Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pomocných věd historických a archivnictví Archivnictví

Lucie Špitálská

Získávání a zpracovávání osobních fondů a Dodatek k písemné pozůstalosti PhDr. Franze Josefa Umlaufta II Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Jiřina Štouračová

2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ___________________________________________ Lucie Špitálská

2

Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí této bakalářské práce PhDr. Jiřině Štouračové za cenné rady při konzultacích. Za odbornou pomoc, vstřícnost, trpělivost a připomínky při zpracování diplomové práce děkuji celému kolektivu Archivu města Ústí nad Labem.

3

Obsah 1 Definice a vymezení osobního fondu................................................................................................6 2 Praktické otázky k problematice osobních fondů..............................................................................7 2.1 Teorie v praxi.............................................................................................................................12 3 Hodnocení a skartace materiálů osobních fondů.............................................................................14 3.1 Biografický materiál..................................................................................................................16 3.2 Korespondence..........................................................................................................................17 3.3 Vědecká, odborná a literární činnost.........................................................................................17 3.4 Písemnosti z veřejné činnosti původce fondu...........................................................................17 3.5Ilustrační materiál o původci fondu............................................................................................18 3.6 Rodinní příslušníci.....................................................................................................................18 3.7 Cizí osoby..................................................................................................................................18 Písemná pozůstalost PhDr. Franz Josef Umlauft – dodatek II 1 Franz Josef Umlauft – vybrané problémy při pořádání fondu a jeho specifika..............................20 2 Život a dílo původce........................................................................................................................21 3 Dějiny fondu....................................................................................................................................25 4 Archivní charakteristika fondu........................................................................................................25 4.1 Oddíl I. Osobní doklady............................................................................................................26 4.2 Oddíl II. Korespondence...........................................................................................................26 4.3 Oddíl III. Dílo............................................................................................................................27 4.3.1 Práce vydané tiskem............................................................................................................27 4.3.2 Práce uzavřené, vydané nebo připravené k publikaci.........................................................27 4.3.3 Materiály a neuzavřené práce..............................................................................................27 4.4 Oddíl IV. Ilustrační materiál......................................................................................................27 4.5 Oddíl VI. Různé.........................................................................................................................28 5 Inventář............................................................................................................................................29 I. Osobní doklady......................................................................................................................29 II. Korespondence.....................................................................................................................29 Korespondence přijatá – jednotlivci.....................................................................................29 Korespondence přijatá – instituce........................................................................................32 Korespondence odeslaná – jednotlivci ................................................................................32 Korespondence odeslaná – instituce.....................................................................................33 III. Dílo......................................................................................................................................33 Práce vydané tiskem.............................................................................................................33 Práce uzavřené, vydané, nebo připravené k publikaci.........................................................34 IV. Různé...................................................................................................................................36 Materiály a neuzavřené práce...............................................................................................36 Vlastní biografie...................................................................................................................37 V. Ilustrační materiál.................................................................................................................39 Obrazy k dílu Geschichte der Stadt Aussig..........................................................................39 Ostatní ilustrační materiály..................................................................................................39 Sbírka básní a písní z domoviny..........................................................................................39 Sbírka map...........................................................................................................................40 Různý ilustrační materiál ....................................................................................................40 4

Sbírka fotografii....................................................................................................................40 Dokumentární fotografie ..................................................................................................40 Rodinné snímky.................................................................................................................41 VI. Materiály související..............................................................................................................42 Práce cizích autorů....................................................................................................................42 Rukopisy ...................................................................................................................................42 Různé........................................................................................................................................42 Tiráž...............................................................................................................................................44 4 Závěr................................................................................................................................................45 5 Seznam použitých pramenů a literatury..........................................................................................46

5

1 Definice a vymezení osobního fondu Je velmi obtížné shodnout se na jednotné terminologii a definici. To můžeme zdůvodnit velkou individuálností a různorodostí jednotlivých osobních fondů. V zahraniční literatuře se pro termín „osobní fond“ užívá různých názvů, například v Německu převažuje „Nachlass“, „Verlassenschaft“, v Polsku „spuscizna archiwalna“, ale objevují se i jiné. V Bulharsku se nejčastěji setkáme s termínem „fond ličnogo proischoždenija“, „ličnyj archiv“ a dalšími. Naše literatura nejčastěji používá spojení slov „písemná pozůstalost“, ale několik autorů se k němu vyjádřilo kriticky. Stejně tak se k tomuto termínu staví Josef Hanzal, který se věnoval ve své studii „osobním fondům“. Navrhl používat název „osobní archiv“, protože pojem archiv má dnes více významů (archiv jako budova, instituce, ale i archivní fond). Proto tento termín je přesnější a méně sporný než termín pozůstalost. Označení „písemná“ zavádí k tomu, že fond se skládá pouze z materiálů písemných, což neodpovídá skutečnosti, protože ty mohou obsahovat například zvukové, obrazové i jiné materiály. Termín „pozůstalost“, také není vhodný, neboť podle názoru Radky Ederové a Václava Podaného je v širším povědomí pak pojímán jako celek, včetně movitého i nemovitého majetku. Ale ani termín osobní fond není zcela vhodný, protože za života původce se nedá hovořit o fondu jako takovém, ale o souboru materiálů, které mu slouží k různým účelům a až po převzetí do archivu a zpracování získává statut archivního fondu. Z uvedených důvodů se Radka Ederová a Václav Podaný domnívají, že termín osobní archivní fond (zkráceně osobní fond) je přes možné výhrady nejpřesnější a nejlépe odpovídá charakteru uchovávaných dokumentů. Heinrich Otto Meisner a Wolfgang Leesch uvedli, že osobní fond je písemný a jiný dokumentační materiál spojený s fyzickou osobou a souhrnem její tvůrčí činnosti, registratura nebo archiv jednotlivé osoby. Později byla definice rozšířena a zahrnuly se do ní ještě materiály rodinných příslušníků.1 V archivním smyslu se osobní fond považuje za organicky vzniklý celek, který se vytvořil během života původce jako výsledek jeho činnosti, vztahů a zájmů. Každá pozůstalost je uzavřený celek a je vnímána jako samostatný archivní fond stejně jako registratury úřadů, organizací, podniků. Není proto správné oddělovat od pozůstalostí určité dokumenty a včleňovat je do jiných sbírek. Individuální ráz osobních fondů vedl k tomu, že se mezi archiváři objevovaly také různé návrhy definice.2 Antonín Boháč se ve svém článku zabýval hned několika základními pojmy. Definoval pojem pozůstalosti, ale zároveň rozlišoval mezi pozůstalostí písemnou a literární. Literární vnímal jako „písemnou pozůstalost osob, jejichž činnost převážně nebo významně směřovala do oblasti literární tvorby nebo do oblasti oborů literatuře blízkých či s literaturou souvisejících.“ 3 1

R. Edererová – V. Podaný, K problematice osobních archivních fondů SAP, 34, 1984, č. 1, s. 313 – 314. J. Levora, K otázce hodnocení a třídění písemných pozůstalostí. Archivní zprávy ČSAV 1972, č. 3, s. 24-25. 3 A. Boháč, Písemné pozůstalosti v archivech. AČ, 23, 1973, s. 190. 2

6

Písemnou pak definoval jako „soubor písemností a jiných podobných dokumentů organicky vzniklých z činnosti veřejně, kulturně, vědecky nebo umělecky činné osobnosti a nacházející se v okamžiku zůstavitelova úmrtí v jeho osobním vlastnictví nebo zůstavitelem ještě za života zčásti nebo vcelku záměrně postoupený do správy jiné osoby nebo instituce.“ 4 Pojem osobní fond vymezil jako „soubor písemností organicky vzniklý z činnosti ještě žijící osobnosti a za jejího života uložený do veřejného archivu.“ 5 Ve snaze vyřešit velkou variabilitu v terminologii (písemná pozůstalost, osobní pozůstalost, osobní písemná pozůstalost, literární pozůstalost, osobní archiv, osobní fond) byla 18. července 1977 vydána instrukce ministerstva vnitra Československé socialistické republiky O způsobu vedení evidence archiválií, která připouštěla jako jediný v úvahu přicházející název „osobní pozůstalost“.6 Původní termín písemná pozůstalost přestal v průběhu času vyhovovat a postupně se v označování objevila značná variabilita – pozůstalost, písemná pozůstalost, osobní pozůstalost, osobní písemná pozůstalost, literární (vědecká, politická) pozůstalost, archivní pozůstalost, osobní archiv, osobní fond. 7 Po shrnutí různých definic, co je a co není osobní fond, zjistíme, že osobní fond je soubor písemných, fotografických, filmových, obrazových i jiných dokumentů, který organicky vznikl v průběhu a v souvislosti s životem a činností jednotlivé fyzické osoby (případně i členů její rodiny) a dokumentuje hlavní směry jejího života, činnosti zájmů a má samostatnou vědeckou hodnotu.8 2 Praktické otázky k problematice osobních fondů Na přelomu 19. a 20. století obraceli historikové pozornost především k politickým dějinám a využívali k tomu dokumenty úřední povahy. Poté následovalo období prudkého rozvoje vědeckého bádání, které přineslo zvýšený zájem o dokumenty neúředního původu. Tento obrat byl způsoben tím, že klesla informační hodnota pramenů úředních, jež jsou obsahově méně závažné a většinou nezachycují informace vypovídající o motivech a okolnostech, za jakých se události staly. Neposkytují úplné a dostatečné svědectví o všech oblastech lidské aktivity.9 Naproti tomu v osobních fondech vystupuje osobnost, lidské pocity, názory a vzájemné vztahy. Proto jsou považovány za cenné. Badatelský zájem, a spolu s ním i význam osobních fondů, vzrostl hlavně v posledních desetiletích, neboť z převážně vědeckého a historického bádání proniklo poznání, že osobní fondy jsou jedním z nejbohatších a nejpodnětnějších zdrojů hledaných informací a zpráv, v mnoha směrech pro moderní vědu nezastupitelným a nenahraditelným.10 4

A. Boháč, Písemné pozůstalosti v archivech. AČ, 23, 1973, s. 190. Tamtéž, s. 192. 6 A. Drahotušský – E. Mrázová, Mudr. Jiří Salamanczuk (1902)1942-92, diplomová práce, Ústí nad Labem: UJEP, 2004, s. 24 7 Tamtéž, s . 2 3 8 R. Edererová – V. Podaný, K problematice osobních archivních fondů SAP, 34, 1984, č. 1, s. 313 – 314. 9 Tamtéž, s. 310-311. 10 A. Boháč – Písemné pozůstalosti v archivech, AČ, 1973, č. 23, s. 186 5

7

I přes vědecký význam osobních fondů jim byla po dlouhou dobu věnována jen malá pozornost a až do poloviny padesátých let minulého století stály na okraji archivní teorie a praxe. Osobní fondy (písemné pozůstalosti) sdružovaly zejména knihovny nebo muzea. Jejich počet, ve srovnání s ostatními fondy, v archivech byl relativně malý a archiváři se touto problematikou zabývali spíše jen okrajově. Této tématice se začali věnovat ve větší míře až v polovině padesátých let minulého století v souvislosti se všeobecným úsilím o vytvoření pravidel pro pořádání a definici písemné pozůstalosti.11 Od okamžiku, kdy se rozšířilo vědomí o významu osobních fondů, nastaly spory o to, kam mají být uloženy. V zahraničí došlo k rozdělení tohoto materiálu většinou mezi archivy a knihovny, u nás častěji mezi archivy a muzea.12 V poválečném období vedly rostoucí požadavky badatelské veřejnosti ke zkoumání dokumentů mimoúředního původu ve větší míře, dnes jsou už dokonce považovány svou hodnotou a významem za rovnocenné úředním spisovým fondům.

