MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta

Ústav archeologie a muzeologie Archeologie Michaela Zelíková

Sekundární využití římských mincí ve středoevropském barbariku Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Dagmar Vachůtová, Ph.D. 2015

Prohlańuji, ņe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuņitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………………… Podpis autora práce

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Dagmar Vachůtové, Ph.D. za vedení práce, za cenné připomínky a rady, které mi při psaní práce poskytla a za nasměrování k předloņenému tématu. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a vńem přátelům za víru a za to, ņe mi ukázali, ņe to, co nás baví, má vņdycky smysl.

3

Obsah 1. Úvod ............................................................................................................................................... 5 1.1 Cíl práce .................................................................................................................................... 6 1.2 Územní vymezení práce ........................................................................................................... 7 1.3 Chronologické vymezení práce ................................................................................................ 8 2. Dějiny bádání.................................................................................................................................. 9 3. Metodika ...................................................................................................................................... 11 3.1 Vypovídací hodnota mince ..................................................................................................... 11 3.2 Mince jako pramen poznání ................................................................................................... 12 3.2.1. Problematika datování římských mincí v barbariku ....................................................... 12 3.2.2 Kritika pramene ............................................................................................................... 14 3.3 Způsob katalogizace ............................................................................................................... 15 4. Vyčlenění nálezových kategorií .................................................................................................... 17 5. Analýza materiálu ......................................................................................................................... 19 5.1 Vymezení kategorií a jejich popis ........................................................................................... 19 5.1.1 Mince jako šperk a součást oděvu .................................................................................. 19 5.1.2 Depoty a hromadné nálezy ............................................................................................. 30 5.1.3 Mince jako votivní dar ..................................................................................................... 33 5.1.4 Mince jako surovina ........................................................................................................ 36 6. Diskuze ......................................................................................................................................... 39 7. Závěr ............................................................................................................................................. 41 8. Literatura ...................................................................................................................................... 44 9. Obrazová příloha .......................................................................................................................... 51

4

1. Úvod Problematiku římských mincí, které se v archeologických kontextech na nańem území objevují, můņeme povaņovat za do značné míry probádanou. Jedná se vńak v drtivé větńině případů o její hmotnou stránku (Nemeńkalová - Jiroudková 1961, 436). V poslední době se díky pouņití detektorů kovu markantně zvyńuje počet nalézaných mincí, předevńím mincí ze sídlińť. Jejich důkladné zkoumání v budoucnu jistě přinese převratné výsledky o pouņívání římských mincí germánským obyvatelstvem. V oblasti zkoumání mincovních nálezů vznikaly v rukou numismatiků nejčastěji katalogy mincí, a numismatické popisy. V těchto pracích nalezneme přesné statistické údaje o četnosti mincí raņených v daných obdobích dějin starověkého Říma a o typech mincí, které se u nás v době římské nejvíce rozńířily. Tyto informace jiņ dokáņí vysvětlit některé důleņité otázky kontaktů Římanů s barbarským obyvatelstvem, a pomohly uņ nastínit obraz dějinných událostí, odehrávajících se v době římské ve střední Evropě. Pozornost je vńak stále věnována moņnostem, kdy a jak se mince do barbarika dostávaly, jaké typy se nejčastěji pouņívaly a zda je Germáni uņívali jako směnného prostředku ve vnitřním obchodě (Nemeńkalová – Jiroudková 1961, 438). Problém tedy nastává v momentě, kdy chceme z nálezů římských mincí na území barbarika zjistit dalńí informace o germánské společnosti, jako jsou například její ekonomická stránka. Jelikoņ Germáni neměli vlastní peněņní systém a vzhledem k rozličnosti typů římských mincí, typů pouņívaného materiálu i početnímu zastoupení, dospěli badatelé k výsledku, ņe germánské obyvatelstvo uņívalo ve větńinové míře směnného obchodu (Kolníková 1980, 55). Svědčí o tom i nálezy z jiných kategorií hmotné kultury, a obecně celkový obraz hmotné kultury z této doby připomíná strukturu obchodu, jaká se objevuje jiņ od pravěkých kultur, a to obchodu směnného. O mincích jako hlavním předmětu směny můņe být řeč při obchodu s římskými obchodníky. Ten je prokázán mnohými skutečnostmi, v barbariku jsou například nalézány předměty římské provenience (skleněné nádoby, toreutika, keramika apod.). Římskogermánský obchod je doloņen i v Tacitových zprávách.1 Je otázkou, zda byly mince běņným prostředkem pro pouņití ve vnitřním obchodě, nebo pouze doplňkovým zboņím při převládajícím směnném obchodu (Vavřín 1999, 27). Z nejnovějńích výzkumů vyplývá, ņe mince, nalézané v kontextu germánských sídlińť pravděpodobně slouņily jako platidlo i ve

1

Tacitus, Publius Cornelius: Germania. Trnava 1980 (překlad J. Ņigo), str. 51.

5

vnitrogermánském obchodu (Militký 2013, 81). Tato forma směny byla nejspíń značně územně i chronologicky variabilní – mince pouņíval ten, kdo je měl, jejich hodnoty neodpovídaly hodnotám v provinciích a mohly být značně proměnlivé (Militký 2013, 81). V dneńní době se vńak jiņ obecně počítá s moņností pouņívání mincí ve vnitřním obchodu na území osídleném barbarskými kmeny, přispívají k tomu právě výńe zmíněné nálezy mincí ze sídlińť a předevńím velké mnoņství římských mincí nacházejících se v kontextech čistě germánských. Stále více se ukazuje, ņe mince byly v době římské na nańem území běņnou součástí hmotné kultury (Militký 2013, 18), a ņe plnily na území barbarika více funkcí současně (Militký 2013, 84). V archeologických kontextech se v souvislosti s nálezy mincí objevují situace, které poukazují na to, ņe mince nebyly uņívány pouze jako předmět směny. Předloņená práce se zabývá rozborem těchto situací, specifickými projevy sekundárního upravení a projevy reutilizace – sleduje doklady sekundárního vyuņití mincí v germánském prostředí. Z oblasti středoevropského barbarika známe nesčetně dokladů sekundárního vyuņití římských mincí, jako jsou například sekundárně upravené mince (provrtané, s přinýtovanými ouńky apod.). Rovněņ některé mincovní nálezy v hrobech a nálezy depozit (jednotlivých i hromadných), uloņených za nezvyklých podmínek, poukazují na mnohé moņnosti pouņití římských mincí germánským obyvatelstvem za jiným účelem, neņ je směna (Pochitonov – Pochitonová 1952, 105). Problematika sekundárního vyuņití, zmiňována téměř v kaņdé práci o mincích pouņívaných germánským obyvatelstvem, bývá stále značně zanedbávána a v nańem prostředí se jí nikdo důkladněji nezabýval.

1.1 Cíl práce Cílem práce je předloņit moņnosti sekundárního vyuņití římských mincí germánským obyvatelstvem v době římské a době stěhování národů. Nejprve bude pozornost věnována volbě vhodné metodiky a jejímu popisu. V rámci metodického postupu budou na základě rozboru literatury a publikovaných nálezů z území středoevropského barbarika vymezeny kategorie nálezů, poukazující na moņnosti sekundárního vyuņití. Tyto kategorie budou dále náleņitě popsány a v jejich rámci budou diskutovány vybrané příklady. Zvláńtní pozornost bude věnována rozboru jedné z vyčleněných kategorií, sekundárně upraveným mincím do podoby závěsků, které bývají interpretovány jako ńperky či součásti oděvu. V rámci této kategorie bude vytvořen katalog tohoto typu nálezů z území středoevropského barbarika a jeho závěry. 6

1.2 Územní vymezení práce V předloņené práci je pro územní vymezení uņíván pojem „středoevropské barbarikum.“ Toto geografické vymezení zabírá oblast osídlení polabských Germánů – Čechy, Moravu, území dneńního Slovenska a Dolní Rakousko. V rámci práce byl zpracován publikovaný materiál z Čech a Moravy. Z oblasti Slovenska a Rakouska je pozornost zaměřena na tzv. „Naddunajské barbarikum,“ které představuje tzv. „třetí zónu“ (Bouzek – Ondřejová 1990). Nachází se mezi podunajskými provinciemi Noricum a Horní Panonií a germánským světem, která se vymezuje naddunajskou východní částí dolního Rakouska (Weinviertel), částí západního Slovenska (na západ od Malých Karpat) a územím jiņní Moravy (Čiņmářová – Komoróczy 2010, 57). Tato oblast bývá nazývána také jako tzv. Kvádská sídlení zóna (Droberjar 2002b, 148). Nejvíce pozornosti bude tedy věnováno území středoevropského barbarika, tedy Čechám, Moravě, části Slovenska, části Dolního Rakouska (mapa č. 1). Vybrané nálezy ze sousedních území budou vyuņity pro srovnání v ńirńím kontextu. K tomuto srovnání pouņiji materiál jak z okruhu polabského – ze středního Německa, Dánska, tak z oblastí tzv. sarmatského barbarika, které se svou enklávou zasahuje na jihovýchodní Slovensko a pokračuje dále na východ. Ve středním a jiņním Polsku pokračuje od mladńí a pozdní doby laténské (Droberjar 2002b, 268) kontinuita osídlení przeworské kultury, která se od severu rozńiřuje i na východní Slovensko, Zakarpatskou Ukrajinu a sever českého Slezska (Droberjar 2002b, 269). Vlivy przeworské kultury pronikají na nańe území od konce 2. století (Militký 2013, 11). Hmotná kultura v mladńí době římské je také ovlivněna wielbarskou kulturou, která se podle některých teorií mohla přesunout do Polabí (Salač 2008, 136). Z oblastí osídlených těmito kulturami existují doklady kontaktů se středoevropským barbarikem (Droberjar 2002b, 375) a bude jim také v rámci ńirńího srovnání věnována pozornost.

7

Mapa č. 1: Vymezení oblasti „středoevropského barbarika“ v rámci Čech, Moravy, Slovenska a Rakouska.

1.3 Chronologické vymezení práce Chronologické vymezení práce kopíruje nálezy římských mincí z daného území. Problematika datace mincovních nálezů spočívá v tom, ņe nález mince se datuje numismaticky, tudíņ podle samotné mince, podle doby raņby. Pro mince, které byly vyuņívány v barbariku vńak není dostačující. Germáni totiņ římské mince pouņívali nesmírně dlouho (Nemeńkalová – Jiroudková 1961, 439). Vzhledem k početnosti a stavu nálezových okolností exemplářů, které jsou předmětem práce, nelze příliń dobře vymezit jemnějńí chronologii. Pro tuto práci je výchozí základní chronologie doby římské, vytvořená H. J. Eggersem v roce 1955 (Eggers 1955). Tato chronologie byla převzata i pro nańe území a byla postupně zpřesňována. Eggersův stupeň A a B zpřesnila Motyková – Ńneidrová a ztotoņnila stupeň A se stupněm LTD (Motyková-Ńneidrová 1967, 7 - 10 ). Datování přechodu od doby laténské k době římské vńak nebylo jednotné, a tak se vytvoření nového zpřesnění chronologického systému ujal E. Droberjar (1999). Stupni A přiřadil název „horizont plaňanských pohárů;“ plaňanská skupina grossromstedtské kultury a stupeň B rozdělil na fáze B1a – horizont Marobudovy říńe, B1b – horizont klasických spon s očky, B2a a B2b (Droberjar 2002b, 103). Přechodný stupeň od starńí k mladńí době římské nebyl zatím v Čechách rozpoznán (Salač 2008, 135), na Moravě a ve středním Podunají přechodný stupeň popsal E. Droberjar, B2/C1 – horizont markomanských válek (Droberjar 2000, 103). Ke zpřesnění

8

Eggersovy chronologie doby římské ve středodunajské oblasti přispěl J. Tejral (např. 1971, 1975, 1993, 2002). Chronologie doby stěhování národů byla Eggersem vyčleněna základními stupni D e E, navazujícími na dobu římskou. Přesnějńí rozdělení jednotlivých stupňů přinesli K. Godłowski (1970) a J. Tejral (2002). Toto rozdělení se pouņívá předevńím pro Podunajskou oblast, pro území Čech je důleņitá chronologie B. Schmidta (1961) – pro durynskou oblast. Nejnovějńí zpracování chronologie doby stěhování národů v Čechách pochází z pera E. Droberjara (1991), který rozdělil dobu stěhování národů na dva úseky – D (vinařická skupina) a E (Droberjar 1991, 9). Pro Čechy naposledy shrnul celý periodizační systém V. Salač (2008, 37 – 41, 135 – 137, 170). Pro celou oblast Čech i Moravy je chronologie souhrnně popsána E. Droberjarem (2002b).

2. Dějiny bádání Samotné moņnosti sekundárního vyuņití mincí nebyly doposud souhrnně zkoumány. Pouze při publikaci a interpretaci jednotlivých nálezů se badatelé dnes snaņí nastínit moņnosti uņití daného nálezu v konkrétní situaci. Z tohoto důvodu, a také kvůli zvolené metodice2 je dějinám bádání věnována jen omezená pozornost. V oblasti bádání o římských mincích z území barbarika figuruje řada archeologů, ale předevńím numismatiků. Dříve bylo hlavní otázkou, zda Germáni pouņívali římské mince jako platidla. Tato otázka byla vyvolána nejen občasnými nálezy římských mincí, ale také relativním mnoņstvím nálezů se zvláńtními nálezovými okolnostmi, a nálezů sekundárně upravených mincí. Moņnost uņití římské mince jako platidla v germánské společnosti byla na počátku bádání odmítána. Římské mince měly Germánům slouņit předevńím jako zdroj kovu (Militký 2008, 36). Postupně se vńak ukázalo, ņe Germáni museli římské mince do jisté míry uņívat jako platidla a ņe římské mince neslouņily barbarům pouze jako surovina pro dalńí výrobu. Přelomovým výstupem pro vyuņití mincí jako předmětu směny se stal článek manņelů Pochitonových s názvem „Pouņívali Germáni římských mincí jako platidla,“ (1952) ve kterém rázně prosazují názor, ņe mince byly na barbarském území opravdu pouņívány jako předmět směny. Moņnost uņívání mincí jako platidla téņ důrazně 2

E. Neústupný v práci Teorie archeologie uvádí, ņe při pouņití logických metod je dějinám bádání věnována menńí pozornost. A to nikoli z důvodu podceňování přínosu předchozích badatelů (Neústupný E. 2010, 20).

