MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA

Ústav pomocných věd historických a archivnictví

Bc. Eva Zapletalová

Obecní symboly měst a obcí bývalého okresu Zlín od roku 2000 do 2013 Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Karel Maráz, Ph.D. Brno 2013

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem jen prameny uvedené v seznamu literatury.

V Brně

…..……………………. Podpis autorky práce

2

Poděkování Na tomto místě bych v první řadě chtěla poděkovat svým rodičům za jejich důvěru a podporu v průběhu celého mého studia. Velké díky patří PhDr. Karlu Marázovi, Ph.D. za jeho vstřícnost a cenné rady při vedení této práce. A dále bych chtěla poděkovat paní Malé a ostatním pracovnicím Archivu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za jejich ochotu a čas, který mi věnovaly.

3

Obsah 1.

Úvod a metodická východiska práce…….....……………………………..………8

2.

Vývoj znaků a komunální heraldiky……………………..……..……………….11

3.

Vývoj praporů, vlajek a vexilologie………………...…………………………...17

4.

Stručný informační přehled měst a obcí………………………...…........…..…..22

5.

Katalog znaků a vlajek (praporů)...………………………....................………..42 Bělov………………………………………………………………………….……42 Biskupice……………………………………………………………………….…43 Bohuslavice nad Vláří…………………………………………………………....44 Bratřejov…………………………………………………………………………..45 Brumov-Bylnice…………………………………………………………………..46 Dešná……………………………………………………………………………....47 Dobrkovice………………………………………………………………………..48 Drnovice………………………………………………………………………...…49 Halenkovice…………………………………………………………………….…50 Haluzice…………………………………………………………………………...51 Hostišová………………………………………………………………………….52 Hřivínův Újezd……………………………………………………………………53 Jestřabí………………………………………………………………………........54 Kaňovice…………………………………………………………………….…….55 Kelníky…………………………………………………………………………….56 4

Křekov……………………………………………………………………...……..57 Lhota………………………………………………………………………………58 Lípa………………………………………………………………………………..59 Loučka…………………………………………………………………………….60 Ludkovice…………………………………………………………………………62 Lukov……………………………………………………………………………...63 Lukoveček………………………………………………………………………...64 Machová…………………………………………………………………………..65 Mysločovice……………………………………………………………………….66 Napajedla……………………………………………………………………….…67 Návojná……………………………………………………………………………68 Nedašov……………………………………………………………………………69 Nedašova Lhota…………………………………………………………………..70 Oldřichovice………………………………………………………………………71 Ostrata…………………………………………………………………………….72 Otrokovice………………………………………………………………………...73 Petrůvka…………………………………………………………………………..74 Podhradí…………………………………………………………………………..75 Provodov…………………………………………………………………………..76 Rokytnice………………………………………………………………………….77 Rudimov…………………………………………………………………………..78 5

Sazovice……………………………………………………………………………79 Sehradice………………………………………………………………………….80 Slopné……………………………………………………………………………...81 Spytihněv………………………………………………………………………….82 Šanov………………………………………………………………………………84 Šarovy……………………………………………………………………………..85 Tečovice…………………………………………………………………………...86 Tlumačov………………………………………………………………………….87 Veselá……………………………………………………………………………...87 Vlachova Lhota…………………………………………………………………...88 Vlachovice…………………………………………………………………………90 Vlčková……………………………………………………………………………91 Vysoké Pole……………………………………………………………………….92 Želechovice nad Dřevnicí………………………………………………………...93 Žlutava…………………………………………………………………………….94 6. Shrnutí obecních symbolů na Zlínsku……………………………………...……….96 7. Literatura, prameny a zdroje Archivní prameny……...………………………………..……..……....................100 Elektronické zdroje……………..…..…………………………….………………104 Literatura a tištěné zdroje…………..………………………..……..……………106 Seznam použitých zkratek…………...……………………………..…………………..109 6

Resumé a Summary……………...………………………………….…………………..110 Obrazová příloha…………………...………………………..……..…………………...111

7

1. Úvod a metodická východiska práce

Tato magisterská diplomová práce má za úkol navázat na rigorózní práci PhDr. Zdeňka Kubíka, Heraldická a vexilologická symbolika měst a obcí bývalého jihomoravského kraje v letech 1990 až 19991, jejímž úkolem bylo sestavit katalog znaků a vlajek tohoto územního celku. Práce bude z části pokračováním tohoto katalogu, časově navazuje rokem 2000, ale územně se bude věnovat pouze znakům a praporům měst a obcí bývalého okresu Zlín. Zlínský okres jsem si vybrala z toho důvodu, že jsem zde vyrůstala a toto okolí je mi velmi blízké. Během sepisování diplomové práce jsem si nejen prohloubila své znalosti získané studiem, ale během získávání informací o historii a symbolech jednotlivých obcí jsem se seznámila s novými fakty o tomto kraji, o kterých jsem doposud neměla tušení, a touto cestou bych je ráda přiblížila i ostatním. Spojení historie a umění v heraldice a vexilologii a jejich aktuálnost i v dnešní době mě jistým způsobem uchvátily, proto jsem si zvolila za téma své diplomové práce právě obecní symboliku. Symboly obcí a měst napovídají něco bližšího o jejich charakteru, historii nebo současnosti. Znaky a vlajky tedy nejsou pouze součástí dějin, své postavení si udržely dodnes a neustále vznikající nové symboly jsou důkazem, že heraldika a vexilologie jsou a také budou vědy vždy aktuální. V následující kapitole této práce se věnuji stručnému vývoji komunální heraldiky v našich zemích. Je zde nastíněn vývoj městských a obecních znaků, jeho udělování a užívání až do současnosti. Ve stručnosti jsem uvedla i vydané zákony, které se této problematice věnují. Zmínila jsem také Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky, která má v současné době hlavní slovo při udělování a schvalování komunálních symbolů, a její archiv, kde jsou uschovány veškeré informace o tomto procesu. Ve třetí kapitole se zabývám vexilologií, naukou o vlajkách a praporech. Začala jsem stručným vývojem praporů, jejich užíváním v průběhu dějin, a navázala počátky a rozvojem 1

Kubík, Zdeněk: Heraldická a vexilologická symbolika měst a obcí bývalého jihomoravského kraje

v letech 1990 až 1999. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archivnictví a PVH, 2001. 1300 s. Rigorózní práce.

8

vexilologie jako vědy a vexilologických společností ve světě i u nás. Nechybí zde ani definice základních vexilologických pojmů – prapor, vlajka a korouhev. Pro upřesnění je důležité předem vysvětlit rozdíl při užívání pojmů prapor a vlajka v této práci. Při všeobecném pojetí vexilologického symbolu obce je užíván termín vlajka. V páté části práce, Katalogu, se však objevují oba pojmy. Důvodem je terminologická nepřenosnost v zákonech o obcích, které místo běžně užívaného pojmu vlajka nevhodně uvádí pojem prapor. Tato nepřesnost byla zřejmě způsobena zažitou myšlenkou z dob komunismu, totiž že za vlajku se smí považovat pouze vlajka národní a všechno ostatní se nazývá praporem. Tento terminologický nedostatek vyřešil zákon č. 216/2004 (vešel v platnost dne 28. dubna 2004), který v zákonech o obcích, krajích a o hlavním městě Praze nahrazuje termín prapor za správný pojem vlajka.2 V katalogové části tedy závisí na tom, kdy byl symbol obci udělen. Pokud to bylo do data přijetí zákona, nazývá se obecní symbol praporem, pokud později, nazývá se vlajkou. Čtvrtá kapitola je přehledem měst a obcí bývalého zlínského okresu, na jejichž komunální symboly se tato práce zaměřuje. Chybí zde města a obce, kterým byl udělen znak nebo vlajka do roku 2000 a jsou již zahrnuty v práci PhDr. Kubíka. Rok 2000 je pouze orientační, některé obce, které získaly obecní symboly v tomto roce, zpracoval ještě PhDr. Kubík a v mé práci se tedy nenachází. Protože práci ukončuji v průběhu roku 2013 a do konce roku mohou být ještě schváleny nové obecní symboly, je i tento rok orientační. Obce jsou seřazeny abecedně, stejně jako katalog. U každé z nich jsou uvedeny stručné dějiny. To především z důvodu, že obecní symbolika většinou popisuje historii či charakter obce a mnohdy obojí. Historii obcí jsem čerpala z publikací zaměřených na dějiny konkrétní obce, pokud byly dostupné. Spousta menších obcí takovou publikaci zatím nemá, proto jsem čerpala i z oficiálních webových stránek obcí a ze svazku encyklopedického díla Vlastivěda moravská, který je zaměřen na Zlínsko a soustřeďuje veškeré poznatky o tomto kraji3.

2

Fojtík, Pavel: Absence právních předpisů o vyvěšování vlajek územně správních celků v ČR. In Schelle, Karel

– Tyl, Tomáš. Symbol a symbolika v právu - 2006. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2011. s. 27 – 36. [online]. [cit. 10.5.2013]. Dostupné z: http://www.historyoflaw.eu/czech/Sbornik_symbol_a_symbolika_v_pravu_2006.pdf. 3

Vlastivěda moravská. Zlínsko. Red. Nekuda, Vladimír a kol., 64. svazek, Muzejní a vlastivědná společnost

v Brně, Brno 1995, 782 s.

9

Nejvýznamnější částí této práce je kapitola pátá, kterou je samotný Katalog znaků a vlajek. Obce jsou řazeny abecedně. V Katalogu jsou obsaženy důležité informace ohledně žádosti o udělení obecních symbolů, jako je datum podání žádosti, kdo žádost podal, jméno autora návrhu znaku či vlajky, kdy byla žádost projednána v Podvýboru pro heraldiku a vexilologii (PPHV) a kdy byla schválena předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (PS PČR). Následuje popis znaku, praporu či vlajky a podrobný výklad. Pro tuto kapitolu, i práci celkově, bylo důležitým momentem udělení povolení od vedoucího Kanceláře Poslanecké sněmovny k bádání v Archivu PS PČR, kde, jak již bylo zmíněno, jsou uložena veškerá data k současné komunální heraldice a vexilologii ve Sbírce udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 20134). V šesté kapitole následuje celkové shrnutí a zhodnocení znaků Zlínska, které byly uděleny od roku 2000 do počátku roku 2013. Vznikl tak jakýsi celkový pohled na moderní komunální heraldiku a vexilologii Zlínska. Zkoumala jsem používání barev a figur a přihlížela jsem k výkladům a odůvodněním užití daných symbolů. V této závěrečné kapitole jsem se snažila zpracovat celkové shrnutí současných obecních znaků a vlajek bývalého okresu Zlín. Na konci práce je uvedena veškerá literatura a zdroje, ze kterých bylo čerpáno. Seznam používaných zkratek a celkové stručné shrnutí práce v češtině a v angličtině. Úplným závěrem práce je obrazová příloha se všemi znaky a vlajkami, kterým se tato práce věnuje. Obrázky jsou převzaty z celostátního Registru komunálních symbolů (REKOS)5, který zaznamenává obecní symboly České republiky a je neustále doplňován. Jedinou nevýhodou této databáze je, že zde zatím nejsou uvedeny znaky měst udělené a užívané už dávno v minulosti.6

4

Rok se mění podle aktuálnosti.

5

Dostupný z: http://rekos.psp.cz/.

6

V databázi REKOS jsem objevila chybu u znaku obce Ostrata. Popis znaku je správný, ale obrázek k němu

nesedí. V obrazové příloze je znak převzat z oficiálních webových stránek obce.

10

2. Vývoj znaků a komunální heraldiky

Heraldika je pomocná věda historická, která se zabývá studiem tvorby znaků, jejich popisem, určováním a kreslením. Je důležitou součástí historie a nepochybně i umění. Název je odvozen od slova herold (latinsky heraldus), tedy muž, který byl ve středověku a raném novověku považován za znalce znaků a erbovních zvyklostí.7 Heraldika ovšem není jen záležitostí časů minulých, symbolika provázela lidstvo odedávna, provází dnes a jistě tomu nebude jinak ani v budoucnu. Zatímco města během staletí měnila svou podobu, ať už vlivem ničivých katastrof, z důvodu pokroku či jiných, městské znaky si většinou zachovaly svůj vzhled, jsou chápány jako obrazový symbol života a osudů svých obyvatel a svých dějin.8 O heraldice se tedy dá říci, že je to věda nadčasová a stále aktuální. Téměř denně se s ní chtě nechtě setkáváme například ve formě státního znaku, znaků měst a obcí či razítek na úřadech. Znaky o svém majiteli dokážou prozradit leccos, proto je heraldika jedním z důležitých pojítek mezi minulostí a současností. Heraldika se dělí podle zaměření na heraldiku církevní, rodovou, cechovní, zemskou a státní nebo městskou - komunální, na kterou se tato práce zaměřuje. Komunální heraldika zkoumá znaky měst a obcí a spolu s heraldikou šlechtickou, neboli rodovou, patří mezi nejzajímavější a nejrozšířenější heraldická odvětví. Navíc, jak již bylo řečeno, jako jediná heraldická disciplína je dodnes aktuální. A to nejen tak, že znaky užívají státy, města, obce či různé instituce, ale především se neustále tvoří znaky nové.9 Časově se vznik městských znaků ve střední Evropě řadí do 13. století (vzácně se vyskytovaly už i ve 12. století), první znaky se objevují u královských měst. Ohledně původu městských znaků existuje názorů hned několik. Mnozí heraldikové tvrdí, že se vyvinuly z městských pečetí a jiní zastávají myšlenku, že s pečetěmi nemají mnoho společného a vyvinuly se samy. Tento názor zastával mimo jiné i významný český heraldik Václav Vojtíšek. Ten ve svém díle 10 mimo jiné klade počátky užívání městských znaků v českých 7

Buben, Milan: Heraldika. Praha: Albatros, 1986. s. 5-10.

8

Liška, Karel: Městské znaky s ozdobami. Praha: Práce, 1989. s. 5.

9

Buben, M.: Heraldika, s. 161-2.

10

Vojtíšek, Václav: O pečetech a erbech měst pražských i jiných českých. Praha: Památkový sbor hlavního města

Prahy, 1928. 255 s.

11

zemích až do dob husitských. Toto tvrzení vyvrátil Rostislav Nový, když dokázal existenci znaků v předhusitské době minimálně u čtrnácti královských měst.11 Faktem je, že města začala pečetit a ověřovat písemnosti mnohem dříve než se začala klást důležitost na městský znak. A také je pravdou, že mnoho měst převzalo původní znamení svých pečetí do znaku.12 Je nutno také připomenout, že u pečeti nebyla podmínka, že obraz musí být stále stejný. První pečetě se často měnily a většina se ustálila až s ustálením znaku. Tedy v době, kdy ustupuje původní vojenský význam a znak se stává především symbolem totožnosti nebo vlastnictví.13 V dobách, kdy začala města používat znaky, nikdo nerozhodoval, jak bude městský znak vypadat, stejně jak to bylo u počátků šlechtických erbů, města si tvořila znaky sama. Později začali panovníci využívat tohoto zvyku, znaky schvalovat a udělovat nové svým věrným městům jako odměnu. Takovýto znak měl mnohem vyšší hodnotu než prosté přijetí znaku, a tak si ho později města nechávala panovníkem alespoň potvrdit. Což znamenalo konec svévolnému vymýšlení a přijímání znaků. O podobě znaku a správnosti užívaných symbolů ve znacích i pečetích pak rozhodovali páni se svými heroldy. Při tomto rozhodování se většinou bral za vzor právě pečetní obraz, celý nebo jeho část. Heroldi měli za úkol také dohlížet na neopakovatelnost a jedinečnost znaku. Časem se stalo udělení znaku při povýšení obce na město nebo při založení nového města samozřejmostí. Městská rada se snažila ve znaku vyjádřit svou jsoucnost, významnost a především odlišit svůj znak od jiných městských znaků či pečetních obrazů. Na pečetích a později i ve znacích královských měst byl většinou symbolický obraz opevněného města – hradby s otevřenou nebo zavřenou bránou a s jednou či více věžemi, což bylo často doprovázeno buď postavou, nebo znamením českého panovníka. U poddanských měst a městeček to bylo obdobně, téměř vždy doprovázel znak města i znak tehdejšího držitele města. I toto nasvědčuje teorii, že u většiny měst můžeme předpokládat základ znaku ve starších městských pečetích. V českých zemích začalo užívání městských znaků už koncem 13. století, ale většího rozmachu nabylo za vlády Karla IV., který uděloval znaky především královským městům. Tento zvyk postupně přešel i na města poddanská a to v době, kdy jejich vliv významně rostl, 11

Čarek, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha: Academia,1985. s. 28.

12

Liška, K.: Městské znaky, s. 5 – 6.

13

Buben, M.: Encyklopedie heraldiky. Světská a církevní titulatura a reálie. Praha: Libri, 1997. s. 29.

12

v období husitských válek. V této době došlo k ustálení tinktur a vzhledu znaků, což vzešlo především z nutnosti měst odlišit svá vojska od vojsk jiných měst. 14 Panovník potvrzoval znaky městům erbovním listem. Právo udílet znaky měl i císař nebo papež, ale vždy byl nutný souhlas krále příslušné země. Nejstarší dochovaná erbovní listina udělená městu u nás patří Slavkovu, vydal ji Václav IV roku 141615. Další listiny jsou známy až z doby pohusitské. Význam měst rostl a znaková privilegia byla udělována stále častěji. Významnou dobou bylo panování Vladislava II. Jagellonského, který zavedl do městské heraldiky řád a systém. V průběhu 15. a 16. století platilo, že při každém povýšení osady na město dostalo město určité výsady, privilegia, a jedním z nich bylo i užívání znaku.16 Během tohoto období heraldika ztrácí svou původní vojenskou funkci, která upřednostňovala jednoduchost. Znaky se stávají honosnějšími a jsou především symbolem totožnosti a vlastnictví, objevují se dále na pečetích, na branách měst, hradů, tvrzí i jinde. Funkce a podstata znaků se změnila, staly se symbolem privilegovanosti a získaly funkci právní a společenskou.17 V dobách vlády Habsburků v českých zemích se množství udílených znaků ještě zvýšilo, byly udělovány i městům poddanským, a často docházelo k polepšování už existujících znaků. Znaky tak dostávají nové podoby a nabývají na složitosti, to vše záviselo na vynalézavosti a důvtipu tehdejších umělců. Typický vzhled heraldických tvarů a symbolů se dostává spíše do pozadí a mnohdy se stávalo, že tvůrci znaků vědomě či nevědomě upouštěli od dodržování typických heraldických pravidel.18 V období od 17. do poloviny 19. století nastal úpadek městských znaků, bylo vydáno jen několik privilegií, které souvisely s polepšením znaků, nebo šlo o konfirmace. Tato situace určitě souvisela i s faktem, že většině měst byl znak udělen už v dobách předešlých a

14

Buben, M.: Encyklopedie, s. 255 – 256.

15

Vojtíšek, V.: O pečetech, str. 109 – 110., Originál privilegia se nachází v Okresním archivu Vyškov,

v Archivu města Slavkova jako privilegium A 1. 16

Buben, M.: Encyklopedie, s. 252 – 253.

17

Buben, M.: Encyklopedie, s. 13 – 14.

18

Zenger, Zdeněk Maria: Heraldika. Praha: Vojenský historický ústav, Heraldická sekce, 1971. s. 11 – 15.

13

nová města se nezakládala. Malá města se spokojila se svou pečetí, jejíž obraz mnohdy považovala za svůj znak. Zvrat nastal v polovině 19. století, kdy se měšťané snažili vyrovnat feudální společnosti a hledali důkazy svého původu v historii. Města obracela k císařskému dvoru s žádostmi o udělení privilegia na znak či o povýšení na město prostřednictvím místodržitelství. Tam byla věc projednána a předána k vyřízení ministerstvu vnitra ve Vídni, takzvanému šlechtickému úřadu. Na základě jeho doporučení pak znaky schvaloval císař. Tento postup platil do roku 1918. Po vzniku Československé republiky bylo potvrzování nových znaků pozastaveno, obnovilo se až zákonem z 30. března 1920, který obsahoval pojednání o státních symbolech – vlajce, znaku a pečeti, a zároveň udělil právo ministerstvu vnitra udělovat či měnit znaky veřejné. Město, které chtělo získat nový znak či upravit stávající, se muselo s žádostí nejprve obrátit na ministerstvo vnitra, které žádost předalo Archivu ministerstva vnitra. Na základě jeho doporučení pak o znaku rozhodovalo opět ministerstvo. Úpravy znaků v tomto období většinou spočívaly v odstranění symbolů odkazujících na polepšení znaku v dobách habsburské monarchie. V době německé okupace se několik pohraničních měst snažilo upravit svůj znak přidáním znamení hákového kříže. Tyto změny ale nebyly povoleny, především díky nařízení z roku 1941, které zakazuje vkládání znaků říše a zemí do znaku obcí. Po osvobození mělo ministerstvo vnitra spoustu práce s městskými znaky, především se znaky pohraničních měst. Roku 1949 byl ale vydán nový zákon, který vzal obcím právní subjektivitu. V obcích byly zřízeny národní výbory a jako orgány státní moci musely na svých razítkách užívat státní znak. Což znamenalo pro městskou heraldiku naprostý úpadek, ministerstvo vnitra dokonce zastavilo svoji znakovou agendu.19 Významnou pozitivní změnu přinesl až zákon o národních výborech č. 69 z roku 196720, ve kterém je zakotvena zásada, že městské národní výbory i jimi spravované organizace mohou užívat znaku města. Některá města si navrhovala vlastní znaky, proto v tomto období docházelo k mnohým heraldickým nepřesnostem. Posuzování a schvalování 19

Čarek, J.: Městské znaky, s. 35 - 37.

20

Schválen 1. prosince 1967 Národním shromážděním pod číslem 109.

