek a rovněž i uspokojivé sociální zakotvení (profesní a rodinné zázemí) a fungující vztahy s lidmi schopných poskytnout potřebnou podporu snižující riziko volby tohoto způsobu řešení potíží.
2.4 Vývoj závislostí
Obecně lze k této problematice uvést, tak jak již bylo v předchozí části uvedeno, že závislost nevzniká jediným, náhodným užitím návykové látky, pokud daný jedinec nemá predispozice k závislosti dané uvedenými rizikovými faktory.
Závislost na
určitých návykových látkách vzniká postupně, přičemž rozdílně u různých návykových látek. U některých návykových látek je však vývoj závislosti na dané návykové látce mnohem rychlejší, než u druhých.
2.4.1 Vývoj závislostí na alkoholu
Z hlediska trvalé závislosti je její vývoj individuální, ale obecně lze vývoj rozložit na čtyři fáze: 1. počáteční fáze: alkohol přináší příjemnou náladu, odstraňuje obavy, dodává sebedůvěru. Člověk je k tomuto účelu požívá a zvyká si na něj. Přestávky mezi jednotlivým pitím se zkracují.
35
Presl, J.: Drogová závislost. Praha: Maxdorf 1995, s. 46-59.
35 2. varovná fáze: piják snáší stále větší dávky alkoholu a rovněž i větší dávky potřebuje, aby dosáhl žádoucí nálady. Pití se stále častější, důvody k němu jsou stále méně závažné, častěji se vyskytuje opilost. 3. rozhodná fáze: piják se stává na alkoholu závislým, nedovede se ovládnout, nedovede přestat. Velmi často dochází ke stavům opilosti, objevují se „okénka“ a již vznikají problémy s okolím. Piják často slibuje nebo se rozhoduje, že přestane pít, nebo bude pít méně, ale nedokáže to dodržet. 4. konečná fáze: jedinec závislý na alkoholu bez něho nedokáže žít. Bez alkoholu se cítí zle, špatně se soustřeďuje, třesou se mu ruce, bolí ho hlava. Již malá dávka alkoholu tyto pocity odstraní. Tolerance vůči alkoholu se snižuje. Dochází k celkovému úpadku osobnosti v pracovní, společenské i rodinné oblasti.36
Následkem dlouhodobého, nepříznivého vlivu alkoholu na organismus člověka, a to zejména na jeho centrální nervový systém, dochází k různým psychickým poruchám: a) Alkoholový abstinenční syndrom – vzniká jako reakce na snížení nebo vynechání potřebné dávky. Závislý jedinec reaguje úzkostí, neklidem, depresivní nebo podrážděnou náladou. Bývá malátný, objevují se vegetativní potíže (pocení), třes, bolesti hlavy. Někdy se objevují halucinace a záchvaty křečí. Abstinenční syndrom je důkazem existující metabolické závislosti na alkoholu. b) Alkoholické psychózy a halucinózy - vznikají jako reakce na snížení dávky alkoholu. Objevují se nepříjemné sluchové halucinace, často jsou to hlasy osob diskutujících o postiženém, nemocný má děsivé sny. c) Amnestické alkoholové poruchy a demence - dlouhodobé nadužívání alkoholu vede k poškození CNS, které se projevuje poruchou paměti a postupným úpadkem inteligence. Do této kategorie patří např. Korzakova alkoholická psychóza, která je charakteristická celkovou tupostí, apatií, demencí a sociální degradací.
36
Zachariáš, J., Lukeš, V. a et. all.: Člověk a závislost. České Budějovice: V&K soft s. r. o. 2004, „CD“.
36
2.4.2 Vývoj závislostí na ostatních drogách
Závislost na ostatních návykových látkách vzniká rovněž postupně jako u alkoholu, ale za mnohem kratší dobu. Vznik závislosti můžeme rozdělit do čtyř fází: 1. Fáze experimentu Impulsem pro experimentování s drogou může být nuda, zvědavost nebo touha zkusit zakázané ovoce, chtít si dokázat svoji nezávislost na autoritě, identifikace s nějakou osobou,případně potřeba uniknout problémům. 2. Fáze příležitostného užívání Jedinec si postupně začíná zvykat na skutečnost, že mu droga může pomoci z nějaké neutěšené situace nebo z nudy, a proto ji používá dál. Návyk zatím ještě nemá a tak ji užívá nepravidelně. V této fázi uživatel drogy často tají, že ji užívá. Jedinec si uvědomuje, že mu droga může později přinést problémy, a proto ji zapírá. Záleží mu ještě na vztazích k blízkým osobám a na prostředí, ve kterém se pohybuje. 3. Fáze pravidelného užívání Jedinec užívá drogu čím dál častěji, ale stále popírá možná rizika ze svého jednání. Nechce si připustit svoji závislost, jelikož je přesvědčen o nezávadnosti svého jednání. 4. Fáze návykového užívání Se stupňující závislostí se zvyšuje lhostejnost k čemukoli, co se netýká drog. Takový to jedinec se již nesnaží svoji závislost skrývat. Přestává mu záležet na druhých a jeho prioritou je získat a užít drogu za jakoukoli cenu, jelikož se bez ní už neobejde.
Závislost na drogách mění psychické reakce, procesy a vlastnosti a v souhrnu mění celou osobnost takto závislého jedince. Dlouhodobé užívání drog může vytvořit tzv. organický psychosyndrom, změny osobnosti vyvolané poškozením mozku: - Emoční prožívání je deformováno, citové reakce nejsou vždy přiměřené vyvolávajícímu podnětu. Závislý člověk bývá labilnější, dráždivější, se sklonem k extrémním citovým prožitkům.
37 - V poznávací oblasti dlouhodobé užívání drog zhoršuje schopnost koncentrace pozornosti, paměťové funkce a nakonec může vést až k demenci, právě v souvislosti se vznikem organického psychosyndromu a prohlubujícím se poškozením mozku. - Užívání drog mění aktivační úroveň. Pod vlivem drogy může být jedinec extrémně aktivován nebo utlumen. - Závislý jedinec má jinou hierarchii hodnot, která ovlivňuje i jeho autoregulaci. Nemá dostatek vůle k překonání potíží, které bývají spojené s užíváním drog. Nebývá schopen potřebného sebeovládání, i když by si přál dávku alespoň nezvyšovat. Postupem času za své jednání přestává pociťovat vinu a jediným cílem je droga. - Návyk na drogu mění životní styl. Život závislého jedince je naplněn aktivitou zaměřenou na získání drogy, její užití a opakování těchto činností stále dokola. - Závislému člověku nakonec zůstává jen droga, vše ostatní ztratili, zmizelo nebo přestalo mít svůj význam. Člověk závislý na droze nemá budoucnost, jelikož ji neplánuje, neuvažuje o ní. Je pouze soustředěn na přítomnost. - Osobnost závislého jedince postupně upadá. Dochází k mnoha závažným změnám, např. psychopatizaci osobnosti, k úbytku schopnosti atd. Dlouhodobé užívání drog může vyvolat i závažné duševní poruchy. - Poruchy psychopatického charakteru vnikají jako následek nadužívání drogy. Jejich projevem jsou poruchy vnímání, halucinace, bludy, narušení citového prožívání, objevují se neadekvátní emoce a poruchy psychomotoriky. - Amnestická porucha, která se projevuje zhoršením paměti a demence.37
37
Vágnerová, M.: Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál 1999, s. 291-292.
38
3. Prevence O prevenci se velice často hovoří, avšak v praxi je zřejmé, že k pojetí prevence existuje řada přístupů a názorů, od jednoduchých „receptů“ na řešení negativních jevů až po návrhy programů prevence jednotlivých negativních jevů na republikové i lokální úrovni. Záměrem dokumentů je snaha o řešení již vzniklého negativního jevu, nikoli jeho předcházení. To jen dokazuje, že přístupy k prevenci jsou různé a stává se, že používáme jeden pojem, pod nímž se skrývá různé vnímání problému. Z tohoto důvodu bude složité obecně definovat pojem prevence tak, aby odpovídal jeho praktickému využití.
3.1 Pojem prevence, cíl a úkoly prevence
Slovo pochází z latinského praeventus - zákrok předem. V širším slova smyslu znamená předcházení nežádoucího jevu a ochranu před ním, označuje v podstatě všechny aktivity, jejichž cílem je potírání výskytu a zabraňování rozvoji negativního jevu ve společnosti. V užším slova smyslu je chápána jako prevence jednotlivých negativních jevů - prevence kriminality, prevence závislosti apod.38
Hlavním úkolem prevence je vytváření a podpora ochranných prvků a eliminace rizikových faktorů tj. vytvořit takové společenské klima, které podporuje zdravý životní styl, odmítá drogy, klade důraz na včasnou prevenci a léčení.
Cílem prevence je předcházet škodám způsobených návykovými látkami. Účinná prevence musí ovlivnit chování ve smyslu podpory zdraví. Preventivní strategie lze rozdělit na dvě skupiny. Jednou skupinou je snižování nabídky, tj. aby v případě návykových látek byly tyto méně dostupné, a druhou skupinou je snižování poptávky,
38
Štablová, R. a kol.: Drogy, kriminalita a prevence. Praha: Ústav pro kriminalitu 1997, s. 172-173.