9

prosazovala Kolníková (1972). Jako důleņité důkazy uvedla mnoņství mincí nalézaných v sídlińtním prostředí, značnou opotřebovanost, nebo opětovné zacelování dírek na mincích. (Kolníková 1972, 13). Dnes uņ názor o pouņívání římských mincí v germánské společnosti, dokonce i ve vnitřním obchodě, mezi badateli převládá. Zaslouņila se o to velkou měrou E. Kolníková, která zkoumala interpretační moņnosti nálezů ze Slovenska (Kolníková 1972, 1973), ale i Z. Nemeńkalová – Jiroudková, ta se ve svém článku zabývala popisem metodiky zkoumání římských mincí nalezených na území barbarika (Nemeńkalová – Jiroudková 1961). Do dneńní doby vńak nevznikla ņádná práce, zabývající se důkladněji dalńími moņnostmi sekundárního vyuņití římských mincí, ačkoli na tento problém větńina badatelů při zpracování mincovních nálezů naráņí.3 Ve větńině publikací je u nálezů důraz kladen předevńím na stránku popisnou. V minulosti, ale i dnes vznikají předevńím katalogy a soupisy. Ze starńích prací jsou nejdůleņitějńí katalogy E. Pochitonova (Pochitonov 1955), a dílčí články Z. Nemeńkalové – Jiroudkové (1961, 1962a, 1962b, 1965, 1975), M. Janča (2000), J. Sejbala ml. (1986a, 1986b, 1986c, 1989), E. Kolníkové (1970, 1980, 1986), J. Dopity (1985). Z nejnovějńích prací je nutno vyzvednout práce B. Komoróczyho (2008), E. Droberjara (2000), Kolníkové – Ńeda (2007), zabývající se souborem mincí z Muńova. Důleņité jsou také nová zpracování nálezů z detektorových prospekcí (Čiņmář – Čiņmářová – Kejzlar – Kolníková 2009). Nejvíce se problematikou mincí z nańeho území v poslední době zabývá J. Militký, který jednak publikuje nové mincovní nálezy (Militký – Vích 2011), také se zabývá revizí starých nálezů (Militký 2010) a předevńím vytváří nové, aktuální katalogy (Militký 2013). Ve svých pracích se zaměřuje nejen na popis mincí, ale i nálezových okolností, na moņnosti interpretace i na statistická vyhodnocení, dataci mincí a jejich archeologizaci. V neposlední řadě Jiří Militký shrnuje metodiku zkoumání mincí a dalńí nezanedbatelné aspekty této problematiky. Situace na Slovensku je dobře popsána v knihách „Nálezy mincí na Slovensku“. Práci na tomto katalogu započal V. Ondrouch (1964), a dočkal se celkem čtyř dílů (Hlinka – Kraskovská – Novák 1968, Hlinka – Kolníková – Kraskovská – Novák 1978, Kolníková – Hunka 1994). Mincovní nálezy ze Slovenska bývají běņně publikovány v časopise

3

Článek E. Kolníkové (Kolníková 1973) se sice zabývá moņnostmi sekundárního vyuņívání římských mincí na Slovensku, popisuje vńak situaci v novějńích nálezových kontextech, a to předevńím římské mince, nalézané v kontextech raně středověkých a mladńích.

10

Slovenská numizmatika, např. Kolníková (1970, 1972), Minarovičová (1986), Kraskovská (1986), Zozuláková (1986), Panis (2004), Elschek (2007) atd.

3. Metodika Pro splnění cílů práce bylo vyuņito logické metody indukce. Ta je zaloņena na odvozování výsledků z jiných tezí a faktů (Neústupný 2010, 20), od jednotlivých tezí k obecnému výsledku (Neústupný 2007, 165). Nejprve byly vytvořeny kategorie, na základě nálezů mincí, poukazujících na moņné sekundární vyuņití. Mince v rámci vymezených kategorií nejsou zkoumány klasickým numismatickým způsobem. Pozornost je věnována předevńím sekundárnímu upravení mincí, nálezovým okolnostem a zvláńtním případům, dokazujícím moņnou reutilizaci římských mincí. Pro bliņńí rozbor sekundárně upravených mincí byla vytvořena databáze, shrnující doposud publikované nálezy sekundárně upravených mincí z oblasti středoevropského barbarika. V databázi je uņito metody deskripce prostými smysly (Neústupný 2007, 104). Jedná se o deskripci samotných vybraných nálezů a jejich kontextů. Předevńím je kladen důraz na popis nálezových okolností a způsob úpravy, pokud to stav publikace dovoluje. U mnohých nálezů je to vńak velký problém, jelikoņ nálezové okolnosti, předevńím ve starńích publikacích chybí. V neposlední řadě nutno zmínit pouņití komparativní metody analogie. Srovnáním výsledků předchozích metod s vybranými nálezy z oblastí sousedních kultur, je význam sekundárního vyuņití mincí zasazen do ńirńího středoevropského kontextu.

3.1 Vypovídací hodnota mince Vypovídací hodnota peněņní stránky mincí byla jiņ představována v mnoha publikacích. Důleņitost vypovídací hodnoty mincí také byla nastíněna v úvodu. Funkční stránkou mincí se zabývá numismatika, jejímiņ výstupy jsou rozsáhlé katalogy, soupisy a popisy doposud nalezených mincí (Nemeńkalová – Jiroudková 1961, 436). Dále bývá při studiu římských mincí věnována pozornost rekonstrukci počtů a typů římských mincí nalézaných v barbariku a ekonomice společnosti v době římské na nańem území. Tyto aspekty peněņní stránky mincí se vńak vymykají oblasti zájmu předloņené práce, proto se jimi dále nebudu zabývat. Nálezy, které jsou předmětem předloņené práce, mohou podávat svědectví o jiných oblastech germánské společnosti neņ je její ekonomická stránka. Pomáhají vytvářet obraz o 11

společenských strukturách, vrstvách a o vztazích mezi nimi.4 Kategorie mincí upravených za účelem pouņití jako ńperku můņe například podle pouņitého kovu pomoci vyčlenit vrstvy germánské společnosti (Militký 2013, 81). Římské mince z území barbarika, z doby římské a stěhování národů mají pro poznání germánské společnosti velký význam. Jsou důleņité i pro rekonstrukci historických událostí – například nález sestercie Antonia Pia z let 140 – 144 s nápisem REX QUADIS DATVS (Obr. č. 1), na kterém je vyobrazen císař, podávající ruku kvádskému králi, má být důkazem politicko – společenských vztahů mezi germánským kmenem a římskou říńí (Militký 2013, 10). Ve spolupráci s (u nás zatím málo rozvinutou) montánní archeologií a za pomoci různých chemických a fyzikálních rozborů (například rentgenfluorescenčních analýz) mohou některé níņe popsané nálezy poodhalit otázky získávání surovinových zdrojů v barbariku v době římské. Prostřednictvím zkoumání sloņení předmětů z drahých kovů pocházejících z germánské provenience můņeme vytvořit obraz surovinové základny pro výrobu ńperků (Militký 2013, 83).

3.2 Mince jako pramen poznání 3.2.1. Problematika datování římských mincí v barbariku Ve starńí době římské se mince objevují na rovinných sídlińtích. V mladńí době římské, kdy Germáni začínají vyuņívat výńinných poloh, se objevují jiņ i zde. Mezi nálezy z výńinných sídlińť se objevují i mince, raņené ve starńí době římské, v 1. a 2. století (Jančo 2000a, 66). Problematickou skupinou jsou z hlediska datace nálezy republikánských římských raņeb. Mince z období římské republiky se v archeologických kontextech objevují často, bývají vńak datovány do horizontu LT C1 – C2, a nachází se větńinou na laténských sídlińtích (Militký 2013, 46). Dataci do tohoto stupně potvrzují nálezy z centrálních laténských sídlińť (Němčice nad Hanou, Nitra – Martinský vrch), jedná se vńak pouze o lokality z Moravy a Slovenska. Z českých mincovních nálezů z republikánského období, spadá do doby laténské prokazatelně pouze nález ze Stradonic (12 jednotlivě nalezených, převáņně bronzových mincí). V dřívějńím bádání se nálezy republikánských mincí automaticky spojovaly s dobou laténskou, avńak novějńí nálezy dokládají dataci jednotlivě

4

Například Militkého indikace germánské nobility pomocí nálezů zlatých mincí (Militký 2013, 70 - 79).

12

nalezených republikánských mincí aņ do doby římské, coņ potvrzují i nálezy mladńích depotů, obsahujících často i republikánské raņby (Militký 2013, 48). Nálezů mincí z prvního století je na nańem území poskrovnu. Tento fakt zajímavě kontrastuje s mnoņstvím jiných druhů importovaného zboņí z římské říńe, u kterého v této době pozorujeme nápadně vysoké počty (Salač 2008, 100 – 106). Nejspíń mince v této době nebyly pro Germány oblíbeným obchodním artiklem (Militký 2013, 52). Co si ale počít s mnoņstvím republikánských mincí v germánském prostředí? Pravděpodobně bude důleņité zaměřit se při zkoumání mincovních nálezů z těchto období na dataci uloņení mincí. Můņe totiņ souviset aņ s mladńím obdobím doby římské (viz dříve, Militký 2013, 48). Ukazuje se, ņe raņby 1. století, pocházející z období před vládou Vespasiana (69 – 79), často pocházejí z kontextů datovaných do 2. a 3. století (Jančo 2000a, 66). K větńímu přísunu mincí dochází za Flaviovců. Obě tato fakta, jak zvýńení přísunu mincí, tak doloņená pozdějńí doba uloņení mincí z 1. století, pravděpodobně souvisí se vztahy germánské nobility s císařem Vespasianem, které byly nejspíń pozitivní, vzhledem k přísunu luxusnějńích výrobků a jiných druhů importovaného zboņí (Jančo 2000a, 68). Po vládě Vespasiana také docházelo k větńí římské aktivitě na limitu (opevňování za Domitiana (81 – 96). A celkově růst kontaktů mezi římskou říńí a barbarikem, například po válečných konfliktech (Vavřín 1999, 44), měl vņdy za následek zvětńení mnoņství mincí, nalézaných na území barbarika. Fakt, ņe k větńímu přísunu mincí docházelo bezprostředně po velkých konfliktech, nikoli během nich, potvrzuje teorii, ņe neńlo o zvýńený zájem tezaurace majetku, jak by se v době konfliktu očekávalo, nýbrņ docházelo k rozvoji kontaktů zmíněných území (Vavřín 1999, 44). Na Moravě a na Slovensku se v největńím počtu vyskytují raņby pocházející z let 160 – 180 (Jančo 2000a, 66), coņ podle zmíněné Vavřínovy teorie dokládá zintenzivnění kontaktů po Markomanských válkách. Z mladńí a pozdní doby římské máme, ve srovnání se starńím obdobím, menńí počet mincovních nálezů pocházejících ze sídlińť. Toto je vńak nejpravděpodobněji dáno stavem výzkumu germánských sídlińť z 3. a 4. století. K novému přísunu mincí dochází za císaře Valentiniana (364 – 375), pravděpodobně díky zvýńeným kontaktům na limitu a Valentinianovým výbojům se do barbarika dostávají mince císaře Constantina (Jančo 2000a, 68). Na přechodu doby římské a doby stěhování národů zdánlivě opět řídne mnoņství mincí ze sídlińtního prostředí. Jako v předchozím období je to dáno stavem poznání sídlińť z doby stěhování národů, na druhou stranu kontakty s římskou říńí v době stěhování národů výrazně slábnou. 13

V posledních pár letech se ukazuje, ņe stav výzkumu z mladńí doby římské a přechodu k době stěhování národů se bude v závislosti na nových výzkumech a nových metodách převratně měnit. Pouņití detektorů kovu a nové přístupy k problematice výzkumů lokalit rané doby dějinné dnes rázně rozńiřuje nańe znalosti o společnosti, ņijící ve zmíněné době na nańem území. Předevńím rozvíjející se metodika zkoumání germánských sídlińť přináńí nové výsledky. Římské mince se v drtivé větńině případů nacházejí v orničních vrstvách sídlińtních areálů, bývají identifikovány jako tzv. „ztrátové mince,“ a jsou naprosto běņným a hojným druhem hmotné kultury doby římské (Militký 2013, 18). S pouņitím detektorů při řádném archeologickém výzkumu jiņ neuniká tak velké mnoņství metalického materiálu pozornosti archeologů, problémy souvisí aņ se ztrátou nálezů, a předevńím nálezových kontextů v důsledku amatérského hledačství. Co se týče mincovních nálezů z prostředí pohřebních areálů, není jejich význam pro chronologii tolik uņitečný jako u sídlińtních. Obecně se dá říci, ņe do 3. století se v středoevropském barbariku mince v hrobech téměř nevyskytují. V mladńí době římské se začínají ojediněle objevovat mince v hrobech a to předevńím ve ńperkařské úpravě (Jančo 2000a, 70). Fenomén mincí jako milodaru se v době římské projevil předevńím v sarmatském barbariku, a to jak v hrobech Sarmatů, tak v hrobech Germánů, Avarů i Hunů (Jančo 2000a, 70). V ńirńím středoevropském kontextu se dále mince ojediněle nachází v kostrových hrobech elit z mladńí a pozdní doby římské (např. Laser 2010, Schulz 1933, 1953, Quast 2009).

3.2.2 Kritika pramene V předchozích kapitolách jiņ byla řeč o vypovídacích moņnostech římských mincí, povaņuji vńak za nutné jeńtě kriticky zhodnotit moņnosti, které mince jako pramen do badatelského prostředí nutně vnáńí. V první řadě je důleņité nastínit schopnost datace pomocí mincí. V podvědomí badatelů je jiņ zakořeněno, ņe mince z doby římské v germánském kontextu není dobrou chronologickou pomůckou. Mince totiņ mezi Germány obíhaly nesmírně dlouho (Nemeńkalová – Jiroudková 1961, 439), jelikoņ Germáni nepřevzali peněņní systém z římské říńe (Militký – Vích 2011, 302). Také datace hromadných nálezů a depotů podle nejmladńí mince, jak bývá v archeologii zvykem, nemusí být přesná. V těchto nálezech větńinou figuruje dlouhé chronologické zastoupení mincí a nemůņeme si být tudíņ jisti jeho přesnou datací (Nemeńkalová – Jiroudková 1961, 438). V germánském prostředí je proto

14

vhodné vyuņít k dataci jiné předměty, například spony, které jsou chronologicky citlivějńí (Militký 2013, 33).5 Dalńím aspektem, na který je nutno přihlíņet, jsou zmíněné nálezové okolnosti. Je důleņité, předevńím u starńích nálezů, u nichņ je popisnost nálezových okolností omezená, neopomíjet veńkeré moņnosti, které by mince mohla poskytnout v případě dobře vedené nálezové dokumentace. V neposlední řadě je nutná zvýńená opatrnosti při bádání o římských mincích z důvodu stavu poznání v této oblasti. Ačkoli v minulosti byly římské mince nalézány spíńe vzácně (Militký 2013, 18), dnes je tato skutečnosti, předevńím díky detektorové prospekci, vyvracena. Římské mince se totiņ s pokročilým stavem poznání stávají běņnou součástí nálezového fondu germánských sídlińť (Militký 2013, 18).

3.3 Způsob katalogizace Jelikoņ předloņená práce si neklade za cíl numismatický popis mincovních nálezů, byla pro evidenci sledované problematiky vytvořena databáze, popisující vybrané kvality nálezů, které jsou pro danou problematiku přínosné. Byly vytvořeny sloupce, pro jednotlivé informace o daných nálezech: Katalogové číslo nálezu (ID) – pořadové číslo nálezu v katalogu. Název lokality (NL) – název lokality uvedený v literatuře. Okres (O) – zařazení lokality do bývalého systému okresů. Bliņńí lokalizace (BL) – lokalizace nálezu v rámci celé lokality. Obsahuje údaje o trati, případně dalńí místní lokalizační informace uvedené v literatuře, často uváděno u starých nálezů – např. nález v zahradě, na poli, v pískovně atd. Nálezové okolnosti (NO) – informace o nálezu: rok nálezu, způsob, jakým k nálezu dońlo (např. prospekce, archeologický výzkum, náhodný nález apod.). Nálezový kontext (NK) – informace, zda se jedná o nález ze sídlińtě, pohřebińtě, hrobu, depotu apod. pokud je kontext znám. Pokud ne, byla pouņita kategorie „bez kontextu,“ případně byla uvedena moņnost pravděpodobného kontextu a v závorce popsány podrobnosti.

5

V depotu z Libčevsi byly k dataci pouņity doprovodné nálezy, zvláńtě dvě spony typu Almgren č 147c (Militký 2013, 33). Chronologické rozpětí mincí je140 – 64 př. Kristem, ale doba uloņení je podle zmíněných spon určena nejdříve do 2. poloviny 2. století (Militký 2013, 22).

