Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd Andragogika
Bc. Nela Kovaldová
Vzdělávání očima účastníku virtuální univerzity třetího věku Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: doc. PhDr. Dana Knotová, Ph.D.
2014
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Podpis autorky práce
Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí práce doc. PhDr. Daně Knotové, Ph.D. za odborné vedení a rady, které mi v průběhu zpracovávání magisterské diplomové práce poskytovala. Poděkování patří také všem respondentům, díky nimţ mohlo být realizováno výzkumné šetření.
Úvod ........................................................................................................................................... 6 I. TEORETICKÁ ČÁST........................................................................................................ 8 1 Stárnutí a stáří................................................................................................................. 8 1.1 Periodizace stáří ..................................................................................................... 9 1.2 Změny ve stáří ...................................................................................................... 10 1.3 Odchod do důchodu ............................................................................................. 12 1.4 Koncept aktivního stárnutí ................................................................................... 14 2 Vzdělávání seniorů ....................................................................................................... 16 2.1 Vzdělávání seniorů jako součást celoţivotního učení .......................................... 16 2.2 Specifika seniorského vzdělávání ........................................................................ 18 2.2.1 Cíle a funkce seniorského vzdělávání .......................................................... 19 2.2.2 Motivace seniorů ke vzdělávání ................................................................... 20 2.3 Zájmové vzdělávání seniorů................................................................................. 21 2.4 Institucionální podpora vzdělávání v seniorském věku ....................................... 23 2.4.1 Vzdělávání pod záštitou vysokých škol ....................................................... 23 2.4.2 Aktivity organizované samotnými seniory .................................................. 25 2.4.3 Akademie třetího věku ................................................................................. 25 2.4.4 Univerzity volného času ............................................................................... 26 2.4.5 Další moţnosti vzdělávání seniorů ............................................................... 26 2.5 Vzděláváním ke spokojenému stárnutí ............................................................... 27 3 Shrnutí teoretické části ................................................................................................. 30 II. EMPIRICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 31 4 Metodologie empirické části ........................................................................................ 31 4.1 Cíl výzkumu, výzkumné otázky ........................................................................... 31 4.2 Výzkumná metoda................................................................................................ 32 4.3 Výběr vzorku ........................................................................................................ 32 4.4 Vstup do terénu .................................................................................................... 32 4.5 Charakteristika zkoumaného vzorku .................................................................... 33 4.5.1 Metoda sběru dat .......................................................................................... 35 4.6 Etika výzkumu a zajištění validity ....................................................................... 36 4.7 Způsob analýzy dat ............................................................................................... 36 5 Výsledky výzkumu ....................................................................................................... 37 5.1 Aktivní přístup k ţivotu........................................................................................ 38 5.1.1 Aktivity v produktivním věku ...................................................................... 38 5.1.2 Příprava na důchod ....................................................................................... 40 5.2 Potřeby ................................................................................................................. 42 5.3 Pozitivní přístup ke vzdělávání ............................................................................ 44 5.3.1 Pozitivní předchozí zkušenost se vzděláváním ............................................ 44 5.3.2 Důvody ke vzdělávání .................................................................................. 46 5.3.3 Atraktivnost vzdělávacích kurzů .................................................................. 47 5.3.4 Návrhy na zaměření budoucích kurzů .......................................................... 49 5.4 Splnění snu ........................................................................................................... 50 5.4.1 Zachování aktivity ........................................................................................ 50 5.4.2 Organizace všedního dne ............................................................................. 52 5.4.3 Zisk praktických rad ..................................................................................... 53 5.4.4 Pomoc s moderními technologiemi .............................................................. 54 5.4.5 Pomoc se zvládáním osobních potíţí ........................................................... 55 5.5 Bariéry .................................................................................................................. 57 5.5.1 Bariéry vyplývající z organizace vzdělávacích kurzů .................................. 57
5.5.2 Osobní limity ................................................................................................ 58 5.6 Reakce okolí ......................................................................................................... 61 5.6.1 Reakce rodiny a blízkých přátel ................................................................... 61 5.6.2 Reakce známých ........................................................................................... 63 6 Shrnutí a diskuse .......................................................................................................... 64 Závěr......................................................................................................................................... 68 Seznam zdrojů .......................................................................................................................... 70 Přílohy ...................................................................................................................................... 73
Úvod Stárnutí, stáří, to jsou termíny v poslední době často frekventované. Mluví se o nic v různých souvislostech. Stárnutí populace je zmiňováno v kontextu ekonomiky, známé jsou demografické prognózy předpovídající nárůst počtu seniorů v populaci, zvyšuje se naděje na doţití. Pozornost se tedy obrací na lidi v postproduktivním věku, na seniory. Díky pokroku v oblasti zdravotnictví a proměnám ţivotního stylu se senioři těší dobrému zdraví a je ţádoucí, aby i v období penze zůstali nadále aktivní. Aktivita a potřeba jejího zachovávání se staly velmi často zdůrazňovanými pojmy, přičemţ jsou vyzdvihovány zejména přínosy v oblasti prevence pro psychické i fyzické oslabování stárnoucích osob. Peter Gruss (2009, s. 22) uvádí, ţe: „Období raného stáří je na nejlepší cestě stát se pozitivním a aktivním ţivotním úsekem. Během tohoto období se stále více lidem daří zůstávat autonomními a aktivními a přispívat tak k sociálnímu ţivotu a celospolečenské produktivitě.“ V této práci se zaměřím na to, jak senioři vnímají důleţitost vzdělávání. Zajímat mě budou přínosy a bariéry vzdělávání v seniorském věku a také důvody, proč se senioři rozhodli dále vzdělávat. Vzdělávání je jednou z moţností aktivizace seniorů a má řadu pozitivních dopadů. Téma je aktuální i vzhledem k rychle se měnící struktuře společnosti, kdy je potřeba neustále se vzdělávat, protoţe jinak vědomosti zaostávají. U Čornaničové (1998, s. 141) se setkáváme se zajímavou myšlenkou, která, dle mého názoru, vhodně vystihuje aktuálnost tématu práce: Edukácia seniorov sa stáva súčasťou obrazu ţivota seniorov dneška a bude neoddeliteľnou súčasťou ţivota seniora zajtrajška. Andragogika jako vedný, ale aj študijný odbor musí túto zmenu reflektovať, pretoţe celým svojím poznaním je zameraná na seniorov zajtrajška.
Měli bychom se tedy dívat do budoucna a přizpůsobovat se aktuálnímu vývoji. Předpokládá se, ţe vzdělávání seniorů se netýká jen současnosti, ale bude aktuálním i do budoucna. Podíl starých lidí v populaci se neustále zvyšuje a podstatný je také fakt, ţe období stáří zahrnuje poměrně dlouhý časový úsek. Proto je vhodné, zacílit na ně aktivity, které jim přinesou uţitek a obohatí je. Práce je teoreticko-empirického charakteru a je rozdělena do několika větších celků. V teoretické část se zaměřím na objasnění základních pojmů, se kterými budu dále pracovat. Jedná se o pojmy stárnutí a stáří, pozornost bude věnována periodizaci 6
stáří, změnám, se kterými se stárnoucí lidé vyrovnávají, dále bude zmíněn koncept aktivního stárnutí a z něj vyplývající poţadavky na seniory. V další kapitole se zaměřím na vzdělávání seniorů, které bude zasazeno do konceptu celoţivotního učení. Nastíněno bude zájmové vzdělávání a zejména zájmové vzdělávání seniorů. Na vzdělávání bude také nahlíţeno jako na prostředek aktivizace seniorů. V empirické části se věnuji metodologii výzkumu, podstatnou částí je kapitola zaměřující se na interpretaci dat. Bude zodpovězena hlavní výzkumná otázka: Jak senioři vnímají důleţitost vzdělávání v seniorském věku? Pozornost zaměříme také na specifické výzkumné otázky: Co seniory vedlo k rozhodnutí vzdělávat se v seniorském věku? Jaké přínosy vzdělávání senioři vnímají? S jakými problémy se senioři při studiu setkávají?
7
I.
1
TEORETICKÁ ČÁST
Stárnutí a stáří V této kapitole vymezím pojmy stárnutí a stáří, na změny, kterým stárnoucí
člověk prochází. Uţ od narození se člověk vyvíjí, mohli bychom tedy tvrdit, ţe celý ţivot stárneme. V rámci dospělosti jedince můţeme rozlišovat několik na sebe navazujících etap. Jelikoţ v centru této práce je senior, zaměříme se na období stáří. Stárnutí české populace – to je často frekventované téma současnosti. Rodí se méně dětí, přibývá rodin s jedním dítětem, rok od roku se zvyšuje mnoţství seniorů, prodluţuje se naděje doţití 1. Sak a Kolesárová (2012) uvádějí, ţe česká společnost má, co se týká věkového rozloţení, nepravidelnou strukturu, střídají se populačně silné a slabé generace. Za posledních devadesát let se výrazně zvýšila naděje na doţití, a to u muţů o 27,3 roků a u ţen o 31 roků. Podle aktuálních dat Českého statistického úřadu byla v České republice naděje na doţití v roce 2012 u muţů 75 let a u ţen 81 let. Naděje na doţití má vzrůstající tendenci a kaţdý rok se zvyšuje (Naděje doţití, 2012). Předpokládá se, ţe tento trend bude pokračovat i nadále. Rabušic (1995) uvádí předpoklad, ţe v roce 2030 bude v naší populaci 22% aţ 27% osob starších 60 let nebo 17% aţ 21% osob ve věku 65 a více let, coţ opět souvisí se zvyšující se nadějí na doţití. Také Giddens (1999, s. 152) vyjadřuje podobný předpoklad. Domnívá se, ţe: Pokroky v medicíně a výţivě ukázaly, ţe ledacos, co bylo dříve přičítáno nevyhnutelnému procesu stárnutí, lze ve skutečnosti odvrátit nebo alespoň zpomalit. Lidé se dnes doţívají v průměru mnohem vyššího věku, neţ tomu bylo ještě před sto lety, coţ je důsledkem zlepšení výţivy, hygienických podmínek a zdravotní péče.
Jak vidíme, změny v současné struktuře naší společnosti jsou dány zejména dvěma procesy, a to zvyšující se nadějí na doţití a zároveň sniţující se porodností. V populaci se zvyšuje podíl osob starších 60 let, coţ je dáno také zlepšující se zdravotní péčí a důrazem na zdravý ţivotní styl. Často je stárnutí populace vnímáno jako rizikový jev. Zdůrazňuje se především ekonomická stránka věci, nárůst počtu ekonomicky neaktivních osob v populaci a s tím spojené riziko menší produktivity. Tuto 1
Jedná se o: „Odhad průměrného počtu let, kterého se daná osoba můţe doţít, jestliţe budou zachovány stávající úmrtnostní poměry po zbytek ţivota“ (Sak &, Kolesárová, 2012, s. 86).
8
problematiku lze však nahlíţet i z jiného úhlu. Na seniory by nemělo být pohlíţeno stereotypně, jako na hrozbu, která s sebou nese rizika. Spíše by měly být zdůrazňovány přínosy, které mohou společnosti dát. Vţdyť i senioři mohou být stále aktivní, provozovat řadu činností prospěšných nejen pro ně samotné, ale i pro jejich širší okolí. Čornaničová (1998) například mluví o vzdělávání jako o aktivitě, která se vyznačuje přínosy ve dvou rovinách – ve vztahu k seniorovi a ve vztahu k celé společnosti. Samotnému seniorovi vzdělávací aktivity přináší rozvoj osobnosti a obohacení ţivota. Naopak ve vztahu ke společnosti vzdělávání posiluje mezigenerační vztahy, pomáhá utvářet názor veřejnosti na stáří a plnohodnotný ţivot v něm. Senioři také mají moţnost více se věnovat rodině, zejména svým vnukům a trávit s nimi více času. Mohou se také zapojit do různých oblastí společenského ţivota ve své komunitě, například prostřednictvím dobrovolnické činnosti.
1.1 Periodizace stáří V průběhu celého ţivota se měníme, vyvíjíme, kdy ale člověk začíná stárnout? Opravdu je stárnutí celoţivotním procesem, tedy začíná jiţ narozením? Hamilton (1999) uvádí, ţe stárnutí se projevuje změnami v průběhu času, které nastávají po období adolescence. Tyto změny jsou charakteristické určitými znaky. Můţeme se zaměřit na univerzální znaky stárnutí, které se přičítají všem starším lidem. Je to například vrásčitá kůţe. Naproti tomu u probabilistických znaků stárnutí jsou to předpokládané znaky, které se ne vţdy projeví, například určité zdravotní problémy, které se vyskytují jen u některých starších osob. Je obtíţné přesně určit, kdy se člověk stává starým. Běţným měřítkem stáří se stal kalendářní věk, ale ani tento údaj nemá vţdy přesně vypovídající hodnotu. Starší lidé jsou totiţ značně nehomogenní skupinou. Někteří si i ve vyšším věku zachovají mladistvost, naproti tomu jiní odpovídají představě starého člověka. Období stáří se tedy zpravidla vymezuje pomocí věku. Hamilton (1999) pracuje s pojmem sociální věk, který se vztahuje k očekávání společnosti vzhledem k určitému věku. U lidí nad šedesát let se tedy předpokládá, ţe budou usedlejší, klidní a nastoupí do důchodu. Je tedy patrné, ţe nelze přesně určit okamţik, kdy člověk zestárne a začne být povaţován za starého. Kategorizace podle biologického věku je sice nepřesná a nemá přesně vypovídající hodnotu, i přesto je však všeobecně přijímanou.
9
Stáří lze rozdělit do několika na sebe navazujících etap. Například Světová zdravotnická organizace vymezuje období raného stáří ve věku 60 – 74 let. Podle tohoto rozdělení tedy můţeme člověka ve věku 60 let označit za starého. Podobně je tomu také u jiných autorů, např. Vágnerová (2000); Čevela, Kalvach & Čeledová (2012). Ti stáří dělí do následujících etap:
Počínající stáří – jedná se o seniory ve věku 60 – 74 let. Obvykle se projevuje silný zájem o seberealizaci a participaci, senioři jsou v tomto období aktivní a zajímají se o různé činnosti.
Vlastní stáří – věk 75 – 84 (89) let. Je to období nastupujících zdravotních problémů, narůstá potřeba odpočinku a sníţení zátěţe, aktivita jedince se sniţuje.
Dlouhověkost – nastává ve věku 85 (90) a více let. Zhoršují se problémy se soběstačností, senioři potřebují podporu a péči od okolí.
Budu vycházet z výše uvedené periodizace, kdy je za období stáří povaţován věk od 60 let.
Haškovcová (2010) dodává, ţe kromě tohoto rozdělení podle biologického věku, bývá v běţné praxi za starého člověka povaţován kaţdý, kdo dosáhl penzijního věku.
1.2 Změny ve stáří Nyní se podíváme na některé změny, které jsou se stářím spojeny a je vhodné je mít na paměti při práci se starým lidmi. Domnívám se, ţe pro účely této práce je vhodné nastínit i tuto problematiku. Pracujeme-li se staršími lidmi, je potřebné znát změny, kterými prochází a přizpůsobovat jim prostředí. V oblasti vzdělávání je to přizpůsobení učebních podmínek v závislosti na moţných hendikepech seniorů, například zhoršeného smyslového vnímání. Nastíníme si tedy stručně změny, které souvisí se vzděláváním seniorů nebo na něj mají vliv. Na prvním místě bych chtěla zmínit změny ve smyslovém vnímání. Jsou to změny zřejmé, jasně rozpoznatelné a mohou starším lidem působit značné obtíţe. Langmeier & Krejčířová (1998) mluví o zhoršujícím se smyslovém vnímání, kdy u 90% osob starších 60 let se objevuje zhoršení zrakového vnímání a u 30% zhoršení sluchového vnímání. Tyto změny ovlivňují negativně výkon starších osob, pracovní činnost, způsoby rekreace, rovněţ s sebou nesou vyšší riziko úrazů. Zejména co se týká vzdělávacích
10
aktivit pro seniory, je potřebné pamatovat na tyto moţné potíţe a přizpůsobit výuku tak, aby byla pro seniory srozumitelná. Se vzděláváním neodmyslitelně souvisí kognitivní funkce a inteligence. Co se kognitivní oblasti týká, Gruss (2009) uvádí úbytek pozornosti, sníţení rychlosti myšlení a vnímání, sloţitější vytváření asociací. Zároveň však říká, ţe schopnosti zaloţené na ţivotních zkušenostech a vědomostech jsou stabilní a dokonce se i v pozdním věku mohou zlepšovat. Z tohoto důvodu tady není na místě starší osoby podceňovat. Mnohé z jejich vědomostí a zkušeností jsou pevně zakotveny a připraveny pro další vyuţití. Při práci se seniory je však vhodné myslet na výše uvedené kognitivní změny, které by mohly být při dalším studiu limitující. Proto je potřeba přizpůsobovat se potřebám seniorů, a to například jasnou strukturací učebního materiálu nebo přesným zadáním úkolů. V souvislosti se stárnutím se objevují diskuse o změnách v inteligenci starších osob. Cattell (1971) a Horn (1978) in Hamilton (1999) rozlišili inteligenci fluidní a krystalickou. Krystalická inteligence je souhrnem vědomostí, které člověk za celý ţivot nastřádal a měří se jednoduchými otázkami, kdy má jedinec například za úkol definovat nějaká nejasná a nepříliš pouţívaná slova. Naproti tomu fluidní inteligenci chápeme jako schopnost řešit nové problémy. Při testování fluidní inteligence je důleţitá přesnost i rychlost. Langmeier a Krejčířová (1998), se domnívají, ţe s postupujícím věkem se fluidní inteligence zhoršuje, zatímco krystalická inteligence zůstává bez výraznějších změn. Vidíme, ţe stárnoucí lidé prochází řadou změn. Na prvním místě to jsou změny v oblasti smyslového vnímání, obecně se jedná o jeho zhoršování, coţ seniorům znesnadňuje proces učení. Proto je potřeba tyto změny při práci se seniory zohledňovat. Dále to jsou změny ve vztazích s druhými, kdy velkou roli hraje rodina, partner, děti a zejména vnoučata. Nelze tvrdit, ţe starší člověk by byl méně schopný, neţ člověk mladý. Zatímco mladší lidé oplývají ve vetší míře schopnostmi jako je rychlost, důvtip, bystrost, přesnost, starší osoby zase mohou čerpat ze svých dlouholetých zkušeností a nabytých vědomostí. U starších lidí je zapotřebí brát ohled na výše uvedené změny, protoţe, jak uvádí Čornaničová (1998), vlivem těchto změn staří lidé vyţadují neustálou adaptaci a přizpůsobování se změněným podmínkám. Pochopitelně jsou mezi staršími lidmi, co se týká psychických a kognitivních schopností a dovedností, značné rozdíly. Čím aktivnější člověk byl v mladším věku, tím lépe se vyrovnává s nároky ţivota ve věku vyšším (Beneš, 2008). Kvalita ţivota v období stáří závisí také na samotném jedinci a na tom, jaký postoj k tomuto ţivotnímu období zaujme. 11
1.3 Odchod do důchodu V této kapitole bych chtěla navázat na výše uvedenou kapitolu o změnách v seniorském věku. Odchod do důchodu je povaţován za jednu z nejzásadnějších změn v období stáří. Fakt, ţe člověk přestal být ekonomicky aktivní je jeden z významných faktorů, který přispívá k vnímání jedince jako starého člověka. Podle České správy sociálního zabezpečení je odchod do starobního důchodu podmíněn dvěma faktory: věkem a získáním potřebné doby pojištění. V roce 2014 činí věk odchodu do důchodu u muţů 63 let, u ţen je odchod do penze podmíněn také počtem dětí, které vychovaly. Ţeny se dvěma dětmi tak mohou odejít do důchodu ve věku 60 let, ţeny, které mají tři a více dětí pak v 59 letech (Jak ţádat, 2014). V souvislosti se současným demografickým vývojem je pravděpodobné, ţe se věk při odchodu do důchodu se bude neustále zvyšovat. Problematika odchodu do důchodu a financování důchodů je aktuální otázkou sociální politiky. Jak uvádí Syrový (2012), odchod do důchodu s sebou nese pokles příjmů. Pravidlem je, ţe čím vyšší byl příjem, tím vyšší bude důchod. Zároveň však platí, ţe čím vyšší byl příjem, tím razantnější je pokles příjmu po odchodu do důchodu. V posledních letech má výše důchodů klesající tendenci. Období, kdy je člověk v důchodu, trvá 20 i více let a současný stav financování důchodů je neúnosný. Problémem je, ţe tím jak populace stárne, ubývá ekonomicky aktivních, tedy těch, kteří stávajícím důchodcům přispívají na penze. Proto je nutné hledat jiné příjmy nebo zdroje, které by přispěly na financování penzí budoucích generací (Čevela, Kalvach & Čeledová, 2012). Podle Haškovcové (2010) je odchod do důchodu pro značnou část lidí traumatizující. Je to přechod k něčemu novému a dosud neznámému. Můţeme dokonce mluvit o jakémsi „pádu do prázdnoty“, přičemţ čím vyšší post člověk zastával, tím je tento pád strmější. V penzi se částečně stírají rozdíly mezi lidmi, které byly dříve dány jejich profesí.
Křivohlavý (2011) se domnívá ţe s nástupem do důchodu se mění
identita člověka. Před důchodem měl člověk určité postavení, vybudoval si ve svém zaměstnání nějakou pozici, mnohdy byl povaţován za důleţitého a velmi schopného. Jak ale uvádí Hamilton (1999), obavy jsou spjaty spíše s očekáváním nové situace, která ještě nenastala. To znamená, ţe kdyţ skutečně člověk přestane pracovat, většinou se s novou situací poměrně rychle vyrovná a začne ji vnímat pozitivně.
12
Na situaci odchodu do penze tedy lidé mohou reagovat různými způsoby. Bromley (in. Čornaničová, 1998) uvádí pět typů osobnosti. Tyto typy byly rozlišeny podle toho, jak se člověk adaptuje na změnu:
Konstruktivní strategie: Jedná se o vyrovnané jedince, kteří se dokázali dobře vyrovnat s novou situací, mají bohaté vazby s druhými lidmi, které se snaţí zachovávat. Jsou schopni se dobře přizpůsobit novým okolnostem, mají pestrou škálu zájmů, které neustále rozvíjí, jsou pruţní v myšlení a mají smysl pro humor.
Strategie závislosti: Tito lidé jsou spíše pasivní a mají sklon k závislosti na jiných lidech, přesto je tato reakce ještě společensky přijatelná. Nespoléhají jiţ na své síly, odpovědnost a povinnosti přenechávají mladším, uzavírají se do sebe.
Obranný postoj: Jsou to lidé, kteří konají podle zaţitých zvyků a konvencí, přehnaně se emočně kontrolují. Jednají tak z důvodu zahnání myšlenek na své problémy a obtíţe.
Nepřátelství: Jedná se o osoby, které jsou agresivní a nepřátelské k druhým lidem. Mají sklon obviňovat ostatní za své neúspěchy. Mají zjednodušující pohled, jsou neústupní ve svých názorech, jejich představy o světě a sobě samém jsou nereálné. Stáří vnímají negativně a neumí se s ním smířit.
Sebenenávist: Jsou to lidé, kteří se od předchozí skupiny liší tím, ţe agresivitu
projevují
vůči
sobě
samému.
