MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA Seminář dějin umění Dějiny umění
Jiří Káš
František Václavek – činžovní dům pro pana Josefa Svobodu Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.
2008
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Jsem autorem všech pořízených fotografií.
____________________________
2
Zde bych chtěl poděkovat panu Mgr. Jindřichu Chatrnému za umožnění přístupu k fondu Františka Václavka v archivu Muzea města Brna. 3
Obsah Nájemní dům ............................................................................................................................5 Kritika literatury a pramenů .......................................................................................................7 Josef Svoboda – objednavatel.....................................................................................................8 Architektonická tvář objektu ......................................................................................................9 Vnitřní architektonické řešení...................................................................................................14 Charitas ......................................................................................................................................14 Ypsilantiho 3 ..............................................................................................................................19 Ypsilantiho 5,7............................................................................................................................20 Křídlovická 2 ..............................................................................................................................22 Dochované alternativy .................................................................................................................25 Činžovní domy v Brně (20. – 30. léta) ......................................................................................26 Srovnání dvou staveb z dvacátých let........................................................................................28 František Václavek a jeho tvorba ..............................................................................................29 Exkurz – současný stav ............................................................................................................30 Závěr ......................................................................................................................................31 Poznámky ...............................................................................................................................32 Použitá literatura .....................................................................................................................36 Obrazová příloha .....................................................................................................................37
4
Nájemní dům Nájemní dům se vyvíjel již v období empíru a na jednotném typu se všeobecně ustálil v první polovině 19. století, kdy se stavěl pavlačový typ domů, v pozdějších letech se stavěly i zasklené pavlače. Pavlačové domy se stali zejména v Praze dominantou periferie, ale výjimkou nebyly ani v centru města. „Byty bez předsíní, bez příslušenství. Z chodeb se vchází přes kuchyně do pokojů. Záchody jsou pohromadě na konci pavlačí, jsou společné pro všechny byty a tedy od bytů oddělené. Teprve v létech 60tých a 70tých vznikají byty pod jedním uzavřením, s předsíněmi, záchody a později 1
také lázněmi, větranými do světlíků, jež se tehdy počínají navrhovati.“ Nejrůznější zdravovědné a osvětové příručky z přelomu 19. a 20. století zase doporučují v bytě nejméně tři pokoje a to: kuchyň, ložnici a obývací pokoj. Velmi často totiž docházelo k pozemkovým spekulacím a stavebník se pokoušel vydělat na stavbě i za cenu nehygienických podmínek a nelogického uspořádání místností, vznikajících v důsledku úspory. Kde se naopak nešetřilo, byla fasáda a vnitřní štuková výzdoba. Jeden z problémů, který umožňoval trvání tohoto stavu, bylo že konečné slovo při stavbě interiérů měl stavební podnikatel a architekt fungoval často jen jako dekoratér. Tato situace trvala prakticky do začátku 20. století. Do té doby se nějaké zlepšení uskutečňovalo jen velmi ojediněle a šlo spíš jen o poukazování na problémy a nedostatky než o skutečné řešení problému v jeho základu. Největší kritika se dotýkala oblastí hygieny, kdy bylo například vytýkáno sdílení jednoho suchého záchodu až deseti byty. Další kritika se týkala nadbytečnosti a nefunkčnosti salonu, který fungoval čistě jako reprezentativní místnost. Ovšem do války se problém řešil jen pozvolna a změna se týkala spíše vnějšku stavby např. v podobě neuzavřených bloků, kdy u samostatně stojící budovy odpadá problém tmavých koutů, dvorků a nejrůznějších světlíků. Poválečná výstavba je pak charakteristická především hledáním vhodné fasády a rozložení místností v bytě. Stavěli se již byty s předsíněmi, kde jídelny sousedily s kuchyněmi a lázně s ložnicemi. Byla snaha o umožnění přístupu světla do všech místností bytu. Pokoj pro služku se dočkal zvětšení, naopak se zmenšila výška místností. Do domů se začaly stavět výtahy a jiné technické prostředky pro usnadnění života. V bytech se stavěly lázně a toalety. Půdy již nebyly určeny jen k věšení prádla, ale byly zde budovány společné prádelny a mandlovny nebo menší byty. Vše se tedy odehrávalo za účelem zlidštění obydlí a zjednodušení života. 5
Tématem této práce bude činžovní dům, který se snaží vyhovět alespoň některým moderním požadavkům v době první republiky. Konkrétně se jedná o čtyřpatrový cihlový dům postavený na pozemku ohraničeném ulicemi Křížová, Ypsilantiho a Křídlovická v Brně, který byl postavený pro podnikatele pana Josefa Svobodu v první polovině 20. let.
6
Kritika literatury a pramenů2 Ačkoliv je ve fondu Františka Václavka v Archivu Muzea města Brna přes tři tisíce plánů a návrhů, nedochovala se žádná písemná zpráva nebo korespondence. Badatel je tudíž odkázán na studium plánové dokumentace, která je ovšem doposud neuspořádaná a proto není volně přístupná. U většiny plánů chybí datace nebo alespoň signatura, jindy jsou například ve stejné složce dvě nesouvisející stavby nebo je složka vedena pouze pod názvem RD apod. Tyto fakta mohou zajisté odradit mnoho badatelů, kteří tak raději po několikáté zpracují již mnohokrát zpracovaného známějšího autora. Pravděpodobně ze stejných důvodů neexistuje k dílu Františka Václavka monografická publikace. Jediné práce, které se Václavkovi nějak obsáhleji věnují, pocházejí jen z rukou zaměstnanců výše zmíněného archivu. Prvním počinem v tomto směru byl článek od Z. Kudělky a L. Kudělkové – „Zapomenutý brněnský stavitel“3 , který je dodnes největším textem k Františku Václavkovi. Ačkoliv se jedná vzhledem k ostatním o poměrně obsáhlý text, zmiňují v něm autoři jen jednu realizovanou stavbu a zbytek textu je věnován rozboru soutěžních návrhů (na jejich obranu nutno říci, že se jedná o často velmi kvalitní, leč nerealizované, návrhy), datům z Václavkova života a otázce spolupráce s E. Göttlicherem. V další publikaci – O nové Brno4 je opět věnován prostor zejména soutěžním návrhům a z období dvacátých let je zmíněn pouze nájemní a obchodní dům s pekárnou Dělpe z let 1924 -26. Na konci výběru z díla Františka Václavka je dodatek, který vyplývá ze stavu jeho archivního fondu: „Další, zejména samostatné práce Františka Václavka, mezi nimiž zaujímají významné místo stavby pro družstvo Včela a nájemné a rodinné domy, není možno zatím přesněji 5
chronologicky uspořádat.“ Oproti tomu v Nové encyklopedii českého výtvarného umění – dodatky6 autorka přisuzuje stavbám pro družstvo Včela jen malý význam, což je dle mého spravedlivější tvrzení, už jen vzhledem k tomu, že šlo často o adaptace starších staveb nebo o projekty skladišť.
7
Josef Svoboda – objednavatel Podnikatel Josef Svoboda se narodil 28. května 1871 ve Skutči a zemřel 15. února 1939 v Brně v Křížové ulici7 . Jeho pohřební ústav započal svou činnost čtvrtého dubna 19098 a sídlil ve Wieserově ulici. Činnost jeho podniku osvětluje zejména stavbu koníren na dvoře domů a skladiště vozů, která zabírají přízemí několika domů. Plány nejstarší části domu na Křížové ulici jsou nadepsány „Charitas“, zatímco pozdější návrhy už jsou určeny přímo pro pana Josefa Svobodu. V tehdejším denním tisku lze dohledat nejrůznější pochvalné články na služby ústavu9 , ale nalezneme zde i stížnosti občanů10 .
