MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta. Ústav pedagogických věd MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta

Ústav pedagogických věd

MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

2015

Bc. Daniela Dufková

MASARYKOVA UNIVERZITA Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd Sociální pedagogika a poradenství

Bc. Daniela Dufková

Volný čas seniorů v rámci adaptace na rezidenční péči Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Dana Knotová, Ph.D.

2015

Prohlašuji, že jsem tuto magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………. Bc. Daniela Dufková

Poděkování Děkuji vedoucí své práce doc. PhDr. Daně Knotové, Ph.D. za neskonalou ochotu a důvěru. Děkuji respondentům za čas, který mi věnovali a v neposlední řadě děkuji svým nejbližším za to, že jsou.

Klíčová slova: Senior, stárnutí, stáří, adaptace, volný čas, volnočasové aktivity, rezidenční péče, domov pro seniory, sociální služby. Anotace: Magisterská diplomová práce se zabývá volným časem seniorů v rámci adaptace na rezidenční péči ve vybraném domově pro seniory. Teoretická část vysvětluje a přibližuje pojmy související s problematikou využívání volného času seniorů. Empirická část postupně prezentuje všechy metodologické aspekty realizovaného kvalitativního výzkumu a následně představuje analýzu a interpretaci získaných dat.

Keywords: Older adults, ageing, old age, adaptation, leisure, leisure activities, residential care, retirement home, social services.

Annotation: The diploma thesis deals with seniors leisure time in context of adaptation to the residential care in selected retirement home. The teoretical part explains and presents notions related to the issue of how seniors use their leisure time. The practical part introduces all methodological aspects of the conducted qualitative research and then presents the analysis and interpretation of the acquired data.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8 I TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 9 1. Stárnutí a stáří ......................................................................................................................... 9 1.1. Základní pojmy ................................................................................................................ 9 1.1.1. Stárnutí ..................................................................................................................... 9 1.1.2. Stáří......................................................................................................................... 10 1.1.2.1. Biologické stáří ................................................................................................ 10 1.1.2.2. Sociální stáří .................................................................................................... 10 1.1.2.3. Kalendářní (chronologické stáří) ..................................................................... 11 1.1.3. Senior ...................................................................................................................... 11 1.2. Klasifikace věku ............................................................................................................ 12 1.3. Životní změny ve stáří ................................................................................................... 13 2. Volný čas a volnočasové aktivity ......................................................................................... 15 2.1. Volnočasové aktivity ..................................................................................................... 15 2.1.1. Ergoterapie.............................................................................................................. 16 2.1.2. Muzikoterapie ......................................................................................................... 16 2.1.3. Dramaterapie .......................................................................................................... 16 2.1.4. Zooterapie ............................................................................................................... 17 2.2. Volný čas ....................................................................................................................... 17 2.2.1. Funkce volného času .............................................................................................. 18 2.3. Podpora aktivního stárnutí ............................................................................................. 18 3. Sociální služby...................................................................................................................... 20 3.1. Rezidenční služby .......................................................................................................... 20 3.2. Služby sociální péče ...................................................................................................... 21 3.2.1. Domovy pro seniory ............................................................................................... 22 4. Adaptace ............................................................................................................................... 24 4.1. Proces adaptace.............................................................................................................. 24 II EMPIRICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 26 5. Metodologický postup .......................................................................................................... 26 5.1. Výzkumný problém a výzkumné otázky ....................................................................... 26

5.2. Cíl výzkumu .................................................................................................................. 27 5.3. Výzkumná strategie ....................................................................................................... 27 5.4. Metoda sběru dat ........................................................................................................... 27 5.5. Vstup do terénu .............................................................................................................. 28 5.6. Etické aspekty výzkumu ................................................................................................ 29 5.7. Údaje o respondentech................................................................................................... 29 5.8. Sběr a analýza dat .......................................................................................................... 32 6. Interpretace dat ..................................................................................................................... 34 6.1. Před vstupem do domova pro seniory ........................................................................... 34 6.1.1. Volnočasové aktivity realizované v přirozeném prostředí seniora ......................... 34 6.1.2. Důvody odchodu do domova pro seniory .............................................................. 36 6.2. První týdny v domově pro seniory ................................................................................ 37 6.2.1. Volný čas seniorů bezprostředně po nástupu do DS .............................................. 37 6.2.2. Komunikace s okolím ............................................................................................. 38 6.3. Nový život v novém domově......................................................................................... 38 6.3.1. Současné trávení volného času ............................................................................... 38 6.3.2. Ptáček v kleci .......................................................................................................... 40 6. 4. Shrnutí ...................................................................................................................... 42 Závěr a diskuze ......................................................................................................................... 44 Seznam použitých zdrojů: ........................................................................................................ 45 Přílohy ...................................................................................................................................... 48

Úvod Růst životní úrovně a medicínského pokroku v posledních desetiletích umožnil u nás, stejně jako v ostatních hospodářsky vyspělých státech, výrazné prodloužení délky lidského života. Přibývá osob, které se dožívají devadesáti a více let. Prodlužuje se tím pádem období života člověka, v němž jedinec nemá pracovní povinnosti a vzniká mu tak prostor pro náhradní činnosti, jimiž mohou být volnočasové aktivity, zájmové činnosti nebo třeba vzdělávání. Aktivit zaměřených svou formou a obsahem přímo na seniory existuje celá řada. Využívají ale senioři těchto možností? Cílem předkládané diplomové práce je zjistit, jak tráví volný čas senioři v rámci adaptace na rezidenční péči. Práce je tradičně členěna do dvou souvisejících částí, části teoretické a části empirické. Teoretická část této práce je tvořena čtyřmi oddíly, přičemž první z nich se zaměřuje na proces stárnutí a vymezuje pojmy stáří a senior. Druhý oddíl je zaměřen na volný čas a volnočasové aktivity seniorů, třetí oddíl popisuje rezidenční péči a čtvrtý, poslední oddíl, se věnuje tématu adaptace. Empirická část představuje empirický výzkum kvalitativního charakteru. Nejdříve je popsán metodologický postup výzkumu a následně je prezentována interpretace získaných dat. Celá práci je zakončena závěrem a diskuzí, v němž jsou shrnuty získané poznatky.

8

I TEORETICKÁ ČÁST 1. Stárnutí a stáří Stále častěji slýcháme, že vlivem demografických změn dochází ke stárnutí populace a že tento jev s sebou přináší celou řadu socioekonomických důsledků. Patří mezi ně například rostoucí finanční zatížení systému zdravotní péče a systému důchodového zabezpečení. Demografické stárnutí populace je jev, k němuž dochází poklesem porodnosti a současně prodlužováním střední délky života (neboli naděje dožití) a v současné době se různou měrou týká takřka všech států světa. Stáří není choroba, přestože se zvýšeným výskytem chorob vyznačuje, a ztráta soběstačnosti není nezbytným, zákonitým důsledkem stárnutí (Mühlpachr, 2009). Stárnutí populace může pro společnost představovat příležitost k využití znalostí a potenciálu přibývajícího počtu starších lidí (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2015). V následující kapitole stručně popisuji základní pojmy, tedy sárnutí, stáří a termín senior, dále věkovou klasifikaci a změny probíhající ve stáří. 1.1. Základní pojmy K základním pojmům této problematiky patří stárnutí, stáří a senior. Neexistuje jednotná definice daných pojmů a každý autor termíny vymezuje v různé šíři. Stanovit časový údaj, od něhož začíná stáří, je takřka nemožné vzhledem k individuální kondici každého jedince. Podobně na stárnutí autoři nahlížejí různým způsobem. 1.1.1. Stárnutí Stárnutí (neboli gerontogenezi, příp. involuci) považujeme za přirozenou součást lidského života a neexistuje živý organismus, který by tomuto procesu nepodléhal. „Stárnutí je multifaktorový univerzální proces, postihující živou hmotu, jehož výsledek se projevuje stářím (senium)” (Vážanský, 2010, s. 84). Je provázeno biologickými, psychickými a sociálními změnami v organismu i psychice člověka, vzniká na základě poškození vnitřními i vnějšími faktory a má svoji vlastní dynamiku, a to zcela mimo lidskou kontrolu. Procesem stárnutí a stáří se zabývá gerontologie a vzděláváním seniorů se věnuje gerontopedagogika, někdy též nazývaná jako geragogika či gerontagogika (Ďurič, 2000). 9

1.1.2. Stáří Jedná se o období života člověka, které se vyznačuje biologickými, psychickými a sociálními změnami v jeho organismu a končí smrtí (Ďurič, 2000). Stáří se vyznačuje plasticitou (tvárností), variabilitou mezi funkcemi a osobami s vysokou mírou biografické individuality. Teprve patologie, jako například stařecká demence, stanovuje této mnohotvárnosti hranice, a to zejména v oblasti dalšího vývoje (Gruss, 2009, s. 11). Vědomosti a dovednosti, které jedinec během mládí a dospělosti nabyl, mohou velmi dobře fungovat až do pozdního věku. Starší lidé mají oproti těm mladším obrovskou výhodu, a to životní zkušenost. Níže předkládám typologii stáří dle Mühlpachra (2009). 1.1.2.1. Biologické stáří „Biologické stáří je hypotetické označení konkrétní míry involučních změn (atrofie, pokles funkční zdatnosti, změny regulačních a adaptačních mechanismů), obvykle těsně propojených se změnami způsobenými těmi chorobami, které se vyskytují s vysokou frekvencí převážně ve vyšším věku (např. ateroskleroza)” (Mühlpachr, 2009, s. 19). Pokusy o spočítání biologického věku se řídí poměrně složitým mechanismem (Roizen, Stephenson, 2000), přesto se výsledky těchto dotazníků nepodařilo objektivizovat. Rozsáhlý dotazník obsahuje otázky na zdraví, práci, pohybovou aktivitu, návyky, dietu atd., ale nepřihlíží k individuálním specifickým charakteristikám jedince. V případě, že by tento způsob diagnostiky byl přesnější, byla by jeho vypovídající hodnota věrnějším zhodnocením stáří než kalendářní věk. Není totiž šedesátník jako šedesátník. 1.1.2.2. Sociální stáří Sociální stáří se vyznačuje změnou rolí, životního stylu či ekonomického zajištění. Jedná se o kombinaci několika sociálních změn, mezi něž patří například odchod do důchodu. Sociální periodizace života, tedy první až čtvrtý věk, souvisí právě se sociálním stářím. Prvním věkem je označováno mládí, druhým věkem dospělost, třetím věkem stáří a věkem čtvrtým dlouhověkost1 (Mühlpachr, 2009).

1

Mühlpachr (2009) uvádí, že čtvrtý věk někdy bývá označován jako fáze závislosti. Souhlasím s autorem, že toto označení je nevhodné a má negativní zabarvení.

10

1.1.2.3. Kalendářní (chronologické stáří) Stáří určujeme v současné době pouze jedním měřítkem, a to kalendářním věkem (někdy též nazývaným jako chronologický věk), tedy dobou, která uplynula od narození. Jak jsem již předeslala výše, tento způsob určování stáří není přesný především z důvodu (ne)určení reálného stupně zestárnutí. O kalendářním věku a jeho členění pojednává níže kapitola 1.2.