39 tj. aby nebyl zájem o nákup a užívání těchto látek. Tyto způsoby prevence se navzájem nevylučují, ale posilují se.39
3.2 Typy prevence
Způsob, jak účinně zabránit rychlému zneužívání drog, musí být založen na kombinaci aktivit a opatření povahy jak sociální, tak represivní. a) primární prevence - má za cíl předcházet problémům s návykovými látkami u těch, kdo je ještě nezačali užívat. Je považována za klíčovou oblast. V této prevenci jde o předcházení vzniku sledovaného jevu, kdy se soustředíme na „zdravou“ populaci. Jedná se o působení více méně plošné. Patří sem vše od informací v rámci vyučování přes přípravu na rodičovství, vytváření nabídky alternativních, společensky přijatelných aktivit až po ovlivňování názorů a postojů jedince i veřejnosti a podporu zdravého životního stylu. Do účinné primární prevence musí být zapojeny státní i nestátní organizace, odborná i široká veřejnost,sdělovací prostředky a v neposlední řadě škola, rodina, kde se především vytváří základy hodnotového systému mladých lidí a jejich postoje k drogám. Vlastní smysl primární prevence je v tom, že užívání drog by nemělo být společensky akceptovatelnou formou chování mladých lidi. Je nezbytné, aby si děti a mladí lidé byli vědomi nebezpečí drog, aby věděli, že převážná část naší společnosti drogy neužívá, že užívání drog nelze vnímat jako „normální“.40
b) sekundární prevence – rovněž se užívá výraz časná intervence. Jejím cílem je poskytnout efektivní pomoc těm, kdo začali návykové látky zneužívat, kde ale stav příliš nepokročil.41
c) terciální prevence – je faktická léčba závislosti na návykových látkách. Cílem je zabránit dalšímu prohlubování a komplikování patologie. Patří sem např. nabídka čistých injekčních stříkaček, nabídka léčby, detoxikace a sociální pomoc.42 39
Stibůrek, M.: Primární prevence zneužívání drog. In: Studijní skripta k distančnímu vzdělávání protidrogových koordinátorů. Praha: 1999, s. 25-28. 40 Kalina,K.: Drogy a drogové závislosti 2. Praha: Úřad vlády 2003, s. 275. 41 Nešpor,K., Csémy,L., Pernicová,H.: Zásady efektivní primární prevence. Praha: Sportpropag a.s. 1999, s. 7.
40
3.2.1
Biopsychosociální
model,
rizikové,
ochranné
faktory
a
provokující faktory
K užívání
drogy
dochází
v určitém
systému.
Hovoříme
zde
o
tzv.
biopsychosociálním modelu, který znázorňuje vztah mezi drogou, jejím potencionálním uživatelem a prostředím, ve kterém k interakci dochází.
DROGA
ČLOVĚK
PROSTŘEDÍ
K jednotlivým vrcholům trojúhelníku, což jsou prvky systému se váží i rizikové a ochranné faktory. Úkolem prevence je podpora ochranných a omezování rizikových faktorů. I. Droga – zde sledujeme její charakter, účinky, potenciál závislosti, způsob aplikace apod. II. Člověk – závislost lze navodit u každého jedince. Neexistuje struktura osobnosti, která by stoprocentně předurčovala k závislosti na drogách. Rizikovými a ochrannými faktory jsou osobní charakteristiky. Riziko zvyšuje nízké sebevědomí a sebehodnocení, nízká výkonnost, nedostatek asertivity a schopnosti čelit tlaku vrstevníků a dále jsou to poruchy chování, nevhodné sociální vazby, úzkost, stres, nezdrženlivost, náchylnost k depresím i zdravotní handicap. Jak jsme již uvedli v předcházející kapitole, lze obecně hovořit o dvou typech struktury osobnosti inklinující k problémům a to: a) osoby zvýšeně citlivé, zranitelné a úzkostné, inklinující k drogám stimulačního typu, b) osoby extravertované, se zvýšenou dráždivostí, až agresivní, kterým tlumivá droga přináší pocit vnitřního klidu.
42
Matoušek, O., Kroftová, A.: Mládež a delikvence. Praha: Portál 1998, s. 259.
41 Prevencí je včasné vyhledávání těchto osob a práce s nimi. III. Prostředí - tj. působení všeho, co nás obklopuje. Toto prostředí můžeme dále dělit na: a) společnost - tj.vztah společnosti k drogám, postoje a normy, dostupnost drog, ale i míra společenského stresu, dezorganizace společnosti, výkonná a konzumní orientace, oslabení rodiny a rozvodovost. Patří sem i koncepce protidrogové politiky, investice a informovanost.
b) rodinné prostředí – atmosféra rodiny, míra lásky a péče, výchovný styl, rodinný systém hodnot a norem, užívání a dostupnost drog v rodině, přítomnost rodičů. Důležitou osobou v rodině je především matka. Matky závislých bývají často hyperprotektivní nebo naopak nepřátelské.
c) vrstevnické prostředí (kamarádi, spolužáci, parta apod.) - takovéto prostředí je pro děti a mladé lidi velmi důležité. Záleží na hodnotách dané skupiny, převládající módě a životním stylu. Orientace na skupinové normy je často významnějším faktorem než droga sama. Tato skutečnost je využívána v prevenci ve strategii peer (vrstevnických) programů, kde jsou nositeli preventivního působení vyškolení vlivní vrstevníci.
Další prostorem pro prevenci (tzv. nespecifickou) je vytváření a podpora sociálně přijatelných aktivit jako alternativní nabídka využití volného času a seberozvíjení. V neposlední řadě je třeba se zmínit o faktorech tzv. provokujících, tedy o tom, co je bezprostředním přímým podnětem pro experiment s drogou. O tomto jsme rovněž hovořili v předcházející kapitole. Nejčastěji jsou uváděny tyto důvody (bez ohledu na četnost): - zvědavost a nuda - zvýšení výkonnosti - zlepšení nálady, řešení nebo odsunutí problémů, únik z bezvýchodné situace - snaha na sebe upozornit, obstát v partě
42
3.2.2 Zásady efektivní primární prevence
Mezi obecné charakteristiky efektivního programu řadíme: 1. Kombinace mnohočetných strategií působících na různou cílovou skupinu (škola, rodina, vrstevníci, masmédia). Z biopsychosociálního modelu a výčtu rizikových faktorů zřetelně vyplývá, že příčiny zneužívání návykových látek mohou být velmi různorodé. Je tedy zřejmé, že úzce zaměřené preventivní programy mají malou naději na úspěšnost. Preventivní programy je nutno koncipovat komplexně jako souhrn více působení a jako koordinovanou spolupráci specializovanou institucí.
2. Kontinuita působení a systematičnost plánování, jednorázové aktivity, bez ohledu na rozsah a náklady (např. jednorázové přednášky nebo celostátní protidrogové kampaně) obvykle nejsou příliš efektivní. Jednostranné a zjednodušující informace mohou být eventuálně škodlivé.
3. Cílenost a adekvátnost informací a forem působení vzhledem k cílové populaci (demografické, sociokulturní chrakteristiky). U každého preventivního programu je třeba formulovat, pro jakou cílovou skupinu je určen. Musí být zohledněn věk, míra rizikovosti, úroveň vědomostí, sociokulturní zázemí, etnicita a postoje dané skupiny ke zneužívání návykových látek. Program musí být pro tuto skupinu přijatelný a musí být tzv. prodejný.
4. Propojenost prevence zneužívání nealkoholových drog s prevencí problémů způsobených alkoholem a tabákem. Tabák a alkohol jsou nejrozšířenější drogy, a proto působí největší škody. Užívání těchto látek obvykle provází a často i předchází zneužívání nealkoholových drog.
5. Včasný začátek preventivních aktivit, ideální již v předškolním věku. Osobnostní orientace, názory a postoje se shromažďují již v nejrannějším dětském věku. Jednoznačně se ukazuje, že čím dříve prevence začíná, tím je ve výsledku efektivnější. Formy působení musí být samozřejmě přizpůsobeny věku a možnostem dětí.
43 6. Pozitivní orientace primární prevence a demonstrace konkrétních alternativ. Podpora zdravého životního stylu a nabídka pozitivních alternativ, které jsou prodejné v cílové populaci, by měly být součástí každého preventivního programu.
Neúčinné je: a) pouhé poskytování zdravotních informací o účincích drog, b) odstrašování, zakazování, přehánění následků užívání drog a moralizování, c) afektivní výchova postavená na emocích a pocitech.43
Účinné formy prevence
Ne vše, co se za prevenci považuje, skutečně ovlivní chování dětí a dospívajících v pozitivním směru. Přesto jsou možnosti, kdy s prevencí začít a preventivně působit. Jedním ze základů preventivního působení je prevence v rodině a dále pak působení ve škole.
3.3 Rodina a prevence
3.3.1 Rodina a její funkce
Rodinou se zpravidla rozumí malá skupina lidí, která vzniká manželstvím a umožňuje vzájemné soužití mezi oběma manželskými páry, soužití rodičů a jejich dětí, utváření vztahů mezi příbuznými a vztahů mezi rodinou a společností. Pojem rodina nemusí být chápán vždy stejně. Rozlišujeme např. podle počtu generací žijících pohromadě: - rodina základní, tj. společenství sestávající se z otce, matky, dětí ; - rodina rozšířená, tj. navíc v rodině ještě prarodiče, strýc, tety a ostatní příbuzní.
43
Kalina, K.a kol.: Drogy a drogové závislosti 2. Praha: Úřad vlády ČR 2003, s. 275-281.
44 K dalším termínům, se kterými se můžeme v odborné literatuře setkat, patří pojmy jako rodina úplná (neúplná), rodina funkční (dysfunkční) a rodina stabilní (nestabilní).
Rodina je prvním závazným modelem společnosti, s jakým se dítě setkává. Předurčuje jeho osobní vývoj, jeho vztahy k jiným skupinám lidí. Rodina dítě orientuje na určité hodnoty, vystavuje ho určitým konfliktům, poskytuje mu určitý typ podpory.
Funkce rodiny jsou většinou chápány jako úkoly, které rodina plní jednak vůči svým členům, ale i ke vztahu k společnosti. Složité stále se vyvíjející podmínky života společnosti ovlivňují život rodiny. Za základní funkce rodiny jsou považovány funkce ekonomicko - zabezpečovací, biologicko - reprodukční, výchovná a funkce odpočinku a regenerace tělesných a duševních sil.
3.3.2 Rodina jako výchovný činitel
Od počátku existence civilizovaného lidského společenství bylo s rodinou výchovou
dětí
spojováno
utváření
mravních
rysů,
kterými
jsou
čestnost,
pravdomluvnost, ukázněnost, zásadovost, úcta k lidem, skromnost, statečnost a s nimi související volní vlastnosti, kterými jsou vytrvalost, sebeovládání, cílevědomost a některé další vlastnosti.