Dle původu můžeme tyto neúřední písemnosti rozdělit do dvou skupin: 1. spisové materiály organizací nebo institucí veřejnoprávního charakteru a také materiály společností, sdružení a spolků různého zaměření (kulturního, vědeckého, hospodářského, společenského...) 2. soubory písemností z činnosti soukromých osob, které jsou označovány jako písemné pozůstalosti jednotlivců. Písemné pozůstalosti se rozlišují podle místa uložení na osobní archivní fondy (v archivech), součásti rukopisných sbírek (v knihovnách) nebo zvláštní složky musejních sbírek (v muzeích).13 Ke změně přístupu k osobním fondům došlo až v 50. letech 20. století. Na

pozůstalosti

v knihovnách se začalo pohlížet jako na zvláštní druh rukopisných materiálů. V některých knihovnách se začala tvořit samostatná oddělení, tzv. literární archivy, 14 jejichž zakládání podporovali J. W. Goethe a W. Dilthey již na konci 19. století.15 Ke změnám při pořádání osobních fondů vedlo přijetí provenienčního principu, jehož použití znamenalo významný obrat ve vývoji problematiky osobních fondů a zásadně ovlivnilo i pořádací metody při zpracování těchto celků.16 Při jeho dodržování se prvořadým pravidlem stala zásada zachování nebo obnovení původní registratury. Striktní uplatňování tohoto principu se ale ukázalo být nemožným, protože mohlo vést k nevyhovujícím a nepřehledným registraturám. Vyřešení tohoto problému nabídl tzv. volný 11

R. Edererová – V. Podaný, K problematice osobních archivních fondů SAP, 34, 1984, č. 1, s. 311. J. Plosová – Problematika písemných pozůstalostí v archivnictví, diplomová práce, Brno: MU, 2006, s. 19 13 A. Drahotušský – E. Mrázová, MUDr. Jiří Salamanczuk (1902)1942-92, diplomová práce, Ústí nad Labem: UJEP, 2004, s. 9 14 Pojem literární archiv zavádí již Johann Wolfgang Goethe. 15 A. Drahotušský – E. Mrázová, MUDr. Jiří Salamanczuk (1902)1942-92, diplomová práce, Ústí nad Labem: UJEP, 2004, s. 10. 16 R. Edererová – V. Podaný, K problematice osobních archivních fondů SAP, 34, 1984, č. 1, s. 312. 12

8

provenienční princip, jenž vychází z poznání funkce, úkolů a organizace původce fondu - na základě těchto znalostí je pak umožněno vytvořit věcné skupiny.17 Počátek pořádacího systému pozůstalostí nalezneme v září 1954 na poradě vedoucích pracovníků státních archivů v Praze, kde se diskutovalo o názorových pojetích na pořádání archivního materiálu. Výsledkem bylo přijetí provenienční zásady. Bylo doporučeno rozlišovat od sebe skupiny písemností týkající se bezprostředně původce fondu, jako je korespondence, písemnosti zachycující veřejnou činnost, vlastní tvorbu nebo ilustrační materiál mající vztah k původci. Ve vnitřním členění měli archiváři vycházet z diplomatického hlediska, z rozdělení materiálu na listiny, dopisy, spisy, rukopisy a ostatní doplňkový materiál.18 Dalším, kdo se zabýval osobními fondy, byla Milada Wurmová. Podle ní to je soubor dokumentů písemné povahy, které se velmi těsně vztahují k životu a činnosti jednotlivé osoby. V roce 1958 byla vytvořena Základní pravidla pro zpracování archivního materiálu19 fungující jako závazné směrnice pro archiváře v našich zemích. Milada Wurmová ve svých příspěvcích k problematice pořádání osobních fondů, a dalších pracích zabývajících se osobními fondy neuvedla řešení problému, ale domnívala se, že pokud jsou s pozůstalostí předávány i sbírky zůstavitele, jako například sbírka pohlednic a známek nebo letáků, je nutné přihlédnout k charakteru sbírky. Pokud je vhodný pro archivní materiál, je zapotřebí zjistit, zda-li zůstavitel sbírku získal systematickou činností, nebo náhodně. Wurmová tedy vymezila osobní fond na osobní doklady, korespondenci, deníky, rukopisy prací a materiál k nim, výstřižky a podobně. Táž autorka při pořádání pozůstalostí odmítala vytvářet věcná hlediska, protože každá pozůstalost je něčím specifická. U jedné může převládat osobní korespondence a u jiné rukopisný, nebo tištěný materiál. Při pořádání pozůstalostí se Wurmová držela diplomatického členění, které jí bylo někdy vytýkáno, vzhledem k menší míře srozumitelnosti. Částečně však navazovala a doplňovala členění navržené v roce 1954 v Praze. Vždy však používala následující základní dělení: 1. Osobní doklady 2. Korespondence a) rodinná b) osobní s jednotlivci c) osobní s institucemi d) oficiální (úřední) 17

A. Drahotušský – E. Mrázová, MUDr. Jiří Salamanczuk (1902)1942-92, diplomová práce, Ústí nad Labem: UJEP 2004, s. 11. 18 Z. Šamberger, Archivní teorie a praxe po roce 1945. SAP, 21, 1971, č. 1, s. 439-440. 19

Základní pravidla pro zpracování archivního materiálu. Praha 1958, s. 14

9

3. Rukopisy původce fondu, které zachycují jeho soukromý život, tvorbu a veřejnou činnost a) deníky, paměti, zápisníky b) rukopisy vědeckých prací, případně i tištěné práce c) přípravný materiál k těmto pracím (výpisky, poznámky) 4. Písemný materiál vzniklý z úřední a veřejné činnosti původce fondu 5. Ilustrační materiál, který má vztah k osobě původce fondu (výstřižky, fotografie…)

6. Dokumenty rodinných příslušníků původce fondu, pokud nemají takový rozsah, aby mohly tvořit samostatný osobní fond Wurmová sice vychází ze Základních pravidel pro zpracování archivního materiálu z roku 1958, ale přidala skupinu číslo šest a oddělila čtvrtou skupinu. Dále přeřadila deníky z první skupiny do třetí, protože ji vnímala jako deníkům podobný druh materiálu. Podle jejího názoru je každý osobní fond jako celek autobiografickým materiálem v nejširším slova smyslu, protože každý dokument od vysvědčení přes dopis až nějakou poznámku, přispívá k vykreslení zůstavitele.20 Antonín Boháč ve svém příspěvku v Archivním časopise z roku 1973 píše, že není nutné dodržovat zcela striktně provenienční princip. Poukazuje na to, že některé osobní fondy obsahují současně i části spolkových agend nebo podnikových registratur. Je tu totiž otázka, zda se mají tyto různorodé celky rozpojit, nebo nikoli. Kdybychom striktně dodržovali princip provenience, tak by nebylo možné žádný z těchto celků rozdělit. Ale podle názoru Boháče je žádoucí postupovat nejen individuálně, na základě věcné podstaty fondu s přihlédnutím k základním zásadám archivní teorie, ale i vzhledem k potřebám badatelské práce v daném vědním oboru. Tentýž autor se domnívá, že situace kolem osobních fondů je tak komplikovaná kvůli několika skutečnostem, které musí být brány nezbytně v úvahu při aplikaci zásad provenienčního principu. Podle něj není tento princip zcela na místě, protože hlavně rukopisy (tj. dopisy, rukopisy literárních děl, ale i fragmenty těchto rukopisů) jsou předmětem sběratelských zálib a obchodního zájmu, takže ne vždy víme, jak se tyto rukopisy v soukromých sbírkách ocitly.21 Radka Ederová a Václav Podaný tvrdí, že fond je určitou individualitou s mnoha specifickými znaky, a není tudíž vhodné přesně dodržovat diplomatické kategorie. Tento způsob totiž může znesnadnit řazení některých písemností a poškodit souvislost s jinými obsahově příbuznými materiály. Oproti tomu věcné členění umožní zachovat souvislosti mezi písemnostmi a přehledně uspořádá ty, které jsou badatelsky často využívané. Z toho vyplývá, že není možné vycházet pouze z jednoho základního principu, ale je třeba věcný a diplomatický vhodně kombinovat. I když je mnohokrát zdůrazňováno, že každý osobní fond je individuální záležitostí a odráží osobnost původce fondu. Lze najít některé společné znaky, a to bez ohledu na dobu a místo vzniku, nebo 20 21

M. Wurmová – Inventarizace a katalogizace písemných pozůstalostí ve státních archivech, AČ, 1973, č. 23, s 210 Antonín Boháč, Písemné pozůstalosti v archivech, AČ 23, 1973, str. 202 - 203

10

povolání původce fondu. Každý osobní fond obsahuje biografické materiály (osobní doklady, jmenování, průkazy, životopisy, deníky) a různě rozsáhlou korespondenci (s rodinnými příslušníky, institucemi, kolegy). Nejvíce rozdílné jsou dokumenty vzniklé z tvůrčí činnosti původce, ve které se zobrazuje jeho vzdělání a povolání.22 Pro zpracování osobních fondů vydal ÚA ČSAV23 26. 2. 1980 interní směrnici, jež se týká převážně techniky zpracování jednotlivých typů písemností a uvádí se v ní také možné členění osobního fondu v následující formě:

I.

Životopisný materiál

a) osobní doklady, diplomy, legitimace b) studijní a odborná příprava (školní sešity, záznamy vysokoškolských přednášek) c) autobiografie, paměti, deníky, poznámkové sešity s denními záznamy d) hospodářské a majetkové záležitosti původce fondu e) zdravotní stav původce fondu II.

Korespondence a) rodinná b) osobní 1. abecedně řazená podle odesílatelů 2. dopisy anonymní 3. dopisy zatím blíže neurčené 4. koncepty dopisů původce fondu neurčeným osobám 5. dopisy úřadů a institucí 6. blahopřání k významným životním jubileím, kondolence (původcem vyčleněné konvoluty)

III.

Vědecká, odborná a literární činnost původce fondu a) vědecké práce b) přednášky, projevy, proslovy, řeči, referáty c) recenze a dobrozdání, posudky, zprávy, úvahy, referáty, polemiky apod. d) technické projekty, vynálezy, patenty apod. e) populárně vědecké práce f) překlady

22 23

R. Ederová a Václav Podaný, K problematice osobních archivních fondů SAP, 34, 1984, č. 1, s. 320 - 321 Ústřední archiv Československé akademie věd (nyní: Archiv akademie věd České Republiky)

11

g) pomocný a studijní přípravný materiál (poznámky, bibliografické lístky, výpisky z literatury, archiválií, novinové výstřižky sloužící jako podkladový materiál pro vědeckou práci aj.) IV.

Písemnosti z veřejné činnosti původce fondu

V.

Ilustrační materiál o původci fondu a) fotografie původce fondu nebo jeho vyobrazení b) vzpomínky, oslavné projevy apod. c) referáty a recenze o pracích původce fondu d) bibliografie jeho prací e) nekrology, proslovy nad rakví f) varia

VI.

Písemností týkající se rodinných příslušníků původce fondu

VII.

Písemnosti cizích osob

Ve skupině I. se osobní doklady řadí chronologicky, nebo do věcných skupin. Legitimace jsou řazeny abecedně podle spolků, ve kterých byl původce členem. Korespondence je členěna abecedně podle jmen odesílatelů. Vědecké práce se většinou uvádí chronologicky. Stejně se postupuje u přednášek, projevů, proslovů, referátů, zpráv, úvah a polemik. Recenze se řadí abecedně podle autorů prací. Součástí popisu je také rozsah, forma (strojopis, rukopis) a jazyk zpracování. Pomocný studijní materiál se člení podle své povahy a většinou podle tematických okruhů. Doklady o veřejné činnosti se pořádají abecedně podle názvu vědeckých či jiných institucí. Ilustrační materiál se dělí na fotografie, kde je původce sám, a na skupinové fotografie s přáteli, příbuznými, kolegy. Dokumenty týkající se rodinných příslušníků a písemnosti cizí jsou řazeny stejným způsobem jako ostatní skupiny.24 2.1

Teorie v praxi

Každý archiv by byl rád vlastníkem fondu nějaké významné osobnosti, je to jeho chlouba a ozdoba, i když někdy nebývají vědecky tak zajímavé jako osobní fondy méně známých osob. U takových fondů je zejména problém finanční, protože jejich cena se může vyšplhat až do šestimístné cifry a to může ohrozit celoroční nákupní plán archivu. Jako příklad můžeme uvést, že Literární archiv v Památníku národního písemnictví zakoupil v roce 1973 osobní fond publicisty Zdeny Ančíka, ve kterém byla i významná část literární pozůstalosti Jaroslava Haška a jeho cena pohltila až jednu třetinu celoročního rozpočtu archivu na nákupy.25 24 25

R. Ederová a Václav Podaný, K problematice osobních archivních fondů SAP, 34, 1984, č. 1, s. 322 - 324 A. Boháč – Inventarizace a katalogizace písemných pozůstalostí ve státních archivech, AČ, 1973, č. 23, s 203 - 204

12

Ředitel Státního okresního archivu v Olomouci PhDr. Bohdan Kaňák, Ph.D. mi sdělil, že osobní fondy se do jejich archivu ukládají zpravidla na základě iniciativy samotného původce fondu, nebo až po původcově smrti ve spolupráci s jeho rodinou. U osobních fondů též většinou pořizují podrobnější soupis předávaných dokumentů, který zároveň slouží jako první pomůcka pro orientaci ve fondu. V případě, že dokumenty postupně předává žijící původce, je podle názoru Bohdana Kaňáka i podle obvyklé praxe vhodné počkat až se posbírá kompletní pozůstalost. Ve většině případů není rozumné začínat s definitivním pořádáním fondu, protože další akvizice mohou vyžadovat reinventarizaci.26 Od Jitky Janečkové, odborné archivářky z Plzně, jsem získala informaci, že v archivu mají převážně fondy významných osobností z oblasti vědecké, kulturní, společenské a politické. V nejkratší době po převzetí zpracovávají alespoň prozatímní soupisy, pokud si původce, nebo dědicové nevymíní lhůtu 50 let, po kdy je pozůstalost nepřístupná. Většinou se jedná o zapečetěné kartony.27 Jaroslav Douša, vedoucí městského archivu v Plzni, dodává, že většinu písemností dostávají darem a jen někdy je od pozůstalých kupují. Občas se jedná o náhodný „nález nějakých starých papírů na půdě“. Dále Douša tvrdí, že je lepší zpracovat tyto fondy dříve než později a také s přihlédnutím k významu osobnosti – původce dokumentů. Vzhledem k omezeným prostředkům dávají přednost tzv. prozatímním soupisům, které se dají vyhotovit několikrát rychleji než klasické inventáře. Při vypracování těchto pomůcek se řídí stejnými pravidly jako při psaní inventářů u jiných fondů. V každém případě jsou nově získané pozůstalosti ihned zaevidovány do přírůstkové knihy, i když zatím nejsou zpracovány.28 PhDr. Vlastimil Kolda ze Státního okresního archivu v Českých Budějovicích mi řekl, že se získáváním osobních fondů mají problém, protože archivu v Českých Budějovicích, i institucím z celého okolí jihočeského regionu, konkuruje Jihočeské muzeum. V rámci jakési nepsané dohody s kolegy muzejníky o získávání tohoto typu fondů příliš neusilují. Případné přírůstky osobních fondů ponechávají náhodě. Při zpracování těchto fondů se řídí podle druhu materiálu, jeho stářím či badatelské využitelnosti. V několika případech skutečně zpracovali převzatý osobní fond bez prodlení, ale to bylo způsobeno výslovným přáním dárce materiálu, který žádal, aby vše bylo co nejdříve utříděné a zpřístupněné. Vlastimil Kolda se domnívá, že s prací na na fondu není kam spěchat. Archiváři se tak vyvarují případným problémům s reinventarizací fondu, kvůli dodatečnému dodání později nalezených dokumentů. Když se podíváme do Pevy, snadno zjistíme, že v archivu v Českých Budějovicích jsou nezpracované osobní fondy ještě z počátku 20. století, ba i starší.29

