Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav
Zádušní počty farnosti Horní Štěpanice v 18. století Magisterská diplomová práce Mgr. Martina Kloudová
Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Malý, Ph.D. Brno 2012
Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu a prameny. datum
…………………………………………….. Martina Kloudová
Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala za vedení diplomové práce Mgr. Tomáši Malému Ph.D., dále zaměstnancům Státního oblastního archivu v Zámrsku za jejich ochotnou pomoc a v neposlední řadě své rodině za podporu a nezaujaté postřehy.
1. OBSAH 1.
Obsah..................................................................................................................................................... 4
2.
Úvod ...................................................................................................................................................... 7
3.
Historie panství .................................................................................................................................... 9
4.
5.
3.1.
Počátky panství ...........................................................................................................................9
3.2.
Další držitelé panství ................................................................................................................10
3.3.
Vývoj po třicetileté válce .........................................................................................................11
3.4.
Náboženská situace ..................................................................................................................13
Farnost Horní Štěpanice ...................................................................................................................18 4.1.
Historie farnosti ........................................................................................................................18
4.2.
Územní charakteristika farnosti a její osídlení......................................................................19
4.3.
Chod farnosti.............................................................................................................................20
Zádušní počty .....................................................................................................................................25 5.1.
Příjmy..........................................................................................................................................26
5.1.1.
Výnosy z majetku kostela ...............................................................................................27
5.1.1.1. Pole, louky a zahrady..................................................................................................27 5.1.1.2. Pastviny ........................................................................................................................30 5.1.1.3. Lesy ...............................................................................................................................31 5.1.1.4. Zádušní grunty ............................................................................................................32 5.1.1.5. Železné krávy ..............................................................................................................34 5.1.1.6. Zvonění při pohřbech ................................................................................................35 5.1.1.7. Valdhorny ....................................................................................................................36 5.1.1.8. Stoličky v kostele.........................................................................................................37 5.1.1.9. Pokuty...........................................................................................................................38 5.1.2.
Zbožné odkazy a dary .....................................................................................................39
5.1.2.1. Dary ..............................................................................................................................39 5.1.2.2. Almužny .......................................................................................................................42 5.1.3.
Vlastní podnikatelská činnost ........................................................................................46
5.1.3.1. Úvěry.............................................................................................................................46 5.1.3.2. Med a vosk...................................................................................................................48
4
5.1.3.3. Svíčky ............................................................................................................................49 5.1.3.4. Krámky .........................................................................................................................50 5.1.3.5. Další příjmy..................................................................................................................51 5.1.4. 5.2.
Porovnání příjmů.............................................................................................................51
Výdaje .........................................................................................................................................56
5.2.1.
Nákup potřeb pro liturgický provoz ............................................................................56
5.2.1.1. Vybavení kostela Nejsvětější Trojice .......................................................................56 5.2.1.2. Vybavení kostela svatého Václava ...........................................................................63 5.2.1.3. Liturgické předměty....................................................................................................63 5.2.1.4. Liturgické oděvy..........................................................................................................67 5.2.1.5. Ubrusy, šátky a další ...................................................................................................72 5.2.1.6. Hostie, víno, kadidlo ..................................................................................................77 5.2.1.7. Osvětlení kostela .........................................................................................................79 5.2.1.8. Hudební nástroje ........................................................................................................83 5.2.1.9. Předměty denní potřeby ............................................................................................85 5.2.1.10. Vybavení fary.............................................................................................................89 5.2.1.
Platy faráři, kantorům a dalším pomocníkům .............................................................94
5.2.2.
Platy řemeslníkům ...........................................................................................................98
5.2.3.
Další výdaje.................................................................................................................... 108
5.2.4.
Shrnutí proměn kostelního majetku .......................................................................... 110
5.2.5.
Porovnání výdajů .......................................................................................................... 111
5.2.6.
Porovnání příjmů a výdajů .......................................................................................... 114
6.
Závěr ................................................................................................................................................. 119
7.
Seznam zkratek................................................................................................................................ 125
8.
Seznam grafů ................................................................................................................................... 126
9.
Bibliografie ....................................................................................................................................... 128 9.1.
Archivní prameny .................................................................................................................. 128
9.1.1.
Státní oblastní archiv Zámrsk ..................................................................................... 128
9.1.2.
Státní okresní archiv Hradec Králové ....................................................................... 130
9.1.3.
Státní okresní archiv Semily ........................................................................................ 130
9.2.
Literatura ................................................................................................................................. 130
9.3.
Internetové zdroje ................................................................................................................. 134
5
10.
Přílohy .......................................................................................................................................... 135
10.1.
Mapa oblasti ....................................................................................................................... 135
10.2.
Zádušní počty .................................................................................................................... 136
10.3.
Fotografie kostela.............................................................................................................. 139
10.3.1.
Kostel Nejsvětější Trojice v Horních Štěpanicích .................................................. 139
10.3.2.
Kostel Nejsvětější Trojice a část hřbitova ................................................................ 140
10.3.3.
Interiér kostela Nejsvětější Trojice ............................................................................ 140
10.3.4.
Interiér kostela Nejsvětější Trojice, pohled z chóru ............................................... 141
10.3.5.
Evangelický hřbitov ..................................................................................................... 141
6
2. ÚVOD Hlavním tématem diplomové práce, jak již naznačuje její název, jsou zádušní počty římskokatolické farnosti Horní Štěpanice v Krkonoších v průběhu 18. století. Časové vymezení bylo stanoveno dostupným materiálem, tedy zádušními počty, které se dochovaly za léta 1710 až 1782 a které byly odevzdávány vrchnosti, aby si tak jako patron kostela udržovala přehled o zádušním hospodaření. Z toho důvodu jsou v současnosti součástí jinak světsky zaměřeného fondu s názvem Velkostatek Jilemnice, uloženého ve Státním oblastním archivu Zámrsk. Územní rozsah vymezují hranice farnosti, zahrnující vesnici Horní Štěpanice s kostelem Nejsvětější Trojice, dále pak Dolní Štěpanice, Mrklov, Štěpanickou Lhotu a Benecko a pod ně spadající původní osady, dnešní místní části Zákoutí, Rychlov a Žalý. Farnost je začleněna pod vikariát Jilemnice v okrese semilském a spravována je společně s farním kostelem svatého Jana Křtitele v Křížlicích a svatých Petra a Pavla, apoštolů ve Vítkovicích v Krkonoších. Součástí farnosti jsou kromě kostela kaple Panny Marie Lurdské v Horních Štěpanicích, svatého Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka v Dolních Štěpanicích, svatého Wilibalda, biskupa v Mrklově a svatého Huberta, biskupa na Benecku, která byla vysvěcena teprve nedávno, v roce 2005. První kapitoly se věnují vzniku a vývoji zdejšího panství, přičemž pozornost je soustředěna zvláště na události po třicetileté válce. Uvedeni jsou držitelé panství počínaje zakladateli Valdštejny a konče Harrachy, spravujícími jej ve sledovaném časovém úseku. Nápomocny zde byly hlavně práce Jana Luštince (Jilemnice, historická zastavení a Zmizelé Čechy, Jilemnice).1 Opomenuty nejsou náboženské poměry v oblasti s důrazem na rekatolizaci v pobělohorském období, k jejímuž objasnění přispěly publikace Čeští nekatolíci v 18. století: Mezi pronásledováním a náboženskou tolerancí2 a Benecko, fara Štěpanice,3 věnující se zdejší oblasti a poskytující údaje i pro další kapitolu, která se zaměřuje konkrétněji na farnost Horní Štěpanice, její územní charakteristiku, vývoj osídlení a proměny na počátku 18. století. Poté následuje obecnější popis chodu farnosti, úlohy a postavení farářů, kostelníků a kantorů a vysvětlení stěžejních pojmů beneficium a officium. Poslední část byla sepsána ve spolupráci s literaturou k danému tématu, zvláště dizertační prací Pavla Pumpra s názvem Beneficia, záduší a patronát v barokních Čechách na příkladu panství Třeboň na přelomu 17. a 18.
1
Jan LUŠTINEC, Jilemnice, historická zastavení, Semily 2000; Jan LUŠTINEC, Zmizelé Čechy: Jilemnice, Praha – Litomyšl 2007. 2 Zdeněk R. NEŠPOR (ed.), Čeští nekatolíci v 18. století: Mezi pronásledováním a náboženskou tolerancí, Ústí n. L. 2007. 3 O. P. HANUŠ, Benecko, fara Štěpanice, Praha 1966.
7
století,4 publikacemi Peníze nervem společnosti: k finančním poměrům na Moravě od poloviny 14. do počátku 17. století5 a Prachatický vikariát 1676–1750: Vybrané otázky církevní správy6 a dalšími studiemi. Po těchto spíše teoretických částech se pozornost přesouvá na stěžejní část práce, rozbor údajů získaných z archivních materiálů. Nejprve jsou popsány zádušní počty, jejich struktura a podoba, poté následují kapitoly věnované rozboru příjmů a výdajů. Příjmy jsou rozděleny do tří kategorií, zahrnujících výnos ze zádušního majetku, zbožné dary a odkazy a vlastní podnikatelskou činnost. Na závěr je umístěno shrnutí a porovnání zisků. Výdaje jsou popsány v podkapitolách zabývajících se platy farářů, kantorů a dalších pomocníků, nákupy potřeb pro liturgický provoz a předmětů denní potřeby, mzdami řemeslníků a ostatními výdaji. Kapitola je obohacena o komplexnější pohled na movitý majetek farnosti vycházející z kostelních inventářů, které nám pomáhají sumarizovat rozsah vlastnictví a jeho vývoj v průběhu sledovaného období. Kapitola je zakončena shrnutím vydání i celkového hospodaření farnosti, které je zapojeno do kontextu soudobých poměrů v daném regionu. Mezi přílohy byly začleněny mapa oblasti, fotografie kostela Nejsvětější Trojice a ukázky ze zádušních počtů. Jako největší problém se při zpracování diplomové práce ukázal nedostatek dalších pramenů (vedle zádušních počtů), zvláště nemožnost spolupráce s materiály farních úřadů Horní Štěpanice a Horní Branná, jejíž součástí původně zkoumaná farnost byla. Příslušné fondy jsou v současnosti uloženy ve Státním okresním archivu Semily, ale nejsou, podobně jako ostatní podobné z této oblasti (fondy dalších farností a semilského vikariátu), přístupné z důvodu nedokončeného zpracování. Zvláště fond farnosti Horní Branná se jeví jako zajímavý, protože by měl podle Archivního VadeMeca7 obsahovat pamětní knihy od roku 1671 a brannské zádušní počty od roku 1729, které by posloužily ke komparaci s hospodařením v Horních Štěpanicích. Do budoucna by se tak mohl fond po svém zpřístupnění stát objektem dalšího důkladnějšího bádání. Příliš nápomocný nebyl ani fond Biskupská konsistoř Hradec Králové (Státní okresní archiv Hradec Králové), protože většina zkoumaného materiálu pochází z centra biskupství a okrajové části spíše pomíjí. Na druhou stranu obsahuje doklady o uvedení štěpanických farářů do úřadu nebo několik svědectví o nekatolících na Jilemnicku v 18. století. Cílem diplomové práce je prostřednictvím sondy přiblížit chod farnosti a zádušního hospodaření v barokním období. Největší důraz je kladen na zpracování pramenné základy a začlenění získaných výsledků do celistvého rámce. 4
Pavel PUMPR, Beneficia, záduší a patronát v barokních Čechách na příkladu panství Třeboň na přelomu 17. a 18. století (dizertační práce), Brno 2008. 5 Tomáš BOROVSKÝ – Bronislav CHOCHOLÁČ – Pavel PUMPR, Peníze nervem společnosti: k finančním poměrům na Moravě od poloviny 14. do počátku 17. století, Brno 2007. 6 Pavla STUCHLÁ, Prachatický vikariát 1676–1750: Vybrané otázky církevní správy, Praha 2004. 7 Dostupné na: http://matriky.soalitomerice.cz/vademecum/ [15. 4. 2012]
8
3. HISTORIE PANSTVÍ 3.1. Počátky panství Počátky trvalého osídlení Krkonoš klademe do období 11. a 12. století, do té doby zde lidé přebývali pouze přechodně. Souvislejší kolonizace započala ve druhé polovině 13. a na počátku 14. století, kdy přežití v tvrdých horských podmínkách umožnil technický pokrok.8 Zemědělské osídlování Horních Štěpanic bylo zahájeno kolem roku 1300. V Horních Štěpanicích vznikla paprskovitá plužina, následovaná později lánovou plužinou dolnoštěpanickou. Další osady, konkrétně Štěpanická Lhota, Rychlov a Benecko, vznikaly živelně. Následovaly je další, Mrklov a Žalý a až v 18. století Zákoutí. Ani jedna z osad nevytvořila náves, stavení nenásledovala žádné zákonitosti, budovala se spíše volně. Jedinou dominikální vsí se stalo Benecko, ostatní byly rustikální.9 Vliv na rozšíření zdejších sídlišť měl kamenný hrad, který si v Horních Štěpanicích nechal zřídit Jan z Valdštejna patrně v roce 1304. Na stavbě se již podíleli zdejší usedlíci (podle O. P. Hanuše jich bylo celkem deset).10 Z roku 1305 pochází první písemný doklad o existenci hradu, je jím listina z 28. července, podle níž král Václav potvrzuje Janovi z Valdštejna předešlá privilegia a práva i dědičnou držbu hradu Štěpanice. O její pravosti se však vedou spory, protože podle datace vznikla až po smrti krále. K roku 1337 se datuje další sporná zmínka o zdejší oblasti. Tehdy Jan Lucemburský zastavil některá naleziště zlata Petru z Rožmberka. Mezi nimi je uvedeno také Zákoutí, spojované s osadou ležící nedaleko Horních Štěpanic. Její vznik se však klade do mnohem pozdější doby a navíc byla značně vzdálena od ostatního jihočeského majetku Rožmberků a ve vlastnictví jiného rodu. Přes pochybnosti se zmíněné Zákoutí nadále považuje za ono krkonošské. Název zdejšího hradu se později objevil jako součást jména jednoho z jeho majitelů, a to Zdeňka, rytíře ze Štěpanic (Sdenco miles de Sczepanicz).11 Valdštejnské panství v Krkonoších se neomezovalo jen na blízké okolí hradu, ale postupně obsáhlo téměř celou západní část pohoří. Ke konci 14. století drželi také vsi Poniklou, Olešnici a Horní Brannou. Z důvodu narůstajících potřeb bylo zřízeno tržní centrum v údolí na průsečíku obchodních cest a dostalo název Jilemnice. Došlo k tomu patrně kolem roku 1320, první zmínka se 8
LUŠTINEC 2000, s. 9. HANUŠ 1966, s. 8–10. 10 HANUŠ 1966, s. 8. 11 HANUŠ 1966, s. 8; Jan HOŠEK – Jan PROSTŘEDNÍK, Rozbory středověkých železných předmětů a strusek z hradu Dolní Štěpanice, Z dějin hutnictví 28, Praha 1999, s. 13–24; Jiří KALFERST – Jan PROSTŘEDNÍK, Předstihový výzkum hradu Dolní Štěpanice (okr. Semily), Castellologica bohemica 5, Praha 1996, s. 63–74; Jiří KALFERST – Jan PROSTŘEDNÍK, Výzkum hradu Dolní Štěpanice (okr. Semily), Z Českého ráje a Podkrkonoší 8, Bystrá nad Jizerou 1995, s. 225–230; Přemysl ŠPRÁCHAL, Štěpanice, zříceniny hradu u Jilemnice (vlastivědný průvodce), Dobrá 2005, s. 7. 9
9
ovšem datuje až k roku 1350, kdy byl do Uher vyslán jako diplomat pražské diecéze klerik Bohuněk Předslavův z Jilemnice. Pravidelnost náměstí a z něj vybíhajících ulic poukazuje na to, že měla Jilemnice od počátku městský charakter.12 Husitské války štěpanické panství přímo nezasáhly. Tehdejší vlastník Jan z Valdštejna byl poměrně konzervativní a nepříliš bojovný. Podobně jako on zůstalo patrně i zdejší obyvatelstvo věrné katolickému vyznání. Od případných útoků husitů byla oblast ochráněna polohou mimo hlavní dění. Ačkoli podle pověstí byl hrad vypálen Janem Žižkou a on se skutečně do Podkrkonoší vypravil, až do Horních Štěpanic však nedospěl a hrad zůstal nedotčen.13
3.2. Další držitelé panství V roce 1492 došlo k rozdělení panství na dvě části mezi synovcem a strýcem, Heníkem a Hynkem z Valdštejna. Jilemnickou část, zahrnující vsi Jilem, Hrabačov, Martinice, Kruh, Roztoky, Jestřabí, Mříčnou, Kundratice, Roprachtice, Sytovou, Jablonec n. J., Kunčice, Čistou, Purklin, Přední Ždírnici14 a Vojtěšice,15 získal Hynek. Heník si podržel díl štěpanický, obsahující Štěpanice, Štěpanickou Lhotu, Mrklov, Jilem, Víchovou, Křížlice, Brannou, Valteřice, Poniklou, Zadní Ždírnici, Borovnici, Rábné,16 Javorek, Lhotku17 a Slemeno.18 Město Jilemnici si rozdělili na dvě části, horní se přiřadila k jilemnickému panství, dolní ke štěpanickému.19 V roce 1522 odprodali Valdštejnové jilemnické panství pánům z Újezdce a Kunic. Od roku 1577 jej drželi Křinečtí z Ronova. V průběhu třicetileté války byl rod zastoupen pouze ženami, které byly donuceny prodat panství Albrechtu z Valdštejna, ale zůstalo jim i nadále v užívání a po smrti nového vlastníka jim opětovně připadlo, protože nedošlo k vyplacení dohodnuté částky. Panství posléze získal manžel Barbory Křinecké, Jan Vilém Harant z Polžic a Bezdružic. V 60. letech došlo ke krátkodobému rozdělení majetků mezi syny Jana Viléma.20 Po smrti Heníka, posledního přestavitele štěpanické větve Valdštejnů, který zemřel nejpozději v roce 1510, přešel štěpanický hrad do držení lomnických Valdštejnů, reprezentovaných v té době Vilémem. Jeho syn Zdeněk si začal stavět nový pohodlnější zámek v Branné (dnešní Horní Branná) a panství se postupně začalo nazývat brannským. Ačkoli se mnohdy zmiňuje rok 1543 jako nejzazší 12
LUŠTINEC 2000, s. 10. HANUŠ 1966, s. 20. 14 V dnešní době součástí Horní Olešnice (okres Trutnov). 15 Dnes místní část města Jablonec n. J. (okres Semily). 16 Zaniklo po třicetileté válce. 17 Dnes součást obce Zlatá Olešnice (okres Jablonec n. N.). 18 Součást obce Dolní Kalná (okres Trutnov). 19 LUŠTINEC 2000, s. 12; HANUŠ 1966, s. 20. 20 Tamtéž. 13
10
termín, odkdy měl být štěpanický hrad považován za pustý, brannský zámek byl dokončen teprve v roce 1582, osm let po smrti Zdeňka, který byl pohřben ještě v Horních Štěpanicích, stejně jako jeho předci. Lze tedy předpokládat, že ke skutečnému opuštění hradu došlo až po dokončení nového sídla. Starý hrad byl postupně rozebrán a materiál využit na stavbu domů v okolních vsích a osadách.21 Na počátku 17. století prodal Adam z Valdštejna brannské panství Václavu Zárubovi z Hustířan, tomu však bylo zkonfiskováno a po jeho smrti připadlo Albrechtu z Valdštejna, který jej následně prodal svému švagru, Ottovi Bedřichovi hraběti z Harrachu. Obě části původního panství spojil v roce 1701 Ferdinand Bonaventura hrabě Harrach, když odkoupil majetky Harantů. Získal tak území o rozloze 289 km2, čítající 26 vesnic a městečko Jilemnici, celkem s téměř 13 tisíci obyvateli.22
3.3. Vývoj po třicetileté válce Do smrti Albrechta z Valdštejna bylo jilemnické panství uchráněno vojenských útoků, avšak v roce 1634 město a okolní vsi vypálili Švédové. V roce 1646 se usadili v opuštěném štěpanickém hradě a podnikali odtud nájezdy do okolí. Opustili jej až po roce 1648, do té doby však stačili vyrabovat štěpanický kostel, zapálit faru a poničit hřbitov. V důsledku třicetileté války došlo k ochromení obchodu a úbytku obyvatel, ale též k zániku celých vsí (Javorek a Purklín). Hospodářství se zmáhalo pomalu. To však platí spíše pro poddanské než vrchnostenské podnikání, které bylo podporováno různými nařízeními. Pokles dokazuje nízký počet jilemnických řemeslných dílen v porovnání s okolními městy (pouze 53 oproti 102 ve Vrchlabí).23 Plátenictví, důležitý zdroj obživy mnohých zdejších obyvatel, již nedokázalo úspěšně konkurovat zahraničním výrobkům. Mnozí tkalci byli nuceni získávat další zdroje obživy drobnou zemědělskou činností.24 Podmínky pro zlepšení hospodářské situace přineslo až opětovné spojení obou panství v rukách Harrachů. Ferdinand Bonaventura při snaze o pozvednutí hospodářství spolupracoval s odborníky a dokázal dobře využít jejich znalostí. V započatém díle pokračoval jeho syn Alois Tomáš Raimund (1669–1742), který se zasadil o založení sklárny v Novém Světě, špitálu v Horní Branné a nových farností a kostelů. Podporoval také budní hospodářství. Jeho nástupce Bedřich August Gervasius Protasius (1696–1749) přenechal dozor nad panstvím hraběti Františku Karlovi Rudolfovi von
21
Ve druhé polovině 18. století se zdejší farář František Pačesný pokusil o neúspěšný odstřel věže horního hradu, ta se však pouze roztrhla a část se zřítila až po nějakém čase, druhá až roku 1821. HANUŠ 1966, s. 19–20; HOŠEK – PROSTŘEDNÍK 1999, s. 13–24; KALFERST – PROSTŘEDNÍK 1995, s. 225–230; KALFERST – PROSTŘEDNÍK 1996, s. 63–74; ŠPRÁCHAL 2005, s. 7. 22 LUŠTINEC 2000, s. 13, 51. 23 Tamtéž, s. 13. 24 Tamtéž.
11
Sweerts-Sporckem, který se ukázal jako hospodářský odborník. Postupné zlepšování situace dosvědčuje Tereziánský katastr, uvádějící pro město již 88 řemeslných dílen.25 V době sedmileté války byla Jilemnice nucena ubytovávat vojáky, což jistě byla poměrně nákladná záležitost. Pobyt vojáků také mohl přinášet určité nepříjemnosti a zvláště si vynucoval přizpůsobení zdejších obyvatel nové situaci. Tehdejší vlastník Arnošt Quido hrabě Harrach (1723– 1783) se zasadil o pomoc válkou strádajícímu obyvatelstvu. Za jeho nástupce Jana Nepomuka Arnošta (1756–1829) byl tak již počet obyvatel dvojnásobný.26 V letech 1771–1772 propukl v celých českých zemích hladomor, který nejvíce postihl chudé obyvatelstvo horských a podhorských oblastí. Jednou z příčin byla neschopnost zajistit obživu pro rostoucí počet obyvatelstva, způsobená neprovedením potřebných agrárních reforem. V kombinaci s neúrodnými léty 1766–1769, kdy sklizeň ničily silné deště, byl položen základ pro lavinovité šíření epidemie. V jejím důsledku došlo ke zpomalení demografického růstu a ochromení hospodářství.27 Podle údajů z matriky štěpanické farnosti28 zemřelo v době hladomoru nejvíce malých dětí a osob starších 50 let. Naopak nejmenší úmrtnost byla zaznamenána u osob ve věku 20 až 29 let. Ohroženější byli slabší jedinci, nejmladší a nejstarší obyvatelé vsí, kteří neměli příliš mnoho sil, aby mohli čelit hladu a strádání. Důležité však je si uvědomit, že dětská, zvláště novorozenecká úmrtnost byla vysoká i v předcházejícím období, kdy nebyla země sužována hladomorem. Po celém území Čech byl hladomor doprovázen snížením počtu sňatků i narozených dětí, přirozený přírůstek se proto ještě více propadl do záporných čísel.29
25
LUŠTINEC 2000, s. 51. V roce 1788 se uvádí 26 tisíc osob. Tamtéž, s. 14, 51–53. 27 Otakar KULHÁNEK, Hladomor v letech 1771–1772 a jeho dopad na obyvatelstvo panství Králův Dvůr, Minulostí Berounska 4, 2001, s. 57–72; Lucie STEINBACHOVÁ, Demografický vývoj za hladomoru v letech 1771–1772, Historická demografie 25, 2001, s. 101–128; Lucie STEINBACHOVÁ, Hladomor v letech 1771– 1772, Demografie 44, 2002, č. 3, s. 188–196. 28 SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, Matrika farního úřadu Horní Štěpanice, Matrika Z 1771–1829, inv. č. 2683, sign. 4902, kn. 2306. 29 STEINBACHOVÁ 2001, s. 101–128. 26
12
60-69 let 9%
nad 70 let 8%
0-3 léta 28%
50-59 let 10% 40-49 let 11% 30-39 let 8%
10-19 let 8%
4-9 let 13%
20-29 let 5%
Graf č. 1: Věkový podíl zemřelých za léta 1771–1772.30 23. března 1775 propuklo na Jilemnicku nevolnické povstání, podporované výše zmíněnou velkou neúrodou posledních let. Postupovalo zpočátku od Hostinného a Vrchlabí. Jako první se dotklo Horní Branné, kde rozzuřený dav, posílený o zdejší obyvatele, vnikl do zámku. Vrchní Erben byl donucen zaručit se písemně za sliby povstalcům. Při dalším postupu na Jilemnici se vzbouřenci spojili s houfy z Martinic a Mříčné a také se rozrostli o některé obyvatele města. Později se přidal houf z Mrklova a Horních Štěpanic. V zámku byly vyrabovány pokoje panstva a stejně tak i domy zámožnějších měšťanů. Uloupena byla kontribučenská a sirotčí pokladna, jejichž obsah si povstalci rozdělili. Dalšímu nárůstu povstání zamezil 25. března vrchní Erben, kterému se podařilo přesvědčit sedláky, že budou všechny jejich požadavky splněny, ti se pak rozešli. Tentýž večer do Jilemnice dorazil oddíl deseti pěšáků, posílený následně o setninu vojáků, čímž byl zajištěn klid. Hlavní představitelé rebelů byli stíháni. Jednomu z nich, Františku Jechovi, se podařilo uprchnout do pruského Slezska. Rychtáři účastnící se povstání byli zbaveni svých funkcí.31
3.4. Náboženská situace V období před bitvou na Bílé hoře se na panství hojně rozšiřovala nekatolická vyznání. Napomáhal k tomu i postoj majitelů. Valdštejni byli sice katolíky, ale tolerantními. Pozdější držitel
30
Údaje pochází z matriky Horních Štěpanic. Viz SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, Matrika farního úřadu Horní Štěpanice, Matrika Z 1771–1829, inv. č. 2683, sign. 4902, kn. 2306. 31 LUŠTINEC 2000, s. 33–36.
13
jilemnického dílu Arnošt z Újezdce a z Kúnic se hlásil k jednotě bratrské, stejně jako jeho nástupci i brannský Václav Záruba z Hustířan. Na šíření bratrské víry měla vliv také blízkost Mladé Boleslavi, významného bratrského centra. Roli v udržování evangelického vyznání měla blízkost Slezska, odkud přicházeli kazatelé a utvrzovali obyvatele v jejich víře.32 Bezprostředně po roce 1620 nebylo možné přistoupit k okamžitému postupu proti nekatolíkům. Obtížnější situaci (v porovnání s vnitrozemím) způsobovala snadnost udržování kontaktů s českou protestantskou emigrací v blízkém Slezsku. Rekatolizační snahy byly zpočátku spíše formálního rázu. Rezolutnější postup nezvolil ani arcibiskup kardinál Arnošt hrabě Harrach, správce brannské části, který byl odpůrcem násilné rekatolizace. Úlohu sehrál i nedostatek katolických kněží, kteří museli být doplňováni Poláky nebo byli přidělováni k více kostelům současně.33 Např. Salomon Ries měl na starost církevní správu na panství jilemnickém, brannském, vrchlabském, lomnickém a části kumburského. Při takovém rozsahu povinností kladených na jednoho kněze není vůbec představitelné, že by měl prostor k soustavnějšímu působení na farníky.34 Ke skutečným rekatolizačním snahám bylo přistoupeno až po skončení třicetileté války. V roce 1650 žádali obyvatelé Jilemnice a brannského panství svého hejtmana, aby se přimluvil u arcibiskupa, protože by chtěli zůstat u své víry. Nechuť ke konvertování dokazuje i zpráva rychtáře z Víchové pro brannského hejtmana. Ani rychtáři a konšelé se příliš nesnažili uspíšit obnovování katolictví. Přestože sami přislíbili přestoupení, vyplnění závazku oddalovali i přes arcibiskupovo upomínání. Rokem 1651 začal Ferdinand III. vydávat přísnější nařízení. Nekompromisní postup byl přikázán i v Královéhradeckém kraji. V tomtéž roce propuklo v sousedním vrchlabském panství povstání nekatolíků a rozšířilo se také na Jilemnicko. Po jeho potlačení se řada vzbouřenců uchýlila do Slezska, aby tak unikla trestu. Následně byl do Branné vyslán jezuitský misionář, páter Georgius Crugerius. K další revoltě, vyprovokované nadto i rostoucími poddanskými povinnostmi, došlo v roce 1668. Celkový počet uprchlých ze štěpanického i jilemnického panství dosáhl 1087 osob.35 K dokreslení celé situace nám poslouží výňatek z dopisu výše zmíněného kněze Salomona Riese kardinálu Arnoštu Harrachovi: „Když byli svoláni rychtáři, konšelé a ostatní obyvatelé panství brannského, bylo jim dost obšírně vyhlášeno přísné nařízení Nejvítečnější Vznešenosti, že jest jim přijmouti víru katolickou, avšak čím víc usiluji kázáním i
32
LUŠTINEC 2000, s. 67–68. Podobná situace panuje i v současnosti, kdy jediný kněz polského původu spravuje tři farní kostely, a to v Horních Štěpanicích, Křížlicích a Vítkovicích. 34 HANUŠ 1966s. 32–35; LUŠTINEC 2000, s. 68. 35 LUŠTINEC 2000, s. 68–69. 33
14
hojnými pobídkami snažím se je vyvésti z bludů kacířských (…), tím víc se zatvrzují, takže není žádné naděje přivést je na dobrou cestu prostředky tak chabými (…)“36 Největšími překážkami rekatolizace zde byly právě výše zmíněná blízkost Slezsku a zároveň poloha na okraji země, daleko od jejího centra. Zdejší lidé byli silně připoutáni k víře svých předků, které se nechtěli vzdát. Dá se předpokládat, „že ani demografický a manufakturní rozvoj oblasti v 18. století nemohl na perifernosti a izolovanosti pohraničí nic zásadního změnit, spíše naopak.“37 Rekatolizace byla sice zpočátku pozvolná, avšak postupně začala být důraznější. V roce 1651 bylo podle poddanských seznamů v horní části Jilemnice pouze 33 katolíků, o rok později se již k této víře přihlásilo 123 osob a v roce 1658 dvojnásobek.38 V 18. století však nadále zůstávali tajní nekatolíci, o jejichž přibližném počtu nemáme zprávy. Nelze taktéž určit, kolik z těch, kteří se oficiálně hlásili ke katolictví, zůstávalo při původní víře. Předpokládá se, že nejvíce z celé země jich bylo v kraji Chrudimském, Královéhradeckém a Bydžovském.39 Postup proti nim nebyl tak přísný, jak by se mohlo zdát. Opatření byla mnohdy spíše formálního rázu, k razantnějším zásahům docházelo spíše nárazově, např. v období válek s Pruskem. Ve fondu královéhradecké biskupské konsistoře ve SOkA Hradec Králové můžeme najít některé zmínky o nekatolících v 18. století. Mezi takové materiály patří reversy pěti osob z Valteřic, Václava a Jana Niklových, Jiříka Mejsnara, Petra Višňáka a Jana Macha z let 1733 a 1734. Všechny mají stejné znění, mění se jen datum a podpis proviněného: „Já níže podepsaný přiznávám se tuto mocí tohoto reversu neb upsání, jednomu každému a tu kde by koliv toho potřeba ukazovala, že jsem se skrz zadržování a čtení kacířskejch knih, od církve svaté katolické zapověděných, veliký hřích a trest upadl, pročež slibuju a připovídám, že po učinění vyznání víry samospasitedlný katolický starořímský a apoštolský, též složené přísaze, nechci více bludům kacířským se navrátiti, aniž budoucně knihy kacířské, od církve samospasitedlný katolický starořímský a apoštolský zapověděné zachovávati, tím méně činiti. Datum na faře brannský dne 28. měsíce prosince léta 1733. Václav Nykl z Valt.“40
36
LUŠTINEC 2000, s. 68. Eva KALIVODOVÁ, Odlesk rezistencí aneb bipolarita protireformačních politik mezi Českým královstvím a Francií, in: Zdeněk R. Nešpor (ed.), Čeští nekatolíci v 18. století: Mezi pronásledováním a náboženskou tolerancí, Ústí n. L. 2007, s. 251. 38 LUŠTINEC 2000, s. 69. 39 Zdeněk R. NEŠPOR, Institucionální hranice českého tajného nekatolictví a počátků tolerančního protestantismu, in: Zdeněk R. Nešpor (ed.), Čeští nekatolíci v 18. století: Mezi pronásledováním a náboženskou tolerancí, Ústí n. L. 2007, s. 84–110. 40 SOkA Hradec Králové, Fond Biskupská konsistoř Hradec Králové, Jilemnice – Jan Čiřovský, Václav a Jan Niklovi, Jiří Meisner, Petr Višňák, Jan Mach, Jakub a Anna Kruftovi, Václav Jezdinský 1727 – 1737, inv. č. 1462, kt. 44, f. l. 18. 37
15
Dalším materiálem je vyšetřovací protokol osmapadesátileté vdovy Anny Kraftové z 22. července 173441 a třicátníka Václava Jezdinského z Jilemnice.42 Žena zde uvádí, že byla původně vychována v katolické víře, ale k protestantismu ji v mládí odvedl muž jménem Havloušek, pocházející z Geppersdorfu (psáno zde jako Keprsdorf),43 který handloval s tabákem v Sasku. Rovněž ji přesvědčil, aby do Geppersdorfu odešla sloužit. Tam se také zúčastňovala tajných evangelických setkání a dvakrát v roce přijímala pod obojí. Když se vrátila zpět do Podkrkonoší se svým manželem, přinesla si dvě evangelické knihy. Jako důvod rozchodu s katolickou vírou uvádí, že nevěřila v očistec ani v pomoc svatých. Na konci protokolu žena potvrzuje, že chce nadále setrvat v katolické víře. Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 se v Jilemnici k protestantismu nikdo nepřihlásil. V sousedním Hrabačově přestoupilo 23 osob, v horských obcích převládalo vyznání augšpurské, méně helvetské. Podle údajů vrchnostenského správce Erbena žilo na konci roku 1781 na panství 413 evangelických rodin. Důležitou úlohu při povzbuzování dosud tajných protestantů sehrál Josef Janata z Hrabačova, který organizoval tajná setkání s bohoslužbami, a to jak ve svém domě, tak v domech dalších účastníků, např. Jiřího Lukeše z Dolních Štěpanic. Václav Žáček44 ve své studii uvádí, že na Benecku přebývalo 19 evangelíků, na Rychlově 21, v Dolních Štěpanicích 41, Horních Štěpanicích 57, Štěpanické Lhotě 31, Mrklově 75 a na Zákoutí 10. Z celkového počtu 1151 evangelíků tak na hornoštěpanickou farnost připadalo 22 %. Po misijním působení královéhradeckého biskupa Haye a novoměstského děkana, pozdějšího litoměřického biskupa Josefa Hrudálka, jejichž cílem bylo přivést obyvatele zpět ke katolické víře, ubylo na celém panství nekatolíků (nyní pouze 950 osob). V roce 1782 jich bylo na Zákoutí 8, v Mrklově 12, Štěpanické Lhotě 22, v Dolních Štěpanicích 38. Naopak na Benecku a v Horních Štěpanicích evangelíci přibyli (celkem 21 na Benecku a 82 v Horních Štěpanicích).45
41
SOkA Hradec Králové, Fond Biskupská konsistoř Hradec Králové, Jilemnice – Jan Čiřovský, Václav a Jan Niklovi, Jiří Meisner, Petr Višňák, Jan Mach, Jakub a Anna Kruftovi, Václav Jezdinský 1727 – 1737, inv. č. 1462, kt. 44, f. l. 24–25. 42 SOkA Hradec Králové, Fond Biskupská konsistoř Hradec Králové, Jilemnice – Jan Čiřovský, Václav a Jan Niklovi, Jiří Meisner, Petr Višňák, Jan Mach, Jakub a Anna Kruftovi, Václav Jezdinský 1727 – 1737, inv. č. 1462, kt. 44, f. l. 27. 43 Tímto německým názvem byla označována buď obec Kopřivná v okrese Šumperk, nebo Linhartovy, dnes část města Albrechtice v okrese Bruntál. 44 HANUŠ 1966, s. 40–42; Václav ŽÁČEK, Náboženské hnutí nekatolíků na Jilemnicku po vydání tolerančního patentu, Časopis pro dějiny venkova XXIII, Praha 1936, s. 17–31. 45 LUŠTINEC 2000, s. 70–71; ŽÁČEK 1936, s. 17–31.
