MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociální pedagogiky
Následná péče v doléčovacím zařízení pro osoby závislé na nealkoholových drogách Bakalářská práce
Brno 2007
Autor práce: Yvona Kopečková
Vedoucí práce: PhDr. Tomáš Čech, Ph.D.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
………………………………….
V Brně dne
Yvona Kopečková
Poděkování Chtěla bych na tomto místě poděkovat PhDr. Tomáši Čechovi, Ph. D. za cenné rady, trpělivost a zejména jeho odborné vedení mé bakalářské práce. Současně bych ráda poděkovala Mgr. Tomáši Přikrylovi, za jeho ochotu a odvahu být konzultantem mé práce a také děkuji celému týmu Doléčovacího centra Jamtana a klientům, že mi umožnili práci napsat a spolupracovali se mnou při empirické části mé práce.
Obsah ÚVOD.......................................................................................................................................................... 6 I.
TEORETICKÁ ČÁST..................................................................................................................... 8
1.
VYMEZENÍ POJMŮ ....................................................................................................................... 8 1.1 1.2 1.3 1.4
ZÁVISLOST, SYNDROM ZÁVISLOSTI ............................................................................................ 8 BIO-PSYCHO-SOCIÁLNÍ MODEL .................................................................................................. 9 HOLISTICKÝ – CELOSTNÍ MODEL .............................................................................................. 10 STÁDIA CYKLU ZMĚNY............................................................................................................. 10
2.
NÁSLEDNÁ PÉČE, DOLÉČOVACÍ PROGRAMY .................................................................. 13
3.
HLAVNÍ SLOŽKY PROGRAMU NÁSLEDNÉ PÉČE.............................................................. 16 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7
PSYCHOTERAPIE ...................................................................................................................... 16 PREVENCE RELAPSU ................................................................................................................. 16 SOCIÁLNÍ PRÁCE ...................................................................................................................... 16 PRÁCE, CHRÁNĚNÁ PRACOVNÍ MÍSTA A REKVALIFIKACE ......................................................... 17 LÉKAŘSKÁ PÉČE....................................................................................................................... 17 PRÁCE S RODINNÝMI PŘÍSLUŠNÍKY .......................................................................................... 17 NABÍDKA VOLNOČASOVÝCH AKTIVIT ...................................................................................... 18
4.
NÁVAZNOST V SYSTÉMU PÉČE ............................................................................................. 19
5.
SOCIÁLNÍ PEDAGOG ................................................................................................................. 21 5.1
6.
DOLÉČOVACÍ CENTRUM JAMTANA .................................................................................... 24 6.1 6.2 6.3 6.4
7.
HISTORIE SLUŽBY .................................................................................................................... 25 TEORETICKÁ VÝCHODISKA ...................................................................................................... 26 ZÁKLADNÍ IDEA A CÍLE SLUŽBY ............................................................................................... 26 CÍLOVÁ SKUPINA ..................................................................................................................... 27
PRŮBĚH SLUŽBY A METODY PRÁCE ................................................................................... 28 7.1 7.2 7.3 7.4
8.
VYMEZENÍ KOMPETENCÍ SOCIÁLNÍCH PEDAGOGŮ .................................................................... 21
STRUKTUROVANÝ INTENZIVNÍ DOLÉČOVACÍ PROGRAM ........................................................... 28 PROGRAM CHRÁNĚNÉHO BYDLENÍ ........................................................................................... 30 PROGRAM INDIVIDUÁLNÍHO AMBULANTNÍHO PROGRAMU ....................................................... 30 FORMY PRÁCE POUŽÍVANÉ V TĚCHTO PROGRAMECH ............................................................... 30
POPIS JEDNOTLIVÝCH AKTIVIT PROGRAMŮ DC JAMTANA....................................... 32 8.1 8.2 8.3 8.4 8.5 8.6 8.7 8.8 8.9 8.10 8.11
KOMUNITA A DYNAMICKÁ SKUPINA ........................................................................................ 32 TÉMATICKÁ SKUPINA A PREVENCE RELAPSU............................................................................ 34 KLUB ....................................................................................................................................... 35 VOLNOČASOVÉ AKTIVITY ........................................................................................................ 35 INDIVIDUÁLNÍ GARANTSKÉ KONZULTACE ................................................................................ 36 INDIVIDUÁLNÍ PSYCHOTERAPIE................................................................................................ 36 PROVOZNÍ SKUPINA CHRÁNĚNÉHO BYDLENÍ ............................................................................ 37 RANNÍ PLÁNOVACÍ KOMUNITA ................................................................................................. 38 SOCIÁLNÍ PRÁCE ...................................................................................................................... 38 PRÁCE S RODINNÝMI PŘÍSLUŠNÍKY .......................................................................................... 39 PÁROVÁ TERAPIE A PORADENSTVÍ ........................................................................................... 39
9.
UKONČENÍ POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB ..................................................................................... 40
II.
PRAKTICKÁ ČÁST ...................................................................................................................... 42
1.
HLAVNÍ CÍLE PRAKTICKÉ ČÁSTI ......................................................................................... 42 1.1 1.2 1.3 1.4
POPIS METODY ......................................................................................................................... 42 METODA ZÍSKÁVÁNÍ DAT – SEMISTRUKTUROVANÉ INTERVIEW ............................................... 44 VALIDITA KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU.................................................................................... 46 VÝBĚR ÚČASTNÍKŮ VÝZKUMU ................................................................................................. 48
1.5 PRÁCE S DATY ......................................................................................................................... 49 1.6 VYHODNOCENÍ DAT ................................................................................................................. 51 1.6.1 Motivace klientů a rozhodnutí pro následnou péči............................................................. 51 1.6.2 Program chráněného bydlení ............................................................................................. 53 1.6.3 Prevence relapsu ................................................................................................................ 53 1.6.4 Sociální práce a služby....................................................................................................... 54 1.6.5 Práce s rodinou .................................................................................................................. 56 1.6.6 Psychoterapie – dynamická skupina, individuální terapie ................................................. 57 1.6.7 Volný čas ............................................................................................................................ 59 2.
SHRNUTÍ A ZÁVĚR VÝSLEDKŮ VÝZKUMU ........................................................................ 60
ZÁVĚR...................................................................................................................................................... 62 RESUMÉ................................................................................................................................................... 63 SUMMARY .............................................................................................................................................. 64 POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................................................... 65 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................................. 66 PŘÍLOHY ................................................................................................................................................. 67 PŘÍLOHA Č. 1: ROZHOVORY S KLIENTY DOLÉČOVACÍHO CENTRA JAMTANA .......................................... 67 PŘÍLOHA Č. 2: UKÁZKA ROZHOVORU S PRACOVNÍKEM DC JAMTANA .................................................... 79 PŘÍLOHA Č. 3: TERAPEUTICKÝ KONTRAKT ............................................................................................. 81 PŘÍLOHA Č. 4: SMLOUVA NA CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ .................................................................................. 84 PŘÍLOHA Č. 5: STATUT CHRÁNĚNÉHO BYDLENÍ ...................................................................................... 86 PŘÍLOHA Č. 6: TÉMATICKÉ VYMEZENÍ LÉČEBNÉHO PLÁNU ..................................................................... 89 PŘÍLOHA Č. 7: TÝDENNÍ PLÁN KLIENTŮ .................................................................................................. 90 PŘÍLOHA Č. 8: MĚSÍČNÍ PLÁN ................................................................................................................. 91
Úvod Problém drog je starý jako lidstvo samo. Odkazy na drogy nacházíme již ve starém zákoně i starších náboženských textech. Drogy, ať už legální či nelegální již od počátku věků způsobují lidstvu nemalé problémy. Téma mé bakalářské práce zní: „Následná péče, doléčovací zařízení
pro
osoby závislé na nealkoholových drogách“. O drogové závislosti a drogách samotných včetně jejich výroby, výskytu v přírodě, toho podrobně bylo popsáno mnoho. Téma práce, ve které se chci zblízka podívat na „doléčování“, jsem nezvolila náhodně. Poslední tři roky jsem pracovala v Doléčovacím zařízení Jamtana pro Sdružení podané ruce v Brně jako socioterapeut a před tím jsem dva roky pracovala v terapeutické komunitě Podcestný mlýn. Považuji tak za vhodné zúročit své zkušenosti z praxe. Samozřejmě také pomocí literatury a samostudia během tvorby bakalářské práce, se chci zdokonalit ve svém pracovním zařazení, podívat se blíže na problematiku následné péče, která mě v postavení služeb pro drogově závislé nejvíce zajímá. V bakalářské práci
se nejvíce věnuji
Doléčovacímu centru Jamtana v Brně, kde jsem před nástupem na mateřskou dovolenou pracovala a kam se chci také vrátit. DC Jamtana je součástí Sdružení Podané ruce, které se kvalitními službami prevence a léčbou drogově závislých zabývá několik let. Je to druhá největší organizace v České republice. Je jistě zajímavé podívat se na základy, činnost a funkčnost jedné z jejích služeb. Jak samotný název – následná péče, popř. doléčování – napovídá, mělo by se jednat o jakýsi zbytek, konec, následek…, můžeme to nazvat různě. Skutečně, centra „následné“ péče se nacházejí v závěru služeb pro drogově závislé. Zkušenost mi naopak ukazuje, že je to právě začátek. Začátek života, který je naprosto jiný než drogově závislí znali před tím. Začátek změn, kterým neumí čelit, začátek přátelství, které nestojí na tom, zda má někdo víc drogy či ne a začátky nových partnerství, které odkrývají tajemství nová a veselá, ale i smutná. Jak přirozené jsou pro nás známé trasy např. do zaměstnání, míjíme desítky obchodů, ale i restaurací a pro nás je vše v pořádku. Pro klienty, kteří se ocitají uprostřed, pro mnohé z nich naprosto cizího města, se na tomto podivném konci – začátku nyní ukazuje, jak úspěšná byla jeho léčba. Zvládám ty cesty i já? Jaká byla a je moje léčba s doléčováním? To pro některé z nich zůstává otazníkem do další léčby v případě neúspěchu a pro mnohé, úspěšné i po dlouhý čas po odchodu ze
zařízení následné péče. Myslím, že je dobré si vnitřní otázky „jistoty“, klást až do doby, kdy pevnou půdu pod nohama opravdu cítí delší dobu. Cílem práce bude vysledování toho, co klienti Doléčovacího centra, zejména klienti rezidenčního programu, považují za hlavní efekt doléčování v programu, který absolvují a který je vede k nynější abstinenci s porovnáním toho, co za hlavní efekt považuje samotné zařízení, tým doléčovacího centra. Dá se říci, že bude zajímavé se dozvědět více o vztahu klientů doléčovacího centra Jamtana k doléčování a následné péči, její pomoci v životě bez drog. Mezi cíle právě probíhající reformy v sociálních službách patří také zvýšení kvality všech sociálních služeb na základě analýzy potřeb klientů, definování jejich obsahu a stanovení nějakých standardů. Mým cílem je nalézt odpověď na otázku, jak jsou uspokojovány reálné potřeby v rámci služby klientům a popsat také možnosti a očekávání pracovníků doléčovacího centra. Důležitá otázka je také to, jak těmto potřebám odpovídá Doléčovací centrum Jamtana (dále jen DC Jamtana). Internetové zdroje z MPSV (Ministerstvo práce a sociálních věcí) uvádí, že MPSV ve své základní koncepci resocializace a následné péče v protidrogové prevenci s poskytovateli z nestátního neziskového sektoru (NNO) počítá jako s klíčovými nositeli těchto typů služeb. Nestátní neziskové organizace společně se státními organizacemi pak vytváří komplexní systém sociálních služeb, který dává klientům možnost výběru ze spektra nabídek podle jejich individuálních potřeb a požadavků. Právě Sdružení Podané ruce do toho sektoru patří a velmi se snaží o to, aby potřeby a požadavky klientů byly v rámci služeb kvalitně a odborně naplňovány. Tato práce se tak může stát vhodnou zpětnou vazbou pro tým pracovníků DC Jamtana. Mohou tak nahlédnout do propojení vazeb mezi nimi a klienty, ale také jim to může pomoci při uvědomování si případných nedostatků při poskytování služeb klientům jejich zařízení. Vzhledem k oboru, který studuji se budu snažit přiblížit i případné uplatnění sociálního pedagoga v doléčování. Pokusím se zmapovat jeho vliv na doléčování, což jistě přispěje i lepší orientaci v mém budoucím zaměstnání.. Jistě bude na místě, abych
práci začala krátkou zmínkou o léčbě drogové
závislosti jako celku, uvedla několik důležitých pojmů o závislosti, aby těžiště práce, následná péče, bylo dobře srozumitelné.
I.
TEORETICKÁ ČÁST
1. Vymezení pojmů V úvodu je důležité začít s vysvětlením či definováním několika důležitých pojmů, jako je závislost, syndrom závislosti, stádia cyklu změny, která probíhají u klientů a se kterými se v literatuře a zejména při práci se závislými setkáváme. Je důležité přiblížit bio-psycho-sociální model komplexní péče, který většina a zejména brněnské středisko následné péče Jamtana používají. Objasnění těchto základních pojmů a principů je důležité zejména proto, abychom správně pochopili východiska a cíle center, která se následnou péčí zabývají.
1.1 Závislost, syndrom závislosti Definování závislosti na drogách jako nemoci, k němuž v roce 1934 došlo, je některými odborníky považováno za největší "objev" medicíny 20. století. Hlavní přínos je spatřován v odklonu od původního "trestajícího" k "léčebnému" přístupu vůči uživatelům drog a alkoholu. Současně koncept závislosti na drogách (včetně alkoholu) jako nemoci pomohl miliónům lidí v tom, aby se přestali obviňovat kvůli své "nemoci" a mohli učinit první kroky nezbytné pro své "uzdravení". Závislost (dependence) a syndrom závislosti je definován v ICD-10 (MKN – Mezinárodní klasifikace nemocí) jako soubor behaviorálních, kognitivních a fyziologických fenoménů, který se vyvíjí po opakovaném užití látky a který typicky zahrnuje následující projevy: -
silné přání užít drogu, nutkavá potřeba
-
porušené ovládání při jejím užívání, ztráta volní kontroly
-
přetrvávající užívání i přes škodlivé následky, neschopnost odpoutat se navzdory tělesným i duševním komplikacím
-
priorizace drogy před všemi ostatními aktivitami a závazky, převažující orientace na životní styl s drogou, její shánění a zotavování se z jejího účinku
-
zvýšená/snížená tolerance (*tolerance = snižování účinků drogy při opakovaným podávání či užívání. Soudí se, že tolerance je výsledek schopnosti
neuroadaptace, stejně jako se organismus uživatele učí předvídat a přizpůsobit účinkům drogy.) -
odvykací stav při nedostatku či vysazení drogy
Pro diagnózu závislosti je zapotřebí přítomnosti minimálně tří z uvedených kritérií. Syndrom závislosti může být určen: pro specifickou látku, pro střídání látek nebo širší spektrum farmakologicky odlišných psychoaktivních substancí. Termíny „závislost“ a „syndrom závislosti“ mají podporu WHO (Světová zdravotnická
organizace),
která
doporučuje
jejich
používání
místo
termínu
„toxikomanie“.1
1.2 Bio-psycho-sociální model V teoretických výkladech drogové závislosti a v práci s ohroženými klienty se uplatňují nejrůznější přístupy a možnosti nástrojů pro práci s nimi. Již několik desetiletí je bio-psycho-sociální přístup hlavním proudem soudobých strategií na straně poptávky po drogách. Není sice přístupem tradičně lékařským (biomedicínským), ale vždy byl a zůstává přístupem v zásadě zdravotnickým nebo aspoň ze zdravotnictví vycházejícím. V bio-psycho-sociálním modelu se rozšiřuje biomedicínský model o rozměr psychických funkcí, mezilidských vztahů, jejich dynamického vývoje a vzájemného podmiňování. Nemoc (a tedy i drogová závislost) vzniká v průběhu vývoje osobnosti ve vzájemné interakci biologických a psychologických faktorů. Jsou zde důležité pojmy jako dispozice (např. genetické či biologické případně i dispozice psychologické z raného dětství), zranitelnost (která se vyvíjí na podkladě dispozic v průběhu života) a spouštěče (např. životní události nebo nároky vývojového období), které vedou k manifestaci poruchy. Léčení závislostí musí zahrnout všechny faktory bio-psycho-sociálního modelu. Tomu odpovídají vedle detoxifikace a farmakoterapie právě nové léčebné postupy, souhrnně nazývané psychosociálními terapiemi.
1
KALINA, K. a kol.: Mezioborový glosář, str. 117
Patří k nim různé metody individuální, skupinové a rodinné psychoterapie, včetně terapie v léčebném společenství, tzv. terapeutická komunita (jeden z možných předstupňů následné péče). Tento model péče o závislé pracuje se „zdravotnickými“ pojmy individuální diagnózy, prevence, léčení a rehabilitace, s klinickým myšlením (příznaky, syndromy, dynamika vývoje, typy průběhu atd.). Opírá se však přitom o široký koncept zdraví – má tedy široký záběr, ale i své hranice. Ve svých hranicích dokáže integrovat poznatky přírodních, psychologických i společenských věd, udržovat a rozvíjet spolupráci mezioborových týmů. Aplikovat své metody a pomáhat klientům účinným a ověřitelným způsobem, který je srozumitelný i pro neodborníky.
1.3 Holistický – celostní model Důležité je zmínit především model Holistický – celostní, jelikož v praxi jsem se s prvky léčebných postupů právě tohoto modelu setkala. Byť jen okrajově v doléčovacím centru Jamtana nebo při návštěvách, stážích v jiných zařízeních, která se léčbou drogové závislosti zabývají. Holistický či celostní přístup je charakterizován jistým vykročením právě z biopsycho-sociálního modelu do oblasti alternativních terapií, jako je akupunktura, akupresura, aromaterapie, masáže (zejména japonské shia-tsu) či holotropní dýchání. Potřeba morálky a upamatování se na spirituální rozměr a potřeby člověka patří k normálnímu životu. K překonávání krize a uzdravování z nemocí tedy i k léčbě drogové závislosti. Pracovníkovi (terapeutovi), který se tak setkává s hlubokou demoralizací, bezhodnotovostí a nevírou těžce závislých, nemusí být tato koncepce práce cizí. 2
1.4 Stádia cyklu změny Počátkem osmdesátých let vytvořil Prochaska a DiClement dosud nosný model procesu změny. Tento model se používá při provádění motivačního tréninku. Každé
2
KALINA, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti I., str. 78,79,81
stádium odráží nejen časový úsek, ale také řadu úkolů, které je nutno splnit pro posunutí do dalšího stádia. Úkoly pracovníka (terapeuta) se v různých stádiích liší.
Cyklus změny se skládá z těchto stádií:
-
prekontemplace – v tomto stádiu neexistuje záměr změnit svoje chování, uvědomění si problémů je nízké nebo žádné
-
kontemplace – motivace ke změně vzrůstá, jedinec si uvědomuje problém a zabývá se tím, jak ho zvládnout. U závislých na drogách to znamená výraznou ambivalenci k droze.
-
odhodlávání, příprava – je to stádium rozhodnutí změnu učinit a dokonce si stanovit jak, jsou podnikány i malé kroky
-
akce – to je stádium realizování plánů, je třeba velké podpory klientů a jejich oceňování
-
udržení, konsolidace – tady se snaží člověk zabránit recidivě nebo relapsu a největší úkol odborného pracovníka je začlenit relaps do cyklu změny. (V praxi to znamená zejména využívat metod prevence relapsu a v případě relapsu situaci dobře zvládnout a z této situace se poučit.)3
3
ROTGERS, F. a kol.: Léčba drogových závislostí, str. 216-217, materiály SPR, motivační kurz.