1.1.3. Senior V odborné literatuře se vyskytuje celá řada ekvivalentů pojmu senior. Patří mezi ně například geront, penzista, přestárlý člověk, důchodce, osoba seniorského věku nebo senescent. V podstatě znamenají všechny termíny totéž, vždy jde o staršího člověka, záleží ale na oboru nebo člověku, který tento termín využívá. Každý z vyjmenovaných pojmů s sebou nese určité zabarvení nebo konotace. Například důchodcem běžně označujeme člověka, který pobírá starobní důchod. Ne každý člověk v odpovídajícím věku však musí pobírat starobní důchod (např. si o něj nemusel zažádat). Pro účely své diplomové práce jsem si k označení staršího člověka zvolila termín „senior”, a to z důvodu neutrálnosti tohoto slova. Jak jsem již předeslala, seniorem bývá nazýván starší člověk, ale také nejstarší a zpravidla vážený člen nějakého společenství (Haškovcová, 2012). Najít takovou slovníkovou definici slova senior, aby obsahovala vedle vysvětlení „starší člověk”, „člověk v letech” nebo „starší ze dvou lidí stejného jména a příbuzeneckého vztahu” i další informace, není snadné. Je to dáno neurčitostí obsahu tohoto termínu - může to být člověk, který pobírá starobní důchod, ale nemusí, měl by být 60+ anebo 65+, může být v dobré tělesné i psychické kondici, ale opět nemusí. Na následujících řádcích představuji stručný popis charakteristik důchodce, nahrazující definici. Senior je osoba jakéhokoliv pohlaví, etnika, náboženského vyznání, rasy, genderu, národnostního původu, mluvící jakýmkoliv jazykem, s jakýmkoliv zdravotním postižení, v jakémkoliv zdravotním stavu, jakéhokoliv socioekonomického, rodinného či rodičovského statutu, pobírající starobní důchod, anebo nikoliv, splňující jediný požadavek, a to požadavek na stáří daného jedince. Stáří daného jedince by mělo překročit 60., případně 65. rok kalendářního věku, což je věk, kdy se člověk dle názoru biologů, psychologů a jiných odborníků stává seniorem. 11

1.2. Klasifikace věku Nelze jednoznačně určit, ve kterém okamžiku či roku života začíná stáří s ohledem na individuální kondici každého jedince. Ani autoři se v názoru na počátek stáří neshodují někteří z nich se v názoru počátku stáří přiklání k 65. roku života (Mühlpachr, 2009, Křivohlavý, 2011), jiní k 60. roku života (Haškovcová, 2010, Sýkorová, 2007, Příhoda, 1974). Světová zdravotnická organizace dělí seniorské kategorie následujícím způsobem: 45 - 59 let - střední nebo též vyzrálý věk; 60 - 74 let - vyšší věk neboli ranné stáří; 75 - 89 let - stařecký věk neboli senium, též nazýváno jako vlastní stáří; 90 let a více - dlouhověkost. Stáří označujeme také termínem třetí věk, přičemž dětství je věkem prvním a dospělost věkem druhým. V odborné literatuře je však možné najít i termín čtvrtý věk, což značí, s ohledem na prodlužující se délku stáří, dlouhověkost. Lidí dožívajích se vysokého věku nad 90 let díky medicínskému pokroku a zdravému životnímu stylu stále přibývá. Stále častěji se vynořují úvahy o možnosti dosáhnout různými mechanismy, např. genetickým inženýrstvím, hypotetického věku 150 až 200 let (Mühlpachr, 2009). V takovém případě by stáří mohlo tvořit až 60% lidského života. Na následujících řádcích předkládám pro srovnání klasifikaci věku od dvou autorů, jednoho zástupce názoru, že stáří má své počátky kolem 60. roku života a druhého z řad těch, jež se přiklánějí k 65. roku života. V 60. letech se Světová zdravotnická organizace držela patnáctileté periodizace lidského života a za hranici stáří označila věk 60 let, což je věková hranice, kterou ještě v roce 1980 akceptovala OSN (Mühlpachr, 2009). Někteří autoři se k tomuto údaji přiklání i v současné době, jedná se totiž zhruba o věk, v němž lidé začínají odcházet do důchodu. 60 - 74 let - rané stáří; 75 - 89 let - pravé stáří; 90 a více let - dlouhověkost (Haškovcová, 2010).

12

V hospodářsky vyspělých státech se v souvislosti se stárnutím populace posunuje věková hranice stáří na 65 let. 65 - 74 let mladí senioři - v tomto období dle autora dominuje problematika adaptace na penzionování, volného času, aktivit a seberealizace; 75 - 84 let - staří senioři - dochází ke změně funkční zdatnosti, specifické medicínské problematice a atypickému průběhu chorob; 85 a více let - velmi staří senioři - na významu nabývá sledování soběstačnosti a zabezpečenosti (Mühlpachr, 2009). S ohledem na neustálý pokrok v medicíně, zdravý životní styl a informovanost lidí v oblasti zdraví a péči o něj můžeme předpokládat, že se střední délka života bude stále prodlužovat a hranici stáří bude opět nutné posunout směrem nahoru. 1.3. Životní změny ve stáří Zatímco pojem stárnutí vystihuje dlouhodobý proces, stáří znamená určité období, v němž se procesuální změny stávají patrnými (Kümpel & Mocek, 1971). Jak jsem jž předeslala, stárnutí a stáří jsou procesy se značnou proměnlivostí, jinými slovy řečeno, každý jedinec vykazuje jinou hloubku proběhlých změn a také v jiném časovém úseku (tamtéž). Životní změny ve stáří probíhají současně na několika úrovních. Venglářová (2007, s. 12) popisuje změny na úrovni tělesné, psychické a sociální2 (viz tab. 1).

2

Ondráková, J. a kol. (2012) popisuje fyzické, psychické a socioekonomické změny.

13

Tab. 1 Přehled změn ve stáří (podle Venglářové, 2007, s. 12) Tělesné změny

Psychické změny

Sociální změny

- změny vzhledu

- zhoršení paměti

- odchod do penze

- úbytek svalové hmotnosti

- obtížnější osvojování

- změna životního stylu

- změny termoregulace

nového

- stěhování

- změny činnosti smyslů

- nedůvěřivost

- ztráty blízkých lidí

- degenerativní změny

- snížená sebedůvěra

- osamělost

smyslů

- sugestibilita

- finanční obtíže

- kardiopulmonální změny

- emoční labilita

- změny v trávícím systému

- změny vnímání

(trávení, vyprazdňování)

- zhoršení úsudku

- změny vylučování moči - změny sexuální aktivity Tyto změny probíhající ve stáří ovlivňují i povahové založení jedince - stává se, že některé výraznější rysy se prohloubí, mluvíme pak o tzv. karikatuře osobnosti (Kümpel & Mocek, 1971). Každý jedinec se v průběhu života vyrovnává nebo bude vyrovnávat se změnami vyplývajícími z procesu stárnutí organismu (Švancara, 1983). V okamžiku uvědomění si, že jedinec stárne, začíná probíhat jeho adaptace na stáří (viz dále).

14

2. Volný čas a volnočasové aktivity O stáří se říká, že je vlastně ztrátou programu (Kalvach, 1986). Někteří senioři opravdu nevědí, jakou činností mají zaplnit dny, jež byly původně plné pracovních povinností. Řada z nich volí pohodlnější varianty, např. sledování televize, jiní vyhledávají aktivnější program zahrnující různé pohybové aktivity apod. Záleží i na tom, jakou nabídku volnočasových aktivit mají senioři k dispozici - lidé žijící ve městech či domovech pro seniory mají přístup k volnočasovým aktivitám zpravidla snazší než ti, kteří žijí ve vesnici kilometry vzdálené od „civilizace”. Neznamená to však, že ti, kteří mají nabídku volnočasových aktivit nablízku, těchto možností opravdu využívají. Často mohou o široké nabídce aktivit vědět, ale např. kvůli své ostýchavosti ji nemusejí využívat. Trávit volný čas odpočinkem, relaxací nebo činnostmi přinášejícím člověku potěšení má svůj význam zejména pro duševní pohodu dané osoby. 2.1. Volnočasové aktivity Do volnočasových aktivit je možné začlenit všechny společenské, kulturní a sportovní aktivity, kterým se občané věnují ve svém volném čase (Haškovcová, 2012). Volnočasové aktivity jsou často přizpůsobeny konkrétním věkovým kategoriím lidí. To znamená, že jinou nabídku možností a činností mají děti a jinou nabídku senioři. Tradiční volnočasové aktivity jako je chalupaření, chataření, kutilství, sběratelství, čtení či luštění křížovek jsou nám dobře známy (Haškovcová, 2010). Vedle nich ale koexistuje celá řada dalších aktivit často přizpůsobená potřebám a možnostem osob seniorského věku. Výčet a stručnou charakteristiku některých z nich uvádím níže. V českém prostředí patří mezi zásadní faktory podílející se na volbě volnočasových aktivit seniorů zejména zdraví a finance (Ondráková, 2012). Nepříznivý zdravotní stav zásadně omezuje volbu volnočasových aktivit seniorů na takové, jež jim jejich zdraví dovoluje. Finanční situace seniorům často nedovoluje realizovat takové činnosti, jaké by chtěli, přestože leckde mohou uplatňovat výrazné seniorské slevy. Obecně je dle Filipcové (1970) možné oblasti volnočasové aktivity členit do kategorií podle druhu činností na manuální aktivity, fyzické aktivity, kulturně-umělecké aktivity, kulturně racionální aktivity, společensky formální aktivity, společensky neformální aktivity, hry, sběratelství a divácké aktivity a pasivní odpočinek. 15

Vybrala jsem některé z činností s terapeutickým přínosem běžně realizované v domovech pro seniory dle Holczerové (2013):

2.1.1. Ergoterapie Tato léčebná metoda má klientům pomoci dosáhnout maximální možné míry soběstačnosti a nezávislosti, a tím zvýšit kvalitu jejich života. Při rehabilitaci jsou využívány specifické diagnostické a léčebné postupy tak, aby mohly být přijímány co nejširším spektrem jedinců každého věku, s dočasným či trvalým fyzickým, psychickým, smyslovým nebo mentálním postižením (Holczerová, 2013). Hlavním terapeutickým prostředkem v ergoterapii je smysluplná činnost či zaměstnávání, která pomáhá k obnově postižených funkcí (Rod, 2008). Pro uživatele jsou aktivity z oblasti ergoterapie velmi oblíbenou činností. Vycházejí totiž z jejich schopností a potřeb - ženy rády navštěvují např. kurzy vaření a pečení, muži se angažují především na poli údržby a menších oprav.

2.1.2. Muzikoterapie Muzikoterapie, někdy nazývána též jako terapie hudbou, představuje cílené využívání zvuků a hudby k terapeutickým účelům. Může mít formu poslechu hudby, zpěvu, tvorby hudby nebo hudebního a imaginárního cvičení (Holczerová, 2013). Skupinový zpěv přivádí zúčastněné osoby ke společnému kontaktu, poskytuje anonymitu a možnost odreagování (Kantor, 2007). Hudba je nedílnou součástí volného času mnoha lidí, ať už pasivní trávení volného času v podobě poslechu hudby nebo aktivní v podobě hry na nějaký hudební nástroj. S věkem se motorické schopnosti zhoršují, hra na hudební nástroje se tím pádem stává pro osoby seniorského věku obtížnější, v horším případě nemožná. Mnohé ze seniorů tak potěší alespoň poslech hudby nebo zpěv.

2.1.3. Dramaterapie Dramaterapie je léčebně-výchovná disciplína, v níž převažují skupinové aktivity využívající ve skupinové dynamice divadelních a dramatických prostředků k dosažení

16

symptomatické úlevy, ke zmírnění důsledků psychických poruch i sociálních problémů a k dosažení integrace osobnosti (Valenta, 2007). Dramaterapie se seniory má svá specifika - mnoho seniorů se skrze ni vyrovnává s nevyřešenými konflikty, skrytými traumaty a velkými změnami (Holczerová, 2013). Skrze dramatické hry mohou senioři vyjadřovat své pocity a přání, a to neverbálním způsobem.

