MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA
PSYCHOSOCIÁLNÍ PÉČE V OŠETŘOVÁNÍ ONKOLOGICKY NEMOCNÝCH SENIORŮ S KOLOREKTÁLNÍM KARCINOMEM
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Autorka:
Mgr. Petra Juřeníková, Ph.D.
Mgr. Dita Dušková Obor Ošetřovatelství
Brno, duben 2012
BIBLIOGRAFICKÁ IDENTIFIKACE Příjmení a jméno autora:
Mgr. Dita Dušková
Název diplomové práce česky:
Psychosociální péče v ošetřování onkologicky nemocných
seniorů
s
kolorektálním
karcinomem Název diplomové práce anglicky:
The psychosocial care in the treatment of elderly oncology patients with colorectal cancer
Pracoviště:
Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Katedra ošetřovatelství
Vedoucí diplomové práce:
Mgr. Petra Juřeníková, Ph.D.
Rok obhajoby:
2012
Souhrn: Diplomová práce je zaměřena na problematiku psychosociální péče, kterou nabízejí a
následně
poskytují
monitorovaná
zdravotnická
zařízení,
v
Pardubickém
a Královéhradeckém kraji České republiky, onkologicky nemocným seniorům. Pro sběr informací bylo vyuţito dotazníkové šetření. Analýza a interpretace získaných dat z vyzkumného šetření poskytuje zajímavá sdělení o uvedené úrovni sociální komunikace u onkologicky nemocných seniorů se zdravotnickým personálem a o respondenty uvedené úrovni informovanosti o psychosociálním programu a jeho následném vyuţití. Diplomová práce poukazuje na rezervy a moţnosti zlepšení informovanosti o psychosociální péči, která by měla být zahájena u onkologicky nemocných pacientů jiţ při stanovení tak závaţné diagnózy.
Klíčová slova:
Informovanost. Komunikace. Onkologické onemocnění. Psychosociální
péče. Senior. Sestra.
Summary: This thesis focuses on psychosocial care provided to elderly oncological patients in medical facilities in the Pardubice and Hradec Kralove Regions, Czech Republic. A questionnaire-based survey was used to gather information.
Data analysis provided
information regarding the level of social communication between health care workers and elderly oncological patients as well as the level of awareness about the psychosocial programme and its subsequent use amongst the respondents. The thesis also points to the reserves and the possibility of improving awareness of the psychosocial care which should be initiated as soon as patient is diagnosed.
Key words: Awareness. Communication. Oncological disease. Psychosocial care. Senior. Nurse.
Souhlasím, aby diplomová práce byla půjčována ke studijním účelům a byla citována dle platných norem.
Dita Dušková V Brně dne 20. dubna 2012
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Petry Juřeníkové, Ph.D. a uvedla jsem v seznamu literatury všechny pouţité literární a odborné zdroje. Dita Dušková
V Brně dne 20. dubna 2012
Děkuji Mgr. Petře Juřeníkové, Ph.D., za odborné vedení mé diplomové práce, cenné rady
a
podněty
při
jejím
zpracování.
Děkuji
za konzultace a pomoc při statistickém zpracování dat.
také
RNDr.
Jiřímu
Poláchovi
OBSAH ÚVOD
9
1.
Charakteristika problému
11
1.1
Fenomén stáří
11
1.2
Onkologické onemocnění
13
1.2.1 Kolorektální karcinom
14
1.2.2 Ošetřovatelská péče o seniora s kolorektálním karcinomem
15
1.2.3 Léčba a zdravotnický tým
17
1.2.4 Onkologická diagnóza
18
1.2.5 Sdělení onkologické diagnózy
19
1.2.6 „Desatero zásad sdělování onkologické diagnózy“
19
1.2.7 Nemocný senior po sdělení onkologické diagnózy
21
1.2.8 Rodina seniora po sdělení onkologické diagnózy
23
1.2.9 Faktory ovlivňující adaptaci na onkologické onemocnění
24
1.3
25
Onkologicky nemocný senior
1.3.1 Kvalita ţivota a onkologicky nemocný senior
25
1.3.2 Motivace onkologicky nemocných seniorů
27
1.3.3 Psychické a sociální potřeby onkologicky nemocných seniorů
28
1.3.4 Práva onkologicky nemocných seniorů
29
1.4
30
Psychosociální přístup k onkologicky nemocným seniorům
1.4.1 Sociální komunikace
30
1.4.2 Krizová intervence
32
1.4.3 Psychologická intervence
33
1.4.4 Sociální intervence
35
1.4.5 Sociální práce
36
1.4.6 Spirituální péče
36
1.4.7 Dobrovolnictví
37
1.5
Psychoterapeutický přístup k onkologicky nemocným seniorům
37
2.
Cíl práce a hypotézy
39
3.
Metodika výzkumu
41
4.
Výsledky a jejich analýza
43
4.1
Charakteristika respondentů
43
4.2
Obecná analýza výsledků
45
4.3
Testování hypotéz
87
5.
Diskuse
116
5.1
Zhodnocení dosaţených výsledků
116
5.2
Posouzení dosaţených cílů a platnosti hypotéz
121
6.
Návrh na řešení zjištěných nedostatků
124
7.
Závěr
125
SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ
127
SEZNAM ZKRATEK
132
SEZNAM TABULEK
133
SEZNAM GRAFŮ
135
SEZNAM OBRÁZKŮ
137
SEZNAM PŘÍLOH
138
ÚVOD
Medicínu budoucnosti lze humanizovat jenom tehdy, pojme-li do základů vědecké nauky všechno, co je v lidském těle lidské. H. Tellenbach
Téma své diplomové práce „Psychosociální péče v ošetřování onkologicky nemocných seniorů s kolorektálním karcinomem“ jsem si vybrala proto, ţe mě zmíněná problematika zajímá jiţ řadu let, a také z důvodu osobní zkušenosti. Vzhledem ke značné šíři onkologických onemocnění jsem se konkrétně zaměřila na kolorektální karcinom, který je druhým nejčastějším nádorovým onemocněním u muţů a ţen. Alarmující je neustále vzrůstající trend výskytu této choroby. Česká republika se dostala na 1. místo v celosvětových tabulkách. Nádorová onemocnění vnímá převáţná většina lidí jako onemocnění doprovázená narůstající bolestí a strádáním, i jako onemocnění, která pacienta handicapují rovněţ v rovině psychologické a sociální. Bez ohledu na obrovský pokrok v medicíně je k nádorovým onemocněním vztahován nadále fakt „nevyléčitelného onemocnění“ vedoucího k předčasné smrti a navíc je toto onemocnění vnímáno jako nemoc doprovázená obtíţnou a vyčerpávající léčbou. Od doby stanovení diagnózy a zahájení vlastní léčby uplyne obvykle poměrně krátký čas, který nepostačuje
k tomu,
aby
se
pacient
dokázal
plně
vyrovnat
s řadou
sociálních
a seberealizačních omezení. Onkologicky nemocný senior potřebuje dostatek času a zkušeností, aby se se změněnou zdravotní situací vyrovnal, popřípadě aby úplně změnil svůj navyklý způsob ţivota. Vedle této skutečnosti musí navíc zvládat svoji úzkost z budoucnosti, z moţných sociálních ztrát, z pocitu izolace. U onkologického onemocnění můţe pacient takzvaně „ztrácet cenu“ nejen u sebe samého, ale i pro své známé, přátele i rodinu. Všechny tyto skutečnosti mohou vést u některých pacientů k poruchám adaptace na nemoc. Obvyklou fází vyrovnání se s faktem onkologického onemocnění je popření nemoci, pacient nechce věřit a nevěří v závaţnost sdělené diagnózy, v čemţ bývá často podporován rodinnými příslušníky i zdravotníky, kteří se bojí „brát nemocnému naději.“
9
Vztahy k onkologicky nemocným seniorům ze strany sester, ale i ostatních zdravotnických pracovníků, by měly vést k uvolněné a otevřené komunikaci, ve které můţe pacient sdělovat bez obav své problémy a stesky. Sestra by měla spolu s onkologicky nemocným hledat a vytvářet konkrétní životní plán. Vzhledem k tomu, ţe nemocný v této ţivotní situaci ztrácí většinu rolí, které měl, potřebuje pomoc při tvorbě své změněné identity. Duševní stránka nemocného s kolorektálním karcinomem, jeho způsob proţívání vlastní choroby
a
psychické
reakce
na
nemoc,
jsou
důleţitým
článkem
při
léčbě
a ošetřování onkologicky nemocných, protoţe zpětně ovlivňují průběh onemocnění. Vyrovnat se s onkologickým onemocněním jako ţivotní krizí, je pro většinu pacientů i jejich rodinných příslušníků natolik nesnadné, ţe často potřebují poskytnout odbornou psychosociální intervenci. Role sestry je v ošetřování onkologicky nemocných velmi obtíţná. Sestra se často stává důvěrníkem nemocného v situacích, v nichţ nemůţe pomoci přímo, stává se mu oporou a pomáhá mu přenést se přes tíţivá období, nenechává ho osamoceného s jeho úzkostí a strachem, depresivním laděním nebo rezignací. Prostudovala jsem celou řadu literatury s onkologickou tématikou, kde se autoři zabývali převáţně medicínskými otázkami, ale daleko méně problémy, se kterými se onkologicky nemocní pacienti musí potýkat v kaţdodenním
ţivotě.
Tato
skutečnost
mě
proto
motivovala
k hlubšímu
studiu
psychosociální problematiky onkologicky nemocných seniorů. Diplomová práce je rozdělena do dvou hlavních částí, a to na celkovou charakteristiku problému a empirickou část. V rámci teoretické části práce je ukotvena problematika tématu, cílem empirické části je analýza úrovně spokojenosti pacientů se sociální komunikací se zdravotnickými pracovníky, dále pak nabídka, poskytování a následné využití programu psychosociální péče ve zdravotnických zařízeních Pardubického a Královéhradeckého kraje. V poslední subkapitole práce je položena zcela zásadní otázka: „Jak jsou onkologicky nemocní senioři informováni o psychosociálním programu ve vybraných zdravotnických zařízení v rámci onkologické léčby?“ Závěr diplomové práce bude zaměřen na odpověď na tuto otázku.
10
1. Charakteristika problému 1.1 Fenomén stáří „Dobrý den, stáří. Dobrý den, sestro stáří! Viděla jsem Tě přicházet zdaleka a nepodala jsem Ti ruku. Dlouho jsem Tě nevlídně pozorovala. Zdála ses mi škaredá, nešťastná, jako kdybys stále nosila smutek A jako bys táhla za sebou pytel bídy, hořkých dnů, samoty, zchátralosti. Ne, nechtěla jsem, aby ses ke mně přiblíţila! Ty však stojíš těsně vedle mne, dotýkáš se mne. Musím si asi zvyknout na Tvou společnost, protoţe mne uţ nikdy neopustíš.“ Sbohem mládí! A navţdycky! Paní G., 85 let 1
Kaţdý stárne. I ten, kdo si myslí, ţe se ho stáří netýká, se pomalu a jistě blíţí k obávané hranici, kdy „oficiálně“ začíná stáří.2 Jde o způsob naplnění a o kvalitu ţivota v závěru ţivotního běhu člověka – seniora, závisí především na zdravotním stavu, hodnotové orientaci, moţnosti uplatnění, a také na přijetí člověka nejbliţšími lidmi. Sklízíme, co jsme zaseli.3 Ţivot nás všech probíhá od narození aţ do okamţiku smrti v určitých vývojových etapách. Kaţdá etapa má své zákonitosti, které z ní vyplývají, ovládají kvalitu, způsob a rozsah našeho ţivota, a my se jim musíme poměrně zásadním způsobem přizpůsobit a zohledňovat je. Kaţdé vývojové období nám dává určité moţnosti a v něčem nás zase naopak limituje. To platí i pro období stárnutí a stáří. Většina lidí si při zmínce o stáří představí nesoběstačnou osobu, neschopnou samostatného ţivota, závislou na pomoci jiné osoby při všech běţných činnostech. Pro mnoho lidí je však stáří jedním z nejkrásnějších ţivotních období, protoţe mají volný prostor k realizaci všeho, co zatím v ţivotě nestihli.4 Kdo je vlastně starý člověk, a co je vlastně stárnutí? Pokusů o definování stárnutí a stáří bylo učiněno mnoho, ale ţádná z definic není absolutní ani definitivní. Fyzický stav koreluje s věkem a bývá často charakteristikou, která se při definování stáří uţívá nejčastěji.5
1
Srov. PICHAUD, C., THAREAUNOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi, s. 17. Srov. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří, s. 9. 3 Srov. VYMĚTAL. J. Lékařská psychologie, s. 45 – 46. 4 Srov. MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových zařízeních, s. 13 – 14. 5 Srov. JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory, s. 7 2
11
Relativně stálému a přesnému vymezení těchto pojmů brání velké rozdíly v projevech stáří u téhoţ jedince, interindividuální variabilita, sociokulturní aspekt hodnocení stáří a prodluţující se věk.6 Topinková s Neuwirthem7 uvádějí stárnutí jako specifický, nevratný a neopakovatelný biologický proces, který je univerzální pro celou přírodu, a jehoţ průběh se nazývá ţivotem. Délka ţivota je přitom geneticky determinovaná a pro kaţdý druh specifická. Kalvach8 uvádí, ţe stáří je důsledkem a projevem geneticky podmíněných involučních procesů modifikovaných dalšími faktory, a je spojeno s řadou významných sociálních změn. Stáří rozděluje z hlediska biologického, sociálního a kalendářního. „Stáří
není
choroba,
je
však
spojeno
se
zvýšeným
výskytem
nemocí
a zdravotních potíží. Kromě smrti je hlavní hrozbou chorob ztráta soběstačnosti“.9 Neutrální definice stáří, která připouští destruktivní i konstruktivní důsledky, byla definována jako „působení času na lidskou bytost“.10 Věk je povaţován za jednu ze základních charakteristik člověka. Jde o důleţitý ukazatel. Samotný věkový údaj nemá dostatečnou vypovídající hodnotu, a to zejména ve stáří. Světová zdravotnická organizace (WHO) vychází z patnáctiletých věkových cyklů a podle nich uvádí následující rozdělení: 45 - 59 let - střední, nebo téţ zralý věk, 60 - 74 let – vyšší věk, nebo rané stáří, 75 – 89 let – stařecký věk, nebo senium (vlastní stáří), 90 let a více – dlouhověkost.11 Úspěšné a zdravé stáří zahrnuje nejen oddalování a intervenování fenotypu stáří, ale především prevenci geriatrické křehkosti jako specifického, na choroby jen částečně vázaného zdravotního
postiţení
vyššího
věku.
Míra
zdraví
ve
stáří
není
dána
počtem
diagnostikovatelných chorob, nýbrţ funkčními schopnostmi organizmu, psychoemocionální adaptací na funkční deficity i jiné zdravotní problémy a sociální integrovaností (participací).12
6
Srov. VIEWEGH, J. Psychologie stáří, s. 14. Srov. TOPINKOVÁ, E., NEUWIRTH, J. Geriatrie pro praktického lékaře, s. 13. 8 Srov. KALVACH, Z . et al. Úvod do gerontologie a geriatrie, s. 18 9 Srov. MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika, s. 39. 10 Srov. PICHAUD, C., THAREAUNOVÁ, I. Soužití se staršími lidmi, s. 17. 11 Srov. HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek sociální gerontologie, s. 10. 12 Srov. JIRÁK, R. et al. Demence a jiné poruchy, komunikace a každodenní péče, s. 156. 7
12
1.1 Onkologické onemocnění Motiv vlastní odpovědnosti za vznik onkologického onemocnění se v laickém pojetí rakoviny drţí dodnes. Přikláním se k názoru Tschuschkeho, ţe to není způsobeno nedostatkem soucitu s onkologicky nemocnými pacienty, ale potřebou lidí chránit si svá pravidla, při jejichţ dodrţování budou v bezpečí. Význam rakoviny trefně popsal Robert Ader:13 „Rakovina znamená těžkou ránu osudu, nevyléčitelnou nemoc, jistou, ale ne okamžitou smrt, nýbrž pomalé a bolestné chřadnutí. Rakovina má v sobě něco příšerného, záludného a zlého. Může to znamenat trest, jeho odpykávání nebo vinu. Rakovina znamená také sníženou výkonnost, a tedy pocit bezmoci, pocit, že námi ostatní opovrhují a že jsme jim na obtíž. Nese známky malomocenství, vyloučení ze společnosti, izolace a beznaděje.“ Onkologické onemocnění je zátěţí, kterou nemocný senior musí zvládnout. Zvládání (coping) je udrţení přijatelné psychické rovnováhy. Zvládání zaměřené na řešení problému je spojené s tendencí hledat konkrétní řešení, která se jeví jako nadějná. Bývá spojené s potřebou získat o problému co nejvíce informací. Dále je spojeno s tendencí hledat pomoc – nemocný ví, ţe si nemůţe pomoci sám, potřebuje odborníky – lékaře, sestry a další lidi schopné přispět ke zvládnutí jeho problému. Onkologicky nemocný senior usiluje také o emoční oporu, pozitivní zpětnou vazbu a potvrzení účelnosti svého jednání. Potřebuje si potvrdit, ţe situace není beznadějná. Tato odezva posiluje jeho sebedůvěru i víru v pozitivní výsledek, novou naději, funguje jako emoční a morální podpora. Onkologický pacient často ztrácí svůj původní smysl ţivota. Najít nový, přijatelný smysl vlastního bytí není snadné. Váţná nemoc mění pohled na svět i na sebe sama. Dovolí pacientovi pochopit i jiné dimenze ţivota, kterým by dříve nebyl schopen rozumět nebo by o ně vůbec neměl zájem. Diagnóza rakoviny vyvolává v pacientovi zpravidla stále ještě šok. To, co bylo bez pochyby ještě před několika stoletími chápáno jako jasný rozsudek smrti, je dnes stále více nahlíţeno jako chronické onemocnění a přibývá postiţených, pro které se rakovina stává vyléčitelnou. Mnoho pacientů musí dokázat se svou nemocí ţít po dlouhou dobu. Aby bylo moţno těchto pokroků dosáhnout, je třeba, aby léčebná opatření byla agresivnější, dlouhodobější a toxičtější. Řečeno jinými slovy, onkologický pacient se po dobu svého ţivota bude muset naučit s těmito riziky a poškozeními zacházet, aby jeho šance na přeţití a jeho kvalita ţivota byly co nejvyšší. To bude v zásadě platit tak dlouho, dokud nebude „rakovina“ vyléčitelná.14
13 14
Srov. ADER, R. Psychoneuroimmunology, s. 16. Srov. TSCHUSCHKE, V. Psychoonkologie, s. 76.
13
1.1.1 Rakovina tlustého střeva a konečníku (kolorektální karcinom) Kolorektální karcinom je nejčastějším nádorem trávicího ústrojí a druhým nejčastějším nádorovým onemocněním u muţů a ţen. Alarmující je neustále vzrůstající trend výskytu této choroby, který v naší populaci přetrvává jiţ několik desetiletí. Česká republika se dostala na 1. místo v incidenci nových onemocnění (viz obr. 1). Ročně je v České republice zjištěno více neţ osm tisíc nových výskytů tohoto onemocnění a přes čtyři tisíce pacientů na jeho následky zemřou. Obrázek 1 ZN tlustého střeva a konečníku - Incidence15 Věková struktura populace pacientů za rok 2009, % případů dle věkových kategorií
Věková kategorie 45-49 50-54 55-59 60-64 Incidence
65-69
70-74
75-79
80-84
85+
2.24% 5.63% 9.65% 15.56% 16.34% 14.26% 16.06% 11.25% 6.67%
Kolorektální karcinom, jako nádor s vysokou frekvencí, má proto značný zdravotní, sociální a ekonomický dopad. Přestoţe kolorektální karcinom je jedním z mála nádorových onemocnění, kde je realizována primární i sekundární prevence, je současný stav diagnostiky a léčby značně neuspokojivý. Při kolorektálním skríningu se zachycuje většina zjištěných nádorů v počátečním stádiu, a tím značně vzrůstá i šance na úplné vyléčení.
15
Zdroj dat: ÚZIS ČR
14
Navzdory tomu, ţe kolorektální karcinom je dobře přístupný vyšetření, přichází téměř polovina nemocných v pokročilých stádiích s postiţením lymfatických uzlin a s výskytem vzdálených metastáz. Základem komplexní léčby tohoto nádorového onemocnění zůstává nadále chirurgický výkon. Rozsah chirurgické radikality však jiţ nelze dále zvětšovat. V onkologické
terapii
došlo
v poslední
době
ke
zlepšení
kvality
ţivota
a prodlouţení přeţití především u nemocných s pokročilým či metastatickým kolorektálním karcinomem. Úspěšná léčba kolorektálního karcinomu je moţná jen při včasné diagnostice a za široké týmové mezioborové spolupráce.16 17 Kolorektálním karcinomem se označují maligní onemocnění vznikající maligní transformací cylindrického epitelu tlustého střeva a rekta. Kolorektální karcinom vzniká obvykle z polypů, na které je nutno myslet jako na prekancerózu. Symptomatologie kolorektálního karcinomu je velmi nespecifická, téměř 5 let se karcinom při svém růstu nemusí vůbec projevovat. Všechna onemocnění tlustého střeva a konečníku jsou úzce svázána s komplexní problematikou dietetických návyků, genetických predispozic a všech civilizačních faktorů. Poruchy funkce zaţívacího traktu jsou vţdy spojeny se značnými psychosociálními problémy pacientů, a právě ty jsou jednou z příčin velkého podílu zanedbaných, podceněných a jiţ značně pokročilých stádií onemocnění, se kterými pacienti přicházejí k vyšetření.18 1.1.2 Ošetřovatelská péče o seniory s kolorektálním karcinomem a stomií Moderní ošetřovatelství se ubírá cestou chápání priorit potřeb nemocných v kontextu celistvosti jedince. Ošetřovatelská péče o pacienta s kolorektálním karcinomem se odráţí v aktivních činnostech sestry, vychází z jejího hlubokého zájmu o nemocného člověka, zejména takového, který své potřeby dostatečně nesignalizuje buď proto, ţe toho není schopen pro svůj těţký zdravotní stav, také proto, ţe signalizovat neumí nebo z různých důvodů nemůţe anebo nechce.19 Cíl péče o seniory s kolorektálním karcinomem vychází z hlavních cílů současného ošetřovatelství. Jde o zabezpečení koordinace péče a o pomoc pacientům k návratu do společnosti, zaměstnání a opětovnému zapojení se do normálního lidského ţivota.
16
Srov. HOLUBEC, L. et. al. Kolorektální karcinom: současné možnosti diagnostiky a léčby, s. 13 – 18. Srov. DIENSTBIER, Z., SKALA, E. Předcházíme rakovině, s. 12 – 16. 18 Srov. ŠTEFKA, J., JIRKŮ, H. Onemocnění tlustého střeva, řešená kolostomií, s. 40 - 41. 19 Srov. VORLÍČKOVÁ, H. Ošetřovatelský proces – nové přístupy při ošetřování onkologicky nemocných. Klinická onkologie, s. 30 - 31. 17
15
Sestra po rozhovoru s pacientem nejdříve zhodnotí zdravotní stav, psychický stav a stanoví prioritní potřeby. Na základě získaných údajů stanoví ošetřovatelské diagnózy a sestaví individuální plán ošetřovatelských intervencí. K sestavení správného plánu musí mít odpovídající dovednosti a znalosti nejen v oblasti ošetřovatelské péče, ale i v základech psychologie, sociální práce, rehabilitace a duchovní péče. Nejdůleţitější funkcí sestry je zabývat se lidským faktorem v nemoci. Zamyslíme-li se nad rolí, kterou musí plnit v ošetřování pacienta, musíme uznat, ţe znalostí a dovedností musí mít nemálo. V první řadě je to role ošetřovatelská, ale musí dobře zvládnout i komunikaci (rozhovor a naslouchání), krizovou intervenci, musí znát fáze proţívání nemoci, kterými onkologický pacient prochází (od odmítání, agrese aţ po přijetí nemoci). Musí umět podat příbuzným i nemocnému základní informace v oblasti psychologické, sociální i spirituální. Právě pro tuto šíři nezbytných znalostí se stává klíčovou osobou v péči o onkologicky nemocného.20 Snahou chirurga je kolorektální karcinom odstranit radikálně, včetně spádových regionálních lymfatických uzlin, tj. resekce nádoru s radikální lymfadenektomií. Podle umístění kolorektálního karcinomu se provádí různé typy resekčních operací, pravostranná nebo levostranná hemikolektomie, resekce transverza a resekce sigmoidea. Při lokální či systémové pokročilosti onemocnění je indikována pouze paliativní chirurgická léčba, kterou můţe být kolostomie. Střevní vývod bývá nejčastěji proveden v oblasti esovité kličky sigmoideostomie, na příčném tračníku – transversostomie a v oblasti slepého střeva cékostomie. Ileostomie je vyústění tenkého střeva na stěně břišní, nejčastější příčinou vývodu tenkého střeva je odstranění celého tlustého střeva.21 22 Pro většinu lidí je šok, kdyţ se dozvědí, ţe jejich střevo bude vyvedeno ven přes břišní stěnu a ţe nebudou mít kontrolu nad svým vylučováním. Proto můţe být velmi obtíţné přijmout tuto novou skutečnost. Navíc pacient s kolorektálním karcinomem musí akceptovat nejen stomii, ale také jiný vzhled svého těla. Protoţe se jedná o velmi závaţný zásah do ţivotního stylu nemocného, je nezbytně nutné, aby mu byly poskytnuty dostatečné informace ze strany ošetřujícího lékaře a sester. Pozornost by měla být věnována také příbuzným, kteří mohou pacienta významným způsobem podpořit a pomoci mu překonat řadu problémů. Po zvládnutí psychologické přípravy je vhodné zařadit nácvik edukace nemocného s kolorektálním karcinomem při ošetřování stomie.
20
Srov. DYTRYCHOVÁ, D. Sestra v paliativní péči, s. 26. Srov. ŠTEFKA,J., JIRKŮ, H. Onemocnění tlustého střeva, řešená kolostomií, s. 40 - 41. 22 Srov. HOLUBEC, L. et. al. Kolorektální karcinom: současné možnosti diagnostiky a léčby, s. 13 – 18. 21
16
Sestra jej ve spolupráci se stomasetrou seznámí se všemi dostupnými pomůckami k péči o stomii, ukáţe způsob jejich pouţití a postup při ošetřování stomie. Současně lze edukovat i někoho z rodiny nemocného. Pro pacienta se jedná o psychologicky velmi náročné období a je v této fázi kompletně závislý na pomoci a péči sestry. Kromě dokonalé výuky nemocného v ošetřování stomie a v pouţívání vhodných pomůcek, je třeba pacientovi s kolorektálním karcinomem poskytnout dostatek informací z oblasti dietních opatření a činností kaţdodenního ţivota. K těmto účelům lze vyuţít v rámci týmové spolupráce kromě stomasestry a nutriční terapeutky také zdravotně-sociálního pracovníka. Ten je schopen informovat pacienta o finančních otázkách v jeho situaci, přehledně mu sdělit, na jaké příspěvky a finanční pomoc má nárok. Účinnou psychosociální pomocí pro pacienta se stomií můţe být také členství ve STOMA klubu. Společným cílem všech zdravotnických pracovníků je resocializace nemocného seniora s kolorektálním karcinomem, dosaţení plnohodnotného ţivota a návrat do něj.23 1.1.3 Léčba a zdravotnický tým Léčba nemocných s kolorektálním karcinomem se nikdy neobejde bez týmové spolupráce. Vysoce specializovaný multidiscuplinární onkologický tým vedou zkušení lékaři, jsou zde odborně vzdělané všeobecné sestry a proškolený nelékařský zdravotnický personál, klinický psychoonkolog, psychiatr, zdravotně-sociální pracovník a fyzioterapeut. Sestavení takovéhoto týmu je u nás obtíţné i na vyšších klinických pracovištích. A proč? Rychle se rozvíjející obor léčby nádorových onemocnění si vyţaduje od všech zúčastněných zdravotnických pracovníků z psychologického hlediska velké osobní nasazení, trvalé studium nových poznatků z oboru, a hlavně vysokou míru empatie směrem k pacientům a jeho blízkým. Na onkologických pracovištích dokáţou dlouhodobě pracovat jen osobnosti vyspělé, které umějí unést kaţdodenní setkávání se strachem, bolestí a umíráním pacientů.24 Týmový přístup je nejúčinnější pomocí nemocnému s kolorektálním karcinomem i jeho rodině. Zajišťuje integraci medicínské péče o nemocného, a současně postihuje jeho sociální a psychologické potřeby. Kdyţ při úvodním setkání s onkologickým pacientem všichni odborníci zhodnotí medicínskou a psychologickou situaci, mohou odhalit potencionální problémy a předcházet jim, nebo je alespoň zmírnit dříve, neţ se rozvinou do krize. Do onkologického týmu je moţno dále přivolat dietologa, nutričního terapeuta, ergoterapeuta a duchovního. 23 24
Srov. CHLEBÍKOVÁ, J. Péče o stomie, s. 3 - 4. Srov. KALVODOVÁ, L. Psychologické aspekty nádorových onemocnění, s. 57 - 60.
17
Členy týmu mohou být i laičtí poradci, kterými mohou být dřívější nemocní s onkologickým onemocněním. Přibírání podpůrného personálu, např. dobrovolníků, dává zdravotnickému týmu další rozměr na potřeby onkologicky nemocného. Po sestavení onkologického týmu je klíčem k jeho úspěšnosti těsná a vzájemná komunikace všech jeho členů. Veškeré získané informace o fyzickém a psychickém stavu nemocného jsou sdíleny všemi členy týmu. To umoţňuje, aby lépe porozuměli dynamice chování pacienta a jeho rodiny. Sestry jsou nejviditelnějšími členy týmu, coţ je skutečnost, která jim dává zřetelnou výhodu, kdyţ se setkávají s nemocnými, kteří potřebují psychickou a sociální podporu.25 1.1.4 Onkologická diagnóza Zjištění onkologické diagnózy je faktem, s nímţ se pacient musí vyrovnat. Jde při tom nejen o přijetí, akceptaci tohoto faktu (ţe já mám rakovinu), ale i o zvládání toho, co přichází po stanovení diagnózy. Psychosociální zátěţ, jíţ jsou pacienti s kolorektálním karcinomem vystaveni, mohou zdraví lidé pouze těţko pochopit. Zatímco zdraví lidé mohou myšlenku na smrt někam zasunout, nemocný s rakovinou je donucen se jí intenzivně zabývat. V jeho případě je zpochybněna přirozená samozřejmost ţivota. K tomu se ještě připojuje zátěţ způsobená tělesnými projevy nemoci jako je únava, slabost, nechuť k jídlu a vedlejší účinky aplikovaných léčebných metod. Také nemocniční léčba vyţaduje přizpůsobení se dané situaci. Pacienti do značné míry proţívají svou závislost na svém ošetřujícím lékaři, musí důvěřovat jeho rozhodnutí o pouţití léčebných metod. Kromě toho si musí zvyknout, ţe se o něho budou starat ostatní, ať jiţ v nemocnici nebo doma. Někdy mají pocit, ţe jiţ nemohou určovat průběh svého vlastního ţivota. To můţe mít za následek dvojí reakci: odpor a vzpouru nebo na druhé straně velmi úlevný pocit úplného a důvěřivého odevzdání se do rukou lékařů a sester. Objevují se existenční otázky; Co se stane s mojí rodinou? Proč zrovna právě já?“ To jsou nejčastější reakce při zpracování nemoci. K tomu, aby nemocní rakovinou mohli zátěţ zvládnout, potřebují především čas a neustálou, nevtíravou pomoc. Diagnóza rakoviny vyvolává v kaţdém postiţeném existenční krizi. Důleţitým momentem zvládání nemoci je tedy najít všechny podpůrné metody, které by vedly ke znovuzískání určité kontroly pacienta nad situací, ve které se nachází.26
25 26
Srov. VODVÁŘKA, P. Poznámky k bio-psycho-sociální problematice onkologie, s. 94 – 98. Srov. TSCHUSCHKE, V. Psychoonkologie, s. 92 – 96.