16
Důvodem přestupu na nekatolickou víru bylo v Podkrkonoší nejčastěji přijímání pod obojí, laická četba Písma a srozumitelnější bohoslužebný jazyk. Nejsilnější roli však hrála tradice víry zděděné po rodičích.46 Náboženská rozrůzněnost způsobila v dalších letech mnohé konflikty. O úspěchu rekatolizace svědčí také fakt, že v roce 1911 tvořili katolíci valnou většinu (87 %). Nepatrně zastoupená byla všechna ostatní vyznání: 8 % augsburské, 2 % helvetské, pouze 7 osob se hlásilo k jinému vyznání (izraelskému a východnímu křesťanství), 191 osob je uvedeno bez vyznání. U zbylých 425 údaj chybí.47
46
Zdeněk R. NEŠPOR, Institucionální hranice českého tajného nekatolictví a počátků tolerančního protestantismu, in: Zdeněk R. Nešpor (ed.), Čeští nekatolíci v 18. století: Mezi pronásledováním a náboženskou tolerancí, Ústí n. L. 2007, s. 84–110. 47 Údaje pochází z: SOkA Semily, fond Okresní úřad Jilemnice, Místní přehled, obyvatelé podle pohlaví, pobytu, státní příslušnosti, náboženství a obcovací řeči, inv. č. 70, kn. 68.
17
4. FARNOST HORNÍ ŠTĚPANICE 4.1. Historie farnosti Kostel v Horních Štěpanicích byl založen Valdštejny nedlouho po vzniku hradu, tedy po roce 1304. Nejstarší dochovaná zpráva se datuje k roku 1352. Ke konci 14. století docházelo k poměrně rychlému střídání farářů, ustanovovaných pány z rodu Valdštejnů. Kostel byl nejprve zasvěcen svatému Vavřinci, k čemuž došlo v roce 1543. Kdy a z jakého důvodu došlo ke změně na kostel Nejsvětější Trojice Boží, není jasné. Pod novým názvem figuruje kostel při založení vlastní hornoštěpanické matriky (do té doby byli zdejší farníci zapisováni do matriky Horní Branné) brannským farářem Filipem Jakubem Glaserem v roce 1700. Ještě na počátku 18. století byl kostel filiálním k hornobrannskému. Až v roce 1721 byla opětovně osídlena do té doby opuštěná fara a ve stejném roce k ní přibyla škola. S obnovením fary došlo i ke zřízení vlastní farnosti a ukončení podřízenosti Horní Branné. O kostelu Nejsvětější Trojice od této doby mluvíme jako o farním.48 V kostele jsou dodnes dochovány dvě náhrobní desky Valdštejnů. Dlouho zde byl uchováván pergamenový misál, pocházející z doby vzniku hradu. Dnes je umístěn v Klementinu. Meč, který měl být údajně v kostele také uložen, se v minulosti ztratil. Podle dokladů existoval v Horních Štěpanicích také druhý kostel zasvěcený svatému Václavu. O jeho vzniku a počátcích fungování však nejsou žádné doklady. Je pouze známo, že v roce 1612 byla díky Václavu Zárubovi zřízena nová kazatelna. Jednalo se o menší dřevěný kostel v blízkosti hlavního. Již v letech 1713 až 1722 byl označován jako „kaple bez lidu“. K jeho zrušení došlo v roce 1786 a o několik let později byl rozebrán.49 Materiál byl použit na stavbu chaloupky Jana Šimka v Horních Štěpanicích (dnes dům s číslem popisným 2).50 Ačkoli literatura nic podobného nezmiňuje, je zřejmé, že se původně jednalo o evangelický kostel. Dosvědčuje tomu skutečnost, že jej podporoval nekatolík Václav Záruba z Hustířan. V těsné blízkosti kostela Nejsvětější Trojice a k němu příslušejícího hřbitova se dodnes nachází evangelický hřbitov. Kostel svatého Václava stál nepochybně při tomto hřbitově. Nedostatek dochovaných pramenů bohužel neposkytuje informace o tom, jak do 17. století probíhala koexistence katolického a evangelického kostela stojících prakticky vedle sebe.
48
HANUŠ 1966, s. 32–37. Tamtéž. 50 Tamtéž, s. 168. 49
18
4.2. Územní charakteristika farnosti a její osídlení Vznik vsí a osad, spadajících pod hornoštěpanickou farnost, byl již naznačen výše. Jejím středem byla stejnojmenná vesnice, která se stala jako nejstarší jádrem zdejšího osídlení. Poněkud méně obvyklé je její umístění nad kamenným hradem. Směrem na jihozápad, nejblíže k městu Jilemnice a polohou pod hradem, se rozkládají Dolní Štěpanice. Na Horní Štěpanice navazuje na severozápadě Zákoutí, původně osada, dnes místní část spadající pod Horní Štěpanice. Na východě leží Mrklov, na severu pak Štěpanická Lhota a nejvýše položené Benecko, rozmístěné v kopci pod vrcholem hory Žalý. Na pomezí mezi Beneckem a Mrklovem se nachází dřívější osada Žalý (v současnosti místní část obce Mrklov), mezi Beneckem a Horními Štěpanicemi osada Rychlov (místní část Horních Štěpanic). Berní rula Hradeckého kraje uvádí pro rok 1654 v Horních a Dolních Štěpanicích, chápaných jako jedna ves, jména 9 rolníků s potahem, 1 chalupníka, 10 tzv. zahradníků, čili hospodářů bez polí, a 1 pusté rozbořené stavení. Do celkového počtu 23 budov spadá ještě panský dvůr a v té době pustá fara. V urbáři z roku 1661 nacházíme 4 chalupníky, 29 sedláků, 24 zahradníků a 5 nově usazeních zahradníků. Tereziánský katastr pro rok 1713 uvádí 36 sídelních jednotek (8 selských usedlostí, 11 starších chalup a 15 nových, fara a panský dvůr), po roce 1721 se přidává zádušní škola. Panský dvůr byl zrušen v roce 1733. V Dolních Štěpanicích stály dva mlýny, oba dva však nebyly kvůli nedostatku vody provozuschopné. Až Josefský katastr z roku 1785 přináší odlišení Horních a Dolních Štěpanic na dvě samostatné obce. Kromě toho zavádí číslování domů. V Horních Štěpanicích bylo zaznamenáno celkem 30 stavení, v rychleji se rozrůstajících Dolních Štěpanicích 64.51 Ve Štěpanické Lhotě žilo podle berní ruly 6 rolníků s potahem, 5 chalupníků a 11 zahradníků. Tereziánský katastr přidává 14 nových chaloupek, počet sídelních jednotek tak vzrostl na 36, v Josefském katastru je jich však pouze 20. V Mrklově to bylo 10 rolníků s potahem, 2 chalupníci a 6 zahradníků. Na počátku 18. století byl zaznamenán nárůst jen o 2 další stavení. Do 80. let se počet více než zdvojnásobil na 45 popisných čísel. Osada Žalý zůstávala jen s 5 sídelními jednotkami, Josefský katastr jich uvádí o tři více. Benecko jakožto dominikální nebylo součástí berní ruly ani Tereziánského katastru. Změna přichází s Josefským katastrem. Podle něj žili na Benecku lidé v 58 staveních. Nově jsou uvedeny také osady Zákoutí s 8 popisnými čísly a Rychlov s 24.52 Důležitost více způsobů obživy ve zdejších tvrdých horských podmínkách dokazují údaje v Tereziánském katastru. Podle něj 21 mužů ze Štěpanic provozovalo kromě menšího hospodářství
51 52
HANUŠ 1966, s. 53–76. Tamtéž.
19
také tkalcovství, ve Štěpanické Lhotě 27 přadláctví a v Mrklově 10 totéž. Při porovnání s počtem sídelních jednotek je to ve všech případech nadpoloviční většina. Z ostatních řemesel se objevují dva mlynáři a jeden truhlář.53 Celkovou výměru jednotlivých katastrů lze zjistit až ze stabilního katastru z roku 1842. Podle něj se Horní Štěpanice (včetně Štěpanické Lhoty, Rychlova a Zákoutí) rozkládaly na 551 hektarech a zabíraly tak největší rozlohu. Nejmenší byly Dolní Štěpanice s 228 hektary. Benecko mělo 269 a Mrklov 368 hektarů. Rovněž souhrnný počet obyvatel se objevuje až ve stabilním katastru. V Horních Štěpanicích žilo 862 obyvatel, v Dolních Štěpanicích 664, na Benecku 647, v Mrklově 655 a v osadě Žalý 78.54
4.3. Chod farnosti Farní organizace má na našem území počátek ve 13. století. Důvodem jejího zřízení byla snaha vytvořit územní obvody s centrem v podobě farního kostela, v jejichž rámci by byl zajišťován liturgický provoz. Zhruba ve 14. století byla rozlišena majetková základna farních kostelů na beneficium (jinak také nazývané prebenda nebo obročí), tedy jmění fary, které poskytovalo obživu místnímu knězi, a záduší, majetek kostela zajišťující finanční prostředky pro udržování jeho chodu. Změny přineslo 15. a 16. století v důsledku šíření husitství a reformace. Docházelo např. k propojování beneficia a záduší a faráři byli následně vypláceni laiky. Nelze však upřít, že ačkoli se jednalo o dvě samostatné ekonomické jednotky, existovaly mezi nimi vzájemné pevné vazby.55 Záduší získávalo finance z výnosu vlastního majetku, z různých darů a odkazů, poplatků. Následně je vydávalo na údržbu kostela a dalších přináležejících budov (např. fary), doplňování liturgických potřeb a kostelního vybavení. Přebývající peníze využívalo k podnikání. Beneficium zahrnovalo důchody a majetková práva a bylo pevně spojeno s výkonem duchovního úřadu (officium). Farář s ním nemohl nakládat úplně libovolně, v případě větších transakcí, jako např. prodeje nebo darování, potřeboval souhlas nadřízených orgánů.56 Nejdůležitějším církevním představitelem farnosti byl farář, který vedl bohoslužby, křtil, oddával a pohřbíval, dával poslední pomazání, zpovídal atd. Stručněji řečeno, staral se o duchovní správu. Aby mohl tuto činnost vykonávat, bylo třeba zajistit jeho obživu, k čemuž sloužil farní majetek (beneficium, viz výše). Nárok na ni získával jako odměnu za zastávání duchovního úřadu (officium).
53
HANUŠ 1966, s. s. 79–102. Tamtéž. 55 BOROVSKÝ – CHOCHOLÁČ – PUMPR 2007, s. 194–228; PUMPR 2008, s. 131–216. 56 BOROVSKÝ – CHOCHOLÁČ – PUMPR 2007, s. 194–228; PUMPR 2008, s. 131–216.; STUCHLÁ 2004, s. 55–89. 54
20
Kněze si ve většině případů vybíral patron kostela a sám s ním uzavíral dohodu. Od nového faráře se očekávalo, že bude pro farníky vzorem svou morálkou i zbožností. Na dosažené akademické vzdělání se nekladl hlavní důraz, žadatelé o tuto pozici byli nejčastěji bakaláři nebo magistry filozofie. Za důležitější bylo považováno, jak se kněz dokázal v praxi zapojit do duchovního života. Církevní činitelé, představovaní zvláště arcibiskupem a konzistoří nebo případně vikářem, vstupovali do procesu až v samém závěru, kdy jim byl představen vybraný kandidát a oni jej následně konfirmovali (potvrdili), v krajních případech zamítli. Úloha církve měla v tomto případě spíše formální ráz. Za přidělení beneficia byl kněz povinen zaplatit poplatek. Následovalo přestěhování na nové působiště a slavnostní uvedení do úřadu, na což přispívali patron a farníci. Sami faráři si platili za dovybavení fary, případně odkupovali starý nábytek od předchozího faráře. Někdy byli nuceni splatit dluhy svého předchůdce. Z beneficia pak byl zajišťován chod fary, potřebný inventář a opravy měly být hrazeny záduším. Ne vždy však spolupráce s farářem a zádušními správci probíhala bez problémů.57 K faře přináležely i další hospodářské budovy jako stodoly, sýpky, chlévy, stáje a zemědělská půda (pole, louhy, zahrady), lesy a vodní plochy. Rolnickou práci obstarávala čeleď nebo námezdní pracovníci, případně poddaní jako součást robotní povinnosti (pokud se jednalo přímo o poddané fary nebo pokud je vrchnost uvolnila z práce na jejích pozemcích). Kněží se kromě své duchovní působnosti stávali částečně sedláky a obhospodařováním farního majetku si byli nuceni zajišťovat každodenní obživu. Z přebytků získávali jejich prodejem další finance. Vedle ročního platu za sloužení bohoslužeb a poplatků za různé církevní úkony to byl jejich jediný zdroj příjmů. Přestože tato činnost nutně odčerpávala čas i energii, které by jinak mohli věnovat duchovní činnosti, zároveň je více sbližovala se svými farníky díky podobnému způsobu života. Na druhé straně byl farář v obdobné pozici jako vrchnost, zvláště při vybírání desátku.58 Podle církevního práva byl desátek dvojího typu, první se platil ze zemědělského hospodářství a nazýval se věcný, druhý z výdělků jednotlivce za řemesla nebo obchod a nesl název osobní, ten se však u nás neudržel. Desátky byly zpočátku čistě dobrovolného charakteru, až postupně se v průběhu raného středověku změnily na závazné. Věcný desátek se rozlišoval dvojího typu: velký se odváděl z obilí, oleje a vína a malý z drobných domácích zvířat a ze zahrad. Farář získával od věřících také tzv. štólové poplatky. Ty dostaly svůj název proto, že se platili za církevní úkony, při jejichž příležitosti si farář oblékal štólu. Patřily k nim křty, oddavky, pohřby, úvody šestinedělky a potvrzení o nich. Zpočátku se jednalo o dobrovolné dary, ve vrcholném středověku však již byly vymáhány jako povinné. Vybírání tohoto poplatku se přes různá nařízení stalo poměrně 57 BOROVSKÝ
– CHOCHOLÁČ – PUMPR 2007, s. 194–228; PUMPR 2008, s. 131–216.; STUCHLÁ 2004, s. 55–89. 58 BOROVSKÝ – CHOCHOLÁČ – PUMPR 2007, s. 194–228.
21
problematické, kněží se v praxi uchylovali k navyšování částky, když jim beneficium neposkytovalo dostatečný příjem, nechávali si platit i za zpověď nebo přijímání eucharistie. Další výdělky závisely na vlastní aktivitě faráře. Plynuly např. z jeho činnosti pro různá literátská nebo náboženská bratrstva, špitály, z účasti na procesích, pomoci v sousedních kostelích, ale také mimo beneficium z vlastního majetku získaného podnikáním nebo dědictvím.59 Výdaje spojené s beneficiem sloužily k udržování chodu farnosti, k zajištění existenčních potřeb faráře a vyplácení čeládky, případně také k obživě starých rodičů faráře nebo jeho neprovdané sestry, pokud si je přivedl s sebou. Na počátku 18. století byl hornoštěpanickým farářem Josef Hynek Rulle, po něm nastoupil v roce 1733 Josef Ignác Hanke. V této době zde působil augustiniánský páter Erazim Pabstman. Hankeho nahradil po jeho smrti v roce 1743 Petr Ignác Adalbert Paul, který pocházel z Dobrušky a stal se bakalářem Karlo-Ferdinandovy univerzity. Za něj působili při hornoštěpanickém kostele páteři Benignus, Method Liska, Benedictus z řádu augustiniánů, dále Benignus Pokorný, Augustus, Podivinus Meyer. V krátkém, zhruba ročním období vykonávání úřadu Ondřejem Františkem Kirchnerem z Neukirchenu působil kaplan ministrátor Václav Marineli a definitor albis Alepius Veselý. Farář Michal Ferdinand Mauritius pocházel z Hradce Králové a v Horních Štěpanicích byl farářem v letech 1753 až 1771, kdy jej nahradil Ignác František X. Pačesný. K této době se uvádí působení kaplanů Jana Trägera a Jana Smolaře, za Ignáce Pačesného pak kaplana Václava Červeného.60 Fond Biskupské konsistoře Hradec Králové, uložený ve SOkA Hradec Králové, obsahuje doklady o konfirmaci výše uvedených farářů konsistoří, s výjimkou Ondřeje Františka Kirchnera.61 Za spravování kostelního majetku zodpovídali vrchnosti, coby patronům kostela, kostelníci. Pro jednu farnost jich bývalo více, i tři nebo čtyři, aby tak bylo dosaženo vzájemné kontroly. Jmenovala je vrchnost s vědomím faráře a vybíráni byli spíše z majetnějších obyvatel vesnic, aby se tak alespoň částečně snížila hrozba zpronevěry zádušního jmění. Délka jejich působnosti závisela opět na vrchnosti a faráři. Jejich úkolem bylo vedení účtů a každoroční sestavování zádušních počtů, shrnujících veškeré příjmy a výdaje kostela pro daný rok. Z toho vyplývá, že měli dohlížet na obhospodařování zádušních polí, luk a zahrad jejich nájemci z řad farníků a odvádění stanovených
59
BOROVSKÝ – CHOCHOLÁČ – PUMPR 2007 s. 194–228; PUMPR 2008, s. 131–216; STUCHLÁ 2004, s. 55–89; František VACEK, Dějiny církevního desátku v Čechách a na Moravě, Časopis pro dějiny venkova 22, 1935, č. 1, s. 1–14; Petr ZEMEK, Spory o desátek a farní patronát v Uherském Brodě – pobělohorská církev v prostředí poddanského města, in: Libor Jan – E, Kordiovský (edd.), Vývoj církevní správy na Moravě. XXVII. mikulovské sympozium 9.–10. října 2002, Brno 2003, s. 191–216. 60 HANUŠ 1966, s. 36–40. 61 SOkA Hradec Králové, Fond Biskupská konsistoř Hradec Králové, Obsazování beneficií klérem, Štěpanice – Josef Ignác Hancke, Ignác Paul, Michal Mauritius, František Ignác Pačesný (1733–1744), inv. č. 1294, kt. 36.
22
platů za ně. Vedli rejstříky o pronajímání zádušních gruntů, pastvin a o vlastnících tzv. železných krav. Dále zapisovali, kdy, komu a za kolik bylo zvoněno při pohřbu, kdo si pronajímal místo na sezení při bohoslužbách, kdo byl povinen zaplatit za svůj přečin pokutu, kdo daroval nebo odkázal záduší finanční částku nebo movitý předmět, kdo a kolik si od záduší půjčil peněz. Pořizovali soupisy almužen, které kostel dostal od farníků při bohoslužbách. Hlídali vlastní hospodaření farnosti, a to např. prodej přebytků nebo vlastních surovin a výrobků, ale také veškeré výdaje potřebné na vyplácení faráře a kantora, řemeslníků provádějících nutné opravy nebo přestavby kostela a fary a nákupy nového vybavení. Mnohdy pouze nezaznamenávali, avšak přímo prováděli zmíněné nákupy, vypláceli řemeslníky, obstarávali různé pochůzky atd. K doloženým činnostem patří i vybírání milodarů, prodávání svíček věřícím, přinášení svatých olejů od příslušného vikáře, péče o úly v majetku farnosti. Protože se jednalo spíše o čestný úřad, nedostávali kostelníci většinou mzdu, odměněni měli být až po smrti. Jejich jména proto nebyla zaznamenávána do zádušních počtů.62 Ani v hornoštěpanických o nich není zmínka, mezi výdaji se však každoročně objevuje položka „od sepsání počtu“,63 kde sice není uvedeno, komu byl plat určen, ale dá se předpokládat, že kostelníkovi, který měl sestavování počtu v náplni práce. Pro farnost Horní Štěpanice máme na počátku 18. století doloženy dva kostelníky, Jiříka Honců a Tobiáše Rolčíka. Jiřík Honců byl kostelníkem do roku 1734, kdy zemřel. Z rodu Rolčíkových pocházeli i pozdější dva kostelníci, Josef a Jiřík v druhé polovině 18. století. Následovali je Jan Kouba a Matěj Čivrný. Ve většině případů lze dohledat, že se jednalo o majetnější poddané, v matrikách jsou zmiňováni jako kostelníci a chalupníci zároveň, což znamená, že sami vlastnili zemědělskou půdu, na které často zaměstnávali podruhy.64 Další důležitou osobou podílející se na chodu kostela byli kantoři. Kromě funkce učitele obstarávali také hudební doprovod při mších nebo poutích (jak hraní na nástroje, tak zpěv), sloužili jako kostelníci (myšleno služebníci v kostele, nikoli správci pokladny, kteří byli popsáni výše), zvoníci i ministranti. Své místo měli také hrobníci, jejichž úkolem bylo kromě vykopávání hrobů
62
J. V. BAYER, Instrukce kostelníků ve vsi Luštěnicích r. 1679, Agrární archiv – Časopis pro dějiny venkova 4, 1917, s. 118–122; Jindřich FRANCEK, Úřad kostelníků v Jičíně a jejich kniha záduší z let 1431–1508, Sborník archivních prací 31, 1981, s. 75–104; Jan ŠIMÁNEK, Úřad venkovských kostelníků na příkladu jihočeských farností Doudleby a Kamenný Újezd v 17. a 18. století, in: V. Bůžek – J. Dibelka (edd.), Člověk a sociální skupina ve společnosti raného novověku, České Budějovice 2007, s. 169–186. 63 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 64 HANUŠ 1966, s. 49; SOA Zámrsk, Fond Sbírka matrik východočeského kraje, Matrika farního úřadu Horní Štěpanice, Matrika NO 1700–1776, inv. č. 2666, sign. 4898, kn. 2289; SOA Zámrsk, Fond Sbírka matrik východočeského kraje, Matrika farního úřadu Horní Štěpanice, Matrika O 1776–1835, inv. č. 2676, sign. 4900, kn. 2300; SOA Zámrsk, Fond Sbírka matrik východočeského kraje, Matrika farního úřadu Horní Štěpanice, Matrika Z 1722–1771, inv. č. 2682, sign. 4901, kn. 2305.
23
pro zemřelé také nošení bubnů při poutích. Zejména při rozsáhlejších farnostech nebo bohatých městských farách figurovali kaplani jako pomocníci nebo přímo zástupci faráře.65
65
PUMPR 2008, s. 131–216.
24
5. ZÁDUŠNÍ POČTY Nejstarší záznamy dokumentující chod záduší mívaly formu městských knih, první pravidelné účetní prameny se začaly objevovat po husitských válkách a postupně jich přibývalo. V 16. a na počátku 17. století se stávaly běžnou záležitostí.66 Účetní prameny, které nám umožňují poznání skutečného chodu záduší na základě jeho hospodaření, bývají nazývány „počty zádušní“ nebo také „makulář“. Jak již bylo řečeno výše, vedli je kostelníci jako správci majetku a předkládali je vrchnosti. Jednalo se o každoroční vyúčtování příjmů a výdajů prováděné na závěr vyúčtovávaného období, tedy na konci kalendářního roku. Položky bývají různě řazeny, většinou podle svého druhu. Pro farnost Horní Štěpanice se dochoval první počet z roku 1710, další jsou však doloženy mezerovitě (léta 1714, 1716, 1719 a 1724). Od roku 1729 se dochovaly téměř kompletně, až na výjimky v letech 1732, 1735, 1749 a 1772. Končí rokem 1782. Jejich struktura je přes postupný vývoj a střídání zapisovatelů víceméně totožná. Nejprve se uvádí případný přebytek z předešlého roku („zůstalo v restu“) a suma zůstávající v pokladně. Následuje vypsání příjmů podle kategorií s následujícími názvy: „ourok z vypůjčených peněz“, „ourok z zahrad a z luk“, „z polích osetých“, „nájem z krav“, „za prodané dříví“ a „rozličný příjem“,67 později rozdělovaný na „ourok z chalup“, „příjem prosby do pytlíčka“, „funusy“, „na valdhorny“, „užitek z prodaného světla“, „z kostelních stoliček“.68 Na závěr je uvedena suma nového příjmu a „suma sumarum“,69 sčítající nový příjem se zůstatkem v pokladně. V pozdějších účtech se ještě objevuje přehledné shrnutí částek za jednotlivé kategorie. Připisována bývají jména nájemců železných krav pro nadcházející rok. K položkám není uváděna přesná datace, protože ta není pro účel úhrnu celoročního hospodaření záduší potřebná. Pro pozdější léta jsou doloženy zevrubnější „partikulární rejstříky“, obsahující podrobnější soupisy přijatých almužen, prodaných svíček, zvonění, použití valdhoren a nájemců kostelních stoliček. Na rozdíl od počtů je zde uvedena přesná datace, u informací týkajících se pohřbů i jména zemřelých (v případě nezletilých dětí jména jejich otců).70
66
Pavel B. KŮRKA, Týdenní zádušní účty, možnosti jejich využití a interpretace. Sonda do předbělohorské utrakvistické liturgické praxe, Folia historica Bohemica 22, 2006, s. 67–86. 67 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 68 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1782), inv. č. 5544, kn. 4955. 69 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 70 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. 5543, kn. 4954.
25
Výdaje, zapisované za příjmy, podrobnější dělení postrádají. Udržuje se sice pořadí několika prvních položek (plat faráři, koupě hostií, vína, svíček atd.), avšak přehlednější členění do kategorií až do 70. let chybí. Následně jsou výdaje seřazeny podle toho, jestli se týkají kostela, chóru, zákristie, věže nebo farního domu. Výdaje jsou zakončeny součtem celkové částky. Ta je následně odečtena od „sumy sumarum“, čili od zůstatku v zádušní pokladně, do nějž je již započítán příjem za daný rok. Takto vypočítaný obnos se převádí do dalšího roku a bývá opět uveden na začátku počtu. Na závěr se zařazuje „inventář kostelních a jinších do kostela patřících věcí“,71 shrnující veškerý zádušní i farní movitý majetek. Veden byl jako součást počtů, z toho důvodu chybí pro totožná léta. Inventáře počínají rokem 1710, poslední ovšem pochází již z roku 1771. Od doby, kdy se reorganizoval způsob vedení počtů (vyhotovoval se stručný přehled a vedle něj detailní rejstřík), došlo patrně ke změně i u kostelních inventářů. Již nebyly vedeny zároveň s počty, a pokud byl zhotovován vlastní samostatný inventář, do dnešních dnů se nedochoval. Záznamy mají zpočátku velmi jednoduchý charakter. Na dvou listech jsou pod sebou zapsány jednotlivé položky, někdy s krátkým popisem o typu materiálu nebo o barvě, na konci řádku doplněné číselným údajem, který udává, kolik uvedených předmětů záduší reálně vlastnilo. Obsahují pouze vybavení kostela, nikoli fary. Dva údaje z let 1710 a 1714 se týkají školy, konkrétně se jedná o stolice a židličky. Inventáře se postupně stávají propracovanější, od roku 1729 se dělí na dvě části, jedna je věnovaná kostelu, druhá faře. Rokem 1753 se začíná vyčleňovat majetek kostela svatého Václava a popis předmětů bývá podrobnější. Od roku 1766 se zvlášť zapisuje původní počet předmětů (vztahující se k situaci na začátku kalendářního roku) a počet nových kusů.
5.1. Příjmy Mezi zádušní příjmy zařazujeme veškeré finanční zdroje, které mohly být použity k udržování chodu kostela, a klasifikujeme je různými způsoby. V dobových pramenech nacházíme nejjednodušší způsob, a tím je členění na stabilní a pohyblivé. V souladu s prací Pavla Pumpra72 si za základ třídění bereme způsob, jakým byly finance získávány. Tím dostáváme tři kategorie: výnosy z majetku kostela, zbožné odkazy a dary a výnosy z vlastní podnikatelské činnosti. V následujících podkapitolách bude věnována pozornost každé z nich, vytknuty jednotlivé způsoby získávání financí a také uvedeny konkrétní údaje z hornoštěpanické farnosti. Na závěr bude zařazeno srovnání, jak významně se všechny tři kategorie podílely na celkovém zisku záduší.
71
Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 72 PUMPR 2008, s. 247–279.
26
5.1.1. Výnosy z majetku kostela Základ zádušního majetku nabývaly kostely již od středověku v rámci zakládacího aktu a postupně jej rozmnožovaly díky další fundační činnosti vrchnosti. Získaný majetek se stával stabilní základnou jejich příjmů. Nejčastěji se jednalo o pozemkovou držbu, jejíž součástí byly louky, lesy, pole, zahrady, někde také rybníky. Záduší s nimi nakládalo různým způsobem: vedlo obhospodařování ve vlastní režii, ale spíše je pronajímalo za stanovené platy farníkům, případně i faráři nebo patronovi. Další finance plynuly z nájemných krav, obecně nazývaných „železné“. Do této kategorie zařazujeme také poplatky, které sice přináležely ke každoročním, ale jejichž výše byla proměnlivá. Farníci platili za zvonění při pohřbu, půjčování příkrovu, místo k sezení v kostele atd. Pokud tomu chtěla vrchnost, získával kostel též pokuty za mravní přestupky poddaných.73
5.1.1.1.Pole, louky a zahrady Hornoštěpanické záduší pronajímalo farníkům louky, zahrady, pole a dráhy (jinak řečené průhony, tedy cesty sloužící pro vyhánění dobytka na pastvu). Všechny tyto typy zemědělských pozemků uvádí počty od roku 1710.74 Po roce 1768 z výčtů mizí zahrady75 a dráhy a od roku 1773 jsou dohromady uváděny louky i pole.76 Od roku 1769 rovněž poplatek z obecních polí a luk v Horních a Dolních Štěpanicích a další z polí mrklovských.77 V letech 1769–1775 získávalo záduší 42 krejcarů jako plat od Jakuba Havla z Roztok za zdejší pole („Z Roztok od Jakuba Havla z jistého zbytku polí k zdejšímu záduší se platí (…)“).78 Ze záznamu není patrné, zda zmíněný muž pouze pocházel z Roztok a měl v nájmu pozemky na území farnosti Horních Štěpanic, nebo zda měla farnost v držení část území Roztok. Druhá varianta se nejeví příliš pravděpodobně, protože obec Roztoky u Jilemnice je od štěpanického záduší vzdálena zhruba 10 km a v 18. století spadala nejprve pod farnost hornobrannskou, od roku 1721 jilemnickou a od roku 1767 se stala vlastní
73
PUMPR 2008, s. 247–279. SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 340. 75 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1769), inv. č. 5532, kn. 4943. 76 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946. 77 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1769), inv. č. 5532, kn. 4943. 78 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1769), inv. č. 5532, kn. 4943. 74
27
farností.79 Pokud by se jednalo o nějaký pozůstatek staršího majetku, proč by se objevil poprvé až v zápise z roku 1769? V roce 1710 měla zádušní pole rozlohu 21 strychů a 3 a půl věrtele80 a do roku 1755 vzrostla na 28 strychů a 1 věrtel.81 Počáteční poplatek za 1 strych činil 12 krejcarů,82 ale již v roce 1729 se ustálil na 28 krejcarech,83 tedy více jak dvojnásobné sumě. Další nárůst výdělku je pak způsoben zmíněným rozšiřováním nájemních polí a posléze dávkou za obecní pole štěpanická a mrklovská. U drah byla počáteční výměra 19 strychů,84 poslední údaj pochází z roku 1768 a uvádí 25 strychů a 2 věrtele.85 V průběhu však byla proměnlivější než u polí, postupně klesala a zase vzrůstala. Plat za 1 strych se do roku 1729 změnil z 9 krejcarů a 2 denárů86 na 20 krejcarů87 a dále se již nezvyšoval. 45 40 Výnos ve zlatých
35 30 25 20 15 10 5 0 1710-1719 1720-1729 1730-1739 1740-1749 1750-1759 1760-1769 1770-1779 1780-1782
Graf č. 2: Průměrný roční výnos z polí a drah za jednotlivá desetiletí.
79
Viz Sbírka matrik východočeského kraje (inventární seznam), k dispozici na: http://vychodoceskearchivy.cz/zamrsk/files/2011/11/inventar.pdf [15. 4. 2012] 80 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 340. 81 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931. 82 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 340. 83 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 84 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 340. 85 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1768), inv. č. 5531, kn. 4942. 86 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 87 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909.
28
Územní rozsah zahrad a luk není znám. Do účtů byly zaznamenány pouze zaplacené částky, nikoli výměra, za kterou byly odváděny. Podle poměrně konstantního výtěžku, který se pohyboval mezi 9 zlatými, 32 krejcary a 3 denáry88 a 12 zlatými a 44 krejcary,89 lze předpokládat, že zde nedocházelo k nárůstu rozlohy tak, jak tomu bylo u polí. Při porovnání předcházejícího a následujícího grafu je patrná stálost výnosů ze zahrad a luk oproti zřetelně narůstajícím u polí a drah. 14
Výnos ve zlatých
12 10 8 6 4 2 0 1710-1719
1720-1729
1730-1739
1740-1749
1750-1759
1760-1768
Graf č. 3: Průměrný roční výnos ze zahrad a luk za jednotlivá desetiletí. Vynechávání zahrad v pozdějších počtech nemuselo znamenat, že je již záduší z jakékoli příčiny nevlastnilo nebo je proměnilo na jinou zemědělskou půdu. Nabízí se prostší vysvětlení. Zahrady a louky byly od počátku uváděny pospolu, pro potřebu zjednodušení a zpřehlednění počtů mohl kostelník zahrnout oboje pod jednu položku nazvanou „louky“. Stejné argument lze použít i v případě drah, skrývajících se od téhož roku pod souhrnným označením „pole“. Při rozdělování pozemků mívali někdy přednost kostelníci nebo kantoři. Soupisy nájemců polí a luk se nám dochovaly jen z několika období, z roku 1732 a z let 1773–1781 (chybí za rok 1777). V 70. a na počátku 80. let se uvádí pouze jména osob a poplatek, který za pozemky každoročně odváděli. Nejstarší obsahuje více informací u každého jedince, a to typ pronajatého pozemku a jeho výměru (pouze u polí a drah, nikoli u luk a zahrad). Z tohoto rejstříku se dozvídáme, že v roce 1732 držel tehdejší kantor Jakub Kynčl pole o rozloze 3 strychů a 2 věrtelů a platil za něj 1 zlatý a 38 krejcarů. Kromě toho měl v nájmu louku za 21 krejcarů. Kostelníku Tobiáši Rolčíkovi byla
88
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 89 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1744), inv. č. 5510, kn. 4921.
29
připisována pouze dráha o rozloze 1 strych a 2 věrtele za 25 krejcarů ročně. Faráři, v této době jím byl Carolus Hubertus Zahrádecký, byla přidělena louka za nájem 15 krejcarů.90 V mladších rejstřících jsou uváděni souhrnně držitelé polí a luk, neobjevuje se již detailnější dělení na zahrady a dráhy. Kantor Ignác Kynčl odváděl za své pozemky nejprve 2 zlaté, 38 krejcarů a 3 denáry, po roce 1776 2 zlaté a 55 krejcarů, kostelník Matěj Čivrný 11 krejcarů a 4 a půl denáru, poté 14 krejcarů. Faráři Ignáci Fr. X. Pačesnému byl vyměřen poplatek ve výši 1 zlatého a 42 krejcarů, později se patrně rozloha farářova pozemku zmenšila, protože platil pouze 42 (poté 53) krejcarů.91
5.1.1.2.
Pastviny
Farníkům byly poskytovány také louky určené pro spásání zvířaty. V letech 1710–1719 si pastviny pronajímali tři muži (Jan Kulhánek, Jiřík Kotek a Jiřík Krof) a odváděli za ně celkem 37 krejcarů.92 Od roku 1724 účty neuvádí konkrétní jména, ale pouze počet a druh zvířat, která byla na pastvu vypouštěna. Od toho se také odvozovala výše poplatku: za krávu se účtovalo 10 krejcarů, za kozu nejprve 2 krejcary a 3 denáry, později 3 krejcary.93 Rokem 1747 dochází k návratu k předchozí praxi, kdy se nevypočítává poplatek z kusů pasoucích se zvířat, ale z velikosti pastvin, které se propůjčují konkrétním osobám jako celek. Území určené k pastvě bylo podle údajů uvedených v počtech rozděleno na dvě části, za jednu platilo více blíže neurčených osob od 2 zlatých po 2 zlaté a 6 krejcarů, za druhou jednotlivec (Jan Čaldar) 30 až 45 krejcarů.94 Poslední získaný údaj se datuje k roku 1767, v nadcházejících letech nenacházíme o pastvinách žádné informace. Níže uvedený graf demonstruje proměny ve výši výdělků v průběhu let. Částky jsou uváděny v krejcarech, protože nebyly příliš vysoké a nedosahovaly ani hranice tří zlatých.
90
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 353–354. 91 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1774), inv. č. 5536, kn. 4947; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1775), inv. č. 5537, kn. 4948; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1776), inv. č. 5538, kn. 4949; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1778), inv. č. 5540, kn. 4951; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1779), inv. č. 5541, kn. 4952; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1780), inv. č. 5542, kn. 4953; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. 5543, kn. 4954. 92 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 340–354; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 93 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 94 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. 5513, kn. 4924.
30
180 160 Výnos v krejcarech
140 120 100 80 60 40 20 0 1710-1719
1720-1729
1730-1739
1740-1749
1750-1759
1760-1767
Graf č. 4: Průměrný roční výnos z pronajatých pastvin za jednotlivá desetiletí.
5.1.1.3.
Lesy
Záduší disponovalo, podobně jako vrchnost, určitou výměrou lesní plochy. Jak rozlehlá však byla, se z počtů nedozvídáme. Potřebám farnosti sloužila zvláště jako zásobárna dříví, důležitého materiálu pro stavby i opravy, pro výrobu nábytku, šindele (střešní krytina vyráběná ze dřeva) atd. Kromě uspokojování vlastních požadavků využívalo záduší též možnosti dříví prodávat. Takový příjem však nebyl soustavný, jak je zřejmé z následujícího grafu. Ovlivňován byl aktuální potřebou. 80 70 Výnos ve zlatých
60 50 40 30 20 10 0 1710-1719 1720-1729 1730-1739 1740-1749 1750-1759 1760-1769 1770-1779 1780-1781
Graf č. 5: Průměrný roční výnos z prodaného dříví za jednotlivá desetiletí.