Jsou
přehnaně
kritičtí
a nespokojení s proţitým ţivotem. Koníčky mají jen zřídka, zveličují svoji fyzickou i psychickou neschopnost. Čornaničová (1998 dále uvádí, ţe senior se především musí ztotoţnit s novou rolí a přijmout hodnotovou orientaci, která odpovídá jeho věku, společenskému postavení a schopnostem. Je patrné, ţe odchod do důchodu zcela změní kaţdodenní ţivot seniora. Senior se musí na novou situaci adaptovat – tedy se jí přizpůsobit. Dosud byl reţim všedních dní dán rytmem práce, s odchodem do penze se však náplň běţného dne razantně mění. Najednou se člověk potýká s mnoţstvím volného času a většina činností je zaloţena na dobrovolnosti. Jak senior tento čas vyplní je jeho svobodným rozhodnutím. Rabušic (1995) uvádí, ţe odchod do důchodu můţe být vnímán jako značně stresující moment,
13
a to z toho důvodu, ţe mnozí senioři nemají na toto období připravený ţádný program. Kvůli tomu je pro ně tato situace stresující a obtíţná a musí hledat nová východiska. Podobně tuto problematiku vnímá Hamilton (1999, s. 162), jenţ uvádí, ţe „lidé blíţící se důchodovému věku začínají mít obavy a jsou zvýšeně sebekritičtí.“ Obavy jsou zcela pochopitelné. Řadu let byl jedinec ekonomicky aktivní, práce dávala jeho všedním dnům strukturu a řád. V momentě nástupu do penze se tento stereotyp mění a člověk se musí vypořádat se zcela novou situací. Proto se jeví jako vhodné se na přechod do důchodu připravovat jiţ v době ekonomické aktivity. Jiţ v této době člověk můţe plánovat aktivity, které bude v důchodu vykonávat. Tím napomáhá k pozdější snadnější adaptaci na toto nové období.
1.4
Koncept aktivního stárnutí V souvislosti s tím, jak společnost stárne, se objevují relativně nové pojmy.
Jedním z nich je koncept aktivního stárnutí, který koncem 90. let přijala Světová zdravotnická organizace, jako reakci na stárnutí celosvětové populace. Hamblinová (2013) uvádí, ţe pojem aktivní stárnutí byl poprvé pouţit ve Spojených státech amerických v 60. letech 20. století., ve spojitosti s úspěšným stárnutím, udrţením aktivity a ţivotní spokojenosti i ve vyšším věku. Koncept ve své nynější podobě vychází ze zásad OSN pro seniory, zdůrazňuje nutnost změny v začleňování seniorů do společnosti. Důleţitou součástí této koncepce je pozitivní pohled na stárnutí a zajištění aktivní participace na společenském, ekonomickém a kulturním ţivotě. Můţeme říci, ţe Česká republika prosazuje zásady aktivního stárnutí prostřednictvím vlastních dokumentů. Konkrétně se jedná o dokument Kvalita ţivota ve stáří – Národní program přípravy na stárnutí pro období let 2008 – 2012, v němţ jsou některé ze zásad aktivního stárnutí zahrnuty. Jedná se například o poţadavek celoţivotního přístupu ke zdraví a prevenci, vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení, hmotnému zabezpečení, sociální participaci nebo genderovou rovnost. (Manuál aktivního, 2012). Aktivní stárnutí by tedy mělo být opakem nicnedělání. Nicnedělání totiţ vede k útlumu, pasivitě a takoví lidé bývají ve srovnání s aktivnějšími zpravidla méně spokojení a méně fyzicky a psychicky odolní. Čím se taková aktivita vyznačuje? Aktivní jedinec by měl být zejména otevřený novým podnětům, smysluplně vyuţívat volný čas, rozvíjet své zájmy a společenské kontakty, seznamovat se s novými lidmi 14
a dívat se na svět optimističtěji (Tamtéţ, 2012). Aktivní stárnutí bývá chápáno jako zdravé stárnutí, kdy se jedinec snaţí vyvarovat nemocem. Jednou ze sloţek aktivního stárnutí je i vzdělávání, které napomáhá osobnímu rozvoji a také podporuje sociální zapojení seniorů do společnosti. Můţeme tedy říci, ţe koncepce aktivního stárnutí poţaduje, aby jedinec dbal na své zdraví a dobrou kondici, byl aktivní v oblasti veřejného dění a vzdělával se i v seniorském věku. Pokud budou tyto poţadavky splněny, předpokládá se, ţe jedinec bude samostatný a soběstačný i ve vyšším věku (Holmerová et al., 2013).
15
2
Vzdělávání seniorů Jednou z významných cílových skupin ve vzdělávání dospělých se stali senioři.
Specializované vzdělávání seniorů se objevuje uţ v 70. letech. V době svého vzniku znamenala edukace seniorů počátek nového náhledu na seniory jako na aktivní a cílevědomé jedince (Čornaničová, 1998). Zejména v poslední době je seniorům věnována větší pozornost. Beneš (2008) vysvětluje proč tomu tak je. Jiţ byl zmíněn známý fakt, ţe populace stárne a prodluţuje se naděje doţití. Narůstá tak počet lidí v populaci, kteří překročili věk 60 let. V řadě zemí je dokonce samotná doba důchodu delší, neţ doba přípravy na povolání. V neposlední řadě hraje důleţitou roli také rostoucí konzumní síla seniorů. V roce 2008 byl za podpory Evropské komise realizován projekt Seniors Education and Training. Tento projekt se zaměřil na výměnu zkušeností v oblasti vzdělávání seniorů starších 65 let, mezi čtyřmi zeměmi – Českou republikou, Rakouskem, Španělskem a Švédskem. Na základě provedeného výzkumného šetření bylo zjištěno, ţe vzdělávání je faktorem, který výrazně ovlivňuje kvalitu ţivota seniorů. Dále bylo zjištěno, ţe vzdělávání by nemělo být zaměřeno do hloubky, spíše je ţádoucí zacílit jej na osobní rozvoj a navázat na záliby daného jedince. Vhodné je také přizpůsobit vzdělávání konkrétnímu člověku tak, aby bylo v souladu s jeho volnočasovými, profesními, rodinnými a jinými prioritami. Provedený výzkum se týkal také univerzit třetího věku. V této oblasti bylo zjištěno, ţe senioři jednoznačně upřednostňují vzdělávání nabízené univerzitami a vysokými školami, záštita univerzity jim totiţ dává jakýsi punc kvality (Sokolovský, 2010). Výsledky tedy ukázaly, ţe vzdělávání můţe zvyšovat kvalitu ţivota seniorů. Přitom je při vzdělávání seniorů vhodné volit takové aktivity, které pomohou osobnímu rozvoji jedince a naváţí na jeho zájmy a priority. Do obecného povědomí seniorů se také dostávají univerzity třetího věku, které se těší oblibě zejména z toho důvodu, ţe zaručují určitou úroveň kvality.
2.1 Vzdělávání seniorů jako součást celoživotního učení Vzdělávání seniorů je součástí konceptu celoţivotního učení. Učení jiţ dávno není spjato pouze s prostředím škol a školských zařízení. Příleţitosti pro učení se nám nabízí
16
v průběhu celého ţivota, mluvíme tedy o celoţivotním učení. Nejprve si tento pojem definujeme. Termín celoţivotní učení znamená souhrn všech vzdělávacích a rozvojových aktivit v průběhu celého ţivota, počínaje předškolním vzděláváním. Nejvyšší stupeň formální soustavy představuje terciární vzdělávání, na které navazuje další, často méně formalizované (neformální a informální) vzdělávání a učení. (Veteška, 2008, s. 13)
Jak jiţ vyplývá ze samotného termínu, jedná se o učení, které prostupuje celým ţivotem jedince, v jakémkoliv věku. Podstatné je vnímání učení jako nepřerušované kontinuity. Vědomosti a dovednosti získané během školního vzdělávání jsou totiţ nedostačující a nelze z nich čerpat po celý ţivot. Proto je potřeba budovat pozitivní postoj ke vzdělávání a tím podporovat celoţivotní učení (Memorandum, 2000). Podle Strategie celoţivotního učení (2007) zahrnuje celoţivotní učení následující oblasti:
Formální vzdělávání. Toto vzdělávání je realizováno ve vzdělávacích institucích, zpravidla se jedná o školy. Je rozčleněno na několik na sebe navazujících stupňů vzdělání, po jejich absolvování získá student příslušné osvědčení.
Neformální vzdělávání. Toto vzdělávání můţe jedinci zlepšit společenské nebo pracovní uplatnění. Zahrnuli bychom zde vzdělávání poskytované zaměstnavateli, soukromými vzdělávacími institucemi, neziskovými organizacemi, školskými zařízeními a dalšími organizacemi. Podmínkou je účast odborného lektora. Toto vzdělávání nevede k získání stupně vzdělání.
Informální vzdělávání. Informální vzdělávání je proces získávání vědomostí, dovedností, kompetencí z kaţdodenních činností. Zahrnuli bychom zde také sebevzdělávání.
Předpokladem pro celoţivotní učení je vzájemná komplementarita a prolínání výše uvedených forem učení během celého ţivota. Setkáváme se s faktem, ţe ani termín celoţivotní není dostatečně výstiţný, proto se uplatňuje také termín „všeţivotní“ (lifewide) učení, které má zdůrazňovat fakt, ţe učení probíhá v jakémkoliv prostředí (Tamtéţ, 2007).
17
Je tedy zřejmé, ţe vzdělávání a učení nepatří pouze do období dětství a mládí. Učíme se v podstatě ihned po narození, v období předškolního věku, poté navazujeme školním vzděláváním – primárním, sekundárním a terciárním. Po ukončení tohoto formálního vzdělávání nastupuje vzdělávání neformální a informální. Učíme se tedy nejen v institucích k tomu určených, ale také ve svém volném čase, na různých místech, záměrně i nezáměrně, vědomě i nevědomě.
2.2
Specifika seniorského vzdělávání Mluvíme-li o vzdělávání seniorů, máme na mysli skupinu lidí, která se vyznačuje
určitými specifickými rysy. Jedná se o značně heterogenní skupinu jedinců s různými zkušenostmi, vědomostmi, dovednostmi z různých oblastí a různým vzděláním. Jsou to lidé, kteří v období své ekonomické aktivity vykonávali různorodá povolání. Senioři se tak stávají skupinou potřebující takový přístup, který bude brát ohled na jejich specifika. Klevetová & Dlabalová (2008) v této souvislosti hovoří o stereotypech, které bývají u starších osob zakotveny a nechtějí je měnit. Mohou tak být překáţkou při osvojování nových vědomostí. Při práci s touto skupinou lidí je vhodné mít na paměti některé ze zásad. Je to například potřeba větší názornosti a přehlednosti informací, přehledná strukturace učebního materiálu. Je zapotřebí objevit moţnost a schopnost kaţdého seniora a opírat se o ně. Podstatnou roli hraje také ocenění, které seniory motivuje k dalším výkonům. Senioři mají také specifické nároky na organizaci vzdělávacích aktivit. Šerák (2009, s. 196) v této souvislosti uvádí následující poţadavky:
dostupnost místa konání
bezbariérovost všech prostor
vhodná intenzita osvětlení
dostatečná hlasitost výkladu
přiměřená velikost, kontrast a grafika vzdělávacích a informačních materiálů
přítomnost protiskluzových a stabilizačních prvků
Při vzdělávání seniorů je proto zapotřebí přizpůsobit jejich potřebám také prostředí, v němţ edukace probíhá. Místo by mělo být lehce dostupné a bezbariérové, mělo by být přizpůsobeno moţným fyzickým omezením seniorů.
18
Učení v seniorském věku je však obtíţnější, neţ v mladším věku, je tedy vhodné pamatovat také na omezení, která s sebou edukace seniorů nese. Šerák (2009) mluví o delší době potřebné k osvojení nových poznatků, potřebě logické strukturace materiálu, nedostatečně zvládnuté strategii učení. Problémy dále mohou činit delší přestávky během procvičování naučeného a přílišná rychlost prezentování dané látky. 2.2.1
Cíle a funkce seniorského vzdělávání Nyní se blíţe zaměříme na cíle a funkce, které jsou se vzděláváním seniorů spjaty.
Haškovcová (2010, s. 129) říká, ţe: „ Cílem seniorského vzdělávání je smysluplně kultivovat čas stárnoucích dní. Na prvním místě překvapivě není edukační aspekt těchto vzdělávacích aktivit, ale spíše vhodné vyuţití volného času.“ Co se týká didaktických cílů vzdělávání seniorů, Prusáková (in Čornaničová, 1998) vymezila cíle poznávací, které se orientují na zisk vědomostí v oboru, jenţ jedince přitahoval jiţ v mladším věku, ale vzhledem k okolnostem byla tato touha naplněna aţ ve věku seniorském. Dále to jsou postojové cíle zaměřené na budování vztahu k novému ţivotnímu období a psychomotorické cíle, orientující se na schopnosti psychické i fyzické. Při plánování cílů je zapotřebí brát na vědomí fakt, ţe plánování vzdělávacích aktivit by mělo vycházet ze zájmů účastníka vzdělávání. Čevela, Kalvach & Čeledová (2012) vymezili funkce vzdělávání v seniorském věku:
Preventivní – zisk informací o úspěšném stárnutí, zachování psychického i fyzického zdraví
Rehabilitační – rehabilitace znalostí, dovedností, schopností, prevence jejich zastarávání
Volnočasová – zisk nových znalostí, inspirace k volnočasovým aktivitám, posilování
sociálních kontaktů, uspokojení
potřeby vzdělávat
se
a poznávat nové
Anticipační – poskytování informací o změnách, orientace v nových jevech a technologiích
Dospěli jsme tedy k zjištění, ţe seniorské vzdělávání nemá pouze edukační funkci, ač by se to mohlo na první pohled zdát. V centru zájmu je pochopitelně zisk nových vědomostí, dovedností a prevence jejich zaostávání. Podstatné jsou také informace o nových technologiích a změnách. Do popředí se však dostávají i jiné 19
aspekty, jako vyplnění volného času seniora, zachování zdraví nebo podpora kontaktů s jinými seniory. 2.2.2
Motivace seniorů ke vzdělávání Příleţitostí pro vzdělávání je velké mnoţství a senioři si mohou vybírat z řady
různorodě zaměřených kurzů, přednášek. I přes to se vzdělávají jen někteří z nich. Podle výsledků výzkumu, který byl pod názvem Ad hoc module on lifelong learning v roce 2003 proveden Eurostatem, se ve věkové skupině 55 aţ 64 let věnuje jakékoliv vzdělávací aktivitě pouhých 20 % obyvatel České republiky. Pro srovnání, například výsledky v Rakousku činí 93 %, ve Slovinsku 78 %, v Dánsku 72 % (Rabušicová & Rabušic, 2008). V roce 2005 bylo provedeno výzkumné šetření Vzdělávání dospělých, které realizoval tým pracovníků Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity ve spolupráci s Fakultou sociálních studií. Ukázalo se, ţe vzdělávacího kurzu se ve věkové skupině 55 aţ 65 let během jednoho roku zúčastnilo 22 % respondentů.
Ve věkové skupině 60 aţ 65 let to bylo 12 %.
Významnou roli sehrálo vzdělání respondentů, čím vyšší bylo dosaţené vzdělání, tím pravděpodobnější byla účast na vzdělávání. Výzkumníky zajímaly také důvody neúčasti na vzdělávacích aktivitách. Ve skupině respondentů ve věku 60 aţ 65 let odpovědělo 78 % dotázaných, ţe vzdělávání pro ně jiţ nemá smysl. Další důvody, které senioři volili byl nedostatek finančních prostředků a obavy z nezvládnutí kurzu (Tamtéţ, 2008). Vidíme tedy, ţe účast starších osob na vzdělávání je minimální. Přestoţe příleţitosti pro vzdělávání se nabízí, senioři je příliš často nevyuţívají, mohli bychom tedy tvrdit, ţe nejsou motivováni k tomu, aby se dále vzdělávali. Nejčastějším uvedeným důvodem je, ţe pro seniory jiţ vzdělávání postrádá smysl, tudíţ se jim jeví jako zbytečné. Jako bariéra učení u seniorů působí také strach z neúspěchu ve vzdělávání, coţ můţe poukazovat na nízké sebevědomí seniorů. Čím je tedy způsobeno, ţe někdo o vzdělávání v seniorském věku jeví zájem a jiný ne? K vysvětlení této problematiky by bylo vhodné nejprve objasnit pojem motivace. Nakonečný (1996, s. 14) o motivaci říká, ţe to je: „rozpor mezi tím, co subjekt aktuálně proţívá, a tím, co proţívat touţí… Jinak řečeno, motivace vyjadřuje stav vnitřní psychické nerovnováhy a chování směřuje k jejímu udrţování a obnově, kdyţ byla narušena.“ Jedinec si tedy je vědom určitého nedostatku, má nějaký deficit a touţí po tom, aby stávající situaci změnil. V našem případě chce tedy situaci změnit
20
prostřednictvím vzdělávacích aktivit. Můţe se jednat o touhu naučit se něco nového, svou roli však sehrávají i jiné motivy, například setkání s přáteli, udrţení celkové aktivity nebo třeba zpestření a oţivení volného času. Gruss (2009) uvádí, ţe to, jestli bude mít člověk zájem se vzdělávat i v seniorském věku, je dáno také postojem, který ke vzdělávání zaujal ve svých mladších letech, konkrétně především ve fázi formálního vzdělávání. Senior tak můţe být ovlivněn předchozí, ať uţ pozitivní, tak i negativní zkušeností se vzděláváním. Tak mohou vznikat bariéry, které jsou překáţkou dalšího vzdělávání. Svou roli hraje i aktivita jedince v předdůchodovém věku. Pokud byl člověk i dříve aktivní, předpokládá se, ţe takovým bude i v období penze. Jestliţe tomu bylo naopak, můţeme očekávat, ţe nečinnost se přenese i do postproduktivního období. S obdobným názorem se setkáváme u Beneše (2008), který se taktéţ domnívá, ţe účast na vzdělávání v seniorském věku je podmíněna dřívější aktivitou jedince v této oblasti. Kromě zájmu o poznání můţe být motivem také touha po kontaktech s jinými lidmi, udrţování vlastních sil, snaha najít smysl ţivota. Šerák (2009) v souvislosti se vzděláváním dospělých mluví o tzv. motivačním trojúhelníku. Ten ukazuje, ţe pro efektivní učení je potřebné následující: moţnost se učit, motivace k učení a umění se učit. Člověk by tedy měl mít takové zázemí a dostatek času aby učení bylo realizovatelné, dále je potřebná vnitřní motivace a zvládnutí postupu učení.
2.3
Zájmové vzdělávání seniorů Andragogický slovník (2012) vymezuje zájmové vzdělávání jako soubor
poznávacích, vzdělávacích a jiných aktivit, které vedou k účelnému naplnění volného času a jsou realizovány mimo školní vzdělávání. Jako charakteristické znaky jsou uváděny: zájem, dobrovolnost, volný čas, svobodný výběr, pestrá nabídka, uspokojení potřeb, aktivita a otevřenost, neformálnost. Šerák (2009, s.50) definuje zájmové vzdělávání jako: „souhrn krátkodobých i dlouhodobých forem, které umoţňují edukační, tvůrčí i organizační volnočasové aktivity účastníků směřující k saturaci jejich zájmu.“ Zájmové vzdělávání se tak stává prostředkem seberealizace jedince a jeho osobnostního rozvoje. Zájmové vzdělávání bychom zařadili do oblasti informálního učení nebo také neformálního vzdělávání. V této práci se budu zaměřovat na oblast neformálního 21
vzdělávání, tedy vzdělávání, které je realizováno záměrně s cílem něco nového se naučit, dozvědět. Podle Bílé knihy (2001) bychom zájmové vzdělávání zařadili do ostatního vzdělávání dospělých. Zde mimo zájmové vzdělávání řadíme také vzdělávání občanské nebo vzdělávání seniorů. Zájmové vzdělávání můţe být realizováno v různých institucích, ale i mimo ně. Šerák (2009) uvádí, ţe zájmové vzdělávání dospělých můţe probíhat těmito způsoby:
sebevzděláváním,
vlastním
řízením
učení,
za podpory
vhodných
informačních zdrojů, zejména literatury
za pomoci formální nebo neformální organizaci, která, přestoţe se na poskytování vzdělávání přímo nespecializuje, umoţňuje jedinci naplnění jeho zájmů a edukačních potřeb
ve
formální
nebo
neformální
organizaci,
která
se
specializuje
na vzdělávání v dané oblasti
kombinací výše uvedených moţností
Jak jiţ bylo řečeno, zájmové vzdělávání je zaloţeno na rozvoji znalostí o vlastních zájmech, o tom, k čemu člověk tíhne a co jej zajímá. Tato práce se zaměřuje na věk seniorský. V centru zájmu jsou tedy osoby ekonomicky neaktivní, které se vzdělávají dobrovolně, z vlastního zájmu a vzdělávání se stalo náplní jejich volného času. Vzdělávající se jedinec prostřednictvím vzdělávání naplňuje své potřeby, vzdělávání jiţ není spjato s profesí, jak tomu bývá u profesního vzdělávání, ale stává se prostředkem k saturaci vlastního zájmu. Jedná se tedy o zájmy, které mnohdy vůbec nesouvisí s původním povoláním. Znamená to, ţe se jedinec zaměří na oblasti, které jej přitahují, jsou pro něj nějakým způsobem zajímavé, ale dosud neměl moţnost se jim ve větší míře věnovat. K jakým zájmům jedinec tíhne? Kurzy pro dospělé vykazují pestrou škálu různých zaměření, podle čeho si tedy člověk z této nabídky vybírá? Scales (2013) vyslovuje domněnku, ţe zájem se stává impulsem pro zahájení vzdělávání. Zájem o určitou oblast vzbuzuje zvědavost a potřebu danou problematiku hlouběji poznat. Beneš (2008) uvádí, ţe se ve stáří nejčastěji rozvíjí stávající zájmy nebo zájmy, které jiţ dříve člověku byly blízké a jen zřídka dochází k nalezení zájmů zcela nových. Proto je vhodné se na zájmy soustředit uţ ve věku předdůchodovém, aby později bylo na čem stavět a co rozvíjet. U člověka, který v době před důchodem nemá ţádné oblasti zájmů,
22
je riziko, ţe ani v důchodovém věku zájmy nenalezne. Hrozí tak nebezpečí jiţ zmíněné pasivity. Mühlpachr (2009, s. 130) se v souvislosti se zájmovým vzděláváním seniorů domnívá, ţe: … význam vzdělávacích aktivit tkví v tom, ţe naznačují stárnoucím a starým občanům novou ţivotní perspektivu. Vzdělávání pro ně představuje ţivotní pomoc, ţe jim kromě informací a vědění nabízí ţivotní orientaci na rozvoj a osobní růst v etapě ţivota, která byla dříve povaţována za deficitní.
