Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav pedagogických věd Sociální pedagogika a poradenství
Lucie Kýrová
Sociální život žen na mateřské dovolené Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Dana Knotová, Ph.D.
2006
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
………………………………………
2
Děkuji paní PhDr. Daně Knotové PhD. za laskavou pomoc a odborné vedení při psaní této práce. Dále děkuji za spolupráci vedení Mateřského centra Klokánek v Brně a vedení Mateřského centra Cipísek v Prostějově. Děkuji také celé mojí rodině za podporu při přípravě této práce.
3
Obsah Teoretická část Úvod ………………………………………………………………………………………..5 1. Rodina ……………………………………………………………………………….......6 1.1. Funkce rodiny …………………………………………………………………………..6 1.1.1. Biologicko-reprodukční funkce ………………………………………………………7 1.1.2. Sociálně-ekonomická funkce …………………………………………………………7 1.1.3. Socializačně – výchovná funkce ……………………………………………………...7 1.1.4. Emocionální funkce …………………………………………………………………..8 1.2. Role v rodině ……………………………………………………………………………8 1.2.1. Rodičovská role ……………………………………………………………………...10 1.2.1.1. Adaptace na rodičovskou roli ……………………………………………………...10 1.2.2. Mužská a ženská role ………………………………………………………………...11 1.2.3. Mateřská a otcovská role …………………………………………………………….12 1.2.3.1. Fenomén mateřství …………………………………………………………………13 1.2.4. Profesní role ………………………………………………………………………….15 1.2.4.1. Souběh mateřské a profesní role …………………………………………………...16 2. Mateřská a rodičovská dovolená ………………………………………………………...17 2.1. Vymezení pojmu mateřská a rodičovská dovolená ……………………………………17 2.1.2. Matka na mateřské a rodičovské dovolené …………………………………………..18 2.1.3. Otec na rodičovské dovolené ………………………………………………………...19 3. Mateřská centra …………………………………………………………………………..20 3.1. Historie mateřských center …………………………………………………………….20 3.2. Činnost mateřských center ……………………………………………………………..20 3.3. Síť mateřských center v České republice ………………………………………………21 Praktická část 4. Občanské sdružení Mateřské centrum Cipísek ………………………………………......23 5. Občanské sdružení Mateřské centrum Klokánek ……………………………………...…25 6. Srovnání výročních zpráv ………………………………………………………………..26 Závěr ………………………………………………………………………………………..31 Seznam použité literatury …………………………………………………………………..32
4
Úvod Rolí ženy v tradiční společnosti je vychovatelka a hospodyňka. Muži mají úlohu živitele rodiny a tvůrce společnosti. Otázka je, zda tyto tradice ješte také platí i v naší společnosti. Dnešní společnost počítá se ženou spíše jako s pracovní silou, protože materiální nároky dnešní rodiny vyžadují zaměstnání muže i ženy. A proto nemálo žen je nuceno řešit dilema, zda mít či nemít dítě a zda a jak dlouho s ním zůstat sama doma. Když se žena rozhodne pro rodičovskou dovolenou, doplatí na to většinou rodinný rozpočet. Naproti tomu, když se žena rozhodne pro rodičovskou dovolenou, má mnoho možností, jak plnohodnotně s dítětem strávit čas a necítit se sama a izolovaná. Jednou z možných institucí zřízených pro maminky s malými dětmi jsou mateřská centra. Těmito centry se v mojí práci zabývám. Pokud se jedná o to, co mohu říct k tématu sociální život žen na mateřské dovolené – já jsem jednou z nich. Tuto práci jsem napsala proto, že jsem ženou na mateřské dovolené a vím, že se moje sociální role změnila. Cílem této práce je seznámit čtenáře s pozicemi žen v jejich různých životních rolích, s historií mateřských center a v praktické části se zabývám srovnáním dvou Mateřských center pomocí srovnání výročních zpráv z roku 2005. Výroční zprávy z roku 2006 bohužel nebyly k dispozici. Chci poskytnout srovnání center, kdy jedno je jedním z mnoha v krajském městě a druhé je jediné v městě mnohem menším, ale mě bližším. Také se chci zaměřit na otázku zapojení tatínků do činnosti Mateřských center. V první kapitole se zabývám funkcemi v rodině, funkcemi ženy i muže v rodině, jako jsou role mateřská a otcovská podobně. V druhé kapitole se zabývám mimo jiné vymezením pojmu mateřská a rodičovská dovolená. Ve třetí kapitole se zabývám mateřskými centry obecně a ve čtvrté a páté kapitole píši o konkrétních mateřských centrech v Brně a v Prostějově. V šesté kapitole srovnávám výroční zprávy těchto center.
5
Teoretická část 1. Rodina Když dnes mluvíme o rodině, základní stavební jednotce společnosti, uvažujeme o sociální skupině společně žijících osob, která je založená na pokrevní příbuznosti a propojená vzájemnými citovými pouty. „ Rodina je souborem lidí spojených krví, manželstvím (či jinou formou souhlasného vztahu) či adopci, sdílí základní zodpovědnost za reprodukci a péči o členy společnosti“ (Schafer, Lamm, 1995, s.361). Intimní prostření v rodině je většinou chápáno jako zcela přirozená součást života, která svým fungováním významně ovlivňuje psychosociální vývoj každého jedince. Prostření v rodině je prvním významným sociálním mikroprostorem, se kterým se člověk hned po narození může setkat. Zrovna kvalita tohoto prostředí hraje zásadní roli v lidské socializaci, ve zprostředkování kulturních vzorců, způsobů chování, jednání a tradic. Malé dítě se v prostředí rodiny učí vnímat a přebírat sociální role, vytváří si svůj hodnotový žebříček. Rodina může být jistotou a dobrým startovním polem do dalšího života a nebo se opačně může disfunkčnost nebo dokonce neexistence rodiny stát zdrojem celoživotní frustrace a stresu. Většina z nás, běžné populace, se může domnívat, že se jedná o samozřejmý, odnepaměti existující sociální útvar. Není to však pravda, rodina je spolu s manželstvím vývojovým produktem sociálních dějin lidstva. Rodina vznikla v průběhu antropogeneze lidského druhu. V situaci, kdy společenské podmínky dosáhly tak vysokého vývojového stupně, že si další fungování společnosti vyžádalo změny v sociální struktuře. Je na místě zmínit se o kulturních a náboženských vlivech. Rodina v euroamerickém prostředí vychází z křesťanských tradic a v mnoha ohledech funguje rozdílně od rodiny v např. islámské kultuře, v které mají dodneška obrovský vliv na život rodiny náboženské tradice. Pokud se v této práci bude mluvit o rodině, pak o rodině z euroamerického prostředí. V odborné literatuře najdeme hodně definic, které popisují rodinu. Jan Sokol ji definuje podle Lévi-Strausse jako " ... více méně trvalé a společensky schválené spojení muže, ženy a jejich dětí" (Sokol, 2002, s. 40). S tím je tedy možné beze zbytku souhlasit. Rodina s jedním nebo více dětmi založená na fungujícím manželství je pořád pro většinu žen a mužů významnou hodnotou a jednou ze životních strategií. "Manželství lze pokládat za určitou právně vymezenou a garantovanou společenskou normu základní rodiny, která zahrnuje vztahy mezi mužem a ženou" (Marušiak, 1964, s. 18).
6
1.1. Funkce rodiny
Tak jak se rodina vyvíjela v rámci společenských procesů, měnily se i její funkce směrem k členům rodiny i ke společnosti. V dnešním industriálním období, kdy ovládají chod společnosti moderní technologie, převzaly některé funkce rodiny společenské instituce (škola apod.). Rodina však neustále plní tyto, níže popsané, funkce.
1.1.1. Biologicko - reprodukční funkce Funguje jednak směrem ke společnosti jako důležitá podmínka jejího dalšího rozvoje. Jejím úkolem je zabezpečení dostatečného počtu lidí, tak aby společnost mohla nadále perspektivně fungovat. Z pohledu každého jedince jde o důležitý psychosociální moment, kdy je narozené dítě chápáno jako genetické pokračování života rodičů. Dříve byla většinou tato funkce naplňována bez výraznějších omezení. Druhá polovina 20. století, kdy se začala ve větší míře používat při sexuálním styku antikoncepce, posunula vnímání reprodukční funkce více do osobní sféry člověka. Moderní státy jsou si ale vědomy důležitosti dostatečného počtu narozených dětí pro budoucnost. Zasahují proto v tomto směru do rodinného procesu různými, více či méně účinnými sociálními opatřeními.
1.1.2. Sociálně - ekonomická funkce V minulosti byla rodina důležitou výrobní i nevýrobní jednotkou. Rozvoj rodiny byl důležitý pro další ekonomické fungování společnosti. Rodina v dnešním slova smyslu je spíše místem spotřeby materiálních statků, které členové rodiny produkují mimo rodinu. Rodina jako spotřebitelská skupina je důležitá pro současný tržní systém. Uvnitř rodiny jsou uspokojovány aktuální materiální potřeby všech členů a rodina počítá i s hmotným zabezpečením svých členů v budoucnosti.
1.1.3. Socializačně - výchovná funkce Rodina je v životě prvním prostředím, se kterým se dítě blíže seznamuje. V rámci plnění této funkce v rodině dítě přejímá sociálně-kulturní vzorce rodiny, osvojuje si způsoby chování. V interakci s ostatními členy v rodině se učí způsobům jednání, přejímá hodnoty a zvyky. Plněním této funkce zajišťuje rodina jejím členům ochranu před vnějším prostředím.
7
1.1.4. Emociální funkce V rámci celospolečenského prostředí člověk ideálně získává v rodině citové zázemí, oporu a akceptaci své osoby. Z ontogenetického hlediska je správné naplnění této funkce v jednotlivých vývojových obdobích důležité pro psychický vývoj a budoucí životní pocit člověka k sobě i okolí.
