Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav klasických studií

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav klasických studií

Bakalářská diplomová práce

2015

Bc. Anna Polášková

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Ústav klasických studií Dějiny starověku

Bc. Anna Polášková Životodárná voda – zavlažovací systémy starověkých civilizací

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Jan Plocek 2015 2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

............................................................................... Podpis autora práce 3

Na tomto místě bych ráda vřele poděkovala vedoucímu mé bakalářské diplomové práce Mgr. Janu Plockovi za odborné vedení, cenné rady a připomínky.

4

Tuto práci věnuji své mamince Anně Poláškové a zároveň bych jí chtěla poděkovat za neustálou podporu a vytváření příznivých podmínek pro mé studium.

5

Obsah Úvod ............................................................................................................................... 8 Vodohospodářství v různých typech oblastí................................................................... 9 Salinita ...................................................................................................................... 11 Přední východ ............................................................................................................... 12 Mezopotámie ............................................................................................................ 12 Visuté zahrady Semiramidiny ............................................................................... 14 Levanta...................................................................................................................... 16 Malá Asie .................................................................................................................. 17 Plodiny ...................................................................................................................... 19 Shrnutí ....................................................................................................................... 19 Egypt............................................................................................................................. 20 Údolí ......................................................................................................................... 23 Delta .......................................................................................................................... 25 Fajjúm ....................................................................................................................... 26 Používané vodní systémy.......................................................................................... 26 Plodiny ...................................................................................................................... 28 Shrnutí ....................................................................................................................... 29 Řecko ............................................................................................................................ 30 Thesálie ..................................................................................................................... 30 Peloponés .................................................................................................................. 31 Boiótie ....................................................................................................................... 32 Kréta a ostrovy .......................................................................................................... 34 Plodiny ...................................................................................................................... 35 Shrnutí ....................................................................................................................... 36 Itálie .............................................................................................................................. 37 Centrální Itálie .......................................................................................................... 37

6

Pádská nížina ............................................................................................................ 38 Římské vodní systémy .............................................................................................. 39 Plodiny ...................................................................................................................... 40 Shrnutí ....................................................................................................................... 41 Závěr ............................................................................................................................. 42 Bibliografie ................................................................................................................... 44

7

Úvod Předkládaná

bakalářská

diplomová práce pojednává o

vodohospodářství

a

zavlažovacích systémech ve starověkém Středomoří. Území, kterými se ve své práci zabývám, jsou Přední východ, Egypt, Řecko a Itálie. Kapitoly jsou rozčleněny dle přibližného chronologického vzniku zemědělských civilizací a každá oblast je následně rozčleněna na menší území z důvodu rozdílného charakteru krajiny a jejího vývoje. Téma mé práce je velmi rozsáhlé, proto jsem vynechala analýzu oblastí v západní Africe, Hispánie a Gálie a Illyrika, což byly římské provincie a soustředím se jen na vlastní Itálii. Obzvláště v dnešním Španělsku máme dochováno množství římských akvaduktů, které by jistě vydaly na samostatnou bakalářskou práci. Dále ve své práci zmiňuji i plodiny, které se v dané oblasti pěstovaly a také jejich význam. Toto téma je výjimečné a zajímavé i tím, že v sobě sjednocuje několik vědeckých oblastí, které mě velmi zajímají, a to historii, geografii a filologii, které se navzájem v mé práci doplňují. Stěžejním zdrojem pro mou práci byl článek Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region,1 jenž podává komplexní přehled o zavlažování v celém mediteránním prostoru. Literatury ke každé z kapitol je poměrně velké množství, tudíž jsem čerpala jak z monografií, tak z odborných článků (viz Bibliografie). Doklady o zavlažovacích systémech a vodohospodářství jsem demonstrovala na antických pramenech, se kterými jsem během tvorby mé práce pracovala. Při analyzování antických zavlažovacích systémů jsem také sledovala i nejnovější dění v oblasti historického bádání, které jsem reflektovala např. v kapitole Visuté zahrady Semiramidiny. Cílem mé práce je analýza a srovnání zavlažovacích vodních systémů v antickém Středomoří a popis způsobu jejich funkce. V mé práci bych chtěla podat jasný pohled na využívané vodní systémy, jejich vývoj a rozšíření.

1

Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 111 – 148.

8

Vodohospodářství v různých typech oblastí Vědci se domnívají, že zavlažování nebyla znalost, kterou by si různé kultury předávaly, ale každá ji vyvinula samostatně dle svých potřeb. Tato teorie je podpořena nálezy z izolovaných oblastí jako je Peru, Čína, Mexiko apod., které nebyly ve vzájemném kontaktu, aby se o této zásadní dovednosti mohly poučit. Na druhou stranu zavlažování se vyvinulo v celé Euroasii od Indie po Hispánii velmi brzy, a proto zde nějaký druh imitace nelze vyloučit. Doklady předávání znalostí a dovedností v oblasti zavlažování a vodohospodářství podávají mytologické příběhy. Například Danaos, mýtický král Argu, který se přeplavil z Egypta se svými padesáti dcerami, předal své vědomosti o zavlažování Řekům.2 Tématika vody se kolem této postavy objevovala několikrát. Např. 49 dcer, které uposlechly otce a zabily své manžely, byly v Podsvětí potrestány tím, že navěky naplňovaly nádoby s vodou, ze kterých ale voda prosakovala stále ven.3 V oblasti Středozemního moře se vyskytují vysoké horské hřebeny, které zadržovaly poměrně velké množství vody. Na Pyrenejském poloostrově jsou to pyrenejské Kordillery, Pyreneje, Alpy a Apeniny v Itálii. Balkánský poloostrov je tvořen Dinárským pohořím táhnoucí se od dnešního Slovinska přes Albánii až do Řecka. Malá Asie je samozřejmě také velmi hornatá oblast, nachází se zde dlouhé pohoří Taurus. Dále na jihu na území dnešního Izraele a Sýrie se nachází Golanské výšiny, Sinajské pohoří na jihu Sinajského poloostrova a konečně na západě Afriky je slavné pohoří Atlas.4 Jak vidíme, oblast Středomoří je velmi hornatá. Podzemní prameny byly v těchto oblastech jistějším zdrojem vláhy, jelikož byla minimalizována ztráta kvůli odpařování, a proto byly budovány podzemní kanály pro svod vody, jak např. uvidíme v případech na Předním východě. Byly budovány i hluboké studny, i když bylo namáhavé vodu dostat na povrch. Takováto zařízení lze potkat ještě dnes v oblastech Atlasu, v oázách v Africe nebo v níže položených oblastech v oblasti Palestiny. Samozřejmě v oblastech ležících příliš blízko moře mohly studny obsahovat poloslanou vodu, která nebyla vhodná pro zavlažovací účely a mohla znehodnotit půdu a snížit tak její

2

Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 115. 3 Lenardon, Robert J., Classical Mythology. New York: Longman, 1985. s. 378. 4 Philipson, A. Das Mittelmeergebiet. Leipzig: B. G. Teubner. 1914. s. 32 – 45.

9

úrodnost.5 Hornaté terény byly zřejmě už ve starověku upravovány terasovitě a s tím byla spojená i snaha o udržení vláhy v terénu tohoto typu. Terasovitá úprava má totiž dva hlavní, charakteristické a důležité rysy, a to shromažďování vody a zabraňování půdní erozi. Mimo to i rozšiřuje množství orné půdy. Regiony, které disponovaly i v létě zásobami vody, vděčily za své ideální podmínky pro zemědělství reliéfu i klimatu. Žádný jev na zemském povrchu není vice ovlivňován klimatem než vodstvo.6 Zemědělské oblasti se tak povětšinou omezovaly na území kolem nějaké říčky, jezera či potoku nebo v oblasti, kde pramenil nějaký vodní zdroj. Oblasti bohaté na pravidelný a dostatečný přísun vody se objevovaly jen zřídka, jednalo se především o oblasti kolem Nilu a severních hranic mediteránního prostoru. Starověký zemědělec se však v mediteránním prostoru potýkal s mnohými problémy. Jednalo se o kolísající množství sezónních srážek, salinitu7 a hlavně o nedostatek orné půdy. To je nutilo rozšiřovat orbu i do vysušených oblastí, bažin nebo hornatých svahů. Tato půda byla často bohatá na minerály a plodinám se velmi dařilo. Podle množství vody zemědělci dokázali vypěstovat pravidelnou úrodu,8 proto byl vyvinut např. v Egyptě systém k měření výšky záplav, který je v podstatě stejný i dnes. Konkrétní popis bude v kapitole o Egyptě. Sám Plinius starší nám o významu měření zanechal zprávu: „Měření zvýšení se počítá na studny (lokty).9 Nejvíce žádoucí výška je 16 loktů. Pokud voda nedosáhne této výšky, pak se nezaplaví celá oblast. Pokud voda převýší tuto výšku, pak zpomalí proces pěstování. V druhém případě se ztrácí čas pro zasetí, protože půda je bahnitá. V prvním případě je země zase tak vyprahlá, že zasetí je bez užitku. Stát má důvod zaznamenávat oba případy. Při dvanácti loktech je hlad, při třinácti utrpení, při čtrnácti je veselí, při patnácti jistota, při šestnácti ráj. Nejvyšší voda doteď se objevila za Claudia ve výšce osmnácti loktů a nejnižší v roce bitvy u Pharsalu ve výšce pěti loktů10

5

Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 116-117. 6 Philipson, A. Das Mittelmeergebiet. Leipzig: B. G. Teubner. 1914. s. 132. 7 Viz kapitola Salinita. 8 Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 117. 9 Felgr, P. Egyptské délkové míry. Starověký Egypt. [online]. 2013 [cit. 2015-05-31]. Dostupné z: http://www.starovekyegypt.net/egyptske-miry/egyptske-delkove-miry.php. 10 Plin. Nat., V, 10, 57-58. auctus per puteos mensurae notis deprehenduntur. iustum incrementum est cubitorum XVI. minores aquae non omnia rigant, ampliores detinent tardius recedendo. hae serendi tempora absumunt solo madente, illae non dant sitiente. utrumque reputat provincia. in XII cubitis famem sentit,

10

Velmi důležité bylo obdělávání půdy kolem říčních toků a bažinatých oblastí, protože tyto oblasti byly bohaté na humus. Rezervoáry vody byly vytvořeny pomocí hrází při horním toku řeky a tato zásoba vody se mohla použít později, když bylo potřeba.11 Řadu takových pokusů o vysoušení jezerních a bažinatých oblastí máme doložených v Řecku a samozřejmě i v Itálii. Římané byli v oblasti vodohospodářství velmi aktivní. Bližší popisu poskytnu v konkrétních kapitolách.

Salinita První lidé, kteří se snažili si cíleně vypěstovat vlastní plodiny, postupem času zjistili, že je třeba se o své pole a rostliny starat. Museli tedy nejen zasít, ale i vyplevelit svá políčka a postarat se o to, aby rostliny měli vše, co potřebují, což se týkalo především vody. Je nutné plodiny nejen zalévat, ale dát i pozor, aby vody neměly až moc. V některých oblastech o vodu není nouze a prší dostatečně. V oblastech Středozemního moře, kde se rozvíjely první civilizace, je situace obtížnější. Tamní zemědělec musel opřít svou zemědělskou činnost o zavlažování a musel zajistit pravidelný a dostatečný přísun vhodné vody. Voda se musela dostat na pole ve správný čas, ve správném množství a v dostatečné kvalitě. I když se voda v suchých oblastech objeví, nemusí být vhodná pro pěstování plodin. I sladká voda obsahuje určité množství minerálů a solí, které omezují zemědělci výnosy. V suchých oblastech dochází k přirozenému vypařovaní vody a obsah minerálů a solí se koncentruje. Tento problém se dá vyřešit použitím velkého množství vody, která odplaví sůl. Je ale velmi důležité, aby se voda se solí vyhnala z polí pryč, jinak by zemědělec docílil jen toho, že by sůl vytáhl ze země na povrch. Boj se solí není jednorázový počin. Pěstování plodin v takových podmínkách je možné jen za existence dobrého odvodního systému a za přítomnosti pravidelného velkého přísunu kvalitní vody.12

in XIII etiamnum esurit, XIIII cubita hilaritatem adferunt, XV securitatem, XVI delicias. maximum incrementum ad hoc aevi fuit cubitorum XVIII Claudio principe, minimum V Pharsalico bello. 11 Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 119. 12 UC Davis: Earth and Planetary Sciences. Cowen, R. Ancient Irrigation. [online]. 1999 [cit. 2015-06-11]. Dostupné z: http://mygeologypage.ucdavis.edu/cowen/~GEL115/115CH17oldirrigation.html.

