Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda

Alžběta Měchurová

Hodonínský symfonický orchestr Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Petr Macek, Ph.D. Brno 2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

……………………………………………..

Ráda bych poděkovala vedoucímu práce PhDr. Petru Mackovi, Ph.D. za podnětné připomínky a ochotné vedení mé práce a kronikářce Hodonínského symfonického orchestru Ludmile Benadové za laskavé poskytnutí pramenů. Zvláštní poděkování patří Tomáši Lamáčkovi a Taťáně Měchurové za podporu a cenné konzultace.

Obsah

1.

Úvod

6

2.

Metoda práce a stav bádání

7

3.

Historie Hodonínského symfonického orchestru

10

3.1 První etapa 1955 – 1961. Začátky smyčcového orchestru a založení Symfonického orchestru pracujících Hodonínska. 10 3.2 Druhá etapa 1962 – 1972. Kritické období orchestru v letech 1962 – 1965 a následná stabilizace. 15 3.3 Třetí etapa 1973 – 1989. Pořádání výchovných koncertů a vystupování v zahraničí. 19 3.4 Čtvrtá etapa 1989 – 2010. Období změn a nástup nového dirigenta. 4.

5.

Zakladatel orchestru a dirigent Jan Nosek

27 39

4.1 Život Jana Noska

39

4.2 Tělesa spjatá s osobou Jana Noska

40

4.3 Dirigent David Herzán – nástupce Jana Noska

40

Dramaturgie a koncertní činnost orchestru

42

5.1 První etapa 1955 – 1961

42

5.2 Druhá etapa 1962 – 1972

44

5.3 Třetí etapa 1973 – 1989

46

5.4 Čtvrtá etapa 1989 – 2010

49

6.

Závěr

53

7.

Resumé

54

8.

Summary

54

9.

Seznam použité literatury a pramenů

55

9.1 Prameny

55

9.2 Literatura

55

9.3 Elektronické zdroje

56

10. Přílohy

57

PŘÍLOHA A: Seznam nastudovaných skladeb Hodonínského symfonického orchestru

58

PŘÍLOHA B: Aktuální seznam členů Hodonínského symfonického orchestru

63

PŘÍLOHA C: Fotodokumentace

64

PŘÍLOHA D: Přehled koncertní činnosti Hodonínského symfonického orchestru

69

1. Úvod Hodonínský symfonický orchestr navázal svým vznikem na dlouholeté hudebněpěvecké tradice města, které sahají do druhé poloviny 19. století, kdy byl v roce 1865 založen čtenářsko-zpěvácký spolek Svatopluk. V roce 1910 vznikl v Hodoníně pěvecký spolek Hlahol, jehož prvním sbormistrem byl hudební skladatel a varhaník Hypolit Hopp. Ve 20. letech 20. století bylo pod vedením Karla Ranftlera vytvořeno orchestrální těleso hudebního odboru Sokola, z něhož postupem času vznikl samostatný spolek, který od roku 1938 nesl oficiální název Orchestrální sdružení. První koncert tohoto tělesa se konal 28. června 1939 v sále Evropa v Hodoníně. Padesátičlenný orchestr dirigoval učitel hodonínské hudební školy Jaroslav Zmítko, který připravil program složený z děl Ludwiga van Beethovena, Bedřicha Smetany, Wolfganga Amadea Mozarta, Edvarda Hagerupa Griega, Antonína Dvořáka a Johanna Strausse. Hlahol i Orchestrální sdružení vzájemně spolupracovaly a v roce 1946 se sloučily v hudebně-pěvecké sdružení pod názvem Vítězslav Novák. Souběžně s ním působil v Hodoníně i Pěvecký sbor Rudy Filipa, jehož sbormistrem byl učitel hudební školy Alfréd Kočiš. Činnost obou těchto těles se z několika důvodů (například úbytek členské základny a onemocnění sbormistra Alfréda Kočiše v případě pěveckého sboru Rudy Filipa) vytrácela, až došlo začátkem 50. let k jejich úplnému zániku. Ve snaze obnovit tuto dlouholetou hudební tradici ve městě, založilo v roce 1955 několik hodonínských hudebníků, v čele s učiteli Městské hudební školy v Hodoníně Janem Noskem a Jaroslavem Šamánkem, smyčcový orchestr. Již v roce 1959 došlo k rozšíření tohoto tělesa v orchestr symfonický, který se postupně vyvíjel do podoby dnešního Hodonínského symfonického orchestru. Tato bakalářská práce se soustředí na vznik a vývoj Hodonínského symfonického orchestru, který svým založením navázal na zmíněné Orchestrální sdružení. Nebude se však zabývat hudební minulostí Hodonína. Cílem předkládané práce je nejen zmapování historie orchestru, ale také rozbor dramaturgie a koncertní činnosti orchestru v průběhu jednotlivých etap jeho působnosti. Přínosem této práce bude ucelený popis historie tělesa a především podrobné zpracování koncertní činnosti orchestru od jeho prvního vystoupení dne 25. června 1955 až po současnost.

6

2. Metoda práce a stav bádání Přestože v roce 2010 Hodonínský symfonický orchestr slavil 55 let svého působení, nebyla mu dosud věnována žádná publikace pojednávající o jeho historii. Existují pouze dva almanachy, které vydal orchestr k 30. a později k 50. výročí své působnosti. Starší almanach1 je spíše obrazovou publikací doplněnou ohlasy na činnost orchestru od různých osobností,2 dále seznamem členů a nastudovaných skladeb. V roce 2005 připravili členové orchestru nový propagační materiál, který na 65 stranách přináší již ucelený stručný

historický

popis

včetně

seznamu

členů,

přehledu

repertoáru

a

bohaté

fotodokumentace. Otázkou hodonínského kulturního života se zabývá kapitola o rozvoji kultury v Hodoníně od roku 1945 v knize Hodonín. Minulost a socialistická přítomnost města,3 přičemž činnost místních hudebních spolků a sdružení je krátce zmíněna v knize Hodonín ve válce a okupaci v letech 1939 – 1945.4 Jako hlavní zdroj informací mi pro tuto práci sloužily kroniky orchestru, vedené od jeho založení až po současnost. Kroniky do roku 1990 mají uveden název, který přejímám. Následující kroniky jsou bez názvu a mají nečíslované strany. Pro potřeby této práce jsem tedy analogicky užila názvů dle prvních kronik. Svým obsahem mi většinou poskytly bohatý materiál ke zpracování historie symfonického orchestru, samozřejmě v mezích kroniky a jejího účelu, kde je prostor věnován i běžným záležitostem života orchestru. Na druhou stranu bylo v některých případech nutné dohledávat a ověřovat informace, jež byly sporné. Nejobsáhlejší a nejpečlivěji vedená je první kronika symfonického orchestru,5 kterou založil a do konce roku 1964 vedl Pavel Kučera a od roku 1965 Ivan Beneš. Obsahuje 227 číslovaných stran a je psána strojově. Kronika přináší velmi podrobné popisy průběhu koncertů a především zájezdů. Obsahuje novinové články týkající se orchestru, fotografie (někdy i plakátů na koncert) a relativně často dokládá seznam členů včetně data narození a

1

Almanach o 30 stranách vydal odbor kultury Okresního národního výboru v roce 1985, v nákladu 4000 kusů. Leningradský skladatel a dirigent Vladislav Kladnickij, zástupci ředitelství Domu kultury v Gdyni, dirigent Egerského symfonického orchestru Farkas István, skladatel Alois Piňos a Jiří Matys a muzikolog Jaroslav Smolka. 3 Čerešňák, Bedřich – Zemek, Metoděj: Hodonín. Minulost a socialistická přítomnost města. Brno: Blok, 1979. s. 375-400. 4 Nedbal, Lubor, et al.: Hodonín ve válce a okupaci v letech 1939 – 1945. Hodonín: Město Hodonín, 2005. s. 8586. 5 Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975. 2

7

povolání. Se stejným zaujetím a pečlivostí jsou vedeny i kroniky II, III a IV,6 které vedl převážně Pavel Nekvinda7 a kde se nachází již více dokumentů (pozvánek, plakátů) k vystoupením, originály vybraných dopisů a zejména v kronice IV bohatá fotodokumentace zájezdů do Německé demokratické republiky a do Řecka. S těmito kronikami se mi pracovalo nejlépe, neboť jsou vedeny přehledně a vykazují poměrně důslednou úpravu a strukturu textu, přestože někdy přináší rozsáhlá vyprávění s mnohými detaily. Kromě historie orchestru mapují kroniky od počátku také činnost smyčcového kvarteta i jiných komorních celků symfonického orchestru. Problémy při zpracování materiálu se objevovaly zejména v případě kronik posledních dvou desetiletí, v důsledku odlišného způsobu jejich vedení. Zásadní změna nastává ve způsobu vedení kroniky V a VI,8 které v letech 1990 až 1999 vedl Ladislav Rippel. Již se nejedná o vázánou knihu, ale o soubor pěti složek, do nichž jsou volně vloženy částečně číslované listy psány strojově i ručně. Každá složka je věnována jednomu roku a obsahuje úvodní kronikářský zápis, novinové články, pozvánky na koncerty a minimální počet fotografií. Ve srovnání s předchozími pečlivě vedenými kronikami je tento soubor složek značně nepřehledný a v případě ručně psaných částí také velmi nečitelný. Nové tisíciletí přináší nový a moderní způsob kronikářského zápisu. V pořadí sedmou kroniku9 orchestru vedl v letech 2000 až 2002 Michal Bešta. Jedná se o 11 nečíslovaných stran psaných v textovém editoru, které obsahují popis necelých tří koncertních sezón orchestru včetně seznamu členů k roku 2000. V roce 2003 nastává změna také v tomto moderním pojetí kroniky. Kroniky VIII a IX10 vede od roku 2003 až dosud Ludmila Benadová. V tomto případě je kronikou pořadač, jehož jednotlivé nečíslované složky obsahují především pozvánky koncertů (nejen orchestru, ale i Hodonínského smyčcového kvarteta a umělců vystupujících v rámci Hudebních čtvrtků) a novinové články, což je v podstatě jediný zdroj informací o uskutečněných koncertech. Nachází se zde také několik dopisů od různých osobností a organizací, programové brožury

6

Kronika II Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od roku 1976 do roku 1982, Kronika III Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od roku 1982 do roku 1986 a Kronika IV Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od roku 1987 do roku 1990. 7 Kroniku II Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od roku 1976 do roku 1982 vedl do roku 1979 Ivan Beneš. 8 Kronika V Hodonínského symfonického orchestru od roku 1990 do roku 1995 a Kronika VI Hodonínského symfonického orchestru od roku 1996 do roku 1999. 9 Kronika VII Hodonínského symfonického orchestru od roku 2000 do roku 2002. 10 Kronika VIII Hodonínského symfonického orchestru od roku 2003 do roku 2006 a Kronika IX Hodonínského symfonického orchestru od roku 2007 do roku 2010.

8

z festivalů a zahraničních koncertů a několik fotografií. Postrádají však jakýkoliv kronikářský zápis. Cenným zdrojem informací pro mne byl rozhovor11 s bývalým dirigentem Janem Noskem, který mne ochotně provedl i archivem orchestru. Ten nabízí ještě jiné materiály k historii orchestru možné k dalšímu zpracování, například po stránce ekonomické. Obecně je nutné podotknout, že názvy skladeb v celé práci jsou většinou přejímány z kronik a seznamu notového archivu. V některých případech bylo potřeba názvy upravit, aby byly co nejjednoznačnější, a také z důvodu nejednotného způsobu uvádění názvu jedné a též skladby. Proto nejen při zadávání dat do přehledu koncertní činnosti, ale také při tvoření seznamu nastudovaných skladeb, byla většina děl ověřována v dostupných slovníkových a internetových zdrojích. Stejný postup platil pro dohledávání jmen skladatelů. Přehled koncertní činnosti, nacházející se v příloze této práce, byl vytvořen na základě údajů o veškerých vystoupeních orchestru, které většinou kroniky důsledně zaznamenávaly. Nicméně vzhledem k rozsáhlosti a nutnému ověřování byla tato část práce nejobtížnější.

11

Rozhovor se uskutečnil dne 7. prosince 2010 v Základní umělecké škole v Hodoníně.

9

3. Historie Hodonínského symfonického orchestru 3.1

První etapa 1955 – 1961. Začátky smyčcového orchestru a založení Symfonického orchestru pracujících Hodonínska. Počátky dnešního Hodonínského symfonického orchestru jsou spjaty s osobou Jana

Noska, učitele hudební školy v Hodoníně, který po svém příchodu do Hodonína chtěl obohatit místní kulturu a vytvořit v téměř dvacetitisícovém městě větší hudební těleso. Spolu s učitelem hudby Jaroslavem Šamánkem navrhl tedy několika hodonínským hudebníkům založení smyčcového orchestru, přičemž o jeho vedení požádali učitele Václava Kafku.12 Dne 31. března 1955 se konala ustavující schůze výboru pro vytvoření smyčcového orchestru v Hodoníně.

Schůze se zúčastnili Jan Nosek ml.,13 Jaroslav Šamánek, Arnošt

Wurm, Václav Kafka a Hrbotický14 a podali návrh na začlenění orchestru pod závodní klub výrobního družstva Slokov,15 který návrh přijal a zajistil orchestru také prostory ke zkoušení. Nejprve zajistil zkoušky v hospodě „U Matěja“,16 zatímco opravoval klubovní místnost podniku, kam se posléze orchestr přesunul. Na schůzi bylo dohodnuto, že notový materiál obstará Jan Nosek, který jej společně s Jaroslavem Šamánkem také připraví pro jednotlivé nástroje. Dále byla sestavena pozvánka, kterou rozeslal Arnošt Wurm předem vybraným hudebníkům. Text pozvánky zněl: „V současné době obnovuje se velký smyčcový orchestr,17 který má sloužiti celé naší veřejnosti a navázat na dřívější dobrou hudební tradici našeho města. – Obracíme se proto na Tebe s výzvou, abys i Ty přispěl svou účastí v tomto tělese a pomohl odstranit citelnou mezeru v našem hudebním životě, která již delší dobu trvá. – Nebude to práce lehká, poněvadž se budeme musit všichni 12

Václav Kafka byl učitelem na hodonínské Městské hudební škole. Do Hodonína přišel v roce 1951 jako profesionální dirigent operního orchestru v Ústí nad Labem. 13 Dále jen Jan Nosek; v Hodoníně v té době působil i jeho otec, violoncellista Jan Nosek st. 14 Jan Nosek, Jaroslav Šamánek, Arnošt Wurm – houslisté, Václav Kafka – dirigent; kromě Arnošta Wurma, který byl lékárník, byli všichni učiteli na Městské hudební škole v Hodoníně; příjmení Hrbotický se vyskytuje v kronice pouze v úvodu v souvislosti s ustavující schůzí výboru, na které byl také přítomen. Ze seznamů členů nově vytvořeného orchestru v roce 1955 i ze seznamů členstva z let dalších vyplývá, že Hrbotický nebyl členem orchestru. 15 Výrobní družstvo v kovodělném oboru, založeno v roce 1951. 16 Hospoda u Procházků, dnešní restaurace „Tatra“. 17 Obnoveným orchestrem je myšleno orchestrální těleso založené ve 20. letech z hudebního odboru Sokola. Postupně z tělesa vznikl samostatný spolek, nesoucí od roku 1938 oficiální název Orchestrální sdružení v Hodoníně. V roce 1946 došlo ke sloučení Orchestrálního sdružení v Hodoníně s pěveckým spolkem Hlahol, a to v hudebně-pěvecké sdružení pod názvem Vítězslav Novák. Toto těleso vystupovalo ještě v roce 1952, poté zmínky o jeho činnosti mizí.

10

znovu hodně učit, ale při dobré vůli všech se nám jistě podaří dosáhnout vytčeného cíle, tj. vybudovat orchestr, který by byl schopen přinést nám všem radost z práce a naší veřejnosti hodnotnou hudbu. – První zkouška se koná v pondělí 4. dubna 1955 v 19 hodin v sále hostince u Procházků na Vídeňské ulici (proti cukrovaru). – Věříme, že nebudeš při zahajovací zkoušce chybět. – Pult vezmi s sebou!“

18

První zkoušky se zúčastnilo asi dvacet hráčů pocházejících většinou z Hodonína. Tělesa se ujal profesionální dirigent Václav Kafka, který pro nácvik prvního programu zvolil Mozartovu Malou noční hudbu a dvě skladby od Karla Komzáka. Nově vzniklý Smyčcový orchestr ZK Slokov se poprvé představil veřejnosti 25. června 1955 v 19 hodin při slavnostním otevření Domu osvěty v Hodoníně.19 Orchestr pod vedením dirigenta Václava Kafky tvořilo dvacet členů – šest I. houslí, pět II. houslí, čtyři violy, tři violoncella a dva kontrabasy, a vystoupil s následujícím programem: Píseň práce od Josefa Scheua, I. a III. věta z Mozartovy Malé noční hudby a skladby Pohádka a Lidová písnička od Karla Komzáka. V důsledku organizačních neshod20 přešel orchestr 16. října 1955 pod závodní klub Tatra21 v Hodoníně, kam výbor orchestru přihlásil také svůj estrádní orchestr. Ten vznikl v červnu 1955 a pod vedením Jana Noska jej tvořili členové smyčcového orchestru a několik hudebníků na dechové nástroje z Hodonína a okolí.22 Závodní klub Tatra dal orchestrům k dispozici klubovnu a zřídil dvě zamykatelné místnosti pro uskladnění nástrojů a notového archivu. Dále finančně přispěl na pořízení 12 pultů a notového materiálu pro taneční hudbu a poskytl také závodní autobus na různé zájezdy mimo Hodonín. V této době došlo také ke změně ve funkci uměleckého vedoucího a dirigenta. Václav Kafka po prvním vystoupení nového orchestru onemocněl a po uzdravení se již k dirigování nevrátil. Dne 31. října 1955 tedy na místo dirigenta nastoupil, v tomto oboru nezkušený, učitel hudební školy v Hodoníně Jan Nosek, který byl dosud v orchestru hráčem I. houslí,

18

Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 1. Z iniciativy vedoucího odboru školství a kultury rady Okresního národního výboru v Hodoníně, Zdeňka Čermáka, byla provedena rekonstrukce části budovy poškozené v důsledku požáru z roku 1953. Po přestavbě objekt disponoval sálem s balkónem, jevištěm, a také nově upravenými šatnami pro účinkující. Sloužit měl za účelem pořádání koncertů a představení divadel a souborů, a dále jako místo pro práci zájmových kroužků a souborů. Jedná se o dnešní, ve své historii ještě jednou zrekonstruovaný, sál Evropa. 20 Nejsou známy bližší informace, v Kronice I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 3 se píše pouze o tom, že se vyskytly překážky, které brzdily práci orchestru. 21 Dřevozpracující podnik. 22 Estrádní orchestr zanikl v okamžiku založení symfonického orchestru v roce 1959. 19