26 27 28 29

Elektronická korespondence od PhDr. Bohdana Kaňáka, Ph.D., ředitel SOkA Olomouc, 2.5.2008 Elektronická korespondence od Mgr. Jitky Janečkové, Archiv města Plzně, 2.5.2008 Elektronická korespondence od PhDr. Jaroslava Douši, Archiv města Plzně, 15.5.2008 Elektronická korespondence od PhDr. Vlastimila Koldy, Státní okresní archiv České Budějovice, 4.5.2008

13

Všichni archiváři mnou dotázaní se ztotožňují s názorem Milady Wurmové, že není důležité, aby byla pevně daná pravidla pro pořádání osobních fondů, protože každý je něčím specifický a ke každému fondu je potřeba přistupovat individuálně. 3 Hodnocení a skartace materiálů osobních fondů Literatura se skartací neúředního materiálu příliš nezaobírá, případně jen v obecném smyslu, ale i tak se pokusili někteří autoři podat detailnější rozbor těchto problémů. Jedním z nich byl německý knihovník Axel von Harnack, který upozornil na to, že vyloučením bezcenného materiálu z osobního fondu se zdůrazní historicky cenné archiválie. Doporučuje ponechat ve fondu osobní doklady, protože tvoří chronologickou kostru pro studium životopisu původce, dále osobní i úřední korespondenci včetně konceptů odpovědí, které mohou obsahovat závažné úsudky o dobách a událostech, ve kterých vznikaly. V neposlední řadě by měly být uchovány pamětní spisy a přednášky původce, memoáry, deníky, rozpracovaná literární díla, vysokoškolské přednášky, knihy s rukopisnými poznámkami. Ke skartaci naopak navrhuje obsahově bezvýznamnou korespondenci od historicky nevýznamných osob, rukopisy uveřejněných knih a článků, excerpta, kartotéky, poznámkové sešity, bibliografie. Z důvodů diskrétnosti se přiklání ke skartaci materiálů o majetkových a daňových záležitostech, procesních spisů, korespondence s bankami. Harnackův článek je cenný tím, že v poválečné době jako první upozornil na vědecký význam osobních fondů a na nutnost výběru písemností s trvalou dokumentární hodnotou, ale nevytvořil podrobnější kritéria pro hodnocení dokumentů - jeho hlavním měřítkem byl význam původce fondu. Ani na jeho návrhy ke skartaci nelze pohlížet zcela bez výhrad. Není možné souhlasit se skartováním písemností vztahujících se k procesům, majetkovým a daňovým záležitostem, rodinné korespondenci (obsahují často důležité informace o životě a charakteru původce) a rukopisům vydaných prací. Na článek von Harnacka v roce 1962 reagoval německý knihovník Hans Lülfing. Ten za stěžejní považoval při hodnocení písemností význam původce fondu, jeho vědeckou a uměleckou úroveň, stupeň důležitosti fondu jako biografického, historického a literárního pramene a pramenná hodnota fondu pro současné poměry a vztahy. Na rozdíl od von Harnacka souhlasil se zachováním rukopisů publikovaných prací, rodinné korespondence, majetkových a daňových záležitostí. V roce 1959 publikoval sovětský archivář J. A. Krasovskij článek, ve kterém jako kritéria hodnocení materiálů uvádí význam původce z hlediska společenského, vědeckého a historického.

14

Písemnosti, které podle jeho názoru mohou být skartovány, rozdělil na dvě skupiny: 1. písemnosti, které lze vyřadit nepochybně - duplikáty, nevyplněné formuláře, poštovní lístky bez textu

2. písemnosti, které se vytřídí s ohledem na vědecko-historický význam fondu, jeho obsah, rozsah, neporušitelnost. Jedná se např. o seznamy adres, školní sešity, výstřižky, pozvánky, účty apod.30

Milada Wurmová se k tomuto tématu vyjádřila v roce 1959. Autorka vyloučila ze skartace osobní doklady a rukopisy (i v případě, že byly vydány tiskem), opatrnost navrhuje při posuzování přípravného materiálu k těmto pracím. U korespondence doporučuje brát zřetel k obsahu dopisu, ale také významu osoby pisatele. Obsahově nedůležité nebo formální dopisy a psaní od nevýznamných osob doporučuje skartovat. Táž autorka se sice pokusila vytvořit konkrétní návrh skartace, ale podrobněji ho nerozpracovala.31 Na sovětskou příručku reagoval článek sovětských archivářů E. V. Kolosovové a V. V. Caplina z roku 1965. Při hodnocení dokumentů zdůrazňují přihlížet k významu původce a obsahu fondu. Z dokumentů tvůrčího charakteru navrhují vyřadit rukopisy prací, zpráv apod. Z písemností služebního charakteru doporučují vyřadit všechny, které jsou duplicitní s písemnostmi úředních fondů. Z biografického materiálu by se dle jejich názoru měly vyřadit dětské kresby, školní sešity, výpisky z učebnic, členské legitimace, vstupenky, jízdenky, z písemností o majetkové a hospodářské situaci původce drobné účetní doklady, z materiálů sesbíraných původcem sbírky, výstřižků bez vztahu k životu a dílu původce, náhodná čísla novin, kuchařské a lékařské recepty. Ve shodě s příručkou navrhují dvě etapy vyřazování písemností. Nejpodrobněji se otázkou skartace zabývala německá archivářka Barbara Langeová, která podporovala vytváření skartačních návrhů s ohledem na činnost původce. Ve své práci provedla rozbor dosavadních návrhů archivářů ze Sovětského svazu, NSR a NDR. Hlavním měřítkem pro hodnocení materiálu osobních fondů pro ni byl význam a funkce původce, povaha a druh písemností a stav dochování. Z biografického materiálu navrhla vyřadit účetní doklady, zprávy o lehčích onemocněních, bezvýznamné písemnosti o majetkových a procesních záležitostech (na rozdíl od E. V. Kolosovové a V. V. Caplina souhlasí s ponecháním dětských kreseb a školních sešitů). Ve skupině písemností o úřední a vědecké činnosti doporučila ponechání rukopisů publikovaných prací (jako H. Lűlfing). K vyřazení naopak po konzultaci s příslušnými odborníky připustila přípravné práce, výpočty, výpisky z literatury, výstřižky z novin, bibliografické kartotéky, seznamy slov a jiné sbírky materiálů, jejichž individuální ráz znemožňuje další využití. Z korespondence by podle ní bylo možné vyřadit formální dopisy, které slouží ke sdělení termínů, poděkování, přihlášek a omluv a neposkytují žádnou bližší výpověď o odesílateli. Dále doporučila 30 31

R. Edererová - V. Podaný, K problematice osobních archivních fondů. SAP, 34, 1984, č. 1, s. 325-329. M. Wurmová, Z problematiky písemných pozůstalostí. AČ, 9, 1959, č. 1, s. 19-20.

15

nezařazovat blahopřání a pohlednice od historicky nevýznamných osob, bezobsažné korespondence obchodní a úřední. Nesouhlasila, podobně jako H. Lűlfing, s vyjmutím rodinné korespondence. Ze sbírek původce doporučila vyřadit neurčené fotografie členů rodiny a přátel, zatímco dokumenty o původci (biografie, nekrology, recenze původce) navrhla ponechat, protože ukazují ocenění života a díla původce. Práce Barbary Langeové se ukázala být nejsoustavnějším přehledem současných zkušeností a poukázala na nutnost zabývat se hlouběji teoreticky i prakticky tímto problémem. U nás až do dnešní doby není k dispozici žádná oficiální příručka pro zpracování osobních fondů, která by se věnovala i skartaci. Důsledkem toho je pak určitá rozdílnost v názorech na možnost skartování určitých druhů materiálu. Z tohoto důvodu se Radka Edererová a Václav Podaný pokusili porovnat přístupy vybraných archivů na problematiku skartace v osobních fondech. Šlo o Ústřední archiv Československé akademie věd, Archiv Českého vysokého učení technického, Archiv Národního technického muzea, Archiv Karlovy univerzity, Ústřední archiv Slovenské akademie věd, Archiv ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ, Literární archiv Památníku národního písemnictví Z výzkumu vyplynulo několik všeobecných poznatků, mezi nimi i zjištění, že při skartaci je nutné postupovat velmi opatrně a mít důkladné povědomí o životě, činnosti a významu původce, obsahu fondu pro badatelské využití, i o jeho úplnosti a rozsahu. Výsledky průzkumu a názory archivářů k jednotlivým skupinám osobního fondu lze shrnout následujícím výčtem: 3.1

Biografický materiál a) osobní doklady (měly by být téměř zcela ušetřeny skartace; výjimkou by byly průkazy na slevu jízdného a výplatní pásky) b) studijní a odborná příprava (ze školních sešitů je navrhováno ponechat jen několik ukázek; k ponechání jsou rovněž doporučeny záznamy vysokoškolských přednášek; u dětských kreseb rozhoduje fakt, zda se stal autor později umělcem) c) autobiografické materiály (k vyřazení jsou zde navrhovány seznamy adres a telefonních čísel) d) dokumenty o hospodářských a majetkových záležitostech (poštovní stvrzenky o zaplacení drobných plateb, faktury, potvrzení o nákupech, doklady o drobných opravách v bytě apod. se navrhují k vyřazení; ponechat je naopak vhodné doklady o větších majetkových převodech - koupě, prodej nemovitostí aj. - soupisy příjmů a vydání, účty za starožitnost atd.)

16

e) doklady zdravotního stavu původce (doporučují je vesměs ponechat vyjma zpráv o lehčích a dočasných onemocněních, receptů) 3.2

Korespondence

Jedná se o nejžádanější a nejvyužívanější část, obyčejně se ke skartaci zařazuje velmi málo. Ale bezobsažné dopisy jako pozdravy, omluvy, sdělení termínů apod. od nevýznamných osob se navrhují naopak skartovat. Stejná situace je i u institucí a úřadů (sdělení termínu porad, žádosti o zaslání zpráv o činnosti atd.). U blahopřání ponecháváme větší konvoluty, jednotliviny se mohou vytřídit. Vizitky s textem je vhodné zařadit do korespondence, prázdné ponecháváme jen tehdy, pokud pochází od významných osobností. 3.3

Vědecká, odborná a literární činnost

Otázka publikovaných vědeckých prací původce je složitá. Archiváři se staví za jejich ponechání ve fondu (praktické a badatelské hledisko). Rukopisy nepublikovaných i publikovaných prací je třeba bez pochyby ponechat a vyřadí se jen multiplicitní kopie. Obdobným způsobem lze postupovat u přednášek, recenzí, referátů apod. U populárně vědeckých prací a překladů je možné vyřadit drobné, nevýznamné práce otištěné v denním tisku. U pomocného přípravného materiálu se navrhuje hodnotit písemnosti až po konzultaci se specialisty příslušného oboru. Při hodnocení je třeba posoudit, jak se v něm může badatel orientovat, zda by se dal dále vědecky využít, do jaké míry lze v materiálu vysledovat metodiku původce, zda už nebyl jeho obsah využit v dokumentech vyššího stupně. Výpisky ze známé literatury lze skartovat. Naopak u výpisků, opisů a výtahů z aktů, středověkých knih či nezveřejněných rukopisů je třeba postupovat opatrně a raději neskartovat. Výstřižky z novin a časopisů se doporučuje ponechat, pokud jsou v souvislém celku a mají vztah k činnosti původce (nesouvisející sbírky předat do sbírky dokumentace). Nahodilé výstřižky nebo čísla novin lze skartovat. 3.4

Písemnosti z veřejné činnosti původce fondu

Problematickou otázkou v této skupině je vyřazení úředních písemností. Podle provenienčního principu by měly být zařazeny na místo původního určení, ale mezi archiváři panují značné názorové rozdíly. Z. Kolanowsky upozornil na závažný fakt, že v převážné většině případů není možno oddělit osobní spisy od úředních, protože jsou vzájemně propojeny a smíšeny, a jejich případné rozdělení by mohlo přinést jen škody. V zájmu zachování integrity fondu doporučil úřední písemnosti ponechat v osobním fondu a ve fondu úředním na ně upozornit. Radka Ederová a Václav Podaný zastávají názor, že by se měly ponechat v osobním fondu úřední písemnosti, které se bezprostředně týkají činnosti původce - lze z nich usoudit, že vznikly z jeho iniciativy,

17

podávají nám o něm důležité informace nebo zaznamenávají jeho připomínky a poznámky (např. úřední záznamy jeho projevů, projednávaní jeho osobních záležitostí aj.). K zařazení jsou rovněž doporučeny doklady o účasti původce na mezinárodních kongresech, konferencích apod. (seznamy účastníků, poznámky), jeho posudky habilitačních aj. prací (i texty). Práce ze studentských let je vhodné ponechat výběrově (exempláře se závažnými poznámkami původce). 3.5