V každém věkovém období života dítěte má rodina své specifické úkoly při rozumové výchově dětí. Největší význam je v rodině přisuzován v době od narození dítěte do jeho vstupu do školy. Neméně významné však může být působení rodiny (rodičů, prarodičů, sourozenců) na rozvoj kognitivní výbavy dítěte i v období jeho školní docházky. Rodina může významně působit zejména při motivaci dětí k určení a při vytváření podmínek k dlouhodobým a systematickým vzdělávacím aktivitám, ovlivňujících rozvoj dítěte např. v cizích jazycích, v přírodních a společenských vědách.
45 Rodina se podílí na utváření vztahu dětí k lidem žijícím v jejím okolí a ke společnosti vůbec. Dítě se seznamuje prostřednictvím svých rodičů s názory a s postoji k ekonomickým, politickým, ekologickým, filosofickým a dalším otázkám života společnosti.
Rodina patří k důležitým činitelům také při vytváření vztahu k práci a při volbě povolání dítěte. Obecně platí zásada, že by rodiče neměli nechávat bez povšimnutí přiměřené pracovní příležitosti, které poskytuje rodinné prostředí a měli by pravidelně svěřovat dětem některé domácí práce. Pracovitost provázená zaujetím a tvořivostí, to jsou v kterémkoliv oboru lidské činnosti uznávané záruky individuální i skupinové prosperity.
Rodina spolu se školou utváří základy vztahu dítěte ke kráse v umění, přírodním a společenském prostředí. Rodina, jejíž členové vidí v umění významnou životní hodnotu a žijí bohatým kulturním životem, ovlivňuje v tomto smyslu dítě výrazněji než jiné výchovné instituce. Pokud rodiče rozpoznají sami nebo ve spolupráci s učiteli předpoklady pro některou z esteticko výchovných činností, měli by dětem umožnit navštěvování příslušného kroužku nebo základní umělecké školy.
Rodina má značné možnosti při zdravotní, tělesné a sportovní výchově svých dětí jednak při utváření podmínek pro jejich tělovýchovnou a sportovní činnost mimo rodinu, jednak prostřednictvím zdravého a hygienického režimu v rodině. Děti by měly být odmalička vedeny k pravidelným tělesným cvičením a sportovním aktivitám, k otužování a dodržování osobní hygieny. Rodiče by měli být svým dětem příkladem v tom, jak účelně dokáží v jakémkoliv věku využívat svůj volný čas k aktivnímu odpočinku, spojovanému s pohybovou rekreací.
3.3.3 Rodinné prostředí
Rodinné prostředí má významný vliv působení na výchovu dítěte.
46 V odborné literatuře se můžeme setkat s různými přístupy k jednotlivým skupinám utvářejících vlivů rodinného prostředí. Jedno takové rozdělení hovoří o: 1. vnitřní stabilitě rodiny 2. její struktuře a přirozené struktuře 3. kulturní atmosféře 4. civilizačním standardu.
Z hlediska výchovného působení můžeme hovořit o třech skupinách faktorů, které mají vliv na výchovné působení: a) demograficko-psychologické podmínky rodinného prostředí, které se zabývá: - přirozenou strukturou rodiny a
aspekty vyplývající z působení, otcovského,
mateřského, sourozeneckého, prarodičovského - vnitřní stabilitou rodiny jako základny emocionální atmosféry rodinného prostředí a předpokladem existence a přirozeného rozvíjení všech oblastí rodinného života. b) materiálně ekonomické faktory rodinného prostředí, do kterého patří především: - problematika zaměstnanosti rodičů a vliv této skutečnosti na děti, - otázka zařazení rodiny a jejích aktivit do ekonomického systému společnosti - individuální potřeba rodiny jako součásti životního způsobu rodiny a z toho plynoucí výchovné aspekty, - vliv techniky a technických prostředků na život současné rodiny a některé další otázky, např. materiální podmínky pro zájmovou činnost dětí, pro přípravu dětí do školy c) v kulturně-vzdělávací stránce rodinného prostředí se především odráží: - hodnotová orientace a vzdělání rodičů - míra pedagogizace rodinného prostředí, patrná např. z využívání vzdělávacích a výchovných prostředků v souladu se soukromými a společenskými záměry, a některých dalších podmínek, které mají vliv na vytváření postojů dětí k lidem, ke vzdělání, práci, kultuře, politice a vůbec k životu.44
44
Střelec, S.: Rodina jako výchovné prostředí. Brno: 1998, s. 54-62.
47
3.3.4 Prevence v rodině
Jedním z nejdůležitějších prvků, který může ovlivnit dítě v závislosti na pozdější užívání návykových látek, je právě dobře fungující rodina a to ve vztahu k rolím v rodině, výchovného působení, přijetí zdravého životního stylu atd. Mít schopnost, ze strany rodičů, vést své dítě ke schopnosti umět se prosadit a být zodpovědný za své chování. Vypěstovat u dítěte zdravé sebevědomí. Je nutné, aby rodiče byli schopni, samozřejmě v přiměřeném věku dítěte, o návykových látkách mluvit. A to hlavně takovým způsobem, aby dítě pochopilo, proč se návykovým látkám raději vyhnout.
V okamžiku, že hovoříme o rodině, jako o prvním závazném modelu společnosti, s jakým se dítě setkává, musíme si v této souvislosti též uvědomit, že tento model předurčuje jeho osobní vývoj a rovněž jeho vztahy k jiným skupinám lidí. Rodina svým vztahem a postojem nutně dítě orientuje na určité hodnoty, vystavuje ho konfliktům a zároveň mu poskytuje i určitý typ podpory.
A jaký styl výchovy dítěte je nejlepší? Podle zahraničních zkušeností je to vřelý a laskavý vztah, ale zároveň alespoň středně omezující styl. Dítě se v takové rodině cítí přijímáno a respektováno, ale zároveň jasně ví, kde jsou hranice toho, co ještě smí.
K. Nešpor uvádí, že vychovávat není snadné a žádný univerzální způsob výchovy neexistuje. Každá rodina si nachází svůj vlastní styl výchovy. Jako příklad uvádí některé následující typy výchovy: 1. Přijímající rodič: je s dítětem spokojen, vyhledává dítě a má z něj radost, hodně jej povzbuzuje, je citlivý vůči jeho potřebám a názorům. 2. Odmítající rodič: je vůči dítěti kritický, dítě nevyhledává a netěší se z něj, málo jej povzbuzuje, vůči potřebám a názorům dítěte je necitlivý. 3. Omezující rodič: jasně stanovuje pravidla a následky za jejich porušení,pevně a předvídatelně prosazuje pravidla, zřídka podléhá nátlaku a vynucování. 4. Povolný rodič: pravidla jasně nestanovuje, nestanový ani důsledky jejich porušování. Pravidla pevně ani předvídatelně neprosazuje. Snadno podléhá nátlaku a vynucování.
48 Na základě tohoto rozdělení by byl ideální typ výchovy přijímající rodič a alespoň středně omezující rodič. Dobře tedy vychovávají ti rodiče, kteří dokáží si v rodině prosadit pravidla. Dokáží přikázat nebo i potrestat. Dítě povzbuzují k nezávislosti a otevřeně s ním komunikují.
Je velmi dobré, když rodiče dokáží vyslechnout názor dítěte a vyjádřit svůj vlastní. Jsou schopni respektovat práva dítěte a práva vlastní. Děti, které vyrůstají v takovém prostředí bývají nezávislé, zdatné, dokáží se přiměřeně prosadit, jsou zodpovědné, dostatečně sebevědomé a dokáží ovládat svůj hněv a agresi.45
Zásady prevence v rodině - získat důvěru dítěte a umět mu naslouchat - umět s dítětem o návykových látkách hovořit - předcházet nudě - pomáhat dítěti přijmout hodnoty, které mu usnadní návykové látky odmítat - vytvořit zdravá rodinná pravidla - pomoci dítěti bránit se nevhodné společnosti - posílit sebevědomí dítěte - spolupracovat s dalšími dospělým.46
3.3.5 Rizika selhání v rodině
Jedním z významných faktorů je rozpad rodiny, ať již je vyjádřen rozvodem, nebo jde jen o odchod jednoho z rodičů mimo rodinu. Je statisticky prokázané, že téměř dvojnásobek nedelikventních dětí pochází z úplných rodin ve srovnání s dětmi delikventními.
45 46
Nešpor, K., Csémy, L.: Alkohol, drogy a vaše děti. Praha: Besip 1997, s. 12-13. Nešpor, K., Csémy, L.: Léčba a prevence závislostí. Praha: Psychiatrické centrum Praha 1996, s. 22.
49 Delikvenci dětí ovlivňují závadový styl jednání v rodině. Hlavně malé děti se domnívají, že pokud své chování přizpůsobí projevům agresora, budou tedy jako on sám, a tedy i jím více akceptované.
Dalším faktorem je i četnost rodiny. Obecně existuje přímá úměra mezi počtem členů rodiny a četnosti projevů kriminality nezletilce. Se vzrůstajícím počtem dětí v rodině klesá u určitého typu rodičů možnost jejich výchovy a výživy a děti se stávají nechtěnou přítěží.
V poslední době nabývá na významu i tzv. společenská situace rodiny. Jedná se o finanční zajištění a způsob akceptace rodiny ve společnosti. Vysoké finance a vysoké kapesné mohou navádět k nákupu drog, alkoholu, hazardním hrám. Absence jakékoliv finanční hotovosti vede často ke krádežím, podvodům. Rodiny tzv. na okraji společnosti, které jsou neakceptované svým okolím, neposkytují dostatečné možnosti zdravého vývoje jejím dětským členům.
Podstatný je i způsob bydlení rodiny, mnohem větší počet delikventních dětí pochází z bytů zdravotně závadných, malých, nečistých. Většina těchto dětí nemá ani svůj stůl, postel nebo kousek na hraní. Absence osobního prostoru vede často k řevnivosti, agresi, snaze opatřit si soukromí nebo pohodlí trestnou činností.