14

nových znaků měla na starost Komise pro otázky znaků měst při Archivní správě ministerstva vnitra.21 Dalším, a dá se říci nejvýznamnějším, mezníkem pro současnou heraldiku a vexilologii je datum 4. září 1990, kdy vyšel nový zákon o obcích č. 367/1990 Sb.. Tento zákon povoluje všem městům a obcím užívat obecní symboly – znak a vlajku (v dané době prapor). Jiné subjekty smí tyto symboly užívat jen se souhlasem obecní rady. Pokud obec znak ani vlajku nikdy ve své historii neměla, tento zákon jí dává možnost podat žádost o jejich udělení. Součástí žádosti musí být návrhy na barevné vyobrazení znaku a vlajky, jejich popis a odůvodnění. Návrhy nejprve posuzuje Heraldická komise (HK), a pokud jsou v souladu s heraldickými pravidly, komise je schválí a návrhy pošle předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky22 (PS PČR), který jako jediný má pravomoc udělovat obecní symboly. Ve funkci předsedy PS PČR se vystřídali Milan Uhde (1.1.1993 – 27.6.1996), Miloš Zeman (27.6.1996 – 17.7.1998), Václav Klaus (17.7. 1998 – 11.7.2002), Lubomír Zaorálek (11.7.2002 – 14.8.2006), Miroslav Vlček (14.8.2006 – 30.4.2010) a Miroslava Němcová (24.6. 2010 – nyní).23 Heraldická komise byla v roce 1995 přejmenována na Podvýbor pro heraldiku (PPH) a o dalších pět let později na Podvýbor pro heraldiku a vexilologii (PPHV), který podléhá Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu (VVVKMT). Odborníci na heraldiku a vexilologii nebývají řádnými členy komise, protože tento post mohou zastávat pouze poslanci, jsou ale zváni k zasedání a návrhy obecních symbolů jsou s nimi konzultovány.24 Celý proces udělování znaků je pečlivě zaznamenáván, tyto informace jsou uloženy v Archivu PS PČR a z části jsou dostupné na internetu v systému REKOS, který zajišťuje evidenci žádostí a shromažďuje informace o udělení obecních symbolů České republiky. O udělení obecních symbolů informuje předseda PS PČR písemně zástupce obce.

21

Buben, M.: Encyklopedie, s. 254.

22

Do 1. 1. 1993 to byla Česká národní rada (ČNR).

23

Seznam předsedů Poslanecké sněmovny [online]. [cit. 10.5.2013], Wikipedie. Dostupné z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_p%C5%99edsed%C5%AF_Poslaneck%C3%A9_sn%C4%9Bmovny. 24

Kubík, Zdeněk: Heraldická a vexilologická symbolika, s. 31 – 41.

15

Vydáním zákona o obcích č. 367/1990 byly všechny obce zrovnoprávněny, paragraf o obecních symbolech byl několikrát novelizován a rozšířen. S menšími změnami a obměnami byl přenesen i do nového zákona o obcích č. 128/2000 Sb.25, který byl také již několikrát novelizován. Obce, které mají zájem o nový znak či vlajku, se s navržením symbolů většinou obrací na heraldické kanceláře a odborníky. Mezi nejznámější a nejvyhledávanější z nich patří heraldická kancelář Miroslava Pavlů, který je autorem většiny symbolů, kterým se tato práce věnuje. Obce mají možnost nechat si navrhnout obecní symboly i samy, například místním historikem nebo umělcem, přičemž samozřejmě musí být dodržovány současné heraldické a vexilologické zásady. V tomto případě by se návrhy měly dát alespoň k posouzení odborníkovi. Významnou roli při tvoření nových symbolů mají Státní oblastní archivy, kde jsou uschovány veškeré informace o historii obce a samozřejmě i její staré pečetě či razítka, které si tvůrci symbolů často berou za vzor. Informace o Zlínsku jsou uloženy ve Státním okresním archivu Zlín, který sídlí na zámku Klečůvka.

25

Zákon je dostupný na internetu: http://www.zakonycr.cz/seznamy/128-2000-sb-zakon-o-obcich-(obecnizrizeni).html.

16

3. Vývoj praporů, vlajek a vexilologie Vývoj praporů a vlajek

Vývoj praporů a vlajek je možné rozdělit na etapu předheraldickou a heraldickou. Principy užívání praporů, vlajek, erbů či znaků byly velmi podobné. Předheraldická etapa začíná u prvních dokladů o předcích vexilologických symbolů, tzv. vexiloidů, které nebyly z látky, ale z jiných materiálů, především z kovu. Toto období trvá až po třetí křížovou výpravu (1189 – 1191), která se stala mezníkem vexilologie ve chvíli, kdy se velitelé křižáckých vojsk dohodli, že jejich oddíly půjdou do bitev pod prapory nesoucími znamení kříže. Tato událost se pokládá za počátek historie dnešních praporů a vlajek. Etapa heraldická zahrnuje různé vývojové typy praporů a vlajek, které jsou úzce spjaty s heraldikou, jde o tzv. heraldické vlajky. Zhruba do poloviny 14. století se list praporu od znaku a barev erbovního pána téměř nelišil. Větší rozkvět v užívání praporů a korouhví nastal počátkem 15. století. Začala se projevovat také tendence prapor zjednodušit. Někteří feudálové měli dva typy štítu, obecný a jednodušší, jednodušší se většinou používal i pro prapor. Díky tomu se často objevovaly na praporech jiné barvy než ve znacích, aby byl vytvořen správný kontrast viditelný z dálky. Což v podstatě znamenalo, že se prapory začaly vyvíjet samy od sebe a nemusely nutně navazovat na vývoj znaku. To se změnilo v průběhu 17. století, kdy se do středu praporu opět vrací erb, který je často zjednodušen - užívá se pouze jeho část nebo hlavní heraldická figura, někdy pouze barvy. Stále více se při vzniku praporů a vlajek dbalo na výběr barev jako výrazného rozlišovacího prvku, zatímco u erbu má tuto funkci figura. Kromě náboženské a vojenské funkce představovaly prapory především feudálního pána (korouhevní pán), panovníka, města, případně stát.26 Královská města v českých zemích si většinou brala za vzor královský znak a přejímala i jeho barvy. Poddanská města užívala znaku a barev znaku svého majitele. Po roce

26

Frajdl, Jiří – Zálabský, Josef: Vexilologie. Skriptum. Filozofická fakulta Univerzity v Hradci Králové 1989, s. 97 – 98. [online]. [cit. 20.4.2013]. Dostupné z: http://web.uhk.cz/cvp/skripta/str.asp?str=3.

17

1547 byla omezena práva královských měst, v souvislosti s tím poklesl i význam městských znaků a praporů.27 Dalším mezníkem byla doba francouzské revoluce a celé 19. století, kdy se s revolučními změnami zrodily i revoluční vlajky reprezentující lid a národ. Což v této době nového formování společnosti a národů vedlo k vzniku vlastních politických symbolů a národních vlajek. Také se pomalu začaly uplatňovat zásady v používání vlajek a praporů.28 V průběhu 19. století se začalo objevovat jednoduché městské prapory s pruhy v městských barvách. V Československé republice vznikl první zákon o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů až v roce 1936, byl to zákon č. 269. Města měla možnost požádat Ministerstvo vnitra o schválení městské vlajky. Ve třicátých letech projevil Archiv ministerstva vnitra zájem o městské symboly a prostřednictvím politických okresů rozesílal dotazníky na jednotlivá města. Podobný soupis obecních symbolů provedlo i České zemské ústředí obcí v roce 1942. Tyto počiny se však nesetkaly s velkým úspěchem. V socialistickém období vznikaly městské vlajky v menší míře, většinou při významných kulatých výročích měst. V polovině sedmdesátých let provedl Vexilologický klub další výzkum a pomocí dotazníků na okresní muzea, archivy a městské národní výbory se zjistila existence sto padesáti pěti praporů a vlajek. Mnoho z nich se již nevyužívalo a některé byly použity jen jednou právě u příležitosti oslav významného výročí. Díky této činnosti vznikl jakýsi korpus městských vexilologických artefaktů. I pro vexilologii je asi nejvýznamnějším mezníkem vydání zákona o obcích č. 367/1990 Sb., který dal obcím právo užívat vlastní symboly. Tímto datem se dějiny vexilologie a heraldiky v legislativě propojují a následující dění je popsáno výše, v kapitole o heraldice.29

27

Svoboda, Zbyšek: Komunální vlajky v České republice a jejich tvorba – jeden ze symbolů právní subjektivity

obcí. In Schelle, Karel – Tyl, Tomáš. Symbol a symbolika v právu - 2006. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2011. s. 84. [online]. [cit. 10.5.2013]. Dostupné z: http://www.historyoflaw.eu/czech/Sbornik_symbol_a_symbolika_v_pravu_2006.pdf. 28

Frajdl, J. – Zálabský, J.: Vexilologie, s. 97 – 98.

29

Svoboda, Z.: Komunální vlajky, s. 84 – 89.

18

Vznik a vývoj vexilologie

Vexilologie je nauka zabývající se problematikou vlajek, praporů a standart, jejich historickým vývojem, funkcí, popisem a výkladem, studuje také pravidla a zvyklosti pro vznik nových. Vlajky a prapory nejsou obyčejné symboly, ale představují majitele samotného, jeho historii, právo, ale i aspekty národopisné, sociologické, estetické a signalizační. I proto je vexilologie součástí práva státního, ústavního i mezinárodního.30 Název vexilologie vznikl až v šedesátých letech dvacátého století, je spojením řeckého slova „logos“, označující většinu nauk, a latinského „vexillum“, jež je zdrobnělinou od slova „velum“, v překladu plachta, a sloužilo k označení kusu látky upevněného na tyči a zavěšeného na žerdi lodi.31 Prapory a vlajky mají, a vždy měly, úzkou spojitost se znaky, proto byla dlouhou dobu vexilologie brána jako součást heraldiky a v rámci heraldického bádání se zrodily první vexilologické výzkumy. Samostatnou pomocnou vědou historickou se stala až po druhé světové válce. První badatelské a registrační středisko s názvem Flag Research Center vzniklo v USA v roce 1962. V brzké době pak vznikly vexilologické společnosti v řadě zemí Evropy. V současné době existují vexilologické společnosti po celém světě a všechny je sdružuje Mezinárodní federace vexilologických společností (FIAV), která od šedesátých let pořádá pravidelné kongresy. Roku 1972 vznikl Vexilologický klub i v Česku, při Obvodním kulturním domě v Praze 3. Jeho založení předcházely dlouhé přípravy, byl vytvořen i přípravný výbor, jehož členové byly dnes známí a významní vexilologové, např. Ludvík Mucha nebo Zbyšek Svoboda. Začal se vydávat i klubový zpravodaj s názvem Vexilologie. Vexilologický klub měl za úkol v první řadě sjednotit vexilologickou terminologii, což se podařilo v práci Zbyška Svobody Vexilologické názvosloví32. Kde se autor snažil

30

Frajdl, J. - Zálabský, J.: Vexilologie, s. 3.

31

Česák, Josef: Co je vexilologie. In: Vexilologie, č. 1-3, s. 1, Praha 1972. [online]. [cit. 20.4.2013]. Dostupné z:

http://web.uhk.cz/cvp/cjvcesak.htm. 32

Svoboda, Zbyšek: Vexilologické názvosloví. Jílové u Prahy 1972.

19

systematizovat zásady popisu praporů a vlajek a vytvořit pravidla pro určování a klasifikaci různých historických forem praporů, pro něž zatím neexistovaly přesné definice.33

Definice významných vexilologických pojmů

Vlajka je list látky různého tvaru, který má přesně stanovený poměr mezi délkou a šířkou (v případě vlajky České republiky je to 2 : 3), je upevňována na stožár, žerďovou tyč nebo vlajkové ráhno, kam se vytahuje pomocí vlajkové šňůry. Vlajky vznikly mnohem později než prapor, zřejmě z praktického hlediska, kdy námořníci potřebovali zaměnit pevně připevněný prapor na stěžni za pohyblivou a rychle snímatelnou věc. Novodobé vlajky většinou vycházejí z heraldických tradic. Mohou být sestavovány podle daných zásad převodu jednotlivých prvků z erbu nebo mohou vznikat samostatně a naopak právě podle nic se můžou tvořit znaky. V současné době máme tyto druhy vlajek a praporů – státní, mezinárodních organizací, národní, hlav států, politických stran a ideologických směrů, církevní, vojenské, válečné, sportovní, obchodní, firemní, námořní, městské, obecní, různých organizací a tak dále.34 Prapor je objekt s listem látky napevno přichyceným k žerdi, nemá stanovený poměr šířky a délky listu. Látka má obvykle obdélníkový tvar. Jiné názvy pro prapor mohou být praporec, praporek, standarta, vexillum, gonfanon, pencn, banderium.35 Korouhev je typ praporu, do pozdního středověku byl tento výraz používán především pro lehké jezdecké prapory s jedním nebo dvěma cípy. Podle novodobé terminologie se jedná o prapor na žerdi se zvláštním ráhnem pevně upínajícím list různých tvarů. Typy korouhví jsou např. církevní, s křížovým ráhnem, s příčným rámem nebo s ocasem.36

33

Frajdl, J. - Zálabský, J.: Vexilologie, s. 3-4.

34

Frajdl, J. - Zálabský, J.: Vexilologie, s. 17 - 27.

35

Frajdl, J. – Zálabský, J.: Vexilologie, s. 97 – 98.

36

Frajdl, J. – Zálabský, J.: Vexilologie, s. 85 – 87.

20

Současný platný zákon o užívání obecních symbolů užívá termínu napodobenina státní vlajky, který nahrazuje užívaný pojem prapor. Od vlajky se liší tím, že má list pevně přichycen k žerdi a nemusí dodržet pevně stanovený poměr stran 2 : 3. Jinak pro něj platí stejné zásady jako pro vlajku. Za napodobeninu vlajky se může považovat i způsob vyvěšování v podobě korouhve, pro který platí to samé.37

37

Exner, Petr – Fojtík, Pavel – Svoboda, Zbyšek: Vlajky, prapory a jejich používání. Základní pravidla pro

vyvěšování vlajek na území České republiky. Praha: Libea, 2004. s. 6.

21

4. Stručný informační přehled měst a obcí

Bělov Název vesnice je odvozen od osobního jména Běl, což může být zkratka osobního jména obsahujícího část běl nebo odvozenina od slova bílý. 38 Vesnice je rozložena na kopci a kolem ní jsou samá pohoří. Archeologické nálezy nasvědčují tomu, že na tomto místě založili moravští Slované osadu během 9. nebo 10. století. Poprvé je obec uvedena v listině soupisu majetku olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka39, která není datovaná, ale někteří badatelé se shodují na roku 1141. Bělov byl v nejstarších dobách součástí panství napajedelského a od 14. století patřil k panství kvasickému. Mezi významné stavby v obci patří zvonice na návsi z 18. století, dřevěný kříž z dubového dřeva stojící nad Bělovem a kamenný kříž vedle silnice z Kvasic do Bělova.40

Biskupice Biskupice patří k nejstarším vsím Moravy, první písemná zmínka pochází také z doby Jindřicha Zdíka, tedy z první poloviny 12. století. Obec bývala manským statkem olomouckého biskupství, což naznačuje i její název. Během středověku a novověku bylo panství udělováno v biskupské léno a prodáváno mnohým osobám, vystřídalo nespočet držitelů, někdy bylo i rozděleno mezi více pánů. Od konce 17. století patřilo rodu Kouniců a sdílelo stejné osudy s uherskobrodským panstvím až do roku 1902, kdy bylo odkoupeno obcí Biskupice. V obci převažovalo zemědělství – polní hospodářství a dobytkářství. Stojí zde několik chráněných kulturních památek, barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1796, kamenný kříž z roku 1866 a několik charakteristických lidových staveb.41

38

Hosák, L. - Šrámek, R.: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. A-L., Praha 1970, s. 60.

39

Jindřich Zdík byl olomouckým biskupem od roku 1126 do 1150. Listina je publikována v CDB I, č. 115, s.

116 – 123. 40

Oficiální stránky obce Bělov. O obci [online], Historie v datech [online]. [cit. 8.11.2012]. Dostupné na

internetu: http://belov.cz/obec/obec/. 41

Štroblík, Vladimír: Biskupice. In: Vlastivěda, s. 383 – 387.

22

Bohuslavice nad Vláří Obec byla zřejmě založena jakýmsi Bohuslavem, odtud vychází její název. Poprvé je zmiňována roku 1365, kdy byla součástí světlovského panství. Poté patřila tato malá osada pod panství vlachovické a od 17. století byla součástí panství brumovského, s nímž sdílela osudy až do 20. století. Roku 1663 vpadli na Valašsko Tataři a Turci a ves téměř zničili. Hlavní obživou pro obyvatele bylo vždy zemědělství a důležitým aspektem pro ně byl potok Vlára, na který odkazuje i obecní pečeť nesoucí hlavu ryby a raka. Významnou historickou památkou obce je socha sv. Floriána z konce 18. století.42

Bratřejov Obec je poprvé zmiňována roku 1468, ale doklady života jsou v těchto místech již mnohem dříve. Kousek od vsi leží nejvyšší hora Vizovické vrchoviny Klášťov, která je opředena mnoha pověstmi a byly zde nalezeny i zbytky staroslovanského hradiště. Název zřejmě vznikl spojením osobního jména Bratroslav, zkráceně Bratřej, a přípony –ov. Obec se nachází ve vizovických vrších, hlavní obživou bylo zemědělství. Dlouhou dobu patřila ves klášteru Smilheim43 ve Vizovicích a sdílela osudy celého vizovického panství. V 17. století málem došlo k jejímu zániku, kdy byla opakovaně pleněna nájezdy uherských žoldnéřů. Dominantou obce je novogotický katolický kostel sv. Cyrila a Metoděje z roku 1890.44

Brumov – Bylnice Ves Brumov vznikla v podhradí stejnojmenného hradu, který byl původně zeměpanský a byl vybudován ve 13. století. První zmínky o osadě Brumov pochází z roku 1255. Název mohl vzniknout podle jména olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku 42

Kohoutek, Jiří: Bohuslavice nad Vláří. In: Vlastivěda., s. 387 – 388.

43

Klášter Smilheim byl založen roku 1261, po ničivých nájezdech husitů už se klášter nezotavil a roku 1485

zanikl. Na jeho místě je později vystavěn vizovický zámek. Čerpáno z internetu: Oficiální stránky zámku Vizovice. Historie zámku [online]. [cit. 8.11.2012]. Dostupné na http://zamek-viz.hyperlink.cz/zamek.htm. 44

Kolulilová, Karla: Bratřejov. In: Vlastivěda, s. 389 – 392.

500 let obce Bratřejov. Bratřejov: MNV, 1981. 24 s.

23

(1245 – 1281), tak to tvrdí Ladislav Hosák ve svém díle45. V roce 1500 dostala osada od krále Vladislava II. Jagellonského městské právo hradišťské a s tímto i povolení používat pečeť.46 V průběhu 17. a na počátku 18. století bylo městečko sužováno častými nepřátelskými vpády. Roku 1750 postihl Brumov požár, který zničil celé město, kostel, fara s matrikami a celým archivem. O deset let později podlehl dalšímu požáru i broumovský hrad s panským archivem.47 Označení město a městečko se střídalo až do roku 1964, kdy byl Brumov uznán jako město a zároveň sloučen s obcí Bylnice. Bylnice byla vždy součástí brumovského panství, tyto dvě osady spolu sdílely stejný osud odedávna. Roku 1976 byly k městu připojeny ještě obce Svatý Štěpán a Sidonie. Nejvýznamnější památkou je zřícenina onoho královského hradu ze 13. století, kostel sv. Václava, původně také z 13. století ale roku 1834 přestavěný, místní pivovar – znám už v 16. století, a několik barokních soch z 18. století.48

Dešná Dešná patří mezi nejmenší obce zlínského okresu. O vzniku názvu jsou dvě teorie, jedna říká, že je odvozen od slova deska, podle typického stavebního materiálu, a druhá, že má název souvislost se slovem déšť a se zdejším potokem bohatým na vodu.49 První písemná zmínka z roku 1373 pojednává o prodeji osady, spolu s několika dalšími, pánům ze Šternberka a na Lukově, takže byla založena určitě dříve. Od této doby až do roku 1848 patřila pod lukovské panství.50 Dodnes se v obci zachovalo několik původních dřevěnic, typických pro oblast Valašska.

Dobrkovice 45

Hosák, L. - Šrámek, R.: Místní jména I., s. 115.

46

Státní ústřední archiv Praha (SÚA Praha), Česká dvorská kancelář, kn. č. 153, fol. 189.

47

Oficiální stránky města Brumov-Bylnice. Správní vývoj Brumova do roku 1945 [online]. [cit. 8.11.2012].

Dostupné na internetu: http://www.brumov-bylnice.cz/cz/obec/samosprava/historie/spravni-vyvoj-brumova-doroku-1945/. 48

Čarek, J.: Městské znaky, str. 96.

49

Kuslová, Hana: Dešná. In: Vlastivěda, s. 407 - 408.

50

Peřinka, František Václav: Vlastivěda moravská. Místopis Moravy, Hradišťský kraj, Vizovický okres. Brno:

Musejní spolek, 1907, s. 118 – 119.

24

Nejstarší historický název obce Dobrkowitz je doložen roku 1360, vychází z osobního jména Dobrek nebo Dobrka. Od roku 1360 do 1417 a potom na počátku 16. století byla tato malá zemědělská ves samostatným statkem, jejími nejstaršími doloženými majiteli byli bratři Přech a Ješek ze Slanče. Jinak byla součástí statku Velký Ořechov a od roku 1652 až do roku 1848 patřila pod panství Uherskobrodské. V obci je jedna z nejkvalitnějších sochařských prací na Zlínsku a to socha sv. Jana Křtitele z roku 1744.51

Drnovice O obci Drnovice je první písemná zmínka v zakládající listině vizovického kláštera Smilheimu z roku 1261, která se však dochovala jen v opise ze 14. století. Od 15. století se táhly boje o ves mezi klášterem a brumovskými pány, kteří si nakonec Drnovice po více než sto letech podmanili. V 17. století okusila osada útrapy třicetileté války, několikrát byla vypálena a ustála i několik tatarsko-tureckých vpádů. Na památku tragické události z konce Druhé světové války byl v obci zbudován památník protifašistického odboje na Ploštině a kaple.52

Halenkovice Specifickým rysem Halenkovic je velký počet místních částí a to celkem dvacet pět. Ves vznikla spojením několika osad v průběhu 17. století v jednu, která byla pojmenována podle Aleny Bruntálské z Vrbna, což byla první manželka Jana z Rotalu, zakladatele vsi. Původní názvy jsou Alenkovice či Alinkovice. Ani tuto oblast v 17. století neušetřila třicetiletá válka, turecké nájezdy a valašská povstání proti císaři Ferdinandovi53 a vrchnosti. Ves měla vždy zemědělský a pastvinářský charakter. Mezi významné památky patří památníky obětem světových válek, z 18. století pochází kostel sv. Josefa, zvonice, sochy sv.