11

Přední východ Podle mnoha badatelů se první civilizace, které se rozvinuly díky zavlažovanému zemědělství, objevily v oblasti Mezopotámie a Egypta. Egypt měl k dispozici největší tok naší planety, kdežto Mezopotámie se rozkládala kolem dvou menších řek – Eufratu a Tigridu. Tehdejší obyvatelstvo se potýkalo s několika problémy. Jedním z problémů bylo to, že obdělávaná půda se rozkládala ve velmi ploché oblasti a s tím se pojil problém odvodňování. Na to navazoval problém se ztrátou orné půdy kvůli zvýšené salinitě. Podobné způsoby zavlažováni jako v Egyptě se v Mezopotámii datují do období 5000 – 3000 př. n. l.13

Mezopotámie Jedná se o oblast mezi řekami Eufrat a Tigris na jejich středním a dolním toku. Název získala podle řeckého označení Μεσοποταμία, což znamená „mezi řekami“. Tato oblast se dnes nachází na území Iráku, části Sýrie a Turecka. Badatelé většinou striktně rozdělují v rámci zavlažování tuto jihovýchodní oblast Předního východu na severní a jižní část. Systém zavlažování v nejstarším období fungoval na jihu nepřímým propojením obou řek. Říční koryto Eufratu bylo výše než Tigridu, proto byly využity vodní zdroje Eufratu pomocí spádového systému a Tigris, položený níže, přebytečnou vodu odvedl z polí pryč.14 Problematická byla oblast delty, která byla bažinatá a těžko obdělávatelná. Její potenciál nebyl využit, a proto vyvinuli Sumerové systém regulátorů vodního toku. V deltě se Eufrat a Tigris štěpil na řadu ramen, a aby Sumerové mohli zavodnit co největší oblast, využili těchto regulátorů během záplav, které se každoročně objevovaly od dubna do června, ke svodu vody z přirozených kanálů do uměle vytvořených, které na rozdíl od přirozených měly konstantní hloubku, a tak nehrozilo nechtěné vylití vody z mělčí části koryta. Tyto umělé kanály byly schopné odvést vodu do širokého okolí a zvětšit rozsah obdělávané půdy. Archeologické nálezy konstrukcí se omezují na jedno naleziště v dnešním město Tollo, ve starověku to bylo Girsu. Když byl ten to systém regulátorů během vykopávek v letech 1929 –

13

Bazza, M. Overview of the History of water resources and Irrigation Management in the Near East Region. Water Science and Technology: Water Supply. Vol. 7, No 1 2007. s. 201 – 202. 14 Tamtéž, s. 202.

12

1932 nalezen, nepodařilo se objasnit jeho účel a dostal se do povědomí jako „construction énigmatique“.15 Struktura regulátorů byla tvořena z pálených cihel spojených živicí.16 Do základů se zřejmě používal i rákos. Koryto regulátoru bylo přibližně 11 metrů dlouhé, 3 metry široké a 5 metrů hluboké. Objem vody tekoucí skrze regulátor byl upravován odnímatelným dřevěným trámem, který byl vkládán ke vtoku do kanálu. Výška trámové hráze mohla být samozřejmě zvyšována dle potřeby. Bylo velmi důležité, aby kanál za regulátorem měl konstantní průtok, protože příliš velké množství vody by zaplavilo oblast kolem kanálů a příliš malé množství by nestačilo na zavlažování.17 V severní části území byla situace zcela odlišná. Na severozápadě se rozkládá vysoké pohoří Zagros, na jehož jihozápadní straně se erozí půdy vytvořily planiny vhodné k obdělávání. Tato oblast je ovlivňována vlhkými západními větry, které vyletí po úpatí hor a ztratí svou vláhu, která zkapalní a steče do Tigridu. Sinacherib, asyrský panovník, zde v 7. stol. př. n. l. vybudoval síť kanálů, která měla převést vodu ze sezonních říček do těchto planin, které obsahovaly velmi kvalitní půdu. Sinacherib nechal vytvořit tuto síť v několika fázích, kdy se zaměřil na svod vody do pláně v okolí města Ninive a zbudoval neuvěřitelnou síť kanálů na severu říše.18 Součástí tohoto systému byl i známý akvadukt v Jerwan, který se nacházel nedaleko Ninive. Tento akvadukt přiváděl vodu do Ninive z pohoří Zagros ze vzdálenosti 95 km. Byl dlouhý 28 metrů, 7 metrů vysoký, 22 metrů široký a vodní koryto bylo 2 metry hluboké.19 Zachovala se nám zpráva od Hérodota, který popisuje Asýrii: „V zemi Asyřanů prší jen málo a toto je výživa kořenů obilí. Zavlažováním z řeky však roste a zraje obilí, ne jako v Egyptě když vstoupí řeka až do polí, ale ručně a pomocí vahadla. Celá babylonská země je totiž rozdělena kanály…Tato země je ze všech zemí nejúrodnější co do Démétřiných plodů.“20 Vahadlo je jednoduchý systém vyzvedávání vody, který se skládá z dlouhé dřevěné

15

Dight, R. J. W. The Construction and Use of Canal Regulators in Ancient Sumer, Aula Orientalis 20, 2002. s. 116. 16 Jedná se o organické kapaliny černé barvy, které jsou vysoce viskózní, Nejčastější formy živic jsou asfalt nebo dehet. 17 Dight, R. J. W. The Construction and Use of Canal Regulators in Ancient Sumer, Aula Orientalis 20, 2002. s. 119. 18 Ur, Jason A. Sennacherib's Northern Assyrian Canals: New Insights from Satellite Imagery and Aerial Photography. Iraq: 2005. s. 320 -326. 19 Hirst, K. K. The Aqueduct at Jerwan - Assyrian Water Control in Iraq. [online]. 2015 [cit. 2015-06-18]. Dostupné z: http://archaeology.about.com/od/assyria/fl/The-Aqueduct-at-Jerwan-Iraq.htm. 20 Hdt. I. 193. ἡ δὲ γῆ τῶν Ἀσσυρίων ὕεται μὲν ὀλίγῳ, καὶ τὸ ἐκτρέφον τὴν ῥίζαν τοῦ σίτου ἐστὶ τοῦτο: ἀρδόμενον μέντοι ἐκ τοῦ ποταμοῦ ἁδρύνεταί τε τὸ λήιον καὶ παραγίνεται ὁ σῖτος, οὐ κατὰ περ ἐν Αἰγύπτῳ αὐτοῦ τοῦ ποταμοῦ ἀναβαίνοντος ἐς τὰς ἀρούρας,ἀλλὰ χερσί τε καὶ κηλωνηίοισι ἀρδόμενος. ἡ γὰρ Βαβυλωνίη

13

tyče opřené o kůl. Jedna strana tyče byla opatřena kamenem na protiváhu, na druhé straně byl připevněn kbelík. První doklad o tomto systému máme z pečetního válečku ze 3. tisíciletí př. n. l.21

Obr. 1 - Pečetní váleček

Visuté zahrady Semiramidiny

Pokud mluvíme o zavlažování na Předním východě, nelze vynechat Visuté zahrady Semiramidiny. Dřívější název byl Visuté zahrady babylonské, jelikož se podle pramenů badatelé domnívali, že tyto zahrady byly v Babylonu. Tento div světa se ale jako jediný nepodařilo lokalizovat. Britská badatelka v oblasti asyrologie Stephanie Dalley se domnívá, že se zahrady nenacházely v Babyloně, ale v Ninive a byly spjaty s budovatelskou činností již zmiňovaného Sinacheriba. Bohužel svou teorii prozatím nemůže spolehlivě podložit archeologickými nálezy, protože vykopávky v této oblasti nejsou možné z důvodu velkého

χώρη πᾶσα, κατά περ ἡ Αἰγυπτίη, κατατέτμηται ἐς διώρυχας… ἔστι δὲ χωρέων αὕτη πασέων μακρῷ ἀρίστη τῶν ἡμεῖς ἴδμεν Δήμητρος καρπὸν ἐκφέρειν. 21 Moorey, P. R. S. Ancient Mesopotamian Materials and Industries: The Archaeological Evidence. Eisenbrauns: Indiana, 1999. s. 4.

14

nebezpečí teroristických útoků.22 Dalley má vypracovanou poměrně přesvědčivou teorii, kterou zaujala i mě a doufám, že se jí podaří ji jednou potvrdit při archeologických nálezech. Sinacherib tedy sváděl sítí dokonalého kanálového systému vodu od pohoří Zagor k hlavnímu městu Ninive. Tento systém se každý kilometr svažoval o 1 metr a dokonce překonal i údolí s menším vodním tokem, kde nechal zbudovat již zmiňovaný akvadukt. Stephanie Dalley se snažila i vyřešit problém, jak Sinacherib dostal vodu až na horní terasy zahrad a domnívá se, že použil Archimédův šroub, a to 400 let před Archimédovým narozením.23 Skrze Peršany byl převzat systém zvaný kanát,se kterým se poprvé setkal asyrský král Sargon II, a jejž použil během svého velkého vodního díla jeho syn Sinacherib kolem města Ninive. Kanát je systém podzemních kanálů, které přivádí samospádem vodu z hornatých oblastí. Stavitelé vyhloubili téměř vodorovný tunel s pozvolným spádováním, který přivedl vodu do sušších oblastí.24 Co předtím badatele po takovou dobu vedlo k možná chybným úsudkům, byla svědectví starověkých autorů. Zatímco Hérodotos popisuje v Babyloně vše kromě zahrad, Strabó a Diodórus Sicilský nám nechávají zprávy: „Sám Babylon leží na pláni…Visuté zahrady mají čtvercový půdorys a každá strana má 4 plethra.25 Má také klenuté terasy z kamenů čtvercového tvaru a jedna je posazena na druhé. Tyto kameny jsou plné hlíny, aby v nich mohly růst nejmohutnější stromy.“26 Diodórus Sicilský se s tímto popisem ale neshoduje: „Byly tu i tzv. visuté zahrady, ne Semiramidiny, ale nějakého pozdějšího asyrského krále.27 Park měl na každé straně délku 4 plethra a byl ve svahu a budovy jednu vystupující z druhé, takže se podobal amfiteátru. 28

22

Documentary HQ. Secrets of the Dead The Lost Gardens of Babylon PBS Documentary. Youtube [online]. Zveřejněno 11. 02. 2015 [vid. 2015-06-18]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=9NXmA4btm9U. 23 Documentary HQ. Secrets of the Dead The Lost Gardens of Babylon PBS Documentary. Youtube [online]. Zveřejněno 11. 02. 2015 [vid. 2015-06-18]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=9NXmA4btm9U. 24 Qanats. Water History. [online] [cit. 2015-06-20]. Dostupné z: http://www.waterhistory.org/histories/qanats/. 25 To je přibližně 120 metrů. 26 Strab. XVI., 1, 5. ῾η δὲ Βαβυλὼν καὶ αὐτὴ μέν ἐστιν ἐν πεδίῳ…καὶ ὁ κρεμαστὸς κῆπος ἔχων ἐν τετραγώνῳ σχήματι ἑκάστην πλευρὰν τεττάρων πλέθρων: συνέχεται δὲ ψαλιδώμασι καμαρωτοῖς ἐπὶ πεττῶν ἱδρυμένοις κυβοειδῶν ἄλλοις ἐπ᾽ ἄλλοις: οἱ δὲ πεττοὶ κοῖλοι πλήρεις γῆς ὥστε δέξασθαι φυτὰ δένδρων τῶν μεγίστων… 27 Diod. II., 10, 1. ὑπῆρχε δὲ καὶ ὁ κρεμαστὸς καλούμενος κῆπος παρὰ τὴν ἀκρόπολιν, οὐ Σεμιράμιδος, ἀλλά τινος ὕστερον Σύρου βασιλέως. 28 Diod. II., 10, 2. ἔστι δ᾽ ὁ παράδεισος τὴν μὲν πλευρὰν ἑκάστην παρεκτείνων εἰς τέτταρα πλέθρα, τὴν δὲ πρόσβασιν ὀρεινὴν καὶ τὰς οἰκοδομίας ἄλλας ἐξ ἄλλων ἔχων, ὥστε τὴν πρόσοψιν εἶναι θεατροειδῆ.

15

Jak vidíme, samotní antičtí autoři v otázce visutých zahrad neměli zcela jasno. Jsou jisté však dvě věci: zahrady existovaly a byly impozantní.