Maximální význam mají vztahy rodičů k dítěti. V této souvislosti se jeví jako kriminogenní faktor zejména zbytečná tvrdost v jednání s dítětem nebo naopak přílišná tolerance chování dětí. Častým zdrojem je i lhostejnost a nedůslednost rodičů ve výchově.
Dále je to zájem rodičů o dítě, o jeho starosti, problémy. Do tohoto zájmu je nutné zahrnout také i kamarády dítěte, o jeho styky, jeho vlohy a zájmy. I v tomto se projevuje citová vazba rodičů k dítěti. Dítě by mělo mít doma zajištěné své soukromí, mělo by být trestáno přiměřeně, rodiče by měli sledovat prospěch dítěte ve škole
50 a sledovat jeho celkovou úspěšnost. Nepřítomnost této péče nelze nahradit péčí pobytu v dětském domově nebo diagnostickém ústavu.
Bez významu není ani osobnost rodičů, matky a otce. Velký vliv na dítě může mít vzdělanost rodičů a kvalifikovanost. Nepříznivě může působit vyšší věk rodičů, kteří později svým dětem nerozumí, a mohou tak vzniknout generační problémy resp. rozpor. Tento je vlastně postojový - názorový nesoulad mezi dítětem a rodičem v pohledu na svět, chování, jednání, zájmy. Rodiče, kteří nerozumí svým dětem je následně mohou zbytečně trestat, pomlouvat, urážet a jsou proto často jedním ze zdrojů jejich následné delikvence.47
3.4 Škola a prevence
Dalším mezičlánkem, do kterého dítě vstupuje, je institut školy. Ve škole se dítě setkává s různými vzájemnými vztahy, do kterých vstupují nejen žáci a učitelé, ale i rodiče, vychovatelé a jiní pracovníci, jejichž společným zájmem je výchova a vzdělávání.
Léčba toxikománie je dlouhodobá a ne vždy účinná. Proto se zaměřujeme na prevenci tohoto sociálně patologického jevu. Nezastupitelné místo v preventivním působení má škola. Úkolem učitele je důkladně a seriózně informovat žáky o projevech a důsledcích toxikomanie, zajímat se o problémy svých žáků a znát dobře jejich rodinná zázemí, posilovat a rozvíjet jejich pozitivní hodnotový systém a zájmovou orientaci, zajímat se o to, jak žáci tráví volný čas a v jakých sociálních skupinách se realizují.48
Škola je sociální instituce účelově vytvořená k realizaci svého základního úkolu - tj. k zajišťování řízené a systematické edukace.
47
Lukeš, V.: Vybrané kapitoly ze sociální patologie. České Budějovice: Psychologické pracoviště Policie ČR 1998, s. 11-12. 48 Miňhová, J.: Základy psychopatologie dětí a mladistvých. Plzeň: Pedagogická fakulta ZČU v Plzni 1994, s. 43.
51 Specifické edukační funkce školy jsou tím, co je od jiných sociálních institucí, v nichž též probíhá edukace (např. rodiny, party, masových médií, církví apod). Můžeme zde hovořit o některých následujících funkcích: - Škola je instituce přispívající k celkovému rozvoji jednotlivce. Škola mu poskytuje takové poznatky a speciální dovednosti, které by nemohl získat pouhou zkušeností ze svého prožívání mimo školu. - Škola je ochranné zařízení, protože vede mládež k hodnotám a ideálům, které jsou ve společnosti zastíněny špatnými příklady dospělých. Škola tak vlastně garantuje mladým lidem příznivé prostředí do doby, než jsou schopni stát na vlastních nohách. - Škola je formovatel lidských bytostí. V každé zemi, jak v současném období, tak v budoucím vzdělávacím systému se škola nemůže zříkat svého úkolu formovat mladou generaci podle určitých norem a hodnot. - Škola je nástroj sociální politiky. Společnost požaduje na škole, aby připravila mladé lidi na jejich fungování na trhu práce a také pro další vzdělávání nutné pro výkon profesí. Na druhé straně škola má za úkol potlačovat určité návyky, které jsou ve společnosti přítomny, ale z hlediska sociální politiky jsou nepřijatelné (např. návyky na drogy, kouření apod). - Škola je instituce, která je zároveň součástí životního prostředí dětí. Protože děti tráví ve škole značnou část svého každodenního času. Je místem, kde děti vyrůstají a vyvíjejí se. Z tohoto vyplývá její úkol být nejen profesionálně dokonalým zařízením pro edukaci, ale také místem, kde děti nacházejí příjemné místo k životu.49
K. Nešpor v souvislosti se školou a prevencí hovoří o tom, že škola musí provádět prevenci problémů způsobených návykovými látkami soustavně, systematicky, a přitom je nutné, aby využívala účinné postupy jako např. peer programy nebo jiné pozitivní alternativy.
Je dobré, aby škola při prevenci spolupracovala s rodiči a dobře s nimi komunikovala. S tím je spojená pohotovost oznámení rodičům velkých výkyvů
49
Průcha, J.: Moderní pedagogika. Praha: Portál 1997, s. 396-399.
52 prospěchu, případné změny v chování nebo jiné nápadnosti. Tím škola pomáhá rodičům včas a účinně reagovat.
Dále je nutné, aby škola efektivně komunikovala a spolupracovala s dalšími důležitými organizacemi a institucemi ve svém okolí. Škola tak může nabídnout nebo zprostředkovat žákovi a nebo i rodině vhodnou formu pomoci. O jakou formu pomoci se bude jednat, již záleží na charakteru problému. Často asi škola doporučí spolupráci s pedagogicko - psychologickou poradnou nebo jiným pracovištěm, který pomůže stav důkladněji posoudit.
Velmi důležitým článkem jsou učitelé, kteří by měli být vnímáni jako ti, kdo jsou schopni pomáhat, dávat, pečovat, pomáhat v rozvoji žáků, s nimi jsou schopni komunikovat a spolupracovat, dokáží rozpoznat jejich pozitivní možnosti. Pro selhávající a problémové žáky musí škola hledat pozitivní alternativy a cesty, jak jim pomoci chránit jejich sebevědomí.
Škola musí vést k formování prosociálního chování, pomoci druhým a pozitivním hodnotám. Je vhodné, aby poskytovala možnosti a prostor pro rozhodování a vedení druhých např. v rámci peer programů. Přitom je dobrá návaznost na kvalitní způsoby trávení volného času a mimoškolní aktivity.50
3.4.1 Specifické charakteristiky preventivního programu
1. Orientace nikoli pouze na úroveň informací, ale především na kvalitu postojů a chování. Kvalita postojů a chování často nesouvisí s informovaností. Cílem prevence je ovlivnit chování. Součástí programů by proto mělo být posílení schopnosti mladých lidí čelit tlaku k užívání návykových látek, a to zvýšením sebevědomí, asertivním tréninkem, nácvikem schopností odmítnout, zkvalitněním sociální komunikace, schopnost obstát v kolektivu a sociálním způsobem řešit konflikty.
50
Nešpor, K., Csémy, L., Pernicová, H.: Jak předcházet problémům s návykovými látkami na základních a středních školách. Praha: Sportpropag 1996, s. 18-19.
53 2. Využití „peer prvku“ v preventivním působení a důraz na aktivní účast. Pro děti a dospívající jsou vrstevníci častou významnou autoritou než rodiče nebo učitelé. Vrstevníci mají rozhodující vliv na jejich utváření názorů a postojů a mohou tak účinně přispět k žádoucí změně rizikového chování. Aktivní účast dětí, jejich iniciativa a spontánní výměna názorů zvyšují pravděpodobnost úspěšnosti programu. Realizátor programu by měl být spíše iniciátorem a moderátorem než přednášejícím.
3. Podpora ochranných (protektivních) faktorů ve společnosti, vytváření podpůrného a pečujícího prostředí. Součástí preventivního programu by měla být podpora a vytváření podmínek pro společensky přijatelné aktivity a nabídka podpůrného prostředí, které dětem umožňuje navázání uspokojivých vztahů. Do primární prevence patří
rovněž i nabídka specializované péče, nabídka kontaktů pro
případ krizových situací.
3.4.2 Principy efektivních programů
Při přípravě preventivních programů by v nich měly být zahrnuty principy: - preventivní programy by měly zahrnovat zvýšení „ochranných faktorů“ a snižovat „rizikové faktory“; - preventivní programy by měly zahrnovat všechny formy drogové závislosti, včetně užívání tabáku, alkoholu, marihuany a těkavých látek; - preventivní programy by měly zahrnovat dovednosti chránit se před drogami např. (před nabídkou), silný osobní postoj proti užívání drog, sociální dovednosti (komunikace, vztahy mezi vrstevníky, asertivita); - preventivní programy pro adolescenty by měly zahrnovat interaktivní metody, upřednostnit např. vrstevnické diskusní skupiny před didaktickými vyučovacími technikami samotnými; - preventivní programy by měly zahrnovat rodičovské nebo pečovatelské aktivity a znalost toho, co se děti učí - fakta o drogách a jejich škodlivých účincích - v případě, když nastane příležitost pro rodinné diskuse o užívání legálních a nelegálních látkách a dále by měly stanovit rodinnou politiku ve vztahu k drogám a jejich užívání;
54 - preventivní programy by měly být dlouhodobé - zahájeny již v období základní školy a směřovat přes střední školu až na školu vysokou; - rodinná prevence by měla zahrnovat na jedné straně pouze rodiče a na druhé straně pouze děti; - programy společenství (obce) by měly zahrnovat masmédia a politiku ve smyslu restriktivního opatření k tabáku, alkoholu, ostatním drogám, což je efektivnější než pouhé intervence na školách nebo v rodinách; - programy společenství potřebují posílit normy proti užívání drog ve všech preventivních oblastech, včetně rodiny, školy a společnosti; - školy nabízejí příležitosti pro působení na celou populaci a speciálně na část populacerizikovou, děti s výchovnými problémy nebo s problémy v učení a ty, kteří jsou potenciálně vyloučeni z kolektivu; - preventivní programy by měly být adresné - vycházet ze specifik problémů zneužívání látek v lokalitě; - vyšší úroveň rizik zahrnuje populace, na kterou musí být soustředěno intenzivní preventivní působení dřív než problém začne; - preventivní programy by měly vycházet z věkových zvláštností každé cílové skupinyvývojově propojené a citlivě zpracované; - efektivní preventivní program je finančně efektivní. Na každou vynaloženou korunu na prevenci užívání drog by mělo být ušetřeno 4-5x víc finančních prostředků, které se pak potřebují na léčbu a poradenství.51
51
Kašparová, Z.: Prevence. Praha: Bulletin Národní protidrogová centrála, č.2/1999, s. 14.
