MASARYKOVA UNIVERZITA. Lékařská fakulta. Systémy péče o kontaktní čočky, oční patologie způsobená porušením pravidel hygieny kontaktních čoček

MASARYKOVA UNIVERZITA

Lékařská fakulta

Systémy péče o kontaktní čočky, oční patologie způsobená porušením pravidel hygieny kontaktních čoček

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Autor:

Mgr. Sylvie Petrová

Jana Rosová Optika a optometrie Brno 2012

MASARYKOVA UNIVERZITA Lékařská fakulta Katedra optometrie a ortoptiky

Jméno a příjmení autora:

Jana Rosová

Název bakalářské práce:

Systémy péče o kontaktní čočky, oční patologie způsobená porušením pravidel hygieny kontaktních čoček

Vedoucí bakalářské práce:


Anotace: Bakalářská práce obsahuje dvě části. První část zahrnuje informace o systémech péče kontaktních čoček. V práci jsou popsány dnešní nejpoužívanější systémy péče, jako jsou peroxidové roztoky a multifunkční roztoky pro měkké i tvrdé kontaktní čočky včetně jejich chemického složení. Dále jsou uvedeny i starší metody, se kterými se dneska setkáváme jen výjimečně, např. tepelná dekontaminace. Druhá část práce je zaměřena na oční patologii. Kontaktní čočky jsou spojeny s pravidelnou hygienou a péčí. Pokud nebudou tato pravidla hygieny dodržována, hrozí vznik neinfekčních ale i infekčních onemocnění, které nám mohou nevratně poškodit zrak. Rok obhajoby bakalářské práce: 2012 Klíčová slova:

Kontaktní čočky, systémy péče, multifunkční roztoky, peroxidový systém, umělé slzy, komplikace spojená s nošením kontaktních čoček

MASARYK UNIVERSITY Faculty of Medicine Department of Optometry and Orthoptics

Name and surname:

Jana Rosová

Theme of the work:

Systems of care for contact lenses, ocular pathology caused by violation of the rules of hygiene of contact lenses

Leader of the work:


Annotation: The bachelor thesis is dividend in two parts. The first part includes information about the care of contact lenses. The thesis describes today's most commonly used systems of care, such as peroxide solutions and multifunctional solutions for both soft and hard contact lenses. The thesis also presents chemical composition of the solutions. Furthermore, there are mentioned older methods of care, which are only rarely used today, such as thermal decontamination. The second part of the thesis focuses on eye pathology. Contact lenses need regular hygiene and care. If the hygiene of contact lenses is on a low level there is a high risk of a creation of non-infectious and infectious diseases that can permanently damage eyesight. Year: Key words:

2012 Contact lens, care systems, multipurpose solutions, peroxid system, artificial tears, complications associated with wearing contact lenses

Poděkování: Ráda bych tímto poděkovala paní Mgr. Sylvii Petrové za poskytnutí odborných rad a především za trpělivost, kterou se mnou měla.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a uvedla jsem veškeré použité literární a odborné zdroje, které jsou sepsané na konci této práce. Souhlasím, aby práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována dle platných norem.

Podpis

OBSAH 1

ÚVOD

7

2

ZÁKLADNÍ MATERIÁLOVÉ DĚLENÍ A VLASTNOSTI KČ

9

MATERIÁLY POUŽÍVANÉ PRO VÝROBU KONTAKTNÍCH ČOČEK

9

2.1 2.1.1

MĚKKÉ KONTAKTNÍ ČOČKY

10

2.1.2

TVRDÉ KONTAKTNÍ ČOČKY

12

2.1.3

HYBRIDNÍ KONTAKTNÍ ČOČKY

13

2.2 3

VŠEOBECNÉ A SPECIFICKÉ VLASTNOSTI KONTAKTNÍCH ČOČEK SYSTÉMY PÉČE KONTAKTNÍCH ČOČEK

16 20

3.1

TEPELNÁ DEKONTAMINACE

20

3.2

CHEMICKÉ ČIŠTĚNÍ

21

3.3

PEROXIDOVÉ SYSTÉMY

22

3.3.1

NEUTRALIZACE

23

3.4

ČIŠTĚNÍ ULTRAZVUKEM

24

3.5

MIKROVLNNÉ ZÁŘENÍ, UV ZÁŘENÍ

26

4

POSTUPY PÉČE O KONTAKTNÍ ČOČKY

27

4.1

MYTÍ RUKOU

27

4.2

PÉČE O POUZDRO NA KONTAKTNÍ ČOČKY

27

4.3

HYGIENA KONTAKTNÍCH ČOČEK

28

4.3.1

HYGIENA UŽÍVÁNÍ, DODRŽOVÁNÍ NOŠENÍ

29

4.3.2

ČIŠTĚNÍ

31

4.3.2.1

Mechanické

31

4.3.2.2

Enzymatické

33

4.3.3

OPLACHOVÁNÍ

34

4.3.4

DEZINFEKCE

34

4.3.5

UCHOVÁVÁNÍ

35

5

DĚLENÍ ROZTOKŮ PODLE FUNKCE A JEJICH SLOŽENÍ

36

5.1

FYZIOLOGICKÝ ROZTOK

36

5.2

ROZTOKY K UCHOVÁVANÍ

37

5.3

LUBRIKAČNÍ PROSTŘEDKY

38

5.3.1 5.4

OČNÍ LUBRIKANTY, JEJICH SLOŽENÍ A SPRÁVNÉ POUŽITÍ MULTIFUNKČNÍ ROZTOKY A JEJICH SLOŽENÍ

39 45

6

USAZENINY NA KONTAKTNÍCH ČOČKÁCH

51

7

KOMPLIKACE SPOJENÉ S NOŠENÍM KONTAKTNÍCH ČOČEK

54

7.1

HYPOXIE ROHOVKY

54

7.2

HYPERÉMIE A NEOVASKULARIZACE ROHOVKY

56

7.3

SYNDROM SUCHÉHO OKA

60

7.3.1

SLZNÝ FILM

60

7.3.2

VYŠETŘENÍ SLZNÉHO FILMU NA OPTOMETRICKÉM PRACOVIŠTI

62

7.3.3

LÉČBA

64

7.4

MECHANICKÉ POŠKOZENÍ OKA

65

8 NEJČASTĚJŠÍ OČNÍ PATOLOGIE ZPŮSOBENÁ PORUŠENÍM PRAVIDEL HYGIENY KONTAKTNÍCH ČOČEK 66 8.1

NEINFEKČNÍ ZÁNĚTY

66

8.1.1

GIGANTOPAPILÁRNÍ KONJUNKTIVITIDA

66

8.1.2

HORNÍ LIMBÁLNÍ KERATITIDA

68

8.1.3

PSEUDOHERPETICKÁ KERATITIDA

69

8.1.4

ALERGICKÁ KONTAKTNÍ KONJUNKTIVITIDA

69

8.2

INFEKČNÍ ZÁNĚTY

70

8.2.1

ROHOVKOVÝ VŘED

70

8.2.2

ACANTHAMOEBOVÁ KERATITIDA

71

8.3 9

ZÁNĚTY ZPŮSOBENÉ PLÍSNĚMI ZÁVĚR

73 74

10

SEZNAM LITERATURY

75

11

SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK

79

12

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

81

1

Úvod Kontaktní čočka je prostředek zdravotnické techniky. Tato kosmeticko - zdravotnická

pomůcka se aplikuje přímo na rohovku. Kontaktní čočky slouží především ke korekci refrakčních vad jako je myopie, hypermetropie, astigmatismus. Ale také je využívána jako terapeutická pomůcka (nosič léčiv, bandáž po oční operaci, okluze při amblyopii nebo pro korekci nepravidelně zakřivené rohovky, např. u keratokonu), jako protetická a kosmetická pomůcka (mohou krýt jizvy, leukomy nebo slouží pouze jako módní doplněk), jako diagnostická pomůcka (využívají se při oftalmologických vyšetřeních - elektrookulografie, elektroretinografie, gonioskopie), a v neposlední řadě jako preventivní pomůcka (slouží k zamezení srůstů bulbární spojivky při popálení nebo poleptaní oka). Velkou výhodou kontaktních čoček je, že neomezují zorné pole, nezpůsobují vady optického zobrazení, jako je např. zkreslení obrazu, astigmatismus šikmých paprsků. Navíc minimalizují rozdílnou velikost sítnicových obrazů při anizometropii. Jejich nevýhodou je nutnost důkladné a pravidelné hygieny a jejich péče. Jestliže dojde k porušení a nedodržení těchto zásad hygieny hrozí riziko infekčních a neinfekčních onemocnění. První myšlenka korigovat zrak pomocí kontaktních čoček pochází od samotného Leonarda da Vinciho a je stará už přes 500 let (od roku 1500). Za prvního vynálezce hydrogelových kontaktních čoček se považuje anglický astronom, fyzik, matematik a chemik John Frederick William Herschel. V roce 1827 navrhl kontaktní čočky z rosolovitého gelu, které by se přikládaly na rohovku a korigovaly by nepravidelný astigmatismus. Pravděpodobně v roce 1887 byly vybroušeny první kontaktní čočky ze skla německým sklářem a výrobcem očních protéz E. F. Müllerem z Wiesbadenu. Tyto skleněné kontaktní čočky byly ve tvaru oční protézy. Jejich centrální část byla čirá. Čočky nesloužily ke korekci refrakční vady, ale měly terapeutickou funkci. Využívaly se u pacientů s odstraněnými víčky k ochraně oka před osycháním rohovky. Ve stejné době působí i lékař Adolf Eugen Fick, jeho kontaktní čočky jsou zhotovovány podle odlitků z králičích očí a z očí mrtvých. V roce 1928 Carel Zeiss představil první zkušební sadu, která obsahovala KČ s různými poloměry křivosti a optickou mohutností. Sklo nebylo ideálním materiálem pro výrobu kontaktních čoček, proto byly prováděny experimenty s jinými materiály. Prvním z nich byl celuloid, který byl pro nevyhovující

mechanické

a

optické

vlastnosti

nahrazen

v

průběhu

času

polymetylmetakrylátem. Revoluce v nošení kontaktních čoček a jejich rozšíření nastává až díky objevení nového měkkého materiálu, hydroxyethylmetakrylátu a jeho kopolymerů.

7

Obr. č. 1: Leonardo da Vinci

Obr. č. 2: John Frederick William Herschel

Obr. č. 3: Carl Zeiss

Obr. č. 4: Prof. Otto Wichterle

Obr. č. 1 – 4 - zdroj: [49]. www.wikipedia.org

8

2

Základní materiálové dělení a vlastnosti KČ

2.1 Materiály používané pro výrobu kontaktních čoček První kontaktní čočky byly vyráběny ze skla metodou foukáním. Již na přelomu 18. a 19. stol. byly prováděny pokusy vyrobit kontaktní čočky z umělé hmoty, zejména pro křehkost, špatnou opracovatelnost a snadnou rozbitelnost skla. Na krátkou dobu bylo tedy sklo nahrazeno celuloidem. Ve čtyřicátých letech dvacátého století se začínají vyrábět tvrdé kontaktní čočky z PMMA. Tento materiál tvoří i dnešní základ tvrdých plynopropustných kontaktních čoček. Druhý velký objev nastává v šedesátých letech téhož století. Jedná se o měkký hydrofilní gel 2 – hydroxyethylmetakrylát – HEMA. Objevitelem tohoto materiálu se stal prof. Otto Wichterle, který spolupracoval s vědcem Ing. Drahoslavem Límem a MUDr. Maxmiliánem Dreifusem. Na této myšlence prof. Otto Wichterle pracoval už od roku 1952, ale první použitelné kontaktní čočky byly na světě až od roku 1960. První čočky vyrobil na vlastnoručně sestaveným stroji, který složil ze stavebnice Merkur. Metoda výroby byla založena na principu odstředivého lití. Podle materiálu kontaktní čočky dělíme na: –

Měkké – označovány slovním základem filcon – hydrofilní a hydrofobní

–

Tvrdé – označovány slovním základem focon – plynopropustné a nepropustné

–

Hybridní – silikonhydrogelové, Piggy back

[6, 7, 49]

Obr. č. 5: Čočkostroj Zdroj: [31]. www.4oci.cz 9

2.1.1 Měkké kontaktní čočky Měkké hydrogelové a silikonhydrogelové kontaktní čočky mohou být také děleny podle elektronegativity povrchu. Dělení provedla americká organizace FDA – Food and Drug Administration, které se využívá od roku 1986. Kontaktní čočky byly rozděleny do čtyř skupin podle dvou hlavních kriterií, a to: podle povrchového náboje a obsahu vody. I.

skupina – neionizované polymery, nízký obsah vody

II.

skupina – neionizované polymery, vysoký obsah vody

III.

skupina – ionizované polymery, nízký obsah vody

IV.

skupina – ionizované polymery, vysoký obsah vody

Ionogenní kontaktní čočky mají povrchový náboj, který způsobuje, že je materiál více náchylný k ukládání usazenin na povrch KČ, především bílkovin. Neionogenní materiál je povrchově neutrální. [9, 54]

Hydrofilní měkké kontaktní čočky Měkké kontaktní čočky jsou vyráběny z hydrofilního gelu – hydroxyethylmetakrylátu HEMA. Tento materiál je řídce síťovaný maximálně jedním procentem etylendimetakrylátu a jeho kopolymery vinylpyrrolidonu a glycerylmetakrylátu. Kopolymery umožní zvýšit propustnost a obsah vody KČ, např. z původních 35 – 40 % až na 75 – 80 % vody. Proto lze měkké kontaktní čočky rozdělit podle množství obsahu vody v materiálu na: KČ s nízkým obsahem vody – (35 – 45 %), KČ se středním obsahem vody – (45 – 60 %), KČ s vysokým obsahem vody – (60 – 90 %). HEMU tvoří jednotlivé makromolekuly spojené mezi sebou chemickými vazbami, které v prostoru sestaví mřížku zaručující charakteristické vlastnosti, jako je tvarová stálost či nerozpustnost a netavitelnost materiálu. Index lomu hydrogelové kontaktní čočky je závislý na obsahu vody v materiálu a výším zbobtnání, např. index lomu KČ v suchém stavu (38 % vody) je 1,510, index lomu KČ ve zbobtnalém stavu (38 % vody) je 1,444 a index lomu KČ ve zbobtnalém stavu (58 % vody) je 1,409. Ke zvýšení bobtnavost kontaktní čočky se používá příměs MPH – 3 – metoxy – 2 – hydroxypropylmetakrylát. A pro navázání více vody slouží příměs HBM – 2 – hydroxybutylmetakrylát. [3, 6, 7, 10] 10

Hydrofobní měkké kontaktní čočky Speciální skupinu měkkých kontaktních čoček tvoří silikonové pryže. Materiál se v Evropě objevuje od roku 1976. Skládá se ze základního polysiloxanového řetězce, na který se dále vážou další prvky jako jsou metyl, fenyl či vinyl. Velkou nevýhodou je hydrofobní povrch. Materiál s touto vlastností má větší schopnost absorbovat lipidy ze slzného filmu, která však zkracovala životnost materiálu kontaktní čočky. Dále životnost negativně ovlivňovala chemická úprava hydrofobního povrchu na částečný hydrofilní. Tato úprava byla prováděna navázáním hydroxylových či karboxylových skupin na základní řetězec polysiloxan. Hydrofilnosti můžeme dosáhnout i ionizovaným kyslíkem, dusíkem nebo vodní párou, které jsou nanášené plazmatickou metodou ve vakuu. Díky

vysoké

propustnosti

pro

kyslík

u

silikonů

a

dobré

hydrofilnosti

hydroxyethylmetakrylátu se začaly na začátku 21. století vyrábět hybridní silikonhydrogelové kontaktní čočky.