Úkoly pro každou fázi: Stupeň změny
Role poradce
Prekontenplace
Zvýraznění obav a strachu, podporovat respekt k sobě samému
„šťastný uživatel“
- nejde jen o zvětšování strachu ale i o uznání, že to opravdu přináší něco příjemného
Kontenplace
Promýšlení pro a proti, důraz na soběstačnost („sebeúčinnost“) klienta
Přemýšlení o problémech Příprava
Podpora procesu tvorby dobře uváženého rozhodnutí
Přemýšlení o změně Akce
Podpora provádění plánů
Aktivní změna Udržení
Podpora skrze poznání obtížných situací a prevenci relapsu
Konsolidace Relaps
Podpora skrze uvažování o znovuobnovení procesu
2. Následná péče, doléčovací programy Smyslem následné péče je udržet u klienta změny, které nastaly v průběhu léčby, popř. spontánně nebo po předchozích intervencích. Následná péče může mít různé formy: tradiční v našich podmínkách jsou to tzv. opakovací léčby. Další formou následné péče jsou doléčovací skupiny. Ty se scházejí zpravidla jednou týdně. Setkávají se jak klienti po ukončení základní léčby, tak klienti v léčbě. Cílem doléčovacích skupin je, stejně jako u opakujících léčeb, posílení abstinence a výměna zkušeností. Následná péče může mít formu individuálních pohovorů, zajišťovaných AT organizacemi, popřípadě K-centry nebo klinickými psychology. Také je tady kladen důraz na posilování abstinence, často však s absencí socioterapie – na rozdíl od doléčovacích programů a rekvalifikace/resocializace. Velmi důležitou roli v procesu následné péče hrají též svépomocné skupiny. Specializovaná pracoviště na následnou péči se u nás většinou nazývají doléčovací centra. Ta nabízí širší spektrum služeb. Pracují v nich multidisciplinární týmy, které umožňují flexibilně reagovat na individuální potřeby klienta. Díky tomu je následná péče intenzivnější a kratší. Pojem „následná péče“ se z určitého pohledu kryje s pojmem „doléčování“, užívá se však i pro péči poskytovanou na jakémkoli dosažení abstinence (detoxifikace, spontánní abstinování).4 Vymezení následné péče však není jednoznačné. Často panuje neshoda, kdy je vlastně následná péče indikována, respektive, kdy začíná. Pokud vyjdeme z Kruhového modelu změny chování, jedná se o poslední fázi procesu změny a tudíž sem patří intervence zaměřené na udržení navozených změn chování závislého (Marlatt Barrett, 1994) Základním úkolem následné péče je pomoci závislému, navracejícímu se do „normálního světa“, vytvořit podmínky pro jeho abstinenci. Právě stabilizace životního stylu závislého se jeví jako klíčový faktor ovlivňující efektivitu léčby závislostí. MPSV (Ministerstvo práce a sociálních věcí) uvádí, že úkolem programů následné péče je dokončení a završení procesu terapie, tj. pomoci klientům stát se postupně nezávislými na poskytovaných službách (instituci) a kompetentně žít
4
KALINA, K. a kol.: Mezioborový glosář, str. 69
samostatný život. A také z Národní strategie protidrogové politiky na období 2001-2004 vyplívá, že programy následné péče a doléčování mají za cíl podporovat uživatele drog při dosahování a udržení změn v jejich chování vedoucích ke zvyšování osobní spokojenosti v těchto oblastech: •
zdravotní, psychická a sociální stabilizace
•
osvojování dovedností a znalostí pro každodenní život
•
řešení vztahových a rodinných problémů
•
řešení otázek spojených s prací, pracovním uplatněním, kvalifikací
•
řešení otázek spojených s bydlením
•
uspokojování duchovních potřeb a vytváření hodnotového systému
•
samotné přijetí sociální normy V kontextu léčby uživatelů drog je třeba také přijmout výzkumem ověřenou
skutečnost, že k závislému chování (stejně tak jako k jiným nemocem či formám maladaptivního chování) patří bohužel i riziko relapsu, jehož řešení a práce s relapsem je těžiště práce v centrech následné péče. V anglosaských zemích se používá slovo „aftercare“ nebo „postcare“, což odpovídá naší následné péči. U nás je spíše tradičně používán termín doléčování – viz výše uvedeno. Obě slova jsou pak často používána jako synonymum, z čehož vycházejí různá nedorozumění. Ta se často týkají celkového cíle. S termínem doléčování je často v praxi spojováno především posilování abstinence při současném opomíjení intervencí zaměřených na stabilizaci životního stylu a tedy sociální integrace závislých osob. Následná péče lépe definuje potřebu rozmanitosti služeb v tomto typu péče. Programy zabývající se následnou péčí musí mít jasná kritéria pro indikaci vstupu klienta do programu a zřetelně vymezené místo v systému péče o drogově závislé. Nelze oddělit následnou péči od jakékoli léčebné aktivity či intervence (např. terapeutická komunita). V průběhu cesty klienta je třeba umožnit mu konfrontaci s nároky každodenního života.5 Z výpovědí klientů je známo, že pro mnohé z nich je život bez drogy šedý, nudný a prázdný, bez ohledu na to, kolik příjemných aktivit se svým terapeutem v léčbě 5
KALINA, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti 2, str. 208
či pak v následné péči objeví. Je dobré si uvědomit, že drogově závislý není jen někdo, kdo se stal závislým. Jeho chování se stalo jeho životním stylem, proniklo do všech oblastí jeho života. Abstinenci proto může zpočátku vnímat jako uspokojivou, později může mít pocit, že toho ztratil příliš mnoho. Pak dochází k procesu „truchlení“, a to nejen nad ztrátou samotné drogy, ale nad starým způsobem života. Drogově závislý se musí naučit zříkat se okamžitého uspokojení a přijmout nevyhnutelné frustrace života. Freud jednou uvedl, že hlavní úspěch psychoterapie spočívá v „transformaci hysterického utrpení do běžného neštěstí“. Zdá se, že právě „běžné neštěstí“ je to, co drogově závislý považují za tak nesnesitelné. Běžné starosti a bolesti všedního života, které většina z nás přijímá jako nutné, je vážně a hluboce rozruší. Po této stránce je klíčovým aspektem pokročilé fáze léčby, popř. následné péče, živit u klienta jakési stoické přijetí, že tyto obyčejné životní potíže jsou snesitelné a nebrání uspokojení z lásky a práce, které jsou trvalejší.6 Důležitou úlohu v procesu léčby závislostí má tým pracovníků daného programu. Je třeba, aby každé zařízení vytvářelo kvalitní síť odborníků. Nemusí mít například psychiatra či lékaře v týmu, ale je třeba, aby s nimi spolupracovali externě. Je třeba mít na zřeteli hlavní cíl následné péče, což je postupné rozvolňování vazeb k danému programu. Základní tým následné péče
musí obsahovat profese jako je
psycholog, speciální pedagog, sociální pracovník. Hluboké uplatnění zde najde i sociální pedagog, což se pokusím ve své práci přiblížit. Velký prostor vzniká v těchto programech také pro ex-usery. Ti velmi dobře po absolvování odborného vzdělání a pod vedením kvalitní supervize pracují v oblasti socioterapie.
6
ROTGERS, F. a kol.: Léčba drogových závislostí, str. 93
3. Hlavní složky programu následné péče 3.1 Psychoterapie Různé traumatické zážitky z období užívání drog (popřípadě dětství) a poruchy osobnosti, které předcházely drogovému problému, se v podmínkách normálního života projevují v plném rozsahu. Často se vynořují i nová témata, kterých se klient v průběhu léčby ani nedotkl, popřípadě je považoval za vyřešené. Je však nezbytné správně diagnostikovat, co z problematiky klienta je řešitelné v aktuálním čase. V následné péči jde především o stabilizaci abstinence od primární drogy. K tomuto cíli by mělo být psychoterapeutické zaměření vztahováno. Je třeba vždy citlivě zvážit, co z klientových témat bezprostředně souvisí se stabilizací abstinence. Jedná se spíše o podpůrnou psychoterapii zaměřenou na stabilizaci klientovy emotivity. Je třeba mít dobré diagnostické schopnosti, poznat hranici, za kterou nelze zajít a případně odeslat klienta v rámci sítě služeb do další, jiné péče.
3.2 Prevence relapsu Obava z možného selhání je klíčovým motivačním faktorem závislého pro vstup do programu následné péče. Cílem je vybavit klienta dovednostmi a vědomostmi tak, aby se zvýšila jeho sebekontrola a tím se snížila pravděpodobnost relapsu. Samotná prevence relapsu stojí na třech pilířích: kognitivní intervence, dovednosti zvládání a stabilizace životního stylu. Je třeba získat náhled klienta, naučit jej jak zvládat rizikové situace a pomoci mu s integrací do normálního života.
3.3 Sociální práce U klientů programů následné péče se lze setkat s velmi pestrou škálou sociálně právních problémů. Patří mezi ně dluhy, sociální dávky, v minulosti základní vojenská služba, trestní stíhání, problémy po návratu z výkonu trestu atd. Pomoc tak musí být velmi praktická, protože mnoho závislých není schopno tyto problémy řešit samostatně. Ukazuje se, že sociální pracovník je téměř klíčovým pracovníkem týmu programu následné péče.
3.4 Práce, chráněná pracovní místa a rekvalifikace Mít zaměstnání je jedním ze základních ukazatelů integrace do normálního života. Jedním z hlavních úkolů závislého, který se vrací z léčby je proto najít si vhodné zaměstnání, což není tak snadný úkol. Může jim chybět potřebná kvalifikace, popř. postrádají jakékoliv pracovní návyky. Jednou z forem, jak tyto obtíže zmírnit, jsou chráněné dílny. Ty umožňují klientovi tyto návyky získat a mohou umožnit i případnou rekvalifikaci. V mnoha případech je však plně dostačující pouhá pomoc klientovi získat zaměstnání na „veřejném trhu práce“.
3.5 Lékařská péče K důsledkům zneužívání drog neoddělitelně patří poškození organismu člověka. Je nezbytné umožnit klientovi vedle psychosociální stabilizace i stabilizaci fyzickou. Většinou nejsou schopni přijmout fakt, že fyzická rekonvalescence je čeká několik příštích let. V následné péči je nezbytné pomoci klientovi najít adekvátní lékařskou péči. Nejčastější zdravotní problémy klientů jsou hepatitida typu B a C, gynekologické a dentální problémy. Důležitá, ale dosud s malou zkušeností, je práce s HIV pozitivními klienty.
3.6 Práce s rodinnými příslušníky V průběhu užívání drog dítěte dochází k naprosté ztrátě důvěry ze strany rodičů. Jsou zklamáni, cítí pocity viny ze selhání v rodičovské roli, snaží se často problém utajovat před svým okolím. Mnozí mají zkušenost z opakovaných odchodů svého dítěte z léčby, v jejíž úspěšnost věřili. Tato nedůvěra děti i rodiče uvádí do patové situace, která pak klienta diskvalifikuje a neumožňuje mu dokázat své zlepšení. Dalším rozměrem je dosti častá patologická symptomatologie v rodinném systému. Návrat dítěte z léčby do domácího prostředí klade nároky na změnu postojů a vzorců chování celé rodiny. Je jasné, že z těchto důvodů je práce s rodinou a rodinná terapie v následné péči důležitou složkou. Je třeba, aby rodiče přijali tu skutečnost, že se výrazně podílejí na výsledku procesu uzdravení, ke kterému může patřit také relaps a dočasné zhoršení situace jejich závislého dítěte. V opačném případě na něj kladou velmi vysoké nároky,
které mu v podstatě neumožňují udělat chybu. Proto důležitou aktivitou v rámci následné péče jsou skupiny rodičů. Ty umožňují rodičům získat potřebné informace a také výměnu zkušeností s lidmi, kteří řeší stejný problém.
3.7 Nabídka volnočasových aktivit V rámci následné péče je dobré nabízet různé alternativy trávení volného času. Často se stává, že klient si zaplní den v obavě z možného relapsu maximem povinností. Po nějaké době docházejí síly, dřívější „ochrana“ se stává příčinou stresu vedoucímu k relapsu.7
7
KALINA, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti 2, str. 208 – 210
4. Návaznost v systému péče V tradičním pojetí léčby závislostí je mezi základní léčbou a následnou péčí ostrá hranice. (obr. 1) Fáze léčby v psychiatrické léčebně nebo v terapeutické komunitě je striktně rozdělována od fáze následné péče. Určitá izolace od okolního světa, zvláště v prvních měsících, je bezpochyby nezbytná. Přesto je nutné, aby byl klient se světem „venku“ konfrontován. V opačném případě dochází k odkládání řešení problémů –„nyní jsem tady a pak se uvidí“ (Kuda 2000). Léčebné programy vytvářejí „mikrosvěty“, které se však často podílejí na tvoření falešného sebevědomí klienta. Vzniká tak propast, která zbytečně ztěžuje dokončení procesu integrace klienta do podmínek normálního života (Kuda 2000). Rozdíly mezi základní léčbou a následnou péčí je nutno hledat především ve změně intenzity jednotlivých složek v procesu uzdravení závislého (obr. 2). Z obrázku je zřejmé propojení obou oblastí, to předpokládá velmi úzkou spolupráci jednotlivých typů programů. Je zjevné, že programy následné péče navazují na léčbu např. v terapeutické komunitě. Kontinuita léčebného působení by neměla být přerušena ani při předávání klientů do následné péče. Je třeba velmi dobře komunikovat se zařízením, které mělo ve své péči klienta před nástupem do programu doléčovacího centra. Často se však můžeme setkat i s rivalitou mezi jednotlivými léčebnými programy a centry následné péče. To je nejvýraznější u center s malou kapacitou, u nichž je znatelná snaha udržovat klienta ve vazbě na „svůj“ program a „projevovat žárlivost“ na zařízení, kam klient byl nebo by mohl být předán. Obrazně řečeno, přechod z léčby do následné péče by měl být pro závislého „vývojovým“ krokem kupředu v jeho procesu uzdravení.8
8
KALINA, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti , str. 211 – 212
Obr. 1.: Tradiční model léčby 100% Detox
Následná péče
Rezidenční/ ambulantní léčba
Tréning dovedností
Opuštění programu Konec
Léčba 0 Čas strávený v programu
Obr. 2.:Socioterapie – následná péče 100% První kontakt
Socioterapie – následná péče
detox
Tréning dovedností Rezidenční /ambulantní léčba Opuštění programu Léčba 0 Čas strávený v programu
Doléčování Konec
5. Sociální pedagog Jedním z dílčích úkolů, které jsem si stanovila pro svoji bakalářskou práci je zjištění a případné uplatnění sociálního pedagoga v doléčovacím procesu. Pokusit se podívat na jeho uplatnění v následné péči, zejména pak v doléčovacím centru Jamtana. Pracovníci této profese již na takových místech v jiných zařízeních působí, ale v Brně, ve Sdružení Podané ruce dosud sociální pedagog nepracoval.
5.1 Vymezení kompetencí sociálních pedagogů Mozaika činností sociálního pedagoga je velmi široká a pestrá, relativně stále nová, tvořivá a původní. Možnou definici najdeme v knize Prostředí, člověk , výchova: sociální pedagogika pojednává o tom, jak optimalizovat a usměrňovat životní situace a procesy, a to s akcentem na vnitřní potenciál jedince a jeho individualitu. Centrální témata jsou tedy rozvoj sociální kreativity a aktivace sil každého vychovávaného. V praxi se setkáváme stále s označením vychovatel, přesto, že v některých oblastech toto označení není nejvýstižnější. Obecně bychom však mohli říci, že se jedná o profesionálního pracovníka, který řídí a organizuje na profesionální úrovni výchovný proces a působí na jiné ve směru jejich žádoucího optimálního osobnostního rozvoje (včetně volného času) a jednak ve směru integrace, což se týká osob, jež se nacházejí v krizové situaci a potřebují odbornou pomoc.9 Pokud si připomenu svou pracovní činnost v doléčovacím zařízení, kde pracuji jako socioterapeut – témata, které uvádí literatura shrnují kompetence a cíle mé práce. Podtrhnout fantazii a kreativitu v klientech a výchovným, ale i terapeutickým způsobem podněcovat hledání vlastních zdrojů pomoci, a to nejen v těžkých životních situacích, ale hledat také svoje role v životě samotném a hledat životní uspokojení jinde než v drogovém světě. Sociální pedagog, jinak řečeno, poznává osobnost prostřednictvím výchovy, prostředí a komunikace. Na základě nedostatků v jednotlivých aspektech hledá cíle na sebezdokonalení a sebevýchovu osobnosti. Sociální pedagog také spolu s jinými odborníky organizuje aktivity, kterých cílem je vytvořit atmosféru přijetí různých problémů, které se ve společnosti vyskytují a lidé k nim projevují předsudky, odmítavé 9
KRAUS,B., POLÁČKOVÁ, V. et al.: Člověk-Prostředí-výchova, str. 34,35
chování až negativismus. Jde například o chování se k národnostním menšinám, drogově závislým, k dětem ulice, bezdomovcům, dětem z dětských domovů, svobodným matkám.10 Mohu tak říci, že s většinou ze jmenované škály problematických oblastí v sociálním působení, jsem se v Doléčovacím centru Jamtana setkala. Jednalo se například o práci s národnostními menšinami, jelikož dost klientů jsou z romské menšiny, ale mám zkušenost i s ukrajinským klientem. Také setkání se svobodnými matkami a bezdomovci mě jako pracovnici v centru následné péče není cizí, základním pojítkem mezi nimi je jejich drogová závislost.
V zásadě můžeme sociálního pedagoga charakterizovat dvěma oblastmi: –
činnosti integrační – tyto činnosti se týkají osob, které potřebují odbornou pomoc a podporu
–
činnost rozvojová – ta je žádoucí pro zajištění žádoucího rozvoje osobnosti, ve směru správného životního stylu, hodnotného naplnění volného času a také prevence.11
Co se týká dovedností, základem je výbava v oblasti sociální komunikace, diagnostiky, vedení dokumentace, využívání metod sociálně pedagogické prevence i terapie, ale i asertivní řešení problémů, tvorby projektů a dovednosti v zájmových činnostech. Můžeme říci, že sociálně pedagogická dimenze působení je opravdu široká, od resortu školství přes resort spravedlnosti, zdraví, sociálních věcí aj. Uvědomuji si nyní, že studiem získávám mnohem více informací pro klienty našeho centra, kteří k nám přicházejí například z výkonu trestu. Právě znalosti z oblasti práva a eventuálních alternativních trestů mi před studiem výrazně chyběly a byly jsme nuceni se i se základními otázkami obracet na jiné odborníky. Co se týká znalostí a dovedností v oblasti poradenské činnosti právě s touto problematikou, je pro kvalitní fungování programu pro klienty z vězení nebo pro klienty, kteří přicházejí a mají řešení trestních věcí před sebou, nezbytné. Stejně tak i znalosti práv ohledně dětí – jak jsem již zmínila, často řešíme s klienty např. výživné, přidělení dítěte do péče atd.
10 11
BAKOŠOVÁ, Z.: Pedagogická revue, leden-únor 2005 KRAUS,B., POLÁČKOVÁ, V. et al.: Člověk-Prostředí-výchova ,str. 34
Jak se později v bakalářské práci zmíním, doléčovací centrum Jamtana je součástí sítě služeb, nejen pro Sdružení Podané ruce, klient se tak dostává vždy na kvalifikované pracoviště, kde dostane ty nejlepší informace. Domnívám se, že pro kvalitu služeb samotného centra jsou pro mě právě výše uvedené znalosti nutností, i když vzdělávací cesta k tomuto povolání se nemá uzavírat nikdy. Stále vznikají nové teorie, stále se přichází na nové způsoby a je třeba být v souladu s trendy, které nabízí protidrogová scéna, ať již státního nebo soukromého sektoru.
6. Doléčovací centrum Jamtana V jazyce Sibiřských Něnců „Jamtana“ znamená „ přechod z jednoho tábořiště do druhého.“ Již několikrát jsem zmiňovala, že základem pro mou bakalářskou práci je přiblížení činnosti DC Jamtana a to i vzhledem k tomu, že empirickou část své práce budu provádět právě tam. Je nezbytné znát podrobněji program, který centrum nabízí a zejména systém práce s klienty rezidenčního i ambulantního programu. Zajímavý je i pohled do jeho historie, východisek a cílů. V neposlední řadě je důležité postavení centra v rámci drogových služeb organizace Sdružení Podané ruce, jejichž je součástí. Je docela možné, že v některých bodech programu se budu opakovat s již uvedenými obecnými principy následné péče, ale chci se pokusit, co nejvíce přiblížit zařízení ve kterém jsem pracovala a na které se snažím svou práci orientovat. Základním cílem Sdružení Podané ruce je poskytování kvalitních služeb v oblastech drogové prevence a léčby drogových závislostí. Netřeba se jistě ze široka zmiňovat o historii celé organizace. Sdružení je na scéně léčby drogových závislostí již od roku 1984 – začínalo jako tajná neformální skupina lidí na principu svépomoci. Dnes poskytuje organizace své služby v 16 střediscích v různých částech ČR. Doléčovací centrum
Jamtana se v rámci organizace Sdružení Podané ruce,
zabývá poskytováním intenzivní následné péče, resocializací klientů, kteří přichází po absolvování programů v terapeutických komunitách nebo po absolvování léčebných programů na odděleních psychiatrických léčeben. V rámci Sdružení Podané ruce DC Jamtana navazuje na residenční komunitní program TK Podcestný mlýn v Kostelním Vydří a Denní psychoterapeutické sanatorium Elysium.
(Program DC je však přístupný klientům z celé ČR, kteří
absolvovali léčbu, či sami delší dobu abstinují.) Důležitá je spolupráce s psychiatrickou ambulancí MUDr. Ronalda Marka, který je v případě potřeby našim klientům k dispozici. (Ambulance je součástí denního stacionáře Elysium. ) Pokud klient potřebuje typ služeb, které mu Doléčovací centrum nemůže zajistit, spolupracuje DC Jamtana s celou sítí služeb Sdružení Podané ruce, popř. s ostatními organizacemi (PL Černovice, Psychiatrická klinika v Bohunicích či Krizové centrum, aj.)
Centrum také realizuje projekty v rámci grantů PHARE, SROP, aj., týkající se rozvoje služeb, vzdělávání apod. V březnu 2006 proběhlo certifikační šetření při kterém certifikační komise navrhla udělit certifikaci s plným počtem bodů. Certifikace byla v dubnu Radou vlády udělena.DC Jamtana je též od roku 2001 členem sekce IANP při A.N.O.
6.1 Historie služby Doléčovací centrum začalo pracovat v polovině roku 1999 v omezené podobě v prostorách Denního psychoterapeutického sanatoria Elysium Sdružení Podané ruce. Během léta 2000 se přestěhovali do nově získané budovy na Francouzské 36 a v září téhož roku začal program doléčovacího centra fungovat v plném rozsahu. Na začátku roku 2004 byl zahájen provoz v rekonstruovaných prostorách pro chráněné bydlení, které kromě kvalitnějších ubytovacích podmínek nabízí i vyšší kapacitu.
Služba se dnes skládá z dvou programů: 1. Strukturovaný intenzivní doléčovací program – ve formální podobě odpoledního stacionáře. Jeho součástí je i dílčí program chráněného bydlení pro indikované klienty. Pro ně pak program získává podobu „domu na půl cesty“. 2. Program individuální ambulantní následné péče - ambulantní doléčování podle potřeb a objednávky klienta.
V roce 2005 využilo intenzivního programu 33 bývalých uživatelů drog (+ 10 neuživatelů), individuální následné péče 54 bývalých uživatelů drog (+ 9 neuživatelů). V prvním pololetí 2006 jsou analogická čísla již 24 (23 bývalých injekčních uživatelů) a 31 (24 bývalých injekčních uživatelů), jde o nárůst počtu klientů (v prvním pololetí t.r. jde o 48 fyzických osob – někteří klienti (7) přecházejí z 1. do 2. programu) a také o nárůst objemu práce. V roce 2007 odhadují pracovníci zařízení kapacitu využití služby v objemu cca 100 klientů, kteří alespoň jednou využijí služeb DC.
6.2 Teoretická východiska Koncepce služby vychází z bio-psycho-sociálního modelu závislosti, který je již popsán v úvodu práce. Vychází z předpokladu, že závislost a její léčení je proces dlouhodobý, systémový a komplexní a tomuto východisku odpovídá i struktura programu a nabídka jednotlivých aktivit. Základní model doléčovacího programu je průběžně rozvíjen a upravován podle vývoje místních podmínek a potřeb a očekávání klientů. Proces následné péče považují tvůrci programu a pracovníci zařízení za zásadní pro konečnou efektivitu při léčbě závislosti.
6.3 Základní idea a cíle služby Doléčovací centrum je určeno klientům s kariérou drogové závislosti nebo dlouhodobého problémového užívání – především k dokončení absolvovaných léčebných programů v různých typech zařízení, v praxi jde téměř výlučně o bývalé injekční uživatele. Cílem všech programů Doléčovacího centra je postupné uschopnění a stabilizace klientů s kariérou drogové závislosti (přes 90% bývalých injekčních uživatelů drog) v podstatných oblastech jejich života: •
soběstačnost, aktivity každodenního života, každodenní rizika včetně prevence relapsu
•
duševní a fyzické zdraví
•
schopnosti a životní styl
•
sociální síť a podpora vztahů
•
bydlení a finance
Doléčovací centrum navazuje na práci služeb rezidenční popř. ambulantní léčebné péče a v rámci celé sítě služeb se snaží o zúročení předchozí léčby a stabilizaci klienta v reálných podmínkách. Dle mého názoru je vlastně všude práce se závislými v rezidenčních zařízeních prezentována jako „terapeutická“, což je i v názvech zařízení. Jsou to Terapeutické komunity, ale myslím si, že popis klasické dlouhodobé psychoterapie je jiný, tady jde zejména o práci spíše pedagogickou. Klienti se učí režimu, pravidelnosti, přípravě jídla, stolování atd. a v těchto případech je k nim většinou přistupováno pedagogickým
způsobem. Specifické programy, jako je skupinová terapie, arteterapie, či jiné aktivity, které mají tato zařízení k dispozici jsou spíše odkazem již toho zmiňovaného názvu – terapeutické. Chci tím zdůraznit jen to, že i v následné péči a doléčování pokračují členové pracovních týmů v již započaté práci kolegů z takových zařízeních a i zde je uplatnění a záběr široký, jak napovídají výše uvedené oblasti pomoci, proto se zde velmi zúročí znalosti sociálních pedagogů.
