Masarykova univerzita Filozofická fakulta
Ústav klasických studií
Bakalářská diplomová práce
2015
Kristýna Vrchlabská
Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Mediteránní studia
Kristýna Vrchlabská
Srovnání vlastních jmen ve Španělsku a v České republice se zřetelem ke jménům latinského původu Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Bc. Silvie Šimordová
2015 2
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
………………………………………….. Kristýna Vrchlabská 3
Zde bych chtěla poděkovat Mgr. Bc. Silvii Šimordové za vedení mé bakalářské diplomové práce a za odborné rady a podněty.
4
Obsah 1.
Úvod .................................................................................................................6
2.
Onomastika a její předmět zkoumání .................................................................7 2.1.
Dělení vlastních jmen a onomastiky ...............................................................8
3.
Vlastní jméno osobní a antroponomastika..........................................................9
4.
Jména a jejich funkce v minulosti .................................................................... 10
5.
Jména v současnosti ........................................................................................ 11 5.1.
Právní úprava pojmenování osob v České republice a ve Španělsku ............. 12
5.1.1. Právní úprava v České republice ............................................................ 12 5.1.2. Právní úprava ve Španělsku ................................................................... 14 5.2.
Pojmenovací motivace v České republice a ve Španělsku ............................ 15
5.3.
Jména Ježíš, Marie a Josef v České republice a ve Španělsku ....................... 16
6.
Původ jmen v České republice a ve Španělsku ................................................. 17 6.1.
Původ jmen v České republice ..................................................................... 18
6.2.
Původ jmen ve Španělsku ............................................................................ 20
6.3.
Charakteristika jmen hebrejských, germánských, řeckých a latinských......... 21
6.3.1. Jména latinského původu v češtině a španělštině .................................... 22 7.
Pojmenování osob v antickém Římě ................................................................ 23
8.
Praktická část .................................................................................................. 25 8.1.
Nejčastější jména dětí narozených v České republice v roce 2013 ................ 27
8.1.1. Mužská jména ........................................................................................ 27 8.1.2. Ženská jména ......................................................................................... 28 8.2.
Nejčastější jména dětí narozených ve Španělsku v roce 2013 ....................... 29
8.2.1. Mužská jména ........................................................................................ 29 8.2.2. Ženská jména ......................................................................................... 30 8.3.
Procentuální zastoupení jmen dle původu..................................................... 31
8.3.1. Srovnání skladby nejčastějších jmen v České republice a ve Španělsku .. 35 9.
Závěr ............................................................................................................... 36
10.
Bibliografie ..................................................................................................... 38
11.
Přílohy ............................................................................................................ 40
11.1.
Abecední seznam jmen s uvedením etymologie ........................................ 40
11.1.1. Přehled českých mužských jmen .......................................................... 40 11.1.2. Přehled českých ženských jmen ........................................................... 45 11.1.3. Přehled španělských mužských jmen.................................................... 50 11.1.4. Přehled španělských ženských jmen ..................................................... 56
5
1.
Úvod V této bakalářské práci se věnuji problematice jmen v České republice a ve Španělsku,
zkoumám především jejich etymologickou stránku. Mým cílem je zjištění původu současných českých a španělských křestních jmen. Zvláštní pozornost věnuji jménům latinským, jakož i odkazu antického Říma. Srovnávám pojmenovávání osob v českém a španělském prostředí, zkoumám, jak se v současnosti v oblasti volby jména odráží odlišný dějinný vývoj České republiky a Španělska. Mým záměrem je zjistit, do jaké míry vykazuje současný český a španělský repertoár nejoblíbenějších jmen shodné rysy, zda převládají módní vlivy a globalizační tendence, anebo je významnější faktor historický. Zaměřuji se na problematiku osobních jmen ve Španělsku, nikoli ve španělsky mluvících zemích Latinské Ameriky. Jsem studentkou mediteránních studií, mým primárním zájmem je tedy oblast Středozemí. Rozdíly v pojmenování osob ve Španělsku a v zemích Latinské Ameriky však považuji za velmi zajímavé a obsáhlé téma, které by rovněž stálo za zpracování. Má práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. V části teoretické se věnuji vědě onomastice a jejímu předmětu zkoumání, tedy vlastním jménům, konkrétně pak vlastním jménům osob. Dále se již zaměřuji na jména křestní. V rámci jednotlivých kapitol vymezuji problematiku nejdříve v obecných rysech, poté podávám informace o situaci v České republice a ve Španělsku, hledám styčné body a rozdíly. Věnuji pozornost otázkám fungování jmen ve společnosti v minulosti i současnosti, zabývám se právní úpravou pojmenování osob a vlivy, které působí na rodiče při volbě jmen pro své děti. Ve zvláštní kapitole rozebírám pozici jmen Ježíš, Marie, Josef v České republice a ve Španělsku. Ke konci teoretické části se podrobněji věnuji původu jmen v dotčených zemích, zvláště směřuji svou pozornost ke jménům latinským. Jedna z kapitol pojednává o pojmenování osob v antickém Římě, v době, ve které má většina současných jmen latinského původu své kořeny. V části praktické pracuji se souborem celkem čtyř set českých a španělských jmen. Vycházím ze statistik, jež podávají informace o nejčastějších mužských a ženských jménech, která byla v České republice a ve Španělsku zapsána do knihy narození v roce 2013. Provádím komparaci jmen dle původu. Mým záměrem je zjištění, zda se skladba jmen v českých a španělských statistikách výrazně liší, či nikoli, a jak velké procento v jednotlivých souborech zaujímají jména latinská. 6
Mezi základní prameny, z nichž jsem čerpala, patří následující publikace: Jak se bude vaše dítě jmenovat?1, Vlastní jména osobní v češtině2, Průvodce našimi jmény3 a Slovník osobních jmen (Diccionario de Nombres de Personas)4. Použitou literaturu uvádím u jednotlivých kapitol v poznámkách pod čarou. Do seznamu internetových zdrojů jsem zařadila také dvě diplomové práce, z jejichž textu jsem přímo nečerpala, byly však pro mne inspirací při výběru odborné literatury vztahující se k danému tématu.
2.
Onomastika a její předmět zkoumání5 Onomastika6 je věda zabývající se vlastními jmény neboli proprii či onymy. Zkoumá
jejich povahu, tvoření a fungování. Vlastními jmény se rozumí pojmenování konkrétního objektu či konkrétní skupiny objektů stejného druhu za účelem jejich individualizace a identifikace (např. Josef, Ostravice).7 V případě, že vlastní jméno tyto funkce neplní či přestane plnit, zaniká, případně se z něj stane apelativum (jméno obecné).8 Onomastika je společenská věda, která se řadí mezi vědy lingvistické, někdy také historické. Názory na její správné umístění v systému společenských věd se různí. 9 Nauka o vlastních jménech svůj předmět zkoumá komplexně. Pracuje s poznatky jazykovědnými, především lexikologickými a etymologickými, ale také sociologickými, zkoumá fungování vlastních jmen ve společnosti. Jedním ze základních onomastických pojmů je onymie. Definuje se jako „soubor vlastních jmen (proprií) na jistém území, v jistém jazyce a v jisté době.“10 Antroponymie je potom soubor všech vlastních jmen osobních na jistém území, v jistém jazyce a v jisté době. 1
KNAPPOVÁ, Miloslava. Jak se bude vaše dítě jmenovat?: Původ, význam, pravopis, výskyt a obliba, kalendář: Informace o jménech afrických a asijských. Vyd. 5., přeprac. a dopl. Praha: Academia, 2010. 2 PLESKALOVÁ, Jana. Vlastní jména osobní v češtině. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 3 KOPEČNÝ, František. Průvodce našimi jmény. Vyd. 2., přeprac. a dopl. Praha: Academia, 1991. 4 ALBAIGÉS OLIVART, José María. Diccionario de Nombres de Personas. 3. ed. Barcelona: Universitat de Barcelona, 1993. 5 PLESKALOVÁ, Jana. Op. cit., s. 10-15. ŠRÁMEK, Rudolf. Úvod do obecné onomastiky. Brno: Masarykova univerzita, 1999, s. 3-20. 6 Název je odvozen z řeckého όνομα (česky jméno). 7 V protikladu stojí apelativa (jména obecná). Apelativa neoznačují konkrétní objekt, ale jeho určitý druh (les, rodina). 8 Např. proprium Quijote, vlastní jméno literární postavy autora Miguela Cervantese, se v současné španělštině používá jako označení pro idealistického člověka (psáno s malým počátečním písmenem). Tento proces přechodu propria na apelativum se nazývá apelativizace. Stejně tak se dnes proprium Švejk v češtině používá jako označení pro mazaného šprýmaře (rovněž psáno s malým počátečním písmenem). 9 V současnosti se v českém prostředí nauka o vlastních jménech zpravidla řadí mezi vědy lingvistické (jazykovědné). Od 50. let 20. století, kdy se onomastika začala na našem území rozvíjet, byla ale formována jako pomocná věda historická. K jejímu přesunu mezi vědy lingvistické došlo v 60. - 70. letech 20. století.
7
2.1. Dělení vlastních jmen a onomastiky Vlastní jména můžeme dělit dle pojmenovávaného objektu na11: I. Bionyma - pojmenovávají živé bytosti, případně objekty „jakoby živé“, tedy fiktivní postavy i.
Antroponyma12 Vlastní jména jednotlivců, skupin lidí, fiktivních osob, bohů
ii. Zoonyma Vlastní jména živočichů (pes Rex) Vlastní jména smyšlených živočichů, pohádkových, mytologických (Šemík, Rocinante) iii. Fytonyma
Vlastní jména rostlin (Semtínská lípa)
II. Abionyma – pojmenovávají neživé objekty a jevy i.
Toponyma neboli geonyma Vlastní jména objektů ležících v krajině, zeměpisná jména Oikonyma (místní jména) – jména obydlených objektů (Madrid, Pernštejn) Anoikonyma (pomístní jména) – jména neosídlených objektů (Ebro, Říp)
ii. Kosmonyma neboli astronyma Vlastní jména mimozemských objektů přírodních či umělých (Uran, Challenger) iii. Chrématonyma Vlastní jména lidských výtvorů, které nejsou zakotveny v přírodě Především
jména
výrobků
(Nivea),
institucí,
organizací
(Masarykova univerzita, Unión Europea), společenských jevů (Štědrý den, Pascua) Uvedenému základnímu rozdělení odpovídá členění onomastiky jako vědního oboru. Dle zkoumaného objektu se rozlišují tři základní obory. Je jimi antroponomastika (zkoumá 10
BACHMANNOVÁ, Jarmila, Petr KARLÍK, Jana PLESKALOVÁ et al. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002, s. 294. 11 ŠRÁMEK, Rudolf. Op. cit., s. 161-170. PLESKALOVÁ, Jana. Op. cit., s. 10-12. 12 Viz kapitola 3.
8
vlastní jména osobní), toponomastika (zabývá se toponymy, tedy vlastními jmény geografickými) a chrématonomastika (zkoumá chrématonyma). Vedle zmíněných stojí také obecná onomastika (zabývá se teorií, terminologií, metodologií) a další dílčí disciplíny.
3.
Vlastní jméno osobní a antroponomastika13 Jak jsem uvedla výše, předmětem onomastického zkoumání jsou vlastní jména.
Antroponomastika se pak zabývá vlastními jmény osob. Antroponymum je vlastní jméno člověka nebo skupiny lidí. Antroponyma jsou vždy substantiva, a to i v případě, že mají původ v jiném slovním druhu. Častá jsou vlastní jména osobní, která vznikla z adjektiv nebo ze sloves (Navrátil, Veselý, Inmaculata). Antroponyma můžeme dělit na14: I. Vlastní jména osobní i.
Rodné neboli křestní jméno (Jan, Juan)
ii. Příjmení (Novák, Martínez) iii. Hypokoristikum - domácká podoba jména (Honzík, Juanito) iv. Pseudonym (Lucie Bílá, Moliére) v. Dále např. příjmí (Ryba)15, přezdívka (Kecka), otčestvo (Nikolajevič)16 II. Skupinová antroponyma17 i.
Obyvatelská – vlastní jména skupin osob žijících na určitém území (Brňané, madrileños)
ii. Etnonyma – vlastní jména národů, kmenů (Němci, españoles18) iii. Rodinná jména (Novákovi, los Martínez) iv. Rodová jména (Přemyslovci, los Habsburgos)
13
.PLESKALOVÁ, Jana. Op. cit., s. 16-34. ŠRÁMEK, Rudolf. Op. cit., s. 161-170. 14 Viz PLESKALOVÁ, Jana. Op. cit., s. 19-22. 15 Příjmí je „tzv. druhé, doplňkové antroponymum, které v době jednojmenné antroponymické soustavy, tj. před zavedením příjmení, rozlišovalo jedince se stejným vlastním jménem.“ BACHMANNOVÁ, Jarmila, Petr KARLÍK, Jana PLESKALOVÁ et al. Op. cit., s. 355. Kupříkladu nositelé jména Havel se mohli rozlišovat pomocí příjmí Beran, Huba či Ryba. 16 Otčestvo je „antroponymum odvozené z vlastního jména otce.“ BACHMANNOVÁ, Jarmila, Petr KARLÍK, Jana PLESKALOVÁ et al. Op. cit., s. 303. Otčestvo stojí na druhém místě po jménu křestním. V současnosti je známé především jeho používání v ruských jménech (např. Sergej Dimitrijevič Kuzněcov, Naděžda Olegovna Kozlova). 17 Někteří jazykovědci je za vlastní jména nepovažují (jedná se dle jejich názoru o apelativa). 18 Ve španělštině se vlastní jména národnostní a obyvatelská píší s malým počátečním písmenem. MACÍKOVÁ, Olga a Ludmila MLÝNKOVÁ. Velká španělská gramatika: vše, co jste kdy chtěli vědět o španělské gramatice a nikde jste to nenašli. 2. vyd. Brno: Edika, 2014, s. 15-17.
9
v. Skupinové přezdívky (Kujebáci19) III. Nepravá antroponyma i.
Theonyma – vlastní jména bohů (Bůh, Perun, Alá)
ii. Jména mytologických bytostí (Poseidon) iii. Jména pohádkových bytostí (Šípková Růženka, Cenicienta) iv. Jména hraček (Ken, Barbie) Dále se v této práci budu věnovat kategorii vlastních jmen osobních, konkrétně se budu zabývat jmény (křestními neboli rodnými20). Jméno spolu s příjmením plní v České republice i ve Španělsku funkci oficiálního pojmenování člověka, identifikuje jej v úředněprávní oblasti. Jména jsou nedědičná, volí je obvykle rodiče dítěte nebo jiní příbuzní. Proto se v nich, na rozdíl od dědičných příjmení, odráží aktuální situace společnosti.
4.
Jména a jejich funkce v minulosti21 Propria se v lingvistice označují také jako sekundární jazykový plán, primárním
jazykovým plánem se rozumí apelativa. Prastaré společnosti totiž zprvu v komunikaci užívaly pouze apelativa, lidé potřebovali pojmenovat věci a jevy obecně (strom, oheň). Až v pokročilejším stádiu vývoje jazyka se objevila nutnost označit konkrétní objekty, přisoudit jim vlastní jména, odlišit tak jednotlivé prvky třídy pojmenované apelativem. Například v rámci třídy potoky lidé potřebovali rozlišit dva vodní toky v okolí, začali jim tedy říkat Studený potok a Teplý potok. Uvedený příklad ukazuje, že nejstarší propria měla většinou původně i apelativní význam. Jména osob nejčastěji vznikala na základě charakteristiky dané osoby. Popisovala určitý výrazný rys povahový, ať již skutečný, domnělý či chtěný nebo vzhled, společenské postavení, případně vyjadřovala určitou událost, jíž byl daný člověk účasten. Při tvorbě jmen byla často využívána metafora a metonymie. Postupem času se v mnohých případech původní apelativní význam jména vytratil. 19
Jedná se o obyvatele Vysokého Mýta. Původně se u nás užíval pojem křestní jméno, jelikož je dítě získávalo při křtu. V roce 1950 byly v Československu zrušeny církevní matriky a zavedeny pouze civilní. Spolu s nimi se začal používat také termín rodné jméno, tedy jméno, které dítě dostává po narození. Při křtu dítě může být případně pojmenováno dalším jménem, to však má obvykle význam pouze v oblasti náboženské. Dítě je nemá zapsáno v knize narození. Dnes jsou termíny křestní a rodné jméno prakticky synonymy, v jazykovědě se používají jako ekvivalenty. Naproti tomu současná česká právní úprava většinou hovoří pouze o jménu a příjmení, termín křestní jméno nebo rodné jméno neužívá. Důležitý je také pojem osobní jméno, který onomastika chápe jako všechna jména, která náleží určitému člověku. V současnosti v českých a španělských podmínkách je to jméno (jména) a příjmení, případně také přezdívka, hypokoristikum či pseudonym. PLESKALOVÁ, Jana. Op. cit., s. 68. 21 Ibid., s. 4-9. 20
10
V dávných dobách jméno člověka nepředstavovalo pouze bezvýznamné označení, naši předkové mu přisuzovali jistou magickou moc. Věřili, že ovlivňuje celý život osoby, předurčuje její osud. Proto výběru jména přikládali veliký význam. Nejstarší vlastní jména osobní můžeme dělit na přací a ochranná. Rodiče často svým dětem oficiálně dávali tzv. nepravá jména, aby skutečné jméno zůstalo skryto a nemohlo tak být zneužito. Lidé věřili, že jestliže někdo zná pravé jméno člověka, má nad ním moc. Nepravým jmény tak bylo dítě chráněno před nenávistí démonů nebo zlých lidí. Ochranná jména měla svého nositele bránit před působením zlých duchů. Často se jednalo právě o jména nepravá nebo také výhružná, zastrašující či hanlivá. Měla buď navodit dojem, že má nositel výjimečnou sílu a schopnosti, které nepřítele zničí, nebo že je to osoba škaredá, hloupá a nevýznamná, a tak není nutno jí věnovat pozornost. Přací jména měla dítěti zajistit příznivý osud, předurčit dobré vlastnosti a vynikající schopnosti. Jistou návaznost na tradici přacích jmen můžeme pozorovat i v pozdější době v užívání křesťanských jmen. Pojmenování po světci také zajišťuje nositeli jeho ochranu a přímluvu u Boha. Světcův příkladný život má být zároveň podnětem k následování. Původně se lidé označovali jen jedním oficiálním osobním jménem (tzv. mononymní pojmenovací soustava). Až později, s nárůstem počtu obyvatelstva a frekvence oficiálních styků, vznikla potřeba přesnější identifikace osob. Tedy označení jednotlivce pomocí několika jmen, aby nedocházelo k záměně. Tak se postupně rozvíjelo rozlišování dle povolání, místa bydliště apod. Z těchto původně nedědičných příjmí se vyvinula dědičná příjmení, která se zachovala dodnes.