11

zástupcem uměleckého vedoucího smyčcového orchestru a současně uměleckým vedoucím estrádního orchestru.23 První koncert nově začleněného tělesa, a současně pod novým vedením, se konal již v listopadu téhož roku. Nejprve orchestr vystoupil v závodě Tatra v Hodoníně u příležitosti oslav Měsíce československo-sovětského přátelství a poté se uskutečnil první veřejný koncert, který byl proveden v hodonínské sokolovně. Na programu byla Gavotte z Bachovy Suity č. 3 D dur, Koncert g moll pro cembalo a orchestr Jiřího Antonína Bendy v podání sólisty Vladimíra Svobody,24 I. a II. věta z Míčova Kvartetu C dur a Koncert č. 9 a moll pro housle a orchestr Charlese Auguste de Bériota v podání sólisty Petra Křiváka.25 V prvním roce své činnosti měl smyčcový orchestr celkem deset vystoupení. Kromě výše zmíněných to bylo pět koncertů v červenci a srpnu jako „kulturní brigády o žních“ pro Okresní národní výbor v obcích Hovorany, Čejč a Lužice, dále v závodě Jihomoravské armaturky26 v Hodoníně a při okresních dožínkách v parku za sokolovnou. Smyčcový orchestr (tehdy ještě ZK Slokov), spolu s pěveckým souborem Družba při ZK JMA, vystoupil pokaždé s dvou a půl hodinovým programem. V závěru roku pak orchestr uspořádal ještě koncert v Dolních Bojanovicích a výchovný koncert pro žáky v Hodoníně, oba s programem listopadových vystoupení. Již rok od svého založení se orchestr zúčastnil okresního a krajského kola Soutěže lidové umělecké tvořivosti v Hodoníně a v Gottwaldově. Orchestr se zde představil jako těleso, které tvořilo již 27 členů a za soutěžní skladby si zvolil VI. větu z Janáčkovy Suity pro smyčcový orchestr, Lidovou písničku a Pohádku od Karla Komzáka, a Menuet z Mozartovy Malé noční hudby. Okresní kolo soutěže proběhlo 25. března 1956 v Domě osvěty v Hodoníně. Z osmi souborů a sólistů porota vybrala šest účastníků postupujících do krajského kola. Jednalo se o Smyčcový orchestr ZK Tatra v Hodoníně pod vedením dirigenta Jana Noska, pěvecký sbor Ligniťan z Dubňan, Velký svazácký pěvecký soubor jedenáctiletky a tři sóloví zpěváci Otto Trnka, Jan Tuček a Josef Celman – členové estrádního souboru Družba ZK JMA, který dirigoval Václav Kafka.27 Krajské kolo soutěže se konalo 28. dubna v Domě umění v Gottwaldově, kde orchestr obdržel čestné uznání krajské soutěžní poroty. 23

Ke změně došlo údajně také proto, že Václav Kafka byl profesionálním dirigentem, který byl zvyklý pracovat s profesionálními hudebníky, a tak se po prvním vystoupení své funkce vzdal. 24 Jeho otcem byl hudební pedagog, dirigent, sbormistr a skladatel Stanislav Svoboda, který přišel v květnu 1930 do Hodonína jako nový varhaník a ředitel kůru. Jeho zásluhou se dostal smíšený chrámový sbor v Hodoníně na vysokou úroveň, o jejíž udržení se po jeho smrti snažil syn JUDr. Vladimír Svoboda. 25 V té době učitel hudební školy v Uherském Hradišti. 26 Jihomoravská armaturka (JMA) – výroba armatur. 27 Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 13.

12

Soutěže lidové umělecké tvořivosti se orchestr zúčastnil znovu hned následující rok. První kolo proběhlo 10. března 1957 v Bystřici pod Hostýnem a zúčastnil se ho jak smyčcový, tak i estrádní orchestr závodního klubu Tatra, oba pod vedením Jana Noska. Tentokrát zde soutěžily nejen soubory hudební a pěvecké, ale také taneční, a současně i sóloví zpěváci, tanečníci a recitátoři. Zde smyčcový orchestr zahrál I. větu z Malé noční hudby a Kantátu pro zpěv od Wolfganga Amadea Mozarta a Sousedskou od Josefa Suka. Získal první cenu a postoupil tak do ústředního kola soutěže. V obtížnější situaci byl orchestr estrádní, který se zde setkal se značnou konkurencí. Porota však ocenila zařazení smyčcové skupiny (čtvery housle a kontrabas) do souboru a v provedení skladeb hudební cit a porozumění pro charakter skladby. Proto i tomuto souboru udělila první cenu s postupem do dalšího kola.28 Se

soutěžním

programem

vystoupil

smyčcový

orchestr

28.

března

1957

v hodonínském Domě osvěty v rámci oslav věnovaných Janu Ámosu Komenskému, kde obecenstvo tvořilo tři sta školských pracovníků. Při této příležitosti zde byli odměněni vybraní učitelé za úspěšnou „kulturně-osvětovou“ práci. Mezi odměněnými byl také Jan Nosek, učitel Městské hudební školy v Hodoníně a dirigent Smyčcového orchestru ZK Tatra. Podzimní koncert orchestru byl v tomto roce zároveň součástí celostátního kola Soutěže lidové umělecké tvořivosti, který se uskutečnil 17. listopadu v Hodoníně a orchestr se zde umístil na třetím místě. Vystoupil s programem, který si před dvěma lety připravil pro svůj první veřejný koncert.29 Toto počáteční období mělo pro vytvořené amatérské těleso rozhodující význam, neboť orchestr dokázal, že je schopen nejen existovat, ale také se dále zlepšovat. Vývoj orchestru sledovala i kritika v regionálním tisku. Dne 8. května 1957 uspořádal Smyčcový orchestr ZK Tatra koncert za spoluúčasti mužského pěveckého sboru Domu osvěty. Učitel hudební školy Jaroslav Zmítko zhodnotil koncert v místních novinách:

„Mužský sbor, který se nám poprvé uvedl, velmi dobře obstál v rámci obsáhlého programu. Výkony orchestru jsou nám známy, avšak toto vystoupení, již čtvrté, dává lépe nahlédnout a posoudit jeho práci. A tu třeba konstatovat, že poměrně malé těleso zásluhou dirigenta J. Noska je vyrovnanější, zvukově bohatší a technicky dokonalejší. Trpí ovšem nedostatkem ve sboru houslí a v základních hlasech. Tím je výběr skladeb značně omezen, neboť uvedený nedostatek nemůže splnit

28

Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 22. Johann Sebastian Bach - Gavotte ze Suity č. 3 D dur, Jiří Antonín Benda - Koncert g moll pro cembalo a orchestr, František Adam Míča - I. a II. věta z Kvarteta C dur, Charles Auguste de Bériot - Koncert č. 9 a moll pro housle a orchestr. Sólisty byli i v tomto případě Vladimír Svoboda na klavír a Petr Křivák na housle, kteří nadále se smyčcovým orchestrem spolupracovali a ještě několik dalších let společně koncertovali.

29

13

předpoklad, který do kompaktního smyčcového souboru klademe. Tím se stává práce dirigenta těžší, je však třeba doufat, že uvedený nedostatek bude časem odstraněn, najdou-li se ovšem schopní hráči, kterým umělecká tvořivost tohoto druhu bude potřebou. […] Celkem měl koncert značnou úroveň a programově byl vkusný. Úspěch jevil se v odezvě posluchačů (návštěva mohla být ovšem větší), kteří vděčně dávali najevo své uspokojení. Předpoklady pro rozvoj obou těles jsou dány. Je však třeba doplnit jejich kádry a podpory širokého obecenstva návštěvami na jejich podnicích.“

30

V roce 1957 se těleso přejmenovalo na Komorní smyčcový orchestr ZK Tatra. V této době však bylo již zřejmé, že orchestr ve složení pouhých smyčcových nástrojů nemohl vyhovět požadavkům veřejnosti na rozšíření a zpestření koncertních programů. Proto bylo 14. ledna 1959 na výborové schůzi orchestru jednáno o rozšíření komorního smyčcového orchestru, který tvořilo třicet členů, na šedesátičlenný symfonický orchestr. Důvodem založení symfonického orchestru byla, podle vyjádření výboru, také možnost uvádění populárních skladeb, u kterých by byla zaručena větší účast obecenstva.31 Bylo tedy přistoupeno k postupnému rozšiřování tělesa o skupiny dechových nástrojů, až se pomalu podařilo vytvořit šedesátičlenný symfonický orchestr. S vytvořením takového tělesa však vznikly značné finanční náklady jak na vybavení, tak i na běžný provoz orchestru. Vzhledem k tomu, že tak velké těleso již nemohlo být dále podporováno jedním závodním klubem, bylo dojednáno financovat orchestr z rozpočtu Okresního národního výboru. Usnesením rady Okresního národního výboru ze dne 25. listopadu 1959 byl tedy zřízen Symfonický orchestr pracujících Hodonínska jako samostatné kulturní zařízení přidělené k Domu osvěty a byla mu určena pevná dotace z rozpočtu Okresního národního výboru. Kromě toho těleso obdrželo jednorázový příspěvek na zakoupení hudebních nástrojů, kterými bylo nutné vybavit symfonické těleso.32 V rozšířeném složení se orchestr představil hodonínské veřejnosti již 7. listopadu 1959 v rámci svého podzimního koncertu sezóny. Vystoupil již jako Symfonický orchestr závodního klubu Tatra s následujícím programem: Fantastický valčík Michaila Ivanoviče Glinky, Skalní útesy Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova, Čajkovského Chanson triste, Árie Vaška a Jeníka ze Smetanovy opery Prodaná nevěsta, Sukova Sousedská a Haydnova Symfonie G dur „S úderem kotlů“. Oficiální první koncert Symfonického orchestru 30

Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 20. Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 30. 32 Dle údajů v Kronice I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 30, získal orchestr obnos 20 100 Kčs, za který byly zakoupeny tympány (asi 10 000 Kčs), flétna (2500 Kčs), 2 hoboje (7600 Kčs) a pulty (500 Kčs). 31

14

pracujících Hodonínska však proběhl až 2. června 1960 v Domě osvěty v Hodoníně, který byl také jubilejním koncertem k 5. výročí založení orchestru. Na programu byl Svatební pochod Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Schubertova Symfonie č. 8 h moll „Nedokončená“, Červenec z cyklu Roční období Pjotra Iljiče Čajkovského, Janáčkova Suita pro smyčcový orchestr a předehra k opeře Hubička Bedřicha Smetany. Pro jarní koncert roku 1961 zvolil dirigent známější populární skladby, a to z důvodu získání širšího kruhu posluchačů. V programu nazvaném „Večer krásných melodií“ zazněly části ze Straussovy operety Netopýr, předehra k Rossiniho opeře Straka zlodějka, Intermezzo z Blodkovy opery V studni, tři písně od Jana Maláta, Galop bajadérek Bedřicha Smetany, Dvořákova Humoreska č. 7, Zamilovaní ze Slovácké suity Vítězslava Nováka a Romantický valčík Michaila Ivanoviče Glinky. Program byl proveden v Hodoníně, Prušánkách a Lužicích, přičemž při repríze v Lužicích byl koncert zcela vyprodán. Vzhledem k úspěchu provedených koncertů se program sestavený z populárních skladeb v průběhu koncertní činnosti orchestru nepravidelně opakuje až do současnosti. Po podzimních koncertech v roce 1961 oznámil orchestru inspektor kultury Jaroslav Telec,33 že těleso má možnost se představit se svým programem v okrese Trenčín. Tento první zájezd orchestru se uskutečnil ve dnech 9. a 10. prosince 1961 a zúčastnilo se ho 69 osob. Koncerty proběhly v hudební síni Kúpeľné dvorany v Trenčianských Teplicích a v Domě osvěty v Novém Mestě nad Váhom.

3.2

Druhá etapa 1962 – 1972. Kritické období orchestru v letech 1962 – 1965 a následná stabilizace. Od roku 1962 nastává orchestru tříleté kritické období, kdy byla několikrát ohrožena

existence tělesa. Stálý dirigent Jan Nosek na delší dobu onemocněl. Z 21 zkoušek se zúčastnil jen tří, zbylých 18 zkoušek vedl Václav Kafka, který nakonec také dirigoval koncerty orchestru uskutečněné v tomto roce. V první polovině roku 1963 byly koncerty orchestru zrušeny – v lednu se měl uskutečnit výchovný koncert v Holíči, jehož program měl být složen z populárních skladeb. Pro extrémně chladné počasí a chřipkovou epidemii se však koncert stále odkládal, až se 33

Pedagog a inspektor kultury Jaroslav Telec téměř dvacet let spolupracoval s orchestrem, na jehož koncertech zajišťoval průvodní slovo.

15

nakonec neuskutečnil. Druhým zrušeným vystoupením byl pořad nazvaný “Romantické motivy, večer krásné hudby a poezie“ v provedení Symfonického orchestru pracujících Hodonínska a recitační skupiny Divadla poezie z Kyjova, který se měl konat 6. června 1963 v sále Dělnického domu v Hodoníně. Jelikož v tomto období onemocněl také dirigent Václav Kafka, i tento koncert byl nakonec zrušen. Hned od 10. června se tělesa ujal opět Jan Nosek a začal s orchestrem připravovat program podzimního koncertu, který byl proveden 6. listopadu v Hodoníně a poté ještě v reprízách v obcích Dubňany (7. listopadu), Myjava (22. listopadu), Holíč (29. listopadu), Lužice (2. prosince) a Staré Turé (24. ledna 1964). Jan Nosek zůstal ve funkci dirigenta i po celý rok 1964, přičemž orchestr vystoupil v tomto roce pouze dvakrát, a to v rámci svého večerního jarního a podzimního koncertu.34 Nosek s orchestrem připravoval ještě program jarního koncertu v roce 1965, během jehož nácviku však naznačil, že po koncertě se dirigentské funkce vzdá, jak se skutečně stalo. Pro orchestr v tuto chvíli nastala kritická doba, kdy se prakticky jednalo o jeho další existenci. Výbor orchestru jednal s Vladimírem Svobodou, který dříve působil s orchestrem jako klavírní sólista a měl určitou praxi sbormistrovskou i dirigentskou. Po několikerém jednání Svoboda nakonec s přípravou podzimního koncertu souhlasil. Pod jeho vedením se koncert uskutečnil 30. listopadu 1965 za účasti pouhých 40 členů orchestru. Po odchodu Jana Noska došlo totiž i ke zmenšení členské základny orchestru. Někteří členové se na sezonu 1965/66 omluvili, a to většinou z důvodu účasti v souboru Hodonínský orchestr lidových nástrojů hudební školy. Po koncertě bylo opět nutné řešit situaci ve vedení orchestru, neboť ze zdravotních důvodů se i Vladimír Svoboda vzdal funkce dirigenta.35 Bylo rozhodnuto projednat celou situaci s předsedou školské a kulturní komise Okresního národního výboru Zdeňkem Čermákem. Při tomto jednání Čermák prohlásil, že školská a kulturní komise má eminentní zájem o další činnost tělesa a požádal Jana Noska, aby se znovu ujal funkce dirigenta, pokud mu to zdravotní stav dovoluje.36 Nosek funkci přijal a již 10. ledna 1966 začal s orchestrem zkoušet program jarního koncertu věnovaný dílu Wolfganga Amadea Mozarta.37 Návratem Jana Noska se postupně zvyšovala účast členů na zkouškách, takže podzimního koncertu roku 34

Nepočítaje lednový koncert ve Staré Turé coby reprízu podzimního koncertu minulé sezóny. Zemřel náhle 26. dubna 1966 ve věku pouhých 40 let. 36 Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 79. 37 Koncert se uskutečnil 6. května 1965 v Dělnickém domě v Hodoníně s následujícím programem: předehra k opeře Don Giovanni, Árie Královny noci z opery Kouzelná flétna (sólo Ellen Herényiová, učitelka hudební školy v Holíči), Koncert A dur pro housle a orchestr (sólo Antonín Moravec, profesor JAMU v Brně), Symfonie C dur „Jupiterská“. 35

16

1968 se zúčastnilo již 50 členů orchestru. Byla také intenzivnější koncertní činnost orchestru, který se v tomto období již stabilizoval. V roce 1968 se po mnoha letech konal v Hodoníně veřejný koncert s náboženskou tematikou. Pořadatelem tohoto koncertu, který byl proveden 19. prosince v Dělnickém domě v Hodoníně a 20. prosince v kulturním domě v Ratíškovicích, byla Okresní mírová rada a Klub přátel hudby. Vánoční program, jehož hlavní částí byla Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby, připravil komorní pěvecký sbor a menší skupina členů symfonického orchestru za řízení učitele hodonínské Lidové školy umění Václava Kafky.38 V roce 1970 si orchestr připomínal 15. výročí svého vzniku. Dne 7. května byl k této příležitosti uspořádán slavnostní koncert, kde dirigent Jan Nosek a předseda orchestru Jaroslav Hranek obdrželi jménem rady Okresního národního výboru čestné uznání za dlouholetou činnost orchestru. Téhož roku došlo k novému vypracování statutu orchestru. Původní statut (z prosince 1959), který vznikl při zřízení symfonického orchestru, již nevyhovoval a bylo nutné jej upřesnit. Proto z podnětu odboru školství a kultury Okresního národního výboru byl vypracován návrh nový, který předložil člen výboru orchestru Ivan Beneš, potom byl projednán na školské schůzi výboru, konzultován na odboru školství a kultury a nakonec byl 17. dubna 1970 schválen ve školské a kulturní komisi Okresního národního výboru. Na začátku dokumentu stálo:

„Posláním Symfonického orchestru pracujících Hodonínska (dále ve zkratce SOPH) je propagovat symfonickou a ostatní orchestrální hudbu všech žánrů, vzbuzovat zájem o ni v nejširších vrstvách obyvatelstva, pořádat koncerty nejen v rámci okresu, ale všude tam, kde se o ně jeví zájem a tak aktivně přispívat k rozvoji kulturního života našeho lidu. SOPH sdružuje aktivní hudebníky všech povolání, kteří mají zájem o dobrou hudbu a chtějí aktivně přispívat k její propagaci. Členství v SOPH jest dobrovolné. Vstupem do orchestru bere každý člen dobrovolně na sebe: závazek dodržování kázně, řádně navštěvovati zkoušky, při nácviku programu se řídit pokyny a požadavky uměleckého vedoucího (dirigenta), svým výkonem co nejvíce přispět k vysoké reprodukční úrovni koncertu…“

39

V říjnu 1971 se uskutečnilo na odboru kultury Okresního národního výboru jednání ohledně koncertní činnosti orchestru včetně mimořádných vystoupení při různých celostátních oslavách a ostatních akcích politického a veřejného významu. Rovněž bylo nutné si znovu

38 39

Pěvecký sbor měl 19 členů a orchestr 24 členů. Jan Nosek zde účinkoval jako hráč I. houslí. Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 110-111.