31
Využívání vlastního dříví bylo pro farnost jistě výhodné. Lesy poskytovaly dostatečný zdroj, umožňující okamžitou těžbu a snadnou dopravu ke kostelu nebo faře díky krátké vzdálenosti. S tím byly též spojeny určité výdaje, a to platy dřevorubcům za pokácení stromů, jejich další úpravu a přepravu (více o tom v kapitole věnované výdajům). I přesto byl tento způsob výhodnější. Kdyby muselo záduší kupovat zpracované dřevo odjinud, bylo by to dražší, stejně jako doprava na delší vzdálenost.
5.1.1.4.
Zádušní grunty
Farnosti plynuly finance také z domů, které si lidé postavili na jejích pozemcích. Majitelé z nich odváděli každoroční poplatek. Podle údajů z roku 1710 si domy na zádušní půdě vystavěli Jan Kulhánek a Václav Mach. Výše nájmu v této době činila 5 krejcarů za jedno stavení.95 V roce 1721 převzal dům od Václava Macha kantor Jakub Kynčl,96 v účtech však jeho jméno vůbec nefiguruje. Stavení bylo patrně zahrnuto společně s dalšími do jedné kolonky, uváděné souhrnně jako „3 chalupy“. Nájem se ustálit na 5 krejcarech za jednu.97 Jan Kulhánek zemřel v roce 172998 a od tohoto roku je také jako nájemník uváděn jeho syn Jiřík. Zdá se však, že Jiřík z nějakých důvodů nedokázal dědictví udržet, protože od roku 1733 byl vlastníkem Petr Kotek a Jiřík u něj zůstával a pracoval coby podruh99. Rod Kotkových si dům podržel i po nadcházející léta. Ačkoli zpočátku se za něj platilo pouhých 5 krejcarů, v roce 1724 to už byly 2 zlaté a 24 krejcarů100 a nájem dále vzrostl až na 3 zlaté a 29 krejcarů.101 Od roku 1747 získávalo záduší poplatek 30 krejcarů z dalších chalup, které však nebyly nijak detailněji popisovány ani co do počtu, ani do majitelů.102 Kromě stanoveného
95
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 341. 96 HANUŠ 1966, s. 168. 97 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 98 SOA Zámrsk, Fond Sbírka matrik východočeského kraje, Matrika farního úřadu Horní Štěpanice, Matrika Z 1722–1771, inv. č. 2682, sign. 4901, kn. 2305. 99 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1733), inv. č. 5500, kn. 4911; SOA Zámrsk, Fond Sbírka matrik východočeského kraje, Matrika farního úřadu Horní Štěpanice, Matrika NO 1700 – 1776, inv. č. 2666, sign. 4898, kn. 2289. 100 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 101 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1776), inv. č. 5538, kn. 4949. 102 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. 5513, kn. 4924.
32
nájmu se od roku 1769 odváděl i domovní úrok ve výši 5 krejcarů na jedno stavení.103 Od tohoto poplatku byli osvobozeni obyvatelé staré fary. Na následujícím grafu je vidět vývoj příjmů ze zádušních gruntů za celé sledované období. Jelikož v první dekádě nedosáhl ani výše jednoho zlatého, byly částky pro lepší přehlednost ponechány v krejcarech. 450 400 Výnos v krejcarech
350 300 250 200 150 100 50 0 1710-1719 1720-1729 1730-1739 1740-1749 1750-1759 1760-1769 1770-1779 1780-1782
Graf č. 6: Průměrný roční výnos ze zádušních gruntů za jednotlivá desetiletí. V oblasti gruntů často docházelo ke splývání zádušního a farního majetku v neprospěch příslušného duchovního správce. Farářům tak byly upřeny zisky, které měly být určeny k chodu farnosti, ale místo toho rozmnožovaly příjmy záduší a byly používány pro kostel. K tomu docházelo i v Horních Štěpanicích. Od roku 1740 byl pronajímán starý farní dům.104 Nájemníků bylo vždy více a postupně se měnili. Poplatky odváděli podle toho, jak dlouho na faře setrvávali. Např. v roce 1745 zaplatil Jan Jeník 35 krejcarů za půl roku,105 v roce 1763 Kašpar Kynčl 22 krejcarů za stejnou dobu.106
103
SOA Zámrsk, 5532, kn. 4943. 104 SOA Zámrsk, 5506, kn. 4917. 105 SOA Zámrsk, 5511, kn. 4922. 106 SOA Zámrsk, 5526, kn. 4937.
Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1769), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1740), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1745), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č.
33
5.1.1.5.
Železné krávy
Vznik označení „železný dobytek“ nebo „železné krávy“ bývá někdy dáván do souvislosti s figurkami vyrobenými ze železa a nalézanými často právě v kostelích. Pravděpodobnější je, že již existující název byl postupně spojen s figurkami dobytčat a nebyl od něj tedy ve svých počátcích odvozen. Použití adjektiva „železný“ mělo spíše dotvrzovat trvalost právního závazku, kdy byl dobytek předáván novému vlastníkovi ve formě věcného břemene. To znamená, že vlastník byl v užívání svého majetku určitým způsobem omezen: byl nucen něco strpět, něčeho se zdržet nebo něco konat. Tento závazek nezanikal při změně držitele.107 V případě železného dobytka vznikal výše popsaný závazek tak, že záduší přenechalo zvířata farníkům, získaná nejčastěji darem. Ti pak byli povinni odvádět kostelu každoroční plat. Jelikož se jednalo o břemeno trvalé, věčné, přenášelo se z původního vlastníka na všechny následující. Nebylo proto spojeno s jedním konkrétním zvířetem a přetrvávalo i poté, co původní postoupené zvíře uhynulo. V případě odstoupení od smlouvy nemusel být vrácen tentýž dobytek, jaký byl při jejím vzniku předán, ale musel být stejné jakosti (téhož druhu, stáří, váhy).108 Výnosy z železných krav tvořily stabilní příjmy záduší. Požadovaná suma za jednu krávu se příliš neměnila, za léta 1710–1724 činila 23 krejcarů a 3 denáry,109 od roku 1729 je uváděno vždy 24 krejcarů.110 Hornoštěpanická farnost poskytovala k nájmu celkem 21 kusů dobytka, avšak v roce 1771 si Jan Honců odkoupil dvě krávy za 20 zlatých. Každoroční výdělek se proto snížil z 8 zlatých a 24 krejcarů (původně 8 zlatých, 13 krejcarů a 3 denáry) na 7 zlatých a 36 krejcarů.111 Následující graf ukazuje přehledně nepříliš výrazné proměny ve výnosu z želených krav. Výjimkou je pouze rok 1771, kdy dochází k navýšení o 20 zlatých za odkoupené krávy, jak již bylo řečeno výše.
107
Karolina ADAMOVÁ, Tak zvaná věčná (železná) zvířata a jejich funkce v hospodářském zajištění církevních institucí se zaměřením na české země (14.–19. století), AUC Iuridica 1–2, 1972, s. 127–155. 108 Tamtéž. 109 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 110 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 111 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1771), inv. č. 5534, kn. 4945; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946.
34
30
Výnos ve zlatých
25 20 15 10 5 0 1710-1724
1729-1770
1771
1173-1782
Graf č. 7: Vývoj ročního výnosu z železných krav za léta 1710–1782.
5.1.1.6.
Zvonění při pohřbech
Poplatek za zvonění při pohřbu byl pravidelným, i když proměnlivým příjmem. Závisel na počtu zemřelých i ochotě pozůstalých zaplatit za použití zvonu zvaného umíráček. Poplatky se pohybovaly v rozmezí od 2 po 35 krejcarů. Nejčastěji dosahovaly 3 a 4 krejcarů, jak se dozvídáme z detailních rejstříků za léta 1774–1781, které uvádí jména zemřelých, datum pohřbu i částku vyplacenou za zvonění, použití valdhoren nebo nakoupení svíček při této příležitosti.112 Ve většině případů pozůstalí zvonění nebožtíkovi zaplatili, nebylo tomu tak pouze u menšiny případů. Nabízí se rovněž možnost porovnat příjmy za pohřby s počtem zemřelých. Následující graf znázorňuje obojí, pro první desetiletí zkoumaného období nejsou doloženy úmrtní záznamy, pro hornoštěpanickou farnost jsou v matrice zemřelých dochovány až od roku 1722.113 Do 60. let můžeme pozorovat souvislost mezi zvyšováním výnosů a nárůstem úmrtnosti. Situace v 70. letech tomu již neodpovídá. Vysvětlení je nasnadě. V letech 1771 a 1772 postihl české země hladomor, ve farnosti Horní Štěpanice zemřelo během těchto dvou let téměř 500 obyvatel různého věku.114 Při takovém množství úmrtí a bídě, která panovala, je pokles příjmů za zvonění pochopitelný. V 80. letech je úbytek pohřbů doprovázen i snížením výnosů.
112
Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1774), inv. č. 5536, kn. 4947. 113 SOA Zámrsk, Fond Sbírka matrik východočeského kraje, Matrika farního úřadu Horní Štěpanice, Matrika Z 1722–1771, inv. č. 2682, sign. 4901, kn. 2305. 114 SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, Matrika farního úřadu Horní Štěpanice, Matrika Z 1771–1829, inv. č. 2683, sign. 4902, kn. 2306.
35
90
80
80
69
70
60
58,5
60 50
43
38
40
60
30 20 10
5
3
6
7
7
7
5
4
0 1710-1719 1720-1729 1730-1739 1740-1749 1750-1759 1760-1769 1770-1779 1780-1782 Výnos za zvonění
Počet zemřelých
Graf č. 8: Průměrný roční výnos ze zvonění při pohřbech a průměrný roční počet zemřelých za jednotlivá desetiletí.
5.1.1.7.
Valdhorny
Stejně jako zvonění, tak také použití lesního rohu, zvaného valdhorna, bylo svázáno s pohřby, kde nástroj sloužil jako hudební doprovod. První údaje o tom nacházíme v účtech za rok 1777, do té doby se poplatky za valdhorny neobjevují.115 Patrně se jednalo o službu navíc, kterou začal kostel později nabízet a kterou si nemohli všichni farníci dovolit. Odpovídala by tomu vyšší cena, než jaká se byla zaznamenána u zvonění, a tím také menší počet pohřbů, kde jí bylo využito. Předpoklad, že v takovém případě by se na valdhornu hrálo spíše při bohatších pohřbech zámožnějších vesničanů nebo jejich vdov, neuspěje. Poplatek za lesní roh byl často zaplacen i při pohřbívání malých dětí.
115
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 340.
36
120
Výnos v krejcarech
100 80 60 40 20 0 1777
1778
1779
1780
1781
1782
Graf č. 9: Roční výnos z valdhoren za léta 1777–1782.
5.1.1.8.
Stoličky v kostele
Jako další příjem využívalo záduší místa k sezení, která mělo při bohoslužbách k dispozici. Podle Pavla Pumpra se jednalo spíše o ojedinělý zdroj, ovšem v Horních Štěpanicích jej nacházíme po většinu sledovaného období.116 Díky podrobnějším rejstříkům za léta 1771–1780 si můžeme udělat konkrétnější představu o tom, kdo si za tuto službu platil a jakou sumu. Uváděna jsou celá jména mužů, v letech 1773 a 1775 u většiny i jejich bydliště. Ne vždy je však snadné spojit je s konkrétní osobou. Obtížné je to zvláště u žen, kde často chybí křestní jméno („vdova po Josefu Kubátovi“,117 „Jana Kubáta žena“118). U mužů situaci komplikuje, pokud nesou pro tuto oblast velmi častá spojení jmen, např. Jan Honců nebo Jan Hanuš (takových osob žilo ve stejné době několik). Přesto se podařilo v matrikách119 a v knize O. P. Hanuše,120 v oddíle věnovaném vývoji jednotlivých popisných čísel, dohledat většinu nájemců stoliček. Jednalo se o bohatší věřící, kteří si mohli dovolit platit za tuto službu a zároveň byli zřejmě pokládáni za váženější občany. Ve většině případů jimi
116
PUMPR 2008, s. 250. SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946. 118 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1771), inv. č. 5534, kn. 4945. 119 SOA Zámrsk, Fond Sbírka matrik východočeského kraje, Matrika farního úřadu Horní Štěpanice, Matrika NO 1700–1776, inv. č. 2666, sign. 4898, kn. 2289; SOA Zámrsk, Fond Sbírka matrik východočeského kraje, Matrika farního úřadu Horní Štěpanice, Matrika O 1776–1835, inv. č. 2676, sign. 4900, kn. 2300; SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, Matrika farního úřadu Horní Štěpanice, Matrika Z 1771–1829, inv. č. 2683, sign. 4902, kn. 2306. 120 HANUŠ 1966, s. 166–273. 117
37
byli majitelé statků a hospodářství (nazývaní chalupníky) ze všech vesnic farnosti, případně jejich vdovy. Dvě místa obsazovali rychtáři, benecký a dolnoštěpanický, a jedno místo konšel, další bylo určeno kantorově manželce. V záznamu o úmrtí konšela a beneckého rychtáře je zdůrazněno, že se jednalo o bohabojné muže.121 Mezi nájemci se nachází také dva mlynáři. Poplatek za místo v kostele dosahoval většinou 8 krejcarů, výjimečně pak 10. Ke každé osobě je uveden pouze jednou bez konkrétnějšího časového určení. Jednalo se patrně o celoroční rezervaci. Vyšší poplatek byl zaznamenán pouze v sedmi případech, vícekrát jej platili chalupník Jan Honců a mlynář Josef Rieger, ovšem ne vždy. 8 7 Výnos ve zlatých
6 5 4 3 2 1 0 1720-1729 1730-1739 1740-1749 1750-1759 1760-1769 1770-1779 1780-1782
Graf č. 10: Průměrný roční výnos z kostelních lavic za jednotlivá desetiletí.
5.1.1.9.
Pokuty
Pokud k tomu vrchnost svolila, vybírala farnost pokuty za různé mravní přestupky, ať se jednalo o šarvátky, krádeže, nevěru nebo o neúčast na bohoslužbách. Finanční tresty pak rozmnožovaly zádušní pokladnu namísto vrchnostenské.122 Bylo tomu tak i v případě Horních Štěpanic, kde byly podle záznamů vybírány pokuty v letech 1736–1760. Zda vrchnost posléze převzala pravomoc zpět, není jasné. Od 60. let se o nich ze zádušních počtů nic nedozvídáme.
121
SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, Matrika farního úřadu Horní Štěpanice, Matrika Z 1771–1829, inv. č. 2683, sign. 4902, kn. 2306. 122 PUMPR 2008, s. 247–279.
38
Pokuty netvořily nijak pravidelný příjem. Jejich výše byla proměnlivá podle závažnosti provinění. Nejnižší činila 15 krejcarů a uložena byla patrně za nějaký nepříliš podstatný poklesek.123 Jako nejvyšší bylo zaznamenáno 20 zlatých u Mikoláše Jeníka v roce 1747.124 O druhu přestupku se ve většině případů nedovídáme nic. Nacházíme pouze jména viníků a výši zaplacené částky. Pouze dvakrát je popis konkrétnější: Jiřík Kotek uhradil pokutu ve výši 3 zlatých a 30 krejcarů za nepovolené vystavení chalupy125 a tři muži, u nichž nejsou uvedena jména, 16 zlatých a 20 krejcarů za šenkovaní jiné pálené než panské.126
5.1.2. Zbožné odkazy a dary Samotný majetkový základ záduší měl svůj původ ve fundaci, nejčastěji pozemkové, a pocházel od panovníka nebo šlechtice, který pro vzniknuvší kostel vyčlenil část svého vlastnictví. Původní donace se v průběhu času rozšiřovala, a to jak o další nemovitosti, tak rovněž o dobytek, movité předměty (často liturgického charakteru) nebo i finanční dary a almužny.127
5.1.2.1.
Dary
Dary, nejčastěji jednorázového charakteru, netvořily pravidelný příjem, ale přesto výrazně přispívaly do zádušní pokladny. Většinu tvořily finanční obnosy různé výše. Někdy nebylo předem stanoveno, k jakému účelu mají být peníze využity. Jindy byly darovány s přesným cílem, kterým bylo v Horních Štěpanicích podle účtů: zaplacení nové monstrance (18 zlatých v roce 1739),128 alby (5 zlatých, 38 krejcarů a 3 denáry v roce 1752),129 korouhve (17 zlatých, 46 krejcarů a 4 a půl denáru v roce 1753),130 světla při rekviem (3 zlaté od hraběte v roce 1743),131 vyzdobení kostela (6 zlatých,
123
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek 5504, kn. 4915. 124 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek 5513, kn. 4924. 125 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek 5514, kn. 4925. 126 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek 5502, kn. 4913. 127 PUMPR 2008, s. 247–279. 128 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek 5505, kn. 4916. 129 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek 5517, kn. 4928. 130 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek 5518, kn. 4929. 131 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek 5509, kn. 4920.
Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1738), inv. č. Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1739), inv. č. Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1743), inv. č.
39
48 krejcarů a 1 a půl denáru od různých dobrodinců v roce 1767)132 a malého oltáře Panny Marie (16 zlatých a 4 krejcary od jilemnického faráře v roce 1745).133 Jména dárců jsou někdy uváděna, jindy nikoli. Finanční obnosy odkazovali kostelu rovněž umírající nebo zesnulí prostřednictvím testamentů, aby si tím zajistili posmrtnou spásu. Ve většině případů se jednalo o jednorázové vyplacení závětí vymezené částky. Odkaz Wolfganga Šíra však byl odváděn postupně od roku 1744 do 1760, a to nikoli pravidelně, ale v osmi splátkách v různé výši (nejméně 5 zlatých, nejvýše 25 zlatých).134 Celková suma dosáhla 84 zlatých a 55 krejcarů. Zajímavé je, že první částka byla zaplacena až po devíti letech od smrti Wolfganga Šíra, který zesnul 30. 1. 1735 ve věku 89 let. Podle matriky z příslušného období135 bydlel na Rychnově a živil se jako chalupník, pocházel však ze sousedních Vítkovic, kde býval rychtářem. Lze jej proto zařadit mezi majetnější obyvatele vesnice, čemuž odpovídá i odkázaný obnos. To stejné platí i pro Václava Kubáta, beneckého rychtáře, z jehož odkazu byly nejprve v roce 1769 vyplaceny 2 zlaté a o dva roky poté 50 zlatých.136 Následující graf ukazuje, v jaké výši se pohybovaly odkazované částky v jednotlivých letech. Je z něj patrné, že odkazy netvořily pravidelný příjem farnosti, nenachází se totiž v příjmech za každý rok. Výraznější výkyvy v letech 1747 a 1771 byly způsobeny vyšší sumou, kterou kostelu odkázali věřící, v prvním případě se jednalo o 40 zlatých po nebožtíkovi Adamovi Kalenském, hornoštěpanickém rychtáři, ve druhém o 50 zlatých po Václavu Kubátovi, beneckém rychtáři.
132
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 133 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1745), inv. č. 5511, kn. 4922. 134 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1744), inv. č. 5510, kn. 4921; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. 5513, kn. 4924; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. 5517, kn. 4928; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1757), inv. č. 5522, kn. 4933; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1760), inv. č. 5524, kn. 4935. 135 SOA Zámrsk, Fond Sbírka matrik východočeského kraje, Matrika farního úřadu Horní Štěpanice, Matrika Z 1722–1771, inv. č. 2682, sign. 4901, kn. 2305. 136 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1769), inv. č. 5532, kn. 4943; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1771), inv. č. 5534, kn. 4945.
40
60 50 40 30 20 10 0 1737 1742 1744 1745 1746 1747 1752 1753 1755 1757 1758 1760 1769 1771 1774
Graf č. 11: Výše částek odkázaných kostelu v jednotlivých letech. Méně často byly věnovány přímo movité předměty. Zádušní účty zaznamenávají pouze jeden takový případ, kdy v roce 1773 získal hornoštěpanický kostel 58 loket plátna od hrabačovského bělidla.137 Následující graf ukazuje, jak se jednotlivé typy finančních darů podílely na konečné získané sumě. Nejvýznamnější byly v tomto směru zbožné odkazy, představující více než polovinu všech darů (přesněji 58,9 %). Zhruba na stejnou úroveň můžeme postavit peněžité obnosy určené na pořízení konkrétní věci (22,7 %) a další bez předem stanoveného záměru (18,5 %). 100% 90% 80% Odkaz
70% 60%
Peněžitý obnos na konkrétní účel
50% 40%
Penežitý obnos bez určení
30% 20% 10% 0%
Graf č. 12: Podíl jednotlivých typů na celkovém výnosu z finančních darů. 137
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946.
41
5.1.2.2.
Almužny
Kromě jednorázových věnování získávalo záduší pravidelnější dary od farníků prostřednictvím sbírek vybíraných přímo v kostele v průběhu mší a kázání do speciální pokladničky. V hornoštěpanických účtech jsou typicky nazývány „prosby do pytlíčku“. Od roku 1774 se část zapisuje pod označením „z obětí“, a to společně s výdělkem z krámků o poutích, svíček z fundací a darů. V účtu se objevuje pouze celková suma, detailnější rozpis je uveden v rejstříku.138 Výše zisků z proseb byla značně proměnlivá v závislosti na počtu farníků, jejich ochotě a možnostech přispívat na chod kostela, ale také na množství konaných mší. Četnost bohoslužeb v průběhu roku se odvíjela od toho, kolik na daný rok připadlo neděl a svátků. Nejprve se proto musíme seznámit s chodem církevního roku. Liturgický rok dával lidskému životu pevnější řád a včleňoval časová období do konkrétních struktur. Pro lepší orientaci v církevních svátcích použijeme jednoduché dělení na stálé a pohyblivé. Mezi stálé řadíme takové, které připadají na konkrétní den v roce a v průběhu času se nemění. Zařazujeme k nim např. Obřezání Páně (1. ledna), Tři krále (6. ledna), Uvedení Páně do chrámu (2. února, také Hromnice), Zvěstování Páně (25. března), Narození Panny Marie (8. září), Všechny svaté (1. listopadu), Početí Panny Marie (8. prosince), Narození Krista (25. prosince) a dny zasvěcené konkrétním světcům, v této době jimi byli v Horních Štěpanicích svatí Jan Nepomucký (16. května), Petr a Pavel (29. června), Václav (28. září), Štěpán (26. prosince) a Jan Evangelista (27. prosince). Pohyblivé svátky jsou takové, které nemají pevné místo v roce a jsou závislé na měsíčních fázích nebo na jiném svátku. Typickým příkladem jsou Velikonoce (první neděle po prvním jarním úplňku), k dalším patří Popeleční středa (46 dní před Velikonoční nedělí), Seslání Ducha Svatého (jinak letnice, 50 dní po Velikonocích).139 K jejich určení mohou pomoci i zádušní účty, protože za léta 1775–1781 se dochovaly konkrétní rejstříky, obsahující výčty dní s výší získaných almužen. Vidíme tak jasně, jak byl v konkrétní farnosti dodržován chod církevního roku a jaké svátky zde byly považovány za důležité. K všeobecným církevním svátkům se zde přidává svátek Nejsvětější Trojice, které byl také zasvěcen zdejší hlavní kostel. Nepojí se k jednomu konkrétnímu dni, ale zařazuje se k pohyblivým svátkům závislým na datu Velikonoc. Následuje 10 dní po letnicích a většinou vychází na květen nebo červen.140
138
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1774), inv. č. 5536, kn. 4947. 139 Adolf ADAM, Liturgický rok: historický vývoj a současná praxe, Praha 1998. 140 Tamtéž.
42
Z rejstříků rovněž můžeme vyčíst, jak významný byl konkrétní svátek pro farníky v závislosti na výši odvedených almužen. Zatímco průměrné zisky za neděle se pohybovaly v řádu několika krejcarů, při hlavních svátcích se několikanásobně zvyšovaly. Nejnižších příjmů bylo dosaženo na svaté Petra a Pavla, a to průměrně pouze 3 krejcarů a 3 denárů. To bylo způsobeno hlavně tím, že za rok 1780 nebyly vybrány žádné almužny a v roce 1781 se v daný den nekonalo žádné kázání.141 Pro baroko nově zavedený svátek Jana Nepomuckého se ve sledovaném období v hornoštěpanické farnosti netěšil příliš velké oblibě, výnos dosahoval průměrně 5 krejcarů a 3 denárů. Popularita tradičního barokního mariánského kultu není příliš zřejmá, roli hrálo také to, že Panně Marii bylo zasvěceno více dní v roce, a to 8. prosinec (Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu), 31. květen (Svátek Navštívení Panny Marie), 15. srpen (Slavnost Nanebevzetí Panny Marie) a 8. září (Svátek Narození Panny Marie).142 Almužny Panně Marii proto nebyly koncentrovány do jednoho dne, ale rozděleny na více částí. V Horních Štěpanicích se pravidelně dodržovaly svátky Narození Panny Marie a Početí Panny Marie. Slavnost Nanebevzetí se v rejstřících objevila pouze třikrát, a to v letech 1776, 1777 a 1781.143 Svátek Navštívení Panny Marie nebyl zaznamenán, 31. květen se v rejstřících vyskytuje pouze tehdy, když na daný den připadla neděle. Nejvyšší výnosy byly pravidelně získávány na svátek Nejsvětější Trojice (průměrně 3 zlaté, 1 krejcar a 4 denáry), Velikonoční neděli (1 zlatý, 21 krejcarů a 2 denáry) a Boží hod, tedy den Narození Páně (1 zlatý, 3 krejcary a 3 denáry). Největší oblibě mezi světci se podle výše přijatých almužen těšil ochránce české země, svatý Václav, zároveň také patron hornoštěpanické kapličky. Svátky Nejsvětější Trojice a svatého Václava byly podpořeny konáním poutí. Výdělkům z nich bude věnována pozornost níže. Od roku 1774 jsou zvlášť vykazovány almužny, které nebyly jako ostatní vybírány do pokladničky, ale věřící je kladli do Božího hrobu (stavěného v kostele k příležitosti Velikonoc) na Velký pátek a Bílou sobotu.144 Za oba dva dny čítaly od 2 zlatých a 20 krejcarů (za rok 1775)145 do 3 zlatých a 30 krejcarů (1776).146
141
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1780), inv. č. 5542, kn. 4953; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. 5543, kn. 4954. 142 ADAM 1998. 143 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1776), inv. č. 5538, kn. 4949; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1777), inv. č. 5539, kn. 4950; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. 5543, kn. 4954. 144 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1774), inv. č. 5536, kn. 4947. 145 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1775), inv. č. 5537, kn. 4948. 146 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1776), inv. č. 5538, kn. 4949.
43
Následující graf ukazuje, jaký byl procentuální podíl jednotlivých církevních svátků na zádušním výnosu z almužen v průběhu let 1775–1777 a 1779–1781. Zřetelné jsou zvyšující se zisky na den Nejsvětější Trojice na úkor ostatních, zvláště pak Velikonoc a Vánoc. Ještě v roce 1779 byly všechny tyto tři hlavní svátky na stejné úrovni a podílely se téměř srovnatelně, od roku 1780 tvoří výročí zasvěcení hornoštěpanických kostelů více než polovinu příjmů z almužen.147 Chybějící následující údaje pro další léta nám neumožňují zjistit, zda se tento trend udržel nebo byl pouze jednorázový, a bez možnosti spolupracovat s dalšími prameny nelze dokázat, co jej způsobilo. 100% Ostatní svátky 90% Sv. Štěpán
80% 70%
Velikonoční pondělí
60%
Sv. Václav
50% 40%
Narození Krista
30% Velikonoční neděle
20% 10%
Nejsvětější Trojice
0% 1775
1776
1777
1779
1780
1781
Graf č. 13: Podíl jednotlivých svátků na celkovém výnosu za léta 1775–1781. Celkové příjmy byly značně proměnlivé. Povětšinou zůstávaly pod hranicí 20 zlatých (ve 40 případech z celkového počtu 54). Znatelně se navýšily ve dvou vlnách. V prvním případě zaznamenáváme prudký nárůst na 42 zlatých, 41 krejcarů a 4 a ½ denáru v roce 1724.148 V následujících letech (do roku 1734)149 výnosy střídavě klesaly a opět stoupaly, ale zmíněné výše z roku 1724 již nedosáhly. Druhá vlna se projevila v roce 1750 a její nástup byl pozvolný. Nejvýše
147
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1780), inv. č. 5542, kn. 4953. 148 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 149 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1734), inv. č. 5501, kn. 4912.
44
dosáhla v roce 1752, a to 47 na zlatých a 4 a ½ denárů,150 poté se postupně snižovala zpět pod hranici 20 zlatých, což bylo zřejmě způsobeno válečnými událostmi a poté neúrodou a hladomorem. Krátkodobý výkyv na zhruba 22 zlatých nastal také v letech 1780–1781.151 Následující graf zobrazuje situaci v jednotlivých desetiletích. Rok 1782 nebyl sice ve výpočtu průměrného výnosu opomenut, ale údaje jsou neúplné. Uvedená částka 15 zlatých a 2 krejcarů by měla být doplněna o almužny zařazené pod názvem „z obětí“ (viz výše), ale protože se pro daný rok nedochoval detailní rejstřík, nejsme je schopni rozlišit od dalších položek.152 40
Výnosy ve zlatých
35 30 25 20 15 10 5 0 1710-1719 1720-1729 1730-1739 1740-1749 1750-1759 1760-1769 1770-1779 1780-1782
Graf č. 14: Průměrný roční výnos z proseb za jednotlivá desetiletí. Podrobné záznamy za léta 1774–1781 ukazují, že počet svátečních dní se během roku pohyboval mezi 66 a 75 a jistě měl určitý vliv na výši ročních příjmů z almužen. Poklesy a nárůsty výnosů však nelze vysvětlovat jen jako důsledek měnícího se počtu mší a kázání. Zatímco na rok 1775 připadlo 75 mší, průměrný výnos na den činil pouze 11 krejcarů.153 Naopak v roce 1779 to bylo při 66 dnech 13 krejcarů.154 Co však způsobilo výše popsané navýšení ve dvou vlnách nebo postupné upřednostňování svátku Nejsvětější Trojice na úkor Velikonoc, nejsme schopni za pomoci dochovaných a přístupných archivních materiálů s určitostí vysvětlit. 150
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. 5517, kn. 4928. 151 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1780), inv. č. 5542, kn. 4953; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. 5543, kn. 4954. 152 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1782), inv. č. 5544, kn. 4955. 153 Údaje pro výpočet z: SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1775), inv. č. 5537, kn. 4948. 154 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1779), inv. č. 5541, kn. 4952.
45
5.1.3. Vlastní podnikatelská činnost Samostatné hospodaření se zádušním majetkem bylo vrchností přímo vyžadováno a objevovalo se v instrukcích směřovaným zádušním správcům. Na nic už pak do značné míry záleželo, jak s majetkem nakládali. Pokud dokázaly každoroční příjmy pokrýt výdaje, bylo žádoucí věnovat přebývající finance na vlastní podnikání. Při dostatečné výši přebytků jím bylo nejčastěji poskytování úvěrů, jak se ostatně podrobněji dozvíme níže. Často se však stávalo, že správce využíval kapitál na úrok kostela, neinvestoval do jeho oprav a zvelebování. Někteří nedokázali efektivně zužitkovat svěřený majetek a snažili se spíše o co nejvyšší okamžitý zisk místo toho, aby se zaměřili na dlouhodobé hledisko a hledali výhodnější řešení. Příkladem takového jednání je prodej určitého objektu, který sice přinese jednorázově vyšší výdělek, ale v konečném důsledku by mohlo záduší získat daleko více v pravidelných dávkách díky pronajmutí objektu.155 Záduší mohlo svůj majetek využívat tak, že jej obhospodařovalo ve vlastní režii (co se týče půdy) a ponechávalo si veškeré výtěžky, které mohly v některých letech dosahovat mnohem vyšších hodnot, než jaké poskytoval pronájem. Půda byla totiž poskytována za přesně stanovený poplatek (což ovšem neznamená, že se v průběhu let neměnil), a tím se nebraly v potaz výkyvy způsobené úrodnějšími a méně úrodnými roky. Na druhou stranu byl ovšem tento příjem stabilní a výše zmíněné změny klimatu jej neohrožovaly tak, jak by tomu bylo, kdyby bylo záduší odkázáno jen na výsledky úrody. Kromě pozemků nakládalo záduší často s úly. Zatímco půdu většinou pronajímalo, u včel tomu bylo naopak. Rozsah včelařství byl totiž podstatně menší a nevyžadoval tolik práce jako obhospodařování polí. Nyní se budeme podrobněji zabývat tím, jak reálně probíhalo zádušní podnikání.
5.1.3.1.
Úvěry
V průběhu 12. až 14. století došlo k Evropě k postupným přeměnám ve vybírání feudální renty, naturálie vystřídal finanční plat, což ve svém důsledku vedlo k rozvoji peněžních vztahů a jejich rozšíření i na venkov. Z důvodu nedostatku hotových peněz se začalo šířit půjčování na úvěr. Finance takto získávali jak panovník a šlechta, tak poddaní. O regulaci úvěrového podnikání se postarala církev, která odmítala úrok jako nemorální. Postupně však byla i ona donucena ustoupit a nakonec se sama zapojila.156
155
PUMPR 2008, s. 247–279. Bronislav CHOCHOLÁČ, Poddanský úvěr na Moravě v 16. a 17. století, Český časopis historický 99, 2001, s. 59–84. 156
46
Poskytování úvěrů patřilo mezi nejvýnosnější aktivity. Omezeno však bylo výší produkovaných finančních přebytků. Pokud byly nízké, nemohl si správce dovolit půjčovat větší obnosy více lidem. Jako prospěšnější se ukazovali dlužníci z řad vyšších vrstev nebo právní subjekty, protože ručili vyšším kapitálem a mohli si tak požádat o vyšší sumy, čímž přinášeli záduší zisk v podobě vyšších úroků. Pro Horní Štěpanice byl takovou osobou hrabě, který ze svého dluhu 800 zlatých odváděl každoroční splátku ve výši 40 zlatých.157 V roce 1767 byl však původní pětiprocentní úrok snížen na 4 %, a hrabě tak platil 32 zlatých.158 Mezi bohatší můžeme taktéž zařadit další osoby, nejčastěji mlynáře z okolních vsí a jilemnické měšťany. Jejich půjčky se pohybovaly mezi 100 a 200 zlatými a spláceli je s šestiprocentním úrokem.159 Za příklad právního subjektu považujeme ponikelské záduší. Půjčka 208 zlatých je však zmiňována pouze v roce 1710, kdy bylo splaceno 80 zlatých.160 Jelikož tato částka neodpovídá úrokové sazbě a později již dluh uváděn není, jednalo se patrně o jeho vyplacení. Mnohem častěji byl poskytován úvěr méně majetným jednotlivcům, ať už se patřili k farníkům příslušné oblasti nebo některé sousední. Úrok byl pro ně stejný jako pro jejich bohatší sousedy, tedy 6 %. Poskytované částky nebyly nijak vysoké, nejnižší dosahovala pouhého 1 zlatého (z roku 1719),161 nejvyšší 60 zlatých (z roku 1724).162 Povětšinou se pohybovaly v rozmezí 10 až 20 zlatých. Celkové příjmy z tohoto způsobu podnikání nepodléhaly přílišným výkyvům. Většinou docházelo jen k menším posunům nahoru i dolů kolem hranice 40 zlatých, v 50. a 60. letech se hranice dočasně navýšila na 60 zlatých.163 Znatelnější propad přinesla 70. léta, již od konce 60. let se totiž výše splátek snížila o 20 zlatých.164 Způsobeno to mohlo být doplacením dlužených částek nebo jejich odpouštěním v souvislosti s neúrodou. Počátek 80. let přináší mírnější navýšení.165
157
Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 158 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 159 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1738), inv. č. 5504, kn. 4915; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1750), inv. č. 5515, kn. 4926; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 160 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 340. 161 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 344. 162 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 163 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 164 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 165 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. 5543, kn. 4954.
47
70
Výnos ve zlatých
60 50 40 30 20 10 0 1724-1728 1730-1739 1740-1749 1750-1759 1760-1769 1770-1779 1780-1782
Graf č. 15: Průměrný roční výnos ze splátek za jednotlivá desetiletí.
5.1.3.2.
Med a vosk
Prodej medu a vosku nebyl v hornoštěpanické farnosti nikterak významný, nicméně poukazuje na skutečnost, že farnost chovala vlastní včely a dokázala s nimi hospodařit ke svému zisku. K přímému prodeji získaného medu došlo jen v roce 1719 a 1733.166 K roku 1719 se uvádí sedm úlů. Prodáno tehdy bylo 30 žejdlíků medu po 11 krejcarech za jeden a 8 žejdlíků po 10 krejcarech. Zbytek do celkové sumy 7 zlatých a 32 krejcarů byl zaplacen za 2 žejdlíky medu.167 V roce 1733 si zájemci odkoupili pouze 10 žejdlíků, celkem za 2 zlaté a 30 krejcarů.168 Výdělky za vosk byly uvedeny pouze ve třech zádušních počtech, a to k roku 1714 (2 zlaté a 30 krejcarů),169 1716 (1 zlatý)170 a 1778 (2 zlaté, 27 krejcarů a 3 denáry).171
166
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 345; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1733), inv. č. 5500, kn. 4911. 167 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 345. 168 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1733), inv. č. 5500, kn. 4911. 169 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 170 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346. 171 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1778), inv. č. 5540, kn. 4951.
48
V záznamech z roku 1724 nacházíme informaci o tom, že záduší vlastnilo 5 včelích úlů. 20 žejdlíků medu si ponechal farář, 3 a půl libry bylo využito na výrobu svíček.172 Tím se nám také vysvětluje, proč nebylo dále pokračováno v prodeji medu nebo vosku. Chov včel začal být orientován spíše na výrobu svíček, ze kterých, jakožto hotových výrobků, bylo možné vytěžit více než za prodej nezpracované suroviny. O tom již více v následující podkapitole.
5.1.3.3.