18
1.2.5 Sdělení onkologické diagnózy Dnes je v popředí zájmu pacienty o jejich nemoci informovat. Informace by měla být ale opatrná, individuální a měla by brát v úvahu to, co pacient vědět chce. Argument, ţe se vlastně pacienti ani mnohdy o svoji diagnózu nezajímají, neplatí. Zdánlivý nezájem totiţ často zakrývá silnou úzkost. Současná moderní terapie vyţaduje spolupráci pacienta, a ta se bez plné informovanosti neobejde. Na druhé straně informace o diagnóze musí dát pacientovi současně určitou naději terapie a slib, ţe nebude lékařem opuštěn. Polopravdy a nepravdy pomáhají jen zdánlivě. Při informování pacienta o diagnóze musí lékař předvídat pacientovy reakce. Měl by si klást otázku, jaký bude mít na pacienta dopad sdělení té či oné části diagnózy. Dopad špatné zprávy nezmírníme pouhým šetrným sdělením, protoţe zpráva zůstává stále špatná. Šetrné sdělení by mělo zpomalit přechod pacientova chápání sebe sama, jako osoby zdravé k chápání sebe ,jako osoby váţně nemocné. Příliš rychlá informace pacienta psychicky naruší a zhorší tím jeho adaptabilitu. Je jednotný názor na to, kdy by měl být pacient o své diagnóze informován. Nemělo by to být jiţ při prvním podezření na onkologické onemocnění nebo při prvním kontaktu s odborníkem. Při podání informace tohoto druhu je také nutné brát v úvahu stádium psychického procesu (ve smyslu Elizabeth Kübler-Rossové), ve kterém se pacient právě nachází. Lékaři ani sestry se ve své praxi nevyhnou pacientovým otázkám. Někdy pacienta více neţ diagnóza zajímá její důsledek pro další ţivot a další ţivotní perspektivy.27 Právě v období šoku, kdy se pacient dozví od lékaře diagnózu, reaguje nejčastěji odmítáním pravdy, plačtivými reakcemi aţ znehybňující ohromeností. Toto vše sestra vnímá, často nejen z profesionálního pohledu, ale i z pohledu ţeny, dcery, matky. Napadají ji otázky typu: „Co kdyby se toto stalo v mé rodině?“ U vrstevníků pak vyvstávají otázky typu: „Co kdyby se toto přihodilo mě?“28 1.2.6 „Desatero zásad sdělování onkologické diagnózy“ Toto „desatero“ vychází z představy, ţe i v českých podmínkách platí, ţe otevřeně a zároveň citlivě podaná informace vede k lepšímu vyrovnání s nemocí ze strany pacienta i jeho rodiny, k posílení jeho pocitu autonomie a důvěry v lékaře a povzbuzení realistických očekávání a plánů. Současně vytváří prostor k otevřené komunikaci mezi nemocným seniorem s kolorektálním karcinomem a jeho rodinou. Otevřená informace dává předpoklad k tomu, aby mohlo být onkologické onemocnění proţíváno pacientem a jeho blízkými jako příleţitost k osobnímu zrání. 27 28
Srov. BOLELOUCKÝ, Z. Paliativní medicína, s. 67 – 70. Srov. SPURNÁ, O. Sestra a pacient po sdělení onkologické diagnózy, s. 64.
19
Kontakt lékaře a sestry s pacientem s kolorektálním karcinomem by měl být veden v duchu poznatků o psychických fázích vývoje zhoubné choroby ve smyslu klasifikace Elizabeth Kübler-Rossové. Kaţdá tato fáze vyţaduje svůj specifický přístup k nemocnému, včetně podání informací o nemoci a jejím průběhu. Praktický přístup při sdělování onkologické diagnózy v našich podmínkách vyjadřuje „Desatero zásad sdělování onkologické diagnózy“: 1. Informace o podstatě nemoci poskytuj všem nemocným s maligním onemocněním, ale diferencovaně co do obsahu, tak způsobu podávání informací. 2. Informaci o diagnóze podává vţdy lékař. Pacient si můţe určit, kdo má být při sdělování diagnózy dále přítomen (např. členové rodiny, přátelé, další lékař, všeobecná sestra, psycholog). Informaci o nemoci a terapii podávej opakovaně, nestačí jednorázový rozhovor. 3. Informaci podej nejdříve pacientovi, potom dle jeho přání členům rodiny či jiným určeným lidem. Nemocný sám rozhoduje, koho a do jaké míry informovat. 4. S podstatou nemoci, vyšetřovacími a terapeutickými postupy je nemocný seznámen neprodleně, ještě před aplikací první léčby. 5. Zdůrazňuj moţnosti léčby, ale neslibuj vyléčení. 6. Odpovídej na otázky, obavy a sdílené pocity ze strany pacienta i jeho blízkých. Věnuj čas naznačeným, ale nevyřčeným dotazům. 7. Informace o prognóze nemoci z hlediska doby přeţití podávej uváţlivě, pouze na přímý pacientův dotaz. Nikdy neříkej konkrétní datum, spíše nastiň určitý časový rámec, vycházející ze znalostí obvyklého průběhu daného onemocnění. Zdůrazni moţné odchylky oběma směry od obvyklého průběhu. 8. Jednotnou informovanost zajisti důsledným předáváním informací mezi personálem navzájem (lékařská a ošetřovatelská dokumentace). 9. Ujisti pacienta o svém odhodlání vést léčbu v celém průběhu nemoci a komplexně řešit všechny obtíţe, které mu onemocnění a jeho léčba přinesou. 10. Svým přístupem u pacienta probouzej a udrţuj realistické naděje a očekávání.29 Ani sestra s dvacetiletou praxí se nedokáţe vyrovnat s velkou bolestí onkologického pacienta. Musí nabrat hodně sil, aby s ním mohla o jeho diagnóze komunikovat.
29
Srov. BOLELOUCKÝ, Z., VORLÍČEK. Obecná onkologie a podpůrná léčba, s 373.
20
Sestra by často chtěla lhát, jak všechno bude určitě dobré, ţe v dnešní době je z čeho vybírat, a ţe se s tímto onemocněním dá kvalitně ţít. Nejraději by toto z celého srdce vyslovila, ale ví, ţe nesmí.30 1.2.7 Nemocný senior po sdělení onkologické diagnózy Z rozhovorů s onkologicky nemocnými a z pozorování jejich chování byla zjištěna fázovitost psychické adaptační reakce nemocných mezi okamţikem, kdy člověk začne mít podezření, ţe je nemocen a vyrovnáním se se skutečností zhoubné nemoci. Američanka
švýcarského
původu
Elizabeth
Kübler-Rossová
popsala
stádia
psychického procesu, kterými člověk reaguje na příchod a rozvoj váţného onemocnění. Znalost jednotlivých stádií nemoci umoţňuje poskytnout vhodnou psychosociální péči.31 Zpracování zátěţe, kterou představuje závaţné onemocnění, probíhá v pěti stádiích: 1. Šok – je iniciálním stadiem psychické odezvy v době sdělení diagnózy a rozvahy o způsobu léčby. Musí se počítat jak s bouřlivou emocionální reakcí, tak s klidným přijetím faktu choroby. Při hovorech s pacienty, kteří vzpomínali na tuto fázi onemocnění, bylo zjištěno, ţe u několika z nich to byla tak závaţná porucha, ţe způsobila i amnézii na několikaměsíční období, které následovalo po této informaci. Sestra by v této fázi neměla pacienta vehementně přesvědčovat o pravdivosti diagnózy, ale zároveň nesmí negovat lékařem sdělenou informaci. 2. Zloba – nejčastější otázkou bývá „Proč právě já?“ Nemocný přitom hledá intenzívně kořeny, příčiny nemoci, je zdrcen a uraţen, ptá se, kde udělal v ţivotě chybu, za níţ je tak krutě trestán. Je to období hlubokého sebezpytování. V tomto období hledání a nenacházení začíná pochybovat o všem a o všech, snaţí se přesvědčit sám sebe, ţe ta nemoc není jeho. Tento časový úsek proţívání nemoci je obdobím značně náročným zejména pro okolí nemocného , i ošetřující personál. Časté jsou invektivy nemocných vůči zdravým a jsou pouze zastřenou formou vnitřně proţívané krize. Ke konci tohoto období se velmi často objevují dotazy na budoucnost, které mohou při nedostatečném zodpovězení vyvolat velkou nejistotu. Sestry by měly pacientovi pomoci vyrovnat se s pocitem nejistoty a zabránit vzniku nebezpečných stereotypů. Zároveň by měly bránit pacienta před chybným informováním ze strany některých spolupacientů či laiků.
30
31
Srov. SPURNÁ, O. Sestra a pacient po sdělení onkologické diagnózy, s. 64. Srov. VODVÁŘKA, P. Poznámky k bio-psycho-sociální problematice onkologie, s. 104.
21
3. Smlouvání – přichází aţ po zklidnění a akceptaci nemoci a léčby. V tomto smířlivějším období se pacient obrací k magickému myšlení. Rozmlouvá v duchu se svým tělem a přemlouvá ho k překonání nemoci. Nachází mnoho důvodů, proč se musí uzdravit. Smlouvá, slibuje, hledá argumenty, aby si naklonil autority, přírodu, Boha. Mezitím jej ale jeho zdravotní stav a metody léčby utvrzují v beznadějnosti smlouvání. Nakonec přichází nejtěţší fáze psychické krize. V této fázi sestra podporuje lékařovo opakované informování o způsobu léčby. 4. Deprese – je stav, kdy psychická krize můţe pacienta bezprostředně ohrozit na ţivotě. Můţe probíhat jako stav úplné vnitřní izolace, kdy nemocný neodpovídá na ţádné podněty, nedokáţe se pohnout, přestává jíst a je zcela utlumen. Druhým extrémem je stav velkého psychomotorického neklidu, při kterém nemocný jedná a mluví chaoticky a působí velké problémy svým nejbliţším i lékařům a sestrám. Stav hluboké sebelítosti a smutku, který je hlavní příčinou deprese, vyţaduje od sester nejvyšší míru empatie a porozumění. I v této fázi onkologického onemocnění by měly sestry opakovaně vysvětlovat zvolený způsob léčby a na vhodných případech dobrých léčebných odpovědí by se měly pokoušet pacientovi alespoň částečně navracet ţivotní optimizmus. 5. Smíření – nastává, kdyţ uţ byly téměř všechny otázky zodpovězeny, dochází ke zklidnění mysli, negativní emoce se vyčerpaly a přichází pochopení a klid v duši. Fáze smíření se však nemusí dostavit a pacient zůstává v depresi, zoufalství a s pocity úzkosti. V této fázi je velmi důleţité, aby sestry dávaly nemocným s kolorektálním karcinomem naději.32 Z praxe je patrné, ţe u kaţdého pacienta s kolorektálním karcinomem nemusí nutně proběhnout všechny fáze psychické odezvy tak, jak jsou seřazeny. Stává se, ţe např. deprese nastupuje záhy po sdělení diagnózy a stává se velmi často, ţe pod vlivem léků dochází u pacientů k přechodným psychotickým poruchám. Pacient můţe setrvat v některé fázi po celou dobu léčby, navíc u něj mohou vzniknout, vţdy v souvislosti s úspěšností či neúspěšností léčby, obranné mechanizmy typu popření, negace choroby, vytěsnění, repudiace zdravotního stavu z jeho vědomí, racionalizace příčin vzniku nemoci a problémů s ní spojených.33
32 33
Srov. KALVODOVÁ, L. Psychologické aspekty nádorových onemocnění, s. 57 - 60. Srov. MOROVICSOVÁ, E. Nemoc v prožívání člověka, s. 13 -14.
22
1.2.8 Rodina seniora po sdělení onkologické diagnózy Stejně jako pacient, tak i jeho nejbliţší jsou po sdělení onkologické diagnózy v ohroţení svého psychického zdraví a trpí velmi podobnou psychickou zátěţí.34 Nemoc neodtrhne jen pacienta od obyčejného ţivota. I jeho nejbliţší proţívají stejně odloučení, stává se, ţe dokonce hlouběji proţívají zdravotní stav „svého pacienta“. Pronásledují je černé myšlenky a zlé představy, ale na rozdíl od pacienta, o kterého se stará štáb zdravotníků, jsou se svým smutkem sami doma, daleko od nemocného. Vyţaduje se od nich, aby prokazovali podporu nemocnému, a klade se na ně velká odpovědnost hlavně za psychické zdraví pacienta.35 Přijetí sdělované diagnózy je těţkým, z psychologického hlediska zásadním obdobím, které určuje, jak jedinec zvládne léčbu a jak na ni bude reagovat. Prohlubující
se
osamělost
a
nevědomost
zvyšují
tendenci
k úzkostlivosti
a přecitlivělosti, nemocný se stává pro své okolí méně srozumitelným. Stav nevědomé izolace ho vzdaluje sobě samému, jeho okolí a můţe ohrozit i zdárný průběh léčby. Naopak sdělování, svěřování, přibliţování a otevírání vytváří most nejen k pochopení, ale i ke zvládnutí léčby. Období sdělování a sdílení diagnózy si zaslouţí zvýšenou pozornost, protoţe onemocní-li jeden člen rodiny, svým způsobem onemocní celý rodinný systém.36 Pokud s tím pacient souhlasí, blízcí by měli mít moţnost se průběţně informovat o jeho zdravotním stavu. Je důleţité poskytovat návštěvám nemocného intimní prostředí k povídání, a pokud je to ţádoucí, nechat rodinu na delší dobu u pacienta. Přímá pomoc nejbliţších je v systému podpůrné péče tou nejvítanější.37 Sestry se často ve své praxi setkávají s vyčerpanými partnery a dětmi pacienta, kteří na sebe vezmou plně péči o nemocného a svoje nároky a potřeby zredukují na minimum. Proto je velmi důleţitá spolupráce a komunikace sestry s rodinným systémem pacienta s kolorektálním karcinomem. Sestry poskytují v rámci svých moţností sociální oporu nejen svým pacientům, ale i jejich nejbliţším.
34
Srov. KALVODOVÁ, L. Psychologické aspekty nádorových onemocnění, s. 57 - 60. Srov. ADAM, Z., VORLÍČEK, J., KOPTÍKOVÁ, J. et al. Obecná onkologie a podpůrná léčba, s. 374. 36 Srov. KRTIČKOVÁ, Kateřina. Onkologický pacient jako součást rodinného systému, s. 16 - 19. 37 Srov. KALVODOVÁ, L. Psychologické aspekty nádorových onemocnění, s. 57 - 60. 35
23
1.2.9 Faktory ovlivňující adaptaci na onkologické onemocnění Adaptace na onkologické onemocnění vyţaduje optimální fungování nemocného v rámci daného onemocnění a výrazně zasahuje do jednotlivých oblastí jeho ţivota. Zvládnutí této situace bez podpory okolí, ať uţ rodinného příslušníka, širšího sociálního prostředí nebo zdravotníků, je velice náročné. Pro sestry se proto vytváří prostor pro poskytování psychosociálních intervencí v rámci ošetřovatelského procesu. Jejím úkolem je sledovat změny chování nemocných s kolorektálním karcinomem, výskyt psychických problémů a akceptovat tyto změny a problémy, jako určitý způsob vyrovnání se nemocného s danou situací. Kvalitu psychosociální adaptace nemocného ovlivňují faktory lékařské, vlastní psychická adaptace a sociální podpora. Faktory ovlivňující adaptaci na onkologické onemocnění můţeme rozdělit na situační, behaviorální, psychické a sociální.38 Mezi situační faktory patří: věk nemocného - mladí reagují více akutně, více dramaticky, mohou mít více psychických příznaků, je ale větší pravděpodobnost, ţe zůstanou v zaměstnání, starší pacienti bývají více klidnější, moudřejší, méně aktivní, více se zajímají o tělesné změny a fyzická omezení, neţ mladí pacienti. Pohlaví - muţi se častěji jeví více zasaţeni onkologickým onemocněním, intenzivněji reagují na stres z faktu nádoru neţ ţeny, které obecně situaci lépe zvládají. Zdravotní situace pacienta - včetně jeho handicapů, deformit a viditelných poškození. Existence manţelství - je spojena s lepším přizpůsobením se zdravotním problémům. Socioekonomický status - má nepřímý vliv moţnostmi získat další zdroje uspokojení. Zaměstnání - udrţení sebevědomí a pocitu hodnoty ovlivňuje příznivě jeho adaptaci. Náboţenství - můţe dávat pocit jistoty a orientace. Úspěšné adaptivní chování je hledání informací o kolorektálním karcinomu a jeho léčení, zachování klidu a vnitřní vyrovnanosti (s cílem vymezit si nově situaci a odolat stresu), udrţení si svobody ve volbě alternativ léčení a nutnost mít informace o kolorektálním karcinomu (jejich nadbytek je stejně škodlivý jako jejich nedostatek). Neadaptivní chování je emoční reakce bránící onkologicky nemocnému spolupracovat při léčení, reakce působící více bolesti a stresu, neţ vlastní nemoc, emoční apatie narušující kaţdodenní činnost, emoční odpovědi ve formě psychiatrických symptomů, některá chování onkologicky nemocného, která dočasně sniţují individuální pocit stresu, ale stávají se maladaptivními (zvýšené kouření, pití alkoholu). Pacienti s vyšší silou ega méně fatalisticky akceptují fakt nádorového onemocnění, neobviňují druhé a lépe se adaptují na nemoc.
38
Srov. BOLELOUCKÝ, Z. Psychiatrie a lékařská psychologie v paliativní péči, s. 354 - 357.
24
Sociální podpora je důleţitým faktorem pro zvládnutí situace onkologického onemocnění. Zdrojem sociální opory je nemocnému rodina a přátelé. Sociální kontakty umoţňují výměnu informací, redukují pocit samoty a izolace. Pacientova sociální síť poskytuje další podpůrné akce, které mají význam zvláště v dlouhodobém léčení a rehabilitaci.39 1.3 Onkologicky nemocný senior Je známo, ţe onkologičtí pacienti – senioři, jsou v převáţné většině introvertní typy osobnosti se všemi atributy s takovým typem spojenými. Navenek klidní, vyrovnaní i v těch nejzátěţovějších ţivotních situacích. Neventilují své pocity, jsou spolehliví a zvládají všechny úkoly zdánlivě bez problémů. Pokud se tato zdánlivá tolerance prolomí, je moţné na tomto pacientovi pozorovat projevy úzkosti či jiné emoce.40 1.3.1 Kvalita ţivota a onkologicky nemocný senior Kvalita ţivota je výslednicí stavu psychické a fyzické pohody, úrovní sebeobsluhy, pohyblivosti pacienta, toho, jak je pacient sociálně zapojen (a jaké se mu dostává pozitivní emoční odezvy), jak se spolupodílí na vytváření „vlastního osudu“ a „kariéry nemocného“ (moţnost spolurozhodování na základě faktické informovanosti a v rámci své kompetence o léčbě a ostatních opatřeních) a toho, jak pacient proţívá a hodnotí svůj ţivot – jeho smysluplnost. Kvalita ţivota je abstraktní a komplexní pojem, který představuje odpovědi člověka na fyzické, mentální, sociální emocionální a psychické faktory a vlivy, které jsou součástí kaţdodenního ţivota. Kvalitu ţivota je potřeba chápat jako soubor ekonomicko-sociálních podmínek a vyuţívání znalostí, zkušeností a vzdělání z předešlého ţivota, schopnosti tvořit, osobního uspokojení a osobní váţnosti i uspokojivého zdravotního stavu. Z hlediska běţné praxe je třeba připustit, ţe se kaţdý váţně nemocný člověk musí smířit se ztrátami, které přímo nebo nepřímo souvisí s existencí nemoci. Redukované moţnosti však nutně neznamenají ztrátu kvality ţivota. Kaţdá ztráta však musí být vhodným způsobem kompenzována. V oblasti onkologické péče je třeba neustále usilovat o to, aby se nemocný cítil alespoň relativně dobře (well being), a aby byly minimalizovány pocity označované jako špatné (ill being).
39 40
Srov. BOLELOUCKÝ, Z. Psychiatrie a lékařská psychologie v paliativní péči, s. 343 - 348. Srov. KALVODOVÁ, L. Psychologické aspekty nádorových onemocnění medicíny, s. 57 - 60.
25
Je proto velmi důleţité dbát na medicínu maličkostí a nešetřit pochvalou, kdyţ se nemocnému s kolorektálním karcinomem daří realizovat redukované cíle.41 Kvalita ţivota je velmi důleţitou proměnnou, mající vliv na průběh a výsledek léčby, přímo ovlivňuje spolupráci onkologického pacienta. Dobrá kvalita ţivota zamezuje vzniku situačních psychických poruch a sniţuje riziko psychotraumatizace nemocného s kolorektálním karcinomem.42 V současné době se ve světě vyuţívá stále více toho systému zjišťování kvality ţivota pacienta, který vychází z nejzákladnějších ţivotních cílů pacienta (z toho, oč mu v ţivotě nejvíc jde). Hodnotitelem není lékař, zdravotní sestra či klinický psycholog, ale sám pacient. Ten uvádí (např. u systému nazvaného SEIQL) u kaţdého z pěti pro něho osobně nejdůleţitějších ţivotních cílů, do jaké míry se on sám domnívá, ţe se mu daří toho kterého cíle dosahovat. Výsledkem je pak číselně vyjádřená míra pacientovy spokojenosti se ţivotem. Je často odlišná od toho, co o fyzickém stavu pacienta uvádí lékař, nebo toho, jak pacientův ţivot hodnotí sestra. A přece tento údaj nejvýstiţněji vyjadřuje, jak pacientovi opravdu je. Jeden z nejstarších způsobů zjištění záznamu kvality ţivota pacienta pracuje se subjektivním hodnocením ţivota pacienta jím samým. Tento způsob se označuje zkratkou VAS – visual analogue scale (viditelná analogická stupnice). Některé způsoby hodnocení kvality ţivota pacienta sledují více oblastí jeho těţkostí. Např. QL Index (ILF) sleduje míru bolesti pacienta, jeho soběstačnost a sebeobsluhu, jeho sociální a psychické podpory poskytované mu lidmi jemu nejbliţšími. U pacientů s kolorektálním karcinomem je nutné brát v úvahu kromě kvality ţivota také uspokojená nebo frustrovaná přání a cíle, dále naplnění nebo nenaplnění potřeb. Uspokojením základních potřeb se tedy můţe zvýšit kvalita ţivota. Sestry by se měly pacientů ptát, co potřebují, jejich potřeby předpokládat a snaţit se je naplnit.43
41
Srov. BOLELOUCKÝ, Z. Psychiatrie a lékařská psychologie v paliativní péči, s. 339 - 348. Srov. VYMĚTAL, J. Lékařská psychologie, s. 166. 43 Srov. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologické aspekty terminální fáze onkologicky nemocných, s. 34 - 35. 42
26
1.3.2 Motivace onkologicky nemocných seniorů V pojetí holismu je lidský organismus integrovaná, organizovaná jednota. Porucha jedné části celku vede zákonitě k poruše jiné části, popř. celého systému. Celostní pohled na člověka je v souladu s neredukovaným pojetím lidské bytosti, s bio-psycho-sociálním modelem zdraví a nemoci. Kaţdý člověk je individualita, má své jedinečné vlastnosti, postoje, názory a potřeby. Potřeba je projevem nedostatku, chybění něčeho, jehoţ odstranění je ţádoucí a je něčím, co lidská bytost nutně potřebuje pro svůj ţivot a vývoj. Proţívání nedostatku ovlivňuje veškerou psychickou činnost člověka. Americký psycholog A. H. Maslow vypracoval originální teorii, ve které rozdělil potřeby a s nimi korelující motivy jednání na nedostatkové (deficitní) a růstové (rozvojové). Potřeby nedostatkové se hlásí tehdy, jestliţe organismus postrádá něco, co je podmínkou k přeţití a ţivotu (např. potrava, ale také sebeúcta a nutnost někam sociálně a psychicky patřit). Jsou-li tyto potřeby uspokojené, hlásí se ke slovu potřeby růstové a kvalitativně vyšší (tvořivost, vztah ke kráse a pravdě apod.). Dále se Maslow domníval, ţe jsou v člověku dvě základní a protikladné tendence. A to progresivní, znamenající další růst a rozvoj a regresivní, které nastávají při ztrátě bezpečí a jistoty.44 Onkologické onemocnění znamená vţdy negativní zásah do ţivota člověka. Zásah, týkající se i psychické stránky osobnosti a motivace pacienta. Motivace je procesem, který jednání člověka vyvolává, udrţuje a posléze po uspokojení potřeby ukončuje. Nemocný chorobu hodnotí a proţívá tím hůře, čím nepříjemnější subjektivní dopad nemoc má, čím menší je perspektiva brzké změny k lepšímu, čím je člověk bezmocnější a závislejší na okolí a čím je onemocnění závaţnější, tím více nerovnoměrně zasahuje do lidské motivační struktury. Nerovnoměrnost je dána druhem potíţí, osobností nemocného a úrovní sociálního zázemí. Váţné onemocnění podporuje v člověku regresivní tendence a vyvolává touhu a potřebu bezpečí, jistoty a psychického zázemí. Nemoc ohroţuje lidské potřeby a čím je „horší“, tím jsou tyto tendence a touhy silnější. Obrazně řečeno se pacient ve svém proţívání a nastavenosti vůči sobě a druhým stává „dítětem“ a vyţaduje, aby zde byl „ rodič“, který jeho postoje a potřeby bude průběţně uspokojovat. Tímto rodičem se stávají zdravotníci, rodinní příslušníci a přátelé.45
44 45
Srov. TRACHTOVÁ, E., et al. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu, s. 56. Srov. SYCHROVÁ, L. Psychologický přístup sestry k onkologicky nemocným, s. 119 - 120.
27
Nezbytným předpokladem pro práci sestry ošetřující onkologického pacienta je obrovská míra empatie a porozumění, dostatek času na pacienta, orientace v základních otázkách ţivota a smrti, respekt k hodnotovému ţebříčku pacienta a především vůle nechat ho stanovit si vlastní priority. Sestra pracující metodou ošetřovatelského procesu musí mít neustále na paměti čtyři základní okruhy potřeb, které u svých onkologických pacientů aktivně vyhledává a saturuje: potřeby biologické, psychologické, sociální a spirituální. Současně si ale musí uvědomit, ţe priority potřeb onkologicky nemocného člověka se v průběhu onemocnění mění.46 1.3.3 Psychické a sociální potřeby onkologicky nemocných seniorů Pod vlivem onkologického onemocnění se mění i základní psychické a sociální potřeby a hodnoty, které s nimi souvisejí. Můţe se změnit jejich hierarchie, preferovaný způsob uspokojování, převaţující aktuální motivace apod.47 Nemocný má potřebu se ve své situaci orientovat, znát svůj zdravotní stav, vědět co jej čeká, a proč je to nutné. Pokud by neznal alespoň rámcově charakter svého onemocnění, narůstal by jeho pocit nejistoty a ohroţení, zvyšovalo by se riziko konfliktu. Nepříjemný lékařský výkon nebo vedlejší důsledky léčby, které nemocný nezná, se mu jeví jako ohroţující, se všemi bio–psycho–sociálními důsledky. Těţko lze od nemocného s kolorektálním karcinomem vyţadovat spolupráci, pokud má nedostatek informací. Orientace v situaci zmenší riziko adaptačních problémů. Potřeba stimulace a nových zkušeností se v závislosti na onemocnění sniţuje. Onkologicky nemocný člověk nemívá příliš velkou potřebu nových podnětů, protoţe nemá dost energie. Potřeba citové jistoty a bezpečí se pod vlivem nemoci zvyšuje. Váţné onemocnění je značnou zátěţí, která vede ke zvýšenému úsilí získat podporu. Potřeba sociálního kontaktu můţe být obtíţněji uspokojována, nemocný bývá více izolován, setkává se s omezenou skupinou lidí. Jeho sociální svět se můţe zúţit na nejbliţší členy rodiny, zdravotnický personál a spolupacienty. Pod vlivem onemocnění se mění i potřeba seberealizace. Nemocný se vzdává původních ambicí, protoţe ví, ţe jsou nedostupné nebo proto, ţe ztratily svou dřívější hodnotu. Potřeba otevřené budoucnosti, tj. pozitivní prognózy, bývá onkologickým onemocněním vţdycky více či méně frustrována. Vlastní budoucnost se nemocnému můţe jevit jako nepříznivá, a nemocný je donucen pod tlakem okolností slevovat ze svých původních představ. 46 47
Srov. KOMÍNKOVÁ, H. Právo na důstojné umírání, s. 20. Srov. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese, s. 76 – 80.