Obr. č. 6: Měkká kontaktní čočka Zdroj: Vlastní fotoarchiv

11

Tab. č. 1: Příklad hydrogelových kontaktních čoček prodávaných na českém trhu Hydrogelové kontaktní čočky Firma

Typ

Materiál

H2O

Bausch & Lomb

SofLens 38

Polymacon

38 %

24

30 dní

SofLens 59

Hilafilcon B

59 %

22

30 dní

Proclear 1 day

Omafilcon A 60 %

37

1 den

Frequency XC

Omafilcon A 60 %

31

30 dní

Frequency 55

Metafilcon A 55 %

24

30 dní

Cooper Vision

Johnson & Johnson 1-day Acuvue Moist

Dk/t Použití

Etafilcon A

58 %

33

1 den

Acuvue 2

Etafilcon A

58 %

33

14 dní

Surevue

Etafilcon A

58 %

21

30 dní

[34, 37]

2.1.2 Tvrdé kontaktní čočky Pro plyn nepropustné Tyto čočky jsou zhotoveny z polymetylmetakrylátu (PMMA). Tento materiál byl objeven v roce 1936 a od roku 1940 se používá k výrobě tvrdých kontaktních čoček. Mezi kladné vlastnosti PMMA řadíme dobrou opracovatelnost materiálu, která je způsobena termoplasticitou polymeru, což znamená, že je tvarovatelný za tepla a dá se lisovat. Navíc je materiál PMMA dostatečně tvrdý, odolný vůči poškrábání a rozbití, je bikompaktibilní, nezpůsobuje žádné alergické ani toxické reakce. Jeho velkou negativní vlastností, ale je, že je zcela nepropustný pro kyslík (jeho Dk je 0,1-0,3). Index lomu PMMA je 1,490. [3, 6, 7, 10] Pro plyn propustné Prvním materiálem pro výrobu se stala acetátcelulóza neboli butyrát acetátcelulózy – CAB (1975). Jeho výhodou oproti PMMA je alespoň minimální propustnost pro kyslík. Dk se pohybuje v rozmezí 4 – 8 a obsah vody je 1,5 – 2,0 % v materiálu. Hodnota Dk byla stále nedostačující a proto se prováděly pokusy s dalšími materiály. Například to byly siloxanmetakryláty – zde se hodnota Dk posunula až k číslu 70, fluorosiloxanmetakryláty a silikonové pryskyřice. Kontaktní čočky ze silikonových pryskyřic mají velmi vysokou 12

permeabilitu, Dk kolem 200. Rozdíl mezi tvrdými čočkami ze silikonové pryskyřice a měkkými ze silikonové pryže je v poměru jejich metylových, fenylových a vinylových skupin. Kontaktní čočky ze silikonové pryskyřice mají menší počet metylových vazeb ale větší počet vinylových, což způsobí, že čočky mají menší propustnost pro kyslík a větší hustotu materiálu než čočky ze silikonové pryže. [3, 6, 7, 10]

Obr. č. 7: Tvrdá sklerální a korneální kontaktní čočka Zdroj: [36]. www.cocky.cz

2.1.3 Hybridní kontaktní čočky Silikonhydrogelové kontaktní čočky Silikonhydrogelové kontaktní čočky jsou na trhu od začátku 3. tisíciletí a v roce 2012 se můžeme setkat již se 3. generací těchto čoček. Tento materiál byl vyvinut především pro režim kontinuálního nošení. Jejich hodnota Dk se pohybuje v rozmezí 100 – 180. Kontaktní čočky se vyrábí stejným způsobem jako hydrogelové, rozdíl je pouze v jejich povrchové 13

úpravě, která se provádí plazmatickou oxidací. K provázání hydrofobního silikonu a hydrofilního hydrogelu se využívají dva postupy. První je za pomocí kompatibilizačního činidla, např. trimethylsiloxysilylu (TRIS), jako spojovacího prvku. Druhou pak vzájemná vazba větších celků, tzv. makromerů. Firma Bausch & Lomb jako první představila silikonhydrogelové kontaktní čočky pod názvem Pure Vision. Materiál, ze kterého jsou vyrobeny je Balafilcon A. Tento materiál je ionogenní a podle FDA organizace je zařazen do III. skupiny. Propojení silikonových a hydrogelolvých částí umožňuje monomer TRIS a jeho povrchová úprava se provádí plazmatickou oxidací, která mění nesmáčivé ostrůvky silikonu na hydrofilní silikát. Materiál Balafilcon A umožňuje nošení kontaktních čoček v denním, prodlouženém či kontinuálním cyklu. Dalším materiálem první generace se stal Lotrafilcon A, jedná se o neionogenní materiál z I. skupiny FDA. Z toho to materiálu jsou vyráběny KČ Air Optix Night & Day od firmy Ciba Vision. Struktura materiálu je tvořena fluorosilikonovými makromery a k provázání jednotlivých částí napomáhá monomer TRIS. Povrch čočky je pokryt tenkou vrstvičkou (25 nm) hydrogelu. Oba typy kontaktních čoček jsou na trhu k dostání od roku 2001 a oboje jsou schváleny ke kontinuálnímu nošení po dobu 30 dní/ 29 nocí. Druhá generace vznikala v letech 2004 – 2005 a tvoří ji příbuzný materiál Lotrafilcon B od firmy Ciba Vision - KČ Air Optix Aqua. Od materiálu Lotrafilcon A se liší pouze vyšším obsahem vody, který způsobí, že je sice kontaktní čočka jemnější, ale má nižší propustnost pro kyslík. Dalšími představenými materiály této generace byly Galyfilcon A (KČ Acuvue Advance) a Senofilcon A (KČ Acuvue Oasys) vyráběné firmou Johnson & Johnson. Oba materiály jsou makromerové s vyšším podílem hydrogelu a vnitřním zvlhčujícím činidlem, u Galyfilconu A to je polyvinylpyrolidon (PVP). Pro Senofilcon A se používá zvlhčující činidlo na bázi PVP s o 30 % vyšší účinností. V roce 2006 přichází nový revoluční materiál silikonhydrogelových kontaktních čoček – Comfilcon A vyráběný technologií Aquaform. Materiál se skládá z dlouhých silikonových řetězců, které uvnitř materiálu pevně vážou vodu, takže není nutná dodatečná povrchová úprava ani lubrikace. Kontaktní čočky se nazývají Biofinity a byly představeny firmou Neomed, ale dnes jsou produkovány pod firmou Cooper Vision. [3, 6, 54] Piggy back čočky Jedná se o kombinaci měkké a tvrdé kontaktní čočky. Piggy back kontaktní čočky se používají ke korekci keratokonu především u pacientů, kteří mají intoleranci na RGP 14

kontaktní čočky. Periferní část systému tvoří podklad pro centrální část. V minulosti se okrajová část skládala z měkkého hydrogelového materiálu. V dnešní době se spíše používá silikonhydrogelový materiál, z toho důvodu, abychom zamezili vzniku hypoxie a následnému edému či neovaskularizaci rohovky. Centrální část je tvořena tvrdou kontaktní čočkou, která zajišťuje korekci. [2]

Obr. č. 8: Piggy back kontaktní čočka Zdroj: [9]. Úvod do speciální kontaktologie Tab. č. 2: Příklad silikonhydrogelových kontaktních čoček prodávaných na českém trhu Silikonhydrogelové kontaktní čočky Firma

Typ

Materiál

H2O

Dk/t Použití

Bausch & Lomb

Pure Vision

Balafilcon A

36 %

112

30 dní

Pure Vision 2

Balafilcon A

36 %

130

30 dní

Ciba Vision

Air Optix Aqua

Lotrafilcon B 33 %

138

30 dní

Lotrafilcon A 24 %

175

30 dní

Cooper Vision

Air Optix Night and Day Avara Biofinity

Johnson & Johnson 1-day Acuvue True Eye Acuvue Advance Acuvue Oasys [34, 37, 38] 15

Enfilcon A

46 %

125

30 dní

Comfilcon

48 %

160

30 dní

Narafilcon A

46 %

118

1 den

Galyfilcon A

47 %

100

14 dní

Senofilcon A 38 %

147

14 dní

2.2 Všeobecné a specifické vlastnosti kontaktních čoček Všechny materiály pro výrobu měkkých, tvrdých i hybridních kontaktních čoček mají určité charakteristické vlastnosti a musí splňovat určité požadavky. Tyhle vlastnosti můžeme rozdělit na všeobecné a specifické. Mezi všeobecné vlastnosti důležité pro výrobu patří dobrá opracovatelnost a reprodukovatelnost materiálu. Ohled se bere i na chemické a fyzikální vlastnosti, jako je tvarová stálost, pevnost, pružnost, elasticita a viskozita. Důležité je aby materiál byl biologicky nezávadný a nezpůsoboval alergické reakce. Z hlediska kvality je kladen důraz i na to aby materiál měl dobrou snášenlivost a malou dispozici k ukládání depozit, protože ty mohou ovlivnit její transparentnost. Transparentnost i další materiálové vlastnosti by měly být stálé, i když je čočka dehydratovaná nebo hydratovaná a neměly by být ovlivněny množstvím světla či kolísáním pH u slz. [6, 9] Druhou skupinu charakteristických vlastností, tedy ty specifické tvoří: Index lomu – bezrozměrná veličina charakterizující dané optické prostředí. Rozeznáváme absolutní a relativní index lomu. Matematicky lze vyjádřit absolutní index lomu jako poměr rychlosti světla ve vakuu ku rychlosti světla daného optického prostředí. Pokud máme poměr rychlosti šíření světla ve dvou optických prostředí, tak je tento index lomu definován jako relativní. Materiál určený pro výrobu kontaktních čoček by měl mít index lomu blížící se indexu lomu slz, resp. rohovky (nR = 1,376), aby při lomu nedocházelo k nežádoucím odchylkám lomu paprsků vstupujících do oka. Index lomu těchto materiálů se pohybuje v rozmezí 1,3 – 1,6. [6, 49] Propustnost pro světlo – kontaktní čočkou by mělo procházet světlo minimálně z 85 %. Zbylých 15 % jsou ztráty, které mohou být způsobeny absorpcí nebo reflexí materiálu, nebo např. usazeninami a nečistotami uchycenými na kontaktní čočce. [6] Propustnost pro kyslík – tolerance kontaktní čočky a především metabolismus rohovky je závislý na příjmu kyslíku. V případě nasazené kontaktní čočky, kyslík proniká k rohovce několika způsoby. Největší mírou se podílí difúze přes kontaktní čočku, cévní pleteň v oblasti limbu, komorová voda procházející přes endotel rohovky i pomocí prelimbálního a precorneálního slzného filmu rozprostíraného po rohovce mrkáním. U korneálních čoček se 16

při jednom mrknutí vymění až 20 % objemu slz, u měkkých kontaktních čoček to může být jen 5 %, proto je u jejich materiálů důležitější vyšší propustnost materiálu pro nízkomolekulární látky. Jestliže je zásobování rohovky kyslíkem nedostačující (hypoxie rohovky 7.1), vzniká edém epitelu a stromatu, který je dále odpovědný za změny optických vlastností rohovky. Z těchto důvodů je vývoj kontaktních čoček směřován k co nejvyšším hodnotám propustnosti. Zvýšení Dk / L lze dosáhnout několika způsoby, a to: ztenčením čočky, zvýšením bobtnavosti materiálu nebo novými materiály (např. silikonhydrogelové kontaktní čočky). Voda u hydrogelových materiálů působí jako přenašeč kyslíku a metabolitů přes KČ a tedy určuje její propustnost pro kyslík, čím je vyšší obsah vody, tím je vyšší propustnost a tedy i hodnota Dk. U silikonhydrogelů závisí transport kyslíku především na silikonových komponentech obsahujících kyslík, proto hodnota Dk stoupá, jakmile obsah vody klesá ve prospěch silikonových částí. Propustnost pro kyslík se dá charakterizovat vlastností materiálů propouštět plyny – permeabilitou. Dá se vyjádřit difúzním koeficientem, který se vypočítá ze součinu D * k, kde D označuje difúzivitu, schopnost molekuly plynu pohybovat se v materiálu a k je solubilita vyjadřující množství plynu v materiálu. Difúzní koeficient je obecně definován 1. a 2. Fickovým zákonem difúze, které velmi zjednodušeně říkají, že množství látky přenesené přes membránu závisí na koncentračním gradiánu molekul. Při jednosměrné difúzi existuje úměrnost mezi množstvím přenášené složky a jejím koncentračním spádem. [3] Transmisibilita je už konkrétní vlastností kontaktní čočky udávající schopnost materiálu propouštět plyny pro membránu určité středové tloušťky. Určíme ji podle vzorce [T = Dk / L [ml O2 · cm / ml · sec · mm Hg]], L – tloušťka membrány, v tomto případě KČ. Výrobce KČ udává hodnotu Dk / L pro čočku s – 3,0 D s danou centrální tloušťkou, údaje se měří při teplotě povrchu oka 35 °C. [3, 6, 59] Tok kyslíku – je potřebná hodnota udávající průběh času, kdy je kontaktní čočka na rohovce. Spočívá na rozdílném parciálním tlaku O2 na přední a zadní ploše kontaktní čočky. Rozdílný parciální tlak O2 na přední ploše KČ při otevřeném oku je 159 mmHg, při zavřeném oku je tato hodnota 59 mmHg. Pokud je hodnota parciálního tlaku O2 stejná na přední a zadní ploše, je docíleno maxima a neexistuje žádná síla pro zvýšení hodnoty propustnosti pro kyslík (Dk). Silikonhydrogelové materiály mají velmi vysokou hodnotu centrálního kyslíkového toku, např. Senofilcon A má centrální kyslíkový tok při otevřeném oku 98 % a při zavřeném oku 96 %. Tento tok je na oku bez kontaktní čočky 100 % při otevřeném oku a 17

96 % při zavřeném oku, z toho vyplývá, že fyziologická hypoxie způsobená sevřením víček je čtyřprocentní. [57] Smáčivost materiálu – je fyzikální vlastnost, která určuje přilnavost povrchu. Vyjadřuje se pomocí kontaktního úhlu (ten se pohybuje od 0° do 180°). Kontaktní úhel se v laboratorních podmínkách často určuje tzv. kapkovou metodou. Na čistý povrch materiálu se nanese kapka fyziologického roztoku a stanovuje se úhel, který svírá okraj kapky s povrchem v místě dotyku. Pokud je tento úhel 180°, tak se na povrchu vytvoří kapka (kulička) a tzn. že povrch je nesmáčivý. U úhlu 0° je to obráceně, nevytváří se kulička, ale kapka se rozprostírá po celé ploše, povrch je dokonale smáčivý. Např. u KČ z PMMA je kontaktní úhel kolem 60. Důležitým předpokladem pro komfortní používání a snášenlivost kontaktních čoček je pravě dobrá smáčivost jejího povrchu. Smáčivost je problematická zejména u kontaktních čoček vyrobených z hydrofobních materiálů, proto je nutné do těchto materiálů zapracovat hydrofilní komponenty nebo chemicky modifikovat jejich povrch takovým způsobem, aby byla absorbována nepatrná vrstvička vody. [6, 54]

Obr. č. 9: Zkouška smáčivosti kapkovou metodou Zdroj: [54]. Cooper Vision - Biofinity Poréznost materiálu – chemickou strukturu polymeru s přijatým množstvím vody určujeme podle velikosti póru. U hydrofilního materiálu - HEMY s 38 - 40 % se průměrná velikost póru pohybuje v rozmezí 2 - 3 nm. Při téhle velikosti póru nemohou materiálem pronikat bakterie, viry, plísně, ale umožňují propouštět pouze nízkomolekulární substance jako je voda, sůl a plyn. Jestliže se v materiálu zvýší obsah vody, póry se zvětší a to muže vést k tomu, že do materiálu kontaktní čočky mohou začít vnikat i enzymy a jiné substance. Tento problém řeší silnější středová tloušťka KČ. [6]

18

Elasticita materiálu – je charakterizována modulem pružnosti, který vyjadřuje schopnost materiálu zachovat si svůj tvar i v okamžiku působení zatěžujících sil, především tahové síle. Základní jednotkou je Pascal (Pa). Čím je tato hodnota nižší, tím je čočka přizpůsobivější oku, ale nevýhodou je menší odolnost proti roztrhnutí. První generace silikonhydrogelových KČ udává hodnotu modulu pružnosti v rozmezí 1,1 – 1,4 MPa, proto jsou silikonhydrogelové KČ oproti hydrogelovým KČ tuhé a neflexibilní. Hodnota modulu pružnosti KČ vyrobených z materiálu HEMA se pohybuje kolem 0,5 MPa. Testy se provádí pomocí silového napětí. Kontaktní čočka se natahuje do té doby než dojde k jejímu přetržení. Koeficient elongace se dá vyjádřit i v procentech. Př. pokud KČ má koeficient elongace 180 %, znamená to, že je lze natáhnout o 1,8 násobku jejího průměru. [6, 54] Dalšími důležitými vlastnostmi jsou i měrná hustota (pohybuje se v rozmezí 1,0 až 1,2 g/cm3) nebo stála hydratace při nošení KČ. [6] Klinické chování kontaktních čoček není jen ovlivňované těmito uváděnými fyzikálními a chemickými vlastnosti, ale svou roli zde hraje i design kontaktní čočky a především jejich okraj. Například tenčí okraj může vést k většímu pohodlí čočky, ale může také způsobit menší pohyblivost a vznik barvících se defektů spojivky. Dlátovitý profil okraje může být zase zodpovědný, spolu s tuhostí čočky, za problémy jako je rozštěpení spojivky nebo může vést k discomfortu. [56]

19

3

Systémy péče kontaktních čoček Udržovat kontaktní čočky v čistém a neporušeném stavu, je hlavním cílem péče všech

systémů kontaktních čoček. Pomáhají nám z povrchu kontaktní čočky odstranit depozita a mikroorganismy, jako jsou bakterie (pneumokoky, stafylokoky – Staphylococcus aureus, streptokoky, Pseudomonas aeruginosa, Serratia marscens, Escherichia coli), viry (herpes, adenovirus), plísně (Aspergillus niger), kvasinky (Candida albicans, Fusarium solani) a prvoci (Acanthamoeba). Nadbytek depozit může vést ke snížení nejen zrakové ostrosti, ale i způsobit podráždění oka.. Důležitou součástí systémů je správný postup péče o kontaktní čočku. V případě nedodržení základních pravidel hygieny a správných zásad péče hrozí komplikace spojené s nošením kontaktních čoček a vznik infekčních i neinfekčních onemocnění. Mezi obecné způsoby odstraňování mikroorganismů řadíme tepelnou dekontaminaci, chemické čištění, peroxidové systémy, ultrazvukové čištění, mikrovlnné a UV záření, ale také i sterilizaci. [2, 6] Ovšem cituji: „Sterilizace je metodou pro kontaktní čočky nepoužitelnou, protože pro odstranění všech mikroorganismů se používají v horkovzdušných sterilizátorech teploty vyšší než 160 - 180˚C, při těchto teplotách dochází k poškození materiálů kontaktních čoček.“ [6]

3.1 Tepelná dekontaminace Princip dekontaminace je velmi snadný. Kontaktní čočky vložíme do pouzdra naplněného fyziologickým roztokem ( 0,9 % NaCl ). Pouzdro se vloží do nádoby s vodou a zahřívá se na 70 – 80 ˚C po dobu minimálně 10 minut. Firma Baush & Lomb uvedla na trh tepelné zařízení, které dosáhlo teploty 96 ˚C po dobu asi 20 min. Pro oko je tato metoda nejbezpečnější. Je to tím, že fyziologický roztok neobsahuje žádné konzervační látky vyvolávající alergické reakce, které se mohou objevovat při užívání multifunkčních roztoků. Tento systém péče je vhodný pro všechny měkké kontaktní čočky s nízkým obsahem vody (38 %). Tepelná dekontaminace má několik nevýhod. Při vysoké teplotě se mohou usazené bílkoviny zapékat do materiálu kontaktní čočky a tím zkrátí její životnost. Tento problém nastával zejména u čoček s vysokým obsahem vody, protože absorbují mnohem větší množství proteinů. Proto s rostoucí popularitou KČ s vysokým obsahem vody se snížila 20

užitnost této tepelné dekontaminace. Další nevýhodou se stala i skutečnost, že metoda byla pro klienta časově náročná a nepraktická, protože

tepelné zařízení vyžadovalo zdroj

elektrické energie. [2, 6, 17]