17

ověřit názor na činnost orchestru a projednat vhodnou formu spolupráce a podpory jak s odborem kultury Okresního národního výboru, tak i s Okresním výborem KSČ. Na jednání se opět potvrdil zájem o další činnost orchestru, přičemž bylo projednáno zajišťování většího počtu koncertů, a to zejména účastí na mimořádných akcích celostátního významu, na které byl zvláště kladen důraz. Nakonec bylo dohodnuto i zvýšení roční dotace tělesa a zakoupení nového fagotu. Z důvodu požadované vyšší výkonnosti orchestru odborem kultury Okresního národního výboru a okresním výborem KSČ se ukázal dosavadní způsob práce, tj. nastudování dvou celovečerních programů ročně, jako neúnosný. Vzhledem k časově náročnému nácviku programu nebylo možné reagovat na požadavky mimořádných vystoupení při různých příležitostech, neboť nový program orchestr teprve nacvičoval a k zopakování předchozího programu nebyl dostatek času. Nakonec bylo dohodnuto, že orchestr bude v Hodoníně pořádat jeden večerní koncert ročně, a to v podzimním období, s jehož programem bude absolvováno pokud možno co nejvíce koncertů. Přitom bude v pravidelných zkouškách připravován nový program, čímž bude možné původní program měnit a doplňovat podle potřeby o nově nastudované skladby. Tímto způsobem začal orchestr zkoušet v lednu 1972. Ze staršího programu byly zvoleny Dvořákovy Legendy č. 2 a 4 a Slovanský tanec č. 4, a nově bylo studováno Concertino notturno Františka Adama Míči. Přestože skladby byly do programu zařazovány tímto postupným nacvičováním a doplňováním, stanovení jednoho večerního koncertu orchestru v rámci sezóny nebylo striktně dodržováno a nejen koncertní činnost tělesa, ale také tvorba programu se postupem času měnila. Pro zvýšení koncertní pohotovosti k účinkování při různých příležitostech vytvořili v tomto období členové orchestru dechový oktet ve složení: dva hoboje, dva klarinety, dva fagoty a dva lesní rohy. Kromě tohoto uskupení vzniklo také dechové trio složené ze dvou klarinetů a fagotu či smyčcová skupina symfonického orchestru.40 Tyto komorní celky účinkovaly především na vernisážích a podobných akcích, kde nebylo možné či nutné vystoupení celého symfonického tělesa.

40 Kromě těchto celků vzniklo na podzim roku 1977 Smyčcové kvarteto symfonického orchestru, na začátku roku 1979 dechový kvartet složený ze tří pozounů a tuby a v roce 1982 pak pozounový kvartet.

18

3.3

Třetí etapa 1973 – 1989. Pořádání výchovných koncertů a vystupování v zahraničí. V jarních měsících roku 1973 bylo zorganizováno první soustředění orchestru, které

proběhlo o víkendu od 30. března do 1. dubna v rekreační chatě podniku Tatra ve Vřesovicích u Osvětiman. Akce se i přes menší účast41 vydařila a splnila svůj účel. Soustředění mělo pozitivní vliv nejen na samotnou hru, ale také na soudržnost kolektivu, a proto se tato akce v historii orchestru ještě několikrát opakovala. Nejvýznamnější událostí v dosavadní historii orchestru bylo navázání družebních styků mezi Symfonickým orchestrem pracujících Hodonínska a Egerským symfonickým orchestrem z Maďarské lidové republiky. Již delší dobu orchestr uvažoval o koncertním zájezdu do zahraničí, proto výbor orchestru jednal s Martinem Slovákem,42 který měl s pořádáním takových zájezdů zkušenosti. Slovák zjišťoval možnost zájezdu do Sovětského svazu v rámci družby s Usmaní ve voroněžské oblasti, která se však ukázala pro nejbližší dobu těžko uskutečnitelnou a při tom značně nákladnou. Nicméně 28. dubna 1973 přišel orchestru dopis z maďarského města Eger s nabídkou družby s tamním symfonickým orchestrem, který již navrhl i termíny zájezdů – maďarský orchestr měl přijet do Hodonína v druhé polovině června a v červenci měl hodonínský orchestr navštívit Eger. Krátce na to obdržel orchestr dopis s pokynem navázat družební styk s orchestrem v polské Gdyni. Po projednání situace s vedoucím odboru kultury Okresního národního výboru Františkem Hofrem bylo z náročných finančních a organizačních důvodů rozhodnuto uskutečnit v tomto roce pouze jeden zahraniční zájezd. Jelikož hranice s Maďarskou lidovou republikou byly v té době na neurčitou dobu uzavřeny, bylo rozhodnuto jednat o výměně koncertů s gdyňským tělesem a egerskému orchestru zatím poděkovat za jejich nabídku. Gdyně však na nabídku dlouho neodpovídala, a tak bylo po dohodě s Hofrem obnoveno jednání s Egerem, a to dopisem z 6. července 1973 s návrhem na vyslání hodonínské delegace, která by na místě projednala podrobné podmínky zájezdu. Hofr mezitím informoval radu Okresního národního výboru o uvažovaném výměnném zájezdu a následně obdržel souhlas k uskutečnění a financování celé akce. 41 Soustředění se zúčastnilo 37 členů z celkového počtu 59. 42 Externí spolupracovník orchestru, již v roce 1971 vyjednával pro orchestr koncerty, zejména v okolí Hodonína. Později se zasloužil především o zajištění a organizování zahraničních zájezdů tělesa. Za aktivní podporu jej výbor orchestru 21. června 1976 jmenoval čestným členem orchestru.

19

Hodonínská delegace

43

navštívila Eger ve dnech 3. – 5. srpna. Na tamním krajském

kulturním středisku byla projednána vzájemná spolupráce obou amatérských hudebních těles. Bylo dohodnuto, že ve dnech 28. – 30. září přijede egerská delegace do Hodonína a zájezd egerského orchestru se uskuteční ve dnech 5. – 11. listopadu s provedením koncertů v Hodoníně, Strážnici a Vracově, případně dvou koncertů pro školy. Zájezd hodonínského orchestru se pak uskuteční ve dnech 26. listopadu – 3. prosince s koncerty v Egeru, Gyöngyösu a Hatvanu a případně dvěma koncerty pro školy. Při návštěvě maďarské delegace byly potvrzeny termíny zájezdů a dořešeny ubytovací, stravovací a finanční záležitosti. V rámci příprav první reciproční akce tělesa zasedal výbor orchestru každý týden a rozděloval jednotlivým členům výboru úkoly související s pobytem maďarského tělesa v Hodoníně, jehož celkový program konzultoval současně na odboru kultury Okresního národního výboru. Bylo také nutné řešit zajištění propagačního materiálu, který hodonínský orchestr stále neměl. Textová část a vůbec celá záležitost vydání brožury byla svěřena kronikáři orchestru Ivanu Benešovi a za pomoci Františka Hofra byla vytištěna těsně před odjezdem orchestru do Maďarské lidové republiky. Egerský symfonický orchestr přijel do Hodonína nakonec již 4. listopadu. Na druhý den zkoušel v Dělnickém domě a večer se zúčastnil také zkoušky hodonínského orchestru. Během svého pobytu v Hodoníně vystoupil egerský orchestr kromě plánovaných koncertů v Hodoníně, Strážnici a Vracově, také v rámci koncertu pro žáky hodonínských škol, a to ve všech případech s následujícím programem: Erkel Ferenc – Hunyady nyitány, Erkel Ferenc – baletní hudba z opery Hunyadi László, Béla Bartók – Maďarské obrazy, Zoltán Kodály – Dalok-sedmihradské přadleny, Zoltán Kodály – Intermezzo z opery János Háry, Leo Weiner – Koncertní divertimento č. 2, Leo Weiner – Matrajské tance, Bedřich Smetana: Árie Mařenky z opery Prodaná nevěsta, Antonín Dvořák: Slovanský tanec č. 8.44 Před odjezdem hodonínského symfonického orchestru do Maďarské lidové republiky bylo zapotřebí u většiny členů zajistit souhlas zaměstnavatelských organizací s jejich uvolněním pro zájezd s případnými úhradami ušlých mezd. V pondělí 26. listopadu 1973 orchestr vycestoval z Hodonína dvěma autobusy na svůj první zahraniční zájezd.45 43

Složení delegace: vedoucí odboru kultury Okresního národního výboru František Hofr, člen orchestru a náměstek předsedy Městského národního výboru Ladislav Štěrba, členové orchestru Jan Nosek, Stanislav Miklík a Břetislav Krippl, a jako tlumočník Ludvík Polák. 44 Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 146. 45 Vedení zájezdu tvořili: předseda školské a kulturní komise Okresního národního výboru Otakar Kalina, vedoucí odboru kultury Okresního národního výboru František Hofr, náměstek předsedy Městského národního

20

Po příjezdu do Egeru se orchestr dozvěděl, že první koncert bude mít až ve čtvrtek 29. listopadu v kulturním domě ve městě Heves místo původně plánovaného Gyöngyösu, v pátek zahraje v Gardonyiho divadle v Egeru a v sobotu v kulturním domě v Hatvanu. Program těchto koncertů tvořila Předehra D dur Leopolda Koželuha, Árie pro soprán a orchestr Josefa Myslivečka s hostující sólistkou Štefanií Steineckerovou, Kramářův Koncert Es dur pro klarinet a orchestr v podání Jaroslava Čajky,46 Dvořákův Slovanský tanec č. 4, Canzonetta z Čajkovského Koncertu D dur pro housle a orchestr v podání Františka Plhala,47 Dvořákova Slovanská rapsodie D dur, Dětské obrázky Bély Bartóka a jako případný přídavek Dvořákova Humoreska č. 7.48 Na základě úspěšného prvního zájezdu do zahraničí byly ke konci roku 1973 projednány plány dalších recipročních zájezdů do Maďarské lidové republiky a do Polské lidové republiky. Ze strany Okresního národního výboru bylo po úspěšném maďarském zájezdu naznačeno, že hlavní otázka zájezdu, tj. finanční, je sice závažná, ale nikoliv neproveditelná.49 Po několika dalších jednáních dala rada Okresního národního výboru souhlas k předběžnému a nezávaznému jednání s polským tělesem. Byl tedy znovu odeslán dopis do Gdyně s návrhem na obnovení jednání o reciproční výměně koncertů. Koncem listopadu 1974 se uskutečnilo

v Hodoníně

jednání,

kterého

se

zúčastnil

zástupce

závodního

klubu

Metalurgycznych zawodów v Gdyni a Zbygniew Skrzypiec za gdyňský soubor. Předběžně bylo rozhodnuto, že hodonínský orchestr pojede do Gdyně v první polovině června 1975 a gdyňský soubor navštíví Hodonín ve druhé polovině září téhož roku. O jednání bylo informováno vedení Okresního národního výboru, které s konečnou platností zájezd schválilo. V dubnu 1975 slavil orchestr 20 let svého trvání. K této příležitosti uspořádal slavnostní koncert, na který si připravil předehru k opeře Ruslan a Ludmila Michaila Ivanoviče Glinky, Kabalevského Koncert C dur pro housle a orchestr, jehož sólistou byl František Plhal, I. řadu Dvořákových Slovanských tanců a Dvořákovu Humoresku č. 7 jako přídavek. V tomto jubilejním roce mohl orchestr již zhodnotit zájem a podporu, které se tělesu dostávají, a které jej motivují do další práce. Dokladem je například čestné uznání rady

výboru a člen orchestru Ladislav Štěrba, předseda orchestru Jaroslav Hranek, jednatel orchestru Stanislav Miklík a dirigent orchestru Jan Nosek. 46 Člen orchestru. 47 Koncertní mistr orchestru. 48 Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 145. 49 Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 181.

21

Okresního národního výboru, uznání rady Krajského národního výboru v Brně, návrh na udělení ceny Antonína Zápotockého50 a umožnění dvou zahraničních zájezdů. Po reprízách slavnostního koncertu orchestr odjel do Gdyně, kde jako host Závodní rady Loděnic Pařížské komuny pobýval od 20. do 26. dubna 1975. Z původně plánovaných tří vystoupení se konal pouze jeden koncert orchestru, a to pro zaměstnance loděnic. Tento koncert proběhl 22. dubna v gdyňském kulturním domě. Orchestr vystoupil s programem, který tvořila předehra k opeře Ruslan a Ludmila Michaila Ivanoviče Glinky, Kramářův Koncert Es dur pro klarinet a orchestr v podání Jaroslava Čajky, I. řada Dvořákových Slovanských tanců a Moszkowského Španělský tanec a Dvořákova Humoreska č. 7 jako přídavky.51 Hudebně-pěvecký soubor gdyňských loděnic přijel do Hodonína 7. září 1975. Soubor tvořilo asi 30 členů orchestru a 38 členů mužského pěveckého sboru. Těleso pod vedením Zdisłava Bytnara mělo zajištěno tři koncerty v Hodoníně, a to s následujícím programem: Lehárovy Veselé vdovy, Zellerovy operety Obersteiger a Tyrolský ptáčník, dva Straussovy valčíky Hlasy jara a Na krásném modrém Dunaji, tři skladby polských skladatelů - Mazur, Slavík a Píseň o moři, a předehra k Offenbachově opeře Orfeus v podsvětí.52 Za dobu své dosavadní činnosti si získal orchestr celou řadu příznivců, což dosvědčovala i zvýšená návštěvnost koncertů. V 70. letech mělo těleso již významné postavení v kulturním životě města i okresu. Přesto se však orchestr často potýkal s přechodným oslabením některých nástrojových skupin, a to zejména z důvodu odchodu mladších

členů

na

vysokoškolská

studia.

Orchestr

proto

3.

listopadu

1976

prostřednictvím regionálního tisku vyzval hudebníky z Hodonína i okolí, aby se přihlásili do tělesa:

„Kdo se přihlásí? […] Členové tohoto tělesa se věnují již přes dvacet let provozování vážné symfonické hudby. Setkávají se každoročně s překážkami způsobenými odchodem mladých členů, studentů gymnázia, kteří po maturitě odcházejí na vysoké školy a nemohou se již další práci v orchestru věnovat. Vybízíme proto občany města i venkovských obcí okresu, kteří ovládají některý z nástrojů symfonického orchestru, aby mezi nás přišli a věnovali se ušlechtilé a krásné práci v hezkém prostředí a dobré muzikantské společnosti. Dotazy a informace nejlépe telefonicky na dirigenta J. Noska…“

53

50

Cena nebyla orchestru udělena, neboť nepatřil k souborům v rámci činnosti Revolučního odborového hnutí. Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 206. 52 Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 223. 53 Kronika II Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od roku 1976 do roku 1982, s. 3. 51

22

Vzhledem k tomu, že odezva byla nepatrná, nechal orchestr otisknout výzvu znovu 14. dubna 1977: „Konkurs. Symfonický orchestr pracujících v Hodoníně hledá schopné houslisty, čelisty, kontrabasisty, violisty a hornisty – amatéry. Hlaste se u dirigenta SOP Jana Noska…“54 Tentokrát se podařilo získat několik nových, zejména mladých, hráčů, takže na podzim přibylo v orchestru celkem 11 členů, čímž se těleso nejen rozšířilo, ale i omládlo a v této sezóně začalo pracovat jako již čtyřiašedesátičlenný orchestr. Jarní program roku 1978 byl zaměřen k oslavám 750. výročí založení města Hodonína. Kromě I. řady Slovanských tanců od Antonína Dvořáka byla nově nastudována symfonická báseň Šárka z cyklu Má vlast Bedřicha Smetany. K této příležitosti se po dlouhém jednání s Okresním národním výborem podařilo prosadit zakoupení jednotného smokingového oblečení pro mužskou část orchestru. V polovině března téhož roku obdržel orchestr dopis od Okresního kulturního střediska v Prachaticích se sdělením, že byl Ústavem pro kulturně výchovnou činnost v Praze doporučen k účasti na tamním 5. ročníku národní přehlídky amatérských komorních souborů a orchestrálních sdružení. Přehlídka probíhala ve dnech 25. – 28. dubna 1978 na pěti místech okresu55 a zúčastnilo se jí šest souborů komorních a tři symfonické.56 Hodonínský symfonický orchestr se představil na zahajovacím večeru přehlídky s programem složeným z Chačaturjanovy Maškarády a z Dvořákových Slovanských tanců č. 1, 2, 4, 7 a 8. Kromě toho vystoupil v rámci výchovného koncertu pro žáky tamní základní školy. Účast na přehlídce měla pro orchestr značný význam, neboť byla pořízena zvuková nahrávka Slovanského tance č. 8 a zahajovací koncert byl živě vysílán jihočeským rozhlasem. O vánočních svátcích navštívili Hodonín zástupci gdyňského tělesa a dohodli koncertní turné hodonínského orchestru do Polska ve dnech 20. – 28. června 1980. Zájezd orchestru byl projednán na Okresním národním výboru, který rozhodl, že uhradí cestovní náklady orchestru do Polska a také výlohy spojené s pobytem gdyňského souboru v Hodoníně. Vyhotovil rovněž dopisy pro zaměstnavatele, ve kterých je požádal, aby svým 54

Kronika II Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od roku 1976 do roku 1982, s. 7. Byly jimi Národní dům v Prachaticích, divadelní sál v Netolicích, sál hotelu Hvězda ve Vimperku, obřadní síň Městského národního výboru ve Vacově a kulturní dům ve Lhenici. 56 Dle pořadí v programu se přehlídky zúčastnily následující soubory: Symfonický orchestr pracujících Hodonínska, Komorní orchestr LŠU Praha-Nusle, Komorní orchestr Domu ROH České Budějovice, Komorní orchestr JKP Chrudim, Komorní orchestr Dvořákova kraje, Kralupy nad Vltavou, Bendův komorní orchestr Ústí nad Labem, Komorní orchestr Collegium paedagogicum, Brixiho orchestrální sdružení, Praha a Symfonický orchestr domu kultury ROH Válcoven plechu, Frýdek-Místek. 55

23

zaměstnancům udělili na týden mimořádnou placenou dovolenou s odůvodněním, že jde o státní reprezentaci amatérského umění v Polsku.57 Na rozdíl od minulého polského zájezdu vystoupil orchestr tentokrát celkem třikrát – 23. června v Helu, 26. a 27. června v Gdyni, s programem složeným z děl Antonína Dvořáka, kterými byly I. řada Slovanských tanců a Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“. Soubor gdyňských loděnic přijel do Hodonína 20. září 1980. Ještě téhož večera si členové polského mužského sboru vyjednali příležitostné vystoupení v kostele svatého Vavřince, kde v neděli 21. září při mši zazpívali na kůru řadu sborů s náboženskými texty v polštině a latině. Dne 23. září vystoupil v rámci dopoledního koncertu pro žáky základních škol a pak na večerním koncertě. Ve čtvrtek došlo k nečekanému zakončení návštěvy gdyňského souboru v Hodoníně. K vystoupení v římskokatolickém kostele, které se opakovalo ještě při večerní bohoslužbě, vzešla od Veřejné bezpečnosti stížnost na svévolné jednání polského tělesa přes ministerstvo vnitra až na polské velvyslanectví, které telefonicky nařídilo okamžitý návrat celého souboru zpět do Polska. Důvodem bylo nedodržení smlouvy o místě a počtu vystoupení.58 V jubilejním roce, kdy si orchestr připomínal 25. výročí svého vzniku, ocenil Okresní národní výbor nejstarší členy orchestru za jejich dlouholetou záslužnou práci v oblasti kultury. Čestným uznáním byli oceněni předseda orchestru Jaroslav Hranek, hospodář Leopold Dvořák, jednatel Stanislav Miklík, pokladník Arnošt Wurm, kronikář a archivář Pavel Nekvinda a dirigent Jan Nosek, který obdržel také čestný odznak „Zasloužilý pracovník okresu Hodonín“. Jubilejní koncert orchestru se konal 14. listopadu 1980, na jehož programu byla předehra k opeře Don Giovanni a Koncert A dur pro housle a orchestr od Wolfganga Amadea Mozarta, Dvořákova Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“, Lidová písnička Karla Komzáka, jako připomenutí zahájení činnosti orchestru v roce 1955, a na závěr Dvořákův Slovanský tanec č. 2. Závěrem téhož roku navrhl dirigent jednotlivým hráčům externí studium na místní Lidové škole umění bez placení školného. Již od ledna následujícího roku začala navštěvovat řada hráčů, zejména II. houslí a viol, dirigenta v hudební škole, kde se za jeho vedení zlepšovali v technice hry. Kromě zlepšení produkce řešil výbor orchestru také otázku tiskového referenta, který by pravidelně přispíval do regionálních listů o činnosti orchestru. Současně si výbor kladl za cíl najít vhodného hudebního kritika, který by hodnotil práci tělesa. 57 58

Kronika II Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od roku 1976 do roku 1982, s. 65. Kronika II Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od roku 1976 do roku 1982, s. 80.

