Masarykova univerzita LÉKAŘSKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
SROVNÁNÍ VÝSLEDKŮ VYŠETŘENÍ POLARIZAČNÍMI A BICHROMATICKÝMI TESTY
Vedoucí diplomové práce:
Autor diplomové práce:
Mgr. Matěj Skrbek
Bc. Iva Šilhanová Studijní obor: Optometrie
Brno, květen 2012
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
MASARYKOVA UNIVERZITA
LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra optometrie a ortoptiky _____________________________________ _________________________
ANOTACE Autor:
Iva Šilhanová
Obor:
Optometrie
Název práce:
Srovnání
výsledků
vyšetření
polarizačními
a
bichromatickými testy Vedoucí práce:
Mgr. Matěj Skrbek
Počet stran:
94
Rok obhajoby:
2012
Klíčová slova:
binokulární vidění, prizmatická korekce, heteroforie, astenopické potíže, bichromatické testy, polarizační testy, Mess und Korrektionsmethodik nach Haase (MKH)
Tato diplomová práce se zabývá srovnáním výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy. Teoretická část diplomové práce se věnuje přesnému postupu refrakčního vyšetření . Hlavním cílem práce je, podat všeobecný přehled o možnostech stanovení prizmatické korekce. V praktické části srovnávám na souboru vyšetřovaných osob naměřené prizmatické dioptrie na Schoberově a křížovém testu.
1
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
MASARYK UNIVERSITY
FACULTY OF MEDICINE Department of Optometry and Orthoptics ______________________________________________ _______________
ANNOTATION Author:
Iva Šilhanová
Specialization:
Optometry
Thesis name:
Comparison of examination results using polarization and bichromatic tests
Thesis supervisor:
Mgr. Matěj Skrbek
Number of pages:
94
Year of defence:
2012
Keywords:
binocular vision, prismatic correction, heterophoria, asthenopic disorder, bichromatic tests, polarization tests, Measuring and Correction Method According Haase (MCH)
This master thesis focuses on the co mparison of examination results using polarization and bichromatic tests. The theoretical part of the thesis deals with accurate procedure for refractive examination. The main objective of the thesis is to show the general overview of the determination of prismatic correction. Practical part shows us a comparison of the measured prismatic diopter of selected persons using the S chober and the cross tests.
2
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy vypracovala samostatně a že jsem ke studiu použila jen těch pramenů, které uvádím v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a byla zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, květen 2012
__________
3
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Poděkování Za věcné připomínky, cenné rady, ochotu a věnovaný čas děkuji vedoucímu diplomové práce Mgr. Matěji Skrbkovi. Dále také firmě Lumioptic s.r.o za poskytnutí vyšetřovny a vybavení při zhotovení výzkumu.
4
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
OBSAH 1
ÚVOD ................................................................................................................. 7
I.
TEORETICKÁ ČÁST............................................................................................... 8
2
OBECNÉ ZÁSADY KOREKCE REFRAKČNÍCH VAD................................................... 8 2.1 2.2 2.3 2.4
3
KOREKCE MYOPIE ............................................................................................. 8 KOREKCE HYPERMETROPIE ............................................................................... 9 KOREKCE ASTIGMATISMU .............................................................................. 10 KOREKCE ANIZOMETROPIE ............................................................................. 11
VYŠETŘENÍ REFRAKCE ....................................................................................... 12 3.1 ANAMNÉZA ..................................................................................................... 12 3.2 OBJEKTIVNÍ REFRAKCE .................................................................................... 12 3.3 SUBJEKTIVNÍ REFRAKCE MONOKULÁRNÍ........................................................ 13 3.3.1 Určení nejlepší sférické hodnoty ................................................................ 14 3.3.2 Astigmatická korekce .................................................................................. 17 3.3.3 Jemné sférické dokorigování ...................................................................... 22 3.4 SUBJEKTIVNÍ REFRAKCE BINOKULÁRNÍ........................................................... 26 3.4.1 Pravidla prizmatické korekce ...................................................................... 26 3.4.2 Zásady korekce, kdy neprovádíme binokulární korekci ............................. 28 3.4.3 Rozdělení dle disociace vjemů .................................................................... 28 3.4.4 Metoda MKH a vyšetřovací postupy........................................................... 42 3.4.5 Řešení heteroforií ....................................................................................... 46 3.5 AKOMODAČNÍ VYVÁŽENÍ (TESTY NA VYŠETŘENÍ REFRAKČNÍ ROVNOVÁHY) . 47 3.5.1 Prizmatem disociovaný červeno - zelený test ............................................ 48 3.5.2 Dvouřádkový test (Schultzeho test) ............................................................ 48 3.5.3 Cowenův test .............................................................................................. 50 3.5.4 Osterbergův test ......................................................................................... 52 3.6 KONTROLA NA NEKONEČNO, SUBJEKTIVNÍ SNÁŠENLIVOST .......................... 53 3.7 KOREKCE DO BLÍZKA ....................................................................................... 53
II.
VÝZKUMNÁ ČÁST ............................................................................................. 55
4
ÚVOD DO VÝZKUMNÉ ČÁSTI............................................................................. 55 4.1 4.2
5
CÍL VÝZKUMU .................................................................................................. 55 PRACOVNÍ HYPOTÉZA ..................................................................................... 56
METODIKA VÝZKUMU ...................................................................................... 60 5.1 5.2
VYŠETŘOVANÉ OSOBY A METODIKA .............................................................. 60 POUŽITÉ PŘÍSTROJE A POMŮCKY ................................................................... 62
6
VÝSLEDKY ......................................................................................................... 67
7
SOUHRN, DISKUZE VÝSLEDKŮ ........................................................................... 81
5
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
8
POROVNÁNÍ S JINÝMI STUDIEMI ...................................................................... 84
9
ZÁVĚR PRÁCE ................................................................................................... 85
III. SEZNAM ZKRATEK ............................................................................................ 88 IV. SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................... 89 V.
SEZNAM TABULEK ............................................................................................ 91
VI. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: ........................................................................ 92
6
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
1 ÚVOD Zrak je jedním z našich pěti smyslů. Na rozdíl od čtyř ostatních smyslů, které nám plně slouží již od narození, vidění se musíme naučit. Zrak zprostředkovává lidem až 90% informací o vnějším světě a vidění je tedy tím nejcennějším smyslovým orgánem člověka. Protože moderní způsob života klade stále vyšší nároky na kvalitu vidění, je důležité včasné zjištění refrakční vady. Optometrista je zdravotní pracovník, který se zaměřuje na péči o zrak. Díky jeho pečlivému stanovení příslušné dioptrické korekce může dojít ke zvýšení pracovní výkonnosti, zrakové pohody v dnešním velmi vypjatém způsobu života. Předpokladem pohodlného vidění je předpis korekce, která zajišťuje optimální spolupráci obou očí. Pro zjištění správné korekční hodnoty refrakční vady nestačí pouze objektivní vyšetření, ale je nezbytné jemné dokorigování subjektivními metodami jak monokulárně tak binokulárně. Diplomová práce se zabývá srovnáním výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy, které slouží ke zjištění latentního šilhání, tzn. heteroforií. V teoretické části práce nejsou rozebírány pouze tyto testy, ale věnuje se celkovému postupu, jak by měla probíhat refrakce v rukou optometristy. Vlastní refrakční vyšetření představuje komplex jednotlivých postupů, které je nezbytné dodržet pro optimální výsledek. Aby byla provedena správná binokulární refrakce pro odhalení skrytého šilhání, je důležité, aby vyšetření předcházela dokonalá monokulární refrakce očí, kde je získána odpovídající sférická nebo sféro-cylindrická kombinace skel. Následuje jemné sférické dokorigování, binokulární refrakce, kterou se snažíme dosáhnout co nejlepší spolupráce očí. Práce se nejvíce zabývá principy vyšetření heteroforií a jejich konkrétními postupy. Zaměřuje se na testy, které jsou založeny na principu disociace (oddělení) vjemů obou očí. Více je rozebírána metoda polarizačních filtrů, která se dostává v dnešní době do popředí. Prizmatická korekce je velmi důležitá v případech, kdy člověk trpí astenopickými potížemi nebo dvojitým viděním. Dále refrakce pokračuje akomodačním vyvážením a kontrolou na nekonečno. V poslední části se kontroluje vízus do blízka, popřípadě se provádí korekce do blízka s potřebnou adicí. Hlavní cíl této diplomové práce je srovnat výsledky vyšetření polarizačními a bichromatickými testy. Dále by bylo příhodné, kdyby se práce stala jednoduchým průvodcem stanovení správné refrakce.
7
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
I.
Bc. Iva Šilhanová
TEORETICKÁ ČÁST
2 OBECNÉ ZÁSADY KOREKCE REFRAKČNÍCH VAD 2.1 KOREKCE MYOPIE Při této vadě paprsky, které rovnoběžně dopadají na rohovku oka v akomodačním klidu, tvoří ohnisko před sítnicí. Tedy obraz pozorovaného předmětu leží před sítnicí. Klinicky se myopie projevuje neostrým viděním do dálky při dobrém vidění do blízka [2]. Avšak záleží na míře vady, při vysokých myopiích mohou mít lidé problémy i do blízka. Nejčastější příčinou krátkozrakosti je prodloužení předozadní osy (tzv. axiální myopie). Mnohem vzácnější je potom křivková (kurvaturní) myopie (např. u keratokonu) nebo indexová myopie (např. u diabetu) [4]. Je třeba si uvědomit, že nekorigovaní myopové obvykle nemají žádný problém. Z vlastní praxe jsem si ověřila, že myopové jsou se svým viděním často spokojeni a nemají-li možnost srovnání, myslí si, že vidí normálně. Korekce u nich může vyvolat potíže ze zvýšeného akomodačního úsilí. Proto musíme často myopa korigovat jen tak, aby bylo dosaženo užitečného vidění. Nekorigovaný myop je zvyklý konvergovat bez akomodace, a proto by mohly nastat obtíže při zvýšeném akomodačním úsilí. Porucha souhry mezi akomodací a konvergencí může vést ke spazmu akomodace, nebo k insuficienci konvergence. Následná porucha často dospěje ke vzniku zjevného divergentního šilhání [2, 4]. Při lehké krátkozrakosti do −0,5 D můžeme předepisovat korekci pro příležitostné použití (kina, divadla) a pro trvalé nošení při astenopických problémech. Obecně platí, že dospělému myopovi předepisujeme nejslabší rozptylku, s níž dosáhne nejlepšího vízu. U nízké a střední myopie doporučujeme plnou korekci a její stálé nošení. Jak bylo výše zmíněno, při progresivní myopii, u myopů silně podkorigovaných, či nenosících stále brýle, bývá často slabá akomodace i konvergence. Proto se může stát, že je u nich plná korekce často nemožná. Pokud mají vysocí myopové s plnou korekcí problémy, je pak vhodné brýle podle některých autorů pro celodenní nošení podkorigovat o −2 D až −3 D. Míra podkorigování je přísně individuální a je kompromisem mezi zrakovou ostrostí a subjektivní snesitelností korekce. Silnější korekci pak předepíšeme např. do kina, divadla, na televizi, sport [2, 8].
8
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
2.2
Bc. Iva Šilhanová
KOREKCE HYPERMETROPIE Paprsky, které při této vadě rovnoběžně dopadají na rohovku oka v akomodačním
klidu, tvoří ohnisko za sítnicí. Tedy obraz pozorovaného předmětu vzniká za sítnicí. Obraz je zamlžený, nezřetelný a díky tomu, že vzniká blíže k uzlovému bodu, je i menší [2, 3]. Nejčastěji bývá dalekozrakost způsobená krátkou předozadní délkou oka, méně častěji je to díky zmenšenému zakřivení některých refrakčních ploch (např. cornea plana), nebo díky snížení indexu lomu čočky. Změna předozadní délky oka o 1 mm způsobuje změnu refrakce o 3 D. Zvětšení poloměru křivosti o 1 mm vede ke zvýšení dalekozrakosti o 6 D [2, 3]. Celkovou totální hypermetropii tvoří dalekozrakost latentní a manifestní. Latentní hypermetropii jsme schopni vyrovnat základním, fyziologickým napětím ciliárního svalu. Zbývající manifestní část dalekozrakosti tvoří fakultativní hypermetropie zvládnutelná zvýšeným akomodačním úsilím, a absolutní hypermetropie, kterou akomodace není schopna vykorigovat. Pokud by byla akomodace nadměrně zatížená, mohly by vznikat astenopické obtíže, spasmus akomodace, u dětí amblyopie a konvergentní šilhání [2, 3]. Dalekozrakost korigujeme spojnou čočkou (plusovou), která posune obraz předmětu na sítnici. Korigujeme nejsilnější spojkou, kterou dosáhne vyšetřovaný nejlepší zrakové ostrosti [3]. Obecně platí, že jestliže je vada malá, zraková ostrost je normální a pacient nemá astenopické obtíže nebo příznaky porušené svalové rovnováhy, nemusí být korekce nutná. Mladý hypermetrop dobře vidí a často nemá žádné obtíže. U dětí do 7 let je nutno korigovat hypermetropii, pouze je-li vada vysoká, nebo když dítě šilhá. Při korekci hypermetropie u dětí je nutno vždy provádět cykloplegii za použití atropinu, abychom vyloučili akomodaci. Poté však musíme odečíst 1 D, připadající na tonus ciliárního svalu. Kontrola korekce u dětí by se měla provádět minimálně jednou ročně, protože při růstu oka hrozí hyperkorekce původně vyhovující čočkou. U starších dětí do 16 let se koriguje hypermetropie, pokud se vyskytují astenopické obtíže, či je snížená zraková ostrost. V případě je-li vada vyšší než +3 D, doporučuje se stálé nošení brýlí. Pokud mají dospělí lidé hypermetropii do +3 D a nemají žádné obtíže, nemusíme vadu korigovat [2, 3, 8].
9
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Při astenopických obtížích, při neurastenii a u svalové slabosti předepisujeme plnou korekci, abychom co nejvíce odlehčili akomodaci. Stejně postupujeme u latentního šilhání a u spasmu akomodace. Všeobecně předepisujeme vyšší korekci u lidí, kteří často pracují do blízka. Nižší korekci dáváme při sklonu k rozbíhavému šilhání. Podle Antona u mladých lidí, kteří mají velkou akomodační rezervu, nemusíme korigovat celou dalekozrakost [2].
2.3 KOREKCE ASTIGMATISMU Jedná se o refrakční vadu asférickou, při které svazek rovnoběžných paprsků nevytvoří po průchodu optickými prostředími ohnisko v jedné, ale v různých rovinách. Rozdíl zakřivení přední plochy rohovky o 0,1mm způsobí zevní astigmatismus 0,5 D [2, 5]. Akomodací jsme schopni vykorigovat sférickou složku refrakční vady, ale ne cylindrickou. Proto je důležité, abychom při korekci astigmatismu vždy vykorigovali plně cylindrickou složku. Hlavním problémem při korekci pravidelného astigmatismu bývá nesnášenlivost plné cylindrické korekce v dospělosti. Příčinou je merediální aniseikonie a následně i binokulárně vnímaná prostorová distorze. Merediální aniseikonie je nestejné zvětšení velikosti, případně i sklonu retinálního obrazu v různých osách. Pokud předsadíme vyšetřované osobě plusovou čočku, může se jí předmět zdát blíž, zatímco podlaha v místnosti dál. Celý prostor může vnímat plošší. Pohne-li hlavou, dochází ke zdánlivému pohybu pozorovaného předmětu proti pohybu hlavy. Pokud předsadíme rozptylnou čočku, bude se klientovi zdát pozorovaný předmět jako menší a lokalizován dále, zatímco podlaha v místnosti bude blíže. Zdánlivý pohyb je souhlasný s pohybem hlavy. Příčinou anamorfního zkreslení je plná korekce šikmého astigmatismu. Při snížení dioptrické hodnoty cylindrické čočky se zmenší stupeň distorze. U dětí probíhá adaptace na tuto distorzi velmi rychle, ale s rostoucím věkem tato schopnost klesá. Schopnost přizpůsobení je velmi individuální a rozdílná [2, 6]. Anton uvádí, že malý (zvláště fyziologický) astigmatismus zpravidla není nutné korigovat. Vždy je, však důležitý individuální přistup [8]. Z vlastní praxe jsem si ověřila, že u některých lidí vede korekce i malého astigmatismu k překvapivému zlepšení zrakové ostrosti a k ústupu subjektivních problémů. U dětí a adaptabilních dospělých můžeme předepsat plnou korekci. U dospělých, kteří cylindrickou korekci nenosili, bychom měli začít s její sníženou hodnotou. Ke snížení distorze na snesitelnou
10
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
hodnotu u hůře adaptabilních vyšetřovaných pomůže zmenšení vzdálenosti korekční čočky od oka (zmenšuje meredionální zvětšení), natočením osy cylindru k 90° nebo 180° anebo snížením hodnoty cylindru, kdy zároveň musíme upravit sférickou hodnotu tak, aby zachovávala sférický ekvivalent, aby se kruh nejmenšího rozptylu zachoval na sítnici. U nekorigovaného myopického astigmatismu není pacient spokojen s viděním do dálky, ale naopak je velmi spokojen s viděním do blízka. Výsledkem korekce u dospělých bývá kompromis mezi zrakovou ostrostí a binokulární snášenlivostí. U astigmatismu do 1 D nebývá obvykle snížena zraková ostrost, ale obraz je ostřejší a kontrastnější [2].
2.4 KOREKCE ANIZOMETROPIE Jedná se o stav, kdy refrakce na obou očích není stejná. Zvláště u myopie se setkáváme s vyššími anizometropiemi. Každý rozdíl v refrakci o 0,25 D způsobí 0,5 % rozdíl ve velikosti obou obrazů na sítnici. 5 % (2,5 D) je horní hranicí snesitelnosti. Snaha pro fúzi obrazů může vyvolat astenopické potíže (palčivost, slzení, pocit cizího tělíska, řezání, pálení, únavu). Při vysoké anizometropii může být porušeno binokulární vidění [2]. Korigovaná anizometropie může mít několik nežádoucích následků. Je to např. nestejný prizmatický účinek při pohledu okrajem korekční čočky (vede k poruše svalové rovnováhy při změně pohledového směru – tzv. anizoforii), nestejná velikost sítnicových obrazů a boj mezi optimální akomodací jednoho a druhého oka [7]. Předepsat plnou korekci můžeme pouze u dětí do 12 let. Ty často zvládnou i rozdíl 5-6 D. Snášenlivost je individuální a klesá s věkem, proto u starších pacientů bývá snesitelný maximálně rozdíl 2-4 D. Někdy nezbývá než podkorigováním jednoho oka vytvořit kompromis mezi zrakovou ostrostí a snášenlivostí korekce. U myopů bývá vhodné vykorigovat plně jedno oko do dálky a druhé podkorigovat pro dobré vidění do blízka [2].
11
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
3 VYŠETŘENÍ REFRAKCE Při příchodu klienta do vyšetřovny provádíme nejprve celkové pozorování. Poté následuje anamnéza a refraktometrické vyšetření. Aspekci neboli vyšetření pohledem zaměřujeme na vzhled, výraz, výživu (podvýživu, obezitu) a způsob chůze. Obzvláště pozorujeme držení hlavy a postoj. Hodnocení výrazu, viditelných asymetrií v postavení očí nebo svalového tonu tváře je také velmi důležité [14].
3.1 ANAMNÉZA Nejprve sbíráme data z osobní anamnézy, ve které zjišťujeme osobní data týkající se jména, příjmení, bydliště, data narození, profese, zájmů a zálib. Profesní údaje nám mohou vypovídat o způsobu využití zraku. Co se týče zdravotní anamnézy, zjišťujeme celkový zdravotní stav klienta včetně jeho medikamentace a i rodinnou anamnézu (výskyt celkových i systémových onemocnění v rodině). Mnohá onemocnění mohou sekundárně ovlivnit vidění nebo naopak se mohou zhoršeným viděním projevit. Všeobecně
známá
onemocnění,
která
souvisí
se
zrakem,
jsou
hypertenze,
kardiovaskulární obtíže, diabetes mellitus, onemocnění štítné žlázy, astma a revmatické obtíže [14]. Po zjištění vstupních dat následuje refraktometrické vyšetření. Samozřejmostí je stanovení objektivních a subjektivních refrakčních hodnot a dokonalé binokulární dokorigování.
3.2 OBJEKTIVNÍ REFRAKCE Mezi objektivní metody měření očních refrakčních vad řadíme oční skiaskopii a měření pomocí očního refraktometru. Objektivní měření je v současné době prováděno téměř výlučně autorefraktometry a skiaskopie se v praxi optometristy téměř nevyužívá. Obsluha autorefraktometrů je mnohem jednodušší, výrazně rychlejší a přesnější. Přístroje poslední generace se automaticky nastavují před pravé a levé oko, samy se centrují a i exponují. Jejich přesnost je však závislá na uvolnění akomodace. Přístrojovou akomodaci (a tedy přístrojovou myopii) se snažíme vyloučit navedením vyšetřovaného na uvolněné vnímaní testové značky [12, 13]. Objektivní refrakce by měla být pouze orientační a neměli bychom ji přeceňovat. Objektivní refrakce je však nenahraditelná u nespolupracujících pacientů, dětí, mentálně postižených a cizinců. 12
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
3.3 SUBJEKTIVNÍ REFRAKCE MONOKULÁRNÍ Subjektivní vyšetřovací metody jsou považovány při stanovování refrakce oka za přesnější než metody objektivní. Proto bychom měli vždy při zjištění objektivní refrakce provést pečlivě subjektivní vyšetření. Při subjektivním vyšetření je důležitá aktivní spolupráce vyšetřovaného. Hlavním úkolem subjektivní monokulární refrakce je za pomoci sféro-cylindrické kombinace čoček vytvořit na sítnici nejostřejší obraz. V současné době je základním cílem při měření dávat plnou korekci. Pouze ve výjimečných případech jako je výrazný rozdíl oproti původní korekci, dáváme „snesitelnou“ korekci. Subjektivní refrakce je založena na systému otázek a odpovědí. Přesné dodržování postupu a jednoznačně kladené otázky jsou základem úspěšného měření. Do subjektivního monokulárního měření zahrnujeme postupné určení nejlepší sférické hodnoty, korekce astigmatismu a jemné sférické dokorigování. Ze subjektivních metod převažuje stále měření pomocí sady zkušebních čoček z brýlové skříně s astigmatickou zkušební obrubou a optotypem. Foropter zatím není příliš rozšířený. Důležité jsou i další drobné pomůcky jako např. dorovnávací lišta. Vždy před zahájením měření bychom měli vyšetřovanému správně přizpůsobit astigmatickou zkušební obrubu. Musíme zohlednit výšku očí, pupilární distanci, délku stranic a inklinaci. Měření začínáme vždy monokulárně čtením optotypů na dálku. Korekci vkládáme před vyšetřované oko do zkušební obruby, zatímco druhé je zacloněno neprůhlednou clonkou nebo matným sklem [13]. Subjektivní měření bychom měli nejprve začít zjištěním naturálního vízu monokulárně. Dle zjištěné hodnoty naturálního vízu, se můžeme při refrakci orientačně řídit dle tab. 1. Tabulka, kterou zde uvádím, nám ukazuje, jakou orientační dioptrickou hodnotu můžeme předpokládat z dosaženého naturálního vízu. Jiná situace může nastat u mladých hypermetropů díky vysoké schopnosti akomodace. V tabulce je uvedeno, po jakých krocích můžeme v refrakci postupovat (jakou hodnotu předložíme). Tato tabulka je však pouze orientační. Musíme volit dioptrie vždy individuálně od případu.