28
Zátěţ při zvládání tohoto úkolu můţe představovat nedostatečná informovanost, nejistota a úzkost.48 Sestra má v ošetřovatelském procesu za úkol poskytovat ošetřovatelskou péči podle ordinace lékaře a navíc uspokojovat individuální (i psychologické a sociální) potřeby nemocného. Ty se mohou podle proţívání zdravotního měnit a sestra na ně musí reagovat. Tím vzniká dynamická, systematická, plánovaná ošetřovatelská péče, jejímţ cílem je docílit co nejlepší kvality ţivota nemocného.49 1.3.4 Práva onkologicky nemocných seniorů Abychom lépe rozuměli roli pacienta, seniora a jeho opodstatněným přáním, je důleţité znát etický kodex práv pacientů a seniorů (viz příloha I., II.). Obecná verze práv pacientů byla v ČR vyhlášena v roce 1992. Tento dokument obsahuje frekvenční a typická přání všech nemocných, kteří se ocitli v roli pacientů. V celém kodexu práv pacientů je nepřehlédnutelný důraz kladen na profesionální partnerství, které je třeba vytvořit v kaţdém konkrétním vztahu zdravotnického týmu s nemocným. V případě onkologicky nemocných je nutné respektovat i Deklaraci práv nemocných rakovinou, která se v mnohých ustanoveních s obecnou verzí práv překrývá. Deklaraci práv nemocných rakovinou vyhlásilo Společenství nemocných s rakovinou v Londýně v roce 1991 (viz příloha IV.). V roce 2000 byla vyhlášena Paříţská charta (Onko–charta, Charta onkologicky nemocných) proti rakovině v příštím miléniu, která je podrobnou verzí práv onkologicky nemocných.50 Sestry znají etický kodex práv pacientů a uvádějí jej do praxe. Jeho první ustanovení hovoří o ohleduplné, odborné zdravotnické péči prováděné s porozuměním kvalifikovanými zdravotníky, desáté uvádí, ţe terminálně nemocný má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání. Obě tato ustanovení úzce korespondují s hlavními cíli ošetřovatelství.51
48
Srov. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese, s. 82 – 85. Srov. DYTRYCHOVÁ, D. Sestra v paliativní péči, s. 26. 50 Srov. BOLELOUCKÝ, Z. Psychiatrie a lékařská psychologie v paliativní péči, s. 427 - 430. 51 Srov. KOMÍNKOVÁ, H. Právo na důstojné umírání, s. 20. 49
29
1.4 Psychosociální přístup k onkologicky nemocným seniorům S přibývajícími počty onkologických pacientů, kteří při svém onemocnění déle přeţívají, se zvyšuje i potřeba a rozsah různých psychosociálních intervencí. Cílem těchto intervencí je zmírnění pocitů osamělosti prostřednictvím rozhovorů s ostatními, kteří jsou v podobné situaci, redukce strachu z léčby, sníţení zoufalství a deprese, pomoc při objasňování nedorozumění a chybných informací, zmírnění pocitů izolace, bezmocnosti, beznaděje a pocitu opuštěnosti druhými, vedení k větší zodpovědnosti za vlastní uzdravení, lepší spolupráci s lékařským týmem a obecné zlepšení kvality ţivota.52 V novém modelu psychosociální péče pracují psychosociálně zaměření specialisté s multidisciplinárním onkologickým týmem. To umoţňuje dříve zachytit onkologicky nemocné potřebující psychosociální intervenci. Psychosociální intervence různých forem představují obrovskou pomoc pro pacienta a také pro rodinné příslušníky. V rámci dosaţení pokud moţno co největší efektivity, je moţno postiţeným pacientům nabídnout kombinaci metod, které jim budou ušity na míru. O těchto metodách je moţno s jistotou říci, ţe s jejich pomocí lze dosáhnout výrazné redukce zoufalství, deprese a strachu, posílení chuti do ţivota a kvality ţivota a vytváření strategií zvládání. Sestry v rámci strategie pomoci pacientovi vyrovnat se s psychosociálním stresem spojeným s kolorektálním karcinomem poskytují v rámci ošetřovatelského procesu řadu psychosociálních intervencí jako je psychologická pomoc, zajišťují pacientům a jejich příbuzným dostatečnou sociální oporu, nabízejí odpovídající duchovní podporu podle potřeb pacienta, zapojují pacienta a jejich příbuzné do rozhodování o péči a podporují otevřenou komunikaci tak, aby všichni znali cíle péče, pouţívají terapeutický dotek, aby pacient věděl, ţe mu sestra rozumí, ţe jej vnímá jako „celého člověka“.53 1.4.1 Sociální komunikace Sociální komunikace s pacientem o různých aspektech onkologického onemocnění je jednou z nejdůleţitějších dovedností kaţdého zdravotníka, v onkologii obzvlášť.54 Umění komunikace není krasořečením, ale předpokládá porozumět člověku v nouzi (pacientovi) i moţnostem pomáhajícího (zdravotní tým). Problematiku komunikace je moţné základně rozdělit na dva výrazné problémové okruhy. Tzv. běţná komunikace, a té je ve zdravotnické praxi většina, by měla být bezpečně zvládnuta (viz příloha V.). se o elementární přístup k druhému člověku, který se nachází v nouzi nemoci. 52
Srov. TSCHUSCHKE, V. Psychoonkologie, s. 124. Srov. O´CONNOR, M., ARANDA, S. Paliativní péče pro sestry všech oborů, s. 56. 54 Srov. HOŘEJŠÍ, J. Komunikace s nemocným jako nedílná součást péče v onkologii, s. 21 - 24. 53
30
Jedná
Výjimečná komunikace je náročná proto, ţe se týká dilematických (nejednoznačných) situací anebo závaţného sdělení, které výrazně změní osud pacienta s onkologickým onemocněním.55 Aby mohli pacienti s kolorektálním karcinomem (a jejich rodiny) rozhodovat o své péči, potřebují informace o moţnostech léčby, prognóze a vedlejších účincích léčby. Mezi důvody otevřeného informování pacientů s kolorektálním karcinomem patří zabránění komunikační izolace nemocných od jejich okolí, nepřipravování nemocných o jejich cenný zbývající čas ţivota (nutné zpracování konfliktu, proces zrání a odloučení, uchování jejich svobody v jednání), vzbuzení pochopení pro jejich nemoc a případné radikální terapeutické kroky, usnadnění lékařské péče a psychické vedení nemocného v krizi, nenabízení iluzí, ale poctivé naděje a útěchy.56 Efektivní komunikace vyţaduje znalosti. Sestry potřebují znát pravděpodobné příčiny pacientovy tísně a musí být schopné odhadnout skryté obavy a problémy. Při vzájemné komunikaci je pochopitelně důleţitá osobnost sestry (i dalších zdravotníků) a její přístup k ţivotu. Na druhé straně osobnost pacienta – jeho věk, vzdělání, náboţenství, intelekt a řada dalších osobnostních faktorů. Komunikace znamená proces sdělování, eventuelně vyměňování si významů, a to je nejlépe moţné ve skupině lidí, kteří mají stejné problémy. Tady je budoucnost ve vzniku většího počtu malých, ne nátlakových skupin vzájemné pomoci, pestrých obsahem i nabídkou, s inteligentními lidmi, včetně sester, kteří člověka s jeho problémy vyslechnou a budou mu umět odpovědět, příp. pomoci, protoţe se s obdobnými problémy setkali a jiţ vyrovnali. Důleţité je pomoci druhým najít smysl pro jejich další existenci, aby nebyla pouhým přeţíváním, ale plnohodnotně proţitým ţivotem.57 Mluvíme-li o sociální komunikaci s těţce nemocným onkologickým pacientem, pak tím není myšleno „jakékoliv slovo za kaţdou cenu“. Spíš zde jde o „dobré slovo v příhodný čas“. A aby to bylo skutečně dobré slovo, je třeba ze strany sester takt. A taktem se rozumí citlivý vztah k druhému člověku a ohleduplné společenské chování k druhým lidem. Jsou to právě projevy taktu, tj. charakteristiky taktního jednání sestry s pacientem, coţ je dokladem toho, ţe se s ním, jako s člověkem, stále ještě počítá. Sociální komunikace je pro nemocné s kolorektálním karcinomem i lékem. Vyjadřuje to i pravdivé tvrzení, ţe často „nejlepším lékem je sestra“ (a to platí v nemenší míře i o lékaři).58 Onkologický pacient se setrou nepotřebuje mluvit 24 hodin denně. Jsou však chvíle, kdy je mu její slovo velkou pomocí.
55
Srov. HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o etice pro zdravotní sestry, s. 45. Srov. BOLELOUCKÝ, Z. Psychiatrie a lékařská psychologie v paliativní péči, s. 342 - 345. 57 Srov. HOŘEJŠÍ, J. Komunikace s nemocným jako nedílná součást péče v onkologii, s. 21 - 24. 58 Srov. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologické aspekty terminální fáze onkologicky nemocných, s. 34 - 35. 56
31
Je tomu tak, kdyţ sestra vedle profesionálního výkonu v sobě najde ještě ochotu a energii vyměnit si s pacientem několik povzbudivých vět, kdyţ tak dá najevo osobní zájem o jeho osobu. Pravdou je, ţe to nemá v popisu práce. Je to však zapsáno („obrazně řečeno“) v tom, ţe i sestra je člověkem. Schopnost sestry naslouchat, empaticky reagovat a smysluplně komunikovat, to vše pozitivně ovlivňuje psychiku nemocného seniora s kolorektálním karcinomem.59 1.4.2 Krizová intervence V souvislosti se zjištěním diagnózy rakoviny proţijí prakticky všichni postiţení ţivotní krizi. O krizi hovoříme tehdy, pokud velmi zvýšená úroveň psychického a fyziologického vzruchu vzniklá na základě situačních poţadavků překročí moţnosti zvládání jedince. Dá se mluvit o neřešitelné situaci vyvolávající stres, v některých případech dokonce trauma.60 Fáze vyrovnání se s krizí jsou shodné se známým modelem Elizabeth Kübler-Rossové (viz tab. 1). Tab. 1 Intervence sestry u onkologického pacienta v jednotlivých fázích vyrovnání se s krizí 61 FÁZE
PROJEVY NEMOCNÉHO
INTERVENCE SESTRY
„Ne já ne, pro mne to neplatí. To není moţné“. „To je určitě omyl.“ „Zaměnili výsledky.“
Neopustit, zůstat na blízku. Navázat kontakt, získat důvěru.
„Proč zrovna já?“ „Čí je to vina?“ “Vţdyť mi nic nebylo.“ Zlost na zdravé lidi, zdravotníky.
Dovolit odreagování, nepohoršovat se
NEGACE ŠOK, POPÍRÁNÍ AGRESE HNĚV, VZPOURA
SMLOUVÁNÍ VYJEDNÁVÁNÍ
Hledání zázračných léků, léčitelů, diet. Ochoten Maximální trpělivost. Pozor, zaplatit cokoliv. Činí velké sliby. nenaletět "uzdravovacím" podvodníkům.
DEPRESE SMUTEK
Smutek z utrpěné ztráty. Smutek z hrozící ztráty. Strach o zajištění rodiny.
Trpělivě naslouchat, pomoci urovnat vztahy, pomoci hledat řešení.
Vyrovnání, pokora, skončil boj. „Dokonáno jest.“
Přítomnost, drţet za ruku. Rodina moţná potřebuje pomoci víc neţ pacient!
SMÍŘENÍ SOUHLAS
59
Srov. JANDÍK, P. Psychologická opora pacientů se zhoubnými novotvary, s. 38 - 40. Srov. TSCHUSCHKE, V. Psychoonkologie, s. 46. 61 Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G. Komunikace pro zdravotní sestry, s. 114. 60
32
Krize a její zvládání představuje nejen významnou „prověrku“ vlastních adaptačních moţností jedince, ale i „prověrku“ adaptačních moţností jeho přirozeného sociálního okolí. Sociální okolí a jeho podpora představuje významný potencionál pomoci lidem v krizi. Pokud systém sociální opory chybí, vede to ke sníţení psychické odolnosti jedince a moţnosti krizi zvládnout.62 Krizovou intervenci můţeme vymezit jako „specializovanou pomoc osobám, které se ocitli v krizi.“ Tvoří ji různé formy pomoci, které mají za úkol vrátit jedinci jeho psychickou rovnováhu, narušenou kritickou ţivotní událostí. Krizová intervence ve formě psychologické pomoci spočívá v časově omezeném terapeutickém kontaktu zaměřeném na problém, který vyvolal krizi. Lékařská pomoc zahrnuje především intervenci psychiatrickou. V rámci sociální pomoci je krizová intervence chápána jako činnost směřující k okamţitému sociálnímu zásahu zaměřenému na osoby, které se ocitly v krizové situaci. Právní pomoc můţe být v omezené míře poskytována také sociálním pracovníkem, a to zejména v sociálněprávní oblasti.63 Důleţitým faktem je, ţe příleţitost k intervenci v časném stadiu nemoci můţe navodit takové terapeutické klima, ve kterém bude moţné budoucí překáţky předvídat a dostat pod kontrolu dříve, neţ se z nich vyvinou maladaptivní struktury (rezignace, stres, zátěţ pro sociální prostředí a rodinné a partnerské vztahy). Krizová intervence je principiálně časově omezená a cílená přímo na překonání problémů tady a teď. Pozornost se nezaměřuje na nevyřešené problémy z minulosti, ale na co nejrychlejší navození stejné funkční úrovně pacienta a jeho rodinných příslušníků kterou měli před tím, neţ krize vypukla.64 1.4.3 Psychologická intervence Psychologická intervence je systematicky aplikována profesionálními psychology, psychoterapeuty a v neposlední řadě také sestrami.
Nabízí pacientům vedle standardní
onkologické léčby podpůrná opatření. Nejčastějšími psychosociálními intervencemi jsou vzdělávací a na informacích zaloţené metody (edukace), kognitivně-behaviorální terapie, individuální a skupinová psychoterapie.65 Cílem edukačních intervencí u onkologického pacienta je redukovat pocity bezmocnosti a nedostatečnosti, vázané na nejistotu a nedostatek informací. Nejčastější tématikou edukačních programů jsou informace o nádorech obecně, všeobecná péče o zdraví, otázky ţivotního stylu, meziosobní vztahy (s personálem, spolupacienty, přáteli, rodinou) a duchovní otázky.
62
Srov. ŠPATENKOVÁ, N. Krize-Psychologický a sociologický fenomén, s. 25. Srov. ŠPATENKOVÁ, N. et al. Krizová intervence v praxi, s. 56. 64 Srov. TSCHUSCHKE, V. Psychoonkologie, s. 67. 65 Srov. ŠTEFKA, J., JIRKŮ, H.. Onemocnění tlustého střeva, řešená kolostomií, s. 40 - 41. 63
33
K těmto programům často patří setkání se členy terapeutického týmu (sestry, sociální pracovníci, psychologové, lékaři) a s právě léčenými onkologickými pacienty, kterým se daří dobře. Sestra onkologické pacienty v rámci ošetřovatelské edukuje průběţně. Pacientům s kolorektálním karcinomem podává dostatek informací o ošetřování stomie, stomických pomůckách, dietních opatřeních, pitném reţimu atd.66 Kognitivně-behaviorální terapie (terapie podmiňováním) vyuţívá terapii učení. Zaměřuje se na konkrétní problémy a vědomé psychické procesy. Mezi behaviorální techniky zaměřené k oslabení a lepšímu snášení vedlejších účinků chemoterapie patří relaxační metody (progresivní svalová relaxace), vizualizace a systémová desenzibilizace. Mezi behaviorální techniky zaměřené na sníţení zátěţe vycházející z faktu nádorového onemocnění patří biologická zpětná vazba (biofeedback), kognitivní terapie, hypnóza a meditace.67 Při individuální psychoterapii se jedná o setkání psychoterapeuta s pacientem. Pro tento druh intervence se rozhoduje pacient tehdy, chce-li se věnovat a porozumět svým pocitům, které pro něj nejsou přijatelné (vina, hněv, agrese). Zprostředkovatelem tohoto poznání je psycholog, který ho nehodnotí, ale napomáhá pacientovi najít cestu jak tyto pocity uvolnit. U skupinové psychoterapie se jedná o setkání více lidí ve skupině. Skupiny mohou být nejenom pro onkologické pacienty, ale mohou být i skupiny, kde je moţná a ţádoucí účast rodinných příslušníků (rodinná terapie). Nejde o sdruţení sebelitujících se a nešťastných, ale rovnocenných lidí, které spojuje zkušenost nemoci. Jen málokdo z okolí dokáţe pochopit celou hloubku sdělených pocitů jako ten, kdo má podobný osud. Lze tady vyjádřit vše, čím nemocný nemusí zatěţovat vlastní rodinu, a má moţnost vyjádřit skryté emoce bez obavy, ţe by ohrozil existující a fungující vztahy. Malá sociální skupina je ideální psychosociální podpůrný prostředek pro zvládání zátěţe způsobené nádorovým onemocněním.68 U skupinové psychoterapie se jedná o setkání více lidí ve skupině. Skupiny mohou být nejenom pro onkologické pacienty, ale mohou být i skupiny, kde je moţná a ţádoucí účast rodinných příslušníků (rodinná terapie). Nejde o sdruţení sebelitujících se a nešťastných, ale rovnocenných lidí, které spojuje zkušenost nemoci. Jen málokdo z okolí dokáţe pochopit celou hloubku sdělených pocitů jako ten, kdo má podobný osud. Lze tady vyjádřit vše, čím nemocný nemusí zatěţovat vlastní rodinu a má moţnost vyjádřit skryté emoce bez obavy, ţe by ohrozil existující a fungující vztahy. Malá sociální skupina je ideální psychosociální podpůrný prostředek pro zvládání zátěţe způsobené nádorovým onemocněním.
66
Srov. CHLEBÍKOVÁ, J. Péče o stomie, s. 3 - 4. Srov. BLUDSKÁ, D. Psychoterapie na otevřeném oddělení, s. 36. 68 Srov. TSCHUSCHKE, V. Psychoonkologie, s. 78. 67
34
1.4.4 Sociální intervence Výsledky četných studií ukazují, ţe sociální podpora poskytovaná postiţenému pacientovi můţe být velmi uţitečná. „Sociální oporou“ rozumíme přítomnost jiné ţivé bytosti, která na nemocného působí, případně uspokojuje jeho sociální poţadavky, jako jsou potřeba náklonnosti, jistoty, souhlasu a sociální interakce. Sociální opora je komponentou onkologického onemocnění, která by neměla být podceňována. Stejně jako ve všech ţivotních krizích je i zde velmi důleţitý výskyt vztahových osob. Psychosociální pomoc nemocným s onkologickým onemocněním musí bezpodmínečně zahrnovat doprovázející sociální oporu prostřednictvím důleţité vztahové osoby. Bez této pomoci a podpory nemůţe být profesionální pomoc příliš úspěšná.69 Sestra v rámci ošetřovatelské péče o pacienta s kolorektálním karcinomem intenzivně poskytuje sociální oporu pacientům i jeho blízkým a dává najevo svou spoluúčast v řešení jeho ţivotní krize. Mezi druhy sociální opory patří instrumentální podpora, informační podpora, emocionální podpora a hodnotící podpora. Instrumentální opora je velice konkrétní forma pomoci např. poskytnutí finanční výpomoci, obstarání různých potřebných věcí, zařízení neodkladných záleţitostí, které postiţený sám nemůţe provést, poskytnutí materiální podpory apod. Informační podpora je podání informace postiţenému jedinci, která by mu mohla být nápomocná při orientaci v situaci, do níţ se dostal. Informace poskytují lidé, kteří mají s obdobnou situací zkušenosti jak osobní, tak profesionální. Emocionální podpora je sdělování emocionální blízkosti empatickou formou, naznačování přejné náklonnosti, je mu podána ruka, kdyţ se propadá do deprese, beznaděje a pocitů odcizení, je mu dodávána naděje apod. Hodnotící podpora je sdělována nemocnému např. tím, jak je s ním jednáno (úcta, respekt), je posilováno jeho kladné sebehodnocení a sebevědomí, je podporována jeho snaha o autoregulaci, je povzbuzován ve víře a naději.70
69 70
Srov. TSCHUSCHKE, V. Psychoonkologie, s. 78. Srov. KRTIČKOVÁ, K. Onkologický pacient jako součást rodinného systému, s. 16 - 19.
35
1.4.5 Sociální práce Sociální práce je snaţení, jehoţ cílem je obnovit sociální síť nemocného člověka. Zdravotně-sociální pracovník je prostředníkem mezi nemocným a světem mimo nemocnici okolím, bydlištěm, rodinou, zaměstnáním, různými institucemi atd. Často se musí postarat i o rodinu onkologicky nemocného, pokud se na základě onemocnění své blízké osoby ocitli v tíţivé sociální situaci. Zdravotně-sociální
pracovník
je
v nemocnici
součástí
onkologického
týmu.
Má nezastupitelnou úlohu při řešení všech problémů souvisejících s návratem pacienta do normálního ţivota. Rodina má moţnost se s nimi poradit o finančních problémech spojených s pobytem nemocného, často ţivitele rodiny, v nemocnici. Se zdravotně-sociálním pracovníkem sestra v rámci týmu úzce spolupracuje. Konzultuje s ním konkrétní potřeby onkologicky nemocného, informuje ho o všech zjištěných skutečnostech a v návaznosti s ním vše zaznamenává do ošetřovatelské dokumentace.71 1.4.6 Spirituální péče Duchovní svět či duchovní ţivot se netýká pouze víry v boha. Kaţdý člověk si tvoří nějaký názor na to, kde se vzal svět, jaká je jeho role ve světě, kaţdý potřebuje dát svému ţivotu nějaký smysl a na něm vybudovat své mezilidské vztahy. Z duchovního hlediska je onkologické onemocnění významnou ţivotní událostí, která volá pacienta k autentickému přezkušování hodnot, postojů a vztahů a která můţe, dobře vyuţita vést i k duchovnímu růstu. Mnozí z těch, kteří proţívají zkušenost onkologického onemocnění jako výzvu pro svůj duchovní ţivot, rádi vyuţijí nabídku pomoci duchovního. Pomoc duchovního můţe být uţitečná i těm, kdo mají svou soukromou víru a nejsou členy ţádné náboţenské společnosti, můţe být přínosem i pro ty, kteří jenom nevědí kudy kam a ţádného boha nevyznávají. Sestra sice nemá teologické vzdělání, přesto by ale měla vědět, ţe duchovní svět patří k váţně nemocnému člověku jako jeho psychika a tělesnost a měla by být onkologicky nemocnému v duchovní krizi podle svých sil nápomocná. Měla by vyhovět ţádosti nemocného, a pokud si to přeje, přivolat duchovního.72
71 72
Srov. DOSTÁLOVÁ, O., ŠIKLOVÁ, J. Sociální práce v paliativní medicíně, s. 485 - 502. Srov. KOMÍNKOVÁ, H. Právo na důstojné umírání, s. 20.
36
1.4.7 Dobrovolnictví Dobrovolník je člověk, který bez nároku na finanční odměnu poskytuje svůj čas, svoji energii,
vědomosti
a
dovednosti
ostatním
lidem.
Motivací
k práci
dobrovolníka
je předpoklad: „Dnes já tobě, zítra ty mně.“73 Dobrovolník pomáhající ve zdravotnickém zařízení se stává členem zdravotního týmu. Dobrovolnická činnost spadá do oblasti psychosociální péče, důleţité součásti komplexní péče o nemocného. Dobrovolník poskytuje péči na laické úrovni. Dobrovolník pomáhá nemocnému snášet nemocniční stereotyp, vyplňuje jeho volný čas, motivuje ho k uzdravení a pomáhá mu nacházet pozitivní přístup k ţivotu. Sestry přijímají dobrovolníky nejen pro ulehčení své práce, ale zejména proto dát onkologicky nemocnému moţnost vyuţít potencionál toho zdravého, co v nich i v době nemoci zůstalo a co jim můţe pomoci k rychlejšímu uzdravení.74 1.5 Psychoterapeutický přístup k onkologicky nemocným seniorům Psychologický přístup sester k pacientům s kolorektálním karcinomem lze chápat jako soubor psychologicky příznivě působících vlivů. Tvoří ho celá řada faktorů jako je dobrá erudice, slušné chování sestry, respektování soukromí a studu pacienta, vyjasněná organizace léčebného reţimu. Šetrné zacházení s onkologicky nemocnými zohledňuje lidský faktor v medicíně, která se stává stále více technickou. Reakce na toto přetechnizování medicíny je tendence znovu se zase vrátit k zájmu o pacienta, o jeho podíl na vzniku i průběhu nemoci, o jeho proţívání a zvládání nemoci. K tomuto postup je třeba, aby mezi pacientem s onkologickým onemocněním a sestrou vzniklo dobré pracovní společenství, které vede k aktivní spolupráci. Psychoterapeutický přístup sestry k onkologicky nemocnému je takové chování sestry, které přispívá psychologickými prostředky k dosaţení záměrů léčby. Je to přístup zaměřený především na vztah mezi sestrou a onkologicky nemocným, zaloţený na zájmu, respektu, porozumění a spolupráci. Je-li pacientům s kolorektálním karcinomem poskytována psychologická a psychoterapeutická péče, pak je nemoc lépe snášena, objevuje se méně stesků a bývají lépe vyuţívány zbývající moţnosti pacienta.
73 74
Srov. TOŠNER, J., SOCANSKÁ, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích, s. 12. Srov. JECHOVÁ, K. Ošetřovatelská a psychosociální péče v nemocnici, s. 29-30.
37
V rámci psychoterapie jako zvláštního druhu psychologické intervence působící na duševní ţivot nemocného je vyuţívána řada psychoterapeutických technik.75 Mezi psychoterapeutické techniky patří verbální i neverbální terapeutické techniky jako je muzikoterapie, arteterapie, biblioterapie. Vliv hudby, v terapeutickém slova smyslu – muzikoterapie, je jedním z mnoha způsobů, jak rozvíjet individuální odezvy na ţivot ohroţující onemocnění. To co vyuţívá muzikoterapie je vlastně hudební metafora pro pochopení lidské existence. Arteterapie představuje spontánní nebo řízený výtvarný projev. Umoţňuje poznání subjektivně významných duševních obsahů a základních postojů onkologicky nemocného. Ať jiţ v individuální či skupinové formě slouţí pacientovi k lepšímu porozumění sobě i druhému a k uvolnění zatěţujících procesů. Pacient nemusí být vůbec výtvarně nadán. Biblioterapie není jen čtení knihy. Vhodně zvolená literární témata umoţňují onkologickým pacientům nahlédnout na řadu důleţitých věcí z nových úhlů a po přečtení knihy dále o nich hovořit, učit se a vyjadřovat své názory. Ergoterapie je zdravotnická profese, která vyuţívá specifické diagnostické a léčebné metody, postupy a činnosti při léčbě nejen onkologických pacientů. Hlavním terapeutickým prostředkem v ergoterapii je smysluplná činnost nebo zaměstnání. Zvolené činnosti zohledňují osobní, sociální a kulturní potřeby nemocného, jeho aktuální funkční stav, věk a pohlaví. Výběr činností, které se vyuţívají, jako terapeutický prostředek musí odráţet tyto skutečnosti a musí se vztahovat k sociálním rolím, které pacient zastává, a které se od něho očekávají.76
75 76
Srov. JOBÁNKOVÁ, M. et. al. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky, s. 53 - 58. Srov. BLUDSKÁ, D. Psychoterapie na otevřeném oddělení, s. 36.
38
2. Cíl práce a hypotézy CÍL 1 Zjistit, jaká je spokojenost seniora s kolorektálním karcinomem se zdravotnickým personálem v oblasti sociální komunikace. HYPOTÉZA 1 1H0 - předpokládám, ţe neexistuje statisticky významná závislost mezi věkem seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem. 1HA - předpokládám, ţe existuje statisticky významná závislost mezi věkem seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem. HYPOTÉZA 2 2H0 - předpokládám, ţe neexistuje statisticky významná závislost mezi pohlavím seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem. 2HA - předpokládám, ţe existuje statisticky významná závislost mezi pohlavím seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem. HYPOTÉZA 3 3H0 - předpokládám, ţe neexistuje statisticky významná závislost mezi délkou onkologického onemocnění seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem. 3HA - předpokládám, ţe existuje statisticky významná závislost mezi délkou onkologického onemocnění seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem.
39
CÍL 2 Zjistit, jaká je nabídka psychosociálních sluţeb a jejich vyuţití pro seniora s kolorektálním karcinomem ve vybraných typech zdravotnických zařízení. HYPOTÉZA 4 4H0 - předpokládám, ţe neexistuje statisticky významná závislost mezi nabídkou psychosociální péče a typem zdravotnického zařízení. 4HA - předpokládám, ţe existuje statisticky významná závislost mezi nabídkou psychosociální péče a typem zdravotnického zařízení.
HYPOTÉZA 5 5H0 - předpokládám, ţe neexistuje statisticky významná závislost mezi vyuţitím nabízené psychosociální péče a typem zdravotnického zařízení. 5HA - předpokládám, ţe existuje statisticky významná závislost mezi vyuţitím nabízené psychosociální péče a typem zdravotnického zařízení.
40
3. Metodika výzkumu Cílem diplomové práce je zmapování spokojenosti onkologicky nemocných seniorů v oblasti sociální komunikace se zdravotnickými pracovníky a dále analýza programu nabídky, vyuţití a následného přínosu psychosociální péče pro onkologicky nemocné seniory ve vybraných zdravotnických zařízeních. Úroveň sociální komunikace, kterou respondenti uvedli, byla hodnocena s ohledem na pohlaví, věk a délku onkologického onemocnění. Nabídka a následné vyuţití programu psychosociální péče u onkologicky nemocných seniorů byla hodnocena v závislosti na typu zdravotnického zařízení. Pro sběr dat byla zvolena metoda dotazníkového šetření. Byli osloveni senioři v okresním a krajském (fakultním) typu zdravotnických zařízení Pardubického a Královéhradeckého kraje. Cílová skupina respondentů musela splňovat následující vstupní kritéria (viz tab. 2). Tab. 2 Kritéria pro realizaci výzkumného šetření Kritéria pro realizaci výzkumného šetření 1. Věk respondentů 60 let a více 2. Diagnóza – kolorektální karcinom 3. Terapie, včetně chirurgické léčby – v okresním nebo krajském typu zdravotnického zařízení 4. Adekvátní odpověď na jednotlivé poloţky v dotazníku 5. Dobrovolný souhlas respondentů s anonymním dotazníkovým šetřením Výzkumné šetření probíhalo v Chrudimské nemocnici, Svitavské nemocnici, Fakultní nemocnici Hradec Králové a Pardubické krajské nemocnici. Byli osloveni senioři v okresním a krajském (fakultním) typu zdravotnických zařízení Pardubického a Královéhradeckého kraje. Ve všech zařízeních bylo výzkumné šetření provedeno se souhlasem managementu zařízení. Dotazník (viz. příloha č. 1) obsahoval 25 poloţek a skládal se ze čtyř částí: V I. části dotazníku byl zjišťován věk respondentů (poloţka č. 1), pohlaví (poloţka č. 2), typ onemocnění (poloţka č. 3), přítomnost nebo nepřítomnost vývodu (poloţka č. 4) a současná délka onkologického onemocnění (poloţka č. 5). II.
část
dotazníku
zjišťovala
spokojenost
onkologicky
nemocných
seniorů
se zdravotnickými pracovníky v oblasti sociální komunikace. Patří sem poloţky č. 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14. 41
III. část dotazníku zjišťovala nabídku psychosociální péče a její vyuţívání respondenty ve vybraných zdravotnických zařízení. Tato část dotazníku zahrnovala poloţky č. 15 aţ 22. IV.