Svíčky
Jak ukazuje výše příjmů za prodané svíčky, bylo pro záduší výhodnější zpracovat získaný vosk, než jej přímo prodávat. Vyrobené svíčky byly v kostele prodávány a následně zde farníky obětovány jako votivní dary. Pro zdejší menší farnost se tato vlastní podnikatelská činnost postupně stala velmi důležitou. Zprvu nízké příjmy (v prvních třech letech nepřesáhly 3 zlaté)173 se v průběhu let zněkolikanásobily a pravidelně přesahovaly hranici 20 zlatých, zvláště v 50., 60. a 70. letech.174 30
Výnos ve zlatých
25 20 15 10 5 0 1710-1719 1720-1729 1730-1739 1740-1749 1750-1759 1760-1769 1770-1779 1780-1782
Graf č. 16: Průměrný roční výnos z prodaného světla za jednotlivá desetiletí. V podrobnějších rejstřících za léta 1774–1781 jsou příjmy za „prodané světlo“, jak je ve všech účtech uváděno, rozděleny do dvou kategorií, a to na „prodané světlo“ (též „rozličné světlo“) a „světlo při funusích“.175 Zisk za svíčky z pohřbů závisel podobně jako u zvonů na počtu zesnulých, byl ale o
172
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 173 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 174 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 175 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1774), inv. č. 5536, kn. 4947.
49
poznání hojnější, protože jen v menšině případů nebyly nebožtíkovi koupeny a zapáleny žádné svíčky. V některých měsících byly pohřby jedinou příležitostí, při které si farníci světlo kupovali. Pravidelně vyšší sumy nacházíme u měsíce února, a to díky Hromnicím. Kromě nich je v jednom případě speciálně vytčen svátek Nejsvětější Trojice (1776).176 Od roku 1778 získávalo záduší každoročně 37 krejcarů na svíčky za rodinu Hanušových a 17 krejcarů za rodinu Kubátových.177
5.1.3.4.
Krámky
Provoz krámků je spojován s poutními místy, kde bylo potřeba ve sváteční den nabídnout přicházejícím poutníkům něco více, než bylo obvyklé ve všední dny. Jejich zřízení a provoz již vyžadovaly vlastní aktivitu. Pro Horní Štěpanice máme existenci krámků doloženou v rejstřících od roku 1774.178 Poprvé byly postaveny při příležitosti poutě na den Nejsvětější Trojice. Protože však měla farnost dva kostely a tím dva svaté patrony, konaly se dvě poutě, od roku 1775 se podle rejstříku přidávají krámky při svátku svatého Václava.179 Rozsah poutí a jejich návštěvnost patrně odpovídaly velikosti chrámů jim zasvěcených. Pouť spjatá s hlavním kostelem vynášela nejvíce (kromě jediného případu v roce 1779).180 V porovnání s jinými výdělky se nejednalo o vysoké sumy, neboť nepřesahovaly ani dva zlaté. Pro rok 1781 máme pouze souhrnný údaj (1 zlatý a 27 krejcarů),181 proto nebyl zahrnut do následujícího grafu, zobrazujícího výnosy za poutě v jednotlivých letech. Z důvodu nízkých výdělků jsou částky uvedeny v krejcarech.
176
SOA Zámrsk, 5538, kn. 4949. 177 SOA Zámrsk, 5540, kn. 4951. 178 SOA Zámrsk, 5536, kn. 4947. 179 SOA Zámrsk, 5537, kn. 4948. 180 SOA Zámrsk, 5541, kn. 4952. 181 SOA Zámrsk, 5543, kn. 4954.
Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1776), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1778), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1774), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1775), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1779), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č.
50
120 100
Výnos v krejcarech
80 Nejsvětější Trojice
60
Sv. Václav 40 20 0 1774
1775
1776
1777
1778
1779
1780
Graf č. 17: Příjem z krámků při poutích za léta 1774–1780.
5.1.3.5.
Další příjmy
Další položka, kde zaznamenáváme vlastní činnost správce záduší, je poměrně různorodá. Nazvána proto byla „další příjmy“. Zahrnujeme do ní prodej přebytečných nebo starých předmětů, anebo jejich půjčování za poplatek. Farníci od hornoštěpanického záduší kupovali např. dlaždice (celé i polámané), panty ke dveřím, prkna, fošny, latě, přebývající víno, vápno, staré hřebíky, šindele, okno, zvonek, zbytek láky ze šití alby atd. Půjčovány byly hudební nástroje (trubky, basa) nebo šrouby. Takovýto příjem sice nebyl nijak stabilní, pohyboval se od několika krejcarů (nejméně 30 krejcarů v roce 1770)182 po několik zlatých (nejvíce 24 zlatých a 52 krejcarů v roce 1739),183 poukazuje však na snahu o efektivní zužitkování přebytků.
5.1.4. Porovnání příjmů Nyní se pokusme o shrnutí této kapitoly věnované zádušním příjmům. Pomůže nám k tomu také graf (viz níže), který názorně ukazuje, jak se měnil podíl tří kategorií (výnosy z kostelního majetku, zbožné dary a odkazy, vlastní podnikatelská činnost) v průběhu let. Je nutné si uvědomit, že zisky záduší podléhaly různým vlivům, a to klimatickými podmínkami, sociálními a
182
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1770), inv. č. 5533, kn. 4944. 183 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1739), inv. č. 5505, kn. 4916.
51
ekonomickými poměry. Společenská situace měla rovněž velký dopad, zvláště s ohledem na mírové nebo válečné období. Jak je z grafu zřejmé, záduší nemohlo být odkázáno pouze na milodary od svých věřících, protože v takovém případě by se uživilo jen obtížně. Tímto způsobem se nabývalo průměrně jen 16 % z celého výdělku. Základem získávání financí byl pro kostely, Horní Štěpanice nevyjímaje, od jejich počátku majetek ve formě zemědělské půdy. Jeho podíl na celkovém příjmu činil průměrně 46 %, tedy téměř polovinu. Žádný z hornoštěpanických zádušních správců se však nespoléhal jen na něj, všichni se naopak snažili o podnikatelskou činnost, v čemž se jim poměrně dařilo. Obstarávali takto průměrně 39 % příjmů. V některých letech dokonce překonali výnosy z majetku o 1 až 7 %, konkrétně ve 20., 50., 60. a 70. letech. V průběhu let nedochází k žádným výrazným změnám ve skladbě příjmů, všechny tři kategorie mají své poměrně stabilní postavení a kolísání probíhá pouze v rámci několika procent. 250
Výnos ve zlatých
200 Zbožné dary a odkazy
150
Podnikatelská aktivita
100
Výnos z majetku
50 0
Graf č. 18: Podíl jednotlivých kategorií na průměrných příjmech za jednotlivá desetiletí. Zisky ze zbožných darů a odkazů tvořily sice pravidelnou součást příjmu, avšak nebylo možné se na ně spoléhat. Jejich výše byla značně proměnlivá, protože závisela především na ochotě věřících a na jejich finančních možnostech. Pokud by sami trpěli nedostatkem, nelze předpokládat, že by dokázali svými příspěvky financovat celý chod farnosti. Na druhé straně pro ně almužny představovaly způsob, jak si zajistit lepší pozici pro posmrtný život. Na církev vzpomínali zvláště před smrtí a přenechávali jí určitou peněžitou sumu ve formě odkazu. Výše „proseb do pytlíčku“ se odvíjela od příležitosti, při jaké byly vybírány, a ovlivňována byla taktéž počtem bohoslužeb, které na daný rok vycházely.
52
Nyní se zaměřme detailněji na výnosy ze zádušního majetku. Podle průměrného ročního zisku za celé sledované období se jako nejvýdělečnější jeví prodávání dříví ze zádušního lesa (24 zlatých a 30 krejcarů). V celkovém souhrnu tomu tak opravdu je, způsobeno je to však vysokými částkami, které vynahrazují skutečnost, že se jednalo o značně nestabilní, spíše nárazový zisk. Ve většině sledovaného období se pohyboval pod hranicí 20 zlatých, avšak v prvních třech letech 80. let se navýšil na více než 70 zlatých. Při srovnání výše výdělku a jeho pravidelnosti se jako nejlukrativnější projevuje vlastnictví polí a drah, které dosáhlo k průměrné částce 22 zlatých a 24 krejcarů. V průběhu let měly výnosy stoupající tendenci způsobenou navyšováním výměry polí (o 6 a půl strychu) i drah (o 6 strychů a 2 věrtele) a požadovaného nájmu (u polí o 16 krejcarů, u drah o 10 krejcarů a 4 denáry). Ustálené poplatky se ukazují u železných krav, kde kolísaly jen minimálně kolem hranice 8 zlatých. Jednorázový nárůst způsobil prodej 2 krav, čímž se průměrný výdělek posunul z 8 zlatých na 13 zlatých a 6 krejcarů. Bez větších výkyvů byly také výnosy ze zahrad a luk, průměrně dosahujících k 11 zlatým a 6 krejcarům. Naopak nepříliš velká pravidelnost se projevila u zvonění při pohřbech (průměrně 5 zlatých a 18 krejcarů) a u valdhoren (57 krejcarů a 4 denáry). Za poskytované místo k sezení se nejvíce vybralo ve 30. až 50. letech, poté však nastal značný útlum až pod hranici 1 zlatého, jinak činil průměrný výdělek 4 zlaté a 20 krejcarů. O něco menší průměrná suma byla zaznamenána u zádušních gruntů, u nichž však nelze dospět k detailnějšímu rozboru kvůli chybějícímu údaji o celkovém počtu budov postavených na zádušní půdě. Pod hranici jednoho zlatého se průměrný příjem dostal kromě valdhoren taktéž u pronajímaných pastvin. Nejvýhodnější podnikatelskou aktivitou bylo pro záduší poskytování úvěrů. Přinášelo s sebou zaručený zisk, který byl díky každoročním splátkám pravidelný, a proto užitečný zvláště z dlouhodobého hlediska. Pro záduší se jednalo o stabilní příjem s předem pevně stanovenou výší, s nímž mohlo dopředu s jistotou počítat. Na rozdíl od jiných možností podnikání byl od záduší požadován jednorázové vyplacení částky a neočekávaly se další výdaje. Průměrně přineslo splácení půjček navýšených o 4–6% úrok do zádušní pokladny každoročně 46 zlatých a 18 krejcarů. Další aktivity s sebou přinášely nutné investice a nejistý zisk. Prodej svíček byl sice poměrně zavedenou záležitostí, ale nikdy se nedalo dopředu předvídat, jaký prospěch s sebou přinese. Výdělek průměrně dosáhl výše 16 zlatých a 18 krejcarů. Podobná situace byla u krámků přichystaných k příležitosti dvou poutí dedikovaných Nejsvětější Trojici a svatému Václavu. O jejich existenci se dozvídáme pouze z účtů za léta 1774–1780. Pracovat proto lze jen s omezeným množstvím dat. Průměrná suma za těchto několik let vychází na 84 krejcarů a 4 denáry. Nejméně výdělečný byl prodej medu a vosku, kterým se záduší příliš nezabývalo, a raději použilo získané suroviny na výrobu svíček. Ani prodej starých a nadbytečných surovin nebo movitých předmětů nepřinášel velké zisky, dokazuje
53
však ekonomické myšlení zádušních správců, kteří nehromadili přebytky, ale snažili se je výhodně prodat. Při pohledu na následující graf jsou patrné výkyvy v celkových příjmech záduší v jednotlivých letech. Zároveň se ukazuje, že nedochází k velkým propadům a příjmy se drží na podobné úrovni. Příliš se neprojevil ani vliv sedmileté války, v jejímž průběhu byli vojáci ubytováváni v nedaleké Jilemnici. Způsobeno to bylo tím, že záduší dostávalo většinou pevné a předem stanovené platy. U pronájmů polí, luk a zahrad se vycházelo z jejich rozlohy, nikoli ze sklizně, proto nebyly příjmy záduší ohroženy ani neúrodou. Podobné je to u poplatků z gruntů, za pronájem krav a úroků z půjček. Díky tomu nedošlo v době hladomoru v letech 1771–1772 k žádným propadům.184 Neobjevuje se také žádná informace o tom, že by záduší věřícím z některých platů slevilo. Patrnější je pokles u almužen, na konci 60. let bylo od věřících vybíráno kolem 14 až 17 krejcarů,185 zatímco v roce 1771 pouze 7 zlatých, 25 krejcarů a 4 a půl denáru.186 Za svíčky se také utratilo méně, a to 11 zlatých, 51 krejcarů a 4 a půl denáru,187 přičemž o rok dříve, v roce 1770, 32 zlatých, 26 krejcarů a 3 denáry188 a v roce 1769 20 zlatých, 2 krejcary a 3 denáry.189 Zřetelnější pokles příjmů lze sledovat až opožděně, od roku 1773. Ke zlepšování situace dochází od roku 1778. V průběhu třetí slezské války příjmy výrazněji poklesly až na jejím konci a bezprostředně po uzavření míru. V roce 1767 ještě dosahovaly 205 zlatých, 12 krejcarů a 3 denárů,190 o rok později 147 zlatých a 38 krejcarů.191 Podobná situace se udržovala ještě v roce 1770.192
184
Zádušní počet za rok 1772 se nedochoval. Usuzovat můžeme podle dostupných z let 1771 a 1773. Viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1771), inv. č. 5534, kn. 4945; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946. 185 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1769), inv. č. 5532, kn. 4943. 186 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1771), inv. č. 5534, kn. 4945. 187 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1771), inv. č. 5534, kn. 4945. 188 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1770), inv. č. 5533, kn. 4944. 189 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1769), inv. č. 5532, kn. 4943. 190 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 191 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1768), inv. č. 5531, kn. 4942. 192 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1770), inv. č. 5533, kn. 4944.
54
350
Výnos ve zlatých
300 250 200 150 100 50 1710 1719 1729 1731 1734 1737 1739 1741 1743 1745 1747 1750 1752 1754 1756 1758 1760 1762 1764 1766 1768 1770 1773 1775 1777 1779 1781
0
Graf č. 19: Vývoj celkových příjmů v průběhu let 1710–1782. Příjmy nelze sledovat odděleně od výdajů a bez zřetele k jejich výši a proměnám. Souvislost mezi oběma póly zádušních počtů nebude opominuta. Následující kapitola, věnovaná hornoštěpanickým výdajům, bude zakončena srovnáním, jak záduší hospodařilo se svými finančními prostředky.
55
5.2. Výdaje Na zajištění chodu kostela i fary bylo nutné vydávat část kapitálu. Složení výdajů záviselo na postavení kostela v rámci církevní organizace a na jeho funkci. Nižší náklady potřeboval pro udržení provozu filiální kostel, vyšší pak farní. Rozdíl byl rovněž v tom, jaké množství mší, kázání a poutí se každoročně konalo. Jelikož v kostele, zvláště farním, probíhaly stabilně, lze očekávat vyšší výdaje než např. u kapliček, kde se konalo pouze několik příležitostných bohoslužeb ročně. Základ výdajů byl ovšem většinou stejný, pevnou položku tvořila vydání za potřeby k bohoslužbám, nákladné bylo již od středověku zvláště osvětlení. Zahrnovala také platy faráři a pomocníkům, zajištění liturgické hudby, výlohy na slavnosti a poutě. Kromě liturgického provozu bylo třeba zajistit údržbu budov a jejich vybavení (kostela, fary, školy, kaplí, zvonic, hřbitova atd.). Pravidelná správa nepotřebovala příliš vysoké výdaje na rozdíl od případných přestaveb. Z chodu farnosti vyplývaly i další výlohy jako výplaty kantorovi, písařům, kostelníkům, poslům atd. Záduší také investovalo, a to např. do výroby svíček, pěstování včel, nebo půjčovalo peníze za pevně stanovený úrok.193 Provozní náklady bývaly různého typu, jak již bylo zmíněno výše, pro lepší orientaci byly v této kapitole roztříděny do několika kategorií: zaprvé jsou to výdaje na nákup potřeb pro liturgický provoz a různých dalších předmětů, zadruhé platy faráři, kantorům a pomocníkům, zatřetí platy řemeslníkům a za čtvrté další výdaje, obsahující jak jednorázové příspěvky chudým, tak pravidelné daně panovníkovi. Na závěr kapitoly budou veškeré výdaje v krátkosti shrnuty a následně porovnány.
5.2.1. Nákup potřeb pro liturgický provoz Než bude možné přistoupit k jednotlivým kategoriím výdajů, je nutné se nejprve seznámit s vybavením kostela Nejsvětější Trojice i svatého Václava. Protože mezi výdaji bude nejprve věnována pozornost těm, které se týkaly přímo kostela, bude podkapitola o movitém majetku fary zařazena až na konec kapitoly.
5.2.1.1.
Vybavení kostela Nejsvětější Trojice
Uvnitř hlavního farního kostela se nacházely dva oltáře, o nichž se zpočátku nedozvídáme žádné konkrétnější informace. Ze zádušního vydání vyplývá, že oba byly zřízeny k roku 1710, kdy bylo
193
PUMPR 2008, s. 260–267.
56
malíři zaplaceno 280 zlatých za jejich pozlacení.194 V roce 1736 stouplo množství na tři195 a v letech 1746 až 1752 na čtyři.196 Inventáře ani oddíly výdajů k tomuto neobsahují žádné související údaje. Až k roku 1753 se datuje popis oltářů.197 Podle něj byl hlavní dedikován Nejsvětější Trojici. Další dva byly menší, od hlavního napravo věnovaný Bohorodičce a nalevo svatému Tadeáši. O případném čtvrtém chybí jakákoli zmínka. Kostel rovněž vlastnil dva přenosné oltáře nazývané portatile.198 V roce 1738 záduší přikoupilo třetí v ceně 6 zlatých a 17 krejcarů.199 Na oltáře byly kladeny ubrusy a na ně podle příležitosti voskové plátno nebo různá sukna. V souvislosti s oltáři vyvstává další nezanedbatelná položka, a to oltářní tabulky. Obsahovaly neměnné mešní texty a umisťovaly se na oltář. Zrušil je až druhý vatikánský koncil.200 Tři se nakoupily k roku 1729 za 57 krejcarů,201 chybí však informace, k jakému oltáři měly náležet, jestli k hlavnímu nebo vedlejšímu. O pět let později byla umístěna na oltář Panny Marie tabulka za 21 krejcarů,202 o další tři roky později tři tabulky na hrubý oltář za 51 krejcarů.203 Na stěnách visely dva obrazy malované na plátně od blíže nespecifikovaného pražského malíře, jeden zobrazoval Svatou Trojici, druhý svatého Jana Nepomuckého. Výdaje se zmiňují i o dalších obrazech, které v inventáři chybí. V roce 1753 dostal malíř z Paky plat za malování neurčeného množství obrazů,204 v roce 1763 pak záduší vyplatilo sumu za další dva obrazy.205 Nedozvídáme se k nim však nic konkrétnějšího, a to ani to, kdo na nich byl zobrazen. Kostel vlastnil jednu sochu, konkrétně Vzkříšení Páně. Na jakém místě stála, není doloženo. Uváděna je od roku 1736, do té doby se o ní neobjevuje žádná zmínka.206
194
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 340. 195 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 196 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1746), inv. č. 5512, kn. 4923. 197 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 198 Antonín PODLAHA, Katolická liturgika: učební kniha pro střední školy, Praha 1947, s. 28–29. 199 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1738), inv. č. 5504, kn. 4915. 200 Evermod Gejza ŠIDLOVSKÝ, Svět liturgie: slovník základní církevní terminologie, Praha 1991, s. 41. 201 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 202 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1734), inv. č. 5501, kn. 4912. 203 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1737), inv. č. 5503, kn. 4914. 204 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 205 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937. 206 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913.
57
Podle soupisu z roku 1754 vlastnilo záduší celkem tři kazatelny, tedy vyvýšená místa v lodi kostela se stříškou, ze kterých farář kázal.207 Jedna z nich je přímo uváděna jakou součást kostela Nejsvětější Trojice, u druhé je pouze připsáno, že se jedná o starou kazatelnu. Ta je však poprvé uvedena jen o rok dříve,208 v předchozích inventářích chybí. Buď byla doposud vynechávána, nebo ji lze ztotožnit s třetí kazatelnou, umístěnou v kostele svatého Václava, ačkoli zdejší je uváděna zvlášť mezi vybavením tohoto kostela. Texty pro čtení pašije na Květnou neděli a Velký pátek si farář kladl na pulpit. Od roku 1736 měl k dispozici dva, údaje o jejich nákupu chybí.209 Důležitou součástí kostela byla cínová křtitelnice postavená na postamentu, opatřeném zvonečkem. O existenci obou je veden záznam od roku 1729.210 Postament však z inventářů mizí bez sebemenšího vysvětlení v roce 1752. O tři roky později byla kolem křtitelnice postavena mříž.211 Kropenka se umísťovala ke vchodu kostela a jednalo se o nádobu z kamene nebo kovu se svěcenou vodou. Příchozí věřící ji používali při křižování. Kropáč, jak byla kropenka nazývána v zádušních počtech i inventářích, byl pravidelnou položkou mezi nákupy pro záduší (po jednom v letech 1724, 1731, 1734, 1739, 1748, 1757, 1758, 1760, 1771, 1779, 1781, po třech v roce 1764). V užívání byly zároveň vždy nanejvýš čtyři (pouze v roce 1764).212 Do počátku 30. let je v inventářích poznamenán jeden, do roku 1753 dva,213 v následujícím období se počet měnil na tři, dva nebo jeden. Kropenka byla dozajista nejvyužívanějším předmětem v kostele, použil ji každý věřící dvakrát při návštěvě kostela, jednou při příchodu a podruhé při odchodu. Podléhala proto nejvíce opotřebení a musela být často vyměňována. K dalšímu vybavení patřilo cínové umyvadlo s mosazným kohoutkem v zákristii, které bylo pořízeno v roce 1755.214 Pro věřící bylo určeno patnáct dlouhých lavic. Zapisovány jsou sice až od roku 1753,215 ale jistě zde byly již před tímto datem, protože poplatky za místo k sezení při
207
SOA Zámrsk, 5519, kn. 4930. 208 SOA Zámrsk, 5518, kn. 4929. 209 SOA Zámrsk, 5502, kn. 4913. 210 SOA Zámrsk, 5498, kn. 4909. 211 SOA Zámrsk, 5520, kn. 4931. 212 SOA Zámrsk, 5527, kn. 4938. 213 SOA Zámrsk, 5518, kn. 4929. 214 SOA Zámrsk, 5520, kn. 4931. 215 SOA Zámrsk, 5518, kn. 4929.
Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č.
58
bohoslužbách, vybírané od některých věřících, jsou doloženy od 20. let.216 Doklady o opravě stoliček v kostele jsou rovněž staršího data (nejstarší ze 30. let). Ve zmíněném roce mohly být starší nahrazeny novými, důkaz k tomu však chybí. Záduší by jejich výrobu svěřilo nějakému truhláři, mezi výplatami ale tato položka nefiguruje. Nové stoličky do kostela jsou zmíněny až v roce 1768 u výplaty truhláři.217 Pět lavic bylo umístěno na chóru, podle inventáře taktéž v roce 1753.218 V kostele se od roku 1754 nacházely čtyři stoly: dva modré, dva ozdobené velkými květy.219 K předcházejícímu roku jsou mezi finančními výdaji údaje o látkách určených na stůl ke křtu a další na stoly pro kazatelnu.220 Lze předpokládat, že se jednalo o stejné kusy nábytku, o případných jiných stolech nejsou žádné doklady. K roku 1747 zaplatilo záduší za novou koženou sesli sedláři, od stejného roku je zapisována i do inventáře.221 Pro uchovávání předmětů všeho druhu sloužily v kostele různorodé truhly, škatule, krabice a futrálky. Pouze v roce 1714 je zmíněna truhla se třemi zámky.222 Jedna truhla byla od roku 1730 určena pro uchovávání zádušních registrů.223 V roce 1736 si kostel nechal od truhláře vyrobit novou pro ornáty.224 V další čtverhranné byly v průběhu roku uschovávány jesličky. Na chóru stála almara a byly do ní ukládány partesy, tedy notové zápisy. V roce 1724 záduší koupilo pět škatulí pro voskové oběti za 10 krejcarů,225 využívány byly do roku 1751.226 Hrubé hostie se skladovaly v červené krabici zakoupené v roce 1739 za 54 krejcarů.227 Čtyři škatule ukrývaly oblečení, tři z nich
216
SOA Zámrsk, 5497, kn. 4908. 217 SOA Zámrsk, 5531, kn. 4942. 218 SOA Zámrsk, 5518, kn. 4929. 219 SOA Zámrsk, 5519, kn. 4930. 220 SOA Zámrsk, 5518, kn. 4929. 221 SOA Zámrsk, 5513, kn. 4924. 222 SOA Zámrsk, 5496, kn. 4907. 223 SOA Zámrsk, 5499, kn. 4910. 224 SOA Zámrsk, 5502, kn. 4913. 225 SOA Zámrsk, 5497, kn. 4908. 226 SOA Zámrsk, 5516, kn. 4927. 227 SOA Zámrsk, 5505, kn. 4916.
Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1768), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1739), inv. č.
59
byly pořízeny v roce 1754 za 22 krejcarů,228 čtvrtá k přenášení ornátů o deset let později za 30 krejcarů.229 Na oltář se od roku 1753 kladla cínová nádobka pro purifikatorium,230 tedy lněný šátek, kterým se vysoušel kalich.231 Liturgické předměty jako monstrance nebo kalich se ukládaly do futrálů. Monstranci byl od roku 1753 určen jeden potažený kůží.232 Dva pro kalichy byly staršího data, podle inventáře z roku 1742.233 O jejich pořízení se z výdajů nedozvídáme nic. Výjimkou je dřevěný okovaný futrálek zakoupený v roce 1736 za 57 krejcarů,234 který byl chápán jako přenosný a v němž si farář nosil potřebné věci při návštěvě nemocných. Upotřebily se rovněž různé nádoby pro kapaliny, jako je svěcená voda nebo víno. Pro svěcenou vodu byla určena štoudev. První údaje o ní pochází z 20. let, kdy záduší vlastnilo jednu.235 V roce 1734 byla přikoupena druhá za 14 krejcarů a ta v následujícím roce starší nahradila.236 Postupně docházelo k dalším obměnám (1740 za 18 krejcarů,237 1753 za 15 krejcarů,238 1757 za 14 krejcarů,239 1763 za 20 krejcarů240), přičemž používána byla vždy jen jedna, jak vyplývá z kostelního inventáře. Užíván byl od roku 1736 též měděný kotlík.241 Nový byl nakoupen v roce 1771 za 40 krejcarů.242 Vedle svěcené vody se rozlišovala voda tříkrálová, která se světila při příležitosti Tří králů společně s kadidlem a solí. Připisovaly se jí léčebné účinky. O pořízení štoudve pro tuto vodu se z výdajů
228
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930. 229 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. 5527, kn. 4938. 230 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 231 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 36. 232 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 233SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1742), inv. č. 5508, kn. 4919. 234 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 235 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 236 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1734), inv. č. 5501, kn. 4912. 237 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1740), inv. č. 5506, kn. 4917. 238 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 239 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1757), inv. č. 5522, kn. 4933. 240 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937. 241 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 242 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1771), inv. č. 5534, kn. 4945.
60
nedozvídáme nic. V inventáři je poprvé uvedena k roku 1755243 a o tři roky později měla být přikoupena druhá.244 Přitom mezi výdaji je její nákup uveden pod datem 1762,245 v inventáři k tomuto roku není zapsána žádná změna. Výše zmíněná svěcená sůl se dávala do slánky, jejíž přítomnost v kostelním majetku je doložena již od roku 1724.246 Za sůl byly ve třech po sobě následujících letech (1729, 1730, 1731) vydány čtyři krejcarů ročně.247 Víno bylo skladováno ve skleněné lahvi a ta pak ukládána do košíčku. Informace o tom pochází z roku 1766248 (pořízena byla o rok dříve za 6 krejcarů),249 do té doby chybí v inventářích jakékoli zmínky o nádobách pro víno. V roce 1759 byla vykázána částka 9 krejcarů zaplacená za dvě skleněné láhve, přičemž v soupisu vlastnictví chybí.250 Od roku 1766 je uváděna skleněná láhev pro křtící vodu.251 Pro svěcený olej byly určeny cínové ampulky, tři měly mít speciální futrálek, tři nikoli, další pak byla určena na přenášení a farář ji s sebou nosil při návštěvě nemocných. Používaly se od roku 1753 a jejich počet se neměnil.252 K vybavení kostela rovněž patřil prosebný pytlíček určený k vybírání almužen od věřících, kteří se účastnili bohoslužby. V Horních Štěpanicích se používaly dva po celé sledované období. V roce 1746 byl k pytlíčku přikoupen zvoneček za 24 krejcarů,253 v roce 1767 cínová pokladnice se dvěma malými zámky za 40 krejcarů (časový údaj se vztahuje k nákupu, v inventáři se uvádí o rok dříve).254 V kostele se nacházela měděná konvička k umývání (od roku 1753).255 K úklidu kostela sloužila
243
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5520, kn. 4931. 244 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5523, kn. 4934. 245 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5525, kn. 4936. 246 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5497, kn. 4908. 247 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5498, kn. 4909; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, (1730), inv. č. 5499, kn. 4910. 248 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5529, kn. 4940. 249 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5530, kn. 4941. 250 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5523, kn. 4934. 251 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5529, kn. 4940. 252 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5518, kn. 4929. 253 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5512, kn. 4923. 254 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5530, kn. 4941. 255 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5518, kn. 4929.
61
kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích kostela v Horních Štěpanicích (1766), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1766), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1746), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č.
okrouhlá štětka (uváděna od roku 1754 do roku 1762).256 Od poloviny 50. let byla kostnice chráněna jednou mříží, od roku 1763 třemi.257 Po dobu devíti let (1729–1738) se v inventářích objevuje pytlíček sloužící k tavení vosku.258 Záduší vlastnilo od roku 1734 jednu agendu (příručka obřadů) větší velikosti (v tomtéž roce byla podle výdajů zakoupena za 4 zlaté),259 v roce 1742 přibyla jedna menší260 a další dvě v letech 1753 a 1764 za 30 krejcarů.261 Údaje o pořízení chybí jak ve 40., tak v 50. letech, výjimkou jsou léta 60. Z výdajů však lze zjistit, že v roce 1782 záduší koupilo ještě jednu za 30 krejcarů.262 Inventáře pomíjí některé položky, o kterých se dozvídáme z vydání. Jedním z příkladů je zpovědnice, nedílná součást kostela. Vyhotovena nová nebo opravena stávající byla truhlářem v roce 1766.263 Již k roku 1719 se vztahuje zápis o výrobě dvou zpovědních stoliček.264 Zvonění náleželo k důležitým součástem lidského života od středověku do moderní doby. Určovalo denní dobu, ohlašovalo důležité události soukromé sféry (křty, svatby, úmrtí, pohřby) i dějinné (korunovace, narození královského dědice, porážka nepřítele ve válce, příjezd krále atd.), a vyzývalo ke shromáždění všech obyvatel. V neposlední řadě zvalo k modlitbě a oznamovalo začátek bohoslužby. Zvony se staly významnou součástí věží radnic a kostelů.265 Ve sledovaném období neměl kostel v Horních Štěpanicích dosud věž, zvony se nacházely na samostatné zvonici. Celkově byly čtyři: tři větší, z nichž první byl nazýván hrubý, druhý prostřední a třetí malý, a umíráček. Roku 1753 byl pořízen zvon pro pozdvihování za 24 zlatých a 54 krejcarů.266 Zřejmě chybný je údaj z roku 1764, podle něj se na zvonici nacházely čtyři velké zvony, inventáře z dalších let totiž
256
Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930. 257 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937. 258 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 259 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1734), inv. č. 5501, kn. 4912. 260 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1742), inv. č. 5508, kn. 4919. 261 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. 5527, kn. 4938. 262 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1782), inv. č. 5544, kn. 4955. 263 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1766), inv. č. 5529, kn. 4940. 264 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346–347. 265 Giovanni CHERUBINI, Rolník a zemědělství, in: Jacques Le Goff (ed.), Středověký člověk a jeho svět, Praha 1999, s. 101–121. 266 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929.
62
opětovně uvádí původní tři.267 Zvony potřebovaly téměř každoroční správu zahrnující mazání (používal se např. dřevěný olej), výměnu lan, provazů a řemenů. Pro záduší to znamenalo pravidelnou investici od několika krejcarů po tři zlaté.
5.2.1.2.
Vybavení kostela svatého Václava
Menší dřevěný kostel byl od roku 1722 označován jako „kaple bez lidu“.268 Přesto v něm byly ještě v roce 1738 instalovány nové oltářní tabulky.269 Z této skutečnosti lze vyvodit, že kostel nebyl úplně nepoužívaný, jak by se mohlo zdát. V opačném případě by byl takový nákup zbytečný a nesmyslný. O tom, jak vypadal uvnitř, se však dozvídáme z inventářů s mnohem pozdější datací. Do roku 1753 se majetek kostela svatého Václava nijak speciálně nevyčleňuje. Pouze u dvou předmětů, almary a stolku, je připsáno, že jsou umístěny v tomto kostele, přičemž první zmínka o nich pochází k roku 1736.270 Díky údajům od roku 1753 si lze udělat jasnější představu o stavu kostela. Je z nich však také patrné, že se skladba vybavení v průběhu let vůbec neměnila. Ve svatém Václavu se nacházel jeden velký oltář se sochou svatého Václava a jeden malý se sochou Bohorodičky. Stěny zdobil obraz svatého Jana Nepomuckého. Stála zde také stará kazatelnice. Z hudebních nástrojů byl zastoupen pouze starý polámaný pozitiv. Kromě jednoho bílého stolku a dvou dlouhých lavic se uvnitř již nic jiného nenalézalo. Výše zmíněná almara a stolek z inventářů mizí po roce 1752.
5.2.1.3.
Liturgické předměty
V rámci liturgie se v kostele používaly různé předměty, které bylo nutné nákupem doplňovat, pokud chyběly nebo pokud stávající již nemohly sloužit z důvodu stáří nebo poškození. Častěji se opatřovaly kříže, které tvořily nezanedbatelnou součást kostela jako znamení umučení Krista. Záduší jich získalo v průběhu let celkem pět, první v roce 1733 za 2 Z 30 K, mělo se jednat o kříž k pohřbu, patrně větší velikosti v závislosti na uvedené ceně, navíc byl železný, nikoli dřevěný jako ostatní.271 K roku 1753 byly koupeny dva kříže od jilemnického řezbáře,272 1760 tři bukové kříže273
267
SOA Zámrsk, Fond 5527, kn. 4938. 268 HANUŠ 1966, s. 37. 269 SOA Zámrsk, Fond 5504, kn. 4915. 270 SOA Zámrsk, Fond 5502, kn. 4913. 271 SOA Zámrsk, Fond 5500, kn. 4911.
Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1738), inv. č. Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1733), inv. č.
63
a 1781 menší kříž na oltář za 18 krejcarů.274 Zmiňovány jsou rovněž při údržbách (1753, 1778).275 Krucifixy, tedy kříže zobrazujících ukřižování Ježíše Krista, lze v inventářích najít dva.276 V roce 1736 byl přikoupen hrubý krucifix za 2 zlaté a dřevěný za 48 krejcarů,277 1752 jeden za 30 krejcarů,278 1755 za 3 zlaté,279 1758 krucifix pro nemocné (který nosil farář s sebou, pokud nemocné navštěvoval u nich doma) za 15 krejcarů a velký dřevěný krucifix do Božího hrobu za 2 zlaté a 30 krejcarů.280 Tam, kde není ke krucifixu uvedeno nic detailnějšího, lze vyvodit, že vyšší cena značí větší a důkladnější dílo. Při porovnání krucifixu z roku 1752 za 30 krejcarů a o tři roky později za 3 zlaté je to nasnadě. Zchátralé krucifixy se postupně vyřazovaly. Celkový počet dosahoval ve 40. letech šesti, na konci 50. let sedmi a v polovině 60. let osmi, ke konci 60. let klesl na šest. Kovový kříž s ostatky svatých se nazýval pacifikál.281 Zádušní počty se zmiňují jen o jeho spravování, nikoli o nákupu, přitom podle inventárních seznamů měl být jeden mosazný opatřen v roce 1753282 a používán se až do konce sledovaného období. Paškál označuje speciální svíci, která se žehná na Bílou sobotu a pak se zapaluje v průběhu velikonočního období, trvajícího až do Letnic. Během roku se používá také při udělování svátostí (křtu, biřmování, sňatku, pohřbu).283 Paškál byl podle účtů předěláván do roku 1767.284 Opětovně se zmínka o něm objevuje v roce 1775, odkdy byl pak každoročně kupován nový.285 Uváděn je
272
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5520, kn. 4931. 273 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5524, kn. 4935. 274 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5543, kn. 4954. 275 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5520, kn. 4931; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, (1778), inv. č. 5540, kn. 4951. 276 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5501, kn. 4912. 277 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5502, kn. 4913. 278 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5517, kn. 4928. 279 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5520, kn. 4931. 280 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5523, kn. 4934. 281 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 32. 282 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5518, kn. 4929. 283 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 34. 284 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5530, kn. 4941. 285 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5537, kn. 4948.