5.
Jména v současnosti Dnes se významu a původu jména často velký význam nepřikládá. Hlavní roli
v oblasti výběru jména hrají jiné faktory, a to například rodinné zvyklosti, sociální prostředí, móda či jazykové hledisko.22 Věřící však i v dnešní době mnohdy volí pro své děti jména svatých. Starobylá víra v magickou sílu jména se v současnosti také zcela nevytratila, kupříkladu spojitostí mezi jménem a osudem jeho nositele se zabývá nomenologie. V současné době se oficiální osobní jméno člověka v České republice i ve Španělsku skládá ze jména (jmen) a příjmení (jedná se o tzv. polyonymní pojmenovací soustavu). Občan České republiky má obvykle jedno příjmení, ale existence většího počtu příjmení není vyloučena (osoba si po uzavření sňatku ponechá své původní a zároveň přijme příjmení 22
Viz podkapitola 5.2.
11
manželovo). Ve Španělsku běžně děti dostávají příjmení dvě, jedno po matce, druhé po otci. Nic se nemění ani po svatbě, manželé si ponechávají svá původní příjmení. Čeština i španělština dělí jména dle rodu na ženská23 a mužská24. Existuje i několik jmen obourodých, která mohou užívat jak muži, tak ženy. V češtině je takových jmen velmi málo (např. René). Ve španělštině také obourodá jména nejsou rozšířena.
5.1. Právní úprava pojmenování osob v České republice a ve Španělsku Stručně nastíním právní základ pojmenování osob v České republice a ve Španělsku. Oficiální osobní jméno občanů obou zmíněných států se skládá ze jména a příjmení. Pravidla zápisu jména do matriky (knihy narození) se řídí odlišnými normami, které v sobě odrážejí rozdílné pojmenovací zvyklosti. 5.1.1. Právní úprava v České republice V České republice se problematika pojmenovávání osob řídí jednak občanským zákoníkem25, který ale obsahuje pouze obecná ustanovení týkající se jména člověka, jednak zákonem o matrikách, jménu a příjmení26 (dále jen matriční zákon). Občanský zákoník stanoví, že „jméno člověka je jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí. Každý člověk má právo užívat své jméno v právním styku, stejně jako právo na ochranu svého jména a na úctu k němu.“27 Matriční zákon zakotvuje podrobná pravidla pro zápis jména a příjmení dítěte do knihy narození, která platí pro občany České republiky, ale také pro cizince, jejichž dítě se narodí na českém území. Upravuje jednak podmínky zápisu a jeho průběh, tedy procesní stránku, jednak konkrétní pravidla pro volbu jména. Do knihy narození se dítěti zapíše jméno a příjmení. Příjmení dítě dostává po rodičích. Pokud mají rodiče příjmení společné, zapíše se dítěti společné příjmení. V případě, že každý z rodičů má příjmení jiné, dohodnou se, které z nich bude nosit společné dítě. Ke změně příjmení osoby může dojít v případě uzavření manželství. Zpravidla to bývá žena, která přijímá manželovo příjmení, ale zákon umožňuje i jiná řešení. Snoubenci se dohodnou, které 23
V češtině jsou obvykle zakončena na samohlásku, především na -a (Petra, Alice), ale není to pravidlem (Karin, Dagmar). Ve španělštině je situace podobná, převládají ženská jména končící na samohlásku -a (Lucía, Carla), také tak ale není vždy (Carmen, Inés). 24 V češtině jsou obvykle zakončena na souhlásku (Jan, Petr), ale opět tak není vždy (Ilja, Oto). Španělská mužská jména jsou zpravidla zakončena na souhlásku (Juan, Miguel) nebo samohlásku -o (Pedro, Alejandro), případně na samohlásku -e (Jaime, José). 25 Zákon č. 89/2012 Sb. 26 Zákon č. 301/2000 Sb. 27 § 77 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.
12
z jejich příjmení bude společné (může to být manželovo i manželčino). V tomto případě si může manžel, jehož příjmení nebylo zvoleno jako společné, ponechat i své původní příjmení a užívat je na druhém místě. Manželé si také mohou ponechat pouze svá původní příjmení, v tomto případě k žádné změně nedochází. Jméno dítěte určí rodiče souhlasným prohlášením. Dítěti lze zapsat jedno, případně dvě odlišná jména (v případě dítěte cizí státní příslušnosti, jehož rodiče také nejsou občany České republiky, i více jmen). Do matriční knihy lze zapsat jakékoliv existující jméno, a to v správné pravopisné podobě. Nelze zapsat jména zkomolená, zdrobnělá a domácká. Fyzické osobě mužského pohlaví nelze zapsat jméno ženské a naopak. Matriční úřad dále nezapíše jméno, pokud je mu známo, že toto jméno užívá žijící sourozenec, mají-li sourozenci společné rodiče. 28
Dítěti narozenému v České republice lze zapsat i cizí podobu jména, pokud se ale jedná o základní tvar v daném jazyce. Tedy i v případě cizích jmen se nepovolují hypokoristika či jména zkomolená. Jména, která jsou v České republice jazykově ověřená, obsahuje publikace Jak se bude vaše dítě jmenovat?, ze které v této práci čerpám. Není ale vyloučeno zapsání jména jiného. Repertoár se neustále obohacuje. V případě pochybností, zda jméno splňuje zákonné podmínky, je nutné přezkoumání znalcem, jazykovědcem. V současnosti je v oblasti osobních jmen soudní znalkyní právě Miloslava Knappová, autorka knihy Jak se bude vaše dítě jmenovat?, dále také Ústav pro jazyk český. 29 Zákon také reguluje žádost o změnu jména. V zásadě je možno ji povolit vždy, pokud nově zvolené jméno odpovídá zákonným požadavkům. Pro změnu se může rozhodnout dospělý svéprávný člověk, ale také dítě či jeho zákonný zástupce. V případě nezletilého však zákon stanoví přísnější pravidla (změna musí být v souladu se zájmem dítěte, dítě starší 15 let s ní musí souhlasit apod.). Čeština, na rozdíl od většiny evropských jazyků, přechyluje příjmení. To znamená, že ženská podoba není stejná jako mužská, tvoří se nejčastěji přidáním koncovky –ová, případně přechýlením na –ká či -ná. Pouze malé procento českých příjmení má stejnou podobu jak v ženském, tak v mužském rodě (např. Krejčí, Kočí). Španělština přechylování příjmení nezná. V současné době je také v České republice nepřechylování „v módě“. Zákon to však připouští pouze za splnění jistých podmínek, žena musí mít určitý vztah k cizině. Základním pravidlem, 28 29
§ 62 odst. 1 zákona č. 301/2000 Sb. PLESKALOVÁ, Jana. Op. cit., s. 71.
13
které zakotvuje český matriční zákon, je, že „příjmení žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice.“30 Občanky České republiky tedy zásadně musí mít příjmení v přechýlené podobě. Výjimky jsou dány pouze pro ženy, které v České republice uzavřou manželství a jsou cizinky, mají jinou než českou národnost, mají nebo budou mít trvalý pobyt v cizině, případně ženy, jejichž manžel je cizincem. Při splnění alespoň jedné z těchto podmínek je možné na žádost ženy zapsat do matriky příjmení v mužském tvaru. Pokud se tedy občanka Španělska provdá v České republice, bude moci užívat příjmení nepřechýlené. Podobná pravidla platí také pro příjmení novorozených dětí. Pokud má dívka jinou než českou národnost, je cizinkou, má jednoho rodiče cizince, případně má nebo bude mít trvalý pobyt v cizině, může mít na žádost rodičů zapsáno příjmení v mužské podobě.31 5.1.2. Právní úprava ve Španělsku Ve Španělsku otázky jména a příjmení osob reguluje také matriční zákon32. Děti dostávají příjmení po otci i matce zároveň, „zdědí“ od každého jeho první příjmení. Dříve bylo pořadí příjmení dítěte zákonem určeno, na prvním místě stálo otcovo a na druhém matčino. V roce 1999 byl ale přijat zákon33, který umožnil dohodu rodičů o změně tohoto pořadí.34 V dospělosti se také může člověk rozhodnout pro změnu pořadí příjmení. Ve Španělsku však nedochází ke změně při uzavření manželství. Oba manželé si svá příjmení ponechávají. Jméno dítěti rodiče zvolí. Dle zákona je možno zapsat buď jedno složené, nebo maximálně dvě jednoduchá jména. Ohledně přípustné podoby jména španělský matriční zákon stanoví podobné podmínky jako český: Jsou zakázána jména, která očividně člověka poškozují, stejně tak zdrobněliny nebo familiární a kolokviální varianty, které nebyly přijaty jako oficiální podoba. Dále jsou zakázána jména, která činí identifikaci nejasnou, a ta, která ve své celistvosti mohou způsobit nejasnosti ohledně pohlaví. Není možné dát narozenému dítěti jméno, které již nosí jeho žijící sourozenec, stejně tak obvyklý překlad tohoto jména do jiného jazyka.35 (překlad autorka)
30
§ 69 odst. 1 zákona č. 301/2000 Sb. § 69 zákona č. 301/2000 Sb. 32 Ley, de 8 de junio de 1957, sobre el Registro Civil. 33 Ley 40/99, de 5 de noviembre, sobre nombre y apellidos. 34 Dřívější pevné pořadí příjmení bylo považováno za diskriminační, jelikož nebyla dána rovnost pohlaví. Dnes je tedy pořadí příjmení dítěte věcí volby rodičů, ale je nutné, aby bylo stejné pro všechny potomky daného páru. 35 „Quedan prohibidos los nombres que objetivamente perjudiquen a la persona, así como los diminutivos o variantes familiares y coloquiales que no hayan alcanzado sustantividad, los que hagan confusa la identificación y los que induzcan en su conjunto a error en cuanto al sexo. 31
14
Španělský předpis tedy navíc výslovně zakazuje jména hanlivá a jména, která by mohla způsobit nejasnost ohledně pohlaví nositele. Matriční zákon umožňuje požádat o změnu zápisu jména na jeho odpovídající podobu v jiném oficiálním jazyce některé ze španělských provincií.
5.2. Pojmenovací motivace v České republice a ve Španělsku36 Z celkového množství jmen splňujících požadavky zápisu do matriky se běžně používá jen malé procento. Jejich repertoár se mění v čase. Některá jména jsou oblíbena víceméně stabilně (v České republice i ve Španělsku je to např. Marie/María, Petr/Pedro či Jan/Juan), jiná podléhají módním vlivům. Na výběr jména působí řada faktorů. Rozhodování rodičů ovlivňují rodinné zvyklosti, jazykové a náboženské vlivy, módní vlny či oblíbené osobnosti. Můžeme se tak setkat s rodinami, kde se po generace tradují stále stejná jména nebo s rodinami, ve kterých pojmenovává nového člena vždy starší sourozenec. Je možno také potkat rodiče, kteří chtějí pro své dítě jméno mezinárodní nebo naopak typicky vlastenecké, případně jméno začínající na stejné písmeno jako příjmení. Výjimkou nejsou ani vášniví televizní diváci, kteří si přejí pojmenovat svého potomka po ústřední postavě oblíbeného seriálu. Náboženské vlivy v oblasti pojmenovávání jsou dnes obzvláště patrné u vyznavačů islámu. V evropských zemích v současnosti dochází k obnovování zájmu o jména starozákonní hebrejská (Sára, Tobiáš, Daniel, Samuel). Dříve byl patrný rozdíl mezi jmény obyvatelů měst a vesnic nebo mezi jmény příslušníků nižších a vyšších vrstev společnosti. Dnes již toto rozlišení není příliš zřetelné, ačkoli je možno pozorovat drobné odlišnosti ve volbě jmen mezi lidmi s vyšším vzděláním a nižším vzděláním. Místní zvyklosti v České republice dnes již téměř nejsou patrné, na celém území je okruh oblíbených jmen podobný. Ve Španělsku je ale situace jiná. V současné době se tam těší oblíbenosti mnohá jména nekastilská.37 Jednak jsou to cizí podoby jmen existujících ve španělštině (Joan, Jan, Ian, což jsou varianty jména Juan, česky Jan), jednak jména, která svůj ekvivalent v kastilštině nemají (Aitor, Iker, Aitana, Omar, Dylan, Malak). Objevují se zvláště jména baskická a katalánská, ale také arabská, anglická a jiná. Jednotlivé
No puede imponerse al nacido nombre que ostente uno de sus hermanos, a no ser que hubiera fallecido, así como tampoco su traducción usual a otra lingua.“ Art. 54 Ley, de 8 de junio de 1957, sobre el Registro Civil. 36 KNAPPOVÁ, Miloslava. Op. cit., s. 26-39. 37 Instituto Nacional De Estadística. Nombres de los recién nacidos. nacidos [online]. 2014 [cit. 8. 4. 2015].
15
španělské regiony se mnohdy v repertoáru užívaných jmen velice liší. Nekastilská jména převládají v provinciích, kde kastilština není jediným oficiálním jazykem. Děje se tak především v Katalánsku, Baskicku, Navaře a v oblasti Baleárských ostrovů. Arabská jména převažují v Ceutě a Melille. 38 Mezníkem se v tomto ohledu stal rok 1977, kdy došlo k reformě španělského matričního zákona, rodičům bylo umožněno pojmenovat dítě jménem ve kterémkoli z oficiálních jazyků Španělska. Dříve toto dovoleno nebylo, způsobilá k zápisu do matriky byla pouze kastilská podoba jména.39
5.3. Jména Ježíš, Marie a Josef v České republice a ve Španělsku40 Jména Ježíš, Marie a někdy také Josef mají zvláštní postavení. Ježíš je jméno křesťanského Božího Syna, Panna Marie byla jeho matkou a svatý Josef pěstounem. Pojmenování dětí těmito jmény není běžné ve všech státech křesťanské Evropy. V některých zemích převládá názor, že se jedná o jména posvátná, a nehodí se proto pro pojmenování lidí. V České republice se v současnosti jméno Marie běžně užívá, je po staletí velmi oblíbeno. Nebylo tomu tak ale vždy. Až do 18. století u nás děti po Matce Boží nebyly pojmenovávány. Jméno Marie se sice občas vyskytovalo, ale „středověké naše Mařky, Manky, Machny byly spíše Marie Magdalény.“41 Dokonce ani jméno Josef nebylo rozšířeno, označovalo svatého Josefa, Ježíšova pěstouna.42 S příchodem období baroka se však jména Marie i Josef začala dětem dávat a od té doby patří mezi nejoblíbenější. Dokonce není vyloučen zápis Marie (případně i hebrejské varianty Maria) jako druhého jména pro muže.43 Jinak je to se jménem Ježíš. Jeho zápis do matriky v České republice zákon jednoznačně nevylučuje, jelikož se jedná o oficiální podobu doloženého jména. Přesto se však v českém prostředí neužívá.44 Ve Španělsku je situace poněkud jiná. Jména Marie (šp. María) a Josef (šp. José) se hojně začala užívat již dříve než v době barokní a dodnes jsou velice oblíbená. Mariánský kult byl velmi silný a jméno Marie se stalo natolik častým, že vznikala další jména, která mají svůj
38
Ibid. ALBAIGÉS OLIVART, José. Op. cit., s. 10. 40 KOPEČNÝ, František. Op. cit., s. 18-19. 41 Ibid., s. 18. 42 Kult svatého Josefa se rozšířil v 16. století ze Španělska zásluhou sv. Terezie z Ávily. 43 Zapsat na druhém místě muži ženské jméno lze ale pouze v tomto případě. Jedná o křesťanskou zvyklost, která se k nám dostala z Německa. KNAPPOVÁ, Miloslava. Op. cit., s. 63-64. 44 Ibid., s. 64. 39
16
původ v pojmenování Panny Marie. 45 Jedná se o přívlastky, kterými se Matka Boží označuje nebo o původem toponyma, názvy mariánských poutních míst.46 Je to například Karmen (španělsky Carmen, tedy Panna Marie karmelská), Dolores (Panna Marie bolestná), Mercedes (Panna Marie milosrdná), Pilar, Rocío, Remedios, Montserrat, Milagros či Soledad. 47 Také je možno zapsat jméno Marie (šp. María) muži na druhém místě, pokud je ale z celého osobního jména patrno, že se jedná o muže. Ve Španělsku je běžné rovněž jméno Ježíš (Jesús). Jak dokládá statistika, se kterou pracuji v praktické části této práce, jen v roce 2013 jméno Jesús ve Španělsku dostalo 1103 novorozených chlapců. Je 45. nejčastějším mužským jménem mezi narozenými v tomto roce.48 Mezi španělskými převážně ženskými křesťanskými jmény figurují také jména, která označují určitá náboženská tajemství či posvátná místa. Jsou to Encarnación („vtělení“, připomíná příchod Božího Syna na zem, jeho narození z lidské bytosti), Anunciación (česky „oznámení“, označuje událost zvěstování Panně Marii, že se jí narodí Ježíš), Inmaculata Concepción („Neposkvrněné početí“, Panna Marie počatá bez dědičného hříchu), Belén („Betlém“, městečko, kde se narodil Ježíš). V posledních desetiletích jsou tato jména na ústupu, mezi nejoblíbenějšími se neobjevují. 49
6.
