Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav germanistiky, nordistiky a nederlandistiky Skandinávská studia
Kristina Valová
Všichni musíme umřít. Smrt jako téma v moderní švédské ilustrované literatuře pro děti Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Alarka Kempe 2014
Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Kristina Valová
Poděkování Děkuji vedoucí svojí práce Mgr. Alarce Kempe za cenné rady a připomínky, především však za čas a důvěru. Dále děkuji své nejlepší přítelkyni Aneţce Chrudinové za konstruktivní kritiku a korekturu. V neposlední řadě děkuji své mamince za trpělivost.
OBSAH
1. ÚVOD ......................................................................................................................................... 5 2. LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŢ ................................................................................. 5 2.1 Intencionální a neintencionální literatura ...................................................................... 6 2.2 Dělení podle věku .......................................................................................................... 7 2.3 Ilustrace v dětské literatuře ............................................................................................ 8 3. VYBRANÉ PASÁŢE Z HISTORIE ŠVÉDSKÉ DĚTSKÉ LITERATURY ........................ 9 3.1 Do roku 1945 ............................................................................................................... 10 3.2 Po roce 1945 ................................................................................................................ 12 4. TABUIZOVANÁ A KONTROVERZNÍ TÉMATA V DĚTSKÉ LITERATUŘE .............. 15 5. DĚTI A SMRT.......................................................................................................................... 18 6. ANALÝZA VYBRANÉ LITERATURY ................................................................................ 20 6.1 Boken om Bagar Bengtsson – Lennart Hellsing, Poul Ströyer.................................... 20 6.2 Så var det när Olas farfar dog – Monica Gydal, Mats Andersson, Thomas Danielsson ..................................................................................................... 21 6.3 Den svarta fiolen – Ulf Stark, Anna Höglund .............................................................. 23 6.4 Adjö, herr Muffin – Ulf Nilsson, Anna-Clara Tidholm ............................................... 25 6.5 En stjärna vid namn Ajax – Ulf Stark, Stina Wirsén.................................................... 27 6.6 Livetboken & Dödenboken – Pernilla Stalfelt ............................................................. 29 6.7 Srovnání a shrnutí ........................................................................................................ 31 7. ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 33 8. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY .................................................................................... 35 Primární literatura .............................................................................................................. 35 Sekundární literatura .......................................................................................................... 35 9. INTERNETOVÉ PRAMENY ................................................................................................ 36 10. SAMMANFATTNING .......................................................................................................... 38
1. ÚVOD Na myšlenku zabývat se tématem smrti v současné švédské ilustrované literatuře pro děti jsem přišla jiţ v prvním ročníku svého studia. Tato literatura nám byla předkládána jako pomůcka pro osvojení si švédského jazyka, kníţky pro děti jsou psané jednoduše, tudíţ je tato literatura vhodná i pro začínající studenty švédštiny. Současná švédská literatura je často označována jako temná, depresivní, syrová a morbidní, k čemuţ přispívá i skutečnost, ţe většina švédských knih aktuálně vydávaných v České republice je kriminálního nebo detektivního ţánru. Je tedy logické, ţe v těchto knihách bude přítomna smrt. Zarazilo mě ale, kdyţ jsem na smrt narazila i v knihách určených malým dětem. Švédské literatuře se přisuzuje také otevřenost, upřímnost a odvaha zabývat se kontroverzními tématy, mezi něţ smrt patří. Vybrala jsem si tedy sedm ilustrovaných knih pro děti ve věku mezi třemi a šesti lety napsaných v průběhu posledních padesáti let, ve kterých se téma smrti objevuje. Ve své práci zkoumám, jak je smrt v těchto knihách prezentována, jak je vysvětlována, jakou má funkci a jakou roli hrají při zprostředkování poselství knihy její ilustrace. Tato práce je rozdělená do sedmi kapitol. První kapitola je úvodní. Druhá se zabývá pojmem literatura pro děti a mládeţ, jejím dělením na intencionální a neintencionální, věkovým dělením dětských čtenářů a významu ilustrací v dětských knihách. Třetí kapitola obsahuje historii švédské dětské literatury do roku 1945 a přehled autorů dětské ilustrované literatury od roku 1945 do současnosti. Čtvrtá kapitola vysvětluje pojem tabu a zmiňuje tabuizovaná témata s příklady ze současné švédské literatury pro děti. Pátá kapitola popisuje vztah dětí a smrti. Šestá kapitola analyzuje a navzájem porovnává vybrané švédské dětské knihy, ve kterých se vyskytuje prvek smrti. Závěrečná kapitola shrnuje a hodnotí nabyté poznatky a zmiňuje další oblasti moţného bádání.
2. LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŢ Literatura pro děti a mládeţ (LPDM), jinak také dětská literatura, je široké odvětví literatury, které je potřeba blíţe definovat. Můţe zahrnovat nejenom knihy, které byly přímo napsány pro děti a mládeţ, ale i jakékoli jiné, které tito čtenáři čtou. Lennart Hellsing1 za knihy v uţším smyslu slova povaţuje i média, která literaturu zprostředkovávají – časopisy, televize, rádio, divadlo… V této kapitole popíšu rozdělení LPDM z hlediska zamýšleného recipienta na intencionální, tedy tu, která je přímo určená dětem a mládeţi, a neintencionální, 1 HELLSING, Lennart. Tankar om barnlitteraturen. Stockholm: Rabén & Sjögren, 1999, s. 18
5
coţ jsou díla převzatá z literatury psané primárně pro dospělé a přepracovaná pro potřeby dětí a mládeţe. Zmíním se o dělení nedospělých čtenářů do věkových kategorií a nakonec se budu věnovat ilustracím v dětských knihách.
2.1 Intencionální a neintencionální literatura V dnešní době je vydáváno velké mnoţství knih, jejichţ cílovým čtenářem je a od počátku jejich vzniku bylo dítě. Tato literatura se označuje jako intencionální, tedy záměrně psaná pro děti. Literatura určená těmto nedospělým čtenářům vznikla aţ na přelomu 18. a 19. století, měla ale především didaktický charakter, měla děti a mládeţ vychovávat a učit, nikoli bavit. Chtěli-li tedy tito čtenáři číst zábavné či dobrodruţné umělecké texty, museli sáhnout po literatuře pro dospělé. Časem se situace na poli LPDM zlepšila jak z hlediska mnoţství vydávaných knih, tak z hlediska ţánrové rozmanitosti. Obliba určitých knih pro dospělé mezi dětmi a mládeţí ovšem přetrvala, coţ vedlo k myšlence přepracovat tyto příběhy tak, aby nedospělému čtenáři více vyhovovaly po obsahové i jazykové stránce. Tak vznikla literatura neintencionální, tedy převzatá z literatury pro dospělé a čtená dětmi. Intencionální literatura, psaná intencionálně (záměrně) pro děti, se vyznačuje uplatněním tzv. dětského aspektu, coţ je „osobitý zřetel k psychickým a mentálním předpokladům a zvláštnostem dětského adresáta“2. Dále jsou pro ni typické ţánry vycházející z folkloru a ústní lidové slovesnosti, které se v literatuře pro dospělé příliš neobjevují, například říkadla, ukolébavky, popěvky a pohádky3. Ţánry, které mají LPDM a dospělá literatura společné (povídka, novela, román), se v podobě dětské intencionální literatury odlišují hlavně tematickým zaměřením a jazykovým zpracováním. S ohledem na předpokládanou jazykovou úroveň dítěte jsou uţívány kratší jednoduché věty, běţná slovní zásoba obohacená o zdrobněliny, dětská a smyšlená slova. Pro svoji pravidelnost a rytmiku jsou oblíbené verše. Čím starší je adresovaný dětský čtenář, tím více se forma i obsah knihy přibliţují literatuře pro dospělé, kterou děti s přibývajícím věkem rovněţ začínají číst. Za neintencionální literaturu lze povaţovat knihy, jejichţ původním recipientem je dospělý, ale čtou je a oblíbily si je i děti. Jak uţ jsem zmínila, v dřívějších dobách literatura určená dětem buď neexistovala, nebo byla špatně dostupná a neuspokojovala poţadavky, které děti na literaturu mají – jednoduchost, srozumitelnost, zábavný a poutavý námět a zpracování. Poptávka právě po poutavosti přivedla děti ke čtení dobrodruţných děl Julese 2 TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1992, s. 50 3 GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež /ve srovnávacím žánrovém pohledu/. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984, s. 14
6
Vernea nebo Daniela Defoea, Cesta kolem světa za osmdesát dní a Robinson Crusoe dodnes fungují jako knihy pro dospělé a zároveň existují jejich zjednodušené verze pro děti. Tyto knihy označujeme také jako četbu pro děti a mládeţ4. Dalším důvodem pro přejímání dospělé literatury dětmi je, kromě atraktivního děje, hlavní postava v dětském věku, se kterou se čtenáři mohou ztotoţnit. Chlapce přitahují dobrodruţství, která zaţívají Tom Sawyer a Huckleberry Finn v dílech Marka Twaina. Dívky se mohou najít v jedné ze sester z knihy Malé ženy Louisy May Alcott. Mnoho knih také přechází do neintencionální literatury ne proto, ţe by si je vybraly samy děti, ale na základě doporučení dospělých, ať uţ rodičů či učitelů. Za zmínku stojí i knihy, jejichţ zamýšlenými čtenáři byly děti a mládeţ, s oblibou je ale čtou i dospělí. Příkladem ze skandinávské literatury jsou díla Josteina Gaardera nebo Astrid Lindgren. Často lze narazit na knihy, z jejichţ charakteru přímo nevyplývá, zda jsou určeny dětem, či dospělým. Rozdíl mezi těmito kategoriemi čtenářů se stírá a jedna kniha můţe slouţit jako čtení pro všechny. Kaţdý si v ní totiţ najde něco zajímavého bez ohledu na věk. Jako příklad lze uvést Malého prince od Antoina de Saint-Exupéryho, z české literatury Lovce mamutů Eduarda Štorcha.
2.2 Dělení podle věku Děti a mládeţ jsou rozmanitá skupina čtenářů se specifickými poţadavky na literaturu. Konkrétní kniha bude přijata jinak čtyřletým chlapcem a třináctiletou slečnou, jelikoţ jejich jazyková výbava, představivost, intelekt a zájmy se vzhledem k věku liší. Proto musí autor knihy myslet na to, pro koho svoje dílo píše. Jako vodítko můţe poslouţit právě věk dítěte. Literární vědci vyuţívají dělení LPDM do různých kategorií podle věku čtenářů, kterým je to které dílo určeno. Maria Nikolajeva5 převzala definici od OSN, podle které je dítě člověk mezi 0 a 18 lety. Slučuje tím literaturu pro děti a literaturu pro mládeţ do jedné skupiny bez většího rozlišení. Podobně s pojmem LPDM pracuje Jaroslav Toman6, který jej popisuje jako tvorbu pro okruh nedospělých čtenářů do 14–15 let. Zároveň však uvádí, ţe dětské čtenářství má „několik etap zhruba odpovídajících vývojovým stádiím dětské psychiky“7 LPDM lze tedy dělit i na kategorie odpovídající těmto etapám: literatura pro děti v předškolním věku (0–6 let), mladším školním věku neboli prepubescenci (6–10 let) a starším školním věku neboli pubescenci (11–15 let).8
4 5 6 7 8
Tamtéţ, s. 16 NIKOLAJEVA, Maria. Barnbokens byggklossar. Lund: Studentlitteratur, 1998, s. 12 TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. s. 47 Tamtéţ, s. 51 Tamtéţ, s. 51
7
Toman nabízí i zjednodušený pohled na tyto etapy. Kritérium zde představuje schopnost číst. Děti do zhruba tří let se nacházejí v tzv. předčtenářské etapě, literatura jim musí být reprodukována, předčítána nebo vyprávěna. Převládajícími ţánry v literatuře pro děti v tomto období jsou říkadla, lidové pohádky a jednoduché příběhy. Dítě vnímá hlavně grafické zpracování knihy a ilustrace, s postupem času se začne zajímat i o text a učí se ho číst. Doba nástupu čtenářské etapy je individuální, objevuje se v rozmezí 3 aţ 6 let. Ilustrace přestávají být dominantní, představují spíše doplněk k textu, ačkoli v knize stále zaujímají velký prostor. Přetrvává obliba různých typů pohádek (zvířecí, kouzelná) a lidové poezie. Čtenářskou etapu lze dále dělit na mladší a starší školní věk. V první fázi mladšího školního věku (6–8 let) je dítě velice emocionální, rádo si hraje a má bohatou představivost a naivní přístup k realitě. V četbě se kromě pohádek objevuje tematická dětská próza, pověsti, bajky, populárně naučná literatura9. Druhá fáze se vyznačuje rozvojem logického myšlení a realistického pohledu na svět, coţ jde ruku v ruce se vzrůstající zvědavostí a potřebou nabývat informace. Školní výuka pak tento vývoj podporuje. Dítě se dostává do staršího školního věku a zajímá ho především próza – dobrodruţná, fantastická, vědeckofantastická, dívčí romány, příběhy o mládeţi, literatura faktu. Projevuje se tendence oprostit se od vlivu rodičů, dítě se snaţí dokázat si vlastní vyspělost a inteligenci a sahá proto i po literatuře pro dospělé.