1.2. Role v rodině
Rodina jako základní jednotka ve společnosti plní funkci emoční, reprodukční, materiální a výchovnou. Řezáč (1998, s. 192) definuje rodinu „jako intimní vztahový systém vyznačující se časoprostorovým ohraničením, jeho členové utvářejí svůj společný život především v privátním prostoru, z něhož jsou vyloučeny jiné osoby“. Další charakteristikou rodiny je relativní trvalost – za těchto předpokladů může vzniknout psychická,hlavně emoční intimita. Dle Plaňavy (1994) se zdravá rodina vyznačuje flexibilitou v rozdělení moci, rolí a pravidel. Rodina je také schopna fungovat jako otevřený systém vztažený k širší rodině i k okolnímu světu. Dnešní rodina je nejdůležitější činitel primární socializace. Zdůrazňovány jsou hlavně tyto dílčí faktory (Nakonečný, 1998): 1.
vztah rodičů k dítěti (vztahy lásky a přijetí dítěte)
2.
soudržnost rodiny a její konstelace (zejména úplná či neúplná rodina)
3.
socioekonomický standard rodiny (materiální zajištění)
Základní psychologické charakteristiky rodiny jsou (Výrost, Slaměník, 1997): -
rodina zabezpečuje identifikační vzory pro mužskou a ženskou roli
-
učí jedince reagovat žádoucím způsobem v procesu interakce
-
umožňuje praktické ověření získaných dovedností
-
uplatňuje se jako regulátor chování jedince a poskytuje mu vzor společensky
žádoucích norem -
pomáhá vytvořit si postoj k personálnímu okolí, sobě samému i společností obecně
8
Z hlediska společenských rolí a rozdílů mezi muži a ženami v rodině upozornil Talcott Parsons (Gjuričová, Kubička, 2003). Muži i ženy plní v moderní rodině odlišné funkce, které se vzájemně doplňují. Mužské role jsou většinou racionální a instrumentální, od mužů se očekává, že rodinu hmotně zabezpečí, mají na starost vztah rodiny a širší společnosti, zprostředkují sociálně daná omezení dětem. Naproti tomu role ženy jsou emocionální a expresivní, mají za úkol zabezpečovat příznivé emoční klima a každodenní péči o domácnost a dětem mají poskytovat nepodmíněnou lásku. Ačkoliv většina dnešních partnerů vstupuje do společného života s představou rovné dělby práce a povinností nejen v domácnosti, v praxi se obvykle vrátí k tradičním modelům. Jellouschek (2003) popisuje tři příčiny tohoto jevu:
a) síla vzoru. Orientujeme se podle známých vzorů, podle toho, jak své ženství a mužství realizovali naši rodiče. Ve stejných životních situacích aktivizujeme podobné vzorce chování, protože živý model se do nás v dětství vryl velmi hluboko. Ačkoli se tomu můžeme vědomě bránit, je velká pravděpodobnost, že se budeme chovat stejně jako náš otec a matka. b) nevyrovnaná bilance braní a dávání – žena je konfrontována s potřebami druhých a ti se na ni pořád obrací, aby jim něco dala. Žena se pak cítí prázdná a vyhořelá. I tam, kde vzájemná bilance není objektivně vyrovnaná, může muž malými pozornostmi u své partnerky obnovit žádoucí rovnováhu. To ovšem předpokládá, že oba partneři o to mají zájem – že muž chce dávat a žena brát. c) nestejný přístup k moci. S tím souvisí nadřazené nebo podřízené postavení ve vztahu. Zdroji moci jsou například peníze, zaměstnání, informace a vztahy. Muž má plnohodnotné zaměstnání, vydělává většinu peněz, získává větší společenské uznání. V ženě pak vzniká pocit podřízenosti. Na jiné úrovni to však platí naopak: žena má doma přístup k informacím, které muži chybí, což se týká zejména vztahu k dětem. Tady se cítí podřízený zase muž. V rodinném dění se stává okrajovou postavou s minimálním vlivem. Rodinnými rolemi se zabývá mimo jiné průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění ohledně dělby prací v rodině (http://www.novinky.cz/zena/zdravi/cvvm--stale-plati-ze-muz-je-zivitel-a-zena-se-stara-o-domacnost_2115_t3g2r.html), který se uskutečnil v roce 2003. Respondenti měli za úkol odpovědět na otázky, kdo by měl v rodině vykonávat určité činnosti, zda muž, žena či oba stejně a jak tomu ve skutečnosti v jejich rodině je. Péče o domácnost je přisuzována ženě a ve většině případů tomu i tak skutečně je, ale například finanční zajištění rodiny mužem očekává 64 procent a přitom se takto děje se pouze v 9
polovině domácností. Více než třetina dotázaných lidí se domnívá, že usilování o profesní růst a společenské funkce náleží spíše mužům. Největší rozpor však panuje v otázce v péči o děti – dvě pětiny dotázaných se domnívají, že jde o starost ženy, ale ve skutečnosti se žena stará o potomstvo v 57 procentech domácností. Počet mužů pečujících o své ratolesti je vyšší pouze ve věkové skupině 20 až 29 let, padesátníci se spíše než dětem věnují společnosti. Zapojit muže do péče o děti se více daří také u skupiny vysokoškolsky vzdělaných respondentů. Rovnoprávnost mezi oběma pohlavími by podle respondentů měla být jen v případě starostí o rodinný rozpočet a v pěstování společenských kontaktů. Ve skutečnosti jsou rodinné finance záležitostí obou partnerů pouze ve dvou pětinách domácností a spíše padají na bedra ženě. Výjimkou jsou opět rodiny vysokoškoláků. I společenské kontakty jsou častěji doménou jen jednoho z partnerů a možnost věnovat se koníčkům zase náleží mužům ve větší míře, než by si respondenti představovali. Více respondentů se za posledních pět let přiklání k rovnoprávnějšímu rozdělení činností v rodině. Tomuto tématu se také věnuje větší pozornost. Dne 19. června se slaví mezinárodní den rovnosti mužů a žen.
1.2.1. Rodičovská role Když přijde na svět první dítě, stává se z manželství rodina a oba manželé přijímají nové úkoly, které jsou spojené s rolí matky a otce. Rodičovství představuje významnou součást identity dospělého člověka. V dnešní společnosti je zplození dětí chápáno jako přirozený důsledek manželství a tento předpoklad funguje jako určitá sociální norma. Vágnerová (2000) popisuje tyto znaky rodičovské role: -
je silně asymetrická (rodič je dominantní autorita, dítě je závislé a podřízené)
-
není vratná (nelze přestat být rodičem)
-
vyžaduje změnu životního stylu
-
rodič je poután specifickou a nezrušitelnou vazbou k určitému partnerovi, druhému
rodiči svého potomka Matějček (2004) hovoří o potřebách dětí a vzápětí tyto základní psychické potřeby obrací z hlediska rodičů a tím odpovídá na otázku, co nám děti dávají. Děti uspokojují potřebu stimulace (dítě přináší plno vzruchu a nepřeberné množství podnětů), potřebu smysluplného světa (dítě přináší rodičům poznatky a zkušenosti, které jinak získat nemohou), potřebu životní jistoty, která se naplňuje také v citových vztazích (děti rodičovskou lásku také 10
vracejí), potřebu otevřené budoucnosti a potřebu pozitivní identity. Tu Matějček charakterizuje (2004, s. 36): „Mít děti – zhodnocuje člověka, dává ženě i muži společenskou hodnotu i hodnost. Být rodičem je přece jen něco navíc k obyčejnému manželství a ne každému je to dáno či dopřáno. Dítě nás potřebuje a my ve svém rodičovství bezprostředně prožíváme svou důležitost pro někoho blízkého. Jsme to my, kdo ho chrání a vede do života. Osvědčili jsme i své „ploditelské“ schopnosti a svým způsobem jsme se vyrovnali svým rodičům i prarodičům“. 1.2.1.1. Adaptace na rodičovskou roli Stát se rodičem většinou vnímáme jako přirozenou součást lidského běhu. Dítě však zpravidla přichází do určité dané sociální situace, kterou svou přítomností mění a narušuje. Rodiče nutně musejí zareagovat, přizpůsobit se a optimálně zařídit další společný život. A to právě vyžaduje určitou zralost u obou partnerů, muže i ženy, a souvisí to s dalšími vnitřními i vnějšími podmínkami. Péče o dítě vede ke změně ve vztahu k vlastním rodičům, časté je vzájemné přiblížení a lepší porozumění. Dítě může a má být sbližujícím činitelem v samotném manželství i v celé široké rodině. Vágnerová k otázce adaptace na rodičovství píše (2000, s. 348): „Narození dítěte přináší určitý emoční a sociální zisk, avšak na druhé straně i změnu dosavadních rolí, ztrátu relativní volnosti a novou zodpovědnost“. Tato změna se většinou výrazněji týká více žen než mužů. Jsou to ženy, kdo zpravidla přeruší svou profesní kariéru a jsou ohroženy izolací v domácnosti. Zásadně se změní jejich životní styl a ony začínají naplňovat tradiční ženskou roli postavenou na závislosti a submisivitě. Děje se tak i v těch rodinách, kde se partneři předem dohodli, že se tomuto dělení rolí budou vědomě bránit a kde do narození dítěte uplatňovali model, v němž si muž a žena byli rovnými partnery.