8
Architektonická tvář objektu
Jedná se o činžovní dům vymezený dnešními ulicemi Křížová, Ypsilantiho a Křídlovická. Tento pozemek byl v době počátku stavby již zčásti zastavěn jednopatrovými budovami na ulici Křížová, které byly v majetku města Brna. Další část pozemku na rohu ulic Křížová a Křídlovická nebyla tehdy ještě zastavěna. Datum počátku stavby není známo, ale data stavebních prací lze určit podle fotografií. Z těch je možno vyčíst, že v roce 1922 již byla hotova část domu na rohu ulic Křížová a Ypsilantiho. V letech 1922 – 1923 byla započata stavba další části domu, která se táhne celou ulicí Ypsilantiho. A konečně v roce 1924 se již stavělo na rohu ulic Ypsilantiho a Křídlovická. Dům byl postaven k již stávající rohové části domu, kterou Václavek postavil před r. 1922 a v plánech je uváděna pod heslem „Charitas“. Ačkoliv je zbývající část domu v plánech označena jménem Josefa Svobody, nejsou ve „staré“ a „nové“ části domu prakticky žádné významnější rozdíly, co se fasády a vnitřního uspořádání týče. Liší se pouze v zadní částí otevřené do dvora. Pro oba návrhy ( Charitas, Josef Svoboda) je také shodné, že kromě plánů samotného domu obsahují ještě plány na zřízení stájí pro koně. Vzhledem k „totožnosti“ staveb bude objekt dále popisován dohromady jako celek a pro usnadnění bude použito současných názvů ulic. Celý dům je podsklepen a jeho nadzemní část tvoří obytné přízemí, čtyři patra a půda s obytnými místnostmi. Popis domu bude začínat nejstarší částí domu, která se nachází v ulici Křížová a bude postupovat chronologicky přes Ypsilantiho ulici až k nejnovější části na ulici Křídlovická. Stavba je dohromady členěna osmi čtyř patrovými arkýři. První dva arkýře jsou umístěny na ulici Křížová, pět jich nalezneme na Ypsilantiho ulici a poslední je na Křídlovické. Celkové rozvržení arkýřů není symetrické a tak budou následující odstavce především o jejich umístění v rámci fasády celého objektu. Objekt na Křížové ulici začíná čtyřmi vertikálně umístěnými sdruženými obdélníkovými okny v lehce vystupujících šambránách. Každé z oken je v horní třetině horizontálně rozděleno na tři části. Nad okny vystupuje do prostoru arkýř, který od 9
hrany domu dělí ještě úzký pruh zdi. První arkýřové patro je zvýrazněno nadokenní římsou, která se dále táhne celým zbytkem stavby. V patře se nachází dvojice sdružených oken, z nichž každé je rozděleno na symetrickou levou a pravou polovinu. V horní třetině okna se nachází tři vertikálně umístěné tabulky. Spodní křídlo se stává z jednoho kusu skla. Po stranách je v rámech plasticky zpodobněny trsy vína. Prostřední rám mezi okny je prázdný. Další patra se od prvního liší a skládají se z dvojice tří sdružených oken. Každé okno je rozděleno horizontálně na třetiny a vertikálně na poloviny. Horní třetina má ventilační funkci a dvě spodní části, spojené v jeden celek, jsou určeny k větrání. Po stranách a mezi okny jsou umístěny dvojice tří dovnitř prohnutých lizen. Pod okny je na ploše umístěn další vinný motiv. Další popisovaný úsek fasády je vymezen dvěma arkýři. V přízemní části se nachází dvoukřídlé vchodové dveře, tři okenní výlohy a další dveře. Oba vchody se skládají z již zmíněných dveří, kde jsou v každém křídle čtyři okenní tabulky umožňující přístup světla do vnitřku domu. Nade dveřmi je ve světlíku plastika sedící matky z profilu se dvěma dětmi po stranách. Prostor mezi horní hranou dveří a spodní hranou okna zaplňuje deset obdélníkových tvarů bez dekorativních prvků. V prvním patře se nachází pět sdružených oken. Každé okno se skládá z tří křídel stejného typu jako v posledních třech patrech na již popsaném arkýři s jediným rozdílem. Ve spodních, větších křídlech chybí příčka dělící okno sklo na polovinu. V prostoru mezi okny je vždy čtvercová plocha s mírně vystupujícími okraji, přičemž na krajích ohraničeném dvěma arkýři jsou tyto rámy užší a nejsou uvnitř ozdobeny florálním motivem jak je tomu u zbývajících čtyř. Zbývající tři patra jsou tvořena vždy dvojící dvoukřídlých oken, která jsou od sebe oddělena úzkým pruhem fasády s motivem vinné révy. Okna samotná jsou stejného typu jako v prvním patře na arkýři vlevo. Zbývající prostor kolem oken je tvořen stejným architektonickým prvkem jako prostor mezi přízemím a prvním patrem, který zde tvoří pravidelnou síť. Ta je narušena pouze v prostoru mezi dvěma páry oken a pod okenní římsou, kde jsou obdélníkové prvky zkráceny. Poslední část fasády na ulici Křížové je tvořena oknem výlohy a nad ním stojícím arkýřem. Ten je ve spodní části ozdoben osmi obdélnými prvky, nad kterými se nachází trojkřídlé mírně konvexní okno, které je opět rozděleno na spodní a horní část. Zbývající patra tvoří vždy tři okna, která od sebe dělí lizény, které jsou také na 10
předních krajích arkýře. Zbytek prostoru vyplňují již zmiňované obdélníkové prvky, které jsou v krajních pruzích po celé délce doplněny florálními motivy. Nárožní část budovy na rohu ulic Křížová a Ypsilantiho má konvexní tvar. Její spodní část je složena z vchodu do obchodu obklopeném z obou stran výlohami. Horní patra mají vždy tři dvojice oken, které jsou pokračováním motivů z výše popsaného prostoru mezi arkýři, pouze zkráceném vždy o jedno křídlo, takže spodní patro je dvoukřídlé a horní patra mají okna jednoduchá. Stavba na Ypsilantiho ulici „začíná“ arkýřem, na kterém jsou všechny motivy jako u předešlého arkýře osově zdvojené, pouze florální motiv je zde opět jen po stranách a střední částí se táhnou lizény. Takto zdvojené jsou i zbývající totožné arkýře, a proto se budu nadále věnovat pouze popisu prostoru mezi nimi. Prostor za třetím arkýřem je nejširší a to pravděpodobně z důvodu nesymetrického napojení nové části budovy k té stávající. Zejména v předposledním patře je patrné ne úplně přesné napojení dvou obdélných prvků. Prostor se skládá z trojice sdružených oken, přičemž první dvě dvojice dvoukřídlých oken byly opět přetnuty motivem vinné révy a poslední okno stojí samostatně. Stejné zkrácení se dotklo i spodní výlohy, která byla vzhledem k zbývajícím dvěma zúžena o třetinu. Jinak je fasáda totožná s prvním mezi arkýřovým prostorem. Po zmenšených oknech následuje na novější části domu předchozí uspořádání oken s vinnou révou. V přízemní části jsou dvě trojkřídlá okna, totožná s těmi o patro výše, zasazená do podobného rámu, v jakém jsou umístěny trsy hroznů. Následuje další arkýř, pod kterým jsou velká vjezdová vrata, mající po stranách dvoje vchodové dveře. Zároveň s hranou arkýře končí i dům č. 3. Mezi tímto a dalším arkýřem je poněkud stísněný prostor, který je zaplněn pouze jednou řadou oken uspořádaných stejně jako v předchozím prostoru. V přízemní části je pochopitelně taktéž pouze jedno trojkřídlé okno. Pod dalším, v pořadí již pátým arkýřem, se nachází dvojice oken, mezi nimiž jsou vchodové dveře. Poté se objevuje dvojice stejných oken a nad nimi stoupající tentýž motiv, jako v předchozím mezi arkýřovém prostoru. Tentokrát je zde však prostor zaplněn již dvěma řadami oken. Napravo opět vystupuje arkýř, pod nímž jsou dvě okna a dveře uprostřed. Mezi tímto a posledním arkýřem se nachází opět poněkud zmenšený prostor, a proto zde nalezneme pouze jeden sloupec 11
oken s vinnou révou. Druhý sloupec, nacházející se již na domě č. 2 se vchodem na Křídlovické ulici.,je opět ochuzen o tento motiv, stejně jako o druhou okenní část. Stejné zúžení nastalo i pro okna pod nimi v přízemí, kde místo tří křídel nalezneme u pravého okna křídla jen dvě. Po tomto zúženém místě vystupuje z fasády poslední z arkýřů na Ypsilantiho ulici a pod ním už jen dvě okna. Vzhledem k stejně velkým arkýřům po obou stranách je nároží na Ypsilantiho a Křídlovické ulici ponecháno menší místo, než tomu bylo u předešlého nároží. Zde jsou vždy tři okna v jedné skupině, pouze oddělena vinným motivem. U prvního patra tento prvek chybí a je zde ponechána volná plocha. V přízemní části zbyl prostor pouze na jedno trojkřídlé okno. V Křídlovické ulici stavba pokračuje arkýřem, pod kterým jsou umístěna v pořadí dvě okna a dveře. Poslední úsek domu se skládá z přízemní řady oken, kdy první okno je dvoukřídlé a zbytek oken pak trojkřídlý. Podobné smrštění směrem k arkýři se vyskytuje i v horních patrech, kde první patro tvoří celkem devět dvoukřídlých oken, které jsou navzájem střídavě dělené úzkým nebo širším rámem. Zbývající tři patra jsou vždy započata jedním oknem, stejného typu, jako o patro níže. V dalším úseku následují vždy dvojice těchto oken s vinnou révou přetínající je na dvě části. Z bočního pohledu je jediným prvkem v hladké ploše domu průběžný výklenek s jednoduchým oknem v horních čtyřech patrech. Ke spodnímu patru je dnes přistavěna budova spořitelny, v době vzniku stavby, však byla tato parcela volná. Zadní část budovy bude popisována od Křídlovické ulice přes Ypsilantiho až ke Křížové ulici a tedy proti chronologii stavby. Celá zadní část je otevřena do dvora, na který vede přístup z ulice Křídlovické nebo můstkem ze skladiště vozů, které se nachází v zadní části domu na rohu ulic Křížová a Ypsilantiho nebo lze projít domy na Křížové pocházející z novější doby, původně zde bylo volné místo mezi stavbou „Charitas a starší jednopatrovou stavbou. Zadní část domu je dělena celkem pěti schodištními rizality zvýrazněné od zbytku šedé fasády žlutou barvou. První část domu vystupuje v podobě rizalitu do dvora, přičemž je o něco nižší než zbytek domu, kde jsou v nejvyšších patrech půdní byty. Jeho hladký povrch je narušen dvěma dvoukřídlými okny v každém patře, pouze v posledních dvou patrech jsou na levé polovině okna jednoduchá. Z pravé boční strany rizalitu jsou ještě malá 12