3.2 Chemické čištění Jedná se o nejpoužívanější způsob čištění v systému péče o kontaktní čočky. V dnešní době se nejčastěji k chemickému čistění používají multifunkční roztoky. Skládají se z čistící, uchovávací, enzymatické, lubrikační složky. Většina multifunkčních roztoků obsahuje polyhexanide (polyhexamethylene biguanid) – chemické činidlo, které bylo původně vyvinuto jako předoperační antimikrobiální čistič a na trhu se objevil i jako dezinfekce bazénů. Jiná skupina roztoků se může skládat z polyquadu (polyquaternium-1) – tato látka je ze stejného rodu jako polyhexanide, je to velká molekula, která má dlouhou historii použití v kosmetickém průmyslu. Mezi další antimikrobiální látky řadíme MAPD, myristamidopropyl dimethylamin. Mezi chemické čištění patří i tzv. chelatizace. Slouží nám k odstranění depozit, zejména anorganických solí vápníku a hořčíku. Jako chelatační činidlo, které nám zvyšuje účinnost dezinfekce se do roztoků přidává EDTA (etylendiamintetraacetát), nebo jedna z jeho solí, či hexametafosfát sodný. Komplexotvorná sloučenina, která s kovy vytváří stabilní rozpustné komplexy čisticího roztoku. Tento komplexní činitel, napomáhá v multifunkčních roztocích rozrušit vazby mezi proteinem lysozymem a materiálem čočky, a tím částečně brání usazování depozit na kontaktní čočce, ba dokonce odstraňuje ionty vápníku a tím zlepšuje čištění čoček a zvyšuje antimikrobiální účinek. EDTA se skládá z molekul tvořících vazby na jednom iontu kovu. Při používání chemické dezinfekce může dojít i ke komplikacím a to k toxickým nebo alergickým reakcím. Takové komplikace se objevují u 5 – 10 % nositelů. Mezi hlavní příznaky řadíme zarudnutí, pálení, svědění, otoky, neovaskularizace, slzení, světloplachost nebo pocit cizího tělíska v oku. Pokud získáme alergii na určitý roztok a znovu ho použijeme, tak se alergická reakce zvyšuje. Je to způsobeno tzv. paměťovými buňkami. V takovém to případě může dojít až k těžké ignoraci doporučených dezinfekčních prostředků. Alergické reakce omezíme tím, že budeme jednotlivé roztoky měnit a to nejlépe v intervalu jednoho až dvou let. V tomto případě by měla být dodržena zásada, na jednu čočku jeden roztok, aby 21

nedošlo ke smíchání dvou různých roztoků. Pokud budeme roztoky míchat může dojít k tzv. Mixed-Solution-Syndrome, může se projevit až po několika měsících a vzniká tak, že chemické látky prvního roztoku reagují toxicky s chemickými látkami druhého roztoku. Zejména konzervační látky mohou vyvolat prudkou alergickou reakci, je to z toho důvodu, že se ukládají hluboko do materiálu kontaktních čoček. [2, 6, 16, 29]

3.3 Peroxidové systémy Peroxid vodíku (H2O2) je čirý a kapalný, po chemické stránce ho řadíme mezi hydroxykyseliny. Jeho nejvýznamnější vlastnost je antimikrobiální účinnost. Poprvé byl připraven v roce 1818 L. J. Thénardem, v péči o kontaktní čočky se používá víc jak dvacet let. Peroxid vodíku má tendenci se rozkládat nestále, a proto ho musíme stabilizovat. Nejčastěji se stabilizuje pomocí fosfátu nebo fosforečnanu. „Jeho dezinfekční mechanismus se opírá o oxidační zničení důležitých částí buňky pomocí aktivního kyslíku, který vzniká při chemickém rozkladu peroxidu vodíku. Důležitým krokem při použití peroxidu s kontaktními čočkami je jeho neutralizace.“ [13] V průběhu let se peroxidový systém testoval. Z výzkumu vyplývá, že při delším skladování kontaktních čoček v peroxidu docházelo ke změně parametrů (změny průměru a zakřivení se projevovaly především u KČ s vyšším obsahem vody). Zjištěné výsledky jsou klinicky nevýznamné, protože jsou dočasné. Kontaktní čočky znovu získají své specifické vlastnosti po 20 minutách až jedné hodině máčení v jiném roztoku (fyziologický nebo multifunkční roztok). Výhodou peroxidových roztoků je vyšší baktericidní účinnost než u multifunkčních roztoků. Jejich účinnost v zabíjení mikroorganismů je desetkrát rychlejší než u roztoků all in one. Tyto roztoky neobsahují žádné konzervační látky, a proto jsou v hodné i pro alergiky a klienty s citlivýma očima. Nelze je však použít pro dlouhodobou konzervaci. Peroxidové systémy jsou v hodné pro všechny typy kontaktních čoček (hydrogelové, silikonhydrogelové a RGP). Doporučují se především klientům, kteří pracují v zátěžovém prostředí. [2, 6,10, 13, 16, 17, 49]

22

3.3.1 Neutralizace Peroxid vodíku je pro oko škodlivý, a proto je nutné ho neutralizovat. Neutralizace peroxidu vodíku lze vyjádřit rovnicí 2 H2O2 → 2 H2O + O2. V případě nedodržení této zásady hrozí poleptání rohovky. V dřívější době se používaly tzv. dvoukrokové peroxidové systémy. To znamená, že byl potřebný jeden roztok pro dezinfekci a druhý pro neutralizaci. (v zahraničí se s těmito systémy můžete setkat i dnes) U jednokrokových systémů rozeznáváme dva způsoby neutralizace a to katalytickou a enzymatickou.V obou případech se jedná o samostatný proces neutralizace. To znamená, že po vložení čoček do pouzdra začne probíhat dezinfekce, po ukončení této reakce následuje neutralizace, která se spustí sama a není nutný další zásah do procesu. 

Katalytická - používá se pouzdro s platinovým diskem. Platina urychluje reakci, která začíná ihned po vložení kontaktních čoček do pouzdra. To umožňuje si nasadit kontaktní čočky již po 6-ti hodinách. Nedoporučuje se nechávat čočky v pouzdře příliš dlouho, je to z toho důvodu, že neutralizovaný roztok nemá žádné antimikrobiální vlastnosti. Ponecháme-li čočky v pouzdře několik dní, je nutná nová dezinfekce a opětná neutralizace. Nevýhodou této metody je větší spotřeba peroxidového roztoku a klesající schopnost neutralizace při častém používání, kterou způsobí malé množství katalytika v pouzdře. Katalytická neutralizace je pasivní neutralizace, a proto mohou v pouzdře zůstat rezidua peroxidu. Je tedy nutné s každou novou láhví vyměnit i pouzdro. Nejznámějším produktem katalytické neutralizace je AOsept plus od firmy CIBA Vision.



Enzymatická – tato metoda se provádí pomocí tablety s katalázou. Do pouzdra s čočkami se nalije peroxidový roztok a do každé strany pouzdra se vloží jedna tableta. Tableta se začne rozpouštět, tím se uvolňuje kataláza do roztoku, která navodí neutralizační reakci. Výhodou je menší spotřeba roztoku. U této neutralizace se jedná o aktivní proces neutralizace, to znamená, že v pouzdře nezůstávají žádná rezidua peroxidu. Enzymatická neutralizace má lepší baktericidní účinnost než katalytická neutralizace. [35] Enzymatické neutralizace využívá produkt Oxysept od firmy Advanced Medical Optics. 23

Obr. č. 10: Peroxidový systém – AO Sept Zdroj: Vlastní fotoarchiv [2, 6, 10, 13, 16, 17, 35, 49]

3.4 Čištění ultrazvukem Ultrazvuk Podélné mechanické vlnění s frekvenci vyšší jak 20 kHz, to znamená, že pro lidské ucho je neslyšitelný. Slyšitelný zvuk je v rozmezí 16 Hz – 20 kHz. Vlnová délka ultrazvuku je menší než zvuku. Využívá se v sonografii, echolokaci a k mechanickému čištění. Ultrazvukové kmity lze vytvořit třemi generátory – mechanickými (malé ladičky, píšťaly – malá frekvence a výkon), magnetostrikčními (kmity kolem železné tyčinky v magnetickém poli elektromagnetu, který je napájen střídavým proudem – velký výkon, ale frekvence jen do 100 kHz, použití v zubním lékařství a chirurgii), piezoelektrickými (destička z křemene je připojena k elektrodám se střídavým napětím, a tak kmitá se stejnou frekvencí jako napětí a mění energii elektrickou na mechanickou, která rozkmitá okolní prostředí, použití pro diagnostické a terapeutické účely). [50]

24

Princip čištění Ultrazvuková čistička se skládá ze zdroje vysokofrekvenčního střídavého napětí, ultrazvukového zářiče a vany s pouzdrem, ve kterém je roztok. Na spodní části vaničky se mechanickým kmitáním vytváří ultrazvukové pole, které vyvolá ultrazvukový zářič. Střídá se zde přetlak s podtlakem a to vede ke kavitaci, což je hlavní princip mechanického čištění. Kavitace je způsobena lokálními změnami tlaku v kapalině. V ultrazvukovém poli dochází k pravidelnému zřídnutí a zhuštění, tím vznikají mikrobublinky (syté vodní páry). Mikrobublinky se začnou hromadit, způsobí narušení jejich vazebních sil, začnou se hroutit a zanikat, tento jev se nazývá imploze. Má charakteristický zvuk. Při tomto procesu vzniká vysoké tlakové napětí, které vede k odtrhávání pevných částeček z čistého povrchu. Čištění ultrazvukem je ovlivněno časem a teplotou. Pokud je teplota vyšší, čištění je účinnější. [28] Na českém trhu se vyskytuje ultrazvuková čistička ULTRASONIC VI. Frekvence je 150 kHz. Má dva cykly, které trvají 2 – 6 minut. Čističky se používají především při výrobě kontaktních čoček, u nositelů to není příliš rozšířený způsob péče o kontaktní čočky. [6, 28, 48, 49, 50]

Obr. č. 11: Ultrazvuková čistička na čočky ULTRASONIC VI Zdroj: [48]. www.tipa.eu

25

3.5 Mikrovlnné záření, UV záření Mikrovlnné záření Tato metoda, která se využívala v 90. letech 20. století se prokázala jako levná a efektivní pro dezinfekci měkkých kontaktních čoček. Nicméně se ukázalo, pokud klient ozařuje čočky standardní troubou (650W) opakovaně, může dojít ke změně některých parametrů čočky, ty ale nejsou klinicky významné. Metoda je závislá na elektrickém zdroji, a proto je velmi nepraktická a nepohodlná (stejnou nevýhodu má metoda tepelné dekontaminace). [2] UV záření Metoda UV záření nebyla zatím prokazatelná, má nejednoznačné výsledky a je zatím ve stádiu výzkumu. Nicméně v roce 1991 se zjistilo, že záření o vlnové délce 253,7 nm a energii 44,3 μW/cm2, které probíhalo 22 minut přežily cysty i trophozoity Acanthamoeby. Ve stejném roce se prováděl stejný pokus, se stejnou sestavou, ale s větší energii, a to 950 μW/cm2. Výsledek prokázal, že došlo ke snížení počtu mikroorganismů, které se nacházely na čočce při zachování stálosti, bez významného vlivu na parametry kontaktní čočky. [2]

26

4

Postupy péče o kontaktní čočky

4.1 Mytí rukou Správné mytí rukou musíme provádět vždy před manipulací s kontaktní čočkou. Je to nezbytné a základní pravidlo hygieny. Před mydlením je lepší si sundat veškeré prstýnky, za nimiž se mohou nacházet nečistoty, bakterie, viry apod. Na mokré ruce naneseme dostatečné množství mýdla a třeme o sebe. Zvláštní pozornost věnujeme místům mezi prsty a nehtům. Při utíráni si dáváme pozor na ručníky, které pouští jemné chloupky. Mohlo by dojít k zanesení chloupku na kontaktní čočku a následnému podráždění oka. [19]

4.2 Péče o pouzdro na kontaktní čočky Pouzdro se používá k uchovávání kontaktních čoček, především přes noc. Je u něho velmi důležité dodržovat pravidla hygieny, aby se nemnožily bakterie. Navíc pokud roztok do pouzdra pouze „doléváme“ a nevyměňujeme ho za čerstvý, může se na vnitřních stěnách pouzdra vytvořit zasychající povlak koncentrovaného roztoku, o který se otírají kontaktní čočky a tím vzniká biologický povlak. Bohužel průzkumy uvádějí, že až 77 % pouzder je kontaminovaných a až 8 % z toho je kontaminace Acanthamoebou. Tyto fakta dokazují, že v péči o pouzdro jsou ještě velké rezervy v prevenci poškození oka při používání kontaktních čoček. Takto kontaminované pouzdro vede ke snížení schopnosti dezinfekce bez ohledu na to jaký roztok byl použitý.

Pravidla hygieny: 

Po vyjmutí čoček z pouzdra jej vypláchneme čistým multifunkčním roztokem a necháme na vzduchu uschnout, poté ho zavřeme, aby se do něj neprášilo.



Před uložení kontaktních čoček zpět do pouzdra jej opět vypláchneme roztokem a naplníme ho tak, aby čočky byly celé ponořené.



Výměnu pouzdra bychom měli provádět pravidelně, nejlépe s každým novým balením roztoku. V dnešní době by mělo pouzdro tvořit součást každého balení.



Pouzdro je dobré jednou za čas přečistit i mechanickými pohyby prstem, vatou či novým zubním kartáčkem. 27

Novinkou na trhu je antibakteriální pouzdro MicroBlock obsahující ionty stříbra, které se uvolňují při styku s roztokem a napomáhají při ničení bakterii a tím lepší dezinfekci, navíc ionty stříbra zabraňují vzniku plísní, které se tvoří díky nedostatečnému vyschnutí pouzdra. Ovšem nevýhodou tohoto pouzdra je, že ho nesmí používat klienti, kteří mají alergii na stříbro. Pouzdro dodává firma CIBA Vision k roztoku Solo Care. [2, 36, 55]

Obr. č. 12: Pouzdra na kontaktní čočky Zdroj: Vlastní fotoarchiv

4.3 Hygiena kontaktních čoček K základním pravidlům hygieny kontaktních čoček řadíme dodržování doby nošení i doby použitelnosti kontaktní čočky. Podle doby nošení dělíme kontaktní čočky na denní, prodloužený a kontinuální režim. Podle doby použitelnosti rozlišujeme KČ na konvenční (doba užití až jeden rok, tvrdé kontaktní čočky až dva roky) a výměnné systémy (jednodenní, čtrnáctidenní, měsíční a tříměsíční kontaktní čočky). Při první aplikaci bychom měli klienta 28

informovat o správných zásadách a pravidlech hygieny nošení. Je dobré dát klientovi tyto zásady písemně a poskytnout návod. Těch je v dnešní době dostatek, protože jsou součástí dodávaných KČ každé firmy. Je nutné mu sdělit i informace o komplikacích, které se týkají nedodržení správné hygieny.

4.3.1 Hygiena užívání, dodržování nošení Edukace klienta Při používání kontaktních čoček není důležitý jen správný výběr optické pomůcky na základě změřených parametrů, ale svou významnou roli zde hraje i dodržování zásad hygieny. Edukace klienta probíhá při návštěvě kontaktologa před vydáním kontaktních čoček. Ten má za povinnost pacienta naučit manipulaci s kontaktní čočkou a informovat klienta o správném způsobu péče, dodržování doby nošení určité čočky, podat doplňující informace týkající se používání kontaktních čoček v určitém prostředí, při sportu, při používání kosmetiky (líčení, odlíčení, laky na vlasy atd..). Dříve, než klient opustí ordinaci, je nutné se s ním domluvit na další kontrole, doba je adekvátní k určitému typu doby nošení čoček. Při kontrole si kontaktolog také všímá, jak vypadají čočky po nošení, zda jsou na nich usazeniny, jestli nedošlo k nějaké alergické reakci na čistící prostředek či v jakém stavu má pouzdro. V případě, že k něčemu takovému dojde, je třeba zopakovat znovu zásady péče a nebo je možnost mu doporučit nějaký jiný systém čištění. [9] Jak správně rozeznat rub a líc kontaktní čočky, nasadit a vysadit ji ? 

Rub a líc – čočku položíme do dlaně nebo na špičku ukazovačku a podíváme se kam směřují okraje, pokud půjdou dovnitř do čočky, tvoří misku, čočka je správně otočená, pokud ovšem budou vytvářet jakoby talířek, tak čočku musíme převrátit na ruby. Někdy jsou čočky označeny číslem, nebo písmenem, jestliže uvidíme znak vzhůru nohama opět je čočka naruby a musíme ji uvést do správné polohy.



Postup nasazení kontaktní čočky – umyjeme si ruce a osušíme je ručníkem, který nepouští vlákna. Pomocí bříška ukazováčku vyjmeme čočku z pouzdra (vždy stejnou, nejlépe pravou čočku). U měkkých kontaktních čoček zkontrolujeme rub a líc, při nasazení čočky na oko musí mít miskovitý tvar. Pomocí prostředníčku a ukazováčku levé ruky rozevřeme víčko, na ukazovaček pravé ruky položíme kontaktní čočku a přiložíme přímo na rohovku. Podíváme se dolu a začneme pomalu uvolňovat víčka, 29

napřed dolní a potom horní víčko. Několikrát zamrkáme nebo můžeme oko zavřít a jemně oko přes víčko protřít prstem, čočka se sama usadí do ideální polohy na rohovce. 