Narození dítěte vede k oboustranné adaptaci a postupnému rozvoji základního vztahu mezi rodiči a dítětem (Vágnerová, 2000). Rodičovská role poskytuje významnou lidskou zkušenost, která ovlivňuje další rozvoj osobnosti každého muže i ženy. Nezbytné je nové rozdělení většiny pravomocí a povinností. 1.2.2. Mužská a ženská role Dnešní tradiční pojetí mužské a ženské role vychází z patriarchální struktury. Jak uvádí Gjuričová a Kubička (2003), patriarchát představuje univerzální organizační princip společnosti, kdy nadřazenost muže a rozdělení mužských a ženských rolí je vysvětlováno všemi tradičními náboženskými systémy. Až do osvícenství byli muž a žena považováni za odlišné bytosti, jejichž úděly jsou nesouměřitelné. Toto pojetí bylo vytvářeno i posilováno 11
společenskou praxí. Jedinou oblastí, v níž se žena mohla realizovat, byl dům – tedy místo chráněné a uzavřené. Cesty ven z domu byly jasně vymezeny na určitá místa (kostel, tržiště, kašna). Jiné situace, z nichž byli muži vyloučeni, jako například setkávání žen u šestinedělek, vyvolávalo v mužích obavy a zvědavost. Vlastnosti, které společnost od ženy očekávala a vyžadovala, se začaly považovat za ženskou přirozenost. V minulosti tedy většinou převládaly tyto tradiční vzory chování muže a ženy (Alan, 1989): muž měl roli hlavy rodiny, živitele a nositele sociálního statusu, žena pak měla roli ochránkyně domácího krbu, vychovatelky dětí a hospodyně. Jak uvádí Vágnerová (2000), v průběhu posledních 50 let došlo k výrazné změně v pojetí ženské a mužské role. Ženy tento posun chápou většinou spíše pozitivně, jako dosažení rovnoprávnosti žen s muži. Ženy mají větší možnost dosáhnout na lepší sociální pozici a zvýšit svou prestiž. Ženská role se tímto způsobem stává více dominantnější, samostatnější a nezávislejší. „Z psychosociálního hlediska jde o symetrizaci mužské a ženské role, která ženám subjektivně slouží jako potvrzení jejich hodnoty“ (Vágnerová, 2000, s. 314). Ženy jsou ale díky těmto novým možnostem vystaveny reálné zátěži souběhu dvou rolí a to role mateřské a profesní. Také mužům tento posun nepřinesl žádná výrazná pozitiva, spíše vedl k jejich dezorientaci. Přišli o svoji dříve formálně deklarovanou nadřazenost a společenskou pozici. Muži jsou také méně nakloněni k záměně a pružnějšímu prožívání rolí než ženy – obecně se to lépe daří mladším mužům a také mužům, kteří dosáhli vyššího vzdělání. Ženská ani mužská role není v současnosti jasně sociálně vymezena, každý z nás se ji snaží naplnit podle svých představ a kompetencí. Dnešní ženy hovoří o mužské roli značně nejednoznačně a mnohdy i protikladně. Jak uvádí Maříková (2000), v každém pátém manželství se oba partneři shodnou na konstatování, že muž by měl doma zastávat více práce, než kolik skutečně zastává. V otázce rozdělení práce však panuje jistý rozpor – ženy sice vyžadují, aby jim partneři více pomáhali s péčí o domácnost i o děti, přitom si však bedlivě hlídají, aby při dělbě práce na stejné díly měl právě ten jejich díl větší váhu. Ženy si většinou chtějí v podstatě uhájit svou rozhodující roli v této oblasti, chtějí zůstat tzv. expertkami na rodinu. A tak je prostor v rodině jen pozvolna otevírán mužům a tento proces je stejně významnou společenskou změnou jako otevírání profesní sféry ženám. Plaňava (2000) k danému tématu uvádí, že ve většině současných českých rodin zastává žena drtivou většinu domácích prací, pouze ve 13 procentech domácností je dělba domácí práce mezi mužem a ženou rovnocenná. Výraznější zapojení muže se objevuje v těch rodinách, která svá partnerská soužití hodnotí jako vydařená. 12
1.2.3. Mateřská a otcovská role Otcové i matky jsou vybaveny k péči o dítě stejnou měrou. Jak uvádí Vágnerová (2000), otcové umí s dítětem jednat úplně stejně kompetentně jako matka, ale mnohem méně často tak činí. Důvodem je sociální norma, která předepisuje mateřské chování výhradně ženám. Identita otce a matky je však biologicky a sociálně rozdílná. U mateřské role se u žen počítá s větší proměnou její vlastní osobnosti. Tato změna je dána již těhotenstvím. Dítě je v této době vlastní součástí matčiny bytosti. I po narození dítěte trvá tato výlučnost a pokračuje vzájemná vazba s malým kojencem. U identity otce je patrný výraznější sociální vliv a proměna jeho identity probíhá pomaleji. Identita matky a otce je formována společenským očekáváním a to většinou vymezuje otce jako toho méně důležitého rodiče. Otcovská i mateřská role je v naší dnešní společnosti nejednoznačně vymezena. Ženy dnes obvykle vyžadují, aby muž plnil své otcovské povinnosti, ale přitom mu odmítají přiznat i právem náležející pravomoce. Žena je většině případů přesvědčena o tom, že právo rozhodovat o dítěti přináleží hlavně jí - matce. Tím je role otce redukována a jeví se být méně významnou a podřízenou, s nižším sociálním statusem. Matčina role je chápána jako vysoce prestižní, je v ní však zakotveno očekávání, že je také i trvale subjektivně uspokojující. Tento předpoklad je však mýtus, který nepočítá s únavou vyplývající ze stereotypní péče o dítě a o domácnost a který může negativně ovlivnit vlastní sebepojetí matek. Role matky obsahuje více povinností a zodpovědnosti, ale na druhé straně má i větší privilegia a vysoký sociální status. Při rozpadu manželství matky automaticky očekávají svěření dětí do jejich péče. Potom však mohou být vystaveny riziku přetížení z mnoha povinností, kdežto otci hrozí osamocení a ztráta mnoha rolí, zejména ve vztahu k jeho bývalé rodině. Otcovská role prošla během vývoje lidské společnosti velkými změnami. V dobách antického Říma měli otcové nad svými potomky takřka absolutní moc. Mohli dokonce rozhodovat o jejich bytí či nebytí. Právo matek také rozhodovat o dítěti v tehdejší době prakticky neexistovalo. Postoj společnosti k otcovství se pozvolna měnil , k radikálnějším změnám došlo během posledních dvou století. Tradiční pojetí otcovství zahrnovalo čtyři hlavní role: otec byl nenahraditelným pečovatelem a ochráncem, vychovával a předával svým dětem morální zásady, byl živitelem rodiny a také hlavou rodiny. Všechny tyto role však
13
ztratily v průběhu posledních dvou století na důležitosti. Otcové ztráceli autoritu i prestiž v širší společnosti a otcovství jako takové bohužel ztrácelo na vážnosti. Preference matek začala převládat. Tato preference byla podporována také z řad odborníků – usuzovalo se, že vztah mezi matkou a jejím dítětem je výjimečný, daleko intimnější a důležitější než vztah otce s dítětem,že pouze matka dokáže správně reagovat na všechny potřeby dítěte. Zodpovědnost za výchovu dítěte tak byla předána pouze matce. Vznikl tzv. kult mateřství, který s sebou mimo nekritické víry v mateřské instinkty přinesl podceňování významu otce pro vývoj dítěte. Dnešní otcové se více angažují ve výchově a péči o dítě. Jejich aktivity mají jinou povahu než dříve, kdy muži přistupovali k výchově spíše z mocenské pozice, jako vnější autorita. Nyní jsou dnešní otcové více partnery pro své dítě, jsou snad i citově angažovanější a jsou také přímou součástí života dítěte.
1.2.3.1. Fenomén mateřství Dnešní společnost si vytváří normu mateřství, podle které jsou pak reálná mateřství hodnocena a také jednotlivé matky porovnávají sebe samy vůči tomuto konceptu. Dnes lze hovořit o mateřství jako o sociální instituci, která vymezuje obecně uznávané formy jednání a standardní způsoby řešení problémů. Mateřství je popisováno jako instinktivní, neovlivněné kulturními a historickými okolnostmi. Matka považuje své dítě za prioritu jejího života, pečuje o něj s celodenním nasazením, zapomíná na své zájmy a rozvoj vlastní osobnosti. Většina žen vnímá děti jako citovou investici do vlastního emocionálního zabezpečení. Mateřství je celospolečensky idealizováno, vsugerováváno jako povinnost, jako tzv. úděl ženy. Mateřství je chápáno jako zdroj nenahraditelné radosti a jako podmínka úplnosti rodiny, což funguje jako kulturní imperativ. Jiné podoby mateřství, které se od tohoto vzorce liší, vyvolávají v ženách pocit, že nejsou dobrými matkami, někdy je tento stav posilován i kritikou z okolí, často i kritikou z řad blízkých příbuzných. Jestliže žena sleduje také vlastní zájmy, bývá někdy také negativně posuzována. V současné době však nabízí společnost ženám k mateřské roli alternativní sociální role, a to zejména v profesní oblasti. Role matky má prioritní postavení a představuje pokles významu všech ostatních forem seberealizace mladé ženy. Mateřská role přináší ženě nové zážitky a osobní uspokojení. Přitom je však časově natolik náročná, že na ostatní role ženě nezbývá čas. I když matka ví, že dítě je v podstatě samostatnou bytostí, stává se dítě významnou součástí její identity. Přechod do mateřské role je v jistém smyslu okamžikem sociální legitimace závislosti, žena je však závislá nikoli na svém manželovi, ale na své situaci (Alan, 1989). Každá nová 14
role potom působí jako stresující faktor a vyvolává přetížení ženy. Negativní následky se mohou projevit na psychice i na partnerském vztahu. Typické je výrazné psychické napětí z nedostatku energie i času. Zaměstnání (byť matku vytrhuje ze společenské izolace a pozitivně se promítá na jejím profesním růstu) nebo větší počet dětí proto mohou být zdrojem únavy, pocitu přepracování a následně zhoršeného vztahu mezi manželi (Kryštofová, 2003). Narození dalšího dítěte může mateřský stres ještě posílit. Je náročné skloubit nepřetržitou péči o dvě děti zároveň. Na druhou stranu narození dalšího dítěte již nepředstavuje tak výraznou změnu životního stylu a žena je již v péči o dítě zkušenější. Pro ženu, která už má další starší děti, je role matky stále významná a obvykle prioritní. Žena však začíná více pociťovat potřebu seberealizace mimo svou rodinu. Snaží se o návrat do svého původního zaměstnání, chce se více věnovat se svým koníčkům a také například svému zevnějšku. V této době musí žena také zvládnout další vývojový úkol a to harmonizace jednotlivých rolí. Jak píše Vágnerová (2000), žena musí zvládnout skloubit tyto tři úkoly: -
spojit profesní a soukromé role (obecně platí, že čím víc má žena dětí a čím déle
byla v domácnosti, tím obtížnější bývá návrat do zaměstnání) -
zvládnout změny v oblasti rodičovské role (zajistit péči o dítě a přitom zvládat
nároky profesní role) -
zvládnout změny v oblasti manželské role (zachovat si přijatelný partnerský vztah
v době zvýšení nároků na ženu – je to změna i pro muže, příležitost k novému rozdělení si domácích povinností a zodpovědnosti) Postoj společnosti k mateřství Ačkoli společnost klade význam na mateřství, zůstat doma s dítětem už tak populární není. Vágnerová (2000, s. 323) to výstižně komentuje: „V současné společnosti má role matky značnou prestiž, ale komplementární role ženy v domácnosti má naopak prestiž velmi nízkou“. Přitom je samozřejmě logické, že má-li být mateřská role dostatečně realizována, musí být alespoň po určitou dobu spojena s rolí ženy v domácnosti. Tento společenský postoj pak mladé ženy zatěžuje nejistotou v oblasti sebehodnocení a vyvolává v nich potřebu získat sebeúctu, potvrdit svou vlastní hodnotu ještě nějak jinak (např. dalším studiem, částečnou pracovní aktivitou apod.). Dnešní společnost má vůči ženám na mateřské dovolené značně nereálná očekávání. Matky mají být ve svém mateřství jednoznačně šťastné a péče o malé dítě je má naplňovat výhradně pozitivními emocemi. Péče o dítě je však velmi náročná a přináší sice spoustu radostí, ale i starostí. Idealizující postoj dnešní společnosti neodpovídá zažívané realitě. 15
Rozpor mezi plánovaným průběhem mateřství a jeho reálnou podobou může vést k rozčarování a může vyvolávat pocity viny nebo stimulovat hledání jiného viníka. V naší dnešní společnosti se od žen očekává, že budou konkurovat mužům v profesním uplatnění i v těch životních oblastech, které byly považovány za výhradně mužské. Zároveň stále platí předpoklad, že se žena vdá a bude pečovat o děti a domácnost a uchová si typické femininní znaky. Tyto společenské požadavky jsou velmi obtížně slučitelné a proto stále větší počet žen a mužů se pokoušejí nastolit nové pojetí dnešní rodiny, v níž oba partneři pružně vykonávají mateřskou i profesní roli. Psychoterapeutka Yvonna Lucká (http://www.rodina.cz/clanek2365.htm) uvádí, že mnoho negativních informací o mateřství předávají ženám samy ženy. Typické výroky matek adresované svým dcerám zní: počkej, až se ti narodí dítě, všechno skončí. Vyspi se do zásoby, pak už se nevyspíš, hodně si čti, pak už si v životě ke knížce nesedneš. Toto obraz negativního poselství o roli ženy, když se žena vdá a stane se matkou, končí nárok na to, aby uspokojovala své vlastní potřeby, má být k dispozici druhým - zejména dětem a manželovi. Měla by zapomenout na své zájmy a koníčky a věnovat se plně rodině. Jestliže se matka na RD rozhodne udělat si čas jenom pro vlastní relaxaci (jít si zacvičit, sejít se s kamarádkou), častěji tuto skutečnost lépe přijímá manžel mladé ženy než její vlastní matka. Ta má představu, že když se žena vzdaluje z domova, šidí tím péči o děti i o domácnost. Manžel má naopak možnost vidět ozdravující účinek na psychice vlastní ženy, proto někteří partneři své ženy v takovýchto jejich aktivitách podporují.