2.1.4. Zooterapie Zvířaty podporovaná terapie je souhrnný název pro rehabilitační metody a metody psychosociální podpory zdraví, které jsou založeny na využití vzájemného pozitivního působení při kontaktu člověka se zvířetem (Mojžíšová a kol. in Matoušek a kol., 2013). Jednoduše řečeno jde tedy o pozitivní působení zvířete na člověka. Mnozí ze seniorů využívajících některého z pobytových zařízení, měli v dětství, mládí či dospělosti ve svém původním prostředí nějaké domácí nebo hospodářské zvíře, na jejich přítomnost jsou tedy zvyklí. Rezidenční zařízení neumožňují z hygienických důvodů dlouhodobou přítomnost zvířete, snaží se tedy alespoň zprostředkovat kontakt seniorů se zvířetem. Proškolené týmy praktikují ve vymezeném prostoru individuální (nejčastěji u klienta na lůžku) nebo skupinovou zooterapii. Mezi nejběžnější zooterapie dle druhu zvířat patří: canisterapie - součástí terapie je pes; felinoterapie - součástí terapie je kočka; hipoterapie - součástí terapie je kůň. 2.2. Volný čas Ondráková (2012) uvádí, že ani jedna z běžně užívaných definic volného času není vhodná pro skupinu seniorů. Oblast volného času je obecně možné chápat jako opak doby práce, povinností a spánku (Průcha, Walterová, & Mareš, 2001). Volný čas tedy zahrnuje odpočinek, rekreaci, zábavu, zájmové činnosti, dobrovolné vzdělávání, dobrovolnou veřejně prospěšnou činnost a časové ztráty s těmito činnostmi související (Bláha, 1990). Vzhledem k tomu, že u seniorů doba práce a povinností s prací souvisejících odpadá, připadá volnému času větší část jejich dne. Volný čas představuje důležitou oblast seberealizace člověka. Senioři žijící v rezidenční péči mohou využívat více či méně rozmanité škály volnočasových aktivit, které jim zařízení nabízí. Mohou samozřejmě navštěvovat kroužky 17

nebo se realizovat v činnostech i mimo domov, z praxe ale víme, že této možnosti využívá jen zlomek seniorů. 2.2.1. Funkce volného času Autoři přistupují k výčtu funkcí volného času rozmanitě a v různé šíři, pro srovnání uvádím dělení dvou autorů přistupujících k tématu rozličně. Jednotlivé funkce bývají nazývány různými názvy, významově se však často shodují. Volný čas je většinou autorů vymezován následujícími funkcemi: a) odpočinkem, b) zábavou, c) rozvojem osobnosti (Spousta, 1994, s. 30). Šerák (2009) uvádí rozsáhlejší dělení funkcí, mezi něž řadí rekreaci, sloužící k odpočinku, kompenzaci, kladoucí si za cíl rozptýlení a potěšení z činností a volného času, edukaci, skrze kterou si má jedinec uspokojit potřebu poznání, kontemplaci, tedy čas věnovaný sobě, komunikaci, zahrnující potřebu kontaktu a sdílení sociálních vztahů, integraci, sloužící k uspokojení potřeby sounáležitosti, enkulturaci, zahrnující uspokojení potřeby růstu osobnosti a participaci, jež má být saturací pocitu angažovanosti. Úkolem volného času u seniorů je zejména odpočinek, vyplnění programu dne, ať už aktivní nebo pasivní, a kontakt s jinými lidmi. Největší obtíží stáří totiž není nemoc ani úbytek sil, ale samota a prázdnota (Kalvach, 1986). 2.3. Podpora aktivního stárnutí Koncept aktivního stárnutí odkazuje k produktivnímu či úspěšnému stárnutí, kdy je člověk povinen udržovat se v dobrém zdravotním stavu, zapojovat se do veřejného dění jednak v rámci komunit, jednak v rodině (nese svou míru odpovědnosti za mezigenerační vztahy) a dbát na celoživotní vzdělávání. Aktivní stárnutí jako oblast zájmu začíná u volnočasových aktivit, vzdělávání, pokračuje přes zdravotní péči a rodinné vztahy až po sociální zabezpečení seniorů. Koncept aktivního stárnutí je rozpracováván do politik aktivního stárnutí, které stanovují konkrétní parametry a opatření k aplikaci tohoto konceptu.

18

Vyvinuly se i kluby aktivního stárnutí, které umožňují seniorům trávení volného času bez přesně uceleného rámce. Ondráková (2012) přirovnává tyto kluby k nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež. Jistá míra aktivity je zdraví vždy prospěšná a aktivní život ve stáří není myslitelný bez dostatečného hmotného zabezpečení (Kvalita života ve stáří, 2008). Toužíme-li po aktivním stáří, je aktivní příprava na něj nezbytností (Kalvach, 1986).

19

3. Sociální služby Rostoucí počet seniorů ve společnosti vede ke zvyšující se potřebě sociálních služeb a sociální péče. Poskytování sociálních služeb a sociální péče se v posledních letech výrazně zlepšilo. Z jediné formy poskytování institucionální péče, a tedy státních domovů důchodců, přešla postupem času odpovědnost na jednotlivce, obce, kraje, občanské společnosti a stát. Tyto změny proběhly částečně po roce 1989, k zásadním změnám však došlo až po vstupu zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách (Malíková, 2011). Přístup v poskytované péči přešel od odlidštění až k vytvoření individuálního plánu každého klienta. Bílá kniha v sociálních službách (2003) předkládá návrh pětistranného partnerství, na němž jsou sociální služby vybudovány. Pět vrcholů daného pětiúhelníku sestává z jednotlivců, obcí, krajů, občanské společnosti a státu a definuje každému subjektu roli v rozdělování odpovědnosti za vlastní sociální situaci. Vybrané úkoly jednotlivých subjektů uvádím níže: a) Jednotlivci - starají se o sebe a nesou za sebe odpovědnost; pomáhají se starat o příslušníky svých rodin. b) Obce - posuzují potřeby jednotlivců žádajících o sociální služby; zařizují poskytování služeb. c) Kraje - posuzují potřeby kraje; připravují plány sociálního a ekonomického rozvoje kraje; d) Občanská společnost - skládá se z nevládních neziskových organizací (NNO) a dobrovolníků; poskytuje služby; vyvíjí nové typy služeb. e) Stát - určuje státní politiku a priority na základě konzultací se samosprávou, NNO a s uživateli služeb a prosazuje tuto politiku a priority v rámci české společnosti; určuje národní standardy pro poskytování sociálních služeb. 3.1. Rezidenční služby Rezidencí se obecně označuje honosné sídlo, resp. sídelní budova. Ve spojení s označením „služby” se tímto pojmem rozumí kvalitní bydlení pro seniory. Klasickým příkladem rezidenční služby jsou domovy pro seniory (Haškovcová, 2012). Mnohé z nich už dnes vypadají jako nadstandardně vybavené hotely, čemuž odpovídá i cena. Řada seniorů si bydlení v takovém typu zařízení nemůže z finančních důvodů dovolit. 20

Zřizovateli těchto domovů pro seniory jsou stále častěji obce a kraje, dle Haškovcové (2010) se na zřizování ústavů sociální péče podílí více než 85 %. Zbylých 15 % zřizovatelů je rozděleno mezi nestátní neziskové organizace, církve, fyzické a právnické osoby. Cílem poskytovaných služeb není vykonávat činnosti za seniora, nebo chcete-li klienta, ale pomáhat mu a podporovat ho v rozmanitých činnostech tak, aby byl co nejméně závislý. Udržování soběstačnosti zajišťuje lidskou důstojnost seniora a pocit jeho vlastní hodnoty a ceny (Malíková, 2011). 3.2. Služby sociální péče Služeb sociální péče existuje celá řada, účelem této práce však není popisovat činnosti jednotlivých typů zařízení, a proto se po výčtu služeb a jejich krátkém představení zaměřím přímo na domovy pro seniory. Mezi služby sociální péče patří (Otázky a odpovědi k zákonu č. 108/2006 Sb. o soc. službách, 2006, s. 7-8): a) osobní asistence - terénní služba určená zejm. lidem se zdravotním postižením a seniorům, b) pečovatelská služba - terénní služba poskytovaná zejm. v domácnosti určená lidem se zdr. postižením, seniorům příp. rodinám s dětmi, c) tísňová péče - nepřetržitá telefonická nebo jiná elektronická služba určená zejm. lidem, kteří jsou vystaveni vysokému riziku ohrožení zdraví nebo života, d) průvodcovské a předčitatelské služby - služba určená lidem, kteří mají sníženou schopnost komunikovat nebo se orientovat v prostoru, e) podpora samostatného bydlení - služba podobná pečovatelské službě, je však více zaměřena na posilování osobních schopností člověka samostatně bydlet, f) odlehčovací služby - různá kombinace činností péče, které mají za cíl umožnit pečujícím osobám nezbytný odpočinek, g) centra denních služeb - ambulantní služba, kterou mohou v průběhu dne (pravidelně i občasně) využívat osoby se sníženou soběstačností, h) denní stacionáře - ambulantní služba, kterou pravidelně navštěvují osoby se sníženou soběstačností,

21

i) týdenní stacionáře - pobytová služba pro osoby se sníženou soběstačností potřebující pravidelnou pomoc jiné osoby j) domovy pro seniory se zdravotním postižením - pobytová služba s celoročním provozem, která zabezpečuje osobám se sníženou soběstačností vyžadujícím pravidelnou pomoc komplexní péči a současně nabízí výchovné, aktivizační a sociálně terapeutické činnosti, k) domovy pro seniory - pobytová služba s celoročním provozem zabezpečující seniorům se sníženou soběstačností vyžadujícím pravidelnou pomoc komplexní péči, l) domovy se zvláštním režimem - pobytová služba s celoročním provozem s obdobnou nabídkou jako domovy pro osoby se zdravotním postižením či seniory, služby jsou uzpůsobeny osobám trpícím duševní nemocí, m) chráněné bydlení - pobytová služba určená osobám se zdravotním postižením, jejichž situace vyžaduje pomoc druhé osoby, n) sociální služby ve zdravotnických zařízeních ústavní péče - nemocnice, léčebny dlouhodobě nemocných, psychiatrické léčebny; poskytují se osobám, které se neobejdou bez pomoci jiné osoby a současně nemohou být propuštěny ze zdravotnického zařízení, protože není v danou chvíli možné jim zabezpečit péči v domácnosti či v zařízení sociálních služeb.

3.2.1. Domovy pro seniory Domovy pro seniory, dříve nazývané domovy důchodců, jsou pobytovou službou s celoročním provozem, které zabezpečují seniorům se sníženou soběstačností vyžadujícím pravidelnou pomoc komplexní péči a současně nabízí aktivizační a sociálně terapeutické činnosti. Tato služba je určena zejména těm seniorům, kterým z objektivních důvodů již nelze zabezpečit pomoc v jejich přirozeném sociálním prostředí (Otázky a odpovědi k zákonu č. 108/2006 Sb.). Poskytování sociálních služeb seniorů je samozřejmě legislativně ošetřeno tak, aby poskytovatelé těchto služeb mohli získat registraci pouze za podmínky dodržení stanovených zákonných podmínek. Sociální zákon jasně definuje pracovní pozice pracovníků v těchto zařízeních, kvalifikační a personální požadavky pro výkon profese a povinnost celoživotního vzdělávání účastí na akreditovaných vzdělávacích akcích. Péče o seniory musí směřovat k

22

dodržení vytčeného programu přípravy na stárnutí, vypracované Ministerstvem práce a sociálních věcí (Malíková, 2011). Abychom měli představu, kolik domovů pro seniory se na území České republiky nachází a kolik seniorů v těchto domovech žije, předkládám data každoročně zveřejňovaná Českým statistickým úřadem. K 31. 12. 2013 se v České republice nacházelo celkem 491 zařízení, jejichž kapacita je 38 091 lůžek (Český statistický úřad, 2014). Vzhledem ke zvyšujícímu se počtu seniorů v české populaci lze předpokládat, že se množství zařízení a lůžek v nich bude nadále zvyšovat.

23

4. Adaptace Adaptaci sociologický slovník definuje jako „přizpůsobení jedince okamžité situaci v případě

závažné

osobní

krize

nebo

v

procesu

celoživotního

přizpůsobování

se

(socializace)“ (Jandourek, 2007, s. 12). Daná situace je pro jedince často dosud nepoznaná, a tudíž pro něj není snadné se s nastalou situací srovnat. V okamžiku střetu jedince s překážkou je jedinec nucen se s touto překážkou vyrovnat skrze adaptační mechanismy (Smékal, 2004). Vyrovnávání se se změnami však u každého jedince probíhá jinak. Haškovcová (2002) uvádí, že se vzrůstajícím věkem se negativně mění schopnosti vyrovnávat se s novými životními událostmi, snižují se adaptační schopnosti. Jedinec potřebuje mnohem více energie na zpracování nových situací, což způsobuje psychickou a fyzickou únavu.