15

Datace mince (DM) – informace o datu raņby mince, pokud není datace mince v literatuře uvedena, je v katalogu pro orientaci pouņita datace vlády daného panovníka, s poznámkou P (panovník). Datace uloņení mince (DUM) - pokud je u mince známý kontext, a je datovaný, umoņňuje určit pravděpodobné datum uloņení mince. Tato informace je případně uvedena zvláńť v této kolonce. Typ mince, Panovník, Kov (TM, P, K) – veńkeré popisné informace o minci. V této práci není pouņito numismatického popisu mince. Je zaznamenán pouze typ mince, přísluńný panovník a druh kovu. Sekundární úprava mince (SUM) – popis sekundárního upravení daného nálezu – v případě proděravělých mincí je pozornost soustředěna na umístění dírky (je zde sledováno umístění obrazu v kontextu závěsku), tvar dírky, velikost dírky, u sekundárně přinýtovaných ouńek by mělo být sledováno opět umístění ouńka vzhledem k obrazu na minci, kov, z jakého je ouńko vyrobeno, případně jeho tvar - pokud jsou tyto informace popsány v literatuře, nacházejí se v kolonce PODR (podrobnosti), ve starńí literatuře se vńak dané skutečnosti objevují zřídka. Literatura (L) – literatura, pojednávající o daném nálezu, a ze které byly čerpány informace o daném nálezu, případně jsou uvedeny dalńí práce, které se věnovaly dodatečnému rozboru předloņených nálezů. Poznámka (POZ) – v této kolonce najdeme ostatní důleņité informace o konkrétním nálezu. LO – zde najdeme odkaz na literaturu k obrazové příloze, k obr. č. 5. Z těchto sloupců byla vytvořena tabulka v programu Microsoft Access a do ní byly zaneseny konkrétní nálezy a jejich popis. Zde bylo pouņito dalńích kategorií v rámci výńe uvedených sloupců: NO:

PP – povrchová prospekce PS – povrchový sběr PD – detektorová prospekce AV – archeologický výzkum ZAV – záchranný archeologický výzkum NN – náhodný nález – mezi náhodné nálezy řadím starńí nálezy, u kterých je

uvedeno jako nálezová okolnost orba, práce v zahradě, na poli apod. NK:

S – sídlińtní nález P – nález z pohřebińtě (bez bliņńího určení) 16

PH – nález z pohřebińtě, z hrobu PA – nález z pohřebińtě, z prostředí pohřebního areálu HN – hromadný nález, součást hromadného nálezu BK – bez kontextu TM:

A – Antoninian As – As Au - Aureus C - Centenionalis D - Denár F - Follis S – Solidus Se - Sestercius T – Tremissis

K:

Kategorie vypovídající o druhu mincovního kovu je převzata z popisných

numismatických systémů: AE – Měď a její slitiny (nejčastěji jde o mince bronzové, měděné a mosazné) AR - Stříbro AU – Zlato SUM: PR – proraņený, probitý, provrtaný. V různé literatuře se objevují alternativy pro popis proděravělých mincí. Rozdíly v terminologii vńak nebyly nikdy vytvořeny, proto pro proděravělé mince uņívám uniformního označení PR. O – mince opatřená ouńkem. KO – mince, vsazená do (ozdobného) krouņku a opatřená ouńkem.

4. Vyčlenění nálezových kategorií Pro studium uņití římských mincí germánským obyvatelstvem je nesmírně důleņitý kontext, ve kterém se nálezy nacházejí. Ten totiņ mnohé napoví o jejich moņné interpretaci. Není tomu dlouho, kdy se v archeologii začalo pouņívat detektorů kovu, jejichņ příchod na pole archeologie značně změnil a mění výsledky dosavadního bádání. Ukazuje se také, ņe některé doposud zanedbávané druhy kontextů – v nańem případě ornice (Militký 2013, 18), jsou vodítkem pro vytvoření nové metodiky zkoumání tohoto druhu importu. Nálezy římských mincí bychom mohli rozdělit do několika nálezových kategorií. Nejčastěji se mince objevují jako tzv. ojedinělé nálezy. Jde o mince ztrátové, které 17

nezapadají do ņádného archeologického kontextu, avńak jeńtě častěji jejich kontext není znám. Tato kategorie je tudíņ notně problematická a spadá do ní větńina starých nálezů. Mohou do ní patřit i jednotlivé nálezy z dále zmíněných skupin. Toto zařazení vńak není jednoduché, poněvadņ v době jejich objevu nebyly náleņitě popsány nálezové okolnosti. Můņe se vńak například jednat o části rozvlečených depotů, které nebyly vyzvednuty celé. Jeńtě pravděpodobnějńí je moņnost, ņe mince původně pocházejí ze sídlińtního prostředí (Militký 2013, 42). Tomu napovídá jiņ zmíněný fakt, ņe se mince větńinou objevují v orničních vrstvách. Předevńím starńí náhodné nálezy mohou pocházet právě z kulturních vrstev tehdy jeńtě neobjevených sídlińť (Militký 2013, 18). Předpokládá se, ņe v budoucnu se bude tzv. „ojedinělých nálezů“ objevovat čím dál méně, v souvislosti s rozvojem dokumentace mincovních nálezů, a ty budou zařazovány do některé z níņe popsaných nálezových kategorií. Mince, pocházející ze sídlińtního prostředí, se začínají objevovat čím dál častěji, a to předevńím díky pouņívání detektorů kovu. Ukazuje se, ņe tato nálezová kategorie je v současné době nejpočetnějńí, a ņe mince z doby římské byly běņnou součástí hmotné kultury germánského obyvatelstva (Militký 2013, 18). K těmto závěrům přispělo předevńím jiņ zmíněné zjińtění, ņe římské mince ze sídlińtního prostředí se nejčastěji objevují v ornici (Militký – Vích 2010, 291), která nebývá, zejména při záchranných archeologických výzkumech, předmětem důkladného zkoumání. Nálezů mincí v samotných zahloubených sídlińtních objektech je jen pár (Militký 2013, 33). Výskyt nálezů římských minci na sídlińtích kopíruje na nańem území sídlińtní poměry v době římské. Sledujeme zvýńené počty raņeb v souvislosti s mírou kontaktů mezi barbarikem a římskou říńí (Vavřín 1999, 43 – 44). Dalńí nálezovou kategorií jsou depoty a hromadné mincovní nálezy, (Militký 2013, 20), představující větńí či menńí soubory mincí, s různými moņnostmi interpretace. Tyto soubory se často nacházejí v blízkosti obchodních stezek, ale rozličnost kontextů napovídá i o jiných moņnostech interpretace neņ je očekávaná tezaurace majetku. Ne příliń početnou skupinu tvoří mince, nalézané v prostředí pohřebních areálů. Nálezů mincí přímo z hrobů je obecně málo. Větńí výskyt sledujeme pouze u bohatých kostrových hrobů z mladńí a pozdní doby římské (např. Laser 2010, Schulz 1933, 1953, Quast 2009). V nańem prostředí se mince častěji objevují v prostoru okolo hrobů, přímo z pohřebních areálů (Militký 2008, 33-34). Právě ojedinělé nálezy z hrobů a pohřebińť mají pro tuto práci mimořádný význam.

18

5. Analýza materiálu 5.1 Vymezení kategorií a jejich popis Pro shrnutí moņností sekundárního vyuņití římských mincí byly vytvořeny kategorie nálezů. V těchto kategoriích se částečně odráņejí i dříve popsané nálezové kategorie, jelikoņ ty často rozhodují o interpretaci konkrétních případů. Pro popis moņností sekundárního vyuņití vńak nelze nálezové kategorie pouņít stoprocentně, a to předevńím vzhledem k mnoņství tzv. ojedinělých nálezů, jejichņ jednotná interpretace není moņná. Také interpretace u sídlińtních nálezů bude v konkrétních případech vykazovat jisté odlińnosti. Proto jsem při vymezení kategorií sekundárního vyuņití postupovala následovně. U mincí z depotů a z prostředí pohřebińť byly kategorie vyčleněny pomocí nálezových kategorií. Byly vńak také zvláńť popsány odlińnosti v jednotlivých nálezech. U ostatních nálezů byly kategorie větńinou vyčleněny bez ohledu na nálezový kontext. To vńak kontextu neubírá na důleņitosti a informace o něm jsou stále jedním z nejdůleņitějńích prvků pro interpretaci těchto kategorií.

5.1.1 Mince jako ńperk a součást oděvu V rámci předloņené práce byl vytvořen katalog sekundárně upravených, publikovaných mincí ze středoevropského barbarika, který přes svůj omezený rozsah přinesl zajímavé poznatky. Celkem bylo z předloņeného území (Mapa č. 1) publikováno 50 mincí,6 sekundárně upravených do podoby závěsků (Mapa č. 2, viz obrazová příloha). V této kapitole se pokusím nastínit problematiku kategorie mincí sekundárně upravených a výsledky, které přineslo vytvoření katalogu sekundárně upravených mincí z území středoevropského barbarika. Větńinou jde o exempláře s provrtanými nebo probitými otvory. Tyto jsou často interpretovány jako závěsky, ńperky nebo součásti oděvu. Sledujeme různé rozdíly ve způsobu proděravění. U mincí, na kterých je dírka umístěna esteticky vhodně, tedy pokud je po zavěńení motiv na averzu, případně reverzu ve „správné“ poloze, a pokud je mince proděravělá na okraji, je estetická funkce ńperku jednoznačná. V některých případech vńak dírka nerespektuje obraz, například vyobrazení císaře nebo jiného motivu zůstává viset 6

Nález denáru Faustiny senior, z lokality Moravičany (okr. Ńumperk, pův. ID 23) byl z katalogu vyřazen, jelikoņ jeho nálezový kontext pochází z hrobu ze slovanského pohřebińtě, a je datován do 11. století. Římské mince totiņ byly jako závěsky pouņívány i dlouho po odchodu germánského obyvatelstva z nańí oblasti (Kolníková 1973, 130). Častá je například archaika římských mincí u Slovanů (Ungerman 2009, 233).

19

nakřivo, nebo je vrt veden přímo přes něj (uprostřed mince). Otázka mincí opatřených otvorem zůstává problematická, preferuje se vńak interpretace mincí jako závěsků. Spekulativní jsou i případy méně hodnotných a značně otřelých mincí. Stále se vńak nabízí moņnost vyuņití jako závěsku, přebírajícího magickou funkci amuletu (Kolníková 1973, 132). Otřelé mince se vńak ve formě závěsků neobjevují zřídka, proto se nabízí otázka, zda obraz na minci hrál pro přísluńníky germánské populace při výrobě závěsků roli, případně jakou. Některé exempláře, které mají dírky příliń velké, zvláńtně tvarované, působící spíńe jako probité, poukazují na hrubost, se kterou byly vytvořené a která není ńperkařské výrobě vlastní. Pro tento typ nálezů se můņeme přiklonit k názoru, ņe u těchto mincí ona dírka mohla mít jistou funkční hodnotu, a mohla slouņit například k uchovávání navlečením na drát nebo spíńe řemínek, pouņívaný místo váčku (Pochitonov – Pochitonová 1952, 106). Zde by se nabízela interpretace peněņní funkce. Otázkou vńak zůstává, do jaké míry by při obchodování s takovými mincemi dělalo problém jejich jisté znehodnocení. Na tento problém poukazují případy znovu zacelených dírek (Pochitonov – Pochitonová 1952, 106). Pokud bychom se přiklonili k názoru Pochitonových, museli bychom zanedbat skutečnost, ņe proděravělé mince se větńinou neobjevují ve více kusech z jednoho kontextu. Tyto mince tudíņ jistě slouņily jako závěsky a jejich funkce se s funkcí platební příliń ztotoņňovat nedá. Z

území

středoevropského

barbarika

bylo

prozatím

vypublikováno

43

proděravělých mincí. V literatuře vńak není vņdy přesně uvedeno, jakým způsobem je konkrétní mince upravená. Vzhledem k vysoké variabilitě v tomto souboru exemplářů si vńak troufám říci, ņe umístění dírky nehrálo příliń velkou roli a bylo otázkou zručnosti daného „řemeslníka“ a druhů nástrojů, které pouņíval, stejně tak jako velikost a tvar dírky. Dírky se větńinou objevují právě při okraji, umístění vńak téměř nikdy neodpovídá obrazu na minci (tab. 1). Častěji se objevují mince s jemnými dírkami v jiných částech okraje mince, neņ dírky respektující obraz na reverzu (či averzu). V menńím mnoņství se objevují případy mincí s hrubńími dírkami, různých tvarů – od kruhových, oválných, k trojúhelníkovým apod., s umístěnými ve středu mincí, které mohou poukazovat na jiné funkce (viz níņe). Podle mého názoru se pravděpodobněji jedná o nepovedené kusy, které mohly být například dílem méně zručného „řemeslníka,“ a dokládaly by důleņitost těchto mincí, pouņívaných jako závěsků pro celou germánskou společnost.

20

Tab. 1 ID 8 12 13 17 18 21 22 25 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 43 44 46 47 48 49 50 51

NL Vícemilice Olomouc-Slavonín Stradouň Vysoké Mýto Prosiměřice Vysoké Mýto Příkazy Bratislava-Vajnory Morava Praha-Karlín Praha-Nusle Stradonice Stradonice Bohouňovice Červené Pečky-Bojiště Kouřim Ratboř Starý Kolín Čáslav Úmyslovice Líbeznice-Měšice Zalužany Nový Dům Plotiště nad Labem Vysoké Veselí Dolany Smolnice Chotěšov Údlice

SUM PR PR PR PR PR PR PR PR PR PR PR PR PR PR PR PR PR 2x PR PR PR PR PR PR 2x PR PR PR PR PR PR

PODR uprostřed blíže středu, 9h, průměr 2mm při okraji, 5h, průměr 2.5mm uprostřed, 5.5/4mm, trojúhelníkový otvor na averzu vlevo od čela portrétní busty nedokončený otvor, asi 30% odlomeno 9h v pravé polovině mince dírka respektuje obraz na averzu při okraji, 11.5h, průměr 2mm při okraji, 11.5h, průměr 2.5mm při okraji, 8h při okraji, 7.5h při okraji, 3h při okraji, 3h, průměr 2.5mm při okraji, 7.5h, průměr 2.5mm při okraji, 1 a 10.5h, průměr 2mm při okraji, 10.5, průměr 2.5mm při středu, průměr 1.8mm při okraji, 7.5h, průměr 3mm při okraji, 12h, průměr 2mm ve středu, čtvercový otvor, 3.8/4mm při okraji, 12 a 5.5h při okraji, 11h, 2.5mm při okraji, 11h, 3.5mm, na bronzovém kroužku při okraji, 2.5h, 2mm při okraji, 4h, 2.2mm při okraji, 12h, 1.7mm při okraji, 3h, 2mm

Tab. 1: Nálezy, u kterých jsou popsány podrobnosti sekundárního upravení (ID = číslo v katalogu, NL = název lokality, SUM = způsob sekundárního upravení, PODR = podrobnosti sekundárního upravení, PR = proděravění, O = mince opatřená ouńkem, h = umístění dírky, jako na hodinovém ciferníku – např. 12h = dírka nahoře, nad hlavou panovníka). Dále je důleņité věnovat pozornost tomu, z jakých kovů jsou raņené mince, pouņívané na výrobu závěsků. Dírky se nachází na mincích zlatých, ale i bronzových. 21