čtvercová okna, po jednom na patro. Následný prostor mezi rizalitem a schodištěm je rozdělen na dvě části, kde horní část mírně vystupuje z budovy. Celý prostor pak obsahuje dvě skupiny oken, která jsou rozmístěna při stranách, vlevo je to dvoukřídlé okno a vpravo malé okénko těsně u paty schodištního rizalitu. Ten má polygonální tvar, v jehož přední části je umístěno celkem šest oken. Prvních pět má tvar oblouku, který vyplňují červené a modré tabulky skla rozmístěné do čtyř pásů vinoucích se po obvodu oblouku. Nejvyšší okno je trojkřídlé a rovněž se skládá z barevných tabulek skla. Napravo od rizalitu je pět balkonů s částečně prosklenými dveřmi a světlíkem. V horním patře je pouze dvoukřídlé okno. Nejdelší část domu v zadní části začíná okny směřujícími přímo na balkony, respektive balkony přilehají na úsek zdi, ve které jsou okna. Opět se jedná o dvoukřídlá okna a ty pak pokračuji v šesti řadách až k dalším balkonům, přičemž v předposledních třech patrech jsou čtvrtá okna pouze jednoduchá, stejně jako v prvních dvou patrech okna pátá. Poté následuje pětice balkonů z obou stran čtyřbokého rizalitu, skrývajícího schodiště. Balkony mají opět tytéž dveře, pouze po stranách přibyla malá okna. Poslední patra balkonů jsou opět nahrazena okny. Patra rizalitu dává tušit šest trojně sdružených oken, kde poslední okno je zkráceno o dolní polovinu. Po balkonech na pravé straně jsou postaveny dva šestipatrové úseky, které mají vždy po dvou sloupcích oken. Levá část je u každého standardně osazen pěti dvoukřídlými a jedním jednoduchým oknem. Plynulé rozmístění narušují pouze nejvyšší jednoduchá okna, která jsou v levém úseku zarovnána na střed, ale s menším rozestupem, než okna ve spodních patrech. Naopak okna v pravé části jsou zarovnána nalevo s taktéž zúženým rozestupem. Poté se opakují tytéž prvky, tedy: dvě balkonové části a mezi nimi rizalit a po balkonech napravo opět dvě části s nepravidelným rozmístěním horních oken. Z pravé části zde vystupuje do dvora skladiště vozů, které tvoří spodní část zbývající části domu na Ypsilantiho ulici, přičemž zároveň zasahuje do domu na Křížové. Část domu vlevo, které je ponechána plná výška, má opět šest řad oken, jež jsou v nejvyšším patře opět přiblížena ke středu. Spodní dvě patra mají okna napravo, vzhledem k blízkosti již zmíněného skladiště, zmenšena. Horní okno je ponecháno jednoduché a spodní je zredukováno na malé čtvercové okno. Druhá část domu, nacházející se již nad skladištěm, je tedy pětipatrová a má již pravidelně rozmístěna dvě dvoukřídlá okna na patro, pouze horní patro je opět s jednoduchými 13
okny. Poté následuje série balkon, rizalit, balkon, ovšem s malou změnou v nejnižším patře levé balkonové části, kde je na místo balkonu umístěno trojkřídlé okno. Po pravé části, ponechané čistě balkonům, je stavba na Ypsilantiho ulici „ukončena“ pravidelným rozmístěním pěti stejných oken v každém patře. Schodiště na nároží je zapuštěno směrem ze dvora, čímž vznikne boční prostor na obou přilehlých částech domů. Na tyto boční strany stavitel umístil po čtyřech balkonech z obou stran schodiště. Schodišťový rizalit je opět opatřen obloukovými okny stejného typu jako u začátku – konce budovy. Pouze okno v nejvyšším patře je sdružené, čtyřkřídlé. Dům na Křížové ulici symetricky pokračuje napojením balkonové části zprava na schodiště. Z druhé strany jsou balkony napojeny na úzký úsek budovy, který je opatřen pouze jedním dvoukřídlým oknem a to pouze v nejvyšším patře. Tato úzká část je přimknuta k dvojici polygonálních šestibokých rizalitů, mezi kterými je zapuštěno poslední schodiště o šesti patrech. Z prvních pěti pater ústí do dvora balkony a poslední patro, převyšující dva boční rizality, je opatřeno dvoukřídlým oknem. Oba rizality jsou opatřeny po vnějších stranách jedním dvoukřídlým oknem na patro. Přední stranu doplňuje vždy šest oken jednoduchých, s výjimkou posledního okna na levém rizalitu, to je opět dvoukřídlé. Stavba je ukončena úzkou části fasády, do které je vměstnáno jedno dvoukřídlé okno v každém patře.
Vnitřní architektonické řešení Charitas Dům „Charitas“ je složen ze dvou částí: první část se nachází celá na Křížové ul. a vstupuje do ní skupinou čtyř oken, druhá část na ní navazuje a pokračuje přes nároží až do Ypsilantiho ulice, kde se napojuje na dům č. 3. Vstupem do domu přijdeme do chodby s šesti schody. Těmi se dostaneme do prostoru se schránkami a dále pokračujeme prosklenými dveřmi dál chodbou, až přijdeme do prostoru se schodištěm do dalších pater, dvěma vstupy do bytu a do prostoru pohřebních vozů a kanceláře. Vstupem do bytu přijdeme do předsíně, kde je dohromady pětice dveří. Dveřmi nalevo vstoupíme na toaletu, druhými dveřmi 14
bychom se dostali do koupelny, kde je po pravé straně vana a naproti umyvadlo. Dveřmi na levé stěně předsíně projdeme do pokoje
11
s dvěma okny do ulice, která jsou
posunuta směrem k druhé místnosti. V pokoji jsou kamna a napravo od vstupu dveře do dalšího pokoje. Ten je pouze o 20cm zúžen, jinak je stejný jako předešlý pokoj, ke 12
kterému jsou zde posunuta okna. Z pokoje vedou další dveře do třetího pokoje , který je přístupný i z předsíně, a to dveřmi naproti koupelně. V místnosti jsou pouze kamna u vstupu z předchozího pokoje a okno v rohu směřující dvora. Místnost, je vzhledem k charakteru celé budovy, směrem do dvora zúžena a v zadní části je menší o 25cm. Poslední dveře vedou z předsíně do kuchyně 13 . Ta má po levé straně okno do dvora a naproti němu v levém rohu kamna. Ve stěně naproti vstupu jsou dveře do spíže 14 a do pokoje služky 15 . Obě místnosti mají okna do dvora, přičemž okno ze spíže je umístěno z boku do dvora vystupujícího rizalitu. Již zmíněné druhé dveře na společné chodbě u schodiště vedou do prostoru, odkud lze sestoupit do skladiště vozů nebo vstoupit do kanceláře. Kancelář tvoří celou jednu část dvorního rizalitu. V místnosti 16 jsou celkem dvě okna. První vede přímo do dvora a druhé vystupuje z boku rizalitu. Skladiště vozů má nepravidelný tvar a vyplňuje celý prostor přízemí mezi vchody do domu na ulici Křížové. V nejdelších místech měří prostor 10,5x15,5m. Výjezd vozů je umožněn přes venkovní skladiště do přízemního prostoru domu č. 3 na Ypsilantiho ulici. Do Křížové ulice vystupuje ze skladiště trojice výloh. V prvním patře vstoupíme ze schodiště do prostoru, který má po stranách dva vchody do bytů. Dveřmi po pravé straně se dostaneme do bytu, který je upořádán dle bytu pod ním. Pouze se změnila okna a rozměry některých místností díky arkýři, který prostupuje vyšší patra a absenci vstupní chodby. Pokoj sousedící s kuchyní je zde široký 4,95m (druhý rozměr zůstal nezměněn), druhý pokoj, se kterým je propojen, má rozměry 5,45x3,8m bez prostoru v arkýři. Vnitřní rozměry arkýře jsou 1,2x2,65m a míry druhého pokoje jsou platné i v pokoji posledním a obě místnosti jsou opatřena dvoukřídlými okny. Ostatní místnosti zůstaly beze změny. Druhý byt byl navrhnut zrcadlově symetricky k protějšímu, jen tři propojené pokoje zde mají jiné míry. Pokoj sousedící s předchozím bytem s okny do ulice má rozměry 5,45x4,4m. Místnost sousedící s vedlejším domem je o 10 cm užší a obě místnosti mají trojkřídlá okna. A nakonec třetí místnost, s okny do dvora, je oproti sousednímu bytu zmenšena ve své šíři o 5 cm. 15
Ostatní patra se liší pouze okny do ulice: v arkýři je dále vždy jedno trojkřídlé okno na místnost a pokoje ve vedlejším bytě mají vždy dvě dvoukřídlá okna. V posledním patře tvoří uliční část půdní prostory, které jsou přístupné dveřmi naproti schodišti. V prostoru s okny do dvora je mandlovna a byt. Byt se nachází v část domu blíže k Mendlovu náměstí a mandlovna s prádelnou blíže k řece Svratce. Vstupem do bytu se ocitáme v předsíni17 , ze které vedou po levici dveře na toaletu a druhé do koupelny. Naproti je vstup do pokoje a dveřmi napravo se dostaneme do kuchyně se spíží a pokojem pro služku. S výjimkou předsíně jsou všechny míry a 18
rozmístění oken zachovány z nižších pater. Mandlovna se nachází pravé části rizalitu. Má dvě boční okna a jedno okno přímo do dvora. Prádelna má vstup naproti mandlovně a je nepravidelného tvaru připomínající zrcadlově převrácené písmeno „L“. Užší část, s oknem do dvora, je široká 3,55m, druhá část je o 1,75m širší a jsou v ní umístěny nádoby na praní.