6.4 Cílová skupina Doléčovací centrum je určeno pro klienty s problematikou drogové závislosti, kteří absolvovali léčebný program v Psychiatrické léčebně nebo v terapeutické komunitě, intenzivní program denního stacionáře nebo jsou po systematické ambulantní léčbě. Klientela Doléčovacího centra pochází z celé ČR. Často se jedná o klienty, kteří návrat do místa původního bydliště vnímají jako příliš riskantní vzhledem k rizikovým vazbám z období užívání drog. Brno vnímají jako místo, kde mohou začít budovat svou další, nedrogovou, existenci. Druhou část klientů tvoří ti, kteří se vrací do Brna, svého původního bydliště, protože zde vnímají více zdrojů podpory (rodina, bydlení, práce…), než rizik. Další skupinou, které Doléčovací centrum Jamtana nabízí služby, jsou rodinní příslušníci a blízcí závislých (rodiče, sourozenci, partneři…), kteří se vyrovnávají s problémy závislosti svých blízkých. Při přijímání klientů do strukturovaného intenzivního doléčovacího programu se vychází z těchto obecných kritérií:
klient patří do cílové skupiny služby – kariéra závislosti, dlouhodobého problémového užívání
absolvování krátkodobé, střednědobé nebo dlouhodobé léčby, popř. min. 4 měsíce potvrzené abstinence
doporučení terapeutického týmu ze zařízení odkud klient přichází
potřebný stupeň očekávání a motivace klienta – jsou hodnoceni, nakolik odpovídají možnostem a cílům programu doléčovacího centra
7. Průběh služby a metody práce 7.1 Strukturovaný intenzivní doléčovací program Program Doléčovacího centra navazuje na intenzivní léčbu v terapeutické komunitě nebo v psychiatrické léčebně, jde o pokračování tohoto procesu. Navazuje se na osobnostní práci a dá se očekávat obdobný set sociálních problémů (bydlení, práce, obavy z relapsu, problémy s naplnění volného času). Počítá se i s „nárazem“ reality, klientům schází blízkost vztahů v léčebném společenství, proto je kontakt zpočátku intenzivní a postupně se intenzita kontaktu snižuje. Služba je postavena na modelu komplexní péče o klienta, s klienty je pracováno systematicky již delší dobu (i po skončení intenzivních programů). Cílem služby je nabídnout klientům adekvátní programy, v nichž mohou dokončit léčebný a terapeuticko-výchovný proces. Pokračují ve zpracování osobních témat z léčby a jsou podporováni v konečném osamostatnění. Dá se hovořit i o jakémsi „vystřízlivění“ z léčebných programů a opětovném přebírání klientovi zodpovědnosti za zajišťování svých základních potřeb. Jedním z cílů služby je pomáhat klientům např. při zvládání jednání s úřady a institucemi, při řešení problémů spojených se zaměstnáním (rekvalifikace, hledání nového zaměstnání apod.), při zajišťování samostatného nerizikového bydlení atd.. Velmi významnou oblast představuje trávení volného času. V rámci programu volnočasových aktivit nabízí centrum možnosti dle aktuálních potřeb klientů (sport, včetně půjčování sportovních potřeb, výtvarná dílna aj.). Úspěšné fungování Doléčovacího centra je zejména v první fází léčby úzce spjato s projektem programu chráněného bydlení. Již při nástupu klienta do strukturovaného intenzivního programu,
dostane
klient podrobné písemné informace o programu a pravidlech doléčovacího zařízení, seznámí se s týmem a podepíše písemný kontrakt, upravující podmínky spolupráce s Doléčovacím centrem. V případě, že klient nastupuje také do Programu chráněného bydlení, uzavíráme s ním písemnou
Smlouvu o poskytnutí přechodného ubytování
v Programu chráněného bydlení. Zároveň klient podepisuje souhlas s tím, že o něm bude Doléčovací centrum vést odpovídající dokumentaci.
Konečným cílem DC je pomoci klientovi, aby byl schopen sám zvládat své životní situace. Proces dosažení postupného snižování potřeby léčby a rehabilitace, zvyšování soběstačnosti a zodpovědnosti klienta, v ideálním případě s konečným cílem jeho nezávislosti na jakékoli systematické péči a léčbě, se děje ve třech fázích. Každá z nich trvá cca 2-3 měsíce:
1. Fáze: V této fázi klienti prodělávají krizi vzniklou náhlým přechodem z intenzivního léčebného programu do běžného života, který od nich vyžaduje víc, než kolik jsou obvykle schopni momentálně zvládnout. Cílem je pomoci jim překlenout toto období a zmírnit bezprostřední dopad vysokého tlaku požadavků a postupně klienty učit tento tlak zvládat a vyrovnávat se s ním. Klient, který přichází z prostředí terapeutické komunity či psychiatrické léčebny, tedy z programů s vysokou mírou strukturovanosti, se musí naučit strukturovat si svůj čas sám. Terapie je cíleně zaměřena především na prevenci relapsu, na zvládání potíží spojených se začleňováním zpět do společnosti a požadavků kladených na klienty. Na problémy spojené s postupným, ale stálým omezováním terapeutického působení.
2. Fáze: Postupná redukce poskytované péče, příprava na odchod z chráněného bydlení, pomoc v sociální oblasti. Další zvyšování důrazu na vlastní zodpovědnost klienta sama za sebe, hledání podpůrných zdrojů mimo služby doléčovacího centra. Stabilizace klienta v základních oblastech života.
3. Fáze: Probíhá
formou
individuálního
ambulantního
doléčování.
Omezování
terapeutických aktivit na minimum (až úplné ukončení systematické terapeutické práce). Podmínkou přestupu do třetí fáze je klientovo vlastní bezpečné bydlení, tedy ukončení využívání programu chráněného bydlení. Po přechodu z léčby se jedná o druhý kritický moment. Třetí fáze počítá s individuálním kontaktem s klientem po dobu 2-3 měsíců. V případě, kdy je indikován delší kontakt (u klientů s výskytem duální psychiatrické diagnózy či závažnými problémy v jiné oblasti…) a není účelné
či možné předat klienta do péče jinému zařízení, pokračuje klient ve spolupráci s Doléčovacím centrem Jamtana v rámci programu individuální ambulantního doléčování.
7.2 Program chráněného bydlení Program Chráněného bydlení je pevně svázán se strukturovaným programem a je určen pro klienty programu, kteří nemají vlastní bezpečné bydlení, chtějí se z nějakého důvodu odpoutat od původního bydliště (konflikty, rizika, závislost…). Poskytuje čas a prostor získat zázemí, pracovat na získání samostatného a nerizikového vlastního bydlení. Smlouva o Chráněném bydlení je termínovaná na pět měsíců s možností odůvodněného prodloužení (viz. přílohy).
7.3 Program individuálního ambulantního programu Kritéria vstupu: v momentu nástupu nejde o příchod z rezidenční léčby, nebo vážných důvodů (např. dojíždění) nelze, aby klient 4x týdně docházel na strukturovaný program, je však potřeba systematické práce v režimu individuálního plánu. Může jít o návrat klienta ke službě po určité době bez kontaktu se službou. Přichází tak opět pro podporu a využívá vytvořeného vztahu a evidence svého případu. Zpravidla pak nejde o základní prevenci relapsu a počáteční set problémů, ale o následný set, který bývá tvořen partnerskými, finančními problémy, relapsem v nadužívání alkoholu… Poskytuje podpůrný kontakt dle potřeb a objednávky klienta. Je samostatnou formou následné péče. Zařazení do programu může navazovat na strukturovaný intenzivní doléčovací program.
7.4 Formy práce používané v těchto programech individuální a skupinové poradenství a psychoterapie, včetně možnosti psychiatrického posouzení a psychické ambulantní léčby (vážné osobnostní komplikace, duální diagnózy, potřeba kontrol při psychiatrické anamnéze) – Sdružení Podané ruce má svou psychiatrickou ambulanci a funguje zde velmi úzká spolupráce (psychiatr má částečný úvazek na doléčovacím centru)
strukturované skupiny prevence relapsu sociální práce, nácviky sociálních dovedností informační servis a pomoc při hledání zaměstnání popř. rekvalifikace
8. Popis jednotlivých aktivit programů DC Jamtana Provozní hodiny Doléčovacího centra jsou ve dnech skupinových programů (pondělí, středa, čtvrtek) od 9 h do cca 20:30 h, v úterý a v pátek od 9 h do 16 h kontaktní hodiny, sezení s klienty dle jejich možností a dohody. Programy pro klienty, které podrobně níže popisuji, probíhají převážně ve večerních hodinách, protože je nutné počítat se skutečností, že klienti chodí do normálního zaměstnání. V čase mimo provozní hodiny je však klientům k dispozici služební mobilní telefon (24h denně), kde mohou sdělit cokoliv, co potřebují v danou chvíli.
8.1 Komunita a dynamická skupina Cílová skupina a kapacita: tento program je určený pro klienty v první a druhé fázi strukturovaného programu je vhodné, aby zde bylo max. 15 klientů Popis: komunita slouží k průběžnému zjišťování toho, jaká témata klienti v dané chvíli řeší a jak se vyrovnávají s obecnými problémy abstinence, důležitými a rizikovými situacemi. Používá se zde pevná struktura otázek, které mají klienti k dispozici dynamická skupina navazuje bezprostředně na komunitu, využívá skupinové dynamiky a bezpečné, ohraničené situaci skupiny k práci na aktuálních osobních tématech klientů Cíl: cílem programu je pracovat na aktuálních osobních tématech klientů, která řeší v souvislosti s opuštěním léčebných programů a se začleňováním se do společnosti v rámci komunity a dynamické skupiny se odehrává vstup klienta do skupiny, přestup do další fáze programu ve skupině jsou komentovány důležité události týkající se fungování skupiny, změny v programu a jeho pravidlech, případy porušování pravidel
Vstup klienta do skupiny: během komunity se klient stručně představí a seznámí se s ostatními členy skupiny je seznámen s pravidly fungování skupiny (s důrazem na důvěrnost informací o dění ve skupině) na začátku proběhne vstupní rituál – na připravený arch papíru obkreslí ostatní členové skupiny siluetu nového klienta, k té si sám napíše své jméno a zavěsí ji na zvolené místo na stěnu terapeutické místnosti do této siluety pak zaznamenává libovolným způsobem (slovním komentářem, obrázky…) průběh svého doléčování klient se v rámci své první skupiny představí ostatním podrobněji, sdělí to, co považuje za důležité, aby ostatní o něm věděli a ostatní mají možnost klást otázky Ukončení práce ve skupině: klient rekapituluje průběh svého doléčování, důležité a kritické události, splněné cíle a úkoly, které zůstávají do budoucnosti ostatní členové skupiny poskytují zpětnou vazbu, komentáře a doporučení rituál „Co tu nechávám a co bych si chtěl odnést“ doplní záznamy ve své siluetě, s jeho souhlasem se mohou podílet i ostatní členové skupiny rozloučení s členy skupiny a terapeuty, odcházející klient dostává květinu v květináči jako symbol růstu a potřeby se o tento růst starat, kromě květiny si odnáší arch se svojí siluetou a záznamy o svém doléčování na úplný závěr otiskne svou dlaň jako upomínku na svoje doléčování na plachtu na stěně terapeutické místnosti Časový rámec: časový rámec tohoto programu je tři hodiny, 1x týdně po dobu setrvání klienta v 1. a 2 fázi (cca 4-5 měsíců)
8.2 Tématická skupina a prevence relapsu Cílová skupina a kapacita: opět je zde maximálně 15 klientů klienti doléčovacího centra v první a druhé fázi Popis: tématické skupiny s připravenou strukturou a předem daným tématem, vedené pracovníky doléčovacího centra program vychází kognitivně-behaviorálnímu pojetí psychoterapie využívají se předem zpracované moduly prevence relapsu, každý modul je zaměřen na určitý obecný problém, který klienti vztahují na svou konkrétní situaci, nebo je klientů dána možnost, zvolit téma, které odpovídá aktuální situaci ve skupině Cíl: strukturovaná práce na tématech společných a obvyklých během procesu doléčování (například typický průběh a fáze doléčování, principy odvykání, mapování rizikových situací, zacházení s případným relapsem, doléčování a rodina, zvládání stresových situací, hledání vhodného zaměstnání, jak mluvit o své minulosti v zaměstnání, partnerské vztahy, volný čas a „užívání“ si bez drog, jak se vztahovat k uživatelům drog, mapování a navazování nosných a naopak rizikových vztahů, hospodaření s penězi, rozvíjení nedrogového životního stylu, napít se, vzít si – rizika a limity apod.)12 dle aktuální potřeby je možné zařadit oddělenou mužskou a ženskou skupinu v případě potřeby je možné věnovat se aktuálním tématům klientů, bez připravené struktury (dle zvážení terapeutů) Časový rámec: tato skupina trvá dvě hodiny 1x týdně program trvá po dobu setrvání klienta v 1. a 2. fázi (cca 4-5 měsíců)
12
Tématické skupiny prevence relapsu. Olomouc : Středisko prevence, léčby a doléčování drogových závislostí P-centrum, 2000.
8.3 Klub Cílová skupina a kapacita: v tomto programu mají povinnou účast klienti první fáze a klientům 2. a 3. fáze se účast doporučuje je to vhodné pro maximálně 20 klientů Popis: klubové aktivity jsou zaměřené na vlastní tvořivost klientů a na schopnost vyplnit volný čas v klubech se střídají volnočasové aktivity (kultura, sport, aj.) a programy využívající také často i neverbálních technik psychoterapie (arteterapie, muzikoterapie, práce s tělem, apod.) klub střídavě připravují členové týmu doléčovacího centra Cíl: cílem volnočasových aktivit je pomoci klientům rozšířit si repertoár možností, jak trávit volný čas, jak si „užívat bez drog“ často používané neverbální techniky pomáhají klientům nalézat nové pohledy na sebe a podporují tvořivé rozvíjení osobnosti Časový rámec: klub se uskutečňuje 1x týdně délka se odvíjí podle náplně klubu
8.4 Volnočasové aktivity Cílová skupina: program je určen pro klienty strukturovaného i ambulantního programu Cíl: cílem je nabídka možností smysluplného využití volného času podpora a rozvíjení schopností „užívat si bez drog“ Popis: jedná se o sportovní aktivity, kdy DC zajistí i půjčování sportovních potřeb často je to výtvarná a řezbářská dílna s odborným pracovníkem v daném oboru
nabídka konkrétních aktivit se mění dle zájmu a potřeb aktuální skupiny klientů
8.5 Individuální garantské konzultace Cílová skupina: cílovou skupinou následujícího programu jsou jednak klienti strukturovaného programu, tak i ambulantního doléčovacího programu jedná se o cca 30 klientů Popis: v prvních fázích doléčování je v garantských konzultacích kladen důraz na klientovu schopnost plánování, garant s klientem tvoří osobní plán léčby na každý měsíc a probírá a reflektuje s ním jeho týdenní plány ( viz. přílohy) vždy se zde pracuje na tématech, které klient přináší individuální konzultace v rámci strukturovaného programu probíhá 1x týdně (případně častěji) 1 hodinu Cíl: hlavním úkolem garanta je doprovázet klienta jeho procesem doléčování je nezbytné, aby garant poskytoval klientovi podporu a vedle skupiny další možnost pracovat na tématech
Časový rámec: pro klienty 1. a 2. fáze minimálně 1x týdně, ostatní dle dohody délka sezení je 45-60 minut
8.6 Individuální psychoterapie Cílová skupina: program mají možnost využívat klienti všech programů doléčovacího centra
Popis: individuální terapie je prováděna v indikovaných případech pracovníkem s příslušným vzděláním a také se speciálním psychoterapeutickým výcvikem Cíl: v rámci doléčovacího centra se provádí spíše krátkodobá, na aktuální téma orientovaná psychoterapie v ostatních případech je vhodné klientovi doporučit kontakt na odborníky mimo zařízení, popř. zvážit možnosti dlouhodobější práce v rámci doléčovacího centra
8.7 Provozní skupina chráněného bydlení Cílová skupina a kapacita: program je určen jen pro klienty, kteří využívají nabídku chráněného bydlení kapacita je omezena možnostmi chráněného bydlení Klienti chráněného bydlení se podílejí na nákladech projektu úhradou nájmu v měsíční výši 1200,- až 1500,- Kč. Popis: pravidelné setkávání klientů chráněného bydlení Cíl: možnost pravidelně řešit problémy týkající se provozu chráněného bydlení (provádění úklidu, rozdělení úklidu, závady) udržování chráněného prostředí – stav dodržování abstinence, včetně návštěv vztahy mezi obyvateli bydlení, respektování soukromí a práv ostatních je zde prostor, věnovat se možnostem získání vlastního nerizikového a dostupného bydlení Časový rámec: tato skupina je 1x týdně a to po celou dobu klientova využívání chráněného bydlení
8.8 Ranní plánovací komunita Cílová skupina a kapacita: program je povinný pro klienty využívající nabídku chráněného bydlení, ale zejména pro ty, kteří ještě nemají trvalé zaměstnání
(z tohoto programu jsou
omluveni klienti, kteří jsou v té době v zaměstnání) kapacita je omezená možnostmi chráněného bydlení Cíl: strukturované plánování dne a zejména důležitých a riskantních situací Časový rámec: pondělí až pátek v ranních hodinách a program trvá cca 15 až 30 minut
8.9 Sociální práce Cíl: cílem sociální práce v zařízení DC Jamtana je podpora a rozvoj schopností a dovedností klienta ve zvládání požadavků spojených s integrací do společnosti (míra podpory a obsah práce se liší dle individuální situace klienta) Oblasti práce: bydlení – pomoc při hledání finančně dostupného a nerizikového bydlení – poskytnutí informací o možnostech dostupného bydlení, způsob hledání, postup při uzavírání smlouvy apod. zaměstnání – možnosti hledání zaměstnání, zhodnocení individuálních možností, jejich dalšího rozvíjení (např. formou dalšího vzdělávání, rekvalifikace apod.) sociální dávky – pomoc při zařizování, vystavování potvrzení o pobytu aj. právní poradenství finanční situace – dohlížení na splácení dluhů, domluva splátkových kalendářů atd. Časový rámec: rozsah a frekvence sociální práce se odvíjí podle potřeb klientů
8.10 Práce s rodinnými příslušníky Cílová skupina: klienti strukturovaného i ambulantního programu DC Jamtana Popis: poradenství, informační servis, společná sezení dle individuálních potřeb a možností (rodiče, sourozenci apod.) Cíl: jedním z cílů je např. i zprostředkování informací rodinným příslušníkům o procesu doléčování, typických tématech, rizikových situacích podpora komunikace mezi rodinnými příslušníky a klientem pomoc při řešení konfliktů pokračování práce na tématech z léčby
8.11 Párová terapie a poradenství Cílová skupina: klienti strukturovaného i ambulantního programu DC Jamtana Popis programu: program párové terapie a poradenství provádí pracovníci DC s potřebným vzděláním a terapeutickým výcvikem Cíl: pracuje se na aktuálních vztahových tématech, zejména těch, která úzce souvisejí s procesem doléčování (např. nedůvěra související s abstinencí aj.) pokud je to možné a vhodné, jsou klienti odkazováni na dostupná terapeutická a poradenská zařízení (např. manželské a partnerské poradny)
9. Ukončení poskytování služeb K řádnému ukončení strukturovaného intenzivního doléčovacího programu dochází naplněním terapeutického kontraktu. (viz. přílohy)
Základními kritérii úspěšného dokončení jsou: 1. Abstinence – udržení a stabilita abstinence, plánování a zvládání rizikových (spouštěcích situací), schopnost zvládnout případný relaps a udržet jej jako jednorázový apod. 2. Zaměstnání a finanční situace – nalezení stálého zaměstnání, získání a upevnění pracovních návyků, zvyšování kvalifikace a vzdělání, hospodaření s penězi apod. 3. Bydlení – nalezení vlastního nerizikového bydlení, aktivní řešení bytové situace 4. Právní a sociální otázky – aktivní řešení problémů spojených s drogovou kariérou – např.
splácení dluhů, schopnost jednat s úřady apod.
5. Vztahy – schopnost navazovat a rozvíjet uspokojivé vztahy (přátelské, partnerské, rodinné) 6. Volný čas – aktivní hledání možností využití volného času 7. Osobní rozvoj – rozvíjení osobních dispozic, např. schopnosti komunikovat, zvládat konfliktní a stresové situace, rozvoj tvořivosti 8. Zdraví – pozitivní přístup k vlastnímu tělesnému a duševnímu zdraví
Po ukončení strukturovaného programu (min. 4 měsíce) může klient využít programu individuálního ambulantního doléčování. Jeho úspěšné ukončení je dáno naplněním poradenského či terapeutického kontraktu. Způsob a důvody předčasného ukončení služby ze strany zařízení je upraven pravidly a je součástí individuální kontraktu o službě. Ze strany zařízení může být poskytování služby ukončeno předčasně v případě, že klient neplní podmínky spolupráce s Doléčovacím centrem, které jsou uvedeny v písemném kontraktu. Patří sem pravidelná účast na programu DC v dohodnutém rozsahu, abstinence od nealkoholových drog (v první fázi strukturovaného ambulantního doléčovacího programu se toto pravidlo týká i alkoholu) a otevřenost při informování o případném relapsu.
Klient může být z programu vyřazen, pokud vážně poruší pravidla a dohodnuté podmínky spolupráce, nebo pokud ohrozí bezpečnost, či proces doléčování ostatních klientů DC. Za porušení podmínek spolupráce s DC ve strukturovaném intenzivním programu jsou stanoveny tři stupně sankcí – v případě prvního porušení pravidel je klientovi uděleno napomenutí, dále podmínečné vyloučení a v případě opakovaného a nebo velmi závažného porušení pravidel je možné přikročit k vyloučení z programu. O sankci za porušení pravidel rozhoduje terapeutický tým zařízení. Klientovi je rozhodnutí oznámeno při řádné nebo mimořádné komunitě a současně jej obdrží písemně. Další kopie rozhodnutí se zakládá do dokumentace klienta. Stejný postup platí i pro klienty tohoto programu v chráněném bydlení. Při předčasném ukončení programu nabízíme vždy klientovi informace a pomoc při zprostředkování kontaktu s
adekvátním zařízením (terapeutická komunita,
psychiatrická léčebna, detoxifikační zařízení, atd.…). Klienti, kteří byli vyřazeni z programu, mohou opět požádat o přijetí do programu po uplynutí tříměsíční lhůty. Využívání služeb Doléčovacího centra je dobrovolné a uživatel může kontrakt ukončit na základě vlastního rozhodnutí, je však pracovníky (při respektu k jeho rozhodnutí) konfrontován a upozorněn na rizika či možné opakující se scénáře svých sabotáží vlastního životního úspěchu.