51

Štroblík, V.: Dobrkovice. In: Vlastivěda, s. 412 – 415.

52

Kohoutek, J.: Drnovice. In: Vlastivěda, s. 420 – 421.

53

Ferdinand III. Habsburský, císař Svaté říše římské, král český, uherský a chorvatský (1637 – 1657) a

arcivévoda rakouský (1608 – 1657).

25

Petra a Pavla – U svatých, a za zmínku stojí i přírodní útvar Pískovcové skály a jeskyně Budačina.54

Haluzice Název obce je odvozen z osobního jména Haluz, které má zřejmě původ u apelativa haluz.

55

Obec je poprvé uvedena v opise zakládací listiny vizovického kláštera datované

do roku 1261. Díky horské poloze vsi se obyvatelé zabývali především chovem dobytka, hlavně ovcí, vepřů i skotu, a chytáním ptáků, což dokazují dochované názvy tratí i pověsti. Jako jiné pohraniční vsi i tato čelila častým nájezdům a vpádům. Patřila mezi statky vizovického kláštera, později k brumovskému panství. Od 15. století byla neobydlená, znovu se s osídlováním začalo na sklonku 16. století díky hraběti Walldorfovi. S malým počtem obyvatel se však obec potýká dodnes. Mezi kulturní památky Zlínska je zařazena zdejší lidová roubená šestiboká zvonice. 56

Hostišová Roku 1397 je poprvé zaznamenána Hosstyssowa Lhota při převodu tvrze a panství Količína na Zdeňka a Ješka Lukovského ze Šternberka. Roku 1446 už je uvedena podoba Hostissow. Název je odvozen od osobního jména Hostiš, přípona – ová je pozůstatek slova Lhota. Většinu své historie ves patřila pod panství holešovské a věnovala se kácení lesů a zemědělství. Na počátku 20. století postihlo obec několik velkých požárů. Památkami obce jsou kamenný kříž u cesty z roku 1756 a kaplička zasvěcená Navštívení P. Marie z roku 1868.57

54

Wicherek, Jaroslav.: Halenkovice. In: Vlastivěda, s. 428 – 432.

Kašíková, Marie: Kniha o Halenkovicích (1634 – 2004). Velehrad: Ottobre 12, 2004. 303 s. 55

Hosák, L. - Šrámek, R.: Místní jména I, s. 238.

56

Havlíček, Bedřich – Matýsek, František: Obec Haluzice ve feudálním období. In Haluzice. Z dějin a pamětí

obce 1768 – 1968. Haluzice 1967, s. 7 – 11. Kohoutek, J.: Haluzice. In: Vlastivěda, s. 432 – 433. 57

Wicherek, J.: Hostišová. In: Vlastivěda, s. 436 – 438.

26

Hřivínův Újezd V nejstarší zmínce z roku 1373 je uveden pouze název Újezd, později Blatný Újezd a od roku 1493 se objevuje Hřivínův Újezd. Ve 14. století byla ves samostatným statkem, později patřila k Prakšicím a nakonec k velkoořechovickému statku pod panství Uherský Brod. Obyvatelé nacházeli obživu v zemědělství a pastevectví. Významná je kaple sv. Cyrila a Metoděje, několik památek lidové architektury a dřevěný kříž s řezbářskou výzdobou, vše z 19. století.58

Jestřabí Původ názvu obce je od slova jestřáb, obyvatelé této manské osady sloužili jako příslušníci ozbrojené čeledi královského hradu Brumova. Díky této souvislosti je jasné, že zde osada byla už dříve, přestože první písemné zmínky pochází až z počátku 16. století. Zdejší manové tu měli tvrz, jako první je zde připomínán Jan Flajha z Jestřabí roku 1527. Ves byla dědičným manstvím hradu Brumova, součástí brumovského panství zůstala až do roku 1945.59

Kaňovice Kaňovice se poprvé připomínají roku 1362 jako Canovicz v manských knihách olomouckého biskupství, kdy patřily Mackovi z Kaňovic. Na konci 14. století byly v držení Šternberků ze Zlína a v 15. století se dostaly do rukou Jana Onšíka z Bělkovic, tento rod je držel více než sto let. Vystřídalo se zde ještě několik majitelů a roku 1619 byly na dlouhou dobu připojeny k luhačovickému panství. Od roku 1850 spadaly pod Uherský Brod, pak pod Zlín. Jako ve většině menších vsí v této oblasti se obyvatelé tradičně zabývali zemědělstvím a chovem dobytka.60

58

Štroblík, Vl.: Hřivínův Újezd. In: Vlastivěda, s. 442 – 445.

59

Kohoutek, J.: Jestřabí. In: Vlastivěda, s. 457.

Šuráň, Pavel – Fojtík, Petr: Jestřabí. 500 let od první písemné zmínky. Jestřabí 2003, s. 5. 60

Kaňovice, okres Zlín, 650 let 1362 – 2012. Luhačovice 2012, s. 23 – 25.

27

Kelníky Název obce mohl vzniknout několika způsoby. Na příklad podle člověka, který měl velký zub nebo opracovával kly. Nejstarší dochovaný název je Colniczi (1372), což by mohlo značit ves lidí, kteří vyrábí kůly nebo stavební materiál. V dalších zápisech, o sto let mladších, se změnilo písmeno O v E. Důležitou obživou pro místní bylo ovocnářství, zejména sušení ovoce. Ves spadala většinu své historie pod Uherský Brod. Na počátku 17. století podnikla nepřátelská vojska několik nájezdů na osadu, při jednom z nich byla zničena místní tvrz. Na teritoriu obce se nachází několik kamenných křížů, v obci je významnou stavbou kaplička zasvěcená sv. Zdislavě. 61

Křekov Křekov je poprvé uváděn jako Krzehow roku 1371. Název je odvozen od jakéhosi pána Křeka, zřejmě zakladatele osady. Ves byla součástí panství vlachovického a od 17. století sdílela osudy panství brumovského. Osada měla vlastní mlýn a kovárnu, jinak zde převažovalo zemědělství a chov dobytka. Je zde několik významných památek lidového stavitelství.62

Lhota První zmínka o Lhotě pochází z roku 1362. Tento název vsi se v českých zemích objevuje často. Původ má v dobách kolonizace, kdy v nově založených osadách byli lidé osvobozeni na určitou dobu (lhůtu) od dávek a povinností vrchnosti.63 Od roku 1378 byla součástí panství malenovického až do roku 1849. Lhota byla vždy malou zemědělskou osadou.64 61

Štroblík, V.: Kelníky. In: Vlastivěda, s. 463 – 465.

Oficiální stránky obce Kelníky. Historie obce [online]. [cit. 10.11.2012]. Dostupné z: http://www.kelniky.eu/index.php/historie-obce.html. 62

Kohoutek, J.: Křekov. In: Vlastivěda, s. 473 – 474.

63

Hosák, L. - Šrámek, R.: Místní jména I., s. 504.

64

Wicherek, J.: Lhota. Vlastivěda, s. 479 – 480.

28

Lípa Název obce značí, že ves byla pojmenována podle stromu, u kterého byla založena. První zmínka je z roku 1261, kdy je ves uvedena v zakládací listině vizovického kláštera Smilheim, kterému byla darována. Ve vsi býval mlýn a důležitou obživou byl chov ovcí. Lípa tedy patřila pod vizovický klášter a sdílela s ním veškerý jeho osud, spojený s častými nájezdy loupeživých rytířů, uherských vojsk či sousední šlechty. Po zániku kláštera v 15. století ves zůstala součástí vizovického panství a často měnila majitele. 65

Loučka I Loučka je poprvé uváděna v opise výčtu statků darovaných nově založenému klášteru ve Vizovicích, vážící se k roku 1261. Název získala díky svému umístění - na louce. Původně patřila obec pod vizovické panství, byly o ni vedeny spory a od 16. století pak spadá pod Brumov a jako malá zemědělská osada sdílela jeho osudy. V průběhu 17. století byla Loučka a okolní vsi sužovány nájezdy uherských vojsk a později Turků. I v těchto těžkých časech ale obyvatelé ves neopustili a obnovili ji. Stejně to bylo i po velkém požáru, který obec zasáhl v roce 1908. 66

Ludkovice Název Ludkovice znamenal ves lidí Ludkových, je odvozen od zkratky Ludek osobního jména Ludmir, Ludislav nebo podobného. Poprvé je obec zmíněna na počátku 15. století, ale její existence se předpokládá už v dobách olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka a jeho prvních listin. Osada často střídala majitele a této nestálé situace využívali loupeživí

65

Dokulilová, K.: Lípa. In: Vlastivěda, s. 483 – 485.

Lípa 1261 – 2001: Almanach k výročí obce na Podřevnicku: 1261 – 2001, vyd. 1., Zádveřice 2001, s. 13 – 21. 66

Kohoutek, J.: Loučka. In: Vlastivěda, s. 489 – 490.

Loučka 750 let, 1261 – 2011. Loučka 2011, s. 6 – 9.

29

rytíři. Od roku 1590 spadaly Ludkovice pod luhačovické panství, a to do roku 1850 než přešly pod správu Uherského Brodu. 67

Lukov Lukov dostal jméno podle stejnojmenného hradu, který leží nad vsí a v dřívějších dobách byl centrem panství. Jeho název vychází ze zkratky osobního jména Lukáš - Luk. Hrad byl založen v 2. polovině 13. století, drželi ho Šternberkové, páni z Kunštátu, Nekešové z Landeka, Rotalové a Seilernové. První zmínka o vsi je z roku 1373 (první zmínka o hradu je z roku 1332). Zdrojem obživy bylo zemědělství a významná byla i výroba nástrojů ze dřeva. Ve vsi byla spousta různých profesí, které byly nezbytné pro život na hradě. Bývaly zde i pivovar, palírna, pila a dva mlýny. Nejvýznamnější památkou je právě zřícenina onoho hradu, původně gotického s pozdně románským jádrem. Z dob baroka je to kostel sv. Josefa, socha sv. Jana Nepomuckého a boží muka.68

Lukoveček Lukoveček je malá obec ležící na úpatí Hostýnských vrchů. Jméno obce je zdrobnělina blízkého hradu a vsi Lukova. Poprvé se připomíná roku 1480. Ves měla vždy zemědělský charakter a byla součástí lukovského panství. Nedaleko bývala panská obora na jeleny a daňky. Pro místní je důležitou památkou kaple z roku 1879 zasvěcená Panně Marii Pomocné. Kaple stojí na návsi a nedaleko ní se nachází i pomník prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, postavený roku 1932. V 70. letech dvacátého století se Lukoveček stal součástí města Fryšták, osamostatnil se 1. 1. 2001. 69

67

Marhoulová, Zuzana: Ludkovice. In: Vlastivěda, s. 492 – 494.

Ludkovice 600 let. Jak šel čas…, Ludkovice 2012, s. 14 – 17. 68

Starosta, Petr: Lukov. In: Vlastivěda, s. 501 – 504.

69

Starosta P.: Lukoveček. In: Vlastivěda, s. 504 – 506.

Oficiální stránky obce Lukoveček. Historie [online]. [cit. 15.2.2013]. Dostupné z: http://www.obeclukovecek.cz/historie/d-1008/p1=1007.

30

Machová Původní název doložený roku 1397 byl Machowalhota. Časem vypadlo slovo lhota a Machová se začalo brát jako adjektivum. Tato malá zemědělská osada byla součástí panství Količín, majetkem pánů ze Šterberka a na Lukově a od 15. století patřila pod panství Holešov. V roce 1868 zde propukl velký požár, který zachvátil většinu domů a poničil téměř celou ves. K významným památkám obce patří zvonice s obrazem sv. Michala, jejího patrona, a socha Panny Marie z roku 1888.70

Mysločovice Ves je poprvé zmíněna jako Misloczowicz roku 1397. Název vznikl z osobního jména Mysloč a přípony – ovice. Ves byla založena olomouckým biskupstvím. V obci stojí farní kostel Nejsvětější Trojice z roku 1752, součástí kostela je i kaplička sv. Jana Nepomuckého a barokní fara. V dobách první zmínky byla osada součástí panství Količín, od 15. století patřila pod panství Holešov a sdílela jeho osudy. Obživou obce bylo zemědělství, v 18. století zde stával mlýn.71

Napajedla Město Napajedla vzniklo v údolí řeky Moravy, kudy dřív procházela jantarová stezka72. V této osadě se mnozí obchodníci zastavovali, aby si odpočinuli a napojili své koně a dobytek, od toho i název města. Poprvé se v písemných pramenech připomínají roku 1362 a zdejší tvrz o čtyři roky později. Napajedelské panství bylo od 16. století v držení Žerotínů, v průběhu času se zde vystřídaly rody Rotalů, Kobenzlů, rod ze Stockau a rod Baltazzi. Ti zde založili roku 1886 hřebčín s chovem anglických plnokrevníků. V městečku je mnoho památek, mezi nejvýznamnější patří zámek ve stylu francouzského baroka z roku 1764, kostel sv. Bartoloměje z roku 1712, pseudorenesanční radnice z roku 1805 a spousta soch, většinou 70

Wicherek, J.: Machová. In: Vlastivěda, s. 510 – 511.

71

Wicherek, J.: Mysločovice. In: Vlastivěda, s. 519 – 520.

Doleželová, Marta: Mysločovice. Historie a vývoj farnosti. Mysločovice: Farní úřad, 2002. 254 s. 72

Jantarová stezka byla starobylá obchodní cesta, která spojovala sever a jih Evropy.

31

z 19. století. Město bylo několikrát zničeno požárem i tažením vojsk. Byly zde lázně, cukrovar, pivovar, cihelna a několik řemeslnických cechů. Patronem města je sv. Jiří, zobrazovaný v brnění a s praporem jedoucí na koni.73 Roku 1898 byla Napajedla povýšena na město a o rok později dostala od císaře Františka Josefa I. privilegium užívat znak.74

Návojná Osada je poprvé zmíněná roku 1505, od svých počátků byla součástí brumovského panství. Půda v okolí Návojné není příliš vhodná pro zemědělství, proto se zde lidé věnovali spíše polnímu a lesnímu hospodářství. Během 17. století se ani Návojné nevyhnulo ničení tatarských vojsk. V obci je několik významných lidových staveb a stojí zde i malý zámek z roku 1846, který byl sídlem rodiny Mannerů.75 Název vsi vychází zřejmě z apelativa návojné, myšleno jako tkalcovské vratidlo, mohlo to být tedy místo, kde se vratidla vyráběla. 76

Nedašov Nedašov leží v oblasti Bílé Karpaty. Vznik osady se klade do 13. století, kdy probíhala kolonizace tohoto kraje. Poprvé je zmíněn roku 1424, tehdy byl jako součást brumovského panství zastaven Miroslavovi z Cimburka. S brumovským hradem sdílela osada stejný osud až do roku 1945. Nedašov byl malou rolnicko-pasekářskou vesničkou. I přes drancování tohoto kraje nájezdy nepřátelských vojsk v 17. a na počátku 18. století se zde dochovalo několik staveb dokladujících typickou valašskou roubenou architekturu.77 Název je odvozen od jména Nedamír, zkráceně Nedaš.78

73

Wicherek, J.: Napajedla. In: Vlastivěda, s. 520 – 529.

Cekota, Vojtěch: Napajedla. Příroda, dějiny, kultura. Napajedla: Město Napajedla, 1998. 232 s. 74

SOkA Zlín, Archiv města Napajedel, inv.č. 20.; Čarek, J.: Městské znaky, str. 261.

75

Kohoutek, J.: Návojná. In: Vlastivěda, s. 529 – 530.

76

Hosák, L. - Šrámek, R.: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II. M – Ž, Praha 1980, s. 121.

77

Kohoutek, J.: Nedašov. In: Vlastivěda, s. 532 – 534.

78

Hosák, L. - Šrámek, R.: Místní jména II., s. 124.

32

Nedašova Lhota Tato menší pohraniční obec má společný s blízkým Nedašovem nejen název, ale i vznik a osudy pod brumovským panstvím. Poprvé se připomíná roku 1503 jako Nedassowa Lhota, název se v průběhu dějin nezměnil. Historických zmínek o této malé zemědělské vsi mnoho není. Významnou památkou je roubená dřevěná zvonice a pro tento kraj typická roubená usedlost.79

Oldřichovice Název obce vychází z osobního jména Oldřich, což byl zřejmě zakladatel osady. Poprvé byly zmíněny roku 1362. Oldřichovice jsou malou vsí v kopcích, která je obklopena lesy. Nejednou byly ohroženy požárem. Hlavní obživou pro obyvatele bylo až do 20. století zemědělství. Ve své historii byly součástí panství Pohořelice, Malenovice a Pěnkov. Obec má vlastní samosprávu a obecní úřad od 24. 11. 1990.80

Ostrata Obec dostala název podle potoka, který je zde doložen už ve 13. století, slovo ostr naznačovalo rychle tekoucí vodu. Významnou památkou vsi je kamenný kříž z roku 1837. Sama ves je písemně doložena v Zemských deskách olomouckého kraje roku 1491, kdy náležela k lukovskému panství, jehož součástí byla až do zániku feudalismu. Tato malá ves ležící na úpatí Hostýnských a Vizovických vrchů byla dlouho brána jako příměstská část nedalekého Zlína, osamostatnila se 1. 1. 2001. 81

79

Kohoutek, J.: Nedašova Lhota. In: Vlastivěda, s. 530 – 532.

80

Wicherek, J.: Oldřichovice. In: Vlastivěda, s. 535 – 537.

81

Kuslová, H.: Ostrata. In: Vlastivěda, s. 537 – 539.

Mikroregion Slušovicko. Informační publikace. Ostrata. Slušovice 2010.

33

Otrokovice Otrokovice jsou jednou z nejstarších osad kraje, poprvé se uvádí roku 1141 ve výčtu majetku olomouckého biskupství. Název je odvozen od slova „otrok“, které dříve značilo člověka bez práv nebo dítě, takže šlo zřejmě o osadu, jejíž pán nebyl plnoletý. Střídavě byly součástí několika panství v okolí, nejdéle napajedelského. Koncem 16. století zde bývala tvrz. Až do 30. let 20. století v obci převažovala zemědělská činnost, poté se zde začaly budovat Baťovy závody, což byl počátek pro velký rozmach Otrokovic, které se rychle staly průmyslovým centrem. V roce 1965 byla k Otrokovicím připojena sousední ves Kvítkovice, byly povýšeny na město a dostaly znak.82

Petrůvka Původně Petrova Ves, pak vynecháním slova a zdrobněním jména vznikl název Petrůvka, který je poprvé připomínán roku 1449 v souvislosti s Janem z Lilče, který se tituloval také na Petrůvce. V té době patřila pod broumovské panství, a to až do 16. století, kdy byla připojena k panství Nový Světlov a od 17. století sdílela osudy s panstvím luhačovickým. To se nezměnilo až do roku 1848, od té doby fungovala obec samostatně až do roku 1980, kdy se stala součástí města Slavičín. Osamostatnila se k 1. 1. 1999.83

Podhradí Jak sám název vypovídá, ves leží pod hradem a jedná se o hrad Starý Světlov. Podhradí byla malá osada pod správou luhačovického panství. První zmínky jsou z roku 1563, podle zpráv byl hrad v té době již pustý. V současné době po něm zbyly jen nepatrné trosky a hradní příkop. Mezi významnou památku patří i kamenný kříž z roku 1663, který nechal postavit nešťastný ženich své milé, která byla zabita při jednom z tureckých nájezdů. Během 82

Wicherek, J.: Otrokovice. In: Vlastivěda, s. 539 – 544.

Bartoš, Josef, a kol.: Otrokovice. Dějiny a současnost 1131 – 1981. Praha: Tisková, ediční a propagační sluba místního hospodářství, 1981. 262 s. 83

Sviták, Alois: Petrůvka 1440 – 1999. 550 let od první písemné zmínky o obci Petrůvka. Petrůvka 2000, s. 12 – 15.

34

20. století bylo Podhradí připojeno k obci Pozlovice a spolu s ní pak k městu Luhačovice. Osamostatnilo se 1. 1. 1993.84

Provodov Základem pro název obce je slovo próvod - průvod. První zmínka pochází z roku 1412, kdy ves náležela pod světlovské panství, od 17. století pak pod luhačovické. Nedaleko obce bylo objeveno pravěké hradisko a v blízkosti se nachází i přírodní památka Čertův kámen. V obci je léčivá studánka, poblíž které nechal zbudovat roku 1734 hrabě Serény kapli Panny Marie Sněžné. Kaple byla později rozšířena na nynější kostel, který se stal poutním místem.85

Rokytnice První zmínka o obci je z roku 1503, kdy je uvedena jako součást brumovského panství. Ve všech starých dokumentech se uvádí stejný název – Rokytnice. Vždy to byla malá zemědělská obec, typickým řemeslem bylo zvěroklestičství. Osada byla často prodávána a děděna, v jejím držení se vystřídalo mnoho majitelů z různých rodů, nejvýznamnější byli asi Landererové a Bojanovští. Za významnou památku je považován kamenný kříž z roku 1861.86

Rudimov Obec byla dříve nazývána Radimov nebo Rodimov, ve znaku na obecní pečeti byl sv. Vojtěch. Poprvé se připomíná roku 1440 v lenních knihách. Původně patřil Rudimov k hradu Sehradice, od konce 15. století byl připojen k panství světlovskému. Roku 1980 se stal součástí města Slavičína, 1992 se opět osamostatnil. I zde bylo velmi rozšířené řemeslo zvěroklestičské. Bylo zde několik památek lidové architektury, jedna z nich byla převezena 84

Marhoulová, Zuzana: Podhradí. In: Vlastivěda, s. 546 – 547.