2.3 Ilustrace v dětské literatuře Ilustrace v literatuře vysvětluje, popisuje a zobrazuje postavy, předměty a výjevy z textu, ke kterému je přiřazena, popřípadě stojí samostatně, nahrazuje text a zastupuje jeho vyprávěcí funkci. Obrázky jsou typickým prvkem dětské literatury. Jisté typy obrázků však nalézáme i v literatuře pro dospělé, např. ve fotografických publikacích nebo komiksech. Přítomnost obrázků se v těchto literaturách liší svojí funkcí. V LPDM lze míru rozsahu obrázků v knize volně odvodit od věku zamýšleného čtenáře – čím mladší je dětský recipient, tím více ilustrací bude kniha pravděpodobně obsahovat. Pro potřebu rodiče vybírajícího čtení pro své dítě lze aplikovat jednoduché dělení na ilustrované knihy a ty ostatní, které obrázky neobsahují.
Med bilderbok bör man närmast avse en bok där bilden är det primära eller i varje fall bild och text från början utgör en oupplöslig enhet.10
9 Tamtéţ, s. 54 10 KLINGBERG, Göte. Barn- och ungdoms litteraturen. Stockholm: Natur och kultur, 1970. s. 214
8
Jak uţ bylo řečeno, ilustrace v dětské knize se můţe a nemusí vyskytovat společně s textem. Absence textu je charakteristická pro knihy pro děti do zhruba dvou let. Mají za úkol dítěti ukázat svět kolem něj, ilustrace zobrazují věci, které dítě často vídá, například hračky, zvířata, rostliny. Prohlíţením obrázků se dítě učí předměty rozeznávat a pojmenovávat, čímţ si osvojuje jazyk, zároveň si vytváří pozitivní vztah ke knihám.11 Postupně je k ilustracím připojován text. Náročnost i mnoţství textu koresponduje s věkem čtenáře a jeho schopností mluvit a číst. V knihách pro starší děti text přebírá hlavní roli, ilustrace jiţ nejsou nosným prvkem příběhu, ale jeho výtvarným doplňkem. Ilustrace můţe plnit i dekorativní funkci, nemusí nijak souviset s příběhem, můţe jen zdobit text.12 Tento typ ilustrací je častější v literatuře pro staršího dětského a dospělého čtenáře. Ilustrace v dětských knihách se liší nejenom rozsahem a funkcí, ale i stylem a technikou. Začínající dětský čtenář vyţaduje jednoduché, velké a barevné obrázky konkrétních předmětů, které však v závislosti na vzrůstajícím věku mohou pozvolna přecházet ve sloţitější, rozsáhlejší a abstraktnější výjevy celých scén. Ve srovnání s minulým stoletím se mnoho lidí v dnešní době, kdy je téměř kaţdému dostupná televize a internet, odklání od čtení knih jako formy odpočinku a preferuje pasivní a snadno konzumovatelnou zábavu v elektronické obrazové podobě. (…) bilden i likhet med texten är ett språk som kan tolkas och analyseras samt att barn är stora bildkonsumenter. Bildspråket är en viktig byggsten i kommunikationen människor emellan.13
Právě díky obrázkům se mohou ilustrované knihy stát efektivním způsobem, jak přivést děti zpět ke čtení. Obrázky jsou totiţ jen jinou formou jazyka.
3. VYBRANÉ PASÁŢE Z HISTORIE ŠVÉDSKÉ DĚTSKÉ LITERATURY V této kapitole uvádím přehled vybraných pasáţí z historie švédské LPDM rozdělený do dvou podkapitol. Dělicí prvek zde představuje konec 2. světové války v roce 1945, který je pro švédskou dětskou literaturu důleţitý. V tomto roce debutovali tři nejvýznamnější autoři moderní severské dětské literatury píšící švédsky – Lennart Hellsing, Tove Jansson a především Astrid Lindgren. První podkapitola shrnuje vývoj švédské LPDM od jejího počátku do roku 1945, druhá podkapitola se soustředí na autory ilustrovaných knih pro 11 KÅRELAND, Lena. Möte med barnboken. Stockholm: Natur och kultur, 1994, s. 48 12 HOLEŠOVSKÝ, František. Ilustrace pro děti: tradice, vztahy, objevy. Praha: Albatros, 1977, s. 25 13 KÅRELAND, Lena. Möte med barnboken. s. 38
9
nejmenší, jejichţ díla jsou součástí nové vlny švédské dětské literatury, kterou spustili právě tři výše zmínění autoři.
3.1 Do roku 1945 Literatura pro děti a mládeţ má zhruba čtyřsetletou historii. Ve středověku byla výroba knih nákladná, dovolit si je mohly jen vyšší vrstvy, tedy omezená skupina čtenářů. Proto i tematické zaměření knih bylo omezeno na faktografické a náboţenské texty. Gramotnost byla nízká, jen potomci aristokracie uměli číst, a proto knihy určené těmto dětem povaţujeme za počátky dětské literatury vůbec14. Šlo o didaktické, mravoučné, náboţensky zaměřené knihy, které měly dítě poučit o správném chování – děti byly vnímány jako hříšné. Jako příklad takové literatury lze uvést kázání pro dívky od německého kněze Konráda Porty, které vyšlo roku 1591 ve švédském překladu jako Een sköön och härligh jungfrw speghel. Několik literárních vědců15 označuje tento překlad za počátek dětské literatury ve Švédsku. Překlady německých, francouzských a anglických děl tvořily většinu vydávaných knih pro děti i v následujícím století. Jedním z mála originálních švédských děl byly sebrané dopisy politika Carla Gustafa Tessina svému ţákovi, budoucímu králi Gustavu III. Utkast af en gammal mans dageliga bref, under dess sjukdom, til en späd prints (1751). Přetrvával pedagogický charakter literatury, která byla ovlivněná díly Jana Amose Komenského Orbis Sensualium Pictus (1658) a Johna Locka Some thoughts concerning education (1693). Druhé zmíněné dílo zobrazovalo dítě jako nepopsaný list a zdůrazňovalo význam dětské představivosti a chuti číst pro efektivní učení, čemuţ měly napomoci ilustrace. V 18. století proto většinu knih pro děti, stále hlavně učebnice a moralizující díla, doprovázely kreslené obrázky. Zároveň se objevují i překlady a adaptace klasických děl, např. Ezopových bajek, sbírky arabských příběhů Tisíc a jedna noc nebo Gulliverových cest Jonathana Swifta. Vlivem romantismu se rozvíjel literární prvek, ze kterého švédská literatura čerpá dodnes – folklor a ústní lidová slovesnost. Byly sesbírány příběhy, které vyšly v první polovině století jako Svenska fornsånger a Svenska folksagor och äfventyr16. Později se Švédsko opět inspirovalo Německem a Velkou Británií a vznikly první časopisy pro děti, Wecko-blad til Barns Nytta och Nöje a Wecko-blad för Swenska Ungdomen. V těch se mísily výchovné myšlenky se zábavným čtením. V 19. století začalo být, opět vlivem romantismu, dítě vnímáno jako
14 AMBJÖRNSSON, Gunila, STRÖMSTEDT, Margareta. Läsning för barn. Stockholm: Bonniers, 1978, s. 8 15 WESTIN, Boel. Children´s literature in Sweden. Stockholm: Swedish institute, 1996, s. 9 16 Tamtéţ, s. 10
10
ztělesnění přirozenosti a nevinnosti, tedy vlastností v té době idealizovaných17. Nastal rozmach v publikaci fantastických příběhů, pohádek a poezie. Významnými sběrateli a autory pohádek byli bratři Grimmové a Hans Christian Andersen, svoje Sagor publikoval Fin Zacharias Topelius, stejně jako Läsning för barn, sbírku příběhů, pohádek, básniček a her. Rostlo povědomí o potřebě dětské četby. Tisknout obrázkové knihy bylo ale stále drahé, proto jich vycházelo málo. Za jednu z prvních je povaţována humorná kníţka Němce Heinricha Hoffmana, ve švédském překladu vyšla roku 1849 jako Pelle Snusk. Na Vánoce 1871 byl vydán příběh Lille Viggs äfventyr på julafton od Viktora Rydberga, který je dodnes švédskou klasikou, později byl ilustrován a přeloţen do několika jazyků. Důleţitou událostí v literárním světě byl vznik slavné knihy Angličana Lewise Carrolla Alenka v říši divů, která se dočkala švédského překladu pět let po vydání (1870). Toto absurdní a nonsensové dílo stojí v protikladu vůči všem moralizujícím a mravoučným knihám vydávaným do té doby18. Ve Švédsku vycházely drobné kníţky pohádek, veselých příběhů a rýmovaček od Ludviga Theodora Öberga a překlady zahraničních rýmovaček, např. Tottie’s Nursery Rhymes, které přeloţil August Strindberg. Na stoupající poptávku po originální švédské literatuře pro děti reagovala Jenny Nyström, v roce 1882 vyšla Barnkammarens bok, bohatě ilustrovaná kniha dětských veršů. Nyström ilustrovala i Svenska barnboken, soubor sesbíraných pohádek. Ve stejné době publikovala Ottilia Adelborg kníţky Barnens julbok för mamma och småttingarna a Pelle Snygg och barnen i Snaskeby. Krásu švédské přírody, hlavně lesů, zobrazila ve své knize Skogstomten Nanna Bendixson. Tento motiv, stejně jako samotnou švédskou ilustrovanou knihu pro děti, ale nejvíc proslavila Elsa Beskow. Její první knihou byla Sagan om den lilla, lilla gumman (1897), známější je však Puttes äfventyr i blåbärsskogen (1901), jejíţ hlavní hrdina se scvrkne a zaţívá dobrodruţství s borůvkovými dětmi. Obrázky jsou idylizované, ale zachycená příroda odpovídá realitě. Další knihou o vztahu dětí a přírody byla Tomtebobarnen (1910). Mezi lety 1918 a 1947 vyšlo pět knih ze série Tant Grön, Tant Brun och Tant Gredelin. Za zmínku stojí i ilustrovaná kníţka Ivara Arosenia Kattresan (1909) o malé holčičce a její dobrodruţné cestě světem na hřbetu kočky. V době přelomu století se výroba knih zlevňovala, rostla poptávka, a proto se i produkce zvyšovala, nikoli však na úkor kvality. Ellen Key, švédská spisovatelka a feministka, vydala v roce 1900 manifest hlásající důleţitost estetického pohledu na výchovu a vzdělání dětí Barnets århundrade19. Na dětské čtenářství měli velký vliv tehdejší učitelé,
17 SVENSSON, Sonja. Four centuries of children’s books in Sweden [online].[cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.sbi.kb.se/en/Research/History-of-Swedish-Childrens-Literature/ 18 AMBJÖRNSSON, Gunila, STRÖMSTEDT, Margareta. Läsning för barn. s. 11 19 WESTIN, Boel. Children´s literature in Sweden. s. 16
11
kteří z vlastní zkušenosti věděli, ţe literatury pro běţné děti je nedostatek, a proto se chopili příleţitosti rozšířit toto odvětví20. Byla zaloţena dvě nakladatelství. Učitelé Emil a Amanda Hammarlund začali vydávat časopis Jultomten (1890) a v sérii Barnbiblioteket Saga vyšlo aţ do 50. let 20. století přes 250 dětských knih. Další učitelka, Stina Quint, vydávala časopis Folkskolans Barntidning. Mezi přispěvatele těchto časopisů a autory knih patřily jiţ zmíněné Ottilia Adelborg, Elsa Beskow a Jenny Nyström, dále třeba Selma Lagerlöf 21, drţitelka Nobelovy ceny za literaturu, na jejímţ díle Nils Holgerssons underbara resa (1906) je patrný vliv školních učitelů, jejichţ asociace si tuto knihu objednala jako formu učebnice švédského zeměpisu pro ţáky. Dětské knihy publikované v tomto období ale nebyly jen malebné a idylické příběhy z dětského ţivota a pohádky. Známým příkladem opačného trendu je naturalistický příběh sirotků Barnen ifrån Frostmofjället od Laury Fitinghoff. Počátek 20. století byl, co se týče švédské dětské literatury, velice štědrý. Objevilo se mnoho autorů produkujících kvalitní a zábavné knihy vydávané dodnes. V roce 1911 byla otevřena první dětská knihovna ve Švédsku. S příchodem 1. světové války produkce veškeré, tedy i dětské literatury značně poklesla, nové knihy vycházely hlavně na Vánoce, např. soubor povídek Bland tomtar och troll. I po válce přetrvával stereotyp v podobě pohádek, dobrodruţných knih pro chlapce a dívčích románů. Vyčnívá jen Pelle Svanslös på äventyr (1939), první ze série knih Gösty Knutssona o bezocasém kocourovi. Švédské děti v meziválečné době četly hlavně překlady nových zahraničních knih – Medvídek Pú od A. A. Milneho, Mary Poppins od P. L. Travers nebo Příběhy doktora Dolittla od Hugha Loftinga22.