24

Pro jarní koncert roku 1984 orchestr cvičil, mimo jiné, i dílo brněnského skladatele Aloise Piňose Dvě skladby pro velký orchestr, které bylo dle slov autora jeho prvním dílem určeným pro amatérské symfonické těleso.59 Dílo soudobého skladatele bylo pro orchestr rytmicky náročnější, nicméně jeho provedení bylo poté pozitivně hodnoceno samotným autorem:

„Potěšila mne seriosnost a důkladnost přípravy, potěšil mne zasvěcený, zdravě muzikantský přístup dirigenta Jana Noska, který projevil o novinku upřímný zájem a věnoval jí mnoho péče, potěšila mne kvalita nastudování i úspěch provedení u posluchačů jak na jižní Moravě, tak např. na 60

festivalu neprofesionálních orchestrů ve Frýdku-Místku.“

Na základě posudku komise61 Krajského kulturního odboru v Brně, která zhodnotila výkony orchestru na květnovém výchovném koncertu v Hodoníně, byl orchestr pozván k účasti na Krajské přehlídce amatérských symfonických orchestrů Jihomoravského kraje. Přehlídka se konala v prostorách lázeňské kolonády v Luhačovicích ve dvou sobotních dnech 23. a 30. června 1984, a byla pořádána v rámci Festivalu zájmové umělecké činnosti 1984, na počest 40. výročí Slovenského národního povstání a Roku české hudby. Festival zahájil hodonínský orchestr s programem, který tvořila Myslivečkova Předehra c moll k oratoriu Zachariáš, Dvořákovy Slovanské tance č. 2, 16, 4 a 8, Dvě věty pro velký orchestr Aloise Piňose a Smetanova symfonická báseň Šárka. Přehlídky se dále zúčastnily Orchestrální sdružení SKP Boskovice a Helfertovo orchestrální sdružení DK ROH Královopolských strojíren Brno. Téhož roku se orchestr zúčastnil ještě další přehlídky - Festivalu neprofesionálních komorních a symfonických těles ve Frýdku-Místku, který se konal ve dnech 9. – 14. října. Na festival byla vybrána nejlepší amatérská tělesa z Československa a také hostující soubory z Německé demokratické republiky, Německé spolkové republiky a Řecka. Hlavní pozornost byla věnována festivalovým koncertům pro veřejnost a výchovným koncertům pro mládež. Hodonínský orchestr strávil na festivalu víkend od 12. do 14. října a vystoupil nejprve na výchovném koncertu pro žákyně hospodářské školy s programem složeným z Myslivečkovy Předehry c moll k oratoriu Zachariáš, Koncertu Es dur pro klarinet a orchestr Františka 59

V dubnu 1983 provedlo Kynclovo kvarteto v Dolních Bojanovicích Piňosův smyčcový kvartet Canti intimi, kde projevili přítomní členové orchestru zájem o provedení jeho Dvou skladeb pro velký orchestr. 60 Alois Piňos v dopise orchestru ze dne 7. ledna 1985. Příloha Kroniky III Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od roku 1982 do roku 1986. 61 Předsedou komise byl profesor brněnské konzervatoře a JAMU Rudolf Šťastný.

25

Kramáře, Piňosových Dvou vět pro velký orchestr a symfonické básně Šárky Bedřicha Smetany. Se stejným programem se orchestr představil téhož dne na večerním koncertě ve Společenském domě Třineckých železáren. Vzhledem k tomu, že na nedělním koncertu nemohl vystoupit podle plánu řecký orchestr, který nakonec na festival nedorazil, byl požádán hodonínský orchestr, aby vystoupil ještě jednou. K 30. výročí svého založení uspořádal symfonický orchestr slavnostní koncert, který se konal 22. listopadu 1985 v Dělnickém domě v Hodoníně. Koncertu předcházela slavnostní schůze v Galerii výtvarného umění v Hodoníně, při které vystoupilo Janáčkovo kvarteto, které mimo jiné hosty62 navštívilo také večerní koncert. Po úvodních projevech následoval ceremoniál předávání vyznamenání orchestru jako kolektivu i jednotlivým členům.63 Po ceremoniálu se orchestr představil s programem, který tvořilo dílo Dithyramb Jiřího Bárty, Mozartův Koncert G dur pro flétnu a orchestr v podání sólisty Karla Bohůna64 a závěrem Dvořákova Symfonie č. 8 G dur. V prosinci 1985 obdržel orchestr od Studentského symfonického orchestru Technické univerzity v Drážďanech nabídku ke vzájemným výměnným koncertům.65 V červenci následujícího roku přijel do Hodonína šéfdirigent německého orchestru Wolfgang Müller za účelem projednání celé akce. Na základě smlouvy66 mezi Studentským symfonickým orchestrem Technické univerzity v Drážďanech a Symfonickým orchestrem pracujících Hodonínska, uzavřené při návštěvě německého dirigenta v Hodoníně, navštívil ve dnech 7. – 11. října 1986 německý orchestr Hodonín, kde se představil na koncertě v Dělnickém domě. Ve dnech 6. – 12. května 1987 se uskutečnil zájezd orchestru do Drážďan, kde orchestr vystoupil v prostorách kamenného sálu Muzea hygieny.67 Program koncertu tvořila předehra k opeře Ifigenie v Aulidě Christopha Willibalda Glucka, Myslivečkův Koncert F dur 62

Kromě zástupce ministra kultury ČSSR, delegace Okresního národního výboru, vedoucího kulturního oddělení jihomoravského kraje a dalších se koncertu zúčastnili také muzikolog Jaroslav Smolka z AMU v Praze, hudební skladatel Jiří Bárta, hudební skladatelka a referentka Hudebních rozhledů Marta Jiráčková, profesor brněnské konzervatoře a primárius Moravského kvarteta v Olomouci Rudolf Šťastný či violoncellista Talichova kvarteta Evžen Rattay. 63 Orchestr získal Medaili k 40. výročí osvobození ČSSR od Okresního výboru KSČ, Čestné uznání ministerstva kultury ČSSR a od rady Okresního národního výboru medaili Budovatel okresu Hodonín; oceněni byli dlouholetí členové orchestru Pavel Nekvinda, Jan Nosek a Jaroslav Hranek, kteří obdrželi dvě bronzové a jednu stříbrnou plaketu za zásluhy o rozvoj jihomoravského kraje; předseda orchestru Ladislav Rippel získal od rady Okresního národního výboru Čestné uznání za obětavou a záslužnou práci v Symfonickém orchestru pracujících Hodonínska. 64 Člen orchestru. 65 Kontakt s drážďanským orchestrem navázalo Smyčcové kvarteto Symfonického orchestru pracujících Hodonínska, které začátkem listopadu roku 1985 vystupovalo na mezinárodním festivalu v Blanbenburku. 66 Uložena v Kronice III Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od roku 1982 do roku 1986, s. 75. 67 Deutches Hygiene-museum.

26

pro housle a orchestr v podání Marie Snopkové68 a Dvořákova Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“. Pro úspěch vystoupení byly zahrány ještě dva přídavky, jimiž byly Dvořákovy Slovanské tance č. 8 a 4. V srpnu 1988 se uskutečnil koncertní zájezd orchestru do Řecka. Iniciativa vzešla od řecké delegace, která začátkem roku 1988 krátce cestovala po ČSR a navštívila hodonínský okres. Informovala se o místní kultuře, přičemž na Okresním národním výboru získala informace o Symfonickém orchestru pracujících Hodonínska, a tak došlo k jeho pozvání do řeckého města Lefkada. Intenzivní přípravy na řecké turné probíhaly již od června. Jelikož Řecko bylo v té době kapitalistickým státem, bylo nutné splnit mnoho administrativních podmínek a také na příkaz kulturní rady Krajského národního výboru přijela do Hodonína posudková komise,69 aby zhodnotila úroveň reprodukce tělesa.70 Koncertní turné proběhlo ve dnech 7. – 16. srpna 1988, a to v rámci mezinárodního festivalu, kterého se každoročně v Lefkadě účastní hudebníci, tanečníci a také herci z mnoha zemí světa. První koncert orchestru se konal 11. srpna v prostorách přírodního amfiteátru místní pevnosti. Na druhý den proběhl další koncert, a sice v antickém divadle v lázeňském městě Preveza. Na obou koncertech se orchestr představil s následujícím programem: I. řada Dvořákových Slovanských tanců, Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“ téhož autora, Koncert C dur pro fagot a orchestr Jana Antonína Koželuha v podání Jaroslava Beneše a Beethovenovy Romance F dur a B dur pro housle a orchestr v podání sólisty Františka Plhala.

3.4

Čtvrtá etapa 1989 – 2010. Období změn a nástup nového dirigenta. Díky velkým politickým změnám v Československu v roce 1989 došlo také v životě

hudebního tělesa k významným událostem. Šťastnou náhodou pro orchestr bylo, že se prvním tajemníkem Okresního národního výboru v Hodoníně stal Jan Benda, který s orchestrem od začátku jeho existence příležitostně spolupracoval jako sólový zpěvák. Právě on se zasloužil o to, aby orchestr mohl užívat prostory Domu dětí a mládeže v budově, ve které dříve sídlil a 68

Členka orchestru. Členy komise byli profesoři z brněnské konzervatoře Dalibor Spilka a dr. Studeníková a dirigent orchestru Janáčkova divadla Libor Varga. 70 Orchestr zahrál I., III. a IV. větu Dvořákovy Symfonie č. 9 e moll „Z Nového světa“ a I. větu Koncertu C dur pro fagot a orchestr Jana Antonína Koželuha v podání člena orchestru Jaroslava Beneše. 69

27

pořádal schůze Okresní výbor KSČ. V přízemí této budovy měl orchestr k dispozici velký sál s kapacitou přibližně tři sta posluchačů a také získal prostory k uložení svého archivu. Ten sem byl přestěhován na konci března 1990 a od 4. června se ve velkém sále začaly konat pravidelné pondělní zkoušky. Pro těleso to znamenalo poslední stěhování, neboť na tomto místě je jeho sídlo dodnes.71 Rok 1990, jako počátek nové etapy, byl ve znamení několika změn. V začátku roku došlo k zesílení některých nástrojových skupin tělesa. Jednalo se zejména o pět nových členů ve skupině druhých houslí a tři nové členy ve skupině violoncell, která posily již dlouhodobě potřebovala. V tomto obsazení se orchestr (po šesti letech)72 opět zúčastnil Národního festivalu neprofesionálních komorních a symfonických těles, který byl pořádán v druhém listopadovém týdnu ve Frýdku-Místku. Měsíc po této přehlídce došlo k další významné organizační změně. Kromě nového sídla získal orchestr v tomto roce i nový statut. Těleso změnilo název na Hodonínský symfonický orchestr a pěvecký sbor, čímž došlo ke sloučení orchestru s bývalým ženským pěveckým sborem Jana, z něhož se postupně stal sbor smíšený. Nový subjekt se stal příspěvkovou organizací, a to nejdříve Okresního národního výboru a později, po zrušení okresních úřadů, spadal pod příspěvkové organizace Města Hodonína. Prvním pracovním výsledkem tohoto tělesa byla realizace dlouho očekávané České mše vánoční Jakuba Jana Ryby, která měla být vyvrcholením celého hudebního roku. Po dlouhodobém útlaku duchovní kultury se staly koncerty velkou společenskou událostí, které věnovala pozornost i Československá televize Brno. Premiéra koncertu se uskutečnila 13. prosince 1990 v sále Základní umělecké školy v Hodoníně, kde se také konaly následné dvě reprízy koncertu, přičemž všechna tři provedení byla zcela vyprodaná. Rok 1990 byl nejen zlomovým, ale také jubilejním. Orchestr si v tomto roce připomněl 35. výročí svého založení, a současně slavilo deset let působení také Smyčcové kvarteto Hodonínského symfonického orchestru. Následující rok patřil téměř výhradně zahraničním koncertům. Vzhledem k celosvětovým oslavám 200. výročí úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta byl program všech zahraničních koncertů tvořen právě jeho díly.

71

Zkoušky orchestru se v průběhu jeho činnosti konaly na několika místech: hospoda „U Matěja“, klubovní místnost podniku Slokov, klubovna a jídelna podniku Tatra, Dům osvěty, Dělnický dům a kulturní dům SIGMA ROH. 72 Poprvé se orchestr zúčastnil přehlídky v roce 1984.

28

První navštívenou zemí bylo Nizozemsko. Jednalo se o reciproční zájezd do města Stadskanaal, uskutečněný ve dnech 25. – 30. dubna 1991, v jehož rámci se orchestr uvedl koncertem v místní hudební škole. Začátkem května pak navštívily Hodonín Stadskanaalské soubory,73 které se během svého třídenního pobytu představily na koncertu v Základní umělecké škole. Necelý měsíc po nizozemském zájezdu dostal orchestr příležitost provést koncert v rakouských městech Kremže a Pernegg. Na základě úspěchu těchto vystoupení bylo orchestru nabídnuto uspořádat v září koncert také ve městech Hartberg a Jennersdorf, přičemž do Rakouska zavítal orchestr ještě v závěru roku, a sice do Zistersdorfu, kde společně s pěveckým sborem provedl Rybovu Českou mši vánoční. Ve dnech 26. listopadu – 1. prosince uskutečnil orchestr největší koncertní zájezd za dobu své dosavadní působnosti. Bylo jím mimořádně úspěšné turné ve Švýcarsku, kam orchestr pozval fagotista Stephan Baumgartner,74 majitel soukromé galerie a organizátor hudebního života v Curychu. Jednalo se o jednu z nejnáročnějších akcí v dějinách orchestru, neboť během šesti dnů orchestr absolvoval kromě devíti několikahodinových zkoušek pět celovečerních koncertů na různých místech Švýcarska: aula Unterboden v Nussbaumenu u Badenu (27. listopadu), koncertní sál v Oltenu (28. listopadu), kostel v Bachs u Dielsdorfu (29. listopadu), sál v budově kláštera v Muri (30. listopadu), Grossmünster v Curychu (1. prosince). Poprvé ve své historii také orchestr doprovázel zahraniční sólisty, kterými byli již zmíněný fagotista Stephan Baumgartner75 v Mozartově Koncertu B dur pro fagot a orchestr, a italská klavíristka Maria Grazia Sorrentino v Koncertu F dur pro klavír a orchestr téhož skladatele.76

73

Jednalo se o komorní orchestr hudební školy „Zuid – Groningen“, utvořený z části žáky této školy, z části amatérskými hudebníky, jehož dirigentem byl ředitel hudební školy Joop Stam, a dále smíšený pěvecký soubor a školní baletní soubor. 74 Narodil se v roce 1946 v Curychu, v 17 letech slyšel Mozartův Koncert B dur pro fagot a orchestr, který jej okouzlil natolik, že se rozhodl stát se fagotistou. V roce 1967 jej učitel konzervatoře v Curychu poslal do Prahy, kde vystudoval konzervatoř. V roce 1972 absolvoval na AMU a jeden rok studoval skladbu u Karla Janečka. Po návratu do Švýcarska se dal na dráhu svobodného umělce jako fagotista a skladatel. V letech 1979-2007 vedl v Curychu „Galerie am Hinterberg“, což bylo místo kulturních setkání propojující umění jak hudební, tak výtvarné a literární. 75 V rámci navázání spolupráce s orchestrem navštívil Baumgartner v říjnu 1993 Hodonín za účelem uspořádání čtyř koncertů společně s Hodonínským symfonickým orchestrem, jejichž součástí bylo také provedení téhož Mozartova koncertu jako při švýcarských vystoupeních. 76 Kromě toho zahrál orchestr v rámci svého nacvičeného programu k Mozartovu výročí jeho předehru k opeře Idomeneo a Symfonii č. 38 D dur „Pražskou“.