V minulých kapitolách jsem se teoreticky zabývala
následnou péčí a
doléčováním, jednak z ideologického a učebnicového hlediska přístupu k následné péči a také jsem konkrétně ukázala a popsala zařízení doléčovací centrum Jamtana, kam směřuje zaměření mé práce. Prostřednictvím své práce s snažím odpovědět na otázky: „co nejvíce právě v tomto procesu léčby pomáhá klientovi a co jej naopak přivádí k pochybnostem o svém rozhodnutí.“ Další část práce bude zaměřena prakticky, aby tak společně s teoretickou částí dala celkový kompletní informační svazek právě k této, ale i jiným otázkám.
II. PRAKTICKÁ ČÁST 1. Hlavní cíle praktické části Mezi hlavní cíle praktické části této bakalářské práce patří snaha o souhrn potřebných informací týkajících se života klientů v zařízení následné péče, konkrétně v DC Jamtana v Brně, a dalších informací, které mají vztah k tomuto tématu. V praktické části se zaměřím na rozhovory nejen s klienty doléčovacího centra, ale také na celý pracovní tým doléčovacího centra. V rozhovorech se současnými klienty a pracovníky zařízení jsem se zaměřila na několik otázek týkajících se nejen hlavních kritérií, které považují za nejvíce efektivní v procesu doléčování a pro udržení abstinence do budoucna, ale zejména na to, zda nastavení daného zařízení naplňuje potřeby klientů v pomoci „postavit se na vlastní nohy“. Hlavními cíly této praktické části bude snaha o získání autentických informací ze života klientů v doléčovacím procesu, porovnání těchto informací s názory týmu pracovníků, ideami a nastavením daného centra dle standardů doléčovacího zařízení v ČR. Vzhledem k tomu, že i já jsem pracovníkem tohoto centra, je pro mě nesmírně zajímavé hledat a odpovídat si tak na vlastní vnitřní otázku, zda to, jaké služby klientům poskytujeme odpovídá jejich specifickým potřebám nebo zda můžeme pro tuto cílovou skupinu, klienty DC, udělat mnohem víc? Možná, že zjistím, že poskytujeme to, co je sice standardizováno a schváleno pro činnost takových služeb na celém území ČR, ale na základě tohoto výzkumu se může objevit i to, co je v našich silách změnit. Pokud se změny doplní a zařadí do programů či služeb doléčovacího centra, bude služba jistě potřebám klientů odpovídat, alespoň v Jamtaně.
1.1 Popis metody Kořeny kvalitativního přístupu ve společenských vědách jsou v hermeneutice a fenomenologii. Kritika pozitivistického a přírodovědného pohledu ho pomohla vymezit a jasněji ohraničit od přístupu kvantitativního, se kterým se paralelně vyvíjel. Jejich zásadní odlišností jsou dva rozdílné pohledy na zkoumanou realitu: kvantifikovatelná
entita na výzkumníkovi nezávislá na jedné straně, a neexistence jediné pravdy s důrazem na subjektivní význam a interpretaci na straně druhé.13 Hlavním cílem kvalitativního výzkumu je porozumět člověku a chápat jeho vlastní hlediska, čili jak vidí věci a posuzuje jednání. Dle Čermáka14 sice ztratil kvalitativní výzkum v posledních přibližně dvaceti letech odér exkluzívnosti a stal se nepřehlédnutelnou součástí akademického diskurzu. Bez nároku na úplnost si jeho podobu můžeme přiblížit jako systematické či disciplinované použití mnoha metod, které badatele vyzývají, aby bez předpokladů přistupoval k interpretaci většinou narativního materiálu a s předmětem svého výzkumného zájmu zacházel přirozeně. Kvalitativní badatelé studují jevy v přirozených podmínkách a pokoušejí se jim dát smysl nebo je interpretují v termínech významů, které jim lidé dávají. Kvalitativní výzkumy obsahují obrovský empirický materiál, zachycují každodennost a problematické momenty a významy v životě individua. Jde o proces dotazování směřující k porozumění. Podle Hendla se kvalitativní výzkum provádí nejčastěji jako intenzivní a dlouhý kontakt s terénem nebo životní situací. Jsou dodržována určitá pravidla, jež jsou pro tento typ výzkumu charakteristická. Následující zásady hrají důležitou roli v kvalitativním výzkumu. Hovoří se o tzv. otevřenosti kvalitativního výzkumu, kterou se rozumí otevřenost vůči zkoumaným osobám včetně jejich zvláštností, otevřenost vzhledem ke zkoumané situaci, a také otevřenost vůči použitým metodám. Projevuje se to upřímností a čestností, zvýšenou vnímavostí a citlivostí k druhým nebo tím, že plán výzkumu či jeho hypotézy se dotvářejí až během výzkumu, to ale neznamená, že výzkumník nemá žádný program a lehce opouští započatou cestu. Kvalitativní výzkum zahrnuje subjektivitu, protože se hlásí k částečné identifikaci se zkoumaným jevem (osobou, prostředím), protože jedině tento postoj zaručí, že výzkumník získá přístup k subjektivním interpretacím zkoumaných osob.
13 14
HENDL, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu, Praha 1997, Karolinum
ČERMÁK, I.: Myslet narativně (kvalitativní výzkum „on the road“ )[online].c 2002 [ cit. 12. duben 2007] dostupný z WWW:
.
1.2 Metoda získávání dat – semistrukturované interview Za nejvhodnější způsob, jak získat informace o aktuálních potřebách klientů doléčovacího centra, považuji rozhovor v nenucené atmosféře. Jako konkrétní metodu proniknutí k subjektivnímu popisu vnímání následné péče klienty jsem zvolila semistrukturované interview, což je metoda rozhovoru, při níž má tazatel předem připravená určitá témata či konkrétní otázky, které mohou dotazovaného podnítit ke spontánní výpovědi o zkoumaném problému, nebo jsou již přímo zaměřeny na jeho jednotlivé aspekty. Tato druhá možnost samozřejmě vyžaduje od výzkumníka alespoň hrubou orientaci ve zkoumané problematice, což mi jako pracovníkovi tohoto centra nečiní problém. Připravené okruhy otázek tvoří kostru rozhovoru, který by si ale měl zachovat přirozený průběh, aby se dotazovaný cítil uvolněně a bezpečně. Hlavním účelem bylo získat informace, ne dodržet danou strukturu, a proto si v průběhu rozhovoru tazatel flexibilně může přizpůsobit připravené otázky a pokud možno spontánně reagovat na nově vynořená zajímavá témata. V kontaktu se pro získání důvěry a kvalitního rozhovoru s participantem obvykle začíná tzv. zahřívacími tématy, lépe je volit povrchnější otázky ve vztahu k drogám, léčbě a doléčování a “vlezlé” si nechat na později. Z etického hlediska bylo nutné participanta na začátku rozhovoru informovat o účelu výzkumu a dále je dobré ho upozornit, že informace budou zužitkovány anonymní formou, bez uvedení jména a identifikačních údajů, a bylo třeba si vyžádat souhlas s nahráváním rozhovoru nebo podrobným zápisem. Hendl říká, že otázky v kvalitativním interview by měly být otevřené, neutrální, citlivé a jasné. Barker v technice tzv. hloubkového rozhovoru, který se používá při postupech rychlého posuzování zneužívání drog ve společnosti, klade důraz na to, aby výzkumník aktivně naslouchal, ale nesděloval participantovi své úsudky, nebo aby se nenechal odradit tím, že dotazovaný hned na první otázku neodpoví, a zkoušel klást otázky jiné. Také je dobré naučit se používat ticho jako prostředek stimulace.15
15
BARKER, G.: Použití kvalitativních výzkumných metod při postupech rychlého posuzování zneužívání drog ve společnosti, Boskovice 1999, Albert
Mým hlavní cílem, který ovlivnil konkrétní plánování interview, bylo získat jakýkoliv, a pokud možno co nejpodrobnější, popis toho, jak klienti v doléčovacím centru Jamtana
vnímají celkové nastavení daného programu, který si sami
a
dobrovolně již ve své předchozí léčbě zvolili jako další pomoc při hledání cesty k abstinenci. V interview jsem se pak snažila používat co nejvíce otázek, které by dotazovanému poskytly dobré podněty k detailní výpovědi, a postupem času jsem shledala, že takovými otázkami jsou rozmanité výzvy ke srovnávání:
Jak tady obvykle trávíš volný čas?
Jaký je pro tebe rozdíl v pobytu na doléčovacím centru a v pobytu v předchozím rezidenčním zařízení?
Jak ti DC Jamtana pomáhá k abstinenci?
Klíčovými otázkami v rozhovoru například byly:
Jaké byly hlavní důvody pro zvolení následné péče?
Popiš mi svoje rozhodování pro DC Jamtana?
Jaké to tady na Jamtaně pro tebe je?
Zažil jsi někdy moment, že ti tady v rámci poskytované služby něco chybělo?
Postrádáš tady nějaký druh služby nebo nějakého speciálně zaměřeného pracovníka?
Je tady v programu něco, co ti naopak velmi pomohlo v tom, že nyní abstinuješ? atd…
Co se týká otázek pro pracovníky DC Jamtana, byly částečně pozměněny od výše uvedených. Celé interview bylo více strukturované a dá se říci, že s ohledem na odbornost a zkušenost pracovníků bylo i časově kratší. Všichni dotázaní měli vždy dostatek prostoru na vyjádření svých výpovědí. Pro pracovníky byly klíčové například tyto otázky:
Který z programů Vašeho centra je pro Vás naprosto klíčový?
Cítíte někde v nastavení služeb ve Vašem zařízení nějakou slabinu?
Myslíte si, že je něco, co Vám tady uniká?
Co považujete za nejvíce efektivní pro klienty v rámci podpory jejich abstinence do budoucna? atd.
Pokud si stanovené cíle shrnu, v krátkosti je cílem výzkumu verifikace následujících tvrzení: 1. Následná péče je nezbytná pro klienty v systému drogových služeb. 2. Programy nastavené DC Jamtana pomáhají k udržení abstinence klientů doléčování. 3. Doléčovací centrum Jamtana je současně nastaveno na plnění individuálních potřeb klientů v stěžejních programech následné péče (viz. teoretická část).
1.3 Validita kvalitativního výzkumu Validita výsledků ospravedlňuje existenci metody. Poznatek je oprávněný, když nějaký popis světa nebo jeho interpretace je validní – pravdivá a legitimní. Validita závisí na tom, jak pravdivě výzkum reprezentuje zkoumaný jev a jak pravdivě jej dokládá. Validita tedy zahrnuje dvě složky: pravdivost (nálezy přesně reprezentují jevy, ke kterým odkazují) a jistotu (nálezy jsou podpořeny důkazy). Společné všem druhům kvalitativního výzkumu je to, že v něm validizační procedury mají nenumerickou povahu. Existují však různé postoje k pojmu validity. Někteří autoři se snaží zvýšit validitu kvalitativního výzkumu chápanou tradičním způsobem, zatímco jiní podnikli pokusy o přehodnocení dosavadního chápání validity či o zavedení jejích alternativních forem. Někteří autoři konstrukt validity zcela odmítli nebo jej nahradili konstrukty jinými. Právě tito autoři se při negaci validity opírají o názory, že člověk jako poznávající subjekt má jen zprostředkovaný přístup ke světu a že pravda je vlastně jen subjektivní představa o světě. Validitu pak nahrazují konstrukty jako jsou: důvěryhodnost (pravda, hodnota, hodnověrnost výsledku), pravděpodobnost (ne jako statistická veličina, ale spíše jakási intuitivně vnímaná možnost existence, reálnost výsledků), význam v kontextu (důležitost pochopení a interpretace dat v kontextu života a zkušeností respondenta), opakované vzorce (zkušenosti, události a činnosti se v čase opakují a tak odrážejí jisté vzorce,
jejichž výskyt se dá procentuelně vyjádřit) nebo saturace (vyčerpávající prozkoumání studovaného jevu). Nejčastější metodou, která je používána ke zvýšení validity je tzv. triangulace. Triangulací se rozumí srovnávání výsledků při použití několika různých metod nebo zdrojů dat, účast více tazatelů, neboť každý z nich poskytuje vlastní popis a interpretace, a konečně interpretace dat z různých teoretických perspektiv. Triangulace pomáhá kontrolovat integritu dat i výsledků z nich odvozených a překonat tak zkreslení při užití jediné metody, jediného pozorovatele nebo jediné teorie. Validitu ovlivňuje několik faktorů, které se dají identifikovat podle jednotlivých fází výzkumu. Rozhodující jsou kvalita získaných dat, způsob jejich zpracování výzkumníkem a prezentace výsledků. Data by měla být bohatá a hustá (podrobná, úplná, informativní), měla by tedy zahrnovat široký kontext, zohledňovat pohnutky, význam a procesuální stránku, aby sloužila nejen ke konstrukci teorie, ale zároveň i k jejímu testování. Pojem silná data se vztahuje k jejich výpovědní síle, větší výpovědní sílu mají data získaná v terénu, v pozdější fázi výzkumu, o samotě a z chování (ne z vysloveného). Reprezentativnost dat hovoří o možnosti jejich generalizace. Ke zkreslení při sběru dat může někdy dojít vlivem výzkumníka. Úplná eliminace zkreslení je prakticky nemožná, ale identifikace jeho možných zdrojů a efektů částečnému odstranění zkreslení napomáhá a měla by být integrální součástí každého projektu kvalitativního výzkumu. Výzkumník provádí selekci dat a ke zkreslení může dojít díky jednostrannému pohledu tehdy, pokud vybere jen data, která zapadají do jeho prekoncepcí, která ho nějakým způsobem přitahují nebo která se právě jemu zdají významná. Je třeba si také uvědomit reaktivitu, tedy vliv badatele na studované prostředí nebo osoby. Analýza dat je v kvalitativním výzkumu prováděna souběžně s jejich sběrem, takže může být těžké odlišit tyto jednotlivé fáze od sebe, a tedy i faktory ohrožující validitu vztahující se k těmto fázím. Turistikou - se rozumí zaměření na vyhledávání odlišností, které může vést k přehlédnutí podobností a souvislostí s jinými jevy.
Romantizmus - zase znamená, že zobrazení vnitřní zkušenosti je považováno za dostatečný cíl výzkumu, ale jednostranný důraz na vnitřní zkušenost může vést k zanedbání kontextu sociálního pozadí jevů. Interpretace událostí jako strukturovanějších a kongruentnějších než jsou ve skutečnosti bývá nazývána holistické zkreslení. Ke zkreslení elitou může dojít, pokud dáváme přednost datům získaným od dobře informovaných a výřečných respondentů, kteří mají často navíc vysoký společenský status.16
1.4 Výběr účastníků výzkumu Na rozdíl od přístupu kvantitativního, kde se rozsah výběru řídí jeho reprezentativností vzhledem k celé zkoumané populaci (reprezentativní – umožňující zobecnění výsledků na celý základní soubor), se u kvalitativního přístupu setkáme s tím, že je rozsah výběru považován za dostatečný, pokud dojde k tzv. teoretickému nasycení.17 To znamená, že je dosaženo stavu, kdy už se i s přibývajícím vzorkem neobjevují žádné nové významné informace a souvislosti, a kdy je výsledná teorie hutně propracována a v podstatě ověřena (získaná data se nezobecňují směrem k populaci, ale směrem k budované teorii). Jen k tomu připomínám, že procesy získávání dat a tvorby teorie se v kvalitativním výzkumu prolínají. Jelikož se nesnažím o budování nějaké vlastní nové teorie, ale pokouším se pouze podložit fakta získaná z literatury a z nastaveného programu v doléčovacím centru Jamtana, požadavek teoretického nasycení tak mohu reformulovat a omezit výběrem svého vzorku. Základními kriterii pro zařazení do výzkumu byly tyto vlastnosti na straně potencionálních participantů: - všichni jsou klienti Doléčovacího centra Jamtana a současně jsou v rezidenčním programu centra, tudíž využívají veškerou programovou nabídku.
16
ČERMÁK, I.,ŠTĚPANÍKOVÁ, I.: Kontrola validity v kvalitativním psychologickém výzkumu, Československá psychologie 1998, ISBN 42-50-62 ČERMÁK, I.,ŠTĚPANÍKOVÁ, I.: Validita v kvalitativním psychologickém výzkumu, Československá psychologie 1997, ISBN 41-503-512 17 STRAUSS, A-CORBINOVÁ, J.: Základy kvalitativního výzkumu, Boskovice 1999, Albert
- pro správné porovnání byli participanti také pracovníci centra – celý tým pracovníků doléčovacího centra. (Jsem si vědoma existujících vztahů k pracovníkům centra, vzhledem k tomu, že jsem tam zaměstnána a t.č. jsem již druhým rokem na mateřské dovolené, i tak věřím, že tímto nebude narušena validita dané studie.) Pracovníci centra o mé práci a rozhovorech s nimi věděli se značným předstihem a tak byli na rozhovor připraveni. Klienti byli od pracovníků seznámeni s tím, kdy navštívím zařízení a měli v dostatečném předstihu možnost si udělat na rozhovor čas. Zájem hovořit se mnou mělo šest klientů. Jen pro porovnání počtu klientů podotýkám, že v současnosti má zařízení osm rezidenčních klientů, kteří se účastní všech programů doléčovacího centra. Bylo nezbytné mít s účastníky dialogu bližší kontakt, aby mohlo docházet k získání informací, které by při použití jiné metody nebylo možné získat. Rozhovory se uskutečňovaly vždy v prostředí Doléčovacího centra Jamtana v terapeutických místnostech. Interview se odehrávalo vždy o samotě a trvalo přibližně pětačtyřicet minut. (Ukázky rozhovorů – viz. přílohy)
1.5 Práce s daty Při práci se získanými daty jsem se inspirovala „zakotvenou teorií“ autorů A. Strausse a B. Galsera. Zakotvená teorie je “zakotvená” v realitě a vzniká induktivním odvozováním (tzv. kódováním) ze zkoumaného jevu. Kódování je proces analýzy údajů. V první části analýzy (otevřené kódování) jde o konceptualizaci údajů. V co nejpřesnějším popisu zkoumaného problému se nejprve hledají klíčové jevy, které se následně označují jmény – pojmy (kódují se), pojmy se dále vzájemně porovnávají a třídí, ty s podobnými vlastnostmi jsou seskupovány do kategorií. Vlastnosti jsou znaky nebo charakteristiky náležející kategorii. Dimenze je umístění vlastnosti na nějaké škále.18 Pro vysvětlení si dovolím použít jednoduchý příklad kódování: “Martínek uvolněně poskakuje po chodníku, doširoka se usmívá a chvílemi si prozpěvuje 18
STRAUSS, A-CORBINOVÁ, J.: Základy kvalitativního výzkumu, Boskovice 1999, Albert
rytmickou písničku. Janička zase pomalu kráčí proti němu, spíš se jen plouží, hlavu má sklopenou, ale i tak je vidět její povadlá tvář s očima upřeně zahleděnýma kamsi do země.” Pokud byste měli za úkol, nalézt v popisu těchto dvou individuí nějaký společný prvek, asi by nikomu neunikly jejich rozdílné emocionální stavy. Poměrně snadno tady najdeme určité jevy, které nazveme pojmem. Pojem, který by charakterizoval Martínka, by mohl být třeba “veselost”, a Janičku naopak “smutek”. A co tedy mají tyto dva pojmy společného? Už to bylo vlastně řečeno: oba jsou emocionální stavy, “nálady”. Právě se nám vynořila kategorie. A v jaké vlastnosti se liší? Jeden je smutný, druhý je veselý, jeden stav je příjemný, druhý je nepříjemný, není to polarita? Vlastnost je “polarita”, a má dimenze “příjemný – nepříjemný”. Druhá část analýzy (axiální kódování) je složena ze souboru postupů, pomocí nichž jsou údaje získané v první části uspořádávány novým způsobem prostřednictvím vytváření spojení mezi kategoriemi. Navážu na první příklad: pokud bychom při výzkumu například zjistili, že se Martínek právě vrací od zubaře a je rád, že už to má za sebou, kdežto Janičku tato stresující situace teprve čeká a měli ještě další kategorii “strach z bolesti” s jevy “zubař”, “zlomená noha” nebo “včela”, mohli bychom směle odvodit předpoklad, že v různé časové následnosti může spojení kategorií “nálada” a “strach z bolesti” znamenat různé projevy například v dimenzi “příjemný – nepříjemný” emocionální vlastnosti “polarita” kategorie “nálada”. A konečně v třetí, závěrečné části (selektivní kódování) je identifikována klíčová centrální kategorie, která je na vyšší úrovni abstrakce systematicky uváděna do vztahu k ostatním kategoriím. Centrální kategorie, kostra příběhu slouží k formulování zakotvené teorie, která je ihned při formulaci zpětně ověřována původními daty. I když jsem se snažila stručně popsat všechny fáze tvorby zakotvené teorie, moje práce se získanými daty od klientů DC Jamtana a pracovníků daného centra částečně spočívala jen v prví její fázi. Prováděla jsem nejprve doslovnou transkripci všech získaných rozhovorů, ke konci jen jejich významnějších částí a snažila jsem se to porovnat s tím, co jsem našla v odborné literatuře, zda to, jak jsou standardy služeb pro následnou péči v ČR nastaveny, také skutečně odpovídá potřebám klientů následné péče a zda jsou s tím
spokojeni i odborní pracovníci takového zařízení. Toto jsem se snažila posoudit v rámci rozhovorů s pracovníky centra. Podotýkám, že k vytvoření kategorií, do kterých jsem data a pojmy členila, jsem se inspirovala z velké části v literatuře a také v dané struktuře programu DC Jamtana, ale systematizovala jsem je dále podle potřeb mého výzkumu. Jsou to např. sociální práce a služby, volný čas, práce s rodinnými příslušníky, prevence relapsu, chráněné bydlení, psychoterapie, dynamická skupina, individuální terapie atd. (viz. teoretická část).
1.6 Vyhodnocení dat Mým cílem bylo nalézt odpověď na otázku, jak jsou uspokojovány reálné potřeby v rámci služeb klientům a popsat
možnosti a očekávání pracovníků
Doléčovacího centra Jamtana. Pokud navážu na to, že název práce je „Následná péče v doléčovacím zařízení pro drogově závislé“, zůstává cílem i kvalitní popis jednoho z doléčovacích zařízení v ČR s tím, že si ověříme verifikaci daných tvrzeních, že následná péče je nedílnou součástí v péči o drogově závislé (viz. metoda získání dat) a to jak ze strany klientů centra, tak i jeho pracovníků.