64
kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1760), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích kostela v Horních Štěpanicích (1734), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1775), inv. č.
společně s trianglem. Cena obou se pohybovala od 1 zlatého a 3 krejcarů po 2 zlaté, 16 krejcarů a 1 denár. Ostatní liturgické předměty se málokdy pořizovaly ve zkoumaném období vícekrát, protože nepodléhaly nutnosti častějšího obnovování jako paškál a nebylo jich potřeba více jako krucifixů. Nadto se jednalo o finančně náročnější náklady. Kalich sloužil při eucharistii k posvěcení vína při mši svaté.286 V kostele Nejsvětější Trojice se nacházely dva. Uvedeny jsou již v nejstarším inventáři z roku 1710.287 Jejich stáří a dobu užívání proto nemůžeme přesněji určit. Podle informace z roku 1736 byl jeden kalich menší stříbrný a druhý větší pozlacený.288 V roce 1737 byl malý předán k pozlacení pražskému zlatníkovi.289 Ke kalichu náležela patena, miska, později spíše talíř, kterým se kalich přikrýval a na kterém se také předávala proměněná hostie věřícím.290 Počtem i vlastnostmi odpovídaly kalichům, celkem tedy byly dvě, jedna stříbrná a druhá pozlacená. Doloženy jsou stejně jako kalichy od roku 1710.291 V roce 1734 byla přikoupena malá stříbrná pozlacená patena za 7 zlatých a 36 krejcarů a od následujícího roku používána.292 Farář ji nosíval s sebou při návštěvách u věřících, pokud bylo potřeba poskytnout svaté přijímání nemocnému. Pro uchovávání proměněné hostie se používalo ciborium, nejčastěji v podobě kalichu s víčkem.293 Hornoštěpanické záduší vlastnilo jedno mosazné pozlacené ciborium od roku 1736, údaj o jeho pořízení však chybí.294 Nejsvětější svátost oltářní, tedy proměněná hostie, se vystavovala v monstranci, případně se v ní přenášela při procesích.295 Není zřejmé, jakého stáří byla hornoštěpanická, protože ji inventáře jmenují od začátku sledovaného období. Vyrobena byla z mosazi a na povrchu postříbřená. Nové postříbření jako součást údržby provedl vrchlabský pasíř v roce 1738.296 O rok později byla přikoupena nová stříbrná, na povrchu pozlacená za 153
286
ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 19. SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 341. 288 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 289 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1737), inv. č. 5503, kn. 4914. 290 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 34. 291 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 341. 292 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1734), inv. č. 5501, kn. 4912. 293 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 15. 294 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 295 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 29. 296 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1738), inv. č. 5504, kn. 4915. 287
65
zlatých.297 Přispěli na ni různí dobrodinci 18 zlatými, což pokrylo jen malou část z celkové ceny 153 zlatých.298 Obě monstrance byly používány po celé 18. století. Monstrance se zdobila věncem. Jakého byl stáří, není zřejmé. První zmínka o jeho existenci se datuje k roku 1753, ale již tehdy byl popisován jako starý.299 Dvakrát byla zaznamenána koupě misálu, tedy liturgické knihy obsahující modlitby přednášené farářem při eucharistii.300 Podle inventářů byl užíván jeden, k němuž v roce 1729 přibyly další dva.301 První misál zaznamenaný ve výdajích byl pořízen v roce 1736 za 30 krejcarů.302 Konkrétněji popsány jsou až v roce 1753: dva byly větší velikosti a dva menší.303 Malý misál obsahující texty k zádušní mši (rekviem) si záduší nechalo svázat od knihaře v roce 1764.304 Třetí velký misál byl zakoupen v roce 1767 za 7 zlatých.305 V průběhu let byly starší opatřovány novými vazbami, v roce 1751 byl jeden navíc pozlacen.306 Farář předčítal při bohoslužbě z Písma. Po většinu sledovaného období vlastnilo záduší dvě evangelia, jedno české a jedno německé.307 Výjimkou byl pouze rok 1710, kdy inventáře uvádí pouze jedno.308 Kancionál, tedy sbírka písní a modliteb,309 byl k dispozici v jednom exempláři. Na krátké období mezi léty 1724 a 1734 jsou v inventářích zaznamenány dva bez upřesňujících údajů.310 Postila, sbírka kázání,311 se používala po téměř celé 18. století jedna, konkrétně od Matěje
297
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1739), inv. č. 5505, kn. 4916. 298 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1739), inv. č. 5505, kn. 4916. 299 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 300 ŚIDLOVSKÝ 1991, s. 28. 301 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 302 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 303 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 304 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. 5527, kn. 4938. 305 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 306 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. 5516, kn. 4927. 307 Roli zde hrála přítomnost obyvatel původně německé národnosti, ve zdejší farnosti však tvořili spíše menšinu. Zda se sloužily bohoslužby i v němčině nebo jakou úlohu plnilo německé evangelium, nelze z dochovaných pramenů vyvodit. Je možné, že se evangelium užívalo pouze při katechezi v německém jazyce. O tom, že katecheze spíše než mše zohledňovaly jazykové poměry, píše Pavla Stuchlá (viz STUCHLÁ 2004). 308 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 341. 309 ŚIDLOVSKÝ 1991, s. 19. 310 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1734), inv. č. 5501, kn. 4912.
66
Václava Šteyera, vydaná poprvé v roce 1691 pod názvem Postila katolická (do roku 1737 vyšla šestkrát).312 Při bohoslužbách zvonili ministranti se zvonečky, nazývanými rovněž akordion, aby tímto způsobem zdůraznili důležité části bohoslužby.313 V kostele byly do počátku 30. let k dispozici dva,314 poté tři315 a od konce 30. let čtyři.316 Mezi výdaji jsou zmíněny jen v roce 1752, kdy přibyl pátý.317 Při mši se rovněž pálilo kadidlo v kadidelnici a používalo se k okuřování předmětů nebo osob.318 Ve dvou nejstarších inventářích kadidelnice chybí, objevuje se až k roku 1724.319 Od roku 1736 měly být dvě, obě mosazné s loďkou.320 Informace o koupi není mezi vydáními zaznamenána. Do roku 1753 se používaly obě současně, jedna z nich, snad starší, však byla vyřazena a po dobu deseti let byla k dispozici opět pouze jedna.321 V roce 1764 byla obstarána nová malá kadidelnice za 6 zlatých a 30 krejcarů.322 Výjimkou je v inventářích ojedinělý zápis o dvou růžencích z roku 1714,323 poté se již neobjevují. Ne snad proto, že by nadále nebyly součástí kostelního majetku, ale spíše proto, že se jednalo o předmět drobný a inventáře nebylo nutné vést do takových detailů.
5.2.1.4.
Liturgické oděvy
Nedílnou součástí liturgie byly rovněž různé textilní výrobky, zahrnující jak různé ubrusy, tak i oděvy faráře, ministrantů a další. Při sledování vývoje liturgického oblečení v Horních Štěpanicích je v průběhu let patrné rozhojňování množství i druhů oděvů.
311
Jan LEHÁR, Česká literatura od počátků k dnešku, Praha 2004, s. 90. Tamtéž, s. 139. 313 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 9. 314 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. 5499, kn. 4910. 315 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1734), inv. č. 5501, kn. 4912. 316 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 317 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. 5517, kn. 4928. 318 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 18. 319 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 320 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 321 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 322 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. 5527, kn. 4938. 323 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 312
67
Základní oděvem kněze byl ornát, který se nosil při mši jako svrchní část oblečení, býval bohatý a v různých liturgických barvách. V průběhu let bylo v Horních Štěpanicích pořízeno celkem šest nových ornátů. První tři z let 1716, 1734 a 1737324 nejsou v počtech nijak detailněji popsány. O dalších třech se toho dozvídáme více. Ornát z roku 1736 byl červené barvy, z roku 1748 černé, z roku 1767 fialové a vyroben byl z damašku.325 Nejdražší se koupil v roce 1737 za 47 zlatých, patrně byl z velmi dobrého a drahého materiálu, protože ostatní byly podstatně levnější, červený stál 23 zlatých, fialový damaškový 20 zlatých stejně jako ten z roku 1716, černý 12 zlatých a poslední, z roku 1734 nejméně, 10 zlatých. V roce 1750 získalo záduší dva jako dar od kněžny, vdovy po zesnulém hraběti z Harrachu.326 Z inventářů se až do 50. let nedozvídáme nic o jejich kvalitě nebo barvě. Detailnější jsou v tomto směru inventáře od roku 1753, obsahující popisy všech jedenácti ornátů, zde nazývaných kasuly. Hraběnka darovala hedvábné, první po stranách popelavý a uprostřed zlatý, druhý po stranách stříbrný a uprostřed bílý, celý zdobený různě barevnými květy. Další tři hedvábné byly bílé s květy, jeden s rozličně barevnými, dva se zlatými, přičemž jeden z nich byl starý. Následovaly jeden starší prostší po stranách červený a uprostřed bílý, druhý prostší po stranách modrý a uprostřed zelený, třetí po stranách bílý a uprostřed červený. Tři poslední byly jednobarevné, jeden červený, dva černé, z nichž jeden byl sešlý a druhý nový.327 V roce 1767 přibyl výše zmíněný fialový z damašku.328 Protože nákup ornátu byl poněkud dražší záležitostí, bylo potřeba dobře uchovávat a spravovat starší kusy. Ze 40. až 70. let pochází záznamy o pořizování potřeb pro údržbu. Nejčastěji byl kupován kaloun (stužka, prýmek) v množství od 5 po 10 loket v ceně 7 až 15 krejcarů. K první rozsáhlejší opravě ornátů došlo v roce 1744, kdy je uvedena suma 1 zlatého a 25 krejcarů za „předělání ornátu a za plátno“.329 O čtyři roky později byly jeden nebo více ornátů přebarveny.330
324
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1734), inv. č. 5501, kn. 4912; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1737), inv. č. 5503, kn. 4914. 325 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. 5514, kn. 4925; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 326 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1750), inv. č. 5515, kn. 4926. 327 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 328 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 329 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1744), inv. č. 5510, kn. 4921. 330 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. 5514, kn. 4925. Nepravidelné zaznamenávání diakritiky neumožňuje bez detailnější informace určit, zda je myšlen tvar v singuláru nebo plurálu.
68
K roku 1769 účty vykazují koupi damašku a platbu za šití.331 K nejrozsáhlejšímu spravování došlo v roce 1765. Nakoupeno bylo 5 loket kalounu pro jeden ornát, další pro tři staré ornáty, 20 loket prýmů ke starému ornátu za 1 zlatý a 30 krejcarů a 8 loket prýmů k jinému a také půl lokte tykyty (druh látky). K témuž roku je vykázán plat za spravování a předělávání starých ornátů.332 Jelikož jsou kalouny a prýmy uváděny vedle sebe v rámci jednoho počtu, jednalo se o různé materiály a názvy tak nebyly užívány paralelně pro jednu stejnou skutečnost. Název pluviál označuje dlouhý ozdobený plášť, který kněz používal při procesích, požehnáních, pohřbech a různých dalších obřadech. Vepředu býval otevřený a zapínal se na ozdobnou přezku. Vzadu byla nášivka v podobě kapuce, kterou původně pláště mívaly.333 Pro hornoštěpanického faráře nebyl v celém sledovaném období zakoupen hotový pluviál. Na místo toho byl v roce 1744 pořízen materiál na jeho ušití za částku 38 zlatých a 25 krejcarů a v tomtéž roce byl vyhotoven v červené barvě.334 Údaj o tom, komu bylo vyhotovení svěřeno, chybí. Lze předpokládat, že se jednalo nejspíše o krejčího z Vrchlabí nebo Jilemnice. Pod pojmem alba se skrývá dlouhá bílá košile ke kotníkům, na spodním okraji a rukávech zdobená krajkou.335 Inventáře uvádí na počátku sledovaného období jednu, od roku 1724,336 o jejímž pořízení se ale nic nedozvídáme. Na její zhotovení mohlo být použito blíže nespecifikované plátno, zakoupené v roce 1724. Informace o odměně za ušití chybí. První zprávy o výrobě nových alb pochází z roku 1736, kdy dostala blíže neurčená švadlena plat za pořízení materiálu i za práci.337 Stejně tomu bylo i v roce 1746.338 O dva roky později začalo záduší pořizovat látky samo, kromě nich též krajky, pentle a kalouny.339 V letech 1752, 1754 a 1762340 souvisí nákup materiálu s šitím
331
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1769), inv. č. 5532, kn. 4943. 332 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1765), inv. č. 5528, kn. 4939. 333 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 34. 334 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1744), inv. č. 5510, kn. 4921. 335 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 9. 336 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 337 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 338 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1746), inv. č. 5512, kn. 4923. 339 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. 5514, kn. 4925. 340 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. 5517, kn. 4928; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1762), inv. č. 5525, kn. 4936.
69
nových alb. V ostatních případech (1748, 1758, 1765 a 1768)341 chybí mzda švadleně nebo krejčímu, pořízené krajky a kalouny patrně sloužily k opravě starších oděvů. Výdaje uvádí k roku 1781 odměnu za ušití dalších alb, nedozvídáme se však jejich počet.342 Alba se přepásávala tzv. cingulem (šňůra nebo pás látky).343 Název cinglum inventáře nepoužívají, místo toho se objevuje výraz „pásky“. Zpočátku (od roku 1736)344 byly k dispozici pouze dvě, ale jejich počet dále narůstal, na přelomu 40. a 50. let na čtyři,345 od poloviny 50. let z pěti na sedm346 a na počátku 60. let na osm.347 Pod albu se oblékal humerál, uvazoval se pomocí dvou tkanic kolem krku a splýval přes ramena.348 Vlastnictví dvou je v inventářích doloženo od roku 1736,349 od počátku 50. let tří350 a od roku 1766 pěti.351 Koupě nového je ve výdajích zaznamenána k roku 1762, kdy byl zahrnut do položky zahrnující ručníky a ubrus na hrubý oltář, nelze tak určit jeho pořizovací cenu.352 V témže roce byl koupen také oděv, který nebyl detailněji popsán ani pojmenován. V roce 1753 uvádí účty materiál za 1 zlatý a 47 krejcarů353 pro další typ liturgického oděvu, štólu, úzký dlouhý pás látky, který se dával kolem krku tak, aby oba konce splývaly dopředu.354 V roce 1753 si záduší nechalo z pořízené látky ušít krejčím z Jilemnice čtyři
341
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. 5514, kn. 4925; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1765), inv. č. 5528, kn. 4939; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1768), inv. č. 5531, kn. 4942. 342 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. 5543, kn. 4954. 343 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 15. 344 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 345 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. 5513, kn. 4924. 346 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931. 347 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937. 348 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 9. 349 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 350SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. 5516, kn. 4927. 351 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1766), inv. č. 5529, kn. 4940. 352 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. 353 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 354 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 41.
70
štoly, dvě modré a dvě s velkými květy.355 K témuž roku jsou zaznamenány i v inventáři, v dalších letech už jim není ponechána vlastní kolonka, ale uvádí se dohromady spolu s jinými oděvy.356 Dalším typem kněžského oděvu byla komže, svrchní bavlněné bílé roucho. Nazývalo se také superpelice a bylo podobné albě, ale kratší (po kolena) a se širokými rukávy.357 V roce 1710 měl farář k dispozici pouze jednu,358 záduší však postupně dokupovalo další. V průběhu 20. a 30. let se používaly dvě.359 V roce 1740 se obstaralo plátno a krajky pro jednu novou komži, částka za její zhotovení v záznamech chybí.360 Šití komží je zmíněno až v roce 1746, kdy bylo pořízeno 30 loket plátna,361 a 1762 (neznámé množství plátna).362 Inventář uvádí nové komže k létům 1743, 1753 a 1762, přičemž pouze poslední uvedený rok se překrývá s výše zmíněnými údaji z vydání.363 Nejvyššího množství šesti bylo dosaženo v 60. letech. V ostatních letech (1748, 1750, 1753, 1754 a 1765)364 docházelo k opravování stávajících. Pro potřeby faráře sloužil také límeček, pořízený v roce 1752 za 9 krejcarů,365 a jako pokrývky hlavy černý biret z roku 1765366 za 24 krejcarů a kvadrát. K jednomu starému černému kvadrátu se postupně přikupovaly další, jeden v roce 1719,367 druhý
355
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 356 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930. 357 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 40. 358 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 341. 359 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 360 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1740), inv. č. 5506, kn. 4917. 361 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1746), inv. č. 5512, kn. 4923. 362 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. 363 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1743), inv. č. 5509, kn. 4920; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. 364 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. 5514, kn. 4925; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1750), inv. č. 5515, kn. 4926; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1765), inv. č. 5528, kn. 4939. 365 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. 5517, kn. 4928. 366 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1765), inv. č. 5528, kn. 4939. 367 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346–347.
71
1751.368 Další z roku 1755369 patrně nahradil původní starý, protože v inventářích nebyla změna celkového množství zaznamenána. Ke konci 60. let jsou doloženy čtyři. K oděvům ministrantů patřily sukničky a komže. Sukničky bývaly černé z materiálu zvaného kondráš. Záduší vlastnilo dvě od roku 1736370 a od roku 1743 tři (záznamy o koupi chybí).371 V roce 1751 záduší obstaralo dvě,372 o čtyři roky později 8 ¼ lokte zmíněné látky za 4 zlaté a 31 krejcarů a nechalo si je zhotovit.373 V počtech se od sebe dva druhy komží (faráře a ministrantů) odlišují použitím deminutivního tvaru „komžičky“ pro ty, které byly určeny ministrantům. Oboje bylo šito na přání a záduší samo kupovalo látky, jak bylo zvykem též u výše zmíněných oděvů. Komžičky jsou poprvé uvedeny v roce 1729 v počtu dvou.374 Na nové bylo určeno 9 a tři čtvrtě lokte plátna za 2 zlaté, 26 krejcarů a půl denáru v roce 1751375 a 22 a tři čtvrtě lokte plátna a krajky v roce 1762.376 V prvním případě byly vyrobeny dvě komžičky, ve druhém čtyři. Jak je patrné, v roce 1751 byla pořízena kompletní výbava pro dva ministranty zahrnující suknice i komže.377 Ministrantům příslušely rovněž červené kvadráty. Stejně jako komžičky byly v užívání od roku 1736 dva378 a od roku 1753 čtyři.379
5.2.1.5.
Ubrusy, šátky a další
Rozličné druhy látek se nacházely na oltáři. V první řadě se jednalo o ubrusy a jiná různobarevná sukna, kterými se přikrýval. V inventáři lze najít od roku 1729 do roku 1750 blíže nespecifikované
368
SOA Zámrsk, 5516, kn. 4927. 369 SOA Zámrsk, 5520, kn. 4931. 370 SOA Zámrsk, 5502, kn. 4913. 371 SOA Zámrsk, 5509, kn. 4920. 372 SOA Zámrsk, 5516, kn. 4927. 373 SOA Zámrsk, 5520, kn. 4931. 374 SOA Zámrsk, 5498, kn. 4909. 375 SOA Zámrsk, 5516, kn. 4927. 376 SOA Zámrsk, 5525, kn. 4936. 377 SOA Zámrsk, 5516, kn. 4927. 378 SOA Zámrsk, 5502, kn. 4913. 379 SOA Zámrsk, 5518, kn. 4929.
Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1743), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č.
72
plátno ve velikosti 20 loket.380 Od roku 1733 až do konce období se používalo 15 loket modrého.381 Další bylo přikoupeno v roce 1755, a to 12 loket za 2 zlaté a 30 krejcarů.382 V roce 1736 bylo pro přikrývání oltáře obstaráno 6 loket voskovaného plátna za 2 zlaté a 54 krejcarů,383 k němu pak o rok později 15 loket kalounu za 15 krejcarů.384 V roce 1753 se objevuje zmínka o pěti čtvrtích lokte černého sukna s dodatkem, že se jedná o starou látku.385 O devět let později bylo koupeno 12 a půl lokte červeného sukna za 10 zlatých.386 Mezi výdaji je rovněž uveden šátek na hrubý oltář za 57 krejcarů v roce 1744,387 blíže nespecifikované plátno za 1 zlatý a 8 krejcarů a červené sukno za 1 zlatý, 25 krejcarů a 3 denáry, používané na Velký pátek, v roce 1745.388 K hlavnímu oltáři příslušelo antipendium, ozdobný závěs na jeho přední straně.389 Doklady o něm pochází pouze z let 1724– 1736, kdy se v kostele nacházely tři. V roce 1748 bylo pořízeno další za 2 zlaté a 45 krejcarů.390 Ne vše se používalo pouze u hlavního oltáře. V roce 1753 záduší koupilo 9 loket zeleného damašku na stůl ke křtu za 18 zlatých a 1 a tři čtvrtě lokte jiné látky pro kazatelnu za 6 zlatých a 15 krejcarů.391 U ubrusů zpočátku nebylo rozlišováno, které náležely na hlavní oltář a které na malé boční. Inventáře uvádí do poloviny 30. let čtyři,392 poté šest kusů.393 K roku 1753 se vypočítává osm velkých na hlavní oltář a čtyři malé na vedlejší.394 Do konce 50. let se přestaly dva velké používat.395 Pro rok
380
Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 381 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1733), inv. č. 5500, kn. 4911. 382 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931. 383 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 384 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1737), inv. č. 5503, kn. 4914. 385 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 386 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1762), inv. č. 5525, kn. 4936. 387 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1744), inv. č. 5510, kn. 4921. 388 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1745), inv. č. 5511, kn. 4922. 389 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 30. 390 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. 5514, kn. 4925. 391 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 392 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1734), inv. č. 5501, kn. 4912. 393 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 394 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929.
73
1762 je mezi výdaji i v inventáři uveden jeden nový velký ubrus a k němu široké krajky.396 Na konci 60. let se celkový počet snížil z dvanácti na deset.397 Na oltáře se pokládaly polštáře, na které se poté kladl misál. Správci jich vykazovali od roku 1736 pět,398 v průběhu 40. let čtyři.399 V roce 1750 jeden darovala hraběnka vdova (viz výše).400 Materiál na výrobu dvou stál v roce 1752 2 zlaté a 50 krejcarů.401 K roku 1755 je zmíněno pořízení plátna, náplně a dalšího materiálu pro výrobu pěti polštářů a mzda za jejich ušití (9 a tři čtvrtě lokte kalounu za 6 zlatých a 4 krejcary, výplně za 1 zlatý a 36 krejcarů, 1 loket bílého kalounu za 33 krejcarů měl být použit k jejich podkládání).402 Protože se však v průběhu 50. let jejich celkové množství neměnilo, jednalo se spíše o nahrazení starých novými. Na konci 60. let přibyl ještě šestý polštářek.403 Na přenosné oltáře (portatile) se rozprostíraly bílé šátky, osm jich bylo zakoupeno v roce 1753,404 další čtyři o třináct let později.405 Poté byly některé vyřazeny a zůstalo jich pět.406 Různé látky se používaly v souvislosti s kalichem. Jeho pokrývka se nazývala vélum407 a ve výdajích hornoštěpanické farnosti se objevila v roce 1759, stála 9 zlatých a 12 krejcarů.408 O šest let později byl pořízen 1 loket černého plátna za 15 krejcarů, 3 a půl lokte stříbrných krajek za 14 krejcarů, 1 loket fialového cajku (pevná bavlněná látka) za 36 krejcarů a čtvrt lokte černého plátna za 3 krejcary.409 Všechen tento materiál sloužil k úpravám tří starších vél, jak dotvrzuje položka
395
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1757), inv. č. 5522, kn. 4933. 396 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1762), inv. č. 5525, kn. 4936. 397 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1769), inv. č. 5532, kn. 4943. 398 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 399 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1742), inv. č. 5508, kn. 4919. 400 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1750), inv. č. 5515, kn. 4926. 401 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. 5517, kn. 4928. 402 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931. 403 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 404 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 405 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1766), inv. č. 5529, kn. 4940. 406 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1769), inv. č. 5532, kn. 4943. 407 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 42. 408 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934. 409 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1765), inv. č. 5528, kn. 4939.
74
vyplacení mzdy za tuto správu. Korporál označoval bílou lněnou látku čtvercového tvaru, na kterou se na oltáři stavěl kalich nebo patena, případně ciborium. V zádušních počtech najdeme jen nákupy krajek ke korporálu, a to v letech 1753 (42 krejcarů)410 a 1754 (1 zlatý).411 Podle inventáře jich záduší vlastnilo od poloviny 30. let sedm,412 poté devět.413 V roce 1766 jich bylo třináct,414 o rok později šestnáct, z čehož dvanáct tvořily nové, čtyři staré.415 Pokud se kalich nepoužíval, ukládal se do pouzdra zvaného bursa, složeného ze čtvercových tvrdších desek potažených látkou a vzájemně spojených tak, že volná zůstala čtvrtá strana. Bursy se vyráběly v liturgických barvách a také v menších rozměrech, ty pak sloužili pro přenos hostie k nemocným.416 Množství, které kostel vlastnil, se v průběhu let značně rozšířilo. V průběhu 30. let z původní jedné přes tři po šest.417 Další dvě byly získány jakou součást daru od hraběnky vdovy v roce 1750 (viz výše).418 K roku 1754 je jich z celkového počtu jedenácti považováno deset za sešlé.419 V roce 1764 byla zakoupena aksamitová, vyšívaná stříbrem za 1 zlatý a 30 krejcarů420 a o rok později k ní bylo dokoupeno 2 a čtvrt lokte hedvábných pentlí za 18 krejcarů a 4 a půl denáru.421 Na konci 60. let se v zádušním majetku nacházelo celkem patnáct burs.422 V roce 1764 byl nakoupen „bohatý cajk“ na ciborium v ceně 3 zlatých.423 Ciborium představovalo v podstatě hlubší patenu.424 K přikrývání ciboria se
410
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5518, kn. 4929. 411 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5519, kn. 4930. 412 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5502, kn. 4913. 413 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5518, kn. 4929. 414 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5529, kn. 4940. 415 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5530, kn. 4941. 416 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 15. 417 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5499, kn. 4910; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 418 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5515, kn. 4926. 419 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5519, kn. 4930. 420 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5527, kn. 4938. 421 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5528, kn. 4939. 422 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5530, kn. 4941. 423 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5527, kn. 4938. 424 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 15.
75
kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1766), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích kostela v Horních Štěpanicích (1750), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1765), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č.
používaly také dva šátky, uváděné v letech 1736 až 1752.425 Pojem purifikatorium se vztahoval k malému šátku určenému k utírání úst a kalicha po přijímání Krve Páně.426 První údaj spadá k roku 1736, kdy jich bylo v zádušním majetku napočítáno sedm.427 K roku 1753 to bylo již deset kusů428 a k roku 1767 dvacet,429 pro něž byla látka (3 lokte plátna za 52 krejcarů) sehnána o dva roky dříve.430 Ke kalichu patřily také šátky rozličných barev, od roku 1710 v počtu sedmi,431 od 20. let devíti.432 V roce 1750 získalo záduší dva darem od kněžny vdovy, podobně jako ornáty (viz výše).433 K Božímu hrobu příslušelo 6 loket látky zvané flór. Pro provoz kostela byly potřebné také plátěné ručníky. Jediná zpráva o jejich ušití spadá do roku 1762.434 V této době uvádí inventář devět kusů, přičemž na počátku sledovaného období to byly pouze dva,435 od konce 20. let šest.436 Podle údajů vlastnil kostel od roku 1752 modrá nebesa.437 K roku 1753 byly pro hornoštěpanický kostel zhotoveny korouhve ze žlutého prýmu v ceně 3 zlatých a 40 krejcarů a pentliček za 10 krejcarů a ze štanglí (tyčí) za 36 krejcarů.438 O deset let později přibyly modré korouhve, které ušil vrchlabský krejčí, a řezbář k nim vyřezal 2 kříže.439 Kromě nich vlastnilo záduší také červené korouhve. Přesná datace jejich pořízení není známá, dozvídáme se o nich až v roce 1763, kdy už byly považovány za staré a záduší na ně nechalo
425
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. 5517, kn. 4928; 426 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 36. 427 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 428 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 429 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 430 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. 5527, kn. 4938. 431 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 341. 432 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 433 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1750), inv. č. 5515, kn. 4926. 434 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1762), inv. č. 5525, kn. 4936. 435 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 436 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 437 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. 5517, kn. 4928. 438 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 439 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937.
76
namalovat kříže a různé obrazy.440 V roce 1765 prošli stávající korouhve opravami441 a v roce 1768 k nim bylo přikoupeno 13 a čtvrt lokte kalounu a pentlí za 21 krejcarů.442 V neposlední řadě bylo třeba hedvábí na spravování manipuláře (1765)443 a 5 loket modrého plátna za 1 zlatý k přikrývání krucifixu (1766).444 Svíčky se na slavnost Nejsvětější Trojice zdobili hedvábnými pentlemi, o čemž se dozvídáme z účtu k roku 1767, kdy bylo pro tento účel nakoupeno 20 loket pentlí za 2 zlaté a 14 krejcarů.445 Kromě toho se při bohoslužbách i mimo ně zužitkovaly různé ručníky. Záduší nakupovalo i další látky, k nimž však počty nepřináší žádné konkrétní určení. Jednalo se o různé plátno, hedvábné, škrobené, voskové, černý mezulán, damašek, rovněž krajky různé velikosti, prýmky, pentle. Doloženy jsou po celé zkoumané období.
5.2.1.6.
Hostie, víno, kadidlo
Mezi nejdůležitější potřeby k liturgickému provozu patřily hostie, víno, kadidlo, myrha a svíčky, jednalo se proto o každoročně opakovanou položku. U vína ke mši většinou nebylo uváděno, jaké množství se pro kostel koupilo. Výjimkou jsou pouze poslední dva roky, kdy v roce 1781 bylo nakoupeno 96 a půl žejdlíků446 a v roce 1782 66 žejdlíků.447 Údaje však nejsou dostačující pro zjištění, zda se spotřeba vína zvyšovala, snižovala nebo neměnila. Napovědět by mohla pouze suma, která za něj byla placena, ovšem je nutné vzít v potaz postupné zdražování, které je velmi pravděpodobné a které se projevilo u různých položek počtů. Útrata za víno prudce stoupla dvakrát, poprvé ve 20. letech z původní průměrné částky 1 zlatého, 50 krejcarů a 4 a půl denáru448
440
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937. 441 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1765), inv. č. 5528, kn. 4939. 442 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1768), inv. č. 5531, kn. 4942. 443 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1765), inv. č. 5528, kn. 4939. 444 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1766), inv. č. 5529, kn. 4940. 445 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 446 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. 5543, kn. 4954. 447 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1782), inv. č. 5544, kn. 4955. 448 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 340–354; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907.
77
na 5 zlatých a 52 krejcarů,449 podruhé v 50. letech na 10 zlatých a 10 krejcarů.450 Ke zpětnému poklesu již nedošlo, pouze k menším výkyvům. V počtech vykázaná částka odpovídala tomu, za kolik mělo být v daném roce víno nakoupeno. Tento výklad podporuje skutečnost, že se mezi příjmy objevují částky, které vybyly po zaplacení vína, protože ne vždy byl původní předpoklad naplněn. Přebytky pravidelně zůstávaly od roku 1750 a pohybovaly se od 14 krejcarů po 1 zlatý a 6 krejcarů. Hospodárný přístup se projevil v roce 1750, kdy se navíc začalo prodávat nadbytečné víno.451 Konkrétnější údaje o množství nebyly zapisovány ani u hostií, potřebných pro svaté přijímaní, a u kadidla. Na rozdíl od vína se obnos za ně zaplacený příliš neměnil, u hostií se průměrně pohyboval mezi 1 a 2 zlatými, u kadidla, případně myrhy (k položce kadidlo je připsána pouze v několika případech), mezi 1 zlatým, 30 krejcary a 2 zlatými 30 krejcary. V prvním zkoumaném desetiletí byly zaznamenány spíše zanedbatelné částky nepřesahující 1 zlatou. Znatelný pokles u hostií v 70. letech byl způsoben snahou záduší o úspornost. Protože se mezi nakoupenými věcmi objevuje mouka na hostie, znamená to, že si farnost začala péci vlastní. Ne vždy to však stačilo, v roce 1775 musely být kromě mouky zakoupeny již hotové hostie.452 Od této snahy se upustilo v roce 1780, kdy se začaly hostie opět kupovat.453 Na grafu uvedeném níže je patrné, že výkyvy u vína, hostií a kadidla se neshodují, zatímco v jednom roce stoupají výdaje za víno, u kadidla klesají a naopak. Jejich nákup se řídil vlastními zákonitostmi a potřebami, které nebyly totožné.
449
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 450 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1750), inv. č. 5515, kn. 4926; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. 5516, kn. 4927; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. 5517, kn. 4928; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1756), inv. č. 5521, kn. 4932; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1757), inv. č. 5522, kn. 4933; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934. 451 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1750), inv. č. 5515, kn. 4926. 452 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1775), inv. č. 5537, kn. 4948. 453 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1780), inv. č. 5542, kn. 4953.
78
14 12 10 8 Víno
6
Hostie
4
Kadidlo
2 0
Graf č. 21: Průměrné roční výdaje za víno, hostie a kadidlo za jednotlivá desetiletí.
5.2.1.7.
Osvětlení kostela
Mezi vydání k liturgickému provozu se řadí také osvětlení, které zabezpečovaly lampy, svícny a lucerny. Jednalo se o poměrně nákladnou záležitost, jak ukazují částky zaznamenané v zádušním počtu. V Horních Štěpanicích se nejčastěji kupovalo bílé, žluté a lojové světlo, čili svíčky, máslo do lamp nahrazované někdy dřevěným olejem, ke svícení u Božího hrobu se používal lněný olej. Máslo pro lampu se objevuje od nejstarších počtů, zatímco svíčky až od roku 1724.454 Množství koupeného másla bylo zapsáno jen v některých letech (1745–1748, 1173–1782). Průběžně se příliš neměnilo, většinou převyšovalo 100 liber, výjimečně se dostalo pod 80 liber (79 a půl v roce 1782,455 63 liber v roce 1780456 a 39 liber v roce 1773457). Při porovnání výdajů ze 40. a 70. let na následujícím grafu není patrný příliš velký vzestup. Způsoben tedy nebyl nárůstem spotřeby, ale
454
SOA Zámrsk, 5497, kn. 4908. 455 SOA Zámrsk, 5544, kn. 4955. 456 SOA Zámrsk, 5542, kn. 4953. 457 SOA Zámrsk, 5535, kn. 4946.
Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1782), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1780), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č.
79
cen. Zatímco ve 40. letech stála jedna libra másla zhruba 8 krejcarů,458 v 70. letech o dva krejcary více.459 Svíčky používalo záduší trojího typu: bílé, žluté a lojové. V počtech se uvádějí od roku 1729,460 přičemž lojové od roku 1724.461 Připisováno u nich bývá jak množství, tak cena za jednotku. Nejméně se zužitkovalo obyčejných lojových, průměrně 3 libry za rok. Největší spotřeba byla od poloviny 30. do poloviny 40. let.462 Cena za jednu libru se do konce 30. let držela na 10 krejcarech,463 v dalším období se často měnila, nejvýše vystoupala k 15 krejcarům.464 Žlutého světla se až do poloviny století kupovalo nejvíce, poté však bylo nahrazováno bílým. Každoročně se vykazovalo průměrně 15 liber a 25 lotů žlutého a 24 liber a 4 loty bílého. Žluté světlo bylo levnější, proto se mu patrně původně dávala přednost. Za jednu libru zaplatilo záduší do roku 1742 39 krejcarů,465 ve druhé polovině 40. let cena vystoupala až na 50–54 krejcarů,466 v 50. letech se ustálila na 48,467 na konci 70. let na 57 krejcarech.468 Bílého světla se v kostele spotřebovalo v první polovině století nejvíce 14 liber a 12 lotů,469 postupně spotřeba rostla až na 40–47 liber.470 Cenové výkyvy jsou časově obdobné jako u žlutého světla, do počátku 40. let činila částka za jednu libru 48 krejcarů,471 na přelomu 40. a 50. let došlo ke krátkodobému zdražení na 1 zlatou,472 poté se ustálila na 57 krejcarech,473 na konci sledovaného období na 1 zlatém a 9 krejcarech.474
458
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1745), inv. č. 5511, kn. 4922. 459 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946. 460 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 461 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 462 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1737), inv. č. 5503, kn. 4914. 463 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1733), inv. č. 5500, kn. 4911. 464 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. 465 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1742), inv. č. 5508, kn. 4919. 466 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. 5514, kn. 4925. 467 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930. 468 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1779), inv. č. 5541, kn. 4952. 469 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. 5513, kn. 4924. 470 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. 471 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909.
80
Nejvíce se veškerých svíček zužitkovalo v letech 1756 (63 liber a 25 lotů),475 1758–1759 (61 liber)476 a 1761–1763 (od 61 liber a 24 lotů po 68 liber a 24 loty).477 Zvyšování spotřeby jednoho typu nesouviselo se zvyšováním u jiného. Největší nákupy lojových svíček spadají do let 1734–1745, žlutých do let 1736–1742 a bílých do let 1755–1767. Tento trend naznačuje zvyšující se finanční zajištění kostela. Zatímco v období hlavních přestaveb a zvýšených nákupů se dávala přednost nejlevnějším lojovým svíčkám, postupně se stabilizací hospodaření i návštěvnosti kostela se přecházelo na dražší žluté a poté nejdražší bílé. Graf nacházející se níže zobrazuje proměny výdajů za svíčky a máslo. Jak je vidět, v porovnání s ostatními byly u lojových svíček zanedbatelné. 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
Bílé světlo Žluté světlo Lojové světlo Máslo do lampy
Graf č. 22: Průměrné roční výdaje za bílé, žluté a lojové světlo a máslo do lampy za jednotlivá desetiletí. S osvětlením kostela souvisí další položky, které však nebyly pořizovány pravidelně jako svíčky. K jejich koupi docházelo jen jednou za čas, protože spotřeba nebyla tak velká nebo se jednalo o předměty trvalejšího rázu. Lampy jsou sice zmiňovány od 20. let, avšak v seznamu nakoupených
472
Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. 5514, kn. 4925. 473 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. 474 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1779), inv. č. 5541, kn. 4952. 475 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1756), inv. č. 5521, kn. 4932. 476 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934. 477 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937.