29

Nejúspěšnějším provedením tohoto turné byl koncert u příležitosti otevření zrekonstruovaného koncertního sálu v areálu kláštera v Muri či poslední koncert v Curychu, v jehož kostele bylo údajně, dle záznamu v kronice, přítomno přibližně 1200 posluchačů.77 Rok 1992 představuje v životě orchestru ve srovnání s rokem minulým značné uklidnění. Studium nového programu bylo oživeno televizním natáčením dokumentu o práci amatérského orchestru a jeho uvedením v programu České televize „Haló hudba“ dne 5. února. V tomto období bohužel došlo k nečekané hospitalizaci dirigenta Jana Noska v hodonínské nemocnici, s výhledem několikaměsíčního léčení. Z toho důvodu byla pro tento rok odmítnuta účast orchestru na Festivalu neprofesionálních komorních a symfonických těles ve Frýdku-Místku, který však orchestr navštívil o dva roky později, ve dnech 11. – 13. listopadu 1994. V rámci tohoto ročníku festivalu se orchestr zúčastnil také interpretačního semináře. Členové účastnících se souborů byli rozděleni na dvě skupiny, z nichž jedna se pod vedením Petra Vronského ze Státní filharmonie Brno věnovala nácviku předehry k Mozartově opeře Figarova svatba a Romanci z Dvořákovy České suity, a druhá skupina studovala Gordický uzel Henryho Purcella pod vedením Václava Mazáčka z České filharmonie. Koncert tohoto festivalového tělesa natáčel i Český rozhlas, přičemž záznam koncertu byl vysílán 9. prosince na stanici Vltava. Dramaturgie koncertního života v Hodoníně byla v roce 1995 koncipována ve znamení oslav 40. výročí existence orchestru. Pro slavnostní koncert, který se konal 30. března v rámci cyklu Hudebních čtvrtků, zvolil orchestr předehru k Mozartově opeře Don Giovanni a Koncert G dur pro housle a orchestr v podání sólistky Marie Snopkové, a dále Beethovenovu Symfonii č. 5 c moll „Osudovou“. Celý program nahrával Český rozhlas Brno. Stanice Vltava uvedla 4. května vysílání k 40. výročí působení orchestru s ukázkami ze záznamu jeho vystoupení na Festivalu neprofesionálních komorních a symfonických těles ve Frýdku-Místku v minulém roce,78 a dále jako retrospektivu nahrávku z roku 198479 z téhož festivalu. Český rozhlas věnoval jubilujícímu tělesu ještě 45 minutový pořad odvysílaný 4. listopadu včetně záznamu z březnového slavnostního koncertu v Hodoníně. Pořad byl prezentací nejen práce orchestru, ale také oceněním jednotlivých hráčů, neboť v záznamu

77

Kronika V Hodonínského symfonického orchestru od roku 1990 do roku 1995, nestr. Jednalo se o ukázku I. a III. věty z Mozartova Divertimenta a Koncertu g moll pro cembalo a orchestr Jiřího Antonína Bendy v podání učitelky Základní umělecké školy Jindry Jakabové. 79 Jednalo se o Myslivečkovu předehru c moll k oratoriu Zachariáš. 78

30

byly použity celé kadence v podání sólistky Marie Snopkové v Mozartově houslovém koncertu. Následujícího roku se orchestr naposledy zúčastnil Festivalu neprofesionálních komorních a symfonických těles ve Frýdku-Místku. Na zahajovacím koncertu vystoupil společně se Symfonickým orchestrem Frýdku-Místku, s programem složeným z předehry Egmont a Symfonie č. 1 C dur Ludwiga van Beethovena. Celovečerní koncert natáčela i Česká televize pro pořady „Haló hudba“ a „Návštěva u paní Hudby“. Po osmi letech orchestr opět vycestoval za zahraničním koncertem. Tentokrát se jednalo o společný zájezd s hodonínským folklorním souborem Fialka80 do italského přímořského města Cattolica. Zájezd se uskutečnil na základě družebních styků mezi oběma městy ve dnech 1. – 6. září 1999. Během svého třídenního pobytu orchestr vystoupil v místním divadle Teatro della Regina, kde kromě svého programu provedl také Sbor židů z Verdiho opery Nabucco ve společném nastudování s cattolickým pěveckým sborem.81 V roce 2001 měl orchestr již podruhé ve své historii možnost doprovodit profesionálního violoncellistu Evžena Rattaye, a to opět ve Dvořákově Koncertu pro violoncello a orchestr h moll.82 Po vystoupeních v Holíči a Kyjově byl proveden hlavní koncert v Hodoníně, který proběhl 24. května a byl zcela vyprodán. Celý program nahrával Český rozhlas, který také vytvořil z tohoto koncertu CD nahrávku. Pochvalou nejen pro orchestr, ale také pro hodonínské publikum bylo Rattayovo emotivní konstatování uveřejněné v regionálním tisku, kdy sólista zhodnotil atmosféru hodonínského provedení koncertu, která se dle jeho názoru dala přirovnat pouze s koncerty Pražského jara.83 Rok 2002 zahájil orchestr převzetím významného ocenění. Dne 3. ledna byly v aule Obchodní akademie předány výroční ceny města Hodonína, přičemž cenu za rozvoj kulturního života v Hodoníně obdržel právě dirigent Hodonínského symfonického orchestru Jan Nosek. Hudební doprovod při této příležitosti uvedl symbolicky Komorní orchestr Jana Noska, který Jan Nosek založil a také dirigoval. V rámci jarních koncertů tohoto roku se orchestr rozhodl představit hodonínským posluchačům další profesionální umělce. Tentokrát do svého programu, mimo jiné, zařadil i 80

Devatenáctičlenný mladý folklorní soubor Domu kultury a České spořitelny a. s. Hodonín s uměleckým vedoucím Přemkem Líčeníkem. 81 Fialka i symfonický orchestr se z Cattoliky vrátily se slávou. Slovácko č. 38, 14. 9. 1999, s. 8. 82 Poprvé Evžen Rattay vystoupil s orchestrem na čtyřech podzimních koncertech v roce 1986, kdy se představil tímtéž Dvořákovým koncertem. 83 Orchestr a zpívající cello. Slovácko č. 22, 29. 5. 2001, s. 8.

31

Rossetiho Koncert Es dur pro dva lesní rohy a orchestr, jehož sólisty byli členové orchestru pražské Státní opery Stanislav Bílek a Lenka Jakešová. Po těchto koncertech završil orchestr jarní část sezóny vystoupením ve Vídni, kde společně s hodonínským Smíšeným pěveckým sborem provedl Mozartovu Korunovační mši C dur při bohoslužbě v kostele, který náleží k Nemocnici Nejsvětějšího srdce.84 Ve dnech 11. – 16. června roku 2003 se uskutečnil již druhý zájezd do nizozemského města Stadskanaal,85 kam byl orchestr pozván, aby se zúčastnil oslav 130. výročí narození místního významného skladatele Cornela Doppera.86 Dirigent a zástupce Dopperovy společnosti Joop Stam87 se rozhodl uvést v rámci oslav některá skladatelova díla, jež nebyla dosud hrána, a o jejich premiérové nastudování požádal právě hodonínský orchestr. K novodobému uvedení byl zvolen Koncert pro violoncello a orchestr, v němž se představil sólista Jan Ype Nota88 a Svatební tance, jejichž houslová sóla zahrály Mascha van Sloten89 a

84

Herz-Jesu Krankenhaus. Poprvé orchestr navštívil Stadskanaal v rámci recipročního zájezdu v dubnu roku 1991. 86 Cornelis Dopper se narodil v roce 1870 ve Stadskanaalu. První hudební vzdělání získal od svého bratra J. B. Kolkmana a od německého učitele hudby Ernsta Sebeninga. Po takzvané francouzské škole ve Stadskanaalu odešel v 18 letech studovat na královskou konzervatoř v Lipsku. Po návratu do Nizozemska se usadil nejprve v Sappemeere a poté v Groningenu. V této době byl známý jako operní skladatel. Jeho první opera De blinde van Castel Cuillé (1894) byla provedena v Nizozemské opeře v Amsterdamu. V roce 1897 se stal korepetitorem této opery a přispíval svými články do některých novin. Nakonec se rozhodl odjet do Ameriky jako vedoucí zájezdové operní společnosti. V roce 1908 se vrátil do Nizozemska. Když Willem Mengelberg s velkým úspěchem provedl s orchestrem Concertgebouworkest Dopperovu 3. symfonii Rembrandt symfonie, pozval skladatele do Amsterdamu ke spolupráci. Dopper se tak stal druhým dirigentem tohoto orchestru, a to až do roku 1932. Cornelis Dopper zemřel v roce 1939 a jeho dílo bylo zapomenuto. V současné době se znovu projevuje zájem o jeho hudbu a jeho životní příběh vyšel v knižní podobě. Mezinárodní slávu mu přinesla díla Amsterdamse symfonie (1912), Zuiderzee symfonie (1917) a Ciaconna gotica (1920). Stylově lze zařadit skladatele do skupiny autorů pozdního romantismu, využívajícího také určité soudobé kompoziční prvky. 87 Joop Stam (*1934) - Studoval hru na klavír a skladbu na Královské hudební konzervatoři v Haagu. V roce 1961 emigroval do Jižní Afriky, kde hrál brzy významnou roli na jihoafrické hudební scéně, a v letech 1970-78 působil v Johannesburgu jako pianista a dirigent tamní opery. V roce 1978 se vrátil do Nizozemska a stal se ředitelem hudební školy „Zuid – Groningen“ ve Stadskanaalu, kde se také stal zástupcem společnosti stadskanaalského skladatele Cornela Doppera. 88 Jan Ype Nota začal violoncello studovat u Jiřího Prchala ve svém rodném městě Leeuwarden, poté studoval na Královské konzervatoři v Haagu u Jeana Decroose. Po absolutoriu pokračoval ve studiích v Londýně u Davida Strange a následně v mistrovských třídách u Aldo Parisota a Mstislava Rostropoviche. Kromě toho, že pravidelně vystupuje jako violoncellista Noord Nederlands Orkest, je členem několika komorních souborů a dirigentem Haydnova studentského smyčcového orchestru. Vyučuje violoncello a komorní hru na konzervatoři v Groningenu. 89 Vystudovala konzervatoř v Groningenu a v Amsterdamu. Ve studiu pokračovala u Milana Vítka v Kodani. V době provedení koncertu byla členkou několika orchestrů, například Koninklijk Concertgebouworkest, Nederlands Philharmonisch Orkest a Nederlands Kamerorkest. 85

32

Annemarie Konijnenburg.90 Obě Dopperova díla dirigoval Joop Stam, který třikrát přijel do Hodonína, aby mohl s orchestrem nastudovat violoncellový koncert, přičemž se sólistou Janem Ype Notou se setkal orchestr až ve Stadskanaalu den před koncertem.91 Slavnostní koncert, který se konal 14. června ve Stadskanaalském divadle Theater Geert Teis, zahájil Hodonínský symfonický orchestr svým programem složeným z děl Bedřicha Smetany92 a II. věty Koncertu g moll pro housle a orchestr Maxe Brucha v podání sólisty Davida Herzána.93 Ve druhé části večera byla pak provedena díla Cornela Doppera, již pod vedením Joopa Stama. O úspěchu koncertu svědčí vřelý osobní dopis Joopa Stama adresovaný Janu Noskovi:

„Drahý mistře Jane a členové orchestru, opět jsem si poslechl záznam ze sobotního večera. Bylo to velkolepé, zvláště druhá a třetí věta Violoncellového koncertu. Stěží mohu uvěřit, jak dobří jste byli jen po několika zkouškách. Když vzpomínám na první zkoušku, pak je výsledek neuvěřitelný. Chci všem poděkovat znovu a znovu za fantastickou spolupráci a fantastický výkon. Hodně lidí mi volalo, psalo a při setkáních na ulici blahopřálo k tomuto koncertu. A musím se také zmínit o vystoupení Davida Herzána v Bruchově Adagiu. Bylo to skvělé. Děkuji, Davide. A také díky koncertnímu mistru panu Plhalovi. DĚKUJI VŠEM Z VÁS!!! Těším se moc na opětovné setkání. A přeji vám to nejlepší s vaším úžasným dirigentem Janem Noskem, mnoho dobrých a plodných muzikantských let. Děkuji moc a hodně štěstí vám všem! Joop Stam.“

94

Rok 2004 byl v České republice vyhlášen Rokem české hudby, neboť na něj připadalo výročí řady významných českých skladatelů. Mezi nejvýznamnějšími to bylo 100. výročí úmrtí Antonína Dvořáka, 180. výročí narození a 120. výročí úmrtí Bedřicha Smetany, 150. výročí narození Leoše Janáčka a 130. výročí narození Josefa Suka. V celé zemi to byl tedy rok ve znamení oslav české hudby. Hodonínský orchestr k této příležitosti nastudoval program složený pouze z děl Antonína Dvořáka, kterými byl Slavnostní pochod, Biblické písně, Legendy č. 2 a 4 a I. řada Slovanských tanců. S tímto programem se orchestr poprvé představil 30. dubna v letním kině partnerského města Holíč, u příležitosti oslav vstupu České

90

Na housle začala hrát ve Stadskanaalské hudební škole. Na Vysoké škole umění v Utrechtu pak vystudovala hru na housle a violu. Působí v několika tělesech, kterými je například Radio Filharmonisch Orkest, Camerata Antonio Lucio a Gaudae Trio. Vyučuje na konzervatoři ve Zwolle a Arnhemu. 91 Hodonínští filharmonici měli v Holandsku úspěch. Slovácko č. 27, 1. 7. 2003, s. 8. 92 Předehra k opeře Hubička, tři tance z opery Prodaná nevěsta – Polka, Furiant a Skočná, a symfonická báseň Šárka z cyklu Má vlast. 93 David Herzán je členem orchestru. Vyučuje housle na Základní umělecké škole v Hodoníně, je dirigentem Komorního orchestru Jana Noska při Základní umělecké škole Hodonín a je také členem Hodonínského smyčcového kvarteta. 94 Dopis uložen v Kronice VIII Hodonínského symfonického orchestru od roku 2003 do roku 2006, nestr.

33

republiky a Slovenské republiky do Evropské unie, přičemž v rámci tradičního koncertu jarní části sezóny proběhl koncert 6. května v sále Základní umělecké školy v Hodoníně. Vrcholnou akcí této sezóny, a pro orchestr (a sbor) také akcí jednou z nejnáročnějších za dobu své působnosti, byla účast na mezinárodních hudebních festivalech sborového umění v Jihlavě a Nymburku. Oba festivaly proběhly pod záštitou organizace pro neprofesionální uměleckou tvorbu NIPOS – Artama Praha s přispěním Ministerstva kultury ČR, a to v rámci projektu Česká hudba 2004.95 Jednalo se o velkolepý projekt, jehož se kromě Hodonínského symfonického orchestru a Smíšeného pěveckého sboru účastnily i sbory z Nymburka, Plzně, Kanady a Jihoafrické republiky. Členové všech jmenovaných těles měli během obou festivalů společně provést Dvořákovu Mši D dur96 pod vedením profesionálního sbormistra a dirigenta Jana Rozehnala.97 Samotnému uvedení předcházel nácvik mše v jednotlivých tělesech. Zatímco orchestr se věnoval nácviku mše od dubna, pěvecký sbor studoval dílo již od začátku roku, a jak uvedla sbormistryně Marie Snopková, bylo zapotřebí zdvojnásobit počet zkoušek, aby sbor zvládl náročné dílo co nejlépe.98 Dne 12. června se uskutečnila v sále hodonínské Základní umělecké školy společná zkouška, které se spolu s hodonínským orchestrem a sborem zúčastnil také plzeňský sbor Nová česká píseň a Hlahol z Nymburka. O den později byla Dvořákova mše v podání spojených sborů provedena v hodonínském kostele svatého Vavřince, což byla pro účinkující určitým způsobem generální zkouška pro plánovaná vystoupení na festivalech.99 Jihlavský Festival sborového umění se konal ve dnech 25. – 27. června.100 Byl to v pořadí již 47. ročník, kde se představilo celkem 11 souborů101 na různých místech Jihlavy102 a kromě čtyř koncertů přinesl festival i jeden odborný seminář skandinávské sborové tvorby.

95

Hodonínský symfonický orchestr a smíšený pěvecký sbor vystoupily v Jihlavě a Nymburku. Hodonínské listy č. 8, srpen 2004, s. 10. 96 Festivalový výbor zvolil Dvořákovu mši a svěřil ji k provedení neprofesionálním sborům a neprofesionálnímu orchestru z toho důvodu, že sám skladatel osobně provedl dílo s neprofesionálním sborem v kapli v Lužanech u Plzně. 97 V té době sbormistr Slovenského filharmonického sboru nebo Kühnova smíšeného sboru. 98 Kronika VIII Hodonínského symfonického orchestru od roku 2003 do roku 2006, nestr. 99 Sólisty, kteří se představili až na následných festivalových koncertech, zastoupili sólisté hodonínského sboru: Dagmar Kučerová (soprán), Marie Stehlíková (alt), Tomáš Balák (tenor) a Vladimír Žaroský. 100 Festival sborového umění Jihlava je nesoutěžní mezinárodní přehlídka špičkových amatérských sborů z České republiky a ze zahraničí. Vyhlašovatelem festivalu je Ministerstvo kultury. 101 Dle programového pořadí na festivalu účinkovaly následující soubory: Sinkronies, komorní sbor z Jihoafrické republiky; Algoma, pěvecký sbor z Kanady; Nová česká píseň Plzeň; Hodonínský pěvecký sbor; Hodonínský symfonický orchestr; Pražští pěvci; Chorea Academica Ústí nad Labem; Technik Bratislava, Slovensko; Lille Muko, Univerzitní sbor z Kodaně, Dánko; Luscinia Opava; Anima Mea, dívčí sbor z Petrohradu, Rusko; protože

34

Na zahajovacím koncertu, konaném 25. června v chrámu svatého Ignáce v Jihlavě, nejdříve samostatně vystoupil komorní sbor Sinkronies z Jihoafrické republiky103 a komorní smíšený sbor Algoma z Kanady.104 Poté přišla na řadu Dvořákova Mše D dur v podání spojených sborů, kterými byly Nová česká píseň Plzeň,105 Hodonínský smíšený sbor, Sinkronies a Algoma, v doprovodu Hodonínského symfonického orchestru. Sólisty festivalových koncertů byli Sarah Gartshore (soprán, Kanada), Lenka Kučerová (alt), Eric Shaw (tenor, Kanada), Ivo Hrachovec (bas) a Jitka Maradová (varhany), a celé těleso řídil sbormistr a dirigent Jan Rozehnal. Druhé provedení Dvořákovy mše se uskutečnilo následující den v gotickém chrámu svatého Jiljí v Nymburku. I zde nejprve vystoupily zahraniční sbory se svým programem a ve druhé části se pak představily sbory společně, přičemž na místo plzeňského sboru vystoupil pěvecký sbor Hlahol Nymburk.106 Celé těleso v doprovodu hodonínského orchestru opět vedl Jan Rozehnal. Přestože společná zkouška všech účinkujících proběhla až v den prvního vystoupení a trvala pouhých 90 minut, oba koncerty byly provedeny s úspěchem. K oslavám české hudby se orchestr připojil ještě na podzimním celostátním festivalu pod názvem Setkání neprofesionálních orchestrů s díly jubilantů UNESCO Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka, které pořádala organizace NIPOS – Artama ve spolupráci s Moravskou asociací neprofesionálních komorních a symfonických těles za finančního přispění Ministerstva kultury ČR. Festival proběhl ve dnech 15. a 16. října v sále Moravské filharmonie Reduta v Olomouci a kromě hodonínského orchestru zde vystoupil také olomoucký Komorní orchestr Iši Krejčího107 a Symfonický orchestr Frýdek-Místek.108 Všechna tři tělesa se nejdříve představila s vlastním programem109 a následně společně v

na poslední chvíli odřekl účinkování soubor The Himig Singers z Filipín, nahradil jej chlapecký pěvecký sbor Baltica z Ruska. 102 Chrám svatého Ignáce, hotel Gustav Mahler a Dům kultury odborů. 103 Sbor tvoří 35 členů pod vedením Johanna van der Sandte. Prioritou sboru je nahrávání sborové hudby Jižní Afriky. 104 Sbor byl založen sbormistrem Patty Gartshorem v roce 1985 a je součástí hudebního života v Ontariu a Michiganu v Kanadě. 105 Smíšený sbor působící při Západočeské univerzitě v Plzni vznikl v roce 1990 rozdělením plzeňského sboru Česká píseň na dvě samostatně pracující sborová tělesa. Sbormistrem je Zdeněk Vimr. 106 Byl založen v roce 1860. V současné době má 25 členů a jeho sbormistrem je Tomáš Pergel. 107 Vznikl v roce 1987 a od roku 2000 je souborem stejnojmenné základní umělecké školy. Uměleckým vedoucím a dirigentem je Josef Dvořák. 108 Orchestr byl založen v roce 1962, šéfdirigentem je Jaromír Javůrek. 109 Hodonínský orchestr zde zahrál I. řadu Dvořákových Slovanských tanců.