1.2.4. Profesní role Zvládání určité profesní role je jedním z psychosociálních kritérií dospělosti a stává se i důležitou součástí lidské identity. Profesní role uspokojuje tyto základní psychické potřeby mladého člověka (Vágnerová, 2000): -
potřebu změny, nových zkušeností a rozvoje nových kompetencí
-
potřebu sociálního kontaktu
-
potřebu seberealizace
-
potřebu samostatnosti a nezávislosti
-
potřebu otevřené budoucnosti
16
Profesní role muže zahrnuje ekonomické zabezpečení rodiny. Muž je hodnocen podle své schopnosti být společensky úspěšný. Jeho role manžela a otce většinou není ze společenského hlediska tak významná. Profesní role ženy. U ženy je pracovní uplatnění chápáno jako možný doplněk tradiční ženské role, tedy péče o děti a rodinu. Je-li potom žena v pracovním procesu úspěšná, je to vnímáno jako její další sociální zhodnocení, jako potvrzení jejích kompetencí. Ale i zaměstnaná žena nadále zůstává zodpovědná za organizaci a fungování rodiny, což silně ovlivňuje její postoj k vlastnímu zaměstnání. Velká část žen dodnes stále pracuje v pracovních prostředích, kde převažují ženy (zdravotnictví, služby, školství). Tato pracovní místa jsou však často méně finančně hodnocena, s nižší autoritou, a také poskytují méně příležitostí ke kariérnímu růstu. Pro pracovní kariéru dnešní ženy je typické to, že její profesní start bývá ukončen těhotenstvím a nástupem na mateřskou, následně rodičovskou dovolenou. Některé ženy dokonce své první zaměstnání považují pouze za provizorium a počítají s časným odchodem na mateřskou dovolenou (toto se týká většinou žen s nižším vzděláním). Odchod na první mateřskou dovolenou znamená předpoklad, že za čas dojde k obnovenému profesnímu startu. Tímto zpožděním se snižuje možnost profesního uplatnění ženy, ale zároveň s přetrvávajícím vlivem mateřské role v době péče o malé dítě slábne význam povolání pro její životní dráhu. „Žena musí být mnohem schopnější než muž, aby byla úspěšná“ – to je závěr výzkumného šetření, které realizoval Výzkumný ústav práce a sociálních věcí v rámci projektu "Gender v managementu" (http://feminismus.cz/fulltext.shtml?x=1837965). Z těchto výzkumů vyplývá, že aby byla žena do dané funkce nakonec vybrána, musí být často významně lepší než její protikandidát – muž. Většinou nestačí být srovnatelně kvalitní. Prosazení v managementu vyžaduje od žen větší úsilí ve srovnání s muži: žena musí být většinou mnohem úspěšnější něž muž, aby získala dané místo.
Problém je především očekávání, že pro ženu je rodičovství důležitější než kariéra, a s tím souvisí i předpoklad, že většinu povinností, které souvisejí s chodem rodiny budou ženy zajišťovat. Tomuto odpovídá také hodnotová hierarchie samotných žen. Ženy dávají rodině přednost před kariérou. Pro větší prosazení žen v managementu by bylo vhodné vytvořit lepší podmínky pro to, aby ženy mohly skloubit svoji kariéru s rolí matky. Rozumíme tím především rozvoj a podporou služeb, tzn. v péči o děti, ve vedení domácnosti.
1.2.4.1.Souběh mateřské a profesní role 17
Životní období mladé dospělosti je náročné také tím, že dochází k souběhu několika důležitých událostí: mladé ženy nejčastěji řeší dilema, ve kterém se rozhodují, zda mají jít do práce nebo zůstat doma se svými dětmi. Potom nejčastěji volí kompromis ve snaze zvládnout nějakým přijatelným způsobem obě tyto role současně. Pro ženu je proto důležitý jak její profesní růst - její vlastní individuální úspěch, tak vztahová oblast - tedy založení rodiny. Tato volba - mezi profesní a mateřskou rolí - závisí i na osobnosti té které konkrétní ženy (Vágnerová, 2000). Ta varianta, v níž žena předavším upřednostňuje rodinu, je spojena s typickými ženskými vlastnostmi, jako je například citovost, schopnost kompromisu, empatie, podpora pozitivních mezilidských vztahů. Naopak varianta, v níž má významnější postavení profesní role ženy, je spojena s typicky mužskými vlastnostmi, jako je asertivita, dominance, důraz na individuální prosazení. Většinou obecně platí, že ženské profesní očekávání ve srovnání s mužskými ambicemi bývají umírněnější. Dnešní ženy obvykle rezignují na rozvoj vrcholné kariéry a preferují takovou variantu, která jim umožní přijatelné zvládnutí obou rolí, profesní i mateřské. Vágnerová uvádí (2000), že postoj ženy k profesi má tři základní varianty: 1.
zaměstnání je chápáno jako méně významný doplněk role manželky a matky
2.
profesní role je stejně významná jako role manželky a matky
3.
profesní role je významnější než role manželky a matky U většiny žen se dnes objevuje především tendence udržet si roli mateřskou i profesní,
a hledají potřebné strategie, jak tohoto spojení prakticky dosáhnout. Práce v domácnosti dnes většinu žen nenaplňuje a proto pociťují potřebu další vlastní seberealizace. Důvodem může být její relativní sociální izolovanost a určitý stereotyp. Výrazný vliv patří postoji společnosti, která práci v domácnosti chápe jako podřadnou a také nevýznamnou. Proto není pochyb o tom, že potřeba zvládnout roli manželky, matky a zaměstnání zároveň může vést k většímu psychickému zatížení mladých žen, k pocitům frustrace nebo ke stresu. Obranné psychické mechanismy, které vznikají jako reakce na subjektivně silný pocit zátěže, mohou být různé a mohou se nepříznivě projevit jak v rodině tak i v zaměstnání. Zaměstnané matky častěji trpí výčitkami, že se svým dětem nemohou plně věnovat. Pozdější nezdary u dětí jsou potom také často připisovány nedostatečné péči ze strany matky. Ale jak uvádí Tikalová (2005), žádný empirický výzkum dodnes neprokázal pravdivost populárních mýtů o možné mateřské deprivaci v rodinách, kde je žena zaměstnaná. Ba naopak je potvrzen pozitivní rolový model pracující ženy pro své děti.
18
2. Mateřská a rodičovská dovolená 2.1. Vymezení pojmu mateřská a rodičovská dovolená V souvislosti s porodem a péčí o novorozené dítě po dobu 28 týdnů (popřípadě 37 týdnů, porodila-li zároveň dvě čí více dětí nebo jde-li o ženu žijící osaměle) souvisí mateřská dovolená. Pokud pečuje-li o dítě v této době otec, potom čerpá rodičovskou dovolenou a vyplývají z této skutečnosti stejné právní důsledky jako při čerpání mateřské
dovolené u
ženy. Během mateřské dovolené je vyplácena peněžitá pomoc v mateřství (v běžném jazyce „mateřská“), která činí 69 procent z tzv. denního vyměřovacího základu (ten se vypočítává z předchozího příjmu a má stanovené redukční hranice). Pokud se žena vrací do zaměstnání po ukončení mateřské dovolené, je její zaměstnavatel povinen zařadit ji na její původní práci a pracoviště. Není-li to možné, protože bylo například pracoviště zrušeno, musí zaměstnavatel ženu zařadit na jinou práci, která však odpovídá její pracovní smlouvě. Rodičovská dovolená je nově upravena od roku 2001 a naplňuje požadavek příslušné směrnice Evropských společenství na pracovní volno z důvodu péče o dítě pro oba rodiče současně (Přib, 2003). Do institutu rodičovské dovolené se tedy tímto způsobem promítá zásada rovného zacházení s muži a ženami. Rodičovská dovolená je chápána jako individuální a nepřenosné právo každého z rodičů pečovat o své dítě. Žena může požádat zaměstnavatele o poskytnutí rodičovské dovolené tak, aby navazovala na mateřskou dovolenou. Žena může rodičovskou dovolenou čerpat až do tří let věku dítěte. Otec má právo čerpat rodičovskou dovolenou od narození dítěte v rozsahu, o jaký si požádá, nejdéle však do doby také tří let dítěte. Během rodičovské dovolené nenáleží rodiči náhrada mzdy, má však nárok na pobírání rodičovského příspěvku. Při návratu z rodičovské dovolené však už nemá zaměstnavatel povinnost zařadit zaměstnance na jeho původní pracoviště, přidělí mu práci podle pracovní smlouvy. Od 1. 1. 2006 činí rodičovský příspěvek 3696 Kč (3897 Kč, je-li rodičem nezaopatřené dítě). Příspěvek náleží rodiči, který celodenně pečuje o dítě do čtyř let věku 19
dítěte (případně do 7 let věku, je-li dítě dlouhodobě zdravotně postižené). Dítě, které je mladší tří let může být v jeslích či jiném obdobném zařízení maximálně 5 kalendářních dnů v měsíci. Dítě, které je starší tří let lze umístit do mateřské školy maximálně na 4 hodiny denně bez ztráty nároku na tento rodičovský příspěvek. Výdělečná činnost rodiče (muže či ženy) při pobírání rodičovského příspěvku není od 1. 1. 2004 nijak omezena, rodič však musí zajistit řádnou péči o dítě.