Levanta Toto je oblast, která se rozkládá na východě Středozemního moře. Zahrnuje přibližně dnešní státy: Sýrii, Libanon, Israel, Jordán a Sinajský poloostrov, který dnes patří k Egyptu. Tato oblast je osídlena již od pozdní doby kamenné, což se datuje v oblasti Levanty do 9. tisíciletí př. n. l.29 I zde došlo během změny klimatu na přelomu 4. a 3. tis. k přeměně prostředí, neboť kde dříve bývala savana, tam se objevila suchá poušť a obyvatelstvo se přestěhovalo do oblastí, kde měli šanci na přežití. Samostatné dějiny oblasti se začínají rozvíjet po kolapsovém období kolem r. 1200 př. n. l., kdy se po východním středomoří přehnaly Mořské národy. Tato oblast není příliš zemědělsky zajímavá. Mnoho studií se věnuje paleolitickému osídlení a poté je ve výzkumu mezera až do období helénismu.30 Podle mého názoru jsou bližší výzkumy in situ znemožněny politickou nestabilitou oblasti, kvůli které dokonce ztrácíme spoustu památek a možností dozvědět se o antických civilizacích více.31 Jasnější informace máme od doby osídlení oblasti Nabatejci, kteří začali osídlovat oblast asi v 6. stol př. n. l. Nabatejci přišli do oblastí, které byly nejpravděpodobněji kontinuálně obývané a tak získali přístup k řadě vynálezů např. jak hospodařit s vodou, které zde již existovaly. Co se jim ale přičítá, jsou různé způsoby uchování vody, ať už to jsou cisterny, přehrady nebo stavby jednoduchých akvaduktů. Kolem hlavního města Petra bylo evidováno několik kanálů a cisteren vyhloubených do skály. Velmi problematické je také zjišťování informací o konkrétním zacházení s půdou a její obdělávání, což je doposud pro

29

Wright, H. E. Jr. Environmental Determinism in Near Eastern Prehistory. Current Anthropology, Vol. 34, No. 4 (Aug. - Oct., 1993). s. 459 – 460. 30 Donald, O. H. The Prehistory of Southern Jordan and Relationships with the Levant. Journal of Field Archaeology, Vol. 9, No. 4 (Winter, 1982). s. 417 - 444. Ofer Bar-Yosef. The Natufian culture in the Levant, threshold to the origins of agriculture. Evolutionary Anthropology, Vol. 6, No 5 (1995). s. 159 – 177. 31 Viz: Sedlářová, B. Islamisté zaminovali památky v Palmýře. Možná kvůli protiútoku Asada. iDnes.cz. [online]. 2015-06-21 [cit. 2015-06-23]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/islamsky-stat-zaminoval-pamatky-vpalmyre-fj8-/zahranicni.aspx?c=A150621_173654_zahranicni_bse.

16

badatele velká neznámá prozatím nelze dokázat, jestli Nabatejci vyvinuli nějaký zavlažovací systém.32 Římské období v Levantě je sice lépe zpracováno. Dobře prozkoumaná je oblast Dekapolis, což byla oblast jihovýchodní Levanty, kde se nacházela skupina 10 významných měst.33Je logické, že většina náznaků vodohospodářství je spojena s těmito městy. Většina zavlažovacích systémů v Jordánsku se datuje do římského období. Římané a jejich byzantští následovníci se významně zasadili o rozšíření orné půdy v této oblasti a vybudovali zde spoustu akvaduktů, kanátů, vodních nádrží, a tato oblast díky nim dosáhla obrovské prosperity.34 V římském období také došlo zřejmě k rozvoji oblasti kolem města Bosra, které se dnes nachází na jihu Sýrie a kde se rozkládá úrodná planina Nuqra. V pozdním římském období sledujeme úpadek kultury v oblasti a snižování počtu osídlených oblastí oproti stavu v předchozím nabatejském období nebo pozdějším byzantském, které dosáhlo vrcholu kolem 6. stol. n. l., a které je mnohem lépe zdokumentované.35 V oblasti Sýrie je tako velké množství zavlažovacích systémů, především kanátů. Badatelé se domnívají, že se však nutně nemusí jednat o římské stavby ani v jedné ze zmíněných zemí, ale může jít o starší stavby. Různorodost kanátů v Sýrii může značit jejich různý původ. Mají totiž různé architektonické rysy jako např. odlišné zdivo v šachtách nebo různé zpracování vstupních oblouků.36

Malá Asie Malá Asie, kde se rozkládá dnešní Turecko a Arménie, je oblast, která pomyslně spojuje Egeidu s Předním východem. Díky čtyřem tisícům let osídlení je Turecko podle Özişe jedním z nejbohatších a nejzajímavějších muzeí antických vodáren pod širým nebem.37

32

Newson, P. G. Settlement, Land Use snd Water Management Systems in Roman Arabia: An Integrated Archaelogical Approach. Diss. Archaeology, 2002. s. 234 – 235. 33 Viz: Decapolis. Encyclopaedia Britannica. [online]. 2015 [cit. 2015-06-20]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Decapolis-ancient-cities-Palestine. 34 Lightfood, D. R. Jordanian Qanat Romani. Water History. [online]. [cit. 2015-06-20]. Dostupné z: http://www.waterhistory.org/histories/jordan/. 35 Newson, P. G. Settlement, Land Use snd Water Management Systems in Roman Arabia: An Integrated

Archaelogical Approach. Diss. Archaeology, 2002. s. 236 – 238. 36

Lightfood, D. R. Syrian Qanat Romani. Water History [online]. [cit. 2015-06-20]. Dostupné z: http://www.waterhistory.org/histories/syria/. 37 Öziş, Ü., Türkman, A.,Özdemir, Y. Historical waterworks in Turkey. Egypt, 2005. s. 292.

17

Obzvláště Turecko je velmi dobře prozkoumané a existuje také řada studií, které se zabývají historií zavlažovacích systému. Bohaté nálezy jsou datovány do doby příchodu muslimů do oblasti, kteří byli pokračovatelé Římanů a Byzantinců na východě od 7. stol. n. l. Za nejstarší vodní stavbu se považuje přehrada v Karakuyu, jež se nachází ve středním Turecku. Byla zbudována Chetity na konci 2. tisíciletí př. n. l., ale zřejmě již v prvním roce se zhroutila kvůli prosakování vody. Během první poloviny prvního tisíciletí př. n. l. vybudovali obyvatelé Urartu v oblasti kolem dnešní Arménie a západního Turecka velmi významné vodní systémy. Jeden z nejdůležitějších je 5km dlouhý zavlažovací kanál Samram, který zbudoval kolem roku 800 př. n. l. král Menua. Tento kanál je stále využíván jako součást zavlažovacího systému. Systémy, které jsou podobné kanátům ,se nachází i v této oblasti a některé jsou datovány do dob království Urartu.38 Nejčetnější nálezy vodohospodářských systémů se datují do doby římské a byzantské. Pozoruhodný je 240km dlouhý vodní přepravní kanál do Istanbulu, 100km systém do města Fokáia nebo 65m systém do Pergamonu. Řada dalších kanálů vede do ostatních významných měst jako je Smyrna, Efez, Milétos aj. Byly vystavěny akvadukty, které dosahovaly výšky až 40 m, objevují se v tomto období v porovnání s dřívějškem obrovské 2m kanáty, dříve byly tesány jen na nezbytnou velikost, aby se do nich vtěsnal dělník, anebo se můžeme setkat s mnoha cisternami z tohoto období. Budovaly se také zděné kanály a trubky z pálené hlíny apod. 39 Poměrně složitý přehradní systém byl budován od 1. – 2 stol n. l. na jihozápadě dnešního Turecka ve městě Seleuceia Pieria, dnešní vesnice s názvem Çevlik. Tento systém přehrazoval místní říčku a měl zabránit zanášení přístavu. Jeho součástí byla 15m vysoká přehrada, dva tunely a tři kanály vytesané ve skále, které tvoří velmi unikátní systém.40

38

Öziş, Ü. Ancient Water Works in Anatolia. Latest Trends on Cultural Heritage and Tourism. Korfu, 2010. s. 65. 39 Tamtéž s. 63 - 66. 40 , Ü., Türkman, A.,Özdemir, Y. Historical waterworks in Turkey. Egypt, 2005. s. 298.

18

Plodiny První plodiny, které se začaly pěstovat v oblasti Mezopotámie, byly pšenice, ječmen, různé druhy luštěnin. Z ovoce a zeleniny jmenuji zástupce, jako byly melouny nebo datle a z ořechů pistácie a mandle.41 Hérodotos popisuje také sezam a výhradní používání sezamového oleje. Dále uvádí pro tuto oblast Mezopotámie proso nebo vinnou révu,42 která se v oblasti Předního východu objevila spolu s fíky kolem 2. tisíciletí. 43 Oblast Předního východu je původní zemí plodin, jako je pšenice, žito, cizrna nebo třešně. První domestikovanou plodinou je podle vědců starý druh pšenice, který se rozšířil ze severojižního Turecka. Obilniny byly pěstovány i v oblasti Levanty, kde nálezy kolem Jericha naznačují, že před 10 tis. lety tamní obyvatelé sbírali semínka obilnin na skalnatých stáních a zasazovali je do úrodné půdy.44 Plinius zmiňuje pěstování fazolí v Sýrii.45 Nezodpovězená zůstává otázka, zdali se pěstoval před islámským obdobím v Malé Asii mák, bavlna nebo rýže.46

Shrnutí Mezopotámie, Levanta a Malá Asie jsou oblasti, kde vznikly pravděpodobně první zemědělské civilizace. V porovnání s Egyptem ale neměli místní obyvatelé dostupný veletok, který by se rovnal Nilu, proto museli vytěžit maximum z Eufratu a Tigridu. Odvodněním bažinatých oblastí především kolem delty rozšířili obdělávanou oblast a položili základ pro rozvoj oblasti. Když se říše rozšířila dále na sever, kde bylo méně vody, bylo nutné ji odněkud získat, a tak došlo k vzniku kanátů, které sváděly podzemní vodu z hornatých oblastí. V rámci tohoto systému byl zbudován slavný akvadukt u Jerwanu, který vznikl o 4 století dříve než první římský akvadukt, a který možná vedl vodu do Visutých zahrad Semiramidiných.

41

Nesbitt, M. Plants and People in Ancient Anatolia. The Biblical Archaeologist. Vol. 58, No. 2, (Jun., 1995). s. 74. 42 Hdt. I., 193. 43 Nesbitt, M. Plants and People in Ancient Anatolia. The Biblical Archaeologist. Vol. 58, No. 2, (Jun., 1995). s. 74. 44 Agriculutre in Mesopotamia. Facts and Deatails. [online]. 2011 [cit. 2015-06-20]. Dostupné z: http://factsanddetails.com/world/cat56/sub363/item1513.html. 45 Plin. Nat. XVIII., 30. 46 Nesbitt, M. Plants and People in Ancient Anatolia. The Biblical Archaeologist. Vol. 58, No. 2, (Jun., 1995). s. 75.

19

Levanta byla dlouhou část historie územím nějakého jiného státního útvaru a netvořila samostatnou významnou kapitolu. Do popředí se dostává po příchodu Mořských národů a během nadvlády Nabatejců od 6. stol. př. n. l. a hlavně pak od přelomu letopočtu. I zde se objevovaly kanáty a různé cisterny ke shromažďování vody. Oblast je však velmi suchá a poměrně hornatá, takže se zde neobjevují významné úrodné planiny. V Malé Asii, kde se rozkládá z největší části dnešní Turecko, se nachází řada hmotných dokladů o vodohospodářství. V této oblasti se angažovalo několik civilizací, mezi které patří Chetité, Římané, Byzantinci i muslimové a ti všichni zde budovali různé systémy, jako jsou přehrady, kanály či cisterny. Turecko je dobře prozkoumané a existuje řada prací na téma zavlažovacích systémů na rozdíl např. od Levanty, kde se badatelé hodně soustředí na období prehistorického osídlení.

Egypt Egypt je země, která závisí na řece více než jakýkoliv jiný stát. 97% populace žije na 2,5% rozlohy země.47 Egypt využíval k pěstování plodin vodu a úrodné bahno z Nilu. Každoroční záplavy byly poměrně předvídatelné a přicházely vždy na čas, a tak se Egypťanům podařilo si záplavy přizpůsobit svým potřebám.

48

Nil, životadárce pro celý

Egypt, patří mezi nejlépe prozkoumané vodní systémy na světě. Délka řeky je 6 650 kilometrů a je to nejdelší vodní tok na světě. Zajímavé na tomto veletoku také je to, že jeho poslední přítok je řeka Atbara v dnešním severozápadním Súdánu a poté pokračuje samostatně přes celý Egypt až do Středozemního moře.49 V období let 25 000 – 17 000 př. n. l. bylo klima v této oblasti obdobné, jako je dnes, suché a horké, ale záplavová oblast byla až dvojnásobná oproti dnešní. Poté mezi lety 17 000 – 8 000 př. n. l. se objevily častější zimní deště, které se omezovaly převážně na Etiopskou

47

UC Davis: Earth and Planetary Sciences. Cowen, R. Ancient Irrigation. [online]. 1999 [cit. 2015-06-11]. Dostupné z: http://mygeologypage.ucdavis.edu/cowen/~GEL115/115CH17oldirrigation.html. 48 Postel, S. Egypt’s Nil Valley Basin Irrigation. Water History. [online]. 2013 [cit. 2015-06-06]. Dostupné z: http://www.waterhistory.org/histories/nile/. 49 Nile River. Encyclopædia Britannica. [online]. 2013 [cit. 2015-08-06]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/415347/Nile-River.