Původ jmen v České republice a ve Španělsku50 Křestní jména můžeme dle původu zařadit do určité jazykové oblasti. V rámci Evropy
se setkáváme převážně se jmény majícími původ v indoevropských jazycích. Podobně jako hlavní jazykové větve v rámci indoevropské skupiny jazyků můžeme také jména dělit na slovanská, germánská, románská51 a řecká52. Díky křesťanství jsou v Evropě rozšířena rovněž jména biblická, jejichž původ je většinou hebrejský, někdy také aramejský. S rostoucí 45
KOPEČNÝ, František. Op. cit., s. 18. Viz FAURE, Roberto. Diccionario de nombres propios. Pozuelo de Alarcón (Madrid): Espasa, 2007, s. 502–503. 47 Ze statistik, které zachycují nejčastější jména dětí v jednotlivých desetiletích 20. století, vyplývá, že dříve byla velmi oblíbena ženská složená jména tvořená jménem María a mariánským přívlastkem. Nositelka se jmenovala např. María Carmen, María Dolores, María Soledad či María Ángeles. Mezi nejčastějšími 50 ženskými jmény v několika statistikách figuruje dokonce María Jesús. Koncem 20. století a začátkem 21. století však složená jména tohoto typu přestávají mezi nejoblíbenějšími jmény figurovat. Instituto Nacional De Estadística. Nombres más frecuentes por fecha de nacimiento y provincia de nacimiento. [online]. 2013 [cit. 12. 5. 2015]. 48 Instituto Nacional De Estadística. Nombres de los recién nacidos. Op. cit. 49 Instituto Nacional De Estadística. Nombres más frecuentes por fecha de nacimiento y provincia de nacimiento. Op. cit. 50 KNAPPOVÁ, Miloslava. Op. cit., s. 12-17. 51 Mezi románskými jmény hrají velkou úlohu jména latinská. 52 V rámci řeckých jmen rozeznáváme jména novořecká a jména starořecká, která pocházejí z období antiky. 46
17
globalizací v evropských státech dochází k prolínání kultur také v oblasti jmen. Repertoár se rozšiřuje o jména asijská (např. vietnamská, japonská, korejská), orientální (především arabská a turecká) či africká. Tato jména dětem dávají často také páry smíšené. Partner pocházející z jiného kulturního prostoru volí pro své dítě jméno typické v místě svého původu. Ojediněle exotická jména svým dětem dávají i rodiče Evropané z důvodu, že se pro ně nadchli na dovolené nebo protože působí zajímavě a výjimečně. Ačkoli většinu jmen používaných v České republice a ve Španělsku je možno zařadit dle původu do určité jazykové oblasti, vyskytují se i jména, jejichž původ je onomastikům utajen, případně existuje více teorií (např. Oliver pochází buď z latiny, nebo ze severských jazyků). Některá jména byla přejímána přímo z jazyka jejich původu, jiná se rozšířila prostřednictvím dalšího jazyka (např. hebrejský Jakub se rozšířil prostřednictvím latiny). Existují ovšem také jména, která se dostala do evropských jazyků z jazyka jejich původu, v této podobě se po staletí používala (např. česká Alexandra, španělská Alejandra pochází z řečtiny) a později byla přejata znovu v nové podobě z jiného jazyka (Sandra je italská zkrácenina původem řecké Alexandry). Častým jevem je, že si tato nová podoba získá větší oblibu než původní verze (v češtině tak původní řecké jméno Ondřejka de facto nahradila Andrea, jméno stejného základu přejaté z francouzštiny). V minulosti ve většině společností, které se rozvíjely na území dnešní Evropy, ženy nehrály ve veřejném životě tak důležitou roli jako muži. Proto vznikla potřeba po individuálním pojmenování mužů a množství ženských jmen tak bylo vytvořeno až později přechýlením z mužských.
6.1. Původ jmen v České republice53 Česká jména jsou nejčastěji původu slovanského, hebrejského, germánského, řeckého nebo latinského. V menší míře jsou zastoupena jména keltská, maďarská nebo románská, mezi nimi francouzská, italská a španělská. V poslední době zde pronikají také jména africká a asijská.
53
KNAPPOVÁ, Miloslava. Op. cit., s. 18-25.
18
V oblasti formování jmen na území dnešní České republiky můžeme rozlišit pět období54: I. Do 1300: převládá jednojmennost, objevují se slovanská a německá jména II. 1300 – 1750: výrazné je užívání církevních jmen III. 1750 – 1860: pronikají barokní jména IV. 1860 – 1945: v oblibě jsou jména národní, vlastenecká V. Od 1945: výběr jmen je podmíněn módními proudy Nejstaršími jmény, která se rozšířila na našem území, jsou jména slovanská. Velká část slovanských jmen v dnešní češtině pochází z dávné historie, z období, kdy byla na našem území jednojmennost. Pouze malé množství z nich se k nám dostalo v nedávné době. Prastará slovanská jména jsou většinou složená (Bohumil, Jaroslav). Těmi se v dávných dobách nazývali příslušníci vyšších vrstev společnosti. Skládají se ze základů bor, mil, slav, mír, mysl, voj, vít, rad a mnoha dalších. Jména jednoduchá naopak byla vyhrazena pro prostý lid a dnes jsou zastoupena v menší míře (Radan, Milada, Ljuba). Setkáváme se také se jmény, která byla původně domácími podobami složených jmen, ale postupem času se osamostatnila (Miloš vznikl zkrácením Miloslava, Radim zkrácením Radimíra). Další skupinou jmen, která se k nám dostala již v období středověku, jsou jména německá. Přinesli je sem rytíři, německé manželky přemyslovských panovníků a duchovní. Doba po roce 1300 je charakteristická rozvojem křesťanství, a tudíž velkou oblíbeností jmen křesťanských. Dostala se k nám mnohá jména řecká, latinská a hebrejská, ale také germánská (jména světců jako Karel, Oto). V baroku došlo ke změně souboru užívaných jmen. Dětem se začala dávat jména Marie a Josef, což dříve bylo považováno za nevhodné. Jejich obliba brzy velmi vzrostla. Po tridentském koncilu byla povolena pouze jména církevní, repertoár se tedy zúžil. Vznikala ale některá nová jména, která byla doslovným překladem jmen cizojazyčných světeckých (řecký Theofil byl počeštěn na Bohumila, z původem latinské Rozálie byla doslovným překladem vytvořena Růžena). S nástupem národního obrození se pomalu začínala prosazovat také jména vlastenecká. Jména národní získala značnou oblibu zejména v období po roce 1860. Tato doba je charakteristická rozšířením slovanských jmen. Znovu se prosazovala původní jména, ale také docházelo k tvorbě nových (Krasoslav, Hvězdomila). 54
KOPEČNÝ, František. Op. cit., s. 11.
19
Po roce 1945 mizí dřívější rozdíly mezi jmény užívanými ve městech a na venkově, také slábne vliv křesťanství, a tedy klesá obliba církevních jmen. V moderní době se zvyšuje intenzita styků se zahraničím, globalizaci můžeme pozorovat i v oblasti jmen. Přicházejí k nám nejen jména exotická, ale také cizí varianty jmen u nás užívaných (Tobias, Nicolas, Emma).55 Současně se však zvyšuje obliba jmen starozákonních hebrejských (Matyáš, Sára).56 V moderní době byla také přejata nová jména ze slovanských jazyků (Igor, Nina, Soňa).57 Ne vždy se ale jedná o jména se slovanským základem, jejich kořeny jsou často neslovanské.
6.2. Původ jmen ve Španělsku58 Ve Španělsku užívaná jména mají nejčastěji původ latinský, řecký, germánský nebo hebrejský. Rozšířená jsou také jména mytologická, která obvykle ale spadají do skupiny řeckých jmen. V menší míře jsou zastoupena jména slovanského, keltského či arabského původu. Na území dnešního Španělska se ze zmíněných čtyř hlavních skupin nejdříve rozšířila jména hebrejská, biblická. Přišla sem jako starozákonní jména prostřednictvím židovského a později křesťanského náboženství. V době antiky se do Španělska dostala jména řecká a latinská. Křesťanství pak přispělo k rozšíření a smísení jmen z těchto zdrojů, případně vytvářelo nová latinská a řecká náboženská jména (Renato, v překladu „znovuzrozený“). Germánské kmeny, které přišly v 5. století, s sebou přinesly vlastní jména. Ta byla ve středověku velmi populární, ale do pozdější doby se z nich zachovala pouze malá část, a to jména, která přejalo křesťanství jako jména světců (Guillermo, Ramón). Podobný osud sdílela i arabská jména, jež byla oblíbená v období arabské nadvlády, která začala příchodem Maurů v 8. století a skončila dobytím Granady v roce 1492. Po odchodu Arabů z Pyrenejského poloostrova se z nich zachoval jen malý počet (Fátima, Umar). S nástupem katolických panovníků znovu vzrostla obliba křesťanských, především latinských jmen. Důležitým přelomem, a to nejen ve Španělsku, byl tridentský koncil, který se konal v 16. století. Ten stanovil povinnost dávat dětem pouze jména křesťanských světců. Repertoár užívaných jmen se tak v Evropě značně zúžil. José María Albaigés Olivart vyjadřuje rozhořčení nad chudým repertoárem současných španělských jmen. Podle jeho názoru je současný stav v oblasti 55
Ministerstvo vnitra České republiky. Přehled jmen a roků narození [online]. 2015 [cit. 12. 4. 2015]. Ibid. 57 Šířila se především z ruštiny v době stoupajícího ruského vlivu po roce 1945, ale také z polštiny a jazyků jihoslovanských. 58 ALBAIGÉS OLIVART, José María. Op. cit., s. 9-20. 56
20
užívaných jmen de facto stejný jako v období po tridentském koncilu. „A tak se dostaneme do dnešních dní, kdy zhruba čtvrtina španělských mužů ve věku nad dvacet let nosí jméno José59. Jistě v žádné historické epoše nebylo zchudnutí v oblasti jmen tak žalostné.“
60
(překlad
autorka) Aktuální situace je však již trochu jiná. Důležitým mezníkem se stal rok 1977, kdy došlo k výše zmíněnému povolení matričního zápisu nekastilských jmen. Repertoár se dále obohacuje o cizí jména a cizojazyčné, zvláště pak anglické, přepisy jmen. V oblibě jsou tzv. mezinárodní jména.
6.3. Charakteristika
jmen
hebrejských,
germánských,
řeckých
a
latinských61 Hebrejská jména, která se v současné době v České republice a ve Španělsku používají, jsou převážně starozákonní. Není tomu tak však ve všech případech. Jedná se o jména jednoduchá (Sára/Sara – „paní“, Judita/Judit – „židovka“) i složená (Matouš, Matěj/Mateo, Matías – „Boží dar“). Specialitou hebrejských jmen je, že v mnohých případech vyjadřují i celou větu (Alžběta/Isabel – „Bůh je má přísaha“, Michal, Michael/Miguel – „Kdo je jako Bůh?“). Biblická jména často obsahují slabiku El, což je označení pro Boha62 (Eliška, Michael, Gabriel). Kromě oslavy Boha hebrejská jména vyjadřují popis osob nebo přírodní motivy (Adam/Adán – „pozemšťan“, Zuzana/Susana – „lilie“). Z germánských jmen jsou v češtině i španělštině zastoupena převážně jména německá. Většinou jsou složená a vyjadřují válečnické schopnosti, fyzické vlastnosti nositele, sílu, vládu či boj (Richard/Ricardo – „silný vládce“, Jindřich/Enrique – „pán domu“, Karel/Carlos – „svobodný muž“, Hugo – „duchaplný“). Někdy také v základu figuruje silné zvíře
59
Česky Josef. K roku 2013 je jméno José ve Španělsku druhým nejčastějším mezi muži, ale průměrný věk nositele jména José je 59,2 let. Počínaje 70. léty dochází k poklesu oblíbenosti tohoto jména. Stále však patří mezi 100 nejčastějších jmen mezi nově narozenými. Instituto Nacional De Estadística. Nombres por edad media. [online]. 2014 [cit. 21. 4. 2015]. Instituto Nacional De Estadística. Nombres por fecha. [online]. 2014 [cit. 21. 4. 2015]. 60 „Y así llegaremos a nuestros días, con una cuarta parte de los españoles varones de más de veinte años con el nombre de José. Seguramente en ninguna época histórica el empobrecimiento onomástico había sido tan desconsolador.“ ALBAIGÉS, José María. Op. cit., s. 14. 61 KNAPPOVÁ, Miloslava. Op. cit., s. 12-17. KOPEČNÝ, František. Op. cit., s. 12-17 62 Ve Starém zákoně je Bůh označován mnoha jmény, která ale nejsou zcela synonymy. Kromě zmíněného El (silný, mocný) je to také Elóhim (ten, jenž má plnost moci), Adonai (pán, soudce), Ab (otec), Šaddai (mocný), Eljon (nejvyšší), Kadoš (svatý) a Jahve (vlastní jména Boha). RULÍŠEK, Hynek. Postavy/atributy/symboly: Slovník křesťanské ikonografie. 2. upr. vyd. [České Budějovice]: Karmášek, 2006.
21
(Rudolf/Rodolfo – „slavný vlk“, Adolf/Adolfo – „ušlechtilý vlk“). Kromě německých jmen jsou zastoupena také anglická (Kevin, Eduard/Eduardo) a severská (Igor/Ígor, Nora). Řecká (přesněji starořecká) jména můžeme rozdělit na složená (Teodor/Teodoro – „Boží dar“) a jednoduchá (Barbora/Bárbara – „barbarka“). Složená jména sloužila v minulosti k pojmenování svobodných obyvatel, jednoduchá označovala otroky. Rozšířila se pod vlivem křesťanství. Starořecká jména převážně vyjadřují popis osob, tedy fyzické i psychické vlastnosti, zaměstnání, společenský status nebo smýšlení (Filip/Felipe – „milovník koní“, Kristián/Cristián – „křesťan“, Anežka/Inés – „čistá“). Často jsou metaforická nebo metonymická. 6.3.1. Jména latinského původu v češtině a španělštině63 Jména latinského původu jsou hojně zastoupena jak mezi španělskými, tak mezi českými jmény. Jejich specialitou je, že mezi nimi v podstatě nenajdeme kompozita.64 Navíc jsou obvykle velice jednoduchá a věcná, lehce lze určit jejich původní význam. Jedná se o pojmenování, která současně v latině měla i apelativní význam (např. jméno Paulus bylo odvozeno z přídavného jména paulus – „malý“). Latinská jména nejčastěji charakterizovala svého nositele. Vyjadřovala jeho původ (Lukáš, lat. Lucanus – „osoba pocházející z Lukánie“) nebo tělesné a duševní vlastnosti, ať skutečné či chtěné (Felix – „šťastný“, Klára/Clara – „jasná“), případně povolání, funkci. Dále to byla jména motivovaná přírodou (Titus – „holub“,
Rosa – „růže“) nebo okolnostmi
narození (Primus – „první“, Decima – „desátá“). Ženská jména byla často odvozena z mužských (Julie ze jména Julius). Je patrné, že oproti jiným indoevropským jménům jsou latinská velmi střízlivá, dalo by se říci až nenápaditá. Do jiných jazyků se římská jména začala šířit především prostřednictvím křesťanství jako jména světců. Z latiny pronikla jak jména svobodných Římanů, mezi nimi osobní (Marek), rodová (Julius, Antonín, Sergio, Valerie) a rodinná (Valentin, Pavel, Viktor, Oriol, Adrian, Martin, Laura, Klára), tak i jména otroků (Voršila) či hetér (Flóra).
63
PLESKALOVÁ, Jana. Op. cit., s. 41-42. KOPEČNÝ, František. Op. cit., s. 17. 64 Výjimečně se můžou vyskytnout složená jména jako cognomina. V tomto případě vyjadřují zvláštní rys nositele (např. Ahenobarbus, česky mající bronzovou bradku). GARCÍA RAMÓN, José Luis. Onomástica y cultura clásica. Estudios clásicos [online]. Sociedad Española de Estudios Clásicos, 2001, tomo 43, no. 120, s. 105-106. [cit. 4. 4. 2015].
22
7.
Pojmenování osob v antickém Římě65 Na úvod uvádím úryvek ze studie týkající se onomastiky antického Říma a Řecka
profesora Garcíi Ramóna: Řecká a latinská onomastika je zrcadlem klasické kultury. Osobní jména tedy pravdivě odrážejí pozitivní společenské hodnoty (a také negativní) a obecně vidění světa tehdejších lidí. Ukazuje široký repertoár možností, které měli rodiče při výběru jména pro své děti, pánové pro označení svých otroků nebo samotná společnost pro pojmenování jednoho ze svých členů jménem více či méně milým. (…) Onomastika nás navíc může informovat o přítomnosti cizích elementů, nezávisle na tom, jak se vysvětluje jejich přítomnost a jestli je možné přesně určit datum, kdy vstoupily v kontakt s Řeky nebo Římany. Ve skutečnosti navíc i vlastní jména, která jsou nesrozumitelná, přes to všechno, jak se zdají být nejasná, nám mohou poskytnout informace o historii a prehistorii Řecka a Říma.66 (překlad autorka)
Stejně jako se vyvíjela Římská říše po staletí své existence, také pojmenovávání římských občanů prošlo změnami. Původně obyvatelé Říma měli pouze jedno osobní jméno, později se rozvinulo složité pojmenování pomocí několika jmen. Tento vývoj je společným znakem Indoevropanů. 67 Římská společnost byla patriarchální, ženy v oblasti veřejného života nehrály významnou roli. Byly vždy podřízeny svému otci nebo manželovi, kteří za ně právně jednali. Pozornost byla proto věnována především pojmenování mužů, a to pouze svobodných Římanů. Otroci v době starověkého Říma nebyli osobami, subjekty, nýbrž věcmi ve vlastnictví pána. Celé jméno muže patřícího do vyšších vrstev římské společnosti se v nejstarším období skládalo ze tří elementů zvaných praenomen, nomen a cognomen. Tento systém je
65
MACKAY, Christopher S. Ancient Rome: A Military and Political History. Cambridge New York: Cambridge University Press, 2004, s. 365-366. 66 „La onomástica griega y latina es un espejo de la cultura clásica. La onomástica personal refleja, en efecto, los valores sociales positivos (y también los negativos) de su colectividad, y, en general, la visión del mundo de sus hablantes: es lo que viene a mostrar el amplio repertorio de posibilidades a disposición de los padres para dar nombre a sus hijos, de los amos para designar a sus esclavos o de la comunidad misma para darle un nombre, más o menos grato, a uno de sus miembros (…) La onomástica puede, además, informarnos sobre la presencia de elementos foráneos, independientemente ya de cómo haya de interpretarse su presencia y de si puede precisarse la fecha en que entraron en contacto con griegos o romanos. De hecho, incluso los nombres propios ininteligibles, por opacos que resulten, pueden darnos información sobre la historia y la prehistoria de Grecia y Roma.“ GARCÍA RAMÓN, José Luis. Op. cit., s. 105-106. 67 JONES, T. Nominum ratio: Aspects of the Use od Personal Names in Greek and Latin. Liverpool: Liverpool Classical Monthly, 1996, s. 38.