85

Marhoulová, Z.: Provodov. In: Vlastivěda, s. 561 – 564.

Peřinka, V.: Vlastivěda, s. 182 – 185. 86

Rosíková, Hana: Rokytnice. In: Vlastivěda, s. 572 – 574.

35

do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Dosud zde stojí roubená zvonička a dřevěný bohatě vyřezávaný kříž z 19. století.87

Sazovice Název vznikl z osobního jména Saza, které nejspíš značilo barvu vlasů, a přípony – ovice. Přípona značí, že ves patří mezi nejstarší v okrese. První písemná zmínka pochází z roku 1362. Sazovice vlastnili Šternberkové, od 15. století patřila ves k Lukovu a roku 1545 ji Tetourové připojili k panství Malenovice. Od 1649 patřila k napajedelskému panství. Sazovice měly vždy převážně zemědělský charakter.88

Sehradice Ves stojí na místě původního hradu Engelsberk, tento název je doložen už v jedné z listin Jindřicha Zdíka z roku 1141, jméno Sehradice se užívá od 14. století. Vždy byly součástí biskupského léna, které bylo propůjčováno biskupským manům. V 15. století se osada dostala do rukou Pankráce ze sv. Mikuláše, který ze svých hradů podnikal loupeživé výpravy do okolí. Moravští stavové je proto roku 1449 vykoupili. Od 16. století byl hrad již pustý. Osudy Sehradic byly vždy spojeny se statkem světlovským. Velkou tradici má v obci včelařství a ovocnářství.89

Slopné Název je žřejmě odvozen od slova slop (past), čili místo, kde se kladly pasti. Poprvé je ves uvedena ve výčtu statků darovaných vizovickému klášteru při jeho založení, tedy roku 1261. Pod Vizovicemi zůstalo Slopné až do roku 1574, kdy bylo připojeno k Brumovu. Ani této vsi se nevyhnulo vojenské řádění v 17. a na počátku 18. století. Slopné bylo vždy

87

Rosíková, H.: Rudimov. In: Vlastivěda, s. 574 – 576.

88

Wicherek, J.: Sazovice. In: Vlastivěda, s. 581 – 583.

89

Rosíková, H.: Sehradice. In: Vlastivěda, s. 583 – 586.

36

rolnicko-pasekářskou osadou. Zajímavou památkou je kaple sv. Rocha. V roce 1980 bylo spojeno s dalšími obcemi, od roku 1990 je opět samostatné.90

Spytihněv Ves lidí Spytihněvových je poprvé zmíněna roku 1141, kdy byla významným hradem a byl zde doložen farní kostel, který podléhal velehradskému klášteru. Od 13. století význam obce klesal. Od roku 1582 patřila pod panství Napajedla. Spytihněv leží na břehu řeky Moravy, často trpěla povodněmi. Od 14. století až do II. světové války zde stával mlýn. Škola v obci je velmi stará, poprvé doložena roku 1712. Z 19. století pochází farní kostel Panny Marie a boží muka. Nejstarší památkou je zbytek přemyslovského hradiska Ščepy, zničeného koncem 13. století.91

Šanov První zmínka o obci je z roku 1261, kde je zmiňován jako majetek kláštera ve Vizovicích. Jinak patřil k brumovskému panství. V šedesátých letech 14. století se vedly spory mezi klášterem a okolními šlechtici, hlavně s pány ze Šternberka sídlícími na nedalekém Světlově. Do sporů musel zasahovat i papež. Moravský markrabě pak rozhodl, že dá některé vsi pánům ze Šternberka, mezi nimi byl i Šanov. V 15. století patřila ves k vizovickému panství. Během 16. století se uvádí jako pustá, znovu se začala osídlovat v polovině 16. století.92 Během 17. století byla ves a okolí několikrát napadena nepřátelskými vojsky. Jako součást světlovského panství začala brzy znovu fungovat. Významnými

90

Kohoutek, J.: Slopné. In: Vlastivěda, s. 593 – 594.

Slopné 2001. (text z podkladů zpracovala Jarmila Váňová). Slopné: Obec Slopné, 2001. 128 s. 91

Wicherek, J.: Spytihněv. In: Vlastivěda, s. 600 – 603.

Lukáš, Ludvík: Spytihněv. Monogragie nejstarší vesnice slovácké. Uherské Hradiště: L. Lukáš, 1932. 157 s. 92

Brzobohatý, Drahomír: Držitelé panství na Slavičínsku. Slavičín: Klub přátel historie Slavičínska, 1998. s. 59

– 60.

37

památkami Šanova jsou novodobá kaple, několik kamenných křížů a roubená stodola, jež je zbytkem původní lidové architektury.93

Šarovy První zmínka o obci je z poloviny 14. století. Název vznikl z vlastního jména Šar, což ve staročeštině znamenalo šerý, tmavý, temný. Název tak mohl vzniknout podle jména zakladatele nebo podle místa vzniku, v hlubokém lese. Šarovy byly panstvím, ale období husitských a později uherských válek přineslo vsi zánik. Tvrz zanikla na počátku 17. století. Ke konci toho století, díky snaze vrchnosti o rozšíření počtu osad, vzniká asi kilometr od původní osady osada Vilímovice, nazvaná podle Julia Viléma z Rotalu. Tento název se ale nevžil a brzy se i v dokumentech uvádí jako Šarov. Do roku 1849 patřila ves pod napajedelské panství.94

Tečovice Nejstarší název obce je Cetisovice z roku 1141, zmíněný v listině Jindřicha Zdíka. Zřejmě je odvozen od osobního jména Cětiš. Roku 1350 se objevuje název Teczowicze a téhož roku dochází ke spojení tečovického panství s malenovickým. Obec mívala vlastní tvrz, v dnešních dnech ji připomínají jen zbytky valu a příkopu. Nejcennější památkou je kostel sv. Jakuba Většího, který pochází období gotiky, roku 1774 byl přestavěn na dnešní podobu. V obci je několik památek z 18. století – kaplička za obcí, socha sv. Vendelína, sloup se sochou Nejsvětější Trojice. Od roku 1990 je zde obecní úřad a samosprávný orgán, o dva roky později získala obec znak.95

93

Oficiální stránky obce Šanov. Historie obce. Památky. [online]. [cit. 22.4.2013]. Dostupné z:

http://www.sanov.unas.cz/?page=obec. 94

Pajtina, Václav: Šarovy 2005. Šarovy: Obecní úřad v Šarovech, 2006. s. 11 – 21.

95

Wicherek, J.: Tečovice. In: Vlastivěda, s. 608 – 611.

Vavruša, Lubomír: Tečovice. Kapitoly z historie obce. 1141 – 1994. Tečovice: Vynet, 1994. 165 s.

38

Tlumačov Název města je odvozen od osobního jména Tlumač, slovo tlumač lze v různých obměnách najít ve všech slovanských jazycích a znamená tlumočník, znalec jazyků. Ves mohla patřit nějakému tlumočníkovi nebo zde mohl jen bydlet. První zmínka je v listině Jindřicha Zdíka z roku 1141. Obec byla součástí panství Napajedla, měla převážně zemědělský charakter. V Tlumačově se nachází jedna z nejvýznamnějších památek regionu, je to farní kostel sv. Martina, původně z druhé poloviny 13. století s renesanční přístavbou věží, která prošla úpravami i v dobách baroka. Za kostelem je drobná kaple z 18. století a významnou stavbou je i barokní fara z roku 1759.96

Veselá První dochovaná zmínka je z roku 1407, kdy obec patřila pod lukovské panství. Situace se změnila až začátkem 18. století, kdy se stala součástí statku Klečůvka. Ve Veselé vždy převládalo zemědělství a chov dobytka. Obec se osamostatnila roku 1991. Ve středu stojí kaplička sv. Anny z roku 1913.97

Vlachova Lhota Původní název byl Rankova Lhota, poprvé uveden roku 1412. Pojmenování Vlachova je odvozeno od nedaleké obce Vlachovice. Byla součástí panství brumovského. Při vojenských vpádech v 17. století byla celá vypálena. Osada měla vždy zemědělský charakter. Samostatnou obcí je od roku 1992, kdy se odtrhla od Valašských Klobouk.98

96

Wicherek, J.: Tlumačov. In: Vlastivěda, s. 613 – 617.

Janiš, Lubomír – Pospíšil, Inocenc – Sváda, Oto: 850 let Tlumačova. 1131 – 1981. Vydáno k 850 letům první zmínky o městečku Tlumačov. Tlumačov: MNV, 1981. 40 s. 97

Štýbrová, M.: Veselá. In: Vlastivěda, s. 634 – 635.

Mikroregion Slušovicko. Informační publikace. Veselá. Slušovice 2010. 98

Kohoutek, J.: Vlachova Lhota. In: Vlastivěda, s. 647 – 648.

Maňasová, Z.: Vlachova Lhota. Zlomky z historie obce 1412 – 2012. Vlachova Lhota: Obecní úřad, 2012. 180 s.

39

Vlachovice Roku 1261 je uvedena obec Blachowicz v zakládací listině vizovického kláštera. Od 14. století jsou to Wlachowicz. Základ názvu je osobní jméno Vlach. Osada se stala samostatným statkem, kde byli pány rytíři z Vlachovic. Roku 1556 byla povýšena císařem Ferdinandem I. na městečko a dostala svůj znak.99 Později se stalo součástí brumovského panství. Ani Vlachovice se nevyhnuly tatarským a tureckým vojskům a v 17. století byly kompletně vypáleny. V městečku vždy převládalo zemědělství a pastvinářství, do II. světové války zde stály dva mlýny. Mezi významné památky patří kostel sv. Michala, který má původ v 13. století, současná podoba je z 18. století. Dochovaly se zde pozůstatky dvou středověkých opevnění.100

Vlčková První zmínka pochází z roku 1373. Tato malá obec vždy patřila pod lukovské panství. Zdrojem obživy bylo zemědělství a lesní hospodářství s dřevařskou výrobou, stávaly zde dva mlýny a pila. Významnou památkou je kříž u kapličky. 101

Vysoké Pole Název obce je odvozen od jejího umístění. Poprvé je zmíněna roku 1261 jako Byssoka Lhota ve falzu zakládací listiny vizovického kláštera, což bylo v pozdější době příčinou sporů s pány z Cimburka. Do 16. století osada sdílela osudy s vizovickým panstvím, pak byla připojena k panství brumovskému. Kousek od vsi leží nejvyšší hora Vizovické vrchoviny Klášťov, kde stávalo pravěké hradisko. V 18. století zde stávala kaple, za Josefa II. byla zrušena a pobořena. Nová kaple pochází z roku 1870.102 99

Originál privilegia se nachází ve Státním okresním Archivu Zlín, v Archivu městečka Vlachovice, inv. č. 1.

100

Kohoutek, J.: Vlachovice. In: Vlastivěda, s. 648 – 650.

101

Starosta, P.: Vlčková. In: Vlastivěda, s. 650 – 651.

Hurt, Rudolf – Matouš, Rudolf: Vlčková. Z minulosti valašské dědiny. Pamětní publikace, vydaná k 600. výročí založení obce. Vlčková: MNV, 1973. 72 s. 102

Kohoutek, J.: Vysoké Pole. In: Vlastivěda, s. 654 – 655.

40

Želechovice nad Dřevnicí Poprvé se v písemných pramenech objevují Želechovice v roce 1261 v zakládací listině vizovického kláštera Smilheim. Název obce je odvozen od osobního jména Želech nebo Želich, obě tyto jména se často zaměňovala. Na území obce se nachází několik přírodních památek, mezi nimi i sirné prameny nebo nejstarší chráněné území v okrese „Na Želechovických pasekách“, vyhlášené roku 1949. Obec byla rozdělena mezi dvě panství, část patřila pod vizovické panství a část pod zlínské až do roku 1848. V 19. století stály v obci dva mlýny, papírna a pálenice, vedle polního hospodářství se díky přírodním podmínkám dařilo i ovocnářství a chovu dobytka. Důležitou památkou zde je farní kostel sv. Petra a Pavla. Na staré obecní pečeti je právě tento kostel a nápis POCTIVA OBEC ŽELICHOWSK.103

Žlutava Obec se rozkládá na výběžcích pohoří Chřiby a první zmínka o obci je až z roku 1667, byla založena rodem Rotalů, podobně jako sousední Halenkovice, a patřila pod panství napajedelské. Nejstarší podoba názvu je Zutowa a jméno dostala podle hory Žltov (Žlutov), na které se nachází. Ve vsi převládal zemědělský charakter až do 20. let 20. století, kdy se v nedalekém okolí začaly rozmáhat Baťovy závody. V roce 1939 byla dokončena stavba nového kostela sv. Cyrila a Metoděje, který byl postaven z příspěvků obyvatel a dotován firmou Baťa. 104

103

Dokulilová, K.: Želechovice nad Dřevnicí. In: Vlastivěda, s. 675 – 678.

Peřinka, V.: Vlastivěda, s. 242 – 245. 104

Wicherek, J.: Žlutava. In: Vlastivěda, s. 680 – 681.

Koutný, Alois: Vyprávění o Žlutavě. Žlutava: MNV, 1985. 102 s.

41

5. Katalog znaků a vlajek (praporů)

Bělov Znak Žádost: 20. 1. 2003 (podal starosta Jiří Přecechtěl) Autor návrhu znaku: M. J. V. Pavlů Projednáno v PpHaV: 28. 5. 2003 Rozhodnutí PS PČR: 18. 6. 2003 Popis znaku: Polcený štít, v pravém červeném poli pod sebou zlaté slunce s tváří, stříbrná položená radlice s modrou hvězdou a zlatý stoupající půlměsíc s tváří, levé pole třikrát stříbrno-modře dělené.

Prapor Žádost: 20. 1. 2003 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 28. 5. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 9. 6. 2003 Popis praporu: List tvoří tři vodorovné pruhy, bílý, modrý a bílý, přes které je ve střední části položen svislý červený pruh široký jednu třetinu délky listu. V červeném pruhu žluté slunce, bílá radlice hrotem k žerďovému okraji a ostřím k dolnímu okraji s modrou šesticípou hvězdou a půlměsíc s tváří cípy k hornímu okraji. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Na obecní pečeti z poloviny 18. století je pole s pluhem, nad ním na obloze s mráčky září slunce, vedle měsíce a tří hvězd. Autor znaku a praporu Bělova tuto symboliku spojil s částí erbu hrabat Lambergu, za jejichž držení vznikl onen obecní typář. Obecní symboly 42

jsou vytvořeny v souladu se zásadami a zvyklostmi současné české heraldické a vexilologické tvorby.105

Biskupice (u Luhačovic) Znak Žádost: 9. 1. 2001 (podal starosta Vojtěch Josefík) Autor návrhu znaku: Miroslav J. V. Pavlů Projednáno v PPHV: 19. 9.2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 8. 10. 2001 Popis znaku: V zeleném štítě zlaté zkřížené odvrácené berly se stříbrnými sudarii, mezi nimi nahoře zlatá osmihrotá hvězda. Hlava štítu je červená se čtyřmi stříbrnými kužely.

Prapor Žádost: 9. 1. 2001 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 19. 9. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 8. 10. 2001 Popis praporu: List tvoří tři svislé pruhy červený, zelený a červený. V žerďovém pruhu čtyři vlající a ve vlajícím pruhu čtyři žerďové klíny, všechny bílé. Pruhy jsou v poměru 1:2:1. V zeleném pruhu zkřížené žluté berly s bílými sudarii, mezi nimi nahoře žlutá osmicípá hvězda. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

105

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2003), č.

167/4VO/03/PpHaV.

43

Výklad: V dochované obecní pečeti z roku 1683 jsou hlavními figurami krojidlo a radlice, tedy znamení, která patřila na střední a východní Moravě mezi nejběžnější. Autor znaku a praporu proto dal přednost tzv. mluvícímu znamení – biskupské berli, která vyjadřuje původ a název obce. Církevní vrchnost připomínají také stříbrné kužely v červeném poli převzaté ze znaku olomouckého biskupství. Doplňující motiv zlaté osmihroté hvězdy je symbolem mariánským a připomíná novodobou dominantu obce – kapli Panny Marie Nanebevzaté, postavenou v roce 1997. Zelená barva evokuje zemědělský charakter Biskupic a částečně také navazuje na starou obecní pečeť se zemědělskými symboly.106

Bohuslavice nad Vláří Znak Žádost: 11. 7. 2002 (podal starosta Jiří Slovák) Autor návrhu znaku: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHV: 16. 4. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 13. 5. 2003 Popis znaku: Ve stříbrném štítě dvě přivrácená červená račí klepeta držící dole dvě zkřížené hořící černé ostrve, mezi nimi modrá ryba hlavou dolů.

Prapor Žádost: 11. 7. 2002 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH:16. 4. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 13. 5. 2003

106

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č.

740/3VO/01/PPH.

44

Popis praporu: Bílý list s modrým žerďovým klínem s vrcholem v jedné třetině délky listu a se zkříženými hořícími černými ostrvemi. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Bohuslavice mají dochovaných několik pečetí. Na nejstarší je motiv radlice, mladší měly v pečetním poli znamení raka, rybí hlavy a svítidel - loučí na svícení při lovu raků. Autor současných obecních symbolů si vzal za vzor právě tyto pečeti a dal jim heraldickou a vexilologickou podobu. Motiv ryby ve znaku symbolizuje řeku Vláru.107

Bratřejov Znak Žádost: 21. 11. 2000 (podal starosta Jan Chromčák) Autor návrhu znaku: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHV: 30. 5. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 27. 6. 2001 Popis znaku: V zeleném štítě stříbrná letící holubice s červenou zbrojí a cimbuřovitým obojkem, držící v zobáku na zlatém stonku tři modré pětilisté květy se zlatými středy a zlatým stonkem.

Prapor Žádost: 21. 11. 2000 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 30. 5. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 27. 6. 2001

107

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2002), č.

049/4VO/02/PPH.

45

Popis praporu: Zelený list s bílou letící holubicí s červenou zbrojí a cimbuřovým obojkem, držící v zobáku na žlutém stonku tři modré pětilisté květy se žlutými středy. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: V pečetním poli staré bratřejovské obecní pečeti byla údajně lípa, na jejímž vrcholu seděl pták držící lipovou ratolest a u paty stromu ležel lipový květ. Tento motiv byl přenesen i do znaku a praporu obce. Červený cimbuřovitý obojek na krku ptáka připomíná prvního známého držitele osady Jana Jičínského z Cimburka. Zelený štít a list praporu symbolizuje zemědělský charakter obce.108

Brumov-Bylnice Prapor Žádost: 25. 10. 2001 (podal starosta Zdeněk Blanař) Autor návrhu: Jiří Louda Projednáno v PPH: 13. 2. 2002 Rozhodnutí př. PS PČR: 14. 3. 2002 Popis praporu: Červený list se žlutou padací mříží o dvou vodorovných břevnech a pěti svislých břevnech s černými hroty. Poměr šířky k délce listu je 2:3 Výklad: V roce 1500 dostalo městečko od krále Vladislava II. povolení k užívání pečeti. U této příležitosti také stanovil, že pečeť má nést vyobrazení mříže s železnými špicemi. Od té doby zdobí broumovské pečetě štít s mříží. Z této události vychází i znak města BrumovBylnice, který byl schválen roku 1974: Na červeném štítě je dřevěná mříž na způsob padající mříže v bráně města. Sestává ze dvou vodorovných a pěti svislých dole zašpičatělých trámů zlaté barvy se železnými špicemi. 109 Podle rozhodnutí heraldické komise z roku 1991 má obecní či městský prapor vycházet ze znamení a barev obecního znaku a jde-li o znak

108

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č.

682/3VO/01/PPH. 109

Čarek, J.: Městské znaky, s. 96.

46

jednoduchý, je vhodné přenést toto znamení i na prapor. To přesně se stalo i v případě Brumova-Bylnice.110

Dešná Znak Žádost: 27. 12. 1999 (podal starosta Miroslav Lukáš) Autor návrhu znaku: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHV: 1. 11. 2000 Rozhodnutí př. PS PČR: 28. 11. 2000 Popis znaku: V zeleném štítě polovina divého muže přirozené barvy se zlatými vlasy, vousem a nataženým lukem se šípem, spojená s dolní polovinou stříbrného koně se zlatými kopyty a ohonem.111

Prapor Žádost: 27. 12. 1999 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 1. 11. 2000 Rozhodnutí př. PS PČR: 28. 11. 2000 Popis praporu: List tvoří tři svislé pruhy, žlutý, zelený a bílý, v poměru 1:3:1. V zeleném pruhu polovina divého muže se žlutými vlasy, vousy a nataženým lukem se šípem, spojená s polovinou bílého koně se žlutými kopyty a ohonem. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

110

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2002), č.

1059/3VO/01/PPH. 111

tzv. Kentaur – monstrum, zobrazované jako kůň, který má místo krku a hlavy trup muže (Buben, M.:

Heraldika, s. 268)

47

Výklad: Symboly obce byly vytvořeny z nedatované obecní pečeti, v jejímž pečetním poli je vyobrazena postava lukostřelce. Tato figura byla nejspíše přejata z erbu lukovských Nekešů z Landeka, jímž byla polovina divého muže se zlatým nataženým lukem se stříbrným šípem se zlatým hrotem, spojená se stříbrnou zadní polovinou koně se zlatými kopyty a ocasem v modrém poli. Obecní symboly tedy vychází ze znaku tohoto rodu, který v 16. století Dešnou vlastnil. Autor pouze změnil barvu z modré na zelenou, která v obecné rovině charakterizuje lesnatý charakter krajiny.112

Dobrkovice Znak 113

Žádost: 24. 4. 2012

(podal starosta Břetislav Šuranský)

Autor návrhu znaku: M. J. V. Pavlů Projednáno PPVaH: 9. 5. 2012 Rozhodnutí PS PČR: 18. 5. 2012 Popis znaku: V modrém štítě vpravo vyniká ze stříbrné růže se zlatým semeníkem zlatý jetelovitě zakončený kříž, vlevo je stříbrné krojidlo.