3.2 Po roce 1945 Rok 1945 přinesl revoluci v oblasti švédské LPDM. Švédská ekonomika prosperovala, stoupala porodnost, s rostoucím počtem dětí rostl i literární trh a přibývalo škol a knihoven23. Pohled na děti a jejich potřeby se změnil, místo autoritativního přístupu a disciplíny, které vyţadovala válečná doba, se začaly podporovat přirozené projevy dětských emocí, představivosti a hravosti24. Dítě se stalo středem pozornosti. Literatura měla bavit, ale zároveň i vychovávat, vyjádření tohoto pedagogického záměru se v moderních dětských knihách ovšem výrazně lišilo od dřívější didaktické literatury. Nová tvorba se snaţila zobrazovat svět 20 SVENSSON, Sonja. Four centuries of children’s books in Sweden [online].[cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.sbi.kb.se/en/Research/History-of-Swedish-Childrens-Literature/ 21 Tamtéţ. 22 Tamtéţ. 23 WESTIN, Boel. Children´s literature in Sweden. s. 23 24 LÖNNROTH, Lars, GÖRANSSON, Sverker. Den svenska litteraturen. Medieålderns litteratur. Stockholm: Bonnier Alba, 1990, s. 221
12
včetně jeho problémů z pohledu dítěte, s humorem, důvtipem a fantazií. To se nejlépe povedlo nejslavnější švédské spisovatelce Astrid Lindgren, jejíţ knihy byly přeloţeny do více neţ šedesáti jazyků. Lindgren svým charakteristickým vyprávěcím stylem, bohatým jazykem a vyuţitím různých ţánrů ovlivnila dětskou literaturu po celém světě. Kromě Pipi Dlouhé punčochy, nespoutané a nekonvenční hrdinky překypující energií a nápady, která se poprvé objevila právě v roce 1945 v knize Pippi Långstrump, stvořila i další silné dětské postavy, například Kalleho Blomkvista z trilogie Mästerdetektiven Blomkvist (1946–1953), šest dětí z malebné vesnice Bullerbyn v sérii začínající knihou Alla vi barn i Bullerbyn (1947), vtipálka Emila (Emil i Lönneberga, 1963), bratry Jonatana a Karla bojující proti zlu v knize Bröderna Lejonhjärta (1973) nebo dceru loupeţníka Ronju (Ronja rövardötter, 1981). Její knihy jsou různorodé a pestré, od detektivek a temných dobrodruţství přes vesnickou idylku aţ ke světu fantazie a snů. Lindgren získala za svoje dílo nespočet cen a od roku 1967 je nakladatelstvím Rabén & Sjögren kaţdoročně udělována cena Astrid Lindgren-priset autorům LPDM25. Druhým švédským spisovatelem, který začal publikovat v roce 1945, je Lennart Hellsing. Ten se proslavil především jako autor a sběratel dětských veršů a básní, je ale i prozaik, překladatel, kritik a literární vědec. Debutoval titulem Katten blåser i silverhorn, souborem krátkých příběhů a veršů. Do dnešního dne vydal několik desítek ilustrovaných knih humorné a surrealistické nonsensové poezie, která je zaloţená na hře se slovy a souzněním s ilustracemi, často od Poula Ströyera nebo Stiga Lindberga. Mezi další známé Hellsingovy tituly patří Nyfiken i en strut (1947), série Krakel Spektakel (od 1952), Sjörövarbok (1965) a Boken om Bagar Bengtsson (1966). Filozoficky laděné byly knihy Kanaljen i seraljen (1956) nebo Bananbok (1975), která porovnává ţivot člověka s ţivotem banánu. Hellsing kromě kníţek pro děti napsal také sedm esejí o dětské literatuře, shrnutých v knize Tankar om barnlitteraturen (1963)26. Ta vzbudila velkou pozornost, vyjadřovala totiţ názor, ţe by se dětský svět by měl brát váţněji a dětská literatura by měla být otevřenější vůči tématům dříve povaţovaným za tabu27. Třetím novým autorem roku 1945 byla finsko-švédská spisovatelka Tove Jansson, stvořitelka Mumínků (mumintroll), rodiny fiktivních skřítků ţijících v údolí. První ze série devíti knih o Mumíncích je Småtrollen och den stora översvämningen, která je jakousi alegorií na ţivot za druhé světové války, stejně jako Kometjakten (1946)28. Poslední kniha, Sent i november, vyšla v roce 1970. Knihy ilustroval bratr autorky, Lars Jansson, který
25 ASTRID LINDGREN-PRISET [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.astridlindgren.se/mer-fakta/priser-i-astrids-namn/astrid-lindgren-priset 26 WESTIN, Boel. Children´s literature in Sweden. s. 28 27 SOCIALPOLITIK [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.socialpolitik.com/barnkultur-sompedagogik-och-uppfostran/ 28 LÖNNROTH, Lars, GÖRANSSON, Sverker. Den svenska litteraturen. Medieålderns litteratur. s. 227
13
pokračoval v tvorbě příběhů o Mumíncích v podobě komiksu. Mumínci se dočkali televizního a filmového ztvárnění, jsou vnímáni i jako jeden ze symbolů Finska a Švédska. Poválečná dětská literatura ale nestála pouze na těchto třech jménech. Absurdní humor ve formě detektivních parodií představil v roce 1948 Åke Holmberg v knize Ture Sventon, privatdetektiv, první z devíti v řadě. Ilustrace dodal Sven Hemmel. Je běţné, ţe spisovatelé úzce spolupracují s ilustrátory, popřípadě tyto dvě role zastává stejný člověk. To je také případ Ingy Borg a její série knih o trollovi Pluppovi, kombinace faktů o přírodě a fikce. První titul, Plupp och renarna, vyšel v roce 1955. Několik desítek knih společně vytvořili manţelé Lasse a Inger Sandberg, např. sérii o strašidle Labanovi nebo chlapci Pulvretovi a jeho kaţdodenních příhodách. Další známá a produktivní autorka, Barbro Lindgren, začala v roce 1980 společně s ilustrátorkou Evou Eriksson vydávat sérii o „divokém dítěti“ (Mamman och den vilda bebin), o rok později vyšla první kniha ze série o Maxovi (Max nalle), která je určená dětem do tří let a také sleduje běţný ţivot malého dítěte. Barbro Lindgren se ale proslavila hlavně veselou a absurdní knihou o netradičním souţití chlapce Masarina a jeho táty a dědečka Loranga, Masarin och Dartanjang (1969). Lindgren napsala i několik knih pro dospělé a autobiografických románů pro dívky. Eva Eriksson zachytila malá dramata běţného ţivota i v knize Siv Widerberg Flickan som inte ville gå till dagis (1986). Obrázkové kníţky pro úplně nejmenší děti tvoří od 70. let další manţelský pár, Anna-Clara Tidholm a Thomas Tidholm. Sérii o panu Pettsonovi a jeho kocouru Findusovi napsal a ilustroval Sven Nordqvist (Pannkakstårtan, 1984, Findus flyttar ut, 2012). Mezi další oceňované spisovatele a ilustrátory mnoha moderních dětských knih patří Gunna Grähs, Ulf Stark a Ulf Nilsson. Současná švédská dětská literatura zkouší nové formy vyprávění a snaţí se zachycovat aktuální témata tak, jak je vnímají samy děti29. Nejde však o záleţitost posledních několika let, nýbrţ o postupný proces bourání zaţitých stereotypů a překračování hranic, jehoţ počátky lze najít právě v poválečné tvorbě. Většina zde zmíněných autorů uvádí Astrid Lindgren jako svoji inspiraci a vzor v hledání nových cest a témat30, včetně těch kontroverzních nebo neobvyklých.
29 WESTIN, Boel. Children´s literature in Sweden. s. 71 30 ASTRID LINDGREN [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.astridlindgren.se/merfakta/rollen-i-litteraturen/inspirator-och-forebild
14
4. TABUIZOVANÁ A KONTROVERZNÍ TÉMATA V DĚTSKÉ LITERATUŘE Tato kapitola vysvětluje pojem tabu a představuje různá tabuizovaná a kontroverzní témata v dětské literatuře. Poté uvádím několik příkladů z poválečné švédské literatury, tzn. knihy, ve kterých se tato témata objevují v podobě textu nebo ilustrace. Tabu je slovo polynéského původu, které označuje činnost zakázanou z důvodu její posvátnosti či nebezpečnosti31. V přeneseném významu toto slovo označuje chování, činnost, téma či věc, která je zakázaná, nedotknutelná, nevhodná nebo nemorální32. Pohled na to, co je a není tabu, se liší v jednotlivých společnostech a kulturách, a také se mění v průběhu historie, coţ se odráţí v umělecké tvorbě – obrazech, fotografiích, filmech, hudbě a především literatuře, včetně té určené dětem a mládeţi. Dnešní vnímání dítěte jako přirozeně nevinného pochází z dob romantismu. JeanJacques Rousseau ve svém pedagogickém románu Émile (1762) vyjádřil myšlenku, ţe dítě přichází na svět jako dobré a veškeré zlo na něm napáchá společnost. Je tudíţ třeba ho chránit před škodlivými vlivy33, mezi něţ lze zařadit i literaturu pojednávající o náročných a nevhodných tématech. To, která témata to jsou, ovlivňuje jiţ zmíněné historické období, politická a náboţenská situace, aktuální problémy v dané kultuře… Tabu je často definováno společností a jejími představiteli (politici, filozofové, učitelé, spisovatelé, nakladatelé, knihovníci, literární kritici), můţe být ale i záleţitostí individuální, neshodující se s převaţujícím názorem dané společnosti – většinou jsou to rodiče a opatrovníci, kteří vybírají knihy pro svoje děti na základě vlastního uváţení. Záleţí tedy i na jejich kulturní, náboţenské a ideologické příslušnosti. Nejčastější témata, která byla nebo jsou v dětské literatuře cenzurována a označována za tabu, jsou: násilí a smrt (těţká nemoc, vraţda, sebevraţda), nahota, sex, sexuální orientace a genderové role (masturbace, homosexualita, změna pohlaví), rasová problematika, kriminalita, uţívání návykových látek, náboţenství, politika, netradiční rodiny (neúplné rodiny, homosexuální páry), těhotenství, porod, potrat, handicapy, psychické problémy, vulgární výrazy apod.34 Většina těchto kontroverzních témat byla v dětských knihách zapovězena nebo negativně vnímána zhruba do 60. let 20. století, kdy se začal uplatňovat realističtější pohled
31 ENCYKLOPÆDIA BRITANNICA [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/579821/taboo 32 MERRIAM-WEBSTER [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.merriam-webster.com/dictionary/taboo 33 NEL, Philip. PAUL, Lissa. Keywords for children's literature. New York: New York University Press, 2011, s. 26 34 FRIMMELOVÁ, Kateřina. IS MUNI [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/40857/pedf_m/Translating_Children_s_Literature.pdf?lang=en
15
na svět v mnoha oblastech, včetně literatury35. Švédští spisovatelé se chopili příleţitosti prozkoumat nové moţnosti a postupně zahrnovali tato témata do svých děl, čímţ v podstatě přenesli do literární podoby aspekty, které, jak řekla Astrid Lindgren, děti stejně v ţivotě mohly potkat: „Jag tror inte man bör undanhålla dem sånt, som de i alla fall då och då möter i levande livet.36“ Právě Astrid Lindgren jako průkopnice ve světě dětské literatury si na adresu své tvorby vyslechla kromě chvály i mnohou kritiku. Pipi Dlouhá punčocha byla ve své době označována za šílenou anarchistku, která dává dětem špatný příklad. Výtky se vynořují dodnes, před deseti lety se diskutovalo o Pipi ve spojitosti s rasismem, jelikoţ v knize pouţívá slovo negr37. Příběh Bröderna lejonhjärta (1973) začíná úmrtím dvou dětí, bratrů, kteří v zemi Nangijale, jakési formě posmrtného ţivota, bojují proti útlaku a tyranii ne nepodobné té za 2. světové války. Na konci oba bratři skočí do propasti, čímţ se snaţí se dostat do jiné bájné země. To bylo některými vnímáno jako návod k řešení problémů sebevraţdou. V knize se opakuje motiv paralyzující nemoci, objevily se i názory, ţe příběh naznačuje, ţe ţivot fyzicky postiţeného nemá cenu38. Kniha byla označována za příliš temnou a děsivou. Lindgren ale jiţ dříve vyjádřila názor, ţe „děti samy svým způsobem cenzurují knihy, které čtou. Svýma vnitřníma očima vidí různé scény tak, aby byly schopné se s nimi vyrovnat. Tragédie nikdy není příliš tragická, horor nikdy příliš děsivý. 39“ Kdyţ v roce 1966 vyšel ilustrovaný veršovaný příběh Boken om Bagar Bengtsson Lennarta Hellsinga, ve kterém hlavní postava pekaře zemře a je zapečena do bochníku chleba, namítali literární kritici, ţe kniha není vhodná pro děti, jelikoţ zesměšňuje smrt a pohřební obřad. V knihovnách tudíţ byla k dostání pouze na výslovnou ţádost40. Námět přitom vychází z rozšířené lidové říkanky. V další Hellsingově knize Sjörövarbok se objevil obrázek nahé tanečnice, které ilustrátor Poul Ströyer musel pro nové vydání této knihy dokreslit šaty41. V 60. a 70. letech se ve společnosti začalo diskutovat o politice, válce ve Vietnamu a problémech ţivotního prostředí, coţ zasáhlo i do dětské literatury. Kniha Sprätten satt på toaletten (1970) Anniky Elmqvist informuje děti o zamořování přírody prostřednictvím příběhu o majiteli továrny, který přírodu znečišťuje odpadem jak ze své toalety, tak z továrny42. Z této diskuze, která odráţela aktuální sociální problémy, vzešla i další témata, o kterých se do té doby spíše mlčelo, a to jiţ uvedená tabu 35 NEL, Philip. PAUL, Lissa. Keywords for children's literature. s. 27 36 ASTRID LINDGREN [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.astridlindgren.se/merfakta/rollen-i-litteraturen/bocker-som-skapat-debatt 37 Tamtéţ. 38 Tamtéţ. 39 Tamtéţ. 40 KÅRELAND, Lena. Barnboken i samhället. Lund: Studentlitteratur, 2013, s. 39 41 WESTIN, Boel. Children´s literature in Sweden. s. 28 42 Tamtéţ, s. 38