81
věcí scházejí.478 Záduší opatřovalo máslo do lamp již předtím, což nepotvrzuje, že by byly z inventářů z neznámých důvodů vynechány. Výdaje za máslo totiž do 20. let obsahují dodatek „pro lampu do chrámu Páně branský“,479 který ve 20. letech mizí. Jedna mosazná lampa byla zavěšena před velkým oltářem. V kostele se nacházely ještě dvě železné lampy. Jejich počet se neměnil podobně jako u svícnů, kterých bylo na oltáři šest větších cínových (zapisovány od roku 1710).480 Vedle nich se používaly dva malé cínové svícny (koupeny v roce 1736 za 1 zlatý a 30 krejcarů) a čtyři větší mosazné (stejně jako větší cínové se objevují po celé sledované období).481 Další dva malé mosazné svícny byly určeny jako přenosné pro farářovy návštěvy u nemocných (od roku 1736).482 Železné svícny patřily k jesličkám, čtyři byly pořízeny v roce 1750 za 1 zlatý a 27 krejcarů.483 K Božímu hrobu se dávaly skleněné lampy. K roku 1746 jich záduší zakoupilo patnáct za 27 krejcarů,484 1755 dvacet za 27 krejcarů485 a 1776 jednu za 15 krejcarů.486 Větší proměnlivost lze pozorovat u skleněných luceren. Od roku 1710 byla v kostele pouze jedna.487 Podle inventáře byly dvě nové pořízeny v roce 1753, mezi výdaji je lze najít až o rok později, a to za cenu 17 krejcarů a 3 denárů.488 O devět let později se jedna přestala užívat,489 nahrazena byla novou v roce 1765 (za 10 krejcarů).490 Na přelomu 60. a 70. let inventáře uvádí čtyři.491 Ke zkracování knotů svíček se používaly tzv. kratiknoty (v počtu dvou kusů). Jednou za čas se opatřovala bavlna na knoty do lamp v množství
478
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 479 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785– 1819, 1710–1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346–347. 480 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 341. 481 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 482 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 483 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1750), inv. č. 5515, kn. 4926. 484 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1746), inv. č. 5512, kn. 4923. 485 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931. 486 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1776), inv. č. 5538, kn. 4949. 487 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 341. 488 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930. 489 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937. 490 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1765), inv. č. 5528, kn. 4939. 491 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1769), inv. č. 5532, kn. 4943.
82
menším než jeden loket (čtvrt až tři čtvrtě lokte). Ve sledovaném období k tomu došlo dvanáctkrát, většinou jednou až dvakrát za deset let, pouze v 50. letech až pětkrát. Utracená částka se pohybovala v rámci několika krejcarů od 8 po 51.492
5.2.1.8.
Hudební nástroje
Liturgii doprovázela hudba a zpěv. Organizaci hudební složky kázání měl na starost kantor a dostával za to náležitý plat, jak bude uvedeno níže. Nástroje potřebovaly pravidelnou údržbu, o ní se konkrétněji zmíníme níže, např. výměnu strun, pokud se jednalo o strunné nástroje (jejich nákup pro housle a basu se objevuje téměř každoročně). Cena se do poloviny 40. let držela na 20 krejcarech,493 poté na 40 krejcarech,494 od 70. let se proměňovala. Ze zádušních počtů vyplývá, jaké nástroje měl kostel v Horních Štěpanicích k dispozici. V první řadě to byly zmíněné housle a basa. Basa byla obstarána v roce 1745, většinu sumy ale zaplatil někdo jiný (není však konkrétně jmenován), záduší doplatilo pouze 6 krejcarů.495 Housle se začaly používat od počátku 40. let, nejprve dva páry (za 4 zlaté a 15 krejcarů),496 od poloviny 40. let čtyři (ve výdajích je však záznam pouze o koupi jednoho kusu za 2 zlaté a 17 krejcarů).497 Mezi léty 1750 až 1754 stoupl jejich počet na pět, pak se ustálil na čtyřech.498 Podle záznamů se kupovaly častěji (jeden pár v roce 1759 za 2
492
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. 5499, kn. 4910; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1745), inv. č. 5511, kn. 4922; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. 5514, kn. 4925; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. 5516, kn. 4927; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1757), inv. č. 5522, kn. 4933; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785– 1819, 1710–1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1782), inv. č. 5544, kn. 4955. 493 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 494 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1746), inv. č. 5512, kn. 4923. 495 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1745), inv. č. 5511, kn. 4922. 496 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1740), inv. č. 5506, kn. 4917. 497 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1745), inv. č. 5511, kn. 4922. 498 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1750), inv. č. 5515, kn. 4926.
83
zlaté a 45 krejcarů,499 1761 za 59 krejcarů,500 1765 za 1 zlatý,501 1776 za 5 zlatých,502 dva páry v roce 1774 za 6 zlatých503), ne však proto, aby rozmnožily celkové množství, ale aby nahrazovaly starší kusy vyřazené kvůli sešlosti. Speciální kolonka pro smyčce se v inventářích nevedla, mezi výdaji je nacházíme v letech 1756 (jeden za 6 krejcarů a 4 a půl denáru),504 1757 (dva za 23 krejcarů),505 1764 (čtyři za 36 krejcarů),506 1771 (dva za 14 krejcarů)507 a 1779 (tři za 17 krejcarů).508 Dalším nástrojem byly bubny, používané při pohřbech. V roce 1736 byly pořízeny tzv. vlašské bubny za 32 zlatých a k nim řemen za 1 zlatý.509 Ačkoli poplatek za jejich nošení se vyplácel již od roku 1716,510 o existenci jiných, starších bubnů není v inventářích žádná zmínka. Nabízí se dvě možnosti: buď byly při soupisech kostelního majetku původně vynechávány méně důležité předměty, nebo si je do poloviny 30. let záduší půjčovalo bubny odjinud, např. z Horní Branné. V roce 1736 se nakoupilo rovněž pár polních trub za 5 zlatých a 45 krejcarů,511 k nimž se o dva roky později přikoupily střapce
512a
po dalších dvou letech nový pár trub se střapci za 6 zlatých a 30
krejcarů.513 Od 50. let stoupl počet na šest a následně na osm, přičemž údaje o nákupu nových v této době chybí.514
499
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934. 500 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. 501 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1765), inv. č. 5528, kn. 4939. 502 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1776), inv. č. 5538, kn. 4949. 503 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1774), inv. č. 5536, kn. 4947. 504 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1756), inv. č. 5521, kn. 4932. 505 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1757), inv. č. 5522, kn. 4933. 506 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. 5527, kn. 4938. 507 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1771), inv. č. 5534, kn. 4945. 508 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1779), inv. č. 5541, kn. 4952. 509 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 510 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346. 511 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 512 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1738), inv. č. 5504, kn. 4915. 513 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1740), inv. č. 5506, kn. 4917. 514 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931.
84
Kostel původně vlastnil pouze malé varhany zvané pozitiv (v inventářích uváděny od počátku), u nichž se v roce 1736 vyměňovaly dva měchy (za 5 zlatých)515 a v roce 1748 dva řemeny (24 krejcarů).516 Ke koupi velkých varhan za 100 zlatých došlo v roce 1751.517 Změna není v inventářích nijak zvýrazněna, nadále je uváděn jeden pozitiv pouze s dodatkem, že se jedná o nový. Směšovány takto byly dva různé pojmy, přitom se bezpochyby jednalo o varhany, uvádí je položka ve výdajích ke zmíněnému roku a rovněž vyplacená suma odpovídá velkému nástroji. Nový pozitiv totiž byl totiž pořízen v roce 1777 za pouhých 10 zlatých.518 Inventáře však k tomuto roku nesahají. Původní starý pozitiv byl nejspíš v padesátých letech plně nahrazen varhanami, proto je tento nástroj stále uváděn jen jednou. V 50. letech přibyl starý fagot v ceně 3 zlatých519 a na počátku 80. let dva klarinety za 8 zlatých.520 Do poloviny 50. let se inventář hudebních nástrojů rozšiřoval, k původnímu pozitivu a bubnům přibývaly polní trouby, housle, basa a varhany. Ve 2. polovině století tvoří většinu výdajů nutné výlohy na stávající nástroje a výměna starých za nové, z dosud neužívaných se dokupují jen fagot a klarinet. Neutuchající investice do hudby od poloviny 30. let svědčí o tom, že záduší netrpělo nedostatkem financí a mohlo je věnovat na vylepšování chóru. Hudební nástroje byly poměrně nákladné. Nejdražší byly nepochybně varhany, poté vlašské bubny a pozitiv. Nejvíce nakupované housle sice patřily k levnějším, ale i tak se jejich cena pohybovala od 2 do 6 zlatých.
5.2.1.9.
Předměty denní potřeby
Pro každodenní chod kostela a fary bylo potřeba množství dalších předmětů, které přímo nesouvisely s liturgickým provozem, ale přesto hrály důležitou roli. Nelze však jednoznačně určit, co lze zařadit do které z kategorií, protože se vzájemně prolínají a nejsou ostře ohraničeny. Proto ani zde nebude dáván důraz na striktní vydělení.
515
SOA Zámrsk, 5502, kn. 4913. 516 SOA Zámrsk, 5514, kn. 4925. 517 SOA Zámrsk, 5516, kn. 4927. 518 SOA Zámrsk, 5539, kn. 4950. 519 SOA Zámrsk, 5521, kn. 4932. 520 SOA Zámrsk, 5543, kn. 4954.
Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1777), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1756), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č.
85
Pro potřeby vedení správy záduší se nakupoval papír (1724 za 6 krejcarů,521 1730 za 51 krejcarů,522 1765 za 5 krejcarů,523 1755 a 1767 za blíže nespecifikovanou cenu,524 1779 za 8 krejcarů,525 1781 za 24 krejcary a 3 denáry,526 1782 za 23 krejcary,527 za štemplovaný papír 18 krejcarů v roce 1776528), agendy (za 4 zlaté v roce 1734,529 malá za 12 krejcarů v roce 1751,530 za 30 krejcarů v roce 1764 a 1782531), knížku důchodů (1779 za 4 krejcary).532 V roce 1767 byla zaplacena částka 1 zlatého a 33 krejcarů za novou knihu biskupských patentů.533 Ke správě kostela bylo pořizováno mnoho různých věcí, ať už se jednalo o různé provazy a šňůrky (1730 za 28 krejcarů,534 1761 za 37 krejcarů535), dráty (v roce 1753 46 loket tlustého za 36 krejcarů,536 1757 20 lotů tenkého za 10 krejcarů,537 1758 12 loket za 6 krejcarů,538 1761 tlustý za 37 krejcarů539), smetáky k úklidu (1745 za 8 krejcarů,540 1767 za 17 krejcarů,541 1771 za 18 krejcarů542), 521
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5497, kn. 4908. 522 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5499, kn. 4910. 523 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5528, kn. 4939. 524 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5520, kn. 4931; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 525 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5541, kn. 4952. 526 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5543, kn. 4954. 527 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5544, kn. 4955. 528 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5538, kn. 4949. 529 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5501, kn. 4912. 530 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5516, kn. 4927. 531 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5527, kn. 4938. 532 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5541, kn. 4952. 533 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5530, kn. 4941. 534 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5499, kn. 4910. 535 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5525, kn. 4936. 536 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5518, kn. 4929. 537 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5522, kn. 4933. 538 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5523, kn. 4934. 539 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5525, kn. 4936.
86
kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1765), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích kostela v Horních Štěpanicích (1779), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1782), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1776), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1734), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1779), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1757), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č.
štětky pro bílení (1738 dva kusy za 30 krejcarů,543 1754 jedna za 19 krejcarů,544 1761 dvě hrubé za 36 krejcarů,545 1767 dvě za 28 krejcarů,546 1771 čtyři za 48 krejcarů,547 1776 dvě za 15 krejcarů548), barvy k přemalování kostela (1773 za 7 zlatých a 58 krejcarů),549 klíh a lněný olej pro barvení božích muk (1759 za 35 krejcarů),550 mosazná pera pro opravu lamp (1767).551 K výzdobě kostela sloužilo šest džbánků na řezané květiny (v roce 1738 za 24 krejcarů)552 a dva páry malovaného kvítí na oltář za 1 zlatý, 48 krejcarů a 1 a půl denáru v roce 1758553 a další čtyři páry za 4 zlaté a 51 krejcarů v roce 1767.554 Jak již bylo zmíněno výše, záduší vlastnilo včelí úly. Předměty sloužící k včelařství byly v účtech uvedeny pouze k roku 1719, jednalo se o tři nože za 15 krejcarů a dvě nádoby pro med za 15 krejcarů, tři hrnce za 5 krejcarů.555 K hospodaření sloužily další různorodé předměty jako: konve (1724, 1730, 1753, 1755, 1756, 1759, 1761, 1762, 1775),556 vědra (1753),557 škopky (1753, 1756,
540
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1745), inv. č. 5511, kn. 4922. 541 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 542 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1771), inv. č. 5534, kn. 4945. 543 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1738), inv. č. 5504, kn. 4915. 544 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930. 545 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. 546 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 547 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1771), inv. č. 5534, kn. 4945. 548 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1776), inv. č. 5538, kn. 4949. 549 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946. 550 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934. 551 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 552 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1738), inv. č. 5504, kn. 4915. 553 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934. 554 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 555 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346–347. 556 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. 5499, kn. 4910; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet
87
1759, 1762, 1775),558 štoudve (1763),559 necky (1754, 1757, 1759),560 trakař (1744 za 34 krejcarů,561 1755 za 1 zlatý a 11 krejcarů562) a kolečko k němu (1730 za 10 krejcarů a 3 denáry),563 kortouč (1730 dva za 1 zlatý,564 1750 za 30 krejcarů565), lopaty a lopatky (1730, 1757, 1776, 1779),566 kladiva a kleště (1751, 1752),567 sekyra a dláto (1768),568 hrábě a lopatka (1773),569 pilka (1776),570 vidle do chléva (1751),571 síto pro žito (1754, 1761),572 železný kotel do hamru (1764 za 5 zlatých, 40 krejcarů
kostela v Horních Štěpanicích (1756), inv. č. 5521, kn. 4932; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1775), inv. č. 5537, kn. 4948. 557 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 558 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1756), inv. č. 5521, kn. 4932; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1775), inv. č. 5537, kn. 4948. 559 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937. 560 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1757), inv. č. 5522, kn. 4933; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934. 561 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1744), inv. č. 5510, kn. 4921. 562 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931. 563 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. 5499, kn. 4910. 564 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. 5499, kn. 4910. 565 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1750), inv. č. 5515, kn. 4926. 566 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. 5499, kn. 4910; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1757), inv. č. 5522, kn. 4933. SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1776), inv. č. 5538, kn. 4949; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1779), inv. č. 5541, kn. 4952. 567 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. 5516, kn. 4927; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. 5517, kn. 4928. 568 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1768), inv. č. 5531, kn. 4942. 569 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946. 570 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1776), inv. č. 5538, kn. 4949. 571 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. 5516, kn. 4927. 572 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936.
88
a půl denáru).573 Pro potřeby fary bylo kupováno různé nádobí: kamenný hrnec pro přepouštění másla (1744, 1756),574 hliněný hrnec (1748),575 měděný hrnec (1748, 1751, 1759),576 hrnec pro mísení (1756).577 Dále váhy (1754),578 metr a špendlíky (1755),579 na pečení chleba ošatky (1756),580 lopata pro sázení chleba (1756),581 chlebová díže (1762).582
5.2.1.10.
Vybavení fary
Kromě kostela se inventáře od roku 1724 týkají rovněž fary.583 Nejstarší inventář je však značně mezerovitý, důkladnější zpracování přináší až záznamy od roku 1729.584 Vybavení fary se řídilo naprosto odlišnými motivacemi. Ústředním záměrem nebylo obstarat liturgický provoz, ale poskytnout faráři zázemí a prostředky pro jeho živobytí. Výbava fary je proto velmi různorodá a obsahuje zvláště nábytek, nářadí a nástroje k hospodaření, kuchyňské nádobí atd. Farní stavení se patrně skládalo ze světnice, tedy hlavní společenské místnosti, a dvou pokojů. Druhý pokoj byl nazýván čeledníkem, protože v něm přebývala čeládka. Nábytek nebyl nijak bohatý, spíše prostý a praktický. Na faře se nacházely celkem tři malované postele, z čehož vyplývá, že kněz nebyl jejím jediným obyvatelem. Přímo je zdůrazňována pouze
573
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. 5527, kn. 4938. 574 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1744), inv. č. 5510, kn. 4921; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1756), inv. č. 5521, kn. 4932. 575 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. 5514, kn. 4925. 576 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. 5514, kn. 4925; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. 5516, kn. 4927; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934. 577 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1756), inv. č. 5521, kn. 4932. 578 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930. 579 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931. 580 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1756), inv. č. 5521, kn. 4932. 581 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1756), inv. č. 5521, kn. 4932. 582 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. 583 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 584 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909.
89
výroba jedné z postelí, a to určené pro pana faráře, vyhotovil ji místní truhlář v roce 1719.585 V letech 1737–1751 zůstaly pouze dvě postele, ale vedle nich se používala také jedna prostší nazývaná bruk.586 V roce 1752 přibyla nová postel, určená pro faráře,587 a o rok později ještě jedna společně s druhou prostší postelí.588 Všechny čtyři postele a dva bruky se používaly do konce 60. let, poté byly dvě vyřazeny, od každého typu po jedné.589 Oblečení si farář ukládal do velké okované a modře malované almary, užívané po celé zkoumané období. Jiná almara byla určena pro knihy. Truhlář ji vyrobil v roce 1752, k témuž roku je obsažena i v inventáři,590 a to poprvé a zároveň naposledy, protože v následujících letech o ní nezůstala jediná zmínka. V roce 1780 vytvořil truhlář pro faru další almary, patrně menší velikosti, protože jsou uvedeny v deminutivním tvaru „almárky“.591 Kolik jich bylo, není zřejmé, soupisy majetku k tomuto roku nedosahují. V roce 1753 přibyly k dosavadnímu nábytku police modře malované, určené pro knihy a zároveň se stolkem (ve výdajích zapsány jako almara), a jiné malované zeleně, dole s menší almarou.592 Modré se pravděpodobně umístily do pokoje faráře, zelené pak do čeledníku. V roce 1769 byla přikoupena buková truhla se zámkem.593 Další vybavení můžeme zařadit spíše do světnice, ačkoli bezpečně to víme pouze o čtyřech stolech. Ty byly v roce 1753 nahrazeny třemi jinými, doplněnými malovaným plátnem a modrým suknem okolo.594 Vyrobil je místní truhlář a kromě této položky lze mezi vydáními najít i plat za šití a přibíjení sukna kolem stolů. Všechny zůstaly v užívání do roku 1766, poté jsou uváděny už pouze dva.595 Po celé zkoumané období se na faře nacházely další dva prostší malé stoly v bílé barvě.596
585
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346–347. 586 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1737), inv. č. 5503, kn. 4914. 587 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. 5517, kn. 4928. 588 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 589 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 590 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. 5517, kn. 4928. 591 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1780), inv. č. 5542, kn. 4953. 592 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 593 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1769), inv. č. 5532, kn. 4943. 594 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 595 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 596 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909.
90
Inventář uvádí k roku 1729 větší množství stolic (myšleno patrně židlí), celkem třináct zelených a další dvě dlouhé se zábradlím (myšleny patrně lavice).597 K roku 1752 se uvádí jen devět zelených a počet doplňuje dvanáct modrých s červenými okolky (ty se však objevují jen k tomuto roku, v dalších inventářích zapsány nebyly).598 V roce 1753 zbylo z původních třinácti zelených deset stolic a přibylo dalších dvanáct zelených, okolo žlutě barvených.599 V roce 1767 se některé vyřadily a ze starších zůstalo patnáct.600 V roce 1755 se na faru pořídilo šest nových dubových stolic,601 k nimž byly po dvanácti letech dokoupeny další do celkového počtu osmnácti.602 K sezení sloužily též tři sesle. Dvě nové byly pořízeny v letech 1743 a 1744,603 ačkoli výdaje uvádí plat sedláři až k roku 1747.604 Jejich podrobnější popis obsahuje inventář z roku 1753. Podle něj byla jedna velká bílá určená pro hosty, jedna menší měla červenou barvu a dvě prostší opět bílou.605 K roku 1766 přibyla druhá pro hosty stejné velikosti i barvy jako první.606 O rok později se počet zredukoval a zůstaly pouze ony dvě velké sesle.607 Vybavení fary neuvedené v inventářích tvořila kachlová kamna ve farářově pokoji, za která bylo jilemnickému hrnčíři zaplaceno v roce 1753.608 Chybí v nich rovněž dubový rozevírací stůl ve stejné
597
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5498, kn. 4909. 598 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5517, kn. 4928. 599 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5518, kn. 4929. 600 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5530, kn. 4941. 601 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5520, kn. 4931. 602 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5530, kn. 4941. 603 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5509, kn. 4920; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, (1744), inv. č. 5510, kn. 4921. 604 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5513, kn. 4924. 605 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5518, kn. 4929. 606 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5529, kn. 4940. 607 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5530, kn. 4941. 608 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet 5518, kn. 4929.
91
kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1743), inv. č. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1766), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č.
místnosti. Domácí truhlář za něj dostal mzdu v roce 1764.609 V letech 1776 až 1777 se postavila nová kamna.610 Co se týče kuchyně, základem byla kamna, která sloužila jak k vaření, tak k vytápění místnosti. Jejich součástí byla železná mříž a rošt. K obsluze se používal pohrabáč, kleště a železná lopatka. Pohrabáče byly zpočátku dva, od roku 1736 jen jeden.611 Kleště se v záznamech objevují od roku 1752.612 Vařilo se v kotlících, k dispozici bylo většinou šest kusů, na krátké období v druhé polovině 30. let osm613 a od roku 1763 pět.614 Vykazovány byly dva měděnce, jeden měděný a druhý železný, z nichž jeden se nacházel na staré faře. Pro vybírání vody se užíval měděný hrnec.615 Na kamnech se peklo na dvou železných plechách (zapsány od roku 1753)616 a jednom malém, který byl určen pro vdolečky (v inventáři od roku 1754).617 Na faře se připravoval vlastní chléb. Těsto se zadělávalo a kynulo v díži. Jednotlivé pecny se dávaly do ošatek, kde ještě dále kynuly a získávaly správný tvar. První zmínka o vlastním chlebu spadá do roku 1753, od kdy se zapisují dvě díže, velká a malá, a deset ošatek.618 V roce 1756 se přikoupilo šest nových ošatek.619 Po roce 1762 však z inventáře mizí, což však nelze vykládat jako fakt, že se s pečením chleba přestalo.620 Díže se objevují nadále, ošatky byly patrně vynechávány jako nepříliš důležité. Mouka se přesívala drátovým nebo dřevěným sítem. Drátové je vedeno od počátku inventářů, druhé, tzv. žitné, bylo přikoupeno v roce 1753.621
609
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. 5527, kn. 4938. 610 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1776), inv. č. 5538, kn. 4949; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1777), inv. č. 5539, kn. 4950. 611 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 612 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. 5517, kn. 4928. 613 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 614 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937. 615 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1734), inv. č. 5501, kn. 4912. 616 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 617 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930. 618 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 619 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1756), inv. č. 5521, kn. 4932. 620 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. 621 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929.
92
Ačkoli je dřevěné uvedeno poprvé v roce 1753, již k tomuto roku se popisovalo jako staré.622 Nové se opatřilo v roce 1761.623 Mouka se uchovávala v truhle. V kuchyni se nalézaly ještě dvě další truhlice. V roce 1754 byly koupeny váhy.624 Potraviny se ukládaly do spižírny, která byla v roce 1764 opatřena drátovou mříží.625 Hospodaření vyžadovalo různorodé nářadí. K přepravě materiálu, např. sena, sloužil kortouč (kolečko) a trakař. Nejvíce kortoučů vlastnila fara na přelomu 20. a 30. let, konkrétně tři.626 V pozdějších letech se jejich počet pohyboval mezi jedním a dvěma. Podle inventáře z roku 1762 byl k dispozici pouze jeden polámaný.627 Trakaře byly až do roku 1751 dva,628 poté jen jeden, v 60. letech rovněž polámaný. Nový jej nahradil v roce 1766.629 K výměnám starých za nové docházelo podle výdajů jednou za čas, nákupy trakařů jsou uvedeny k létům 1744, 1755 a 1766,630 kortoučů 1730 a 1750.631 K náčiní patřily také dvoje vidle, kladivo, jedny kleště, sekera, brus a čtyři štětky. Od roku 1736 se v inventářích objevují žebříky, jeden velký a dva malé. Postupně přibyly ještě dva, ke každé velikosti jeden. K faře náležely hospodářské budovy jako např. chlév, kde se chovaly krávy. Ty byly připoutávány řetězy, píce se pro ně dávala za žebřinu. Pouze v krátkém období let 1729 až 1731 obsahují inventáře haltýř, což byla sádka pro ryby.632 Podle O. P. Hanuše k faře patřily dva malé rybníčky, jeden se měl nacházet v její bezprostřední blízkosti.633
622
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 623 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. 624 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930. 625 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. 5527, kn. 4938. 626 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 627 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. 628 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. 5516, kn. 4927. 629 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1766), inv. č. 5529, kn. 4940. 630 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1744), inv. č. 5510, kn. 4921; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1766), inv. č. 5529, kn. 4940. 631 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. 5499, kn. 4910; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1750), inv. č. 5515, kn. 4926. 632 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 633 HANUŠ 1966, s. 37.
93
K výbavě fary přináležely dále mandl, dvoje necky, čtvery škopky, jedna dřevěná vana a konve (jejich počet se pohyboval mezi dvěma a pěti), větší a menší zámky (v počtu deset a tři) a buková nosidla (pořízená v roce 1765).634 Nade dveřmi do fary visel zvonec.
5.2.1. Platy faráři, kantorům a dalším pomocníkům K chodu kostela a zajišťování pravidelných bohoslužeb byla potřeba činnost nejen faráře, ale také kantora, ministrantů, varhaníků a dalších pomocníků. Ti pak byli vypláceni ze zádušních peněz. Farář kromě každoročního platu využíval k obživě farního majetku, jak již bylo detailněji popsáno výše. Mzdu získával za sloužení mší a kázání. Podle údajů z let 1710–1719 dostával 8 zlatých,635 od roku 1724 se v zádušních počtech objevuje částka 10 zlatých,636 která se již do roku 1782 nemění.637 Od roku 1773 se k ní však přidává 6 zlatých za sloužení devíti fundačních mší,638 z toho šesti za Jana Hanuše a tří za Václava Kubáta.639 Většinou se objevují pod názvy „hanušovská“ a „kubátovská“. V některých letech dostával farář přidáno 10 zlatých na oběd při příležitostí poutí na svatého Václava a Nejsvětější Trojici. Poprvé se tento bonus objevuje v roce 1714 a činí pouhých 19 krejcarů,640 zatímco v roce 1719 jsou to 2 zlaté, 30 krejcarů a 4 a půl denáru,641 navíc se v tomto roce faráři zpětně vyplácí za rok 1718 částkou 1 zlatý a 15 krejcarů.642 V roce 1724 dostává již 10 zlatých.643 Tato částka se v průběhu let nemění, ovšem někdy úplně chybí, mizí v roce 1733644 a znovu se objevuje v roce 1761.645 Poté je vyplácena pravidelně.
634
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1765), inv. č. 5528, kn. 4939. 635 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 636 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 637 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1782), inv. č. 5544, kn. 4955. 638 „Zpravidla se pod tímto pojmem (fundační mše) vybaví mešní nadace, které zakládali zbožní lidé, aby se na ně, popř. na jiné osoby pamatovalo při pravidelných bohoslužbách.“ Viz STUCHLÁ 2004. Přispívalo se např. na víno, svíčky, odměny faráři, ministrantům nebo kostelníkům atd. 639 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946. 640 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 641 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346–347. 642 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346–347. 643 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 644 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1733), inv. č. 5500, kn. 4911.
94
Na každoroční mzdu měl nárok rovněž kantor. Jeho funkce byla ve druhém desetiletí 18. století v Horních Štěpanicích teprve v počátcích, jak naznačuje skutečnost, že zde figuruje také kantor z Horní Branné. Štěpanický byl nejprve placen pouze za zpívání v kostele částkou 3 zlaté a 15 krejcarů a dostával také příplatek na obědy o poutích.646 Brannský sestavoval seznamy věřících docházejících ke zpovědi, za což mu byla vyčleněna částka 15 krejcarů.647 Nárok měl i na vyplacení oběda o poutích. Naposledy je v počtech zmíněn v roce 1736,648 avšak již od roku 1729 dostává jen onen zmíněný bonus na oběd.649 V tomtéž roce se ustalují povinnosti štěpanického kantora, mezi které patří zpívání a muzicírování v kostele (3 zlaté a 15 krejcarů),650 zpívání pašije na Květnou neděli a Velký pátek (24 krejcarů)651 a od roku 1738 muzicírování na den svatého Václava a Nejsvětější Trojice (2 zlaté a 20 krejcarů).652 Jeho plat se v průběhu let téměř nemění, pouze za zpívání pašije postupně narůstá na 35 krejcarů. Příspěvek na oběd je mu naposledy připsán v roce 1736, později náleží jen faráři.653
645
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. 646 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 647 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 648 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 649 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 650 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 651 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 652 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1738), inv. č. 5504, kn. 4915. 653 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913.
95
30 25 20 15 Faráři 10
Kantoři
5 0
Graf č. 20: Průměrné výdaje na platy faráři a kantorům za jednotlivá desetiletí. Pravidelnou položkou v zádušních počtech je odměna za sepsání počtu. Není však uvedeno, komu byla určena. Jak již bylo uvedeno výše, vedení počtů měli většinou na starosti kostelníci, lze proto předpokládat, že chybějícím příjemcem platu byl právě kostelník. Vyplácená částka činila v prvních letech 20 krejcarů,654 v roce 1719 se navýšila na 30 krejcarů655 a v roce 1730 jednorázově na 45.656 V roce 1758 byl zaznamenán nárůst na 1 zlatou za jeden počet, 657 přičemž k proplácení docházelo za dva až tři roky zpětně. Např. v roce 1763 dostal kostelník 3 zlaté za vedení účtů z let 1761, 1762 a 1763.658 V prvních dvou letech 70. let činila mzda 1 zlatý a 45 krejcarů,659 poté 1 zlatý a 10 krejcarů.660 Naposledy je uvedena k roku 1774, poté se již neobjevuje.661 Kromě faráře a kantora pomáhali v kostele i další. Hrobaři měli za úkol nosit bubny při příležitosti poutí, za což získávali nestálé částky, pohybující se od 4 do 36 krejcarů. Do roku 1771 u
654
Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 655 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346–347. 656 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. 5499, kn. 4910. 657 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934. 658 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937. 659 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1770), inv. č. 5533, kn. 4944. 660 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946. 661 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1774), inv. č. 5536, kn. 4947.
96
této položky chyběl příjemce,662 poté jsou hrobaři zapisováni pravidelně, v letech 1781 a 1782 je přímo uvedeno, že se jednalo o hrobaře z Jilemnice, Branné a Poniklé.663 Další pomocník předělával každoročně paškál, což znamená, že vyměňoval novou svíci za starou. Položka se poprvé objevuje v počtu z roku 1724664 a přetrvává do roku 1767.665 Není uvedeno, kdo měl tuto činnost na starost. Zprvu za ni dostával řádově několik krejcarů, koncem 20. let 1 zlatý a 15 krejcarů666 a v posledním roce 1 zlatý a 34 krejcarů.667 Podobně není většinou uváděno, kdo sestavoval betlém nebo Boží hrob (v některých případech je tato činnost připsána truhlářům nebo tesařům). Pro záduší bylo potřebné zajištění dopravy některých věcí. Nejčastěji se jednalo o přinášení svatých olejů, které bylo podle účtů z let 1773–1774 svěřováno brannskému poslovi.668 Pravděpodobně byl využit proto, aby se ušetřilo za vyplácení více osob, protože měl dozajista za úkol doručit svatý olej i do Branné. Jiné předměty byly přepravovány spíše výjimečně, např. v roce 1731 byly přineseny ornáty od biskupa,669 v roce 1737 vrchlabským poslem kalich,670 v roce 1779 odneseno portatile (malý přenosný oltář) ke svěcení do Hradce Králové.671 Poslové dostávali obyčejně různé částky, nejčastěji okolo 18 krejcarů,672 nejvíce pak 24 krejcarů.673 Suma se odvíjela od vzdálenosti, kterou museli ujít. Za přinesení ornátů se vyplatila částka 25 krejcarů a 3 denárů,674 za portatile 1 zlatý a 30 krejcarů.675
662
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1771), inv. č. 5534, kn. 4945. 663 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. 5543, kn. 4954; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1782), inv. č. 5544, kn. 4955. 664 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. 665 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 666 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. 667 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 668 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1774), inv. č. 5536, kn. 4947. 669 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. 5499, kn. 4910. 670 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1737), inv. č. 5503, kn. 4914. 671 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1779), inv. č. 5541, kn. 4952. 672 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1737), inv. č. 5503, kn. 4914. 673 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946. 674 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. 5499, kn. 4910. 675 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1779), inv. č. 5541, kn. 4952.
97
Další správa spojená s liturgickým provozem byla svěřována řemeslníkům a byla zaznamenávána společně s jejich další činností při opravách a údržbě kostela, proto o ní bude pojednáno níže, v oddíle věnovaném tomuto tématu. Určitá finanční částka se odváděla také těm, kteří nepříslušeli k hornoštěpanickému záduší. Týká se to i výše zmíněného brannského kantora. Mezi další patřil v letech 1769–1770, 1779 a 1781676 děkan a v letech 1771–1777 brannský vikář,677 kterým byl přidáván jeden zlatý na oběd při držení zádušních počtů.
5.2.2. Platy řemeslníkům Záduší vyplácelo mzdu různým řemeslníkům, najímaným podle aktuální potřeby. Jen někteří z nich se podíleli na pravidelnější správě. Mezi ně patřili kováři, tesaři, truhláři a zámečníci. Upřednostňováni byli řemeslníci ze vsí přináležejících farnosti, méně pak z okolních vesnic. Speciálnější práce byly svěřovány řemeslníkům z blízkých měst, tedy Jilemnice a Vrchlabí, výjimečně pak z Prahy (např. zlatník). Každoročně byl odváděn plat pouze za jedinou činnost, a to praní kostelních šatů. Počty neuvádí konkrétní informaci o tom, kdo měl praní na starost, zda se jednalo o místní pradlenu nebo sousedku, třeba manželku kantora nebo kostelníka. Výdaj se poprvé objevuje k roku 1724 a činí 50 krejcarů.678 Od konce 20. let se postupně navyšoval a v nadcházejících letech byl poměrně stabilní, k navýšení docházelo postupně vždy po několika
676
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1769), inv. č. 5532, kn. 4943; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1770), inv. č. 5533, kn. 4944; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1779), inv. č. 5541, kn. 4952; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. 5543, kn. 4954. 677 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1771), inv. č. 5534, kn. 4945; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1774), inv. č. 5536, kn. 4947; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1775), inv. č. 5537, kn. 4948; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1776), inv. č. 5538, kn. 4949; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1777), inv. č. 5539, kn. 4950. 678 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908.
98
letech, přesněji 1730, 1748, 1755, 1776 a 1782.679 Nejvýše dosáhl 3 zlatých a 33 krejcarů v roce 1782.680 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 1724
1729
1730-1747
1748-1754
1755-1775
1776-1781
1782
Graf č. 23: Vývoj vydání za praní prádla za léta 1724–1782. Zámečníci byli povolávání kvůli opravám zámků, pantů, háků a petlic a výrobě nových. Poprvé jsou uvedeni k roku 1710, kdy dodali panty a zámky ke dvířkům nového oltáře.681 Pravidelněji se objevují od 30. let.682 Od 2. poloviny 60. let byli v kostele potřeba téměř každoročně.683 Práce kováře se odvíjela od správy zvonů, výrobě svícnů, zvonků, mříží, hřebíků a šroubů. Kromě toho jim byly svěřovány opravy šroubů u bubnů. Záduší je užívalo poměrně pravidelně po celé studované období. Nejčastěji dostávali plat za výrobu šindelních hřebíků. Rozličnou správu prováděli tesaři, patřilo k ní pobíjení střech, tesání žlabů, mlatů a struh, potahování trámů, pokládání podlahy, lištování. Truhláři zhotovovali nábytek pro kostel i faru, spravovali dřevěné konstrukce basy a houslí, Boží hrob a stavěli betlém.
679
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. 5499, kn. 4910; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. 5514, kn. 4925; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1776), inv. č. 5538, kn. 4949; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1782), inv. č. 5544, kn. 4955. 680 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1782), inv. č. 5544, kn. 4955. 681 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 341. 682 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. 5499, kn. 4910. 683 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1766), inv. č. 5529, kn. 4940.
99
S údržbou budov souviselo i vymetání komínů. Nedělo se tak pravidelně, záznamy uvádí léta 1714, 1716, 1719, 1724, 1740, 1766 a 1768.684 Častěji k němu tedy docházelo v prvních letech sledovaného období, později již méně. Správu potřebovali také knihy a oděvy. Knihaři z města (většinou blíže nespecifikováno, jednou je uvedeno Vrchlabí) dostávali zakázky na převazování misálů, agend, kancionálů, evangelia. Pro záduší vázali i nové knihy. Obyčejné opravy šatů byly svěřovány nejčastěji švadleně. Ve druhé polovině 70. let jí byla Anna Čivrná,685 v roce 1751 se dozvídáme o ženě jménem Johana,686 v ostatních případech jméno chybí. Ke správě oděvů, ubrusů a dalších textilních výrobků patřilo jejich přešívání, zašívání i barvení (např. v roce 1747 byly přebarveny ornáty,687 v roce 1751 velum688). Švadlena kromě toho pro záduší také šila nové oděvy a další, např. alby, pluviál, komže, polštáře na oltář, ručníky, ubrusy atd. Méně zakázek dostával krejčí, v roce 1753 to bylo ušití dvou štol,689 v roce 1760 dvou kvadrátů690 a 1763 modrých korouhví.691 Záduší zadalo krejčímu objednávky i v letech 1769692 a 1780,693 blíže však nebyly specifikovány. Veškerou práci s kůží dostával na starost sedlář. Konkrétně se jednalo o potahování bubnů a seslí novou kůží, spravování řemenů a kožených úvazků ke zvonům. Zvláště práce týkající se bubnů a zvonů byly častější. Údržbu varhan a pozitivů prováděl varhanář. Nedocházelo k ní příliš často,
684
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785– 1819, 1710–1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710–1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346–347; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1740), inv. č. 5506, kn. 4917; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1766), inv. č. 5529, kn. 4940; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1768), inv. č. 5531, kn. 4942. 685 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1777), inv. č. 5539, kn. 4950. 686 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. 5516, kn. 4927. 687 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. 5513, kn. 4924. 688 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. 5516, kn. 4927. 689 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 690 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1760), inv. č. 5524, kn. 4935. 691 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937. 692 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1769), inv. č. 5532, kn. 4943. 693 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1780), inv. č. 5542, kn. 4953.