Vlajka Žádost: 24. 4. 2012 Autor návrhu znaku: M. J. V. Pavlů Projednáno PPVaH: 9. 5. 2012 Rozhodnutí PS PČR: 18. 5. 2012 112

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2000), č.

426/3VO/01/PPH. 113

Obec o udělení znaku a praporu žádala už v roce 2010, žádost byla zamítnuta z důvodu nevhodného použití

Maltézského kříže jako atributu sv. Jana Křtitele, jeho atributem je kříž rákosový.

48

Popis znaku: List šikmo dělený na modré a bílé pole, na horním okraji listu v poměru 2 : 1, na dolním okraji v poměru 1 :2. V modrém poli bílá růže se žlutým semeníkem, z ní vyniká žlutý jetelovitě zakončený procesní kříž. Poměr šířky k délce je 2 : 3. Výklad: Krojidlo se objevuje už v obecní pečeti z roku 1758, je jasným vyjádřením zemědělské povahy vesnice. V dalších dochovaných exemplářích je obraz dvou světců a jejich atributy (svitek pergamenu, kniha a procesní kříž) naznačují tomu, že se jedná o sv. Cyrila a Metoděje. Figura růže symbolizuje novodobou kapli Panny Marie Pomocnice křesťanů postavenou roku 1997. Obecní symboly jsou kombinací všech těchto aspektů.114

Drnovice Znak Žádost: 2. 7. 2008 (podal starosta Tomáš Zicha) Autor návrhu znaku: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 17. 9. 2008 Rozhodnutí př. PS PČR: 22. 10. 2008 Popis znaku: V zeleno-červeně polceném štítě stříbrné vlnité břevno s červenou růží se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky mezi dvěma svěšenými zelenými lipovými listy, převýšené zlatou korunou. Z paty štítu šlehá pět zlatých plamenů.

Vlajka Žádost: 2. 7. 2008 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 17. 9. 2008

114

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2012), č.

642/5VO/VVVKMT/PpHaV.

49

Rozhodnutí př. PS PČR: 22. 10. 2008 Popis praporu: List tvoří sedm vodorovných pruhů, v poměru 2 : 1 : 2 : 3 : 2 : 1 : 2. Liché pruhy zeleno - červeně polcené, prostřední bílý s červenou růží se žlutým semeníkem a zelenými kališními lístky provázenou svěšenými zelenými lipovými listy, druhý a šestý pruh žlutý. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3. Výklad: Obecní symboly Drnovic poukazují na starobylost i současnost obce. Červená heraldická růže je narážkou na jméno vizovického kláštera – „Rosa Mariae“, v jehož zakládací listině byla osada poprvé zmíněna. Zlatá koruna je atributem sv. Anežky České, tento atribut připomíná její příslušnost ke královskému přemyslovskému rodu. Sv. Anežka je patronkou novodobého drnovického kostela. Červená barva zastupuje zemský znak (opět odkaz na sv. Anežku), ale je i barvou krve a ohně a spolu s plameny vycházejícími z paty štítu připomíná významnou historickou událost - vypálení Ploštiny v roce 1945. Zelená barva zastupuje zemědělský charakter obce a zároveň i její jméno, které označuje ves jako sídliště vybudované „na drnu“. Stříbrné vlnité břevno symbolizuje místní potok Vlárku. Lipové listy připomínají památnou obecní lípu. Obecní prapor je zjednodušením obecního znaku.115

Halenkovice Znak Žádost: 18. 1. 2001 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 31. 10. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 22. 11. 2001 Popis znaku: V modrém štítě tři zlaté od středu odkloněné liliové hůlky, pod nimi položena zlatá radlice.

115

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2008), č.

0376/5VO/VVVKMT/PpHaV.

50

Prapor Žádost: 18. 1. 2001 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 31. 10. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 22. 11. 2001 Popis praporu: List tvoří tři vodorovné pruhy, modrý, žlutý a modrý, v poměru 10:3:2. V žerďové polovině horního modrého pruhu tři (2,1) žluté lilie. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Ve znaku se objevuje jedno z původních pečetních znamení obce – radlice, a odkaz na založení osady a její pojmenování po Alině Bruntálské z Vrbna. Motiv lilií byl převzat z erbu tohoto rodu. Počet liliových hůlek připomíná počet založených osad, které nyní společně tvoří katastr obce. Prapor vznikl zjednodušením znaku obce.116

Haluzice Znak Žádost: 1. 5. 2011 (podala starostka Stanislava Zvonková) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHV: 11. 5. 2011 Rozhodnutí př. PS PČR: 26. 5. 2011 Popis znaku: V zeleném štítě zlatý zvon zprava protknutý stříbrnou vlčí udicí a převýšený dvěma vztyčenými zlatými listy jírovce.

Vlajka

116

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č.

758/3VO/01/PPH.

51

Žádost: 1. 5. 2011 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 11. 5. 2011 Rozhodnutí př. PS PČR: 26. 5. 2011 Popis praporu: List tvoři pět vodorovných pruhů střídavě zelených a žlutých, v poměru 1 : 1 : 4 : 1 : 1. Ve středním pruhu žlutý zvon od žerdi protknutý bílou vlčí udicí. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3. Výklad: Z roku 1829 se dochoval obecní typář, kde je vyobrazen strom před pluhem. A právě z této pečeti vycházel i autor obecních symbolů. Strom z pečeti byl nahrazen listy jírovce, což jsou památné stromy v obci. Dále je doplněn zvonem protknutým hákem z erbu Walldorfů, tzv. „vlčí udice“, který má připomínat starou zvoničku a zakladatele vsi. Převažující zelená barva opět symbolizuje zemědělsko-pasekářský charakter obce.117

Hostišová Prapor Žádost: 10. 5. 2001 (podala starostka Marta Koppová) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 12. 12. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 31. 1. 2002 Popis praporu: Zelený list se žlutou osmicípou hvězdou uprostřed. Z páté a osmé dvanáctiny žerďového a vlajícího okraje vycházejí dva bílé vodorovné třikrát lomené pruhy tak, že se vrcholem druhého, pravoúhlého lomu dotýkají středů horního a dolního okraje listu. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

117

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2011), č.

146/6VO/11/VVVKMT/PpHaV.

52

Výklad: Základem pro vytvoření znaku obce, který byl vzorem i pro prapor, byl motiv vinného hroznu, převzatý z nejstaršího dochovaného pečetidla obce. Zlatá osmihrotá hvězda odkazuje na období vlády mocných Šternberků nad touto osadou a okolím. Zelená barva symbolizuje zemědělský charakter obce.118

Hřivínův Újezd Znak Žádost: 12. 2. 2007 (podal starosta Josef Pospíšil) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHV: 9. 5. 2007 Rozhodnutí př. PS PČR: 29. 5. 2007 Popis znaku: V modro-červeně polceném štítě dole dvě stříbrná vlnitá břevna, nad nimi vpravo ze zlaté koruny vyrůstající tři pštrosí pera, červené mezi stříbrnými, vlevo zlatý patriarší kříž dole přepásaný stříbrnou lilií bez středního listu.

Vlajka Žádost: 2. 12. 2007 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH:9. 5. 2007 Rozhodnutí př. PS PČR: 29. 5. 2007 Popis praporu: List tvoří dva svislé pruhy, modrý a červený. V modrém pruhu tři pštrosí pera, červené mezi bílými, vyrůstající ze žluté koruny. V červeném pruhu žlutý patriarší kříž dole přepásaný bílou lilií bez středního listu. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3. 118

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2002), č.

883/3VO/01/PPH.

53

Výklad: Autor znaku a praporu si vzal za vzor erb místních vladyků Hřivínů z Újezda, po kterých dostala obec jméno. Jejich erb je popisován jako štít se dvěma až třemi rybami – slanečky pod sebou a se třemi pštrosími pery v klenotu, tinktury známy nejsou. Pštrosí pera jsou také klenotem erbu rodu Zástřizlů, dalších významných majitelů osady (červené pero mezi dvěma stříbrnými). Tento rod v obecních symbolech připomíná i lilie a červená barva. S lilií spojený dvouramenný kříž, zvaný též patriarší nebo cyrilometodějský, symbolizuje zdejší významnou památku – kapli sv. Cyrila a Metoděje. Dominantní modrá barva a její spojení se stříbrnými vlnitými břevny představuje místní vodní toky.119

Jestřabí Znak Žádost: 26. 6. 2000 (podal starosta Ing. Pavel Šuráň) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHV: 14. 2. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 5. 4. 2001 Popis znaku: V modro-zlatě polceném štítě vpravo zlatá noha dravého ptáka, vlevo jestřáb se zlatým zobákem slétající na šikmo dolů běžícího zajíce, oba přirozené barvy.

Prapor Žádost: 26. 6. 2000 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 14. 2. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 5. 4. 2001

119

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2007), č.

78/5VO/07/VVVKMT/PpHaV.

54

Popis praporu: List tvoří sedm šikmých pruhů, střídavě modrých a žlutých, v poměru 7:2:2:8:2:2:7. V prostředním žlutém pruhu hnědý jestřáb se žlutým zobákem letící k dolnímu rohu. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Tvůrce obecních symbolů spojil dva motivy týkající se historie obce. Jedním z nich byl znak Jana Flajhy, zřejmě jediného známého mana sídlícího na zdejší tvrzi, který byl roku 1530 nobilitován a získal přídomek „z Jestřabí“ a znak – v modrém poli dva křížem přeložené jestřábí nohy s pazoury, totéž i v klenotu a modro-zlatá přikryvadla. Dalším aspektem byla dochovaná obecní pečeť, zřejmě z 18. století, kde je zobrazen dravý pták (jestřáb) střemhlav útočící na kořist (králík či zajíc). Z erbu Jana Flajhy byly převzaty i tinktury.120

Kaňovice Znak Žádost: 9. 9. 2005 (podal starosta Ing. Josef Bernátík) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v HK: 26. 10.2005 Rozhodnutí př. PS PČR: 15. 11. 2005 Popis znaku: Zlato-modře černým kůlem polcený štít. V kůlu zlatý obilný klas se dvěma listy. V obou polích přivrácená křídla opačných barev, v pravém nahoře zlatá osmihrotá hvězda, v levém modrá lilie.

Vlajka Žádost: 9. 9. 2005 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 26. 10. 2005 120

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č.

578/3VO/00/PPH.

55

Rozhodnutí př. PS PČR: 15. 11. 2005 Popis praporu: List tvoří tři svislé pruhy, žlutý, černý se žlutým obilným klasem se dvěma listy, a modrý v poměru 8:3:8. U černého pruhu přivrácená křídla, ve žlutém pruhu modré se žlutou osmicípou hvězdou nahoře, v modrém pruhu žluté s modrou lilií nahoře. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Ve znaku a praporu obce dominují symboly významných majitelů osady, pánů ze Šternberka (osmihrotá zlatá hvězda, zlaté a modré křídlo, tinktury). Obilný klas je symbolem zemědělské povahy obce a černý kůl pod klasem prezentuje Černý potok, který obcí protéká.121

Kelníky Znak Žádost: 5. 6. 2003 (podal starosta Petr Kubíček) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHV: 17. 9. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 7. 10. 2003 Popis znaku: V modro-stříbrně děleném štítě nahoře dvě zkřížené stříbrné šavle se zlatými jílci s červenými střenkami nad zlatou včelou, dole vyniká červené cimbuřové břevno, pod ním modrá švestka na zeleném stonku se dvěma listy.

Prapor Žádost: 5. 6. 2003 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů

121

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2005), č.

939/4VO/05/VVVKMT/PpHaV.

56

Projednáno v PPH: 17. 9. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 7. 10. 2003 Popis praporu: List tvoří dva žerďové pruhy, zubatý bílý a červený, a dva vodorovné pruhy, modrý a bílý. Poměr pruhů na horním okraji listu je 3:5:16 a na vlajícím okraji listu 5:3. Bílý pruh má tři čtvercové zuby a čtyři stejné mezery. V modrém pruhu dvě zkřížené bílé šavle ostřím nahoru, pod nimi mezi žlutými jílci s červenými střenkami žlutá včela. Pod včelou v bílém pruhu modrá švestka na zeleném stonku se dvěma listy. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: V dochované pečeti z poloviny 18. století je opět radlice jako u mnoha dalších okolních obcí. Proto autor obecního znaku a praporu tuto figuru nahradil symboly tradičního pěstování a sušení ovoce – plod švestky s listy, a chovu včel – včela. Modrá barva připomíná Částkovský potok, který obcí protéká. Dalšími figurami jsou zkřížené turecké šavle nad oboustranným cimbuřím (cimbuřovitým břevnem), tento motiv pochází z pečetí rytířů Ledenických, majitelů obce v první polovině 17. století.122

Křekov Znak Žádost: 27. 6. 2001(podal starosta František Vangor) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHV: 13. 2. 2002 Rozhodnutí př. PS PČR: 14. 3. 2002 Popis znaku: V zeleném štítě dvě stříbrná vztyčená odvrácená krojidla prostrčená zlatou korunou.

122

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2003), č.

280/4VO/03/VVVKMT/PpHaV.

57

Prapor Žádost: 27. 6. 2001 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 13. 2. 2002 Rozhodnutí př. PS PČR: 14. 3. 2002 Popis praporu: Zelený list se žlutou korunou v dolní polovině, prostrčenou dvěma bílými odvrácenými krojidly hrotem k hornímu okraji. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: V případě obecních symbolů Křekova bylo využito spojení figury z erbů bývalých vlastníků osady se zemědělským symbolem, značícím charakter obce a její lokality. Tím je ve znaku Křekova zelený štít, a u praporu list, na kterém se nachází figury z erbu pánů z Drahotouš (koruna a část pluhu – krojidlo), majitelů osady v době, kdy o ní vznikla první písemná zmínka. Krojidla zvolil autor z toho důvodu, že jejich tvar připomíná rohy vyrůstající z koruny v erbu zmíněného rodu.123

Lhota Znak Žádost: 16. 7. 2003 (podal starosta Alois Bartoň) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v HK: 29. 10. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 25. 11. 2003 Popis znaku: V modrém štítě zlatá prázdná krokvice s makovičkou a červeným praporkem plamenem zezadu prostrčená třikrát lomeným stříbrným břevnem s liliovitě zakončenými hroty a převýšená třemi zlatými osmihrotými hvězdami.

123

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2002), č.

941/3VO/01/PPH.

58

Prapor Žádost: 16. 7. 2003 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 29. 10. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 25. 11. 2003 Popis praporu: Modrý list; uprostřed žlutá prázdná krokvice s makovičkou a červeným praporkem plamenem zezadu prostrčená volným, třikrát lomeným bílým pruhem s liliovitě zakončenými hroty (2,1). Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: V obecních symbolech Lhoty je propojena historie osady a její současnost. Historii symbolizuje krokev ukončená makovicí s praporkem, ta má původ u erbu nejstarších doložených majitelů Lhoty, vladyků ze Šarova. Dvakrát zalomená a liliemi zakončená krokev odkazuje na významnou novodobou stavbu obce – kostel sv. Anny. Tato figura se váže k biblickému označení sv. Anny jako sv. Anny Samotřetí. Modrá barva a tři zlaté osmihroté hvězdy připomínají erb posledních feudálních majitelů malenovického panství, hrabat ze Šternberka.124

Lípa Znak Žádost: 19. 10. 1999 (podala vedoucí OÚ Lípa Olga Kokešová) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 19. 4. 2000 Rozhodnutí př. PS PČR: 26. 5. 2000

124

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2003), č.

313/4VO/03/VVVKMT/PpHaV.

59

Popis znaku: Zlato-černě dělený štít, v dolním poli dvě stříbrná břevna, vše přeloženo zeleným kůlem se zlatou vykořeněnou lípou, provázeným nahoře dvěma zelenými obilnými klasy.

Prapor Žádost: 19. 9. 1999 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 19. 4. 2000 Rozhodnutí př. PS PČR: 26. 5. 2000 Popis praporu: List tvoří sedm vodorovných pruhů, žlutý, černý, bílý, zelený, bílý, černý a žlutý v poměru 1:1:1:4:1:1:1, uprostřed zeleného pruhu tři žluté lipové listy na stonku. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Na dochovaném starém obecním pečetidle byl strom – lípa, krojidlo s radlicí a obilné klasy. Lípa, jako mluvící znamení, se stala i hlavní figurou znaku a praporu obce. Z oné pečeti byly převzaty i klasy, které vyjadřují její zemědělský charakter. Černo-stříbrná dolní polovina štítu, a praporu, vychází z erbu zakladatelů vizovického kláštera a tehdejších držitelů panství, pánů z Kunštátu.125

Loučka Znak Žádost: 17. 8. 2000 (podal starosta P. Buriánek St.) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHV: 22. 11. 2000

125

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2000), č.

334/3VO/99/PPH.

60

Rozhodnutí př. PS PČR: 22. 1. 2001 Popis znaku: Ve stříbrném štítě pod zeleným do poloviny zkráceným klínem se stříbrným leknínovým trojlistem rozložená křídla pravé černé a levé červené a mezi nimi červená růže se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky.

Prapor Žádost: 17. 8. 2000 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 22. 11. 2000 Rozhodnutí př. PS PČR: 22. 1. 2001 Popis praporu: List tvoří žerďový zelený klín s vrcholem ve druhé třetině délky listu a tři vodorovné pruhy, černý, bílý a červený, v poměru 1:2:1. V klínu bílý leknínový trojlist, v bílém pruhu červená růže se žlutým semeníkem a zelenými kališními lístky. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Dochovaný sfragistický materiál obce má v pečetních polích jedny z nejužívanějších figur (radlice, krojidlo, snop, pluh). Autor znaku a praporu se raději soustředil na historii a starobylost obce. Symbol červené pětilisté růže odkazuje na vizovický klášter Rosa Mariae, v jehož zakládací listině je osada prvně zmíněna. Černé orlí křídlo ve stříbrném poli pochází z rodového erbu pánů z Kunštátu i Smila ze Střílek, zakladatele kláštera. Oba symboly vyjadřují příslušnost Loučky k vizovickému panství. Tři spojené leknínové listy a červené orlí křídlo naznačují událost z roku 1574, kdy Zdeněk Kavka z Říčan připojil Loučku k brumovskému panství. Motiv je převzat z jeho erbu. Pod leknínovým trojlistem je použita zelená barva značící opět zemědělský charakter lokality a současně i odkaz na dochované pečetě.126

126

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č.

486/3VO/00/PPH.

61

Ludkovice Znak Žádost: 27. 4. 2011 (podal starosta Stanislav Bartoš) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHV: 11. 5. 2011 Rozhodnutí př. PS PČR: 26. 5. 2011 Popis znaku: V modrém štítě stříbrné srdce se třemi červenými vlčími zuby, pod ním stříbrný tlapatý kříž nahoře provázený dvěma zlatými osmihrotými hvězdami.

Vlajka Žádost: 27. 4. 2011 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 11. 5. 2011 Rozhodnutí př. PS PČR: 26. 5. 2011 Popis praporu: Modrý list s bílým srdcem se třemi červenými vlčími zuby. Pod srdcem bílý tlapatý kříž provázený nahoře dvěma osmicípými žlutými hvězdami. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3. Výklad: Původ figury srdce najdeme ve staré dochované ludkovické pečeti. Osada Pradlisko, později připojená k Ludkovicím, měla na pečeti iniciály IHS, jež v současných obecních symbolech připomíná kříž. Ten odkazuje také na několik božích muk a křížů v katastru obce. Autor spojil tyto figury a podkreslil je modrou barvou, která odkazuje na ludkovickou přehradu. Ostatní figury mají za úkol připomínat významné držitele osady – rod Šternberků (zlaté osmihroté hvězdy, modrá a zlatá barva) a rod Tetourů z Tetova (červené vlčí zuby ve stříbrném poli).127 127

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2011), č.

141/11/600/VVVKMT/PpHaV.

62

Lukov128 Znak Žádost: 12. 4. 2000 (podal starosta Ing. Josef Julina) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 19. 4. 2000 Rozhodnutí PS PČR: 26. 5. 2000 Popis znaku: V modrém štítě na stříbrno-černě čtvrcené patě zlatá kvádrovaná hradba se dvěma věžemi s cimbuřím a černým oknem. Mezi věžemi stříbrná lidská část kentaura se zlatým napjatým lukem a šípem. V prázdné bráně zlatá osmicípá hvězda.

Prapor Žádost: 12. 4. 2000 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 19. 4. 2000 Rozhodnutí PS PČR: 26. 5. 2000 Popis praporu: List tvoří devět vodorovných pruhů, modrý, žlutý, černý, bílý, černý, bílý, černý, žlutý a modrý, v poměru 2:1:1:1:1:1:1:1:2. Uprostřed kosmo postavené, modrých pruhů se dotýkající modré čtvercové pole se žlutou osmicípou hvězdou. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Tvůrce znaku Lukova zvolil za hlavní figuru motiv hradu spojenou se symboly odkazujícími na významné rody majitelů lukovského panství – Šternberků (modrá barva, zlatá osmihrotá hvězda), pánů z Kunštátu (tři černá břevna) a Nekešů z Landeka (lidská polovina

128

Lukov žádal o udělení znaku a praporu již v lednu roku 2000, žádost byla zamítnuta z důvodu, že ve znaku

byl použit čistý znak šlechtického rodu.

63

kentaura). Ze znaku vychází i zjednodušené zpracování praporu obce, podle současných vexilologických pravidel.129

Lukoveček Znak Žádost: 26. 1. 2005 (podal starosta Miroslav Krajča) Autor návrhu: neuveden Projednáno v PpHaV: 23. 2. 2005 Rozhodnutí př. PS PČR: 25. 3. 2005 Popis znaku: Ve zlatém štítě s modrou hlavou a patou na volném zeleném trávníku dva odkloněné listnaté stromy přirozené barvy.

