Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav pomocných věd historických a archivnictví. Bakalářská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav pomocných věd historických a archivnictví

Bakalářská diplomová práce

2013

Markéta Šafaříková

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pomocných věd historických a archivnictví Archivnictví Markéta Šafaříková

Velkostatek Litomyšl: Vrchnostenská kancelář a její úřední knihy (1649) 1750 – 1848 (1854)

Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Zbyněk Sviták, CSc. 2013 2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Podpis autora práce

3

Na tomto místě bych ráda poděkovala PhDr. Zbyňku Svitákovi, CSc. za cenné rady, připomínky, vstřícný přístup a trpělivost, s jakou vedl moji práci. Poděkování patří také pracovníkům Státního oblastního archivu v Zámrsku za vstřícnost, celé mé rodině a přátelům za podporu a pomoc.

4

Obsah Úvod .................................................................................................................................. 6 Historie litomyšlského panství 1628-1855 ........................................................................ 9 Vývoj správy na panství Litomyšl a Trautmannsdorfové ...................................... 10 Vývoj správy na panství Litomyšl a Valdštejni-Vartemberkové........................... 12 Fond Velkostatek Litomyšl ............................................................................................. 15 Osud archiválií vytvořených do roku 1854 ............................................................ 15 Kancelář a úředníci .......................................................................................................... 18 Dělení úředních knih ....................................................................................................... 22 Úřední knihy velkostatku Litomyšl ................................................................................. 24 Knihy dominikální agendy..................................................................................... 26 Knihy politické správy ........................................................................................... 35 Účty agendy politické a soudní .............................................................................. 46 Hospodářské účty ................................................................................................... 47 Závěr................................................................................................................................ 51 Seznam pramenů a literatury ........................................................................................... 55 Seznam příloh .................................................................................................................. 58 Přílohy ............................................................................................................................. 59

5

Úvod O Litomyšli i litomyšlském panství už bylo napsáno mnoho, ale vždy se najde skulinka, do níž by se badatel mohl ponořit, a během práce jsem našla mnohé další. Cílem mé práce je popsat vrchnostenskou kancelář velkostatku Litomyšl. Litomyšlské panství jsem si vybrala nejen proto, že patří k největším panstvím v Čechách, ale hlavně proto, že v něm leží mé rodné město. Velkostatek Litomyšl ve svém fondu obsahuje velké množství knih, ty nejstarší sahají až do poloviny 16. století,1 nejmladší pochází z roku 1949. Fond je rozdělen rokem 1855 na starou a novou spisovnu. Vybrala jsem si pro bližší prozkoumání knihy staré spisovny. Chtěla bych čtenáři přiblížit kancelář, její fungování a úředníky, zejména se soustředím na úřední knihy, které byly v kanceláři vedeny, především na jejich podobu a účel, k němuž sloužily. Otázky, jež si kladu, zní: Jaké knihy a v jakém období se v kanceláři zapisovaly? K čemu knihy sloužily a jak byly vedeny? Kdo měl agendu na starosti a kdo ji kontroloval? Soustředím se hlavně na období mezi lety 1750 – 1848, kdy se ze staré spisovny zachovalo nejvíce knih, ale v některých případech tyto roky překračuji. Práci jsem se rozhodla rozdělit do pěti celků. V prvním z nich popisuji historii panství od roku 1628 až do roku 1855, kdy vzniká nová spisovna. Místy se zabývám i zápisy staršími než z roku 1750, proto začnu s historií panství už na začátku 17. století, abych pokryla celý rozsah archiválií, které zpracovávám. Během klíčových let spravovaly panství dva významné rody: Trautmannsdorfové a Valdštejni-Vartemberkové, proto jsou jim věnovány samostatné kapitoly. Nechci se věnovat kompletní historii panství, která už byla mnohokrát sepsána a velmi dobře zpracována, chci pouze upozornit na některé osobnosti nebo události, které měly dopad na podobu spisovny a správní agendu velkostatku Litomyšl. Existuje mnoho prací, které popisují historii města Litomyšl a jeho okolí. Pro své účely jsem si vybrala práci Františka Laška, nejen kvůli zaměření na Valdštejny, ale také kvůli lehkosti, podrobnosti a milému podání jejich historie. Dále jsem čerpala z prací Milana Skřivánka nebo Jindřicha Růžičky. V dalších částech popisuji Fond Velkostatku Litomyšl a Vrchnostenskou kancelář a její úředníky, při tvorbě tohoto textu jsem nahlížela do Inventáře Fondu Velkostatek Litomyšl a prací Věry Cibulkové, Jarmily Moravcové a Věry Machatové, které mi byly průvodcem během celé další práce. Dále jsem zařadila krátkou kapitolu o rozdělení úředních knih, kterou 1

Nejstarší dochované, jako například Registra sirotčí z roku 1533 nebo Urbář z roku 1557, jsou vyčleněny z fondu a uloženy v Národním muzeu, viz kapitola Fond Velkostatek Litomyšl.

6

jsem sepsala na základě práce Česká diplomatika do roku 1848, která je dílem Jindřicha Šebánka a kolektivu, dále jsem nahlédla do prací Václava Rameše a Emanuela Janouška. Nejdůležitější a nejrozsáhlejší částí je kapitola Úřední knihy, kde již popisuji samotné knihy kanceláře velkostatku Litomyšl. Zde mi byly pomocí při orientaci v množství knih texty Zdeňky Hledíkové, Jindřicha Šebánka a Slovník pro historiky a návštěvníky archivů Václava Rameše. Knihy staré spisovny jsou v inventáři rozděleny do několika částí: Knihy veřejné správy (sign. A), Knihy dominikální správy (sign. BI), Knihy vnitřní správy (sign. BII), Peněžní účty (sign. BIII), Hmotné účty (sign. BIV), Účty pivovaru v Opatově (sign. BV), Majetkové inventáře (sign. BVI) a Kronika panství z roku 1750 (sign. BVII). Velmi rychle jsem zjistila, že nebude možné vidět a zpracovat veškeré knihy, které stará spisovna obsahuje, tak důkladně, jak bych si přála. Proto jsem se rozhodla věnovat se hlavně prvním třem částem. Pro první tři oddíly knih jsem se rozhodla hlavně proto, že nejsou tolik zpracované jako účetní materiál (Peněžní, Hmotné účty, Účty pivovaru v Opatově). Majetkové inventáře a kroniku panství jsem odsunula stranou z toho důvodu, že více vypovídají o podobě panství a zámku a událostech, které se jich týkají, než o samotné kanceláři. Knihy nebylo v samotné práci možné dále dělit podle inventáře, protože v tomto ohledu je inventář příliš nepřesný. Rozhodla jsem rozdělit knihy na základě dělení Václava Rameše. V podkapitolách uvádím a popisuji knihy dominikální agendy, knihy politické správy a účty agendy politické a soudní. Zde jsem se snažila zachytit především knihy, které mají v úřadu tradici a zachovaly se v delších řadách. Těm podle mne nejdůležitějším nebo zajímavým jsem věnovala více péče a prostoru. Do textu jsem zařadila jen některé knihy, které se psaly příležitostně, a jejich exempláře máme třeba jen pro jediný rok. Ve výběru těchto knih jsem se řídila vlastním úsudkem, snažila jsem se vybrat ty, které nejvíce vypovídají o situaci na panství. Ačkoliv původně měly být v práci zařazeny veškeré knihy se signaturou A1 - BII, vzhledem k rozsahu práce a časovým možnostem jsem se rozhodla úplně vyjmout některé řady knih. Vyřadila jsem knihy, které fungování vrchnostenské kanceláře zachycují méně. Jsou to: gruntovní knihy, sirotčí agenda a soudní agenda. Nakonec jsem zařadila podkapitolu o hospodářských účtech, které jsou již velmi dobře zpracovány Věrou Machatovou, Ladislavem Šíchem, Věrou Cibulkovou a dalšími. Pro tvorbu této kapitoly jsem jejich texty použila. Podkapitolu o účetním materiálu, ačkoliv se nejedná o vlastní bádání, jsem zařadila do části o úředních knihách hlavně proto, že účty jsou neodmyslitelnou součástí kanceláře a vypovídají mnohé o ní i o hospodaření na panství.

7

Základy mojí badatelské práce spočívají v kritice pramenů a jejich interpretaci, dále používám deduktivní metodu a metodu sondy.

8

Historie litomyšlského panství 1628 – 1855 Východočeské litomyšlské panství je jedním z největších feudálních panství v Čechách, bylo v podstatě přirozeným celkem s velkou rozrůzněností přírodních podmínek.2 Panství se rozkládá na východočeské nížině, otevřené k severovýchodu, na východě a jihovýchodě se zvedá k Českomoravské vrchovině. Jeho rozloha činila 40 282,20 ha. Podle soupisu z roku 1651 žilo na litomyšlském panství necelých 10 000 poddaných.3 V 17. století se na panství nacházelo přes 50 vesnic.4 Území panství se příliš neměnilo, ale vznikaly a byly zakládány nové vsi. Až v 19. století mělo panství více než 70 vesnic.5 Konkrétně v roce 1802 náleželo Litomyšli 73 poddanských vesnic se 32 960 obyvateli, kteří bydleli v 5240 domech. Kromě toho žilo ve městě Litomyšl ještě 3257 obyvatel.6 V roce 1802 se panství rozkládalo jen na 38 277 ha.7 I tak tvořilo největší část Litomyšlska, na mnoha místech území přesahovalo rozsah bývalého okresu.8 Pro ilustraci přikládám mapu, která se datuje do roku 1836.9 Panství se v letech 1750 - 1855 zásadně neměnilo, proto ji lze použít. Roku 1628 se ujal vlády na litomyšlském panství poslední z Pernštejnů Vratislav II. Bohatým a rozmařilým životem přišli v té době Pernštejni10 už o většinu panství, proto se Vratislav II. snažil o zlepšení hospodářského stavu a hlavně o zvýšení ročního důchodu. Přiměl měšťany vzdát se práva vařit pivo, aby mohl sám rozšířit panský pivovar, který byl 2

MORAVCOVÁ, Jarmila: Hospodářství a správa na velkostatku Litomyšl v 1. polovině 19. století, diplomová práce obhájená na FF UK Praha v roce 1965, uložená v SOkA Svitavy, s. 11. 3 CIBULKOVÁ, Věra: Hospodářství a správa na velkostatku Litomyšl ve 2. polovině 18. století, diplomová práce FF UK Praha. Praha 1964, uložená v SOkA Svitavy, s. 1. 4 Kolik přesně bylo vesnic na panství kolem roku 1750, není jednoduché zjistit. V literatuře se uvádí jen tato nepřesná čísla, úplný seznam vesnic se mi nepodařilo sehnat. Pro pozdější léta mohu vycházet z mapy a z archiválií, proto v knihách, které byly vedeny pro jednotlivé vsi, uvádím celý jejich výčet. Úplný seznam je až k roku 1815. 5 Vsi spravované panstvím k roku 1815: Benátky, Bohuňovice, Brlenka, Bučina, Cerekvice, Čistá, Člupek, Pudilka, Dětřichov, Dolní Újezd, Gajer, Heřmanice, Horky, Horní Újezd, Hrušová, Chmelík, Chotěnov, Janov, Javorník, Kaliště, Kamenná Horka, Karle, Koclířov, Kornice, Květná, Kammené Sedliště, Košíře, Kozlov, Lačnov, Lány, Lažany, Lezník, Lubná, Mandryka, Mikuleč, Morašice, Nedošín, Němčice, Nový Valdek, Opatov, Opatovec, Orlov, Osík, Pazucha, Předměstí, Přívrat, Pohora, Poříčí, Zrnětín, Říkovice, Sebranice, Seč, Sedliště, Semanín, Starý Valdek, Strakov, Střítež, Svinná, Široký Důl, Tisová, Trstenice, Tržek, Újezdec, Vračovice, Zaháj, Záhraď, Záleš. HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: Velkostatek Litomyšl 1513-1949. Inventář. Státní archiv Zámrsk 1960., s. 3 – 4. 6 MORAVCOVÁ, J.: Hospodářství a správa Litomyšl v 1. pol. 19. stol., s. 20. 7 Vlastní držbu vrchnosti tvořilo 1586 ha polí, 482 ha rybníků, 326 ha luk, 13 ha zahrad, 205 ha pastvin, 4762 ha lesů a v dědičném nájmu poddaných bylo 374 ha pozemků. - Tamtéž, s. 22. 8 HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.:VL. Inventář, s. 2. 9 Viz mapa v příloze č. 1. 10 Pernštejnům se literatura věnuje velmi podrobně, například: VOREL, Petr: Páni z Pernštejna. Vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha 1999., KŘIVKA, Josef: Litomyšlský velkostatek za Pernštejnů. Praha 1959., nebo VOREL, Petr: Pernštejnové v českých dějinách sborník příspěvků z konference konané 8. - 9. 9. 1993 v Pardubicích. Pardubice 1995.

9

jedním z nejvýnosnějších příjmů té doby. V roce 1630 zemřel v bojích proti Švédům a panství zdědila sestra Frebonie. Frebonie byla fanatickou katoličkou, jejímž cílem se proto stalo přivést Litomyšl zpět do „lůna církve“. O blaho poddaných se příliš nezajímala. Do Litomyšle byli povoláni piaristé s cílem rekatolizace. Správy panství se ještě před smrtí Frebonie ujal koncem třicetileté války Václav Eusebius z Lobkovic, syn Polyxeny. O Litomyšl nejevil velký zájem a za 10 000 zlatých postoupil svá práva Maxmiliánu Trautmannsdorfovi.11

Vývoj správy na panství Litomyšl a Trautmannsdorfové12 Od poloviny 17. století bylo panství v držení bohatého šlechtického rodu Trautmannsdorfů. Byli katolicky založení, a tak na panství pokračovali ve stopách Pernštejnů v protireformační politice.13 Maxmilián Trautmannsdorf, který panství zakoupil, byl diplomatem u císaře Ferdinanda II. a na panství neměl mnoho času. Roku 1650 předal panství svému synovi Janu Bedřichovi. Také on působil ve službách císaře jako diplomat. S Janem Bedřichem přichází na panství nová doba, snaží se zavést formy hospodaření ze Štýrska. Rozšířil vrchnostenské režijní hospodářství, zakládal nové dvory a rozvíjel pivovarnictví. Vrchnost organizuje výrobu a obchod s plátnem. Rozvoj šlechtického podnikání se odráží i na růstu povinností poddaných.14 Rozvoj výroby a podnikání ve vlastní režii přinášel vrchnosti velké15 důchody.16 Kvůli zvýšení příjmů z poddaných přistoupil Jan Bedřich také k lesní kolonizaci, tedy obdělávání dosud pusté dominikální půdy.17 V letech 1650 – 1700 bylo založeno 21 osad.18 Kromě nové výstavby byly rozšiřovány i staré vesnice. Vrchnost rozhojnila také chov ovcí a dobytka. Roboty a povinné dávky se zvětšily třikrát v porovnání s dobou vlády Pernštejnů.19 Kromě toho byli 11

HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 3. Znak rodu Trautmannsdorfů viz poznámka č. 2. 13 CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 2. 14 MORAVCOVÁ, J.: Hospodářství a správa Litomyšl v 1. pol. 19. stol., s. 20. 15 Vzrůst důchodů můžeme pozorovat na důchodenských účtech, jejichž řada se nám dochovala už od roku 1642 a s přestávkami je řada zachovalá do roku 1848. - Státní oblastní archiv v Zámrsku, fond 362 Velkostatek Litomyšl, sign. BIII 1, inv. č. 4168 – 4430. 16 Finanční správě panství a hlavně důchodenským účtům se velmi podrobně věnuje práce: ŠICH, Ladislav: Finanční hospodaření města Litomyšle v 1. polovině 19. století. II. ročníková práce. Vysoká škola pedagogická v Praze. Praha 1959. 17 CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 2. 18 Jsou to tyto vesnice: Bezpráví, Jedlová, České Heřmanice, Borová, Květná, Janov, Vysoký les, Vysoké pole, Hrádek, Hvězda, Záboří, Jiříkov, končiny, Mendryka, Dolní Sloupnice, Košíře, Ostrý kámen, Podšvábí, Pohodlí, Starý Valdek, Víska. Některé jako například Záboří později zanikly. – sepsáno na základě práce: KŘIVKA, Josef: Nové osady vzniklé na území Čech v letech 1654 – 1854. Praha 1978. 19 CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s.3. 12

10

poddaní ještě zatěžováni speciálními povinnostmi k vrchnosti a císaři. Útisk vedl nevyhnutelně k povstání, které proběhlo pod vedením zámožných sedláků a rychtářů v roce 1680.20 Povstání bylo potlačeno, iniciátoři popraveni. Poddaní se i tak dočkali úlev, jež byly nastaveny podle císařského robotního patentu z 28. června 1680.21 Po smrti Bedřicha roku 1696 a po dosažení plnoletosti (1699) převzal panství František Václav Trautmannsdorf. Protože zůstal bez mužských potomků, vymohl si na císaři Leopoldu I., aby se Litomyšl stala panstvím alodiálním a mohla tedy přejít na jeho dceru Marii Josefu jako na právoplatnou dědičku.22 František Václav Trautmannsdorf pro panství Litomyšl představuje dalšího z významných pánů. Přisedal při nejvyšším zemském soudu, ale protože chtěl o své panství opravdu pečovat, podal roku 1728 žádost o zbavení úřadu. František Václav založil další vsi: 1725 Svatou Kateřinu, 1730 Václavky a 1735 Suchou a Višňáry.23 Hospodářskou politiku Františka Václava Trautmannsdorfa charakterizuje především rozvoj režijního hospodaření ve dvou pivovarech a dvanácti dvorech.24 Dvory se na příjmech důchodu podílely zejména obilnářskou produkcí, hlavně prodejem žita a pšenice. Příjem ze živočišné produkce byl nepatrný25, ale i tak se František Václav soustředil i na chov koní a dobytka. Nechal pro své potřeby přestavět zámeckou konírnu do dnešní barokní podoby.26 Největší měrou se na výnosu z panství podílely oba pivovary. Příjmy z poddaných tvořily čtvrtinu ročního důchodu.27 Při snaze zvelebit panství rostly opět dávky, roboty a povinnosti poddaných. Proto musel František Václav čelit roku 1738 dalšímu povstání sedláků 28, které bylo potlačeno.29 Snaha po největším dosažitelném výnosu se projevila také na způsobu správy a ve vedení písemné agendy. Největší důraz byl kladen na správu peněžní (na důchodenský úřad) a teprve potom na správu dalších hospodářských oblastí. Nedokonalý účetní systém zachycoval pouze stav pokladny a nezaznamenával vlastní náklady. Výnos

20

SKŘIVÁNEK, Milan: Litomyšl 1259 – 2009. Město kultury a vzdělávání. Litomyšl 2009, s. 315. CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 3. 22 MORAVCOVÁ, J.: Hospodářství a správa Litomyšl v 1. pol. 19. stol., s. 11. 23 LAŠEK, František: Po stopách litomyšlských Valdštejnů a jejich doby. Litomyšl 1936, s. 11. 24 MORAVCOVÁ, J.: Hospodářství a správa Litomyšl v 1. pol. 19. stol., s. 11. 25 Tamtéž, s. 12. 26 LAŠEK, F.: Po stopách Valdštejnů, s. 11. 27 MORAVCOVÁ, J.: Hospodářství a správa Litomyšl v 1. pol. 19. stol., s. 12. 28 Více o sporech s poddanými v Tomíčkově článku: TOMÍČEK, Antonín: Některé zápasy města Litomyšle s ochrannou vrchností. Stručný náčrtek. In: PÁTA, František (uspoř.): Druhá ročenka klubu přátel a rodáků Litomyšle v Praze. Praha 1927. 29 LAŠEK, F.: Po stopách Valdštejnů, s. 11. 21