Druhý dům na Křížové ulici má dvě křídla postavená k sobě do tvaru písmena „V“, kdy druhé křídlo leží na Ypsilantiho ulici. Ve dvorní části z obou konců vybíhají rizality, které jsou přimknuty k domovnímu schodišti, a které se mezi nimi tak trochu ztrácí. Vstup do budovy je umožněn pouze z ulice Křížové. Dveřmi vstoupíme do prostoru chodby, odkud vystoupáme po šesti schodech k proskleným dveřím. Za dveřmi je kruhový prostor, k němuž se na východní straně připojuje schodiště. Nárožní prostor mající dvě výkladní okna a mezi nimi vchod je určen pro prodejnu. Celý zbývající prostor v přízemí je určen pro vozy společnosti Charitas. Přístup k vozům je umožněn dvěma vjezdy na Ypsilantiho ulici. V prvním patře se ocitáme v protáhlé chodbě, jejíž dvě krajní třetiny jsou zlomeny a míří kolmo na postraní ulice. Délka střední části mezi dvěma zlomy je 2,8m. Na koncích chodby jsou vždy dva byty. Vstupy do bytů jsou přes dveře umístěné na konci chodby v přední nebo směrem od nároží postavené zdi. Dveřmi směrem do Křížové ulice vstoupíme do předsíně19 , odkud můžeme pokračovat dveřmi na pravém konci do kuchyně nebo na levém konci do koupelny. Kuchyň20 je opatřena kamny a umyvadlem. Okno do ulice je umístěno u zdi směrem k nároží, za kterou je pokoj služky 21 s oknem do ulice, umístěným směrem ke zdi od kuchyně. Koupelna na druhém konci předsíně je nepravidelného 16
čtyřbokého tvaru poznamenaným přítomností spoje dvou křídel budovy. Zeď dělící předsíň a koupelnu zároveň odděluje dvě okna směřující do vnitřního prostoru domu. Po levé straně předsíně jsou směrem do vnitřku domu zasunuty toaleta a spíž, obě shodných rozměrů22 s okénky do vnitřního prostoru mezi dvěma křídly budovy. Ve stěně naproti jsou umístěny dveře do pokoje23 s trojkřídlým oknem v arkýři, kterým lze projít do nárožního pokoje. Pokoj s arkýřem má 24 v rohu místnosti směrem ke koupelně kamna. Nárožní pokoj je čtyřstěnný, přičemž stěna do ulice je konkávně prohnuta a opatřena po stranách a uprostřed dvoukřídlým oknem. Protilehlé tři stěny mají tvar stejný jako chodba před byty u schodiště v prvním patře. Zeď na Křížové ulici měří 3,25m tedy o 2cm méně než zeď na Ypsilantiho ulici. Prostřední zeď měří 2,8m a vzdálenost mezi jejím středem a středem zdi nárožní je 4,85m. Druhý byt v části směřující k Mendlovu náměstí má předsíň napravo od vstupu mírně zmenšenu dovnitř vstupující šikmou zdí schodiště. Po pravé stěně je dále prostor s dveřmi na balkon a na toaletu. Na konci u rohu jsou dveře do kuchyně. Na protější stěně jsou dva vstupy do pokojů a na konci chodby jsou dveře do koupelny. Balkon směřující do dvora je v přední části zkosen směrem od schodiště a v přední části měří 2,3x1m. Na balkon ústí okénka z toalety, spíže a pokoje pro služku. Naproti prostoru ústícího na balkon je vstup do pokoje 25 , který má trojkřídlé okno a je průchozí do vedlejšího pokoje. Vedlejší pokoj má také trojkřídlé okno a u protější stěny v levém rohu kamna sousedící s koupelnou. V koupelně zdi společné s kuchyní. Po vstupu do kuchyně
27
26
je umístěna vana u
jsou po levé straně kamna a po pravé
straně dveře do pokoje pro služku28 a v rohu spíž. Další byt je orientovaný do Ypsilantiho ulice. Po vstupu jsme opět v předsíni, odkud vedou celkem šestery dveře do ostatních místností. Dveřmi na levém konci vstoupíme do kuchyně29 kde je po levé straně umyvadlo a na protější stěně kamna. Přístup světla umožňuje okno do ulice, které pokračuje i za zdí, kde je pokoj služky30 s dveřmi do kuchyně. Naproti vstupu do předsíně jsou dveře do pokoje 31 . Vzdálenost zadní stěny od nosné části arkýře, který zasahuje do z obou stran pokoje, je 3,55m. Samotná vzdálenost mezi vystupujícími prvky je pak 3, 6m. V pokoji je dále trojkřídlé okno a boční dveře do druhého pokoje se shodnými rozměry, pouze chybí zúžení v prostoru arkýře. Naproti trojkřídlému oknu jsou druhé dveře, které ústí do předsíně, 17
kde jsou po levé straně dveře do koupelny. I zde je po obou stranách od zdi dělící koupelnu od předsíně okno do vnitřní šachty domu. Poslední byt v prvním patře má předsíň rovnoběžnou z Ypsilantiho ulicí. Na předsíň se v její polovině napojuje prostor směrem do dvora. Z tohoto ramene lze vstoupit po levé straně na toaletu nebo do spíže. Na konci je vstup na balkon, který je zde také zkosen, tentokrát na levé straně. Rozměry balkonu jsou v přední užší části 1,3x 2,6m. Na konci předsíně naproti vchodovým dveřím jsou dveře do koupelny32 s vanou, místnost je průchozí do dalšího pokoje. Ještě před dveřmi do koupelny jsou po stranách dveře do kuchyně a do pokoje. V kuchyni33 jsou po pravé straně kamna a dveře do pokoje pro služku34 . Naproti dveřím z předsíně je okno do dvora, které je i u služky. Dveřmi směrem do ulice se z předsíně dostaneme do pokoje, do kterého zasahuje v levé části pokoj služky ze sousedního bytu. Prostor mezi zdí od předsíně a zdí od sousedního bytu je 2,7x1,9m. Zbývající část pokoje má rozměry 5,45x4,2m. Do ulice vede trojkřídlé okno, napravo od dveří je vstup do dalšího pokoje. Ten má po pravé straně dvoukřídlé okno, po levé straně dveře do posledního pokoje a v rohu kamna. Poslední pokoj je z levé strany přístupný také z koupelny. Naproti koupelnovým dveřím jsou kamna a ve zdi do dvora je dvoukřídlé okno. Další patra jsou postavena se stejným rozmístěním pokojů a liší se pouze v rozměrech pokojů, které jsou díky užším zdem, rozšířeny o zhruba 10cm ve směru z ulice do dvora. V nejvyšším, podkrovním patře jsou půdní prostory, mandlovna s prádelnou a jeden byt. Byt má vstup do předsíně, která vede rovnoběžně s Ypsilantiho ulicí. Z předsíně vedou další tři dveře: dvě stojí v pravé stěně a vedou na toaletu a do kuchyně, třetí dveře jsou na konci předsíně a vedou do pokoje. Kuchyň má nepravidelný tvar díky ze dvora směrem dovnitř směřujícímu úseku zdi. Nalevo od vstupu, je v prostoru s kamny rozměr místnosti 2,67x3,5m. Naproti dveřím je ve vzniklém výklenku okno do dvora. Další místností je pokoj na konci předsíně a je průchozí do kabinetu. Obě místnosti jsou opatřeny kamny a oknem do dvora. Rozměry místností jsou: 5,57x3,4m pro pokoj a 5,57x1,8m pro kabinet.
18
Ypsilantiho 3 Přízemní část tohoto domu je charakteristická umístěním vjezdových vrat s dveřmi po obou stranách. Dveře nalevo jsou spolu s vraty určeny ke vstupu do prostor určených k uskladnění vozů a zároveň umožňujících vjezd do jednopatrové budovy ve dvoře. Pouze dveře napravo od vrat jsou určeny pro obyvatele domu. Tímto vstupem přijdeme do chodby, kterou vystoupáme po šesti schodech do prostoru s poštovními schránkami, po nichž následují skleněné dveře a za nimi schodiště do dalších pater. V přízemním patře žádné byty nejsou. První byt, po levé straně od schodů, začíná předsíní35 , pravidelný téměř čtvercový půdorys, je narušen umístěním toalety se vstupem z předsíně a spíže přístupné z kuchyně do rohů místnosti na levé straně. Vzniklý prostor mezi oběma místnostmi je zakončen vstupem na balkon36 . Naproti vchodovým dveřím je vstup do kuchyně 37 . V kuchyni jsou kamna a umyvadlo s tekoucí vodou rozmístěny u pravého rohu. V přední zdi, u okna ústícího do dvora na levé stěně, jsou umístěny dveře do pokoje pro služku38 rovněž s oknem do dvora. Z kuchyně je dále přístup do koupelny, sousedící s pokojem pro služku, která je přes dveře napravo průchozí do obytného pokoje s okny do ulice. V koupelně je mezi vanou a umyvadlem okno do světlíku mezi domy na Ypsilantiho č. 3 a 5. Dveřmi po pravé straně se dostaneme do průchozího pokoje39 . U zadní stěny jsou umístěna kamna a na přední stěně je okno do ulice. Ve zdi napravo je vchod do druhého pokoje, který má rovněž okno do ulice. Naproti oknu jsou v rohu kamna a dveře z předsíně. Byt naproti přes chodbu opět začíná předsíní, která zde má tvar písmene „L“. Spodní část tvoří plocha 40 , která je v pravé části obsazena v rozích toaletou a spíží. Obě místnosti mají shodný rozměr 41 , okénka směřující do dvora i vstup z předsíně. Prostor vzniklý mezi těmito místnostmi je zakončen oknem do dvora. Druhou část předsíně tvoří chodba obdélníkového tvaru 42 , která umožňuje vstupy do většiny místností v bytě. Po levé straně jsou dveře do pokojů, naproti druhým dveřím je vstup do kuchyně a na konci chodby jsou dveře do koupelny. První pokoj na levé straně má po levé straně v rohu umístěna kamna. Pohled směrem do ulice je umožněn trojkřídlým oknem. Ve zdi napravo od vstupu jsou dveře do druhého pokoje s druhými dveřmi naproti vstupu do kuchyně. Pokoj má nepravidelný tvar způsobeny celkovým tvarem popisovaných domů. Vzdálenost stěn v prostoru u předsíně je 4,32m 19
zatímco u trojkřídlého okna je tato vzdálenost 4,5m. Délka místnosti je 5,6m a platí pro celou místnost. Dveřmi naproti pokoji se dostaneme do kuchyně. V kuchyni jsou u levé stěny postupně kamna, umyvadlo a dveře do pokoje pro služku 43 . Obě místnosti mají dvoukřídlé okno do dvora, respektive na střešní terasu nad dvorní stavbou skladiště vozů. Poslední místnost je koupelna44 s vanou a umyvadlem. K odvětrávání vlhkosti je i zde malé okénko do prostoru mezi dvěma domy. Byty v dalších patrech jsou shodné, pouze místo okna mezi toaletou a spíží mají vstup na balkon45 . Liší se pouze podkrovní část, kde je naproti schodišti vstup do půdních prostor. Půda má rozměry 5,6 x19,5m k ní je připojen prostor arkýře o rozměrech 1,7x6,7m. Po stranách chodby jsou naproti sobě vstupy do dvou malých bytů a nalevo od schodiště je společná toaleta. Byt nalevo od schodiště má po vstupu kuchyň46 s kamny a umyvadlem u pravého předního rohu. Nalevo je okno od dvora a dveře do spíže s oknem do prostoru nad balkony. Dveřmi v přední zdi jsou dveře do jediného pokoje47 . Ve zdi nalevo jsou dvě dvoukřídlá okna do dvora. Byt naproti přes chodbu má pouze dvě místnosti: kuchyň 48 s oknem do dvora a pokoj nepravidelného tvaru. Rozměry pokoje u okna jsou 4,72x5,65m zatímco první rozměr je u protější zdi 4,6m. V pokoji jsou dvě okna směřující do dvora.