Vlajka Žádost: 26. 1. 2005 Autor návrhu: neuveden Projednáno v PPH: 23. 2. 2005 Rozhodnutí př. PS PČR: 25. 3. 2005 Popis praporu: List tvoří tři svislé pruhy, modrý, žlutý a modrý, v poměru 1:2:1. Ve žlutém pruhu na volném zeleném trávníku dva odkloněné zelené listnaté stromy s hnědými kmeny. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Při tvorbě znaku a praporu obce vycházel autor z dochovaných historických dokumentů, kde se vyskytují dva srostlé listnaté stromy. Pro symboly obcí z této lokality

129

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2000), č.

258/99/3VO/PPH.

64

typické barvy modrá a žlutá opět odkazují na historický význam rodu Šternberků pro tuto oblast.130

Machová Znak Žádost: 22. 3. 2004 (podal starosta MVDR. František Václavík) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 19. 5. 2004 Rozhodnutí př. PS PČR: 8. 6. 2004 Popis znaku: V modrém štítě polopostava archanděla Michaela v červeném šatě se zlatým kyrysem a přilbou se třemi pštrosími pery, červeným mezi stříbrnými, držící v pravici vodorovně před sebou červeno-zlatě polcený plamenný meč a ve vztyčené levici zlatou osmihrotou hvězdu.

Vlajka Žádost: 22. 3. 2004 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 19. 5. 2004 Rozhodnutí př. PS PČR: 8. 6. 2004 Popis praporu: Modrý list, uprostřed polopostava archanděla Michaela v červeném šatě se žlutým kyrysem a přilbou se třemi pštrosími pery, červeným mezi bílými, držící v pravici před sebou červenoᾢžlutě polcený plamenný meč hrotem k vlajícímu okraji a ve vztyčené levici žlutou osmicípou hvězdu. Poměr šířky k délce listu je 2:3. 130

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2005), č.

775/4VO/05/VVVKMT/PpHaV.

65

Výklad: Svatý Michal je patronem obce, je zobrazen také na dochované obecní pečeti z roku 1801. Pečetní pole vyplňuje obraz poloviny těla archanděla Michaela v antické zbroji, který v levé ruce drží řetězy spoutaného ďábla a v pravé plamenný meč. Autor obecních symbolů toto vyobrazení upravil do heraldické a vexilologické podoby a doplnil o symboly odkazující na nejstarší známé majitele obce, rod Šternberků (modrá barva, zlatá osmihrotá hvězda).131

Mysločovice Znak Žádost132: 28. 1. 2003 (podal starosta Ivan Miserovský) Autor návrhu: Antonín Javora Projednáno v PPHaV: 12. 2. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 18. 3. 2003 Popis znaku: V modro-červeně polceném štítě vpravo pod třemi zkrácenými stříbrnými klíny zlatá osmihrotá hvězda, vlevo stříbrný heroldský kříž.

Prapor Žádost: 28. 1. 2003 Autor návrhu: Antonín Javora Projednáno v PPH: 12. 2. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 18. 3. 2003 Popis praporu: List tvoří červený žerďový pruh široký jednu třetinu délky listu s bílým středovým křížem a modré pole se třemi bílými klíny na horním okraji listu s vrcholy v jedné

131

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2004), č.

513/4VO/04/VVVKMT/PpHaV. 132

Obec podala první žádost na jaře roku 2002, ale znak byl přepracován, proto podala žádost novou.

66

třetině šířky listu; pod prostředním klínem žlutá osmicípá hvězda. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Autor ve znaku a praporu obce propojil figury z erbů nejvýznamnějších majitelů obce Šternberků (modrá barva, zlatá osmihrotá hvězda), Rottalů (stříbrný heroldský kříž v červeném poli) a erbu jejího zakladatele, olomouckého biskupství (stříbrné kužely).133

Napajedla Vlajka Žádost: 8. 10. 2004 (podal starosta MVDr. Antonín Černocký) Autor návrhu: Josef Souček Projednáno v PPH: 8. 12. 2004 Rozhodnutí př. PS PČR: 20. 1. 2005 Popis praporu: List tvoří čtyři šikmé pruhy, střídavě bílé a červené. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Barvy praporu jsou radniční tmavá červeň, poměrně netradiční vexilologická barva, a bílá. Obě odkazují na patrona města - sv. Jiří a vychází z tinktur znaku města, který mu byl udělen roku 1899. Velké červené pole praporu symbolizuje město Napajedla a malé červené pole Zámoraví, což je část města, která leží za řekou Moravou. Ta je znázorněna velkým bílým polem a malé bílé pole pak značí původní slepá ramena Moravy. Navíc při sklopení prapor tvoří připomínku písmene N.134

133

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2003), č.

1247/3VO/02/PPH. 134

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2005), č.

695/4VO/04/VVVKMT/PpHaV.

67

Návojná Znak Žádost: 4. 6. 2008 (podal starosta Ing. František Machara) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 17. 9. 2008 Rozhodnutí př. PS PČR: 22. 10. 2008 Popis znaku: V červeno-zeleně polceném štítě kosmá stříbrná halapartna bez ratiště, vlevo provázená zkříženými stříbrnými sekerami se zlatými topůrky nad zlatým vztyčeným dubovým dvojlistem se žaludem.

Vlajka Žádost: 4. 6. 2008 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 17. 9. 2008 Rozhodnutí př. PS PČR: 22. 10. 2008 Popis praporu: List tvoří dva svislé pruhy, červený a zelený. Přes červený pruh a dolní žerďový roh zeleného pruhu kosmo bílá halapartna bez ratiště ostřím k dolnímu rohu listu. V zeleném pruhu zkřížené bílé sekery se žlutými topůrky nad žlutým vztyčeným dubovým dvojlistem se žaludem. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3. Výklad: Znak a prapor obce z části vychází ze symboliky obecní pečeti z roku 1818, kde jsou zobrazeni dva dřevorubci se sekerami. Halapartna a barvy červená a stříbrná odkazují na erb rodu Mennerů, kteří patří mezi významné držitele osady a v 19. století zde postavili zámek.

68

Dubová ratolest symbolizuje chráněný památný dub ve vsi a zelená barva opět jako symbol zemědělství a venkova.135

Nedašov Znak Žádost: 16. 1. 2001 (podal starosta František Švach) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 31. 10. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 22. 11. 2001 Popis znaku: V zeleném štítě mezi dvěma cimbuřovými břevny polcenými stříbrno-červeně a naopak tři zlaté lilie.

Prapor Žádost: 16. 1. 2001 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 31. 10. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 22. 11. 2001 Popis praporu: Zelený list se žlutou lilií mezi dvěma oboustranně zubatými posunutými svislými pruhy vycházejícími ze druhé a deváté desetiny horního a dolního okraje listu. Pruhy mají po čtyřech obdélníkových zubech k žerďovému a k vlajícímu okraji a po třech stejných zubech k lilii. V horní části listu je žerďový pruh bílý a vlající pruh červený, v dolní části opačných barev. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

135

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2008), č.

364/5VO/08/VVVKMT/PpHaV.

69

Výklad: Zlaté lilie, které zvolil autor znaku a praporu jako hlavní figuru, symbolizují zdejší kostel Panny Marie. Cimbuřovitá břevna jsou upraveným erbovním znamením rodu Cimburků, významných majitelů obce. Zelená barva zde klasicky představuje zemědělský charakter osady a její lesnaté okolí.136

Nedašova Lhota Znak Žádost: 12. 12. 2001 (podal starosta Miroslav Fojtík) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 12. 11. 2002 Rozhodnutí př. PS PČR: 9. 12. 2002 Popis znaku: V modrém štítě stříbrná vykořeněná lípa zleva prostřelená zlatým šípem.

Prapor Žádost: 12. 12. 2001 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 12. 11. 2002 Rozhodnutí př. PS PČR: 9. 12. 2002 Popis praporu: List tvoří pět svislých pruhů, střídavě modrých a bílých, v poměru 2:1:6:1:2. V prostředním pruhu bílý lipový trojlist prostřelený žlutým šípem hrotem k žerdi. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

136

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č.

750/3VO/01/PPH.

70

Výklad: Znak i prapor mají svůj původ u dochované pečetě obce, která vyobrazuje košatý strom připomínající lípu. Lípa se tak stala i hlavní figurou obecních symbolů. Zlatý šíp, kterým je lípa prostřelena, je převzat z erbu rodu Podmanických z Podmanína, kteří vlastnili brumovské panství v době první zmínky o osadě. Modrá barva představuje potok Říku, protékající katastrem obce. V praporu obce je motiv lípy zjednodušen do podoby trojlistu na dlouhém stonku, prostřeleném zlatým šípem.137

Oldřichovice Znak Žádost: 13. 7. 2001 (podal starosta František Samsonek) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 13. 2. 2002 Rozhodnutí př. PS PČR: 14. 3. 2002 Popis znaku: Ve zlatém štítě s modrými vydutými boky černý řemdih, v bocích dva odvrácené zlaté obilné klasy s jedním listem.

Prapor Žádost: 13. 7. 2001 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 13. 2. 2002 Rozhodnutí př. PS PČR: 14. 3. 2002

137

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2002), č.

1132/3VO/01/PPH.

71

Popis praporu: Žlutý list se dvěma modrými půlkruhovými poli, žerďovým a vlajícím, v každém po jednom žlutém obilném klasu s jedním listem, prohnutém k okraji listu praporu. Ve střední části listu černý řemdih. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Hlavní figura obecních symbolů Oldřichovic je ostnatý palcát, který odkazuje na erb vladyckého rodu z Malenovic a Podhradí. Rod vlastnil osadu ve 14. století, v době kdy o ní vznikla první zmínka. V pozdější době patřila obec pod pohořelické panství, toto období je připomínáno modrou a zlatou barvou, převzatou z erbu hrabat ze Šternberka, majitelů panství v 19. století. Dva pšeničné klasy pak připomínají zemědělský charakter osady.138

Ostrata139 Znak Žádost: 29. 1. 2004 (podal starosta Ing. Bohumil Plachý) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 4. 2. 2004 Rozhodnutí př. PS PČR: 27. 2. 2004 Popis znaku: V modrém štítě stříbrné vlnité břevno nahoře mezi přivrácenými křídly osmihrotá hvězda, dole srdce, vše zlaté.

Prapor Žádost: 29. 1. 2004 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 4. 2. 2004 138

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2002), č.

961/3VO/01/PPH. 139

Obec žádala o udělení znaku a praporu už v červenci roku 2003, žádosti nebylo vyhověno z důvodu, že návrh

znaku nekorespondoval s návrhem praporu.

72

Rozhodnutí př. PS PČR: 27. 2. 2004 Popis praporu: List tvoří tři vodorovné pruhy bílý, modrý a bílý, v poměru 1:3:1. V modrém pruhu osmicípá hvězda mezi přivrácenými křídly, vše žluté. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Motiv srdce je převzat z dochované obecní pečeti z konce 18. století. V pečetním poli je srdce, z něhož vyrůstá vysoká rostlina s několika listy po obou stranách. Tato figura je typickým barokním motivem, který se na obecních pečetích objevuje poměrně často. Proto je srdce bez rostliny a doplněno o vlnité břevno, symbolizující potok, který dal obci i jméno. A dále o osmihroté hvězdy, orlí křídla a barvy modrá a zlatá, což připomíná významné držitele osady – pány ze Šternberka. Prapor obce je zjednodušen, je zde pouze osmihrotá hvězda mezi dvěma orlími křídly.140

Otrokovice Prapor Žádost: 5. 1. 2001 (podal starosta MVDr. Stanislav Mišák) Autor návrhu: Vladimír Doležel Projednáno v PPHaV: 18. 4. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 11. 5. 2001 Popis praporu: List tvoří tři svislé pruhy, modrý, bílý a modrý. Přes žerďový a střední pruh vztyčený lipový list opačných barev. Ve vlajícím modrém pruhu u středního pruhu bílé krojidlo hrotem dolů a ostřím k vlajícímu okraji. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Prapor města vychází ze znaku, který mu byl udělen v roce 1971. Pojí se v něm motiv lipového listu, který vychází ze staršího pečetního znamení obce (lípa), a motiv krojidla, které se dochovalo na staré pečeti Kvítkovic. Obce byly sloučeny roku 1960.141

140

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2004), č.

305/4VO/03/VVVKMT/PpHaV. 141

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č.

609/3VO/00/PPH.

73

Petrůvka Znak Žádost: 28. 3. 2003 (podal starosta Ing. Josef Pučalík) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 17. 9. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 7. 10. 2003 Popis znaku: V zeleném štítě zlaté obrněné rameno se stříbrnou rukavicí držící zlaté říšské jablko. Na rameni černé křídlo se stříbrným břevnem.

Prapor Žádost: 28. 3.2003 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 17. 9. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 7. 10. 2003 Popis praporu: Zelený list s černým žerďovým pruhem širokým sedminu délky listu. V zeleném poli žluté říšské jablko. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Na dochovaných obecních pečetích se objevuje strom nebo část stromu, což bylo velmi časté pečetní znamení. Proto autor znaku a praporu upřednostnil figuru, převzatou z erbu prvního známého majitele osady, Jana z Lilče a Petrůvky. Jeho erb, i dochovaná pečeť z roku 1449, zobrazuje motiv obrněné ruky třímající říšské jablko s křížem. Zelená barva štítu symbolizuje zemědělský charakter obce a volně navazuje na původní sfragistickou symboliku. Znak je doplněn o černé křídlo s břevnem, které odkazuje na dalšího významného majitele Petrůvky, Buriana z Vlčnova. Tato figura je pouze ve znaku, u praporu byla pro snahu o jednoduchost vynechána.142 142

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2003), č.

221/4VO/03/VVVKMT/PpHaV.

74

Podhradí Znak Žádost: 27. 5. 2003 (podal starosta Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 17. 9. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 7. 10. 2003 Popis znaku: V modrém štítě na stříbrném návrší se třemi zleva vynikajícími červenými vlčími zuby zřícenina hradu, tvořená věží s cimbuřím a jedním prolomeným oknem a zleva k ní přiléhající zborcenou hradbou s prolomenou branou, provázená vlevo nahoře švestkovou větví se dvěma plody a dvěma listy, vše zlaté.

Prapor Žádost: 27. 5. 2003 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 17. 9. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 7. 10. 2003 Popis praporu: Modrý list se žlutou švestkovou větví se dvěma plody a dvěma listy. List je zubatě bílo červeně čtvrceně lemován. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Nejstarší obecní pečetidlo z roku 1714 má v kulatém pečetním poli ovocný strom s plody, po stranách doprovázený radlicí a krojidlem. Hlavní figurou znaku se však stala zřícenina hradu, symbolizující bývalý hrad Starý Světlov. Osmihrotá hvězda odkazuje na Šternberky a tzv. vlčí zuby na erb Tetourů z Tetova. Větvička s plody a listy švestky prezentuje typický ovocný strom v této oblasti a zároveň připomíná starou obecní pečeť. Ze

75

znaku vychází i prapor, zde je vynechán motiv hradu a hlavní figurou se stala švestková větev. Hlavní barva je také modrá a barvami červenou a bílou je prapor zubatě lemován.143

Provodov Znak Žádost: 27. 4. 2011 (podal starosta Ing. Marek Prachař) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 11. 5. 2011 Rozhodnutí př. PS PČR: 26. 5. 2011 Popis znaku: V modrém štítě stříbrný korunovaný Pegas se zlatou zbrojí nad stříbrným návrším, z něhož vyrůstají tři zlaté lilie na stoncích, každý se dvěma listy.

Vlajka Žádost: 27. 4. 2011 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 11. 5. 2011 Rozhodnutí př. PS PČR: 26. 5. 2011 Popis praporu: List tvoří pět vodorovných pruhů, střídavě modrých a bílých, v poměru 1 : 1 : 4 : 1 : 1. Uprostřed listu vyrůstají do středního pruhu vedle sebe tři žluté lilie na stoncích, každý se dvěma listy. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3. Výklad: Znak obce spojuje mariánské atributy (v obci stojí kostel Panny Marie Sněžné, jež se stal poutním místem) a figuru letícího pegasa, převzatou z erbu rodu Serényiů, významných 143

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2003), č.

264/4VO/03/VVVKMT/PpHaV.

76

majitelů osady a stavitelů onoho kostela). Pahorek v patě štítu symbolizuje vrch Rysov, na kterém bylo objeveno pravěké hradisko a současně i lokalitu Čertův kámen se zbytky skalního hradu. Barvy modrá a zlatá odkazují na erb rodu Šternberků, modrá a stříbrná pochází z erbu rodu Serényiů. Návrh praporu vychází ze znaku, ovšem pro zjednodušení se na znaku objevují pouze mariánské symboly.144

Rokytnice Znak Žádost: 29. 1. 2001 (podala starostka Ing. Jana Juřenčáková) Autor návrhu: J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 18. 4. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 11. 5. 2001 Popis znaku: Ve stříbrno-červeně šikmo děleném štítě pod modrou hlavou se třemi zlatými hvězdami černý kozel ve skoku s červeným jazykem, držící zlatý procesní patriarší kříž.

Prapor Žádost: 29. 1.2001 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 18. 4. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 11. 5. 2001 Popis praporu: List tvoří žerďový modrý pruh se třemi žlutými šesticípými hvězdami pod sebou široký jednu třetinu délky listu a šikmo bíloᾢčerveně dělené pole s černým kozlem ve

144

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2011), č.

136/6VO/11/VVVKMT/PpHaV.

77

skoku s červeným jazykem, držícím žlutý procesní patriarší kříž. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Obecní pečeť Rokytnice patří mezi typické obecní pečeti s klasickými znameními – obilné klasy, radlice, krojidlo, jedinou zvláštností je figura skřivánka, který se nad nimi třepetá. Tvůrce znaku a praporu si za vzor pečeť nevzal, přiklonil se k motivům erbovních znamení významných majitelů osady. Hlavní figurou je černý kozel z erbu baronů Bujakovských, majitelů osady v 18. století. Zlaté hvězdičky prezentují rod Landererů, kteří statek drželi téměř celé 19. století. Patriarší kříž, který drží kozel, má připomínat kapli sv. Cyrila a Metoděje v Kochavci, osadě připojené k obci.145

Rudimov Znak Žádost: 6. 12. 1999 (podal starosta Ludvík Matula) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PpH: 31. 5. 2000 Rozhodnutí př. PS PČR: 14. 6. 2000 Popis znaku: V zeleném štítě zkřížené zlaté berly se stříbrnými a červenými sudarii, proložené uprostřed postaveným stříbrným veslem.

Prapor Žádost: 6. 12. 2000 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 31. 5. 2000

145

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č.

768/3VO/01/VVVKMT/PPH.

78

Rozhodnutí př. PS PČR: 14. 6. 2000 Popis praporu: Zelený list se zkříženými žlutými berlami závity ven, s bílými a červenými sudarii, proloženými uprostřed bílým veslem. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Postava sv. Vojtěcha s mitrou na hlavě, berlou v levici a veslem v pravici je figura v pečetním poli nejstaršího typáře obce, ze kterého autor obecních znaků vycházel. Veslo připomíná sv. Vojtěcha, je jeho hlavním atributem. Překřížené berle a jejich stříbrno - červená sudaria odkazují na nejdůležitějšího majitele osady a okolí - olomoucké biskupství. Zelená barva symbolizuje zemědělský charakter obce a její lesnaté okolí. Odkazuje také na mladší obecní razítko, na kterém byly klasické symboly zemědělství – kosa, cep, hrábě a srp.146

Sazovice Znak Žádost: 15. 5. 2001 (podala starostka p. Jarešová) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 12. 12. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 31. 1. 2002 Popis znaku: V modro-stříbrně děleném štítě nahoře osmihrotá hvězda a čelně postavená radlice, obojí zlaté, dole červené orlí křídlo.

Prapor Žádost: 15. 5. 2001 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 12. 12. 2001 146

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2000), č.

419/3VO/00/PPH.

79

Rozhodnutí př. PS PČR: 31. 1. 2002 Popis praporu: Červený list s bíle lemovaným modrým středovým křížem. Vodorovná ramena kříže jsou široká jednu čtvrtinu šířky listu a svislá ramena jednu čtvrtinu délky listu. Lem kříže je široký jednu dvanáctinu délky listu. Uprostřed kříže žlutá osmicípá hvězda. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Ve znaku Sazovic se objevují odkazy na sfragistické památky (radlice je hlavní figurou obecní pečeti z roku 1694) i na významné feudální vlastníky osady. Zlatá osmihrotá hvězda v modrém poli odkazuje na rod ze Šternberka. Kombinace modré, zlaté, červené a stříbrné na rod Tetourů z Tetova. A červené křídlo je klenotem erbu rodu Rottalů. Ze znaku vychází i zjednodušený prapor obce, kde se hlavní a jedinou figurou stala osmihrotá hvězda, ostatní symboly jsou připomínány tinkturami.147

Sehradice Znak Žádost: 1. 12. 1999 (podal starosta František Žáček) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 19. 4. 2000 Rozhodnutí př. PS PČR: 26. 5. 2000 Popis znaku: V modrém štítě stříbrná kvádrovaná tvrz tvořená hradbou a věží s prolomeným oknem a cimbuřím, provázená nahoře dvěma vztyčenými odvrácenými radlicemi a překrytá v levém dolním rohu třemi červenými vlčími zuby.

Prapor Žádost: 1. 12. 1999

147

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2002), č.

884/3VO/01/PPH.

80

Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 19. 4. 2000 Rozhodnutí př. PS PČR: 26. 5. 2000 Popis praporu: List tvoří tři svislé pruhy, žlutý, modrý a žlutý, v poměru 1:3:1. V modrém pruhu bílá kvádrovaná tvrz tvořená hradbou a věží s prolomeným oknem, obojí s cimbuřím, dole překrytá třemi červenými kosmými vlčími zuby. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Hlavním motivem obecních symbolů Sehradic je mluvící znamení – hrad, který dal obci jméno. Tři červené vlčí zuby odkazují na majitele osady v 16. století - Tetoury z Tetova. Někdy bývá zřícenina Sehradic nazývána také Tetovem. Tinktury červená a stříbrná jsou také erbovními barvami olomouckého biskupství, hrad a ves byly lénem olomouckého biskupství, které je propůjčovalo svým manům. Modrá barva štítu a listu praporu symbolizuje tok Horní Olšavy.148

Slopné Znak Žádost: 15. 6. 2000 (podal starosta Karel Mozgva) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 14. 2. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 5. 4. 2001 Popis znaku: V zeleném štítě stříbrný pes ve skoku s červenou zbrojí, jazykem a zlatým obojkem, držící zlatý chléb a provázený vlevo nahoře zlatým obilným klasem.