20

vysočinu. Toto vlhké klima z předdynastického období zasahovalo i do období raně dynastického a vysoké záplavy s velkým množstvím naplavenin vyvrcholily v období kolem roku 3 000 př. n. l. Poté se klima začalo blížit dnešním suchým podmínkám.50 Rozsah záplav Nilu nebyl v celé historii konstantní. Během 3 000 – 2 800 př. n. l. došlo k nejrapidnějšímu snížení výšky hladiny záplav. Jednalo se zřejmě přibližně o 1 m. Během poloviny třetího století se s minimálními odchylkami stabilizovala obdělávaná oblast, která přetrvala více méně do dnešní doby.51 Při záplavách se hladina řeky začala zdvihat v jižním Egyptě počátkem července a vrcholu dosahovaly záplavy asi v půlce srpna. Po 4 – 6 týdnech se záplavy dostaly na sever údolí. Začátkem října se voda na jihu Egypta začala pomalu stahovat a koncem listopadu ustoupila i v dolním Egyptě. Většina vody pocházela z monzunových dešťů v Etiopské vysočině, kterou přinášel Modrý Nil. Bílý Nil, levý přítok Nilu, zásoboval Egypt vodou, kterou přiváděl až od Viktoriina jezera. Záplavy měly obrovskou sílu, a tudíž byly schopné přepravit na takovou vzdálenost velké množství splavenin. Farmáři tedy na začátku mírné zimy zaseli plodiny a na jaře od poloviny dubna do začátku května mohli sklízet.52 Zpočátku byla egyptská produkce plodin omezena jen na zimní období, jelikož ihned poté, co řeka po záplavách ustoupila, zemědělci zaseli. Zavlažovací systém se musel vypořádat s tím, že zde byl jen jediný vodní zdroj, který byl natolik silný, že se nedal dostat pod kontrolu. Zemědělci proto nemohli být příliš aktivní při zavlažování a museli se zpočátku omezit na budování vyšších břehů, aby množství vody, se kterým pak pracovali, bylo menší, a tudíž snadnější k obhospodařování. Správná manipulace s vodou závisela na znalosti objemu přitékající vody. K měření používali Egypťané systém, který nyní nazýváme nilometr.53 Jedná se o stavbu ve tvaru chodby nebo studny, která je většinou propojena s hladinou Nilu. Na jejích vnitřních stěnách se nacházela měřící stupnice sloužící k určení výšky Nilu.54 Tento měřící systém byl postaven na několika místech podél údolí.

50

Butzer, K. W. Early Hydraulic Civilization in Egypt. University of Chicago Press: Chicago and London. 1976. s. 13. 51 Tamtéž. s. 28. 52 Water Hisotory. Postel, S. Egypt’s Nil Valley Basin Irrigation. [online]. 2013 [cit. 2015-06-03]. Dostupné z: http://www.waterhistory.org/histories/nile/. 53 UC Davis: Earth and Planetary Sciences. Cowen, R. Ancient Irrigation. [online]. 1999 [cit. 2015-06-11]. Dostupné z: http://mygeologypage.ucdavis.edu/cowen/~GEL115/115CH17oldirrigation.html. 54 Český egyptologický tezaurus. Krejčí. J. [online]. 2004 - 2007 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://egypt.ff.cuni.cz/EgTez/.

21

Obr. 2 - Nilometr na ostrově Elefantina. Využití zavlažování v raném období egyptské historie bylo lokálního charakteru. Jelikož všechna voda pocházela z Nilu, nemělo smysl ji nějak shromažďovat, což by stejně znamenalo budování nějaké přehrady, k čemuž tehdejší obyvatelstvo nemělo schopnosti. Dokud byla populace Egyptu nízká, nebylo třeba Nil nijak korigovat. Pravděpodobně na to nebyla ani dostatečná lidská síla. Poté, co obyvatelstvo Egypta nabylo na počtu, bylo třeba rozšířit záplavovou oblast a tím i ornou půdu. Například Butzer v tomto případě mluví o „umělém systému zavlažování“. Výhodou umělého zavlažování je i při malých záplavách udržení vody na polích a také samozřejmě opakované zasetí během téhož roku.55 Tento systém byl velice výnosný a ne nadarmo byl Egypt v antickém světě velmi důležitý kvůli produkci obilí. V intenzivně obdělávaných oblastech bylo možné sklízet dvakrát a dokonce i třikrát do roka.

55

Butzer, K. W. Early Hydraulic Civilization in Egypt. University of Chicago Press: Chicago and London. 1976. s. 20.

22

Údolí Údolí Nilu se využívalo k zemědělství zřejmě jako první, protože zde nebyla potřeba velkých zásahů při zaplavování, jelikož se zde vyskytovaly přirozené záplavové kotliny, vhodné pro obdělávání půdy. I když se zemědělství rozvíjelo zřejmě už asi 2 000 let před politickým sjednocením Horního a Dolního Egypta, první doklady o umělém zavlažování máme až ze slavné palice krále Štíra.56 Zde je vyobrazen s největší pravděpodobností právě král Štír, jelikož ústřední postava se objevuje na palici se znakem štíra a postavu doplňuje vysoká bílá koruna, která je tradičně spojována s Horním Egyptem. Ústřední postava – král – drží motyku a je připraven rozseknout násep na kanálu.

Tento pás vody je symbolizován vlnovkami.57 Jedná se o

nesporný doklad toho, že transformace z přírodního na umělé zavlažování se udála před koncem předdynastického období.58

56

Předdynastické období – před rokem 3000 př. n. l. Nalezena v Hierakonpoli 1897/8 britskými archeology Jamesem E. Quibellem a Frederikem W. Greenem. 57 Kinnaer, J. Scorpion Macehead. The Ancient Egypt Site [online]. 2014 [cit. 2015-06-07]. Dostupné z: http://www.ancient-egypt.org/history/early-dynastic-period/1st-dynasty/horus-narmer/narmer-artefacts/scorpionmacehead.html. 58 Butzer, K. W. Early Hydraulic Civilization in Egypt. University of Chicago Press: Chicago and London. 1976. s. 21.

23

Obr. 3 – Detail reliéfu z palice krále Štíra Při menších záplavách se voda na polích udržela díky každoročnímu prohlubování a pročišťování již existujících kanálů. Svou roli hrálo také zahrazování kanálů, aby voda neodtekla předčasně. Egypťané využívali i manuálního vyzdvihávání vody a její přenášení pomocí nádob okolních polí. Na levém břehu byla zbudována podélná hráz, která byla spojena směrem na západ četnými příčnými kanály. Voda obsahující úrodné bahno byla převáděná sítí přírodních nebo uměle vybudovaných kanálů. Pravá strana sloužila k odplavení přebytečné vody do moře. Poté, co se začal využívat i pravý břeh, se situace zkomplikovala. Bylo třeba vybudovat kanály na odvod této vody, protože voda s bahnem se neměla zdržovat v kotlině více jak 45 dní.59 Bylo ale nutné, aby tam voda určitou dobu stála a neproudila, jinak by se úrodné bahno neusadilo a odteklo by s vodou pryč. Ve starších dobách bylo zvykem v nejvyšším bodě záplav vybudovat dočasnou hráz v deltě asi 20 kilometrů nad koncem říčního ramene, aby

59

Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 120.

24

voda zalila co nejširší oblast.60 Síť kanálů v záplavové oblasti Nilu byla velmi dokonalá. Tento systém byl vyvinut asi před 6 000 – 7 000 lety a dnes ho nazýváme výtopové zavlažování. První se k tomuto zavlažování využíval pouze levý břeh, pravý břeh se začal používat až za Dvanácté dynastie (1380 př. n. l.).

Delta Historie oblasti delty je neméně pozoruhodná. Během pozdního Pleistocénu byla hladina Středozemního moře o 150 m níže, než je tomu nyní. Hladina pomalu stoupala a v období mezi lety 7 000 a 4 000 př. n. l., když hladina moře stoupla z -20 na přibližně dnešní výšku, ze severní části delty se vytvořila obrovská bažinatá oblast. Nil však přináší tolik sedimentů, že za jedno století vytvoří asi 20cm vrstvu naplavenin. Kolem počátku 5. tisíciletí měla delta zase zpět svůj rozsah.61 Hérodotos rozděluje svět na tři části. Jedna je Evropa, další je Libye a poslední Arábie. O zařazení Egypta se vyjadřuje takto: „Jestli chceme sledovat názor Iónů, co se týká záležitostí Egypta, kteří říkají, že pouze delta je Egypt…a říkají, že zbytek Egypta patří na jedné straně k Libyi a na druhé Arábii, ukázali bychom na to, že Egypťané dříve neměli žádnou zem. Totiž jejich delta, jak sami říkají a i mě se zdá, je naplavená a jak se říká, objevila se později…ale já si nemyslím, že Egypťané se neobjevili zároveň s deltou, jak ji nazývají Iónové, ale že je to věčný rod lidí.“62 Bohatství, které řeka přinášela, bylo tak velké, že Hérodotos až závistivě píše o obyvatelích delty: „ Totiž nyní tito sklízejí plody této země snadněji než všichni ostatní lidé a zbylí Egypťané.“63

60

Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 119-120. 61 Butzer, K. W. Early Hydraulic Civilization in Egypt. University of Chicago Press: Chicago and London. 1976. s. 23. 62 Hdt. II., 15. εἰ ὦν βουλόμεθα γνώμῃσι τῇσι Ἰώνων χρᾶσθαι τὰ περὶ Αἴγυπτον, οἳ φασὶ τὸ Δέλτα μοῦνον εἶναι Αἴγυπτον… τὰ δὲ ἄλλα λεγόντων τῆς Αἰγύπτου τὰ μὲν Λιβύης τὰ δὲ Ἀραβίης εἶναι, ἀποδεικνύοιμεν ἂν τούτῳ τῷ λόγῳ χρεώμενοι Αἰγυπτίοισι οὐκ ἐοῦσαν πρότερον χώρην. ἤδη γάρ σφι τό γε Δέλτα, ὡς αὐτοὶ λέγουσι Αἰγύπτιοι καὶ ἐμοὶ δοκέει, ἐστὶ κατάρρυτόν τε καὶ νεωστὶ ὡς λόγῳ εἰπεῖν ἀναπεφηνός… ἀλλ᾽ οὔτε Αἰγυπτίους δοκέω ἅμα τῷ Δέλτα τῷ ὑπὸ Ἰώνων καλεομένῳ γενέσθαι αἰεί τε εἶναι ἐξ οὗ ἀνθρώπων γένος ἐγένετο. 63 Hdt II., 14. ἦ γὰρ δὴ νῦν γε οὗτοι ἀπονητότατα καρπὸν κομίζονται ἐκ γῆς τῶν τε ἄλλων ἀνθρώπων πάντων καὶ τῶν λοιπῶν Αἰγυπτίων.

25

Fajjúm Fajjúm je přírodní propadlina, která se nachází na levém břehu Nilu v Dolním Egyptě. Nejedná se o oázu, Fajjúm totiž nezískává vodu z podzemních pramenů, ale tato oblast je napájena ramenem Nilu, které nese název Bahr Yusuf. Voda původně tekla do nejnižší části propadliny, kde tvořila poloslané jezero. Z jezera Fajjún je dnes Meridové jezero (Birket Karún).64 Jezero bylo popsáno již antickými autory. Jeho popis velikosti podává například již zmiňovaný Hérodotos: „Délka obvodu je tři tisíce šest set stádií…stejnou délku má i egyptské pobřeží.65 Nebo Strabó: „Meridové jezero kvůli své rozloze a hloubce je schopné snést povodně a nezaplavit obývané a obdělávané oblasti“ 66 Počátky zavlažování v této oblasti jsou velmi nejasné a badatelé nepodávají přesvědčivé hypotézy. Archeologové se pokusili datovat přehrady postavené v jihovýchodní části této oblasti, ale šlo pouze o porovnávání stylu architektury, který byl použit při budování. Mnohem jistější je období Ptolemaiovců, kdy došlo k velkému rozvoji ve Fajjúmu. Rozlohu obdělávané půdy zvětšili snad až o 1/3. Nejvíce badatelů se domnívá, že v tomto období došlo k regulaci toku Bahr Yusuf, a tak měli pod kontrolou výšku hladiny jezera, která se snižovala jen díky přirozenému odpařování. Jak se v tomto případě řešila salinita jezera, je nejasné. I když není pochyb, že během tohoto období okolí jezera Fajjúm prošlo velkou změnou, prozatím nejde dokázat, že v oblasti došlo k drenážování.67

Používané vodní systémy V období Staré říše bylo menší množství vody přenášeno manuálně. Po kbelících se voda zdvihala z řeky přes vahadlo, které se v Egyptě objevuje zřejmě již 2 000 let př. n. l.,68 a následně byla přepravena v nějaké nádobě na potřebné místo. Tímto způsobem se kbelík