Postup vyjmutí kontaktní čočky – umyjeme a osušíme si ruce. Pomocí prostředníčku pravé ruku odtáhneme dolní víčko, ukazováčkem stejné ruky posuneme čočku na scléru. Díváme se nahoru, palcem a ukazováčkem vytáhneme čočku ven z oka. Očištěnou kontaktní čočku uložíme do čistého pouzdra s roztokem. [10] Plánovaná výměnná

Z hlediska systému péče lze kontaktní čočky rozdělit na: A. Denní nošení – jednodenní kontaktní čočky B. Denní nošení – výměnné systémy + konvenční C. Kontinuální nošení A. Denní nošení – jednodenní čočky – z hlediska péče jsou tyto kontaktní čočky nejbezpečnější a nejméně zatěžují oko, je to z důvodu, že jsou velmi tenké a materiál dobře propouští kyslík. Odpadá zde čištění, dezinfekce a uchovávání čoček, protože jsou určeny pouze na jedno použití, a po něm se musí vyhodit. Nevýhodou je vyšší cena, a proto se většinou nepoužívají ke každodennímu nošení, ale jen příležitostně. Klienti jednodenní kontaktní čočky využívají především na sportovní aktivity. B. Denní nošení – v denním režimu můžeme nosit jak konvenční, neboli roční kontaktní čočky, tak výměnné systémy. Mezi ty řadíme čtrnáctidenní, měsíční a tříměsíční kontaktní čočky. Tuto dobu použitelnosti určuje výrobce. U těchto typů kontaktních čoček není možné opomíjet jejich péči. Po vypršení určité doby použití je důležité je vyměnit za nový pár. Výhodou je jejich nižší cena než u jednodenních kontaktních čoček, vyplatí se především klientům, kteří nosí čočky pravidelně. C. Kontinuální nošení – jedná se o typ čoček, které nosíme 30 dní / 29 nocí nepřetržitě v oku. Odpadá tedy péče o kontaktní čočku stejně jako u jednodenních čoček, ale doporučuje se čočky minimálně jednou za měsíc vysadit a provést mechanické čištění a dezinfekci. V tomto případě se stoprocentně musí dodržovat výměna čoček, hrozí zde větší pravděpodobnost vzniku nějaké oční patologie, která může nevratně poškodit oko.

30

4.3.2 Čištění Čištění je jedním z nejdůležitějších postupů v péči o kontaktní čočky. Mělo by se provádět po každém použití. Existují dva důvody, proč by se měly kontaktní čočky čistit. Za prvé, pomocí čištění se z kontaktních čoček odstraňují různá depozita jako jsou proteiny, lipidy ze slzného filmu, hlen, buněčný odpad a jiné nečistoty jako je kosmetika, která se na čočce může přichytit. Tyto usazeniny mohou způsobit zkreslení obrazu, nepohodlí a mohou vést k nepřirozenému vzhledu kontaktní čočky. Znečištěná kontaktní čočka vykazuje výrazné zbarvení, které je jasně viditelné na povrchu oka samotným pozorovatelem. Čištění přispívá k lepšímu komfortu nošení kontaktních čoček pro uživatele. Za druhé, čištění působí na zlepšení dezinfekce snížením výskytu mikroorganismů na čočce. Výzkum prokázal, že oplachováním po dobu 10 sekund byla snížena kontaminace z 1 miliónů bakterií na méně než 3000 bakterií. Když byly čočky navíc třeny 10 sekund z obou stran ukazováčkem se třemi kapkami roztoku v dlani před oplachovacím procesem, tak došlo ke snížení na méně než 300 bakterií na čočce. Další výzkum prokázal, že je 3x větší riziko infekce u pacientů, kteří čistí své čočky jednou nebo dvakrát týdně, v porovnání s těmi, co své čočky čistí denně. Čištění dělíme na mechanické a enzymatické. [2]

4.3.2.1 Mechanické Mechanické čištění můžeme provádět dvěma způsoby. První způsob je velmi nenáročný, používáme k němu pouze vlastní ruce. Ruce musí být důkladně umyté, aby nedošlo k přenesení organismů a nečistot. Postup je popsaný pro praváka. Kontaktní čočku si vyjmeme z pravého oka a položíme ji do dlaně levé ruky. Kápneme na ní pár kapek roztoku all in one. Bříškem ukazováčku pravé ruky ji začneme mnout jemným krouživým pohybem. Mnutí by mělo probíhat 5 až 10 sekund. Je velmi důležité abychom při čištění čočku nějak nepoškodili, a proto je samozřejmostí vyhnout se kontaktu čočky s nehty. Po dokončení procesu opláchneme kontaktní čočku proudem čistého roztoku. Opláchnutou a očištěnou kontaktní čočku vložíme do příslušné části pouzdra a zkontrolujeme, aby byla celá ponořená. Tento celý postup provedeme i pro druhou levou čočku. Při druhém způsobu mechanického čištění používáme nástroj připomínající pračku. Ta může být na baterie nebo ji musíme pohánět ručně. Postup je podobný jak u prvního způsobu. 31

Vyjmuté čočky vložíme do pračky s roztokem a zapneme ji (případně otáčíme mechanickým kolečkem), poté čočky opláchneme a uchováme je v čistém roztoku v pouzdře. [6]

Obr. č. 13: Mechanická pračka Zdroj: Vlastní fotoarchiv

Obr. č. 14: Automatická pračka Zdroj: Vlastní fotoarchiv 32

4.3.2.2 Enzymatické Enzymatické neboli proteinové čistění. Umožňuje nám z kontaktních čoček odstraňovat bílkoviny, zejména lysozym. Nejlepší enzymatické čištění je pomocí proteáz, což jsou enzymy štěpící proteiny, pronikají až do struktur aminokyselin a rozštěpí je na úplně malé částice rozpustné ve vodě. Ty se pak snadno opláchnou fyziologickým nebo multifunkčním roztokem. Enzymatické čištění dokáže odstranit bílkoviny jak reversibilní tak ireversibilní. Ve většině případech se čištění provádí 1x týdně, pokud ovšem pracujeme v prašném, suchém prostředí či nosíme čočky v prodlouženém denním režimu čištění se může provádět i dvakrát týdně. V dřívější době se k enzymatickému čištění používal přípravek Protein Removal Tablets. Před uložením čoček do pouzdra je nutné očistit čočky mechanickým způsobem, pokud bychom tak neučinili, enzymatické čištění by neproběhlo správně. V každém pohárku pouzdra je rozpuštěná jedna tableta, vložíme do něj čočky a necháme 15 minut až 2 hodiny čistit. Po ukončení reakce čočky dezinfikujeme a opláchneme roztokem, pak jsou znovu připraveny k použití. Současné prostředky obsahují dezinfekční látky i pro enzymatické čištění, takže je třeba provést pouze mechanické čištění před vložením do pouzdra a po vyjmutí je opláchnout roztokem. [21, 22, 26, 37]

Obr. č. 15: Enzymatické tablety Total Care Zdroj: [37]. www.cocky-kontaktni.cz

33

4.3.3 Oplachování Po čištění nastává krok oplachování. Kontaktní čočky oplachujeme, abychom odstranili zbytky nečistot a usazenin. Nejčastěji se k tomu procesu používá fyziologický roztok nebo multifunkční roztok, který v dnešní době obsahuje i dezinfekční látky. V žádném případě nesmíme k oplachovaní používat vodu z vodovodu, destilovanou vodu. Voda může být kontaminovaná a hrozí zde zvýšené riziko vzniku infekce, zejména Acantamoebové keratitidy.

4.3.4 Dezinfekce Dezinfekce je dalším krokem v systému péče o kontaktní čočky. Jejím cílem je zničit životvorné organismy, které se vyskytují na čočce a jsou nejčastější příčinou vzniku infekcí oka. Dezinfekce neodstraňuje neživé organismy jako jsou depozita. Klienti si toto často neuvědomují a krok dezinfekce považují jako prvotní, protože v dnešní době jsou dezinfekční látky součástí všech multifunkčních roztoku. Proto se často stává, že vynechají krok mechanického čištění čočky. Dezinfekce je nutná z několika důvodů – u nositelů kontaktních čoček je až 60 krát větší riziko infekce než u klientů, kteří kontaktní čočky nenosí. Hlavní důvodem je biologická zátěž oka, když na něj pokládáme čočku. Oko má řadu ochranných mechanismů, mezi nejdůležitější patří slzný film a mrkání, které brání vniknutí infekce do oka. Pokud tato ochrana selže, svou ochrannou funkci přebírá rohovka. Epitelární buňky rohovky tvoří mezi sebou těsná spojení bránící migraci organismů. Jedním z dalších obranných mechanismů je i bazální lamina, která slouží jako filtrová bariéra a brání tak bakteriím proniknout do stromatu rohovky. V roce 1998 pan Radford uvedl ve své práci, že riziko infekce bylo významně častější u pacientu, kteří nepravidelně dezinfikují své kontaktní čočky. Toto riziko se zvyšuje i nevhodným skladováním a nedostatečným mechanickým čištěním. Z toho všeho vyplývá, že kontaktní čočky více namáhají schopnost obranného systému oka. [2]

34

4.3.5 Uchovávání Uchovávání neboli konzervace je posledním krokem v postupu péče o kontaktní čočky. Ke konzervaci nám složí pouzdro s roztokem. V žádném případě se nepoužívá k uchovávání čoček voda z vodovodu, balená voda či fyziologický roztok, ten totiž také neobsahuje žádné dezinfekční a konzervační látky. (Konzervační látky jen u některých fyziologických roztoku viz. Kapitola fyziologické roztoky). Někteří klienti tuto zásadu nedodržují z důvodu, že fyziologické roztoky jsou levnější než multifunkční roztoky. V dnešní době nám multifunkční roztoky pro měkké kontaktní čočky umožňují konzervovat čočky až na 30 dní, pokud jsou čočky uloženy v pouzdře déle je nutné je znovu vyčistit a vydezinfikovat. U multifunkčních roztoků pro tvrdé kontaktní čočky je možná konzervace pouze 7 dní, zatímco peroxidový systém AOsept umožní konzervaci až po 14 dní. V minulosti nebyla několikadenní konzervace možná, a proto se kontaktní čočky ponechávaly v chladu, např. v ledničce. Snížená teplota minimalizuje tvorbu mikroorganismů a tím může být prodloužena doba uchování. [2]

35

5

Dělení roztoků podle funkce a jejich složení

5.1 Fyziologický roztok Fyziologický roztok je izotonický roztok. Svou osmolaritou se podobá krevní plazmě. Skládá se z vody a z 0,9 % chloridu sodného. Do některých roztoků se přidává účinná látka, aby se zabránilo kontaminaci roztoku, ale neslouží k dezinfekci. Mezi takové výrobky patří Bausch & Lomb fyziologický roztok, který obsahuje nízkou koncentraci polyhexanide (0,3 ppm), také Optosol Plus obsahuje polyhexanide (0,5 ppm) a fyziologický roztok Sauflon je zachován s nízkou koncentrací peroxid vodíku (50 ppm). Do 90. let 20. století se v péči o kontaktní čočky využíval obyčejný fyziologický roztok při tepelné dekontaminaci a k enzymatickému čištění. V dnešní době se využívá především jen k oplachování, např. k oplachování kontaktních čoček po neutralizaci peroxidovým systém. V medicíně se s fyziologickým roztokem můžeme setkat především jako s nosnou látkou parenterálně podávaných léků (infuze). [2, 37, 43, 49]

Obr. č. 16: Fyziologický roztok Zdroj: [43]. www.samoleceni.cz 36

5.2 Roztoky k uchovávaní V dřívější době byly vhodnými kandidáty pro uchování čoček takové roztoky, které obsahovaly chlorhexidin či thiomersal. Nyní se k uchovávání kontaktních čoček používají multifunkční roztoky obsahující polyhexadine nebo polyguad, protože jejich antimikrobiální účinky jsou kvalitnější a vyskytuje se u nich méně alergických reakcí. Chlorhexidin Chlorhexidin je pravděpodobně nejpoužívanější chemické antiseptikum, antibakteriální a dezinfekční látka. Jeho funkcí je rozrušovat buněčné membrány bakterií a následně poškozuje jejich cytoplazmatickou membránu. Tato reakce probíhá velmi rychle. Používá se zejména v oblasti oční, ústní a kožní hygieny. Prostředky s vysokou koncentrací nesmí přijít do styku s očima jinak způsobí rohovkový vřed, a proto se do roztoků na kontaktní čočky přidává jen ve velmi nízkých koncentracích. V oblasti ústní hygieny se přidává do ústních vod, kde ničí zubní plak. Také pomáhá v léčbě gingivitidy. Jeho využití je i zevní a to v medicíně, kde se využívá jako očišťovač kůže, zejména k mytí rukou a k očištění pole před chirurgickým zákrokem či vpichem nitrožilní jehly. Kontraindikací chlorhexidinu se staly kontaktní čočky s vysokým obsahem vody a iontovým nábojem, protože se u nich snižuje mikrobiální účinek (podle FDA asociace to jsou kontaktní čočky IV. skupiny). Proto se s rostoucí popularitou chlorhexidin přestal přidávat do roztoku. [2, 29, 49] Thiomersal Thiomersal je antiseptická, antifungální, organická sloučenina. Obchodní název je Merthiolate a používá se jako konzervační prostředek. Je účinný proti staphylokokové infekci a v medicíně se přidává do vakcín a to zejména proti záškrtu a tetanu. Thiomersal může působit jako alergen, je to především kvůli tomu, že obsahuje rtuť. Ukládá se v těle, nevylučuje se. Alergie se projevuje v období od 3 týdnů až do 9 měsíců. U některých citlivých jedinců se reakce projeví již z minimálního množství. Thiomersal je méně aktivní než chlorhexidin, ale jeho výhodou je lepší účinek proti plísním, a proto se tato kombinace stala nejběžnější prostředkem v dezinfekci a uchovávání měkkých kontaktních čoček. Nevýhodou byla zjištěná absorbce látek do materiálu čočky a to vedlo k alergickým a toxickým reakcím. Tento důvod ovlivnil prodej těchto výrobku a ty byly 37

nakonec nahrazeny jinými produkty, které mají podobnou úroveň dezinfekce a zlepšují komfort nošení. [2, 29, 49] Chemické vzorce:

A)

B)

Obr. č. 17: Chlorhexidin

Obr. č. 18: Thiomersal

Zdroj: [49]. www.wikipedia.com

Zdroj: [49]. www.wikipedia.com

5.3 Lubrikační prostředky Lubrikační prostředky jsou především prodávány ve formě očních kapek, ale můžeme se setkat i s gelem, mastí a sprejem. Umožňují nám odstranit nepříjemné pocity očí, jako je pálení, pocit písku v očích, suchost očí, zvlhčují suché a unavené oči, brání mechanickému podráždění oka kontaktní čočkou a chrání oko proti osychání například v klimatizované místnosti. Problémy se suchostí očí mají především klienti, kteří pracují dlouhodobě s počítačem, často se dívají na televizi či řídí auto. Je to z toho důvodu, že se příliš soustředí na vykonávanou práci a frekvence mrkání se snižuje. Průměrná hodnota mrknutí je 15 krát za minutu. Umělé slzy fungují tak, že na povrchu oka vytvoří tenký ochranný film, ten však nevydrží příliš dlouho a je nutná jeho obnova. Frekvenci

a četnost použití lubrikantů

ovlivňuje okolní prostředí, momentální fyzický a psychický stav samostatného uživatele. Viskozita se ve většině produktu zvyšuje pomocí methylcelulózy, ta zvyšuje přilnavost a tím zvýší kontaktní čas lubrikantu na povrchu oka. Další látky vyskytující se v produktech jsou chlorid sodný a pufry. Lubrikační prostředky jsou především důležité při použití tvrdých kontaktních čoček, působí jako mazivo při vkládání čočky do oka a chrání tak rohovku.

38

5.3.1 Oční lubrikanty, jejich složení a správné použití Oční přípravky z pohledu optometristy můžeme rozdělit na kompatibilní a nekompatibilní s kontaktními čočkami. Mezi kompatibilní oční přípravky s KČ řadíme například umělé slzy jako jsou – Artelac, Aqufity, Optive, Oxyal, Refresh, ReNu Multi Plus Drops atd... V neposlední řadě do této kategorie řadíme i spreje, např. Tears Again. Do skupiny nekompatibilních přípravků zařazujeme silnější lubrikanty používající se při léčbě suchého oka nebo po operačních zákrocích, např. produkt HYLO – gel. Dále sem řadíme přípravky pomáhající při podráždění rohovky cizím tělískem nebo kontaktní čočkou, např. Recugel. Vybrané kompatibilní umělé slzy s KČ 

Artelac – slouží k zvlhčování a osvěžování očí při nošení především tvrdých kontaktních čoček. Složení hypromellosa a další pomocné látky. Jako konzervační prostředek je zde použit cetrimid. Artelac kapky se nyní prodávají i v novém balení s jednorázovými kapslemi. Obsahují 30 kapslí po 0,6 ml. Balení se nazývá Artelac UNO.



Aqufity – neobsahují žádné konzervační látky, a proto nedráždí oko i při dlouhodobém používání. Hlavní složka je hyaluronát sodný. Jsou vhodné i pro prodloužené a kontinuální nošení kontaktních čoček. Prodejní balení je po 10 ml a expirace po otevření je 30 dní.



OPTIVE – jsou vyráběny novou technologii, která pomáhá při potíží se syndromem suchého oka a umožňuje dlouhotrvající komfort, dosáhneme tím snížení frekvence kapání. Tato technologie je založena na tzv. osmoprotekci, což je opětovná hydratace epitelu rohovky. Od ostatních umělých slz se liší tím, že jen nedoplňuje slzný film, ale navíc regeneruje buňky epitelu rohovky a tím zlepšuje snášenlivost kontaktních čoček. Optive kapky obsahují carboxycelulózu 0,5 %, glycerin 0,9 %, a komplex Purite.



Oxyal – zvlhčující oční kapky obsahující kyselinu hyaluronovou 0,15 %, její funkčnost je prodloužena díky polymeru Protektoru, který zvyšuje viskozitu a snižuje povrchové napětí. Dále jsou složeny z minerálů – chloridu, sodíku, draslíku, vápníku a hořčíku. Kapky obsahují konzervant Oxyd. Je vhodný jak pro měkké tak i pro tvrdé kontaktní čočky.