148

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2000), č.

368/3VO/99/PPH.

81

Prapor Žádost: 15. 6. 2000 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 14. 2. 2000 Rozhodnutí př. PS PČR: 5. 4. 2001 Popis praporu: List tvoří tři svislé pruhy, žlutý, zelený a žlutý, v poměru 1:3:1. V zeleném pruhu bílý pes ve skoku s červenou zbrojí, jazykem a žlutým obojkem, držící žlutý chléb. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: V pečetním poli nejstaršího obecního typáře z roku 1716 byl obilný snop a pod ním převrácené krojidlo. Tyto figury se objevují na obecních pečetích i v obecních symbolech poměrně často, proto od nich autor znaku ustoupil, zemědělský charakter i odkaz na onen typář symbolizuje zelená barva a u znaku i obilný klas. Tvůrce symbolů použil jako hlavní figuru obou obecních symbolů psa nesoucího chléb, což je atribut sv. Rocha, připomínající dominantu obce - novodobou kapli sv. Rocha.149

Spytihněv Znak Žádost: 4. 3. 2008 (podala starostka Marie Vojtíková) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 5. 3. 2008 Rozhodnutí př. PS PČR: 11. 4. 2008

149

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č.

553/3VO/00/PPH.

82

Popis znaku: Ve stříbrno - modře sníženě děleném štítě nahoře vyrůstající černá plamenná orlice se zlatou zbrojí, červeným jazykem, zlatým jetelovitě zakončeným perizoniem150 s lilií na hrudi. Dole tři stříbrné kužely.

Vlajka Žádost: 4. 3. 2008 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 5. 3. 2008 Rozhodnutí př. PS PČR: 11. 4. 2008 Popis praporu: List tvoří dva vodorovné pruhy, bílý a modrý, v poměru 3 : 2. Na třetí, čtvrté a páté sedmině dolního okraje listu tři bílé klíny s vrcholy pod horním okrajem modrého pruhu, ze kterého vyrůstá černá plamenná orlice se žlutým zobákem a červeným jazykem, se žlutým jetelovitě zakončeným perizoniem s lilií na hrudi. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3. Výklad: Nejstarší spytihněvský obecní typář je z roku 1607 a v jeho pečetním poli je polopostava divého muže v loďce, plovoucí na vodní hladině, muž v rukou svírá dlouhou hůl, což symbolizuje boj a ochranu, v tomto případě ochranu brodu na řece Moravě. Autor obecních symbolů ale od této symboliky na přání představitelů obce upustil. Současný znak a prapor mají značit starobylost a význam osady v raném středověku. Symbolům dominuje vzlétající plamenná, tzv. přemyslovská orlice, která má připomínat přemyslovského knížete Spytihněva, po němž je obec pojmenována. Orlici doplňuje znak olomouckého biskupství, tři stříbrné kužely. Spytihněv byla v rukou biskupství až do roku 1582. Modrá pata štítu a modrý pruh na bílé vlajce symbolizují řeku Moravu. Na hrudi orlice je umístěná mariánská lilie, která připomíná významnou stavbu v obci, farní kostel Nanebevzetí Panny Marie.151

150

Perisonium – páska (pružina, pružec) přes prsa ptáka (zpravidla orlice či orla) dosahující až do křídel, ve

tvaru vzhůru obráceného půlměsíce (někdy s křížkem uprostřed na horní straně) a zakončená po stranách jetelovým trojlistem. (Buben, M.: Encyklopedie, s. 317.) 151

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2008), č.

316/5VO/08/VVVKMT/PpHaV.

83

Šanov Znak Žádost: 12. 6. 2000 (podal starosta Alois Krejčí) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 14. 2. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 5. 4. 2001 Popis znaku: Ve stříbrném štítě na zeleném návrší červený korunovaný lev se zlatou zbrojí, držící postavený modrý meč se zlatým jílcem.

Prapor Žádost: 12. 6. 2000 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 14. 2. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 5. 4. 2001 Popis praporu: List tvoří žerďový bílý klín s vrcholem ve středu vlajícího okraje a horní červené a dolní zelené trojúhelníkové pole. V klínu vodorovně, hrotem k vlajícímu okraji modrý meč se žlutým jílcem. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Červený korunovaný lev ve stříbrném poli je figura, převzatá z rodového erbu hrabat ze Saint-Julien, významných majitelů okolního panství a osady v letech 1750 až 1803. V této době zřejmě vzniklo i dochované obecní pečetidlo s vyobrazením sv. Stanislava, patrona nedalekého pitínského kostela. Na pečetidlo v obecních symbolech odkazuje meč v rukou lva. Meč je atributem sv. Stanislava a přeneseně symbolizuje i ochranu blízké hranice v dobách tureckých a uherských vpádů. Prapor obce je zjednodušen, červeného lva nahradila červená

84

barva a hlavní figurou je meč. Zelené návrší, na kterém lev ve znaku stojí, a dolní zelené trojúhelníkové pole praporu samozřejmě symbolizují zemědělskou povahu osady a okolí.152

Šarovy Znak Žádost: 31. 8. 2011 (podal starosta František Langr) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 9. 11. 2011 Rozhodnutí př. PS PČR: 25. 11. 2011 Popis znaku: V modrém štítě nad sníženou stříbrnou kvádrovanou hradbou zlatá krokvice zakončená nahoře zlatou makovicí a doleva obráceným červeno-stříbrně děleným praporkem - plamenem. Po stranách nahoře je krokvice postrkaná dvěma zlatými dubovými dvoulisty s žaludem.

Vlajka Žádost: 31. 8. 2011 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 9. 11. 2011 Rozhodnutí př. PS PČR: 25. 11. 2011 Popis praporu: List tvoří tři vodorovné pruhy, bílý, oboustranně zubatý modrý a bílý, v poměru 1 : 4 : 1. V modrém pruhu žlutá krokvice zakončená nahoře makovicí s červeno-bíle děleným praporkem - plamenem. Po stranách nahoře je krokvice postrkaná dvěma žlutými dubovými dvoulisty s žaludem. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.

152

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č.

554/3VO/00/PPH.

85

Výklad: Znaku a praporu obce dominuje erbovní znamení rodu Šarovců – zlatá krokev v modrém poli. Barvy praporku na korouhvičce (červená, stříbrná) odkazují na další významné držitele osady, rod Tetourů z Tetova a rod Rottalů. Sfragistický odkaz na dochovaný typář z 18. století a později i na razítko obecního úřadu (listnatý strom podložený sekerou) je ve znaku symbolizován dubovými ratolestmi. Ty připomínají také mnohasetletý šarovský dub, který v obci stával. Cimbuřová pata štítu, a pruhy se stínkami cimbuří na praporu, symbolizují zaniklou šarovskou tvrz.153

Tečovice Prapor Žádost: 26. 9. 2000 (podal starosta Ing. Josef Pospíšil) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 18. 4. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 11. 5. 2001 Popis praporu: Zelený list se svatojakubskou mušlí ve střední části, v žerďové a vlající části stejně velké středověké ostruhy bodci k dolnímu okraji, vše bílé. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Prapor vychází ze znaku, který byl obci udělen 15. 7. 1993. Autor znaku si vzal na vzor dochovaný obecní typář z 18. století, kde je obraz krojidla a nad ním umístěná postava světce, zcela určitě sv. Jakuba Většího, patrona tečovického raně gotického kostela. Hlavní figurou znaku a praporu jsou jezdecké ostruhy se třemi ostny, převzaté z erbu pánů z Tečovic. Ty jsou doplněny mušlí, atributem sv. Jakuba Většího. Zelená barva štítu a praporu odkazuje na zemědělský charakter obce a na obecní razítko z počátku 20. století, kde se objevuje zemědělské nářadí – kosa, hrábě a srp, doplněné pšeničnými klasy.154

153

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2011), č.

198/6VO/11/VVVKMT/PpHaV. 154

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001),č. nebylo uvedeno.

86

Tlumačov Vlajka Žádost:155 Autor návrhu: Josef Klose Projednáno v PPH: Rozhodnutí př. PS PČR: 20. 1. 2005 Popis praporu: List tvoří čtyři šikmé pruhy, střídavě bílé a červené. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Vlajka vychází ze znaku, který byl Tlumačovu udělen v roce 1995. Je to červenostříbrně kosmo dělený štít, v horním poli vyrůstá z dělící čáry stříbrná rozkřídlená husa se zlatým zobákem. V dolním poli kosmo položená červená zavinutá střela. Červená střela na stříbrném poli je znak rodu Benešoviců, významných feudálních majitelů Tlumačova ve 14. století. Husa je osobním atributem sv. Martina, patrona zdejšího kostela a celé obce.156

Veselá Znak Žádost: 18. 2. 2003 (podal starosta Jaroslav Juřík) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 28. 5. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 18. 6. 2003

155

Informace k vlajce Tlumačova mi nebyly v Archivu PS PČR poskytnuty. Vznesla jsem dotaz i přímo na

Městský úřad v Tlumačově, ale odezva nebyla žádná. Uvedené informace jsou čerpány z databáze REKOS a z oficiálních webových stránek obce. 156

Oficiální stránky obce Tlumačov. Historie a památky obce Tlumačov. [online]. [cit. 11.5.2013]. Dostupné z:

http://www.tlumacov.cz/historie/index.php

87

Popis znaku: V modrém štítě zlatý latinský heroldský kříž přeložený dole stříbrnou lilií kvetoucí do stran dvěma červenými růžemi se zlatými semeníky a provázený nahoře dvěma zlatými osmihrotými hvězdami.

Prapor Žádost: 18. 2. 2003 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 28. 5. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 18. 6. 2003 Popis praporu: Modrý list se žlutým křížem s rameny širokými jednu jedenáctinu délky listu. V horním a dolním žerďovém poli po jedné osmicípé žluté hvězdě, ve střední a vlající části listu přes vlající rameno kříže bílá lilie kvetoucí do stran dvěma červenými růžemi se žlutými semeníky. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Staré obecní pečetidlo z roku 1725 má v pečetním poli obraz Ukřižovaného Krista. Tento motiv se stal i základem pro znak a prapor obce, kde je hlavní figurou latinský heroldský kříž. Základními tinkturami je modrá a zlatá, ty spolu s osmihrotými hvězdami připomínají významné majitele osady, pány ze Šternberka. Lilie s růžemi je atributem sv. Anny, v obecních symbolech připomíná nejvýznamnější stavbu obce, kapli sv. Anny.157

Vlachova Lhota Znak Žádost: 25. 4. 2000 (podala starostka Lidmila Surovcová) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 22. 11. 2000 157

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2003), č.

209/4VO/03/VVVKMT/PpHaV.

88

Rozhodnutí př. PS PČR: 22. 1. 2001 Popis znaku: Modro-stříbrně sníženě dělený štít, nahoře zlatý včelí úl provázený na každé straně dvěma zlatými včelami a mezi nimi položenou stříbrnou vlčí udici. Dole dva červené šestilisté květy se zlatými středy vyrůstající na zelených stoncích se třemi zelenými listy.

Prapor Žádost: 25. 4. 2000 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 22. 11. 2000 Rozhodnutí př. PS PČR: 22. 1. 2001 Popis praporu: List tvoří pět vodorovných pruhů, červený, bílý, modrý, bílý a červený v poměru 1:1:2:1:1. Z modrého pruhu uprostřed vyrůstají protilehlá trojúhelníková pole se základnou rovnou jedné pětině délky listu, dotýkající se vrcholy červených pruhů. Uprostřed modrého pruhu žlutá včela mezi dvěma položenými bílými vlčími udicemi. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Obecní typář z roku 1717 má v pečetním poli včelí úl umístěný na soklu, k němuž z obou stran přilétá několik včel. Dole po stranách jsou dva trsy květin. Toto netypické znamení využil i autor při tvorbě obecních symbolů. Doplnil je motivem dvojitého háku (tzv. vlčí udice), který pochází z erbu baronů, později hrabat z Waldorfu, významných majitelů osady. Z erbu tohoto rodu byly též převzaty tinktury obou obecních symbolů.158

158

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č. 521/3VO/PPH.

89

Vlachovice Znak Žádost159: 23. 2. 2001 (podal starosta Karel Novosad) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 31. 10. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 22. 11. 2001 Popis znaku: V modrém štítě stříbrný losí paroh.

Prapor Žádost: 23. 2. 2001 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 31. 10. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 22. 11. 2001 Popis praporu: List tvoří tři svislé pruhy, bílý, modrý s bílým losím parohem a modrý, v poměru 5:3:5. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Roku 1556 na žádost nového majitele osady Václava Podstatského ml. Prusinovic povýšil císař Ferdinand I. Vlachovice na městečko a udělil jim rovněž znak a pečeť. Tento znak je v privilegiu popsán jako modrý štít s jedním losovým parohem vzhůru stojícím. Autor obecních symbolů se držel tohoto motivu, pouze je upravil podle zásad a zvyklostí platných pro současnou heraldickou a vexilologickou tvorbu.160

159

Žádost obce byla dvakrát zamítnuta a opravena z důvodu, že návrh praporu nekorespondoval se znakem,

podle vexilologických pravidel musí prapor i barevně vycházet ze znaku, což zde nebylo původně dodrženo. 160

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č.

792/3VO/01/PPH.

90

Vlčková Znak Žádost: 14. 5. 2001 (podal starosta Pavel Huňa) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 12. 12. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 31. 1. 2002 Popis znaku: V modrém štítě zlaté břevno s černým běžícím vlkem držícím v zubech stříbrného beránka, provázené nahoře dvěma a dole jednou zlatou osmihrotou hvězdou.

Prapor Žádost: 14. 5. 2001 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 12. 12. 2001 Rozhodnutí př. PS PČR: 31. 1. 2002 Popis praporu: List tvoří pět vodorovných pruhů, černý, žlutý, modrý, žlutý a černý, v poměru 4:7:11:7:4. V modrém pruhu tři žluté osmicípé hvězdy vedle sebe. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Vzor pro současný znak a prapor obce si vzal autor opět ze sfragistického obecního materiálu. Na nejstarší pečeti byl zobrazen údajně pták, na mladší pak dva vlci v lese. Během 18. a na začátku 19. století zde užívali pečeť s běžícím vlkem unášejícím ovci (nebo jehně). Zvíře běželo po mírném pahorku, po stranách jsou dva stromy a nad vlkem tři hvězdy umístěné v oválném věnci. Autor obecního znaku a praporu upravil tento obraz do současné heraldické a vexilologické podoby. Osmihroté zlaté hvězdy odkazují jak na pečeť, tak na

91

dlouhodobé a významné držitele osady, pány ze Šternberka. Z jejich erbu byly převzaty i tinktury.161

Vysoké Pole Znak Žádost: 17. 2. 2003 (podal starosta Josef Zicha) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 28. 5. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 18. 6. 2003 Popis znaku: V červeno-modře polceném štítě stříbrné trojvrší s červenou růží se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky. Z prostředního vrchu vyrůstají dva odkloněné zlaté obilné klasy, mezi nimi stříbrná lilie.

Prapor Žádost: 17. 2. 2003 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 28. 5. 2003 Rozhodnutí př. PS PČR: 18. 6. 2003 Popis praporu: List tvoří čtyři svislé pruhy, bílý, červený, modrý a bílý, v poměru 1:2:2:1. Uprostřed bílá lilie mezi dvěma zkříženými žlutými obilnými klasy, každý se třemi listy. Poměr šířky k délce listu je 2:3. Výklad: Autor obecních symbolů Vysokého Pole vycházel z dochované pečeti jen z části, její obraz – snop, radlice a krojidlo, je symbolizován jiným zemědělským motivem - obilnými 161

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2002), č.

889/3VO/01/PPH.

92

klasy. Mariánskou kapli, která v obci stávala, připomíná stříbrná mariánská lilie, položená na červeno – modře polcený štít a list praporu. Tinktury jsou převzaty z erbu rodu Podstatských z Prusinovic, významných majitelů osady. Okolní pahorkatou krajinu Vizovických vrchů připomíná trojvrší v patě štítu. Červená pětilistá růže byla převzata ze znaku vizovického kláštera Rosa Mariae, v jehož zakládací listině je osada poprvé zmíněna.162

Želechovice nad Dřevnicí Znak Žádost: 23. 3. 2010 (podal starosta Bc. Michal Špendlík) Autor návrhu: Mgr. Jan Tejkal Projednáno v PPHaV: 31. 3. 2010 Rozhodnutí př. PS PČR: 15. 4. 2010 Popis znaku: V zeleném štítě nad vlnitou, třikrát stříbrno-modře vlnitě dělenou patou stříbrný kostel s pěti černými okny, s nízkou věží vlevo a se sanktusníkem zakončeným zlatým kohoutem.

Vlajka Žádost: 23. 3. 2010 Autor návrhu: Mgr. Jan Tejkal Projednáno v PPH: 31. 3. 2010 Rozhodnutí př. PS PČR: 15. 4. 2010

162

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2003), č.

186/4VO/03/VVVKMT/PpHaV.

93

Popis praporu: List tvoří pět svislých pruhů, modrý, bílý, zelený, bílý a modrý, v poměru 1 : 1 : 8 : 1 : 1. V zeleném pruhu bílý kostel s pěti černými okny, s nízkou věží k vlajícímu okraji a se sanktusníkem zakončeným žlutým kohoutem. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3. Výklad: Znak i prapor obce vychází z dochovaných sfragistických pokladů, na kterých je vyobrazení kostela s větrnou korouhví v podobě kohouta. Vlnitá břevna a pata štítu symbolizuje druhou část názvu obce „nad Dřevnicí“, podle polohy na levém břehu řeky Dřevnice a také připomíná historické rozdělení vsi mezi panství zlínské a vizovické. U praporu nahradily vlnitá břevna a patu štítu svislé pruhy odpovídající barevnosti. Převládající zelená barva symbolizuje zemědělský charakter obce a lesnatou krajinu okolo.163

Žlutava Znak Žádost: 30. 6. 2011 (podal starosta Ing. Stanislav Kolář) Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPHaV: 9. 11. 2011 Rozhodnutí př. PS PČR: 25. 11. 2011 Popis znaku: V červeném štítě se stříbrným heroldským křížem zlatě lemovaný zelený štítek se stříbrnou lípou. Vlajka Žádost: 30. 6. 2011 Autor návrhu: M. J. V. Pavlů Projednáno v PPH: 9. 11. 2011 Rozhodnutí př. PS PČR: 25. 11. 2011

163

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2010), č.

712/4VO/10/VVVKMT/PpHaV.

94

Popis praporu: Červený list s bílým středovým křížem s rameny širokými dvanáctinu délky listu, uprostřed zelené čtvercové pole široké polovinu šířky listu s bílou lípou a žlutým lemem širokým dvacetinu šířky listu. Poměr šířky k délce listuje 2 : 3. Výklad: Autor obecních symbolů obce využil znamení stromu, které se dochovalo na nejstarší obecní pečeti, strom byl podložený pilou. Tato symbolika a zelená barva štítu a listu praporu připomínají jak zemědělský charakter osady, tak její vznik. Vesnice leží na zalesněném území, které muselo být nejprve vykáceno. V obecních symbolech je pila vynechána a figura stromu se stylizuje do lípy, tento motiv spojil autor se stříbrným heroldským křížem v červeném poli, což je odkaz na zakladatele vsi, Rottaly.164

164

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2011), č.

178/6VO/11/VVVKMT/PpHaV.