4.1. Proces adaptace Adaptace na stáří je náročnou a dlouhodobou zátěží pro jedince. Ne každý jedinec je schopen se flexibilně přizpůsobit novým změnám, které s sebou stárnutí a stáří přináší. Hlaváčová (2003) považuje stáří za období, kdy selhává adaptace, dochází k tzv. maladaptaci. Možné strategie seniorů k vyrovnávání se s vlastním stářím popisuje výstižně Poláchová (2007). Rozlišuje pět možných strategií: 1. konstruktivnost je považována za optimální strategii; lidé zaujímají optimistický postoj k životu, navazují vztahy s ostatními lidmi, jsou tolerantní a přizpůsobiví; mají zájmy, které neustále rozvíjejí; s procesem stárnutí jsou smířeni, uvědomují si možnosti svých výkonů a možností 2. obranný postoj je typická strategie aktivních lidí, zejména v profesním životě; činí jim problém vyrovnat se se stárnutím, obávají se ze závislosti a hrozící ztráty aktivního života; hledají neustále různé činnosti a odmítají jakoukoli pomoc; na udržování sociálních kontaktů „nemají čas“ 3. závislost je typická pro lidi, kteří žili celý život pasivně a spoléhali se na druhé; očekávají tedy i ve stáří, že se o ně postará někdo jiný; své problémy často zveličují 4. nepřátelství je typické pro lidi vyvolávající často konflikty; bývají agresivní, podezřívaví a nespokojení; stáří vnímají negativně; obvykle žijí osaměle 24

5. sebenenávist je typická pro tzv. „obětní beránky”, tedy pro lidi, kteří se považují být obětí svého osudu; bývají zpravidla lítostiví a pesimističtí; smt je pro ně vysvobozením. Všichni lidé jsou v průběhu života vystavováni změnám a různým zátěžovým situacím. Každý z nás se s těmito změnami vyrovnává jinak, a to nejčastěji tak, jak nejlépe dovede. S přibývajícími léty života je pro mnohé z nás obtížnější zvykat si na nové lidi, věci, situace nebo prostředí. Odchodem člověka do důchodu se změní celá řada věcí - pracovní povinnosti nahradí spousta volného času, děti už často žijí se svými vlastními rodinami a fyzická kondice se od jistého věku spíše zhoršuje. Odchod do důchodu je dnes obecně považován za jedno z nejnáročnějších období v životě člověka vůbec. K odchodu seniora do domova pro seniory se přidávají další okolnosti a změny probíhají na všech úrovních - změna bydlení, domov pro seniory může být od původního bydliště vzdálen i desítky kilometrů, změna prostředí a „sousedství”, zcela nový denní režim a možnosti v dobrém i špatném smyslu slova. Pro některé jedince je takové množství změn natolik frustrující, že na svůj život rezignují a nemají zájem o zlepšení čehokoliv.

25

II EMPIRICKÁ ČÁST 5. Metodologický postup V této části diplomové práci se zabývám výzkumem realizovaným v zařízení pro seniory. Text je členěn do jednotlivých kapitol, které kopírují metodologický postup při přípravě a realizaci výzkumného šetření. Nejdříve představím výzkumný problém a s ním spojené výzkumné otázky, dále cíl této práce, výzkumnou strategii a od ní se odvíjející techniku sběru dat, popíšu vstup do terénu, krátce představím respondenty a popíšu postup analýzy sesbíraných dat. Mé výzkumné šetření se týká seniorů a jejich volnočasových aktivit před a po vstupu do vybraného zařízení pro seniory (DS). Zajímalo mě, jak senioři trávili volný čas předtím, než do zařízení přišli, jak tráví volný čas nyní, a dále co a proč se změnilo v případě, že k nějaké změně v trávení volného času došlo. 5.1. Výzkumný problém a výzkumné otázky Výzkumný problém mé diplomové práce je zaměřen na změnu způsobu trávení volného času seniorů po jejich vstupu do domova pro seniory. Způsobem trávení volného času jsou myšleny všechny realizované činnosti, osobní koníčky a různá zábava. Vstup do domova pro seniory je jednostranně ohraničený časový úsek začínající odchodem do důchodu, tedy obdobím, v němž respondent již nemá pracovní povinnosti, ale stále ještě pobývá ve svém přirozeném prostředí. Zjednodušeně řečeno zjišťuji, jak trávili senioři volný čas v přirozeném prostředí, jak jej tráví v domově pro seniory a jaké změny a proč ve využití volného času nastaly v případě, že ke změnám došlo. Hlavní výzkumná otázka této práce zní následovně: Jak se senioři adaptovali na volnočasové aktivity v rezidenční péči? Hlavní výzkumnou otázku jsem následně dle standardního postupu rozpracovala na specifické výzkumné otázky (SVO), jež tvořily základ pro měkké tazatelské schéma. SVO1: Jaké volnočasové aktivity senioři realizovali v jejich přirozeném prostředí? SVO2: Jak senioři trávili volný čas první týdny v zařízení? SVO3: Jaké volnočasové aktivity senioři realizují v rezidenční péči? 26

5.2. Cíl výzkumu Cílem tohoto výzkumu je zjistit, k jakým změnám v trávení volného času seniorů došlo po příchodu do DS a jaké okolnosti tyto změny provázely, v případě, že ke změnám došlo. Tři typy cílů dle Maxwella (Maxwell in Švaříček & Šeďová, 2007): - intelektuální (tedy takový, který si klade za cíl přispět k rozšíření odborného poznání) snaha popsat a vysvětlit změny v trávení volného času seniorů po příchodu do domova pro seniory; - praktický (neboli jak budeme moci výsledky prakticky využít) - výsledky mohou být využity při rozšiřování nabídky volnočasových aktivit v domovech pro seniory; - personální (jinými slovy, jak práce obohatí výzkumníka) - nové zkušenosti při práci se seniory. 5.3. Výzkumná strategie Vzhledem k povaze zkoumaného problému jsem zvolila kvalitativně orientovaný výzkum, to je takový výzkum, jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace (Strauss & Corbinová, 1999). K volbě tohoto výzkumnému designu přispěl i fakt, že cílovou skupinou, s níž jsem chtěla pracovat, byli právě senioři. Z mnoha důvodů mi připadalo kvalitativně orientované výzkumné šetření jako vhodnější postup pro můj výzkumný záměr. Prostřednictvím kvalitativního výzkumu můžeme interpretovat danou sociální realitu očima aktérů, kteří v této realitě žijí. „Jde o popis, který je výstižný, plastický a podrobný. Zastánci kvalitativního výzkumu hodnotí údaje sesbírané při kvantitativním výzkumu jako hrubé a argumentují tím, že za čísly se ztrácí člověk” (Gavora, 2000, s. 31). Mezi jeho další výhody, které jsem ocenila, patří i skutečnost, že není lineární, nýbrž cirkulární, lze se tedy vracet k jednotlivým fázím výzkumu a upravovat je dle potřeb (Hendl, 2005). 5.4. Metoda sběru dat Nejčastější metodou sběru dat v kvalitativním výzkumu je rozhovor, resp. hloubkový rozhovor, který můžeme definovat jako nestandardizované dotazování jednoho účastníka 27

výzkumu zpravidla jedním výzkumníkem pomocí několika otevřených otázek (Švaříček & Šeďová, 2007). Dle míry připravenosti otázek rozlišujeme hloubkový narativní rozhovor a hloubkový polostrukturovaný rozhovor. Z názvů je patrné, že v prvním případě je připravenost otázek nižší nebo žádná oproti případu druhému. Pro účely této práce jsem vytvořila měkké tazatelské schéma obsahující sadu otázek, které jsem v různém pořadí respondentům dle situace pokládala. S každým dalším rozhovorem přibývalo množství otázek, tím pádem délka rozhovorů výrazně rostla, průměrná délka rozhovorů je 47 minut. Rozhovory byly se souhlasem respondentů zaznamenány na diktafon a následně přepsány. 5.5. Vstup do terénu Moje představa vstupu do terénu byla naprosto odlišná od reálné situace, která nastala. Telefonicky mi bylo sděleno, že se mám osobně dostavit a domluvit se, jak a za jakých podmínek bude možné výzkum provést. Po mém příchodu mi byly mj. nastíněny poměry v domově, a tedy že senioři poskytovat rozhovory příliš nechtějí z toho důvodu, že je to pro ně obtěžující. Samozřejmě jsem věděla, že nejsem první, kdo v tomto domově pro seniory výzkum realizuje, nicméně jsem neměla ani tušení, že jsou senioři přehlceni rozhovory a dotazníky. Po krátké domluvě a výběru seniorů, kteří by mohli být ochotní zúčastnit se výzkumu a odpovídají mým požadavkům, jsem společně s terapeutkou navštívila pokoje seniorů a po mém krátkém představení se terapeutka dotázala, zda by si mohli někdy udělat čas na pár otázek. Všichni dotázaní s rozhovorem souhlasili, s větším či menším nadšením ve tváři. Těch seniorů, kteří se netvářili příliš vstřícně, jsem se opětovně před samotným rozhovorem ptala, zda je moje přítomnost neobtěžuje a ujistila jsem je o tom, že rozhovor je možné kdykoliv ukončit. Nakonec nebyl žádný z rozhovorů předčasně ukončen a dozvěděla jsem se, že nechuť seniorů k výzkumu vznikla kvůli rozsáhlým dotazníkovým šetřením, jehož položkám často nerozumí a kvůli velikosti písma na ně ani dobře nevidí. Před samotným výzkumem jsem realizovala tzv. pilotážní průzkum, který mi pomohl ujasnit si některé souvislosti rozhovoru a byl pro mě stěžejní pro přeformulování otázek tak, aby byly jednoznačné a srozumitelné. Dle Dismana (2002) je pilotážní průzkum důležitý zejména v případě, kdy výzkumník nedisponuje výbornou znalostí zkoumaného jevu či 28

populace. Pilotážní průzkum proběhl zhruba týden před samotným výzkumem se dvěma respondentkami žijícími v jiném domově pro seniory než kde jsem rozhovory k diplomové práci realizovala. 5.6. Etické aspekty výzkumu „Prakticky v rámci každého výzkumu je třeba řešit určité etické otázky” (Švaříček & Šeďová, 2007, s. 43). Výzkumník musí dodržovat etické zásady výzkumu bez ohledu na to, kdo je předmětem tohoto výzkumu. Česká asociace pedagogického výzkumu (ČAPV) vytvořila primárně pro své pracovníky etický kodex3, nicméně je vhodné, aby se jím řídili i ti lidé, kteří nepatří k pracovníkům ČAPV a realizují pedagogický výzkum. Pro zachování anonymity byla respondentům pro účely této práce vytvořena smyšlená jména, pod nimiž je není možné identifikovat. Pod těmito jmény jsou prezentováni v celém výzkumném šetření. Všichni respondenti byli na začátku rozhovoru seznámeni s tématem rozhovoru, jeho přibližnou délkou, byli ujištěni o anonymitě a taktéž o tom, že audionahrávka ani jejich jména a ostatní osobní informace, které během rozhovoru zazní, nebudou nikde zveřejněny. Také byli požádáni o souhlas s nahráváním rozhovoru na diktafon. Všichni respondenti vyslovili souhlas s vytvořením audionahrávky. Tento souhlas je součástí všech vytvořených audionahrávek. 5.7. Údaje o respondentech S ohledem na téma mé diplomové práce a plánovaného výzkumného šetření bylo nutné najít takový domov pro seniory, který pro své uživatele nabízí volnočasové aktivity. Aby se jich totiž mohli zúčastnit, musí je mít k dispozici. Dalším požadavkem bylo, aby senioři, kteří jsou v tomto domově, žili nejdříve ve svém přirozeném prostředí bez pracovních povinností a až po nějakém čase nastoupili do domova pro seniory. Tento požadavek byl nutným předpokladem ke zjištění, jak trávili čas bez pracovních povinností ve svém přirozeném prostředí a jak jej tráví v domově pro seniory. Posledním požadavkem byl věk minimálně 60 let - vybraný domov pro seniory však nabízí své služby lidem od věku 65 let, tím pádem požadavek na věk splňovali všichni obyvatelé tohoto domova. 3