Zatímco zlaté mince mohou indikovat vyńńí společenský význam původního majitele, bronzové mince mohou poukazovat na snahu niņńích společenských vrstev o napodobení honosných zlatých ńperků, uņívaných vrstvou nobility (Militký 2013, 81). Dokladů o tom, ņe zlaté mince indikují moņnou společenskou nadřazenost, existuje v nańem prostředí celá řada. Zlaté mince, upravené do podoby závěsků známe z doby římské z Čech i Moravy (Militký 2013, 70 – 79). V době stěhování národů pravděpodobně získávají vetńí význam (viz níņe). Zlaté mince se vńak objevují i bez přímých znaků sekundárního vyuņívání. A i tyto exempláře mohou vypovídat o existenci vyńńí společenské vrstvy. Například koncentrace zlatých mincí na Hradisku u Muńova poukazuje na zvláńtnost dané lokality, na jedinečnost této stanice, z hlediska římského mincovnictví. Prozatím publikované čtyři zlaté mince z Hradiska u Muńova mohou poukazovat na přítomnost „nadstandartní“ sloņky okupační římské moci (Komoróczy 2008, 420). Budoucí publikace přinese jistě mnohé zajímavé závěry (Militký 2010, 72 – 73) v oblasti římského působení na nańem území. Zlaté mince se na území středoevropského barbarika v úpravě s dírkou objevily pouze ve 4 případech (tab. 2). V nálezech zlatých proděravělých mincí se můņe odráņet skutečnost, ņe zlaté mince, a celkově zlato nebylo pro Germány běņným kovem, uņ Tacitus se zmiňuje o větńí oblíbenosti stříbra u Germánů.7 Tab. 2 ID 29 30 31 41

NL Morava Praha-Karlín Praha-Nusle Líbeznice-Měšice

K AV AV AV AV

TM S Au Au Au

SUM PR PR PR PR

Tab. 2: Nálezy zlatých proděravělých mincí ze středoevropského barbarika. (ID = číslo v katalogu, NL = název lokality, K = kov, TM – typ mince, SUM = způsob sekundárního upravení, PR = proděravění, AV = zlato, S = solidus, Au = aureus). Stříbrné mince se na území středoevropského barbarika ve ńperkařské úpravě, v podobě proděravění objevují hojněji (13 ks, tab. 3). Nejčastěji jde o denáry a antoniniany, raņené v 1. – 3. století. Jediný exemplář stříbrné mince, u které je uvedena datace uloņení vńak názorně ukazuje problém datovací výpovědi. Jedná se o nález z Bohouňovic (okr. Kolín, ID 34), který je raņen v letech 249 – 251 a pochází 7

Tacitus, Publius Cornelius: Germania. Trnava 1980 (překlad J. Ņigo), str. 51.

22

z hromadného nálezu. Nález je datován post quem (pomocí nejmladńí mince, byl tedy uloņen nejdříve po jejím vyraņení), do roku 573/574, tedy o více neņ tři sta let později. Na tomto místě bych ráda zmínila nález ze Stradonic (okr. Beroun, ID 32), který spadá do kategorie AE (měď a její slitiny) a je do této kategorie řazen i v grafu č. 1. Mince je vńak plátovaná stříbrem, a je dosti pravděpodobné, ņe právě to mohlo být důvodem, proč byla vybrána k pouņití jako závěsek. Za zmínku stojí i dvě, dvakrát proděravělé mince z lokalit Ratboř (okr. Kolín, ID 37) a Nový Dům (okr. Rakovník, ID 44), které mohly slouņit například k nańívání na oděv. Tab. 3 ID 2 3 6 8 13 14 17 21 34 51 37 40 44

NL Sedlešovice Klenovice na Hané Morkůvky Vícemilice Stradouň Hrušová Vysoké Mýto Vysoké Mýto Bohouňovice Údlice Ratboř Úmyslovice Nový Dům

K AR AR AR AR AR AR AR AR AR AR AR AR AR

TM D D A D D D D D A A A A D

SUM PR PR PR PR PR PR PR PR PR PR PR 2x PR PR 2x

Tab. 3: Nálezy stříbrných proděravělých mincí ze středoevropského barbarika. (ID = číslo v katalogu, NL = název lokality, K = kov, TM – typ mince, SUM = způsob sekundárního upravení, PR = proděravění, PR 2x = proděravění na dvou místech, AR = stříbro, D = denár, A = antoninian). Vůbec nejvíce se vyskytuje mincí bronzových (25 ks). Mezi bronzovými proděravělými mincemi se ukazuje značná variabilita, jak v druzích mincí, tak v dataci jejich raņby, a u datovaných kontextů i rozličnost doby uloņení (tab. 4). Tab. 4 ID 4 5 7 9

NL Lhota Vyškov Dolní Věstonice Kostelec na Hané

K AE AE AE AE

23

TM As Se A A

SUM PR PR PR PR

Tab. 4 ID 11 12 16 18 19 20 22 25 27 32 33 46 47 48 49 50 35 36 38 39 43

NL Hroznová Lhota Olomouc-Slavonín Medlovice Prosiměřice Uherský Brod Vyškov Příkazy Bratislava-Vajnory Drösing Stradonice Stradonice Plotiště nad Labem Vysoké Veselí Dolany Smolnice Chotěšov Červené Pečky-Bojiště Kouřim Starý Kolín Čáslav Zalužany

K AE AE AE AE AE AE AE AE AE AE AE AE AE AE AE AE AE AE AE AE AE

TM

SUM PR C PR C PR PR PR As PR F PR A PR As PR Drachma-suberát PR PR A PR dupondius/as PR PR redukovaný folis PR A PR PR redukovaný folis PR A PR Semis PR Se PR

Tab. 4: Nálezy bronzových proděravělých mincí ze středoevropského barbarika. (ID = číslo v katalogu, NL = název lokality, K = kov, TM – typ mince, SUM = způsob sekundárního upravení, PR = proděravění, AE = měď a její slitiny, Se = sestercius, A = antoninian, C = centenionalis, F = folis).

Graf 1: Zastoupení kovů v proděravělých mincích ze středoevropského barbarika (AU = zlaté mince, AR = stříbrné mince, AE = bronzové mince). 24

Na území středoevropského barbarika se v publikovaných nálezech proděravělá zlatá mince objevila ve čtyřech případech, zatímco stříbrné a bronzové mince mají vyńńí zastoupení (graf 1). V době stěhování národů celkově přibývá mincí, pouņitých jako ńperků. Pravděpodobně to souvisí s přesuny etnik v celé Evropě, v důsledku čehoņ dochází jednak ke kontaktům a přebírání tradic – fenomén mince jako ńperku se na nańe území mohl dostat například se sarmatského barbarika, kde jsou tyto ńperky typickou výbavou kostrových hrobů (Jančo 2000a, 70). Také dochází k přesunům samotných etnik, která tyto zvyky přinesla sebou. V době stěhování národů se k provrtaným mincím přidávají mince opatřené přinýtovaným ouńkem, zavěńené na ouńku nebo smyčce (Jančo 2000a, 70). V souboru ze středoevropského barbarika se objevilo 7 kusů mincí s přinýtovanými ouńky (tab. 5). Tyto mince dokazují, ņe k přinýtování ouńek docházelo opravdu aņ v době stěhování národů. Raņby s tímto typem úpravy pocházejí nejdříve z 2. poloviny 4. století, u dvou případů je dokonce známa datace kontextu, která pouņití mincí jako závěsku v době stěhování národů potvrzuje. Pouze nález z Mikulova (okr. Mikulov, ID 1) se vymyká datací mince. Důleņité pro jeho interpretaci jsou dvě fakta, první je datum nálezu mince a jeho popis – mince pochází z hrobového nálezu, který můņe být mladńí. Hrob, ve kterém se mince nańla, pochází z birituálního pohřebińtě z Mikulova, z kostrového hrobu, ve kterém se nacházely dalńí dvě mince (Droberjar 2002b, 182). Zvláńtnost tohoto hrobu, v kontextu celého pohřebińtě můņe poukazovat na to, ņe pochovaný zřejmě pocházel z jiného prostředí, případně náleņel ke společnosti, uznávající jiný pohřební ritus, či dokonce jiné společenské zásady. Dále je nutno přihlédnout ke způsobu sekundární úpravy, kdy je mince vsazena do bronzové obroučky s ouńkem, podobně jako mince ze Strachotína (okr. Břeclav, ID 15), nalezená v kontextu hliníku datovaného do doby stěhování národů. Sama mince pochází z 1. století a datace jejího uloņení je tudíņ značně problematická. Tab. 5 ID NL 1 Mikulov 10 Komorní Lhotka 15 Strachotín 24 Lužice

DM 69-79P 364375P okolo 450 526565P

DUM

SUM PODR KO O

4. – 5. KO století 6. století O

ouško respektuje obraz na averzu ouško respektuje obraz na averzu

25

Tab. 5 ID NL 26 Trnava

DM 408450P 45 Nový Bydžov 379383 42 Záluží 467472

DUM

SUM PODR O O O

ouško respektuje obraz na averzu, deformovaný profilovaný AV plech, šířka 5,1mm ouško respektuje obraz na averzu, profilovaný AV plech, šířka 3.7mm

Tab. 5: Nálezy mincí opatřených ouńkem ze středoevropského barbarika. (ID = číslo v katalogu, NL = název lokality, DM – datace mince, DŮM – datace uloņení mince, SUM = způsob sekundárního upravení, PODR = podrobnosti sekundárního upravení, O = mince, opatřená ouńkem, KO = mince vsazena do obroučky a opatřena ouńkem). Exemplář z Mikulova je také jediný vyrobený ze stříbrné mince. Vńechny ostatní mince s ouńky jsou vyrobeny ze zlatých mincí. Velice zajímavé je srovnání zlatých mincí s ouńkem a zlatých proděravělých mincí (tab. 6). U téměř vńech zlatých mincí je respektován obraz panovníka na minci (11.5 – 12h). To můņe dokládat výrobu závěsků ze starńích zlatých mincí v novějńí době (zpravidla v době stěhování národů), případně jinou neņ středoevropskou provenienci. Tab. 6 ID 15 42 45 26 24 10 41

NL Strachotín Záluží Nový Bydžov

Trnava Lužice Komorní Lhotka LíbezniceMěšice 31 Praha-Nusle 30 Praha-Karlín 29 Morava

SUM KO O O O O O PR

PODR K ouško respektuje obraz na averzu AV ouško respektuje obraz na averzu, profilovaný AV plech, šířka 3.7mm AV ouško respektuje obraz na averzu, deformovaný profilovaný AV AV plech, šířka 5,1mm AV ouško respektuje obraz na averzu AV AV při okraji, 12h, průměr 2mm AV

PR PR PR

při okraji, 11.5h, průměr 2.5mm při okraji, 11.5h, průměr 2mm dírka respektuje obraz na averzu

AV AV AV

Tab. 6: Nálezy zlatých mincí ze středoevropského barbarika. (ID = číslo v katalogu, NL = název lokality, SUM = způsob sekundárního upravení, PODR = podrobnosti sekundárního upravení, K = kov, O = mince, opatřená ouńkem, KO = mince vsazena do obroučky a opatřena ouńkem, PR = proděravění). 26

Co se týče chronologického rozloņení sekundárně upravených mincí ze středoevropského barbarika, kopírují datace raņeb datace mincovních nálezů z dané oblasti. Z prvního století před Kristem pochází pouhá jedna mince, pochází z kontextu germánského sídlińtě, ale její doba uloņení není známa. Z období před vládou Vespasiana pochází pouhé dvě mince, z celkových sedmi z prvního století – příliv mincí v důsledku kontaktů od doby vlády Vespasiana je i na malém souboru patrný. Mince z 2. století jsou zastoupeny počtem ńesti kusů. Očekávaný zvýńený příliv mincí z doby markomanských válek (a těsně po nich) se v souboru nijak zvláńtě neprojevil. Spíńe je zde pozorovatelný nárůst počtu mincí ze sídlińť z mladńí doby římské, v závislosti na novějńích mincovních nálezech ze sídlińtního prostředí. Do 3. století spadá celkem devatenáct mincí, do století 4. jedenáct mincí a od 5. století se společně se slábnutím kontaktů s římskou říńí v důsledku změn v osídlení sniņuje i počet mincí raņených v dané době – pro doplnění z 5. století pochází tři mince, z 6. století jeden exemplář (graf 2).

Graf 2: Chronologické rozloņení sekundárně upravených mincí ze středoevropského barbarika. U chronologického rozloņení sekundárně upravených mincí je vńak potřeba pozastavit se nad dobou uloņení jednotlivých exemplářů. Ne vņdy je tato informace z literatury zjistitelná. Obecně se vńak zatím u mincí podařilo vysledovat archeologizaci

27

závěsků aņ v mladńí době římské (tab. 7), coņ ovńem není ņádným opodstatněným faktem vzhledem k nedostačujícímu stavu výzkumu a publikace. Tab. 7 ID 9 11 12 15 24 34 38

NL Kostelec na Hané Hroznová Lhota Olomouc-Slavonín Strachotín Lužice Bohouňovice Starý Kolín

DM 276-282P 333-350P 351-355,355-361 okolo 450 526-565P 249-251 284-293

DUM 1. pol. 4. století 1. pol. 5. stol. 2. pol. 5. století 4. – 5. století 6. století po 573/574 po 401/403

P Probus Constans Constantin II. Pulcheria Justinian I. Traianus Decius Diokletianus

SUM PR PR PR KO O PR PR

Tab. 7: Doba uloņení sekundárně upravených mincí ze středoevropského barbarika (ID = číslo v katalogu, NL = název lokality, DM – datace mince, DUM – datace uloņení mince, P = panovník, SUM = způsob sekundárního upravení, O = mince, opatřená ouńkem, KO = mince vsazena do obroučky a opatřena ouńkem). Důleņitou kategorií předloņeného katalogu je také kategorie, vypovídající o nálezovém kontextu. V souboru mincí ze středoevropského barbarika se podařilo určit nálezový kontext u 27 sekundárně upravených mincí (tab. 8). 11 ks mincí z uvedeného souboru pochází z pohřebních kontextů, významný je počet sekundárně upravených mincí ze sídlińtních kontextů (14 ks), z hromadných nálezů pochází 3 ks mincí. Pro ilustraci je v uvedené tabulce zahrnuta i kolonka NO (nálezové okolnosti), která obsahuje rok nálezu. Je totiņ patrné, jak se zkvalitňováním výzkumu a průzkumu germánských sídlińť roste i počet nálezů mincí ze sídlińť (tato problematika jiņ byla nastíněna v jiné části práce). Naopak nálezy z pohřebińť a hrobů jsou větńinou záznamy ze starńích výzkumů, případně starńí náhodné nálezy, které by bylo třeba ověřit důkladněji. Mince s ouńky pochází vņdy z hrobových kontextů, coņ poukazuje na odlińné zvyklosti pohřbívání v době stěhování národů. Tab. 8 ID 1 7 8 9

NL NK Mikulov PH Dolní Věstonice PH Vícemilice S Kostelec na PH Hané 11 Hroznová Lhota HN

28

SUM KO PR PR PR

NO 1950, ZAV AV 1861 1924, NN

PR

1868, NN

Tab. 8 ID NL 12 OlomoucSlavonín 13 Stradouň 15 Strachotín 16 Medlovice 17 Vysoké Mýto 18 Prosiměřice

19 21 24 26 32 33 34 46 47 48 50 51 36 38 42 43

NK S (hliník z DSN)

SUM NO PR 2001, AV

S PR PH KO S (laténské sídliště s doklady germánské aktivity) PR S (pozdní DB, DH, StřH.DL, DŘ neprokázány) PR P (Podle Perničky je na místě pohřebiště ze 3.století, PR patřící ke zjištěnému, 2km vzdálenému germánskému sídlišti) Uherský Brod PH PR Vysoké Mýto S (nálezy z DL a st.DŘ) PR Lužice PH O Trnava PH O Stradonice S PR Stradonice S PR Bohouňovice HN/S (osídlení doloženo v neolitu, době halštatské a PR laténské) Plotiště nad PH PR Labem Vysoké Veselí S PR Dolany PA PR Chotěšov S (polykulturní lokalita, osídlení ve starší i mladší DŘ) PR Údlice S (polykulturní lokalita, osídlení starší DŘ) PR Kouřim S PR Starý Kolín HN PR Záluží PH O Zalužany S (v sídlištním areálu nalezeno 9 mincí) PR

2008, PD 1979, AV 2008, PD 2009, PD 1957, NN

1933 2006, PD 1981, AV 1960, NN 19. století, NN před 1881, NN NN 1961-1971, AV před 1916 1967, AV 2004, PP 1998, PS 2000, PD 1917 1930, AV 2002, PD

Tab. 8: Nálezový kontext u sekundárně upravených mincí ze středoevropského barbarika. (ID = číslo v katalogu, NL = název lokality, NK = nálezový kontext, SUM = způsob sekundárního upravení, NO = nálezové okolnosti, S = sídlińtní nález, PH = nález z pohřebińtě, z hrobu, PA = nález z pohřebińtě, z prostředí pohřebního areálu, HN = hromadný nález, součást hromadného nálezu, O = mince, opatřená ouńkem, KO = mince vsazena do obroučky a opatřena ouńkem, PP = povrchová prospekce, PS = povrchový sběr, PD = detektorová prospekce, AV = archeologický výzkum, NN = náhodný nález).