55
II. Praktická část 1. Prevence v drogové závislosti Drogová závislost je závažným sociálně patologickým jevem, který je v současné době v popředí mnoha odborníků, a to nejen na tuto problematiku. V posledním období se o tuto problematiku zejména u různých typů škol zajímají i média.
S působením drog a s projevy drogové závislosti může přijít do styku doslova každý z nás. I člověk, který se domnívá, že se touto problematikou a prevencí v této oblasti nemusí zabývat, náhle zjistí, že je i v jeho okolí může být člověk, který podlehl účinkům drog. V okamžiku, že tento člověk je v postavení jako rodič, náhle se začíná zabývat otázkou prevence a předcházení tohoto negativního jevu a snaží se nalézt odpovědi na otázky, které mu v souvislosti s užíváním drog u jeho potomka v daném okamžiku vyvstávají. Následně zjišťuje, že zřejmě došlo nejen z jeho strany, ale i ze strany jiných institucí, k zanedbání primární prevence drogových závislostí. Náhle si uvědomuje, že problematika drog je závažná a v okamžiku, že neexistuje v okolí jedince, který podlehl užívání drog, nikdo, jež by pomohl zasáhnout proti tomuto užívání, je situace tohoto jedince stále závažnější.
Drogová scéna a užívání drog je u části populace obestřena určitým tajemstvím. Snad každého, zejména v raném věku napadne, co bude nebo co by bylo, kdyby zkusil užít nějakou drogu. Tímto experimentováním si však konkrétní jedinec neuvědomuje, že se může, byť pouhým experimentem, stát závislým na užívání drog, ač je v prvopočátku přesvědčen o tom, že má silnou vůli a drogově závislým se nestane. Jakýkoli druh prevence, který je mladému člověku předestřen, zejména v primární oblasti, může přispět k eliminaci počtu drogově závislých jedinců.
56
1.1 Projekt (výzkumná sonda)
Užívání drog, zejména u studentů středních škol, je obecně rozšířeným jevem, který může přerůst v celospolečenský negativní jev a může mít ve svém důsledku i negativní vliv na celou společnost. Významné postavení v preventivních systémech, a to nejen na regionální, ale i na místní úrovní zaujímají školy a školská zařízení, jelikož většina mladých lidí, která je navštěvuje nebo je v nich umístěna, se stává přímým objektem preventivního působení.
Základním principem strategie prevence nežádoucích sociálně patologických jevů, a tedy i drogové prevence v resortu školství, je výchova dětí a mládeže ke zdravému životnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a rozvoj osobnosti. Působení na mladou generaci musí mít výchovně vzdělávací charakter, který povede jedince k odmítání všech forem sebedestrukce. S ohledem na současný stav v oblasti zneužívání drog je tedy nutné vyhodnotit, zda skutečně většina studentů středních škol má zkušenosti s užíváním drog a zda střední školy mají ve svých výchovně vzdělávacích programech začleněnu i oblast primární prevence drogových závislostí. Rovněž je nutné znát postoje studentů středních škol k této prováděné primární prevenci.
1.1.1 Cíle výzkumné sondy
Cílem výzkumné sondy je analýza drogové závislosti studentů středních škol a primární prevence v oblasti návykových látek na vybraných středních školách v Českých Budějovicích.
1.1.2 Hypotéza (předpoklad)
Lze předpokládat, že většina žáků středních škol má zkušenosti s užíváním nějaké drogy a prováděná primární prevence drogových závislostí, zapracovaná do
57 výchovně-vzdělávacího procesu, je jak pro studenty, tak i pro školská zařízení dostatečná.
1.1.3 Metodika výzkumné sondy
Z formulování uvedené hypotézy byly jako metodika pro zpracování zvoleny: a) dotazník obsahující celkem 27 otázek, a to jak polouzavřených, tak uzavřených, který byl volně sestaven zejména pro zmapování užívání drog a provádění primární prevence v této oblasti a dán k vyplnění náhodně vybraným studentům předem vytipovaných středních škol v Českých Budějovicích. b) interview s řediteli a pedagogickými pracovníky vytipovaných středních škol v Českých Budějovicích.
1.1.4 Výzkumný vzorek
Za výzkumný vzorek ke zpracování diplomové práce byli zvoleni náhodně vybraní studenti tří středních škol v Českých Budějovicích (Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9; Soukromá vyšší odborná škola a obchodní akademie s.r.o., České Budějovice, Pražská 1813/3 a Biskupské gymnázium J. N. Neumanna a církevní základní škola České Budějovice, Jirsíkova 5) a ředitelé a někteří pedagogičtí pracovníci těchto škol.
58
2. Popis výsledků 2.1 Koncepce protidrogové politiky
Primární prevence na školách vychází z usnesení vlády ČR č. 13056, kterým byla přijata národní strategie protidrogové politiky pro období let 2005 – 2009, který jako základní dokument určuje rámec protidrogového působení pro dané období.
Pro zabezpečení koordinace protidrogové politiky vytvořila vláda národní protidrogovou komisi a mechanismy pro praktickou realizaci protidrogové politiky na různých úrovních – centrální a místní. K bližšímu rozpracování této problematiky byl MŠMT vydán dne 16. října 2007 pod číslem 20 006/2007-51 metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních. Tento metodický pokyn je určen pro právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných MŠMT. Podpůrně je doporučován k využití i ostatním školám zapsaných do školského rejstříku, poskytovatelům služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou. Tímto metodickým pokynem je stanovena strategie, aktivity a zaměření primární prevence sociálně patologických jevů. Rovněž jsou zde uvedeny doporučené postupy v oblasti primární prevence sociálně patologických jevů u žáků, systém organizace a řízení primární prevence sociálně patologických jevů.
Primární prevence sociálně patologických jevů u žáků v působnosti MŠMT je vydaným metodickým pokynem zaměřena na: -
užívání návykových látek ( tabák, alkohol, omamné a psychotropní látky),
-
záškoláctví,
-
šikana, rasismus, xenofobie, vandalismus,
-
kriminalita, delikvence,
-
závislost na politickém a náboženském extremismu,
-
netolismus (virtuální drogy) a patologické hráčství (gambling).
59 Pro naplňování všech zásad vycházejících z vydávaných metodických pokynů vytvářejí školy a školská zařízení „Minimální preventivní programy“, jejichž cílem je dosáhnout co nejefektivnější prevence mezi dětmi a mládeží. MŠMT vyhlašuje i další programy na podporu aktivit v oblasti prevence sociálně patologických jevů, které zahrnují především problematiku prevence drog, kriminality apod., které se vyskytují mezi dětmi a mládeží.
2.2 Realizace primární protidrogové prevence na vybraných školách
Při sběru informací u jednotlivých pracovníků vytipovaných škol jsem užila metodu interview. Interview bylo provedeno se třemi řediteli a deseti pedagogickými pracovníky vytipovaných středních škol. V interview byly dotazovaným pokládány otázky k primární prevenci na jejich škole, jaké mimoškolní aktivity škola využívá, jaké je zapojení učitelů jejich škol do prevence a jaká je spolupráce s rodiči či jinými organizacemi.
Každá škola při uskutečňování preventivních činností pracuje různě. Možných postupů, kterými se prevence ve škole provádějí je mnoho. Od nástěnek s informacemi, schránky důvěry, přes besedy, vzdělávací pořady až po specifické programy. Každý z těchto postupů má svá pro i proti a je na každém, zvážit jejich nasazení, vzhledem k očekávanému efektu.
Za základ primární prevence každá z vytipovaných škol považuje prevenci ve vyučování. Nejlepší možnou formou, která se ve školách využívá, je zařazení bloků o návykových látkách do školních osnov vybraných předmětů, jako jsou základy společenských věd a chemie. Velký význam má pro prevenci na školách i výchova v oblasti práva, sociálně patologických jevů společnosti, životního stylu apod. Při tomto školy využívají různé didaktické pomůcky, diapozitivy, videa apod.
Každá z vybraných škol má na základě rozhodnutí svého ředitele stanoveného „školního metodika prevence“. Ve všech případech se jedná o učitele, který si navíc plní
60 i povinnosti vůči školním osnovám. Tento metodik se spolu s ředitelem školy spolupodílí na tvorbě a realizaci preventivních programů a je na jednotlivých osobnostech a možnostech školy, jaký preventivní program vytvoří a jak jej realizují.
V oblasti prevence školy do jisté míry spolupracují i s rodiči, pořádají se rodičovské aktivy, kde škola má možnost informovat rodiče o činnosti školy i na poli prevence a rodiče mohou podávat náměty k činnosti školy v této oblasti. Podle názoru školských metodiků je na středních školách spolupráce s rodiči, vzhledem k věku studentů škol, problematičtější. O besedy s odborníky rodiče neprojevují zájem.
Na základě vydaného metodického pokynu MŠMT č. 20 006/2007-51 mají na dvou středních školách (Střední škola obchodní, České Budějovice, Husova 9; Biskupské gymnázium J. N. Neumanna a církevní základní škola České Budějovice, Jirsíkova 5) vydán minimální preventivní program pro školní rok 2007/2008 – příloha č.1 a 2.