13
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Tab. 1 Orientační stupňovací tabulka Vkládaná Vízus Sph deficit hodnota (D) (D) <0,1
3,00
±2,00
0,15
2,0
±1,0
0,3
1,5
±0,75
0,5
1,0
±0,5
0,8
0,5
±0,25
1,0
0,25
±0,25
3.3.1 Určení nejlepší sférické hodnoty Pro korekci do dálky platí obecná zásada, kdy krátkozraké oko korigujeme nejslabší rozptylkou, se kterou je dosažena nejlepší zraková ostrost. Dalekozraké oko korigujeme nejsilnější spojkou, se kterou je dosažena nejlepší zraková ostrost. Správnost korekce pak můžeme ověřit několika metodami, které si uvedeme níže. Při refrakci je dobré začínat předkládáním „plusových“ čoček, abychom zamezili případné akomodaci u hypermetropa nebo překorigování u myopa. Existují základní dvě metody, pomocí nichž zjistíme nejlepší hodnotu sférické korekce. Jedná se o tzv. Dondersovu metodu a metodu zamlžovací.
3.3.1.1 Dondersova metoda Tato metoda spočívá v postupném předřazování spojných nebo rozptylných čoček se stoupající mohutností dle povahy ametropie [12]. Zároveň klademe jednoduché otázky. Refrakci můžeme začít tak, že předřadíme plusovou čočku dle orientační stupňovací tabulky, viz tab.1. Tato tabulka nám může refrakci usnadnit a urychlit. Podle dosaženého naturálního vízu předložíme uvedenou doporučenou hodnotu do zkušební obruby. Tyto hodnoty jsou však pouze orientační, měli bychom každého klienta brát individuálně. Jiné varianty této metody říkají, že bychom měli při určování ametropie nejprve předložit „plusovou“ čočku o hodnotě +0,5 D a klientovi položit otázku, zda „je vidění horší nebo stejné.“ Místo +0,5 D můžeme předložit +0,25 D pouze v případě velmi dobrého naturální vízu. Pokud obdržíme odpověď:
14
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
„Není to horší, je to stejné.“, odhalili jsme hypermetropii. V tomto případě ponecháme plusovou čočku ve zkušební obrubě. Vízus nám může narůstat, ale také nemusí zvláště u mladších hypermetropů a nižších hypermetropií. V žádném případě by nám ale neměl vízus klesnout. Stejnou otázku a „plusové“ čočky o +0,25 D větší mohutnosti klademe do té doby, než nám klient řekne, že s vloženou čočkou je vidění horší. Důležité je dodržovat pravidla při změně čoček ve zkušební obrubě. Zkušební čočky měníme tak, že nejprve vložíme novou čočku a poté původní vyjmeme. Díky tomuto systému výměny čoček dochází k postupnému uvolňování akomodace. Vždy bychom měli dodržovat zásadu, mít co nejméně čoček ve zkušební obrubě. V případě, že nám klient na začátku odpověděl, že vidění je horší po předsazení úvodní spojné čočky, jedná se o myopii nebo emetropii. Při myopii předkládáme do zkušební obroučky „mínusové“ čočky (-0,5 D) a klientovi klademe otázku: „Je vidění lepší nebo stejné?“ Pokud obdržíme odpověď: „Je to lepší“., přidáme „mínusovou“ hodnotu čočky. Při zvyšování „mínusových“ dioptrií se nám musí zvyšovat zároveň i vízus. Nesmíme se nechat zmást a v případě, kdy klient řekne, že písmena jsou menší a černější, další mínusové čočky nepředkládáme. V této chvíli klient většinou zapojuje akomodaci. Zmenšení optotypu je známkou překorigování a to by mohlo vést k astenopickým potížím a zhoršení zrakové ostrosti do blízka. Dále bychom se neměli nechat uspokojit skutečností, že nám klient řekne: „Ano to vidím“. Důležité je vždy si nechat číst písmena na optotypu. Dále bychom měli odlišit stav emetropie od složeného astigmatismu. V případě složeného astigmatismu se nám bude při předsazení spojky vízus zhoršovat a při předsazení rozptylky se vízus nebude lepšit. V takovém případě přichází na řadu astigmatická korekce. Níže uvádím jednoduché schéma, které nám popisuje princip této metody [10] [12].
15
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Obr. 1 Znázornění podle Dondersovy metody
3.3.1.2 Zamlžovací metoda Tato metoda se upřednostňuje při korekci hypermetropie, kdy se jeví jako velmi výhodná. Naopak tato metoda není příliš účelná při korekci myopie. Při této metodě se navozuje pseudomyopie předřazením vysokých hodnot spojných čoček. Dochází k zhoršení vízu, což se může jevit jako velmi nepříjemné pro klienty. Proto bychom měli klienty předem upozornit na tento stav. Naopak výhoda je v tom, že je potlačena akomodace a lze pak i bez použití cykloplegik korigovat větší část fakultativní hypermetropie. Další výhodou je, že klient reaguje lépe na postupné zlepšování vízu při zamlžovací metodě, než u Dondersovy metody, kdy klientovi se může zdát, že vízus je pořád stejný a zraková ostrost se nelepší.
16
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Metoda zamlžení představuje překorigování hypermetropa a podkorigování myopa na vízus 6/60. Vložením silné plusové čočky (až +3,0 D) posuneme ohnisko před sítnici a měříme tak relativního myopa. Zamlžení provádíme na optotypu 0,2 až do rozmlžení. Hypermetropa korigujeme částečným odebíráním mlžící spojky a dochází tak k postupnému zlepšování vízu. Klademe otázky: „Je to lepší nebo stejné?“ Ve chvíli, kdy se vízus přestane zlepšovat, končíme korekci nejsilnější spojkou, která zlepšuje vízus. Naopak u myopa končíme nejslabší rozptylkou, se kterou jsou znaky na řádku 6/6 nejčernější a nejkontrastnější [12].
3.3.2 Astigmatická korekce Pro optimální zjištění zrakového výkonu je nezbytné se zabývat i subjektivním vyšetřením očního astigmatismu. Astigmatismus můžeme měřit pomocí metody Jacksonových zkřížených cylindrů (JC) a pomocí zamlžovací metody. Metoda JC je velmi uznávaná, propracovaná metoda, jejíž výsledky jsou velmi přesné.
Metoda
zamlžení se využívá např. v případě nízkého vízu, kdy je velmi špatná reakce na zkřížený cylindr [10].
3.3.2.1 Jacksonův zkřížený cylindr Jedná se o subjektivní vyšetřovací metodu, která je založena na principu porovnávání dvou odlišných obrazů, kdy klient volí ten s lepší ostrostí. Při určování refrakce volíme nejčastěji kulaté znaky na optotypech (D, O, C, P, G, 3, 6, 8, 9) přibližně o hodnotách vízu 0,2-0,3 nižších než doposud přečetl, aby byl znak dobře rozpoznatelný. Dále můžeme volit soustředné kružnice nebo Brokův (bodový) astigmatický test, viz obr. 2. Bodový test se využívá pro měření správné osy a síly cylindru i u různých stupňů vízu [10, 12]. Obr. 2 Brokův (bodový) astigmatický test
17
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Jacksonův zkřížený cylindr má dvě vzájemně kolmé osy, které mají opačný dioptrický účinek (±0,25 D, ±0,5 D, ±1,0 D). Držadlo je vzhledem k osám umístěno v úhlu 45°.
Otočením
držadla
o
180°
dojde
k přesunutí účinku mínusového cylindru o 90°. Během
celého
testu
se
využívá
porovnání dvou pozic zkříženého cylindru, Obr. 3 Jacksonův zkřížený cylindr [10] které měníme pootočením pomocí držátka. Základní otázka pro vyšetření astigmatismu metodou Jacksonova zkříženého cylindru zní: „Porovnejte obraz 1 a obraz 2, který z těchto obrazů je lepší? Kde je obraz ostřejší a znaky kulatější? Popřípadě, zda je obraz stejný?“ Poté sledujeme pozici mínusové osy JC, kterou označí klient jako lepší. Dnes se refrakce provádí zásadně s minusovým cylindrem, osa plusového cylindru je tedy bez významu [10, 12]. Vlastní měření astigmatismu provádíme po nalezení nejlepší sférické hodnoty. Jedná se o navození smíšeného astigmatismu, kdy obě ohniskové linie se tak přenesou za a před sítnici. Na sítnici vznikne kroužek nejmenšího rozptylu – KNR. Vyšetření s JC začínáme tak, že nejprve určíme výchozí předběžnou osu cylindru. Pokud je zraková ostrost s nejlepší sférickou čočkou pod 0,5 použijeme JC ±0,5 D. Při zrakové ostrosti nad 0,5 použijeme JC ±0,25 D. Pokud klient už cylindr v původní korekci měl, necháme jej ve zkušební obrubě a výchozí osa je dána tímto původním cylindrem. Pokud klient cylindrickou korekci neměl, budeme přikládat křížový cylindr (mínusovou osou) v ose 180°, po obrácení sklíčka mezi prsty nám směřuje JC do osy 90°. Pokud nebude reakce v těchto směrech, zkusíme reakci ve směrech 45° a 135°. Pokud ani teď nebude jeden ze směrů "lepší", pak klient zřejmě astigmatismus nemá. Pokud klient udá pouze znatelné zlepšení v ose 0° jedná se o astigmatismus přímý, v ose 90° astigmatismus nepřímý, v ose 45° nebo 135° jedná se o astigmatismus šikmých os. Pokud nám klient pevně oznámil při zkoumání přímých os astigmatismu, že je lepší určitý obraz a při zkoumání šikmých os, že je také rozhodně lepší určitý obraz, výsledná osa se bude nacházet někde mezi těmito zkoušenými osami. Do obruby vložíme cylindr o hodnotě křížového cylindru, se kterým pracujeme (vsadíme -0,25 Dcyl pokud pracujeme s JC ±0,25 Dcyl) do hrubé osy naměřené předchozím vyšetřením. Nyní bychom měli podle jedné teorie současně změnit sférické sklo o poloviční hodnotu dosazeného cylindru směrem k plusovým hodnotám (mínusové dioptrie snížit, plusové
18
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
zvýšit). Ale jiná teorie nám říká, že nemusíme plusovou hodnotu cylindru přikládat hned, ale teprve po vložení cylindru zkontrolujeme na optotypu, zda nám sféra vízus zhorší či bude stejný. Dalším krokem je zjištění přesné osy cylindru. Držátko křížového cylindru držíme souběžně s osou korekčního cylindru, viz obr. 4. Držátko JC je potřeba držet velmi přesně s osou měřeného cylindru, jinak dojde k chybám v měření. Sledujeme pozici mínusové osy JC, kterou označí klient jako lepší. Cylindr dotáčíme k lépe viděnému obrazu (směrem k minusovému meridiánu JC). Je zřejmé, že při vyšších hodnotách astigmatismu bude klient reagovat na pozici osy velmi citlivě a proto můžeme natáčet v jemnějších krocích, než při malých cylindrech, kde si můžeme dovolit hrubší posun. Pootočení osy cylindru ve zkušební obrubě se provádí v prvním kroku přibližně o 30°, v dalších krocích pootočíme o polovinu úhlu z předchozího kroku ve směru, který označí
Obr. 4 Určování osy klient za lepší a opakujeme až do chvíle, kdy budou obě cylindru [10] možnosti viděny stejně. V tom případě je osa cylindru správně. Ke správné ose bychom se měli dostat přibližně na třetí otočení JC. Jiná teorie říká, že bychom měli natáčet osu po 10°-15°. Dalším krokem je měření velikosti hodnoty cylindru. Osu křížového cylindru přiložíme na osu korekčního cylindru, viz obr. 5 a poté otočíme rukojetí o 180°. Pokud klient označí jako lepší pozici souběžně s výchozí (mínusovou) osou, pak hodnotu cylindru zvýšíme. Pokud klient označí jako lepší pozici kolmo k ose výchozího cylindru, pak hodnotu Obr. 5 Měření velikosti hodnoty snížíme. Přidáme nebo snižujeme hodnotu podle cylindru [10] hodnoty JC, se kterým pracujeme. Pokud budou obě možnosti stejné, hodnota cylindru ve zkušební obrubě je správná [10, 12]. Je vhodné se vracet k určování velikosti hodnoty cylindru a zpět k určování osy, aby nedocházelo k chybám. (Např. ve špatné ose bude klient reagovat na jinou hodnotu cylindru). Cylindrická složka je kompletně vyměřena, pokud žádnou z pozic křížového
19
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
cylindru (jak v měření velikosti, tak v určování osy) neoznačí klient jako lepší. Na konci měření provádíme jemné sph dokorigování [10]. Neměli bychom podceňovat význam nízkých cylindrických hodnot a měli bychom vždy provádět zkoušku na astigmatismus i při vysokých hodnotách vízu. Dále zde uvádím jednoduchou odhadovací tabulku, viz tab. 2, na sílu cylindru dle nejlepšího dosaženého vízu se sférickou čočkou. Tato tabulka nám může usnadnit měření. Metoda pomocí Jacksonova zkříženého cylindru je jedna z nejpřesnějších, nejrychlejších a minimálně náročných metod. Při této metodě stačí protáčet JC mezi prsty, jako kdybychom si hráli s tužkou. Důležité je však mít pevnou ruku. Tab. 2 Odhadovací tabulka na sílu cylindru Odhadovací tabulka vízus
cylindr
1,0
0,0 nebo 0,25
0,5
1,0
0,25
2,0
0,12
3,0
0,06
4,0
3.3.2.2 Měření astigmatismu metodou zamlžení Tato metoda se dnes většinou používá jako doplněk především k metodě křížových cylindrů v případech např. velmi nízkého výchozího vízu, kdy klient není schopen rozeznat rozdíly na optotypových znacích při měření křížovým cylindrem. Dále je tato metoda vhodná u špatně reagujících a komunikujících vyšetřovaných [10]. Při astigmatismu zamlžovací
měření pomocí metody
se
využívá tzv. astigmatický vějíř, otáčivý astigmatický vějíř či astigmatické testy v podobě
hodinových Obr. 6 Astigmatický ciferník a astigmatický vějíř [1] ciferníků s číselným označením jednotlivých ramen. Měření vychází taktéž z nejlepší sférické hodnoty, pokud klient ještě cylindr neměl, jinak doměříme z původní korekce
20
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
sférickou složku. Měření touto metodou se absolvuje ve fázi zamlžení. To znamená, že po zjištění optimální sférické hodnoty ve zkušební obrubě, vložíme před vyšetřované oko vyšší plusovou sférickou čočku (+2,0 až +3,0 D), kterou "rozmlžíme" klientovi vidění [10]. Hodnota vízu by se měla pohybovat zhruba mezi 0,15 až 0,25 [1]. Rozmlžením vyřadíme akomodaci při dalším měření a vytvoříme astigmatismus složený myopický (ohniskové linie nám leží před sítnicí). Po zamlžení by měl klient vnímat astigmatický vějíř jako světlou skvrnu. Zamlžení je dostačující, pokud není rozeznávána žádná linie „vějíře“. Teprve pak jsou po malých stupních předřazovány záporné čočky, než klient vnímá rozdíly v ostrosti čar. Jeden směr by měl vnímat jako sytější nebo černější. Ve směru kolmém k nejostřejší (nejkontrastnější) čáře vložíme mínusový cylindr o předpokládané hodnotě podle stupňovací tabulky, viz tab. 2. Jsou-li všechny paprsky „vějíře“ vidět po dosazení stejně, souhlasí směr osy i dioptrické hodnoty cylindru. Pokud původní lépe viděný směr je stále vidět lépe, tak vložený cylindr je slabý. Pokud je ale vidět nový směr lépe, je cylindr silný. Cylindr dorovnáváme, dokud nebudou všechny čáry stejně neostré. Nyní se přistoupí k dokorigování osy cylindru. Ta se koriguje při pohledu na kulatou optotypovou značku. Korekční cylindr pootáčíme do dvou protichůdných směrů (cca do 5°) tak dlouho, dokud zkoušený neřekne „je to neostré“. Správná osa pak leží přesně uprostřed mezi oběma „neostrými“ zkoušenými polohami. Jako poslední fáze této metody je odmlžení. Odmlžení provádíme po určení směru osy a cylindrické hodnoty na optotypech, nikoliv na vějíři. Důležité je, abychom mínusové čočky předsazovali po malých stupních, než dosáhneme nejlepšího vízu. Poté následuje jemné sférické dokorigování a binokulární korekce [11]. Tato metoda je velmi výhodná při vyšších stupních astigmatismu, využívá se cca od 2,0 D astigmatismu, při nízkých hodnotách zrakové ostrosti. Někdy se doporučuje tuto metodu využívat jen do chvíle, než zvýšíme vízus na úroveň, kdy můžeme přejít na měření křížovým cylindrem. Metoda je někdy subjektivně záporně hodnocena díky fázi zamlžení, kdy dochází přechodně k výraznému snížení vízu. Proto je důležité na tuto fázi klienta upozornit. Metoda má omezené využití u dětí díky velkým nárokům na spolupráci [1, 10].
21
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
3.3.3 Jemné sférické dokorigování Po skončení vyšetření sférické korekce popřípadě astigmatismu bychom měli opět zkontrolovat sférickou hodnotu refrakce oka. Tuto finální kontrolu sférických hodnot oka nazýváme „jemné sférické dokorigování.“ Cílem jemného sférického doladění je co nejpřesněji určit konečnou hodnotu sférické části, která po korekci astigmatismu nemusí zcela přesně odpovídat. Při tomto kroku bývají změny zpravidla velmi malé (± 0,25 D), ale nemusí být výjimkou i změna větší, např. po uvolnění akomodace u hypermetropie po korekci astigmatismu. Po větší změně bychom měli opět překontrolovat astigmatickou korekci, její velikost i osu. Po dokončení jemného sférického doladění je monokulární měření jednotlivého oka dokončeno. Nakonec zaznamenáme dosažený vízus. Existují 3 základní metody pro sférické doladění, které se v současné době využívají. Jedná se o sukcesivní metodu na běžném znakovém optotypu, simultánní metodu na červeno-zeleném testu pro monokulární dokorigování a simultánní metodu na mřížovém testu [9].
3.3.3.1 Sukcesivní metoda na běžném znakovém optotypu Jemné sférické doladění pomocí této metody provádíme na optotypových znacích při nejvyšším vízu, který klient přečte. Vhodné pomůcky, které můžeme využít, jsou krátké sférické lišty nebo vidlicové dorovnávače s hodnotami ± 0,25 D. Klademe otázky podobné jako při hrubém sférickém měření a předřazujeme sférické čočky ± 0,25 D. Nejprve předložíme hodnotu + 0,25 D a pokládáme otázku: „Je vidění horší nebo stejné?“ Pokud klient odpoví stejné, ponecháme hodnotu v obrubě. A pokračujeme dále ve stejné otázce, dokud klient neudá zhoršení vízu. Pokud nám klient odpoví horší, předložíme -0,25 D a pokračujeme otázkou: „Je vidění lepší nebo stejné?“ Pokud klient odpoví lepší, ponecháme hodnotu v obrubě a pokračujeme dále v kladení téže otázky. V případě, že se písmenka zmenšují, nikdy nevkládáme čočku a monokulární zkoušku ukončíme. Zmenšení by nám signalizovalo zapojení akomodace u nekorigovaného myopa nebo podkorigovaného hypermetropa.
22
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
3.3.3.2 Simultánní metoda na červeno-zeleném testu Červeno-zelený test se skládá z červené a zelené části pole, na kterých jsou znaky (písmena, číslice) klasických optotypů, viz obr. 7. Při tomto testu využíváme chromatickou aberaci oka, která způsobuje rozdílnou refrakci světla s různou vlnovou délkou okem. Delší vlnové délky (červené) se lomí méně než kratší Obr. 7 Červeno – zelený test [10] vlnové délky (zelené). Proto se nám v ideálním případě zobrazí „zelené“ světlo před sítnicí, „červené“ světlo za sítnicí a „žluté“ světlo na sítnici. Je-li oko správně vykorigované, leží ohnisko mezi těmito dvěma extrémy. Pacienta vyzveme, aby pozoroval Č-Z test a my se ptáme, na které straně vypadají písmena tmavší nebo ostřejší, nebo zda jsou písmena stejně tmavá na obou stranách. V případě, že vidí znaky ostřeji na červeném pozadí (bod zaostření leží před sítnicí) musíme vložit rozptylnou čočku. Pokud pacient vidí znaky ostřeji v zeleném pozadí (bod zaostření leží za sítnicí), pak musíme vložit spojnou čočku. Začínáme vždy hodnotou ± 0,25 D podle Dondersových zásad. V ideálním případě vidí znaky na červeném i zeleném pozadí stejně ostře (bod zaostření leží na sítnici) a proto nemusíme předřazovat žádnou čočku a hodnota je pak správná. Hypermetropické oko vidí lépe text v zeleném poli, myopické v červeném. V případě, že nedosáhneme sférickými čočkami žádoucího vyrovnání, použijeme Jacksonův zkřížený cylindr a provedeme zkoušku na ověření optimální orientace osy cylindru, včetně jeho hodnoty. Výhodou testu je, že lze použít i pro pacienty s barevnou vadou vidění. Nevýhodou je, že test je nespolehlivý v případě rozvoje katarakty. Další nevýhodou může být, že pro mnohé lidi (zejména mladé) je červená barva z psychologického hlediska přitažlivější. Často se u nich může vyvolat nežádoucí akomodace. Toho se můžeme vyvarovat, pokud požádáme pacienta, aby se díval hlavně na znaky v zeleném poli a jen občas sledoval znaky na červeném poli. Nebo jako druhou možnost můžeme provést zamlžení + 0,5D, aby pacient získal preferenci pro červenou barvu, a poté zamlžení postupně snižujeme, dokud nedosáhneme vyvážení mezi červenou a zelenou barvou. U mladších osob se řídíme hlavně podle znaků na zeleném poli, u starších osob podle znaků na červeném poli.
23
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Test lze využít při měření do dálky i do blízka. Na blízko lze použít test pro stanovení akomodačního chování mladých pacientů nebo pro kontrolu adice u pacientů s presbyopií.
3.3.3.3 Jemné sférické dokorigování na mřížovém testu Tato metoda se v praxi příliš nevyužívá, avšak je lehce a rychle proveditelná a výsledky jsou velmi dobré. Mřížový test se skládá z několika černých linií, které jsou na sebe kolmé, viz obr 8. Základem testu je, že jednou rukou držíme zkřížený Jacksonův cylindr o velikosti ±0,25 D s mínusovou osou cylindru ve vodorovné poloze v ose 0° před okem. Poté klient sleduje monokulárně mřížový test a v měřící obrubě má sférickou nebo sférocylindrickou hodnotu. Pokud Obr. 8 Mřížový test [9] nám klient udává rozdíl v černi u mřížkového testu, musíme druhou rukou za pomoci sférické dorovnávací lišty předložit potřebnou dioptrii.
U myopie vidí klient lépe
zřetelné vodorovné linie, a proto musíme předložit mínusové dioptrie. U hypermetropie vidí klient zřetelněji svislé linie, a proto předřadíme dorovnávací lištou plusové dioptrie, než docílíme rovnosti černě nebo šedě. Platí tedy jednoduché pravidlo. Pokud vidí klient lepší vodorovné linie, přidáme záporné dioptrie. Pokud vidí klient lépe svislé linie, přidáváme kladné dioptrie.