64

Cook, R. J. Landscapes of Irrigation in the Ptolemaic and Roman Fayum. University of Michigan, 2011. s. 58. Hdt. II., 149. τῆς τὸ περίμετρον τῆς περιόδου εἰσὶ στάδιοι ἑξακόσιοι καὶ τρισχίλιοι… ἴσοι καὶ αὐτῆς Αἰγύπτου τὸ παρὰ θάλασσαν. 66 Strab. XVII., 1. 37. Ἡ δ´ οὖν Μοίριδος λίμνη διὰ τὸ μέγεθος καὶ τὸ βάθος ἱκανή ἐστι κατὰ τὰς ἀναβάσεις τὴν πλημμυρίδα φέρειν καὶ μὴ ὑπερπολάζειν εἰς τὰ οἰκούμενα καὶ πεφυτευμένα… 67 Cook, R. J. Landscapes of Irrigation in the Ptolemaic and Roman Fayum. University of Michigan, 2011. s. 65. 68 Schomberg, A. Ancient Water Technology: Between Hellenistic Inovation and Arabic Tradition. Syria, T. 85 (2008). s. 120. 65

26

s vodou dal zvednout o více jak 1 metr nad zemí. Daleko větší množství vody bylo možné zdvihnout využitím síly tažného zvířete, které bylo připoutáno ke kolu (saqiya), a tímto zařízením byla čerpána voda. Takto se nádoba s vodou dostala až do výšky 3,5 metrů. Vodní kolo s tažným zvířetem začali ale Egypťané využívat až v období perské nebo Ptolemaiovské vlády. Během dynastického období byla technologie zavlažování velmi omezená nedostatkem mechanických zařízení. Snaha Egypťanů se soustředila na regulaci výšky hladiny Nilu, na posilování přirozených hrází, zvětšování a údržbu stávajících kanálů a na rozdělování zaplavovaných kotlin na menší parcely, které se daly snadněji udržovat. Jelikož manuální zvedání vody je lokálního a převážně zahradnického charakteru v rámci udržování zahrad apod., letní sklizeň není v dynastickém období doložena. Několikanásobné roční sklizně mohly být uskutečněny jen díky celoročnímu zavlažování. Umožnil to tzv. spádový kanálový systém a typ vodního kola, jež se objevují v opět zmiňovaném Ptolemaiovském Fajjúmu. Kolmá síť kanálů spádového systému pro Egyptskou oblast není nejvhodnější kvůli mírnému spádu Nilu, a proto se zřejmě objevil v Egyptě až kolem 3. stol. př. n. l.

Obr. 4 – Ukázka vodního kola s připevněnými nádobami na zvedání vody

27

Při kultivaci nilské delty za Ptolemaia II ve 3. stol. př. n. l. byl dle tradice Archimédém vytvořen Archimédův šroub,69 který však podle některých badatelů již byl využíván na Předním východě. Je to nejstarší zařízení, které čerpá vodu z níže položeného místa na vyšší. Jde o šikmo umístěné koryto, do kterého je instalována šikmá hřídel se závity.70

Obr. 5 – Archimédův šroub

Plodiny Základní potravinou byly výživné obilniny, jako je pšenice a ječmen. Ty se sázely v zimě po povodních, kdy byla země nejúrodnější. V této době se sázela i fazole či hrách a také len, kvůli výrobě textilu. Lněné semínko mimochodem obsahuje také mnoho prospěšných minerálů a obsahuje velkou spoustu vlákniny. Když Egypťané začali používat již zmiňované systémy sekundárního zavlažování, bereme-li jako předpoklad, že nilské záplavy byly hlavním zdrojem vláhy, mohli zaset během jednoho roku podruhé, a tehdy to byla například cibule nebo čočka a rostliny pro krmení domácích zvířat (jetel, pískavice). Tyto

69

Oleson, J. P. Reaserch on Greek and Roman Pumping Technology. Current Anthropology, Vol. 20, No 3 (Sep., 1979). s. 656. 70 Archimedes Screw. Encyclopaedia Britannica. [online]. 2015 [cit. 2015-06-23]. Dostupné z: http://www.britannica.com/technology/Archimedes-screw.

28

plodiny dávají půdě odpočinout, a tak se půda zregeneruje, aby byla použitelná v dalších obdobích.71 Konkrétní historie toho, jak Egypťané přišli na to, že je třeba dodržovat určitý osevní plán, nám bude zřejmě navždy utajená, ale přesto je velmi pozoruhodné, že tato znalost tu byla už před několika tisíci lety. Bavlna, rýže a cukrová třtina se pěstovaly především v oblasti delty. Tyto plodiny se začaly v Egyptě objevovat až s příchodem Arabů.72

Shrnutí I když se Egypt může zdát velmi jednotvárný, při bližším zkoumání vodohospodářství je nutné jej rozdělit na tři územní celky. Jedná se o údolí, Fajjúm a deltu, kde práce probíhaly odlišně. Mapa nám totiž pohled na tuto oblast také zkresluje. Nil totiž nemá na území dnešního Egypta žádné přítoky, což je poměrně ojedinělý jev, a tak se zdá, že řeka přece nemůže být tak dlouhá, ale ve skutečnosti toto území má zhruba stejnou délku, jako je délka celé dnešní Itálie od severní hranice k jižní. Jak jsem uváděla, Egypťané se po dlouhou dobu spoléhali jen na sílu samotných záplav. Docházelo jen k úpravám břehů a kanálů. Butzer velmi vyzdvihuje přičinění východních vlivů v rámci pokroků v zavlažování, jako byli například Peršané, kteří přinesli do Egypta vynález vodního kola. Je třeba si však uvědomit, že Nil je skutečný veletok, a jelikož to byl jediný zdroj vody, Egypťané ho měli v úctě a snad se ani nechtěli dopustit nějakého zásadního kroku k narušení jeho suverenity.

71

Butzer, K. W. Early Hydraulic Civilization in Egypt. University of Chicago Press: Chicago and London. 1976. s. 50. 72 Butzer, K. W. Early Hydraulic Civilization in Egypt. University of Chicago Press: Chicago and London. 1976. s. 50.

29

Řecko Řeckou oblast lze také rozdělit na několik částí. Z letmého pohledu na mapu si lze snadno domyslet, že různé oblasti v Řecku se vyvíjely jinými způsoby. Řecko jsem rozdělila na 4 oblasti, kterými se budu zabývat. Jedná se o oblast Thesálie, Peloponésu, Boiótie, Kréty a okolních ostrovů. Pro toto rozdělení jsem se rozhodla z toho důvodu, že se jednalo o oblasti hustšího osídlení, a tudíž je k nim dobře dostupná i sekundární literatura, ze které lze čerpat. Technologie jako je vodní kolo či saqiya, poháněná zvířecí silou, se v helenistickém období používaly spíše méně a k jejich rozšíření došlo až za období římské nadvlády.73 Nutno podotknout, že badatelé se věnují zařízením na čerpání vody ve spojitosti s Římany nebo se o ně zajímají zcela obecně.74 Římané však tyto dovednosti vylepšili a rozšířili a není jednoduché podat jasnou správu o konkrétní podobě v řeckém prostředí nebo přesně datovat použití.

Thesálie Thesálie je oblast ve střední části Řecka, kde se nachází velmi významná thesálská nížina, kterou protéká řeka Pineios. Nížina se rozděluje na dvě části, jedna se nachází kolem města Trikala na západě, východní část se rozprostírá kolem města Larisa.75 Strabó nám zachoval hezký popis oblasti: „Toto jsou střední části Thesálie, jenž je nejúrodnější zemí kromě té oblasti, která je zaplavována řekou. Řeka Pineios teče jejím středem a má mnoho přítoků, často se tedy vylije z břehů. Planina prý byla dříve jezerem. Z ostatních stran byla kotlina uzavřená horami a strany od pobřeží byla vyvýšena oproti planině a byla rozbita

73

Oleson, J. P. Reaserch on Greek and Roman Pumping Technology. Current Anthropology, Vol. 20, No 3 (Sep., 1979). s. 655-656. 74 Schomberg, A. Ancient Water Technology: Between Hellenistic Inovation and Arabic Tradition. Syria, T. 85 (2008). s. 119 – 128. 75 Tjeerd H. van Andel. Land Use and Soil Erosion in Prehistoric and Historical Greece. Journal of Field Archaeology, Vol. 17, No. 4 (Winter, 1990), s. 386.

30

zemětřesením…Řeka Pineios vytekla přes pobřeží do moře a ulevila této oblasti. Zbylo zde však velké jezero Nessonis.“76 Ve starověku obyvatelé oblasti vybudovali násypy u břehů, aby ochránili svou půdu před nechtěnými záplavami. Voda se pak vlévala do dnes neexistujícího jezera Nessonis.77 Dochováno máme informace o jezeře např. od Strabóna: „Larisané, kteří žili blízko řeky Pineios… obdělávali nejúrodnější části půdy kromě těch, co byly velmi blízko jezeru Nessonis, do kterého řeka odnášela části orné půdy, když se vylila z břehů.“78 Tato oblast je však typická nízkými ročními srážkami a suchým létem, kdy se pláň proměňovala téměř v egyptskou poušť, a proto bylo záhodné využít vodního zdroje k zavlažování.

Peloponés Peloponés je poloostrov nacházející se na jihu Řecka. Zdejší klima má o poznání sušší charakter, orné půdy je méně a zavlažování se tu stalo nutností. V této oblasti je významná argolská nížina, která je ohraničená až 2000m vysokými horami (např. Artemisio, Lyrkio, Kyllini, Trachy) a Argolským zálivem. Neobjevují se zde významné řeky, sedimenty byly přenášeny převážně sezónní řekou Inachos. Tato oblast byla vhodná k obývání, a to dokazují i archeologické nálezy prokazující osídlení od pozdní doby bronzové, která se datuje v této oblasti přibližně od 1500 př. n. l. Jednalo se velmi významná sídliště, jako byly např. Mykény, Tíryns nebo Argos. Zajímavé je, že oblast skutečně po 4 tisíciletí nebyla změněna velkými erozemi nebo naplaveninami, neboť starověká sídliště jsou pohřbena jen metr pod povrchem země.79

76

Strab. IX., 5, 2…. ταῦτα δ᾽ ἐστὶ τὰ μέσα τῆς Θετταλίας, εὐδαιμονεστάτη χώρα πλὴν ὅση ποταμόκλυστός ἐστιν. ὁ γὰρ Πηνειὸς διὰ μέσης ῥέων καὶ πολλοὺς δεχόμενος ποταμοὺς ὑπερχεῖται πολλάκις: τὸ δὲπαλαιὸν καὶ ἐλιμνάζετο, ὡς λόγος, τὸ πεδίον ἔκ τε τῶν ἄλλων μερῶν ὄρεσι περιειργόμενον καὶ τῆς παραλίας μετεωρότερα τῶν πεδίων ἐχούσης τὰ χωρία ὑπὸ δὲ σεισμῶν ῥήγματος γενομένου… διεξέπεσε ταύτῃ πρὸς θάλατταν ὁ Πηνειὸς καὶ ἀνέψυξε τὴν χώραν ταύτην. ὑπολείπεται δ᾽ ὅμως ἥ τε Νεσσωνὶς λίμνη μεγάλη. 77 Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 121-122. 78 Strab. IX., 5, 19. Λαρισαῖοι, πλησίον μὲν οἰκοῦντες τοῦ Πηνειοῦ…νεμόμενοι δὲ τὰ εὐδαιμονέστατα μέρη τῶν πεδίων, πλὴν εἴ τι σφόδρα κοῖλον πρὸς τῇ λίμνῃ τῇ Νεσσωνίδι, εἰς ἣν ὑπερκλύζων ὁ ποταμὸς ἀφῃρεῖτό τι τῆς ἀροσίμου τοὺς Λαρισαίους. ἀλλ᾽ ὕστερον παραχώμασιν ἐπηνώρθωσαν Λαρισαῖοι. 79 Tjeerd H. van Andel. Land Use and Soil Erosion in Prehistoric and Historical Greece. Journal of Field Archaeology, Vol. 17, No. 4 (Winter, 1990), s. 383-384.

31

Badatelé se domnívají, že v hornatém terénu, jako ochrana před půdní erozí sloužila terasovitá úprava svahů. Terasovité zemědělství je způsob obdělávání půdy na úbočí pahorků či hor, které maximalizuje rozlohu orné půdy, redukuje erozi půdy a ztrátu vody.80 Datace je však velmi komplikovaná, z doby mykénské kultury je zřejmé, že tento systém již fungoval, ale neexistují hmotné doklady. Někteří badatelé se spoléhají při dataci mimo jiné i na stromy, které rostou v okolí teras.81 Podle Semple se v Řecku začala používat terasovitá úprava svahů brzy.82 Svahy byly využívány k pěstování mnohem více v antice, než je tomu teď. V Arkádii se nacházely také oblasti vhodné k obdělávání, jednalo se o jezerní kotliny, které byly zaplavovány. Především jde o oblast jezera Stymfalía.83 Snaha antických stavitelů o ovládnutí vodního živlu byla možná shrnuta do bájí o Héraklovi, který zachránil jezerní oblast od ničivých ptáků, kteří devastovali okolí. Tento počin může být symbolem orby a zužitkování půdy.84

Boiótie Boiótie je oblast sousedící s Attikou a rozkládá se na jihovýchodní straně řecké pevniny. V Boiótii se nacházela již o pradávna velmi úrodná půda, kterou umožnil využívat mytický thébský král Kadmos, jak popisuje např. Euripidés: „Tam byl Areův krvelačný had, divoký strážce dohlížel toulajícíma se očima na vodou překypující bystřiny a zelenající se prameny. Když Kadmos přišel pro vodu k obětním obřadům, zabil hada kamenem.“85 Kadmos poté proměnil sužovanou oblast v jednu z neprosperujících oblastí Řecka.