11

litomyšlského

panství

ani

tak

nestačil

krýt

nákladný

život

Františka

Václava

Trautmannsdorfa, proto se stále zvyšovalo zadlužení panství.30 V roce 1753 se ujala řízení panství Marie Josefa Valdštějnová, jež pokračovala v hospodářské politice svého otce. Její manžel František Josef Valdštejn se o panství nezajímal, byl vysokým úředníkem ve Vídni. Proto správu panství po celý svůj život zanechával své choti a jejím úředníkům.31 Za její vlády se významně podílel na správě panství inspektor Janoušek, který vedl na Sychrově hlavní pokladnu litomyšlského panství. V této činnosti pokračoval i po smrti Marie Josefy v roce 1757, kdy řízení panství přešlo na jejího manžela Františka Josefa Valdštejna. Zajímavostí za její vlády, kromě dalšího narůstání agendy, je, že roku 1754 získal měšťan Jan Walach povolení od Marie Terezie ke zřízení císařské pošty v domě číslo 15, kde byla pošta do roku 1892.32

Vývoj správy na panství Litomyšl a Valdštejni–Vartemberkové Za Františka Josefa zůstávalo vedení hospodářství panství převážně v rukou úředníků, kteří pokračovali ve stejné hospodářské politice jako doposud. Dvouletá vláda Františka Josefa zatížila panství o další dluhy. V roce 1759 předal František Josef Valdštejn33 svůj majetek synům. Litomyšl připadla nezletilému Jiřímu Kristiánovi. V letech 1760 - 1765 za něho spravoval panství jako poručník jeho bratr Emanuel Filibert.34 Ten se snažil co nejvíce zvětšit výnos panství, aby mohl splácet dluhy. Pověřil svého ředitele Martina Ruprechta vypracováním návrhů na zlepšení hospodářství.35 Díky jeho zásahům36 se výnosy panství zvýšily, zvláště ty z obilní produkce a pivovarů. Emanuel Filibert byl typem šlechtického osvícence a podnikatele. Se změnami v hospodářství zavedl i změny v administrativě. Jmenoval nové úředníky, na něž měl vysoké požadavky, a neustále kontroloval jejich práci.37 Novinkou bylo, že každý úředník dostal pod přímý dohled jeden nebo několik dvorů v době setí a sklizně. To velmi ovlivňovalo efektivitu 30

MORAVCOVÁ, J.: Hospodářství a správa na velkostatku Litomyšl v 1. pol. 19. stol., s. 12. LAŠEK, F.: Po stopách Valdštejnů, s. 6. 32 Tamtéž, s. 10. 33 V příloze č. 4 je rodokmen Valdštejnů-Vartemberků. 33 LAŠEK, F.: Po stopách Valdštejnů, s. 6. 34 HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 5. 35 MORAVCOVÁ, J.: Hospodářství a správa Litomyšl v 1. pol. 19. stol., s. 14. 36 Dvory měly držet větší množství kvalitního dobytka. Zvýšily se dávky sladu do pivovarů, v lesním hospodářství byl zaveden pořádek do těžby dřeva. Ruprecht se také snažil o využití válečného stavu a využít dodávek obilí státu a zavést zvláště v živočišné výrobě intensivní hospodářství. – Tamtéž, s. 13 -14. 37 Tamtéž, s. 14. 31

12

dvorů. Od roku 1764 byl zaveden také dokonalejší způsob účetní evidence. Zlepšení spočívalo v tom, že náklady na provoz každého hospodářského úseku se vyčíslovaly zvlášť a přesuny z jednoho odvětví na druhé se projevovaly v účtech, což tak dříve nebylo. Jiří Kristián Valdštejn-Vartemberk se panství Litomyšl ujal roku 1765 a pokračoval ve stopách svého bratra. Ovšem stále častěji odjížděl do Vídně, a tak správa panství připadla jeho úředníkům.38 Hospodářství pomalu přecházelo od režijního k rentovnímu. Tlak dluhů stále nutil vrchnost k vyhledávání snadnějšího způsobu získávání finančních prostředků. V roce 1790 se vedle reluice roboty39 objevuje i reluice urbárních povinností.40 Ve spisové části hospodářské a správní agendy se v této době objevuje první jednoduchý registraturní systém. Velký pokrok ve vedení spisovny nastal v 80. letech, kdy patrně od roku 1785 byly zavedeny jednací protokoly. Úschově písemností nebyla dosud věnována velká péče, proto Jiří Kristián Valdštejn zpřísnil dohled nad vedením archivu a nařídil vypracování repertorií ke všem spisům. Uspěl jen částečně.41 Vláda Jiřího Kristiána i přes veškeré snahy vedla k úpadku, mnoho peněz bylo vynaloženo na hrazení jeho přepychového života. Jeho syn Jiří Josef přebral panství roku 1791 ještě zadluženější.42 Druhá polovina 18. století se nese ve znamení nešťastných událostí, které jsou pro Litomyšl zhoubnější než třicetiletá nebo sedmiletá válka (1756 – 1763). Roku 1769 bylo při požáru v Litomyšli zničeno 45 domů, radnice, panský mlýn, Smutný most, 48 domků a 17 stodol. Roku 1772 zemřelo na mor 813 lidí. Roku 1775 při povstání vyhořela celá Litomyšl, až na tři domy. Tentokrát nebyl ušetřen ani zámek, jehož část také vyhořela. Město pak vyhořelo ještě v letech 1792, 1799, 1802 a 1814, ale požár z roku 1775 byl ze všech nejhorší. Téhož roku bylo také krupobití, které zničilo úrodu ve 33 vesnicích. V letech 1774 – 1776 trápil panství dobytčí mor, hlad a neúroda. Roku 1781 se Litomyšlí prohnala velká povodeň, voda se dostala až na náměstí a způsobila značné škody. Tyto pohromy měly velký dopad nejen na obyvatelstvo, ale samozřejmě také na zadlužení panství.43 Za Jiřího Josefa, opět z nutnosti udržet a nejlépe zvýšit výnos z panství, byly provedeny stavební úpravy některých dvorů a pivovarů.44 Byla zavedena striktnější 38

MORAVCOVÁ, J.: Hospodářství a správa Litomyšl v 1. pol. 19. stol., s. 15. Záznamy o ní zachovány od roku 1713, SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI5, inv. č. 3068. 40 MORAVCOVÁ, J.: Hospodářství a správa Litomyšl v 1. pol. 19. stol., s. 15. 41 HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 18. 42 MORAVCOVÁ, J.: Hospodářství a správa Litomyšl v 1. pol. 19. stol., s. 18. 43 LAŠEK, F.: Po stopách Valdštejnů. Litomyšl 1936, s. 20. 44 V té době mělo litomyšlské panství 11 dvorů (Vlkov, Pernštýn, Horky, Heřmanice, Tisová, Malé Sedliště, Dolní Újezd, Čistá, Pohodlí, Hraběnčin Dvůr, Hvězda) a dva pivovary (Litomyšl, Opatovice) - MORAVCOVÁ, J.: Hospodářství a správa Litomyšl v 1. pol. 19. stol., s. 13. 39

13

administrativní opatření, která umožňovala přísnější dohled nad činností neschopných úředníků. Také umožňovala neschopné úředníky včas vyměnit a reagovat tak rychleji na potřeby hospodářství.45 Dohled úředníků nad jednotlivými dvory, který byl zaveden za Emanuela Filiberta, byl rozšířen na dohled po celý rok. Také byla lépe zorganizována písemná agenda a byla členěna na podrobnější části. Jiří Josef nerad dohlížel na panství, a tak tento dohled svěřil svému příteli hraběti Antonínu Schlebengergovi v letech 1797 – 1802.46 Finanční situace panství se opět nezlepšila. Až do konce svého života roku 1825 se Jiří Josef Litomyšli příliš nevěnoval a měl pro ni přínos spíše kulturní než hospodářský.47 Panství převzal po smrti Jiřího Josefa Valdštejna jeho jediný syn hrabě Antonín I. Po roce 1790 se stále více lidí vykupovalo z roboty a výnos panství nezadržitelně klesal. Finanční politika48 bez velkých změn situaci na panství příliš nepomáhala. Ve stejných stopách pokračoval i Valdštejnův syn Antonín II. Poslední změnou k lepšímu, která však už nestihla odvrátit blížící se krach Valdštejnů, představovalo svěření správy do rukou hraběte ColloredoMansfelda

v roce

1839.

Hrabě

vylepšil

účetní

systém,

avšak

panství

bylo

v

natolik katastrofickém stavu, že se mu již nepodařilo je zachránit. Výrazné změny v písemné agendě se udály až revolučního roku 1848, ale protože většina knih ve staré spisovně byla vedena jen do roku 1848, nehodlám se změnami tohoto roku zabývat a případné výjimky popíšu u příslušných knih. Ani Antonín II. nemínil omezovat svůj nákladný přepychový život. Celá první polovina 19. století se pro Valdštejny na litomyšlském panství nesla ve znamení neúspěšných pokusů o zamezení úpadku a velkého zadlužení. Roku 1855 už byli Valdštejni natolik ponořeni v dluzích, že byli nuceni pod cenou prodat své panství Thurn-Taxisům.49 Rokem 1855 začíná pro Litomyšl nová éra a také v její kanceláři vzniká nová spisovna.50

45

MORAVCOVÁ, J.: Hospodářství a správa Litomyšl v 1. pol. 19. stol., s. 19. Tamtéž, s. 20. 47 LAŠEK, F.: Po stopách Valdštejnů, s. 34. 48 Tomuto tématu se velice podrobně věnují již zmíněná Jarmila Moravcová a Ladislav Šich. 49 MORAVCOVÁ, J.: Hospodářství a správa Litomyšl v 1. pol. 19. stol., s. 23. 50 HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 32. 46

14

Fond Velkostatek Litomyšl Fond velkostatek Litomyšl obsahuje archiválie z let 1533 – 1949. Celkový rozsah fondu činí 385,22 bm z toho je 375,54 bm zpracováno a inventarizováno, 9,68 bm je nezpracováno.51 V současné době je uložen ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. Inventář k tomuto fondu byl dokončen v roce 1960.52 Fond je podle archivních zvyklostí uměle rozdělen do několika hlavních částí: Knihy, Spisový materiál, Mapy a plány. Knihy jsou dále rozděleny na starou a novou spisovnu. V nové spisovně je materiál vytvořený v době vlády Thurn-Taxisů na litomyšlském panství, tedy v letech 1855 – 1949.53 Stará spisovna, které se věnuji ve své práci, obsahuje archiválie z let 1533 – 1854, jež byly uměle uspořádány, jak již bylo řečeno. Je rozdělena do několika částí: Knihy veřejné správy (sign. A) Knihy dominikální správy (sign. BI) Knihy vnitřní správy (sign. BII) Peněžní účty (sign. BIII) Hmotné účty (sign. BIV) Účty pivovaru v Opatově (sign. BV) Majetkové inventáře (sign. BVI) Kronika panství z roku 1750 (sign. BVII)

Osud archiválií vytvořených do roku 1854 Z doby Pernštejnů je ve fondu zachováno jen několik soukromoprávních knih, hospodářských a katastrálních výkazů, ze kterých se dá jen těžko poskládat přehled o způsobu vedení písemné agendy. Jinak tomu není ani v době54 převzetí panství Trautmannsdorfy.55 V 17. století můžeme pozorovat nárůst materiálů: kontribuční účty, patentní knihy nebo urbární záznamy a výpisy z berní ruly. Na přelomu 17. a 18. století nastává zlom v množství dochova51

http://aplikace.mvcr.cz/archivni-fondycr/VysledkyHLEDANI.aspx?stranka=1&id=215000010358#215000010358 ke dni 20. 10. 2013 52 HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: Velkostatek Litomyšl 1513-1949. Inventář. Státní archiv Zámrsk 1960. 53 HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 14. 54 Jak vypadaly knihy v Litomyšli do 16. století, podrobně ukazuje práce: HOFFMANN, František: Správa a městské knihy litomyšlské od 14. do 16. století. SAP 57, sv. 2, 2007, s. 453 – 549. 55 HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 15.

15

ného materiálu. Agenda postupně narůstá, převážně vlivem intenzivní hospodářské politiky Trautmannsdorfů. Je velkým štěstím, že jejich písemnosti byly zachovány i poté, co kancelář převzali Valdštejni-Vartemberkové. I když se materiály z 1. poloviny 18. století nezachovaly v úplných řadách, dávají nám možnost vytvořit obraz hospodářské agendy. Zájem Trautmannsdorfů o výnos z hospodářského podnikání a bezohledné ždímání nevolníků se hlavně odráží na složité kontrolní agendě jejich správy. Spisy jsou v té době stále bez jakékoliv organizace. V roce 1753 s převzetím panství Valdštejny a jejich úředníky nastal velký nárůst písemné agendy nejen hospodářské, jak tomu bylo doposud, ale i správní. Tento nárůst souvisí také se stykem s nově zřízenými krajskými hejtmany. V 60. letech 18. století byl vytvořen první registraturní systém, který zatím spočíval pouze v průběžném číslování jednotlivých spisů během roku. Až roku 1771 bylo zavedeno rozlišování správní a trestní agendy, jinak byla evidence písemného materiálu zanedbávána, stejně tak jako jeho uskladnění. Archiv byl uložen jednak v komorách u bytu důchodního, jednak v malém archivu vedle revidentova bytu.56 V roce 1778 musela být část prostor archivu vyklizena a archiv si našel místo v přízemí litomyšlského zámku, kde archiv, poté, co se rozrostl do dalších místností, vydržel až do 80. let 20. století.57 Archiv měli na starosti ředitelé Svoboda (do roku 1782) a následně Novák. Jejich inventáře se nedochovaly, avšak v některých knihách jsou dodnes založeny Novákovy abecední rejstříky.58 Na jeho řazení navázal pensionovaný knihvedoucí revizní účtárny Jan Seidl, který v roce 1820 doplnil archiv. Spisy dále opatřil čísly, záhlavím o obsahu spisu a k některým přidal i pásky tvrdého kartonu a podvázal je provázkem.59 Roku 1783 byl také pořízen přehled účetního materiálu. Doba Jiřího Kristiána Valdštejna, který díky vlivu z Vídně projevoval zájem o archiv i spisovnu, přinesla také zásahy do vedení spisovny. Roku 1785 byly patrně zavedeny jednací protokoly. Organizace spisovny je prohloubena a agenda se dále dělí na menší skupiny. Politická agenda se od roku 1803 dělí na deset věcných skupin60, přizpůsobuje se tak krajské normě.61 Justiciální agenda prošla ve 20. letech 19. století několika změnami, až se nakonec roku 1827 ustálila na rozdělení do osmnácti skupin62 zachovaných až do roku 1849. V letech 1821 – 1826 prošly veškeré spisy do roku 1820 manipulací, došlo ke zcela novému rozčleně56

HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 15. Tamtéž, s. 16. 58 Viz příloha č. 5. 59 HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 18. 60 Například Contributionalibus., Cameralibus, Comeralibus, Militare. 61 HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 21. 62 Například: věci sirotčí a poručenské, smlouvy, úpadky, pozůstalosti, procesy, rekursy, korespondence, exekuce, adopce… - HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 21. 57

16

ní. Pořadatel se opět držel krajské normy a materiál uspořádal do deseti skupin označených římskými číslicemi.63 V roce 1855 přichází nová správa Thurn-Taxisů, kteří měli bohaté zkušenosti ze svých panství a přivedli si vlastní úředníky. Zakládají novou spisovnu. O staré spisy nikdo nejeví zájem až do roku 1891, kdy je založeno muzeum. Vzácnější dokumenty, které nebyly v rukou soukromníků nebo zámeckých úředníků, se i s korespondencí64 Valdštejnů předaly do muzea, kde je v letech 1927 – 1930 uspořádali Zdeněk Nejedlý a Josef Žďárský.65 Mezitím došlo v roce 1896 k rozhodnutí, že zbytek staré spisovny nestojí za úschovu a byl prodán vrchlabské papírně. Naštěstí se krajský konzervátor a ředitel cukrovaru Diviš Čistecký o zásilce pro papírny dozvěděl, uvědomil o ní archiváře národního muzea Václava Schulze a celou ji tím zachránil.66 Schulz probral celý fond, utřídil ho a popsal. Dodnes jsou na mnoha archiváliích čitelné jeho vpisky datací a stručných obsahů červenou či modrou tužkou. Po Schulzově smrti práce na fondu ustala, roku 1949 byl předán do SOAZ v Litomyšli. V archivu Národního muzea v Praze zůstaly některé archiválie, které Václav Schulz vytřídil. 67 Většina archiválií byla z Prahy převzata do roku 1951, kdy začalo pořádání a inventarizace fondu. Fond byl protřízen a byly do něj zařazeny i další archiválie. V roce 1960 byla dokončena práce na fondu. Jarmila Moravcová zhotovila inventář, jmenný, místní i věcný rejstřík. Od té doby je fond Velkostatek Litomyšl uložen ve stejné podobě ve Státním Oblastním Archivu v Zámrsku.68

63

I Publicum, II Judiciále, III Dietále, IV Militare, V Oeconomic….X Miscelenea HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 21. 65 Tamtéž, s. 23. 66 Tamtéž, s. 24. 67 Tamtéž, s. 32. 68 Jedná se o Urbář z roku 1557, Registra purkrechtní 1586 – 1681, Registra kšaftovní 1600 – 1651, Registra sirotčí 1533 – 1628, Registra pronajímání sirotků vsi a městu 1598 – 1635. Extrakt majestátů 1263 – 1580, Registra spravedlností lidí a sirotků veských 1599 – 1635, Grundliche Gedächtnis 1629, Registra urburní zámku litomyšlského a jeho příslušenství 1548, Registra cechu řeznického v Litomyšli 1548 – 1707, Inventář panství 1646, Popis všech kostelů 1654, Obnovení hranic 1684, Tři kopiáře hejtman. panství, 1648, 1689 - 1696, Celoroční důchodenský počet 1734, Dva účty taxantů města Litomyšle 1794, Seznam katolíků ve městě a jeho vsích 1801, Inventář archivu 1783 – 1820. Všechny tyto archiválie jsou uloženy v oddílu F inv. č. 108 – 122., Korespondence Trautmannsdorfů je v oddílu H. - Tamtéž, s. 47. 64

17

Úředníci a kancelář Veřejná správa politická, finanční i soudní byla na venkově v první instanci obstarávána patrimoniálními úřady až do roku 1848, kdy bylo zrušeno poddanství. V patrimoniálním úřadu je spojena správa záležitostí veřejných i soukromých, tímto způsobem jsou u nás spravovány všechny velkostatky. Majitel velkostatku se stal vrchností jeho koupí. Velkostatek byl označován také pojmem panství nebo dominium. Panstvím se rozumělo větší nebo menší území obvodu vesnic, městeček i větších měst. Pán byl jednak přímým vlastníkem a uživatelem velkostatkářské (dominikální) půdy, ale i vrchním vlastníkem veškeré poddanské (rustikální) půdy na dominiu. Z titulu vrchního vlastnictví mu plynuly značné výhody, příjmy, ale také povinnosti vůči svým poddaným.69 Správu ať už většího, nebo menšího panství zprostředkovávali úředníci. Vrchnostenský úřad, který stál v čele správy panství, se členil na agendy, jež byly svěřovány jednotlivým úředníkům.70 Litomyšlský vrchnostenský úřad, jeho kanceláře a úředníci byli umístěni na zámku, pravděpodobně v přízemí. Nacházelo se tam několik místností a předsíní, kde se vyvěšovaly vrchnostenské vyhlášky a nařízení. Zařízení jednotlivých místností bylo velice prosté. Skládalo se z několika psacích stolů, židlí, truhel a skříní na spisy. Důchodenský a sirotčí „úřad“ měly k dispozici pokladny. Důchodenské pokladny byly dvě, jedna sloužila pro dopravu peněz vrchnosti do Prahy či jinam a druhá sloužila jen pro účely kanceláře. 71 Úřední hodiny v kanceláři bývaly od 6 do 11 hodin a od 14 do 17 hodin. Tyto úřední hodiny neplatily pro úředníky, kteří dohlíželi ve dvorech, kde se úřední doba nepředepisovala. Pro styk s poddanými byl určen jeden úřední den v týdnu. Poddaní toho dne přicházeli splácet své účty a s žádostmi k vrchnosti. Kancelářský papír obstarával vrchní z hrušovské a nedošínské papírny. Knihy pro potřeby kanceláře byly svazovány knihařem v Litomyšli.72 Veškeré písemnosti vycházející z této kanceláře byly psány na papíře, většina z nich je v německém jazyce, psána kurentním písmem. Výjimečně se objevuje i čeština v ojedinělých písemnostech, které byly napsány před rokem 1670, nebo v komunikaci s poddanými. Uvnitř kanceláře a s vrchností se komunikovalo německy.