2.1.2. Matka na mateřské a rodičovské dovolené Pro většinu dnešních žen patří období rodičovské dovolené k těm nejkrásnějším v jejich životě. Hluboce je přitom uspokojuje, obohacuje a naplňuje dosud nepoznaný ochranitelský postoj, který dává nový smysl jejich novému životu. Poskytuje mnoho radostí z každodenního soužití s dítětem, z jeho rychlých vývojových změn a projevů příchylnosti dítěte (Langmeier, Krejčířová, 1998). Tyto mladé ženy cítí, že naplnily očekávání jak vlastních rodičů tak i celé společnosti. Život s dítětem však vyvolává velice významné proměny v jejím dosavadním životním stylu, vytrhuje ženu z onoho světa, na který byla doteď silně vázána, a to se týká jak pracovního růstu, ale i světa přátel a jejích zájmů. Ženy na rodičovské dovolené si potom nejčastěji stěžují na stereotypnost práce spojené s péčí o dítě a na výrazné omezení jejich vlastních sociálních kontaktů, zejména se spolupracovníky. Péče o domácnost i dítě také ženu vzdaluje i od jejího manžela, který často pokračuje ve stejném životním rytmu jako před narozením dítěte. Investice ženy do nové rodičovské role jsou tedy potom často daleko větší než investice muže a teprve při střetnutí s touto novou realitou žena ztrácí romantické představy o průběhu jejího mateřství. Počáteční období mateřství však ženě přináší i mnoho životních radostí a odměn, a také proto je rozhodování mezi tím mít méně dětí (kompromis mezi mateřstvím a profesními zájmy) a naopak mít více dětí (volbou „rodinné kariéry“) tak obtížné. V tom druhém případě se žena obvykle rozhoduje pro další dítě v krátkém odstupu po prvním a volí tím další odložení profesních zájmů a cílů. Většina dnešních mladých žen přijalo za svoji představu, že péče o dítě je učiní šťastnými a spokojenými. Potom však mohou být zaskočeny skutečností, že jim ubývá energie a jejich původní nadšení z nové role. Pak se dostavují nejen pocity vyčerpání, ale i pocity viny, že nezvládá vše tak, jak by měla. Pro matku je velmi přínosné, když si čas od času může od svého dítěte odpočinout a nabrat síly. 20
Psychoterapeutka Yvonna Lucká(http://www.rodina.cz/clanek2365.htm) vidí jako důležité především připustit si skutečnost, že péče o druhé není tak naplňující – je to stav intenzivního dávání a proto si mladé ženy potřebují doplňovat zdroje, ze kterých by samy čerpaly ( například větší péčí o sebe). Ve své praxi vidí, že zažité vzorce se pomalu mění. Mladé ženy vstupují do mateřství s odhodláním, že si rodičovskou dovolenou užijí a pokud jim jejich nejbližší okolí podá pomocnou ruku, tak se jim to také podaří. Lucká oceňuje všechny aktivity, které pomáhají ženám vytvořit si prostor a atmosféru pro vzájemné sdílení, porozumět tomu, co se ve mně děje, co se mi osvědčilo, s čím mám problém. Důležité je také zeptat se, zajímat se, jak to dělá jiná žena v situaci podobné té její. Opřít se tedy o skupinu, která oceňuje a respektuje individuální potřeby každého člověka a podporuje sdílení pozitivní zkušenosti. Je proto velice důležité podporovat v těchto lidech, kteří o někoho pečují, jejich sebeúctu, vlastní hodnotu a inspirovat je, například které pomůcky vedou k lepšímu pocitu a lepšímu životu. Tyto požadavky splňují mateřská centra, o kterých si povíme níže. Zdeněk Rieger, psycholog pražského RIAPSu, připravil pro maminky na rodičovské dovolené několik doporučení týkající se toho, jaká má maminka být, aby si mohla čas strávený s dětmi užít (http://www.klubk2.cz/matka.htm). Matka má být: R – rozumná, tedy poučená o vývojových fázích dítěte A – aktivní, snažící se sledovat novinky okolo sebe včetně novinek ze svého oboru D – dohodnutá, je připravena se v péči o dítě střídat s dalšími členy rodiny O – odpočívající, dopřává si prostor pro potřebnou relaxaci S – sdílející, umí své radosti i starosti sdílet s manželem a širší rodinou T – tvořivá, umí zpestřit čas prožitý s dítětem, a tak bojuje proti stereotypu Přečteme-li si první písmena těchto charakteristik vertikálně, dostáváme odpověď, že čas strávený s dětmi na rodičovské dovolené může být a hlavně má být radostí! Sheryl Gurrentz (2003) ve své knize „Maminkou spokojeně a beze stresu“ konstatuje, že matka bohužel nemá příliš příležitostí k tomu, aby se mohla věnovat sama sobě, ale přesto se má snažit vyčlenit si alespoň trochu času a energie také pro jiné oblasti života. Pokud tak však neučiní, péče o dítě jí nakonec zabere všechen čas. Mateřstvím se potom mění matčin žebříček hodnot, dítě se pro ni stává prioritou a matka si proto má dát pozor, aby se její vlastní potřeby a zájmy nedostaly na poslední místo. Být matkou může být pro ženu natolik důležité, že může pociťovat jistou rozpolcenost mezi povinnostmi souvisejícími s dítětem a činnostmi, které s dítětem vůbec nesouvisejí. Chce-li potom žena svou roli matky zvládat dobře, musí se cítit spokojená nejen jako matka, ale i jako člověk. Musí uvést do rovnováhy mateřské povinnosti se vším ostatním, čemu se chce věnovat. K tomu také žena potřebuje 21
přehodnotit své nové priority, naplánovat si činnosti, u kterých si odpočine a které ji uspokojí. Přitom musí žena mít realistický pohled na to, co je uskutečnitelné a co bohužel nikoli. 2.1.3. Otec na rodičovské dovolené V naší republice mají muži možnost čerpat rodičovskou dovolenou od 1. 1. 2001. Z celkového počtu osob, které pobírají rodičovský příspěvek však zatím muži tvoří pouze zhruba 1 procento. Zároveň je však ale také patrný mírně vzestupný trend. V současné době se tomuto tématu věnuje více pozornosti. Za zmínku stojí také nedávno vysílaný dokument České televize „Táta jako máma“, který v devíti dílech seznamuje diváky s příběhy otců, kteří se naplno věnují péči o své děti. Autorkou tohoto dokumentu je dokumentaristka Dagmar Smržová.
3. Mateřská centra Mateřská centra jsou neziskové organizace, které jsou zakládány a spravovány pomáhají vystoupit ze společenské izolace, do které se bohužel tyto ženy díky celodenní péči o děti často dostávají. Mateřská centra jsou většinou založena na principu rodinné svépomoci, vzájemné službě, poskytují společenství, solidaritu a otevřenost všem generacím. Nabízejí zázemí například pro vznik nových přátelství, pro vzájemné naslouchání si, pro výměnu zkušeností a také pro laické poradenství.