část
dotazníku
zjišťovala subjektivní
náhled
na
psychosociální
problematiku
u onkologicky nemocných seniorů. Byl vyuţit prostor pro respondenty na zhodnocení psychosociální podpory ze strany rodiny, přátel a blízkých osob, na zhodnocení oblasti informovanosti
o
sociálních
sluţbách
realizovaných
v rámci
České
republiky
a v závěru dotazníku bylo pro respondenty vytvořeno místo pro důleţitá sdělení, která v dotazníku nebyla zmíněna a respondentům by se mohla zdát důleţitá. Tato část dotazníku zahrnovala poloţky č. 23 aţ 25. Samotnému sběru dat předcházela pilotní studie, kdy byl dotazník předložen 10 respondentům, kteří splňovali nastavená vstupní kritéria. Pilotní studie byla provedena za účelem zjištění srozumitelnosti položených otázek. Výstupem pilotní studie bylo zjednodušení některých položek tak, aby byly pro seniory, s ohledem na možné zhoršení kognitivních funkcí, co nejsrozumitelnější. V diplomové práci byla pouţita jedna z forem statistického usuzování, tzv. statistické testování hypotéz. Získanými daty z dotazníkového šetření byla testována hypotetická tvrzení. Nejdříve byly formulovány výzkumné otázky v podobě nulové (H0) a alternativní hypotézy (HA). U nulové hypotézy byl předpoklad, ţe mezi zkoumanými proměnnými neexistuje statisticky významná závislost a výsledky budou povaţovány za náhodné. U alternativní hypotézy bylo předpokládáno, ţe existuje statisticky významná závislost mezi zkoumanými proměnnými a výsledky nejsou povaţovány za náhodné. Existuje riziko nesprávného vyhodnocení statistické hypotézy označované jako hladina významnosti (spolehlivosti). V šetření bylo pracováno s rizikem chyby 5 % - kritická hladina signifikance (p), má tedy hodnotu maximálně 0,05. V situaci, kdy na zvolené hladině významnosti, byla zamítnuta nulová hypotéza, byla přijata alternativní hypotéza. Získaná data z dotazníkového šetření byla analyticky vyhodnocena pomocí počítačového programu Microsoft Excel ze softwarového balíku Microsoft Office 2003. Pearsonův chí-kvadrát byl pouţit tam, kde bylo porovnáváno rozloţení kategorií jedné proměnné podle kategorií druhé proměnné (kontingenční tabulka). V případě, ţe celkový počet v kontingenční tabulce byl menší jak 42, byl pouţit přesný Fisherův test. Fisherův test byl zaloţen na výpočtu přesné pravděpodobnosti, ţe dostaneme danou kontingenční tabulku ještě více extrémní (vzhledem k nulové hypotéze).77
77
Srov. HOLČÍK, J., GERYLOVOVÁ, A., Úvod do statistiky, s. 28 - 29.
42
K testování hypotéz byly pouţity následující poloţky: H1
poloţka č. 1 vs. poloţka č. 14
H2
poloţka č. 2 vs. poloţka č. 14
H3
poloţka č. 5 vs. poloţka č. 14
H4
Typ zdravotnického zařízení vs. poloţka č. 15 Typ zdravotnického zařízení vs. poloţka č. 16a, 17a, 18a, 19a, 20a, 21a
H5
Typ zdravotnického zařízení vs. poloţka č. 16b, 17b, 18b, 19b, 20b, 21b
4. Výsledky a jejich analýza Distribuce dotazníků a sběr dat byl proveden v průběhu měsíce prosince 2011 a ledna 2012 a byla rozdělena na dvě poloviny. Jedna část dotazníků byla určena na onkologická pracoviště zdravotnického zařízení okresního typu a druhá polovina dotazníků na onkologická pracoviště krajského (fakultního) typu. Distribuováno bylo celkem 250 dotazníků. 225 dotazníků do okresního typu zařízení a 225 dotazníků do krajského typu zdravotnického zařízení. Dotazníky byly v zařízeních vyplňovány společně s respondenty. Vyplňování probíhalo plánovaně díky výborné spolupráci vrchních sester, které vybíraly vhodné respondenty. V průběhu výzkumného šetření odmítlo spolupráci pouze 7 respondentů. Vzhledem k výrazné asistenci při vyplňování dotazníků byla jejich návratnost 213, coţ je 85,2 %. Tento počet byl pouţit ke statistickému zpracování a analýzu výsledků. Šetření k diplomové práci bylo provedeno u 213 seniorů s kolorektálním karcinomem ve 2 typech zdravotnických zařízení. 4.1 Charakteristika respondentů Poloţky v dotazníku byly kvalitativní, z toho dvě poloţky byly kvantitativní: věk a délka onemocnění respondentů (viz tab. 3). Délka onemocnění u respondentů byla v rozmezí od 1 do 180 měsíců, s průměrem 24,54 měsíců. Nejdéle nemocný senior byl 15 let. Věk dotazovaných respondentů byl mezi 60 aţ 94 roky, s průměrem 73,31 roků. Nejstaršímu dotazovanému seniorovi bylo 94 let.
43
Tab. 3 Základní statistické charakteristiky věku respondentů a délky onemocnění Popisné statistiky (Data) Proměnná
Absolutní
Průměr
Medián
Minimum
Maximum
Směrodatná
četnost Věk
odchylka
213
73,31
72,0
60
94
94
213
24,54
21,0
1
180
180
Délka onemocnění
Rozdělení četnosti ukazatelů věku a délky onemocnění je znázorněno na obrázku 2 a 3. Obrázek 2 Rozdělení četností věku
Obrázek 3 Rozdělení četností současné délky onemocnění
Histogram: Vek
Histogram: Delka
Shapiro-WilksW=,95971, p<,00001
Shapiro-WilksW=,66950, p<0,0000 Očekávané normální
Očekávané normální
110
60
100 50
90 80
40
70 60
30
50 Počet pozor.
Počet pozor.
20
10
40 30 20 10 0
0 55
60
65
70
75
80
85
90
-20
95
0
20
40
60
80
100
120
140
160
180
x <= hranice kategorie
x <= hranice kategorie
Determinanta věk respondentů a délka onemocnění byla kategorizována. Sloučením vznikly tři kategorie tak, aby byly pokud moţno rovnoměrné podle počtu respondentů a mohlo být provedeno statistické testování hypotéz. Věk respondentů:
60 – 75 let
Délka onemocnění:
1 – 24 měsíců
76 – 85 let
25 – 60 měsíců
86 a více let
61 a více měsíců
44
4.1 Obecná analýza výsledků Tab. 4 Věk Věk
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
60 – 75 let
134
62,91
76 – 85 let
56
26,29
86 – a více let
23
10,80
Celkem
213
100
Z celkového počtu se výzkumného šetření zúčastnilo 134 (62,91 %) respondentů ve věkové kategorii 60- 75 let, 56 (26,29 %) respondentů ve věkové kategorii 76 – 85 let a 23 (10,80 %) respondentů ve věkové kategorii 86 a více let (viz tab. 4)
Graf 1 Věk Graf 1 znázorňuje rozdělení věkových kategorií respondentů v jednotlivých typech zdravotnických zařízení. Je patrné, ţe v nemocnici krajského typu výrazně převládá věková kategorie respondentů 60 – 75 let, dále věková kategorie 76 – 85 let a 86 a více let téměř dvojnásobně převládá v okresním typu nemocnice oproti krajskému typu zdravotnického zařízení.
45
Tab. 5 Pohlaví Pohlaví Ţena
Absolutní četnost (n) 92
Relativní četnost (%) 43,19
Muţ
121
56,81
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 respondentů
bylo 92 (43,19 %) ţen a 121 (56,81 %) muţů
(viz tab. 5)
Graf 2 Pohlaví Graf 2 znázorňuje početní rozdělení ţen a muţů v jednotlivých typech zdravotnických zařízení. Je patrné, ţe v okresním typu zdravotnického zařízení bylo výrazně více muţů (61,11 %) neţ ţen (38,89 %). V krajské nemocnici byl srovnatelný počet muţů (52, 38 %) jako ţen (47,62 %).
46
Tab. 6 Onemocnění Onemocnění Tlusté střevo (colon)
Absolutní četnost (n) 130
Relativní četnost (%) 61,03
Konečník (rektum)
83
38,97
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 respondentů bylo do výzkumného šetření zařazeno 130 (61,03 %) respondentů s diagnózou onemocnění tlustého střeva a 83 (38,97 %) respondentů s diagnózou onemocnění konečníku (viz tab. 6).
Graf 3 Onemocnění Graf 3 znázorňuje diagnostické rozdělení onkologického onemocnění v jednotlivých typech zdravotnických zařízení. V okresním typu zdravotnického zařízení výrazně převládá skupina respondentů (72,22 %) s diagnózou karcinom colon. V krajském typu zdravotnického zařízení jsou oba typy diagnóz početně téměř vyrovnány.
47
Tab. 7 Stomie Stomie (vývod) Ano
Absolutní četnost (n) 35
Relativní četnost (%) 16,43
Ne
178
83,57
Celkem
213
100
Z celkového počtu mělo 35 (16,43 %) respondentů
vyvedenou stomii a 178
(83,57 %) respondentů stomii nemělo (viz tab. 7).
Graf 4 Stomie Graf 4 znázorňuje počet respondentů bez stomie a se stomií v jednotlivých typech zdravotnických zařízení. Z grafického znázornění jasně vyplývá, ţe v obou typech zdravotnických zařízení výrazně převládají respondenti bez stomie. V okresním typu zařízení je bez stomie 87,04 % respondentů a v krajském typu zdravotnického zařízení je to 80 % respondentů.
48
Tab. 8 Délka onemocnění Délka onemocnění
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
0 – 24 měsíců
131
61,50
25 – 60 měsíců
73
34,27
61 a více měsíců
9
4,23
Celkem
213
100
Z celkového počtu bylo 131 (61,50 %) respondentů nemocných do 24 měsíců, 73 (34,27 %) respondentů nemocných v rozmezí 25 – 60 měsíců a 9 (4,23) respondentů nemocných v délce 61 a více měsíců (viz tab. 8).
Graf 5 Délka onemocnění Graf 5 znázorňuje grafické rozdělení současné délky onkologického onemocnění respondentů v jednotlivých typech zdravotnických zařízení. Z grafického znázornění vyplývá, ţe v obou typech zařízení převládají respondenti s nejkratší délkou onkologického onemocnění (do 2 let), respondenti s délkou onemocnění 2 – 5 let jsou zastoupeni na druhém místě a více neţ pět let mají onkologické onemocnění respondenti v okresním typu zdravotnického zařízení z 5, 56 % a v krajském typu zdravotnického zařízení z 2,86 % . 49
Tab. 9 Sdělení informace o diagnóze Sdělení informace o diagnóze
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
Ano
206
96,71
Ne
2
0,94
Nechtěl/a jsem sdělit
5
2,35
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 respondentů bylo plně informováno o své diagnóze 206 (96,71 %) respondentů, 2 (0,94 %) respondenti informováni o své diagnóze nebyli a 5 (2,35 %) respondentů informaci o své diagnóze sdělit nechtělo (viz tab. 9).
Graf 6 Sdělení informace o diagnóze Graf 6 znázorňuje počet respondentů, kterým byla sdělena onkologická diagnóza, počet respondentů, kterým sdělena nebyla a počet respondentů, kteří onkologickou diagnózu sdělit nechtěli v závislosti na typu zdravotnických zařízení. Jak je z grafického znázornění patrné, z naprosté většiny byla respondentům diagnóza lékařem sdělena.
50
Tab. 10 Forma sdělení úvodních informací o onkologickém onemocnění Informace o onemocnění byly sděleny Ústně
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
205
96,24
Ústně i písemně
6
2,82
Jiná forma sdělení
2
0,94
Celkem
213
100
Z celkového počtu 205 (96,24 %) respondentů uvedlo, ţe jim byly úvodní informace o onkologickém onemocnění sděleny ústní formou, 6 (2,82 %) respondentů uvedlo ústní i písemnou formu sdělení úvodních informací a 2 (0,94 %) respondentům byla úvodní informace sdělena jinou formou – telefonicky (viz tab. 10).
Graf 7 Forma sdělení úvodních informací o onkologickém onemocnění Graf 7 znázorňuje grafické rozdělení jednotlivých forem sdělení úvodních informací o onkologickém onemocnění respondentům v daných typech zdravotnických zařízení. V obou typech zdravotnických zařízeních jednoznačně, z více neţ 96 % , převládá ústní (osobní) sdělení onkologické diagnózy.
51
Tab. 11 Informace o způsobu léčby Informace o způsobu léčby Ano
Absolutní četnost (n) 208
Relativní četnost (%) 97,65
Ne
5
2,35
Celkem
213
100
Z celkového počtu 208 (97,65 %) respondentů uvedlo, ţe byli informováni o způsobu onkologické léčby a 5 (2,35 %) respondentů uvedlo, ţe informováni lékařem o způsobu léčby nebylo (viz tab. 11).
Graf 8 Informace o způsobu léčby Graf 8 znázorňuje počet respondentů, kterým byla lékařem sdělena
informace
o způsobu léčby onkologického onemocnění v jednotlivých typech zdravotnických zařízení. Z grafického znázornění opět jasně vyplývá pozitivní informace, ţe téměř všichni respondenti obdrţeli informace o způsobu onkologické léčby. V okresním typu nemocnic respondenti uvedli poskytnutí informací o způsobu léčby z 98,15 % a v krajském typu respondenti uvedli sdělení informací o způsobu léčby z 97,14 %.
52
Tab. 12 Informace o prognóze onemocnění Informace o prognóze onemocnění Ano
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
189
88,73
Ne
11
5,16
Nechtěl/a jsem sdělit
13
6,10
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 respondentů 189 (88,73 %) uvedlo informaci, ţe jim byla lékařem sdělena prognóza onemocnění, 11 (5,16 %) respondentům prognóza onemocnění sdělena nebyla a 13 (6,10 %) respondentů uvedlo, ţe prognózu onemocnění od lékaře sdělit nechtělo (viz tab. 12).
Graf 9 Informace o prognóze onemocnění Graf 9 znázorňuje počet respondentů, kterým byla sdělena prognóza onemocnění, dále kterým sdělena prognóza nebyla a kategorii respondentů, kteří sdělit prognózu onemocnění z nějakého důvodu nechtěli. Grafické znázornění je opět vázáno na daný typ zdravotnického zařízení. Je zřejmé, ţe většina respondentů u obou typů zdravotnických zařízení uvedla, ţe jim prognóza onemocnění byla lékařem sdělena.
53
Tab. 13 Každodenní frekvence hovoru s lékařem Kaţdodenní frekvence hovoru s lékařem Ano
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
188
88,26
Ne
25
11,74
Celkem
213
100
Z celkového počtu 188 (88,26 %) respondentů uvedlo, ţe hovořilo s lékařem v době hospitalizace kaţdý den a 25 (11,74 %) respondentů uvedlo, ţe s lékařem kaţdý den nehovořilo (viz tab. 13).
Graf 10 Každodenní frekvence hovoru s lékařem Graf 10 znázorňuje, ţe frekvence hovoru respondentů s lékařem bylo velmi podobné v obou typech zdravotnických zařízení. V okresním typu zdravotnického zařízení 89,81 % respondentů uvedlo, ţe s lékařem mluvilo kaţdý den a 10,19 % respondentů uvedlo, ţe s ním kaţdý den nehovořilo. V krajském typu zdravotnického zařízení 86,76 % respondentů uvedlo, ţe s lékařem mluvilo kaţdý den a 13,33 % respondentů uvedlo, ţe s ním kaţdý den nehovořilo.
54
Tab. 14 Srozumitelnost odpovědí od lékaře Srozumitelnost odpovědí od lékaře Vţdy
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
51
23,94
Většinou
90
42,25
Občas
64
30,05
Nikdy
8
3,76
Celkem
213
100
Z celkového počtu 51 (23,94 %) respondentů rozumělo odpovědi lékaře vţdy, 90 (42,25 %) respondentů rozumělo odpovědi lékaře většinou, 64 (30,05 %) respondentů rozumělo odpovědi lékaře občas a 8 (3,76 %) respondentů nerozumělo odpovědi lékaře nikdy (viz tab. 14).
Graf 11 Srozumitelnost odpovědí od lékaře Graf 11 znázorňuje názor respondentů na srozumitelnost odpovědí od lékaře v daných typech zdravotnických zařízení. Z grafického znázornění vyplývá, ţe respondenti uvádějí všechny typy odpovědí v různém procentuálním rozloţení. V kvalitě srozumitelnosti odpovědí od lékaře jsou oba typy zdravotnického zařízení srovnatelné. 55
Tab. 15 Srozumitelnost odpovědí od sestry Srozumitelnost odpovědí od sestry Vţdy
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
124
58,22
Většinou
81
38,03
Občas
8
3,76
Nikdy
0
0,00
Celkem
213
100
Z celkového počtu 124 (58,22 %) respondentů rozumělo odpovědi sestry vţdy, 81 (38,03 %) respondentů rozumělo odpovědi sestry většinou, 8 (3,76 %) respondentů rozumělo odpovědi sestry občas a ţádný respondent neuvedl, ţe by odpovědi sestry nerozuměl nikdy (viz tab. 15).
Graf 12 Srozumitelnost odpovědí od sestry Graf 12 znázorňuje názor respondentů na srozumitelnost odpovědí od sestry v daných typech zdravotnických zařízení. Vysledky jsou v obou typech zdravotnických zařízení opět porovnatelné. Výrazně převaţuje srozumitelnost odpovědí od sestry – vţdy a většinou. V obou typech zdravotnického zařízení tento výsledek dohromady převyšuje 90 %. 56
Tab. 16 Srozumitelnost odpovědí od ošetřovatele/sanitáře Srozumitelnost odpovědí od ošetřovatele/sanitáře Vţdy
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
190
89,20
Většinou
21
9,86
Občas
2
0,94
Nikdy
0
0,00
Celkem
213
100
Z celkového počtu 190 (89,20 %) respondentů rozumělo odpovědi ošetřovatele/sanitáře vţdy, 21 (9,86 %) respondentů rozumělo odpovědi ošetřovatele/sanitáře většinou, 2 (0,94 %) respondenti rozuměli odpovědi ošetřovatele/sanitáře občas a ţádný respondent neuvedl, ţe by odpovědi ošetřovatele/sanitáře nerozuměl nikdy (viz tab.16).
Graf 13 Srozumitelnost odpovědí od ošetřovatele/sanitáře Graf 13 znázorňuje názor respondentů na srozumitelnost odpovědí od ošetřovatele/sanitáře v daných typech zdravotnických zařízení. Vysledky jsou v obou typech zdravotnických zařízení
opět
porovnatelné.
Výrazně
převaţuje
srozumitelnost
odpovědí
od ošetřovatele/sanitáře – vţdy a většinou. V obou typech zdravotnického zařízení tento výsledek dohromady znázorňuje opět hranici vyšší neţ 90 %. 57
Tab. 17 Srozumitelnost odpovědí od fyzioterapeuta Srozumitelnost odpovědí od fyzioterapeuta Vţdy
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
199
93,43
Většinou
13
6,10
Občas
1
0,47
Nikdy
0
0,00
Celkem
213
100
Z celkového počtu 199 (93,43 %) respondentů rozumělo odpovědi fyzioterapeuta vţdy, 13 (6,10 %) respondentů rozumělo odpovědi fyzioterapeuta většinou, 1 (0,47 %) respondent rozuměl odpovědi fyzioterapeuta občas a ţádný respondent neuvedl, ţe by odpovědi fyzioterapeuta nerozuměl nikdy (viz tab. 17).
Graf 14 Srozumitelnost odpovědí od fyzioterapeuta Graf. 14 znázorňuje názor respondentů na srozumitelnost odpovědí od fyzioterapeuta v daných typech zdravotnických zařízení. Vysledky jsou v obou typech zdravotnických zařízení opět porovnatelné. Výrazně převaţuje srozumitelnost odpovědí od fyzioterapeuta – vţdy. V obou typech zdravotnického zařízení tento výsledek dohromady znázorňuje opět přes 90 %. 58
Tab. 18 Ochota lékaře promluvit si při obavách Ochota lékaře promluvit si při obavách Vţdy
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
20
9,39
Většinou
124
58,22
Občas
62
29,11
Nikdy
7
3,29
Celkem
213
100
Z celkového počtu 20 (9,39 %) respondentů uvedlo, ţe si s nimi lékař byl ochotný při jejich obavách promluvit vţdy, 124 (58,22 %) respondentů uvedlo, ţe si s nimi byl lékař ochoten promluvit většinou, 62 (29,11 %) respondentů uvedlo ochotu lékaře promluvit si při jejich obavách občas a 7 (3,29 %) respondentů uvedlo naprostou neochotu lékaře si obavách promluvit (viz tab. 18).
Graf 15 Ochota lékaře promluvit si při obavách Graf 15 znázorňuje názor respondentů na ochotu lékaře promluvit si při jejich obavách v daných typech zdravotnických zařízení. Respondenti z obou typů zdravotnických zaţízení shodně uvádějí odpovědi – většinou a občas. Procentuální rozloţení hranice těchto odpovědí převyšuje hranici 80 % v obou typech zdravotnických zařízení. 59
Tab. 19 Ochota sestry promluvit si při obavách Ochota sestry promluvit si při obavách Vţdy
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
162
76,06
Většinou
21
9,86
Občas
28
13,15
Nikdy
2
0,94
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 respondentů uvedlo 162 (76,06 %) respondentů, ţe si s nimi sestra byla ochotná při jejich obavách promluvit vţdy, 21 (9,86 %) respondentů uvedlo, ţe si s nimi byla sestra ochotná promluvit většinou, 28 (13,15 %) respondentů uvedlo ochotu sestry promluvit si při jejich obavách občas a 2 (3,29 %) respondenti uvedli naprostou neochotu sestry promluvit si při jejich obavách z léčby nebo vyšetření (viz tab. 19).
Graf 16 Ochota sestry promluvit si při obavách Graf 16 znázorňuje názor respondentů na ochotu sestry promluvit si při jejich obavách v daných typech zdravotnických zařízení. Z grafického znázornění jednoznačně respondenti uvádějí, ţe v obou typech zařízení jsou sestry ochotny – vţdy, nebo většinou, jim věnovat dostatek času při jejich obavách a strachu z léčby nebo vyšetření. 60
Tab. 20 Ochota ošetřovatele/sanitáře promluvit si při obavách Ochota ošetřovatele/sanitáře promluvit si při obavách Vţdy
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
158
74,18
Většinou
45
21,13
Občas
9
4,23
Nikdy
1
0,47
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 respondentů uvedlo 158 (74,18 %) respondentů, ţe si s nimi ošetřovatel/sanitář byl ochotný při jejich obavách promluvit vţdy, 45 (21,13 %) respondentů uvedlo, ţe si s nimi ošetřovatel/sanitář byl ochotný promluvit většinou, 9 (4,23 %) respondentů uvedlo ochotu ošetřovatele/sanitáře promluvit si při jejich obavách občas a 1 (0,47 %) respondent uvedl naprostou neochotu ošetřovatele/sanitáře promluvit si při jeho obavě z léčby nebo vyšetření (viz tab. 20).
Graf 17 Ochota ošetřovatele/sanitáře promluvit si při obavách Graf 17 znázorňuje názor respondentů na ochotu ošetřovatele/sanitáře promluvit si při jejich obavách v daných typech zdravotnických zařízení. Respondenti opět shodně uvádějí jejich ochotu promluvit si při obavách především v rozmezí na škále – vţdy a většinou. 61
Tab. 21 Ochota fyzioterapeuta promluvit si při obavách Ochota fyzioterapeuta promluvit Absolutní četnost (n) si při obavách Vţdy 168
Relativní četnost (%) 78,87
Většinou
39
18,31
Občas
5
2,35
Nikdy
1
0,47
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 respondentů uvedlo 168 (78,87 %) respondentů, ţe si s nimi fyzioterapeut byl ochotný při jejich obavách promluvit vţdy, 39 (18,31 %) respondentů uvedlo, ţe si s nimi byl fyzioterapeut ochotný promluvit většinou, 5 (2,35 %) respondentů uvedlo ochotu fyzioterapeuta promluvit si při jejich obavách občas a 1 (0,47 %) respondent uvedl naprostou neochotu fyzioterapeuta promluvit si při jeho obavě z léčby nebo vyšetření (viz tab. 21).
Graf 18 Ochota fyzioterapeuta promluvit si při obavách Graf 18 znázorňuje názor respondentů na ochotu fyzioterapeuta promluvit si při jejich obavách v daných typech zdravotnických zařízení. Respondenti opět shodně uvádějí ochotu promluvit si – vţdy, většinou – téměř 100 %. 62
Tab. 22 Dostatek času lékaře na rozhovor Dostatek času lékaře na rozhovor Vţdy
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
8
3,76
Většinou
60
28,17
Občas
124
58,22
Nikdy
21
9,86
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 respondentů uvedlo 8 (3,76 %) respondentů, ţe měl lékař vţdy dostatek času na rozhovor, 60 (28,17 %) respondentů uvedlo, ţe měl lékař většinou dostatek času na tento rozhovor, 124 (58,22 %) respondentů uvedlo občasný dostatek času lékaře na rozhovor a 21 (9,86 %) respondentů uvedlo, ţe lékař neměl nikdy dostatek času na rozhovor (viz tab. 22).
Graf 19 Dostatek času lékaře na rozhovor Graf 19 znázorňuje názor respondentů na dostatek času lékaře na rozhovor o zdravotním stavu v daných typech zdravotnických zařízení. Z grafu jednoznačně vyplývá nejfrekventovanější odpověď respondentů, kterou uvedli, a to občas. V okresním typu uvedli respondenti variantu občas z 53,70 % a v krajském typu variantu občas z 62,86 %. 63
Tab. 23 Dostatek času sestry na rozhovor Dostatek času sestry na rozhovor Absolutní četnost (n) Vţdy 181
Relativní četnost (%) 84,98
Většinou
27
12,68
Občas
5
2,35
Nikdy
0
0,00
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 respondentů uvedlo 181 (84,98 %) respondentů, ţe měla sestra vţdy dostatek času na rozhovor, 27 (12,68 %) respondentů uvedlo, ţe měla sestra většinou dostatek času na tento rozhovor, 5 (2,35 %) respondentů uvedlo občasný dostatek času sestry na rozhovor a ţádný respondent
neuvedl, ţe by sestra neměla nikdy dostatek času
na rozhovor (viz tab. 23).
Graf 20 Dostatek času sestry na rozhovor Graf 20 znázorňuje názor respondentů na dostatek času sestry na rozhovor o zdravotním stavu. Opět respondenti téměř shodně uvádějí ochotu sester najít si dostatek času si s nimi promluvit. Variantu vţdy v okresním typu zdravotnického zařízení uvádějí respondenti v 87,96 % a v krajském typu zdravotnického zařízení uvádějí variantu vţdy z 81,91 %.
64
Tab. 24 Dostatek času ošetřovatele/sanitáře na rozhovor Dostatek času ošetřovatele/sanitáře na rozhovor Vţdy
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
142
66,67
Většinou
63
29,58
Občas
8
3,76
Nikdy
0
0,00
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 respondentů uvedlo
142 (66,67 %) respondentů, ţe měl
ošetřovatele/sanitáře vţdy dostatek času na rozhovor, 63 (29,58 %) respondentů uvedlo, ţe měl ošetřovatele/sanitáře většinou dostatek času na tento rozhovor, 8 (3,76 %) respondentů uvedlo občasný dostatek času ošetřovatele/sanitáře na rozhovor a ţádný respondent neuvedl, ţe by oše/san neměl nikdy dostatek času na rozhovor (viz tab. 24).
Graf 21 Dostatek času ošetřovatele/sanitáře na rozhovor Graf 21 znázorňuje názor respondentů na dostatek času ošetřovatele/sanitáře na rozhovor o zdravotním stavu. Opět respondenti téměř shodně uvádějí ochotu ošetřovatele/sanitáře najít si dostatek času si s nimi promluvit, a to nejvíce ve variantě vţdy.
65
Tab. 25 Dostatek času fyzioterapeuta na rozhovor Dostatek času fyzioterapeuta na rozhovor Vţdy
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
202
94,84
Většinou
10
4,69
Občas
1
0,47
Nikdy
0
0,00
Celkem
213
100
Z celkového počtu 202 (94,84 %) respondentů uvedlo, ţe měl fyzioterapeut vţdy dostatek času na rozhovor, 10 (4,69 %) respondentů uvedlo, ţe měl fyzioterapeut většinou dostatek času na tento rozhovor, 8 (3,76 %) respondentů uvedlo občasný dostatek času fyzioterapeuta na rozhovor a ţádný respondent neuvedl, ţe by fyzioterapeut neměl nikdy dostatek času na rozhovor (viz tab. 25).
Graf 22 Dostatek času fyzioterapeuta na rozhovor Graf
22 znázorňuje názor respondentů na dostatek času fyzioterapeuta na rozhovor
o zdravotním stavu v daných typech zdravotnických zařízení. Opět respondenti téměř shodně uvádějí ochotu fyzioterapeuta najít si dostatek času promluvit si, a to nejvíce ve variantě vţdy, která výrazně převyšuje 90% hranici. 66
Tab. 26 Spokojenost s úrovní komunikace s lékařem Spokojenost s úrovní komunikace s lékařem Velmi spokojen/a
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
25
11,74
Spokojen/a
46
21,60
Ani spokojen/a, ani nespokojen/a
121
56,81
Nespokojen/a
13
6,10
Velmi nespokojen/a
8
3,76
Celkem
213
100
Z celkového počtu bylo 25 (11,74 %) respondentů velmi spokojeno s úrovní komunikace s lékařem, 46 (21,60 %) respondentů bylo spokojeno s úrovní komunikace s lékařem, 121 (56,81 %) respondentů bylo ani spokojeno/ani nespokojeno s úrovní komunikace s lékařem a 8 (3,76 %) respondentů bylo velmi nespokojeno s úrovní komunikace s lékařem (viz tab. 26).
Graf 23 Spokojenost s úrovní komunikace s lékařem Graf 23 znázorňuje spokojenost respondentů s úrovní komunikace s lékařem v daných typech zdravotnických zařízení. Z grafů shodně vyplývá, ţe respondenti nejvíce uvedli průměrnou spokojenost s úrovní komunikace s lékařem v obou typech zdravotnických zařízení. 67
Tab. 27 Spokojenost s úrovní komunikace se sestrou Spokojenost s úrovní komunikace se sestrou Velmi spokojen/a
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
180
84,51
Spokojen/a
11
5,16
Ani spokojen/a, ani nespokojen/a
15
7,04
Nespokojen/a
5
2,35
Velmi nespokojen/a
2
0,94
Celkem
213
100
Z celkového počtu bylo 180 (84,51 %) respondentů velmi spokojeno s úrovní komunikace se sestrou, 11 (5,16 %) respondentů bylo spokojeno s úrovní komunikace se sestrou, 15 (7,04 %) respondentů bylo ani spokojeno/ani nespokojeno s úrovní komunikace se sestrou a 2 (0,94 %) respondenti byli velmi nespokojeni s úrovní komunikace se sestrou (viz tab. 27).