Ilustrační materiál o původci fondu

Do této skupiny patří pouze písemnosti, které shromáždil sám původce, nebo jeho dědicové těsně po jeho smrti. Byly převzaty do archivu s ostatními částmi fondu. Dokumenty této skupiny by se téměř neměly skartovat. Určitou výjimku mohou tvořit drobné novinové zprávy o jubileu narození původce apod. 3.6

Rodinní příslušníci

Při skartaci se řídíme závěry jako u skupin I.-V. Především jde o korespondenci a osobní doklady. Při větším množství a jejich samostatné vědecké hodnotě by měly být vyřazeny a vytvořit nový osobní fond. 3.7

Cizí osoby

Náleží sem písemnosti, které není možné zařadit do jiné skupiny. Jde hlavně o rukopisy nebo tisky prací a korespondenci. Postupujeme u nich podle zásad uplatněných ve skupinách II. a III., tisky ponecháme jen v tom případě, že obsahují poznámky původce. Problematiku představuje také ponechání či vyřazení sbírek původce fondu, které nevznikly pro jeho pracovní potřeby. Jedná se o sbírky, které nám ukazují zájmy a charakter původce (sbírky kamenů, mincí, známek, pohlednic apod.). Milada Wurmová navrhuje přihlížet k tomu, o jakou jde sbírku a zda se hodí pro uložení do archivu, jak dalece je spjata s původcem a jaký má rozsah. Lze tedy konstatovat, že sbírky, kterým archiv nemůže zabezpečit dokonalé uložení a odborné ošetření, by měly být nabídnuty kvalifikovaným institucím (muzeum, galerie, knihovna). Sbírky, které nemají žádnou historickou, dokumentární či jinou hodnotu, je možno skartovat s poznámkou v úvodu inventáře.32

32

R. Ederová a V. Podaný, K problematice osobních archivních fondů SAP, 34, 1984, č. 1, s. 324 - 346

18

Písemná pozůstalost PhDr. Franz Josef Umlauft – dodatek II (1913) 1946 – 1960 (2006) inventář číslo: xx NAD 113

Lucie Špitálská Ústí nad Labem 2008 19

1 Franz Josef Umlauft – vybrané problémy při pořádání fondu a jeho specifika Fond Franze Josefa Umlaufta, který jsem zpracovávala, je dodatkem fondu již existujícího. Materiály k němu byly přivezeny zejména v 90.l. 20.st. do archivu v Ústí nad Labem synem Franze Josefa Umlaufta, Gerhardem Umlauftem. Fond je rozdělen do několika hlavních celků: −

nejrozsáhlejší část je korespondence. Umlauft si uchovával všechnu korespondenci přijatou, která v tomto bloku zaujímá nejvíce inventárních čísel, ale ponechával si i průklepy své korespondence odeslané

−

nezanedbatelným celkem je Umlauftova bibliografie, kterou si zpracovával zpětně za každým rokem, v některých případech i ve více exemplářích

−

rukopisy týkající se hlavně Ústí nad Labem a jeho okolí

−

nachází se zde bohatý fotografický materiál, který nám ukazuje průběh Umlauftova života, jeho rodiny a blízkých, ale i velké množství dokumentárních fotografií, Umlauft pořádal přednášky, na které měl připraveno až několik set diapozitivů

−

další velmi objemná část fondu je jeho vlastivědná činnost. Napsal několik prací o Ústí nad Labem a jeho okolí Při pořádání fondu vyvstaly také určité problémy. Vzhledem k tomu, že Franz Josef Umlauft byl

Němec, je celý fond, až na několik výjimek, psán v německém jazyce. Největší komplikace jsem tak zaznamenala při pořádání korespondence, která je veškerá v němčině. Na druhou stranu je velkou výhodou pro badatele skutečnost, že většina je psána na stroji, což ulehčuje získávání údajů z tohoto druhu materiálu. Nachází se zde ovšem i část korespondence v rukopisné formě, a to převážně kurentem. Při systematizaci korespondence spojené s průběžným nacházením dalších dopisů bylo velmi obtížné dohledávání jmen odesilatelů. V některých případech se je i přes veškerou snahu nepodařilo odesílatele identifikovat. Velmi náročné bylo pořádání Umlauftovy vlastivědné činnosti. Práce jsou v různých fázích rozpracování s velkým množstvím poznámek. Bylo proto obtížné zjistit, které materiály k sobě patří a následně správně zařadit do skupin. Ne zrovna lehkým úkolem bylo roztřídění fotografií, protože na většině chybí bližší informace o osobách a místech na nich zachycených. Údaje v úvodu inventáře jsem čerpala z hlavního fondu Franze Josefa Umlaufta a doplnila jsem je o poznatky, které jsem nabyla při zpracovávání dodatku.

20

2 Život a dílo původce Franz Josef Umlauft se narodil 11. července 1883 v domě čp. 23 v Lipové, okr. Ústí nad Labem, jako druhorozený syn obchodníka a pokladníka záložny Josefa Umlaufta narozeného 29. května 1846 v Libouchci jako syn Franze Umlaufta a Marie Anny, zemřel náhle na srdeční mrtvici 5. července 1921, a jeho manželky Terezie narozené 13. října 1850 ve Všebořicích jako dcera domkáře a zedníka Franze Hierscheho a jeho manželky Terezie. Zemřela 26. května 1922 v okresním ústavu sociální péče v Ústí nad Labem. V letech 1889-1894 byl Franz Josef Umlauft žákem obecné školy v rodné obci. Od roku 1894 studoval na německém klasickém gymnáziu v Ústí nad Labem, kde v roce 1902 maturoval. Jeho spolužákem byl i známý ústecký průmyslník Georg Schicht. V letech 1902-1906 studoval němčinu, latinu a řečtinu na Karlově univerzitě v Praze. Po absolutoriu působil nejprve ve školním roce 1906–1907 jako suplent ve zkušební době na německých gymnáziích v Českých Budějovicích a v Praze na Vinohradech. Počátkem července 1907 složil na Karlově univerzitě v Praze profesorské zkoušky z němčiny jako hlavního předmětu a z latiny a řečtiny jako vedlejších předmětů. Od školního roku 1908/1909 byl už řádným profesorem na Albrechtově gymnáziu v Těšíně (v tehdejším rakouském Slezsku). Zde působil až do roku 1913, s výjimkou období Vánoc 1908 do konce prázdnin 1909, kdy si léčil oční chorobu. Do doby rekonvalescence spadají jeho počátky vlastivědné a literární činnosti. Ta se nejprve se projevovala účastí na práci regionálních vzdělávacích spolků v ústeckém okrese, které mimo jiné pomáhaly při zakládání místních veřejných knihoven. Proto také Umlauft v letech 1909-1910 zpravidla o prázdninách, pronáší v řadě obcí ústeckého okresu (Arnultovice, Čermná, Lipová. Luční Chvojno, Žežice) přednášky o potřebnosti zakládání lidových knihoven a sám se na tom velmi aktivně podílí. Jeho první tiskem vydaná práce byl seznam knih místní knihovny v Lučním Chvojně. Vyšel v létě 1911. Počátkem října 1912 se zúčastnil německého osvětového kongresu „Kongress für Volksbildung“ v Berlíně. Na zpáteční cestě z Berlína se zastavil v Ústí nad Labem, kde byl 6. října 1912 přítomen slavnostnímu otevření nové městské knihovny. V této době se Umlauft zajímal i o umění ve spojení s osvětovou činností. Jako člen těšínského spolku přátel umění Dürer pronesl několik přednášek o vhodných lidových špercích či o umělecky vkusné výzdobě vesnických obydlí. Jeho hlavní úsilí bylo tehdy upřeno na dva cíle – zůstat trvale ve svém rodném kraji a dokončit studia doktorátem. Prvého dosáhl v roce 1913, když se 1. září stal profesorem německého klasického gymnázia v Ústí nad Labem. Zde působil až do května 1945. Na své disertační práci pracoval od poloviny roku 1914 v Praze a ve Vídni, kde ho zastihla I. světová válka. Své bádání založil na své dřívější práci o Grillparzerovi a jeho vztazích k Friedrichu de la Motte

21

Fouqému. Původně ji vypracoval pro seminář Prof. Dr. Augusta Sauera. Ten mu dal návrh pokračovat v této tématice a věnoval se Grillparzerovu postavení ve vídeňském romantismu, zejména jeho vztahům k Ludwigu Tieckovi. Vojenské službě se vyhnul, byl pouze žňovým komisařem pro některé obce na Ústecku a tak mohl pokračovat ve studiu. V prosinci 1914 složil rigorozní zkoušky a 26. ledna 1915 byl v Praze promován na doktora filozofie. 23. února 1919 se seznámil s Terezií Christinou Plachtovou, která se narodila 19. července 1894 v Mimoni jako druhá dcera hodináře Antona Plachta a jeho manželky Terezie. Zemřela někdy mezi lety 19501960 v Bayereuthu. 1. července 1919 se zasnoubili a 24. ledna 1920 se vzali. Z manželství se narodili 3 synové: Hermann, Helmut a Gerhard. Úmysl zabývat se regionální historií ústeckého okresu pojal krátce po doktorátu v roce 1915, kdy začal sbírat materiály k dějinám své rodné obce Lipová a obce Čermná. Tyto dějiny sice nikdy nedokončil, avšak práce na nich se mu stala impulsem pro další badatelskou činnost. Do roku 1915 také spadá počátek jeho fotografického projektu, kdy jako nadšený amatér a rodák z pohraniční obce Lipová s pomocí svého přítele, ústeckého katechety Rudolfa Jenatschkeho, fotograficky zdokumentoval svou rodnou obec. Sbíral podklady k dějinám této vesnice a rodopisu jejích obyvatel. Tuto práci bohužel nedovedl do konce a jeho bohaté poznámky, stejně jako kontaktní fotografie uspořádané do malého alba Bilder aus meinem Heimatdorf, jsou uloženy v Archivu města Ústí nad Labem. Toto album je sestaveno ze 77 snímků, na kterých jsou zachyceny všechny tehdejší domy v Lipové i se svými obyvateli a řada dalších záběrů na vesnici. Naplno se však jeho historická činnost rozvíjí až v roce 1920, kdy se jako nástupce dr. Alexandra Mariana stává ústeckým archivářem. Současně se stává místopředsedou ústeckého muzejního spolku (i v této funkci nahradil Mariana). Po vzniku Československé republiky byl Umlauft jmenován nejprve korespondentem a od roku 1922 okresním konzervátorem Státního památkového úřadu v Praze. Staral se o evidenci a ochranu kulturních, historických a přírodních památek v celém ústeckém okrese. Součástí jeho vlastivědného působení bylo i několik set přednášek, které v meziválečném období pronesl na různých místech, zejména však na území ústeckého okresu. Rozhodující měrou se podílel na scénáři a organizaci několika vlastivědných výstav ( v Ústí nad Labem a Lipové), z nichž nejvýznamnější byla výstava Nordwestböhmen in Kunst im Jahre 1530-1680. Byla uspořádána ve spolupráci s mosteckým muzeem. Konala se v roce 1932 v Ústí nad Labem a Mostě. Umlauft byl spoluzakladatelem Společnosti pro vlastivědnou práci v Ústí nad Labem a se svými spolupracovníky začal roku 1921 vydávat čtvrtletník Beiträge zur Heimatkunde des Aussig-Karbitzer Bezirkes - byly to příspěvky ke zdejší vlastivědě. V této řadě nalezneme publikovánu většinu jeho prací v meziválečném období. Podílel se rovněž na nejdůležitějším regionálním díle této doby - na vlastivědě

22

ústeckého okresu. Nelze pominout jeho přínos na dodnes ceněném kolektivním díle Heimatkunde des Bezirkes Aussig I.-IV., Ústí nad Labem 1929-1938. Umlauft sem přispěl dvěma samostatnými statěmi: Siedlungsformen im Aussiger Bezirke (I.) a Geschichte Jahre 1850 (III. Geschichte des Bezirkes). K dalším jeho aktivitám patřila činnost rodopisná. Zprvu se věnoval sběru materiálu a bádání o vlastní rodině a rodu. Od dvacátých let však nabývá tato jeho aktivita institucionální povahy. V roce 1923 zakládají němečtí vlastivědci ze severozápadních Čech spolek „Deutscher Verband für Heimatforschung und Heimatbildung in der Tschechoslowakischen Republik“ se sídlem v Ústí nad Labem. V jeho čele byl do roku 1924 dr. Emil Lehmann, tehdejší profesor ústeckého německého gymnázia, po jeho odchodu se dostává do čela Umlauft. Snažil se orientovat činnost tohoto spolku na rodopis. Podařilo se mu to v roce 1926, kdy v rámci spolku založil v Ústí nad Labem Zentralstelle für sudetendeutsche Familienforschung. Pro něj s několika společníky provádí „výzkum rodin“ a to především na zakázku. Od roku 1928 vydával nejprve s Ing. Antonem Dietlem, později s dr. F. J. Wünschem (1902-1967) čtvrtletník pro sudetoněmecký rodopis - Sudetendeutsche Familienforschung. Až do roku 1939 vyšlo 11 ročníků. Po roce 1933 se tato aktivita byla zneužita pro rasistické cíle. Říšskoněmečtí státní příslušníci museli mít tzv. Ahnenpas - dokument o rasové čistotě. Z nezbytnosti žádali o údaje i ústeckou Zentralstelle. Umlauft se nejprve ujistil u československého ministerstva zahraničních věcí dr. Krofty, zda proti této jeho činnosti nemá pražská vláda námitky a pak žadatelům vyhověl, ale samozřejmě jen když zaplatili.33 Je třeba rovněž uvést, že Umlauft byl ve svých aktivitách poměrně velkoryse podporován československým ministerstvem školství a národní osvěty. Učil pouze sedm hodin týdně při plném platu - 52 000 Kč za rok. Jeho vlastivědná činnost byla rovněž subvencována a Umlauftovi samotnému byly zaplaceny dvě studijní cesty do Německa roku 1929 a do Rakouska roku 1930, aby se mohl seznámit s tamním archivnictvím a muzejnictvím. Cesty do Německa využil k tomu, aby se zúčastnil srazu nositelů jména Umlauft, který se konal v roce 1929 v Drážďanech. Další se byl pořádán roku 1931 v Berlíně. Tuto jeho činnost ministerstvo již nepodporovalo. Umlauft si přesto účast na těchto srazech nechtěl nechat nechat ujít. Sám byl totiž jejich iniciátorem. Umlauft byl politickým přesvědčením německým nacionalistou. Od roku 1922 byl členem buržoazní Německé nacionální strany v Ústí nad Labem, ale nikdy nevystupoval veřejně jako její stoupenec. Ze svého místa archiváře odešel formálně a na vlastní žádost a se ctí roku 1934. Hned, kdy už byl k dispozici profesionálně školený historik dr. Franz Josef Wünsch, první mezi ústeckými archiváři. 9. října 1938 obsazuje německá armáda Ústí nad Labem. Krátce na to Umlauft nabízí své služby nacistům. Vybudoval v Ústí nad Labem „Sudetendeutsche Zentralstelle für Sippen- und Rassenforschung“ a 33