80

Terrace Cultivation. Encyclopaedia Britannica. [online]. 2015 [cit. 2015-06-17]. Dostupné z: http://www.britannica.com/topic/terrace-cultivation. 81 Price, S. Ancient Greek Agricultural Terraces. American Journal of Archeology. Vol. 109. No 4 (Oct., 2005). s. 670. 82 Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 118. 83 Semple jezero uvádí v souvislosti s Arkádií, ale dnes se nachází ve správní jednotce Korinthia. Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 125. 84 Tamtéž s. 126. 85 Eur. Phoen. 657 – 663. ἔνθα φόνιος ἦν δράκων Ἄρεος ὠμόφρων φύλαξ νάματ᾽ ἔνυδρα καὶ ῥέεθρα χλοερὰ δεργμάτων κόραισι πολυπλάνοις ἐπισκοπῶν: ὃν ἐπὶ χέρνιβας μολὼν Κάδμος ὄλεσε μαρμάρῳ.

32

V této oblasti se nacházelo i několik jezerních kotlin, které disponovaly kvalitní půdou, ale byly zaplavovány, když vápencové podloží nestačilo na jaře odvádět vodu.86 Jedním z největších počinů mykénského období bylo vysušení Kopáiského jezera. V 15. stol. př. n. l. byla voda z přítokových říček a pramenů svedena kanálovým systémem a umělými břehy do severovýchodní části jezera, kde byly připraveny jámy, které měly absorbovat vodu. Tyto jámy nebyly ale dostatečně velké, proto byl vyhlouben do skály svažující se tunel, aby voda byla spolehlivě a bezpečně oddělena od kotliny. Tento systém zničili Thébané, když byli ve válce s městem Orchomenós, které leželo u jezera. Zahradili vybudované nádrže na vodu, jezero se zase zaplavilo a zničilo okolní sídliště.

87

Za Alexandra Makedonského došlo

k pokusům o pročištění kanálů, ale práce nebyly dokončeny. Kvůli sedimentaci přírodního materiálu se jezero stávalo čím dál mělčím a kompletně odvodněno bylo na konci 19. stol.88 Dodnes se nám ještě zachovaly zbytky přehradních zdí.89 Pausaniás zmiňuje ve své knize o Boiótii zaplavování okolí jezerem: „Ale stejně zabírá jezero většinu území Orchomeneie a když v zimě fouká více jižní vítr, voda se rozlévá ještě více do krajiny.“90 Strabó se také zmiňuje o Kopáiském jezeře: „Říká se, že ta oblast, kterou nyní zabírá Kopáiské jezero, byla dříve oživena a obdělávána různými způsoby obyvateli Orchomenéi, kteří bydleli nedaleko.“91 Velmi zajímavý a zcela odlišný byl systém zavlažování a obhospodařovávání jezerní kotliny v západní Boiótii u města Thisbe. Zachovánu máme zprávu od Pausaniá: „ Rovina mezi horami by nestačila zabránit vytvoření jezera kvůli množství vody, kdyby nebyla

86

Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 124. 87 Baga, D. Technology in Ancient Greece. [online] 1997. [cit. 2015-06-15]. Dostupné z: http://web.archive.org/web/20090502144526/http://www.cs.uoi.gr/~baga/ancTechn.html 88 Farinetti, E. Fluctuating landscapes: the case of the Copais basin in ancient Boeotia. Annuario della Scuola Archeologica Italiana di Atene LXXXVI, s. III, 8, 2008, s. 118. 89 Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 124 – 125. 90 Paus. IX. 38, 6. ἐπέχει μὲν δὴ καὶ ἄλλως τῆς Ὀρχομενίας τὸ πολὺ ἡ λίμνη, χειμῶνος δὲ ὥρᾳ νότου τὰ πλείω πνεύσαντος ἔπεισιν ἐπὶ πλέον τῆς χώρας τὸ ὕδωρ. 91 Strab. IX. 2, 40. λέγουσι δὲ τὸ χωρίον, ὅπερ ἡ λίμνη κατέχει νῦν ἡ Κωπαΐς, ἀνεψῦχθαι πρότερον καὶ γεωργεῖσθαι παντοδαπῶς ὑπὸ τοῖς Ὀρχομενίοις ὂν πλησίον οἰκοῦσι.

33

středem zbudována silná hráz. A tak každý rok svádějí vodu na jednu stranu pole a druhou obdělávají.“92

Kréta a ostrovy Kréta, jakožto největší ostrov Egejského moře, byla domovem nejstarší evropské civilizace, jež nese jméno bájného antického krále Mínóa – Mínojská civilizace. První spolehlivě zaznamenané doklady o odvodňování a zavlažování máme až z římského období, i když zavlažování bylo praktikováno jistě již dříve. V období mezi roky 1700 – 1450 př. n. l. zde převažovalo suché klima a k přežití obyvatelé využívali podzemní vodní zdroje. Nejednalo se o nějaké pokročilé zavlažovací systémy, nejlépe známé jsou linie z východní Kréty, kde se nachází náhorní plošina Lasithi, která obsahuje nejúrodnější půdu této části ostrova. Systém kanálů a příkop zde byl schematicky vybudován do pravidelného šachovnicového tvaru a udržel se až do moderní doby.93 Terasovitá úprava svahů je poměrně velkým otazníkem v nejstarších obdobích dějin Řecka. Spousta badatelů se domnívá, že nějaký systém podobný tomuto zde jistě existoval, ale jen stěží se nám tyto domněnky někdy podaří potvrdit. Price ve svém článku demonstruje na ukázkách z pramenů svou domněnku, že v řecko-římském období terasy existovaly.94 Dle mého názoru je pravděpodobné, že nějaký systém podobný terasám existoval i mnohem dříve, protože tehdejší obyvatelstvo neumělo maximalizovat výnosy z menší rozlohy orné půdy, jak to umíme dnes, a proto museli využívat větší rozsah, aby pokryli své potřeby. Na ostrovech, jako je Délos, byly terasy prozkoumány a datovány podle nalezeného keramického materiálu do klasického a helenistického období.95 Pouze Naxos z Kykladských ostrovů má nížinu, na které se dají pěstovat plodiny. Některé další ostrovy byly vytvořeny vulkanickou činností jako například Mélos nebo Théra. Tyto ostrovy mají malou plochu, která

92

Paus. IX, 32, 3. τὸ δὲ πεδίον τὸ μεταξὺ τῶν ὀρῶν ἐκώλυεν οὐδὲν ἂν λίμνην ὑπὸ πλήθους εἶναι τοῦ ὕδατος, εἰ μὴ διὰ μέσου χῶμά σφισιν ἐπεποίητο ἰσχυρόν: καὶ οὕτω παρὰ ἔτος ἐς μὲν τὰ ἐπέκεινα τοῦ χώματος ἐκτρέπουσι τὸ ὕδωρ, τὸ δὲ ἐπὶ τὰ ἕτερα αὐτοῦ γεωργοῦσι. 93 Chartzoulakis, K. S. Water resources management in the Island of Crete, Greece, with emphasis on the agricultural use. Water Policy, Vol. 3, No 3 (2001), s. 193 – 194. 94 Price, S. Ancient Greek Agricultural Terraces. American Journal of Archeology. Vol. 109. No 4 (Oct., 2005). s. 687 – 691. 95 Tamtéž s. 670.

34

je navíc poměrně hornatá. Navíc je zde velmi nízké množství srážek, takže terasovitá úprava byla jediná možnost, jak rozšířit ornou půdu.96

Plodiny Pěstování plodin v Řecku bylo vždy poměrně omezené. O mediteránním prostoru se dá obecně říci, že jsou pro něj charakteristické tři plodiny: pšenice, olivy a víno.97 Typické jsou pro tuto oblast i citrusové stromy, které nepotřebují přes léto mnoho vody, ale přesto byly předpěstovávané ve „školkách“. Jakmile ale byly napevno zasazené, vody ze zavlažování se jim dostávalo jen během nejsuššího období v červenci a srpnu. Tehdejší pěstitelé se dokonce domnívali, že mnoho vody škodí kořenům. Objem zálivky záležel také na stáří stromu, mladší stromky dostávaly méně vody.98 Pěstování vína, jak bylo poznamenáno výše, je typické pro středomořskou oblast, obzvláště co se týká severního pobřeží. Víno se na jihu muselo pít čerstvé, jelikož průměrná roční teplota je vysoká a neměli kde své víno uchovat v chladu. Řekové vynalezli způsob, jak prodloužit datum spotřeby u vína, a to tím že do něj začali přidávat pryskyřici.99 Nejznámější vína pocházela z Thrákie a Smyrny100 Olivovníky zde rostly už zřejmě od doby mykénské kultury a pak se díky kolonizaci dostaly do celého středomoří. Tyto stromy jsou obzvláště vhodné pro tuto suchou oblast, jelikož nevyžadují žádnou speciální péči. To se týká i rohovníku, jehož plody se nazývají svatojánský chléb nebo karob a nelze nezmínit i např. fíkovníky.101 Od 4. stol př. n. l. díky bližšímu kontaktu s orientem byly do oblasti přivezeny nové stromy a keře, jako byly meruňky z Arménie, broskve z Číny, dále grepy nebo citrony. Tyto stromy potřebovaly horko i vláhu a tak daly impuls k vytváření sadů a zahrad, které využívaly

96

Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 118. 97 Philipson, A. Das Mittelmeergebiet. Leipzig: B. G. Teubner. 1914. s. 156. 98 Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 113. 99 Philipson, A. Das Mittelmeergebiet. Leipzig: B. G. Teubner. 1914. s. 160. 100 Plin. Nat. XIV., 16. 101 Philipson, A. Das Mittelmeergebiet. Leipzig: B. G. Teubner. 1914. s. 161.

35

zavlažování. Později se skrze Araby dostala do Evropy i rýže.102Ale v Řecku se nepěstovaly jen stromy, např. město Megara bylo hlavním dovozcem cibule a okurek do Athén.103

Shrnutí V Řeckém prostoru byl nedostatek půdy k obdělávání, což byl zřejmě i jeden z důvodů několika kolonizací středomořské oblasti. V Řecku se obyvatelstvo hodně zaměřovalo na odvodňování bažin a jezerních plošin popř. upravování břehů řek. Odvodňovací práce v Řecku posloužily k rozšíření obdělávané půdy a položily základ k rozvoji prosperity oblasti a rozšíření jejího osídlení. Jelikož je to převážně hornatá zem, sídliště byla situována spíše do vyvýšených míst, která byla nejen strategicky významná, ale chránila obyvatele i před nechtěnými záplavami. Nutno dodat, že ne vždy zcela efektivně. Vidíme jasnou snahu ovládnout vodní živel a dokládají to i svědectví z pramenů. Prostředí Řecka je jak kulturně, tak geograficky velmi odlišné např. od Egypta a lze si povšimnout zcela odlišných tendencí při zacházení s vodními zdroji. V Egyptě se totiž setkáváme s pasivním přístupem, co se týká zásahu do vodního zdroje, kdežto v Řecku kvůli nedostatku půdy bylo často nutné tu ornou půdu v podstatě vytvořit a proto se ve starověku pouštěli obyvatelé řecké oblasti do smělých projektů, jako bylo odvodňování jezerních plošin či bažinatých oblastí. Také se nám dochovalo méně dokladů o samotném používání zavlažovacích systémů či technologií. Rozdílné bylo samozřejmě i spektrum pěstovaných plodin. O Egyptu se obecně mluví jako o obilnici, kdežto Řecko je známé díky vinné révě či citrusům. Velký rozmach v oblasti technologií využívaných k práci s vodou nastává v římském období. Tyto dvě kultury nelze od sebe zcela oddělit, jelikož docházelo k vzájemnému ovlivňování a Římané pak společné znalosti zdokonalili a rozšířili dále po Evropě.

102

Tamtéž s. 157. Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 112-115. 103

36

Itálie V této kapitole se budu zabývat Itálií v jejím přibližném dnešním rozsahu, což je celý Apeninský poloostrov až k oblasti Pádské nížiny. Na bližší rozbor provincií bohužel není v mé práci prostor. Itálie se dělí na dvě poloviny, které doteď rozdělují její kulturu a historii. Sever Itálie má přívětivější klima a především se zde nachází úrodná Pádská nížina, která byla v několika fázích odvodňována za účelem rozšíření orné půdy. Jih byl vždy sušší, ale přece se stal také oblastí zemědělské produkce.