Viz http://www.capv.cz/zakladni-udaje-o-capv/lenstvi-v-apv/eticky-kodex-capv

29

Výzkumného šetření se zúčastnilo celkem 12 respondentů, z toho 10 žen a dva muži. Mužů je v domově pro seniory výrazně méně než žen a ještě méně těch, kteří by se výzkumného šetření chtěli zúčastnit. Předkládám údaje o respondentech: Anna - 83 let, původním povoláním učitelka, před vstupem do zařízení hrála ráda volejbal, ráda se starala o zahradu, ráda četla a čte dodnes, v současnosti chodí ráda na procházky do zahrady, využívá možnosti ergoterapie, účastní se akcí pořádaných domovem pro seniory (DS) - návštěva muzea, divadla, návštěvy kulturních a historických památek v okolí, atd., v zařízení pro senory bydlí 7 let; Boris - 84 let, původním povoláním vozmistr, před vstupem rád hrál a sledoval fotbal, v současné době kvůli zdravotnímu stavu nemůže navštěvovat takové volnočasové aktivity, jaké by chtěl, často sleduje televizi, především sportovní programy a pořady a účastní se akcí, které domov pro seniory pořádá, např. ples, kino a další akce, navštěvuje výhradně takové akce, které jsou pořádány v budově DS, v DS bydlí 4 roky; Cecílie - 76 let, původním povoláním modistka, před vstupem do zařízení ráda pletla, volný čas trávila prací ve vinohradu, starala se o rodinu a nemocného manžela a v důsledku toho neměla příliš času na své zájmové aktivity, dnes každý den plete, pečuje o květiny, odpočívá, čte knihy a noviny, zpívá, tancuje, účastní se programu Barvy života4, píše básničky, předčítá v kostele, naštěvuje ergoterapii a arteterapii, je zvyklá být potřebná, pomáhá tedy svým přátelům v DS, má často návštěvy rodiny, v DS bydlí 7 let; David - 91 let, původní profesí voják z povolání, dělal výcviky pro tankisty, dříve se rád staral o zahradu, pěstoval různé druhy jabloní, měl rád auta, rád je opravoval a pečoval o ně, měl rád péči o rodinu, ze zdravotních důvodů už nemůže vykonávat činnosti jako dříve, luští tedy křížovky, čte noviny, dívá se na televizi, žádných volnočasových aktivit pořádaných DS nevyužívá, cvičí si sám, v DS bydlí 3 týdny;

4

Divadelní, pěvecká, taneční a recitační vystoupení seniorů určená zejména pro obyvatele domů pro seniory.

30

Eva - 86 let, původním povoláním dělnice, dříve nejraději pletla pro sebe a pro svou rodinu, ráda se starala o zahradu a domácí zvířata, ráda háčkovala záclony, šila oblečení pro děti, v současné době ráda poslouchá rádio, čte noviny a časopisy, využívá možnosti ergoterapie, dívá se ráda z okna, prochází se po chodbě (ven raději nechodí, bojí se, že by to nezvládla), nic už ji nebaví, unavují ji i běžné činnosti a vlivem zhoršujícího se zraku nedělá už ani ruční práce, nemá cit v rukách, v DS bydlí 6 let; Františka - 94 let, původním povoláním dělnice v továrně, dříve měla ráda péči o rodinu, pole a zahradu, ráda nakupovala, dívala se na televizi, v mládí se věnovala krasobruslení, pak se na něj ráda dívala v televizi, poslouchala rádio, teď buď leží nebo chodí po chodbě, když není vítr chodí do zahrady, ráda čte, půjčuje si knížky z knihovny, navštěvuje ergoterapii a arteterapii, navštěvuje rukodělné dílny, v DS bydlí 8 let; Gita - 76 let, původním povoláním prodavačka, dříve se ráda starala o rodinu, bavilo ji vaření, pečení, měla ráda všechny domácí práce, chodila ráda na procházky v přírodě, pletla, šila, volný čas trávila u televize, dnes už na ruční práce nevidí, nikam nechodí, stačí ji televize, zejména filmy o přírodě, nejraději je sama, někdy se hodně nudí, v DS bydlí 3 roky; Hana - 79let, původním povoláním kadeřnice, dříve pečovala o manžela, starala se o zahrádku, dnes využívá řadu volnočasových aktivit pořádaných DS - ergoterapie, předčítání, relaxační cvičení, kino, procházky na zahradě, v DS bydlí 4 roky; Iva - 87 let, původním povoláním soustružnice, před vstupem do zařízení měla ráda všechny ruční práce (šití, háčkování, pletení, zašívání aj.), tyto ruční práce má ráda dodnes, věnuje se jim převážnou část dne, navštěvuje ráda a často rukodělné dílny, využívá možnosti ergoterapie, čte, povídá si ráda s kamarádkami v DS, návštěvuje obchody ve městě, prochází se po zahradě, stará se o chod kostela, přispívá na charitu, je už 21 let dobrovolnicí pro sluchově postižené (sama neslyší od dětství na jedno ucho), v DS bydlí 6 a půl roku; Jana - 85 let, původním povoláním ošetřovatelka, před vstupem do zařízení měla hodně práce s údržbou domu, nezbyl jí tedy čas na jiné aktivity, když ale měla volnou chvíli, ráda četla, 31

zejména historické romány, ráda se dívala a dívá na historické filmy a navštěvuje akce spojené s historií - výlety na hrady a zámky, do muzeí atp., v DS nenavazuje kontakty, je ráda sama, v DS bydlí 3 a půl roku; Klára - 92 let, původním povoláním dělnice, v mládí byl jejím velkým koníčkem sport (běh, plavání, veslování a řada sezónních sportů), ale prodělala náročnou operaci nohy ještě před vstupem do důchodu, sportu se tudíž věnovat nemohla, jedinou zálibou pro ni byla a dodnes je televize (zapnutá je od prvního otevření očí ráno až dlouho do noci), případně prohlížení obrázků v časopisech a novinách; v zařízení bydlí 5 let; Lída - 82 let, původním povoláním žena v domácnosti, péče o rodinu ji bavila, ráda vařila, pekla i uklízela, starala se i o zahradu a vykonávala všechny domácí práce kromě těch náročných, na které jí nestačily síly, ráda opravovala a přešívala oblečení sobě, své rodině i lidem ze sousedství a přátelům, v současné době navštěvuje ergoterapii, arteterapii, občas se účastní i akcí pořádáných DS, má ráda vyšívání, ale vlivem zhoršujícího se zraku už nevyšívá tak často, jak by si přála, v DS bydlí 5 let. 5.8. Sběr a analýza dat Respondenty jsem postupně navštěvovala během měsíců února a března 2015 v jejich pokojích v domově pro seniory. Volbu místa rozhovoru jsem nechala plně na rozhodnutí každého z respondentů, a to z toho důvodu, aby se cítili co nejpohodlněji a uvolněně. Vzniklo celkem 12 rozhovorů v průměrné délce 47 minut. Rozhovory jsem bezprostředně po jejich nahrátí přepisovala, abych si mohla doplnit poznámky, které jsem měla v živé paměti. Během samotného rozhovoru jsem si totiž poznámky nedělala, a to z toho důvodu, abych respondenty nerozptylovala. Během prvního rozhovoru proběhl pokus o psaní poznámek, nicméně neúspěšný - respondent mi do poznámek nahlížel a několikrát se otázal, co si to tam píšu, až jsem nakonec poznámky odložila a až po ukončení rozhovoru si v soukromí vše zapsala. Přepis rozhovorů je doslovný a obsahuje i moje poznámky a připomínky, abych věděla, co v danou chvíli probíhalo.

32

Po přepsání jsem rozhovor vložila do programu sloužícímu ke kódování a interpretaci kvalitativních dat pojmenovanému ATLAS.ti5. Zkušební verzi tohoto programu je možné si s několika omezeními zdarma nainstalovat do počítače. Tato omezení, v případě, že o nich víte a počítáte s nimi, práci nijak nekomplikují. V tomto programu je možné s rozhovory pracovat tak, jako byste si poznámky a kódy vepisovali do papíru, jen se jedná dle mého názoru o přehlednější variantu. Data byla zpracovávána technikou otevřeného kódování, které vzniklo v rámci zakotvené teorie. „Kódování představuje operace, pomocí nichž jsou údaje rozebrány, konceptualizovány a opět složeny novými způsoby“ (Strauss & Corbinová, 1999, s. 39). Během kódování byl tedy postup následující: rozhovory jako celky jsem rozložila postupně jeden po druhém na jednotky (libovolně velké významové celky) a každé jednotce jsem přiřadila kód. Okódováním všech rozhovorů vznikl seznam kódů, se kterými bylo možné následně pracovat, a to tak, že ze souvisejících kódů vznikly kategorie. Kategorizace má svůj význam jak při redukci dat (Hendl, 2005). Poslední fází analýzy dat je jejich interpretace, kdy jsem využila možnosti interpretovat data dle techniky „vyložení karet”. „Na rovině tvorby textu určeného k publikování vede technika vyložení karet k tomu, že se názvy jednotlivých kategorií stávají názvy jednotlivých kapitol. Obsahem těchto kapitol je potom podrobná deskripce a interpretace kódů spadajících do té které kategorie” (Švaříček & Šeďová, 2007, s. 227).

5

Archiv für Technik, Lebenswelt und Alltagssprache, dostupné z: .

33

6. Interpretace dat 6.1. Před vstupem do domova pro seniory V této části textu shrnuji výpovědi respondentů týkající se období před vstupem do domova pro seniory, tedy jak trávili dny, čím se zaměstnávali a proč se rozhodli do domova pro seniory odejít. Období před vstupem do domova pro seniory je tak, jak popisuji v metodologické části práce, jednostraně ohraničeno, a to odchodem do důchodu bez ohledu na věk respondenta (min. 60 let). Jinými slovy, jak senioři trávili volný čas ve chvílích, kdy už neměli pracovní povinnosti, ale stále ještě žili ve svém přirozeném prostředí. 6.1.1. Volnočasové aktivity realizované v přirozeném prostředí seniora Jak uvádí Haškovcová (2010), výčet aktivit, které by jakýkoliv senior mohl realizovat by byl vyčerpávající a nepodařilo by se zahrnout všechny možné činnosti a varianty trávení volného času seniorů. Proto zde představím alespoň činnosti vykonávané respondenty mého výzkumu před vstupem do zařízení pro seniory. Respondenti, kteří žili před vstupem do rezidenční péče v domě se zahradou, případně měli zahradu k dispozici, ať už žili kdekoliv, shodně uvádějí, že na ní pracovali s radostí a že jim činnosti, přestože byly často fyzicky náročné, činily značné potěšení. Jedna z respondentek, Anna (torzo rozhovoru s Annou je uvedeno v příloze této práce) uvádí: „No tož my jsme měli zahradu doma, tak pokud jsme mohli, tak jsme tam byli celé dny na té zahradě. Takovou chatku jsme si tam postavili. Manžel jezdil o víkendu prvním vlakem nebo autobusem ve čtyři hodiny, byl ještě zvyklý vstávat do práce, pracoval dýl než já, já už jsem byla tehdy doma (pozn. v důchodě)... A když jsem já přišla v osm, tak ten už byl nadělaný.” Přestože pro seniory byla práce na zahradě náročná, stále ji navštěvovali a těšili se z výsledků a vypěstovaných surovin. Pro některé z nich byly produkty ze zahrady nebo pole samozřejmou součástí obživy. „My jsme byli celý život zvyklí si sami všechno vypěstovat, co šlo, to jsme měli na zahradě, to byla práca furt dokola, dennodenně, kolikrát jsem už nadávala. Nic se ale nekupovalo, jedlo se, co bylo. V zimě brambory, česnek, cibula, v létě ovoce, to už pak ani člověk nechtěl vidět, když to jedl furt. Taky kolik peněz nám to ušetřilo, my jsme si nemohli dovolit takové věci kupovat, maliny, jahody, to bylo drahé, nebylo to levné,” říká Františka. Zahrada byla pro některé seniory zdrojem potravy, kterou nemuseli kupovat. Přesto na ní rádi pracovali, i když nemuseli, David dodává: „...jo, dřív se to muselo, kdybyste to neměli na 34