Kristina Kaiserová, Franz Josef Wünsch a Franz Josef Umlauft (online), (cit. 5.5.2010), Dostupné z:

23

nabízel všechny své genealogické zkušenosti. V polovině roku 1941 je Dr. Wünsch povolán do wehrmachtu a Umlauft se stává znovu správcem ústeckého archivu. V roce 1943 povolili nacisté uspořádat v aule ústeckého gymnazia oslavnou výstavu k Umlauftovým 60. narozeninám, kterou si zorganizoval sám. Mezi gratulujícími byla i ústecká prominence v čele s Hansem Krebsem (řídil Úřad vládního prezidenta v Ústí nad Labem). Dne 9. května 1945 změnil svůj postoj a nabídl své služby Revolučnímu národnímu výboru, který se den předtím ujal správy města. Zdůrazňoval, jak může být užitečný při zachraňování kulturních a historických památek a sliboval také napsat „objektivní“ dějiny města. Zapomněl dodat, že tutéž nabídku – napsat dějiny Ústí nad Labem – učinil předtím nacistům a vyinkasoval za ni 2500 marek zálohy na honorář. Národní výbor se rozhodl jeho nabídnutou pomoc zčásti akceptovat a použít jeho znalostí při evidenci a záchraně některých památek. Bylo s ním zacházeno trochu mírněji než s ostatními sudetskými Němci, ale jeho rodina i on byli podrobeni stejným omezením a povinnostem jako ostatní Němci v pohraniční. Archiválie a jeho vlastní písemnosti vztahující se k regionálním dějinám mu byly v prosinci 1945 zabaveny. Umlauft dále pracoval ve službách ústeckého katolického děkanství a okresní školní rady. 4. dubna 1946 byl spolu se ženou a synem Gerhardem odsunut do amerického okupačního pásma v Německu. V americkém zajetí se od roku 1945 nacházeli jako vojáci wehrmachtu jeho dva starší synové. Po odsunu z Československa se usadil v Bayreuthu. Umlauft se stal členem spolku sudetoněmeckých vysídlenců z Ústí nad Labem „Hilfsverein Aussig“, založeného v roce 1948 v Mnichově. Tento spolek vydával měsíčník Aussiger Bote, do kterého Umlauft pravidelně přispíval drobnými články o ústeckých památkách a dějinách až do roku 1955. Po tomto roce se soustředil na sepsání svého nejobjemnějšího díla Geschcichte der deutschen Stadt Aussig, které vydal v Bayereuthu v roce 1960, roku 1995 vyšlo její 3. nezměněné vydání. Toto dílo má 784 stran textu, 420 obrazů a bohatou bibliografii německých prací o Ústí nad Labem. Můžeme ho řadit mezi nejrozsáhlejší díla, jaká byla o Ústí nad Labem napsána. Využíval hlavně německou literaturu, z české použil jen určité pasáže ze Sedláčkových hradů při psaní o hradě Blansku a Střekově, které si nechal přeložit od jednoho ze svých žáků do němčiny. Její současný význam tkví především ve velmi slušném přehledu vlastivědné produkce Umlauftovy doby a také poskytne nejzákladnější informaci o dějinách města. Nevíme, zda po tomto díle ještě nějaké jiné napsal. Zemřel 23. května 1960 v Bayreuthu. Franzem Josefem Umlauftem vrcholí, ale i končí německá historiografická tvorba na Ústecku. Umlauft byl osobně velmi pilný, a proto co do kvantity vytvořeného díla a hlavně množství shromážděného materiálu stojí mezi ústeckými regionálními historiky na prvním místě. Nelze ale opomenout ani jeho činnost jako editora a organizátora regionální historické práce.

24

3 Dějiny fondu Svou osobní pozůstalost si začal Franz Josef Umlauft pořádat sám, a to především jako dokumentaci o sobě a své rodině a dále jako materiály potřebné ke své historické, organizační a učitelské práci. Toto dělal v podstatě po celý život a s mimořádnou pečlivostí, protože byl přesvědčen o velkém významu svého i celého jeho rodu. V letech 1936 a 1942 napsal dvě bibliografie svých prací. Materiály k těmto i k dalším připravovaným pracem, stejně jako ilustrační materiály k životu svému a svých blízkých popsal v tomto období jen velmi všeobecně. Naplno se jim věnoval až od září 1944, kdy v důsledku „totální války“ byly zastaveny Beiträge a v podstatě omezen chod gymnázia, kde Umlauft pracoval, takže se prakticky ocitl bez zaměstnání a měl hodně volného času. Pořádání svých prací dokončil v červenci 1945. 23. července 1945 nabídl, aby po jeho smrti převzal Městský národní výbor v Ústí nad Labem část pozůstalosti týkající se dějin města a okresu. Seznam pozůstalosti k nabídce připojil a zároveň žádal, aby v případě, že by některý z jeho synů chtěl pokračovat v otcově práci, měl k těmto materiálům volný přístup. 4. prosince 1945 byl Umlauft vystěhován ze svého domu v Kippeltově ulici a byl mu zakázán přístup do archivu. 19. prosince 1945 byla jeho pozůstalost nacházející se v tamtéž zabavena, naložena na nákladní auto a odvezena do archivu v Trmicích. Nebylo s ní zacházeno šetrně, a tak byl narušen Umlauftův systém pořádání. Úředníkům, kteří neuměli německy, uniklo, že část, jako například osobní a rodinné písemnosti a fotografie, Umlauft ještě odvezl počátkem roku 1945 do svého rodného domu v Lipové 23 ze strachu z bombardování. Na toto upozornil sám, když už mu bylo jasné, že bude odsunut. Pozůstalost ležela v trmickém pracovišti Okresního archivu až do roku 1964, kdy proběhlo hrubé uspořádání a evidování Jaroslavem Boučkem starším. V roce 1970 byl fond převezen na pracoviště v Ústí nad Labem, kde byl mezi lety 1977 – 1981 uspořádán. V roce 2001 přivezl nejmladší syn Franze Josefa Umlaufta Gerhard Umlauft 34 dodatky k pozůstalosti. 4 Archivní charakteristika fondu Tento inventář sdružuje pozůstalost bývalého ústeckého archiváře PhDr. Franze Josefa Umlaufta. V roce 1977 byl pověřen inventarizací fondu Ivan Martinovský a o dva roky později s ním začal spolupracovat Vladimír Kaiser. Do své bakalářské práce jsem zpracovala Dodatek k písemné pozůstalosti PhDr. Franze Josefa Umlaufta II, který zahrnuje v časovém rozmezí (1913) 1946-1960 (2006). Dodatek byl do archivu postoupen synem Gerhardem Umlauftem. Byla k němu přiřazena inventární čísla navazující na základní fond a dodatek inventáře I. Pro snadnější orientaci byly krabice označeny zvláštním číslováním, které navazuje na první dodatek od 7/d. Dodatek obsahuje téměř všechny druhy písemností a dokumentace jako základní fond, který mi byl i vzorem při pořádání dodatku. 34

* 5. 8. 1928 v Ústí nad Labem - †24. 3. 2008 v Katleuburg Lindau ve věku 79 let

25

I. Osobní doklady II. Korespondence III. Veřejná činnost IV. Dílo V. Ilustrační materiál VI. Různé

4.1

Oddíl I. Osobní doklady

Jsou dochovány jen částečně, protože zůstavitel si většinu pro něj důležitých dokladů odvezl sebou při odsunu do Německa. Zachovalo se například „Potvrzení o sepsání městských dějin a zajištění spisů a předmětů z městského muzea“, „Potvrzení o nepostradatelnosti“, „Potvrzení o Umlauftově pomoci při stěhování vědeckého archivu“. Umlauftovu osobnost nám přibližuje například „Osvědčení o politické spolehlivosti“, které si nechal vystavit, aby dokázal své protinacistické smýšlení. 4.2

Oddíl II. Korespondence

Tvoří v pozůstalosti velmi rozsáhlý celek. Umlauft byl velmi perfekcionistický a leckdy si uchovával i zcela nepotřebnou korespondenci, archivoval si průklepy nebo koncepty velké většiny vlastní korespondence odeslané. Místy byla Umlauftova písemnosti bez známek jakéhokoli uspořádání, proto jsem ji abecedně seřadila podle jmen odesílatelů, respektive příjemců do následujících skupin: a) korespondence přijatá – jednotlivci b) korespondence přijatá – instituce c) korespondence odeslaná – jednotlivci d) korespondence odeslaná – instituce Vyřadila jsem rukopisy, které byly posílány Umlauftovi, a zařadila jsem je do materiálů souvisejících jako práce jiných autorů. V Umlafutově korespondenci převládá písemný styk s vlastivědci, rodopisci a osobami, které ho žádaly o různé služby.

26

4.3

Oddíl III. Dílo

Tato skupina obsahuje závažné dokumenty písemné povahy a je rozdělena do tří skupin. 4.3.1

Práce vydané tiskem

Zde jsou práce seřazeny chronologicky. Tato podskupina obsahuje časopisecké články, které byly vydané tiskem. 4.3.2

Práce uzavřené, vydané nebo připravené k publikaci

Do této podskupiny jsou zařazeny zůstavitelem dokončené rukopisy nebo strojopisy uzavřených prací připravených k publikaci, ale dosud nevydaných nebo rukopisy či strojopisy prací již vydaných tiskem. Práce jsou seřazeny chronologicky, na konci pak nedatované. 4.3.3

Materiály a neuzavřené práce

V této podskupině jsou nedokončené práce, jejich koncepty, různé materiály a neuzavřené vztahující se k dějinám města Ústí nad Labem, jeho čtvrtím, k obcem Ústeckého kraje a jim přilehlých. Vlastní dílo bylo zůstavitelem uspořádáno místy nepřehledně. Do vlastních prací a materiálů byly zamíchány díla jiných autorů, korespondence a podobně. Bylo nutné jednotlivé materiály, nebo rukopisy od sebe oddělit a práce cizích autorů srovnat zvlášť. K tomu byla zapotřebí paleografická analýza, ale i přes veškerou snahu a pomoc zaměstnanců archivu údaj o autorovi článku místy schází. Nejvýznamnější Umlauftovo dílo je práce k dějinám města Ústí nad Labem (Geschichte der deutschen Stadt Aussig). Pro bádání o osobě Franze Josefa Umlaufta, ale i o sudetoněmecké vlastivědě, nám pak poslouží zejména životopisy. 4.4

Oddíl IV. Ilustrační materiál

Tato skupina zahrnuje velké množství různorodého materiálu, který se vztahuje k osobě zůstavitele, k jeho činnosti a společenských událostí doby, ve které Umlauft žil. Jako archivář měl velké tendence uchovávat jakýkoli dokumentační materiál pro budoucnost. Ve sbírkách nalezneme podklady k činnosti KSČ na Ústecku v období ČSR, ale také sovětské protiválečné letáky pro vojáky wehrmachtu z období okolo roku 1942. (Jejich přechovávání bylo nacistickou správou přísně trestáno). Umlauft byl vášnivý fotograf, takže po něm zůstalo velké množství fotodokumentace. Některé ilustrační materiály získal Umlauft od různých institucí. Hlavně plakáty a fotografie mají pro dějiny Ústí nad Labem ve dvacátém století velkou důležitost. Velké množství ilustračního materiálu jako fotografie, pohlednice, programy a pozvánky si zůstavitel nalepil na čtvrtky a opatřil popiskami. Sem byla zařazena zůstavitelova sbírka novin a novinových výstřižků.

27

4.5

Oddíl VI. Různé

Do této skupiny je zařazen materiál, který nebylo možno zařadit do žádné z předchozích skupin. Jsou to především dokumenty ze sbírek zůstavitele, které nemají k jeho činnosti bezprostřední vztah. Zde se nacházejí archiválie vzniklé zejména sběratelskou činností Franze Josefa Umlaufta.

28

5 Inventář inv. č. obsah

čas. rozsah

ev. č.