16
témata. Dětské literatuře přestaly dominovat pohádky a psalo se více o běţném, nepřikrášleném ţivotě a jeho různých podobách. V roce 1972 vyšla první z řady knih Gunilly Bergström o Alfonsi Åbergovi, malém chlapci, který ţije v neúplné rodině jen s otcem – Godnatt Alfons Åberg. V Alfons och Milla (1985) si Alfons, ačkoli je chlapec, hraje s holčičkami. V kniţních sériích pro nejmenší děti o Emmě a Tottem (např. Emma och lillebror, 1974, Totte och Malin, 1973) jsou zachyceny kaţdodenní ţivoty těchto dětí za pomoci krátkého textu a obrázků zobrazujících např. nahé dítě při koupání nebo přebalování a pouţitou plenku i s obsahem. Idylizaci v dětských kníţkách tedy nahradilo přímočařejší zobrazení světa. Anna-Clara Tidholm a její manţel Thomas Tidholm od 70. let vytvořili několik desítek ilustrovaných příběhů na různá témata včetně smrti, např. Resan till Ugri La Brek (1987) a Adjö, herr Muffin (2002, společně s Ulfem Nilssonem)43. Ulf Nilsson pro děti napsal více neţ sto knih, ve kterých se objevují témata jako tréma (Ensam mullvad på en scen, 2014) nebo smrt (Alla döda små djur, 2006). I Ulf Stark se ve svých knihách zabývá smrtí a tím, co je po ní (Min syster är en ängel, 1996, När jag besökte himlen, 2003). O stáří a mezigeneračních vztazích pojednává Kan du vissla Johanna (1992). Rozruch s knihou nazvanou prostě Lasses farfar är död vzbudila v roce 1972 Anna-Karin Eurelius. Pija Lindenbaum debutovala v roce 1990 knihou Else-Marie och små papporna. V ní šestiletá Else-Marie nemá jednoho velkého tatínka, ale sedm malých. Kniha vyuţívá motivu netradiční rodiny, snaţí se ukázat něco jiného neţ normu44. Tím by se dala charakterizovat celá tvorba této autorky – nabízí dětem alternativy. Knihou reagující na trend genderové rovnoprávnosti, pro švédskou společnost typický, je Kenta och barbisarna (2007), ve které se chce chlapec zapojit do dívčí hry s panenkami. Jedna z holčiček je navíc tmavé pleti. När Åkes mamma glömde bort (2005) vypráví o starostech vystresovaných a vyhořelých rodičů. Téma homosexuality lze najít v knize Lill-Zlatan och morbror raring (2006)45. Problémy a prvky ze světa dospělých se dětem ve svých tematických a bohatě ilustrovaných knihách snaţí s humorem a nadhledem přiblíţit i Pernilla Stalfelt. Kniha Alla barns rätt (2010) je obrázkovým zpracováním Úmluvy o právech dítěte a je srozumitelná samotným dětem46. Kärlekboken (2001) vysvětluje pojem láska a všechno kolem ní, včetně sexu. V knize se nachází obrázky muţských i ţenských genitálií, spermií, vajíčka apod. Vem är du? (2010) je kniha o toleranci a odlišnostech, Läskiga boken (2003) pojednává o strachu, Våldboken
43 Tamtéţ, s. 55 44 SVENSKA DAGBLADET [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.svd.se/kultur/understrecket/sju-smapappor-bryter-tabun-ibarnfamiljen_6024491.svd 45 Tamtéţ. 46 RABÉN&SJÖGREN [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.rabensjogren.se/bocker/Utgiven/2010/Host/stalfelt_pernilla-alla_barns_ratt-kartonnage/
17
(2014) o násilí. Nejznámější knihou této autorky je ale Bajsboken (1997) zabývající se vylučováním a exkrementy. Ve 21. století jsou švédské děti prostřednictvím literatury jiţ od nejútlejšího věku seznamovány se záleţitostmi a problémy, které by se ještě před sto lety v dětské knize nemohly objevit. S tématem smrti a smrtí samotnou se ale děti dříve setkávaly běţně, ať uţ prostřednictvím ústní lidové slovesnosti nebo osobní zkušeností47. Aţ dnešní společnost se smrti bojí a tabuizuje ji. Tato práce se zabývá rolí a zobrazením smrti v moderní švédské literatuře pro děti.
5. DĚTI A SMRT Tato kapitola popisuje vztah dětí a smrti – jak se se smrtí děti setkávají, jak ji vnímají a jak na ni reagují. Jak uţ bylo řečeno, aţ do poloviny minulého století se děti se smrtí setkávaly běţně. Umíralo se v domácím prostředí, o umírajícího se starala celá rodina včetně dětí, ty se podílely i na pohřebních rituálech, které jim a ostatním pozůstalým pomáhaly se se ztrátou vypořádat. Děti ale nevídaly jen smrt nejstarších příbuzných, nýbrţ i smrt sourozenců, jelikoţ byla vysoká úmrtnost novorozenců a i starší děti umíraly např. na chřipku nebo zápal plic. Venkovské děti se navíc účastnily zabíjaček, čímţ se seznámily s koloběhem ţivota – aby lidé měli co jíst, musí zvířata zemřít48. Smrt tedy byla přirozenou a přijímanou součástí dětského ţivota. Pokrok v oblasti vědy a medicíny však zapříčinil, ţe se umírá v mnohem pozdějším věku. O váţně nemocné a staré lidi uţ nepečuje rodina v domácím prostředí, ale odborný personál v nemocnicích. Zavládla touha po věčném mládí a stárnutí, nemoc a smrt jsou vnímány ne jako přirozené součásti ţivota, ale jako něco zlého, proti čemu je třeba bojovat 49. Děti tudíţ ztratily přirozený kontakt se smrtí, znají ji hlavně z médií, která ji ale často zkreslují a odosobňují. Kaţdý den se vysílají kriminální seriály a filmy, ve kterých se vyskytuje spousta mrtvol, násilí a krve. Ve videohrách je cílem zabít co nejvíc nepřátel a pokud zemře sám hráč, má k dispozici další ţivoty, čímţ se smrt bagatelizuje a ukazuje jako zvratitelná50. Smrt v podání médií přestala být tragickou událostí a stala se zábavou. Tento způsob setkání se smrtí má na dítě úplně jiný dopad neţ osobní zkušenost se smrtí někoho blízkého. Tu i dnes mnozí rodiče svým dětem odpírají, stejně tak se o smrti nechtějí bavit, 47 ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 10 48 TAMM, Maare. Barn och rädsla. Lund: Studentlitteratur, 2009, s. 127 49 ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. s. 11 50 Tamtéţ, s. 9
18
protoţe se obávají, ţe by tím dítě rozrušili. Přitom je to právě nejistota a nevědomost, která v dětech vzbuzuje strach ze smrti51. Kdyţ se pak dítěte smrt osobně dotkne, např. umírá nebo zemře příbuzný nebo kamarád, můţe být zmatené a nevědět, jak se chovat, je proto potřeba mu situaci vysvětlit a pomoci mu se s ní vyrovnat. V takovém případě můţe jako vhodná pomůcka poslouţit dětská literatura na toto téma. Vnímání a chápání smrti dětmi závisí na jejich věku. V jednom roce sice dítě ještě nemůţe chápat, co to smrt je, dokáţe ale vnímat odluku a ztrátu blízkého člověka jako něco negativního52. Do zhruba pěti let věku děti nerozumí konečnosti smrti, povaţují ji za vratný proces53. Očekávají, ţe se zemřelí zase vrátí. Děti myslí v konkrétních pojmech, proto se nedoporučuje pouţívat eufemismy, abstraktní vysvětlení nebo metafory, které by si dítě mohlo vykládat doslovně, není dobré přirovnávat smrt např. ke spánku, protoţe to v dítěti utvrzuje představu o smrti jako dočasné, dítě se navíc můţe začít bát, ţe spící lidé jsou vlastně mrtví54. Utváří se souvislost mezi pohybem a ţivotem v protikladu k nehybnosti a smrti, tzn. vše, co se hýbe, je ţivé a vše, co se nehýbe, je mrtvé55. Dítě v tomto věku se hodně ptá, mnoho otázek se týká právě smrti, např. kdyţ vidí mrtvé zvíře v přírodě nebo kdyţ slyší o úmrtí někoho, koho nezná. Svoji vlastní smrtelnost si nepřipouští, coţ je spojeno se subjektivním vnímáním sebe sama56, a nechápe ani, ţe smrt je univerzální a týká se všech, coţ částečně pramení z toho, ţe dnešní doba prezentuje smrt hlavně v souvislosti se stářím, dítě si tudíţ můţe myslet, ţe děti a mladí lidé neumírají57. Mezi pěti a deseti lety věku začínají děti chápat nevyhnutelnost a definitivnost smrti, protoţe uţ rozumí biologické podstatě ţivota. Stále ale nevěří, ţe by samy mohly zemřít58. Po desátém roku uţ se dětský koncept smrti víceméně rovná tomu dospělému. Mezi nejčastější reakce na úmrtí blízké osoby objevující se u dětí všech věkových kategorií patří silný smutek, šok, neochota uvěřit, zděšení, protest, apatie nebo i absence reakce59, coţ je častější u dětí v předškolním věku, jejichţ chápání konečnosti smrti ještě není dostatečně vyvinuté. Proces truchlení můţe doprovázet úzkost, potíţe se spánkem, smutek,
51 TAMM, Maare. Barn och rädsla. s. 128 52 Tamtéţ, s. 130 53 DYREGROV, Atle. YULE, William. Grief in children: A handbook for adults. London: Jessica Kingsley Publishers, 2008, s. 15 54 Tamtéţ, s. 16 55 TAMM, Maare. Barn och rädsla. s. 131 56 ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. s. 13 57 DYREGROV, Atle. YULE, William. Grief in children: A handbook for adults. s. 16 58 Tamtéţ, s. 19 59 Tamtéţ, s. 22
19
stesk, vztek, agresivita, sebeobviňování, prospěchové a sociální problémy ve škole nebo fyzické potíţe60. Na děti, kterých se smrt přímo dotkla, můţe mít vhodná dětská literatura na toto téma terapeutický účinek. Umoţní totiţ dítěti moţnost srovnat svoje záţitky s příběhem a nabídne vysvětlení a odpovědi na otázky ohledně ţivota a smrti. Pro ty, které se se smrtí zatím nesetkaly, představuje šetrnou formu poučení o této problematice, pomůţe ji detabuizovat a můţe také pomoci zahájit rozhovor mezi dítětem a rodičem.
6. ANALÝZA VYBRANÉ LITERATURY V této kapitole se věnuji rozboru vybraných knih. Pro svou analýzu jsem si vybrala sedm ilustrovaných kníţek pro děti ve věku mezi 3 a 6 lety. Jsou seřazeny chronologicky dle roku vydání od nejstarší po nejnovější. Pět z nich vyšlo v novém tisíciletí, zbývající dvě, Boken om Bagar Bengtsson a Så var det när Olas farfar dog, byly vydány na přelomu 60. a 70. let. Vzhledem k tomu, ţe se jedná o analýzu ilustrovaných knih, je nutné kromě textu věnovat pozornost i ilustracím, které jsou nedílnou součástí kaţdé z těchto knih a výrazně napomáhají čtenáři pochopit děj, popřípadě dokreslit některé pojmy, které můţou být pro malé děti příliš abstraktní nebo těţko uchopitelné, například duše nebo nebe. V závěru kapitoly shrnu svoje poznatky vyplývající z rozboru knih, uvedu podobnosti i odlišnosti mezi knihami, a to především ve způsobu, jakým smrt popisují, zdůvodňují, jakou roli v textu hraje a jakou zprávu o smrti se knihy dětem snaţí zprostředkovat.