1.6.1 Motivace klientů a rozhodnutí pro následnou péči Jedním okruhem otázek pro klienty byly otázky typu: proč si vlastně doléčování zvolili a co je vedlo k tomu, podat si žádost a nastoupit právě v Jamtaně. O důležitosti následné péče je popsáno množství informací a citací z knih v předchozí části mé práce, proto jsem se na motivaci podívala ze dvou úhlů. Prvním úhlem pohledu byl dotaz, co dotazované klienty motivovalo k nástupu do tohoto zařízení, druhým úhlem pohledu je sdělení, jaké klienty pracovníci DC Jamtana rádi uvítají ve svém programu. Domnívám se, že s tímto úhlem pohledu souvisí i můj dotaz na to, jak by samotní participanti zařízení doporučili? (Pracovníci mají dané pravidla přijetí, kde jsou vymezeny kritéria pro nástup do programu DC Jamtana.)
Všichni pracovníci se shodují, že nejdůležitější je motivace k abstinenci samotných klientů, kteří do centra přichází. Dále podotkli, že důležitým faktorem je kvalita rezidenční léčby, kterou klient absolvuje před nástupem do následné péče. Pak je zcela individuální, zda léčba trvá tři, čtyři měsíce v psychiatrické léčebně nebo rok v terapeutické komunitě. Jedno z nejdůležitější hledisek je délka drogové kariéry klienta a také další osobnostní problémy jednotlivých klientů, které se během léčby mohly více projevit. Pracovníci DC Jamtana doporučují jednoznačně Následnou péči, protože přechod a moment opuštění nějakého „uzavřeného“ zařízení bývá spojený se spoustou potíží, kontakt s realitou po léčbě nemusí být vždy bezbolestný a také je velké riziko relapsu. Proto je Jamtana, jako fungující a dobře zavedený program, dobré řešení nového začátku. Motivací pro klienty byla zejména obava z toho, co se děje venku, ale i z toho, co doma zanechali před léčbou. Naprostá většina se dozvěděla o možnosti následné péči od jiných klientů z léčby, někteří dokonce ještě před zahájením léčby. Teprve poté své rozhodnutí řešili s pracovníky léčeben nebo komunit. Což je zajímavé zjištění, jelikož nám to může ukazovat na nedostatečnou komunikaci mezi různými zařízeními, kteří se léčbou drogových závislostí zabývají. Může to také nutit k vyslovení předpokladu, že jednotlivá zařízení si mnohdy klienty snaží udržet sami a neodesílají je tak do kvalifikovaných zařízeních jiného typu. (Lépe to popisuje Kalina a kol.) Jedním z faktorů, který uvedli všichni dotázaní klienti, bylo i levné bydlení. Chráněné bydlení je dobrým začátek hlavně proto, že klienti většinou nemají dostatek finančních prostředků na vlastní bydlení. Možnost levnějšího chráněného bydlení klientům umožňuje naspořit si určitou finanční částku, kterou pak mohou na vlastní bydlení využít. Při výběru doléčování v Brně zohledňovali klienti například skutečnost, že někteří zde mají rodinné příslušníky či bydliště nedaleko města. U dalšího klienta rozhodlo to, že nechce být v Praze, jelikož se jedná o město, kde léta bral drogy a protože si nedokáže představit pobyt na samotě, zvolil si právě Brno. Žádného z klientů při výběru DC Jamtana neovlivnil program, který zařízení nabízí, ale právě ty důvody, které jsem výše uvedla.
1.6.2 Program chráněného bydlení Program Chráněného bydlení je v Jamtaně pevně svázán se strukturovaným programem. Poskytuje čas a prostor získat zázemí, pracovat na získání samostatného a nerizikového vlastního bydlení. Smlouva o Chráněném bydlení je termínovaná na pět měsíců s možností odůvodněného prodloužení. (Smlouvu i Statut Chráněného bydlení najdete v přílohách.) Pracovníci si myslí, že pro mimo brněnské klienty může být tento program opravdu nesmírně důležitý a to proto, že jim vlastně umožňuje vlastní doléčování. Tento program se řídí pevnými pravidly, což je současně i prevence relapsu, jelikož je to naprosto čisté prostředí, samozřejmě nejen od drog, ale také alkoholu. Klienti se shodují, že důležitým faktorem, proč bydlení využívají je jeho cenová dostupnost a umožňuje jim tak snadnější začátek nové životní etapy. Pro některé z klientů je opravdu velkým problémem situovanost domu, ve kterém je Chráněné bydlení zřízeno. Jedná se o městskou čtvrť, ve které je většina obyvatel romské populace a nepříliš vhodná je i blízkost centra města s vysokým výskytem drogově závislých a dealerů návykových látek. Tři klienti by proto změnili lokalitu zařízení. Opět se může vynořit myšlenka, kde je vhodné mít dům s chráněným bydlením? Přece jen to pro mnohé může být forma prevence relapsu a postupné navykání na místa a rizikové lidi, které po doléčování budou na ulici potkávat a pro jiné to může být přesně ten bod zlomu, kdy se ke svojí drogové minulosti ještě mohou vrátit.
1.6.3 Prevence relapsu Jak uvádím v teoretické části práce, obava z možného selhání je klíčovým motivačním faktorem závislého pro vstup do programu následné péče. Jak uvádí Kalina a kol.19, samotná prevence relapsu stojí na třech pilířích:
19
•
kognitivní intervence
•
dovednosti zvládání
•
stabilizace životního stylu
KALINA, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti 2, str. 209
Klient si musí získat náhled a naučit se, jak zvládat rizikové situace. Pomoc v této oblasti a pomoc s integrací do normálního života klienta je úkolem prevence relapsu. V rámci skupiny prevence relapsu, což je opravdu jeden z klíčových programů takových zařízení, odpovídá DC Jamtana jak standardům pro takovou práci, tak dle mého názoru i potřebám klientů. Nejenže na prevenci před rizikovými situacemi jsou nastaveny pravidla daného zařízení, ale i respondenti se shodli na tom, že daná pravidla jsou pro ně naprosto nepostradatelná v udržení abstinence. Program tématické skupiny sice nikdo z klientů neoznačil za klíčový, ale co se týká pravidel, zejména týkající se konzumace alkoholu, upozorňovali na rizika všichni dotázaní a také pět klientů má k alkoholu prozatím odmítavý postoj. Zajímavá byla otázka: „Je něco, před čím by jste někoho tady varovali?“ Většina klientů odpověděla, že je to právě relapsové chování a styk s „rizikovými“osobami. Jedna odpověď se týkala nastavení programu v rámci fází doléčování. Cituji: „Mám v tom zmatek, všude slyším, že lepší je abstinovat úplně a tady se to smí - pít, když to nahlásíte a to je divné. Já mám sám alkoholovou dietu, nemám ani chutě a tak si myslím, že asi proto jsou ty témata na té skupině prevenci relapsu, ale mám v tom stejně zmatek, příjemné je to, že je to tak liberální a na druhou stranu je to zneužitelné.“ Tuto citaci uvádím proto, že je patrné rozdělení klientů, část téma jako je alkohol uvítá, aby jejich případné pití zůstalo pod kontrolou a jiní klienti toto pravidlo mohou zneužít, pít tajně a na tématech spojených s relapsem nepracovat. Pracovníci centra vnímají velmi dobře takové nastavení programu. Nikdo z týmu nyní nepociťuje nějaký tlak ke změně a myslím si, že v oblasti programu Prevence relapsu se individuální potřeby opravdu naplňují.
1.6.4 Sociální práce a služby V DC Jamtana je cílem sociální práce podpora a rozvoj schopností a dovedností klienta ve zvládání požadavků spojených s integrací do společnosti.
Práce např. spočívá v dohlížení na splácení dluhů, domluva splátkových kalendářů nebo pomoc při zařizování a vystavování potvrzení o pobytu. Dále pak pomoc při hledání zaměstnání a nerizikového bydlení atd. Klienti Jamtany jsou většinou
sami nastaveni na velkou samostatnost, což
podporují i pracovníci centra. Sociální práci vnímají jako předávání informací a dostupnost internetu. Žádný z dotázaných nevyužil zařízení při pomoci hledání zaměstnání, využili jen část služeb a to jsou právě informace týkající se přístupu k internetu a telefonu, který mají v rámci bydlení k dispozici (automat na mince). Práci si všichni zařídili popř. zařizují sami a to na základě novinové inzerce. (V síti služeb Sdružení podané ruce je i pracovnice, která se přímo specializuje na vyhledávání práce, ale jen jeden klient využil její rady a pak si našel stálou práci sám.) Jedna klientka využívá spolupráci s psychiatrickou ambulancí, která jí velmi vyhovuje, jak sama říká, spolupracovala s tímto lékařem již v terapeutické komunitě a nechce si zvykat na jiného lékaře. Stejná klientka by ráda využila pomoci centra ještě s léčbou
žloutenky
typu
C.
Doléčovací
centrum
Jamtana
spolupracuje
se
specializovaným pracovištěm ve Fakultní nemocnici v Brně – Bohunicích, kde provádí léčbu Interferonem. V rámci jiných služeb sociální práce, neuvedl žádný z klientů, že by něco postrádali, naopak kladně hodnotí dobrou komunikaci s pracovníky centra
a
poradenskou činnost vůbec. Při dotazování pracovníků jsem se v rámci orientace v oblasti sociálních služeb, zajímala i o práci např. s klientelou po výkonu trestu. S tímto typem klientů nemají příliš dobré zkušenosti, uvádím citaci vedoucího centra: „Klienti z výkonu trestu jsou problematičtí v tom, že většinou neurazí cestu od brány vězení do DC. Jejich motivace se jeví často jako pouze účelová vzhledem ke zkrácení trestu. Přesto bychom zrovna v následujících dnech měli přijmout klienta z vězení ve Znojmě jako další pokus. Ve většině případů vnímáme jako užitečné, aby klient nešel rovnou do DC, ale napřed absolvoval alespoň krátkodobou léčbu, víceméně jako „detox“ z vězeňského prostředí a uvyknutí si na práci ve skupině. Výkon trestu vyžaduje zcela jiný druh chování a rozvíjí jiné „dovednosti“ než ty, které jsou potřeba pro fungování v doléčovacím programu.“ Myslím, že právě Sdružení Podané ruce, jež má vlastní centrum, které s klienty ve vězení či vazbě pracuje, může být na klienty tohoto typu dobře připravené a je velmi
přínosné, že centra spolu velmi dobře spolupracují. Můžeme tedy i zde zcela jasně sdělit, že v oblasti sociální práce odpovídá Jamtana potřebám klientů.
1.6.5 Práce s rodinou Současná vědecká evidence dokládá, že zapojení rodin a přátel uživatelů návykových látek může mít významný vliv na úspěšnost všech typů léčebných programů a také, že rodinná terapie je efektivní formou léčby jak pro dospělé, tak pro dospívající, kteří mají problémy s užíváním alkoholu a nezákonných drog. Návrat dítěte z jakékoliv léčby do domácího prostředí klade nároky na změnu postojů a vzorců chování celé rodiny. Proto je práce s rodinou a rodinná terapie v následné péči důležitou složkou. Je třeba, aby rodiče přijali tu skutečnost, že se výrazně podílejí na výsledku procesu léčby a doléčování. Jedním z cílů této nabídky v programu je i zprostředkování informací rodinným příslušníkům o procesu doléčování, typických tématech, které klienti řeší, rizikových situacích, ale také pomoc při řešení jejich vzájemných konfliktů nebo vůbec podpora ve vzájemné komunikaci. Dotazy týkající se rodiny byly pro klienty nejvíce citlivé. Již z práce na komunitě, kde jsem působila dva roky, tak i v doléčovacím zařízení, jsem se setkala s tím, že se vlastně spokojenost a motivace z procesu uzdravování klientů velmi zrcadlí a odvíjí od toho, jak nejbližší lidé (rodina klienta) klientovu úzdravu přijímají. Všichni klienti měli s rodinou před počátkem léčby velmi napjaté vztahy, někteří byli na ulici, někde proběhlo i napadení matky apod. Jak sami klienti podotkli, vztahy chtějí čas a důvěra se buduje pomalu. Někomu stačí, že se léčbou začalo jen v rodině komunikovat a neřeší a nechtějí řešit, jak vztahy zlepšit. („…bez rodičů se mi dýchá volněji…“) Všichni se také shodují v tom, že rodinné sezení v léčbě zažili. Jeden z klientů měl velmi ponižující zážitek před matkou v komunitě, ale přesto se s ostatními shodl na mínění, že to je potřebná záležitost. V léčbě to všem pomohlo i když to mohlo být a také jistě pro mnohé bylo, dost nepříjemné. V jednom z rozhovorů se objevila i obava z toho, jak oddělit to, co je „moje“ a chci to mít pro sebe, od toho, co bych chtěla s rodiči řešit (vymezení hranic, nedůvěra v terapeutickou důvěrnost).
Má-li být program práce s klienty a jejich signifikantními osobami efektivní, musí vycházet ze znalosti jejich potřeb. Tři dotázaní, kteří si pomoc v této oblasti umí představit, nabídku na případné rodinné sezení nedostali a nebo jen nemají přesnou představu toho, jak sezení s rodinnými příslušníky, může probíhat. Z nedostatku odpovídajících informací a představ o procesu léčby nebo doléčování je pro ně obtížné formulovat a prosazovat své potřeby. (Mám dojem, že dotázaní problém s rodinou raději vytěsňují. Uvádím citaci z jednoho rozhovoru: „Tady jsem nikdy rodinné sezení neměl, nemá to smysl. V Červeňáku jo, tam bylo sezení s mámou a přítelkyní, ale nic z toho se stejně nedodržuje. Nabídku jsem tu dostal, ale nevím…co si mám pod tím jako představit? /Po chvíli mlčení…/ Ne, byla by to asi ztráta času.“) Vynořuje se hypotéza, že většina klientů prostě i s ohledem na jejich samostatnost potřebuje mít něco pevně stanoveno, zakotveno v rámci pravidel zařízení. Má být proto sezení s rodinnými příslušníky součástí pravidel a povinností klientů v některé z fází doléčování? Osobně si myslím, že by to bylo vhodné. Kulantně mi na to odpověděl opět vedoucí zařízení Jamtana Mgr. Přikryl, který se na rodinné poradenství dívá jako na slabinu jejich centra: „Nedaří se nám více kontaktovat rodiny klientů a pracovat s nimi. Je to způsobeno zčásti tím, že klienti jsou z celé republiky a vzdálenost je bariérou. Z tohoto důvodu ale postupně vznikla tradice, že se tímto směrem (k rodinám klientů) příliš neobracíme i když někdy by to mohlo být užitečné a možné.“ O bariéře vzdálenosti rodinných příslušníků od Brna, hovořili i jiní pracovníci. Jde o vzdálenosti nebo nastavení programu? Jedna část odborné veřejnosti zastává názor, mít rodinnou terapii jako součást služeb (např. Sananim Praha) a jiní se striktně řídí již samostatností klientů a dají na to, o co si klient umí říci. Na základě této malé studie si troufám odhadnout, že většina si neumí dost dobře říkat o to, co vlastně chtějí nebo prostě nemají plnohodnotné informace o tom, co a proč může být pro ně v této fázi léčebného procesu ještě užitečné.
1.6.6 Psychoterapie – dynamická skupina, individuální terapie V následné péči jde v psychoterapii především o stabilizaci abstinence od primární drogy. K tomuto cíli by mělo být psychoterapeutické zaměření vztahováno. Jedná se spíše o podpůrnou psychoterapii zaměřenou na stabilizaci klientovy emotivity.
Dynamická skupina využívá skupinové dynamiky a bezpečné, ohraničené situaci skupiny k práci na aktuálních osobních tématech klientů. Individuální terapie je prováděna v indikovaných případech pracovníkem s příslušným vzděláním a se speciálním psychoterapeutickým výcvikem. Klienti vnímají jako individuální terapii i tzv. garantské konzultace, které jsou popsány v programech DC Jamtana. Někdy je opravdu dost těžké je od sebe oddělit, jelikož prostor v tomto individuálním kontaktu je terapii dost podobný. Všechna témata řešená s klienty při „garantských“ sezeních jsou pod dohledem supervize, ale i v rámci intervize týmu zpracovávána tak, aby se klientova cesta z léčebného procesu zdárně uskutečnila. Pracovníci považují většinou právě tento druh péče o klienta za stěžejní. Jeden z pracovníků uvedl:„Jako důležité vnímám všechny složky programu, kdybych měl vyzdvihnout, tak dynamickou a tématickou skupinu a individuální konzultace.“ Co se týká klientů, každý má tendence srovnávat skupiny i „individuály“ s léčbou, která pro ně byla velmi intenzivní, terapii měli několikrát denně a tady na DC se na tyto programy dívají jinak, zvykají si na jiná témata skupin. Jeden klient uvádí: „Skupiny, v porovnání s léčebnou jsou tady setinové. Tady se neryje, tady se nechává taková lajna, co jen jede…Třeba jsem 1x řekl, že tady bylo na skupině málo kritiky – a nic, tak se to spláchlo. Asi je to individuální.“ „Asi se teprve rozhlížím, jen to tak srovnávám s tím Červeňákem a tam to proti tomuto jelo…“ Skupinu vnímají většinou jako prostor pro zpětné vazby svého chování, svých nálad, povahových rysů a také jako možnost osahat si téma, které se někdo bojí řešit a jiný klient ho jen tak otevře i pro něj. „Individuál“ vnímají jako bezpečné místo pro svoje problémy. Zajímavá byla jedna odpověď, kdy klient by rád změnil to, že by více strukturoval právě individuální sezení – dělá mu problém hodinu povídat a je rád, když má nějaké vodítko.( Otázka, která se objevuje i zde: „Umí si říkat o to, co potřebuje?“) Pro některé z klientů, zvláště pro ty, kteří byli na dlouhodobé léčbě v terapeutických komunitách se objevují nálady „přeterapeutizování“ nebo vlastně jakési „přeléčení“ a cítí svoje možnosti v těchto programech za vyčerpané. Mám dojem, že to je jen nálada, která se novým zážitkem, problémem, nebo situací se kterou se v reálném světě potkávají, může změnit.
1.6.7 Volný čas Cílem volnočasových aktivit je pomoc klientům rozšířit si repertoár možností, jak trávit volný čas, jak si „užívat bez drog“. V tzv. Klubu se na Jamtaně střídají volnočasové aktivity a program využívá často i různé neverbální techniky, cvičení, jógu aj. Někdy jsou to vzdělávací programy spojené s videoprojekcí, návštěvy kina nebo divadelního představení, výstavy. Volnočasové aktivity jsou významnou uvolňující protiváhou k povinnostem, jejichž zvládání a problémy s tím spojené často bývají příčinou stresů klienta a tím i rizikem relapsu. Proto je v zařízeních následné péče dbáno na to, jak si klient umí naložit se svým volným časem. Myslím, že otázka Klubu je v Jamtaně nejdiskutovanější téma poslední doby. Nejen pracovníci v něm postrádají např. člověka, který zná více neverbálních technik, ale i člověka, který je na volnočasové aktivity více specializován, nebo má větší náboj. „Myslím, že by se nám hodil někdo s drivem pro aktivity, kde se mohou klienti chytit různých zájmů, které je posléze mohou i nadále bavit činit jim život bez drog zábavným a smysluplným a skrze které mohou získávat další kontakty.“ Tak to říká vedoucí zařízení Mgr. Přikryl a Mgr. Matonohová, která je garantem klubových programů ještě dodala: „Přehodnotila bych kluby. Nevypustila bych je, ale jedna z variant by byla namísto pravidelných klubů jednou týdně hodinu případně i víc dělat jednou za čas volnočasové aktivity, které by nemuseli být vázané na fáze, na pevnou dobu…“
¨
Klienti jsou většinou zahlceni novým městem, novými povinnostmi a ve snaze si najít formu svého volného času, jsou pak na časový harmonogram večerních programů dost naštvaní. Některé z dotazovaných velmi baví sporty, jiné ne a chtějí po náročné práci více odpočinku a proto je často klubové aktivity nebaví atd. Dva klienti ocenili, že Klub je vhodný prostor pro seznámení se s ostatními lidmi v doléčovacím zařízení po nástupu na doléčování, ale zároveň někteří podotkli, že mají již dost svých zájmů a organizované aktivity nemají příliš v lásce. Stejně jako u jiných programů je i tady patrné, že se nikdy nemůžete přesně dotknout potřeb všech zúčastněných, ale myslím, že pokud se pracovníkům podaří najít zdroj nápadů, ať již z vlastních zdrojů nebo zvenčí, bude i Klub jedním z kvalitních programů, které Jamtana nabízí.
2. Shrnutí a závěr výsledků výzkumu Hlavní těžiště mé činnosti spočívalo v práci s literaturou, a materiály Sdružení Podané ruce, konkrétně Doléčovacího centra Jamtana, nedělala jsem tedy výzkum v pravém slova smyslu. I přesto, že jsem se snažila o odvedení dobré práce, nepodařilo se mi dané téma plně vyčerpat. Vzhledem k šířce zpracovávaného tématu jsem zřejmě mohla zvolit jen jeden z cílů své práce, např. potřeby klienta v zařízení následné péče a ten prostudovat do větších detailů. Myslím si, že tato práce může přispět k lepšímu pochopení motivace klienta zvolit si i jako součást léčby následnou péči, a tím tak pomoci nejen sobě, ale i celé sdílející skupině klientů, v udržení abstinence nejen po dobu doléčovaní, ale i po něm. Práce může být užitečná i pro vedoucího pracovníka takového zařízení, jako možnost porovnání toho, co ostatní pracovníci vidí ve své práci jako nejdůležitější a naopak, jak některé z programů poskládají či „opřipomínkují“ klienti. K popisu samotného zařízení DC Jamtana dle potřeb, jak klientů, tak i zaměstnanců, jsem dospěla syntézou informací získaných z literatury a z rozhovorů s klienty i pracovníky zařízení, při jejich interpretaci jsem se opírala o některé postupy kvalitativní metodologie, které jsem v práci krátce popsala.
Shrnutí by mělo obsahovat verifikaci tří tvrzení, které jsem si stanovila: a. Následná péče je nezbytná pro klienty v systému drogových služeb. b. Programy nastavené DC Jamtana pomáhají k udržení abstinence klientů doléčování. c. Doléčovací centrum Jamtana je současně nastaveno na plnění individuálních potřeb klientů ve stěžejních programech následné péče.