100
poprvé v roce 1714,694 ve 30. letech dvakrát, 695 ve 40. letech třikrát,696 v 50. a 70. letech dvakrát697 a naposledy v roce 1781.698 Správu kovových předmětů prováděli pasíř nebo cínař. Nebyla potřebná příliš často a většinou se týkala čištění a leštění, např. konviček, svícnů, ciboria, monstrance, pacifikálu nebo kadidelnice. Pozlacení kalichu v roce 1737 bylo zadáno zlatníkovi.699 Záznamy o práci štafíře pochází až z 2. poloviny 18. století.700 K jeho práci patřilo zdobení tabernákula (svatostánek pro monstranci s hostií a ciborium),701 oltáře, krucifixu a tří andělů. K roku 1773 je uvedeno štafírování Nepomuckého.702 Podle inventáře vlastnil kostel obraz Jana Nepomuckého, jednalo se tak patrně o práci na jeho rámu. Práce zedníků byla většinou potřebná při přestavbách, uplatnili se však i při údržbách, nejčastěji při bílení kostela a fary, případně také kapličky nebo kostnice (1759, 1761, 1763, 1764, 1771, 1774).703 Doklady o bílení pochází až ze druhé poloviny 18. století, dříve se neobjevují. K bílení bylo potřeba i vápno, které obstarávali vápeníci. Zedníci rovněž spravovali dlažbu kostela (1736,
694
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 695 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1733), inv. č. 5500, kn. 4911; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 696 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1744), inv. č. 5510, kn. 4921; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. 5513, kn. 4924; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. 5514, kn. 4925. 697 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. 5517, kn. 4928; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1774), inv. č. 5536, kn. 4947; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1775), inv. č. 5537, kn. 4948. 698 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. 5543, kn. 4954. 699 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1737), inv. č. 5503, kn. 4914. 700 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 701 ŠIDLOVSKÝ 1991, s. 30. 702 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946. 703 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. 5527, kn. 4938; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1771), inv. č. 5534, kn. 4945; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1774), inv. č. 5536, kn. 4947.
101
1744),704 podezdívali starou faru (1747)705 a kostel svatého Václava (1748),706 opravovali pilíře (1768),707 pec a kamna (1724, 1763, 1768, 1781)708 atd. Drobné opravy prováděl i sklenář, týkaly se jak oken v kostele, tak na faře. Hrnčíři se starali o vymazávání kamen a chlebné pece (1738, 1762, 1763, 1764)709 a další opravy (1777).710 Služeb dřevorubců bylo využíváno pro opatření neopracovaného dřeva na zátop na faru, a to téměř každoročně. Množství se pohybovalo od 6711 po 29 a půl sáhu712 ročně. Spotřeba rostla, pokud docházelo k opravám nebo přestavbám, při nichž bylo dřevo využíváno. Oddělit od sebe, které dřevo bylo k čemu určeno, není možné. Následující graf proto vychází z celkových částek uvedených v účtech. Patrné je, že se spotřeba výrazněji navýšila ve druhé polovině 18. století. Výjimkou pak byla 70. léta, kdy se dočasně snížila. Vývoj v 80. letech může být zkreslen kvůli zastoupení pouze prvních tří let. Ve 20. letech byl zaznamenán pouze jediný údaj, a to 17 a půl sáhu v roce 1729.713
704
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1744), inv. č. 5510, kn. 4921. 705 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. 5513, kn. 4924. 706 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. 5514, kn. 4925. 707 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1768), inv. č. 5531, kn. 4942. 708 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1768), inv. č. 5531, kn. 4942; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. 5543, kn. 4954. 709 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1738), inv. č. 5504, kn. 4915; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. 5527, kn. 4938. 710 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1777), inv. č. 5539, kn. 4950. 711 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1744), inv. č. 5510, kn. 4921. 712 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937. 713 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909.
102
25 20 15 Cena
10
Množství 5 0
Graf č. 24: Průměrné roční výdaje za dříví a jeho průměrné množství (uvedeno v sázích) za jednotlivá desetiletí. Záduší pravidelně nakupovalo šindel pro opravy střech. Průměrná roční částka většinou nepřesáhla 10 zlatých. Znatelně vyšší byla v roce 1724, jediném zástupci pro 20. léta, kdy bylo na šindel vydáno 41 zlatých.714 Důvodem byla kompletní renovace střechy kostela, na které pracovali tesaři 28 a půl dne. 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 1720-1729
1730-1739
1740-1749
1750-1759
1760-1769
1770-1779
1780-1782
Graf č. 25: Průměrné roční výdaje za šindel za jednotlivá desetiletí.
714
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908.
103
Častěji se opakovaly opravy vody a vodních trub. Ne ve všech případech bylo uvedeno, kdo se na nich podílel. Tam, kde údaj nechyběl, byli jmenováni bednáři. Správa vody zahrnovala i vyvrtávání a kladení nových trub. Na rozdíl od šindele se jednalo o podstatně levnější záležitost. Roční mzda za správu se většinou pohybovala kolem 20 krejcarů,715 při výraznějších zásazích, zahrnujících výrobu nových trub, dosahovala ke 4 zlatých.716 Kromě této činnosti se bednáři věnovali správě dřevěných nádob, např. soudků v roce 1753717 a dalšího nádobí v letech 1757, 1759, 1763–1765, 1774,718 přičemž odměna se činila 11 až 32 krejcarů. 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 1720-1729
1730-1739
1740-1749
1750-1759
1760-1769
1770-1779
1780-1782
Graf č. 26: Průměrné roční výdaje za opravy vody a vodních trub za jednotlivá desetiletí. Vedle běžných oprav, které byly s provozem kostela a fary spojeny, vydávalo záduší finance i na větší přestavby a úpravy budov a vybavení. K roku 1710 byly zřízeny dva nové oltáře. Podíleli se na nich kovář (44 krejcarů), zámečník (panty a zámky ke dvířkům za 2 zlaté), tesař (21 krejcarů) a malíř, který oba oltáře pozlacoval, za což mu bylo vyplaceno 280 zlatých.719
715
Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 716 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1740), inv. č. 5506, kn. 4917. 717 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 718 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1757), inv. č. 5522, kn. 4933; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. 5527, kn. 4938; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1765), inv. č. 5528, kn. 4939; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1774), inv. č. 5536, kn. 4947. 719 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 341.
104
Navýšení obvyklých výdajů s sebou přinesla rovněž renovace fary, započatá v roce 1730. Nejprve bylo nutné zbořit některé části, rozsah však není znám. Na následné stavbě pracoval stavební mistr s šesti tovaryši po dobu 344 dní. Mistr dostával 3 krejcary za den, konečná mzda činila 17 zlatých a 12 krejcarů. Tovaryšům bylo vyplaceno celkem 147 zlatých, 24 krejcarů a 3 denáry. Za výrobu potřebného vápna získali karbíři mzdu ve výši 10 zlatých a 10 krejcarů, vápeníci 13 zlatých a 30 krejcarů. Na stavbu se spotřebovalo 19 500 cihel za 29 zlatých a 15 krejcarů. Na renovaci se podíleli rovněž kováři, první z Dolních Štěpanic za odměnu 8 zlatých, 18 krejcarů a 3 denárů a druhý z Vítkovic za 6 zlatých a 6 krejcarů. Truhláři Václavu Tomíčkovi bylo vyplaceno 15 zlatých a 15 krejcarů za rozličné dílo. V neposlední řadě je nutné jmenovat tři tesaře, Jiříka Martinů, Václava Novotného a Václava Vondrů, kteří dostali za úkol boření fary, udělání pavlače, kůlny, žlabů a trámů do pokojů atd., za což dohromady dostali 10 zlatých, 52 krejcarů a 3 denáry.720 Renovace byla dokončena v roce 1731, kdy ještě tesaři pracovali na stropech, v kravíně a maštalích a opravovali plot u farní zahrady. Jednalo se pouze o menší dokončovací práce za 4 zlaté a 56 krejcarů.721 V letech 1736 a 1737 byla přebudována nebo nově vystavěna kostnice. Z dřívějších dob nemáme o její existenci žádné zmínky. Za cihly záduší zaplatilo 15 zlatých a 36 krejcarů, za vápno 3 zlaté a 30 krejcarů a za nový oltář 5 zlatých. Ten byl o rok později doplněn tabulkou, za kterou byly truhláři zaplaceny 3 zlaté a 12 krejcarů. V roce 1737 se na správě kostnice podílel zedník, společně se správou kapličky a fary, za což dostal 7 zlatých.722 Roku 1745 zedníci postavili pilíře k plotu kolem fary za 7 zlatých a 42 krejcarů a vyzdili síň při kostele za 5 zlatých a 36 krejcarů. Do síňky byla umístěna okna, za které sklář dostal 4 zlaté a 15 krejcarů. Kameny na pilíře dodali kameníci za mzdu 24 zlatých. K pracím na síňce i faře přispěl tesař, za síňku získal 18 zlatých, 18 krejcarů a 3 denáry a za lišty a tesání planěk do plotu 4 zlaté, 13 krejcarů a 3 denáry.723 Další pilíře zbudovali zedníci v letech 1747 u fary (4 zlaté a 12 krejcarů),724 1755 u hřbitova (20 zlatých a 12 krejcarů)725 a 1761 (16 zlatých a 12 krejcarů).726 V roce 1751
720
SOA Zámrsk, 5499, kn. 4910. 721 SOA Zámrsk, 5499, kn. 4910. 722 SOA Zámrsk, 5503, kn. 4914. 723 SOA Zámrsk, 5511, kn. 4922. 724 SOA Zámrsk, 5513, kn. 4924. 725 SOA Zámrsk, 5520, kn. 4931. 726 SOA Zámrsk, 5525, kn. 4936.
Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1737), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1745), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č.
105
postavili sloupy u dveří do kostela Nejsvětější Trojice a u hřbitova. V tomtéž roce byl navíc přestavěn chór, za což bylo tesařům vyplaceno 9 zlatých, 58 krejcarů a 1 a půl denáru.727 Zedníci se podíleli na vyzdívání pecí, konkrétně chlební v roce 1758 za 2 zlaté a 44 krejcarů,728 přestavění kamen v roce 1768 (společně se správou pilířů za 5 zlatých a 18 krejcarů)729 a v roce 1781 na přestavění kamen v pokoji na faře, správě pece a kamen a předělání chlební pece za 3 zlaté a 5 krejcarů.730 V roce 1773 vyzdili plot kolem fary (2 zlaté a 18 krejcarů),731 v roce 1764 vydláždili kostel (společně s bílením za 2 zlaté a 6 krejcarů)732 a v roce 1766 síňku při kostele (3 zlaté a 31 krejcarů).733 Tesařům byly svěřeny práce při faře, jako stavba chléva v roce 1758 (spolu s dalším za 10 zlatých a 26 krejcarů),734 kurníku v roce 1768 (1 zlatý a 48 krejcarů) a také různých plotů a žlabů nebo podlahy v čeledním pokoji.735 V roce 1761 jim záduší vyplatilo 8 zlatých, 13 krejcarů a 1 a půl denáru za tesání a vyřezávání božích muk.736 Truhláři kromě správy kostelního a farního vybavení dodávali nový nábytek. K roku 1752 záduší pořídilo židličky do fary, almaru pro knihy a postel faráři za 12 zlatých a 34 krejcarů,737 o rok později další postel a noční stolici za 4 zlaté a 1 krejcar a almaru se stolkem pro knihy za 6 zlatých a 45 krejcarů.738 V roce 1755 vyrobil truhlář 6 židliček a klekadlo do zákristie za 6 zlatých a 12 krejcarů,739 o devět let později dubový rozevírací stůl pro
727
SOA Zámrsk, 5516, kn. 4927. 728 SOA Zámrsk, 5523, kn. 4934. 729 SOA Zámrsk, 5531, kn. 4942. 730 SOA Zámrsk, 5543, kn. 4954. 731 SOA Zámrsk, 5535, kn. 4946. 732 SOA Zámrsk, 5527, kn. 4938. 733 SOA Zámrsk, 5529, kn. 4940. 734 SOA Zámrsk, 5523, kn. 4934. 735 SOA Zámrsk, 5531, kn. 4942. 736 SOA Zámrsk, 5525, kn. 4936. 737 SOA Zámrsk, 5517, kn. 4928. 738 SOA Zámrsk, 5518, kn. 4929. 739 SOA Zámrsk, 5520, kn. 4931.
Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1768), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1766), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1768), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č.
106
faráře za 12 krejcarů,740 v roce 1766 hrubou truhlu a dvě stolice se zábradlím (spolu se správou na faře za 5 zlatých).741 V roce 1768 dostali truhláři na starost výrobu nových a správu starých stoliček pro chór, zabedňování chóru a nová dvířka, za což jim bylo vyplaceno 7 zlatých a 55 krejcarů. Kromě toho vybavili faru dvanácti novými židličkami za 5 zlatých a 30 krejcarů.742 Mezi další dodaný nábytek patřily dva stoly za 4 zlaté v roce 1771743 a almara v roce 1780 (společně s další správou za 7 zlatých).744 Opracované dříví jako klády, prkna a lišty, potřebné pro opravy i renovace, dodávali pilaři, kameny zase kameníci, jak již bylo zmíněno výše. Umělecké práce v kostele prováděli malíři a řezbáři. Jejich služeb nebylo využíváno příliš často. Malíř v roce 1710 pozlacoval nové oltáře (280 zlatých) a obraz Panny Marie (6 zlatých).745 S oltáři byly spojeny další práce v letech 1736 a 1747, kdy malíř maloval antipendium (5 zlatých a 8 krejcarů), oltář Panny Marie v kostele svatého Václava (10 zlatých) a také obraz a krucifix (2 zlaté, 52 krejcarů a 3 denáry).746 V roce 1763 dostal za úkol vyhotovit obrazy a kříže na korouhve a také nabarvit tyče ke korouhvím (dohromady za 4 zlaté a 26 krejcarů).747 Uplatňoval se rovněž při štafírování a malování postamentů (1750 za 45 krejcarů748 a 1761 za 9 zlatých a 30 krejcarů dohromady s dalším749), křížů a krucifixů (1753 za 16 zlatých750 a 1761751). Mzda byla v závislosti na určité výlučnosti jeho práce vyšší, podobně jako u řezbářů. Těm byla svěřována jak údržba, tak práce na nových součástech kostela, např. na kazatelnici v roce 1754, za niž dostal 33 zlatých.752
740
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. 5527, kn. 4938. 741 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1766), inv. č. 5529, kn. 4940. 742 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1768), inv. č. 5531, kn. 4942. 743 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1771), inv. č. 5534, kn. 4945. 744 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1780), inv. č. 5542, kn. 4953. 745 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 341. 746 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. 5513, kn. 4924. 747 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937. 748 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1750), inv. č. 5515, kn. 4926. 749 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. 750 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 751 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. 752 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930.
107
Vyřezával kříže (dva v roce 1753 za 8 zlatých, 17 krejcarů a 3 denáry),753 některé ke korouhvím (1763 za 1 zlatý a 48 krejcarů,754 v roce 1767 a 1778 jejich správa za 5 a 20 krejcarů755). Rozličné pomocné práce, jak při opravách, tak při přestavbách, vykonávali nádeníci. Neuplatňovali se příliš pravidelně, záviselo to na aktuálních potřebách záduší.
5.2.3. Další výdaje Záduší vydávalo rovněž peníze z různých dalších příčin. Patřila mezi ně např. pomoc chudým a potřebným. Takto zaplatilo v roce 1716 dluh za nebožtíka Matouše Čaldara ve výši 1 zlatého, 16 krejcarů a 4 denárů756 nebo v roce 1773 věnovalo 1 zlatý, 22 krejcarů a 3 denáry bývalé mrklovské mlynářce, patrně vdově.757 V roce 1747 postihlo oblast silné krupobití, které poničilo pole a mělo za následek nižší úrodu. Lidem žijícím a hospodařícím na pozemcích patřících k záduší bylo z té příčiny přispěno celkem 7 zlatými a 2 krejcary.758 O rok později dostali 1 zlatý a 55 krejcarů jako pomoc k odstranění dalších škod.759 Tato vydání nebyla pravidelná a docházelo k nim spíše výjimečně. K soustavným výdajům patřila daň panovníkovi. Poprvé se objevuje v roce 1734 a nazývána je „Vermögen Steuer“ (psáno také jako Fermögen, Steur nebo Steir), tedy majetková daň ze „zádušního kapitálu“, „polí zádušních“.760 Její výše je zpočátku proměnlivá, pohybuje se mezi 2 zlatými, 21 krejcary a 3 denáry761 a 8 zlatými, 4 krejcary a 1 a půl denárem.762 Ustaluje se v roce 1750 na 4
753
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 754 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937. 755 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1778), inv. č. 5540, kn. 4951. 756 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346. 757 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946. 758 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. 5513, kn. 4924. 759 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. 5514, kn. 4925. 760 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1734), inv. č. 5501, kn. 4912. 761 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1734), inv. č. 5501, kn. 4912. 762 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1737), inv. č. 5503, kn. 4914.
108
zlatých a 48 krejcarech.763 Od roku 1757 se vydělují dva poplatky, jeden je uváděn jako „Vermögen“ ve stálé výši 4 zlatých a 48 krejcarů a druhý jako úrok kapitální milostivé královně (myšleno Marii Terezii), který činí 4 zlaté a 51 krejcarů.764 Daň nebyla odváděna každoročně, někdy k tomu docházelo až zpětně, např. v roce 1757 na daný rok i rok předchozí.765 Od roku 1767 se objevuje opět pouze jeden poplatek, a to „královské (případně císařsko-královské) extraordinari“ ve výši 4 zlatých a 51 krejcarů.766 Naposledy je zapsán pro rok 1777.767 Od konce 50. let lze zaznamenat i jiné, které nepatřily mezi pravidelné. Zapisovány jsou jako daně „z úroku kapitálního milostivé královně“. Zaznamenány byly pro léta 1758 (6 zlatých a 15 krejcarů),768 1759 (34 zlatých a 12 krejcarů),769 1762 (7 zlatých, 2 krejcary a 4 a půl denáru),770 1763 (16 zlatých a 3 krejcary)771 a naposledy v roce 1765 (6 zlatých a 15 krejcarů).772 Následující graf ukazuje vývoj ve výši odváděných daní.
763
SOA Zámrsk, 5515, kn. 4926. 764 SOA Zámrsk, 5522, kn. 4933. 765 SOA Zámrsk, 5522, kn. 4933. 766 SOA Zámrsk, 5530, kn. 4941. 767 SOA Zámrsk, 5539, kn. 4950. 768 SOA Zámrsk, 5523, kn. 4934. 769 SOA Zámrsk, 5523, kn. 4934. 770 SOA Zámrsk, 5525, kn. 4936. 771 SOA Zámrsk, 5526, kn. 4937. 772 SOA Zámrsk, 5528, kn. 4939.
Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1750), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1757), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1757), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1777), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1765), inv. č.
109
12 10 8 6 4 2 0 1734-1739
1740-1749
1750-1759
1760-1769
1770-1779
Graf č. 27: Průměrné roční výdaje na daně za jednotlivá desetiletí.
5.2.4. Shrnutí proměn kostelního majetku Kostelní inventář odráží velmi různorodý majetek záduší. Způsobeno je to zvláště nutností zajistit chod kostela a fary, dvou odlišných objektů, vyžadujících na základě různých funkcí zvláštní přístup. Zatímco hlavním smyslem kostela byl liturgický provoz (zajištění bohoslužeb, kázání, svatého přijímání, zpovědi věřících, křtů, sňatků, pohřbů atd.), fara tvořila zázemí pro faráře, sloužila mu jako domov a poskytovala živobytí. Různým požadavkům odpovídá i rozdílné vybavení. V kostele se jedná o liturgické předměty, oděvy a další vybavení, na faře o potřeby pro vedení domácnosti, hospodářství, nábytek v obytných prostorách atd. K dokupování nových předmětů a renovaci starých docházelo v průběhu celého sledovaného období podle aktuální potřeby. Sledovat můžeme také nárůst inventáře co do počtu, tak také do rozmanitosti. Např. místo původní jedné alby jich bylo na počátku 70. let osm, postupně byly pořizovány humerály, pluviál, štoly atd. Jako nejvýraznější se jeví roky 1736 a 1753, kdy došlo k největšímu nárůstu vybavení. V roce 1736 to byly např. čtyři krucifixy, kadidelnice, zvonečky ke mši,773 v roce 1753 kropáč, komže, ubrusy atd.774 Od roku 1753 také dochází ke zpřesňování inventářů, připisují se podrobnější informace o kvalitě nebo barvě.
773
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 774 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929.
110
Pro faru byly výrazné rovněž roky 1736 a 1753. V prvním zmiňovaném roce byly pořízeny žebříky, dva kotlíky na ohniště, rožně, rošt, prostá postel, poprvé je také uváděn zvonec nade dveřmi stavení.775 V roce 1753 přibylo větší množství stolic, tři stoly s malovaným plátnem, železné plechy do kamen, dřevěná vana, dvoje police atd.776 Neměnnost výbavy kostela svatého Václava naznačuje, že již nebyl aktivně používán. V inventářích od roku 1753 nebyly zaznamenány žádné nové předměty ani přesun původních.777 Podle toho se zdá, že záduší kostel nechávalo ve stejné podobě a záměrně nijak nezasahovalo. Od počátku sledovaného období neměl být kostel údajně vůbec využíván. Přesto zde byly v roce 1738778 instalovány nové oltářní tabulky, které však neuvádí inventáře (pro kostel svatého Václava jsou vlastní záznamy vedeny až od roku 1753),779 ale soupisy výdajů. Kromě toho záduší nenechávalo budovu úmyslně chátrat, naopak se o ni nadále staralo, v roce 1747 byla nově podezděna a ve stejném roce byl malován oltář Panny Marie.780 Alespoň do poloviny 18. století se projevovala snaha o udržení dobrého stavu kostela. Nové dílo na oltáři mohlo znamenat úmysl obnovit jeho pravidelnější chod, zatímco podezdívání pouze nutnou údržbu a ochranu před chátráním. Informace o podobných aktivitách však ve druhé polovině století mizí. Změna názoru a záměr kostel zrušit se patrně projevila mnohem dříve, než k tomu ve skutečnosti došlo.
5.2.5. Porovnání výdajů V této kapitola byla věnována pozornost platům faráře, kantorů a dalších pomocníků. K pravidelným patřily první dva jmenované, protože služby faráře a kantora byly potřebné po celý rok. U ostatních se jednalo spíše o naplnění jednorázových potřeb, jako např. u hrobníků, kteří nosili bubny při dvou poutích, poslů nebo dalších pomocníků, kteří se starali o paškál, stavění betléma nebo Božího hrobu. Nepříliš častým hostům kostela (vikář, děkan) se přispívalo na oběd. Kostelníci dostávali plat za sestavování zádušních počtů, ten však po roce 1774 z výdajů mizí.781
775
SOA Zámrsk, 5502, kn. 4913. 776 SOA Zámrsk, 5518, kn. 4929. 777 SOA Zámrsk, 5518, kn. 4929. 778 SOA Zámrsk, 5504, kn. 4915. 779 SOA Zámrsk, 5518, kn. 4929. 780 SOA Zámrsk, 5513, kn. 4924. 781 SOA Zámrsk, 5537, kn. 4948.
Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1738), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1775), inv. č.
111
K udržení liturgického provozu byly nutné každoroční výdaje na osvětlení, nákup mešního vína, kadidla, hostií a svíček. Kromě toho se rozšiřoval inventář liturgických předmětů a oděvů, šátků a ubrusů o nové, stávající potřebovaly opravy nebo úpravy. Pravidelnou údržbou procházely hudební nástroje nacházející se na chóru. Pořizovaly se také různé drobnosti jako drátky, šňůry a další potřeby pro údržbu jako barvy, štětky pro bílení, smetáky atd. Pro ukládání oděvů, šátků a ubrusů se kupovala různorodá pouzdra. Nejvíce byli zaměstnávání řemeslníci pracující se dřevem, tedy truhláři, tesaři, bednáři, šindeláři, řezbáři, pilaři a dřevorubci. Jejich mzdy tvořily většinu vydání za odvedené opravy a údržby po celé zkoumané období. Ve 30. letech posílili pracující s kameny nebo zeminou jako zedníci, hrnčíři, skláři, kameníci, cihláři a vápeníci, z nich pak zvláště zedníci, a to z důvodu přestavby fary. Kováři, zámečníci, pasíři a cínaři, kteří ke svému zaměstnání potřebovali různé kovy, tvořili společně se švadlenou, krejčím, ševcem a sedlářem (kůže a látky) stálou součást zádušních vydání, ne ovšem tak pevnou, jako tomu bylo u truhlářů, tesařů atd. Závislí byli na množství zakázek, které jim záduší svěřilo. Jejich mzdy většinou nebyly příliš vysoké, což se odráží i v následujícím grafu, který vychází z celkových vydání na výplaty. Mezi ostatní řemesla se řadí varhanář, kominík, malíř nebo knihař. Nebývali využíváni každoročně, ovšem jejich výdělky, s výjimkou kominíků, bývaly vyšší. Nárůst na téměř 27 % z veškerých výdajů na mzdy na počátku 80. let byl způsobem zejména sumou 56 zlatých a 12 krejcarů, která byla vyplacena varhanáři za předělání varhan a cín do nich.782 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
Ostatní S kůží a látkami S kameny a zeminou S kovy Se dřevem
Graf č. 28: Podíl platů jednotlivých typů řemesel na celkových výdajích za jednotlivá desetiletí.
782
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. 5543, kn. 4954.
112
K dalším výdajům patřily daně panovníkovi, odváděné po většinu sledovaného období pravidelně, a také méně časté výdaje související s pomocí chudým. Majetková daň se poprvé objevuje za vlády Karla VI. a přebírá ji jeho nástupkyně Marie Terezie. V průběhu třetí slezské války se projevuje potřeba najít zdroje dalších financí potřebných k jejímu vedení. S tím také souvisí zavedení tzv. kapitálního úroku, který byl podle kostelních účtů odváděn pouze v letech 1757–1767, tedy od roku po vypuknutí války do roku před jejím ukončením.783 Do válečného období spadá rovněž další kapitální úrok, vybíraný pouze v letech 1758, 1759, 1762, 1763 a 1765.784 V mírovém období zůstává pouze povinnost placení majetkové daně. Při pohledu na následující graf je možné porovnat, kolik procent z celkových výdajů tvořily platy řemeslníků, farářů, kantorů atd. a útraty za potřeby pro liturgický provoz a další předměty. Je patrné, že na výplaty faráři a ostatním se dávalo nejméně, výjimkou byla pouze první léta zaznamenaná v zádušních počtech, což bylo způsobeno zvláště skutečností, že na vybavení, přestavby nebo opravy kostela a fary se vydávaly minimální částky. Změna je patrná od 20. a především od 30. let, kdy faráři a ostatním bylo vyčleněno zhruba 13 % utracených financí (v průběhu dalších let od 10,5 po 20 %). Naproti tomu se zvyšují mzdy řemeslníků, pohybující se od 26 po 45 %, a částky zaplacené za předměty pro liturgický a každodenní provoz kostela a fary (35 až 58 %). Záduší začíná více investovat do vybavení a renovací. Od 30. po 70. léta je část financí věnována na daně panovníkovi. Oproti ostatním výdajům tvoří malou zátěž (2 až 5,5 %). 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
Daně Platy řemeslníkům Potřeby pro liturgický provoz a předměty denní potřeby Platy faráři a ostatním
Graf č. 29: Podíl jednotlivých typů výdajů na celkovém vydání za jednotlivá desetiletí.
783
Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1757), inv. č. 5522, kn. 4933. 784 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934.
113
Při pohledu na křivku zobrazující celkové výdaje v jednotlivých letech je patrné, že podléhaly větším výkyvům než příjmy. Nejvyšší vydání byla zaznamenána na počátku sledovaného období, kdy bylo nutné investovat do přestavby fary a nového vybavení kostela a vůbec do obnovení pravidelnějšího církevního provozu. V následujících letech došlo k částečné stabilizaci situace a výdaje se pohybovaly většinou na rozmezí mezi 150 až 250 zlatých. 450 400 Výnos ve zlatých
350 300 250 200 150 100 50 1710 1719 1729 1731 1734 1737 1739 1742 1744 1746 1748 1751 1753 1755 1757 1759 1761 1763 1765 1767 1769 1771 1774 1776 1778 1780 1782
0
Graf č. 30: Vývoj celkových výdajů v průběhu let 1710–1782.
5.2.6. Porovnání příjmů a výdajů Základem úspěšného hospodaření je udržování stavu, kdy výdaje svou výší nepřesahují příjmy nebo se kryjí. Produkování přebytků s sebou nese rezervy do budoucích let. Cílem správců zádušního majetku mělo být vyrovnané hospodaření nebo ještě lépe budování dostatečných záloh, které by pak mohly být využívány pro vlastní podnikání, např. formou poskytování úvěrů. Při pohledu na následující graf je patrné, že se do poloviny 18. století hornoštěpanickým správcům dařilo udržovat finance na vzestupné úrovni. Ve druhé polovině století již průměrné roční výdaje převyšují příjmy, a to ve všech desetiletích. Nejmarkantnější je to v 60. letech, kdy rozdíl činí až 40 zlatých, v ostatních případech se jedná pouze o 1 zlatý, v 70. letech o 15 zlatých.
114
250 200 150 Příjmy
100
Výdaje 50 0
Graf č. 31: Vývoj průměrných ročních příjmů a výdajů za jednotlivá desetiletí. Nyní se podívejme detailněji na stav v jednotlivých letech. V první polovině 18. století bylo zaznamenáno pouze 6 případů, kdy výdaje převýšily příjmy. Poprvé k tomu došlo v roce 1710, kdy bylo důvodem pozlacování dvou nových oltářů, za což záduší zaplatilo 280 zlatých.785 Při příjmech 210 zlatých a 57 krejcarů již toto jediné vydání způsobilo nutnost čerpat z rezerv. V roce 1719 se výdaje navýšily kvůli vrácení 80 zlatých z půjčky od ponikelského záduší.786 V roce 1730 došlo k renovaci fary, o které bylo pojednáno výše.787 Rozdíl mezi výdaji a příjmy činil v roce 1736 zhruba 34 zlatých, důvodem byla přestavba nebo nové zbudování kostnice a také zvýšený nákup kostelního a farního vybavení.788 K roku 1739 byla zakoupena stříbrná pozlacená monstrance za 153 zlatých, to vedlo k navýšení výdajů o 33 zlatých nad příjmy.789 Ve všech případech se příjmy pohybovaly na podobné úrovni jako v předcházejících letech. Jejich pokles tak zde nehrál roli. K roku 1747 by se dalo očekávat něco jiného.790 Jak již bylo výše zmíněno, oblast postihlo silné krupobití, které mělo za následek poškození úrody. Výše příjmů však byla v tomto roce nad průměrem. Oproti tomu
785
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 341. 786 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346–347. 787 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. 5499, kn. 4910. 788 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 789 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1739), inv. č. 5505, kn. 4916. 790 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. 5513, kn. 4924.
115
v roce 1746 poklesly značně pod průměr,791 proto je možné, že ke krupobití došlo o rok dříve a záduší vyplácelo pomoc nájemníkům na své půdě až zpětně. V roce 1747 byly výdaje vyšší pouze o 16 zlatých, k tomuto roku nebyly zaznamenány žádné zvýšené nákupy ani stavební a jiné náklady.792 Důvodem může být zpětné vyplácení daně za léta 1744–1747, stejně jako výše zmíněná pomoc nájemcům. Od 50. let docházelo k převyšování výdajů nad příjmy častěji. V roce 1751 to bylo způsobeno nákupem varhan za 100 zlatých,793 v roce 1753,794 podobně jako v roce 1736,795 výraznějšími opravami a nákupy. V letech 1754 a 1755 docházelo k četným renovacím, např. na kazatelnici nebo na hřbitově.796 Další případy byly zaznamenány v průběhu třetí slezské války a krátce po ní, konkrétně v letech 1761–1770.797 K poklesu příjmů po většinu války nedošlo, změna přišla až v jejím posledním roce a dvou následujících, kdy se projevilo snížení na cca 148 zlatých, zatímco doposud se příjmy pohybovaly od 185 po 215 zlatých.798 Znatelný je přitom zvláště pokles výnosů z proseb, průměrně o 10 zlatých oproti 50. létům, a úroků z půjčených peněz o 20 zlatých, u ostatních druhů příjmů nejsou změny příliš patrné. Mezi léty 1767 a 1776 nebylo rovněž prodáno žádné dříví, které by zádušní pokladně přineslo chybějící kapitál.799 Výdaje byly navýšeny zejména odváděním daní, v některých letech dokonce tří. V letech 1771–1773 se situace krátkodobě zlepšila a do zádušní pokladny přibyly přebytky ve výši přibližně 30 zlatých.800 Příjmy však byly i nadále nižší než v předcházejícím období, jak je i patrné z grafu uvedeného výše. Záduší řešilo situaci snížením vydání, ale ne vždy to stačilo. V roce
791
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1746), inv. č. 5512, kn. 4923. 792 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. 5513, kn. 4924. 793 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. 5516, kn. 4927. 794 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. 795 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. 796 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931. 797 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. 798 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1765), inv. č. 5528, kn. 4939; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. 5527, kn. 4938. 799 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946. 800 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1771), inv. č. 5534, kn. 4945; SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946.
116
1777 náklady opět překonaly zisky o 18 zlatých,801 v roce 1778 o 29.802 Přelom 70. a 80. let přinesl zvýšení příjmů,803 avšak k roku 1782 došlo opět k poklesu jak příjmů, tak zároveň výdajů.804 Kvůli chybějícím údajům pro následující léta nemůžeme určit, jakým směrem se zádušní hospodaření vyvíjelo nadále. Na závěr kapitoly je nutné věnovat pozornost též proměnám finančního zůstatku, se kterým mohlo záduší disponovat. Podle informací z roku 1710 zůstalo po přičtení příjmů a odečtení výdajů 828 zlatých, 29 krejcarů a 1 denár, z čehož částka 5 zlatých, 26 krejcarů a 3 denárů byla uschována u rychtáře Mikoláše Kristana, hotově v zádušní truhlici nebylo ponecháno nic.805 Většina peněz (823 zlatých, 2 krejcary a 4 denáry) nebyla k dispozici, ale byla vázána na dluzích.806 Jiná situace je zaznamenána od roku 1714, kdy v truhlici zůstávala hotovost 150 zlatých,807 v roce 1716 250 zlatých a v roce 1719 to bylo 467 zlatých, 49 krejcarů a 5 denárů. 808 Na následujícím grafu je zobrazen vývoj průměrného ročního zůstatku v průběhu sledovaného období. Vychází se z částky, která byla v zádušních počtech uváděna např. takto: „A tak zůstane v restu“, přičemž započítávány jsou do ní i dlužené peníze. V souvislosti s výše pojednávanými skutečnosti je patrné, že navýšení výdajů mělo ve 30. letech za následek pokles rezerv. Úspěšné hospodaření 40. let vedlo k opětovnému navýšení, které bylo udrženo i v 50. letech, ačkoli v té době došlo čtyřikrát k překročení příjmů výdaji. Citelně se projevila situace 60. let, i nadále však zůstávaly rezervy na vyšší úrovni než v 10. až 30. letech. Pokles pokračoval v 70. letech a zastavil se až na počátku 80. let. Další vývoj je nám kvůli chybějícím informacím neznámý.
801
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1777), inv. č. 5539, kn. 4950. 802 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1778), inv. č. 5540, kn. 4951. 803 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. 5543, kn. 4954. 804 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1782), inv. č. 5544, kn. 4955. 805 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 340. 806 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 340. 807 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 808 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346–347.
117
1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0 1710-1719 1720-1729 1730-1739 1740-1749 1750-1759 1760-1769 1770-1779 1780-1782
Graf č. 32: Průměrná výše finančního zůstatku za jednotlivá desetiletí.
118
6. ZÁVĚR Zádušní počty přináší údaje o finanční správě záduší, která se netýká jen zisků kostela a výdajů na liturgický provoz, ale také oprav a vydání pro faru. Jako součást záduší jsou uváděny dva kostely, Nejsvětější Trojice a svatého Václava, hřbitov, kromě toho také boží muka a kaplička, o nichž se však nedozvídáme nic detailnějšího, ani jejich podobu nebo polohu. Mezi nemovitý majetek patřila pole o rozloze 21 strychů a 3 a půl věrtele v první polovině 18. století,809 28 strychů a 1 věrtel ve druhé polovině století,810 dráhy (zpočátku 19 strychů,811 poté 25 strychů a 2 věrtele812), zahrady, louky, pastviny, les a zastavěné pozemky (grunty věřících). Dále záduší vlastnilo 21 tzv. železných krav a blíže nespecifikovaný počet včel. K movitému majetku se řadilo vybavení kostela, a to v případě Nejsvětější Trojice tři oltáře (jeden hlavní a dva vedlejší), obrazy Svaté Trojice a Jana Nepomuckého, socha Vzkříšení Páně, tři kazatelny, křtitelnice, kropenky a různý další nábytek (lavice, stolky atd.), v případě svatého Václava dva oltáře (malý a velký), obraz svatého Jana Nepomuckého, kazatelnice, stolek a dvě lavice. Zahrnoval také rozmanitý repertoár liturgických předmětů (kalich, patena, ciborium, kadidelnice, misál, evangelia, postila atd.), oděvů (alby, ornáty, komže, pluviál, oblečení ministrantů atd.). Samotný kostel neměl ve sledovaném období věž se zvony, k jejímu zbudování došlo až později. Prozatím sloužila zvonice se čtyřmi zvony, hrubým, prostředním, malým, umíráčkem a zvonem k pozdvihování. Fara sestávala z hlavního stavení a dalších hospodářských budov. Patrně k ní náležely i dva malé rybníčky, což potvrzuje výskyt haltýře ve farním inventáři. Uvnitř hlavní budovy se nacházely tři místnosti: světnice, jeden pokoj faráře a druhý čeládky. Vybavení fary sestávalo z nábytku (postele, truhly, police, stoly, sesle, židličky), kamen, pece, kuchyňského náčiní (váhy, měděnce, díže, ošatky, plechy pro pečení atd.), hospodářského nářadí (kortouče, trakaře, žebříky, kladivo, kleště, sekera, brus atd.) a dalších předmětů (zámky, zvonec nade dveřmi, buková nosidla atd.). Z pramenů se bohužel nedozvídáme, jak rozsáhlá byla farní domácnost, kolik lidí zde pracovalo, kdo se staral o hospodářství, o zádušní včely atd. Příjmy záduší byly v rámci práce rozčleněny do tří kategorií: výnosy z majetku, zbožné dary a odkazy, podnikatelská aktivita. Do první kategorie byly kromě platů za pronájem polí, drah, luk, zahrad a železných krav zahrnuty také pohyblivé příjmy, sestávající z poplatků za zvonění nebo 809
Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785– 1819, 1710–1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 340. 810 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931. 811 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785– 1819, 1710–1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 340. 812 Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1768), inv. č. 5531, kn. 4942.