6.1 Boken om Bagar Bengtsson – Lennart Hellsing, Poul Ströyer Pekař Bengtsson a jeho druţka Bullertina Bergis spolu šťastně ţijí a pracují v pekárně. Po práci si pekař Bengtsson sedne na hromadu kokosu a kochá se pohledem na přírodu. Uţ je pozdě, slunce zapadlo, vyjde měsíc a ochladí se. Pekař se nachladí a náhle zemře. Místo rakve mu poslouţí velký pecen chleba, do kterého je zapečen. „Nu är Bagar Bengtsson död/han har bränt sig på ett bröd/och här ligger han begraven i en limpa.“ Farář na pohřbu oslavuje pekařovu pilnost, pracovitost, dobré srdce a metaforickou odevzdanost svému řemeslu („I en bulle med kanel/la Herr Bengtsson ner sin själ...61“). Pekaře oplakává mnoho pozůstalých, 60 Tamtéţ, s. 24 61 HELLSING, Lennart. STRÖYER, Poul. Boken om Bagar Bengtsson. Stockholm: Rabén & Sjögren, 1966, s. 17
20
obyvatel města, především však Bullertina. Ta pak pekařství zavře a odjede z města. V pekařství zůstane jen pěnkava, která o pekaři Bengtssonovi zpívá, dokud nepřijde kočka a ptáka neseţere. Smrt ptáčka zde nehraje ţádnou větší roli, kočka (švédsky „katt“) je však součástí hry se slovy, „lussekatt“ je druh švédského pečiva, čímţ je vyuţito i pekařského motivu. Boken om Bagar Bengtsson vyšla poprvé v roce 1966 a vzbudila velký rozruch. Švédští literární kritici měli za to, ţe smrt pekaře je v knize příliš zlehčována a pohřební rituály zneucťovány. Kniha je zajímavá nejen z hlediska obsahu, ale i formy. Příběh je veršovaný, kaţdá strofa má tři verše, první dva se rýmují. Textu není mnoho, obvykle jen jedna strofa na stránku. Objevují se i sloţitější slova, která se tímto dětský čtenář naučí. Výrazným prvkem je nonsens – příběh pojednává o pekaři, běţné předměty tudíţ často připomínají pečivo („månen som en giffel“62) nebo jsou pečivem přímo nahrazeny, například vůz, kterým Bullertina odjíţdí, je ze sušenek a vánočky63. Nonsensové zpracování v tomto případě není nijak matoucí, zábavnou formou pomáhá odlehčit náročné téma úmrtí a pohřbu hlavní postavy. Nonsens se objevuje i v ilustracích – Bullertina spí v cukřence, pekař válí těsto parním válcem, písmeno B a uši pekaře jsou na titulce knihy nahrazeny preclíkem. Jak text, tak ilustrace tudíţ stimulují dětskou fantazii. O pekařově nemoci a smrti se píše jen ve dvou strofách, a to velice stroze a informativně. Pouţití bochníku chleba místo rakve dál čerpá z pekařského motivu a zároveň ukazuje, ţe smrt a humor se nevylučují. Pochmurné téma je zpracováno lehce absurdně, coţ koresponduje s podstatou knihy. Ta si totiţ neklade za úkol smrt odůvodňovat nebo vysvětlovat, ale ukázat ji jako součást ţivota a čtenáře příběhem pobavit.
6.2 Så var det när Olas farfar dog – Monica Gydal, Mats Andersson, Thomas Danielsson Kniţní série Ola och hans värld realisticky zachycuje různé situace v ţivotě šestiletého Oly a jeho rodiny. Så var det när Olas farfar dog popisuje Olův vztah k prarodičům, hlavně k dědečkovi, který náhle onemocní a zemře. Kniha tedy nabízí pohled na stáří a umírání očima dítěte. Čtenář je seznámen s Olou, jeho rodiči a ročním bráškou. Ţijí ve městě, Ola občas jezdí k babičce a dědečkovi z otcovy strany, kteří bydlí nedaleko. Dědeček chlapci vypráví o svém ţivotě, o tom, jak býval taxikářem a jak pak šel do penze. Vysvětluje Olovi, ţe 62 Tamtéţ, s. 12 63 Tamtéţ, s. 22
21
penzistou se stane člověk, který uţ je příliš starý, nemocný a unavený na to, aby pracoval. Dodává ale, ţe on a babička jsou jako důchodci spokojení. „Vad blir man när man är färdig med att vara pensionär?“ „Då är man färdig med att vara människa.“ säger farfar. „Vad blir man då?“ „Då dör man.“ „Är det farligt?“ „När man är gammal och har gjort allt man vill göra, då är man inte rädd för att dö längre,“ svarar farfar.64
Dědeček dodává, ţe důchod bere jako zaslouţený odpočinek po všem, co v ţivotě vykonal, čímţ naznačuje, ţe jeho ţivot se pomalu chýlí ke konci. Uklidňuje ale Olu, ţe maminka a tatínek a bráška ještě neumřou, protoţe mají stále ještě mnoho na práci. Ola mluví i s dědečkem z matčiny strany, který přes rok ţije v domově důchodců a v létě pobývá u strýce na farmě. Ola chce vědět, proč dědeček nemůţe ţít se strýcem celý rok, kdyţ má farmu tak rád. Dědeček vysvětluje, ţe je nemocný a potřebuje speciální péči, kterou mu strýc nemůţe poskytnout, a proto ţije v domově důchodců. Zde je poukázáno na to, ţe staří lidé mohou a nemusí být soběstační, ale i o ty, kteří soběstační nejsou, se alespoň částečně můţe starat rodina. Dědeček vzpomíná na babičku, která zemřela dřív, neţ se Ola narodil, ale dodává, ţe babička ţije v jeho vzpomínkách a on občas předstírá, ţe s ní mluví. Kdyţ Olu jednou vyzvedne ze školky maminka, ačkoli to obvykle dělává tatínek, Ola tuší, ţe se něco děje. Maminka je smutná a říká, ţe dědeček z otcovy strany velice onemocněl a babička a tatínek jsou s ním v nemocnici. Ola chce vědět, kdy se dědeček vrátí, maminka upřímně odpovídá, ţe bohuţel neví, protoţe dědeček je opravdu váţně nemocný. Není sice uvedeno, jakou nemocí trpí, z charakteru knihy ovšem vyplývá, ţe bude smrtelná. Ţádný z Olových příbuzných to nepopírá. Autorka tímto naznačuje, ţe nemá cenu dávat dítěti plané naděje, pokud se skutečně schyluje k úmrtí blízké osoby. Ola mluví s ostatními členy rodiny, všichni jsou smutní a na rovinu říkají, ţe to s dědečkem nevypadá dobře. Ola jde do školky, zatímco ostatní členové rodiny míří za dědečkem do nemocnice. Jednou vezmou Olu s sebou, ten vidí, ţe nemocnice je plná starých a nemocných lidí, jako je jeho dědeček. Ten vypadá unaveně, ale šťastně, kdyţ Ola přijde. Ola se ptá, zda dědeček půjde brzo domů, a ten se slzami v očích odpoví, ţe neví. Neslibuje tedy Olovi něco, o čem neví, zda dodrţí, nezatěţuje ho ale vysvětlováním svého stavu.
64 GYDAL, Monica. ANDERSSON, Mats. DANIELSSON, Thomas. Så var det när Olas farfar dog. Stockholm: Sveriges Radios förlag, 1973, s. 11
22
Jednoho rána nejdou tatínek s maminkou do práce, Ola nemusí do školky. Ptá se, co se děje a kde je dědeček. Dostane se mu jednoznačné a jasné odpovědi. „Farfar är död nu. (…) Han finns inte mer.“65 Ola chápe, ţe smrt je definitivní stav a dědeček uţ se nikdy nevrátí. Je smutný, ale vidí, ţe nejen on přišel o blízkou osobu – babička přece přišla o manţela. Ola si vzpomene na slova druhého dědečka, kterými utěšuje jak sám sebe, tak babičku, jelikoţ děti dokáţou velice dobře projevit empatii. „Morfar har sagt att man finns kvar fast man är död. För det gör mormor.“ „En del tror det,“ säger farmor. „Men morfar vet,“ säger Ola. „Och nu vet jag också. För farfar finns i mina tankar. Och då finns han.“ Då ser farmor riktigt glad ut. Och så säger hon: „Det är väldigt riktigt.“66
Autorka opakuje, ţe na situaci lze nahlíţet tak, ţe naši zemřelí blízcí zůstávají alespoň částečně naţivu prostřednictvím našich myšlenek a vzpomínek. Doprovodné ilustrace přesně zobrazují děj. Pro dětského čtenáře je důleţité hlavně realistické zobrazení prarodičů bez příkras, mají vrásky, jeden dědeček má málo vlasů, druhý je úplně plešatý a chodí o holi. Obrázky často zachycují Olu v rozhovoru s dospělými členy rodiny, coţ vysílá jasnou zprávu, ţe s dětmi je potřeba co nejvíce komunikovat a hovořit s nimi i o nepříjemných záleţitostech, jakými nemoc a smrt jsou.
6.3 Den svarta fiolen – Ulf Stark, Anna Höglund Den svarta fiolen přistupuje k tématu smrti ve srovnání s předchozí knihou naprosto odlišně. Věrné zobrazení reality střídá poetický příběh balancující mezi skutečností a fantazií nebo snem. Vypravěčem je bezejmenný kluk blíţe nespecifikovaného dětského věku. Jeho sestra Sara, přibliţně stejně stará, je váţně nemocná a tak slabá, ţe můţe jen leţet v posteli. Bratr u ní sedí celý den, snaţí se ji zabavit a rozptýlit hraním her a čtením, ale i to je pro Saru příliš vyčerpávající. Chlapec je bezradný, neví, co dělat, tak se spolu koukají z okna na zasněţenou krajinu. Nemocná Sara mluví o tom, ţe hned, jak se uzdraví, půjdou ven dělat andělíčky ve sněhu. Její bratr přitakává, snaţí se se usmát a chovat se normálně. Je to pro něj však těţké, jelikoţ nevěří, ţe se Sara uzdraví. „Jag tänkte på hur svårt det är att prata med någon som är
65 Tamtéţ, s. 32 66 Tamtéţ, s. 33
23
riktigt sjuk. Det mesta verkar för smått. Eller också låter det bara fånigt eller fel.“ 67 Chlapec neví, jak se k sestře chovat nebo co by měl říkat, s čímţ se dětský čtenář v podobné situaci snadno identifikuje. Večer přijdou rodiče dát Saře léky a uloţit obě děti k spánku, tatínek říká chlapci, aby si šel lehnout a odpočal si od dozírání na sestru, ten však neuposlechne a dál sedí u Sařiny postele. Rodiče v příběhu tedy skoro nevystupují a nemají v něm význam, zodpovědnost za Saru a její ţivot pomyslně přebírá právě její bratr. V noci místo spánku vzpomínají na léto u dědečka. Na podzim, který přišel potom, chlapec vzpomínat nechce, jelikoţ v té době Sara onemocněla. Místo toho se opět dívá z okna a vidí vránu sedící na vrcholu zasněţeného stromu. Vrána představuje symbol blíţící se smrti, v knize se objevují i další symboly. Sara chce, aby jí bratr zahrál na housle, ačkoli na ně nehraje příliš dobře. V houslích jsou dva výřezy ve tvaru písmene S, „som i „Sara“ och „Syrra“, S som i „Slutat spela“68. Z houslí vychází hrozné zvuky, chlapec chce přestat hrát, Sara ale naléhá, aby pokračoval. Pak usne, zbledne a zvláštně dýchá. V pokoji se objeví muţ v černém plášti, personifikovaná smrt. Chlapec ho odhání, muţ ale klidně říká, ţe odejít nemůţe, protoţe musí vykonat svůj úkol, nejdřív si však chvíli odpočine. Chlapec pokračuje ve hře na housle, aby přehlušil zvuk muţova dechu. Najednou se ocitne v zahradě, moţná je to sen, moţná představa. Na trávníku leţí Sařin míč, na stromě visí její opuštěná houpačka. Z houslí se začne linout smutná melodie, která rozpláče i Smrt. Na jeho otázku, co je to za hroznou písničku, chlapec odpovídá, ţe Smutek a Stesk, které muţ přivedl s sebou. Zde se opakuje symbolika písmene S. Smrt se ptá chlapce, zda by nezahrál něco veselejšího, protoţe z této melodie ho bolí srdce. Chlapec ale odmítne. Muţ, zde personalizovaná smrt, tedy není bezcitný a chladný, ale dokáţe cítit smutek. Po chvíli chlapec zavzpomíná na dobré časy a opět se ocitne v prosluněné zahradě, tentokrát i se svojí sestrou, která se zdá být zdravá, takţe si můţou hrát a smát se. Smrt se směje a ptá se, co je toto za melodii. Chlapec odpoví, ţe je to zvuk radosti, kterou jim ale Smrt chce vzít. Všichni se ocitnou zpět v pokoji. Smrt chce, aby chlapec zahrál něco jiného, protoţe zvuk radosti mu nedělá dobře. Chlapec tedy hraje dál a ocitne se se svojí sestrou u moře, kde pozorují lodě. Je jim tak dobře, ţe chlapec zapomene hrát. Smrt se ptá, jaká melodie to je, a chlapec odpovídá, ţe láska k ţivotu. „Fortsätt att spela den, sa Döden. För något så vackert har jag aldrig hört.“69 Opět se projeví, ţe muţ-Smrt má emoce, líbí se mu zvuk lásky k ţivotu, ačkoli sám je ţivota opakem. Nutí chlapce hrát tuto melodii celou noc aţ do rána. S prvními slunečními paprsky si Smrt ale uvědomí, ţe musí odejít. Naposledy pohlédne na nemocnou Saru v posteli a zmizí. Sara se 67 STARK, Ulf. HÖGLUND, Anna. Den svarta fiolen. Stockholm: Alfabeta, 2000, s. 3 68 Tamtéţ, s. 8 69 Tamtéţ, s. 16
24
probudí a cítí se dobře, rozhodne se tedy vstát. Spolu s bratrem se koukají z okna a vidí odlétající vránu. Smrt ve svých obou zhmotněních, muţi a vráně, tedy odchází. Tato kniha patří k těm náročnějším z mého výběru. O hlavních postavách se čtenář příliš nedozví, chlapec nemá jméno, není řečeno, kolik je sourozencům let. Děj se odehrává převáţně v pokoji, občas se ale postavy přemístí do zahrady nebo k moři, coţ lze chápat jako sen, představu nebo halucinaci. Velkou roli zde hrají symboly a metafory, kterých si malé děti nejspíše nevšimnou nebo je nebudou chápat. Melodie vycházející z houslí představuje různé pocity, tyto melodie ale nemají konkrétní podobu, tudíţ si je dítě nemůţe dobře představit, rovněţ jej můţe mást to, ţe smrt se v knize objevuje ve dvou podobách zároveň. Knihu by tedy měly děti číst za asistence někoho, kdo jim tyto souvislosti a skryté prvky dokáţe vysvětlit. Příběh, ačkoli končí dobře, má skutečně ponurou atmosféru, která je umocněna ilustracemi vyvedenými v chladných pastelových barvách, převaţuje modrá, šedá, černá a bílá. Postava Smrti připomíná kostru potaţenou bledou kůţí, můţe tedy v dítěti vzbuzovat strach. Proto bych tuto knihu doporučila spíše starším dětem v této kategorii, které se se smrtí jiţ setkaly v jiné literatuře a jsou tedy schopné ocenit i umělečtější a fantasknější přístup k tématu.