Obr. 9 Případ emetropie – linie jsou stejně vzdálené od sítnice. Klient udává stejnou čerň všech linií [9]
Obr. 10 Případ myopie – vodorovné linie jsou blíže k sítnici. Klient udává výraznější vodorovné linie [9]
24
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Obr. 11 Případ hypermetropie – svislé linie jsou blíže k sítnici. Klient udává výraznější svislé linie [9] Ze své zkušenosti musím ale říci, že test může být pro některé náročný. Není lehké držet v jedné ruce Jacksonův zkřížený cylindr a v druhé ruce sférickou dorovnávací lištu. Mezi další nevýhody tohoto testu určitě patří, že klient nám může začít akomodovat na zobrazené linie. Proto nám může vzniknout nebezpečí, že klientovi naměříme více dioptrií „do mínusu“ případně méně „do plusu“. Můžeme ale tuto možnost akomodace obejít a vycházet z lehké myopie a sféru budeme pak měnit pouze do té míry, než klient poprvé udá stejnou čerň vodorovných linií se svislými. Další nevýhodou může být fakt, že nevykorigovaný astigmatismus může výsledky testu rušit. Na druhé straně je to vhodná simultánní metoda pro kontrolu sféry. Je vhodná pro klienty s vyšším vízem s konečnou korekcí a plným vykorigováním astigmatismu [9]. Po jemném sférickém dokorigování následuje korekce binokulární.
25
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
3.4 SUBJEKTIVNÍ REFRAKCE BINOKULÁRNÍ Subjektivní refrakce binokulární se zabývá problematikou korekce heteroforií neboli skrytého šilhání. Heteroforie je tedy porucha binokulární fixace, projevující se změnou vzájemného postavení oči po zrušení podnětů k fúzi. Heteroforie bývají také označovány jako poruchy svalové rovnováhy. Poruchy funkce okohybných svalů mohou mít různé příčiny: anatomické, dynamické nebo neurogenní. Pokud zrušíme fúzi, dojde ke změně postavení očí. V životě ale nedochází běžně k rušení fúze, proto klient často nemá žádné problémy. Heteroforie měříme v prizmatických dioptriích nebo ve stupních [23].
3.4.1 Pravidla prizmatické korekce Již od 19. století se odborná veřejnost zabývá problematikou vyšetřování a korekce heteroforií. Existují základní tři teorie „pravidla“ pro korekci heteroforií, které si dále rozebereme. Maddoxovo pravidlo. U tohoto pravidla se vycházelo z hodnot, které byly získány po změření úhlu odchylky okohybných funkcí pomocí Maddoxova cylindru na Maddoxově kříži. Maddoxovo pravidlo doporučuje korigovat 3/4 hodnoty heteroforií klíny do dálky. U esoforií by měla korekce do dálky dosahovat 2/3 latentní okohybné odchylky a do blízka by měla být aplikována plná korekce. U exoforií by měla představovat korekce do dálky 1/2 nebo 1/3 latentní okohybné odchylky a do blízka pak 1/4 hodnoty naměřené odchylky. Tento postup je nyní považován za překonaný a nevyhovující [18]. Sheardovo, Percivalovo pravidlo. U tohoto pravidla se opět vycházelo z měření heteroforií pomocí Maddoxova cylindru na Maddoxově kříži. Dále se pokročovalo měřením „rezervy fúze“, určováním hranice pozitivní a negativní relativní konvergence do dálky i do blízka. Výsledná korekce se rozdělovala před obě oči rovnoměrně, symetricky. Dle Sheardova pravidla zjišťujeme hodnoty negativní relativní konvergence u esoforie a pozitivní relativní konvergenci u exoforie. Tyto hodnoty dále dosazujeme do vzorce
.
Tento vzorec nám říká, že předložená velikost prizmatické hodnoty (fúzní rezervy – FR), při které dojde k zamlžení (blur point), by měla být větší nebo
26
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
rovna dvojnásobku heteroforií (HTF). Pokud tak není, může docházet k výskytu symptomů heteroforií a měli bychom zvážit prizmatickou korekci. Tu určíme dle vzorce:
. Toto pravidlo se nejlépe
uplatňuje pro exoforie. Dle Percivalova pravidla zjišťujeme pozitivní i negativní relativní konvergenci. Zajímá nás bod rozmlžení (blur point). Hodnoty dosazujeme do vzorce
. Tento vzorec říká, že
jestliže je hodnota poloviny větších fúzních rezerv větší než hodnota menších fúzních rezerv, pak mohou nastat obtíže a symptomy heteroforií. Pak je nutné zvážit nutnost prizmatické korekce. Tu zjistíme po dosazení do vzorce . Toto pravidlo se nejlépe uplatňuje pro esoforii do blízka [22]. Komplexní korekční metodika dle H.-J. Haaseho, nebo-li metodika Polatestu. Tato metodika mluví o tom, že veškerá klínová korekce, která byla zjištěna metodou MKH na Polatestu, může být plně aplikována do konečné korekce. Polatest využívá zobrazení testových figur na principu „pozitivní polarizace“. Tyto podmínky zajišťují přirozené vidění a mělo by se pracovat ve světlých místnostech v denním světle [18].
Zastánci částečné prizmatické korekce jsou toho názoru, že symptomy astenopických potíží, které vyplývají z nervových poruch či slabosti některého ze zevních očních svalů, je možno odstranit cvikem motorické fúze, resp. cvikem příslušného svalu. Naproti tomu zastánci plné prizmatické korekce připisují vznik astenopických potíží vergenčnímu systému, který se nenachází ve svém klidovém postavení. Z toho vyplývá, že právě přemíra energetického a senzorického dolaďování vyvolá často a nepozorovaně právě zmiňované astenopické potíže, které se projevují například bolestí hlavy, pálením a slzením očí, či jejich únavou.
27
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
3.4.2 Zásady korekce, kdy neprovádíme binokulární korekci Malé heteroforie do 5° horizontálně, do 1° vertikálně a do 3° cykloforie většinou nepůsobí obtíže. Větší heteroforie způsobují astenopické obtíže, které se projevují slzením, pálením, řezáním očí, pocitem cizího tělíska v oku, světloplachostí, bolestmi hlavy až migrenózního charakteru, překrvením spojivek, zarudnutím okrajů víček, nejasným, zhoršeným, rozmlženým viděním a někdy při selhání fúze až zřetelnou úchylkou či diplopií. Potíže přibývají při únavě, nemoci nebo pracovním a psychickém zatížení. Obtíže se často zvětšují při práci v umělém osvětlení nebo na počítači [19]. V takových případech, kdy člověka zatěžují astenopické potíže můžeme doporučit prizmatickou korekci. Vždy bychom měli zákazníkovi vysvětlit, jakou korekci obdrží, co skla způsobí a jak budou vypadat. Touto informací se nakonec vyhneme rozčarování a zklamání na obou stranách [18]. Jako snesitelná korekce se považuje 6 pD před každým okem. Heteroforie představují skrytou okohybnou odchylku, která se projeví při zrušení fúze. Za normálních okolností je skryté šilhání při binokulárním vidění korigováno fúzní vergencí. Pokud není zrakovým aparátem dostatečně korigována, působí obtíže. Pokud zrušíme fúzi a oko se odchýlí vně, mluvíme o exoforii, dovnitř o esoforii, nahoru o hyperforii, dolů o hypoforii. Pokud se oko stočí vně, mluvíme o excykloforii, dovnitř o incykloforii. Prizmatické čočky vkládáme vždy bází proti odchylce. U vyšších prizmatických hodnot dbáme na to, abychom očnicový rozestup zkušebních brýlí změnili o 1 mm na 4 pD v protisměru potřebné báze. Tento postup provádíme proto, aby se vyšetřovaná osoba dívala středy měřících klínů. Toto pravidlo platí zároveň i pro vertikální klíny [31].
3.4.3 Rozdělení dle disociace vjemů Heteroforie je porucha binokulárního vidění, kterou můžeme zjistit po zrušení fúze. Fúzi zrušíme několika způsoby jako např. zakrývacím testem, polarizačními testy, anaglyfními testy atd. V této kapitole rozeberu jednotlivé možnosti zrušení fúze.
28
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
3.4.3.1 Zakrývací test Jak už bylo výše zmíněno, zakrývací test patří mezi základní diagnostické vyšetření, které slouží k posouzení vzájemného postavení očí. Zakrytím oka dosáhneme zrušení fúze. Při zakrývacím testu můžeme diagnostikovat heterotropie, heteroforie a ortoforie. Hlavní výhodou vyšetření je, že není náročné na vybavení ani čas. Princip testu je stejný jak na dálku (5 m) tak i na blízko (40 cm), kdy vyšetřovaný fixuje značku na tuto vzdálenost. Vybavení, které při vyšetření potřebujeme, jsou pouze prizmata nebo vyrovnávací lišta a zakrývací destička, která je z neprůhledného materiálu. Jedna z možností, která nastane je ortoforie. Při zakrytí jednoho oka nedojde na žádném oku ke zpětnému vyrovnávacímu pohybu. V případě, že je přítomná heteroforie nebo heterotropie můžeme pozorovat na jednom oku vyrovnávací pohyb. Zakrývací test má dvě části: alternující a intermitentní. Intermitentní část spočívá ve střídavém pomalém zakrytí a odkrytí jedno oka a pomalém zakrytí a odkrytí druhého oka, kdy sledujeme druhé (nezakryté) oko při zakrytí prvního. Pokud nastane pohyb, můžeme diagnostikovat přítomnost manifestního strabismu - heterotropie. Pokud nastane pohyb zevně, jedná se o esotropii, pokud dovnitř exotropii, nahoru hypotropii a dolů hypertropii. V případě, že dochází k pohybu na obou očích, mluvíme o alternující heterotropii. Alternující část zakrývacího testu se využívá k měření velikosti úchylky nebo ke zjištění forie. Test provádíme střídavým rychlým zakrýváním pravého a následně levého oka. Přitom sledujeme pohyby odkrývaného oka. Při ortoforii pohyb oka nenastane. V případě, že pohyb oka nastane dovnitř (ven) jedná se o exo (eso)forii. V případě, že se oko posune nahoru (dolů) jedná se o hypo (hyper)forii. Pokud provádíme zakrývací test, měli bychom se řídit základními pravidly. Před oko předkládáme prizma do té doby, než pohyb zcela vymizí. Před sledované oko předkládáme prizmatickou čočku (lištu) bází proti odchylce tedy ve směru pohybu. Tyto prizmatické čočky nebo prizmatické lišty nám značně urychlí průběh vyšetření. Využití prizmatické lišty je mnohem lehčí na manipulaci a snáze můžeme přecházet mezi jednotlivými hodnotami. Nevýhodou lišty je, že nemá takový rozsah jako sada [22, 29, 30].
29
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
3.4.3.2 Bichromatické (anaglyfní) testy V testech se využívají komplementární barvy (červená, zelená) jejichž smícháním vzniká černá barva. Testování spočívá v tom, že před pravé oko předřadíme červený filtr a před levé oko zelený filtr. Poté oko vnímá přes červený filtr pouze červenou značku testu, přes zelený filtr pouze zelenou značku testu díky substraktivnímu skládání barev. Pokud by se díval vyšetřovaný na zelený testový znak okem přes červený filtr, znak by splynul s černým pozadím a nebyl by vnímám [1].
SCHOBERŮV TEST Schoberův test je součástí většiny projekčních optotypů a v poslední době je velmi oblíben. Výsledky získané na tomto testu jsou překvapivě téměř shodné s výsledky na POLA-testu. Na tmavém pozadí se nachází červený kříž
Obr. 12 Schoberův test [27]
obklopený dvěma zelenými kruhy. Vzdálenost od středu kříže po konce ramen odpovídá jedné prizmatické dioptrii. Vzdálenost mezi koncem ramen a první kružnicí je opět jedna prizmatická dioptrie. Mezi oběma kružnicemi je také jedna prizmatická dioptrie, viz obr. 13. Test pozorujeme přes komplementární filtry (červený na pravé oko, zelený na levé oko). Díky těmto
Obr. 13 Jak lze podle filtrům lze vyhodnocovat, zda se kříž vůči mezikruží umístění křížku odhadnout velikost prizmatické dioptrie stranově odchyluje a jak je tato odchylka velká. [27] Velikost odchylky závisí na velikosti heteroforie. Na obr. 14 uvádím možnosti, které mohou nastat při vyšetřování heteroforií. Pokud se křížek odchýlí do leva (do prava) jedná se o exoforii (esoforii). Pokud se odchýlí nahoru (dolů) jedná se o hypoforii vpravo (hyperforii vpravo).
Obr. 14 Možnosti umístění křížku [27]
30
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Hlavní výhodou tohoto testu je jeho velmi lehká aplikace. Vyšetřovaný dokáže snadno vysvětlit, co na křížovém testu vidí. Nevýhoda tohoto testu spočívá v tom, že za červeným (zeleným) filtrem se měřené oko stává dalekozrakým (krátkozrakým). Tento nesoulad může vést k akomodačnímu neklidu, současně s konvergencí se projeví na neklidu samotného testu. Vyšetřovaný pak může udávat špatnou a měnící se polohu kříže [1].
WORTHŮV TEST, „WORTHOVA SVĚTLA“ Tento test se objevuje též v moderních verzích projekčních optotypů. Test vypovídá o binokulárních vlastnostech ve větší míře. Worthova světla slouží k rychlému, předběžně – orientačnímu prověření kvality binokulárního vidění a zároveň lze určit dominanci oka. Test se skládá ze 4 obrazců - dvou horizontálně umístěných zelených křížů, jedné červené značky ve tvaru kosočtverce nahoře a bílé kulaté značky dole ve vertikálním směru. Test je umístěn na černém podkladu. Test pozorujeme opět přes komplementární filtry ze zkušební sady. Celkově získáváme u tohoto testu částečnou disociaci zrakových vjemů, neboť spodní bílý znak je vnímán oběma očima společně. Bílý znak působí jako silný fúzní podnět. Pravé oko vidí (za červeným filtrem) pouze horní a dolní červenou značku, levé oko (za zeleným filtrem) tři zelené značky. Pokud má klient vyrovnané binokulární vidění, vnímá dolní značku jako bílou. Vnímá-li klient dolní kruh stále červeně nebo zeleně, jedná se o dominanci pravého nebo Obr. 15 Worthova světla levého oka. Stav může být ale navozen i refrakční nevyvážeností či heteroforií s disparátní korespondencí. Pokud dochází ke střídání barevného vjemu dolního kolečka, jedná se alternující dominanci. Pokud vidí osoba pouze tři zelená světla (dvě červená světla) jedná se o supresi pravého oka (levého oka). Pokud je horní červený znak při binokulárním vidění posunut doprava (doleva) jedná se o esoforii (exoforii).
31
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Pokud jsou horizontální značky posunuty nahoru (dolů) jedná se o hypoforii vpravo (hyperforii vpravo). Tento test se hodí pro rychlé a orientační prověření kvality binokulárního vidění. Zároveň můžeme vyjádřit dominanci oka. Worthův test je jen částečně vhodný pro vyjádření
motoricky
kompenzovaných
heterofórií,
protože
ze
spodního
nedisociovaného bílého znaku vychází silný fúzní podnět, který si vynucuje ortopostavení pohledových linií. U tohoto testu je také nebezpečí vyvolání akomodačního neklidu [1, 12, 19, 32]. Tab. 3 Znázornění možností vjemů na Worthově testu [33] OD – červený filtr
OS – zelený filtr
Binokulární ortoforie dominance OS
Binokulární ortoforie dominance OD
Binokulární ortoforie bez dominance
Binokulární ortoforie suprese OS
Binokulární ortoforie suprese OD
Střídavé vnímání červených a zelených znaků – alternující vidění
Diplopie
32
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
OSTERBERGŮV BICHROMATICKÝ TEST Tento test spočívá ve vyhodnocení polohy červeného kulatého terče. Test se skládá ze zeleného pole, na kterém jsou diagonálně pod úhlem 135° umístěny dvě černá písmena L a F. Tato písmena slouží k provázání akomodace během zkoušky. Střed testu je bílý. Vyšetřovaná osoba dostane před pravé oko červený filtr, který je doplňkovým k zelenému filtru, použitém na testu. Pravé oko vnímá na testu pouze červený střed. Při ortoforii se vyšetřované osobě jeví červený znak uprostřed zeleného pole. Dle typu heteroforie se přesouvá červený znak do periférie zeleného mezikruží. Tato varianta Obr. 16 Osterbergův bichromatický test testu existuje též do blízka [1].
3.4.3.3 Polarizační testy Novější
testy
využívají
k disociaci
binokulárního
vjemu
vlastnosti
polarizovaného světla. Díky polarizaci můžeme vyšetřovat heteroforie, aniseikonie a stereoskopické vidění.
Světlo může být polarizováno odrazem, lomem nebo
průchodem. V praxi se nejvíce využívají polarizační filtry – polarizátory, kterými se světlo po průchodu polarizuje. Polarizační folie (filtry, polarizátory) polarizují dopadající světlo v jedné rovině. Dopadá-li takto polarizované světlo na další polarizační filtr – analyzátor, může být světlo propuštěno nebo zadrženo podle toho, jak jsou oba filtry vůči sobě natočené. V případě, že se polarizační osy polarizátoru a analyzátoru shodují, světlo prochází, zkříží-li se, pak světlo neprochází [12]. Na tomto efektu lze zkonstruovat testy, které využívají princip tzv. negativní nebo pozitivní polarizace pro separaci obrazů určených k monokulárnímu pozorování za binokulárních podmínek [1]. Při pozitivní polarizaci jsou černé polarizované znaky na bílém nepolarizovaném podkladě. Obraz je podsvícený a překrytý polarizační fólií. Znaky se jeví jako světle šedé na bílém podkladě, pokud je nepozorujeme s polarizačními filtry. S využitím polarizačních filtrů se jeví černé, kontrastní. Souhlasně polarizovaný znak vždy zmizí v bílém podkladě. Černě vnímá oko tu část figury, která je polarizována kolmo vůči ose předřazeného filtru. Pozitivní polarizace využívá metoda MKH. S pozitivní polarizací se můžeme setkat u LCD optotypů a Polatestů. Při negativní
33
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
polarizaci je tomu opačně, bílý text se nachází na černém polarizovaném podkladě [1]. Vnímána je pouze ta část testu, která je polarizována souhlasně s předsazeným filtrem, druhá část zaniká v okolní černé ploše spolu s dalšími znaky. S negativní polarizací se můžeme setkat u projekčních optotypů. Při vyšetřování je důležité dodržovat přesné natočení polarizačních os polarizátoru i analyzátoru. Mohlo by dojít k pronikání světla a tak narušení separace zrakových vjemů. Mezi základní nevýhody u negativní polarizace patří snížení kontrastu díky absorpci světla s opačnou polarizací na ploše optotypu. Je to dáno díky znakům, které se nachází na tmavém okolí testu. V této chvíli nenastávají vyhovující podmínky pro pozorování. Na testech s negativní polarizací můžeme měřit jen motoricky kompenzované vady binokulárního vidění. Přesto patří negativní polarizace mezi nejrozšířenější varianty polarizačních binokulárních testů v ČR [20]. K měření potřebujeme dělič, binokulární optotypové testy a předvěsy. Děličem rozumíme optické zařízení, které umožňuje každému oku ve stejném čase nabídnout jeden vlastní optotyp, který není viděn druhým okem a zároveň vidí obě oči najednou ve stejném čase. Projekční optotypy mají děliče na principu negativní polarizace. Všechny binokulární testy jsou nabízené simultánně (najednou). Při binokulárním korekci využíváme polarizační předvěs pevně upevnitelný na refrakční obrubě. Existují i předvěsy, které nelze pevně upevnit na obrubu, ale ty se však v praxi neosvědčily, protože klient by měl mít vjem bez chvění a rušivých stínů. To však nemůžeme zajistit, pokud budeme předvěs držet v ruce. Dále by měl být předvěs otočný, aby bylo možné v průběhu měření změnit polarizaci o 180°. Přetočením fólie z polarizace A do polarizace V vnímá vyšetřovaná osoba opačná ramena testované figury. Podle TABO schématu je při pozici A stočena polarizační folie na pravém oku do 45° a na levém oku do 135°. Při polarizaci do V je tomu opačně. Převrácení se využívá u testů, které mohou prověřovat rychlost a směr vybavení hloubkového vjemu na stereoskopických testech [1, 16]. Při použití polarizačních testů je binokulární vidění nejméně zatěžováno, zvláště u pozitivní polarizace. Výsledky těchto testů jsou hodnoceny jako relativně nejspolehlivější, je to díky tomu, že polarizace nejméně odporuje přirozenému vidění člověka [12]. Výsledky s pozitivní polarizací označujeme za nejkvalitnější. Zároveň se ale u pozitivní polarizace projeví nejvíce nepřesností v pozicích analyzátorů.
34
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Nyní bych uvedla výčet testů fungující na principu pozitivní a negativní polarizace. V kapitole 3.4.4. uvedu i postup vyšetřování na těchto testech. KŘÍŢOVÝ TEST „K“ v provedení pozitivní
polarizace se skládá z kříže, který je tvořen polarizačními fóliemi a bílého nepolarizovaného středu. Svislá a vodorovná ramena jsou polarizována opačně, proto při vyšetření vnímá každé oko jiné rameno. Při Obr. 17 Křížový test – pozitivní základním postavení polarizátorů do V vnímá pravé oko i negativní polarizace [1] svislou a levé oko vodorovnou část kříže. Test patří mezi základní testy bez centrálního fúzního podnětu. Umožňuje měřit a korigovat motorický podíl heteroforií ve vertikálním i horizontálním směru [1]. Současně nám umožňuje hrubý odhad naměřených hodnot heteroforií způsobených složkou senzorickou [21]. Na dalších uvedených testech bude probíhat korekce na tzv. FDII testech (fixační disparita druhého stupně). Při těchto testech je hlavním úkolem, aby se podařilo dosáhnout základního postavení očního páru. RUČIČKOVÝ TEST, „R“ TEST. V základním postavení by
mělo pravé oko vidět vertikální dvoupólovou ručičku a nepolarizované černé mezikruží, levé oko část stupnice v horní a dolní oblasti nad ručičkami a nepolarizované černé mezikruží. Černé nepolarizované mezikruží, které se nachází uprostřed, slouží jako centrální fúzní podnět. Test existuje jako jednoduchý i Obr. 18 Ručičkový dvojitý. Rovněž na „R“ testu se posuzuje současnost vjemů, test [1] rozdílnost kontrastů a odchylky od nulového postavení. Na testu můžeme též diagnostikovat vzájemné stočení očního páru. Test slouží k odhalení senzoricky kompenzovaných úchylek postavení očního páru, tedy přechodu fixační disparity z I. do II. stupně. Původně byl test navržen pro určení a měření hodnoty a směru cykloforií [15]. DVOJITÝ RUČIČKOVÝ TEST. „DR“ Rozdíl od jednoduchého ručičkového testu
je pouze v tom, že se nachází další ručička se stupnicí v horizontálním směru. Test potom slouží k zviditelnění horizontálně vertikální fixační disparity, cykloforie a
35
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
deformace obrazu v důsledku korekce astigmatismu. Dává nám nejnáročnější dílčí i komplexní vizuální představu. Test může být pro vyšetřovaného často matoucí, proto bychom měli dát přednost při vyšetření vertikálních odchylek hákovému testu [18]. HÁKOVÝ TEST může být buď vertikálně
„HV“ nebo horizontálně „HH“ orientovaný. V testu se nachází opět centrální nepolarizované mezikruží, které slouží jako fúzní podnět. Pravý hák je viditelný pravým okem, levý hák levým okem. Původně
tento
test
byl
navržen
na
zjištění Obr. 19 Hákový test vertikální a aniseikonií, ale můžeme ověřit i vertikální odchylky. horizontální [1] U horizontálního hákového testu vidí pravé oko horní hák a levé oko dolní hák. Tento test však není vhodný pro vyšetřování heteroforií. Prověřuje však dobře důsledek aniseikonie, který se projeví v horizontálním směru [1]. Na dalších uvedených testech se prověřuje stereopse a přistupuje se k citlivé prizmatické korekci. Stereopse je nejvyšší úroveň binokulárního vidění. U všech stereotestů se nachází nepolarizovaný černý kulatý terč ve funkci fixačního centra a stereoskopicky vnímané předměty. Tyto předměty se jeví při normální pozici filtru („V“ postavení) před fixačním centrem, po otočení analyzátorů se jeví za fixačním centrem. HRUBÝ STEREOTEST. „S“ je v provedení negativní i
pozitivní
polarizace.