zahradě, tak to nemáte vůbec, ale pak už sa dalo všecko kůpit v obchodě, všecko jste sehnali, co jste potřebovali. Já jsem na to byl tak zvyklý, tak aj když sa tam nemoselo, tak jsem tam šel. Bavilo mně to.” Zahrada jako oblíbená činnost se u seniorů vyskytovala nejčastěji. Uvádějí, že rádi pozorovali průběh roku na zahradě, proces růstu a radosti z úrody. Další z činností, které se u seniorů, resp. seniorek, opakovaně vyskytovaly, jsou ruční práce - pletení, šití, háčkování apod. Jedna ze seniorek využívá celý život produkty své práce ke směně zboží. „Byla jsem vždycky známá tím, že háčkuju záclony. To bylo hodně práce, nemyslete si. Uháčkovat záclonu od stropu až po zem na dvě tři okna, to není hop hop. To jsou hodiny a hodiny práce. Chodili za mnou lidi, co chtěli něco uháčkovat, byla jsem v důchodu, měla jsem na to času dost... No a nechtěla jsem za to peníze, kolik si řeknete, já jsem nevěděla, tak... řekla jsem si o něco, co měli. Když měli maso, tak maso, když třeba měli med, tak med. A dělám to tak i tady, když někdo něco chce uháčkovat, tak přijde, řekne, co potřebuje a já si pak řeknu, co za to chcu,” říká Eva. Oblíbené činnosti seniorů mají často praktické využití, i další ze seniorek, Lída, před odchodem do DS ráda šila. „Děckám jsem šila všecko až do jejich 16 let, prádlo, trička, gatě, všecko jsem ušila, ponožky uštrikovala a bylo, nic sa nekupovalo. To až pak, až se děcka styděly, že mají takové oblečení, ale do té doby jsem jim šila všechno. Na sebe šiju celý život, i toto jsem si šila (respondentka ukazuje na zástěrku, kterou má na sobě), v důchodě jsem pak šila babám z celé ulice, všecko. Bavilo mě to vždycky.” Respondentky spojuje, že jejich koníčky vznikaly takřka jako povinnost, která se časem překlenula do záliby. Nejdříve nějakou činnost vykonávaly, aby ušetřily peníze, ale později, když už tolik šetřit nemusely, činnosti i nadále vykonávaly bez finančních důvodů. Často se mezi zálibami objevuje čtení, Jana uvádí: „Moooc ráda celý život čtu, ale jenom historické romány, přečetla jsem skoro všecky, co existují. Doma jsem měla v důchodu čas na čtení, to to jelo, pak už jsem ani neměla co číst...” O četbě se zmínili všichni respondenti, ale každý z nich měl oblíbený jiný žánr. V případě, že měli senioři psa nebo jiné domácí zvíře, shodně uváděli, že si užívali procházky na čerstvém vzduchu. Mezi zcela tradičními činnostmi se vyskytlo pár pro mě překvapivých činností. Anna, původním povoláním učitelka, říká: „My jsme byli partia, chodívali jsme hrávat volejbal, samí důchodci, to si nedovedete představit. Bylo to pro nás ale tehdy už náročné běhat po hřišti.” Pokud senioři uváděli nějakou oblíbenou aktivitu z důchodu, obvykle jsem se ptala, kde se s ní poprvé setkali, obvyklá odpověď byla: „V mládí, ještě ve škole.” Jedna z respondentek, 35

Cecílie, píše ráda básničky. Na otázku, kdy poprvé napsala básničku odpovídá: „Ve škole, tak čtvrtá třída, to bylo povinné, všeci museli něco napsat. Já jsem napsala jednu a úplně jsem tomu propadla, to byla moje vášeň, pak celý život nic a v důchodu jsem se k tomu zase vrátila.” Činnosti, na které si člověk v dospělosti kvůli rodině, dětem nebo práci nemůže najít čas, se ve stáří díky nepřeberným časovým možnostem, opět mohou vynořit na povrch. 6.1.2. Důvody odchodu do domova pro seniory Důvodům odchodu do domova pro seniory se věnuje např. Matoušek (2005, s. 178), který uvádí, že „k odchodu do rezidenčních zařízení se rozhodují staří lidé bu dobrovolně (z ekonomických či rodinných důvodů opouštějí své původní bydliště a volí menší byt v instituci, kde mají navíc k dispozici i služby), nebo jsou donuceni okolnostmi, zejména radikální změnou svého zdravotního stavu při současné nepřipravenosti přirozeného prostředí kompenzovat funkční ztráty a zajistit péči.“ Zdravotní důvody byly nejčastěji uváděným důvodem pro změnu bydliště a odchod do DS. Klára uvádí: „...oni už by to nezvládali se o mě starat, já to vím, to už... víte to už nebylo lehký, někdy se mně zamotala hlava nebo něco, já mám cukrovku, chodím na pichanec dvakrát denně. Já už jsem potom ani nechtěla, aby se kvůli mně pořád museli omezovat, pořád si brali volno z práce, aby mě odvezli k doktorovi,...” nebo podobně David říká: „No bez těch noh, nemyslete si, to není jen tak, ono sa to zdá, ale když jsem nemohl do těch schodů vyhopkat, my jsme neměli ten bezbariérový barák, ale obyčejný, no tak když jsem nemohl vyhopkat, tak mě musel kluk vynést a vidíte, já su kus chlapa, bylo to lepší aj pro mě aj pro ně.” Předpokladem pro dobrou péči o nesoběstačného člověka je mít dobré podmínky (fyzické, psychické, bytové, časové, technické apod.), chtít pečovat a mít vůli (hledání všech možností za pomoci všech členů rodiny) a umět pečovat (znát jak pomoci) (Zavázalová, 2001). Důvody vedoucí k odchodu do domova pro seniory mohou být výhradně zdravotní, ale často respondenti dodávali, že nechtějí být kvůli svým zdravotním problémům ostatním na obtíž, zvláště když vidí, jak rodinné příslušníky péče o seniora vyčerpává. Například Hana říká: „Ostala bych s nima, ale to bylo blbý, takový trapný, že se o mně musejou starat. Mně už pak nebylo dobře, víte? Zhoršilo se mi srdce, jsem po mrtvici, k tomu i další věci, cukrovka, tlak a tak. Pořád nějaké léky a já si to nepamatovala, kdy se co bere. Oni mi to dávali, ale taky kolikrát nevěděli, nejsou to doktoři, že? Prostě pořád se mnou měli jen starosti, tak jsem šla, je to lepší 36

pro všechny. Já jsem tady a oni doma.” U seniorů se zřejmě obvykle nevyskytuje pouze jeden důvod odchodu do domova pro seniory, ale jejich kombinace s jedním nebo více převládajícími důvody. Rodinné důvody patří mezi další uváděný důvod odchodu do domova pro seniory. Jeden takový uváděla respondentka Gita: „Víte moje vnučka studovala v Praze a pak si našla toho kluka, te už je s ním vdaná, ale tehdy nebyla. On je odsud a ona šla za ním. Mají dvě děti a aby je mohla její matka, jako moje dcera, vídat, přestěhovala se taky sem a já jsem tam v XY zůstala sama, tak mi vnučka zařídila místo tady, abych taky mohla být s něma. Aspoň je občas vidět, takovou dálku by za mnou nejeli, to je jasný.” Touha nebýt na stáří sám a vzdálen od své rodiny člověka přiměje i přestěhovat se stovky kilometrů daleko. Často uváděným rodinným důvodem je i tzv. přenechání domu nebo bytu „mladým”, tedy svým dětem nebo vnoučatům. Např. Františka uvádí: „v tom dvoupokojáku nás bydlelo šest, syn s manželkou, tři děcka a já, to bylo moc na takový malý byt, pořád se to tam hádalo a připadala jsem si tam navíc. Tak syn zašel na Národní výbor, ať mu dajou něco jinačího, že je nás tam moc. Tak mu dali byt a mně taky, takovou garsonku v domě hrůzy, tomu se tak říká. No a pak to koupilo družstvo a už to nebylo národního výboru. Přišla za mnou vnučka, už měla břicho, že jestli může ke mně s děckem. No to v noci spalo a přes den brečelo, tak jsem jim to nechala ať si dělajou po svym a šla jsem sem, aj když sa ně nechtělo sem.” Přenechání vlastního bydlení dětem nebo jiným rodinným příslušníkům i za cenu vlastního nekomfortu se objevovalo ve výpovědích respondentů častěji. 6.2. První týdny v domově pro seniory V druhé části textu se zabývám trávením volného času seniorů bezprostředně po nástupu do domova pro seniory. Zjišťuji, jak senioři komunikovali se svým okolím nebo jak okolí komunikovalo s nimi. 6.2.1. Volný čas seniorů bezprostředně po nástupu do DS V podstatě všichni senioři dotázaní na volnočasové aktivity realizované bezprostředně po svém příchodu do domova pro seniory, myšleno do jednoho měsíce od doby nástupu, odpovídali shodně, že se volnočasových aktivit příliš nezúčastňovali a že jediné co navštěvovali, byla mše. Cecílie říká: „Víte, já jsem věřící, moc se mi tady nechtělo ochomejtat, 37

ale do toho kostela jsem jít musila. To by mi pánbůh neodpustil.“ Pan Boris poskytl obdobnou výpověď: „Já su zvyklý chodit každou nedělu do kostelu, pro mě by to ani nebyla neděla, kdybych do toho kostela nešel.“ 6.2.2. Komunikace s okolím Nové životní prostředí, do něhož se jedinec má přestěhovat, je pro člověka dostatečně velkou stresovou situací. Obtížné je to zvláště pak pro seniory, jejichž adaptační mechanismy mohou být narušeny a zvykat si na něco nového je pro některé z nich velmi stresující. O trávení volného času seniorů bezprostředně po příchodu do DS (myšleno v rámci prvního měsíce) jsem bohužel nenašla žádné dostupné zdroje. Předkládám autentické výpovědi seniorů: Hana říká: „Když jsem přišla, tak mě první den provázela celým areálem sestřička. až mě začaly bolet nohy a musely jsme to nechat na druhý den. Ukazovala mi, jak to tady chodí a se všema mě seznamovala. Já jsem se s nikým nebavila, bylo mi to takové divné.“ Oproti tomu, na stejné téma hovoří Lída: „První den co jsem přijela, jsem se dozvěděla, během prohlídky domova, že je tady ženská od nás z dědiny. Hned jsem se ptala sestry, na kterém pokoji bydlí. Jak jsem to zjistil, tak jsem za ní hned šla. Ona má i spolubydlící a staly se z nás všech hned kámošky. Každý den se navštěvujeme, a když je hezky, tak spolu sedíme na dvoře.“ Někteří senioři aktivně vyhledávají společnost, jiní se ostatních obyvatel domova i personálu straní. 6.3. Nový život v novém domově V této části interpretace dat se zaměřuji na současnou situaci seniorů ohledně trávení jejich volného času. 6.3.1. Současné trávení volného času Po období, v němž se senior v zařízení zorientuje, se může (ale nemusí) postupně začleňovat do jednotlivých nabízených volnočasových aktivit. Toto období může s ohledem na sníženou schopnost adaptace trvat měsíce, roky anebo k adaptaci vůbec nemusí dojít (Haškovcová, 2002). Příkladem snížené schopnosti adaptace může být jedna z mých respondentek Eva. Před vstupem do domova pro seniory měla ráda ruční práce, starala se o 38