69

HANZAL, J.: Patrimoniální správa a její písemnosti po roce 1526. In: ŠEBÁNEK, Jindřich – FIALA, Zdeněk – HLEDÍKOVÁ, Zdeňka: Česká diplomatika do roku 1848. Praha 1984, s. 306 – 320, s. 306. 70 CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 21. 71 MACHATOVÁ, Věra: Finanční správa na panství litomyšlském v první polovině 18. století. Diplomová práce FF UK Praha. Praha 1959, uložená v SOkA Svitavy, s. 21. 72 Tamtéž, s. 22.

18

V Litomyšli, podobně jako na jiných panstvích, byl v čele úřadu hejtman neboli vrchní. Řídil celé hospodářství a politickou správu panství prostřednictvím podřízených úředníků a odpovídal také za soudní, politickou a policejní správu poddaných. 73 Hejtman se snažil zachovávat nařízení vrchnosti a dbal na to, aby totéž činili i podřízení úředníci. Jeho působení se neprojevilo změnami ve správě ani v řízení hospodářství.74 Dále k členům úřadu patřil důchodní (Rendmeister), který přijímal důchody z veškerého hospodářství, vybíral platy od poddaných, vyplácel mzdy úředníkům a čeledi, podle rozkazu platil i další výdaje. Podléhala mu také správa litomyšlského75 pivovaru76. Pivovar byl nejdůležitějším vrchnostenským podnikem, proto mu byla věnována velká péče a pozornost. Důchodní vedl nebo dohlížel na důchodní účet, do něhož se zapisovaly pokladní příjmy a výdaje.77 Purkrabí (Burggraff) byl nejvyšším úředníkem v hospodářské správě, pečoval o dvory, chov všeho dobytka a krmivo pro něj. Na jednotlivých dvorech měl šafáře, šafářku, děvečky, pacholky, a na dvorech s ovcemi i ovčáky.78 Živočišnou produkci zachycoval purkrabí v dobytčím účtu. Dohlížel také na rybní hospodářství a vedl jeho účty, podléhal mu panský porybný. Odpovídal také za sklad zásob, jehož stav evidoval ve sklepním účtu. Purkrabí měl mít také přehled o stavu hospodářského inventáře a staral se o zámecké budovy. Další úředníci již měli na starosti specifické agendy a vedli je nebo na ně dohlíželi. Obroční měl za úkol starat se o obilí na polích i v sýpkách.79 Vedl obilní účet, který sestavoval na základě údajů z osevních, sklizňových a omlatních rejstříků, které rovněž vedl. Kontribuční písař obstarával na panství vybírání daní, tuto povinnost přenesl na vrchnostenskou správu stát. Sirotčí písař měl v péči sirotky, vedl jejich seznamy a spravoval sirotčí peníze. Protokolista vybíral taxovní poplatky, které mohl vymáhat i exekučně. Měl na starosti i knihy patentů, dekretů, nájemních smluv a protokoly hospodářských konferencí.80 Pojezdný byl nižší úředník, který objížděl a kontroloval hospodářství. Kancelářský písař měl na starosti

73

CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 25. Tamtéž, s. 26. 75 V litomyšlském pivovaru byl zaměstnán sládek, bednář, pojezdný a čtyři pomocné síly. V opatovském pivovaru byl sládek, písař, bednář a dvě pomocné síly. -Tamtéž, s. 28. 76 Pivovar v Opatově byl příliš vzdálen od zámku, proto byl samostatně spravován pivním písařem a opatovským sládkem., proto je agenda pivovaru také ve spisovně vedena zcela zvlášť – VL 362 sign. BV: Účty opatovského pivovaru 77 CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 26. 78 Tamtéž. 79 Tamtéž, s. 28. 80 MORAVCOVÁ, J.: Hospodářství a správa Litomyšl v 1. pol. 19. stol., s. 57. 74

19

agendu kanceláře. V kanceláři byl ještě zaměstnán kancelářský sluha, kancelářský sekretář a další písaři. Vrchní dohled nad správným dodržováním jednacího pořádku na litomyšlském panství vykonával krajský úřad v Chrudimi prostřednictvím krajských komisařů. Revizní návštěvy komisařů měly za úkol zjistit současný stav jednacího pořádku na panství a upozorňovaly na nedostatky, které bylo třeba odstranit. Krajský úřad se snažil o zvýšení úrovně kancelářského pořádku. Ne vždy byla krajská nařízení dodržována v praxi.81 Stálý styk vrchního s ostatními úředníky panství a průběžná kontrola jejich činnosti byla obvykle prováděna na týdenních poradách úředníků. Ty se konaly vždy v neděli, jednání se účastnili všichni úředníci. Na konferencích byly projednávány nejdůležitější otázky řízení hospodářství, stanovovány prodejní ceny produktů a podrobně určovány úkoly jednotlivých úředníků na další týden. Záležitosti, které byly probírány na těchto konferencích, se zapisovaly do konferenčních knih.82 O různá hospodářská odvětví se také starali úředníci nebo jiní zaměstnanci vrchnosti. O rybní hospodářství pečoval porybný. V čele lesního úřadu stál lesmistr. Lesní hospodářství bylo rozděleno na revíry: Dětřichov, Kukle, Lubná, Mendryka, Přívrat, Strakov, Trstenice, Bořkov, Nedošín, Chlum, Horky, Lazaret, Vysoký Les.83 V každém revíru byl lesník a několik hajných. V čele každého dvora stál šafář se šafářkou a při dvoře bylo zaměstnáno i několik děveček a pacholků, často sirotků.84 Většina práce na polích byla obstarána robotou, na kterou šafáři dohlíželi, proto nebylo u dvorů mnoho pracovních sil.85 Všichni výše jmenovaní byli vrchnostenskými zaměstnanci a byli podle toho také vrchností placeni. Svůj plat dostávali ve zlatých a krejcarech, deputát v podobě potravin či ledu, sena nebo dřeva.86 Úředníci si také přivydělávali tzv. akcidencemi, což byly poplatky za různé úřední úkony, které jim platili poddaní.87 Dalším zdrojem příjmů byla korbona, to je určitá procentuální část z prodaného zboží zámeckého skladu poddaným. Vrchnostenští úředníci měli také u vrchnosti zajištěn byt,

81

MORAVCOVÁ, J.: Hospodářství a správa Litomyšl v 1. pol. 19. stol., s. 57. Tamtéž, s. 58. 83 Dělení k roku 1803 - HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 29. 84 Výčet úředníků je velmi podobný dalším velkostatkům, srovnání viz: HLEDÍKOVÁ, Zdeňka. – JANÁK, Jan – DOBEŠ, Jan.: Dějiny správy v českých zemích od počátků po současnost. Praha 2007, s. 231 – 237., či JANOUŠEK, Emanuel: Patrimoniální správa a patrimoniální archiv. In: VOLF, Miloslav – HAAS, Antonín (edd): Archivní příručka. Sborník přednášek o archivní praxi. Praha 1948. 85 MACHATOVÁ, V.: Finanční správa, s. 30. 86 CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 29. 87 MACHATOVÁ, V.: Finanční správa, s. 25. 82

20

jeho velikost se řídila jejich hodností. Každý úředník měl nárok na jednu světnici v domech nad zámeckým pivovarem.88 Kolik úředníků a písařů bylo vlastně v kanceláři zaměstnáno, je velmi těžké určit. Plat přímo od vrchnosti dostávali jen někteří výše jmenovaní, ti si mohli dále najímat písaře a pomocníky, které platili ze svého příjmu. Úředníci měli v kanceláři také šanci postoupit na vyšší pozici. Postupu si můžeme všimnout v seznamu jmen v příloze č. 6, kde se stejná jména v průběhu let objevují ve vyšších pozicích. Je také pravděpodobné, že ne veškerá agenda se vedla přímo v kanceláři, některé odlehlejší části panství (například pivovar v Opatově) vedly svoje účetnictví na místě a teprve potom ho předávaly kanceláři. Počet zaměstnaných písařů je možné zjistit sledováním písařských rukou, to však zůstává námětem další práce.

88

MACHATOVÁ, V.: Finanční správa, s. 26.

21

Dělení úředních knih Úřední knihy jsou podle Saši Duškové a Jindřicha Šebánka definovány takto: „Knihy vznikají zásadně buď ze zkušené péče o písemnosti a listinné povahy, nebo aby nahradily vyhotovování jednotlivých listin, či aby zápisům listinné povahy poskytly plnou důvěryhodnost.“89 Tato definice zahrnuje velké množství materiálu, proto je nutné další dělení. Diplomatika nabízí mnoho možností. Základní dělení je na dvě skupiny úředních knih, které rozlišujeme podle funkce na knihy sloužící vnitřní potřebě a vnější potřebě úřadu. Knihy pro vnitřní potřebu úřadu představují ty knihy, jež slouží pouze úřadu pro záznam jeho vnitřních záležitostí. Patří mezi ně kopiáře, registra, pomocné knihy kancelářské, urbáře, katastry, knihy berní a účetní. Mezi knihy pro vnější potřebu úřadu patří knihy veřejných notářů, knihy městské, knihy gruntovní, desky zemské, formulářové sbírky.90 Toto dělení je možné aplikovat na všechny úřední knihy, nejen na knihy velkostatku. Patrimoniální úřední agendu Hanzal rozděluje na písemnosti veřejné správy, soudní agendy a vlastní dominikální správy.91 Podrobněji se věnuje patrimoniální správě Emanuel Janoušek. Rozsah správních funkcí, kterými disponovali majitelé panství, se odráží v podobě a struktuře vrchnostenské kanceláře. Proto dělí toto období na dvě zásadní etapy, jejichž předělem jsou tereziánské a josefínské reformy.92 Do období vlády Marie Terezie a Josefa II. nebylo do vedení patrimoniálních písemností ze strany státu zasahováno. Úřední materiál mnohdy vycházel z vlastní potřeby každého z majitelů panství, proto se na jednotlivých panstvích mohou odlišovat. Je třeba archivy vrchnostenských písemností vzniklých před tereziánskými reformami posuzovat jako samostatné celky, lišící se jeden od druhého na základě konkrétních potřeb a úmyslů jeho majitele. Vrchnostenské kanceláře vedly dokumenty pro svou vlastní evidenční potřebu a vydávaly písemnosti pro veřejnou správu panství, zejména politickou a berní. Pro vnitřní správu byly vyhotovovány urbáře, účetní rejstříky, pozemkové knihy, sirotčí registra, různé knihy inventářů poddaných a pomocné knihy.93 Převrat nastává za vlády Marie Terezie a Josefa II., kdy moc vrchnosti nad poddanými částečně přebírá a kontroluje stát. Úřední materiál, hlavně ten pro vnější potřeby úřadu, dostává uniformní ráz.

94

Dělení agendy na soudní, poli-

tickou a policejní se zpřesňuje a jasněji vymezuje. Změny ve správě přinášejí i nové instrukce 89

ŠEBÁNEK, Jindřich – DUŠKOVÁ, Saša: Základní pojmy. In: ŠEBÁNEK, Jindřich – FIALA, Zdeněk – HLEDÍKOVÁ, Zdeňka: Česká diplomatika do roku 1848. Praha 1984, s. 20 - 39, s. 22. 90 Tamtéž, s. 23. 91 HANZAL, J.: Patrimoniální správa po roce 1526. In: ŠEBÁNEK, J. a kol.: Česká diplomatika, s. 317. 92 JANOUŠEK, E.: Několik úvah o patrimoniálních archivech, s. 179. 93 Tamtéž, s. 182. 94 Tamtéž, s. 181.

22

a metody do vrchnostenských kanceláří. Úřady jsou nuceny věnovat se veřejné správě více než kdy dřív. Agenda vyžaduje stále více práce a péče, přibývá úředního materiálu i zaměstnanců v kanceláři.95 Dělení knih podle vnitřní či vnější správy se dále dodržuje a zpřesňuje, jen poměr jejich množství se mění. Zatím bylo ukázáno jen základní rozdělení na dvě skupiny, ze dvou pohledů. Ve své práci jsem se ale držela dělení knih velkostatku podle Václava Rameše, protože je podrobnější a výstižnější. Knihy ve fondu velkostatku Rameš rozděluje na dominikální agendu a přenesenou agendu, kterou následně dělí na správní, politickou a soudní. Mezi knihy dominikální agendy patří: pamětní knihy, urbáře, odhady, popisy, inventáře, soupisy majetku a pozemků, popisy hranic panství, konferenční knihy „in oeconomics“, knihy instrukcí a nařízení, knihy dekretů a kopiáře, knihy hospodářských zpráv, seznamy zaměstnanců, knihy přísežní, knihy propinačních práv, robotní seznamy, soupisy desátků, knihy zhostů, knihy o povolení sňatků, vandrů apod., knihy patronátního úřadu.96 V přenesené agendě mezi knihy politické správy patří: knihy patentů a cirkulářů, úřední protokoly, soupisy obyvatel, cizinecké rejstříky, protokol o ohledání mrtvých, soupis branců, odvodní rejstříky, výkaz invalidů, katastry, daňové fasse, knihy daňových předpisů aj. Dalším oddílem v přenesené agendě jsou knihy soudní agendy, mezi něž patří: soudní protokoly, vyšetřovací protokoly, trestní, kriminální protokoly, pozemkové knihy, sirotčí knihy, depozitní knihy.97 Mimo tyto skupiny Václav Rameš ještě vyděluje účetní knihy a účetní spisy. Ty dělí na dvě další podskupiny: První podskupinou jsou hospodářské účty, jež jsou dále děleny na důchodní účet a purkrabský účet, a ty rozděluje do velkého množství podskupin podle hospodářského zaměření. Druhou podskupinou jsou účty agendy politické a soudní, které jsou také děleny podle oblastí, kterých se týkají (kontribučního fondu, sirotčí, kostelní, obecní, depositní, rejstříky tax, knihy vybraných pokut aj.). Dále odděluje registraturní pomůcky a registratura, kde nabízí několik variant dělení.98

95

JANOUŠEK, E.: Několik úvah o patrimoniálních archivech, s. 183. RAMEŠ, Václav: Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha 2005, s. 356. 97 Tamtéž, s. 357. 98 Tamtéž, s. 358. 96

23

Úřední knihy velkostatku Litomyšl O jednotném formátování v kanceláři nemůže být řeč, ale i tak se najde několik podobností nebo pravidel, s nimiž se můžeme setkat u všech knih a která jsem v jednotlivých případech příliš nezmiňovala. Všechen text je psán černým inkoustem, výjimku představují některé revizní poznámky psané červeným inkoustem. Pokud je v písemnosti zásah modrou či červenou tužkou, jedná se o zápisy archiváře Schulze, který spisový materiál třídil. Knihy, které jsou vázány v papírové vazbě, mají barevné desky a nadpis je na bílém zdobeném štítku. Knihy v kožené vazbě jsou označovány na hřbetu a celý nadpis knihy je většinou až uvnitř na první straně. Knihy v podobě sešitů jsou většinou pečlivě nadepsány na přední straně. Veškeré knihy jsou na kvalitním bílém papíře. Pokud se jedná pouze o koncepty nebo poznámky vložené či spíše zapomenuté99 písařem v knize, jsou většinou napsány na šedém hrubém papíře. Veškeré písemnosti, které pocházejí z krajské úřední kanceláře a jsou určené vrchnostenské kanceláři, jsou nadepsány (v češtině či němčině) na pravé straně slovy: „Chrudimský kraj“ a na levé: „vedoucí panství Litomyšle“. Podobně je tomu, pokud se jedná o knihy vnitřní správy. Jsou nadepsány na levé straně Herrschaft a na pravé Leutomischel, zde se s češtinou nesetkáváme. U datací je vždy datum psáno číslem, měsíc slovy (nejčastěji zkratka z německého názvu) a rok číslem. Dalším pravidlem je stejné formátování tabulek. Částky nebo další čísla jsou odděleny dvojitou svislou čarou na pravé straně. Pokud má částka další jednotky, například zlaté a krejcary, pak jsou odděleny jednoduchou svislou čarou a psány zvlášť. Toto uspořádání usnadňuje sčítání a orientaci v číslech. Podobně tabulky jsou ohraničeny dvojitou čarou a nejdůležitější údaje či dílčí nadpisy v tabulkách jsou odděleny dvojitě, ostatní rubriky jsou oddělovány jednoduchou linkou. Tabulky jsou často předtištěny, aby se písař nemusel s kolonkami vypisovat a jen doplňoval požadované údaje. S tiskem se setkáváme především po roce 1800, předtím se nadpisy tabulek řešily tak, že sešit je založen ve větším listu, který přečnívá nahoře nade všemi stránkami. Na přečnívající části listu jsou nadepsány kolonky. Pro písaře je toto řešení velmi praktické, ale v dnešní době jsou přečnívající části listu potrhané, poškozené a velmi špatně čitelné. Knihy často nejsou dopsány do konce a zbývají jim volné strany, někdy nalinkované a předem připravené pro zápis, jindy čistě bílé. Často se tak stává i v případech, kdy zápisy pokračují v řadě v další knize.

99

Často, zejména pokud byly v knihách vedeny účty, jsem nacházela lístky, na kterých písař sčítá. V knize odvodu vojáků jsem našla seznam jmen, která si písař postupně vyškrtával poté, co je zapsal do knihy.

24

Ve všech knihách se samozřejmě setkáváme také s jednotnými mírami. Peněžní částky jsou uváděny ve zlatých a krejcarech, rozloha se uvádí v hektarech, množství dřeva v sázích (objemových), délka hranic také v sázích (délkových), množství piva, vína nebo pálenky se udává v sudech, vědrech a pintách, obilí je udáváno v měřicích. Součet se označuje slovy summa, summa sumarum či latus.