Graf 24 Spokojenost s úrovní komunikace se sestrou Graf 24 znázorňuje spokojenost respondentů s úrovní komunikace se sestrou v daných typech zdravotnických zařízení. Z grafického znázornění jasně vyplývá většinově uváděná velká spokojenost s úrovní komunikace respondentů se sestrou.
68
Tab. 28 Spokojenost s úrovní komunikace s ošetřovatelem/sanitářem Spokojenost s úrovní komunikace s ošetřovatelem/sanitářem Velmi spokojen/a
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
51
23,94
Spokojen/a
129
60,56
Ani spokojen/a, ani nespokojen/a
13
6,10
Nespokojen/a
9
4,23
Velmi nespokojen/a
11
5,16
Celkem
213
100
Z celkového počtu bylo 51 (23,94 %) respondentů velmi spokojeno s úrovní komunikace s ošetřovatelem/sanitářem , 129 (60,56 %) respondentů bylo spokojeno s úrovní komunikace s ošetřovatelem/sanitářem, 13 (6,10 %) respondentů bylo ani spokojeno/ani nespokojeno s úrovní komunikace s ošetřovatelem/sanitářem a 11 (5,16 %) respondentů bylo velmi nespokojeno s úrovní komunikace s ošetřovatelem/sanitářem (viz tab. 28).
Graf 25 Spokojenost s úrovní komunikace se ošetřovatelem/sanitářem Graf 25 znázorňuje spokojenost respondentů s úrovní komunikace s ošetřovatelem/sanitářem v daných typech zdravotnických zařízení. Převaţuje uváděná velká spokojenost respondentů.
69
Tab. 29 Spokojenost s úrovní komunikace s fyzioterapeutem Spokojenost s úrovní komunikace s fyzioterapeutem Velmi spokojen/a
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
68
31,92
Spokojen/a
111
52,11
Ani spokojen/a, ani nespokojen/a
8
3,76
Nespokojen/a
21
9,86
Velmi nespokojen/a
5
2,35
Celkem
213
100
Z celkového počtu bylo 68 (31,92 %) respondentů velmi spokojeno s úrovní komunikace s fyzioterapeutem, 111 (52,11 %) respondentů bylo spokojeno s úrovní komunikace s fyzioterapeutem, 8 (3,76 %) respondentů bylo ani spokojeno/ani nespokojeno s úrovní komunikace s fyzioterapeutem a 5 (2,35 %) respondentů bylo velmi nespokojeno s úrovní komunikace s fyzioterapeutem (viz tab. 29).
Graf 26 Spokojenost s úrovní komunikace s fyzioterapeutem Graf 26 znázorňuje spokojenost respondentů s úrovní komunikace s fyzioterapeutem v daných typech zdravotnických zařízení. Převaţuje uváděná velká spokojenost respondentů.
70
Tab. 30 Nabídka možnosti poskytnutí psychosociálních služeb Nabídka psychosociálních sluţeb Absolutní četnost (n) Ano 42
Relativní četnost (%) 19,72
Ne
171
80,28
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 repondentů dostalo nabídku moţnosti poskytnutí psychosociální péče ve zdravotnickém zařízení 42 (19,72 %) respondentů, tuto moţnost ale 171 (80,28 %) respondentů ve zdravotnickém zařízení nedostalo (viz tab. 30).
Graf 27 Nabídka možnosti poskytnutí psychosociálních služeb Graf 27 znázorňuje počet respondentů, kterým byla nabídnuta moţnost psychosociální péče a počet respondentů, kterým moţnost psychosociální péče nabídnuta nebyla v porovnání s daným typem zdravotnického zařízení. Z grafického znázornění vyplývá, ţe v obou typech zdravotnického zařízení výrazně převaţuje neinformovanost respondentů o psychosociálních moţnostech pomoci. V okresním typu zdravotnického zařízení nebylo informováno 90,74 % respondentů
a
v krajském
typu
zdravotnického
zařízení
o psychosociálních moţnostech pomoci 69,52 % respondentů.
71
nebylo
informováno
Tab. 31 Nabídka pomoci zdravotně-sociálního pracovníka Nabídka pomoci zdravotněsociálního pracovníka Ano
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
23
10,80
Ne
190
89,20
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 respondentů byla nabídnuta pomoc zdravotně-sociálního pracovníka 23 (10,80 %) respondentům a 190 (89,20 %) respondentům pomoc zdravotně-sociálního pracovníka nabídnuta nebyla (viz tab. 31).
Graf 28 Nabídka pomoci zdravotně-sociálního pracovníka Graf 28 znázorňuje počet respondentů, kterým byla nabídnuta pomoc zdravotně-sociálního pracovníka v porovnání v daných typech zdravotnických zařízení. Oslovení respondenti z okresního typu zdravotnického zařízení uvádějí, ţe jim pomoc zdravotně-sociálního pracovníka byla nabídnuta pouze v 7,41 %
a 92,59 % respondentů nabídnuta nebyla.
Oslovení respondenti z krajského typu zdravotnického zařízení uvádějí, ţe jim pomoc zdravotně-sociálního pracovníka byla nabídnuta pouze v 14,29 % a 85,71 % respondentů nabídnuta nebyla.
72
Tab. 32 Využití pomoci zdravotně-sociálního pracovníka Vyuţití pomoci zdravotněsociálního pracovníka Ano
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
16
69,57
Ne
7
30,43
Celkem
23
100
Z celkového počtu 23 respondentů, kterým byla nabídnuta pomoc zdravotně-sociálního pracovníka jí 16 (69,57 %) respondentů vyuţilo a 7 (30,43 %) respondentů nevyuţilo (viz tab. 32).
Tab. 33 Přínos pomoci zdravotně-sociálního pracovníka Přínos pomoci zdravotněsociálního pracovníka Velmi přínosná
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
14
87,50
Přínosná
2
12,50
Ani přínosná, ani nepřínosná
0
0,00
Nepřínosná
0
0,00
Vůbec nebyla přínosem
0
0,00
Celkem
16
100
Z celkového počtu 16 respondentů, kteří vyuţili pomoci zdravotně-sociálního pracovníka, byla pro 14 (87,50 %) respondentů jeho péče velmi přínosná a pro 2 (12,50 %) respondenty jeho péče přínosná (viz tab. 33).
73
Tab. 34 Nabídka péče psychologa Nabídka péče psychologa Ano
Absolutní četnost (n) 31
Relativní četnost (%) 14,55
Ne
182
85,45
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 respondentů byla nabídnuta péče psychologa 31 (14,55 %) respondentům a 182 (85,45 %) respondentům péče psychologa nabídnuta nebyla (viz tab. 34).
Graf 29 Nabídka péče psychologa Graf 29 znázorňuje počet respondentů, kterým byla nabídnuta péče psychologa v porovnání s daným typem zdravotnického zařízení. Oslovení respondenti z okresního typu zdravotnického zařízení uvádějí, ţe jim péče psychologa byla nabídnuta pouze v 5,56 % a 94,44 % respondentů nabídnuta nebyla. Oslovení respondenti z krajského typu zdravotnického zařízení uvádějí, ţe jim péče psychologa byla nabídnuta v 23,81 % a 76,19 % respondentů nabídnuta nebyla.
74
Tab. 35 Využití péče psychologa Vyuţití péče psychologa Ano
Absolutní četnost (n) 26
Relativní četnost (%) 83,87
Ne
5
16,13
Celkem
31
100
Z celkového
počtu
31
respondentů,
kterým
byla
nabídnuta
péče
psychologa
jí 26 (83,87 %) respondentů vyuţilo a 5 (16,13 %) respondentů nevyuţilo (viz tab. 35).
Tab. 36 Přínos péče psychologa Přínos péče psychologa Velmi přínosná
Absolutní četnost (n) 25
Relativní četnost (%) 96,15
Přínosná
1
3,85
Ani přínosná, ani nepřínosná
0
0,00
Nepřínosná
0
0,00
Vůbec nebyla přínosem
0
0,00
Celkem
26
100
Z celkového
počtu
26
respondentů,
kteří
vyuţili
péče
psychologa,
byla
pro
25 (96,15 %) respondentů jeho péče velmi přínosná a pro 1 (3,85 %) respondenta jeho péče přínosná (viz tab. 36).
75
Tab. 37 Nabídka pomoci ve svépomocných skupinách Nabídka pomoci ve svépomocných skupinách Ano
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
13
6,10
Ne
200
93,90
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 respondentů byla nabídnuta pomoc ve svépomocných skupinách 13 (6,10 %) respondentům a 200 (93,90 %) respondentům pomoc ve svépomocných skupinách nabídnuta nebyla (viz tab. 37).
Graf 30 Nabídka pomoci ve svépomocných skupinách Graf 30 znázorňuje počet respondentů, kterým byla nabídnuta pomoc ve svépomocných skupinách v porovnání s danými typy zdravotnických zařízení. Oslovení respondenti z okresního typu zdravotnického zařízení uvádějí, ţe jim pomoc ve svépomocných skupinách byla nabídnuta pouze v 3,70 % a nebyla nabídnuta 96,30 % respondentů. Oslovení respondenti
z krajského
typu
zdravotnického
zařízení
ve svépomocných skupinách byla nabídnuta v 8,57 respondentů.
76
%
uvádějí,
ţe
jim
pomoc
a nebyla nabídnuta 91,43 %
Tab. 38 Využití pomoci ve svépomocných skupinách Vyuţití pomoci ve svépomocných Absolutní četnost (n) skupinách Ano 8
Relativní četnost (%) 61,54
Ne
5
38,46
Celkem
13
100
Z celkového počtu 13 respondentů, kterým byla nabídnuta pomoc ve svépomocných skupinách 8 (61,54 %) respondentů pomoci vyuţilo a 5 (38,46 %) respondentů nevyuţilo (viz tab. 38).
Tab. 39 Přínos pomoci ve svépmocných skupinách Přínos pomoci ve svépomocných skupinách Velmi přínosná
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
5
62,50
Přínosná
2
25,00
Ani přínosná, ani nepřínosná
1
12,50
Nepřínosná
0
0,00
Vůbec nebyla přínosem
0
0,00
Celkem
8
100
Z celkového počtu 8 respondentů, kteří vyuţili pomoci ve svépomocných skupinách, byla pro 5 (62,50 %) respondentů jejich péče velmi přínosná, pro 2 (25,00 %) respondenty jejich péče přínosná a pro 1 (12,50 %) respondenta byla pomoc ani přínosná, ani nepřínosná (viz tab. 39).
77
Tab. 40 Nabídka uvolňujících aktivit Nabídka uvolňujících aktivit Ano
Absolutní četnost (n) 4
Relativní četnost (%) 1,88
Ne
209
98,12
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 respondentů byla nabídnuta moţnost uvolňujích aktivit (např. muzikoterapie, keramické a jiné dílny) 4 (1,88 %) respondentům a 209 (98,12 %) respondentům moţnost uvolňujících aktivit nabídnuta nebyla (viz tab. 40).
Graf 31 Nabídka uvolňujících aktivit Graf 31 znázorňuje počet respondentů, kterým byla nabídnuta moţnost uvolňujícíh aktivit (např. muzikoterapie, keramické a jiné dílny) v porovnání s danými typy zdravotnických zařízení. Oslovení respondenti z okresního typu zdravotnického zařízení uvádějí, ţe jim moţnost uvolňujících aktivit nebyla nabídnuta vůbec. Oslovení respondenti z krajského typu zdravotnického zařízení uvádějí, ţe jim moţnost uvolňujících aktivit byla nabídnuta pouze v 3,81 % a 96,19 % respondentů nabídnuta nebyla.
78
Tab. 41 Využití možnosti uvolňujících aktivit Vyuţití uvolňujících aktivit Ano
Absolutní četnost (n) 4
Relativní četnost (%) 100,00
Ne
0
0,00
Celkem
4
100
Z celkového počtu 4 respondentů, kterým byla nabídnuta moţnost uvolňujících aktivit (např. muzikoterapie, keramické a jiné dílny) 4 (100,00 %) respondenti této moţnosti vyuţily (viz tab. 41).
Tab. 42 Přínos uvolňujících aktivit Přínos uvolňujících aktivit Velmi přínosná
Absolutní četnost (n) 3
Relativní četnost (%) 75,00
Přínosná
1
25,00
Ani přínosná, ani nepřínosná
0
0,00
Nepřínosná
0
0,00
Vůbec nebyla přínosem
0
0,00
Celkem
4
100
Z celkového počtu 4 respondentů, kteří vyuţili moţnosti nabídky uvolňujících aktivit (např. muzikoterapie, keramické a jiné dílny), byla pro 3 (75,00 %) respondenty jejich pomoc velmi přínosná a pro 1 (25,00 %) respondenta jejich pomoc přínosná (viz tab. 42).
79
Tab. 43 Nabídka péče duchovního Nabídka péče duchovního Ano
Absolutní četnost (n) 41
Relativní četnost (%) 19,25
Ne
172
80,75
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 respondentů byla nabídnuta péče duchovního 41 (19,25 %) respondentům a 172 (80,75 %) respondentům péče duchovního nabídnuta nebyla (viz tab. 43).
Graf 32 Nabídka péče duchovního Graf 32 znázorňuje počet respondentů, kterým byla nabídnuta péče duchovního v porovnání s
danými
typy
zdravotnických
zařízení.
Oslovení
respondenti
z okresního
typu
zdravotnického zařízení uvádějí, ţe jim péče duchovního byla nabídnuta pouze v 8,33 % a nebyla nabídnuta 91,67 % respondentů. Oslovení respondenti z krajského typu zdravotnického zařízení uvádějí, ţe jim péče duchovního byla nabídnuta v 30,48 % a nebyla nabídnuta 69,52 % respondentů.
80
Tab. 44 Využití péče duchovního Vyuţití péče duchovního Ano
Absolutní četnost (n) 39
Relativní četnost (%) 95,12
Ne
2
4,88
Celkem
41
100
Z celkového
počtu
41
respondentů,
kterým
byla
nabídnuta
péče
duchovního
39 (95,12 %) respondentů péče duchovního vyuţilo a 2 (4,88 %) respondenti péče duchovního nevyuţili (viz tab. 44).
Tab. 45 Přínos péče duchovního Přínos péče duchovního Velmi přínosná
Absolutní četnost (n) 35
Relativní četnost (%) 89,74
Přínosná
4
10,26
Ani přínosná, ani nepřínosná
0
0,00
Nepřínosná
0
0,00
Vůbec nebyla přínosem
0
0,00
Celkem
39
100
Z celkového
počtu
39
respondentů,
kteří
vyuţili
péče
duchovního,
byla
pro
35 (89,74 %) respondentů jeho péče velmi přínosná a pro 4 (10,26 %) respondenty jeho péče přínosná (viz tab. 45).
81
Tab. 46 Nabídka pomoci dobrovolníka Nabídka pomoci dobrovolníka Ano
Absolutní četnost (n) 6
Relativní četnost (%) 2,82
Ne
207
97,18
Celkem
213
100
Z celkového počtu 213 respondentů byla nabídnuta pomoc dobrovolníka 6 (2,82 %) respondentům a 207 (97,18 %) respondentům pomoc dobrovolníka nabídnuta nebyla (viz tab. 46).
Graf 33 Nabídka pomoci dobrovolníka Graf 33 znázorňuje počet respondentů, kterým byla nabídnuta pomoc dobrovolníka v porovnání s danými typy zdravotnických zařízení. Oslovení respondenti z okresního typu zdravotnického zařízení uvádějí, ţe jim pomoc dobrovolníka byla nabídnuta pouze v 5,56 % a nebyla nabídnuta 94,44 % respondentů. Oslovení respondenti z krajského typu zdravotnického zařízení uvádějí, ţe jim pomoc dobrovolníka nebyla nabídnuta vůbec.
82
Tab. 47 Využití pomoci dobrovolníka Vyuţití pomoci dobrovolníka Ano
Absolutní četnost (n) 6
Relativní četnost (%) 100,00
Ne
0
0,00
Celkem
6
100
Z celkového
počtu
6
respondentů,
kterým
byla
nabídnuta
pomoc
dobrovolníka,
jí 6 (100,00 %) respondentů vyuţilo (viz. tab. 47).
Tab. 48 Přínos pomoci dobrovolníka Přínos uvolňujících aktivit Velmi přínosná
Absolutní četnost (n) 4
Relativní četnost (%) 66,67
Přínosná
2
33,33
Ani přínosná, ani nepřínosná
0
0,00
Nepřínosná
0
0,00
Vůbec nebyla přínosem
0
0,00
Celkem
6
100
Z celkového počtu 6 respondentů, kteří vyuţili pomoci dobrovolníka, byla pro 4 (66,67 %) respondenty jeho pomoc velmi přínosná a pro 2 (33,33 %) respondenty jeho pomoc přínosná (viz tab. 48).
83
Tab. 49 Zájem o větší informovanost v oblasti psychosociálních služeb Zájem o větší informovanost v oblasti psychosociálních sluţeb Ano
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
121
56,81
Ne
92
43,19
Celkem
213
100
Z celkového počtu 121 (56,81 %) respondentů uvedlo zájem o větší informovanost v oblasti psychosociálních sluţeb a 92 (43,19 %) respondentů uvedlo, ţe nemá potřebu větší informovanosti v oblasti psychosociálních sluţeb (viz tab. 49).
Graf 34 Zájem o větší informovanost v oblasti psychosociálních služeb Graf 34 znázorňuje zájem respondentů o větší informovanost v oblasti psychosociálních sluţeb. V okresním typu zdravotnického zařízení uvedlo 50,00 % respondentů zájem o větší informovanost v oblasti psychosociálních sluţeb a 50,00 % respondentů uvedlo, ţe zájem o větší informovanost v oblasti psychosociálních sluţeb nemají. V krajském typu zdravotnického zařízení uvedlo 63,81 % respondentů zájem o větší informovanost v oblasti psychosociálních sluţeb a 36,19 % respondentů uvedlo, ţe zájem o větší informovanost v oblasti psychosociálních sluţeb nemají.
84
Tab. 50 Přítomnost podporující blízké osoby Přítomnost podporující blízké osoby Ano
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
186
87,32
Ne
27
12,68
Celkem
213
100
Z celkového počtu 186 (87,32 %) respondentů uvedlo přítomnost podporující blízké osoby ve svém okolí a 27 (12,68 %) respondentů uvedlo nepřítomnost blízké osoby ve svém okolí (viz tab. 50).
Graf 35 Přítomnost podporující blízké osoby Graf 35 znázorňuje počet respondentů, kteří mají a nemají ve svém okolí blízkou podporující osobu v závislosti na daném typu zdravotnických zařízení. V okresním typu zdravotnického zařízení 91,67 % respondentů uvedlo, ţe mají blízkou osobu ve svém okolí a 8,33 % respondentů uvedlo, ţe blízkou osobu ve svém okolí nemají. V krajském typu zdravotnického zařízení 82,86 % respondentů uvedlo, ţe mají blízkou osobu ve svém okolí a 17,14 % respondentů uvedlo, ţe blízkou osobu ve svém okolí nemají.
85
Tab. 51 Podpora pozitivního zvládání onkologického onemocnění Podpora pozitivního zvládání onkologického onemocnění Podpora rodiny
Absolutní četnost (n)
Relativní četnost (%)
111
52,11
Kvalitní komunikace
31
14,55
Psychosociální pomoc
9
4,23
Vlastní aktivní postoj k nemoci
17
7,98
Jiné
45
21,13
Celkem
213
100
Z celkového počtu 111 (52,11 %) respondentů uvedlo podporu rodiny jako nejvýraznější pomoc při zvládání onkologického onemocnění, 31 (14,55 %) respondentů uvedlo jako nejvýraznější pomoc kvalitní komunikaci se zdravotnickým personálem, 9 (4,23 %) respondentů uvedlo jako největší podporu psychosociální pomoc, 17 (7,98 %) respondentů uvedlo jako největší pomoc vlastní aktivní postoj k nemoci a 45 (21,13 %) respondentů uvedlo jiné moţnosti pozitivního zvládání onkologického onemocnění (viz tab. 51).
Graf 36 Podpora pozitivního zvládání onkologického onemocnění Graf 36 znázorňuje počet respondentů podle úrovně podpory pozitivního zvládání onkologického onemocnění s ohledem na daný typ zdravotnického zařízení. 86
4.3 Testování hypotéz HYPOTÉZA 1 1H0 - předpokládám, ţe neexistuje statisticky významná závislost mezi věkem seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem. 1HA - předpokládám, ţe existuje statisticky významná závislost mezi věkem seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem. U
této
hypotézy
byl
testován
vztah
mezi
věkem
seniorů
(poloţka
č.
1)
a spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem (poloţka č. 14). Tab. 52 Věk respondentů vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací s lékařem
Velmi spokojen/a
Spokojen/a
Věk
Ani spokojen/a, ani nespokojen/a
Nespokojen/a
Velmi nespokojen/a
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) 60-75 let 76-85 let 86 a více let
18
13,43
32
23,88
74
55,22
7
5,22
3
2,24
134
100
6
10,71
9
16,07
35
62,50
3
5,36
3
5,36
56
100
1
4,35
5
21,74
12
52,17
3
13,04
2
8,70
23
100
V kontingenční tabulce 52 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: věk respondentů vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací s lékařem.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
7,76289
8
0,457
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi věkem respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací s lékařem (p = 0,457). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (1H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi věkem seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem - s lékařem. 87
Tab. 53 Věk respondentů vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací se sestrou
Velmi spokojen/a
Spokojen/a
Věk
Ani spokojen/a, ani nespokojen/a
Nespokojen/a
Velmi nespokojen/a
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) 60-75 let 76-85 let 86 a více let
117
87,31
5
3,73
8
5,97
3
2,24
1
0,75
134
100
44
78,57
5
8,93
6
10,71
1
1,79
0
0,00
56
100
19
82,61
1
4,35
1
4,35
1
4,35
1
4,35
23
100
V kontingenční tabulce 53 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: věk respondentů vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací se sestrou.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
7,89450
8
0,444
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi věkem respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací se sestrou (p = 0,444). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (1H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi věkem seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem – se sestrou.
88
Tab.
54
Věk
respondentů
vs.
uváděná
spokojenost
se
sociální
Nespokojen/a
Velmi nespokojen/a
komunikací
s ošetřovatelem/sanitářem
Velmi spokojen/a
Spokojen/a
Věk
Ani spokojen/a, ani nespokojen/a
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) 60-75 let 76-85 let 86 a více let
37
27,61
84
62,69
5
3,73
5
2,24
3
2,24
134
100
11
19.64
30
53,57
7
12,50
3
5,36
5
8,93
56
100
3
13,04
15
65,22
1
4,35
1
4,35
3
13,04
23
100
V kontingenční tabulce 54 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: věk respondentů vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací s ošetřovatelem/sanitářem.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance – p
Pearsonův chí - kvadrát
14,8369
8
0,062
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi věkem respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací s ošetřovatelem/sanitářem (p = 0,062). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (1H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi věkem seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem – s ošetřovatelem/sanitářem.
89
Tab.
55
Věk
respondentů
vs.
uváděná
spokojenost
se
sociální
Nespokojen/a
Velmi nespokojen/a
komunikací
s fyzioterapeutem Velmi spokojen/a
Spokojen/a
Věk
Ani spokojen/a, ani nespokojen/a
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) 60-75 let 76-85 let 86 a více let
46
34,33
75
55,97
5
3,73
7
5,22
1
0,75
134
100
13
23,21
27
48,21
3
5,36
11
19,64
2
3,57
56
100
9
39,13
9
39,13
0
0,00
3
13,04
2
8,70
23
100
V kontingenční tabulce 55 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: věk respondentů vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací s fyzioterapeutem.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
18,8468
8
0,016
Byla zjištěna statisticky významná závislost mezi věkem respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací s fyzioterapeutem (p = 0,016). Na
základě
výsledků
testování
byla
přijata
alternativní
hypotéza
(1HA):
Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi věkem seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem – s fyzioterapeutem. Tento vztah je graficky vyjádřen v grafu 37.
90
Graf 37 Graf relativních četností
- Věk vs. Spokojenost se sociální komunikací
s fyzioterapeutem
Věk 1 65 – 75 let
Věk 2 76 – 85 let
Věk 3 86 a více let
O14D vs. Vek 60,00
Vek 1 2 3
Pocet [%]
45,00
30,00
15,00
0,00
1
2
3
4
5
O14D
Z grafu 37 je zřejmé, ţe se sociální komunikací s fyzioterapeutem jsou nejvíc spokojeni (velmi spokojen/a a spokojen/a) nejmladší senioři (dohromady 90,3 %). Nespokojeni (nespokojen/a a velmi nespokojen/a) byli nejvíce senioři střední věkové kategorie (celkem 23,2 %) a nejstarší senioři dle věkové kategorizace (celkem 21,7 %).
Sumární hodnocení hypotézy H1: Z uvedených testů hypotézy H1 je patrné, ţe statisticky významný byl pouze vztah Věk vs. Spokojenost se sociální komunikací s fyzioterapeutem (p = 0,016). Hypotéza H1 byla tedy potvrzena jen u vztahu mezi věkem respondentů a spokojeností se sociální komunikací s fyzioterapeutem.
91
HYPOTÉZA 2 2H0 - předpokládám, ţe neexistuje statisticky významná závislost mezi pohlavím seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem. 2HA - předpokládám, ţe existuje statisticky významná závislost mezi pohlavím seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem. U této hypotézy byl testován vztah mezi pohlavím seniorů (poloţka č. 2) a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem (poloţka č. 14). Tab. 56 Pohlaví respondentů vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací s lékařem
Velmi spokojen/a
Spokojen/a
Pohlaví
Ani spokojen/a, ani nespokojen/a
Nespokojen/a
Velmi nespokojen/a
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) Ţena
12
13,04
21
22,83
52
56,52
3
3,26
4
4,35
92
100
Muţ
13
10,74
25
20,66
69
57,02
10
8,26
4
3,31
121
100
V kontingenční tabulce 56 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: pohlaví respondentů vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací s lékařem.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
2,64618
4
0,619
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi pohlavím respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací s lékařem (p = 0,619). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (2H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi pohlavím seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem – s lékařem.
92
Tab. 57 Pohlaví respondentů vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací se sestrou Velmi spokojen/a
Spokojen/a
Pohlaví
Ani spokojen/a, ani nespokojen/a
Nespokojen/a
Velmi nespokojen/a
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) Ţena
78
84,78
5
5,43
7
7,61
1
1,09
1
1,09
92
100
Muţ
102
84,30
6
4,96
8
6,61
4
3,31
1
0,83
121
100
V kontingenční tabulce 57 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: pohlaví respondentů vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací se sestrou.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
1,23206
4
0,873
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi pohlavím respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací se sestrou (p = 0,873). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (2H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi pohlavím seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem – se sestrou.
93
Tab. 58 Pohlaví respondentů vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací s ošetřovatelem/sanitářem Velmi spokojen/a
Spokojen/a
Pohlaví
Ani spokojen/a, ani nespokojen/a
Velmi nespokojen/a
Nespokojen/a
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) Ţena
22
23.91
53
57.61
5
5.43
4
4.35
8
8.70
92
100
Muţ
29
23.97
76
62.81
8
6.61
5
4.13
3
2.48
121
100
V kontingenční tabulce 58 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: pohlaví
respondentů
vs.
uváděná
spokojenost
se
sociální
komunikací
s ošetřovatelem/sanitářem.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
4,26847
4
0,371
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi pohlavím respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací s ošetřovatelem/sanitářem (p = 0,371). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (2H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi pohlavím seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem – s ošetřovatelem/sanitářem.
94
Tab. 59 Pohlaví respondentů vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací s fyzioterapeutem
Velmi spokojen/a
Ani spokojen/a, ani nespokojen/a
Spokojen/a
Pohlaví
Velmi nespokojen/a
Nespokojen/a
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) Ţena
28
30,43
50
54,35
5
5,43
8
8,70
1
1,09
92
100
Muţ
40
33,06
61
50,41
3
2,48
13
10,74
4
3,31
121
100
V kontingenční tabulce 59 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: pohlaví
respondentů
vs.
uváděná
spokojenost
se
sociální
komunikací
s fyzioterapeutem.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
2,80179
4
0,591
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi pohlavím respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací s fyzioterapeutem (p = 0,591). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (2H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi pohlavím seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem – s fyzioterapeutem.
Sumární hodnocení hypotézy H2: Z uvedených testů hypotézy H2 je jasně patrné, ţe nebyla prokázána statisticky významná závislost mezi pohlavím respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací ani u jedné kategorie zdravotnických pracovníků.
95
HYPOTÉZA 3 3H0 - předpokládám, ţe neexistuje statisticky významná závislost mezi délkou onkologického onemocnění seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem. 3HA - předpokládám, ţe existuje statisticky významná závislost mezi délkou onkologického onemocnění seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem. U této hypotézy byl testován vztah mezi délkou onemocnění seniorů (poloţka č. 5) a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem (poloţka č. 14). Tab. 60 Délka onemocnění respondentů vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací s lékařem
Délka nemoci
1-24 měsíců 25-60 měsíců 61-180 měsíců
Velmi spokojen/a
Ani spokojen/a, ani nespokojen/a
Spokojen/a
Nespokojen/a
Velmi nespokojen/a
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) 14
10,69
30
22,90
78
59,54
7
5,34
2
1,53
131
100
10
13,70
14
19,18
38
52,05
6
8,22
5
6,85
73
100
1
11,11
2
22,22
5
55,56
0
0,00
1
11,11
9
100
V kontingenční tabulce 60 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: délka onemocnění respondentů k jejich uváděné spokojenosti se sociální komunikací s lékařem. Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
,23122
8
0,512
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi délkou onemocnění respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací s lékařem (p = 0,512). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (3H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi délkou onemocnění seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem – s lékařem. 96
Tab. 61 Délka onemocnění respondentů vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací se sestrou
Délka nemoci
1-24 měsíců 25-60 měsíců 61-180 měsíců
Velmi spokojen/a
Spokojen/a
Ani spokojen/a, ani nespokojen/a
Nespokojen/a
Velmi nespokojen/a
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) 109
83,21
5
3,82
12
9,16
4
3,05
1
0,76
131
100
63
86,30
6
8,22
2
2,74
1
1,37
1
1,37
73
100
8
88,89
0
0,00
1
11,11
0
0,00
0
0,00
9
100
V kontingenční tabulce 61 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: délka onemocnění
respondentů
vs.
uváděná
spokojenost
se
sociální
komunikací
se sestrou.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
6,34255
8
0,601
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi délkou onemocnění respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací se sestrou (p = 0,601). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (3H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi délkou onemocnění seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem – se sestrou.