2.4 Institucionální podpora vzdělávání v seniorském věku Škála institucí, které poskytují zájmové vzdělávání pro seniory je poměrně pestrá. Nyní se zaměříme na nejčastější moţnosti vzdělávání, které se nabízí českým seniorům. 2.4.1
Vzdělávání pod záštitou vysokých škol Na prvním místě bych ráda zmínila vzdělávání, které je poskytováno přímo
vzdělávacími institucemi, v tomto případě vysokými školami. Jedná se o univerzity třetího věku, včetně univerzit virtuálních a Experimentální univerzitu pro prarodiče a vnoučata. Univerzity třetího věku Mezi institucemi poskytujícími vzdělávání seniorům uvádí Čevela, Kalvach & Čeledová (2012) na prvním místě univerzity třetího věku, které jsou organizovány vysokými školami. První univerzity třetího věku začaly vznikat v sedmdesátých letech ve Francii, odtud se rychle rozšířily do ostatních evropských zemí. U nás byla první univerzita třetího věku zaloţena v Praze roku 1986 při 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Podle odhadů mají v současnosti všechny univerzity třetího věku dohromady okolo 5000 seniorských studentů (Tamtéţ, 2012). Univerzity třetího věku jsou tedy poskytovateli nejvyššího vzdělání, a to vysokoškolského. Stejně jako při běţném prezenčním studiu, je i studium seniorů rozděleno na jednotlivé semestry. Jak uvádí Holczerová & Dvořáčková (2013), hlavním posláním univerzit třetího věku je zabezpečení práva seniorů na vzdělávání na vědecké úrovni, podstatné je také zajištění kontaktu s jinými lidmi, navazování přátelských vztahů, udrţování psychické kondice, vhodné naplnění volného času, zpomalení nárůstu fyzických i psychických obtíţí. Cíli těchto univerzit se zabývá také Mühlpachr (2009), 23
ten uvádí, ţe jejich posláním je zejména obeznámit seniory s vědeckými poznatky a pomoci jim v jejich sebepoznání. Přitom v posledních letech je kladen důraz zejména na pomoc při orientaci v neustále se měnícím prostředí a celkové udrţení dobré kondice. Stále vzrůstající počet univerzit třetího věku vedl k zaloţení Mezinárodního sdruţení univerzit třetího věku – AIUTA (Association Internationale des Universités du Troisiéme Age), sídlícího ve Francii v Toulouse. Hlavními cíli tohoto sdruţení je podpora zakládání univerzit třetího věku po celém světě, navazování a podpora kontaktů mezi jednotlivými členy a jejich koordinace, zejména v oblasti studia a výzkumu. Také si klade za cíl poskytování informací jejím členům a spolupráci s institucemi, které poskytují vyšší vzdělání seniorům (Mühlpachr, 2009). S touto asociací spolupracuje také česká Asociace univerzit třetího věku, která sídlí v Brně a sdruţuje vysoké školy a fakulty organizující univerzity třetího věku (Šerák, 2009). Jednou z moderních alternativ prezenčního studia univerzity třetího věku je virtuální univerzita třetího věku. Ta se vyuţívá zejména v odlehlejších regionech, kde se senioři nemohou zúčastňovat prezenčních přednášek
univerzit třetího věku.
Vysokoškolské zájmové studium je tak zpřístupněno seniorům z jakýchkoliv regionů, bez ohledu na místo bydliště. Výuka probíhá jednou za čtrnáct dní, senioři se sejdou v posluchárně a společně shlédnou videopřednášku. Následuje společná diskuse, vyplnění testu a poté vyplnění závěrečného souhrnného testu, který obsahuje látku z celého semestru (Univerzita třetího). Experimentální univerzita pro prarodiče a vnoučata Od školního roku 2004/2005 funguje projekt Experimentální univerzita pro prarodiče a vnoučata, která je vţdy organizována pod některou
fakultou
z praţských vysokých škol. Studium trvá dva semestry a je koncipováno pro prarodiče a jejich vnoučata ve věku 6-11 let. Přednášky jsou přizpůsobeny zejména dětem, prarodiče tvoří zázemí a doprovod pro svá vnoučata přičemţ mají také příleţitost se něco nového naučit (Haškovcová, 2010). Tato forma vzdělávání není natolik rozvinutá, jako předešlé. Je však jedinečná v tom, ţe spojuje více generací a dává příleţitost k mezigeneračnímu učení mezi prarodiči a vnoučaty. Zároveň posiluje vzájemné vztahy mezi generacemi.
24
2.4.2
Aktivity organizované samotnými seniory Do této oblasti bychom zahrnuli zejména kluby seniorů, někdy také zvány jako
kluby aktivního stáří nebo kluby třetího věku, které nabízejí mnoţství aktivit, jako například exkurze, výlety, kulturní akce a jiné edukační aktivity (Šerák, 2009). Kluby seniorů vytváří prostor pro setkávání s vrstevníky, jejich důleţitým posláním je aktivní zapojení seniorů. Mezi činnosti klubů seniorů patří zejména společné návštěvy kulturních akcí, kulturně-tvořivé aktivity, vzdělávací aktivity, besedy s lékaři, návštěvy výstav, poznávací zájezdy a exkurze, sportovní aktivity a společné vycházky. Výchovně-vzdělávací aktivity přitom mají výrazně zájmový charakter – a to svým obsahem, formami a metodami práce (Čornaničová, 1998). Vidíme tedy, ţe kluby seniorů mají spíše neformální charakter a jsou zejména místem setkání s přáteli a vrstevníky. Frekvence setkávání je různorodá, existují kluby, které jsou otevřeny denně, ale i takové, co jsou otevřeny jen několikrát do týdne. Moţnost vstupu má bez omezení kaţdý senior, který o tuto aktivitu projeví zájem (Tamtéţ, 1998). 2.4.3
Akademie třetího věku Akademie třetího věku se staly jednou z moţností, jak nabídnout zájemcům
vzdělávání v regionech, kde nejsou vysoké školy. Čornaničová (1998) se domnívá, ţe v současnosti by akademie třetího věku měly být seniorům k dispozici v kaţdém okresním městě. Organizování akademií třetího věku nespadá pod ţádné konkrétní vzdělávací nebo kulturně-výchovné zařízení. Do jejich organizování nejčastěji bylo zapojeno gerontologické pracoviště zdravotnického zařízení, Červený kříţ, Svaz zahrádkářů, chovatelů, domy kultury nebo jiné instituce či organizace (Tamtéţ, 1998). Akademie třetího věku mohou být někdy ztotoţňovány s univerzitami třetího věku, mezi těmito dvěma typy seniorského vzdělávání však můţeme najít odlišnosti. Haškovcová (2010) mluví o nejdůleţitějším rozdílu. Akademie třetího věku zpříjemňuje seniorům ţivot a kultivuje volný čas, zatímco univerzity poţadují vyšší angaţovanost, aktivitu a jsou časově náročnější. Senior se musí účastnit přednášek, doplnit je samostudiem, podstupovat průběţné i závěrečné zkoušky. Akademie třetího věku jsou, stejně jako univerzity třetího věku, realizovány formou přednášek a následné diskuse
25
nad probíraným tématem, studium však bývá ve srovnání s univerzitami třetího věku méně náročné. 2.4.4
Univerzity volného času Další vzdělávací příleţitosti seniorům mohou nabídnout univerzity volného času.
Univerzity volného času nejsou vázány na existenci vysoké školy, ve většině případů jsou samofinancovatelné, její účastníci platí symbolické zápisné. Organizují je například soukromé agentury, různá občanská sdruţení, knihovny nebo domovy seniorů. Významným specifikem univerzit volného času je jejich mezigenerační aspekt. Nejsou totiţ věkově segregované, jsou otevřeny všem věkovým kategoriím dospělých, a tak se stávají místem setkání různých generací. Univerzity volného času nabízí kurzy různého zaměření, organizují tréninky paměti nebo například vzdělávací semináře pro pečující (Klevetová & Dlabalová, 2008). 2.4.5
Další možnosti vzdělávání seniorů Uvedený výčet institucí a organizací poskytujících vzdělávání seniorům je
zjednodušující. Mohli bychom dále doplnit neziskové organizace a jiné organizace, které se na poskytování vzdělávání seniorům také podílí. Příklad takové organizace přináší Šerák (2009), který mluví o sdruţení Ţivot 90. Jedná se o nestátní neziskovou dobrovolnickou organizaci, která si klade za cíl zvyšovat kvalitu ţivote seniorů, a to různými cestami, včetně vzdělávání. Podstatou je zapojení dobrovolníků z řad seniorů, kteří pro své vrstevníky zajišťují různorodé aktivity, včetně aktivit vzdělávacích. Na tomto místě bych chtěla zdůraznit edukační aktivity veřejných knihoven. Šerák (2009) říká, ţe historicky nejstaršími institucemi, které poskytují zájmové vzdělávání, jsou knihovny. Právě knihovny patří mezi významný zdroj informací také v současné době.
O knihovně, jako místu organizování vzdělávacích aktivit, mluví také
Čornaničová (1998). Uvádí, ţe knihovny jsou přirozeným střediskem aktivního výchovně-vzdělávacího ţivota daného města nebo vesnice.
A je to právě velké
zastoupení seniorských čtenářů, které podněcuje organizování vzdělávacích aktivit pro seniory, a to jak individuálních, tak kolektivních. Starší lidé přitom mohou být i aktivními činiteli – například ve funkci lektora, vedoucího čtenářského krouţku nebo tvůrce vzdělávacích programů.
26
2.5 Vzděláváním ke spokojenému stárnutí Změny, se kterými se osoby v postproduktivním věku musí vyrovnávat, jiţ byly zmíněny. Nyní se zaměříme na to, jak být i ve vyšším věku spokojeným a vyrovnaným jedincem. Obecně lze říci, ţe předpokladem pro spokojené stáří je dobrá fyzická i psychická kondice. Mají tyto dva faktory stejnou váhu? Gruss (2009) je přesvědčen, ţe prioritou je spíše psychická kondice seniora a zachování kognitivních schopností mozku. Díky tomu se člověk můţe radovat i z dobré fyzické kondice, zatímco pokud by jedinec ztratil podstatnou část kognitivních schopností, nebyl by pak schopen svou mladistvost vůbec vyuţít. Podstatné přitom je, ţe kognitivní potenciál lze ovlivnit vlastním chováním a není tedy pevně stanoven. Jak tedy zachovat kognitivní schopnosti? Jiţ je známo, ţe je důleţité podporovat i ve stáří aktivitu mozku. Znamená to, ţe je potřeba mozek aktivně
zaměstnat.
Holmerová (2010) uvádí, ţe mimo jiné faktory, je pro zdravé a spokojené stáří potřeba dostatek učení aţ do vysokého věku, objevení starých zájmů a také spojení s druhými lidmi a vztahy s nimi. Tento výčet doplňuje Gruss (2009), podle něhoţ mozek můţe aktivovat fyzická činnost, například cvičení, ale především se na zachování kognitivních schopností podílí duševní aktivita. Jako příklad uvádí tréninkové studie paměti, jimiţ bylo prokázáno, ţe starší dospělí mohou zvyšovat výkon pomocí paměťových úloh. Nebezpečí pramení z nečinnosti, která s sebou nese další rizika: Z praxe je však známo, ţe někteří staří lidé, ačkoli by ještě ledacos zvládnout mohli sami, propadají nečinnosti, která je pak provázena sniţováním fyzické kondice a zhoršováním psychického stavu… Nejohroţenější skupinou jsou ti staří lidé, kteří se z jakéhokoli důvodu ocitli v sociální izolaci a nejsou sami schopni tento stav zvrátit (Ondrušová, 2011, s. 102).
Vidíme tedy, ţe psychická a fyzická kondice spolu úzce souvisí a navzájem se ovlivňují. Měli bychom také podotknout, ţe není vţdy v silách jedince přímo determinovat svůj zdravotní stav. Na vzniku některých chorob se například podílí dědičnost či špatné ţivotní prostředí. Mühlpachr (2009) říká, ţe to, jaké stárnutí bude, je dáno stavem organismu, tzn. biologickým stárnutím, chorobnými procesy, ţivotním způsobem (aktivitou nebo pasivitou jedince), ţivotními podmínkami a subjektivním
27
hodnocením. Vidíme, ţe některé z uvedených faktorů lze ovlivnit a tím také usměrnit celý proces stárnutí. Například co se týká aktivity, či pasivity jedince a tím napomáhat ke spokojenosti ve vyšším věku. Je tedy zřejmé, ţe v období stáří je potřebné najít smysl a volný čas naplnit vhodnými aktivitami. Důleţité je najít takové činnost, které člověka baví a zároveň jej obohatí o něco nového. Rizikem je nečinnost, která negativně ovlivňuje jak psychickou, tak i fyzickou stránku jedince. Jak jiţ bylo naznačeno výše, také starší člověk je schopen se učit, tato schopnost totiţ s věkem nevymizí. Na vzdělávání seniorů lze nahlíţet jako na jeden z prostředků aktivizace seniorů. O potřebě být i ve vyšším věku činorodý a najít aktivity, které člověka naplňují, jiţ bylo řečeno mnohé. Podle Mühlpachra (2009) jsou vzdělávací aktivity jedním z nejpodstatnějších faktorů k udrţení kvality ţivota ve vyšším věku, jsou nápomocny při posilování sebedůvěry a udrţování ţivotní spokojenosti. Ve vyšším věku, zejména v souvislosti s odchodem do penze, se člověk najednou musí vyrovnat se zcela novou situací. Zejména se změní reţim celého dne, který jiţ není dán prací. Člověk se tak potýká s razantním nárůstem volného času, mnohdy se objevuje potřeba navrátit všedním dnům opět strukturu a řád. Proto je kladen důraz na výběr takových aktivit, které tyto dny vhodně vyplní. Přitom záleţí na zaloţení kaţdého člověka, na tom, jaké činnosti a zájmy preferuje. Pro mnohé by takovou vhodnou aktivitou mohlo být právě vzdělávání, účast na vzdělávacích kurzech. Ty s sebou nesou řadu pozitiv a mají mnoho kladných přínosů. Vzdělávání seniorům pomáhá udrţet aktivitu mozku a pruţnost myšlení, napomáhá udrţovat vztahy s druhými lidmi a můţe být podstatnou náplní volného času. Vzdělávání napomáhá při zvládání společenských a sociálních změn, včetně zavádění nových komunikačních a informačních technologií. Také zabraňuje sociálnímu vyloučení, nabízí nové perspektivy a hodnoty a má pozitivní vliv na zdraví (Národní program, 2008). Šerák (2009, s. 189) dokonce uvádí, ţe vzdělávací aktivity mají jako hlavní cíl udrţení dobré fyzické i psychické kondice seniora: „Edukační aktivity jsou často zaměřeny na prevenci hrozících deficitů, případně na jejich odstranění a kompenzaci; hlavním cílem tohoto působení je udrţení tělesných a intelektuálních sil. Významnou roli hraje i snaha o zajištění kvalitnějšího a důstojnějšího ţivota.“ Vidíme tedy, ţe edukační aspekt vzdělávacích aktivit seniorů není v popředí zájmu. Spíše jsou vyzdvihovány další přínosy vzdělávání, které napomáhají seniorům
28
cítit se dobře, a to po psychické i fyzické stránce. Vzdělávání se můţe stát nástrojem k tomu, jak zůstat i ve vyšším věku aktivní.
29
3
Shrnutí teoretické části V teoretické části práce byly objasněny pojmy, které jsou pro mou práci zásadní. V kapitole o stárnutí a stáří bylo poukázáno na aktuálnost dané problematiky.
Česká společnost stárne, stejně jako většina evropských národů, zároveň se prodluţuje naděje na doţití. Pozornost byla věnována periodizaci stáří a také změnám, které ve stáří nastávají. Nastíněna byla také problematika odchodu do důchodu. Doba, po kterou je jedinec v důchodu, se prodluţuje, proto je na místě se zamyslet, jak toto období smysluplně vyuţít a jakými činnostmi toto období naplnit. Zmíněn byl také koncept aktivního stárnutí a poţadavky, které z něj vyplývají. V kapitole o vzdělávání seniorů jsem nejprve zasadila tuto problematiku do širšího rámce – konceptu celoţivotního učení. Dále jsem se věnovala specifikům seniorského vzdělávání, cílům, funkci a motivaci seniorů se dále vzdělávat. Důleţitou součástí je kapitola o zájmovém vzdělávání seniorů. V jejím rámci byly představeny vzdělávací příleţitosti, které jsou seniorům v České republice nabízeny. V poslední kapitole nazvané vzděláváním ke spokojenému stárnutí jsem se pohlíţela na vzdělávání jako prostředek ke zkvalitnění ţivota seniorů.
30
II. EMPIRICKÁ ČÁST V této části práce se budu věnovat provedenému výzkumnému šetření. Empirická část je rozdělena do dvou hlavních kapitol. První z nich se zaměřuje na metodologii výzkumu. Druhá se zabývá interpretací získaných dat.
4
Metodologie empirické části Na tomto místě nastíním metodologii výzkumu. Budou popsány kroky, které
vedly k jeho realizaci, formuluji cíle výzkumu, hlavní výzkumnou otázku i otázky specifické. Zaměřím se také na popis metody výzkumu, popis výzkumného vzorku, etiku výzkumu. Bude objasněn způsob vstupu do terénu, sběr a analýza dat.
4.1 Cíl výzkumu, výzkumné otázky Ve své práci se zabývám přínosy vzdělávání v seniorském věku. Vzhledem k demografickému vývoji bych označila tuto problematiku za aktuální a podle demografických odhadů se dá předpokládat její aktuálnost i do budoucna. V současnosti se mluví o poţadavku aktivního stárnutí, důraz je kladen na kvalitu ţivota i ve vyšším věku. Vzdělávání můţe být nástrojem takové aktivizace seniora a můţe vést k naplnění řady potřeb stárnoucího člověka. Mým cílem bude zjistit, jak
senioři vnímají důležitost vzdělávání
v seniorském věku. S ohledem na tuto hlavní výzkumnou otázku byly formulovány následující tři specifické výzkumné otázky: 1. Co seniory vedlo k rozhodnutí vzdělávat se v seniorském věku? 2. S jakými problémy se senioři při studiu setkávají? 3. Jaké přínosy vzdělávání senioři vnímají? Výsledky výzkumu mohou být přínosné pro poskytovatele vzdělávacích kurzů pro seniory, pro ty, kteří zvaţují realizaci kurzů zaměřených na seniory, ale také pro seniory samotné.
31
4.2 Výzkumná metoda Výzkumná metoda byla zvolena s ohledem na výzkumný problém a výzkumný cíl, jak uvádí Hendl (2005), který říká, ţe před realizací samotného kvalitativního výzkumu je nutné určit si téma výzkumu a výzkumné otázky. Vzhledem k výzkumnému problému jsem zvolila metodu kvalitativního výzkumu. Miovský (2006) uvádí, ţe jedním z hlavních rysů kvalitativního výzkumu je jedinečnost, neopakovatelnost, kontextuálnost a dynamika. Zároveň výzkumník spoluvytváří realitu, kterou můţe nazírat z mnoha perspektiv a různě ji interpretovat. Předností kvalitativního výzkumu je zejména hloubkové poznání případu.
4.3 Výběr vzorku V kvalitativním výzkumu se jedná o záměrný výběr, jen tak získáme bohatý a pravdivý obraz o zkoumané problematice. Vybrané osoby by tedy měly reprezentovat dané prostředí (Gavora, 2008). Respondenty byli zvoleni senioři, kteří aktivně participují na vzdělávání. Na základě předem stanoveného kritéria byli vybráni jedinci, kteří tato kritéria splňovali a zároveň byli ochotni se výzkumu zúčastnit (Miovský, 2006). Respondenti tedy byli vybráni záměrně, s ohledem na tato kritéria:
respondent aktivně participuje na vzdělávání
respondent překročil věk 60 let
respondent je ochoten účastnit se výzkumu
Věk 60 let byl zvolen na základě prostudované literatury (srov. Vágnerová, 2000; Čevela, Kalvach & Čeledová, 2012), v níţ je věková hranice 60 let vnímána jako počátek stáří. Aktivní participací na vzdělávání se rozumí účast na vzdělávacím kurzu, který je realizován v neformálním vzdělávání, je veden lektorem a jeho délka trvání je alespoň 3 měsíce.
4.4 Vstup do terénu Zajištění vstupu do terénu je jeden z klíčových momentů realizace výzkumného šetření. Já jsem vyuţila moţnosti spolupráce s Masarykovou veřejnou knihovnou
32
Vsetín. Tato knihovna je významným vzdělávacím centrem města i okolí, pořádá řadu kurzů pro dospělé i kurzy zaměřené přímo na seniory. Senioři tvoří 30% registrovaných čtenářů této knihovny, proto knihovna své sluţby zaměřuje
právě na seniorskou
populaci. Byly zde realizovány kurzy práce s počítačem, kurzy trénování paměti, přednášky s regionální tematikou, pravidelně jsou realizována společná čtení v knihovně a prezentace literatury seniorům. Významné bylo zřízení virtuální univerzity třetího věku, kdy vsetínská knihovna slouţí jako konzultační středisko České zemědělské univerzity v Praze. Díky týmu seniorů vznikají i aktivity pro seniory lektorsky vedené samotnými aktivními seniory (Gajdušková, 2012). Podle Gavory (2008) hraje klíčovou roli při vstupu do terénu tzv. vrátný. Jedná se o osobu, která pochopí náš záměr a cíl výzkumu a otevře nám vstup do daného prostředí. V mém případě se touto osobou stala ředitelka knihovny, kterou jsem kontaktovala s dotazem, zda by zde bylo moţné výzkum realizovat. Při té příleţitosti jsem ji podrobně informovala o mé diplomové práci, o tématu, na které se zaměřuji, a cíli
výzkumu.
Ředitelka
souhlasila
s realizací
výzkumu
a odkázala
mě
na zaměstnankyni knihovny, která organizuje vzdělávací aktivity pro dospělé i seniory. S tou jsme se osobně sešly a ještě jednou probraly téma práce a záměr výzkumu. Také jsem jí sdělila, jaká kritéria by měli respondenti splňovat. Po předchozí domluvě jsem navštívila přednášku virtuální univerzity třetího věku, oslovila jednotlivé respondenty, které mi paní knihovnice doporučila jako potenciálně vhodné respondenty, a po jejich souhlasu s participací na výzkumu jsem si s nimi domluvila konkrétní datum našeho setkání.
4.5 Charakteristika zkoumaného vzorku Nyní se blíţe obeznámíme s respondenty, kteří se účastnili výzkumného šetření. Pro realizaci rozhovorů byli osloveni senioři ve věku 62 – 79 let. Všichni respondenti jsou ţeny. Vysvětlení pro tuto genderovou nevyváţenost přináší například Šerák (2009), který uvádí, ţe ţeny tvoří většinu účastníku ve vzdělávacích aktivitách v seniorském věku, například na univerzitách třetího věku tvoří ţeny asi 70 % studentů.
Paní
Jarmila
má
středoškolské
vzdělání,
vystudovala
střední
pedagogickou školu. Před odchodem do důchodu pracovala celý ţivot jako učitelka na základní škole. Na virtuální univerzitě třetího věku se vzdělává 33
jiţ pátým semestrem. Paní Jarmila je velmi ochotná a sdílná, mluví otevřeně o dané problematice. Přestoţe je ze všech respondentek nejstarší, působí velmi mladistvě a čile.
Paní Jana vystudovala střední školu ekonomickou, její předchozí profese byla účetní. Podle svých slov si vţdy uvědomovala nutnost se vzdělávat, virtuální univerzitu třetího věku navštěvuje čtvrtým semestrem. Paní Jana byla zpočátku ve svých výpovědích spíše stručnější, po opadnutí prvotních obav však odpovídala ochotně na kladené otázky.
Paní Helena je absolventkou střední pedagogické školy, dříve pracovala jako učitelka prvního stupně základní školy. Paní Helena se celý ţivot průběţně vzdělává a vzdělávání se pro ni stalo koníčkem. Na virtuální univerzitě
třetího
věku
absolvovala
jiţ
čtyři
semestry.
Působí
komunikativně, nečiní jí problém mluvit o svých dojmech a pocitech
Paní Simona vystudovala střední odbornou školu a poté pracovala jako nutriční terapeut. Jiţ v předdůchodovém věku se paní Simona musela účastnit řady školení a přednášek, které souvisely s její profesí, po odchodu do důchodu zaměřila svou pozornost na vzdělávání zájmové. Virtuální univerzitu třetího věku navštěvuje čtvrtý semestr. Sama také přednáší v domovech seniorů na téma výţivy a zdravého ţivotního stylu v seniorském věku. Paní Simona je sympatická, ochotně odpovídá na poloţené otázky.