1945

7/d

I. Osobní doklady 2223

Potvrzení o sepsání městských dějin a zajištění spisů a předmětů z městského muzea

2224

Potvrzení o nepostradatelnosti

1945

7/d

2225

Osvědčení o politické spolehlivosti s německým překladem

1945

7/d

2226

Potvrzení o Umlauftově pomoci při stěhování vědeckého archivu

1945

7/d

II. Korespondence Korespondence přijatá – jednotlivci 2227

Adler Josef, Ferdinandshof, 1 ks

1949

24/d

2228

Ahne Emilie, Stockheim, 1 ks

1956

24/d

2229

Arnold Franz Josef, Gmunden, 1 ks

1957

24/d

2230

Bartl Gottfried, Helmstedt, 1 ks

1951

24/d

2231

Blaschek Wilhelm, Major. i. R., Wien, 1 ks

1956

24/d

2232

Böhmie Antonie, 1 ks

1952

24/d

2233

Bouček Jan, Prof., Ústí nad Labem, 4 ks

1954

24/d

2234

Czermak Franz, Stuttgart, 1 ks

1956

24/d

2235

Dietze Emmy, Jena-Weit, 1 ks

1958

24/d

2236

Digmayer Wilhelm, München, 1 ks

1958

24/d

2237

Domonsky Alfred, Dolle über Tangenhütte, 2 ks

1949

24/d

2238

Drescher Franz, Schlievsee, 3 ks

1949

24/d

2239

Eibich Walter, Melsungen bez. Kassel, 1 ks

1956

24/d

2240

Ernstberger Anton, Prof. Dr., Erlangen, 2 ks

1958

24/d

2241

Fis Hans, Dipl. Ing., Sachsen Kam, 1 ks

1949

24/d

2242

Fleischer Berta, Gross-Zimmern, 2 ks

1956 - 1957

24/d

2243

Franz Erich, Eisenbach, 1 ks

1956

24/d

2244

Freiser Rudolf, Karlsruhe, 1 ks

1958

24/d

2245

Gärtner Edith a Karl, Fürstenfeldbruck b. München, 2 ks

1951 - 1952

24/d

2246

Gierschik Franz, München, 1 ks

1956

24/d

2247

Grote Ludwig, Prof. Dr., Nürnberg, 1 ks

1956

24/d

2248

G. J., Lützendorf, 1 ks

1947

24/d

2249

Habel Emma, Laugwied/Lech, 1 ks

1957

24/d

29

2250

Hanke Josef, Bandorf, 1 ks

1951

24/d

2251

Heis Hanna, Nabburg, 1 ks

1959

24/d

2252

Hiebsch Reinhold, Gunzenhausen, 1 ks

1958

24/d

2253

Hopp Heinz, Ing., München, 1 ks

1957

24/d

2254

Hübner ?, Bayreuth, 1 ks

1957

24/d

2255

Hübner Christe roz. Ulrich, München, 1 ks

1957

24/d

2256

Hütl Franz B., Rosenheim, 1 ks

1957

24/d

2257

Jarschel Max, Torisdorf, 4 ks

1950 - 1952

24/d

2258

Jejkal Josef, Teplice, 5 ks

1952 - 1955

24/d

2259

Jejkal Rudolf, Dubí v Krušných horách, 6 ks

1955 - 1956

24/d

2260

Kirwein Olga, Spielsdorf, 1 ks

1949

24/d

2261

Klimpt E., Ing, München, 1 ks

s.d.

24/d

2262

Klimpt Otto, München, 2 ks

1957

24/d

2263

Koller Hans, Straubing, 1 ks

1958

24/d

2264

Konvalinka Martha, Mühlheim/Main, 1 ks

1957

24/d

2265

Kral Franz, Traunstein, 6 ks

1947 - 1950

24/d

2266

Krob Kurt, München, 1 ks

1958

24/d

2267

Krug Lia, Wien, 6 ks

1956 - 1957

24/d

2268

Krug Gerhard, Dr., Wien, 1 ks

1958

24/d

2269

Kuklila Hans, München, 1 ks

1956

24/d

2270

Kügler Emil, Ulm, 1 ks

1950

24/d

2271

Landsmann, ?, Bayreuth, 1 ks

1951

24/d

2272

Lauriel, Wiesbaden, 1 ks

1957

24/d

2273

Linke Anton, Augsburg, 1 ks

1956

24/d

2274

Lösel Albin, Lippstadt, 3 ks

1951

24/d

2275

Lumpe Alfred, Tutzing, 1 ks

1959

24/d

2276

Maaz Oto, Kerpen bez. Köln, 1 ks

1957

24/d

2277

Maresh Walther, Dr., Stuttgart, 1 ks

1939

24/d

2278

Mayer Theodor, Prof. Dr. Dr. h. c., Konstanz, 1 ks

1958

24/d

2279

Miksch Alfred, Couburg, 1 ks

s.d.

24/d

2280

Mittag K., München, 1 ks

1957

24/d

2281

Neuman Fritz, Surheim, 1 ks

1948

24/d

2282

Nowak Franz, Kiel-Friedrichsort, 2 ks

1949

24/d

2283

Oberdorffer Kurt, Dr., Ludwigshafen, 1 ks

1958

24/d

2284

Perner Friedrich, Heilbronn, 1 ks

1959

24/d

30

2285

Pohl Otto, Schnaittach, 3 ks

1954

24/d

2286

Pöhnel Karlmann, Herzognaurach, 1 ks

1957

24/d

2287

Pietsch Wolfgang, Dr., Gefres, 1 ks

1952

24/d

2288

Piffl Alfred, arch. Ing. Dr., Ústí nad Labem, 1 ks

1946

24/d

2289

Rehm Franz, Wertheim/Main, 1 ks

1949

24/d

2290

Richter Bart, Karlsruhe, 1 ks

1957

24/d

2291

Rost Wenzel, Grünwald bei München, 8 ks

1949 - 1959

24/d

2292

Seiche Anton, Frankfurt am Mein, 1 ks

1957

24/d

2293

Seiche J., München, 1 ks

1959

24/d

2294

Schier Herbert, Dr., Regensburger, 3 ks

1957

24/d

2295

Schicht George, London, 1 ks

1958

24/d

2296

Schindler Karl, Ústí nad Labem, 1 ks

1926

24/d

2297

Schöppe Heinrich, Dr., Schongau an Lech, 2 ks

1956 - 1957

24/d

2298

Schramek Josef, Dr., Ulm/Donau, 1 ks

1957

24/d

2299

Schreinert Anton, Wützberg, 3 ks

1949

24/d

2300

Stadler Bruno Stefan, Wützberg, 1 ks

1950

24/d

2301

Schwind Ferdinand, Dorfen, 1 ks

1956

24/d

2302

Suhsl Elsa, Bockenem/Harz, 2 ks

1950

24/d

2304

Teltscher Franz, Prof. Dr., Hamburg, 1 ks

1957

24/d

2305

Tschwatschal Anton, Karlsruhe, 2 ks

1949 - 1951

24/d

2306

Thessler Emil a Ida, 3 ks

1949 - 1950

24/d

2307

Vhindler V,, Kempten, 1 ks

1959

24/d

2308

W. Josef, Tachingen, 1ks

1950

24/d

2309

Weber Berthold, Kreiensen, 1 ks

1951

24/d

2310

Weisner Rudolf, Lanenburg, 1 ks

1957

24/d

2311

Wisser Juliane, Eisenach, 1 ks

1956

24/d

2312

Wellersinke ?, 1 ks

1957

24/d

2313

Wenzel Maria, Offenbach, 1 ks

1958

24/d

2314

Werner Arthur, Dr., Wien, 1 ks

1957

24/d

2315

Weyde Johan, Dr., Leverkusen, 6 ks

1950 - 1957

24/d

2316

Wichtrey Josef, Coburg, 1 ks

1952

24/d

2317

Wichtrey Franz, Cobourg, 1 ks

1950

24/d

2318

Wild Richard, Ing., Recklinghausen, 4 ks

1956

24/d

2319

Wilhelm Hermann, München, 1 ks

1955

24/d

2320

Winkler Adolf, Oberregierüngs, 1 ks

1957

24/d

31

2321

Wolfram Karl, Ústí nad Labem, 1 ks

1926

24/d

2322

Wondratschek ?, Biegesheim, 1 ks

1926

24/d

2323

Wustl Maxmilian, Dir. i. R., Mitterfelden, 1 ks

1957

24/d

2324

Zischek Msgre Georg, Bayern, 1 ks

1956

24/d

2325

Rudolf a Marie ?, Judersdorf, 1 ks

1950

24/d

Korespondence přijatá – instituce 2326

Der Kreisstabsamtsleiter, 2 ks

1939 - 1943

7/d

2327

Historisches Bildarchiv, Bad Berneck, 1 ks

1959

7/d

2328

Institut für Auslandsbeziehungen, Stuttgart, 2 ks

1957

7/d

2329

Königsteiner institut für Kultur und Geschichte Ostmitteleuropas,

1955

7/d

1949 - 1950

7/d

Königstein, 1 ks 2330

Süddeutsche Verlagsgesellschaft mbH, Ulm-Donau, 1 ks Korespondence odeslaná – jednotlivci

2331

Arnold Franz Josef, Gmunden, 1 ks

1957

7/d

2332

Bachmann Harold, Dr., Hof/Saale, 1 ks

1957

7/d

2333

Bouček Jan, Prof., Ústí nad Labem, 7 ks

1954 - 1958

7/d

2334

Czermak Franz, Stuttgart, 1 ks

1958

7/d

2335

Digmayer Wilhelm, München, 1 ks

1958

7/d

2336

Ernstberger Anton, Prof. Dr., Erlangen, 2 ks

1958

7/d

2337

Hippmann Karl, Eschenstruth, 1 ks

1953

7/d

2338

Hüttl, ?,Lipová (Spansdorf) 1 ks

1957

7/d

2339

Jarschel Max, Torisdorf, 3 ks

1953

7/d

2340

Jejkal Rudolf, Dubí v Krušných horách, 6 ks

1955 - 1956

7/d

2341

Kohut ?, Dr., Bayreuth, 11 ks

1957

7/d

2342

Konvalinka Martha, Mühlheim/Main, 1 ks

1957

7/d

2343

Kral Franz, München, 1 ks

1956

7/d

2344

Mayer Theodor, Prof. Dr. Dr. h. c., Konstanz, 1 ks

1958

7/d

2345

Mitschmann Robert, Regensburg, 1 ks

1957

7/d

2346

Navratil, Lipová, 2 ks

1946

7/d

2347

Nowak Franz, Kiel-Friedrichsort, 1 ks

1949

7/d

2348

Oberdorffer Kurt, Dr., Ludwigshafen, 1 ks

1958

7/d

2349

Patejdl, Všebořice, 1 ks

1946

7/d

2350

Petschek Franz, Ústí nad Labem, 1 ks

1934

7/d

32

2351

Piffl Alfred, arch. Ing. Dr., Ústí nad Labem, 2 ks

1946

7/d

2352

Pfleiger Karl, Dr., Regensburg, 1 ks

1959

7/d

2353

Pozorny Reinhard, München, 1 ks

1957

7/d

2354

Pschenitzka Franz, Dipl. Ing., Regensburg, 1 ks

1957

7/d

2355

Reitlöhner Johann, Všebořice, 2ks

1946

7/d

2356

Rost Wenzel, Grünwald bei München, 3ks

1956 - 1957

7/d

2357

Schlee A. W., Freuchtwangen, 1 ks

1957

7/d

2358

Schlier Herbert, Dr., Regensburg, 3 ks

1957 - 1959

7/d

2359

Schlicht George, London, 1 ks

1957

7/d

2360

Schnicht Heinrich, Dr. h. c., Chur (Schweiz), 1 ks

1959

7/d

2361

Schramek Josef, Dr., Ulm/Donau, 1 ks

1957

7/d

2362

Stiel Erzdechant Johan, Neuendettelsau, 1 ks

1957

7/d

2363

Tauche Richard, Dr., Dachau, 1 ks

1956

7/d

2364

Thiel, ?, Dr., München, 1 ks

1956

7/d

2365

Trötsher Willi, Starnberg, 1 ks

1959

7/d

2366

Werner Arthur, Dr., Wien, 1 ks

1957

7/d

2367

Weyde Johan, Dr., Leverkusen, 1 ks

1950

7/d

2368

Wild Richard, Ing., Recklinghausen, 1 ks

1956

7/d

2369

Wustl Maxmilian, Dir. i. R., Bayreuth, 2 ks

1957

7/d

Korespondence odeslaná – instituce 2370

Arbeitsgemeinschaft für Heimatforschung, Ústí nad Labem, 2 ks

1926

7/d

2371

Deutschen Aulandinstitutes, Bayreuth, 1 ks

1957

7/d

2372

Direktion des Germanischen Museums, Nürnberg, 2 ks

1956

7/d

2373

Verwaltung der Stadt Aussig, Ústí nad Labem,

1945

7/d

1956

7/d

1 ks německy a 1 ks česky 2374

Schriftleitung der Zeitung, Bayreuth, 1 ks III. Dílo Práce vydané tiskem

2375

Die Brücke – Zum Aussiger treffen in Bensheim

7. 8. 1954

26/d

2376

Die Brücke - Bilder aus der Aussiger Arbeiterbewegung

21. 8. 1954

26/d

2377

Sudetendeutsche Zeitung – Die Entwicklung der Stadt Aussig

13. 8. 1955

26/d

2378

Die Brücke – Über die Geschichte Aussig

13. 6. 1956

26/d

2379

Main Post – Aussig – einst eine grosse Stadt

30. 1. 1957

26/d

33

2380

Sudetendeutsche Zeitung

16. 2. 1957

26/d

2381

Aussig – einst eine grosse deutsche Stadt

28. 2. 1957

26/d

2382

Sudetendeutsche Zeitung – Ein Aussiger Maler in München,

16. 3. 1957

26/d

1959 – 1960

7/d

s.d.