97
Tab. 62 Délka onemocnění respondentů vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací s ošetřovatelem/sanitářem
Délka nemoci
1-24 měsíců 25-60 měsíců 61-180 měsíců
Velmi spokojen/a
Spokojen/a
Ani spokojen/a, ani nespokojen/a
Nespokojen/a
Velmi nespokojen/a
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) 27
20,61
81
61,83
10
7.63
5
3,82
8
6,11
131
100
21
28,77
44
60,27
2
2.74
4
5,48
2
2,74
73
100
3
33,33
4
44,44
1
11,11
0
0,00
1
11,11
9
100
V kontingenční tabulce 62 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: délka onemocnění
respondentů
vs.
uváděná
spokojenost
se
sociální
komunikací
s ošetřovatelem/sanitářem.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
6,67247
8
0,572
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi délkou onemocnění respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací s ošetřovatelem/sanitářem (p = 0,572). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (3H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi délkou onemocnění seniora a uváděnou spokojeností
se
sociální
komunikací
s ošetřovatelem/sanitářem.
98
se
zdravotnickým
personálem
–
Tab. 63 Délka onemocnění respondentů vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací s fyzioterapeutem
Délka nemoci
1-24 měsíců 25-60 měsíců 61-180 měsíců
Velmi spokojen/a
Ani spokojen/a, ani nespokojen/a
Spokojen/a
Nespokojen/a
Velmi nespokojen/a
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) (n) (%) 41
31,30
67
51,15
5
3,82
15
11,45
3
2,29
131
100
24
32,88
40
54,79
2
2,74
5
6,85
2
2,74
73
100
3
33,33
4
44,44
1
11,11
1
11,11
0
0,00
9
100
V kontingenční tabulce 63 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: délka onemocnění
respondentů
k
jejich
uváděné
spokojenosti
se
sociální
komunikací
s fyzioterapeutem.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
3,04910
8
0,931
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi délkou onemocnění respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací s fyzioterapeutem (p = 0,931). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (3H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi délkou onemocnění seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem – s fyzioterapeutem. Sumární hodnocení hypotézy H3: Z uvedených testů hypotézy H3 vyplývá, ţe nebyla prokázána statisticky významná závislost mezi délkou onemocnění respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací ani u jedné kategorie zdravotnických pracovníků.
99
HYPOTÉZA 4 4H0 - předpokládám, ţe neexistuje statisticky významná závislost mezi nabídkou psychosociální péče a typem zdravotnického zařízení. 4HA - předpokládám, ţe existuje statisticky významná závislost mezi nabídkou psychosociální péče a typem zdravotnického zařízení. U této hypotézy byla testována statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení a nabídkou psychosociální péče (poloţka č. 15, č. 16a, č. 17a, č. 18a, č. 19a, č. 20a a č. 21a). Tab. 64 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka možnosti poskytnutí psychosociální péče
Ano Typ zdravotnického zařízení
Ne
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%)
Okresní typ zdravotnického zařízení
10
9,26
98
90,74
108
100
Krajský (fakultní) typ zdravotnického zařízení
32
30,48
73
69,52
105
100
V kontingenční tabulce 64 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka moţnosti poskytnutí psychosociální péče.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
15,1395
1
0,0001
Byla zjištěna statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení vs. nabídka moţnosti poskytnutí psychosociální péče (p = 0,0001). Na
základě
výsledků
testování
byla
přijata
alternativní
hypotéza
(4HA):
Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi nabídkou psychosociální péče a typem zdravotnického zařízení. Tento vztah je graficky vyjádřen v grafu 38.
100
Graf 38 Graf relativních četností - Typ zdravotnického zařízení vs. Nabídka psychosociální péče
1 Okresní typ zdravotnického zařízení
2 Krajský typ zdravotnického zařízení
O15 vs. O25 100,00
O25 1 2
Pocet [%]
75,00
50,00
25,00
0,00
0
1
O15
Z grafu 38 je vidět, ţe statisticky větší počet respondentů z nemocnic krajského typu oproti respondentům z nemocnic okresního typu dostalo nabídku poskytnutí psychosociální péče (30,5 % vs. 9,3 %).
101
Tab. 65 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka pomoci zdravotně-sociálního pracovníka
Ano Typ zdravotnického zařízení
Ne
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%)
Okresní typ zdravotnického zařízení
8
7,41
100
92,59
108
100
Krajský (fakultní) typ zdravotnického zařízení
15
14,29
90
85,71
105
100
V kontingenční tabulce 65 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka pomoci zdravotně-sociálního pracovníka.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
2,61502
1
0,106
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení vs. nabídka pomoci zdravotně-sociálního pracovníka (p = 0,106). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (4H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení a nabídkou psychosociální péče – zdravotně-sociálního pracovníka.
102
Tab. 66 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka pomoci psychologa
Ano Typ zdravotnického zařízení
Ne
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%)
Okresní typ zdravotnického zařízení
6
5,56
102
94,44
108
100
Krajský (fakultní) typ zdravotnického zařízení
25
23,81
80
76,19
105
100
V kontingenční tabulce 66 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: Typ zdravotnického vs. nabídka péče psychologa.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
14,2651
1
0,0002
Byla zjištěna statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení vs. nabídka péče psychologa (p = 0,0002). Na
základě
výsledků
testování
byla
přijata
alternativní
hypotéza
(4HA):
Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení a nabídkou psychosociální péče – psychologa. Tento vztah je graficky vyjádřen v grafu 39.
103
Graf 39 Graf relativních četností - Typ zdravotnického zařízení vs. Nabídka péče psychologa
1 Okresní typ zdravotnického zařízení
2 Krajský typ zdravotnického zařízení
O17A vs. O25 100,00
O25 1 2
Pocet [%]
75,00
50,00
25,00
0,00
0
1
O17A
Z grafu 39 je patrné, ţe nabídka péče psychologa byla také významně větší pro respondenty z nemocnic krajského typu neţ pro respondenty z nemocnice okresního typu.
104
Tab. 67 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka pomoci ve svépomocných skupinách
Ano Typ zdravotnického zařízení
Ne
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%)
Okresní typ zdravotnického zařízení
4
3,70
104
96,30
108
100
Krajský (fakultní) typ zdravotnického zařízení
9
8,57
96
91,43
105
100
V kontingenční tabulce 67 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka pomoci ve svépomocných skupinách.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
2,20126
1
0,138
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení vs. nabídka pomoci ve svépomocných skupinách (p = 0,138). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (4H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení a nabídkou psychosociální péče - pomoci ve svépomocných skupinách.
105
Tab. 68 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka možnosti uvolňujících aktivit
Ano Typ zdravotnického zařízení
Ne
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%)
Okresní typ zdravotnického zařízení
0
0,00
108
100,00
108
100
Krajský (fakultní) typ zdravotnického zařízení
4
3,81
101
96,19
105
100
V kontingenční tabulce 68 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: Typ zdravotnického zařízení vs. moţnosti uvolňujících aktivit.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
4,19303
1
0,041
Byla zjištěna statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení vs. nabídka moţnosti uvolňujících aktivit (p = 0,041). Na
základě
výsledků
testování
byla
přijata
alternativní
hypotéza
(4HA):
Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení a nabídkou psychosociální péče - možnosti uvolňujících aktivit. Tento vztah je graficky vyjádřen v grafu 40.
106
Graf 40 Graf relativních četností - Typ zdravotnického zařízení vs. Nabídka možnosti poskytnutí uvolňující aktivit
1 Okresní typ zdravotnického zařízení
2 Krajský typ zdravotnického zařízení
O19A vs. O25 100,00
O25 1 2
Pocet [%]
75,00
50,00
25,00
0,00
0
1
O19A
Z grafu 40 je patrný hraniční rozdíl v nabídce uvolňujících aktivit mezi oběma typy
nemocnic,
dokonce
podle
přesného
(p = 0,0509).
107
Fisherova
testu
není
významný
Tab. 69 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka péče duchovního
Ano Typ zdravotnického zařízení
Ne
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%)
Okresní typ zdravotnického zařízení
9
8,33
99
91,67
108
100
Krajský (fakultní) typ zdravotnického zařízení
32
30,48
73
69,52
105
100
V kontingenční tabulce 69 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: Typ zdravotnického zařízení vs. moţnost pomoci duchovního.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
16,7937
1
0,00004
Byla zjištěna statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení vs. nabídka péče duchovního (p = 0,0004). Na
základě
výsledků
testování
byla
přijata
alternativní
hypotéza
(4HA):
Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení a nabídkou psychosociální péče – duchovního. Tento vztah je graficky vyjádřen v grafu 41.
108
Graf 41 Graf relativních četností - Typ zdravotnického zařízení vs. Nabídka možnosti poskytnutí péče duchovního
1 Okresní typ zdravotnického zařízení
2 Krajský typ zdravotnického zařízení
O20A vs. O25 100,00
O25 1 2
Pocet [%]
75,00
50,00
25,00
0,00
0
1
O20A
Z grafu 41 je patrný statisticky významný rozdíl mezi nemocnicemi v nabídce sluţeb duchovního ve prospěch nemocnice krajského (fakultního) typu.
109
Tab. 70 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka pomoci dobrovolníka
Ano Typ zdravotnického zařízení
Ne
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%)
Okresní typ zdravotnického zařízení
6
5,56
102
94,44
108
100
Krajský (fakultní) typ zdravotnického zařízení
0
0,00
105
100,00
105
100
V kontingenční tabulce 70 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: Typ zdravotnického zařízení vs. moţnost pomoci dobrovolníka.
Statistický test
Hodnota testovacího kritéria
Stupeň volnosti
Signifikance - p
Pearsonův chí - kvadrát
6,00242
1
0,0143
Byla zjištěna statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení vs. nabídka pomoci dobrovolníka (p = 0,0143). Na
základě
výsledků
testování
byla
přijata
alternativní
hypotéza
(4HA):
Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení a nabídkou psychosociální péče – pomoci dobrovolníka. Tento vztah je graficky vyjádřen v grafu 42.
110
Graf 42 Graf relativních četností - Typ zdravotnického zařízení vs. Nabídka možnosti poskytnutí pomoci dobrovolníka
1 Okresní typ zdravotnického zařízení
2 Krajský typ zdravotnického zařízení
O21A vs. O25 100,00
O25 1 2
Pocet [%]
75,00
50,00
25,00
0,00
0
1
O21A
Z grafu 42 je patrno, ţe moţnost setkání s dobrovolníky byla významně častěji nabízena v nemocnici okresního typu.
Sumární hodnocení hypotézy H4: Z uvedených testů hypotézy H4 vyplývá, ţe byla prokázána statisticky významná závislost mezi zdravotnickými zařízeními v nabídce psychosociální péče – péče psychologa, moţnost vyuţití uvolňujících aktivit, péče duchovního a pomoc dobrovolníků.
111
HYPOTÉZA 5 5H0 - předpokládám, ţe neexistuje statisticky významná závislost mezi vyuţitím nabízené psychosociální péče a typem zdravotnického zařízení. 5HA - předpokládám, ţe existuje statisticky významná závislost mezi vyuţitím nabízené psychosociální péče a typem zdravotnického zařízení. U této hypotézy byl testován rozdíl mezi typem zdravotnického zařízení a vyuţitím nabízené psychosociální péče (poloţky č. 16b, 17b, 18b, 19b, 20b a 21b). U poloţek č. 19b a 21b volili respondenti pouze 1 alternativu, proto nemohla být kontingenční tabulka konstruována a proto tedy nemohl být chí-kvadrát test počítán. Celkové počty v tabulkách jsou velmi malé, proto byl Pearsonův chí-kvadrát test nahrazen přesným Fisherovým testem. Tab. 71 Typ zdravotnického zařízení vs. Využití pomoci zdravotně-sociálního pracovníka
Ano Typ zdravotnického zařízení
Ne
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%)
Okresní typ zdravotnického zařízení
6
75,00
2
25,00
8
100
Krajský (fakultní) typ zdravotnického zařízení
10
66,67
5
33,33
15
100
V kontingenční tabulce 71 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: Typ zdravotnického zařízení vs. vyuţití pomoci zdravotně-sociálního pracovníka.
Statistický test
Oboustranná exaktní signifikance - p
Fisherův přesný test
1,000
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení vs. vyuţití pomoci zdravotně-sociálního pracovníka (p = 1,00). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (5H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení a využitím nabízené psychosociální péče – zdravotně-sociálního pracovníka.
112
Tab. 72 Typ zdravotnického zařízení vs. využití péče psychologa
Ano Typ zdravotnického zařízení
Ne
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%)
Okresní typ zdravotnického zařízení
5
83,33
1
16,67
6
100
Krajský (fakultní) typ zdravotnického zařízení
21
84,00
4
16,00
25
100
V kontingenční tabulce 72 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: Typ zdravotnického zařízení vs. vyuţití péče psychologa.
Statistický test
Oboustranná exaktní signifikance - p
Fisherův přesný test
1,000
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení vs. vyuţití péče psychologa (p = 1,00). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (5H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení a využitím nabízené psychosociální péče – psychologa.
113
Tab. 73 Typ zdravotnického zařízení vs. využití pomoci ve svépomocných skupinách
Ano Typ zdravotnického zařízení
Ne
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%)
Okresní typ zdravotnického zařízení
1
25,00
3
75,00
4
100
Krajský (fakultní) typ zdravotnického zařízení
7
77,78
2
22,22
9
100
V kontingenční tabulce 73 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: Typ zdravotnického zařízení vs. vyuţití pomoci ve svépomocných skupinách.
Statistický test
Oboustranná exaktní signifikance - p
Fisherův přesný test
0,217
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení vs. vyuţití pomoci ve svépomocných skupinách (p = 0,217). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (5H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení a využitím nabízené psychosociální péče – ve svépomocných skupinách.
114
Tab. 74 Typ zdravotnického zařízení vs. využití péče duchovního
Ano Typ zdravotnického zařízení
Ne
Celkem
Abs. Rel. Abs. Rel. Abs. Rel. četnost četnost četnost četnost četnost četnost (n) (%) (n) (%) (n) (%)
Okresní typ zdravotnického zařízení
8
88.89
1
11,11
9
100
Krajský (fakultní) typ zdravotnického zařízení
31
96,88
1
3,13
32
100
V kontingenční tabulce 74 je zaznamenáno společné rozdělení dvou testovaných znaků: Typ zdravotnického zařízení vs. vyuţití péče duchovního.
Statistický test
Oboustranná exaktní signifikance - p
Fisherův přesný test
0,395
Nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení vs. vyuţití péče duchovního (p = 0,395). Na základě výsledků testování byla přijata nulová hypotéza (5H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení a využitím nabízené psychosociální péče – duchovního.
Sumární hodnocení hypotézy H5: Z uvedených testů hypotézy H5 je patrné, ţe nebyla prokázána statisticky významná závislost u ţádné poloţky. Neexistuje tedy rozdíl mezi nemocnicemi okresního a krajského typu ve vyuţití nabízených psychosociálních sluţeb.
115
5. Diskuse 5.1 Zhodnocení dosaţených výsledků Cílem diplomové práce byla analýza spokojenosti onkologicky nemocných seniorů v oblasti sociální komunikace se zdravotnickými pracovníky a dále analýza programu nabídky, vyuţití a následného přínosu psychosociální péče pro onkologicky nemocné seniory ve vybraných zdravotnických zařízeních. Z výsledků vyplývá, ţe nejvíce dotazovaných seniorů (poloţka č. 1) s kolorektálním karcinomem spadá do věkové kategorie mezi 60-75 rokem (62,91 %). Toto zjištění se shoduje se statistikami (viz obr. 1 v teoretické části diplomové práce), protoţe incidence tohoto onemocnění narůstá s věkem. Nejvyšší výskyt je v pozdním věku nad 70 let, kde je kolorektální karcinom u ţen na prvním místě mezi všemi nádory a u muţů na druhém místě před nádory plic. Mezi respondenty bylo 43,19 % ţen a 56,81 % muţů (poloţka č. 2). Poslední statistiky uvádějí, ţe se kolorektální karcinom vyskytuje stejně často u muţů i u ţen a nádory konečníku jsou častější u muţů (1,5:1). 78 Výzkumný soubor tvořilo 61,03 % respondentů s karcinomem colon a 38,97 % respondentů s karcinomem recta (poloţka č. 3). Z celkového počtu respondentů mělo vyvedenou stomii 16,43 % seniorů a 83,57 % seniorů bylo bez stomie (poloţka č. 4). U více neţ poloviny respondentů neuběhlo od stanovení onkologické diagnózy více neţ 2 roky, další větší skupinu tvořili senioři s kolorektálním karcinomem, kteří znali svoji diagnózu 2-5 let (34,27 %) a pouze 4,23 % seniorů byla diagnóza sdělena před více neţ 5 lety (poloţka č. 5). Protoţe více neţ polovina respondentů onemocněla dříve neţ před 2 lety, měla jistě ještě v ţivé paměti hospitalizaci na onkologickém oddělení, ze kterého vycházejí následující poloţky v dotazníku. Na poloţku č. 6 o informovanosti seniora o své diagnóze odpověděla drtivá většina respondentů, ţe byla lékařem plně informována o své diagnóze. Myslím si, ţe důvody pro sdělení „pravdy“ rozhodně převaţují nad důvody pro „milosrdnou leţ“(pia fraus medica), i kdyţ je tendence současné zdravotnické praxe nakloněna spíše kompromisům. Je to jednak proto, ţe kaţdého onkologického pacienta je třeba posuzovat individuálně a dále proto, ţe u nás zatím stále ještě někdy převládá zakořeněná tendence nemocné spíše obelhávat a pravdivě informovat pouze jejich příbuzné.
78
Srov. JANDÍK, P. Psychologická opora pacientů se zhoubnými novotvary, s. 38 - 40.
116
Pro sdělování úplné pravdy jsou, dle mého názoru, argumenty praktickopsychologické a etické. Péči o pacienta nelze stavět na taktizování a lţi. V současné době, podle mých zkušeností, obelhávání pacientů vlastně ani není moţné, protoţe se o klienty stará tým, péče je komplexní – získávají různé informace, které srovnávají a vytvářejí si vlastní představu o svém zdravotním stavu. Jsem přesvědčena o tom, ţe pouze pravdivě a úplně informovaný pacient se můţe – v extrémních situacích za pomoci druhých – vyrovnat s tím, co je a připravit se na to, co přijde. To samozřejmě nezbavuje lékaře povinnosti informovat je šetrně, s ohledem na jejich psychické moţnosti a respektovat zásady primum non nocere (především neškodit). Vhodná je pravda „po špetkách“, kdy k ní pacient vnitřně dozrává. Je naprosto nezbytné, aby sdělení extrémně negativní informace probíhalo v rámci soustavné komunikace a psychologické péče o pacienta a jeho nejbliţší. Pouze 0,94 % respondentů nebyla lékařem diagnóza sdělena vůbec a 2,35 % respondentů si nepřálo diagnózu od lékaře sdělit. Poloţka v dotazníku č. 7, která následovala, mapovala sdělení úvodních informací o onkologickém onemocnění. Jsem ráda za to, ţe úvodní informace jsou sdělovány onkologicky nemocným seniorům z drtivé většiny ústní formou, protoţe vzájemný kontakt, komunikace a osobní přístup k nemocnému je jistě ten nejlepší způsob řešení problému. 2,82 % respondentům byly úvodní informace podány dokonce formou ústní i písemnou – dostali zároveň edukační materiály na prostudování. 0,94 % respondentů uvedlo další varianty poskytnutí úvodních informací. Bylo mezi nimi i podání úvodní informace o onkologickém onemocnění po telefonu.79 Souhlasím s názorem Venglářové, ţe informace formou telefonického rozhovoru není vhodné podávat, naopak písemnou informaci si můţe nemocný senior kdykoliv znovu přečíst. Na další poloţku č. 8 týkající se poskytnutí informací o způsobu léčby opět drtivá většina respondentů odpověděla, ţe o způsobu léčby informována byla. Pouze 2,35 % respondentů odpovědělo, ţe informováno nebylo. Tato skutečnost je velmi potěšující, protoţe dobře informovaný nemocný se lépe podílí na léčení a zvyšuje se tím také jeho spoluzodpovědnost za průběh léčby. Následující poloţka č. 9 mapovala oblast informovanosti o prognóze onemocnění u seniorů s kolorektálním karcinomem. 88,73 % respondentů uvedlo, ţe byli informováni lékařem o své prognóze, 5,16 % respondentů o prognóze lékařem informováno nebylo a 6,10 % onkologicky nemocných seniorů svoji prognózu sdělit nechtělo.
79
Srov. VENGLÁŘOVÁ, M., MAHROVÁ, G. Komunikace pro zdravotní sestry, s. 114.
117
Souhlasím s Vymětalem,80 který uvádí, ţe principiálně musí být nemocní a jejich blízcí informováni o závaţnosti stavu a onemocnění s ohledem na prognózu. Nutno podotknout, ţe informace podané o diagnóze u onkologického onemocnění není aţ zase tak důleţitá jako to, co přijde, na co je nutné nemocného seniora připravit. Nemocný „tušící“ je pacientem trpícím, neboť fantazie a obavy pracující „uvnitř“ vytvářejí pravidelně ještě horší obraz a subjektivní představu o nemoci a dalším průběhu, neţ odpovídá realitě. Na poloţku č. 10, jestli lékař mluvil s respondenty kaţdý den, odpovědělo 88,26 % respondentů, ţe ano. To je také velmi potěšující, protoţe si myslím, ţe pokud si při vizitě lékař najde chvilku na pozdravení, povzbuzení nebo informování nemocného, působí to velmi dobře na psychiku nemocného. Nemocný má zároveň pocit určité vzájemnosti ve vztahu s lékařem a úcty k jeho osobě. Většina populace není odborníkem na onkologická onemocnění, stejně jako na další nemoci. Je tedy odkázána na informace, které se dozví od lékaře, sestry nebo jiných zdravotnických pracovníků. Samozřejmě, ţe můţe studovat literaturu, ta ovšem nebývá pro laika příliš srozumitelná, takţe se stejně vrátí zpátky k lékaři, sestrám a jiným, aby zodpověděli jejich otázky a vše řádně vysvětlili. Nové poznatky v medicíně, vybavení zdravotnických zařízení, počítačová technika, měnící se způsoby práce přináší stále nové a nové poţadavky na odborné znalosti zdravotnických pracovníků. Nemocnice se v daleko větší míře otevřely rodinám pacientů. Běţné jsou i denní několikahodinové návštěvy u onkologických pacientů. To vše mění i roli sestry, která je v daleko větší míře vystavena komunikacím a to na různých úrovních. Sestra je součástí multidisciplinárního týmu, který se stará o pacienta. Její profese vyţaduje nejen schopnost pečovat o fyzickou stránku pacienta, ale i schopnost pečovat o pacientovu stránku psychickou – schopnost komunikovat maximálně profesionálně, tj. umět reagovat především na jeho emoce, které jsou součástí neadaptivního chování, reakcí na zdravotní problém. Všeobecná sestra bývá prvním článkem mezi pacientem a lékařem. Komunikace patří absolutně do oblasti psychosociální péče o nemocného člověka. Znamená vzájemnou výměnu informací mezi lidmi. Základním psychologickým prostředkem v komunikaci je slovo, které můţe působit na nemocného jednoznačně terapeuticky. Proto je komunikace tak důleţitá v péči o onkologicky nemocného člověka. Na poloţky č. 11, č. 12 a č. 13 týkající se komunikace onkologicky nemocného s lékařem, sestrou, fyzioterapeutem, ošetřovatelem a sanitářem respondenti odpovídali vesměs pozitivně.
80
Srov. VYMĚTAL, J. Lékařská psychologie, s. 164 – 168.
118
Dá se říci, ţe lékaři, sestry a další uvedené profese jsou připraveni dát nemocnému srozumitelnou odpověď na jejich otázku, jsou ochotní si s ním promluvit při jeho obavách z léčby a mají na něj většinou dostatek času. Myslím si, ţe to je také velmi potěšující skutečnost, protoţe pokud vznikne mezi pacientem a zdravotníkem dobré pracovní společenství, vede to k aktivní spolupráci a plnému nasazení jak pacienta, tak zdravotníka v léčbě onemocnění, ale i v komunikaci. Další poloţka č. 14 se také zabývala komunikací (v celkové šíři) se zdravotnickými pracovníky. V souladu se zvýšením zájmu o respektování lidských práv se stále více pozornosti věnuje etickým otázkám zdravotnictví a právům pacientů. Paříţská charta práv proti rakovině hovoří o tom, ţe práva onkologických pacientů jsou lidskými právy, ţe všichni onkologicky nemocní by měli mít svobodný přístup k informacím o původu, prevenci a nejnovějších standardech diagnostiky a léčby nemoci. Ochrana lidských práv a důstojnosti nevyléčitelně nemocných a umírajících, Rada Evropy uvádí nutnost omezit velmi častou absenci léčby lidského utrpení a brát do úvahy potřeby psychické, sociální a duchovní. Kdyţ se zamyslím, jak se projevuje úcta k člověku v praxi, napadá mně sociální kontakt a sociální komunikace. Ve zdravotnické praxi jde opět o psychosociální intervence, které v podstatě nikoho nic nestojí. Jedná se hlavně o to, nenechat nemocného v osamění, bez styku s druhými lidmi. Zdravotníci patří do tohoto výčtu tzv. druhých lidí v první řadě. Někdy je nemocnému pomocí jenom to, kdyţ se ho zeptáme, s kým by si přál se setkat, a tomuto setkání napomoci. Následující poloţky byly zaměřené na jednotlivé oblasti psychosociální pomoci onkologicky nemocnému seniorovi. Na poloţku č. 15 týkající se informace o moţnosti poskytnutí psychosociální péče odpovědělo pouze 19,72 % respondentů kladně. Zbytek onkologicky nemocných (80,28 %) seniorů tuto informaci nedostal. Ještě hůře dopadla poloţka č. 16, byla-li respondentům nabídnuta pomoc od zdravotně-sociálního pracovníka. Na tuto poloţku v dotazníku záporně odpovědělo 98,20 % respondentů. Na poloţku č. 17, zda byla respondentům nabídnuta péče psychologa 85,45 % respondentů odpovědělo, ţe jim nabídnuta nebyla. Na poloţku č. 18, zda byli respondenti informováni o existenci svépomocných skupin, drtivá většina respondentů opět odpověděla, ţe nebyla. Další poloţky opět mapují informovanost o nabídce psychosociálních intervencí nabízených zdravotnickým zařízením. Moţnost uvolňujících aktivit (poloţka č. 19) byla nabídnuta pouze 1,88 % respondentům. Drtivé většině respondentů opět nabídnuta nebyla. O trochu lépe dopadla poloţka č. 20 o nabídce péče duchovního. Péče duchovního byla nabídnuta 19,25 % respondentům. 119
Poslední poloţka č. 21 mapující nabídku psychosociální péče ve vybraných zdravotnických zařízeních reaguje na poskytnutí pomoci dobrovolníka. Pouze 2,82 % seniorů s kolorektálním karcinomem uvádí, ţe jim tato pomoc nabídnuta byla. Poloţka č. 22 mapovala zájem respondentů o větší informovanost v oblasti sociálních sluţeb. 56,81 % respondentů uvedlo zájem větší informovanosti v oblasti psychosociálních sluţeb poskytovaných v rámci ČR. 43,19 % respondentů uvedlo, ţe nemají zájem o větší informovanost v oblasti psychosociálních sluţeb.81 Na poloţku č. 23 o podporující blízké osobě v okolí většina respondentů uvedla, ţe takovou osobu ve svém nejbliţším okolí mají. Nejvíce byla zastoupena rodina, potom partner, děti a jiná soba, např. přítel/kyně, ale i zdravotničtí pracovníci. 12,68 % respondentů uvedlo, ţe podporující blízkou osobu nemají. Jak jiţ bylo řečeno v první části diplomové práce, podporující blízká osoba má nezastupitelné místo v psychosociální péči o onkologicky nemocného. Tschuschke82, ve své knize „Psychoonkologie“, hodnotí vztah mezi sociální oporou a uzdravením a uvádí, ţe sociální opora má kladný vliv na průběh nádorového onemocnění a proces uzdravení. Na poloţku č. 24, co respondentům nejvíce pomohlo vyrovnat se s onkologickým onemocněním 52,11 % respondentů odpovědělo, ţe největší pomocí pro ně byla rodina, dále to byly jiné skutečnosti (čas, víra, hierarchizace ţivotních hodnot atd.), vlastní vůle, pozitivní myšlení, aktivní postoj k nemoci a 4,23 % respondentů uvedlo, ţe jim největší oporou byla psychosociální pomoc. V poloţce č. 25 měli respondenti moţnost vyjádřit své názory, připomínky nebo jiná sdělení. Respondenti uvedli v této poloţce nejčastěji sníţenou kvalitu ţivota, neschopnost postarat se sám o sebe, špatné rodinné vztahy, ztrátu motivace k ţivotu, chválu nebo naopak výtky k práci a chování zdravotnického personálu atd. Vzhledem k obrovské šíři zpracovávané tématiky se v další části diskuse ještě zaměřím na dané cíle a hypotézy.
81
Pozn. Poloţky mapující informovanost respondentů o psychosociálních moţnostech pomoci byly postavené
tak, ţe respondenti, kterým byla péče nabídnuta, tuto pomoc vyuţili a uvedli, jaký pro ně měla přínos. Výsledky výzkumu ukazují, ţe respondenti, kterým některá forma nabízené psychosociální péče byla nabídnuta, této pomoci z velké části vyuţili. 82
Srov. TSCHUSCHKE, V. Psychoonkologie, s. 93 - 100.