Ypsilantiho 5,7 Tyto dvě části jsou vyprojektovány jako zrcadlově symetrické. Jak pravá tak levá část se mírně sbíhají ke středu. Zadní část obou domů měří 20,5m, ale přední strana domu č. 5 měří 20 m, stejně jako sousední strana domu č. 7. Vstupem do domu č. 5 se ocitneme v chodbě, kde po šesti schodech vystoupáme do prostoru s poštovními schránkami. Odtud se prosklenými dveřmi dostaneme do prostoru, kde jsou po stranách dveře do bytů a naproti schodiště do ostatních pater domu. Schodiště je přímé a má na délku 6,12m. Na šířku mají obě části 1,3m a dělí je od sebe 30cm úzká mezera. Dveřmi po levé straně vstoupíme do předsíně 49 , ve které se po pravé straně v rozích nachází toaleta (vždy blíže schodišti) a spíž, obě o shodných rozměrech.50 Mezi nimi vzniklá ulička je zakončena vstupem na balkon 51 otevřený do dvora. Na balkon ústí dvě malá okénka z dvou již zmíněných místností. Zpět v předsíni se dveřmi naproti hlavním dostaneme do kuchyně. Místnost 52 je na levé stěně osazena umyvadlem, na protější zase oknem do dvora a celkem z ní vedou čtyři dveře. První 20
vedou do předsíně, další se nachází napravo od kuchyňské linky s kamny, která je v levém předním rohu, a vedou do koupelny 53 . V koupelně je vana, umyvadlo a dveře do pokoje s okny do ulice. Třetí kuchyňské dveře vedou do pokoje služky 54 , který sousedí s koupelnou a má okno do dvora. Poslední dveře vedou z kuchyně do již zmíněné spíže v předsíni. V předsíni jsou ještě jedny dveře, které jsou vlevo v malém zúžení způsobeném vybíháním komínů z obou stěn a vedou do pokoje 55 s kamny v levém rohu. Naproti kamnům je k levé zdi zarovnané okno na ulici. V pravé zdi jsou dveře do posledního pokoje56 . Jedná se o pokoj již zmíněný v souvislosti s koupelnou. Na levé zdi je okno ústící do Ypsilantiho ulice a naproti oknu stojí, vedle dveří do koupelny, kamna. Druhé dveře z domovní „chodby“ vedou do zrcadlově převráceného bytu. Změny se dočkaly pouze rozměry koupelny, pokoje služky a dvou pokojů. Koupelna byla zvětšena na 2x2m, pokoj pro služku měří 2,15x2,37m. Pokoj se vstupem z předsíně měří 5,12x4m a sousední pokoj má míry 5,12x3,87m. Vyšší patra jsou navržena ve stejném duchu jako přízemí a výraznější změny se dočkaly pouze pokoje obou bytů. Pokoj s koupelnou v prvním bytě je rozšířen na rovných 5m, přičemž na tento rozměr jsou zvětšeny pouze dva krajní pokoje v domu na Ypsilantiho č. 5, 7. Ostatní pokoje mezi nimi mají shodnou šířku 4,62m a jsou ještě prodlouženy směrem do ulice arkýřem, který má vnitrní rozměry 1,2x 4m (levá část arkýře na Ypsilantiho č. 5) nebo 4,17m (ostatní tři poloviny arkýřů). Změna nastává opět až v nejvyšším podlaží, kde je naproti schodišti umístěn vstup na půdu a po stranách dohromady dva vchody do bytů. Byt směrem od Křídlovické ulice má venku u vstupních dveří umístěnu toaletu, která je společná pro oba byty. Po vstupu do bytu se hned ocitáme v kuchyni 57 s umyvadlem a kamny u levé stěny. Na protější stěně je okno do dvora a vedle spíž, která vystupuje do dvora a je opatřena bočním okénkem. Mezi spíží a kamny je z kuchyně vstup do pokoje 58 . Pokoj je vybaven oknem do dvora a u protějšího rohu kamny. Sousední byt není vybaven spižírnou. V pokoji jsou dvě okna do dvora a pokoj je v pravé části zmenšen o vystupující část zdi o rozměrech 0,45x2,83m, zbývající míry pokoje jsou v nejdelších místech 4,72x5,65m.
21
Všechny rozměry i rozmístění pokojů jsou totožné i pro sousední dům č. 7, pouze jsou zrcadlově převrácené.
Křídlovická 2
Dům na adrese Křídlovická 2, začíná na Ypsilantiho ulici optickým oddělením od předchozího domu pouze jedním oknem u posledního arkýře. Dům dále pokračuje nárožím a je ukončen spolu s celou budovou na Křídlovické ulici, kde je pochopitelně vstup do domu. Po vstupu do domu se nalezneme v malé chodbě, ve které jsou na začátku čtyři schody, kterými se dostaneme na úroveň přízemí. Zároveň se ocitneme v prostoru s poštovními schránkami, který je od pokračující chodby oddělen prosklenými dveřmi. Chodba tedy dále pokračuje a napojuje se na další chodbu v její levé třetině naproti vstupu na balkon ve dvoře. Tato chodba má tvar obdélníku z jeho levé části vybíhá kupředu mírně na šikmo užší rameno, na jeho ž konci se nachází dveře do bytu č. 1 a na pravé stěně okno do dvora. Další vstupy do bytů se nachází po stranách spojení dvou chodeb a poslední vstup do bytu se nachází na konci chodby směrem doprava. V pravé přední části je umístěno schodiště. Po vstupu do bytu číslo jedna se ocitáme v předsíni 59 . Na pravé stěně je umístěno okno. Po levé straně jsou postupně na zadní stěně dveře na toaletu a vedle dveře do spíže, přičemž obě místnosti mají průduch do zastřešené šachty. Na levé stěně jsou dva vchody do průchozích pokojů. Pokoj nalevo o rozměrech 3,52x5,22m je v rohu nalevo od vstupu z předsíně opatřen kamny a naproti témuž vstupu má dvojici oken. Společná stěna s druhým pokojem je opatřena dveřmi. Druhý pokoj60 má celkem tři dveře, jedny z předsíně, druhé z prvního pokoje a třetí v protější stěně ústí do posledního, nejmenšího pokoje. Prostřední pokoj má také na levé stěně okno a v pravém rohu kamna. Poslední pokoj má61 na rozdíl od předchozích pokojů jokno o něco zmenšené a na levé stěně mírně posunuto ze středu směrem doprava. Naproti oknu jsou u stěny vpravo kamna, která ústí do stejného komínu jako kamna v předchozím pokoji. Na druhé straně komínu, který je zapuštěn ve zdi, se nachází koupelna 62 . Ta je osazena vanou a umyvadlem a opatřena průduchem do vnitřní zastřešené šachty. Při východu do předsíně jsou po levé straně dveře do kuchyně. 22
Kuchyň63 je opatřena kuchyňskou linkou a kamny v levém předním rohu. Na pravé stěně je umístěno okno. Naproti vstupu do kuchyně se nachází dveře do pokoje služky64 , který má na levé stěně menší okno. Vstupem do druhého bytu se ocitneme opět v předsíni, tentokrát podélného tvaru65 . Na pravém konci předsíně je toaleta s nepravidelným tvarem66 . Toaleta je opět opatřena průduchem. Naproti hlavnímu vstupu jsou dveře do kuchyně 67 . Po levé straně je v rohu umístěna linka s kamny, zeď po levé straně za linkou vystupuje po délce linky asi o 25 cm. Naproti dveřím je dvojice oken, od kterých je po pravé straně vstup do pokoje. Pokoj je umístěn v nároží čemuž odpovídá jeho nepravidelný tvar. Pokoj má rozměr stěny s dveřmi 3,75m a protější rovná stěna měří 4,4m. V rohu těchto stěn jsou kamna a naproti je okno do ulice. Třetí byt v přízemí, se vstupem napravo od spoje chodeb, začíná menší předsíní nepravidelného obdélníkového tvaru68 , část místnosti zabírá komín (0,6x0,7m) v pravém předním rohu. Na pravém konci předsíně je toaleta opět s ventilací do kryté šachty. Naproti hlavním dveřím je vstup do kuchyně69 , která je po levé straně opatřena kuchyňskou linkou a kamny napojenými na již zmíněný komín. Proti vstupu do kuchyně je umístěno u levé stěny okno. Levá stěna je společná s poslední místností v bytě. Tento pokoj70 má naproti vstupu z předsíně umístěno dvoukřídlé okno. Poslední byt v přízemí má vstup na pravém konci chodby. Po vstupu do předsíně71 je po levé straně je v rohu vstup na toaletu s malým okénkem do dvora. V levé stěně předsíně je další okno do dvora, v přední stěně je vstup do kuchyně a v pravé stěně jsou dvoje dveře do pokojů. Kuchyň72 má po levé straně vstup do spíže73 s okénkem do dvora. Druhé okno do dvora je v kuchyni na levé stěně. Naproti oknu je umyvadlo s tekoucí vodou a v levém rohu kamna a linka. Z kuchyně vedou dveře u rohu levé a přední stěny do pokoje služky74 , který má také okno do dvora. Z předsíně ještě vedou dveře do dvou průchozích pokojů. Pokoj blíže hlavním dveřím měří 5,55x3,7m a naproti vstupu má okno do ulice. Po levé straně vstupu z předsíně jsou v rohu kamna a vedle nich na levé stěně vstup do druhého pokoje. Ten má další vstup po levé straně z předsíně a také na protější stěně je vedle kamen vstup do dalšího pokoje. Stejně jako předchozí pokoj, jsou i dva následující pokoje opatřeny oknem.