95

6. Shrnutí obecních symbolů na Zlínsku Bývalý okres Zlín skýtá dohromady osmdesát devět obcí, padesáti jedné z nich se věnuje tato práce, přesněji čtyřiceti osmi obcím a třem městům. Ostatní jsou již zpracovány v několikrát zmiňované rigorózní práci PhDr. Kubíka nebo zatím své obecní symboly nemají. Teoreticky se dá říci, že tato práce potvrzuje tezi Václava Vojtíška, totiž že obecní znaky se vyvinuly z obecních pečetí. Z uváděných znaků takto vznikla více než polovina, konkrétně dvacet sedm. Ne vždy se toto tvrzení potvrdilo, především u starých obecních znaků. V současné době se při tvorbě nových obecních symbolů většinou bere za vzor dochovaná obecní pečeť. Není se ovšem čemu divit, kde jinde by autoři znaků měli hledat vhodný symbol obce než v její historii, a pokud obec nějaký charakterizující symbol užívala už ve svých pečetích, proč ho nevyužít i pro současné obecní symboly. Pokud sfragistický materiál není, nebo není vhodné jeho obraz přenést na obecní symboly, přiklání se autoři většinou ke zdůraznění historie obce přejímáním figur významných feudálních rodů nebo zakladatelů obce. Odkazy na šlechtické rody či zakladatele obce najdeme v obecních symbolech na Zlínsku nejčastěji, u zkoumaných padesáti jedna obcí je v jejich symbolech najdeme u čtyřiceti jedné z nich. U osmnácti je v symbolech zelená barva nebo figura odkazující na zemědělství, které bylo hlavní obživou pro tento kraj až do počátku 20. století. Další častou figurou je dominanta obce – stavba nebo figura, která ji symbolizuje, toto se objevuje u šestnácti obcí. Významný přírodní útvar, potok nebo památný strom se vyskytl v symbolech třinácti obcí. Většina obecních symbolů na Zlínsku je propojením několika těchto aspektů. Obecně lze říci, že obecní symboly všech obcí se snaží vyjádřit to, na co je obec pyšná a co ji charakterizuje. Samo o sobě stojí za zmínku mluvící znamení v symbolech, to je totiž nezaměnitelné a dobře zapamatovatelné, skvěle obec zastupuje. Mluvící znamení není novinkou, obce, kterým dával jejich název možnost ho vyjádřit obrazem, ho využívaly už ve svém sfragistickém materiálu. Mluvící znamení má ve znaku šest obcí na Zlínsku. Nejstarším městským privilegiem této oblasti se může chlubit město Brumov – Bylnice. Je z 6. dubna 1500 a Vladislav II. Jagellonský městu Brumovu povoluje užívat

96

pečeť.165 Další je z 10. srpna 1556, kdy Ferdinand I. Habsburský povyšuje ves Vlachovice na městečko a uděluje mu znak a právo pečetit.166 Znakové privilegium dostalo i město Napajedla, je ze 14. listopadu 1899 a císař František Josef I. jím uděluje Napajedlům znak. Tento dokument navazuje na předchozí z roku 1898, jímž císař povýšil Napajedla na město.167 Na základě zkoumaných obecních symbolů této práce lze říct, že se dají rozdělit do několika kategorií podle toho, co si jejich autor nebo zadavatel, tedy obec, zvolil za vzor. Mohl to být sfragistický materiál, erby bývalých feudálních majitelů, odkazy na zemědělskou činnost nebo charakter obce a jejího okolí, postavy a atributy patronů, významné stavby nebo mluvící znamení odkazující na název obce. Většina obecních symbolů zpracovaných v této práci je kombinací několika figur z různých kategorií. Dochovanou pečeť vzali za vzor autoři obecních symbolů u dvaceti sedmi obcí. Šlo buď o celý pečetní obraz nebo jeho část. Často byl spojen ještě s hlavní figurou nebo částí erbu významného šlechtického rodu nebo více rodů, které v minulosti obec vlastnily. Takto vznikly symboly například Bělova, Deštné, Halenkovic, Lukovečku a spousty dalších. Nejčastější symboly, které se v komunální heraldice Zlínska objevují, jsou odkazy na významné feudální rody, které tuto lokalitu vlastnily v minulosti. Jednoznačně nejvíce objevovanou figurou je zlatá osmihrotá hvězda z erbu rodu Šternberků. Objevuje se u jedenácti obcí, v některých znacích i dvakrát. Často se vyskytují i křídla převzaté také z erbu rodu ze Šternberka. Dále je to šestihrotá hvězda z erbu rodu Landererů, vlčí zuby z erbu Tetourů z Tetova, lilie z erbu Rotalů nebo stříbrné kužely ze znaku olomouckého biskupství. Další figury z erbů menších rodů jsou například šíp, střela, kozel, pegas nebo kentaur. Je jasné, že nejvýznamnějším šlechtickým rodem na tomto území byli nepochybně Šternberkové, jejichž sídlem byl hrad Lukov a Světlov. Významný byl i rod z Cimburka, z Kunštátu a ze Šonvaldu.168 Figury a tinktury ze znaků šlechtických rodů se často odráží v novodobých obecních symbolech jako vzpomínka na jejich význam pro obec či na dobu

165

Čarek, J.: Městské znaky, s. 96.

166

Muller, Karel – Štarha, Ivan: Znaková privilegia měst, městeček a vsí na Moravě a ve Slezsku 1416 – 1914.

Brno: MZA, ZA, 1995. s. 18. 167

Muller, K. – Štarha, I.: Znaková privilegia, s. 41 – 42.

168

Pokluda, Zdeněk: Historický vývoj. In: Vlastivěda, s. 157 – 162.

97

jejich vlády. Význam rodu Šternberků pro tento kraj může odůvodnit i převládající modrou barvu u obecních symbolů Zlínska. Modrá je hlavní barvou symbolů u dvaceti osmi obcí. Druhé nejčastější figury se týkají zemědělství. Obecně to jsou krojidlo, radlice a obilný klas. Konkrétnější jsou symboly Bohuslavic nad Vláří, kde je ryba a rak, Kelníků (včela, švestka) a Vlachovy Lhoty (včelí úl, včela). Za zemědělský symbol se dá považovat i sekera v symbolech Návojné. S propojením figur těchto tří skupin (pečeti, majitelé a zemědělský charakter) se setkáváme například ve znacích obcí Haluzice, Hostišová nebo Petrůvka. Stejně jako odkaz na zemědělství se může objevovat odkaz na významnou stavbu obce, jak je to například u Podhradí, Lukova nebo Želechovic, nebo třeba významný přírodní útvar, jako je památný strom na symbolech obce Návojná nebo odkazy na vodní toky – u obcí Nedašova Lhota, Ostrata nebo Ludkovice. Trochu méně obvyklé, ale poměrně časté, jsou atributy svatých nebo svatí sami. Takovýto symbol najdeme například u Machové nebo Drnovic. Mluvící znamení je možné sledovat u Biskupic, Lípy nebo Jestřabí. Sám název obce napovídá, jak asi můžou obecní symboly vypadat. U několika obcí se setkáváme i se symboly zemskými – lev v symbolech obce Šanov, orlice v symbolech Spytihněvi, říšské jablko u Petrůvky nebo koruna u Drnovic, Hřivínova Újezdu a Křekova, ta bývá spíš odkazem na erb šlechtického rodu. Obce, kde dřív stával nebo ještě stojí hrad, ho mají většinou i ve svém znaku. Na Zlínsku se jedná o Lukov, Podhradí a Sehradice. Podobně je to i s jinými významnými stavbami, jako je kaple nebo kostel. Ten se objevuje například u Želechovic nad Dřevnicí (kostel sv. Petra a Pavla). Někdy jsou v symbolech použity figury, které na ně odkazují – například kříž (Hřivínův Újezd, kaple sv. Cyrila a Metoděje) nebo mariánský symbol lilie (Nedašov, kostel Panny Marie). Poměrně často se v symbolech objevují i zvířata, můžou odkazovat na druh obživy obce – zemědělství, rybaření, chov. Je to například včela v symbolech obcí Kelníky a Vlachova Lhota. Můžou také fungovat jako mluvící znamení, například v případě Jestřabí (jestřáb) nebo Vlčkové (vlk). Někdy jsou zvířata atributem. Jako v případě sv. Martina, 98

patrona Tlumačova, kterého v symbolech připomíná husa. Nebo u obce Slopné, kde je pes nesoucí chléb, což je atribut sv. Rocha, jemuž je v obci zasvěcena kaple. Většina obecních symbolů má jednu hlavní barvu. V tomto katalogu komunálních symbolů na Zlínsku převládá modrá. Modrá barva se často přejímala z rodových erbů majitelů obcí, na tomto území byly nejvýznamnějším rodem Šternberkové, jejichž barvy jsou modrá a zlatá. Dalším důvodem může být i to, že modrá značí vodu, vodní toky nebo nádrže, což na území Moravy není nic neobvyklého. Druhou nejčastější barvou je zelená. Obce na Zlínsku vznikly většinou z malých zemědělských osad, takže odkaz na zemědělství ve formě zelené barvy štítu nebo listu vlajky je odůvodnitelný a pochopitelný. Další barvy, zlatá, stříbrná, červená a černá, bývají většinou převzaty z erbů šlechtických rodů významných pro danou obec nebo oblast. Jako hlavní barvy se objevují většinou v kombinaci s modrou nebo zelenou. Cílem této magisterské diplomové práce bylo navázat na rigorózní práci PhDr. Zdeňka Kubíka z roku 2000, která byla pro tuto práci inspirací, a vytvořit ucelený přehled a shrnutí komunálních symbolů na Zlínsku, udělených obcím v letech 2000 až 2013. Za nejdůležitější část této práce považuji katalog obecních symbolů, který obsahuje konkrétní informace o udělených znacích a vlajkách, jejich popis a výklad. Především výklad byl důležitý pro sestavení celkového pohledu na současné užívané obecní symboly na Zlínsku, který jsem zpracovala v této závěrečné části.

99

7. Literatura, prameny a zdroje Archivní prameny

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2003), č. 167/4VO/03/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č. 740/3VO/01/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2002), č. 049/4VO/02/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č. 682/3VO/01/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2002), č. 1059/3VO/01/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2000), č. 426/3VO/01/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2012), č. 642/5VO/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2008), č. 0376/5VO/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č. 758/3VO/01/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2011), č. 146/6VO/11/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2002), č. 883/3VO/01/PPH. 100

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2007), č. 78/5VO/07/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č. 578/3VO/00/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2005), č. 939/4VO/05/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2003), č. 280/4VO/03/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2002), č. 941/3VO/01/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2003), č. 313/4VO/03/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2000), č. 334/3VO/99/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č. 486/3VO/00/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2011), č. 141/11/600/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2000), č. 258/99/3VO/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2005), č. 775/4VO/05/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2004), č. 513/4VO/04/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2003), č. 1247/3VO/02/PPH. 101

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2005), č. 695/4VO/04/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2008), č. 364/5VO/08/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č. 750/3VO/01/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2002), č. 1132/3VO/01/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2002), č. 961/3VO/01/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2004), č. 305/4VO/03/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č. 609/3VO/00/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2003), č. 221/4VO/03/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2003), č. 264/4VO/03/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2011), č. 136/6VO/11/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č. 768/3VO/01/VVVKMT/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2000), č. 419/3VO/00/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2002), č. 884/3VO/01/PPH. 102

Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2000), č. 368/3VO/99/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č. 553/3VO/00/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2008), č. 316/5VO/08/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č. 554/3VO/00/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2011), č. 198/6VO/11/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2003), č. 209/4VO/03/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č. 521/3VO/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2001), č. 792/3VO/01/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2002), č. 889/3VO/01/PPH. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2003), č. 186/4VO/03/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2010), č. 712/4VO/10/VVVKMT/PpHaV. Archiv PS PČR Praha: Sbírka udělených znaků a praporů obcím a městům (1991 – 2011), č. 178/6VO/11/VVVKMT/PpHaV.

103

Elektronické zdroje

FOJTÍK, Pavel: Absence právních předpisů o vyvěšování vlajek územně správních celků v ČR. In Schelle, Karel – Tyl, Tomáš. Symbol a symbolika v právu - 2006. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2011. s. 27 – 36. [online]. [cit. 10.5.2013]. Dostupné z: http://www.historyoflaw.eu/czech/Sbornik_symbol_a_symbolika_v_pravu_2006.pdf. Oficiální stránky Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Registr komunálních symbolů. Dostupné z http://rekos.psp.cz/. Seznam předsedů Poslanecké sněmovny [online]. [cit. 10.5.2013], Wikipedie. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_p%C5%99edsed%C5%AF_Poslaneck%C3%A9_sn%C4 %9Bmovny. FRAJDL, Jiří – ZÁLABSKÝ, Josef: Vexilologie. Skriptum. Filozofická fakulta Univerzity v Hradci Králové 1989, s. 97 – 98. [online]. [cit. 20.4.2013]. Dostupné z: http://web.uhk.cz/cvp/skripta/str.asp?str=3. SVOBODA, Zbyšek: Komunální vlajky v České republice a jejich tvorba – jeden ze symbolů právní subjektivity obcí. In Schelle, Karel – Tyl, Tomáš. Symbol a symbolika v právu - 2006. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2011. s. 84. [online]. [cit. 10.5.2013]. Dostupné z: http://www.historyoflaw.eu/czech/Sbornik_symbol_a_symbolika_v_pravu_2006.pdf. ČESÁK, Josef: Co je vexilologie. In: Vexilologie, č. 1-3, s. 1, Praha 1972. [online]. [cit. 20.4.2013]. Dostupné z: http://web.uhk.cz/cvp/cjvcesak.htm. Oficiální stránky obce Bělov. O obci [online], Historie v datech [online]. [cit. 8.11.2012]. Dostupné na internetu: http://belov.cz/obec/obec/. Oficiální stránky zámku Vizovice. Historie zámku [online]. [cit. 8.11.2012]. Dostupné na http://zamek-viz.hyperlink.cz/zamek.htm. Oficiální stránky města Brumov-Bylnice. Správní vývoj Brumova do roku 1945 [online]. [cit. 8.11.2012]. Dostupné na internetu: http://www.brumovbylnice.cz/cz/obec/samosprava/historie/spravni-vyvoj-brumova-do-roku-1945/. 104

Oficiální stránky obce Kelníky. Historie obce [online]. [cit. 10.11.2012]. Dostupné z: http://www.kelniky.eu/index.php/historie-obce.html. Oficiální stránky obce Lukoveček. Historie [online]. [cit. 15.2.2013]. Dostupné z: http://www.obeclukovecek.cz/historie/d-1008/p1=1007. Oficiální stránky obce Šanov. Historie obce. Památky. [online]. [cit. 22.4.2013]. Dostupné z: http://www.sanov.unas.cz/?page=obec.

105

Tištěné zdroje a literatura 500 let obce Bratřejov. Bratřejov: MNV, 1981. 24 s. BARTOŠ, Josef, a kol.: Otrokovice. Dějiny a současnost 1131 – 1981. Praha: Tisková, ediční a propagační sluba místního hospodářství, 1981. 262 s. BRZOBOHATÝ, Drahomír: Držitelé panství na Slavičínsku. Slavičín: Klub přátel historie Slavičínska, 1998. 83 s. BUBEN, Milan: Encyklopedie heraldiky. Světská a církevní titulatura a reálie. Praha: Libri, 1999, 459 s. BUBEN, Milan: Heraldika. Pro čtenáře od 12 let. Praha: Albatros, 1986, 317 s. CEKOTA, Vojtěch: Napajedla. Příroda, dějiny, kultura. Napajedla: Město Napajedla, 1998. 232 s. ČAREK, Jiří: Městské znaky v českých zemích. Praha: Academia, 1985. 451 s. DOLEŽELOVÁ, Marta: Mysločovice. Historie a vývoj farnosti. Mysločovice: Farní úřad, 2002. 254 s. EXNER, Petr – FOJTÍK, Pavel – SVOBODA, Zbyšek: Vlajky, prapory a jejich používání. Základní pravidla pro vyvěšování vlajek na území České republiky. Praha: Libea, 2004. 64 s. HAVLÍČEK, Bedřich – MATÝSEK, František: Obec Haluzice ve feudálním období. In Haluzice. Z dějin a pamětí obce 1768 – 1968. Haluzice: MNV v Haluzicích, 1967. 103 s. HOSÁK, Ladislav – ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I. Praha: Academia, 1970. 573 s. HOSÁK, Ladislav – ŠRÁMEK, Rudolf: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II. Praha: Academia, 1980. 962 s. HURT, Rudolf – MATOUŠ, Rudolf: Vlčková. Z minulosti valašské dědiny. Pamětní publikace, vydaná k 600. výročí založení obce. Vlčková: MNV, 1973. 72 s.

106

JANIŠ, Lubomír – POSPÍŠIL, Inocenc – SVÁDA, Oto: 850 let Tlumačova. 1131 – 1981. Vydáno k 850 letům první zmínky o městečku Tlumačov. Tlumačov: MNV, 1981. 40 s. Kaňovice, okres Zlín. 650 let 1362 – 2012. Luhačovice: Atelier IM, 2012, 191 s. KAŠÍKOVÁ, Marie: Kniha o Halenkovicích (1634 – 2004). Velehrad: Ottobre 12, 2004. 303s. KOUTNÝ, Alois: Vyprávění o Žlutavě. Žlutava: MNV, 1985. 102 s. KUBÍK, Zdeněk: Heraldická a vexilologická symbolika měst a obcí bývalého jihomoravského kraje v letech 1990 až 1999. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav archivnictví a PVH, 2001. 1300 s. Rigorózní práce. Lípa 1261 – 2001. Almanach k výročí obce na Podřevnicku. 1261 – 2001, vyd. 1., Zádveřice: Region, 2001, 163 s. LIŠKA, Karel – MUCHA, Ludvík: Klíč k našim městům. Praha: Práce, 1979. 251 s. LIŠKA, Karel: Městské znaky s ozdobami. Praha: Práce, 1989.134 s. Loučka 750 let, 1261 – 2011. Loučka: Obec Loučka, 2011, 188 s. Ludkovice 600 let. Jak šel čas…, Ludkovice: Obec Ludkovice, 2012, 160 s. LUKÁŠ, Ludvík: Spytihněv. Monogragie nejstarší vesnice slovácké. Uherské Hradiště: L. Lukáš, 1932. 157 s. MAŇASOVÁ, Zdena: Vlachova Lhota. Zlomky z historie obce 1412 – 2012. Vlachova Lhota: Obecní úřad, 2012. 180 s. Mikroregion Slušovicko. Informační publikace. Slušovice 2010. MYSLIVEČEK, Milan – Velký erbovník. Encyklopedie rodů a erbů v zemích Koruny české. Svazek 2. Plzeň: Fraus, 2006. 383 s. ISBN 80-7238-521-6 MYSLIVEČEK, Milan: Velký erbovník. Encyklopedie rodů a erbů v zemích Koruny české. Svazek 1. Plzeň: Fraus, 2005. 391 s. 107

MÜLLER, Karel – ŠTARHA, Ivan: Znaková privilegia měst, městeček a vsí na Moravě a ve Slezsku 1416 – 1914. Brno: MZA, ZA, 1995. 55 s. PAJTINA, Václav: Šarovy 2005. Šarovy: Obecní úřad v Šarovech, 2006. 224 s. PEŘINKA, František Václav: Vlastivěda moravská. Místopis Moravy, Hradišťský kraj, Vizovický okres. Brno: Musejní spolek, 1907. 256 s. PILNÁČEK, Josef: Staromoravští rodové I. Brno: Ottobre 12, 2004. 144 s. Slopné 2001. (text z podkladů zpracovala Jarmila Váňová). Slopné: Obec Slopné, 2001. 128 s. POKLUDA, Zdeněk: Brumov. Osudy hradu a jeho držitelů. Hýsly: Alcor Puzzle, 2005, 144 s. SVITÁK, Alois: Petrůvka 1440 – 1999. 550 let od první písemné zmínky o obci Petrůvka. Petrůvka 2000, 80 s. SVOBODA, Zbyšek: Vexilologické názvosloví. Jílové u Prahy: Heraldická Sekce při Muzeu těžby a zpracování zlata, příloha k 3. číslu Heraldiky, 1972. ŠTARHA, Ivan – DŘÍMAL, Jaroslav: Znaky a pečeti jihomoravských měst a městeček. Brno 1979. 515 s. ŠURÁŇ, Pavel – FOJTÍK, Petr: Jestřabí 1503 - 2003. 500 let od první písemné zmínky. Jestřabí: Obec Jestřabí, 2003, 51 s. VAVRUŠA, Lubomír: Tečovice. Kapitoly z historie obce. 1141 – 1994. Tečovice: Vynet, 1994. 165 s. Vlastivěda moravská. Zlínsko. Red. Nekuda, Vladimír a kol., 64. svazek, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Brno 1995, 782 s. VOJTÍŠEK, Václav: O pečetech a erbech měst pražských i jiných českých. Praha: Památkový sbor hlavního města Prahy, 1928. 255 s. ZENGER, Zdeněk Maria: Heraldika. Praha: Vojenský historický ústav, Heraldická sekce, 1971. 122 s.

108

Seznam použitých zkratek

CDB

Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae

HK

Heraldická komise

inv. č.

Inventární číslo

MNV

Městský Národní výbor

MZA

Moravský zemský archiv

PPH

Podvýbor pro heraldiku

PPHV

Podvýbor pro heraldiku a vexilologii (nebo PPHaV)

PS PČR

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

PVH

Pomocné vědy historické

REKOS

Registr komunálních symbolů

SOA

Státní oblastní archiv

SÚA

Státní ústřední archiv

VVVKMT

Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu

109

Resumé Tato magisterská diplomová práce je souhrnem obecních znaků a vlajek měst a obcí bývalého okresu Zlín udělených od roku 2000 do roku 2013. Z části navazuje na rigorózní práci PhDr. Zdeňka Kubíka z roku 2000. Stručně se zabývá i vývojem obecních znaků, vlajek, komunální heraldiky a vexilologie. Závěrem práce je pokus o shrnutí užívaných obecních symbolů na Zlínsku. Součástí práce je i obrazová příloha uváděných obecních znaků a vlajek.

Summary This thesis is a summary of municipal symbols and flags of towns and villages in the former Zlín district granted between 2000 and 2013. The thesis builds on PhDr. Zdeněk Kubík’s doctoral thesis Publisher in 2000. It briefly deals with the development of municipal symbols, flags, heraldry and vexillology. The thesis is an attempt to summarize the used municipal symbols in the Zlín region. A part of the thesis is also a pictorial suplement of the mentioned symbols and flags.

110

Obrazová příloha Bělov Znak

Vlajka

Biskupice Znak

Vlajka

Bohuslavice nad Vláří Znak

Vlajka

111

Bratřejov Znak

Vlajka

Brumov – Bylnice Vlajka

Dešná Znak

Vlajka

112

Dobrkovice Znak

Vlajka

Drnovice Znak

Vlajka

Halenkovice Znak

Vlajka

113

Haluzice Znak

Vlajka

Hostišová Vlajka

Hřivínův Újezd Znak

Vlajka

114

Jestřabí Znak

Vlajka

Kaňovice Znak

Vlajka

Kelníky Znak

Vlajka

115

Křekov Znak

Vlajka

Lhota Znak

Vlajka

Lípa Znak

Vlajka

116

Loučka Znak

Vlajka

Ludkovice Znak

Vlajka

Lukov Znak

Vlajka

117

Lukoveček Znak

Vlajka

Machová Znak

Vlajka

Mysločovice Znak

Vlajka

118

Napajedla Vlajka

Návojná Znak

Vlajka

Nedašov Znak

Vlajka

119

Nedašova Lhota Znak

Vlajka

Oldřichovice Znak

Vlajka

Ostrata Znak

Vlajka

120

Otrokovice Vlajka

Petrůvka Znak

Vlajka

Podhradí Znak

Vlajka

121

Provodov Znak

Vlajka

Rokytnice Znak

Vlajka

Rudimov Znak

Vlajka

122

Sazovice Znak

Vlajka

Sehradice Znak

Vlajka

Slopné Znak

Vlajka

123

Spytihněv Znak

Vlajka

Šanov Znak

Vlajka

Šarovy Znak

Vlajka

124

Tečovice Znak

Vlajka

Tlumačov Vlajka

Veselá Znak

Vlajka

125

Vlachova Lhota Znak

Vlajka

Vlachovice Znak

Vlajka

Vlčková Znak

Vlajka

126

Vysoké Pole Znak

Vlajka

Želechovice nad Dřevnicí Znak

Vlajka

Žlutava Znak

Vlajka

127