120
5.2 Posouzení dosaţených cílů a hypotéz Základní podstatou provedeného výzkumu bylo zjištění úrovně sociální komunikace, která byla uváděna respondenty a byla hodnocena s ohledem na pohlaví, věk a délku onkologického onemocnění. Dalším pilířem byla nabídka a následné vyuţití programu psychosociální péče u onkologicky nemocných seniorů, která byla hodnocena v závislosti na typu daného zdravotnického zařízení. Prvním cílem diplomové práce bylo zjistit, jaká je spokojenost seniora s kolorektálním
karcinomem
se
zdravotnickým
personálem
v oblasti
sociální
komunikace. K tomuto cíli se vztahují hypotézy H1, H2, H3. Jandík83 se ve svém výzkumu, který proběhl ve Fakultní nemocnici Hradec Králové v roce 2004, také zabýval psychologickou oporou u pacientů se zhoubnými novotvary. Své dotazy směřoval na základní aspekty ovlivňující psychologickou situaci onkologicky nemocných. Své výzkumné šetření zaměřil mimo jiné také na komunikaci a informovanost onkologicky nemocných. Výsledkem jeho šetření bylo zjištění, ţe téměř všichni respondenti povaţovali základní i průběţnou informovanost za zásadní podmínku pro získání a udrţení důvěry ve zdravotnické zařízení, zdravotníky a jako nezbytný předpoklad spolupráce v době léčby a dispenzarizace. Poloţky v dotazníku v podstatě navazovaly na jeho výzkum, protoţe Jandík uvádí, ţe onkologičtí pacienti chtějí být z naprosté většiny informováni o diagnóze, prognóze, o způsobu léčby, pravděpodobných výsledcích léčby, vyšetřovacích metodách a o riziku provedení těchto metod. Z uvedených odpovědí oslovených respondentů vyplynulo, ţe se tak v praxi děje, a to je pro mě velice potěšující a pozitivní. Senioři s kolorektálním karcinomem se zabývají mnoha otázkami, které se týkají nemoci, způsobu léčby a prognózy. Trápí je různé formy strachu i budoucnosti samotné. Po zjištění onkologické diagnózy často proţívají šok a úzkost. Nastávají pro ně situace, se kterými se nedokáţou vyrovnat. Očekávají pomoc a podporu. Na úspěchu léčby se podílí i aktivní spolupráce pacienta a jeho důvěra. Jak jinak můţeme zjistit potřebné informace, neţ správnou komunikací s pacientem. Komunikace s onkologickým pacientem je základní součástí psychologické péče. Komunikace je také klíčem k vytvoření vzájemné důvěry, která je potřebná k úspěšné spolupráci zdravotníků s onkologickým pacientem. Respondenti uvedli, ţe jsou s komunikací ze strany zdravotníků velmi spokojeni, spokojeni eventuelně ani spokojeni/ani nespokojeni. Proto mohu konstatovat, ţe právě sestry jsou schopny vytvořit s onkologicky nemocným seniorem pomocí komunikace dobré pracovní společenství.
83
Srov. JANDÍK, P. Psychologická opora pacientů se zhoubnými novotvary, s. 38 - 40.
121
Hypotéza 1H - u této hypotézy byla testována závislost mezi věkem onkologicky nemocných seniorů a spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem (kategorie – lékař, sestra, ošetřovatel/sanitář, fyzioterapeut). Z testů hypotézy 1H nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi pohlavím respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací s lékařem (p = 0,457), se sestrou (p = 0,444) a s ošetřovatelem/sanitářem (p = 0,062). Byla zjištěna statisticky významná závislost mezi věkem respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací s fyzioterapeutem (p = 0,016). Na základě výsledků testování tedy byla zamítnuta nulová hypotéza a byla přijata alternativní hypotéza (1HA): Předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi věkem seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem. Z výše uvedených testů hypotézy H1 je patrno, ţe statisticky významná závislost byla potvrzena u vztahu mezi věkem respondentů a spokojeností se sociální komunikací s fyzioterapeutem. Hypotéza 2H - této hypotézy byl testován vztah mezi pohlavím seniorů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem (kategorie – lékař, sestra, ošetřovatel/sanitář, fyzioterapeut). Z testů hypotézy H2 nebyla zjištěna statisticky významná závislost mezi pohlavím respondentů a jejich uváděnou spokojeností se sociální komunikací s lékařem (p = 0,619), se sestrou (p = 0,873), s ošetřovatelem/sanitářem (p = 0,371) a s fyzioterapeutem (p = 0,591). Na základě výsledků testování byla zamítnuta alternativní hypotéza a přijata nulová hypotéza (2H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi pohlavím seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem. Hypotéza 3H - u této hypotézy byl testován vztah mezi délkou onemocnění a spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem (kategorie – lékař, sestra, ošetřovatel/sanitář, fyzioterapeut). Z testů hypotézy H3 nebyla prokázána statisticky významná závislost mezi délkou onemocnění respondentů a jejich uváděnou sociální komunikací s lékařem (p = 0,512), se sestrou (p = 0,601), s ošetřovatelem/sanitářem (p = 0,572) a s fyzioterapeutem (p = 0,931). Na základě výsledků testování byla zamítnuta alternativní hypotéza a přijata nulová hypotéza (3H0): Předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi pohlavím seniora a uváděnou spokojeností se sociální komunikací se zdravotnickým personálem.
122
Druhým cílem diplomové práce bylo zjistit, jaká je nabídka psychosociálních sluţeb a jejich vyuţití pro seniora s kolorektálním karcinomem ve vybraných typech zdravotnických zařízení. K tomuto cíli se vztahují hypotézy H4 a H5. Hypotéza 4H - u této hypotézy byla testována statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení a jeho nabídkou psychosociální péče. Byla zjištěna statisticky významná závislost mezi nabídkou psychosociálních sluţeb a typem zdravotnického zařízení (p = 0,0001). Dále byla prokázána statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení a nabídkou péče psychologa (p = 0,0002), u nabídky moţnosti uvolňujících aktivit (p = 0,041), u nabídky péče duchovního (p = 0,00004) a nabídky pomoci dobrovolníka (p = 0,0143). Statisticky významná závislost nebyla prokázána u nabídky zdravotněsociálního pracovníka (p = 0,106) a u nabídky pomoci svépomocných skupin (p = 0,138). Na základě výsledků testování byla zamítnuta nulová hypotéza a přijata alternativní hypotéza (4HA): předpokládám, že existuje statisticky významná závislost mezi nabídkou psychosociální péče a typem zdravotnického zařízení. Z testů hypotézy H4 byl prokázán větší počet respondentů z nemocnice krajského typu oproti respondentům z nemocnic okresního typu, kteří dostali nabídku poskytnutí psychosociálních sluţeb. Hypotéza 5H - u této hypotézy byla testována statisticky významná závislost mezi typem zdravotnického zařízení a vyuţitím poskytované psychosociální péče. Z testů hypotézy H5 nebyla prokázána statisticky významná závislost u vyuţití pomoci zdravotně-sociálního pracovníka (p = 1,000), u vyuţití psychologa (p = 1,000), u vyuţití pomoci svépomocných skupin (p = 217) a vyuţití péče duchovního (p = 0,395). Na základě výsledků testování byla zamítnuta alternativní hypotéza a přijata nulová hypotéza (5H0): předpokládám, že neexistuje statisticky významná závislost mezi využitím nabízené psychosociální péče a typem zdravotnického zařízení. Není tedy rozdíl mezi nemocnicemi okresního a krajského typu ve vyuţití nabízených psychosociálních sluţeb.
123
6. Návrh na řešení zjištěných nedostatků Hlavní odkrytý problém v předložené diplomové práci, podle mého názoru, nespočívá v nedostatku psychosociálních forem pomoci, ale v nedostupnosti informací o těchto službách. Myslím si, ţe je málo zdůrazňována role psychologa v rámci multidisciplinárního týmu. Zároveň si také myslím, ţe ještě moţná i díky malé informovanosti převládá u onkologicky nemocných názor, ţe péče psychologa je to poslední, co potřebují a často chápou psychologickou péči stejně jako psychiatrickou. Určitě by bylo prospěšné, kdyby intervence psychologa byla nabízena jiţ preventivně, po stanovení diagnózy, a ne aţ kdyţ se psychický stav onkologicky nemocného vyvine do krize. Profese zdravotně-sociálního pracovníka je „profesí pomáhající“. Týká se nejen materiálního zajištění pacienta (např. sociálních dávek), ale hlavně pomoci, která je poskytována prostřednictvím slov a gest. Proto se naprosto ztotoţňuji s Dostálovou84, která v knize „Paliativní medicína“ podtrhuje význam sociální práce v tomto oboru a která konstatuje, ţe jsou u nás moţnosti vyuţívání sociálních sluţeb stále ještě omezené a často se sociální pracovníci, v tomto tak důleţitém oboru, uplatňují především v administrativě. Péče duchovního je cíleně nabídnuta většinou jenom tehdy, kdyţ nemocný při sepisování anamnézy přímo uvede, ţe je věřící. Jak jiţ bylo v teoretické části diplomové práce uvedeno, duchovní svět či duchovní ţivot se netýká pouze víry v boha. Mnozí z těch, kteří proţívají zkušenost onkologické nemoci, rádi vyuţijí nabídku pomoci duchovního. Přitom není vţdy nutné, aby byl stejného vyznání jako pacient. Jak vyplývá z vyhodnocených odpovědí, někteří respondenti uvedli, ţe by péči duchovního nevyuţili. Tato skutečnost se ale nedá paušalizovat, protoţe víra je čistě individuální záleţitost. Zvláštní kapitolu v oblasti psychosociální péče o onkologicky nemocné hrají svépomocné skupiny, které v sobě nesou silný terapeutický a informační náboj. Tyto skupiny vznikají spontánně z potřeby jejích členů, „řídí se samy“ a fungují bez vedení odborníků. O existenci těchto svépomocných skupin bylo také informováno velmi malé procento respondentů. Proto je třeba v rámci onkologické praxe aktivně komunikovat s nemocnými, běžným standardem by měla být nenásilná vstupní nabídka psychosociálních služeb, které zdravotnické zařízení nabízí. V neposlední řadě nesmíme zapomínat také na rodinu nemocného a i jí zajistit psychickou a sociální podporu.
84
Srov. DOSTÁLOVÁ, O., ŠIKLOVÁ, J. Sociální práce v paliativní medicíně, s. 485 – 502.
124
7. Závěr Ve své diplomové práci jsem se zabývala problematikou psychosociální péče u onkologicky nemocných seniorů s kolorektálním karcinomem. Šetření bylo prováděno tak, aby na základě zjištěných informací mohly být potvrzeny či vyvráceny stanovené pracovní hypotézy a splněny stanovené cíle. Prvním cílem diplomové práce bylo zjistit, jaká je spokojenost seniora s kolorektálním karcinomem se zdravotnickým personálem v oblasti sociální komunikace. K tomuto cíli se vztahovaly hypotézy H1, H2, H3. Statisticky významná závislost byla potvrzena pouze u vztahu věk respondentů vs. jejich spokojenost se sociální komunikací s fyzioterapeutem. Cíl1 byl splněn. Druhým cílem diplomové práce bylo zjistit, jaká je nabídka psychosociálních sluţeb a jejich vyuţití pro seniora s kolorektálním karcinomem ve vybraných typech zdravotnických zařízení. K tomuto cíli se vztahují hypotézy H4 a H5. Z testů hypotézy H4 byl prokázán větší počet respondentů z nemocnice krajského typu oproti respondentům z nemocnice okresního typu, kteří dostali nabídku poskytnutí psychosociálních sluţeb. Z testů hypotézy H5 nebyla prokázána statisticky významná závislost u ţádné poloţky nabízených psychosociálních sluţeb. Tedy není rozdíl mezi nemocnicemi okresního a krajského typu ve vyuţití nabízených psychosociálních sluţeb. Cíl2 byl splněn. Onkologická problematika je v současné populaci velice aktuální. Její řešení vyţaduje vysokou profesionalitu a komplexní přístup v oblasti diagnostické a léčebné. Jde o problematiku interdisciplinární. Součástí je i nezbytná psychosociální rehabilitace pacienta s onkologickým onemocněním. Psychosociální péče v ošetřování onkologicky nemocných proto představuje jednu z nejkomplexnějších zodpovědností sester i ostatních zdravotnických pracovníků. Nutno také uvést, ţe psychosociální rehabilitace onkologického pacienta není jen věcí zdravotníků samých. Zúčastnit se jí musí téţ blízké a širší okolí pacienta, včetně specializovaných klubů a společenských institucí (např. klub stomiků). Je nutné zajistit kontinuální psychosociální péči onkologicky nemocným i pro jejich rodiny při hospitalizaci i mimohospitalizaci. Psychosociální péče by měla být zahájena jiţ při stanovení diagnózy. Velmi se mně líbil přístup ke klientům s onkologickým onemocněním v Masarykově onkologickém ústavu (dále jen MOU) v Brně, kde jsem byla na stáţi. Při sdělování onkologické diagnózy pacientovi je přítomen nejen ošetřující lékař, přednosta oddělení, sestra, ale i členové rodiny a psycholog, který je brán jako nenahraditelný člen týmu. Zároveň při příjmu nemocného osloví zdravotně-sociální pracovník a nabídne mu svou pomoc.
125
Sestra při sepisování anamnézy pacienta seznámí se všemi formami psychosociální pomoci, které můţe MOU nabídnout (psychologická péče, muzikoterapie, ergoterapie, biblioterapie, dílny, individuální a skupinová psychoterapie, péče duchovního, edukační centrum, dobrovolníci). Někdo můţe namítnout, ţe MOU je tzv. komplexní onkologické centrum (COS), kde je na všechny tyto aktivity prostor, čas a ekonomické zdroje. Můj názor je, ţe řadu těchto psychosociálních intervencí lze aplikovat i v jiných nemocnicích, kde je onkologické pracoviště jedno z mnoha jiných. Úlohou sestry, v oblasti psychosociální péče o onkologicky nemocného, je hledat spolu s pacientem tvorbu konkrétního životního plánu, spolu s ním zvažovat jak překážky, tak zdroje a zcela konkrétní schopnosti pro to, jak zvládat daný druh těžkostí. Vzhledem k tomu, ţe onkologicky nemocný ztrácí většinu svých rolí, které měl, potřebuje pomoc při tvorbě své změněné identity, coţ nebývá vţdy snadné, protoţe svou nemocí mnoho ztrácí a málo získává. Dalším neméně důležitým úkolem sestry je podporovat snahu onkologicky nemocného o získání co největší nezávislosti, soběstačnosti a napomáhat v rozvoji nových aktivit, které dávají pacientovi možnost nového sebepojetí a smyslu života. Dá se říci, že denní práce a povinnosti sestry naplňují hodiny a dny jejího života až po okraj.
126
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ADER, R.; CELTEM, S. L. COHEN, N. Psychoneuroimmunology. Second edition. New York: Akademic Press, 1991. 1218 s. ISBN 01-204-3782.1. BOLELOUCKÝ, Z.; VORLÍČEK, J.; KALVODOVÁ, L. Psychologické a psychiatrické problémy onkologických nemocných a ošetřujícího personálu, péče o terminálně nemocné. In ADAM, Z.; VORLÍČEK, J.; KOPTÍKOVÁ, J. et al. Obecná onkologie a podpůrná léčba. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. s. 685-704. ISBN 80-247-0677-6. BOLELOUCKÝ, Z. Psychiatrie a lékařská psychologie v paliativní péči. In VORLÍČEK, J.; ADAM, Z. et al. Paliativní medicína. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. s. 339-388. ISBN 80-247-0279-7. BLUDSKÁ, D. Psychoterapie na otevřeném oddělení. Sestra. Praha: 2002, roč. 2, č. 5, s. 36. ISSN 1210-0404. DIENSTBIER, Z.; SKALA, E. Předcházíme rakovině. 1. vyd. Praha: Computer Press, 2001. 184 s. ISBN 80-7226-375-7. DOSTÁLOVÁ, O.; ŠIKLOVÁ, J. Sociální práce v paliativní medicíně. In VORLÍČEK, J., ADAM, Z. et al. Paliativní medicína. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. s. 485- 502. ISBN 80-247-0279-7. DUURSMA, SA., et al. Geriatric Medicine. In HOFMANN, GG. (Ed.), European Manual of Internal Medicine. A Compendium for the Management of Internal Diseases. Volume 1. München: Urban und Fischer, 2002. s. 225 – 270. DYTRYCHOVÁ, D. Sestra v paliativní péči. Sestra. Praha: 2002, roč. 12, č. 1, s. 26. ISSN 1210-0404. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. 365 s. ISBN 978-80-87109-19-9.
127
HAŠKOVCOVÁ, H. Etické problémy paliativní medicíny. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. s. 537. ISBN 80-247-0677-6. HAŠKOVCOVÁ, H. Lékařská etika. 3. vyd. Praha: Galén, 2002. 167 s. ISBN 80-256-0896-8. HAŠKOVCOVÁ, H. Manuálek o etice pro zdravotní sestry. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000. 46 s. ISBN 80-7013-310-4. HOLČÍK, J.; GERYLOVOVÁ, A., Úvod do statistiky. 3. vyd., Brno: Masarykova univerzita, 2006. 31 s. ISBN 80-210-4223-0. HOLUBEC, L. et. al. Kolorektální karcinom: současné možnosti diagnostiky a léčby. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 194 s. ISBN 80-247-0636-9. HOŘEJŠÍ, J. Komunikace s nemocným jako nedílná součást lékařské a ošetřovatelské péče v onkologii. Onkologická péče. Praha: 2001, roč. 5, č. 3, s. 21-24. ISSN 1214-5602. CHLEBÍKOVÁ, J. Péče o stomie. Sestra. Praha : 2006, roč. 16, č. 4, s 3-4. ISSN 1210-0404. JANÁČKOVÁ, L; WEISS, P. Komunikace ve zdravotní péči. Praha: Portál, 2008. 136 s. ISBN 978-80-7367-477-9. JANDÍK, P. Psychologická opora pacientů se zhoubnými novotvary. Ošetřovatelství. Praha: 2004, roč. 6, č. 1, s. 38-40. ISSN 1212-723X. JAROŠOVÁ, D. Péče o seniory. 1. vyd. Ostrava: Reponis, 2006. 110 s. ISBN 80-7368-110-2. JECHOVÁ, K. Ošetřovatelská a psychosociální péče v nemocnici. Sestra. Praha: 2002, roč. 12, č. 7-8, s. 29-30. ISSN 1210-0404. JIRÁK, R.; HOLMEROVÁ, I; BORZOVÁ, C. DEMENCE a jiné poruchy paměti. 1 vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 176 s. ISBN 978-80-247-2454-6.
128
JOBÁNKOVÁ, M. et. al. Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky. 2. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2002. 225 s. ISBN 80-7013-365-1. KALVACH, Z et al. Úvod do gerontologie a geriatrie. I. díl gerontologie obecná a aplikovaná. Praha: Karolinum, 1997. 193 s. ISBN 80-7184-366-0. KALVODOVÁ, L. Psychologické aspekty nádorových onemocnění. Příloha postgraduální medicíny. Praha: 2003, r. 5, č. 6, s. 57-60. ISSN 1212-4184. KOMÍNKOVÁ, H. Právo na důstojné umírání. Sestra. Praha: 2002, roč. 12, č. 1, s. 20. ISSN 1210-0404. KRTIČKOVÁ, K. Onkologický pacient jako součást rodinného systému. Onkologická péče. Praha: 2004, roč. 8, č. 4, s. 16-19. ISSN 1214-5602. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologické aspekty terminální fáze onkologicky nemocných. Sestra. Praha: 2000, roč. 10, č. 3, s. 34-35. ISSN 1210-0404. MALÍKOVÁ, E. Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011. 328 s. ISBN 978-247-3148-3. MOROVICSOVÁ, E. Nemoc v proţívání člověka. Sestra. Praha: 2006, roč. 16, č. 4, s. 13-14. ISSN 1210-0404. MÜHLPACHR, P. Gerontopedagogika. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 203 s. ISBN 978-80-210-5029-7. O´CONNOR, M.; ARANDA, S. Paliativní péče pro sestry všech oborů. Přel. J. Heřmanová. 1. české vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 324 s. Přel. z: Palliative Care Nursing: A Guide to Practise. ISBN 80-247-1295-4. PICHAUD, C; THAREAUOVÁ, I. Soužití se starými lidmi. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 160 s. ISBN 80-7178-184-3.
129
PLACHETA, Z. et al. Pokyny pro vypracování magisterské diplomové práce. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 37 s. ISBN 80-210-2431-3. SPURNÁ, O. Sestra a pacient po sdělení onkologické diagnózy. Sestra. Praha: 2001, roč. 11, č. 7-8, s. 64. ISSN 1210-0404. SYCHROVÁ, L. Psychologický přístup sestry k onkologicky nemocným. In: XXVI. Brněnské onkologické dny a XVI. Konference pro sestry a laboranty. Edukační sborník. Brno: Masarykův onkologický ústav, 2002. s. 119-120. ISBN 80-86793-01. ŠPATENKOVÁ, N. et al. Krizová intervence v praxi. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 200 s. ISBN 80-247-0586-9. ŠPATENKOVÁ, N. Krize-Psychologický a sociologický fenomén. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 132 s. ISBN 80-247-0888-4. ŠTEFKA, J.; JIRKŮ, H. Onemocnění tlustého střeva, řešená kolostomií. Sestra. Praha: 2004, roč. 14, č. 3, s. 40-41. ISSN 1210-0404. TOPINKOVÁ, E.; NEUWIRTH, J. Geriatrie pro praktického lékaře. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1995. 304 s. ISBN 80-7169-099-6. TOŠNER, J.; SOCANSKÁ, O. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 152 s. ISBN 80-7178-514-8. TSCHUSCHKE, V. Psychoonkologie. Přel. L. Simonová. 1 vyd. Praha: Portál, 2004. 216 s. Přel. z: Psychoonkologie. Psychologische Aspekte der Entstehung und Bewaltigung von Krebs. ISBN 80-7178-826-0. TRACHTOVÁ, E., et al. Potřeby nemocného v ošetřovatelském procesu. 2. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2001. 186 s. ISBN 80-7013-324-8. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 2. vyd. Praha: Portál, 2000. 444 s. ISBN 80-7178-496-6. 130
VENGLÁŘOVÁ, M.; MAHROVÁ, G. Komunikace pro zdravotní sestry. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 144 s. ISBN 80-247-1262-8. VIEWEGH. J. Psychologie stáří. 1. Vyd. Brno: IDVPZ, 1972. ISBN neuvedeno. VODVÁŘKA, P. Poznámky k bio-psycho-sociální problematice onkologie. 1. vyd. Ostrava: Repronis, 1997. 169 s. ISBN 80-7042-314-5. VORLÍČKOVÁ, Hilda. Ošetřovatelský proces – nové přístupy při ošetřování onkologicky nemocných. Klinická onkologie. Praha: 2001, roč. 14, zvl. č., s. 30-31. ISSN 0862-495X. VYMĚTAL, J. Lékařská psychologie. 3. vyd. Praha: Portál, 2003. 400 s. ISBN 80-178-740-X.
131
SEZNAM ZKRATEK COS
Komplexní onkologické centrum
ČR
Česká republika
ILF
QL Index ILF – Index kvality ţivota
MOU
Masarykův onkologický ústav
p
signifikance (statistická terminologie)
SEIQL
Měření kvality ţivota – dotazník
tj.
to je
ÚZIS
Ústav zdravotnických informací a statistiky
vs.
versus
WHO
Světová zdravotnická organizace (World Health Organisation)
ZN
Zhoubné novotvary
132
SEZNAM TABULEK
strana
Tab. 1 Intervence sestry u onkologického pacienta ve fázích vyrovnání se s krizí
32
Tab. 2 Kritéria pro realizaci výzkumného šetření
41
Tab. 3 Základní statistické charakteristiky věku respondentů a délky onemocnění
44
Tab. 4 Věk respondentů
45
Tab. 5 Pohlaví respondentů
46
Tab. 6 Onemocnění
47
Tab. 7 Stomie
48
Tab. 8 Délka onemocnění
49
Tab. 9 Sdělení informace o diagnóze
50
Tab. 10 Forma sdělení úvodních informací o onkologickém onemocnění
51
Tab. 11 Informace o způsobu léčky
52
Tab. 12 Informace o prognóze onemocnění
53
Tab. 13 Kaţdodenní frekvence hovoru s lékařem
54
Tab. 14 Srozumitelnost odpovědí od lékaře
55
Tab. 15 Srozumitelnost odpovědí od sestry
56
Tab. 16 Srozumitelnost odpovědí od ošetřovatele/sanitáře
57
Tab. 17 Srozumitelnost odpovědí od fyzioterapeuta
58
Tab. 18 Ochota lékaře promluvit si při obavách
59
Tab. 19 Ochota sestry promluvit si při obavách
60
Tab. 20 Ochota ošetřovatele/semináře promluvit si při obavách
61
Tab. 21 Ochota fyzioterapeuta promluvit si při obavách
62
Tab. 22 Dostatek času lékaře na rozhovor
63
Tab. 23 Dostatek času sestry na rozhovor
64
Tab. 24 Dostatek času ošetřovatele/sanitáře na rozhovor
65
Tab. 25 Dostatek času fyzioterapeuta na rozhovor
66
Tab. 26 Spokojenost s úrovní komunikace s lékařem
67
Tab. 27 Spokojenost s úrovní komunikace se sestrou
68
Tab. 28 Spokojenost s úrovní komunikace s ošetřovatelem/sanitářem
69
Tab. 29 Spokojenost s úrovní komunikace s fyzioterapeutem
70
Tab. 30 Nabídka moţnosti poskytnutí psychosociálních sluţeb
71
Tab. 31 Nabídka pomoci zdravotně-sociálního pracovníka
72
Tab. 32 Vyuţití pomoci zdravotně-sociálního pracovníka
73
Tab. 33 Přínos pomoci zdravotně-sociálního pracovníka
73
Tab. 34 Nabídka péče psychologa
74
Tab. 35 Vyuţití péče psychologa
75
Tab. 36 Přínos péče psychologa
75
Tab. 37 Nabídka pomoci ve svépomocných skupinách
76
Tab. 38 Vyuţití pomoci ve svépomocných skupinách
77
Tab. 39 Přínos pomoci ve svépomocných skupinách
77
Tab. 40 Nabídka uvolňujících aktivit
78
133
Tab. 41 Vyuţití moţnosti uvolňujících aktivit
79
Tab. 42 Přínos uvolňujících aktivit
79
Tab. 43 Nabídka péče duchovního
80
Tab. 44 Vyuţití péče duchovního
81
Tab. 45 Přínos péče duchovního
81
Tab. 46 Nabídka pomoci dobrovolníka
82
Tab. 47 Vyuţití pomoci dobrovolníka
83
Tab. 48 Přínos pomoci dobrovolníka
83
Tab. 49 Zájem o větší informovanost v oblasti psychosociálních sluţeb
84
Tab. 50 Přítomnost podporující blízké osoby
85
Tab. 51 Podpora pozitivního zvládání onkologického onemocnění
86
Tab. 52 Věk respondentů vs. uváděná spokojenost sociální komunikací s lékařem
87
Tab. 53 Věk respondentů vs. uváděná spokojenost sociální komunikací se sestrou
88
Tab. 54 Věk respondentů vs. uváděná spokojenost sociální komunikací se sanitářem
89
Tab. 55 Věk respondentů vs. uváděná spokojenost sociální komunikací s fyzioterapeutem
90
Tab. 56 Pohlaví respondentů vs. uváděná spokojenost sociální komunikací s lékařem
92
Tab. 57 Pohlaví respondentů vs. uváděná spokojenost sociální komunikací se sestrou
93
Tab. 58 Pohlaví respondentů vs. uváděná spokojenost sociální komunikací se sanitářem
94
Tab. 59 Pohlaví respondentů vs. uváděná spokojenost sociální komunikací s fyzioterapeutem
95
Tab. 60 Délka onemocnění vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací s lékařem
96
Tab. 61 Délka onemocnění vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací se sestrou
97
Tab. 62 Délka onemocnění vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací se sanitářem
98
Tab. 63 Délka onemocnění vs. uváděná spokojenost se sociální komunikací s fyzioterapeutem
99
Tab. 64 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka moţnosti poskytnutí psychosociální péče
100
Tab. 65 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka pomoci zdravotně-sociálního pracovníka
102
Tab. 66 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka péče psychologa
103
Tab. 67 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka pomoci ve svépomocných skupinách
105
Tab. 68 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka moţnosti uvolňujících aktivit
106
Tab. 69 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka péče duchovního
108
Tab. 70 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka pomoci dobrovolníka
110
Tab. 71 Typ zdravotnického zařízení vs. vyuţití pomoci zdravotně-sociálního pracovníka
112
Tab. 72 Typ zdravotnického zařízení vs. vyuţití péče psychologa
113
Tab. 73 Typ zdravotnického zařízení vs. vyuţití pomoci ve svépomocných skupinách
114
Tab. 74 Typ zdravotnického zařízení vs. vyuţití péče duchovního
115
134
SEZNAM GRAFŮ
strana
Graf 1 Věk respondentů
45
Graf 2 Pohlaví respondentů
46
Graf 3 Onemocnění
47
Graf 4 Stomie
48
Graf 5 Délka onemocnění
49
Graf 6 Sdělení informace o diagnóze
50
Graf 7 Forma sdělení úvodních informací o onkologickém onemocnění
51
Graf 8 Informace o způsobu léčky
52
Graf 9 Informace o prognóze onemocnění
53
Graf 10 Kaţdodenní frekvence hovoru s lékařem
54
Graf 11 Srozumitelnost odpovědí od lékaře
55
Graf 12 Srozumitelnost odpovědí od sestry
56
Graf 13 Srozumitelnost odpovědí od ošetřovatele/sanitáře
57
Graf 14 Srozumitelnost odpovědí od fyzioterapeuta
58
Graf 15 Ochota lékaře promluvit si při obavách
59
Graf 16 Ochota sestry promluvit si při obavách
60
Graf 17 Ochota ošetřovatele/sanitáře promluvit si při obavách
61
Graf 18 Ochota fyzioterapeuta promluvit si při obavách
62
Graf 19 Dostatek času lékaře na rozhovor
63
Graf 20 Dostatek času sestry na rozhovor
64
Graf 21 Dostatek času ošetřovatele/sanitáře na rozhovor
65
Graf 22 Dostatek času fyzioterapeuta na rozhovor
66
Graf 23 Spokojenost s úrovní komunikace s lékařem
67
Graf 24 Spokojenost s úrovní komunikace se sestrou
68
Graf 25 Spokojenost s úrovní komunikace s ošetřovatelem/sanitářem
69
Graf 26 Spokojenost s úrovní komunikace s fyzioterapeutem
70
Graf 27 Nabídka moţnosti poskytnutí psychosociálních sluţeb
71
Graf 28 Nabídka pomoci zdravotně-sociálního pracovníka
72
Graf 29 Nabídka péče psychologa
74
Graf 30 Nabídka pomoci ve svépomocných skupinách
76
Graf 31 Nabídka uvolňujících aktivit
78
Graf 32 Nabídka péče duchovního
80
Graf 33 Nabídka pomoci dobrovolníka
82
Graf 34 Zájem o větší informovanost v oblasti psychosociálních sluţeb
84
Graf 35 Přítomnost podporující blízké osoby
85
Graf 36 Podpora pozitivního zvládání onkologického onemocnění
86
135
Graf 37 Věk vs. spokojenost se sociální komunikací s fyzioterapeutem
91
Graf 38 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka psychosociální péče
101
Graf 39 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka péče psychologa
104
Graf 40 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka moţnosti poskytnutí uvolňujících aktivit
107
Graf 41 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka moţnosti poskytnutí péče duchovního
109
Graf 42 Typ zdravotnického zařízení vs. nabídka moţnosti poskytnutí pomoci dobrovolníka
111
136
SEZNAM OBRÁZKŮ
strana
Obrázek 1
Zhoubné novotvary tlustého střeva a konečníku – Incidence
14
Obrázek 2
Rozdělení četností věku
44
Obrázek 3
Rozdělení četností současné délky onemocnění
44
137
SEZNAM PŘÍLOH I. Dotazník pro seniory s kolorektálním karcinomem II. Etický kodex práv pacientů III. Evropská charta práv pacientů seniorů IV. Deklarace práv nemocných s rakovinou V. DESATERO komunikace se seniory
138
Příloha I. DOTAZNÍK
Váţená paní, váţený pane, jmenuji se Dita Dušková a jsem studentkou lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Dovoluji si Vás poţádat o vyplnění tohoto dotazníku, který je nezbytnou součástí mé diplomové práce s názvem „Psychosociální péče v ošetřování onkologicky nemocných seniorů.“ Smyslem tohoto dotazníku je zmapování spokojenosti onkologicky nemocných seniorů se sociální komunikací, dále nabídky, vyuţití a následného přínosu poskytované psychosociální péče ve vybraných zdravotnických zařízení. Odpovědi jsou anonymní a čistě důvěrné. Jejich následné zpracování bude omezeno jen na vyhodnocení získaných údajů, v ţádném případě nebudou data pouţita ke komerčním účelům. Dotazník vyplňujte, prosím, tímto způsobem: - zaškrtněte pouze jednu odpověď, pokud nebude uvedeno jinak - neuvádějte své jméno – průzkum je anonymní - odpovídejte pravdivě - zvolenou odpověď zakroužkujte - odpovězte na všechny otázky - pokud Vám nabídnutá varianta nevyhovuje, zvolte tu, která je Vašemu názoru nejbližší Za vyplnění dotazníku a spolupráci na výzkumném šetření předem děkuji. Dita Dušková
1.