Refresh – svým složením a účinkem se podobají kapkám optive. (Carboxymethyl celulóza 0,5 % a Purite). Reagují rychle, brání osychání rohovky a odplavují nečistoty 39

z oka. 

ReNu Multi Plus Drops – je sterilní isotonický, konzervovaný roztok doporučený pro efektivní lubrikaci a zvlhčení měkkých kontaktních čoček. Konzervační látka je zde EDTA 0,1 %.



Systane – jsou zvlhčující oční kapky, které dlouhodobě ulevují pocitu suchých očí a poskytují ochranu povrchu oka. Lubrikant obsahuje jedinečný gelovitý a zvlhčující systém, který se přizpůsobuje individuálnímu slznému filmu každého člověka. Pro lepší komfort nošení kontaktních čoček se doporučuje kapat oční kapky Systane 5 min před nasazení KČ a 5 min po vyjmutí KČ. Jedná se tzv. o prelubrikaci.



Tears Again – oční sprej se aplikuje jedním až dvěma střiky na zavřené očí ze vzdálenosti 10 cm, lze použít i na nalíčené oči. Tento přípravek je vhodný pro všechny klienty, co si nedokáží kápnou do oka oční kapky. Obsahuje lipozomy, které změkčují, zvlhčují, snižují teplotu pokožky víčka a pronikají skrz ní. Sprej dále obsahuje fosfolipidy s mastnými kyselinami a vitamíny A a E. Příklady nekompatibilních očních přípravků s KČ



HYLO – Gel – obsahují vysoce viskózní roztok hyaluronátu sodného, neobsahuje konzervační látky ani fosfáty, tím se zamezí vzniku možných usazenin na rohovce. Na povrchu oka vytváří rovnoměrný, stabilní a dlouhotrvající film. Léčí silnější nebo chronický pocit suchého oka a používají se po operačních zákrocích.



Recugel – viskózní gel, který obsahuje vysokou koncentraci dexapanthenolu (5 %). Používá se pro zlepšení zvlhčení povrchu očí po vyjmutí cizího tělíska, na podrážděnou rohovku po nošení kontaktních čoček, při pálení očí nebo při jejich únavě. Aplikuje se jako oční kapky do spojivkového vaku. Oční lubrikanty obsahují:



Carboxymethylcelulóza – chemická látka, která na sebe váže hydroxylovou skupinu – OH. Jiným názvem je nazývaná carmellose nebo ji můžeme označit jako E466. Jejími vlastnostmi je vysoká viskozita, není alergická a toxická, proto se nejvíce využívá v potravinářství. Dále ji můžeme nalézt v zubní pastě a umělých slzách.



Cetrimid – působí jako pomocná dezinfekce. Jejími nežádoucími účinky může být přechodné mlhavé vidění a pálení očí.



Dexapanthenol - napomáhá procesu regenerace epitelu rohovky a její podpůrné vazivové tkáně, zabraňuje tvorbě jizev, pomáhá u všech forem poškození rohovky. Je 40

dobře snášen. 

Glycerin – neboli glycerol, tato organická sloučenina je součástí lipidů. Setkáváme se sní v potravinářství pod označením E422. V kosmetickém průmyslu se používá především jako zvlhčovací látka, přidává se do hydratačních krémů, zubních past, léčiv atd.



Hypromellosa – celý název této látky je hydroxypropylmethylcellulosa, je to derivát celulózy obsahující D-glukosu. Hlavní funkce hypromellosy je vytvářet lubrikační film na povrchu rohovky, který brání vysychání. Při aplikaci může dojít k přechodnému rozostření.



Kyselina boritá – anorganická kyselina, (jiné názvy: kyselina trihydrogen boritá, kyselina orthoboritá, kyselina trioxoboritá). V oftalmologii se používá název borová voda, je to 2 nebo 3 % zředěný roztok. Při normální teplotě je kyselina boritá bílá krystalická látka a rozpouští se až při teplotě 169 °C.



Kyselina hyaluronová – svou strukturou se řadí do lineárních polysacharidů (glykosaminoglykan). Vyskytuje se v lidském těle a to v pojivových, epiteliálních a nervových tkání. Kyselina hyaluronová se může v těle vyskytovat i jako sůl hyaluronan či hyaluronát. Hyaluronát sodný je mukopolysacharidový komplex a je podobý struktuře lidským slzám. V oku se kyselina hyaluronová nejvíce vyskytuje ve sklivci a proto se po vitrektomii používá jako náhrada sklivce. Při očních operacích chrání oční tkáně, zejména endotel rohovky před poškozením během zákroku. Navíc má zklidňující a hojící účinek. Jeho další využití je velmi široké. Používá se k léčbě lokálních popálenin, kožních vředů, plastické chirurgii (vyplnění vrásek či zvětšení prsou). Do kapek se používá z toho důvodu, že vytváří vysoce viskózní roztok a zajišťuje stabilitu vrstev slzného filmu.



Kyselina sorbová – je hojně využívaná v potravinářství, protože je účinná proti plísním, kvasinkám a některým bakteriím. V kosmetickém a farmaceutickém průmyslu se používá jako konzervační látka. Její soli jsou sorbany. Pro tělo jsou tyto konzervační látky nejméně škodlivé, protože v lidském těle snadno metabolizují. Ovšem koncentrace 1 % může u citlivých jedinců vyvolat kopřivku a podráždění sliznice.



Polyethylenglykol 400 – je polyethylen glykol s nízkou molekulární hmotností, neboli PEG 400. Tato viskózní kapalina je čirá, bezbarvá a často se přidává do různých lékových forem. V dnešní době se používá i jako „E - liquid“ do elektronických cigaret. 41



Povidon – polyvinylpyrrolidon je makromolekulární látka, svou funkcí nahrazuje přirozené slzy. Je hydrofilní, takže je dobře rozpustná ve vodě. Používá se při syndromu suchého oka, při nadměrném namáhání očí nebo při podráždění oka tvrdými kontaktními čočkami. Povidon by se neměl předepisovat u těhotných či kojících žen.



Propylengylykol – organická sloučenina známá pod názvem propan-1,2-diol nebo methylethylglykol. Obvykle se jedná o slabě sladkou bezbarvou viskózní kapalinu. Její hlavní funkcí je pohlcovat a udržovat vzdušnou vlhkost, protože v podstatě jde o hydroskopickou látku.



Purite - je konzervační látka, která se ihned po nakapání rozpadá na přirozené složky slzného filmu, na vodu a chlorid sodný. Proto se kapky s touto látkou chovají jako by byly bez konzervačních látek. Purite rozkládá denní světlo. Látka s podobnou vlastností, tedy reagující stejně, se nazývá Oxyd.

Pokyny k použití a varování: Před použitím si umyjte ruce. Mírně zakloníte hlavu, stáhnete dolní víčko a do prostoru, který se nám vytvořil kápněte jednu až dvě kapky. Zavřete oči asi na 30 sekund. Dbejte na to, abychom drželi lahvičku kolmo k zemi. Přípravek nevystavujte přímému slunečnímu světlu, uchovávejte při teplotě do 25˚C, chraňte před mrazem, nekombinujte více kapek dohromady, aby nedošlo k chemické reakci, nedovolte, aby se konec kapátka dotknul jakéhokoli povrchu, abyste zabránili možné kontaminaci, nepoužívejte vnitřně a při alergické reakci, uchovávejte mimo dosah dětí.

42

Obr. č. 19: Oční lubrikanty Zdroj: Vlastní fotoarchiv

Obr. č. 20: Tears Again Zdroj: [37]. www.cocky-kontaktni.cz, [43]. www.samoleceni.cz

43

Obr. č. 21: Recugel Zdroj: [34]. www.baush.cz Tab. č. 3: Přehled očních přípravků Produkt

Výrobce

Hl. složka

[ml]

Artelac

Bausch & Lomb

10

Aqufity

CIBA Vision

Hypromellosa a pomocné látky; cetrimid Hyaluronát sodný

Použitelnost od otevření 1,5 měsíce

10

1 měsíc

HYLOGel OPTIVE

Ursapharm

Hyaluronát sodný

10

3 měsíce

Allergan

Carboxymethylcelulóza 0,5 %; Glycerin 0,9 %; Purite

10

6 měsíců

Oxyal

Santen

10

2 měsíce

Refresh

Allergan

15

2 měsíce

ReNu

Bausch & Lomb

8

1 měsíc

Recugel

Bausch & Lomb

Hyaluronová kyselina 0,15 %; Oxyd; esenciální minerály Carboxymethylcelulóza 0,5 %; Purite Kys.boritá a sorbová; boritan sodný; chlorid sodný a draselný; povidon; EDTA Dexapanthenol

10 g

1,5 měsíce

Systane

Alcon

Tears Again

Optima Pharmazeutische

Polyethylenglykol 400; propylenglykol; hydroxypropyl guar Lipozomy; vitamíny A + E; fosfolipidy s mastnými kyselinami

[2, 34, 37, 40, 42, 43, 47, 49]

44

6 měsíců

10

16 měsíců a více (do expirace)

5.4 Multifunkční roztoky a jejich složení První multifunkční roztoky se objevily v roce 1980 od té doby jejich popularita neustále rostla a v dnešní době tvoří 90 % prostředků v péči o kontaktní čočky. Každý roztok all in one má trochu odlišné složení. Je to kombinace dezinfekční, čistící a někdy i lubrikační složky. Obsahuje

pufry k udržení pH a většinou EDTA jako chelatační činidlo. Tento systém péče je komfortní, má snadné používání, rychlou manipulaci, je přenosné, nezávislé na elektrickém zdroji jako jiné systémy péče. Roztok All in one zastupuje 6 funkcí: Odstraňování bílkovin a tuků – Čištění – Oplachování – Dezinfekce – Zvlhčování – Uchovávání. Před několika lety se na trhu začaly objevovat multifunkční roztoky No Rub. V českém překladu to znamená bez mnutí. Tyto roztoky nám ulehčí práci i čas důležitý v péči o kontaktní čočky, protože vynecháváme mechanické čištění. Bohužel tato skutečnost vede ke zvýšenému množství ukládání depozit na čočce a nižšímu procentu odstranění bakterií, virů a dalších škodlivin. Proto je dobré vložit kontaktních čočky do pouzdra s čistým roztokem a po jeho uzavření s ním třepat po dobu 15 sekund, alespoň tak snížíme množství usazených depozit. Roztoky No Rub obsahují především větší množství antimikrobiálních látek, které mohou vyvolat větší alergické reakce na roztok. Můj osobní názor je, že bychom měli provádět krok mechanického čištění, i když používáme roztoky No Rub, snižujeme tak riziko vzniku infekce a následné poškození oka. Požadavky na multifunkční roztoky: 

Efektivní čištění



Účinná dezinfekce



Pokud možno co nejméně konzervačních látek



Bez alergických a toxických reakcí



Snadné použití



Dostupná cena



Pouzdro ke každému balení roztoku



Zabránění případnému Mixed-Solotion-Syndromu

45

[2, 16]

Obr. č. 22: Multifunkční roztoky

Zdroj: Vlastní fotoarchiv

Obr. č. 23: Multifunkční roztok a pouzdro Total Care

Zdroj: [37]. www.cocky-kontaktni.cz

46

Obecné vlastnosti a požadavky roztoků: 

Roztok musí být izotonický, osmolarita slz je kolem 320 nmol/kg, to odpovídá 0,9 % roztoku chloridu sodného



Roztok musí být acidobazický, pH v rozsahu 6,6 - 7,8, pro lepší komfort se přidává nárazník z fosfátů nebo boritanů



Při používání metylcelulózy se udržuje viskozita roztoků a tím se zlepšuje komfort při nasazování kontaktní čočky, protože se vytvoří kluzká plocha



Uchovávat v suchu při teplotě mezi 4 až 25 ˚C (40 - 76 ˚F)



Doba spotřeby po otevření roztoků je 3 až 4 měsíce



Nedotýkat se kapátka aby nedošlo ke kontaminaci a nenechávat láhev otevřenou



Uchovávat mimo dosah dětí [10]

47

Tab. č. 4: Složení vybraných multifunkčních roztoků pro měkké kontaktní čočky

Advanced Medical Optics

Složení

Funkce

Polyhexanide (PHMD) 0,0001%

Dezinfekce, konzervant

Poloxamer 0,05%

Povrchově aktivní čistič

EDTA 0,02%

Chelatační činidlo

Fosfát

Pufr

Chlorid sodný, chlorid draselný Polyquad 0,001%


Alcon

Myristamidopropyl dimethylamine 0,0005% Dezinfekce Poloxamine


EDTA 0,5


Boritan

Pufr

Sorbitol, aminoalkohol

Bausch & Lomb

Alcon

Polyquad 0,001%

CIBA Vision

Solivare

ReNu Multi Plus

Opti – Free Replenish

Opti – Free Express

Complete Easy Rub

Produkt Firma


Myristamidopropyl dimethylamine 0,0005% Dezinfekce Poloxamine + nonanoyl EDTA


Boritan

Pufr



Poloxamer


EDTA 0,1%


Boritan

Pufr

Hydrante Polyhexanide (PHMD) 0,0001%


Poloxamer


EDTA 0,025%


Fosfát

Pufr

48

Tab. č. 5: Složení vybraných multifunkčních roztoků pro tvrdé kontaktní čočky Složení

Funkce

Avizor

Polyhexanide (PHMD) 0,0002% Dezinfekce, konzervant Poloxamer 0,25%


EDTA 0,1%




Hydroxyethylcellulosum


EDTA 0,01%


AMO

Total Care

Avizor GP Multi

Produkt Firma

Kyselina boritá

Další přidávanou látkou do multifunkčních roztoků může být např. Taurin – je to aminokyselina, která vytváří spojení v slzném filmu. Má antioxidační vlastnosti a používá se při léčbě povrchu poškozeného oka. Jeho další vlastností je udržování osmoregulace rohovkového epitelu, mírní podráždění oka, pomáhá při zabraňování usazování bílkovin, a proto se přidává do multifunkčních roztoku (Complete Moisture Plus od firmy Advanced Medical Optics). [23]

Studie zabývající se kompatibilitou KČ a MFR Před několika lety vznikla studie, která se zabývá kombinací roztoků s použitým materiálem kontaktní čočky – studie dle Andraska a Ryena. Tato studie vznikla především díky

používání

silikonhydrogelových

materiálů,

protože

některé

roztoky

se

silikonhydrogelovými kontaktními čočkami mohou vyvolat skvrny na rohovce. Tabulka stainingrid nám ukazuje barvení rohovky v kombinaci s různými roztoky, které se objevilo na kontaktní čočce po 2 až 4 hodinách nošení. Průběh testu: vybrané kontaktní čočky jsou uloženy v určitém multifunkčním roztoku po celou noc, pacient nesmí minimálně den před testem nosit KČ. Po namáčení čoček v roztoku se nasadí čočky na rohovku a nechají se na ní 2 hodiny. Po uplynutí této doby se čočky vysadí a rohovka se obarví fluoresceinem. Obarvená rohovka se pozoruje po modrým kobaltovým filtrem na štěrbinové lampě. Plocha rohovky je rozdělena na regiony, podle kterých se pak určuje procentuální zbarvení rohovky. Čím je víc procent, tím je roztok v kombinaci s kontaktní čočkou nevhodný.