zahradu a domácnost atp., několik let po příchodu do DS se začal její zdravotní stav zhoršovat, subjektivně se však necítí špatně. Na mou otázku, jak tráví dny v domově pro seniory, popisuje: „Jídlo, to vám asi ani říkat nebudu... vlastně, ... ráno vstanu, jdu na snídani. Jen sem na patro, dolů (pozn. do jídelny) se mi nechce, je to daleko. No, potom jdu zpátky a pustím si rádio. Nebo se dívám z okna. Televizi nemám, mám špatné oči, tak abych si je ještě nezhoršovala. Pak ležím nebo odpočívám, dívám se z toho okna, a tak. Vlastně chodím v pondělí cvičit, protože doktor říkal, že mám chodit, prý jinak budu brzo ležák, když se nebudu hýbat. Ale mě to nebaví, unavuje mě to. Když to řeknu blbě... já tady vlastně čekám na smrt (usmívá se).” Svůj pobyt v domově pro seniory bere jako trest, říká, že si za svoji péči o děti zasloužila víc než pobyt v králíkárně. Naopak respondentka Cecílie zaujala ke vstupu do domova pro seniory naprosto odlišný postoj. Je ráda, že má klid a nikdo z rodiny ji neruší. „Jsem tady šťastná, asi šťastnější než jsem byla doma, o nic se nemusím starat, všechno mi tady nachystají a se vším mi pomůžou a já se pak můžu plně věnovat svým věcem. Pletu panenky a takové různé panduláky pro děti. Chodí nám sem recitovat děti ze školek a škol a já jim vždycky upletu nějakou hračku. Jen ale když mám dobrou vlnu, někdy je taková trhavá... Nebo pro svoje vnuky pletu, chodí sem každé úterý, ráda je vidím přicházet, ale ještě raději odcházet (směje se). Nee, to je vtip. Já jsem už stará, už bych nemohla žít doma s děckama, už by mě to rušilo. Já tady nemám televizi ani rádio, chci klid.” Někteří senioři jsou spokojenější v rezidenční péči než by byli doma, mají rádi život a jsou plní optimismu. Dle Poláchové (2007) zaujala konstruktivní strategii, vyznačující se optimismem nebo snadným navazováním vztahů s ostatními

lidmi.

Cecílie

se

účastní

snad

všech

nabízených

volnočasových

programů „...potřebuju být užitečná, takže když ráno obejdu všechny kamarády, jestli něco nepotřebují, jdu si po svých. A to víte, mám toho hodně. Pletu, v podstatě pořád, když mám volné ruce, chodím do divadelního kroužku, píšu básničky, v neděli předčítám v kostele, ale jak!, chodím v pondělí a ve středu cvičit, někdy i malovat, ale jak mám náladu, no je toho hodně, kolik máte času? Dělám všechno možné i nemožné, celý život jsem se o někoho starala, tak te si to všecko vynahrazuju tady.”

39

6.3.2. Ptáček v kleci Respondenti se často zmiňovali o přání jít ven mezi lidi, nejen být zavřený v budově nebo areálu domova pro seniory. Na otázku, co jim brání, odpovídají následovně:„To já bych aj šla ven, ale to vám pořád někdo říká: ,necho , okradou tě!’ a já už mám strach chodit ven, to je všude, televize, rádio, tady to říkají, že si musíme dávat pozor a nikomu nevěřit, že se mi může něco venku stát a nikdo mi nepomůže. Tady, tady je to jinak. Není vám dobře, zazvoníte na zvonek, že? Ty zvonky jsou všude a sestra, ta je tady za minutu, zkontroluje vás a zavolá koho je potřeba, ale já když si prostě představím, že někde ležím na chodníku a nikdo mně nepomůže, tak já radši ani nikam nejdu, to já mám strach. Všecko mě dovezou děcka,” říká Lída. Je pravda, že v médiích slýcháme stále častěji o okradených seniorech a o tom, že mají dávat pozor na sebe i na svoje věci. Nicméně si myslím, že bychom k těmto informacím měli přistupovat tak, aby senioři byli dostatečně informovaní a současně nebyli vystrašení. Další z respondentů, paní Jana, nemá strach z okradení, ale z toho, že by delší procházku fyzicky nezvládla, uvádí: „Hned bych šla! Tsss! Na pivo, nebo na zmrzlinu, jen tak, courat městem a dívat se kolem sebe... (pauza) ...ale mě bolí nohy a já co když bych nemohla jít zpátky, co tam budu dělat? Mně vnučka koupila i tu kartu na autobus, někde ji mám, ani nevím kde. Ještě jsem totiž nejela. Já už si dávám pozor, to v tomto věku nemožete jít, kam sa vám zachce.” Iva si uvědomuje možná rizika delší procházky a taky to, že v domově o ni bude za všech okolností mnohem lépe postaráno než venku, kde si jí nemusí nikdo všímat. Jediná respondentka z mého výzkumného vzorku, paní Iva, chodí do centra města na nákupy a říká: „...chodím i do centra a ráda, dycky když jdu, oběhnu holky, co chcou koupit a všecko jim to ponakupuju. Většinů sů to kokina, napolitánky a čokolády, pro sebe nebo pro návštěvy, všecko jim to kůpím a donesu, to ale neříkejte sestrám, my jsme všecky cukrovkářky, víte? ...No a co tam dělám? No chodím a prohlížím si výlohy, dívám se na lidi, to mě baví, jenom si sednu někam na lavku a dívám se, ale řeknu vám, to je hrozné, co kolikrát vidím.” Ze 156 osob ubytovaných v zařízení je dle terapeutky v zařízení působící jen hrstka těch, kteří vyrazí za brány domova pro seniory. Respondenti si uvědomují, že ztrácí kontakt s lidmi mimo domov žijícími, ale ti, co v domově žijí delší dobu, si na tuto skutečnost zvykli a vyhovuje jim. Jediným respondentem, který v domově žije v rámci týdnů, byl David, s izolovaností před okolním světem se těžce vyrovnával a vyjadřoval i své pocity osamění a nespokojenosti s novým prostředím: „Nelíbí se mi tady, nechci tady být, jenom se díváte na 40

televizi celý den, nemůžete nic dělat. Všichni mi říkají, že si tady brzy zvyknu, ale já tomu nevěřím, já chci být doma.”

41

6. 4. Shrnutí Senioři ve svých přirozených prostředích vyplňovali čas zejména péčí o rodinu, domácnost a zahradu v případě, že nějakou měli k dispozici, ženy se bavily převážně ručními pracemi zahrnujícími pletení, šití, vyšívání, dále se věnovaly vaření a pečení pro rodinu. Muži rádi pečovali o zahradu, auta, provozovali sport, tedy spíše jeho pasivní formu, sledování sportovních přenosů, než že by se věnovali jeho aktivnímu provozování. Až na pár výjimek z řad respondentů a respondentek mají všechny činnosti praktické využití pro domácnost, její členy a blízké okolí. Činnostmi netýkajícími se praktické stránky chodu domácnosti jsou sportovní aktivity. Ani jeden z mých respondentů mého výzkumu, přestože mnozí z nich žili ve městě, neuvedl v rozhovoru jedinou kulturní či vzdělávací aktivitu, jíž by se po odchodu do důchodu věnoval. Důvody vedoucí k odchodu z přirozeného prostředí do domova pro seniory se v podstatě ztotožňují s těmi, které popisuje Matoušek (2005). S jedinou výjimkou, a totiž, že respondenti často popisují důvody k odchodu kombinovaně, jinými slovy respondenti neodcházeli ze svého přirozeného prostředí pouze ze zdravotních důvodů, ale např. proto, že došlo ke zhoršení zdravotního stavu a nechtěli svou sníženou soběstačností obtěžovat rodinu nebo její členy. Bezprostřední příchod seniorů do domova pro seniory byl charakterizován buďto tím, že kromě „povinné“ úvodní prohlídky domova senior sám aktivně kontakt nevyhledával a jeho začlenění tak bylo ostýchavé a pozvolnější ve srovnání s druhým případem, kdy senior aktivně vyhledával kontakt s ostatními klienty domova. Co se navštěvování volnočasových aktivit týká, byli senioři po svém příchodu zdrženliví ve využívání nabízených činností. Jediné čeho využívali, byli duchovní služby, návštěva mše v kapličce. Proces adaptace má u každého jedince jinak dlouhý vývoj. Někteří jedinci se novým podmínkám přizpůsobí okamžitě, jiným to může trvat měsíce i roky a jsou i tací, kteří se kvůli snížené schopnosti adaptace nepřizpůsobí novým podmínkám vůbec. Ti, co se přizpůsobili podmínkám života v domově pro seniory, mají zpravidla široký záběr volnočasových aktivit. Částečně přizpůsobení jedinci navštěvují některé z nabízených kroužků, ale rádi to kompenzují obdobími samoty. Ti, kteří se neadaptovali, volnočasových aktivit zpravidla nevyužívali vůbec a ani o ně nejeví zájem. 42

Přestože se prosazuje snaha neizolovat seniory v domovech pro seniory, z rozhovorů s nimi je patrné, že oni sami se bohužel být izolováni cítí. Nikoliv proto, že by jim kontakt s okolním světem někdo zakazoval, ale proto, že jim strach nebo zdravotní obtíže nedovolí opustit brány jejich nového domova.

43

Závěr a diskuze Přechod z domácího prostředí do domova pro seniory je nelehká životní situace. Senioři, o něž se členové rodiny dál nemohou anebo nechtějí starat, případně žádné členy rodiny již nemají, si mohou připadat nedůstojně a jako by byli do domova pro seniory odloženi. S přechodem seniora do rezidenčního zařízení se pojí celá řada nových možností, jak čas, resp. volný čas trávit, ale současně celá řada možností trávení volného času zaniká. Ve své práci jsem se tedy zaměřila na volný čas a volnočasové aktivity v rámci adaptace na rezidenční péči. Zajímalo mě, k jakým změnám ve využívání volného času během celého procesu došlo a za jakých podmínek a okolností, protože podobné téma jsem v literatuře neobjevila. Z analyzovaných dat vzešly celkem 3 oddíly, chcete-li fáze, které byly u respondentů společné. Jedná se o oddíly pojmenované Před vstupem do domova pro seniory, První týdny v domově pro seniory, Nový život v novém domově. Na základě popisu jednotlivých fází jsem se pokusila objasnit okolnosti, za jakých ke změnám u seniorů v trávení volného času došlo. Současně si uvědomuji obsáhlost daného tématu i skutečnost, že by jednotlivé části výzkumu mohly být zpracovávány podrobněji do větší hloubky. V cílech výzkumu jsem uvažovala i o možnosti, že ke změně ve využívání volného času před, během a po vstupu do domova pro seniory nedošlo, ale u všech respondentů ke změně, více či méně zásadní, vždy došlo. Během psaní teoretické části práce i během výzkumu mě napadala další témata, která by bylo možné zpracovat více do hloubky s možností realizace kvalitativního nebo kvantitativního výzkumu. Napadlo mě například téma týkající se manželských párů v domovech pro seniory „Jaké je vaše společné soužití?” Být dnes a denně dvacet čtyři hodin se stejnou osobou v prostoru jednoho areálu asi nebude pro některé páry úplně snadné.