Tento
test
obsahuje
nepolarizovaný centrální terč, který opět
kulatý,
černý,
působí jako centrální
fúzní podnět. Nad a pod tímto fixačním centrem se nachází dva trojúhelníky, které jsou určené pro sfúzování. Základny těchto trojúhelníků se překrývají a po sfúzování by měl hrot horního i kulatého terče. Tímto Obr. 20 Hrubý stereotest [1] testem se vyšetřuje, zda osoba vnímá stereoskopicky, je schopna dolního trojúhelníku směřovat do středu
posuzovat polohu stereoskopických předmětů, zda nedochází k časovým prodlevám při jejich posuzování, zda se mění hloubka stereoskopického vjemu během vyšetřování, zda bylo dosaženo maximální hodnoty hloubky stereoskopického vnímání. Stereotest dále slouží k motorickému uvolnění. Pro uvolnění se doporučuje opakované otočení analyzátorů kolem vodorovné osy [1, 20].
36
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
JEMNÝ STEREOTEST. V případě diplopických vjemů trojúhelníčků se využije
jemný stereotest, který má zredukovanou bázi 11 mm oproti původnímu 20 mm u hrubého stereotestu. Tento test tedy můžeme použít, pokud prověřujeme stereopsi v podmínkách zúžených Panumových prostorů [18]. STEREOVALENČNÍ TEST. „SV“ Pouze v porovedení
pozitivní polarizace. Teprve na streovalenčním testu se můžeme s větší určitostí dozvědět, zda se oční pár nachází ve svém ortopostavení. Lze provést velmi jemnou a citlivou korekci heteroforií s fixační disparitou. Test obsahuje přídavnou stupnici se třemi čárkami po obou stranách od černého kulatého centrálního Obr. 21 Stereovalenční terče, který má menší průměr než předešlý stereotest. Podle test [1] vychýlení streoskopicky vnímaného trojúhelníku vůči stupnici, můžeme usuzovat na prevalenci (dominanci) jednoho z očí [1, 20]. DIFERENCOVANÝ PĚTIŘÁDKOVÝ STEREOTEST. „DS 5“ Využívá se k posuzování a odstupňování kvality
hloubkového vjemu. Test se skládá z pěti řádků různých znaků. Znak na každém řádku je vyčleněn a s ubývajícím úhlem stereoskopické paralaxy můžeme poměrně přesně zjistit hranice subjektivního vnímání od 4´, 3´, 2´, 1´, do 0,5´ [18].
Obr. 22 Diferencovaný pětiřádkový stereotest [1]
3.4.3.4 Optické zkreslení MADDOXŮV TEST Fúzi zrušíme pomocí Maddoxova skla, které je předkládáno vždy před jedno oko. Maddoxovo sklíčko (cylindr) je destička, kterou tvoří několik extrémně silně lámavých cylindrů v kulaté objímce. Jako základní materiál se používá červené rubínové sklo. Maddoxův kříž je tvořen dvěma zkříženými rameny, v jejichž středu se nachází Maddoxovo světlo. Délka vodorovného ramene je větší než délka svislého ramene, což odpovídá nárokům při běžném měření heteroforií. Pro snadné vyhodnocení obsahují ramena kříže stupnice v prizmatických dioptriích a stupních. Maddoxovo sklo zkresluje středové světlo Maddoxova kříže v čáru, která je kolmá na vrypy skla. Oko za
37
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Maddoxovým sklem tedy vidí ze vzdálenosti 5-6 m jen čáru, druhé oko kříž se středovým světlem. Nejprve předkládáme sklo před pravé oko rýhami vodorovně a pak svisle, poté opakujeme na druhé oko. Pokud Maddoxova čára prochází Maddoxovým světlem mluvíme o ortoforii. Pokud budeme mluvit o esoforii (exoforii) bude se svislá čára nacházet vpravo (vlevo) od světla. V případě, že se Maddoxova čára
nachází
pod
Maddoxovým
světlem
mluvíme o pravostranné hyperforii a naopak. Při cykloforii je Maddoxova čára natočena šikmo.
Obr. 23 Maddoxův test [12]
Cykloforie nekorigujeme prizmatickými skly. V tab. 4 uvádím postavení čáry oproti středovému světlu. Heteroforie se snažíme vykompenzovat předkládáním prizmatických čoček. Prizmatické čočky vždy dáváme proti směru úchylky, tzn. ve směru Maddoxovy čáry. Pravidla umístění prizmatických čoček jsou uvedena v tabulce 4. Prizmatické čočky začínáme předřazovat ve vertikálním směru po 0,5 pD a v horizontálním po 1 pD, dokud neprochází Maddoxova čára Maddoxovým světlem. Výhoda tohoto testu je, že můžeme vyšetřovat stranové i výškové úchylky. Čára se na rameni kříže posouvá proti směru úchylky. Mezi nevýhody tohoto testu patří zkreslení vjemu oka s předřazeným Maddoxovým sklem. Toto sklo vylučuje vnímání periferie a okolního prostředí. Maddoxův kříž se spíše využívá ve strabologických vyšetřovnách pro zjevné šilhání. V běžné optometrické praxi se tato metoda nevyužívá [1, 12, 19].
38
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Tab. 4 Znázornění postavení čáry při vložení Maddoxova cylindru před pravé oko a následná korekce klíny [27] Horizontální odchylky vkládané prizma vjem forie P L -----
-----
Vertikální odchylky vjem
-----
eso exo
forie -----
vkládané prizma L P -----
-----
Hyper vpravo (hypo vlevo)
Hypo vpravo (hyper vlevo)
BAGOLINIHO SKLA Bagoliniho skla patří mezi nejjednodušší vyšetření binokulárního vidění v prostoru. Jedná se o plochá, rýhovaná skla vsazená do obruby. Rýhování na pravém oku je v ose 135°, na levém oku 45°. Vyšetřovaný pomocí těchto brýlí pozoruje bodový zdroj světla. Díky brýlím je světelný zdroj zkreslen v čáru, která je kolmá na rýhy skla. Pokud vyšetřovaný vidí jedno bodové světlo a dva šikmé paprsky, které se protínají ve světle, jedná se o paralelní postavení očí, viz obr. 24. Pomocí Obr. 24 Bagoliniho skla tohoto testu můžeme diagnostikovat nejen heteroforie ale i patologické stavy binokulárního vidění jako je útlum, centrální útlum, střídavý útlum, diplopii. Pokud vidí klient jedno bodové světlo s paprskem pravého nebo levého oka či střídavě jedná se o útlum jednoho oka nebo o střídavý útlum. O centrálním útlumu mluvíme tehdy, vidí-li klient jedno světlo a dva paprsky, z nichž jeden je kolem světla přerušen. Dále pomocí Bagoliniho skel můžeme zjistit hypoforii příslušného oka, pokud klient vidí jedno světlo a dva paprsky, z nichž jeden je posunut výše. Pokud klient vidí 2 světla a dva paprsky nad (pod) křížením jedná se o nezkříženou (zkříženou) diplopii u esoforie (exoforie) [19].
39
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Mezi výhody tohoto testu určitě patří jednoduchost provedení [19]. Dále test zachovává přirozené vidění okolí testu a nevyřazuje činnost fúze. Test má, ale využití spíše orientační, protože by musely být do zkušební obruby vložena Bagoliniho skla a to by zabralo další prostor pro korekční čočky. Různé způsoby přidržování nebo nasazování nosiče na obruby by mohly vést k ne příliš přesným výsledkům měření [20].
3.4.3.5 Diplopické zobrazení GRAEFEŮV KLÍN Před jedno oko (zpravidla pravé) je umístěn
vertikálně
orientovaný
klín
s prizmatickým účinkem 6 až 8 pD bází dolů při určování vertikálních odchylek nebo horizontálně orientovaný klín s prizmatickým účinkem 12 až 15 pD bází k nosu pro zjištění horizontálních odchylek. Vyšetřovaný má za úkol pozorovat světelný
zdroj,
který
se
díky
silnému
prizmatickému účinku zdvojí. Graefeův klín tedy působí jako disociační optický prvek, který navodí vzhledem k nízké hodnotě fúzní rezervy diplopický vjem. Obrazy v obou očích dopadají na disparátní místa sítnice. Pří umístění klínu bází dolů (270°) před pravé oko patří horní obraz
Obr. 25 Graefeův klín [12]
pravému a dolní levému oku. Lepší odlišení způsobí červený filtr, který umístíme před pravé oko a zelený filtr, který umístíme před levé oko. Pokud je obraz pravého i levého oka přímo nad sebou jedná se o ortoforii. Pokud pozorujeme vzájemný horizontální posuv obou obrazů světelného zdroje, můžeme mluvit o exoforii nebo esoforii dle obrázku. Prizmata předkládáme do té doby, než obraz začne vyšetřovaná osoba vnímat nad sebou. Výslednou hodnotu považujeme za potřebnou prizmatickou korekci [1, 12]. Nevýhodou tohoto testu je, že vyšetřovaná osoba vnímá nepříjemně dvojitě nejen test, ale i veškeré předměty v okolí, které ji obklopují. Pacientovi je navozená diplopie velmi nepříjemná, proto by se mělo postupovat velmi rychle. Přesto jsou považovány výsledky tohoto testu jako spolehlivější oproti Maddoxovu testu [1].
40
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
3.4.3.6 Mechanická disociace Při mechanické disociaci zrakových vjemů se využívají clony, zrcadla či jiné vhodné separátory. Na tomto principu funguje TIB-test nebo diploskop. TIB – TEST Základní
test
obsahuje
dvě
písmena – L a F, která se pozorují v obvyklé vyšetřovací vzdálenosti 5 až 6 m. Velikost písmen odpovídá vízu 0,3 a jsou od sebe vzdálena 60 mm. Písmena
ohraničuje
čtverec,
který
podporuje fúzi. Zhruba v poloviční vzdálenosti
od
testu
mechanický
separátor.
se
nachází
Pravé
oko
potom vidí pouze písmeno F a levé oko pouze
písmeno
mechanického
L.
Při
separátoru
použití je
fúze Obr. 26 TIB – test [25] výrazně narušena a proto se mohou zviditelnit okohybné odchylky. U esoforií se písmena více rozestoupí, u exoforií se sbližují. Mohou se však také dostat na korespondující místa sítnic a být sfúzována do písmene E. Vertikální odchylky se projeví výškovou dislokací obou písmen [1].
DIPLOSKOP Je vhodný pro vyšetřování heteroforií jak do dálky tak do blízka. Diploskop se skládá z opěrky na nos, posuvné clony se čtyřmi otvory a nosiče pro předlohy. Clona je posuvná po liště. Otvory jsou umístěny dva horizontálně a dva vertikálně. Předloha se skládá ze tří písmen DOG (podle české verze DEN, PES, LES). Nad (pod) středním písmenem se nachází zelené (červené) pole. Principem této metody je, že každé oko vidí pouze dvě písmena. Při použití písmen LES vidí vyšetřovaná Obr. 27 Šablona diploskopu osoba při paralelním postavení očí písmena v tomto pořadí. a clona s otvory [1] Při esoforii vidí vyšetřovaný ESLE a při exoforii LEES [1].
41
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
3.4.4 Metoda MKH a vyšetřovací postupy Jedná se o diagnostický postup, při kterém se využívá principu polarizace světla. Tato metoda nám dává informace o heteroforiích, aniseikoniích i stereoskopickém vidění. Testy jsou sestaveny na principu pozitivní polarizace. Vyšetření probíhá při klasické 5 m vzdálenosti. Do astigmatické zkušební obruby se doporučuje rozdělit prizmatické hodnoty stejnoměrně před obě oči. Tato metoda se nejdříve uplatnila spíše v německy mluvících zemích, jako Německo a Švýcarsko. S postupem času a většími nároky na vidění se metodika MKH rozšířila i do ostatních zemí. Nevýhodou této metodiky je vysoká pořizovací cena testů a časová náročnost při vyšetření. Měli bychom dbát na to, aby vyšetřovaná osoba po ukončení monokulární refrakce se neměla možnost koukat oběma očima na viditelné, nepolarizované předměty. Cloněné oko by tedy nemělo být odkryto dříve, než bude předřazen polarizační separátor. Pouze tehdy splňuje zobrazení objektivní fúzní podmínky a stimuluje motorickou fúzi [18]. Metoda MKH se skládá z přesně definovaných testů, které mají své pořadí při vyšetřování. Testy se dělí podle toho, zda mají fúzní podnět nebo nemají. Testy bez fúzního podnětu jsou určené k zjišťování motorických odchylek – heteroforií, testy s fúzním podnětem slouží k zjišťování senzorických odchylek – fixačních disparit. Poslední testy nazývané jako stereotesty se využívají k dokorigování heteroforií, fixačních disparit a posouzení prostorového vidění. Mezi základní test pro metodu MKH patří kříţový test. Při vyšetřování je důležité poskytnout měřené osobě dostatek času, protože se odchylka může projevit teprve po určité době. Klín orientujeme vždy podle zrakového vjemu odchýleného oka. U esoforie je při základním postavení polarizačních filtrů svislé rameno testu posunuto doprava. Měřící a korekční klín se vloží s bází „vně“. U exoforie je při základním postavení polarizačních filtrů svislé rameno testu posunuto doleva. Měřící a korekční klín proto vkládáme „dovnitř“. U vertikálních odchylek dáváme pozor na to, k jaké straně se údaj vztahuje. U pravostranné hyperforie je při základním postavení polarizačních filtrů posunuto svislé rameno kříže dolů. Korekční klín vkládáme s bází „vpravo dolů“. Jedná-li se o pravostrannou hypoforii je při základním postavení polarizačních filtrů svislé rameno kříže posunuto nahoru. V takovém případě vkládáme korekční klín s bází „vpravo nahoru“. Jednotlivé prizmatické čočky přidáváme do té doby, než dojde k vidění symetrické podoby kříže. 42
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Tab. 5 Znázornění vkládání prizmat [28]
Obr. 28 Možnosti vjemů na křížovém testu [28] Na začátku se doporučuje začít s prizmatickou korekcí s hodnotou 1 pD v horizontálním směru. Ve vertikálním směru začínáme s hodnotou 0,5 pD. Nikdy by nemělo docházet k překorigování. Pokud se rameno nepohnulo, přidáváme dvojnásobek původní prizmatické hodnoty. Pokud nám klient odpoví, že rameno se pohnulo doprostřed, otočíme polarizační folii do polohy A a opět se zeptáme, zda vidí kříž posunutý nebo souměrný. Pokud vidí kříž souměrný, korekci motorické fúze jsme dokončili, pokud vidí některé rameno posunuté, otočíme opět na typ V a přidáme menší hodnotu pD než byl původní dvojnásobek a postup opět opakujeme. Důležité pravidlo je, že při předkládání prizmatických čoček, musí mít klient vždy zavřené oči. Pokud by se tak nestalo, mohla by se uvolněná fixace vrátit do původního „špatného“ stavu [18, 21]. Prizmatickou korekci se snažíme rozdělit stejnoměrně před pravé i levé oko. Vyšetřovaná osoba nemusí vidět vždy test kompletní a součastně. Může docházet ke střídavému vidění jedné nebo druhé části ramen testu což odpovídá alternujícímu vidění. Pokud vymizí jedna část testu, poté mluvíme o útlumu vjemu příslušného oka. Dále se nemusí jevit svislá nebo vodorovná ramena kříže stejně tmavá, kontrastní. Tento jev může vysvětlovat akomodační nevyváženost, chybná monokulární refrakce nebo výraznější rozdíly vízu. Po ukončení prizmatické korekce na „K“ testu, přichází korekce na testech, které slouží ke korigování senzoricky kompenzovaných heteroforií [18]. Testem, kterým budeme při metodě MKH pokračovat se jmenuje ručičkový test. Při tomto testu je důležité, aby klient fixoval na fúzní středový kroužek. Na tomto testu můžeme diagnostikovat vzájemné stočení očního páru. Děje se to v případě, když se horní ručička vychýlí např. doleva a spodní ručička o stejný úhel doprava. Toto stočení však nelze korigovat optickými pomůckami. Test také slouží k odhalení senzoricky kompenzovaných úchylek postavení očního páru, tedy přechodu fixační disparity z I. do 43
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
II. stupně. Přechod se pozná díky tomu, že konce ručiček se symetricky obloukovitě stáčí. Vypadají jako by byly roztřepené [1]. Pokud je vnímáno středové mezikruží a ručičky posunuté vůči stupnici, postupujeme dle zmíněného principu předřazování prizmatických čoček. U horizontálních odchylek se doporučuje předřadit 0,25 nebo 0,5 pD, u vertikálních 0,25 pD. Během zkoušky je dobré otáčet polarizační filtry v předsádce a kontrolovat výchylku [21]. Analogií k tomuto testu je dvouručičkový test, u něhož mohou být určeny nejen horizontální, ale i vertikální odchylky. Pokud jsou ručičky o určitou hodnotu vychýleny a neukazují na střed stupnic, zkoušíme klínovou korekci dle předchozích uvedených pravidel. Pokud jsou všechny ručičky rotovány stejným směrem, jedná se o cykloforie a prizmatická korekce se zde nevyužívá [1, 18]. Dalším vyšetřovacím testem je hákový vertikální test. Pokud se jedná o vertikální odchylky, postupujeme dle pravidel výše uvedených. Odstupňování opět probíhá po 0,25 pD [21]. Pokud jsou háky u sebe, požádáme vyšetřovaného, aby se koukal na centrální mezikruží. Háky by pak měly být opět viděny odděleně. Pokud se tak neděje a centrální mezikruží se začne vnímat dvojitě, nelze tento test použít. Dále při vyšetřování mohou osoby hovořit o zkosení, zalomení, stranovém prohnutí či změnách zakřivení háků. Hák se může zdát nahoře i dole zřetelně menší. Pokud se tak děje, jedná se o aniseikonii [18]. Problémy při běžném vidění nenastávají, pokud rozdíl velikosti obrazů nepřesahuje šířku háků, to lze obvykle dobře sfúzovat a jsou proto bezvýznamné. Odpovídá to 3-4% aniseikonie [15]. Po ukončení korekce na předchozích testech se začíná s prověřením stereopse. K poruchám stereopse může docházet při výraznějších rozdílech vízu mezi pravým a levým okem. U všech testů jsou stereoskopicky vnímány znaky při normální pozici filtru (V) ve vzdálenosti před fixačním centrem, jakoby vystupovaly. Po otočení filtrů do pozice A se nachází znaky za fixačním centrem. Dalším testem, kterým se pokračuje v metodě MKH je hrubý stereotest (trojúhelníkový). Pokud u tohoto testu vzniká prodleva ve vybavení a vnímání trojúhelníčku směrem dopředu jedná se nekorigovanou exoforii a musíme aplikovat klín s bází dovnitř o hodnotě 0,25 pD. Pokud dojde ke zpožděnému vnímání trojúhelníčku směrem dozadu od fixačního centra, jedná se o esoforii a klíny musíme předsadit bází ven opět o hodnotě 0,25 pD. Pokud dochází k stejnému zpoždění vjemů v obou orientacích polarizátorů, jedná se o nekorigovanou vertikální úchylku. V takovém případě postupně předkládáme prizmatické čočky 0,25 pD bází nahoru nebo dolů. Test se využívá i při motorickém uvolnění, ke kterému
44
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
dojdeme, pokud budeme několikrát opakovaně otáčet analyzátorem kolem vodorovné osy [1, 18, 21]. Další
test,
který
následuje
je
stereovalenční test, viz obr. 29. Jak už bylo výše řečeno, díky tomuto testu zjišťujeme stereoskopickou rovnováhu. Pokud některé oko vykazuje prevalenci (převahu), dojde k směrovému přesunutí hrotů trojúhelníčku po stupnici. Příčinou může byt rozdíl zrakové ostrosti mezi oběma očima. Pokud zjistíme prevalenci, postupujeme následovně. Při prevalenci u normálního
(invertovaného)
postavení
analyzátorů a isovalenci v invertovaném
Obr. 29 1. 100% stereoskopická rovnováha 2. 20% odchylka 3. 60% odchylka snažíme zlepšit vnímání klíny s bází 4. 100% odchylka [1] dovnitř (vně). Pokud jsou prevalence (normálním) postavení analyzátorů, se
v obou směrech stejné, měli bychom přezkoumat vertikální klínovou korekci. V případě, že hroty trojúhelníčků směřují přesně mezi obě silnější středové čárky, jedná se o 100% stereoskopickou rovnováhu. Podle vychýlení stereoskopicky vnímaného trojúhelníčku vůči stupnici lze určit prevalenci v hodnotách 20% (trojúhelník u první vnitřní čárky), 60% (trojúhelník u prostřední čárky) a 100% (trojúhelník u vnější čárky) [18]. Při každé změně prizmatické korekce, musíme otočit analyzátory a tím si ověřit, zda bylo dosaženo stereoisovalence [21]. Plná korekce podřízeného oka může narušit dominantní vliv vedoucího oka a způsobit astenopické potíže. Dominance je pravděpodobně vrozená. Vedoucí oko nemusí mít vždy lepší zrakovou ostrost, ta by však neměla být výrazně horší než na oku podřízeném [15]. Postup jednotlivých testů při metodě MKH je přesně definovaný, viz obr. 30. Po dosažení posledního – stereovalenčního testu, následuje kontrola všech předchozích testů v opačném pořadí [21]. Po ukončení MKH metody dokončíme binokulární vyšetření do dálky nejlépe na polarizovaném červeno-zeleném (COWENOVĚ) testu [18].