Ad a)
Z hlediska celkové výsledné efektivity procesu léčby závislosti je
následná péče klíčovým faktorem. V evropských zemích je přechod klienta z léčby do následné péče považován za jeden z nejdůležitějších momentů v celé léčbě. Tuto zkušenost potvrzují praktické zkušenosti také tuzemských poskytovatelů služeb pro uživatele nealkoholových drog a také moje práce, vzhledem k tomu, že nikdo z participantů výzkumu si léčbu bez následné péče neumí představit a také většina
z nich pro udržení abstinence do budoucna hodlá služby programu ambulantním způsobem využívat. Ad b) Jak bylo podrobněji popsáno výše, pravidla, vlastní nastavení režimu v doléčovacím zařízení Jamtana v rámci udržení abstinence shledávají dotázaní klienti jako vyhovující. Pravidla i program posiluje jejich odhodlání dál abstinovat od drog. Samozřejmě se můžeme v každém zařízení setkat s klienty, kteří pravidla nerespektují a to z různých důvodů. Na to však pracovníci Jamtany pamatují
v pravidlech pro
ukončení programu a tito klienti jejich služby musí přestat využívat. Programy jako jsou prevence relapsu, skupinová terapie aj. pomáhají klientům v tom, aby si našli své potřeby a to, co je posiluje v udržení abstinence. Ad c) Co se týká individuálních potřeb klientů, myslím, že je dobré si uvědomit, že základní moment nastává při volbě doléčovacího zařízení klientem. Jak jsem psala v bodě 1.6.1 (Motivace klientů…), nikdo si nevybral doléčovací program z důvodu programů, které nabízí. Dle mého názoru může být tak pro tým pracovníků těžké nastavovat aktuálně program podle toho, co jednotlivci potřebují. Celkově mám dojem, že se to přesto děje. Kostra standardního programu je jasná a ta z velké míry vyhovuje a osvědčuje se u většiny klientů, kteří zařízením prošli. „Specifické“ potřeby řeší tým pracovníků v rámci individuálních sezeních nebo na základě individuálních potřeb jednotlivce, který si umí říkat o to, co potřebuje. Podle mého názoru je centrum Jamtana na základě výše uvedených zjištění velmi efektivním zařízením. Pracovníci mají velkou snahu o to, zkvalitňovat své služby, mají zájem o další vzdělávání a také chtějí velmi intenzivně pracovat na své „duševní hygieně“, aby nehrozil žádný „syndrom vyhoření“ a mohli tak nadále dělat dobrou práci. Vždy budou klienti spokojení a také nespokojení, jen musíme pravou příčinu jejich nespokojenosti hledat, což provedeme zkvalitněním komunikace, otevřenými zpětnými vazbami jak k týmu pracovníků, tak ke klientům. Pak možná nebudou mít takové pocity, že se určité problémy, jako jsou krádeže jídla v ledničce na Chráněném bydlení, dlouho neřeší. (viz. rozhovory, příloha č.1.)
Závěr V této bakalářské práci jsem se zabývala Následnou péčí pro klienty závislé na nealkoholových drogách. V celé práci se objevuje Doléčovací zařízení Jamtana, stručně jsem načrtla historii centra a blíže jsem se podívala na programy, které služba poskytuje. Již v předcházejícím shrnutí jsem uvedla to, jak důležitá je svobodná volba klienta, který si již v průběhu léčby vybírá nějaké centrum následné péče. Uvedu v závěru několik čísel, podle údajů Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky funguje 53 specializovaných programů primární prevence, 93 nízkoprahových programů - tj. kontaktních center a terénních programů, 9 pracovišť metadonové substituční léčby, 19 detoxikačních jednotek, 17 terapeutických komunit a pobytových programů pro léčbu závislých osob, 17 oddělení státních psychiatrických léčeben pro krátkodobou léčbu drogově závislých, 2 denní stacionáře pro léčbu závislých osob a 16 specializovaných zařízení poskytující následnou péči a doléčovací programy (údaje MPSV k prosinci roku 2003). Při srovnání kapacity programů dlouhodobé a krátkodobé léčby drogově závislých s kapacitou doléčovacích programů s chráněným bydlením, lze dojít k závěru, že zde existuje mnohonásobný převis kapacity programů léčby v neprospěch kapacity programů následné péče. Z hlediska celkové výsledné efektivity procesu léčby závislosti je následná péče klíčovým faktorem. V evropských zemích, jak jsem již uvedla, je přechod klienta z léčby do následné péče považován za jeden z nejdůležitějších momentů v celé léčbě. Jak v úvodu práce uvádím, že je to počátek nového života pro klienty, jejichž paměť na předchozí reálný svět je většinou shrnutá do kolotoče kolem drogy, setkání s klienty DC Jamtana mi toto tvrzení nového začátku jen potvrdilo. Jsem moc ráda, že zařízení takového typu funguje, protože zajištění dostatečné kapacity programů následné péče tak, aby odpovídaly specifickým potřebám klientů a logicky uzavíraly řetězec existujících služeb je zcela nezbytné.
Resumé Bakalářská práce popisuje postavení následné péče v rámci drogových služeb v České republice a zejména pak postavení následné péče a doléčovaní v organizaci Sdružení Podané ruce. Svou bakalářskou práci jsem zaměřila na Doléčovací centrum Jamtana. V teoretické části jsem popisovala systém následné péče obecně. Zejména jsem se snažila podrobně popsat program a služby, které zařízení, konkrétně Jamtana, nabízí. Okrajově se v práci zabývám i sociálním pedagogem a jeho uplatnění v doléčování. V praktické části práce jsem se snažila ověřit nastavení programů DC Jamtana vzhledem k standardům a zjistit, zda jsou nastaveny
na plnění
specifických a
individuálních potřeb klientů. Výzkum jsem směřovala k verifikaci stanovených otázek, týkajících se potřebnosti samotné Následné péče v síti drogových služeb. Postupovala jsem metodou semistrukturovaných interwiev s klienty doléčovacího centra, ale i s celým týmem pracovníků, což dle mého názoru dodalo práci kvalitnější výsledky. Konkrétní témata zkoumání byla: prevence relapsu, rodinné terapie, volný čas, motivace vstupu do doléčovacího zařízení aj. Zásadní z celé práce je, dle mého názoru, zjištění, že v ČR je v porovnání s dlouhodobými léčebnými programy velmi málo zařízení, které se systematickou následnou péčí zajímají. Jak na základě vyhodnocených rozhovorů ukazuje bakalářská práce, je Centrum Jamtana.
Summary
Použitá literatura 1. BAKOŠOVÁ, Z.: Sociálny pedagog a jeho kompetencie. Pedagogická revue (január-február 2005). Zborník referátov z vedeckej konferencie s mezinárodnou účasťou, Bratislava 2004, ISBN 1335-1982 2. BARKER, G.: Použití kvalitativních výzkumných metod při postupech rychlého posuzování drog ve společnosti, Boskovice 1999, Albert 3. ČERMÁK,I.: Myslet narativně (kvalitativní výzkum „on the road“ )[online].c 2002[cit.12.duben 2007] dostupný z WWW: . 4. ČERMÁK, I., ŠTĚPANÍKOVÁ, I.: Validita v kvalitativním psychologickém výzkumu, Československá psychologie 1997, ISBN 41-503-512 5. ČERMÁK,
I.,
ŠTĚPANÍKOVÁ,
I.:
Kontrola
validity
v kvalitativním
psychologickém výzkumu, Československá psychologie 1998, ISBN 42-50-62 6. HENDL, J.: Úvod do kvalitativního výzkumu, Praha 1997, Karolinum 7. KALINA, K. aj.: Mezioborový glosář pojmů z oblasti drog a drogových závislostí. Praha : Filia Nova, 2001. ISBN 80-238-8014-4. 8. KALINA, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti 1, Mezioborový přístup. Úřad vlády ČR 2003, ISBN 80-86734-05-6 9. KALINA, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti 2, Mezioborový přístup. Úřad vlády ČR 2003, ISBN 80-86174-05-6 10. KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V. et al.: Člověk–Prostředí-Výchova K otázkám sociální pedagogiky. Paido Brno 2001, ISBN 80-7315-004-2 11. Projekt Doléčovacího centra Jamtana na rok 2007 – Sdružení Podané ruce. 12. ROTGERS, F. a kol.: Léčba drogových závislostí. Grada Publishing, 1999, ISBN 80-7169-836-9 13. STRAUSS, A.-CORBINOVÁ, J.: Základy kvalitativního výzkumu, Boskovice 1999, Albert 14. Tématické skupiny prevence relapsu. Olomouc: Středisko prevence, léčby a doléčování drogových závislostí P-centrum, 2000. 15. www.mpsv.cz - následná péče v protidrogové prevenci 16. www.podaneruce.cz – základní informace o Sdružení podané ruce. 17. Závěrečná zpráva 2005 – Sdružení Podané ruce.
Seznam příloh Příloha č. 1: Rozhovory s klienty Doléčovacího centra Jamtana Příloha č. 2: Ukázka rozhovoru s pracovníkem Doléčovacího centra Jamtana Příloha č. 3: Terapeutický kontrakt Příloha č. 4: Smlouva na chráněné bydlení Příloha č. 5: Statut chráněného bydlení Příloha č. 6: Tématické vymezení léčebného plánu Příloha č. 7: Týdenní plán klientů Příloha č. 8: Měsíční plán
Přílohy Příloha č. 1: Rozhovory s klienty Doléčovacího centra Jamtana
1. rozhovor Jméno: Vlaďka Věk: 20 let Bydliště: Český Brod Předchozí léčba: PL Jihlava 3 měsíce Terapeutická komunita Bílá voda – 1,5 měsíce a pak odchod Terapeutická komunita Podcestný mlýn 8,5 měsíce - 1 léčba Nástup na DC Jamtana: 24.4.2007 Hlavní droga: heroin 5 až 6 let
Rozhovor s Vlaďkou se uskutečnil 26.4.2007, jen 2 dny po jejím nástupu. Ještě byla znát nervozita z nového prostředí. Vypráví mi o tom, jak do Brna jezdila s komunitou na drogové přednášky a hrát divadlo a tak se rozhovoru nebojí a není nic, co by jí bylo zpočátku nepříjemné. Když jsem psala o předchozí léčbě, upozornila mě sama, že po celou dobu abstinovala. Ráda bych se zeptala, proč jste si zvolila po tak dlouhé léčbě doléčovaní? - „Nechtěla jsem se vracet zpátky do místa bydliště, chtěla jsem být co nejdál. Mám totiž ještě i psychické problémy, beru antidepresiva a tady mi to připadalo v pohodě.“ - Pomohlo Vám tady něco za tak krátkou dobu, dá se to říci? – „Ano, já totiž chodím od komunity k doktoru Markovi a to je psychiatr i tady, je to pro mě v pohodě, že nemusím právě psychiatra měnit a nikomu novému nic vysvětlovat o svých problémech.“ Co ještě hrálo roli v rozhodnutí, proč Jamtana? - „Původně jsem chtěla do Pardubic, přítel tam totiž sedí ve vězení. Pak jsem si řekla, že tyhle vztahy já nemůžu mít a ani nechci. Brno asi i proto, že jsem to tady znala z těch drogových přednášek a taky jsem tu dělala s komunitou dramaterapii. O tom, že půjdu na „doléčovák“ jsem snad věděla už před léčbou vůbec, znala jsem to od klientů, kteří o tom mluvili, přiznám se jako o levné možnosti.“ Přestože se teprve s programy seznamujete, který se Vám jeví jako nejvíc smysluplný? - „Asi chráněné bydlení a ta psychiatrická ambulance. V léčbě mi vyhovoval individuál.“ Který s programů se Vám naopak jeví jako zbytečný? - „Asi klub. I když včera jsem ho měla a alespoň jsme se seznámili s ostatními. Já totiž bytostně nenávidím nic organizovaného, co se týká zábavy. Na komunitě mě to taky moc nebavilo.
-
Jak trávíte volný čas? – „Ráda tancuji, ale tady je blbá ta čtvrteční skupina, čas na ni, to jsem mohla totiž chodit tancovat. Mám ráda i sport, ale ne míčové hry. Na klub je třeba si i tady zvyknout.“ Je něco, co byste tady ráda změnila? - „Asi prostředí, je tady dost cikánů, ale zařízení je zase fajn.“ Je nějaký druh péče (sociální práce, pomoc), která Vám tady schází? - „Nechybí mě nic, jen si vyřeším změnu bydliště a to zvládnu sama, dá se vlastně říct, že zatím nevím, co bych potřebovala.“ Můžu se Vás zeptat, jak to máte s rodinou? - „Je to dobré, narovnalo se to nějak během léčby. Dokonce rodiče byli jedenkrát i na sezení, ale táta pak nechtěl ani slyšet o něčem takové znovu, bylo to hned zpočátku léčby a tak já to chtěla, dnes už ne. Já jsem bydlela od 15 let mimo s přítelem, matka mi dost pomáhala, vyřizovala hlavně doktory a tak, tam si myslím, že to bude dobrý.“ - Zmínila jste zdraví, jste v pořádku? – „Mám žloutenku C a plánuji léčbu, jééé no tak to budu asi potřebovat ty rady a kontakty na interferon.“ Určitě na to myslete, domnívám se, že tady mají výborné kontakty. Máte již práci? – „Ne“ Jak se budete starat o svou práci, myslíte, že Vám pomůže zařízení DC? - „Já asi nechci nic od DC, tady mají kontakt na ikony, tam chodí i klienti Kcentra a já si myslím, že si seženu práci rychle, hned zítra mám pohovor. Obcházím město, jako, že hledám obchody na prodavačku a tak. - Jaké je Vaše vzdělání? – „Jsem vyučená aranžérka a právě zítra půjdu na něco s tímhle na pohovor, tak snad to vyjde.“ Držím palce. Je tady nějaké pravidlo, které by jste zrušila a nebo naopak zpřísnila? - „Nic mě nenapadá, myslím, že je dobré to, že jsem nikdo nesmí pod vlivem ani chlastu a ani fetu. Taky je fajn, že po uklouznutí se můžou lidi vrátit. Já osobně nechci zatím nic pít, do budoucna pak příležitostně.“ (usmívá se a kouše se do prstů) - Nakousla jste budoucnost, jak ji vidíte v souvislosti s DC? – „ Nevím, já si totiž připadám strašně moc „přeléčená“ za tu dobu co jsem po léčbách. Nechávám tomu volný čas.“ Jak by jste doporučila DC Jamtana a proč? - „Venku to není jednoduché a paměť máme fakt na jinej život!“ Je něco před čím by jste tady někoho varovala? - „Asi před těmi cikány, jsou tady večer kolem divní lidi a taky ať vybírají místa, kam jít.“
Děkuji za rozhovor a ať se Vám daří.
2. rozhovor Jméno: Ondra Věk: 25 let Bydliště: Praha Nástup na DC Jamtana: 26.2.2007 Hlavní droga: heroin 4 roky a pak 2-3 roky subotex
Předchozí léčba: detox Bohnice, PL Nechanice 6 měsíců – 2 léčba (sám dodává, že první dobrovolná) Rozhovor se uskutečnil dne 23.4.2007. Uskutečnil se opět v prostorách DC Jamtana, v terapeutické místnosti. Klient hned v úvodu říká, že je zvědavý a rád si povídá. Začala jsem se ptát, zda mi může sdělit něco víc o té první léčbě – nedobrovolné. Mluví o tom, že otec i matka jsou lékaři a jednou mu našli stříkačku a taky, že je prostřední dítě a nebavilo ho stálé srovnávání s bratry. Odvezli ho do Červeného dvora, tam byl 3 měsíce. Proč jste se tedy rozhodl z Nechanic pro doléčování? - „Doma jsem měl nařízenou komunitu. Rozhodnutí musí být moje a tak s terapeutkou jsem se pak rozhodl vyzkoušet „doléčovák.“ Jsem z Prahy a tak jsem chtěl druhé velké město a to je Brno. Měl jsem žádost i do Olomouce, ale tady je to pro mě lepší. Mám z Brna dědečka. Já pořád řeším, kudy dál. Mám za Prahou domek, který pronajímám a nevím, jestli se tady třeba i usadím, bez rodičů se mi dýchá líp. Chci být na vlastních nohách.“ Když jste tak nakousl tu rodinu, jak to máte s nimi dnes? - „Vnímají mě jinak, jsou rádi, že abstinuji. Když jsem bral, tak mě i vyhodili.“ - Napadlo Vás využít právě ten doléčovák k tomu, aby to bylo lepší? – V Červeňáku to bylo třeba povinné, to jsem i já tenkrát chtěl. Otec je poměrně dost vysoce postavený, on by nikam asi nechtěl jít a já ho o to ani nemohu žádat. Dnes to mám tak, že chci všechno sám, (odmlčí se) snad to bude dobré.“ Co Vám tady nejvíce pomáhá, který z programů? - „Mě se líbí ranní komunita, ona je všechny děsně štve, ale já jsem dost líný a taky laxní a tak se mi líbí, že to nutí přemýšlet nad tím, co mám v tom dnu dělat, přemýšlet dopředu. Tlačí mě to k práci. Taky se mi líbí, že tu není ta hustá psychoterapie, řeší se tu ty aktuální věci, problémy každodennosti.“ Je nějaký z programů, který naopak pro Vás tu váhu nemá? - „Ani nevím, možná by to chtělo být trošku volnější, ale pro mě je to dobré a vyhovuje mi to. Třeba i klub, ten zase stmeluje s novými lidmi, pokud nastoupí.“ Kdyby jste měl možnost něco tady změnit, co by to bylo? - „Asi bych chtěl strukturované individuály. Není mi příjemné, že trvají hodinu. Já vysypu, co mám na srdci během chvilky a pak tam sedím a nic. Chtělo by to otázky atd. Vlastně jsou ty týdenní plány, možná je to vodítko, já ho potřebuji.“ - Umíte si říkat o to, co potřebujete? – „No, to se asi učím, já myslím, že tak jak to je, to mám určitě nějaký smysl, mají to asi vyzkoušené.“ Je nějaký druh péče nebo služby, která Vám tady schází? - „Tady to funguje dobře, záleží to asi na aktivitě klientů. Já si třeba takový interferon vyběhal sám. Práci si asi taky sháním sám, mám možnost tady jít a dostanu nabídky, ona to tu dělá ta paní na správě, ale já asi jdu nyní do skladu, abych měl peníze a pak se budu učit grafiku, to chci dělat.“ - Jste tady přes 2 měsíce, nemáte zatím práci?- „Ne, já jsem fakt dost laxní, ale nyní to již vyšlo. Já mám totiž guláš v té budoucnosti, jestli tu chci zůstat?“ - Jaké máte alternativy na tu budoucnost? – „Určitě chci doléčování i když tady nebudu, potřebuji mít někde důvěru a doma to asi není. Jinak fakt nevím.“ Je tady nějaké pravidlo, které by jste zpřísnil nebo Vám prostě jen vadí? - „Já jsem zmatený z té 2 fáze, tam je zajímavý ten alkohol. Mám v tom zmatek, všude slyším, že lepší je abstinovat úplně a tady se to smí, pít, když to nahlásíte a to je divné. Já mám sám alkoholovou dietu, nemám ani chutě a tak si myslím, že asi proto jsou ty témata na té skupině prevenci relapsu, ale mám v tom stejně
zmatek, příjemné je to, že je to tak liberální a na druhou stranu je to zneužitelné.“ (s obavou ve výrazu říká, že to není o něm…) Jak by jste doporučil Jamtanu a proč? - „Asi bych shrnul o čem to tady je, že je to skvělé, že nejdete tam, kde jste před tím zlobili – tam si myslím, že to nikdo „neošéfuje.“ Řekl bych, využijte toho, má to smysl, pomohlo mi to v tom, že jsem lajdák tady mi udělali v něčem bič.“ - Je něco před čím by jste někoho varoval? – „Zapeklitá otázka, ale asi před tím relapsem. Prostě bacha na relaps, je to tady v tomhle „frý“ a tak to radši nezkoušej!“ (hrozí ukazováčkem) Děkuji moc a přeji brzké vyřešení Vašich dilemat. „Díky, nemáte na to radu?Asi ne, tak nashledanou“
3. rozhovor Jméno: Michal Věk: 20 let Bydliště: Trutnov Předchozí léčba: v léčebně Červený dvůr 6 měsíců, 1 léčba Nástup na DC Jamtana: 10.4.2007 Hlavní droga: pervitin 5 let, v poslední fázi tak 1g/denně, alkohol Rozhovor se uskutečnil dne 20.4.2007, klient přišel velmi naladěný, měl velkou chuť si povídat. Krátce jsem představila sebe a cíl rozhovoru. Naprosto sám a spontánně začal mluvit o své předchozí léčbě – pobytu v Červeném dvoře, mluvil o tom, jaké tam dostávali všichni „sody“ a jak mu to vlastně pomohlo, protože, to jak bral před léčbou bylo hrozné. Chceš o tom říci víc? - „bral jsem perník jak jsem říkal 5 let a psychózy, které jsem měl byli v poslední době drsné. Říkal jsem si, je to o ničem, zkoušel jsem chvilku nebrat, ale strašlivě jsem chlastal – svoji hladinu jsem dost potřeboval a pak jsem zase bral.“ - Dá se říci, že to byl ten důvod k léčbě? – „Taky, ale taky mi zavřeli kamarádku, která u mě vařila a já pak neměl přísun zadarmo, začal jsem rozprodávat věci z bytu – to byl byt po dědovi a nechal mi ho táta a toho pak najednou bylo moc. Taky jsem se i drsně zapíjel, nešlo to dál a tak domluvil jsem si detox a léčebnu“. - Tak jste se ocitl v Červeném dvoře? – „ano“ Proč jste si zvolil doléčování? Dá se říci víc o tom, co v rozhodování sehrálo roli? - „Rozhodoval jsem se jestli komunita a nebo doléčovák. Věděl jsem hned, že do Trutnova nejdu, mám hned Nonstop bar před domem a všechny tam znám a oni mě. To je nemyslitelné! 7 let jsem žil v Brně, je to nejlepší město, co znám, mám tady v Kuřimi nedodělanou školu a tak to rozhodlo.“ - Proto jste si tedy zvolil Jamtanu?- „Měl jsem i žádost do Olomouce, ale moc jsem byl rád, že mě vzali sem, hlavně kvůli té škole a taky tady mám matku s novým manželem a bráchu.“
Přesto, že tady nejste dlouho, je nějaký program, který má pro Vás největší význam a pomáhá Vám v abstinenci atd.? - „Zatím moc nevím, já prostě vím, že nechci brát a to mi zatím pomáhá nejvíc. Teprve si musím všechno vyzkoušet. Ještě tady se mnou ani nikdo nemluvil, mám až dnes první garanťák, trvalo to nějak dlouho.“ - Máte pocit, že to mohlo jít jinak? – „ Ani ne, než jsem se zorientoval, než se rozhodli koho mi přidělí, to asi chvilku zabralo, ale pokec mi už chybí. - A co ty programy?- „Zatím jsem měl asi štěstí, že mě nic doposud ještě nesundalo a z toho, co jsem vyzkoušel, no nevím…( klient se dívá z okna a přemýšlí, mlčí) Když se zeptám obráceně, který z programů tady Vám nejméně vyhovuje, nemá pro Vás význam? - „Ranní komunita, tam jen sdělíme, co budeme v tom dnu dělat a nic víc, je to za 3 minuty hotové a já kvůli tomu musel vstávat, třeba mám volno a nic nového neřeknu a nic se nedozvím.“ - Napadá Vás, jak by se to dalo udělat, aby ten program smysl pro Vás měl? „Dalo, já bych tam dal trošku více terapeutické sody po ránu, něco bych rozebral. Tady mě to ani neprobere natož rozebere…“ Kdyby jste měl tu moc a mohl tady něco změnit, zlepšit, co by to bylo? - „Skupiny, v porovnání s léčebnou je to tady setinové. Tady se neryje, tady se nechává taková lajna, co jen jede…Třeba jsem 1x řekl, že tady bylo na skupině málo kritiky – a nic, tak se to spláchlo. Asi je to individuální. - Myslím, že můžete mít pravdu, že je to individuální, když jste nebyl spokojen s tím, co se děje na skupině, řešil jste to tam nějak, sdělil jste to na skupině?Nebo jak jste v úvodu říkal, teprve se rozhlížíte?- „Asi se teprve rozhlížím, jen to tak srovnávám s tím Červeňákem a tam to proti tomuto jelo…..“ Můžete mi říci, zda je tady nějaký druh péče o Vás, která Vám ze strany DC chybí? - „Ne já mám všechno vyřešené a měl jsem to dost dopředu, musím to mít vždy jasné.“ - Vyřešené? Co tím myslíte?- „Třeba práci jsem měl vyřešenou již v léčbě, pomohla mi rodina, matky manžel, řekl, že tam mají místa volné a já si to vyřídil a jsem spokojený. Priorita je pro mě ta škola a tu mám zajištěnou, že v září v Kuřimi opět nastupuji do 3 ročníku.“ Když jste se zmínil o rodině, jak to máte s ní? Myslíte si, že tady Vám např. může nějak pomoci doléčovací zařízení? - „Rodina před léčbou stála za hovno, teda ty vztahy. Mámu nějak zlomilo to, že jsem si léčbu vyřídil sám a dobrovolně. Její manžel to vzal až časem, když mě na výjezdech konečně poznával jinak, on mě totiž znal jen hodně mimo z drog nebo chlastu. Každá další návštěva je lepší a lepší. S bratrem se to taky upravilo. - Jak je to s otcem? – „Tam nic moc. On žije s přítelkyní v Hradci, nechal mi ten byt v tom Trutnově, ale ten jsem u hodně rozprodal – věci atd. Není to tam dobré. - Zeptám se znovu, jak by Vám s tímto problémem mohlo pomoci DC? – „Zažil jsem v léčbě rodinky, vždycky to tam pomohlo a bylo to dost hustý. Přemýšlím, že to tady dohodnu, jestli to tady půjde?..“(krčí rameny, je zřejmé, že ani nezná celou nabídku služeb) Co si myslíte o daných pravidlech? Je nějaké, která Vám vadí a nebo naopak by jste ho zpřísnil?