Věk – uveďte: ……………..
2.
Pohlaví: a) Ţena b) Muţ
3.
Onemocnění: a) Tlusté střevo b) Konečník
4.
Stomie (vývod): a) Ano b) Ne
5.
Současná délka Vašeho onkologického onemocnění - uveďte: …………………..
6.
Byl/a jste lékařem plně informován/a o své diagnóze? a) Ano b) Ne c) Informaci o své diagnóze jsem nechtěl/a sdělit
7.
Úvodní informace o Vašem onkologickém onemocnění Vám byly lékařem sděleny: a) Ústně b) Ústně i písemně c) Jinou formou - uveďte: …………………………
8.
Byl/a jste lékařem informován/a o způsobu léčby? a) Ano b) Ne
9.
Byl/a jste lékařem informován/a o prognóze (o předpovědi) svého onemocnění? a) Ano b) Ne c) Informaci o své prognóze (předpovědi) jsem nechtěl/a sdělit
10.
Mluvil s Vámi lékař v době hospitalizace kaţdý den? a) Ano b) Ne
11.
Odpovídal zdravotnický personál na Vaše otázky (např. ohledně vyšetření, pohybové aktivity, reţimu na oddělení atd.) srozumitelně? Lékař a) vţdy b) většinou c) občas d) nikdy
12.
13.
Všeobecná sestra
a) vţdy
b) většinou
c) občas
d) nikdy
Ošetřovatel/sanitář
a) vţdy
b) většinou
c) občas
d) nikdy
Fyzioterapeut
a) vţdy
b) většinou
c) občas
d) nikdy
Pokud jste měl/a obavy z léčby, vyšetření atd., byl zdravotnický personál ochotný si s Vámi promluvit? Lékař a) vţdy b) většinou c) občas d) nikdy Všeobecná sestra
a) vţdy
b) většinou
c) občas
d) nikdy
Ošetřovatel/sanitář
a) vţdy
b) většinou
c) občas
d) nikdy
Fyzioterapeut
a) vţdy
b) většinou
c) občas
d) nikdy
Měl zdravotnický personál na tento rozhovor dostatek času? Lékař a) vţdy b) většinou
c) občas
d) nikdy
Všeobecná sestra
a) vţdy
b) většinou
c) občas
d) nikdy
Ošetřovatel/sanitář
a) vţdy
b) většinou
c) občas
d) nikdy
Fyzioterapeut
a) vţdy
b) většinou
c) občas
d) nikdy
14.
Jak jste byl/a spokojen/a v průběhu léčby s úrovní komunikace se zdravotnickým personálem? Lékař a) Velmi spokojen/a b) Spokojen/a c) Ani spokojen/a, ani nespokojen/a d) Nespokojen/a e) Velmi nespokojen/a Všeobecná sestra a) Velmi spokojen/a b) Spokojen/a c) Ani spokojen/a, ani nespokojen/a d) Nespokojen/a e) Velmi nespokojen/a Ošetřovatel/sanitář a) Velmi spokojen/a b) Spokojen/a c) Ani spokojen/a, ani nespokojen/a d) Nespokojen/a e) Velmi nespokojen/a Fyzioterapeut a) Velmi spokojen/a b) Spokojen/a c) Ani spokojen/a, ani nespokojen/a d) Nespokojen/a e) Velmi nespokojen/a
15.
Dostal/a jste v průběhu léčby nabídku o moţnosti poskytnutí psychosociální péče ve zdravotnickém zařízení (pomoc psychologa, zdravotně-sociálního pracovníka, duchovního, dobrovolníka atd.)? a) Ano b) Ne
16.a
Byla Vám během léčby nabídnuta pomoc zdravotně – sociálního pracovníka? a) Ano b) Ne
16.b
Vyuţil/a jste pomoci zdravotně - sociálního pracovníka (na otázku 16b odpovídají pouze ti, kteří na otázku 16a odpověděli ano)? a) Ano b) Ne
16.c
Byla pro Vás pomoc zdravotně – sociálního pracovníka přínosná (na otázku 16c odpovídají pouze ti, kteří na otázku 16b odpověděli ano)? a) Velmi přínosná b) Přínosná c) Ani přínosná, ani nepřínosná d) Nepřínosná e) Vůbec nebyla přínosem
17.a
Byla Vám nabídnuta péče psychologa? a) Ano b) Ne
17.b
Vyuţil/a jste pomoci psychologa (na otázku 17b odpovídají pouze ti, kteří na otázku 17a odpověděli ano)? a) Ano b) Ne
17.c
Byla pro Vás pomoc psychologa přínosná (na otázku 17c odpovídají pouze ti, kteří na otázku 17b odpověděli ano)? a) Velmi přínosná b) Přínosná c) Ani přínosná, ani nepřínosná d) Nepřínosná e) Vůbec nebyla přínosem
18.a
Byla Vám nabídnuta pomoc svépomocných skupin, kde byste měl/a moţnost si pohovořit o své ţivotní nebo zdravotní situaci s někým v podobné situaci, jako jste, Vy? a) Ano b) Ne
18.b
Vyuţil/a jste pomoci svépomocných skupin (na otázku 18b odpovídají pouze ti, kteří na otázku 18a odpověděli ano)? a) Ano b) Ne
18.c
Byla pro Vás pomoc svépomocné skupiny přínosná (na otázku 18c odpovídají pouze ti, kteří na otázku 18 b odpověděli ano)? a) Velmi přínosná b) Přínosná c) Ani přínosná, ani nepřínosná d) Nepřínosná e) Vůbec nebyla přínosem
19.a
Byla Vám nabídnuta v rámci léčby moţnost uvolňujících aktivit (muzikoterapie, dílny atd.)? a) Ano b) Ne
19.b
Vyuţil/a jste nabídku uvolňujících aktivit (na otázku 19b odpovídají pouze ti, kteří na otázku 19a odpověděli ano)? a) Ano b) Ne
19.c
Byly pro Vás uvolňující aktivity přínosné (na otázku 19c odpovídají pouze ti, kteří na otázku 19b odpověděli ano)? a) Velmi přínosné b) Přínosné c) Ani přínosné, ani nepřínosné d) Nepřínosné e) Vůbec nebyla přínosem
20.a
Byla Vám nabídnuta během léčby péče duchovního? a) Ano b) Ne
20.b
Vyuţil/a jste péče duchovního (na otázku 20b odpovídají pouze ti, kteří na otázku 20a odpověděli ano)? a) Ano b) Ne
20.c
Byla pro Vás péče duchovního přínosem (na otázku 20c odpovídají pouze ti, kteří na otázku 20b odpověděli ano)? a) Velmi přínosná b) Přínosná c) Ani přínosná, ani nepřínosná d) Nepřínosná e) Vůbec nebyla přínosem
21.a
Byla Vám nabídnuta v rámci léčby moţnost setkání s dobrovolníky (vyuţití dobrovolnického programu)? a) Ano b) Ne
21.b
Vyuţil/a jste moţnosti setkání s dobrovolníky (na otázku 21b odpovídají pouze ti, kteří na otázku 21a odpověděli ano)? a) Ano b) Ne
21.c
Byla pro Vás pomoc dobrovolníků přínosná (na otázku 21c odpovídají pouze ti, kteří na otázku 21b odpověděli ano)? a) Velmi přínosná b) Přínosná c) Ani přínosná, ani nepřínosná d) Nepřínosná e) Vůbec nebyla přínosem
22.
Uvítal/a byste větší informovanost v oblasti sociálních sluţeb (různé příspěvky, dávky, domácí péče, lázně, moţnost zajištění kompenzačních pomůcek atd.)? a) Ano - uveďte v jaké oblasti: ……………………………………………………… b) Ne
23.
Máte podporující blízkou osobu ve svém okolí? a) Ano - uveďte tuto osobu: ……………………………………. ……………………. b) Ne
24.
Co nejvíce ovlivnilo pozitivní zvládání Vašeho onkologického onemocnění? a) Podpora rodiny (přátel) b) Kvalitní (otevřená) komunikace se zdravotnickým personálem c) Psychosociální pomoc (svépomocné skupiny, péče psychologa atd.) d) Vlastní aktivní postoj k nemoci a léčbě e) Jiné – uveďte.................................................................................................................
25.
Pokud byste měli připomínky, sdělení nebo jiné názory k tomuto tématu, prosím, sdělte je zde: …………………………………………………………………………………………… …..……………………………………………………………………………………… ……..…………………………………………………………………………………… ………..…………………………………………………………………………………
Příloha II. PRÁVA PACIENTŮ Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky. 2. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo ţádat soukromí a sluţby přiměřené moţnostem ústavu, jakoţ i moţnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv můţe být provedeno pouze ze závaţných důvodů. 3. Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby mohl před zahájením kaţdého dalšího nového diagnostického či terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí. Vyjma případů akutního ohroţení má být náleţitě informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena. Pokud existuje i více alternativních postupů nebo pokud pacient vyţaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení s nimi právo. Má rovněţ právo znát jména osob, které se na nich účastní. 4. Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu a má být současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí. 5. V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musí být provedena diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na léčbě přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral. 6. Pacient má právo očekávat, ţe veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby jsou povaţovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování. 7. Pacient má právo očekávat, ţe nemocnice musí podle svých moţností přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým ţádostem o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění. Je-li to nutné, můţe být pacient předán jinému léčebnému ústavu, případně tam převezen po té, kdyţ mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních alternativách, které při tom existují. Instituce, která má nemocného převzít do své péče, musí překlad nejprve schválit. 8. Pacient má právo očekávat, ţe jeho léčba bude vedena s přiměřenou kontinuitou. Má právo vědět předem, jací lékaři, v jakých ordinačních hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici. Po propuštění má právo očekávat, ţe nemocnice určí postup, jímţ bude jeho lékař pokračovat v informacích o tom, jaká bude jeho další péče. 9. Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, ţe se lékař rozhodl k nestandardnímu postupu či experimentu. Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient můţe kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, kdyţ byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového rozhodnutí. 10. Nemocný v závěru ţivota má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony. 11. Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční řád). Pacient má právo kontrolovat svůj účet a vyţadovat odůvodnění jeho poloţek bez ohledu na to, kým je účet placen. 1.
Zdroj: HAŠKOVCOVÁ, H. Lékařská etika, s. 99 – 100.
Pozn. Etický kodex "Práva pacientů" schválila Centrální etická komise Ministerstva zdravotnictví České Republiky. Tato práva pacientů jsou prohlášená za platná za dnem 25. února 1992.
Příloha III. EVROPSKÁ CHARTA PRÁV PACIENTŮ SENIORŮ Úvod Se stářím se zvyšuje pravděpodobnost onemocnění. Můţe se stát, ţe dojde k situaci, kdyčlověk nebude moci vést plnohodnotný ţivot. Tím důleţitější se stane kvalitní a dostupná zdravotní a sociální péče. Tato výsadní listina se týká starších pacientů. Je všeobecně uznáváno, ţe některé funkce, například zrak či sluch, se mohou ve stáří zhoršovat. Další známou skutečností je, ţe starému člověku zpravidla trvá déle, neţ se zotaví po nemocech či operacích. V ţádném případě ale nelze povaţovat vyšší věk za příčinu či vysvětlení tělesné nebo duševní nemoci. Také mnoţství sluţeb, které starý člověk potřebuje, se velmi různí. Někteří senioři nepotřebují prakticky ţádné sluţby, někteří křehcí staří pacienti jsou závislí na poskytování trvalé komplexní péče. Úkoly zdravotní a sociální péče o starší občany jsou následující: posilovat dobré zdraví a pohodu starého člověka, předcházet nemocem a nesoběstačnosti či je zmírňovat, léčit pacienta v případě onemocnění, pomáhat starším lidem vést plnohodnotný a nezávislý ţivot aktivních a platných členů lidského společenství, zajistit kontinuitu mezi zdravotnickými a sociálními sluţbami s cílem, aby starší občan zůstal co nejdéle ve svém domě a komunitě s tím, ţe hospitalizace či pobyt v instituci mu budou umoţněny v případě, kdy se stanou nezbytnými, garantovat, aby nedocházelo k diskriminaci z důvodu věku, pohlaví, náboţenského přesvědčení, národnosti občana či místa, kde právě ţije. 1.
Obecné zásady Starší občané mají nárok na zajištění takové zdravotní péče, která je potřebná, a to podle zdravotního stavu a stupně závislosti, nikoli dle schopnosti si takovou péči zaplatit, prostředí, ze kterého pocházejí či s ohledem na ţivotní styl. Většinu zdravotních problémů by měl vyřešit tým primární péče. V případě vzniku sloţitějších či závaţnějších problémů je na místě odeslání na příslušné oddělení nemocnice.
2.
Komunikace a informace Starší občan můţe jako pacient očekávat: ţe bude povaţován zdravotníky za partnera a bude se podílet na všech rozhodováních, která se budou týkat jeho zdraví a péče o ně ţe mu všichni členové ošetřujícího týmu budou naslouchat způsobem trpělivým, terapeutickým a vstřícným ţe bude moci být zastupován, bude-li si to přát, příbuzným, přítelem či jiným člověkem, který mu bude nápomocen v případě, ţe bude mít potíţe v komunikaci či porozumění tomu, s čím se na něj zdravotníci obracejí ţe bude mít pomůcky, které budou ulehčovat komunikaci v případě poškození zraku či sluchu ţe bude informován jasně a šetrně o svých zdravotních problémech ţe mu bude vydána písemná zpráva o zdravotním stavu a diagnóze, bude-li si tak přát ţe bude plně informován o moţnostech léčby včetně jejích moţných rizik
ţe bude informován o svém stavu dříve neţ jeho příbuzní, pokud tomu nebude bránit nemoc sama ţe bude moci nahlíţet do svých zdravotních záznamů a bude informován o tom, ţe všichni ošetřující jsou zákonně vázáni zachovat důvěrnost ţe jeho stíţnosti budou řádně šetřeny a ţe obdrţí rychlou písemnou odpověď ţe obdrţí podrobnou a úplnou informaci o tom, jaké jsou v dané oblasti dostupné zdravotnické a sociální sluţby a jaké jsou další moţnosti podpory a pomoci ţe mu bude dostupná pomoc a vysvětlení v případech, kdy bude potřebovat informace o svém onemocnění pro další rozhodnutí. 3.
Podpora zdraví Starší občan můţe očekávat, ţe bude informován: o zdravém způsobu ţivota o zdravé výţivě o pohybovém reţimu a cvičení a ţe bude mít nárok na celkové preventivní lékařské vyšetření ve věku 65 a 75 let, eventuálně častěji dle zdravotního stavu či potřeb.
4.
Léky Starší pacienti mají právo očekávat, ţe jim budou předepsány léky vhodné k léčení jejich nemoci. Dále je ţádoucí: aby nápisy na lékovkách byly dostatečně čitelné aby se lékovky daly bez obtíţí otevírat aby byly léky poskytovány způsobem, který pomůţe staršímu pacientovi či tomu, kdo mu lék podává, lék správně dávkovat a bude minimalizovat omyly a opomenutí.
5.
Transport Starší občan můţe očekávat: ţe mu bude zajištěna přiměřená doprava v případech, ţe si ji nebude moci zajistit sám, aby se dostal do zdravotnického zařízení ţe ve zdravotnických zařízeních budou všechny prostory a směry vyznačeny jasným a srozumitelným způsobem ţe bude fungovat dopravní spojení mezi nemocnicemi, které bude co nejjednodušší a nejdostupnější
6.
Zdravotní problémy Je ţádoucí, aby nemocnice měly oddělení, která jsou specializována na medicínskou a psychiatrickou problematiku starších pacientů. Tato oddělení mohou mít různé názvy, například oddělení medicíny stáří, oddělení geriatrické medicíny atd. Důleţitá je týmová spolupráce s pracovníky ostatních oborů včetně rehabilitace a sociální práce.
7.
Poruchy paměti Samotné stáří nezpůsobuje zhoršování paměti. Někdy můţe mít zhoršování paměti léčitelnou příčinu. Jestliţe se paměť výrazně zhoršuje: je vhodné vyšetření psychiatrem, geriatrem či jiným odborným lékařem, který se věnuje problematice poruch paměti v těch případech, kdy se jedná o onemocnění progredující a neléčitelné, mohou pacienti i ti, kteří se o ně starají, očekávat, ţe jim bude poskytnuta podpora a rada, a to takovým způsobem, který bude uţitečný a přijatelný jak pro pacienta, tak pro jeho blízkého
8. Pády a zhoršující se hybnost S přibývajícím věkem narůstá riziko pádů a zvyšuje se pravděpodobnost, ţe samostatný pohyb bude obtíţnější. Pokud tomu tak je, je třeba hledat příčinu, která můţe být např. v cévním onemocnění či jiné nemoci. Mnoho příčin pádů je léčitelných. Proto v případě zhoršování hybnosti či pádů můţe starší pacient očekávat: vyšetření specializovaným týmem odborníků ţe mu budou zapůjčeny kompenzační pomůcky, pokud je bude potřebovat, a bude poučen o jejich správném uţívání ţe budou učiněna taková opatření, aby mu byla poskytnuta pomoc v nenadálých situacích - např. nouzové volání s čidlem na těle k přivolání pomoci. 9.
Inkontinence Situace, kdy není pacient schopen udrţet moč či stolici, nastává v důsledku různých onemocnění. Je třeba vyuţít všechny moţnosti léčení včetně ev. chirurgického řešení. V případě inkontinence, ať je z jakékoli příčiny, můţe pacient očekávat: specializované vyšetření k objasnění příčiny inkontinence a posouzení moţností léčení v případech, kdy je tento stav neovlivnitelný, odbornou radu, pomoc a takové pomůcky, které mu pomohou tuto situaci zvládnout.
10. Nemoc Starší nemocní mají nárok na neodkladnou lékařskou péči v případě, ţe ji potřebují. Můţe jim ji poskytnout buď jejich praktický lékař, pohotovostní sluţba či jiný lékař. V případě, ţe zdravotní stav staršího pacienta vyţaduje hospitalizaci, můţe pacient očekávat: ţe prostředí zdravotnického zařízení i sloţení týmu budou respektovat potřeby jeho zdravotního stavu ţe bude ošetřován zkušeným a zaškoleným týmem znalým komplexní problematiky starších pacientů ţe budou správně diagnostikovány a léčeny tělesné i psychické problémy ţe multidisciplinární tým v případě potřeby posoudí komplexně zdravotní stav, zdravotní a sociální potřeby staršího pacienta ţe všichni profesionálové, kteří se podílejí na péči, budou účelně komunikovat v zájmu hladkého průběhu léčení ţe zůstane v nemocnici právě tak dlouho, jak dlouho bude vyţadovat jeho zdravotní stav 11. Zotavení a rehabilitace Starší pacienti potřebují často delší dobu k uzdravení a navrácení jejich původního funkčníhostavu. Proto je důleţité: aby zůstali v péči zdravotnického zařízení do doby, neţ se budou moci bezpečně vrátit domů nebo neţ bude nalezeno jiné vyhovující řešení v případě, ţe zdravotní stav staršího pacienta neumoţňuje úplně nezávislý ţivot, během dvou týdnů od komplexního posouzení potřeb by měl být zajištěn takový soubor zdravotnických a sociálních sluţeb, který umoţní pacientovi návrat domů aby pacienti senioři byli léčeni a ošetřováni multidisciplinárním týmem, který bude identifikovat a podporovat reziduální schopnosti a zajistí rehabilitaci k návratu či zlepšení soběstačnosti a moţnosti nezávislého ţivota aby se také rodinní příslušníci a jiní, kteří pacientovi pomáhají, mohli podílet na rehabilitaci.
12. Propuštění z nemocnice Je ţádoucí a nutné: aby před propuštěním ze zdravotnického zařízení bylo rozhodnuto o optimálním způsobu další péče, která bude odpovídat potřebám staršího pacienta. Nemocnice domluví další domácí péči s poskytovateli v místě bydliště. Pacient má právo podílet se na tomto rozhodování sám či prostřednictvím rodinných příslušníků nebo jiných osob, které si sám zvolí. aby při propuštění byl pacient informován a poučen o všech důleţitých skutečnostech tak, aby mu bylo známo, jak má dále pokračovat v rehabilitaci a rekonvalescenci. umoţnit staršímu pacientovi, který potřebuje komplexní zdravotnické a sociální sluţby a přeje si setrvat doma, domácí péči dle jeho potřeb objektivizovaných komplexním odborným posouzením. 13. Denní centra Nepotřebuje-li starší pacient hospitalizaci v nemocnici či byl-li právě propuštěn a je-li vhodná denní péče, je zapotřebí: aby mu praktický lékař doporučil pobyt v denním centru pro další rehabilitaci aby se v denním centru o jeho zdravotní stav staral multidisciplinární tým aby mu byla zajištěna doprava do denního centra, není-li si schopen zajistit dopravu sám 14. Respitní péče Jestliţe se o staršího pacienta starají dlouhodobě rodinní příslušníci, profesionálové či jiní pečující, mohou po čase všichni (pacient i ošetřující) cítit potřebu tuto péči a kontakt na chvíli přerušit. Můţe se také stát, ţe pečující bude mít zdravotní problémy, které mu přechodně znemoţní tuto činnost. Proto by měl mít starší pacient a jeho ošetřovatel nárok: na pomoc při zhoršení zdravotního stavu, kterou mu zprostředkuje buď praktický lékař nebo tým domácí péče na dva aţ tři týdny respitní péče - pobytu v domově důchodců, ošetřovatelském ústavu či nemocnici podle pacientova zdravotního stavu. Tento pobyt můţe být předem domluven tak, aby časově vyhovoval pacientovi i pečujícím. 15. Komunitní a sociální sluţby Mají-li být sluţby pro seniory funkční a úplné, je zapotřebí dobré komunikace mezi praktickým lékařem a pracovníky domácí péče i sociálních sluţeb. V rámci komunitní péče můţe pacient vyššího věku očekávat, ţe mu budou v případě potřeby poskytovány tyto sluţby: pobyt v denním centru domácí péče noční „hlídání“ a večerní návštěvy (ukládání ke spánku) pomůcky pro inkontinentní přiměřené pomůcky napomáhající při denních sebeobsluţných činnostech praní prádla fyzioterapie hygienické sluţby (vykoupání), péče o nohy systém monitorující bezpečnost v případech, ţe pacient ţije sám, prostředky pro prevenci úrazů. Pravidelně je třeba přezkoumávat účelnost těchto sluţeb a prostředků a přizpůsobovat je aktuálním potřebám pacienta.
16. Změna domova Není li starý občan jiţ schopen zůstat doma, je třeba mu umoţnit pobyt v instituci. Neţ k tomu dojde, je třeba provést komplexní multidisciplinární šetření v komunitě a v případě potřeby doporučit další specializované vyšetření či léčení zdravotních problémů a rehabilitaci ve zdravotnickém zařízení. Pacient a jeho rodina musejí být seznámeni s týmem, který pacienta vyšetřuje. V instituci má starší občan právo očekávat: ţe bude vypracován plán péče, který bude pravidelně kontrolován a přizpůsobován jeho potřebám ţe bude rozhodovat, pokud to jeho zdravotní stav dovolí, o svém způsobu ţivota, včetně toho, kdy si přeje soukromí a kdy chce být ve společnosti ţe jeho pohyb mimo instituci nesmí být omezován, stejně tak i jakékoli jiné kontakty, včetně pošty, telefonu či návštěv pokud ţije v ošetřovatelském domě, ţe tato instituce bude pravidelně a zevrubně kontrolována tak, aby byla zajištěna kvalitní péče ţe bude péče o něj odborně vedena specialistou geriatrem, bude-li jeho stav vyţadovat sloţitější lékařskou péči a ošetřování. Zdroj: EUGMS – Evropská společnost geriatrické medicíny – DUURSMA, SA., et al. Geriatric Medicine. In HOFMANN, GG. (Ed.), European Manual of Internal Medicine. A Compendium for the Management of Internal Diseases. Volume 1. München: Urban und Fischer, 2002. s. 225 – 270.
Pozn. Doporučení Evropské sekce Mezinárodní gerontologické asociace z roku 1997 ve znění, které bylo v roce 1998 schváleno výbory České gerontologické a geriatrické společnosti ČLS JEP a České alzheimerovské společnosti.
Příloha IV. DEKLARACE PRÁV NEMOCNÝCH S RAKOVINOU Mám právo: 1. Na rovnocenný zájem a péči bez rozdílů rasy, společenské třídy, kultury, náboţenského vyznání, věku, sexuality, způsobu ţivota a stupně způsobilosti, 2. na zacházení s respektem a s úctou a mám právo, aby mé fyzické, emotivní, duchovní, sociální a psychické potřeby byly brány váţně jako součást mého ţivota, ať je prognóza mého zdravotního stavu jakákoliv, 3. vědět, ţe mám rakovinu, mám právo na šetrný způsob sdělení a právo podílet se na všech rozhodnutích o způsobu léčby a péče, a to v důstojné a informované diskusi odpovědných specialistů, 4. být informován o moţnostech a volbě léčby, budu seznámen i s výhodami, vedlejšími účinky i riziky kaţdé z nich, 5. nedat souhlas k jakékoliv klinické zkoušce a zákroku dříve, neţ budu řádně poučen, 6. na jiný názor, odmítnout léčbu nebo uţít doplňkové léčby, a to bez prejudikace, aniţ bude lékařská pomoc přerušena, 7. být okamţitě seznámen se všemi sociálními opatřeními a výhodami, jenţ mohu nárokovat, 8. být zaměstnán, mám právo na návrat do práce a zařazení podle svých moţností a zkušeností, nikoliv podle informace o mé chorobě a moţnosti dalšího zhoršení, 9. na snadný přístup k informacím o místních a celostátních sluţbách, o podpoře lidí nemocných rakovinou, o skupinách vzájemné pomoci a také o lékařích, na které se mohu v případě potřeby obrátit o pomoc, 10. na podporu a informace, které mi umoţní porozumět nemoci a vypořádat se s ní, totéţ právo se vztahuje také na mou rodinu a přátele. Zdroj: HAŠKOVCOVÁ, H. Etické problémy paliativní medicíny, s. 428.
Příloha V. DESATERO komunikace se seniory (geriatrickými pacienty) se zdravotním postiţením 1. Respektujeme identitu pacienta a důsledně jej oslovujeme jménem nebo odpovídajícím titulem. Nevyţádaná familiární oslovení „babi“, „dědo“ jsou poniţující. 2. Důsledně se vyhýbáme zdětinšťování starého člověka. Ani s nemocnými se syndromem demence nehovoříme jako s dětmi (formou, ani obsahem). 3. Při komunikaci s pacienty a při jejich ošetřování cílevědomě chráníme jeho důstojnost; snaţíme se vyloučit podceňování a nepodloţené přisuzování závaţných funkčních deficitů (např. v kognitivní oblasti). 4. Respektujeme princip zpomalení a chráníme seniory před časovým stresem; počítáme se zpomalením psychomotorického tempa a se zhoršenou pohyblivostí. 5. Sloţitější nebo zvláště důleţité informace (termíny vyšetření, přípravu na ně, způsob uţívání léků) několikrát zopakujeme či raději ještě napíšeme na papír. 6. Aktivně a taktně ověříme moţné komunikační bariéry (porucha sluchu, zraku apod.) a tomu přizpůsobíme komunikaci. 7. K usnadnění komunikace se zdrţujeme v zorném poli pacienta, mluvíme srozumitelně a udrţujeme oční kontakt. Při pochybnostech ověřujeme správné vyuţití kompenzačních pomůcek. 8. Bez ověření nedoslýchavosti nezesilujeme hlas; porozumění řeči se ve stáří zhoršuje v hlučném prostředí, proto „nepřekřikujeme“ jiný hovor, rozhlas, televizi, ale snaţíme se hluk odstranit. 9. Dopomoc při pohybu, odkládání oděvu či při uléhání na lůţko vţdy nabízíme (úměrně zdravotnímu postiţení pacienta) ale nevnucujeme; umoţňujeme pouţívání opěrných pomůcek (hole, chodítka). 10.
Při ústavním ošetřování by komunikace i ošetřovatelská aktivita měla cílevědomě směřovat k podpoře a k udrţení (obnově) soběstačnosti seniora nikoli předčasně předpokládat její ztrátu a vést k imobilizaci.
Zdroj: JANÁČKOVÁ, L., WEISS, P. Komunikace ve zdravotnické péči, s. 130 – 131. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Pozn. Národní rada osob se zdravotním postižením ČR společně s MZ ČR vydala v roce 2005 doporučení pro zdravotnické a sociální pracovníky pracující v úseku péče o seniory směrem ke zlepšení vzájemného vztahu a komunikace.