119
hraní na valdhornu při pohřbech, rezervaci stoliček v kostele a z pokut. Záduší získávalo příspěvky od věřících v podobě jednorázových darů, posmrtných odkazů nebo almužen, které se vybíraly v rámci bohoslužeb. Vlastní podnikatelská aktivita záduší sestávala z poskytování úvěrů, prodávání medu, vosku, svíček, přebytků a provozu krámků při poutích. Nejvýznamnější část příjmů většinou pocházela z podnikání a výnosů z majetku, ve 30., 40. a 80. letech spíše z majetku, ve 20., 50., 60. a 70. z podnikání. V průměru byl mezi oběma rozdíl pouhých sedmi procent. Ani jedna z forem si tak nezískala většinu. Při porovnání s výsledky, ke kterým dospěl ve své dizertační práci Pavel Pumpr,813 je patrný rozdíl právě v důrazu na podnikání. U kostela v Dolních Slověnicích v roce 1730 jednoznačně dominoval, zatímco výnos z majetku s pohyblivými příjmy byl ještě nižší než zisk z darů a odkazů. Oproti původnímu období zde došlo zvláště k navýšení u podnikání a poklesu u majetku. Důvod lze hledat v převedení správy záduší do rukou vrchnostenských úředníků. Je tak vidět odlišný přístup úředníka s potřebným vzděláním a odměňovaného za svou práci proti kostelníkovi, členu farnosti, který vykonával tuto funkci vedle další činnosti (např. vedení hospodářství) a zpravidla za ni nedostával pevnou mzdu. Úřední aparát sledoval spíše zájmy vrchnosti, zatímco kostelník měl blíže ke kostelu, jeho faráři i věřícím. Příjmy štěpanické farnosti byly relativně stabilní. Způsobeno to bylo předem stanovenými pevnými částkami, které platili nájemci zemědělské půdy, krav a gruntů na zádušních pozemcích. Nebyl zaznamenán žádný příklad, kdy by věřící odváděli část úrody. To s sebou přinášelo jistotu, že i v případě neúrody nepřijde záduší o finance potřebné pro pokrytí výdajů. Důkazem budiž období předcházející hladomoru v roce 1771–1772, kdy přes nepříznivé přírodní podmínky neutrpělo záduší přílišné ztráty.814 Na druhou stranu při bohatších úrodách nebyla možnost zisky navýšit. Stálý příjem plynul taktéž z úroků. Žádný záznam o neschopnosti dlužníka splácet svůj dluh se nedochoval, což však neznamená, že k takovým situacím nedocházelo, pouze o nich nevíme. Výraznější propad byl registrován v roce 1767, a to téměř o 20 zlatých,815 na stejné úrovni se pak splátky udržely do konce zkoumaného období. Důvodem mohlo být splacení dlužených částek nebo odpuštění některých dluhů v souvislosti s neúrodou. Méně spolehlivé byly pohyblivé příjmy, které značně závisely na finanční situaci farníků. Zisky za zvonění při pohřbech se většinou odvíjely od počtu zemřelých. Výjimkou byla léta hladomoru, kdy přes vyšší úmrtnost příjmy klesaly, což bylo v nastalé situaci pochopitelné. Podobný pokles byl
813
PUMPR 2008. Např. viz SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1770), inv. č. 5533, kn. 4944. 815 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. 814
120
zaznamenán u prodeje svíček, k postupnému navýšení docházelo již od roku 1773.816 Ochota majetnějších věřících ovlivňovala počty rezervací stoliček v kostele. Od 70. let dochází k výraznému propadu, který byl zahájen již v 60. letech a pokračoval v 80. Příčina nebyla z dostupného materiálu zjištěna. Od ekonomické situace farníků se odvíjela výše darů věnovaných záduší a odevzdávaných almužen. K jejímu zhoršení očividně přispěly válečné události, ve 40. letech válka o rakouské dědictví, až v 60. letech třetí slezská válka, a poté neúroda a hladomor. Menší záhadu představují krámky při příležitostí poutí, doložené v rejstřících od roku 1774.817 Dozvídáme se pouze o výdělcích, nikoli o výdajích, které byly s krámky i s poutěmi spojené. Nevíme tak ani, komu byly dány na starost. Bádání v oblasti příjmů ukazuje, že ačkoli správa zádušního majetku nebyla svěřena odborníkům z řad vrchnostenských úředníků, štěpaničtí správci se zasadili o to, aby kostel nezůstával pouze pasivním příjemcem darů a platů plynoucích ze svého majetku, ale kladli důraz na vlastní podnikání a ekonomický přístup, který se např. projevoval při prodeji přebytků. Přitom je samozřejmé, že ne vždy byli schopni předejít veškerým ztrátám a navýšení výdajů nad zisky. U výdajů byla pozorována větší proměnlivost, kromě každoroční údržby se navyšovaly kvůli výraznějším nákupům nebo např. stavebním úpravám a renovacím. Náležely k nim opatřování liturgických potřeb a dalších předmětů, daně panovníkovi, platy faráři, kantorům, pomocníkům a řemeslníkům. Nejvíce peněz bylo vydáváno na pořizování předmětů, průměrně 44 %. Nejednalo se pouze o jednorázové koupě liturgických předmětů a oděvů jako např. kalich nebo alba, ale tato položka zahrnuje rovněž každoročně se opakující vydání na víno, hostie, kadidlo a svíčky, bez kterých se provoz kostela nemohl obejít. Částky na ně vydávané tvořily většinu utracených peněz. Náklady na údržbu a opravy dosahovaly průměrného zastoupení 33 %, přesahovaly tak platy faráře, kantora a pomocníků (průměrně 20,5 %), a to zvláště z toho důvodu, že záduší zaměstnávalo velmi široký repertoár řemeslníků. Nejčastěji se najímali ti, kteří pracovali se dřevem (truhláři, tesaři, bednáři, dřevorubci, pilaři atd.), protože kromě výroby hotového nábytku, oprav stávajícího, pobíjení střech nebo výroby šindele, byli pravidelně potřeba dřevorubci pro kácení dřeva na zátop. Opakovaně se objevují pracující s kameny nebo zeminou (zedníci, hrnčíři, skláři, kameníci, cihláři, vápeníci), kovy (kováři, zámečníci) nebo kůží a látkami (švadlena, krejčí, švec, sedlář). Méně často pak výlučnější řemesla (zlatníci, varhanáři, malíři, knihaři). Většinou byli najímáni lidé z farnosti nebo nejbližšího okolí, u specifičtějších prací pak z nedalekých měst Jilemnice nebo Vrchlabí, výjimečně z Prahy (např. zlatník). Mzda faráře, kantora a dalších pomocníků nebo hostů (děkan,
816
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946. 817 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1774), inv. č. 5536, kn. 4947.
121
vikář) v prvním sledovaném desetiletí představovala většinu vydání. Postupně se ale podílela již jen z 10–19 %. Nebylo to způsobeno tím, že by jejich platy klesaly. Naopak stoupaly výdaje v ostatních kategoriích, zatímco tyto byly kvůli svému každoročnímu opakování ustálené a proměňovaly se jen zřídka. Výše každoročních výdajů značně kolísala. Největších hodnot bylo dosaženo v letech 1710,818 1719819 a 1730820 v souvislosti s obnovením výraznějšího církevního ruchu společně se znovuobsazením fary a vznikem vlastní farnosti. Hlavním účelem těchto organizačních proměn bylo posílení rekatolizace v této okrajové části Čech. Farář usazený v Horních Štěpanicích měl více možností a prostoru působit na zdejší obyvatele, než kdyby mu byla svěřena správa širší oblasti a musel by putovat z jednoho kostela do druhého. Také to, že se Horní Štěpanice staly farností, mělo přispět k udržení pravomocí katolické církve. Podobné výše výdajů jako na začátku zkoumaného období již nebylo dosaženo. Povětšinou se pohybovaly v rozmezí 150 až 250 zlatých, docházelo ovšem k výkyvům pod i nad tuto hranici. Stejně jako vyplynulo ze zkoumaného materiálu, i Pavel Pumpr821 pokládá za pevnou součást nákladů vydání na bohoslužebný provoz, zahrnující údržbu, osvětlení a koupi kadidla, vína a hostií, která tvořila základ pro všechny kostely, nezávisle na jejich velikosti nebo funkci. Struktura vydání však byla značně proměnlivá a odvislá od konkrétní oblasti a kostela. Podmíněna byla jeho významem a šíří využívání, četností bohoslužebného provozu, majetkovou základnou atd. Jiné výdaje lze sledovat u filiálního kostela, jiné, nepochybně vyšší, u kostela farního. Důležitým faktorem byl i stav kostela a fary, některé vyžadovaly četnější zásahy než pouze pravidelnou údržbu. Např. kostel svaté Barbory vydával peníze zvláště na poutě a výplaty faráři a jeho pomocníkům, u kostela v Ledenici na svíčky, potřeby k bohoslužbám a údržbu kostela, nejvíce pak na různé další potřeby.822 Také celková výše výdajů dokazuje různorodost, u kostela v Ledenici kolísá, u svaté Barbory se povětšinou drží na podobné úrovni. Ročně dosahují nejvýše v Ledenici v roce 1700, a to zhruba na 68 zlatých, u svaté Barbory pak na 52 zlatých.823 Údaje z daného roku pro Horní Štěpanice chybí, již o deset let později však byla zaznamenána částka značně vyšší, a to 210 zlatých
818
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 341. 819 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346–347. 820 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. 5499, kn. 4910. 821 PUMPR 2008, a. 260–267. 822 Tamtéž. 823 Tamtéž.
122
a 57 krejcarů.824 Nejníže klesla v roce 1714,825 a to na 92 zlatých, 58 krejcarů a 4 a půl denáru, přičemž se ani tehdy nepřiblížila výše zmíněným sumám u kostelů z jižních Čech. Zisky i náklady farnosti ovlivňovaly různé společenské aspekty, a to situace náboženská, sociální a hospodářská. Jak již bylo zmíněno výše, snaha o rekatolizaci pohraničních oblastí s sebou přinesla zvýšení výdajů v letech 1710,826 1719827 a 1730.828 Intenzivnější religiozitě se dá přičíst i růst příjmů záduší ze svíček nebo almužen, ale zvláště u almužen je nutné si uvědomit, že jejich výše byla značně proměnlivá a souvisela více s aktuální situací, než aby jednoznačně vypovídala o postupu rekatolizace. Zde je spíše třeba přičíst vliv společenské a hospodářské situaci (zlepšení ekonomické situace farníků, ustálení kultovní praxe).829 Pokles u zisků z proseb je možné sledovat ve válečném období, a to jak ve 40., tak v 60. letech, a poté v letech 70. jako důsledek neúrody a hladomoru. Právě ekonomické poměry značně ovlivňovaly pohyblivé příjmy záduší a zároveň přispívaly k tomu, že se finance musely nastalým podmínkám podřizovat. Při nižších ziscích se nemohly opakovaně vydávat vysoké částky na renovace a nákupy nových věcí, jinak hrozilo rapidní ubývání rezerv. Zádušní hospodaření bylo nejvíce zasaženo zmíněnou neúrodou na konci 60. let a následným hladomorem na počátku 70. let. V této době příjmy notně poklesly a nedokázaly již pokrývat výdaje. Situace se zlepšovala spíše postupně, a to také díky snižování nákladů. Ještě do konce 70. let překonaly roční zisky záduší hranici 160 zlatých jen ve dvou příkladech. Následky neúrodných let a citelný pokles počtu obyvatelstva nebylo možné překonat okamžitě. Venkovští obyvatelé pociťovali důsledky ještě dlouho po zažehnání hladomoru. V roce 1775 proběhlo na Jilemnicku nevolnické povstání, do kterého se zapojila většina okolních vsí, oblast hornoštěpanické farnosti nevyjímaje.830 Od počátku 80. let sledujeme navýšení až přes 200 zlatých, mohlo se však jednat o krátkodobé výkyvy, čemuž by nasvědčoval údaj z roku 1782, uvádějící pouhých 140 zlatých, 2 krejcary a 4 a půl denáru.831 Situaci by nejlépe osvětlily informace z následujících let, které nám však chybí. Jako nejstabilnější období se jeví polovina 18. století, tedy 50. léta a období bezprostředně předcházející i následující. Dokládá to nejen výše příjmů a jejich převaha nad výdaji, ale také
824
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 341. 825 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 826 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 341. 827 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 346–347. 828 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. 5499, kn. 4910. 829 PUMPR 2008, a. 257. 830 LUŠTINEC 2000, s. 33–36. 831 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1782), inv. č. 5544, kn. 4955.
123
skutečnost, že záduší nakupovalo dražší bílé svíčky místo levnějších žlutých nebo lojových. Sledovaná léta 1710 až 1782 můžeme rozdělit do tří etap. První by zasahovala od roku 1710 do druhé poloviny 40. let. Toto období s sebou teprve přináší nápravu stavu za 30. války a těsně po ní. Dosud tomu bránil nedostatek financí a rozdělení panství do dvou částí. Až s jeho sjednocením se přechází k výraznějším snahám o pozvednutí hospodářství a v souvislosti s rekatolizací posílení postavení církve. V souvislosti s tímto trendem je výrazná zvláště činnost hraběte Aloise Tomáše Raimunda z Harrachu, který se zasloužil o zakládání nových farností a kostelů. On a jeho nástupci podporovali jak církev, tak hospodářství. První polovina 18. století znamená i pro Horní Štěpanice investice do oprav a obnovy chodu kostela a posléze nově založené farnosti. Dochází k osídlení a přestavbě fary a zbudování školy. O tom, do jaké míry byl omezen chod kostela v předcházejícím období, nemáme příliš zpráv. Lze však předpokládat, že byl skrovný, pokud tedy vůbec nějaký byl. Špatný stav kostela potvrzuje nutnost nákupu i základních liturgických předmětů, stejně tak oltářů v roce 1710.832 Zdá se, jako by se téměř vše muselo budovat od základu. Druhou etapou by pak byla výše zmíněná léta prosperity a stability, které bylo dosaženo usilovnou činností předcházejících let. Třetí etapa počíná ve druhé polovině 60. let, kdy se zhoršují jak podmínky klimatické, tak také sociální a hospodářské. Vliv zde mají zvláště války, neúroda, hladomor a s tím související nepokoje mezi poddanými. Počátek 80. let naznačuje zlepšování situace, k jejímuž dalšímu vývoji se nedostávají potřebné údaje. Zádušní počty přináší vhled do hospodaření se zádušním majetkem a seznámení s provozem farního kostela v průběhu barokního období. Při zapojení do soudobé situace přináší další poznatky z oblasti společenské, náboženské a hospodářské. Diplomová práce byla zpracována jako sonda do malé oblasti, čímž bylo dosaženo důkladnějšího průzkumu poměrů venkovského prostředí v pohraničí v průběhu 18. století.
832
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710– 1777), inv. č. 1046, kt. 342, f. l. 341.
124
7. SEZNAM ZKRATEK SOA = Státní oblastní archiv SOkA = Státní okresní archiv inv. č. = inventární číslo sign. = signatura kn. = kniha kt. = karton f. l. = fóliový list n. L. = nad Labem n. J. = nad Jizerou
125
8. SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Věkový podíl zemřelých za léta 1771–1772.........................................................................13 Graf č. 2: Průměrný roční výnos z polí a drah za jednotlivá desetiletí..............................................28 Graf č. 3: Průměrný roční výnos ze zahrad a luk za jednotlivá desetiletí. ........................................29 Graf č. 4: Průměrný roční výnos z pronajatých pastvin za jednotlivá desetiletí. .............................31 Graf č. 5: Průměrný roční výnos z prodaného dříví za jednotlivá desetiletí. ...................................31 Graf č. 6: Průměrný roční výnos ze zádušních gruntů za jednotlivá desetiletí. ...............................33 Graf č. 7: Vývoj ročního výnosu z železných krav za léta 1710–1782..............................................35 Graf č. 8: Průměrný roční výnos ze zvonění při pohřbech a průměrný roční počet zemřelých za jednotlivá desetiletí. .........................................................................................................................................36 Graf č. 9: Roční výnos z valdhoren za léta 1777–1782. ......................................................................37 Graf č. 10: Průměrný roční výnos z kostelních lavic za jednotlivá desetiletí. ..................................38 Graf č. 11: Výše částek odkázaných kostelu v jednotlivých letech. ...................................................41 Graf č. 12: Podíl jednotlivých typů na celkovém výnosu z finančních darů. ...................................41 Graf č. 13: Podíl jednotlivých svátků na celkovém výnosu za léta 1775–1781. ..............................44 Graf č. 14: Průměrný roční výnos z proseb za jednotlivá desetiletí. .................................................45 Graf č. 15: Průměrný roční výnos ze splátek za jednotlivá desetiletí. ...............................................48 Graf č. 16: Průměrný roční výnos z prodaného světla za jednotlivá desetiletí. ...............................49 Graf č. 17: Příjem z krámků při poutích za léta 1774–1780. ..............................................................51 Graf č. 18: Podíl jednotlivých kategorií na průměrných příjmech za jednotlivá desetiletí.............52 Graf č. 19: Vývoj celkových příjmů v průběhu let 1710–1782...........................................................55 Graf č. 21: Průměrné roční výdaje za víno, hostie a kadidlo za jednotlivá desetiletí......................79 Graf č. 22: Průměrné roční výdaje za bílé, žluté a lojové světlo a máslo do lampy za jednotlivá desetiletí.............................................................................................................................................................81 Graf č. 20: Průměrné výdaje na platy faráři a kantorům za jednotlivá desetiletí. ............................96 Graf č. 23: Vývoj vydání za praní prádla za léta 1724–1782...............................................................99 Graf č. 24: Průměrné roční výdaje za dříví a jeho průměrné množství (uvedeno v sázích) za jednotlivá desetiletí. ...................................................................................................................................... 103 Graf č. 25: Průměrné roční výdaje za šindel za jednotlivá desetiletí. ............................................. 103 Graf č. 26: Průměrné roční výdaje za opravy vody a vodních trub za jednotlivá desetiletí........ 104 Graf č. 27: Průměrné roční výdaje na daně za jednotlivá desetiletí. ............................................... 110 Graf č. 28: Podíl platů jednotlivých typů řemesel na celkových výdajích za jednotlivá desetiletí. ......................................................................................................................................................................... 112 Graf č. 29: Podíl jednotlivých typů výdajů na celkovém vydání za jednotlivá desetiletí. ............ 113
126
Graf č. 30: Vývoj celkových výdajů v průběhu let 1710–1782. ....................................................... 114 Graf č. 31: Vývoj průměrných ročních příjmů a výdajů za jednotlivá desetiletí........................... 115 Graf č. 32: Průměrná výše finančního zůstatku za jednotlivá desetiletí......................................... 118
127
9. BIBLIOGRAFIE 9.1. Archivní prameny 9.1.1. Státní oblastní archiv Zámrsk Fond Velkostatek Jilemnice Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1724), inv. č. 5497, kn. 4908. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1729), inv. č. 5498, kn. 4909. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1730), inv. č. 5499, kn. 4910. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1733), inv. č. 5500, kn. 4911. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1734), inv. č. 5501, kn. 4912. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1736), inv. č. 5502, kn. 4913. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1737), inv. č. 5503, kn. 4914. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1738), inv. č. 5504, kn. 4915. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1739), inv. č. 5505, kn. 4916. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1740), inv. č. 5506, kn. 4917. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1741), inv. č. 5507, kn. 4918. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1742), inv. č. 5508, kn. 4919. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1743), inv. č. 5509, kn. 4920. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1744), inv. č. 5510, kn. 4921. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1745), inv. č. 5511, kn. 4922. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1746), inv. č. 5512, kn. 4923. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1747), inv. č. 5513, kn. 4924. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1748), inv. č. 5514, kn. 4925. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1750), inv. č. 5515, kn. 4926. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1751), inv. č. 5516, kn. 4927. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1752), inv. č. 5517, kn. 4928. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1753), inv. č. 5518, kn. 4929. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1754), inv. č. 5519, kn. 4930. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1755), inv. č. 5520, kn. 4931. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1756), inv. č. 5521, kn. 4932. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1757), inv. č. 5522, kn. 4933. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1758), inv. č. 5523, kn. 4934.
128
Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1760), inv. č. 5524, kn. 4935. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1761), inv. č. 5525, kn. 4936. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1763), inv. č. 5526, kn. 4937. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1764), inv. č. 5527, kn. 4938. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1765), inv. č. 5528, kn. 4939. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1766), inv. č. 5529, kn. 4940. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1767), inv. č. 5530, kn. 4941. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1768), inv. č. 5531, kn. 4942. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1769), inv. č. 5532, kn. 4943. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1770), inv. č. 5533, kn. 4944. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1771), inv. č. 5534, kn. 4945. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1773), inv. č. 5535, kn. 4946. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1774), inv. č. 5536, kn. 4947. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1775), inv. č. 5537, kn. 4948. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1776), inv. č. 5538, kn. 4949. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1777), inv. č. 5539, kn. 4950. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1778), inv. č. 5540, kn. 4951. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1779), inv. č. 5541, kn. 4952. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1780), inv. č. 5542, kn. 4953. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1781), inv. č. 5543, kn. 4954. Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1782), inv. č. 5544, kn. 4955. Kostelní a školní patronát, stavby kostelů (1785–1819, 1710–1777), inv. č. 1046, kt. 342. Vojenské a náboženské záležitosti, školství, podloudnictví, pozůstalosti, exekuce, dluhy, licence, sirotčí peníze, podvody (1791–1792), inv. č. 991, kt. 286. Politická korespondence, robota, cechy, vojenské záležitosti, náboženství, chudinství, emigranti, objevení ložiska kamenného uhlí (1785), inv. č. 985, kt. 281. Sbírka matrik Východočeského kraje Matrika farního úřadu Horní Štěpanice Matrika NO 1700–1776, inv. č. 2666, sign. 4898, kn. 2289. Matrika O 1776–1835, inv. č. 2676, sign. 4900, kn. 2300. Matrika Z 1722–1771, inv. č. 2682, sign. 4901, kn. 2305. Matrika Z 1771–1829, inv. č. 2683, sign. 4902, kn. 2306.
129
Matrika farního úřadu Horní Branná Matrika NO 1648–1658, inv. č. 2393, sign. 4874, kn. 2051. Matrika NOZ 1661–1666, inv. č. 2394, sign. 4875, kn. 2052.
9.1.2. Státní okresní archiv Hradec Králové Fond Biskupská konsistoř Hradec Králové Obsazování beneficií klérem, Štěpanice – Josef Ignác Hancke, Ignác Paul, Michal Mauritius, František Ignác Pačesný (1733–1744), inv. č. 1294, kt. 36. Visitationis canonicae – záležitosti kanonických vizitací (1777, 1781), inv. č. 103–104, kt. 36–37. Svátky v liturgickém kalendáři, inv. č. 1426, kt. 42. Žádosti o povolení konat procesí a poutě 1764–1774, inv. č. 1428, kt. 42. Nařízení o prodeji jídla o svátcích, inv. č. 1430, kt. 42. Štěpanice – vyhotovení fasí 1747–1774, inv. č. 2244, kt. 104. Jilemnice – Jan Čiřovský, Václav a Jan Niklovi, Jiří Meisner, Petr Višňák, Jan Mach, Jakub a Anna Kruftovi, Václav Jezdinský 1727 – 1737, inv. č. 1462, kart 44.
9.1.3. Státní okresní archiv Semily Fond Okresní úřad Jilemnice Místní přehled, obyvatelé podle pohlaví, pobytu, státní příslušnosti, náboženství a obcovací řeči, inv. č. 70, kn. 68.
9.2. Literatura Karolina ADAMOVÁ, Tak zvaná věčná (železná) zvířata a jejich funkce v hospodářském zajištění církevních institucí se zaměřením na české země (14.–19. století), AUC Iuridica 1–2, 1972, s. 127–155. Adolf ADAM, Liturgický rok: historický vývoj a současná praxe, Praha 1998. Josef ANTOŇ, Zřízení fary ve Štěpánovicích, Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích 8, 1971, s. 85–86. Václav BARTŮNĚK, Jihočeské osady podle visitace z roku 1595, Jihočeský sborník historický 19, 1950, s. 45–49, 79–83. J. V. BAYER, Instrukce kostelníků ve vsi Luštěnicích r. 1679, Agrární archiv – Časopis pro dějiny venkova 4, 1917, s. 118–122.
130
Pavel BĚLINA, Dějiny zemí Koruny české, sv. 3, Od nástupu osvícení po naši dobu, Praha 1992. Marie BLÁHOVÁ, Historická chronologie, Praha 2001. Tomáš BOROVSKÝ – Bronislav CHOCHOLÁČ – Pavel PUMPR, Peníze nervem společnosti: k finančním poměrům na Moravě od poloviny 14. do počátku 17. století, Brno 2007. Zdeněk BOHÁČ, Vývoj diecézní organizace českých zemí, in: Z. Hledíková (ed.), Traditio et Cultus. Miscellanea historica bohemica Miloslao Vlk, archiepiscopo Pragensi, ab eius collegis amicisque ad annum sexagesimum dedicata, Praha 1993, s. 21–35. Michaela BRADÁČOVÁ, Františkánský klášter v Turnově v 18. století v knihách příjmů a výdajů, Z Českého ráje a Podkrkonoší 19, Semily 2006, s. 121–133. Jaroslav ČECHURA, Mikrohistorie – nová perspektiva dějepisectví konce tisíciletí? Dějiny a současnost 16, 1994, č. 1, s. 2–5. Jaroslav ČECHURA – Jana ČECHUROVÁ, Mobilita v jedné české pobělohorské vsi: Pelejovice 1650–1700, in: Z Kárník – J. Štaif (edd.), K novověkým sociálním dějinám českých zemí I. Čechy mezi tradicí a modernizací, Praha 1999, s. 94–124. Petr ČORNEJ, Dějiny zemí Koruny české, sv. 1, Od příchodu Slovanů do roku 1740, Praha 1992. Ivana ČORNEJOVÁ, Obnova katolické církve po Bílé hoře, tradice a nové pohledy, in: M. Hrubá (ed.), Víra nebo vlast? Exil v českých dějinách raného novověku, Ústí nad Labem 2001, s. 258– 265. Jindřich FRANCEK, Úřad kostelníků v Jičíně a jejich kniha záduší z let 1431–1508, Sborník archivních prací 31, 1981, s. 75–104. O. P. HANUŠ, Benecko, fara Štěpanice, Praha 1966. Josef HANZAL, Nižší školy v Čechách v 17. a 18. století, Muzejní a vlastivědná práce 10, 1972, s. 152–170. Josef HANZAL, K duchovní a kulturní úrovni barokního kléru, in: Z. Hojda (ed.), Kultura baroka v Čechách a na Moravě, Praha 1992, s. 85–92. Josef HANZAL, Stavba barokního kostela ve Lštění, Jihočeský sborník historický 50, 1981, s. 157– 165. Jan HILLE, Zádušní počet kostela Volenického u Strakonic, Sborník historického kroužku 23, 1922, s. 126–127. Jan HILLE, Registra kostelní a farní v Horním Záhoří z r. 1672, Sborník historického kroužku 34, 1933, s. 17–22, 69–72. Jan HOŠEK – Jan PROSTŘEDNÍK, Rozbory středověkých železných předmětů a strusek z hradu Dolní Štěpanice, Z dějin hutnictví 28, Praha 1999, s. 13–24. Vladimír HRUBÝ – Jan ROYT, Lidová zbožnost ve východních Čechách a v Kladsku, Náchod 1997.
131
Giovanni CHERUBINI, Rolník a zemědělství, in: Jacques Le Goff (ed.), Středověký člověk a jeho svět, Praha 1999, s. 101–121. Bronislav CHOCHOLÁČ, Poddanský úvěr na Moravě v 16. a 17. století, Český časopis historický 99, 2001, s. 59–84. Michal JAKL, Historie a současnost podnikání na Jilemnicku, Semilsku a Turnovsku, Žehušice 2004. Jiří KALFERST – Jan PROSTŘEDNÍK, Výzkum hradu Dolní Štěpanice (okr. Semily), Z Českého ráje a Podkrkonoší 8, Bystrá nad Jizerou 1995, s. 225–230. Jiří KALFERST – Jan PROSTŘEDNÍK, Předstihový výzkum hradu Dolní Štěpanice (okr. Semily), Castellologica bohemica 5, Praha 1996, s. 63–74. Eva KALIVODOVÁ, Odlesk rezistencí aneb bipolarita protireformačních politik mezi Českým královstvím a Francií, in: Zdeněk R. Nešpor (ed.), Čeští nekatolíci v 18. století: Mezi pronásledováním a náboženskou tolerancí, Ústí n. L. 2007, s. 233–266. Jan KOTAS, Direktář o lidové zbožnosti a liturgii: směrnice a zásady, Kostelní Vydří 2007. Irena KRČILOVÁ, Katolická farní organizace na Pelhřimovsku v letech 1677 a 1700 ve světle farářských relací, Vlastivědný sborník Pelhřimovska 12, 2001, s. 121–136. Otakar KULHÁNEK, Hladomor v letech 1771–1772 a jeho dopad na obyvatelstvo panství Králův Dvůr, Minulostí Berounska 4, 2001, s. 57–72. Pavel B. KŮRKA, Týdenní zádušní účty, možnosti jejich využití a interpretace. Sonda do předbělohorské utrakvistické liturgické praxe, Folia historica Bohemica 22, 2006, s. 67–86. Jacques LE GOFF (ed.), Středověký člověk a jeho svět, Praha 1999. Jan LEHÁR, Česká literatura od počátků k dnešku, Praha 2004. Jan LUŠTINEC, Jilemnice, historická zastavení, Semily 2000. Jan LUŠTINEC, Zmizelé Čechy: Jilemnice, Praha – Litomyšl 2007. Eduard MAUR, Problémy farní organizace pobělohorských Čech, in: Z. Hledíková (ed.), Traditio et Cultus. Miscellanea historica bohemica Miloslao Vlk, archiepiscopo Pragensi, ab eius collegis amicisque ad annum sexagesimum dedicata, Praha 1993, s. 163–176. Eduard MAUR, Farní klérus za válek o dědictví rakouské a za války sedmileté, Antonín Jan Václav Vokoun (1691–1757) a církevní správa jeho doby v Čechách, Vodňany 2008, s. 57–66. Zdeněk R. NEŠPOR (ed.), Čeští nekatolíci v 18. století: Mezi pronásledováním a náboženskou tolerancí, Ústí n. L. 2007. Zdeněk R. NEŠPOR, Institucionální hranice českého tajného nekatolictví a počátků tolerančního protestantismu, in: Zdeněk R. Nešpor (ed.), Čeští nekatolíci v 18. století: Mezi pronásledováním a náboženskou tolerancí, Ústí n. L. 2007, s. 84–110. Lydia PETRÁŇOVÁ, Dějiny hmotné kultury, svazek 2, kniha 1, Praha 1995.
132
Antonín PODLAHA, Katolická liturgika: učební kniha pro střední školy, Praha 1947. Pavel PUMPR, Hospodaření farního kostela v Pištíně v letech 1641–1700, in: I. Barteček (ed.), Celostátní studentská vědecká konference Historie 1999, Olomouc 2000, s. 107–126. Pavel PUMPR, Správa zádušního jmění na Hlubocku ve druhé polovině 17. století a počátkem 18. století, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. Řada historická (C) 51, 2004. s. 89–128. Pavel PUMPR, Kostely farní nebo patronátní? K postavení farních kostelů v systému správy šlechtického dominia na příkladu panství Třeboň na přelomu 17. a 18. století, in: P. Stuchlá (ed.), Sborník z odborného semináře Antonín Jan Václav Vokoun (1691–1757) a církevní správa jeho doby v Čechách, Vodňany 2007. Pavel PUMPR, Beneficia, záduší a patronát v barokních Čechách na příkladu panství Třeboň na přelomu 17. a 18. století (dizertační práce), Brno 2008. Miroslav SEDLÁČEK, Ztráty území Koruny České za panování Marie Terezie, Genealogické a heraldické listy XIV., 1994, č. 3–4, s. 9–26. Veronika SEMERÁDOVÁ, Vizitační písemnosti Čech 17. století (Farní kostely a farní klérus pražské arcidiecéze v letech 1623–1694), Sborník archivních prací 47, 1997, s. 125–204. Lucie STEINBACHOVÁ, Demografický vývoj za hladomoru v letech 1771–1772, Historická demografie 25, 2001, s. 101–128. Lucie STEINBACHOVÁ, Hladomor v letech 1771–1772, Demografie 44, 2002, č. 3, s. 188–196. Pavla STUCHLÁ, Instrukce pro hospodaření se zádušním jměním na eggenberských a schwarzenberských panstvích z let 1708 a 1725, Časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech 36, 1999, s. 118–122. Pavla STUCHLÁ, Prachatický vikariát 1676–1750: Vybrané otázky církevní správy, Praha 2004. Josef Vítězslav ŠIMÁK, Zprávy o některých farách a školách v Horním Pojizeří v době protireformační, Památky archeologické 25, 1913, s. 59–67. Evermod Gejza ŠIDLOVSKÝ, Svět liturgie: slovník základní církevní terminologie, Praha 1991. Jan ŠIMÁNEK, Úřad venkovských kostelníků na příkladu jihočeských farností Doudleby a Kamenný Újezd v 17. a 18. století, in: V. Bůžek – J. Dibelka (edd.), Člověk a sociální skupina ve společnosti raného novověku, České Budějovice 2007, s. 169–186. Přemysl ŠPRÁCHAL, Štěpanice, zříceniny hradu u Jilemnice (vlastivědný průvodce), Dobrá 2005. Lucie ŠTĚPÁNOVÁ, Vliv slezských válek v Kladském hrabství a na Broumovsku, 550 let hrabství kladského 1459–2009, Trutnov 2009, s. 237–252. Oldřich ULLRICH, Druhá slezská válka v našem kraji, Zprávy klubu přátel Pardubicka XXXII, 1997, č. 3–4, s. 85–89.
133
František VACEK, Dějiny církevního desátku v Čechách a na Moravě, Časopis pro dějiny venkova 22, 1935, č. 1, s. 1–14. Zikmund WINTER, Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV. a v XV. století, Praha 1906. Zikmund WINTER, Řemeslnictvo a živnosti XVI. věku v Čechách (1526–1620), Praha 1909. Pavel R. ZAHRADNÍK, Obraz boleslavského vikariátu ve vizitačních protokolech z let 1670 a 1696, Paginae historiae 13, 2005, s. 106–139. Petr ZEMEK, Spory o desátek a farní patronát v Uherském Brodě – pobělohorská církev v prostředí poddanského města, in: Libor Jan – E, Kordiovský (edd.), Vývoj církevní správy na Moravě. XXVII. mikulovské sympozium 9.–10. října 2002, Brno 2003, s. 191–216. Václav ŽÁČEK, Náboženské hnutí nekatolíků na Jilemnicku po vydání tolerančního patentu, Časopis pro dějiny venkova XXIII., Praha 1936, s. 17–31. Ladislav ŽILKA, Příjmy a výdaje týnské farnosti koncem 16. a začátkem 17. století, Právněhistorické studie 25,1992, s. 40–61.
9.3. Internetové zdroje Oficiální internetové stránky vikariátu Jilemnice. K dispozici na:
http://www.vikariatjilemnice.cz/ [15. 4. 2012] Gemeindelexikon der im Reichsrate vertretenen Königreiche und Länder. K dispozici na:
http://contentdm.lib.byu.edu/cdm4/document.php?CISOROOT=/FHSS&CISOPTR =44742&REC=2 [15. 4. 2011] Císařské povinné otisky stabilního katastru. K dispozici na:
http://archivnimapy.cuzk.cz/ [15. 4. 2011]
134
10. PŘÍLOHY 10.1.
833
Mapa oblasti833
Uveřejněno se souhlasem Českého úřadu zeměměřického a katastrálního.
135
10.2.
Zádušní počty834
835
834
Uveřejněno se souhlasem SOA Zámrsk.
136
836
835
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1714), inv. č. 5496, kn. 4907. 836 SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1780), inv. č. 5542, kn. 4953.
137
837
837
SOA Zámrsk, Fond Velkostatek Jilemnice, Zádušní účet kostela v Horních Štěpanicích (1734), inv. č. 5501, kn. 4912.
138
10.3.
Fotografie kostela838
10.3.1.
838
Kostel Nejsvětější Trojice v Horních Štěpanicích
Všechny uvedené fotografie pochází z vlastní sbírky, foceno dne 18. 4. 2012.
139
10.3.2.
Kostel Nejsvětější Trojice a část hřbitova
10.3.3.
Interiér kostela Nejsvětější Trojice
140
10.3.4.
Interiér kostela Nejsvětější Trojice, pohled z chóru
10.3.5.
Evangelický hřbitov
141