7/d

s.d.

7/d

s.d.

7/d

s.d.

7/d

s.d.

7/d

s.d.

7/d

s.d.

7/d

s.d.

8/d

2392/1 Älteste Zeit bis 1526

s.d.

8/d

2392/2 1526 – 1618

s.d.

8/d

2392/3 1618 – 1658

s.d.

8/d

2392/4 1658 – 1740

s.d.

8/d

2392/5 1740 – 1788

s.d.

8/d

2392/6 1788 – 1830

s.d.

8/d

2392/7 1830 – 1850

s.d.

8/d

2393

Geschichte der Stadt Aussig, „Alt-Aussig“ 1. Teil

1956

9/d

2394

Geschiche der Stadt Aussig I Teil: Alt – Aussig bis 1850

s.d.

8/d

s.d.

10/d

strana 8 Práce uzavřené, vydané nebo připravené k publikaci 2383

Geschichte der deutschen Stadt Aussig I Teil: Alt – Aussig von der Urzeit bis 1850

2384

(Originalmanuskript)

Geschichte der Stadt Aussig „Alt Aussig“ 2. Abschnichtt: Die vorgeschichtliche und

2385

frühgezeitliche Zeit, Von der Stadtgründeng bis 1526

2386

Geschichte der Stadt Aussig „Alt Aussig“ 3. Abschnichtt:Von 1526 – 1618

2387

Geschichte der Stadt Aussig IV Teil:Die Zeit des 30jähr. Krieges 1618 – 1658

2388

Geschiche der Stadt Aussig I Teil: Alt – Aussig, IV Teil, Die Zewit des Wiederaufbaus 1658 – 1740

2389

Geschichte der Stadt Aussig „Alt Aussig“ IV Teil: Die Zeit Maria Teheresias und Josefs II 1740 – 1788

2390

Geschichte der Stadt Aussig „Alt Aussig“ Die Napoleonische Zeit 1788 – 1830

2391

Geschichte der Stadt Aussig VIII Teil: „Vom „Mittelälter“ zu Neuzeit“ 1830 – 1850

2392

Geschichte der Stadt Aussig I Teil: Alt – Aussig

2394/1 Geschichte der Stadt Aussig, „Alt-Aussig“ 1. Abschnitt Die Geschichtsdreiber der Stadt das Stadtsarchiv

34

2394/2 Geschichte der Stadt Aussig, „Alt-Aussig“ 2. Abschnitt

s.d.

10/d

s.d.

10/d

s.d.

10/d

s.d.

10/d

s.d.

10/d

s.d.

10/d

s.d.

10/d

Die vorgeschichtliche und Von der Stadtgrunlung bis 1526 2394/3 Geschichte der Stadt Aussig, „Alt-Aussig“ 3. Abschnitt Von 1526 – 1618 2394/4 Geschichte der Stadt Aussig, „Alt-Aussig“ 4. Abschnitt, Die Zeit des 30jahrigen Kriegs 1618 – 1658 2394/5 Geschichte der Stadt Aussig, „Alt-Aussig“ 5. Abschnitt Die Zeit des Wiederaufhaus (Bavockzeit) 1658 – 1740 2394/6 Geschichte der Stadt Aussig, „Alt-Aussig“ 6. Abschnitt Die Zeit Maria Theresias und Josefs II 1740 – 1788 2394/7 Geschichte der Stadt Aussig, „Alt-Aussig“ 7. Abschnitt Die Napoleonische Zeit 1788 – 1830 2394/8 Geschichte der Stadt Aussig, „Alt-Aussig“ 8. Abschnitt Vom „Mittelalter“ zu Neuzeit 1830 – 1850 2395

Original – manuskript Geschichte der deutschen Stadt Aussig

s.d.

11/d

2396

Aussig, II Teil: Neu Aussig, 1. Abschnichtt 1850 – 1870,

s.d.

11/d

2396/1 Aussig, II Teil: Neu Aussig, 3. Abschnichtt 1900 – 1918

s.d.

11/d

2396/2 Aussig, II Teil: Neu Aussig, 4. Abschnichtt 1918 – 1938

s.d.

11/d

2397

s.d.

10/d

2397/1 Aussig II Teil: Neu Aussig 1. Abschnichtt 1850 – 1870

s.d.

10/d

2397/2 Aussig II Teil: Neu Aussig 2. Abschnichtt 1870 – 1900

s.d.

10/d

2397/3 Aussig II Teil: Neu Aussig 3. Abschnichtt 1900 – 1918

s.d.

10/d

2397/4 Aussig II Teil: Neu Aussig 4. Abschnichtt 1918 – 1938

s.d.

10/d

2398

s.d.

12/d

2398/1 Aussig II Teil: Neu Aussig, 1. Abschnichtt 1850 – 1870

s.d.

12/d

2398/2 Aussig II Teil: Neu Aussig 2. Abschnichtt 1870 – 1900

s.d.

12/d

2398/3 Aussig II Teil: Neu Aussig, 3. Abschnichtt 1900 – 1918

s.d.

12/d

2398/4 Aussig II Teil: Neu Aussig, 4. Abschnichtt 11918 – 1938

s.d.

12/d

2399

Geschichte der Stadt Aussig II Teil:1850 – 1938

s.d.

13/d

2399/1 Aussig II Teil: Neu Aussig 1. Abschnichtt 1850 – 1870

s.d.

13/d

2399/2 Aussig II Teil: Neu Aussig 2. Abschnichtt 1870 - 1900

s.d.

13/d

2399/3 Aussig II Teil: Neu Aussig 3. Abschnichtt 1900 – 1918

s.d.

13/d

2399/4 Aussig II Teil: Neu Aussig 4. Abschnichtt 1918 – 1938

s.d.

13/d

2. Abschnichtt 1870 – 1900

Geschichte der Stadt Aussig, II Teil 1850 – 1938 (průklep)

Geschichte der Stadt Aussig II Teil: Neu Aussig von 1850 – 1938

1957 Eine zusammenfasende Darstelung

35

2400

Geschiche der Stadt Aussig II Teil

s.d.

13/d

2400/1 Aussig II Teil: Neu Aussig 1. Abschnichtt 1850 – 1870

s.d.

13/d

2400/2 Aussig II Teil: Neu Aussig 2. Abschnichtt 1870 – 1900

s.d.

13/d

2400/3 Aussig II Teil: Neu Aussig 3. Abschnichtt 1900 – 1918

s.d.

13/d

2400/4 Aussig II Teil: Neu Aussig 4. Abschnichtt 1918 – 1938

s.d.

13/d

2401

s.d.

14/d

1957

14/d

5d.

14/d

2401/3 Aussig III Teil: Gross – Aussig 1938 – 1945

s.d.

11/d

2402

Geschichte der Stadt Aussig – Inhaltverzeichnis

s.d.

14/d

2403

Geschichte der Stadt Aussig – Inhaltverzeichnis

s.d.

14/d

2404

Geschichte der Stadt Aussig – Inhaltverzeichnis

s.d.

14/d

2405

Geschichte der Stadt Aussig – Inhaltsangabe

s.d.

14/d

2406

Lichtbilder verzeichnisse

1949

19/d

Geschichte der Stadt Aussig III Teil: Gross – Aussig 1938 – 1945 Eine zusammenfasende Darstelung

1957

2401/1 Geschichte der Stadt Aussig, III Teil: Gross – Aussig 1938 – 1945 Eine zusammenfasende Darstelung 2401/2 Geschichte der Stadt Aussig III Teil: Gross – Aussig 1938 – 194 Eine zusammenfasende Darstelung

1957

IV. Různé Materiály a neuzavřené práce 2407

Die Elbestadt Aussig und ihre Umgebung in der Erinerung ihrer vertriebenen Bewohner

1949

2408

Aussig Wirtschaft und Kultur

s.d.

19/d

2409

Aussig Geschichthicher Rücblick

s.d.

19/d

2410

Aussig der Land Kries Aussig

s.d.

19/d

2411

Skica: Aussig mit der zollstähte um 1000.

s.d.

26/d

2412

Skica: Aussig als Markt um 1228

s.d.

26/d

2413

Skica: Aussig um 1300

s.d.

26/d

2414

Abschrift der Taufmatrik für das Kirchspiel Leukersdorf

1942

26/d

s.d.

26/d

und Spansdorf 1664 - 1770 2415

Sterbenmatrik für das Kirchspiel Leukersdorfer – Spansdorf von Jahre 1664 – 1786

2416

Bilder von Aussig und Umgebung Kontaktalbum des AHV

s.d.

26/d

2417

Der Aussiger Schiessstandverein

s.d.

26/d

2418

Der Kehrkörper des Aussiger Gymnasiums 1936

s.d.

26/d

36

2419

Lichtbildervortrag „Sudetenland- Heimatland“

s.d.

26/d

2420

Poznámky k dílu „Die Elbestadt Aussig“

s.d.

26/d

2421

Richter und Rat

s.d.

26/d

2422

Verzeichnis der Bilder zum Vortrag

s.d.

26/d

2423

Verzeichnis der Lichtbilder im Besitze des Hernn

s.d.

26/d

Jakob Humer in Hadamar 2424

poznámky k dílu „Die Elbestadt Aussig“

s.d.

26/d

2425

Übersicht über meine Tätigkeit in der Schule und ausserhalb

s.d.

26/d

der Schule in der Zeit Vom 1906 bis 1936 2426

Beziehungen zu bekannten Familien in Aussig

s.d.

26/d

2427

Beziehungen zu städtischen Beamten

s.d.

26/d

2428

Gesellschaftliche Beziehungen. Umschau im Sippenkreise

s.d.

26/d

IV Teil 2429

Geschichte der Aussiger Stadtkirche von Dr. F. J. Umlauft

1950

26/d

2430

Lebens- und Arbeitsbericht des Richard Brandeis

s.d.

26/d

2431

Mein Bücherschatz den ich bei der Ausweisung aus meinem

s.d.

26/d

s.d.

26/d

s.d.

26/d

1951

21/d

1951

21/d

2434/2 Rückblick auf das Jahr 1950

1951

21/d

2434/3 Rückblick auf das Jahr 1950 mit Ergänzungsberichten

1951

21/d

2435

Rückblick auf das Jahr 1951

1952

21/d

2436

Rückblick auf das Jahr 1952

1953

21/d

2437

Rückblick auf das Jahr 1953

1954

22/d

2437/1 Rückblick auf das Jahr 1953

1954

22/d

2438

1955

22/d

Hause zurück lassen musste 2432

Meine Erinnerungen an die Bürgermeister der Stadt Aussig und ihre Zeit

2433

Schreckenstein nach anligenter Ansichtskarte Vlastní biografie

2434

Meine Reise im Oktober 1950 zu Landslenten nach Westgentschland

2434/1 Meine Reise im Oktober 1950 zu Landslenten in Westdentschland (duplikat)

(32 listů s pohledy, novinovými výstřižky a fotografiemi) Rückblick auf das Jahr 1954 (43 listů s pohledy, novinovými výstřižky a fotografiemi)

37

2438/1 Bericht über die Feier des 60. Geburtstag unserer lieben

1954

22/d

1955

22/d

2439/1 Unsere Herbstreise 1954

1955

22/d

2440

1956

22/d

Mutti Christine Umlauft am 19. Juni 1954 2439

Rückblick auf das Jahr 1954 Bilder und Andenken zum Rückblick auf das Jahr 1955 (30 listů s fotografiemi)

2441

Rückblick auf das Jahr 1955

1956

22/d

2442

Rückblick auf das Jahr 1956

1956

22/d

2443

Rückblick auf das Jahr 1957

1958

22/d

2444

Rückblick auf das Jahr 1958

1959

22/d

2444/1 Rückschau auf das Jahr 1958

1959

23/d

1960

23/d

1943

23/d

s.d.

23/d

s.d.

25/d

s.d.

25/d

2449/1 Die Volksschulzeit in Spansdorf 1889 – 1894

s.d.

25/d

2449/2 Die Gymnasialzeit in Aussig 1894 – 1902

s.d.

25/d

2449/3 Die Universitätsjahre in Prag 1902 – 1906

s.d.

25/d

2449/4 Rückschau auf mein Leben, Persönliche

1948

15/d

2449/5 Im Vaterhaus und Heimatdorf 1883 -1889

s.d.

15/d

2449/6 Die Volksschulzeit in Spansdorf 1889 – 1894

s.d.

15/d

2449/7 Die Universitätsjahre in Prag 1902 – 1906

s.d.

15/d

2450

s.d.

25/d

s.d.

24/d

s.d.

25/d

(85 listů s pohledy, novinovými výstřižky a fotografiemi) 2445

Rückblick auf das Jahr 1959

2446

Rückschau auf mein Leben

2447

Rückschau auf mein Leben, Persönliche und zeitgeschichtliche

1942

Erinnerung Im Vaterhaus und Heimatdorf Die Volksschulzeit. Die Gymnasialzeit. Die Universitätsjahre 2448

Rückschau auf mein Leben, Persönliche und zeitgeschichtliche Erinnerung

2449

III. Teil – Unser Familienleben in der Heimstadt Aussig

und zeitgeschichtliche Erinnerungen

Rückschau auf mein Leben, Persönliche und zeitgeschichtliche Erinnerung (original)

In der Heimatstadt Aussig 1913 – 1945,

2. Im Ehestand meine Lehrtätigkeit 1920 – 1945 2451

Rückschau auf mein Leben, Persönliche und zeitgeschichtliche Erinnerung III. Teil – Unser Familienleben

2452

Rückschau auf mein Leben, Persönliche und zeitgeschichtliche Erinerungen IV Teil, Wissenschaftliche und kulturelle Arbeiten

38

2453

Lebensrückschau IV Teil

s.d.