25

Knihy dominikální agendy Kniha popisů hranic (Granitz Beschreibungs Buch)100 Hranice panství se zapisovaly do knih popisů hranic. Podle potřeby se popsala buď celá hranice, nebo jen její část. Nejčastěji se tyto zápisy pořizovaly při změně hranice, nebo majitele panství. Soupisy dávaly přehled o rozloze a podobě panství a především podobě a délce hranic. Dochovaly se dvě knihy, jedna z roku 1749101 a druhá pro léta 1792, 1793, 1799.102 První kniha je bez desek, na přední straně je nadepsána slovy „ Granitz Erneurung“. V sešitě je popis hranic mezi litomyšlským panstvím a královským městem Polička. V první části jsou popsány hranice ze strany litomyšlské a v druhé části ze strany poličské. Pokaždé je popsán úsek hranic a jeho délka je uvedena v sázích. U každé části je pak uvedena souhrnná celková délka hranic, jednotkou jsou opět sáhy. Na konci stránky je vždy uveden součet délky hranic. Za celkovou délkou hranic (Summa Summarum 12410 sáhů) se nacházejí podpisy litomyšlských úředníků, vrchního, purkrabího, justiciáře, lesního pojezdného, důchodního, polesného a kancelářského písaře. Dále jsou podepsáni inspektor a hrabě, a kolem nich je přitištěno 9 malých pečetí z červeného vosku. Popis hranic je datován ke dni 13. května 1749. Druhá kniha má zachovalé, mírně poškozené kožené desky, jejichž zadní strana chybí. Je vedena pro roky 1792, 1793 a 1799, což je připsáno i na přední straně desek103. První strana je napsána švabachem, uvádí se na ní: Errichtet104 unter der Regierung des hochgebornen herrn Hernn Georg Joseph des heil. (=heiligen) Röm. (=Römischen) Reichsgrafen von Waldstein Wartenberg Erbherrn der Herrschaft Leitomischl, Er Vorschneidern des Königreichs Boheim und Ihro Röm. ( =Römischen) Kais. (=Kaiser) Königl. (=Königlichen) Apostolischen Majestat wirklichen Kammerer. So dann Unter denen Amtirenden Wirkschaftsbeamten Dem Anton Aloiis Schworz Inspektor Johann Anton Paur Oberamtmann

100

SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 1, invč. 2958, 2959. SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 1, inv. č. 2958. 102 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 1, inv. č. 2959. 103 Popis knihy na přední straně je vybledlý, těžko, ale stále čitelný, roky jsou znovu dopsány řádek pod textem na přední straně černým perem a rukou archiváře Schulze. 104 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 1, inv. č. 2959, fol. 1. 101

26

Franz Johann Meitl Justiziar Johann Wenzl Kaml Forstmeister Ignaz Kraus Burggraf Franz Mathias Kowarz Rentmeister Johann Baptist Wenig Kastner Dominicus Kaml Waldbereiter Fabian Krziz Waisenverwalter Johan Seidl Steuereinnehmer Anton Gläker Verwalter Joseph Czastek Wirtschaftsbereiter Ignatz Nowak Archivar Jakob Schäfer Geheegbereiter Johann Adam Wollner Expeditor Ludowikus Pliczka Oberamtskanzleischreiber Anton Wiktorin Rokner OberamtsProttokolist. 105

Další strany už jsou popsány běžným kurentním písmem. Stejně jako u knihy první jsou velmi pečlivě popsány jednotlivé úseky hranic a u nich se uvádí délka. Stránka je rozdělena do 3 sloupců, z nichž prostřední je nejširší a věnuje se podrobnému popisu. První sloupec obsahuje jednotlivá čísla úseků a třetí sloupec obsahuje délky v sázích. Tentokrát již v knize není celkový součet délky hranic. Pod každým popsaným úsekem k danému roku se nachází sedm podpisů ze strany úředníků, vždy je podepsáno prvních sedm z titulní strany a k nim je ponecháno jedno místo pro pečeť kanceláře. Pod jejich podpisy nebo nalevo od nich je podepsán hrabě celým jménem, opět s místem na pečeť. Místa na pečetě jsou pouze vyznačena inkoustem zakroužkovanými písmeny L.S. (Locus sigili). Všechna jména jsou napsána stejnou písařskou rukou, tudíž jde spíše o seznam jmen zúčastněných svědků než přímo o podpisy. Na konci celé knihy je opět místo pro devět pečetí podobně, jako jsme to viděli v první knize. U nich jsou jedním písařem vypsána jména, tentokrát podepsána vlastní parafou. Místo pečetí je opět jen zakresleno L.S. v kroužku. Ke knihám, jež patří do této skupiny popisující hranice a pozemkový majetek vrchnosti, patří ještě další knihy dominikálních práv, například: Geometrické vyměření lesů patřících 105

Překlad: Dáno za vlády vysoce urozeného pána Jiřího Josefa, hraběte Svaté Říše Římské, z rodu Valdštejn Vartemberků – dědičných pánů panství Litomyšl. Nejvyššího dědice kraje královské země Čech a jeho římského císařsko - královského apoštolského majestátu pravého komořího. Tak aby na tyto příslušné/úřadující hospodářské úředníky: Anton Aloiis Schworz – inspektor, Johann Anton Paur – vrchní úředník, Franz Johann Meitl – justiciář, Johann Wenzl Kaml – lesní pojezdní, Ignaz Kraus - purkrabí , Franz Mathias Kowarz - mistr důchodní, Johann Baptist Wenig, Dominicus Kaml – polesný, Fabian Krziz - správce sirotků, Johan Seidl - výběrčí daní, Anton Gläker – správce, Joseph Czastek – lesní hospodář, Ignatz Nowak – Archivář, Jakob Schäfer - panský polesný, Johann Adam Wollner – Expeditor, Ludowikus Pliczka - Vrchní úřední kancelářský písař, Anton Wiktorin Rokner - vrchní úřední protokolista

27

panství z roku 1770106, Protokoly popsání hranic revírů 1830 – 1844107, Hraniční popisy a obnovení kostelních a farních pozemků 1743 – 1767108, Dominikální pozemky v režijním užívání i v pronájmu 1786.109 K dalším z těchto knih patří seznamy pozemků: Lesní popis panství s údaji o výměru a výtěžku z let 1802110 a 1852,111 Popsání lesů litomyšlského panství a lesného výtěžku 1853,112 Výkaz kultur revírů a polesí 1825 – 1826, 1830, 1832,113 Seznam rybníků, jejich polohy a výměry 1782,114 Pozemky vyhrazené emfyteutickým zájemcům k postavení panských chalup 1788 – 1826.115 Další knihy, které se vážou k pozemkům a jejich výnosům, se datují do roku 1820. Jsou to soupisy Odprodej pozemků jednotlivých usedlostí v obci,116 Domovní soupis k výměře domovní daně.117 K rokům 1839 – 1842 máme Majetkové komisionální ocenění panství.118 Je vidět, že se litomyšlská vrchnost snažila po roce 1770 a hlavně v první polovině 19. století zdokonalit přehled o svých dominiích a lépe tak získávat a evidovat výtěžek z nich.

Urbáře119 Urbáře sloužily majitelům panství k evidenci dávek, které vybíraly od poddaných. Pomocí nich se sestavovaly odhady celkového výnosu panství při prodeji nebo změně majitele. Mladší formou urbářů jsou urbariální fasse, neboli urbariární kontrakty, o kterých se ještě zmíním. Urbáře byly sepisovány pro každý rok zvlášť, dochovaly se pro roky 1620, 1659, 1750, 1790, 1802, 1810. Knihy jsou silné, menšího formátu v pevných papírových deskách. Soupis byl uvnitř knihy rozdělen podle vesnic, které byly odděleny nadpisem. U jednotlivých vesnic jsou nejprve zapsáni svobodníci (rychtáři), pak sedláci, zahradníci a chalupníci. U každého poddaného bylo zapsáno, kolik pozemků má na starost, zda robotuje nebo platí a kolik. Rozdělení pozemků je stejné jako u urbariálních kontraktů, které popisuji níže. Na konci sou106

SOA Zámrsk, VL 362 sign. BI 1, inv. č. 2960. SOA Zámrsk, VL 362 sign. BI 1, inv. č. 2961a, 2961b. 108 SOA Zámrsk, VL 362 sign. BI 1, inv. č. 2962. 109 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 1, inv. č. 2963. 110 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 2, inv. č. 2961, 2962a. 111 Větší pozornost lesům začala vrchnost věnovat až po rozsáhlých vichřicích a problémy s kůrovcem na panství po roce 1799 - Kronika obce Proseč, díl II. 1800-1920, archiv obecního úřadu Proseč, nestránkováno. 112 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 1, inv. č. 2962b. 113 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 1, inv. č. 2963. 114 SOA Zámrsk, VL 362, sign BI 2. inv. č. 2964. 115 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 2, inv. č. 2965. 116 Je sepsán pro obce Čistá, Janov, Karle a Koclířov. - SOA Zámrsk, VL 362 sign. BI 1, inv. č. 2966 - 2970. 117 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 2, inv. č. 2971. 118 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 2, inv. č. 3006b, c, d. 119 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 5, invč. 3039 – 3040, 3068 – 3070b. K napsání textu jsem využila urbář z roku 1790 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 5, invč. 3068. 107

28

pisu byla zapsána celková suma, od které byla odečtena akcidencie pro úředníky. Po zápisu pro vesnici bylo slovy vypsáno shrnutí. Urbář byl podepsán vrchním. Všechny záznamy jsou psány ručně v pečlivě linkovaných tabulkách, zápisy jsou velmi přehledné.

Urbariální kontrakty pro vsi 120 Jsou sepsány pro 70 obcí,121 všechny soupisy pocházejí z roku 1789. Urbární kontrakty pro vsi jsou psány do sešitů velikosti A3, které jsou předtištěné. Pro některé vsi jsou vyhrazeny i dva sešity. Podobně jako u obecních účtů jsou pro některé vsi tištěny v češtině, pro jiné v němčině. Urbariární kontrakty jsou na přední straně nadepsány slovy: „Chrudimský kraj

vedoucí panství Litomyšle Urbární kontrakt Obec ….“

V předtištěných kolonkách, které zabírají celou dvoustranu, jsou nadepsány jednotlivé rubriky. První strana je nadepsána slovy: „kontrolowaný gruntownii wejnos za jeden rok na peněziich Urbární powinost wynassi dle noweho patentu“. Dále je v rubrikách: Nro domu ( číslo domu), jméno držitele gruntu. Dále jsou kolonky: „od polí a vinic“, „od luk a zahrad“, „od pastev“, „porostlin a lesů“. Kolonky se ještě jednou opakují s dodatkem o ceně dle nového patentu.122 Součet se udává do kolonky nadepsané: „v hromadě“ a poslední kolonkou první stránky je „ a v penězité powinosti dle nowého patentu od toho února 1789“. Druhá strana je nadepsána jako prohlášení poddaných, dále jsou kolonky rozděleny dle urbariární povinnosti, a to sice dle „nynější peněžité“ a „naturální povinnosti“, pod ně spadá rubrika: „na hotových penězích“, „na rozličných naturálních odvodech spolu i s deficitem“, „na potažních a ručních robotách“, „což v hromadě na penězích vynáší“, „na penězích vypadajícícho usu minori“. Druhá část stránky je nadepsána: „dle režijního narovnání“, pod ně spadají rubriky: „na rozličných naturálních odvodech a záplatných prací“, „na vyhozeným

120

SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 6a, invč. 3071 – 3194. Jsou sepsány pro vsi: Benátky, Bohuňovice, Bučina, Cerekvice, Čistá, Člupek, Dětřichov, Dolní Předměstí, Dolní Újezd, Horky, Horní předměstí, Horní Újezd, Chmelík, Chotěnov, Chotovice, Heřmanice, Hrušová, Janov, Jarošov, Javorník, Jehnědí, Kaliště, Kamenná horka, Kamenné sedliště, Karle, Kocléřov, Kornice, Květná, Lačnov, Lány, Lažany, Lezník, Lubná, Mikuleč, Mladočov, Morašice, Nedošín, Opatov, Opatovec, Opatovice, Osík, Pazucha, Pěšice, Přívrat, Pekla, Pohora, Příluky, Němčice, Řídký, Říkovice, Sebranice, Seč, Sedliště, Semanín, Sloupnice, Strakov, Svinná, Střítež, Široký důl, Tisová, Trstenice, Tržek, Újezdec, Vlček, Vlčkov, Voděrady, Vračovice, Zaháj, Záhraď, Záleš, Změtín. 122 Od polí a vinic a 15 zl. 25 kr., od luk a zahrad a 26 zl. 2 ¾ kr., od pastev, porostlin a lesů 30 zl. 50 kr. 121

29

peněžním výnosu.“ Vpravo je prostor na „upamatování“, tj. na poznámky. Pravá strana je málokdy vyplněna, většinou písař vyplňoval jen tu levou čísly a jmény držitelů gruntů do připravených kolonek. Na konci seznamu na poslední straně se nachází shrnutí, datum a podpisy.

Rejstříky robotních povinností K přehlednému zachycení příjmů sloužily různé rejstříky, v nichž byly evidovány poddanské povinnosti vůči vrchnosti. Z těchto povinností plynula vrchnosti značná část důchodů. Šlo o povinnosti robotní. Pro litomyšlské panství se nám zachovalo velké množství rejstříků, první se datují do první čtvrtiny 18. století a pokračují v přerušovaných řadách až do roku 1848. Mezi tyto rejstříky patří Robotní rejstříky sedláků, zahradníků a rulových chalupníků (Robotverdingungs Register).123 Tyto rejstříky se zachovaly pro roky 1740, 1750, 1770 1776, 1778 – 1782, 1784 - 1793, 1794 – 1828, 1830 – 1839, 1841 – 1846, 1848. Rejstříky byly psány pro každý rok zvlášť, byly zapisovány do sešitů z hrubého papíru, který je horší kvality než u jiných kancelářských knih. Je možné, že se jednalo o koncepty. Sešity mají předtištěné rubriky, které byly vyplňovány ručně, opět německy kurentem. Rubriky jsou rozložené na dvoustraně. Nejdříve byli uváděni svobodníci, pak sedláci, zahradníci a chalupníci. Dále se vyplňovalo číslo domu, jméno poddaného, výměra jeho vlastního pozemku a zatížení zemskou daní. Podrobně byly rozepsány roboty, byl uveden počet dnů potažní roboty a ruční roboty za týden. V dalším sloupci byl napsán stav reluice roboty. Nakonec byla vyplněna rubrika celkové sumy, kterou musel poddaný vrchnosti odvést. Přehledný sumář v závěru knihy uváděl jména obcí a celkovou sumu, kterou měla obec zaplatit. Podobné rejstříky byly vedeny pro zápis povinností dalších skupin poddaných. Rejstříky robotních povinností dominikálních chalupníků se dochovaly pro roky 1709 – 1710, 1714, 1721 – 1722, 1727, 1729 – 1732, 1737 – 1755, 1757 – 1802, 1804 – 1806, 1809 – 1814 – 1839, 1842 – 1848124 opět v sešitové podobě. Byl rozdělen podle obcí. Peněžní povinnosti chalupníků byly děleny na dědičnou a pozemkovou činži. Dále byl uveden počet dní roboty. Podoba rejstříků se v průběhu času příliš nemění, kolonky se stávají přehlednějšími, avšak obsah zůstává stejný. Rejstříky robotních povinností obecních chalupníků se dochovaly pro roky 1719, 1729, 1731, 1732, 1737 – 1739, 1741 – 1753, 1755 – 1763, 1765 – 1776, 1778 –

123 124

SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 6b, inv. č. 3297 - 3409. SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 6c, inv. č. 3410 – 3560 (č. 3449 chybí).

30

1815, 1816, 1822, 1824 – 1839, 1842 – 1848.125 Rejstřík byl opět veden podle vesnic a členěn stejně jako předchozí rejstříky, vedle čísla domu a jména chalupníka je uvedena povinná suma. Za každou vsí bylo sepsáno shrnutí. Další je rejstřík robotních povinností podruhů. Zde byli zapisováni podruzi opět ke každé vsi zvlášť. Stránky jsou rozděleny na dvě části, v jedné je pod výrazným nadpisem obce uvedeno jméno podruha a částka, kterou má odvést. Pokud u jména není částka, je v druhé části uveden důvod neplacení. Dále se tam nachází i poznámka, zda robotují. Na konci soupisu pro obec je vždy zapsána celková suma. Rejstřík je zachován v přerušované řadě od roku 1729 do roku 1848.126 Jedinou výjimkou v těchto řadách je rok 1780,127 kdy je spojen rejstřík robotních povinností podruhů a rejstřík robotních povinností chalupníků dohromady. Poddaní byli povinni plnit a odvádět svoje roboty. Pokud se tak nestalo, byli náležitě potrestáni. Doklady o tom jsou v Protokolech trestů za promeškané roboty. Byly psány pro každý rok zvlášť a nám se dochovaly protokoly pro roky 1731, 1749, 1752, 1759 a 1760.128

Pozůstalostní kniha129 V pozůstalostních knihách, stejně tak jako v protokolech o úmrtích a pozůstalostech, se vedly záznamy o zemřelých, pozůstalých příbuzných a pozůstalém majetku. Tyto knihy slouží především k evidenci majetkových přesunů. Pozůstalostní kniha se zachovala jen jedna, a to na období mezi lety 1819 – 1823. Kniha se dochovala ve formě silného sešitu. Má předtištěné tabulky, s osmi kolonkami přes dvě strany. Nadpisy v kolonkách jsou také předtištěné, stejně tak jako oddělující svislé linky. Samotné zápisy a vodorovné linky jsou dílem písaře. Jednotlivé zápisy jsou číslovány. V knize je zapsáno jméno pořizovatele závěti (testátora), den a místo jeho úmrtí, jméno zanechaného manžela, jméno po sobě zanechaných dětí, uspořádání závěti, podání prohlášení, datum pořízení soupisu, důvod zdržení soudního potvrzení závěti, převod vlastnického (dědického) práva. Podání prohlášení a poslední dvě kolonky většinou nejsou vyplněny, čísla zápisů se uvádějí před tabulkou, neexistuje pro ně samostatná kolonka. Roky nejsou v knize odděleny, pouze se uvádějí v zápisech, které se až na výjimky zapisují chronologicky. Občas je zápis dopsán dodatečně. Pro období let 1821/1822 je zacho-

125

SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 6d, inv. č. 3561 – 3712. SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 6e, inv. č. 3714 – 3843. 127 SOA Zámrsk, VL 362 sign. BI 6d, inv. č. 3713. 128 SOA Zámrsk, VL 362 sign. BI 8, inv. č. 3874 – 3878. 129 SOA Zámrsk, VL 362, sign A3 n, inv. č. 421b. 126

31

ván ručně psaný sešit se stejnými rubrikami jako v pozůstalostní knize, který do ní byl nejspíše celý přepsán.130

Protokoly o úmrtích a pozůstalostech131 Jsou vedeny naprosto stejně jako pozůstalostní kniha, mají stejné rubriky. Jediným rozdílem je, že se částečně liší v názvu, novější knihy jsou vázány v pevných deskách a jsou přehlednější díky tomu, že se jasněji vyznačuje datum. Knihy se dochovaly pro roky 1824 – 1827, 1829, 1836 – 1849. Navazují tedy na pozůstalostní knihu, nevidím důvod, proč jsou ve fondu řazeny do jiné skupiny knih. V knihách je vložen seznam zemřelých osob řazený abecedně, každé nové písmeno začíná na nové stránce sešitu. V seznamu je uvedeno jméno zemřelého, vesnice a číslo popisné domu. V knize samotné je předtištěna tabulka a stejné rubriky jako v pozůstalostní knize. Roky jsou uvedeny nadpisem a zápisy jsou očíslovány, nový rok vždy začíná číslem jedna. V knize z let 1842 – 1849132 jsem zkoumala i počet zápisů, na rok připadá 300 – 500 zápisů.133

Kniha nájemních smluv (Kontrakten Buch bei der Herrschaft Leitomischl)134 V knize jsou zapisovány smlouvy o nájmech pozemků patřících vrchnosti poddaným. Tato kniha se zachovala pro období v letech 1794 – 1825. Kniha nájemních smluv je velkého formátu, vázaná v kůži. Zápisy v ní jsou psány většinou česky, protože se jedná o smlouvy o pronájmech pozemků poddaných. Poddaní většinou neznali němčinu a komunikovali i s úřadem česky. Každý zápis v knize začíná formulí: „Dne a roku níže psaného jest mezi úřadem a vrchním jeho vysoce hraběcí Milosti pana Jiřího Josefa hraběte z Valdštejnů a Vartemberků panství Litomyšlského z jedné a mezi…(následuje jméno poddaného) z druhé strany.“ Pak následuje text smlouvy, který je uzavřen formulí: „Stalo se při úřadě vrchním panství Litomyšlského dne… roku…“ Smlouvu stvrzoval svým podpisem vrchní, purkrabí, obročí, důchodní a někdy i další úředníci. Jedná se o knihu, kde jsou zapsána jednání mezi poddanými a vrchností. Evidenci pronájmů i příjmů z nich byla věnována velká pozornost. 130