45
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Obr. 30 Základní testy metody MKH [28]
3.4.5 Řešení heteroforií Nejdříve vždy korigujeme jakoukoliv refrakční vadu, i malá vada totiž může způsobit potíže. V neposlední řadě je také velmi důležitá správná centrace korekční pomůcky. Dalším častým řešením heteroforie je úprava sférické korekce. Sférickou korekci upravujeme pouze u esoforií, kdy binokulárně vkládáme plusové čočky po 0,25 D do chvíle, než dojde k zarovnání textu. Plusové čočky předřazujeme díky tomu, že uvolňují akomodaci a dochází tak i k uvolnění konvergence. U exoforií upravujeme sférickou korekci do mínusu. Provádí se však pouze dočasně a to hlavně u dětí. Pokud nedostačuje korekce refrakční vady, aplikujeme prizmatické čočky s bází proti směru úchylky. Prizmatická korekce, nám říká, o kolik se odchýlí paprsek po průchodu optickým prostředím. V praxi lze navodit prizmatický efekt decentrací brýlového skla nebo objednáním speciálních prizmatických čoček. Metodu decentrace brýlového skla, můžeme zvolit pouze u menších prizmatických hodnot a přitom musíme dbát na průměr brýlového skla. Při decentraci dochází k posunutí optického středu oproti středu geometrickému. Výrobci brýlových čoček doporučují objednávat speciální prizmatické čočky, které nebudou snižovat zobrazení v periferii, jak bývá u obyčejných čoček při jejich decentraci. Speciální prizmatické čočky mají optický střed posunutý oproti geometrickému tak, aby docházelo k požadovanému prizmatickému účinku. Někdy nám však ztěžuje aplikaci prizmatické korekce adaptace vyšetřovaného. Heteroforie můžeme řešit i zrakovým tréninkem. Rozdělujeme je do skupin, podle toho na jakou složku binokulárního vidění jsou zaměřené. Patří sem zlepšování fúzních rezerv a relativní akomodace, trénování akomodace a konvergence v jejich vzájemném vztahu, cvičení na zlepšení centrální suprese. Zrakový trénink se zejména uplatňuje u exoforií [22, 28].
46
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
3.5
Bc. Iva Šilhanová
AKOMODAČNÍ VYVÁŢENÍ (TESTY NA VYŠETŘENÍ REFRAKČNÍ ROVNOVÁHY) Testy
na
vyšetření
refrakční
rovnováhy
zpřesňují
dosažené
výsledky
subjektivního vyšetřování. Tyto testy mohou časový průběh vyšetřování prodloužit, ale získáme tak kvalitnější, trvalejší a spolehlivější korekci [1]. Správná dioptrická hodnota znamená ostré a zároveň pohodlné vidění celého očního páru. Proto je nezbytné u každého měření dioptrických hodnot očí provádět jak monokulární, tak i binokulární měření – pouze tak získáme dostatek informací o celkové kvalitě a stavu vidění našeho klienta. Akomodační rovnováha je korekční nebo refrakční stav očního páru, při kterém v binokulárním vidění leží jak v pravém, tak v levém oku oba obrazy fixovaného bodu ve stejné předozadní vzdálenosti od fovea centralis [3]. Při akomodačním vyvážení do dálky se snažíme dosáhnout toho, aby nedocházelo k akomodaci. V případě akomodačního vyvážení do blízka se snažíme docílit, aby pracovaly obě oči se stejnou akomodací. Binokulárního vyvážení obvykle dosahujeme monokulární úpravou sférické části korekce za binokulárních podmínek [26]. Binokulární vyvážení neprovádíme, pokud je velký rozdíl vízu obou očí (>1 řádek), pokud je přítomný strabismus, totální útlum jednoho oka, alternující vidění, monokulus, minimální nebo žádná akomodace (pseudofakie, afakie, >60let), výrazná oční dominance nebo výrazně snížená zraková ostrost <0,3 [26]. Pokud je strabismus dobře vykorigovaný (např. paralytický strabismus) a jsou splněny další podmínky jako stejná zraková ostrost, binokulární vidění atd. je v zásadě binokulární vyvážení proveditelné. Mezi hlavní zásady binokulárního vyvažování patří – binokulární podmínky (snaha očí akomodovat stejně), oddělení vjemů obou očí (možnost sledovat vjem každého oka odděleně) a výsledný vízus by neměl být horší než monokulární. Dále se musí respektovat dominance oka, pokud nejde dosáhnout úplné rovnováhy, upřednostníme dominantní oko [26]. Vždy se ptáme na kontrast (tmavost) znaků, nikoliv na jas polí. Srovnání zrakové ostrosti provádíme nejprve úpravou sféry po krocích +0,25 D před „lepší“ oko. Někdy můžeme využít pro lepší uvolnění akomodace před vyvážením mírné binokulární zamlžení (+0,25 D nebo +0,5 D). V případě, že nelze dosáhnout úplné rovnováhy, upřednostníme dominantní oko [26].
47
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
3.5.1 Prizmatem disociovaný červeno - zelený test Test se skládá ze dvou komplementárně zbarvených částí (z červené a zelené), které využívají principu chromatické (barevné) aberace oka. Díky poloze barevných ohnisek (pro červenou a zelenou barvu) v oku můžeme posoudit axiální stav refrakční rovnováhy, resp. akomodační vyvážení. V každém poli se vyskytují klasické znaky, např. Landoltovy kruhy nebo písmena, jejichž velikost by měla odpovídat vízu 0,3. Pole pro červenou barvu je umístěno vlevo, pole pro zelenou barvu vpravo. Při tomto testu oddělíme vjem očí, pokud předřadíme před pravé oko 3 pD bází dolů a před levé oko 3pD bází nahoru. Po předřazení prizmatických dioptrií dochází k vnímání horního řádku pravým okem a dolního řádku levým okem. Klient má za úkol srovnat ostrost optotypových znaků na červeném a zeleném poli u obou řádků. Pokud vnímá vyšetřovaná osoba do dálky kontrastnější znaky na červeně (zeleně) zbarveném poli, znamená to, že obraz testu se vytvořil na sítnici. V případě že pravé oko vnímá ostřeji v červeném poli, vložíme před něj -0,25 D [26].
Obr. 31 Oddělení vjemů očí při binokulárních podmínkách pomocí prizmat [26] Testy čistě polarizační, využívají pro disociaci binokulárního vidění vlastností polarizovaného světla, fungují stejně jako testy, které byly uvedeny výše u subjektivní refrakce binokulární. Mezi tyto čistě polarizační testy řadíme např. Dvouřádkový (Schultzeho) test.
3.5.2 Dvouřádkový test (Schultzeho test) Tento test se výborně hodí pro vyšetření uživatelů kontaktních čoček. Test funguje na principu pozitivní nebo negativní polarizace. Při negativní polarizaci oko vnímá znaky na podkladu polarizovaném souhlasně s filtrem. Ostatní zaniká ve tmavém poli. Při pozitivní polarizaci oko vnímá polarizované znaky přes opačně orientovaný filtr. Ostatní, souhlasně polarizované zanikají ve světlém podkladu.
48
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Světelný test je rozdělen do dvou polovin – na horní a dolní. Na testu jsou černé znaky a test ve formě polarizátoru je šrafován ve 45° a 135° do podoby „V“, podobně jako analyzátory, které se nachází před každým okem [1]. Pravému i levému oku jsou nabízena 4 různě velká, šedá písmena [15]. Z daného uspořádání vyplývá, že pravé oko vidí pouze znaky v horní polovině testu, levé oko pouze v dolní polovině testu. Je to díky tomu, že orientace polarizátorů je zkřížená a černé znaky splynou s černým pozadím. Pokud by se obrátila orientace analyzátoru z polohy „V“ do „A“ pouhým přetočením o 180°, obrátilo by se přiřazení polovin testu daným očím [1]. V případě
akomodační
i
refrakční
rovnováhy uvidí klient oba řádky stejně ostré a ve stejném kontrastu. Pro kontrolu je dobré předsadit
Obr. 32 Dvouřádkový test před pravé nebo levé oko +0,25 D. V případě (Schultzeho test) [15] opravdové rovnováhy by se měl vjem na oku, kde se předsadila plusová dioptrie, lehce zhoršit [17]. Jiná teorie říká, že bychom měli před použitím testu binokulárně předsadit +0,5 D před obě oči. Tím „vypojíme“ případnou zbytkovou akomodaci. Následně bychom měli pokračovat otázkou, aby vyšetřovaný srovnal číslice „1“ v horním poli s číslicí „5“ v dolním poli. Aby nám řekl, které ze dvou čísel je jasnější nebo černější. Pokud se jeví číslo 1 jasnější, předsadíme před pravé oko +0,25 D nebo před levé oko -0,25 D. Pokud se řádek, který toto oko vidí, nezhoršil, přidáme do obruby tuto hodnotu a zkoušku zopakujeme. Někdy se nám tímto způsobem podaří zlepšit i vízus horšího oka. Může to být způsobeno tím, že oko s lepším kontrastem může být hypermetropicky podkorigováno a je nuceno akomodovat. Akomodací se myopizuje druhé oko a dochází k rozostření obrazu. Proto předřazujeme +0,25 D před oko s lepším vjemem. Druhá možnost, která může nastat, je, že oko s méně kontrastním obrazem je hypermetropicky podkorigováno. V takovém případě předsadíme +0,25 D před oko s horším vjemem a tím oko dokorigujeme. Třetí možnost může nastat, pokud je oko s méně kontrastním obrazem hypermetropicky překorigováno. V takovém případě předsadíme - 0,25 D před
49
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
oko s horším vjemem. Ve chvíli, kdy jsou obě ležící číslice stejně zřetelné nebo černé, je binokulární dokorigování ukončeno [11]. Výhodou tohoto testu oproti Cowenově testu je v nezávislosti na subjektivním vnímání barev. Mezi nevýhody paří princip negativní polarizace, kdy často testové znaky na tmavém pozadí zmizí. To je považováno za nepřirozené. Dále je nutné, dodržovat zkřížení os polarizátoru a analyzátoru, protože jinak dochází k narušení separace zrakových podnětů pronikajícím světlem. Nejnovější variantou pro vyšetření akomodační rovnováhy se stávají polarizační testy, často též v kombinaci s dvoubarevným červeno – zeleným pojetím pro lepší rozlišování. Mezi takové testy řadíme např. Cowenův test a Osterbergův test [1].
3.5.3 Cowenův test Tento test využívá polarizovaného světla v kombinaci s červeno-zeleným testem. Díky tomuto testu zjistíme, zda se jedná o kontrastní nerovnováhu
podmíněnou
funkčně
nebo
refrakčně a která strana je překorigovaná nebo podkorigovaná.
Test je sestaven na základě
pozitivní i negativní polarizace [1]. Test se skládá z červeného a zeleného pole se čtyřmi Landoltovými kruhy. Test je pozorován
přes
analyzátory
v
základním postavení do „V“. Pravá strana testu je z červeného filtru a levá strana ze zeleného filtru. Pravé (levé) oko vnímá horní (dolní) polovinu znaků. Při binokulárním vjemu vnímá vyšetřovaná osoba všechna čtyři mezikruží [15]. Vyšetřovanou osobu poprosíme, aby sledovala červeno – zelenou plochu se čtyřmi mezikružími a posoudila, zda všechna mezikruží Obr. 33 Cowenův test [11] vidí stejnoměrně tmavá. Pokud osoba vnímá odchylky, požádáme ji, aby nejprve posuzovala horní a pak dolní pár mezikruží [11].
50
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Při vyhodnocení testu mohou nastat tyto možnosti: Pokud se jeví všechny 4 kruhy stejně kontrastní, korekční hodnoty nebudeme měnit, protože se jedná o refrakční rovnováhu. Pokud je kontrastněji vnímám kroužek nahoře v červeném (zeleném) a dole v zeleném (červeném) poli, pak předložíme vpravo rozptylku (spojku) a vlevo spojku (rozptylku). Pokud jsou vnímány 3 kroužky stejně kontrastně a jeden se jeví kontrastně slabší, předkládáme ± 0,25 D pro tento kroužek. Může, ale také nastat situace, že při zhoršeném vjemu v jednom zeleném poli bude potřeba vložit +0,25 D před oko, které vnímá obě pole lépe (vyrovnaně). Jedná se o situaci dominantního oka hypermetropicky podkorigovaného, které akomoduje a tím dochází ke zhoršení zeleného pole u druhého oka. Pokud je kontrastněji vnímám pouze jeden kroužek, jedná se o refrakční nerovnováhu vyššího stupně. V tomto případě bychom měli přezkoušet korekci monokulárně. Pokud je snížen kontrast u obou kroužků pro dané oko, musíme přezkoušet astigmatismus na této straně. Nebo se může jednat o potlačení vjemu. Oboustranné překorigování můžeme určit u hypermetropií (myopií) pokud se oba kroužky jeví v červeném (zeleném) poli kontrastnější než v zeleném (červeném). Může, ale také nastat, že vlnová délka nastavení oka leží v oblasti červeného (zeleného) světla, a proto vnímá obě mezikruží na červeném (zeleném) poli kontrastnější. Často po předložení stejného testu do blízka se zpravidla získá opačný výsledek. V takovém případě nebudeme korekční hodnoty měnit [1, 18].
Změní-li se sférické korekční hodnoty ve směru kladných hodnot, musíme ještě jednou ověřit prizmatické korekční hodnoty. Nemohli bychom totiž vyloučit, že během binokulární korekce nám neovlivnily výsledky akomodační výkyvy.
51
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Negativa: Je nutné dbát na to, aby se vyšetřovaná osoba na tento test nedívala velmi dlouho, neboť jinak vzniká nebezpečí, že se objeví komplementárně následné výbavné obrazy.
3.5.4 Osterbergův test Tento test využívá principu negativní polarizace. Skládá se ze čtyř komplementárně
zbarvených
polí,
orientovaných
diagonálou svisle. V poli se nachází znaky s černými číslicemi 9 a 6, které mají stejný polarizační směr a s číslicemi 3 a 5, které mají polarizační směr otočený o 90°. Zároveň jsou číslice buď v červeném, nebo zeleném poli. V zeleně (červeně) zbarveném poli se nachází číslice 9 a 3 (5 a 6). Díky polarizační separaci dochází k disociaci zrakových vjemů, a proto vnímá každé oko dvě pole s příslušnými číslicemi. Pravé (levé) oko vnímá svislé (horizontální) uspořádání číslic [1]. Vyšetřované osobě dáme porovnat číslice 9 a 6. Ptáme se, která z těchto číslic je zřetelnější nebo černější. Pokud je ostřeji viděna číslice 9, předložíme +0,25D před pravé oko. Pokud je ostřeji viděna číslice 6, předsadíme před pravé oko −0,25D. Poté pokládáme
Obr. 34 Osterbergův test
otázku pro levé oko. Vyšetřovaný má srovnat číslice 3 a 5. Pokud je ostřeji viděna číslice 3, předsadíme +0,25D před levé oko. Pokud je ostřeji viděna číslice 5, předsadíme −0,25D před levé oko [11]. Opět může nastat stejná situace jako v předešlém testu. Při zhoršeném vjemu v jednom zeleném poli bude potřeba vložit +0,25 D před oko, které vnímá obě pole lépe (vyrovnaně). Jedná se o situaci dominantního oka hypermetropicky podkorigovaného, které akomoduje a tím dochází ke zhoršení zeleného pole u druhého oka. Díky tomuto testu můžeme objevit i heteroforie, pokud jsou pole navzájem posunutá. Nemůžeme však tento test považovat jako spolehlivý průkaz heteroforií [1].
52
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
3.6
Bc. Iva Šilhanová
KONTROLA NA NEKONEČNO, SUBJEKTIVNÍ SNÁŠENLIVOST Na konci měření by mělo následovat subjektivní ověření s nasazenou zkušební
obrubou, se kterou by se měla vyšetřovaná osoba projít a rozhlédnout se na větší vzdálenost a ověřit tak účinek stanovené korekce na jeho prostorové vnímání [13]. Při vyšetřovací vzdálenosti 5 m vzniká refrakční deficit asi +0,20 D, proto je nutná zkouška na nekonečno. Při testu na nekonečno se klient dívá na vzdálený objekt (nejlépe anténu, střešní tašky, nápis, větve stromu, spáry cihel, atd.) z okna nebo před optikou a my mu předřadíme binokulárně −0,25 D. Pouze v případě, že klient udá, že obraz je ostřejší a klidnější, změníme dioptrické hodnoty o −0,25 D. Tento test je velmi důležitý u všech řidičů a u lidí, kterým záleží na dokonalé ostrosti do dálky [17]. Dále je velmi důležité si všímat u vyšetřované osoby, zda neuvádí pokřivené linie či subjektivní nesnášenlivost naměřené korekce. V takovém
případě
postupujeme
velmi
individuálně. Mnohem důležitější než optimální korekce každého oka zvlášť je komfortní, pohodlné vidění oběma očima.
3.7
KOREKCE DO BLÍZKA
Obr. 35 Pomůcka na binokulární úpravu sféry [26]
Na konci refrakce bychom vždy měli zkontrolovat vízus do blízka a případně předřadit potřebnou adici. S přibývajícím věkem ubývá akomodační schopnost oka a nastává presbyopie. Presbyopie neboli vetchozrakost je oční vada způsobená ztrátou elasticity oční čočky. Tím dochází k zhoršení akomodační funkce oka při zaostřování do blízka. Presbyopie přichází většinou přibližně kolem 42. roku života. V případě myopie může klient číst bez brýlí i např. v 50. letech, ale to nemá vliv na to, že oční čočka již ztratila svou elasticitu. Presbyopii korigujeme plusovým přídavkem do blízka.
53
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Po korekci na dálku s případnou binokulární korekcí
Tab. 6 Potřebná adice následuje korekce do blízka. Klienta necháme sedět v jeho dle věku na 33 cm pohodlné pozici a požádáme ho, aby zkušební tabulku na čtení držel v jeho pohodlné vzdálenosti na čtení. Je důležité se zeptat klienta, při jaké vzdálenosti bude brýle využívat. Adici předkládáme nejčastěji pro obě oči buď dle tab. 6 (na čtecí vzdálenost 33 cm), nebo postupně předkládáme plusové čočky. V případě anizometropií často provádíme monokulární korekci do blízka díky rozdílným hodnotám adice. Platí, že při větší pracovní vzdálenosti používáme menší adici, při kratší vzdálenosti větší adici. Při předložení +0,25 D na obě oči se ostrost musí viditelně zlepšit, jinak hodnotu nepřikládáme. Zároveň můžeme vyzkoušet předsazením −0,25 D, zda není adice příliš vysoká, pak by klient viděl výrazné zhoršení. Vyšší adice jak +3,0 D u presbyopů s normální zrakovou ostrostí nejsou logické, téměř vždy se jedná o nedokorigované hypermetropie. Poté přezkoušíme hloubku zorného pole – akomodační šíři. A to tak, že vyšetřovaná osoba má za úkol přečíst řádek 1,0 na čtecí tabulce v co nejkratší vzdálenosti od sebe a v nejdelší vzdálenosti od sebe. Pracovní vzdálenost by měla ležet přibližně uprostřed této akomodační šíře. Zvýšením přídavku do blízka se toto pole k oku přiblíží. Snížením přídavku do blízka se toto pole od oka vzdálí. Správnost přídavku do blízka můžeme určit dle červeno-zeleného testu, který je umístěn v poloze hlavního pracovního bodu. Měli bychom dosáhnout, aby znaky v červeném i zeleném poli byly binokulárně viděny stejně kontrastně a ostře. Pokud budou vnímány znaky v některém poli ostřeji, platí stejné pravidla jako při akomodačním vyvážení do dálky [33]. Po určení hodnoty adice je vhodné provést akomodační vyvážení na blízko. Používají se speciální testy tzv. „plovoucí texty“ na principu pozitivní polarizace, kdy klient vidí jedním okem jiný řádek textu než okem druhým. Nebo můžeme využít Cowenova testu na blízko. Korekční pravidla jsou stejná jako při využití testu do dálky. Pokud je ostrost nestejná, bývá chyba ve vyvážení na dálku a je pak třeba se vrátit zpět a překontrolovat dálku. Pokud je však dálka správná, bude se jednat o rozdílné adice. Dorovnávání poté provádíme se sférou ±0,25 D. Je vhodnější využít akomodační vyvážení pomocí testu, než vyvažovat pouhým zakrýváním jednoho a druhého oka [10].
54
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
II.
Bc. Iva Šilhanová
VÝZKUMNÁ ČÁST
4 ÚVOD DO VÝZKUMNÉ ČÁSTI Výzkumná část diplomové práce je zaměřena na srovnání výsledků vyšetření pomocí polarizačních a bichromatických testů. Řekla bych, že v současné době se v České republice využívá při zjištění subjektivní binokulární refrakce očí při optometrickém vyšetření především těchto dvou metod. Bichromatické testy mají své uplatnění díky jejich jednoduchosti a polarizační testy díky jejich přesnosti. Ve své výzkumné části diplomové práce budu měřit prizmatickou korekci během binokulární refrakce na Schoberově a na křížovém testu bez fúzního podnětu. Provedu srovnání výsledků těchto dvou metod a pokusím se uvést, která z naměřených hodnot byla lépe snášena. Dále se v této práci budu zabývat odhalením, u kolika z vyšetřovaných osob bude během binokulární refrakce zjištěna heteroforie. Tím chci ukázat na důležitost správně ovládat tuto problematiku a provádět ji vždy během praxe optometristy. Výzkum byl realizován v průběhu března 2011 do března 2012 v oční optice Lumioptic s.r.o. v Brně. Naměřeno bylo celkem 124 osob a z toho u 57 osob jsem diagnostikovala heteroforie. Ve výzkumné části jsem se dále zabývala pouze skupinou zatíženou heteroforiemi.
4.1 CÍL VÝZKUMU Základním cílem výzkumu bude ověření níže uvedených hypotéz a získání představ o vhodnosti použití výše uvedených vyšetřovacích metod. V diplomové práci se pokusím vyhodnotit přesnost obou metod. Měření budou zaznamenány do tabulek a vyhodnoceny v grafech. Předpokládám, že ne vždy bude naměřená prizmatická korekce dobře snášena. Jelikož je binokulární refrakce metoda subjektivní, zahrnu do hodnocení také subjektivní hodnocení vyšetřovaných osob. Vyšetřovaní budou hodnotit prizmatickou korekci dle stupnice příjemná – stejná - nesnesitelná. Dále bych ve své práci chtěla zjistit, jaké je zastoupení heteroforií v populaci. V případě, pokud se potvrdí známé statistiky dle Kurta Günthera, chtěla bych touto prací poukázat na nutnost se problematikou binokulární korekce zabývat vždy během každého refrakčního vyšetření.
55
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Tato práce si neklade za cíl přinést nové poznatky a definitivní odpovědi na vyšetřovací metody při subjektivní binokulární refrakci. Hlavním cílem mé práce je získat přehled a základní orientaci kolem této rozsáhlé problematiky řešení heteroforií a seznámit se se zásadami a metodikou jejich řešení.