-
„Pravidla mi nevadí, pomáhá mi to, je to struktura, tu každý feťák potřebuje a je to hnací motor. Jedu podle řádu, když nemám řád a tlak, umím se na věci vykašlat a to nechci.“ - „Nezpřísnil bych nic, jsem spokojený – zatím. Teda, na bydlení se občas ztratí jídlo, jde o lidi, jsou to toxíci a musí se s tím počítat.“ Jak byste doporučil někomu Jamtanu a proč? - „Konkrétně bych doporučil všechny doléčováky, jen ne Budějovický, tam se relapsuje a chlastá, to je známé, ale doléčovak pomáhá těmi chráněnými prostory a tady konkrétně si podle mě nikdo nedovolí fetovat a tak. Je to super začít znovu, levné bydlení a člověk není na ulici.“ - Varoval by jste před něčím? – „Zatím jsem neměl problém, možná se krade to jídlo a bacha vůbec na svoje věci!“ - Může s tímto problémem pomoci DC? – „S tím asi neudělá nic ani ten doléčovák.“ V závěru se zeptám na to, co plánujete do blízké budoucnosti v rámci doléčovaní? - „Chci být tady na DC co nejdéle, bezpečí tu je a levně, když vidím svůj plat a ceny podnájmů. Pak mám domluvené s matkou to, že jak budu na škole budou mě podporovat a můžu si najít privát. - Kontakt s DC vidíte jak? – „ Taky ho chci udržovat, potřebuji se mít o co opřít, však proto i to Brno, jak jsem říkal, mám tu matku a bráchu a nyní i DC. Děkuji za rozhovor, hodně štěstí. - „Taky dík, bylo to dobrý po dlouhé době si pokecat.“
4. rozhovor Jméno: Standa Věk: 24 let Bydliště: Kyjov Předchozí léčba: Terapeutická komunita Grunt (Zlín) – 15 měsíců, 2 léčba Nástup na DC Jamtana: 5.3.2007 Hlavní droga: pervitin 5 let, v poslední fázi nepočítal kolik – mohl prostě 3 dny stále Rozhovor se uskutečnil 23.4.2007 v prostorách DC Jamtana v terapeutické místnosti. Standa přichází trošku unavený, je v pracovní neschopnosti, má chřipku a necítí se moc dobře, ale rozhovor nechce rušit a změnit termín. Od jiných klientů slyšel o mě a tak docela ví, proč s ním rozhovor budu dělat, nemusela jsem se v úvodu moc představovat. Než jsem začala klást otázky, rozpovídal se sám o předchozích léčbách. Mluvil o komunitě MONAR (je u Šumperku a zřizovatel je v Polsku), tam byl 1,5 roku a po návratu do Kyjova si „dal“ drogu a začal fetovat znovu. Po 2 letech opětovného braní drog se do Monaru vrátil, ale po půl roce chtěl přestoupit jinam – do TK Grunt, to mu neumožnili a tak odešel ze dne na den. Vzhledem k tomu, že jste tak ten úvod sám provedl, navázal jste na ty úvodní otázky povídáním o léčbě, můžete mi říct, co rozhodlo o tom, že jste si vybral doléčování?
-
„Já jsem ani nevěděl, že něco takového existuje ani jsem neznal slovo relaps, to až v Gruntu při rozhovorech s klienty a pak i s terapeutem v individuálu jsem se rozhodl pro doléčovák.“ Dá se říci víc o tom, proč jste si vybral Brno a Jamtanu? - „Chtěl jsem do Brna, je dost velké a mám tady něco vybudované, nějaké to zázemí, mám tady rodinu. Mám tu babičku a bratrance a taky naši jsou 60km.“ Co Vám tady v Jamtaně nejvíce pomáhá? - „Uvědomil jsem si tady pár věcí, co jsem znal z komunity. Nejvíc mě dostalo to, že musím nad sebou přemýšlet, protože tady je to třetí místo, kde jsem dostal zpětnou vazbu na to, že jsem tvrdohlavý a to je husté. Taky to beru tak, že tady za 1.500,-Kč můžu bydlet a nejsem sám, můžu dostat radu.“ Když se zaměříte na programy, který má pro Vás největší význam? - „Asi ta skupina, dynamická, ale tam hraje roli délka té skupiny a taky, že je pozdě, jsem už dost unavený. - Proč je tedy pro Vás tak důležitá?- „Třeba nyní ta poslední pro mě byla důležitá, jedna klientka tam řešila něco, co jsem si taky uvědomoval, fákt hezký zrcadlo i ty rady co tam dostala, právě jsem něco podobného taky řešil, ale je taky fakt, že se tam dost nudím někdy a to mi vadí.“ - Jak by měla vypadat, aby to bylo lepší? – „Nevím, nic mě nenapadá, ale vlastně i garanťák je pro mě dobrý. Já z těch léčeb toho mám za sebou hodně. Který z programů je naopak pro vás ten, který moc nemusíte? - „Jednoznačně klub. Ten nemá asi pro mě význam. Minule jsme dělali zahradu a já jsem byl totálně unavený z práce a musel jsem to prostě dělat. Já bych rád přišel z práce a dal si kafe a třeba odpočíval.“ - Jak by měl vypadat, aby Vás osobně nadchnul? – „Určitě by měl být dříve, možná si tak zakopat nebo nohejbal, asi ten sport by mě snad bavil. Ještě jako, že něco zažít, tady nám něco promítali a to bylo fajn, odpočinul jsem si a ještě viděl něco hezkého. Já mám dojem, že se tu dost věcí dělá na sílu.“ Kdyby jste měl tu moc a něco jste mohl změnit, co by to bylo? - „Kdybych tu byl šéf, tak bych dal víc programů, mě by to totiž netížilo, ale jako klient bych asi zkrátil skupiny, tak aby trvaly hodinu. Jsou dlouhé.“(chytá se za pusu, jakoby si myslel, že něco sdělil, co není úplně ok.) Je nějaký druh péče nebo služby, který Vám tady schází? - „Já nic nepotřebuji, mám to hodně vyřešené. Nic tu asi nechybí.“ (přemýšlel delší dobu) - „Nyní jsem naštvaný, nevyšli mi tady vstříc a dali mi spolubydlícího. Já makám jako kuchař v jídelně a vstávám ve 2 hod. ráno a nesnesu, když mě někdo bude budit a tak. Já potřebuji třeba od sedmi spát a nyní to nepůjde, to mě sere.“ Pokusím se Vás zeptat na rodinu, jak to máte s nimi? - „Bylo to hodně špatné. Od 19 let s nimi nebydlím, byl jsem u babičky i na ulici. Jedenkrát jsem přišel za matkou a řekl jí o tom, že se půjdu léčit a ono ji to nadchlo, zaplatila mě i komunitu, než jsem měl sociálku, pozvala mě i na kávu. Při tom prvním pokusu mě věřila o hodně víc. - Napadlo Vás, že třeba využijete nějaké pomoci, aby to bylo s ní lepší?- Já jsem tady o rodince neslyšel, ale jedenkrát mě do Monaru přivezla z výjezdu a oni mě před ní a ségrou svlékli do naha a kontrolovali, jako, jestli jsem čistý a pak mě pře nimi ještě dost ponížili při tom sezení, nikdy to nechci opakovat!“ (Standovi se roztřásl hlas, je cítit, že je to citlivé téma, mlčím….) – „Bylo to fakt hnusné, to tam ani nepište, fakt to nechci řešit.“ Fajn, změníme téma. Jak jste si zajistil práci a jak vám v tom pomohlo DC?
-
„Jak jsem říkal, všechno si dělám sám. Byl jsem před doléčovákem měsíc doma, dělal jsem u bratrance, ten mi koupil nové oblečení. Otec je s matkou rozvedený od mých 8 let a řekl, že mě pomůže, ale nechtěl jsem na to spoléhat a tak jsem si zavolal na inzerát v pondělí jsem nastoupil sem a ve čtvrtek jsem měl už práci a dobré. Já vím, že tady dají informace, ale já si to zařídil sám.“ Je nějaké pravidlo, které Vám vadí a nebo které by jste i zpřísnil? - „Popravdě, já neznám pravidla (docela ukazuji zděšení a jen říkám, že je tady přes měsíc), vlastně jedu pravidla v sobě z komunity. Vadí mě, že se tu kradou potraviny a nikdo s tím nic nedělá! - Co by se mělo dít?- „Nějak to řešit a ne mávnout rukou.“ - Tak se to nějak děje? – „ Ne, ale oni říkají, že se to na skupině nedá chytit, já si myslím a vím o koho jde, ten samej borec nedělá ani úklidy, vím že mám na něj averzi, ale tady je to jedno. Mluvili o pokutách, že se zdraží nájem a nic…“(je vidět dost velká podrážděnost) - Štve vás to, to je vidět. Řekl jste o tom týmu DC?-„Ne, nikomu jsem to neřekl, ale jsem dost nasranej.“ - „Vyhovují mi ty pravidla ohledně abstinence a taky návštěv tady na bydlení. Je to tu pro ně taky levné a můžu si sem vzít holku a tak. Je to vstřícné.“ Jak by jste doporučil Jamtanu a proč? - „Levné bydlení, možnosti si našetřit peníze za těch 6 měsíců a podrží to člověka.“ - Je něco, před čím by jste varoval?- „Možná před dlouhýma skupinami, ale to se fákt mění s lidmi. Třeba se mě stalo, že přijel borec z výjezdu řekl, že pil 2 panáky, ptám se ho a řekneš to? On že jo, že to proto říká. Asi bych jim řekl, ať si dají pozor na to pití. Děkuji moc za čas. Mějte se hezky. „To je všechno? Tak já děkuji, bylo to dobrý, uteklo mi odpoledne, jak marodím, je to nuda.“
5. rozhovor Jméno: Pavel Věk: 33 let Bydliště: Vranovice u Brna Předchozí léčba: Terapeutická komunita Sejřek – 12 měsíců, 1 léčba Nástup na DC Jamtana: 27.11.2007 Hlavní droga: pervitin 5 let, v poslední fázi tak 1g/denně Rozhovor se uskutečnil 20.4.2007 v terapeutické místnosti DC Jamtana, Pavel se cítí dobře hned v úvodu a je zvědavý. Po krátkém seznámení s cílem výzkumu i mým začínáme mluvit. Začíná otázkou Pavel „To bude jako klasika, že? To se mě budete ptát na braní a tak..?“ – Reaguji tak, že pokud má zájem o tom mluvit, můžeme to zmínit, ale rozhovor by měl být o doléčování a pobytu tady v Jamtaně. ( Je na něm vidět úleva, ale pokračuje sám v mluvení..) „Já jsem do 26 let žil normální život, byl jsem ženatý a bydleli jsme u našich v baráku, kde jsme začali i s přístavkem. Hodně jsem pil, ale dnes už nepiju nic. A problémy s rodinou a našima a v práci mě neplatili jak měli a tak jsem začal s perníkem.
Bral jsem tak 5 roků, ale to jsem už říkal a z toho jsem 4 roky nedělal, jen fetoval, dobrý, že? Pokud o tom chcete mluvit, můžete. Jak jste se tedy dostal do léčby? - „Měl jsem těžkou psychózu, vyhýbal jsem se všemu, třeba jsem byl zavřený doma a 2 měsíce jsem nepotkal naše a to tam bydleli.“ - Manželka tam byla s Vámi?- „NE to skončilo ještě před tím...Jak jsem říkal, psychóza a já uměl i dlouho od drogy abstinovat, zavřel jsem se a nic, ale pak jsem otevřel a jelo to znova. Jednoho dne jsem napadl matku a ona zavolala policajty a ty mě vezli na celu. Já jsem řekl ať mě zavezou na detox – v sanitce jsem si ještě dal naposledy a dostal jsem pak doporučení do komunity.“ Vraťme se k doléčování, proč jste se rozhodl pro něj? - „Obava z toho jít domů, vztahy byly a jsou nahnuté. Komunita je taky pořádně uzavřená, pro mě byl těžký už první výjezd a ne tak jít ven úplně.“ Jaký byl pro Vás impuls právě pro Jamtanu? - „Rozhodl jsem se pro Brno, znám to tady dobře, dělal jsem tu a školu jsem tu měl taky. Sice jsem tady i bral, ale mohl jsem mít blíž k té rodině a dát to dohromady.“ - Mluvil také o tom, že měl v plánu i Olomouc, ale motivem jít do Brna bylo to, že to na výjezdech urovná doma tak, aby tam mohl být atd. Dá se říci něco o tom, co Vám tady nejvíce pomáhá? - „Celkově to chráněné prostředí, lidi jsou tady se stejným problémem, je tady levné bydlení, garanty, prostě tu můžu mluvit a někdo mě slyší.“ Je nějaký program z těch co nabízí, který je pro Vás v tom co mluvíte nejvíc prospěšný? - „Určitě garant, můj garant je Tomáš, nejdřív jsem ho srovnával s lidmi z komunity a měl jsem z něj obavy, je to šéf, ale nyní skvělé, věřím mu. Taky pak dynamická skupina a možná trochu i prevence relapsu. Je naopak některý, který máte pocit, že je pro vás zbytečný nebo Vás prostě štve? - „Klub – svoje koníčky mám“ - Chápu, ale v čem je špatný, nebo jak tomu mám rozumět? – on jako není špatný, ale pro mě jo. Je toho moc, najít si čas na něco svého a ještě klub. Nejvíc mě, ale štvalo, že je málo plánovaný (strukturovaný?), prakticky nevím co tam bude do poslední chvíle až na místě nebo těsně před tím se to dozvím třeba ještě z nástěnky. Mám rád, když vím co bude a vím, jak plánovat a na co se těšit a třeba na nějakou výstavu na kterou zjistím, že jdeme až po cestě nemám náladu.“ Kdybyste Pavle měl možnost cokoliv tady změnit, co by to bylo? - „ Funguje to tady dobře, o tom jsem nikdy nepřemýšlel. To záleží na lidech, kteří to dělají. Já bych změnil ve čtvrtek tématickou skupinu na dynamickou. - Dá se krátce říci proč? – „Protože téma umožní, že se vyhne člověk tomu, co chce řešit. Možná to bych změnil, chce to tlak, pak to funguje všechno jak má.“ - Měl jste jiné očekávání od DC? – „Na 50% být již venku, ale tady je to hned tak na 80% a nevím, jestli to je dobře, je to jiné než v léčbě a to vlastně dobře je.“ Je nějaký druh služby, která vám tady chybí? - „Je tady přístup na internet a stejně si všechno člověk musí vyběhat sám. Na zeptání, ale radu dostanu.“ - Jak tedy chápete ty služby? – „Jako informace, je to jinak? TO je o lidech, podporu mám. (tady mám pocit, že čeká odpověď, mlčím, mám pocit, že on za tu dobu co tam je nemá také plné informace o tom, co vše DC nabízí a jak)
-
Můžu se zeptat na to, jak jste si zajistil zaměstnání? – „Dlouho mě to netrvalo, měl jsem ji do měsíce. Sedl jsem si k „netu“ a už psal čísla a volal a chytl jsem se. Zmiňoval jste, že to máte nahnuté doma s rodinou, Dá se nějak využít k tomuto DC? - Měl jsem 2X sezení s matkou a přítelkyní v léčbě, ani jedné straně se nechtělo nikam do hloubky. Těžko říct proč, před léčením tam bylo hodně urážek, hrozné stavy (klientovi se hůře mluví, zpomalená mluva a dívá se dlouze do okna)….těžko o tom mluvit“. - Pak ještě opakuji otázku ohledně pomoci v tom ze strany DC – nevidí to dobře, nenapadá ho jak by to šlo, neví zda o tom bude mluvit s pracovníky DC. Jak vidíte nejbližší budoucnost s tou rodinou a jinak? - „Musím dát dluhy do kupy, zatím se tomu vyhýbám. Chtěl bych dodělat ten přístavek u rodičů a nějak tam s nimi žít, uvidíme. Ale chci 1x týdně chodit pořád na skupinu a individuál, zatím to tak vidím.“ Je tady na DC nějaké pravidlo, které Vám vadí a které se naopak dá zpřísnit? - „Pravidla mi nevadí, v komunitě to bylo drsnější, je to již zvyk. Vadí mi, ale ten bordel, s tím se nedá nic dělat.“ - Jak to tady řešíte, když to tu je? – „Řeším to tak, že to neřeším, nebo naopak je hádka, ale to k ničemu nevede. To je ta cena za levné bydlení“ - Může Vám pomoci tým pracovníků tady na DC? – „Nyní se snad snaží už dlouho řešit bordel a taky se řeší ohleduplnost, jakože se tu rušíme večer a tak…“ Jak byste Pavle v krátkosti doporučil novým klientům v Sejřku DC Jamtana a proč? - „Podivte se na mě, dělal jsem za měsíc a abstinuju“ - Před čím byste je varoval? – „Pozor na relapsy, já si dal 2 piva na Silvestra, nahlásil jsem to, ale dostal jsem nějaké „tytyty“ a nic. - Počkejte, máte pocit, že tady se relsps bere na lehkou váhu? – „Skupina mi k tomu něco řekla, ale nic. Prostě jsem to bral na lehkou váhu před tím i pak. Jen bych řekl pozor na relasové chování! Tady se totiž jede hodně na vlastní triko, je to jiné od komunity. Nic se tu neutají dlouho, ale jde to brzy sjet. Je to o člověku. Chce to víc tlaku, někdo tlak potřebuje a někdo teda zase ne. Děkuji moc za rozhovor a přeji, aby jste našel správnou míru „tlaku“ - „Díky, to je potřeba“
6. rozhovor Jméno: Aleš Věk: 27 let Bydliště: Kyjov Předchozí léčba: 5 měsíců v léčebně Červený Dvůr, 1 léčba Nástup na DC JAMTANA: 22.11.2006 Hlavní droga: pervitin, doba užívání 4 – 4,5 roku Rozhovor se uskutečnil dne 19.4.07 v prostorách DC Jamtana. V úvodu proběhlo krátké seznámení a také jsem představila to, proč rozhovor uskutečňuji. Klient souhlasil a odpovídal velmi spontánně a otevřeně. Jak napovídá úvod, nejprve jsem začala základními otázkami, týkající se jména, věku a bydliště. Také jsem se zeptala na datum nástupu do DC Jamtana.