23
Třetí pokoj75 má u levé stěny kamna a v u protějšího rohu téže stěny je vstup do koupelny. V koupelně76 je po levé straně umyvadlo, vana a na stěně malé okno. Z chodby se přesuneme po polygonálním schodišti do prvního patra. Schodiště samotné je 1.3m široké a rozestup mezi dvěma pásy schodů je 2,1m. V prvním patře je totožná chodba s šikmým ramenem. Pochopitelně zde již není chodba ústící ven z domu, na místo toho zde vznikl spojením dvou menších bytu jeden velký a v prvním patře tak jsou 3 byty. První byt umístěný v užším rameni je totožný s bytem v přízemí, pouze dva pokoje se vstupem z předsíně jsou díky venkovnímu arkýři prodlouženy směrem do ulice na 5,45m a opatřeny trojkřídlými okny. Další byt má vstup naproti schodišti a po stranách je opatřen dvěma okénky. Předsíň o rozměrech 1,65x9,2m je na levém konci zakončena dvěma vstupy. Ty vedou do spíže a na toaletu, přičemž obě místnosti mají větrání do šachty a měří shodně 0,7x1,25m. Na pravém konci jsou dveře do koupelny77 , ovšem pravý roh koupelny je mírně zkosený. Na přední straně předsíně jsou umístěny celkem tři vstupy. První je u toalety a vede do kuchyně, další dva jsou v druhé polovině a vedou do pokojů. Pokoj nejblíže koupelně78 je v levém rohu zmenšen o 15 cm díky komínu, který zde vystupuje ze zdi. Pokoj je v rohu u komínu opatřen kamny a na protější stěně je trojice konkávně prohnutých oken. Dvě boční stěny umožňují průchod do postraních pokojů. Nárožní pokoj napravo je totožný s pokojem o patro níže. Pokoj nalevo je zrcadlově převrácenou kopií středního pokoje, pouze je rozšířen na 5,12m a nevede do nárožního pokoje. Nejblíže u toalety již byla zmíněna kuchyně79 . Ta je opatřena nalevo od vstupu tekoucí vodou a po pravé straně kamny a linkou. Na protější stěně je po stranách dvojice oken. U okna nalevo je vstup do pokoje služky80 , který má na levé stěně okna do ulice. Poslední byt v prvním patře je totožný s bytem o patro níže, stejně jako jsou další patra totožná s patrem prvním. Výjimkou je až podkroví, které je rozděleno na část směrem do ulice a část směřující do dvora. V uliční části jsou půdní prostory. V druhé části jsou v křídle na Ypsilantiho ulici dvě místnosti, mandlovna a prádelna. Mandlovna81 a je opatřena oknem do dvora na pravé stěně a vstupem do prádelny vpředu. Prádelna82 má na pravé stěně dvě okna a v levém rohu umyvadlo na teplou 24
vodu. U ohybu chodby jsou pak umístěna dvě okna na dvůr. Na konci chodby u schodiště jsou dveře do bytu. Předsíň 83 má po levé straně toaletu a spíž. Z předsíně vedou přední zdí dveře do kuchyně 84 , která má na levé straně okno do dvora a naproti kamna. Mezi oknem a kamny je vstup do pokoje85 . Pokoj má okno do dvora a kamna v přední stěně u kamen je vstup do posledního pokoje. Ten má rozměry 4,5x3,35m a je v něm taktéž okno do dvora a kamna, ale je zmenšen o výklenek, který byl popsán z boku budovy, a který zmenšuje pokoj v jeho pravé část o 80cm.
Jak již bylo zmíněno, na dvoře v prostoru nároží ulic Křížové a Ypsilantiho jsou domy propojeny skladištěm vozů. To je přístupné vjezdem přes dům na Ypsilantiho č. 3 nebo vraty ze dvora. Tento objekt sloužil především k uskladnění vozů, ale nacházely se zde i prostory určené k jejich mytí. Rozměry budovy jsou 6x19,4m. Další stavbou v prostoru dvora byly konírny. Celkem zde mohlo být ustájeno 12 koní a stavba zároveň sloužila jako skladiště krmiva. Budova byla dvoupodlažní a skládala se z přízemí a půdy. Rozměry stavby byly 11,6x21m a byl sem zaveden vodovod. Dochované alternativy V plánové dokumentaci je dochováno několik plánů, které navrhují do domu na Křídlovické č. 2 postavit jednokřídlé schodiště rovnoběžné s vnitřní zdí sousedící se dvorem. Na všech dochovaných návrzích fasád jsou pravoúhlá zakončení dveří vyplněna florálním motivem, není tudíž úplně jasné, zda finální stav byl vybrán z několika alternativ nebo šlo o zásah objednavatele.
25
Činžovní domy v Brně (20. – 30. léta) 86 Téma nájemního domu se stalo v prvních poválečných letech velmi aktuální. Bylo to zejména z důvodu bytové krize, kdy nemohl být uspokojen zájem o bydlení, který nastal zejména příchodem tzv. vídeňských Čechů do Brna. Bylo proto nutné uspokojit poptávku lidí po dostupném bydlení. S tím ovšem přicházel na řadu i problém nového přístupu k vnitřnímu uspořádání místností a zejména stylu, který byl do té doby po staletí „diktován“ z hlavního města tehdejší monarchie, tedy z Vídně. Situace v poválečném Československu však byla taková, že se nejen v tomto směru snažili lidé oprostit od starých pořádků a zvyklostí a chtěli přijít s něčím „nevídeňským“. Určitým východiskem v tomto směru mohla být kubistická „tradice“, která ovšem měla své místo spíše v Čechách a od jejího vrcholu už uplynulo několik let. Stejně tak z ní vycházející národní styl nenašel v architektuře tehdejšího Brna příliš valného přijetí a tudíž se zde nerealizovalo ani mnoho staveb. Bylo to zapříčiněno zejména odlišným architektonickým vývojem a situací na poli architektury. V Brně se do postů určujících a regulujících stavební činnost ve městě dostala nová, mladá generace, nezatížená svou předchozí tvorbou, která mohla začít novou etapu. K prostoru pro „volné“ stavební aktivity také přispěla absence regulačního plánu a většího počtu kulturních památek v centru města, na které by se musel brát ohled. V tomto prostředí tak mohla vzniknout nová architektonická tvorba. Poválečná krize s sebou ovšem kromě nedostatku bytů přinášela také nedostatek peněz a materiálu a tak byla výstavba financována zejména soukromníky a bytovými družstvy a to dosti volným a živelným způsobem. Nedostatek ať finanční nebo materiálový tak přispěl ke vzniku nového přechodného stylu, který byl charakterizován oproštěním se od starých ornamentů a snahou hledání nových forem. Velký důraz byl kladen také na hygienickou stránku obydlí. Velkým počinem v tomto směru byl tzv. Guttmanův dům (1919 – 1920) od Ernsta Wiesnera, který má hladkou fasádu a jediným zdobným prvkem jsou šambrány z glazované keramiky. Tato stavba byla však na svou dobu příliš revoluční a proto zůstala nějakou dobu nenásledována. Velký vliv na další směr ve výstavbě nájemních domů měl zajisté Jindřich Kumpošt, který byl jmenován městským architektem. S Kumpoštem přichází na brněnskou architektonickou scénu otázka sociálního bydlení a tzv. malého bytu, která se stala zejména v pozdější době velmi aktuální. Prvním kdo realizoval na poli Brna nějakou stavbu pro sociálně slabé, 26
byl právě Jindřich Kumpošt v letech 1922-23, kdy byl postaven městský nájemní dům s malými byty. Ačkoliv se architektonická tvorba v té době zaměřila především na stavbu rodinných domů zejména v anglickém stylu, výstavba nájemních domů nemohla být přerušena a stále více se ubírala cestou k malobytovým domům, stavbě sídlišť a kolektivnímu bydlení. Tyto tendence se odehrávaly zejména pod vlivem zahraniční tvorby, která byla zprostředkována dobovými časopisy, pořádáním konferencí s mezinárodní účastí a pak také studijními cestami samotných architektů do zahraničí na výstavy nebo za studiem architektury. Důležitou realizací v oblasti malých bytů byly nájemní domy pro družstva Blahobyt a Stavog opět od Jindřicha Kumpošta. Není zde již kuchyni vymezena jedna místnost, ale jen speciální prostor v obytné kuchyni. Stavby pro obě družstva jsou významné také použitím již funkcionalistického formálního aparátu. Na počátku 30. let vznik další soubor nájemních domů s minimálními byty, tentokrát od Josefa Poláška. Jedná se o čtyři dvojdomy s otevřeným dvorem, které jsou postaveny v Brně – Zábrdovicích a pocházejí z let 1930-1932. Rozmístění staveb mělo být původně modernější a „hygieničtější“ a to díky řádkové dispozici, kterou však uplatnil Polášek až o rok později v malobytové kolonii města Brna v Králově Poli. Neopominutelnou roli ve výstavbě nájemních domů v Brně 30. let hrála nepochybně firma Václav Dvořák a Alois Kuba, která realizovala velké množství kvalitních nájemních domů. Do svých domů projektovali moderní vybavení, které se tehdy rozhodně nedalo považovat za standart. Celá firma byla velmi moderní a pokroková používáním nových technik ať už stavebních nebo obchodních. Stavitelé do svých staveb kvůli prodejnosti projektovali dohromady, jak dvoj- až třípokojové byty, tak zároveň svobodárny. Často nestavěli pro konkrétního stavebníka, ale dům stavěli na vlastní náklady a prodávali jej po dokončení i s nájemníky. Mnoho jimi postavených staveb, zejména v blízkosti centra Brna, dodnes tvoří charakteristickou tvář Brna zejména díky svému propracovanému funkcionalistickému aparátu.