35

Dvořákově Legendě č. 4 a Janáčkových Lašských tancích (Pilky a Čeladenský) pod vedením dirigenta ostravské filharmonie Jaromíra Javůrka. Po roce 2004, který oslavoval hudbu českých skladatelů, přišel další významný rok 2005, ve kterém si hodonínský orchestr připomínal 50. výročí svého působení. K této příležitosti byl uspořádán slavnostní koncert, který proběhl 12. května v sále Základní umělecké školy v Hodoníně. Orchestr si pro jubilejní koncert připravil Linkovy Korunovační intrády, pro Haydnův Koncert C dur pro violoncello a orchestr si pozval opět sólistu Evžena Rattaye a ve druhé části večera zazněla Symfonie č. 6 D dur Antonína Dvořáka. Záštitu pod slavnostním koncertem převzal hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek a mezi hosty, kromě zástupců Města Hodonína, byli například i členové Janáčkova kvarteta či dirigent z nizozemského Stadskanaalu Joop Stam.110 Na začátku večera, který svým projevem uvedl člen Janáčkova kvarteta Adolf Sýkora, obdržel dirigent Jan Nosek Pamětní list města, vydaný k 50. výročí založení Hodonínského symfonického orchestru, za kulturní přínos hodonínské společnosti. Ten mu předal starosta města Jiří Koliba spolu s místostarostou Zuzanou Domesovou. Pamětní list obdrželi také dlouholetí členové111 orchestru Ladislav Rippel (viola) a Jaroslav Formánek (I. housle).112 V tomto roce byl po dlouhotrvající přestavbě v budově Masarykova muzea v Hodoníně otevřen sál Evropa.113 Provoz tohoto víceúčelového sálu zahajoval svým koncertem právě Hodonínský symfonický orchestr, který se podobné slavnostní chvíle zúčastnil již před 50 lety. Dne 25. června 1955 vystoupil v tomto sále při otevření Domu osvěty, který byl zrekonstruován po požáru, jenž v roce 1953 zničil část budovy.114 Jednalo se tenkrát o vůbec první vystoupení nově vzniklého tělesa, které v té době dirigoval Václav Kafka. Dne 15. prosince 2005 se slavnostní otevření zopakovalo, tentokrát za účasti Hodonínského symfonického orchestru a Smíšeného pěveckého sboru provedením Rybovy České mše vánoční a pásma koled „Vánoční“ Luboše Fišera. Další ocenění získal orchestr hned v dalším roce. Dne 9. března 2006, při předávání výročních cen města Hodonína, byla Hodonínskému symfonickému orchestru udělena cena za přínos hodonínské společnosti v oblasti rozvoje kulturního života za rok 2005. 110

K 50. výročí založení orchestru vyjádřil uznání například i ministr kultury ČR Vítězslav Jandák či zástupci organizací NIPOS a Artama. 111 Jsou členy orchestru od jeho založení v roce 1955. 112 Hodonínský symfonický orchestr slavil 50 let od svého založení. Hodonínské listy č. 6, červen 2005, s. 2. 113 Sál byl postaven patrně již v letech 1884-1885 a pod názvem Evropa byl významným centrem kulturního života v Hodoníně. V roce 1905 by přestaven ve stylu secese a vyznačoval se zejména kvalitní akustikou. Začátkem 50. let budova vyhořela a došlo tak k další rekonstrukci. 114 Sál Evropa bude opět otevřen. Slovácko č. 50, 13. 12. 2005, s. 6.

36

Jako projev uznání hodonínskému orchestru a jeho dirigentu nechala pražská organizace Artama zahájit Národní festival neprofesionálních komorních a symfonických těles v Hodoníně, přičemž úvodní koncert patřil Hodonínskému symfonickému orchestru a Smíšenému pěveckému sboru. „Na jednotlivých koncertech vystupují vždy tři orchestry. Chceme, aby měly možnost porovnání a pro posluchače to bylo pestré. Letos jsme ale veškerý čas zahajovacího večera ponechali domácím. Je to projev naší úcty šedesáti členům a jejich dirigentovi, kteří po více než půlstoletí společně tvoří krásu hudby,“ uvedla Soňa Hanzalová z organizace Artama, která pořádá již 16. ročník tohoto festivalu.115 Koncert se uskutečnil 11. května 2006 v sále hodonínské Základní umělecké školy a na programu byla Předehra k Rossiniho opeře Straka zlodějka, Schubertova Symfonie č. 8 h moll „Nedokončená“ a dvě díla Wolfganga Amadea Mozarta – Koncert Es dur pro lesní roh a orchestr v podání sólisty Stanislava Bílka a Korunovační mše C dur ve společném nastudování hodonínského orchestru a pěveckého sboru. Zahájení festivalu se zúčastnil i Český rozhlas Vltava, který nahrával nejen celý koncert, ale natočil také příslušné rozhovory. Kromě toho si vyžádal řadu nahrávek, které za dobu své existence orchestr natočil. Dne 30. srpna 2006 pak stanice Vltava odvysílala padesátiminutový pořad věnovaný Hodonínskému symfonickému orchestru, ve kterém zazněly nejen hudební ukázky tělesa, ale také rozhovory s dirigenty Janem Noskem i Davidem Herzánem,116 a se sbormistrem pěveckého sboru Josefem Ilčíkem. V roce 2008 došlo v historii orchestru k zásadnímu zlomu. U příležitosti 780. výročí udělení městských práv Hodonínu se uskutečnil slavnostní koncert Hodonínského symfonického orchestru, který naposledy řídil jeho zakladatel a dirigent Jan Nosek. Koncert proběhl 20. listopadu v sále Základní umělecké školy v Hodoníně.117 Večer zazněl nejprve Dvořákův Slavnostní pochod, po kterém došlo na gratulace a předávání darů od vedení města, orchestru i dalších významných hostů. Poté se jako již známý host představil Evžen Rattay ve II. větě Dvořákova Koncertu pro violoncello a orchestr h moll a ještě před přestávkou zazněl Slovanský tanec č. 4 téhož autora. Na programu druhé poloviny večera byly symfonické básně Šárka, Z českých luhů a hájů a Blaník z cyklu Má vlast Bedřicha Smetany. Poté se dirigent rozloučil a předal taktovku svému mladšímu kolegovi Davidu Herzánovi, který byl dosud koncertním mistrem orchestru. Na otázku, proč za svého nástupce zvolil právě Davida 115

Dirigent Nosek: hudba je pro mě v životě vším. Slovácko 16. 5. 2006, č. 20, s. 12. David Herzán je od roku 1997 dirigentem Komorního orchestru Jana Noska při Základní umělecké škole v Hodoníně. 117 Jelikož lístky na slavnostní koncert byly začátkem listopadu vyprodány již několik hodin po zahájení prodeje, rozhodlo vedení orchestru, že generální zkouška konaná 17. listopadu bude veřejná. 116

37

Herzána, odpovídá Jan Nosek: „Je to dobrý muzikant, kamarád a můj žák. A navíc on jediný může v mé práci pokračovat. Své schopnosti nakonec prokázal už při vedení Komorního orchestru, který jsem mu před lety předal.“118 Prvním vystoupením Hodonínského symfonického orchestru pod vedením nového dirigenta Davida Herzána byly tradiční vánoční koncerty orchestru a sboru uskutečněné ve dnech 18. a 21. prosince 2008, s programem známým již z předchozích adventních koncertů.119 Program jarního koncertu orchestru sestavil David Herzán z děl Ludwiga van Beethovena, kterými byla předehra Egmont, Symfonie č. 1 C dur a Trojkoncert pro housle, violoncello, klavír a orchestr v podání profesionálních sólistů: Čeněk Pavlík (housle), Evžen Rattay (violoncello) a František Malý (klavír). Koncert se uskutečnil 14. května 2009 v sále hodonínské Základní umělecké školy a 16. května v Domě školství v Břeclavi. Koncertům předcházelo mimo pravidelné pondělní zkoušky orchestru i jednodenní soustředění, které proběhlo 1. května, kdy do Hodonína přijeli na jedinou zkoušku i sólisté z Prahy. Své 55. výročí založení oslavil orchestr kromě koncertů v Hodoníně i uvedením reprízy dne 10. června 2010 v brněnském Besedním domě. Na programu těchto koncertů byl kromě předehry k Mozartově opeře Figarova svatba a Voříškovy Symfonie D dur také Rachmaninův Koncert pro klavír č. 2 c moll v podání hostujícího sólisty Igora Ardaševa. Koncert podzimní části sezóny 2010 se konal 28. října v rámci oslav 160. výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka. V první polovině večera se představila Pražská komorní filharmonie, a to s Dvořákovou Serenádou E dur pro smyčcový orchestr a Sukovou Meditací na staročeský chorál sv. Václave. V druhé části koncertu vystoupil Hodonínský symfonický orchestr s programem složeným z děl Bedřicha Smetany, kterými byla předehra k opeře Hubička, tance z opery Prodaná nevěsta (Polka, Furiant, Skočná) a na závěr byla provedena Česká píseň ve společném nastudování orchestru se Smíšeným pěveckým sborem města Hodonína a pěveckým sborem Virtuosi di Mikulov. Dosud tedy orchestr pod vedením dirigenta Davida Herzána absolvoval již dvě koncertní sezóny, a to s neméně náročným programem. S příchodem nového dirigenta orchestr získal i několik nových hráčů z řad žáků místní Základní umělecké školy, čímž došlo také k omlazení tělesa, které pod novým dirigentským vedením má potenciál do dalších let působení. 118

Nosek: Řekli mi, soudruhu, peníze budou, založ orchestr. Slovácko č. 48, 25. 11. 2008, s. 8. Jednalo se o pásmo koled „Vánoční“ Luboše Fišera a Vánoční mši Jiřího Pavlicy. Rybovu Českou mši vánoční však provedl 24. prosince o půlnoční mši v kostele svatého Vavřince v Hodoníně opět Jan Nosek.

119

38

4. Zakladatel orchestru a dirigent Jan Nosek 4.1

Život Jana Noska Jan Nosek se narodil 5. září 1931 v Prušánkách. Hudba ho provázela od dětství. Jeho

otec Jan hrál na violoncello, housle, klarinet a saxofon. Se svou rodinou tvořil tehdejší prušáneckou kapelu Nosků, která hrávala za éry němého filmu v kinech, v barech a kavárnách a také v cirkuse, kde byl kapelníkem. Později začal vyučovat na Městské hudební škole v Hodoníně120 a v roce 1955 nastoupil jako violoncellista do nově založeného smyčcového orchestru. Jan Nosek navštěvoval Městskou hudební školu v Hodoníně, kde se učil hrát na housle u Alfréda Kočiše. Po skončení školní docházky chtěl jít na konzervatoř. Protože ho však rodiče nemohli ve studiu finančně podporovat, doporučil mu učitel Kočiš Vojenskou hudební školu v Praze,121 kam byl Nosek v roce 1946 přes velký počet uchazečů přijat. Po jejím absolvování v roce 1948 přešel k Posádkové hudbě v Brně, jejímž kapelníkem se v té době stal Jindřich Praveček.122 V tomto roce se setkal s Antonínem Moravcem,123 u něhož v letech 1948 až 1953 studoval soukromě housle. Své pedagogické vzdělání ukončil v roce 1953 státní zkouškou124 na konzervatoři v Brně. V roce 1952 odešel z Posádkové hudby do Hodonína a nastoupil jako učitel houslí do místní Městské hudební školy,125 kde v 50. letech působil po dobu tří let také jako ředitel. Na této škole vyučoval hru na housle až do roku 2005.

120

Vyučoval hru na housle, violoncello, klarinet, akordeon a žesťové nástroje. Zde hrál na housle a bicí nástroje, stejně jako později v Posádkové hudbě v Brně. 122 Jindřich Praveček ml. (28. června 1909 – 11. února 2000), vojenský kapelník a skladatel. Syn učitele, dirigenta, sbormistra a skladatele Jindřicha Pravečka. Studoval hru na housle na Východočeské hudební škole v Pardubicích. V roce 1931 byl jmenován vojenským kapelníkem, a v roce 1945 velitelem, Vojenské hudební školy v Praze. V roce 1948 byl suspendován a jmenován kapelníkem Posádkové hudby Brno a poté se v roce 1950 stal kapelníkem Ústřední hudby čs. lidové armády v Praze. V letech 1948-1950 vyučoval instrumentaci pro dechové nástroje na JAMU v Brně. 123 Houslista, pedagog a skladatel, člen Moravského kvarteta. 124 Jednalo se o státní zkoušku z hudby, která byla požadována pro pedagogickou práci na hudební škole. Zkouška se skládala z hlavního nástroje, klavíru a teoretických předmětů, přičemž uchazeč se připravoval samostudiem. 125 Později Lidová škola umění, dnešní Základní umělecká škola v Hodoníně. 121

39

4.2

Tělesa spjatá s osobou Jana Noska Jan Nosek stál u zrodu tří těles, která dodnes v Hodoníně působí. V roce 1955 založil

s kolegou z hudební školy, Jaroslavem Šamánkem, smyčcový orchestr. Z původně dvacetičlenného tělesa se postupně stal dnešní Hodonínský symfonický orchestr, který Jan Nosek vedl více než padesát let. Dosud je členem Hodonínského smyčcového kvarteta, k jehož oficiálnímu založení došlo v roce 1980,126 kdy jej vytvořili členové symfonického orchestru: Marie Snopková – I. housle, Jan Nosek – II. housle, Ladislav Rippel – viola, Ján Proksa – violoncello. V roce 1986 ze zdravotních důvodů přestal hrát Ján Proksa, kterého nahradila Marie Havránková, taktéž členka orchestru. V roce 1998 ukončil své působení v kvartetu i Ladislav Rippel, na jehož místo nastoupil David Herzán, který byl současně houslistou v symfonickém orchestru. V tomto obsazení působí kvarteto dodnes. Jan Nosek v roce 1995 založil a dirigoval také Komorní orchestr Základní umělecké školy v Hodoníně, který vznikl konkurzem z přibližně padesáti členů komorního orchestru stejné školy, z důvodu možnosti účastnit se mezinárodního hudebního festivalu ve Francii.127 Po dvou letech předal toto těleso učiteli místní hudební školy a současně členu symfonického orchestru, Davidu Herzánovi, který vede studentský orchestr dodnes, přičemž v roce 2000 se těleso přejmenovalo na Komorní orchestr Jana Noska při Základní umělecké škole v Hodoníně.

4.3

Dirigent David Herzán – nástupce Jana Noska David Herzán se narodil v roce 1973 v Hodoníně. V letech 1980 až 1987 studoval hru

na housle u Jana Noska na Základní umělecké škole v Hodoníně. Po jejím absolvování pokračoval v letech 1987 až 1993 ve studiu u Bohumila Kotmela na Konzervatoři v Brně. 126

Jan Nosek začal hrát ve smyčcovém kvartetu již v roce 1952 při svém příchodu na hodonínskou Městskou hudební školu. Kvarteto tehdy tvořili učitelé této školy: Alfréd Kočiš – I. housle, Jan Nosek – II. housle, Pavel Janeček – viola a Jan Nosek st. – violoncello. Obsazení kvarteta se postupem času měnilo a po určité době zaniklo. V průběhu činnosti symfonického orchestru vzniklo již v roce 1977 Smyčcové kvarteto Symfonického orchestru pracujících Hodonínska, které vystupovalo na příležitostných akcích. Kvarteto bylo složeno z členů orchestru: Josef Kornfeil – I. housle, Jan Nosek – II. housle, Ladislav Rippel – viola, Ján Proksa – violoncello, kterého od 1. prosince 1977 zastoupila Renata Havlíková. 127 Velký komorní orchestr dirigovala Marie Snopková. Před odjezdem na festival se rozdělil, přičemž po návratu z Francie se na přání samotných hráčů již nespojil a vznikly tak dva samostatně působící orchestry, z nichž jeden řídila nadále Marie Snopková, a druhý, výběrový, vedl Jan Nosek.

40

V posledním ročníku studia na konzervatoři byl současně členem orchestru operety Státního divadla v Brně. V roce 1994 nastoupil jako učitel houslí na Základní uměleckou školu v Hodoníně, kde vyučuje dodnes. Současně vede místní Komorní orchestr Jana Noska, který mu v roce 1997 předal jeho zakladatel Jan Nosek. V roce 2008 převzal David Herzán po Janu Noskovi také Hodonínský symfonický orchestr, ve kterém byl do té doby koncertním mistrem. Od roku 1998 je členem Hodonínského smyčcového kvarteta, kde hraje na violu.