4.2 PRACOVNÍ HYPOTÉZA Během praktické části diplomové práce se pokusím ověřit následující hypotézy: Hypotéza 1. Jaké je procentuální zastoupení heteroforií v populaci? Jaké je zastoupení horizontálních a vertikálních odchylek? Převládají exoforie nebo esoforie? Dle statistických studií Kurta Günthera jsou heteroforie zastoupeny v populaci okolo 75 %. Z toho téměř 80 % se pohybuje v rozmezí do 4 pD a zhruba jen 6 % se pohybuje nad hodnotami 10 pD. Dále z jeho výzkumu vyplývá, že ortoforie je zastoupena v populaci v 25 %, exoforie a výšková odchylka v 17 %, esoforie a výšková odchylka v 25 %, samotná výšková odchylka v 14 %, samotná esoforie v 13 % a exoforie v 6 %. V práci si ověřím, zda jsem se k těmto statistickým hodnotám přiblížila nebo z výzkumu budou vyplývat jiné hodnoty. Hypotéza 2. Do jaké míry budou rozdíly v prizmatické korekci pomocí Schoberova a kříţového testu? Budou se naměřené hodnoty lišit u nízkých a vysokých heteroforií? Při použití polarizačních testů je binokulární vidění nejméně zatěžováno, zvláště při použití pozitivní polarizace. Výsledky polarizačních testů jsou hodnoceny jako relativně nejspolehlivější. Je to právě díky tomu, že polarizace nejméně odporuje přirozenému vidění člověka. Výsledky s pozitivní polarizací označujeme za nejkvalitnější. V literatuře dle Rutrleho se uvádí, že výsledky získané pomocí Schoberova testu jsou téměř shodné s výsledky na POLA-testu. Hlavní výhodou Schoberova testu je jeho velmi lehká aplikace. Vyšetřovaný snadno vysvětlí, kam se křížek vychýlí. Ale zároveň tento test má základní nevýhodu, která spočívá v tom, že za
56
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
červeným filtrem se měřené oko stává dalekozrakým a za zeleným filtrem krátkozrakým. Tento nesoulad může vést k akomodačnímu neklidu, současně s konvergencí se projeví na neklidu samotného testu. Myslím si, že prizmatická korekce pomocí výše uvedených dvou testů se nebude příliš lišit. Předpokládám, že odchylka se bude pohybovat maximálně do 0,5 pD. Dále bych řekla, že u nízkých heteroforií tedy do 4 pD se hodnoty prizmatických dioptrií budou lišit minimálně, zato při vysokých heteroforií tedy nad hodnoty 4 pD se budou hodnoty lišit značně více a to díky výše zmíněnému akomodačnímu neklidu. Hypotéza 3. U kolika osob dojde při předřazení prizmatické korekce ke zlepšení vidění a zrakovému pohodlí? Do jaké míry dojde díky prizmatickým dioptriím ke změně vízu? Během vyšetření je důležité oslovit vyšetřovanou osobu, jak se jim zlepšilo vidění v důsledku korekčních hodnot, které jsme naměřili. Předpokládám, že u většiny klientů by mělo po binokulárním vykorigování dojít k subjektivnímu zlepšení, větší zrakové pohodě a lepšímu vnímání obrazu až o jeden řádek na LCD optotypu. Hypotéza 4. Která ze dvou metod bude subjektivně snášena lépe? Kolika vyšetřovaným osobám se zhotoví brýlová korekce pomocí těchto naměřených hodnot? Předpokládám, že ne vždy bude naměřená prizmatická korekce dobře snášena. Jak jsem výše uvedla, je binokulární refrakce metoda subjektivní, a proto zahrnu do hodnocení také subjektivní hodnocení prizmatické korekce pomocí vyšetřovaných osob. Vyšetřovaná osoba zhodnotí subjektivní vnímání dle naměřených hodnot, zda je korekce příjemná, stejná či nesnesitelná. Vyšetřovaní budou hodnotit naměřenou prizmatickou korekci dle této stupnice. Aby mohli lépe zhodnotit toto subjektivní snášení, byli vyzváni, aby se se zkušební obrubou prošli po vyšetřovně, aby si všímali ostrých hran, snažili se uchopit předměty, aby zjistili, jakou mají odhadovací vzdálenost. V literatuře se uvádí, že by se prizmatická korekce měla nabízet ne zcela všem, ale pouze v případech, kdy si klient stěžuje na astenopické potíže. Právě v takových případech, jsem doporučovala prizmatickou korekci.
57
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Myslím si, že pokud naměřím rozdílné hodnoty pomocí výše dvou uvedených testů, bude subjektivně lépe snášena prizmatická korekce pomocí křížového testu. Bude to díky tomu, že křížový test je hodnocen jako relativně nejspolehlivější a nejkvalitnější. Dále předpokládám, že zhruba čtvrtina naměřených osob se rozhodne pro zhotovení prizmatické korekce. Hypotéza 5. Dojde po jednom měsíci k ústupu astenopických potíţi při nošení prizmatické korekce? Nejprve bych krátce chtěla rozvést problematiku astenopických potíží. Pokud u vyšetřované osoby diagnostikujeme heteroforie (skryté šilhání) můžeme předpokládat astenopické potíže a zhoršené stereoskopické vidění. U lidí se skrytým šilháním se zatěžují okohybné svaly mnohem více, než u lidí bez heteroforií. Heteroforie vedou ke zvýšené únavě svalů, zhoršené výdrži při práci, celkové únavě a astenopickým potížím. Často člověk trpí bolestmi hlavy, krajiny kolem očí a bolesti často dosahují až migrenózních stavů. Astenopické potíže můžeme vysvětlit jako komplex poruch se senzorickými a senzitivními příznaky. Potíže jsou způsobené dlouhodobým vypětím vnějších a vnitřních očních svalů nebo zvýšeným kompenzačním úsilím malých očních vad. V závěru práce také uvedu, u kolika osob odezní astenopické potíže při předepsání prizmatické korekce a bez předepsané prizmatické korekce pouze za předpokladu správné sph-cyl korekce. Potíže se často dostavují, pokud je hodnota fúzní vergence méně než dvojnásobek hodnoty úchylky skrytého šilhání. Při esoforii můžeme častěji pozorovat potíže do dálky a při exoforii potíže do blízka. V oblasti víček a spojivky pozorujeme pálení očí, začervenání očí, časté mrkání, pocit cizího tělíska v oku, světloplachost, slzení. Při nadměrném namáhání často na konci dne, kdy je únava největší, můžeme pozorovat rychlou únavu při delším pozorování do dálky, obtíže při čtení, akomodační potíže při změně dívání do dálky a blízka. V ojedinělých případech mohou vyvolat i nespavost a nevolnost. Při vizuálních poruchách mluvíme o problémech s fixací, nesprávném odhadu vzdáleností např. u sportu, parkování, předjíždění, diplopii při únavě, přeskakování řádků při čtení, mhouření očí. Z objektivních problémů můžeme objevit horší vízus binokulárně než monokulárně, šikmé držení hlavy. Pokud zjistíme astenopické problémy a chceme jich klienta zbavit, nejprve předepíšeme správnou korekci refrakční vady a dále můžeme využít prizmatickou korekci, ortoptický výcvik a vizuální terapii.
58
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
V případech pokud klient trpí astenopickými potížemi si myslím, že prizmatická korekce může být velmi přínosná. Zhotovení prizmatické korekce jsem doporučovala právě v těchto případech, kdy si klient stěžoval na některé z výše uvedených příznaků. Předpokládám, že po určité době nošení prizmatické korekce by mělo dojít k ústupu astenopických potíží. Pokud byla předepsána prizmatická korekce, byli klienti pozváni na kontrolu a byli dotazováni na přínos prizmatické korekce při nošení, zlepšení či zhoršení astenopických potíží.
59
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
5 METODIKA VÝZKUMU 5.1 VYŠETŘOVANÉ OSOBY A METODIKA Jak už bylo výše uvedeno, na výzkumu jsem pracovala během roku 2011 a 2012 v oční optice Lumioptic v Brně. Soubor vyšetřovaných osob byl zčásti náhodný tvořen klienty oční optiky a zčásti byl tvořen oslovenými skupinami jako rodina, přátelé, známí, spolužáci a lidé, u nichž byly rozpoznány astenopické problémy. Ve vyhodnocení budou zastoupeny jednotlivé osoby (tedy oční pár), protože se jedná o stav binokulárního vidění. Ve studii bylo hodnoceno celkem 124 osob. Ze souboru jsem musela vyloučit hodnoty naměřených osob zatížených amblyopií, alternujícím viděním a osoby, u kterých nebyly naměřeny žádné prizmatické dioptrie. Proto konečný počet osob, se kterými budu provádět vyhodnocení výzkumu je pouze 57. U této skupiny jsem diagnostikovala heteroforie. Někteří byli bez obtíží, jiní trpěli astenopickými obtížemi, dvojitým viděním, přeskakováním řádků a písmen, bolením hlavy, špatným odhadováním vzdáleností. V souboru bylo zastoupeno 31 žen a 26 mužů. Vyšetřované osoby tvořily skupinu ve věkovém rozmezí od 15 do 63 let. Průměrný věk žen byl 34 let, průměrný věk mužů byl 35 let. Jak bylo výše uvedeno jako bichromatický test jsem zvolila Schoberův test, jako polarizační test jsem zvolila křížový test bez fúzního podnětu. Křížový test byl pozitivně polarizovaný. Všechna měření probíhala podle stejného postupu. Nikdy jsem nevyšetřovala po 16 hodině, abych eliminovala vliv únavy vyšetřovaného. Po získání souhlasu vyšetřované osoby s měřením a využitím výsledků pro výzkum diplomové práce následovala na začátku vyšetření vždy důkladná anamnéza. Během této anamnézy jsem se dotazovala na astenopické obtíže, onemocnění vyskytující se jak u vyšetřovaného, tak i v jeho rodině jako, např. diabetes mellitus, glaukom, onemocnění štítné žlázy, katarakta, tupozrakost, dvojité vidění. Dále jsem si zaznamenala jejich dosavadní korekci. Po anamnéze jsem vyhodnotila monokulárně i binokulárně naturální vízus bez korekce. Před zahájením subjektivní refrakce byla určena jejich refrakce objektivně na automatickém refraktometru. Vyšetřovaní byli vyzváni, aby se koukali na značku v autorefraktometru uvolněně a nedoostřovali. Hodnoty naměřené na refraktometru jsem nikdy nevkládala do zkušební obruby, tyto hodnoty mi pouze sdělily základní informaci o refrakčním stavu očí. Hodnoty získané z autorefraktometru, ale ve výzkumu nezohledňuji. Poté následovala subjektivní monokulární refrakce, která probíhala ze vzdálenosti 4 m a hodnoty vízu jsem zapisovala pomocí desetinných čísel. Používala 60
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
jsem LCD optotyp Tomey TCP-3000P. LCD optotyp byl na tuto vzdálenost 4 m potřebně kalibrován. Měření probíhalo v umělém osvětlení. Nejprve jsem nasadila vyšetřovanému zkušební astigmatickou obrubu, kterou jsem řádně vycentrovala a upravila dle centrovacího kříže. Dále byla prováděna monokulární refrakce vždy nejprve pravého oka. Řádek byl uznán, pokud vyšetřovaný přečetl tři z pěti písmen. Prováděla jsem nalezení nejlepší sférické korekce pomocí Dondersovy metody na písmenkovém nebo číslicovém optotypu, a to s předřazením na posledním přečteném řádku nejprve +0,5D, a pokud došlo ke zhoršení stavu, tak s −0,5D, viz popis metody v teoretické části. Pokud se jednalo o hypermetropii, používala jsem metodu zamlžovací. Tuto metodu jsem zvolila právě proto, že akomodace se zde potlačí nejvíce a vyšetřovaný nejlépe chápe a spolupracuje při této metodě. Vždy jsem prováděla zkoušku na astigmatismus, který jsem určovala metodou zkřížených cylindrů o hodnotách ±0,25D a ±0,5D na Brokově testu. Vždy jsem pracovala se zápornými hodnotami cylindrů. Jemné sférické dokorigování jsem prováděla na červeno-zeleném testu. Vše jsem zapsala do záznamového archu a poté probíhala binokulární refrakce. Vyšetřovaný měl stále zakryté jedno oko a na LCD optotypu jsem promítla křížový (Schoberův) test. Při vyšetřování na křížovém testu jsem nejprve klientovi vysvětlila, co by měl vidět a poté předřadila polarizační předsádku v postavení do V při stále zakrytém pravém oku. Vyšetřovaný mi nejprve popsal vjem levým okem při zakrytém pravém oku. Poté jsem odejmula clonku z pravého oka. Pokud se vyšetřovanému u těchto testů vychýlilo rameno testu, byla v odpovídajících směrech předřazena prizmatická čočka. Při Schoberově testu jsem předsadila před pravé oko červený filtr a před levé oko zelený filtr. V případě, že se červený křížek nenacházel uprostřed kružnic, použila jsem prizmatickou korekci dle výše zmíněných pravidel. Prizmatická korekce byla předřazovaná před obě oči rovnoměrně v plné hodnotě. Mohutnost prizmatických dioptrií jsem předřazovala dle pravidel v teoretické části. Všechny zjištěné hodnoty jsem zaznamenala do záznamového archu. U vyšších prizmatických hodnot jsem dbala na to, abych očnicový rozestup zkušebních brýlí změnila o 1 mm na 4 pD v protisměru potřebné báze. Tento postup jsem prováděla proto, aby se vyšetřovaná osoba stále dívala středy měřících klínů. Po stanovení prizmatické korekce jsem přešla k akomodačnímu vyvážení pomocí dvouřádkového testu. Následně jsem zkoumala subjektivní spokojenost vyšetřovaného s naměřenou plnou binokulární korekcí a změřila jsem vízus s touto prizmatickou korekcí. Pro zhodnocení byli vyšetřovaní vyzváni, aby se se zkušební obrubou prošli po vyšetřovně, optice i před optikou.
61
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Dotyčného jsem vyzvala, aby si všímal ostrých hran, snažil se uchopit předměty a tak mohl hodnotit své zrakové pohodlí. Na úplném konci jsem provedla přezkoušení na dokorekci na nekonečno s přeřazením binokulárně −0,25 D. Do tabulek jsem zaznamenávala hodnoty získané po měření na Schoberově a křížovém testu, údaje o pohlaví, věku, monokulárním visu, binokulárním vízu bez prizmatické korekce a binokulárním vízu s prizmatickou korekcí na Schoberově i křížovém testu. Dále jsem zaznamenávala subjektivní hodnocení dle stupnice – příjemná,
stejná,
nesnesitelná.
Příjemná
znamenala,
že
vyšetřované
osoby
s prizmatickou korekcí pociťují změnu k lepšímu, lépe se jim kouká přes korekční skla a subjektivně jsou spokojeni. Stejná znamená, že nepociťují žádnou změnu a nesnesitelná vytváří v osobách dojem, že přes tuto korekci se nemohou dívat. Uvedené hodnocení nemusí odpovídat hodnotě vízu, ale usnadnilo mi to posouzení kvality dvou měřených variant. Mezi jednotlivými měřeními byl časový rozestup 15 minut. Proto musím dodat, že kombinace dvou subjektivních vyšetření s 15 minutovou přestávkou mezi nimi, bylo velice časově náročné, ale hlavně náročné na únavu vyšetřovaných klientů. Pokud klient trpěl astenopickými potížemi, diplopií, zamlžováním zraku, přeskakováním řádků, byla mu nabídnuta, dle jeho subjektivního zhodnocení, korekce pomocí prizmatických dioptrií. V případech, že jsem zjistila, že klient má špatnou dosavadní korekci, byla nejprve vyzkoušena plná korekce dle mých naměřených hodnot a pokud během nošení potíže ustoupily, prizmatická korekce nebyla předepisována. Naměřená data jsem seřadila v tab.7. Zjištěné hodnoty subjektivní binokulární refrakce jsem seřadila do skupin podle velikosti naměřených prizmatických dioptrií.
5.2 POUŢITÉ PŘÍSTROJE A POMŮCKY Vyšetření probíhalo ve vyšetřovaně brněnské optiky Lumioptic s.r.o. Vyšetřovna se nachází v samostatné místnosti s umělým osvětlením, které ale splňuje požadavky na vyšetření refrakce. Během měření se v místnosti nevyskytovaly žádné jiné osoby. Stěny vyšetřovny jsou vymalovány na bílo a v zorném poli se nevyskytovaly žádné objekty, které by mohly rušit vyšetřovaného a odvádět jeho pozornost. Součástí refrakční jednotky Tomey TRU-1000 bylo výškově nastavitelné křeslo. Při objektivní refrakci jsem využívala automatický refrakto-keratometr Tomey RC5000. Automatický refraktokeratometr umožňuje automatické zaostření a měření oka,
62
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
měření průměru zornice a rohovky. Dále umožňuje měření středové a periferní keratometrie. Má dotykovou obrazovku
a
multifunkční
joystick,
elektronicky
nastavitelnou opěrku brady. Při subjektivní refrakci jsem měla k dispozici LCD
optotyp
Tomey
TCP-3000P.
Jedná
se
o
multimediální 22“ polarizační znakový panel. Využívala jsem na něm řadu testů. Pro subjektivní monokulární měření jsem promítala běžná písmena nebo číslice. Tyto sady znaků byly buď v klasickém logaritmickém Obr. 38 Vyšetřovací jednotka Tomey TRU-1000 [34] uspořádání nebo v uspořádání tzv. ETDRS. Mohla jsem využít celkového zobrazení nebo pouze s výběrem řádků či sloupců. Astigmatismus jsem zjišťovala pomocí Brokova
testu.
Součástí
LCD
optotypu
jsou
i
Landoltovy kruhy, Pflügerovy háky, dětské obrázkové optotypy, astigmatická růžice v rozsahu 360°, ale tyto varianty jsem nevyužívala. K dispozici jsem dále měla anaglyfní testy: Schoberův test, Worthův test, pozitivně Obr. 37 Automatický refraktokeratometr Tomey RC-5000 polarizované testy: křížový test, hákový test, [34] dvouřádkový test, a nakonec testy s využitím polarizovaného světla v kombinaci s červeno-zeleným testem: Osterbergův test, Cowenův test. Subjektivní monokulární dokorekci jsem vyšetřovala na červenozeleném testu, binokulární refrakci jsem zjišťovala na anaglyfním Schoberově testu, polarizovaném křížovém testu bez fúzního podnětu a pro konečné akomodační Obr. 36 LCD optotyp Tomey vyvážení byl použit dvouřádkový test. Součástí LCD TCP-3000P [34] optotypu jsou i testy na kontrastní citlivost a barevné vidění, ale tyto testy opět nebyly využívány při výzkumu.
63
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Obr. 39 Testy využívané na LCD optotypu – Brokův test, červeno – zelený test, Schoberův test, křížový test, dvouřádkový test Ačkoli ve výzkumné části nepracuji s korekcí do blízka, u každého vyšetřovaného jsem vízus do blízka překontrolovala na klasické „čtecí tabulce“ s texty o velikosti Jäger 0,1 až 1,0. K subjektivnímu vyšetření jsem dále potřebovala sadu zkušebních čoček a astigmatickou zkušební obrubu. Sada zkušebních čoček byla v rozsahu v páru ±0,25 až ±20,0 D ve sférických hodnotách (do ±4,0 D krok po ±0,25 D, do ±8,0 D po ± 0,5 D, výše po ±1,0 D) a ±0,25 D až ±6,0 D v cylindrických hodnotách (do ±2,5 D krok po ±0,25 D, výše po ±0,5 D). Cylindrické čočky jsem používala v záporných
hodnotách.
Prizmatické
čočky
Obr. 40 Astigmatická byly zkušební obruba
v rozsahu do 20 pD vždy v páru. Sada obsahovala i zkřížené cylindry (cyl +0,25 D komb. cyl -0,25 D a cyl +0,5 D komb. cyl -0,5 D), černou clonku, matnou clonku, stenopeickou bodovou štěrbinu, filtry, Maddoxův cylindr, centrovací kříž a planovou čočku. Dále jsem používala dorovnávací lištu se sférickými skly ±0,25 D a ±0,5 D pro urychlení subjektivní refrakce. Čočky byly vsazovány do standardní astigmatické zkušební obruby firmy Oculus. Tato obruba má možnost umístění pěti zkušebních čoček pro každé oko, obsahuje tedy 3 pozice vpředu a 2 vzadu. Dále byla součástí obruby binokulární předsádka upevněná na zkušební obrubu. Existují i předvěsy, které nelze pevně upevnit na obrubu. Tyto předvěsy, které musíme držet v ruce, se v praxi
64
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
příliš neosvědčily, díky tomu, že klient mohl mít vjem s chvěním a rušivými stíny. Proto byly vyžívány pouze předvěsy pevně upevnitelné na refrakční obrubu. Všechny hodnoty jsem zaznamenávala do vlastního formuláře k tomu určeného. Formulář uvádím níže, viz obr. 40. Součástí formuláře jsou anamnestické údaje (zda vyšetřovaný nebo jeho rodina má diagnostikován diabetes, onemocnění štítné žlázy, hypertenzi, glaukom, kataraktu či trpí dvojitým viděním, šilháním, astenopickými potížemi nebo tupozrakostí), hodnoty stávající korekce, naturální vízus monokulární i binokulární, objektivní refrakce, subjektivní refrakce monokulární a příslušný vízus, binokulární refrakce pomocí Schoberova testu a křížového testu a dosažený vízus pomocí této korekce. Poslední kolonka slouží pro výslednou korekci a vízus při této korekci po Dvouřádkovém testu či po testu snesitelnosti. V případě potřeby byla prováděna i korekce do blízka a zaznamenán její vízus.
65
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Jméno a příjmení
Datum narození
Anamnéza diabetes mellitus onemocnění štítné žlázy hypertenze glaukom katarakta Stávající korekce dálka sph cyl P L Objektivní refrakce dálka sph cyl P L
Bc. Iva Šilhanová
osa
v rodině
Anamnéza astenopické potíže dvojité vidění šilhání tupozrakost
prisma
báze
vízus
v rodině
bino
adice
Naturální vízus dálka P L bino
osa
Subjektivní refrakce monokulární dálka sph cyl osa P L
Adresa, telefon
vízus
Subjektivní refrakce binokulární
Schoberův test prisma
báze
Křížový test vízus
prisma
báze
vízus
osa
prisma
báze
vízus
osa
vízus
Heteroforie
P L Výsledná korekce dálka sph cyl P L Výsledná korekce blízko sph cyl P L
add
Obr. 41 Vyšetřovací formulář Předlohou vyšetřovacího formuláře byl vyšetřovací list Mgr. Matěje Skrbka.
66
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
6 VÝSLEDKY Měření pro účel diplomové práce se zúčastnilo celkově 124 osob. Ze 124 osob, splňovalo podmínky heteroforie pro zařazení do výzkumu pouze 57 osob. Z celkového počtu 57 osob, u kterých jsem diagnostikovala heteroforie bylo 26 mužů a 31 žen.
Obr. 42 Graf zastoupení pohlaví ve zkoumané skupině s výskytem heteroforií Vyšetřované osoby tvořily skupinu ve věkovém rozmezí od 15 do 63 let. Průměrný věk žen byl 34 let, průměrný věk mužů byl 35 let. Celou skupinu jsem rozdělila do několika věkových podskupin a to 15-20 let, 21-30 let, 31-40 let, 41-50 let, 51-60 let, 61-70 let. Nejvíce byla zastoupena skupina v rozmezí 21-30 let s počtem 22 osob a skupina 31-40 let s počtem 13 osob.
Obr. 43 Graf rozdělení skupiny dle věku
67
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Jak už jsem uvedla, během měření výzkumné práce jsem naměřila celkově 124 osob. Z toho u 57 osob jsem diagnostikovala heteroforie, se kterými nadále pracuji. Celkově tedy bylo ve výzkumu naměřeno 46% osob s heteroforiemi. Dle statistických studií dle Kurta Günthera bylo zjištěno, že jsou heteroforie v populaci zastoupeny v 75%. Mé naměřené údaje se od studie Kurta Günthera poněkud liší, ale myslím si, že kdybych měla více naměřených osob, mohly by se statistické údaje opět změnit. Dále není ani jasné jaký použil zkoumaný vzorek, zda uvádí zastoupení v celkové populaci (tedy včetně amblyopů, jednookých a alternantů apod.), anebo jen u osob, u nichž je rozvinuto binokulární vidění.