27
Srovnání dvou staveb z dvacátých let Ke srovnání s jinou Václavkovou stavbou z téhož období se nabízí především soubor budov na tehdejší Kernekerově třídě ve Znojmě. Přestože nejsou známa data, lze stavbu časově určit do období poloviny dvacátých let, tedy někdy kolem dokončení stavby v Brně. Oba domy jsou postaveny na nároží, odkud se rozbíhají do postraních ulic. U obou domů Václavek používal stejné typy jedno a dvoukřídlých oken. Trojkřídlá okna v arkýřích jsou zde nahrazena jednoduchými okny v rizalitech a nesymetricky je zde rozmístěno i několik kruhových oken. I zde se objevuje ozdobný motiv po stranách některých oken, nejedná se zde však o florální motiv, ale o zkosené linie, které nápadně připomínají motiv z fasády soutěžního návrhu na Dům umělců. Tento abstraktní ornament je v plánech umístěn i do prostoru arkýře nad vstupem, ale v konečné stavbě se již bohužel nerealizoval. Na rozdíl od brněnské stavby má dům ve Znojmě pouze tři patra doplněná o půdní byty. Přízemní byty jsou zde pouze v domu č. 2, který je díky svažitému terénu snížen o půl patra oproti sousednímu domu. Motiv opakujících se stejných vchodů do domu je zde znovu použit. Vstupy z postraních ulic jsou zde oproštěny od jakékoliv zdobnosti (ačkoliv v původních plánech jsou vstupy po stranách lemovány dlaždicemi a vchody mají rozdílné tvary). Odlišuje se pouze nárožní vstup, ten je zvýrazněn třemi schody z ulice a dvěma sloupy na půdorysu čtverce, které podpírají obloukový balkon v prvním patře. Balkony v uličním průčelí jsou asi jedním z nejvýraznějších rozdílů mezi oběma domy, pokud se jedná o členění fasády. Plocha fasády zde již není tvořena jen rozmístěním oken a arkýřů, ale je doplněna o motiv balkonů směřujících do ulice. Balkony jsou především v křídle postaveném v mírném svahu umístěny na koncích rizalitů. Na rozdíl od starší stavby, kde byla zdůrazněna spíše vertikalita pomocí prohnutých lizén mezi okny, zde Václavek zdůraznil horizontalitu pomocí pod- a nadokenních říms, které se táhnou celou délkou stavby. Prostor mezi římsami je zde ponechán hladký. Pouze obloukové balkony jsou ozdobeny kvádrovou rustikou. Celou stavbou se line postupné měnění a přecházení motivů, na rozdíl od brněnského domu, který je postaven na základě přidávání stále téhož vzoru pouze s minimálními obměnami v počtu oken mezi arkýři. Zde jakoby se v nároží setkávaly dva domy rozdílných variant návrhů.
28
František Václavek a jeho tvorba Stavitel František Václavek byl jedním z mnoha architektů - stavitelů, kteří se uplatnili na scéně meziválečného Brna a okolí87 . Ačkoliv by se mohl zdát tento časový úsek z pohledu stavitelství v Brně badatelsky již poměrně vyčerpán, o Františku Václavkovi se mnoho nepíše a jeho jméno je té úzké skupině lidí, kteří jej znají, známo asi spíše díky jeho odvážným návrhům, které bohužel z valné většiny nebyly nikdy realizovány. Přesto je dochováno na tři tisíce návrhů a plánů jeho staveb, které jsou uloženy především v Archivu Muzea města Brna. O staviteli samotném víme, že se narodil 8. října 1885 v Puklicích na jihlavsku a zemřel 31. ledna 1964 v Brně88 . Z jeho života mezi těmito dvěma daty, není známo příliš detailů89. Jeho jméno se objevuje až v roce 1906, kdy dokončil studium na České státní průmyslové škole stavební v Brně, kde také v roce 1914 obdržel stavitelskou koncesi. V témže roce si otvírá vlastní stavební a projekční kancelář, kterou provozoval až do roku 1957. V dalších letech se dozvídáme o Václavkově tvorbě především díky zprávám o ukončených soutěžích v dobových časopisech90 . Z těch je patrné, že již roku 1919 Václavek spolupracoval s arch. Eduardem Göttlicherem91 . Tato spolupráce trvala do roku 1928, přičemž v letech 1934 - 35 měli oba svou kancelář v jednom domě. S Eduardem Göttlicherem se objevuje doposud nevyřešený problém autorství u již zmiňovaných návrhů, které jsou z valné většiny bez signatury či data a tudíž nelze s jistotou určit autora návrhu nebo alespoň jejich vzájemný podíl. Malým vodítkem by snad mohla být skutečnost, že Václavkovo jméno je téměř vždy uváděno před Göttlicherem. Z dobového tisku se dovíme, že se kancelář Františka Václavka poměrně často stěhovala. V březnu roku 1919 Václavek sídlil na Pellicově 4792 o dva roky později v listopadu se dovídáme, že se stěhuje z Biskupské č. 5 do Nádažní č. 893 . Další data, která by přispěla k poznání např. jeho předchozí tvorby, případných zahraničních cest, či praxe nejsou doposud známa a jeho práci tak lze díky absenci prakticky jakéhokoliv písemného materiálu sledovat pouze z jeho plánové pozůstalosti a několika málo fotografií. V rané dochované tvorbě lze ještě nalézt prvky historismu a secese. Z dalšího období se dochovaly expresivní nerealizované návrhy, po kterých se Václavek, postupným vývojem stále více oprošťuje od zdobných prvků stavby (ačkoliv úplně se 29
Václavek ornamentu na svých stavbách prakticky nikdy nezbavil) a jeho pozdější tvorbu lze zařadit do umírněného funkcionalismu, který lze nalézt i v málo zdokumentované poválečné činnosti. V jeho díle zabírá značnou část tvorba pro dělnické a potravinářské družstvo Včela, pro které navrhoval desítky staveb či adaptací. Zbývající dílo se pak neliší od jeho současníků a lze tedy nalézt nejrůznější plány vil, škol, nájemních a rodinných domů, ale i návrhy nábytku. Celkově lze Františka Václavka zařadit do středního proudu tehdejší architektonické stavitelské produkce.
Exkurz – současný stav Stavba je dodnes zachována v původním stavu, tak jak je patrný z dobových fotografií. Přízemní část starší části budov původně určena k uskladnění pohřebních vozů, je dnes stejně jako některé byty, využívána k podnikatelským účelům. Skladiště vozů vystupující do dvora dnes nemá žádnou konkrétní funkci. Konírny na dvoře v současnosti již neexistují a v prostoru dvora je dnes pouze nevzhledná trafostanice a několik vzrostlých stromů. Stejně tak již neexistuje okolní původní zástavba, která je dnes nahrazena obytným domem připojeným k domu v ulici Křížové a budovou spořitelny, která je na budovu napojena v ulici Křídlovické. Další architektonickou změnou, která se odehrála v okolí stavby, bylo postavení nájemního domu na protějším rohu ulic Ypsilantiho a Křídlovické94 . Jedinou výraznější úpravou, kterou stavba prodělala, byla renovace zadní fasády v roce 2000. V současnosti má stavba jedinou majitelku, paní Vlastu Mazalovou.
30
Závěr Soubor nájemních domů postavený v první polovině dvacátých let minulého století pro pana Josefa Svobodu zaujímá v díle Františka Václavka jedno z předních míst. Toho si byl pravděpodobně vědom i sám stavitel, který měl ve svém majetku několik fotografií z doby průběhu stavby i z doby po jejím dokončení, stejně tak jako se dochovalo velké množství plánů půdorysů a fasády. Samotná stavba v jeho díle zaujímá místo, kdy se Václavek odvrátil , stejně jako mnoho jiných, od stylu určovaném především Vídní a snažil se nalézt vlastní motivy ornamentu a jiných architektonických prvků . Na rozdíl od některých se však neodvrátil od typu samotného ačkoliv byl typ nájemního domu úzce spjat s vídeňským prostředím. Byla to doba, kdy byl František Václavek před vrcholem svých tvůrčích sil a kdy realizoval jednu ze svých největších zakázek, čemuž zajisté přispěl i objednavatel, který si mohl, na rozdíl od města, dovolit nákladnou stavbu. Svým dílem tak Václavek přispěl k řešení bytové krize, ačkoliv později se k tomuto typu vrátil jen zřídka a jeho tvorba se věnovala spíše rodinným řadovým domům nebo adaptacím starších domů. Z tohoto důvodu je poměrně těžké sledovat jeho vývoj v této konkrétní oblasti hromadného bydlení nebo ji srovnat s tvorbou jeho současníků.