6.4 Adjö, herr Muffin – Ulf Nilsson, Anna-Clara Tidholm Kniha Adjö, herr Muffin pojednává o smrti zvířete. Úmrtí domácího mazlíčka nebo například mrtvý pták na ulici jsou často první případy, ve kterých se malé děti se smrtí setkávají. Pro dítě nízkého věku můţe být proto jednodušší a méně stresující nejdříve slyšet a číst příběh, ve kterém umírá zvíře, a aţ poté přejít k četbě knihy, která popisuje smrt člověka. Morčeti panu Muffinovi je uţ sedm let a cítí se unavený. Před jeho domečkem z papírové krabice stojí poštovní schránka, ve které občas najde dopis. Není řečeno, kdo dopisy píše, z kontextu a z ilustrací ovšem vyplývá, ţe pochází od holčičky, které morče patří. V jednom takovém dopise stojí: „Jag är så ledsen för pappa säger att när ett marsvin är gammalt så kan det plötsligt dö...“70. Pan Muffin dopis rozcupuje, jelikoţ nejspíš neumí číst. Dopisy objevující se v kníţce jsou tedy určeny spíš čtenáři, neţ panu Muffinovi. Ten vzpomíná na své mládí, na manţelku a na šest dětí, které spolu měli. Manţelka uţ je ovšem dlouho mrtvá a děti se osamostatnily, z čehoţ je pan Muffin smutný a začne ho bolet břicho, coţ značí blíţící se smrt morčete. Pan Muffin si však uvědomuje, ţe vedl hezký ţivot, a je 70 NILSSON, Ulf. TIDHOLM, Anna-Clara. Adjö, herr Muffin. Stockholm: Bonnier Carlsen, 2002, s. 5
25
smířený s tím, ţe brzy zemře. Prohlíţí si fotky, dál vzpomíná, jeho zdravotní stav se ale zhoršuje. S vypětím sil si dojde ke schránce pro další dopis. „Pappa säger att det inte är farligt att dö, man får bara sova och slipper ha ont. Det går fort och sedan får man vila. Alla ska vi dö – du och jag och pappa. Kanske får man träffa sin mor och sin fru? Men jag vet inte om det finns en himmel...“71
Holčička, která dopis napsala, jím uklidňuje jak pana Muffina, tak samu sebe, ţe smrt není nic strašného a ţe je přirozená. Poslední dopis je na rozloučenou. „Älskade herr Muffin! (…) Jag har också varit vaken hela natten och legat i säng och tänkt på döden. Jag har tänkt att antingen får man bara vila och det är inget man behöver vara rädd för. Eller så kommer man till en himmel och allt blir bra. (…) Jag älskar dig så väldigt mycket.“72
Holčička dál ujišťuje pana Muffina, ţe po smrti se bude mít dobře, a to ačkoli si tím sama není jistá. Tím, ţe morčeti píše, ţe ho má ráda, mu chce připomenout, ţe neumírá opuštěný, a také je to její poslední příleţitost tyto city vyjádřit. Pan Muffin pokojně umírá. V kníţce se objevuje parte a také článek z fiktivních novin oznamující tuto smutnou událost, čímţ je úmrtí pana Muffina dodáno na významu nejen pro majitele morčete, ale i pro hypotetickou širokou veřejnost, která tyto noviny čte. Následuje popis procesu uloţení neboţtíka do krabice, do které byly uloţeny i věci, které měl pan Muffin rád, včetně jednoho nového dopisu. Následuje řádný pohřeb s proslovem, děti zpívají morčecí ţalm, jehoţ text je uveden na konci knihy. Tímto je vyjádřeno, ţe pohřební rituály jsou rozloučením se se zesnulým a ţe děti mohou být jeho součástí, coţ jim napomůţe se vyrovnat se ztrátou. Důleţitost smrti pana Muffina je opět zdůrazněna. „Många sörjande gråter vid herr Muffins grav. Det är en sorglig händelse i Sveriges land. Kanske ska kungen komma och drottningen.“73 Čtenáři je odhalen text dopisu, který dostal pan Muffin do rakve. „Nu vet du mer än vi, herr Muffin. Nu vet du vad som händer när man dör. (...) Eller så förs man någonstans till ett evigt liv och lever där i lycka. Och då är döden något att längta efter!“74
Z dopisu vyplývá, ţe holčička sice neví, co po smrti přijde, ale její přístup je optimistický a věří, ţe pan Muffin uţ to teď ví a je po smrti šťastný, ať uţ je kdekoli.
71 72 73 74
Tamtéţ, s. 25 Tamtéţ, s. 28 Tamtéţ, s. 35 Tamtéţ. s. 38
26
Ačkoli hlavní postava příběhu, pan Muffin, vůbec nemluví a jeho myšlenkové pochody jsou tedy zprostředkovány vyprávěním, vyzařuje z něj i přes zdravotní potíţe a smutek klid a smíření s nadcházejícím koncem ţivota. Manţelka a děti u jeho skonu sice nejsou, dopisy a dárky ve schránce mu ovšem připomínají, ţe na něj někdo myslí a má ho rád. Jeho pohřbu je věnováno mnoho pozornosti. Holčička, které pan Muffin patřil, v knize zastupuje čtenáře a jeho otázky týkající se událostí po smrti. Ty nejsou zodpovězeny, čtenář je ale ujištěn, ţe se o pana Muffina nemusí bát ani při umírání, ani potom. Kniha je bohatě ilustrovaná, obrázky zabírají většinu strany. Jednotlivé ilustrace následují děj a zobrazují konkrétní výjevy zmíněné v textu, nejdůleţitější jsou jiţ zmíněné dopisy, které nejsou začleněny do textu, ale stojí samostatně jako ilustrace. Pouţita je akvarelová malba převáţně v přírodních barvách. Objevuje se i pro dětské kníţky poměrně častá antropomorfizace zvířete. Pan Muffin ţije v domečku vybaveném nábytkem, který běţně pouţívá – sedí v křesle, spí v posteli, pije čaj z hrnečku apod. Tón celé knihy je melancholický, má ovšem daleko k pesimismu – smrt morčete přichází po dlouhém a šťastném ţivotě, je rychlá a klidná. Pohřeb s mnoha truchlícími představuje jak rozloučení se s panem Muffinem, tak oslavu jeho ţivota lidmi, kteří ho milovali. Autoři získali v roce 2002 za Adjö, herr Muffin Augustpriset75 v kategorii knihy pro děti a mládeţ.
6.5 En stjärna vid namn Ajax – Ulf Stark, Stina Wirsén I následující kniha popisuje umírání domácího mazlíčka, tentokrát psa Ajaxe. Příběh začíná narozením chlapce Johana, kterého Ajax dostal v sedmi letech. Z miminka Johana a psa Ajaxe se okamţitě stanou nerozlučitelní přátelé. Malý Johan nemůţe spát, pokud není Ajax u něj, první slovo, které se chlapec naučí, je HAF, s Ajaxovou pomocí se Johan učí chodit, hrají si, společně s maminkou chodí ven koukat na koně. Johan pomalu roste a Ajax stárne. Zatímco je Johan ve školce, Ajax vzpomíná na staré časy. Kdyţ se ale Johan vrátí domů, všechno je jako dřív. V zimě Ajax táhne sáňky, na kterých Johan sedí, v létě si spolu hází s míčem a chytají motýly. V noci spí Ajax u Johana v posteli a oba pozorují hvězdy z okna. Brzy se na Ajaxovi začnou projevovat známky stáří – celé dny jen leţí, nemůţe uţ běhat, proto je to tentokrát Johan, kdo táhne sáňky, na kterých se veze Ajax, aby nemusel
75 Augustpriset je švédská literární cena, kterou Svenska Förläggareföreningen (Asociace švédských nakladatelství) od roku 1989 kaţdoročně udílí nově vydaným švédským knihám ve třech kategoriích: beletrie, literatura faktu a kniha pro děti a mládeţ. AUGUSTPRISET [online].[cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.augustpriset.se/om-augustpriset/om-augustpriset/
27
chodit. Dříve to byl Ajax, kdo ve všem pomáhal Johanovi, nyní se role obrátily. Johan se učí číst, předčítá Ajaxovi ze slabikáře, občas mu dává hádanky. „Vad är det som går och går och aldrig kommer till dörren? Den är svår. Det är klockan!“76 Tímto je naznačeno, ţe čas ubíhá a ubíhá kaţdému. Ajax uţ se jednoho dne neprobudí. Maminka utěšuje malého Johana, kterému je asi sedm let, ţe se Ajax prosnil do nebe, kde je mu dobře. To, ţe pes zemřel, je tedy vyjádřeno opisem, slovo smrt se neobjevuje v ţádném tvaru. Pravděpodobně bude nutno čtenáři tuto metaforu vysvětlit. Johanovi se stýská a tak si v noci vypůjčí koně a na něm se vydá Ajaxe hledat do nebe, protoţe věří, ţe se ze psa stala hvězda. Po dlouhé cestě hvězdnou oblohou skutečně najde hvězdu se psím nosem, která Johanovi zamrkáním potvrdí, ţe je Ajax. Chlapec chce, aby s ním šla hvězda-Ajax domů, ozve se však hlas Vesmíru, který Johana napomene s tím, ţe hvězdy nikdo z nebe odnášet nesmí. Vesmír (v knize uveden velkými písmeny jako ALLTET) zde představuje příslovečnou vyšší sílu, která dohlíţí nad světem a jeho zákonitostmi. Malý Johan, potaţmo čtenář, se tedy dozvídá, ačkoli velice zaobaleně, ţe mrtvé není moţné přivést zpět k ţivotu. Vesmír ale chlapci nabídne kompromis – pokud správně odpoví na hádanku, bude si moci domů odnést alespoň stín oné hvězdy. Johan uhádne, hvězdný stín získá a doma jej poloţí pod svou postel společně s miskou vody. Jednoho dne se stín promění v nového psa. Je tedy naznačen jakýsi koloběh ţivota a převtělení duše Ajaxe, přestoţe se mu nový pes fyzicky nepodobá. Hlavním motivem knihy je tedy pevné přátelství mezi dítětem a psem, které smrtí nekončí. Johan neváhá pro psího kamaráda cestovat aţ do nebe, a ačkoli mu vyšší síla zabrání si Ajaxe odvést, za svou odvahu a odhodlání je odměněn novým psem. Čtenáři je naznačeno, ţe věci, které ztratíme, se k nám můţou vrátit zpátky, ačkoli ne vţdy v takové podobě, v jaké bychom je očekávali. Smutek z úmrtí domácího zvířete a nejlepšího kamaráda vyvaţuje naděje, ţe se Ajax cítí mezi hvězdami šťastný, a radostí z nového kamaráda. Ilustrace nejsou prvoplánově líbivé, je pouţita jednoduchá perokresba kolorovaná jasnými akvarelovými barvami. Obrázky zachycují především Johana s Ajaxem při různých činnostech a poté Johanovu cestu za hvězdami. Vesmír či hlas vesmíru v ilustraci představuje velké oko na obloze, coţ je obvyklý symbol pro vyšší sílu, který lze popsat i jako Boţí oko. V této knize ovšem není ţádná zmínka o Bohu či náboţenství. Závisí tedy na čtenáři, zda si tento prvek vyloţí v kontextu se svojí vírou či nikoli.