Obr. 44 Graf výskytu heteroforií v měřeném vzorku Během anamnézy jsem zjišťovala, zda vyšetřované osoby trpí astenopickými potížemi či dvojitým viděním. Z údajů vyplývá, že celkově z 57 osob trpělo astenopickými potížemi nebo dvojitým viděním 21 osob což odpovídá 37%. 36 osob tedy 63% astenopickými potížemi netrpělo. Astenopické potíže nemusí být jen díky heteroforiím ale např. i při špatné či nedokonalé korekci zraku, kdy vznikají malé refrakční vady. Proto na konci výzkumné části uvedu i graf, zda astenopické obtíže zmizely po správné sph-cyl korekci či po prizmatické korekci po měsíci nošení.
Obr. 45 Graf přítomnosti astenopických potíží ve zkoumané skupině
68
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Ve zkoumané skupině se nacházelo 32 osob s esoforií, 17 osob s exoforií, 4 osoby s esoforií a výškovou odchylkou, 1 osoba s exoforií a výškovou odchylkou a 3 osoby se samotnou výškovou odchylkou. Tedy horizontální odchylky byly zastoupeny v 40%, vertikální odchylky v 2% a kombinované odchylky v 4%. Mé statistické údaje se opět liší od studie Kurta Günthera.
Obr. 46 Graf 1. Znázorňuje rozložení heteroforií v populaci dle studie Kurta Günthera. Graf 2. Znázorňuje rozložení heteroforií dle mého výzkumu. V následujícím grafu si můžeme všimnout, že u převážné většiny klientů byla naměřena prizmatická korekce do 4 pD. Heteroforie do 4pD se vyskytovala u 48 osob. U osmi osob byla naměřena heteroforie v rozmezí 4,25-9,75 pD a pouze v jednom případě bylo naměřeno vyšší prizma v hodnotě 10,5 pD.
Obr. 47 Graf rozložení prizmatické korekce v měřeném vzorku
69
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
V následující tabulce uvádím nejvýznamnější zkoumané a zaznamenávané hodnoty. Tab. 7 Souhrn naměřených údajů ve zkoumaném vzorku Legenda: V1 Schoberův test V2 V2-V1 snesitelnost Křížový test V3 V3-V1 rozdíl Δ
Klient
V1
Schoberův test
V2
V2 - V1
snesitelnost
Křížový test
V3
V3- V1
snesitelnost
rozdíl Δ
V2-V3
heteroforie
V2-V3 heteroforie
binokulární vízus po monokulární korekci, prizmatické hodnoty změřené pomocí Schoberova testu, binokulární vízus s prizmatickou korekcí na Schoberově testu, rozdíl v počtu řádků ve vízu na Schoberově testu a binokulárním vízu bez prizmatické korekce, okamžitá subjektivní snesitelnost korekce naměřené na Schoberově testu nebo na křížovém testu, prizmatické hodnoty změřené pomocí křížového testu, binokulární vízus s prizmatickou korekcí na křížovém testu, rozdíl v počtu řádků ve vízu na křížovém testu a binokulárním vízu bez prizmatické korekce, rozdíl naměřených prizmatických dioptrií na Schoberově a křížovém testu, rozdíl vízu mezi Schoberovým a křížovým testem, druh měřené odchylky)
1
1,00
1,5 pD
1,00
X
3
2 pD
1,00
X
3
0,50
X
esoforie
2
1,10
2 pD
1,25
1
2
1,5 pD
1,25
1
1
0,50
X
exoforie
3
1,60
1,0 pD
1,60
X
2
1,0 pD
1,60
X
2
X
X
exoforie
4
1,10
1,0 pD
1,25
1
3
1,0 pD
1,25
1
3
X
X
exoforie
5
1,25
1,0 pD
1,60
1
2
X
X
X
X
1,00
1
exoforie
6
1,25
6,0 pD
1,25
X
3
5,0 pD
1,60
1
1
1,00
1
esoforie
7
1,10
5,5 pD
1,60
2
1
5,0 pD
1,25
1
3
0,5
1
esoforie
8
1,25
1,0 pD
1,60
1
1
1,0 pD
1,60
1
1
X
X
exoforie
9
1,10
0,5 pD
1,60
2
3
0,5 pD
1,60
2
3
X
X
exoforie
10
1,25
0,75 pD
1,60
1
1
0,75 pD
1,60
1
1
X
X
exoforie
11
1,25
X
X
X
X
0,5 pD
1,25
X
2
0,5
X
esoforie
12
1,10
0,5 pD
1,25
1
1
0,5 pD
1,25
1
1
X
X
exoforie
13
1,25
0,5 pD
1,60
1
1
X
X
X
X
0,5
1
exoforie
14
1,00
1,0 pD
1,00
X
2
1,25 pD
1,10
1
1
0,25
1
esoforie
15
1,25
2,5 pD
1,25
X
3
2,5 pD
1,25
X
3
X
X
esoforie
16
1,10
1,0 pD
1,10
X
3
X
X
X
X
1
X
exoforie
17
1,10
1,5 pD
1,25
1
2
2,0 pD
1,60
2
3
0,5
1
exoforie
18
1,10
0,75 pD
1,60
2
2
0,75 pD
1,60
2
2
X
X
exoforie
19
1,25
5,75 pD
1,25
X
3
4,25 pD
1,60
1
1
1,5
1
exoforie
20
1,25
6,0 pD
1,25
X
3
4,25 pD
1,25
X
1
1,75
X
exoforie
21
1,25
2,75 pD
1,25
X
2
3,0 pD
1,60
1
1
0,25
1
esoforie
22
1,10
2,0 pD
1,25
1
2
1,5 pD
1,25
1
2
0,5
X
esoforie
70
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Klient
V1
Schoberův test
V2
V2 - V1
snesitelnost
Křížový test
V3
V3- V1
snesitelnost
rozdíl Δ
V2-V3
heteroforie
Bc. Iva Šilhanová
23
1,00
1,5 pD
1,00
X
3
1,25 pD
1,00
X
2
0,25
X
esoforie
24
1,10
1,0 pD
1,10
X
2
1,0 pD
1,10
X
2
X
X
esoforie
25
1,25
1,5 pD
1,25
X
2
1,5 pD
1,25
X
2
X
X
esoforie
26
1,25
5,75 pD
1,25
X
3
5,0 pD
1,60
1
2
0,75
1
exoforie
27
1,25
0,5 pD
1,25
X
2
0,5 pD
1,25
X
2
X
X
exoforie
28
1,10
11 pD
1,25
1
3
10pD
1,25
1
2
1,0
X
esoforie
29
1,10
5,0 pD
1,25
1
3
4,75 pD
1,25
1
2
0,25
X
esoforie
30
1,00
3,0 pD
1,25
2
1
3,0 pD
1,25
2
1
X
X
esoforie
31
1,10
4,5 pD
1,10
X
2
5,25pD
1,25
1
1
0,75
1
esoforie
32
1,60
0,5 pD
1,60
X
2
0,75 pD
1,60
X
2
0,25
X
esoforie
33
2,00
0,5 pD
2,00
X
2
X
X
X
X
0,5
X
esoforie
34
1,25
2,0 pD
1,25
X
2
2,0 pD
1,25
X
2
X
X
esoforie
35
1,00
0,5 pD
1,00
X
2
0,75 pD
1,10
1
1
0,25
1
esoforie
36
1,25
0,5 pD
1,10
-1
2
X
X
X
X
0,5
1
esoforie
37
1,25
1,75 pD
1,25
X
3
1,25 pD
1,25
X
2
0,5
X
esoforie
38
1,10
2,0 pD
1,25
1
3
2,5 pD
1,60
2
1
0,5
1
esoforie
39
1,10
3,0 pD
1,60
2
2
3,0 pD
1,60
2
2
X
X
esoforie
40
1,25
2,25 pD
1,60
1
2
2,0 pD
1,60
1
1
0,25
X
esoforie
41
1,60
2,0 pD
1,60
X
1
2,5 pD
1,25
-1
3
0,5
1
esoforie
42
1,60
1,0 pD
1,60
X
2
1,0 pD
1,60
X
2
X
X
esoforie
43
1,10
x
x
x
X
0,5pD
1,25
1
2
0,5
1
esoforie
44
1,10
1,75 pD
2,00
3
3
1,5 pD
2,00
3
2
0,25
X
esoforie
45
1,00
3,75 pD
1,25
2
1
3,5 pD
1,10
1
2
0,25
1
46
1,00
0,5 pD
1,00
X
1
0,5 pD
1,00
X
1
X
X
47
1,00
0,5 pD
1,00
X
2
0,5 pD
1,00
X
2
X
X
48
1,6
1,6
X
1
X
1
1,10
1
2
1,10
1
3
50
1,00
1,10
1
2
1,10
1
2
51
1,60
1,60
X
2
2,00
1
1
0,25 0,5 X 0,25 X 0,5
X
1,00
1,25 pD 1,5 pD 0,25 pD 0,5 pD 0,25 pD 0,5 pD
1,6
49
1,0 pD 1,0 pD 0,25 pD 0,75 pD 0,25 pD 1,0 pD
esoforie hyper vpravo hypo vpravo esoforie esoforie výšková esoforie výšková esoforie
52
1,60
X
X
X
X
1
1,25
X
2
1,25
X
2
54
1,10
1,10
X
2
1,10
X
2
55
1,10
1,10
X
3
1,10
X
3
56
1,6
1,6
X
2
1,6
X
2
0,5 0,25 X X X X X X
X
1,25
0,5 pD 0,75 pD 0,5 pD 0,75 pD 0,25 pD 1,25 pD 0,25 pD 6 pD
1,60
53
X 0,50 pD 0,5 pD 0,75 pD 0,25 pD 1,25 pD 0,25 pD 6 pD
57
1,00
1,0 pD
1,00
X
2
1,0 pD
1,0
1
2
X
X
X X 1
X X X X
exoforie esoforie výšková esoforie výšková exoforie výšková esoforie hypo vpravo
71
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
V následující části výzkumu budu zvlášť hodnotit jednoduché (horizontální nebo vertikální) heteroforie a zvlášť kombinované. Jednoduché heteroforie se vyskytovaly u 52 osob, kombinované u 5 osob. V případě jednoduchého skrytého šilhání si můžeme všimnout, že v 19 případech došlo při měření pomocí Schoberova a křížového testu ke zjištění stejných prizmatických hodnot. U 25 osob se hodnota lišila pouze do 0,5 pD a u 8 osob se rozdíl pohyboval v rozmezí 0,75 – 1,75 pD. Mohu tedy říct, že při porovnání těchto dvou metod, dostáváme velmi podobné výsledky.
Obr. 48 Graf porovnání rozdílů prizmatických dioptrií u jednoduchých heteroforií dle uvedených testů V případě kombinovaných heteroforií jsem ve dvou případech naměřila stejné prizmatické dioptrie, v jednom případě byl rozdíl pouze do 0,25 pD a v jednom případě do 0,5 pD vždy v horizontální složce. Vertikální složka vycházela pomocí obou testů vždy stejně.
Obr. 49 Graf porovnání rozdílů prizmatických dioptrií u kombinovaných heteroforií dle uvedených testů
72
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
V dalším grafu uvádím, zda došlo k rozdílům prizmatických dioptrií podle velikosti heteroforií. Z grafu vyplývá, že při nižších hodnotách heteroforií, jsou rozdíly pomocí Schoberova a křížového testu velmi nízké. Pokud roste velikost heteroforií rostou i hodnoty rozdílů mezi těmito dvěma testy.
Obr. 50 Graf rozdílu prizmatických dioptrií podle velikosti heteroforií u jednoduchých heteroforií Kombinované odchylky byly velikostně vždy do 4 pD, proto se graf shoduje s obr. 49.
Na následujícím obrázku si můžeme všimnout, že odchylky mezi Schoberovým a křížovým testem jsou velmi malé. Schoberův test jsem si stanovila jako referenční (srovnávací) a křížový test jako srovnávaný. V případě jednoduchých heteroforií byly u 20 osob zjištěny větší prizmatické dioptrie pomocí Schoberova testu a u 13 osob byly naměřeny větší prizmatické dioptrie pomocí křížového testu. U 19 osob byly hodnoty stejné. Z následujícího grafu můžeme vyčíst, že rozdíl prizmatických dioptrií do ± 0,75 pD byl téměř stejný, pouze ve 6 případech se naměřené hodnoty na Schoberově testu lišily více než o 0,75 pD. Myslím si, že to může být dáno bichromatickou povahou Schoberova testu, kdy může dojít k neklidu samotného testu, který pak ovlivní měřené výsledky, které mohou dosahovat větších hodnot.
73
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Obr. 51 Srovnání Schoberova testu s křížovým testem v rozdílu pD V případě kombinovaných odchylek se ve dvou případech hodnoty vůbec nelišily. V horizontální složce byl v jednom případě rozdíl vyšší o 0,25 pD u Schoberova testu, v jednom případě byl vyšší rozdíl o 0,25 pD u křížového testu a v jednom případě byl rozdíl vyšší o 0,5 pD pomocí křížového testu. Vertikální složka vyšla vždy stejně pomocí Schoberova i křížového testu. Po monokulárním vykorigování jsem zjišťovala hodnoty binokulárního vízu. S překvapením jsem zjistila, že hodnoty nekončí na hodnotě 1,0, ale vyšetřovaná osoba se dokáže posunout i mnohem na vyšší vízus bez známek překorigování. Plná korekce pro hypermetropa znamená použít nejsilnější spojnou čočku, se kterou dosahuje nejlepšího vízu. Plná korekce pro myopa znamená použít nejslabší spojnou čočku, se kterou dosahuje nejlepšího vízu. Proto jsem nekončila pouze na vízu 1.0, ale přesvědčila jsem se, na jaký řádek se může vyšetřovaná osoba bez problému dostat. Graf znázorňuje hodnoty binokulárního vízu po monokulární korekci. Nejpočetnější skupiny o počtu 18 osob dosáhly vízu 1,1 a 1,25.
74
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Obr. 52 Graf znázorňující hodnoty binokulárního vízu po monokulární korekci V následujícím grafu jsem uvedla, zda se hodnoty binokulárního vízu změnily po předložení prizmatických čoček. Z grafu vyplývá, že se hodnoty vízu po korekci prizmatickými čočkami zvýšily. Nejlépe je to viditelné na vízu 1,6, kterého z původních 8 osob dosáhlo pomocí prizmatických čoček naměřených na Schoberově testu 16 osob a na křížovém testu 18 osob.
Obr. 53 Graf znázorňující hodnoty binokulárního vízu po prizmatické korekci
75
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
V následujícím obrázku jsem si opět zvolila Schoberův test jako referenční a křížový test jako srovnávaný. U 12 osob byl naměřen menší vízus o jeden řádek po prizmatické korekci pomocí Schoberova testu, u 40 osob se vízus nelišil a u 5 osob byl naměřen větší vízus o jeden řádek pomocí Schoberova testu oproti křížovému. Z toho vyplývá, že lepší zrakové ostrosti se dosahovalo pomocí prizmatických hodnot naměřených na křížovém testu.
Obr. 54 Graf srovnání Schoberova a křížového testu v rozdílu vízu Vyšetřované osoby byly požádány o bezprostřední zhodnocení zrakového pohodlí s naměřenou prizmatickou korekcí po vykorigování svalové rovnováhy. V následujících dvou grafech uvádím, jak se lišily subjektivní pocity snesitelnosti prizmatické korekce naměřené pomocí dvou výše uvedených testů. Klienti se se zkušební obrubou po vyšetřovně, optice, před optikou prošli, vyzkoušeli si uchopit různé předměty. Poté jsem je požádala, aby zhodnotili své zrakové pohodlí se dvěma možnostmi prizmatické korekce pomocí Schoberova a křížového testu. Hodnotili snesitelnost na škále příjemná – stejná - nesnesitelná. V grafech jsem dále hodnotila, zda snesitelnost prizmatických dioptrií dle Schoberova a křížového testu závisí na velikosti prizmatických dioptrií. Z koláčových grafů vyplývá, že převážná část klientů upřednostňovala hodnoty stanovené metodou křížového testu. 18 osob pocítilo zlepšení s korekcí naměřenou pomocí tohoto testu, oproti tomu 10 osob hodnotilo jako příjemnou korekci na Schoberově testu. 28 osob uvedlo jako stejnou prizmatickou korekci naměřenou na Schoberově testu a 25 osob naměřenou na křížovém testu. 16 osob popsalo prizmatickou korekci pomocí Schoberova testu jako nesnesitelnou a pouze 9 osob zhodnotilo jako nesnesitelnou korekci naměřenou na křížovém testu.
76
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Z celkových výsledků tedy vyplývá, že 35% osob upřednostňovalo korekci forií stanovenou křížovým testem a pouhých 18% Schoberovým testem.
Obr. 55 Snesitelnost prizmatických dioptrií pomocí Schoberova testu
Obr. 56 Snesitelnost prizmatických dioptrií pomocí křížového testu Dále jsem rozdělila heteroforie opět dle velikosti odchylky. V tomto grafu si můžeme všimnout, že při korekci pomocí křížového testu žádná osoba neuvedla tento test jako nepříjemný v kategorii nad 4 pD. Z výzkumu tedy vyplývá, že korekce, která byla stanovena metodou křížového testu, vedla ve většině případů k nápadně lepším výsledkům.
77
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Obr. 57 Graf okamžité subjektivní snesitelnosti prizmatické korekce pomocí Schoberova testu
Obr. 58 Graf okamžité subjektivní snesitelnosti prizmatické korekce pomocí křížového testu
Z celkového počtu 57 osob s heteroforiemi, jsem doporučila korekci pomocí prizmatických dioptrií sedmi osobám, což odpovídá 12%. Těchto 7 osob trpělo astenopickými potížemi, dvojitým viděním či přeskakováním řádků.
78
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Obr. 59 Graf znázorňující předpis prizmatické korekce Tito klienti byli po jednom měsíci pozváni na kontrolu, aby opět subjektivně zhodnotili zrakové pohodlí a ústup astenopických potíží s nošenou prismatickou korekcí. Ze 7 osob 4 pocítily ústup astenopických potíží, 2 osoby nepocítily žádnou změnu a jedna osoba uvedla, že prizmatickou korekci nesnese.
Obr. 60 Graf znázorňující reakci osob po jednom měsíci nošení Šesti osobám byla navrhnuta prizmatická korekce dle křížového testu, který byl subjektivně hodnocen lépe. Ve všech šesti případech byly pomocí křížového testu naměřeny nižší prizmatické dioptrie oproti druhému Schoberovu testu. Myslím si, že to mohlo být způsobeno povahou Schoberova testu, který může způsobit akomodační neklid, a tím můžeme naměřit jiné hodnoty. Pouze v jednom případě jsem zvolila výsledné hodnoty naměřené dle Schoberova testu, protože byly hodnoceny subjektivně lépe. V mnoha případech jsem prizmatické dioptrie nedoporučila, ale pouze jsem
79
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
provedla dokorekci oproti původní nedostačující korekci. Domnívám se, že u většiny osob dojde k vymizení astenopických potíží. Na začátku výzkumné části jsem uvedla, že 21 osob (37%) trpělo astenopickými potížemi. Z následujícího grafu vyplývá, že po dokorekci pomocí sph-cyl hodnot nebo po prizmatické korekci došlo u většiny k ústupu astenopických potíží. Pouze u 4 osob astenopické potíže přetrvávají. Jedná se o 3 osoby, u kterých nepomohla prizmatická korekce a u jedné osoby nedošlo ke zlepšení pomocí sph-cyl dokorekce. Této osobě byla doporučena prizmatická korekce, ale bohužel na ni nepřistoupila. Tímto grafem bych chtěla poukázat na nutnost korekce malých refrakčních vad, které mohou ve většině případů způsobit astenopické příznaky.
Obr. 61 Graf znázorňující přítomnost astenopických potíží po 1 měsíci nošení nové korekce
80
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
7 SOUHRN, DISKUZE VÝSLEDKŮ Hypotéza 1. Jaké je procentuální zastoupení heteroforií v populaci? Jaké je zastoupení horizontálních a vertikálních odchylek? Převládají exoforie nebo esoforie? Ve své výzkumné části jsem zjistila, že heteroforie jsou zastoupeny u 46% populace. Samotné horizontální odchylky tvoří 40%, samotné vertikální odchylky tvoří 2%, pouze 4% tvoří kombinované odchylky. V populaci převládají esoforie v počtu 26%. Od studie Kurta Günthera se poněkud liší moje naměřené údaje. Největší rozdíl nacházím v kombinovaných odchylkách. Během měření jsem často zjistila, že po vykorigování horizontální složky odchylky nakonec došlo k vymizení výškové odchylky, proto v této práci uvádím pouze 4% u kombinovaných odchylek. Dále si myslím, že pokud bych měla větší zkoumaný vzorek, hodnoty by se určitě lišili. Také není jasné, jaký použil zkoumaný vzorek, zda uvádí zastoupení v celkové populaci (tedy včetně amblyopů, jednookých a alternantů apod.), anebo jen u osob, u nichž je rozvinuto binokulární vidění. Hypotéza 2. Do jaké míry budou rozdíly v prizmatické korekci pomocí Schoberova a kříţového testu? Budou se naměřené hodnoty lišit u nízkých heteroforií a vysokých heteroforií? Z výše uvedených grafů vyplývá, že výsledky získané pomocí Schoberova testu, jsou téměř shodné s výsledky získaných na křížovém testu, který byl pozitivně polarizovaný. V případě jednoduchých heteroforií došlo ke zjištění stejné prizmatické korekce na obou testech v 19 případech. U 25 osob se hodnoty lišily pouze do 0,5 pD a u 8 osob se rozdíl pohyboval v rozmezí 0,75 – 1,75 pD. Po vyhodnocení výsledků jsem dále zjistila, že 20 osobám jsem naměřila vyšší prismatické dioptrie pomocí Schoberova testu a 13 osobám jsem naměřila vyšší prizmatické dioptrie pomocí křížového testu. Mohu říci, že při měření pomocí Schoberova testu jsem získala větší prizmatické hodnoty oproti křížovému testu. Může to být dáno povahou testu, kdy za červeným filtrem se měřené oko stává dalekozrakým a za zeleným filtrem krátkozrakým. Tento nesoulad může vést k akomodačnímu neklidu a současně s konvergencí se projeví na
81
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
neklidu samotného testu. Dále z grafů vyplývá, že při nízkých hodnotách heteroforií do 4 pD, jsou rozdíly pomocí Schoberova a křížového testu velmi nízké. Pokud roste velikost odchylky rostou i hodnoty rozdílů mezi těmito dvěma testy. V případě kombinovaných heteroforií nemohu vyvozovat závěry, protože v měřeném vzorku se nachází pouze 5 osob s touto odchylkou. V případě vertikální složky nedocházelo k žádným změnám při použití výše zmíněných dvou testů. V případě horizontální složky ve 2 případech nedošlo ke změně a u zbylých tří osob byl rozdíl prizmatických hodnot pouze do 0,5 pD. Hypotéza 3. U kolika osob dojde při předřazení prizmatické korekce ke zlepšení vidění? Do jaké míry dojde díky prizmatickým dioptriím ke změně vízu? Z uvedených grafů je zřejmé, že po korekci s prizmaty došlo ke změnám binokulárního vízu. Při srovnání Schoberova a křížového testu mohu říci, že hodnoty dosaženého vízu se téměř nelišily. Pouze u 12 osob byl naměřen menší vízus o jeden řádek za pomoci Schoberova testu, u 40 osob se vízus nelišil a u 5 osob byl naměřen větší vízus o jeden řádek za pomocí Schoberova testu oproti křížovému. Z toho vyplývá, že stejné nebo lepší zrakové ostrosti se dosahovalo pomocí prizmatických hodnot naměřených na křížovém testu. Hypotéza 4. Která ze dvou metod bude subjektivně snášena lépe? Kolika vyšetřovaným osobám se zhotoví brýlová korekce pomocí těchto naměřených hodnot? Při zpracování výzkumné části jsem zjistila, že jako více příjemná byla uváděna korekce pomocí křížového testu ve všech třech skupinách do 4 pD, 4,25 – 9,25 pD a nad 10 pD. Jako nejvíce nesnesitelná korekce byla uváděna korekce zjištěná pomocí Schoberova testu. Myslím si, že to může být dáno tím, že dle Schoberova testu jsem více osobám naměřila vyšší prizmatické dioptrie a to může být důvodem větší subjektivní nesnášenlivosti tohoto testu. 18 osob hodnotilo korekci pomocí křížového testu za příjemnou, 25 osob za stejnou a pouze 9 osob tuto korekci nesneslo. Naproti tomu prizmatickou korekci na Schoberově testu uvedlo jako příjemnou 10 osob, 28 jako snesitelnou a 16 osob jako nesnesitelnou.