Soukromá vyšší odborná škola a obchodní akademie s.r.o., České Budějovice, Pražská 1813/3, nemá žádný obdobný preventivní program, ale ve spolupráci s Nemocnicí České Budějovice a.s. a dalšími subjekty je na této škole realizován projekt s názvem „Škola bez drog“ – příloha č. 3. Tento program je realizován v návaznosti na usnesení vlády ČR č.13056 a v souvislosti s krajskou strategií vyplývající z usnesení zastupitelstva Jihočeského kraje č. 498/2002 – Strategie protidrogové politiky Jihočeského kraje.
Projekt „Škola bez drog“ je pilotním projektem, který je etapově realizován od 17. 4. 2007. Zabývá se kvantifikací výskytu detekovatelných drog ve sledovaném prostoru v čase, stanovenou formou „suché chemie“, s použitím aerosolové sady pro detekci omamných a psychotropních látek MISTRAL G2-mini. Projektem jsou detekovány konopné látky, heroin, aminy, jiné aminy – extáze, kokain. Na škole je v různém časovém období vždy vytipována jedna třída, ve které probíhá monitorování užívání drog. Následně jsou sebrané vzorky vyhodnocovány, kvantifikovány a tabelárně
61 zpracovávány. Společně s vedením školy a studenty dochází k vytipování kritických lokalit v bezprostředním okolí školy, kde může docházet k výskytu dealerů drog.
Z provedeného
interview
s řediteli
škol
a
pedagogickými
pracovníky
jednoznačně vyplynulo, že se domnívají, že se na jejich škole drogy neužívají. Jednotliví učitelé se účastní preventivních činnosti drogových závislostí rozdílně, a to na základě vydaného minimálního preventivního programu nebo v okamžiku, kdy mají podezření, že student může být pod vlivem návykové látky. Postoje a postupy učitelů v okamžiku podezření, že student může být pod vlivem návykové látky jsou rozdílné. Z jejich vyjádření vyplývá, že někteří by v tomto okamžiku informovali pouze rodiče. Další část by po informování rodičů tuto skutečnost oznámila řediteli školy, který by rozhodl o dalším postupu, a další část učitelů se kloní i k informování odborníků z řad Policie ČR a protidrogového centra.
Z vyjádření některých učitelů vyplynulo, že ač mají informaci o existenci metodického pokynu č. 20 006/2007-51 k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízení, nepostupovali by plně v souladu s tímto metodickým pokynem, který vydalo MŠMT.
2.3 Rozbor výsledků dotazníku studentů vybraných středních škol
Anonymní dotazník byl předán celkem 163 respondentům, kteří byli studenty 1. až 4. ročníku středních škol, přičemž všichni respondenti dotazník následně odevzdali. Při vyhodnocení dotazníků jsem se nejvíce zajímala o otázky drogové problematiky, kouření, požívání alkoholu a z oblasti drogové prevence. K vyhodnocení dotazníku jsem použila čárkovací metodu s procentuálním vyjádřením výsledků, u některých problematik pro větší přehlednost i grafické znázornění.
Vyhodnoceno bylo celkem 163 dotazníků, z toho počtu bylo 36 chlapců a 127 dívek. Dotazník je uveden v příloze č. 4 a sumarizované výsledky dotazníku jsou uvedeny v příloze č. 5.
62
2.3.1 Užívání drog studenty
K okruhu otázek vztahujících se k užívání drog studentů vytipovaných středních škol byly v anonymním dotazníku předem nadefinovány otázky pod č. 6 až 14 a dále otázky pod pořadovým č. 21 až 23.
Rozborem jednotlivých otázek bylo jednoznačně zjištěno, že většina respondentů již zkusila nějakou drogu. Kladně odpovědělo celkem 99 respondentů, což je 60,74%; zápornou variantu zvolilo 64 respondentů, což činí 39,26%. Grafické znázornění k otázce užití drogy je obsaženo v grafu č. 1. Doplněním otázky bylo zjišťováno, kolik bylo respondentovy let při prvním užití drogy, přičemž nejvíce odpovědí bylo zasazeno do věku 15 let, ale objevily se zde i 2 odpovědi s věkovou hranicí 9 let. Na tuto doplňující otázku však neodpověděli všichni respondenti, kteří v první části otázky uvedli, že zkusili nějakou drogu. Graf č. 1 Zkusil (a) jste již nějakou drogu?
39,26 %
ano 60,74 %
ne
Graf sestaven z údajů otázky č. 7 anonymního dotazníku – viz příloha č. 5
Většina studentů (tj. 106 ze 163 – 65,03%) uvádí, že si uvědomují, že alkohol a cigarety je nutné řadit mezi drogy. Pouze 57 dotázaných studentů tj. 34,97% uvedlo, že nepovažují alkohol a cigarety za drogu. K otázce č. 9 se vztahuje důvod, proč respondent zkusil drogu (kromě alkoholu a cigaret), přičemž z uvedených odpovědí vyplývá, že nejvíce respondentů zvolilo variantu „ze zvědavosti“.
63 Ač většina studentů uvedla, že již zkusili nějakou drogu, přesto 127 studentů (tj. 77,91%) studentů uvedlo, že užití drogy nebylo opakované, 30 studentů (tj. 18,40%) uvedlo variantu s odpovědí, že drogu požili opakovaně. 6 studentů (tj. 3,68%) se k této otázce vůbec nevyjádřilo. V okamžiku, že se respondenti přiklonili k opakovanému užití drog, tak 8 studentů uvedlo, že to bylo po dobu více jak 1 roku.
Otázka č. 11 byla zaměřena na zjištění zkušenosti s drogou u studentů, kdy nejvíce respondentů uvedlo, že mají zkušenosti s alkoholem – 131 odpovědí, druhé místo zaujímají cigarety s počtem odpovědí 106 a třetí místo s celkovým počtem odpovědí 83 patří marihuaně. Bez zajímavosti není ani několik odpovědí vztahujících se k této otázce, kde mohli respondenti doplnit případně jiné drogy, které z jejich pohledu jsou pro ně drogami. Zde např. 3 respondenti uvedli kávu, 1 respondent uvedl jídlo a 1 respondent uvedl čokoládu. S ohledem na strukturu položených otázek k zjišťování pravdivosti údajů, byla do otázky č. 11 zapracována i možnost zvolit si odpověď, že nemá zkušenosti s žádnou drogou. Při komparaci otázky č. 7 s otázkou č. 11 je zjištěn zásadní nepoměr u odpovědí.
Otázka č. 12 byla zaměřena na aktuální stav užívání drog (kromě alkoholu a cigaret) oslovenými studenty, kdy 16 těchto studentů (tj. 9,82%) uvedlo, že berou nějakou drogu, 143 studentů (tj. 87,73%) uvedlo, že v současné době drogu neužívají a 4 respondenti (tj. 2,45%) vůbec neodpověděli. Záměrně položenou podotázkou byly zjišťovány nejčastější způsoby užití drogy studenty, kde nejvíce odpovědí směřovalo ke způsobu užití kouřením, následně byla zvolena varianta pitím a na třetím místě byla zvolena varianta aplikace drogy pod jazyk. Nezanedbatelná je rovněž hodnota užití některé drogy polykáním. Nejčastější způsoby užívání drog byly následně, po sumarizaci získaných údajů, zapracovány do grafu č. 2.
64 Graf č. 2 Nejčastější způsoby užívání drog studenty
čicháním šňupáním žvýkáním kouřením pitím polykáním pod jazyk vpich do svalu kombinace některých výše uvedených jiným způsobem
Graf sestaven z údajů otázky č. 12 anonymního dotazníku – viz příloha č. 5
Přesto, že většina studentů má zkušenosti s užíváním drogy, zřejmě si uvědomují následky tohoto sociálně patologického jevu, neboť u otázky č. 13 nejvíce odpovědí tj. 98, což činí 60,12%, by v případě nabízení drogy, drogu radikálně odmítlo. 15 respondentů (tj. 15,34%) by odmítlo tvrdou drogu, avšak měkkou drogu by přijalo, 7 respondentů (tj. 4,29%) by drogu přijalo, ale vyhodilo, 6 respondentů (tj. 3,68%) by drogu přijalo, nevyhodilo ji a ponechalo si ji. K odpovědi, že by drogu přijalo, ale následně by ji nabídlo kamarádovi se přiklonili 2 respondenti ( tj. 1,23%), 1 ze všech dotázaných ( tj. 0,61%) by nabízenou drogu přijal a užil ji. 24 respondentů (tj. 14,72%) uvedlo, že neví jak by se zachovalo v této situaci. Získané údaje z této otázky byly přeneseny do grafu č. 3 Graf č. 3 Počínání studentů při nabídce drog
radikálně odmítnu (všechny drogy) tvrdé odmítnu, měkké drogy (marihuana, hašiš) přijmu
80
přijmu, ale vyhodím
60 přijmu, ale nevyhodím a ponechám si ji "pro strýčka příhodu" přijmu, ale nabídnu ji kamarádovi
40 20
přijmu a užiji ji
0 1
nevím
Graf sestaven z údajů otázky č. 13 anonymního dotazníku – viz příloha č. 5
65 Na zjišťovací otázku č. 14 - zda student ví o někom, kdo v současné době užívá drogu, nejvíce odpovědí bylo směřováno k variantě kamarád z party – 69 odpovědí, za tímto pak následuje odpověď spolužák (-kyně) ze třídy – 39 odpovědí a 36 odpovědí bylo zvoleno pro spolužák (-kyně) ze školy.