23
znám pod latinským termínem „tria nomina“68. Oficiální jméno osoby se ale skládalo až z pěti částí. Na prvním místě figurovalo jméno osobní (praenomen). Počet osobních jmen nebyl vysoký. Christopher S. Mackay69 uvádí deset nejčastějších, která byla velmi užívaná, běžně se zapisovaly pouze jejich ustálené zkratky: A. = Aulus, C. = Gaius, Cn. = Gnaeus, D. = Decimus, L. = Lucius, M. = Marcus, P. = Publius, Q. = Quintus, T. = Titus, Ti. = Tiberius. Následovalo jméno rodové (nomen, nomen gentile či gentilicum), které označovalo příslušnost k rodu.70 Poté se vkládalo označení otce (filiace). Během římské republiky byly přidány další dvě složky, a to zkratka pro název kmenu a jméno rodinné (cognomen). Cognomen bylo původně v podstatě osobní přezdívkou, tedy nedědičné označení, později se však dědilo z otce na syna. Vzniklo za účelem odlišení mužů v rámci jednoho rodu, jelikož osobních jmen nebylo mnoho. Cognomen obvykle vyjadřovalo popis výrazné fyzické nebo duševní vlastnosti svého nositele. Christopher S. Mackay71 uvádí jako příklad celé jméno jednoho z nejvýznamnějších římských imperátorů známého jako Gaius Julius Caesar. To vypadalo takto: C. Julius C. fil. Fab. Caesar.72 Mohlo by se také zapsat jako Gaius Julius Caesar, syn Gaiův, z rodu Fabiů. Tento systém pojmenování Římané shledali komplikovaným, proto některé složky jména neužívali. V období republiky časem v neformálních stycích přestali užívat označení kmene a filiaci. Vysoce postavení jedinci někdy dokonce neuváděli také nomen v případě, že jejich rodové jméno bylo rozšířeno. Známý imperátor by se tak označil pouze jako Gaius Julius Caesar nebo dokonce Gaius Caesar. Za císařství už cognomen měly prakticky všechny rodiny (dříve pouze vyšší vrstvy společnosti). V tomto období se prosadilo neužívání praenomina při neoficiálních příležitostech. Rozšířil se totiž zvyk dávat všem synům stejné osobní jméno po otci, ale rozdílná cognomina. Tím pádem bylo možné jednotlivce rozlišit pomocí nomina a cognomina (Julius Caesar). Další novinkou, kterou přinesla doba císařství v oblasti pojmenování, bylo přejímání jmen také z matčiny rodiny. Dělo se tak v případě, že jméno z matčiny strany bylo 68
V překladu tři jména. MACKAY, Christopher S. Op. cit., s. 365. 70 Římské rody byly v královské době základními organizačními jednotkami. Rod (gens) představoval územní a politicko-správní společenství, v jehož čele stál stařešina (princeps gentis). Seskupení deseti příbuzných rodů se nazývalo kurie (curia), deset kurií pak tvořilo kmen (tribus). Dle legendy vznikl římský národ (populus Romanus) sjednocením tří kmenů. KINCL, Jaromír, Valentin URFUS a Michal SKŘEJPEK. Římské právo. Vyd. 2., dopl. a přeprac. Praha: C.H. Beck, 1995, s. 1-2. 71 MACKAY, Christopher S. Op. cit., s. 365-366. 72 C. (praenomen, zkratka pro jméno Gaius) Julius (nomen, jméno rodu) C. fil. (filiace, v tomto případě syn Gaia) Fab. (označení kmene) Caesar (cognomen, význam se vykládá jako „vlasatý“). 69
24
známé, nosila jej významná osobnost. Tento zvyk se vyskytoval pouze u vyšších společenských vrstev. Ženy měly za doby republiky pouze jedno jméno, které se tvořilo přechýlením rodového jména jejich otce (např. otec patřil k rodu Juliů, dcera se jmenovala Julia). Pokud měl muž dvě dcery, označovaly se jako „maior“ a „minor“, tedy v překladu „starší“ a „mladší“. V případě, že měl otec dcer více než dvě, pojmenovávaly se jednoduše řadovou číslovkou (Prima – „první“, Secunda – „druhá“, Quinta – „pátá“). V době pozdní republiky už ženy měly také cognomen, a to po otci. Za císařství, stejně jako muži, i ženy dostávaly cognomen vlastní, nedědičné. Osobní jména otroků byla vždy jednočlenná. Pokud získali svobodu, dostali osobní a rodové jméno svého pána. 73 Děti římských občanů dostávaly jméno při slavnosti zvané dies lustricus. Ta se konala devátý den po narození v případě, že šlo o chlapečka, a osmý den, pokud se ceremoniál týkal holčičky. Až tímto dnem bylo dítě pojmenováno a především slavnostně uvedeno do společnosti. Christopher S. Mackay uvádí, že „před dies lustricus na dítě bylo nahlíženo spíše jako na rostlinu než jako na živého tvora.“74 (překlad autorka) Do té doby novorozenec společensky neexistoval a otec mohl rozhodovat o jeho životě či smrti.75
8.
Praktická část V této části pracuji se statistikami mužských a ženských nejčastějších jmen, která byla
zapsána do knih narození v roce 2013 v České republice a ve Španělsku. Jména dělím na mužská česká, ženská česká, mužská španělská a ženská španělská. Pracuji se stovkou jmen z každého z těchto čtyř souborů. Vycházím ze statistických údajů pro rok 2013, v době zpracování této bakalářské práce se jednalo o nejaktuálnější dostupná data. Jména ve španělských statistikách bohužel neobsahují interpunkci. Doplnila jsem proto grafický přízvuk dle gramatických pravidel.
73
BURGAN, Michael. Empire of Ancient Rome. Rev. ed. New York: Chelsea House, 2009, s. 83. „Prior to the dies lustricus, an infant was considered to be ´more like a plant than an animal´.“ LAES, Christian. Children in the Roman Empire: Outsiders Within. Cambridge: Cambridge University Press, 2011, s. 66. 75 Ibid., s. 65 - 66. 74
25
Ke každému jménu uvádím také jeho původ. Při jeho určení vycházím z těchto publikací: Jak se bude Vaše dítě jmenovat?76, Průvodce našimi jmény77, Slovník osobních jmen (Diccionario de Nombres de Personas)78, Slovník vlastních jmen (Diccionario de nombres propios)79 a Kniha jmen (El libro de los nombres)80. Také jsem konzultovala internetovou databázi Za jménem (Behind the Name)81, a to v případech, kdy dané jméno nebylo možno dohledat ve zmíněných příručkách. Jména člením dle oblasti původu jejich základu, ne nutně dle místa jejich vzniku. Snažím se dojít ke kořenu jména (např. jméno Sandra má svůj původ v Itálii, já je zde však řadím mezi řecká jména, jelikož vzniklo pouhým zkrácením řecké Alexandry a má tedy řecký základ). V této části rozlišuji jména na skupiny s původem hebrejským, aramejským, latinským, řeckým, slovanským, germánským (řadím zde jména německá a severská, anglická jsem vyčlenila do zvláštní skupiny), anglickým, románským (řadím mezi ně jména s původem v románských jazycích s výjimkou latiny), arabským, orientálním, perským, velšským, baskickým, katalánským, kanárským a jmen s nejasným původem. Zjištění původu jména ale není vždy snadný úkol, také názory odborníků a údaje v onomastických slovnících se mnohdy rozcházejí. Pro účely získání statistických údajů jsem do jednotlivých skupin začlenila i jména, jejichž uvedený původ není onomastiky přijímán bezvýhradně, nicméně je pravděpodobný. Primárním cílem mé bakalářské práce je srovnání aktuálně užívaných jmen v České republice a ve Španělsku, což by při zohlednění všech nejasností, které ohledně původu jmen panují, nebylo možné. Bylo by nutné přesunout velkou část z nich do skupiny jmen s nejasným původem. Na závěr přikládám abecední seznam všech jmen, se kterými zde pracuji, s upřesněním jejich původu a uznávané etymologie, případně s nastíněním odlišných teorií, které ohledně významu či původu existují.
76
KNAPPOVÁ, Miloslava. Op. cit. KOPEČNÝ, František. Op. cit. 78 ALBAIGÉS OLIVART, José María. Op. cit. 79 FAURE, Roberto. Op. cit. 80 MELGAR VALERO, Luis Tomás. El libro de los nombres. Madrid: Editorial LIBSA, 2002. 81 CAMPBELL, Mike. Behind the Name: The etymology and history of first names [online]. 2014 [cit. 10. 6. 2015]. 77
26
8.1. Nejčastější jména dětí narozených v České republice v roce 201382 8.1.1. Mužská jména Pořadí Jméno 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50.
82
JAKUB JAN TOMÁŠ MATYÁŠ ADAM DAVID LUKÁŠ FILIP ONDŘEJ MATĚJ VOJTĚCH DANIEL MARTIN ŠIMON DOMINIK PETR MAREK JIŘÍ MICHAL ŠTĚPÁN VÁCLAV ANTONÍN PATRIK KRYŠTOF JOSEF TOBIÁŠ SAMUEL PAVEL FRANTIŠEK TADEÁŠ MIKULÁŠ SEBASTIAN JAROSLAV JONÁŠ OLIVER VÍT MIROSLAV JÁCHYM RICHARD VIKTOR MICHAEL KAREL DENIS RADEK ALEX NIKOLAS MATOUŠ KRISTIÁN MILAN TOBIAS
Počet Původ 2790 2629 2073 1995 1931 1701 1624 1589 1556 1554 1534 1378 1248 1175 1126 1081 923 908 898 893 824 775 713 692 690 653 591 563 558 500 409 390 364 362 342 342 334 330 330 311 304 288 271 250 241 228 227 217 206 204
Pořadí Jméno
Hebrejský Hebrejský Aramejský Hebrejský Hebrejský Hebrejský Latinský Řecký Řecký Hebrejský Slovanský Hebrejský Latinský Hebrejský Latinský Řecký Latinský Řecký Hebrejský Řecký Slovanský Latinský Latinský Řecký Hebrejský Hebrejský Hebrejský Latinský Románský Hebrejský Řecký Řecký Slovanský Hebrejský Nejasný Latinský Slovanský Hebrejský Germánský Latinský Hebrejský Germánský Řecký Slovanský Řecký Řecký Hebrejský Řecký Slovanský Hebrejský
51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 80. 81. 82. 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89. 90. 91. 92. 93. 94. 95. 96. 97. 98. 99. 100.
ROBIN MAXMILIÁN RADIM ZDENĚK MAX ROMAN JINDŘICH SEBASTIÁN ALEXANDR ERIK MAXIM VILÉM ELIÁŠ VÍTEK ALEŠ STANISLAV ALBERT EDUARD LADISLAV DAMIÁN NICOLAS ROBERT TEODOR VLADIMÍR HYNEK GABRIEL VINCENT KEVIN ADRIAN VOJTA OSKAR BRUNO HUGO DAN PROKOP MATYAS THEODOR JAROMÍR RUDOLF ANDREJ VÍTĚZSLAV ALEXANDER OLDŘICH SEBASTIEN ROSTISLAV KRISTIAN BENJAMIN LIBOR BARTOLOMĚJ IVAN
Ministerstvo vnitra České republiky. Přehled jmen a roků narození. Op. cit.
27
Počet Původ 200 190 190 189 188 185 179 163 156 155 149 145 137 135 132 129 128 117 111 108 105 103 103 90 85 84 79 69 66 66 65 64 63 62 62 61 61 57 56 53 53 52 52 52 51 49 47 47 44 44
Germánský Latinský Slovanský Slovanský Latinský Latinský Germánský Řecký Řecký Germánský Latinský Germánský Hebrejský Latinský Řecký Slovanský Germánský Anglický Slovanský Řecký Řecký Germánský Řecký Slovanský Germánský Hebrejský Latinský Anglický Latinský Slovanský Germánský Germánský Germánský Hebrejský Řecký Hebrejský Řecký Slovanský Germánský Řecký Slovanský Řecký Germánský Řecký Slovanský Řecký Hebrejský Latinský Aramejský Hebrejský
8.1.2. Ženská jména Pořadí Jméno 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50.
ELIŠKA TEREZA ADÉLA ANNA NATÁLIE KAROLÍNA NELA BARBORA SOFIE VERONIKA LUCIE VIKTORIE EMA KRISTÝNA KATEŘINA KLÁRA JULIE ANETA MARIE NIKOLA ZUZANA LAURA MICHAELA SÁRA AMÁLIE ANEŽKA NIKOL EMMA MARKÉTA VANESA GABRIELA ELLA ALŽBĚTA DENISA HANA JANA SIMONA ELENA ROZÁLIE MAGDALÉNA DANIELA EVA ELEN ADRIANA LINDA DOMINIKA ANDREA MONIKA SABINA AGÁTA
Počet Původ 2161 1961 1726 1654 1430 1311 1219 1167 1138 1120 1108 1045 1042 1031 993 858 747 714 703 675 650 648 606 583 576 538 487 478 470 428 380 370 341 341 335 320 294 292 278 272 263 259 254 249 244 238 234 234 232 231
Pořadí Jméno
Hebrejský Řecký Germánský Hebrejský Latinský Germánský Nejasný Řecký Řecký Řecký Latinský Latinský Germánský Řecký Řecký Latinský Latinský Hebrejský Hebrejský Řecký Hebrejský Latinský Hebrejský Hebrejský Germánský Řecký Řecký Germánský Orientální Anglický Hebrejský Řecký Hebrejský Řecký Hebrejský Hebrejský Hebrejský Řecký Latinský Hebrejský Hebrejský Hebrejský Řecký Latinský Nejasný Latinský Řecký Nejasný Latinský Řecký
51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 80. 81. 82. 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89. 90. 91. 92. 93. 94. 95. 96. 97. 98. 99. 100.
28
VENDULA LILIANA NELLA ŠÁRKA VALERIE BEÁTA JOHANA PETRA ŠTĚPÁNKA BÁRA ALENA TEREZIE LENKA VANESSA MIA NINA KLAUDIE LEONTÝNA MARTINA ALICE JUSTÝNA ESTER HELENA STELLA MAGDALENA VALENTÝNA NICOL IZABELA ELLEN PAVLÍNA DIANA MARIANA STELA ANTONIE ŠARLOTA KAMILA JOSEFÍNA VIOLA ALEXANDRA JASMÍNA VALÉRIE PATRICIE AMÉLIE DOROTA ELA EMILY EMÍLIE JOLANA MIRIAM ELIZABETH
Počet Původ 217 216 213 212 208 205 200 195 195 186 183 180 177 177 174 174 168 165 165 154 153 150 150 150 147 143 137 136 133 129 121 121 120 110 109 107 106 106 105 105 105 99 98 97 94 88 81 81 78 77
Slovanský Nejasný Nejasný Slovanský Latinský Latinský Hebrejský Řecký Řecký Řecký Nejasný Řecký Nejasný Anglický Hebrejský Nejasný Latinský Řecký Latinský Nejasný Latinský Hebrejský Řecký Latinský Hebrejský Latinský Řecký Hebrejský Řecký Latinský Latinský Nejasný Latinský Latinský Germánský Orientální Hebrejský Latinský Řecký Perský Latinský Latinský Germánský Řecký Řecký Latinský Latinský Nejasný Hebrejský Hebrejský
8.2. Nejčastější jména dětí narozených ve Španělsku v roce 201383 8.2.1. Mužská jména Pořadí Jméno 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50.
83
HUGO DANIEL PABLO ALEJANDRO ÁLVARO ADRIÁN DAVID MARIO DIEGO JAVIER LUCAS NICOLÁS MANUEL MARCOS IKER SERGIO IZAN JORGE CARLOS MARTÍN LEO MIGUEL MARC MATEO ALEX GONZALO ANTONIO IVÁN JUAN ÁNGEL RUBÉN VÍCTOR HÉCTOR SAMUEL AITOR ERIC GABRIEL JOEL RAÚL JOSÉ RODRIGO ADAM GUILLERMO DARÍO JESÚS ERIK BRUNO MARCO FRANCISCO AARÓN
Počet Původ 5 369 4 931 4 658 4 354 3 972 3 583 3 238 2 842 2 828 2 584 2 560 2 408 2 406 2 272 2 082 2 034 1 977 1 947 1 938 1 910 1 884 1 849 1 792 1 774 1 742 1 672 1 627 1 599 1 580 1 501 1 463 1 436 1 401 1 394 1 310 1 275 1 257 1 225 1 224 1 205 1 205 1 190 1 152 1 135 1 103 1 073 1 066 1 065 1 056 1 023
Germánský Hebrejský Latinský Řecký Germánský Latinský Hebrejský Latinský Hebrejský Baskický Latinský Řecký Hebrejský Latinský Baskický Latinský Nejasný Řecký Germánský Latinský Latinský Hebrejský Latinský Hebrejský Řecký Germánský Latinský Hebrejský Hebrejský Řecký Hebrejský Latinský Řecký Hebrejský Baskický Germánský Hebrejský Hebrejský Germánský Hebrejský Germánský Hebrejský Germánský Perský Hebrejský Germánský Germánský Latinský Románský Hebrejský
Pořadí Jméno 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 80. 81. 82. 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89. 90. 91. 92. 93. 94. 95. 96. 97. 98. 99. 100.