3.1. Historie mateřských center Úplně první mateřské centrum v České republice založila paní Rút Kolínská v roce 1992 v Praze Na Poříčí v rámci programu YMCA. Byla inspirována příkladem takových 22
sdružení v Mnichově v Německu. Síť mateřských center v České republice v současné době sdružuje již téměř 150 sdružení. Paní Rút Kolínská, u nás nepříliš známá matka pěti dětí, byla v zahraničí oceněná titulem „Žena Evropy 2003“. Mezinárodní porota ocenila její dobrovolnou práci při vytváření sítě mateřských center v České republice a podíl těchto mateřských center na rozvoji občanské společnosti. Je první Češkou, která získala toto prestižní mezinárodní ocenění. Paní Rút Kolínská se také podílela na vzniku Mezinárodní sítě mateřských center, oceněné v listopadu 2002 Dubajskou cenou pro neziskové organizace. V Praze byla vyhlášena vítězkou soutěže "Sociálně prospěšný podnikatel roku 2005". Je členkou Rady vlády pro rovné příležitosti mužů a žen. 3.2. Činnost mateřských center Aktivity těchto center aktivity vychází z přání a schopností samotných maminek, často jsou pořádány pro širší společnost a významně obohacují společenský a kulturní život konkrétních obcí. Veliká různorodost mateřských center je dána tím, že nejsou budována za podpory státu, i když místní samospráva je samozřejmě může finančně či jinak podporovat. Místní samosprávy si zpravidla váží svých aktivních maminek natolik, že alespoň poskytují prostor ke scházení se zdarma. Se sháněním finančních prostředků jsou však problémy, protože legislativně se mateřská centra nevejdou do žádné kategorie, ačkoliv jejich pestrá činnost spadá do sociální, kulturní i vzdělávací oblasti. Rozrůstání se center s sebou nese i určitou profesionalizaci. Většina mateřských center funguje za pomoci jednoho či dvou lidí s placeným částečným úvazkem. Kolem nich se potom angažuje v průměru asi dalších deset dobrovolníků. Mateřská centra většinou pořádají tvořivé, vzdělávací nebo sportovní programy pro matky, rodiče a děti a to v podobě jednorázových či pravidelných akcí a nebo rekvalifikačních kurzů (např. výtvarné dílny, jazykové kurzy, prenatální péče pro nastávající maminky). Pro matky jsou mateřská centra výhodná z mnoha důvodů. Ženy v nich nacházejí ztracené společenství, které pro ně bylo ve dřívějších dobách samozřejmou každodenní záležitostí. Dralo se peří, ženy chodily ke studni pro vodu, slavily se různé křesťanské svátky, zkrátka každý den byla příležitost pro setkávání a sdílení se. V současné době jsou matky uzavřené mezi čtyřmi stěnami, za domácí práce nejsou nijak oceněny, z péče o děti se stává rutina. Ve společenství, které ženám mateřské centrum nabízí, mají možnost probrat své každodenní radosti a starosti, vyměnit si různé zkušenosti a získat nové informace. Společná setkávání jsou přínosná také pro jejich děti. Děti potřebují vrstevníky ke svému zdárnému 23
vývoji. Učí se žít v kolektivu, osamostatnit se, utvářet kompromisy, příjemně prožívají také uvolnění ze strany spokojené matky. Ženy v mateřských centrech spolupracují s různými odborníky z řad lékařů, psychologů a pedagogů a připravují pro své děti různé programy, které jsou zaměřené na jejich všestranný rozvoj. Podle zakladatelky sítě mateřských center Rút Kolínské (http://www.materskacentra.cz/index.php?materska_centra/calendar/&nid=8ty) se ženy, které se aktivně zapojily při vzniku a koordinaci mateřských center, získaly obrovskou zkušenost v mnoha osobních i profesních oblastech. Tyto matky nejsou v dalším životě pasivní, některé z nich například kandidují v komunálních volbách do obecních zastupitelstev. Rút Kolínská také oponuje vžitému argumentu, že žena na rodinné dovolené ztrácí svou odbornou kvalifikaci. Podle Kolínské se žena na rodinné dovolené naučila kreativnímu financování, protože ze dvou platů, které původně živily dvě osoby, najednou musí vycházet s jedním platem, který živí tři a více lidí. Tato žena se také naučila managementu malé hospodářské jednotky, zvládla koordinovat práce, na které je potřeba se soustředit, ale při kterých permanentně musí vnímat dítě a jeho potřeby a také se naučila šetřit s časem. Rút Kolínská vidí jako důležitý úkol pro celou společnost přestat vyřazovat matku s malými dětmi z normálního života, pracovat na tom, aby každá žena ve své mateřské roli cítila podporu společnosti. 3.3. Síť mateřských center v České republice Síť mateřských center v České republice je občanské sdružení, které sdružuje členy (zhruba tři pětiny všech mateřských center) za účelem: -
koordinovat, propagovat a rozšiřovat hnutí mateřských center v České republice a jeho
zapojení do mezinárodních korporací -
posilovat hodnoty rodiny, úlohy rodičů a mateřské role ženy v společnosti
-
podporovat právní ochranu rodiny, mateřství a rovných příležitostí mužů a žen V roce 2005 se v síti mateřských center realizovalo výzkumné šetření, které je součástí
partnerského projektu "Půl na půl – rovné příležitosti pro ženy a muže"(http://www.materskacentra.cz/index.php?materska_centra/campaign_project/rrp/). Tento program se zaměřuje na boj s diskriminací na trhu práce a podporu znevýhodněných sociálních skupin při začleňování do pracovního života. Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem Evropské unie a státním rozpočtem České republiky. Projekt realizuje Gender Studies, o.p.s. ve spolupráci s rozvojovými partnery, výzkumné šetření koordinovala Síť mateřských center v České republice. Z tohoto výzkumného šetření vyplynulo, že mateřská centra mají stabilní a stálé návštěvníky: minimálně jedenkrát týdně navštíví centrum 89 % respondentů. Z více jak 95 % 24
navštěvují mateřská centra ženy, z nich nejvíce matek má děti ve věku 1 – 3 roky. Třetina matek mateřská centra nejen navštěvuje, ale také se na chodu mateřských center aktivně podílí a to zejména dobrovolnickou prací. Nejčastějším důvodem návštěvy mateřského centra bylo: „aby děti měly kamarády“ (84,8 %), zhruba polovinu respondentů láká nabídka programů a téměř polovina označila odpověď „abych nebyla doma sama“. Co se týká uplatnění na trhu práce, naprostá většina dotázaných žen plánuje po ukončení rodinné dovolené nastoupit do zaměstnání, malá část žen již pracuje, takže více jak 95 % chce být nebo již aktivních na trhu práce je. Nejčastější motivací k nástupu ženy do zaměstnání jsou finanční důvody, pro více než polovinu z nich je to potřeba kontaktu s jiným prostředím a téměř polovina respondentů uvedla potřebu seberealizace. Co se týká znevýhodnění a diskriminace na trhu práce, se více než dvě třetiny respondentů domnívá, že by je při ucházení se o pracovní místo mohla znevýhodňovat skutečnost, že mají doma malé děti, polovina z dotázaných uvedla jako znevýhodňující vlastní potřebu zkráceného úvazku a třetina z dotázaných považuje za znevýhodňující nedostatek možností hlídání dětí. Zajímavé je také zjištění, že dvě třetiny z dotázaných uvedly, že jim nic nebrání v osobním rozvoji. Třetině z dotázaných brání nejčastěji objektivní faktory jako jsou nedostatek financí a volného času, chybějící možnosti hlídání dětí, nemožnost pracovat na zkrácený úvazek, málo možností dalšího vzdělávání a studia při rodinné dovolené. Potom se vyskytují subjektivní faktory: ztráta sebedůvěry, nízké sebevědomí, vlastní pohodlnost, vyčerpání, únava. Možnost větší spolupráce partnera na životě rodiny. Přes 50 % dotázaných si nepřeje větší zapojení partnera do rodinného života. Tento výsledek je překvapivý, zejména v kontextu s odpověďmi na ostatní otázky (nedostatek času, únava). Autoři se zamýšlejí nad možnou příčinou: je to tím, že si ženy samy chtějí určovat chod rodiny a mít hlavní vliv na výchovu dítěte? Značí to spokojenost se současnou situací? Nebo je tento výsledek determinován tradicemi a rodinnými zvyklostmi v naší společnosti? Větší spolupráci svého partnera na životě rodiny by uvítalo 40,9 % dotázaných nejčastěji zejména formou více stráveného času věnovaného dětem, zapojení se do chodu domácnosti a větší pomocí v domácnosti. Objevily se zde také návrhy na střídavou péči o dítě na rodinné dovolené. Také se objevily přání, aby byly překonány představy v naší společnosti o tom, že žena přednostně zajišťuje domácnost a také přání zlepší vzájemné komunikace mezi jednotlivými partnery.
25
V rámci výše zmíněného projektu jsou pro danou ohroženou cílovou skupinu - ženy na rodičovské dovolené - připravovány aktivity, které by měly přispět k lepšímu uplatnění žen na trhu práce a prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže na trhu práce. Cílem tohoto projektu je pomoci těm ženám, které hledají své uplatnění na trhu práce a podporovat ty, které se při hledání zaměstnání nebo přímo v zaměstnání setkávají s diskriminací či nerovným zacházením. Z výsledků tohoto šetření vyplývá, že je nezbytné zaměřit se zejména na práci se zaměstnavateli, bojovat proti diskriminaci na trhu práce a také při tvorbě a realizaci politiky zaměstnanosti v České republice. Je také třeba vytvářet a používat nástroje měnící vnímání rodičů s malými dětmi především ze strany zaměstnavatelů jako nespolehlivých či neperspektivních zaměstnanců a motivovat zaměstnavatele k vytváření podmínek pro zaměstnávání matek s malými dětmi, například úpravy pracovní doby, možnost práce z domova, podílet se na zajištění hlídání dětí. Neméně důležité je však také posilovat informovanost rodičů o jejich právech a posilovat také sebevědomí a sebedůvěru matek s malými dětmi.
Praktická část 4. Občanské sdružení Mateřské centrum Prostějov Cipísek Občanské sdružení Mateřské centrum Prostějov je dobrovolné občanské hnutí, které sdružuje matky, jejich rodinné příslušníky i jiné zájemce, kteří jsou ochotni spolupracovat. Posláním sdružení je podpora mateřství, rodičovství a zdravých vztahů v rodině prostřednictvím tvořivých a komunitních činností, poradenských a vzdělávacích programů. Za tímto účelem sdružení provozuje Mateřské centrum Cipísek - komunitní prostor, kde se mohou návštěvníci - děti, mládež a dospělí setkávat a kde jsou pro ně dle jejich potřeb a požadavků a s jejich pomocí organizovány potřebné aktivity. Občanské sdružení Mateřské centrum Prostějov vzniklo jako iniciativa prostějovských maminek, které jsou na mateřské dovolené. Tyto maminky cítily potřebu dělat něco pro svoje i jiné děti, jejich maminky a také celé rodiny. Základní informace pro činnost poskytly již fungující mateřská centra v České republice. Městský úřad v Prostějově poskytl bezplatně zázemí pro provoz v prostorách KMŠ v Tylově ulici a tak mohlo v únoru 1999 začít fungovat Mateřské centrum Prostějov. Po dvou měsících byl pro
26
velký zájem maminek provoz rozšířen ze dvou dnů na celý týden. Provoz Mateřského centra zajišťovaly dobrovolnice z řad maminek za přítomnosti jejich dětí. Veškerá práce byla vykonávána zdarma, bez nároku na jakoukoli odměnu. V listopadu 1999 se stala čestnou kmotrou Mateřského centra paní doktorka Jiřina Prekopová. Tato světoznámá psycholožka a spisovatelka původem z Prostějova, která nyní žije v Německu. Její knihy Malý tyran, Děti jsou hosté, kteří hledají cestu, Prvorození aj. byly přeloženy do mnoha světových jazyků. V listopadu 1999 také centrum dostalo své jméno – Cipísek. V září 2001 bylo Mateřské centrum Cipísek přestěhováno do areálu Mateřské školy Dvořákova. Od září 2001 zde byla zaměstnána první stálá pracovnice, byla rozšířena pracovní doba a hlavně se podstatně zkvalitnil program. V roce 2002 byla do pracovního poměru přijata koordinátora centra. Pro velký zájem ze strany návštěvníků bylo v březnu 2003 otevřeno druhé pracoviště v jiné lokalitě města a byl přijat třetí zaměstnanec. I nadále je činnost sdružení organizována maminkami – dobrovolnicemi.