29

5.1.2 Depoty a hromadné nálezy Dalńí vyčleněné kategorie spadají do nálezového kontextu depotů. Do těchto kategorií řadím nálezy, které vykazují znaky tzv. hromadného nálezu. Tedy větńí soubory mincí, čítající nejméně pět kusů mincí (Nemeńkalová – Jiroudková 1972, 437) a vykazující znaky záměrného uloņení jako jednorázového celku (Militký 2013, 20). S depoty je často velký problém z hlediska dochovaných nálezových okolností, větńinou dokonce se stavem zachovalosti samotných mincí. V drtivé větńině případů se jedná o staré nálezy, z nichņ dnes v muzeích zůstalo, v lepńím případě, jen malé mnoņství mincí. To je dalńím důvodem k tomu, vycházet pouze z nálezů, které jsou pro tuto práci přínosné, a to depoty, poukazující na moņnou sekundární funkci. Povaņuji za nutné zde podotknout, ņe tento postup si z metodického hlediska dovolím pouze proto, ņe se nemá jednat o výstup statistických faktů, spíńe o kompilační analýzu. Kvantita pouņitelných nálezů totiņ není pro zhodnocení moņností sekundárního vyuņití tolik důleņitá a rozbor nálezů bez nálezových okolností by pro předloņenou práci postrádal smysl. Prvním interpretačně důleņitým depotem je depot z Libčevsi. Byl objeven v roce 1908 „při dobývání rańeliny,“8 u obce Libčeves (okr. Louny). Jde o depot dnes dochovaných 42 mincí (původně mělo jít o 80 – 200 mincí). Je důleņitý díky doprovodným nálezům (obr. č. 2), předevńím dvěma sponám typu Almgren 147c, dalńí stříbrné sponě, prstenu a hliněné nádobce (Droberjar 2002a, 230). Depot byl podle datace spon uloņen do země po 2. polovině 2. století. Soubor poukazuje na moņnost vnitrogermánského obchodu nebo společenských kontaktů se středním aņ dolním Polabím – podle provenience spon (Militký 2013, 22). Tento soubor mincí byl nalezen na lokalitě s doloņeným osídlením z doby laténské (Waldhauser 2001, 299), „ve vrstvě s kostmi a střepy z doby laténské“ (Weinzierl 1909). Můņe tedy také souviset s nějakými symbolickými, či náboņenskými praktikami na starńím pohřebińti. Na lokalitě Česká Skalice (okr. Náchod) se ukazuje poměrně sloņitá situace starých mincovních nálezů. Jedná se o sedm nálezů z let 1884, 1884 – 1896, 80. – 90. let 19. století, 1920, před 1945 (Militký 2013, 218). Samotný výčet let, ze kterých tyto soubory pocházejí, poukazuje na vysokou míru zmatečnosti a nepřesnosti. Mnoņství z nálezů se nedochovalo, ale z dochovaných raņeb a z kusé dokumentace se přesto pokusím nastínit interpretační moņnosti hromadných nálezů a depotů z České Skalice. Prvně objevený depot se nedochoval, ale měl být datován do let 68/69 – 161/167. Druhý z depotů, datovaný lety 8

Původní nálezové okolnosti (Militký 2013, 239).

30

103/111 – 260/268 obsahuje 14 mincí, převáņně denárů (Militký 2013, 219). Z dobových zpráv vyplývá, ņe společně s mincemi se nańel i malý zlatý závěsek, ten se vńak nedochoval. Jeho přítomnost by mohla indikovat pozdějńí dobu uloņení (snad aņ dobu stěhování národů), pro kterou existují analogie zlatých závěsků z nańeho území (Militký 2013, 23). Dalńí z depotů obsahoval jedenáct mincí, z toho deset denárů. Chronologické rozpětí mincí je 97 – 260/268. Bliņńí informace se nedochovaly. Dalńí dva nálezy jsou malé soubory dvou aņ tří mincí, raņených kolem poloviny 2. století. U posledního depotu deseti značně otřelých mincí se nepodařilo prokázat původ z České Skalice (Militký 2013, 22 – 25). Co se týče interpretace těchto nálezů, pravděpodobně jde o důleņitou oblast obchodních kontaktů s Przeworskou kulturou v Polsku. Dokazují to i mnohé mincovní nálezy v příhraniční polské oblasti (Militký 2013, 23). Depot malých bronzů z Berouna či okolí (okr. Beroun) je velmi zajímavým případem. Důleņitost tohoto depotu dokazuje fakt, ņe z původních 1843 raņeb se zachovalo 1323 mincí. Toto mnoņství je velmi důleņité pro numismatiku, protoņe představuje velkou studnici informací. To vńak nejen z hlediska numismatiky. Pro poznání doby římské nastiňuje jeho zpracování zajímavé interpretační moņnosti. Depot byl objeven někdy před rokem 1914, ale bliņńí nálezové okolnosti nejsou známy (Militký 2013, 113). Tento nález obsahoval pouze aktuální oběņivo, tudíņ byl nejspíńe do barbarika importován a následně uloņen do země (Militký 2013, 26). Byl uloņen někdy po roce 366 a chronologické rozpětí obsaņených mincí činí maximálně 60 let (306/350 – 365/366), coņ je pro tak velký soubor z nańeho území netypické (Militký 2013, 26). Podle oficiální interpretace nového zpracování souboru se mohlo jednat o majetek germánského bojovníka, působícího v římské armádě ve 4. století. Této interpretační moņnosti napovídá i bohatý kostrový hrob z blízkého okolí – Beroun – Závodí, který byl datován lety 370/380 (Militký 2013, 26). V případě, ņe by se jednalo o majetek germánského bojovníka, působícího v římské armádě, který si jako ņold přinesl sebou z provincií, je otázkou, co s daným souborem zamýńlel poté, co si ho přinesl zpět do barbarika. Na lokalitě Plouņnice (okr. Česká Lípa) byl nejprve kolem roku 1932 objeven soubor tří zlatých solidů z let 473 – 474 (z nichņ se dochoval jen jeden), v roce 2003 dońlo při archeologickém průzkumu k objevu dalńího nálezu, v sekundární pozici, avńak se zajímavým obsahem a důleņitými vypovídacími informacemi. Novějńí nález byl do země uloņen nejdříve v 50. letech 5. století a obsahoval 3 zlaté solidy z let 430 – 455, jednu barbarskou napodobeninu stříhané čtvrtiny solidu a drobný osekaný fragment zlatého ingotu, oválného průřezu (Militký 2013, 228). Při interpretaci byly předloņeny mnohé 31

moņnosti primární i sekundární funkce. Zajímavá je moņnost doloņení platby „zlomkovým zlatem,“ předevńím je zde ale nastíněna moņnost uņívání zlatých mincí pro dalńí výrobu, předevńím ńperkařskou (Militký 2013, 76). Tato lokalita je první z doby stěhování národů na nańem území, kde bylo zjińtěno uloņení mincí společně se zlatem ve formě suroviny (Militký 2013, 76). Zároveň můņe tento nález potvrzovat, ņe zlato se k výrobě ńperků skutečně pouņívalo aņ v době stěhování národů. Ráda bych se pozastavila u depotu z Krivońtian (dnes Stráņske, okr. Michalovce), z východního Slovenska. Nalezen byl v první polovině 19. století, údajně volně v zemi, rozptýlen v okruhu asi 30 cm (Zozuláková 1986, 230). Depot dnes čítá 125 mincí, větńinou malých bronzů. Chronologický rozsah mincí je stanoven na 286/305 – 364/387 a doba uloņení byla stanovena na konec 4. století (Zozuláková 1986, 238, 243). Drtivá větńina mincí je popsána jako silně pońkozená, otřelá a často také vyńtípnutá.9 Depoty bronzových, silně opotřebovaných mincí nejsou neobvyklým jevem. Na území barbarika ve 4. století jsou naopak jevem častým, zaráņející je vńak koncentrace mincí s vyńtípnutou částí, která by mohla poukazovat na určitou snahu o sekundární upravení. V literatuře vńak tomuto faktu a moņné sekundární funkci není věnována ņádná pozornost. Je interpretován jako majetek římského obchodníka, případně barbarského překupníka (Zozuláková 1986, 241). Značná otřelost a pońkození mincí by vńak spíńe odpovídala odlińné interpretaci. Mohlo by se například jednat o zásobu kovu určenou pro dalńí zpracování, případně mohl mít depot i symbolickou funkci. Jak jiņ bylo řečeno, u nálezů depotů římských mincí často postrádáme bliņńí nálezové okolnosti, v důsledku toho je jejich interpretace značně problematická. Kromě nálezových okolností a kontextů je u depotů potřeba sledovat přítomnost doprovodných nálezů, případně dalńích nálezů v bezprostředním okolí. Ty mohou jednak napomoci dataci uloņení depotu, případně mohou také pojednávat o moņných kontaktech. S jistou dávkou opatrnosti můņeme u depotů a hromadných nálezů mincí také předpokládat symbolickou funkci celku, například u nálezů římských mincí ve starńích kontextech. Mezi depoty a hromadnými nálezy také najdeme jisté doklady pouņití mincí pro dalńí zpracování (viz. kap. 5.1.4).

9

Katalog mincí Krivońtianského depotu, publikováno ve Slovenské numismatice 9, viz citace Zozuláková 1986.

32

5.1.3 Mince jako votivní dar Hromadné nálezy z vodního prostředí Do této kategorie, vyčleněné jako zvláńtní kategorie „hromadných (votivních?) nálezů z minerálních pramenů a vodního prostředí“ J. Militkým (2013, 31 – 33), spadá několik starńích nálezů. Ani zde nejsou nálezové okolnosti zcela jednoznačné. Jedná se o nálezy mincí hromadného charakteru, které vńak nejspíń nebyly uloņeny ve stejnou dobu. S těmito mincovními nálezy často souvisejí i dalńí nalezené předměty (ńperky apod). Z českého prostředí rozlińujeme dva typy, a to nálezy z řek a nálezy z minerálních pramenů (Militký 2013, 32). Do první skupiny spadá nález 44 mincí vyzvednutý z Labe mezi Kolínem a Starým Kolínem, jehoņ interpretace je znemoņněna právě chybějícími nálezovými okolnostmi. Díky nim by bylo moņno alespoň zjistit, zda byly mince nalezeny hromadně, nebo jako jednotlivé vyzvednuty z řeky při její regulaci. Mezi moņnostmi interpretace je zmíněna i funkce rituální obětiny. Dalńím sporným nálezem je soubor mincí z Ņalhostic. Soubor 14 – 16 mincí se od předchozího příliń nelińí, také se zde nedochovaly konkrétnějńí nálezové okolnosti. Otázkou také zůstává regulace toku řeky, ke kterému dońlo v pozdějńí době, neņ byly mince uloņeny. Nemusí platit, ņe kudy teče řeka dnes, a odkud byly mince vyzvednuty (ať uņ jako depot, nebo jednotlivé mince naházené postupem času do říčního toku), tudy tekla řeka i v době jejich uloņení (Militký 2013, 32). Do druhé skupiny se z nańeho území řadí také pouhé dva nálezy. Jde o soubor mincí, nalezený při čińtění vřídla v Teplicích, ve druhé polovině 19. století. Torzo nálezu a nedostatečná dokumentace dnes mohou pouze napovídat o moņné interpretaci. Podobně neověřený nález pochází z Lahońtě, jeho autenticita je vńak zpochybňována (Militký 2013, 247). Přestoņe u vńech těchto nálezů chybí informace, ze kterých by bylo moņno vyvodit patřičné závěry, jsou důleņitým ukazatelem symbolické funkce a moņného sekundárního vyuņití mincí jako obětin. Analogie nálezů mincí, vázaných na vodní prostředí pochází ze samotného Říma, ale i ze severogermánských obětińť. Druhé zmíněné nálezy jsou vńak odlińného charakteru (Militký 2013, 32). Tomuto typu nálezů v nańem prostředí zatím nebyla věnována dostatečná pozornost na to, abychom mohli s určitostí potvrdit nebo vyvrátit moņnost uņití mincí ve vodním prostředí jako obětin.