49

V Austrálii byla vypracována Institutem pro výzkum oka (IER) obdobná studie nazývaná IER-Matrix. Studie se liší tím, že účastníci výzkumu nosili kontaktní čočky po dobu 3 měsíců. Studie IER-Matrix je tedy zaměřena na dlouhodobější vývoj změn objevující se na rohovce při určitých kombinacích roztoků s kontaktními čočkami. [46, 57]

Tab. č. 6: Staininggrid – Přehled vybraných KČ a jejich kompatibilita s MFR

Silikonhydrogel

Hydrogel

Clear Care Acuvue 2

1%

OptiFree Express 2%

Opti-Free Replenisch

Biotrue

ReNu Fresh

ReNu Sensitive

Complete Easy Rub

5%

1%

1%

1%

1%

Proclear

1%

1%

2%

28%

57%

23%

6%

Soflens 66

1%

1%

1%

52%

73%

32%

17%

Acuvue Advance Acuvue Oasys Biofinity

1%

1%

1%

9%

13%

4%

12%

1%

3%

5%

1%

9%

5%

4%

2%

3%

2%

17%

4%

2%

2%

Purevision

1%

4%

7%

46%

73%

43%

15%

Night & Day

1%

2%

3%

17%

24%

11%

1%

Zelená – velmi dobré pod 10% žlutá – střední 10% - 20% červená – špatné od 20% Zdroj: [46]. www.staininggrid.com [2, 10, 16, 18, 20, 23, 27, 37, 40, 46, 57, 58, 60]

50

6

Usazeniny na kontaktních čočkách 

Bakteriální a mykotické usazeniny – Projevují se nepříjemnými pocity, bolestí a zčervenáním oka při nošení čoček. Můžou se začít objevovat známky začínající keratitidy. Nejčastěji se objevují při špatné péči o kontaktní čočky, při dlouhodobém skladování čoček

či používání kontaminovaných roztoků. Léčba opět zahrnuje

výměnu čočky i pouzdra. Doporučuje se používání peroxidových systému, nosit jednodenní kontaktní čočky nebo používat čočky s vysokou hodnotou Dk, protože více propouští kyslík k rohovce. [10, 52, 53]

Obr. č. 24: Bakteriální a mykotické usazeniny Zdroj: [10]. Kontaktní čočky



Bílkovinné usazeniny – Proteiny jsou důležitou složkou slzného filmu, kde mají ochranou funkci. Ukládají se na kontaktní čočce, a proto je důležité je dobře odstraňovat Usazené bílkoviny u některých pacientů mohou vyvolat reakci, jako je gigantopapilární konjunktivitida. Nejlepší odstranění je pomocí enzymatického čištění. Po chemické stránce se bílkoviny skládají ze základních aminokyselin (např. alanin, glutamin, leucin, kyselina asparaginová atd..), ty se vážou do polymerů a tvoří dlouhé řetězce. Proteiny se na čočce vážou dvěma způsoby - reverzibilně a ireverzibilně. Reverzibilní proteiny jdou snadno odstranit pouhým opláchnutím. Je to z toho důvodu, že jsou pouze na povrchu a nedostávají se do materiálu kontaktní čočky. Ireverzibilní bílkoviny, tzv. denaturované, mají změněnou strukturu, a proto 51

mohou být důvodem vzniku očních komplikací. Odstraňování denaturovaných bílkovin bylo nevýhodou tepelné dekontaminace, teplota způsobila, že se proteiny zapékaly do materiálu kontaktní čočky. Tyto usazeniny se na čočce vyskytují velmi často. Vyvolávají nerovnoměrné zamlžení při dívání, nepohodlí a svědění při nošení kontaktních čoček. Při léčbě je nutné změnit režim nošení, nejlépe volit jednodenní kontaktní čočky nebo zlepšit jejich péči. Vhodná je i výměna materiálu, ze kterého jsou čočky vyrobeny. Silikonhydrogelové kontaktní čočky jsou méně smáčivé, tedy vážou na sebe méně vody a proteinů než hydrogelové KČ. [10, 22, 26, 36, 52, 53]

Obr. č. 25: Bílkovinné usazeniny Zdroj: [36]. www.cocky.cz



Anorganické usazeniny – Jedná se o nahromaděný materiál na povrchu čočky, např. rtuťový nebo měděný film, rezavé skvrny. Usazeniny mohou být způsobeny slzami, dezinfekcí nebo znečištěním ze životního prostředí. Hlavní symptomy jsou nepohodlí při nošení čočky nebo si sám pacient všimne ložiskových skvrn či filmu na jejich povrchu. Při nálezu anorganických usazenin je nutná výměna čoček, nejvhodnější jsou jednodenní kontaktní čočky. A měli bychom posoudit systém péče a pokusit se identifikovat příčinu vzniku usazenin. [9, 10, 52, 53]

52

Obr. č. 26: Anorganické usazeniny Zdroj: [9]. Úvod do speciální kontaktologie



Usazeniny typu „jelly bump“ – Neboli lipidové usazeniny. Objevují se častěji na čočkách s vysokým obsahem vody, proto je nutné vyměnit kontaktní čočky za čočky s nižším obsahem vody a znovu poučit pacienta o správné péči o kontaktní čočky. Mezi příznaky řadíme velké ložiskové, rosolovité hrudky na povrchu čočky. Vyšší riziko vzniku usazenin je u poruch Meibomský žlázek. [9, 10, 52, 53]

Obr. č. 27: Usazeniny typu „jelly bump“ Zdroj: [9]. Úvod do speciální kontaktologie

53

7

Komplikace spojené s nošením kontaktních čoček Ke komplikacím spojených s nošením kontaktních čoček řadíme poruchu slzného filmu,

která může vést až k těžkému syndromu suchého oka. Při nesprávném zacházení s kontaktní čočkou se setkáváme s mechanickým poškozením oka. V poslední řadě závažné komplikace způsobuje hypoxie, která je příčinou mikrocyst, vakuol, snížené citlivosti rohovky, edémem epitelu a stromatu rohovky, polymorfismu, polymegatismu, hyperémie spojivky a neovaskularizace rohovky.

7.1 Hypoxie rohovky Svým způsobem kontaktní čočky představují cizí tělísko bránící rohovce získat dostatečné množství kyslíku, důležité pro její výživu. Nedostatek kyslíku působí na metabolismus glukózy a arachidonové kyseliny. Tato porucha příjmu kyslíku je nazývaná hypoxie a je způsobena dvěma mechanizmy, jednak zvýšeným obsahem laktátu v rohovce. Dále podporou odbourávání několikanásobně nenasycené mastné kyseliny arachidonové, kterou nalezneme v buněčných membránách všech tělesných tkání. Energii důležitou pro látkovou výměnu můžeme získáváme buď – cestou aerobní (za přístupu vzduchu), nebo cestou anaerobní (bez přístupu vzduchu). Při anaerobním procesu jedna molekula glukózy vytváří 2 molekuly ATP (Adenosintrifosfát – zdroj energie), zatímco u jedné molekuly glukózy odbourávané aerobní cestou získáme 36 molekul ATP. Jestliže dojde k hypoxii, zvýší se anaerobní proces látkové výměny, a to přinutí rohovku čerpat zásoby glykogenu, které vystačí přibližně na 40 hodin. Zásoby glykogenu se pak ze vzduchu za normálních podmínek doplní asi za 8 hodin. S hypoxií, neboli nedostatkem kyslíku v rohovce souvisí i termín hyperkapnie, nahromadění oxidu uhličitého. Přenos oxidu uhličitého je přímo úměrný přenosu kyslíku v rohovce. Nejenže tedy kontaktní čočky způsobují rohovkou hypoxii, ale také hromadí oxid uhličitý pod kontaktní čočkou, kde hyperkapnie přispívá ke vzniku patologických změn. Dlouhodobá hypoxie, hyperkapnie, chronický edém a vznikající polymorfismus, následně polymegatizmus vedou k poruchám průhlednosti rohovky a k větší vaskularizaci. Tento stav se nazývá syndrom vyčerpání rohovky – corneal exhaustion syndrome. Dnes se výraznou hypoxií setkáváme jen zřídka díky zavedení čoček s vysokým Dk, především hydrogelových s vysokým obsahem vody a silikonhydrogelových. 54

Hypoxie působí ve všech vrstvách rohovky – epitel, stroma, endotel. Epitel První známkou hypoxie rohovkového epitelu je tzv. Sattlerův závoj. Tento typ edému způsobí zamlžené vidění, které se upraví po 30 – 60 minutách od vysazení kontaktních čoček. K acidóze epitelu dojde, jestliže se zvýší anaerobní látková výměna. Nízká hodnota pH vede k poruše regenerační a hojivé schopnosti epitelu, protože acidóza omezuje činnost buněčných mitóz. Snížená schopnost dělení způsobí, že se epitelové buňky budou od sebe vzdalovat a při každém mrknutí se jich bude více odlučovat, dochází k buněčnému stresu. Tímto následně dochází ke zvýšenému riziku vniknutí infekce do stromatu rohovky. Navíc zhoršená diferenciace buněk a omezená regenerační schopnost je příčinou vzniku mikrocyst a vakuol. Mikrocysty jsou malé 10 – 15 µm transparentní inkluze, objevují se minimálně po 2 až 3 měsících od první aplikace KČ. Začínají v hlubší vrstvě epitelu odkud se posunují směrem k povrchu epitelu, kde způsobí defekty barvící se fluoresceinem. Rozlišujeme 3 stupně mikrocyst. Vakuoly jsou naplněné cysty tekutinou, nacházející se mezi buňkami epitelu a tvoří hrubý edém s bulami. Při hypoxií epitelu trpí i sensibilita rohovkových nervů, čímž se sníží citlivost rohovky na bolest. Zhoršená sensibilita může vést ke snížené produkci slz. Stroma Hypoxie způsobí snížení aktivity sodíkové pumpy, následně sníží přísun glukózy a tvorby ATP. Navíc se z glykogenu za anaerobních podmínek uvolňuje glukóza, která je odbourávána a vzniká kyselina mléčná a laktát, který se difúzí dostává do stromatu rohovky, kde akumuluje a způsobuje změnu osmotických poměrů vedoucí ke zvýšené nasávací schopnosti pro komorovou vodu. Komorová voda začne proudit do stromatu a vzniká edém rohovky. Fyziologický edém je způsoben zavřenýma očima a snížením metabolismu v době spánku, jeho velikost je do 4 %. Patologický edém je už od 4 %, protože již při 4 – 6 % edému rohovkového stromatu se mohou objevit svislá čárkovitá zkalení. Jejich počet se při zvyšujícím se edému zvyšuje a při 8 – 10 % edému může dojít až ke zřasení Descementovy membrány. Edém rohovky klasifikujeme na 4 stupně: 0 – žádné strie, 1 – jedna až dvě strie, 2 – dvě až šest strií, 3 – mnoho strií s černými záhyby.

55

Endotel Hypoxie endotelu a chronická acidóza způsobí změnu velikosti buněk – polymegatismus, a změnu tvaru buněk – polymorfismus. Na endotelu rozeznáváme i puchýřky neboli blebs, které jsou vyvolány intracelulárním edémem a vznikají u neadaptovaných uživatelů měkkých kontaktních čoček a předchází polymorfismu. Puchýřky lze sledovat na štěrbinové lampě pomocí zrcadlového reflexu. [3, 6, 10, 14, 24, 25]

Obr. č. 28: Strie při edému rohovky

Obr. č. 29: Epiteliální mikrocysty

Zdroj: [10]. Kontaktní čočky

7.2 Hyperémie a neovaskularizace rohovky Hyperémie spojivky Hovoříme-li o hyperémie neboli překrvení, jedná se v podstatě o dilataci subepitelového plexu spojivkových cév. Rozlišujeme tři typy hyperémií: 1. Povrchová – cévy vykazují jasně červenou barvu. Tento typ řadíme mezi nejčastější formu cévní reakce. 2. Hluboká – cévy jsou tmavě červené, můžeme se setkat i s tzv. ciliární formou, která se rozprostírá cirkulárně kolem limbu. 3. Forma je smíšená – je to kombinace předchozích dvou typů překrvení. Cévy povrchové a hluboké od sebe rozeznáme pomocí 1 % adrenalinu ve formě gtt. Po nakapání dojde k vazokonstrikci povrchových cév, a tím dojde ke zviditelnění hlubokých cév. Hyperemii podle umístění můžeme rozdělit na: –

Bulbární – jedná se o překrvení cév spojivek v souvislosti s reakcí předního očního segmentu, především se projeví u reakce CLARE (Contact Lens Related Acute Red 56

Eye), což je akutní zčervenání oka spojené s užíváním kontaktních čoček, u kterých proběhla neulcerující zánětlivá reakce rohovky a spojivky při nošení čoček v prodlouženém případně kontinuálním režimu. Obvykle se projeví jednostranně ve spánku a je provázena slzením a citlivostí na světlo. –

Interpalpebrální – překrvení v oblasti interpalpebrální štěrbiny, vyvolané osycháním spojivky.

–

Limbální – vyskytuje se často při nošení tenkých hydrogelových čoček se středním obsahem vody. Jde tedy

o

primární známku hypoxie v oblasti limbu. Studie

dokázaly, že limbální překrvení nevzniká jen z nedostatku kyslíku, ale je ovlivňováno i mechanickými účinky a teplotou při nošení kontaktních čoček. –

Sektorovitá – většinou se vyskytuje zároveň s keratitidou, může být i poblíž infiltrátu rohovky při marginální keratitidě, nebo se s ní setkáme při přecitlivělosti na thiomersal, nejčastěji se nachází v poloze 4 a 8.

–

Hyperémie palpebrální spojivky – v podstatě se jedná o počínající stadium GPC, může být vyvoláno reakcí na systémy péče, např. ukládáním chemických látek do matrixu materiálu. Při léčbě je nutné identifikovat typ hyperémie a její příčinu. Po několikadenním

vysazení kontaktních čoček je vhodné změnit např. systém péče (vyměnit roztok), snížit dobu nošení či vyměnit typ kontaktních čoček (přejít z hydrogelových na silikonhydrogelové kontaktní čočky). [3, 6, 10, 45, 52, 53, 55, 56]

57

Obr. č. 30: CLARE Zdroj: [45]. www.siliconehydrogels.org

Neovaskularizace Za normálních okolností je rohovka bezcévná tkáň a její výživa je zajišťována především kyslíkem převáděným z atmosféry a v menší míře z komorové vody a z limbálních cév. V případě, že je rohovka delší dobu zatěžována nedostatkem kyslíku, cévy v oblasti limbu se budou rozvíjet a začnou vrůstat do rohovky, aby zajistily dostatečné množství kyslíku potřebné k metabolismu rohovky. Neovaskularizaci rozlišujeme povrchovou, kdy cévy přestupují z povrchního perilimbálního cévního plexu na rohovku, a hlubokou, zde neovaskularizace pochází z předních ciliárních arterií a má napřímený metlicový vzhled. Neovaskularizece je nežádoucí reakce, ale objevuje se jako častá komplikace při nošení kontaktních čoček, proto zásadou léčby je vysazení KČ minimálně na několik dní až týdnů, aby se cévy začaly vyprazdňovat, obliterovat. Doba léčení záleží na rozsahu vaskularizace, v těžších případech můžeme pomoci podáváním lokálních kortikoidů. Jestliže zanedbáme léčbu a hypoxie bude nadále pokračovat, hrozí vznik cévního pannusu. V podstatě se jedná o vazivovou tkáň vrůstající mezi epitel a Bowmannovu membránu.

58

Stupně vaskularizace: 0 – Žádná neovaskularizace 1 – Povrchová vaskularizace větší než 0,2 mm od limbu 2 – Povrchová vaskularizace větší než 0,4 mm 3 – Povrchová vaskularizace se blíží zornicovému okraji 4 – Povrchová nebo hluboká vaskularizace zasahuje do zornice [3, 6, 9, 10, 14, 33, 41]

Obr. č. 31: Rohovková neovaskularizace, 2. stupeň Zdroj: [33]. www.aocle.cz

Obr. č. 32: Rohovková neovaskularizace, 4. stupeň Zdroj: [41]. www.medicalrise.cz 59

Obr. č. 33: Všechny typy neovaskularizací Zdroj: [9]. Úvod do speciální kontaktologie

7.3 Syndrom suchého oka Syndrom suchého oka je multifaktoriální onemocnění, příčiny mohou být jak celkové tak lokální. Hlavní příčinou je porucha kvality nebo kvantity slzného filmu.

7.3.1 Slzný film Slzný film je tvořen slzami, jejich bazální sekrece bývá kolem 2,4 µl / min., při podráždění se může až několikrát zvýšit, reflexní sekrece je kolem 7 – 8,5 µl / min., ve spánku se sekrece opět snižuje. Slzy jsou po povrchu rohovky a spojivky rozprostírány víčky při mrkání a dále jsou odváděny slznými body (puncta lacrimalia) do slzného kanálku (canaliculi lacrimalis), kde jsou spojeny a pokračují do slzného vaku (saccus lacrimalis), odkud proudí nosním slzovodem (ductus nasolcrimalis) do nosu. Slzný film má 3 základní funkce, první je optická, slzy vyhlazují mikroskopické nedokonalosti epitelu rohovky a tím tvoří mezi rohovkou a vzduchem dokonale hladké optické rozhraní. Druhá je ochranná, která spočívá ve schopnosti omývat rohovku a tím odplavovat prach, nečistoty, odumřelé buňky a 60

odpadní látky z povrchu pryč. Antibakteriální ochranu zajišťuje bílkovina lysozym. Poslední funkce je lubrikační, která má za úkol stabilizovat slzný film a usnadňovat plynulost pohybu víček po rohovce. Frekvence mrkání je asi 5 – 12x za minutu a jedno mrknutí trvá asi 0,2 sekundy. Pokud je porucha slzného filmu, především lipidové vrstvy, frekvence mrkání se zvyšuje z toho důvodu abychom udrželi vrstvu neporušenou. Slzný film udržuje homeostázu a napomáhá při výživě rohovky. Z největší části je tvořen slznou žlázou (glandula lacrimalis), která se nachází v zevním horním kvadrantu očnice. Přídatné žlázky tvoří Krauseho a Wolfringovy žlázy spojivky, víčkové žlázky Mollovy. Zeissovy přídatné žlázky se nachází na okraji víček a tvoří lipidovou a potní složku. Poslední Meibomské žlázky tarsální ploténky napomáhají v produkci lipidové vrstvy slzného filmu. [3, 4, 5, 11, 12] Slzný film se skládá ze 3 části 1. Vnitřní mukózní vrstva se nachází nejblíže rohovce, je tenká kolem 0,2 µm. Tvoří ji pohárkové buňky epitelu spojivky, které produkují glykoprotein mucin. Jeho hlavní funkcí je snížit povrchové napětí a změnit hydrofóbní povrch na hydrofilní a tím na sebe navázat vodnou složku. Nejvíce mucinu se nachází na slzné jahůdce a dolní bulbární spojivce. 2. Střední vodná vrstva tvoří nejsilnější část slzného filmu, je silná kolem 10 µm. Skládá se z vody, solí (chlorid sodný, chlorid draselný), proteinů (albumin, lactoferrin, lysozym a imunoglobuliny), dále obsahuje glukózu, aminokyseliny a ureu. Udává nám osmotický tlak, který se podobá 0,9 % roztoku chloridu sodného, což je fyziologický roztok. Tato vrstva nám určuje pH slz, které je v rozmezí 7,14 – 7,9. Krauseho a Wolfringovy žlázy tvoří bazální sekreci vodné vrstvy, při reflexním podráždění napomáhá tvorbě slzná žláza. 3. Zevní lipidová vrstva je produkována Meibomskými žlázkami tarzální ploténky, Mollovými a Zeissovými

žlázkami na víčku. Obsahuje volný cholesterol a mastné

kyseliny, triglyceridy, sterolové estry. Tato poslední vrstva, která je tenká pouze 0,1 µm, má především ochranou funkci, zabraňuje v odpařování vodné vrstvy tím, že zvyšuje povrchové napětí slzného filmu. Poškození slzného filmu může být způsobeno poruchou některé složky slzného filmu, zejména lipidové, která je tenká a snadno se začne trhat, následuje odpařování a ztenčování vodné vrstvy. Další možné příčiny poškození slzného filmu jsou vyvolány jednak léky (antihistaminika, antidepresiva, antihypersensitiva, antikoncepce, sedativa, diuretika a hormony), dále záněty (zánět Meibomský žláz, herpetická keratitida), nebo poruchy víček 61

(nádory, rekonstrukce, poruchy postavení, popálení a poleptání víček), někdy i po refrakční laserové operaci, může být způsoben hypovitaminózou A, alkoholismem, nošením kontaktních čoček a dalšími příčiny. Mezi příznaky poškození slzného filmu řadíme slzení, pálení, svědění, řezání, pocit suchého oka a cizího tělíska v oku, zmenšení až chybění slzného menisku, překrvení spojivek, fotofobie, mlhavé vidění během dne, při nošení kontaktní čoček hrozí jejich nesnášenlivost a zhoršení pohybu na oku. Tyto příznaky se zhoršují v zakouřeném a klimatizovaném prostředí, nebo při dlouhodobé práci s počítačem. [3, 4, 5, 11, 12]

Obr. č. 34: Struktura slzného filmu Zdroj: [43]. www.samoleceni.cz

7.3.2 Vyšetření slzného filmu na optometrickém pracovišti Slzný film můžeme vyšetřit jak z hlediska kvantity tak kvality – např. test Break up time. Kvantitativní test je například Schirmerův test nebo Phenol Red Thread test. Výška slzného menisku a počet spojivkových řas se určí pomocí vyšetření na štěrbinové lampě. 