V rámci projektu Zdravé město Prostějov proběhla ve spolupráci s odbornými partnery projektu řada přednášek pro matky. Pro příklad můžeme uvést například pravidelnou logopedickou a psychologickou poradnu, přednášku o péči o pokožku dětí a matek, vlasovou poradnu, také setkání s ředitelkou Mateřské školy, přednášky o zásadách první pomoci, výživě dětí, antikoncepci a gynekologii, o prevenci nádorových onemocnění, alergiích, péči o zuby, bezpečnosti silničního provozu, o snížení nadváhy a jiné. Přednášky probíhají asi 3 – 4x měsíčně. O tyto přednášky je ze strany maminek docházejících do centra velký zájem. Co se týká pravidelných kurzů pro maminky, jedná se hlavně o výuku základů práce na počítači, výuku angličtiny, kreativní večery pro maminky. Tato pravidelná večerní setkávání probíhají v Mateřském centru již od roku 1999. Většinou jsou zaměřená na tvořivou činnost. Maminky si zde už vyzkoušely malbu na hedvábí či na sklo, výrobu gelových svíček či keramiky, mohly se naučit ubrouskovou techniku, drátkování, smaltování i různé druhy batikování textilu. Tvůrčí činnost maminkám pomáhá osvobodit se od denních povinností a obnovit jejich psychickou vyrovnanost. Během těchto pravidelných setkávání je pro maminky zajištěno hlídání jejich dětí. Kurz s názvem Zaměstnej sám sebe se zaměřuje na vzdělávání žen na mateřské dovolené k získání potřebných znalostí a dovedností k zahájení samostatného podnikání.
27
Z iniciativy rodičů dvojčat vznikl, po vzoru obdobných klubů fungujících v ČR, v únoru 2004 Klub dvojčat a vícerčat. Hlavní náplní tohoto klubu je předávání si zkušeností, rad a nápadů s péčí a výchovou dvojčat, trojčat a dalších vícerčat, a hlavně vzájemná podpora a povzbuzení při náročné péči o více stejně starých dětí. Tento klub chce také přispět ke zmírnění společenské izolace vícečetných rodin. Je to otevřené společenství, určené zejména pro rodiče a jejich dvojčátka nebo trojčátka od miminek po školáčky, ale vítáni jsou všichni - prarodiče, starší vícerčata, senioři, těhotné maminky, které na svá miminka teprve čekají, a ostatní, které spojuje narození více dětí najednou. V roce 2005 rozšířilo Mateřské centrum Cipísek svou činnost o další odpolední program pro novopečené i nastávající maminky - Mimiklub. Náplní tohoto klubu je vzájemná podpora a předávání si zkušeností, rad a nápadů s péčí a výchovou nejmenších dětí. Podle zájmu maminek jsou ve spolupráci s odbornými lektory pořádány přednášky o kojení a péči o dítě. Klub je otevřen i pro těhotné maminky, které se na péči o novorozence teprve připravují. Od 8. listopadu 2006 je v Mateřském centru Cipísek otevřena laktační poradna. Tato poradna je určena nastávajícím maminkám a maminkám, které mají problémy s kojením. S těmito problémy se maminkám snaží poradit dvě laktační poradkyně z novorozeneckého oddělení prostějovské nemocnice. 5. Občanské sdružení Mateřské centrum Klokánek Mateřské centrum Klokánek bylo založeno a zaregistrováno 9. října 1998 jako nezávislé dobrovolné občanské sdružení, které zastupuje zájmy matek a jejich dětí a umožňuje svým členům svépomocnou aktivitu a vzájemnou výpomoc. Provizorní prostory nabídla rodinná škola Vesna na Údolní ulici v Brně. Od května 1999 do dubna 2002 sídlilo Mateřské centrum v areálu polikliniky na Halasově náměstí č. 1. Od 9. září 2002 má Klokánek nové sídlo, v Mateřské škole Nejedlého 13 v Lesné, v Brně. Mateřské centrum Klokánek je nezávislé sdružení a jeho veškerá činnost, aktivity a vybavení jsou financovány za pomoci darů a dobrovolných sponzorských příspěvků. Další finanční příjmy jsou z vybraného vstupného a z akcí pořádaných mateřským centrem. V poslední době je Mateřské centrum Klokánek podporován formou grantů Odborem školství mládeže a tělovýchovy MMB. Mateřské centrum Klokánek navštěvují maminky z celého Brna a jeho okolí, v poslední době se aktivit centra začínají zúčastňovat také tatínci se svými ratolestmi. Díky svému vybavení ( mikrovlnná trouba, rychlovazná konvice, přebalovací pult, snadný přístup s kočárkem) a různorodému programu, je Mateřské centrum Klokánek vhodné pro 28
maminky s velmi malými dětmi, s dětmi předškolního věku, i pro rodiče s několika dětmi různého věku. Do aktivit centra není potřeba se předem přihlašovat, doba pobytu v centru závisí na chuti maminky a dítěte a je omezena pouze provozní dobou centra. Sebou je nutné si přinést pouze přezůvky pro dítě. V centru lze zakoupit nápoje i jednoduché občerstvení. Program si připravují maminky samy, bez nároku na jakoukoli odměnu. Takzvanou služební maminkou se rozumí ta, která je zpravidla v centru první a dbá na chod centra ve svůj den a připravuje program. Každý návštěvník se zapíše do knihy návštěv a zaplatí vstupné 20Kč. Mateřské centrum nabízí také možnost stát se členem občanského sdružení MC Klokánek. Zápisné je 100Kč na rodinu a rok. Členové mají zvýhodněné pobytné a mohou se podílet na chodu centra, například při přípravě různých akcí, schůzek a tím spoludotvářet podobu a náplň programu centra. V současné době se obecný program skládá v pondělí klub dvojčat a vícerčat, v úterý děti 1-5 roků, ve středu děti do 1 roku, ve čtvrtek děti 0 – 3 roky a v pátek je program s názvem Pohádka pro nejmenší. Mimo pravidelný program mohu z lednových aktivit jmenovat například: cvičení s fyzioterapeutkou, hry u kytary - hrajeme si na zimu, přednáška na téma První pomoc – Den pro kojence, malování na sklo, zpívání o zimě a jiné. Mimo popsaný program chci ještě zmínit tzv. dovolenou s Klokánkem. V minulém roce se uskutečnila v červenci na Chatě v Ramzovském sedle a v srpnu se s Klokánkem jelo do Agrocentra Ohrada. Dále mateřské centrum na svých internetových stránkách nabízí právní poradnu. Své dotazy mohou s právníkem konzultovat i osobně a to jeden den v týdnu.
6. Srovnání výročních zpráv V této části práce srovnávám výroční zprávy za rok 2005 obou výše zmíněných mateřských center. Občanské sdružení Mateřské centrum Klokánek najdete na adrese Nejedlého 13, Brno Lesná, kontaktní telefon je 605 243249.
Webové stránky jsou www.klokanek.zde.cz a
kontaktní mail:
[email protected]. Občanské sdružení Mateřské centrum Cipísek najdete na adrese Dvořákova 5, 79601 Prostějov, kontaktní telefon je 723 436339. Webové stránky jsou www.mcprostejov.goo.cz a kontaktní mail:
[email protected]. Mateřské centrum Klokánek - Brno je nezávislé dobrovolné občanské sdružení, které bylo zaregistrováno 9.10. 1998. Je nezisková organizace, která v rámci svého programu vytváří prostor pro aktivní trávení času rodičů na mateřské dovolené spolu se svými malými 29
dětmi. Mateřské centrum Klokánek navštěvují rodiče s dětmi již od nejútlejšího věku (0-5 let). Mateřské centrum Cipísek vzniklo jako iniciativa maminek na mateřské dovolené. Bylo otevřeno v únoru 1999. je to dobrovolné občanské hnutí, které sdružuje matky, jejich rodinné příslušníky i jiné zájemce ochotné spolupracovat. Posláním sdružení je podpora mateřství, rodičovství a zdravých vztahů v rodině prostřednictvím tvořivých a komunitních činností, poradenských a vzdělávacích programů. Za tímto účelem toto občanské sdružení provozuje v Prostějově dvě Mateřská centra Cipísek. V roce 2005 se provoz
mateřského centra
Cipísek
jednorázových tradičních akcí
pro
skládal z pravidelných
celé
rodiny, aktivity
pro
každodenních aktivit, maminky ( například
přednášková činnost, kurzy práce na PC a s internetem, kreativní večery apod.), dále zahrnuje činnost v Klubu dvojčat a vícerčat a novinka roku je tzv. Mimiklub. V mateřském centru Klokánek v Brně se v lednu 2005 díky velké poptávce maminek s kojenci zavedl pravidelný den pro rodiče s dětmi do 1 roku. „Den pro kojence“ byl každou středu od 9-12 hodin. Náplní
bylo cvičení
rodičů s dětmi vedené
zkušenou
fyzioterapeutkou, která se věnovala vždy 1 x za 14 dnů skupinkám maminek (8 cvičících v každé skupině).