SOA Zámrsk, VL 362, sign A14, inv. č. 2867. SOA Zámrsk, VL 362, sign A14, inv. č. 2881a, b. 132 SOA Zámrsk, VL 362, sign A14, inv. č. 2881a. 133 Rok 1842 začíná zápisem z 2. července a číslem 179., končí zápisem č. 304. Za rok 1843 je 352 zápisů, za rok 1844 je 332 zápisů, za rok 1845 je 295 zápisů, za rok 1846 je 295 zápisů, za rok 1847 je 509 zápisů, za rok 1849 je 227 zápisů do 14. června, kdy kniha končí, i když do konce zbývá několik volných listů. 134 SOA Zámrsk, VL 362 sign. BII 5a, inv. č. 3921b 131

32

Licitační protokoly nájmů pozemků (Lizitations Protokolle über die obrigkeitlichen Grundstücke)135 Licitační protokoly také patří ke knihám zahrnujícím pronájmy dominikálních pozemků. Knihy licitačních protokolů se zachovaly pro roky 1793, 1803 – 1812, 1817 – 1822, 1854. Jsou vázány v papírové vazbě. Tyto knihy nebyly vedeny pro každý rok zvlášť. Opět byly rozděleny podle vsí, které se oddělovaly nadpisem. Stránky jsou rozděleny na několik sloupců, v nichž je vypsáno: číslo domu, bydliště a jméno pachtýře, místní název pozemku, jeho rozloha a roční nájem. Sumární přehled pronájmů byl rozdělen podle jednotlivých vsí a uveden v závěru knihy. Obsah zápisů zůstával stejný, jen se s přibývajícím časem rozšířily zápisy o pozemcích i na druhou stranu knihy. Psalo se na dvojlist, čímž se zvýšila přehlednost a zlepšila možnost psát podrobnější zápisy. Mezi další knihy, jež shrnují údaje o pronájmu dominikálních pozemků a jsou si velmi podobné svým obsahem a podobou, patří: Rejstříky nájmů z polí a luk 1745 – 1758, Rejstříky nájmů z polí, porostlin a luk 1759 – 1764, 1766 – 1803, 1805 – 1815, 1818 – 1819, 1828.136 Jedná se o rejstříky se stejným účelem a podobnými rubrikami, jen je typ pozemků podrobněji specifikován. Dále úřad vedl Rejstříky nájmů z polí, dochované pro léta 1747, 1758 – 1759, 1790, 1815 – 1816, 1821 – 1830, 1832 – 1839, 1842, 1846, 1848 – 1851, 1853,

137

Seznam

pronajatých pozemků a polí 1787 – 1838138, Seznam pozemků Friedrichova dvora a dvora v Čisté 1790,139 Pronájem dvora Sedliště 1793,140 Rejstřík příjmů za pronajaté pozemky 1819 – 1825, 1842,141 Seznam pronajatých lesních cest a luk 1820 – 1842,142 Seznam pozemků ve vlastní režii nebo v dočasném nájmu 1821,143 Seznam rybníků a luk dočasně pronajatých 1824.144 Dále byly vedeny Rejstříky zákupních peněz za pozemky prodané vrchností 1790 – 1821,145 Soupis prodaných vrchnostenských pozemků poddaným 1790,146 Úrokové rejstříky pozemků přidělených k dominikálním chalupám 1823, 1827.147

135

SOA Zámrsk, VL 362, sign. BII 5b, inv. č. 3922 - 3929. SOA Zámrsk, VL 362, sign. BII 5 c, inv. č. 3930 – 4000. 137 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BII 5 d, inv. č. 4001 - 4031. 138 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BII 5d, inv. č. 4033. 139 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BII 5d, inv. č. 4095a. 140 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BII 5d, inv. č. 4095b. 141 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BII 5d, inv. č. 4042a, b. 142 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BII 5d, inv. č. 4043. 143 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BII 5d, inv. č. 4044. 144 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BII 5d, inv. č. 4046. 145 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BII 6, inv. č. 4050 – 4086. 146 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BII 6, inv. č. 4087 – 4089. 147 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BII 6, inv. č. 4098, 4099. 136

33

Rejstřík činže z emfyteuticky zakoupených pozemků (Register über die Einkaufgelder)148 Tyto rejstříky jsou dochovány pro roky 1827 – 1847.149 Kromě prvního rejstříku byly všechny psány pro každý rok zvlášť. Dochovaly se v podobě sešitů. Rejstříky jsou podobně jako Rejstříky robotních povinností rozděleny pro jednotlivé vsi, které se v knize oddělují nadpisem. Za každou vsí je napsán sumární přehled. V rejstříku je uvedeno číslo domu, jméno kupce, název, rozloha a zákupní cena pozemku, případně i nedoplatek z předchozího roku. V letech 1812 – 1826 registrovala vrchnostenská kancelář nedoplatky z činže zvlášť. Pro tento účel se zachoval jediný rejstřík nedoplatků.

148

SOA Zámrsk, VL 362, sign. BII 6, inv. č. 4100 – 4113b. Celkem 14 rejstříků, v letech 1827 – 1829, 1830, 1831, 1832, 1833, 1834, 1836, 1837, 1839, 1842, 1844, 1845, 1846, 1847. 149

34

Knihy politické správy Kontribuční účty150 Kontribuce je daň, kterou platili poddaní státu. Byla vybírána podle panství a měst, na starost ji měl vrchní a kontribuční důchodní. Šlechta tuto daň neplatila. Kontribuční účty vázané do knih se dochovaly v přerušované řadě mezi lety 1661 – 1816.151 První kontribuční účty z let 1661 – 1662 jsou psány česky. Jedná se o dvojstrany nadepsané číslem (1. – 6.) a nadpisem: „Czedule na przijem a vydaní peniez Contribucznich na Panství Lithomyslskym a Brandejskym ode dne …az do…“. Tyto cedule byly vypisovány na jeden měsíc, od poloviny jednoho měsíce do poloviny druhého. V češtině jsou kontribuční účty vypsány na měsíce listopad/prosinec, prosinec/leden 1661 a leden/únor, únor/březen, březen/duben, duben/květen 1662. Jsou rozdělené na dvě části. První udává příjem peněz, ta druhá jejich výdej. Obě části jsou odděleny nadpisem. Příjem peněz je rozepsán podle toho, kdo má peníze vrchnosti odevzdat. Podrobnější rozpis chybí. Příjem peněz je uveden od: důchodního, litomyšlského hejtmana, panství brandýského, města litomyšlského. Celkový příjem je sečten a uveden slovy „Summa przijmu.“ Výdej peněz je například zapsán za hřebíky do šindelů na Rychtě. Výdaje jsou označeny datem a vždy je u něj napsáno, kdo peníze vydal (nejčastěji hejtman nebo kontribuční důchodní). Součet je uveden slovem „Latus.“ Celý tento zápis je na dvojlistu. Na konci celého soupisu je uveden nový příjem, od původního příjmu je odečten výdej a je uvedena celková částka slovem „Zustawa.“ Podobně vypadají i německy psané účty, které se na panství vyskytují už od roku 1670. Jsou psány už jen pro panství Litomyšl. Od té doby se česky psané účty již neobjevují. Účty jsou zapsané v sešitech, již ne na dvojlisty. Rubriky výdej a příjem zůstávají, jen položek přibývá (hlavně ve výdeji). Účty jsou také psány stále pečlivěji, místo pouhého nadpisu nad textem je nadepsána úvodní strana v ozdobném rámečku. Na konci textů přibývá přehledů v tabulkách či psaných v rámečcích. Výsledná suma je podepsána vrchním a důchodním. Jednotlivé částky peněz jsou od textu odděleny na pravé straně stránky dvojitou linkou tak, jak je to zvykem u téměř všech účtů, které se v panství Litomyšl vedly. Do roku 1848 se jejich podoba nemění, jen se sjednotil jejich styl a formátování. Jednotlivé původy částek, ať už ve výdeji nebo příjmu, se více konkretizují a podrobněji popisují. Proto se sešity, ve kterých jsou

150

SOA Zámrsk, VL 362, sign. A3 a, inv. č. 105 – 238. 1661/2, 1670/1 -1682, 1686 – 1691, 1710/11, 1722/3, 1725/6 – 1726/7, 1728/9, 1736/7 - 1738/9, 1740 – 1751, 1756/7 – 1757/8, 1759/60 – 1763/4, 1765/6 – 1784/5, 1786/7 – 1787/8, 1792/3 – 1794/1800, 1801/2, 1810/11 – 1811/12, 1813 – 1829, 1831, 1848, 1789 – 1816. 151

35

psány, stále rozšiřují. Stále zůstávají kontribuce měsíční a přidávají se další speciální daně, např. „Contribution militare“, které se odvádí ročně. Ke kontribučním účtům patří mnoho úředního materiálu a knih, které napomáhají v přehlednosti vybírání kontribučních peněz. Mezi ně patří kontribuční peněžní deníky, souhrny vedené pro jednotlivé roky, jež se dochovaly pro léta 1818 – 1848.152 Dále byly sepisovány Kontribuční subrepartice 1747 – 1849.153 Mezi další patří Kontribuční knížky 1739 – 1846,154 Kontribuční peněžní likvidace 1723 – 1824.155 Po roce 1780 se vybírání kontribucí zpřesňuje na jednotlivá odvětví, a tak kromě vojenské nebo válečné daně se vyčleňuje také obilní daň, pro kterou se vedou speciálně Kontribuční obilní účty 1783 – 1849156 a také Kontribuční obilní deníky 1816 – 1849,157 Kontribuční obilní likvidace158, Kontribuční sýpkové výkazy 1822 – 1848,159 Záznamy o dluzích kontribučního obilí 1816 – 1825,160 Repartice válečné daně a dodávky obilí 1812.161 Pro rok 1826 se také zachoval záznam o odpisech pro živelní pohromy.162 Po roce 1820 byly vyčleněny další speciální daně. Pro období v letech 1825 – 1826 se dochovaly záznamy o domovní dani163 a pro rok 1853 pozemková daň.164 I když byly kontribuce vybírány pro stát, jejich vybírání měly na starost vrchnostenské kanceláře velkostatku, stát pouze dohlížel a instruoval. Dochovaly se instrukce pro kontribuční úřady ze 4. března 1805.165 Instrukce jsou určeny pro české země, jsou psány ručně, nejspíše se jedná o přepis. Text je rozdělen do 41 paragrafů, na levém okraji je ponecháno místo na poznámky.

152

SOA Zámrsk, VL 362, sign. A3 b, inv. č. 239 – 249. Pro roky 1818 – 1820, 1830 – 1831, 1834, 1839, 1841, 1844, 1848. 153 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A3 c, inv. č. 250 – 295. Pro roky 1747, 1770 – 1772, 1774 – 1780, 1782 – 1786, 1789, 1803 – 1804, 1809, 1811, 1813 – 1821, 1823 -1824, 1826 – 1836, 1840, 1844 – 1847, 1849. 154 SOA Zámrsk, VL 362, sign.A3 d, inv. č. 296 – 302. Pro roky 1739, 1813, 1818, 1820, 1822, 1824 – 1826, 1828, 1830, 1833 – 1846. 155 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A3 e inv. č. 308 – 327. Pro roky 1723, 1729 – 1730, 1741 – 1742, 1745 – 1747, 1753 – 1756, 1768, 1775, 1777, 1780, 1789, 1794, 1810, 1815, 1818, 1824. 156 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A3 g, inv. č. 328 – 354. Pro roky 1783, 1788, 1792, 1827 – 1849. 157 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A3 h, inv. č. 355 – 389. Pro roky 1816 – 1819, 1820, 1827 – 1849. 158 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A3 j, inv. č. 390 – 392. 159 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A3 k, inv. č. 393 – 405. Pro roky 1822 – 1834, 1842 – 1846, 1848. 160 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A3 l, inv. č. 406 – 415. Pro roky 1816 – 1825. 161 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A3 m, inv. č. 416. 162 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A3 m, inv. č. 418. 163 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A3 m, inv. č. 419 - 420. 164 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A3 m, inv. č. 421. 165 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A3 m, inv. č. 417. Pro roky 1794, 1810, 1818.

36

Kniha gruntovní daně pro jednotlivé obce panství166 Knihy gruntovní daně slouží podobně jako mnohé další písemnosti k evidenci odvedených daní. Tyto daně jsou odváděny státu a vrchnostenská kancelář pouze zodpovídá za jejich vybrání. Zápisy jsou vedeny v jednotlivých sešitech pro každou obci zvlášť v letech 1747 – 1849. Tyto zápisy se v inventáři označují také jako Kontribuční subrepartice. Sešity jsou předtištěny a vydávány v Praze. Na první straně je natištěno: „Kraj, kniha Gruntovní daně pro obec dle jednotlivých kontribuentů.“ Pod tím je natištěna říšská orlice a údaje o datu a místu vydání. Název kraje obce je doplněn ručně. Tabulky v sešitu i s rubrikami jsou také předtištěné na dvojlist. Jako první je číslo subrepartice, kterému písař předřazuje číslo zápisu před kolonku. Dále následují: jméno kontribuentů, rest od minulého roku, celoroční výnos gruntovní daně, měsíční rozdělení, loňské přeplacení, listopad, prosinec, leden, únor. Na druhé straně pokračují kolonky: březen, duben, květen, červen, červenec, září, říjen, suma, rest dluhů a rest přeplacení. Pod všemi kolonkami, kde má být udaná hodnota, je předtištěno zl.(zlaté) a kr. (krejcary), písař vyplňuje pouze číslice. Sešity v němčině jsou vedeny naprosto stejným způsobem.

Protokol úředních dnů (Wirschafts Amtstag Protokoll)167 Do protokolů úředních dnů se zapisovala jednání s rychtáři a poddanými. Tato jednání se konala v předem určených úředních hodinách. Protokoly se svojí strukturou velmi podobají knihám konferenčním, ale zatímco zde se zapisovala veřejná jednání, předmětem konferenčních knih jsou převážně hospodářská jednání mezi úředníky, tedy záležitosti vnitřní správy. Zápisy v protokolech úředních dnů jsou oproti zápisům v konferenčních knihách velmi stručné. Protokolů úředních dnů se dochovalo 17 v časovém rozmezí let 1794 - 1847168. Protokoly jsou psány pro každý rok zvlášť, v letech 1842 a 1847 se vyskytují protokoly dva. Knihy jsou vázány v měkkých papírových deskách. Strany jsou překládány v polovině. Každý zápis začíná formulí „Pro den …“ a následuje datum. Starší zápisy do roku 1820, kde jsou záznamy psány průběžně, nejsou příliš přehledné. Po roce 1820 se v protokolu body určené k projednání číslují. Na pravé straně se uvádí poznámky k bodům (erledigt – vyřízeno, be-

166

SOA Zámrsk, VL 362, sign. A3, inv. č. 250 – 295. SOA Zámrsk, VL 362, sign. A8, inv. č. 2590 – 2600b. 168 1794, 1813, 1814, 1819, 1821, 1825, 1829, 1834, 1836, 1838, 1839, 1842 dvě knihy, 1843, 1844, 1847 dvě knihy. 167

37

kannt gemacht – rozhlášeno, angeordnet – nařízeno apod.), které nejspíše připisoval vrchní během jednání. Na konci zápisu se nachází podpis vrchního a purkrabího.

Knihy Dekretů (Decreten Protokoll)169 Dekrety, tedy rozhodnutí nebo nařízení, jsou vedeny v knihách dekretů. V knize není zapsán pouze dekret samotný, ale často také impulz, který vedl k jeho vydání. Tímto impulzem často bývaly podněty, přání, žádosti, prosby od poddaných nebo rychtářů. Knihy dekretů se zachovaly pro období mezi lety 1710 – 1855, řada opět není úplná. Je dochováno 13 knih.170 Knihy jsou opět vázány v pevných deskách. Zápisy v knize jsou vedeny tak, že stránka je rozdělena na dvě poloviny. Vlevo je uvedeno číslo dekretu, pod ním stručný výtah uvádějící důvod žádosti, jméno a bydliště žadatele. Vpravo je opsáno plné znění dekretu, který končí datací a většinou i podpisem hraběte. V jeho nepřítomnosti je dekret podepsán úředníkem. S tímto formátem se setkáváme ve všech knihách, to ovšem není pravidlem. Zvláště u delších dekretů je jeho opis rozložen na celou stránku a pak zase pokračuje text ve dvou sloupečcích. V ojedinělých případech písař toto dělení nedodržuje po celou dobu svého psaní do knihy a formát dvou sloupečků se tedy vrací až po výměně písařské ruky, obsah ovšem zůstává podobný. V případě, že se jedná o rozhodnutí týkající se správy panství, které vrchnost vydala bez předchozího impulzu, první část obsahující podnět od poddaných v zápisu samozřejmě chybí. Knihy nejsou vedeny pro jednotlivé roky zvlášť, začátek nového roku je v knize většinou oznámen nadpisem „Anno 1730“ apod. Dekrety jsou číslovány od nového roku od čísla jedna, ani to ovšem není pravidlem. Například mezi lety 1734 – 1736 jsou zápisy číslovány průběžně (1. – 30.) zatímco od roku 1737 – 1746 jsou číslovány zápisy vždy se začátkem nového roku, po roce 1746 na několik let číslování mizí úplně. Vzhledem k tomu, že obsah zůstává stále stejný, jen zápisy se s přibývajícími lety poněkud zestručňují, můžeme říct, že stylizace zápisů je nejspíše rozmarem písařů a vedením kanceláře než zásadní změnou v legislativě. Po roce 1854 končí průběžné číslování od roku 1841 zápisem číslo 251.171 Můžeme pozorovat zcela nové číslování 1/209, 1/220…takovýmto způsobem je do konce knihy zapsáno ještě 6 zápisů, jedná se nejspíše o vliv nových úředníků, které si přivedli Thurn-Taxisové. 169

SOA Zámrsk, VL 362, sign. BI 4, inv. č. 3020 – 3033. Knihy jsou dochovány v letech 1710 – 1754, 1768 – 1772, 1782 – 1789, 1789 – 1801, 1801 – 1813, 1813 – 1821, 1822 – 1828, 1828 – 1833, 1834 – 1839, 1841 – 1846, 1850 – 53 a dále jsou vyčleněny v řadě knihy dekretů a nařízení se stejnou strukturou pro roky 1820 – 1824, 1824 – 1840. 171 Knihy dekretů jsou zpracovány v tabulce, příloha č. 9. 170

38

Tito noví úředníci zavádějí zcela novou spisovnu. Kniha dekretů je jednou z mála knih, kterých se nedotkl rok 1848, a dále se v ní pokračovalo až do nástupu nových pánů a ještě krátce po něm. Postupem času můžeme pozorovat nárůst počtu zápisů a také větší snahu o udržení přehlednosti knihy. Pro některé roky nebyla kniha vedena vůbec a jsou vynechány, viz příloha č. 9.