Paní Amálie je vyučená elektromechanička. V předdůchodovém věku pracovala jako prodavačka v obchodě. Studovala jiţ na několika univerzitách třetího věku, její aktuální studium trvá jiţ pátý semestr. Je komunikativní a ochotně odpovídá na dotazy.
Paní Gita vystudovala vyšší odbornou školu chemickou a pracovala jako chemik. Podle jejích slov pro ni byla práce vţdy koníčkem. Na virtuální univerzitě třetího věku se vzdělává jiţ pátý semestr. Paní Gita je velmi aktivní a působí mladistvě.
Paní Olga dosáhla vysokoškolského vzdělání, před odchodem do důchodu pracovala jako učitelka na střední škole. Uvádí, ţe vzhledem k profesi si vţdy uvědomovala důleţitost neustálého vzdělávání, proto se zapsala na kurzy virtuální univerzity třetího věku, kde se vzdělává pátým
34
semestrem. Paní Olga reagovala na otázky spíše stručně, drţela si odstup a nebyla tolik sdílná, jako ostatní respondentky.
Paní Františka vystudovala střední odbornou školu ekonomickou, pracovala jako úřednice ve státní správě. Její studium na virtuální univerzitě třetího věku trvá jiţ tři semestry a hodlá v něm pokračovat. Je otevřená a komunikativní.
4.5.1
Metoda sběru dat Pro provedení sběru dat byla zvolena metoda polostrukturovaného hloubkového
rozhovoru. Cílem bylo zjistit, jak se na zkoumanou problematiku dívají sami senioři. Švaříček & Šeďová et al. (2007) uvádí, ţe pomocí hloubkového rozhovoru získáváme poznatky o členech určitého specifického prostředí, pomáhá nám porozumět pohledu jiných lidí, jejich názorům. Polostrukturovaný rozhovor je podle Miovského (2006) zaloţen na určitém schématu. Toto schéma obsahuje okruhy otázek, které jsou pro tazatele závazné. Je moţné zaměňovat pořadí otázek, otázky v průběhu rozhovoru měnit a upravovat. Tazatel ověřuje výpovědi respondenta, klade doplňující otázky a rozpracovává téma do hloubky. S ohledem na stanovené výzkumné otázky, jsem si předem sestavila seznam tazatelských otázek.2 Tyto otázky byly formulovány tak, aby byly jasné a pro respondenty srozumitelné. Vycházela jsem tedy z těchto stanovených otázek, které tvořily kostru našeho rozhovoru. Na základě informací, které mi senioři sdělovali, jsem kladla doplňující otázky tak, abych získala ucelené a komplexní informace o dané problematice a pronikla hlouběji do tématu výzkumu. Také jsem se snaţila rozvíjet témata, která respondenti zmínili, a která byla pro výzkum relevantní. Pořízené rozhovory se svou délkou pohybovaly v rozmezí 30 – 50 minut. Sběr dat proběhl v jarních měsících roku 2014. Prostředí, ve kterém byly rozhovory pořízeny, bylo vybráno tak, aby se v něm respondenti cítili pohodlně a bezpečně. respondentům
Samotné rozhovory proběhly v klidné části knihovny v termínu, který vyhovoval.
Prostředí
bylo
tiché,
respondentům
dobře
známé
a poskytovalo dostatečné soukromí. Všichni respondenti knihovnu pravidelně navštěvují, proto se zde cítili příjemně a nemuseli mít obavy z neznámého prostředí. Pro pořízení rozhovorů jsme si vyhradili dostatek času tak, aby respondenti nemuseli být v časové tísni. Na začátku kaţdého rozhovoru jsem se respondentům krátce představila 2
Seznam otázek je obsaţen v příloze č. 1
35
a stručně pohovořila o tématu diplomové práce a jejím cíli. Proběhl rozhovor o mém studiu a oboru, který studuji, protoţe ve většině případů se o to respondenti sami zajímali. Jiţ při realizaci prvního rozhovoru se velmi osvědčily úvodní otázky, které se zaměřovaly na zisk informací o respondentovi. Ptala jsem se na dosaţené vzdělání, předchozí zaměstnání a také rodinné zázemí. Ukázalo se, ţe pro respondenty jsou tato témata atraktivní a rádi o nich mluví. Sdělovali mi informace o vnucích, často zavzpomínali na svá studentská léta a průběh studia v jejich školních letech. Celkově byli respondenti velmi sdílní a ochotní si se mnou povídat a domnívám se, ţe se mi s nimi povedlo navázat příjemný vztah. Jiţ při samotném sběru dat jsem rozhovory průběţně přepisovala a snaţila se je mezi sebou srovnávat, všímat si podobností a odlišností. U třetího rozhovoru jsem shledala, ţe data jsou si podobná a s kaţdým dalším rozhovorem se tato domněnka potvrzovala. Dohromady jsem pořídila osm rozhovorů.
4.6 Etika výzkumu a zajištění validity Všechny osoby, které se výzkumu zúčastnily, poskytly souhlas s participací na výzkumném šetření a s pořízením zvukové nahrávky. Se souhlasem jednotlivých respondentů byly rozhovory nejprve nahrány na mobilní telefon se záznamovým zařízením a poté doslovně přepsány3. Respondenti také byli informováni o anonymitě provedeného šetření. Pro její zachování byly pro respondenty zvoleny pseudonymy, stejně tak byly pozměněny další údaje, například bydliště, místní názvy. Validita byla zajištěna v souladu s poţadavky, které uvádí Gavora (2008). Ten říká, ţe v kvalitativním výzkumu je validita zajištěna přímým kontaktem s realitou, jejím přesným popisem, vyuţitím citátů a výroků zkoumaných osob.
4.7 Způsob analýzy dat Rozhovory tedy byly nahrány a poté doslovně přepsány. Rozhovory byly přepisovány postupně tak, jak jsem je pořídila. Průběţně jsem jednotlivé rozhovory porovnávala, hledala pravidelnosti. V momentě, kdy rozhovory nepřinášely nové informace, jsem výzkum ukončila a zahájila kódování dat. Získaná data byla zpracována otevřeným kódováním a technikou vyloţení karet. Podle Švaříčka a Šeďové 3
Ukázka přepisu je obsaţena v příloze č. 2
36
et al. (2007) se pří této technice vzniklé kategorie uspořádají do určitého obrazce, na jehoţ základě se sestaví text. Při otevřeném kódování výzkumník vyhledává v textu určitá témata a přiřazuje jim označení. Výsledkem této fáze analýzy dat je seznam témat, který poté výzkumník třídí, organizuje a nadále s nimi pracuje (Hendl, 2005). V dalším kroku jsem se pokusila o axiální kódování. Jak říkají Švaříček a Šeďová et al. (2007), tato technika navazuje na otevřené kódování. Záměrem je najít centrální kategorii, neboli základní jev, dále pak rozhodujeme o vzájemných vztazích ostatních kategorií, určujeme příčinné podmínky, intervenující podmínky, atd. To nám umoţní systematicky přemýšlet o datech a vzájemně je k sobě vztahovat. Přepsané rozhovory jsem si nejprve pozorně pročetla a k jednotkám textu jsem přiřazovala kódy. Pro přehlednost jsem si u všech kódů poznamenala čísla stránek, na kterých se nachází. Ke kaţdému pořízenému rozhovoru se vztahoval seznam kódů. Tyto kódy jsem následně podle jejich podobnosti uspořádala do kategorií. Dohromady vzniklo šest kategorií: potřeby, pozitivní přístup ke vzdělávání, splněný sen, bariéry vzdělávání, reakce okolí a aktivní přístup k ţivotu. Tyto vzniklé kategorie jsem uspořádala na základě vzájemných vztahů a kategorie propojila. Tak vznikla kostra analytického příběhu.
5
Výsledky výzkumu Na tomto místě budu prezentovat výsledky provedeného výzkumného šetření. Při
zpracování dat vzniklo šest kategorií. Mezi kategoriemi jsem hledala vztahy, které naznačuji v níţe uvedeném schématu. V centru je kategorie splněný sen. K tomu, aby senioři splnili své sny spojené se vzděláváním, je vede určitá potřeba, kterou chtějí naplnit. Zároveň jsou prostřednictvím vzdělávání odhalovány nové potřeby. Potřeby vyplývají z celkového přístupu seniora k ţivotu. Od aktivního přístupu k ţivotu se odvíjí pozitivní přístup ke vzdělávání, který opět vzájemně souvisí s kategorií splněný sen. Z kategorie splněný sen vyplývají určité bariéry vzdělávání a také reakce okolí.
37
Schéma č. 1: Kostra analytického příběhu
Aktivní přístup k ţivotu
Potřeby
Splněný sen
Pozitivní přístup
Bariéry
ke vzdělávání
Reakce okolí
5.1 Aktivní přístup k životu Ve vzdělávání seniorů hraje podstatnou roli to, jakým způsobem senioři ţijí. Celkový přístup k ţivotu má vliv na další vzdělávání seniorů. Dalo by se říci, ţe všechny respondentky se shodují v jednou společném rysu, kterým je aktivita. Jedná se o aktivitu ve smyslu činorodosti, pestrosti zájmů, koníčků. V následujících kapitolách se blíţe seznámíme s činnostmi, kterým se seniorky věnovaly ve volném čase, a to ještě v době, kdy byly zaměstnány. Poté se zaměříme na jejich plány na činnosti, jímţ se chtěly věnovat po odchodu do důchodu, a to včetně plánů vzdělávacích. 5.1.1
Aktivity v produktivním věku Ukázalo se, ţe respondentky měly jiţ v době kdy, ještě byly ekonomicky aktivní,
mnoţství zájmů. O pestrých zájmech se zmínila paní Olga: „Měla jsem toho hodně, ráda čtu, tvořím, cvičím, chodím na výlety. Takţe asi to bylo hodně takové
38
širokospektrální.“
Například paní Jarmila uvádí, ţe se ráda věnovala četbě
a navštěvovala čtenářský klub „…do čtenářského klubu, to jsem chodila nebo co se objevilo“. Četba je velkým koníčkem pro více respondentek. Některé tuto zálibu vysvětlují tím, ţe ji vnímají jako časově nenáročnou a lze ji jednoduše sladit s dalšími povinnostmi, zejména prací v domácnosti a péčí o rodinu. Paní Františka říká: „tak hlavně to byla četba, protoţe na tu jsem si našla čas vţdycky i kdyţ vlastně skoro ţádný nebyl. Ale tak při chvilce, třeba večer.“ Podobně je na tom paní Amálie: „No, ţe bych měla nějaký čas na koníčky, tak to jsem neměla. Moţná opravdu kníţky, jako četba, to jsem měla odmalička a jinak jsem asi opravdu nějak čas na koníčky neměla.“ Pro některé z respondentek se koníčkem stala rodina a péče o děti a domácnost. S takovou výpovědí se setkáváme například u paní Gity: „Ze začátku to byly děti, ţe, domácnost. Pak to čtení, divadlo, takové ty běţné co říká kaţdý… Ale úplně tak ţe bych se specializovala na něco, to zrovna se nedá říct.“ Také pro paní Simonu se stala péče o domácnost koníčkem:
„A po přestěhování teda do rodinného domu mi nezbývá nic
jiného neţ zahrada a dům.“ Neodmyslitelnou součástí aktivního a zdravého ţivotního stylu je také sport. Paní Helena říká, ţe v mládí se sportu ráda věnovala, s přibývajícím věkem však tato záliba začala oslabovat. O svých zájmech říká následující: „No tak bych řekla turistika, čtení, cestování. Nějak extra jsem nesportovala, jenom běţky, občas bruslení, v mládí teda tenis, ale pak uţ jsem tomu teda nějak aţ tak moc nedala. Na kole jsem jezdila ráda, no.“ Paní Gita se také věnovala a ještě věnuje sportu: „Cvičím pravidelně kaţdé ráno jiţ několik desítek let. Kdyţ byl čas, tak jsem si zašla tady na cvičení, ale spíš doma, nezabere to tolik času.“ Paní Gita občas navštěvovala pohybové kurzy, přiznává však, ţe méně časově náročné pro ni je zacvičit si doma. Proto této alternativě dávala a pořád ještě dává přednost. Dá se tedy říci, ţe ţeny v produktivním věku měly své zájmy, ale vnímaly nedostatek volného času. I přes to si však našly zájmové činnosti, a to takové, které nekolidovaly s jejich dalšími povinnostmi. Jednalo se spíše o zájmy méně časově náročné, jako četba nebo příleţitostný sport. Pro některé z nich se samotná péče o domácnost stala zálibou. Organizované aktivity se ve výpovědích seniorek objevovaly spíše sporadicky. Respondentky tedy jsou aktivní osobnosti, které mají a vţdy měly široké spektrum zájmů. Tyto své zájmy uměly sladit se svými povinnostmi, a to pracovními, ale také s povinnostmi vyplývajícími z péče o domácnost a rodinu.
39
5.1.2
Příprava na důchod V době, kdy respondentky ještě pracovaly, vnímaly nedostatek volného času
a prostoru pro seberealizaci. Byly si vědomy potřeby utvořit si plán aktivit na období důchodu, proto s tím, jak se blíţila doba jejich odchodu do důchodu, si začaly plánovat činnosti, kterým se budou později věnovat. Těšily se, ţe budou mít dostatek času a moţnost si volný čas uspořádat podle svých představ. Zároveň je děsila vidina nicnedělání, proto se začaly s dostatečným předstihem zajímat o to, jakým činnostem by se mohly po nástupu do penze věnovat. Domnívám se, ţe tuto potřebu plánu vhodně vystihuje výpověď paní Heleny, která vzpomíná na slova své matky: „Já si vzpomínám, ţe i moje matka mě říká: Víš, musíš mít před sebou vţdycky nějaký plán i krátkodobý, ale ne tak prostě vstanout a co budu dělat, to je nuda, jo.“ Je to onen zmiňovaný plán, vidina nějakého cíle, který umí doplnit elán a nadšení do dalších činností. Je potřebné si sám pro sebe nějaký takový plán vytvořit, jinak hrozí riziko nečinnosti a rezignace. Jakým činnostem se respondentky plánovaly věnovat? Jako první ze svého výčtu bych chtěla zmínit vzdělávání. Seniorky přistoupily k plánování volného času zodpovědně a berou ho jako moţnost k obohacení sebe sama. Paní Simona říká: „… to jsem říkala dávno, ţe si chci na důchod něco takového najít. Tehdy mělo být to Valašsko a tady ty regionální poznávací…“ Vzdělávat se chtěla také paní Františka: „Měla jsem představu, ţe budu chodit na kurzy tady co pořádá knihovna.“ Mnohé ze seniorek vzdělávání provází celým jejich ţivotem, vzdělávají se průběţně, proto uvádí, ţe v seniorském věku v tomto vzdělávání plynule pokračovaly. V takové situaci byla paní Olga: „Já jsem to uţ dělala, to bylo na průmyslovce, kdyţ to začínalo. Takţe tam jsem to dělala před osmi lety nebo moţná ještě víc. Hnedka jak to začínalo. Takţe jsem tam chodila dva roky, čili čtyři semestry. No a tady jsem začala chodit aţ jsem byla v důchodě.“ Také paní Jarmila se v době, kdy ještě pracovala vzdělávala průběţně, a tak se vzdělávání v období důchodu stalo pokračováním v tomto jejím zvyku: „Tak jsem na to pak navázala, jako takové pokračování.“ Paní
Jarmila se svěřuje s dalšími plány, které měla na období důchodu
připraveny: „Totiţ já jsem vedla knihovnu na škole a mám několik kurzů knihovnických, tak jsem si říkala půjdu jako důchodce pracovat a pomoct do knihovny… to byl jako můj plán – pracovat v knihovně.“ Respondentka tedy plánovala věnovat se dobrovolnické činnosti a jako dobrovolnice pracovat v knihovně. Prostředí knihovny jí bylo blízké, protoţe dříve, ještě za dob, kdy učila, měla na starost školní knihovnu. O plánech
40
v oblasti dobrovolnictví mluví také paní Františka: „Mě to vţdycky táhlo k práci s dětmi, sice jsem pracovala na úřadě, ale ve volném čase jsem se dětem věnovala a vţdycky mě to bavilo. No a pak jsem se dověděla od dcery, ţe tady funguje mateřské centrum a hledají tam dobrovolníky, tak mně napadlo se tam jít zeptat a měla jsem v plánu, ţe zkusím toto.“ Nutno ještě dodat, ţe ani jedna z respondentek nakonec kvůli situaci v rodině a nutnosti péče o staré rodiče tyto plány nerealizovala a musely tak hledat jinou náplň volného času – tou se pro obě stalo vzdělávání. Paní Simona si dle svých slov velmi přála cestovat, tento sen se jí však také nesplnil: „Já jsem si plánovala hodně aktivit, ale vzhledem ke zdravotnímu stavu teda bohuţel… Já hrozně ráda cestuju, to ještě spíš teda to cestování a poznávání.“ Člověk si tedy můţe plánovat široké spektrum činností, ale nakonec mohou vnější okolnosti zasáhnout v jeho neprospěch. Jako například v případě paní Simony, která kvůli svým zdravotním potíţím musela tyto plány změnit a najít si jinou činnost. O náplni volného času po odchodu do důchodu přemýšlela také paní Gita. Ta se přiznala, ţe čím více se blíţil důchodový věk, tím intenzivněji se těmito myšlenkami zaobírala: „Ano nad tím jsem přemýšlela hodně a čím víc se blíţil důchod, tak tím intenzivněji. Říkala jsem si hlavně, ţe bych chtěla víc chodit do přírody. A to bych chtěla zlepšit, protoţe všude jezdím hlavně autem. Ale denně cvičím, uţ několik let, to zase jo. Takţe to bych tak se chtěla ještě víc dostat na ty procházky. Dál se víc věnovat tomu, na co nebylo moc času.“ Paní Gita tedy o náplni volného času uvaţovala velmi intenzivně. Plánovala více chodit na procházky,
do přírody a celkově se věnovat
činnostem, na něţ dříve nezbýval čas. Procházky a výlety lákaly také paní Janu. „No, tak plánovala, nevím… Jako vycházky a to bylo asi všecko, výlety a takové nějaké… Jinak vnoučata ţe si uţiju.“ Vidíme tedy, ţe paní Jana o budoucích aktivitách také přemýšlela, její plány ale neměly tolik konkrétní obrysy. Obecně bychom mohli tvrdit, ţe respondentky se připravovaly přechod do důchodu prostřednictvím plánů, které byly různorodé a bohaté. Je patrné, ţe na období důchodu se těšily a viděly v něm příleţitost k seberealizaci, těšily se, ţe se budou věnovat činnostem, které je naplňují a baví. Jednalo se zejména o činnosti, na naţ jim kvůli dosavadní vytíţenosti nezbýval čas. Bylo by na místě podotknout, ţe ne všechny jejich plány se uskutečnily. Vzhledem k okolnostem bylo v několika případech nutné plán aktivit pozměnit a upravit podle aktuální situace. Na tyto nečekané změny však byly schopny respondentky pruţně reagovat.
41
5.2 Potřeby K tomu, aby se senioři rozhodli účastnit se vzdělávání, musí pociťovat určitou potřebu. Jedinec se poté snaţí tuto potřebu naplnit, coţ ho vede k aktivitě a účasti na vzdělávání. Vzdělávání by tedy mělo především být naplněním potřeb seniorů. V průběhu vzdělávání také mohou vznikat další potřeby, které jsou opětovně naplněny . Pokud si člověk uvědomuje svou potřebu, pak toto vědomí podporuje kladný vztah k učení. Nejčastější zmiňovanou potřebou seniorek byla potřeba něco nového se dovědět, získat nové informace a rozšířit si své obzory. Paní Jarmila se domnívá, ţe je dost sečtělá, snaţí se stále své vědomosti rozšiřovat: „Protoţe hodně čtu, tak jsem si říkala, třeba tam bude ještě něco navíc, co jako nevím.“ Podobně je na tom paní Amálie: „…jsem chodila i do angličtiny, ale taky jenom do kurzu. Zase taky aby člověk nevypadal úplně jak tupec, kdyţ někde jede, aby aspoň to málo věděl. Z té angličtiny já uţ se nenaučím angličtinu, to ne. Ale aspoň ten základ aby nevypadal.“ Seniorka tedy vnímá potřebu učit se něčemu novému – v tomto případě studovat anglický jazyk. Zároveň však tato potřeba pramení spíše z toho, aby seniorka v očích jiných lidí nevypadala jako nevzdělaná. Nemluvíme tedy o potřebě vnitřní, ale vnější. Paní Olga si své potřeby v oblasti vzdělávání uvědomovala i dříve, ještě v době, kdy pracovala. Z důvodu nedostatku času však neměla moţnost tyto potřeby naplnit. K tomu se naskytla příleţitost aţ nyní, kdyţ nastoupila do důchodu. „Chtěla jsem rozšířit si obzory. Na některé třeba nebyl čas během pracovního zařazení. Protoţe byly děti, rodina… A teď uţ je to volné, takţe můţu jít kdykoli, kdekoli, kdy chcu. Jsem pánem svého času.“ Seniorky také vyjadřují potřebu vzdělávat se v oblasti moderních technologií a své obzory rozšiřovat tímto směrem. Konkrétně paní Jana chtěla prostřednictvím vzdělávacích kurzů získat informace o moderních technologiích. Díky předchozímu zaměstnání základy práce s počítačem jiţ zvládala, chtěla se však v této oblasti zdokonalit a seznámit se i s novými technologiemi: „Ty počítače, notebooky, třeba teď budu mít ty tablety, jo, takţe práce s těmato moderníma, my uţ se v tom neorientujeme.“ Paní Jana si uvědomuje, ţe se těchto novodobých technologiích a vymoţenostech moderní doby neorientuje tolik, jako mladší ročníky, proto se v této oblasti plánuje dále vzdělávat. V podobné situaci byla paní Olga: „…vnuci pořád na notebooku a teď ty chytré mobily, ani to člověk neví co to umí a jak se s tím… takţe si říkám, ţe uţ kvůli 42
nim, abych nevypadala.“ Drţet krok s dobou je bezpochyby důleţité a uvědomuje si to i paní Olga. Ta se chce orientovat v nových technologiích a nezaostávat v této oblasti. Motivací jsou jí její vnuci, to jak oni s těmito novinkami umí zacházet a vyuţívat jejich funkce. Paní Olga se snaţí s nimi udrţet krok nebo se jim alespoň přiblíţit. Impulsem k zapojení se do vzdělávání můţe být také zvědavost. Někteří senioři nejsou dostatečně informovaní o nabídce vzdělávacích aktivit a jejich organizaci. Ukázalo se, ţe přirozená zvědavost a touha vyzkoušet něco nového, dosud nepoznaného se pro mnohé stává jakýmsi podnětem pro to, si nějaký kurz vyzkoušet. Paní Gita uvádí důvod, proč se rozhodla zapsat na univerzitu třetího věku: „No snad právě to ţe jsem za prvé chtěla vědět o čem to je, co to je, co to obnáší. A za druhé proto, ţe se opravdu třeba... Dneska opravdu není problém ledaco z Internetu a tak. Tam je to zas trošku jiné, je to, prostě nezakrním.“ Paní Gita se domnívá, ţe primárně ji k zapsání se do kurzu vedla zvědavost. Také to ale bylo vědomí toho, ţe je nutné udrţovat aktivitu mozku. Je si dobře vědomá, ţe pokud v dnešní době chceme zjistit jakékoliv informace, není problém si je vyhledat v mnoţství zdrojů, které máme k dispozici, zejména tedy na Internetu. Zároveň je však potřeba udržovat si bystrou mysl, k čemuţ můţe být vzdělávání nápomocno. To si myslí i paní Simona, která vidí ve vzdělávání jednu z moţností, jak si zachovat zdraví: „A určitě je dobré aby něco. Protoţe samozřejmě kdyţ to nebude, tak se to bude ztrácet, ţe. A k Alzheimeru je pak krůček.“ Paní Helena si vedle zisku nových vědomostí uvědomuje potřebu sdruţovat se, setkávat se s vrstevníky „No ţe to doplní nebo trošku rozvine, včetně teda i těch kontaktů s vrstevnicema.“ V tomto názoru by se s ní shodla paní Františka: „To ţe přijdu mezi lidi jednak a něco se dozvím. A taky jsem uţ čtyři roky vdova, ţiju sama, tak je to aspoň takové veselejší.“ Kontakt s vrstevníky, kteří mají podobné starosti a řeší podobné záleţitosti, tak můţe pomoci vyrovnat se s ţivotními zvraty, jako například se ztrátou ţivotního partnera.