26/d

2454

Lebensbilder

s.d.

26/d

2455

Tielblätter meine verlorenen Schriften und sonstigen Arbeiten

s.d.

26/d

s.d.

15/d

(49ks) V. Ilustrační materiál Obrazy k dílu Geschichte der Stadt Aussig 2456

Bilder zur Geschichte der Stadt Aussig (132 listů s nalepenými fotografiemi)

2457

Bilder zur Geschichte Aussig II und III (102 listů s fotografiemi)

s.d.

16/d

2458

Bilder von Aussig (133 listů s novinovými výstřižky a

s.d.

17/d

s.d.

18/d

1951

20/d

1953

20/d

1946

21/d

1946-1949

21/d

1952

21/d

1950

21/d

fotografiemi) 2459

Bilder zur Geschichte Aussig (157 listů s nalepenými fotografiemi) Ostatní ilustrační materiály

2460

Erinerungen an meine Vortragsreisen im Jahre 1951 (78 listů s pohledy, novinovými výstřižky a fotografiemi)

2461

Erinerungen an meine Vortragsreisen im Jahre 1953 (55 listů s pohledy, novinovými výstřižky a fotografiemi)

2462

Bilder aus der neuen Heimat Bayreuth seit 1946 (10 listů s novinovými výstřižky a fotografiemi)

2463

Reiseandenken aus Beyren seit 1946 – 1949 (30 listů s fotografiemi)

2464

Bilder zur Erinnerung an meine Vortragsreisen im Jahre 1952 (73 listů s pohledy, novinovými výstřižky a fotografiemi)

2465

Grosstrefen der Aussiger in München am 13. August 1950, Ackermanntagung in

Regensburg 16. bis 20. August 1950

(8 listů s novinovými výstřžky a fotografiemi) Sbírka básní a písní z domoviny 2466

Blümen Franz – Mein Arbesau

s.d.

26/d

2467

Die Geldgrüber

s.d.

26/d

2468

Faist Hans – Abschlied

1944

26/d

2469

Flüchtings Lied

s.d.

26/d

2470

Gehet in Fremde

s.d.

26/d

39

2471

Gespräch des Heimatlichenberge

s.d.

26/d

2472

Heimatvertrieben

s.d.

26/d

2473

Kessler Ida geb. Focke – Wiedersehn

s.d.

26/d

2474

Maier Juliana – Riesengebirgelied

s.d.

26/d

2475

Schachtner Erich Maria - Traumerei um die Alte Heimat

s.d.

26/d

2476

Thönser – Vandame im Kulner Schloss

1913

26/d

2477

Volks und Heimat Lieder

s.d.

26/d

2478

Zwischen der Erzgebilge und grünen Elbichstrand

s.d.

26/d

Sbírka map 2479

Stadt – U. Landkreis Aussig

s.d.

26/d

2480

Das Gebiet des Böhmischen volkes

s.d.

26/d

2481

Eisenbach Routen Karte – Böhmen-Maehren-Schlesien

s.d.

26/d

2482

Vom Schwarzwald zum Bodensee

s.d.

26/d

2483

mapa Německa

s.d.

26/d

2484

Heimat Karte – vom sudetendeutschen-schlesischen

s.d.

26/d

2485

Autokarte der Tschechoslowakischen Republik

s.d.

26/d

2486

Oberösterreich Salzkammergut

s.d.

26/d

2487

Mapa České Lípy, 1:120 000

s.d.

26/d

2488

Der Kammweg vom Jeschken bis zum Rosenberge

s.d.

26/d

s.d.

kufřík

Různý ilustrační materiál 2489

Sbírka diapozitivů – 266 ks, magnetofonový pásek - 1ks, plakát – 8 ks

2490

Sbírka diapozitivů – 1487 ks, kulaté kapesní hodinky ZENITH

s.d.

bedna

2491

Negativy k dílu Geschichte der Stadt Aussig

s.d.

16/d

Sbírka fotografii Dokumentární fotografie 2492

Bayreuth (Bayreuth), 4 ks

s.d.

27/d

2493

Kostely (Kirchen), 8 ks

s.d.

27/d

2494

Lipová (Spansdosrf), 25 ks

s.d.

27/d

2495

Lipová (Spansdosrf), 28 ks

s.d.

27/d

2496

Mimoň (Nimes), 10 ks

s.d.

27/d

40

2497

Obrázky z domoviny (Bilder aus Heimat), 28 ks

s.d.

27/d

2498

Obsah – 2 fotografie k reprodukci, každá 4 zvětšení

s.d.

27/d

(Inhalt - 2 Photos zur Reproduktion je 4 vergrösserungen), 24 ks 2499

Pohledy (různé) Ansichten (verschiedene), 12 ks

s.d.

27/d

2500

Různé (Verschiedenes), 26 ks

s.d.

27/d

2501

Střekov (Schreckenstein), 5 ks

s.d.

27/d

2502

Ústí (Aussig), 4 ks

s.d.

27/d

2503

Ústí – Divadlo, Museum, Památník

s.d.

27/d

(Aussig – Theater, Bücherei, Museum, Denkmäler), 8 ks 2504

Ústecké obrazy (Aussiger Porträts), 18 ks

s.d.

27/d

2505

Ústecké školy (Aussiger Schulen), 12 ks

s.d.

27/d

Rodinné snímky 2506

Anna Lippertová (Anny Lippert), 2 ks

s.d.

27/d

2507

Bayreuther příbuzní (Bayreuther Verwandte), 3 ks

s.d.

27/d

2508

Bienert Hanke (Bienert Hanke), 46 ks

s.d.

27/d

2509

Bienert, Hanke, Funke (Bienert – Hanke – Funke), 3 ks

s.d.

27/d

2510

Cestovatelé (Reiseandenken), 54 ks

s.d.

27/d

2511

Cestovatelé (Reiseandenken), 19 ks

s.d.

27/d

2512

Dům rodičů v Mimoni (Elternhaus Niemes), 2 ks

s.d.

27/d

2513

Helmut (Helmut), 8 ks

s.d.

27/d

2514

Helmut a rodina (Helmut und Familie), 27 ks

s.d.

27/d

2515

John Engel Tischer (Johnl Engel Tischer), 5 ks

s.d.

27/d

2516

Matka Beuer rozená Schweigert

s.d.

27/d

(Mutter Beuer geb. Schweingert), 1 ks 2517

Matka – Otec a Matka (Die Mutti – Vater und Mutter), 8 ks

s.d.

27/d

2518

Naši tři synové (Unsere drei Söhne), 22 ks

s.d.

27/d

2519

Návštěvníci (Gastätlen), 3 ks

s.d.

27/d

2520

Obrázky z domova

s.d.

27/d

(Bildere nach von daheim Aufgenamen ausser Mutter), 28 ks 2521

Obrázky Švédsko (Bilder Schwedecher), 3 ks

s.d.

27/d

2522

Otec a Lipová (Vater und Spansdorf), 31 ks

s.d.

27/d

2523

Otec 75. narozeniny (Vater 75. Geburtstag), 38 ks

s.d.

27/d

2524

Otcův životopis (Vaters Lebensgerichte), 18 ks

s.d.

27/d

2525

Pro reprodukci

s.d.

27/d

(für Repro je 1 Dia, je 2 vergrösserung), 10 ks

41

2526

Příbuzní (Verwandte), 18 ks

s.d.

27/d

2527

Příbuzní – známí (Verwandte – Bekannte), 9 ks

s.d.

27/d

2528

Příbuzní (Verwandte), 32 ks

s.d.

27/d

2529

Rodina (Die Familie), 5 ks

s.d.

27/d

2530

Rodina Hanke (Familie Hanke), 7 ks

s.d.

27/d

2531

Různé fotografie – blíže neurčené 360 ks

s.d.

27/d

2532

Svádov, Větruše (Schwaden, Waetursche), 2 ks

s.d.

27/d

2533

Umlauftovi rodiče Lipová (Umlauft Eltern Spansdorf), 8 ks

s.d.

27/d

2534

Vlastní rodina (Eigene Familie), 8 ks

s.d.

27/d

2535

Vlastní rodina (Eigene Familie), 18 ks

s.d.

27/d

2536

Žežice (Seesitzer Kirchspie)l, 65 ks

s.d.

27/d

VI. Materiály související Práce cizích autorů Rukopisy 2537

Eine klare Erinnerung aus Kulmer Fest

1957

26/d

2538

Patzak Josef – Maxmilian Wustl, Ein Menschen-Musik-

s.d.

26/d

und Kunstfreund 2539

Pifschtel – Osterreiter kommen

s.d.

26/d

2540

Rost Wenzel – Erinerungen aus Aussig, wie es vor 55 bis 60

s.d.

26/d

Jahren aussah 2541

Scholz Osvald, Mnichov – Die Geschichte des Dorfes Wiklitz

1950

26/d

2542

Schreinert Anton – Horzkenfeste 1947

1949

26/d

2543

Schreinert Anton – Kalendarium meines vierwöchtigen

1941

26/d

1956

26/d

s.d.

26/d

s.d.

26/d

Landdienstes 2544

Walter Hans, Dr. - Vom Aussiger Primator Herman und seinen pastörlichen Namensetein

2545

Zapletal, Mnichov – Vzpomínky na kavárnu Falk Různé

2546

Archivní poznámky k osobním dokumentům F. J. Umlaufta z let 1945–1958

2547

Obrázek kostela od Pachta

1950

26/d

2548

Obrázek kostela v Mimoni

1952

26/d

2549

Novinový výstřižek – výstava „Obrázky z mé rodné vesnice

2006

26/d

42

1915 – 2005“ s účastí syna Gerharda Umlaufta 2550

Fotodokumentace kufříků s diapozitivy, 3ks

s.d.

43

26/d

Místo uložení:

Archiv města Ústí nad Labem

Název fondu:

PhDr. Franz Josef Umlauft

Časový rozsah:

(1913) 1946 – 1960 (2006)

Evidenční jednotky:

22 kartonů

Počet inventárních jednotek:

327

Rozsah:

2,5 bm

Stav ke dni:

14. 2. 2008

Fond uspořádala:

Lucie Špitálská

Inventář vypracovala:

Lucie Špitálská

Počet stran:

14

44

4 Závěr Po prostudování problematiky osobních fondů a v souladu se zkušenostmi a nabytá znalost při pořádání konkrétního osobního fondu Franze Josefa Umlaufta a práci v archivu, mohu konstatovat, že zpracování a význam písemností osobní povahy pokročily za posledních padesát let značně dopředu. I nadále bychom jim měli věnovat dostatek pozornosti, protože jde o naše dědictví a zároveň se prostřednictvím nich dozvídáme, jak žili a myslely významné kulturní, politické, ale i veřejně angažované osoby. Osobní fond je jeden z pramenů jak poznat nejen minulost. Můžeme se dovědět i něco přínosného, inspirativního a zajímavého. Při pořádání osobních fondů souhlasím s názory, že není vhodné držet se určitého schématu, protože to může vést k problémům při řazení určitého typu písemnosti a k ztížení badatelské práce. Vhodná je vnitřní struktura, která bude dostatečně flexibilní, aby se mohla aplikovat na všechny osobní fondy.

45

5 Seznam použitých pramenů a literatury Archiv města Ústí nad Labem – fond dr. Franz Josef Umlauft Kristina Kaiserová, Franz Josef Wünsch a Franz Josef Umlauft (online), (cit. 5.5.2010), Dostupné z: Antonín Boháč – Písemné pozůstalostí v archivech, AČ, 1973, č. 23, s 185-206 A. Drahotušský – E. Mrázová, Mudr. Jiří Salamanczuk (1902)1942-92, diplomová práce, Ústí nad Labem: UJEP, 2004, s. 9 - 24 Radka Edererová – Václav Podaný, K problematice osobních archivních fondů SAP, 34, 1984, č. 1, s. 310 – 350. Josef Levora, K otázce hodnocení a třídění písemných pozůstalostí. Archivní zprávy ČSAV 1972, č. 3, s. 24 – 25. Mgr. Jaroslava Plosová – Problematika písemných pozůstalostí v archivnictví, diplomová práce, Brno: MU, 2006, s. 19 Milada Wurmová – Inventarizace a katalogizace písemných pozůstalostí ve státních archivech, AČ, 1973, č. 23, s 206 – 212 Milada Wurmová, Z problematiky písemných pozůstalostí. AČ, 9, 1959, č. 1, s. 19-20. Radka Edererová – Václav Podaný, K problematice osobních archivních fondů SAP, 34, 1984, č. 1, s. 310 – 350. Zdeněk Šamberger, Archivní teorie a praxe po roce 1945. SAP, 21, 1971, č. 1, s. 439-440. Elektronická korespondence od PhDr. Bohdana Kaňáka, Ph.D., ředitel SOkA Olomouc, 2.5.2008 Elektronická korespondence od Mgr. Jitky Janečkové, Archiv města Plzně, 2.5.2008 Elektronická korespondence od PhDr. Jarolava Douši, Archiv města Plzně, 15.5.2008 Elektronická korespondence od PhDr. Vlastimila Koldy, Státní okresní archiv, 4.5.2008

46