Bez zajímavosti nejsou ani odpovědi u otázky č. 21, jíž byl student dotazován, zda by propagoval či prodával v případě příležitosti drogy, kdy 147 studentů (tj. 90,18%) uvedlo variantu odpovědi ne, 10 studentů (tj. 6,13%) zvolilo variantu ano a 6 studentů (tj. 3,68%) se k dané otázce vůbec nevyjádřilo. Zajímavé odpovědi jsou i u otázky č. 22, kterou jsem zjišťovala užívání tabákových výrobků, kdy většina studentů uvedla, že kouří tabákové výrobky přičemž nejnižší zaznamenaný věk, kdy pravidelně student začal kouřit, byl u 2 odpovědí v 10 letech. Z odpovědí na otázku č. 23 zda pije alkohol, převažující většina opět odpověděla kladně. Pouze ve 4 odpovědích se objevilo, že alkoholické nápoje zásadně nepije.
2.3.2 Kvalita výuky věnovaná problematice drog a drogových závislostí
Pro účely zmapování kvality výuky vztahující se k problematice drog a drogových závislostí byly úmyslně v anonymním dotazníku tyto otázky začleněny nikoli za sebou, ale na různé strany dotazníku. Uvedené problematice jsou vyčleněny zejména otázky č. 3, 4, 18, 19.
Na uvedené otázky odpovědělo všech 163 respondentů. Na otázku č. 3 odpovědělo 69 respondentů (tj. 42,33%), že měli pouze jednu hodinu věnovanou problematice drog a drogových závislostí. 58 respondentů (tj. 35,58%) uvedlo, že měli 2 – 5 hodin, 32 respondentů odpovědělo, že neměli žádnou hodinu, což činí 19,63% ze všech dotázaných. 4 respondenti (tj. 2,45%) se vyjádřili, že měli 6 – 10 hodin věnované této problematice. Více jak 10 hodin neuvedl nikdo z dotázaných.
Na otázku č. 4 byly odpovědi v následujícím složení: 87 respondentů (tj. 53,37%) hodnotí hodiny věnované problematice drog jako dobré, 50 respondentů (tj.
66 30,67%) se vyjádřilo ve smyslu, že hodiny věnované drogám a drogovým závislostem nebyly z jejich pohledu ani dobré ani špatné. Pouze 1 respondent (tj. 0,61%) hodnotil tyto hodiny jako špatné. K odpovědi, že neabsolvoval žádnou hodinu k problematice drog a drogových závislostí se přiklonilo 25 respondentů (tj. 15,34%). Sumarizované hodnoty byly převedeny do grafu č. 4. Graf č. 4 Hodnocení hodin věnovaných drogové problematice pohledem studenta
60
žádnou jsem neabsolvoval(a)
40
dobré ani dobré ani špatné
20
špatné
0 1 Graf sestaven z údajů otázky č. 4 anonymního dotazníku – viz příloha č. 5
Na otázku č. 18, která obsahuje zjištění, zda by respondenti uvítali přednášku o drogách a drogové prevenci od odborníka, odpovědělo kladně 129 respondentů (tj. 79,14%) všech dotázaných. Zápornou odpověď uvedlo 34 respondentů, což představuje hodnotu 20,86%. K otázce č. 18 byla nabídnuta studentům možnost, vybrat či doplnit v podotázce odborníky, od kterých by uvítali přednášku. Odpovědi byly zapracovány do grafu č. 5. V této souvislosti respondenti doplnili svou odpověď ve směru, že by ve 105 případech uvítali přednášku pracovníka drogového centra. Na druhém místě v pořadí by uvítali přednášku lékaře – 41 odpovědí, třetí místo náleží přednášce policisty - 15 odpovědí. Jiného odborníka zvolilo celkem 12 lidí, z čehož 11 odpovědí směřovalo k přednášce osoby závislé na droze a jedna odpověď směřovala na konkrétní osobu redaktora a publicisty Radka Johna.
67 Graf č. 5 Studenti nejvíce požadují přednášku
od policisty od lékaře od pracovníka drogového centra od jiného odborníka
Graf sestaven z údajů otázky č. 18 anonymního dotazníku – viz příloha č. 5
K otázce č. 18 úmyslně byla zformulována i otázka č. 19, zda měli studenti přednášku nějakého odborníka na drogy a drogovou problematiku, kde se kladně vyjádřilo celkem 93 respondentů, což činí 57,06%. Záporně odpovědělo 70 respondentů tj. 42,94%. Na podotázku k uvedení povolání odborníka odpovědělo 68 respondentů a ze sumarizovaných údajů vyplývá, že ve 30 případech to byl odborník centra drogových závislostí, v 11 případech se jednalo o žurnalistu, v 5 případech osoby závislé na drogách, ve 4 případech šlo o policistu ČR, ve 2 případech o studenta vysoké školy zabývajícím se problematikou drog, po jednom odborníkovi z řad lékaře a rodiče a 14 respondentů uvedlo, že již neví o jakého odborníka se jednalo.
2.3.3 Detekce drog a primární prevence pohledem studenta
K primární prevenci a detekci drog u studentů byly do dotazníku začleněny otázky pod č. 5, 6, 15 až 17 a dále 24 až 26.
Ze sumarizace údajů k zadané otázce č. 5 (od koho jste získal(a) nejvíce informací o drogách) jednoznačně vyplývá, že nejvíce odpovědí bylo zvoleno u varianty „od kamarádů(-dek)“ - 85, druhé místo s počtem odpovědí 42 zaujímá varianta ve formě „od učitelů na základní škole“ a až na třetím místě s 18 odpověďmi byla zvolena varianta „od učitelů na střední škole“. Získané údaje byly zapracovány do grafu č. 6.
68 Graf č. 6
Získávané infromace o drogách 100 80 60 40 20 0 y a a a h le tu k) čů ců ka SŠ ZŠ ot ih ák ýc ler íte di ne ní de en kn z na na ea zn živ ( er ro př or feť t o d u z b ů z r ů ů d n d d l l u íb o o o od od ád zi ite ite so př ar od uč uč m od od d d a o o k od
Graf sestaven z údajů otázky č. 5 anonymního dotazníku – viz příloha č. 5
Oproti domněnce ředitelů a pedagogických pracovníků o neužívání drog na jejich školách, se u otázky č. 6 (užívají se na vaší škole drogy) přiklonilo ke kladné odpovědi 108 studentů (tj. 66,26%), zápornou odpověď zvolilo 55 studentů, což je 33,74%.
Jak již bylo uvedeno, k oblasti prevence směřují otázky č. 15 a pak dále otázky č. 24 až 26. Z grafu č. 7 sestaveného k otázce č. 15 jednoznačně vyplynulo, že se studenti (tj. 74,85%) domnívají, že na jejich střední škole není věnována dostatečná pozornost drogové prevenci. Dalším zjištěním je skutečnost, že se studenti domnívají, že se o drogách mluví tak akorát, na jejich škole je dostatečně svobodná atmosféra, aby se mohlo o tématu drog diskutovat, a rovněž se domnívají, že učitelé by měli být mladým lidem příkladem v oblasti prevence drog.
69 Graf č. 7 Je na škole věnována dostatečná pozornost drogové prevenci?
ano ne
Graf sestaven z údajů otázky č. 15 anonymního dotazníku – viz příloha č. 5
K primární prevenci bychom jako jeden z možných způsobů mohli volit i variantu detekce drog. K detekci drog na střední škole směřují otázky dotazníku č. 16 a 17. U otázky č. 16, jíž jsem zjišťovala, zda se provádí nebo někdy prováděla detekce drog, bylo 75 odpovědí (tj. 46,01%) „ne“. Variantu „ano“ zvolilo 33 studentů, což činí 20,24%. 55 studentů (tj. 33,74%) se vyjádřilo ve smyslu, že neví, zda se provádí nebo prováděla na jejich škole detekce drog. Zajímavé je zjištění u otázky č. 17, kterou byla dána možnost studentům vyjádřit se, zda by detekování drog přispělo k prevenci drogových závislostí na školách, neboť 90 studentů (tj. 55,21%) opovědělo kladně. Na tuto otázku odpovědělo záporně 73 studentů, což činí 44,78%.
70
3. Zhodnocení výsledků Předpoklad, tak jak byl formulován (viz str. 56 až 57), tj. že většina žáků středních škol má zkušenost s užíváním nějaké drogy se potvrdil. Počty kladných odpovědí k otázce, zda student zkusil již nějakou drogu (99 odpovědí ze 163 respondentů, což činí průměr 60,74%), nenechává na pochybách, že tomu tak u většiny studentů středních škol, na základě zvoleného vzorku skutečně je.
Pokud se jedná o předpoklad, že prováděná primární prevence drogových závislostí, zapracovaná do výchovně vzdělávacího procesu, je jak pro studenty, tak i pro školská zařízení dostatečná, nelze mít za potvrzený. Ač z vyjádření ředitelů škol a pedagogických pracovníků vyplynulo, že z jejich pohledu je primární prevence drogových závislostí dostatečná, toto tvrzení rozbíjí výsledek odpovědí vytipovaného vzorku studentů středních škol. Vzhledem k tomu, že studenti vytipovaných středních škol (122 studentů ze 163 dotázaných studentů – tj. 74,85%) jednoznačně rozhodli, že si myslí, že není věnována dostatečná pozornost drogové prevenci na jejich střední škole, můžeme brát za prokázané, že ve většině případů středních škol by tomu bylo obdobně. Rovněž skutečnost, že se studenti nejvíce informací o drogách dozvídají od kamarádů a učitelů základních škol, je jenom podržením skutečnosti, že střední školy nemají ve svém výchovně vzdělávacím procesu takové pořady, které by zaujaly jejich studenty.
Z výsledků sebraných údajů, ať pomocí interview nebo dotazníkové metody, můžeme opět jednoznačně dovodit, že ani škola a rovněž ani rodina jedince nemůže v současné době problematiku drog, drogových závislostí, prevence drogových závislostí a ani jiných sociálně patologických jevů, vyskytujících se v současné společnosti a dotýkajících se dnešní mladé populace, vyloučit ze svého každodenního života.