Knihy patentů (Patenten Buch)172 Knih patentů se zachovala téměř souvislá řada od roku 1649 až do roku 1822. Do roku 1753 jsou knihy psány po větších časových úsecích, dále jsou knihy vedeny ročně nebo pro dvouroční období.173 Některé z knih jsou pouze tištěné, tedy přesněji řečeno jsou svázané z vytištěných patentů převážně od českého gubernia a císařských patentů v pevných papírových deskách. Knihy, které jsou pouze tištěné, se překrývají datací s jinými knihami, kde se objevují ručně opsaná nařízení a cirkuláře krajského úřadu. (Tištěné knihy jsou pro roky: 1772 1779, 1785, 1796 – 1798 a 1799 – 1801; s nimi se časově kryjí knihy z let 1772/1773, 1774/1775, 1777/1778, 1778, 1779, 1784 - 1786, 1794 - 1797, 1798/1799 a 1800/1801, které obsahují ručně přepisovaná nařízení z krajského úřadu. Jedinou výjimku představuje kniha patentů z roku 1822, jež je celá tištěná. Objevují se v ní jak patenty, tak krajská nařízení. K roku 1822 už neexistuje kniha ručně psaná.) Ostatní knihy jsou buď celé ručně psané, nebo mají vepředu dodatečně vevázané tištěné patenty. Každý patent má vpravo nahoře datum přijetí a vlevo nahoře číslo patentu, v některých případech je číslo patentu nahoře uprostřed stránky. Patenty byly číslovány průběžně, každá z knih začíná od čísla 1. Cirkuláře a nařízení byly opisovány na zhruba dvě třetiny strany. Na volnou zbývající část, většinou oddělenou linkou, se psaly jejich stručné výtahy. Nařízení nejsou číslována. Knihy, ve kterých jsou zapisována, jsou většinou foliovány. Po roce 1800 se objevují i tištěné písemnosti z krajského úřadu, zejména cirkuláře. Tištěná nařízení a cirkuláře se běžně vyskytují i před rokem 1800. Například v knize cirkulářů pro roky 1783/84, o kterých se ještě zmíním. Tištěné patenty můžeme nalézt v českém, německém nebo obou jazycích. Ručně psaná nařízení jsou vždy v německém jazyce. Na knihách patentů, podobně jako 172

SOA Zámrsk, VL 362, sign. A4, inv. č. 422 – 482. Knihy patentů jsou dochovány pro roky: 1649-50, 1720-25, 1739-41, 1742-43. 1748/49, 1749/50, 1750/51, 1751- 53, 1753. 1754, 1755, 1756, 1757, 1758, 1759, 1761, 1762, 1762- 64, 1763- 1770, 1764-1765, 1765-67, 1767/68, 1769/70, 1770/71, 1772-1779 tištěné, 1772/73, 1773/74, 1774/75, 1777/8, 1778/9, 1781/2, 1782/3, 1785- tištěné, 1784-86, 1786-88, 1788/89, 1790, 1791, 1792/3, 1794/7, 1796-98 tištěné, 1798/99, 1799-1801 – tištěné, 1800/01, 1802, 1803, 1804, 1805, 1809, 1810, 1811, 1812, 1813, 1814, 1815, 1816, 1818, 1820, 1821 – dvě knihy, 1822. 173

39

na knihách dekretů, se dá velmi dobře pozorovat nárůst agendy. Zatímco v počátcích psaní patentních knih jedna kniha stačí pro delší období a je poměrně tenká, v poslední knize je od prosince 1821 do konce roku 1822 svázáno 661 patentů a nařízení. Ke knize z roku 1822 máme také abecední věcný rejstřík všech vložených písemností. Domnívám se, že tento ručně psaný rejstřík doplnil až archivář Novák během pořádání spisovny, protože jsou psány jinou rukou a jiným inkoustem. K patentům ale existují rejstříky, které byly dílem samotné kanceláře. Dodnes se dochovaly dvě knihy rejstříků, pro období v letech 1788 – 1814174 a 1815 – 1818.175 Pro jednotlivé roky nejsou vedeny knihy zvlášť, rok je v knize pouze vyznačen nadpisem. Zajímavostí jsou knihy, které podobou a obsahem patří do řady „Patenten Buch“, ale jsou vyčleněné do zvláštních knih. Jednou z nich je Nařízení císařské a královské appelace 1788 – 1801,176 tou druhou jsou cirkuláře. Jeden tištěný pro roky 1783/1784177 a druhý ručně přepisovaný pro roky 1806 – 1819.178 Podoba knih je stejná jako u knih patentů výše popsaných. V cirkulářích jsou listy nadepsané Nařízení či Cirkulárz (Cirkulare apod.) a jedná se tedy o stejnou agendu jako v knihách patentů. Nejsou ovšem číslovány tak jako patenty. Zde jde o originály, které byly posílány do kanceláře velkostatku. Cirkuláře obsahují různá nařízení a úpravy od státních úřadů pro provoz panství. Většina cirkulářů je zaslána z vídeňského a chrudimského úřadu. Z jakého důvodu byly tyto knihy vyčleněny, je otázkou dalšího zkoumání. Po roce 1822 vidíme, že se agenda tříští. Už nejsou vedeny knihy patentů, ale knihy se specifičtějšími názvy. Úřad vedl Knihu prezidiálních nařízení pro roky 1821 - 1824179, Daňové oběžníky 1826 – 1830,180 Knihu předpisů a podávání zpráv nadřízeným úřadům 1833,181 Krajská nařízení 1827 – 1831.182 Všechny tyto knihy sloužily pro komunikaci vrchnosti s úřadem. Jedná se o nařízení z nadřízeného úřadu (krajského úřadu, císařské kanceláře …), která má úřad za úkol založit a hlavně dohlédnout na jejich splnění.

174

SOA Zámrsk, VL 362, sign. A4, inv. č. 459. SOA Zámrsk, VL 362, sign. A4, inv. č. 481. 176 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A4, inv. č. 454. 177 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A4, inv. č. 453. 178 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A4, inv. č. 472. 179 Presidial Patenten Buch von Jahre 1821 bis des Jahres 1824 - SOA Zámrsk, VL 362, sign. A4, inv. č. 488. 180 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A4, inv. č. 489. 181 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A4, inv. č. 490. 182 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A4, inv. č. 491. 175

40

Kniha přísah (Iuramentem und Spannzetteln Buch) Vrchnostenští úředníci skládali při nástupu do služby přísahu, která byla zapsána v knize přísah. Tato kniha se nám dochovala jedna pro období mezi lety 1724 – 1803.183 Kniha je nadepsána slovy: „Iuramentem und Spannzetteln Buch“, na poškozených deskách z tvrdého papíru jsou napsána i další slova, včetně datace, která jsou ale velmi těžko čitelná. V knize jsou volně tři založené listy, které jsou datované do roku 1785. Všechny listy jsou nadepsány slovem „Iurament“. Kniha samotná je dobře zachovalá. První přísahy až do roku 1740 jsou v knize zapsány bez udání jmen, je napsána pouze funkce a vyjmenovány požadované vlastnosti úředníka a jeho služební povinnosti. Zápisy z této doby začínají slovy „vor der Hauptmann“184 nebo „der Burgraffen“185. Podobně je vyjmenována většina úředníků. V dalším oddíle knihy jsou zapsány platy a deputáty jednotlivých úředníků, kteří jsou vypsáni za sebou podle hodností. Na další listy pak byly doplňovány zápisy z dalších let. V zápise už je uvedeno jméno úředníka a datum složení přísahy. Pozdější zápisy jsou i vlastnoručně podepisovány. Poslední zápis v knize je k 6. lednu 1803. Zápisy nejsou postupně číslovány, kniha je foliována.

Poštovní kniha (Brief Postporto Buchel der Herschaft Leitomischler Reten)186 Poštovní kniha je přehledem o odeslaných poštovních zásilkách a poplatcích za jejich odeslání. Poštovních knih je dochováno devět v letech 1823 – 1838. První kniha z roku 1823 je malého formátu v modrých papírových deskách, listy jsou z hrubého konceptního papíru. Zápisy v ní začínají lednem roku 1823 a končí 31. prosince 1823. Na konci knihy zůstávají volné listy, které již nebyly popsány ani nalinkovány. Stránka je rozdělena do čtyř sloupečků podle rubrik: „Sub dato“, „An, Aus“, „Nach, Zahl“, „Gebn“. V knize je tedy zapisováno datum, nový měsíc je vždy oddělen podtrženým nadpisem a v kolonce jsou uvedeny číslicemi jen dny měsíce. Dále je v knize zapsáno, od koho a komu je dopis posílán a odkud kam. Za těmito údaji následoval zaplacený obnos. Další knihy jsou vedeny stejným způsobem.

183

SOA Zámrsk, VL 362, sign. BII 3, inv. č. 3919. Hejtman 185 Purkrabí 186 SOA Zámrsk, VL 362, sign. BII 2, inv. č. 3906 – 3914. Pro roky 1823, 1824, 1825, 1832/1833, 1834, 1835, 1836, 1837, 1838. 184

41

Kopiáře Kopiář je pomocná úřední kniha, která slouží k evidenci přijatých listin. Ve fondu jsou kopiáře roztřízeny do tří kategorií: kopiář, kopiář suplik a kopiář vrchních. Kopiář je jen jeden, je nejstarší ze všech, z roku 1679.187 Kopiář je vázán v tvrdých papírových deskách, které jsou již hodně poškozené. Zápisy jsou psány v nezkrácené podobě, vždy uvedeny datem. Každý nový zápis začíná na nové stránce. V textu jsou často škrtance a přepisy a také hodně zkratek nebo vsuvek označených křížky. Není zde vidět pečlivost, se kterou se tak často setkáváme v jiných dokumentech vrchnostenské kanceláře. Dalšími jsou kopiáře suplik z let 1787 – 1814.188 Kopiáře se dochovaly v sedmnácti sešitech, jež nejsou nadepsány. Strany jsou rozděleny na dvě poloviny. Na levé straně je vždy napsána suplika (žádost) a na pravé straně její vyřízení. Žádosti jsou nadepsány jednacím číslem a jsou ve zkrácené podobě, často napsány jen na několik řádků. Zápisy o vyřízení jsou ve většině případů mnohem delší, na půl strany až celou stránku. Začínají v místě, kde žádost v levém sloupci končí. Zápisy v kopiáři se zdají být velmi přehlednými. Žádost je zakončena datem a podpisem hraběte, přesněji řečeno zápisem jeho jména a titulu.189 Poslední z kopiářů představují kopiáře vrchních z let 1842 – 1852.190 Časově na sebe kopiáře navazují, nejedná se tedy o několik řad, které se ve vrchnostenské kanceláři vedly paralelně. Označení, jež zde uvádím, se řídí podle názvů v inventáři, protože titulní strany s originálními pojmenováními knihy se až na kopiáře vrchních nedochovaly. Vzhledem k různé podobě knih a jejich časovému odstupu se jedná o různé způsoby vedení kopiářů. Kopiáře vrchních už nebyly vedeny pro každý rok zvlášť, nýbrž pro delší časové období. Dochovaly se čtyři knihy v pevných papírových deskách. Tyto kopiáře byly vedeny nejpřehledněji, zápisy byly v tabulce rozložené přes dvě strany. V kolonkách bylo vedeno číslo písemnosti, jméno jeho původce, stručně shrnutý obsah, často jednou větou nebo jen slovem. Poslední kolonka je vyhrazena pro stanovisko, zapisovalo se do ní, jak se s listinou pracovalo dále (zda na ni kancelář odpověděla, vyřídila, založila apod.). Poslední kolonka není vždy vyplněna, v některých případech je text v ní podepsán úředníkem.

187

SOA Zámrsk, VL 362 sign. BII 1, inv. č. 3884a. SOA Zámrsk, VL 362 sign. BII 1, inv. č. 3884b – 3900. Pro roky 1787, 1792, 1793, 1794, 1795, 1796, 1797, 1798, 1799, 1800, 1801, 1802, 1803, 1804, 1805, 1806, 1814. 189 Jméno je psáno stejnou rukou jako celý text žádosti i odpovědi, vše tedy zapisoval jeden písař. 190 SOA Zámrsk, VL 362 sign. BII 1, inv. č. 3901 – 3905. Pro roky 1842 – 1843, 1843 – 1845, 1845 – 1847, 1848 – 1852. 188

42

Dodací knihy (Recepisse)191 Dodací knihy sloužily jako základní evidenční pomůcka vrchnostenské kanceláře. Knihy se zachovaly pouze dvě z let 1846 a 1847. V knize jsou zapsány dokumenty, které byly kanceláři podány. Zápisy se prováděly do sešitů, které byly vedeny pro každý rok zvlášť. V každém sešitě byla tabulka rozkládající se přes dvě strany, která obsahovala číslo dokumentu, jméno a bydliště podatele, datum předložení vrchnímu úřadu, datum potvrzení a datum zaknihování. Čísla dokumentů nejsou udávána posloupně, nejspíše se jedná o číslování podle zařazení v registratuře. Bydliště bylo vždy udáváno pouze jménem vesnice, čísla domu nebo další podrobnosti se do tabulky nevypisovaly. V kolonce jméno bylo udáváno jméno a příjmení. Vždy jde o vlastní jména a vesnice z panství, krajský úřad nebo další instituce se v tabulkách nevyskytují. Jedná se tedy o dodací knihu, která sloužila k přehledu listin podaných poddanými. V tabulce následuje druh listiny, nejčastěji se vyskytuje obligation (dluhopis), kontrakt (zapsáno ve zkratce „kontrt“ – smlouva) nebo cession (odstoupení). Objevují se i další druhy listin, ale už jen zřídka. Datum podání se uvádí ve formátu den na konci první strany a měsíc na začátku druhé. Den je napsán vždy na každé lince. Měsíc je uveden jen jednou u stejných dat, která jsou buď spojena svorníkem, nebo je měsíc nadepsán na začátku strany a pod ním jen linka jako znak opakování. Přijímalo se vždy jen několik dní v měsíci, zřejmě podle otevíracích hodin kanceláře.192 Ke každému dni je zapsáno několik desítek dokumentů. Následuje datum potvrzení, je opět uvedeno jen jednou a spojeno svorníkem, za ním následuje podpis (parafa) úředníka, který záležitost vyřídil. Jako poslední je v kolonce datum zaknihování. Data jsou vypsána opět na každém řádku zvlášť i v případě, že jsou stejná. U těchto dat vidíme větší četnost než u dat podání. Potvrzení i zaknihování byly vyřizovány dva až čtyři dny v týdnu. Dodací kniha z následujícího roku se liší jen jediným detailem, za datem zaknihování následuje opět podpis úředníka, který záležitost vyřídil. Obě knihy jsou vedeny v průběhu celého roku od ledna až do prosince. Podací protokoly, do nichž se zapisovala veškerá úřední agenda, která prošla vrchnostenskou kanceláří, se mi nepodařilo nalézt. Jarmila Moravcová o nich ve své práci hovoří, ale v inventáři jsem nenašla pro období před rokem 1854 žádné podací protokoly, ani inventární čísla, která uvádí. Buď se jedná o chybu, nebo jsou tyto protokoly ztracené. 191

SOA Zámrsk, VL 362 sign. BII 1, inv. č. 23915, 23916. V datech jsem čekala pravidelnost. Pro příklad uvádím data z první knihy z roku 1846. Zápisy začínají 13. lednem, pak pokračují v datech: 15. 1., 22. 1., 29. 1., 13. 2., 27. 2., 28. 2., atd. Za tyto dva měsíce je v knize 209 zápisů, rovnoměrně rozložených mezi uvedených 7 dní. V podobné frekvenci pokračují zápisy i nadále. 192

43

Konferenční knihy Do konferenčních knih se zapisovala jednání úředníků. Jednání se týkala především hospodářských záležitostí a správy velkostatku. Konference se konaly většinou jednou týdně a zápisy z nich byly podrobnější než zápisy jednání s poddanými v knihách úředních dnů. Ze všech nejstarší je Kniha týdenních hospodářských konferencí (Wochentliche Wirtschaftamts Konferenz Buch) z přelomu let 1762 a 1763. Je to kniha v barevných deskách z tvrdého barevného papíru s koženým hřbetem. Zápis je uveden datem a rokem, následuje zápis záležitostí určených k projednání. Svojí strukturou se velmi podobá Knize úředních dnů, ale liší se tím, že záležitosti jsou od sebe odděleny nadpisy a rozděleny podle hospodářských odvětví. Svoji účast na konferenci stvrzovali pod zápisem svými podpisy vrchní, purkrabí, obroční hospodářský pojezdný a důchodní. V následujících letech už byly konferenční knihy rozděleny podle hospodářských odvětví, k nimž se vztahovaly. Je dochováno několik druhů konferenčních knih: Důchodenské konferenční knihy,193 Aprobační kniha z roku 1778, Obilní konferenční knihy.194 Dále se vedly konferenční knihy: purkrabské, dobytčí, sklepní, pivní, lesní a honební, dřevní, honební, rybní.195 Z roku 1814 se zachoval Ekonomický konferenční protokol.196

Knihy o stavu poddaných K povinnostem vrchnostenské kanceláře také patřilo mít přehled o poddaných, proto vzniká mnoho různých soupisů a seznamů o obyvatelstvu a jeho činnosti. Nejpečlivěji byly vedeny ty záznamy, které vykazovaly příjem z poddaných, jako např. robotní rejstříky a další, o nichž se ještě zmíním. Ostatní soupisy většinou nejsou vedeny v řadách a jsou jen k jednomu roku nebo ke krátkému časovému období. Mezi takové soupisy patří například Kniha o odvodu vojska z roku 1792.197 Soupis je veden v sešitě, kde je v hlavičce napsáno, že se jedná o soupis vojáků k odvodu v době od 5. do 10. prosince. Seznam vojáků je veden v tabulce, kde je uvedeno jméno, vesnice, číslo domu. Na pravé straně se nachází místo na poznámky. Ve složce je založeno ještě několik takových seznamů v podobě sešitů či dvojlistů, všechny datovány k roku 1792. Do tabulky jsou doplňovány další údaje: věk, vesnice, stav (svobodný, nesvobodný), údaje o majetku a placení daně, dědických právech a rodině. Na konci seznamů nejsou žádné podpisy ani souhrny. Některá jména v seznamech jsou přeškrtá193

Pro období mezi lety 1790 – 1839. - HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 14. Pro roky 1778 – 1827, 1829 – 1837, 1842, 1845. - HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 14. 195 HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 14. 196 HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 12. 197 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A8, inv. č. 2601. 194

44

na, podtrhána nebo spojena svorníky. Jeden ze seznamů je na konceptním papíře a všechna jména jsou na něm přeškrtnutá. V seznamech není stejný počet jmen, jména se ale často opakují. Seznamy vypadají jako koncepty, z nichž má být vytvořen celkový seznam se všemi údaji. Výsledný seznam představuje nejspíše poslední sešit, kde jsou shrnuty a vyplněny všechny údaje. Tento je vypsán velice pečlivě, čistě a bez škrtů. Na konci není podpis žádného úředníka, jen datum. Je možné, že tento seznam byl následně ještě přepsán. Ve složce mezi seznamy byl také uložen dopis z krajského úřadu v Chrudimi s pokynem vytvořit seznam o odvodu vojska. Podobnými příležitostnými knihami, které se týkají vojska, jsou Konskripční protokol z roku 1813,198 Soupis mužstva zeměbrany 1813199, Knihy dovolenců 1828 – 1830, 1844,200 Výkaz vojenských invalidů na panství 1810201 a Seznam osvobozených od branné povinnosti 1840, 1842, 1844.202 Vrchnost měla přehled prakticky o všem, co její poddaní dělali, a rozhodovala o jejich životech. Proto v kanceláři vznikaly dokumenty jako: Vrchnostenská svolení k půjčkám poddaných mezi sebou,203 Knihy a protokoly propuštěných poddaných, Protokoly souhlasu ke službě, Protokoly povolení k učení, Protokoly povolení k vandru.204 Tyto knihy a protokoly se dochovaly pouze pro jeden rok či nejvýše pro pět let. V agendě velkostatku Litomyšl se nacházejí spíše okrajově, proto se jimi nebudu dále zabývat, jak již jsem naznačila v úvodu.