41

5. Dramaturgie a koncertní činnost orchestru Dramaturgie (a koncertní činnost) orchestru se bezesporu vyvíjela současně s tělesem. Její proměna souvisela nejen s postupným rozšiřováním tělesa v symfonický orchestr a s jeho reprodukčním vývojem, ale také s dobovým politickým pozadím, které mělo na činnost orchestru patřičný vliv už jen z toho důvodu, že těleso fungovalo většinu času své existence pod Okresním národním výborem. Touto kapitolou navazuji na historickou část, kde jsou vybrané koncerty podrobněji zpracovány, a vycházím z tabulky koncertní činnosti v příloze, která přináší kompletní chronologický soupis koncertů orchestru128 včetně jejich programu. Zde tedy předkládám souhrnný popis dramaturgie a koncertní činnosti orchestru v jednotlivých etapách.

5.1

První etapa 1955 – 1961 Repertoár orchestru byl z počátku koncipován s ohledem na menší obsazení tělesa.

Převažovala tedy Malá noční hudba Wolfganga Amadea Mozarta, Suita č. 3 D dur Johanna Sebastiana Bacha, Lidová písnička a Pohádka Karla Komzáka, Kvartet C dur Františka Adama Míči, Koncert g moll pro cembalo a orchestr Jiřího Antonína Bendy, Sousedská Josefa Suka a Romance F dur pro housle a orchestr Ludwiga van Beethovena. V okamžiku rozšíření tělesa byla na programu především díla, která později tvořila program tzv. večerů populárních melodií, a také převažovala díla českých skladatelů – Antonína Dvořáka (Legenda č. 1 a 2, Slovanský tanec č. 4, Humoreska č. 7), Bedřicha Smetany (předehra k opeře Hubička, Galop Bajadérek, Árie Vaška a Jeníka z opery Prodaná nevěsta) a Josefa Suka (Sousedská). Kromě podzimních a jarních koncertů, jejichž program nebyl sestavován tematicky, se orchestr koncertem uspořádaným 7. listopadu 1956 připojil k oslavám 200. výročí narození Wolfganga Amadea Mozarta, jehož díla tvořila program večera. Jednalo se o Malou noční hudbu, Ukolébavku, II. větu z Koncertu Es dur pro lesní roh a orchestr, Árii Cherubína

128

Orchestrem je zde myšleno těleso od svého počátku až do současnosti, které několikrát v důsledku začlenění měnilo název.

42

z opery Figarova svatba, Vesnický žert, Koncert D dur pro housle a orchestr a Kantátu pro zpěv.129 V závěru této etapy se objevuje také první koncert s programem složeným z populárních děl, který se uskutečnil 25. dubna 1961 pod názvem „Večer krásných melodií“. Program tvořila následující díla: výběr z operety Netopýr Johanna Strausse, předehra k opeře Straka zlodějka Gioacchina Rossiniho, Intermezzo z opery V studni Viléma Blodka, tři písně Jana Maláta (Děvče z dvorečka, Kdybys měl chaloupku a Kosí Jano), Galop bajadérek Bedřicha Smetany, Humoreska č. 7 Antonína Dvořáka, Zamilovaní ze Slovácké suity Vítězslava Nováka a Romantický valčík Michaila Ivanoviče Glinky.130 Koncertní činnost orchestru byla již od jeho založení soustředěna na dva večerní koncerty v sezóně, z nichž jeden se konal v listopadu131 a druhý v dubnu či květnu. Koncerty se konaly vždy v Hodoníně v Domě osvěty, kromě sezóny 1961/62, kdy se konal v Dělnickém domě. Již od první koncertní sezóny orchestr pořádal reprízy těchto koncertů v okolí Hodonína. Kromě dvou hlavních koncertů ročně vystupoval orchestr také při různých příležitostech,132 přičemž pravidelně se účastnil zahájení (listopad) a ukončení (prosinec) oslav Měsíce Československo-sovětského přátelství, kdy byl koncert uspořádán buď výhradně k této příležitosti, nebo se podzimní koncert orchestru konal v rámci těchto oslav. V podzimním období pořádal orchestr téměř v každé sezóně výchovné koncerty pro žáky základních škol v Hodoníně i okolí. Již v první etapě se orchestr zúčastnil Soutěže lidové umělecké tvořivosti (1956, 1957), vystupoval s jinými tělesy133 a uspořádal první koncertní zájezd do okresu Trenčín (1961).

Dirigenti: Václav Kafka (31. března – 31. října 1955), Jan Nosek (31. října 1955 – 29. března 1962)

129

Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 10. Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 41. 131 S výjimkou prvního veřejného koncertu orchestru, který se konal v prosinci 1955, nicméně poprvé orchestr vystoupil v listopadu při zahájení Měsíce Československo-sovětského přátelství. 132 Například Den učitelů (březen), výročí narození V. I. Lenina (duben) nebo K. Gottwalda (listopad), výročí Velké říjnové socialistické revoluce (listopad) atd. 133 V květnu 1959 vystoupil orchestr na Pěveckém festivalu v Hodoníně spolu se členy kyjovského orchestru. 130

43

Sólisté: Jan Benda (zpěv), Věra Čekanová (zpěv), Marie Esterková (zpěv), Miloš Hykel (zpěv), Petr Křivák (housle), Ivan Malošek (zpěv), Stanislav Nosek (housle), Jan Smolinský (lesní roh), Vladimír Svoboda (klavír).

Místa koncertů: Bystřice pod Hostýnem, Čejč, Dolní Bojanovice, Dubňany, Gottwaldov, Hodonín, Holíč, Hovorany, Lužice, Morkůvky, Mutěnice, Nové Mesto nad Váhom, Prušánky, Rohatec, Skalica, Trenčianské Teplice, Vřesovice.

5.2

Druhá etapa 1962 – 1972 Orchestr navázal na úspěšná provedení koncertů s populárním programem,

uskutečněné v dubnu předchozí sezóny, takže pro jarní koncert roku 1962, pod názvem „Večer oblíbených melodií“, si připravil následující program: Friedrich von Flotov – předehra k opeře Marta, Henryk Wieniawski – Legenda, Bedřich Smetana – Večerní písně (Kdo v zlaté struny zahrát zná, Nekamenujte proroky), Josef Suk – Menuet, František Hilmar - Staročeská polka, spirituál Nezná tu nikdo soužení mé (arr. Jan Nosek), Fritz Kreisler – Vzpomínka na Vídeň, Johann Strauss - Povídky z Vídeňského lesa.134 Na jarní koncert následující sezóny byl plánován, avšak z důvodu onemocnění dirigenta Václava Kafky byl nakonec zrušen, koncert orchestru pod názvem „Romantické motivy, večer krásné hudby a poezie“, na jehož programu měla být díla Josefa Suka, Edvarda Hagerupa Griega, Wolfganga Amadea Mozarta, Johana Svendsena a Camille Saint-Saënse.135 Koncert z populárních skladeb se uskutečnil v této etapě ještě jednou, a to 12. prosince 1966 pod názvem „Večer populárních melodií“, na kterém zazněla předehra k opeře Italka v Alžíru Gioacchina Rossiniho, Humoreska č. 7 Antonína Dvořáka, Romance pro housle a orchestr Johana Svendsena, Povídky z Vídeňského lesa Johanna Strausse, Árie Triqueta z opery Evžen Oněgin Pjotra Iljiče Čajkovského, Staročeská polka Františka Hilmara, Já měl vás rád Alexandra Dmitrijeviče Šeremetěva, Slavík Lea Delibese, Čiri biri bom od Pestalozziho a výběr z operety Veselá vdova Franze Lehára.136

134

Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 51. Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 59. 136 Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 82. 135

44

Kromě populárního programu připravil orchestr v tomto období ještě tři další tematické večery. První z nich se uskutečnil 6. května 1966 a byl věnován dílu Wolfganga Amadea Mozarta. Jednalo se o předehru k opeře Don Giovanni, Árii Královny noci z opery Kouzelná flétna, Koncert A dur pro housle a orchestr a Symfonii C dur „Jupiterskou“.137 Následující sezónu vystoupil orchestr s programem složeným z děl Ludwiga van Beethovena: předehra Egmont, Romance G dur a F dur pro housle a orchestr, Árie Ah, perfido a Symfonie č. 1 C dur138 a pro jarní koncert roku 1971 zvolil orchestr program, který tvořily předehry k následujícím operám: Hubička Bedřicha Smetany, Straka zlodějka Gioacchina Rossiniho, Marta Friedricha von Flotova, Kdybych byl králem Adolfa Adama, Orfeus v podsvětí Jacquese Offenbacha a Marinarella Julia Fučíka.139 Dne 19. prosince 1968 se po mnoha letech konal veřejný koncert s náboženskou tematikou, který uspořádala Okresní mírová rada a Klub přátel hudby. Na koncertě účinkoval komorní pěvecký sbor a menší skupina členů symfonického orchestru za řízení učitele hodonínské Lidové školy umění Václava Kafky, který připravil následující program: Tři moteta z XVI. století – Poslán jest od boha anděl, Alleluja, panna syna porodila a Veselme se, křesťané, Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby a Tříkrálové ofertorium Šimona Brixiho.140 Z důvodu požadovaného vyššího počtu vystoupení orchestru došlo v roce 1972 ke změně ve způsobu nácviku programu. Kromě studia programu pro večerní koncert nacvičoval orchestr postupně nová díla, čímž bylo zajištěno obměňování koncertního programu a repertoár se tím v tomto období rozšířil. V produkci však jednoznačně převažovala díla českých autorů, mezi kterými byla kromě Staročeské polky Františka Hilmara především díla Bedřicha Smetany (Slavnostní předehra C dur, Večerní písně, předehra k opeře Hubička a symfonická báseň Blaník) a Antonína Dvořáka (Legenda č. 2 a 4, Slovanský tanec č. 4). Ze všech skladeb byla nejvíce prováděna předehra slovenského skladatele Alexandera Moyzese – Naše Slovensko. Koncertní činnost druhé etapy je ovlivněna zejména těmito jevy: kritické období v letech 1962 – 1965 se projevilo menším počtem vystoupení141 a naopak v roce 1971, po jednání s odborem kultury Okresního národního výboru a Okresním výborem KSČ, bylo požadováno zajišťování většího počtu vystoupení orchestru. Z toho důvodu vzniklo několik 137

Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 80. Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 83. 139 Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 123. 140 Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975, s. 101. 141 Ve srovnání s předchozím čtyřletým obdobím byl počet vystoupení poloviční. 138

45

komorních celků orchestru, které účinkovaly při různých příležitostech v průběhu celého roku. Nadále orchestr pořádal dva koncerty ročně. V podzimním období se termín koncertů pohyboval od konce října do poloviny prosince, v jarním období probíhaly koncerty opět v dubnu či květnu. Koncerty se konaly, až na jednu výjimku,142 v hodonínském Dělnickém domě. Na místo repríz hodonínských koncertů se někdy konaly předpremiéry, a to opět v okolí Hodonína. Podobně jako v první etapě vystupoval orchestr u příležitosti různých výročí, zejména státního významu, přičemž v roce 1972, z důvodu požadované vyšší intenzity koncertní činnosti, měly komorní celky orchestru stejný počet vystoupení jako samotný symfonický orchestr.143

Dirigenti: Václav Kafka (29. března 1962 – 6. června 1963), Jan Nosek (10. června 1963 – jaro 1965; 10. ledna 1966 – 20. listopadu 2008), Vladimír Svoboda (podzim 1965)

Sólisté: Jan Benda (zpěv), Karel Bohůn (flétna), Jaroslav Čajka (klarinet), Věra Čermáková (zpěv), Ellen Herényiová (zpěv), Miloš Hykel (zpěv), Přemysl Kočí (zpěv), Josef Kornfeil (housle), Petr Křivák (housle), Ivan Malošek (zpěv), Antonín Moravec (housle), František Plhal (housle), Drahomíra Řezníčková (citera), Karla Slavíková (housle), Vladimír Svoboda (klavír), Jaroslav Vavrys (zpěv), Alena Žídková (citera).

Místa koncertů: Dambořice, Dolní Bojanovice, Dubňany, Hodonín, Holíč, Lužice, Moravská Nová Ves, Myjava, Ratíškovice, Staré Turé, Týnec, Újezd, Velká nad Veličkou, Veselí nad Moravou, Ždánice.

5.3

Třetí etapa 1973 – 1989 Repertoár tohoto období tvořila především díla Antonína Dvořáka, z nichž byla na

programu nejčastěji I. řada Slovanských tanců, přičemž z jednotlivých tanců se samostatně nejvíce uváděl Slovanský tanec č. 4 a 8, a nejdéle setrvala na repertoáru skladatelova Symfonie 142 143

Koncert orchestru 12. prosince 1962 v Domě osvěty v Hodoníně. Koncertní činnost komorních celků v tabulce uvedena není.

46

č. 9 e moll „Z Nového světa“. Z děl českých autorů byl dále do programu často zařazován Koncert Es dur pro klarinet a orchestr Františka Kramáře, Předehra D dur Leopolda Koželuha či symfonická báseň Šárka z cyklu Má vlast Bedřicha Smetany. Kromě zmíněné Dvořákovy symfonie nastudoval orchestr dále Symfonii č. 8 G dur téhož autora, Symfonii č. 2 h moll „Bohatýrskou“ Alexandra Borodina a Symfonii č. 5 c moll „Osudovou“ a Symfonii č. 6 F dur „Pastorální“ Ludwiga van Beethovena. Z ostatních děl byla delší dobu na repertoáru Maškaráda Arama Chačaturjana, předehra k operám Ruslan a Ludmila Michaila Ivanoviče Glinky a Don Giovanni Wolfganga Amadea Mozarta, a předehra Egmont Ludwiga van Beethovena. V tomto období připravil orchestr pouze jeden tematický program, který podobně jako v roce 1971 tvořily operní předehry. Tentokrát orchestr nastudoval předehry k operám Ifigenie v Aulidě Christopha Willibalda Glucka, Don Giovanni Wolfganga Amadea Mozarta, Ruslan a Ludmila Michaila Ivanoviče Glinky, Straka zlodějka Gioacchina Rossiniho a předehru Egmont Ludwiga van Beethovena, a na některých koncertech byla přidána ještě Předehra D dur Leopolda Koželuha a předehra k opeře Hubička Bedřicha Smetany.144 Vzhledem k novému způsobu zajišťování vystoupení se zejména v 70. letech konaly večerní koncerty orchestru spíše výjimečně. Orchestr vystupoval při různých příležitostech, a to především v okolí Hodonína. Nadále se účastnil oslav Měsíce československo-sovětského přátelství, osvobození Hodonína a podobně. Kromě toho vystoupil například při otevření kulturního domu ve Strážnici (18. ledna 1973), kde následně pravidelně koncertoval, nebo při otevření kulturního domu SIGMA ROH v Hodoníně (13. prosince 1985), kde se pak konaly večerní koncerty orchestru. Počátkem 80. let se koncertní činnost orchestru ustálila, neboť většinu příležitostných vystoupení zajistilo smyčcové kvarteto, vytvořené v roce 1977 ze členů orchestru. Opět se tedy pravidelně konal podzimní koncert orchestru, a to vždy v listopadu v Dělnickém domě v Hodoníně a od roku 1987 v novém kulturním domě SIGMA ROH. Dominantou koncertní činnosti 80. let však byly výchovné koncerty pro žáky základních škol, které orchestr pořádal také v okolí Hodonína. Hodinový program těchto koncertů, včetně slovního doprovodu, připravoval Ladislav Rippel145 společně s dirigentem Janem Noskem. Kromě výkladu o složení a práci orchestru představil Ladislav Rippel také autora, jehož dílo bylo hráno a následně byly předvedeny a vysvětleny vybrané části skladby.

144 145

Kronika III Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od roku 1982 do roku 1986, s. 5. Člen a současně předseda orchestru.

47

Toto období v působení tělesa je možné charakterizovat nejen jako období výchovných koncertů, ale také jako období zahraničních zájezdů – orchestr koncertoval v Maďarské lidové republice (29. – 30. listopadu 1973), v Polské lidové republice (22. dubna 1975 a ve dnech 23., 26. a 27. června 1980), v Německé demokratické republice (9. května 1987) a v Řecku (11. – 12. srpna 1988). Kromě zahraničních vystoupení se orchestr zúčastnil také tří přehlídek amatérských těles, a sice v Prachaticích (25. dubna 1978),146 Luhačovicích (23. června 1984)147 a FrýdkuMístku (12. – 14. října 1984).148 V roce 1988 došlo k významnému posunu v organizování koncertní činnosti v Hodoníně. Díky iniciativě vedení orchestru ve spolupráci s Lidovou školou umění v Hodoníně byla opět obnovena tradice pořádání tzv. Hudebních čtvrtků.149 Jednalo se o cyklus koncertů konajících se pravidelně několikrát do roka, na nichž vystupoval nejen orchestr, ale také jeho komorní celky a případně pozvaní profesionální umělci. Symfonický orchestr dodnes pořádá cyklus Hudebních čtvrtků společně s pěveckým sborem a ve spolupráci se Základní uměleckou školou v Hodoníně.

Dirigent: Jan Nosek

Sólisté: Bedřich Adámek (klarinet), Jan Benda (recitace), Jaroslav Beneš (fagot), Karel Bohůn (flétna), Jaroslav Čajka (klarinet, tarogato),150 Eva Drábková (zpěv), Vladimír Lžičář (housle), Ivan Malošek (zpěv), Stanislav Nosek (housle), František Plhal (housle), Olga Plhalová (zpěv), Evžen Rattay (violoncello), Marie Snopková (housle), Štefánia Steineckerová (zpěv), Vladimír Žaroský (zpěv).

Místa koncertů: Břeclav, Bzenec, Čejkovice, Dambořice, Dubňany, Frýdek-Místek, Hodonín, Holíč, Horní Bojanovice, Husinec, Kyjov, Luhačovice, Moravská Nová Ves, Prachatice, Starý

146

Národní přehlídka amatérských komorních souborů a orchestrálních sdružení v Prachaticích, konaná ve dnech 25. až 28. dubna 1978. 147 Krajská přehlídka amatérských symfonických orchestrů Jihomoravského kraje v Luhačovicích, konaná ve dvou sobotních dnech 23. a 30. června 1984. 148 Festival neprofesionálních komorních a symfonických těles ve Frýdku-Místku, konaný ve dnech 9. až 14. října 1984. 149 Hudební čtvrtky začala pořádat Městská hudební škola již v roce 1948, inspirovaná tradicí pořádání tzv. hudebních úterků Umělecké besedy v Praze z roku 1935. 150 Maďarský dřevěný dechový nástroj, zvukem připomíná saxofon.

48

Poddvorov, Strážnice, Velká nad Veličkou, Veselí nad Moravou, Vracov, Zábřeh na Moravě, Ždánice.