Paní Helena si je také vědoma toho, co se jiţ učit
nepotřebuje a tudíţ o určitá témata nemá zájem: „Tak jako, podívejte, já uţ vím, ţe bych neměla čas studovat dejme tomu jazyky. A to je hendikep určitý, protoţe já skutečně aj třeba musím si dát pozor na určitou výslovnost… A to jsem já řekla, ţe do toho uţ nepůjdu, ţe nejsu jazykový typ a ţe by mně to stálo velké úsilí a ţe ten výsledek by asi neodpovídal. Tak to jsem se tak jako rozhodla, ţe na ty kurzy ani pro ty začátečníky ţe prostě chodit nebudu. Helena nepopírá, ţe umět anglicky by bylo zbytečné, právě
43
naopak. Vzhledem ke svému věku a také k tomu, ţe studium jazyků pro ni i dříve bylo náročné, upřednostňuje kurzy jiného zaměření. Seniorky identifikovaly mnoţství potřeb, u kterých předpokládají, ţe je vzdělávání dokáţe uspokojit. Na prvním místě to je zisk nových vědomostí, a to jak z oblastí, které jsou účastníkům vzdělávání blízké, ať uţ s profesního hlediska nebo třeba zájmového, tak z oblastí, které jsou pro ně nové a dosud o nich měli jen okrajové informace. Prostřednictvím vzdělávání si seniorky chtějí například doplnit informace z oblasti moderních technologií a být tak v obraze. Dále seniorky mluvily o potřebě vyzkoušet něco nového. Pro mnohé z nich je vzdělávání v seniorském věku nový pojem, proto není divu, ţe si nedokáţí představit, co přesně obnáší. Vede je tak přirozená zvědavost a touha objevit něco nového, s čím ještě nemají zkušenost. Dále si respondentky uvědomují potřebu zachovat si tělesné i duševní zdraví. Velkou roli hraje potřeba setkávat se s vrstevníky, kteří mají podobné zájmy, témata k hovoru, ale také starosti.
5.3 Pozitivní přístup ke vzdělávání Jiţ bylo řečeno, ţe seniorky se vyznačují aktivním přístupem k ţivotu. Od tohoto aktivního přístupu k ţivotu se odvíjí pozitivní přístup ke vzdělávání. Seniorky se nebrání různorodým aktivitám a činnostem a jednou z kladně vnímaných aktivit je pro ně právě vzdělávání. V této kapitole se zaměřím nejprve na samotný vstup seniorů do vzdělávacích aktivit. Poté si přiblíţíme, jaké důvody senioři ke vzdělávání vnímají a na základě jakých kritérií posuzují atraktivnost jednotlivých vzdělávacích kurzů. 5.3.1
Pozitivní předchozí zkušenost se vzděláváním Klíčovým rozhodnutím seniorů je prvotní vstup neboli zapojení se do vzdělávání.
Toto rozhodnutí, věnovat se v seniorském věku vzdělávacím aktivitám, je dáno několika faktory. Budeme předpokládat, ţe jedinec jiţ má vzdělávací potřebu a zajímá se o určitou oblast, o níţ by se rád dověděl něco nového. Předpokladem k aktivní participaci na vzdělávání však je to, ţe senior bude mít ke vzdělávání vytvořen kladný vztah. Z rozhovorů vyplynulo, ţe tento kladný vztah je podporován především předchozí zkušeností se vzděláváním.
44
Ukázalo se tedy, ţe přístup ke vzdělávání ovlivňuje především předchozí zkušenost se vzděláváním. Pokud byla ve školních letech zkušenost se vzděláváním pozitivní, můţeme předpokládat kladný vztah ke vzdělávání i ve vyšším věku. Toto pravidlo však platí i obráceně. Například paní Jana vnímala vţdy potřebu se průběţně vzdělávat, zároveň však pociťovala jisté obavy. Tyto obavy pramenily ze zkušenosti se vzděláváním v jejím mládí: „No a já nejsem takový nějaký typ, který se veřejně nebo prostě tak na veřejnosti prezentuje, tak jsem měla strach z nějakého zkoušení nebo z nějakých takových těch… To jsem neměla ráda ani ve škole, tím míň bych to chtěla teď po tolika letech.“ Paní Jana sama sebe charakterizuje jako introverta, který je nerad středem pozornosti. Proto měla obavy, ţe v kurzech pro seniory bude muset vystupovat před ostatními. Tyto obavy ji trochu brzdily v tom, aby se do kurzu sama zapsala. Naštěstí se jí je s pomocí dcery podařilo překonat. Jak říká, sama by se do kurzu nezapsala, udělala to za ni její dcera: „Je to, jak říkám, nejdůleţitější je takový ten první moment prostě se do toho pustit… Třeba já osobně, kdyby to bylo na mně, tak sama o sobě bych se asi do toho nedala, jo. Já bych měla obavu, strach. Takţe bych nešla. Chce to taky někoho popostrčit a je to potom i na těch mladých, dětech nebo těch vnoučatech nebo tak, aby toho seniora přesvědčili aby prostě se informovali, věděli co a jak a potom vysvětlili co to obnáší a ţe není potřeba mít z toho tu obavu.“ Pro někoho by takové jednání bylo nepřijatelné, paní Jana se však domnívá, ţe tento krok, který podnikla její dcera, byl správný a pomohl prolomit počáteční bariéry. Sama by nenašla odvahu se do kurzu přihlásit, jakmile však byla donucena, nezbylo jí nic jiného, neţ se kurzu zúčastnit. Pochopitelně měla zprvu obavy, ale nakonec se ukázalo, ţe kurzy nejsou příliš náročné, bude je zvládat, a tak je navštěvuje jiţ druhým rokem. Respondentky mluvily o kladném vztahu ke vzdělávání. Tato skutečnost můţe být dána tím, ţe tři respondentky pracovaly během své profesní dráhy jako učitelky. Například paní Helenu profesní vzdělávání naplňovalo: „ …co se týkalo profese, to bylo hodně, čím jsem byla starší, tím víc mě těšilo, kdyţ byla moţnost se něčeho zúčastnit.“ Paní Heleně profesní vzdělávání přinášelo radost a uspokojení. Tyto kladné pocity jsou pravděpodobně dány také tím, ţe pro paní Helenu byla její profese učitelky do jisté míry koníčkem: „Pro mě koníčkem byla do určité míry ta moje práce, práce s dětma.“ Vidíme tedy, ţe v případě paní Heleny se prolíná profesní vzdělávání se zájmovým, coţ je dáno tím, ţe její profese se pro ni stala také zájmem. Respondentky se shodly v tom, ţe vzdělávat se musely celý ţivot, zejména tedy měly na mysli kurzy a školení, které byly spojeny s jejich profesí. Podstatné je, ţe toto 45
profesní vzdělávání nevnímaly negativně, spíše naopak. Paní Amálie o vzdělávání říká toto: „Já jsem vyučená, pak jsem dělala v obchodě v elektru, dělala jsem si pak kurz na vedoucí. Pak jsem měla na starost i učně, tak jsem si dělala minimum, pedagogické minimum.“ Vzdělávání se tak pro ni stalo běţným standardem a vnímala ho jako samozřejmou součást profese, která je důleţitá i pro posun v kariéře: „Brala jsem to jako nutnost, nebo ne nutnost, ale jako fakt, ţe tak to je a nebránila se tomu. Člověk by neměl stát na místě a nějak se to vyvíjí, posune.“ Kromě organizovaných kurzů zaměřených na vzdělávání v určité profesi musely respondentky věnovat svůj čas také samostudiu. Simona: „Ono totiţ nebyly nějaké takové aktivity, to spíš bylo to samovzdělávání dál, jo. Takţe my jsme se museli v oboru pořád vzdělávat i sami. Samostudium je bezpochyby také přínosem a můţe člověka obohatit, svou roli hraje také při studiu univerzity třetího věku, kde bývá nutné přednášky doplnit samostudiem. Paní Simona tak byla zvyklá na tuto formu učení, coţ jí studium na univerzitě třetího věku mohlo usnadnit. Olga začala s navštěvováním kurzů univerzity třetího věku ještě v době, kdy pracovala. Sama toto své vzdělávání označila jako zájmové: „S profesí to příliš nesouviselo, spíš mě oslovily ty témata, která se tam přednášela. Takţe ano, můţu říct, ţe to bylo z vlastního zájmu v mém volném čase, protoţe jsem ještě v té době učila.“ Paní Olga se zájmovému vzdělávání věnovala ještě v předdůchodovém věku. Po odchodu do penze pak plynule navázala a ve vzdělávání pokračovala. V této kapitole jsem chtěla ukázat, ţe seniorky si byly vědomy nutnosti se celý ţivot vzdělávat. Ke vzdělávání zaujaly kladný postoj, stalo se pro ně běţnou praxí a poţadovaným standardem. Po odchodu do důchodu tak ve vzdělávání pokračovaly, coţ pro ně bylo naprosto přirozené. 5.3.2
Důvody ke vzdělávání Jiţ bylo zmíněno, ţe seniorky si uvědomují důleţitost celoţivotního vzdělávání.
Zatím však nebyla řeč o tom, proč si to myslí. Proč se tedy domnívají, ţe je podstatné se celoţivotně vzdělávat? Co očekávají, ţe jim vzdělávání dá? Paní Jarmila se domnívá, ţe vzdělávání pomáhá seniorům udrţet mozek a celkově myšlení v dobré kondici. Zároveň vnímá vzdělávání jako prevenci vzniku nemocí, kterými je stárnoucí člověk ohroţen: „Člověk má obavu z různých nemocí a podobně a přece jenom ten mozek je potřeba cvičit aby nezůstal úplně mimo.“
46
Dále se objevil názor, ţe celoţivotní vzdělávání celkově napomáhá člověku zorientovat se ve světě. Jako příklad jedna z respondentek uvedla situaci, kdy sleduje dokument v televizi a najednou si uvědomí, ţe o dané problematice něco ví, alespoň částečně se v ní orientuje. Tyto momenty jsou pro seniory velmi přínosné, protoţe mohou posilovat jejich sebevědomí. „Člověk si můţe říct tak tohle jsme brali,to jsem slyšela ve škole.“(Gita) Seniorky jsou si také vědomy, ţe jejich znalosti zastarávají a je potřeba je obnovovat. K tomu se vyjádřila paní Jana: „Je to nutné v dnešní době obzvlášť, protoţe ten pokrok jde tak strašně dopředu, ţe člověk by si za chvilku připadal jak z jiného světa. Takţe je to nutné … všechno se to mění. Co jsme se učili v zeměpisu, dějepisu, dneska je to všechno úplně jinak.“ Paní Jana chápe vzdělávání jako nástroj k aktualizování znalostí. Domnívá se, ţe vědomosti získané ve škole nejsou dostačující, poznatky se mění a je potřeba je obnovovat a doplňovat. Seniorky také očekávají, ţe vzdělávací aktivity dají jejich dnům určitý řád. Člověk se s odchodem do důchodu potýká s náhlým nárůstem volného času a záleţí z velké časti na něm, jak tento čas vyuţije. Senior jiţ nemá tolik povinností a činnosti si můţe vybírat. Je zde ale riziko nečinnosti a pasivity. Respondentky očekávaly, ţe vzdělávací aktivity pomohou strukturovat všední dny a zároveň uchovat určité návyky, které si člověk přenáší ještě z doby, kdy pracoval: „… takové návykové ty... Prostě kdyţ bude navštěvovat nějaké ty kurzy tak ty návyky co měl třeba dřív, ţe musí něco.“ (Simona). „Jsem očekávala, ţe to prostě dá ten reţim, ţe třeba jednou týdně mám přednášku nebo něco a podle toho se pak ten další program odvíjí a přizpůsobí se tomu.“ (Františka). 5.3.3
Atraktivnost vzdělávacích kurzů Ne kaţdý kurz je pro seniorky přitaţlivý, zajímavý. Jakými kritérii tedy seniorky
hodnotí atraktivnost jednotlivých kurzů? Na tom, zda je daný kurz pro seniory přitaţlivý, se pochopitelně z velké části podílí téma kurzu. Seniorky se shodly, ţe se nebrání jakémukoliv tématu a ţe vše člověka nějakým způsobem obohatí a něco mu dá. Takový přístup se projevil například u paní Simony: „Já se v podstatě přizpůsobím, protoţe všechno nové je pro mě dobré. Tak my si to vybíráme sami, ona ale většina přehlasuje co prostě chcou, no.“ Na virtuální univerzitě třetího věku si témata přednášek jednotlivých semestrů vybírají sami senioři. Proto se stává, ţe se menšina musí podřídit většině a spokojit se s tématem,
47
které pro ně třeba není na první pohled tolik zajímavé. Nebo, jak říká paní Jana, je tady další moţnost, a to vynechat jeden semestr a navázat na studium v semestru dalším: „Takţe buď se přizpůsobí ostatní nebo prostě vynechá a nechodí a jde do toho dalšího aţ, který se mu líbí a baví ho. Ale spíš se ostatním podřídí.“ Vidíme, ţe se nabízí moţnost vynechat semestr, pokud by se téma seniorovi nezamlouvalo, tato moţnost ale nebývá příliš často vyuţívána. Paní Jana vzpomíná na absolvovaný kurz o bylinkách. Ona sama se o tuto oblast příliš nezajímá, proto zprvu z tématu nebyla příliš nadšená. Kdyţ ale kurz hodnotí zpětně, vidí i určité přínosy a tak pro ni i tento kurz měl smysl. „Měli jsme tam třeba tu čínskou medicínu, to byly ty bylinky, ale já nejsem zahrádkář, takţe taky mě to zas aţ tak nezaujalo. Tak tam se to hlasuje, no, ale nakonec, kdyţ to hodnotím tak zpětně, tak to nebylo tak špatné a zas to bylo něco nového.“ Vzdělávací kurzy tak mohou seniorům otevřít nové obzory a představit témata, s nimiţ se zatím nesetkali, a která je i přesto mohou upoutat. Projevilo se také, ţe velký důraz je kladen na osobnost lektora. Podle výpovědi seniorek by měl být lektor v prvé řadě charismatický, dokázat zaujmou a upoutat tak pozornost posluchačů. Pak se i z tématu, které pro seniorky není na první pohled zajímavé, stává téma záţivné. „Taky záleţí potom na těch přednášejících jakou tam navodí atmosféru a jak to berou. Záleţí i na tom přístupu jejich, jo.“ (Jana). S výše uvedeným tvrzením souhlasí také paní Františka: „Ten lektor, kdyţ to umí podat, tak to je půlka úspěchu, třeba jak byly ty hudební nástroje to tak bylo.“ Seniorky také zmiňovaly formu přednášky. Všechny respondentky navštěvují aktuálně virtuální univerzitu třetího věku, to znamená, ţe přednášející není fyzicky přítomen, a výuka je realizována formou videopřednášky. Tyto videopřednášky mohou být natočeny v různých prostředích. Seniorky ocenily, kdyţ byla videopřednáška něčím oţivena a ozvláštněna, jinak totiţ můţe působit nudně. Paní Helena o přednáškách říká: „…kdyţ byla ta etika tak tam vám to bylo perfektně udělaný, ţe jednou z knihovny, jednou ze zoologické zahrady, jednou z botanické zahrady, jednou ze zámku, jo. Tak vţdycky jiné prostředí, tak prostě obohatí to člověka.“ Paní Helena v pestrosti prostředí vidí i určité obohacení pro sebe. Je to pro ni záţivnější, neţ jen pohled na přednášejícího sedícího za katedrou. Paní Františka zase oceňuje, kdyţ je videopřednáška doplněna názornými ukázkami, například v případě přednášky z dějin umění se jedná o ukázky výtvarných děl: „Teď jak je ten Michelangelo, tak to je výborné, ţe tam jsou i ty sochy nafocené, v těch bazilikách a chrámech, takţe si to pak i lépe pamatuju, kdyţ to vidím
48
přímo.“ Pro paní Františku hraje podstatnou roli názornost, která ji pomáhá v zapamatování nových informací. Kurz je pro ni také atraktivnější a více ji zaujme. Návrhy na zaměření budoucích kurzů
5.3.4
Seniorky plánují vzdělávat se i do budoucna, mluvily tedy o tématech, které by uvítaly. Ukázalo se, ţe seniorky jsou spíše humanitního zaměření a zajímají je témata z historie, literatury nebo dějin umění: „Prostě témata, která se týkají historie, to jako.“ (Jarmila). O historii jeví zájem také paní Amálie: „Já jsem teď spokojená, něco prostě z dějin nebo i z dějin umění, jak máme teď.“ Paní Helenu by potěšila také tematika módy a odívání: „No já bych řekla spíš jako ty výtvarný, literární i móda třeba je jako taková atraktivní.“ Móda a historie odívání by byla zajímavá také pro paní Simonu: „No protoţe já jsem takový typický hadrář, tak mně by zajímalo to odívání, jako i historie odívání.“ Trochu odlišný názor má paní Jana, která si myslí, ţe témat z historie bylo jiţ dostatečné mnoţství, proto by uvítala jiné zaměření kurzů. Navrhuje začlenit kurzy týkající se problematiky Evropské unie, pozitivně by také přijala kurzy zaměřené na prohloubení dovedností práce s ICT: „…teď co je, to je hodně takové historické a kulturní a mě by zajímala třeba i problematika Evropské unie, ty počítače, jako tady to ještě víc.“ V práci s počítačem by se ráda zdokonalila i paní Olga: „No a chtěla jsem chodit znovu na počítače, ale nevyšlo mi to časově. I kdyţ si na počítači doma ledasco najdu, ale jsem si říkala, ţe takové vedení ţe není špatné jako ţe s lektorem.“ S přibývajícím věkem člověk hodně zapomíná, proto by kurzy pro seniory mohly poslouţit jako osvěţení některých znalostí získaných jiţ na základní škole. „Já miluju češtinu, tu bych si potřebovala tak jako probrat a sloh jsem mívala ráda, to jsem ráda psala. Ale já se snaţím sice, ale ono je to tak, ţe pořád je něco nového v té češtině. To co bylo za nás uţ dávno není anebo něco se píše úplně jinak, ţe. Tak aby člověk věděl, nemám ráda kdyţ se dělají hrubky... A to samé bych tak v matematice chtěla projít… já bych tak chtěla si zopakovat tu matematiku tak abych trošku…Jako prostě nějaký kurz té matiky, češtiny, ty základy, tak něco.“(Gita) Paní Gita se tedy svěřila ţe by si potřebovala připomenout základy matematiky a českého jazyka. Mnohé jiţ s lety zapomněla, některé poznatky se mění, takţe uţ jsou neplatné. Paní Gita nerada chybuje, proto by chtěla své vědomosti prohloubit.
49
Seniorky zmiňovaly mnoţství oblastí, o něţ se zajímají a z nichţ by se chtěly dozvědět něco nového. Do budoucna by pro ně v prvé řadě byla atraktivní témata z oblasti historie, literatury, výtvarného umění, kultury. Dále by byly kladně přijata také témata z oblasti ICT nebo politologie. Úspěch by mohly mít také kurzy zaměřené na osvěţení základních znalostí z českého jazyka a matematiky.
5.4 Splnění snu Tato ústřední kapitola, která byla nazvána „splněný sen“, pojednává o přínosech vzdělávání, které seniorky vnímají. Seniorky se vyznačují pozitivním přístupem ke vzdělávání, aktivně na něm participují a můţeme říci, ţe je pro ně splněným snem. Vzdělávání zároveň uspokojuje potřeby seniorek a také podporuje pozitivní přístup k němu. Seniorky, které se vzdělávají, mají v plánu se vzdělávat i nadále, objevují nové oblasti zájmů, na něţ by se ve vzdělávání chtěly do budoucna zaměřit. Vyplynulo pět základních kategorií přínosů, které budou blíţe popsány v následujících podkapitolách. Je to zachování aktivity, organizace všedního dne, zisk praktických rad, pomoc s moderními technologiemi a pomoc se zvládáním osobních potíţí. 5.4.1
Zachování aktivity Seniorky hovořily o tom, ţe univerzita třetího věku nebo i jiný vzdělávací kurz,
pro ně znamenají zejména místo setkání. Seniorky se přiznávají, ţe mají potřebu se sdruţovat s vrstevníky. Setkávání s ostatními je pro ně vnímáno jako vzpruha a pomáhá seniorům cítit se dobře. Zároveň účast na vzdělávání vybízí seniory k aktivitě, dává jim důvod jít mezi lidi. S vrstevníky a vrstevnicemi si mohou popovídat o svých radostech, ale i strastech. Paní Jana s úsměvem popisuje, jak probíhá den, kdy má přednášku univerzity třetího věku. S bývalými kolegyněmi z práce se nejprve zúčastní přednášky a poté následuje jejich pravidelný rituál: „Potom vţdycky jdeme na kávu, to probereme a uděláme si takové posezení jednou za 14 dní. A ty co chodí do práce tak některé říkají ţe se těší aţ budou v důchodě, ţe to budou navštěvovat taky.“ Vidíme, ţe pro paní Janu a její kolegyně účast na přednášce neznamená jen nové vědomosti a učení se něčemu novému. Podstatné je pro ni i setkání s kamarádkami a společně strávený čas. Dokonce
50
uţ paní Jana pro tuto aktivitu dokázala nadchnout kolegyně, které ještě pracují a které také po odchodu do penze plánují účast na univerzitě třetího věku. Jako zajímavé se mi jeví zjištění, ţe seniorky mají určitý okruh přátel, který zůstává víceméně neměnný. Přestoţe jsou vzdělávací kurzy místem setkávání lidí podobného věku a snad i podobných zájmů a zaměření, není zcela běţné, ţe by zde byla navazována nová přátelství. Paní Amálie říká: „Přátele mám, se kterýma chodím teda do té školy uţ od toho devadesátého jak jsme začli. Ale jako známé, jasně. Prohodíme s kaţdým něco, dovíte se něco, co je nového.“ Podobně se vyjádřila i paní Františka: „Neřekla bych přímo přátelé. Tak spíš hodně známých, jako ţe se vidíme občas ve městě, třeba jednu paní pravidelně potkávám, ani nevím jak se jmenuje, a jsme vţdycky rády, kdyţ se vidíme, pozdravíme se.“ Seniorky tedy docela jasně rozlišují dvě skupiny: přátele a známé. Přátelé jsou pro ně, pomineme-li rodinu, ti nejbliţší, ke kterým mají důvěru, zatímco okruh známých je širší a vztahy jsou volnější. Seniorky tedy nejsou příliš otevřeny navazování nových přátelství, pouze rozšiřují okruh svých známých. S vysvětlením proč tomu tak je přichází paní Helena: „Myslím si, ţe je potřeba mít okruh známých a dobrých přátel potom ještě, těch je míň. Ale kdo toto si nevytvoří v mladším věku, tak to se pak dost těţko navazuje… A vím moji vrstevníci, ţe s někým úplně novým těţko. Já su teda jako extrovert, spíš aţ někdy trošku otravný, takţe pro mě to není tak…“ Paní Helena si tedy myslí, ţe ve vyšším věku se uţ hůře budují bliţší vztahy s druhými – přátelství. Toto její tvrzení se shoduje také s názory některých autorů, které nalezneme v literatuře. Hrozenská & Dvořáčková (2013) uvádí, ţe navazování nových blízkých vztahů v seniorském věku je během na dlouhou trať. Senioři se obávají zklamání, proto si důvěru k druhému člověku budují delší dobu. Pro stárnoucího člověka je také podstatné zachovat si nezávislost a být soběstačným. Respondentky uvedly, ţe účast na vzdělávacích kurzech je pro ně jistým důkazem toho, ţe jsou ještě samostatné, nezávislé a jsou schopny se samy rozhodovat. Paní Františka říká: „Aspoň dcery vidí, ţe mám něco, co jsem si sama našla, ţe nejsu na tom eště tak špatně.“ Paní Františka je tedy pyšná na to, ţe účastnit se vzdělávacích kurzů byl její nápad, sama se rozhodla a přihlásila. Bylo to její samostatné rozhodnutí, k němuţ ji nikdo nemusel pobízet. Svým dcerám tak dokazuje, ţe je schopna zodpovědně rozhodovat sama za sebe. Paní Amálie také hovořila o samostatnosti: „… on je manţel i rád, ţe mám něco jako samostatně nějaký zájem. On by do toho ani nešel, jednak ještě pracuje, jako on podniká totiţ… a tak kaţdý máme něco.“ Paní Amálie si je vědoma, ţe je dobré, kdyţ manţelé mají některé zájmy společné a některé samostatné. 51
Cítí se svobodně a určitou oblast zájmů, v tomto případě vzdělávání, si řídí sama, bez zásahu jiných osob. To podporuje její pocit autonomie. Další oblastí, která je pro seniory podstatná, je potřeba zachování dobré fyzické i psychické kondice. Seniorky se shodly, ţe vzdělávací kurzy jsou nápomocny i v této oblasti. To si myslí i paní Simona: „… jak říkám, ten Alzheimer a vůbec nemoci, člověk se musí snaţit tomu předejít a nějak se zaměstnat.“ Podobně se vyjádřila i paní Jarmila: „Udrţuje mě to v kondici. Člověk má obavu z různých nemocí a podobně a přece jenom ten mozek je potřeba cvičit aby nezůstal úplně mimo.“ Seniorky jsou si vědomy, ţe vzdělávání je udrţuje aktivní. Domnívají se, ţe si díky vzdělávacím aktivitám udrţují pruţnost myšlení, zároveň tím předchází nemocem, které jsou s obdobím stáří spojeny. 5.4.2
Organizace všedního dne Výrazně se vzdělávací aktivity podílí také na organizaci všedního dne seniorů.