Centrální Itálie Nejstarší pokusy o zavlažování a práci s vodou se datují do dob Etrusků. Přičítá se jim např. i vysušení bažin kolem Říma nebo vytvoření tzv. Cloaca maxima, jenž byl systém odpadní a odvodňovací systém podobný systému v přístavním městě Graviscae, který patřil k etruskému městu Tarquinia.104 Další etruské město Clusium mělo podle Strabóna podzemní systém kanálů: „ A podzemními kanály je protnuto ze všech stran až k planinám. Jedny kanály souží k přepravě vody, druhé jako tajné chodby…“105 Oblast kolem Velitrae, která se rozkládá nedaleko Říma a sousedí s Albanskými vrchy, je protkaná kanály cuniculi,106 které vedou směrem k Pontinským bažinám. Pravděpodobně sloužily ke svodu přebytečné vody, aby tak zabránily erozi půdy. Dalším etruským způsobem rekultivace bylo odčerpávání vody z vulkanických jezer vybudováním tunelu skrze stěny kráteru. Vypouštěcí tunel Albanského jezera nacházejícího se asi 20 km jihovýchodně od Říma byl dlouhý téměř 1 200 metrů. Tradice uvádí, že byl zbudován r. 397 př. n. l., ale je možné, že byl ještě starší. Většina kráterových jezer byla takto spravována. Ještě delší kanál vedl od jezera Nemi, které se nachází asi 30 km jižně od Říma.

104

Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 127. 105 Strab. V., 3, 11. καὶ διώρυξι κρυπταῖς διατέτρηται πανταχόθεν μέχρι τῶν πεδίων ταῖς μὲν ὑδρείας χάριν ταῖς δ᾽ ἐξόδων λαθραίων… 106 Cuniculus, i, m. znamená v latine „králík“. Jedná se o připodobnění ke králičím norám.

37

Voda z tohoto jezera se využívala k zavlažování vinohradů a zahrad. Do pozdějšího období, přesněji do roku 271 př. n. l., se datuje zužitkování jezerní plošiny řeky Velino v Umbrii nacházející se asi 100 km severně od Říma. Odtok této řeky se naplavenými horninami ucpal, a tak byl zbudován umělý odtokový kanál a tím i krásný vodopád Cascata delle Marmore. Dalším významným počinem bylo odvodnění jezera Fucino, které se nachází v centrálních Apeninách. Výška hladiny jezera byla nestabilní, proto císař Claudius nařídil odvodnění v roce 52. n. l.107 Strabó o jezeře píše: „Má velikost moře… Říká se, že jezero se občas plní až po vrcholky hor a zase se snižuje, takže osvěží zmokřeným krajům a poskytuje je k obdělávání.“108 Dalším velkým a důležitým projektem bylo vysušení Pontinských bažin v Latiu. Veškeré snahy o kultivaci území byly však dočasné. První se o to pokoušel Appius Claudius v roce 312 př. n. l., poté např. Julius Caesar, Augustus, Nerva nebo Theodorich Veliký.

Pádská nížina V této oblasti započali první práce již Etruskové, kteří vybudovali systém kanálů, které měly odvést vodu z jarních záplav do pobřežních mokřadů. Další práce začaly po dobytí oblasti Římany kolem r. 203 př. n. l. Odvodňování Pádské nížiny nebyl jednorázový ale postupný proces. Významně se na tom podílel M. Aemilius Scarus, který odvodnil planinu skrze splavné kanály ještě před tím, než vybudoval cestu Via Aemilia, která spojovala tuto oblast s Římem. Římané získali možnost pěstovat plodiny v daleko větším měřítku, než tomu bylo do té doby. V roce 31 př. n. l. Octavius nechal splavnit řeku Adiže mezi městy Ferrara a Padova a zbudování hráze mělo částečně i ochránit V. Aemilia proti poškození řekou. Kultivace Pádské nížiny dokončil císař Claudius, když odvodnil severní části a také se zasloužil o vysušení mokřadů kolem Ravenny.109

107

Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 128. 108 Strab. V., 3, 13. πελαγίας τὸ μέγεθος… φασὶ δ᾽ αὐτὴν καὶ πληροῦσθαί ποτε μέχρι τῆς ὀρεινῆς καὶ ταπεινοῦσθαι πάλιν ὥστ᾽ ἀναψύχειν τοὺς λιμνωθέντας τόπους καὶ γεωργεῖσθαι παρέχειν. 109 Forbes, J. R. Studies in Ancient Technology. Vol. II. 3.ed. Brill Academic Pub: Leiden, 1993. s. 45.

38

Římské vodní systémy Z období 1. stol. př. n. l. máme dochovaný spis De Architectura od Vitruvia, který nám zachoval popisy různých strojů k práci s vodou. Jako první zmiňuje tympanum, druh přehrazeného kola, které sice nezvedne vody moc, ale čerpá ji rychle.110 Následuje vodní kolo, které je posazené na ose, a k vnějšímu okruhu jsou připevněny malé krychlové schránky, které se při otáčení vyprázdní do připravené nádrže.111 Tato kola jsou budována i přímo v řece, kde je uvádí do pohybu proud řeky a není potřeba využít lidskou či zvířecí sílu.112 Vitruvius zmiňuje i Archimédův šroub, který vyčerpá sice poměrně velké množství vody, ale ne tak vysoko, jako vodní kolo.113 Další vynález ze 3. století pochází od Ktesibia z Alexandrie a jde o tlakovou pumpu, která podle Vitruvia vynáší vodu do největších výšek.114 I když akvadukt nebyl římský vynález, je tento systém nejvíce spojován právě s Římany, kteří akvadukty hojně využívali a rozšířili do velké části Evropy. Za akvadukt se považuje kanál nebo potrubí, který přivádí vodu z velké vzdálenosti do osídlené oblasti, kde se využívá přímo, anebo je rozváděn dále. Dnes známe přes 1000 akvaduktů, které byly vybudovány mezi lety 312 př. n. l. až do konce Západořímské říše 476 n. l. První akvadukt v Římě vybudoval právě roku 312 př. n. l. Appius Claudius Caecus a byl dlouhý přibližně 16 km.115 Do Říma vedlo dohromady 11 akvaduktů zbudovaných do roku 226 n. l. Byly to akvadukty: Anio Vetus, který měl délku 81 km a byl zbudován jako druhý akvadukt po Aqua Appia v roce 272 př. n. l. Dále Aqua Marcia (91 km, 144 př. n. l.), Aqua Tepula (18 km, 125 př. n. l.), Aqua Julia (22 km, 33 př. n. l.), Agua Virgo (21 km, 22 př. n. l.), Aqua Alsietina (33 km, 2 př. n. l.), Aqua Claudia (69 km, 38 n. l.), Aqua Anio Novus (87 km, 38 n. l.), Aqua Traiana (35-60km, 109 n. l.), Aqua Alexandrina (22 km, 226 n. l.).116 Akvadukty vedly v 80% pod zemí. Nejviditelnější části jsou mosty nebo arkády, které překračovaly nerovnosti terénu.117 Nejznámější akvadukty, které se nám dochovaly, se

110

Vit. X., 4, 1. Vit. X., 4, 3. Viz Obr. 4. 112 Vit. X., 5, 1. 113 Vit. X., 6, 1. 114 Vit. X., 7, 1. 115 Invention. Roman Aqueducts. [online]. [cit. 2015-06-25]. Dostupné z: http://www.romanaqueducts.info/q&a/2invention.htm. 116 Rome and its 11 aqueducts. Roman Aqueducts. [online]. [cit. 2015-06-25]. Dostupné z: http://www.romanaqueducts.info/aquasite/index.html. 117 Design. Roman Aqueducts. [online]. [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://www.romanaqueducts.info/q&a/3design.htm. 111

39

nachází v dnešním Španělsku nebo Francii. Pokud se zaměříme na Itálii, je třeba zmínit akvadukt Serino. Je to jeden z největších systémů akvaduktů v římské civilizaci. Byl zbudován hned z kraje císařství za Augusta mezi lety 30 a 20 př. n. l. Nedochovaly se nám mosty, které jsou z celého systému akvaduktů nejviditelnější a nejvíce dech beroucí, a proto akvadukt Serino není příliš známý. Celý komplex včetně několika větví mohl měřit až 140 km na délku. Dalším akvaduktem byl např. akvadukt vedoucí do přístavního města Ostia nedaleko Říma, který měřil 14 km.

Plodiny Hlavním exportním artiklem z Itálie bylo víno a olivy, jelikož jsou nejvhodnějšími plodinami pro tuto oblast. I když sem olivy přinesli až Řekové během velké řecké kolonizace v 6. století př. n l., olivovníky pěstované za republiky a dnešní olivovníky nejsou o mnoho rozdílné.118 Plinius zmiňuje, že za Tarquinia Prisca olivovníky v Itálii ještě nebyly.119 Víno a olivovníky mají důležitý společný prvek, a to že nevyžadují péči během růstu a zrání, pouze při sklizni.120 Toto bylo pro často válčící Římany jistě výhodné. Dle mého názoru to byla velmi dobrá strategie z římské strany. Nemělo smysl se pokoušet o zemědělskou soběstačnost, která by stejně nenastala, a proto se soustředili na plodiny, kterým se v těchto sušších podmínkách dařilo, a byli jich schopni vyprodukovat velké množství vhodné k obchodování. Římané využívali v raných dobách také divoce rostoucí rostliny. Postupem času však tyto byliny a zelenina byly považovány za stravu chudých a vyšší společnost dávala přednost kultivovaným rostlinám. Šlo například o mátu. Strava chudšího venkovského obyvatelstva se skládala z plodin, jako byly kapary, jablka, hrušky nebo fíky.121 Plinius zmiňuje i celoročně plodící citronovníky, které do Itálie přišly z východu.122 Během 1. stol. n. l. byl do Itálie přivezen velmi plodný druh prosa z Indie.123 V Itálii se

118

Rathbone, D. W. The Development of Agriculture in the 'Ager Cosanus' during the Roman Republic: Problems of Evidence and Interpretation. The Journal of Roman Studies, Vol. 71 (1981), s. 11. 119 Plin. Nat. XV., 1. 120 Purcell, N. Wine and Wealth in Ancient Italy. The Journal of Roman Studies, Vol. 75 (1985), s. 3. 121 Frayn, J. M. Subsistence Farming in Italy during the Roman Period: A Preliminary Discussion of the Evidence. Greece & Rome, Vol. 21, No. 1 (Apr., 1974), s. 13, 18. 122 Plin. Nat. XII., 7.

40

pěstovaly i obilniny jako byla např. pšenice. Plinius píše, že pšenice pocházející z Itálie je samozřejmě nejlepší, další nejkvalitnější je pak řecká z Boiótie a sicilská.124

Shrnutí Postupná kultivace oblasti Itálie probíhala již od doby Etrusků. Známé jsou především jejich snahy o vysušení bažinatých oblastí a využití této úrodné půdy. Postupně se pole působnosti rozšířilo i na jezerní oblasti, které byly odvodňovány a nadále využívány. Zásah člověka do přírody vždy zanechá stopy, které můžeme sledovat dodnes, s tím je spojen např. pozoruhodný vodopád v Umbrii. Jakmile Římu nestačily místní vodní zdroje, musela se voda začít přivádět z jiných vzdálenějších míst, a proto Římané začali budovat akvadukty. Římská říše se zasloužila především o rozšíření a zdokonalení akvaduktů, které jsou s ní nyní neodmyslitelně spojené. Je třeba podotknout, že akvadukty nejsou římským vynálezem, jelikož existuje starší akvadukt v Jerwan v Iráku. První římský akvadukt byl 16km akvadukt nazývaný Aqua Appia a byl zbudován v roce 312 př. n. l. Poté následovalo ještě 10 dalších akvaduktů, které naznačují rostoucí spotřebu vody ve Věčném městě. Římané pěstovali plodiny typické pro středomořskou oblast, jako bylo především víno a olivy. V menším množství se pěstovala i údajně vysoce kvalitní pšenice, jejích kvalitě se nejvíce přiblížila řecká pšenice z Boiótie. Je otázkou, do jaké míry je tento fakt pravdivý a do jaké idealizovaný. Každopádně si lze povšimnout, jak si Římané vážili Řeků, a i když řecká sláva a moc byla v úpadku, římští autoři jim stále přisuzují menší prvenství oproti jiným středomořským národům.

123 124

Plin. Nat. XVIII., 10. Plin. Nat. XVIII., 12.