33

Mince v areálu pohřebińť Mince se v hrobových kontextech z doby římské objevují pouze ojediněle, k nárůstu počtu hrobů s přítomností mincí dochází aņ v době stěhování národů (Jančo 2000a, 70). Mince v hrobech často přebírají funkci ńperků, součástí oděvu nebo ozdoby jiných milodarů. Představa tzv. obolu mrtvých, který byl zemřelým vkládán do hrobu „na cestu poslední,“ byla v barbariku pravděpodobně přejímána z římsko-provinciálního prostředí (Jančo 2000a, 70). V římském prostředí se mince ve funkci obolu nachází v kostrových hrobech, a bývají vkládány nejčastěji do okolí úst, na oči, k hlavě, na hruď, do ruky nebo k nohám. (Gorecki 1975, 200 - 224) Ve starńích nálezech z prostředí barbarika chybí informace o přesnějńí poloze mincí v hrobech z doby římské (Jančo 2000a, 72). Votivní funkce u hrobových nálezů z nańeho prostředí není doloņena. Jako obolus mrtvých se mince v nańem prostředí v době římské téměř s jistotou nepouņívaly. Svědčí o tom mnoņství prozkoumaných hrobů (předevńím ņárových), v nichņ se mince prakticky téměř nevyskytly. Ze zkoumaného území známe jen pár případů (Plotińtě nad Labem, Ņarońice, Kostelec na Hané (Militký 2013, 38). Avńak ani tyto exempláře nemusí jasně poukazovat na votivní funkci milodaru, případně mohou vypovídat o odlińném původu pohřbených, v jejichņ hrobech se mince objevily. Na západním Slovensku se mince v ņárových hrobech objevily na dvou lokalitách ze starńí doby římské, Abrahám (okr. Galanta) a Zohor (okr. Malacky). V obou případech se jedná o tzv. “třetí zónu,“ kontaktní zónu s římskou říńí a proto jsou tyto nálezy interpretovány jako vlivy římsko-provinciálního prostředí (Elschek 2007, 146). Větńí koncentrace mincí v hrobech najdeme například v sarmatském barbariku na východě, nebo v Polsku a v Pobaltí (Jančo 2000a, 70). Z barbarika známe jen několik lokalit, na kterých byla doloņena votivní funkce mince. Jedná se předevńím o hroby kostrové, z lokalit ze severského barbarika – z dneńního Německa, Dánska, Polska apod. Větńinou jde o mince vloņené do úst zemřelého, v některých případech je mince nahrazena zlatým plíńkem nebo spirálkou (Jančo 2000a, 72). Co se týče mincovních nálezů z kostrových hrobů ze středoevropského barbarika z doby římské je opět problém v nedostatečnosti nálezové dokumentace. Ve větńině případů se mince nacházela v hrobě bez dalńího, chronologicky citlivého materiálu. Hroby byly datovány na základě nalezené mince, a jak uņ dnes víme, tato datace není v době římské určující. Předloņené zjińtění by mohlo chronologii zmíněných hrobů posunout do 34

doby stěhování národů, dokonce aņ do raného středověku (Militký 2013, 40). V pozdějńím období se jednak mince v hrobech vyskytují častěji, ale i samotný kostrový ritus je častěji vyuņíván (Kolníková 1973, 132). Poloha mince v hrobu by jistě pomohla i určení funkce mince. Například funkce obolu je v kostrových hrobech docela dobře rozpoznatelná (mince v ústech, v oblasti očí apod.). Na tomto místě bych se ráda pozastavila u bohatých kostrových hrobů, skupiny Leuna-Haßleben, z mladńí a pozdní doby římské. Do této skupiny se řadí několik bohatých hrobů z nańeho území – např. Beroun – Závodí (Břicháček 1981), Prosmyky (Blaņek 1995), Soběsuky (Blaņek 1995), Hostivice (Sankot – Pleinerová – Końta 2004). Z lokalit na nańem území sice ņádné mincovní nálezy nepochází, ale je otázkou, zda přece jen původně nebyly součástí inventářů těchto hrobů. Analogie z bohatých hrobů ve středním Německu by tomu napovídaly. Mince v těchto bohatých kostrových hrobech se objevily na lokalitách Leuna (Schulz 1953), Haßleben (Schulz 1933), Gommern (Laser 2010) a dále na Polské lokalitě Zakrzów (Quast 2009). V hrobech z těchto lokalit se objevily i římské (předevńím zlaté) mince ve funkci obolu (např. Verner 1973). Mince v ņárových hrobech, z doby římské se na nańem území objevují ojediněle – s jistotou můņeme mluvit o dvou mincích. Z lokalit Plotińtě nad Labem (okr. Hradec Králové, ID 46). Tato mince nese stopy pálení a byla součástí hrobového oděvu spáleného neboņtíka (Militký 2013, 38 - 39). Byla opatřena dírkou a značně otřelá (Rybová 1970, 364). Druhý nález z lokality Kostelec na Hané (okr. Prostějov, ID 9), pochází z ņárového hrobu (Zeman 1961, 15) a je také upraven jako závěsek. Nedá se tedy příliń předpokládat, ņe by Germáni na nańem území vyznávaly nějakou symboliku u římských mincí související s pohřebním ritem. Mnohem zajímavějńí je vńak situace okolo nálezů z areálů ņárových pohřebińť. Větńina nálezů z pohřebních kontextů z nańeho území totiņ pochází z areálů pohřebińť, nikoli přímo z hrobů. Tyto mince jsou často mladńí neņ chronologické určení pohřebińť. J. Militký tento druh nálezu uvádí jako doposud nevyčleněnou nálezovou kategorii, která vńak můņe dokazovat nový fenomén v době římské. S vysokou mírou opatrnosti interpretuje mince jako „votivní dárky v areálech hrobů předků,“ případně jako doklady obřadů, pořádaných i několik desítek let po ukončení pohřbívání na daném pohřebińti (Militký 2013, 39). Tuto interpretaci podporuje i fakt, ņe u mincí z areálů ņárových pohřebińť, i mincí ze starńích nálezů, u nichņ jiņ není ověřitelné, zda pochází přímo z hrobů, nesledujeme znaky pońkození ņárem. Musely být do hrobu (pokud vůbec) přidány dodatečně (Jančo 2000a, 72). 35

Tento fenomén se objevil například na lokalitě Dolany (okr. Chomutov, ID 48), kde byla prokazatelně mezi ņárovými hroby ze starńí doby římské nalezena mince, datovaná lety 348 – 350. Čili se na pohřebińtě dostala téměř o dvě století později (Militký 2013, 39). Mince byla objevena přímo při řádně dokumentovaném archeologickém výzkumu, coņ zvyńuje její interpretační hodnotu. Mezi dalńí lokality, na kterých se mince vyskytly v areálu pohřebińtě, patří například Dobřichov (okr. Kolín) a Kostomlaty nad Labem (okr. Nymburk), kde se nańly mince výrazně mladńí neņ hrobové celky (Militký 2013, 39, tab. 15.). Teorii o votivní funkci římských mincí na starńích pohřebińtích a moņných rituálech pořádaných z úcty k předkům podporují nálezy mincí v pláńtích starńích mohyl, nejčastěji z doby bronzové a halńtatské (Militký 2013, 41). Je doloņeno ukládání germánských hrobů do pláńťů starńích mohyl (např. Borotice, okr. Znojmo, Stuchlík 1991). Není vyloučeno, ņe ze stejných důvodů se do starńích mohyl mohly dostat i římské mince. Jedná se o dnes jiņ neověřitelné nálezy z lokalit Vńepadly (okr. Domaņlice), Vrbice (okr. Prachatice), Malesice (okr. Plzeň – sever) (Militký 2013, 41). Zajímavá je situace na Slovensku, kde zatímco na levém břehu Dunaje nálezy v hrobových kontextech chybí, na provinciálním území se mince v kostrových hrobech, ve funkci obolu objevují. Hezkým příkladem je lokalita Bratislava – Rusovce, kde se vlivy provinciálního pohřebního ritu odráņí v mnoņství mincovních nálezů i jejich uloņení do hrobu (Kraskovská 1986, 127). V době stěhování národů se zvyńuje mnoņství mincí ukládaných do kostrových hrobů, avńak jejich pouņití je jiné neņ jako obolus. Naopak velké mnoņství nálezů dokládá spíńe jiņ zmíněnou formu uņití jako ńperku, případně hmotného majetku zemřelého. Z kostrového hrobu z Libice nad Cidlinou (okr. Nymburk) pochází nález mince, uņitý údajně jako „obolus mrtvých.“ Hrob má být datován aņ do raného středověku, avńak nález je jiņ dnes neověřitelný (Militký 2013, 182). Z langobardského pohřebińtě v Luņicích (okr. Hodonín), datovaného do 6. století, pochází nález mince (obr. č. 3) z kostrového hrobu č. 113 (Klanica – Klanicová 2011, 303), u které se nabízí moņnost uņití jako obolu. Uvedená mince se nacházela v ústech zemřelého (obr. č. 4).

5.1.4 Mince jako surovina Montanistika a metalurgie kovů na nańem území v době římské není zatím příliń probádaná. To platí předevńím pro metalurgii drahých kovů, jejíņ výsledky by pro tuto práci měly jistě ohromný význam. Nejen Tacitovy zprávy („Zlato a stříbro jim bohové 36

odepřeli – težko říci, zda z náklonosti nebo z hněvu,“10) ale i samotné archeologické doklady poukazují na to, ņe germánská metalurgie nepatřila mezi nejrozvinutějńí výrobní odvětví. Metalurgie drahých kovů v době římské je na nańem území doloņena pouze na několika lokalitách. Náznaky kovoliteckého zpracování drahých a barevných kovů pochází z Čech, z lokality Beroun – Havlíčkova ulice (okr. Beroun), kde se v sídlińtním prostředí v několika výrobních objektech nańly zlomky bronzových plíńků, a barevných kovů (Jančo 2000b, 107). Ve Stradonicích (okr. Beroun) byla na dně sídlińtní jámy ze starńí doby římské nalezena 18 cm dlouhá bronzová tyčinka, interpretovaná jako polotovar (Motyková – Ńneidrová 1962, 144). Z lokality má také pocházet střep tyglíku s natavenou měděnou struskou (Motyková – Ńneidrová 1962, 150). Za povńimnutí stojí fakt, ņe na obou zmíněných sídlińtních lokalitách je doloņená také metalurgie ņeleza, a to výrobními objekty nebo ņelezářskými pecemi. Nálezy dokazující metalurgii drahých a barevných kovů na těchto dvou lokalitách spadají do rozsáhlé oblasti Berounska, kde se v době římské ve velké míře zpracovávaly kovy (Jančo 2000b, 108). V Pasohlávkách (okr. Brno – Venkov) byla na germánském sídlińti odkryta kovolitecká dílna, kde se vyráběly předevńím bronzové spony a nákončí opasků (Tejral 2006, 164). Během záchranného archeologického výzkumu se zde nańly zlomky tyglíků a liteckých forem. Podle zlomků keramiky je objekt datován do 2. – 3. století (Tejral 2006, 164). Na Moravě jsou dalńí důleņité nálezy ze Strachotic (okr. Znojmo) či Hradiska u Muńova (okr. Brno – venkov), kde se objevují doklady metalurgie barevných a drahých kovů v podobě plíńků či zlomkových částí kovů (často mědi, bronzu a mosazi) a zlomků tyglíků (Droberjar – Frána 2004, 441). Na lokalitě Stupava (okr. Malacky) byl v blízkosti římské stanice objeven výrobní objekt, patrně související s germánským sídlińtěm. Z tohoto objektu pochází jak doklady zpracování ņeleza, tak také doklady metalurgie drahých a barevných kovů, ve formě tyglíků, jejich zlomků, slitků bronzoviny, plíńků a dalńích bronzových „zbytků“ a výrobního materiálu (Turčan 1985, 111 – 113). Nepřímými doklady o metalurgické činnosti mohou být i nálezy z hrobů. Na pohřebińti v Třebusicích (okr. Kladno) byla v hrobu č. 320 nalezena kamenná odlévací forma Droberjar – Frána 2004, 441) V hrobu č. 202 dvě spony, fragment mosazného

10

Tacitus, Publius Cornelius: Germania. Trnava 1980 (překlad J. Ņigo), str. 50.

37

plechu či ingotu, bronzová jehlice, bronzový krouņek, bronzový slitek a fragmenty ņelezných předmětů (Droberjar – Frána 2004, 547). Také zpracování nálezů ze stříbra z ņárového pohřebińtě v Jevíčku (okr. Svitavy) přineslo nové poznatky o moņné metalurgii drahých kovů na nańem území. Na zmíněné lokalitě se objevily nálezy stříbrného ingotu a slitků stříbra (Droberjar 2014, 140 – 141). Zatímco zmíněnému ingotu můņeme přiřadit funkci suroviny, stříbrné slitky jsou pouze zbytky stříbrných předmětů, které byly roztaveny při ņehu. Nálezy z hrobů nemůņeme brát jako přímý doklad metalurgie barevných kovů, jako je tomu u nálezů ze sídlińť, mohou vńak indikovat existenci samostatného řemesla. Na lokalitách Nová Ves (okr. Praha – východ) a Velké Chvalovice (okr. Kolín) se také objevilo stříbro v surové formě, nebyly vńak dosud publikovány (Droberjar 2014, 140). Proč je ale téma metalurgie barevných a drahých kovů tolik důleņité pro předloņenou práci. Dřívějńí bádání, které odmítalo vyuņití mincí jako platidel, předkládalo jako hlavní interpretační moņnost římských mincí nalézaných v barbarském prostředí jejich pouņití jako surovin, případně směnného artiklu, váhy daného kovu. Germáni nejspíń pro domácí metalurgickou výrobu pouņívali i zdroje kovu (například mosazi), importované z římské říńe, buďto ve formě ingotů, nebo nepouņitelných předmětů (Droberjar – Frána 2004, 459). Je vysoce pravděpodobné, ņe mezi předměty římské provenience, pouņívanými k recyklaci a výrobě ńperků či jiných předmětů z drahých a barevných kovů, figurovaly také římské mince (Droberjar – Frána 2004, 457). Jak jiņ bylo popsáno, interpretace mincí, pouņitých jako surovin nemůņe zdaleka platit pro veńkeré nálezy římských mincí z nańeho území. Existují vńak jisté případy, které interpretaci mince jako suroviny umoņňují, ba dokonce s jistotou předkládají. U jiņ výńe popsaného depotu z Libčevsi (okr. Louny), do země uloņeného někdy ve 2. století (Militký 2013, 22), který kromě mincí obsahoval i doprovodné nálezy – dvě spony typu Almgren 147c, dalńí stříbrnou sponu, prsten a hliněnou nádobu (Droberjar 2002a, 230), je nastíněna moņná interpretace, ņe mince zde nalezené mohly slouņit jako surovina pro místní ńperkařskou výrobu (Droberjar 2002a, 243). Pro 5. století je dokladů pouņití zlatých mincí jako surovin na nańem území několik. Na lokalitě Plouņnice se společně se třemi zlatými mincemi podařilo najít jednu barbarskou napodobeninu stříhané čtvrtiny solidu a drobný osekaný fragment zlatého ingotu, oválného průřezu, které jsou pokládány za doklady pouņití mincí jako suroviny pro

38

dalńí výrobu (Militký 20103, 83). Tento nález je datován do 5. století (Militký 2013, 29, tab. 6). V minulosti dońlo také k některým analýzám ńperků, například E. Droberjar nastínil moņnost výroby zlatých náramků typu Tournai – Blučina, podle srovnání hmotnosti a ryzosti zlatých náramků z okolí Prahy a Blučiny se sloņením římských solidů. A pokusil se o přepočet na mnoņství solidů. Co se týče ryzosti zlata, obsahuje podle zmíněné analýzy zlato, ze kterého jsou vyrobené ńperky, oproti solidům větńí procentuální zastoupení stříbra (Droberjar 2001, 524). Na lokalitě Bratislava – Devínská Nová Ves byly během systematické prospekce objeveny tři slitky spečených římských mincí, sestávající z 11 – 12 denárů (Elschek 2007, 146). Jedná se o denáry z přelomu 2. a 3., a předevńím z počátku 3. století, které obsahovaly menńí mnoņství stříbra a proto nedońlo k jejich úplnému roztavení (Elschek 2007, 146). Tyto nálezy jsou dokladem toho, jak je důleņité upřít pozornost při bádání o římských mincích uņívaných germánským obyvatelstvem na detaily, nejen samotných mincovních nálezů. Dále je potřeba zabíhat i do jiných oblastí studia barbarské společnosti, které pravděpodobně s uņitím mincí mohly souviset. Podstatná je také spolupráce s jinými vědními obory, například při provádění analýz.