Schirmerův test I – určuje množství bazálních slz, k testu jsou potřeba papírky z celulózy o velikosti 5 x 35 mm, na papírku je stupnice po 1 mm. Konec testru ohneme o 5 mm a vložíme ho za okraj víčka ze zevní strany do spojivkového vaku, test trvá 5 minut.

62

Výsledky testu:

˃ 15 mm – normální slzivost 10 – 15 mm – počáteční poruchy slzivosti 5 – 10 mm – pokročilé poruchy slzivosti ˂ 5 mm – těžké poruchy slzivosti, syndrom suchého oka



Phenol Red Thread test – tento test je pro klienta méně zatěžující a rychlejší než Schimerův test. Provádí se pomocí tenké nitě, která je napuštěna fenolovou červení. Již po 15 sekundách by měla být slzivost kolem 10 mm.



Break up time test – BUT test – k tomu testu je třeba štěrbinová lampa, po obarvení rohovky fluoresceinem sledujeme přes štěrbinou lampu s modrým kobaltovým filtrem povrch slzného filmu a počítáme za jak dlouho se slzný film roztrhne bez mrknutí. Výsledky testu:

˃ 15 sekund – normální stabilita slzného filmu 5 – 10 sekund – snížení kvality slzného filmu ˂ 5 mm – nedostatečná stabilita slzného filmu



Vyšetření na štěrbinové lampě - Při vyšetření pozorujeme „jak vypadá oko“, jestli se na okraji víček objevuje hlen, jaké je postavení víček a řas. Zjišťujeme počet horizontálních

spojivkových

řas,

které

se

vytváří

souběžně

s víčkem

u

keratoconjunctivtis sicca až u 65 % pacientů. Čím více je spojivkových řas, tím více je oko suché. Pomocí štěrbinové lampy zjistíme výšku slzného menisku. Normální objem je 5,25 µl, tomuto objemu odpovídá výška 0,2 mm. Výšku slzného menisku změříme pomocí světelného paprsku. Paprsek široký 0,2 mm zaměříme na okraj dolního víčka a porovnáváme ho s výškou slzného menisku. Pokud máme štěrbinovou lampu se zabudovaným měřítkem v okuláru, můžeme tento údaj odečíst měřítkem. Pro lepší pozorování můžeme rohovku obarvit fluoresceinem a sledovat ji pod kobaltovým filtrem. 

Testy BUT i výška slzného menisku tvoří součást softwaru nové generace rohovkových topografů. [3, 5, 9, 11, 12]

63

Obr. č 35: Schimerův test slzivosti

Obr. č 36: Break up time test

Zdroj: [9]. Úvod do speciální kontaktologie

Zdroj: [47]. www.systane.cz

7.3.3 Léčba Syndrom suchého oka lze léčit několika způsoby. Ne vždy je možná léčba kauzální (příčinná), většinou se jedná o léčbu symptomatickou. Mezi nejzákladnější terapii řadíme medikamentózní léčbu. Podávají se lokálně do očí umělé slzy ve formě kapek, které mohou nebo nemusí obsahovat konzervační látky, pokud je stupeň poškození větší přidávají se i oční masti obsahující především kyselinu hyaluronovou. Mezi nežádoucí účinky umělých slz patří dráždění oka, mlhavé vidění, ulepená a těžká víčka. U velmi závažných stupňů syndromu suchého oka se provádí chirurgická léčba, např. obstrukce slzných bodů, úprava postavení víček či odstraňování a zabraňování další srůstů oka s bulbární spojivkou (symblefara). Při syndromu suchého oka bychom se měli vyhýbat klimatizovanému, prašnému nebo zakouřenému prostředí, protože nám mohou zhoršit především subjektivní příznaky. Déle se doporučuje omezit práce na počítači, dívání na televizi, vyhýbat se stresovým situacím nebo při užívání kontaktních čoček zkrátit jejich dobu nošení. [3, 5]

64

7.4 Mechanické poškození oka Mechanická poškození oka dělíme na dva způsoby. Poškození je způsobené pacientem a nebo je způsobené kontaktní čočkou. Mechanické poškození oka způsobené pacientem Poškození si pacient zaviní sám při nesprávné manipulaci s KČ, především při nasazování a vyjímání kontaktní čočky z oka. Při nesprávné manipulaci dochází k podráždění bulbární spojivky nebo dokonce ke vzniku erozí rohovkového epitelu, který se může snadno infikovat, především pokud jsou způsobeny nehtem. K poškození oka může docházet díky nedodržování zásad bezpečného nošení kontaktních čoček nebo při překračování doby nošení určité KČ. Mechanicky dráždí i usazeniny na čočce způsobené kosmetickými přípravky, ty však mohou vyvolat i alergické reakce. [3, 10] Mechanické poškození oka způsobené kontaktní čočkou Důležité je abychom naaplikovali kontaktní čočku se správnými parametry, pokud tomu tak není, můžeme poškodit oko. Čočka nesmí být malá, nepohyblivá a příliš strmě aplikovaná, aby nezpůsobovala případné nedokrvení v okolí limbu, které vede k neovaskularizaci. Nesprávně zvolená kontaktní čočka může způsobit i defekty na epitelu rohovky. Tyto defekty pozorujeme především u tvrdých korneálních kontaktních čoček. Nevhodná kontaktní čočka se projeví edémem epitelu rohovky s mlhavým viděním, značnou bolestí a neschopností nosit danou čočku. Tato reakce nastává již po několika hodinách, a proto jsou tyto problémy snadno diagnostikovány a rychle léčeny. Pouze při zanedbání doporučené léčby mohou vzniknout komplikace, především zanesení infekce do oka. Doporučená léčba je vysadit kontaktní čočky a nahradit je vhodnými čočkami s ideálními parametry. Nová aplikace se provádí až po regeneraci rohovky a spojivky, která je poměrně rychlá. Cizí tělíska pod čočkou a usazeniny na čočce mohou způsobit další problémy jako jsou bolestivé eroze. Před nasazením kontaktní čočky do oka je důležité ji zkontrolovat zda není prasklá či nemá porušený okraj, který by vyvolával řezavou bolest. Pokud čočku nasadíme na oko naruby, může se začít kroutit a dráždit oko jako cizí tělísko. [3, 10]

65

8

Nejčastější oční patologie způsobená porušením pravidel hygieny kontaktních čoček

8.1 Neinfekční záněty Mezi neinfekční záněty řadíme Gigantopapilární konjunktivitidu, horní limbální keratitidu, alergickou kontaktní konjunktivitidu a pseudoherpetickou keratitidu.

8.1.1

Gigantopapilární konjunktivitida Gigantopapilární konjunktivitida (GPC) je jednou z nejčastějších komplikací při nošení

měkkých kontaktních čoček. Vyskytuje se asi u 10 % všech pacientů, kteří nosí hydrogelové KČ. Dále se objevuje u nošení tvrdých kontaktních čoček, především u PMMA (4 % pacientů), v menší míře u RGP (1 %). Gigantopapilární konjunktivitidu mohou získat i nositelé akrylových nitroočních protéz, ale může se objevit i u pacientů, kteří kontaktní čočky nenosí, pravděpodobně jako alergická reakce na kosmetické přípravky. U uživatelů měkkých KČ se tato nemoc může projevit již za 3 týdny od začátku nošení. U tvrdých KČ je tato doba poněkud delší, rozvoj může začít až za 14 měsíců. GPC probíhá často a dlouhodobě asymptomaticky. Mezi první příznaky patří hyperémie palpebrální spojivky, svědění, zvýšený obsah hlenu v slzách, občasné mlhavé vidění, zvýšený pohyb čočky a proteinové usazeniny na povrchu. Při nasazení kontaktních čoček se projeví dyskomfort. Je způsoben mechanickým drážděním horní tarsální ploténky při pohybu kontaktní čočky na oku a také usazenýma mikroproteinama na čočce. Může vznikat i přecitlivělost na konzervační látky jako je thiomersal nebo benzalkonium chlorid. Tyto obtíže vedou až k nemožnosti nosit kontaktní čočky. Na okraji tarzu horního víčka nacházíme zhrubělou a drsnou spojivku. Kontrola se provádí pomocí everze víčka. Velikost mikropapil se pohybuje do 0,3 mm, makropapily 0,3 – 1,0 mm, gigapapily víc jak 1,0 mm. Ve spojivce ubývá pohárkových buněk a množí se žírné buňky, v papilách se hromadí eozinofily, bazofily, lymfocyty a plazmatické buňky. Ve vyšším stupni stádia vznikají defekty epitelu, mezi papilami se hromadí mukózní sekret. Léčba je velmi obtížná a zdlouhavá. Nejdůležitější je úplné přerušení nošení kontaktních čoček a začít používat léky stabilizující žírné buňky. V akutních fázích můžeme 66

aplikovat kortikostereoidní kapky, k ochraně proti infekcím použijeme lokální antibiotika. Léčba bude účinná, pokud umožníme pacientovi opětovné nošení kontaktních čoček bez subjektivních obtížích. Někdy je také vhodné zkrátit dobu nošení, změnit typ kontaktních čoček, šetrnější jsou RGP čočky, nebo při aplikaci KČ zvolit strmější zakřivení čočky. Důležitá je i správná péče o kontaktní čočky, používat prostředky na odstraňování usazenin. (Peroxidové systémy 3.3, enzymatické čištění 4.3.2.2.). [1, 3, 6, 10, 51, 52, 53]

Obr. č. 37: Gigantopapilární konjunktivitida Zdroj: [45]. www.siliconehydrogels.org

Obr. č. 38: Gigantopapilární konjunktivitida Zdroj: [3]. Oční lékařství 67

8.1.2 Horní limbální keratitida Zánětlivá neinfekční reakce objevující se nahoře v okolí limbu (perilimbální oblast). Výskyt je oboustranný. Může vzniknout z přecitlivělosti na konzervační látky, především na thiomersal, nebo také z hypoxie, alergické reakce, usazenin na povrchu čočce, obzvláště lipidové a proteinové. Horní limbální keratitida může probíhat zároveň s gigantopapilární konjunktivitidou. Projevuje se uzlikovým zhruběním horní bulbární spojivky v blízkosti limbu, sekretovitou injekcí a drobnými povrchovými defekty rohovkového epitelu. Později se může objevit v hlubokém epitelu vazivo, které vytváří pannus (vrůstání spojivky nebo cév mezi Bowmanovu membránu a epitel rohovky podél horních kvadrantů rohovky, může se vyvinout až v celé rohovce). [3] Mezi hlavní symptomy patří bodání a pálení očí po nasazení kontaktní čočky, pocit cizího tělíska, svědění, fotofobie, zarudnutí oka a zvýšené slzení. Léčba zahrnuje vysazení čoček minimálně na 2 týdny až 3 měsíce, u těžších případů podávat krátkodobě protizánětlivé kortikosteroidy. Po ukončení léčby je vhodné vyměnit typ péče, především bez konzervačních látek, to umožňuje peroxidový systém. Nejvhodnější je používat jednodenní kontaktní čočky, silikonhydrogelové nebo používat enzymatické čištění k odstranění usazenin na povrchu čočky. [3, 6, 39, 52, 53]

Obr. č. 39: Horní limbální keratitida vyvolaná kontaktními čočkami Zdroj: [33]. www.aocle.org 68

8.1.3 Pseudoherpetická keratitida Pseudoherpetickou keratitidu řadíme mezi alergická onemocnění. Od herpetické keratitidy se liší tím, že je zachovaná normální citlivost rohovky. Mezi hlavní příznaky řadíme dendritickou figuru, která se táhne vertikálně podél limbu. Po vytáhnutí kontaktní čočky z oka je léčba rychlá a rohovka se dobře hojí. Léčbu můžeme podpořit i medikamentózně a to pomocí lokálních kortikoidu v kombinaci s kompresním obvazem. [3]

8.1.4 Alergická kontaktní konjunktivitida Alergická kontaktní konjunktivitida je toxická reakce na chemické složení roztoku, především na konzervační látky jako jsou thiomersal, chlorhexidin, edetan sodný (EDTA), kyselina sorbová. Alergická reakce většinou nastoupí hned po nasazení vyčištěné kontaktní čočky daným roztokem. Poznáme ji prudkým pálením, slzením, svěděním a možným snížením vizu. Mezi nejčastější projevy patří spojivková injekce, podráždění oka, povrchová tečkovitá keratitida, epiteliální eroze, těžká limbální nebo bulbární hyperémie. Pokud dojde k alergii radíme klientovi, aby vyměnil roztok za jiný a potíže by měly ustoupit. Při používání a míchání roztoků může dojít k tzv. mixed solution syndromu. Proto se doporučuje používat jeden roztok na jedny kontaktní čočky.

Léčbu můžeme doplnit

antihistaminiky, které snižují překrvení a stabilizují žírné buňky. Nejrychleji reagují léky ve formě kapek, ale mohou se podávat i v podobě tablet. [3, 32, 39]

Obr. č. 40: Alergický zánět spojivek vyvolaný kontaktní čočkou Zdroj: [44]. www.sciencephoto.com 69

8.2 Infekční záněty Infekční záněty vyvolávají viry, bakterie, chlamydie, plísně a Akanthamoeba. Patogeny pronikají do oka pokud selžou ochranné mechanismy rohovky – reflexní mrkání, omývací (splachovací) schopnost slzného filmu, bakteriostatický efekt složek slzného filmu (lysozym), bariérová funkce hydrofobního povrchu epitelu, rychlá regenerační schopnost epitelu při jeho narušení. Při nošení kontaktních čoček roste riziko vzniku infekčního zánětu, pokud se nedodržuje správná a dostatečná péče. U kontinuálního nošení, zejména u hydrogelových čoček je toto riziko 3 – 10x vyšší. [3]

8.2.1 Rohovkový vřed Ulcus corneae je nejčastěji způsoben bakteriemi Pseudomonas aeruginosa. Hojně se vyskytují v bazénech, ventilátorech či očních kapkách. Další bakterie, které mohou způsobit vřed jsou Stafylococcus aureus, Streptococcus pneumonie a další. Statistika uvádí, že je 1 % výskyt u RGP čoček, 4 % u konvenčních hydrogelových čoček a až 20 % při prodlouženém režimu. Projevuje se těžkou bolestí oka, pocitem cizího tělíska, zčervenáním oka, otokem víčka, slzením, ztrátou vidění, konjunktivální hyperémií a fotofobií. Narušení epitelu vzniká rychle a prostupuje až do stromatu, kde způsobí zkalení rohovky. Objevuje se edém a infiltráty, které jsou hlenové nebo hlenohnisavé a mají šedou až žlutou barvu. Jestliže dojde k protenčení k descementské membráně, vyklene se (descemetokéle) může dojít až k perforaci rohovky. Může se projevit i Tyndallův jev – difúzní charakter. Často jednostranný výskyt. Včasná léčba je účinná a rohovka se může zhojit bez následných zákalů. V první řadě je důležité okamžitě vysadit kontaktní čočky. Podávají se lokální antibiotika, mydriatica, analgetika. Jestliže diagnostika je pozdní, je léčba zdlouhavá a může vést až ke keratoplastice. Zvýšené riziko výskytu je u kontaminovaných čoček, což způsobí nedodržování hygieny, dále to je hypoxie, diabetes, kouření, mechanická traumata, plavání s kontaktními čočkami. [1, 3, 15, 52, 53]

70

Obr. č. 41: Rohovkový vřed s hypopyonem v přední komoře a smíšenou hyperemii Zdroj: [51]. www.zzz.sk

8.2.2 Acanthamoebová keratitida Acanthamoeba je jednou z nejzávažnějších infekčních onemocnění související s používáním kontaminovaných roztoků, vody z vodovodu a nedostatečnou hygienou. Je celkem vzácná, ale její léčba je velmi obtížná a zdlouhavá. I po vyléčení hrozí riziko recidivy. Původcem onemocnění je všude přítomný volně žijící prvok Acanthamoeba. Je schopná žít volně i paraziticky. Do oka proniká přes mikrooděrky epitelu rohovky. Živý se především bakteriemi. Nositele kontaktních čoček ohrožuje zejména Acathamoeba Castellanii, Acanthamoeba Culbertsoni, Acanthamoeba Polyphaga, Acanthamoeba Hatchetti. V oftalmologii se s ní setkáváme právě jako s Acanthamoebovou keratitidou, ale může se objevit i v jiných orgánech jako jsou játra, slinivka, děloha, prostata. Acanthamoeba napadá zdravé a mladé lidi. Vyskytuje se ve dvou formách – pohyblivý trophozoid a nepohyblivá cysta. Trophozoid se může bez problémů samostatně aktivně pohybovat a rozmnožovat, živí se převážně bakteriemi. Při nepříznivých podmínkách se thropozoid promění na zapouzdřenou cystu. Cysta má velmi odolnou a hrubou buněčnou stěnu, která účinně chrání Acanthamoebu před nepříznivými vlivy okolního prostředí. [17] Nejčastěji ji můžeme nalézt ve stojatých a tekoucích vodách, plaveckých bazénech, 71

mořské vodě, pitné vodě, slinách, ale i v půdě, bahně, prachu. Je velmi odolná i proti chlorové dezinfekci. Nejúčinněji zničíme Acanthamoebu tepelnou dekontaminací nebo peroxidovým systémem, použijeme-li 3 % roztok peroxidu vodíku. Při tepelné dekontaminaci zahřejeme kontaktní čočky na 70 - 80 ˚C minimálně na 10 minut. Nevýhodou je poškození materiálu teplem a možné ,,zapékání ‘‘ usazenin. Oba tyto způsoby dezinfekce zničí trophozoid i cystovou formu. Mezi základní příznaky řadíme intenzivní bolest, pocit cizího tělíska v oku, zčervenání oka, slzení, světloplachost, rozmazané vidění. Acanthamoeba má většinou pomalý nástup. Nejprve se objeví na rohovce centrální až paracentrální lokální zašednutí, při progresi onemocnění je typický kruhovitý infiltrát, s menšími infiltracemi ve stromatu a hypopyonem. V pokročilé fázi může dojít až k perforaci rohovky. Zajištění včasné léčby je důležité. Předcházíme tím různým komplikacím a případnému oslepnutí. Důležitá je anamnéza, Acantamoebu můžeme často zaměnit za stromální herpes simplex virovou keratitidu. V laboratoři ji prokazujeme mikroskopicky i kultivačně. Materiál stíráme nejlépe z kontaktní čočky a používaného roztoku. Lze provést i biopsii rohovky. Kultivace ze spojivkového vaku je často negativní. Relativně specifickými léky jsou polyhexamethylen-biguanid (PHMB) 0,02 % a propamidin isethonát 0,1 %, který aplikujeme lokálně v kapkách a masti, ze začátku každou hodinu, později 5x denně samostatně nebo v kombinaci s antibiotiky. Vhodným doplňkem lokální léčby je neomycin. Pokud se Acanthamoeba dostane do stadia cyst je nutná dlouhodobá léčba, více jak jeden rok. Prevence: 

Správná a důkladná péče o kontaktní čočky a pouzdro (Acanthamoeba se dobře drží na plastech).