PAU PEDRO ALBERTO JAIME ENZO LUIS OLIVER ASIER RAFAEL UNAI POL MOHAMED ÓSCAR ANDRÉS BIEL ISMAEL FERNANDO ARNAU RAYAN ALONSO MARTÍ GERARD IAN JAN IGNACIO MIGUEL ÁNGEL CRISTIÁN SANTIAGO GAEL NIL JOAN THIAGO ENRIQUE ISAAC SAÚL JOSÉ ANTONIO YAGO JOSÉ MANUEL ROBERTO EDUARDO OMAR ALEIX LUCA ORIOL JORDI FRANCISCO JAVIER ANDER JON YERAY DYLAN
Instituto Nacional De Estadística. Nombres de los recién nacidos. Op. cit.
29
Počet Původ 998 998 950 940 929 891 859 853 827 823 791 781 766 754 742 717 700 680 644 642 633 632 628 622 615 612 610 587 576 575 570 538 515 512 508 495 479 476 471 467 463 453 452 445 443 431 420 419 402 398
Latinský Řecký Germánský Hebrejský Germánský Germánský Nejasný Baskický Hebrejský Baskický Latinský Arabský Germánský Řecký Hebrejský Hebrejský Germánský Germánský Anglický Germánský Latinský Germánský Hebrejský Hebrejský Latinský Hebrejský, řecký Řecký Hebrejský Nejasný Latinský Hebrejský Hebrejský Germánský Hebrejský Hebrejský Hebrejský, latinský Hebrejský Hebrejský, hebrejský Germánský Anglický Arabský Řecký Latinský Latinský Řecký Románský, baskický Řecký Hebrejský Kanárský Velšský
8.2.2. Ženská jména Pořadí Jméno 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50.
LUCÍA MARÍA PAULA DANIELA MARTINA CARLA SARA SOFÍA VALERIA JULIA ALBA CLAUDIA NOA MARTA IRENE EMMA CARMEN LAURA ANA AINHOA ELENA ADRIANA VALENTINA ALEJANDRA INÉS AITANA ARIADNA LEIRE AINARA LAIA NEREA MARINA ANDREA CARLOTA LOLA JIMENA ÁNGELA CANDELA ROCÍO BLANCA VERA NORA ALICIA CELIA VEGA NATALIA CLARA LEYRE VICTORIA EVA
Počet Původ 5 206 4 931 4 359 3 818 3 620 3 439 3 319 3 304 3 221 3 206 3 063 2 648 2 627 2 219 2 102 2 099 2 084 2 000 1 831 1 817 1 777 1 738 1 683 1 566 1 550 1 540 1 496 1 321 1 314 1 305 1 292 1 271 1 252 1 222 1 195 1 189 1 181 1 171 1 149 1 146 1 128 1 104 1 079 1 037 1 008 1 002 987 954 866 864
Pořadí Jméno
Latinský Hebrejský Latinský Hebrejský Latinský Germánský Hebrejský Řecký Latinský Latinský Latinský Latinský Hebrejský Aramejský Řecký Germánský Latinský Latinský Hebrejský Baskický Řecký Latinský Latinský Řecký Řecký Nejasný Řecký Nejasný Baskický Řecký Řecký Latinský Řecký Germánský Románský Románský Řecký Románský Románský Germánský Slovanský Germánský Nejasný Latinský Románský Latinský Latinský Nejasný Latinský Hebrejský
51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 80. 81. 82. 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89. 90. 91. 92. 93. 94. 95. 96. 97. 98. 99. 100.
30
OLIVIA ISABEL CRISTINA AINA AROA NURIA LARA ALMA ABRIL CAROLINA ELSA MAR MARA GABRIELA MANUELA ZOE NOELIA ÁFRICA IRIA BERTA ALEXIA ERIKA HELENA MIRIAM NAIARA SILVIA AYA SALMA NAIA NAYARA CHLOE MIREIA PAOLA ONA SANDRA MALAK RAQUEL ANE NAHIA JANA DIANA PATRICIA MIA ANNA IRIS YANIRA LUNA ARLET NADIA LIDIA
Počet Původ 818 772 743 725 691 671 656 650 641 635 590 580 563 537 536 529 523 522 511 507 499 494 491 489 488 482 456 453 449 445 440 438 426 425 421 406 400 397 397 392 384 378 372 370 368 360 357 353 348 341
Latinský Hebrejský Řecký Hebrejský Baskický Katalánský Latinský Latinský Latinský Germánský Hebrejský Románský Hebrejský Hebrejský Hebrejský Řecký Románský Latinský Baskický Germánský Řecký Germánský Řecký Hebrejský Baskický Latinský Hebrejský Arabský Baskický Baskický Řecký Románský Latinský Hebrejský Řecký Arabský Hebrejský Hebrejský Baskický Hebrejský Latinský Latinský Hebrejský Hebrejský Řecký Řecký Latinský Germánský Slovanský Řecký
8.3. Procentuální zastoupení jmen dle původu Na tomto místě přikládám grafy, které znázorňují procentuální zastoupení jednotlivých skupin jmen dle původu ve vybraných souborech (zastoupení pod 2% z důvodu přehlednosti v kruhové výseči číselně neoznačuji). Jak jsem již zmínila v teoretické části práce, ve Španělsku děti mohou dostat při narození dvě jména. V souboru španělských ženských jmen tento jev není znatelný, mezi mužskými jsou složená jména zastoupena čtyřikrát (Miguel Ángel, José Antonio, José Manuel a Francisco Javier). Pro účely statistik zařazuji dané jméno do dvou skupin, jako by se jednalo o dvě samostatná jména (např. jméno José Antonio řadím jednak do skupiny jmen s hebrejským - José, jednak s latinským původem - Antonio).
Původ českých mužských jmen 2%
Řecký
2%
Hebrejský
14%
24%
Latinský Slovanský Germánský Anglický
15%
Aramejský Románský
24%
Nejasný
17%
Mezi českými mužskými jmény dominují řecká a hebrejská. Zaujímají shodně 24%, dohromady tedy tvoří téměř polovinu z tohoto souboru jmen. Následují latinská jména se 17%, slovanská s 15% a germánská se 14%. Zbylých několik procent tvoří jména aramejská, anglická, románská a jména nejasného původu.
31
Původ českých ženských jmen
2%
Latinský
2%
2%
Řecký
11%
2%
26%
Hebrejský Germánský Slovanský
7%
Anglický Orientální Perský
22%
26%
Nejasný
V souboru českých ženských jmen se nejčastěji vyskytují jména latinská a řecká, každá z nich s 26%. Těsně za nimi následují hebrejská s 22%. Zbylou třetinu tvoří jména s nejasným původem (11%), germánská (7%), slovanská, orientální, perská a anglická. Jak je vidět, čeští rodiče svým dcerám dávají spíše jména cizího původu, mezinárodní. Slovanská jsou zatlačena do pozadí.
Původ českých jmen Řecký
2% 6%
Hebrejský Latinský
25% 9%
Germánský Slovanský Anglický
10%
Orientální Perský
23% 21%
Aramejský Románský Nejasný
Přesně čtvrtinu z vybraných českých jmen tvoří řecká jména, jsou nejhojněji zastoupena. Za nimi figurují jména hebrejská (23%), latinská (21%) a germánská (10%). Hebrejská i řecká jména jsou přibližně stejně četná mezi ženskými i mužskými jmény. U 32
latinských a germánských tomu tak není. Germánská figurují ve větší míře mezi mužskými, latinská mezi ženskými jmény. Je tomu tak zřejmě díky jejich povaze. Německá jména často vyjadřují sílu, válečnické schopnosti, mnohdy znějí tvrdě. Ujala se tedy především jako mužská. Naopak latinská jsou oproti těm germánským „jemnější“. Významné je také zastoupení slovanských jmen. Ta dosahují 9%, mezi ženskými jmény však figurují pouze dvě (Vendula a Šárka). V rámci ženských jmen je také mnohem větší počet jmen s nejasným původem. Do repertoáru nejčastějších českých jmen pronikají cizí podoby, které dosahují podobné obliby jako české formu těchto jmen. Je patrná snaha o mezinárodnost jména (Sebastien, Theodor, Matyas, Tobias, Nicolas, Emma, Nicol, Vanessa, Ella, Ellen, Nella, Stella, Emily, Elisabeth a další).
Původ španělských mužských jmen Hebrejský 2% 2%
2%
3%
Latinský Germánský Řecký
6% 32%
Baskický Arabský
12%
Románský Anglický Velšský
19%
Perský
19%
Kanárský Nejasný
Téměř třetina španělských mužských jmen je tvořena hebrejskými jmény (32%), následují latinská a germánská jména s 19%, dále řecká s 12%. Poměrně výrazně jsou zastoupena regionální baskická jména (6%). Dále v tomto souboru figuruje několik jmen anglických, románských, arabských, kanárských a jmen s nejasným původem, jedno jméno perské, kanárské a velšské.
33
Původ španělských ženských jmen 2% 2%
Latinský
5%
Řecký Hebrejský
7%
26%
Germánský Baskický
8%
Románský Slovanský
9%
Arabský
19%
Katalánský Aramejský
20%
Nejasný
Mezi španělskými ženskými jmény je nejvíce zástupců z řad jmen latinských (26%), dále jsou hojně obsažena jména hebrejská (20%) a řecká (19%). Téměř jednou desetinou se na skladbě ženských jmen podílejí germánská (9%), baskická (8%) a románská jména (8%). Zbývajících několik procent je tvořeno jmény slovanskými, arabskými, katalánskými, aramejskými a jmény nejasného původu.
Původ španělských jmen 2%
Hebrejský Latinský
4%
Řecký Germánský
4% 26%
Baskický Románský
7%
Arabský Slovanský Anglický
14%
Perský Velšský
23%
Katalánský Kanárský
16%
Aramejský Nejasný
V tomto souboru je repertoár jmen dle jejich původu velmi pestrý. Nejhojněji zastoupena jsou hebrejská jména, která tvoří 26%, druhými nejčastějšími jsou jména latinská (23%). Po nich následují jména řecká (16%), germánská (14%), baskická (7%) a románská (4%). Stejně jako v případě českých jmen je zde patrné vyšší zastoupení germánských jmen 34
mezi muži a latinských mezi ženami. Rovněž řeckých ženských jmen je zde více než mužských. Zajímavým faktem je výrazný rozdíl mezi poměrem hebrejských jmen (v případě mužských je to 32% a v případě ženských „pouze“ 20%). Jistě se na tomto podílí také skutečnost, že mezi stovkou nejčastějších mužských jmen je hned šest ekvivalentů jména Jan/Juan (Juan, Jan, Jon, Ivan, Joan, Ian). Z grafů není příliš patrné silné prosazování regionálních jmen. Zachycen je totiž původ jména, nikoli původ konkrétní varianty. Jmen s baskickými kořeny je mezi španělskými 7% (Aitor, Iker, Naia, Nayara a další), pouze jedno jméno je původu katalánského (Nuria) a jedno kanárského (Yeray). Mnoho dalších, která jsou zařazena v jiných skupinách, se ale mezi nejčastějšími jmény vyskytuje v regionální podobě. Jsou to například Jordi (katalánská podoba jména Jorge), Ander (baskická verze kastilského Andrés), Aina (pravděpodobně baleárská podoba jména Ana), dále také Marc, Pau, Pol a další. 84 Románská jména jsou četnější mezi ženskými jmény. Jsou to totiž často jména odvozená od názvu španělského mariánského poutního místa (Mar, Rocío, Vega či Lola). V pojmenování Panny Marie mají svůj původ také ženská jména z jiných skupin (Carmen, África – jména s latinským původem, Ainhoa – baskické jméno). Mezi mužskými jmény je románského původu pouze Francisco. Je však nutné vzít na vědomí, že nejstaršími jmény románského původu jsou jména latinská. Skupina jmen, kterou jsem nazvala jména románská, pochází až z moderních románských jazyků, které se vyvinuly z lidové latiny ve středověku. 8.3.1. Srovnání skladby nejčastějších jmen v České republice a ve Španělsku Struktura nejoblíbenějších jmen ve Španělsku a v České republice vykazuje mnoho shodných znaků. Především je to vysoké zastoupení hebrejských, řeckých, latinských a germánských jmen. V obou zemích se silně projevuje obnovování zájmu o starozákonní biblická jména (Tobiáš, Sára, Samuel, Isaac, Aarón), což je současným evropským trendem. Poměrně nízkého procenta dosahují jména slovanského původu v případě českých a románská jména v případě španělských statistik. Jména slovanská jsou povětšinou velmi stará, na našem území to byla původní jména. Naproti tomu románská jména jsou mladšího původu. Španělskou specialitou je zastoupení regionálních, především baskických jmen. Tento jev se v České republice pochopitelně nevyskytuje. Je dán povahou Španělska, které se dělí na provincie, přičemž některé z nich mají poměrně vysokou míru autonomie a také svůj vlastní jazyk. V současnosti je patrné silné národní cítění obyvatel těchto autonomních provincií spojené s případnou snahou o osamostatnění (především v Baskicku a Katalánsku). Opět jde o
84
Další jména viz příloha.
35
fenomén, který se uplatňuje i v jiných evropských státech (snaha Skotů o oddělení se od Velké Británie či Vlámů o vydobytí samostatnosti na Belgii). Původ španělských jmen je rozmanitější než původ českých, kromě regionálních se objevuje malé procento jmen arabských. Některá ze jmen, která v posledních letech přicházejí do módy, nacházíme v českých i španělských statistikách (Ema, Emma/Emma; Elena, Elen, Ellen/Elena; Mia/Mia; Alex/Alex, Aleix; Samuel/Samuel; Erik/Erik, Eric). Latinská jména jsou mezi nejoblíbenějšími českými a španělskými jmény zastoupena téměř shodným procentem. Ve Španělsku je to 23%, v České republice 21%. Tento statistický údaj dokazuje, že latinský jazyk měl a má silný vliv na českou i španělskou skladbu jmen. Čeština se, na rozdíl od španělštiny, přímo z latiny nevyvinula, přesto i v našem prostředí je odkaz latinského jazyka všudypřítomný. Vývoj jmen v České republice i ve Španělsku silně ovlivnila křesťanská víra. Latina je jazyk církve a mnohá latinská jména nosí křesťanští světci. Do Španělska se latinská jména dostávala již pod vlivem antiky, na české území až s příchodem křesťanství. Dnes mají ale v obou zemích velmi silnou pozici a patří k nejoblíbenějším jménům.
9.
Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo zachycení a srovnání aktuální situace v oblasti jmen
v České republice a ve Španělsku. Snažila jsem se zjistit, zda pojmenovávání osob v těchto geograficky vzdálených, historicko-kulturně i jazykově odlišných zemích, vykazuje společné znaky a v jaké míře. Jedna ze základních otázek, které jsem si položila na počátku zkoumání, byla, zda se v současných oblíbených jménech ve Španělsku odráží silný vliv latiny v tamějším kulturním prostoru a zda je patrnější než v České republice. Výsledkem je zjištění, že současný repertoár nejoblíbenějších jmen ve španělském a českém prostředí vykazuje, co se týče kořenů jmen, velké podobnosti, je ovlivněn tradicemi a principy, na kterých vyrostla evropská civilizace. Výrazně se projevuje propojenost současného světa. Překvapilo mne malé zastoupení slovanských jmen v českých statistikách nejoblíbenějších jmen a téměř shodné procento výskytu latinských jmen v obou zemích. Dle mého názoru za tímto faktem stojí silná pozice křesťanství, na jehož základech vyrostla evropská kultura. Pracovala jsem ovšem s výběrem pouze jednoho sta nejčastěji udělovaných jmen v každé zkoumané kategorii. Repertoár užívaných jmen je samozřejmě mnohonásobně 36
rozsáhlejší, a proto je možné, že rozšířením zkoumaných kategorií bychom dospěli k poněkud odlišným výsledkům. Onomastika nabízí obrovskou škálu námětů ke zpracování. Téma mé práce by rovněž bylo možné rozvinout v mnohonásobně větší rozsah. Svou pozornost jsem soustředila na jména, především pak na jejich fungování v současné české a španělské společnosti. Velmi mne však zaujaly statistiky z dřívějších let, zvláště novodobý vývoj jmen na našem a španělském území (počínaje 20. stoletím). Bohužel v rámci této bakalářské práce jsem již neměla dostatek prostoru pro rozšíření svého zkoumání o problematiku proměny oblíbenosti jmen v čase. Zpracování této práce mne obohatilo o mnohé nové poznatky a utvrdilo ve mně zájem o oblast osobních jmen.