6. Diskuze V oblasti mincí upravených jako závěsky se ukazuje, ņe jedním z nejdůleņitějńích sledovaných vlastností je druh kovu. U proděravělých mincí převaņují mince z bronzu a stříbra. Tento fakt můņe přispět k názoru, ņe zlaté mince ve formě závěsků mohly indikovat vyńńí společenské postavení (Militký 2013, 81). Zlaté, proděravělé mince vńak vykazují odlińné znaky, umístění dírky totiņ ve vńech případech respektuje obraz panovníka, stejně jako mince s ouńky, které jsou zase větńinou zlaté. Mohou být tedy jako závěsek upravené aņ v době stěhování národů, nebo snad nositelé zlatých mincí vnímali obraz na minci odlińně, neņ nositelé mincí z „levnějńích“ kovů? Ve starńích obdobích se vńak pro úpravu proděravěním pouņívaly mince bronzové, měděné a stříbrné. Větńinou jsou mince proděravělé při okraji, málokdy respektují obraz na minci a mívají zpravidla 2 – 2,5 mm průměr. Nízký počet mincí s hrubńími otvory, umístěnými blíņ ke středu mince dokládá, ņe nebyly pouņívány ke směně a nońeny místo ve váčku zavěńené na řemínku, jak původně předpokládali např. Pochitonov – Pochitonová

39

(1952, 106), nýbrņ i přes své, ne příliń esteticky povedené provedení, plnily funkci závěsků. Co se týče závěsků s přiletovanými ouńky, je zajímavé, ņe tento způsob úpravy, respektuje obraz panovníka v drtivé větńině případů. Mezi nositeli zlatých mincí a mincí z ostatních kovů zřejmě existoval odlińný společenský význam, ať jiņ z hlediska materiálního (mohly to být bohatńí vrstvy populace) nebo společenského (výńe postavení válečníci, apod.). Zkrátka probít bronzovou římskou minci si občas mohl dovolit i „běņný občan,“ ale zlatý závěsek se zlatým ouńkem musel být pravděpodobně společenskou výsadou. Z území dneńního Slovenska je nálezů sekundárně upravených mincí méně, neņ u nás. Je důleņité si uvědomit, ņe na tomto území docházelo k silnějńím kontaktům s okolními etniky, coņ se projevilo i na souboru mincí ze zmíněného území. Jih a jihozápad byl do značné míry ovlivněn římsko-provinciálně – mince zde byly uņívány s větńí jistotou jako platidla a také se objevuje více dokladů uņití mincí v hrobových kontextech – jako obolu (Elschek 2007, 146). Východní části Slovenska zase byly ovlivňovány sarmatskými kmeny, které římské mince uņívaly převáņně jako ńperk, coņ dokládá jejich velké mnoņství ze sarmatských pohřebińť (Wielowiejski 1970, 108 – 109). Sarmatský vliv se vńak objevuje aņ v pozdějńích časových obdobích, a ńperky vyrobené z mincí se objevují aņ v době stěhování národů, v hrobech slovanských, avarských a ve středověku (Kolníková 1973, 130). Co se týče nálezů mincí ze Slovenska, je potřeba stále myslet na tutéņ problematiku jako u nás – amatérské působení hledačů s detektory kovů, v jehoņ důsledku ztrácíme cenné informace (nejen) o mincovních nálezech a nańe výstupy mohou být značně zkreslené malým procentem evidovaných mincí. Na severu, v oblasti wielbarské kultury, při pobřeņí Severního moře a jiņní části Baltského moře dochází k větńímu přísunu mincí po Markomanských válkách, staly se zde výhodným výměnným artiklem v obchodu s jantarem (Bursche 1992, 239 – 240). Nálezy z Polska, Pobaltí, Německa – předevńím ze severského barbarika, případně ze západnějńí enklávy středoevropského barbarika nabízí interpretaci mincí jako obolu mrtvých. Motiv tohoto pouņití byl převzatý z římsko-provinciálního prostředí (Jančo 2000a, 70), coņ dokazuje vztahy germánské nobility z mladńí a pozdní doby římské s římskou říńí. Na území dneńního středního Německa, ale i v Polsku, se v bohatých kníņecích hrobech přelomu 3. a 4. století nańly římské mince, poukazující na votivní funkci. V bohatém kníņecím hrobu v Gommern se objevil aureus císaře Traiana, uloņený 40

v ústech zemřelého a interpretovaný jako obolus (Becker, 2010, 117). Mince ve funkci obolu se objevily také v hrobech na lokalitách Leuna (Schulz 1953), Haßleben (Schulz 1933) a Zakrzów (Quast 1933), coņ můņe dokazovat jistý vliv římských zvyklostí, případně vztahy tamní nobility k římské říńi. Ve zmíněných hrobech se vńak objevují i mince proděravělé, které známe prakticky z celé oblasti středoevropského barbarika (Jančo 2000, 70). V českém prostředí se mince v této skupině hrobů neobjevily.

7. Závěr Mezi badateli je stále otevřená otázka, zda za hlavní funkcí římských mincí v barbariku povaņovat funkci peněz. Je patrné, ņe Germáni mince jako platidla pouņívali, s jistotou při obchodu s římskými kupci, otázka vnitřního obchodu je vńak stále problematická. Moņná právě pozornost, věnována sekundárnímu vyuņití římských mincí by mohla nepřímo přispět i ke studiu primární funkce mincí. Nelze proto zanedbat dosavadní výzkum, který jiņ přinesl v kusých zprávách moņnosti sekundárního vyuņití římských mincí v germánském prostředí. První z moņností, kterou se autoři často snaņili prokázat je funkce votivní. Ukazuje se, ņe tato funkce není na nańem území příliń doloņitelná. Z hromadných nálezů se nabízí pouze nálezy z vodního prostředí (Militký 2013, 31 – 33), ty jsou vńak značně diskutabilní, protoņe jim chybí nálezové okolnosti, které by jednoznačně dokládaly dataci do doby římské nebo stěhování národů, nebo jejich hromadné uloņení. Jsou vńak jediným dokladem o symbolické funkci hromadných nálezů, doloņeným například v římském prostředí (ostatně zvyk vhazování do studen a kańen se dochoval dodnes (Militký 2013, 32). Ostatní hromadné nálezy přebírají jiné funkce, větńinou jde o doklady importu – depot z Libčevsi dokládá moņnost importu římských mincí z oblasti středního aņ dolního Polabí – vnitrogermánský obchod (Militký 2013, 22), případně sluņby germánského obyvatelstva v římské armádě (Militký 2008, 37), nebo moņnost uloņení majetku. Některé hromadné nálezy dokládají moņnou reutilizaci mincí, a pouņití jako suroviny pro dalńí výrobu – tato interpretace se nabízí u depotu z Libčevsi nebo Plouņnice. Votivní funkce mincí se nabízí také pro nálezy z hrobů, hledají se souvislosti s římsko-provinciálním prostředím – a nachází se v kontaktních zónách na jih od Dunaje (Kraskovská 1986, 127). V oblastech severně od Dunaje (na území osídleném převáņně germánským obyvatelstvem) se římská představa obolu téměř neprojevuje, na několik málo výjimek, a mince v hrobech se dají interpretovat spíńe jako ńperky, součásti oděvu a majetek zemřelého. Votivní funkce jako obolu mrtvých je doloņena v kostrových hrobech 41

skupiny Leuna – Haßleben (např. Schulz 1933, 1953), pouze vńak na lokalitách ve středním Německu a Polsku. Mince z pohřebních areálů jsou zajímavou interpretační moņností, kterou před nedávnem nastínil J. Militký (2013, 39). Jedná se o mince, nikoli z hrobů, ale z volného prostředí pohřebních areálů (předevńím na ņárových pohřebińtích), které mohly přebírat funkci symbolickou – dary předkům (Militký 2013, 39). Otázkou zůstává, do jaké míry se jedná o ztrátové mince místního obyvatelstva, které mohlo pohřební areály navńtěvovat za duchovním nebo jiným účelem, bez úmyslu minci na pohřebińti zanechat. I dnes jdou lidé fascinování podobnými místy a navńtěvují je. Dalńí předkládanou moņností sekundárního vyuņití je vyuņití mincí jako suroviny pro výrobu dalńích předmětů. Pro tuto interpretaci vńak existuje z nańeho území stále málo přímých dokladů. A celkově o metalurgii drahých a barevných kovů v době římské víme málo. Můņe to ovńem souviset se stavem výzkumu germánských sídlińť. Předměty germánské provenience (mezi které se řadí i ńperky a součásti oděvů z drahých a předevńím barevných kovů) musely vznikat v rukou germánských řemeslníků (Droberjar – Frána 2004, 441). Jasné doklady germánských metalurgických dílen z nańeho území prozatím neznáme, proto hledáme doklady zpracování kovů mezi nálezy kovových polotovarů a surovin – s těmi se často vyskytují i římské mince. Povaņujeme je tedy, vedle kovových nádob a jiných kovových předmětů importovaných například z římské říńe, za surovinovou základnu germánského řemeslníka (Droberjar – Frána 2004, 444). Nejjasnějńím dokladem sekundárního vyuņití římských mincí v barbariku se zdá být jejich úprava do podoby závěsku. Ta bývá prováděna dvěma způsoby – proděravěním a v době stěhování národů přinýtováním ouńka. Nejčastěji se pouņívají mince z méně drahých kovů – mědi a jejích slitin, hlavně bronzové mince. Mince ze stříbra se vńak také pouņívají dosti hojně (14 ks). Zlatých, proděravělých mincí se objevuje nejméně, zato mohou indikovat jistou sociální nebo společenskou nadřazenost. Pro tuto interpretaci vypovídá i fakt, ņe v době stěhování národů se pro „lepńí“ úpravu mincí – přinýtování ouńek – pouņívaly předevńím zlaté mince. Také u mincí s ouńky bývá respektován obraz panovníka, zatímco u proděravělých mincí se dírky nacházejí nejčastěji při okraji a ne vņdy respektují vyobrazení na minci. Dírky u zlatých mincí vńak obraz panovníka respektují ve vńech případech. Nutno jeńtě zmínit mince, které mají dírky vytvořené neesteticky (jsou příliń velké, vedeny středem mince, samotným obrazem apod.). Vzhledem k malému mnoņství takových nálezů se podle mého názoru jedná o nepovedené kusy, ať uņ z důvodu nízké 42

zručnosti výrobce, nebo hrubosti jeho nástrojů. K této domněnce přispívají i nálezy nepovedených dírek (ID 21). Při studiu sekundárně upravených mincí (a římských mincí v barbarském prostředí obecně) je jednou z nejdůleņitějńích otázek kontext, ve kterém se daná mince vyskytla. Coņ ukazuje situace mincovních nálezů ze sídlińť, kterých v poslední době výrazně přibývá, z důvodů pouņití detektorů kovů při archeologických výzkumech a pečlivějńího výzkumu orničních vrstev (Militký 2013, 18). Naopak starńí nálezy z hrobů, předevńím ņárových, bývají zpochybňovány. Pro příklad - na obrovském pohřebińti z mladńí doby římské v Plotińti nad Labem byla nalezena pouze jedna mince (Rybová 1979). V Kostelci na Hané byla objevena v ņárovém hrobu také jen jedna mince (Zeman 1961, 15). Oba exempláře byly proděravělé, coņ dokazuje, ņe spíńe neņ votivní funkci plnily mince u Germánů funkci osobního majetku a ńperku (i v hrobech). Pozornost věnovaná kontextům, ve kterých se mince nacházejí, by také v budoucím výzkumu mohla výrazně změnit dosavadní výsledky datace mincí, resp. kontextů datovaných pomocí nalezených mincí. Mince totiņ nejsou v době římské vhodným datovacím prostředkem, protoņe Germáni pouņívali mince dlouho po té, co uņ v římské říńi pozbyly platnosti, jak dokládají i zprávy římského historika Tacita.11 Bez datace kontextu se tudíņ nedají dělat závěry o chronologii mincí pouņívaných v barbariku, pouze se dají hledat informace o importu mincí (v obdobích zvýńených kontaktů s římskou říńí na území barbarika proudilo větńí mnoņství mincí). Nejvýraznějńím problémem při studiu mincí, a kovových předmětů obecně je otázka detektorů kovů, kvůli kterým na jedné straně uniká velké mnoņství nálezů, které zákonitě chybí ve výsledných analýzách a zkreslují je, na druhou stranu řádný detektorový průzkum, případně pouņití detektorů při archeologickém výzkumu přináńí stále nové mincovní nálezy, které k moņnostem interpretace pouņití římských mincí v barbariku výrazně přispějí. Předloņená práce si jako pramen ke studiu sekundárního vyuņití vybrala publikované nálezy mincí z barbarika. Zde nastaly dva zásadní problémy, které do jisté míry ovlivnily a zkreslily uvedené výsledky. Prvním problémem je nedostatečná kvalita publikovaných nálezů, předevńím starńího data, u kterých chybí nálezové okolnosti a kontexty. Tento problém by se dal částečně eliminovat ověřením nálezů, nálezových zpráv, a novým popisem (v případě ņe je daný nález dohledatelný). Druhým problémem je 11

Tacitus, Publius Cornelius: Germania. Trnava 1980 (překlad J. Ņigo), str. 51.

43

mnoņství nepublikovaných nálezů. Od 90. let, předevńím díky pouņívání detektorů kovu, markantně roste počet nalezených římských mincí z celé oblasti barbarika. V nańich podmínkách vńak tyto předměty zůstávají často nepublikované. Podrobnějńí studium i těchto nepublikovaných nálezů jistě přinese nové informace, a uņ je jen otázkou jeho výsledků, jestli se potvrdí doposud známé interpretace, nebo se poznání o římských mincích, pouņívaných na území barbarika převratně změní.

8. Literatura ATZMÜLLER, T. 2010: Corpus der römischen Funde im europäischen Barbaricum – Lesefunde

aus

dem

nordöstlichen

Weinviertel.

Dostupné

online:

http://othes.univie.ac.at/10337/1/2010-06-14_0407157.pdf. Staņeno 16. 6. 2015. BLAŅEK, J. 1995: Die jung- und spätkeiserzeitlichen Skelettgräber in Nordwestböhmen. Arbeits- und Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalpflege 37, s. 145 – 148. BOUZEK, J. – ONDŘEJOVÁ, I. 1990: „Třetí zóna“ mezi Římem a barbarikem při Noricko-Pannonském limitu. Archeologické rozhledy 42, 22 – 35. BŘICHÁČEK, P. 1981: A rich grave of the Roman period at the site of Beroun-Závodí. In: Hrala, J. (ed.): Nouvelles archéologiques dans la République soceialiste Tchéque, Prague – Brno, s. 127 – 128. BURSCHE, A. 1992: Roman Coinage in the Westbalt Circle. In: Okulizc – Kozaryn, J. – Nowakowski, W. (eds.), Barbaricum 2, Studia z archeologii ludów barbarzynskich z wybrzezy Baltyku i dorzecza Wisly, Warszawa, 231 – 244. ČERVINKA, I. L. 1946: Římské mince z nálezů na Moravě. Časopis vlasteneckého spolku musejního v olomouci 55, oddíl duchovědný, Olomouc, 142 – 181. ČIŅMÁŘ, M. – ČIŅMÁŘOVÁ, J. – KEJZLAR, M. – KOLNÍKOVÁ E. 2009: Detektorová prospekce archeologických lokalit na Moravě v roce 2008. Přehled výzkumů 50, 139 – 152. ČIŅMÁŘOVÁ, J. – KOMORÓCZY, B. 2010: Na prahu historie. In: Galuńka, L. – Mitáček, J. – Novotná, L. (eds.), Poklady Moravy. Příběh jedné historické země, Brno, 53 – 76. DOPITA, J. 1985: Nálezy mincí na Olomoucku (I). Zprávy krajského vlastivědného muzea v Olomouci 238. Olomouc. DROBERJAR, E. 1999: Od plaňanských pohárů k vinařické skupině. Kulturní a chronologické vztahy na území Čech v době římské a v časné době stěhování národů. Sborník Národního muzea, řada A-Historie, 53/1-2, 1 – 58. 44