Nepoužívat kontaminovaný roztok



Nekoupat se s kontaktními čočkami jak v bazénech a stojatých vodách, tak i ve vodě z vodovodu (nesprchovat se s kontaktními čočkami)



Neoplachovat čočky a pouzdro pitnou vodou a nezvlhčovat je slinami



Před manipulací si umýt ruce [3, 5, 6, 8, 17, 30, 52, 53]

72

Obr. č. 42: Acanthamoébová disciformní keratitida Zdroj: [3]. Oční lékařství

8.3 Záněty způsobené plísněmi Plísňové záněty jsou méně časté než bakteriální a virové, většinou jsou způsobeny traumatem v přírodě nebo dlouhodobou imunosupresí rohovky. Záněty způsobují plísně z rodu Candida a Cryptococcus (naše pásmo), v jižních oblastech to jsou rody Fusarium a Aspergillus. Plísně podle morfologie dělíme na vláknité, kvasinkovité a dimorfní. Onemocnění se projevuje šedobílými infiltráty, ve stromatu jsou viditelná vlákna paralelní s lamelami rohovky, také se objevuje smíšená injekce s hypopyonem. Pokud není myotická keratitida léčena, vzniká stromální ulcerace, která vede až k descementokéle. Diagnostika je pomocí DNA plísní, provádí se do několika hodin. Někdy je nutná biopsie, mikroskopické a histologické vyšetření. Při léčbě se aplikují antimykotické medikamenty a to jak lokálně tak i celkově. Jestliže léky selžou je nutná keratoplastika. [3, 5, 39]

73

9

Závěr Aplikace kontaktních čoček je stále oblíbená, mnohdy jediná možná korekce

refrakčních vad i v dnešní době, kdy bývá preferována refrakční chirurgie. Využití kontaktní čočky se nadále rozšiřuje do oblasti oftalmologické diagnostiky a prevence. Důležitým faktorem pro pohodlné a bezpečné užívání kontaktních čoček je správná aplikace a dobře zvolený typ kontaktní čočky, správný systém péče a dodržování základních pravidel hygieny kontaktních čoček, pouzdra a příslušenství (pinzety, přísavky). Cílem této práce je uvést význam systémů péče o kontaktní čočky a porovnat jejich přínos. Tak jak se technologickým vývojem rozvíjely materiály pro výrobu kontaktní čoček a měnil se i jejich design, šel i čas v rozvoji péče o kontaktní čočky. Nejstarším systémem péče o měkké kontaktní čočky se stala metoda založená na tepelné energii, která ničila patologické mikroorganismy. Nevýhodou bylo několik faktorů, které snižovaly uživatelnost této metody až ji nakonec nahradily systémy jiné. Důvodem bylo například i to, že tepelná dekontaminace byla velmi náročná na čas a neřešila uchovávání kontaktních čoček v časovém horizontu. Systém využíval fyziologický roztok, který neobsahoval žádné konzervační přísady. Rozšířením trhu o kontaktní čočky s vyšším obsahem vody vyvolala nutnost změny systému péče. Novějšími, dnes nejpoužívanějšími systémy péče se staly multifunkční roztoky a peroxidové systémy. V současné době preferuje výzkum zdokonalování složení multifunkčních roztoků před hledáním nových metod a systémů péče o kontaktní čočky a příslušenství.

74

10 Seznam literatury Knižní publikace [1]

EFRON, N. : Contact lens complications. 1. vyd. Elsevier, 1999. ISBN 0-7506-0582-0

[2]

EFRON, N. : Contact lens praktice. 2. vyd. Elsevier, 2010. 473 s., ISBN 978-0-7506-8869-7

[3]

KUCHYŇKA, P. : Oční lékařství. 1. vyd. Praha : Grada, 2007. 768 s., ISBN 978-80-247-1163-8

[4]

KVAPILÍKOVÁ, K. : Anatomie a embryologie oka. 1. vyd. Brno : 2000. 208 s., ISBN 80-7013-313-9

[5]

KRAUS, H. : Kompendium očního lékařství. 1. vyd. Praha : Grada, 1997. 341 s., ISBN 80-7169-079-1

[6]

PETROVÁ, S. : Základy aplikace kontaktních čoček. Brno : NCO NZO, 2008. 219 s., ISBN 978-80-7013-470-2

[7]

POLÁŠEK, J. : Technický sborník oční optiky. Praha : 1974. 579 s., SIP-41304/03112-301-05-2

[8]

ROZSÍVAL, P. : Infekce oka. Praha : Grada, 2003. 204 s., ISBN 80-247-0505-2

E-publikace [9]

PETROVÁ, S. : Úvod do speciální kontaktologie. Brno : Masarykova univerzita, 2010. 64 s., ISSN 1802-128X

[10]

SYNEK, S. : Kontaktní čočky. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 63 s., ISSN 1802-128X

Časopisy [11]

ANTON, M. : Význam slzného filmu pro oko, Česká oční optika., roč. 2008, č.1., s. 100-101

[12]

ANTON, M. : Co je to suché oko?, Česká oční optika., roč. 2007, č.1., s. 26

[13]

BALÍKOVÁ, J. Kontaktní čočky a peroxidový systém, Česká oční optika., roč. 2010, č.4., s. 84-85

[14]

BAŠTOVÁ, R. : Vliv kontaktních čoček pro kontinuální nošení na fyziologii rohovky a slzného filmu 1.část, Česká oční optika, roč. 2004, č. 4., s.46-48

[15]

BAŠTOVÁ, R. : Vliv kontaktních čoček pro kontinuální nošení na fyziologii 75

rohovky a slzného filmu 2.část, Česká oční optika, roč. 2005, č. 1., s.70-71 [16]

HABERLAND, T. : Prostředky péče o kontaktní čočky, Česká oční optika., roč. 2004, č.4., s. 52-54

[17]

HABERLAND, T. : Acanthamoeba a peroxidové systémy péče o kontaktní čočky, Česká oční optika., roč. 2007, č.3, s. 82-85

[18]

HABERLAND, T. : Další pokrok v roztocích pro péči o kontaktní čočky, Česká oční optika., roč. 2008, č.4., s. 98-99

[19]

HÖCK, Martin. Opakování, matka moudrosti, Česká oční optika., roč. 2007, č.4., s. 82-83

[20]

HRADILOVÁ, A. : Complete Easy Rub - Nový multifunkční roztok určený pro péči o všechny typy měkkých kontaktních čoček včetně silikon-hydrogelových, Česká oční optika., roč. 2007, č.4., s. 90-92

[21]

KŘÍŽEK, M. : Chemické přípravky pro kontaktní čočky, Česká oční optika., roč. 1994, č.1, s. 55-56

[22]

KVAPILÍKOVÁ, K. : Bílkovinné usazeniny na kontaktních čočkách, Česká oční optika., roč. 2002, č.3., s.42-43

[23]

KVAPILÍKOVÁ, K. : Co je to taurin, Česká oční optika., roč. 2004, č.3., s.10

[24]

KVAPILÍKOVÁ, K. : Vliv nedostatku kyslíku na rohovku, Česká oční optika., roč. 2002, č.4., s.40-42

[25]

KVAPILÍKOVÁ, K. : Vliv nedostatku kyslíku na rohovku část 2., Česká oční optika., roč. 2003, č.1., s.66-67

[26]

KVAPILÍKOVÁ, K. : Kontaktní čočky a bílkoviny, Česká oční optika., roč. 2003, č.3., s. 48-49

[27]

MARTÍNEK, J. : Nový trend v péči o kontaktní čočky, Česká oční optika., roč. 2004, č.4., s. 55

[28]

NAJMAN, L. : Čištění brýlí v ultrazvukových čističkách, Česká oční optika., roč.2005, č.4., s. 34-35

[29]

OTAVOVÁ, G. : Alergické a toxické vedlejší účinky z konzervačních a desinfekčních prostředků v hygieně kontaktních čoček, Česká oční optika., roč. 1997, č.1., s. 26-27

[30]

VLKOVÁ, E. : Acanthamoebová keratitida, Česká oční optika., roč. 2001, č.1., s.56-57

76

Internetové stránky [31]

www.4oci.cz

[32]

www.allaboutvision.com

[33]

www.aocle.org

[34]

www.baush.cz

[35]

www.cks.cz/doc/kontaktologicke-listy/04-2007/jmkb-anotace-peroxidove-cisticisystemy.pdf

[36]

www.cocky.cz

[37]

www.cocky-kontaktni.cz

[38]

www.cz.cibavision.com

[39]

www.kontaktni.cz/informace/zanetlive-neinfekcni-komplikace.html

[40]

www.kontaktnicocka.cz

[41]

www.medicalrise.com

[42]

www.oxyal.cz

[43]

www.samoleceni.cz

[44]

www.sciencephoto.com

[45]

www.siliconehydrogels.org

[46]

www.staininggrid.com

[47]

www.systane.cz

[48]

www.tipa.eu

[49]

www.wikipedia.org

[50]

www.wikiskripta.eu

[51]

www.zzz.sk

Firemní publikace, bakalářské a diplomové práce [52]

CIBA VISION – Kontaktní čočky v klinické praxi, 1999

[53]

CIBA VISION – Průvodce klinickou péčí o kontaktní čočky, 2008

[54]

COOPER VISION – Biofinity

[55]

JOHNSON & JOHNSON VISION CARE – časopis Eye Health Advisor, 2009/3

[56]


[57]


[58]

HÝBLOVÁ, S. : Roztoky používané v péči o kontaktní čočky a jejich sortiment na českém trhu, Diplomová práce, Brno 2007, vedoucí práce: Mgr. Sylvie Petrová

77

[59]

SULEK, M. : Materiály kontaktních čoček v současnosti, Bakalářská práce, Brno 2006, vedoucí práce: MUDr. Zdeňka Mašková

[60]

ZENKLOVÁ, M. : Péče o kontaktní čočky a komplikace s ní spojené, Diplomová práce, Brno 2010, vedoucí práce: Mgr. Sylvie Petrová

78

11 Seznam obrázků a tabulek Obrázky Obr. č. 1: Leonardo da Vinci, [49] www.wikipedia.org Obr. č. 2: John Frederick William Herschel, [49] www.wikipedia.org Obr. č. 3: Carl Weiss, [48] www.wikipedia.org Obr. č. 4: prof. Otto Wichterle, [49] www.wikipedia.org Obr. č. 5: Čočkostroj, [31] www.4oci.cz Obr. č. 6: Měkká kontaktní čočka, Zdroj: vlastní fotoarchiv Obr. č. 7: Tvrdá sklerální a korneální kontaktní čočka, [36] www.cocky.cz Obr. č. 8: Piggy back kontaktní čočka, [9] Úvod do speciální kontaktologie Obr. č. 9: Zkouška smáčivosti kapkovou metodou, [54] Cooper Vision – Biofinity Obr. č. 10: Peroxidový systém – AO Sept, Zdroj: vlastní fotoarchiv Obr. č. 11: Ultrazvuková čistička na čočky ULTRASONIC VI, [48] www.tipa.eu Obr. č. 12: Pouzdra na kontaktní čočky, vlastní fotoarchiv Obr. č. 13: Mechanická pračka, vlastní fotoarchiv Obr. č. 14: Automatická pračka, vlastní fotoarchiv Obr. č. 15: Enzymatické tablety Total Care, [37] www.cocky-kontaktni.cz Obr. č. 16: Fyziologický roztok, [43] www.samoleceni.cz Obr. č. 17: Chlorhexidin, [49] www.wikipedia.org Obr. č. 18: Thiomersal, [49] www.wikipedia.org Obr. č. 19: Oční lubrikanty, vlastní fotoarchiv Obr. č. 20: Tears Again, [37] www.cocky-kontaktni.cz, [43] www.samoleceni.cz Obr. č. 21: Recugel, [34] www.baush.cz Obr. č. 22: Multifunkční roztoky, vlastní fotoarchiv Obr. č. 23: Multifunkční roztok a pouzdro Total Care, [37] www.cocky-kontaktni.cz Obr. č. 24: Bakteriální a mykotické usazeniny, [10] Kontaktní čočky Obr. č. 25: Bílkovinné usazeniny, [36] www.cocky.cz Obr. č. 26: Anorganické usazeniny, [9] Úvod do speciální kontaktologie Obr. č. 27: Usazeniny typu „jelly bump“, [9] Úvod do speciální kontaktologie Obr. č. 28: Strie při edému rohovky, [10] Kontaktní čočky Obr. č. 29: Epiteliální mikrocyty, [10]. Kontaktní čočky Obr. č. 30: CLARE, [45] www.siliconehydrogels.org Obr. č. 31: Rohovková neovaskularizace, 2. stupeň, [33] www.aocle.cz 79

Obr. č. 32: Rohovková neovaskularizace, 4. stupeň, [41] www.medicalrise.cz Obr. č. 33: Všechny typy neovaskularizací, [9] Úvod do speciální kontaktologie Obr. č. 34: Struktura slzného filmu, [43] www.samoleceni.cz Obr. č. 35: Schimerův test slzivosti, [9] Úvod do speciální kontaktologie Obr. č. 36: Break up time test, [47] www.systane.cz Obr. č. 37: Gigantopapilární konjunktivitida, [45] www.siliconehydrogels.org Obr. č. 38: Gigantopapilární konjunktivitida, [3] Oční lékařství Obr. č. 39: Horní limbální keratitida vyvolaná kontaktními čočkami, [33] www.aocle.org Obr. č. 40: Alergický zánět spojivek vyvolaný kontaktní čočkou, [44]www.sciencephoto.com Obr. č. 41: Rohovkový vřed s hypopyonem v přední komoře, [51] www.zzz.sk Obr. č. 42: Acanthamoébová disciformní keratitida, [3] Oční lékařství Tabulky Tab. č. 1: Příklad hydrogelových kontaktních čoček prodávaných na českém trhu Tab. č. 2: Příklad silikonhydrogelových kontaktních čoček prodávaných na českém trhu Tab. č. 3: Přehled očních přípravků Tab. č. 4: Složení vybraných multifunkčních roztoků pro měkké kontaktní Tab. č. 5: Složení vybraných multifunkčních roztoků pro tvrdé kontaktní čočky Tab. č. 6: Staininggrid – Přehled vybraných KČ a jejich kompatibilita s MFR

80

12 Seznam použitých zkratek ATP – adenosintrifosfát – zdroj buněčné energie BUT – break up time test CAB – butyrát acetátcelulóua – acetátcelulóza CLARE – Contact Lens Related Acute Red Eye – akutní zčervenání oka spojené s užíváním kontaktních čoček D – dioptrie Dk – permeabilita Dk/L – transmisibilita (výrobci kontaktních čoček uvádí Dk/t) DNA – deoxyribonukleová kyselina FDA – Food and Drug Administration – Americká organizace GPC – gigantopapilární konjunktivitida gtt – guttae – překlad z lat. kapky EDTA – ethylendiamintetraacetát – edetan sodný H2O2 – peroxid vodíku HEMA – hydroxyethylmetakrylát IER – Institut pro výzkum oka v Austrálii KČ – kontaktní čočky MAPD – myristamidopropyldimethylamin MFR – multifunkční roztok n – index lomu NaCl – chlorid sodný PEG 400 – polyethylenglykol 400 pH – acidobazická rovnováha PHMB – polyhexamethylen-biguanid PMMA – polymethylmethakrylát – tvrdé kontaktní čočky pro plyny nepropustné ppm – parts per million – výraz pro jednu miliontinu PVP - polyvinylpyrolidon RGP – Rigid Gas Permeable – tvrdé kontaktní čočky pro plyny propustné TRIS – trimetylsiloxysilyl UV – ultrafialové záření

81

MASARYKOVA UNIVERZITA. Lékařská fakulta. Systémy péče o kontaktní čočky, oční patologie způsobená porušením pravidel hygieny kontaktních čoček

Recommend Documents