V této souvislosti opět můžeme hovořit o nutné primární prevenci zejména na úseku drog a drogových závislostí, která by měla vycházet již z rodinného prostředí, kde
71 by se děti měly mít možnost svěřit se svými problémy a starostmi a společně je řešit. Rodiče by měli mít rovněž zájem o činnost svých dětí. Na primární prevenci v rodině tak musí navazovat prevence od škol a školských zařízení, a nelze v žádném případě tuto prevenci minimalizovat nebo vůbec přehlížet v rámci středních škol, kdy mnoho lidí i učitelů se domnívá, že osoba ve věku 14 – 18 let je osobou, která má dostatečné znalosti o sociálně patologických jevech společnosti a v této souvislosti i o drogách a drogových závislostech.
72
Závěr Z této práce vyplynulo, že problematika drog a drogových závislostí a rovněž i otázka prevence je značně rozsáhlá a že činnost konaná ve prospěch těchto záležitostí má své nezastupitelné místo.
Nelze říci, že užívá drog, díky těmto aktivitám, bude zcela zamezeno, ale může na základě dobře prováděné činnosti dojít k výrazné eliminaci tohoto sociálně patologického jevu, a to nejen v současné společnosti, ale zejména v budoucnu.
Primární protidrogová prevence na středních školách je z
pohledu
zainteresovaných pracovníků sice dostatečně zabezpečená po stránce metodické, jednotlivé školy se snaží v rámci svých možností dodržovat své programy v této oblasti, ať již jde o program dlouhodobějšího charakteru nebo minimální preventivní program, ale už nedochází ke zpětné reflexi od studentů, kteří těmito aktivitami školy prošli nebo se jich účastní.
Zdálo by se, že největší slabinou primární prevence je financování, ale praxe je taková, že prevenci v této oblasti musejí dělat zejména zapálení lidé, kteří mají skutečně za svůj cíl eliminovat užívání drog. Učitelé by se na každé škole měli oprostit od myšlenky pouhého učení a dodržování osnov, ale měli by se zaměřit na problémy svých žáků a studentů a na problémy ve společnosti, které jsou žáky a studenty obklopovány. Učitelé si musejí uvědomit, že lepším přístupem a svým počínáním, které je bráno ze řad žáků a studentů škol jako vzor, může jedince pozitivně ovlivnit a v budoucnu se i pozitivně vrátit.
Je dobré mít v preventivní činnosti systém, který na školách chybí. Ukazuje se, že v jednotlivých třídách daná problematika postupně nestupňuje, nemá pokračování do dalšího ročníku a stává se, že se mnohdy některé věci opakují. Ze stran učitelů se mnohdy ozývají hlasy, že jsou děti přesyceny tématem drog. Je pouze na nás, jakým způsobem budeme s mladými lidmi o drogách hovořit a jaké informace jim
73 poskytneme. Toto by se dalo vyřešit vhodnou skladbou učebnic, které by přímo mohly obsahovat okruhy jednotlivých sociálně patologických jevů.
V neposlední řadě je nutno konstatovat, že pracujeme-li pro nějaký stanovený cíl, na jehož konci očekáváme jakousi efektivitu, je žádoucí mít dostupné lidské zdroje a nezůstat na prevenci sami, tj. mít lidi na správném místě, tím mám na mysli klíčové partnery ve státní správě a nestátních organizacích.
74
Resumé Na základě regionálního výzkumu v rámci předem vytipovaných středních škol v Českých Budějovicích práce popisuje, rozebírá a analyzuje problematiku drogové prevence na středních školách. Teoretická část se zabývá v jednotlivých kapitolách základní terminologii k drogám a drogovým závislostem, uvádí nejčastější typy zneužívaných drog v ČR s jejich účinky, věnuje se i závislosti na návykových látkách z různých úhlů pohledu a v neposlední řadě se zabývá oblastí prevence. Praktická část je zaměřena na vlastní zpracování informací o zneužívání drog studenty středních škol a zpracování informací o prováděné primární prevenci drogových závislostí. Práce odpovídá na otázku, zda většina žáků středních škol má zkušenost s užíváním nějaké drogy a prováděná primární prevence drogových závislostí, zapracovaná do výchovně vzdělávacího procesu, je jak pro studenty, tak i pro školská zařízení dostatečná. Tvrzení podkládá výsledky výzkumné sondy, jež byla v rámci diplomové práce provedena.
75
Abstract Based on the regional research in the previously selected secondary schools in České Budějovice, the work describes, analyses, and resolves problems of drug prevention at secondary schools. Theoretical part points out basic terms of drug problems, describes the most frequently used drugs in the Czech republic with their effects, and is dedicated also to addiction to habit-forming drugs from different pionts of view, and finally it describes the types of prevention. Practical part concentrates on processing information about drug abuse of secondary school students, and processing information about the carried out primary prevention of drug addiction. The work answers the question, if most of secondary school students have experience with using a drug, and if the carried out primary prevention of drug addiction as a part of the educational process is sufficient for students and for the schools. The statements are supported by results of the performed research made for the purpose of the Diploma Work.
76
Literatura a prameny 1)
ARTERBURN, S., BURNS, J.: Drogy klepou na dveře. 1. vyd. Brno: Nová naděje 2001. ISBN 80-86077-03-9
2)
BORNÍK, M.: Drogy co bychom o nich měli vědět. 1. vyd. Praha: Themis, nakladatelství Tiskárny MV p.o. 2001. ISBN-80-85821-98-2
3)
GANERI, A.: Drogy od extáze k agonii. 1. vyd. Praha: Amulet s.r.o 2001. ISBN 80-86299-70-8
4)
HAJNÝ, M.: O rodičích, dětech a drogách. 1. vyd. Praha: Grada Publishing 2001. ISBN 80-247-0135-9
5)
CHMELÍK, J. a kol.: Drogová kriminalita. Praha: Úřad vyšetřování pro ČR 1999.
6)
JANÍK, A., DUŠEK, K.: Drogy a společnost. 1. vyd. Avicenum 1990. ISBN 80201-0087-3
7)
JOHN, R., PRESL, J.: Drogy. 1.vyd. Praha: Medea Kultur Praha s.r.o
8)
KALINA, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti 1. 1.vyd. Praha: Úřad vlády ČR 2003. ISBN 80-86734-05-6
9)
KALINA, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti 2. 1.vyd. Praha: Úřad vlády ČR 2003. ISBN 80-86734-05-6
10) KAŠPAROVÁ, Z.: Prevence. Praha: Bulletin Národní protidrogová centrála, č.2/1999 11) LUKEŠ, V.: Vybrané kapitoly ze sociální patologie 1. České Budějovice: Psychologické pracoviště Policie ČR České Budějovice 1998. 12) MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A.: Mládež a delikvence. 1. vyd. Praha: Portál 1998. ISBN 80-7178-226-2 13) MIŇHOVÁ, J.: Základy psychopatologie dětí a mladistvých. 2. vyd. Plzeň: Pedagogická fakulta ZČU v Plzni 1994 14) NEŠPOR, K., PROVAZNÍKOVÁ, H.: Slovník prevence problémů způsobených návykovými
látkami.
2.
vyd.
Praha:
Státní
zdravotní
ústav
1997.
ISBN 80-7071-050-0 15) NEŠPOR, K., CSÉMY, L.: Alkohol, drogy a vaše děti. Jak problémům předcházet, jak je rozpoznávat, jak je zvládat. 4. vyd. Praha: BESIP 1997
77 16) NEŠPOR, K., CSÉMY, L., PERNICOVÁ, H.: Zásady efektivní primární prevence. Praha: Sportpropag a.s.1999. 17) NEŠPOR, K., CSÉMY, L.: Léčba a prevence závislostí. 1.vyd. Praha: Psychiatrické centrum Praha 1996. ISBN-80-85121-52-2 18) NEŠPOR, K., CSÉMY, L., PERNICOVÁ, H.: Jak předcházet problémům s návykovými látkami na základních a středních školách. Příručka pro pedagogy. Praha: Sportpropag a.s. 1996. 19) NOŽINA, M.: Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha: Koniasch Latin Press 1997. ISBN 80-85917-36-X 20) PEŠEK, R., VONDRÁŠKOVÁ, A., VESELÝ, O.: Drogová závislost aneb rychlý běh po krátké trati. Písek: Arkáda 2007 21) PETR,
P.,
KALOVÁ,
H.,
CHMELAŘOVÁ,
V.,
ZDRAŽILOVÁ,
A.:
Prolegomena k farmakologii drogových závislostí. 2. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií České Budějovice 2007. ISBN 80-86708-31-4 22) PRESL, J.: Drogová závislost. Praha: Maxdorf 1995. ISBN 80-85800-25-X 23) PRESL, J.: Drogy mýty a realita. Praha: Medea Kultur Praha s.r.o. 24) PRůCHA,
J.:
Moderní
pedagogika.
1.
vyd.
Praha:
Portál
1997.
ISBN 80-7178-170-3 25) STIBůREK, M.: Primární prevence zneužívání drog. In: Studijní skripta k distančnímu vzdělávání protidrogových koordinátorů. Praha: 1999 26) STŘELEC, S.: Rodina jako výchovné prostředí. Brno: 1998 27) ŠTABLOVÁ, R. a kol.: Drogy, kriminalita a prevence. 1. vyd. Praha: Ústav pro kriminalitu 1997. ISBN 8085981-64-5 28) VÁGNEROVÁ, M.: Psychologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Portál 1999. ISBN 80-7178-214-9 29) ZACHARIÁŠ, J., LUKEŠ, V. a et al.: Člověk a závislost. České Budějovice: V&K soft s.r.o, elektronické nakladatelství 2004 30) Metodika práce s dětmi v oblasti primární prevence sociálně patologických jevů. Brno: Poradenské centrum pro drogové a jiné závislosti PPP Brno, 1999.
78 31) Jak ve škole vytvořit zdravější prostředí. Příručka o efektivní školní drogové prevenci. Praha: Úřad vlády České republiky 2005. ISBN 80-86734-38-2 32) Závislosti a my. Odborný časopis pro sociálně patologické jevy. Liberec: říjen 2000, únor 2001, květen 2001, listopad 2001, září 2002, listopad 2002, listopad 2004, únor 2005, květen 2008
79
Přílohy