82
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Z celkového počtu 57 osob, u kterých jsem diagnostikovala heteroforie, jsem doporučila korekci pomocí prizmatických dioptrií 7 osobám. Těchto 7 osob trpělo astenopickými potížemi, dvojitým viděním či přeskakováním řádků. Prizmatická korekce byla předepsána tedy pouze 12% osob z výzkumu. Původní předpoklad aplikace prizmatických čoček čtvrtině zkoumaného vzorku byl chybný. Hypotéza 5. Dojde po jednom měsíci k ústupu astenopických potíţi při nošení prizmatické korekce? Na začátku diplomové práce jsem uvedla, že 21 osob trpělo astenopickými obtížemi. Pouze u 7 osob jsem doporučila prizmatickou korekci. 4 osoby po měsíci nošení pocítily ústup těchto potíží, 2 osoby nepocítily žádnou změnu a jedna osoba uvedla, že prizmatickou korekci nesnese. U dalších 14 zbývajících osob jsem se domnívala, že by mohla pomoct pouze sph-cyl dokorekce. Po měsíci nošení nové korekce 13 osob uvedlo, že astenopické potíže vymizely. Na konci mé výzkumné práce tedy astenopickými potížemi trpěly nadále 4 osoby z původních 21. Tímto bych ráda poukázala na nutnost prizmatické korekce, ale i přesné sph-cyl korekce.
83
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
8 POROVNÁNÍ S JINÝMI STUDIEMI V německé škole v Berlíně byl proveden výzkum studenty státní odborné školy pro oční optiky pod vedením Dr. G. Forota na téma Srovnání výsledků prizmatické korekce heteroforie stanovených podle třech různých metod měření. Ke stanovení latentního šilhání, resp. heteroforie byly použity tři zcela odlišné metody měření a to metoda hranolové disociace, tzn. Graefeův klín, metoda anaglyfní barevné disociace, tzn. Schoberův test a Pola test. Měření bylo prováděno u 100 osob. Každý den se měřilo pouze jednou z metod, aby se zabránilo vzniku nepřesností spojených s přílišným namáháním vergenčního systému. U 65 osob doprovázely heteroforie astenopické potíže. Věkové zastoupení bylo v rozmezí 16-65 let. Průměrný věk činil 26 let. Každá osoba obdržela troje brýle s korekcí stanovenou na základě výsledků všech tří měřících a korekčních metod. Všichni byly poučení o nutnosti nosit každý týden zcela odlišnou korekci. V průběhu této zkušební doby si měli všimnout, která z těchto korekcí vedla ke snížení nebo dokonce odstranění astenopických potíží. Z jejich výsledků vycházelo, že převážná část klientů upřednostňovala hodnoty stanovené metodou Pola testu. Zvlášť nápadná byla její efektivita u malých prizmatických hodnot. V případě vzestupů prizmatických hodnot, přebírá efektivitu metoda Schoberova testu. Z celkových výsledků tedy vyplývá, že 65% osob upřednostňovalo korekci forií stanovenou Pola testem, 29% Schoberovým testem a pouze 6% korekci stanovenou Graefeovým klínem. Z této studie tedy vyplývá, že korekce, která byla stanovena metodou Pola testu, vedla ve většině případů k nápadně lepším výsledkům. S touto studií se mé výsledky shodují. V šesti případech jsem se rozhodla předepsat korekci dle naměřených hodnot na křížovém testu, protože tuto metodu klienti hodnotili subjektivně lépe. Pouze v jednom případě jsem využila naměřené hodnoty na Schoberově testu. Jednalo se o případ vyšších prizmatických hodnot a to 5,5 pD. Po jednom měsíci nošení došlo pomocí této korekce k ústupu astenopických potíží [35].
84
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
9 ZÁVĚR PRÁCE V dnešní době se často diskutuje na téma problematika měření heteroforií pomocí prizmatických čoček. Heteroforie mohou být považovány za stav spíše fyziologický než patologický. Literatura uvádí, že se skryté šilhání nachází u 70 - 80% populace. Většina osob nepociťuje žádné potíže, pouze u nedostatečně kompenzovaných heteroforií se mohou objevit subjektivní potíže. Děje se tak v případech nadměrného úsilí udržet binokulární fixaci. Již při anamnéze může být odhalena možnost výskytu heteroforií. Klienti si často stěžují na poruchu prostorového vidění. Uvádí například špatné odhadování vzdálenosti při řízení, nárazy do dveří či nábytku. Často vlastní několik brýlí, které nepomáhají. Objevuje se i světloplachost, potíže při čtení jako přeskakování řádků, špatná orientace v textu. Dále se vyskytuje obtížný přechod z dálky do blízka, řezání a pálení očí při práci s počítačem. Častá je i diplopie, bolesti hlavy, migrény, závratě, nevolnost a zvracení. Úlevu může přinést zavření jednoho oka. Typické je horší binokulární vidění než monokulární. V literatuře se uvádí, že by se měla předepisovat prizmatická korekce pouze v těch případech, kdy se vyskytují astenopické potíže, a to je zhruba u 7 - 8% populace. Astenopické potíže mohou také nastat z jiného důvodu, jako například nesprávnou korekcí a tak vzniklých malých refrakčních vad. Diplomová práce je rozdělena na teoretickou a výzkumnou část. Teoretická část se zabývá jednotlivými kroky při refrakčním vyšetření. Blíže se zaměřuje na popis binokulární refrakce, kde jsou rozebrána pravidla prizmatické korekce, zásady korekce prizmatickými čočkami a jednotlivé metody stanovení prizmatické korekce s použitím vyšetřovacích testů. Zmíněna je také MKH metoda, která spočívá na pozitivní polarizaci. V odborné literatuře se uvádí, že tato metoda je nejpřesnější a zajišťuje podmínky přirozeného vidění. Výzkumná část práce byla provedena od března 2011 do března 2012 v soukromé oční optice. Celkově bylo naměřeno 124 osob. Ze 124 osob, splňovalo podmínky heteroforie pro zařazení do výzkumu 57 osob. Výzkumu se zúčastnilo 31 žen a 26 mužů. Vyšetřované osoby tvořily skupinu ve věkovém rozmezí od 15 do 63 let. Bylo stanoveno několik hypotéz, které se týkaly odhalení procentuálního zastoupení heteroforií v populaci, rozdílů v prizmatické korekci pomocí Schoberova a křížového testu. Dále bylo zjišťováno, kolika osobám nastane zlepšení zrakového pohodlí, jaké nastanou změny vízu pomocí prizmatických čoček. Další položená
85
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
hypotéza ověřovala, která ze dvou metod bude subjektivně snášena lépe a zda dojde po nošení prizmatické korekce k ústupu astenopických potíží. Nejprve byla provedena subjektivní monokulární refrakce, jemné sférické dokorigování, binokulární korekce, během níž byl používán křížový test a Schoberův test. Následovalo akomodační vyvážení, při kterém byl využíván dvouřádkový test. Nakonec byla provedena korekce na nekonečno s překontrolováním vízu do blízka a stanovením případné adice. Ve výzkumné části bylo zjištěno, že heteroforie jsou zastoupeny u 46 % zkoumané skupiny osob. Pouze horizontální odchylky tvořily 40 %, vertikální odchylky tvořily 2 % a 4 % tvořily kombinované odchylky. Ve zkoumané skupině převládaly esoforie v počtu 26 %. Z výzkumu vyplývá, že výsledky získané pomocí Schoberova a křížového testu jsou téměř shodné. U jednoduchých heteroforií se hodnoty nelišily u 19 osob. U 25 osob se hodnoty lišily pouze do 0,5 pD a u 8 osob se rozdíl pohyboval v rozmezí 0,75 - 1,75 pD. Pomocí Schoberova testu byly většinou naměřeny vyšší hodnoty prizmatické dioptrie oproti křížovému testu. Může to být dáno povahou testu, kdy za červeným filtrem se měřené oko stává dalekozrakým a za zeleným filtrem krátkozrakým. Tento nesoulad může vést k akomodačnímu neklidu a současně s konvergencí se projevit na neklidu samotného testu. Dále je z výzkumu možno vyčíst, že při nízkých hodnotách heteroforií do 4 pD, jsou rozdíly pomocí obou testů velmi nízké. Při korekci s prizmatickými čočkami došlo ke změnám binokulárního vízu v průměru o jeden řádek na optotypu oproti binokulárnímu vízu bez prizmatických čoček. Stejné nebo lepší zrakové ostrosti se dosahovalo pomocí naměřených prizmatických dioptrií na křížovém testu. Klienty byla lépe přijímána korekce pomocí křížového testu ve všech třech zvolených skupinách. Celkem 21 osob trpělo astenopickými potížemi. U 7 osob byla doporučena prizmatická korekce a u 14 zbývajících byla upravena původní sférická nebo sférocylindrická korekce. Po předepsání naměřené korekce nadále trpěly pouze 4 osoby z původních 21 osob. Z výsledků tedy vyplývá, že převážná část klientů upřednostňovala hodnoty stanovené na pozitivně polarizovaném křížovém testu. Zvlášť se křížový test uplatnil u malých prizmatických hodnot. Existuje řada metod a postupů měření heteroforií, ale přesný způsob a míra korekce prizmatickými čočkami není doposud jednoznačná. Přesto by se binokulární
86
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
korekce měla provádět, protože vede ke zkvalitnění zrakového vnímání. Proto by tato práce měla poukázat na důležitost správně ovládat problematiku binokulární refrakce a provádět ji vždy během praxe optometristy. Zrak je nejcennějším a nejdokonalejším lidským smyslem, proto bychom k němu neměli být slepí.
87
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
III.
SEZNAM ZKRATEK
Č-Z
Červeno – zelený test
D
dioptrie
FDII
fixační disparita druhého stupně
FR
fúzní rezerva
HH
hákový horizontální test
HV
hákový vertikální test
HTF
heteroforie
JC
Jacksonovy zkřížené cylindry
K
křížový test
KNR
Kroužek nejmenšího rozptylu
MKH
Mess und Korrektionsmethodik nach Haase
pD
prizmatická dioptrie
R
ručičkový test
S
stereovalenční test
Bc. Iva Šilhanová
88
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
IV.
Bc. Iva Šilhanová
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obr. 1 Znázornění podle Dondersovy metody................................................................ 16 Obr. 2 Brokův (bodový) astigmatický test...................................................................... 17 Obr. 3 Jacksonův zkřížený cylindr [10] .......................................................................... 18 Obr. 4 Určování osy cylindru [10] .................................................................................. 19 Obr. 5 Měření velikosti hodnoty cylindru [10] ............................................................... 19 Obr. 6 Astigmatický ciferník a astigmatický vějíř [1] .................................................... 20 Obr. 7 Červeno – zelený test [10] ................................................................................... 23 Obr. 8 Mřížový test [9] ................................................................................................... 24 Obr. 9 Případ emetropie – linie jsou stejně vzdálené od sítnice. Klient udává stejnou čerň všech linií [9] .......................................................................................................... 24 Obr. 10 Případ myopie – vodorovné linie jsou blíže k sítnici. Klient udává výraznější 24 Obr. 11 Případ hypermetropie – svislé linie jsou blíže k sítnici. Klient udává výraznější svislé linie [9].................................................................................................................. 25 Obr. 12 Schoberův test [27] ............................................................................................ 30 Obr. 13 Jak lze podle umístění křížku odhadnout velikost prizmatické dioptrie ........... 30 Obr. 14 Možnosti umístění křížku [27] .......................................................................... 30 Obr. 15 Worthova světla ................................................................................................. 31 Obr. 16 Osterbergův bichromatický test ......................................................................... 33 Obr. 17 Křížový test – pozitivní i negativní polarizace [1] ............................................ 35 Obr. 18 Ručičkový test [1] .............................................................................................. 35 Obr. 19 Hákový test vertikální a horizontální [1] ........................................................... 36 Obr. 20 Hrubý stereotest [1] ........................................................................................... 36 Obr. 21 Stereovalenční test [1] ....................................................................................... 37 Obr. 22 Diferencovaný pětiřádkový stereotest [1].......................................................... 37 Obr. 23 Maddoxův test [12] ............................................................................................ 38 Obr. 24 Bagoliniho skla .................................................................................................. 39 Obr. 25 Graefeův klín [12] ............................................................................................. 40 Obr. 26 TIB – test [25].................................................................................................... 41 Obr. 27 Šablona diploskopu a clona s otvory [1] ........................................................... 41 Obr. 28 Možnosti vjemů na křížovém testu [28] ............................................................ 43 Obr. 29 1. 100% stereoskopická rovnováha ................................................................... 45 Obr. 30 Základní testy metody MKH [28] ..................................................................... 46
89
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Obr. 31 Oddělení vjemů očí při binokulárních podmínkách pomocí prizmat [26] ........ 48 Obr. 32 Dvouřádkový test (Schultzeho test) [15] ........................................................... 49 Obr. 33 Cowenův test [11] .............................................................................................. 50 Obr. 34 Osterbergův test ................................................................................................. 52 Obr. 35 Pomůcka na binokulární úpravu sféry [26] ....................................................... 53 Obr. 37 LCD optotyp Tomey TCP-3000P [34] .............................................................. 63 Obr. 38 Automatický refrakto-keratometr Tomey RC-5000 [34] .................................. 63 Obr. 36 Vyšetřovací jednotka Tomey TRU-1000 [34] ................................................... 63 Obr. 39 Testy využívané na LCD optotypu – Brokův test, červeno – zelený test, Schoberův test, křížový test, dvouřádkový test .............................................................. 64 Obr. 40 Astigmatická zkušební obruba........................................................................... 64 Obr. 41 Vyšetřovací formulář ......................................................................................... 66 Obr. 42 Graf zastoupení pohlaví ve zkoumané skupině s výskytem heteroforií ............ 67 Obr. 43 Graf rozdělení skupiny dle věku ........................................................................ 67 Obr. 44 Graf výskytu heteroforií v měřeném vzorku ..................................................... 68 Obr. 45 Graf přítomnosti astenopických potíží ve zkoumané skupině ........................... 68 Obr. 46 Graf 1. Znázorňuje rozložení heteroforií v populaci dle studie Kurta Günthera. Graf 2. Znázorňuje rozložení heteroforií dle mého výzkumu. ....................................... 69 Obr. 47 Graf rozložení prizmatické korekce v měřeném vzorku ................................... 69 Obr. 48 Graf porovnání rozdílů prizmatických dioptrií u jednoduchých heteroforií dle uvedených testů............................................................................................................... 72 Obr. 49 Graf porovnání rozdílů prizmatických dioptrií u kombinovaných heteroforií dle uvedených testů............................................................................................................... 72 Obr. 50 Graf rozdílu prizmatických dioptrií podle velikosti heteroforií u jednoduchých heteroforií........................................................................................................................ 73 Obr. 51 Srovnání Schoberova testu s křížovým testem v rozdílu pD ............................. 74 Obr. 52 Graf znázorňující hodnoty binokulárního vízu po monokulární korekci .......... 75 Obr. 53 Graf znázorňující hodnoty binokulárního vízu po prizmatické korekci ............ 75 Obr. 54 Graf srovnání Schoberova a křížového testu v rozdílu vízu .............................. 76 Obr. 55 Snesitelnost prizmatických dioptrií pomocí Schoberova testu .......................... 77 Obr. 56 Snesitelnost prizmatických dioptrií pomocí křížového testu ............................. 77 Obr. 57 Graf okamžité subjektivní snesitelnosti prizmatické korekce pomocí Schoberova testu ............................................................................................................. 78
90
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
Obr. 58 Graf okamžité subjektivní snesitelnosti prizmatické korekce pomocí křížového testu ................................................................................................................................. 78 Obr. 59 Graf znázorňující předpis prizmatické korekce ................................................. 79 Obr. 60 Graf znázorňující reakci osob po jednom měsíci nošení ................................... 79 Obr. 61 Graf znázorňující přítomnost astenopických potíží po 1 měsíci nošení nové korekce ............................................................................................................................ 80
V.
SEZNAM TABULEK
Tab. 1 Orientační stupňovací tabulka…………………………………………………..14 Tab. 2 Odhadovací tabulka na sílu cylindru……………………………………………20 Tab. 3 Znázornění možností vjemů na Worthově testu………………………………...32 Tab. 4 Znázornění postavení čáry při vložení Maddoxova cylindru před pravé oko a následná korekce………………………………………………………………………..39 Tab. 5 Znázornění vkládání prizmat……………………………………………………43 Tab. 6 Potřebná adice dle věku na 33 cm………………………………………………54 Tab. 7 Souhrn naměřených údajů ve zkoumaném vzorku……………………………...70
91
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
VI.
Bc. Iva Šilhanová
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY:
[1] RUTRLE, Miloš. Přístrojová optika: učební texty pro oční optiky a oční techniky, optometristy a oftalmology. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000. 189 s. ISBN 8070133015 [2] ANTON, Milan. Refrakční vady a jejich vyšetřovací metody. 3. přeprac. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2004. 96 s. ISBN 807013402X [3] MILAN, Anton. Hypermetropie. Česká oční optika. 2005, č. 4, [4] MILAN, Anton. Myopie. Česká oční optika. 2006, roč. 47, č. 1, str. 18-20. [5] MILAN, Anton. Astigmatismus. Česká oční optika. 2006, roč 47, č. 2, str. 16 . [6] MAREŠ, Václav. Příspěvek ke korekci astigmatismu. Česká oční optika. 1999, č. 3. [7] MILAN, Anton. Problematika anizometropie. Česká oční optika. 2006, roč. 47, č. 3, str. 16-19, [8] AUTRATA, Rudolf; VANČUROVÁ, Jana. Nauka o zraku. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2002. 226 s. ISBN 8070133627 [9] HABERLAND, Tomáš. Mřížkový test. Česká oční optika. 2009, roč. 50, č. 3, str. 5860 [10] MARTIN SUDER. Optometrie [online]. 2004 [cit. 2012-02-05]. Dostupné z: http://home.tiscali.cz/optometrie/ [11] BAŠTECKÝ, Richard. Základy refrakce. Metoda zkříženého cylindru. Česká oční optika. 1997, č. 2, [12] ANTON, Milan. Subjektivní korekce refrakčních vad. Česká oční optika. 2005, roč. 46. č. 2, str. 14-15.
92
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
[13] NAJMAN, Ladislav. Zjišťování a korekce očních refrakčních vad. Česká oční optika. 2010, roč. 51, č. 1, str. 40-42 [14] NOVÁKOVÁ, Martina. Vyšetřovací metody v optometrii. Vstupní vyšetření optometristou. Česká oční optika. 2006, roč. 47, č. 3, str. 44 [15] ANTON, Milan. Subjektivní korekce refrakčních vad: 2. část. Česká oční optika. 2005, roč. 46, č. 3, str. 10-11. [16] HABERLAND, Tomáš. Binokulární korekce u kontaktních čoček. Česká oční optika. 2005, roč. 46, č. 2, str. 56-57. [17] HABERLAND, Tomáš. Binokulární korekce u kontaktních čoček č. 2. Česká oční optika. 2005, roč. 46, č. 3, str. 68-69. [18] RUTRLE, Miloš. Binokulární korekce na POLATESTU. 1. vyd. Brno : Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000. 115 s. ISBN 8070133023 [19] HROMÁDKOVÁ, Lada. Šilhání. Vyd. 3., nezměn. Brno: Národní centrum ošetřovatelství
a
nelékařských
zdravotnických
oborů,
2011.
162
s.
ISBN
9788070135303 [20] SKRBEK, Matěj. Přínos korekce malých refrakčních vad. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta lékařská, 2009. Vedoucí diplomové práce Mgr. Sylvie Petrová [21] VYMYSLICKÝ, Tomáš. Prizmatická korekce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta lékařská, 2009. Vedoucí bakalářské práce: Jan RICHTER [22] HLAVÁČEK, Jakub. Možnosti analýzy heteroforií. Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta přírodovědecká, 2010. Vedoucí bakalářské práce: RNDr. František Pluháček, Ph.D. [23] DIVIŠOVÁ, Gabriela. Strabismus. 2., upr. vyd. Praha: Avicenum, 1990. 306 s. ISBN 8020100377 [24] POLÁŠEK, Jaroslav. Technický sborník oční optiky. Praha: Oční optika, 1975. 579 s.
93
Srovnání výsledků vyšetření polarizačními a bichromatickými testy
Bc. Iva Šilhanová
[25] VESELÝ, Petr. Využití Polatestu v praxi optometristy. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta lékařská, 2007. Vedoucí diplomové práce: MUDR. Šárka Skorkovská CSc. [26] PLUHÁČEK, František. Binokulární vyvážení – přednáška, katedra optiky Př.F Olomouc [27] PLUHÁČEK, František. Forie – přednáška, katedra optiky Př.F Olomouc [28] PLUHÁČEK, František. Heteroforie a fixační disparita – přednáška, katedra optiky Př.F Olomouc [29] CIHLÁŘOVÁ, Miroslava. Prizmatická korekce v praxi optometristy. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta lékařská, 2010. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Petr Veselý, DiS [30] DRAHORÁDOVÁ, Lenka. Testy a postupy pro vyšetřování heteroforie. Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta přírodovědecká, 2009. Vedoucí bakalářské práce: RNDr. František Pluháček, Ph.D. [31] DR. HELMUT GOERSCH, Übertragung prismatischer Korrektionen aus der Messbrille in die Korrektionsbrille. Sonderdruck aus Deutsche optikerzeitung, Heidelberg. Nr. 12/1992 [32] MARC B. Taub, Stephanie Rowe, Mary Bartuccio, Examining special populations. Part 3. Examination techniques. Clinical Challenging work for the optometrist. 2006, str.49-52. [33]
Praktická
oprometrie.
[online].
[cit.
2012-01-27].
Dostupné
z:
www.optikarium.cz/optometrie-mereni-zraku/prakticka-optometrie [34] Přístroje pro optiky a optometristy. [online]. [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: www.omega-optix.cz/Produkty/Pristroje-pro-optiky-a-optometristy [35] MITTASCH, Daniel. Srovnání výsledků prizmatické korekce heteroforie stanovených podle různých metod měření. Svět oční optiky. 2006, roč. 1, č. 2, str. 12.
94