198

SOA Zámrsk, VL 362, sign. A8, inv. č. 2602a. SOA Zámrsk, VL 362, sign. A8, inv. č. 2602b. 200 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A8, inv. č. 2603. 201 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A8, inv. č. 2604. 202 SOA Zámrsk, VL 362, sign. A8, inv. č. 2605 – 2606. 203 Pro období mezi lety 1775 – 1790. SOA Zámrsk, VL 362, sign. A13, inv. č. 2875a, b. 204 HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 7. 199

45

Účty agendy politické a soudní Obecní účty205 Obecní účty podávají přehled o příjmech a výdajích jednotlivých obcí. Účty předává obec vrchnostenské kanceláři, která je kontroluje. Tyto účty pochází z let 1815 – 1848 pro 66 obcí.206 Účty byly psány do sešitů nebo na dva dvoulisty vložené do sebe. Byly psány česky nebo německy podle vesnice podobně, jako to vidíme u urbariálních kontraktů. V nadpisu vždy stojí: „Panství Litomyšle obec … (název obce) Počet obecní pro příjem a vydání peněz.“ Následuje časové období, pro které je účet veden. Účty byly psány vždy v rozmezí jednoho roku, většinou od první poloviny prosince do první poloviny prosince následujícího roku. U všech vesnic se nezachovaly účty na každý rok. Podle toho, že chybí vždy jiný rok, můžeme říci, že obecní účty vrchnostenská kancelář vyžadovala nepřetržitě v letech 1815 – 1848. Sešit účtů je rozdělen na několik částí. V první je napsán nový příjem, kde je stručně vypsáno, odkud má obec příjem. Nejprve je zapsán příjem z pronájmu a polí (z pronajatých zahrádek od obecních chalupníků …). Další část příjmu tvoří obecní chalupníci, kteří jsou vypsáni jmény, za nimi následuje částka, kterou obci platí. Další částí je příjem z obecních luk. Pod tím následuje součet a zápis celkové částky v rubrice „Summa Przimu Dohromady.“ Dále následuje část výdejů, která je nadepsána slovy „Z toho Widano“ a následuje výčet výdajů. Výdaje jsou odečteny od příjmů a na konci sešitu je napsán příjem. Každý obecní účet je psán jinou rukou a má trochu odlišnou podobu, je však vidět, že je dodržována stejná šablona. Oddíly příjem a výdej jsou vždy jasně označeny, stejně tak částky stojí vždy v samostatném sloupci na pravé straně. Rozdělení příjmů už není vždy tak jasné, někdy je děleno jinak, někdy se jedná téměř o souvislý text. Ve většině případů se časové rozmezí uvádí hned v hlavičce, výjimečně je ovšem na začátku dokumentu jen první datum, od kdy byl účet veden, a konec období je vyznačen až na konci u celkové sumy. Tyto rozdíly jsou dány písařem, nikoliv jazykem, v němž je účet psán.

205

SOA Zámrsk, VL 362, sign A5, inv. č. 493 –2808. Pod tímto inventárním číslem se skrývají všechny obecní účty, výtky k účtům a jejich vyřízení, souhrny účtů a licitační protokoly k jednotlivým vsím. K napsání textu jsem použila SOA Zámrsk, VL 362, sign A5, inv. č. 493 –500. 206 Benátky, Bohuňovice, Brlenka, Bučina, Cerekvice, Čistá, Člupek, Pudilka, Dětřichov, Dolní Újezd, Gajer, Heřmanice, Horky, Horní Újezd, Hrušová, Chmelík, Chotěnov, Janov, Javorník, Kaliště, Kamenná Horka, Karle, Koclířov, Kornice, Květná, Kammené Sedliště, Košíře, Kozlov, Lačnov, Lány, Lažany, Lezník, Lubná, Mandryka, Mikuleč, Morašice, Nedošín, Němčice, Nový Valdek, Opatov, Opatovec, Orlov, Osík, Pazucha, Předměstí, Přívrat, Pohora, Poříčí, Zrnětín, Říkovice, Sebranice, Seč, Sedliště, Semanín, Starý Valdek, Strakov, Střítež, Svinná, Široký Důl, Tisová, Trstenice, Tržek, Újezdec, Vračovice, Zaháj, Záhraď, Záleš.

46

K obecním účtům ještě patří výtky k účtům a jejich vyřízení, což je vlastně odpověď vrchnostenské kanceláře na podobu účtu. Výtky k účtům se zachovaly pro stejné období a vsi jako obecní účty, jen v menší míře.

Protokoly tax (Tax Protokolle) Taxy jsou poplatky, které poddaní platili za různé úřední úkony. Veškeré poplatky byly poctivě evidovány ve vázaných sešitech, rozdělených podle druhu a psaných pro každý rok zvlášť. Jsou rozděleny na Protokoly soudních tax,207 Protokoly tax za vklady do gruntovních knih,208 Poplatkové výtahy z podacího protokolu a Poplatkové výtahy z politického protokolu.209 Poslední dva jmenované jsou rozděleny po čtvrtletích. Sešity, do nichž byly taxy psány, měly nadepsanou první stranu, kde bylo uvedeno pořadové číslo sešitu, panství Litomyšl, označení, o který druh taxy se jedná, a rok, případně pořadové číslo čtvrtletí. Uvnitř sešitu se nacházela jednoduchá tabulka, kde bylo napsáno pořadové číslo (každý sešit začíná číslem 1), důvod poplatku a jeho cena. Většina cen se pohybuje v krejcarech. Ačkoliv se na pravé straně nachází sloupeček pro zlaté i krejcary, ten první je málokdy vyplněn. Na konci strany je vždy zapsána celková suma. Součet se dělal průběžně pro celý protokol, nejen pro jednu stranu. Na konci sešitu je zapsána suma za celé období, označená datem a podepsána vrchním na pravé straně a nejspíše protokolistou na levé straně.210

Hospodářské účty Otázka účtů je v literatuře již velmi dobře zpracována, proto ji zde zmiňuji jen stručně. Účetní knihy jsou stále nedílnou součástí agendy úřadu velkostatku. S rozvojem režijního hospodářství se rozvíjelo i hospodářské účetnictví. Veškerá účetní agenda byla psána v německém jazyce. Nejnižší účetní písemnosti důchodního úřadu jsou účetní doklady. Byly to většinou kvitance, specifikace, konsignace a dílčí vyúčtování. Doklady jsou průběžně číslovány, tvořily roční celky. Text dokladu podrobně popisoval, za jakým účelem byla platba provedena. Pod textem byla znovu výrazně uvedena placená částka. Vpravo dole podepisoval doklad úředník, někdy i vrchní. Vždy na konci roku pořídil důchodní úředník při sestavování celoročního účtu inventář všech dokladů. Tento inventář byl rozdělen na část příjmů a část 207

Zachované pro období 1829 – 1849. - SOA Zámrsk, VL 362, sign. A15, inv. č. 2884 - 2907. Zachované pro období 1836 – 1848. - SOA Zámrsk, VL 362, sign. A15, inv. č. 2908 - 2922. 209 Zachované pro období 1816 – 1849. - SOA Zámrsk, VL 362, sign. A15, inv. č. 2924 - 2957. 210 Text napsán podle čtvrtletního podacího protokolu tax. - SOA Zámrsk, VL 362, sign. A15, inv. č. 2926. 208

47

výdajů. Zachycoval čísla dokladů, jejich popis, zaplacený peněžní obnos a počet listů dokladu. Inventář podepisoval důchodní.211 Podle dokladů byly sestavovány důchodenské měsíční cedule. Příjmová část byla rozdělena na oddíly podle druhu příjmu. U každého oddílu byl napsán nejdříve zůstatek. Poté nový příjem. U jednotlivých položek bylo uvedeno číslo dokladu, text, částka. Pod každou skupinou je napsána celková suma.212 Důchodenské měsíční cedule se dochovaly v přerušované řadě už od roku 1660 do roku 1789. Od roku 1790 zápisy pokračují v podobné formě, ale jsou zapisovány do čtvrtletních cedulí. Takto se pokračovalo až do roku 1832.213 Většinou koncem pololetí prováděl inspektor revizi účtů, k této příležitosti důchodenský písař sestavoval likvidaci důchodenských počtů.214 Likvidace byla rozepsána do stejných oddílů jako měsíční či čtvrtletní cedule, text byl psán na levou stranu stránky. Inspektor, který prováděl revizi, psal k jednotlivým položkám poznámky na pravou stranu stránky. Z dokladů a cedulí byl sestavován celoroční důchodenský účet. Hlavní peněžní účty jsou svázány do knih. Titulní strana obsahuje název účtu, panství, vlastníka a časové rozmezí.215 Důchodenské účty byly vedeny od roku 1643 až do roku 1848.216 Po provedení revize byl účet doplněn poznámkou „Revidiert“ vpravo dole, ke které je někdy připojeno i datum. Důchodenský účet má tři části: příjmovou, výdajovou a samostatný účet piva.217 Množství piva je udáváno v sudech, vědrech a pintách.218 Na konci, tedy za účtem piva, se podepisoval důchodní.219 Další důležitou součástí režijního hospodářství je evidence hmotných zásob, jedná se o tzv. hmotné účetnictví. Hmotné účty podávaly přehled o celém hospodářství na panství, týkaly se všech hospodářských oblastí. Obilní produkce všech dvorů byla zapisována do omlatního či obilního rejstříku220. Na základě údajů z rejstříků byly sestavovány měsíční cedule,221 údaje v nich byly zapisovány podle druhu obilí. Nejprve byl uveden příjem, výdej a nakonec

211

MACHATOVÁ, V.: Finanční správa, s. 33. CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 33. 213 HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 14. 214 Dochované pro roky 1742 – 1840 v přerušované řadě. - Tamtéž, s. 15. 215 CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 34. 216 1643 – 1681, 1684, 1688, 1694 – 1698, 1710 – 1712, 1714, 1717 – 1732, 1737 – 1747, 1749 – 1840, 1842, 1844 – 1848. - HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 14. 217 CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 35. 218 Tamtéž, s. 32. 219 Tamtéž, s. 36. 220 Pro období mezi lety 1810 – 1848 a jsou rozděleny podle dvorů. Existovaly i další rejstříky týkající se travin a obilovin, tentokrát pro celé panství – osevní 1793 - 1848, sklizňové 1713 – 1846, výkupu ječmene 1786 – 1788, pícní 1791 – 1809, travní 1813 – 1847, kontrolní rejstříky zámecké sýpky 1844 – 1847. - HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 21. 221 Pro období mezi lety 1695 – 1777 v přerušované řadě. - Tamtéž, s. 17. 212

48

nový zůstatek. Měsíční cedule podepisoval obroční.222 K revizi byla obvykle jednou ročně sestavována obilní likvidace.223 Na podkladě měsíčních cedulí byl sestavován obilní účet.224 Zápisy v účtu byly psány podle druhů obilí, nejdříve se uvádělo číslo dokladu, číslo položky v měsíční ceduli, popis a množství.225 Vidíme zde stejný systém jako u dalších důchodních účtů. Přehled o užitku z mléka za celý rok se zapisoval do mléčného rejstříku.226 Rejstřík byl opět veden podle dvorů. V soupise bylo uvedeno množství mléka, másla a sýru. U každého dvoru byl nejprve zapsán zůstatek z minulého roku, nový příjem, výdej a nový zůstatek. Na konci rejstříku je sumární výtah. Na závěr byla slovy vypsána částka, která měla být zaplacena v penězích a odvedena do důchodenského úřadu. Rejstřík podepisoval vrchní.227 Živočišná produkce byla uváděna v dobytčích měsíčních cedulích,228 opět byly rozděleny podle dvorů a dobytek byl uváděn podle druhu. Celoroční hospodářství bylo zachyceno v dobytčím účtu,229 který byl vázán do měkkých papírových desek.230 Rybní hospodářství zachycovala rybní měsíční cedule,231 kterou podepisoval purkrabí. Příjem a výdej ryb byl zapisován podle jejich druhu. Na závěr byl sestaven výkaz o stavu ryb podle rybníků.232 Podklady k revizi opět byly v rybní likvidaci.233 Z měsíčních cedulí se sestavoval celoroční rybní účet.234 Evidence zásob skladu byla zapisována ve sklepní měsíční ceduli. 235 Podle druhu zboží byl nejprve zapisován převod z minulého měsíce, potom nový příjem, výdej a nový zůstatek. Měsíční ceduli podepisoval purkrabí.236 K revizi byla stejným způsobem jako u ostatních hospodářských záležitostí sestavována likvidace.237 Skladový účet byl sestavován každoročně za období celého roku. Vinný účet obsahoval záznamy o příjmech, výdajích a zásobách vína.238 Vyhotovený účet podepisoval starší sklepní písař.239

222

CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 36. Pro období mezi lety 1727 – 1846. - HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 20. 224 Pro období mezi lety 1674 – 1853 v přerušované řadě. - Tamtéž, s. 17. 225 CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 37. 226 Dochován pro roky 1729 – 1788. - HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 22. 227 CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 37. 228 Pro období mezi lety 1695 – 1777. - HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 18. 229 Pro období mezi lety 1693 – 1814. - Tamtéž, s. 18. 230 CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 38. 231 Dochovaná v období mezi lety 1745 – 1778. - HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 20. 232 CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 38. 233 Pro období mezi lety 1752 – 1810. - HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 20. 234 Pro období mezi lety 1696 – 1853. - Tamtéž, s. 18. 235 Pro období mezi lety 1725 – 1777. - Tamtéž. 236 CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 38 - 39. 237 Pro období mezi lety 1739 – 1790. - HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 20. 238 Pro období mezi lety 1650 – 1791. - HROMÁDKA, M. – Tamtéž, s. 18. 223

49

Lesní hospodářství bylo jednou z významných položek panského podnikání. Přehled o hospodaření s dřevem podával lesní účet.240 Pohyb dřeva byl evidován podle revírů.241 Účet sestavoval a podepisoval lesní pojezdný, který měl také za úkol připravovat pro revizi likvidaci dřeva.242 V honebních cedulích byla uváděna lovná zvěř, staral se o ně lesmistr. Celoroční přehled příjmů a výdajů zvěře je sepsán v honebním účtu,243 který je opět veden podobně jako jiné celoroční účty.244 V neposlední řadě představoval přínos peněz do pokladny také výběr mýta. Za tímto účelem se vedly Hlavní účty mýta v letech 1824 – 1830, Deníky mýta 1823 – 1828. Mýto bylo vybíráno u tří litomyšlských bran.245 V účetnictví se dbalo také na přehled o dluzích, proto byly vedeny Dlužní výkazy,246 Závazky a pohledávky,247 Knihy dluhů,248 Knihy pohledávek,249 Výpisy vrchnostenských pohledávek z gruntovních knih.

250

Na dluhy a nedoplatky a jejich evidenci se nedbalo tolik

jako na evidenci příjmu z panství. Organizace účetní administrativy se v průběhu let příliš neměnila, spíše jen přibývalo položek. Změnám podléhala spíše vnější úprava knih.

239

CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 39. Pro období mezi lety 1790 – 1854. - HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 19. 241 Výčet revírů: Lubná, Chlumek, Horky, Vysoký les, Hvězda, Bočkov, Čistá, Hrušová pro rok 1835, rejstříky palivového dřeva byly kromě revírů rozděleny ještě podle hájoven, kterých bylo na panství 38. - Tamtéž, s. 27 – 29. 242 CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 39. 243 Pro období mezi lety 1740 – 1848. - HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 19. 244 CIBULKOVÁ, V.: Hospodářství a správa Litomyšl ve 2. pol. 18. stol., s. 40. 245 HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 16. 246 Dochováno pro roky 1789, 1822 – 1825. - Tamtéž, s. 15. 247 V období mezi lety 1790 – 1839. – Tamtéž. 248 V období mezi lety 1798 – 1849. - Tamtéž. 249 V období mezi lety 1790 – 1794 - Tamtéž, s. 16. 250 V období mezi lety 1742 – 1809. - HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: VL. Inventář, s. 16. 240

50

Závěr Panství Litomyšl a jeho správa slouží jako příklad konzervativního typu velkostatku v Čechách. Litomyšlská vrchnost nebyla příliš průkopnická. Jak Trautmannsdorfové, tak Valdštejni-Vartemberkové se sice snažili na panství vydělávat, avšak nejsme svědky žádné zásadní změny v hospodaření. Vrchnost měla spíše nechuť k režijnímu podnikání či zakládání manufaktur. Na tak velké panství se pokusů o podnikání vyskytovalo vskutku pomálu. Největším výnosem z panství se stal pro vrchnost pronájem pozemků, správa dvorů a pivovarů. Příliš pozitivně se majitelé panství nestavěli ani k samotné správě panství. Pozorujeme spíše snahu předat správu komukoliv, kdo o to měl trochu zájem. V úřední agendě je patrná snaha neustále sepisovat finance a majetek, ale kontrola jeho správy spíše chybí. Proto se domnívám, že správa panství vedla neodvratně k dluhům, v nichž se panství zmítalo po celou dobu vedení Trautmannsdorfy i Valdštejny. Většina knih i veškerá činnost kanceláře byla zaměřena na hospodářství a výtěžek z pozemků. Nejpečlivěji je veden účetní materiál. Ten měl také nejdříve sjednocenou formu zápisů, která se už neměnila. Přestože je na hospodářství kladen velký důraz, i v něm lze pozorovat jistou zkostnatělost. Kromě velkého množství účtů představuje výborný doklad péče o hospodářské záležitosti řada konferenčních knih, které byly vedeny od poloviny 18. století. Za úkol jsem si dala prozkoumat skupinu knih se signaturou A - BII ze staré spisovny. Tyto knihy jsem následně rozdělila do tří podkapitol: Knihy dominikální agendy, Knihy politické správy a Účty agendy politické a soudní. Při dělení knih jsem použila rozdělení knih velkostatku podle Václava Rameše, které je pro moji práci nejpříhodnější. Nejprve jsem se věnovala knihám dominikální agendy. Tyto knihy zachycují přehled o půdě, majetku a příjmu vrchnosti. Nejčastěji se jedná o soupisy půdy či majetku podle různých kritérií. Jejich tradice spadá do poloviny 18. století, kdy byly sepisovány první robotní a jiné rejstříky. Jedinou výjimkou jsou urbáře, které byly vedeny již od roku 1620. Popisy, oceňování a soupisy pozemků všeho druhu byly vedeny velmi pečlivě. Ovšem ze všech zápisů vyplývá snaha sepisovat a sčítat výdělky, méně už je vidět kontrola nad užíváním těchto pozemků. Většina rejstříků, které spadají pod knihy dominikálních práv, je psána pro kratší časové období. Často se mění pojmenování knih nebo dochází ke změně kritérií, podle nichž jsou knihy sepisovány. Při bližším přezkoumání však zjistíme, že rubriky v těchto knihách jsou stále stejné a za sto let nedošlo k žádným zásadním změnám. Mezi nejdéle vedené řady patří hraniční popisy, urbáře a robotní rejstříky. Po roce 1848 samozřejmě knihy spojené s feudálním uspořádáním správy