37
10. Bibliografie 10.1.Knižní zdroje ALBAIGÉS OLIVART, José María. Diccionario de Nombres de Personas. 3. ed. Barcelona: Universitat de Barcelona, 1993. 327 s. ISBN 84-475-0264-3. BACHMANNOVÁ, Jarmila, Petr KARLÍK, Jana PLESKALOVÁ et al. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-x. BURGAN, Michael. Empire of Ancient Rome. Rev. ed. New York: Chelsea House, 2009. 159 s. ISBN 9781604131598. FAURE, Roberto. Diccionario de nombres (Madrid): Espasa, 2007. 851 s. ISBN 84-670-0192-5.
propios,
Pozuelo
de
Alarcón
JONES, T. Nominum ratio: Aspects of the Use od Personal Names in Greek and Latin. Liverpool: Liverpool Classical Monthly, 1996. 161 s. ISBN 1871245559. KINCL, Jaromír, Valentin URFUS a Michal SKŘEJPEK. Římské právo. Vyd. 2., dopl. a přeprac. Praha: C.H. Beck, 1995. 386 s. ISBN 80-7179-031-1. KNAPPOVÁ, Miloslava. Jak se bude vaše dítě jmenovat?: Původ, význam, pravopis, výskyt a obliba, kalendář: Informace o jménech afrických a asijských. Vyd. 5., přeprac. a dopl. Praha: Academia, 2010. 783 s. ISBN 978-80-200-1888-5. KOPEČNÝ, František. Průvodce našimi jmény. Vyd. 2., přeprac. a dopl. Praha: Academia, 1991. 259 s. ISBN 80-200-0016-x. LAES, Christian. Children in the Roman Empire: Outsiders Within. Cambridge: Cambridge University Press, 2011. 334 s. ISBN 978-0-521-89746-4. MACÍKOVÁ, Olga a Ludmila MLÝNKOVÁ. Velká španělská gramatika: vše, co jste kdy chtěli vědět o španělské gramatice a nikde jste to nenašli. 2. vyd. Brno: Edika, 2014. 520 s. ISBN 978-80-266-0566-9. MACKAY, Christopher S. Ancient Rome: A Military and Political History. Cambridge New York: Cambridge University Press, 2004. 395 s. ISBN 0-521-80918-5. MELGAR VALERO, Luis Tomás. El libro de los nombres. Madrid: Editorial LIBSA, 2002. 309 s. ISBN 84-662-0362-1. PLESKALOVÁ, Jana. Vlastní jména osobní v češtině. Brno: Masarykova univerzita, 2014. 95 s. ISBN 978-80-210-6938-1. RULÍŠEK, Hynek. Postavy/atributy/symboly: Slovník křesťanské ikonografie. 2. upr. vyd. [České Budějovice]: Karmášek, 2006. [cca 500] s. ISBN 80-239-7434-3. ŠRÁMEK, Rudolf. Úvod do obecné onomastiky. Brno: Masarykova univerzita, 1999. 191 s. ISBN 80-210-2027-x. 38
10.2.Internetové zdroje CAMPBELL, Mike. Behind the Name: the etymology and history of first names [online]. 2014 [cit. 10. 6. 2015]. Dostupné z: http://www.behindthename.com/ GARCÍA RAMÓN, José Luis. Onomástica y cultura clásica. Estudios clásicos [online]. Sociedad Española de Estudios Clásicos, 2001, tomo 43, no. 120, s. 105-118 [cit. 4. 4. 2015]. ISSN 0014-1453. Dostupné z: http://dialnet.unirioja.es/servlet/articulo?codigo=207013 Instituto Nacional De Estadística. Nombres de los recién nacidos [online]. 2014 [cit. 8. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.ine.es/daco/daco42/nombyapel/nombyapel.htm Instituto Nacional De Estadística. Nombres más frecuentes por fecha de nacimiento y provincia de nacimiento [online]. 2013 [cit. 12. 5. 2015]. Dostupné z: http://www.ine.es/daco/dac o42/nom byapel/nombyapel.htm Instituto Nacional De Estadística. Nombres por edad media [online]. 2014 [cit. 21. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.ine.es/daco/daco42/nombyapel/nombres_por_edad_media.xls Instituto Nacional De Estadística. Nombres por fecha [online]. 2014 [cit. 21. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.ine.es/daco/daco42/nombyapel/nombres_por_fecha.xls KOCIÁNOVÁ, Veronika. Srovnání nejoblíbenějších jmen dětí v České republice a v Polsku [online]. Brno, 2012 [cit. 18. 3. 2015]. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Roman Madecki. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/262999/ff_m/> KOHOUTKOVÁ, Hana. Los antropónimos españoles con especial atención a los nombres de pila [online]. Brno, 2009 [cit. 18. 3. 2015]. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Ivo Buzek. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/180863/ff_b/ Ministerstvo vnitra České republiky. Přehled jmen a roků narození [online]. 2015 [cit. 12. 4. 2015]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/cetnost-jmen-a-prijmeni-722752.aspx?q=Y2 hud W09MQ%3D%3D ŠPANĚLSKO. Ley, de 8 de junio de 1957, sobre el Registro ivil. In: Boletín Oficial del Estado [online]. Agencia Estatal Boletín Oficial del Estado [cit. 22. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.boe.es/buscar/pdf/1957/BOE-A-1957-7537-consolidado.pdf ŠPANĚLSKO. Ley 40/99, de 5 de noviembre, sobre nombre y apellidos y orden de los mismos. In: Boletín Oficial del Estado [online]. Agencia Estatal Boletín Oficial del Estado [cit. 24. 3. 2015]. Dostupné z: http://www.boe.es/boe/dias/1999/11/06/pdfs/A3894338944.pdf Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 22. 3. 2015]. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 22. 3. 2015]. 39
11. Přílohy 11.1.Abecední seznam jmen s uvedením etymologie 11.1.1. Přehled českých mužských jmen Adam: Jméno hebrejského původu. Etymologie není zcela jasná. Vykládá se jako „pozemšťan“, „člověk“, „z červené hlíny“. Adrian: Jméno latinského původu. Odvozeno z latinského Hadrianus, což znamená „z města Hadrie“. Albert: Jméno germánského (německého) původu. Nejspíše zkrácenina jména Adalbert, které vzniklo z německého adal, v češtině „vznešený“ a berht, „vznešený“, „zářící“. Aleš: Jméno řeckého původu. Pravděpodobně z řeckého alexein, „bránit“. Aleš je česká původem domácká podoba jména Alexej. Alex: Viz Aleš. Alex je zkrácená podoba jména Alexej. Alexander: Viz Alexandr. Jde o cizí podobu českého Alexandr. Alexandr: Jméno řeckého původu. Z řeckého Alexandros, „obránce mužů“. Andrej: Jméno řeckého původu. Z řeckého andreios, „mužný“, „statný“. Antonín: Jméno latinského původu. Z latinského jména Antonius, jehož význam není jasný. Snad odvozeno od ante, tedy v češtině „přední“, „vynikající“. Případně je možné, že základ jména je etruský. Bartoloměj: Jméno aramejského původu. Z bar Talmai, „syn Talmajův“, „oráč“. Benjamin: Jméno hebrejského původu. Z Ben-já-mín, „syn pravice“. Bruno: Jméno germánského (německého) původu. Ze staroněmeckého brún, „snědý“, „opálený“. Damián: Jméno řeckého původu. Z Damianos, případně Damia (etruská bohyně plodnosti). Vykládá se jako „krotitel“, „pokořitel“. Dan: Jméno hebrejského původu. Z Dán, „soudce“, „rozsoudil“. Případně také zkrácenina jména Daniel. Daniel: Jméno hebrejského původu. Z Dáníél, překládá se jako „Bůh je můj soudce“, „Bůh soudí“. David: Jméno hebrejského původu. Pravděpodobně z hebrejského Dawid. Vykládá se jako „miláček“, „miláček Boží“. Denis: Jméno řeckého původu. Z řeckého Dionýsos, „bůh vína“, „božské dítě“. Jméno bylo přejato z francouzštiny. 40
Dominik: Jméno latinského původu. Z latinského dominus, „pán“. Překládá se jako „pánův“. Eduard: Jméno anglosaského původu. Ze staroanglického ead a weard, což znamená „bohatý strážce“. Eliáš: Jméno hebrejského původu. Z Elijáhú, „můj pán je Bůh“. Erik: Jméno Germánského (německého či skandinávského) původu. Složeno er, „čest“ nebo ewa, „věčnost“, „zákon“ a ric, „mocný“. Možný výklad je „mocný vládce“. Filip: Jméno řeckého původu. Z řeckého philos a hippos, „milovník koní“. František: Jméno románského (italského) původu. Vzniklo z italského francesco, tedy „Francouz“, „Francouzek“. Údajně tak říkal otec v dětství sv. Františku z Assisi pro jeho náklonnost k francouzštině. Gabriel: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Gabriél, což se obvykle vykládá jako „Bůh je silný“, „Bůh je má síla“. Hugo: Jméno germánského (německého) původu. Odvozeno z německého hugu, „inteligence“. Vykládá se jako „duchaplný“. Může jít také o zkráceninu jmen začínajících na Hug (Hugoberto, Hugobaldo). Hynek: Viz Jindřich. Hynek je česká varianta německého jména Heinrich. Ekvivalentem je také Jindřich. Ivan: Viz Jan. Jde o slovanskou podobu jména Jan. Jáchym: Jméno hebrejského původu. Z Jehojáqím, „Bohem vyvýšen“. Jakub: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Jahaqóbh. Vykládá se jako „druhorozený“ či „ten, kdo drží za patu“. Jan: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Jochánán. Vykládá se jako „Bůh odpouští“, „Bůh je milostivý“. Jaromír: Jméno slovanského původu. Vykládá se jako „slavný silou“, „sílu usměrňující“. Jaroslav: Jméno slovanského původu. Původní význam byl „slavný silou“, dnes se také vykládá jako „slavící jaro“. Jindřich: Jméno germánského (německého) původu. Odvozeno z haim, „domov“, „vlast“ a ric, „mocný“. Překládá se jako „vládce domu, otčiny“. Jindřich je česká podoba německého Heimerich. Jiří: Jméno řeckého původu. Z řeckého geórgos, „rolník“, „zemědělec“. Jonáš: Jméno hebrejského původu. Z Jónáh, „holub“. Josef: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Jóseph. Vykládá se jako „Bůh přidá, rozhojní“, případně „ať přidá“. Karel: Jméno germánského (německého) původu. Ze staroněmeckého karl, „svobodný muž“. 41
Kevin: Jméno anglického původu. Vzniklo pravděpodobně z irského Caoimhghin, „urozený“, „krasavec“. Kristian: Jméno řeckého původu. Z řeckého christianos, „křesťan“, „Kristův“, což je odvozeno od Christos, „Kristus“, „pomazaný“. Kristián: Viz Kristian. Kryštof: Jméno řeckého původu. Z Christophoros, „nositel Krista“. Ladislav: Jméno slovanského původu. Pravděpodobně odvozeno z Vladislav. Překládá se jako „slavná vláda“. Libor: Jméno latinského původu. Z Liborius, význam ale není jasný, možná znamená „líbezný“. Lukáš: Jméno latinského původu. Pravděpodobně z latinského Lucanus, „z Lukánie“. Marek: Jméno latinského původu. Z latinského Marcus, nejspíše odvozeno od boha Marta. Vykládá se jako „bojovník“ či „zasvěcený Martovi“. Základ jména je možná etruský. Martin: Jméno latinského původu. Z latinského Martinus, „Martův“, „zasvěcený bohu Martovi“, „bojovný“. Matěj: Hebrejské jméno. Z hebrejského Mattithjáh, což se vykládá jako „dar Boží“. Matouš: Hebrejské jméno. Z hebrejského Mattithjáh, rozšířilo se ale z podoby Matthaios. Vykládá se jako „dar Boží“. Matyas: Viz Matěj. Matyas je cizí podobou jména Matyáš, obdobou je Matěj. Matyáš: Viz Matěj. Max: Viz Maxim. Jde o zkráceninu tohoto jména. Maxim: Jméno latinského původu. Z latinského maximus, „největší“. Maxmilián: Jméno latinského původu. Jeho původ není jasný. Může znamenat např. „náležející k rodu Maximinů“, případně „největší“. Michael: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Micháél, „kdo je jako Bůh?“. Michal: Viz Michael. Mikuláš: Jméno řeckého původu. Odvozeno od Nikoláos, což je jméno složené z níkos a laós, „vítězství lidu“, „vítěz nad lidem“. Milan: Jméno slovanského původu. Znamená „milý“, „milovaný“. Miroslav: Jméno slovanského původu. Vykládá se jako „slavný mírem“, „mírumilovný“. Nicolas: Viz Mikuláš. Jde o z francouzštiny přejatou podobu.
42
Nikolas: Viz Mikuláš. Jde o z francouzštiny přejatou podobu. Oldřich: Jméno germánského (německého) původu. Ze staroněmeckého Uodalrich, „vládce domu“. Oliver: Jméno nejasného původu. Jednou z možností je původ v latinském oliva, s výkladem „pěstitel oliv“. Oliver může mít také germánské kořeny se základem v severských jazycích. Ondřej: Viz Andrej. Jde o českou variantu tohoto jména. Oskar: Jméno germánského původu. Pravděpodobně ze staroislandského Asgeirr, „kopí boží“. Patrik: Jméno latinského původu. Vzniklo v Irsku z latinského základu. Z patricius, „patricijský“, „urozený“. Pavel: Jméno latinského původu. Z latinského paulus, „malý“, „skromný“. Petr: Jméno řeckého původu. Z řeckého petros, „skála“. Jde o doslovný překlad aramejského képhá. Prokop: Jméno řeckého původu. Z řeckého prokoptó, „průkopník“ nebo z prokópos, „pohotový“. Radek: Jméno slovanského původu. Jde o původem domáckou podobu jmen začínajících nebo končících na Rad (Radoslav, Ctirad apod.). Vykládá se jako „radující se“. Radim: Jméno slovanského původu. Jedná se o zkráceninu jména Radimír, „ten, kdo má rád mír“. Richard: Jméno germánského (německého) původu. Ze staroněmeckého Richart, „mocný, silný vládce“. Robert: Jméno germánského (německého) původu. Původní podoba Hrodberht vznikla složením z hrod, „sláva“ a berht „zářivý“. Robin: Jméno germánského (německého) původu. Jde o původem francouzskou domáckou podobu německého jména Robert. Původní podoba Hrodberht vznikla složením z hrod, „sláva“ a berht „zářivý“. Roman: Jméno latinského původu. Z latinského romanus, „Říman“. Rostislav: Jméno slovanského původu. Vykládá se jako „ten, kdo dává růst“, „rozmnožuje slávu“. Rudolf: Jméno germánského (německého) původu. Z Hruodolf, „slavný vlk“. Samuel: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Šemúél, obvykle se vykládá jako „jméno Boží“. Sebastian: Jméno řeckého původu. Rozšířilo se z latinského Sebastianus, „obyvatel Sebasty“. Sebastián: Viz Sebastian. 43
Sebastien: Viz Sebastian. Sebastien je cizí (např. anglická) verze jména. Stanislav: Jméno slovanského původu. Vykládá se různě, např. jako „staniž se slavným“, „sláva tábora“, „slavný bojovník“. Šimon: Jméno hebrejského původu. Z Šimhón, „naslouchající“. Štěpán: Jméno řeckého původu. Z řeckého Stephanos, „věnec“, přeneseně „ověnčený“, „vítěz“. Tadeáš: Jméno hebrejského původu. Původ ani význam ale není jistý. Asi z hebrejského Taddai. Vykládá se jako „rozumný“, „odvážný“ nebo „chvála Boha“. Teodor: Jméno řeckého původu. Z Theodóros, „Bohem darovaný“. Theodor. Viz Teodor. Tobias: Viz Tobiáš. Tobias je cizí (např. anglická, německá, holandská) podoba české verze Tobiáš. Tobiáš: Jméno hebrejského původu. Z Towijjáh, „Bůh je dobrotivý“. Tomáš: Jméno aramejského původu. Z teómá, „blíženec“, „dvojče“. Václav: Jméno slovanského (českého) původu. Význam jména je „více slavný“. Viktor: Jméno latinského původu. Z latinského victor, „vítěz“. Vilém: Jméno germánského (německého) původu. Z Willahelm, což je jméno složené ze slov „helmice“ a „vůle“. Vincent: Jméno latinského původu. Z vincens, „vítězící“. Vít: Jméno pravděpodobně latinského původu. Význam je nejasný. Vykládá se jako „veselý“, „rád“, někdy se ale také spojuje s německým wit, „široký“ nebo witu, „lesní“. Vítek: Viz Vít. Vítek je původem domácká podoba tohoto jména. Vítězslav: Jméno slovanského původu. Vykládá se jako „slavný mocí“, „slavný sídlem“. Vladimír: Jméno slovanského původu. Vykládá se jako „vládni světu“, případně „velký vládce“. Vojta: Viz Vojtěch. Jedná se o zkrácenou podobu tohoto jména. Vojtěch: Jméno slovanského původu. Znamená „těšitel voje“, „posila vojska“. Zdeněk: Jméno slovanského (českého) původu. Vzniklo zkrácením jména Zdeslav, „zde slavný“.
44
11.1.2. Přehled českých ženských jmen Adéla: Jméno germánského (německého) původu. Jde o zkráceninu německého Adelheid, což se vykládá jako „ušlechtilá“. Adriana: Jméno latinského původu. Je to femininum od latinského jména Hadrianus, „z města Hadrie“. Agáta: Jméno řeckého původu. Z agathé, „laskavá“, „dobrá“. Alena: Jméno nejasného původu. Někdy se považuje za zkráceninu Magdalény, případně se spojuje se jménem Helena. Alexandra: Jméno řeckého původu. Ženská podoba jména Alexandr. Z řeckého Alexandros, „obránce mužů“. Alice: Jméno nejasného původu. Pravděpodobně jméno vzniklo z francouzského jména Aalis nebo Alis, případně zkrácením z německého Adelaida. Alžběta: Jméno hebrejského původu. Jde o hypokoristikum jména Elisabet. Z hebrejského Elíšébah, „Bůh je má přísaha“. Amálie: Jméno germánského (německého) původu. Původem zkrácenina jmen začínajících na Amal. Vykládá se jako „pracovitá“. Amélie: Viz Amálie. Andrea: Jméno řeckého původu. Ženská varianta jména Andrés. Z řeckého andreios, „mužný“, „statný“. Aneta: Viz Anna. Aneta je francouzská zdrobnělina hebrejské Anny. Anežka: Jméno řeckého původu. Z řeckého hagné, „čistá“, „neposkvrněná“. Anna: Hebrejské jméno. Z hebrejského Channáh, „milostiplná“, „milá“. Antonie: Jméno latinského původu. Ženská podoba jména Antonín. Z latinského jména Antonius, jehož význam není jasný. Možná odvozeno od ante, tedy v češtině „přední, vynikající“, případně se jedná o etruský základ. Bára: Viz Barbora. Jde o zkráceninu tohoto jména. Barbora: Jméno řeckého původu. Z barbaros, znamená tedy „barbarka“, „cizinka“. Beáta: Jméno latinského původu. Z latinského beata, „šťastná“, „blažená“. Daniela: Jméno hebrejského původu. Ženská podoba jména Daniel. Z Dáníél, překládá se jako „Bůh je můj soudce“, „Bůh soudí“. Denisa: Jméno řeckého původu. Ženská podoba jména Denis. Z řeckého Dionýsos, „bůh vína,“ „božské dítě“. Jméno bylo přejato z francouzštiny.