Dostatečně výstiţná jsou slova paní Františky: „Tak já třeba mám v ty středy tady to, jako tu virtuální, no a pak bývají ještě v ty čtvrtky různé besedy, tak to chodím.“ Pro paní Františku se vzdělávání stalo přirozenou součástí ţivota a při plánování dalšího programu bere ohled na plánované vzdělávací aktivity. Pravidelně kaţdou druhou středu probíhá přednáška univerzity třetího věku, ve čtvrtek bývají další kurzy pořádané knihovnou, které paní Františka zpravidla také navštěvuje. Kurzy tak paní Františce dávají jistou pravidelnost v organizaci všedních dnů. Jakmile člověk nastoupí do důchodu, uspořádání jeho běţných dní se zásadně mění. Jak se zmínila například paní Jana: „Padesát let to bylo tak, ţe člověk chodil do školy, ráno vstanul do práce, prostě musel a naráz je to jiné. Takţe toto chybí. Neţ si na to člověk zvykne nebo taky rezignuje a si myslím ţe to i psychicky ubíjí.“ Podobně to vnímá také paní Jarmila: „Člověk totiţ pak nic nemusí. A toto je takové, ţe musí aspoň něco.“ Po odchodu do důchodu narůstá mnoţství volného času, s nímţ si často senior neví rady. Senior měl zaveden reţim, na který si po mnoha letech navyknul. Tento reţim byl dán jeho povinnostmi – nejprve školní docházkou, později prací. Po odchodu do penze se celý reţim mění a pro seniora můţe být náročné se vyrovnat se vzniklou situací. Proto je samozřejmé, ţe hledá jiné cesty, jak si svůj ţivot opět uspořádat a dát mu nějaký řád. Jednou z moţností, jak přispět k nastolení nového řádu, je účast na vzdělávacích kurzech. Jedná zejména o kurzy, které mají opakovaný charakter, jako
52
například univerzita třetího věku. Senior tak má ve svém programu určitou pravidelnost, která strukturuje jeho všední dny. 5.4.3
Zisk praktických rad Dalším přínosem je zisk praktických rad. Uţ jsem naznačila, ţe respondentky
mají široký okruh zájmů. Vzdělávací aktivity jim daly vědomosti o tématech, která je zajímají a mohou je dále vyuţít. Paní Simona to vystihuje následovně: „No tak třeba jsme měli ty bylinky, to bylo hodně tak pro zahrádkáře, ţe to bylo hodně o tom vyuţití co je na co dobré. A já bydlím v domě a mám zahrádku, takţe…“ Pro paní Simonu je zahrádkaření koníčkem, proto uvítala kurz zaměřený na tuto oblast. Také paní Olze se vědomosti získané na přednáškách osvědčily v praxi. Ráda přivítala informace o bylinkách a také rady a tipy, jak bylinky vyuţít v kuchyni: „To byla ta čínská medicína v naší zahrádce a tam jsme se naučili o těch bylinkách, tak to bylo, myslím, taky uţitečné. A nejenom bylinky obecně, ale také pak třeba při vaření, kde je vyuţít.“ Pro paní Janu byly přínosem přednášky, které seniory varovaly před podvodníky, nekalými obchody a riziky s tímto spojenými. Jako příklad uvedla aféru, tzv. „Šmejdi“, kdy přednášející hovořili o rizicích předváděcích akcí pro seniory: „Člověka to upozornilo co se děje, co tady je. To bylo vlastně poprvé co jsem se dozvěděla o tom jak byla ta aféra ti Šmejdi. Takţe to tady uţ nás vlastně upozorňovali.“ Díky poskytnutým informacím si dává paní Jana větší pozor a podobných akcí se nezúčastňuje. Stejně tak se dozvěděla o nebezpečí půjček, úvěrů: „Nebo třeba půjčky, finance, úvěry, různé ty spoření a takové. Takţe to všechno tady je a z kaţdého toho kurzu si člověk něco odnese.“ Podobně se vyjádřila i paní Jarmila: „… minulý rok to bylo i hodně na tu finanční oblast, prostě finance a toto kolem toho, na co si dát pozor, o podvodech různých, protoţe to vidíte často i v televizi, ţe senioři jsou tím ohroţeni, ti podvodníci, ţe a tady to, prostě si na nás víc dovolí. “ Je zapotřebí seniory vzdělávat i v oblasti finanční gramotnosti a informovat je o hrozících rizicích. Tohoto jsou si vědomy i oslovené respondentky. Vnímají, ţe jim hrozí určité nebezpečí, ţe je potřeba se orientovat také ve finanční oblasti a dát si zejména pozor na různé podvody. Jak samy říkají, jsou si vědomy, ţe jim hrozí určitá rizika, jelikoţ podvodníci se zaměřují z velké části na seniory, kteří bývají vnímáni jako snadná kořist. Je tedy zřejmé, ţe informace získané na kurzech, senioři následně vyuţívají i v praxi a řídí se některými radami. Jsou to rady, které se týkají jejich koníčků, například
53
zahrádkaření, vaření, dále pak rady ohledně financí a různých podvodů páchaných právě na seniorech. 5.4.4
Pomoc s moderními technologiemi Na tomto místě budu mluvit o přínosech, které jsou vyuţitelné v běţné praxi
seniora. Jedná se tedy o znalosti a dovednosti, které seniorům usnadňují ţivot a senior je můţe běţně vyuţít. Pro generaci dnešních seniorů je bezpochyby podstatné udržet krok s technologickým pokrokem. Někteří z nich v zaměstnání vůbec
nepracovali
s počítačem, proto se po odchodu do důchodu museli učit základy práce s počítačem od úplných začátků. Bylo by dobré mít na paměti, ţe mluvíme – li o současných seniorech, měli bychom brát ohled na to, čím si za celý svůj ţivot prošli, s jakými společenskými změnami se museli vyrovnat. Této problematice se věnují Sak & Kolesárová (2012), kteří hovoří o tom, ţe generace dnešních seniorů je velmi specifická, prošla si řadou inovací, které se uplatňovaly během jejich ţivota. Dnešní senioři jsou první generací, kterou jiţ od mládí doprovází televizní vysílání, ve stáří řada z nich pouţívá počítač a internet. Ve srovnání s předešlými generacemi seniorů se proměnilo materiální a technologické zázemí. Jelikoţ respondentky studují virtuální univerzitu třetího věku, je ţádoucí, aby s počítačem uměly alespoň částečně pracovat.
Paní Helena se brzy po nastoupení
do penze přihlásila na kurz práce s počítačem: „…jsme chodili tady ještě na počítače, nejsu v tom nijak obrychtovaná, no ale prostě to základní.“ … Takţe s určitýma se dorozumět přes Skype, s určitýma lidma přes mail. Tento kurz jí dal mnohé – zejména usnadnil komunikaci s přáteli nebo rodinnými příslušníky, kteří jsou z daleka a paní Helena s nimi není v osobním kontaktu. Také paní Amálie se učila pracovat s počítačem od naprostých základů. Dobu, kdy se začaly počítače ve větší míře vyuţívat má ještě v ţivé paměti: „Protoţe vlastně jak začly počítače a uţ všichni počítače, počítače a tak jsem se to prostě chtěla naučit, abych byla taky v obraze. Abych nebyla jako na důchodě jenom taková nějaká mimo. Ty počítače mě hodně lákaly… no a jsme se doslechly (s kolegyní), ţe jsou počítače. Jako kurz počítačů ve Zlíně. No a to nás hodně zaujalo a do Zlína jsme chodily dva roky na počítače. Takţe jsem chodila do Zlína na Univerzitu Tomáše Bati, tak tam jsme chodily dva roky. A bylo to velmi dobré, mě to totiţ uţ v práci minulo toto.“ Paní Amálie hodností přínos kurzů práce s počítačem. V době,
54
kdy ještě pracovala, počítače nebyly tak běţné, jako je tomu nyní. Uvědomovala si, ţe je vhodné se v oblasti ICT dále vzdělávat, proto se spolu s bývalou kolegyní zapsaly do kurzu práce s počítačem. Zpětně je velmi ráda, ţe tento krok udělala, protoţe počítač se stal kaţdodenní součástí jejího ţivota a běţně jej vyuţívá: „Dcera je v Ostravě, takţe posíláme si fotky, hlavně teda vnuky, maily taky často.“ Seniorky se však zajímají i o jiné technologie. Paní Jana se přihlásila na kurz práce s tabletem: „No a třeba teďka jsem se přihlásila na kurz na tablety… Protoţe to tak je dneska, ţe, ty telefony a tady toto, to uţ člověk vůbec nechápe. Tak aby se trošku dostal do obrazu.“ Pro pani Janu je tablet zcela nový pojem a dosud se s ním nesetkala. Jak ale sama říká, chce zůstat v obraze a tak překonala obavy a na kurz se přihlásila. Seniorky mluvily také o tom, ţe jim vzdělávací kurzy pomáhají se orientovat v informacích, které se k nim kaţdodenně dostávají. Vymětal (2008) uvádí, ţe ţijeme v informační společnosti, to znamená, ţe kvalita ţivota závisí ve velké míře na informacích, které jsou globálně šířeny. Je potřebně, aby člověk uměl tyto informace kriticky zhodnotit. Ţijeme tedy v době, kdy je dostupné mnoţství informací, proto můţe být obtíţné se zorientovat v mnoţství zdrojů a stárnoucí člověk se nezřídka cítí ztracen. Mezi seniorkami panuje shoda
v tom, ţe vzdělávání pomáhá zorientovat se
v informacích, které denně slyší z rádia, televize, přečtou si je z novin nebo internetu. Paní Jana to vidí následovně: „A pak třeba i u toho sledování televize, kdyţ se člověk dívá na ty pořady a tak si říká, jejda, vţdyť to uţ vůbec není pro nás. Tomu uţ člověk nerozumí, ty výrazy cizí a to všechno. Kdyţ je tady toto (kurzy), tak aspoň člověk něco ví a řekne si, aha, tak toto je z té oblasti, toto zas z té oblasti.“ Podobný pohled na věc má také paní Františka: „… a my sledujeme s manţelem rádi dokumenty a třeba kdyţ to bylo o Římě, tak říkám, jo, to jsme brali.“ 5.4.5
Pomoc se zvládáním osobních potíží Seniorky jsou si vědomy, ţe vzdělávací kurzy jim poskytují také pomoc
v osobním ţivotě. Staří lidé se musí vyrovnávat s nečekanými změnami. Mezi změnu nejzásadnější patří bezesporu ztráta ţivotního partnera. Paní Jarmile pomohlo právě vzdělávání překonat obtíţné ţivotní období po smrti manţela: „Opravdu je to pozitivní, je to opravdu výborná věc, protoţe… A zvlášť jak člověk zůstane sám. To je neocenitelné. Člověk má důvod jít mezi lidi a zajímá se o studium a taky se potká s někým. Nezůstává sám.“ Paní Jarmila je jiţ několik let vdova a vzpomíná na dobu, kdy
55
se musela vyrovnat se smrtí manţela a také na to, jak jí kurzy pomohly se s touto ţivotní změnou vyrovnat. Díky vzdělávání měla důvod jít do společnosti a neutápět se ve vlastním smutku. Kdyţ senior zůstane doma, a nemá tak široký okruh zájmů a činností, můţe se stát, ţe se začne utápět ve svých starostech a trápeních. Vzdělávací kurz jej však donutí vyjít mezi lidi a poznávat nové, coţ mu zamezí v tom, aby se zbytečně zaobíral svými starostmi. Také paní Heleně v procesu vyrovnání se s nečekanou změnou pomohl vzdělávací kurz: „No, víte co, to já jsem si představovala, ţe budu cestovat víc, ale tehdy onemocněla maminka, a tak mě to zaskočilo. Já bych řekla kdybych byla upřímná, ţe jsem trochu záviděla těm co cestují, ale protoţe jsem v tu dobu jezdila na tu etiku, tak oni nás tam vybavili určitýma praktickýma věcma, jo, jak máme postupovat.“ Paní Helena se těšila, ţe v důchodě bude mít hodně volného času a konečně začne cestovat. V té době však váţně onemocněla její matka, o kterou se musela starat, tím pádem své plány nerealizovala. Vzniklá situace pro ni byla komplikovaná, bylo jí líto, ţe své plány musí změnit a nesplní si svůj sen o cestování. V tom, aby se vyrovnala se situací, jí značnou měrou pomohl kurz etiky, který v té době navštěvovala. Sama říká, ţe se naučila přijímat věci tak jak skutečně jsou a nikoho neobviňovat. Jak říká: „… trochu jsem byla zaskočená, ale jaksi jsem to potom přijala, ţe kdyţ jsem byla malá, tak o mně maminka pečovala a pak ţe nastal zvrat bez ohledu na moje představy.“ Staré lidi trápí různé zdravotní problémy a nemoci. Ukázalo se, ţe vzdělávací kurzy mohou pomoci seniorům alespoň na chvíli zapomenout na zdravotní problémy. Paní Jana navštěvuje kurzy a přenášky pravidelně a to, mimo jiné, z toho důvodu, ţe ji dokáţou rozptýlit. Jak sama říká, přivedou ji na jiné myšlenky: „…kdyţ je to nějaké takové téma, které mě trošku zajímá nebo si myslím, ţe to můţe být něco zajímavého, takţe se tam jdu podívat aby člověk prostě přišel na jiné myšlenky.“ Paní Františka se domnívá, ţe vzdělávací kurzy rozšiřují nabídku témat k hovoru s kamarádkami. Obvykle se s vrstevnicemi baví o běţných tématech, jako rodina, zdraví, nemoci. No a právě po přednáškách univerzity třetího věku mají s kamarádkou ve zvyku jít si ještě posedět někam do kavárny. V prvé řadě probírají téma, o němţ se hovořilo na přednášce: „… a s tou kamarádkou to probereme, co nás třeba překvapilo, jo... Takţe to není jen nemoci, vnoučata a jak to bývá.“ Paní Františka s vděkem přijímá nalezení nových témat k hovoru. Řešit ty samé problémy dokola je pro ni jistě únavné a ne příliš povzbudivé. Další témata oţivují konverzaci, která navíc pro seniorku můţe být i přínosem a opětovnou příleţitostí k učení a zisku nových vědomostí. 56
5.5 Bariéry Zajímalo mě také, jaké překáţky ve vzdělávání seniorky vnímají. Existuje něco, co jim brání v navštěvování vzdělávacích kurzů? Jaké překáţky musí překonávat? Co jim vzdělávání znesnadňuje? Na tyto otázky bych ráda odpověděla v následujících kapitolách. Bariéry, které seniorky zmínily, lze rozdělit do dvou oblastí. Jsou to bariéry vyplývající z organizace vzdělávacích kurzů a dále osobní limity seniorů. 5.5.1
Bariéry vyplývající z organizace vzdělávacích kurzů Na tomto místě budu hovořit o překáţkách, které souvisí s organizací
vzdělávacích kurzů. Pro respondentky hraje velmi významnou roli prostorová dostupnost. Seniorky pozitivně přijímají skutečnost, ţe kurzy probíhají přímo ve městě, kde bydlí. Vzdálenost a nutnost dojíždění by podle jejich slov působila jako bariéra vzdělávání. K tomuto tématu se vyjádřila paní Olga: „Dojíţdět někde do Zlína, tak to by bylo z ruky, to ne. Takţe jsem moc ráda, ţe to tady je.“ Paní Olga by tedy nebyla ochotná kvůli vzdělávacím kurzům dojíţdět. Pokud by kurzy nebyly dostupné v jejím městě, vzdělávání by se pravděpodobně neúčastnila. Podobně to vidí i paní Amálie: „Taky oceňuju ţe to je tady přímo na Vsetíně, protoţe jezdit někam daleko, stačí, ţe musím za dcerou do té Ostravy.“ Prostorová nedostupnost je dost výraznou bariérou. Pro seniory je jiţ delší cestování náročné a únavné. Mnozí z nich si uţ ani na delší cestování netroufají. Takţe ještě na to cestování, ale uţ nemám takovou jistotu, uţ si tak jako netroufám. (Helena).
Svou roli hraje i finanční stránka, seniorům by se dojíţdění
prodraţilo. A právě finanční stránka se stávají další identifikovanou bariérou účasti na kurzech.
Paní Helena vnímá důleţitost financí pro dnešní seniory. Mluví
o kulturních představeních, která pro seniory za zvýhodněné vstupné pořádá město: „Jsou teda určitý seniorský nabídky a i ta finanční záleţitost, ţe, tam hraje roli. Tam musíme taky, protoţe to jsou takové to niţší vstupné, tak to je pro nás přiměřený… tak i toto hraje v tom roli. Aby ten člověk starý počítal a rozpočítal si aby to vyšlo.“ Paní Františka hovoří o horní hranici financí, které by byla měsíčně ochotna za vzdělávání vynaloţit. „Dejme tomu těch, já nevím, tři sta korun měsíčně, to bych řekla tak maximálně, protoţe jsou i jiné výdaje.“ Pani Františka tedy má určen limit, který by
57
nechtěla překročit. Senioři musí zvaţovat, do čeho své finance investují, jaké budou náklady a jaký budou mít zisk. Co se týká samotného průběhu kurzů, seniorkám nevyhovuje povinnost vyplňovat dílčí testy. Po kaţdé přednášce virtuální univerzity třetího věku následuje test, který má zajistit dostatečné porozumění probírané látce. Aţ po úspěšném sloţení těchto průběţných testu je senior připuštěn k testu závěrečnému. Seniorky se shodly, ţe jsou jim tyto průběţné testy více na obtíţ, neţ k uţitku. Paní Olga říká: „Řeknu po pravdě, ţe bych nemusela, mně tu totiţ jde jenom o zájem, a nějaké ty testy, to uţ je takové navíc. Přiznám se, ţe teď ještě jsem neudělala ţádný, takţe si k tomu jednoho dne sednu a udělám je od prvního aţ do posledního.“ Paní Olga testy vnímá spíše jako takovou nutnost a nevidí v nich ţádný větší přínos. Pro některé seniorky jsou testy dokonce stresující, bojí se selhání: „… jak děláme ty testy, vyplňujeme, tak trnu, abych neměla nějak moc chyb, jo.“ (Jana). Také paní Helena je při vyplňování testů ve stresu a snaţí se mít maximum bodů: „My jsme totiţ ze začátku, kdyţ jsme to dělaly s tou kolegyní, tak ţe musíme mít těch deset bodů. A teď dělaly jsme ten test třeba šestkrát, já uţ jsem z toho byla zblblá…“ Seniorky zastávají názor, ţe jsou-li vzdělávací kurzy dobrovolné a vzdělávají se z vlastního zájmu, nebyly by testy vůbec potřeba. Dalo by se říci, ţe nutnost zvládat testy je seniorkami vnímána jako nutná přítěţ. 5.5.2
Osobní limity Na tomto místě bych se chtěla věnovat omezením, která jsou souhrnně označena
jako osobní limity. Jedná se o bariéry, které souvisí s jinými povinnostmi seniorek, dále to jsou obavy z nezvládnutí kurzů, obavy ze selhání paměti, z problémů s koncentrací a ze zapojení se do něčeho neznámého. Mimo to jsou zde zahrnuty také limity související se špatným zdravotním stavem a neochota měnit navyklé uspořádání volného času. Seniorky jiţ mají vnoučata a občas se stane, ţe je potřeba, aby se o ně postaraly. Dostáváme se tedy k další zmíněné bariéře a tou je péče o vnoučata. Děje se tak nejčastěji v době prázdnin, jak podotýká paní Helena: „Ještě mě napadá, třeba teď, kdyţ byly ty jarní prázdniny, tak to nás bylo míň a to bylo určitě způsobeno, ţe babičky musely hlídat.“ Babičky pomáhají s péčí o vnoučata i kdyţ jsou děti nemocné. „O své zkušenosti vypráví paní Amálie: Mám čtyři vnoučata malé, jedna dcera je v Ostravě, má dvě děti, ta potřebuje hlídat. Protoţe dneska je to tak, ţe mají strach zůstat doma i na paragrafu, aby neztratili práci, ţe. Takţe jsem jako zaměstnaná na plný úvazek.