DROBERJAR, E. 2000: Dvě nepublikované římské mince z Muńova-Burgstallu. Numismatické listy 56, 84 – 87. DROBERJAR, E. 2001: Zlatý náramek typu Tournai–Blučina ze středních Čech. Archeologie ve středních Čechách, Praha, 517 – 527. DROBERJAR, E. 2002a: Zu den elbgermanischen Prunkkniefibeln vom Typ Almgren 147. In: Kuzmová, K. – Pieta, K. – Rajtar, J. (Hrsg): Zwischen Rom und dem Barbaricum. Festschrift für Titus Kolník zum 70. Geburtstag, Nitra, 230 – 244. DROBERJAR. E. 2002b: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě. Praha. DROBERJAR, E. 2014: Stříbro na ņárovém pohřebińti z doby římské v Jevíčku. – Silber vom Brandgräberfeld der römischen Kaiserzeit aus Jevíčko. In: Komoróczy, B. (ed.), Sociální diferenciace barbarských komunit ve světle nových hrobových, sídlińtních a sběrových nálezů (Archeologie barbarů 2011), Brno, 133 – 148. DROBERJAR, E. – FRÁNA, J. 2004: Antická mosaz (aurichalkum) v českých nálezech časné doby římské. Archeologie ve středních Čechách 8, Praha, 441 – 462. EGGERS, H. J. 1955: zur absoluten Chronologie der römischen Kaiserzeit im Freien Germanien. Jahrbuch des römisch-germanischen Zentralmuseums II, Mainz, 192–244. GODŁOWSKI, K. 1970: The Chronology of the Late Roman and Early Migration Periods in Central Europe. Kraków. GORECKI, J. 1975: Studien zur Sitte der Münzbeigabe inn römerzeitlichen Körpergräbern zwischen Rhein, Mosel und Somme, Bereich der römisch-germanischen Kommission, Band 56, 179 - 467. ELSCHEK, K. 2007: Römische Münzen entlag der Bernsteinstrasse im Slowakischen Marchgebiet

nördlich

von

Carnuntum

(Westslowakei)

und

ein

Beleg

der

Sekundärverwendung von römischen Münzen. Slovenská numizmatika 18, 143 – 156. HALAČKA, J. 1953: Numismatické nálezy při archeologických výzkumech na Moravě v roce 1950 – 1951. Numismatický sborník I, 110 – 113. HLINKA, J. – KRASKOVSKÁ, Ľ. – NOVÁK, J. 1968: Nálezy mincí na Slovensku. II, Nálezy stredovekých a novovekých mincí na Slovensku. Bratislava. HLINKA, J. – KOLNÍKOVÁ, E. – KRASKOVSKÁ, Ľ – NOVÁK, J. 1978: Nálezy mincí na Slovensku III. Bratislava. JANČO, M. 2000a: Nálezy rímskych mincí z Dolních a Horních Počernic. Niekolko poznámok k nálezom rímskych mincí z germánskych sídlisk a z germánskych hrobov v Čechách. Archeologické rozhledy LII/1, 54 – 78. 45

JANČO, M. 2000b: Germánska dielňa z Berouna, Havlíčkovej ulice. In: Čech, P. – Dobeń, M. (ed.), Sborník Miroslavu Buchvaldkovi, Most, 107 – 110. KALÁBEK, M. - MILITKÝ, J. 2009: Nález pozdně římské mince v objektu z doby stěhování národů z Olomouce-Slavonína. Numismatický sborník 23, 2008, 210-213. KAŃPAR, P. 2014: Nálezy římských mincí na území Olomouckého kraje. Nepubl. bakalářská práce. Dostupné online: http://theses.cz/id/0k50ea/Kapar_Bc_prce.pdf. Staņeno 16. 6. 2015. KLANICA, Z. 1986: Počátky slovanského osídlení nańich zemí. Praha. KLANICA, Z. - KLANICOVÁ, S. 2011: Das Langobardische Gräberfeld von Luņice (bez. Hodonín). In: Tejral, J. (Hrsg.), Langobardische Gräberfelder in Mähren I, Brno, 225 – 312. KOLNÍKOVÁ, E. 1970: Hromadný nález rímskych mincí z Preńova a jeho numizmaticko – historický význam. Slovenská numizmatika 1, 28 – 73. KOLNÍKOVÁ, E 1972: K interpretácii nálezov rímských mincí na Slovensku. Slovenská numizmatika 2, 7 – 114. KOLNÍKOVÁ, E. 1973: K sekundárnemu pouņívaniu rímskych mincí na Slovensku. Numismatické listy 28, 129 – 137. KOLNÍKOVÁ, E. 1980: Rímske mince na Slovensku. Bratislava. KOLNÍKOVÁ, E. – HUNKA, J. 1994: Nálezy mincí na Slovensku IV. Nitra. KOLNÍKOVÁ, E. – ŃEDO, O. 2007: Nálezy římských mincí ze záchranného archeologického výzkumu na lokalitě Muńov-Neurissen (okr. Břeclav). Numismatický sborník 22, 175 – 178. KOMORÓCZY, B. 2008: Hradisko (Burgstall) u Muńova ve světle výzkumů v letech 1994 – 2007. In: Droberjar, E. – Komoróczy, B. – Vachůtová, D. (edd.): Barbarská sídlińtě. Chronologické, ekonomické a historické aspekty jejich vývoje ve světle nových archeologických výzkumů (Archeologie Barbarů 2007). Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno 37, Brno, 391 – 438. KRASKOVSKÁ, L. 1986: Rímske mince v hroboch na Slovensku. Slovenská numizmatika 9. 123 – 129. KŘÍŅEK, F. 1933: Příspěvky k soupisu antických mincí nalezených na Moravě. Numismatický časopis československý IX, 32 – 44. LASER, R 2010: Münzen und „Münzabschläge.“ In: Becker, M., Das Führsengrab von Gommern. Band I, Halle (Saale), 117 – 118.

46

MILITKÝ, J. 2008: Numizmatické prameny ke starńí i mladńí době římské. In: Salač, V. ed.): Archeologie pravěkých Čech 8, Doba římská a stěhování národů, Praha, 32 – 37. MILITKÝ, J. 2010: Keltské a antické mince z oppida Hradińtě u Stradonic v bývalé fürstenberské sbírce na hradě Křivoklát a v Donaueschingen. Numismatický sborník 24, 2009, 27 – 64. MILITKÝ, J. 2013: Nálezy řeckých, římských a raně byzantských mincí v Čechách: (5. století před Kristem aņ 7. století po Kristu): komentovaný katalog nálezového fondu – Die Funde von griechischen, römischen und frühbyzantinischen Münzen in Böhmen : (vom 5. Jahrhundert vor Christus bis zum 7. Jahrhundert nach Christus): ein kommentierter Katalog der Münzfunde. Praha. MILITKÝ, J. – VÍCH, D. 2011: Nové nálezy římských mincí na česko-moravském pomezí. In: Droberjar, E. (ed.): Archeologie barbarů 2010. Hroby a pohřebińtě Germánů mezi Labem a Dunajem. Sborník příspěvků ze VI. Protohistorické konference Hradec Králové, 6. – 9. září 2010. Olomouc, 279 – 306. MINAROVIČOVÁ, E. 1986: Náčrt bádania o rímskych mincách na Slovensku. Slovenská numizmatika 9, 39 – 58. MOTYKOVÁ – ŃNEIDROVÁ, K. 1962: Osada pod Hradińtěm u Stradonic. Památky archeologické 53, 137 – 154. MOTYKOVÁ – ŃNEIDROVÁ, K. 1967: Weiterentwicklung und Ausklang der älteren römischen Kaiserzeit in Böhmen. Fontes Archaeologici Pragenses. Praha NEMEŃKALOVÁ – JIROUDKOVÁ, Z. 1961: K současným úkolům numismatiky doby římské. Památky archeologické LII/2, 436 – 441. NEMEŃKALOVÁ – JIROUDKOVÁ, Z. 1962a: Příspěvek k otázce nálezů jednotlivých římských mincí v Čechách. Numismatický sborník 7, 43 – 59. NEMEŃKALOVÁ – JIROUDKOVÁ, Z. 1962b: Římské zlaté mince na Moravě v době tzv. stěhování národů. Moravské numismatické zprávy 9, 5 – 14. NEMEŃKALOVÁ – JIROUDKOVÁ, Z. 1965: Libčeveský poklad. Nástin jeho historického významu. Numismatické listy 20. 33 – 42. NEMEŃKALOVÁ – JIROUDKOVÁ, Z. 1975: Příspěvek k otázce výskytu mincí na Moravě na počátku doby stěhování národů. Numismatický sborník 13, 1973 – 1974, 45 – 55. NEÚSTUPNÝ, E. 2007: Metoda archeologie. Plzeň. NEÚSTUPNÝ, E. 2010: Teorie archeologie. Plzeň.

47

ONDROUCH, V. 1964: Nálezy keltských, antických a byzantských mincí na Slovensku. Bratislava. PANIS, B. 2004: Nálezy mincí získané z Bratislavy - Vajnor. Slovenská numizmatika 17, 203 – 205. PERNIČKA, R. M. 1959: Novějńí nálezy římských antických mincí na Moravě. Moravské numismatické zprávy 6, 3 – 7. PERNIČKA, R. M. 1960: Nález antické mince u Prosiměřic na jiņní Moravě. Numismatický sborník VI., 375. POCHITONOV, E. – POCHITONOVÁ, J. 1952: Pouņívali Germáni římských mincí jako platidla? Numismatické listy 7, 105 – 108. POCHITONOV, E. 1955: Nálezy antických mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. In: Nohejlová – Prátová, E.: Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. díl, Praha. 87 – 314. QUAST, D. 2009: "Wanderer zwischen der Wlten". Die germanischen Prunkgräber von Stráņe und Zakrzów. Mainz. RYBOVÁ, A. 1979: Plotińtě nad Labem, Eine Nekropole aus dem 2. – 5. Jahrhundert u. Z. I. Teil. Památky archeologické 70, 353 – 489. SALAČ, V. 2008: Archeologie pravěkých Čech 8, Doba římská a stěhování národů. Praha. SANKOT, P. – PLEINEROVÁ, I. – KOŃTA, J. 2004: Hostivice. In: Końta, J. – Nový, P. – Limburský, P. – Pleinerová, I. – Sankot, P. – Řídký, J. – Ńulová, L. – Vojtěchovská, I.: Archeologické výzkumy Středočeského muzea v Roztokách u Prahy v roce 2003. Středočeský vlastivědný sborník 22, 132. SEJBAL, J. ml. 1986a: Doposud nepublikované nálezy zlatých římských mincí z Moravy. Numismatické listy 41, 97 – 100. SEJBAL, J. ml. 1986b: Nálezy antických mincí na Ostravsku a okolí. Folia Numismatica 1. Supplementum ad Acta Musei Moravie. Scientiae sociales 71, Brno, 5 – 7. SEJBAL, J. ml. 1986c: Nálezy římských mincí v Rosicích, Brno-venkov. Numismatický sborník 17, 281 – 282. SEJBAL, J. ml. 1989: Pokus o interpretaci nálezů aureu císaře Nerona na Moravě. Numismatické listy 44, 1 – 5. SCHMIDT, B. 1961: Die spät Völkerwanderungszeit in Mitteldeutschland. Halle. SCHULZ, W. 1933: Das Fürstengrab und das Grabfeld von Haßleben. In: W. Schulz - R. Zahn, Das Fürstengrab von Haßleben. Berlin – Leipzig.

48

SCHULZ, W. 1953: Leuna. Ein germanischer Bestattungsplatz der spätrömischen Kaiserzeit. Berlin. STUCHLÍK, S. 1991: Třináctá sezóna na výzkumu v Boroticích (okres Znojmo). Přehledy výzkumů 1988 (1991), 28 – 30. TEJRAL, J. 1971: Příspěvek k datování moravských hrobových nálezů ze sklonku starńí a z počátku mladńí doby římské. Slovenská archeológia 19, 27 – 95. TEJRAL, J. 1975: Die Probleme der späten römischen Kaiserzeit in Mähren. Praha. TEJRAL, J. 1993: Na hranicích Impéria (doba římská). In: Podborský, V. (eds.), Pravěké dějiny Moravy, Brno, 424 – 470. TEJRAL, J. 2002: Beiträge zur Chronologie des langobardischen Fundstoffes nördlich der mittleren Donau. In: Tejral, J. (ed.): Probleme der frühen Merowingerzeit im Mitteldonauraum, Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno 19, Brno, 515 – 358. TEJRAL, J. 2006: Die germanische Gießereiwerkstatt in Pasohlávky (Bez. Břeclav). Ein Beitrag

zur

Frage

der

Fernhandels-

und

Kulturbeziehungen

nach

den

Markomannenkriegen, Památky archeologické 97, 133 – 170. TURČAN, V. 1985: Germánsky výrobný objekt zo Stupavy. Zborník Slovenského národného múzea 79, História – 25, 93 – 116. UNGERMAN, Ń. 2009: Archaika in den frühmittelalterichen Gräbern in Mähren.In: Maříková – Vlčková, P. – Mynářová, J. – Tomáńek, M. (eds.), My things changed things. Social Development and Cultural Exchange in Prehistory, Antiquity, and the Middle Ages, Praha, 224 – 256. VAVŘÍN, P. 1999: Význam mincí a jiných předmětů provinciálního původu v barbarském prostředí, (rkp. ročníkové práce, uloņ. na ÚAM FF MU v Brně). Brno. WEINZIERL, R. 1909: Tätigkeitsbericht des prähistorischen Inspektorates für die deutschen Landesteile Böhmens für das Jahr 1908. Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien. 39, 27 – 28. WERNER, J. 1973: Bemerkungen zur mitteldeutschen Skelletgräbergruppe HaßlebenLeuna. Zur Herkunft der ingentia auxilia Germanorum des gallischen Sonderreiches in den Jahren 259 – 274 n.Chr. In: Mitteldeutsche Forschungen 74/1. Köln – Wien, s. 1 – 30. WALDHAUSER, J. 2001: Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha. WIELOWIEJSKI, J. 1970: Kontakty Noricum i Panonii s ludami pólnocnymi. Wrocław – Warszawa – Kraków.

49

ZAHNAŃOVÁ, M. 2012: Bohaté kostrové hroby z mladńí doby římské v Čechách. Nepubl.

bakalářská

práce.

Dostupné

online:

http://theses.cz/id/2g5rc5/00161369-

285216515.pdf. Staņeno 2. 6. 2015. ZEMAN, J. 1961: Severní Morava v mladńí době římské. Problémy osídlení ve světle pohřebińtě z Kostelce na Hané. Praha. ZOZULÁKOVÁ, K. 1986: Hromadný nález rímskych mincí z Krivońtian (dnes Stráņske), okres Michalovce. Slovenská numizmatika 9, 230 – 244.

50

9. Obrazová příloha Obr. č. 1: Sestercius Antonia Pia z let 140 – 144 s nápisem REX QUADIS DATVS, důkaz politicko – společenských vztahů mezi germánským kmenem a

římskou říńí.

(Minarovičová 1986, obr. 2, 44).

Obr. č. 2: Doprovodné nálezy depotu z Libčevsi (Droberjar 2002a, Abb. 2, 240).

51

Obr. č. 3: Solidus Anastasia I. (494-518), nalezený v hrobu č. 113, na langobardském pohřebińti v Luņicích (6. století). V ústech zemřelého – moņná symbolická funkce obolu (Klanica – Klanicová 2011, 454, 413).

52

Obr. č. 4: Hrob č. 113, označená poloha solidu ve funkci obolu (Klanica – Klanicová 2011, 308).

53

Obr. č. 5: Sekundárně upravené mince: Číslování odpovídá ID mince v katalogu.

54

55

Mapa č. 2: Rozmístění nálezů sekundárně upravených mincí z území středoevropského barbarika. Největńí koncentrace takto upravených mincí se nachází na jiņní Moravě a podél tzv. Jantarové stezky, v Čechách pochází nejvíce nálezů z Kolínska, ze středních a východních Čech. Prostorové rozloņení vńak částečně kopíruje stav výzkumu a publikace římských mincí. Číslování lokalit odpovídá číslování v katalogu.

56

57