76 STARK, Ulf. WIRSÉN, Stina. En stjärna vid namn Ajax. Stockholm: Bonnier Carlsen, 2007, s. 20
28
6.6 Livetboken & Dödenboken – Pernilla Stalfelt Ačkoli jsou Livetboken a Dödenboken dvě separátně napsané a vydané knihy, budu je rozebírat společně, jelikoţ, jak uţ názvy napovídají, pojednávají o ţivotě a smrti, coţ jsou témata vzájemně se doplňující, objevují se tedy ve větší či menší míře v obou knihách. Ty jsou si zároveň podobné i z hlediska struktury textu a grafického zpracování. Livetboken a Dödenboken jsou určeny skutečně těm nejmenším dětem. Nemají příběh ani děj jako takový, tyto knihy jsou spíše jakýmisi příručkami k pouţití daných pojmů (ţivot a smrt), jejich podrobným a důkladným vysvětlením. Obsahují naprosto nezbytné minimum textu, jehoţ jedinou funkcí je komentovat a doplňovat obrázky, které knihám dominují a jsou tedy nosným prvkem. Tyto ilustrace jsou ale uspořádány tak, aby měly jasnou posloupnost a logiku, dětský čtenář tudíţ můţe snadno čerpat známé i nové informace a spojovat je do souvislostí, takţe lépe pochopí dané pojmy, odpoví si na otázky a zároveň získá podklady pro kladení otázek nových. Livetboken klade rovnítko mezi ţivot a čas. Nejdříve zobrazuje člověka v různých stádiích od narození přes dětství aţ po stáří a smrt a moţné znovuzrození. Mezi kaţdými dvěma stádii jsou tikající hodiny, coţ značí plynoucí čas a zároveň dobu, která člověku zbývá do konce. Smrt je prezentována jako neoddělitelná součást ţivota – stejně jako je nezbytné se narodit, vyrůst a zestárnout, je nezbytné i zemřít, proto po obrázcích dětí, dospělých a starých lidí následuje obrázek hrobu. „Livet är slut. Man dör (och får en grav).“77 Zároveň je však ponechán prostor pro otázky, pochybnosti a teorie o koloběhu ţivota. „Kanske föds man igen?“78 V souvislosti s touto teorií se objevuje i pojem duše. „När man har levt klart sitt liv tar livet slut. Kanske själen åker vidare utan kroppen? Till himlen eller till någon annan, en bebis kanske, ett fågelägg eller till ett frö.“79 Následuje výčet způsobů, jak lze poznat, ţe člověk ţije, a co všechno ţijící člověk musí a můţe dělat. Kniha upozorňuje na to, jak je ţivot vzácný a křehký, a uvádí příklady toho, co jej můţe ohrozit. Čtenáři tak sděluje, ţe lidé neumírají bezdůvodně, ţe existují různé příčiny smrti, například můţe člověku ublíţit rozzuřený medvěd. Ţivot můţe skončit během vteřiny, coţ je postaveno do kontrastu se vznikem ţivota, který zabere mnoho času od oplodnění vajíčka přes vývoj v děloze aţ po porod. Kniha se zaměřuje hlavně na člověka, zabývá se ale i jinými formami ţivota, tedy zvířaty a rostlinami, a zmiňuje i věci, které ţivé nejsou, například kameny. Je uveden i jeden sporný příklad, který děti často mate, a to je kostra. „Skelett kan vara 10 000 000 år eller kanske ännu mer. Men dom lever ju inte på riktigt... Dom finns kvar som ett slags bevis på att 77 STALFELT, Pernilla. Livetboken. Stockholm: Rabén & Sjögren, 2010, s. 3 78 Tamtéţ, s. 3 79 Tamtéţ, s. 19
29
någon levt.“80 Vedle obrázku lidské a dinosauří kostry, které mohou děti děsit, se objevuje i obrázek lastury, coţ čtenáři naznačuje, ţe se s ostatky ţivých tvorů setkáváme mnohem častěji, neţ si uvědomujeme a ţe nejsou vůbec děsivé. Livetboken se navzdory svému hlavnímu tématu – ţivotu – věnuje smrti více neţ okrajově a zdůrazňuje, ţe smrt je součástí ţivota. Stejně tak Dödenboken se musí často zmiňovat o ţivotě, aby mohla referovat o smrti. Kniha na rovinu říká, ţe smrti se nevyhne nikdo ţivý, ani člověk, ani zvíře, ani rostlina, bez ohledu na velikost nebo stáří. Dítě je tedy upozorněno na to, ţe smrt se netýká jen starých lidí, ale zemřít můţe člověk v jakémkoli věku, tudíţ i v dětském, ačkoli to není tak běţné. „Du kanske undrar vart man kommer när man dör? Det finns ingen som vet det, bara de som redan är döda.“81 Na tuto obvyklou otázku neexistuje ţádná správná odpověď, kniha ale nabízí několik variant. Jedna z nich je, ţe duše vystoupí z těla, odletí do nebe k Bohu a promění se v anděla. Je ale zároveň uvedeno, ţe ne všichni v Boha, nebe a anděly věří, je tedy moţné s dítětem při četbě této knihy diskutovat nejen o smrti, ale i o problematice víry. Další uvedenou teorií je převtělení, duše člověka se můţe na svět vrátit v podobě rostliny, zvířete nebo i věci, jako příklad je uveden párek, dětský čtenář jistě vymyslí další příklady, coţ mu můţe pomoci zmírnit strach ze smrti, jelikoţ bude moci věřit, ţe se po smrti převtělí do něčeho, co si sám vybral a co je mu blízké. Jak uţ jsem uvedla, děti se často bojí symbolů spojovaných se smrtí a strachem z ní, jako například kostí, lebek, upírů, duchů, strašidel… V knize se všechny tyto symboly objevují, je zjevná snaha ukázat je v méně děsivém světle – jedna z ilustrací ukazuje reportérku, která dělá interview se strašidlem a ptá se ho, proč strašidla straší. „Jag tror att det är för att vi är avundsjuka för att vi själva inte lever längre, men också för att det är roligt.“82 Strašidlo není prezentováno jako forma zla, ale jako lidská duše, která si zachovala schopnost cítit jak pozitivní, tak negativní emoce. Značná část knihy se věnuje různým typům pohřbu a pohřebním rituálům. Dítě tedy vidí, ţe s mrtvým můţe být naloţeno různě v závislosti na preferencích jeho či rodiny, kultury, náboţenství. Co je ovšem pro všechny pozůstalé společné je vzpomínání na mrtvého. Způsobů, jak vzpomínat a uctít mrtvého, je uvedeno několik – truchlící můţe zapálit svíčku, postavit oltář, dát si na hlavu klobouk zemřelého nebo jíst jeho oblíbenou zmrzlinu. Dítě se tedy můţe zapojit do procesu pohřbívání a následného truchlení tak, jak to samo nejlépe cítí. V závěru knihy jsou zmíněny výrazy, jakými mluvíme o smrti. Objevuje se nejčastější eufemismus, tedy ţe někdo odešel, coţ ale můţe přinášet více otázek neţ odpovědí. 80 Tamtéţ, s. 20 81 STALFELT, Pernilla. Dödenboken. Stockholm: Rabén & Sjögren, 2011, s. 6 82 Tamtéţ, s. 13
30
Obě knihy otevřeně mluví o smrti jako o něčem naprosto přirozeném, normálním a nevyhnutelném. Zároveň však nezastírají, ţe je smrt do jisté míry záhadou a není moţné odpovědět na všechny otázky, které dětský čtenář klade. Knihy nabízí biologický, filozofický i kulturní pohled na smrt a umírání, dávají čtenáři podněty k zamyšlení a rozhovoru s dospělými. Jsou však přizpůsobeny mentálním schopnostem čtenáře, takţe jim dítě můţe rozumět, i kdyţ kníţku čte samo, bez pomoci dospělého. Jak uţ bylo řečeno, hlavní roli v knihách hrají ilustrace. Ty svým stylem připomínají kresby samotných dětí, jsou jim tedy blízké. Navzdory obvyklé asociaci smrti s černou barvou se černá v knihách nevyskytuje častěji neţ ostatní barvy, naopak jsou uţívány barvy jasné a veselé. Název knihy Livetboken je poskládán z věcí připomínajících daná písmena: V tvoří dvě větvičky, O je vajíčko apod. Samotná písmena tedy symbolizují ţivot. Naopak nápis Dödenboken je vyskládán z kostí a lebek. V knihách se kromě lebek a kostí často vyskytují i další obrázky, které mohou být vnímány jako kontroverzní – děloha, vajíčko a spermie, novorozenec s pupeční šňůrou, mrtvé kotě, exkrementy. To je ovšem konzistentní s tématy knih, jelikoţ všechny tyto věci k ţivotu a smrti patří a děti by o nich měly vědět.
6.7 Srovnání a shrnutí Popsala jsem a rozebrala obsah sedmi ilustrovaných knih určených dětem do šesti let, ve kterých se v nějaké formě vyskytuje prvek umírání a smrti. Domácí zvíře zemře ve dvou knihách, Adjö, herr Muffin a En stjärna vid namn Ajax. V obou případech umírají zvířata stářím, s blíţící se smrtí jsou smířena, jelikoţ si uvědomují, ţe jejich ţivot byl šťastný a jejich čas nadešel. Zároveň jsou obklopena milujícími bliţními, coţ jim umoţňuje svůj skon lépe snášet. Tyto knihy dětem říkají, ţe i zvířata mají pocity, a je tudíţ důleţité s nimi zůstat do úplného konce, a to nejen kvůli samotným zvířatům, ale i kvůli jejich majitelům, ať uţ dětským či dospělým, jelikoţ jim to pomůţe se s celou situací vyrovnat. Adjö, herr Muffin je kniha vhodná pro nejmenší děti z dané věkové kategorie, včetně těch, které neumějí číst, ilustrace jsou dostatečně expresivní pro pochopení děje. V tomto ohledu se jí En stjärna vid namn Ajax velice podobá. Obsahuje však nerealistický prvek v podobě cesty do nebe, proměny psa ve hvězdu a hvězdy ve psa, s dítětem by ji tedy měl číst dospělý, který případně objasní, ţe Ajax zemřel a následné události jsou fantaskní a mimo knihu neuskutečnitelné. Obě knihy mohou poslouţit jako běţné čtení pro děti, které se se smrtí ve svém ţivotě ještě nesetkaly. O úmrtí člověka pojednávají knihy Boken om Bagar Bengtsson, Så var det när Olas farfar dog a Den svarta fiolen. V prvním případě hraje smrt pekaře spíše vedlejší roli v jinak 31
veselé rýmovačce, slouţí jen jako zajímavá a netradičně zpracovaná zápletka. Ţádného zdůvodnění nebo vysvětlení se čtenáři nedostane, kniha tedy poslouţí spíše k pobavení neţ jako výchovný prostředek o smrti. Toto označení se naopak hodí pro druhou knihu Så var det när Olas farfar dog. Věrně a upřímně popisuje stárnutí a skon prarodiče, jeho pocity, pocity vnuka a vztahy v celé rodině. Poskytuje dobrý návod, jak se s podobnou situací vyrovnat a jak o ní hovořit jak pro děti, tak pro rodiče. Den svarta fiolen je poněkud chmurná, ale poetická pohádka pro starší děti, které jiţ dokáţou číst a chápat umělečtější text, ve kterém ţivot a smrt hrají roli filosofické otázky. Poslední dvě knihy, Livetboken a Dödenboken, se nezabývají ţivotem a smrtí konkrétní postavy, nýbrţ ţivotem a smrtí jako pojmy. Nabízí tedy komplexní pohled z mnoha stran a díky své přehledné grafice i krátkým popiskům jsou vhodným způsobem seznámení nejmenších dětí s těmito pojmy. Jak uţ bylo zmíněno v úvodu kapitoly, velký význam pro správné pochopení textu mají ve vybraných knihách ilustrace. Navzdory závaţnému tématu smrti převaţují v ilustracích veselé barvy, které pomáhají odlehčit temnou atmosféru. Výjimkou je Den svarta fiolen, která ovšem staví umělecký dojem nad obsahovou stránku. Veškeré ilustrace jasně a srozumitelně zobrazují scény a výjevy objevující se v textu. Ten hraje ve většině knih spíše doplňkovou roli – jedná se o knihy pro děti, které se čtením začínají, text je tedy členěn do kratších vět a je psán velkými písmeny. Více textu se objevuje v Den svarta fiolen a Så var det när Olas farfar dog, čímţ se opět potvrzuje, ţe se hodí buď pro společnou četbu dítěte a rodiče, nebo pro starší děti v této věkové kategorii. Analýzou všech sedmi knih jsem zjistila, ţe téma smrti je v nich zpracováno velice otevřeně, bez tabuizace a cenzury, čtenáři je tlumočeno většinou přímočaře, občas je vyuţita metafora nebo opis. Smrt představuje přirozenou součást ţivota, jeho logické a nevyhnutelné vyústění, jemuţ nelze zabránit. Co přijde po ní není jisté, strach ovšem vychází z nevědomosti, je tudíţ důleţité se o všech pocitech a dojmech ze stárnutí, umírání a smrti s dítětem bavit, a tyto knihy můţou být dobrým prostředkem k započetí konverzace na toto téma.