58
Takţe pak jde ostatní stranou.“ Kdyţ dcera paní Amálie potřebuje pomoc s péčí o děti, ví na koho se obrátit. Její matka je připravena jí pomoci. Vlastní zájmy a aktivity seniorky jdou v ten okamţik stranou. Proto se stává, ţe paní Amálie jednou za čas kurz vynechá a svůj čas věnuje péči o vnuky. Na účast ve vzdělávacích aktivitách má bezesporu vliv také zdravotní stav seniora. Paní Františka mluví o sousedce, která je ve stejném věku jako ona, a většinu dne tráví doma ve svém bytě: „Pro ni by to byl taky určitě přínos, na ni si tak myslím, jenomţe nemůţe uţ.“ Sousedka paní Františky se tak ocitá v obtíţné situaci. Přestoţe by třeba o vzdělávání měla zájem, sníţená pohyblivost jí v navštěvování kurzů pro seniory brání. Budova knihovny, v níţ kurzy probíhají je sice vybavena výtahem, někteří senioři však bydlí daleko a doprava ke knihovně by pro ně byla překáţkou: „někteří by museli třeba autobusem, kdyţ to mají dál a to uţ není pro ně.“ (Amálie). Paní Amálie mluví o seniorech, kteří mají nějaké zdravotní omezení a bydlí ve vzdálenějších částech města, tudíţ by pro ně bylo obtíţné se dopravit na místo, kde kurzy probíhají. Další okruh bariér byl pojmenován jako neochota měnit své návyky. Někteří staří lidé si jiţ vytvořili určitý stereotyp, na který si navykli a nehodlají jej měnit. Ve svém volném čase našli prostor na jiné aktivity, neţ je vzdělávání. Paní Jana mluví o svém manţelovi: „on je rád, ţe chodím, ale sám by nešel, má jiné zájmy.“ Manţel paní Jany tedy našel naplnění v jiných činnostech a vzdělávací kurzy jej nelákají. Paní Helena si všimla, ţe vzdělávání se věnuje jen určitá skupina seniorů. Na různých akcích, ať uţ vzdělávacích, tak i jiných, například kulturních, potkává tytéţ lidi: „Ale je pravda, ţe kdyţ se tak dívám, tak přednášky, besedy, koncerty, vernisáţe… ţe je to určitá skupina lidí… Není to furt jenom o tom lítat po slevách.“ Paní Helena se domnívá, ţe tento fakt je ovlivněn tím, ţe někteří senioři si našli jiné aktivity, které upřednostňují před vzděláváním. Dostáváme se k další, hojně zastoupené, skupině bariér, kterou jsou obavy. Seniorky se vyznačují tím, ţe o sobě neustále pochybují a podceňují se. Vyskytly se tak obavy z nezvládnutí kurzů. Paní Gita k tomuto řekla: „Ono asi hodně lidí si myslí, ţe je to třeba náročné, ţe by to nezvládli. Já jsem se toho ze začátku taky trochu bála.“ Senioři se bojí náročnosti kurzů. Mnozí z nich sice absolvovali různá školení v zaměstnání, po odchodu do důchodu se však mnozí z nich delší dobu nevzdělávali. Proto se pro ně „návrat do školních lavic“ stává velkou neznámou, mnohdy neví, co si pod kurzy pro seniory představit. Nemají jasnou představu, co vzdělávání bude obnášet, jak říká paní Simona: „Nevěděla jsem přesně co to bude obnášet. Tam mě na tom pak 59
spíš zarazila ta jednoduchost, ale asi je to nutné v rámci té věkové kategorie, která je v tom.“ Paní Simona byla také zprvu nejistá a nevěděla přesně, co od kurzů očekávat a na jako náročnost se připravit. Nakonec byla náročností překvapena, protoţe byla niţší, neţ předpokládala. Na otázku, zda předpokládala větší náročnost kurzů odpovídá: „Sloţitější no jako spíš. Protoţe vlastně tam můţete ty otázky dělat teď momentálně X krát. Uţ od tohoto kurzu. Předtím to bylo jenom třikrát, jo... Protoţe ono je to pro kategorii od, aţ. Takţe je tam hodně velký třeba i věkový rozdíl, ţe.“ Paní Simona vysvětluje, ţe náročnost kurzů je uzpůsobena tak, aby je zvládali i ti méně zdatní. Mezi seniory, kteří se vzdělávají, jsou velké věkové rozdíly, v případě provedeného výzkumu to bylo i 17 let, proto se dají předpokládat rozdíly ve výkonech jednotlivých seniorů. Paní Simona však ubezpečuje, ţe se není potřeba nezvládnutí kurzů obávat. Dále se seniorky svěřovaly s obavami z toho, ţe paměť jiţ neslouţí tolik, jako v mladším věku. Seniorky se tedy obávají problémů s pamětí. S těmito problémy se svěřila paní Jana: „…akorát mě mrzí ţe si to nepamatuju. Prostě ta paměť mi tak neslouţí.“ Paní Jana dále vysvětluje, ţe problémy s pamětí u sebe pozorovala jiţ dříve: „A já jsem vţdycky s pamětí měla problém a tady toto je většinou ţe třeba tady teďka ten Michelangelo to jsou samé názvy, je tam spousta těch dat a tady toho. No takţe i to chce si to dát v hlavě do těch souvislostí a toto mi v té hlavě trochu uniká, no.“ Problémy s pamětí tedy seniorce znesnadňují proces učení, učení je pro ni náročnější a zabere více času. Seniorky mluvily také o strachu z problémů s koncentrací. Paní Helena pozorovala, ţe ve vyšším věku se střídají doby, kdy je člověk schopen se soustředit více, někdy zase méně. V mládí tento jev nezaznamenala: „V tom určitým věku máte zkušenosti, něco tam naskočí, ale já jsem viděla třeba s manţelem, oba nás to zajímalo, ale já jsem třeba se chytla a on byl unavený a potom třeba jsem měla nějakých tych novodobých poznatků plný zuby a on se chyt. Jo, tam jsou takový asi uţ v tom určitým věku po té sedmdesátce takové nějaké vlny kdyţ jste pozornější a míň a počasí na to má vliv a tak.“ Na koncentraci tedy má podle paní Heleny například vliv počasí, aktuální rozpoloţení jedince – například únava, ale také charakter probírané látky, atraktivnost tématu pro seniora. S podobnými překáţkami se setkává i paní Olga: „To si člověk můţe říkat, ţe bude dávat pozor, ale pak mi ty myšlenky stejně sklouznou někam jinam a uţ se třeba nechytám. Takţe pak si to projdu ještě jednou doma i tu přednášku si pouštím znovu.“ Vidíme, ţe paní Olga si s problémy s udrţením pozornosti umí poradit.
60
Podklady, které dostane k přednášce, si doma znovu pečlivě projde a tím si připomene, co bylo na přednášce řečeno a doplní, co jí kvůli nepozornosti uniklo. Je zřejmé, ţe seniorky překonávají řadu překáţek. Vzdělávání jim znesnadňuje občasná péče o vnoučata, účast na vzdělávání ovlivňuje také zdravotní stav seniora. U některých seniorů se objevuje neochota měnit své návyky a věnovat se nové činnosti. Velkou skupinu bariér tvoří různé obavy. Ukázalo se, ţe seniorky se obávají , ţe kurzy nezvládnou, ţe budou mít problémy s pamětí nebo koncentrací. Bylo by na místě si poloţit otázku, zda tyto obavy a zmíněné problémy nejsou způsobeny nízkým sebevědomím seniorek. Z výpovědí seniorek totiţ vyplynulo, ţe navzdory těmto obavám a problémům, vzdělávání bez problémů zvládají. Proto je moţné, ţe se seniorky pouze zbytečně podceňují.
5.6 Reakce okolí Nyní se budeme věnovat reakcím okolí na fakt, ţe se senior vzdělává. Pozitivní reakce okolí podporuje pozitivní přístup seniora ke vzdělávání. Kapitola je rozdělena na dvě podkapitoly – reakce rodiny a blízkých přátel a reakce známých. Bylo totiţ zjištěno, ţe seniorky vnímají odpišné reakce těchto dvou skupin. 5.6.1
Reakce rodiny a blízkých přátel Respondentky se jednohlasně shodly, ţe ze stran rodiny cítí jasnou podporu.
Rodina a blízcí přátelé tedy reagovali na vzdělávání seniorek veskrze pozitivně. Gita mluví o tom, jak reagovali příbuzní na její rozhodnutí vzdělávat se v seniorském věku: „Příbuzní nadšeně, ti říkají jo jen choď a ještě se i ptají, mají zájem. Jsou rádi ţe tam chodím.“ Také paní Janu rodina podporuje: „…manţel, ten mě v tom plně podporuje a dcera ta samozřejmě taky, takţe nejsou proti.“ V rodině a přátelích seniorky nacházejí oporu a porozumění. Toto porozumění je podporuje v tom, aby se vzdělávání účastnily i do budoucna. Paní Helena říká, ţe přátelé, se kterými se dobře zná, nebyli jejím rozhodnutím vzdělávat se překvapeni: „většinou to tak berou jako dobrou věc – hlavně ti bliţší přátelé, kteří mě znají uţ delší dobu.“ Dobří přátelé paní Helenu jiţ znají a ví jaké má zájmy a koníčky, proto předpokládali, ţe ani v období důchodu nezvolí nečinnost, ale najde si nějakou aktivitu.
61
Pro respondentky je podstatné také to, ţe si o svých vzdělávacích úspěších, ale i neúspěších, mohou s někým z blízkých popovídat. Paní Helena říká, ţe její děti a vnuci sami jeví zájem o její vzdělávací aktivity: „Ptají se i tak co je nového. Myslím si, ţe aj jsou rádi, jo. Ţe ví, ţe mám takový nějaký zájem…“ O svém vzdělávání si paní Helena nejčastěji povídá se svými vnuky: „Já mám poměrně takový, dalo by se říct, dost dobrý vztah i k vnukům… A ţe si s nima i o tom povídám. Jako rozdíl, ţe já mám zkušenosti, můţu jim říct to a ono, oni mně poučí s počítačem třeba… teď jsem vnukovi dávala třeba ty, jak se říká sylaby, jo. Aby se do toho podíval, protoţe je to zaškrtané… Říkám, tak se jenom podívej, jo, aby byl trošku v obraze co děláme. Protoţe kaţdý máme trošku jiný zájmy, čteme jinou literaturu, ale je dobré taky naťuknout tady toto. Čím člověk ţije, sdělovat to těm druhým.“ Je vhodné, kdyţ se v okruhu přátel nebo rodiny najdou lidé, kteří jsou ochotni se seniorem o jeho vzdělávání mluvit. Senior totiţ bývá plný dojmů a potřebuje se o ně s někým podělit, jako tomu je v případě paní Heleny. Pro seniory je také důleţité, aby pocítili, ţe je někdo za jejich vynaloţenou snahu ocení. K tomuto názoru se přiklání paní Gita: : „Nebo já do té školy chodím, lidi to vţdycky ocení, kdyţ vidí, ţe prostě mám snahu ještě dál chodit.“ Právě ocenění od druhých je podstatné pro podporu dalšího učení seniorů. Motivuje je totiţ k další aktivitě. Dle výpovědí respondentek je vzdělávání v seniorském věku také zdrojem humoru. Okolí, nejčastěji opět ti nejbliţší, tedy rodina a přátelé zesměšňují fakt, ţe se senioři rozhodli „na stará kolena“ vzdělávat. Toto zesměšňování by však nemělo být vnímáno v negativním slova smyslu a ani seniorky samy je tak nevnímají. Spíše se jedná o zlehčení situace. Paní Jarmila mluví o své rodině: „Občas se tomu zasmějí, ţe ve svém věku studuju, no a jako zajímají se o to. A taky informuji rodinu co zase nového jsem se naučila. Někdy si z toho dělají srandu, ale tak berou to.“ Rodina paní Jarmily její vzdělávání přijímá kladně, neodpustí si však vtipné poznámky na adresu jejího vzdělávání. Paní Simona se setkala s podobnou reakcí ze strany bývalých kolegyň a kamarádek:„Tak jako já jsem pracovala v mladém kolektivu, takţe holky si ze mě dělaly docela srandu. Ale spíš jako srandu ţe říkaly ale to je taková jako forma jednoduchá…“ Paní Simona si je vědoma toho, ţe kdyţ si z ní kolegyně, jak sama říká, dělají srandu, nemyslí to zle, ani ji nechtějí urazit. Seniorky se obklopují lidmi podobných zájmů a priorit. Ukázalo se tedy, ţe nejbliţší přátelé a také rodina je v jejich záměru vzdělávat se plně podporují. Jejich blízcí mají radost, ţe je tato aktivita baví. S rodinnými příslušníky a přáteli mluví 62
o vzdělávání, o tom, co se naučily a co je zaujalo, zároveň je blízcí za jejich snahu oceňují, coţ je velmi významný moment. Pozitivní reakce totiţ seniory utvrzují v tom, ţe jejich aktivita je smysluplná a díky tomu jsou motivováni k tomu, aby ve vzdělávání setrvali. 5.6.2
Reakce známých Jiţ výše bylo zmíněno, ţe seniorky jasně oddělují okruh dobrých přátel, kteří jsou
jim velmi blízcí, a pak okruh známých, se kterými nemají vybudované tak pevné vazby. Známí jsou tedy lidé, které jednoduše znají od vidění, občas s nimi prohodí pár slov nebo se pozdraví, kdyţ se potkají ve městě. Ukázalo se, ţe reakce známých hodnotí seniorky spíše jako negativní. Paní Amálie říká: „Spoluţačky a tak, ti mně říkali ţe jsem hloupá. Protoţe to jsou ty, které říkaly třeba pojď si sednout a tak a já říkám dnes nepůjdu, mám školu. Si blbá, na co školu? Na co to budeš potřebovat v tvojich rokách?“ Paní Amálie se ze strany bývalých spoluţaček setkala s nepochopením, coţ ji patrně zaskočilo. Spoluţačky nedokázaly pochopit, z jakého důvodu se paní Amálie vzdělává, co vede k tomu, aby se dobrovolně a z vlastního zájmu vzdělávala. Paní Amálie si však pevně stojí za svým názorem a potřebnost vzdělávání hájí: „To jsem se i s jednou pohádala kvůli angličtině, ta na mě tak ţe na co, proč…“ Paní Františka hovoří o své známé, kterou potkává, kdyţ vyráţí na přednášky univerzity třetího věku „… Asi si klepe na čelo, kdyţ říkám, ţe jdu na univerzitu. Ona na to není.“ Stejně tak paní Helena se setkala s nepochopením: Objevují se tam v jednom směru, od těch co chodí jenom po obchodech, ţe na co ti to je a to je zbytečný. Tak to jako… Jsme lidé různí, ţe, takţe tak to beru. Je zřejmé, ţe někteří vrstevníci seniorek neuznávají potřebnost vzdělávání i ve vyšším věku a preferují jiné volnočasové aktivity. Paní Helena to chápe, protoţe, jak sama říká, lidé mají různé zájmy a různé preference. Proto je jasné, ţe ne kaţdý ke vzdělávání inklinuje. V minulé kapitole jsme si řekli, ţe pozitivní reakce seniory motivuje. Z výpovědí seniorek však nevyplynulo, ţe by negativní reakce na vzdělávání negativně ovlivňovaly jejich přístup ke vzdělávání. To znamená, ţe negativní reakce nechávají seniorky chladnými, neberou je příliš váţně a nenechají se jimi ovlivnit.
63
6
Shrnutí a diskuse V této kapitole shrnu výsledky provedeného šetření a odpovím na výzkumné
otázky. Cílem práce bylo odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: Jak senioři vnímají důleţitost vzdělávání v seniorském věku? A na specifické výzkumné otázky: Co seniory vedlo k rozhodnutí vzdělávat se v seniorském věku? Jaké přínosy vzdělávání senioři vnímají? S jakými problémy se senioři při studiu setkávají? Odchod do důchodu je pro člověka velkou změnou, která zcela mění, mnohdy jiţ lety prověřené, stereotypy. Mění se struktura dne, sociální kontakty a celkově se proměňuje statut jedince. Jednou z cest, která napomáhá při procesu vyrovnávání se s touto novou situací, můţe být i vzdělávání. Vzdělávací aktivity se stávají pro seniory jakýmsi „druhým plánem“, který
do určité míry zaplní prázdný prostor, jenţ
po odchodu do důchodu vzniká. Vzdělávání pak je prostředkem k saturaci zájmů seniorů. Ti se mohou věnovat vzdělávání v oblastech, na něţ dříve kvůli pracovnímu vytíţení nezbýval čas. Vzdělávání však seniorům nepřináší jen nové vědomosti, důleţité jsou i jeho další funkce, jako zabezpečení kontaktu s vrstevníky a celkové zachování aktivity, a to jak fyzické, tak i psychické. Vzdělávání tak napomáhá naplňovat poţadavek aktivního stárnutí. V rámci provedeného výzkumného šetření jsem se setkala se seniorkami, které bych označila za uvědomělé. To znamená, ţe si vţdy byly a jsou vědomy důleţitosti celoţivotního vzdělávání. Je jim jasné, ţe znalosti zaostávají, je potřeba je aktualizovat a prostřednictvím vzdělávání se udrţovat v dobré kondici. Vzdělávání naplňuje řadu jejich potřeb, zároveň se stalo naplněním snu. Dříve totiţ neměly moţnost se dostatečně věnovat svým zájmům, mezi něţ patří také vzdělávání. Co seniory vedlo k rozhodnutí vzdělávat se v seniorském věku? Ukázalo se, ţe klíčovou roli v tom, zda se senior bude vzdělávat nebo ne, hraje první vstup seniora do vzdělávání. Senioři totiţ mohou mít obavy z neznámého, svou roli hrají také pochybnosti o sobě samotném. Pokud se senior jiţ nějakého kurzu v minulosti zúčastnil, pravděpodobně nebude mít obavy zapsat se do kurzu dalšího. Participaci na vzdělávání významně podporuje kladný vztah seniora ke vzdělávání. Ten je ovlivněn zejména předchozí zkušeností se vzděláváním. Seniorky se vzdělávaly
64
průběţně po celý ţivot, v předdůchodovém věku se jednalo především o vzdělávání profesní. Přestoţe toto vzdělávání nepramenilo primárně ze zájmu, respondentky k němu zaujaly pozitivní postoj a ke vzdělávání si vytvořily kladný vztah. Proto pro ně bylo přirozené ve vzdělávání pokračovat i po odchodu do penze. Seniorky, které se zúčastnily výzkumu, se shodly, ţe v době, kdy ještě pracovaly, byly poměrně hodně vytíţené. Přestoţe měly hodně zájmů, na volnočasové aktivity jim nezbývalo mnoho času a musely zvaţovat, jak své zájmy sladit s povinnostmi. S nadějí vzhlíţely k období důchodu, protoţe očekávaly, ţe se tento fakt změní. Na odchod do důchodu se seniorky připravovaly, a to tím způsobem, ţe si plánovaly řadu činností, kterým se budou věnovat. Byly si vědomy toho, ţe s volným časem je potřeba naloţit smysluplným způsobem. Součástí těchto jejich plánů se stalo i vzdělávání. Mimo jiné, mluvily o navštěvování kurzů práce s počítačem, studiu cizích jazyků, studiu na univerzitě třetího věku a dalších vzdělávacích aktivitách. K tomu, aby se seniorky vzdělávaly, je vedly potřeby. Jako nejpodstatnější se jevila potřeba něco nového se naučit, aktualizovat své stávající vědomosti, o nichţ jsou si vědomy, ţe zaostávají. Toto zjištění je v souladu s výsledky, k nimţ ve svém výzkumu dospěla Petřková (1998). Ta se zabývala důvody seniorů k dalšímu vzdělávání na univerzitě třetího věku. Jako nejčastější motiv byla popisována potřeba prohloubit a doplnit své vědomosti. Dále se seniorky chtěly zorientovat v moderních technologiích a udrţet tak krok s technickým pokrokem. Vzděláváním také seniorky chtěly zavést určitý řád a pravidelnost do všedních dnů, zachovat si fyzické i psychické zdraví a zprostředkovat kontakt s vrstevníky. Jako motivující stimul působí také pozitivní reakce okolí. Pro seniorky je důleţité cítit podporu a uznání nejbliţších přátel a rodiny. Vhodné také je, pokud se příbuzní a přátelé zajímají o vzdělávací aktivity seniora a povídají si s ním o nich. Jaké přínosy vzdělávání senioři vnímají? Seniorky vzdělávání naplňuje novým elánem a nadšením, stává se pro ně splněným snem. Vzdělávání naplňuje jejich potřeby, zároveň seniorky díky vzdělávání objevují nové oblasti zájmů. Vzdělávat se seniorky plánují i do budoucna. Z provedeného šetření vyplynulo, ţe přínosy lze rozdělit do několika oblastí. Na prvním místě to je zachování aktivity jedince a setkání s vrstevníky. Pro seniory jsou vzdělávací kurzy místem setkání s druhými. Právě kontakt s vrstevníky je 65
podstatný, protoţe po odchodu do důchodu se oslabují sociální vazby seniorů. Zároveň kurzy dodávají pocit nezávislosti, senior o svém vzdělávání rozhoduje sám a zúčastňuje se jej dobrovolně, z vlastního zájmu. Seniorky se shodly, ţe vzdělávání také napomáhá k udrţení dobré fyzické i psychické kondice a prevenci nemocí. Vzdělávací kurzy jsou také nápomocny při organizaci všedního dne seniorek. Seniorky svůj další program přizpůsobují vzdělávání. Vzdělávání tak dává jejich dnům strukturu, pravidelnost, která lidem v důchodu často chybí. Dříve byl řád dán střídáním pracovních dní s dny volna. V důchodu se situace mění a člověk má tendenci dřívější řád, na nějţ byl navyklý, znovu nastolit. Oceňovaným přínosem se stal zisk praktických rad. Jedná se o rady, které se týkají koníčků seniorek, jako je například vaření nebo zahrádka. Také byly zmíněny rady ohledně financí, různých podvodných praktik, půjček a úvěrů, které pomohou seniorům v lepší orientaci v této problematice. Seniorky se snaţí drţet krok s dobou a nezaostávat, proto oceňují informace o nových technologiích. Kurzy jim pomohly zdokonalit se v práci s počítačem nebo s tabletem. Celkově jim kurzy pomáhají orientovat se v mnoţství informací, které jsou denně dostupné. Poslední skupinu přínosů jsem nazvala pomoc se zvládáním osobních potíţí. Seniorky se během svého ţivota vyrovnávají s řadou nečekaných změn, ať uţ třeba úmrtím blízkého nebo například nemocí. Respondentky se svěřily, ţe vzdělávání pro ně je odpoutáním od běţných starostí. Setkávání s vrstevnicemi jim pomohlo v těţkých ţivotních obdobích, například po ztrátě ţivotního partnera. Dokonce se seniorky zmínily, ţe samotná náplň kurzu a informace, které jim byly předány, jim pomohly vyrovnat se se změnami v jejich ţivotech. S jakými problémy se senioři při studiu setkávají? Seniorky identifikovaly také řadu problémů, jímţ musí čelit. Jsou si vědomy problémů, které vyplývají z organizace vzdělávacích kurzů. Jako bariéra vzdělávání by byla vnímána nutnost dojíţdět za vzděláváním například do jiného města. Seniorky uţ si totiţ netroufají cestovat tolik, jako dříve, mají jiţ určitá omezení a zdravotní potíţe, proto by nebyly ochotny kvůli vzdělávání například dojíţdět do jiného města. Dalším zmiňovaným problémem jsou finance. Pokud by se cena vzdělávacích kurzů zvýšila, seniorky by zvaţovaly, zda má účast pro ně smysl a zda jsou ochotny
66
obětovat i vyšší částku. Jak řekly samy seniorky, musí pečlivě zvaţovat, do čeho investují své finance. Seniorky také nemají v oblibě vyplňování průběţných testů, vztahujících se k jednotlivým přednáškám univerzity třetího věku. Testy berou jako „nutné zlo“ a přiznávají, ţe pro ně postrádají smysl a nevidí v nich uţitek. Argumentují tím, ţe vzdělávání je dobrovolné a je pro ně zábavou. Testy jsou pro ně zbytečně stresující, bojí se neúspěchu a zisku nízkého počtu bodů. Proto by navrhovaly je zrušit a ponechat pouze test závěrečný. Seniorky mají vnoučata a rády se jim věnují. Mají ale občas problém sladit osobní ţivot se vzděláváním. Účast na kurzech jim čas od času překazí nutnost postarat se o vnoučata, například v období prázdnin nebo v době jejich nemoci. V takovém případě je pro seniorky rodina na prvním místě a jejich vlastní zájmy jdou stranou. Starší lidé se vyznačují pochybami o sobě samotném. Nejinak je tomu také u seniorek, které byly zapojeny v provedeném výzkumu. Seniorky se vyznačovaly neustálými pochybami a obavami. Například se obávají, ţe nezvládnou úspěšně absolvovat kurzy, do kterých se zapsaly. Obávají se, ţe látka pro ně bude příliš sloţitá a ţe jí neporozumí. Otázkou však zůstává, zda se seniorky jen zbytečně nepodceňují. Jako problém bylo také zmíněno zapomínání a špatná koncentrace. Problémy s pamětí komplikují celý proces učení, který se stává časově více náročným. Seniorky vnímají také změny ve schopnosti soustředit se na výklad. Udrţení pozornosti je, podle jejich názoru, sloţitější, neţ v tomu bylo v mládí.