Dále
byly
pořádány
pravidelné přednášky
dětské lékařky o
psychomotorickém vývoji kojenců a nejčastějších dětských nemocích. Díky
zavedení
pravidelného dne pro rodiče s dětmi od nejútlejšího věku se Mateřskému centru v roce 2005 podařilo rozšířit členskou základnu o více jak 40 rodin. V mateřském centru Cipísek v Prostějově
se
s maminkami s kojenci a dětmi
mladšími jednoho roku počítá již od začátku činnosti. I přes zvýšené náklady na energie a služby se podařilo udržet vstupné v roce 2005 30 Kč na rodinku a den, přičemž výhodou pro členy MC je trvale snížené vstupné na 20 Kč a snížené startovné na akce pořádané nad rámec pravidelného programu. V mateřském centru Cipísek Prostějov se žádné vstupné neplatí. V roce dubnu 2005 došlo ke změnám ve vedení MC Klokánek, byla zvolena nová účetní. V prostějovském Mateřském centru se v roce 2005 žádné
změny
ve
vedení
nekonaly. V květnu 2005 byla zahájena spolupráce MC Klokánek s MC Maceška Znojmo a MC Boskovice na projektu TESCO Charita roku 2005, která byla připravena Sítí mateřských center v České republice, jejímž členem je MC Klokánek od roku 2001. Projekt byl zahájen 4.5. 2005 a ukončen 30.11. 2005. V rámci tohoto projektu se MC Klokánek podílelo 30
přípravou dvou doprovodných akci v hypermarketu Tesco. Cílem akce bylo sehnání finančních prostředků na další provoz a rozšiřování činností MC v ČR. Prostějovské mateřské centrum Cipísek s jinými konkrétními centry v roce 20005 nespolupracoval, TECCO Charity roku 2005 se však také účastnilo. O prázdninách proběhly pro velký zájem rodičů dva turnusy „Dovolené s Klokánkem“ v Krkonoších, které se zúčastnilo 80 rodin s dětmi, které pravidelně navštěvují MC. Dovolená byla pořádána nad rámec pravidelného programu. Maminky, podílející se na chodu MC připravily pro rodiče s dětmi týden plný her a zábavy pro celou rodinu. Mateřské centrum Cipísek v Prostějově pořádá každoročně tradiční týdenní tábor v Branné v Jeseníkách a také příměstský tábor. V říjnu 2005 byla v Mateřském centru Klokánek Brno uspořádána charitativní sbírka oblečení v rámci pravidelného bazárku oblečení pro děti. Oblečení a obuv vybrané v MC bylo předáno zástupkyním Domova Sv. Markéty – dům pro matky s dětmi v tísni. V mateřském centru Cipísek Prostějov se každé jaro a každý podzim také pořádá burza dětského oblečení. Probíhá tak, že čtyři týdny mají maminky možnost prodávat a nakupovat oblečení pro svoje děti. S charitou tyto burzy nemají nic společného. Mateřské centrum Klokánek Brno zahájilo v prosinci 2005 spolupráci se sdružením pěstounských rodin, některé rodiny se zúčastnily Mikulášského programu v centru a byla dohodnuta další možná spolupráce v roce 2006. S žádným podobným sdružením Mateřské centrum Cipísek nespolupracuje. Mateřské centrum Klokánek v Brně úzce spolupracuje s Klubem dvojčat a vícerčat Brno. Klub má jeden den v týdnu k dispozici prostory MC, kde připravuje vlastní program pro své členy. Na přípravě akcí nad rámec pravidelného programu se Klub dvojčat a vícerčat Brno také částečně podílí. Mateřské centrum
Cipísek
v Prostějově také spolupracuje
s místním
Klubem
dvojčat a vícerčat. Tomuto klubu je také vymezen jeden den v týdnu a toto centrum spolupracuje s klubem podobně jako brněnské centrum. Mateřské centrum Klokánek Brno svou
působností
přesahuje rámec městské
části Brno – Sever. Na program do tohoto centra pravidelně dojíždí maminky z téměř všech městských částí i obcí a měst přilehlých Brnu (Bílovice, Popůvky, Bosonohy atp.) V roce 2005 navštívilo mateřské centrum Klokánek více jak 260 rodin s dětmi v rámci pravidelných programů, na akcích pořádaných mimo pravidelný program byla účast nad 1000 rodin (Sjezd trpaslíků, bazárky oblečení, Lužánecká olympiáda – Den děti atp.)
31
Mateřské centrum Cipísek Prostějov v lednu 2005 navštívilo přes 400 dospělých návštěvníků, v únoru 396, v březnu 400, v dubnu 485, v květnu 365, v červnu 321, v září 291, v říjnu 534, v listopadu 568 a v prosinci 329. Pravidelný program mateřského centra Klokánek Brno v roce 2005: Pondělí: Klub dvojčat a vícerčat Úterý: Hopsání s klokánkem - cvičení, básničky a říkadla pro nejmenší Středa: Den pro kojence – cvičení s fyzioterapeutkou, přednášky dětské lékařky, ochutnávky produktů zdravé výživy pro kojence Čtvrtek: výtvarka aneb kreativní tvoření pro děti i rodiče 1x za 14 dnů – den pro batolata Pátek: pohádka pro děti – loutkové divadlo (Červená Karkulka, o Koblížkovi, O červené řepě …) Nadrámcové akce roku 2005: 25.2.- 4.3. Jarní bazárek oblečení pro děti 0-6 let – v MC Klokánek 22.3. Probouzení zvířátek – Čertova rokle – Brno Lesná 28.4. IV. Sjezd trpaslíků – Čertova rokle Brno - Lesná 7.5. Hrátky s Klokánkem – akce v Hypermarketu TESCO Brno 11.-13.5. „Modes robes“ – bazar oblečení pro maminky a budoucí maminky, v MC Klokánek 1.6. Pátá kulatá lužánecká olympiáda – městský park Lužánky Brno 19.6. Klokánek na Dni radnice – spolupráce s UMČ Brno Sever 24.6. Pirátská stezka – Brněnská přehrada 16.7. - 31.7. Dovolená s Klokánkem – pobyt rodin s dětmi Krkonoších, Pec pod Sněžkou 30.9.-7.10. Bazárek oblečení podzim, zima – pro děti v MC Klokánek 15.10. Doprovodná akce Tesco charita roku – soutěže pro děti, veřejná sbírka na podporu a rozvoj MC 31.10. Uspávání zvířátek – Čertova rokle – Brno Lesná 1.11. Jóga pro maminky – ukázková lekce cvičení 10.11. Regionální sraz MC z Moravy – v MC Klokánek 11.11. Martinský lampionový průvod – Čertova rokle – Brno Lesná 5.12. Mikulášská besídka v Mateřském centru 7-8.12. Vánoční jarmark v Klokánku 15.12. Vánoční besídka s cukrovou olympiádou – MC Klokánek 32
Pravidelný program Mateřského centra Cipísek Prostějov v roce 2005 : Pondělí: 8.30-13 Cipískova školička - pro zapsané děti Úterý: 8.30-13 Zajíčci- děti od 1,5 do 2,5 let Středa: 8.30-13 Hrátky s Méďou Šikulou - děti od 2,5 let Čtvrtek: 8.30-13 Broučci- děti do 1,5 let Pátek: 8.30-13 Zajíčci- děti od 1,5 do 2,5 let Každý první čtvrtek v měsíci je na Dvořákové 5 od 16.00 do 17.30 otevřen Klub dvojčat a vícerčat. Nadrámcové akce roku 2005: Únor: karneval pro nejmenší Duben: jarní burza dětského oblečení Květen: prezentace mateřského centra Cipísek na Bambiriádě a v Hypermarketu TESCO Červen: Dětský den se zvířátky Dopravní dopoledne pro nejmenší Červenec a srpen: Příměstský tábor Mateřského Centra Tábor v Branné v Jeseníkách Září: Podzimní burza dětského oblečení Listopad: Bude zima bude mráz – cesta s lampiony Prosinec: Mikulášská nadílka.
33
Závěr Pokud srovnáme výroční zprávy obou center, zjistíme, že se jejich činnost v mnohém neliší. Najdeme zde mnoho společného jak v programu, tak v náplni činností obou center. Dokonce lze v programu nalézt totožné prvky. Přínos Mateřských center pro děti vidím v tom, že se dostávají do kolektivu a mají jedinečnou příležitost učit se prvním kontaktům s jinými dětmi, ale současně mít nablízku svoji maminku. Děti navštěvující Mateřská centra jsou potom lépe připraveny na vstup do mateřské školy. Matka, která navštěvuje Mateřské centrum překonává svoji sociální izolaci, navazuje kontakty a přátelství s ostatními matkami. Může se zapojit do činnosti, předávat zkušenosti a podílet se na přípravě programu pro ostatní, čímž posiluje svoji sebedůvěru a seberealizaci. Dobrovolná práce v Mateřském centru je pro maminky přechodem mezi mateřskou dovolenou a nástupem do zaměstnání. Od pracovníků Mateřského centra i ostatních maminek získává inspiraci pro další práci s dítětem.
34
Klub dvojčat a vícerčat, který spolupracuje jak s centrem Klokánek v Brně tak s centrem Cipísek v Prostějově je svépomocná společnost rodičů s dětmi z vícečetných porodů. Co se týká zapojení tatínků do činnosti center, tak konkrétní programy pro ně nejsou. Ovšem každý, s kým jsem mluvila, se zmiňoval o tom, že se otcové začínají více zapojovat do činnosti centra. Snažila jsem se přinést čtenářům zajímavou práci, která zaujme nejenom maminky, které jsou se svými dětmi na mateřské dovolené.
Seznam použité literatury BUREŠOVÁ, J. Proměny společenského postavení českých žen v první polovině 20. století. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001. 506 s. ISBN 80-244-0248-3 DOLEŽALOVÁ, H. Nápady pro maminky na mateřské dovolené. Praha: Portál, 1998. 182s. ISBN 80-7178-236-X DRIJVEROVÁ, Martina. To první & to druhé dítě. Praha: MOTTO, 1993. 105 s. ISBN 80-901338-7-8 FELLNEROVÁ, USCHI. Žena 21. století. Praha: Ikar, 1997, 239 s. ISBN 80-7202-144-3 FREIOVÁ, M. Východiska rodinné politiky. Praha:Občanský institut, 1998, 55 s. ISBN 80-86228-00-2 GIDDENS A. Unikající svět. Praha: SLON, 2000. 135 s. ISBN 80-85850-91-5 KREBS V. Sociální politika. Praha ASPI, 2005. 190 s.
35
ISBN: 80-73570505 KOVAŘÍK, J., ŠMOLKA, P. Současná rodina. Praha: Asociace manželských poradců, 1996. 71 s. MATĚJČEK, Zdeněk. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál, 1994. 98 s. ISBN 80-85282-83-6 MATĚJKOVÁ B., PALONCYOVÁ J. Rodinná politika ve vybraných evropských zemích: s ohledem na situaci v České republice. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005. 79 s. ISBN 80-210-3630-3 MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 144 s. ISBN 80-85850-24-9 MOŽNÝ, I. Sociologie rodiny. Praha: Sociologické nakladatelství Slon, 2002. 250 s. ISBN 80-86429-05-9. SATIROVÁ, Virginia. Kniha o rodině. Praha: Práh, Brno: Svan, 1994. 348 s. ISBN 80-901325-0-2 SINGLY, F. de. Sociologie současné rodiny. Praha:Portál, 1999. 128 s. ISBN 80-7178-249-1. VODÁKOVÁ, A. a VODÁKOVÁ, O. (ed.). Rod ženský. Kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme? Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 356 s. ISBN 80-86429-18-0
Národní koncepce rodinné politiky. MPSV [online] 2005. Dostupný na WWW:
Národní zpráva o rodině. MPSV [online] 2004. Dostupné na WWW: Práce a sociální politika: Národní koncepce rodinné politiky [online]. Dostupné na WWW: http://www.noviny-mpsv.cz/clanek.php?id=1113
36