32
7. ZÁVĚR V této práci jsem si kladla za cíl zjistit, jak je v moderní švédské ilustrované dětské literatuře, konkrétně v okruhu vybraných sedmi knih, zacházeno s tématem smrti. Z teoretických kapitol vyplývá, ţe smrt se řadí mezi tabuizovaná témata, ve švédské dětské literatuře se více objevuje aţ od poloviny 20. století, kdy se vlivem konce války změnil pohled na děti a jejich potřeby včetně literatury. Na literární tvorbu měly vliv i politické události a sociální problémy v 60. a 70. letech, které se postupně reflektovaly i v dětských knihách, a tím docházelo k postupné detabuizaci témat jako smrt, nahota, sex, rozvod, homosexualita, genderová rovnoprávnost apod. Uvedla jsem příklady výskytu těchto témat v konkrétních švédských dětských knihách, které vyšly po roce 1945. Poté jsem se zaměřila právě na smrt, jíţ jsem věnovala krátkou kapitolu popisující to, jak ji děti vnímají a chápou a jak na ni reagují, coţ závisí na věku, ale reakce mohou být individuální. Knihy s tematikou smrti mohou dětem pomoci pochopit podstatu smrti a vyrovnat se s případnou ztrátou blízké osoby. V analytické kapitole jsem popsala obsah sedmi švédských ilustrovaných knih pro děti mezi třemi a šesti lety, které vyšly v posledních padesáti letech. Předmětem analýzy byl text i ilustrace. Dvě knihy se zabývají smrtí domácího zvířete (Adjö, herr Muffin, En stjärna vid namn Ajax), tři smrtí člověka (Boken om Bagar Bengtsson, Så var det när Olas farfar dog, Den svarta fiolen) a dvě pracují se smrtí jako obecným pojmem (Livetboken, Dödenboken). Boken om Bagar Bengtsson je říkanka s lidovým původem, která má pobavit, smrt je zobrazována s humorem a absurditou. Adjö, herr Muffin a Så var det när Olas farfar dog na smrt pohlíţejí realisticky, v prvním případě se objevuje antropomorfizace zvířete. Obě tyto knihy popisují stárnutí hlavní postavy, její loučení se se ţivotem a s okolím a pokojnou smrt. Poskytují logické zdůvodnění, útěchu i návody, jak se se smrtí vyrovnat. En stjärna vid namn Ajax také pojednává o smrti zvířete stářím, objevuje se v ní ale metaforický výraz pro smrt a fantastický prvek ve formě přeměny psa na hvězdu a hvězdy na psa, coţ odporuje doporučení odborníků ohledně vysvětlení smrti dětem. Zcela pohádkový a fantastický charakter má kniha Den svarta fiolen, v níţ je smrt personifikovaná a hlavní postavy volně přecházejí mezi realitou a fantazií. Zosobněná smrt v této knize dokáţe cítit lidské emoce, je však zdůrazněna její spravedlnost, tzn. ţe přichází ke všem lidem. Livetboken a Dödenboken se zabývají pojmy ţivot a smrt, rozebírají je ze všech moţných úhlů pohledu a čtenářům je na příkladech vysvětlují. Obrázky ve všech knihách plní ilustrační, tedy osvětlovací funkci, v knihách Adjö, herr Muffin, Livetboken a Dödenboken částečně plní i funkci vyprávěcí. Ilustrace jsou 33
konkrétní, převáţně v jasných a veselých barvách, s výjimkou Den svarta fiolen, jejíţ příběh i ilustrace jsou temnější neţ v ostatních analyzovaných knihách. Z analýzy knih vyplývá, ţe moderní švédské ilustrované knihy pro předškolní děti se tématu smrti nevyhýbají a staví se k němu velice otevřeně. Většina těchto knih zpracovává a popisuje smrt realisticky, zdůrazňuje její fatálnost a nevyhnutelnost, udává důvod smrti a poskytuje čtenáři vysvětlení a útěchu, to vše s ohledem na věk a psychické a mentální schopnosti adresovaného dítěte. Objevuje se i umělecké a filosofické pojetí tématu smrti, pro jehoţ správnou interpretaci je potřeba asistence dospělého. Obecně je tato literatura vhodným způsobem, jak děti s problematikou smrti seznámit. Při svém zkoumání jsem narazila na několik dalších směrů, kterými by se mohlo ubírat další bádání. Tato práce se zabývala smrtí v literatuře pro předškolní děti, nabízí se tedy moţnost zkoumání literatury pro děti staršího věku nebo průřezu literaturou pro všechny věkové kategorie a jejich srovnání. Nabízí se i zkoumání dětské literatury pojednávající o některém z dalších tabuizovaných témat – velice aktuální je v tomto ohledu otázka genderových rolí. Švédská literatura se zmíněným tématům věnuje jiţ mnoho let, a má proto pověst pokrokovosti. V poslední době se ale objevuje i opačný trend, tedy snaha děti před těmito tématy opět chránit. Někteří švédští spisovatelé dětské literatury mluví o novodobé cenzuře83. Další výzkum by se tedy mohl zabývat právě tímto problémem.
83 SKÅNSKAN [online]. [cit. 23. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.skanskan.se/article/20100319/NOJE/703189835/-/svordomar-och-alkohol-tabu--i-barnbocker
34
8. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY Primární literatura GYDAL, Monica. ANDERSSON, Mats. DANIELSSON, Thomas. Så var det när Olas farfar dog. Stockholm: Sveriges Radios förlag, 1973. HELLSING, Lennart. STRÖYER, Poul. Boken om Bagar Bengtsson. Stockholm: Rabén & Sjögren, 1966. NILSSON, Ulf. TIDHOLM, Anna-Clara. Adjö, herr Muffin. Stockholm: Bonnier Carlsen, 2002. STALFELT, Pernilla. Livetboken. Stockholm: Rabén & Sjögren, 2010. STALFELT, Pernilla. Dödenboken. Stockholm: Rabén & Sjögren, 2011. STARK, Ulf. WIRSÉN, Stina. En stjärna vid namn Ajax. Stockholm: Bonnier Carlsen, 2007. STARK, Ulf. HÖGLUND, Anna. Den svarta fiolen. Stockholm: Alfabeta, 2000. Sekundární literatura AMBJÖRNSSON, Gunila, STRÖMSTEDT, Margareta. Läsning för barn. Stockholm: Bonniers, 1978. DYREGROV, Atle. YULE, William. Grief in children: A handbook for adults. London: Jessica Kingsley Publishers, 2008. EDSTRÖM, Vivi. ASTRID LINDGREN: A critical study. Stockholm: Rabén & Sjögren, 2000. GENČIOVÁ, Miroslava. Literatura pro děti a mládež /ve srovnávacím žánrovém pohledu/. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. HELLSING, Lennart. Tankar om barnlitteraturen. Stockholm: Rabén & Sjögren, 1999. HOLEŠOVSKÝ, František. Ilustrace pro děti: tradice, vztahy, objevy. Praha: Albatros, 1977. KLINGBERG, Göte. Barn- och ungdoms litteraturen. Stockholm: Natur och kultur, 1970. KÅRELAND, Lena. Barnboken i samhället. Lund: Studentlitteratur, 2013. 35
KÅRELAND, Lena. Möte med barnboken. Stockholm: Natur och kultur, 1994. LÖNNROTH, Lars, GÖRANSSON, Sverker. Den svenska litteraturen. Medieålderns litteratur. Stockholm: Bonnier Alba, 1990. MOCNÁ, Dagmar. PETERKA, Josef. Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka, 2004. NEL, Philip a Lissa PAUL. Keywords for children's literature. New York: New York University Press, 2011. NIKOLAJEVA, Maria. Barnbokens byggklossar. Lund: Studentlitteratur, 1998. ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. Brno: Masarykova univerzita, 2007. TAMM, Maare. Barn och rädsla. Lund: Studentlitteratur, 2009. TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1992. WESTIN, Boel. Children´s literature in Sweden. Stockholm: Swedish institute, 1996.
9. INTERNETOVÉ PRAMENY SVENSSON, Sonja. Four centuries of children’s books in Sweden [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.sbi.kb.se/en/Research/History-of-Swedish-Childrens-Literature/ AUGUSTPRISET [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.augustpriset.se/om-augustpriset/om-augustpriset/ ASTRID LINDGREN [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.astridlindgren.se/mer-fakta/rollen-i-litteraturen/inspirator-ochforebild ASTRID LINDGREN [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.astridlindgren.se/mer-fakta/rollen-i-litteraturen/bocker-som-skapatdebatt ASTRID LINDGREN-PRISET [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.astridlindgren.se/mer-fakta/priser-i-astrids-namn/astrid-lindgrenpriset
36
ENCYKLOPÆDIA BRITANNICA [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/579821/taboo MERRIAM-WEBSTER [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.merriam-webster.com/dictionary/taboo RABÉN&SJÖGREN [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.rabensjogren.se/bocker/Utgiven/2010/Host/stalfelt_pernillaalla_barns_ratt-kartonnage/ SKÅNSKAN [online]. [cit. 23. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.skanskan.se/article/20100319/NOJE/703189835/-/svordomar-ochalkohol-tabu--i-barnbocker SVENSKA DAGBLADET [online]. [cit. 13. dubna 2014]. Dostupné z: http://www.svd.se/kultur/understrecket/sju-smapappor-bryter-tabunibarnfamiljen_6024491.svd
37
10. SAMMANFATTNING Kandidatuppsatsen heter Vi alla måste dö: Döden som tema i modern svensk illustrerad barnlitteratur. Den är skriven på tjeckiska av Kristina Valová som är student i Skandinaviska studier på Masarykuniversitetet i Brno. I uppsatsen används ett urval av sju svenska moderna bilderböcker för barn mellan tre och sex år. Målet är att analysera hur döden presenteras och förklaras, vilken roll den spelar i böckerna och hur viktiga illustrationer är för att förmedla böckernas budskap. Uppsatsen är uppdelad i sju kapitel. Inledningen är det första kapitlet där ämnet för uppsatsen och dess viktigaste frågor införs, liksom anledningen till att författaren har valt detta ämne. Det andra kapitlet är teoretiskt. Skillnaden mellan barnlitteratur avsedd ursprungligen för barn och barnlitteratur som har sitt ursprung i litteratur för vuxna läsare förklaras. Sortering av barnlitteratur efter ålder och barnens läsförmåga omnämns och dessutom handlar kapitlet om betydelsen av illustrationer i böcker. Det tredje kapitlet beskriver svensk barnlitteraturhistoria från det sextonde århundradet till 1945 då Astrid Lindgren, Lennart Hellsing och Tove Jansson, tre av de viktigaste författarna i modern barnlitteratur på svenska, debuterade med sina barnböcker. Sedan fokuserar kapitlet på författarna till barnbilderböcker som skrevs mellan 1945 och nutiden. Det fjärde kapitlet förklarar ordet tabu, behandlar problematiken kring tabubelagda ämnen i barnlitteraturen (våld, död, sex, nakenhet, könsroller, politik, religion) och ger exempel på moderna svenska barnbilderböcker om ovannämnda ämnen. Det femte kapitlet fokuserar på det tabubelagda ämnet döden och beskriver hur barn uppfattar den och hur de reagerar på den. Det sjätte kapitlet innehåller handlingen och analysen av sju moderna svenska barnbilderböcker. I Adjö, herr Muffin och En stjärna vid namn Ajax är det djur som dör, medan Boken om Bagar Bengtsson, Så var det när Olas farfar dog och Den svarta fiolen handlar om människors död och de två sista böckerna, Livetboken och Dödenboken, behandlar döden som begrepp och tittar på döden i allmänhet. Analyserna visar att de flesta av dessa böcker tar ämnet på allvar, döden och att dö är känsligt förklarade som ett logiskt, irreversibelt och oundvikligt slut på livet. Dessa böcker kan användas som terapeutiska och pedagogiska hjälpmedel. Boken om Bagar Bengtsson, Den svarta fiolen och En stjärna vid namn Ajax innehåller filosofiska, surrealistiska eller absurda element som måste förklaras för barnen. Illustrationerna är konkreta och hjälper läsaren att förstå berättelsen. Det sista kapitlet är slutsatsen som sammanfattar innehållet i uppsatsen och forskningen. Moderna svenska barnbilderböcker och
38
barnböcker gemenligen undviker inte ämnet döden eller andra tabubelagda ämnen, men enligt vissa författare upprörs en del föräldrar av denna öppenhet och ärlighet och censur återvänder.
39