51

panství mizí. Do této kapitoly jsem zařadila již zmíněné urbáře a také urbariální kontrakty pro vsi. Tyto knihy sloužily majitelům panství k evidenci dávek vybíraných od poddaných. Urbariální kontrakty jsou vedeny podobně jako samotné urbáře, jen jsou zápisy rozděleny do sešitů pro jednotlivé vsi. Tyto kontrakty se dochovaly pouze pro rok 1789 v tištěných sešitech. Další z knih, jež sloužily k přehledu o práci a dávkách odváděných poddanými, jsou robotní rejstříky. Těchto rejstříků se zachovalo několik druhů a byly vedeny pravidelně od poloviny 18. století až do roku 1848. Další velkou skupinu knih dominikálních práv představují knihy nájemních smluv a další rejstříky, díky nimž má vrchnost přehled o půdě, kterou najímá nebo s ní jinak disponuje. Tyto knihy a rejstříky se opět dochovaly v několika podobách, formální i obsahová stránka zůstává stejná, jen se mění kritéria rozdělení pozemků. Dalším předmětem mého bádání se staly knihy politické správy. Tvoří nejrozsáhlejší část mnou vybraných knih z fondu Velkostatek Litomyšl. Nejstaršími z těchto knih, vedených v celistvých řadách a sahajících až do poloviny 17. století, jsou kontribuční účty. Kontribuční účty byly psány zpočátku v češtině. Brzy stejně jako většina kancelářské agendy přešly do německého jazyka. Účty jsou psány pro jednotlivé obce zvlášť a je v nich zaznamenán odvod kontribuční daně státu. Ke stejnému účelu sloužily také knihy gruntovní daně pro jednotlivé obce. Ve vedení těchto účtů je patrná uniformita. Na výběr daní dohlížel stát a vrchnostenská kancelář měla za úkol vybírání daní pouze zajistit podle pokynů. Dalšími z knih politické správy jsou protokoly úředních dnů. Obsahují zápisy z jednání s poddanými a rychtáři v různých záležitostech. Jednání probíhala během úředních hodin, kdy byla vrchnostenská kancelář otevřena veřejnosti. Podobně jako úředníci zaznamenávali jednání s poddanými, zapisovali také průběh společných konferencí. Zápisy byly vedeny v konferenčních knihách. Do této podkapitoly patří také knihy dekretů, do nichž byla zapisována rozhodnutí a příkazy majitelů panství. Tyto knihy se dochovaly v letech 1710 – 1855, ačkoliv nejsou dochovány pro všechny roky, jedná se spolu s knihami patentů, kontribučními účty a robotními rejstříky o knihy s nejdelší tradicí na panství Litomyšl. Dále jsem zařadila knihy patentů, cirkulářů a dalších nařízení. Do těchto knih byly listiny z nadřízených úřadů buď přepisovány, nebo byly do knih zakládány jejich originály. Knihy patentů se dochovaly v přerušované řadě v období mezi lety 1649 – 1822, jedná se o nejdelší a nejcelistvější řadu knih politické správy velkostatku Litomyšl. Kopiáře ani dodací knihy se nedochovaly v celistvých řadách. Mezery v jejich vedení představují i desítky let. Otázkou zůstává, zda se tyto knihy opravdu nevedly, nebo se jen nedochovaly. Kopiáře od roku 1679 až do roku 1853, z něhož máme poslední exemplář, prošly značnou proměnou. Změna může být dána vývojem nebo tím, že kancelář 52

začala po několika letech vést knihu znovu bez předchozí šablony. Vzhledem k tomu, že se jakékoliv knihy, jež byly vedeny v souvislých řadách, příliš neměnily, domnívám se, že v případě kopiářů se jedná spíše o druhou domněnku. Mezi další knihy politické správy patří poštovní kniha, kam se zapisovala odeslaná pošta. Konferenční knihy byly vedeny v řadách, podle hospodářských odvětví, o jejichž správě bylo jednáno. Těmto knihám předchází kniha týdenních hospodářských konferencí z přelomu let 1762/1763. Některé z řad konferenčních knih se udržely až do roku 1845. V neposlední řadě také patří mezi knihy vnitřní správy různé soupisy poddaných, které sloužily k přehledu o stavu poddaných na panství, jako ukázku jsem vybrala knihu o odvodu vojska z roku 1792. Podobné seznamy nebyly psány pravidelně, což se odráží i na jejich úpravě, jež se soupis od soupisu liší. Poslední podkapitola se týká účtů politické a soudní agendy. I když je tato část nejkratší, bylo nutné knihy v ní uvedené oddělit od ostatních kvůli jejich specifičnosti. Zařadila jsem zde obecní účty a protokoly tax. Obce musely vykazovat vlastní výdej a příjem peněz a v podobě obecních účtů je předkládaly vrchnostenské kanceláři. Tyto účty se dochovaly pro období mezi lety 1815 – 1848, podobně jako výtky k nim. V podobě jednotlivých účtů vidíme jen malé formální odchylky. Protokoly tax se zachovaly v několika řadách, rozdělených podle důvodu hrazení určené částky. Taxu neboli poplatek hradili poddaní za různé úřední úkony. Tyto protokoly jsou vedeny stručně, pečlivě a přehledně. Ve fondu jsou i další knihy a písemnosti, které by se jistě daly zařadit do této skupiny knih. Jsou ale uloženy mimo signaturu A – BII, kterou jsem si vymezila pro svoji práci. Proto se doplnění této kapitoly stává předmětem další práce. I když bylo řečeno, že se knihy v průběhu let příliš neměnily, můžeme přeci jen pozorovat jejich vývoj. Prvním a jasně pozorovatelným znakem je velký nárůst agendy, přelomovými jsou roky 1750 a 1800, kdy počet knih narůstá geometrickou řadou. Většina knih ze staré spisovny nepřesahuje rok 1848 i přesto, že byla spisovna vedena až do roku 1854. V knihách příliš nedochází ke změnám věcného obsahu, ale zásadně se mění podrobnost zápisů. Zápisy se sice zkracují, ale více se dbá na přesnost a zařazení údajů. Vznikají nové kolonky nebo dokonce nové řady knih, a to kvůli kvalitnější evidenci. Také je ze zápisů patrná snaha o přehlednost. S postupem času se ustálilo oddělování dnů, měsíců a roků nadpisy nebo alespoň linkami. Podobně je to i s nadpisy, které jsou jasně oddělovány, podtrhávány nebo rámovány. Jednoduše řečeno, čím mladší knihu otevřeme, tím snadnější je orientace na stránce.

53

Přestože jsem prošla velké množství knih, pouze jsem tím pootevřela dveře k dalšímu bádání. Témat je opravdu nepřeberné množství. Snad každá z knih, kterou jsem měla v ruce, by si zasloužila hlubší a podrobnější výzkum. Pro panství Litomyšl jsou již velmi dobře zpracovány politické a hospodářské dějiny. V dějinách kultury v poslední době také došlo k velkému pokroku. Zbývají ovšem ještě dějiny sociální. Také z hlediska topografického a geografického nebyla panství věnována přílišná pozornost. Další otázkou je třízení samotného fondu Velkostatek Litomyšl, který by na základě bližšího průzkumu zasloužil zrevidovat. Od věci by jistě nebylo ani vhodnější roztřízení knih a sepsání nového inventáře. Místy je zcela zbytečné rozdílné pojmenování a zařazení jednotek, jako například u pozůstalostních knih. Někdy si naopak materiál zaslouží jemnější a přesnější dělení, jako je tomu například u obecních účtů.

54

Seznam literatury a pramenů Prameny: Státní oblastní archiv v Zámrsku, fond 362 Velkostatek Litomyšl, Stará spisovna, Knihy veřejné správy, sign. A. Státní oblastní archiv v Zámrsku, fond 362 Velkostatek Litomyšl, Stará spisovna, Knihy dominikálních práv, sign. BI. Státní oblastní archiv v Zámrsku, fond 362 Velkostatek Litomyšl, Stará spisovna, Knihy vnitřní správy, sign. BII. Regionální muzeum Litomyšl, fond kartografie, Mapa panství Litomyšl 1836 (?), inv. č. 23B17. Kronika obce Proseč, díl II. 1800-1920, archiv obecního úřadu Proseč.

Literatura: BERAN, Jiří: Ke studiu velkostatku v Čechách na konci 18. století. Zápisy katedry československých dějin a archivního studia II, 1957. s. 78 – 96. CIBULKOVÁ, Věra: Hospodářství a správa na velkostatku Litomyšl ve 2. polovině 18. století, diplomová práce FF UK Praha. Praha 1964, uložená v SOkA Svitavy. DĚDKOVÁ, Ludmila: Úloha vrchnostenského rychtáře v městské správě litomyšlské. Zprávy z muzeí od Trstenické stezky 7, Vlastivědné muzeum v Litomyšli 1969, s. 25 – 34. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka. – JANÁK, Jan – DOBEŠ, Jan.: Dějiny správy v českých zemích od počátků po současnost. Praha 2007. HOFFMANN, František: Správa a městské knihy litomyšlské od 14. do 16. Století. SAP 57, sv. 2, 2007, s. 453 – 549. HROMÁDKA, M. – MORAVCOVÁ, J.: Velkostatek Litomyšl 1513-1949. Inventář. Státní archiv Zámrsk 1960. JANOUŠEK, Emanuel: Několik úvah o patrimoniálních archivech. In: VOJTÍŠEK, Václav a kol. (edd.): Sborník prací věnovaných prof. dru Gustavu Friedrichovi k šedesátým narozeninám. Praha 1931, s. 177 - 191.

55

JANOUŠEK, Emanuel: Patrimoniální správa a patrimoniální archiv. In: VOLF, Miloslav – HAAS, Antonín (edd): Archivní příručka. Sborník přednášek o archivní praxi. Praha 1948. KŘIVKA, Josef: Litomyšlský velkostatek za Pernštejnů. Praha 1959. KŘIVKA, Josef: Nové osady vzniklé na území Čech v letech 1654 – 1854. Praha 1978. LAŠEK, František: Po stopách litomyšlských Valdštejnů a jejich doby. Litomyšl 1936. MACHATOVÁ, Věra: Finanční správa na panství litomyšlském v první polovině 18. století. Diplomová práce FF UK Praha. Praha 1959, uložená v SOkA Svitavy. MORAVCOVÁ, Jarmila: Hospodářství a správa na velkostatku Litomyšl v 1. polovině 19. století, diplomová práce FF UK Praha. Praha 1965, uložená v SOkA Svitavy. RAMEŠ, Václav: Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha 2005. RŮŽIČKA, Jindřich: Litomyšl 70. - 80. let minulého století a její význam v národních dějinách, kandidátská disertační práce FF UK Praha. Praha 1963, uložená v SOkA Svitavy. SKŘIVÁNEK, Milan: Litomyšl 1259 – 2009. Město kultury a vzdělávání. Litomyšl 2009. SVOBODA, Jiří: Hospodářské a sociální poměry na panství litomyšlském v pol. 18. století. diplomová práce FF UK Praha. Praha 1956, uložená v SOkA Svitavy. ŠEBÁNEK, Jindřich – FIALA, Zdeněk – HLEDÍKOVÁ, Zdeňka: Česká diplomatika do roku 1848. Praha 1984. ŠICH, Ladislav: Finanční hospodaření města Litomyšle v 1. polovině 19. století. II. ročníková práce Vysoká škola pedagogická v Praze. Praha 1959. TOMÍČEK, Antonín: Některé zápasy města Litomyšle s ochrannou vrchností. Stručný náčrtek. In: PÁTA, František (ed): Druhá ročenka klubu přátel a rodáků Litomyšle v Praze. Praha 1927, s. 37 – 52. VOREL, Petr: Páni z Pernštejna. Vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha 1999. VOREL, Petr: Pernštejnové v českých dějinách sborník příspěvků z konference konané 8. - 9. 9. 1993 v Pardubicích. Pardubice 1995.

56

Internetové zdroje: Fond Velkostatek Litomyšl dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/archivni-fondy-cr/ ke dni 20. 10. 2013 Erb rodu Trautmannsdorfů dostupné z: http://heraldikus.wz.cz/roderb/t/trautmannsdorf1.htm ke dni 11.11. 2013.

57

Seznam příloh Příloha č. 1: Mapa panství Litomyšl 1836 (?) ................................................................. 59 Příloha č. 2: Erb rodu Trautmannsdorfů .......................................................................... 60 Příloha č. 3: Erb a pečeť rodu Valdštejnů-Vartemberků ................................................. 60 Příloha č. 4: Rodokmen Valdštejnů-Vartemberků ........................................................... 61 Příloha č. 5: Seznamy archiváře Nováka ......................................................................... 62 Příloha č. 6: Přehled úředníků vrchnostenského úřadu.................................................... 63 Příloha č. 7: Kniha patentů 1777 ..................................................................................... 65 Příloha č. 8: Kniha popisů hranic..................................................................................... 66 Příloha č. 9: Kniha přísah ................................................................................................ 67 Příloha č. 10: tabulka dekretů a nařízení.......................................................................... 68

58

Přílohy Příloha č. 1 Mapa panství Litomyšl, pravděpodobná datace 1836 NOWAK, Wenzl: GENERAL KARTE uiber die Sr. HOCHGEBOREN DEM HERRN Herrn ANTON

GRAFEN von WALDSTEIN und WARTENBERG gehorige Herrschaft LEUTOMISCHL mit Beziehungen aller auf derselben sowohl alt als neu erbauten und projektirten Strassen mit Einschluss der… Strassenzüge…, Litomyšl (?) 1836 (?). Popis:

rozměr listu 875 x 555 mm rozměr rámu 855 x 535 mm

Grafické měřítko v německých mílích Materiál: papír Technika: kolorovaný rukopis

RML, fond kartografie, inv. č. 23B -17.

59

Příloha č. 2 Erb rodu Trautmannsdorfů

Zdroj: Erb rodu Trautmannsdorfů dostupné z: http://heraldikus.wz.cz/roderb/t/trautmannsdorf1.htm ke dni 11. 11. 2013.

Příloha č. 3 Erb a pečeť rodu Valdštejnů-Vartemberků

Erb: LAŠEK, František: Po stopách litomyšlských Valdštejnů a jejich doby. Litomyšl 1936, s. 29. Pečeť: VL 362, sign. A11, inv. č. 683, nefol. Foto autorka. 60

Příloha č. 4 Rodokmen Valdštejnů-Vartemberků

LAŠEK, František: Po stopách litomyšlských Valdštejnů a jejich doby. Litomyšl 1936, přílohy nestránkováno.

61

Příloha č. 5 Seznamy dodatečně vytvořené archivářem Novákem

Seznam k tištěné knize patentů, VL 362, sign A4, inv. č. 487. Foto

autorka

62

Příloha č. 6 Přehled úředníků vrchnostenského úřadu Vrchní: Jan Antonín Keys

1737 – 1738

K. B. Wejdek

1740 – 1754

František Myslijovský

1757 – 1761

Václav Svoboda

1761 – 1782

Jan Svoboda

1782 - 1789

Jan Adam Vest

1789 – 1793

Jan Antonín Pauer

1793 – 1794

František Meitl

1794 – 1802

Josef Dolanský

1802 – 1810

Fabián Kříž

1810 – 1815

Jan Křtitel Wenig

1815 – 1820

František Pantaleon Kallmunzer

1820 – 1831

František Braun

1831 – 1846

František Essenther

1846 – 1849

Důchodní: Jiří Vilém Běstovský

1739 – 1751

Ludmila Běstovská

1752 – 1753

František Mysliovský

1754 – 1757

Jan Josef Kossler

1758 – 1762

Vojtěch Josef Sieber

1763 – 1773

Luidgarda Sieberová

1774

Jan Josef Kossler

1775 – 1790

František Kovář

1791 – 1812

Martin Květenský

1813 – 1820

Václav Šrámek

1820 – 1839

Václav Napp

1840 – 1850

63

Purkrabí: Jan Václav Janoušek

1754 – 1757

František Josef Domintr

1758 – 1762

Ludmila Domintrová

1763

Matěj Jan Schindler

1764 – 1765

Václav Valentin Jager

1766 – 1776

Jan Svoboda

1777 – 1782

Augustin Schmid

1782 – 1789

Václav Valentin Jager

1790

Ignác Kraus

1791 – 1810

Jakub Keppert

1810 – 1820

Josef Brechler

1820 – 1828

Josef Klein

1829 – 1855

Obroční: František Josef Kalibán

1728 – 1757

Josef Tomáš Píšelý

1758 – 1760

Václav Valentin Jager

1760 – 1761

Krištof Grunwald

1762 – 1766

Matyáš Hlaušek

1766 – 1784

Jan Kossler

1785 – 1789

Jan Křtitel Wenig

1789 – 1793

Jan Seidel

1794 – 1796

Jan Dominter

1797 – 1809

Josef Částek

1809 – 1820

František Vrána

1820 – 1846 (funkce obročního zrušena 1846)

Přehled je vytvořen na základě údajů z: MORAVCOVÁ, Jarmila: Hospodářství a správa na velkostatku Litomyšl v 1. polovině 19. století, diplomová práce FF UK Praha. Praha 1965, uložená v SOkA Svitavy, s. 121. a CIBULKOVÁ, Věra: Hospodářství a správa na velkostatku Litomyšl ve 2. polovině 18. století, diplomová práce FF UK Praha. Praha 1964, uložená v SOkA Svitavy, s. 145.

64

Příloha č. 7 Kniha patentů pro rok 1777

VL 362, sign. A4, invč. 449. Foto autorka. 65

Příloha č.8 Kniha popisů hranic 1749

VL 362, sign. BI 1, inv. č. 2958. Foto autorka.

66

Příloha č. 9 První strana z knihy přísah

VL 362, sign BII3, inv. č. 3919, fol.1. Foto autorka. 67

Příloha č. 10 Tabulka dekretů a nařízení Dekrety a nařízení kniha 1710 – 1754 rok

počet zápisů 1710 2 1712 1 1713 2 1714 12 1715 17 1716 1 1717 1 1719 3 1 prázdná strana 1730 17

číslování zápisů žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné 1 - 17

písařská držitel panství ruka 1 R František Václav Trautmannsdorf

poznámky všechny zápisy jsou datovány

2R

3R

1731 1732

5 11

18 - 22 23 - 33

1733 1734 1735 1736 1737

14 10 8 11 7

1 - 14 1 - 10 11 - 19 20 - 30 1-7

1738 1739 1740

10 10 5

1 - 10 1 - 10 1-5

5R 6R

1741 1744 1745

9 6 9

1-9 1-6 1 - 12

7R 8R, 9R

1746 1747 1748 1749 1750 1751 1752

5 5 2 11 10 13 15

žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné

1753 1754

11 15

žádné žádné

oddělen rok nadpisem „Anno 1730“ oddělen rok nadpisem „Anno 1732“

4R

nadpis „Anno 1737“, odtud jsou roky nadepisovány nebo odděleny vždy

nadpis „pro Anno“, zápisy jsou podrobnější

další ruka (8R) píše pouze dva zápisy, pak pokračuje ruka předchozí, zápisy 10 - 12 jsou latinsky, opět novou rukou (9R)

8R 10R od roku 1749 do roku 1752 jsou některé zápisy z minulého roku dodatečně zapisovány, do té doby byly zápisy vždy chronologicky Marie Josefa Valdštejn

68

Dekrety a nařízení kniha 1822 - 1840 rok 1822 1823 1824 1826 1827

počet zápisů 2 20 10 4 16

číslování zápisů 1 žádné 1 – 10 žádné žádné

1828

13

žádné

1829 1830 1831 1832 1833 1834 1835 1836 1838 1839 1840

3 5 2 3 2 5 1 1 3 3 2

žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné žádné

držitel panství Jiří Josef Valdštejn

Antonín I. Valdštejn

poznámky začíná srpnem 1822 začínají dlouhé zápisy, v jednom sloupci, jsou podrobnější a delší, číslování se po tomto roku ztrácí, ale přehlednost je zachována roky jsou odděleny linkou, tak je to až do konce knihy

končí 20. května

Dekrety a nařízení kniha 1850 - 1855 rok 1850 1851 1852 1853 1854 1855

počet zápisů 52 28 16 15 1 6

číslování zápisů 129 - 181 182 – 219 220 – 235 236 – 250 251 1/209, 2/202…

držitel panství

poznámky

Antonín II Valdštejn

Zápisy začínají dnem 10. srpna. Kniha pokračuje v průběžném číslování, v němž začala předchozí kniha pro roky 1841 – 1850 od čísla 1. do čísla 128.

Thurn - Taxis

Nové číslování podle nové spisovny, na konci knihy zůstávají prázdné stránky

Tabulky jsou sepsány podle knih dekretů a nařízení: VL 362, sign BI, inv. č. 3020, 3031b, 3032.

69