41

Závěr V předchozích kapitolách jsme poznali vývoj zavlažovacích systémů. V zásadě bychom je mohli rozdělit do dvou skupin, a to na rané jednodušší v oblastech větších vodních zdrojů a pozdější efektivnější v místech se skromnějšími vodními zdroji. Civilizace nevznikají na neobdělávatelných místech, tudíž prvním civilizacím, jako byl Egypt a Mezopotámie v počátcích stačilo nějakým způsobem regulovat vodní tok řek. V Egyptě se jednalo o budování hráz a prohlubování odtokových kanálů, v Mezopotámii se objevuje obdobný systém a navíc zde máme doklady o smělejším pokusu dostat vodu do vzdálenějších oblastí, aby se tak zvětšil rozsah orné půdy zbudováním regulátoru, který máme dochovaný ve starověkém městě Tollo, dnešním Girsu. V 7. stol. př. n. l. asyrský panovník Sinacherib nechal vybudovat síť kanálů na severu Říše, které zásobovaly město Ninive. Jednalo se o kanáty, což byly tunely ve skále, které sbíraly podzemní vodu, která byla vedena skrze tuto sít na potřebné místo, v tomto případě do zmíněného Ninive. V rámci tohoto systému byl zbudován jeden z prvních akvaduktů přemosťující menší vodní tok, jenž snad vedl do bájných Visutých zahrad Semiramidiných, jak se domnívá asyroložka Stephanie Dalley. Tento akvadukt je dnes znám jako akvadukt Jerwan, který dosahoval neuvěřitelných rozměrů: 28 metrů na délku, 7 metrů na výšku, 22 metrů na šířku a koryto pro tok vody bylo 2 m široké. Celý tento systém byl zbudován 4 století před prvním římským akvaduktem. Zde vidíme, že zažité spojení akvaduktů a římské říše není zcela správné. Římané akvadukty nevynalezli, jen je rozšířili a zpropagovali po Evropě a Středomoří. Co se týká zařízení, která se zde používala na zvedání vody, tak musím zmínit nejprimitivnější způsob, kterým bylo vahadlo, poté se objevuje vodní kolo a saqiya, při jejímž použití byla využívána síla domestikovaného tažného zvířete. Kolem 7. stol. př. n. l. se podle Dalley objevuje i Archimedův šroub v Ninive ve spojitosti s Visutými zahradami, který je však obecně spojován se 3. stol. př. n. l. s egyptským Fajjúmem. Do druhé zmiňované skupiny bych zařadila Řecko a Itálii. Ani jedna z těchto zemí nemá k dispozici veletok, jako je Nil nebo Eufrat a Tigris. Řecko i Itálie, ale to ostatně velká část Středomoří, jsou poměrně hornaté země. Zde probíhala především aktivita v oblasti odvodňování bažinatých oblastí a jezerních plošin a cílená orientace na plodiny, které zde

42

měly největší šanci, což byly hlavně olivy a víno, které jsou v těchto místech tradičními plodinami dodnes. Jak jsem zmiňovala, s Římem je v obecném povědomí spojen vynález akvaduktů. Římané skutečné masově stavěli akvadukty po celém Středomoří a jen do Říma jich vedlo 11. Z akvaduktů jsou nejviditelnější právě části, které přemosťují terénní nerovnosti, ale jinak akvadukt vede podzemí. Bylo tomu tak hlavně z důvodu minimalizace odpařování vody, která v suchém klimatu mizela velmi rychle. Tato práce je přehledem zavlažovacích a vodohospodářských systémů ve starověku. Pro velké množství materiálů a pramenů však nelze do detailu probrat jednotlivé lokality, a proto si myslím, že tato práce je vhodným předstupněm pro další zpracování ve větším rozsahu.

43

Bibliografie Prameny Diodorus Sicilský Diodorus Siculus. Bibliotheca Historica, I-V (ed. I. Bekker, L. Dindorf, F. Vogel). Leipzig: B. G. Teubneri. 1888-1890. Euripidés Euripides. Phoenissae (ed. G. Murray). Oxford: Clarendon Press. 1913. Hérodotos Herodotus (ed. W. W. How, J. Wells). Cambridge: Harvard University Press. 1920. Pausaniás Pausanias. Pausaniae Graeciae Descriptio. Leipzig: Teubner. 1903. Plinius starší C. Plinius Secundus. Historia naturalis (ed. C. Mayhoff). Leipzig: Teubner. 1906. Strabó Strabo. Geographica (ed. A. Meineke). Leipzig: Teubner. 1877. Vitruvius Pollio Vitruvius Pollio. De architectura (ed. F. Krohn). Leipzig: B. G. Teubner. 1912.

Monografie Butzer, K. W. Early Hydraulic Civilization in Egypt. University of Chicago Press: Chicago and London. 1976. Cook, R. J. Landscapes of Irrigation in the Ptolemaic and Roman Fayum. University of Michigan, 2011. Forbes, J. R. Studies in Ancient Technology. Vol. II. 3.ed. Brill Academic Pub: Leiden, 1993. Lenardon, Robert J., Classical Mythology. New York: Longman, 1985. 44

Moorey, P. R. S. Ancient Mesopotamian Materials and Industries: The Archaeological Evidence. Eisenbrauns: Indiana, 1999. Newson, P. G. Settlement, Land Use snd Water Management Systems in Roman Arabia: An Integrated Archaelogical Approach. Diss. Archaeology, 2002. Öziş, Ü., Türkman, A.,Özdemir, Y. Historical waterworks in Turkey. Egypt, 2005. Öziş, Ü. Ancient Water Works in Anatolia. Latest Trends on Cultural Heritage and Tourism. Korfu, 2010. Philipson, A. Das Mittelmeergebiet. Leipzig: B. G. Teubner. 1914. Ur, Jason A. Sennacherib's Northern Assyrian Canals: New Insights from Satellite Imagery and Aerial Photography. Iraq: 2005.

Periodika Bazza, M. Overview of the History of water resources and Irrigation Management in the Near East Region. Water Science and Technology: Water Supply. Vol. 7, No 1 2007. s. 201 – 209. Dight, R. J. W. The Construction and Use of Canal Regulators in Ancient Sumer, Aula Orientalis 20, 2002. s. 115 – 122. Donald, O. H. The Prehistory of Southern Jordan and Relationships with the Levant. Journal of Field Archaeology, Vol. 9, No. 4 (Winter, 1982). s. 417 - 444. Farinetti, E. Fluctuating landscapes: the case of the Copais basin in ancient Boeotia. Annuario della Scuola Archeologica Italiana di Atene LXXXVI, s. III, 8, 2008, s. 115 – 138. Frayn, J. M. Subsistence Farming in Italy during the Roman Period: A Preliminary Discussion of the Evidence. Greece & Rome, Vol. 21, No. 1 (Apr., 1974), s. 11 - 18. Chartzoulakis, K. S. Water resources management in the Island of Crete, Greece, with emphasis on the agricultural use. Water Policy, Vol. 3, No 3 (2001), s. 193 – 205. Nesbitt, M. Plants and People in Ancient Anatolia. The Biblical Archaeologist. Vol. 58, No. 2, (Jun., 1995). s. 68 – 81.

45

Ofer Bar-Yosef. The Natufian culture in the Levant, threshold to the origins of agriculture. Evolutionary Anthropology, Vol. 6, No 5 (1995). s. 159 – 177. Oleson, J. P. Reaserch on Greek and Roman Pumping Technology. Current Anthropology, Vol. 20, No 3 (Sep., 1979). s. 655 – 656. Price, S. Ancient Greek Agricultural Terraces. American Journal of Archeology. Vol. 109. No 4 (Oct., 2005). s. 665 – 694. Purcell, N. Wine and Wealth in Ancient Italy. The Journal of Roman Studies, Vol. 75 (1985), s. 1 – 19. Semple, E. Ch. Irrigation and Reclamation in the Ancient Mediterranean Region. Annals of the Association of American Geographers, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1929), s. 111 – 148. Rathbone, D. W. The Development of Agriculture in the 'Ager Cosanus' during the Roman Republic: Problems of Evidence and Interpretation. The Journal of Roman Studies, Vol. 71 (1981), s. 10 – 23. Schomberg, A. Ancient Water Technology: Between Hellenistic Inovation and Arabic Tradition. Syria, T. 85 (2008). s. 119 – 128. Tjeerd H. van Andel. Land Use and Soil Erosion in Prehistoric and Historical Greece. Journal of Field Archaeology, Vol. 17, No. 4 (Winter, 1990), s. 379 – 396. Wright, H. E. Jr. Environmental Determinism in Near Eastern Prehistory. Current Anthropology, Vol. 34, No. 4 (Aug. - Oct., 1993). s. 458 – 469.

Online zdroje UC Davis: Earth and Planetary Sciences. Cowen, R. Ancient Irrigation. [online]. 1999 [cit. 2015-06-11]. Dostupné z: http://mygeologypage.ucdavis.edu/cowen/~GEL115/115CH17oldirrigation.html. Hirst, K. K. The Aqueduct at Jerwan - Assyrian Water Control in Iraq. [online]. 2015 [cit. 2015-06-18]. Dostupné z: http://archaeology.about.com/od/assyria/fl/The-Aqueduct-atJerwan-Iraq.htm.

46

Documentary HQ. Secrets of the Dead The Lost Gardens of Babylon PBS Documentary. Youtube [online]. Zveřejněno 11. 02. 2015 [vid. 2015-06-18]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=9NXmA4btm9U Qanats. Water History. [online] [cit. 2015-06-20]. Dostupné z: http://www.waterhistory.org/histories/qanats/. Decapolis. Encyclopaedia Britannica. [online]. 2015 [cit. 2015-06-20]. Dostupné z: http://www.britannica.com/place/Decapolis-ancient-cities-Palestine. Sedlářová, B. Islamisté zaminovali památky v Palmýře. Možná kvůli protiútoku Asada. iDnes.cz. [online]. 2015-06-21 [cit. 2015-06-23]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/islamskystat-zaminoval-pamatky-v-palmyre-fj8/zahranicni.aspx?c=A150621_173654_zahranicni_bse. Lightfood, D. R. Jordanian Qanat Romani. Water History. [online]. [cit. 2015-06-20]. Dostupné z: http://www.waterhistory.org/histories/jordan/. Lightfood, D. R. Syrian Qanat Romani. Water History [online]. [cit. 2015-06-20]. Dostupné z: http://www.waterhistory.org/histories/syria/. Agriculutre in Mesopotamia. Facts and Deatails. [online]. 2011 [cit. 2015-06-20]. Dostupné z: http://factsanddetails.com/world/cat56/sub363/item1513.html. Postel, S. Egypt’s Nil Valley Basin Irrigation. Water History. [online]. 2013 [cit. 2015-0606]. Dostupné z: http://www.waterhistory.org/histories/nile/. Nile River. Encyclopædia Britannica. [online]. 2013 [cit. 2015-06-06]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/415347/Nile-River. Český egyptologický tezaurus. Krejčí. J. [online]. 2004 - 2007 [cit. 2015-06-08]. Dostupné z: http://egypt.ff.cuni.cz/EgTez/. Felgr, P. Egyptské délkové míry. Starověký Egypt [online]. 2013 [cit. 2015-05-31]. Dostupné z: http://www.starovekyegypt.net/egyptske-miry/egyptske-delkove-miry.php. Baga, D. Technology in Ancient Greece. [online] 1997. [cit. 2015-06-15]. Dostupné z: http://web.archive.org/web/20090502144526/http://www.cs.uoi.gr/~baga/ancTechn.html Kinnaer, J. Scorpion Macehead. The Ancient Egypt Site [online]. 2014 [cit. 2015-06-07]. Dostupné z: http://www.ancient-egypt.org/history/early-dynastic-period/1st-dynasty/horusnarmer/narmer-artefacts/scorpion-macehead.html.

47

Terrace Cultivation. Encyclopaedia Britannica. [online]. 2015 [cit. 2015-06-17]. Dostupné z: http://www.britannica.com/topic/terrace-cultivation.

Archimedes Screw. Encyclopaedia Britannica. [online]. 2015 [cit. 2015-06-23]. Dostupné z: http://www.britannica.com/technology/Archimedes-screw.

Invention. Roman Aqueducts. [online]. [cit. 2015-06-25]. Dostupné z: http://www.romanaqueducts.info/q&a/2invention.htm.

Rome and its 11 aqueducts. Roman Aqueducts. [online]. [cit. 2015-06-25]. Dostupné z: http://www.romanaqueducts.info/aquasite/index.html.

Design. Roman Aqueducts. [online]. [cit. 2015-06-26]. Dostupné z: http://www.romanaqueducts.info/q&a/3design.htm.

Obrazové přílohy

Obr. 1. Asyrský pečetní váleček. Zdroj: Christies. [Online]. [cit. 2015-20-06]. Dostupné z: http://www.christies.com/lotfinder/ancient-art-antiquities/a-late-assyrian-chalcedonycylinder-seal-circa-5673285-details.aspx.

Obr. 2. Nilometr na ostrově Elefantina. Zdroj: Wikipedia. [Online]. [cit. 2015-15-06]. Dostupné z: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e6/Egypt.Aswan.Elephantine Island.Nilometer.01.jpg.

Obr. 3. Detail reliéfu z palice krále Štíra. Zdroj: [Online]. [cit. 2015-16-06]. Dostupné z: http://www1.fs.cvut.cz/cz/u12110/hlavac/Egypt/u-j.htm.

Obr. 4. Ukázka vodního kola s připevněnými nádobami na zvedání vody. Zdroj: Forbess, J. R. Studies in Ancient Technology. Vol. 2. Leiden: E. J. Brill, 1955. s. 35.

Obr. 5. Archimédův šroub. Zdroj: Věda nás baví. [Online]. [cit. 2015-15-06]. Dostupné z: http://www.vedanasbavi.cz/orisek-jednoduche-stroje-2. 48