45
Diana: Jméno latinského původu. Z latinského dius či divius, „božský“. Diana byla římská bohyně měsíce a lovu. Dominika: Jméno latinského původu. Ženská podoba jména Dominik. Z latinského dominus, „pán“. Překládá se jako „pánova“. Dorota: Jméno řeckého původu. Z Dórothea, což znamená „Boží dar“. Ela: Viz Elena. Jde o variantu tohoto jména. Elen: Viz Elena. Elena: Jméno řeckého původu. Obvykle se považuje za jméno odvozené z řeckého hélene, „světlo“, „svítilna“. Může se jednat také o domácký tvar anglické Eleonory. Eliška: Viz Alžběta. Jde o českou variantu tohoto jména. Elizabeth: Viz Alžběta. Jde o cizí podobu tohoto jména. Ella: Viz Elena. Jde o variantu tohoto jména. Ellen: Viz Elena. Jde o cizí variantu jména. Ema: Jméno pravděpodobně germánského (německého) původu. Snad z německého Erma, „pečovatelka“, „veselá“. Emílie: Jméno latinského původu. Je to ženská podoba ke jménu Emil, „horlivý“. Emily: Viz Emílie. Jedná se o anglickou verzi. Emma: Viz Ema. Jde o cizí variantu jména. Ester: Jméno perského původu. Jméno bylo z perštiny přejato hebrejštinou. Z Estér, „hvězda“. Eva: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Havváh, „živá“ či „životodárná“. Gabriela: Jméno hebrejského původu. Ženská varianta jména Gabriel. Z hebrejského Gabriél, což se obvykle vykládá jako „Bůh je silný“, „Bůh je má síla“. Hana: Viz Anna. Helena: Jméno řeckého původu. Obvykle se považuje za jméno odvozené z řeckého hélene, „světlo“, „svítilna“. Izabela: Viz Alžběta. Jde o španělskou podobu jména. Jana: Jméno hebrejského původu. Ženská varianta jména Jan. Z hebrejského Jochánán. Vykládá se jako „Bůh odpouští“, „Bůh je milostivý“. Jasmína: Jméno perského původu. Z perského yásam, „jasmín“. Johana: Viz Jana. Jde o z němčiny přejatou variantu Jany. 46
Jolana: Jméno nejasného původu. Možná jde o slovenskou podobu řecké Heleny, případně o jméno s maďarským základem. Josefína: Jméno hebrejského původu. Ženská podoba jména Josef. Z hebrejského Jóseph. Vykládá se jako „Bůh přidá, rozhojní“, případně „ať přidá“. Julie: Jméno latinského původu. Ženská varianta jména Julius, „náležející k rodu Juliů“. Význam není jasný. Někdy se odvozuje od Iovilius, „Jupiterův“, případně se vykládá jako „vlasatý“, „mladý“. Justýna: Jméno latinského původu. Ženská podoba jména Justýn, „spravedlivý“. Kamila: Jméno orientálního původu. Rozšířeno prostřednictvím latiny. Jde o ženskou podobu jména Kamil, „chrámový sluha“. Karolína: Jméno germánského (německého) původu. Ženská podoba, která má základ ve jménu Carlos. Je to z latiny přejaté jméno, které vzniklo osamostatněním adjektiva ke jménu Karel, tedy latinsky Carolinus. Ze staroněmeckého karl, „svobodný muž“. Kateřina: Jméno řeckého původu. Z řeckého katharos. Vykládá se jako „čistá“, „mravná“. Klára: Jméno latinského původu. Z latinského clara, „zářící“, „slavná“. Klaudie: Jméno latinského původu. Znamená „náležející k rodu Klaudiů“. Jméno rodu je odvozeno od latinského claudus, „kulhavý“. Kristýna: Jméno řeckého původu. Odvozeno od řeckého Christos, „Kristus“, což znamená „pomazaný“. Laura: Jméno latinského původu. Odvozeno z latinského laurel, „vavřín“, přeneseně „vítězství“. Lenka: Jde o zkráceninu jmen zakončených na lenka (lena), tedy např. Helena, Magdaléna. Leontýna: Jméno řeckého původu. Ženská podoba jména Leontýn, „lví“. Liliana: Jméno nejasného původu. Může jít o zkráceninu Elizabeth nebo jméno s latinským původem odvozené z lilium, „lilie“. Linda: Jméno nejasného původu. Spojuje se například se španělským linda, „krásná“ nebo německým lind, „mírná“. Případně může jít o zkráceninu jmen jako Bellinda či Adelinda. Lucie: Jméno latinského původu. Ženská forma jména Lucius, „zářící“, „světlý“. Základem je latinské lux, „světlo“. Magdalena: Viz Magdaléna. Magdaléna: Jméno hebrejského původu. Znamená „magdalská“, „pocházející z Magdaly“. Mariana: Jméno nejasného původu. Nejspíše se jedná o složeninu jmen Marie a Anna. Případně se někdy vykládá jako ženská podoba latinského jména Marianus, „náležející k rodu Mariů“. 47
Marie: Jméno hebrejského původu. Původní verzí bylo Miriam, hebrejsky Mirjam. Vykládá se jako „milovaná Bohem“ nebo také „hořká“. Etymologie ale není jasná. Možná je jméno nehebrejského základu. Markéta: Jméno orientálního původu. Rozšířilo se pomocí latiny. Vykládá se jako „perla“. Martina: Jméno latinského původu. Ženská verze jména Martin. Z latinského Martinus, „Martův“, „zasvěcený bohu Martovi“, „bojovný“. Mia: Pravděpodobně jméno hebrejského původu. Jedná se o (germánskou) zkrácenou formu jména Marie. Michaela: Jméno hebrejského původu. Ženská podoba jména Michael. Z hebrejského Micháél, „kdo je jako Bůh?“. Miriam: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Mirjam. Jméno se vykládá jako „milovaná Bohem“ nebo jako „hořká“. Monika: Jméno nejasného původu. Jméno může pocházet z řeckého monos, „osamělý“, z latinského moneo, „radit“ či z féničtiny s významem „bohyně“. Natálie: Jméno latinského původu. Z latinského natalis, „rodný“. Vztahuje se ke dni narození Ježíše, tedy k Vánocům. Nela: Jde o osamostatnělou zkráceninu jmen zakončených na nela (Petronela, Kornélie). Nella: Viz Nela. Nella je cizí variantou (např. italskou či holandskou) tohoto jména. Nicol: Viz Nikola. Jde o cizí variantu jména. Nikol: Viz Nikola. Nikola: Jméno řeckého původu. Znamená „vítězka nad lidem“. Jde o ženskou podobu jména Nikolas a obdobu ke starší Mikulášce. Nikola byla přejata z francouzštiny. Nina: Jméno nejasného původu. Může jít o ruské jméno pravděpodobně řeckého původu od Ninos (zakladatel asyrského státu a také jméno hlavního města) nebo o zkráceninu jmen jako Antonína, Janina. Někdy je jméno spojováno se španělským niño, „dítě“, „panenka“. Patricie: Jméno latinského původu. Vzniklo z patricius, „patricij“. Pavlína: Jméno latinského původu. Ženská varianta jména Pavel. Z latinského paulus, „malý“, „skromný“. Petra: Jméno řeckého původu. Jedná se o ženskou podobu jména Petr. Z řeckého petros, „skála“. Jde o doslovný překlad aramejského képhá. Rozálie: Jméno latinského původu. Jméno vzniklo v Itálii z latinského základu. Z latinského rosa nebo rosaria, „růže“, „růžová“. Sabina: Jméno latinského původu. Znamená „pocházející z kmene Sabinů“. Sára: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Sáráh, „kněžna“, „vznešená“, „paní“. 48
Simona: Jméno hebrejského původu, které bylo přejato z francouzštiny. Ženská podoba jména Simeon či Šimon. Z hebrejského Šimhón, „naslouchající“. Sofie: Jméno řeckého původu. Znamená „moudrost“. Stela: Jméno latinského původu. Z latinského stella, „hvězda“. Stella: Viz Stela. Jde o cizí (např. anglickou, německou či španělskou) podobu jména. Šárka: Jméno slovanského (českého) původu. Přejato ze stejnojmenného názvu údolí u Prahy. Původní význam názvu není jasný, je vykládán jako „návrší“, případně „šerý“ či „křivý“. Šarlota: Jméno germánského (německého) původu. Jedná se o z francouzštiny přejaté deminutivum jména Carla. Ze staroněmeckého karl, „svobodný muž“. Štěpánka: Jméno řeckého původu. Jde o ženskou podobu jména Štěpán, které pochází z řeckého Stephanos, „věnec“, přeneseně „ověnčený“, „vítěz“. Tereza: Jméno řeckého původu. Význam není jasný. Spojuje se s názvy ostrovů Thera nebo Trehasia. Základ slova se vykládá jako „ochrana“ nebo „horko“, případně „sklízet úrodu“. Terezie: Viz Tereza. Valentýna: Jméno latinského původu. Odvozeno z adjektiva valens, „zdravý“, „silný“. Valerie: Viz Valérie. Valérie: Jméno latinského původu. Odvozeno od slovesa valere, „být zdravý“, „být silný“. Vanesa: Jméno anglického původu. Vytvořil je Jonathan Swift jako zkráceninu pro svou hrdinku Esther Vanhomrighovou. Vanessa: Viz Vanesa. Jde o anglickou, německou, francouzskou a jinou cizí podobu Vanesy. Vendula: Jméno slovanského (českého) původu. Jméno vzniklo jako domácká podoba odvozená od českého jména Václava, což je ženský protějšek jména Václav, „více slavný“. Veronika: Jméno řeckého původu. Z Phereniké, „nositelka vítězství“. Někdy se vykládá jako jméno řecko-latinského původu, které má původ ve spojení veraiconica, „pravý obraz“. Viktorie: Jméno latinského původu. Ženská forma jména Victorius. Odvozeno ze slova victoria, „vítězství“. Viola: Jméno latinského původu. Z viola, „fialka“. Zuzana: Jméno hebrejského původu. Z šóšanná, „lilie“.
49
11.1.3. Přehled španělských mužských jmen Aarón: Jméno hebrejského původu. Etymologie není jasná. Vykládá se jako „prorocký“, „osvícený“, případně „světlý“ nebo „hornatý“. Možná je základu egyptského. Adam: Jméno hebrejského původu. Etymologie není zcela jasná. Vykládá se jako „pozemšťan“, „ člověk“, „z červené hlíny“. Jedná se o cizí (např. anglickou, německou, francouzskou, českou či ruskou) podobu jména. Kastilská varianta je Adán. Adrián: Jméno latinského původu. Odvozeno z latinského Hadrianus, což znamená „z města Hadrie“. Aitor: Jméno baskického původu. Pravděpodobně odvozeno z baskického slova aita, „otec“. Alberto: Jméno germánského (německého) původu. Nejspíše zkrácenina jména Adalbert, které vzniklo z německého adal, v češtině „vznešený“ a berht, „vznešený“, „zářící“. Aleix: Jméno řeckého původu. Pravděpodobně z řeckého alexein, tedy „bránit“. Možná také vzniklo zkrácením řeckého jména Alexandros. Jde o katalánskou podobu kastilského jména Alejo. Alejandro: Jméno řeckého původu. Z řeckého Alexandros, „obránce mužů“. Alex: Viz Aleix. Jde o cizí podobu kastilského jména Alejo. Alonso: Jméno germánského (německého) původu. Etymologie není jasná. Pravděpodobně vzniklo z německého adal, „vznešený“ a funs, „připravený k boji“. Jde o variantu jména Alfonso. Álvaro: Jméno germánského (pravděpodobně německého) původu. Etymologie není jasná. Vzniklo asi z all, „všechno“ nebo adal, „vznešený“ a wars, „obezřetný“, „chráněný“. Ander: Viz Andrés. Jedná se o baskickou podobu kastilského jména Andrés. Andrés: Jméno řeckého původu. Z řeckého andreios, „mužný“, „statný“. Ángel: Jméno řeckého původu. Z řeckého angelos, „anděl“, „Boží posel“. Jde o křesťanské jméno. Antonio: Jméno latinského původu. Z latinského jména Antonius, jehož význam není jasný. Možná odvozeno od ante, tedy v češtině „přední“, „vynikající“, případně má jméno etruský základ. Arnau: Jméno germánského (německého) původu. Složené z arn, „orel“ a wald, „moc“, „vláda“. Je to katalánská forma jména Arnaldo. Asier: Jméno baskického původu. Je vykládáno jako „začátek“. Biel: Viz Gabriel. Jedná se o katalánskou zkráceninu tohoto jména. Bruno: Jméno germánského (německého) původu. Ze staroněmeckého brún, „snědý“, „opálený“.
50
Carlos: Jméno germánského (německého) původu Ze staroněmeckého karl, „svobodný muž“ Cristián: Jméno řeckého původu Z řeckého christianos, „křesťan“, „Kristův“, což je odvozeno od Christos, „Kristus“, „pomazaný“. Daniel: Jméno hebrejského původu. Z Dáníél, překládá se jako „Bůh je můj soudce“, „Bůh soudí“. Darío: Jméno perského původu. Z dáravavauš, „držitel dobra“. David: Jméno hebrejského původu. Pravděpodobně z hebrejského dawid. Vykládá se jako „miláček“, „miláček Boží“. Diego: Jméno hebrejského původu. Pravděpodobně se jedná o románskou variantu jména Jakub. Soudí se, že má původ v latinském Jacobus, ze kterého vznikl Santiago (Sant a Iago). Ze jména Santiago se pak oddělil Tiago a fonetickými změnami vznikla výsledná podoba Diego. Dylan: Jméno velšského původu. Nejasná etymologie, možná keltského základu s významem „moře“. Eduardo: Jméno anglosaského původu. Ze staroanglického ead a weard, což znamená „bohatý strážce“. Enrique: Jméno germánského (německého) původu. Odvozeno z haim, „domov“, „vlast“ a ric, „mocný“. Překládá se jako „vládce domu, otčiny“. Enzo: Nejspíše jméno germánského (německého) původu. Pravděpodobně se jedná o italskou domáckou formu jména Enrico (španělsky Enrique, česky Jindřich), což je germánské jméno odvozené z haim, „domov“, „vlast“ a ric, „mocný“. Překládá se jako „vládce domu, otčiny“. Je možné, že se jedná také o domáckou podobu jména Vincenzo. Eric: Jméno germánského (německého či skandinávského) původu. Složeno er, „čest“ nebo ewa, „věčnost“, „zákon“ a ric, „mocný“. Možný výklad je „mocný vládce“. Eric je cizí (anglická, francouzská nebo také katalánská) varianta tohoto jména. Kastilská podoba je Erico. Erik: Viz Eric. Erik je cizí (švédská a dánská) podoba kastilského Erico. Fernando: Jméno germánského (německého) původu. Vzniklo složením z frid, „mír“ a nand, „odvážný“. Francisco: Jméno románského (italského) původu. Vzniklo z italského francesco, tedy „Francouz“, „Francouzek“. Údajně tak říkal otec v dětství sv. Františku z Assisi pro jeho náklonnost k francouzštině. Francisco Javier: Viz Francisco a Javier. Jde o složené jméno. Francisco Javier (česky František Xaverský) byl španělský světec, který žil v 16. století. Gabriel: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Gabriél, což se obvykle vykládá jako „Bůh je silný“, „Bůh je má síla“.