31
Poznámky 1. Jan. E. Koula, Obytný dům dneška, Praha 1931, s. 22. 2. Literatura, která Václavka více než jen zmiňuje je velmi sporá. Zdeněk Kudělka, Brněnská architektura 1919 – 1928. Brno 1970, s. 76. – Lenka Krčálová, Brněnská architektura 1918 – 1938. In: Výtvarná kultura v Brně 1918 – 1939.(katalog výstavy) Brno 1993, s 26. – Zdeněk Kudělka – Lenka Kudělková, Zapomenutý brněnský stavitel. In: Bulletin Moravské galerie v Brně 54, 1998, s. 96 – 99. Zdeněk Kudělka – Lenka Kudělková. O nové Brno. Brno 2000. 2 sv. – LK[Lenka Krčálová - Kudělková], heslo Václavek František, in: Anděla Horová (ed.), Nová encyklopedie českého výtvarného umění – dodatky. Praha 2006, s. 809 – 810. 3. Zdeněk Kudělka – Lenka Kudělková, Zapomenutý brněnský stavitel ( pozn.2) 4. Zdeněk Kudělka – Lenka Kudělková, O nové Brno ( pozn.2) 5. ibidem 6. Lenka Krčálová – Kudělková, Nová encyklopedie českého výtvarného umění (pozn. 2) 7. Domovský list z Archivu města Brna 8. Lidové noviny XVII, 1909, č. 94, 4. 4., s. 7. 9. Pohřeb dra. Václava Šíleného, Lidové noviny XIX, 1911, č. 253. 13. 9. S. 2 – 3. 10. Městská rada brněnská, Lidové novinky XX, 1920, č 251, 20. 5., s. 4. 11. Rozměry místnosti - 5,3x4m 12. Rozměry místnosti - 3,6x4,8m 13. Rozměry místnosti - 3x3,1m 14. Rozměry místnosti - 1,7x0,9m 15. Rozměry místnosti - 1,7x2,1m 16. Rozměry místnosti - 5,75x3,4m 17. Rozměry místnosti - 5,17x1,6m 18. Rozměry místnosti - 6,05x3,1m 19. Rozměry místnosti - 4,3x1,6m 20. Rozměry místnosti - 2,8x5,45m 21. Rozměry místnosti - 2,5x3,85m 22. Rozměry místnosti - 0,9x1,2m 23. Rozměry místnosti - 4,9x5,5m 24. Rozměry místnosti - 5,5x4,9m 32
25. Rozměry místnosti - 5,45x4,2m 26. Rozměry místnosti - 1,8x2,05m 27. Rozměry místnosti - 3,35x3,5m 28. Rozměry místnosti - 1,95x2,35m 29. Rozměry místnosti - 2,8x5,45m 30. Rozměry místnosti - 1,9x2,5m 31. Rozměry místnosti - 4,9x4,4m 32. Rozměry místnosti - 1,9x2,05m 33. Rozměry místnosti - 3,05x5,2m 34. Rozměry místnosti - 1,9x2,4m 35. Rozměry místnosti - 3,1x3,12m 36. Rozměry místnosti - 1x2,75m 37. Rozměry místnosti - 2,7x5,12m 38. Rozměry místnosti - 2,72x2,12m 39. Rozměry místnosti - 5,45x5,75m 40. Rozměry místnosti - 2,9x2,2m 41. Rozměry místnosti - 1,14x0,9m 42. Rozměry místnosti - 2,85x1,25m 43. Rozměry místnosti - 1,9x3,6m 44. Rozměry místnosti - 1,77x2,75m 45. Rozměry místnosti - 1x2,75m 46. Rozměry místnosti - 2,9x3,75m 47. Rozměry místnosti - 3,72x5,65m 48. Rozměry místnosti - 2,9x3,75m 49. Rozměry místnosti - 2,12x2,9m 50. Rozměry místnosti - 1,5x0,9m. 51. Rozměry místnosti - 1x2,55m 52. Rozměry místnosti - 5,12x2,3m 53. Rozměry místnosti - 2x1,9m 54. Rozměry místnosti - 2,22x2m 55. Rozměry místnosti - 5,22x4,6m 56. Rozměry místnosti - 5,22x4,2m 57. Rozměry místnosti - 2,9x3,77m 33
58. Rozměry místnosti - 3,72x5,65m 59. Rozměry místnosti - 3 x 5,72m 60. Rozměry místnosti - 4x5,22m 61. Rozměry místnosti - 3,25x5,22m 62. Rozměry místnosti - 3,95x1,67m 63. Rozměry místnosti - 3,45x5,55m 64. Rozměry místnosti - 1,9x3m 65. Rozměry místnosti - 1,65x5,35m 66. Rozměry místnosti - 1,65x0,75m 67. Rozměry místnosti - 3,5x5,35m 68. Rozměry místnosti - 2,25x3,4m 69. Rozměry místnosti - 3,3x2,6 70. Rozměry místnosti - 3,3x 5,9m, 71. Rozměry místnosti - 2,98x4,9m 72. Rozměry místnosti - 4,5x2,65m 73. Rozměry místnosti - 1,4x1m 74. Rozměry místnosti - 2,1x3,35m 75. Rozměry místnosti - 5,55x3,7m 76. Rozměry místnosti - 2,55x2,6m 77. Rozměry místnosti - 1,65x2,3m 78. Rozměry místnosti - 4,4x4,32m 79. Rozměry místnosti - 3,5x 3,5m 80. Rozměry místnosti - 3,5x1,95m 81. Rozměry místnosti - 2,9x5,65m 82. Rozměry místnosti - 4,45x5,65 83. Rozměry místnosti - 1,6x2,3m 84. Rozměry místnosti - 2,95x3,2m 85. Rozměry místnosti - 4,5x3,75m 86. Jedná se o skutečně velmi zjednodušený nástin situace s vybráním skutečně zlomových dat. 87. Václavkova tvorba se až na výjimky, jako návrh spořitelny v Českých Budějovicích nebo soutěžní návrh na budovu v Bratislavě, prakticky zabývala pouze oblastí Moravy a Slezska 34
88. Přičemž tento poměrně základní údaj byl do roku 2000 v literatuře udáván jako neznámý. 89. Domovský list z Archivu města Brna založený dne 29. 9. 1922 ještě obsahuje údaje o tom, že Václavek bydlel na Nádražní č. 8, že si 28. 10. 1923 ve Vyškově vzal Marii rozenou Pospíšilovou (nar. 8. 6. 1901), která mu 17. 1. 1933 porodila dceru Marii. 90. r.1919 – soutěž na vzorné hostince na moravském venkově: 1. cena rozdělena mezi neznámého autora (návrh pod názvem „Našemu venkovu“) a stav. Fr. Václavka a arch. E. Götlichera, Stavitel roč. I., sešit 5.-6., s. 107. – r.1920 – soutěž na Českou obchodní akademii v Brně: 3. cena stav. Fr. Václavek a arch. E. Götlicher, Stavitel roč. II.,sešit I., s. 15. – r.1921 – Soutěž na Bankovní budovu slovenské banky v Bratislavě: 2. Cena arch. Václavek a Götlicher, Stavitel roč II., sešit 11 – 12, s. 166. – r.1922 – soutěž na získání půdorysných řešení nájemných domů, vypsané společenstvem stavitelů pro obvod obchodní a živnostenské komory v Praze: 6. Cena stav. F. Václavek, Stavitel roč. III., sešit 9 – 12, s. 160. – r.1924 – soutěž na radnici v Českém Těšíně: 2. Cena (1. Neudělena) Václavek a Götlicher z Brna, Stavba roč. III., č. 5, s. 102. – soutěž na Měšťanskou školu v Blansku: 3. Cena arch. Fr. Václavek a E. Götlicher, Stavitel roč. VII., č. 12., s. 54. – r.1930 – soutěž skupinu školních budov v Brně pro Moravskou zemskou radu živnostenskou a Zemský úřad pro zvelebování živností, pro ústřední budovu živnostenských škol pokračovacích Velkého Brna, pro Vyšší státní školu stavitelskou v Brně a pro Veřejnou školu uměleckých řemesel: 1. Cena arch. Fr. Václavek a ing. E. Götlicher, Stavba roč. IX. Č. 2., s. 36. – r.1935 – soutěž na nájemné domy pro chudé v Brně: 3. Cena arch. Götlicher a stav. Václavek. 91. O Eduardu Götlicherovi je toho známo také jen velmi málo: narodil se v Brně r. 1892 a studoval na Vídeňské akademii výtvarných umění, pravděpodobně pod vedením P. Behrense. Roku 1928 obdržel, ke svému titulu architekta, ještě stavitelskou koncesi. 92. Lidové noviny XXVII, 1919, č. 82, 23. 3., s. 6. 93. Lidové noviny XXIX, 1921, č. 597, 29. 11., s. 4. 94. Jedná se o nájemný dům s malými byty od Josefa Poláška a Floriana Kuby z let 19361938.
35
Použitá literatura Zdeněk Kudělka, Brněnská architektura 1919 – 1928. Brno 1970 Lenka Krčálová, Brněnská architektura 1918 – 1938. In: Výtvarná kultura v Brně 1918 – 1939.(katalog výstavy) Brno 1993 Lenka Krčálová- Kudělková. Brněnská architektura 1919-1939. In: Bulletin Moravské galerii v Brně, č. 49, Brno 1993 Pavla Vošahlíková, Jak se žilo za časů Františka Josefa I., Praha 1996 Zdeněk Kudělka – Lenka Kudělková, Zapomenutý brněnský stavitel. In: Bulletin Moravské galerie v Brně 54, 1998 Zdeněk Kudělka – Lenka Kudělková. O nové Brno. Brno 2000. 2 sv. Petr Pelčák - Ivan Wahla, Václav Dvořák, Vilém a Alois Kuba, Brno 2002 Petr Pelčák - Ivan Wahla, Josef Polášek, Brno 2004 Petr Pelčák - Ivan Wahla, Ernst Wiesner, Brno 2005 Petr Pelčák - Ivan Wahla, Jindřich Kumpošt, Brno 2006 LK[Lenka Krčálová - Kudělková], heslo Václavek František, in: Anděla Horová (ed.),Nová encyklopedie českého výtvarného umění – dodatky. Praha 2006
36
Obrazová příloha
37