Místa zahraničních koncertů: Maďarská lidová republika (Eger, Heves), Německá demokratická republika (Drážďany), Polská lidová republika (Gdyně, Hel), Řecko (Lefkada, Preveza).

5.4

Čtvrtá etapa 1989 – 2010 Na rozdíl od předchozí etapy, kdy repertoár tvořila především díla Antonína Dvořáka,

byl v letech 1991 – 1995 každou koncertní sezónu program věnován dílu Wolfganga Amadea Mozarta. Tematické večery byly dále složeny ze skladeb Ludwiga van Beethovena a v menší míře Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany. Po dlouhé době byl připraven tzv. populární program, který byl uváděn v rámci podzimního koncertu v letech 2000 – 2002 a také v květnu roku 2008. Nejčastěji prováděnou skladbou byla v tomto období Korunovační mše C dur Wolfganga Amadea Mozarta a Alleluja z oratoria Mesiáš Georga Friedricha Händela. Kromě dalších Mozartových skladeb, které byly často uváděny díky pravidelným koncertům duchovní hudby, měl orchestr několikrát na repertoáru například předehru Egmont a Symfonii č. 1 C dur Ludwiga van Beethovena. Charakteristiku koncertní činnosti v tomto období lze rozdělit do dvou období. V 90. letech byly pořádány pravidelně hlavně jarní koncerty orchestru, a to až na jednu výjimku vždy v březnu. Podzimní koncerty se však konaly sporadicky. V roce 1990 se uskutečnila poslední série výchovných koncertů pro žáky základních škol. Od roku 2000 se začaly podzimní koncerty orchestru pořádat již pravidelněji, většinou v listopadu, a termín jarních koncertů od tohoto roku připadl na květen. Vzhledem k tomu, že orchestr v roce 1989 získal nové sídlo v budově Dětí a mládeže (dnešní Základní umělecká škola), konaly se v místním sále nejen zkoušky orchestru, ale od června 1990 také koncerty, které se v tomto sále pořádají dodnes. Ve spolupráci s pěveckým sborem zařazoval orchestr od roku 1994 do dramaturgického plánu nově koncert duchovní hudby, který se konal v květnu nebo v červnu, po odehraných jarních vystoupeních orchestru. Koncerty probíhaly v chrámu svatého 49

Vavřince v Hodoníně a v 90. letech se zpravidla jednalo o benefiční koncerty, pořádané nejčastěji pro Masarykovu humanitární a sociální nadaci. Program zpočátku tvořila především díla Wolfganga Amadea Mozarta: Ave verum corpus, Sancta Maria a Korunovační mše C dur a také Alleluja z oratoria Mesiáš Georga Friedricha Händela. Postupně se program duchovních koncertů měnil, přičemž Mozartova Korunovační mše C dur byla uváděna téměř vždy. V 90. letech bylo hodonínské provedení koncertu hojně reprízováno v chrámech okolních obcí. Po roce 1999 se uskutečnily duchovní koncerty pouze ve čtyřech sezónách v letech 2001, 2002, 2004, 2006, a v jarní části koncertní sezóny vystupoval se svým programem opět pouze orchestr. Nadále se orchestr účastnil Festivalu neprofesionálních komorních a symfonických těles ve Frýdku-Místku (1990, 1994, 1996), který v roce 2006 zahajoval svým koncertem v Hodoníně. Kromě toho vystoupil v roce 2004 na Festivalu sborového umění v Jihlavě a Nymburku a na podzim téhož roku na festivalu pod názvem Setkání neprofesionálních orchestrů s díly jubilantů UNESCO Leoše Janáčka a Antonína Dvořáka. V tomto období měl orchestr zajímavou bilanci zahraničních koncertů. Například rok 1991 patřil téměř výhradně vystoupením v zahraničí – v Nizozemsku (27. dubna), v Rakousku (17. – 18. května a 26. – 27. září) a ve Švýcarsku (27. listopadu – 1. prosince). U příležitosti 200. výročí úmrtí Wolfganga Amadea Mozarta vystoupil orchestr s programem složeným právě z jeho děl, kterými byla předehra k opeře Idomeneo, Koncert G dur pro housle a orchestr a Symfonie D dur „Pražská“, přičemž houslový koncert v programu švýcarských vystoupení nahradily Koncert B dur pro fagot a orchestr a Koncert F dur pro klavír a orchestr. V pozdějších letech se uskutečnila méně náročná koncertní turné do zahraničí, jednalo se spíše o zájezd s provedením jednoho koncertu. Orchestr tak vystoupil v Itálii (4. září 1999), ve Vídni (23. června 2002) a v Nizozemsku (14. června 2003). Díky zahraničním koncertům a domácím festivalům měl orchestr možnost spolupracovat s několika hostujícími sólisty, dirigenty, pěveckými sbory či účinkovat společně s jinými orchestry v rámci jednoho velkého tělesa. Jedním z největších takových projektů bylo bezesporu společné nastudování Dvořákovy Mše D dur s pěveckými sbory z Plzně, Nymburku, Afriky a Kanady. Tyto sbory pak společně vystoupily na Festivalu sborového umění v Jihlavě a Nymburku, v doprovodu hodonínského orchestru pod vedením dirigenta Jana Rozehnala. V roce 1990 došlo k významnému zlomu v koncertní činnosti v době adventní. Orchestr ve spolupráci s pěveckým sborem připravil pro adventní koncerty Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby, která byla vyvrcholením dramaturgického plánu Hudebních 50

čtvrtků. Její první provedení se uskutečnilo 13. prosince 1990, s reprízami 17. a 19. prosince, pokaždé v sále Základní umělecké školy. Tím byla založena tradice vánočních koncertů, které se s úspěchem pořádají dodnes. Zpočátku se pořádala dvě až tři provedení Rybovy České mše vánoční, někdy již od prvního prosincového týdne, a konala se v sále Základní umělecké školy v Hodoníně. Od roku 1992 byla prováděna také v chrámu svatého Vavřince v Hodoníně v rámci půlnoční mše 24. prosince a v letech 1997 – 2001 také 25. prosince na Boží hod vánoční. V roce 2002 se pořádání adventních koncertů ustálilo – konaly se vždy od druhé poloviny prosince, přičemž zpravidla ve čtvrtek se uskutečnilo první provedení v sále Základní umělecké školy v Hodoníně, bezprostředně následující neděli byla provedena repríza v chrámu svatého Vavřince v Hodoníně151 a zde také 24. prosince v rámci půlnoční mše. Tento plán se udržuje dodnes.152 Od roku 1996 orchestr nepravidelně provádí vánoční program i v okolí Hodonína (například v Holíči a Skalici). Co se týče repertoáru vánočních koncertů, kromě každoročního uvádění Rybovy České mše vánoční v rámci půlnoční mše, je program decentně obměňován. Česká mše vánoční byla samostatně prováděna od roku 1990 až do roku 1996, ale v následujících letech 1997 – 2001 byla na programu spolu s Rybovou mší i Missa pastoralis Františka Xavera Brixiho.153 Od roku 2002 orchestr pro vánoční koncerty nastudoval místo Brixiho mše pásmo koled Luboše Fišera pod názvem Vánoční. V roce 2006 došlo k nečekané změně, svým způsobem již tradičního, programu vánočních koncertů. Vedení orchestru se rozhodlo, že připraví nový program složený z Vodní hudby Georga Friedricha Händela, Koncertantní symfonie Es dur pro housle, violu a orchestr Wolfganga Amadea Mozarta a Symfonie č. 6 D dur „Pastorální“ Ludwiga van Beethovena. Následující rok však byla zpět na programu Rybova Česká mše vánoční a jako novinka Missa brevis Jiřího Pavlicy. V roce 2008 byla již po druhé za dobu pořádání adventních koncertů vypuštěna z programu Česká mše vánoční. Program koncertu tentokrát tvořila Missa brevis Jiřího Pavlicy a Fišerovy koledy Vánoční. K obohacení vánočního repertoáru došlo i v roce 2009, kdy byla provedena Missa Lyrica Pavla Staňka, která zazněla na koncertech vedle Rybovy České mše vánoční. Program letošních adventních koncertů, které proběhnou 16. a 19. prosince 2010, tvoří Missa Lyrica Pavla Staňka a pásmo koled Vánoční Luboše Fišera.

151

Dosud se obě provedení konala v sále Základní umělecké školy v Hodoníně. Výjimkou byl rok 2005, kdy se adventní koncert konal v nově otevřeném sále Evropa v Hodoníně. 153 V tomto období hrál orchestr 24. prosince na půlnoční mši Rybovu Českou mši vánoční a 25. prosince na Boží hod vánoční zahrál Brixiho Missu pastoralis. 152

51

Dirigenti: Jan Nosek (do 20. listopadu 2008), David Herzán (od 20. listopadu 2008).

Sbormistři: František Duda, Josef Ilčík, Pavel Janeček, Marie Snopková.

Sólisté: Ladislav Ambrozek (zpěv), Igor Ardašev (klavír), Bedřich Adámek (klarinet), Tomáš Balák (zpěv), Jan Benda (přednes), Stanislav Bílek (lesní roh), Karel Bohůn (flétna), Šárka Brantálová (zpěv), Miloslav Bubeníček (kontrabas), Stanislav Esterka (trubka), František Fatěna (zpěv), Eva Hanáková (zpěv), David Herzán (housle), Jindra Hozdová (zpěv), Ivo Hrachovec (zpěv), Jindra Jakabová (klavír), Lenka Jakešová (lesní roh), Ludmila Kaňová (zpěv), Dagmar Kučerová (zpěv), Lenka Kučerová (zpěv), Ivan Malošek (zpěv), František Malý (klavír), Jitka Maradová (varhany), Josef Navrátil (recitace), Antonín Patočka (zpěv), Čeněk Pavlík (housle), Jiří Pimek (trubka), František Plhal (housle), Olga Plhalová (zpěv), Bronislava Podráská (zpěv), Hynek Prachař (zpěv), Evžen Rattay (violoncello), Alexandra Rosivačová (hoboj), Jaroslava Sečkářová (klavír), Kamila Skočíková (violoncello), Marie Snopková (housle), Marie Stehlíková (zpěv), Lubomíra Tomanová (zpěv), Milan Vašek (zpěv), Kamil Veselský (flétna), Jan Zerzán (hoboj), Vladimír Žaroský (zpěv).

Zahraniční sólisté: Stephan Baumgartner (fagot, Švýcarsko), Sarah Gartshore (zpěv, Kanada), Annemarie Konijnenburg (housle, Nizozemsko), Jan Ype Nota (violoncello, Nizozemsko), Eric Shaw (zpěv, Kanada), Mascha van Sloten (housle, Nizozemsko), Maria Grazia Sorrentino (klavír, Itálie).

Hostující dirigenti: Jaromír Javůrek, Jan Rozehnal, Joop Stam (Nizozemí).

Místa koncertů: Brno, Brušperk, Břeclav, Čejkovice, Dolní Bojanovice, Dubňany, FrýdekMístek, Hodonín, Jihlava, Kuřim, Kyjov, Mikulčice, Mikulov, Moravská Nová Ves, Moravský Žižkov, Mutěnice, Nymburk, Olomouc, Podivín, Prušánky, Ratíškovice, Strážnice, Veselí nad Moravou.

Místa zahraničních koncertů: Itálie (Cattolica), Nizozemsko (Stadskanaal), Rakousko (Hartberg, Jennersdorf, Kremže, Pernegg, Vídeň, Zistersdorf), Slovenská republika (Bratislava, Gbely, Holíč, Kúty, Lozorno, Malacky, Senica, Skalica, Šaštín, Trnava), Švýcarsko (Bachs u Dielsdorfu, Curych, Muri, Nussbaumen u Badenu, Olten).

52

6. Závěr Příchodem učitele Jana Noska do Hodonína došlo opět k organizování hudebního života ve městě. V roce 1952 nastoupil Jan Nosek jako učitel houslí na Městskou hudební školu v Hodoníně. Půl roku na to vystupovalo v Hodoníně Janáčkovo kvarteto, na jejichž koncert přišlo tehdy méně posluchačů než účinkujících. V tomto okamžiku se rozhodl Jan Nosek pozvednout místní kulturu. Jako nejlepší způsob, jakým by se lidé zapojili do místního kulturního dění, zvolil Jan Nosek spolu s přáteli a kolegy z hudební školy založení smyčcového orchestru. K jeho vytvoření došlo 31. března 1955 a o dva měsíce později se konal první koncert pod vedením učitele hodonínské hudební školy Václava Kafky. Po šesti měsících převzal vedení orchestru Jan Nosek, díky němuž se těleso vyvíjelo a již v roce 1959 došlo k založení orchestru symfonického. Těleso se velmi rychle vypracovalo v pravidelně koncertující orchestr, který se od počátku účastnil soutěží a festivalů a záhy začal vystupovat v zahraničí a spolupracovat s profesionálními sólisty. Zmapováním historie orchestru ve čtyřech jednotlivých etapách lze sledovat počátky smyčcového orchestru, který se brzy vypracoval na šedesátičlenné symfonické těleso, až po působení dnešního Hodonínského symfonického orchestru. V kapitole pojednávající o dramaturgii a koncertní činnosti orchestru je možné se blíže seznámit s repertoárem tělesa a koncepcí pořádaných koncertů, opět v rámci čtyř historických etap. Na toto shrnutí navazuje přehled koncertní činnosti, který je zpracován do tabulky v příloze této práce a přináší kompletní chronologický soupis všech vystoupení orchestru od prvního koncertu až po současnost. Význam Hodonínského symfonického orchestru je nesporný. Brzy po svém vzniku se stal nedílnou součástí kulturního života v Hodoníně a jako neprofesionální těleso, které v roce 2010 oslavilo 55. výročí svého působení, si jistě zaslouží pozornost.

53

7. Resumé Tato bakalářská práce se zabývá Hodonínským symfonickým orchestrem. Hlavní stať popisuje okolnosti vzniku tohoto neprofesionálního tělesa a sleduje jeho vývoj a působení od založení v roce 1955 až do současnosti. V krátkosti představuje zakladatele orchestru a dirigenta Jana Noska, který těleso vedl více než padesát let. V samostatné kapitole, rozdělené do čtyř vývojových etap, podrobněji pojednává o dramaturgii a koncertní činnosti orchestru. Rozsáhlá příloha obsahuje chronologický soupis všech vystoupení orchestru od prvního koncertu v roce 1955 až po současnost. Tento seznam byl vytvořen na základě údajů uvedených v pramenech, kterými byly kroniky orchestru.

8. Summary This bachelor diploma work deals with Hodonin symphony orchestra. Main chapter describes circumstances of origin, development and activity of this nonprofessional orchestra since the foundation in 1955 up to this day. In short it presents founder of the orchestra and conductor Jan Nosek, who led it more than fifty years. In a separate chapter, devided into four developmental stages, it discusses in detail dramaturgy and concert activity of orchestra. Wide supplement contains chronological inventory of concert activity since the first concert in 1955 up to the present. This list was made on the basis of datas in chronicles of the orchestra.

54

9. Seznam použité literatury a pramenů 9.1

Prameny

Kronika I Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od založení v roce 1955 do roku 1975 Kronika II Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od roku 1976 do roku 1982 Kronika III Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od roku 1982 do roku 1986 Kronika IV Symfonického orchestru pracujících Hodonínska od roku 1987 do roku 1990 Kronika V Hodonínského symfonického orchestru od roku 1990 do roku 1995 Kronika VI Hodonínského symfonického orchestru od roku 1996 do roku 1999 Kronika VII Hodonínského symfonického orchestru od roku 2000 do roku 2002 Kronika VIII Hodonínského symfonického orchestru od roku 2003 do roku 2006 Kronika IX Hodonínského symfonického orchestru od roku 2007 do roku 2010

9.2

Literatura

Lexika ŠTĚDROŇ, Bohumír – ČERNUŠÁK, Gracian – NOVÁČEK, Zdeněk: Československý hudební slovník osob a institucí, Praha: Státní hudební nakladatelství, 1965.

Monografie ČEREŠŇÁK, Bedřich – ZEMEK, Metoděj: Hodonín. Minulost a socialistická přítomnost. Brno: Blok, 1979. s. 375-400. NEDBAL, Lubor, et al.: Hodonín ve válce a okupaci v letech 1939-1945. Hodonín: Město Hodonín, 2005. s. 85-86.

Periodika Hodonínský symfonický orchestr a smíšený pěvecký sbor vystoupily v Jihlavě a Nymburku. Hodonínské listy č. 8, srpen 2004, s. 10. Hodonínský symfonický orchestr slavil 50 let od svého založení. Hodonínské listy č. 6, červen 2005, s. 2.

55

Fialka i symfonický orchestr se z Cattoliky vrátily se slávou. Slovácko č. 38, 14. 9. 1999, s. 8. Orchestr a zpívající cello. Slovácko č. 22, 29. 5. 2001, s. 8. Hodonínští filharmonici měli v Holandsku úspěch. Slovácko č. 27, 1. 7. 2003, s. 8. Sál Evropa bude opět otevřen. Slovácko č. 50, 13. 12. 2005, s. 6. Dirigent Nosek: hudba je pro mě v životě vším. Slovácko 16. 5. 2006, č. 20, s. 12. Nosek: Řekli mi, soudruhu, peníze budou, založ orchestr. Slovácko č. 48, 25. 11. 2008, s. 8. Koncert symfoňáku je vyprodán, generální zkouška bude veřejná. Slovácko č. 46, 11. 11. 2008, s. 3.

Smyčcové kvarteto musí být především dobrá parta. Naše Slovácko, roč. II., č. 8, 20. 2. 2007, s. 11. Dirigent Jan Nosek se koncertem rozloučí se svým orchestrem. Naše Slovácko roč. III., č. 47, 18. 11. 2008, s. 6.

9.3

Elektronické zdroje

Symfonieorkest De Harmonie: Jan-Ype Nota. URL: [cit. 2010-12-01].

Festival sborového umění: Historie. URL: [cit. 2010-12-01].

Gründer: Stephan Beat Baumgartner. URL: [cit. 2010-12-01].

Smíšený pěvecký sbor: Historie. URL: < http://sps.orchestrasbor.cz/cs/historie> [cit. 2010-12-01].

Hodonínský symfonický orchestr: Fotogalerie. URL: [cit. 2010-12-10].

Hlahol Nymburk: Historie. URL: [cit. 2010-12-01]. 56

10. Přílohy

PŘÍLOHA A: Seznam nastudovaných skladeb Hodonínského symfonického orchestru PŘÍLOHA B: Aktuální seznam členů Hodonínského symfonického orchestru PŘÍLOHA C: Fotodokumentace PŘÍLOHA D: Přehled koncertní činnosti Hodonínského symfonického orchestru

57