44

Seznam použitých zdrojů: Bílá kniha v sociálních službách. (2003). Dostupné z: http://www.cekas.cz/oldweb/php/pdf/Bila_kniha_unor_2003.pdf. Bláha, V. (1990). Výchova mimo vyučování. Praha: SPN. Český statistický úřad, Senioři v 2014. (2014). Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/25627994/310035145s.pdf/25856aa9-6f97-46f9-93ac87b3a7e15c70?version=1.0 Disman, M. (2002). Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. Ďurič, L., Hotár, V., Pajtinka, L. (2000). Výchova a vzdelávanie dospelých. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo. Filipcová, B. (1970). Malý sociologický slovník. Praha: Svoboda. Gavora, P. (2000). Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido. Gruss, P. (2009). Perspektivy stárnutí. Praha: Portál. Haškovcová, H. (2002). Manuálek sociální gerontologie. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. Haškovcová, H. (2010). Fenomén stáří. Praha: Portál. Haškovcová, H. (2012). Sociální gerontologie aneb Senioři mezi námi. Praha: Galén. Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. Hlaváčová, G. (2003). Přechod seniorů do domova důchodců. Sociální práce 2/2003. Holczerová, V., Dvořáčková, D. (2013). Volnočasové aktivity pro seniory. Praha: Grada Publishing. Jandourek, J. (2007). Slovník sociologických pojmů. Praha: Grada. Kalvach, Z. (1986). Co vás zajímá o stáří. Praha: Ústav zdravotní výchovy. Kantor, J. (2007). Muzikoterapie. Dostupné z: 45

http://www.muzikoterapie.cz/muzikoterapie-popis-nekterych-muzikoterapeutickych-technik. Křivohlavý, J. (2011). Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie. Praha: Grada. Kümpel, Q., Mocek, M. (1971). Duševní změny a poruchy ve stáří. Ostrava: KÚNZ. Malíková, E. (2011). Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada. Matoušek, O. (2005). Sociální práce v praxi. Praha: Portál. Matoušek, O. a kol. (2013). Encyklopedie sociální práce. Praha: Portál. Ministerstvo práce a sociálních věcí. (2015). Příprava stárnutí v České republice. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/2856. Mühlpachr, P. (2009). Gerontopedagogika. Brno: Masarykova univerzita. Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 (Kvalita života ve stáří). (2008). Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/5045#as. Ondráková, J., a kol. (2012). Vzdělávání seniorů a jeho specifika. Červený Kostelec: Pavel Mervart. Otázky a odpovědi k zákonu č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/2974/otazky_odpovedi_22-rev.pdf. Poláchová, E. (2007). Adaptace a příprava na stáří. Olomouc: Caritas. Průcha, J., Walterová, E., Mareš, J. (2001). Pedagogický slovník. Praha: Portál. Příhoda, V. (1974). Ontogeneze lidské psychiky. Praha: SPN. Rod, M. (2008). Ergoterapie a její cíle. Dostupné z: http://ergoterapie.cz/page.aspx?PageID=1. Roizen, M., Stephenson, E. (2000). Biologické hodiny - jste tak mladí, jak můžete být? Praha: Rybka. Smékal, V. (2004). Pozvání do psychologie osobnosti. Člověk v zrcadle vědomí a jednání. Brno: Barrister & Principal. Spousta, V. (1994). Teoretické základy výchovy ve volném čase. Brno: Masarykova univerzita. 46

Strauss, A., Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert. Sýkorová, D. (2007). Autonomie ve stáří. Praha: Slon. Šerák, M. (2009). Zájmové vzdělávání dospělých. Praha: Portál. Švancara, J. (1983). Psychologie stárnutí a stáří. Praha: SPN. Švaříček, R., Šeďová, K. a kol. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách: pravidla hry. Praha: Portál. Valenta, M. (2007). Dramaterapie. Praha: Grada. Vážanský, M. (2010). Kvalita života starších dospělých a seniorů v kontextu výchovné a sociální pomoci. Brno: Mendelova univerzita. Venglářová, M. (2007). Problematické situace v péči o seniory. Praha: Grada. Zavázalová, H. (2001). Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum.

47

Přílohy Ukázka rozhovoru s Annou Tazatel: A mezitím? Máte nějaké koníčky nebo chodíte na nějaké tady ty aktivity? Respondent: No, tož, to víte, jak máme čas, tak třeba jdeme ven do zahrady, máme pěknou zahradu. Teď je v ubohém stavu, protože ta paní, co to dělala, už nemůže. Včera jsem ji viděla a povídám: „Tak to bez vás zpustlo, víte?” To tady nebylo, tady byla vzorná ta zahrada. T: Vždycky, když jsem chodila kolem, byla krásná. R: Opravdu byla a teď je to poznat. Povídám jí: „Vy tady chybíte.” Už nemůže, už má 93 roků. T: To je opravdu vysoký věk. R: No, prostě... Tak ji to zaprvé baví, má to moc ráda. A to samé manžel, ten by za zahradu i dýchal. No, tak ten celý den vám uběhne, že kolikrát... Tož, a chodíme cvičit, dvakrát týdně. V pondělí, na devět hodin. Do deseti hodin, jak kdy, někdy do půl jedenácté. Chodí nás teď hodně, takže jsme cvičili minule už ve velkém sále. Tam v té to bylo maličké, tam když je nás deset, patnáct, tak už jsme tam nacpané. To jsou takové lehké cviky, ony děvčata cvičí v sedě. T: Na protažení, posílení... R: No, aby se to aspoň trochu hýbalo. No, přečtou nám zprávy, až docvičíme. Nebo nějakou knížku. Třeba různé věci, různé knížky anebo noviny, takové, jaké má. Pak si zazpíváme, povykládáme a bývá to dobré. Bývá to opravdu dobré. A oni jsou dobré děvčata, ty kulturní referentky, protože oni se dovedou postarat, stále něčím, aby nás zabavily.

T: Jo... R: Aby jsme přišli na jiné myšlenky, že jsme stále v tom a nejsme doma, že? Já si nemůžu stěžovat, ani paní (pozn. respondentka mluví o spolubydlící, která odešla pro prádlo do prádelny) si nemůže stěžovat. My jsme poznaly... Opravdu jako doma se cítíme, protože máme tady klid, v první řadě. A naša zahrada, náš domov, takové krásné místo, že tu není provoz velký. 48

T: Je tady klid. R: Opravdu je tady klid. Je tu kousek do toho lesíka, to je pěkná procházka, jezdíme do muzea, do divadla chodíme na ty premiéry, no prostě byli jsme v Buchlovicích. No prostě stále mají zájem, aby pro nás něco připravili. Třeba jenom na tu procházku, všichni nemůžou, někteří nechtějí, takoví ti pohodlní, a když je na vozíčku, tak mu vezmeme aj křeslo, dáme do vozíčku, dva tři vozíčky, aby o to prostě nebyli ošizení. To se mně právě líbí, že takový mají zájem stále něco vymýšlet. T: A využíváte těch nabídek? Jdete vždycky, když se cítíte dobře? Nebo jak si vybíráte, co budete dělat a co ne? R: Tož to už je nás míň. Když někam jedeme, tak to přijede takový menší autobus, takový poloviční, víte? Tož to kolik nás tam vejde. Někdy na vás místo nevyjde, někdy ano. Prostě je to takové nedostupné, to pěšky nejdete. To děvčata oběhají, to místo a autobus zajistí, no. Zkrátka je tady pořád zájem, abysme přišli na jiné myšlenky. Nebo třeba v létě, když je pěkně, tak kdo má zájem, třeba i ti ležáci, tak si je dají do toho křesla a odvezou je na zahradu. Chce jít na sluníčko, tak ho odvezou na sluníčko a sedneme si tam a zpíváme nebo vykládáme si, povídáme si, no prostě, když už je ten pacient už unavený, tak ho odvezou třeba i spíš. T: Když už jste byla v důchodě, když už jste nechodila do práce a než jste přišla sem, jak jste trávila volné chvíle? Taky jste třeba chodila do divadla nebo jste začala některé činnosti dělat až tady? R: Do divadla jsem moc nechodila, protože auto my nemáme, neměli jsme. Potom to s těma nohama už bylo takové komplikované. Když jsem mohla, tak jsem šla, ale to nebylo tak často jak tady. T: A co jste tehdy dělávala ráda? R: Ráda čtu, celý život. Dřív jsem měla detektivky ráda, dnes mě to už unavuje. Dnes čtu spíš něco romantického, prostě, to si ráda přečtu.

49

T: A knížky si kupujete? R: Ne, půjčuju si je v přízemí v knihovně. Máme tady velkou knihovnu a chodí tam hodně lidí. Když si tu knížku koupíte a nebaví vás, tak ji vrátit nemůžete. Tady si půjčím tři, čtyři knížky a když mě nebaví, tak ji nečtu a vezmu si jinou. T: A je ještě něco, co jste ráda dělávala? R: No tož my jsme měli zahradu doma, tak pokud jsme mohli, tak jsme tam byli celé dny na té zahradě. Takovou chatku jsme si tam postavili. Manžel jezdil o víkendu prvním vlakem nebo autobusem ve čtyři hodiny, byl ještě zvyklý vstávat do práce, pracoval dýl než já, já už jsem byla tehdy doma... A když jsem já přišla v osm, tak ten už byl nadělaný. To pro něho byl požitek. T: A pro vás ne? R: Tož já nesnáším moc slunko, víte? A tak já to pletí ráno nebo k večeru jsem měla ráda, ale když je horko... T: Přes poledne... R: ...tak já nemůžu být na slunku, protože mám skvrny na obličeji, takže jsem bývala raději v tom chládku. T: A měla jste třeba nějakou sportovní aktivitu v tomto období, kterou jste dělávala? Nějaký sport? R: Jo! Zapomněla bych na to asi úplně... Hrávala jsem volejbal. T: To je zajímavé... R: No, tak jak se dalo, nebyl to žádný sportovní velevýkon, ale bavilo mě to, když jsme se sešli s kolegama a měli jsme na to čas. I s manželem, ten byl vždycky do všeckého připravený. I moji pravnuci teď, to je kroužků a kroužků. Já říkám: „Vy nemáte ani čas jít ven, abyste se nadýchali čerstvého vzduchu, jste zavření v té místnosti.” Mám jich šest, pravnuků.

50

T: To je dost! R: Byli tady včera někteří, ale pak už byl ten ples, tak šli dom.

T: Ples? R: Jo. Měl být v zimě, ale byla chřipková epidemie, tak ho posunuli, až se všeci uzdraví, aj ti ležáci, aby mohli jít. Oni zkrátka chtějí, abysme se tady cítili jak doma, kdo chodil na ples, aby mu to neušlo jenom proto, že je tady zavřený. Moc se nám to líbilo, byla aj tombola. Ale nic jsem nevyhrála. Já jsem měla štěstí v lásce. Bývají tady takové akce, hlásí to vždycky rozhlasem, že něco bude a vy buď jdete nebo ne, nikdo vás nenutí ani nepřemlouvá. To se mi taky moc líbí. Když se mně nechce, nebo se necítím dobře, tak zůstanu tady. A když tady není paní (pozn. spolubydlící) a udělá se mně špatně, jsou tady ty zvonky všude. Zazvoním a do chvilky, do dvou minut, je tady minimálně sestra nebo někdo. T: Tak to ráda slyším, nemusíte mít strach... Vzpomenete si ještě na něco, co jste ráda v důchodu dělávala nebo co děláváte tady a ještě jsme o tom nemluvily? R: No. Toho je víc, ale já si povzpomínám tak postupně, víte? Některé věci tady dělám pravidelně, v pondělí a ve středu chodím cvičit, prostě každé pondělí a každou středu jdu, pokud teda nejsu nemocná nebo mně není špatně. A pak jsou tady věci, které jsou jenom jednou za rok a já si je třeba už ani nepamatuju, protože už je to dlouho, co byly. Ale já si vzpomenu, jak budeme vykládat... tak jak mně to něco připomene nebo tak, tak já vám to pak zase řeknu. Ale já už taky moc věcí zapomenu, už mám prostě roky a ta hlava není to, co bývala dřív. Já už bych si zapomněla vzít aj léky, ale sestry mně to vždycky připomenou, oni mně vždycky řeknou. T: Děkuju, tak prostě poj me dál a když si na cokoliv vzpomenete, co byste mi chtěla říct, tak mě přerušte, mně to nevadí, jo?

51