Jedna z prvních otázek se týkala předchozí léčby. Aleš mluvil o tom, jak bral 4 až 4,5 roku pervitin a poslední půl roku bral až gram denně. Také mluvil o tom, jak začal alkoholem, „prostě jsem dost kalil a pak přišla tráva“. Do léčby ho dostalo to, že se ocitl sám, přišel o rodinu, přátele. Měl již jen tu drogu a byl dost v „pasti“. V Červeném dvoře to na něj působilo deprimujícím pocitem, ale hodnotí tady příjemné prostředí. (To má zřejmě pro něj dost důležitou roli –zmínil to ještě3x). Proč jste se rozhodl pro doléčování? Vzpomenete si na zlomové rozhodnutí – „ano, pošlu si přihlášku“? -
Aleš říká, že si chtěl ověřit svoji vůli a představu o tom. Nebyl si jistý, že ty názory, co dostal funguji. Také říká, že více impulsů přišlo ze strany klientů v léčebně než od pracovníků. Čím Vás lákali? - „Měl jsem pocit, že jsem mentálně vyřízený, necítil jsem již žádnou radost a tak po 2 měsících léčby jsem si uvědomil, že mám mírnou demenci – to mě řekli,bohužel i ostatní, bylo to dost drsné slyšet a prošel jsem si peklem, fuj.(klient si mne ruce a dělá gesto, že ho přechází zima) a tak jsem se rozhodl, že musím někde pokračovat.“ Proč jste si zvolil DC Jamtana? - „Rozhodoval jsem se mezi komunitou Bílá voda a pak DC. „Mám dceru, proto jsem se rozhodl pro doléčovák, protože ji můžu navštěvovat a také Brno mi není taky cizí“. - Věděl jste, že je třeba doléčovací zařízení v Kyjově? – „O tom jsem se dozvěděl teprve tady, ale nešel bych tam.“ Dá se říci, co Vám na DC nejvíce pomáhá a který z programů má pro vás největší význam? - Okamžitě odpovídá, že podpora terapeutů a důvěra, kterou v nich má. - „Můžu jít ven z problémem a nemusím se setkat s blbou reakcí na problém od lidí venku. Taky mě tady drží ty pravidla, jakože něco nesmím.“ - Vy jste tady od listopadu, to znamená, že v květnu končíte, co Vás bude držet potom? Máte představu, jak to budete zvládat po programu? – „Nedát si, to není ta brzda, je to podpůrná možnost. Já si kladu otázky, jako chci se dostat do průseru? Prožít si jeden den a co pak?….to mi funguje. Doléčovák mi pomáhá si tohle ověřit a hlavně přijít na to, jak se bránit.“ - „Z programů asi nejvíc garantské konzultace a pak pondělní dynamická skupina, tam je hromada názorů a já se jim nebráním i když jsou někdy hustý“. Když se zamyslíte, dá se říci, který program pro vás osobně tady nemá takový význam? - „Je to na momentální náladě, poslední dobou mě štvou skupiny chráněného bydlení, protože se tady řeší věci, které se pořád dokola opakují a nikdo s tím nic nedělá. - Kdo s tím má něco dělat? – „Klienti, ale nedaří se to. Každý si tady jen uspokojuje to svoje a nehledí na druhé lidi“ - Mohl tady nějak pomoci někdo s týmu? – „Oni to řeší dlouho, tak poslední měsíc docela se snaží, ale nic zatím nevymysleli. Chce to možná kompletní výměnu osazenstva tady.“ Kdyby jste měl možnost tady nyní cokoliv zlepšit, co by to bylo? - (Aleš dlouho přemýšlí, usmívá se.) - „Přestěhoval bych tenhle dům na nějaké klidné místo. Je to tady moc v cikánské čtvrti. Asi je to jen o tom místě.“ Je nějaký druh péče, která vám tady chybí v rámci nabídky programů atd.? - „Zaměstnání jsem si vyhledal sám, hmmm vlastně jsem nikdy nebyl s ničím odmítnutý“
-
Mluvil jste o rodině, máte dceru, napadá vás např. jak vám může být zařízení DC prospěšné třeba právě v této věci? Jak to s rodinou vlastně máte? - „Tady jsem nikdy rodinné sezení neměl, nemá to smysl. V Červeňáku jo, tam bylo sezení s mámou a přítelkyní, ale nic z toho se stejně nedodržuje. Nabídku jsem tu dostal, ale nevím…co si mám pod tím jako představit? Ne, byla by to ztráta času.“ - Najednou mluví o tom, že budoucnost vidí v Kyjově a DC bude i za ten měsíc, jak to tady ukončí asi ještě využívat na individuální pohovory a třeba to o té rodině využije později. Vzhledem k délce pobytu tady v zařízení, je nějaké pravidlo, které vám vadí a je něco, co by se mělo třeba ještě zpřísnit? (Napadá mě to proto, že v úvodu jste hovořil o tom, jak vám pravidla vyhovují a pomáhají v abstinenci a brzy se chystáte odejít a to do města, kde jste tolik let bral)? -
„Naštvala mě ta skupina bydlení, já měl totiž tou dobou navíc domluvenu volnočasovku – fotbálek a musel jsem tady řešit ty pitomosti pořád dokola. Na jednu stranu nám říkají, něco si domluvte a bavte se zdravě a na druhou stranu neposunou žádný termín. A ten Kyjov, snad to zvládnu, nechám si ty individuály.“ Jak byste doporučil Jamtanu a proč a snad mě ještě napadá, zda je něco, před čím by jste nového klienta varoval? - „Doporučil bych ji proto, že jsou tu klidné vztahy s personálem a taky, když tady v areálu někoho potkám, jsou to fajn lidi. Taky je tady levně. Asi bych je varoval před lidmi venku, cikáni jsou tu blízko a někdo je rád nemá.“ - „Je to anonymní?“ – Ano, je. Bojíte se něco říci? – „NE, ale varoval bych před pitím. Je to o lidech, ale mejdánky jsem tady zažil. Jsou už vyhození.“ - Vy jste pil alkohol, co jste v programu? „Ano, piva a panáka – to tady ví. Stalo se mě, že jsem pak měl chutě a taky se mi stalo, že ne. Rozpor tedy zůstává do budoucna? Ano, potřebuji zatím tu podporu.“ Děkuji za rozhovor a čas.
Příloha č. 2: Ukázka rozhovoru s pracovníkem DC Jamtana Mgr. Tomáš Přikryl Jaký je tvůj věk? „Je mi 39“ Jak dlouho na DC JAMTANA pracuješ a jaké je tvé pracovní zařazení? „Od začátku – 1999, a od začátku jsem vedoucí centra“ Jaké máš přesně vzdělání? „VŠ FF MU jednooborová psychologie, Mgr. - Výcvik SUR v dynamické psychoterapii a výcvik v Gestalt psychoterapii. Plus x malých kurzíčků“ Na základě zkušenosti, po jak dlouhé léčbě klientů se Vám jeví program smysluplný? „Minimum jsou tři měsíce (viz. i pravidla pro přijímání klientů do DC) , ale závisí to také na délce drogové kariéry a hloubce problémů a poškození klienta. Osobně si myslím, že je lépe když je léčba 6 měsíců a výše také záleží pochopitelně na kvalitě léčby a motivovanosti klienta“ Který z programů Vašeho centra je pro tebe naprosto klíčový? „Nemyslím si, že je možné vytrhnout jeden druh práce s klientem a označit ho jako klíčový. Klíčová je souhra různých typů práce na různých tématech v určitou dobu kdy jsou pro klienta stěžejní. Programy na sobě závisí a jeden podporuje či umožňuje druhý. Chráněné bydlení umožňuje pracovat na sociální situaci i na vztahových a osobních problémech v rámci skupinových a individuálních sezení.“ Který program na základě tvé zkušenosti by jste změnili a jak, popř. vypustili? „Nemám teď pocit potřeby zásadních změn. Bylo by užitečné spíš prohlubovat a zlepšovat práci v rámci stávajícího nastavení.“ Postrádáte tady nějakého pracovníka s konkrétní znalostí či dovedností – pokud ano, můžete to popsat? „Myslím, že by se nám hodil někdo s drivem pro aktivity, kde se mohou klienti chytit různých zájmů, které je posléze mohou i nadále bavit činit jim život bez drog zábavným a smysluplným a skrze které mohou získávat další kontakty.““ Cítíš někde v nastavení služeb ve Vašem zařízení nějakou slabinu? Nedaří se nám více kontaktovat rodiny klientů a pracovat s nimi. Je to způsobeno zčásti tím, že klienti jsou z celé republiky a vzdálenost je bariérou. Z tohoto důvodu ale postupně vznikla tradice, že se tímto směrem (k rodinám klientů) příliš neobracíme a někdy by to mohlo být užitečné a možné.“ V čem naopak si myslíš, že jste v rámci nastavení zařízení dobří? „Myslím, že pracujeme dobře s prevencí relapsu a také s osobními problémy klientů.“ Co považuješ za nešťastné v rámci standardů služeb pro Vaše klienty? „Nešťastná mi připadá hlavně existence různých standardů – RVKPP, MPSV. Nevyváženost s jakou je něco podrobně popsáno.“
Myslíte si, že je něco, co Vám tady uniká? „Na to jsem myslím odpověděl již v rámci té slabině, že?Je to možná to rodinné poradenství.“ Máš tu moc nyní cokoliv změnit, co by to bylo? „Naše moc je omezená možnostmi klientely a rozpočtu popřípadě schopnostmi týmu. Ale nevím jestli jsem správně pochopil otázku?“ - Prostě jen to, zda by jste něco tady změnil? –„Jak jsem říkal, je to dáno tím, jaké klienty tady nyní jsou. Myslím, že můžu říci, že se nyní práce daří. Ne asi bych nyní neměnil nic zásadního.“ Jak byste doporučili v krátkosti právě Jamtanu? „No je to skvělý!“ Co považujete za nejvíc efektivní pro klienty v rámci podpory jejich abstinence do budoucna? „Nalezení základního sociálního zázemí a zároveň bohaté sítě podpůrných vztahů mimo drogový svět a to včetně světa léčby. A dále práci na osobních tématech, které se podíleli na vzniku drogového problému a v abstinenci se znovu dostávají do popředí.“ Jak Vaše zařízení ctí a respektuje individuální potřeby klientů? „Myslím, že ctí. Někdy i za cenu ztráty pevných mantinelů tvořených zařízením. Je to věčná snaha o vyrovnaný balanc.“ Co je pro tebe správná zpětná vazba od klientů po odchodu ze zařízení? „Důležitá informace o tom jak se naplňují nebo nenaplňují naše očekávání. Taky zdroj energie pro další práci, popřípadě zdroj malomyslnosti, když se věci nedaří. Pak je to také impuls pro úvahy co by bylo možné či nutné změnit.“ Co můžete udělat proto, aby se zkvalitnili služby, které poskytujete? „Zkvalitňování služeb je průběžný proces vyvažování nabídky centra s poptávkou a potřebami klientů, třeba i ty něco zjistíš, co bude dobrým impulsem. Jak tady podle tebe, fungují služby o otázce zaměstnání ? „Informační servis, možnost přístupu k internetu, pomoc se sepsáním životopisu a nevím co ještě, asi je to fakt individuální.“ Jak tady fungují služby pro klienty z výkonu trestu? „Klienti z výkonu trestu jsou problematičtí v tom, že většinou neurazí cestu od brány vězení do DC. Jejich motivace se jeví často jako pouze účelová vzhledem ke zkrácení trestu. Přesto bychom zrovna v následujících dnech měli přijmout klienta z vězení ve Znojmě jako další pokus. Ve většině případů vnímáme jako užitečné, aby klient nešel rovnou do DC, ale napřed absolvoval alespoň krátkodobou léčbu, víceméně jako „detox“ z vězeňského prostředí a uvyknutí si na práci ve skupině. Výkon trestu vyžaduje zcela jiný druh chování a rozvíjí jiné „dovednosti“ než ty, které jsou potřeba pro fungování v doléčovacím programu.“ Děkuji moc za rozhovor.
Příloha č. 3: Terapeutický kontrakt
Terapeutický kontrakt č.____ Uzavřený mezi Doléčovacím centrem zastoupeným …………………………………….. a klientem…………………………….………, Rč: Spolupráce s DC JAMTANA bude probíhat za těchto podmínek: 1. Abstinence Účast na programu je podmíněna abstinencí. Užívání alkoholu je u klientů v 1. fázi a u těch, kteří mají dg. „Závislost na alkoholu“ zakázáno. U ostatních je abstinence od alkoholu doporučena, nepřípustné je jeho nadužívání. V případě relapsu (i užití alkoholu) je klient povinen oznámit toto nejpozději do týdne, klienti programu Chráněného bydlení do 24 hodin. 2. Pravidelná účast Klient je povinen předem omluvit svoji případnou neúčast na programu. Neúčast je možné omluvit pouze z pracovních nebo jiných závažných důvodů (neodkladná jednání s úřady, apod.) a to pouze do výše 50% za měsíc z každého skupinového programu. V případě neomluvené neúčasti na programu může být uděleno napomenutí. V případě druhé neomluvené neúčasti může být klient podmínečně vyloučen (dále vyloučení z programu ). 3. Dodržovat ostatní pravidla. Klient může být z programu vyřazen, pokud vážně poruší pravidla a dohodnuté podmínky spolupráce nebo pokud ohrozí bezpečnost či abstinenci ostatních klientů DC. Obě strany se dohodly o následující formě spolupráce: Individuální terapie:
1 x týdně garantská konzultace
Odpolední program: komunita , dynamická skupina, klub (volnočasové aktivity), skupina chráněného bydlení, tématická skupina (prevence relapsu)
Výjimky: Poznámky: V Brně dne ________________ ______________ Klient
_________________________ Za Doléčovací centrum
1. Aktualizace: Obě strany se dohodly na následující změně formy spolupráce: Individuální terapie:
Odpolední program:
Výjimky: Poznámky: V Brně dne ________________ ______________ Klient
_________________________ Za Doléčovací centrum
2. Aktualizace: Obě strany se dohodly na následující změně formy spolupráce: Individuální terapie:
Odpolední program:
Výjimky: Poznámky: V Brně dne ________________ ______________ Klient
_________________________ Za Doléčovací centrum
3. Aktualizace: Obě strany se dohodly na následující změně formy spolupráce: Individuální terapie:
Odpolední program:
Výjimky: Poznámky: V Brně dne ________________ ______________ Klient
_________________________ Za Doléčovací centrum
4. Aktualizace: Obě strany se dohodly na následující změně formy spolupráce: Individuální terapie:
Odpolední program:
Výjimky: Poznámky: V Brně dne ________________ ______________ Klient
_________________________ Za Doléčovací centrum
Příloha č. 4: Smlouva na chráněné bydlení SMLOUVA O POSKYTNUTÍ PŘECHODNÉHO UBYTOVÁNÍ V PROGRAMU CHRÁNĚNÉHO BYDLENÍ
Dnešního dne, měsíce a roku byla mezi smluvními stranami 1. Sdružení Podané ruce Doléčovací centrum Sídlo: Francouzská 36, 602 00 Brno IČO: 60557621 zast.: (dále jen "ubytovatel"), na straně jedné, a 2. Bydliště: R.č. (dále jen "klient"), na straně druhé,
uzavřena tato smlouva o poskytnutí ubytování:
I. Předmět smlouvy Předmětem této smlouvy je závazek poskytovatele služeb, že poskytne klientovi v rámci jeho účasti v ambulantním doléčovacím programu přechodné ubytování na dobu nejdéle 5 měsíců v objektu Francouzská 36, Brno , za podmínek dále ujednaných.
II. Práva a povinnosti ubytovatele 1. Ubytovatel poskytne klientovi ubytování v pokoji č…… se společným zařízením objektu – koupelna a WC. 2. Ubytovatel odevzdá klientovi prostory shora uvedené dne ………. 2007 3. Ubytovatel může tuto smlouvu vypovědět před uplynutím dohodnuté doby, jestliže klient poruší své povinnosti, vyplývající z této smlouvy, či nedodrží podmínky statutu chráněného bydlení.
III. Práva a povinnosti klienta 1. Klient má právo užívat prostory, které mu byly k ubytování vyhrazeny, jakož i společné prostory domu. 2. Klient je povinen řádně užívat prostor vyhrazený k ubytování a plnění povinností spojených s ubytováním. Nesmí v těchto prostorách provádět bez souhlasu ubytovatele jakékoli změny ani jakkoliv manipulovat s nábytkem a ostatním zařízením. 3. Po ukončení platnosti této smlouvy je klient povinen jemu poskytnuté prostory a jejich zařízení předat v původním stavu, jak je uvedeno v předávacím protokolu. 4. Klient může od smlouvy odstoupit před uplynutím dohodnuté doby. 5. Klient se zavazuje platit příspěvek na náklady spojené s užíváním poskytnutých prostor a péči poskytovanou dle statutu chráněného bydlení, energii a vytápění. Příspěvek činí 1500,- Kč měsíčně za jednolůžkový, 1200,- za dvoulůžkový pokoj. Tuto částku je klient povinen splatit vždy do 15. dne toho kterého měsíce k rukám pracovníka Doléčovacího centra, zodpovědného za provoz chráněného bydlení.
IV. Závěrečná ustanovení 1. Pokud v této smlouvě není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy z ní vyplývající příslušnými ustanoveními občanského zákoníku. 2. Smlouva se vyhotovuje ve dvou stejnopisech, po jednom pro každou smluvní stranu. Smlouvu je možno měnit či doplňovat jen písemnými dodatky. 3. Tato smlouva nabývá platnosti dnem jejího podpisu smluvními stranami a účinnosti prvním dnem období, na které je sjednána. 4. Nedílnou součástí této smlouvy jsou statut chráněného bydlení, předávací protokol a dodatky, jež upravují individuální podmínky poskytnutí ubytování ubytovatelem.
V Brně dne ……………….
…………………………. ……………………………. za ubytovatele
klient
Příloha č. 5: Statut chráněného bydlení Statut programu chráněného bydlení Doléčovacího centra JAMTANA Sdružení Podané ruce Brno I. Doléčovací centrum JAMTANA, odborné zařízení Sdružení Podané ruce Brno, zřizuje v domě Francouzská 36, Brno, chráněné bydlení. V těchto prostorách bude poskytovat přechodné ubytování klientům, kteří se účastní doléčovacího programu. Cílem tohoto programu je napomoci začlenění osob léčících se z drogové závislosti do běžného života. II. Ubytování je možno poskytnout po splnění následujících podmínek : 1. Klient podal písemnou žádost 2. Klient absolvoval střednědobou či dlouhodobou léčbu drogové závislosti. 3. O přijetí klienta rozhodne tým Doléčovacího centra po osobním pohovoru s ním. 4. Přijata může být pouze osoba starší 18 let. 5. Podmínkou ubytování je stálé zaměstnání, popř. studium. Ubytovat lze i klienta, který zaměstnání nemá, je však povinen si je co nejdříve zajistit. 7. V den nástupu složí klient první nájem.
III. Doléčovací centrum poskytuje přechodné ubytování na dobu nejdéle 5 měsíců. Spolu s tím nabízí ubytovaným sociální pomoc (hledání zaměstnání, bytu apod.), skupinovou a individuální terapii, kluby, víkendové výjezdy. Tato doba může být po individuálním zhodnocení prodloužena speciálním kontraktem. Prodloužení smlouvy je možné po splnění následujících podmínek: 1. Písemná žádost s odůvodněním - minimálně 3 týdny před ukončením stávající smlouvy o ubytování. Klient nemá vůči DC pohledávky.
IV. Klienti ubytovaní v chráněném bydlení jsou povinni dodržovat tato pravidla : 1. Placení příspěvku na náklady spojené s užíváním poskytnutých prostor a služeb. 2. Po dobu poskytnutého ubytování je klient povinen dodržovat abstinenci v rámci pravidel doléčovacího programu. Jakákoliv manipulace s drogou a alkoholem
v prostorách domu je nepřípustná ! Stejně tak je nepřípustné zdržovat se v prostoru chráněného bydlení pod vlivem jakýchkoliv drog (včetně alkoholu). 3. Klient je povinen dodržovat noční klid od 22.00 do 7.00 hod. Zároveň je povinen vrátit se na dům nejpozději do 24.00 hod.Případné výjimky je nutné konzultovat s pracovníkem DC. 4. Klient je povinen udržovat vybavení pokoje jakož i ostatních prostor domu nepoškozené. V žádném případě nesmí toto vybavení ničit, ani jej zcizit. 5. Klient je povinen podílet se na úklidu společných prostor a případně na údržbě celého objektu a jeho okolí, dle pokynů správce domu nebo pracovníka DC 6. Klient musí kdykoliv umožnit pracovníkovi Doléčovacího centra přístup do jemu vyhrazených prostor. 7. Klient je povinen kdykoli se podrobit namátkové kontrole moči nebo dechové zkoušce na alkohol. 8. Klient smí přijímat návštěvy pouze do 22h. Návštěva nesmí být intoxikována a nesmí se zdržovat v domě déle než je stanoveno, pokud není domluvena doba delší. Návštěva je povinna se zapsat do knihy návštěv. Za dodržování pravidel zodpovídá klient. 9. Klient je povinen hlásit pracovníkům DC pobyt mimo dům, pokud je klient nezvěstný déle jak 24 hodin, je možné okamžité vypovězení smlouvy. 10. Klient je povinen se účastnit doléčovacího programu. Forma jeho účasti je upravena v terapeutickém kontraktu. 11. Klient převezme osobně přidělené prostory a po ukončení platnosti smlouvy tyto prostory opět předá v původním stavu (jak vyplývá z předávacího protokolu) pracovníkovi Doléčovacího centra. 12. DC si vyhrazuje právo v případě potřeby provést změny v obsazení pokojů. 13. Klient, který je pověřen službou domovníka na dobu 1 měsíce, zodpovídá za plnění služeb při úklidu a údržbě domu. 14. Klient je povinen dodržet všechny dodatečné povinnosti, kterými bylo poskytnutí chráněného bydlení podmíněno (placení dluhu, žádný relaps, apod.).
V. 1. Porušení v článku IV. uvedených pravidel může vést k výpovědi smlouvy o poskytnutí ubytování. V určitých případech, tým DC může udělit napomenutí popř. podmínečné vyloučení.
2. Pokud zkouška moči ukáže pozitivní výsledek a klient neoznámil relaps, je toto důvodem k okamžitému vypovězení smlouvy. Každý případ bude posuzován individuálně, konečné rozhodnutí učiní tým Doléčovacího centra.
3. Případný relaps je klient povinen ohlásit neprodleně a nesmí se min. po dobu 24hodin zdržovat v prostorách chráněného bydlení. Konzultaci si domluví telefonicky s pracovníkem DC. Lhůta 24 hodin mimo prostor chráněného bydlení platí i pro zacházení s alkoholem u klientů II. fáze. 4. Nezaplacení příspěvku je důvodem k výpovědi v případě měsíčního prodlení.
5. Pokud bude klientovi vypovězena smlouva, je povinen do týdne uvolnit jím obývaný pokoj. V případě vypovězení smlouvy z důvodu závažného porušení pravidel je klient povinen uvolnit obývaný pokoj okamžitě. Pokud tak neučiní, budou jeho osobní věci vystěhovány do skladiště. Tento akt může být proveden jen za přítomnosti 3-členné komise ( 2 pracovníci DC a jeden klient Chráněného bydlení ). Věci umístěné do skladu, které nebudou vyzvednuty do 14 dnů od doby ukončení smlouvy, není Doléčovací centrum povinno skladovat. Po uplynutí dané lhůty jsou věci poskytnuty pro charitativní účely.
V Brně dne:_______________
_________________________ __________________________ Klient
Za Doléčovací centrum
Příloha č. 6: Tématické vymezení léčebného plánu Tématické vymezení léčebného plánu Které oblasti chcete v následujících šesti měsících doléčovacího programu změnit?
Fyzické zdraví …………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… Psychické zdraví………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………. Komunikační dovednosti…………………………………………………………………. Řešení konfliktů ..........…………………………………………………………………… Partnerské vztahy ...………………………………………………………………………. Sexuální vztahy ...………………………………………………………………………… Vztahy s rodinou ...……………………………………………………………………….. Vztahy s ......……………………………………………………………………………… Zájmy, koníčky...…………………………………………………………………………. Rozvoj dovedností/vědomosti......………………………………………………………………… Získání pracovního místa ………………………………………………………………… Finanční situace ………………………………………………………………………….. Právní postavení (dluhy, soudy, apod.) ………………………………………………….. Bytová situace …………………………………………………………………………… Zacházení s měkkými drogami ...………………………………………………………… Zacházení s alkoholem ...………………………………………………………………… Zacházení s tvrdými drogami..…………………………………………………………… Zacházení s případným relapsem…………………………………………………………
Příloha č. 7: Týdenní plán klientů Týdenní plán klienta doléčovacího programu Jméno: ________________ Týden: od_________ do _____________ Garant: ______________ práce/studium program
pondělí úterý středa čtvrtek pátek sobota neděle
ostatní volný čas poznámky povinnosti
Příloha č. 8: Měsíční plán
Osobní plán léčby Jméno: ___________________ měsíc:___________________ Oblast
Kde jsem teď? Kde bych chtěl být? Co pro to musím udělat?
zdravotní stav zaměstnání finance právní otázky rodina vztahy abstinence osobní rozvoj volný čas bydlení vzdělání
Terapeut: _____________________
Kdy?