67
Závěr Ve své práci jsem se zaměřila na seniory, kteří se ve svém volném čase vzdělávají. Zajímalo mě, jak vnímají důleţitost vzdělávání v seniorském věku, dále pak co je vedlo k rozhodnutí, aby se do vzdělávání zapojili, jaké vnímají přínosy vzdělávání a s jakými problémy se při studiu potýkají. Práce je teoreticko–empirického charakteru. V teoretické části jsem za pomoci prostudované literatury vymezila pojmy, které jsou pro práci klíčové. Empirická část se nejprve věnuje popisu metodologického postupu, který byl vyuţit
při realizaci
výzkumného šetření. Poté bylo provedeno kvalitativní výzkumné šetření, které napomohlo nahlédnout na danou problematiku v širších souvislostech. Při interpretaci dat bylo zjištěno, ţe předpokladem pro zapojení se do vzdělávání v seniorském věku je aktivní přístup k ţivotu. Znamená to, ţe senior nesetrvává v nečinnosti a má široké spektrum zájmů. Z tohoto vyplývá pozitivní přístup ke vzdělávání, který je podstatný pro zapojení se do vzdělávání. Velkou roli, pro utvoření pozitivního přístupu ke vzdělávání hraje předchozí pozitivní zkušenost se vzděláváním. Zároveň seniora ke vzdělávání vedou určité potřeby, které se senior snaţí uspokojit. Vzdělávání je seniory oceňováno zejména díky jeho přínosům v mnoha oblastech. Je nápomocné při zachování aktivity, zprostředkovává setkání s vrstevníky a dává potřebný pocit nezávislosti a samostatnosti. Napomáhá při organizaci všedního dne a poskytuje seniorům praktické rady, které mohou dále vyuţít. Také se díky němu senioři lépe orientují v moderních technologiích a v informacích. Významná je pomoc se zvládáním osobních obtíţí, například nečekanými ţivotními změnami, kdy vzdělávání pomáhá
seniorům odvést myšlenky od vlastních starostí a problémů.
Motivující jsou pro seniory pozitivní reakce na jejich snahu vzdělávat se i ve vyšším věku ze strany jejich příbuzných a blízkých přátel. Uznání a oceněni seniora podněcuje k dalším výkonům. Ze strany známých byly identifikovány
také negativní reakce
a nepochopení. Seniorky se však těmito reakcemi nenechávají ovlivnit. Jako překáţky, znesnadňující vzdělávání, byly zmíněny bariéry vyplývající z organizace kurzů a osobní limity. Mezi bariéry vyplývající z organizace kurzů bychom zahrnuli nutnost dojíţdět, finance a povinnost vyplňovat průběţné testy. Jako osobní limity jsou označeny jiné povinnosti seniorek, například péče o rodinu, dále bychom zde zařadili například obavy
68
z nezvládnutí kurzů, problémy s koncentrací, zdravotní problémy, neochotu měnit své návyky. Myslím si, ţe se mi podařilo nahlédnout do problematiky vzdělávání seniorů a zjistit, jak
na vzdělávání se v seniorském věku pohlíţí sami senioři, kteří
na vzdělávání aktivně participují. Výsledky šetření mohou poslouţit realizátorům a poskytovatelům vzdělávacích kurzů pro seniory. Ukázalo se, ţe senioři jsou si vědomi důleţitosti vzdělávání v jakémkoliv věku. Vzdělávání jim dává mnoţství přínosů v různých oblastech a obohacuje jejich ţivot. Zároveň se ukázaly určité podněty pro zlepšení. Co se týká organizace a průběhu kurzů, ukázalo se jako podstatné dělat kurzy pro seniory více atraktivní. Znamená to pečlivě vybírat lektory, kteří umí zaujmout, klást důraz na názornost při výuce, která napomáhá při zapamatování a je pro seniory více zábavná. Pro seniory by tak vzdělávání bylo jednodušší a přitaţlivější. Zároveň je zapotřebí seniory motivovat a oceňovat a tím je vybízet k dalším výkonům. Otevřela se také nová témata, která by se mohla stát středem zájmu dalších výzkumů. Do budoucna by bylo moţné se například blíţe zaměřit na vzdělávací potřeby seniorů. Také by bylo přínosné realizovat výzkum, zaměřující se na důvody, proč se někteří senioři vůči aktivnímu stárnutí vymezují.
69
Seznam zdrojů Knižní zdroje Beneš, M. (2003). Andragogika. Praha: Eurolex Bohemia. Čevela, R., Kalvach, Z. & Čeledová, L. (2012). Sociální gerontologie. Praha: Grada. Čornaničová, R. (1998). Edukácia seniorov. Vznik, rozvoj, podnety pro geragogiku. Bratislava: Univerzita Komenského. Gajdušková, H., et al. (2012). Komunitní knihovna a senioři. Metodický materiál. Vsetín: Masarykova veřejná knihovna. Gavora, P. (2008). Úvod do pedagogického výskumu. Bratislava: Univerzita Komenského. Giddens, A. (1999). Sociologie. Praha: Argo. Gruss, P. (2009). Perspektivy stárnutí: z pohledu psychologie celoţivotního vývoje. Praha: Portál. Hamblin, K. A. (2013). Active Ageing in the European Union. London: Palgrave Macmilian. Hamilton, I. S. (1999). Psychologie stárnutí. Praha: Portál. Haškovcová, H. (2010). Fenomén stáří. Praha: Havlíček Brain Team. Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. Holczerová, V. & Dvořáčková, D. (2013). Volnočasové aktivity pro seniory. Praha: Grada. Hrozenská, M. & Dvořáčková, D. (2013). Sociální péče o seniory. Praha: Grada. Klevetová, D. & Dlabalová, I. (2008). Motivační prvky při práci se seniory. Praha: Grada. Křivohlavý, J. (2011). Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie. Praha: Grada. Langmeier, J. & Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Praha: Grada. Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada. Mühlpachr, P. (2009). Gerontopedagogika. Brno: Copyright. Nakonečný, M. (1996). Motivace lidského chování. Praha: Academia.
70
Ondráková, J. (2012). Vzdělávání seniorů a jeho specifika. Červený Kostelec: Pavel Mervart. Ondrušová, J. (2011). Stáří a smysl ţivota. Praha: Karolinum. Petřková, A. (1998). Senioři jako účastníci vzdělávacích aktivit. In D. Šimek, Člověk a společnost na přelomu tisíciletí. Sborník příspěvků z mezinárodní konference (s. 153156). Olomouc: Univerzita Palackého. Průcha, J. & Veteška J. (2012). Andragogický slovník. Praha: Grada. Rabušicová, M. & Rabušic, L. (2008). Učíme se po celý ţivot? Brno: Masarykova Univerzita. Rabušic, L. (1995). Česká společnost stárne. Brno: Masarykova Univerzita. Sak, P. & Kolesárová, K. (2012). Sociologie stáří a seniorů. Praha: Grada. Scales, P. (2013). Teaching in the Lifelong Learning Sector. Maidenhead: Open University Press. Syrový, P. (2012). Jak si spořit na důchod. Praha: Grada. Šerák, M. (2009). Zájmové vzdělávání dospělých. Praha: Portál. Švaříček, R., & Šeďová, K., et al. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál. Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie: dětství, dospělost a stáří. Praha: Portál Vymětal, J. (2008). Průvodce úspěšnou komunikací. Efektivní komunikace v praxi. Praha: Grada.
Elektronické zdroje Česká správa sociálního zabezpečení. Jak ţádat o starobní důchod v roce 2014 [online]. Přístup dne 3. 3. 2014, z: http://www.cssz.cz/cz/jak-zadat-o-starobni-duchod-v-roce2014.htm Český statistický úřad. Naděje na doţití a průměrný věk – Metodika (2012). [online]. Přístup dne 23. 3. 2014, z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nadeje_doziti_a_prumerny_vek
71
Holmerová, I. (2010). Vyuţití duševního kapitálu seniorů. [online]. http://zdravi.e15.cz/clanek/mlada-fronta-zdravotnicke-noviny-zdn/vyuziti-dusevnihokapitalu-senioru-455229 Holmerová, I., Starostová, O., Vepřková, R. & Wija, P. (2013) Bedekr aktivního stárnutí. Praha: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy [online]. Přístup dne 28. 2. 2014, z: http://framprojekt.eu/function/downloadAtt.php?attId=26. Kvalita ţivota ve stáří: Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 aţ 2012. (2008). Praha: MPSV [online]. Přístup dne 26. 2. 2014, z: http://www.mpsv.cz/cs/5045
Manuál aktivního stárnutí. (2012). Praha: Evropská rozvojová agentura [online]. Přístup dne 25. 3. 2014, z: http://aktivne.eracr.cz/wp-content/uploads/2013/01/A5manual_nahled.pdf Memorandum o celoţivotním učení. (2000). Praha [online]. Přístup dne 2. 3. 2014, z: http://old.nvf.cz/archiv/memorandum/obsah.htm Strategie celoţivotního učení ČR. (2007). Praha: MŠMT [online]. Přístup dne 26. 2. 2014, z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/dalsi-vzdelavani/strategie-celozivotniho-ucenicr Sokolovský, T. (2010). Základní informace o projektu „Výměna znalostí o vzdělávání seniorů v ČR, Rakousku, Španělsku a Švédsku“ (SET) [online]. Přístup dne 15. 3. 2014, z: http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0CDcQFj AA&url=http%3A%2F%2Fwww.naep.cz%2Fdownloadvariant.php%3Fa%3Ddocuments%26general_file_variant_id%3D4259%26project_fold er_id%3D555%26&ei=-qNDU7LLHcbdtAboqoGwCA&usg=AFQjCNH4iKX Univerzita třetího věku – U3V [online]. Přístup dne 16. 3. 2014, z: http://esenior.czu.cz/
72
Přílohy Příloha č. 1: Seznam polostrukturovaných otázek k rozhovoru. Příloha č. 2: Ukázka přepisu rozhovoru s respondentkou
73
Příloha č. 1: Seznam polostrukturovaných otázek k rozhovoru. 1. Jaké je Vaše vzdělání? 2. Jaké bylo Vaše zaměstnání před důchodem? 3. Jak na Vaše rozhodnutí studovat v seniorském věku reaguje Vaše rodina? 4. Jak reagují Vaši přátelé? 5. Jaké byly Vaše zájmy před důchodem? Měl/a jste nějaké organizované zájmy? 6. Plánoval/a jste si uţ v předdůchodovém věku nějaké organizované aktivity na období důchodu? 7. Plánoval/a jste si nějaké vzdělávací aktivity na období důchodu? 8. Co Vás přivedlo k rozhodnutí účastnit se vzdělávacích kurzů? 9. Jak jste se dozvěděl/a o moţnostech studovat v seniorském věku? 10. Jaké kurzy v současnosti navštěvujete na U3V? 11. Jaké kurzy navštěvujete mimo U3V? 12. Jaká jste měl/a očekávání, neţ kurzy začaly? 13. Měl/a jste dostatek informací o průběhu kurzů? 14. Domlouval/a jste se s někým na společném navštěvování kurzů? Pokud ano, tak s kým? 15. Co Vás na studiu baví? 16. Co nového jste se naučil/a? 17. Co při studiu postrádáte? 18. Vyhovuje Vám tento způsob vzdělávání? 19. Vyhovují Vám prostory, ve kterých přednášky probíhají? 20. Kdybyste mohl/a 3 věci změnit, co by to bylo? 21. Jsou nějaké překáţky, které Vám znemoţňují pravidelnou účast na kurzech? 22. Plánujete do budoucna se dále vzdělávat? Jaká témata by Vás zajímala? 23. S kým mluvíte o Vašem vzdělávání? Mluvíte o tom s dětmi, vnuky, partnerem? 24. Doporučil/a byste vzdělávání i někomu jinému? 25. Čím byste ho přesvědčil/a?
74
Příloha č. 2: Ukázka přepisu rozhovoru s respondentkou
A jak na to Vaše studium v seniorském věku reaguje rodina? No tak já myslím ţe jako docela dobře. Ptají se i tak co je nového. Myslím si, ţe aj jsou rádi, jo. Ţe ví, ţe mám takový nějaký zájem… A mně se zdá… Já mám poměrně takový, dalo by se říct, dost dobrý vztah i k vnukům. Čili jeden je před maturitou, jeden je v druhém ročníku střední školy, jeden je v šesté třídě a cérka ve třetí. A ţe si s nima i o tom povídám. Jako rozdíl, ţe já mám zkušenosti, můţu jim říct to a ono, oni mně poučí s počítačem třeba. Ale ještě můţu říct, ţe kdyţ při tom třeba nejsou rodiče, tak řeknu třeba nevytahuj se, jednou budeš taky v takové situaci. Čili i můţu pouţít… teď jsem vnukovi dávala třeba ty, jak se říká sylaby, jo. Aby se do toho podíval, protoţe je to zaškrtané… Říkám, tak se jenom podívej, jo, aby byl trošku v obraze co děláme. Protoţe kaţdý máme trošku jiný zájmy, čteme jinou literaturu, ale je dobré taky naťuknout tady toto. Čím člověk ţije, sdělovat to těm druhým. Myslím, ţe pokud je to moţný, jako prosím za to, aby mně to myslelo a abych i s těma mladýma měla kontakt a nepověsila se jim na krk, jo. Aby byl určitý zájem, abysme spolu byli, ale abych jenom nečíhala, aţ mně přijdou navštívit nebo kdy k nim půjdu. Abych byla, pokud je to moţné samostatná. Ono ještě přijde čas, kdy třeba mně budou muset něco víc… Nebo pomůţou, kdyţ jim řeknu, ţe, ale být radši, pokud to jde, tak jako nezávislá. Ne za kaţdou cenu, samozřejmě. A jak reagují Vaši přátelé? Objevují se tam v jednom směru, od těch co chodí jenom po obchodech, ţe na co ti to je a to je zbytečný. Tak to jako… Jsme lidé různí, ţe, takţe tak to beru. Ale většinou to tak berou jako dobrou věc – hlavně ti bliţší přátelé, kteří mě znají uţ delší dobu. Jaké byly Vaše koníčky ještě před důchodem? No tak bych řekla turistika, čtení, cestování. Nějak extra jsem nesportovala, jenom běţky, občas bruslení, v mládí teda tenis, ale pak uţ jsem tomu teda nějak aţ tak moc nedala. Na kole jsem jezdila ráda, no. No a měla jste třeba i nějaké organizované zájmy?
75
Pro mě koníčkem byla do určité míry ta moje práce, práce s dětma a na nějaké další koníčky pak uţ ani nebyl tolik čas, navíc kdyţ má člověk rodinu... Ani žádné kurzy nebo něco takového? Většinou to, co se týkalo profese, to bylo hodně, čím jsem byla starší, tím víc mě těšilo, kdyţ byla moţnost se něčeho zúčastnit. A potom jak začaly ty kurzy, tak to byl ten jeden kurz etické výchovy, to jsem absolvovala ještě před důchodem a potom mě jako dost i v období mýho kantoření mě zajímala rodinná výchova. A to jsem teda absolvovala ve Zlíně kurz rodičovské výchovy a tam to teda bylo tak pojato, ţe to bylo od prenatálního vývoje aţ po péči o přestárlé rodiče. Jo, opravdu kompletně. No a abych si to teda srovnala, protoţe to bylo pořád jak to má být, jak to má vypadat, ţe, to moderní pojetí, tak byl ještě ve Velkých Karlovicích, ale to byl takový velmi liberální, s čímţ jsem se moc neztotoţňovala. Tam jsem i dost diskutovala, tam to bylo prostě ochrana před početím, jo v podstatě. Takové spíš tak. A abych si to mohla srovnat, protoţe mezi tím se lidé dohadovali a nebuď puritán a buď tak, takţe jsem viděla na školení jak by to mělo vypadat, jak jsem si to představovala i ve své rodině a to druhé to bylo takové to uvolněnější, takţe tím pádem jsem nevařila z vody, kdyţ jsem s někým diskutovala, ale věděla jsem jak to asi je. Takţe to bylo, to bylo teda. Něco zapadalo ještě do té mojí praxe a něco uţ potom ne. A snaţím se i teď na tom důchodu, protoţe ještě mi to chvála bohu pálí. I kdyţ taky výkyvy jsou, to víte. A plánovala jste si už v tom předdůchodovém věku nějaké organizované aktivity na období důchodu? Jako že byste si řekla, až budu v důchodu, budu se věnovat tomu a tomu… No, víte co, to já jsem si představovala, ţe budu cestovat víc, ale tehdy onemocněla maminka a tak mě to zaskočilo. Já bych řekla kdybych byla upřímná, ţe jsem trochu záviděla těm co cestují, ale protoţe jsem v tu dobu jezdila na tu etiku, tak oni nás tam vybavili určitýma praktickýma věcma, jo, jak máme postupovat. I v tom to pro mě bylo dobré, ţe se to tak potkalo. A tehdy tak ţe se mě to podařilo ţe byl zapojen manţel i moji synové, takţe jsme tu péči o maminku ještě dobře zvládli. Takţe trochu jsem byla zaskočená, ale jaksi jsem to potom přijala, ţe kdyţ jsem byla malá, tak o mně maminka pečovala a pak ţe nastal zvrat bez ohledu na moje představy. Ale mám tu zkušenost, ţe kdyţ jsem o tu maminku se starala, usmívala se, všechno, ale vevnitř jsem si říkala mohla jsem být tam nebo zaţít to, tak to nefungovalo. Ale jakmile člověk udělá tečku 76
a řekne si já su tady, abych se o maminku starala, je to můj úkol a budou mě druzí pomáhat a zklidnila jsem se, tak to je jak bumerang a maminka se zklidnila taky a fungovalo to dobře, no. (smích) Plánovala jste si na důchod i nějaké vzdělávací aktivity? No, tak já kdyţ jsem ještě učila, tak jsem se zajímala spíš o ty kurzy, to uţ jsem vám říkala, o ty kurzy, které spíš byly zaměřeny jako profesně. A byl to vlastně i koníček, byl to takový můj zájem. Tak jsem si říkala, ţe by se mi líbilo v tom pokračovat, ale tehdy ještě nebyly ani takové moţnosti. No a jak jste se pak dozvěděla o možnostech studovat v seniorském věku? Víte co, já hned jak jsem šla do důchodu, tak jsem se od kolegyně dozvěděla o kurzu etické výchovy v Brně. A to bylo takové moje první, ţe tam jsem chodila s mladšíma a to mě docela zaujalo. A potom prostě moje maminka byla velká čtenářka, ta psávala dopisy, a tak všecky ty nabídky co byly, nejenom v knihovně, ale třeba vernisáţe nebo nějaké přednášky jsem chodila. Myslím si teda, ţe vsetínská knihovna je docela… tak jako dobře to dělá, ţe opravdu jsou tady kvalitní věci. A kdyţ jezdím na ty prázdniny nebo prostě dokud mi to věk dovolí, tak jezdím do té Jemnice a tam je taky knihovna a znám tam děvčata, takţe buď novinky mě půjčují nebo kdyţ jsou nějaké besedy nebo přednášky, tak chodím aj tam. A co Vás přivedlo k tomu rozhodnutí, že se zúčastníte těch kurzů? No, ten první kurz, kterýho jsem se účastnila tady v té virtuální univerzitě byla ta etika a výchova. Protoţe já jsem toho pána znala, který to přednášel, uţ si nemůţu bohuţel vzpomenout jeho jméno, a kdyţ etické fórum zahájilo činnost v roce 1999, tak jsem tam tehdy jela do té Prahy. A určité kontakty jsem měla, tak to téma mě zaujalo. No a začaly jsme chodit s kolegyní Procházkovou, se kterou jste taky mluvila, ta je o dva roky starší neţ já, no a chodily jsme spolu s tím, ţe jsme se jaksi ještě… Jsem dva roky vdova, s manţelem jsme chodili tady ještě na počítače, nejsu v tom nijak obrychtovaná, no ale prostě to základní. Něco mně pomůţou vnuci, takţe jsme začali chodit no a uţ teda je to několikátý ten kurz a líbí se nám to. Zas v čem je to dobré, a vůbec všechny ty aktivity jsou tady výborný, ale zasahuje to. Já nevím jak by člověk přitáhl vrstevníky, kteří nemají zájem, jo, kteří třeba mají ty zájmy plošší, ale těţko někoho dotáhnout kdo nechce, ţe. Ale myslím si, ţe to tady dělají dobře velice. 77
Jaké ty kurzy teď navštěvujete? Teď je ten Michelangelo, před tím byly hudební nástroje, čínská medicína a před tím byla ta etika. No a jinak kdyţ mně to časově vyjde, tak třeba kdyţ jsou ty přednášky co bývají ve čtvrtek různé regionální nebo já nevím různé o těch kníţkách nebo cestovatelské, tak pokud mně to časově vyjde tak tady jdu. Ale ne pravidelně. A co jste čekala že Vám to dá ty kurzy ještě než jste tam začala chodit? No ţe to doplní nebo trošku rozvine, včetně teda i těch kontaktů s vrstevnicema. Tam mám některé kolegyně, takţe je to takové určité naplnění, protoţe ten… Já si vzpomínám, ţe i moje matka mě říká: Víš, musíš mít před sebou vţdycky nějaký plán i krátkodobý, ale ne tak prostě vstanout a co budu dělat, to je nuda, jo. Takţe docela jsme se na to aj těšili, ţe za těch 14 dní jsme se sešli a většinou teda s tou druhou kolegyní ty testy jsme si dělaly spolu. Ona svůj, dělaly jsme, domlouvaly jsme, hledaly jsme v nějakých papírech, jo a pak zas ten druhý. Lepší se mě to tak dělá, ţe si to tak jako kontrolujeme. Jo, takže vy už jste se znaly dřív a začly jste na ty kurzy chodit spolu. No, my jsme byly kolegyně v práci, na jedné škole jsme učily. A díky těm kurzům jsme spolu pravidelně v kontaktu, takţe to k tomu taky přispělo. A v podstatě jsme se i lidsky podpíraly, skoro ve stejnou dobu nám umřeli ţivotní partneři, celoţivotní, takţe i toto bylo pro nás dost takové… I třeba kromě těch testů jsme řešily věci, prostě si sdělily různé osobní záleţitosti.
78