51
Gael: Jméno nejasného původu. Rozšířilo se z Bretaně, jeho kořeny jsou možná keltské. Gerard: Jméno germánského (německého) původu. Vzniklo složením z ger/geir, „kopí“ a hard, „tvrdý“. Gerard je katalánská (ale třeba také anglická) podoba kastilského Gerardo. Gonzalo: Jméno germánského (německého) původu. Španělský Gonzalo má ale původ v latinské variantě (Gundisalvus) německého jména. Význam není jasný. Jméno je složeno zřejmě z gund, „boj“ a německého alb, případně latinského albus, „bílý“ nebo salvus, „zdravý“. Guillermo: Jméno germánského (německého) původu. Německá podoba Willhelm vznikla složením z will, „ochránce“ a helm, „přilba“. Héctor: Jméno řeckého původu. Etymologie je nejasná. Snad z řeckého écho, „mít“, „chránit“, „vytrvat“. Hugo: Jméno germánského (německého) původu. Odvozeno z německého hugu, „inteligence“. Vykládá se jako „duchaplný“. Může jít také o zkráceninu jmen začínajících na Hug (Hugoberto, Hugobaldo). Ian: Viz Juan. Ian je skotská forma kastilského Juan. Ignacio: Jméno latinského původu. Nejasný význam. Odvozuje se od latinského ignitus, „ohňový“, „rozpálený““. Je možné, že základ jména je prerománský. Iker: Jméno baskického původu. Pravděpodobně znamená „navštívení“. Isaac: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Jiccháq. Vykládá se jako „veselý“, „(Bůh) se bude smát“. Ismael: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Jišmaél, „Bůh (mě) uslyší, poslouchá“. Iván: Viz Juan. Je to slovanská podoba tohoto jména. Izan: Jméno nejasného původu a významu. Jaime: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Jahaqóbh. Vykládá se jako „druhorozený“ či „ten, kdo drží za patu“. Jaime je varianta jména Jacobo či Santiago, česky Jakub. Svůj základ má v lidové latině a jménu Jacomus. Jan: Viz Juan. Jan je katalánské hypokoristikum kastilského jména Juan, dále také cizí podoba tohoto jména (mezi jinými např. česká, polská a skandinávská). Javier: Jméno baskického původu. Španělská forma jména Xabier, což bylo původně toponymum složené z etxe, „dům“ a berri, „nový“. Jesús: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Ješua. Vykládá se jako „zachránce“, „Jahve je Spasitel“. Joan: Viz Juan. Joan je katalánská podoba jména. Joel: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Jóél, „Pán je Bůh“. 52
Jon: Viz Juan. Jon je baskická podoba kastilského Juan, dále také např. švédská varianta tohoto jména. Jordi: Viz Jorge. Jordi je katalánská podoba jména. Jorge: Jméno řeckého původu. Z řeckého geórgos, „rolník“, „zemědělec“. José: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Jóseph. Vykládá se jako „Bůh přidá, rozhojní“, případně „ať přidá“. José Antonio: Viz José a Antonio. Jde o složené jméno. José Manuel: Viz José a Manuel. Jde o složené jméno. Juan: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Jochánán. Vykládá se jako „Bůh odpouští“, „Bůh je milostivý“. Leo: Jméno latinského původu. Leo je varianta jména León, v překladu „lev“. Luca: Viz Lucas. Luca je italská verze jména. Lucas: Jméno latinského původu. Pravděpodobně z latinského Lucanus, „z Lukánie“. Luis: Jméno germánského (německého) původu. Ze staroněmeckého hlút a wíg, „slavný bojovník“. Manuel: Jméno hebrejského původu. Zkrácená verze jména Emanuel. Z hebrejského Immánúél, „Bůh s námi“. Marc: Viz Marcos. Marc je katalánská podoba jména. Marco: Viz Marcos. Marcos: Jméno latinského původu. Z latinského Marcus, nejspíše odvozeno od boha Marta. Vykládá se jako „bojovník“ či „zasvěcený Martovi“. Základ jména je možná etruský. Mario: Jméno latinského původu. Z latinského Marius, „z rodu Mariů“. Nejasná etymologie, možná etruský původ. Základem může být latinské mas, „muž“, případně jméno boha války Mars. Martí: Viz Martín. Martí je katalánská podoba jména. Martín: Jméno latinského původu. Z latinského Martinus, „Martův“, „zasvěcený bohu Martovi“, „bojovný“. Mateo: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Mattithjáh, což se vykládá jako „dar Boží“. Miguel: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Micháél, „kdo je jako Bůh?“. Miguel Ángel: Viz Miguel a Ángel. Jde o složené jméno, které se rozšířilo z Itálie. Tam jej proslavil renesanční umělec Michelangelo Buonarroti. 53
Mohamed: Jméno arabského původu. Z arabského muhammad, „chvályhodný“. Nicolás: Jméno řeckého původu. Složené z níkos a laós, „vítězství lidu“ či „vítěz nad lidem“. Nil: Jméno latinského původu. Odvozeno od řeky Nil, „nilský“. Jedná se pravděpodobně o katalánskou podobu jména. Kastilská varianta je Nilo. Oliver: Jméno nejasného původu. Jednou z možností je původ v latinském oliva, s výkladem „pěstitel oliv“. Oliver může mít také původ germánský se základem v severských jazycích. Jde o katalánskou, případně také anglickou variantu kastilského Oliverio. Omar: Jméno arabského původu. Etymologie není jistá. Pravděpodobně odvozeno od slovesa amara, „vzkvétat“, „budovat“. Oriol: Jméno latinského původu. Odvozeno z přídavného jména aureolus, „zlatý“. Óscar: Jméno germánského původu. Pravděpodobně ze staroislandského Asgeirr, „kopí boží“. Pablo: Jméno latinského původu. Z latinského paulus, „malý“, „skromný“. Pau: Viz Pablo. Pau je katalánská podoba jména. Pedro: Jméno řeckého původu. Z řeckého petros, „skála“. Jde o doslovný překlad aramejského képhá. Pol: Viz Pablo. Pol je středověká podoba tohoto jména rozšířená v Katalánsku, Galicii, Asturii nebo na Baleárských ostrovech. Rafael: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Rapháél. Překládá se jako „Bůh léčí“. Raúl: Jméno germánského (německého) původu. Z německého rad, „rada“ a wulf, „vlk“. Vykládá se tedy jako „moudrý vlk“. Rayan: Snad jméno anglického původu. Kořeny má nejspíš v keltském rí, „král“, z čehož se vyvinulo jméno Rian. Může jít ale také o původem arabské jméno Rayyan. Roberto: Jméno germánského (německého) původu. Německá podoba Hrodberht vznikla složením z hrod, „sláva“ a berht, „zářivý“. Rodrigo: Jméno germánského (německého) původu. Vzniklo složením z hrod, „sláva“ a ric, „mocný“. Rubén: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Rúbén. Nejasný význam. Snad složeno z rú, „hle“ a ben, „dítě“. Samuel: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Šemúél, obvykle se vykládá jako „jméno Boží“. Santiago: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Jahaqóbh. Vykládá se jako „druhorozený“ či „ten, kdo drží za patu“. Santiago je španělská varianta jména. Vznikla spojením Sanct, „svatý“ a Iago, „Jakub“. Pochází z lidové latiny. 54
Saúl: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Šaúl, „žádaný (Bohem)“. Sergio: Jméno latinského původu. Význam vychází nejspíše z latinského servus, „služebník“. Thiago: Jméno hebrejského původu. Pravděpodobně portugalská forma latinského Jacobus. Z hebrejského Jahaqóbh. Vykládá se jako „druhorozený“ či „ten, kdo drží za patu“. Unai: Jméno baskického původu. Odvozeno z baskického unai, „pasáček krav“. Víctor: Jméno latinského původu. Z latinského victor, „vítěz“. Yago: Jméno hebrejského původu. Starší galicijská forma latinského Jacobus. Původem je z hebrejského Jahaqóbh. Vykládá se jako „druhorozený“ či „ten, kdo drží za patu“. Yeray: Jméno kanárského původu. Původně se jednalo o toponymum. Pravděpodobně má původ v guančtině (starý jazyk, kterým se mluvilo na Kanárských ostrovech) a vykládá se jako „veliký“.
55
11.1.4. Přehled španělských ženských jmen Abril: Jméno latinského původu. Z latinského aprilis, „dubnový“. Adriana: Jméno latinského původu. Je to femininum odvozené od latinského jména Hadrianus, „z města Hadrie“. África: Jméno latinského původu. Ženské jméno África vzniklo ve Španělsku odvozením z mariánského pojmenování (Nuestra Señora de África). África je původem latinský název kontinentu. Aina: Viz Ana. Jde pravděpodobně o baleárskou variantu jména. Ainara: Jméno baskického původu. Z baskického ainhara, „vlaštovka“. Ainhoa: Jméno baskického původu. Jméno je odvozeno od stejně znějícího názvu mariánského poutního místa v Baskicku. Pochází odtud pojmenování Panny Marie Nuestra Señora de Ainhoa. Aitana: Jméno nejasného původu. Aitana je původně název hory v provincii Alicante. Toto toponymum je asi iberského základu, vzniklo snad z Edetana, „hora příslušníků iberského kmene, který osidloval tuto lokalitu“. Existují ale i jiné teorie, některé přisuzují jménu Aitana např. arabský základ. Alba: Jméno latinského původu. Pravděpodobně z latinského alba, „běloskvoucí“, „bílá“. Alejandra: Jméno řeckého původu. Ženská podoba jména Alejandro. Z řeckého Alexandros, „obránce mužů“. Alexia: Jméno řeckého původu. Ženská podoba jména Alexis, což je latinská podoba kastilského Alejo. Pravděpodobně z řeckého alexein, tedy „bránit“. Možná také vzniklo zkrácením řeckého jména Alexandros. Alicia: Jméno nejasného původu. Pravděpodobně jméno vzniklo z francouzského jména Aalis nebo Alis, případně zkrácením z německého Adelaida. Alma: Pravděpodobně jméno latinského původu. Z alma, „plodná“, „živitelka“. Ve španělštině znamená alma „duše“. Ana: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Channáh., „milostiplná“, „milá“. Andrea: Jméno řeckého původu. Ženská varianta jména Andrés. Z řeckého andreios, „mužný“, „statný“. Ane: Viz Ana. Jedná se o baskickou podobu jména. Ángela: Jméno řeckého původu. Ženská podoba jména Ángel. Z řeckého angelos, „anděl“, „Boží posel“. Jde o křesťanské jméno. Anna: Viz Ana. Jedná se o katalánskou (ale také cizí, např. italskou či českou) podobu jména. Ariadna: Jméno pravděpodobně řeckého původu. Z řeckého ari a andanó, „ctihodná“, „vážená“. 56
Arlet: Jméno germánského (německého) původu. Přejato z francouzštiny, původní význam je snad „bojový šíp“. Aroa: Jméno baskického původu. Překládá se jako „roční období“, „věk“. Aya: Pravděpodobně jméno hebrejského původu. Vzniklo z hebrejského základu ve Francii. Někdy se vykládá jako „pták“. Případně se usuzuje na japonský původ jména. Berta: Jméno germánského (německého) původu. Ze základu beraht, „zářící“, „skvělá“. Blanca: Jméno germánského (německého) původu. Jméno vzniklo ve Španělsku z germánského základu blank, „bílý“. Překládá se jako „bílá“, „běloskvoucí“. Candela: Jméno románského (španělského) původu. Jedná se o hypokoristikum jména Candelaria, což je současně název křesťanského svátku, česky „Hromnice“. Carla: Jméno germánského (německého) původu. Ženská forma jména Carlos. Ze staroněmeckého karl, „svobodný muž“. Carlota: Viz Carla. Jedná se o z francouzštiny přejaté deminutivum tohoto jména. Carmen: Jméno latinského původu. Vzniklo ve Španělsku z latinského carmen, „píseň“. Osamostatnilo se z mariánského pojmenování Nuestra Señora del Carmen, „Panna Marie Karmelská“. Carolina: Viz Carla. Je to z latiny přejaté jméno, které vzniklo osamostatněním adjektiva ke jménu Karel, latinsky Carolinus. Celia: Jméno latinského původu. Odvozeno pravděpodobně z caelum, „nebe“. Caelius je také jeden z římských pahorků. Clara: Jméno latinského původu. Z latinského clara, „zářící“, „slavná“. Claudia: Jméno latinského původu. Znamená „náležející k rodu Klaudiů“. Jméno rodu je odvozeno od latinského claudus, „kulhavý“. Cristina: Jméno řeckého původu. Odvozeno od řeckého Christos, „Kristus“, což znamená „pomazaný“. Daniela: Jméno hebrejského původu. Ženská podoba jména Daniel. Z Dáníél, překládá se jako „Bůh je můj soudce“, „Bůh soudí“. Diana: Jméno latinského původu. Z latinského dius či divius, „božský“. Diana byla římská bohyně měsíce a lovu. Elena: Viz Helena. Elsa: Viz Isabel. Emma: Jméno germánského (německého) jméno. Původ však není zcela jasný. Snad z německého Erma, „pečovatelka“, „veselá“.
57
Erika: Jméno germánského (německého či skandinávského) původu. Ženská podoba jména Erik. Složeno er, „čest“ nebo ewa, „věčnost“, „zákon“ a ric, „mocný“. Možný výklad je „mocný vládce“. Erika je cizí (švédská a dánská) podoba kastilského jména Erica. Eva: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Havváh, „živá“ či „životodárná“. Gabriela: Jméno hebrejského původu. Ženská podoba jména Gabriel. Z hebrejského Gabriél, což se obvykle vykládá jako „Bůh je silný“, „Bůh je má síla“. Helena: Jméno řeckého původu. Obvykle se považuje za jméno odvozené z řeckého hélene, „světlo“, „svítilna“. Chloe: Jméno řeckého původu. Z řeckého chlóé, „mladá dívka“. Inés: Jméno řeckého původu. Z řeckého hagné, „čistá“, „neposkvrněná“. Irene: Jméno řeckého původu. Z řeckého eiréné. Vykládá se jako „mírumilovná“. Iria: Jméno baskicko-iberského původu. Je odvozeno z názvu města Iria Flavia v Galicii. Pravděpodobně tento název vznikl z baskicko-iberského ili-iri, „město“. Iris: Jméno řeckého původu. Znamená „duha“. Isabel: Jméno hebrejského původu. Jde o španělskou variantu jména Elisabet. Z hebrejského Elíšébah, „Bůh je má přísaha“. Jana: Jméno hebrejského původu. Ženská varianta jména Jan. Z hebrejského Jochánán. Vykládá se jako „Bůh odpouští“, „Bůh je milostivý“. Jana je katalánské hypokoristikum kastilského Juana, dále také cizí podoba tohoto jména (mezi jinými např. česká, polská a skandinávská). Jimena: Jméno nejasného původu. Začalo se používat ve Španělsku ve středověku. Původ není zřejmý. Možná se jedná o variantu jména Simona/Šimona, případně může být prerománského základu. Julia: Jméno latinského původu. Ženská varianta jména Julius, „náležející k rodu Juliů“. Význam není jasný. Někdy se odvozuje od Iovilius, „Jupiterův“, případně se vykládá jako „vlasatý“, „mladý“. Laia: Jméno řeckého původu. Jedná se o katalánské hypokoristikum od jména Eulalia, které se překládá jako „blahořečící“, „dobře mluvící“. Lara: Jméno latinského původu. Etymologie není jasná, snad odvozeno z latinského lar, „lar (římský bůžek)“. Laura: Jméno latinského původu. Odvozeno z latinského laurel, „vavřín“, přeneseně „vítězství“. Leire: Viz Leyre.
58
Leyre: Nejasný původ. Jedná se o variantu jména Leyre. Jméno je odvozeno od stejnojmenného názvu hory v regionu Navara. V oblasti se nachází klášter San Salvador de Leyre. Název může být odvozen z latiny. Lidia: Jméno řeckého původu. Znamená „pocházející z Lýdie“. Lola: Jméno románského (španělského) původu. Jedná se o hypokoristikum jména Dolores, které vzniklo z pojmenování Panny Marie (Nuestra Señora de los Dolores, „Panna Marie bolestná“). Lucía: Jméno latinského původu. Ženská forma jména Lucius, „zářící“, „světlý“. Základem je latinské lux, „světlo“. Luna: Jméno latinského původu. Mytologické jméno, které v překladu znamená „měsíc“. Malak: Jméno arabského původu. V arabštině znamená „anděl“. Manuela: Jméno hebrejského původu. Ženská podoba jména Manuel. Vzniklo zkrácením jména Emanuel. Z hebrejského Immánúél, „Bůh s námi“. Mar: Jméno románského (španělského) původu. Je odvozeno z pojmenování Panny Marie Nuestra Señora del Mar, „Naše Paní mořská“. Mara: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Marah, „hořká“. María: Jméno hebrejského původu. Původní verzí bylo Miriam, hebrejsky Mirjam. Vykládá se jako „milovaná Bohem“ nebo také „hořká“. Etymologie ale není jasná. Možná je jméno nehebrejského základu. Marina: Jméno latinského původu. Nejspíše odvozeno z latinského marinus, „námořník“. Marta: Jméno aramejského původu. Z aramejského Márthá, „hospodyně“, „paní domu“. Martina: Jméno latinského původu. Ženská verze jména Martín. Z latinského Martinus, „Martův“, „zasvěcený bohu Martovi“ či „bojovný“. Mia: Jméno hebrejského původu. Pravděpodobně se jedná o germánskou zkrácenou formu jména María. Mireia: Jméno románského (patrně okcitánského) původu. Původ není zcela jistý. Nejspíše je jméno odvozeno z okcitánského mirar, „obdivovat“. Možná pochází přímo z latinského mirus, „obdivuhodný“. Miriam: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Mirjam. Jméno se vykládá jako „milovaná Bohem“ nebo jako „hořká“. Nadia: Jméno slovanského původu. Zkrácenina ruského Naděžda, což znamená „naděje“. Nahia: Jméno baskického původu. V překladu znamená „touha“. Naia: Jméno baskického původu. V překladu znamená „(mořská) vlna“. Naiara: Viz Nayara. 59
Natalia: Jméno latinského původu. Z latinského natalis, „rodný“. Vztahuje se ke dni narození Ježíše, tedy k Vánocům. Nayara: Jméno baskického původu. Odvozeno od názvu města v Baskicku. Zároveň je zde mariánské poutní místo. Nerea: Jméno řeckého původu. Nereus byl řecký bůh hromu. Vykládá se jako „téct“, „ať teče voda“. V baskičtině se toto jméno překládá jako „moje“. Noa: Jméno hebrejského původu. Považuje se obvykle za ženskou podobu starozákonního jména Noé. Význam není jistý, vykládá se jako „pohyb“. Noelia: Jméno románského (francouzského) původu. Ženská podoba jména Noel. Vychází z francouzského Noël, „Vánoce“. Původně se toto jméno dávalo dětem, které se narodily v den narození Krista. Nora: Jméno germánského (severského) původu. Jedná se zřejmě o zkráceninu jmen zakončených na – nora, tedy Eleonora, Leonora, Honora, apod. Rozšířilo se ze severských zemí. Nuria: Jméno katalánského původu. Odvozeno z mariánského pojmenování La Mare de Déu de Núria, „Matka Boží z Nurie“. Olivia: Jméno latinského původu. Odvozeno z latinského oliva, „oliva“. Ona: Jméno hebrejského původu. Jde o katalánskou zkráceninu jména Mariona, což je původem varianta hebrejského jména Marie. Paola: Viz Paula. Je to cizí (italská) ženská varianta jména Pablo. Patricia: Jméno latinského původu. Vzniklo z patricius, „patricij“. Paula: Jméno latinského původu. Ženská varianta jména Pablo. Z latinského paulus, „malý“, „skromný“. Raquel: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Ráchél, „ovce“. Rocío: Jméno románského (španělského) původu. Odvozeno z mariánského pojmenování Nuestra Señora del Rocío. Rocío v překladu znamená „rosa“. Salma: Jméno arabského původu. Význam není jasný, odvozeno snad z arabského sálima, „být v bezpečí“. Sandra: Jméno řeckého původu. Sandra je italská domácká podoba jména Alejandra, což je ženská podoba jména Alejandro. Z řeckého Alexandros, „obránce mužů“. Sara: Jméno hebrejského původu. Z hebrejského Sáráh, „kněžna“, „vznešená“, „paní“. Silvia: Jméno latinského původu. Odvozeno z latinského silva, „les“. Sofía: Jméno řeckého původu. Znamená „moudrost“. Valentina: Jméno latinského původu. Odvozeno z adjektiva valens, „zdravý“, „silný“. 60
Valeria: Jméno latinského původu. Odvozeno od slovesa valere, „být zdravý“, „být silný“. Vega: Jméno románského (španělského) původu. Vzniklo z mariánského pojmenování Nuestra Señora de la Vega. Vera: Jméno slovanského původu. Znamená „víra“. Může se jednat ale také o latinské jméno (z latinského verus, „správný“). Victoria: Jméno latinského původu. Ženská forma jména Victorius. Odvozeno ze slova victoria, „vítězství“. Yanira: Jméno řeckého původu. Jedná se o jméno jedné z řeckých bájných mořských nymf. Zoe: Jméno řeckého původu. V překladu znamená „život“.
61
